Scholia in Aristophanem: Prolegomena de comoedia. Scholia in Acharnenses, Equites, Nubes
 9060880501, 9789060880500

Citation preview

SCHOLIA

IN ARISTOPHANEM

SUMPTUS

INSTITUTO

SUPPEDITANTE

BATAVO SCIENTIAE (Z.W.O.)

EDIDIT

EDENDAVE

PURAE

CURAVIT

W.J.W. KOSTER

BOUMA’S

BOEKHUISB.V./GRONINGEN

;

Par IS 1nus

Coi

15

linianus

192 £ 173r Tr icl inii isagoga , Proleg. ( Photo B i bl. nat. Paris)

XIVI

(finis) ; XIV2

(initium)

sime de ESTER

Md τοι

Parisinus Graecus

2644 f.233v Tzetzae

Iambi

de Differentia Poetarum,

Iambi de Comoedia, (Photo

Bibl.

XXIb nat.

Paris)

(initium)

Proleg.

XXIa

(finis);

PARS

I

PROLEGOMENA

DE

SCHOLIA ACHARNENSES,

COMOEDIA IN

EQUITES, NUBES

FASC. IA CONTINENS

PROLEGOMENA

DE

COMOEDIA

EDIDIT W. J. W. KOSTER

LI BOUMA’S

BOEKHUIS

B.V.

/ GRONINGEN / 1975

ISBN 90 6088 040 4

©

1975 Bouma’s

Boekhuis B.V., Groningen,

The Netherlands

No part of this book may be reproduced in any form, by print, photoprint, microfilm or any other means without written permission from the publisher.

Printed in the Netherlands Wolters-Noordhoff Grafische Bedrijven B.V., Groningen

PROLEGOMENA ISAGOGA Prolegomena de comoedia una cum singulis vel pluribus Vitis poétae, quae genera isagogae ambo nudo nomine prolegomenorum indicare possumus, in plerisque codicibus Aristophanis comoediis praemittuntur; in compluribus tamen desunt, sive primo folio vel primis folis abscissis sive nunquam adfuerunt, ut in omnium vetustissimo R (cf. J. van Leeuwen in Codices Graeci et Latini photograbhice depich duce Scatone de Vries IX (Codex Ravennas 137, 4, A), Lugduni Batavorum 1904, p. VIIIa). Sicut commentariis, ita prolegomenis ex seriore Antiquitatis aevo originem ducentibus alia composita a viris doctis byzantinis (loanne Tzetza,

Thoma

Magistro,

Demetrio

Triclinio)

addebantur,

ex

quibus

Thomae Tricliniique in plerisque codicibus recentioribus loco veterum comoedias praecedunt; quamquam in codice U Tzetzae prioris editionis etiam prolegomena vetera inveniuntur et Triclinius huius quoque generis in utramque Aristophanis editionem, quam confecit, recepit, unde etiam in paucos postea scriptos pervenerunt. Cum his prolegomenis in codicibus aristophaneis traditis complures tractatus,

qui

aliunde

innotuerunt,

arte

cohaerent,

velut

ille

a J.

A.

Cramero in Anecdota Parisiensia primo editus, cui a codice eum continenti Par. Gr. Coisl. 120 nomen ZYacíatus Coislinianus imponitur (XV), et alter tractatus ibidem primum evulgatus (XIb.c), qui a prolegomenis codicis Reg (b) et Tzetzae (c) pendet; eiusdem generis sunt Scholion Plautinum (XId) et ipsum ex Tzetzae prolegomenis excerptum et omnium recentissimus, qui nomine Andronici falso superscripto splendet (XXIII). Tales tractatus eadem ratione, qua ipsa Prolegomena, edidi et apparatu amplo (neglectis tamen plerisque erroribus vulgaribus ad traditionem indagandam, nedum ad textum constituendum inutilibus) in codicibus vel eorum imaginibus nitenti instruxi. His etiam senarios, quos Tzetzes de poématum generibus in universum deque dramate pepigit (XXla.b.c), adnumeravi, cum ab eius Prolegomenis in Aristophanem postea scriptis separari non debeant. Ceterorum, quorum argumentum simile est, textum ex editionibus, quibus publici iuris facti sunt, repetivi hic illic mutatum apparatu ex illis editionibus selecto addito. Ex Vitis eas,

II

PROLEGOMENA

quae ex Suida (vel, si mavis, lexico Suda dicto) et ex Scholiis in Platonem innotuerunt

(XXXb

et XXXL),

hac ratione tractavi.

In seligendis locis ad historiam comoediae pertinentibus, qui inde a Platone et Aristotele abunde praesto sunt, hanc normam adhibui, ut eorum indoles quadamtenus cum ipsorum Prolegomenorum congrueret. Plura desideranti adeundum est primum volumen Cantarellae editionis Aristophanis (Arisiofane, Le commedie: Volume rimo, Prolegomeni, Istituto Editoriale Italiano [Milano 1949]), quod omnia testimonia continet, quae ad comoediam inde ab origine et ad poétas veteris comoediae atticae cognoscendos usui sunt. Prolegomenorum editiones praeter Cantarellae supra commemoratam notissimae sunt, quas scholiorum editioni Dindorf (Oxonii 1838) et dindorfiana repetita augens Dübner (Parisis 1842!) praemiserunt, et quae priorem partem efficit fasciculi unici in lucem emissi (I 1) Kaibelii Comicorum Graecorum Fragmenta (Berolini 1899). Inter hanc et Cantarellae editionem cadunt, quae Van Leeuwen ex prolegomenis (primo loco codicis V) edidit in Prolegomena ad Aristobhanem (Lugduni Batavorum 1908), p. 168-202. Ex vetustioribus propter curas criticas mentione dignae sunt Meinekii (Historia Critica Comicorum Graecorum = Fragmenta Comicorum Graecorum Y (Berolini 1839), p. 531—566; in eiusdem operis vol. II, parte II, p. 1234-1256) et Bergkii (in initio vol. I editionis Aristophanis, ed. alt. correctior 1861). Vitas denique poétae inter prolegomena íraditas una cum Proleg. III recepit Westermann, BIOTPA®OI (Brunsvigae 1845), p. 155-164. Historiae doctrinae in prolegomenis tractatibusque affinibus multifariam traditae fundamenta iecit G. Kaibel, Die Prolegomena περὶ κωμῳδίας (Abh. Gótt. Ges. d. W., N.F. 2, 4, Berlin 1898); tunc i.a. de ea egerunt A. Rostagni, Arıstotele e aristotelismo nella storia dell’ estetica antica,

St. It. Filol. Class., N.S. II (1921); Lane Cooper, An Aristoielian theory of comedy, with an adaptation of the Poetics and a translation of the '" Tractatus Coislinzanus" ,

New York 1922; A. Plebe, La teoria del comico da Aristotele

a Plutarco, Torino 1952 (praesertim in appendice p. 115sqq.). Ex his investigationibus apparet ultimam originem quadamtenus apud Aristotelem quaerendam esse (primo loco in Poätica nondum truncata et fortasse iam in antiquiore dialogo De foétis) quamquam non omnia, quae in illis tractatibus traduntur, in eius doctrinam quadrant (cf. Kaibel, op. cit. p. 43-46). Etiam de Tractatu Cossliniano (XV), qui quibusdam

1) Hic et alibi editiones non mutatas iteratas non commemoravi.

PROLEGOMENA

viris doctis,

velut

Rutherfordio

(A

chapter in the history

III

of annotation,

being Scholia Aristobhanica, Vol. III, London 1905, p. 435), ex ipsis verbis Aristotelis excerptus visus est, hoc tantum affirmare licet partes quasdam in eo inesse, quae, si non ex ipso Aristotele sumptae sunt, tamen ad priscam traditionem peripateticam referri possunt (ita Cooper p. 13). Theophrastum imprimis eum esse, ex cuius libris, inter quos Περὶ γελοίου et Περὶ κωμῳδίας fuerunt (Diog. Laért. V 46sq.), complura fluxerint, Plebe probare studuit (p. 32-38); attamen omissis coniecturis in tragoediae definitione a Diomede Theophrasto data (v. X XIV 2, 1) nitentibus de eis, quae de comoedia opinatus est, deque tractatibus posterioribus ad eum referendis nihil pro certo perhibere possumus (ita post Kaibelium O. Regenbogen, RE Suppl. VII, col. 1532). Inter fontes intermedios princeps Procli Chrestomathia fuisse Kaibelio visa est (p. 27-43), quam opinionem alii comprobare conati sunt (cf. Plebe p. 123sq.); quamquam etiam in hoc auctore praeter quaedam similiter tradita in poématum generibus distinguendis (praesertim in scoliorum definitione; cf. Proleg. ΧΡ et Kaibel p. 37sq.) argumentis alicuius momenti caremus. Inter prolegomena tractatusque similes servatos (quorum, nisi distinctione opus est, non iam iuxta prolegomena separatim mentionem faciam) prae ceteris memoria digna sunt Tvactatus Coislinianus iam commemoratus; ea, quae a Platonio quodam aliunde ignoto scripta (I; II) complura antiquam et bonam traditionem redolentia continent; anonymi, in quo comoediae atticae genera eorumque indoles et poétae horumque tempora et dramatum numeri plenius et accuratius quam in ceteris enumerantur (LII); scholia Dionysii Thracis sectionem Περὶ ἀναγνώσεως (Gr. Gr. I 1, p. 6) fuse illustrantia (XVIIT). In his scholiis legimus narrationem de comoediae origine cum etymologia a κώμη ducta cohaerentem apud Aristotelem (Poét. 1448a 35) alteri a κῶμος et κωμάζω ductae posthabita, quae narratio in III et pluribus in nonnullis aliis prolegomenis una cum primi poétae comici Susarionis mentione ab Aristotele, quantum scimus, non commemorati !) redit. Huius narrationis Scholia in Dion. Thr. fons esse videtur; in universum tamen, si tractatus serioris aevi, velut Tzetzae, excipis, difficile diiudicatu

est, quaenam ratio inter singulos similis argumenti intercedat; e.g. expositio generum τοῦ γελοίου, quod comoediae elementum primarium

1 Fieri potest, ut Aristoteles de Susarione egerit in dialogo Περὶ ποιητῶν non conservato; cf. A. W. Pickard-Cambridge, Dithyramb, Tragedy amd Comedy?, Oxford

1962, p.

187.

IV

PROLEGOMENA

Aristoteles attigit Poöt. 1449a 34 et pluribus tractavit in Poelicae parte amissa (cf. Rhet. 1372a 1; 1419b 5), in Tractatu Coisliniano diligentissime elaborata exemplis caret, quae tamen in VI, quae tractatiuncula ceteroquin ex illo pendere videtur, adsunt. Kaibel utrumqueex pleniore, quem non iam habeamus, ductum esse coniecit (p. 56), Rutherford exempla in VI demum addita esse censuit (p. 437). Etiam in Vitis perspicere vix possumus, quatenus altera pro alterius fonte habenda numve de fonte communi nobis ignota cogitandum sit. Vitas XXVIII et XXIXa multa communia habere primo aspectu discernimus, sed utraque (praesertim prior) quaedam sibi propria habet. Nimis tamen confidenter Van Leeuwen (op. cit. p. 175sq.) contendit ea, quae longior (XXVIII) solus habet, a stolido grammatico interpolata esse; e.g. quod in Vitae amplioris fine nomina fabularum a nonnullis Aristophani abiudicatarum post eorum numerum sequuntur, hoc a Leeuwenio damnatur, quod sit “ab ipsa vita alienius’’. Itaque in quaestione de fontibus indagandis, quod ad prolegomena antiquiora attinet, ultra haec generatim observata non progressurus de eorum traditione, quae certiore fundamento nititur, nunc agam. Codices,

in quo leguntur, in initio Prolegomenorum iam attigi; neque in veteribus neque in recentioribus prolegomenis, quae in codicibus Aristophanis traduntur, aliis usus sum ac eis, qui in scholiorum editione adhibentur, paucis exceptis, de quibus in hoc fasciculo suo loco exponentur, quae necessaria sunt; de ceteris jam egimus (de scholiorum veterum I 2 et I 3, 13); de scholiorum recentiorum I 3, 2; de Tzetzae IV 1). Plerique a Dd-Db adhibiti nondum sunt, quorum editio prolegomenorum magna ex parte aldinam iterat (testimonia similitudinis Dd-Db et Ald invenies p. XVIII). In Kaibelii editione nonnulli accesserunt, imprimis E codicis V iam a Dindorfio collati aemulus; quamquam dolendum est Kaibelium de hoc codice, quem ex Zurettii Analecta tantum cognovisse videtur, parum accurate rettulisse; e.g. III 46 numerus comoediarum Comoediae Mediae in E idem est ac in Ald, sc. χιζ' (χτζ. cod.); Zuretti autem p. 41 codici E attribuit "x.5.", et textus Kaibelii babet χζ' addito in app. (negativi generis χιζ΄ extare in Ald; χζ' deinde scripserunt Van Leeuwen et Cantarella (alterius eiusque rectae lectionis apud Leeuw. ne mentio quidem fit). Etiam in alüs codicibus, quos Kaibel primus adhibuit, quaedam recta non esse comperi, velut in ΘΜ (hic A ap. Kaib.) IV 4 (M non habet ὀνοματικῶς, sed ὀνομαστικῶς); 7 (τὸ χρήσιμον non est in

1) Fasc. I 3, 1 mox prodibit.

V

PROLEGOMENA

utroque,

sed © habet, ut cett., τοῦτο χρήσιμον). Talia plerumque tacite

coITexi.

Ad prolegomenorum per codices aristophaneos distributionem percipiendam singulorum tractationi conspectum codicum cum eorum prolegomenis (I) et prolegomenorum cum codicibus, in quibus extant (IT), praemitto omissis tractatibus sparsim traditis et a solitis alienis. In conspectu priore terna puncta interposita indicant ea prolegomena non statim se excipere. In conspectu altero lineis crassioribus cognatos a ceteris segregavi, dum lineis vulgaribus in talibus proxime cognatos a longius distantibus separo. II

I V:

V. XXVIII; Xa.b.cd ... V. XXlIXba; V. XXIXa; V; VI;

VII. E: I; II; VIII; IX; V. XXVIII; Xa.b.c.d

...

V.

XXIXba;

V.

XXIXa; III; V; VI; VII. N: III (m?) (trunc); VI (m); V. XXIXa;

IV; VI;

Xb...

Χο

. I (m? (trunco); II (trunc.); VIII (ἡ; VII (trunc.).

(m?) (m?)

V. XXIXa (trunc.); IV; VI; Xb...Xc. M: V. XXIXa; IV; VI; Xb ... U: V; V. Tz:

XXIXa;

V. XXXa. XXXIlIa;

VII;

V.

VI.

Rs: V. XXVIII (trunc.); V. XXIXa

(trunc)

XXIXb«;

Xd.a;

...

Xc;

V.

V. XXXa.

Amb: Tz?XIa; V. Tz? XX XIIb. Lut: Tz?XIa (excerpt.); V. Tz? XXXIIb (excerpt.). Ps: V. XXIXa;

V. XXIXba;

V;

VI; VII ... IV. V*?':[IV;

(trunc.).

V.

XXIXa;

V;

III: EN? Ald |

IV: NOAId | M | PsChis | V*' | V:V|E]U |] PsChis | V* | VatLhGAld | VIVI] ἙΝΊ N0| M|[U] PsChis | V*' (trunc.) | VatLh

GAld | VII: VG | EN? (trunc.) Ald | U | PsChis |

0:

V. XXIXb90;

I: EN? (trunc.) | VatLhGAld | II: EN? (trunc.) | VatLhGAld |

VI

VIII: EN? Ald | IX: EAld | Xa: VG | EAld | Rs | ΧΡ: VG | E| NO| M | Χο VG | EAld | Xd: VG | EAld | Tz*Xla: AmbLut XIb: Reg (ex quo

N8 | Rs | Rs | (hic excerpt.) | cett. XIb) |

Tr2XIII: (Vat) LhAld | VdM9 | Coisl |

Tr? XIVi: (Vat) LhAld | VdMO | Coisl |

Tr?XIV2: VatLhAld Coisl | Vitae

| VdM9

XXVIII: VG | EAld | Rs |

|

VI

PROLEGOMENA

Vat: (Tr? XIII); Tr? XIV (1). 2; I;II; V; VI; V. ThRXXXIIII.2. Lh: Tr? XIII; Tr? XIVI.2; I; I];

XXIXa: VG | E | NO | M | UPar | Rs | PsChis | V*' | Reg (retract.) |

XXIXb«:

V; VI; V. ThXXXIIII. 2. Coisl: Tr? XIII; Tr? XIVI.2.

V |

E| Rs | PsChis |

Reg |

Vd: Tr? XIII; Tr? XIVI1.2; V. Th XXXIII!2.

XXXa: M | RsVat.918 | Tz:XXXIla: U |

M9: Tr?XTIII;

Tz?XXXIIb:

Tr?XIVI.2;

V. Th

XXXIIII.2. Cant. 2: V. ThXXXIIII (trunc.). Ven (m3): V. ThXXXIITI.2. Chis: V. XXIXa; V. XXIXba;

Reg: XIb; V. XXIXa V. ThXXXIIII XXIXba.

(retract.);

(retract.);

V.

G: I; II; V; VI; VII; Xa.b.d:

V.

XXVIII; V. XXIXa; Xc. Par: V. XXIXa. LbVa; Ho: V. ThXXXIIII (rec. post. a). 2 (rec. post.). Ca2: V. ThXXXIIII (rec. post. b). MonLaM11: V. ThRXXXIIII (rec. post. c). Ald: Tr? XIII; Tr? XIV1.2; I; II;

V;

VI;

XXVIII;

VII;

VIII;

Xa.c.d;

ThXXXIIII.2.

III;

IX; IV;

V. V.

(hic

ex-

ThXXXIIIl: Vat. 920 | VatLh Ald | Cant. 2 (trunc.) | VdM9

Ven (m?) | Reg (retract.) | rec. post.:

V; VI; VII; IV.

AmbLut

cerpt.) |

a) LbVa

Ca2 | c) MonLaM11

| Ho

| b)

|

ThXXXIIU: Vat. 920 | VatLh Ald | VdM9 | Ven (m?) |

rec. post.: LbVa | Ho |

|

VII

PROLEGOMENA

VETERA;

TRICLINIUS

I) In Prolegomenis de danda est iam ob copiam Vita XXVIII; Xa.b.c.d eisdem Argumentis Pluti

ET TRICLINIANA;

THOMAS

Comoedia V et E principes sunt; huic palma in eo traditorum. Utrique communes sunt series et Vita XXIXba; Vita XXIXa; V; VI; VII (II; III; IV Db) separatae; praeterea E priori

seriei praemittit I; II; VIII; IX et in media serie altera post Viias inserit III, ex quibus VIII; IX et III omissis N? et Ald ab E pendentibus in hoc

codice solo servata sunt. Accedit, quod V pluribus eisque gravioribus erroribus inquinatur quam E et bonae lectiones alibi corruptae in E frequentiores sunt. Ecce specimina: V

V 7) καὶ ἐπιτηδεύουσι 26) χοροῖς ἐστέρηκεν errans (etiam Tr!), χορῶν ἐστέρηται corr. m’ non ante saec. XV (cf. n. ad Proleg. V) VI 8) ἐναλλαγήν (etiam Tr) 11) ὁμοίων solus errans (ὁμοίωσιν corr. ut supra) VII 8) ἐν Eionvy errans (etiam G) 9-10) in Ar. Eq. 508: ἠνάγκαζεν recte (etiam G) || ϑέατρον || παραβάντας errans (etiam G) Xb 4) εὐθυμότερον varians (etiam G) Vita X XVIII 1) κωμῳδοποιὸς (etiam G)

38) δουαγωγουμένη sic solus (διαγωγουμένη G) Vita XXIXa 6) καταστήσασϑαι

E om. xai, ut V9?

χορῶν ἐστέρηται

ἐξαλλαγήν recte ὁμοίωσιν ?

ἐν

t

(2

᾿Ϊππεῦσιν

ἠνάγκασεν errans cum cett. || μέτρον errans (etiam Ald) || παραβῆναι εὐφημότερον recte (etiam N) κωμῳδιοποιὸς (etiam Ald), sed 46 κωμῳδοπ- (etiam Ald), ut etiam h.l. V et ἃ δουλαγωγουμένη (etiam Ald) μεταστήσασϑαι

recte

(etiam

N)

15) ἔϑετο 22) in Ar. Ach. 378: τὴν περσυκωμῳδίαν errans (etiam G) 33) Διονυσίῳ 45) Apapsraıs' ὡς (pro ᾿Αραρότα ἴσως; ἴσως alibi partim (ὡς) aut non servatum)

ἀπέϑετο recte (etiam NV5$7) τὴν πέρυσι κωμῳδίαν Διονύσῳ errans (etiam Par) ᾿Αραρότα omisso ἴσως

VIII

PROLEGOMENA

Itaque,

quamquam

propter

utramque

seriem

utrique

communem

suspicari licet V et E ex eodem archetypo ortos esse, tamen ex his exemplis, quibus multa addi possunt, apparet eos tanto spatio discessisse, ut utriusque traditio pro separata habenda sit. Appendicis loco pauca de eis prolegomenis adiungo, quae in N m? partim truncata

in initio et in fine codicis adscripsit,

sc. III; VI

et I; II;

VIII; VII (cum m! iam VI scripserit, hoc in eo codice bis legitur). Haec ex E descripta esse luce clarius lectiones utriusque comparatae ostendunt ; hoc tantum interest, quod N? complures errores commisit vel etiam, quod eodem redit, sua ipse orthographia usus est, velut in μέσος per duo -coscribendo (cf. App. II ad I 2). Ut par est, tales varias lectiones plerumque neglexi. N? post a. 1495 E descripsisse constat, cum Vat. Pal. 223, cui hic annus adscriptus est (cf. H. Stevenson Sr., Codices manuscripti Palatini Graect Bibliothecae

Vaticanae

etc., Romae

1885, sub hoc n.), ex N

descriptum

esse et partes a m? adiectas non continere Holwerda compererit. II) Codices NO et M affines esse iam prolegomenorum series indicat, sc. omisso N? Vita XXIXa;

IV; VI; Xb

et interposito Arg. Plut. VIDb

(cui in M praemittuntur Arg. Plut. I1; IIIDb) Χο (hoc non in M, in quo post paucos versus Aristophanem celebrantes (Vita XXIXbp) et Ind. Pers. Plut. sequitur Vita XXXa etiam in RsVat. 918 occurrens). Ex his IV in hac familia sola antiquitus traditum (unde in Ald) a Tr! (Ps, unde in Chis et V9?) receptum est. Ex prolegomenorum conspectu etiam apparet M a stirpe NO segregandum esse, id quod multis variis lectionibus comprobatur, quas M saepe suo Marte ex traditis denuo finxit. IV 4) ὀνομαστὶ NO cum cett.

7) ἐκέλευσαν NO cum cett. 11) βούλωνται NO cum cett. (nisi quod βούλονται Chis) VI 1) ὅτι ὁ γέλως NO cum cett. (inc.) 2-11) ὁ γέλως

11)

ἢ ΝΘ

ὀνομαστικῶς M

ἐκάλεσαν M. βούλοιντο M.

ὁ δὲ γέλως VI cum IV coniuncto M ordinalia ante septem modos, quibus ἐκ τῆς λέξεως efficitur, et duo ad τὸν

γέλωτα ἐκ τῶν πραγμάτων pertinentia in NOM non ponuntur, quod fit in cett. (πρῶτον ... ἕβδομον et πρῶτον; δεύτερον); sed pro δεύτερον: καὶ Μ 12) βέλτιστον NOM, βέλτιον cett.

PROLEGOMENA

IX

Xb

4) εὐκολώτερον OM, sed recte εὐφημότερον N cum E 4) ἀεὶ μεταλαμβάνεται NOM, om. ἀεὶ cett. 6) ἔμπαλιν NO cum cett. ἀνάπαλιν M. Χο 1) ὑποχριταὶ ᾿Αριστοφάνους δύο NO, Χο deest inM om. δύο cett. XXIXa 11) γεγονέναι om. NM (etiam UPar et V°’”) (© deficit in priore parte huius Vfae) 15) ἀπέϑετο N recte cum E et V*? (© ἐπέϑετο M, ὑπέϑετο adhuc deficit) (ἔϑετο cett.) 25) συκοφαντίας NM (etiam Par), συκοφάντας recte cett. (® adhuc deficit; U h.l. etiam deficit) 28) νενόμισται χρυσῷ omisso inter haec verba ἰσότιμος NM (etiam Par et V9") (O adhuc deficit; U h.l. etiam deficit) 39-45) exciderunt verba ὡς ... Φίλιππον (homoeotel.) in NM solis (O adhuc deficit) 46-548) exciderunt verba xavéAewe ... ἀντιλεγόμενα à' in NOM (etiam in U) 549) αὖτ. de ἀπ. hoc ordine NOM, ἀπ. δὲ αὖτ. cett. (sed αὐτοῦ... ἀποθανόντος in peius varians © pro αὐτῷ... ἀποϑανόντι vel inv. ord.; cf. VI 6 infra allatum) 591) ἐπιγέγραπται NOM, γέγραπται cett.

Par

Inter arte cognatos N et ® prior pluribus bonis lectionibus et paucioribus erroribus distinguitur ab altero; in M propter huius variandi studium iudicium difficilius est. Bonae quidem lectiones codicis N in priore parte Vitae X XIXa (praeter ἀπέϑετο 1.15 etiam μεταστήσασϑαι 1.6 in comparatione V—E allata) cum 6 comparari non possunt, sed iuxta εὐφημότερον ΧΡ 4 © una cum M eandem variantem deteriorem habere in conspectu vidimus. Speciminis causa ex VI errores codicis © affero: 5 χρήσεται cum V57 pro χρήσηται; 6 τοῦ κυρίου solus pro τῷ κυρίῳ (genit. pro dativo ut αὐτοῦ

Vita XXIXa

s49;

h.l. apertus error);

8) ζεὺς solus pro

contra N semel et leviter tali modo errat (μάμαξ solus III) U et Par cognatos esse in Vita X XIXa (plura Par non habet) ex multis variis lectionibus apparet, ex eis (Par) lacunas non habet, dum in U magnae (αὐτὰρ) — 35 (κατηγορίαν) et 46 (κατέλειψε) — 548

Βδεῦ;

pro μώμαξ 1.6). enim prolegomena quamquam iunior partes desunt (18 (ἀντιλεγόμενα 8);

Χ

PROLEGOMENA

hanc lacunam etiam in NOM extare vidimus). His lectionibus, ex quibus nonnullae iam in conspectu NOM comparuerunt, UPar a ceteris cunctis vel plerisque distinguuntur: XXIXa

5) πρώτως U, πρῶτα Par (πρῶτος cett.) 6) Kparivou βλασφημοῦντος UPar (Kparivou καὶ Εὐπόλιδος βλασφημούντων cett.) 7) ὑπέδειξε UPar, ἐπέδειξε(ν) cett. (nisi quod ἐπεδείξατο E) 11) γεγονέναι om. UPar (etiam NM et V$*; in © hic locus non extat) 14) ὑπεκρίνατο recte UPar (etiam G) omisso tamen in UPar αὐτὸς, αὐτὸς ἀπεκρίνατο cett. (in Vita XXVIII 15 cuncti in loco simili ὑπεχρίνατο habent, unde ἃ in Vita XXIXa rectam formam restituere poterat; at hac V:ta carent UPar) 25) συκοφαντίας Par cum NM (in Θ et in U hic locus non extat), συκοφάντας recte cett.

29) ἰσότιμος om. € et in U hic 45) ᾿Αραρότα ὡς -oóv) et G; -ταις

Par cum NM (etiam V5") (in locus non extat) x«i, UPar (hic errans ἀρin V rectam lectionem in

ὡς latere iam vidimus,

unde

ὡς in

G; nihil inter ᾿Αραρότα et καὶ cett. (9 adhuc deficit) 46) πολλὰ om. UPar soli 46-548) verba χατέλειψε ... ἀντιλεγόμενα 8 om. U (non Par) (om. etiam NOM) 549) ἐν τῷ UPar, ἐπὶ τῷ cett. Ex hoc conspectu cognoscimus UPar quadamtenus cum NOM affınitate coniunctos esse; codicis Par lectiones ad 1.25 et 1.29 notatas etiam proto-

typum codicis U nondum lacunosam habuisse suspicari licet. Cum lacunam 46-s48 ante familias NOM et ad U pertinentem iam separatas adfuisse necesse sit, Par ex hyparchetypo ambarum familiarum nondum ea lacuna deformato originem ducere debet. Affinitatem codicum NOM et U(Par) in Vita XXIXa tantum versari

PROLEGOMENA

ΧΙ

apparet ex ceteris prolegomenis (in U praeter hanc Vitam et Vitam tzetzianam

etiam

V;

VII;

VI),

ex quibus

VII

non

extat in NOM;

rursus

IV

familiae NOM proprium in U deest, et in VI affinitatis vestigia non deprehendimus. Ceterum U plurimas lectiones sibi proprias habet, quae partim ex novandi studio, sed plerumque eo, quod textus descriptus male lectus et stulta interpretatione corruptus est, ortae sunt. Ad priorem classem pertinent e.g. σπουδαζόμενον pro κατασχευαζόμενον V 15; εἰσήρχετο et διεξήρχετο VII 1 et 4, ubi cett. εἰσήγετο et διεξήει; ad alteram e.g. Vita XXIXa 59) ἣν δ᾽ ἀϑηνεὺς pro κυδαϑηνεὺς (sic pro Κυδαϑηναιεὺς codd. praeter VG et M, ubi κυδαϑηναῖος); 45 γωνικόστρατον pro τρίτον (γ᾽) Νικόστρατον, et v.l. maxime conspicua μοῦσαι pro ζητοῦσαι in epigrammate Platoni attributo 1.554. Ad hanc classem me iudice etiam lectio singularis βώμαξ pro μώμαξ (VI 6) referenda est, quamquam nonnullis viris doctis genuina visa est. À priore classe Tzetzam, cuius editio prior in hoc

codice tradatur,

alienum non esse suspicor, cum praesertim mox

re vera quasdam lectiones Tzetzae attribuendas esse statuere possimus. In hoc codicis U inconstantia saepe difficile dictu est, ad quam traditionem referendus sit. In universum

a Veneto

distat, velut in eius lecti-

one ἦν δ᾽ ἀϑηνεὺς supra commemorata ; attamen in utraque lectione, qua Venetus in VI insigniter variat, ab altera parte stat: 2) διαφορουμένοις cum V et Tr!, 8) ἐξαλλαγήν cum cett. contra &vaddaynv V et Tr!. Ab E etiam magis discrepat, velut in VI 6 (E solus omissis N?G bonam lectionem «t habet) et 9 (U bonam lectionem τοῦτο habet cum V aliisque, E falsam oörw.cum aliis), et in VII 10 (E μέτρον pro ϑέατρον scribens solus omissa Ald vehementer errat in Ar. Eq. 508 citando, de quo loco mox plura). Ut in VI, U in VII cum Tr! consentit, ubi Triclinius exemplar cum U congruens consuluit, ex quo has bonas lectiones, quas in VII U et Tr* soli

tradunt, sumpsit: 2 λογείῳ (λογίῳ cett.); 6) ἴσων στίχων iuxta falsam lectionem εἷς ὧν στίχος, quam in VII cett. solam habent. Ex his lectionibus λογείῳ etiam legitur apud Tzetzam in loco simili Arg. Nub. I tradito; ἴσων στίχων eo loco omissum est in UCs, sed extat in Barb (cf. haec ed. IV 2, p. 367 s14 et p. 368 s4). Praeterea Triclinius v. 507 ex Ar. Eq. citatum 1.954. ita mutavit, ut cum lectionibus in illo exemplari occurrentibus congrueret: ἦν... xwμῳδοδιδασκάλων (-9o- om. U ipse) ὃς ἡμᾶς; correctionis vestigia notavi in App. II. Supersedit tamen in versu insequenti inserere verba λέξοντας ἔπη, quae in VII cuncti omiserunt excepto U; in quo codice formam horum

versuum

eam

fere esse,

qua

apud

Tzetzam

induti

sunt,

collatio

XII

PROLEGOMENA

loci similis in Arg. Nub. I traditi docet (in hac ed. IV 2, p. 368 s9-12). Si quid ex his tam variis indiciis concludere licet, U omissa Vita X XIXa ad stirpem separatam a Veneti minime remotam referendus est, cuius exemplar quoddam a Tzetza retractatum codici U exemplo erat. De Par, qui codex et ipse compluribus locis lectionibus vitiatis corruptus est, velut Vita XXIXa 7) χάλλει (x et εἰ ex?; xoAXxo U) pro Κωκάλῳ et 33) Διονύσῳ pro Διονυσίῳ una cum E, notandum restat eum paucis locis ex Tr! contaminatum esse, praesertim in citato fr. Ar. 588 (Ld41): «à (Le. τῷ) τ᾽ ob φρονοῦντι παιδίω (1.6. παιδίῳ), ubi in dativis Triclinii ceterorum formam verbi contractam retinuit (U alteram eamque rectam lectionem τώ τ᾽ οὐ φρονοῦντε παιδίω sic deformavit: ποῦ δ᾽ οὐ φρονεῖτε παῖδα), et in epigrammate Platoni attributo 1.552 Triclinii τε pro genuino rı ceterorum, inter quos U. IV) Quamquam in Rs pauca ex prolegomenis vulgo traditis eaque praeter breves tractatiunculas Xa.c.d. ep et epigramma Diodori(X XI X ba) manca (Vitarum XXVIII et XXIXa ultima verba tantum servavit) praesto

sunt,

haec

tamen

sufficiunt,

ut statuamus

huius

codicis

tradi-

tionem a ceterorum diversam et sive in ipso codice sive iam antea erroribus pessumdatam esse; in Vita XXIXa 549 τάφῳ habet pro ceterorum υνήματι; cf. etiam App. II ad Xa et d. Etiam Vita X X Xa propter Aristophanis comoediarum catalogum in fine adiunctum magni momenti in Rs et in Vat. 918 et M solis tradita codici Rs suum locum assignat. Eiusdem recensionis est ac Vat. 918, qui tamen praesertim septem titulis omissis textum deteriorem praebet, Haec

recensio

ipsa

posthabenda

est recensioni

codicis

M,

licet hic,

ut

solet, textum licentius tractaverit. Notatu dignum est hanc Vitam traditione peculiari et a ceterorum codicum (etiam primariorum V et E) separata propagatam esse, quae fortasse ex exemplari seorsim ex codice litteris uncialibus exarata transscripto nata est teste errore, quo A pro A scripto Rs titulos δέμνιαι et δυσιστράτης exhibet (cf. Koster, Aristophane dans la tradition byzantine, Revue des Études Grecques 76 (1963), p. 383). Ceterum haec traditio latius pervagata est quam ex codicibus Vitas veteres continentibus apparet; Viia ei propria in lexicon Suidae recepta est pro titulis cunctarum comoediarum substitutis titulis undecim comoediarum tunc temporis servatarum (XXXb); Tzetzes Vita XXXa omisso catalogo usus est, ut suam ipse V?tam editionis prioris componeret (XXXIIa). Catalogus, qualis in MRsVat. 918 servatus est, s. II p.C. scriptus et Comoediae Veteris poétas eorumque dramatum titulos (inclusis siculis Dinolocho et Epicharmo, et Ararote vulgo Mediae assignato) complec-

PROLEGOMENA

XIII

tens, cuius magna pars interiit, nuper publici iuris factus est in T’he Oxyrhynchus Papyri XXXIII (1968), n. 2659; quae ad Aristophanem pertinent, ab illo catalogo discrepant i.a. omissione complurium titulorum et additione unius (Σκηνὰς καταλαμβάνουσαι), qui in illo deest. Va) Iam perventum est ad editiones Triclinii, ex quibus prioris (Tr!) iam aliquoties iuxta codices supra tractatos mentio facta est. Primo loco huius exemplar autographum Ps considerandum est, cuius in prolegomenis saltem Chis apographum hic illic mutatum est, dum V*', quamvis multa in eo ex Tr! sumpta sint, tamen origine ab hac editione alienus est. De his duobus codicibus separatim agam; quae de Tr? h.l. exponentur, nisi contrarium statuitur, ad Ps pertinent.

Tri primo loco posuit prolegomenorum Veneti alteram partem ordine epigrammatis Diodori (Vita X XIXba) et Vitae XXIXa commutato, ut illud in titulum post ἐπίγραμμα inserto ἕτερον epigramma Platoni attributum, quod finem facit Vitae XXIXa, exciperet; ceterorum (V; VI; VII) ordinem retinuit. Huic seriei adiunxit prius ex Argumentis Plu,

quae

huius

comoediae

textui

praemisit,

sc.

VIDb,

in

Veneto

Argumentorum agmen claudens; alterum a se ipso compositum postea inseruit (cf. haec ed. I 3, 2, p. XXIV cum n. 42 (cum Add. Corr.)) post Proleg. IV, quod ex codice familiae NOM sumptum, quae sola hoc tradiderit, post Arg. Plut. VI posuit; M, huius familiae subolem suam viam euntem, a Triclinio adhibitum non esse iam ex lectionibus illi propriis p. VIII-IX enumeratis patuit, ex quibus nulla apud Tr! redit. Attamen in ordine prolegomenorum ita constituto offendens, quippe quem Argumentum JP/ui; turbaret, per numeros α΄, [β΄], γ΄ ad VII, IV (ubi margine exeso periit), Arg. Plut. VIDb adscriptos indicavit, quem maluit. Plura prolegomena non addidit; sane miramur in hac saltem editione Vilam thomanam (XXXIII1.2) deesse, cum Triclinius editionem thomanam : comoediarum

textui et commentario

suae subiecerit (cf. haec ed. I 3, 2,

p. XXsq.). Iam ex ea congerie, quae Argumento Plut. VIDb concluditur, in ortu prolegomenorum Tr! Veneti magnas partes fuisse, apparet (nisi forte gemelli, quae exceptio infra semper subaudienda est), id quod non praeter expectationem accidit, cum iam innotuerit Tr! in ipsis comoediis edendis hunc codicem adhibuisse, e.g. ex lectione Veneti ἡμῖν pro αὐτῶν Plut. 162 in Ps superscripta (cf. Koster, Autour d'un manuscrit p. 162sq.); quamquam illic Triclinius eo codice parcius usus esse videtur. In prolegomenis autem ubicumque in Veneti vestigia incidimus, ubi Ps solus vel cum uno altero lectionem Veneti propriam exhibet, e.g. in duabus illis lectionibus διαφορουμένοις et ἐναλλαγήν (VI 2 et 8), quas de U disserens attuli

XIV

PROLEGOMENA

(p. XI); quae congruentia etiam in minoribus rebus obtinet, velut in μῶμαξ pro μώμαξ VI 6. Quin etiam Tr! lectiones falsas in V postea correctas, velut στρέφεται τὸ omissa praepositione et χοροῖς ἐστέρηκεν V 9 et 26, non mutatas recepit. Aliis locis tales lectiones corrigere studuit, quod ei tamen non semper bene cessit; notabile exemplum est corruptum in V mepoutoμῳδίαν pro πέρυσι κωμῳδίαν iam commemoratum (Vita XXIXa 22), ex quo Triclinius περσυκὴν κωμῳδίαν fecit. Optime eius labores critici discernuntur in fine Prolegomeni VII, ubi v. 5C7sq. ex Ar. Eq. citantur (l. 9sq.), .de quo loco iam U respiciens egi. Triclinius eo loco non solum codicem Urbinati similem, ex quo ante eos versus iam nonnullas lectiones sumpserat,

contulit,

sed etiam V, quem

hic vehementer

errare iam

vidimus,

cum pro ‘Irreöcıv posuit Εἰρήνη et in Eq. 508 παραβάντας scripsit pro παραβῆναι. Utramque lectionem Tr! variae lectionis vice rectae superscripsit; hic tamen

errorum codicis, quem

tam magni fecisse videtur, ut

eum interdum, quasi caecus esset, in perversis lectionibus obsecutus sit, sibi conscius factus est: utramque v.l. linea transversa delevit; ex priore vestigia incerta tantum restant, sed altera adhuc clare conspicitur. Quamquam ne sic quidem Triclinii textus huius loci sanus evasit, cum eum, qui primitus exaratus erat quique codici stirpis E assignandus est !), falsas lectiones alterius fontis, sc. codicis Urbinati similis, inferciens

corrupit, tamen notatu dignum est eum pluribus codicibus collatis pro virili parte textui constituendo operam dedisse. Hoc loco certo tres adhibuit; insuper codex familiae NOM ei ad manus erat, ex quo IV sumpsit, cuius tamen extra IV pauca vestigia inveniuntur, velut in VI 9, ubi Tr! recte scripsit τοῦτο Yivevos 7, φωνῇ, sicut illa familia, quae tamen ipsa in hoc loco lubrico concors non est. Praeterea,

ut

in

editione

tricliniana

expectamus,

frequenter

in lec-

tiones incidimus, quae ab auctore suo Marte introductae sunt. Cum in prolegomenorum textu lectiones Tr! et Tr?, quantum fieri poterat, separatim typis reddendas curaverim, ut primo obtutu oculis se offerant, paucis exemplis h.l. opus est. Luculentum iam in codice Par tractando allatum (p. XII) extat in Vita XXIXa d 41, ubi Triclinius fragmenti Ar. 588 verba τώ 7’ ob φρονοῦντε παιδίω ita detorsit, ut quacumque de causa singularem (dative) pro duali poneret et participii formam non

1) Sc. ceteris stirpibus exclusis; Triclinium codice stirpis E etiam in ed. altera usum esse videbimus. Manifestae falsae lectioni in Eq. 508 (μέτρον pro ϑέατρον E) rectam ex ceteris codicibus a se adhibitis substituere potuit.

PROLEGOMENA

contractam

scriberet

(ad

analogiam,

ut

puto,

XV

dictionis

homericae:

ἐὺ

φρονέων A 73 e.a.; φίλα φρονέων A 219 e.a., etc.), ergo iota subscripto, ut Saepe, omisso τῷ τ᾽ οὐ φρονέοντι παιδίω. In IV 1.4. 1.9 τρύγα codicum NOM. in τρυγίας et 1. 18 in comoediae nominis explicatione eorum κωμῳδία in κωμῳδοὶ mutavit; in V 1.4. poétae comici antiquissimi nomen, qui hic Sannyrio, non Susario vocatur (l. 13), una littera propius ad verum accedens Σιοννυρίωνα esse maluit, et ita plura. Eum,

qui editionis variorum, ut ita dicam, in Chis traditae auctor est,

in prolegomenis

autographum

editionis prioris Triclinii reddidisse iam

dixi; etiam in comoediis ipsis Tr* adhibuit, sed sparsim; testimonio sunt

scholia metr. Tr! Nub. 889a et 949a decurtata ab eo iuxta scholia metr. Tr? generatim recepta inserta (cf. haec. ed. I 3, 2, p. LVIII). Eum ipsum Ps descripsisse patefit in mira codicis Chis lectione IV 18 ἀπὸ κωμωδῶν (superscripto àv super alt. o) συναγομένοις εἶδον pro ἀπὸ κωμῶν συναγόμενοι ἧδον; nempe scriba, postquam errans κωμωδῶν scripsit, genuinam lectionem restituit falsae reliquiis tamen non deletis, spiritum cum accentu in Ps coniunctum in voce ἧδον, quae ligatura iuxta praecedentis vocis desinentiam superscriptam -oı posita est, pro sigma finali habuit, ex ndov, quod remansit, proprio Marte fecit εἶδον. Haec textum descriptum tractandi ratio cum indole huius scribae indocti, sed, quantum potuit, exemplum cum fide reddentis convenit (cf. Koster, Autour d'un manuscrit p. 38); ita ordinem Prolegomenorum VII et IV in Ps Argumento Plute separatorum, quem Triclinius numeris indicavit, in describendo observavit, ut in Chis deinceps legantur VII; IV; Arg. Plut. Nihilo

tamen

minus

hic

illic

a Tr!

γίνεται ἢ φωνῇ primum ita scripsit, in fr. Ar. 588 (Vita XXIXa d 41) revertit (τώ τ᾽ οὐ recte cum E solo) tractam retinens (ppoveovre ultimo rum ἅπτηται habet χαϑάπτηται, scripsit in loco simili XIb 73. In codicis V9" origine, quantum

descivit;

VI

9 ex

verbis

τοῦτο

ut Tr!, sed cetera 7 φωνὴ cum aliis; iam commemorato iure ad dualem in participio tamen formam non cone ex ı facto); VI 6 solus pro ceteroquam formam compositam Kaibel a Triclinio aliena est, investiganda

eadem difficultate impedimur, qua in U, cum etiam hic, licet non tantopere, sibi non constet et erroribus, qui interdum nova verba genuerunt,

infectus est. E.g. in Vita XXI Xa lectio vitiosa εἶχον pro ἦγχον in versu Ar. Vesp. 1C39 1. 27 citato eum coniungit cum M solo, error πέρισυ pro πέρυσι (22) cum Par solo, lectio recta ἀπέϑετο (15) ei communis est cum EN; 1. 25 habet συκοφάντας, non συχοφαντίας, ut familia NOM (omisso Θ h. 1. deficienti) accedente Par, sed paucis verbis post (26) ἱππιάλους pro ἠπιάλους, qui error huic familiae proprius est. Solus e.g. 1. 20 ex ὅϑεν

XVI

PROLEGOMENA

fecit ὁ μὲν et etiam

turpius

errans 1.13 ex τοὺς (ante ‘Inreac) τὰς; alibi

eodem modo a genuinis lectionibus aberravit, velut in V 1. 20 ἀρχαιοτάτης pro ἀρχαιότητος, 1. 21 ἀξίας pro ἀταξίας; in VI 8 δεῦ pro Bei. Si quid

in hac

tanta

variatione

NOM

textui subest in IV,

(ἔνϑα

1. 2, ut NOM;

non

quod ö$ev,

concludere

excepto

ut Tr!),

licet,

omisso

Tr! in hac

et in Vita

Tr!

tantum

XXIXa

familia

traditur

(cf. praeter

lectiones supra allatas ἀπέϑετο (15) et praesertim ἱππιάλους (26) etiam omissa γεγονέναι 1. ll et ἰσότιμος 1. 29 in familia NOM tractanda commemorata

p. IX). Haec familia tamen excluditur in V, quo caret, et

in VI (V9?' habet πρῶτον ceteraque ordinalia et 1. 12 βέλτιον, non péAτιστον; cf. p. VIII), ubi codex Estensi affinis exemplo fuisse videtur. Hoc tamen constat V*' a Veneto alienum esse, a quo certiore discrimine separatur quam U; e.g. in VI habet 1. 3 διαφορούμενος, non διαφορουμένοις, quod est in V et in UTr!, et 1. 8 ἐξαλλαγήν, non ἐναλλαγήν, quod est in V et in Tr!; in Vita

X XIXa 1l. s3 κυδαϑηνεὺς, non κυδαϑηναῖος,

quod V et 6, et 1. 22 alio errore illud iam commemoratum πέρισυ κωμῳδίαν, alio errore περσικωμῳδίαν V. Si evenit, ut γῆ cum V consentire videatur, hoc ideo factum est, quod

Tr! eam lectionem ex V sumpsit, velut in V l. 9 στρέφεται τὸ omissa praepositione ex V nondum correcto; attamen 1. 26 pro lectione falsa Tr! eiusdem originis χοροῖς Zorepyxev habet rectam χορῶν ἐστέρηται; loco supra tractato XXIXa 22 in πέρυσι κωμῳδίαν neque eodem modo erravit, quo V, neque Triclinii περσυκὴν κωμῳδίαν ex errore Veneti natum habet. Nihilo tamen minus multas lectiones peculiares a Tr! mutuatus est, inter quas novitate insignes, quales IV 19 κωμότητος (κωμώτητος orthographia, ut saepe, corrupta V*?) a Triclinio vulgatae κώματος substituta et V 14 nomen variatum Σοννυρίωνα. In Vita XXIXa verba fragmenti Ar. 588 verba τώ τ᾽ οὐ φρονοῦντε παιδίω (441) a Triclinio renovata in V?" redeunt, sed denuo reficta (ταῦτ᾽ οὐ φρονέοντι, non iam Triclinii τῶ τ᾽ οὐ φρονέοντι). Ne tamen de V9? nimis severe iudicemus, addo eum paucis locis non absurde tradita novavisse; V 2in comoediae atticae generum enumeratione

verba τὸ de μέσον omisit, quae Meinekio aliisque editoribus delenda visa sunt;

VI

5 in generis

ridiculi

κατὰ

ἀδολεσχίαν

explicatione

ὡς

ὅταν τις

τῷ αὐτῷ ὀνόματι χρήσηται scriba aliquid deesse sentiens, quo repetitio clarius designetur, post τις supplevit δὶς, sicut postea Anonymus Crameri πολλάκις post ὀνόματι inseruit (XIb 72). Vb) Editio Tr? in prolegomenis iam eo, quod eorum series plane alia est, longe a Tr! distat. Nunc Triclinius praemisit sua ipsius prolegomena XIII et XIV1.2, inter quae XIV2 signa prosodica nova ab eo inventa,

PROLEGOMENA

ut

syllabae

communis

vis

discerneretur,

XVII

explicans,

quae

Tr!

nondum

adhibuit, proprie ad Aristophanis editionem alteram aliorumque poétarum editiones his signis instructas illustrandas scriptum est. Suis ex prolegomenis veteribus adiunxit I; IL; V; VI, ex quibus I; II pro VII; IV

in editione priore sunt; veteribus denique Vitis thomanam substituit (XXXIIII.2). Etiam in prolegomenis utrique editioni communibus V et VI Tr! et Tr? magno intervallo separantur; hinc Tr? lectiones antea ignotas

introduxit,

hinc,

ubi

Tr!

Venetum

(non

correctum)

secutus

lectiones peculiares habuit, ad lectiones ceterorum codicum revertit, idque non solum lectiones deteriores missas faciens, velut στρέφεται τὸ omissa praepositione V 9 et χοροῖς ἐστέρηκεν V 26, sed etiam quae a priori, ut dicunt, falsae non sunt, velut διαφορουμένοις VI 3 et ἐναλλαγήν VI 8. Seriem plenam prolegomenorum Tr? sola stirps « eius codicum amplectitur, ex quibus Vat et Lh in hac editione adhibiti sunt. Accedit recentissimus Parisinus Gr. 2717 saec. XVex.-XVlin. (C apud White, The manuscripts Y, et iam apud edd. inde a Brunckio), cuius tamen in editione rationem non habui. Innumeris enim et saepe foedissimis erroribus pessumdatus est, velut in I 1.7 καλῶς pro κακῶς, l. 36 ἀπολογούντο (sic)

pro

ἀπελογοῦντο,

1. 63

διοξὰς

(sic)

pro

δόξας,

nibilque

novi,

quod

mentione dignum est, affert, exceptis fortasse I 6 τοῦ σκώπτειν cum EN?, non τῷ ox. cum Tr?; II 13 σχήματα pro ceterorum σκώμματα (E) vel σκέμματα (Tr?); V 25 ἀληϑῆς, ut V9 ex Tr! ἀληϑῶς. Stirps ß et Cant. 2 inter utramque stirpem vacillans prolegomenis veteribus carent; in ß post prolegomena tricliniana XIII et XIV1.2 statim sequitur Vila thomana (XXXIIII1.2), Cant. 2 hanc solam eamque truncatam habet. Ut in Tr!, paucis exemplis lectiones peculiares, quibus Tr? etiam magis quam Tr! distinguitur, illustrabo, cum in textu facile percipi possint. In universum apparet Triclinium in altera editione magis suo ipsum acumine fretum esse quam in priore et minus frequenter codicum lectiones respexisse. Compluribus locis verba tradita mutavisse videtur, quod eas a puro sermone vel a iusta significatione remotas esse iudicaverit, velut in λίαν pro λοιπὸν II 14, ἔσχε pro ἔχει V 5, προσέϑηκε pro προστέϑεικε V 18. Quamquam interdum, ut his locis, re vera textus emendatior evasit, tamen alibi non minus quam in priore editione sana adulterata sunt; e.g. in I l. 14 τυραννευόντων pro τυραννιώντων sensum deteriorem praebet; 1. 25

τόπος

pessima

lectio

vel

coniectura

est

pro

τύπος

et nova

vox

ἀρχικωμῳδίᾳ pro ἀρχαίᾳ κωμῳδίᾳ (26) vix cuiquam placebit; maxime autem miramur in coniectura vó9ov pro νέον in comoediae atticae generibus distinguendis (V 1).

XVII

PROLEGOMENA

Verisimile tamen

est non cunctas lectiones, quae in Tr? primo com-

parent, ex editoris ingenio natas esse, sed quasdam

ex eis a Triclinio ex

codice nobis ignoto haustas esse. Hoc praesertim expectamus in I et II, quippe quae iuxta Ir? per traditionem in Estensi servatam solam ad nos pervenerunt, qui codex non ante mediam partem saec. XIV scriptus exemplari a Triclinio adhibito iunior est. Fieri potest, ut e.g. I 18 οὖν (EN?) pro tradito γοῦν (ita iure Tr?) errore in E irrepserit. Etiam cetera prolegomena a Tr? recepta (V; VI) ex illo codice eius stirpis, cuius E est, sumpta esse apparet. Venetum excludi iam vidimus (p. XVII); stirps NOM, in qua VI traditur, excluditur, quod nonnullae lectiones,

quibus

haec stirps distinguitur,

a Tr? absunt,

velut ordinalia

πρῶτον etc. omissa 1.2-11 et βέλτιστον pro βέλτιον 1.12; U denique, cui V et VI cum Tr? communia sunt, excluditur, quod lectiones huic codici propriae in Tr? non inveniuntur, velut περὶ τὸ ἕτερον μέτρον pro μέτρον ἕτερον (V 8) et σπουδαζόμενον pro κατασκευαζόμενον (V 15). Inter codices Tr? Vat, sicut in comoediis, etiam in prolegomenis princeps est; error apertus ἐκείνων, εἰς ὃν (I 19), quem Musurus non feliciter correxit

éxeívov,

εἰς οὖς scribens,

cum

singularis requiratur,

et

forma perversa ᾿Αρχιλόχους (II 1), ei cum Lh communia sunt. Non errat, ubi e.g. Lh χορικοὺς pro χορηγοὺς habet (I 43), Vd ἰαμβυκοῖς pro ἰαμβοποιοῖς (XIII 5), M9 διαγινώσχειν mutavit in ἀναγινώσχειν (XIV2, 35). Cant. 2 autem pauciora servavit, quam quae bonitatis aestimationem admittant, quippe qui non plura babeat quam XXXIII! fine privatum. Restat, ut de codicibus per stirpes distributis agam. Stirps «, ad quam Vat, Lh et etiam Par. 2717 referendos esse iam statui, compluribus lec-

tionibus in eis prolegomenis, quae etiam 8 habet, ab hac distinguitur, e.g. in XIII iam statim tituli dispositione inversa; tunc 1. 17 καταληςxtıxöv α (h.l, ut paucis aliis, alteri stirpi posthabenda), ἀκατάληκτον 8; XIVI, 2 ἔστι δὴ α, ἔστι δὲ 8; Vita XXXIIII, 1 κωμῳδιοποιὸς « (iterum non recte), κωμῳδοποιὸς Q8. Quin etiam in signis prosodicis, quibus Ejitoma novem metrorum. (XIII) in pedum nominibus instructa est, stirpes discedunt, praesertim in bacchio et palimbacchio designandis (cf. 1.9 cum App. II). Quantum in unica parte, quae praesto est (XXXIII! praeter finem), perspicere licet, Cant. 2, sicut in comoediis, inter « et ß ponendus est (εὐδοκίμησεν, non ηὐδοκίμησεν, ut «, 1. 4; ἐπιγιγνομένοις, non ἐπιγινομένοις, ut p, 1. 6). Hoc denique in stirpe « memoratu dignum est Lh quasdam lectiones sibi proprias habere, quibus clare distat a Vat et etiam a Par. 2717, velut

μάλιστα

τῆς

pro

omissum

τῶν

(ib.

(V

22);

τοὺς

13); ἀμαϑείας

ἀρτίους

pro

pro

ἀμαϑίας

τὰς

ἀρτίους

(XIV2,

23);

(XIII

3);

οὐδέποτε

PROLEGOMENA

pro

μηδέποτε

(XXXIIII,

16),

quae

cunctae

XIX

deteriores

sunt.

Cum

hae

lectiones in Ald redeant (et etiam apud Dd-Db excepto XIII, quod non receperunt), sequitur, ut codex cum Lh proxime cognatus Musuro ante oculos fuerit eumque ex hoc exemplari ea scholia tricliniana, praesertim metrica,

sumpsisse,

quae

etiam

extra

triadem

byzantinam

interdum

mutata (a Musuro, ut opinor) in Aldina inveniuntur. Exemplo sit sch. metr. Ald ad Eq. 303 = 43b 21-32Db collatum cum sch. Lh = 303b in hac ed. I2, p. 76sq. (in fine inde a 1.30Db co p. 77, 3 in hac ed. quaedam aliter leguntur). In prolegomenis Tr? propriis Coisl alicuius momenti est, cum ex eius aetate sequatur, ut is, qui huius congeriei prolegomenorum et scholiorum (paene cuncta ex Pluto) auctor fuit, ea ex antiquissimo exemplari editionis Tr? excerpserit. Verba Triclinii paucis exceptis accurate reddidit nonnullis annotationibus mrg. adiectis. Mentione dignum est eius textum non unius stirpis « vel ß variationes ostendere, sed nunc ad alteram, nunc ad alteram vergere. Hinc, cum pluribus codicibus usus esse non videatur

(cf. eius annotatio ad Piut. 252 de voce χοροῦ in exemplari descripto minio exarata apud Koster, Scholia p. 8), fortasse concludere licet in illo exemplari stirpes nondum certo discrimine separatas esse. Vc) Longe aliter res se habet in Reg, cuius recensionis magna cum licentia compositae indolem illustravi in hac ed. I3, 2, p. LIV sqq. Cum mox in XIb tractando denuo fusius de ea agendum sit, hic statuere sufficit eius auctorem ne Vitas quidem XXIXa et XXXIIII, quae sola ex prolegomenis, qualia vulgo praemittuntur, recepit, intactas reliquisse; in his quoque vestigia eius contaminandi studii et audaciae non desunt, velut in Vitae X XIXa exordio, cui pars alterius Vitae inserta est, et 1. d42 fragm. Ar. 588 denuo fictum. Ut in ipsis comoediis, utramque editionem Triclinii adhibuit; Vita thomana (XXXIII) alterius tantum pars est, sed Vitae X-XIXa, quae in hac deest, Tr! subesse ex compluribus lectionibus apparet: repoıxyv pro πέρυσι 1.22, καὶ Φίλιππον add. post ᾿Αραρότα 1. 37, καὶ αὐτὸς pro αὐτὸς 1. 39, forma denique non contracta Ppoveovre (-rı Tr!) 1. d42. Etiam in priore parte Anonymi Crameri (XIb), cuius auctor est altera parte postea addita ab alio, Tr! ei ante oculos fuisse videbimus. VI) Partim triclinianus, et quidem Tr?, est G, Veneti notissima proles (cf. e.g. Zacher p. 545), quem tamen in scholiis non totum a V pendere, sed etiam commentariorum Tzetzae vestigium ostendere (cf. haec ed. IV 3, App. II ad sch. 218b) idem Zacher l.c. notavit addens ex eius prolegomenis I et II, quibus V caret, in codicibus triclinianis Vat et Par 2717

iam commemoratis inveniri (Lh eis temporibus adhuc in villa Holkham

ΧΧ

PROLEGOMENA

Hall dicta latebat). His codicibus excussis comperi etiam V et VI!), quae et Venetus et Tr? habent,

ab huius editione originem ducere, ita tamen,

ut quibusdam locis pro lectionibus Tr? correctas (non tamen omnes correctionis egentes) et insuper nonnullas sibi proprias habeat scriba sive de consulto sive errore textum descriptum mutante. Lectiones traditas pro triclinianis positas necessario ex E sumpsit, cum I et II praeter Tr? in eo codice solo ei praesto essent. In ceteris prolegomenis (VII; Xa.b.c.d; Vitis XXVIII et XXIXa) Venetum fontem esse certis testimoniis probatur omissis parvis tractatiunculis Xa, c, d, in quibus materia ad com-

parandum non sufficit; attamen etiam in serie ex V ducenda complures lectiones ab exemplo discrepant. Exemplis seriei triclinianae praesertim ex I petitis pauca ex ceteris addo. I

5) πάσης Tr?, πᾶσιν E

πᾶσιν ἃ

6) τῷ σκώπτειν Tr?, τοῦ σκώπτειν E 14) τυραννούντων IT2, τυραννιώντων E

σκώπτειν ἃ τυραννούντων G

25) τόπος Tr?, τύπος E

'σχόπος G

26) τῇ ἀρχικωμῳδία Tr?, τῇ xopuoàta E 33) ἢ Tr?, ἀργὸν ἢ E 34) ἀργῶς Tr? et E II 2) ζητήσεις Tr?, ζηλώσεις E V

ἀρχαίᾳ

τῇ ἀρχαίᾳ κωμῳδίᾳ ἃ ἡ G ἀργὸς ἃ ζητήσεις ἃ

6) τῆς τροπῆς Tr?, ταῖς τροπαῖς E 2) νόϑον Tr?, νέον E

8) στρέφεται περὶ τὸ Tr? et E VI 2) πρῶτον : carent hoc et ceteris or-

dinalibus NOM

ταῖς τροπαῖς G νόϑον G

στρέφεται ἐπὶ τὸ G habent πρῶτον ceteraque

ordinalia G et cett.

6) βῶμαξ U, μῶμαξ VTr!

μώμαξ ἃ cum plerisque (inter quos Tr?) 8) ἐναλλαγήν V Tri ἐξαλλαγήν ἃ et cett. Sequuntur exempla congruentiae interdum absentis codicum G et V VII 8) Eipnvn falso G et V; etiam v. “ἱππεῦσιν cett. 1. Tr! deleta 10) παραβάντας falso G et V; etiam παραβῆναι cett. v.]. Tr! deleta

ἢ In VI positive, ut dicunt, recensiones excluduntur.

origo

tricliniana

demonstrari

nequit,

sed

ceterae

PROLEGOMENA

ΧΡ 1) πάροινα G et V 4) εὐθυμότερον G et V

παροίνια cett. εὐφημότερον EN, τερον OM τοῖς ἐν cett. (nisi om. ©)

4) τὸ ἐν G, rev (sic) V XXVIII

2) κυδαϑηναῖος

XXI

G, κυδαϑήναιος

V 18) φρέαρ mire G, κέαρ V 38) διαγωγουμένη G, δουαγωγουμένη (sic) V 40) ϑαλῷ G (etiam X XIXa 28), ϑαλAQ V 67) vtopog (pro Ntofoc) G et V XXIXa (ratione non habita Regii) 12) αὐτοῦ errore G et V 14) ὑπεκρίνατο recte G (etiam UPar), ἀπεκρίνατο V 15) φάσκει τινὲς (sic) G et V (etiam ΝῚ 22) περσικωμῳδίαν G et V

541) τώ re G solus, τὼ τοῦ V solus

χκυδαϑηνεύς EAld

εὐκολώquod

ἐν

soli (h.l.)

χέαρ cett. δουλαγωγουμένη cett. ϑαλλῷ cett. νίοβις cett. αὐτὸς cett. ἀπεκρίνατο cett. φάσκουσί τινες E, φασί τινες cett. (nisi quod φησί Chis) περσικὴν κωμῳδίαν Tri, πέpucı (errore πέρισυ V°”Par) κωμῳδίαν cett. τῷ τ᾽ οὐ recte EChis, variant cett.

VII) Prolegomena Thomae Magistri ex sola Vita XXXIII constant, quae tamen etiam prolegomenorum de comoedia vice fungitur, cum in eius altera parte (2) haec materia breviter tractetur. Dolendum est, quod ipsius Thomae huius tractatus recensio ex eis saltem codicibus, quos in scholiis edendis in editionibus Thomae adhibui, cognosci non potest. Eius editio prior omnino ignota est ante Nub. 500, ubi unicus testis, quantum scimus, sc. pars vetus codicis Cant. 1, incipit (cf. haec ed. I3, 2, p. Vsq.); ex alterius editionis codicibus

(Ven,

Cr, F, V57)

priores tres prima folia

amiserunt et in foliis pro his substitutis in Ven solo illa Vita legitur recentiore manu scripta; iam vidimus V9? se ad editionem priorem Triclinii in prolegomenis applicavisse, et, ut illa, Vita thomana caret. Inter reliquos

codices unum inveni, qui propter eius aetatem et indolem quadamtenus munere codicis thomani nondum elementis triclinianis contaminati fungi possit. Est Vaticanus gr. 920 (Vv1 ap. White, The manuscripts Y) media parte saec. XIV scriptus, non "secolo XIII o XIV ineunte" (Zuretti, Analecta

XXI

PROLEGOMENA

p. 19); testantur signa pellucida ab Holwerda investigata, sc. Briquet 3757-61 (a. 1332-76) et Briquet 4C26 (a. 1340)). Codicis folia in hac parte ita detrita sunt, ut pleraeque litterae evanuerint; quae legi possunt, erroribus gravibus corrupta sunt, velut in sch. Nub. ThY?Tr! 1131c, in quo eum iuxta genuinos thomanos adhibui, et in Vita thomana, ut ex App. II apparet. De eius indole in his tantis impedimentis hoc tantum certo statuere licet eum

elementis

triclinianis vacare et thomana 1nesse,

quamquam, quantum vidi, non cuncta thomana et praeter thomana alia insunt. Ecce specimina: gl. ad Plut. 4 eadem est ac Thomae: ταὐτὰ] τὰ ὅμοια (ap. Zuretti, Scoli? p. 68; cf. Koster, Autour d'un manuscrit p. 155), nisi quod textus thomanus in Ven ταῦτὰ habet duobus accentibus; Triclinius iam in editione priore ταῦτα scripsit addita gl. ἃ ὁ ϑεράπων λέξει (ita. Ps et Vat). Praeterea Tr? sch. adiunxit de lectione huius vocis (ap. Koster, Scholia p. 1) contra sch. Thomae (ap. Zuretti, Scoli? p. 90), cui deleto Tr! nullum substituerat (cf. Koster, Autour d'un manuscrit l.c.); in Vat. 920 neutrum sch. invenitur. In Vat. 920 reliquiae scholii Thomae ad P/ut. 8 (τὸ δεύτερον “ταῦτα . ἀποϑετικόν;

ap. Zuretti,

Scoli?

p. 9C)

discernuntur,

cui

scholio Tr?

adversatus est in altera parte scholii ad v. 5 (ap. Koster, Scholia p. 2); nihil ex his apud Tr! extat. In Vat. 920 sequitur novum sch. ad Piut. 12 (μελαγχολῶντ᾽ /) ita incipiens: ἰστέον, ὅτι N μανία ἀπὸ πλεονασμοῦ μελαίνης χολῆς ?). Itaque,

quamvis

dubitanter,

Vat.

920

pro

codice

thomano

Vitae

XXXIII triclinianis adiunxi. Ceterum errorum et locorum evanidorum ratione non habita hoc tantum discrimen alicuius momenti est, quod in eo solo pars 1 clare a parte 2 distinetur, ut (quod re vera sunt) duas tractatiunculas separatas efficiant. Accedit κέχληται pro ἐκλήθη (2, 1), si Thomas re vera ita scripsit. In codicibus Triclinii ed. 2 stirpes « et Q perspicue distinguuntur (praesertim in κωμῳδιοποιὸς 1, 1 et σκώμματί 2, 11 stirpi « propriis); Cant. 2 in parte 1 truncata, quam solam habet, utriusque stirpis indicia, licet levia, ostendere iam dixi (p. XVIII). Etiam discrepantiae, ex qua

1) Anni signis pellucidis Vaticani 920 indicati congruunt cum anno annotatione unius ex variis huius codicis scribis in ea parte, quae Sophoclis triadem byzantinam (Aracem, Electram, Oedipum Regem) continet, indicato, sc. 1340; v. A. Turyn, Codices graeci vaticani saeculis XIII et XIV scripti, Civitas Vaticana 1964, p. 139. 2) Hoc sch. edidi in Studi classici in onore di Quintino Cataudella, Università di Catania, Vol. II (1972), p. 41-46.

PROLEGOMENA

XXIII

in stirpe « codici Lh locum separatum assignandum esse apparet, mentionem feci p. XVIII allata inter lectiones huc pertinentibus οὐδέποτε pro μηδέποτε (1, 12), sicut etiam partis 1 recensionis retractatae Regii partem 2 omittentis (p. XIX); cuius licentiae exemplum affero amplificationem in 1, 13, ubi grammaticus ratus addidit ἢ ἄλλως κακουργοῦντος.

ille

ἀδικοῦντος

non

sufficere

Vita thomana in codicibus thomano-triclinianis late diffusa tempore progrediente mutationem non effugit; pars 2, quae ab ipsa poétae vita aliena est, sive

truncabatur

sive

omittebatur.

Inter has

recensiones

posteriores scholiorum leidensium est (a), in quibus etiam Argumentum thomanum Nubium formam sibi propriam induit (Ib in hac ed. I3, 2); in hac recensione, quae saec. XV medio vix antiquior est, pars 2 partim servata est. Rursus in huius classis stirpibus / et ἢ Vita, sicut etiam in comoediis ipsis factum

est, varie tradebatur;

in stirpis / codice Ho,

qui

in hac stirpe solus Vitam habet, discrepantia maxima est. Etiam in singulis codicibus, quae, quantum vidi, ad recensionem quandam pluribus communem referri non possunt, Vita thomana non sine licentia tractabatur; talium codicum exemplum est Ca2 saec. XV exeuntis (b). Notatu digna est ea recensio, quam per compendium mon designavi ex nomine codicis primarii Monacensis gr. 137 (Mul ap. White, The manuscripts I), quem codicem scriptura et signa pellucida post saec. XV mediam partem scriptum esse indicant!). In hac recensione, ad quam praeter Monacensem duo ex codicibus thomano-triclinianis in hac ed. I3, 2 tractatis (p. LXII sq. et p. LXXIV Sq.) eiusdem fere aetatis vel paulo recentiores pertinent, sc. La et M11 (hic m?;

cf.

Koster,

Studi

Italiani

di Filologia

Classica

1956,

p.

173),

discimus matrem Aristophanis Zenodoram fuisse. Unde hoc nomen ab aetate Aristophanis alienum, ut Dindorf iam monuit?), petitum sit ab auctore huius recensionis (non a Thoma, ut Dindorf perhibet), coniectura audaci tantum assequi possum, quam dubitanter propono. In

1) Signa, quorum formam mihi comiter impertivit v.d. Dressler, in Bibliotheca Civitatis Bavaricae ''Oberbibliotheksdirektor'', tria sunt non exacte cum Briquetii exemplis congruentia, quamquam unum (''croix grecque") proxime abest ἃ Briquetii 5554 (a. 1464) et alterum ("balance") non multum distat a Briquetii 2490 (a. 1467 et varianti a. 1469) et etiam similiore 2493 (a. 1473 et varianti a. 1475). Tertium (“poisson’’) eiusdem generis est ac Briquetii 12.413 et 12.414 (a. 1440 et a. 1448), sed nonnihil discrepat. 2) In. Kirchneri Prosopographia Attica nulla Ζηνοδώρα invenitur, sed pauci Ζηνόδωροι, non tamen ante aetatem hellenisticam.

XXIV

PROLEGOMENA

inscriptione cyrenaica (CIG III 5202) aetatis imperatoriae tabula complurium nominum legitur incipiens a Ζηνοδώρα Βύκράτ(ους), sub quo nomine sequitur Φίλιπ]π[ο]ς Π[ρ]ωτάρχου; quae inscriptio sumpta est ex M. 1. R. Pacho, Voyage dans la Marmerique, la Cyrenaice etc. (1827). Fieri potest, ut viator quidam doctus temporibus, quibus recensio mon composita est, eam inscriptionem adhuc clariorem lectu viderit et ex ea nomen uxoris Philippi, Aristophanis patris natum sit. VIII) Restat, ut de Aldina agam deque curis Musuri, qui officio editoris eodem fere modo functus est, quo codicis G scriba. Minime tribus codicibus usus est, ex quibus unus E est, quem ipse possidebat, alter codex Tr? stirpis «, qualis in Lh propagata est (v.p. XIX), tertius codex familiae NOM ad NO proxime accedens; at V Musuro ignotus erat. Utrum omnes lectiones, quae in prolegomenis ad illos tres codices referri non possunt, ex ingenio

Musuri

natae

sint

an

ex

alio

codice,

decernere

non

ausim,

quamquam illud mihi probabilius videtur. In prolegomenis, quae E et Tr? ambo habent (I; II; V; VI), etiam propius Triclinium secutus est quam scriba codicis G; ex lectionibus triclinianis, quas de G agens attuli (p. XX/XXI), Ald in I habet τυραννούντων (14) et τόπος (25), et insuper nonnullas, pro quibus in G aliae sunt, sc. πάσης (5), τῷ σκώπτειν (6), miram lectionem ἀρχυκωμῳδίᾳ (26), dum 1. 34 pro Triclinii et codicis G ἢ scribit ἢ (ἢ Lh) non praemisso ἀργὸν, quod tamen in E invenire poterat (nunc textus Aldinae hiat copula carente praedicato, quod Brunck et post eum Dd-Db suppleverunt xevöv post ἢ addito); pro ἀργὸς (34) denique, quae forma codici G propria est, vulgatum ἀργῶς recepit. In II Triclinii ζητήσεις pro ζηλώσεις (2) habet, ut G, et insuper 1. 6 Triclinii aperte falsam lectionem τῆς τροπῆς. Contra in V Musurus pro Triclinii obscuro vó9ov (2) ἃ G recepto genuinam lectionem νέον posuit; aliae tamen lectiones, quibus Tr? in V clare distinguitur, velut συστήσας (16) et προσέϑηκε (18), et in Ald et in ἃ occurrunt; pro lectione denique codici G propria στρέφεται ἐπὶ τὸ (8) Ald plerorumque codicum στρέφεται περὶ τὸ habet, non στρέφεται τὸ, ut γῆ

et Tr.

In VI

eadem

ratione,

qua in G, sc. negative,

ut dicunt,

probari potest Tr? exemplo fuisse, cum omnes lectiones in G enumeratae etiam Aldinae sint. In IV optio in familiam NOM et Tr! concluditur; illa et ex ea ΝΘ seligendi esse ex his lectionibus apparet:

PROLEGOMENA

XXV

IV 5) 7) 9) 11)

μεϑ᾽ ἡμέραν Ald et NOM ἐκέλευσαν Ald et cett. χρίοντες Ald et cett. βούλωνται Ald et cett. (nisi quod βούλονται Chis) 17) κωμῳδία Ald et NOM 19) κώματος Ald et ΘΜ (κάματος N)

ned ἡμέρας Tr! ἐκάλεσαν M χριόμενοι M βούλοιντο M κωμῳδοὶ Ir! κωμότητος Tr!

Est quidem, ubi in IV Musurus Tr! adhibuisse videatur, sed haec mera species est; 1. | Ald, ut Tr!, pro παρὰ τῶν habet ὑπὸ τῶν, quae correctura

vulgarem usum in constructione passiva restituens facile separatim a Tr! et a Musuro excogitari poterat; 1. 9 forma τρύγα in NOM tradita non omnibus placuit; Triclinius τρυγίας scripsit, Musurus τρυγίᾳ maluit (τρυγία h.l. in Ald), quam formam etiam 1l. 20 pro ceterorum τρύγα scripsit (h.l. cum ı subscr. in Ald), ex qua variatione iam patefit 1. 9 τρυγία non ex Triclinii τρυγίας, sed ex Musuri coniectura natum esse. Ceterum memoratu dignum est Musurum praecipue IV licentius tractavisse, maxime his locis: 1. 5 in eis, quae in comoedia nascenti tractanda de lege τὸ ὀνομαστὶ κωμῳδεῖν vetanti narrantur, quasi in media Comoedia Vetere versati simus,

Musurus

suo iure offendit et auctorem

culae corrigens verba huc pertinentia νόμος

οὐ

δίδωσι

omisit,

ut

in Ald

un

et ὀνομαστὶ

contrarium

γὰρ

perhibeatur,

tractatiun-

κωμῳδεῖν nempe



iam

tunc nomen hominis ludibrio habiti pronuntiatum esse; l. 21 Aristotelis celeberrimae definitionis tragoediae obsecutus ex εἰς ϑρῆνον κινῆσαι fecit

εἰς ἔλεον

κινῆσαι

omissa

post

praecedens

τραγῳδίας

voce

σκοπός,

pro qua in fine huius sententiae partis addidit ἔδιον (errore typothetarum "δία (sic) Ald, ex quo Dd ἴδιον restituit). Finem denique auxit adiungens ilud effatum effectum utriusque dramatis generis indicans, quod in Scholiis ad Dionysium Thracem (XVIIIb 3, 9sq.) et alibi traditur: tragoediam vitam solvere (λύειν vel διαλύειν), comoediam autem firmare (συνιστάναι). In reliquis prolegomenis Musurus Estensem adhibuit non solum in eis, quae in hoc solo (omisso, ut antea, N?) servata sunt (III; VIII; IX), sed etiam in eis, quae alibi quoque traduntur

(VII; Xa.c.d;

Vita XXVIII);

testimonio sint VII 10 μέτρον pro ϑέατρον, qui unus ex raris erroribus gravioribus codicis E est; Xa 2 ἁψῖδος antiquo accentu servato, ut in E, ubi ceteri ἁψίδος (in Χο et d materia ad comparandum non sufficit); in Vita X XVIII ab E stat, ubi hic a V discedit, in quo solo (omissis G ex eo descripto, licet cum

quadam

variatione,

ut vidimus,

et Rs ultima verba

ΧΧΥῚ

PROLEGOMENA

huius Καθ tantum continenti) iuxta E haec Vita traditur, velut locis p. XXI enumeratis, quibus adiungo κωμῳδιοποιὸς Ald cum E iuxta κωμῳδοποιὸς V et Gl. 1, quod in E errore sic scriptum esse apparet ex 1.46, ubi E et Ald cum eo, sicut V et ἃ etiam h.l., κωμῳδοποιός scribunt.

Attamen in hac quoque prolegomenorum serie Musurus verba codicis descripti religiose non reddidit sive errore sive consilio ea mutans. Illud certo factum est in γλαῦκος pro γλεῦκος III 6, qui error fortasse non auctoris, sed typothetae est; dubitamus in locis, quales sunt formae praesentis verbi γί(γ)γνομαι ter deinceps positae pro aoristi (γινόμενοι III 10, γινόμενος 27, 29 Ald, ubi yev- E); coniecturam Musuri deprehendimus in Aldinae ὄνομα pro codicum ὄρχημα Xa 7, quem locum corruptum (mea quidem opinione omissione nonnullorum verborum) editores posteri alia coniectura (σχῆμα pro ὄρχημα) sanare conati sunt. Musurum Venetum non cognovisse jam in eis, quae supra exposui, dilucet; testimonia firma desideranti reputandum

est nullam ex lectioni-

bus peculiaribus, quibus V distinguitur, velut quas in G.cum eo comparando enumeravi p. 31/32 (omissis Xb et Vita X XIXa, quae Musurus non recepit et Dindorf primus ex V edidit), in Aldina inveniri.

PROLEGOMENA

TZETZES

XXVII

ET TZETZIANA

Inter prolegomena in Aristophanem maxime innotuerunt, quae scripsit, una cum tractatibus cum eis cohaerentibus, propter ea, bibliothecis alexandrinis et de compositione carminum Homeri Et eam ob causam et quia magni interest scire, quae ratio inter

Tzetzes quae de tradunt. singulos

tractatus huius generis intercedat, a multis viris doctis tractati sunt. Ut

omnia, quae ad Tzetzam pertinent, interpretibus varias molestias paraverunt, cum praesertim Tzetzae ipsius prolegomena ultimo loco publici iuris facta sint. Cetera enim, sc. dissertatiuncula latine scripta Scholion Plautinum quod vocatur, opusculum, quod editor princeps Cramer primo loco dignum censuit in Anecdotis suis Parisiensibus quodque nomine Anonymus Cramer: designabo, prius in lucem emissa sunt. A) De Prolegomenorum Tzetzae (XIa, Prooemium I et II) editionibus et codicibus in nostris Prolegomenis partis IV huius editionis (fasc. 1, p. XIX-XXI;

LXII-LXIX;

XCIV-XCVII)

iam

egimus,

ut h.l. brevi

expositione nonnullis observationibus ad eorum indolem illustrandam additis continear. Totum opusculum ex duabus partibus separatis constat a Tzetza ipso nomine προοίμιον designatis (cf. XIa II 112: τῷ ἐαϑέντι uot προοιμίῳ, nempe in priore parte Prolegomenorum). In utraque complures

res bis tractantur,

ita tamen,

ut Tzetzes

nunc

plenius,

nunc

magis concise de eis egerit; e.g. de dramatis satyrici proprietate disserens in priore prooemio hoc solo testimonio utitur se multa Euripidis dramata legisse (1 155), in altero argumentum Euripidis Sylei enarrat (II 62); contra ea, quae a Dionysio, Cratete, Euclide secundum Tzetzam de choro et de parabasi scripta sunt, ipsis verbis affert in priore (1 119; cf. 111), dum in altero lectorem ad illum locum delegare satis habet (loco supra allato II 112). Iam primus editor Keil vidit (Rh. Mus. p. 124) agi de duobus tractatibus separatis alio tempore aliter scriptis; ex verbis iam citatis τῷ ἐαϑέντι μοι προοιμίῳ efficimus prius prooemium Tzetzae non iam placuisse, ut novum addere constituerit. Codices testantur ambo alterius editionis tzetzianae Aristophanisinitium facere; in prioris editionis codicibus Vita X X XIIa excepta prolegomena a Tzetza composita non traduntur. Attamen ex eius commentariis ad Nubes et ad Ranas apparet eum priori quoque editioni prolegomena praemisisse; inter eos locos, quibus prooemii sui mentionem facit (cf. haec

ed.

IV

1, p. XXXV),

etiam

sunt,

quae

in commentarii

parte

ad

utramque editionem pertinenti leguntur (ad Nub. 563a, p. 519, 1. 1; ad Ran. 686a, p. 879, l. 1.). In hac brevi praefatione quaestiones cohaerentes cum fontibus, ex

XXVIII

PROLEGOMENA

quibus Tzetzes hausit, et cum eis, quae de rebus ad historiam litterarum graecarum pertinentibus tradit, obiter tantum tangam. Expositionem Kaibelii de fontibus agentis Die Prolegomena p. 3-16 ceteroquin doctissimam hoc vitiavit, quod ignorans Anonymi Crameri opusculum ex duobus tractatibus seorsum scriptis et postea coniunctis compositum esse hoc totum Tzetzae attribuit (cf. quae de Anonymo Crameri disseram p. XXXIsqq.). Kaibel etiam in triadem grammaticorum Dionysium, Cratetem, Euclidem supra commemoratam inquisivit (p. 5sqq.) et aliis locis, ubi Tzetzes

auctores

citat, collatis demonstravit hos tres ad unum

Euclidem redire, ex quo Tzetzes haurire potuerit, quae cunctis attribuerit. Sub Euclidis nomine scholiastam Dionysii Thracis latere suspicatus est (p. 8); at in fine dissertationis (p. 68) confitetur de Dionysio et de Cratete tzetzianis nihil certi statui posse et de Euclide vix quicquam. Mea quidem opinione trias illa in Prolegomenis in Aristophanem a Tzetza ficta est, ut auctoritatem fontium suorum augendo suam ipse profundam eruditionem ostentaret. Re vera autem fontes, quibus loco p. XXVII allato de choro et de parabasi agens usus est, prolegomena vetera anonyma sunt, quos nominibus quorundam grammaticorum orna-

vit, sicut eosdem etiam illa tradentes facit, quae ex scholiastis tragicorum (vel potius unius Euripidis) de dramate satyrico didicerat (1 158; cf. quae annotavi ad 1. 111, 151, 158)!). Eadem ratione Eustathius scholia in

Homerum,

quae

adhibuit,

Apioni

et

Herodoro

adscripsit;

cf. M.

van der Valk, Researches on the text and the scholia of the Ilsad. 1 (1963), p. 1-28 (praesertim p. 18, ubi similia dicuntur de causis, quae Eustathium ad eam fraudem impulerunt, et p. 27, ubi exponitur, unde illa nomina ab

Eustathio selecta fluxerint). Causa, cur Tzetzes duobus grammaticorum

1) Notandum est Tzetzam in iambis De comoedia, quos prius composuerat quique omisso loco, quo ipse suam opinionem profert (v. 51—67), toti ex prolegomenis veteribus originem ducunt (inter quae etiam ea, quae in Prolegomenis in Aristophanem triadi illi attribuuntur), auctoris vel auctorum mentionem non fecisse. E contrario in iambis De tragoedia, qui cum iambis De comoedia unum carmen continuum efficiunt (X XI b. c), tertius idemque princeps Euclides saepe iam inde ab initio (v. 3) citatur semel etiam altero, sc. Cratete, adiuncto (v. 147), sed Dionysii in sch. ad v. 148 tantum mentione facta, ubi Halicarnassensis est. Hic quoque nomen Euclidis fonti anonymo impositum est, sed alii, sc. tractatiunculae de tragoediae partibus in Crameri A. P. editae cum scholiis in Euripidem cohaerenti (v. ad XXIc 39 et 41). Ista confusa et libidinosa auctores citandi ratio clare demonstrat eos non extitisse, sed a Tzetza fictos esse. Eadem ratione iudicandum est de Tzetzae sch. Plut. 253a (p. 70, d24 sqq. Positano), ubi eis triumviris scansio anapaestica versuum Pluti 253 sqq. adscribitur.

PROLEGOMENA

XXIX

clarissimorum nominibus tertium idque gravissimum, utpote auctoris pro ipso fonte habendi, adiunxerit, quod inter grammaticos satis obscurum est, eadem

est, quam

supra attuli: eo doctior Tzetzes,

quo magis recon-

ditus auctor, quem adhibuit. Iam Keil (Rh. Mus. p. 131) coniecit hunc Euclidem non diversum esse ab illo, cuius opinio de sensu verborum Διὸς δ᾽ ἐτελείετο βουλή citatur in Sch. BT ad Il. A 5 (p. 10,43 Erbse); in cuius nomen Tzetzes censorem agens scholiastarum Homeri (cf. I 157), ex quibus etiam locum Aristotelis eruit (ad I 19), incidere poterat. Vereor, ne etiam illi quattuorviri carminum Homeri collectores, quos, si scriptiones a Tzetzae Prolegomenis pendentes omittimus, ex his solis cognoscimus: Epiconcylus, Onomacritus, Zopyrus, Orpheus Crotoniata (1 148; II 27), a Tzetza his nominibus ornati huic muneri praefecti sint.

Primi ex eis nomen ex ἐπικὸν κύκλον natum esse iam primus eius editor Cramer suspicatus est (A. P. I p. 16); fieri potest, ut Tzetzes haec verba legerit in quadam sententia inserta, velut apud Proclum τῶν πραγματευσαμένων τὸν ἐπικὸν κύκλον (ap. Phot. 319A, V p. 157, 33 Henry). Reliquis tribus hoc commune est, quod inter poétas orphicos numerantur (cf. quae annotavi ad I 148); scimus autem Tzetzam poéseos orphicae studiosissimum fuisse (cf. C. Wendel in RE VIIA, col. 2009). Haec omnia suspicionem movent Tzetzam eius quattuorvirorum collegii inventorem esse. Kaibel quidem eius narrationis auctorem Asclepiadem Myrleanum esse demonstrare studuit (op. cit. p. 26); quod tamen ex loco Suidae, quo nititur (s.v. ᾿Ορφεύς, III 565, 17), non apparet, ubi Asclepiades hoc tantum tradidisse fertur Orpheum Crotoniatam Πεισιστράτῳ συνεῖναι τῷ τυράννῳ. Potius credam hunc locum Suidae Tzetzae ansam dedisse ad suam historiolam antiqua auctoritate fulciendam. Ad codices denique et ad editiones revertamur. Ambrosianus gr. C 222 inf. (Amb) Prolegomena Tzetzae (alterius editionis, ut iam dixi) plena servavit. Ex eo quoque codice fluxerunt opuscula ex Prolegomenis Tzetzae excerpta et iam ante ipsa Prolegomena publici iuris facta, sc. Scholion Plautinum et Anonymi Crameri pars 2 (v. p. XX XVIII et XXXIV); ex eodem Keil Prolegomena disputatione exegetica utilissima adiuncta edidit Rh. Mus. 1848, p. 108-134; 243-257. In verbis codicis difficillimi lectu accurate reddendis Keil hic illic erravit; diligentia et oculorum acie Studemundi factum est, ut paene omnia etiam in minimis rebus exacte cognoverimus (cf. eius collatio, Anecdota p. 251-256). Hoc auxilio uti nondum potuit Nauck Prolegomena denuo edens in variorum operum synagoga, cui Lexicon Vindobonense (1867) titulus, p. 233-249. Alter codex aliquot annis post textum Ambrosiani editum a Dübnero repertus est, nempe alter editionis alterius Tzetzae, quantum ad Plutum

XXX

PROLEGOMENA

attinet: Parisinus Suppl. Gr. 655 (Lut). Hic tamen tria brevia excerpta tantum Prolegomenorum continet, quae ab ipso auctore originem ducere apparet ex sententiis, quibus ex primo ad alterum et ab altero ad tertium transimus: ῥητέον δέ μοι κτλ. (App. II ad I 110) et δι’ ὧν εἰρήρειν κτλ. (App. II ad II 22). Horum excerptorum lectiones, quas Dübner Ritschelio impertivit (cf. Ritschelü Opuscula Philologica Y, p. XIsq.) et Studemund ex nova collatione typis reddenda curavit in editione Anonymi Crameri (Duo commentarii, n. 12 ad p. 4), ab editoribus nimis neglectae sunt; e.g. I 169 pro bona lectione λόγος (Lut) apud Cantarellam adhuc falsa μέλος (Amb) legitur. Omnino in editionibus recentioribus Prolegomenis Tzetzae male provisum est; Van

Leeuwen

Anonymo

Crameri

contentus erat; Kaibel,

qui

huius anonymi dissertationem (apud eum P a et P b) opus iuvenile Tzetzae esse sibi persuasum habebat, locos similes Prolegomenorum Tzetzae (apud eum M a et. M b) aut omisit aut, ubi insigniter variabant, in apparatum relegavit; Cantarella eandem viam secutus tales locos non addidit et in textu Prolegomenorum Tzetzae (apud eum XVII 5.6) complures locos ab ipso argumento digredientes omisit. Utrumque codicem contuli imaginibus lucis ope factis utens; nonnullos locos Ambrosiani, de quibus etiam Studemundi collatione comparata adhuc dubitabam, in ipso codice inspexit D. Holwerda. Appendicis loco Vitas tzetzianas (XXXlla.b) attingo, ex quibus prior, quae editionis prioris pars est, propius ad exempla vetera accedit quam altera ad editionem alteram pertinens, quae discrepantia etiam in commentariis observatur. In utraque Tzetzes una ex Vitis veteribus contentus non erat; prior V?tam XX Xa in paucis codicibus servatam (cf. p. XII) subiecit addita particula ex Vita X XVIII, alteri hanc Vstam adiecto epigrammate Platoni attributo, quod Vitae X XIXa finem facit. In hanc Vitam nonnulla nova inseruit, inter quae mentionem sui ipsius factam esse in Tzetza non miramur. B) De Anonymi Crameri (XIb.c) auctore deque ratione inter hunc et Tzetzam intercedenti inde ab initio variae opinones prolatae sunt eiusque compositio et traditio adhuc bene notae non sunt, ut amplioris spatii egeat. Cramer hoc opusculum edidit A. P. I (1839), p. 3-18, ex Par. Gr. 2677, quem codicem postea inter omnes longissime a textu genuino recedere apparuit. Textum Crameri Dübner repetivit adiectis lectionibus codicis antiquissimi prioris partis (XIb), sc. Par. Gr. 2821 sive Reg (de quo iam egi p. XIX), quam partem solam continet (IXa Db). Studemund denique novis codicibus collatis totius opusculi textum apparatu copiosissimo instructum sub titulo recte eius naturam compositam

PROLEGOMENA

XXXI

indicanti Duo commentarii de comoedia edidit (Philologus 1888, p. 1-26); quae editio subest Kaibelii ( P a et P b), Leeuwenii (p. 194 «; p. 198 p), Cantarellae (XVI 1.2). Opiniones de eius auctore Prolegomenis Tzetzae editis primo prolatas, sc. Keilii (Rh. Mus. p. 124sq.) et Ritschelii (Oduscula philologica l p. 127sq.), hunc tractatum, quod ad alteram partem (XIc) attinet, ex utroque Tzetzae prooemio excerptum esse, veras esse mox probabo. Opinio Kaibeli (Die Prolegomena p. 4; CGF p. 17) eum opus iuvenile Tzetzae esse, ante eius Prolegomena

scriptum

(ita etiam

C. Wendel,

RE

VIIA,

col. 1975), quae falso argumento nititur (v. p. XX XII), iure a Leeuwenio (p. 195), a Cantarella (p. 38), a W. Theiler (in censura voluminis I editionis Cantarellae, Mus. Helv. 7 (1950), p. 239sq.) reicitur; hoc quoque mox pluribus ostendam. Sunt etiam, qui hoc opusculum grammatico Tzetzam aetate praecedenti attribuerint: iam Cramer (A.P. I, p. 13), tunc Bergk (in ed. alt. Aristophanis

(1861),

p. VIII),

nuper A. Plebe,

La teoria del

comico da Aristotele a Plutarco, Torino 1952, p. 118; quod aeque a vero abhorrere ex eis, quae infra exponam, apparebit. Immo a duobus auctoribus deinceps scripta vetustiora compilantibus originem ducit, ex quibus prior partem I (XIb) composuit, alter huic parti retractatae alteram (XIc) adiecit. Tractatus XIb auctor idem est ac Regii triadis Aristophanis recensionis, de quo scripsi in hac ed. 13,2 p. LIII sqq. et fusius Autour d'un manuscrit (i.a. p. 59sqq. et p. 126sqq.). Hic eodem modo, quo Argumentum Nubium suum (IV in hac ed. 13,2 = X Db) ex varlüs iam prius scriptis, Prolegomena sua ex variis locis scholiorum in Dionysium Thracem et prolegomenorum veterum in Aristophanem conflavit; excerptorem produnt verba ὡς εἴρηται bis inserta (XIb 35 et 39), ubi supra iam ex alio fonte descripta denuo commemorat, et xal πάλιν xa9' ἑτέραν διαίρεσιν, ubi ab alio ad alium fontem transit (XIb 49). Eum, sicut in ipsis. comoediis, editionem priorem Triclinii Prolegomena in Reg excerpta IV, V, VI continentem adhibuisse maxime apparet ex lectione huic editioni propria κωμῳδοὶ pro κωμῳδία in nominis explicatione (Proleg. IV 18; XIb 38); accedunt testimonia minoris momenti πράσσοντας pro πράττοντας Proleg. V 19 et XIb 63; ὡς ὅταν pro ὅταν Proleg. VI 6 et XIb 72. Eum, sicut in Vstis (v. p. XIX) et in ipsis comoediis factum

est, etiam editione altera Triclinii usum

esse, quae ex

ilis tribus Prolegomenis V et VI tantum habet, prodit lectio Tr? προσέ$«xe pro προστέϑεικε Proleg. V 18 et XIb 62, sed paulo prius (XIb 62; cf. Proleg. V 16) lectio vulgo (etiam ap. Tr!) occurrens ornoas, pro qua Tr? scripsit συστήσας, mutata non est. Etiam

alis

locis huius

recensionis

auctor

ostendit

se exempla,

quae

XXXII

PROLEGOMENA

secutus est, cum quadam libertate tractavisse; e.g. nomen primi comici attici Susario, pro quo Sannyrio est in Proleg. V 13 (Σαννυρέωνα vulgo; Σοννυρίωνα Tr?), correxit ex loco priore, quo de eo egit, ex scholiis ad Dionysium Thracem sumpto, ubi recte Σουσαρίωνα traditur (XIb 59 et 18; cf. XVIIIa 19); itaque se in his Prolegomenis praestitit, qualem eum ex textu scholiisque comoediarum et ex Vitis iam cognoveramus. Eius corrigendi studii tria exempla insignia addo: XIb 50/51 (ex Proleg. V 2/3) quinque distinctiones enumerantur, quibus Comoedia Nova a Vetere distat; attamen iam in Proleg. V inter uniuscuiusque distinctionis explicationes excidit, quae ad distinctionem ὕλῃ pertinet, ut post explicationem distinctionis διαλέκτῳ (V 4 — XIb 53) statim sequatur distinctionis μέτρῳ (V 8 — XIb 55). Auctor huius recensionis locum, qualem legebat, claudicare

sentiens

ei hoc remedio

subvenit,

ut verba

in enumeratione

tradita ὕλῃ, μέτρῳ, quae ita descripserat, corrigendo mutaret in ὕλῃ μέτρου explicationem distinctionis μέτρῳ ad has duas voces simul aptans. Alium locum corruptum corrigere studuit XIb 69sq. (cf. Proleg. VI 2sq.), ubi exemplo ridiculi x«9? ὁμωνυμίαν, quod in VI intellegi nequit, cum mea quidem opinione etiam hic nonnulla exciderint, audacter aliud substituit. Hoc denique mero errore non accidit, ut in fragmento Susarioni adscripto, quod et in Sch. Dion. Thr. affertur et in hoc tractatu loco priore, quo huius poétae mentio fit (XIb 21sqq.), alter versus in Sch. Dion. Thr. citatus (υἱὸς Φιλίνου, Μεγαρόϑεν Τριποδίσκιος) in hoc desit. Grammaticus noster sive quia in numero versuum nimis magno haesit (δύο ἣ τρεῖς ἴαμβοι, 1. 19; quattuor versus afferuntur) sive in mentione poétae megarensis in comoediae

atticae primordiis offendit, hunc versum

omisit, qui

hodie quoque pro interpolato habetur (cf. Kaibel, CGF p. 77sq.; A. W. Pickard-Cambridge, Dithyramb, Tragedy and Comedy, ed. alt. (1962), p. 185). Alteram partem Anonymi Crameri ex Prolegomenis Tzetzae excerptam et ab illo compositum non esse praesertim apparet ex eis, quae de compositione carminum Homeri narrantur (Proleg. Tz XIa, I 144; II 25sqq. et An. Cram. XIc, 19sqq.). Tzetzes queritur se iuvenilibus annis deceptum ab Heliodoro (scholiasta Dion. Thr.; cf. App. I ad I 145) perverse docuisse carmina Homeri temporibus Pisistrati a LXXII viris doctis, inter quos Zenodotus et Aristarchus fuerint, ex sparsis coniuncta esse et Zenodoti et Aristarchi collectionem et recensionem optimas iudicatas esse. Nunc meliora edoctus statuit recensionem Zenodoti ad tempora Ptolemaei Philadelphi referendam et Aristarchi post Zenodoti ponendam esse (1 149; IL 31). Opus iuvenile, quod a Tzetza respicitur, non opusculum a Cramero editum est, ut Kaibel opinatus est (CGF p. 30, ad 1.

PROLEGOMENA

XXXIII

170 = XIa, I 145 in hac ed.), sed eius Exegesis in Ihadem l,

4sqq.),

ut

ex

Tzetzae

verbis

ἔπεισεν

οὕτως

εἰπεῖν

(cf. XXIIa

ἐξηγουμένους

τὸν

Ὅμηρον (XIa, II 38) elucet!). In Anonymo Crameri error a scholiasta Dion. Thr. Tzetzaque iuvene in aetate

indicanda,

qua

Zenodotus

et Aristarchus

floruerunt,

commissus

argumento longe petito excusatur, sc. quod duo Zenodoti et duo Aristarchi vixerint, ex quibus priores illi Pisistrati aequales fuerint (XIc 20-22). Haec coniectura non Tzetzae, sed Anonymo Crameri attribuenda est?), qui insuper Zenodotum et Aristarchum priores separavit a LX XII illis pisistrateis et carminum Homeri recensores fecit (ἐπεκρίϑησαν δὲ (sc. αἱ ὁμηρικαὶ βίβλοι) κατ᾽ αὐτὸν ἐκεῖνον τὸν καιρὸν ὑπ᾽ ᾿Αριστάρχου xoi Ζηνοδότου, Xlc 21), sicut Tzetzes Zenodotum et Aristarchum genuinos temporibus Ptolemaei Philadelphi eo officio functos esse docuerat; cf. Tzetzes XIa, I 149; II 31, qui iusta voce óp96c eiusque compositis et derivatis utitur, cui ἐπικρίνω alibi eo sensu non adhibitum ab auctore tractatus XIc substitutum est. Huius vocis fons facile detegitur: Tzetzes enim in reddenda scholiastae Dion. Thr. narratione, secundum quam Zenodotus et Aristarchus inter illos LX XII fuissent et utriusque curae optimae iudicatae essent, scripserat ἐπικρυϑῆναι δὲ (ie. selectas esse; cf. L.-Sc.-J. s.v. II) πάντων τὴν Ζηνοδότου καὶ ᾿Αριστάρχου σύνϑεσίν τε καὶ διόρϑωσιν (II 35)9). Ecce insigne excerptoris inscite mutantis indicium! Excerptoris etiam sunt verba x«v' αὐτὸν ἐκεῖνον τὸν καιρὸν (SC. Pisistrati), quae opponuntur Tzetzae πρὸ διακοσίων xxi πλειόνων ἐνιαυτῶν ... τῆς διορθώσεως Ζηνοδότου (Il 25), cuius rectam rerum et temporum expositionem posthabuit suae ipsius inepte excogitatae, qua Septuaginta illos Homeri collectores, et ipsos ad exemplum Septuaginta Testamenti Veteris interpretum inventos, sospitare conatus est. In universum genus dicendi in hoc tractatu adhibitum longe distat a tzetziano, quod flosculis exquisitis et tumida animi scribentis effusione primo aspectu agnoscitur (similiter iudicavit Cantarella p. 38). A stylo

!) Verba Tzetzae ἅπαξ x«i δὶς τοῦτο παϑὼν (1. 41) non ita explicari debent, quasi Tz plus semel in compositione carminum Homeri explicanda eum errorem chronologicum commiserit (ita Kaibel, Die Prolegomena p. 4, n. 1), nam Tz eo loco in universum confitetur se iuvenem aliorum opinione inductum saepius erravisse. ?) Huic coniecturae fort. subest pluralis generatim a Tz adhibitus in enumeratione grammaticorum in Proleg. Ar. (XIa) I 8 sqq. 3) In Sch. Dion. Thr. haec leguntur: ἔκριναν πάντες κοινῇ καὶ ὁμοφρόνως ἐπικρατῆσαι τὴν σύνθϑεσίν τε καὶ διόρϑωσιν ᾿Αριστάρχου καὶ Ζηνοδότου, p. 30, 8sq. Hilgard, Gr. Gr. 13; in Exeg. Il. Tz composito ὑπερεξέκριναν usus est (XXIIa 1, 13).

XXXIV

PROLEGOMENA

Tzetzae alienae sunt locutiones triviales expositionis cuiusdam initium facientes repetitae ἰστέον, ὅτι et ἔτι ἰστέον, ὅτι (XIc 1, 29, 60). Itaque iam eam ob causam de tractatu prius a Tzetza scripto agi non potest. Priora quidem Prolegomena Tzetzae re vera extiterunt, sed ad nos non pervenerunt (cf. p. XXVII) et ab Anonymi Crameri tractatu differre debebant, siquidem ex Tzetzae sch. Nub. 563a efficimus Prolegomena loco saltem ibi designato in utraque editione non discrepavisse, sed non congruisse cum Anonymo Crameri. In utraque enim editione Tzetzes respicit ea, quae Dionysium, Cratetem, Euclidem de chori actione narravisse dixerat,

suumque epilogum criticum (sc. XIa, I 111—132; 132-139); quae una cum eis, quae apud Tzetzam praecedunt (1C6-111), in brevius contracta, nulla mentione facta opinionis diversitatis, κατὰ Διονύσιον καὶ Κράτητα καὶ Εὐκλείδην ita se habere dicuntur in Anonymo Crameri (XIc 60-80). Quin etiam codex indicari potest, ex quo Anonymus Crameri Prolegomena editionis alterius Tzetzae excerpsit, sc. ipse Amb, qui solus haec plene servavit. Alicuius momenti iam sunt utrique communis falsa lectio μέλος (Amb XIa, I 109; An. Cram. XIc 63) pro λόγος (Lut loco tzetziano) et Ambrosiani ψωμοὺς pro ϑωμοὺς (XIa, II 65) redditum per ἄρτους (XIc 50). Certissimum autem indicium praebet mira vox ὑστερεῳδὴν (XIc 120) pro Tzetzae ὑστέραν δὴν (XIa, II 122), quam peperit scriptura contracta illius codicis; in Amb enim compendium prioris vocis desinentiae ταν superscriptum inferne attingit primam litteram vocis ᾧδήν, ut coniunctim ligaturam litterarum e et ὦ efficere videantur. Quaerenti, quisnam fuerit Anonymus Crameri, respondere possum eum illum esse, qui codicis praestantissimi utriusque partis huius opusculi (nempe prioris post auctorem recensionis Regii), sc. Estensis a. U. 9.22 (Puntoni 93; olim III C 14) saec. XV, siglo M a Studemundio et a me indicati, scriba fuit!). De eo codice, qui i.a. excerpta

ex scholiis metricis

et ex alterius generis Regii continet priore parte saec. XV exarata, scripsi in hac ed. 13, 2, p. LXI; scriptura textus Anonymi Crameri, qui in quaternione separato et in fine vacuo

merato

relicto, sed una cum

praecedentibus nu-

(custos i' post custodem 9$") exaratus est, recentior videtur, sed

1) Nisi forte duo fuerunt, nam pars altera, quamquam cum priore in eadem linea incipiens coniuncta est, scripturam nonnihil discrepantem ostendit, ut Studemundio ab alia manu exarata visa sit (Duo commentarii p. 2). Attamen, cum discrimen maxime in ductuum tenuitate alterius partis positum sit, fieri potest, ut idem scriba alio tempore mutato calamo prius scripta continuaverit. Neque Zuretti (Analecta p. 17) neque Holwerda ipsum codicem explorans scripturam mutatam esse notavit.

PROLEGOMENA

XXXV

adhuc saec. XV (signa pellucida definiri non potuerunt). Itaque ponere possumus diverso tempore scripta et excerpta scholiorum Regii et Prolegomena Regii (XIb) una cum excerptis Prolegomenorum Tzetzae (XIc) in unum codicem collecta esse. Priorem partem Anonymi Crameri a Regio pendere his lectionibus probatur: in primo versu fragmenti Susarioni attributi pro λεὼς legitur λέξιν (XIb 21), quae lectio orta est ex huius partis fontis Sch. Dion. Thr.

codicum Gr. Gr.

O?V

et (iuxta λεὼς)

C lectione λέξεως

(cf. Hilgardii app. ad

13, p. 19,8 — XVIIIa 22), non solum in Reg, sed etiam in cunctis

codicibus Anonymi Crameri. Lectio ex correctione auctoris recensionis Regii nata ὕλῃ μέτρου, de qua egi p. XX XII, ita statim scripta invenitur in codicibus Anonymi Crameri (XIb 51). Etiam alia correctio in Regio facta ad ceteros codices permanavit: XIb 73 in illo extat καϑηται ab eadem manu superscripto τά, ex qua lectione correcta fluxit statim scriptum κατάϑηται in ceteris codicibus!). Sicut auctor recensionis Regii, etiam Anonymus Crameri nudo officio scribae contentus non erat. Ouamquam in parte ex Regio sumpta (XIb) exemplum propius secutus est quam Tzetzam in parte altera (XIc; cf. quae p. X XXIIIsq. scripsi de historia compositionis carminum Homeri ab eo retractata deque eius genere dicendi), tamen in illa quoque parte compluribus locis textum mutavit, quod ei nonnunquam feliciter cessit. Ita in Reg legens Πλάτων ὁ φιλόσοφος (XIb 37) et hoc falsum esse sentiens Tzetzae Prolegomenis, ut opinor, inspectis (XIa, I 99) inseruit οὐχ ante ὁ; laudabiliter supplevit πολλάκις ante χρήσαιτο XIb 72, quae vox non solum in Reg, sed etiam in exemplo Proleg. VI 5 (ubi χρήσηται) deest. Magna autem laude dignus est, quod primus errorem in partibus parabaseos enumerandis iam in exemplo Proleg. Xa 5sqq. commissum et a Tzetza (XIa, I 128sqq.) non sublatum correxit, dum partem omissam, 'sc. κομμάτιον, quae prima est, addit in supplemento in codice autographo M mrg. adiuncto (XIc 66). Est tamen, ubi in textu Regii reddendo minus diligentem se praebuerit; e.g. XIb 43 vox καϑαρτήριος in Reg ita scripta, ut -τήριος compendio superscripto τρ΄ et o tantum continenti expressum sit, apud eum evasit xadaxpwrepas, quod sensu cassum est. Meros errores raro commisit; gravissime peccavit XIc 95 Tzetzae ἡϑροισμένως (XIa,

1) loci Reg Reg fecit

Eius lectionis origo haec esse videtur: iuxta vulgatam lectionem exempli huius (Proleg. VI 6) ἅπτηται extabat aucta καϑάπτηται, quae est codicis Chis cum cognati (v. haec ed. 13,2 p. LII sqq.), unde omissa media parte illud xadnraı in primo scriptum. Ex eo vocis fragmento auctor recensionis Regii coniciendo plenam, quam ad sententiam intellegendam aptam esse iudicavit.

XXXVI

PROLEGOMENA

II 91) reddens per ἡϑροισμένα, quo factum est, ut locus intellegi non iam possit. Interdum dubii haeremus, utrum exemplar descriptum de consulto an errore mutaverit, velut in μώμαξ XIb 73 a Regio eiusque exemplo Proleg. VI 6 tradito apud eum μίμαξ facto et in ultima voce huius partis 'Hpeoo 7; (XIb 80) pro Ξανϑίαν (sive quia excerptor alterum huius generis ridiculi exemplum ex alia parte Ranarum petendum esse putavit sive errans per dittographiam); quamquam in hac voce ipsa correctam formam restituens (Ἡρακλὴν Reg, ut Tr! in exemplo Proleg. VI 12, Regiique satelles R, qui, ubi ceteri codices variant, a Regio stat) sine dubio de consilio mutavit, quod scriptum invenit. Ceteri codices excepto R, de quo infra pauca addam (p. XXXVII), aM pendent. Sunt Cantabr. Bibl. Publ. Dd. 11. 70, saec. XV (C)3); Vat. 1385,saec. XV (V); Par. 2677, saec. XVI (P). Cuncti supplementum partium parabaseos in M mrg. adscriptum (v. p. XXXV) in textum receperunt. Exempli descripti vestigia non desunt: falsa lectio XIc 14 εἰδότας pro εἰδόσι 1n M et in CV scripta et deinde correcta mrg. adscripto σι in M et a V?, sed non correcta in C (P lectionem correctam εἰδόσι statim scripsit) et vox supervacanea γεωργοῦ (XIc 50) punctis sub singulis litteris deleta in M et in CP (in V γεωργοῦ deest); infra duo exempla ex P adiungam (p. XXXVII). Erroribus, quos scribae codicum C et V commiserunt, exceptis hi duo codices proximeabexemplo M absunt ; at scriba codicis P multo magis ab eo aberravit. Hic homo, quamvis in scribendo socors, ut saepe accentum omiserit et interdum etiam spiritum, tamen indoctus non fuit. Bis mrg. coniecturas adscripsit, quibus duorum virorum doctorum a Tzetza commemoratorum nominibus insolitis philosophorum a Diogene Laértio commemoratorum substituit: XIc 25 pro Epiconcylo isto carminum

Homeri

collectore

tzetziano

(XIa,

I 148;

II 27)

Athenodorum

cognomine Cordylionem proposuit, pro Euclide isto grammatico tzetziano (cf. p. XXXVIIIsq.) Eubulidem (XIc 60). Talem virum textum religiose reddidisse expectare non possumus; quamquam pleraeque variationes non ex studio mutandi fluxerunt, sed ex errore male legentis, velut ὑπέσχον pro ἔπασχον (XIb 6), vel somniantis,

1) Huius codicis prima pars (f. 1-30) in Hephaestione edendo adhibita est (cf. M. Consbruch, Zur Überlieferung von Hephaistions ἐγχειρίδιον περὶ μέτρων, Halle 1901, p. 25, et in ed. Hephaestionis p. VIII, qui eam saec. XIV assignat). Folia Anonymum Crameri continentia (76-78) a Studemundio non excussa ex imaginibus contuli; haec pars saec. XV altera parte scripta est teste signo pellucido “colonne’’, Briquet 4411 annorum 1460-1496, cuius notitiam debeo comitati viri docti R. V. Kerr, Bibliothecae Cantabrigiensis '"Underlibrarian''.

PROLEGOMENA

XXXVII

qui complura praeterierit (cf. XIc 62 et 117). Luculenta exempla codicis M male leeti extant

XIc 25 et 30; priore loco illius codicis compendium

vocis καὶ ante ᾿Εἰπικογκύλῳ evasit xay, altero eius compendium μέ (superscr. yp), ie. μέχρι, peperit μετ᾽. Est tamen, ubi lectionem de consulto mutatam esse credas, velut ἀπαντᾶν pro καταντᾶν XIc 45. Quin etiam accidit, ut archetypum M eiusque apographa CV partim correxerit, qui XIc 111 Tzetzae ἢ ἐπιρρήματα (XIa, II 110) per ἢ (ἡ M) ῥῆμα reddiderunt; quo loco P ἐπίρρημα (ex insequenti ἀντεπίρρημα facile correctu) habet sine 7. Quod

ad C et V attinet,

ille hunc

superat,

cum

erroribus

minoribus

numero et gravitate inquinatus sit, etiam postquam in V duae manus eorum immensam copiam minuere conatae sunt. Haec omnia a Studemundio religiosissime indicata paene cuncta praeterii, sicut etiam errores vulgares, quos in ceteris codicibus excepto C ab eo non adhibito eadem cum cura notavit. Exempli gratia affero XIc 1) χαλκηδεὺς C (praecedit λικόφρων in V); 40) μετεχειρήσαντο (C) σκώματα (CV; mox 1. 44 σκώμμασι ex σχώμασι C, σκώμασι non correctum V); 51) πιϑεῶνα : πυϑεῶνα C, τιϑεῶνα V. At monstra, qualia sunt in V σιμένει pro σημαίνει (80) et mox x«i ῥαυνῶν pro χεραυνῶν (85) (neutrum correctum) vel ὀθύήλλυσις superscripto a priore manu correctrici em pro εἰσέλευσις (102), in C non invenies. R denique (Vat. 62, saec. XVI), cuius mentio facta iam est p. XXXVI, Studemund iure ex Reg (Q apud eum) vel ex aliquo huius gemello neglegenter transscriptum esse statuit (Duo commentarii p. 2). A viro italo exaratus est, qui post τυπουμένη (XIb 44) cetera usque ad 1. 67 (ὁ de γέλως κτλ.) breviter latine excerpsit, quod excerptum Studemund op. cit. p. 3 typis reddendum curavit. In apparatu constituendo Studemundi mihi magno usui fuit, quamquam imaginibus codicis principis M collatis illum quoque paucis locis erravisse comperi. Etiam Reg et C (cf. p. X XXVI, n. 1) ex imaginibus contuli; P ante aliquot annos Lutetiae excussi!. Reliquorum (VR) lectiones ex apparatu Studemundi sumpsi. Errores in lectionibus codicis P reddendis a Cramero commissos et a Dübnero auctos, quos Studemund iam correxit, silentio praeterii. Appendicis loco addo renatis litteris, sicut Tzetzae Prolegomena in Scholio Plautino, ita Anonymum Crameri a viro docto italo libere latine

1) De nonnullis maximas debeo.

locis

dubiis

me

certiorem

fecit Ch.

Astruc,

cui

gratias

quam

XXXVIII

redditum

PROLEGOMENA

esse,

cuius

nomen

nos non,

ut in illo excerpto

accidit,

fugit.

Studemund enim eam versionem in Georgii Vallae opere De expetendis et fugiendis vebus a. 1501 post auctoris obitum apud Aldum edito 1. XXXVIII, c. 2 detexit (op. cit. p. 17sqq.; p. 19-25 textus legitur). Valla etiam nonnulla ipse addidit, velut nomen comoediae Eupolidis, ad quam

ea, quae XIc 3Csqq. de Alcibiade ab Eupolide ludibrio habito narrantur, pertinent (in comoedia quae ab eo inscripta fwit baptae, p. 22 Stud.), quod Vallam ex Sch. Iuvenal. II 92 cognovisse Studemund ostendit (n. 16). Idem statuit veri simile esse Vallam ipsum codicem M, cuius possessor erat, adhibuisse (p. 18). C) Scholion Plautinum in codice saec. XV olim Collegii Romani 4. C. 39, nunc Vat. Lat. 11. 4€9, mrg. iuxta finem Plauti Poenul? et initium eiusdem Mostellariae scriptum et, ab Osannio repertum, a. 1830 a Meinekio in Quaestionum scenicarum specimen tertium p. 3 partim publici iuris factum est. Brevi post Ritschl fuse de eo egit in libro celeberrimo Die alexandrıntschen Bibliotheken unter den ersten Plolemdern und die Sammlung der Homerischen Gedichte durch Pisisiratus nach Anleitung eines Plautinischen Scholions (1838). P. 354. textum Scholii edidit, quem Dindorf in Addendts a. 1839 editioni scholiorum in Aristophanem adiunctis iteravit (III p. 393-395), unde in Dübneri editionem eorum scholiorum receptus est (Xa). Itaque in textu vulgato ratio habita non est posteriorum curarum Ritschelii, in cuius Opuscula Philologica I (1866) Scholion illud denuo editum legitur et novae lectiones a Willmansio in codice denuo inspecto repertae afferuntur. In Prolegomenorum editionibus recentioribus (Kaibelii, Leeuwenii, Cantarellae) praetermissum est exceptis locis excerptis in app. Prolegomenorum Tzetzae apud Kaibelium, p. 3154. Ante paucos annos E. A. Parsons de Scholio Plautino egit in libro de bibliothecis alexandrinis scripto et imaginibus eius colore inductis ornato (The

Alexandrian

Library,

Glory

of the Hellenic

World,

London

[1952],

p. 106-121). Ipse denique Mnem. S. IV, Vol. XIV! (1961), p. 23-37 ostendi, quomodo eius auctor non hoc solum excerpserit ex Prolegomenis Ambrosiani C 222 inf. (Amb), sed etiam nonnulla ex scholiis in Plutum eiusdem codicis. Adiunxi textum apparatu pleno instructum, quem in hac editione repeto apparatu reciso (XId). Etiam alia, quae h.l. attigi, in ea dissertatione uberius tractata leges. Restat munus iucundissimum gratias agendi viris doctis Astruc, Dressler,

Holwerda,

Irigoin,

Kerr,

qui mihi sive in codicum

lectionibus

supplendis vel examinandis sive in eorum descriptione accuratius enarranda adfuerunt.

SIGNA,

SIGLA, COMPENDIA

litterae vel voces a scriba deletae. litterae vel voces ab editore deletae. litterae vel voces a scriba additae. litterae vel voces ab editore suppletae. litterae vel voces, quae legi non possunt vel perierunt, ab editore additae. pars loci citati brevitatis causa omissa. littera incerta fere 1—2 litterae, quae legi non possunt ve! perierunt. fere 3-5 litterae, quae legi non possunt vel perierunt. plures litterae, quae legi non possunt vel perierunt. lacuna, quae a scriba indicatur. N.B. Si lacuna ad partem vocis pertinet, (lac.) spatio non relicto parti, quae superest, adiungitur; e.g. (lac.)xfjg, ubi ἀττιυκῆς extitisse videtur.

tr

pars textus deest,

(superscr. x)

littera vel litterae superscriptae sunt. N.B.Si ea littera vel eae litterae partem finalem vocis designant, prior uncinus spatio vacuo non relicto parti, quae in linea scripta est, adiungitur; e.g. $uu&(superscer. )) = ϑυμέλ. pars textus corrupta et non correcta. scholium (quaevis annotatio: extra textum, si distinguitur a glossa). glossa (i.e. quaevis annotatio inter textus lineas posita). ponitur post vocem vel voces textus comoediae et ante gl. ad eam vocem vel voces pertinentem; si gl. ad totum vs. pertinet. versus numerus anteponitur. in margine (exteriore, ubi positio accuratius definitur). in margine interiore. in fastigio. in calce. sch. per signum cum parte textus indicata coniungitur; e.g. (xóv8oupov 7.) : signum extat ad sch. et ad hanc vocem textus. agitur de loco quadamtenus simili agitur de loco consimili vel fere consimili.

cuius absentia a scriba non

indicatur.

CODICES I. ARISTOPHANEI Ambrosianus C 222 inf., saec. XIII Parisinus 2826, saec. XV Cantabrigiensis Bibl. Publ. Nn 3, 15.2, saec. XV Vaticanus

Chisianus

Parisinus

Coislinianus

R.

IV. 20, saec. 192, saec.

Estensis «.U.5.10, saec. XIV Venetus

Marcianus

475,

saec.

XV

XIV

(alii XV) XV

Laurentianus Conv. Soppr. 140, saec. XIV Oxoniensis Bodleyanus Holkhamicus 89, saec. XV Laurentianus

31,

Laurentianus

31, 4, saec.

13, saec.

XV XV

Leidensis B.P.G. 61c, saec. XV Oxoniensis Bodleyanus Holkhamicus Parisinus Suppl. Gr. 655, saec. XIV Ambrosianus L 39 sup., saec. XIV Ambrosianus

L 41 sup., saec.

Ambrosianus

F 40 sup.,

Monacensis

XV

saec.

X V-XVI

137, saec. XV

Neapolitanus Parisinus

88, saec. XV

II. F. 22, saec.

2827,

saec.

XIV

XV

Parisinus Suppl. Gr. 463, saec. XIV Parisinus 2821, saec. XIV Vaticanus Reginae Suecorum 147, saec. XIV Taurinensis non iam servatus B.V. 34, saec. XVI Vaticanus Urbinas 141, saec. XIV Venetus Marcianus 474, saec. XII (alii XI) Vaticanus 57, saec. XIV Vaticanus

2336,

saec.

XV

Vaticanus 1294, saec. XIV Vindobonensis Phil. Gr. 163, saec. XIV Venetus Marcianus 472, saec. XIV editio Aldina

a.

1498

ὌΞΩ

II. ANONYMI Cantabrigiensis Bibl. Publ. Dd. Estensis «. U. 9. 22, saec. XV Parisinus

2677,

saec.

XVI

CRAMERI 11, 70, saec. XV

CODICES

R Reg V

Vaticanus 62, saec. XVI v. Supra Vaticanus 1385, saec. XV

III. CARMINUM Parisinus

guum»

XLI

2644,

saec.

TZETZAE

XIV

Oxoniensis Bodleyanus Baroccianus 194 ap. Cramerum 4A. O. (saec. XVI) Estensis «. T. 9. 14, saec. XV Oxoniensis Bodleyanus Meermannianus ap. Cramerum A. O. (Auct. T.

1. 10 =

Misc.

188, saec.

XVI)

4d"

Parisinus 2403, saec. XIII P

Vaticanus

97, saec.

Vaticanus Palatinus

XIV

158, saec. XV

vel XVI

Loci in quibusdam editionibus vel codicibus discrepantes in textu ita distinguuntur, ut signo T praemisso sive prior locus discrepans iuxta alterum uncinis / 7 inclusum ponatur sive locus addatur, qui alibi non extat. Exempla: Γπᾶσιν EN?G πάσης Tr?) significat: codices EN?G habent πᾶσιν, editio altera Triclinii habet πάσης. Γεινὰς EN? significat: codices EN? soli habent τινὰς.

TITULI

RECISI

(editionibus notissimis et non mutatis iteratis omissis) An. Brown.

Anonymus versitatis

An. Cram. Cantarella,

Cant.

Cramer A. O. Cramer A. P.

περὶ

τραγῳδίας

Carolinae

ed.

1963,

Phil.

R.

Browning

et Hist.

in:

Acta

I, Graecolatina

UniPra-

gensia II, p. 67-81. Anonymus Crameri (in hac ed. XIb. c). R. Cantarella, Aristofane, Le commedie, Milano [1949 et post] (praesertim vol. I). Anecdota Graeca e codd. manuscriptis Bibliothecarum Oxoniensium, descr. 7. A. Cramer, Oxonii 1835-37. Anecdota Graeca e codd. manuscriptis Bibliothecae Regiae Parisiensis,

ed.

J. A. Cramer,

Oxonii

1839-41.

Db

Dübner, phanem,

Dd

Dindorf,

Didymus

Oxoni 1835-38, T. IV (Scholia graeca ex codicibus aucta et emendata, 1838). Didymi Chalcenteri Grammatici Alexandrini Fragmenta, colleg.

Dimitr.

M.

praesertim Fr. Parisiis 1842. praesertim

Schmidt,

G.

Dübner, Dindorf,

Lipsiae

Scholia

Graeca

Aristophanis

in AristoComoediae,

1854.

A. AHMHTPAKOY, META AESIKON ΤῊΣ EAAHNIKHX ΓΛΏΣΣΗΣ, AOHNAI 1949 et post. C. du Fresne, dom. du Cange, Glossarium ad scriptores mediae et infimae graecitatis, Lugduni 1688. Scholia graeca in Homeri lliadem (Scholia vetera), rec.

Ducang. Erbse

H.

Erbse,

I, Berolini

1969.

Et. M.

Etymologicum Genuinum ap. E. Miller (v. Miller). (A-Leıat), Etymologicum Gudianum, ed. A. de Stefani Lipsiae 1909, 1920. Etymologicum Magnum, ed. Th. Gaisford, Oxonii 1848.

Gr. Gr.

Grammatici

Herdn.

Herodiani Technici Reliquiae, ed. A. Lentz, Gr. Gr. III. Hesychii Alexandrini Lexicon, ed. K. Latte (A-O); ed. M. Schmidt (cetera). G. Kaibel, Comicorum Graecorum Fragmenta (CGF) I fasc. prior, Berolini 1899. G. Kaibel, Die Prolegomena περὶ κωμῳδίας (Abh. K. Ges. d. Wiss. zu Góttingen, Phil.-Hist. K1., N. F. 2, 4), Berlin 1898. H. Keil, Ioannis Tzetzae scholiorum in Aristophanem prolegomena, Rheinisches Museum 6 (1848), p. 108-134; 243257).

Et. Gen. Mill. Et.

Gud.

de St.

Hesch. Kaibel,

Kaib.

Kaibel,

Die Prolegomena Keil

Graeci,

Lipsiae

1867-1910.

TITULIRECISI Koster,

Autour

d'un

1.

W.

Koster,

Autour

Scholia

recentiora partim inedita,

Koster, Scholion Plautinum Koster-Holwerda, . De

Eustathio

d'un

manuscrit

d'Aristophane

écrit par Démétrius Triclinius, Groningen 1957. W. 17. W. Koster, Scholia in Aristophanis Plutum et Nubes vetera, Thomae Magistri, Demetrii Triclinii nec non anonyma

manuscrit Koster,

W.

XLIII

II

Kuhn, Symbolae

Kroehnert

Lane Cooper

Leeuw.

Lugduni

Batavorum

1927.

W. 7. W. Koster, Scholion Plautinum plene editum, in: Mnemosyne S. IV, Vol. XIV! (1961), p. 23-37. W. J. W. Koster et D. Holwerda, De Eustathio, Tzetza .... Aristophanis commentatoribus, in: Mnemosyne 5. IV, Vol. VIIT? (1955), p. 196-206. F.

Kuhn,

Symbolae

ad

doctrinae

IIEPI

AIXPONQ®N

Matg.

Anecdota

Miller

E. Miller, Mélanges de littérature grecque, Paris 1868.

Moeris,

Moer.

Mosch.

Περὶ σχεδῶν

Musurus,

Pgr. Par.

Gr.

Paus.

Att.

Phot. Plebe Pollux Sch.

Eur.

Sch. Pind. Sch.

Plat.

Schrader

Mus.

histo-

riam pertinentes (Breslauer Philologische Abhandlungen VI3), Vratislaviae 1892. O. Kroehnert, Canonesne poetarum scriptorum artificum per antiquitatem fuerunt?, Regimonti 1897. Lane Cooper, An Aristotelian theory of Comedy with an adaptation of the Poetics and a translation of the ''Tractatus Coislinianus", New York 1922. J. van Leeuwen, Prolegomena ad Aristophanem, Lugduni Batavorum 1908.

Moeridis

Graeca,

ed.

Atticistae

P. Matranga, Lexicon

I. II, Romae

atticum,

ed.

1.

1850. Piersonus,

Lugduni Batavorum 1759. Τοῦ σοφωτάτου καὶ λογιωτάτου Μανουήλου τοῦ Μοσχοπούλου Ilepi σχεδῶν, Lutetiae, ex officina Roberti Stephani typographi Regii M. D. XLV. Marcus Musurus in editione Aldina Aristophanis. J. P. Migne, Patrologiae cursus completus, series graeca. Corpus Paroemiographorum Graecorum, ed. Leutsch et Schneidewin, I. II, Gottingae 1839. 1851; Supplementum, Hildesheim 1961. Pausaniae Atticistae Fragmenta, post: Aelii Dionysii Atticistae fragmenta, ed. H. Erbse, Untersuchungen zu den attizistischen Lexica (Abh. d. deutschen Ak. d. Wiss. zu Berlin, Phil.-Hist. Kl. 1949, n. 2), Berlin 1950. Photii Patriarchae Lexicon, ed. S. A. Naber, I. II, Leidae 1864. 1865. A. Plebe, La teoria del comico da Aristotele a Plutarco, Torino 1952. Pollucis Onomasticon, ed. E. Bethe, I- III, Lipsiae 1900-1937. Scholia in Euripidem, coll. E. Schwartz, Berolini 1887. 1891. Scholia vetera in Pindari Carmina, rec. À. B. Drachmann, Lipsiae 1903-1927. Scholia

Platonica,

ed. G. C. Greene,

Haverfordiae

1938.

Porphyrii Quaestionum Homericarum ad Iliadem pertinentium reliquias coll. disp. ed. H. Schrader, I-II, Lipsiae 1880-1882.

XLIV

TITULI

Spl. Stud. Studemund, Anecdota

Studemund, Duo

commentarii

Su. Thes. Th, Th!, Th? Thom.

M.

Tr, Tr!, Tr? Tract.

Harl.

Tzetzes, Tz

Tzi, Tz?

RECISI

E. A. Sophocles, Greek Lexicon of the Roman and Byzantine period, New York 1893. Studemund. G. Studemund, Anecdota varia graeca musica metrica grammatica,

Berolini

G. Studemund,

1886. Duo commentarii

de comoedia, in: Philologus

46 (1888), p. 1-34. Suidae Lexicon, ed. A. Adler, I-V, Lipsiae 1928-1938. Stephanus-Hase-de Sinner-Fix-G. et L. Dindorf, Thesaurus Graecae Linguae, Parisiis 1831 sqq. Thomae Magistri editio Aristophanis (prior, altera). Thomae Magistri sive Theoduli Monachi Ecloga vocum atticarum, ex rec. F. Ritschelii, Halis Saxonum 1832. Demetrii Triclinii editio Aristophanis (prior, altera). Tractatus Harleianus qui dicitur de metris, ed. G. Studemund, Ind. Lect. Univ. Vratislav. 1887/8. loannes Tzetzes. Tzetzae editio prior et altera (praesertim Aristophanis).

Tzetzae:

All. v. De De

II. vel A, letc. com. diff. poet.

De metris

De trag. Epist. Exeg. Il. Hist. Iamb.

Proleg. Lyc.

Allegoriae in Iliadem, ed. Matg. De comoedia (in hac ed. X XIb). De differentia poétarum (in hac ed. XXIa). ed. Cramer A.O. III p. 302-333. De tragoedia (in hac ed. X XIc). Epistulae, ed. Th. Pressel, Tubingae 1851. Exegesis in Iliadem, ed. G. Hermann, post: Draconis Stratonicensis liber de metris poeticis, Lipsiae 1812. Historiae, ed. P. A. M. Leone, Napoli [1968]. Iambi, ed. Th. Kieslingius, post: Hlistoriarum variarum: Chiliades, Lipsiae 1826. Prolegomena ad Lycophronem, in: Scholia in Lycophronis Alexandram,

rec. E. Scheer,

Berolini

1908.

Scholia in Hesiodum, ed. Th. Gaisford, Poetae Minores Graeci III, Oxonii 1828. Van Leeuwen vid. Leeuw. Wachsmuth C. Wachsmuth, De Cratete Mallota, Lipsiae 1860. jJ. W. White, The manuscripts of Aristophanes I, in: Classical White, The manuscripts I Philology I (1906), p. 1-20. Zacher, Zach. K. Zacher, Die handschriften und classen der Aristophanesscholien, XVI. Supplb. der Jahrbücher für Classische Philologie, Leipzig 1888. Zuretti, Analecta C. O. Zuretti, Analecta Aristophanea, Torino 1892. Zuretti, Scolii C. ©. Zuretti, Scolii al Pluto ed alle Rane d'Aristophane dal Sch. Hes.

codice

Veneto

Torino

1890.

472

e dal

codice

Cremonese

12229,

L,

6,

28,

DE COMOEDIA A) Ex codd. Ar. et proxime cognata

I. EK TON ΠΈΡΙ

IIAATONIOY

AIADOPAZ

KOMQOIAIGON

καλὸν ἐπισημήνασθαι τὰς αἰτίας, δι’ ἃς ἡ μὲν ἀρχαία κωμῳδία ἴδιόν τινα τύπον ἔχει, ἡ δὲ μέση διάφορός ἐστι πρὸς ταύτην. ἐπὶ τῶν ᾿Αριστοφάνους καὶ Κρατίνου καὶ Εὐπόλιδος χρόνων τὰ τῆς δημοκρατίας ἐκράτει παρὰ ᾿Αϑηναίοις καὶ τὴν ἐξουσίαν

σύμπασαν

ὁ δῆμος εἶχεν, αὐτὸς αὐτοκράτωρ

καὶ κύριος τῶν

πολιτυκῶν πραγμάτων ὑπάρχων. τῆς ἰσηγορίας οὖν Γπᾶσιν EN?G {πάσης Tr?] ὑπαρχούσης ἄδειαν οἱ τὰς κωμῳδίας συγγράφοντες εἶχον Γτοῦ EN? τῷ Tr?] σκώπτειν

10

15

καὶ στρατηγοὺς

καὶ δικαστὰς

τοὺς κακῶς

δικάζοντας

Γιεἶῖἶχον EN?

[καὶ Tr?] τῶν πολιτῶν τινας N φιλαργύρους ἢ συζῶντας ἀσελγεία. ὁ γὰρ δῆμος, ὡς εἶπον, ἐξήρει τὸν φόβον τῶν κωμῳδούντων φιλοτίμως τῶν τοὺς τοιούτους βλασφημούντων ἀκούων" ἴσμεν γάρ, ὡς ἀντίκειται φύσει τοῖς πλουσίοις ἐξ ἀρχῆς ὁ δῆμος καὶ ταῖς δυσπραγίαις αὐτῶν ἥδεται. ἐπὶ τοίνυν τῆς ᾿Αριστοφάνους καὶ Koartvou καὶ Βὐπόλιδος κωμῳδίας ἀφόρητοί τινες κατὰ τῶν ἁμαρτανόντων ἦσαν οἱ ποιηταί" λοιπὸν δὲ τῆς δημοκρατίας ὑποχωρούσης ὑπὸ τῶν κατὰ τὰς ᾿Αϑήνας Γτυραννιώντων EN? Γτυραννούντων Tr?/ καὶ καϑισταμένης ὀλιγαρχίας καὶ μεταπιπτούσης τῆς ἐξουσίας τοῦ δήμου εἰς ὀλίγους Trıvas EN? καὶ χρατυνομένης τῆς ὀλιγαρχίας ἐνέπιπτε τοῖς ποιηταῖς φόβος οὐ γὰρ ἦν τινα προφανῶς σκώπτειν δίκας ἀπαιτούντων τῶν ὑβριζομένων παρὰ τῶν ποιητῶν. ἴσμεν Γοὖν EN? [γοῦν Tr?/ τὸν Εὔπολιν ἐπὶ τῷ διδάξαι τοὺς Βάπτας ἀποπνιγέντα εἰς τὴν ϑάλασσαν ὑπ᾽ ἐκείνου, εἰς ὃν καϑῆκε τοὺς Βάπτας. καὶ διὰ

I — I Db; I! Kaib.; p. 184 Leeuw.; V1 Cant. || 18 τὸν Εὔπολιν κτλ.: cf. Tz Proleg. Ar. (XIa) 188; An. Cram. (XIc) 30 et Sch. Aristid. III p. 444 Dd (X Xa) ||

I EN?(hic ad ult. 1. 61) GVatLhAld; μέσση

N?

(sic plerumque

VatLh

= Tr?

|| tit. idem

|| 2 μέση: cett.,

per -oc-, ut 1. 29 e.a. et Proleg. III 8 e.a.; sed etiam

-c- ut 1. 53 || 3 παρὰ: ita codd. Ald, παρ᾽ edd. || 5 πάσης: praeter 6 τῷ praeter VatLh etiam Ald; om. τοῦ vel τῷ G et Dd-Db || τας): praeter VatLh etiam G Ald || 9 ἐξήρει τὸν φόβον: cett., τ. 14 τυραννούντων: praeter VatLh etiam G Ald || 16 τῆς: om. G

per

VatLh etiam Ald || 8 xoi (post δικάζον9. &. G et Dd-Db || || 18 γοῦν: praeter

VatLh etiam G Ald || 19 ἐκείνου, εἰς ὃν: cett., ἐκείνων, εἰς ὃν (sic) Tr?, ἐκείνων, eig oc

Ald ||

4 20

25

I

τοῦτο ὀκνηρότεροι πρὸς τὰ σκώμματα ἐγένοντο καὶ ἐπέλιπον οἱ χορηγοί᾽ οὐ γὰρ ἔτι προϑυμίαν εἶχον οἱ ᾿Αϑηναῖοι τοὺς χορηγοὺς τοὺς τὰς δαπάνας τοῖς χορευταῖς παρέχοντας χειροτονεῖν. τὸν γοῦν Αἰολοσίκωνα ᾿Αριστοφάνης ἐδίδαξεν, ὃς οὐκ ἔχει τὰ χορικὰ μέλη. τῶν γὰρ χορηγῶν μὴ χειροτονουμένων καὶ τῶν χορευτῶν οὐκ ἐχόντων τὰς τροφὰς ὑπεξῃρέϑη τῆς κωμῳδίας τὰ χορικὰ μέλη καὶ τῶν ὑποϑέσεων ὁ Γτύπος EN? [τόπος Tr?) μετεβλήϑη. σκόποῦ γὰρ ὄντος Γτῇ ἀρχαίᾳ κωμῳδίᾳ EN?G {τῇ ἀρχικωμῳδίᾳ Tr?/ τοῦ σκώπτειν δήμους καὶ δικαστὰς καὶ στρατηγούς, παρεὶς ὁ ᾿Αριστοφάνης τοῦ συνήϑως ἀποσκῶψαι διὰ τὸν πολὺν φόβον Αἴολον τὸ δρᾶμα τὸ γραφὲν τοῖς τραγῳδοῖς ὡς κακῶς ἔχον διασύρει. τοιοῦτος οὖν ἐστιν ὁ τῆς μέσης κωμῳδίας τύπος, οἷός ἐστιν

30

6 Αἰολοσίκων

35

παλαιῶν δραμάτων «τὰ» οὔτε χορικὰ οὔτε παραβάσεις ἔχοντα. παράβασις δέ ἐστι τὸ τοιοῦτο. μετὰ τὸ τοὺς ὑποκριτὰς τοῦ πρώτου μέρους πληρωϑέντος ἀπὸ τῆς σκηνῆς ἀναχωρῆσαι, ὡς ἂν μὴ τὸ ϑέατρον Γἀργὸν ἢ EN? [ἢ Tr?] καὶ ὁ δῆμος ἀργῶς καϑέζηται, ὁ χορὸς οὐκ ἔχων πρὸς τοὺς ÜTTOXPLTAG διαλέγεσθαι ἀπόστροφον ἐποιεῖτο πρὸς τὸν δῆμον. κατὰ δὲ τὴν ἀπόστροφον ἐκείνην οἱ ποιηταὶ διὰ τοῦ χοροῦ 7) ὑπὲρ ἑαυτῶν ἀπελογοῦντο 7) περὶ δημοσίων πραγμάτων εἰσηγοῦντο. N δὲ παράβασις ἐπληροῦτο ὑπὸ μελυδρίου καὶ κομματίου καὶ στροφῆς καὶ ἀντιστρόφου καὶ ἐπιρρήματος καὶ ἀντεπιρρήματος καὶ ἀναπαίστων. τὰ μὲν γὰρ ἔχοντα τὰς παραβάσεις κατ᾽ ἐκεῖνον τὸν χρόνον ἐδιδάχϑη,

᾿Αριστοφάνους

καὶ

οἱ ᾿Οδυσσεῖς

Κρατίνου

καὶ

πλεῖστα

τῶν

20-28 ἐπέλιπον ... Αἴολον : talia, licet dissimiliter Vita XXVIII 51-58 || 32 παράβασις: cf. Proleg. VII locique ibi allati; Platonius septem partes eius enumerans (37-38) numero quidem cum Hephaestione eam recte dividenti p. 72, 17sqq. Consbr. congruit, sed alteram (τοὺς ἀναπαίστους) ultimo loco posuit et sive voce μελύδριον tertiam (πνῖγος) designans hanc ceteris praeposuit sive (quod magis credam) hac omissa post μελύδριον generatim dictum adiunxit explicative xai (fort. «τοῦ» καὶ) κομμάτιον ||

21 τοὺς χορηγοὺς: cett., τοῦ χορηγοὺς N? (in hoc -obc ex -óc, ut vid.) Ald || τοὺς: post τοῖς transp. N? || 22 ᾿Αριστοφάνης ἐδίδαξεν: ord. inv. N? || 23/24 χορηγῶν ... χορευτῶν: scr. Brunck, χορευτῶν... χορηγῶν codd. et Ald || 25 τόπος: praeter VatLh

etiam

G Ald;

τρόπος Dd-Db

ex ed. Gelenii

|| 26 τῇ ἀρχικωμῳδίαᾳ:

praeter

VatLh etiam Ald (non G, ut Dd); τῆς ἀρχαίας κωμῳδίας Dd-Db ex ed. Brunckii δήμους: δημαγωγοὺς Kaib. Leeuw. Cant. ex coniect. Blaydesii, fort. recte

|| ||

30 ᾿Οδυσσεῖς: οὐδυσεῖς N? (ὀδυσεῖς 1. 51, ὀδυσείας 1. 52) || 31 «và»: supplevi cl. τὰ 39 |]

οὔτε (alt.): om.Vat in charta nova agglutinata et a m. recentiore exarata || 33 óc: om. N? || 34 3: praeter Vat etiam G, #4 Lh, ἢ Ald (quod addito κενὸν ex ed. Brunckii

habent Dd-Db) || ἀργῶς: cett., ἀργὸς G et edd. || καϑέζηται: cett., καϑίζηται N? || 37 κομματίου: cett., κομματοῦ N? || 39 μὲν: om. N? ||

I 40

45

50

55

60

5

xa9" ὃν ὁ δῆμος ἐκράτει" τὰ δὲ οὐκ ἔχοντα τῆς ἐξουσίας λοιπὸν ἀπο τοῦ δήμου μεϑισταμένης καὶ τῆς ὀλιγαρχίας κρατούσης. οἱ δὲ τῆς μέσης κωμῳδίας ποιηταὶ καὶ τὰς ὑποϑέσεις ἤμειψαν καὶ χορικὰ μέλη παρέλιπον οὐκ ἔχοντες τοὺς χορηγοὺς τοὺς τὰς δαπάνας τοῖς χορευταῖς παρέχοντας. ὑποϑέσεις μὲν γὰρ τῆς παλαιᾶς κωμῳδίας ἦσαν αὗται" τὸ στρατηγοῖς ἐπιτιμᾶν καὶ δικασταῖς οὐκ ὀρθῶς δικάζουσι καὶ χρήματα συλλέγουσιν ἐξ ἀδικίας τισὶ καὶ μοχϑηρὸν ἐπανῃρημένοις βίον. ἣ δὲ μέση κωμῳδία ἀφῆκε τὰς τοιαύτας ὑποϑέσεις, ἐπὶ δὲ τὸ σκώπτειν ἱστορίας ῥηϑείσας ποιηταῖς ἦλϑον᾽ ἀνεύϑυνον γὰρ Γἦν EN? τὸ τοιοῦτον, οἷον διασύρειν “Ὅμηρον εἰπόντα τι ἢ τὸν Γδεῖνα cett. [δεινὸν Tr?/ τῆς τραγῳδίας ποιητήν. τοιαῦτα δὲ δράματα καὶ ἐν τῇ παλαιᾷ κωμῳδίᾳ ἔστιν εὑρεῖν, ἅπερ Γτελευταῖα EN? τελευταῖον Tr?] ἐδιδάχϑη λοιπὸν τῆς ὀλιγαρχίας χρατυνϑείσης. οἱ γοῦν ᾿Οδυσσεῖς Kparivou οὐδενὸς ἐπιτίμησιν ἔχουσι, διασυρμὸν δὲ τῆς ᾿Οδυσσείας τοῦ “Ομήρου. τοιαῦται γὰρ αἱ κατὰ τὴν μέσην κωμῳδίαν ὑποϑέσεις εἰσίν. μύϑους γάρ τινας τιϑέντες ἐν ταῖς κωμῳδίαις τοῖς παλαιοτέροις εἰρημένους διέσυρον ὡς κακῶς ῥηϑέντας καὶ τὰς παραβάσεις παρῃτήσαντο, διὰ τὸ τοὺς χορηγοὺς ἐπιλεῖψαι χορῶν οὐκ ὄντων. 00 μὴν οὐδὲ τὰ προσωπεῖα ὁμοιοτρόπως ἐν τῇ παλαιᾷ κωμῳδίᾳ Γκατεσκευασμένα E. [κατεσκευασμένοις Tr?/ εἰσῆγον. ἐν μὲν γὰρ τῇ παλαιᾷ εἴκαζον τὰ προσωπεῖα τοῖς κωμῳδουμένοις, ἵνα, πρίν τι καὶ τοὺς ὑποκριτὰς εἰπεῖν, ὁ κωμῳδούμενος ἐκ τῆς ὁμοιότητος τῆς ὄψεως κατάδηλος T" ἐν δὲ τῇ μέσῃ καὶ νέᾳ κωμῳδίᾳ ἐπίτηδες τὰ προσωπεῖα πρὸς τὸ γελοιότερον ἐδημιούργησαν δεδοικότες τοὺς Μακεδόνας καὶ τοὺς ἐπηρτημένους ἐξ ἐκείνων φόβους, ἵνα δὲ μὴ ἐκ τύχης τινὸς ὁμοιότης προσώπου συμπέσῃ τινὶ Μακεδόνων ἄρχοντι καὶ

46 ἣ δὲ μέση: alia huius indoles secundum Tz (XIa) I 70sqq. et Sch. Dion. Thr. (XVIIIa) 31-34; 38, ubi sola irrisione per ambages et non iam palam prolata a

praecedenti distinguitur ||

43 χορηγοὺς: cett., χορικοὺς Lh (x ex?);

fuerit χοριγοὺς

|| 46 ἐπανῃρημένοις : cett.,

ἐπανῃρημένος IN? || 47 ἦλϑον: codd. et Ald, ἦλϑεν Dd-Db ex ed. Brunckii || 48 τι: «οὐκ εὖ» suppl. Kaib. || 49 δεινὸν: Tr? tantum || 50 κωμῳδίᾳ: om. G || τελευταῖον: praeter VatLh etiam GAld || 51 χρατυνϑείσης: κατυνϑείσης N? || 53-57 verba μύϑους ... εἰσῆγον om. IN? || 55 χορηγοὺς ... χορῶν: cett., χοροὺς ... χορηγῶν G et edd.; immo τὸ τοὺς χορηγοὺς ἐπιλεῖψαι causa est absentiae τῶν χορῶν || 56 ὁμοιοτρό-

πως: τοῖς add. Ald et edd. || 57 κατεσκευασμένοις : praeter VatLh etiam GAld || 57 μὲν γὰρ τῇ: cett., μὲν (ex δὲ) τῇ N? || παλαιᾷ: κωμῳδίᾳ add. N? || 58/59 ὁ κωμῳδούμενος: cett.,

οἱ κωμῳδούμενοι

N? (sed 1. 59 ἢ) || 59 ἐκ τῆς: etiam G (non &x τινὸς, ut

Dd et cett. edd.) || 61 φόβους: cetera desunt in N? || δὲ μὴ: cett., μὴ δὲ G (non μηδὲ, ut Dd, et edd., qui post Dd hoc receperunt) || 62 ὁμοιότης: cett., ὁμοιότητος G ||

6

I—

II

δόξας ὁ ποιητὴς ἐκ προαιρέσεως κωμῳδεῖν δίκας ὑπόσχῃ. ὁρῶμεν γοῦν τὰς ὀφρὺς ἐν τοῖς προσώποις τῆς Μενάνδρου κωμῳδίας, ὁποίας ἔχει x«i ὅπως 65 ἐξεστραμμένον τὸ Γστόμα E [σῶμα Tr?) καὶ οὐδὲ κατὰ ἀνθρώπων φύσιν.

II. ΤΟΥ ΑΥ̓ΤΟΥ͂ ΠΈΡΙ

ΔΙΑΦΟΡΑ͂Σ

XAPAKTHPON

Κρατῖνος ὁ τῆς παλαιᾶς κωμῳδίας ποιητής, ἅτε δὴ κατὰ τὰς ᾿Αρχιλόχου Γζηλώσεις E [ζητήσεις Tr?) αὐστηρὸς μὲν ταῖς λοιδορίαις ἐστίν οὐ γάρ, ὥσπερ ὁ ᾿Αριστοφάνης, ἐπιτρέχειν τὴν χάριν τοῖς σκώμμασι ποιεῖ τὸ φορτικὸν τῆς ἐπιτιμήσεως διὰ ταύτης ἀναιρῶν, ἀλλ᾽ ἁπλῶς κατὰ τὴν παροιμίαν “᾿γυμνῇ 5 τῇ κεφαλῇ τίϑησι τὰς βλασφημίας κατὰ τῶν ἁμαρτανόντων. πολὺς δὲ καὶ Γταὶς τροπαῖς EG [cfc τροπῆς Tr?) τυγχάνει᾽ εὔστοχος δὲ ὧν ἐν ταῖς ἐπιβολαῖς τῶν δραμάτων καὶ διασκευαῖς, εἶτα προϊὼν καὶ διασπῶν τὰς ὑποϑέσεις οὐκ ἀκολούϑως πληροῖ τὰ δράματα. Εὔπολις δὲ εὐφάνταστος μὲν εἰς ὑπερβολὴν ἐστι κατὰ τὰς ὑποϑέσεις. τὰς γὰρ εἰσηγήσεις μεγάλας τῶν δραμάτων ποιεῖται, 10 καὶ ἥνπερ δράμασιν,

ἐν τῇà παραβάσει φαντασίαν κινοῦσιν οἱ λοιποί, ? ταύτην ἐκεῖνος ἐν xot ἀναγαγεῖν ἱκανὸς ὧν ἐξ "Audou νομοϑετῶν πρόσωπα καὶ OU αὐτῶν



εἰσηγούμενος ἢ περὶ ϑέσεως νόμων T) καταλύσεως. ὥσπερ δέ ἐστιν ὑψηλός, οὕτω καὶ ἐπίχαρις καὶ περὶ τὰ Γσκώμματα E Γ[σχέμματα Tr?] Γλοιπὸν E »



A

M

,

7

^

J

e.

[4

3

e

,

II = II Db; I2 Kaib.; p.187 Leeuw.; V 2 Cant.|| 4 κατὰ τὴν παροιμίαν: Par. Gr. II 65, 6 cum app. || 11-12 ἀναγαγεῖν... καταλύσεως: in Demis ||

63/64 τὰς ὀφρὺς Ev τοῖς προσώποις : codd. et Ald, τὰ προσωπεῖα h.l. et τὰς ὀφρῦς post κωμῳδίας ex ed. Brunckii Dd-Db, sine causa (προσώποις, quia de vultu in persona

expresso agitur) || 65 σῶμα: praeter VatLh etiam GAld κατ᾽ edd.

II EN?

|| κατὰ: ita codd. et Ald,

||

(hic inde a 1. 14)GVatLhAld;

VatLh = Tr? || tit. idem

|| 1 κωμῳδίας:

cett, om. G || κατὰ τὰς: codd., καὶ τὰ τοῦ ex coniect. Hemsterhusii Dd-Db || ᾿Αρχιλόχου: ἀρχιλόχους Tr? (-ς additum in Vat, statim in Lh) || 2 ζητήσεις: praeter VatLh etiam GAld, ζηλώσας ex coniect. Hemsterhusii Dd-Db || 3 ὁ: cett., om. E || 4 ἁπλῶς: καὶ add. Küster et edd. praeter Kaib. Cant. (x«i non est in codd. vel in

Ald; falso "EAld"

Kaib.)

ἤνπερ Tr? (sed κινοῦσιν

|| 6 τῆς τροπῆς: praeter VatLh etiam Ald

etiam Tr?)

|| 10/11

τοῖς δράμασιν:

addito

αὐτοῖς

ὅλοις (Cant.) opus non est || 13 σκέμματα: praeter VatLh etiam GAld ||

|| 10 ἥνπερ: (Kaib.) vel

II

— III

7

[λίαν Tr?/ εὔστοχος. ὁ δὲ ᾿Αριστοφάνης τὸν μέσον ἐλήλακε τῶν ἀνδρῶν χαρα15 χτῆρα᾽ οὔτε γὰρ πικρὸς λίαν ἐστίν, ὥσπερ ὁ Κρατῖνος, οὔτε χαρίεις, ὥσπερ ὁ Εὔπολις, ἀλλ᾽ ἔχει καὶ πρὸς τοὺς ἁμαρτάνοντας τὸ σφοδρὸν τοῦ Κρατίνου καὶ τὸ τῆς ἐπιτρεχούσης χάριτος Εὐπόλιδος.

III. ΠΕΡῚ

KOMOIAIAX

τὴν κωμῳδίαν ηὑρῆσϑαί φασιν ὑπὸ Σουσαρίωνος, τὴν δὲ ὀνομασίαν ἔχειν ol μέν, ὅτι ἐπὶ τὰς κώμας περιιόντες ἧδον καὶ ἐπεδείκνυντο μήπω πόλεων οὐσῶν, M

ἀλλ᾽ M

7



Ev κώμαις

»

5

Ld

7



x

[4

οἰκούντων τῶν ἀνθρώπων,

L4

3

[A

T

>

LA

*

M

3

I

»



οἱ δὲ ἀντιλέγοντές φασι μὴ κώμας Lj

x

3

/

FA

M

7,

καλεῖσθαι παρὰ ᾿Αϑηναίοις, ἀλλὰ δήμους, καὶ κωμῳδίαν αὐτὴν καλοῦσιν, ἐπεὶ EN S S. fl » 5 I > 5 ἐνNA ταῖςT ὁδοῖς ἐκώμαζον. τὴν\ αὐτὴν δὲx καὶ \ τρυγῳδίαν φασὶ \ διὰM τὸSN τοῖς- εὐδοχιμοῦσιν ἐπὶ τῷ Ληναίῳ γλεῦκος δίδοσθαι, ὅπερ ἐκάλουν τρύγα, T) ὅτι μήπω προσωπείων ηὑρημένων τρυγὶ διαχρίοντες τὰ πρόσωπα ὑπεκρίνοντο. γεγόνασι δὲ μεταβολαὶ κωμῳδίας τρεῖς καὶ 7) μὲν ἀρχαία, 7) δὲ vía, 7) δὲ μέση. οἱ μὲν οὖν τῆς ἀρχαίας κωμῳδίας ποιηταὶ οὐχ ὑποθέσεως ἀληϑοῦς, ἀλλὰ 10 παιδιᾶς εὐτραπέλου γενόμενοι ζηλωταὶ τοὺς ἀγῶνας ἐποίουν" καὶ φέρεται αὐτῶν πάντα τὰ δράματα TEE’ σὺν τοῖς ψευδεπιγράφοις. τούτων δέ εἰσιν ἀξιολογώτατοι ᾿Επίχαρμος, Μάγνης, Κρατῖνος, Κράτης, Φερεκράτης, Φρύνιχος, Εὔπολις, ᾿Αριστοφάνης. e

3



\

*

/

΄-

x

2

3

;

,

4,

J

Y

x

Dd

3

e

,

Z

3

J

Led

7



3

\

3

ΑΝ

III = III Db; II Kaib.; p. 187 Leeuw.; VI Cant. || 2 ἐπὶ τὰς κώμας: cf. Aristot. Poet. 1448a 38 || 2/3 μήπω . . . οἰκούντων: cf. Sch. Dion. Thr. (XVIIIc) 2 (xaundöv dxovv) || 3 ot δὲ ἀντιλέγοντες: cf. Aristot. l.c. 37 || 5-7 τρυγῳδίαν . . . ὑπεκρίνοντο: cf. sch. Ar. Ach. 499 || 12/13 ᾿Επίχαρμος ... ᾿Αριστοφάνης: cf. catalogi M et C ap. Kroehnert, Canonesne p. 6 et 12 (desunt Magnes et Phrynichus; accedit Plato);

cf. etiam Proleg. VIII ||

14 λίαν: praeter VatLh etiam GAld || "Aptoropgvng: inc. N? || 15 δ: om. N? || ὁ: om. N? || III EN?(hic ad ult. 1. 57)Ald || titulus idem || 2 ἐπὶ: περὶ Kaib. et Leeuw., κατὰ Cant. || 6 γλεῦκος: cett., γλαῦκος Ald || 8 μέση: cett., μέσση N? (item -oc- 1. 42 et 45; cf. ad I 2) l| 10 παιδιᾶς : Fielitz, παιδείας

E Ald, παιδίας N? (felix error ? iotacismi er-

rores rariores sunt (in III solus praeter h.l. 1. 14, ubi διερρημένην)) || γενόμενοι: EN?, γινόμενοι Ald || 11 τξε΄ : τζε΄ N?; numerum dierum anni sollennem suspectum esse monuit Kaib.; erravit N? ||

8

15

20

25

30

III

«Ἐπίχαρμος Συρακόσιος». οὗτος πρῶτος τὴν κωμῳδίαν διερριμμένην ἀνεκτήσατο πολλὰ προσφιλοτεχνῆσας. χρόνοις δὲ γέγονε κατὰ τὴν ογ΄ "OXupπιάδα, τῇ δὲ ποιήσει γνωμικὸς καὶ εὑρετικὸς καὶ φιλότεχνος. σῴζεται δὲ αὐτοῦ δράματα μ΄. ἐξ ὧν ἀντιλέγονται δ΄. Μάγνης δὲ ᾿Αϑηναῖος ἀγωνισάμενος ᾿Αϑήνησι νίκας ἔσχεν τα΄. τῶν δὲ δραμάτων αὐτοῦ οὐδὲν σῴζεται" τὰ δὲ ἐπιφερόμενά ἐστιν ἐννέα. Κρατῖνος ᾿Αϑηναῖος νικᾷ μετὰ τὴν πε΄ ᾿Ολυμπιάδα, τελευτᾷ δὲ Λακεδαιμονίων εἰς τὴν ᾿Αττικὴν εἰσβαλόντων τὸ πρῶτον, ὥς φησιν ᾿Αριστοφάνης" ὡρακιάσας᾽" οὐ γὰρ ἐξηνέσχετο ἰδεῖν πίθον καταγνύμενον οἴνου πλέων. γέγονε δὲ ποιητρεώτατος, κατασκευάζων εἰς τὸν Αἰσχύλου χαρακτῆρα. φέρεται δὲ δράματα αὐτοῦ κα΄. Κράτης ᾿Αϑηναῖος. τοῦτον ὑποκριτήν quot γεγονέναι τὸ πρῶτον, ὃς ἐπιβέβληκε Κρατίνῳ, πάνυ γελοῖος καὶ ἱλαρὸς γενόμενος, καὶ πρῶτος μεϑύοντας ἐν κωμῳδίᾳ προήγαγεν. τούτου δράματά ἐστιν ἑπτά. Φερεκράτης ᾿Αϑηναῖος. νικᾷ ἐπὶ Θεοδώρου " γενόμενος «καὶ» ὅδε ὑποχριτὴς ἐζήλωσς Κράτητα, καὶ αὖ τοῦ μὲν λοιδορεῖν ἀπέστη, πράγματα δὲ εἰσηγούμενος καινὰ ηὐδοκίμει γενόμενος εὑρετυκὸς μύϑων.

21 ’Apıoropavng: Pax 702sq. || 26 τοῦτον... τὸ πρῶτον: cf. sch. Eq. 537a || 27 ἐν κωμῳδίᾳ: sc. ἐν Γείτοσι (Athen. X 429Α) ||

14 «᾿ Ἐπίχαρμος Συρακόσιος» : suppl. Kaib. (Ἐπίχαρμος iam Dd); etiam mrg. E, ubi cetera nomina poétarum ante Aristophanem (Magnetis — Eupolidis) iterantur,

Epicharmi deest || 17 ἐξ ὧν: cett., ὧν Ald || 20 τὴν ne’ ᾿Ολυμπιάδα: quo tempore (a. 440/39-437/6) decretum περὶ τοῦ μὴ κωμῳδεῖν viguit (cf. Schmid, GGL I 4, p. 40 et p. 69, n. 6); de anno probabili primae victoriae (454/3) cf. P. Geissler, Chro-

nologie dev altattischen Komödie, .27

γενόμενος:

Leeuw.

Cant.

EN?,

γινόμενος

p. 10 || 21 εἰσβαλόντων:

Ald

||

28

|| ἑπτά: η΄ Proleg. VIII

προήγαγεν:

cett., εἰσβαλλόντων N?

παρήγαγεν

Meineke

et

||

Kaib.

|| 29 ἐπὶ Θεοδώρου: Dobree (sc. a. 438/7),

cuius coniecturam confirmavit novum fragmentum catalogi victorum (cf. E. Capps, A new fragment of the List of Victors at the City Dionysia, Hesperia 12 (1943), p.

1-11); ἐπὶ ϑεάτρου EN?Ald || γενόμενος: EN?, γινόμενος Ald || «xoi»: inserui || ὅδε: scripsi, ὁ δὲ EN?Ald; ὁ om. Dobree et edd. || ὑποκριτὴς: ὑπόπικρος male Dd-Db || 30 ἐζήλωσε: EN?, ἐζήλωκε Ald et edd. || αὖ τοῦ: EAld, αὐτοῦ N?; αὐτὸς τοῦ Kaib. (app.; in text. Leeuw.) verba Aristotelis (Poet. 1449b 7) de Cratete afferens, sed

sufficit αὖ (in vicem; ut iam Crates) Kaib. cum

Su.

II

465,

18;

τη

|| 31 μύϑων: excidit numerus

Proleg.

VIII, iure;

dramatum

(uU

cf. Schmid, GGL I 4, p. 100) ||

III

9

Φρύνιχος TT «Πολυν»φράδμονος ἔϑανεν Ev Σικελίᾳ. Εὔπολις 35



+

/

x

40

᾿Αϑηναῖος.

ἐδίδαξεν

ἐπὶ

ἄρχοντος PX

᾿Απολλοδώρου, ρου,

ἐφ᾽

οὗ

καὶ

Φρύνιχος, γεγονὼς δυνατὸς τῇ λέξει καὶ ζηλῶν Κρατῖνον πολὺ γοῦν λοίδορον καὶ σκαιὸν ἐπιφαίνει. γέγραπται δὲ αὐτῷ δράματα ιδ΄. ᾿Αριστοφάνης Φιλίππου ᾿Αϑηναῖος. μακρῷ λογιώτατος ᾿Αϑηναίων καὶ εὐφυΐᾳ πάντας ὑπεραίρων, ζήλῳ δὲ Εὐριπίδου {{, τοῖς δὲ μέλεσι λεπτότερος. ἐδίδαξε δὲ πρῶτος ἐπὶ ἄρχοντος Διοτίμου διὰ Καλλιστράτου. τὰς μὲν γὰρ πολιτικὰς τούτῳ φασὶν αὐτὸν διδόναι, τὰ δὲ κατ᾽ Εὐριπίδου καὶ Σωκράτους Φιλωνίδῃ. διὰ δὲ τούτων νομισϑεὶς ἀγαθὸς ποιητὴς τὰ λοιπὰ ἐπιγραφόμενος ἐνίκα. ἔπειτα τῷ υἱῷ ἐδίδου τὰ δράματα ὄντα τὸν ἀριϑμὸν νδ΄, ὧν νόϑα δ΄. τῆς δὲ μέσης κωμῳδίας οἱ ποιηταὶ πλάσματος μὲν οὐχ ἥψαντο ποιητικοῦ, διὰ δὲ τῆς συνήϑους ἰόντες λαλιᾶς λογικὰς ἔχουσι τὰς ἀρετάς, ὥστε σπάνιον ποιητικὸν εἶναι χαρακτῆρα παρ᾽ αὐτοῖς. κατασχολοῦνται δὲ πάντες περὶ τὰς »

f

»

(3

7

Li

[4

M

-

c-“



5

[4

M

\

3

/,

,

\

MJ

;

»

\

3

\

>



\

3

7

\

,

,

x



-

[A

,

,

38 τὰς... πολιτικὰς κτλ. : cf. Proleg. Xc et sch. Tr Eg. 5071 || 41 νόϑα δ΄ : quorum tituli citantur in fine Vitae XXVIII ||

32 {7 «Πολυσφράδμονος : exciderunt nonnulla (fort. etiam post «ΠολυΣφράδμονος) de Phrynicho comico, qui distinguebatur a tragico, Polyphradmonis filio; cf. Kaibelii

annotatio | ἔϑανεν ἐν Σικελίᾳ: comicus an δώρου: a. 430/29 || 34 γοῦν: conieci, γε λοίδορον: λοίδορόν τε scr. Leeuw. et Cant. || ἐπιφαίνει: ἀποφαίνει Dobree, ἐμφαίνει Kaib. quibus dubitatur; cf. Schmid, op. cit. p. μακρολογώτατος EN?(hic -yó-)Ald; Leeuw.), quod, si cum eo ᾿Αϑηναίων

tragicus incertum || 33 ἐπὶ... ᾿ΑπολλοEN?Ald, τὸ Kaib. et Leeuw. Cant. || 35 σκαιὸν: αἰσχρὸν Geel et Kaib. (app.) || et Leeuw. Cant. || ı8°: sc. exclusis, de 113sq. || 36 μακρῷ λογιώτατος : Bentley,

μακρῷ ἀξιολογώτατος Kaib. (app.; in text. in τῶν ἀρχαίων mutandum esse opinaris, bene

quadrat cl. 1. 53 || 37 ζήλῳ: codd. et Ald (de qua non recte Kaib.), ζηλῶν Dd et cett. edd. || Εὐριπίδου : conieci, εὐριπίδης EN?, εὐριπίδην Ald et edd.; nonnulla post hanc vocem excidisse iam statuit Kaib. (velut de dialogo vel de actione) τος: πρῶτον Bekker et Kaib. Leeuw., sed πρῶτος hoc sensu posteriore

|| 38 πρῶgraecitate

adhiberi posse multis exemplis citatis demonstravit Dd || Διοτίμου: EN? (sc. a. 428/7), φιλοτίμου Ald || 39 τούτῳ: EN?, τοῦτόν Ald. || 40 τούτων: EN?, τοῦτο Ald, quod scr. Dd-Db et Cant. || «& λοιπὰ: scripsi, τοὺς λοιποὺς EN?Ald (ἀγῶνας subintellegi posse, ut dubitanter proposuit Dd, vix credam); τοῦ λοιποῦ praeterea coni. Dd, quod receperunt Kaib. et Leeuw.; τὸ λοιπὸν scr. Cant. || ἐπιγραφόμενος:

suum nomen inscribens, cf. L.-Sc.-J. s.v. IV; praemisso «αὐτὸς» (Bergk in app., in text. Cant.) opus non est || 41 νδ΄ : sic EN?Ald, μδ’ Dd (app.), quod receperunt edd. (cf. Vitae XXVIII, XXIXa, XXXa.b) || 42 ot: Meineke, δύο EN?Ald, quod fort. irrepsit ex loco, qualis est in Ind. M IV et C X (v. App.

κωμῳδίας B'* ᾿Αντιφάνης, "Αλεξις Θούριος ποιητικὸν χαρακτῆρα Cant. ||

|| 44 ποιητυτὸν...

I ad I. 12/13):

χαρακτῆρα:

μέσης

εἶναι «τὸν»

10 45

50

III

ὑποϑέσεις. τῆς μὲν οὖν μέσης κωμῳδίας εἰσὶ ποιηταὶ vC , καὶ τούτων δράματα φέρεται χιζ΄. τούτων δέ εἰσιν ἀξιολογώτατοι ᾿Αντιφάνης καὶ ΓΣυτέφανος. ᾿Αντιφάνης μὲν οὖν Στεφάνου ᾿Αϑηναῖος, καὶ ἤρξατο διδάσκειν μετὰ τὴν In ᾿Ολυμπιάδα. καί φασιν αὐτὸν γενέσϑαι μὲν τῶν ἀπὸ Θεσσαλίας ἐκ Λαρίοons, παρεγγραφῆναι δὲ εἰς τὴν ᾿Αϑηναίων πολιτείαν ὑπὸ Δημοσϑένους. γενέσθαι δὲ λέγουσιν αὐτὸν εὐφυέστατον εἰς τὸ γράφειν καὶ δραματοποιεῖν. ἐτελεύτησε δὲ ἐν Χίῳ καὶ τὰ ὀστᾶ αὐτοῦ εἰς τὰς ᾿Αϑήνας μετηνέχϑη. τῶν δὲ κωμῳδιῶν αὐτοῦ τινας καὶ ὁ Στέφανος ἐδίδαξεν. ἔστι δὲ αὐτοῦ δράματα σξ΄.

55

60

τῆς δὲ νέας κωμῳδίας γεγόνασι μὲν ποιηταὶ ξδ΄, ἀξιολογώτατοι δὲ τούτων Φιλήμων, Μένανδρος, Δίφιλος, Φιλιππίδης, Ποσείδιππος, ᾿Απολλόδωρος. Φιλήμων μὲν οὖν Δάμωνος Συρακόσιος, μετέσχε δὲ τῆς τῶν ᾿Αϑηναίων πολιτείας, ἐδίδαξε δὲ πρὸ τῆς ριγ΄ ᾿Ολυμπιάδος. σῴζεται δὲ αὐτοῦ δράματα δζ΄. Μένανδρος δὲ Διοπείϑους υἱὸς ᾿Αϑηναῖος, λαμπρὸς καὶ βίῳ καὶ γένει, συνδιατρίψας δὲ τὰ πολλὰ ᾿Αλέξιδι ὑπὸ τούτου δοκεῖ παιδευϑῆναι. ἐδίδαξε δὲ πρῶτος ἔφηβος ὧν ἐπὶ Φιλοκλέους ἄρχοντος. γέγονε δὲ εὐφυέστατος ἐν πᾶσι. γέγραφε δὲ τὰ πάντα δράματα ρη΄. τελευτᾷ δὲ ἐν ᾿Αϑήναις ἐτῶν ὑπάρχων νβ΄. Δίφιλος Σινωπεὺς κατὰ τὸν αὐτὸν χρόνον ἐδίδαξε Μενάνδρῳ. τελευτᾷ δὲ ἐν Σιμύρνῃ. δράματα δέ ἐστιν αὐτοῦ ρ΄. 46 Ἀντιφάνης καὶ Στέφανος : ᾿Αντιφάνης, "Αλεξις Θούριος Ind. M IV et C X (v. ad 1. 12/13) || 54 Φιλήμων κτλ.: eidem excepto Posidippo in Ind. M IV et C X ||

45

νζ΄ : EAld,

EN?Ald

νξ΄

et Dd-Db,

y

N?

|| 46 φέρεται:

Kaib.

(7

EN?,

soli Ald

om.

tribuens)

Ald

et

Dd-Db

itemque

Leeuw.

Leeuw.

||

et Cant.,

xw: o

Meineke cl. Athen. VIII 336D (πλείονα... τῶν ὀκτακοσίων) || δέ: om. N? || Στέφανος: sic EN?Ald,

pro

quo

inde a Dobraeo ἤλλεξις substituitur (cf. Ind.

M IVet C X in

App. I) || 47-52 verba ᾿Αντιφάνης ... o£ om. N? || 47 xoi: om. Leeuw., καὶ Kaib. et Cant. || τὴν: om. E, habet Ald

lac. ante

|| 51 ἐν Χίῳ: ἐν Kio Su. s.v. ᾿Αντιφάνης,

I 245, 8 || 52 ὁ Στέφανος: ὁ ευἱὸς αὐτοῦ» Στέφανος Kaib.(app.) || σξ΄ : post hanc vocem nonnulla de Alexide excidisse inde a Meinekio opinantur edd., quae ad fidem Suidae (s.v. Αλεξις, I 105, 14sq.) suppl. Kaib. et Leeuw. Cant («" AAeEi; δὲ Θούριος ... δράματα δὲ αὐτοῦ ope») || 54 Φιλιππίδης: φιλοπίδης N? || ᾿Απολλόδωρος: post hanc vocem mentionem numeri cunctorum dramatum desiderari monent Kaib et Cant. || 55/56 Φιλήμων ... 50: om. N? || 55 οὖν: edd., ἣν h. 1. EAld || Συρακόσιος: E, συρακούσιος Ald et Dd-Db || 56 GU': E, ἑπτὰ πρὸς τοῖς Evvevimovra (sic) Ald et ita Dd-Db

(nisi quod ἐνε-) || 57 δὲ: om. N? || γένει: des. N? || 59 πρῶτος: πρῶτον Kaib. Leeuw. et ἢ. 1. Cant.;

v. ad 1. 38

ll Φιλοκλέους : Clinton

(sc. a. 322/1),

διοκλέους EAld;

’Avrı-

xAéoog Legrand et Clark (sc. a. 325/4), sed cf. Kórte, RE XV, c. 708 || δὲ: E, δ᾽ Ald et Dd-Db Cant. || ἐν πᾶσι: E, πάνυ Ald et edd. || 60 τὰ: E, om. Ald || νβ΄ : ita EAld; iniuria "Vulgo vC" Db (non Dd) et ,,vC traditum" Kaib., qui error Dübneri est coniecturam Meinekii (Hıst. Cvit. Com. Gv. = FCG I, p. 538) νζ΄ iuxta Bekkeri

(= textus vulgati) vß’ scriptam pro lectione vulgata habentis; νζ΄ in text. Leeuw. || 62 ἐστιν: E, om. Ald

|| e': in tractatiunculae

fine nonnulla

de ceteris poetis 1. 54

nomine citatis extitisse putant praeeunte Meinekio Kaib. et Cant. ||

IV. IEPIKQMOIAIAS τὸ παλαιὸν οἱ ἐν ταῖς κώμαις ἀδικούμενοι Γπαρὰ NOM [ὑπὸ Trl / τῶν πολιτῶν νυχτὸς ἀπήρχοντο παρὰ τὸν δῆμον ἐκεῖνον, [Erde NOMV*" Ald [ὅϑεν Tr!7 6 ἀδικῆσας ἦν, καὶ ἔλεγον, ὅτι ἔστι τις ἐνταῦϑα ποιῶν εἰς τὸν γεωργὸν τάδε. καὶ τοῦτο ποιοῦντες ὑπεχώρουν μὴ ἐπιλέγοντες καὶ τοὔνομα " ὀνομαστὶ γὰρ κωμῳδεῖν ὁ νόμος οὐ δίδωσιν. uc9" Γημέραν NOMAId ἡμέρας Tr!/ δὲ ὁ δράσας ἐξητάζετο, καὶ οὕτως αἰσχυνόμενος ἀνεστέλλετο τοῦ ἀδικεῖν. ὁρῶντες οὖν οἱ πολῖται τοῦτο χρήσιμον τῇ πόλει χαὶ ἀδικίας ἀποτρεπτικὸν ἐκέλευσαν τοὺς ἀδικουμένους ἐπὶ μέσης ἀγορᾶς τοὺς ἀδυεήσαντας κωμῳδεῖν. οἱ δὲ δεδιότες αὐτοὺς ὡς πλουσίους πηλὸν χρίοντες καὶ Γτρύγα NOM {τρυγίας Irt] ἐπὶ μέσης ἀγορᾶς τοὺς ἀδικοῦντας ἐκωμῴδουν. ἐπεὶ δὲ μεγάλως ἣ πόλις ὠφελεῖτο ἐκ τούτου, ποιητὰς ἔταξαν ἐπὶ τούτῳ κωμῳδεῖν, ὃν ἂν βούλωνται, ἀκωλύτως. ἐπεὶ δὲ ἡ κακία προέκοπτεν, οἱ πλούσιοι καὶ οἱ ἄρχοντες "un NOMAId [οὐ Tr!

IV = IV Db; IV p. 12b-14b Kaib.; XIII Cant. || 1-11 (ult. ἀκωλύτως) : cf. Sch. Dion. Thr. (XVIIIa) 1-19 || 9 πηλὸν: hoc non in Sch. Dion. Thr. (15); eius mentio fit a Io. Sardiano

(XIXb)

2 || ἐπὶ μέσης ἀγορᾶς:

ἐπὶ ϑεάτρου Sch. Dion. Thr. (16)

||

11-17 ἐπεὶ... Μένανδρος: cf. Sch. Dion. Thr. l.c. 29-44 ||

IV NOMPsV>’ChisAld;

Ps = Tr!

|| tit. ita NAld,

περὶ τῆς κωμῳδίας M,

sine tit.

cett. || 1 ὑπὸ: praeter Ps etiam V°’ChisAld || 2 παρὰ: cett., περὶ Chis | ὅϑεν: praeter Ps etiam Chis || 3 τὸν γεωργὸν: cett., τοὺς γεωργοὺς Ald itemque Dd-Db et Cant. || 4 μὴ ἐπιλέγοντες: cett., λέγοντες Ald itemque Dd-Db, «μὴ» λέγοντες Cant. || τοὔνομα: cett., τὸ ὄνομα MChis || ὀνομαστὶ... δίδωσιν: om. Ald; Mus. haec verba "sane importuna" (Kaib.), sed auctori relinquenda una cum praecedenti μὴ de consulto omisisse videtur; om. etiam Dd-Db et Cant. (hic excepto «ui») | ὀνομαστὶ: cett.

(exc. Ald), ὀνομαστικῶς M || 5 6... δίδωσιν: cett. (exc. Ald), οὐ 8. ὁ v. M | ἡμέρας: praeter Ps etiam V*"Chis || 6 οὕτως: cett., οὗτος Chis || αἰσχυνόμενος: cett., αἰσχυνάἅενος Ald itemque Dd-Db et Cant.

post χρήσιμον V5?

|| ἐκέλευσαν:

|| τοῦ: cett., τὸ Chis || 7 τοῦτο: cett., τὸ M; τοῦτο

cett., ἐκάλεσαν M.

|| τοὺς ἀδικουμένους:

cett., τοῖς

ἀδικουμένοις N || 8 τοὺς ἀδικήσαντας: cett., τὰ ἀδυκήματα N | δὲ: om. Ald || 9 αὐτοὺς ὡς: cett., αὐτοὺς τότε Ald (unde αὖ τοὺς τότε Dd-Db) || óc: ἅτε Kaib., sine ulla

necessitate || πηλὸν: cett., πηλῷ V5'Ald itemque

Dd-Db

add. superscr. N), χριόμενοι M. || τρυγίας: praeter

Ps etiam. V9"Chis; τρυγία (i.e. -ίᾳ,

|| xpiovres: cett. (ἑαυτοὺς

ut 20; ita Dd-Db) Ald || 10 τοὺς ἀδικοῦντας: h.l. etiam N (cf. 8) || μεγάλως: cett., μεγάλα Ald et edd. || $ πόλις ὠφελεῖτο: &. ἡ π. Tr! (praeter Ps etiam V>’Chis) | ὠφελεῖτο

ἐκ τούτου:

Cett., ἐ. τ. ὦ. M || 11 ἐπὶ τούτῳ: cett., ἐπὶ τούτοις ΝΘ

|| βούλωνται:

cett., βούλοιντο M. et secluso ἂν Kaib., βούλονται Chis || ἐπεὶ: cett., ὡς M. || 12 προέκοπτεν: cett., προύκοπτεν N || ἄρχοντες: cett., ἄρχοντες οἱ NO || οὐ: praeter Ps etiam Chis, om. V57 ||

12

ἵν

βουλόμενοι κωμῳδεῖσϑαι τὸ μὲν φανερῶς κωμῳδεῖν ἐκώλυσαν, ἐκέλευσαν δὲ αἰνιγματωδῶς. εἶτα Γδὴ NOMAld [δὲ Tr!/ καὶ τοῦτο ἐκώλυσαν, καὶ εἰς ξένους

20

μὲν

χαὶ

πτωχοὺς

ἔσκωπτον,

εἰς

δὲ πλουσίους

καὶ

ἐνδόξους

οὐκέτι.

γέγονε δὲ τῆς μὲν πρώτης κωμῳδίας ἄριστος τεχνίτης οὗτος ὁ ᾿Αριστοφάνης καὶ Εὔπολις, τῆς δὲ δευτέρας Πλάτων, τῆς δὲ τρίτης Μένανδρος. Γκωμῳδία NOMAId κωμῳδοὶ Tr1/ οὖν ἢ ὅτι ἀπὸ κωμῶν συναγόμενοι ἧδον ταῦτα T) ὅτι ἐν καιρῷ Γκώματος OMAId κωμότητος Tri] ἧδον ἔστι δὲ ταύτην εἰπεῖν καὶ τραγῳδίαν, οἱονεὶ τρυγῳδίαν τινὰ οὖσαν, ὅτι τρύγα χριόμενοι ἐκωμῴδουν. καὶ τῆς μὲν τραγῳδίας σκοπὸς τὸ εἰς ϑρῆνον κινῆσαι τοὺς ἀκροατάς, τῆς δὲ κωμῳδίας τὸ εἰς γέλωτα. Γδιό φασιν: N μὲν τραγῳδία λύει τὸν βίον, N δὲ κωμῳδία συνίστησιν. Ald

17-19 κωμῳδία... ἦδον: cf. Sch. Dion. Thr. l.c. 47-48 || 19-20 ἔστι... ἐκωμῴδουν: cf. Sch. Dion. Thr. (XVIIIb) 3, 11-12, et Et. M. (XVI) 1, 7-9 (de communi tra-

goediae et comoediae nomine) ||

13 τὸ: cett, τοῦ Ald itemque Dd-Db et Cant. || 14 αἰνιγματωδῶς: κρύφα olov praem. Ald itemque Dd-Db et Cant. || δὲ: praeter Ps etiam V5’Chis || 14/15 eig... μὲν καὶ: om. Ald itemque Dd-Db et Cant. || 15 οὐκέτι: cett. (οὐκέτει Chis), τι Ald || 16 τεχνίτης: om. Chis || οὗτος: om. M | 6: om. MPsV*? || 18 κωμῳδοὶ: praeter Ps etiam V’Chis

praem.

|| οὖν: λέγεται add. M

V?, κωμωδῶν

συναγομένοις

superscr.

|| ἀπὸ: οἱ praem. NAld et edd.

àv super alt. o Chis

||

|| κωμῶν:

συναγόμενοι fov:

τῶν

cett.,

(ult. c ex coniunctis ” super ἡ iuxta °' superscr. in Ps originem ducere

videtur) εἶδον Chis || ταῦτα: cett., αὐτά M. || 19 κώματος: κάματος N; κωμότητος: praeter Ps etiam V®? (-μώ-) et Chis (-uärıroc) || f$8ov: cett, ἴδον ταῦτα Chis || 20 οἱονεὶ τρυγῳδίαν:: om. V9? || τρύγα: cett., τρυγίᾳ Ald itemque Dd-Db || 21 σκοπὸς: om. Ald itemque Dd-Db et Cant., ὁ praem. M || ϑρῆνον: cett., ἔλεον Ald itemque Dd-Db et Cant.; Mus. mutavisse videtur definitionis Aristotelis memor (δι᾽ ἐλέου

Poét. 1449b 27) | κινῆσαι: cett., κινεῖσϑαι Chis || ἀκροατάς, τῆς: cett., ἀκροατάς" δία (sic) Ald, unde ἀκροατὰς ἴδιον, τῆς ex correctione Dd scr. Dd-Db et Cant. || 22 «à: om. M || 22/23 διό... συνίστησιν: add. Mus. ex Sch. Dion. Thr. (XVIIIb 2, 10sq.) vel ex aliquo ex locis similibus ibi notatis ||

13 V. ΠΕΡῚ ΤῊΣ ΚΩΜΩΊΔΙΑΣ τῆς κωμῳδίας τὸ μέν ἐστιν ἀρχαῖον, τὸ δὲ Γνέον VEUPsV*"ChisAld [νόϑον Tr?7, τὸ δὲ μέσον. τῆς δὲ νέας διαφέρει ἡ παλαιὰ κωμῳδία χρόνῳ, διαλέκτῳ, ὕλῃ, μέτρῳ, διασκευῇ. χρόνῳ μὲν καϑὸ N μὲν νέα ἐπὶ ᾿Αλεξάνδρου, 7 δὲ παλαιὰ ἐπὶ τῶν Πελοπονησιακῶν εἶχε τὴν ἀκμῆν. διαλέκτῳ δέ, καϑὸ ἡ μὲν νέα τὸ σαφέστερον Γἔσχε VEUPsV*"Chis [ἔχει Tr?7 τῇ νέᾳ κεχρημένη ᾿Ατϑίδι, ἡ δὲ παλαιὰ τὸ δεινὸν καὶ ὑψηλὸν τοῦ Γλόγου: VEPsVS*Chis f/Aéyew: Tr?7 ἐνίοτε δὲ Γκαὶ ἐπιτηδεύουσι VPsChis [ἐπιτηδεύει καὶ Tr?/ λέξεις τινάς. ὕλῃ δέ, καϑὸ N μὲν νέα TT κατὰ τὸ πλεῖστον στρέφεται Γπερὶ τὸ V EUVatLhAld [τὸ Tri] ἰαμβικόν, σπανίως δὲ μέτρον ἕτερον, ἐν δὲ τῇ παλαιᾷ πολυμετρία τὸ σπουδαζόμενον. διασκευῇ δέ, ὅτι ἐν μὲν τῇ νέᾳ Γχοροῦ VP EUV5’VatLhGAld [χορὸς Trl} οὐκ ἔδει, ἐν ἐκείνῃ δὲ det. καὶ αὐτὴ δὲ Y) παλαιὰ ἑαυτῆς διαφέρει. καὶ γὰρ οἱ ἐν ᾿Αττυκῇ πρῶτον συστη-

V — V

Db;

app.

VI

p.

17sq.

Kaib.;

p. 182 Leeuw.;

XIV Cant.

||

1-22

(des.

ὀφϑεὶς): cf. An. Cram. (XIb) 49-66 ||

V VEUPsV*'VatLhChisGAld;

Ps = Tr!, VatLh = Tr? || tit. ita exc. U (ἀριστο-

φάνους ὑπόϑεσις),

PsChis

(i.e. ἀττωκςῆς) V5?

| ἐστιν ἀρχαῖον: cett., &py. ἐστι V9? || 2 νόϑον: praeter VatLh etiam G

τὸ

δὲ μέσον:

om.

V9??*;

(sine tit.), Ald

haec

verba

(περὶ κωμῳδίας)

delenda

esse

|| 1 τῆς: cett., τῆς

iudicavit

Meineke,

(lac.))c

secl. Bergk

|| h.l.

et Kaib. in loco simili in An. Cram. (XIb 50); attamen generis intermedii iuxta veteris et novi mentio facienda erat, licet in oppositionibus extremorum huius

proprietatibus et poétis locus non esset || 5: om. U || 3 διαλέκτῳ : om. G | ὕλῃ : om. U (fort. de consulto; cf. ad 8) || 4 Πελοπονησιακῶν: sic cett., -οννη- recentiores Lh ChisAld et edd. || 5 ἔχει: praeter VatLh etiam GAld itemque edd. || 6 λέγειν: praeter VatLh etiam GAld; vocem om. U || 7 καὶ ἐπιτηδεύουσι: καὶ om. iuxta ἐπιτηδεύουσι EV5?, habet post ἐπιτηδεύουσι U; ἐπιτηδεύει xai: praeter VatLh etiam Ald itemque Dd-Db, x«i ante ἐπιτηδεύει G || 8 t1: excidit explicatio differentiae ὕλῃ, velut partim praeeunte Leeuw. «τὰς ὑποϑέσεις ἀληϑέσιν ὁμοίας ἔχει, ἡ δὲ παλαιὰ οὐκ ἀληϑεῖς., μέτρῳ δέ, καϑὸ ἣ μὲν νέα» cl. infra 25 ὡς dAn9 et de Vetere Proleg. III 9 || στρέφεται τὸ:

praeter Ps iam V?° (περὶ superscr. m? ) et etiam V*"Chis; στρ, ἐπὶ τὸ G || 9 μέτρον ἕτερον: cett., περὶ τὸ ἕτερον μέτρον U || 11 χορὸς: praeter Ps iam V** (οὔ superscr. m?) et etiam Chis || ἐκείνῃ δὲ: cett., δὲ τῇ παλαιᾷ U ||

1) Haec manus correctrix saeculo XV antiquior non est secundum Th. W. Allen in:

APIZTODANOYY

KOMOIAIAI,

p. 10 (ubi correctio in 1. 26 partim moratur).

Facsimile

omissa

of the Codex

est;

ov — immo

Venetus

Marcianus

ὧν — tantum

474,

comme-

14

15

20

25

V

σάμενοι τὸ ἐπιτήδευμα τῆς κωμῳδίας -- ἦσαν δὲ οἱ περὶ ΓΣαννυρίωνα VEU VatLh GAld/ Ziovvuptova Tr! }--καὶ τὰ πρόσωπα εἰσῆγον ἀτάκτως, καὶ μόνος ἣν γέλως τὸ κατασκευαζόμενον. ἐπιγενόμενος δὲ ὁ Ἰζρατῖνος κατέστησε μὲν πρῶτον τὰ ἐν τῇ κωμῳδία πρόσωπα μέχρι τριῶν Τστήσας VEUPsV*'Chis [συστήσας Tr?/ τὴν ἀταξίαν καὶ τῷ χαρίεντι τῆς κωμῳδίας τὸ ὠφέλιμον Γπροστέϑεικε VEUPs V5’Chis ἐπροσέϑηκε Tr?/ τοὺς χακῶς Γπράττοντας VEUV5’VatLhGAld [πράσσοντας Tr! / διαβάλλων καὶ ὥσπερ δημοσίᾳ μάστιγι τῇ κωμῳδίᾳ κολάζων. ἀλλ᾽ ἔτι μὲν καὶ Γοῦτος EVatLhAld [οὕτως Tri} τῆς ἀρχαιότητος μετεῖχε καὶ ἠρέμα πως τῆς ἀταξίας. ὁ μέντοι γε ᾿Αριστοφάνης μεϑοδεύσας τεχνωκώτερον τῶν ned” ἑαυτοῦ τὴν κωμῳδίαν ἐνέλαμψεν ἐν ἅπασιν ἐπίσημος ὀφϑεὶς Γοὕτως VEPsV*'Chis [οὕτω Tr?/ καὶ Γοὕτως VEUPSVP’Chis [ούτω Tr?/] πᾶσαν κωμῳδίαν ἐμελέτησε. καὶ γὰρ τὸ τούτου δρᾶμα ὁ Πλοῦτος νεωτερίζει κατὰ τὸ πλάσμα" τὴν τε γὰρ ὑπόϑεσιν ὡς Γἀληϑῆ VEUVatLhGAld [ἀληϑῶς Tri/

12-15 (des. κατασκευαζόμενον) : haec Veteris Comoediae partitio, qua genus ὀνομαστὶ κωμῳδοῦν (Cratini c.s.) praeceditur genere mere ioculari, praeter locum similem in An. Cram. (57-60) etiam occurrit ap. Diomedem (XXIV) 2, 46-53, ubi altera pars ad secundam aetatem pertinens locum Mediae occupat et Novam praecedit, et in Glossario Ansileubi (XXVII 3), 8-11 (hic altera pars nude voce

postea indicatur)

|| 25 ὡς ἀληϑῆ:

velut veram

(Leeuw.),

sicut Asclepiades Myrle-

anus distinxit ἱστορίαν... ὡς ἀληϑῇ δέ, οἵα ἐστὶν ἡ κωμῳδία (ap. Sext. Emp. Adv. Gramm. ὃ 252, III p. 62, 23-26 Mau; p. 27 B. A. Mueller, De Ascl. Myrl.); οἱ. etiam Io. Sardianus, Comment. in Aphthonii Progymn. p. 16, 24 Rabe: ἐνδεχόμενα δὲ τὰ μὴ γενόμενα μέν, ἐνδεχόμενα δὲ γενέσϑαι, ὡς τὰ τῶν κωμικῶν δράματα ||

13 τὸ ἐπιτήδευμα τῆς κωμῳδίας:

cett., τῆς κωμ. τὸ ἐπ. U

|| debebat Σουσαρίωνα,

ut in Sch. Dion. Thr. (XVIIIa 19); Σοννυρίωνα : praeter Ps etiam V*?Chis(hic prius v ex v) ll 14 μόνος: cett., μόνως V97 | 15 κατασκευαζόμενον: cett., σπουδαζόμενον U || πρῶτον: cett, πρῶτα Chis || τὰ: om. V*? || 16 τριῶν: cett., τρίτον V9? || συστήσας:

praeter VatLh etiam GAld itemque Dd-Db || 17 τῆς κωμῳδίας: cett., τῶν κωμωδῶν v5? || 18 προσέϑηκε: praeter VatLh etiam GAld itemque edd. || 19 πράσσοντας: etiam Chis || 20/21 verba ἀλλ᾽... ἀταξίας om. G || 20 οὗτος: ὁ ᾿Αριστοφάνης U; οὕτως: prae-

ter Ps iam V et etiam V*'Chis

|| ἀρχαιότητος: cett., ἀρχαιοτάτης V9? || 21 ἀταξίας:

cett., ἀξίας V? || ve: om. U || μεϑοδεύσας: μετοδεύσας V** (9 superscr. m?) || 22 «àv: cett., τῆς LhAld itemque Dd-Db, τ (sic) Chis || οὕτως: om. U; οὕτω: praeter VatLh

etiam GAld || 23 οὕτω: praeter VatLh etiam GAld || 24 κατὰ: cett., καὶ κατὰ V* || 25 πλάσμα: cett., πλᾶσμα

Chis Ald || «àv re: cett., οὐ μόνον U || τε γὰρ: cett. exc. U,

γε γοῦν V9! || 25 ὡς: οὐκ Küster et cett. edd. ante Kaib.; male, nam οὐκ ἀληϑῇ nota τῆς ἀρχαίας esset (cf. Proleg. III 9) || ἀληϑῶς: praeter Ps etiam Chis, ἀληϑῆς errans V>? ||

V



VI

15

ἔχει καὶ Γχορῶν ἐστέρηται VPFEUV>’VatLhGAld [χοροῖς ἐστέρηκεν Tri], ὅπερ τῆς Γνεωτέρας VEPsChis [νέας Tr?/ ὑπῆρχε κωμῳδίας.

VI. ΑΛΛΩΣ

ΠΕΡῚ

KOMOIAIA2

ὅτι ὁ γέλως τῆς κωμῳδίας ἔκ τε λέξεων καὶ πραγμάτων ἔχει τὴν σύστασιν. ἐκ μὲν τῆς λέξεως κατὰ τρόπους ἑπτά. πρῶτον καϑ’ ὁμωνυμίαν, ὡς τὸ ΓΤδιαφορουμένοις ἡ [Τδιαφορούμενος }, olov τὸ “μέτρον᾽. δεύτερον δὲ κατὰ συνωνυμίαν, ὡς τὸ “ἥκω x«i κατέρχομαι᾽ ταὐτὸν γάρ ἐστιν. τρίτον κατὰ ἀδολεσχίαν, ὡς ὅταν τις τῷ αὐτῷ ὀνόματι χρήσηται. τέταρτον κατὰ παρωνυ[4

5



/

*

Led



»

7

\

/

,

/

ς

[4

\

H

Lnd

7

\

VI = VI Db; app. VI p. 18sq. Kaib.; Coisl.

(XV)

13-30

quaeque

ibi annotavi;

,

32.

ec

»



7

3»)

p. 183 Leeuw.; ex hoc

Proleg.

67-80 et liberius excerptum Tz De com. (XXIb) 76-81 Nub. 638sqq. [|4 ἥκω ... ἐστιν: cf. Ar. Ran. 1156sq. |]

M

[4





M

u

XV (VI)

Γ



\

Cant. An.

M

|| cf. Tract. Cram.

|| 3: τὸ “μέτρον:

(XIb)

cf. Ar.

26 καὶ: cett., ἀλλὰ καὶ U || χοροῖς Eorepnxev: praeter Ps iam V?* (àv et ται superscr. m?) et etiam Chis || 27 νέας: praeter VatLh etiam UV*'GAld || — ultima verba inde a ὁ Πλοῦτος (l. 24) iterantur in sch. mrg. ad initium Pluti a Planude scripto καὶ inserto inter νεωτερίζει et κατὰ τὸ πλάσμα et pro yàp posito γοῦν ante ὑπόϑεσιν (v. Koster-Holwerda, De Eustathio II, p. 203, ubi pro χοροῦ scribendum χορῶν et pro ὑπάρχει] ponendum drälpxe]); rursus Triclinius hoc sch. Planudis praefixo παλαιόν in ed. suam alteram recepit insuper inserens κατά te τ' ἄλλα inter vewreptler et καὶ κατὰ τὸ πλάσμα (ita Vat) ||

VI VEN!N?OMUPsV*'(hic

1-11)VatLhChisGAld;

tit. idem exc. E (ἄλλ. π. τῆς xou.) N!O

excipit IV)

|| 1 ὅτι ὃ: cett., ὁ δὲ M

Ps = Tr!, VatLh

(nr. xou); sine tit. N?UM

= Tr?

||

(in hoc VI statim

|| 2 πρῶτον: om. N!9M, ut cetera ordinalia, nisi

quod N! 1. 8 superscr. % (1l. 11 pro δεύτερον N1O habent 7, M xai); in V mrg. α΄--ζ' m! adscripta sunt, sed in text. m! «' et β' tantum; cetera superscr. m? (de qua v.

ad V 8) excepto 1. 10, ubi ordinale deest || x«9* ὁμωνυμίαν: κατ᾽ ὀμωνυμίαν V (9* et ὁ superscr. m?) || διαφορουμένοις: VUPsChis; διαφορούμενος: tum ita restituere velim: διαφόρως νοούμενον (ὥστε διάφορα

Dobree)

|| 3 οἷον τὸ

"uécpov":

δεύτερον: cett., τὸ δεύτερον U

cett.; locum corrupεἶναι τὰ νοούμενα iam

,,corrupta" Leeuw., inter ff Cant., sine causa

|| δὲ : om. praeter

ordinali carentes

N!OM etiam V

|| et

Tr! (praeter Ps etiam V*"Chis) itemque edd. (Kaib. teste app. VI) || 4 καὶ: om. V®? || 5 «tc: om. G, τις δὶς V9" (supplementum palaeographice superans coniecturam m πολλάκις in XIb 72, quam Kaib. (teste app. VI) et Leeuw. Cant. etiam h.l. inseru-

erunt) || τῷ... ὀνόματι: cett., αὐτοῦ τῷ ὀνόματι V57, τῷ αὐτοῦ ὀνόματι Chis || χρήσηται: cett., -σητ- ex ? Ps, χρήσεται 9 V9? et superscr. n super e Chis ||

16

10

VI

μίαν, Tas Tr! ὅταν τῷ κυρίῳ ἔξωϑέν τι ἅπτηται, ὡς τὸ “μώμαξ καλοῦμαι Μίδας". πέμπτον κατὰ ὑποκορισμόν, ὡς τὸ “Σ ὠὡκρατίδιον᾽, ,Εὐριπίδιον᾽. ἕκτον κατὰ ἐξαλλαγῆν, ὡς τὸ "6 Βδεῦ δέσποτα᾽᾽ ἀντὶ τοῦ “᾿ὦ Zei”. ἕβδομον κατὰ σχῆμα λέξεως τοῦτο γίνεται N φωνῇ N) τοῖς ὁμογενέσιν. ἐκ δὲ τῶν πραγμάτων κατὰ τρόπους δύο. πρῶτον κατὰ ἀπάτην, ὡς Στρεψιάδης πεισθεὶς ἀληϑεῖς εἶναι τοὺς περὶ ψύλλης λόγους. δεύτερον κατὰ ὁμοίωσιν " ἡ δὲ ὁμοίωσις εἰς δύο τέμνεται, Y, εἰς τὸ βέλτιον, ὡς ὁ Ξανϑίας εἰς Γ Ἡρακλέα cett. / Ἡρακλὴν Ταῦ), ἢ εἰς τὸ χεῖρον, ὡς ὁ Διόνυσος cic Ξανϑίαν.

ὀὁμώμαξ... Μίδας: FCG Meineke IV p. 688, 338b = FAC I p. 962, 27 Edm. | 7 Σωκρατίδιον: cf. Ar. Nub. 223, 237, 746 || Βὐριπέδιον: cf. Ar. Ach. 404, 475 ||

δὼ... δέσποτα: Nub. 144-153 || Ξανϑίαν: ibid. ||

FCG Meineke lc. 12 Ξανϑίας

= l.c. 28 Edm.

εἰς Ἡρακλέα:

cf. Ar. Ran.

|| 10 Στρεψιάδης κτλ.: cf. Ar. 494-500

||

13 Διόνυσος

εἰς

6 ὡς ὅταν: praeter Ps etiam ChisG || «à κυρίῳ: cett., τοῦ κυρίου © || τι: princeps lectio in E, unica in N?G (ita Leeuw. Cant.), «tc cett. (c superscr. m! E) itemque Dd-Db, et Kaib. suppleto «τῶν» ante ἔξωθεν; fort. ad τι attributum, velut παρόμοιον,

excidit || ἅπτηται: cett, καϑάπτηται Chis (quod scr. Kaib.), προσάπτηται Leeuw. Cant. || uóp.«&: cett., μῶμαξ V et Tr! (praeter Ps etiam Chis), μάμαξ N!, βώμαξ U, quod dubitanter iam coni. Dd h.l. et lectione U citato Stud. ad XIb 73 (cf. Hesch. ß 1377; Su. I 490, 8; Et. M. 218, 16; Et. Gud. 292, 5 de St.: βώμαξ βωμολόχος x74.) ; potius crediderim in codice descripto ß cursivum ex p ortum extitisse; μώμαξ

(μώμαξ edd.) nove formatum,

sc. cavillator || 6 καλοῦμαι:

cett., καλοῦμεν V5? ||

7 Μίδας: codd. et Ald, Μειδίας suspicatus est Meineke (l. in App. I cit.), «καὶ» Μίδας dubitanter coni. Stud. ad XIb 74, nomen gentile velut Μωμίδης Kaib.; v. Add ||

ὑποχορισμόν: ἀποκορισμὸν V ἐναλλαγήν V et Tr! (praeter (superscr. m? βεῦ) U, δεῦ V5", τοῦ ὁ N? (hic om. spir.) Ald

(ómo superscr. m?) || 8 ἐξαλλαγήν: cett. (cf. XV 16), Ps etiam Chis) itemque edd. || Βδεῦ: cett., Cebc ©, Cet 88% Chis || δέσποτα: superscr. m? δεῦ U || τοῦ à: cett., || 9 τοῦτο: VMUPSV>’Chis (cf. hic et post XV 13 et 18),

τούτῳ cett. (rob(superscr. x) N!) itemque Dd-Db || γίνεται: cett., yivero (sic )N? || ἢ: N!O0MPSsV*?, ἡ cett. itemque Dd-Db || φωνῇ: GMPsV*', φωνὴ cett. (etiam N!) item-

que Dd-Db || # «oic: cett., ητοῖς (sic) V, οἱ τοῖς Chis || öpoyeveoıw: cett., μογενέσιν Ps || 10 τρόπους

δύο: ord. inv. U

|| ὡς: cett., ὡς τὸ M

|| 11 ψύλλης:

ψυχῆς codd. et Ald,

corr. Dd || post ψυχῆς cetera om. V9? || ὁμοίωσιν: ὁμοίων V (ot inter o et v superscr. m?) || 12 βέλτιον: cett., βέλτιστον N!OM || ὁ: om. M || Ἡ ρακλῇν: praeter Ps etiam Chis || 13 3j... EavSiav: in V add. m? || 6: om. V?M ||

17 VII. DECHORO Γὸ χορὸς ὁ κωμικὸς VEN?UGAIG [ὁ κωμικὸς χορὸς Tri] εἰσήγετο ἐν τῇ ὀρχήστρα, τῷ νῦν λεγομένῳ λογείῳ * καὶ ὅτε μὲν Γπρῶτον Tr! πρὸς τοὺς ὑποκριτὰς διελέγετο, πρὸς τὴν σκηνὴν Γἀφεώρα VEN?UGAld [Γἀφώρα Trl], ὅτε δὲ ἀπελϑόντων τῶν ὑποκριτῶν τοὺς ἀναπαίστους διεξήει, πρὸς τὸν δῆμον ἀπεστρέφετο, καὶ τοῦτο ἐκαλεῖτο στροφή ἦν δὲ τὰ ἰαμβεῖα τετράμετρα. εἶτα τὴν ἀντίστροφον προσάδοντες πάλιν τετράμετρα ἐπέλεγον ἴσων στίχων ἦν δὲ ἐπὶ τὸ πλεῖστον ια΄ - ἐκαλεῖτο δὲ ταῦτα ἐπιρρήματα. N δὲ ὅλη πάροδος τοῦ χοροῦ ἐκαλεῖτο παράβασις. ᾿Αριστοφάνης ἐν “ἱππεῦσιν

VII = VII Db; app. VI p. 22 Kaib.; p. 183 Leeuw., ad quem nos delegare satis habuit Cant. ad XIa I, 119 || extat etiam in altera parte Argumenti veteris Nwb. I (a Tz! recepti; v. haec ed. IV2, p. 367, s12sqq.); cf. etiam loci de parabasi nonnihil discrepantes ap. Platonium (I) 32sqq.; in Proleg. Xa, 3sqq.; Et. M. (XVI2);

praeterea

Heph.

περὶ ποιημάτων c. VIII, p. 72sq.

Consbr.,

locique

1-8 (ult. παράβασις) : haec repetivit Tz (XIa) I 119-125, postquam

dit XXIb

ibi allati

||

ea libere reddi-

19-33, et ex Tz (XIa) cum quadam variatione An. Cram. (XIc) 65-78 ||

4 τοὺς ἀναπαίστους:

ergo

alteram

partem

parabaseos (proprie ita vocatam),

confunditur cum epirrhemate et antepirrhemate 1. 5-7 tim, ut ap. Athen. VIII 355A, 8 ἐν Ἱππεῦσιν: Eq. 507 sq. ||

ubi etiam

VII VEN?(hic 1-8)UPsChisGAld; sequuntur Arg. Plut. VI Db et Pr.

quae

|| 5 ἰαμβεῖα: versus genera-

de tetrametro

anapaestico

dicitur

||

Ps = Tr! || in Ps, ubi post Pr(oleg). VII IV, per α΄, γ΄, [8] Pr. IV post Pr. VII trans-

ponitur; Pr. VII, Pr. IV, Arg. Plut. VI statim hoc ordine Chis || sine tit. || 1 ὁ x. x.: praeter Ps etiam Chis || κωμικὸς: cett., κοσμικὸς Chis [| χορὸς: cett, χωρὸς Ps || εἰσήγετο: cett.,

εἰσήρχετο U

|| 1/2 τῇ ... λεγομένῳ:

cett., τῷ

ὀρχηστρῷ

καὶ τῷ BouXo-

μένῳ U || 2 λογείῳ: U et Tr! (Ps) (cf. Arg. Nub. I Tz! in hac ed. IV 2, p. 367, 514), λογίῳ cett. || πρῶτον : etiam Chis (πρῶ[τον] Ps) || 3 πρὸς: cett., εἰς U

|| ἀφώρα: prae-

ter Ps etiam Chis || 4 διεξήει: cett., διεξήρχετο U || 5 ἰαμβεῖα: cett. (ἰαμβεία ex -βία U), ἰαμβικὰ N?Chis || 6 προσάδοντες: codd. et Ald (ἀποδόντες Dd-Db ex Arg. Nub. I in A, quod scr. etiam Kaib.); v.l. ἐπάδοντες add. Tr! (ἐπά superscr. Ps, unde ἐπαπροσ-

ἄδοντες Chis)

|| τετράμετρα:

cett., τετράμετρον U

|| ἐπέλεγον:

cett.,

ἀπέλεγον U

||

ἴσων στίχων: prior lectio in U, altera ap. Tr! (ante εἷς ὧν (sic) στίχος U, v.l. super εἷς ὧν στίχος Ps, unde εἷς ἴσων στίχων Chis), εἷς ὧν (ἂν G) στίχος cett. || 7 ἣ δὲ ὅλη "

δὲ ἡ tantum restant in Ps || πάροδος: cett., ἐπάνοδος N?, παράδοσις U || 8 παράβασις: cetera desunt in N? || ᾿Αριστοφάνης: repetitum videtur in v.l. superscr. et deinde del. ap. Tr! (&giorogd Ps) || Ἱππεῦσιν: cett., εἰρήνῃ VG et v.l. del. (ut supra) ap. Tri (εἰ * ἢ « Ps) ||

18

VII — VIII

ei μέν τις ἀνὴρ τῶν ἀρχαίων κωμῳδοδιδάσκαλος ἡμᾶς ἠνάγκαζεν λέξοντας ἔπη ἐπὶ τὸ ϑέατρον παραβῆναι.

VIII. ΤΩΝ

ΤῊΣ

APXAIAX

ONOMATA

ΚΩΜΩΊΔΙΑΣ

IIOIHTON

KAI APAMATA

Θεοπόμπου δράματα ιζ΄. Στράττιδος δράματα ι΄. Φερεκράτους δράματα κη΄. Κράτητος δράματα η΄. Πλάτωνος δράματα κη΄. Τηλεκλείδου δράματα S'. Φρυνίχου δράματα ι΄.

VIII = VIII Db; III Kaib.; p. 191 Leeuw.; VII Cant.

|| 1 ιζ΄ : κδ΄ Su. I1 697, 32 ||

2 19: XV tituli (inter quos unus duplex) Su. IV, 441, 16 (ex Athen.; cf. app. Adl.) || 3 y: Su. IV 713, 9 || 4 η΄: ἑπτά Proleg. III 28, ζ΄ Su. III 182, 7 || 5 κη΄: item κη Su. IV 141, 27 || 6 9': III tituli Su. IV 539, 6 (ex Athen., qui etiam quartum citat; cf. app. Adl. et Schmid, GGL 14, p. 95) || 7 v: XI tituli (inter quos unus bis allatus et unus

duplex)

Su.

IV

766,

26

|| 5 Plato Veteri

Comoediae

etiam

adscri-

bitur in Indicibus M et C ap. Kroehnert (v. Proleg. III, App. I ad 1. 12/13), sed Mediae Proleg. IV 17 et Sch. Dion. Thr. (XVIIIa) 42, unde An. Cram. (XIb) 37; a Tz poétis Veteris mutatae et locum Mediae occupantis adnumeratur (XIa I 99), unde An. Cram. (XIc) 40, et iam De diff. poet. (XXIa) 84 ||

9 el: cett., Av U et Tr! (praeter Ps etiam Chis; -v insert. in Ps); cf. hic et post hi versus citati in Arg. Nub. I Tz! in hac ed. IV 2, p. 368, s9- 512 || κωμῳδοδιδάoxadog: cett. (om. -do- VG), κωμῳδοδιδασκάλων ὃς U (hic om. -8o-) et Tr! (praeter

Ps etiam Chis; ὃς superscr. Ps) || 10 ἠνάγκαζεν: VG, ἠνάγκασεν cett. || λέξοντας ἔπη: U, om. cett. | ἐπὶ: codd. et Ald, πρὸς Ar. || ϑέατρον: cett., μέτρον EAld || παραβῆναι: cett., παραβάντας VG et v.l. del. (ut supra) ap. Tr! (clare in Ps) || VIII EN?Ald

|| Στράττιδος: στράτιδος cuncti || 6 8': ex ε΄, ut vid., N? |

19 IX. DE HELLENISMO

ET ATTICISMO

ὅτι κατὰ τρόπους δέκα διαφέρει τὸ ἑλληνίζειν τοῦ Arrınllev' κατὰ ἀναλογίαν,

παρὰ τὴν ἐτυμολογίαν, παρὰ τὰ σχήματα, παρὰ τὸν σχηματισμὸν τῶν ὀνομάτων, παρὰ τὴν ἀλληγορίαν, παρὰ τοὺς ἀριϑμούς, παρὰ τὰ γένη, παρὰ τὰ πνεύματα, παρὰ τοὺς χρόνους, παρὰ τοὺς τόνους. παρὰ μὲν τὴν ἀναλογίαν καὶ ἐτυμολογίαν, ὅτι

οἱ

[4



μὲν

ἑλληνίζοντες

\



τούτοις

[4

μάλιστα

r

χρῶνται,

[A

οἱ

Pad

δὲ



ἀττικίζοντες

\

3

οὐδ

[4

3

τὰ"

ὅλως. παρὰ τὰ σχήματα, ἐπειδὴ πάλιν ἔϑος ἐστὶ τοῖς ἀττικοῖς χρῆσϑαι σχήμασι, τοῖς δὲ ἑλληνίζουσιν οὐκέτι. παρὰ δὲ τὸν σχηματισμόν, ἐπειδὴ κατὰ πολλοὺς τρόπους ἐκ τῆς ἑλληνικῆς συνηθείας μετασχηματίζεται τὰ ὀνόματα. παρὰ δὲ τοὺς χρόνους, ὅτι συστελλόντων τινὰ τῶν ἑλληνιζόντων αὐτοὶ ἐχτείνουσι μᾶλλον T) / MJ x M ͵ Σ M J ». [A ^ e συστέλλουσι. παρὰ δὲ τὰ πνεύματα, ἐπεὶ δασύνουσιν ἔνια ψιλούντων, ἢ ψιλοῦσι /

10

[4

,

MJ

^



,

3

^5

/

Dod

a

δασυνόντων. παρὰ δὲ τὰ γένη, ἐπειδὴ ϑηλυκῶς τινὰ λεγόντων «ἀρσενικῶς» ἢ οὐδετέρως αὐτοὶ προφέρονται, T) ἀνάπαλιν ἀρσενωκῶς T) οὐδετέρως «τινὰ λεγόντων ϑηλυκῶς» ἐκφέρουσι. παρὰ τοὺς ἀριϑμούς, ἐπειδὴ ἑνωρκῶς τινα λεγόντων πληϑυντικῶς λέγουσιν, T, καὶ ἀνάπαλιν.

Xa. DE CHORO ὁ κωμικὸς χορὸς συνέστηκεν ἐξ ἀνδρῶν x9 * xal εἰ μὲν ὡς ἀπὸ τῆς πόλεως ἤρχετο ἐπὶ τὸ ϑέατρον, διὰ τῆς ἀριστερᾶς ἁψῖδος εἰσήει, ei δὲ ὡς ἀπὸ ἀγροῦ, διὰ τῆς δεξιᾶς, ἐν τετραγώνῳ σχήματι, ἀφορῶν εἰς τοὺς ὑποκριτάς. ἀναχωρούντων €



M

2

x

x

M

Z

J

3

M

e

3

>

Dad

τ

^5.

ς



M



3

[A

\



>

X

3



x

3

m

"DJ

J

-“

N

IX = app. VIII Db || de dialecto agitur etiam in Proleg. V, 4sqq. || Xa = app. XI (1) Db; Leeuw. p. 180 I 125-132, postquam ea libere reddidit

Cram.

(XIc)

71-75

|| 3-8 ἀναχωρούντων

|| 1-8 ei μὲν κτλ: haec repetivit Tz (XIa) X XIb 34-50, et ex Tz (XIa) excerpsit An.

κτλ.: cf. Proleg.

VII

ceterique

loci de

parabasi ibi allati; eius partitio hic tradita propius accedit ad Hephaestionis (p. 72, 17sqq. Consbr.) quam ceterorum; e.g. ὁμωνύμως τῷ γένει (1. 6 etiam Hephaestio

(p. 73,1) |

IX EAld

|

|| sine tit. (l. 1 ὅτι... ἀττωκίζειν tituli vice superscr. in E) || 6 ἐπειδὴ:

E, ἐπεὶ Ald ll ἐστὶ: E, om. Ald ll 8 τρόπους : E, χρόνους Ald || il et 12 «ἀρσενικῶς» et «τινὰ λεγόντων ϑηλυκῶς» : supplevi; exempla ex Moeride: a) fem. ἑλληνυωκῶς βάτος et βλάβη, sed ἀττωυκῶς masc. βάτος et neutr. βλάβος (p. 99 et 103); b) masc. βῶλος et neutr. δυσεντέριον ἑλληνικῶς, sed ἀττυκῶς fem. βῶλος et δυσεντερία (p. 95 et 129); ceterum etiam aliae generis commutationes commemorari poterant, ut plur. δεσμοί

iuxta δέσμα (p. 127) || Xa VERsGAld || sine tit. || 1 el μὲν: cett., εἰς ἕν Rs || 2 ἁψῖδος: EAld, -i- cett. ||

20

xa—b

δὲ τῶν ὑποκριτῶν ἑπτάκις ἐστρέφετο ὁ χορός, προσέχων ἐφ᾽ ἑκάτερα μέρη τοῦ ϑεάτρου. ἐκαλεῖτο δὲ τῷ γένει τὸ τοιοῦτον ὄρχημα T T τῆς ὀρχήσεως 1 T παράβασις ὁμωνύμως τῷ γένει" τὸ τρίτον μακρόν, τὸ καὶ vlog" τὸ τέταρτον στροφὴ 7) δή" τὸ πέμπτον ἐπίρρημα: τὸ ἕκτον ἀντίστροφος 7) ἀντῳδή᾽ τὸ ἕβδομον ἀντεπίρρημα.

Xb. DESCOLIIS σκολιὰ λέγεται τὰ παροίνια μέλη τὰ ἐπὶ τοῖς συμποσίοις ἀδόμενα, καί, ὡς μὲν ἔνιοί φασιν, ἐκ τοῦ ἐναντίου προσηγορεύϑησαν ἁπλᾷ γὰρ αὐτὰ ἐχρῆν εἶναι καὶ εὔκολα ὡς παρὰ πότον ἀδόμενα. οὐκ εὖ δὲ τοῦτο“ τὰ γὰρ δύσφημα ἐπὶ τὸ εὐφημότερον μεταλαμβάνεται, οὐ μὴν τὸ ἔμπαλιν. τί οὖν; ἐπάναγκες ἣν τοῖς ἐν συμποσίοις ἅπασιν ἄδειν μετὰ λύρας ὅσοι δὲ οὐκ ἠπίσταντο λύρᾳ χρῆσϑαι, δάφνης ἢ μυρρίνης κλῶνας λαμβάνοντες ἧδον. ἐπὶ τοῖς οὖν οὐκ ἐπισταμένοις

ΧΡ = app. XI (2) Db; Leeuw. p. 181 || de scoliorum nominis etymologia egit Didymus (Et. M. 718, 35; p. 371, 2 Schm.); cum nostro loco cf. Plut. Mor. 615BC et Athen. XV 694AB; cf. etiam Wehrli? ad Dicaearchi fr. 88 et 89 || haec retrac-

tavit Tz in fine iamborum De Com. (X XIb, 82sqq.) || 1-4 ὡς. . . . ἔμπαλιν:cf. Proclus, Chrest. ap. Phot. Bibl. 321 A, V p. 162 6-9 Henry || 6 δάφνης . .. . $8ov: cf. Dicaearchus fr. 89 Wehrli? (in sch. vet. Nub. 1364) ||

4 μέρη: cett., μέχρι Rs || 5 ὄρχημα: cett., ὄνομα Ald; σχῆμα proposuit Dd et scripsit Leeuw., sicut etiam An. Cram. 1. 68 (ὄρχημα Tz 1. 129), qui tamen vocem ὄρχησις ad singulas partes designandas adhibuit (l. 66), sicut Tz (1. 129) | tt: excidit primae partis parabaseos (κομμάτιον) mentio, quam post σχῆμα τῆς ὀρχήσεως extitisse putavit Leeuw. lacunam suo Marte supplens; equidem ὄρχημα sanum esse iudicans sic temptaverim: ὄρχημα «παράβασις, τὸ δὲ πρῶτον μέρος» τῆς ὀρχήσεως «κομμάτιον, τὸ δὲ

δεύτερον» παράβασις || 6 ὁμωνύμως τῷ γένει: ν. ad Tz 129 || πνίγος: sic codd. et Ald || τὸ (alt.): om. Ald || 7 ἀντίστροφος: cett., ἀντιστρόφως Rs ||

Xb VENOMG

|| sine tit. || 1 τὰ (pr.): VEG, om. NOM

|| παροίνια: ἘΝΘΜ, πάροινα

VG; παροίνιον etiam Sch. Dion. Thr. p. 451, 16 Hilg., ἢ rapotviog 9837 Dicaearchus fr. 88 Wehrli? (Su. IV 382, 28) || ἐπὶ: ENGM, ἐν VG || τοῖς συμποσίοις: VEG, τῷ συμποσίῳ ΝΘ, συμποσίων M || 2 αὐτὰ ἐχρῆν: VEG, ἐχρῆν αὐτὰ NOM. || 4 εὐφημότερον: EN, εὐθυμότερον VG, εὐκολώτερον OM || μεταλαμβάνεται: cett., ἀεὶ μεταλαμβάνεται NOM || μὴν: ENM, μὲν Θ, om. VG || ἔμπαλιν: cett., ἀνάπαλιν M | τί: cett., τί γ᾽ M || oöv;: ita Leeuw., οὖν ΝΘ, οὖν cett. || τοῖς ἐν: ENM, τοῖς Θ, rev V (' ex compendio

-ot corruptum), τὸ év G || 5 μετὰ: cett., κατὰ M. || 6 μυρρίνης: cett., μυρίνης VG || οὖν: h.l. cett., post ἐπισταμένοις M ||

xb—d

2]

μέλη πρὸς λύραν ἄδειν σκολιὰ ἐδόκει" ὅϑεν καὶ σκολιὰ ὠνομάσϑησαν. τινὲς δὲ οὕτως ' οὐ κατὰ τὸ ἑξῆς φασι δίδοσθαι τὴν λύραν, ἀλλ᾽ ἐναλλάξ. διὰ τὴν σκολιὰν οὖν καὶ μὴ ἐπ᾽ εὐθείας τῆς λύρας περιφέρειαν σκολιὰ ἐλέγετο.

Xc. DE HISTRIONIBUS ὑποκριταὶ "Apıoropavoug Kaddlorparos καὶ Φιλωνίδης, δι’ ὧν ἐδίδασκε τὰ δράματα ἑαυτοῦ, διὰ μὲν Φιλωνίδου τὰ δημοτικά, διὰ δὲ Καλλιστράτου τὰ ἰδιωτικά.

Xd. DE PARTIBUS πόσο. μέρη κωμῳδίας; πρῶτον᾽ πρόλογος τὸ μέχρι τῆς εἰσόδου τοῦ χοροῦ μέρος. δεύτερον᾽ χορικὸν τὸ τοῦ χοροῦ ἀδόμενον μέλος. τρίτον: ἐπεισόδιον τὸ μεταξὺ δύο χορυκῶν μελῶν. τέταρτον ἔξοδος τὸ ἐπὶ τέλει λεγόμενον τοῦ χοροῦ. εἴρηται δὲ καὶ πόσα μέρη παραβάσεως. ἣ δὲ παράβασις τοῦ χορικοῦ.

7 σκολιὰ ἐδόκει: sc. non ἁπλᾷ et εὔκολα (cf. 254.) plicatione

alibi μυρρίνη

|| 8 οὐ κατὰ κτλ.: in hac ex-

per manus tradi dicitur (διὰ δὲ τὴν μυρρίνης σκολιὰν διάδοσιν

Sch. Plat. Gorg. 451E, p. 134, 10 Greene) ; quae διάδοσις describitur a Plut. 1. supra c. || Xc — app.XI (3) Db; p. 181 Leeuw. || de Callistrato et Philonide cf Proleg III 38 et Vitae XXVIII

Xd

=

app. XI

retractavit

Tz

8; XXIXa

9; XXXIIb

(4) Db; p. 181 Leeuw.

(XIa)I

106-110),

postquam

(Tz) 6 ||

|| cf. Tract. Coisl. (XV) 52sqq. ea libera reddidit

XXIb

|| haec

11-18, et ex

Tz An. Cram. (XIc) 60-64) || 4 εἴρηται: in Proleg. Xa ||

7 μέλη πρὸς: om. M || 8 φασι(-σὶ): cett., φησὶ NOM

|| τὴν λύραν: cett., om. N8M

ἐναλλάξ: ἐναλάξ (sic) Θ |] Χο VENORsGAId || sine tit. || 2 δημοτικά: -uw- NG || Xd VERsGAld || sine tit. || | κωμῳδίας;: 8° add. Rs

ll εἰσόδου:

cett.,

superscr. o super pr. ὃ Rs (de o et p in eo male lectis cf. haec ed. IV 1, p. LX 2 xopıxöv: cett., yoixóv Rs (v. supra), xopınds G || τοῦ: etiam V (erravit ἀδόμενον: coni. Dd, διδόμενον codd.; ἀδόμενον etiam XV 53 || μέλος: cett, perscr. o) Rs (ergo μέρος; v. supra) || 3 μελῶν: cett., ue àv Rs (ergo μερῶν) || codd. et Dd, ἔξοδον errore Db || 4 ἣ δὲ παράβασις: om. Ald. ||

||

εἰδόδου

XIX) || Dd) || yelsuἔξοδος:

22 Xe. DE METRO

COMICO

«) τὸ ἴδιον κωμικοῦ στίχου τὸ ἐκ τρισυλλάβων ὡς ἐπὶ τὸ πλεῖστον συγκεῖσθαι, M»

n

7

"WP

,



2

\

x

^

^s

οἷον ἢ φρένα μὲν οὐκ ἐθέλουσαν ὀμόσαι καϑ' ἱερῶν, καὶ ἄλλως T) αὐτή 1] B) τὸ παρὰ τῷ κωμυκῷ ἰαμβυκὸν μέτρον ἐν τῇ πρώτῃ καὶ τρίτῃ καὶ πέμπτῃ βάσει δέχεται πόδας ε΄ * δάκτυλον (-__), σπονδεῖον (——), χορεῖον (u), ἀνάπαιστον (2——) καὶ τὸν ὁμώνυμον ἴαμβον (.—), Ev δὲ τῇ δευτέρᾳ καὶ τετάρτῃ τοὺς ἀπὸ βραχέων ἀρχομένους, οἷον * χορεῖον (......}, ἀνάπαιστον (.... —), ἴαμβον (——), Ev δὲ τῇ ἕκτῃ ἢ ἴαμβον (-—) ?) πυρρίχιον (——). >

/

*

\



7

»

3

x

/

M

MN

XIa. PROLEGOMENA

TZETZAE

ΒΙΒΛΟΣ 'APIZTOODANOYZ TZETZHN ΦΟΡΒΟΥ͂Σ 'YIIODHTHN ProoemiumI

᾿Αλέξανδρος ὁ Αἰτωλὸς καὶ Λυκόφρων ὁ Χαλκιδεὺς μεγαλοδωρίαις βασιλικαὶῖς προτραπέντες Πτολεμαίῳ τῷ Φιλαδέλφῳ τὰς σχηνικὰς διωρϑώσαντο βίβλους, τὰς τῆς κωμῳδίας καὶ τραγῳδίας καὶ τὰς τῶν σατύρων φημί, συμπαρόντος αὐτοῖς καὶ συνανορϑοῦντος καὶ τοῦ τοιούτου βιβλιοφύλακος τῆς τοσαύτης

βιβλιοϑήκης ᾿Ερατοσϑένους ὧν βίβλων τοὺς πίνακας Καλλίμαχος ἀπεγράψατο. XIa

= VI M a.b Kaib.;

XVII

5.6 Cant.

(in his partim)

[{11--7 ᾿Αλέξανδρος...

᾿Ερατοσϑένης : haec fusius Prooem. II 1-14 || 5 Καλλίμαχος : Callimachus, ed. Pfeiffer II p. xcvir, test. 145 ||

Xex N || cf. Sch. Heph. B, p. 282, 5 Consbr., et Append. Dionys., p. 312, 1 Consbr. || 1 συγκεῖσϑαι: σύγκειται cod. || 3 Ar. Ran. 101 || ἢ: ἣ cod. || ἐϑέλουσαν

ἐθέλουσ᾽ cod. || 4 fragmentum initiale mancum praemisso καὶ ἄλλως || Xeß

Rs

|| ed. Holwerda

in hac ed. IV

1, p. LXXVIIsq.

|| 1 τὸ: τῷ cod.

||

3 post δὲ cod. habet τρίτῃ καὶ ante τῇ δευτέρᾳ | — tales isagogae metricae etiam in aliis codd. extant, velut in hac ed. 13,2 editae ex V9" et ex Ho (v. n. 32 et n. 120 ad Prolegomena); amplissima est in ed. Tr? (XIII et XIV). XIa

Amb;

excerpta

in Lut.

(II

1—22;

I

106-110;

II

58-75

hoc

ordine)

et olim

in Taur (Zach. p. 647; ‘‘p. 98" in eius schedis Leovardiae asservatis) || I 4 τοιούτου: secl. Kaib. et Cant., iniuria; respondet τοσαύτης || 5 Καλλίμαχος : superscr. m? yp. καὶ «Καλλίσστρατος, sc. grammaticus notissimus, (RE 38); non yp. σώστρατος, ut edd. ||

Aristophanis

Byzantii

discipulus

XIAI

23

᾿Αλέξανδρος ὥρϑου τὰ τραγικά, Λυκόφρων τὰ κωμικά" νεανίαι ἦσαν Καλλίμαχος M5 Z KA M x x 4 ; € x -καὶ ᾿Ερατοσϑένης. οὗτοι μὲν τὰς σκηνικὰς διωρϑώσαντο βίβλους, ὡς τὰς τῶν

10

ποιητῶν ἐπεσκέψαντο ᾿Αρίσταρχοί τε καὶ Ζηνόδοτοι. ὕστερον δὲ ταύτας ἁπάσας πολλοὶ ἀνεφάνησαν ὑποφητεύοντες καὶ ἐπεξηγούμενοι, Δίδυμοι, Τρύφωνες, Ἡρωδιανοίΐί, ᾿Απολλώνιοι, Πτολεμαῖοί τε ᾿Ασκαλωνῖται καὶ oi Κυϑήριοι. πρότερος δὲ ἦν Ζηνόδοτος ὁ ᾿Εφέσιος, πέμπτος δὲ ἢ τέταρτος μετ᾽ αὐτὸν ὁ ᾿Αρίσταρχος: “ἄλλη T ἄλλων γλῶσσα πολυσπερέων ἀνϑρώrwv ned” οὗς καὶ οἱ φιλόσοφοι Πορφύριος, Πλούταρχος, Πρόκλος, ὡς καὶ πρὸ πάντων αὐτῶν καὶ πρὸ τῶν χρόνων τῶν Πτολεμαίων φιλοσόφων ἑτέρων μερὶς οὐ μετρία καὶ ὁ ἐκ Σταγείρων αἰϑέριος νοῦς, ὁ τοῖς νέοις σοφοῖς τοῖς ἀνεγνωκέναι μαϑήματα λέγουσι --- τὰς τούτου βίβλους οὕτω κατονομάζουσι — U

33.

?

>



\



,

μ

,

[4

7

H



\

διδάξας τὰς νυχτερίδας λέγειν εἶναι τετράποδας, καὶ ὡς ὀστέον ἔχουσιν αἱ u ! \ 7 x € [4 \ “ ἢ 2 vv» x τῶν ἵππων χαρδίαι, καὶ βοῶν δέ τινων, καὶ ὡς ἕτερον τὸ πῖόν ἐστι καὶ ἄλλο TO 20

πιμελές, καὶ ὅτι τὰ γαμψώνυχα οὐκ ὀχευτικὰ τῆς ἱέρακος τεσσαρακοντάκις μιᾷ ῥοπῇ ἐπιβαινομένης, καὶ ὅτι τῶν ὀρνέων βαρὺ καὶ πτητικὸν Y) περιστερά, καὶ ὅτι τῶν ἀναίμων οὐδὲν WOTOXEl τοῦ πολύποδος ἀναίμου τε ὄντος καὶ τόσον γόνον φοτοκοῦντος, ὡς ὁ £yivóc τε X πέντε γεννᾷ, Ev δὲ τὸ ὄστρεον, καὶ ὡς ὀδόντας ἔχει Y) μέλισσα, καὶ ἄλλ᾽ ἅττα τοιαῦτα μυρία ἔν τε ϑεωρητικοῖς, ad 19 σχόλιον

* τὸν στρουϑὸν οἷδε καὶ τὰ βρεφύλλια. mrg. m! cod.

6 νεανίαι: οἵ. νεανίσκος II 11 || 8 ποιητῶν: sc. epicorum, qualis Homerus; cf. De diff. poet. (XXIa) 167sqq. || 10 οἱ Κυϑήριοι: Ptolemaeus a Cytheris oriundus (RE n. 68; cf. Su. IV 254, 1), poéta epicus inter grammaticos delapsus || 12 ἄλλη κτλ.: B 804 (ubi δ᾽ pro τ᾽); γλῶσσα pro glossa (vox difficilis eiusque interpretatio) accipiendum || 15 ὁ αἰϑέριος νοῦς : non "aliunde petitum" (Kaib.); αἰϑέριος vox tzetziana est; cf. l. 34 (iterum de Aristotele) et 144 (de Homero); etiam II 42 et 111; praeterea Arg. Ran. I in hac ed. IV 3, p. 693, 1 || 17 τὰς νυκτερίδας x74. : cf. Aristot. IA 714b 12 || dor&ov κτλ.: cf. id. HA 506a 9; PA 666b 17 || 18 ἕτερον κτλ. : cf. fere

id. HA 520a 6; PA 651a 20 || 19 τὰ γαμψώνυχα οὐκ ὀχευτικὰ: cf. id. GA 749b 10 || ad 19: respicitur B 310-312; cf. Aristot. Porphyrius, p. 32, 16sqq. Schrader; non Aristot. GA 749b 11 || 21 τῶν ἀναίμων πολύποδος: cf. id. HA 525a 5; 550a 1 ||

fr. 145 Rose? (ex sch. Il. recepit Erbse) || 20 τῶν κτλ.: cf. id. GA 732a 28; 22 ὁ éyivóg κτλ.: cf. id.

ἕν... dorpeov: cf. ib. 7 (loco male intellecto)

|| 23 ὀδόντας xc:

B ad B 305 — ὀρνέων κτλ.: cf. 751a 34 || τοῦ PA 680b 3 l|

cf. id. PA 678b 17;

683a 3 || 8 ᾿Αρίσταρχοί ... Zmvößoror: non ᾿Αρίσταρχός ... Ζηνόδοτος, ut Kaib. et Cant.; pluralis genus designat (Kühner-Gerth I p. 15, $ 348, 1), ut mox 1. 9-11 || 10 'Hpo31«voí: non -w-, ut Kaib. et Cant.; lineola pro iota subscr. habita nomen proprium sub ‘Hpwstavot scriptum ᾿Αρίσταρχος (12) designat [|᾿Απολλώνιοι: superscr. ἡρωδιανοῦ

πατήρ (m!, ut recte Stud., non m?, ut Kaib.) || 15 mrg. m? σημείωσαι ἀριστοτελικόν || 19 γαμψώνυχα: γναμψώνυχα expuncto priore v cod. || 23 ἄλλ᾽ : om. Kaib. || ϑεωρητικοῖς : «καὶ» add. Kaib.; eadem tamen coacervatio ternaria 1. 160 ||!

24

25

30

xIal

πραχτικοῖς καὶ ὀργανικοῖς τούτου συγγράμμασιν" ἃ μόνοις τοῖς ἀνεγνωκέναι βοῶσι μαϑήματα δοκοῦσι ϑεσπέσιά τε εἶναι καὶ ἀτρεκέστατα, ἀπὸ δ᾽ αὐτῶν τῶν ἔργων ἐληλεγμένοις 7) μηδὲ ὅλως ταῦτα ϑεάσασϑαι 7, καὶ ϑεασαμένοις καὶ ἀναγνοῦσιν ἀναισϑήτως ἔχειν τὰ μάλιστα ταῦτα τοῖς τοιούτοις κομψοῖς καὶ οὐρανοβάμοσι σοφά τε καὶ ὄντως ὄντα δοκείτων καὶ ἀληϑέστατα, ἡμῖν δὲ τοῖς περιπεζίοις τε καὶ ὑλαίοις καὶ μηδαμῇ μηδαμῶς μηδὲ ἕν βιβλιδάριον ἀναγνοῦσι πάντῃ ἔκφυλά τε δοκοῦσι καὶ ἀποδάσμια καὶ ἀληϑείας πορρωτάτω ἐκτρέχοντα καὶ κωμῳδίας ἐπάξια ὡς “τρισάϑλια καὶ τρισταλαϊπωρα᾽᾽ ἔκγονα φρενὸς ἐξεστηκυίας, πεπαταγμένης καὶ ἀπαγοῦς. δεινὸν γὰρ ἂν εἴη καὶ ἄτοπον, εἰ Εὐριπίδης οὐκ ὧν φιλόσοφος ἐκωμῳδήϑη “σώφρων μᾶλλον᾽᾽᾿ εἰπών, ὁ πανδαὴς δὲ καὶ αἰϑέριος καὶ πάντας ἁπλῶς σοφοὺς διασύρων “ἱψυχὴν ἀϑανατωτέραν᾽᾽ εἰπὼν καὶ μυρία μυριάκις ἕτερα ἄτοπα, εἰ μὴ x&v, ὡς ἀφιλόσοφος Εὐριπίδης, T1. ἀλλά μοι παρατροχάσαντι τόσον πάλιν ἀναληπτέον τοῦ λόγου τὰ καίρια. b

35

7

3

\

3

\

[4



H

,ὔ

ec

[4

[^4

M

»

>

?

M





3)

2

»

,

*

3

;

ai σκηνικαὶ βίβλοι, ὧν καὶ αἱ τῆς κωμῳδίας εἰσίν, ὡς καὶ προλαβὼν πρότερον ε

x

7

-

x

εἴρηκα, καὶ ὠρϑώϑησαν »

x

3

,



m

;

»

Dd

M

A

40

/

\

L

M

x

»

3

\

\

,

καὶ ἥκιστον ἣ

£

A

^X

σὺ τὴν ἐμὴν ἐθέλεις τῷ νῦν

M]

M

M

2

M

Σ

Z

e

Lud

ἐμφιλοχωρῆσαι συγγράμματι καὶ τὴν Γοργὼ δέ, τὸ Κλεομένους ϑυγάτριον, Πειϑώ τε χαὶ τὴν μεγαλοπρεπεστάτην Πολύμνιαν καὶ ᾿Αφροδίτην λόγου καὶ Χάριτας περιχορεῦσαι τὸ ἐναρμόνιον, τοὶ μὲν ἐγὼν ἐρέω, σὺ δὲ σύνϑεο καί μευ ἄκουσον. 2

m

\

^

ἱστορία.



45

3



3

ἐλάχιστον τὸ ἐπιλήψιμον ἔχουσιν. ἐπεὶ δὲ Σαπφὼ 3

f

καὶ πολλοῖς ἀνδράσιν ἐπεξηγήϑησαν, M

γένει,

[4

/

3

\

3

/

7] Σαπφὼ €

x

Y

x

Σκαμανδρωνύμου

x

M

x

f

[4

μελῶν λυρυκῶν M

ϑυγάτηρ.

e^TÜ

7

x

[A

!

»

ὑπῆρχε ποιήτρια Μιτυληναία t

^

Χάραξος

P

δὲ ἦν αὐτῆς

?

ἀδελφός,

οὖσα τῷ $3

E"

ὃς τὴν

ad 44 σχόλιον περὶ τῆς Σαπφοῦς. mrg. m! cod.

30 ἀποδάσμια : translate, idem valens quod ἔκφυλα; cf. Tz Epist. ξα΄, p. 57 (μοῖρα Σικυϑῶν ἀποδάσμιος, quod cf. cum Φωκέες ἀποδάσμιοι Hdt. 1 146) || 31 τρισάϑλια

x7^.: cf. Men. fr. 386, 1 Koerte || 33 Εὐριπίδης: Alec. 182; cf. Ar. Eq. 1252 cum sch. 1251a || 34 ψυχὴν ἀϑανατωτέραν: cf. Aristot. de An. Alla 12 || 36 «o9 . . . . καίρια: cf. λέγειν τὰ καίρια in fine trimetri Aesch. Sept. 1, 619; Choéph. 582 (λέγων r.x. fr. 208 ΝΞ, —

351 Mette) et a Tz ipso allati Sch. Exeg. Il. p. 146, 22 (= Adesp. 572 N?.) || 37 προλαβὼν: 1. 6 sq. || 39 σὺ: sc. is, qui Tzetzae munus Aristophanis edendi imposuit (cf. haec ed. IV 1, p. XLVIII); re vera ille eas quattuor orationis virtutes inesse velle dicitur, quae 1. 61sqq. indicantur, ut vidit Kaib. (unde τὴν ἐμὴν ad

Σαπφώ; nempe meam perspicacitatem) || 43 x 259 (ubi τοίγαρ pro τοὶ μὲν) || 44 ἱστορία: ex Hdt. II 134sq. ||

27 ἀναγνοῦσιν: ex ἀνοοῦσιν m! cod. || τὰ μάλιστα: ταμάλιστα cod., sed Tz talia sepa-

ratim scripsit teste sch. ad X XIa 4 || 35 x&v, ὡς: ita interp. cod. || post Eöpıriöng exciderunt quaedam hoc exprimentia: φιλόσοφος àv ᾿Αριστοτέλης μεμφϑείη ||

xIal

“Ῥοδῶπιν

τὴν ἑταιρίδα ἐκ

σύνδουλον

δὲ τοῦ λογοποιοῦ

Ἐάνϑου

ὠνήσατο,

καὶ μυϑογράφου

τούτου ἕνεκεν ἣ ἀδελφὴ τούτου Σαπφὼ !

e.



3

y

25

[i

\

᾿Ιάδμονος

δούλην

Αἰσώπου,

ὑπάρχουσαν,

καὶ ταύτῃ

συνῆν᾽ καὶ

μέλει ἑνὶ τῶν αὑτῆς καϑάπτεται /

εν"

Lad



“ῳ

,

οὐ

»

μετρίως. 50

95

ἱστορία. Γοργὼ δὲ ϑυγάτηρ ἦν Κλεομένους τοῦ Σπαρτιατῶν βασιλέως, γυνὴ δὲ Λεωνίδου ἐκείνου τοῦ βασιλέως καὶ στρατηγοῦ, πάνυ ἐχέφρων καὶ νουνεχής. καὶ γὰρ ἐνναετὴς οὖσα ἔπεισε πατέρα τὸν ἑαυτῆς μὴ πεισϑῆναι > ἢ ) 2 m AES . τὸ 4 Αρισταγόρᾳ τῷ- € “ἱστιαίου γαμβρῷ- καὶ ν ἀνεψιῷ, εἰποῦσα" “᾿ἀπατήσει σε ὁεκξένος, πάτερ, εἰ μὴ ἀποστῇς ἀπ᾽ αὐτοῦ. καὶ ὕστερον δὲ παρὰ Δημαράτου γράμμα σταλὲν πίνακι χκεκηρωμένῳ διὰ φόβον ὁδοφυλάκων, δηλοῦν δὲ τοῖς Λάκωσι πάντα τὸν Ξέρξου σκοπόν, μηδενὸς δέ τι γνῶναι ἰσχύοντος, αὕτη τοῖς Λάκωσιν εἶπε, καὶ ξέσαντες τὸν κηρὸν εὗρον γράμματα δυλοῦντα τὸν Ξέρξου σκοπόν. τοιαύτη μὲν ἦν l'opyo* ὁ δὲ ταύτης πατὴρ Κλεομένης μανεὶς μεληδὸν ἑαυτὸν χατέτεμεν ἀπὸ κνημῶν ἀπαρξάμενος μέχρι γαστρὸς καὶ ἐντοσθϑίων αὐτῶν. ἱστορία. ἡ Πειθὼ μία ἐστὶ τῶν Χαρίτων, ἡ Πολύμνια δὲ μία ἐστὶ τῶν Μουσῶν. οὕτω μὲν ταῦτα xa«9' ἱστορίαν καὶ πραγματικῶς ἔχουσιν" ἐγὼ δὲ χαριεντιζόμενος παρεγκλιτικῶς οὕτως εἶπον τὰς τέσσαρας χάριτας τοῦ λόγου xal ἀρετάς, τὴν τε σαφήνειαν καὶ τὴν συντομίαν, τὸ πιϑανόν τε καὶ αὐτὴν τὴν ,

60

M

«

z



[4

t

x

μεγαλοπρέπειαν. FA

65

Fl.

t

"4

Li

,

\

M

Led

6 γὰρ τῶν ὀνομάτων €

jJ

Lad

3

A

/

,

M



4

\

\

/



x

3

\

A

ἑλληνισμὸς καὶ τῶν λέξεων ἐργάτης τῆς €

x

\

lad

FA

>

L4

A

σαφηνείας ἐστίν. περὶ ποιητῶν πολλάκις ὑμῖν ἐδιδάξαμεν καὶ περὶ τῆς ἀγοραίας καὶ ἀγυιάτιδος κωμῳδίας καὶ ἀγυρτρίδος, ὅτι τε γεωργῶν εὕρημα καὶ ὅτι τραγῳδίας μήτηρ x

m

,ὔ



nd

3

[7

\

N

-

>

[4

N55

7

50 ἱστορία: ex Hdt. V 51 (I. 50-54; des. αὐτοῦ); VII 239 (]. 54-58; des. Γοργώ); VI 75 (1. 58-59) || 51 γυνὴ δὲ Hdt. V 30 || 62 παρεγκλιτικῶς: veux; l'opyó = γοργότης (cuius p. 313, 5sqq. Rabe); Πειϑώ —

μεγαλοπρέπεια

Λεωνίδου: cf. Hdt. VII 239 || 53 «à ... ἀνεφιῷ : cf. pro ἀλληγορικῶς; Σαπφώ (a σαφής ductum) = σαφήσυντομία magna pars est; cf. Hermogenes Id. II 1, τὸ πιϑανόν; ΠΠολύμνια (1. 41 μεγαλοπρεπεστάτη dicta) =

|| 63-64 σαφήνειαν... μεγαλοπρέπειαν: easdem virtutes Tz Hist. XII

566 et 577 enumerat, ex quibus tres priores iam antiquitus agnoscebantur (v. R. Volkmann, Die Rhetorik der Griechen und Römer, 1885?, p. 153); accesserunt i.a. μεγαλοπρέπεια et ἑλληνισμός (ib. p. 158); hanc Tz propriam virtutem esse non vult,

sed instrumentum τῆς σαφηνείας (Hist. XII 580-584; brevius h.l. 1. 6454.) || 66 περὶ ποιητῶν: Exeg. Il. (XXIIa2); Dediff. poet. (XXIa); de com. (XXIb); detvag. (XXIc); tunc Proleg. Lyc. (XXIIb) et isagoge Sch. Hes. (XXIIc), ubi priorum scriptorum XXla et XXIIb mentio fit || 66-68 περὶ τῆς ... σατύρων: cf. De diff. poöt. 51-64

(ubi τρυγῳδία nomen ludi nondum divisi) || 46 τὴν ἑταιρίδα: superscr. m! 'Po8ónwv δὲ τὸ ὄρος || 50 ante ἱστορία m? ἕτερον σχόλιον || 53 ᾿Αρισταγόρᾳ: ἀρισταγόρω cod. || 61 x«9^ ἱστορίαν : m! ex καὶ πραγμ praepropere scriptis cod. || 67 καὶ ἀγυρτρίδος : "suspectum" Kaib., secl. Cant.; sine causa, nam Tz ludens ἀγυιάτιδος continuat voce, qua etiam usus est Iamb. 2: Μούσης ...

τῆς ἀγυρτίδος (ita Kiessling); fere idem valet ac δημώδης ||

26

ἐστὶ καὶ σατύρων νῦν δὲ περὶ τῆς λογίμης ἡμῖν κωμῳδίας μόνης ἐστὶ διδακτέον. αὕτη N κωμῳδία τριττῇ ἐστι᾿ πρώτη, μέση καὶ ὑστέρα, ὧν τῆς μὲν πρώτης ἦν γνώρισμα λοιδορία συμφανὴς καὶ ἀπαρακάλυπτος: τῆς μέσης δὲ καὶ δευτέρας ἣν γνώρισμα τὸ συμβολυκωτέρως, μὴ καταδήλως λέγειν τὰ σκώμματα, οἷον τὸν ῥίψασπιν στρατηγὸν ἀετὸν ὄφιν ἀσπίδα κρατήσαντα xxi δηχϑέντα ὑπ αὐτῆς αὐτὴν ἀπορρίψαι. ἐχρᾶτο δὲ αὕτη ἣ μέση τοῖς συμβολικοῖς τούτοις σκώμμασιν ὁμοίως ἐπί τε ξένων καὶ πολιτῶν. καὶ T, τρίτη δὲ καὶ ὑστέρα συμ>

70

XIaI M]

t

M

!

*

.



X

3

ε

e

X

ὁμοίως

>

2

-

>

,

f

2

A

Bad

>

Dod

Dd

!

3

!

x

[4

κοκὸν γυναῖκες, ἀλλ᾽ *

85

Dd

>

»

>

3

\

κατὰ

,

\

/

3

A

δούλων

Z

[A

\

καὶ

2

x

\

ξένων,



5

80

>

ἀλλὰ

M

Z M ; 3 DJ > A » μέντοιγε κατὰ M πολιτῶνπος ἤδη γὰρN οἱ€ πολίται ἀδικεῖν ἀναιδέστερον ἤρξαντο καὶ \ οὐκ ἤϑελον παρὰ ποιητῶν, τῶν καὶ διδασκάλων καλουμένων, ἐλέγχεσϑαι. τῆς οὖν κωμῳδίας τῆς καλουμένης πρώτης πρῶτος καὶ εὑρετὴς γέγονεν ὁ Μεγαρεὺς Σουσαρίων ὁ Τριποδίσκιος, υἱὸς ὧν Φιλίνιν οὐ, ὃς φαύλῃ γυναικὶ συνοικῶν ἀπολιπούσῃ αὐτὸν Διονυσίων ἠγμένων εἰσελθὼν εἰς τὸ ϑέατρον τὰ τέσσαρα ἰαμβεῖα ταυτὶ ἀνεφϑέγξατο, ἃ μόνα τῶν ἐχείνου συγγραμμάτων ἐφεύρηιν [ται τῶν ἄλλων ἁπάντων ἠφανισμένων" ἀκούετε λεῴ Σουσαρίων λέγει τάδε, υἱὸς Φιλίν, v jov, Meyäpödev Τρἵποδίσκιος

[4

σκώμμασιν,

7

βολικῶς



τοῖς

x



75

Lud

ἐχρᾶτο

H

2

οὐ

Σ

Z

M

ὅμως, ὦ δημόται, wv

5.

/

οὐχ ἔστιν εὑρεῖν οἰκίαν ἄνευ κακοῦ. ad 84 ἡ Τριποδίσκη πόλις ἐστὶ Μεγαρίδος. mrg. m? (Τριποδίσκιος /) cod.

69 (αὕτη) ... 79 (Σουσαρίων): cf. De diff. boét. 78-86 || 72 οἷον τὸν ῥίψασπιν x1A.: cf. Ar. Vesp. 15-19; ex duplici sensu vocis ἀσπίς in somnio alterius servi Tz priorem solum discernit addito ὄφιν, quo simul exemplum homericum (M 200-205) designat ||

80-86 τὰ τέσσαρα... κακοῦ: cf. Sch. Dion. Thr. (XVIIIa) 20-25; ex eis, quae in Sch.

Dion. Thr. sequuntur, Tz nonnulla inseruit in 1. 69-79, velut 1. 71 et 74 συμβολικωτέρως et συμβολικῶς (αἰνιγματωδῶς Sch. Dion. Thr. 1. 34 et 38) || B0 τὰ τέσσαρα ἰαμβεῖα:

Tz corrigit δύο δὲ ἢ τρεῖς ἴαμβοι ap. Sch. Dion. Thr. Edm.;

|| 83 Susario p. 3 K.; p. 2

Kaib., CGF p. 77, 3 || ad 84: cf. Steph. Byz. s.v. Τριποδίσκος |!

69 mrg. m! ἀρχή | 72 «óc» ἀετὸν subaudiendum λέγειν; αἰγυπιοί (H 59) || δηχϑέντα : ἡ tum posterioris graecitatis in

ante ἀετὸν appositio ex εἰ m? || dichronis

et «ἤτοι» post ὄφιν Cant.; neutrum iure; ad speciem iuxta genus indicans e.g. ὄρνιθες 73 ἀπορρίψαι et 76 πολίται: ut soleo, accencodicibus invitis non muto || 78 καὶ: secl.

Cant., sine causa (primus idemque inventov; κατάρξας εὑρετὴς De diff. poét. 81 || 79 et 84 Uv, v,ov: v add. m!, ut vid. || 82 ἐφεύρηιν ται: v ut ante || 83 mrg. m! στίχοι || 1eó: λεώ cod., ut solet, ı non subscribens || 86 κακοῦ: κακακοῦ expunctis prioribus litteris κα cod. ||

xlal οὕτως

90

ἣ πρώτη

3

Hu

\

100

b]

/

3

M

"4

&

105

τὸ σκῶμμα

εἶχεν ἀπαρακάλυπτον᾽

ἐξήρκεσε

δὲ τὸ

ἀπαρακαλύπτως οὑτωσὶ κωμῳδεῖν μέχρις Ἐὐπόλιδος. ἐπεὶ δ᾽ οὗτος εἰς ᾿Αλκιβιάδην τὸν στρατηγὸν ἀπέρριψε σκῶμμα καὶ φανερῶς τὴν τραυλότητα τούτου διελοιδόρησεν -- ἔτυχον δὲ τότε καὶ ταῖς τριήρεσιν ὄντες ὡς ναυμαχίας προσδοκωμένης -- κελεύει τοῖς στρατιώταις, καὶ ἢ ἅπαξ ἐκβράττουσιν αὐτὸν εἰς τὴν ϑάλατταν καὶ ἀπώλετο, 7) σχοίνῳ δεδεμένον ἀνάγοντες καὶ κατάγοντες ἦσαν εἰς θάλατταν χαὶ τέλος περιέσωσαν τοῦτον τοῦ ᾿Αλκιβιάδου εἰπόντος αὐτῷ "rre με σὺ ϑυμέλαις, ἐγὼ δέ σε κατακλύσω ὕδασιν ἁλμυρωτάτοις᾽᾽. καὶ 7) οὕτως N παντελῶς διεφϑαρμένος τοῖς κύμασι τῆς τε φανερᾶς καὶ τῆς συμβολικῆς κωμῳδίας ἐπαύϑη, 7) τοῦ τοιούτου ϑανάτου περισωϑεὶς οὐκέτι κωμῳδίαν μετῆλθεν ἀπαρακάλυπτον, ἀλλὰ ψήφισμα ϑέντος ᾿Αλκιβιάδου κωμῳδεῖν ἐσχηματισμένως καὶ μὴ προδήλως αὐτός τε ὁ Εὔπολις Koacivóc τε καὶ Φερεκράτης καὶ Πλάτων, οὐχ ὁ φιλόσοφος, ᾿Αριστοφάνης τε σὺν ἑτέροις τὰ συμβολικὰ μετεχειρίσαντο σκώμματα, καὶ ἣ δευτέρα κωμῳδία τῇ ᾿Αττικῇ ἀνεσκίρτησεν. ὡς δ᾽ ἐπὶ πλέον ἐπεχείρουν οἱ ᾿Αττικοὶ ἀδικεῖν καὶ οὐδὲ συμβόλοις ἐλέγχεσθαι ἤϑελον, ἐψηφίσαντο συμβολικῶς μὲν γίνεσϑαι κωμῳδίας, πλὴν κατὰ μόνων δούλων καὶ ξένων: κἀντεῦϑεν καὶ ἣ τρίτη κωμῳδία ἐφάνη, ἧς ἦν Φιλήμων καὶ Μένανδρος. ἀλλ᾽ ἐπεὶ τὰς διαφορὰς τῆς λογίμης κωμῳδίας εἰρήκαμεν, λεκτέον ἤδη καὶ πόσα μέρη αὐτῆς. μέρη τῆς κωμῳδίας εἰσὶ τέσσαρα" πρόλογος, μέλος χοροῦ, τρίτον ἐπεισόδιον T

95

κωμῳδία

27



x

2

u

3

,



2

M

5

I

4,



3

3

wo

,

3

H

/

e€

3

e

7

5

Lad

3

M

A

>



/

1

Dui



x

;

»

7ὕ

/

\

Σ

!

87-98 οὕτως ... προδήλως: cf. Sch. Aristid. (XXb); brevius Alcibiadis nomine non commemorato Platonius (I 18) || 94 βάπτε κτλ.: epigramma in Sch. Aristid. traditum respici monuit Nauck || 97 ψήφισμα ... ᾿Αλκιβιάδου: hoc ap. Tz solum

legitur busdam

|| 98-104 Ἐὔπολις... Μένανδρος: rebus

in

De

diff.

poet.

83-87

redeunt iam narrata 1. 70-76 aucta quicommemoratis

(ubi

insuper

Hermippi

mentio fit) || 99 οὐχ ὁ φιλόσοφος: cf. Sch. Dion. Thr. (XVIIIa) 42 || 103 πλὴν: verumtamen, modo, ut De diff. poet. 86 || 106-110 habet etiam Lut || 106-111 μέρη... ἑπτά: cf. De Com. (X XIb), 11-19; usque ad ult. ῥῇσις (110) talia iam exponuntur in Proleg. Xd, a quo exemplo versus De Com. prius scripti propius absunt ||

88 δ᾽ : ita codd. et Keil et Nauck, non δὲ, ut Kaib. et Cant. || 90 καὶ: ita clare cod., non κἀν (dubitavit Kaib., scripsit Cant.; recte καὶ Keil et Nauck); Tz saepe dativo loci solo utitur (cf. haec ed. IV 1, p. L) || ΟἹ χελεύει τοῖς στρατιώταις: significat, ut κελευστῆς remigibus; non supplendum quicquam (pace Nauck., Kaib.,

Cant.) || 93 ἦσαν: non mutandum (ἧκαν Nauck, ἵεσαν Cant.) ; coniugatio periphrastica actionem durantem indicat || ϑάλατταν: non -co-, ut edd.; duplex consonans omissa in

compendio

Nauck,

non

h.l;

-:--

exaratum

supra

βάπτ᾽ ἐμὲ et δὲ σὲ, ut Kaib.

100 τῇ ᾿Αττικῇ: ita cod. et Keil et Nauck, 90 || 106 μέλος: Amb, μέρος Lut ||

|| 94 βάπτε με et

et Cant. non

δέ

os cod.

et

Keil et

|| ἁλμυρωτάτοις: p ex X m?

τῆς ᾿Αττικῆς

Kaib

et Cant.;

||

cf. ad

110

28

xlIal

καὶ τέταρτον ἔξοδος. καὶ πρόλογος

μέν ἐστι τὸ μέχρι τοῦ χοροῦ τῆς εἰσόδου,

ἡ δὲ ἅμα τῇ εἰσόδῳ τοῦ χοροῦ λεγομένη ῥῆσις μέλος καλεῖται χοροῦ ἐπεισόδιον δέ ἐστι λόγος μεταξὺ μελῶν καὶ ῥήσεων δύο χορῶν᾽ ἔξοδος δέ ἐστιν ἣ πρὸς τῷ τέλει τοῦ χοροῦ Porz. καὶ ταῦτα μέν εἰσι τὰ μέρη τῆς κωμῳδίας μέρη δὲ

παραβάσεως ἑπτά. πρῶτα δὲ τὰ Διονυσίου καὶ Κράτητος καὶ EoxAciSou ῥητέον μοι, ἔπειτα δὲ τὰ ἡμέτερα ταῦτα σαφῶς ἐκδιδάξοντι. οὐδὲ γὰρ οὐδ᾽ ἁβρὰ τράπεζα μὴ μετὰ τροφῆς ἔνδειαν, οὐδὲ γαλήνη μὴ μετὰ τρικυμίας καὶ κλύδωνα, οὐδ᾽ ἣ ὡραιότης καὶ ἀρετὴ καὶ χάρις τοῦ λόγου σαφηνείᾳ τοσοῦτον οἶδεν εὐφραίνειν, εἰ μὴ μετὰ τὴν κατ᾽ ᾿Εμπεδοκλέα “᾿μελάγκουρον᾽᾽, κατὰ δὲ Τζέτζην κουτοῦλαν καὶ κερκεσύραν περιεπεστάτην ἀσάφειαν, καὶ μᾶλλον εἰ σφοῖς λόγοις αὐτὴ ἑαυτῇ ἀντιβαίνουσα γίνοιτο ὁτὲ μὲν ἀρνίον, ὁτὲ δὲ τραγίον, ὁτὲ /



,

»

115

X



x

t

x

f

x

"

Lad

M

mM

H

3

M

/

,

>

M

,

M



3

5

111 Διονυσίου... Εὐκλείδου : ficti auctores me iudice (cf. Proleg. p. XXVIII); h. l. eis attribuuntur,

extant in

Proleg.

VII

et

Xa;

utrumque

exemplum

Z



MJ

quae

auctoris

vel auctorum mentione non facta in versus redactum De Com. 21-50 || Κράτητος: Wachsmuth 59 || 115 ᾿Εμπεδοχλέα: cf. fr. B 122 D.-K., quod Tz etiam respicit Hist. XII 568sq. (ubi μελάγκορον) ||

107 τοῦ... εἰσόδου: τῆς τ. x. εἰσόδου Cant., sine causa || 109 λόγος: Lut et De Com. 15, μέλος (ex dittogr. Amb || χορῶν: ita iam De Com. 15; μεταξὺ δύο χορικῶν μελῶν Proleg. Xd,3, quod Tz male intellexit; leg. xopıxöv Kaib. (app.), χοροῦ scr. Cant.,

Tzetzam corrigentes || 110 ῥῆῇσις: des. Lut adiungens: ῥητέον δέ μοι, τί ἐστι κωμῳδία (sc. transiens ad excerptum II 58-75) || 11282: del. Kaib. et Cant., sine necessitate || 113

bis

«si»

ante

μὴ

ins. Kaib.

et

Cant.;

sed

ibi

tantum,

ubi

sententia

plena

adiungitur (115 et 116), requiritur [| καὶ: del. Kaib. et Cant., fort. recte; potest servari, ut sit explicativum || 114 σαφηνείᾳ: legi sinit cod. (σαφη et compendium y), quod praestat alteri lectioni post hanc a Stud. propositae «xoi» σαφήνεια, quam receperunt Kaib. et Cant. || 116 κουτοῦλαν: τ ex x πη, quod negligendum; cf. Dimitr. s.v. κουτός stultus et κουτούλης (6) huius demin.; ergo mulierculam stultam || κερκεσύραν : Kaib. probabiliter contulit Kepxooépav, nomen Achillis inter filias Lycomedis versantis secundum Aristonicum (FGrHist 57, 1) ap. Ptolemaeum Hephaestionis f., cognomine

Xévwoc,

auctorem

Tzetzae

bene

notum

(cf. RE

VIIA, col. 2009)

||

neque xepxeosbpev neque ἀσάφειαν in cod. lineola superposita, quae in nominibus propris plerumque adhibetur, distinguuntur; etiam Hist. XII 569 ἀσάφειαν nomi-

nis proprii vice non fungitur || post xepxesöpav Cant. iniuria add. «καὶ»; eoloco,in cod. (nempe Tz τὴν... περιεπ. ἀσάφ. vocat κουτοῦλαν κτλ.) || περιεπεστάτην : verbosissimam, Tzetzae "corr." Kaib.,

novorum compositorum studioso relinquendum περιπετεστάτην scr. Cant.) | σφοῖς: ita cod., non

("videtur" Stud. ad σφοῖς nimis caute) ||

(περιεργεστάτην σοφοῖς, ut edd.

XIAI

120

29

δὲ κόνδουρον, «ὅτε δὲ» ἀειδούριον. καὶ δὴ κρυιτρεωτάταις ἀκροᾶσϑε ταῖς ἀκοαῖς. ὁ χορός, φασίν, ὁ κωμικὸς εἰσήγετο τῇ ὀρχήστρᾳ, ἣν καὶ λογεῖον καλοῦμεν, καὶ διαλεγόμενος μὲν τοῖς ὑποκριταῖς μέτροις ἑτέροις πρὸς τὴν σκηνὴν ἑώρα τῆς κωμῳδίας. ἀπελθόντων δὲ τῶν ὑποχριτῶν πρὸς τὸν δῆμον ὁρῶν ἐκ τετραμέτρων ι΄ στίχους ἀναπαίστους ἐφθέγγετο, καὶ τοῦτο ἐκαλεῖτο στροφή εἶτα ἑτέρους ἑκκαίδεκα τοιούτους ἐφθέγγετο, καὶ ἐκαλεῖτο τοῦτο ἀντίστροφος ἅπερ

ἀμφότερα οἱ παλαιοὶ ἐπίρρημα ἔλεγον. T, ὅλη δὲ πάροδος τοῦ χοροῦ καλεῖται παράβασις. ἂν οὖν ὡς ἐκ πόλεως ἐβάδιζε πρὸς τὸ ϑέατρον, διὰ τῆς ἀριστερᾶς εἰν » 22 9 £f 2 5 \ _» M ; , “ ἁψῖδος ἔβαινεν᾽ εἰ δ᾽ ὡς ἀπ᾽ ἀγροῦ, διὰ τῆς δεξιᾶς, ἐν τετραγωνίζοντι τοῦ χοροῦ τύπῳ, πρὸς μόνους ὁρῶν τοὺς ὑποκριτάς᾽ ὧν ἐξελθόντων ὁ χορὸς ἑπτάκις στρεφόμενος πρὸς ἀμφότερα τὰ μέρη τοῦ δήμου ἑώρα. τὸ δ᾽ ἑπτάστροφον ὄρχημα τοῦτο παράβασις ἐκαλεῖτο τῷ γένει, καὶ ἣ πρώτη δὲ ὄρχησις ὁμωνύμως τῷ γένει παράβασις, τὸ τρίτον μακρὸν καὶ πνῖγος, τὸ τέταρτον WON καὶ στροφή, τὸ πέμπτον ἐπίρρημα, τὸ ἕκτον ἅμα ἀντῳδὴ καὶ ἀντίστροφος, τὸ δ᾽ ἕβδομον ἀντεπίρρημα. ταυτὶ μὲν τῶν ἀνδρῶν εἰσιν, ὧνπερ ἔφημεν" κἄνπερ ἡμεῖς συντόμὼς καὶ ταῦτα καὶ σαφεστέρως εἰρήκειμεν, τὸ ἀρνίον δὲ καὶ τραγίον σκοπεῖτε. τούτοις ἣ στροφὴ καὶ ἀντίστροφος ἀνωτέρω μὲν ἐπίρρημα ἐκαλεῖτο, νῦν δὲ ἣ >

125

130

,



H

M

“Δ

*



M

X

3

2

ad 118 κοντὸς τὸ κοντάριον, κονδὸς mrg. m! (κόνδουρον 77) cod.

119-125



f

ὁ χορός ... παράβασις:

uU

,

Y

\

/

\

T

2

τω

x

e

δὲ ὁ χαμερπήῆς, κονειδεός τις καὶ κόνει

cf. Proleg. VII, 1. 1-8

||

125-132

=

>

-

πεφυρμένος.

àv οὖν ...

ἀντεπίρρημα: cf. Proleg. Xa, 1. 1 - fin. || 132 τῶν ἀνδρῶν: Dionysii, Cratetis, Euclidis (l. 111), quibus nominum confusio obicitur, quasi haec non ex duabus separatis tractatiunculis

suam

ipse

proveniant;

divisionem

alia

proponit

est

refutatio

ne hoc quidem

in

De

loco

com.

(XXIb)

Dionysii

51-67,

c.s. mentione

ubi

Tz

facta

(adversarius nude per τις (v. 50) indicatur) || 133 τὸ ἀρνίον... τραγίον: iam 1. 117 allata confusionem illustrantia exempla ||

118 κόνδουρον: substantive equwm, cuius cauda vecisa (cf. Ducang. s.v. xoóvroupot); debebat xövroupog, unde κόνδουρος et κούντουρος (Spl.), ab adiectivo xovrög || ad 118: Tz pro xovrög brevis, parvus formam κονδός agnoscit; ita κονδόϑριξ Posthom. 661 Jacobs, ubi sch. amplius nostro simile extat, ex quo apparet κονειδεός (κονιδέης ad

Posthom.) Tzetzae etymologiam captanti esse pro κόνει συνδεδημένος

|| 118 «ὅτε δὲ»:

supplevi symmetriae causa et quia adiectivum ad asinum non quadrat || ἀειδούριον: asellum, quam formam mutandam non esse monuit Cant. citato Ducang. (s.v. ἀείδα-

poc; afferuntur formae ἀειδάριον et ἀειδούριον) || 126 ἁψῖδος: -t- cod.; sed cf. II 83sq. || 127 τύπῳ: τάπω superscr. m! v cod. || 129 «à γένει: secl. Cant.; at iam sunt in Xa et ap. Tz in De com. 43; tota parabasis opponitur parti eius alteri (sc. οἱ ἀνάπαιστοι, Ar. Ach. 627 e.a.) sic vocatae, quae praetermissa, ut iam in Xa, prima

(κομμάτιον) falso per ἣ πρώτη indicatur; idem error in De com. 44 || 130 πνῖγος: " ex’ m? || 133 καὶ ταῦτα: sc. ut cetera nostra; iniuria xol secl. Kaib. et Cant. δὲ: nihilo tamen minus; iniuria secl. Kaib. et Cant. ||

||

30 135

XIaI

BON καλεῖται καὶ στροφή, TO δὲ μετ᾽ αὐτὴν πέμπτον μέρος ἐπίρρημα, ἣ ἀντῳδὴ δὲ καὶ ἀντίστροφος, ἀντεπίρρημα δὲ τὸ ἕβδομον μέρος, ὥστε συμβαίνειν τὸ 5

M

=

\

[A

x

X

3

3

4

[4

H

>





3

M

ἐπίρρημα πεντώνυμον γίνεσϑαι᾽ ἔχειν μὲν τὴν ἑαυτοῦ κλῇσιν, καλεῖσϑαι δὲ καὶ στροφὴν καὶ ἀντίστροφον" 7| δὲ δὴ κατ᾽ αὐτοὺς καλεῖται καὶ στροφή, ὡς N)

ἀντῳδὴ καὶ ἀντίστροφος. >

x

-

ἀλλὰ ταῦτα

140

A



-

2

μὲν οἱ κομψοπρεπεῖς

\

\

/

bd

Z

,

4

x

ἐξηγηταὶ καὶ διδάσκαλοι"

«μέχρι» μιᾶς λέξεως ἀβασανίστως ἐπείσϑην, εὐθὺς κατ᾽ μετέωρος ἰκρίων τοῦ ψεύδους ἀρίδηλος γέγονα FA

>

[4

3

᾿

3

»

μὴ

οἷς εἴ που κἂν

αὐτοὺς ἀνηρτημένος 5

1

3

A

τόργοισιν αἰώρημα φοινίοις δέμας

ὡς ἄρτι ποτὲ τὴν ἔφηβον ἡλικίαν πατῶν καὶ τὸν αἰϑέριον ἐξηγούμενος “Ὅμηρον πεισϑεὶς “Ηλιοδώρῳ τῷ βδελυρῷ εἶπον συνϑεῖναι τὸν “Ὅμηρον ἐπὶ Πεισιστράτου ἑβδομηκονταδύο σοφούς, ὧν ἑβδομηκονταδύο εἶναι καὶ τὸν Ζηνόδοτον καὶ ᾿Αρίσταρχον. καίτοι τεσσάρων ἀνδρῶν ἐπὶ Πεισιστράτου συνϑέντων τὸν “Ὅμηρον, οἵτινές εἰσιν οὗτοι" ᾿Επικόγκυλος, ᾿Ονομάκριτος ᾿Αϑηναῖος, Ζώπυρος ε , A . , / € 2 2 05 Ἡρακλεώτης x«i 3» ᾿Ορφεὺς' Κροτωνιάτης Ζηνοδότου δὲ\ χρόνοις ὑστέροις ἐπὶ τοῦ€T Φιλαδέλφου αὐτὸν ἀνορθϑώσαντος, ἔπειτα δὲ πάλιν τοῦ ᾿Αριστάρχου. ταῦτα μέν μοι ᾿Πλιοδώρῳ συμπέπτωχε, τοῖς δὲ τραγικὰς βίβλους ἐξηγησαμένοις πεισϑείς, €

145

PA

*

H

150

s

»

ς



[4

4,

.-

/

KA

\

ji

3



!

u

2

[A

εν

\

e

X

/

142 ἰκρίων: sensu crucis; cf. Thes. et Lampe, Patr. Gv. Lex., s.v. || 143 Lycophr. Al.

1080

||

144-150

ὡς

...

᾿Αριστάρχου:

“Ὅμηρον: designat Exeg. Il. (XXIIa)

haec fusius II 24-38

||

144 ἐξηγούμενος

1, text. et sch. || 145 ᾿Ηλιοδώρῳ : scholiastae

Dion. Thr.; respicitur locus commentarii Melampodis seu Diomedis ap. Hilgard, Gr. Gr. I 3 p. 29, 21-30, 10 || 148 ᾿Επικόγκυλος ... Ζώπυρος: primum nomen ex erıxöv κύκλον fictum esse iam suspicatus est Cramer (A.P. I, p. 16); cetera poétarum orphicorum sunt, ex quibus Onomacritus ob aliam artem iam ex Hdt. VII 6 innotuit; de his cf. Lobeck, Aglaophamus p. 331 et p. 397; p. 359; p. 358; Kern, Orphicorum fragmenia p. 52-55 (bac p. pro loco tzetziano citatur locus similis

Anonymi Cram., XIc 19-25)

|| 151—156 τοῖς δὲ... φέροντα:

haec partim brevius,

partim fusius II 59-71 || 151 «oic... ἐξηγησαμένοις : sc. scholiastis; proprie solum Arg. Alc., p. 215, 7-11 Schwartz (p.55, 27-31 Méridier) huc quadrat; accedunt Arg. Or., p. 93, 9 Schwartz (p. 31, 11 Chapouthier) et sch. Or. 1691, p. 241, 8-14 Schwartz, ubi

tamen

Sophoclis

non

Tyro

dramatis

satyrici,

sed

comoediae

(nusquam autem eius Electra)

mentio

propter

fit; in scholio Alcestis

indolis similitudinem

et

com-

memorantur ||

137 πεντώνυμον: πέντώνυμον cod. || ἔχειν κτλ.: epexegesis asyndetica (cf. KühnerGerth II, p. 345 εὐ; itaque xai inserere non debebant Kaib. et Cant. || 141 «μέχρι»: addendum Kaib.

esse

et Cant.

statuit [|

151

Nauck;

τραγικὰς:

cf. eadem τὰς

gicorum generatim designantur ||

praem.

locutio Kaib.

II 39 et Cant.;

|

ἀβασανίστως: immo

om.

h.l.

scholiastae

tra-

XIa I-—— M

=

H

1

3

x

LA

M

160

3l

οἷς καὶ οὗτοί φασι τὰ αὐτά, εἶπον ᾿Ορέστην καὶ Αλκηστιν Εὐριπίδου καὶ τὴν Σοφοκλέους ᾿Ηλέκτραν εἶναι σατυρικὰ δράματα, ὡς ἀπὸ πένϑους εἰς χαρὰν καταλήγοντα, καὶ οὕτω μέτροις τε καὶ λοιποῖς μου συγγράμμασιν γράφων ἐδίδασκον, ἕως ἀναγνοὺς Εὐριπίδου πολλὰ δράματα εὗρον καὶ ἔγνων τὰ σατυρικὰ δράματα τέρψεις ϑυμελικὰς ἀμιγεῖς καὶ γέλωτα φέροντα. ἐῶ τοὺς πολλοὺς καὶ τοὺς λεξιγράφους "Oufjpou, ἃ ἠγνόησαν εἴς τε λέξεις τινὰς καὶ ἱστορίας καὶ ἕτερα καὶ τοῦ ποιητοῦ κατεψεύσαντο, ὥσπερ καὶ οἱ προχείμενοι ἄνδρες τοῖς περὶ τῶν σκηνιυκῶν τῶνδε δραμάτων διδάγμασιν, ὡς ἀπ’ αὐτῶν τῶν βίβλων ἐλέγχονται. ἀλλὰ παρέντες τὰ περιττὰ σαφῶς, συντόμως καὶ ἀληϑῶς καὶ ὡς ὁ κά

155

II



Led

Lud

Hh

3

Ded

y

>

=

*

/

,

τ

«

3

“-

/

»y

ταῦτα

x

Σ

5

/



ba

7

-

Erteinuev'

3

M

3

9

J

X

f

M

,

\

“Ὁ

νοῦς ἔχει τῆς βίβλου,



!

FA

J

3



͵

πᾶς δὲ ἀληϑείας

>

\

7

μοὶ

M5

3

x

x

Ll

"

Lad

\

es

ς

[4

J

ἐρῶν κριτωκωτάτως

βασανιζέτω τὸ σύγγραμμα.

Prooemium ᾿Αλέξανδρος

ὁ Αἰτωλὸς καὶ Λυκόφρων

᾿Εφέσιος τῷ Φιλαδέλφῳ

Πτολεμαίῳ

II

ὁ Χαλκιδεύς,

συνωϑηϑέντες

ἀλλὰ xol Ζηνόδοτος



βασιλικῶς ὁ μὲν τὰς τῆς

152 οὗτοί: sc. Dionysius, Crates, Euclides, aequo iure hic auctores facti, quo supra (l. 111 ) Prolegomenorum VII et Xa || 154 μέτροις κτλ.: Tz designat (i.a.?) versus suos De metris (A.O. III, p. 302sqq.) et De diff. poét. (X XIa), et Prolegomena sua in Lycophronem (XXIIb) (27sq.: ἀπὸ δακρύων εἰς χαρὰν καταντᾷ); in De metris annotationem pedestri sermone scriptam apposuit ad versuum tragoediae, dramatis satyrici, comoediae descriptionem (p. 309, v. 15-19), in qua annotatione animadvertit, ὅτι... τὰ σατυρικὰ ἀπὸ λύπης εἰς χαρὰν καταντᾷ; at meliora edoctus hoc σχόλιον adiecit: τὰ σατυρικὰ ἀστεῖά εἰσι γέλωτα μόνον περιέχοντα, ὡς τὰ παρὰ (scripsi, περὶ ed.) τῶν ϑυμελιυκῶν (scripsi cum cod. A) λεγόμενα᾽ τὸ δὲ ἀπὸ λύπης εἰς χαρὰν καταντᾶν τισιν ἀσκέπτοις τῶν παλαιῶν

(non scholiastis,

nedum

Dionysio

c.s.) πειϑόμενος

εἶπον; in De

diff. poet. 74sq. et 113 in dramate satyrico laetitiam et tristitiam mixta esse docuit, quem errorem hic quoque postea redarguit omisso v. 74 et culpa, ut supra 1. 151,

in scholiastas collata in sch. ad v. 113 (ubi vide) || 155 πολλὰ: πεντήκοντα δύο secundum

Tzetzae

sch. Ran.

1328

(IV 3, p.

1077,

47)

|| 158 οἱ ... ἄνδρες:

rursus

illi

φαρμακοί (ficti, ut opinor) Dionysius c.s. || XIa II 1-14 (ult. βιβλιοφυλάκιον) : haec breviter I 1-7 ||

160 σαφῶς ... ἀληϑῶς: re post συντόμως ins. Cant.

(dubitanter in app. Kaib.); at

cf. eadem coacervatio primo loco ἀσύνδετος 1. 23 || XIa II 1-22 habet etiam Lut || 1 praem. ἑτέρα ἀρχή (m!) et hexametrum Prooemio

I superscriptum

βίβλος...

ὑποφήτην

(m?)

Amb

(in linea, in qua

des.

Pr.

I),

hunc hexametrum tituli vice Lut. (qui φέρουσ᾽ pro qopéouc') || 2 ὁ ᾿Εἰφέσιος:: ὁ om. Lut || mrg. σημείωσαι πόσας βίβλους συνήϑροισεν ὁ βασιλεὺς Πτολεμαῖος ὁ Φιλάδελφος Amb (m?) ||

32

xlIall

τραγῳδίας, Λυκόφρων δὲ τὰς τῆς κωμῳδίας βίβλους διώρϑωσαν, Ζηνόδοτος δὲ τὰς ὁμηρείους καὶ τῶν λοιπῶν ποιητῶν. ὁ γὰρ ῥηθεὶς βασιλεὺς Πτολεμαῖος ἐκεῖνος, ἡ φιλοσοφωτάτη τῷ ὄντι καὶ Sela ψυχῆ, καλοῦ παντὸς καὶ ϑεάματος καὶ ἔργου καὶ λόγου τελῶν ἐπιϑυμητῆς, ἐπεὶ διὰ Δημητρίου τοῦ Φαληρέως καὶ γερουσίων ἑτέρων ἀνδρῶν δαπάναις βασιλικαῖς ἁπανταχόϑεν τὰς βίβλους εἰς ᾿Αλεξάνδρειαν ἤϑροισε, δυσὶ βιβλιοϑήκαις ταύτας ἀπέϑετο, ὧν τῆς ἐκτὸς μὲν ἣν ἀριϑμὸς τετρακισμύριαι δισχίλιαι ὀκτακόσιαι, τῆς δ᾽ ἔσω τῶν ἀνακτόρων καὶ βασιλείου βίβλων μὲν συμμιγῶν ἀριϑμὸς τεσσαράκοντα μυριάδες, ἁπλῶν δὲ καὶ ἀμιγῶν βίβλων μυριάδες ἐννέα, ὡς ὁ Καλλίμαχος νεανίσκος ὧν T7; αὐλῆς ὑστέρως μετὰ τὴν ἀνόρϑωσιν τοὺς πίνακας αὐτῶν ἀπεγράψατο. ᾿Ερατοσϑένης δέ, ὁ ἡλικιώτης αὐτοῦ, παρὰ τοῦ βασιλέως τὸ τοσοῦτον ἐνεπιστεύϑη βιβλιοφυλάκιον. ἀλλὰ τὰ Καλλιμάχου καὶ τὰ ᾿Ερατοσϑένους μετὰ βραχύν τινα γέγονε χρόνον, ὡς ἔφην, τῆς συναγωγῆς τῶν βίβλων καὶ διορθώσεως, κἂν ἐπ᾽ αὐτοῦ τοῦ ΠΠτολεμαΐου τοῦ Φιλαδέλφου. τότε δὲ συνηϑροισμένων ἁπασῶν τῶν βίβλων τῶν ἑλληνίδων καὶ ἔϑνους παντὸς καὶ σὺν αὐταῖς τῶν “Ἑβραίων, ἐκξῖνος ὁ ἀφειδὴς βασιλεύς, ὧν ποταμὸς χρυσορρόας, ἀλλ᾽ ἑπταστόμως ἐκρέων, ad 8 ὁμοῦ βίβλων μυριάδες νδ΄, mrg. m! Amb.

11 Καλλίμαχος: Callimachus ed. Pfeiffer, II p. xcvir, test. 14c || 11 νεανίσκος ... αὐλῆς: unus ex ministris aulicis; ci. Koster, Scholion Plautinum p. 33 || 18 xpucoppóxc: VIII simul σχεδόν

Nili epitheton (etiam ap. Athen. 203 C; Hymn. in Isin, Suppl. Epigr. Gr. 549, 17 (ubi -ορόας contra metrum); Greg. Naz. or. 21, Pgr 35, 1116B); Tz designat Chrysorrhoam, Syriae flumen, cuius aqua elg τὰς ὀχετείας ἀναλίσκεται «t (Strabo XVI C. 755) ||

2/3 τῆς τραγῳδίας: τῆς om. Lut || 8 δυσὶ: Amb, καὶ δυσὶ Lut || ad 8: mrg. Amb; praeterea m? περὶ (compend. παρὰ cod.) βίβλων || 9 ἐκτὸς μὲν: Amb, μὲν ἐκτὸς Lut || τετρακισμύριαι: -μύριοι codd. (in Amb incert, sed "o potius quam αὐ Stud.) || ὀκτακόσιαι: -κόσιοι codd. || 11 ὡς: ὡς (?) Pfeiffer 1. in App. I cit.; sanum tamen est (sc. secundum indicum librorum tabulas a Callimacho confectas) || 12 ὑστέρως:: codd., ἱστορεῖ, ὃς coni. Dziatzko et scr. Kaib. et Cant., quam coniecturam speciosam Pfeiffer l. in App. 1 cit. iure non recepit; mox (l. 14 sq.: μετὰ .. . χρόνον, ὡς ἔφην) Tz nos ad ὑστέρως delegabit || 13 τοσοῦτον: Amb, τοιοῦτον Lut. (sed cf. I 4: τῆς τοσαύτης

βιβλιοϑήκης) || 14 βιβλιοφυλάκιον : Lut. (om. accent.), βιβλοφυλάκιον praecedente oxópo deleto Amb || τὰ ᾿Ερατοσϑένους : Lut, τοῦ ἐρατοσϑένους Amb || 15 γέγονε: Lut, ἐγένετο (post χρόνον) Amb || ὡς ἔφην: h.l. Lut, post τῶν βίβλων Amb || 16 τοῦ Πτολεμαίου:

τοῦ om. Lut || ἁπασῶν: Amb(m!), quod in ἁπάντων mut. recentior manus, quae compluribus locis litteras evanescentes renovavit; πασῶν Lut (ante συνηϑροισμένων) || 18 àv: ὃν Lut || χρυσορρόας: Lut et (Amb corrigens) Cant., χρυσορόας Amb || ἀλλ᾽ ἑπταστόμως: ἰΐα codd., ἄλλος Cant. ἑπτάστομος Kaib. et Cant. ipse Hist. IX 981; h.l. adverbialiter in oppositione) ||

(ἑπτάστομος ἐκρέων Tz

xIau

20

25

30

35

33

τὰς ἐϑνικὰς μὲν ὁμογλώσσοις ἐκείνων ἀνδράσι σοφοῖς καὶ ἀκριβῶς ἑλληνίζουσιν εἴς τε γραφὴν ὁμοῦ καὶ γλῶσσαν ἑλλάδα μετήμειψεν, ὡς καὶ τὰς ἑβραΐδας δι᾽ ἑβδομήκοντα δύο ἑρμηνέων ἑβραίων σοφῶν πεφυκότων AAN” ἑκατέραν διάλεκτον. τὰς ἐθνικὰς μὲν οὕτω μετεποίησε βίβλους" τῶν ἑλληνίδων δὲ βίβλων, ὡς καὶ προλαβὼν ἔφην, τὰς τραγικὰς μὲν διώρϑωσε δι’ ᾿Αλεξάνδρου τοῦ Αἰτωλοῦ, τὰς τῆς κωμῳδίας δὲ διὰ τοῦ Λυκόφρονος, διὰ δὲ Ζηνοδότου τοῦ ᾿Εφεσίου τὰς τῶν λοιπῶν ποιητῶν, τὰς ὁμηρείους δὲ κατ᾽ ἐξαίρετον, πρὸ διακοσίων καὶ πλειόνων ἐνιαυτῶν Πτολεμαίου τοῦ Φιλαδέλφου καὶ τῆς διορϑώσεως Ζηνοδότου συντεϑείσας σπουδῇ [Πεισιστράτου παρὰ τῶν τεσσάρων τούτων σοφῶν, 'Entxoyκύλου ᾿Ονομακρίτου τε ᾿Αϑηναίου Ζωπύρου τε «Ἡρακλεώτου καὶ Κροτωνιάτου ᾿Ορφέως. οὕτω μὲν ἐν χρόνοις τοῦ Πεισιστράτου τοῖς τέσσαρσι τούτοις σοφοῖς «i ὁμηρικαὶ συγγραφαὶ τεμαχίοις περιφερόμεναι συνετέϑησαν καὶ βίβλοι ἐγένοντο χρόνοις δ᾽, ὡς ἔφην, τοῦ Φιλαδέλφου παρὰ τοῦ Ζηνοδότου ὠρϑώϑησαν. μετὰ δὲ Ζηνόδοτον ᾿Αριστάρχῳ πάλιν ὠρϑώϑησαν τετάρτῳ ἣ πέμπτῳ ἀπὸ Ζηνοδότου τελοῦντι, κἂν 6 πεφυρμένος καὶ βδελυρὸς ᾿Ηλιόδωρος οὐχ εἰδώς, 6 τι ληρεῖ, φύρῃ, καὶ πάντα σύμμικτον κυκεῶνα, μᾶλλον δὲ κοπρεῶνα ποιῇ, ἐπὶ Πεισιστράτου τὸν “Όμηρον συντεϑῆναι καὶ ὀρθωϑῆναι ληρῶν παρὰ τῶν οβ΄, ἐπικριϑῆναι δὲ πάντων τὴν Ζηνοδότου καὶ ᾿Αριστάρχου σύνθεσίν τε καὶ διόρϑωσιν, καὶ ἡμᾶς ἔτι νεάζοντας καὶ ᾿᾿πρώτους ὑπηνήτας᾽᾽ τελοῦντας ἔπεισεν οὕτως εἰπεῖν ἐξηγουμένους τὸν “Ὅμηρον, ὡς καὶ ἕτεροί τινες κομψοὶ καὶ αἰϑεροβάμονες᾽ οἷς ἂν καὶ μέχρι μιᾶς λέξεως ἀβασανίστως ἐπείσϑην καὶ μὴ ἐκ τοῦ 23 ἔφην: 1. 3-4 || 25-38) τὰς ὁμηρείους . . . rov"Opnpov:haeciam breviter I 144-150 || 31 ὡς ἔφην: loco iam 1. 23 indicato || 35 ἐπὶ Πεισιστράτου κτλ.: cf. commentarius Melampodis

seu

Diomedis

in

Dion.

Thr.

ap. Hilgard,

Gr. Gr.

I 3, p. 29, 21-30,

10;

eandem narrationem respicit Eustathius, prooem. ad Il. A, 5, 32sqq. (p. 9, 1-4 Van der Valk) || τὸν “Ὅμηρον ... τῶν of': haec ita comment. in Dion. Thr.: post

versus Homeri ex tota Graecia collectos Pisistratus

(31) παρεκάλεσεν ἑβδομήκοντα

δύο γραμματικούς, συνθεῖναι τὰ τοῦ “Ομήρου ἕκαστον κατ᾽ ἰδίαν (nihil h.l. ad ὀρθωϑῆναι spectans); tunc, postquam unusquisque secundum suam ipse rationem illa composuit, Pisistratus cunctos LX XII convocatos iudicium de uniuscuiusque compositione proferre iussit; (8) ἔκριναν... ἐπικρατῆσαι τὴν σύνϑεσίν τε καὶ διόρϑωσιν

᾽᾿Αριστάρχου καὶ Ζηνοδότου; altero denique iudicio Aristarcho palmam detulerunt || 37 πρώτους ὑπηνήτας: cf. Ω 348; x 279 || 38 ἐξηγουμένους τὸν “Ὅμηρον: cf. Exeg. Il. (XXIIa),

1 (text.

et sch.;

praesertim

text.

4-14)

||

αἰϑεροβάμονες:

simil. 1. 112;

occurrit etiam ap. Eustathium (v. Thes.) || 21 ἑκατέραν: Amb, é(superscr. «p et compend. -av) Lut || 22 βίβλους: des. Lut sequentia sic breviter concipiens: τὰς δὲ ἑλληνίδας, δι’ ὧν εἰρήκειν σοφῶν || 25 κατ᾽ ἐξαίρετον:᾿ 'del. m?, iniuria; cf. sch. ad XXIa 4 || 27 ᾿Επικογκύλου : ἐπὶ κογκύλου cod. n.l. || 32 πέμπτῳ: ε΄ cod. cum rasura infra ^, in qua vestigia ductus incerta || 34 καὶ πάντα: cod., πάντα καὶ Kaib. et Cant., sed

, ante καὶ cod., ut ὅ τι ληρεῖ etiam obiec-

tum sit verbi φύρῃ et a verbo ποιῇ duplex accusativus pendeat ||

34

XIa II

40 κειμένου τῆς παλαιᾶς βίβλου τὸ ἀληϑὲς ἀπηκρίβωσα, κατ᾽ ἐκείνους παραληρῶν ἐφαινόμην: ἀλλ᾽ ἅπαξ xxi δὶς τοῦτο παϑὼν τῷ νεάζοντι "c πάϑει μάϑος

ἐθέμην᾽. καὶ τούτους μὲν ἥγημαι κομψοὺς αἰϑερίους, αὐτὸς δ᾽ ἐκ τῶν κειμένων ἀνθέων τῶν βίβλων ὥσπερ τις “ἱμέλισσα φιλεργὸς᾽᾿ ὁποῖα δυναίμην σιμβλοποιῷ, οἶμαι δὲ καὶ τῷ μέλιτι πολλοὺς διεκτρέφω, κἂν μυῖαί τινες δυσγενεῖς, ὡς οὐδὲ τῷ ἀττικῷ οὐδὲ τούτῳ ζῆσαι δυνάμεναι, ὅμως λάϑρα σὺν ὁμοτρόποις περιιπτάμεναι περιβομβοῦσιν ἀνήκουστά τε καὶ παράληρα -- ἀλλά μοι τόσον «παρα»τροχάσαντι ἀναληπτέον πάλιν τοῦ λόγου τὰ καίρια. περὶ ποιητῶν πολλάκις ὑμῖν ἐδιδάξαμεν καὶ διαρκῶς ἕκαστα ἐξεπίστασϑε, εἴδη τε τούτων καὶ τὰ γνωρίσματα, τῶν σκηνυκῶν τε τοὺς χοροὺς ἐκ πόσων 3

/

"5

45

325

X

M

M

͵

-

x

2

ed

\

Uu

[4

3

[4

"Ὁ

2

«€

\

*,

5

f

-

2

^r



,

M

41 ἅπαξ... παϑὼν : cf. Prolegomena p. XXXIII,n. 1 || τῷ... ἐθέμην: cf. Aesch. Ag. 177sq.; eo loco Tz saepius usus est; v. Epist. μα΄, p. 36; Sch. All. Il. Z, v. 7 (Matg.

II p. 612, 1; Cramer, A. O. IIIp. 381, 17) || 43 μέλισσα φιλεργὸς: cf. Greg. Naz. or. 44, Pgr 36, 620 A || 47 τοῦ ... καίρια: cf. ad I 36 || 48 περὶ ... ἐδιδάξαμεν: haec iam I 66, ubi v. App. I || 49 εἴδη... γνωρίσματα : haec po&matorum genera eorumque γνωρίσματα Tz in prioribus scriptis exposuit: tragicorum, satyricorum, comicorum: Exeg. Il. (XXIIa 2) 10-16 (non satyricorum) ; De diff. poet. (X XIa) 59-64 et passim; Proleg. Lyc. (XXIIb) 21-29; Sch. Hes. (XXIIc) 13-16 (non satyricorum); iambographorum: Exeg. Il. 2, 16-20; De diff. poet. 157-166; Proleg. Lyc. 18-20; lyricorum: Exeg. Il. 2, 21-23; De diff. poet. 13-17; Proleg. Lyc. 6-9; Sch. Hes. 10-12; dithyrambicorum: De diff. poet. 142-156; Proleg. Lyc. una cum lyricorum; deinde 9-17; monodorum (cuius generis Lycophronis Alexandra est): Exeg. Il. 2, 23-27; De diff. poet. 135-140; Proleg. Lyc. 42-45; Sch. Hes. 1. 12-13; poetarum χυρίως vel ἀνωνύμως vel κατ᾽ ἐξοχήν ita dictis (sc. epicorum, qualis Homerus): Exeg. Il. 2, 1-8; 34-36; De diff. poet. 167-174; Proleg. Lyc. 1-5; Sch. Hes. 9-10; 16-21; praeterea Sch. Oppian. Hal. p. 260b, 15-19 (ceteri supra commemorati enumerantur tantum exceptis iambographis); heroographorum: Exeg. Il. 2, 4; 32sq. (Erororot, qualis Oppianus, Proleg. Lyc. 3; Sch. Oppian. Hal. l.c. 21); elegiographorum: Exeg. Il. 2, 29sq.; Proleg. Lyc. p. 3, 12 Scheer; epigrammatographorum: Exeg. Il. 2, 30-32; Proleg. Lyc. p. 3, 16 Scheer; hymnographorum: Proleg. Lyc. p. 3, 27 Scheer; aismatographorum: Proleg. Lyc. p. 4, 3 Scheer; epithalamiographorum: Proleg. Lyc. p. 4, 9 Scheer || 49 τοὺς χοροὺς: De diff. poet. 15 (lyricorum); 108-110 (comicorum, satyricorum, tragicorum); Proleg. Lyc. 8 (lyricorum); 24-25 (comicorum, satyricorum, tragicorum) ||

40 βίβλου: βιβλίου cod.; corr. Keil ||41 «à (alt.): secl. Kaib. et Cant.; extat tamen etiam

ceteris locis, ubi Tz verba

Aeschyli suis aptat

|| 44. $uoyeveig:

-y- ex -u- m!

cod. || 46 «παρα»τροχάσαντι: ut in loco simili I 36 (corr. Keil); τροχάσαντι (-x- ex -εὐ- m!) cod. ||

XIa Il 50

55

60

65

35

ἀνδρῶν καὶ τί ἑκάστῳ τὸ δῶρον καὶ πῶς ἐφευρέϑησαν καὶ διὰ τί λέγονται δράματα καὶ οὐ γράμματα ἀλλὰ καὶ νῦν ἐπιδρομάδην τῶν σκηνυκῶν ποιημάτων τὰ καίρια διδακτέον μοι, ἵνα καὶ ψώραν ἐξηγητῶν ταῖς διαφοραῖς ἐκκαϑάρωμεν καὶ τὸ Διονυσίου τε καὶ Εὐκλείδου καὶ Κράτητος σκολιῶς καὶ περυρμένως καὶ ἀπαρατηρήτως γραφὲν εἰς τὸ περὶ μερῶν κωμῳδίας καὶ παραβάσεως εὐθυτάτως τε καὶ ἀφύρτως μετ᾽ ἐπιστάσεως σαφῶς παραστήσαιμεν κατά τε τὴν πρᾶξιν αὐτὴν καὶ τὸν νοῦν τῶν βιβλίων καὶ τὴν ἀλήϑειαν. καὶ δὴ πρῶτον ἀρκτέον μοι λέγειν τὰς διαφοράς. ἡ κωμῳδία μεμιγμένον τοῖς σκώμμασιν εἶχε τὸν γέλωτα, Y) τραγῳδία πένϑη καὶ συμφοράς ἣ σατυρικὴ δὲ ποίησις οὐκ ἀπὸ πένθους εἰς χαρὰν καταντᾷ, ὡς ὁ Εὐριπίδου ᾿Ορέστης καὶ ᾿Αλκηστις καὶ ἣ τοῦ Σοφοκλέους ᾿Ηλέκτρα, ὡς κἀμὲ οἱ ἀσκέπτως ληροῦντες ἐξηγηταὶ καὶ γράψαι καὶ διδάξαι ἠπάτησαν, ἀλλ᾽ ἀμιγῆ καὶ χαρίεντα καὶ ϑυμελυκὸν ἔχει τὸν γέλωτα, οἷον" ᾿Ηρακλῆς πραϑεὶς τῷ Συλεῖ ὡς γεωργὸς δοῦλος ἐστάλη εἰς τὸν ἀγρὸν τὸν ἀμπελῶνα ἐργάσασθϑαι, ἀνεσπακὼς δὲ δικέλλγῃ προρρίζους τὰς ἀμπέλους ἁπάσας νωτοφορήσας τε αὐτὰς εἰς τὸ οἴκημα τοῦ ἀγροῦ ϑωμοὺς μεγάλους ἐποίησε τὸν κρείττω τε τῶν βοῶν ϑύσας κατεϑοινᾶτο καὶ τὸν πιϑεῶνα δὲ διαρρήξας καὶ τὸν κάλλιστον πίϑον

50 τὸ δῶρον: De diff. poet. 16 (lyricorum); 100sq. (comicorum, tragicorum, satyricorum); 143sq. (dithyrambicorum); Proleg. Lyc. 8 (lyricorum), 10 (dithyrambi-

corum), 22 (tragicorum, satyricorum, comicorum)

|| ἐφευρέϑησαν: De diff. poet. 25-

37 (comoedia; pertinet etiam ad tragoediam, cf. 23sq.); 126-128 (drama satyricum); Proleg. Lyc. 29-32 (comoedia); 36-37 (drama satyricum) || διὰ τί λέγονται:

De diff. poet. 102sq.; Proleg. Lyc. 23 || 52 ταῖς διαφοραῖς: = ἐν τ. 8.; sc. generum, de quibus ipse 1. 58sqq. || τὸ Διονυσίου... παραβάσεως (54): cf. 1 119-132 || 55 τὴν πρᾶξιν: designat res scaenicas l. 87sqq. enarratas || 58 μεμιγμένον . . . τὸν γέλωτα: cf. Exeg. Il. 2, 13sq.; De diff. poet. 63 et 111; Proleg. Lyc. 24; Sch. Hes. 13 (hic γέλως

tantum)

|| πένθη καὶ συμφοράς: cf. Exeg. Il. 2, 11 (ϑρηνώδη

xoi λυπηρά); De diff.

poet. 61 et 112 (ϑρηνῳδίαν); Proleg. Lyc. 26 (ϑρήνους καὶ oluoydc); Sch. Hes. 15 (οἴκτοι καὶ συμφοραί) || 59-62 A σατυρικὴ ... γέλωτα: cf. 1 152-156 et App. Lad 1. 154 | 62 Ἡρακλῆς κτλ.: pro declaratione generali de dramatis Euripidis a se lectis I 155 prolata Tz h.l. certum testimonium affert, sc. argumentum eius Sylei (p. 575

ne) |

50 λέγονται: vel λέγεται; compend. incert. in cod. || 57 mrg. m! ἀρχὴ || 58-75 habet etiam Lut || 60/61 óc ... ἠπάτησαν: om. Lut || 62 τὸν γέλωτα: Lut, τὸν om. Amb || 63 ἐργάσασϑαι: Amb, ἐργάζεσϑαι Lut || 64 νωτοφορήσας: ' super -pop- deleto m! Amb || 65 ϑωμοὺς: coni. P. Maas (per litteras)(9ouobg re iam Kaib. in An. Cram. p. 21, 57 = ΧΙς 50, quod Nauckio tribuit, qui tamen 1. 65 scripsit ψωμοὺς), ϑημῶνας olim coni. Koster; ψωμοὺς Amb, Ink ' compendio incerto exarato inter u

et ‘ Lut (ϑημοὺς legit Db ap. F. Ritschl Opuscula philologica Y, p. XII) τῶν Amb (m? secundum Stud.) ||

|| τὸν: ex

36

XIa II

ἀποπωμάσας τὰς ϑύρας τε ὡς τράπεζαν ϑεὶς “ἦσϑε καὶ ἔπινεν᾽᾽ ἄδων, καὶ τῷ προεστῶτι δὲ τοῦ ἀγροῦ δριμὺ ἐνορῶν φέρειν ἐκέλευεν ὡραϊά τε καὶ πλακοῦντας 3

/

\

,

e

[7

b

ee

NS

xy

»5

y

x

-

καὶ τέλος ὅλον ποταμὸν πρὸς τὴν ἔπαυλιν τρέψας τὰ πάντα κατέκλυσεν ὁ δοῦλος M

70

[4

80

-



x



85

x

\

*

L4

4

MN

/

7

ς

[od

ἐκεῖνος ὁ τεχνικώτατος γεωργός. τοιαῦτα τὰ σατυρικὰ δράματα, οὐχ OLX γράφουσιν οἱ ἀσκέπτως ληροῦντες καὶ ἐμὲ αὐτὸν ἀπατήσαντες. ἀλλὰ ῥητέον καὶ τί τῷ βίῳ ταῦτα λυσιτελεῖ. N τραγῳδία λύει τὸν βίον, ἡ κωμῳδία συνιστᾷ ϑυμελικοῖς δὲ τοιούτοις οἱ σάτυροι καϑηδύνουσι. λυρικοὶ δέ, οἱ καὶ κυκλιυκοὶ καὶ διϑύραμβοι, 7, ἤνουν κυδαίνοντες ἀθλητὰς ἀγῶσι νυκῶντας, ἢ ὕμνουν Διόνυσον ἢ καὶ ἑτέρους ϑεούς. ἐπεὶ ταῦτα σαφῶς ἡμῖν καὶ συντόμως ἐρρήϑη, φέρε καὶ ὅπως ταῦτα τὰ δράματα ἐδιδάσκετο, διδακτέον μοι. πρῶτον μὲν ἐν ἐαρινῷ τῷ καιρῷ πολυαναλώτοις δαπάναις κατεσκευάζετο T, σκηνὴ τριωρόφοις οἰκοδομήμασι, πεποικιλμένη παραπετάσμασι xa ὀϑόναις λευκαῖς καὶ μελαίναις, βύρσαις τε παταγούσαις καὶ χειροτινάκτῳ πυρί, ὀρύγμασί τε καταγαίοις καὶ ὑπογαίοις καὶ ὑδάτων δεξαμεναῖς εἰς τύπον θαλάττης, Ταρτάρου, "Audou, κεραυνῶν καὶ βροντῶν, γῆς καὶ νυκτός, οὐρανοῦ, ἡμέρας καὶ ἀνακτόρων, καὶ πάντων ἁπλῶς αὐλάς τε οὐ μικρὰς εἶχεν ἐξειργασμένας καὶ ἁψῖδας εἰς τύπον ὁδῶν. διὰ μὲν οὖν ἀριστερᾶς ἁψῖδος ἐχώρουν, ἂν ὡς ἐκ πόλεως ἦσαν ὁδεύοντες ὡς πρὸς ἀγροὺς 7) καὶ ϑέατρα ἂν δὲ πρὸς πόλιν ὡς ἐκ ϑεάτρων ἢ ἀπ᾽ ἀγροῦ, διὰ δεξιᾶς, τοιαύτη μὲν 1) τῆς σκηνῆς ἐργασία. ,

75

φ

e

-

7

-

2

3

/

!

M

:

a

τὰ σκηνικὰ

λογικῶς

\



δ᾽

3



3

ἀπ’

M

3

2

;

/

39.





r

18

>

κή

e

x

LA



2

t,

δράματα

ς

Ped



[4

αὐτῆς καλούμενα

[4

"4

8

X

M

3

M

Sn.

3.

1

M

3

a

m

l4

.

ἐτελεῖτο καὶ

b]

>

καὶ πρακτικῶς

μὴ

M

bd

σύστασις δὲ τούτων ὑπῆρχε τὰ τῶν ὑποκριτῶν πρόσωπα.

πρόσωπα

67 ἦσϑε καὶ ἔπινεν: cf. N 476; x 272, v 337 || 72 ἣ τραγῳδία... συνιστᾷ: cf. Sch. Dion. Thr. (XVIIIb) 2, 10 et loci ibi allati || 73 ϑυμελικοῖς... καϑηδύνουσι: at σατυpuc ... ὁμοῦ σκυϑρωποῖς τῇ χαρᾷ μεμιγμένη pergit De diff. poét. 7454. secundum

definitionem nondum correctam (cf. App. I ad I 154) || Xugixol . . . διϑύραμβοι: dithyrambici separatim tractati Dionysum celebrare dicuntur in De diff. poet. (X XIa) 145 et Proleg. Lyc. (XXIIDb) 9sq., ubi de lyricorum carminum argumento nihil

traditur

(in

Exeg.

83-85 διὰ... δεξιᾶς:

67 Aode:

Il.

(XXIIa2)

et

in

haec iam I 125-126

ἤσϑιε ex ἦσϑε

codd.

(Amb

Sch.

Hes.

(XXIIc)

m?)

scribis, ut

auctor

et edd. hodierni, exemplum homericum non agnoscentibus σαντες: om. Lut

de neutrorum)

||

ll

An. Cram.

| 72 κωμῳδία συνιστᾷ: Lut; post κωμῳδία add. τὲ Amb

saepe), δὲ edd.; sed cf. simile asyndeton 1. 58sq. scr. Cant.; at Tz eos διϑυράμβους vocatos

(XIc 52)

|| 70/71 οὐχ... dnarh(accentus ut

|| 74 διϑύραμβοι: διϑυραμβοποιοὶ

esse statuit Proleg. Lyc.

(XXIb

11), ubi

tamen ipse voce διϑυραμβικοί utitur || 75 ϑεούς: des. Lut || 81 ϑαλάττης: -ττ- non in compendio; cf. App. II ad I 93 || 82 ἀνακτόρων: ἀνακτόροις Amb; corr. Keil || 83 et 84 ἁψῖδας et ἁψῖδος hoc accent. cod. ||

XIa II

90

δὲ τοῖς μὲν τραγικοῖς καὶ σατυρικοῖς ἀνὰ δεκαὲξ ἦσαν, ὁ κωμικὸς δὲ εἶχεν x ἃ πρόσωπα ὑποκχριτικὰ τῶν τριῶν σκηνυκῶν ποιημάτων τὰ οἰκεῖα τῷ xo ἑνὶ αὐτῶν καὶ οἰκείῳ ἠϑροισμένως τι δρῶντα χορὸς ἐκαλεῖτο. διαιρεϑεὶς δὲ ὁ χορὸς εἰς μὲν τμήματα δύο ἡμιχόρια ὠνομάζετο, παραχρηστικῶς δὲ καὶ χορός" εἰ δὲ εἰς ἕνα ἐτμήϑη καὶ μερυκόν, ὑποκριταὶ ἁπλῶς ἐκαλοῦντο κοινῷ τῷ ὀνόματι διὰ τὸ μὴ δύνασθαι μιᾷ κλήσει περιληφϑῆναι, ὡς ὁ χορὸς καὶ τὰ ἡμιχόρια. διαιροῦνται γὰρ τὰ μερικὰ ταῦτα εἰς τόσα εἰς προλογίζοντας, εἰς ἀγγέλους, εἰς ἐξαγγέλους, εἰς κατασκόπους, εἰς φύλακας, εἰς ἥρωας, εἰς ϑεούς, εἰς ἄλλα μυρία. τούτων οὖν τῶν προσώπων τὸ ὅλον ἄϑροισμα, ὃ καὶ χορὸς ἐκαλεῖτο, εἰσελϑὸν ςς-

95

37

»

Dod

M]

3



>

,



M

>

^

M

\

ε

εἰς τὴν ὀρχήστραν, ἣν ἔφασαν καὶ λογεῖον -- τὴν δὲ εἰσέλευσιν ταύτην οὐ μέλον 100

ἐστί μοι, ὅπως ἂν καὶ καλέσειας, εἴτε εἴσοδον ἢ εἰσέλευσιν N ἐπήλυσιν ἢ ἐπίβασιν [4 “Ὁ / Mox 7 3 / ’ ^ = x ἢ πάροδον Y, παράβασιν T) ἄλλως πως σημαίνων ταὐτό —, εἰσελϑὸν οὖν καὶ παρα“ βὰν εἰς τὴν ὀρχήστραν τοῦτο τὸ σύστημα πᾶν, ὃ καὶ χορὸς ἐκαλεῖτο, πρὸς τοὺς ὑποκριτὰς λόγον ποιούμενον τὸ πρόσωπον βλέπον εἶχε πρὸς τὴν σκηνήν" 3



Jj

^

\

/

»

W

-^

3

f

^5

7

^

5

,

^

ἐξελθόντων δὲ τῶν Önoxpır@v πρὸς τὸ τοῦ δήμου μέρος ἐστρέφετο ἣ τὸ δεξιὸν ἢ τὸ ἀριστερὸν καὶ πάλιν ἀντεστρέφετο πρὸς τὸ ἕτερον καὶ ἔλεγέ τι ἑκατέροις τοῖς μέρεσιν᾽ εἶτα ἐξήρχετο καὶ τέλος τὸ δρᾶμα ἐλάμβανε. ταῦτα μὲν ἦσαν πρακτικὰ δ΄ μέρη τοῦ δράματος" f) παράβασις, ἣ στροφή, N ἀντίστροφος καὶ ἡ ἔξοδος. καὶ λογικὰ μέρη αὐτῆς δ΄ " ἀντὶ παραβάσεως ἤγουν πρώτης βάσεως πρόλογος καὶ ἀντὶ τῆς στροφῆς καὶ τῆς ἀντιστρόφου λόγια, «ἃ» κἂν WORT καὶ ἀντῳδὰς ἢ ἐπιρρήματα καὶ ἀντεπιρρήματα εἴποις, οὐ διαμάχομαι" καὶ ἣ ἔξοδος ἡ WON καὶ τὸ ῥῆμα τοῦ δράματος τὸ ἐπιτελεύτιον᾽ ἃ οἱ αἰϑέριοι καὶ οὐρανοβάμονες >

105

110

,

X

^2



M

\

\

c

?

Fi

2

/

aA

x

M

89-90 ἀνὰ ... κδ΄ : cf. App. I ad 49 || 95-97 εἰς... μυρία : haec nimirum ad tragoediam spectant; in De trag. (XXIc) Tz nominatim affert ἀγγέλους, ἐξαγγέλους, σκοπούς

(v. 163sq. e.a.) || 98-110 quae Dionysio c.s. data I 119-132 exposita sunt, hic ita retractantur, ut secundum divisionem 1. 87 iam praenuntiatam partes πρακτικαΐ et λογικαί (cf. 1. 106sqq.) distineantur; quae divisio, qua actio scaenica et verba textus separatim considerantur, partim adumbrata est in De com. (XXIb) 51-58, ubi duae πρακτικαὶ συστροφαί commemorantur (v. 53) || 111 ot αἰϑέριοι xrA.: Dionysius, Crates,

95

Euclides,

τόσα:

qui I 111

scripsi

cl. XXIb

nominatim

18,

πόσα

allati sunt

(nö

ex

? m?)

||

cod.;

Tz

saepissime

τόσος

pro

τοσοῦτος usurpat (cf. Indices partis IV) || 98 ἄϑροισμα: ex ' factum ' in cod. (m? secundum Stud.); 1. 91 ἠϑρ- non mutatum || 103 λόγον: ita cod., non λόγους edd.; sine causa Stud. “᾿λόγον am λόγους incevium"', nam compendium in fine vocis idem

est ac vocis ἐπίλογον 1. 122 || 109 «ἃ»: inserui || 110 καὶ ἡ ἔξοδος: expectes e.g. καὶ ἀντὶ τῆς ἐξόδου Stud.

||

38

115

120

125

XIa II

λαλοῦσιν, ὥσπερ λαλοῦσιν. ἔχετε δὲ ταῦτα τῷ ἐαϑέντι μοι προοιμίῳ, ἀλλὰ μακρὰν αὐτῶν ἀποτρέχοιτε, μὴ καὶ ἀκοὰς ὁμοῦ καὶ ψυχὰς λυμανϑείητε. ταῦτα μὲν τὰ 8^ μέρη πρακτικῶς τε καὶ λογικῶς τῶν δραματυκῶν ποιημάτων ὑπῆρχε" τῶν δὲ Augtxàv συγγραμμάτων τρία ἦσαν τὰ μέρη στροφικὸν καὶ ἀντιστροφικὸν λόγια, ἑκάτερον ἑκατέρῳ ἰσαρίϑμους ἔχον τοὺς στίχους, καὶ μέτρων δὲ τῶν αὐτῶν πρὸς τοῖς στροφικοῖς δὲ καὶ ἀντιστροφικοῖς τρίτον ἦν μέρος τὸ ἐπῳδικὸν λόγιον, ὁμωνύμως καὶ ταῦτα λεγόμενα τοῖς ἑαυτῶν πρακτικοῖς, τῇ τε στροφῇ καὶ ἀντιστρόφῳ καὶ ἐπῳδῷ ἤτοι ἐξόδῳ καὶ ἐξελεύσει καὶ ἐπιλόγῳ. καὶ γὰρ καὶ οἱ λυρικοὶ πρὸς ἑκάτερον μέρος τοῦ δήμου ὁρῶντες ἐφϑέγγοντο τὰ ποιήματα καὶ τέλει τοῦ δράματος μέλλοντος παύεσϑαι τὸν ἐπῳδὸν ἐπεφϑέγγοντο ἤτοι τὴν ὑστέραν ᾧδήν τε καὶ τὸν ἐπίλογον, εἰς εὐχὰς τὸ πλεῖστον αὐτὸν περικλείοντες. προοίμιον δὲ τούτοις οὐκ ἣν ὡς ἐκείνοις, ὅτι ἅμα τῷ εἰσελϑεῖν εἰς τὸ ϑέατρον πρὸς τὸν δῆμον στραφέντες ἅμα τὸ αὐτὸ ἔλεγον καὶ στροφὴν καὶ προοίμιον. ἕνεκα μὲν τῶν εὐχαρίστων ταῦτα ἐγράφη μοι, ἀποδρέπεσϑε δὲ καὶ ὑμεῖς τούτων, γεννήματα ἐχιδνῶν καὶ ἀχάριστοι. φάμενοι δὲ καὶ τὸ γένος τοῦ ποιητοῦ καὶ τὸν σκοπὸν τὸν τοῦ δράματος χωρήσωμεν ἐπὶ τὴν τοῦ κειμένου σαφήνειαν καὶ σχολίων τινῶν ἀναπλήρωσιν.

112 λαλοῦσιν ... λαλοῦσιν: locutio de re ingrata agentis, ut De trag. (XXIc) 90 γράψαντες, ὡς γράφουσι (cf. Kühner-Gerth II, p. 436, 1) || ἔχετε... προοιμίῳ: verba

ipsa Dionysio c.s. attributa citantur in priore Prooemio (I 119-132)

|| ἐαϑέντι μοι:

a me misso facto, i.e. a quo destiti, quod non iam agnosco; Tz saepissime verbo ἐᾶν tali sensu utitur (v. Indices Partis IV, Ind. III s.v.), etiam passive, velut in com-

ment.

in Ranas

IV, 3, p. 990,

10:

ἐάσϑω

μοι Κόροιβος iam satis de Coroebo!

||

113 μὴ... ψυχὰς λυμανϑείητε: cf. NT, Ev. Matth. 16, 26; Marc. 8, 36 || 126 γεννήματα

ἐχιδνῶν: NT, Ev. Matth. 3, 7 e.a. || τὸ γένος: sequitur in Amb Vita tzetziana ed. II (XXXIIb) || 127 τὸν... δράματος: post Vitam sequitur in Amb Arg. Pluti tzetzianum ed. II (in hac ed. IV 1, p. 1, d 1sqq.); de voce σκοπός in Argumentis adhibita cf. quae annotavi ad Arg. Ranarum tzetzianum (in hac ed. IV, 3, p. 691) || τὴν... σαφήνειαν : claram textus cognitionem. (eodem sensu σαφήνεια 1.8. ap. Polyb. III 36, 2: πρὸς γνῶσιν καὶ σαφήνειαν, et Plut. Thes. 1 (p. 1, 11 Ziegler): οὐκέτ᾽ ἔχει πίστιν οὐδὲ σαφήνειαν); Mor. 720 E (p. 266, 20 Hubert): μεμηχανᾶσϑαι τῇ ἀκοῇ

σαφήνειαν) || 128 σχολίων ... ἀναπλήρωσιν: veterum ||

nempe

scholiorum

iam

extantium, i.e.

113 ὁμοῦ: littera μαὶ non plane clara || 115 στροφικὸν ... ἀντιστροφικὸν: potest etiam bis -x& || 119 καὶ (ult.): superscr. cod. (m?) || 121 μέλλοντος: alt. o ex e cod. (m!) || τὸν: sic cod. || 122 αὐτὸν: &v superscr. super àv cod. (m?) || 125 εὐχαρίστων: non ἀχαρίστων, ut Kaib. p. 33 (app.) || δὲ: superscr. cod. (m!) || 127 τὸν (alt.): secl. Cant., sine causa || 128 σαφήνειαν: sanum (v. App. I); σαφήνισιν (vocem nusquam repertam)

dubitanter coni. Kaib. et scr. Cant.

39 XIb. ANONYMUSCRAMERII

rEK IIOIAZ AITIAE ΣΥΝΕΣΤΗ H KQMQIAIA v [ΠΕΡῚ KOMOIAIAZ m] κωμῳδίαι λέγονται τὰ τῶν κωμικῶν ποιήματα, ὡς τὰ τοῦ ΓΜενάνδρου 7, ᾿Αριστοφάνους, Kpartvou, Μενάνδρου m καὶ τῶν ὁμοίων. εὑρέϑη δὲ 7) κωμῳδία, ὥς φασιν, ἐξ αἰτίας τοιαύτης. τὸ παλαιὸν ἐν ταῖς κώμαις ἀδυκούμενοί τινες ὑπὸ τῶν Γέν v ᾿Αϑήνησι πολιτῶν καὶ ϑέλοντες ἐλέγχειν αὐτοὺς κατήεσαν ev τῇ πόλει Y {εἰς τὴν πόλιν m] καὶ νυκτὸς καϑευδόντων πάντων παριόντες παρὰ τὰς ἀγυιὰς ἔλεγον ἀνωνύμως τὰς βλαβάς, ἃς ἔπασχον ὑπ᾽ αὐτῶν, τοιαὗτα. λέγοντες" “᾿ἐνταῦϑα μένει τις τάδε καὶ τάδε ποιῶν τισι τῶν γεωργῶν καὶ οὐ μετρίας βλαβὰς ἐπιφέρων αὐτοῖς, ὥστε τοὺς γειτνιῶντας ἀκούοντας ἡμέpas [γινομένης * [γιγνομένης m] πρὸς ἀλλήλους λέγειν, ἃ νύκτωρ παρὰ τῶν γεωργῶν ἤκουσαν. ἐπονείδιστον δὲ ἣν τοῦτο τῷ ἀδικοῦντι, ὥστε καὶ πολλοῖς τῶν ἀδικούντων τὸ τοιοῦτο διορθώσεως γέγονεν αἴτιον αἰσχυνομένοις τὴν ὕβριν: ὅϑεν τοῖς ς τῆςτῆς πόλεως ς ἔδοξεν ἔδοξεν ἐπ’ En’ ἀγαϑῷ ἀγαθῷ γεγονέναι ἕναι τὸ τὸ ἐγχείρημα ὕβρ ἐγχείρημ τῶν ἀγροίκων καὶ ἀναζητήσαντες αὐτοὺς ἠνάγκασαν καὶ ἐπὶ ϑεάτρου τοῦτο ποιεῖν. οἱ δὲ δειλιῶντες τοῦτο ποιεῖν ἐμφανῶς τρύγα περιχρίοντες τὰς ἑαυτῶν ὄψεις οὕτως εἰσήεσαν᾽ ὅϑεν κἀκ τούτου μᾶλλον τῶν ἀδικούντων ἐλεγχομένων ἐπὶ ϑεάτρου συστολὴ τῶν ἀδικιῶν Γέγίνετο 7 [ἐγένετο m). ἐπεὶ δὲ Y πόλις ἐκ τούτου μεγάλης ἀπήλαυσεν ὠφελείας, ποιητὰς ἔταξαν ἐπὶ τούτῳ κωμῳδεῖν, οὖς ἂν βούλωνται ἀκωλύτως. πρῶτον οὖν Σουσαρίων τις τῆς ἐμμέτρου κωμῳδίας x

x

3

N

γέγονεν ἀρχηγός᾽ [4

20

3

/

P4

.

5

J

M

!

a

»



3

5

-

οὗ τὰ μὲν πονήματα λήϑῃ κατενεμήϑη, δύο δὲ N τρεῖς teu. Bot =

x

M

7

,

7

Li

a

Dd

»

ἐπὶ μνήμῃ φέρονται τούτου εἰσὶ δὲ οὗτοι"

XIb = IXaDb usque Leeuw.; XVI, 1 Cant.

ad ult. p. xvıu fin. (Ξανϑίαν); VI Pa Kaib.; «, p. 194 ; XIb.c separatim ed. Studemund, Duo commentarii ||

1-35 cf. Sch. Dion. Thr. (XVIIIa)

XIb Par. 2821

1-39 || 3 «5 .... ἀδικούμενοί: cf. Proleg. IV 1 ||

(Reg), Vat. 62 (R), quorum consensus v; Estensis «. U. 9.22 (olim

III. C. 14) (M), Cantabr. Bibl. Publ. Dd. 11, 70 (C), Vat. 1385 (V), Par. 2677 (P), quorum consensusm

||. 2 εὑρέϑη: etiam M

(non εὕρηται, ut Stud.)

|| 6 ἔπασχον:

cett., ὅπεσχον P || 10 τοῦτο: cett., τούτω (ex τοῦτω) R || 11 τοιοῦτο: cett., τοιούτω C ||: 13 καὶ (alt.): om. V || 14 ἐμφανῶς: cett., ἐπιφανῶς P || 17 μεγάλης: cett., μεγάλας P,

om. V || τούτῳ: cett., τοῦτο R || 18 τῆς: om. R

||

40

XIb ἀκούετε λέξιν Σουσαρίων λέγει τάδε" κακὸν γυναῖκες, ἀλλ᾽ ὅμως, ὦ δημόται, οὐκ ἔστιν οἰκεῖν οἰκίαν ἄνευ κακοῦ.

ἀρχὴν οὖν λαβόντος τοῦ πράγματος πολλοὶ γεγόνασι κωμικοὶ ἐλέγχοντες τοὺς κακῶς βιοῦντας καὶ ἀδικίαις χαίροντας, καὶ ἐντεῦϑεν ὠφέλουν κοινῇ τὴν πολιτείαν τῶν ᾿Αϑηναίων. ἐπεὶ δὲ τὸ μὲν παράνομον ἐπικρατές, “ὅτι ἀεὶ τὰ χείρονα VOLU! , τὰ δ᾽ ἀγαϑὰ ταχέως ἀφίπταται, οὐ μετὰ πολὺν χρόνον οἱ πλούσιοι καὶ οἱ ἄρχοντες οὐ βουλόμενοι κωμῳδεῖσϑαι ἤρξαντο κωλύειν τοὺς κωμικοὺς τοῦ φανερῶς οὕτω καὶ ὀνομαστὶ ἐλέγχειν τοὺς ἀδικοῦντας, ἵν᾽ ἐντεῦϑεν ἀδικοῦντες μὴ 3

25

M

3

[4



93)

30

/

m

>

M

[4

>

55

ἐλέγχωνται

7

x

M

\

/

ὑπ᾽ αὐτῶν"

\

3

>

X

,

/

J

H

5

ὅϑεν ὥσπερ

^5

/

x

U

FA

12277

[4

a

1

8

MN



7

[A

*



αἰνιγματωδῶς καὶ οὐ φανερῶς ἠλέγχοντο

ὑπὸ τῶν κωμικῶν. ἀλλὰ καὶ ἔτι ἐπὶ πλέον προϊούσης τῆς κακίας ἐκωλύϑησαν καὶ τοῦ

αἰνιγματωδῶς 7



35

\

v9»

J

x

“Ὡς

x

>

διὸ εἰς ξένους

7

-

3

m

40

κωμῳδεῖν

καὶ πτωχοὺς

ἔσκωπτον,

εἰς δὲ

πλουσίους καὶ ἐνδόξους οὐκέτι. διὸ καὶ τρεῖς διαφορὰς ἔδοξεν ἔχειν ἣ κωμῳδία 7| μὲν γὰρ καλεῖται παλαιά, ἡ ἐξ ἀρχῆς φανερῶς ἐλέγχουσα᾽ Y) δὲ μέση, ἣ αἰνιγματωδῶς ἣ de νέα, ἣ ἐπὶ ξένων ἣ δούλων ἢ πτωχῶν, ὡς εἴρηται. γέγονς δὲ τῆς μὲν πρώτης κωμῳδίας ἄριστος τεχνίτης οὗτός τε ὁ ᾿Αριστοφάνης καὶ Εὔπολις καὶ Κρατῖνος" τῆς δὲ δευτέρας Πλάτων, Γοὐχ m ὁ φιλόσοφος" τῆς δὲ νέας Μένανδρος. κωμῳδοὶ οὖν ἐκλήϑησαν ἢ ὅτι οἱ ἀπὸ τῶν κωμῶν συναγόμενοι ταῦτα Nov, ὡς εἴρηται, ἢ ὅτι ἐν τῷ καιρῷ τοῦ κώματος ἤγουν τοῦ ὕπνου -- λέγεται γὰρ Γκῶμα 7 [κῶμος m] ὁ ὕπνος — ἧδον. ἔστι δὲ τὴν κωμῳδίαν καὶ τραγῳδίαν εἰπεῖν, οἱονεὶ τρυγῳδίαν τινὰ οὖσαν, ὅτι τρύγα χριόμενοι ἐκωμῴδουν. ἔστι δὲ IH m κωμῳδία μίμησις πράξεως Γκαϑαρτήριος Y [καϑαρωτέρας m] [A

«ἢ

x

EA

\

Z

e

5

/

ε

N

x

3

Dd

>

od

4

3

P4



A

\

\

U

3

2

»

J

.

A

7

bei

A



u

ε





H

\



.

ς

y

3

\

m

-

21 Susario p. 3 K.; p. 2 Edm.; CGF Kaib. p. 77, 3 || 26 ὅτι... wx&: cf. A 576 || 32/33 διὸ... οὐκέτι: cf. Proleg. IV 14sq. || 35 ὡς εἴρηται: 1. 32sq. (qui locus non in Sch. Dion. Thr.) || 36-42 γέγονε... ἐκωμῴδουν: cf. Proleg. IV 16-20 || 37 Γοὐχ m ὃ φιλόσοφος: cf. Sch. Dion. Thr. (XVIIIa) 42; Tz Proleg. Ar. (XIa) I 99 || 39 ὡς

εἴρηται: 1. 3844. (ubi ἐν ταῖς κώμαις non in Sch. Dion. Thr.) || 43-44 ἔστι... τυπουμένη: cf. Sch. Dion. Thr. (XXVIIIb) 4, 2-4 ||

21

C, cf. 36 38

λέξιν: sic pro λεώς codd.

(λέξεως Sch. Dion. Thr. codd. O4V et sequente λεὼς

p. 19, 8 Hilgard) || 21/22 alt. vers. in Sch. Dion. Prolegomena p. XXXII || 26 ἐπεὶ: cett., ἐπὶ P τῆς μὲν: cett., μὲν τῆς πὶ || τεχνίτης: τεχνήτης MV xwu@dol: ita Tr! in Proleg. IV (Ll 18) || οὖν:

39 ἤγουν:

RegM(hic

non

Thr. traditum (l. 23) om. codd.; || ἀεὶ: om. P || 31 ἔτι: om. R || (hic sine accent.) || 6: om. R || cett., μὲν οὖν V || ot: om. R ||

$, ut Stud.)CV(hic Ayoöv ex corr. m?) , ἢ RP

|| 40 κῶμος:

sic etiam Vitae thomanae (XXXIII 2) rec. ^, 1. 2 || 43 πράξεως: γελοίας add. Bergk || καϑαρτήριος : vadap(superscr. «p? ’) Reg, x«9ao(superscr. 19) R; χαϑαρτυκῶν Sch. Dion.

Thr. ||

XIb

45

50

55

60

65

41

παϑημάτων, συστατικὴ τοῦ βίου, διὰ γέλωτος καὶ ἡδονῆς τυπουμένη. διαφέρει δὲ τραγῳδία κωμῳδίας, ὅτι ἢ μὲν τραγῳδία ἱστορίαν ἔχει καὶ ἐπαγγελίαν πράξεων γενομένων, κἂν ὡς ἤδη γινομένας σχηματίζῃ αὐτάς, N δὲ κωμῳδία πλάσματα. περιέχει βιωτικῶν πραγμάτων, καὶ ὅτι τῆς μὲν τραγῳδίας σκοπὸς τὸ εἰς ϑρῆνον κινῆσαι τοὺς ἀκροατάς, τῆς δὲ κωμῳδίας εἰς γέλωτα. καὶ πάλιν καϑ' ἑτέραν διαίρεσιν" τῆς κωμῳδίας τὸ μέν ἐστιν ἀρχαῖον, τὸ δὲ νέον, τὸ δὲ μέσον. διαφέρει οὖν τῆς νέας ἡ παλαιὰ κωμῳδία χρόνῳ, διαλέκτῳ, ὕλῃ μέτρου, διασκευΐῇ. χρόνῳ μέν, καϑὸ $ μὲν νέα ἐπὶ ᾿Αλεξάνδρου ἦν, ἡ δὲ παλαιὰ ἐπὶ τῶν ΓΠελοπονησιακῶν 7 {Πελοποννησιακῶν m] εἶχε τὴν ἀκμήν. διαλέκτῳ δέ, καϑὸ ἡ μὲν νέα τὸ σαφέστερον ἔσχε τῇ νέᾳ κεχρημένη ᾿Ατϑίδι, ἡ δὲ παλαιὰ τὸ δεινὸν καὶ ὑψηλὸν τοῦ λόγου᾽ ἐνίοτε δὲ καὶ ἐπιτηδεύουσι λέξεις τινάς. ὕλῃ 96, καϑὸ N μὲν νέα τῷ ἰαμβυεῷ μέτρῳ ἐπὶ πλεῖστον χρῆται, σπανίως δὲ καὶ ἑτέροις μέτροις, τῇ δὲ παλαιᾷ πολυμετρία τὸ σπουδαζόμενον. διασκευῇ δέ, ὅτι ἐν μὲν τῇ νέᾳ χορῶν οὐκ ἔδει, ἐν ἐκείνῃ δὲ xal 7 μάλιστα. καὶ αὐτὴ δὲ 7) παλαιὰ ἑαυτῆς διαφέρει" καὶ γὰρ οἱ ἐν τῇ ᾿Αττυκῇ πρῶτον συστησάμενοι τὸ ἐπιτήδευμα τῆς κωμῳδίας -- ἦσαν δὲ οἱ περὶ Σουσαρίωνα -- τὰ πρόσωπα ἀτάκτως εἰσῆγον καὶ γέλως ἣν μόνος τὸ κατασκευαζόμενον. ἐπιγενόμενος δὲ ὁ Κρατῖνος κατέστησε μὲν πρῶτον τὰ ἐν τῇ κωμῳδίᾳ πρόσωπα μέχρι τριῶν, στήσας τὴν ἀταξίαν, καὶ τῷ χαρίεντι τῆς κωμῳδίας τὸ ὠφέλιμον προσέϑηκε τοὺς κακῶς πράσσοντας διαβάλλων x«i ὥσπερ δημοσίᾳ μάστιγι τῇ κωμῳδίᾳ χολάζων᾽ ἀλλ᾽ ἔτι μὲν καὶ οὗτος τῆς ἀρχαιότητος μετεῖχε καὶ ἠρέμα πως τῆς ἀταξίας" ὁ μέντοι Ye ᾿Αριστοφάνης μεϑοδεύσας τεχνωκώτερον τὴν κωμῳδίαν ἐν ταύτῃ ἀνέλαμψεν ἐν ἅπασιν ἐπίσημος φανείς. ὁ δὲ γέλως τῆς κωμῳδίας ἔκ τε λέξεων καὶ πραγμάτων ἔχει τὴν σύστασιν" ἐκ μὲν τῶν λέξεων κατὰ τρόπους ἑπτά. πρῶτον χαϑ᾽ ὁμωνυμίαν, ὡς τὸ

44-47 διαφέρει... πραγμάτων:

cf. Sch. Dion. Thr.

(XVIIIb)

1, 8-10

|| 47-48 καὶ

ὅτι... γέλωτα: cf. Proleg. IV 20-22 || 49-66 τῆς κωμῳδίας .. . φανείς : cf. Proleg. V 1-26 || 67-80 ὁ δὲ κτλ.: cf. Proleg. VI ||

44 post τυπουμένη cetera latine R || 46 γινομένας: cett., γινομένων P (non γενομέvov, ut Stud.) || oxnuariin: σχηματίζει V || 50 τὸ δὲ μέσον: v. ad Proleg. V 2 || 51 ὕλῃ μέτρου:

punct.

med.

eras. post ὕλῃ et -ou ex -o in μέτρου

Reg

sententiam

propter

lacunam in 55 (in Reg quoque non indicatam) claudicare intellegens || 55 μὲν νέα x74.: cf. Proleg. V 8 || 56 παλαιᾷ: cett., νέα C || 58 τῇ: om. Reg V || 59 Σουσαρίωνα: corrupt. Proleg. V 13; h.l corrigi potuit ex l. 21, ubi recte in fonte traditum (cf. Sch. Dion. Thr. (XVIIIa) 19 || τὰ: om. P || 60 μόνος: cett., μόνως P || ὁ: om. P || 63 xaxGc: cett., κακὸν P || πράσσοντας: cett., -ττ V; -oo- Tr! in Proleg. V (19) || 66 ἀνέλαμψεν: cett., ἐνέλαμψεν VP || 68 τῶν λέξεων: τῆς λέξεως Proleg. VI 2 ||

42

70

75

xIb

Γδιαφορουμένοις᾽ γ[διαφορούμενον᾽᾽ m] σημαίνει γὰρ τό τε “'διαφόροις οὖσι καὶ τὸ “᾿ἐπικερδέσι᾽᾽. δεύτερον κατὰ συνωνυμίαν, ὡς τὸ ἥκω καὶ κατέρχομαι᾽" ταὐτὸν γάρ ἐστιν. τρίτον κατὰ ἀδολεσχίαν, ὡς ὅταν τις τῷ αὐτῷ ὀνόματι πολλάκις M χρήσαιτο. τέταρτον κατὰ παρωνυμίαν, ὡς ὅταν τῷ κυρίῳ ἔξωϑέν τι κατάϑηται, ὡς τὸ "uopuxE" r/"utyxE? m] καλοῦμαι Μίδας. πέμπτον κατὰ ὑποκορισμόν, ὡς τὸ “Σωκρατίδιον᾽, “ἘΛριπίδιον᾽. ἕκτον κατὰ ἐναλλαγήν, ὡς τὸ 60 Βδεῦ δέσποτα, ἀντὶ τοῦ à Zeb. ἕβδομον κατὰ σχῆμα λέξεως τοῦτο δὲ ἢ φωνῇ γίνεται ἢ τοῖς ὁμογενέσιν. ἐκ δὲ τῶν πραγμάτων κατὰ τρόπους δύο᾽ πρῶτον κατὰ ἀπάτην, ὡς Στρεψιάδης πεισϑεὶς JU

3

Dd

s

^5

FA

1

δύ

b]

»

mM

J,

/

\

ἀληϑεῖς εἶναι τοὺς περὶ ψύλλης λόγους 80

.

2

,



J

\

,



J

δεύτερον κατὰ ὁμοίωσιν

.

οἵ

M



[4

7) δὲ ὁμοίωσις

εἰς δύο τέμνεται, ἢ εἰς τὸ βέλτιον, ὡς ὁ Ξανϑίας εἰς ΓΗρακλὴῆν 7 [ Ἡρακλὴ m], 7| εἰς τὸ χεῖρον, ὡς ὁ Διόνυσος εἰς ΓΞανϑίαν v [Ἡρακλῇ m].

70/71

ἥχω

Meineke

... ἔστιν: ct. Ar. Ran.

IV p. 688,

338b

=

FAC

1156sq. I p. 962,

|| 73 μώμαξ 27 Edm.

(μίμαξ)

ll 74

... Μίδας:

Σωκρατίδιον:

FCG cf.

Ar.

Nub. 223, 237, 746 | Εὐριπίδιον: cf. Ar. Ach. 404, 475 || 75 ὦ... δέσποτα: Meineke l.c. —1.c. 28 Edm. || 77 Στρεψιάδης x23. : cf. Ar. Nub. 144—153 || 79 Ξανϑίας εἰς Ἡρακλῇ(ν) : cf. Ar. Ran. 494-500 || 80 Διόνυσος εἰς Ξανϑίαν: Lc.; ... εἰς Ηρακλῇ:: antequam in Ranarum

exordio

in

scaenam

prodit;

Hercules,

adhuc

inter

mortales,

dignitate

minor (nisi dittographia) ||

69 διαφορουμένοις:

VI

2

|| 69/70

casus desinentia non est in compendio

σημαίνει...

ἐπικερδέσι:

aliter Proleg.

VI

(uv) Reg; cf. Proleg.

3; in vocis

corruptae

διαφορουμένοις interpretatione διαφοροῦμαι habetur pro διαφέρω et pro συμφέρω || 70 τὸ

ἐπικερδέσι: Proleg. VI Proleg. VI χκαϑάπτηται

cett., ἐπικαρδέσι P || 71 γάρ ἐστιν: γὰρ (lac.) P || 72 χρήσαιτο: χρήσηται 5 || ὡς ὅταν: ita Tr! in Proleg. VI 6 || 73 κυρίῳ: κυρίῳς (sic) P || τι: cf. 6 || κατάϑηται: καϑηται superscr. τά Reg (fort. ex lectione καϑήάπτἼηται; Chis (quod Kaib. h.l. scripsit) pro ἅπτηται Proleg. VI 6 || μώμαξ: ct.

ad Proleg. VI 6 || 74 Μίδας:

cf. ad Proleg. VI 7 || κατὰ: x«9* P, sicut κατ᾽ 1. 75 et

x«9* 1. 78 || 75 ἐναλλαγήν: ut Tr! (et iam Venetus) in Proleg. VI 8; ἀναλλαγὴν V || 763:

cett,

ἡ Ῥ

|| φωνῇ:

cett,

φωνὴ

CP;

cf.

de hac

voce deque

praecedenti

ad

Proleg. VI 9 | ἣ τοῖς: fjrow; (sic) C || 78 ψύλλης: ψυχῆς codd., ut Proleg. VI 11 || 79 ἹἩρακλῆν: ut Tr! in Proleg. VI 12; Hex: -» add. V? || 80 Ηρακλῇ: -v add. V? ||

43 XIc. ANONYMUS

CRAMERI

II

ἰστέον, ὅτι ᾿Αλέξανδρος ὁ Αἰτωλὸς καὶ Λυκόφρων ὁ Χαλκιδεὺς ὑπὸ μαίου τοῦ Φιλαδέλφου προτραπέντες τὰς σκηνικὰς διώρϑωσαν βίβλους, φρων μὲν τὰς τῆς κωμῳδίας, ᾿Αλέξανδρος δὲ τὰς τῆς τραγῳδίας, ἀλ ὰ IN σατυρικάς. ὁ γάρτοι Πτολεμαῖος φιλολογώτατος ὧν διὰ Δημητρίου τοῦ *

ρέως

καὶ

Z

x

-.

δί

&£vepov

b



ἐλλογίμων

/

5

à

δὲ

ἀνδρῶν

;

3



c

8

M

τ

δαπάναις

δί

χλλὰ

βασιλικαῖς

J

Y

x

ἁπανταχόθεν

D

ε

M

τὰς

^9

*

βίβλους εἰς ᾿Αλεξάνδρειαν συνήϑροισεν καὶ δυσὶ βιβλιοϑήκαις ταύτας ἀπέϑετο, ὧν τῆς ἐκτὸς μὲν ἣν ἀριθμὸς τετρακισμύριαι δισχίλιαι ὀχταχκόσιαι, τῆς δὲ τῶν &voxrÓpov ἐντὸς συμμιγῶν μὲν βίβλων ἀριϑμὸς τεσσαράκοντα μυριάδες, ἀμιγῶν δὲ καὶ ἁπλῶν μυριάδες ἐννέα (v τοὺς πίνακας ὕστερον Καλλίμαχος ἀπεγράψατο. ᾿Ερατοσϑένει δὲ ἡλικιώτῃ Καλλιμάχου παρὰ τοῦ βασιλέως τὸ τοιοῦτον ἐνεπιστεύϑη βιβλιοφυλάκιον. τὰ δὲ συνηϑροισμένα βιβλία οὐχ Ελλήνων μόνον, ἀλλὰ καὶ τῶν ἄλλων ἁπάντων ἐθνῶν ἦσαν, καὶ δὴ καὶ “Ἑβραίων αὐτῶν. τὰς IN οὖν τῶν ἄλλων ἐθνῶν σοφοῖς ἀνδράσιν ἐξ ἑκάστου É9vouc τῆν TE οἰκείαν φωνὴν τὴν τε τῶν ᾿λλήνων καλῶς εἰδόσι τὰς ἐξ ἑκάστου ἐγχειρίσας, οὕτως ἑρμηνευϑῆναι αὐτὰς πεποίηκεν εἰς τὴν ἑλλάδα γλῶτταν, ὅτε δὴ καὶ τὰς τῶν "Eßpatwv διὰ τῶν ἑβδομήκοντα ἑρμηνευϑῆναι πεποίηκεν. οὕτω μὲν οὖν μετενεχϑῆναι τὰς τῶν ἄλλων ἐθνῶν εἰς τὴν ἑλλάδα φωνὴν πεποίηκε" τὰς δέ γε σκηνικὰς ᾿Αλέξανδρός τε, ὡς ἔφϑην εἰπών, καὶ Λυκόφρων διωρϑώσαντο, τὰς δέ Ye ποιητυκὰς Ζηνόδοτος πρῶτον καὶ ὕστερον ᾿Αρίσταρχος διωρθώσαντο. καίτοι τὰς ὁμηρικὰς ἑβδομήκοντα δύο γραμματικοὶ ἐπὶ Πεισιστράτου τοῦ ᾿Αϑηναίων τυράννου διέϑηκαν οὑτωσὶ σποράδην οὔσας τὸ πρίν" ἐπεκρίϑησαν δὲ κατ᾽ αὐτὸν ἐκεῖνον τὸν καιρὸν ὑπ᾽ ᾿Αριστάρχου καὶ Ζηνοδότου, ἄλλων ὄντων τούτων τῶν ἐπὶ Πτολεμαίου διορϑωσάντων. οἱ δὲ τέσσαρσί τισι τὴν ἐπὶ Πεισι3



3

\

Lad

>

M

x

e

x

7

3

3

c

KH

x

Pad

»

2

»

3

m

NJ

Àj

14

?

=

20

AME

IIcoAcΛυκόκαὶ τὰς Φαλη-

Pas

(ult.

x

D

τω



διωρϑώσαντο) : cf. Tz

φιλοσοφωτάτη

...

ψυχή

Tz.

ποιητικὰς ... διωρϑώσαντο: cf. Tz 1. 35-37

Tz 1. 30)

1

5.

3

1. 5

||

x





u

»

ς

2

A

II

;

[A

9 Καλλίμαχος:

test.

cf. Tz 1. 24-25 et 32-33

1-24 14a

"n

,

4

.

»

B, p. 198 Leeuw.;

(XIa)

x

δέ

»

XVI

2 Cant.

||

|| 4 φιλολογώτατος: Pf.

||

19

τὰς

δέ γε

|| 20-22 καίτοι... Ζηνοδότου:

|| 21 διέϑηκαν ... πρίν: variat (συνετέϑησαν

| 22/23 ἄλλων ... διορϑωσάντων: nova;

;

t€

>

x

P b Kaib.;

Ar.

2

/

/

Proleg.

uU

,

3

M



/

3

e

XIc = IXa Db inde a p. xix in.; VI

1-18

-

A

2

x

.

m



»

D

Ζ

et τεμαχίοις

περιφερόμεναι

cf. Prolegomena p. XXXIII

||

23-25 oi δὲ... ᾿Επικογκύλῳ: cf. Tz Proleg. Ar. I 147-149 (longius distat II 27-29) ||

XIc MCVP

(v. ad XIb)

|| σημείωσαι

1 ὁ (pr.): om. V || 3 δὴ: om. V 8petxv: ἀλεξανδρίαν C || ἀπέϑετο: μὲν P || 10 ἀπεγράψατο: etiam É9vouc: ἀνδράσι ceteris omissis P 17 δέ ye: cett., δὲ P

ὅλον ὡραῖον περὶ βιβλίων συναγωγῆς

mrg. C ||

|| 4 γάρτοι: etiam M (om. Stud.), γὰρ P || 6 ᾿Αλεξάνcett., éné9ero P || 7 μὲν ἦν: etiam M (om. Stud.), M, ἐπεγράψατο P (non M, ut Stud.) || 13 ἀνδράσιν .. || 14 εἰδόσι: εἰδότας MICV!, εἰδόσι M? (σι mrg.) V?P ||

|| 19 δέ γε: cett.,

δὲ P

|| 23

Πτολεμαίου... τὴν ἐπὶ: om. V

||

44

XIC

στράτου 25

35

καὶ

ποιητικὰς

^

πλεῖστοι

[14

[4

λόντων

45

᾽Ορφεῖ

Kporwviam,

Ζωπύρῳ

᾿Ηρακλεώτῃ,

ἐξηγήσαντο᾽

Δίδυμος,

Τρύφων,

᾿Απολλώνιος,

Ηρωδιανός, Πτολεμαῖος ᾿Ασκαλωνίτης, καὶ οἱ φιλόσοφοι Πορφύριος, Πλούτάρχος καὶ Πρόκλος, ὡς καὶ πρὸ αὐτῶν πάντων ᾿Αριστοτέλης. ἔτι ἰστέον, ὅτι N πρώτη κωμῳδία, ἧς τὰ σκώμματα φανερὰ κατὰ πάντων ἦσαν τῶν πολιτῶν, μέχρις Εὐπόλιδος διήρκεσεν. ἐπεὶ δὲ αὐτὸς εἰς ᾿Αλκιβιάδην ὕβρισεν ὄντα τότε στρατηγὸν καὶ διελοιδορήσατο αὐτῷ, ὧν τότε ᾿Αλκιβιάδης ἐμπαράσκευος πρὸς πόλεμον ὡς ναυμαχίας προσδοκωμένης, κελεύει τοῖς ? > fo. / »_Xx στρατιώταις συλλαβεῖν- abrov' οἱe δὲ\ συλλαβόντες αὐτὸν, ὡςt μένA τινές2 φασιν, παντελῶς ἀπέπνιξαν αὐτὸν εἰς τὴν ϑάλασσαν, ὡς δ᾽ ἄλλοι, δεδεμένον αὐτὸν σχοίνῳ ἀνῆγόν τε καὶ κατῆγον εἰς τὴν ϑάλασσαν, οὐ μέντοι καὶ ἀπέπνιξαν παντελῶς, τοῦ ᾿Αλκιβιάδου λέγοντος ᾿βάπτε με σὺ ϑυμέλαις, ἐγὼ δέ σε ἁλμυροῖς ὕδασι κατακλύσω᾽᾽. καὶ οὕτω δὴ N διαφϑαρέντος τοῖς κύμασι παντελῶς T) καὶ περισωϑέντος ψήφισμα ἔϑετο ᾿Αλκιβιάδης μηκέτι φανερῶς, ἀλλὰ συμβολικῶς κωμῳδεῖν. τότε δὴ αὐτός τε ὁ Εὔπολις καὶ Κρατῖνος καὶ ᾿ / , A X ἢ Φερεχράτης καὶ ἢ Πλάτων καὶ > ᾿Αριστοφάνης αὐτὸς τὰN συμβολικὰ N μετεχειρίσαντο σκώμματα, ἣ δὴ δευτέρα κωμῳδία ἐλέγετο, μέχρις οὗ μηδὲ συμβολικῶς ἐϑε€

40

ἀναφέρουσιν:

᾿Ονομακρίτῳ ᾿Αϑηναίῳ καὶ ᾿Επικογκύλῳ. ὕστερον δὴ ταύτας ἁπάσας σκηνωκάς τε

30

διόρϑωσιν

L



τῶν

A

[A

πολιτῶν

5

x

B

H

σκώπτεσϑαι

[4

,

N

^

Z

/

,

-

d

\

Li

Ped

3

εἰς δούλους μόνους καὶ ξένους ἔσκωπτον,

δὴ τρίτη ἦν κωμῳδία, αὐξηϑεῖσα ἐπὶ Μενάνδρου ἴδιον δὲ κωμῳδίας μὲν τὸ μεμιγμένον ἔχειν τοῖς δὲ πένθη καὶ συμφοράς σατυρικῇς δὲ οὐ τὸ ἀπὸ ὡς ὁ Εὐριπίδου ᾿Ορέστης καὶ "Αλκηστις καὶ



καὶ Φιλήμονος. σκώμμασι γέλωτα, τραγῳδίας πένϑους εἰς χαρὰν καταντᾶν, f| Σοφοχλέους ᾿Ηλέκτρα, ἐκ

βέρους, ὥσπερ τινές φασιν, ἀλλ᾽ ἀμιγὴ καὶ χαρίεντα καὶ ϑυμελικὸν ἔχει γέλωτα, ,

e

[4

>

39.

3

m9

M

[4

M

M

»

,

ad 25 ἀϑηνοδωρω ἐπικλην κορδυλίωνι. sic int. m! (καγ 7) P

25-28 ὕστερον... ᾿Αριστοτέλης : cf. Tz Proleg. Ar. 18-15 || 29-43 ἔτι... Φιλήμονος: cf. ib. 87-104 || 44-59 ἴδιον... ϑεούς: cf. Tz Proleg. Ar. II 58-75 || 25 xoi ᾿Επικογκύλῳ: καὶ ἐπι (hoc superscr. m!) κογκύλω M, καὶ ἐπικογκύλω CV (lineolam nomen proprium indicantem superscr. C), καὺ ἐπὶ κογκυλω P (cf. M, ubi

καὶ in compendio)

|| ad 25 : sc. coniectura nitens in ἀϑηναίω, ἐπὶ, κογκυλω; at Athe-

nodorus cognomine Cordylio (cf. Plut. Cat. min. 10), Stoicus bibliothecae pergamenae praefectus (Diog. Laért. VII 34), saec. II-I a. C. vixit || 26 πλεῖστοι: cett., πλεῖστον P || 30 τῶν πολιτῶν: τῶν etiam M (om. Stud.), om. P || μέχρις: C, ué(super-

scr. xp)

M

(qui 1. 41 plene

μέχρις), μέχρι V (ex silentio Studemundi),

uev P

|

διήρκεσεν: cett., διήρκεσαν P || ἐπεὶ: cett., ἐπειδὴ P || 33 συλλαβόντες αὐτὸν: cett., συλλαμβάνοντες αὐτὸν verbis σχοίνῳ ... ϑάλασσαν (35) ibi etiam scriptis h.l. deletis P ||

39 ὁ EóroAc: ὁ om. P || 41 9: cett., ἡ P || 42 3: cett.,

ἡ P || 45 συμφοράς: etiam M

(non συμφοραί, ut Stud.), συμφοραί V || καταντᾶν: cett., ἀπαντᾶν P || 46 δ: om. V || 46/47 ἐκ μέρους: hoc non in Tz (II 60); praem. , Cram. et Db, sine , Stud. Kaib.

Leeuw. Cant. ||

XIC οἷον" Ηρακλῆς

πραϑεὶς τῷ Συλεῖ ὡς γεωργὸς

τὸν ἀμπελῶνα ἐργάσασϑαι, 50

νωτοφορήσας \

»y

7

*

3

cm



Past

x

M

65

δοῦλος ἔσταλται εἰς τὸν ἀγρὸν

δὲ δικέλλῃ προρρίζους τὰς ἀμπέλους

τε αὐτὰς εἰς τὸ οἴκημα τοῦ ἀγροῦ

?

,

60

ἀνεσπακὼς

ἄρτους τε μεγάλους

ἐποίησε

καὶ τὸν κρείττω τῶν βοῶν ϑύσας καὶ τὸν πιϑεῶνα διαρρήξας καὶ τὸν κάλλιστον πίϑον ἀποπωμάσας τὰς ϑύρας τε ὡς τράπεζαν ϑεὶς ἤσϑιε καὶ ἔπινεν ἄδων, καὶ τῷ προεστῶτι δὲ τοῦ ἀγροῦ δριμὺ ἐνορῶν φέρειν ἐκέλευεν ὡραϊά τε καὶ πλακοῦντας᾽ καὶ τέλος ὅλον ποταμὸν πρὸς τὴν ἔπαυλιν τρέψας τὰ πάντα κατέκλυσεν. ἔστι δὲ τὸ τοιοῦτον Εὐριπίδου Span" τοιαῦτα δέ εἰσι τὰ σατυρικὰ δράματα. τέλος δὲ τραγῳδίας μὲν λύειν τὸν βίον, κωμῳδίας δὲ συνιστᾶν αὐτόν, σατυρυκῇς δὲ τοιούτοις ϑυμελικοῖς χαριεντισμοῖς καϑηδύνειν αὐτόν. Aupuxol δέ, οἱ καὶ κυχλικοὶ καὶ διϑύραμβοι, ἢ ἀθλητὰς ἀγῶσι νικῶντας éxfjvouv, ἢ τὸν Διόνυσον ὕμνουν ἣ ἑτέρους ϑεούς. ἔτι ἰστέον, ὅτι κατὰ Διονύσιον καὶ Κράτητα καὶ Εὐκλείδην μέρη κωμῳδίας εἰσὶ τέσσαρα πρόλογος, μέλος χοροῦ, ἐπεισόδιον καὶ ἔξοδος. καὶ πρόλογος μέν ἐστι τὸ μέχρι τοῦ χοροῦ τῆς εἰσόδου, 7) δὲ ἅμα τῇ εἰσόδῳ τοῦ χοροῦ λεγομένη ῥῆσις μέλος καλεῖται χοροῦ ἐπεισόδιον δέ ἐστι μέλος μεταξὺ μελῶν καὶ ῥήσεων δύο χορῶν ἔξοδος δέ ἐστιν ἣ πρὸς τῷ τέλει τοῦ χοροῦ ῥῇσις. μέρη δὲ παραβάσεως ἑπτά" ἑπτάκις γὰρ ὁ χορὸς ὠρχεῖτο, ἐπειδὰν εἰς τὴν ὀρχήστραν εἰσήρχετο, ἣν δὴ καὶ λογεῖον καλοῦσιν. ἢ μὲν οὖν πρώτη ὄρχησις κομμάτιον ἐλέγετο, ἣ δὲ M

55

45

/

x

e

MJ

3

M

mI

,



Pad

x

"

H

͵

[od

*

[4

>

M

Dd

x

\

Aw



M

[A

'

J

!

M

^

X

-



Far

2

/

\

Io

»

[4

\

>

Z

3

u

;

/

/

^5

M

\

J

7

\

»

Α

"

m0

,

M67

3

A

[4

X

ad 60 ἴσως εὐβουλίδην. int. m! P

60-65 μέρη ... ἑπτά: cf. Tz Proleg. Ar. I 106-111; quae praecedunt (κατὰ ... Εὐκλείδην), ap. Tz postea dicuntur (l. 111) et ad hunc locum nondum pertinent || 65-78 ἑπτάκις... παράβασις: quae a Tz Dionysio c.s. tribuuntur (sc. Proleg. VII et Xa), hic ordine mutato et correcta (prima pars parabaseos xouudriov evasit et

altera parabasis propria; v. App. II ad 66) repetuntur || 65 ἑπτάκις... ὠρχεῖτο: cf. Tz Proleg. Ar. I 127 || 65/66 ἐπειδὰν... καλοῦσιν: cf. ib. 119 || 66-70 ἡ μὲν. ἀντεπίρρημα: cf. ib. 129-132

(1. 128sq. inferius transp.)

||

48 mrg. σημείωσαι ἡρακλῇς C || 50 νωτοφορήσας: βωτοφορήσας (ß ex v, ut vid.) C ||

τε: cett., δὲ C || τοῦ ἀγροῦ: γεωργοῦ expunct. praem. MP, τοῦ ἀγροῦ super expunct. γεωργοῦ C || ἄρτους: ex ψωμοὺς (Amb) in Tz (II 65) || 51 πιϑεῶνα: πυϑεῶνα C, τιϑεῶνα V || 52 ἤσϑιε: cf. lectio codd. in Tz (II 67) || 54 ἔπαυλιν: MV, ἐπαυλην (sic) C, ἔπαυλον P || 56 σατυρικῆς cett., σατυρικοῖς V || 59 ἑτέρους: cett., ἑτέρου V || ad 60: ex eodem Diog. Laört., ut opinor, ac Athenodorus ad 1. 25, apud quem II 108

post philosophum megaricum Euclidem eius sectator Eubulides nomine affertur || 62 τοῦ ... εἰσόδου: τῆς τ. x. εἰσόδου Cant., sine causa || τῆς εἰσόδου ... τοῦ χοροῦ: om. P (homoeotel.) || «5j. . . χοροῦ: cett., τ. x. τῇ εἰσόδῳ C || 63 μέλος (alt.): sic Amb in Tz Proleg. Ar. I 109 || ῥήσεων: cett., ῥήσεως C || 64 mrg. σημείωσαι ὅλον C || 65 ὠρχεῖτο: c ex o C, ὀρχεῖτο P || ἐπειδὰν : cett., ἐπειδὰν δὲ P || 66 κομμάτιον.... δευτέρα: mrg. M auctore huius tractatus Tzetzam eiusque fontem corrigente ||

46

70

XIC

δευτέρα παράβασις ὁμωνύμως τῷ γένει ἐκαλεῖτο" καὶ γὰρ τὸ ὅλον τοῦτο τὸ ἑπτάστροφον σχῆμα παράβασις ἐκαλεῖτο᾽ T) δὲ τρίτη μακρόν, ἣ δὲ τετάρτη Q9, καὶ στροφή, ἣ δὲ πέμπτη ἐπίρρημα, ἡ δὲ ἕκτη ἀντῳδὴ καὶ ἀντίστροφος, 1, δὲ ἑβδόμη ἀντεπίρρημα. εἰσελθὼν οὖν ὁ χορὸς εἰς τὴν ὀρχῆστραν μέτροις τισὶ διελέγετο τοῖς ὑποκχριταῖς καὶ πρὸς τὴν σκηνὴν ἑώρα τῆς κωμῳδίας. ἂν οὖν ὡς ἐκ πόλεως ἐβάδιζε πρὸς τὸ ϑέατρον, διὰ τῆς ἀριστερᾶς ἁψίδος ἔβαινεν ἂν δ᾽ ὡς ἀπ’ ἀγροῦ, διὰ τῆς δεξιᾶς, τετραγωνιζόμενός τε 6 χορὸς πρὸς μόνους ἑώρα τοὺς ὑποκριτάς᾽ ἀπελθόντων δὲ τῶν ὑποκριτῶν πρὸς ἀμφότερα τὰ μέρη τοῦ δήμου ὁρῶν ἐκ τετραμέτρων δεκαὲξ στίχους ἀναπαίστους ἐφϑέγγετο, καὶ τοῦτο ἐχκαλεῖτο στροφή " εἶτα ἑτέρους τοιούτους ἐφθέγγετο, καὶ ἐκαλεῖτο ἀντίστροφος " ἅπερ ἀμφότερα οἱ παλαιοὶ ἐπίρρημα ἔλεγον. ὅλη δὲ ἡ πάροδος τοῦ χοροῦ ἐκαλεῖτο παράβασις. συμβαίνει δὴ τὸ ἐπίρρημα πέντε σημαίνειν: αὐτό τε τὸ οἰκεῖον σημαινόμενον, καὶ τὴν στροφὴν καὶ ἀντίστροφον καὶ ᾧδὴν καὶ ἀντῳδήν, ἐπειδὴ 7) μὲν στροφὴ τὴν δὴν σημαίνει, ἡ δὲ ἀντίστροφος τὴν ἀντῳδήν. γένοιτο δ᾽ ἂν σαφεστέρα 7) τῶν τοιούτων διδασκαλία (8L πως. ἐν ἐαρινῷ καιρῷ πολυτελέσι δαπάναις κατεσκευάζετο N σκηνὴ τριωρόφοις οἰκοδομήμασι, πεποικιλμένη παραπετάσμασι καὶ ὀθόναις λευκαῖς καὶ μελαίναις, βύρσαις τε παταγούσαις καὶ χειροτινάκτῳ πυρί, ὀρύγμασί τε καταγαίοις καὶ ὑπογαίοις xoi ὑδάτων δεξαμεναῖς εἰς τύπον ϑαλάσσης, Ταρτάρου, “Αἰδου, κεραυνῶν καὶ βροντῶν, γῆς καὶ νυκτός, οὐρανοῦ, ἡμέρας καὶ ἀνακτόρων, καὶ πάντων ἁπλῶς αὐλάς TE οὐ μικρὰς εἶχεν ἐξειργασμένας καὶ ἁψίδας εἰς τύπον ὁδῶν. διὰ μὲν οὖν ἀριστερᾶς ἁψίδος ἐχώρουν, εἰ ὡς ἐκ πόλεως ἦσαν ὁδεύοντες ὡς πρὸς ἀγροὺς ἢ καὶ ϑέατρα᾽ ἂν δὲ πρὸς πόλιν ὡς ἐκ ϑεάτρων ἡ ἀπ᾽ ἀγροῦ, διὰ δεξιᾶς. τοιαύτη μὲν ἣ τῆς σκηνῆς ἐργασία. τὰ σκηνικὰ δ᾽ ἀπ᾽’ αὐτῆς καλούμενα δράματα καὶ πρακτικῶς ἐτελεῖτο καὶ λογικῶς" σύστασις δέ τούτων ὑπῆρχε τὰ τῶν ὑποκριτῶν πρόσωπα. ταῦτα δὲ τοῖς μὲν τραγικοῖς καὶ σατυρικοῖς ἀνὰ δεκαὲξ ἦσαν, ὁ κωμικὸς δὲ εἶχεν εἴκοσι τέσσαρα᾽ ἃ δὴ πρόσωπα ὑποχριτικὰ τῶν τριῶν σκηνωκῶν ποιημάτων τὰ οἰς

75

80

85

3

3

35»

/

E

90

-

MJ

3

x

\

fe

pud

\

A

.

\

τὰ

*

δὲ

3

,

>

3

M

5

/

>



,

Z

[4

3

,

ς

M

,

[4

^

!

*

/

,

\

,

5.

3

M

,

4

e

e



7

1

^

*

M



c2

Σ

x

͵

Du

x

70-71 εἰσελϑὼν .. . κωμῳδίας : cf. ib. 119-121 || 71-75 ἂν oov . . . ὁρῶν: cf. ib. 125128 || 75-78 ἐκ τετραμέτρων ... παράβασις: cf. ib. 121-125 || 78-80 συμβαίνει ... ἀντῳδήν: haec ex Tzetzae observatione critica (ib. 136-139) || 81-90 γένοιτο...

ἐργασία: cf. Tz Proleg. Ar. II 76-86 || 91-100 τὰ σκηνικὰ ... μυρία: cf. ib. 87-97 ||

67 τοῦτο τὸ: cett., τοῦτο P || 68 σχῆμα: ὄρχημα Tz Proleg. Ar. I 129 || 72 &it8oc: hoc accent. h.l. et postea codd. || 73 τε: etiam P (non τι, ut Stud.) || 75 τετραμέτρων:

cett., τετραμέτρου P

|| 77 πάροδος:

cett., πρόσοδος P || 78 δὴ: cett., δὲ V

81 à8L πως: cett., ὡδέπως P || 87 ὁδῶν: οδῶν (sic) P, unde ὀρῶν Cramer κῶς; cett., λογυκῆς V ||

||

|| 92 Aoyı-

XIC 95

nein τῷ x«9' ἑνὶ αὐτῶν x«i οἰκείῳ ἠϑροισμένα δρῶντά τι χορὸς ἐκαλεῖτο. διαιρεϑεὶς δὲ ὁ χορὸς εἰς τμήματα δύο ἡμιχόρια ὠνομάζετο, παραχρηστικῶς δὲ; καὶ χορός᾽ εἰ δὲ καϑ᾽ ἕνα ἐτέμνετο, ὑποκριταὶ ἐκαλοῦντο κοινῷ τῷ ὀνόματι διὰ τὸ μὴ δύνασϑαι μιᾷ κλήσει περιειλῆφϑαι, ὡς ὁ χορὸς καὶ τὰ ἡμιχόρια. διαιροῦνται γὰρ τὰ μερικὰ ταῦτα εἰς πολλά᾽ εἰς προλογίζοντας, εἰς ἀγγέλους, εἰς ἐξαγγέλους, εἰς κατασκόπους, εἰς φύλακας, εἰς ἥρωας, εἰς ϑεοὺς καὶ εἰς ἄλλα μυρία. T

e

\

100

47.

,

M

€.

,

Li

.-

-

x

3

,

/

3

/

τω



Ded



M

M

Z

x

\



>

=

?

^

τούτων οὖν τῶν προσώπων TO ὅλον ἄϑροισμα, ὃ καὶ χορὸς ἐκαλεῖτο, εἰσελϑὸν 1

M

\

105

110

-

[4

7

[4]

A

x

.

597

3

3

3

7

115

7

UE

A4

EA

*

x

2

DJ

>

M

εἰς τὴν ὀρχήστραν, ἣν ἔφασαν καὶ λογεῖον — ἐκαλεῖτο δὲ 1) εἰσέλευσις εἴσοδος καὶ ἐπήλυσις καὶ ἐπίβασις καὶ πάροδος καὶ παράβασις —, εἰσελϑὸν οὖν καὶ παραβὰν εἰς τὴν ὀρχήστραν πρὸς τοὺς ὑποκριτὰς τὸν λόγον ποιούμενον, τὸ πρόσwrov βλέπον εἶχε πρὸς τὴν σκηνήν" ἐξελθόντων δὲ τῶν ὑποκριτῶν πρὸς τὸ τοῦ δήμου μέρος ἐστρέφετο T) τὸ δεξιὸν Y, τὸ ἀριστερόν καὶ πάλιν ἀντεστρέφετο πρὸς τὸ ἕτερον καὶ ἔλεγέ τι ἑκατέροις τοῖς μέρεσιν εἶτα ἐξήρχετο καὶ τέλος τὸ δράμα ἐλάμβανεν. ταῦτα μὲν οὖν ἦσαν πρακτικὰ τέσσαρα μέρη τοῦ δράματος" παράβασις, στροφή, ἀντίστροφος καὶ ἔξοδος. καὶ λογικὰ δὲ μέρη αὐτῆς τέσσαρα᾽ ἀντὶ παραβάσεως ἤγουν πρώτης βάσεως πρόλογος, ἀντὶ δὲ στροφῆς καὶ ἀντι/ » ὯΔ 5 aa E 23052) 2C PESO στρόφου WON καὶ s ἀντῳδή, 7, ἐπίρρημα καὶ 32ἀντεπίρρημα, ἀντὶ δὲM ἐξόδου Mon καὶ \ ῥῆμα ἐξιτήριον. ταῦτα μὲν τὰ τέσσαρα μέρη πρακτικὰ xal λογυκὰ τῶν ὃραματικῶν ποιημάτων ὑπῆρχε τῶν δὲ λυρρκῶν συγγραμμάτων τρία ἦσαν τὰ μέρη" στροφή, ἀντίστροφος, καὶ ἔξοδος ἢ ἐξέλευσις, πρακτικά λογικὰ δὲ ᾧδη, ἀντῳδὴ καὶ ἐπῳδός. ἡ οὖν ἀντῳδὴ τῇ WON ἰσαρίϑμους ἔχει τοὺς στίχους καὶ τοῖς αὐτοῖς μέτροις ἑκατέρα χρῆται ὁ δὲ ἐπῳδὸς διάφορα ἐκείνων ἔχει καὶ τῷ ἀριϑμῷ καὶ τῇ ποιότητι" εἰ δέ που τῷ ἀριϑμῷ ἰσάζει, τῇ γε μὴν ποιότητι οὐδαμοῦ. ἐφθέγγοντο δὲ καὶ οἱ λυρικοὶ πρὸς ἑκάτερα μέρη τοῦ δήμου ὁρῶντες, πρῶτον μὲν τὴν ᾧδήν, εἶτα τὴν ἀντῳδήν, ἐπὶ δὲ τῷ τέλει τὸν ἐπῳδὸν ἤγουν 2

A

3

>

81

ed

Del

,

2

F4

!

M

x

06

/

M

b

5

(4

*

x

M

,



3

7

7

A5

x

M

5

*

»

e



>

3

Z



3

»

3

Α

»

,

M]

3

M

54.

ι-

x

A



[A

δὶ

x

>

X

A

^

81

M

^

,

\

m

[A

x

Y

Pad

*

Y

"4

\

7

3



x

Pal

DA

101-122 cf. Tz Proleg. Ar. II 98-124 || 114-120 στροφή ... ἐπίλογον : haec valde retractata,

partim

decurtata,

epodi indole ὁ δὲ xoc

95 ἠϑροισμένα:

partim

aucta

(cf.

Tz

115-119;

accessit

notitia

de

. . . οὐδαμοῦ, 1. 116-118) ||

erravit auctor

huius tractatus insigniter, cum sententiam corru-

perit; ἠθϑροισμένως Tz Proleg. Ar. II 91 || 97 κοινῷ «à: cett., κοινῷ P || 100 μυρία: cett., μύρια CP || 101 εἰσελϑὸν: cett., εἰσελϑὼν C || 107 μέρεσιν: μέρεσι P || 1113) ἐπίρρημα : ἢ (5 M) ῥῆμα MCV?(V1?), ἐπίρρημα P; cf. Tz Proleg. Ar. II 110: 5 ἐπιρρή-

ματα || 115 τοὺς: etiam M (non τὲ, ut Stud.), om. P || 117 ei... ποιότητι: om. P (homoeotel.) || 119 τὸν ἐπῳδὸν: bis -dv ex -àv C ||

48 120

xIc—d

Tüorepewönvf τε καὶ ἐπίλογον, sic εὐχὰς τὸ πλεῖστον αὐτῶν περικλείοντες. προοίμιον δὲ τούτοις οὐκ ἦν ὡς ἐκείνοις, ὅτι ἅμα τῷ εἰσελϑεῖν εἰς τὸ ϑέατρον πρὸς τὸν δῆμον στραφέντες ἅμα τὸ αὐτὸ ἔλεγον καὶ στροφὴν καὶ προοίμιον. ε

,

*

2

͵

3

5

XId. SCHOLION EX

CAECIO POETAE

IN IN

MJ

bj

^

3

μι

"4

PLAUTINUM

COMMENTO COMOEDIARUM ARISTOPHANIS PLUTO, QUAM POSSUMUS OPULENTIAM NUNCUPARE

Alexander Aetolus et Lycophron Chalcidensis et Zenodotus Ephesius impulsu regis Ptolemaei Philadelphi cognomento, qui mirum in modum favebat ingeniis et famae doctorum hominum, graecos artis poéticae libros in unum collegerunt et in ordinem redegerunt, Alexander tragoedias, Lycophron comoedias, Zenodotus vero Homeri poémata et reliquorum illustrium poétarum. nam rex ille philosophis affectissimus et ceteris omnibus auctoribus claris disquisitis impensa regiae munificentiae ubique terrarum, quantum valuit, voluminibus opera Demetrii Phalerii et nonnullorum praeterea senum 10

duas bibliothecas fecit, alteram extra regiam,

alteram autem in regia. in exteriore autem fuerunt milia voluminum quadraginta duo et octingenta; in regiae autem bibliotheca voluminum quidem commixtorum volumina quadringenta milia, simplicium autem

XId

=

Xa Db; app. VI p. 31 Kaib.

(partim); primus ed. F. Ritschl, Die alexan-

drinischen Bibliotheken etc. p. 3 || cf. Koster, Scholion Plautinum Proleg. Ar. (XIa) II 1—20 || 13 Callimachus: Test. 14d. Pfeiffer ||

|| 1-18 cf. Tz

120 ὑστερεῳδήν : ὑστερεωδήν (-ἣν) MCP, ὑστερωδὴν V? (-ὥδην Vi); ὑστερῳδὴν edd. inde a Db vocem corruptam nequiquam corrigentes, nam ὑστερεωδήν auctor huius tractatus ipse scripsit deceptus verborum ὑστέραν ὠδήν codicis Tzetzae Amb fallaci scriptura; ibi enim compendium -«v superiori parti litterae e simile, quae in ligatura

est cum littera insequenti, attingit ὦ initiale vocis proximae || περικλείοντες : cett., περικλείοντας P || XId Vat. Lat.

11. 469 (olim Colleg.

Rom.

4. C. 39)

iuxta

finem

Plauti Poenuli

et initium eiusdem Mostellariae f. 181" || 1 ephestius cod. || 3 graecos: non graecae, ut edd. || 6 affectissimus: ita cod. (coni. Dd et scr. Dd-Db Kaib.), non affertissimus, ut edd. || 7 autoribus cod. || 8/9 et nonnullorum: om. edd. (nisi quod et, quasi sit coniectura, Dd-Db) || 9 fraetevea: Pierea cod., non fhzxa edd. (Phzka Db); coniecturam Bernhardyi et LX X receperunt Dd-Db || 11 vegiae: vegia Kaib. (errore?) || 12 quadringenta: quadvaginta falso Db ||

xıd

et digestorum milia nonaginta,

49

sicuti refert

Callimachus aulicus regius

bibliothecarius, qui etiam singulis voluminibus titulos inscripsit. fuit praeterea, qui idem assereret, Eratosthenes non ita multo post eiusdem

20

custos bibliothecae. haec autem fuerunt omnium gentium ac linguarum, quae habere potuit, docta volumina, quae summa diligentia rex ille in suam linguam fecit ab optimis interpretibus converti. ceterum Pisistratus sparsam prius Homeri poésim ante Ptolemaeum Philadelphum annis ducentis et eo etiam amplius sollerti cura in ea, quae nunc extant, redegit volumina, usus ad hoc opus divinum industria

25

30

quattuor celeberrimorum et eruditissimorum hominum, videlicet Concyli, Onomacriti Atheniensis, Zopyri Heracleotae et Orphei Crotoniatae; nam carptim prius Homerus et nonnisi difficillime legebatur. quin etiam post Pisistrati curam et Ptolemaei diligentiam Aristarchus adhuc exactius in Homeri elimandam collectionem vigilavit. Heliodorus multa aliter nugatur, quae longo convicio Caecius reprehendit. nam a LXXII doctis viris a Pisistrato huic negotio praepositis dicit Homerum ita fuisse compositum, qui quidem Zenodoti et Aristarchi industriam omnibus praelatam comprobarint; quod constat fuisse falsissimum, quippe cum inter Pisistratum et Zenodotum fuerint anni supra ducentos,

35

Áristarchus autem

quattuor

annis

minor

fuerit ipsis et Zeno-

doto atque Ptolemaeo. tragoedia dissolvit vitam propter doloris vim; comoedia autem erigit iacentem propter eventum; satyra vero delectat propter demulcentes animum fictiones. " comoedias esse oportet refertas cavillis, quae σκώμματα nominant Graeci, et cachinnis, quas γελασίας vocant ; utrisque plenus est Plautus. 19-24 cf. Tz I1 25-31 Tz

II 33-37

|| 30-33 cf.

|| 25-26 cf. Tz II 32-33 (ut iam

72-73 || 37-38 cf. Tz II 58

1. 20)

|| 34-38

|| 27-30

Tz II 25-26

(ult. comprobarint): ct.

et 32-33

|| 34-36

cf. Tz

II

haec quasi sch. separatum ed. Ritschl,

ALBibl. p. 5 — Opusc. I p. 7 || 13 callimacus cod., in quo 4 saepius falso omittitur vel additur (interdum correctum); quod non iam annoto || 15 assereret: non asseveret, ut edd. || 19 sparsam

rius: τεμαχίοις περιφερόμεναι Tz II 30 || 22 quattuor: om. Dd-Db || 27 convitio cod. || Caecius: cecius h.l. cod., sed in titulo cae- || 28 post LXXII errore add. duobus

cod.

(etiam

Ritschl

Al.

Bibl.

et Kaib.)

|| 30 industriam:

industria

falso

Ritschl Al. Bibl et Kaib. || 32 quattwor annis: ex male intellecto τετάρτῳ. τελοῦντι ap. Tz (II 32-33); coniecturam Bernhardyi CX L annis receperunt Dd-Db || ipsis: scripsi, ips cod., quo compendio etiam plures litterae indicantur, ut athenien 1. 23; ipso edd. || 34 doloris vim: non dolorem, ut Ritschl || 36 fictiones: non personas, ut Ritschl || 37 nominant: non vocant, ut Ritschl || 38 γελασίας : pro hac

voce aliunde ignota Tz habet γέλωτα (II 58) ||

50 XIIa. DE

POETICAE

GENERIBUS

διαιρεῖται ἡ ποιητικὴ εἰς 9" εἰς τραγῳδίαν, κωμῳδίαν, ἐποποιίαν καὶ ἱστορίαν. διαφέρει δὲ 7) κωμῳδία τῆς τραγῳδίας, ὅτι N μὲν κωμῳδία ἀπὸ γέλωτος εἰς γέλωτα καταλήγει, N δὲ τραγῳδία ἀπὸ ϑρήνου εἰς ϑρῆνον. ἣ δὲ ἐποποιία διαφέρει τῆς τε κωμῳδίας καὶ τῆς τραγῳδίας, καϑὸ ὁ μὲν ἐποποιὸς ἤτοι ὁ “Ὅμηρος δείκνυσι τὸ οἰκεῖον πρόσωπον σὺν τῷ καὶ ἕτερον παρεισάγειν πρόσωπον, ὁ δὲ τραγῳδὸς καὶ ὁ κωμῳδὸς οὐ παριστᾷ τὸ οἰκεῖον πρόσωπον λέγον" ὁ δέ γε ἱστορικὸς "Am ἀρχῆς ἄκρας τὸ οἰκεῖον παριστᾷ πρόσωπον, καὶ οὐχ ἕτερον. ς

XIIb.

DE

COMOEDIA

ἡ κωμῳδία ἐκλήθη ἀπὸ τοῦ Ev κώματι ἤτοι Ev καιρῷ ὕπνου, ὡς ἔξεστι νοεῖν, ἀπὸ τῶν γεωργῶν ἄδεσϑαι, καὶ ἐτυμολογεῖται "N ἐν κώμασιν δύ᾽. ἢ ὅτι ἐν κώμαις Y, χωρίοις διερχόμενοι ταῦτα Tov καὶ γὰρ τὸ πρῶτον οὐχ εὕρηνται τείχη ἐν Λακεδαιμονίᾳ, ἀλλ᾽ ἢ κῶμαι ἤτοι χωρία. ἐκεῖσε οὖν διερχόμενοι ἐκωμῴδουν τὸν ἀδικήσαντα. 3

J,

\

3

A

XIIa haec quoque tractatiuncula Tzetzae esse videtur, quem designat Lycophron citatus, et quidem ea ratione, ut verba citata pars textus auctoris facta sit; ita Tz Proleg. Ar. (XIa) I 143 afferens Al. 1080, et sch. Ran. 809a (IV 3, p. 912, b) ipsa verba Al. 2 ἀρχῆς ἀπ᾿ ἄκρης, quae in hac tractatiuncula 1. 7 ad sermonem

pedestrem aptantur || 1 εἰς δ΄: non in tria genera, ut vulgo (cf. ad Diom. (XXIV) 1, 1-4), cum tragoedia et comoedia pro generibus separatis habentur || ἐποποιίαν:

cui

respondet κοινόν vel μυκτόν Diom. 1. 4 e.a. (v. App. I) || 2 ἱστορίαν : species pro genere, sc. diégematico vel exegetico vel apangeltico,

ut ap. Diom.

1. 20, et in alia parti-

tione Tract. Coisl. (XV) 3 || 2-3 διαφέρει... ϑρῆνον: cf. Tz Proleg. Ar. (XIa) II 5854. cum App. I || 4-8 ὁ uv ἐποποιὸς κτλ.: cf. Diom. 1. 4-12 || 7 ἱστορικὸς : rursus, ut I. 2, species pro genere respicitur || XUb cf. Et.M. (XVI) 1, 12-14 || 2 ἡ ... δή:

ἡ ἐπὶ τῷ

3 χωρίοις: ita Tz De diff. poet. (XXIa) 41 || 3-4 καὶ γὰρ... Thuc. I 10, 2); generatim Proleg. (XVIIIc) 2 (κωμηδὸν ᾧκουν) ||

XIIa

Amb

(ead.

m.

inter varias

III 2

(μήπω

annotationes

πόλεων οὐσῶν)

post

Arg.

κώματι

et Sch.

Av.

l.c. Dion.

Tzetzae,

1125-28) || 7 ἀρχῆς ἄκρας: scripsi, ἄκρης dxp* cod. || XIIb Barb (post Argumenta Plut.; cf. haec ed. IV 1, p. LXXV) 2 κώμασιν: -σιν ex -τι cod. || 3 κώμαις: κώμης cod. ||

δή

12

||

χωρία: haec nova (cf.

IV

Thr.

3 p.

|| sine tit. ||

5]

XII. EK EIIITOMH

TOY HOAIZTIONOZ ΤΩΝ ENNEA METPON

α΄) τὸ ἰαμβικὸν μέτρον δέχεται κατὰ «μὲν τὰς περιττὰς χώρας, τουτέστι f, 4 » 1 “ Z πρώτην, πέμπτην, ἴαμβον (2—) . τρίβραχυν (—-——), σπονδεῖον (——), δάκτυλον (--—), ἀνάπαιστον (-_—)' κατὰ δὲ τὰς ἀρτίους, τουτέστι δευτέραν, τετάρτην, ἕκτην, ἴαμβον Γ(--- © καὶ τρίβραχυν (u) α καὶ ἀνάπαιστον l'(-——) αἱ τοῦτον δὲ παρὰ τοῖς κωμικοῖς συνεχῶς, παρὰ δὲ τοῖς ἰαμβοποιοῖς καὶ τραγικοῖς σπανιώτερον. ὅτε μὲν οὖν ἀκατάληκτόν ἐστιν, ἐπὶ τῆς τελευταίας τὸν ἴαμβον δέχεται μόνον ἢ πυρρίχιον (-_) διὰ τὴν ἀδιάφορον: ὅτε δὲ καταληρκτικόν, τὸν x

ἴαμβον

παραλήγοντα



7

ἣ ^

σπανίως

τρίβραχυν,

,

ὥστε

7

γίνεσθαι

[4

τὴν

H

M

XIII praecedit una cum XIV 1.2 editiones triclinianas poétarum dramaticorum (sed non ed. I Aristophanis) et Pindari (ed. II; cf. J. Irigoin, Histoire du texte de Pindare, Paris 1952, p. 341); differt ab epitoma hephaestionea in ed. Heph. p. 359— 362 Consbr. (quae editio etiam postea citatur), sed partim congruit cum Tract.

Harl,

potius

Epitomam

tricliniano

Sophocli

quam a

praemissam

Triclinio ed.

R.

recensions médiévales.de Sophocle, Paris p. 15, 17-16,7 ||

scripto

dicendo

Aubreton,

(cf.

Demetrius

1949, p. 30-32

Stud.

p.

8)

Trichnius

|| 1-9 = Heph.

et

|| les

c. V in,,

XIII Laur. 31, 4 (Laur) s. XV, apographum codicis Vat, cuius primum f. Efitomam et XIV 1 usque ad 1. 18 continens periit, praeter errores fortuitos prototypi

imaginem cum fide referens; LhVdM9CoislAld || stirps « = Laur(Vat)LhAld, stirps ß = VdM9Coisl || text. Hephaestionis est classis III ap. Consbr. (p. X sq.), ex cuius codd. permultis duorum, sc. Musei Britannici Harl. 5618 (H) s. Arundel. 517 (N) s. XV, lectiones sparsae a Consbruchio adscriptae sunt; aliorum, sc. Laur. 58, 33; Vat. Ottob. 365 (utriusque s. XV); Vat. Pal. 315 (s. collationes publici iuris fecit Koster, Mnem. S. III, Vol. XII (1946), p. 258-312,

XV et trium XVI), pauca

corrigens ib. Vol. XIII (1947), p. 80 || tit. ita «, ord. inv. (&. τ. ἐ. u.- & τ. Ἢ) B (evan. Vd) || 1 α΄) numeros a'-9' habent soli M9Coisl (mrg.) || 2 -—: Laur M9Coisl (evan.

Vd),

om.

Lh

(et Ald,

quae

nusquam

signa

prosodica

addit);

super

pedis

nomen scr., ut semper || ^—-—: cuncti praeter Ald (evan. Vd) || --: item (nisi ——- M9) || 3 - ——: cuncti praeter Ald (evan. Vd) || -——: item || τὰς ἀρτίους: τοὺς (sic) ἀρτίους LhAld || 4 „et. -: om. etiam Laur || xoi pißpaxuv: τρίβραχυν M9 || 5 «oic κωμικοῖς συνεχῶς: evan. Vd || ἰαμβοποιοῖς : cett., ἰαμβικοῖς 5/6 inter τραγικοῖς et σπανιώτερον Laur

per

dittogr.

scripsit

ἰαμβοποιοῖς καὶ τραγικοῖς || 6 ἴαμβον: —— add. M9 solus

Ald ||

συνεχῶς"

|| 7 ^—:

παρὰ

quod cett., cett., Vd ||

δὲ τοῖς

cuncti praeter Vd

52

10

XIII

κατακλεῖδα ἤτοι ἀμφίβραχυν (-——) ἣ βακχεῖον "(-——) a [(---) 87. B') τὸ τροχαϊκὸν κατὰ μὲν τὰς περιττὰς χώρας δέχεται τροχαῖον (—-—), τρίβραχυν (.-“.), ἴαμβον (——) καὶ δάκτυλον (—-——), κατὰ δὲ τὰς ἀρτίους τούτους TE καὶ σπονδεῖον l(——) « καὶ ἀνάπαιστον (u) «. καταληκτικὸν δὲ ὅτε ἐστί, τὸν παραλήγοντα μάλιστα μὲν τροχαῖον (——) α δέχεται, ἔστι δὲ ὅτε καὶ τρίβραχυν Γί-----) «. ἐὰν δὲ 3) βραχυκατάληκτον, οὐ βούλεται τὸν παραληγοντα τετράσημον ἔχειν. r / S , y^)4 τὸ\ 5 δακτυλικὸν\ δέδέχεται δακτύλους καὶ \ σπονδείους κατὰ \ πᾶσαν χώραν πλὴν& τῆς τελευταίας ἐπὶ ταύτης δὲ εἰ μὲν Γκαταληκτικὸν a [ἀκατάληπτον β 7 εἴη, δάκτυλον l'(———) « ἕξει ἣ διὰ τὴν ἀδιάφορον κρητικόν (———), εἰ δὲ καταλυρετι7

e

*

3

7

x

7

"

x

2

τὰ ἀπ᾿

bd

Γ

M

7

c

xóv,

8

9

.

2

3

A

x

Ed

αὐτοῦ

!

3

/

Γ

X

δὲ

,

7

x

»

μεμειωμένα

ἤτοι

Dd

x

Γ

r.

4

x



συλλαβὴ

ἝΝ



3

A

δύο

»y

\

0

/

y

c

συλλαβαῖς

e

b

\

καὶ τὸ

x

μὲν

ad 15 τετράσημον] τετράχρονον. α

10-15 = Heph. c. VI in., p. 17, 16-18, 5; Tract. Harl. p. 21, 19-22 ll 16-20 (ult. δισύλλαβον) = Heph. c. VII in., p. 20, 18-21, 4 ll

9 -—-: cuncti praeter M9Ald || Baxyxeiov: sine sign. pros. M9Ald; nota duplicem scansionem! || 10 —— cuncti praeter Ald || 11 ——-—: cuncti praeter CoislAld || —--: item || -——: item || ἴαμβον: sic etiam Heph. cl. III || τὰς ἀρτίους: cett., τοὺς (sic) ἀρτίους VdM9

μάλιστα: om. LhAld

|| 12 ——: etiam M9

|| »——:

item

|| 13 ὅτε: cett., ὅτ᾽ M9

||

|| -—: etiamM9 || δὲ: cett., δ᾽ M9Ald || 14 2——: om. etiam

Lh || ἐὰν: καὶ praem. codd. Heph.

secundum

Consbr., sed om. tres codd. cl. III a

Kostero collati; om. etiam Tract. Harl. (del. Wilam." Consbr.) || 15 τετρόσημον: superscr. τετράχρονον Laur (gl. explicativa, ut ante Soph. ap. Aubreton), rerpaxpovov

tantum LhAld, rerp&onpov tantum cett., ut Heph. et Tract. Harl. || 16 δακτύλους: —-- add. Lh solus || 17 et: cett, ? Laur || καταληκτικὸν: errat « (ἀκατάληκτον Heph.) || 18 ———: cuncti praeter Ald ||

1 Nomen bacchii a quibusdam metricis, quos Dion. Hal. secutus est (Comp. Verb. p. 73, 1-3 Us.-Rad.), inversa ratione adhibebatur, ut Hephaestionis (p. 11, 11) et noster bacchius (-—-) eis fuerit hypobacchius, Hephaestionis (ib. 14) et noster palimbacchius (-—-) autem bacchius. Haec variatio ad metricos latinos permansit; e.g. Marius Victorinus bacchium —-- et palimbacchium —--- agnoscit (p. 41, 5sq. K.); Ps. Censorinus palinbacchium ——-, bacchium (sc. ---) metrum non

facere

addens

(p.

616,

4-6

K.);

Terentianus

bacchium

----- et antibacchum

——- aut vicissim (v. 1410-1414, p. 367sq. K.). Vix est, quod addam Triclinium usum Hephaestionis secutum esse, velut in pherecratei analysi sch. Eq. 973b, I 2 p. 223, 7; etiam in hac Epitoma bacchius = ——-, e.g. 1. 39. Scansio inversa stirpi B propria

est;

cf. 1. 33, 39,

56, 61.

XIII 20

καλεῖται καταλυριτικὸν εἰς συλλαβήν, τὸ δὲ καταληκτικὸν εἰς δισύλλαβον. τὰ δὲ αἰολικὰ καλούμενα τὸν μὲν πρῶτον ἔχει πόδα πάντως ἕνα τῶν δισυλλάβων ἀδιάφορον ἤτοι σπονδεῖον Γ(----) « ἢ ἴαμβον Γ(.-- « ἣ τροχαῖον l(——) « 1) πυρρίχιον '(-_) ἃ, τοὺς δὲ Ev μέσῳ δακτύλους πάντας. ἔστι δέ τινα καὶ λογαοιSux& καλούμενα δακτυλικά, ἅπερ ἐν μὲν ταῖς ἄλλαις χώραις δαχτύλους ἔχει, τελευταίαν δὲ τροχαϊεὴν συζυγίαν. ἴστεον, ὅτι τὰ μὲν ἄνω εἰρημένα κατὰ συζυγίαν μετρεῖται, τοῦτο δὲ μόνον κατὰ μονοποδίαν. 5) τὸ ἀναπαιστικὸν κατὰ πᾶσαν χώραν δέχεται σπονδεῖον (——), ἀνάπαιστον (-——), σπανίως δὲ καὶ προκελευσματικόν (...----" παρὰ δὲ τοῖς ὄραματοποιοῖς ἔχμβον Γ(.---}α καὶ δάκτυλον "(—2—) α. εἰσὶ δὲ αὐτοῦ ἀποϑέσεις ἕξ, κατὰ συζυγίαν διαιρουμένου ὑπερκατάλγριτον εἰς δισύλλαβον, ὑπερκατάληκτον εἰς συλλαβήν, ἀκατάλγρτον, καταληχκτικὸν εἰς δισύλλαβον, καταληκτικὸν εἰς συλλαβήν, βραχυκατάληκτον. ὥσπερ δὲ ἐν τῷ δακτυλυκῷ ἦν τι λογαοιδικόν, οὕτω κἀν τοῖς ἀναπαιστικοῖς τὸ εἰς βακχεῖον Γ(.-----Ξ}ὶ α /(-—) B7 περαιούμενον, οὗ ἐστιν ἐπισημότατον τὸ μετὰ τέσσαρας πόδας αὐτὸν ἔχον τὸν βακχεῖον ὧν ὁ πρῶτος γίνεται καὶ σπονδεῖος καὶ ἴαμβος. ε΄) τὸ χοριαμβικὸν l'(-———) B συντίϑεται μὲν καὶ καϑαρόν, συντίϑεται & καὶ ἐπίμικτον πρὸς τὰς ἰαμβικάς [Γ(---οὠ--} B* ὡς ἐπίπαν δέ, ὅτε καταληχτικόν ἐστιν, ἐς τὴν ἰαμβυκὴν κατακλεῖδα περαιοῦται, τουτέστιν εἰς ἀμφίβραχυν 2

bj

H

7

25

30

35

53

δὲ

x

Γ

v2

JU

7

\

M

δὲ

“Ὁ

>

x

Z

>

y

/



,

[4

[A

[4

[4

Γ

y

.

e

,

c2

/

δέ

f

M

[4

u

20-23 (ult. πάντας) = Heph. c. VII, p. 22, 18-21 || 23-25 (ult. συζυγίαν) = Heph. c. VII, p. 24, 1-3 || 25-26) cf. Sch. Heph. A p. 117, 21; p. 121, 5; p. 138, 12sq. || 27-32 (ult. BpgayoxeráXn«rov) = Heph. c. VIII in., p. 24, 13-19; Tract. Harl. p. 20, 6-10 || 32-35 = Heph. c. VIII, p. 28, 9-13; Tract. Harl. p. 20, 10-12 || 36-41 = Heph. c. IX in., p. 29, 3-8 et 15; Tract. Harl. p. 22, 23-26 ||

21 πόδα: om. Ald || πάντως: om. M9 cl.

III

codd.

a

Kostero

collati

|| 26 μόνον: om. M9

et Tract.

Harl,

τὸ

δὲ

|| 27 τὸ: etiam Heph. codd.

Heph.

secundum

Consbr. || 27 --: cuncti praeter CoislAld || 28 ———: item || ^ —— —: item (nisi quod “αν Lh) || προκελευσματιυκόν: cett. (-ou- etiam Heph. cl. III codd. tres a Kostero collati et Tract. Harl), προκελευματυκόν Laur (-u- codd. Heph. secundum Consbr.,

qui tamen p. 11, 17 hanc formam soli A tribuit)

|| 29 ἴαμβον: ita Tract. Harl., καὶ

ἴαμβον Heph. cl. III H et tres codd. a Kostero collati, om. cett. codd. Heph.

dum Consbr.

secun-

|| 29 ἀποϑέσεις: αἱ praem. Ald || 30-32 -κατάληκτον et καταληκτικὸν:

etiam codd. Heph. cl. III

H et tres a Kostero

collati et Tract.

Harl., -κατάληκτος

et καταληκτυεὴ cett. codd. Heph. secundum Consbr. || 30 ὑπερκατάληκτον (alt.): cett., καταληκτυκὸν Laur || 31 καταληκτικὸν : cett., καταληκτὸν Vd || καταληκτικὸν εἰς συλλαβήν: cett. (nisi quod etiam h.l. καταληκτὸν Vd), om. Laur || 32 τι: etiam Heph., τὸ Tract. Harl. || 33 x&v: cett., κἂν Ald || ---: om. (praeter Ald) Lh; —-: om. Vd; de duplici scansione cf. ad 9 || 36 -——-: om. etiam Vd || 38 ἐς: cett. (etiam cod. Heph. princeps A), eig Ald (etiam cett. codd. Heph. et Tract. Harl.) ||

54

40

XIII

u) B ἣ βακχεῖον " (-——) B διὰ τὴν ἀδιάφορον: περαιοῦται μὲν γὰρ καὶ εἰς τὴν ἰδίαν, τὸν δάκτυλον ἢ κρητικόν, ἀλλὰ τῷ ταῦτα συνεχέστερα εἶναι ἀπρεπέστερά [εἰσιν a. [ἐστιν β.}. 4) τὸ ἀντισπαστικὸν Γ(.-----οὐἱὐ B τὴν μὲν πρώτην συζυγίαν ἔχει τρεπομένην χατὰ τὸν πρότερον πόδα εἰς τὰ τέσσαρα τοῦ δισυλλάβου σχήματα, τὰς a [δὲ B] ἐν μέσῳ καϑαρὰς ἀντισπατικάς, τὴν δὲ τελευταίαν, ὁπότε ἐστὶν ἀκατάληκτον, La ocv, ἐὰν δὲ ἀναμίσγηται ταῖς ἰαμβικαῖς, οὐ μόνον τὴν πρώτην συζυγίαν ἔχει τρεπομένην κατὰ τὸν πρότερον πόδα, ἀλλὰ καὶ τὴν ταῖς ἰαμβικαῖς ἑπομένην. ἔστι δὲ ὅτε καὶ λύεται ὁ πρότερος ποὺς εἰς τρίβραχυν. ζ τὸ ἀπὸ μείζονος ἰωνικὸν T (————) B συντίϑεται μὲν καὶ καϑαρόν, συντίϑεται δὲ καὶ πρὸς τὰς τροχαϊκὰς ἐπίμιυκτον" ὅτε μέντοι ἀκατάληχτόν ἐστι, καϑόλου σπανίως εἰς τὴν ἰωνιγκὴν περαιοῦται διὰ τὸ ἀπρεπῇ εἶναι τὴν ἰωνωκὴν ἐπὶ τέλους οὐσαν. Ἢ) τὸ ἀπ’ ἐλάσσονος ἰωνυκὸν II) B συντίϑεται μὲν καὶ καϑαρόν, συντίϑεται δὲ καὶ ἐπίμυκτον πρὸς τὰς τροχαϊκὰς διποδίας οὕτως, ὥστε τὴν πρὸ τῆς τροχαϊκῆς ἀεὶ γίνεσϑαι πεντάσημον, τουτέστι τρίτην παιωνυκῆν (I) B, καὶ τὴν τροχαϊκὴν, ὁπόταν προτάττοιτο τῆς ἰωνικῆς, γίνεσθαι ἑπτάσημον τροχαϊκῆν, τὸν καλούμενον δεύτερον ἐπίτριτον '(————) B. ἔσϑ᾽ ὅτε δὲ v] μὲν τρίτη παιωνυκὴ συναιρεῖται εἰς παλιμβάκχειον l(2——) B, τῆς δὲ ἐπιφερομένης τροχαϊκῆς ὁ πρότερος λύεται εἰς τρίβραχυν. ἐμπίπτουσι δὲ καὶ οἱ μολοττοὶ (---) B ἐπὶ τῶν περιττῶν χωρῶν Ev τοῖς an’ Γέἐλάττονος x [ἐλάσσονος B7 ἰωνικοῖς, ὥσπερ ἐν τοῖς ἀπὸ μείζονος ἐπὶ τῶν ἀρτίων. L4

\

x

45

ς

50

3

x

x

7,

14

Γ

M

J

PA

E

,

4

M

A

*

,

[4

FA

!

y

,

ς

/,

1

/

7

5

\

Γὸδ᾽

f

3

[4

x

e

55

v

\

ἋΣ

LIS

3

4

..

P

7



À

ε

Γ

2

42-47

=

Heph.

"n

»

J

2

3

3

m

in., p.

7

31,

16-32,

Dd

>

4; Tract.

Heph. c. XI in., p. 35, 3-7; Tract. Harl. p. 24, in., p. 37, 10-21; Tract. Harl. p. 25, 9 - 15 ||

e"



»

,

3

[2

9^

\

[d

,

δὲ



9

\



2

p. 23,

|| 52-60

17-21



M

,

M

J

Harl.

15-17

x

Γ

/

)

Ld

>

3

Id

Γ

;

-

[4

?

r(

A

[4

c. X

͵

I

7

8

bd

^

x

[A

?

[A

[4

x

x

,

N

„u

60

M

,

,

X

[4



δ

M

,

ll 48-51]

Heph.

=

c. XII

39 -——: om. etiam Coisl.; de scansione v. ad 9 || 40 κρητυκόν: - —- add. M9 solus || 41

ἐστιν: etiam Heph.

(sed εἰσιν Vat.Pal. 315 in in. app. commemoratus)

et Tract.

Harl. || 43 δ᾽ : etiam Coisl et Heph. et Tract. Harl.; δὲ omisso ἐν Laur || 46 συζυγίαν ἔχει: ord. inv. VdM9 || 48 τὸ: etiam Heph. cl. III H et codd. a Kostero collati et Tract. Harl., τὸ δὲ Heph. codd. cett. secundum Consbr. || iavıxöv: cett., ἰωνυκοῦ Vd || καὶ καϑαρόν: cett., καϑαρόν M9 h.l. || 49 τροχαϊκὰς: ———- add. Coisl solus || 50 eic . .

περαιοῦται: evan. Vd || 50/53 ἐπὶ τέλους... πρὸς τὰς: evan. Vd || 52 τὸ: etiam Heph. cl. III codd. a Kostero collati et Tract. Harl., τὸ δὲ Heph. codd. secundum Consbr. || ἐλάσσονος: -oc- cuncti h.l. (cf.59) || - ———: M9, om. Coisl (evan. Vd) || 54 nevraordonuov: evan. Vd || 55 yiveodaı: evan. Vd || 57 παλιμβάκχειον: cett., παλινβάκχειον M9 || ——-: de hac scansione v. ad 9 || 59 ἀπ᾽: cett., ἐπ᾿ Ald ||

XIII

— XIV]

55

$^) τὸ δὲ παιωνικὸν εἴδη μὲν ἔχει τρία, τό τε κρητυκόν (-——) B, τὸ βαχχειακὸν Γ(----οὐ B καὶ τὸ παλιμβαχχειακόν Γ(..----ὉῬ B, ὃ καὶ ἀνεπιτήδειόν ἐστι πρὸς μελοποιίαν: 65

τὸ

δὲ κρητικὸν

ἐπιτήδειον,

δέχεται

δὲ xal

λύσεις

τὰς

εἰς τοὺς

καλουμένους παίωνας" καλεῖται δὲ xal ὑπ’ αὐτῶν τῶν ποιητῶν χρητικόν. τοσαῦτα περὶ τῶν ἐννέα μέτρων τῶν μονοειδῶν καὶ ὁμοιοειδῶν. παντὸς δὲ μέτρου ἀδιάφορός ἐστιν ἣ τελευταία συλλαβή, ὥστε δύνασϑαι εἶναι αὐτὴν καὶ βραχεῖαν καὶ μακράν' καὶ πᾶν δὲ μέτρον εἰς τελείαν περατοῦται λέξιν, ὅϑεν ἐπίληπτά ἐστι τὰ μὴ οὕτως ἔχοντα.

XIV ,

2

PEN

1. AHMHTPIOY

/

4

"n

4

TOY

TPIKAINIOY

-

-

En

;

-

ἰστέον, ὅτι πάντα τὰ μέτρα πλὴν τοῦ δαχτυλικοῦ κατὰ διποδίαν μετρεῖται καὶ ἀνέρχεται μέχρι τοῦ πενταμέτρου. ἔστι Γδὴ a [δὲ D] μονόμετρον μὲν τὸ ἔχον πόδας β΄, δίμετρον τὸ ἔχον πόδας δ΄, τρίμετρον τὸ ἔχον S , τετράμετρον TO X

9.

»

2

Z

,

61-64

[4

Dod

7

(ult. κρητυκόν)

14

i

=

ovy

Heph.

7

,

c. XIII

Γ

Li

y

f

x

x»,

in., p. 40, 3-8;

XIV 1 = XVII (pr. pars) Db

x

[2

Tract.

65 — Heph. c. XIII fin., p. 43, 5-6 || 66-67 (ult. μακράν) 15-17 || 67-68 cf. Heph. c. IV, p. 14, 22-15, 1

/

M

7

Harl.

x

p. 26,

1-4

= Heph. c. IV, p.

ll

14,

||

|| XIV 1.2 post XIII (Epitomam, ubi vide) eisdem

locis || hanc tractatiunculam Sophocli; praemissam ed. Aubreton, op. ad XIII cit.

p. 32-33 || 1-4 (ult. πρόεισι) : fere eadem Tract. Harl. p. 12, 12-15 || 1. πάντα

...

μετρεῖται: cf. Epit. 25-26, ubi tamen praecedentia (sc. iambicum et trochaicum) κατὰ συζυγίαν scandi dicuntur, non πάντα; similiter Trichas, postquam statuit: βαίνεται.... τὸ δακτυλυκὸν μέτρον κατὰ μονοποδίαν, addit μόνα τὰ ἐκ δισυλλάβων ποδῶν

συγκείμενα μέτρα scandi κατὰ διποδίαν (in ed. Heph. Consbr., p. 374, 31 et 375,

1) ||

2 μεχρὶ τοῦ πενταμέτρου: hoc quoque ad pedes disyllabos pertinet, in quibus pentameter 30 moras complectitur, qui numerus maximus est secundum Heph. p. 42, 16 Consbr. (quae editio etiam postea citatur) et Marium Victorinum, p. 83, 2 K. |

61 τὸ δὲ: τὸ: Heph. secundum Harl.) || 62 et —-: de

etiam Heph. (cum codd. cl. III a Kostero collatis), τὸ Tract. Harl. || cl. III codd. a Kostero collati et Tract. Harl, καὶ τὸ Heph. cod Consbr. || βαχχειακὸν: cett., βακχεικον (sic) Vd (βακχεῖον Tract. παλιμβακχειακόν: παλιβακχειακὸν MI (παλιμβάκχειον Tract. Harl.) || -—— his scansionibus cf. ad 9 || 63 ἐπιτήδειον: πρὸς ϑρήνους insulse add.

Tract. Harl. || 65 μέτρων: om. Heph. codd. secundum Consbr., habent codd. cl. III a Kostero

collati post ὁμοιοειδῶν

|| μέτρων

...

ὁμοιοειδῶν:

cett.,

μετρῶν

(sic)

τῶν

(-» ex ?) μοιοειδῶν (ὃ super y. scr.) Laur || τῶν: cett., τῶν «àv M9 || 66/67 αἶναι αὐτὴν: cett., αὐτὴν εἶναι Coisl. || 68 τὰ . . . ἔχοντα: τὰ τοιαῦτα adiunctis exemplis Heph. || XIV 1 Laur {l. 1-18) et VatLaur (cetera); VatLhAld, stirps ß = VdM9; Coisl vacillat

LhVdM9CoislAld; stirps || tit. ita cuncti praeter

praemittit τοῦ λογιωτάτου κυροῦ || 2 δὲ: etiam Coisl || μὲν: om. Ald ||

« = Laur Coisl, qui

|| 19:96 * * * 5 .nonarigen : (7. noanlypıoxdaug) "iur suepp* [sI0) 3x93 ur "uro :Ἰοχῷ *:^ 59 zz || epp πο :29 ız || "udogr were ors (12) nogeanıg 513 3e (02) ^.d»vxoo 100X1«01X39

9]

51$ sung 1 ('udegy »vesriisrisri) »«ojsrl yeqeqep :»o1:vx oz || 3eA "out || ἸΒΙΟΌ

ureno

:1»x

7]

|| dp

xr

'[SIO)

39 »

:3mgau

9602, Snonarlorı

-duu» || pry "uro :nert 97 || eyy wo :(21Ὲ} & wr || 999 920^ eun “ῬΛΙΒΙΟΟ von 101 ῳ :107l 10710 || r$10) urene :k || 3392 9904 un ἼΒΙΟΟ qr ::00 ΟἹ 11 || g Ἢ 72 ἼΒΙΟΟ jo Ὁ 11203 pdıananon & || pA 1210 “2290 :Δ010 g || 6WPA "amp novo ue «ovo zaovg 7

|| Cbsz ‘oze 'd οιφι 97 “nornlypinndaug alıı co ['^3X3 xao myluypınx «ovxUxioxnXxdg dxA «1 :SIPUSPUEIS «ogouoaor 19x sıqefäst4 snqrped ep) sez3ez ] 3e '(1qsuoy 6 ‘sZE -d. xax 13X2 xo vdzsrl nınluynınanXndg lk dx. nınlypanndaug :o1jeur ooqÁjoep ap) seuon], : 10 ΧΊ 2917) 10 zz || p 'IZ-61 ‘02 ἃ 'IIA ‘9 udemn 9 :(aog»vYoo:Q 1π) 17-61 || sueqeu ureuorje:z 359 snqeqAsr 9561 3o mb 'rjsoedeue 'bbse 'zer d y "udeg "uos snyuapnıd ‘'bsze ‘Fze ^d seuon, opus

Snogpyyandı ^^^ o» mug 81 || "bssı ΖΙῚ



ἽΠΒΗ

'WeıL

urepee 9191 : (Saogpyyanıdı

Ἅ1π} 61-21 | 9221 mp "udos 3n :91 026 036 ψὶ | 2ΙΟῚ up "qdos 3n :107 1019 || 6821 "weouqr "ang zu τοῦ 91 11 || 11 1-82 “1 d "pen aoezr 919} 31118000 'suojn

sqdurexe

sn[e ΨΙ

'pi-Q

‘EI

^d 'AT

Ὁ "udeg

1190 :»013Xit ^ 7 7 Soanmu

/[—p

"legat γὼ 13 ^T6g'rlno. &mariov «o2. mx nodıarıdı 10% nodızrlıg 4 \ 4 Ὁ» bal \ [2 X 4 Ἴ13 mx 01032 1096 10x1013Tl 10 9m '«orxlopprexósuo 01 & noınluynınnakndg ! 01 andmX 1002 na do. 13X2 *teo . "noglayyaoıg 913 nomıınluynınx t *oog 39 319 . Ag -xXNXao 513 ^oxaxxlocovox vos3v. [1 3X2 Algovxao 013i 30 219 .^0xxloopoxx» mıslay t '$xg0u 5001 13X3 Saonzrlorduum «qo «gr 320 . "Snogoyyaoıdı $»gou $Q01 10633 01D Mg mırsdıarl AXIgouonori Δ Λολουὶ 01002 119B 4€ ,noxTwnix»g jJ M 4 V / Ded c nor «lvi, $9 mildıs . "onogsyu nern Alg»xao © Tor, 39 ^oX3 [1 '2x90u. 5002 Snonzrloiıduug «zril ^oXsIN 01 39D noınlywınndaua marrlldıa 32. 9m2 *53335xY3 urn vox 4 € x 4 3 4 € M D $ v \

5:901. 5001 ΛΊΞΧΞ Snongrloiıduup ox 10 RınuypımXRY 102 0x2Tlo«orl O0. wınnı

07

S1

«O1 0306 036, 33 011. * ςς,01 € 01, Q2V wc 001 € (ΟἽ, 02V 4010E $2901: 5001 12X3“ Inonarl €6€4/ € ὦ [nd « D vo V €33 4 LI ‘ -or1duup € d3ug^" ‘ag noıaluyXıoXp "norlorıdaup Jodu Sueoyyno 9.17) 90 OKOaU13\ 4 4 [3 4 ς i M n i 4 ί 20goi. aoırlk roık «lkgexxoo ΔΊ TOR Ὅροι, «ovo «3X3 oL xg xonixlopovox

1103 ndıarlanori GA σα, €

4

4

LY

norloııdaup 2001. nodaız noi 'ngau 4 2) m 4 Ow x10. .,.003,, novo Jagou daug noırlyprornkndg

[1

i

Dd

cc

4332

-

et

107 10710,

44232

ov [6 vox] V

Lk,

λ

Ww

«c

„non 01, 4

6339

91 «010 V

Sugoyuno Fair) aoasTloag 01 90 Δρκ ΧΑ ΔΚ . IMKOFUISY 30 x2 2 ^oLx narl ΛΊΞΧΞP oLD pıg wırluymınnakndg 1103 € Ydıarlonorl x M 4 4 4 K (1, 92 k (0306 036,, 91 4030 ‘aorloııdoum 5901. 1701139 «131373 nodızrlonori noi 123 1veTlÁisQged»i «2 Im '«102 asm vox -Aorxlovoxdsu vex noıalvwınan taoxivxloooyox ‘noir Ne

&&€(/

(2)

V

vw

cin»

-

33

M

A

4



D

Ind

-lvooxoxnX»dg „53000031 1013 9132 ΔΥΌ ΔῸΣ 1034 9120340359 noxıynırag 00x «va nodızr

sQ Soınmı

"10190031. no 03110031. 10... 1 ΛΟΧΞ 02 nodısryınau

JAIX

01

lb noXz

95

S

57 XIV 2. ΤΟΥ ΑΥ̓ΤΟΥ͂ IIEPI ZHMEION THE ΚΟΙΝΗ͂Σ ZYAAABH2 TONENTOZ KEIMENON TH2 BIBAOY ἐπειδήπερ οἱ πάλαι τὰ περὶ γραμματικῆς συνταξάμενοι σημεῖά τινα σοφῶς ἐπινοήσαντες παραδεδώκασιν, ἐξ ὧν τήν τε δύναμιν καὶ τήν, ὡς ἂν εἴποι τις, ποιότητα τῶν συλλαβῶν καὶ τὴν προφορὰν διαγινώσκειν ἔχοιμεν -- συλλαβῶν δέ μοι καὶ οὐ στοιχείων εἔρηται, ἐπειδὴ τὰ μὲν στοιχεῖα x«9' αὑτὰ κείμενα οὐδεμιᾶς τινος μετέχει δυνάμεως, συλληφϑέντα δὲ καὶ οἷον ἑνωθέντα πρὸς 3

Dod

[4

[A

2

x

x



,

\

ἄλληλα καὶ τὰς συλλαβὰς ἀποτελέσαντα δυνάμεις τέ τινας καὶ ποιότητας ἔχει"

ἐπενόησαν δὲ ἄλλα TE σημεῖα, τόνους φημὶ καὶ πνεύματα καὶ τὰ λοιπά, ἃ δὴ xai προσῳδίας ὠνόμασαν, ὡς πρὸς τὴν ᾧδὴν καὶ τὴν ἐκφώνησιν τῶν συλλαβῶν συντελούσας᾽ πρὸς τούτοις δὲ καὶ μακρᾶς μὲν σημεῖον τοδί" —, τῆς δὲ βραχείας τουτί" —, τὴς δὲ κοινῆς οὐδαμῶς " ἐκείνων γὰρ καὶ ὅρους ἔϑεντο, ταύτης δὲ οὔ, καὶ τὰς αἰτίας αὐτοὶ λέγουσιν — , ἐπενοήϑη ἔμοιγε τῆς κοινῆς σημεῖον διὰ τὴν τῶν πολλῶν πλάνην, καὶ οἶμαι καλὸν ἂν δόξαι τοῖς εὖ φρονοῦσιν. ἐπενοήϑη δὲ διπλοῦν τὸ σημεῖον διὰ τὸ διπλῆν τινα καὶ ταύτην ἔχειν τὴν δύναμιν. ὅτε μὲν ,

10

[4

οὖν »

i

ἀντὶ 3

M

γ᾿

n

βραχείας [4

ὀφείλει M

I

A

x

λαμβάνεσϑαι, /

M

[4

σημεῖον ^»

^

ἐπενοήϑη 2

A

*

τοδί"

/

I,

L,

a

μακρὰ

M

\

δηλονότι καταρχὰς ἄνω βλέπον τὸ τοῦ ἰῶτα στοιχείου σημεῖον ἔχουσα, ὅτε δ᾽ ἀντὶ μακρᾶς, τοῦτο ἀντεστραμμένον οὑτωσί" 1, μακρὰ δηλονότι ἐν τῷ τέλει

ad tit. τοῦ ᾿Αριστοφάνους

τυχὸν ἢ τοῦ Σοφοκλέους ἢ ἑτέρου τοιούτου. mrg.

(17527/) Coisl

XIV 2 = XVII (alt. pars) Db || hanc tractatiunculam Sophocli praemissam ed. Aubreton, op. ad XIII cit. p. 35-36 || tit. «àv .. . βίβλου: sc. in textu poétae || 8 προσῳδίας ὠνόμασαν : huius vocis explanatio triplex erat (cf. Et. M. s.v. προσῳδίαι, 690, 36): sive ad vocis sonum in universum sive ad δή sensu strictiore (= ποίημα) sive translate ad προσάδειν —= ἁρμόζειν (sc. τῇ λέξει) aptabatur. Prima (cf. etiam Sch. Dion. Thr., Gr. Gr. 1 3, p. 150, 32: ὅτι λεγομένων τῶν ᾧδῶν ἤτοι τῶν λέξεων συνεχφωνοῦνται; p. 454, 9: τόνος, πρὸς ὃν ἄδομεν xal τὴν φωνὴν εὐρυτέραν ποιοῦμεν) Triclinii explicationi subest et iam ab Herodiano agnoscebatur (cf. eius definitio Gr. Gr. III 1, p. 5, 1-3) || 11 τὰς αἰτίας αὐτοὶ λέγουσιν: cf. Gr. Gr. 13, p. 349, 24sqq. (Heliodori sch. Dion. Thr.): ob καλῶς δὲ ὅρον αὐτῆς (sc. τῆς κοινῆς συλλαβῆς) διδόασι,

τῶν γὰρ ὄντων οἱ ὅροι, οὐ τῶν γινομένων κτλ. ||

XIV 2 VatLhVdM9CoislAld; VdM9 || tit. idem (nisi quod Vd τῶν: cett, ποιότητῶν superscr. 4-8 verba ἐπειδὴ . .. τὰ λοιπά et

stirps « = VatLhAld (accedit Coisl); stirps B = om. σημείων τῆς et M9 om. τῆς βίβλου || 3 ποιότητα « super alt. τ Vd || ἔχοιμεν: cett., ἔχομεν Coisl || ὡς npóc . . . ἐκφώνησιν evan. in Vd || 9 δὲ (pr.):cett.,

γὰρ M9 || 15 στοιχείου: ex στοιχεῖον Vd || σημεῖον: cett. (c ex y, ut vid., Vd), om. M9 ||

58

20

25

30

XIV2

κάτω νεῦον τὸ τοῦ ἰῶτα σημεῖον ἔχουσα. βέλτιον γὰρ ταῦτα τιϑέναι καὶ διαγινώσκειν, ποία ἐστὶν T] κοινὴ Γσυλλαβὴ B, ἣ πλανωμένους τινὰς τὸ “ἱποιεῖν᾽ γράφειν "mostv" ἀμαϑῶς, καὶ φύσει βραχὺ φωνῆεν, ἔχον δὲ ἐπαγόμενα δύο σύμφωνα, ὧν τὸ δεύτερον ἀμετάβολον, ἀεὶ ἀντὶ μακροῦ λαμβάνειν, ἣ καὶ τὸ φύσει βραχὺ φωνῆεν, ὅταν εἰς μέρος λόγου καταλήγη, τὴν μακρὰν ἐπιτιϑέντας ἀντὶ μακροῦ λαμβάνειν: ἄτοπον γὰρ οἶμαι τοῦτό γε. ταῦτά μοι πρὸς τοὺς συνετούς εἴρηται καὶ τῶν μέτρων ἔχοντας πεῖραν᾽ εἰ δέ τινες εἶεν ὑπ᾽ ἀμαϑίας μεμφόμενοι, βραχύς τούτων λόγος. οὐδὲ γὰρ οὐδ᾽ οἱ πάλαι τὰ Γκάλλιστ᾽ α [κάλλιστα B] ἐπινενοηκότες ταῦτα τοῖς τοιούτοις ἐκδεδώκασιν, ἀλλὰ τοῖς συνετοῖς βραχὺν λόγον τῶν μὴ συνετῶν ἔχοντες, ὡς καί πού τις ἔφη. ἀείδω ξυνετοῖσι: ϑύρας δ᾽ ἐπιϑέσϑε βέβηλοι. ἐγὼ δὲ καὶ ἀδικεῖν ἂν φαίην τοὺς συνετούς, ὃς ἂν ἐπινοήσας σοφόν τι τοῦτο λήϑης βυϑοῖς κατακρύψειε δεδιὼς ἴσως τὴν ἐκ τῶν ἀσυνέτων μέμψιν. tv! οὖν μὴ καὶ αὐτὸς ἀδικεῖν

δόξω τοὺς συνετούς,

τὸ ἐπελϑόν

μοι κατὰ νοῦν τούτοις

προύϑηκα, οὗτοι δ᾽ ἂν εἰδεῖεν, εἰ καλῶς ἔχεν T) un‘ ἐπεὶ καὶ & μοι περὶ τῶν χορικῶν μελῶν καὶ τῶν ἄλλων τῶν ἐν τοῖς δράμασι φερομένων εἰδῶν ἐπινενόηται ad

18 ὅρα ἐν Πλούτῳ ᾿Αριστοφάνους “τοὐναντίον δρῶν ἢ προσῆχ᾽ αὐτῷ (v. 14; cf. sch. Tr? ap. Koster, Scholia p. 2). mrg. (τὸ moteiv7.) Coisl ad 26 ὁ (sc. auctor non detectus). mrg. {τις /) Coisl

ποιεῖν"

18-22 ''mowiv" ... λαμβάνειν: Tr eodem ordine illos tres τρόπους, secundum quos fit κοινή, quos Dion. Thrax enumerat Gr. Gr. I 1, p. 20, 4-22, 2, respicit; ultimus ad productionem homericam syllabae brevis pertinet, cuius in sch. (Gr.

Gr. I 3, p. 52, 1-56, 14) rursus decem τρόποι distinguuntur || 18 “roeiv”

... “noeiv”:

Tr semper diphthongum adhibebat; in Aristophanis ed. I exemplari, quod huic editioni subiecit cuiusque textus Thomae Magistri erat (quem per πλανωμένους τινὰς designari opinor), ubicumque -o- scriptum erat, -ı- inseruit, eamque orthographiam codd. ed. II tradunt, dum in illa signa prosodica vulgata — et —, in hac signa a Tr ipso inventa Γ et " (hoc raro, ut Nub. 723) quantitatem indicant, ubi utile visum est (cf. Koster, Autour d'un manuscrit p. 226-230 et brevius haec ed. I 3, 2, p. XXII, XXIII, XL) || 27 cit. versus orphicus (fr. 334 Kern, ubi ἀείσω; quae lectio tamen neque Sch. Soph. Oed. Col. 10, p. 6, 5 De Marco, neque Su. s.v. βέβηλος τόπος, I 465, 18 extat, ubi ἀείδω) ||

18 ποία: cett., ποῖα M9, ποία superscr. ὁ super x Coisl || 20 τὸ: cett., τὸ μὲν Vd || μακροῦ: cett., μακρᾶς Coisl h.l. || 20-22 verba3) xai. . λαμβάνειν om. M9 (homoeotel.) || 22-32 verba τοὺς συνετοὺς .. . φερομένων in charta nova agglutinata et a m. recenti-

ore exarata Vat || 23 ἀμαϑίας: cett., ἀμαϑείας LhAld || 27-32 (ult. καὶ τῶν) pauca evan. Vd || 28 ἀδικεῖν: cett., καὶ δυκεῖν Vd || 29 κατακρύψειε: cett., κατακρύψοιεν Vd || 31 eldeiev: cett., εἰδοῖεν M9 [{:ἔχει: cett., ἔχοι M9 || 32-34 verba δράμασι.... ἐν τοῖς om. Vd (homoearch.) ||

XIV2

35

59

ϑείᾳ τινὶ καὶ ἀπορρήτῳ ἐμπνεύσει πλεῖστα πονησαμένῳ περί TE τούτων καὶ τῶν ἐν αὐτοῖς μέτρων, καὶ ταῦτ᾽ ἐν τοῖς ὁράμασιν ἐξετέϑη, ὡς ἂν οἱ ἐντυγχάνοντες ἔχοιεν διαγινώσχειν τάς τε στροφὰς καὶ ἀντιστροφὰς τῶν μελῶν καὶ τὰς ἐπῳδοὺς καὶ τίνος ἐστὶν εἴδους καὶ μέτρου τῶν μελῶν ἕκαστον, καὶ μὴ μάτην τὰ τῶν χορῶν ὁρᾶν μέλη τοῖς ὀφθαλμοῖς, μηδὲν δὲ τούτων εἰδέναι, ὥσπερ τινὲς μὴ γραμμάτων ἔχοντες πεῖραν καὶ βιβλίον ἀνὰ χεῖρας ἀράμενοι βλέπουσι μὲν τύπους γραμμάτων, οὐδὲν δὲ τῶν ἐγχειμένων ἴσασιν.

ad 34 ᾿Αριστοφάνους, Σοφοκλέους καὶ τῶν ἄλλων. mrg.

(τοῖς δράμασιν /) Coisl

34 οἷ: cett., εἰ Ald || 35 διαγινώσχειν : cett., ἀναγινώσκειν Μ9 Vd h.l. || 38 ἀράμενοι: cett., λαβόμενοι M9 ||

|| μελῶν: cett., μερῶν

B) Loci a codd. Ar. alieni

63

XV. TRACTATUS

COISLINIANUS

τῆς ποιήσεως

ἡ μὲν ἀμίμητος ἱστορυκῆ

ἣ δὲ μιμητὴ

παιδευτικῆ

τὸ μὲν ἀπαγγελτυκόν

ὑφηγητωκῆ ϑεωρητυκῆ

τὸ δὲ δραματικὸν καὶ πρακτικόν Ι

|

κωμῳδία

τραγῳδία

]

μῖμοι

σάτυροι

ἡ τραγῳδία ὑφαιρεῖ τὰ φοβερὰ παϑήματα τῆς ψυχῆς δι᾿ οὔκτου καὶ δέους" καὶ ὅτι συμμετρίαν ϑέλει ἔχειν τοῦ φόβου. ἔχει δὲ μητέρα τὴν λύπην.

XV = Xd Db; X Kaib.; p. 192 Leeuw.;

XII Cant.

|| primus ed. Cramer A.P.

I p. 403 || 1-6) cum his poéseos divisionibus conferri possunt ap. Diomedem (XXIV) 1 traditae, ubi tamen τὸ ἀπαγγελτικόν (3) extra τὸ μιμητικόν cadit, quod idem est quod τὸ δραματικόν; rursus secundum Aristotelis praecepta poétam mimeticum tantum agnoscentis (Poet. 1447b 11-17) partitio primaria ἡ μὲν ἀμίμητος (2)

a poési aliena est || 3 ἱστορική: ut Hesiodi Catalogus (Diom. 1, 21) | ἀπαγγελτικόν: ut carmina

Homeri

(cf. Aristot.

Poet.

1448a

21)

|| 5 ὑφηγητυκή:

ut Theognidis

(Diom. 1, 19 sub genere angeltice (παραγγελτωκὴ Ὁ) || ϑεωρητιυκῆ: ut Empedoclis (Diom. 1, 22 sub genere

διδασκαλιωκῆ);

1447b 19) || 6 μῖμοι:

etiam

at Aristoteli

Aristoteli

magis

quotoAóyog

quam

inter poéseos genera (Poet.

ποιητής

1447b

(Poet.

10), sed

extra τὸ δραματικόν, inter cuius species sunt ap. Diom. 1, 15; cum comoedia coniunguntur ab Asclepiade Myrleano (ap. Sext. Emp. Adv. gramm. $ 252, III p. 62, 27

Mau;

p. 27 ap. A. B. Mueller, De Ascl. Myrl.)

|| 7 ὑφαιρεῖ.... δέους : ad exemplum

partis tragoediae definitionis Aristotelis (Poet. 1449b 27sq.)

||

XV Par. Coisl. 120 (saec. X in.; cf. R. Devreesse, Le Fonds Coislin p. 109-111; codicem Lutetiae consului), f. 248"—249r, inter excerpta commentarii in Aristot. Anal. Pr. f. 247'-252', quibus praemittitur (Ps.) Andronici Rhodii Περὶ παϑῶν f. 241Y-247°, unde hunc tractatum ad eundem philosophum peripateticum refe-

rendum esse suspicatus est Bergk || 2 μιμητῆ: cod., μιμητυκὴ Kaib. (“fort.”), scr. Cant. || 3 ἀπαγγελτιυκόν: scr. Bergk, ἐπαγγελτυκόν cod. || 5 ὑφηγητυεῆ — ϑεωρητυκῆ: hanc ultimam partitionem in cod. sub ἱστορωκή positam ad iustum locum transtulit Bergk; eodem modo ultimae partitiones πρόσϑεσιν — ἀφαίρεσιν (18-20) et φωνῇ-- τοῖς

ὁμογενέσι (ib.) in schemate Leeuw.,

sinistrorsum remotae

μῖμος et σάτυροι scr. Cant.,

μἵμους

excerptori tribuit, in text. reliquit Kaib.)

(sic)

||

sunt

|| 6 μῖμοι et σάτυροι: scr.

et σατύρους

cod.

(errorem,

quem

64

XV

κωμῳδία ἐστὶ μίμησις πράξεως γελοίας καὶ ἀμοίρου. μεγέϑους, τελείας, χωρὶς ἑκάστου τῶν μορίων ἐν τοῖς εἴδεσι δρῶντος καὶ «οὐ» δι’ ἀπαγγελίας, δι᾿ ἡδονῆς καὶ γέλωτος περαίνουσα τὴν τῶν τοιούτων παϑημάτων κάϑαρσιν. ἔχει δὲ μητέρα τὸν γέλωτα. γίνεται δὲ ὁ γέλως ἀπὸ τῆς λέξεως

κατὰ

15

|

|

|

|

óuOVUμίαν

συνωνυυἱὰν

ἀδολεσχίαν

παρωνυμίαν

Il ὑποκόpuoux

| ἐξαλλαγήν

ςῪ παρὰ πρόσϑεσιν καὶ ἀφαίρεσιν

20

σχῆμα λέξεως

ΔΝ φωνῇ τοῖς ὁμογενέσι

9-11 μίμησις... κάϑαρσιν: haec proxime accedunt ad illam tragoediae definitionem. (l. 24-28) ad comoediam aptatam; discrepant tamen quaedam, quod utrum excerptoris vel librariorum errore an ex voluntate auctoris factum sit, non semper

facile diiudicatu est || 13 γίνεται... γέλως: generibus exempla adduntur in Proleg. VI, ubi tamen eorum pars altera (ἀπὸ τῶν πραγμάτων) ad duo genera in Tract. Coisl. primo loco posita (ἀπάτη; ὁμοίωσις) redigitur; copiam exemplorum etiam ex linguarum hodiernarum poétis sumptorum praebent Starkie (in ed. Acharnensium p.

XLI-LXXIV) et Lane Cooper (An Avistotelian theory of Comedy p. 229-281) || 14 partitio princeps ἀπὸ τῆς λέξεως — ἀπὸ τῶν πραγμάτων etiam ap. Cic. De or. II 61, 248 (in ve — in verbo), qui tamen addit utrumque coniungi posse || 16 ὁμωνυμίαν: hanc

sophistis

utilem,

sed poétis

συνωνυμίαν

statuit

Aristot.

Rhet.

1404b

38sq.;

exempla homonymiae apud eum Soph. El. 161 (165)b 30sqq. || συνωνυμίαν : exemplum Prolegomeni VI affine τὸ πορεύεσϑαι καὶ τὸ βαδίζειν ap. Aristot. RAet. 1405a 1 || ἀδολεσχίαν: cf. Aristot. Soph. El. 161 (165)b 15 &8oAeoxyTjoat ... τὸ πολλάκις... ταὐτὸ λέγειν et explicatio in Proleg. VI || παρωνυμίαν : paronyma Aristoteli sunt, quorum desinentia variat, e.g. ypapparuch — γραμματικός (Catg. la 12), ad quam definitionem explicatio et exemplum Proleg. VI non quadrant, ubi universae vocis sonus de consulto variatus respicitur, sicut ap. Hermogenem, M9. 8ew. 34, p. 451, 11 Rabe (ubi παρῳδία vocatur; ita Tz De com. (XXIb) 79) exemplo allato Ar. Vesp. 45 || ὑποκόρισμα: cf. Aristot. Rhet. 1405b 28, ubi exempla ex Ar. Babyloniis χρυσιδάριον et ἱματιδάριον || ἐξαλλαγήν: ap. Aristot. ἐξαλλαγή (e.g. δεξιόν — δεξίτερον) iuxta ἐπέκτασιν (e.g. IInAet8ou — Πηληϊάδεω) et ἀποκοπῆὴν (e.g. δῶμα — δῶ) enumeratur (Poet. 1458b 2; cf. 1458a 3-7); hic ἐξαλλαγή comprehendit genus ea ratione bipartitum; exemplum

παρὰ πρόσϑεσιν in Proleg. VI || σχῆμα λέξεως: sc. forma elocutionis, ut est in definitione prosae artificiosae τὸ σχῆμα τῆς λέξεως ... ἄρρυϑμον Aristot. Rhet. 1408b 21 || 18) τοῖς ὁμογενέσι : imprimis actu loquentis,

(σχήμασι καὶ φωναῖς κτλ. Rhet. 13862 32) || 9 etc.: v. p. sq.

qui et ipse ap. Aristot.

σχῆμα vocatur

XV

65

ἀπὸ τῶν πραγμάτων

|

25

£x τῆς ὁμοιώσεως χρήσει N πρὸς τὸ χεῖρον

|

|

|

t

|

|

|

|

ἐκ τῆς ἀπάτης

ἐκ τοῦ ἀδυνάτου

ἐκ τοῦ δυνατοῦ Hal ἀναχολούϑου

ἐκ τῶν παρὰ προσδοκίαν

ἐκ τοῦ χκατα-ὀ σκευάζειν τὰ πρόσωπα

ἐκ τοῦ χρῆσϑαι φορτικῇ ὀρχῆήσει

ὅταν τις τῶν ἐξοὐυσίαν ἐχόντων παρεὶς τὰ

ὅταν ἀσυνάρτητος ὁ λόγος 7] καὶ

μέγιστα φαυλότατα λαμβάνῃ

μηδεμίἂν ἀχκολουϑίαν ἔχων

πρὸς τὸ βέλτιον

πρὸς τὸ μοχϑηρόν

30

διαφέρει ἣ κωμῳδία τῆς λοιδορίας, ἐπεὶ ἡ μὲν λοιδορία ἀπαρακαλύπτως τὰ προσόντα καχὰ διέξεισιν, ἡ δὲ δεῖται τῆς καλουμένης ἐμφάσεως. ὁ σκώπτων ἐλέγχειν ϑέλει ἁμαρτήματα τῆς ψυχῆς καὶ τοῦ σώματος.

23 ἀπάτης: τὰ ἀστεῖα... ἐκ τοῦ προσεξαπατᾶν Aristot. Rhet. 1412a 18 || παρὰ προσδοκίαν: ita Hermogenes l.c. iuxta κατὰ παρῳδίαν inter genera ad τὸ κωμικῶς λέγειν pertinentia exemplo allato fr. com. anon. IV 187 (p. 650) Meineke = I 6 (p. 954) Edm.; tertium genus addit τὸ ἐναντίας ποιεῖσϑαι τὰς εἰκόνας τῇ φύσει τῶν

πραγμάτων || 32 ἐμφάσεως: ab Aristot. ὑπόνοια dicitur et recentiori comoediae magis propria quam veteri, cui αἰσχρολογίαν tribuit (Eih. Nic. 1128a 22) ||

9 γελοίας: corr. Bergk (app.), γελοίου cod. (opponitur adiectivo σπουδαίας Poet. 1449b 24) || μεγέϑους,: interpunxi, sine interp. cod. (ut saepe) et edd.; ἀμοίρου

μεγέϑους opponitur Aristotelis μέγεϑος ἐχούσης (l.c.) || τελείας: correxi, τελείου cod. (τελείας Aristot. 1. 25) || post hanc vocem suppl. ἡδυσμένῳ λόγῳ Bergk (app.); cf. Aristot. (l.c.) || 10 8p&vroc: cod., δρώντων Aristot. 1. 26 et Bergk (app.); quod in text. Kaib. Leeuw.

Cant.

|| «οὐ»: suppl. Bergk

(app.); est ap. Aristot. l.c. et requi-

ritur partitione nostri 1. 3 || 11 περαίνουσα: Aristot. 1. 27 et edd., παραινουσα ” super v positis cod. || 16 ἐξαλλαγήν: ita cod., non ἐξαναλλαγήν, ut edd. ante Bergkium || 18 παρὰ... ἀφαίρεσιν : sub παρωνυμίαν cod., ad quam haec non quadrare sensit Bergk

ea ad ὑποκόρισμα pertinere putans; sub ἐξαλλαγὴν posui (cf. App. I) || παρὰ: cod., κατὰ scr. Leeuw.

et Cant., qui praeterea seclusit x«i, ut saepius formae aequalitatis

gratia complura mutavit, quorum mentionem non iam faciam || φωνῇ (φωνὴ cod.) — «oic ὁμογενέσι:

sub

ἐξαλλαγήν

cod., sed ea potius ad σχῆμα

λέξεως trahenda esse

censuit Meineke, ubi ea posui, ut traduntur in Proleg. VI || 21 ἀπὸ «àv πραγμάτων: hoc titulo praepropere super finem schematis ἀπὸ τῆς λέξεως posito scriba super schema proximum, quod illo ornandum erat, scripsit ὁ ἐκ τῶν πραγμάτων γέλως;

quae verba a Cant. seclusa omisi || 22/23 ἐκ τῆς ἀπάτης: h.l. cod., cum ἐκ τῆς ὁμοιώσεως κτλ. commutavit Cant. cl. Proleg. VI || 22/25 «àv παρὰ προσδοκίαν : τῶν cod., non τοῦ, ut edd. (?; * in eo =

τοῦ); sc. “ex eis, quae v. xp. fiunt" || 22/29 ἐκ

τοῦ κατασκευάζειν... μοχϑηρόν: cod., om. edd. ante Kaib. || 28 φαυλότατα : scr. Bergk, φαυλότητα cod. || 30 ἔχων: cod., ἔχῃ edd. ante Kaib. ||

66

XV

συμμετρία τοῦ φόβου ϑέλει εἶναι Ev ταῖς τραγῳδίαις καὶ τοῦ γελοίου Ev ταῖς 35 κωμῳδίαις. ;

hand

,

?

*.

Σ

^

,

M

e

7

>

=

κωμῳδίας ὕλη

|

i

|

|

|

μῦϑος

ἦϑος

διάνοια

λέξις

μέλος



?

3

ς

M

H

E

|

"

ὄψις X

?

»

μῦϑος κωμικός ἐστιν ὁ περὶ γελοίας πράξεις ἔχων τὴν σύστασιν. ἤϑη κωμῳ1 A , M x > x M x M 3 , 7 [A ! δίας τά τε βωμολόχα καὶ τὰ εἰρωνικὰ καὶ τὰ τῶν ἀλαζόνων. διανοίας μέρη δύο,

40 γνώμη καὶ πίστις nn |



|

|

|

|

ὅρκοι

συνϑῆκαι

μαρτυρίαι

βάσανοι

κωμική ἐστι λέξις κοινὴ καὶ δημώδης. δεῖ αὐτοῦ γλῶσσαν τοῖς «ἐγχωρίοις» προσώποις 45 Ταὐτῷ ἐκείνῳ. μέλος τῆς μουσικῆς ἐστιν αὐτοτελεῖς ἀφορμὰς δεήσῃ λαμβάνειν. ἡ ὄψις

νόμοι

τὸν κωμῳδοποιὸν τὴν πάτριον περιτιϑέναι, τὴν δὲ ἐπιχώριον ἴδιον. ὅϑεν ἀπ᾽ ἐκείνης τὰς μεγάλην χρείαν τοῖς δράμασι

34 συμμετρία: cf. 8; h.l. etiam in comoedia requiritur || 37 μῦϑος.... ὄψις: eaedem tragoediae

partes ordine

non

multum

discrepanti

enumerantur

ab Aristot.

Poet.

1450a 7-10 || 39 βωμολόχα ... ἀλαζόνων: hae notiones definiuntur ab Aristot. Eth. Nie. 1108a 21-25 || 42 6pxot . . . . νόμοι: eadem τῶν ἀτέχνων πίστεων genera alio ordine ap. Aristot. Rhet. 1375a 24; haec, quae ex Ret. '3nepte addita" esse iniuria censuit Kaib. (non Cramer, ut perhibet; ille A.P. p. 405 nihil ultra "ad Rhetoricam Aristotelis spectant'" contendit), aeque ad comoediam apta sunt ac aliae res ex Rhet. aliisque operibus Aristotelis ad poéticam non pertinentibus commemoratae, id

quod ex exemplis a Coopero p. 269-281 congestis patefit ||

34 συμμετρία: scr. Bergk, σύμμετρα cod. (cf. 8) || 38 πράξεις: πράξεως scr. Leeuw.

||

41 εἰ: per // separatum iuxta πίστις in cod.; «πίστεις» praem. Kaib. || 44 αὐτοῦ: cod., αὑτοῦ edd. || «ἐγχωρίοις»: supplevi || 45 t«5xà ἐχείνῳ : αὐτοῖς «τοῖς» ἐκείνων conicio (ἐκείνων, sc. τῶν ἐπιχωρίων, nempe indigenarum exterovum), αὖ τῷ ξένῳ Bergk

(“fort”), scr. Cant., ἑκάστου τῷ ξένῳ Kaib. (app.), αὖ ἑκάστῳ τῶν ξένων scr. Leeuw.|| 46 δεήσῃ:

cod.

Leeuw. Cant. ||

(coni.

aor.

pro fut.;

cf. haec

ed.

IV 1, p. L sq.), δεήσει scr. Kaib.

XV

67

«διὰ» τὴν συμφωνίαν παρέχει. ὁ μῦϑος καὶ N λέξις καὶ τὸ μέλος ἐν πάσαις κωμῳδίαις ϑεωροῦνται, διάνοιαι δὲ καὶ ἦϑος καὶ ὄψις Ev ὀλέγαις. μέρη τῆς κωμῳδίας τέσσαρα

50

]

|

|

πρόλογος

χορικόν

ἐπεισόδιον

| ἔξοδος

πρόλογός ἐστι μόριον κωμῳδίας τὸ μέχρι τῆς εἰσόδου τοῦ χοροῦ. χορυκόν ἐστι τὸ ὑπὸ τοῦ χοροῦ μέλος ἀδόμενον, ὅταν ἔχῃ μέγεϑος ἱκανόν. ἐπεισόδιόν ἐστι τὸ μεταξὺ δύο χορυκῶν μελῶν. ἔξοδός ἐστι τὸ ἐπὶ τέλει λεγόμενον τοῦ χοροῦ. 3

\



x

m

m:

,

3

55

,

Ψ

y

/

t

H

3

j4

,

τῆς κωμῳδίας

|

|

ἣ τοῦτο μὲν προ-

ἡ ἀπ᾿ ἀμφοῖν

παλαιά

νέα

ἡ πλεονάζουσα τῷ γελοίῳ

μέση

ιεμένη, πρὸς δὲ τὸ σεμνὸν ῥέπουσα

μεμιγμένη

48 διάνοιαι... ἐν ὀλίγαις: at in tragoedia, sicut ceterae partes, in omni dramate ap. Aristot. Poet. 1450a 13 || 49-54 μέρη... χοροῦ; eaedem partes inter tragoediae ap. Aristot. Poet. 1452b 16sq.; 19-22; accedit apud eum τοῦ xopıxod partitio || 56-58 παλαιά... γελοίῳ: μόνος ἦν γέλως κτλ. Proleg. V 14 de vetustissima comoedia

(ante Cratinum) ||

47 «διὰ»: supplevi ("in supplying what is in concord with them" vertit Cooper p. 226), τῇ ψυχαγωγίᾳ vel πρὸς τὴν ψυχαγωγίαν coni. Bernays, εἰς τὴν ψυχαγωγίαν Bergk (“fort.’’) conferentes Aristot. Poet. 1450b 17 (duxayayızöv), quae tamen

longius distant

| ἡ λέξις: cod., λέξις edd. ante τῆς

διανοίας partem

Cant.

|| 54 xopıxöv: edd., χορικὸν cod. || τοῦ : «ὑπὸ» praem. Cant. sine necessitate ||

55-59 τῆς κωμῳδίας κτλ.: cod.,

om.

edd.

ante

designat),

|| 48 διάνοιαι: διανοίαι cod.

utramque

add. Cant. ||

(39sq.)

Kaib.

(plur.

Kaib.

διάνοια scr.

Kaib.

Leeuw.

|| 55 τῆς κωμῳδίας; «διαφοραὶ»

68

XVI. EX

15

ETYMOLOGICO

MAGNO

τραγῳδία: ἔστι βίων τε καὶ λόγων ἡρωϊκῶν μίμησις. κέκληται δὲ τραγῳδία, ὅτι τράγος τῇ ᾧδῇ ἄϑλον ἐτίϑετο: WEN γὰρ ἡ τραγῳδία. ἢ ὅτι τρύγα ἄϑλον ἐλάμβανον οἱ νυκῶντες" τρύγα γὰρ ἐκάλουν οἱ παλαιοὶ τὸν νέον οἶνον. ἢ ὅτι τετράγωνον εἶχον οἱ χοροὶ σχῆμα. Y) ὅτι τὰ πολλὰ οἱ χοροὶ ἐκ σατύρων συνίσταντο, obc ἐκάλουν τράγους σκώπτοντες T| διὰ τὴν τοῦ σώματος δασύτητα T, διὰ τὴν περὶ τὰ ἀφροδίσια σπουδήν" τοιοῦτον γὰρ τὸ ζῷον. T) ὅτι οἱ χορευταὶ τὰς κόμας ἀνέπλεκον σχῆμα τράγων μιμούμενοι. 7) ἀπὸ τῆς τρυγὸς “ἱτρυγῳδία᾽". ἦν δὲ τὸ ὄνομα τοῦτο κοινὸν καὶ πρὸς τὴν κωμῳδίαν, ἐπεὶ οὔπω διεκέκριτο τὰ τῆς ποιήσεως ἑκατέρας, ἀλλ᾽ εἰς αὐτὴν ἕν ἦν τὸ ἄϑλον ἡ τρύξ ὕστερον δὲ τὸ μὲν κοινὸν ὄνομα ἔσχεν ἣ τραγῳδία, ἣ δὲ κωμῳδία ὠνομάσϑη, ἐπειδὴ πρότερον κατὰ κώμας ἔλεγον αὐτὰ ἐν ταῖς ἑορταῖς τοῦ Διονύσου καὶ τῆς Δήμητρος. ἣ παρὰ τὸ κωμάζειν «.7)» ἡ ἐπὶ τῷ κώματι δή, ἐπειδὴ ἐπὶ τὸν καιρὸν τοῦ ὕπνου τὴν ἀρχὴν ἐφευρέϑη. ἢ fj τῶν κωμητῶν AN’ κῶμαι γὰρ λέγονται οἱ μείζονες ἀγροί. βλαπτόμενοι γάρ τινες γεωργοὶ παρὰ τῶν ᾿Αϑήνησι πολιτῶν κατήεσαν περὶ τὸν καιρὸν τοῦ ὕπνου καὶ περιιόντες τὰς ἀγυιὰς ἔλεγον ἀνωνυμὶ τὰς βλάβας, ἃς ἔπασχον ὑπ᾽ αὐτῶν, οἷον “᾿ἐνταῦϑα μένει τις τὰ καὶ τὰ ποιῶν - καὶ ἐκ τούτου ἀνοχὴ τῶν ἀδικιῶν ἐγίνετο.

XVI1 = V Kaib.; XI Cant. | Et. M. 763, 57-764, 24 (non. in Et. Gen. Mill.) | cohaerent magna ex parte cum Sch. Dion. Thr.: 1 βίων... ἡρωνκεῶν: cf. XVIIIb 2, 6 || 2 τράγος . . . ἐτίϑετο: cf. p. 18, 3 Hilg. et XVIIIb 2, 12 (et alibi saepe; anti-

quiores locos notavi ad Tz De diff. poet. (XXIa) 100) || 3 τρύγα ... οἶνον: cf. p. 475, 4 Hilg. || 4 τετράγωνον . . . σχῆμα: cf. p.18, 8 Hilg. || 11 κατὰ κώμας: cf. XVIIIDb 2, 2; 33 (iam ap. Aristot. Poet. 1448a 38); ἐν ταῖς... . . Δήμητρος neutro loco additur || 12-14 ἡ ἐπὶ... ἀγροί: fere = XVIIIa 47-49 || 14-17 βλαπτόμενοι x14.: haec fusius XVIIIa 0-00 || a Sch. Dion. Thr. aliena i.a.: 4/5 σατύρων ... τράγους: cf. Hesch.

S.V. τράγους, τ 1237 Schm. || 8-10 Av... τραγῳδία: cf. Io. Diaconus (XIXa) 28-31; Tz De diff. poet. (XXIa)

Dion. Thr. XVIIIb Poet. 1448a 37) ||

57-60

2, 13)

||

(omittitur

mentio

vocalis v in « mutatae;

12 τὸ κωμάζειν: cf. Proleg.

cf. Sch.

III 5 (iam ap. Aristot.

XVI 1 1 τε: om. Kaib. Cant. || 10 ὠνομάσϑη: V, ὠνόμασται cett. || 12 «.3»: supplevi || ἐπὶ: codd., περὶ Kaib. (app.), scr. Cant. (cf. 15) || 14 ᾿Αϑήνησι: ἐν praem. edd. ante Kaib. (de codd. cf. app. Gaisfordii) || 15 ἀνωνυμὶ: codd., ἀνωνυμεὶ Cant. (utraque lectio in codd. Sch. Dion. Thr.) ||

XVI2



XVII

69

2. ἐπιρρήματα: Ev τοῖς χρόνοις, ὅτε συστροφὴν ἄσειαν μέλους, ἐπέλεγον ποιημάτιον ι΄ στίχων εἶτα τὴν ἀντίστροφον ἀποδόντες ἐπέλεγον πάλιν τετράμετρον ποιημάτιον τῶν ἴσων στίχων ἐκαλοῦντο δὲ ταῦτα ἐπιρρήματα.

XVII. EX

PS. PLUTARCHO

τὰ μηδὲν πρὸς τὸν Διόνυσον: τὴν κωμῳδίαν καὶ τὴν τραγῳδίαν ἀπὸ γέλωτος εἰς τὸν βίον φασὶ παρελϑεῖν. καὶ «γὰρ» κατὰ καιρὸν τῆς συγκομιδῆς τῶν γεννημάτων παραγενομένους τινὰς ἐπὶ τὰς ληνοὺς καὶ τοῦ γλεύκους πίνοντας σκώπτειν καὶ ποιήματά τινα γράφειν, «ἃ» διὰ τὸ πρότερον εἰς «κώμας ἄδεσϑαι» κωμῳδίαν καλεῖσθαι. ἤρχοντο δὲ καὶ συνεχέστερον εἰς τὰς κώμας τὰς ἀττικὰς γύψῳ τὰς ὄψεις κεχρισμένοι καὶ ἔσκωπτον. «ὕστερον δὲ» τραγικὰ παρεισφέροντες «τὸ» αὐστηρότερον μετῆλθον. ταῦτα οὖν καὶ ἐπεὶ τῷ Διονύσῳ πολέμιόν ἐστιν ὁ τράγος ἐπισκώπτοντές τινες ἔλεγον. «εἴρηται δὲ ἡ παροιμία» ἐπὶ τῶν τὰ ἀνοικεῖά τισι προσφερόντων. *

X

M

EA

x

!

,

^

LA

XVI 2 app. VI p. 22 Kaib. VII

5-7

|| 1 χρόνοις:

Kaib. || συστροφὴν: complexionem;

cf.

M

Et.

codd.

x

M

x

\

H

/

3

x

>

\

,

|| Et. M. 363, 46-50 (= Et. Gen. Mill.) || cf. Proleg.

Gen.

Mill,

Et. M.

Tzetzae

/

χοριακοῖς

Et. M., yopotoig

(praeter V) et Et. Gen.

παμπλειστοσυστρόφητον

XXIa

Gaisf.

Mill. 146

et

(app.),

scr.

(sc. stropharum ἑπτασυστρόφητον

XXIb 42), στροφὴν V et Gaisf. Kaib. || μέλους: Et. Gen. Mill. (quod legendum censuit Kaib.), μέλος Et. M. || 2 ποιημάτιον: sc. quae στροφή dicitur Proleg. VII 5 || 3 ἐκαλοῦντο: codd., ἐκαλεῖτο scr. Kaib.

|

XVII = 69 Cant. || ed. O. Crusius, Plutarchi de proverbiis alexandrinorum libellus ineditus (1887; iterum Par. Gr. Suppl. III), p. 1554. (Cr.) || 7 καὶ ἐπεὶ κτλ.: sequitur altera proverbii (ταῦτα) explicatio cohaerens cum capro immolato, quod viti noceret; cuius rei mentio apud Graecos rarior (Anth. Pal. IX 75 et 99, ludi cuiusdam mentione

non

facta),

sed apud Latinos

post

Vergilii locum, ubi sacrificium

et ludus

scaenicus coniunguntur (Georg. II 380-384) frequentior (Diomedes (XXIV) 2, 4-12; Euanthius (XXV) 1, 5sq.; Donati q. f. comm. (XXVI) 36-38; alios locos notavit Crusius, Analecta critica ad paroemiographos graecos (1883) (Par. Gr. Suppl. II), p.

12 in n. 1 ad p. 11) |] XVII 2 βίον: t praefixit Cr.; sed cf. Io. Diaconus 4

ποιήματά

τινα:

transposui,

ante

σκώπτειν

codd.,

(XIXa) 2 || γὰρ: suppl. Cr. || ante

xoi transp.

Cr.

supplens

exempli gratia * ὕστερον δὲ σκωπτικὰ ante ποιήματά || ἃ: suppl. Cr. |] 4/5 κώμας ἄδεσϑαι: supplevi post Cr., qui tamen scr. ἐν κώμαις (ita Sch. Dion. Thr. (XVIIIb) 2, 13) ἄδ.; sed lectio tradita eig retineri potest, cum in Graecitate posteriore hoc pro ἐν usurpetur (cf. e.g. Schwyzer, Gr. Gramm. II p. 461, Zus. 2; Lydia Massa Positano

in hac ed. IV 1 p. 280 ad 18, 519; ita εἰς κώμην 6 ὕστερον δὲ: supplevi (cf. Et. M. (XVI) 1, 9), lac. ἐπὶ τὸ suppl. Cr. || μετῆλϑον: post hanc vocem lac. codd. || 8 εἴρηται... παροιμία : supplevi cl. Par. Gr. 9 ἐπὶ... προσφερόντων: ib. 454, 5sq. ||

Sch. Dion. Thr. (XVIIIc) 1) || indicavit Cr. || 7 τὸ : supplevi, indicavit Cr. || éxei: scr. Cr., ἐπὶ I 137, 11 sq., lac. indicavit Cr. ||

70 XVIII. EX

SCHOLIIS AD

IN DIONYSIUM

THRACEM

82. ΠΕΡῚ ANATNOZEQOP

. ἵνα τὴν μὲν τραγῳδίαν ἡρωϊκῶς ἀναγνῶμεν, τὴν δὲ κωμῳδίαν βιωτικῶς

...

XVIIIa κωμῳδία λέγεται τὰ τῶν κωμικῶν ποιήματα, ὡς τὰ τοῦ Μενάνδρου καὶ οιστοφάνους καὶ Kpartvov καὶ τῶν ὁμοίων. ἐφευρέϑη δὲ N κωμῳδία, ὥς φασιν, ἔκ τινος τοιαύτης αἰτίας. βλαπτόμενοί τινες γεωργοὶ παρὰ τῶν πολιτῶν τῶν ἐν ᾿Αϑήναις καὶ ϑέλοντες ἐλέγχειν αὐτοὺς κατήεσαν Ev τῇ πόλει καὶ περὶ 5 τὸν καιρὸν τοῦ καϑεύδειν περιιόντες περὶ τὰς ἀγυιάς, ἔνϑα ἔμενον οἱ βλάπτοντες αὐτούς, ἔλεγον ἀνωνύμως τὰς βλάβας, ἃς ἔπασχον ὑπ᾽ αὐτῶν᾽ ἵνα δὲ σαφέστερον εἴπωμεν, τοιαῦτά τινα ἐβόων" “᾿ἐνταῦϑα μένει τις τάδε καὶ τάδε τισὶ ποιῶν I4

’A

[A

x

/

με

2

3

t

Pel

\

2

7

*

L4

3

bad

"4

M

,

BE

[A

x

?

Lud



2

3

!

«^



[4

x

2

U





\

Z

ar

-

J



3

5

3

τῶν γεωργῶν καὶ οὐ μετρίας βλάβας ἐπιφέρων αὐτοῖς,

[4



τ

4

ef

M

x

b

«4

x

7

ὥστε τοὺς γειτνιῶντας

ἀχούοντας ἡμέρας γινομένης πρὸς ἀλλήλους λέγειν, ἅτινα νύκτωρ παρὰ τῶν 10 γεωργῶν ἤκουσαν -- ἐπονείδιστον δὲ ἦν τῷ ἀδικοῦντι -- τὸν δὲ ἐμφανιζόμενον τοῖς τῆς πόλεως αἰδεῖσϑαι καὶ παύεσϑαι τῆς τοιαύτης ἀδικίας. τούτοις πολλάκις παρακολουθήσαντες ἄλλοι πολλοὺς τῶν ἀδικούντων ἀνέστειλαν" ὅϑεν

τοῖς τῆς πόλεως ἔδοξεν En’ ἀγαθῷ γεγονέναι τὸ ἐγχείρημα τῶν κωμικῶν, καὶ ἀναζητήσαντες αὐτοὺς ἠνάγκασαν καὶ ἐπὶ ϑεάτρου τοῦτο ποιεῖν. οἱ δὲ αἰδού15 μενοι, μᾶλλον δὲ φοβούμενοι, τρυγὶ περιχρίοντες αὑτῶν τὰς ὄψεις οὕτως εἰσήεσαν " καὶ ἔτι μᾶλλον κατηγορουμένων καὶ ἐλεγχομένων τῶν ἀδικούντων ἐπὶ ϑεάτρου ἀνοχὴ τῶν ἀδυκιῶν ἐγένετο τῆς αἰδοῦς ἔτι συνοικούσης τοῖς ἀνδράσιν. ἔδοξεν οὖν τοῖς τῆς πόλεως τὸ ἐγχείρημα καλὸν ὑπάρχειν καὶ λογίους ἄνδρας αὐτὸ μετιέναι. πρῶτος οὖν Σιουσαρίων τις τῆς ἐμμέτρου κωμῳδίας ἀρχηγὸς ἐγένετο,

XVIIIa

Diomedis,

=

IXb

Gr.

Db;

Gr.

in IV

I3, p.

18,

Kaib,

VIII

13-20,

Cant.

12 Hilg.

[| ex commentario

(etiam in cod.

Melampodis

Darmstad.

seu

post Et.

Gud. Sturz, col. 666sq.) || 1-44 (ult. Μένανδρος) : iterantur nonnihil mutata et ex Proleg. IV suppleta in An. Cram. (XIb) 1-38 || 1-19 (ult μετιέναι) : talia insuper breviter in Et. M. (XVI)

1, 14 sqq., et fusius in Proleg.

De diff. poet. (XXIa) 25-56 et in Thomae . κακοῦ: narratio

de

Susarione

insuper

IV

1-11; tunc in Tzetzae

Vita (XXXIII) 2, 1-12 || 19-25 πρῶτος in

Tzetzae

Proleg.

Ar. (XIa)

I 78-86

et De diff. poet., sch. ad 81; praeterea ap. Io. Diaconum (XIXa) 8-18 ||

XVIIIa 5 περὶ: C, om. cett. ll 6 ἀνωνύμως: Vl, τρυγίᾳ C et ed.; cf. XVIIIb 3, 12 Ι

FV,

-μεὶ

C, -ui

Οὐ

|

15 τρυγὶ: Od

XVIIIAa 20

25

71

οὗ τὰ μὲν δράματα λήϑη κατέλαβε, δύο δὲ 7) τρεῖς tauot τοῦ πρώτου δράματος αὐτοῦ ἐπὶ μνήμῃ φέρονται. εἰσὶ δὲ οὗτοι" ἀκούετε λεώς Σουσαρίων λέγει τάδε, υἱὸς Φιλίνου, Μεγαρόϑεν Τριποδίσκιος " X > 5 ὦ 3. , κακὸν γυναῖκες, ἀλλ᾽ ὅμως, ὦ δημόται,

οὐκ ἔστιν οἰκεῖν οἰκίαν ἄνευ κακοῦ. ἀρχὴν οὖν δεξαμένου τοῦ πράγματος πολλοὶ γεγόνασι κωμῳδοὶ διακωμῳδοῦντες >

\

$3

/

"Ὁ

,

x

[4

x

m

καὶ ἐλέγχοντες τοὺς κακῶς βιοῦντας καὶ τοὺς ταῖς ἀδικίαις χαίροντας, ἀναστέλ-

λοντες τὰς ἀκαίρους καὶ ἀδίκους αὐτῶν πράξεις, καὶ ὠφέλουν κοινῇ τὴν πολιτείαν τῶν ᾿Αϑηναίων. ἐπειδὴ δὲ τὸ μὲν παράνομον ἐπίμονόν ἐστι xxl διηνεχές, Lad

30

35

40

3

"4

>

M

s

bM

«"'éncl» ἀεὶ τὰ χερείονα vix, ee»

M

3

Δ

x

"n

\

/

>

;

/

2

\

,

TO δὲ καλὸν ταχέως ἀφίπταται τῆς τῶν ἀνθρώ-[4

053

\

x

*

FA

3

7

fa

με

>

TV πολιτείας, οὐ μετὰ πολὺν χρόνον οἱ ἄρχοντες ᾿Αϑήνησιν ἤρξαντο κωλύειν τοὺς κωμικοὺς τοῦ φανερῶς οὕτω καὶ ὀνομαστὶ ἐλέγχειν τοὺς ἀδικοῦντας. αὐτοὶ γὰρ ϑέλοντες ἀδικεῖν καὶ μὴ ἐλέγχεσϑαι τούτου χάριν ἐπετίμων αὐτοῖς ὅϑεν ὥσπερ αἰνιγματωδῶς xxl οὐ φανερῶς ἠλέγχοντο ὑπὸ τῶν κωμικῶν. ἔτι δὲ ἐπὶ τὸ πλεῖον προϊούσης καὶ ἐπικρατούσης τῆς κακίας ἐκωλύϑησαν τοῦ καὶ αἰνιγματωδῶς ἐλέγχειν καὶ ὑβρίζειν τοὺς κρατοῦντας καὶ ἄρχοντας τῆς πόλεως. διὸ \ ^ NM » t ἢ C: x Ὁ ı 8 2 καὶ τρεῖς διαφορὰς ἔδοξεν ἔχειν ἣ κωμῳδία" xal ἣ μὲν καλεῖται παλαιά, ἡ ἐξ ἀρχῆς φανερῶς ἐλέγχουσα, N δὲ μέση N αἰνιγματωδῶς, ἣ δὲ νέα 7| μηδ᾽ ὅλως τοῦτο ποιοῦσα πλὴν ἐπὶ δούλων 7, ξένων. καὶ τῆς μὲν παλαιᾶς πολλοὶ γεγόνασιν, ἐπίσημος δὲ Κρατῖνος, ὁ καὶ πραττόμενος᾽ μετέσχον δέ τινος χρόνου τῆς παλαιᾶς κωμῳδίας Εὔπολίς τε καὶ ᾿Αριστοφάνης. τῆς δὲ μέσης καὶ αὐτῆς μὲν πολλοὶ γεγόνασιν, ἐπίσημος δὲ Πλάτων τις, οὐχ ὁ φιλόσοφος, ἀλλ᾽ ἕτερός τις" ᾿

Dol

,

»

J

55

,

τω

\

!

\

*

m

*

22 Susario p. 3 K.; p. 2 Edm.; p. 77, 3 CGF Kaib.; praeter locos iam allatos citatur etiam a Diomede (XXIV) 2, 49 et alibi (cf. fragmentorum editiones; ap. Edm. falso legitur "Joan. Diac. Cohn") || 26-44 ἀρχὴν... Μένανδρος : hic historiae comoediae conspectus insuper brevius in Proleg. IV 11-17 et cum quadam variatione in Tzetzae Proleg. Ar. (XIa) I 69-77; 97-104, unde in An. Cram.

(XIc) 29-43

20

τοῦ...

secl. Cant.

λεὼς)

|| 30 «ἐπεὶ»... vix&: cf. A 576 ||

||

δράματος:

"verba

suspecta"

|| πρώτου: C, om.FO4V

29/30

inter διηνεκές Homero iam dens auctor ubi citatum

ἐπίμονόν

...

ἀεὶ:

Kaib.

non

|| 22 λεώς: X!F(hic

V

praeter

ἐπεὶ,

addens,

quare;

tod...

λέως), λέξεως O9VC

quod

supplevi

αὐτοῦ:

(hic add.

(praeterea

V

et ἀεὶ habet ὥς xou φησὶ σοφός τις), ἐπὶ tantum CO et ed.; ἐπεὶ ex restituit Kaib. ἀεὶ omittens, quod tamen verbis ἐπίμονόν κτλ. responcitata suis verbis aptans addere potuit; ἀεὶ extat etiam ap. An. Cram., rursus mutatum est (XIb 26) || 42 τις (pr.): CV et (ord. inv.) O4

(habet etiam Kaib.), om. 2! et ed. ||

72

XVIilIIa — bl

ὁμοίως δὲ κἀκείνου τὰ δράματα οὐ φαίνεται. τῆς δὲ νέας ὁμοίως πολλοὶ γεγόναotv, ἐπίσημος δὲ ὁ Μένανδρος, ὃς ἄστρον ἐστὶ τῆς νέας κωμῳδίας, ὡς μεμαϑήκαμεν. εἴρηται δὲ κωμῳδία οἱονεὶ ἡ ἐπὶ τῷ κώματι ᾧδή᾽ καὶ γὰρ περὶ τὸν καιρὸν e

45

H4

x

3

»

x

x

τοῦ ὕπνου

I

4

ἐξ ἀρχῆς

>



i



ἐφευρέϑη"

;

2

x

Led

Dad

κῶμα

\

7

γὰρ

3

,



7

7

x

ὁ ὕπνος"

3

x

M

7| N) τῶν

J

\

x

κωμητῶν

WON

κῶμαι γὰρ λέγονται οἱ μείζονες ἀγροί. ταύτην οὖν τὴν κωμῳδίαν δεῖ βιωτυκῶς ἀναγινώσκειν, τουτέστιν ὡς ἐν τῷ ίῳ, μιμουμένους τὸ παρεισαγόμενον πρόσωπον καὶ τὴν ἐκείνου σχέσιν ἀναματτομένους. ar

50

[4

A

[4



[4

>

7

XVIIIb

x) κωμῳδία ἐστὶν 1] Ev μέσῳ λαοῦ κατηγορία ἤγουν δημοσίευσις εἴρηται δὲ παρὰ τὸ κώμη καὶ τὸ δή, ἔστι δὲ εἶδος ποιήματος ἐν κώμαις κατὰ τὸν βίον ἀδόμενον. διὰ τοῦτο καὶ “βιωτικῶς λέγεται, τουτέστιν ἱλαρῶς, ὡς ἂν εὔξαιτό τις βιῶναι, ἀντὶ τοῦ ἐν ἡδονῇ καὶ γέλωτι᾽ δεῖ οὖν τὸν τὴν κωμῳδίαν ὑποκρινόμενον μετὰ γέλωτος xxi πολλῆς ἀστειότητος καὶ ἱλαροῦ τοῦ προσώπου προφέρεσθαι. 7) “βιωτιχκῶς κατὰ μίμησιν τοῦ βίου, ἵνα, εἰ μὲν ὑπόκειται γέρων, μιμησώμεϑα τὴν φωνὴν τοῦ γέροντος, εἰ δὲ γυνή, μιμησώμεθα τὴν φωνὴν τῆς γυναικός. διαφέρει δὲ κωμῳδία τραγῳδίας, ὅτι ἣ μὲν τραγῳδία ἱστορίαν ἔχει καὶ ἀπαγγελίαν πράξεων γενομένων, ἣ δὲ κωμῳδία πλάσματα περιέχει βιωτικῶν πραγμάτων. B) δεῖ γὰρ τὰ μὲν ἡρωϊκὰ συντόνῳ τῇ φωνῇ ἀναγινώσκειν καὶ μὴ ἐκλελυμένῃ, τὰ δὲ βιωτικά, τουτέστι τὰ κωμικά, ὡς ἐν τῷ βίῳ, τουτέστι μιμουμένους γυναῖκας νέας ἣ γραΐδας Y, δεδοικότας N ὀργιζομένους ἄνδρας, Y) ὅσα πρέπει τοὶς εἰσαγομένοις προσώποις παρὰ Μενάνδρῳ ἣ ᾿Αριστοφάνει T) τοῖς ἄλλοις κωμικοῖς. [4

3

/

10

\

\

»



2

[A

;

e

5

L

Lud

M

e

»y

>

M

m$

H

ec

M

-

>



5



e

!

1 «) in IV

Kaib.,

43 ὁμοίως δὲ κἀκείνου: Philippi

ap.

Dem.

κἀκείνου scr. Kaib.

XVIII

?

attamen

Kaib.

Cant.;

etiam.

39, p. 286,

^

Z

Hilg. || cf.2 || 8) in IV Kaib.; ex comm. Hilg. ||





3.

b

»

\

bd



M

*

,

“Ὁ

l4

/

|| 47-49 εἴρηται... &ypol: congruit

ex Scholiis

Vaticanis,

p.

172,

25-173,4

Melampodis seu Diomedis, p. 16, 21-25

illius

10 Fuhr);

(ὁμοίως — ὅμως, ut in ps.epistula locum

non

intellegens ὁμώνυμος,

|| 48 κωμητῶν: CO X! et Kaib., κωμῶν F et ed. || 51/52 καὶ...

ἀναματτομένους : ἣ ὑποβιβάσαντας ὡς ἐν τῷ βίῳ τὴν φωνήν,

των, ὦ δέσποτα

.

[4

,

VIII

H

FA

x

45 ex carmine scholastico secundum fere Et. M. (XVI) 1, 12-14 || XVIIIb

35

EA

(Ar. Ran. 1) 2 ||

olov “εἴπω

τι τῶν

eio96-

XVIIIb2

—3

73

2. κωμῳδία ἐστὶν ἡ ἐν μέσῳ λαοῦ κατηγορία καὶ δημοσίευσις " εἴρηται δὲ κωμῳδία ἀπὸ τοῦ ἐν ταῖς κώμαις καὶ ἐν τοῖς δήμοις ἄδεσϑαι. “ἡρωϊκῶς᾽" οὖν μετὰ πολλῆς σεμνότητος καὶ ἐπηρμένης φωνῆς μιμουμένους τοὺς ἥρωας, “βιω/

2

x

e



/

m

7

τικὦ ς᾽ δὲ μετὰ γέλωτος καὶ TOAAG c

10

35

x

N

J

M

τω

M

H

ν᾿

x

J

ἀστειότητος καὶ ἱλαρότητος ὑποκρινομέ>

/

A



͵



/

νους τὰ βιωτικὰ nal τὰ παρεισαγόμενα πρόσωπα. δεῖ δὲ γινώσκειν, ὅτι πολλὴ διαφορὰ τῆς τραγῳδίας καὶ τῆς κωμῳδίας, ὅτι N μὲν τραγῳδία περὶ ἡρωϊκῶν πραγμάτων καὶ προσώπων λέγει, T] δὲ κωμῳδία ἀπήλλακται τούτων καὶ ὅτι ἣ μὲν τραγῳδία τὰ τέλη περὶ σφαγῶν καὶ φόνων ἔχει, ἡ δὲ κωμῳδία περὶ ἀναγνωρισμοῦ καὶ ὅτι ἣ μὲν τραγῳδία ἱστορίαν καὶ ἀπαγγελίαν ἔχει πράξεων γενομένων, 7) δὲ κωμῳδία διάπλασμα βιωτικῶν πραγμάτων καὶ ὅτι πάλιν ἡ μὲν τραγῳδία διαλύει τὸν βίον, N δὲ κωμῳδία συνίστησιν. καὶ εἴρηται μὲν τραγῳδία, ὅτι περὶ τράγων ἠγωνίζοντο" 7) καὶ τραγῳδία λέγεται ἀπὸ τοῦ τὰς ὄψεις περιχρίειν τρυγίᾳ, τροπῇ τοῦ v εἰς a κωμῳδία δέ, ὅτι ἐν κώμαις ἤδετο. X

/

͵

M

[4



ji

[4

[4

\

3

x

3. ζητητέον δέ, εἰ καὶ τὰ τραγικά ἐστι βιωτικά φαίνεται γὰρ καὶ αὐτὰ τῷ βίῳ γινωσκόμενα " καὶ λεκτέον, ὅτι πολλὴ N διαφορὰ τῆς τραγῳδίας καὶ τῆς κωμῳδίας, ὅτι ἡ μὲν τραγῳδία περὶ ἡρωϊκῶν πραγμάτων καὶ προσώπων λέγει, N δὲ κωμῳδία ἀπήλλακται τούτων. ἀλλ᾽ εἴ μοι λέγεις, ὅτι καὶ N κωμῳδία ἡρωϊκὰ ἔχει πρόσωπα, ὡς οἱ Βάτραχοι ᾿Αριστοφάνους τόν τε Διόνυσον καὶ τὸν

XVIIIb2 in VIII Cant.; Heliodoro datum etiam in 1 « (1—2 (ult. ἄδεσϑαι) cf. lc, 1-3;

ab ed., p. 306, 15-29 Hilg. || partim 3-5 (βιωτικῶς ... πρόσωπα) cf. Ic,

3-6; 9-10 (καὶ ὅτι... πραγμάτων) cf. 1a, 8-10) logia refutatur ap. Aristot. Poet.

|| 2 κώμαις ... δήμοις: haec etymo-

1448a 35-38 || 9-11

ὅτι ἡ...

συνίστησιν : inverso

ordine latine reddita ap. Euanthium (XXV) 2,6 sqq. | 10/11 ὅτι πάλιν... συνίστησιν: haec definitio et in his scholiis (3, 9; 4, 4) et a Tzetza exque eo (De diff. poet. (XXIa) 72sq.; De trag. (XXIc) 7 (partim); Proleg. Lyc. (XXIIb) 28sq.; Proleg. Ar. (XIa) II 72sq. et An. Cram. (XIc) 56sq.; Sch. Plaut. (XId) 34sq.) saepius affer-

tur; Musurus denique eam adiecit ad Proleg. IV (l. 22sq.) || XVIIIb3 1. 11-12 (ult. ἔλεγον) = 71b Cant.; 1. 12-14 = 82 Cant. || Heliodoro datum ab ed., p. 475, 8-25 Hilg. || 2-4 (ὅτι πολλὴ ... τούτων) = 2, 5-7; 8-9 (καὶ ὅτι... ἀναγνωρισμοῦ) = 2, 7-9; 9-10 cf. 2, 10-11 ||

XVIIIb2 11 διαλύει: ita 4, 5; λύει 3, 10 et Tz quique ex eo hauserunt || 13 τρυγίᾳ: h.l. sine v.]. (cf. 3, 12) ||

74

xvı11b3.4 — c

ἪἫἩρακλέα, λέγω πρὸς ταῦτα, ὅτι πρῶτον μὲν κατὰ τὸ σπάνιον, ἔπειτα «δὲ» καὶ ἐπὶ γέλωτι ταῦτα εἰσάγει τὰ πρόσωπα᾽ εἰσφέρει γὰρ τὸν μὲν Διόνυσον κίναιδον, τὸν δὲ ᾿Ηρακλέα γαστρίμαργον. καὶ ὅτι Y] μὲν τραγῳδία τὰ τέλη περὶ σφαγῶν καὶ φόνων ἔχει, N δὲ κωμῳδία περὶ ἀναγνωρισμοῦ καὶ ὅτι πάλιν T] ἐν τραγῳδία λύει τὸν βίον, I ἡ δὲ κωμῳδία συνίστησιν. D D εἴρηται δὲ ἣ κωμῳδία καὶ τρυγῳδία, ὅτι μήπω προσώπων ἐπινοηϑέντων τρύγα χρίοντες τὰς ὄψεις ἔλεγον" καὶ εὑρέϑη ἡ μὲν τραγῳδία ὑπὸ Θέσπιδός τινος ᾿Αϑηναίου, ἡ δὲ κωμῳδία ὑπὸ ᾿Επιχάρμου ἐν Σικελίᾳ, καὶ ὁ ἴαμβος ὑπὸ Σιουσαρίωνος. ?

à

v?

4. ἀναγιγνώσχομεν δὲ τὰ μὲν ἡρωϊκὰ "Npwinäc” ἤγουν μεγαλοφώνως, τὰς δὲ κωμῳδίας “βιωτικῶ ς᾽ ἤγουν κατὰ μίμησιν τοῦ βίου. ἔστι δὲ κωμῳδία ulunoıs πράξεως καϑαρτωκὴ παϑημάτων καὶ τοῦ βίου συστατικήῆ, τυπουμένη 8 ἡδονῆς καὶ γέλωτος, οἵα 7] τοῦ ᾿Αριστοφάνους ἢ τοῦ Μενάνδρου καὶ ἡ μὲν κωμῳδία τὸν βίον συνίστησιν, ἢ δὲ τραγῳδία διαλύει. M

at

;

ce

ec

j



5

Ν

[4

\

55

/

»

x

e

[4



7

7

-

o



n

[4

\

[4

MA

»

M

-

,

at

.

νι

͵

XVIlIIc ἐγκώμιόν ἐστι κυρίως μὲν τὸ εἰς κώμην εἰρημένον, ἀπὸ TOD ἀρχαίου ESouc, ἐπειδὴ κωμηδὸν ᾧκουν, ὅϑεν καὶ κωμῳδίαι κέκληνται. 3

A

\

»

e

M

;

I

XVIIIb4 app. VI p. 17 Kaib. || ex Theodosii Alexandrini Grammatica, ed. C. G. Goettling, Lipsiae 1822, p. 58, 29—59, 4 (cf. Hilgardi Praefatio, Gr Gr I 3, p.

XLIIIsq.) || 3 καϑαρτιυκὴ : scripsi (ut in El infra citatis), καϑαρτικῶν ed. et Kaib.; cf. χαϑαρτήριος XIb 43 et exemplum, sc. tragoediae definitio Aristotelis (τὴν τῶν τοιούτων παϑημάτων κάϑαρσιν, 1449b 27) | 3/4 cf. X! in app. Hilg. ad p. 18,13: κωμῳδία ἐστὶ... παϑημάτων, τοῦ βίου συστατικὴ διὰ γέλωτος καὶ φδῆῇς (παϑημάτων τοῦ βίου, interp.

Hilg.) || 4 οἵα: scripsi, οἵα ed. et Kaib. || XVIHc



61b Cant.

|| ex Scholiis Londinensibus, p. 450, 29-30 Hilg.

||

1 εἰς:

pro ἐν; cf. Ps. Plut. (XVII) 5 || 2 κωμηδὸν dxovv: cf. Proleg. III 3 ||

XVIIIb3

12 τρύγα: A, τρυγίᾳ ed. ex E;

est tamen

15 (app.) et Proleg. IV 9, ubi Triclinii est) ||

emendatio

(similiter

XVIIIa

75 XVIIId τὴν δὲ κωμῳδίαν βιωτικῶς: κωμῳδίαν δὲ οἱ ἀρχαῖοι ψόγον καὶ περίσυρμα ἔλεγον εἶναι: ἐγὼ δὲ λέγω, ὅτι καὶ ἐπὶ ψόγου καὶ ἐπὶ ἐπαίνου λαμβάA

M

l4

c

,

x

ς

>

^

[4

x

7

νεται" "Bro cix Gc" γὰρ εἶπεν ὁ τεχνικός, τουτέστιν κατὰ τὸν ἑκάστου βίον᾽ P4 / 7 7 2) T 2 € , I 7 ἔστι Y&p\ βίος δίκαιος x«i \ βίος ἄδικος, οἷον ὁ€ βίος τοῦ-- ἁγίου Πέτρου καλός, 6t

δὲ τοῦ ᾿Ιουλιανοῦ κακός. ὅταν οὖν ἑκάστου μνημονεῦσαι ϑέλωμεν, ἐπὶ μὲν τοῦ ἀποστόλου πραεῖαν καὶ ἱλαρὰν φωνὴν ἀφίεμεν πρέπουσαν τῷ βίῳ αὐτοῦ, οἷον “ὁ μακαριώτατος ἀπόστολος τῶν προσκαίρων ἀγαθῶν καταφρονήσας ἦἢκολούϑησε τῷ Χριστῷ, ἐπὶ δὲ τοῦ ᾿Ιουλιανοῦ τραχεῖαν καὶ κατάπικρον φωνὴν ἀφίεμεν πρέπουσαν τῷ βίῳ αὐτοῦ, οἷον “ὁ ἀϑλιώτατος ᾿Ιουλιανὸς διὰ πρόσκαιρον ἀπόλαυσιν ἀπέστη ἀπὸ τοῦ Χριστοῦ. >

[4

/

“-

7

,

XIX. EX

Lud

4

eec

SCHOLIIS

5

J

3

\

x

,

IN RHETORES

XIXa. IO. DIACONUS ἀλλὰ γάρ, ἐπεὶ περὶ τραγῳδίας λόγος ἐνέπεσε, χρὴ καὶ τῷ περὶ ταύτης λόγῳ μικρόν τι ἐμφιλοχωρῆσαι καὶ εἰπεῖν, πόϑεν ἐπὶ τὸν βίον προῆλθε καὶ τίνες αὐτὴν ἐφεῦρον καὶ OU ἣν αἰτίαν οὕτως ἐκλήϑη. μετὰ γοῦν τὸν ἀνήμερον βίον μεταβολῆς ἐπὶ τὸ βέλτιον γενομένης ἀπαλλαγέντες οἱ ἄνϑρωποι τῆς βαλανοφαγίας καὶ ἐπὶ γεωργίαν τραπόμενοι ἀπαρχὴν τῶν γινομένων καρπῶν τοῖς θεοῖς ἀνετίϑεντο, ἡμέρας αὐτοῖς εἰς πανηγύρεις καὶ ἑορτὰς ἀπονείμαντες" καὶ ἐν ταύταις ἄνδρες σοφοὶ τὸ τῆς ἀνέσεως ἄλογον ἐπικόπτοντες καὶ βουλόμενοι τὰς XVIIId

composito

p.

569,

23-32

Hilg.,

ex

*'commentariolo

(cf. Hilgardi Praefatio p. XXXVII)

Dion. Thr. iam eo tempore

extantia,

byzantino"

non

post IX

saec.

|| 1 oi ἀρχαῖοι: fort. respicit Sch.

ubi κωμῳδία dicitur κατηγορία καὶ δημοσίευσις

(XVIIIb 1, 1; b2, 1) || XIXa ex genis Περὶ (1908), p. rensis ap. παλαιοί, ὡς

commentario Io. Diaconi et Logothetae Ecclesiae S. Sophiae in Hermoμεϑόδου δεινότητος 33, p. 450, 2 Rabe, ed. H. Rabe, Rhein. Mus. 63 149, 13-150, 27 || 4-5 ἀπαλλαγέντες .... τραπόμενοι: cf. Marcellus AncyEusebium Contra Marc., IV p. 213, 8 Klostermann (Gr Chr Schr) οἱ ἔφασαν, πρὸ τῆς τοῦ σίτου γεωργίας βαλανηφαγοῦντες, et βαλανίτης Blog ap

Su. s.v. ἀληλεσμένον (I 109, 21) et Eust. (ad « 163, 1859, 58) || 7 σοφοὶ: λογίους Sch. Dion. Thr. (XVIIIa) 18, ubi tamen narratio alia || XIXa 4 γενομένης: coni. Rabe, γινομένης cod. (V) ||

76

xIxa

πανηγύρεις λογικῆς παιδιᾶς μετέχειν τὴν κωμῳδίαν ἐφεῦρον, ἧς λόγος πρῶτον κατάρξαι τὸν Σουσαρίωνα ἔμμετρον αὐτὴν συστησάμενον. ἐνστῆναι μὲν γὰρ κατὰ τὸ σύνηϑες τὰ Διονύσια, Ev τούτῳ δὲ τῷ καιρῷ τὴν γυναῖκα τούτου μεταλλάξαι A » Ἂ ἢ ? , τὸν\ βίον καὶ \ τοὺς\ μὲν\ θεατὰς5.2 ἐπιζητεῖν- αὐτὸν ὡς€ πρὸς\ τὰςN τοιαύτας ἐπιδείξεις εὐφυᾶ, τὸν δὲ παρελϑόντα λέγειν τὴν αἰτίαν καὶ ἀπολογούμενον εἰπεῖν ταῦτα. x

[A

MJ

J

2

!

\

bas

τ-

M

--

LU

A

ἀκούετε λεώς" Σουσαρίων λέγει τάδε, υἱὸς Φιλίνου, Μεγαρόϑεν Τριποδίσκιος᾽

— ἔστι δὲ ἡ Τριποδίσκη πόλις τῆς Μεγαρίδος -κακὸν γυναῖκες, ἀλλ᾽ M

20

>

5

ὅμως, ὦ δημόται, ὦ

5

J

οὐκ ἔστιν εὑρεῖν οἰκίαν ἄνευ κακοῦ. καὶ εἰπόντος τάδε εὐδοκιμῆσαι παρὰ τοῖς ἀκούουσι. τῆς οὖν κωμῳδίας οὕτως εὑρεϑείσης, ἵνα μὴ πάντῃ διάχυσις γένηται, τὴν τραγῳδίαν εὑρήκασι, τὸ συνωφρυωμένον καὶ κατηφὲς διὰ ταύτης εἰσφέροντες. ἄμφω δὲ παρ᾽ ᾿Αϑηναίοις ἐφεύρηνται, καϑάπερ ᾿Αριστοτέλης φησίν Ev ταύτῃ γὰρ ἄνθρωποι πρῶτοι γεγόνασι, διὸ καὶ ταύτῃ τῇ πόλει μαρτυρητέον τὰ χάλAorta τῶν μαϑημάτων καὶ σπουδαιότατα. τῆς δὲ τραγῳδίας πρῶτον δρᾶμα píov ὁ Μηϑυμναῖος εἰσήγαγεν, ὥσπερ Σόλων Ev ταῖς ἐπιγραφομέναις ᾿Ελεγείαις ἐδίδαξε. Δράκων δὲ ὁ Λαμψακηνὸς δρᾶμά φησι πρῶτον ᾿Αϑήνησι διδαχϑῆναι ποιήσαντος Θέσπιδος. τραγῳδία δὲ χκέκληται διὰ τὸ τρύγα δοϑῆναι τὰ πρῶτα τοῖς νικήσασιν ἔπαϑλον τρύγα δὲ οἱ παλαιοὶ τὸν νέον οἶνον ὠνόμαζον. MV δὲ τὸ ὄνομα τοῦτο κοινὸν καὶ κατὰ τῆς τραγῳδίας καὶ τῆς κωμῳδίας φερόμενον, ἐπεὶ οὔπω τὰ y

’A

25

n

»

M

3.»

[4

ς

.

8/9 πρῶτον

͵

Μ

D

Li

M



2



,

/

2

3

e

b

X

2

... συστησάμενον: cf. Sch.

FA

H

T

Dion.

3

Thr.

3

[4

IL...

C

Kx

2

M

2 Edm.;

CGF

t

Z

4

^

19 || 10/11 μεταλλάξαι

ἀπολιπούσῃ αὐτὸν Tz Proleg. Ar. (XIa) I 80 (nihil tale Sch. Dion. Thr.) p. 3 K.; p.

À

τὸν βίον:

|| 13 Susario

Kaib. p. 77, 3; citant i.a. Sch. Dion. Thr. 22 et Tz Proleg.

Ar. 1 83 || 15 ἔστι... Μεγαρίδος: haec (cf. Steph. Byz. s.v. Τριποδίσκος) etiam in sch. Tz Proleg. Ar. ad 184 || 21 ’Aptoror&ing: apud quem alia leguntur (cf. Poet. 1448a 29—b 2) || 23-25 τῆς... ἐδίδαξε: cf. de hoc loco conclamato i.a. M. Pohlenz, Die Griechische Trag3die, Erläuterungen? (1954), p. 10; A. W. Pickard-Cambridge, Dithyramb, Tvagedy and Comedy? (1962), p. 99sq.; C. del Grande, TPAT'OIAIA?

(1962), p. 48sq.; an Solon aequo iure quo Aristoteles? || 24 ’Apiwv: inter tragicos etiam Tz Proleg. Lyc. (XXIIb) 38 || 25 Δράκων: Χάρων coni. Wilamowitz; cf. Fr Gr Hist 262, Charon 15 (dub.) ev Kommentar IIIa, p. 23 || 27-30 τραγῳδία ... ἐλάμβανον: cf. Et. M. (XVI) 1, 2-3 et 7-9 || 28 τὸ ὄνομα: τρυγῳδία est h.l. in Et. M., quod Ioannes utrumque locum coniungens praetermisit; τραγῳδία est etiam in Et. M. priore loco (nam -«- in -v- verti ponebant; cf. Sch. Dion. Thr. p. 18, 4 Hilg.

et XVIIIb 2, 13 ||

20 διὰ: Greg. Cor. VII p. 1329, 1 Walz, ἐκ V et Rabe || 27 τραγῳδία: V, τρυγῳδία "corr." Brinkmann et scr. Rabe, iniuria; v. App. I ad 28 ||

xIxa.b 30

35

40

77

τῶν ποιήσεων διεκέκριτο, ἀλλ᾽ ἐπ’ ἀμφοῖν οἱ νυκῶντες τρύγα τὸ ἄϑλον ἐλάμβανον. μέμνηται καὶ ᾿Αριστοφάνης ἐν ᾿Αχαρνεῦσι τοῦ τῆς τραγῳδίας ὀνόματος ἐπὶ τῆς κωμῳδίας ταττομένου ᾿ φησὶ γοῦν᾽ τό «eT δίκαιον οἶδε καὶ τραγῳδία, ἀντὶ τοῦ κωμῳδία. ἔνιοι δὲ οὐ τρυγῳδίαν ἀπὸ τῆς τρυγός, ἀλλὰ τραγῳδίαν ὠνομάσϑαι λέγουσι" τράγος γὰρ ὡρίσϑη τοῖς νυκήσασι, καὶ διὰ τοῦτο, οἶμαι, ἐδίδοτο τοῖς τραγῳδοῖς τοῦτο ἔπαϑλον, ἐπεὶ ἄστατόν ἐστι τὸ ζῷον xai ἄτακτον τοιαύτη δ᾽ ἔστι xal 3| παρ᾽ ἀνθρώποις εὐτυχία, ἀνώμαλός τις καὶ ἀόριστος. ἐπεὶ γοῦν οἱ τραγιυκοὶ περὶ μεταβολῆς τῶν ἀνθρωπίνων πραγμάτων διεξίεσαν, τοῦτο οἱ παλαιοὶ ἐμφῆναι καὶ διὰ τοῦ ἐπάϑλου βουλόμενοι τράγον τοῖς ἐν τραγῳδίᾳ νυκήσασιν ἐχαρίζοντο.

XIXb. IO. SARDIANUS-

DOXAPATRES

Γπροπηλακιζομένων: Dox ... ὑβριζομένων: Γεἴρηται δὲ ἀπὸ τοῦ πηλοῦ Dox οἱ γὰρ παλαιοί, ὅτε ἤϑελον κωμῳδεῖν, πηλῷ καὶ Γτρυγὶ {τρυγίᾳ } ἐχρίοντο.

31

ἐν ᾿Αχαρνεῦσι:

v. 500

|| 35-36

saepius, e.g. Tz De diff. poet. (XXIa)

τραγῳδίαν

... νυκήσασι: haec

100 || 36-41

Et.

M.

1. 1-2 et

διὰ τοῦτο κτλ.: post similem ex-

positionem in comm. ad Hermog. Me8. 8ew. 20, p. 436, 9 Rabe Ioannes addit: ἢ τάχα καὶ διὰ τὸ ἄγονον εἶναι τοῦτο τὸ ζῷον᾽ τοιαῦται δέ εἰσι καὶ αἱ τραγῳδίαι ἐρημίαν

πάσης εὐδαιμονίας ἀγγέλλουσαι (Rabe in app.) || XIXb.

Io. Sardianus

Progymnasmata,

p.

11,

=

710

3 Rabe

Cant.

|| ex

(Ioannes

utriusque

Sardianus

commentario

p. 79, 8-10

Rabe;

in Aphthonii Doxapatres

II p. 333, 19-22 Walz, ubi Doxo-) || 2 κωμῳδεῖν: sensu latiore accipitur (il/udere )|| πηλῷ καὶ τρυγὶ (rpuyla): cf. Proleg. IV 9 ||

31 τραγῳδίας: V, τρυγῳδίας rursus Brinkmann et Rabe || 33 {τό re}: V, τὸ γὰς Ar. || τραγῳδία: sic V, et A ap. Ar.; τρυγῳδία rursus Brinkmann et Rabe

78 XX. EX

ALIIS

XXa. SCHOLIUM

SCHOLIIS

IN ARISTOTELEM

σύνηϑες ἐν κωμῳδία παραπετάσματα δέρρεις ποιεῖν, οὐ πορφυρίδας. Μυρτίλος ἐν Τιτανόπασι t1 178 δεινῆς ἀκούεις, ᾿Ηράκλεις, τοῦτ᾽ ἔστι σοι τὸ σκῶμμ᾽ ἀσελγὲς καὶ μεγαρυκὸν καὶ σφόδρα 5 ψυχρόν. γελᾷς, ὁρᾷς τὰ παιδία. διασύρονται γὰρ οἱ Μεγαρεῖς ἐν κωμῳδίᾳ, ἐπεὶ καὶ ἀντιποιοῦνται αὐτῆς ὡς παρ᾽ αὐτοῖς πρῶτον εὑρεϑείσης, εἴ γε καὶ Σουσαρίων ὁ κατάρξας κωμῳδίας Μεγαρεύς. ὡς φορτικοὶ τοίνυν καὶ ψυχροὶ διαβάλλονται καὶ πορφυρίδι χρώμενοι ἐν τῇ παρόδῳ. καὶ γοῦν ᾿Αριστοφάνης ἐπισκώπτων αὐτοὺς λέγει που 10 und αὖ γέλωτα Μεγαρόϑεν κεκλημένον. ἀλλὰ καὶ ᾿Εκφαντίδης παλαιότατος ποιητὴς τῶν ἀρχαίων φησί μεγαρυκῆς κωμῳδίας ἄσμα Τδίειμαι T αἰσχυνόμενος τὸ δρᾶμα μεγαρυκὸν ποιεῖν. 15 δείκνυται γὰρ ἐκ πάντων τούτων, ὅτι Μεγαρεῖς τῆς κωμῳδίας εὑρεταί.

XXb. SCHOLIUM

IN ARISTIDEM

κατηγορήσαντος δὲ τοῦ Κλέωνος ᾿Αριστοφάνους ὕβρεως ἐτέϑη νόμος μηκέτι ἐξεῖναι κωμῳδεῖν ὀνομαστί. ἄλλοι δὲ λέγουσιν, ὅτι ἐκωμῴδουν ὀνομαστὶ τοὺς ἄνδρας μέχρις Ἐὐπόλιδος. περιεῖλε δὲ τοῦτο ᾿Αλκιβιάδης ὁ στρατηγὸς καὶ

XXa = XIV, 5 Kaib. (partim);

51a Cant.

|| sch. ad Eth. Nie. 1123a 23

(κωμῳδοῖς

χορηγῶν), ed. G. Heylbut, Commentaria in Aristotelem Graeca XX, p. 186, 9-20 || 2 excidit citatum ex T'itanopanibus (cf. Myrtilus, fr. 1 K.; 1-3 Edm.) || 3 citatur Eupolis Prospaltiis, fr. 244 K. et Edm. || t τὸ δεινῆς } ἀκούεις, : ὁ vel τὸ δεῖν᾽ ἀκούεις; Meineke, τοῦ δεῖνος ἀκούεις; Fritzsche, τὸ {7 δεινῆς ἀκούεις, (sine lac. ante τὸ) Heyl-

but || 5 γελᾷς (γελᾶς Ald, σέλας cod. B), ὁρᾷς : γελῶσιν, ὡς ὁρᾷς, Dobree, γελᾷ γάρ, ὡς ὁρᾷς, Cobet || 9 γοῦν: γὰρ Kaib. || ᾿Αριστοφάνης:: citaturVesp. 57 || 10 κεκλημένον: κεκλεμμένον codd. Ar. || 11 ᾿Εκφαντίδης: fr. 2 K. et Edm. || 13 ἄσμα δίειμαι: coniecturae variae et incertae || 14 αἰσχυνόμενος : cod. B, αἰσχύνομαι Ald || XXb — 156a Cant. || sch. ad or. 46, p. 159, 3sq. Dd, III p. 444, 23-29 Dd || 2-7 ἐκωμῴδουν

κτλ.: cf. Platonius

(I)

18 et Tz

Proleg.

Ar. (XIa)

I 88; An. Cram.

(XIc) 30 || 3-7 περιεῖλε κτλ.: hanc narratiunculam veram non esse probavit Eratosthenes (ap. Cic. Att. 6, 1, 18) ||

xxXD—

ΧΧῚ

79

ῥδήτωρ᾽ κωμῳδηϑεὶς γὰρ παρὰ Εὐπόλιδος ἔρριψεν αὐτὸν ἐν τῇ ϑαλάττῃ 5 Σικελίᾳ συστρατευόμενον εἰπὼν βάπτε [με Ev ϑυμέλῃσιν, ἐγὼ δέ σε κύμασι πόντου βαπτίζων ὀλέσω νάμασι πικροτάτοις.

XXI. CARMINA

Ev

TZETZAE

ISAGOGA

Carmina iambica, quae Tzetzes deinceps composuit de generibus poématum (XXla) et de comoedia tragoediaque (XXIb.c; unum carmen continuum, id quod ex sch. ad XXIb 23 clare apparet), inter eius opera iunioribus annis composita sunt, sicut Exegesis in Iliadem, in qua eandem materiam tractavit, quae carminis XXIa est (XXIIa 2). Deinde hanc denuo elaboravit in Prolegomenis ad Lycophronem (XXIIb), tunc attigit in exordio eius Scholiorum in Hesiodum priora excepta Exegesi in memoriam revocans (XXIIc); fusius denique provecta aetate pleraque retractavit praesertim de comoedia agens in Prolegomenis ad Aristophanem (XIa; cf. quae 1 66 priora respiciens scripsit). Trimetrum

iambicum

in XXIa

aliter tractavit

ac in XXIb.c;

sunt, quos inartificiales vel ex tempore factos (ἀτέχνοις δίοις

XXIIc

2) vocavit,

in his artificiales

in illo

X XIb 1; αὐτοσχε-

(ceyvixot in titulo XXIb).

De

hac diversa trimetrum tractandi ratione scripsit F. Kuhn, Symbolae p. 83-88. Discrimen maxime in eo versatur, quod in inartificialibus τὰ δίχρονα (x, ı, v), quarum vocalium quantitas ex scriptura non apparet, quovis loco pro longis accipi possunt (in nominibus propriis raro etiam o, rarissime etiam e, velut Δισνύσου X XIa 118, Σεμέλης (-— —) ib. 154; praeterea etymologiae causa 806 ib. 153); at in artificialibus ea in syllabis finalibus vel monosyllabis tantum producuntur. Contra

in inartificialibus nonnisi

disyllabi pedes

admittuntur,

sed in

artificalibus etiam trisyllabi per omnes sedes trimetri distributi, praecipue in vocibus artis, sed etiam in aliis, e.g. παραβάσεως ὁπόσα .....- (2) “που (4) XXIb 8; προκελευσματικοῖς ἐπόλιζον ....-- (2) -—- (3) oo (4) - XXIc

193;

quin

etiam

6/7 cf. Anth. Lyr. D.3, fasc.

in ultima

sede,

1, p. 133, ubi l.

velut

1 cum

εἰς πάροδον, ἐπιπάροδον,

Hiller-Crusio

σύ μ᾽ ἐν (in app. Prolegomenorum Tzetzae mentio non fit) ||

scribitur

βάπτε

80

ΧΧῚ

στάσιμον, ὀρχηματικόν —-— coo ou oo —— e-c ib. 177. In hac sede etiam spondeus ponitur in inartificialibus, licet in nominibus propriis tantum idque rarius, velut in versu supra citato XXIa 118 (Διονύσου in fine) et ib. 67 (Παλαμήδεις in fine); inter artificiales unus versus vocibus artis horrens (XXIc 97) sic desinit in vocem vulgarem: ἀμοιβαῖον, ἔπειτα .--- — I. In inartificialibus spondeus in ceteris sedibus paribus liberius admittitur, velut oi πρὸς τὸν Διόνυσον γράφοντες λόγους —— —— u

—— —— .— XXlIa

145; in artificialibus hoc semel factum est in nomine

proprio: Εὐριπίδου —— (4) -— XXIc 1381. Hoc denique prosodiae Tzetzae proprium est, quod vocis ἀκριβὴς eiusque derivatorum altera syllaba brevis est (e.g. X XIa 94; XXIb 5; XXIc 82). Hiatus in prioribus carminibus evitatus in ultimo (XXIc) licenter admittitur: 3 (post ὁ), 18 (post xai), 22 (post δέ), etc. Accentus Tzetzes ita rationem habuit, ut versuum paenultima syllaba acuto munita esset (circumflexo autem in nomine proprio ᾿Αλκαῖος X XIa 20); at in trimetris artificialibus hanc legem interdum neglexit, praesertim in vocibus artis, velut in versu supra citato

X XIc 177 et ib. 109, cuius ul-

tima vox est χοροῦ, raro in alis vocibus, velut praeter illum versum abnormem XXIc 97 etiam XXIb 28 desinens in ἐφϑέγγετο. Fontes,

ex

quibus

Tzetzes

in

his

carminibus

hausit,

quantum

eos

definire potui, maxima ex parte eidem sunt, quibus postea in Prolegomenis ad Aristophanem usus est: Scholia in Dionysium Thracem in X XIa et XXIc; Prolegomena vetera de Comoedia, in quo solo fundamento XXIb nititur;

trias

auctorum

Dionysius,

Crates, Euclides,

quae in

X XIc com-

paret, licet priores duo uno tantum loco nominatim citentur (cf. Prolegomena p. XXVIII, n. 1 et App. Dad XXIc 39 et 41). In hoc carmine accedit etiam Aristoteles, cuius Poetica nonnullis locis respicitur, quamquam auctor aut omnino non commemoratur aut per ἄλλος (ἄλλοι) designatur (51 et 68). Insunt denique, quae Tzetzae et Anonymo byzantino Ilept τραγῳδίας, quem nuper edidit et dubitanter Psello adscripsit R. Browning?, communia sunt (v. ad X XIc 9-31, 66sq., 188-200) et auctorem antiquiorem nobis ignotum, ab An. Brown. parcius excerptum, produnt.

1) Haec licentia trimetris iambicis tribuitur, quos Tzetzes doricos vocavit; eam exemplis praesertim ex Hipponacte sumptis demonstrare studuit (cf. De metris, Sch. ad p. 308, 12). 2) Γέρας: Studies presented to George Thomson on the occasion of his 60th birthday;

Acta

Universitatis

Carolinae

colatina Pragensia II, p. 67-81.

1963,

Philosophica

et

historica

I,

Grae-

ΧΧΙ

81

Horum carminum primi editores sunt J. A. Cramer (Anecdota Oxoniensia III (1836) p. 334-349; ex Bodl. Barocciano 194 et Bodl. Meermanniano sic nude indicato; cf. Crameri Monitum Lectori p. IIIsq.!) et F. Dübner (Rhein. Mus. IV (1836) p. 393-408; ex Parisino 2644 saec. XIV). Cramer codices suos siglis Barocc. et B. designavit, pro quibus Kaibelium secutus B et M usurpavi; etiam in Par. 2644 siglum Kaibelii A retinui. Primi carminis codicem antiquissimum Parisinum 2403 (saec. XIII) Kaibel primus adhibuit, cuius siglum P meum quoque feci. Kaibel utrumque Parisinum ex collatione aliena cognovit; equidem A ex imaginibus, P ex ipso codice contuli. Praeter illos alios tres codices adhibui imaginibus usus, sc. carminis XXIa Estensem « T. 9. 14 (saec. XV; mihi E) et Vaticanum Palatinum 158 (saec. XV-XVI a viro italo exaratum; mihi Vp) et carminum XXIb.c Vaticanum 97 (saec. XIV; mihi V). Ut in commentariis in Aristophanem aliisque eius scriptis accidit, Tzetzes haec carmina aliquot annis post retractavit; haec recensio posterior codicibus BM et A repraesentatur, prior autem in X XIa codicibus PEVp et in XXIb.c codice V. Maximum discrimen est, quod Tzetzes recensionem posteriorem scholiis munivit, quae, cum saepius eius Prolegomena in Aristophanem respiciant (e.g. ad XXIa 113, ubi Tzetzes opinionis suae falsae de.dramate satyrico in ipso carmine prolatae et postea

correctae

mentionem

facit),

non

ante

commentarios

in Aristo-

phanem una cum Prolegomenis compositos his carminibus adiecta sunt. Ceterum in recensione posteriore pauca mutata sunt; e.g. in hac Tzetzes versum X XIa 74 omisit, quippe qui ab eadem falsa opinione penderet, et XXlc 41 et 108 eundem versum Euripidis (Or. 140) citans bis eandem alteram ex variis lectionibus apud Euripidem iam in textu et in scholiis occurrentibus selegit. Codicum recensio quam simplicissima est: in priore recensione solus P in XXIa et solus V in XXIb.c sui iuris est, in recensione posteriore in cunctis carminibus solus A. Codices Crameri, quos et ego et ante me Kaibel ex huius tantum editione cognovimus, posteri degenerati codicis A sunt, qui arta affinitate inter se coniunguntur, id quod praesertim in XXIc apparet, ubi B et M (quorum consensum per b indico) crescente incuria scribae prototypi ambo verbis pariter corruptis, transpositis,

1) Secundum O. Masson in recensione codicum carminis De metris, quod etiam ex utroque Bodleyano a Cramero editum est (Emerita 19 (1951) p. 114), alter est Bodl. Meerm. Auct. T. 1.10 (Misc. 188 in catalogo Coxei); uterque saec. XVI est.

82

XXI

omissis, adiectis pessumdati sunt (cf. e.g. X XIc 97, 169, 172, 177). Rursus indicia communis originis non desunt; e.g. in versu Euripidis Or. 140 iam allato priore loco (XXIc 41) Ab Euripidis ἴχνος habent (licet A ἴχνον scripserit, quod in 5 correctum est), sed altero (v. 1C8) pro hoc εἶδος (etiam h.l. ἴχνος V); M. signum in textu codicis A ad scholium referens X XIb 33 pro o habuit, ut edd. hodierni (v. App. Il ad h.v.). Alia vestigia correctiones in A factae reliquerunt: XXIb 22 in A ἠμεγμένος prius scriptum correctum est litteris ue deletis, et M illud ἠμεγμένος exhibet; v. 26 in A ex φέρων recta lectio φέρειν restituta est, et in b φέρων legitur. In recensione priore carminis X XIa E et Vp (quorum consensum per e indico) ad P accedere iam vidimus. P in angulo inferiore folii 17° evanuit, ut v. 121-146 in duabus ex tribus columnis, per quas versus in P distributi sunt (per duas in ceteris codicibus), partim legi non possint. Quae hodie perierunt, magna ex parte etiam in E omittuntur, dum scriba pro eis spatia vacua relinquit, ut P iam saec. XV eo vitio laboravisse appareat. Multum tamen abest, quin hic librarius verba exempli repetere satis habuerit; quae in E mutata legimus, cuncta,

nisi fallor, illius coniec-

turae (interdum etiam errori) debentur, velut 4 (E post δὴ superscr. ye voculam in P omissam esse perspiciens, quae tamen τὸ erat); 57 (τραγῳδία pro τρυγῳδία); 119 (εὕρηκε pro εὕρισκε; εὕρηκε etiam Kaibel coniecit et scripsit); 121 (8v ἧσπερ, ubi ante περ fere evanuit P; àv ἧπερ Abd); 164 (εὐμερῶς pro εὐμενῶς). Hic illic errores codicis P correxit, velut v. 93 ἐφευρὼν pro égeuoóv, quod in P ita exaratum est, ut ultima syllaba per compendium superscriptum o" expressa sit In hoc codice compendia saepe manca vel falsa sunt, praesertim in desinentia a « incipienti superscripta; manca scriba codicis E sagaciter interpretatus est, ut v. 40 αὐτοῖς

(r^ superscr. P) et v. 54 αὐτοὺς (τ' superscr. P); falsa interdum correxit, ut praeter ἐφευρὼν iam commemoratum v. 44 αὐτῶν pro αὐτοῦ (sic compendio certo P). Contra is, qui Vp scripsit, id tantum egit, ut redderet, quae in E legebat,

una

cum

lacunis et novis illis lectionibus,

velut

cunctas

supra

allatas (v. 4 γε inter cetera verba). Quamquam accidit, ut E correxerit (v. 97 πάσης pro πᾶσα in E, quod ex ceteris genitivis facile corrigi poterat), tamen saepius in describendo erravit. Ex eius erroribus, qualis est καλεῖται φοσφάγους pro καλεῖ ταυροσφάγους (17) quosque plerumque neglexi, perspicimus illum Italum vix graeca intellexisse. Non curans, quid scriberet, versus ex columnis exempli tam inscite in suas transtulit, ut plane alienos iuxta poneret (e.g. 55 iuxta 2, 57 iuxta 3, etc.). Ad codices principes nos convertentibus apparet À verba Tzetzae in universum maxima cum fide servavisse et minime erravisse; e.g. X XIa 32

XXI

83

et 76 P αὐτοῦ (plene scriptum) habet pro αὐτὸ et αὐτῶν, ut recte A; 67 Παλαμίδας (sic) P pro Παλαμήδεις A; 118 τόποις P pro πότοις recte A; XXIb 3 δευτέραν V pro ὑστέραν recte A; 53 πατρικὰς V pro πρακτικὰς recte A; XXIc 17 et 168 «poyatou V pro τροχαίους recte A; 98 σχοινικὸν (sic) V pro σκηνικὸν A; 1CO λέγει V pro ϑέλει λέγειν et ἐκϑέσει λέγων V pro ἐκϑέσεις λόγων (utrumque recte A). Praeterea V plus semel versus omisit (XXIb 44—46; X XIc 65-67; 104; 130-132; 161-162). Attamen complures rectae lectiones, quae in A corruptae sunt, ex P et praesertim ex V innotuerunt, velut ex P XXIa 9 σατυριυκὴν pro σατυρικόν; 146 παμπλειστοσυστρόφητον pro -στρόβητον; 165 ἐν πικροῖς pro ἐμπίκροις (A, unde ἐμπικρῶς δ); ex V XXIb 14 τῇδε pro inepto τίδε (sic) ; 33 καλεῖται adest, quod alibi omittitur cum gravi damno metri; 67 βροτησίους pro ἐτησίους; X XIc 22 forma peculiaris ἐπείσοδος pro ἐπεισόδιον (ἐπεισόδιος falso Ab), quae Kaibelio V nondum collato praestare visa est; 32 μὴν jam coniectum pro μὲν; iusti coniunctivi κατάρχηται (54), μηνύῃ (101), μάϑῃς (182). Scholia in recensione

posteriore

addita,

quorum

mentionem

iam

feci,

magna ex parte ex brevibus annotationibus constant, quibus textus argumentum indicatur vel paucis comprehenditur, velut sch. ad XXIb 66 in App. II citatum; talia paene cuncta omisi. Scholia in codice À partim a m? fere coaeva adiuncta sunt, quae etiam nonnulla a m! scripta iteravit; haec manus in duobus prioribus carminibus (XXIa.b) tantum invenitur. Scholia m! interdum (ad X XIa 81 et 113) formam induunt in scriptis christianis '"Textkatene" dictam commentario cum textu alternante, quae etiam in Tzetzae commentario ad Aristophanem adhibetur (cf. haec ed. IV!, p. LVIsq. (de U) et LXVIsq. (de Amb).

84

XXI. CARMINA

TZETZAE

XXla. 'ZTIXOI IOANNOY TOY TZETZOY [TOY AYTOY IOANNOY TOY TZETZOY ZTIXOI ΠΕΡῚ ΔΙΑΦΟΡΑΣ IIOIHTON/ ποιητικῶν μέλλουσιν ἄρχεσϑαι λόγων χρεὼν διδάσκειν πρῶτα τὰς διαιρέσεις᾽ οὕτω γὰρ εὐσύνοπτον ἔσται τοῖς νέοις. καὶ δὴ τὸ λοιπὸν ἐγκαταρκτέον λέγειν. ποιητικὸν γίνωσκε σὺ γένος, VEE, πολλὰς τομὰς φέρον τε καὶ διαιρέσεις" τὸ μὲν γὰρ αὐτῶν λυρικὴν κλῆσιν φέρει, ἄλλο τραγυκήν, κωμυκήν, μονῳδίαν καὶ σατυρικῆν, καὶ διϑύραμβον πάλιν" 10 ἰαμβογραφία τε τούτοις συντρέχει ποιητικόν τε πᾶν ἀνώνυμον γένος. καὶ δὴ τὸ πᾶν γνώρισμα σαφηνιστέον. τῶν λυρυκῶν γνώρισμα πρῶτον 7) λύρα᾽ M

\

x

>

Z

FA

σι

M

ad tit.: λογιζέσθϑωσαν δὲ μὴ ὡς στίχοι, ἀλλ᾽ ὥσπερ συντάγματα καταλογάδην γραφόμενα. A(m! continuans tit.)b ad 4: “roroınöv” οἱ λοιποὶ ἄνευ βαρείας γράφουσι, Τζέτζης δὲ αὐτό, "cà vOv", “τὰ μάλιστα᾽᾽ καὶ πᾶν ὅμοιον βαρύνει. mrg. Alm!)

XXIa =

ΧΡ Db; VII Kaib.;

XVII

2 Cant.

(partim)

I! 5 locos similes, ubi Tz de

po&matum generibus tractat, annotavi ad Proleg. Ar. (XIa) I 66; II 49 || 13 dithyrambici separatim tractantur (142-156); coniunctim Proleg. Lyc. (X XIIb)

XXIa

P

sensus EVp

Oxon.



Par.

(rec.

Barocc.

prior: P, στίχοι

2403;

prior);

194 et M

E



A —

Estensis

a. T. 9.

Par. 2644; b —

— Oxon. Meermann.

ἰαμβικοὶ ἰωάννου

(bis) τζέτζου

14;

Vp



Vat.

Pal.

158;

9sqq.

e —

consensus

codicum

cuiusdam

(rec. posterior)

(pr.) xéxou περὶ ποιητῶν

Crameri

||

con-

B —

|| tit.

(alt.) E, sine

tit. Vp; alter: Ab (praeced. Tzetzae Hist. in A, De metris in b) || 2 πρῶτα: Ab, πρῶτον Pe || 3 εὐσύνοπτον: cett. (-óv in compend. P), εὐσύνοπτα e || 4 τὸ λοιπὸν: b, zo(deleto ‘) λοιπὸν A, λοιπὸν P, γε λοιπὸν 6 (γε superscr. E) || ad 4: ita A, b his differt: τὸ λοιπὸν || τανῦν || τὰ μάλιστα ante βαρύνει positum || ὁμοίως | 5 ποιητικὸν: etiam A (errat Db) |] 6 φέρον: cett., φέρων AB || 9 σατυρικήν: Pe, σατυρικόν Ab || 10 ἰαμβογραφία: cett., ἰαμβιογραφία P || 11 πᾶν ἀνώνυμον: Pe, πανανώνυμον Ab ||

xXIa

85

πρὸς γὰρ λύραν ἔμελπον αὐτοὶ τὰ μέλη" 15 εἶχον δὲ πεντήκοντα τοὺς χοροστάτας καὶ βοῦς τὸ δῶρον κυκλικῶς ἑστηκότων, ὅϑενπερ αὐτούς τις καλεῖ ταυροσφάγους. τοῦ λυρικοῦ κύκλου δὲ σύστημα τόδε" Κόριννα, Σαπφώ, Ilivöxpos, Βακχυλίδης, 20 ᾿Αναχρέων, Ἴβυκος, ᾿Αλχκμάν, ᾿Αλκαῖος, Στησίχορός τε καὶ Σιμωνίδης ἅμα, δεκὰς ἀρίστη παντελὴς πληρεσταάτη. τὴν τραγικὴν μάνθανε καὶ κωμῳδίαν. ἄμφω πρὸς ὠφέλειαν εὕρηνται βίου" Ὁ

Ped

,

X

͵

/

ed [4 "m M Z 25 τὴνM δ᾽ 3 εὕρεσιν μάνθανε πῶς ἐφευρέϑη.

πένητες ἄνδρες ἀττικοὶ γῆς ἐργάται ἀδικίας πάσχοντες ἐν γεωργίαις, ur» m \ 3 » \ FR , ἐξ ' Aix v μὲν εὐγενῶν δὲ τῷ γένει, ἀντιλέγειν δὲ μὴ σϑένοντες μηδ᾽ ὅλως, 30 συνεργὸν ἐξεύραντο τὸν νυκτὸς χρόνον" κώμαις γὰρ αὐτοί, ταῖς στενωποῖς τριόδοις, κῶμα κατ᾽ αὐτὸ καὶ γλυκὺν ὕπνου χρόνον

ad 17:

Κρατῖνος ὁ κωμικός. mrg. Alm!)

17 (cum sch.) : ex confusione versus Ar. Ran. 357, ubi Cratinus ταυροφάγος vocatur, et sch.

vet.

ad l., ubi

i.a.

de bove

dithyrambico

victori

dato

sermo

est,

cui

Tz in

sch. 357a, IV 3 p. 797, 7, lyricum adiunxit (Tz hic constanter ταυροφάγ- scripsit) || 19 Köpıwva: haec solitae enneadi lyricorum additur in Sch. Dion. Thr., Gr. Gr. I3, p. 21, 19 Hilg.; item in lyricorum catalogo Pindaro praemisso (cf. app. ad Sch. Pind. I, p. 11, 11 Drachm.) et Tz ipse Proleg. Lyc. (XXIIb) 14 || 25-56 cf. Sch.

Dion. Thr. (XVIIIa) 2-19; praeterea cum 40sq. Et. M. (XVI) 1, 10-14

|| 31 «aic ...

τριόδοις : Tz alludit ad significationem vicus urbunus vocis κώμη, de qua cf. ad Vitam

thomanam

(XXXIII)

2, 2; item 115 et Proleg. Lyc. 31 || τριόδοις: cf. gramma-

ticorum latinorum compita (XXV

1,13; XXVI

30) et ludi compitalicii

XXVI s12) || 32 x&u«: haec altera etymologia allatis ||

17 ὅϑενπερ:

cett.,

ὅϑεν

παρ᾽

b || αὐτούς:

cett.,

(X XIV 2, 30;

(rursus 115) est in locis ad 40sq.

-v«

(compend.

dub.)

P

|| καλεῖ

ταυροσφάγους: cett., καλεῖται φοσφάγους (sic) Vp || 23 τραγικὴν: etiam A (errat Db) || 28 ἐξ ᾿Αττικῶν:

codd. (ἐξαττικῶν A), ἐξ ἀστυκῶν coni.

Meineke

l| 31

στενωποῖς:

(-w- ex -o- Vp), στενωπαῖς Ab || 32 αὐτὸ: Ab, αὐτοῦ (plene) P, αὐτοὺς e ||

Pe

86

XXIA

περιτρέχοντες καὶ λέγοντες τὰς βλάβας ϑόρυβον εἰργάσαντο τοῖς πέριξ μέγαν, 35 ὡς ἡλίου τρέχοντος ἡμέρας δρόμον ζητεῖν, ἐρευνᾶν πανταχοῦ τοὺς αἰτίους

καὶ τοὺς γεωργοὺς τοὺς παϑόντας τὰς βλάβας. ἐπεὶ δ᾽ ἐφευρέϑησαν οἱ γῆς ἐργάται, ἤτησεν αὐτοὺς ἀττυκὴ γερουσία Α

Σ

1

M

X

55

'

!

[4



m

M

,

/

,

40 κώμοις παρ᾽ αὐτοῖς καὶ πότοις Διονύσου

τελουμένοις κώμαις τε καὶ τοῖς χωρίοις βλάβας κατειπεῖν, ἃς ἔλεξαν ἐννύχως᾽

οἱ δ᾽ αὖ θέλοντες ἅμα καὶ δεδοικότες τρυγὶ καταχρίσαντες αὐτῶν τὰς ϑέας 3 “ “ € l4 Mj , 45 ἀγνωστοφανῶς εἶπον, ὡς ply, τὰς βλάβας.

ἐπεὶ δ᾽ ἐσωφρόνισε τὸ πρᾶγμα πόσους, ἔδοξε πᾶσι τοῖς σοφοῖς βουληφόροις πρὸς σωφρονισμὸν τοῦτο παντὸς τοῦ βίου ἀεὶ τελεῖσϑαι τοῖς ἐτησίοις κύκλοις, 50 ἐαρινῷ μάλιστα καιρῷ δὲ πλέον. καὶ πρῶτον αὐτά πως μετῆλθον ἀγρόται, κωμῳδίαν IN φημι καὶ τραγῳδίαν καὶ σατυρωυκὴν τῶνδε τὴν μεσαιτάτην. »

V

bd

QS

>

;

r

ἄνδρας μετ᾽ αὐτοὺς ἀξιοῦσι πανσόφους

55 ἅπαντα πράττειν εὐγενῶς καὶ κοσμίως, οὕσπερ τὸ λοιπὸν καὶ διδασκάλους ἔφαν, [4

x

\

39 Tz ludum priscum orientem

M



y

(26sqq.) et constitutum distinguit diversis veri.

loquiis utens (in illo à κώμη vicus urbanus et a κῶμα, in hoc a κῶμος et a κώμη rustica); etiam clarius 115-118 || 40sq. haec repetuntur 117sq.; cf. Et. M. (XVI) 1, 12-14 (κωμάζω, κῶμα, κῶμαι — μείζονες ἀγροί, pro quo χωρίοις Tz) et sch. Dion. Thr. (XVIIIa) 47-49 (ubi κωμάζω deest); cunctae IV etymologiae Proleg. Lyc. 29-32 (etiam κώμη vicus urbanus et xàux in hoc carmine iam 31 et 32 allatae) ||

54 πανσόφους: λογίους Sch. Dion. Thr. 18 || 56 haec nominis (choro)didascali explicatio Tzetzae propria videtur ||

40 αὐτοῖς:

cett.,

-r«

(compend.

dub.,

ut

118)

P

41 τελουμένοις: cett., τοῖς non in compend. expressum P

|| πότοις:

cett.,

πρὸ

τοῖς

b ||

|| 44 αὐτῶν: cett., αὐτοῦ P ||

45 ἀγνωστοφανῶς: etiam A (errat Db) || 46 δ᾽: cett, δὲ Vp || πόσους: cett. (ita etiam A; errat Db), πόσις M || 51 αὐτά πως: αὐτὰ πῶς Ab, αὐτὸ πῶς P, αὐτό πως e ||

μετῆλϑον: cett., μετῆλθεν P || 54 αὐτοὺς: cett., -r« (compend. Ab, ἔφην Pe ||

dub.) P || 56 ἔφαν:

XXIa

87

κλῆσις δὲ τοῖς σύμπασιν ἣν τρυγῳδίαχρόνῳ διῃρέϑη δὲ κλῆσις εἰς τρία, κωμῳδίαν ἅμα τε καὶ τραγῳδίαν 60 καὶ σατυρυκὴν τῶνδε τὴν μεσαιτάτην. ὅσον μὲν οὖν ἔσχηκε τὴν ϑρηνῳδίαν, τραγῳδίαν ἔφασαν οἱ κριταὶ τότε᾽ ὅσον δὲ τοῦ γέλωτος Tv καὶ σκωμμάτων, κωμῳδίαν ἔϑεντο τὴν κλῇσιν φέρειν. 65 ἄμφω δὲ πρὸς σύστασιν ἦσαν τοῦ βίου᾽ ὁ γὰρ τραγικὸς τῶν πάλαι πάϑη λέγων, “Ῥήσους, ᾿Ορέστας, Φοίνικας, Παλαμήδεις, τοὺς ζῶντας ἐξήλαυνεν ἀγερωχίας.

ὁ κωμικὸς δέ πως γελῶν κωμῳδίαις 7γ0 ἅρπαγά τινα καὶ κακοῦργον καὶ φϑόρον τὸ λοιπὸν ἡδραίωσεν εἰς εὐκοσμίαν. οὕτω λύει μὲν ἣ τραγῳδία βίον, βαϑροῖ δὲ καὶ πήγνυσιν 7) κωμῳδία Γχαὶ σατυρωκὴ σὺν ἅμα κωμῳδίᾳ Pe 75 ὁμοῦ σκυϑρωποῖς τῇ χαρᾷ μεμιγμένγ). διαφορὰν ἔφημεν αὐτῶν ἀρτίως, τοὺς εὑρετὰς δὲ τοιγαροῦν μοι λεκτέον. τριττὴν νόει πρῶτον δὲ τὴν κωμῳδίαν᾽

ad 76: καταχρηστικῶς ἀντὶ τοῦ ἄρτι. mrg.

57-60 cf. Et. M. (XXVI)

(ἀρτίως 7) Alm!)

1, 7-10, ubi dramatis satyrici mentio non fit || 72 sq.

cf. Sch. Dion. Thr. (XXVIIIb) 2, 10; 3, 9; 4, 4 (ubi ἣ κωμῳδία συνίστησι; similiter Tz Proleg. Lyc. 29 et Proleg. Ar. (XIa) II 72) || 74 cf. Tzetzae opinio mutata, propter quam in rec. posteriore v. 74 omisit, in sch. ad v. 113 et Proleg. Ar. I 150

sqq.; II 59sqq. quaeque annotavi Dion. Thr. (XVIIIa) 36-44 ||

|| ad 76: pluribus sch. ad 147 || 78-87 cf. Sch.

57 τρυγῳδία: cett, τραγῳδία e || 67 Παλαμήδεις: Ab, παλαμίδας Pe (de P falso Kaib.) || 68 ἐξήλαυνεν: cett., ἐξέλαυνεν ὃ || 69 6: Pe, om. Ab | δέ πως: scr. Kaib., δὲ

rögcodd.

|| 71 ἡδραίωσεν: Pe, ἠδραίωσεν Ab || 75 σκυϑρωποῖς; cett., σκυϑρωπὴ e ||

μεμιγμένῃ: Cramer (b?), μεμιγμένη cett. edd., ut APe de more ı subscr. non addentes ||

76 αὐτῶν: cett., αὐτοῦ (plene) P || 77 μοι: Pe (nisi quod un Vp), μοι superscr. glossae litteris νῦν A, νῦν b || 78 τριττὴν: Ab, τρίτην Pe || πρῶτον δὲ: Pe (nisi quod insuper δὲ expunct. ante πρῶτον E), δὲ πρῶτον Ab || πρῶτον: -ov ex -« E ||

88

XXIA

πρώτην, μέσην, ἔπειτα καὶ τὴν ὑστέραν. 80 πρώτης μὲν ἦν ἴδιον ἐμφανὴς ψόγος, ἧς ἦν κατάρξας εὑρετὴς Σουσαρίων. τῆς δευτέρας ἣν ὁ ψόγος κεκρυμμένος, ἧς ἦν Κρατῖνος, Εὔπολις, Φερεκράτης, τ

3

^

»

,

᾿Αριστοφάνης, “Ἑρμιππός τε καὶ Πλάτων᾽ 85 καὶ τῆς τρίτης ἦν ὁ ψόγος κεκρυμμένος, πλὴν κατὰ δούλων καὶ ξένων καὶ βαρβάρων, ἧς ἦν Μένανδρος ἐργάτης καὶ Φιλήμων. τραγῳδίας μάνθανε τοὺς διδασκάλους" Θέσπιν, Φρύνιχον, Αἰσχύλον, Σοφοκλέα" 90 ὕστατος αὐτῶν Εὐριπίδης Μνησάρχου, e

3

τω

5

;

:

/

ad 81: Σουσαρίων οὗτος ὁ κωμικὸς φαύλης τῆς γυναικὸς τούτου φανείσης καὶ τοῦτον ἀπολειπούσης εἰσελθὼν ἐν τῷ ϑεάτρῳ ἐφθέγξατο ταδί" ἀκούετε λεῴ Σουσαρίων λέγει τάδε, υἱὸς Φιλίνου, Μεγαρόϑεν Τριποδίσχιος " 5 κακὸν γυναῖκες, ἀλλ᾽ ὅμως, ὦ δημόται, οὐκ ἔστιν εὑρεῖν οἰκίαν ἄνευ κακοῦ. ἰστέον δέ, ὡς τῶν Σουσαρίωνος τούτου ποιημάτων μόνα ταῦτα κατελείφϑη τὰ τέσσαρα ἰαμβεῖα ᾿ f, δὲ λέξις f] λέγουσα “᾿Τριποδίσκιος᾽ τοῦ, φησίν, ἀπὸ πόλεως Τριποδίσκης, μιᾶς τῶν μεγαρικῶν πόλεων. Ab (in A m! in col. dextra iuxta v. 82-99; calc. repetitur m?; Σουσαρίων 7. signo ad sch. non repetito)

81 Σουσαρίων: extra trium generum distinctionem in Sch. Dion. Thr. (19); primi

generis εὑρετῆς etiam sch. ib. ad 84

Proleg.

Ar.

I 78sq.

||

ad 81:

(φησὶν in sch. ad v. 81 auctorem

cf. Proleg. Ar. I 79-86 et

in scholio

ad

Proleg.

Ar. nomine

non allatum designat)

|| 82-84 Susario in primum

Eupolin, Aristophanem

(qui soli in Comoedia Vetere afferuntur in Sch. Dion. Thr.)

c.s. in Mediam

detrusit,

cuius

Plato

iam

erat

in Sch.

genus introductus Cratinum, Dion.

Thr.;

in Proleg.

Lyc.

(Tz, quos hic alteri generi attribuit, excepto Hermippo nude opponit τοῖς νέοις (39-41); in Proleg. Ar. illos a primo ad alterum transeuntes facit (I 97-101) || 87 Φιλήμων: a Tz additus (cf. Sch. Dion. Thr. 44), ut in Proleg. Ar. (I 104); in

Proleg. Lyc. tertius accedit Φιλιστίων (40) || 86 πλὴν: verumtamen, modo (ut in

NT

Ev. Matth. 26, 39 πλὴν οὐχ ὡς ἐγὼ ϑέλω); μόνων add. Proleg. Ar. I 103 || 8854. triadi vulgo celebratae Tz Thespin et Phrynichum adiecit; item Proleg. Lyc. 37sq. praemisso Arione et in fine additis Ione et Achaeo (hi duo triadi adduntur in catalogis

M et C ap. Kroehnert, Canonesne p. 6 (III) et p. 12 (IX) || 80

ἦν:

om. Pe

||

ad 81:

1 Σουσαρίων:

Al,

ὁ Σουσαρίων

b

|| 2 ἐφϑέγξατο:

Al,

ἀνεφϑέγξατο A?b || 5 κακὸν: AIB, κακῶν ΑΜ || ὅμως: A*?, ὁμῶς b || 7 Σουσαρίωνος: cett., σαρίωνος A! || 8 Τριποδίσκιος: At, τριποδισχίου b || 90 ὕστατος: Ab, ὕστερ x (compend.dub.)

P, ὕστερον e || αὐτῶν: Ae, αὐτῳ (compend.

Εὐριπίδης: Ab, ebpıri(superser. 8) P, εὐριπίδην e ||

dub., ut 121) P, αὐτός

||

xxXIa

89

κἄνπερ κατεῖὸξς τὸν σοφὸν Σοφοκλέα. σατυρικὸν δὲ Πραττίναν οἶδα μόνον" ἄλλους δ᾽ ἐφευρών, εἰ ϑέλεις, τέκνον, γράφε. εἰ δ᾽ ἀκριβῶς ἅπαντα μανϑάνειν θέλεις, 95 “Ὅμηρός ἐστι καὶ πατὴρ κωμῳδίας καὶ σατυρικῆς ἅμα καὶ τραγῳδίας y

^

\

λ

X

M

/

H

᾿

!

ἄλλης τε πάσης Ev λόγοις εὐτεχνίας. τούτοις δὲ κοινὸν τοῖς τρισὶ χοροστάταις »

!

3

,

3

͵

ἐν τετραγώνῳ τῇ στάσει καϑεστάναι 100 τράγον τε πρὸς δώρημα τῆς νίκης φέρειν xai δημοσίαν τὴν τροφὴν ἐσχηκέναι μιμητικῶς τε πάντα δρᾶν τῇ ϑυμέλῃ, ὅϑενπερ ἐσχήκασι κλῆσιν “δραμάτων᾽᾽" μίμους γὰρ ἐκτρέφοντες ἄνδρας ϑυμέλης 105 μιμητικοῖς ἔπραττον ἅπαντα τρόποις ἀνδρῶν, γυναικῶν ἐκμιμούμενοι ϑέας. ταῦτα τὰ κοινὰ τῶνδε xai μεμιγμένα. διαφορὰν μάνϑανε τῆς κωμῳδίας, ἧς εἰκοσιτέσσαρες οἱ χορεργάται, 110 ἑκκαίδεκα δὲ σατύρων, τραγῳδίας. κωμῳδίας ἔφημεν εἶναι τὸν γέλων, [4d

91 σοφὸν 92 Pratinas

3

Σοφοκλέα: etiam

[A

=

ut in oraculo

cc

7

in Sch.

solus affertur Proleg.

3}

Plat. Apol.

Lyc. 41; in Proleg.

21A, p. 422 Greene

||

Ar. pro eo Euripides

satyrographus est, quem Tz ipse cognoverat (I 155; II 60) || 95 "Ouneóc . . . κωμῳδίας: iam

Aristot.

Margitam

citans Poet.

1448b

36 talia

dixerat;

postea

Euanthius

(XXV) 1, 28 propter Odysseam || 96 τραγῳδίας: talia Aristot. l.c. (38) Iliadem et Odysseam citans et Euanthius Lc. (propter Iliadem) || 98-103 cf. Proleg. Lyc. 2123 || 99 τετραγώνῳ : hoc iam Sch. Dion. Thr., p. 18,8 Hilg. || 100 τράγον: hoc quoque Sch. Dion. Thr. (p. 18, 3 Hilg.); etiam Et. M. (XVI) 1, 2, etiam Marm. Par., Fr G Hist 239, A 43; Dioscorides, Anth. Pal. VII 410; Hor. A.P. 220; Eusebius Chron. Ol. 47, II p. 92 Schoene || 101 δημοσίαν τὴν τροφὴν: cf. Sch. Dion. Thr. p. 18, 12

Hilg.; etiam Sch. Ar. Ach. 886 || 102sq. haec etymologia iam ap. Aristot., Poet. 1448a 28 || 108-113cf. Proleg. Lyc. 24-28 || 109sq. eidem numeri in Sch. Dion. Thr., p. 18,9 Hilg. ||

91 om. Vp || κατεῖδε: AbP, κράτει δὲ Εἰ || 92 Πραττίναν: sic codd. || 93 ἄλλους: cett., αὐτὸς 6 || ἐφευρών: cett, ἐφευρὸν (-dv per compend.) P || 96 ἅμα: cett., ὁμοῦ b || 97 πάσης: cett., πᾶσα E || 98 τούτοις: cett., cob (superscr. τὴ P || 103 ὅϑενπερ ἐσχήκασι: cett., ὅϑεν παρεσχήκασι b || 104 9uu£Xre: cett., $uu£(superscr. A) P, ϑυμέλῃ scr. Db

110-114: om. B

||

||

90

XXIAa

τραγῳδίας πάλιν δὲ τὴν ϑρηνῳδίαν, τῶν σατύρων γέλων δὲ καὶ ϑρηνῳδίαν. κλῆσιν δὲ νῦν μάνθανε τῆς κωμῳδίας: 115 κώμαις, στενωποῖς, κώματος πρὶν ἐν χρόνῳ ἐφευρέϑη μέν, ὡς ἔφην ἀνωτέρω, ἀγρῶν δὲ κώμαις ἐκτελουμένη τότε, κώμοις παρ᾽ αὐτοῖς καὶ πότοις Διονύσου, κωμῳδίας Γεὕρισκε [ἔσχηκε ) κλῆσιν εὐλόγως. 120 τραγῳδία δὲ παρὰ τὴν οἴνου τρύγα, ἐν ἧπερ ἐξέχρισαν αὐτῶν τὰς Years, ἢ παρὰ τὴν τρύγα δὲ τὴν δωρουμένην ἤτοι τὸν οἶνον ἀττωκῷ πάντως λόγῳ, --

3

M

^-^

Lasd

\

/

Ee

4

1

,

/

,

ad 113: τοῦτο εἶπον ἠπατημένος τοῖς ἐξηγουμένοις Εὐριπίδην καὶ Σοφοκλέα γράψασιν οὕτω “τὸ δράμα τὸ τῆς ᾿Αλκήστιδος Εὐριπίδου καὶ ὁ ᾽Ορέστης xai ἣ Σοφοκλέους ᾿Ηλέχκτρα καὶ ὅσα τοιαῦτα σατυρικά εἰσι καὶ οὐ τραγικόά ἀπὸ συμφορῶν γὰρ καὶ δακρύων εἰς χαρὰν xaravracıy.” οὕτω μὲν οὖν ἔγραψα περὶ τῶν σατύρων τούτοις ἠπατημένος" ἐντυχὼν δὲ σατυρικοῖς δράμασιν Εὐριπίδου αὐτὸς μόνος ἐπέγνων ἐκ τούτων σατυρικῇς ποιήσεως καὶ κωμῳδίας διάφορον. ἣ μὲν οὖν κωμῳδία δῥιμέως τινῶν καϑαπτομένη διαβολαῖς ἐπὶ λοιδορίαις κινεῖ γέλωτα, ἡ δὲ σατυρικὴ ποίησις ἄκρατον καὶ ἀμιγῇ λοιδορίας ἔχει τὸν γέλωτα, πάνυ

ἡδύτατον, olov τὸν ἐν ϑυμέλαις. deinde fast. m?;

Ab (in A

m! inter v. 99 et 100; repetitur calc. et

/ ad sch., non in text.)

111-113 cf. 61-64 et 74sq. || ad 113: cf. Proleg. Ar. (XIa) I 151-161 || 115119 cf. 31 et 4054. || 120-125 cf. Proleg. Lyc. 32-36 || 121 ἐξέχρισαν: cf. Sch. Dion. Thr.

p.

18,5

δωρουμένην:

accedit Et. M.

ad

113:

γράψας

Hilg.

cf. Sch.

2,

Thr.,

1, 2sq.

12;

de

p. 475,

(τὸν νέον

comoedia

Proleg.

III

in

(XIa

Proleg.

I

Ar. Tz

6sg.

|l

122

τὴν

4 Hilg.

(vpóy« ... ἤγουν μοῦστον) ; propius

οἶνον);

de

comoedia

Proleg.

v. rettuli, ad 93 Db Kaib.; sub 99 posuit A!

iniuria;

tragicos obsecutum

XVIIIb

Dion.

(XVI)

ad hunc

Kaib.,

et

declarat se talia

151sqq.), hic citat,

quae

apud

III 5sq.

||

|| 1 γράψασιν: ''1.

scripsisse scholiastis ad

eos legerit;

quae

ipse

scripserit, per τοῦτο in initio indicavit, sc. v. 113 || 2 δράμα: sic codd. (etiam δ) || ᾿Αλκήστιδος: cett., ἀλκίστιδος A! || 3 εἰσι (εἰσὶ) : codd., ἐστὶ scr. Db || 6 διάφορον: Α1:3, διαφοράν b et edd. || δριμέως: bis scr. At || ἐπὶ λοιδορίαις: Al, ἐπιλοιδορίαις b et Db || 7 ἀμιγῆ: cett., &uow At || λοιδορίας: cett. (-ρίας per compend., in quo -ı- non expressum, A?), λοιδορὰς B || 115 κώματος: cett., σκώμματος e || 118 κώμοις: etiam A (errat Db) || «5coic: cett. (de A falso Db), «dr» (compend. dub., ut 40) P || πότοις: Ab, τόποις Pe || 119 εὕρισκε: P, εὕρηκε e (coni. Kaib.); ἔσχηκε: Ab || 121 ἐν ἧπερ: Ab, praeter ἥπερ evan. P, δι’ ἧσπερ e || αὐτῶν τὰς ϑέας: P {-ταὰ in compend. dub., ut 90) e (ut 44), τὰς αὐτῶν 9éxc Ab (αὑτῶν iniuria Db Kaib.) ||

XXIAa

9|

ἢ τὸν τράγον δὲ καὶ τετράγωνον στάσιν, 125 N τὴν τραχῳδίαν τε καὶ ϑρηνῳδίαν. M

x

f

M

\



[A

τὸ σατυρικὸν ἐκ σατύρων εὑρέϑη:

τοὺς ἀγρότας δὲ πρὶν ἐκάλουν σατύρους᾽ ἐκ τῶνδε γοῦν εὕρηριε τὴν κλῆσιν τόδε. ἔσχηκε καὶ κλῆσιν δὲ ταῦτα "Spaudrov, 130 οὐ μὴν δὲ λοιπὸν ὡς τὰ λοιπὰ “Ὑγραμμάτων᾽" ἐδρῶντο καὶ γὰρ ἐν μίμοις πρὶν ἀνδράσιν 1

>

/

3

A

M

Lo

eic Τηλέφου Σ

M

>

!

x

m

1

ec

,

>>

μίμημα καὶ Φιλοκτήτου

Z

,

x

7

οὐδ᾽ ἐν μόνοις γράμμασιν εἶχε τὴν στάσιν. μονῳδίαν μάνθανε σὺν αὐτοῖς, téxvov* 135 γίνωσκε κυρίως δὲ τὴν μονῳδίαν, ὅταν μόνος λέγῃ τις ἐν ϑρηνῳδίαις, κατὰ δὲ παράχρησιν, ἂν λέγῃ μόνος, ὥσπερ Λυκόφρων εἰς ᾿Αλεξάνδραν γράφει" ἄλλοις γάρ ἐστι τραγικὸς χορεργάτης 140 πολλὰς γεγραφὼς xai σοφὰς τραγῳδίας. u

,

/

3

[4

iuxta 127: ἔστι δὲ καὶ ζῷον. A (m!)

[24 τετράγωνον:

loco idem

quod

cf. Sch. Dion. Thr., p. 18,8 Hilg.; etiam

τράγος

||

125 τραχῳδίαν:

cf.

Sch.

Dion.

Et. Μ.

Thr.

1, 3, sed neutro

p.

18,6 Hilg.

||

127 ἀγρότας: cf. Proleg. Lyc. 37; Tzetzae inventum, ut vid. || iuxta 127: τοὺς σατύρους ((τοὺς)) καὶ ἀρκοϊζιανούς Tz in ed. II comm. ad Plut., IV 1, 81 413; cf. IV3,

734 1, ubi hi σατυροπίϑηκοι vocantur || 129 inde ab hoc v. non iam ap. Cant. || 129-133 talia iam 102-106 || 139 cf. Proleg. Lyc. 45-46 || 140 Phrynichum Com. fr. 31,3 K. et Edm.

124-146

nonnulla

confert Kaib.

evan.

in P;

||

his locis saepe

lac. in E et in Vp;

talia plerum-

que non indicavi || 125 τραχῳδίαν : cett., τραγωδία superscr. xo A || 130 γραμμάτων: Ab, «x γραμμάτων P, (lac.) συγγραμμάτων 6 || sub 130 vs. erasus in A (ergo post v. 131 in alt. col. secuturus) || 132 μίμημα: Ab, wiun(superscer. u) P, μίμησιν e || 133 γράμμασιν: cett., γράμμᾶς M. || εἶχε: Ab, εἶχον e (totus vs. evan. P) || 134 μονῳδίαν: cett., μονῳδία b || αὐτοῖς: Ab, aö(superser. τὴ P, αὐταῖς e || 135 κυρίως: codd. (evan. P), etiam A (errat Db) || 136 ὅταν μόνος: Ab (de A falso Db), evan. P, (lac.) e || λέγῃ: A, evan. P, λέγει be || 137 λέγῃ: cett., λέγειν Vp || μόνος: Ab, compend. dub. P, μόνον e || 139 ἄλλοις: Ab (evan. P, (lac.) e), ἄλλος coni. Meineke, ἄλλως coni. Wilamowitz, sed nihil mutandum; ἄλλοις = ἐν ἄλλοις (cf. haec ed. IV 1, p. L), ut addito

ποιήμασι Exeg. Il. (XXIIa) 2, 20; ἀλλαχοῦ Proleg. Lyc. (XXIIb) 45 ||

92

XXIa

ἔφην τὸ λοιπὸν καὶ μονῳδούς cot, Téxvov: τοὺς διϑυράμβους τοιγαροῦν μοι λεχτέον. οὗτοι λυρικὸν καὶ χορὸν xal τὴν στάσιν καὶ δῶρον eiyov* τὰ δὲ λοιπά μοι μάϑε. 145 οἱ πρὸς τὸν Διόνυσον γράφοντες λόγους παμπλειστοσυστρόφητον ἔγραφον μέλος, οἷόνπερ αὐτὸς στίχον ἀρτίως ἔφην, ἀσματο κομπῶν [καμπετ»ῶν πλειστοποικίλῳ τρόπε ταῦτα δ᾽ ἐποίουν ἐκμιμούμενοι τρόπους 150 τοὺς βαχχικούς τε καὶ στροφᾶς πολυστρόφους᾽ κλῆσιν δὲ διθύραμβον ἔσχον, ὦ τέκνον, ἐκ Διονύσου βακχρεῶν χοροστάτου, ὅστισπερ ἐξέδραμε τὰς δύο ϑύρας, μηρὸν Διός τε καὶ Σεμέλης γαστέρα. 155 Φιλόξενον δὲ τὸν ζυϑήριον λέγε τῶν διϑυράμβων εὑρετὴν συγγραμμάτων. ἰαμβογράφους γλωττοτοξότας νόει

ad 147: “ἀρτίως ἐπὶ τοῦ ὑγιῶς λέγεται, ἄρτι δὲ ἀντὶ τοῦ νῦν νῦν δὲ “᾿ἀρτέως᾽ εἶπον ἀντὶ τοῦ ἄρτι, ὥσπερ Σοφοκλῷῇς καὶ ἕτεροι. Ab (in A mrg. m!; repetitur mrg. m?) τι

143sq. plura dithyrambicis tribuit Tz Proleg. Lyc. 9-11

||

,

144 δῶρον: βοῦν (cf.

16) vel ταῦρον (cf. Proleg. Lyc. 8 et Sch. Ran. 537a, IV 3 p. 797, 6 quaeque ibi annotavi) || 145-150 brevius Proleg. Lyc. 10 || ad. 147: cf. Tz sch. Ran. 431,

IV 3 p. 816, 4sq.; supra (ad v. 76) iam breviter || Σοφοχλῆς: e.g. Oed. R. 243 | 153 cf. Proleg. Lyc.

11sq. (τοῦ διὰ δύο ϑυρῶν B&vroc);

similiter Et. M. 274, 47 = Et.

Gen. Mill. || 156 εὑρετὴν: melius διάσημος ποιητὴς Proleg. Lyc. 15 ||

143

οὗτοι Aupıxöv: cett. (Auptx P), ot τῶν Aupıxav e || 145 οἱ πρὸς: cett. (evan. P),

τοὺς πρὸς e || 146 παμπλειστοσυστρόφητον: Pe (cf. πολυστρόφους v. 150), -στρόβητον Ab || 147 αὐτὸς στίχον: Ab, av(sic, superscr. τὸ) στίχον P, αὐτόστιχον e || ἀρτίως ἔφην: cett., ἔφην ἀρτίως e || ad 147: ὥσπερ: A'?, ὡς b || 148 ἀσματοκομπῶν: Pe (nisi quod ἀμα-), ut Tz scripsit in ed. I Sch. Nub. 332a, p. 463, 6 (-κόμπας U) et Proleg. Lyc. p. 1, 3 Scheer (-κόμπου); &ouctoxeur«i»Gv: scr. Kaib., -καμπῶν Ab; ita Tz scripsit in Ed. II Sch. Nub. l.c. (-κάμπτας Amb, ut Ar. Nub. 333) || πλειστοποικίλῳ

τρόπῳ: Ab, -κίλους (-ous non expressum in compend. P) τρόπους Pe || 149 δ᾽; cett., δὲ Vp

|| 151 ἔσχον:

cett. (-ov in compend.

P), ἔσχεν e || 152 βακχικῶν: Pe, βακχικοῦ

Ab || 153 ὅστισπερ ἐξέδραμε: A, ὅστις παρεξέδραμε cett. || τὰς δύο ϑύρας: Pe (etymologiae causa hoc ordine), ϑύρας τὰς δύο Ab ||

XXIa

93

Πάριον ᾿Αρχίλοχον, αἰσχρὸν £v λόγοις, καὶ δεινὸν ᾿ἱππώνακτα πικρίας πλέων, 160 οὗπερ παρεισέγραψέ τις τύμβῳ τάδε᾽ eec

οὐ βότρυν, 3

/

“στύφοντα, ἀλλά

ἀλλ᾽ 3

5

ἄχερδον

)

φέρει,

Z

H

πικραίνοντα πικρία Aöymv' 7

τις Ἱἱππώνακτος

ee

Ev τάφῳ

v

“τὸν ἄνδρα κνώσσειν

ἐλθὼν

εὐμενῶς

FA

l'éc[cic] τάφον

εὔχου κάτω.

165 ἰὸν δέ πως βάζοντες ἐν πικροῖς λόγοις

κλῆσιν κατεπλούτησαν ἰαμβογράφων. ποιητικὸν δὲ πᾶν ἀνωνύμως λέγε, ὅπουπερ εὑρήσειας αὐτό μοι, τέκνον, ἡρωυκὸν μέτρον τε καὶ μύϑους ἅμα 170 λέξιν τε ποιὰν ἱστορικὴν τε φράσιν. πεντὰς δὲ τούτων ἐστὶν ἐξῃρημένη \

Ὅμηρος,

\

=

3

,

᾿Ησίοδος,

[4

Πάνυσις τρίτος,

158sq. Ananias (sic), non Simonides, ut vulgo (e.g. Proclus ap. Phot. Bibl. 239, 319 B, V p. 158, 27 Henry), tertius additur Exeg. Il. (XXII) 2, 14 et Proleg. Lyc.

19 (cf. Kroehnert,

Canonesne

p. 21-23,

et n. ad p. 158, 30 (p. 221) Henry)

||

160 τις: Alcaeus Mytilenaeus (sec. alios Messenius), cuius epigr. Anth. Pal. VII 536 Tz in iambos redegit (citantur in Barb.; cf. haec ed. IV 1, p. LXXVI) || 165 ἰὸν... λόγοις : definitio frequentissima;

cf. Sch.

Heph.

B, p. 300,

(p. 215, 1; 281, 6; 310, 24; 366, 25); Studemund,

4 Consbr.

locique similes

Amecdoía p. 153, ὃ la; 171, 8 7;

Koster, Tvact. gv. de ve metr. ined. p. 61, 5; etymologia ipsa partim iam ap. Aristid. Quint., p. 36, 26 Winnington-Ingram (παρὰ τὸν ἰὸν) et plene Et. M. 463, 27 = Et. Gen. Mill. || 166 κλῆσιν κατεπλούτησαν : eadem locutio Hist. XIII 325 || 167 ποιητικὸν: epici hic designati nudo nomine ποιηταί indicantur in catalogis M. et C ap. Kroehnert, Canonesne p. 5 (I) et 12 (VII); Tz addit ἀνωνύμως (etiam Sch. Hes. (X XIIc) 16), ἀπροσδιορίστως (Proleg. Lyc. 1), κατ᾽ ἐξαίρετον vel saepius κατ᾽ ἐξοχὴν (Exeg. Il. 2,4; Proleg. Lyc. 1; Sch. Hes. 16sq.; Sch. Oppian. Hal., p. 260b 17 Cats Bussemaker),

κυρίως (Exeg. Il. 2, 24; Sch. Oppian. 15 et 17) || 169sq. deest allegoriae, quod alibi Tzetzae indicium gravissimum est, mentio facta (v. Exeg. Il. 1,4; Proleg. Lyc. 2; Sch. Hes. 17 et 20; Sch. Oppian. l.c. 16) | 172sq. eandem epicorum pentadem iam habet Proclus ap. Phot. Bibi. 239, 518b, p. 156, 17 Henry, et in Vita Homeri, p. 67, 3 Severyns (Rechevches sur la Chrestomathie de Proclos IV); Tz ipse Proleg.

Lyc. 4; Sch. Hes. 22; Sch. Oppian. l.c. 18 ||

158

Πάριον:

cett.,

πάριον τε (hoc superscr.)

E, πάριν τε Vp

πλέον (-ov per compend.) P || 163 ἐς: Pe; εἰς: Ab

||

159 πλέων:

cett.,

|| 164 εὐμενῶς: cett., εὐμερῶς e ||

165 ἐν πικροῖς : Pe (ἐν instrumentale; cf. haec ed. IV 1, p. L), ἐμπίκροις A, ἐμπικρῶς b | 168

αὐτό:

(XXIIc)

P,

22),

αὐτά

e, αὐτός

Ab

πανυασίς (sic) re

(non plura) e |]

||

172

Ilavuoıs:

Ab et

(-ἰς τε superscr.m!)

P**

PP-“

(ut

vid.)

(ut

(heptapodia!),

Sch.

Hes.

πάνυασίς τε

94

xXxIa—b

Πείσανδρος, ᾿Αντίμαχος, οἱ δ᾽ ἄλλοι νέοι, ὧνπερ τὸν ἐσμὸν τίς διαγράψει λόγος; 175 οὕτω τὰ πάντα σὺ μαϑὼν κατ᾽ ἀξίαν γίνωσκε καλῶς καὶ Γδιάκριναι [διακρίνων ) βίβλους Txal τεχνικῶς [ὡς τεχνικὸς ) βάδιζε πρὸς λόγων τρίβους.

XXIb. TOY

AYTOY IAMBOI TEXNIKOI ΠΈΡΙ KOMOIAIAX

ἐπείπερ ἡμῶν τοῖς ἀτέχνοις πρὶν στίχοις τριπλῆν τελεῖν εἴρηκα τὴν κωμῳδίαν, πρώτην ὁμοῦ μέσην τε καὶ τὴν ὑστέραν, ἔφην δὲ καὶ γνώρισμα τῶν τριῶν τότε, 5 οὐκ ἀκριβῶς ἔφην δὲ πᾶν μέχρι τέλους. τὰ νῦν φέρε γράψωμεν ἠκριβωμένως, πόσα μέρη τε τυγχάνει κωμῳδίας χαὶ τῆς παραβάσεως ὁπόσα δὲ τὰ μέρη, τίνα δὲ ταῦτα TEXVINÖG τε πῶς πρέπει 10 κωμῳδίας γράφειν τε καὶ τραγῳδίας. μέρη μέν εἰσι τέσσαρα κωμῳδίας" πρῶτον πρόλογος, τὸ μέχρι χοροῦ τῆς εἰσόδου" τὸ τοῦ χοροῦ μέλος δὲ δεύτερον λέγω" ἐπείσοδος τρίτον δὲ τῇδε τυγχάνει"

XXIb = Χο Db; VIII Kaib.; XVII 3 Cant. || praeter auctoris ipsius additamentum (51-67) haec omnia ex Prolegomenis veteribus hausta sunt, quae Tz

cuncta in uno codice, qualis est Venetus, invenire potuit || 1 ἀτέχνοις: cf. Isagoga

p. 79 | 1-5 cf. De diff. poet. 78-87 | 11-18 cf. Proleg. Χά |

174 ἐσμὸν: sic codd. || διαγράψει: Pe (coni. Meineke), διαγράφψοι Ab || 176 διάκριναι: Pe; διακρίνων: Ab; διάκρινον ex coniect. Bachmanni scr. Kaib.

|| βίβλους: cett., λόγους

superscr. βίβλους E (inversa ratione βίβλους superscr. yp’ λόγους Vp) ὡς: Ab || τεχνικῶς : Peb; τεχνικὸς: A || XXIb A; b (ΒΜ), ut XXIa; accedit V = Vat. 97

(rec. prior)

|| 177 xoi: Pe; || tit.: ita cett.,

post αὐτοῦ V ins. ἰωάννου τοῦ τζέτζου || 3 ὑστέραν: cett., δευτέραν V || 4 γνώρισμα τῶν: cett., γνωρισμάτων b || 6 τὰ νῦν: b (cf. sch. ad. De diff. poet. 4), τανῦν VA

|| 8 δὲ: codd.,

om. Db || 9 τε πῶς: cett., super r- V ponit ὅ ceteris non mutatis || 10 τραγῳδίας:

cett, περὶ praem. V || 11 tit. περὶ κωμωδίας superscr. V || 14 τῇδε: V, τί δὲ (sic) cett. ||

ΧΧΙΡ

95

15 λόγος μεταξὺ πλὴν μελῶν χορῶν δύο" τέταρτόν ἐστιν ἔξοδος ταύτης μέρος, λόγος χοροῦ τις τῷ τέλει λελεγμένος. τόσα μέρη μέν εἰσι τῆς κωμῳδίας. ἑπτὰ δὲ τῆς παραβάσεώς εἰσι τὰ μέρη, 20 ἃ νῦν σαφῶς ἄκουε λεπτῷ τῷ λόγῳ. ὁ κωμικὸς χορὸς μὲν ὀρχήστρας τόποις, τὴν ἣν λογεῖον νῦν καλοῦμεν, ἠγμένος, ὑποκριταῖς μὲν προσλαλῶν ἄλλοις μέτροις σκηνὴν πρὸς αὐτὴν ἣν ὁρῶν κωμῳδίας, 25 αὐτῶν ἀπελθόντων δὲ πρὸς δῆμον βλέπων, ὃ καὶ στροφὴν ἔσχηκε τὴν κλῆσιν φέρειν" ἐκ τετραμέτρων ἕξ τε καὶ δέκα στίχους, ἀναπαιστικοὺς δὲ τοῖς μέτροις, ἐφθέγγετο, ἀντίστροφον δ᾽ ἔφασκεν εἶτα δευτέρως 80 τοιῷδε μέτρῳ καὶ ποσῷ τόσων στίχων. τοὺς δ᾽ αὖ στροφῆς λόγους τε σὺν ἀντιστρόφῳ ἅπας παλαιός πὼς ἐπίρρημα λέγει, ἢ πάροδος ὅλη χοροῦ δὲ καλεῖται παράβασις. ἂν οὖν ἐπὶ ϑέατρον ἐκ πολισμάτων ad 23: δέκα ἑτέροις μέτροις ἐχρῶντο, ἃ περὶ τὸ τέλος τοῦδε εὕρῃς, καὶ τῷ τετραμέτρῳ τῶν ἀναπαίστων. mrg. A(m?)

15 πλὴν: cf. De diff. poet. 86 || 17 λόγος: at fj φδὴ καὶ τὸ ῥῆμα Proleg. Ar. (XIa) II 110 || 19-33 cf. Proleg. VII || ad 23: περὶ... τοῦδε: delegamur ad De trag.

188-200 | 34-50 cf. Proleg. Xa |

15 μελῶν: om. V || 16 ἔξοδος" et μέρος sine interp. Db contra codd. || 19 δὲ: cett., om. V || τῆς: V (coni. F. Kuhn), om. cett. || τὰ: V, om. cett. || 21 δ: V, om. cett. || 22 λογεῖον νῦν καλοῦμεν: cett., καλοῦμεν νῦν λογεῖον V || ἠγμένος: VB, ἠμεγμένος deleto ue A, ἠμεγμένος (-ένος per compend. °/) M|| 25 δὲ: om. b || 26 φέρειν: V, φέρειν ex φέρων A, φέρων b || 29 ἀντίστροφον: V, ἀντιστροφίο ex ? superscr.) (sic) A spatio in loco correcto non sufficiente ad -v addendum (fuerit ἀντιστροφὴν; ἀντιστρόφῳ 31; alibi etiam ἀντιστροφὴ occurit, e.g. 49, 62, 67), ἀντίστροφος ὃ (ex compendio codicis

A) || δ: VA (hic superscr. x), om. ὃ || εἴτα: Vb, * εἶτα A et edd. || 30 ποσῷ: cett., πόσῳ b || 33 δὲ: cett., δὲ à M (ὦ ex signo in A ad sch. παράβασις referenti ibique repetito, quod Db habuit pro “ω, a sec. m. in o vel οἱ mutatum"

et ap. Kaib. “w(?)

ex n ut videtur correctum" dicitur) || καλεῖται: V, om. cett. || 34 ἐπὶ ϑέατρον: V, ἐπιϑέατρον cett. (sed πῶς

ὁ χορὸς ἔβαινεν ὡς ἐκ πόλεως ἐπὶ ϑέατρον A in sch. ad 34) ||

96

XXIb

35 ἐδείκνυ Γδῇϑεν V [δῆϑε) τὴν ὁδὸν ποιούμενος; ἀριστερᾶς ἔβαινεν ἁψίδος τόπων᾽ εἰ δ᾽ ὡς ἀπ᾽ ἀγροῦ, δεξιᾶς διὰ τόπων, ἐν τετραγωνίζοντι τοῦ χοροῦ τύπῳ ὑποκριταῖς τὸ βλέμμα δεικνύων μόνοις 40 ὧν ἐκδραμόντων ἑπτάκις ἐστραμμένος χορὸς καϑώρα πρὸς διπλὴν δήμου στάσιν. τὸ δ᾽ ἑπτασυστρόφητον ὄρχημα τόδε παράβασιν ἔσχε τῷ γένει κλῆσιν φέρειν ὄρχησις ἣ πρώτη τε τὴν κλῆσιν γένους, 45 μακρὸν δὲ δὴ πνῖγός τε τὸ τρίτον πάλιν, τέταρτον "BON καὶ “στροφή χκλῇσιν φέρει᾽ τὸ πέμπτον αὖτέ τις “᾿ἐπίρρημα᾽ λέγει, τὸ δ᾽ ἕκτον ἔσχε κλῆσιν ἀντῳδῆς φέρειν, ἀντιστροφῆς ἅμα τε σὺν αὐτῇ λέγω. so τὸ δ᾽ ἕβδομόν τις ᾿“᾿ἀντεπίρρημα᾽᾽ λέγει" Τζέτζῃ δ᾽ ἀρεστὸν οὐδαμῶς ἐστι τόδε

οὐδ᾽ αὖ τὸ πέμπτον, ἀλλά σοι ταῦτα Γλέγω" V [λέγει "7 τὰς πρακτικὰς μὲν συστροφὰς χοροῦ δύο, σκηνὴν πρὸς αὐτὴν πρός τε τὸν δῆμον, νόει 55 στροφὰς καλεῖσθαι, σὺν δὲ μὴν ἀντιστρόφους᾽ τῶν τετραμέτρων obc ἔφη δὲ τῶν στίχων, τρανῶς ἐπίρρημά τι τοὺς πρώτους λέγει, ad 43: σημείωσαι, ὅτι ὁμώνυμος ἣν ἡ πρώτη ὄρχησις τῷ γένει. mrg.

(γένει /) A(m?)

4354. sic Tz textum lacunosum exempli secutus, in quo prima pars (κομμάτιον) excidit (Xa 5), ut altera (παράβασις ὁμωνύμως τῷ γένει, Xa 6) apud eum prima facta sit || 53 πρακτικὰς: hanc divisionem secundum actionem et secundum verba factam, hic incohatam tantum, Tz accuratius exponit in Proleg. Ar. (XIa) II 106111, ubi IV πρακτικὰ μέρη et IV. λογικὰ μέρη distinguit || 56 ἔφη: sc. auctor v. 47

et 50 per «t; indicatus; item λέγει v. 57 || 35 δῆϑεί(ν) : cf. haec ed. IV 1, p. XXVII

|| 36 ἀριστερᾶς: cett., &ptovepó (superscr.

v),i.e. -Gvex-à V || ἁψίδος: sic codd. et Tz || 41 καϑώρα: cett., καϑόρα b || 42 ἑπτασυστρόφητον: correxi cl. X XIa 146, -orpößnrov codd. || 43 κλῆσιν: cett., τὴν κλῆσιν b ||

44-46 om. V || 49 ἀντιστροφῆς: (sc. κλῆσιν) codd. (etiam A; errant edd.) || 53 πρακτικὰς: cett., πατρικὰς (per compend.) V || 55 μὴν: cett., μὲν V |] 56 «àv τετραμέτρων: conieci, τοῖς τετραμετρῶς V, τοῦ τετραμετροῦς Ab (nisi quod -τροὶς M), τοὺς τετραμέτρους edd. tacite haec codici A tribuentes || 57 ἐπίρρημά τι: corr. G. Hart, ἐπιρρήματι

codd. ||

XXIb

eo

65

70

75

ad. 59: ἐπίρρημα γένος καὶ πέμπτον

97

τοὺς δευτέρους αὖ ἀντεπίρρημα πάλιν᾽ Τζέτζης μὲν αὐτὰ τῶν μερῶν τῆς ἑπτάδος παρεξελών τε xal διώξας μαχκρόϑεν δὴν διαιρεῖ καὶ στροφὴν ὡς πρὸς δύο, ἀντιστροφὴν αὐτήν τε κἀντῳδὴν ἅμα, οὕτω τε πληροῖ σοι πάλιν τὴν ἑπτάδα, ᾧδὴν καλεῖ δὲ πρὸς ϑεούς τινας λόγους, στροφὴν πάλιν δὲ τοὺς πρὸς ἀνθρώπους λόγους τὴν δ᾽ ἀντοῳδὴν εἰς θεοὺς πάλιν λέγει, ἀντιστροφὴν δὲ πρὸς γονὰς βροτησίους. ταῦτα μὲν οὕτω᾽ καὶ ταδὶ δέ μοι μάϑε, ὡς ἣ παλαιὰ συγγραφὴ κωμῳδίας ἦρτο πρὸς ὄγκον ἀττικῆς γλώττης λόγοις, ἐχρῆτο καὶ μέτροις δὲ ποικίλοις στίχων χορῶν τε χρείαν εἶχεν ἡ νέα δέ γε γλώττης σαφοῦς πρῶτα μὲν ἥρμοσται λόγοις, πλείστῳ δὲ χρῆται τῶν ἰάμβων τῷ μέτρῳ᾽ καὶ δὴ σὺν αὐτοῖς καὶ χορῶν ἀποτρέχει. τὸ τοῦ σκοποῦ δὲ πλάσμα καὶ λέξις ἅμα

κατὰ τὸν Τζέτζη τὰ ἑπτὰ εἴδη τῆς παραβάσεως ἢ μέρη᾽ ἐκβάλλει μὲν τὸ Ex τοῦ πέμπτου τόπου καὶ τὸ ἀντεπίρρημα ἐκ τοῦ ἑβδόμου, παράβασιν δὲ καλεῖ τὸ τὸ πρῶτον ὄρχημα, τρίτον μακρὸν καὶ πνίγος, τέταρτον ᾧδὴν τὴν καὶ ἐπίρρημα, ἀντῳδὴν τὴν καὶ ἀντεπίρρημα, ἕκτον στροφήν, ἕβδομον ἀντιστροφῆν. mrg. A (m!)

60 παρεξελών:

ΤΖ in Proleg.

Ar. ἐπίρρημα

et ἀντεπίρρημα

admittit ita, ut

altera

nomina odae et antodae esse possint (II 109sq.), sicut in sch. ad 59 || 64 πρὸς ϑεοὺς: hoc nimis absolute dictum (e.g. in Vespis et oda et antoda (v. 1060-1070 et 1091— 1101) non in deos); melius Triclinius sch. Nub. 563d, 3: ὡς ἐπιτοπλεῖστον εἰς ϑεούς ||

68—75 cf. Proleg. V 4-11; Tz eodem textu lacuna corrupto usus est || 76-81 cf. Proleg. VI 1-9 || 76 πλάσμα: pro πραγμάτων VI 1 ||

59 αὐτὰ: cett., αὐτοὺς V ||

ad 59: 3 πνίγος: sic h.l. || 4 ἀντῳδὴν: non ἀντῳδὴ δὲ,

ut Db || 61 διαιρεῖ: cett., διαιρεῖν A || 64 πρὸς ϑεούς: cett. προσϑετοὺς B || τινας: cett., τινος V || 65 ἀνθρώπους: V, ἀνθρώπων AM (nisi quod sine accent. A), ἄνϑρωπον B ||

66 δ᾽ : om. V || ἀντοῳδὴν : diéctasi epica metri causa; ἀντοωδὴν codd. praeter V, qui ἀντωδὴν;

ἀντωδή

A in sch.

(τί ὠδή,

ἀντωδή

καὶ τί ἀντίστροφος)

|| 67

βροτησίους:

V,

ἐτησίους cett. || 71 ἐχρῆτο: cett., ἐχρᾶτο V || 73 ἥρμοσται: conieci, ἥρμοστο codd. (sed cf. χρῆται v. sq.; praeterea o produci non solet) || 74 χρῆται: cett., χρῆσϑαι V (-σϑαι ex ?) ||

98

xXIb παρεισφοροῦσιν ἡδονὴν κωμῳδίαις καὶ τὸν γέλωτα τοῖς ὁμωνύμοις πλέον ἐσχηματισμένον τε καὶ παρῳδίαις" 80 καὶ κλήσεων πλάσεις δὲ καὶ μεταπλάσεις, σὺν οἷς κορισμοὶ καὶ καταχρήσεις ἅμα. σκαμβῶν μετ᾽ αὐτὰ νῦν μελῶν κλῆσιν μάϑε. \

\

H

-

e

3

3

*

ε

Lh

Lud

,

Lnd

^



λέγοντες ἦσαν ταῦτα καιροῖς τῶν πότων᾽ σκαμβὰ δ᾽ ἔφασκον ὡς ἁπλᾶ μᾶλλον τάδε᾽ 85 ἄλλοι δέ φασιν, ὡς ἀναγκαῖον πότοις ἄδειν ὑπῆρχε πρὸς ψαλάγματα. λύρας᾽ ὅσοις ἐνῆν δὲ μηδαμῶς λύρας τέχνη, δάφνης λαβόντες εἴτε μυρσίνης κλάδους ἦἧδον καλοῦντες σχαμβὰ τὰ λύρας μέλη 90 ἄλλοι δὲ τοὺς ἄδοντας εἶπον τὴν λύραν οὐχὶ κατ᾽ εὐθύ, συστροφαῖς δὲ λαμβάνειν" οὕτω τὸ λοιπὸν κλῆσιν ἔσχε τὰ μέλη. >

[74

M

3

A

3

[4

^

-

τω

»

X

,

\

,

ad 77: καϑηδύνουσι τὴν κωμῳδίαν. mrg. A(m!) ad 78: σημείωσαι καὶ ἑτέραν διαφορὰν παλαιᾶς καὶ νέας κωμῳδίας. mrg. Alm!)

78 ὁμωνύμοις: καϑ᾽ ὁμωνυμίαν VI 2 (primum genus; alterum et tertium Tz omisit) || 79 παρῳδίαις: κατὰ παρωνυμίαν VI 5 (quartum); κατὰ παρῳδίαν Hermogenes Me9. δειν. 34, p. 451, 11 Rabe) || 80 sextum (κατὰ ἐξαλλαγήν, VI 8) designatur, cuius exem-

plum a Tz illustratur || 81 κορισμοὶ: quintum (κατὰ ὑποκορισμόν, VI 7) || καταχρήσεις: septimum

(κατὰ

σχῆμα

λέξεως,

VI

9)

|| 82-91

cf. Proleg. Xb

|| 82 σκαμβῶν:

pro

σκολιῶν pedis trisyllabi evitandi causa || 84 ὡς ἁπλᾶ μᾶλλον: Tz alludit ad primam explicationem nominis, secundum

quam e contrario σκολιά dicta sint (Xb

1-3) ||

77 κωμῳδίαις: cett., xepuoStxc(superscr. ec) B || ad 77: καϑηδύνουσι: hac voce Tz utitur in Proleg. Ar. (XIa) II 73 || 79 ἐσχηματισμένον: conieci, ἐσχηματισμένους V, ἐσχηματισμένα cett. || παρῳδίαις: V, παρῳδίαι cett. || 83 πότων: cett., τρόπων V |!

84 σχαμβὰ: cett., σκαβᾷ V sic h.l. || 85 πότοις: cett., πότε V || 87 ὅσοις: cett., οἷς V || 89 σκαμβὰ τὰ: cett.; etiam prima lectio in A, sed in σκαμβαιὰ mut. (m? sec. Db) || 91 συστροφαῖς: cett., συστροφῶν b ||

99

XXIc.

IIEPI TPATIKH2

ΠΟΙΗΣΈΩΣ

ἄκουε λοιπὸν καὶ τὰ τῆς τραγῳδίας πόνοις περισσοῖς πρὶν Γἡμῖν.V [&uol] συνηγμένα, ἐξ ὧν ὁ Εὐχλείδης τε καὶ λοιποὶ πόσοι σι

ἔγραψαν ἄνδρες ἐν λόγοις διηρμένοι. τραγῳδία τί ἐστι πρὶν μαϑὼν ἔγνως καὶ πῶς ἐφευρέϑη δὲ καὶ διδασκάλων κλῆσιν ὁμοῦ πράξεις τε, πῶς λύει βίοννόει διαιρέσεις δὲ νῦν τραγῳδίας. κατὰ τύπον πρῶτον μὲν εἰς μέρη δύο, 10 εἰς σκηνικόν τε καὶ χοροῦ δὲ τὸν τρόπον. ἕχαστον αὐτῶν αὖ διαιρεῖσϑαι νόει ᾧδὴν πρὸς αὐτήν, ἀλλὰ καὶ λέξιν λέγω" ὑποκριτὴς ἄδει γὰρ ἔν τινι χρόνῳ χοροῦ λαλοῦντος, ἃ λαλεῖν ϑέλει τότε. 15 y) λέξις αὖ δίχασμα διπλοῦν λαμβάνει ὡς πρὸς μέτρον τε καὶ σὺν αὐτῷ περίοδον" μέτρον τροχαίους σὺν ἰάμβοις μοι νόει, ad 10: τὸ yoptxóv ἐπαύϑη. mrg. A

μέρος ἦν πρότερον

ἐκ λέξεως, δῆς καὶ ὀρχήσεως ἣ ὄρχησις δὲ χρόνῳ

XXIc = IX Kaib. || 3 Εὐκλείδης : de hoc auctore (ficto me iudice) cf. Prolegomena

p. XXVIIIsq. et n. 1 ad p. XXVIII

| 5 πρὶν: in De diff. poet. (XXIa) 23-75 |

6 πῶς ἐφευρέϑη: ib. v. 25-50 (una cum comoedia)

|| 6/7 διδασκάλων ... πράξεις: ib.

v. 54-56 || 7 λύει βίον: ib. v. 72 || 9 alia divisio κατὰ τύπον a Tz correcta 155sqq. || 9-31 hae partitiones breviter exponuntur ab An. Brown. $ 4. (23-28), ubi pro σκηνυκόν (10) est ἀπὸ σκηνῆς (24) || 10 σκηνυκὸν... τρόπον : partem, quae actorum est

(cf. L.-Sc.-J. s.v. σκηνικός, 2) || ad 10: ἐκ λέξεως: cf. 24 (de exodo); cum cett. cf. 115-117 || 13 ὑποκριτὴς ἄδει: cf. 119sq.; quae Tz h.l. addit de choro simul loquenti, ipse excogitavisse videtur || 16 alia divisio secundum μέτρον et περίοδον a Tz correcta 166sqq. || πρὸς μέτρον: partem ex versibus κατὰ στίχον iteratis (trimetris iambicis, tetrametris trochaicis) constantem || xp περίοδον : partem ex versibus pedum differentium constantem (cf. Sch. Heph. A, p. 168, 19 Consbr.: περίοδος δέ ἐστιν ἡ ἐκ διαφόρων ποδῶν ἐν τῷ στίχῳ σύνϑεσις, οἷον... ἀναπαίστου, ἰάμβου κτλ.) || Browning

oppositionem μέτρον-περίοδος aliter explicat (An. Brown. p. 74) || XXIc codd. eidem, qui in XXIb || tit.: Ab, sine tit. V || 5 τί: A, τίς cett. || 6 διδασκάλων: V, διδασκάλους cett. ll 7 βίον: cett., βίων M Ϊ 10 τε: cett., de V (sic, ut

saepe) || δὲ: cett., re V || τρόπον: cett., χρόνον V || 15 διπλοῦν: cett., διπλοῦ V || 17 «poxalouc: cett., τροχαίου V (ut 168) ||

100

XXIC

ἰαμβικοὺς δὲ καὶ ἀναπαίστους περίοδον. τομὴν τὸ μέτρον καὶ διαίρεσιν φέρει 2

LI

M

\

3

͵

7

20 εἴς τε προλόγους, ἐπεισόδια καὶ ἔξοδον.

πρόλογος μέν ἐστι τὸ μέχρι χοροῦ τῆς εἰσόδου, ἐπείσοδος δέ ἐστιν, ὡς καὶ πρὶν ἔφην,

λόγος μεταξὺ πλὴν μελῶν χορῶν δύο. ἡ δ᾽ ἔξοδός τις τυγχάνει χοροῦ λόγος, 25 μεθ᾽ ὃν χοροῖς οὐχ ἔστι τι λέγειν μέλος. ἡ λέξις οὕτω τὴν διαίρεσιν φέρει τὰ ἃ διῃρέϑη τε λέξεως λέγω. τὴν σκηνικὴν ἄτμητον ᾧδὴν μοι νόει, τὴν τοῦ χοροῦ δὲ πενταχῇ τετμημένην᾽ 30 τῶν τμημάτων κλήσεις δὲ πάροδος καὶ στάσιμον NT ἐμμέλεια, κομμὸς ἐξόδου μέτα. ἐπὶ τὸ πλεῖστον εἶχε μὴν οὕτως τάδε, καιροῖς μετετρέποντο δ᾽ αἱ τάξεις Tore‘ ἕκαστον αὐτῶν ἀκριβῶς δέ μοι μάϑε. 35 ἢ μὲν πάροδος δὴ τοῖς ϑεαταῖς δεικνύει δι᾿ ἣν ἀφορμὴν T) χοροῦ κοινωνία ἐγγίνεταί πως εἰς τὸ δράματος πάϑος, ἀλλ᾽ οὐ χοροῦ λέξις δὲ πρώτη τυγχάνει, ς

7

KA

a

55

ε

Y

3

/

1

7

f

\

u

x

7

2

Z

2

/

-

\

7

-

/

,

[4

19-24 cf. De com. (XXIb) 12-17 || 25 cf. Aristot. Poet. 1452b 22 (μεϑ᾽ ὃ οὐκ ἔστι χοροῦ μέλος) || λέγειν: generatim dictum ratione pronuntiandi in medio relicta, ut λελεγμένος 62, λέγῃ 120 || 28 σκηνυκὴν: cf. 10 || 29 πενταχῇ τετμημένην : easdem partes

habet Pollux IV 53 (I 216, 21 B.) || 31 ἐξόδου: quae tamen prius (24) inter τῆς λέξεως partes erat || 38 χοροῦ λέξις: hoc legitur ap. Aristot. Poet. 1452b 23 (ubi λέξις generatim dicitur, ut a Tz v. 25 λέγειν) ||

18 περίοδον cett., ἄϑρει b || 19 τομὴν τὸ ante vs. add. et post μέτρον del. τροχαίους A || 20 εἴς «e: om. b || προλόγους: V, πρὸς λόγους cett. || ἔξοδον: cett., ἔξοδόν γε b ||

21 μέν; τὸ; τῆς: om. b || 22 émeícoBoc: V (maluit

Kaib. cl. De com. (XXIb)

14),

ἐπεισόδιος cett. || δέ: A, δ᾽ V, om. b || πρὶν ἔφην: cett., προέφην b || 25 μέλος: cett., μέρος b (quod iniuria Kaib. in text. scripsit nulla alia lectione commemorata) ||

28 σκηνικὴν: cett., σκηνὴν V || 30 κλήσεις: cett., κλῆσις V || δὲ: om. ὃ || καὶ: om. ὃ || 31 ἐξόδου: cett., ἔξοδος b || 32 μὴν: V (coni. F. Kuhn),

μὲν cett. || 35 μὲν: post πάρο-

δος b || δὴ: om. b || 38 ἀλλ᾽ οὐ: scripsi (cf. sch. ad 39), ἄλλη V, ἄλλου cett. || δὲ: conieci, re codd.

||

XXIC

101

δὴν ὁ Εὐκλείδης δέ, λέξιν οὐ λέγει, 40 ᾧδὴν χοροῦ πρώτιστον αὐταῖς εἰσόδοις, ὡς “σίγα σίγα Γλεπτὸν [λευκὸν ἔχνος ἀρβύλης᾽, ταὐτὸν τάχα λέγοντες ἐν πολλοῖς λόγοις. μετὰ πάροδον Ἐῤχλείδης ἐπιπάροδον λέγει, ἄλλου χοροῦ δ᾽ ἔλευσιν αὐτήν μοι λέγε 45 χοροῦ μετ᾽ ἐξέλευσιν, ὃς πρὶν ἦν λέγων. ἔγνως μὲν αὐτά" τὸ στάσιμον δέ μοι μάϑε. μετ᾽ εἴσοδον μὲν ἔσχε τὴν τάξιν φέρειν, ὅταν τὸ πρῶτον ἐπεισόδιον μὲν γίνεται, τῷ δράματι δ᾽ οὔπω τι τῶν σκυλμῶν μέρος, so εἴτ᾽ οὖν μετ᾽ αὐτῶν ἀξιόχρεων πάϑος. ἄλλοι δὲ τὸ στάσιμον χοροῦ φασι μέρος ἄνευ ἀναπαίστου καὶ τροχαΐίου τῶν μέτρων. πάλιν ὅ γ᾽ Εὐκλείδης δέ φησιν ὧδέ πως"

ad 39: ὁ Βυὐκλείδης τὴν λέξιν δὴν καλεῖ, ἀλλ᾽ οὐ λέξιν. mrg. A ad 43: σημείωσαι, ὅτι Εὐκλείδης καὶ ἐπιπάροδον λέγει, οἱ δὲ λοιποὶ οὔ. mrg. A 39 quae Euclidi adscribuntur, extant in tractatiuncula a Cramero edita et iam ab eo cum Euclide tzetziano coniuncta A.P. I p. 1954. (φδὴ χοροῦ p. 19, 5); hic locus iterum affertur v. 107sq. || 41 Eur. Or. 140, qui versus iterum citatus v. 108 iam afferebatur A.P. 6sq. et in loco simili Sch. Eur. Phoen. 202, p. 276, 21-23 Schw. ; ex duobus ceteris exemplis in illa tractatiuncula allatis (Eur. fr. 74 N.? et Eur. Hipp. 120) alterum in hoc carmine citatur (56 et 112), sed deest in Sch. Eur.; prius ex

illa

tractatiuncula

sola

innotuit,

ut

hanc

esse pateat; quam excerptum decurtatum oribus esse suspicor, cum praesertim Tz

ceterorum

eadem dicere, quae scholiasta Euripidis (XIa I 152) (in hoc carmine iterum

locorum

similium

fontem

(v. ad 99-106) ex scholiis ad Eur. pleniin Proleg. Ar. perhibeat Euclidem c.s.

|| 43-45 cf. A.P. p. 20, 3sq.

109sq).; ἐπιπάροδος etiam a Polluce commemoratur (IV 108,

I 233, 12 B.) || 51 ἄλλοι: Aristot. Poet. 1452b 23 || 53 Εὐκλείδης: cf. A.P. p. 20, 4-6 (fere, ὧδέ πως);

hic

locus

iterum

affertur v.

111-113

ll

39 λέξιν: cett., λέξεις V || 41 σίγα σίγα: accentum (sic etiam codd. Eur. praeter P in ed. Chapouthier, Paris 1959) non mutavi || λεπτὸν - λευκὸν: eadem varietas v. 108 et in codd. et sch. Eur. (v. e.g. ed. Chapouthier) || ἴχνος: cett., ἴχνονA | 42 ταὐτὸν: cett., ταὐτῶν (sic) V || 43 Εὐκλείδης : om. B || 44 ἄλλου: cett., ἀλλ᾽ οὐ b λέγε: coni. Kaib., λέγει codd. || 45 46 τὸ: om. B || 47 φέρειν: cett., φέρει 49 τι: cett, τε V || σκυλμῶν μέρος: 50 ἀξιόχρεων: ante μετ᾽ b || 51 ἄλλοι... 52 ἄνευ: cett., πλὴν b || 53 6 γ᾽: V, ὁ

μετ᾽ ἐξέλευσιν: cett, μετεξέλευσιν V (ut 110) (-& ex -ew) A || 48 μὲν γίνεται: cett., δρᾶται B AB, σκυλῶν μέρος V, oxuAAlsuperscr. με) Mστάσιμον: τὸ στάσιμον δέ b || φασι: ante χοροῦ b cett. || δέ: cett., om. V || φησιν: cett., φασὶν V

102

XXIC

ὅταν χορὸς στάς τι κατάρχηται λέγειν, 55 ὡς δράματι μὲν υἱοῦ Θησέως γράφει ""QxsavoU τις ὕδωρ στάζουσα πέτρα λέγεται." καὶ ταὐτὰ πολλοῖς ἐντελοῦσι τοῖς λόγοις.

τὴν ἐμμέλειαν τοιγαροῦν μοι λεκτέον" ἤδη προκοπτούσης δὲ τῆς τραγῳδίας 60 τὴν ἐμμέλειαν ἧδον δῆς τι μέρος͵ τὴν ἣν ὁ Εὐκλείδης μὲν οὐδαμῶς γράφει. μετ᾽ ἐμμέλειαν κομμὸς ἦν λελεγμένος ἀκμὴν πρὸς αὐτὴν ἠρμένης τραγῳδίας. οὗτος δ᾽ ὁ κομμὸς τοῦ χοροῦ τελῶν μέρος 65 ὑποκριταῖς MV ὡς πολὺ συνηγμένος᾽ κομμὸς δὲ ϑρήνου πενϑωκώτερον πλέον, ὁ ϑρῆνός ἐστι δ᾽ ἠρεμέστερον μέρος. κομμὸν πάλιν ἄλλος δέ τις ϑρῆνον λέγει κοινὸν χοροῦ σκηνῆς τε τυγχάνειν λέγων 70 καὶ τἄλλα ταὐτά. τί πλατύνομεν λόγους; τὰ τέσσαρα νῦν τοῦ χοροῦ μαϑὼν μέρη τὴν ἔξοδον τὸ πέμπτον ἀκροῶ μέρος, ὅπερ μετ᾽ ἐμμέλειάν ἐστιν εἰς τέλος᾽ τραγῳδίας δ᾽ ὄρχησις αὕτη τυγχάνει.

ad 61: ἀντ᾽ ἐμμελείας δὲ ὑπορχηματικὸν λέγει. calc. A ad 69: σκηνῆς ἤτοι ὑποκριτῶν, mrg. A

56 Eur. Hipp.

120;

iterum v. 112 || 61 v. 114 Tz statuit ἐμμέλεια esse, quod

Euclides ὑπόρχησις vocavit; vox huc pertinens corrupta est A.P. p. 19, 2, sed recte legitur in sch. ad 61, ubi Tz versus concinnitatem non curans, cui in ipso carmine

providit, eam non mutatam citavit || 62 λελεγμένος: cf. 25 || 66sq.: haec distinctio inter xouuóc et ϑρῆνος Tzetzae esse videtur; in An. Brown. κόμμος dicitur ϑρῆνος κεκινημένος καὶ ἐκτεταμένος (28sq.) || 68 ἄλλος: Aristot. Poet. 1452b 24sq. || 69 σκηνῆς

... τυγχάνειν: pro ἀπὸ σκηνῆς ap. Aristot., quod scholio ad 69 confirmatur ||

54 κατάρχηται: V, κατάρχεται cett. || 55 γράφει: superscr. λέγει A λέγεται: om. B || 57 ταὐτὰ: scripsi (cf. 42), ταῦτα codd. || ἐντελοῦσι : A et Kaib. || 60 μέρος: coni. Westphal, μέλος codd. || 64 μέρος: codd., silente Kaib. || 65-67 om. V || 67 ἐστι 8°: transp. Kaib., δ᾽ ἐστὶν codd., μέλος coni. Wilamowitz

|| 56 cett., μέλος codd.

om. M || ἕν τελοῦσι apparatu || μέρος:

|| 70 ταὐτά: cett., ταῦτα b || 74 αὕτη: cett., αὐτή b ||

XXIC

103

75 μέρη τὰ πρῶτα τῆς τραγῳδίας ἔγνως, τὸν σκηνικόν τε καὶ χοροῦ λέγω τρόπον, ἄμφω δὲ τούτων τὴν διπλὴν τομὴν πάλιν LA

Y

LA

M

fte

M

I

ᾧδὴν πρὸς αὐτήν, ἀλλὰ καὶ λέξιν λέγω, τῆς λέξεως δὲ μέτρα καὶ τὴν περίοδον 80 καὶ τὴν τομὴν μέτρου δὲ τὴν τρισσουμένην, τὴν εἰς πρόλογον, ἐπεισόδιον καὶ ἔξοδον. ἐπείπερ ἔγνως ἀκριβῶς πάντα τάδε, δῆς χοροῦ τε πενταπλᾶς διαιρέσεις, ἅπερ εἰσὶν ἣ πάροδος ὁμοῦ καὶ τὸ στάσιμον 85 ἥ τ᾽ ἐμμέλεια, κομμὸς ἐξόδου μέτα — ἡ σκηνωκὴ γὰρ οὐ διαίρεσιν φέρει —, ἐπείπερ ἔγνως ἀκριβῶς πάντα τάδε, &xoue πάντα νῦν μέρη τραγῳδίας, ἃ πρὶν ὁ Εὐκλείδης τε καὶ λοιποὶ πόσοι 90 γράψαντες, ὡς γράφουσι, συμπεφυρμένως καὶ συνϑολοῦσι πάντας ἠκροαμένους μέρη λέγοντες ἐννέα πεφυκέναι, ἄλλα μὲν ἄλλος ἃ τὰ νῦν μοι λεκτέον. -

7

Α

ad καὶ ad ἀπὸ ad

3

2

;

a

39.

3

7

a

x

/

f

H

y

2

"4





;

A

^

\

>

M

7

N

»

\

x

vy

[A

3

,

[A



I;

,

[4

?

x

\

/

83: “nevranıüäc”, καὶ ἔστι “᾿πενθαπλᾶς᾽ ἰωνικῶς, ὡς τὸ “᾿Λευκίππη᾽᾽, ᾿᾿ἀπηλιώτης᾽" τὰ ὅμοια. mrg. A 86: 3] σκηνικὴ: ἀπὸ κοινοῦ προσληπτέον τὸ “᾿ῴδή᾽ * νῦν δὲ τὸ αὐτὸ καὶ ἕν σχῆμα, καὶ κοινοῦ καὶ ἔλλειψις, ἐστί τοῦτο δὲ γοργότητος. mrg. A 87: ἐπανάληψις, σχῆμα τῆς σαφηνείας, mrg. A 3

eu»

75-87 comprehenduntur, quae inde a v. 9 exposita sunt, compluribus versibus interdum leviter variatis repetitis (76: 10; 78: 12; 81: 20; 85: 31) || ad 83: ἀπηλιώτης

ἰωνυκῶς Hrdn.

II 379, 24, sed Aecuxinmm secundum alium canonem

ad 86: γοργότητος: hoc

ap. rhetores

non

inveni;

(II 448, 13) ||

ellipsi adscribitur συντομία (Anon.

Rhet. Gr. I 437, 10 Spengel) aut πάϑος (Alexander, ib. III 33, 14) || ad 87: cf. Hermogenes Περὶ ἰδεῶν I 4, p. 239, 14 Rabe || 89 λοιποὶ: quorum sermo non iam est, ubi Tz a novemplici partitione Euclidis

transit ad decemplicem aliorum, sc. scho-

liastae Dion. Thr. (121sq.) ||

77 δὲ: V, τε cett. || διπλῆν: V, διπλὴν cett. || 78 δὴν πρὸς: cett., ὠδήνπερ (sic) V || 79 τῆς: cett., καὶ τῆς b || δὲ: om. b || καὶ: om. b || περίοδον: cett., περίοδόν τε b |]

80 τρισσουμένην: cett., τρισσουμένου V || 81 τὴν: μέν b || εἰσὶν $: cett., εἰσὶ b || ὁμοῦ... τὸ: om. 85 ἐξόδου: h.1. etiam ὃ (cf. 31) || 89 τε: om. V || 93 τὰ νῦν: τανῦν VA (cf. sch. ad De diff. (XXIa)

om. b || καὶ: om. b | 84 ἅπερ: ἅπερ b || στάσιμον: cett., στάσιμόν τε b || 91 ἠκροαμένους : cett., ἠκοαμένους V || 4), τῶν νῦν b ||

104

XXIC

x«i δὴ κατ᾽ Εὐκλείδην μὲν ἀκροῶ, τίνα"

95 πρόλογος, ὁ ἄγγελός τε nal ἐξάγγελος͵, πάροδος, ἐπιπάροδος, HEY ὧν καὶ τὸ στάσιμον, ἕβδομον ὑπορχηματικόν, ἀμοιβαῖον, ἔπειτα τὸ σκηνικὸν τάττει δὲ πάντων ἐσχάτως. πρῶτον λόγον δὲ τυγχάνειν γίνωσκέ μοι, ,ὔ

2

/

>

€T

M

A

!

100 τῶν ὧν ϑέλει λέγειν τις, ἐκϑέσεις λόγων᾽ ὃς δ᾽ ἂν τὰ ἔξω τοῖς Γἔσωϑεν V [ἔσωϑι) μηνύῃ, δ "4 3 [4 ld , εἴληχε, φησίν, ἀγγέλου κλῆσιν φέρειν,

ἐκ δεξιῶν βαίνει δὲ πρὸς λαιὸν μέρος. ἐξάγγελος πάλιν δὲ τὴν κλῆσιν φέρει, M

^

7

\

3

*

[A

105 τοῖς ἐκτὸς ὅστις μηνύει τὰ τῶν ἔσω,

διὰ στοᾶς δ᾽ ἔβαινε τῆς λαιᾶς τότε. πάροδος δὲ WON τοῦ χοροῦ ἅμ᾽ εἰσόδῳ, ὥσπερ τὸ “σίγα Γλεπτὸν V [λευκὸν ἔχνος ἐπιπάροδος ἔλευσις δὲ δευτέρου χοροῦ, 110 μετ᾽ ἐξέλευσιν τοῦ χοροῦ τοῦ πρὶν λέγω. ὅταν χορὸς στὰς δ᾽ ἐμπαράδῃ τι μέλος, 7

M

ε

\

ὡς €

ee»

3

M

x

“᾿Ωκεανοῦ

“-

od

2.3

^

5

,

)

τις ὕδωρ ef

[4

ἀρβύλη ς᾽.

,

λέγεται /

στάζειν 7

πέτρα, 2

33

ad 112: παράφρασις ἐκ στίχου τοῦ ᾿ππολύτου δράματος Εὐριπίδου (-δης cod.). mrg. (ὡς 7.) A

94 var’ Βὐχλείδην: οἱ. A.P. p. 19, 1-3 (ubi εἴδη εἰσὶ δέκα, sed eaedem novem partes eodem ordine enumerantur atque ap. Tz) || 98 τὸ oxnvixöv: i.e. τὸ ἀπὸ σκηνῆς; cf. 119sq. || 99-106 quae de singulis partibus enarrantur, non extant in tractatiuncula in A.P. edita, quamquam a Tz ad Euclidem referuntur (φησίν 102); apparet Tzet-

zae locum pleniorem praesto fuisse || 105 cf. Hesch. s.v. e 3488 (ὁ τὰ ἔσω γεγονότα τοῖς ἔξω ἀγγέλλων); ἄγγελος et ἐξάγγελος ab Aeschylo introducti esse dicuntur a Philostrato, VS 492, p. 208, 19 Kayser (ed. mai.); ἐξαγγέλου exemplum affertur in Sch. Eur. Hipp. 776, p. 96, 9 Schw. || 107-113 haec brevius ex Euclide allata iam

sunt v. 39-45 et 53-56 (cf. A.P. p. 19, 5-7 et p. 20, 3-6) || 108 cf. Eur. Or. et huius carminis v. 41 || 112 cf. Eur. Hipp. 120; in sch. παράφρασις versum supra (56) plene citatum retractatum esse ||

140

nos monet

95 ὁ: om. V || re xci: om. ὃ || ἐξάγγελος : cett., ἐξάγγελός τε b || 96 ue9" Av: A, us9? ὃ V, om. b || τὸ: om. ὃ || 97 ὑπορχηματικόν: cett., ἐπορχηματυκὸν V; post banc vocem b add. σὺν ταύτοις (sic) || post ἔπειτα b add. ταῦτα μὲν οὕτως || 98 σκηνικὸν: cett.,

oxotwuxóv V

||

100

ϑέλει

λέγειν : cett.,

λέγει V

|! ἐκϑέσεις

λόγων:

cett.,

ἐκϑέσει

λέγων V || 101 μηνύῃ: V, μηνύει cett. || 102 εἴληχε, φησίν: cett., εἴληχεν οὗτος b ||

103 λαιὸν: cett., λαλὸν b || 104 om. V || 107 δὲ et τοῦ: om. b [1ἅμ᾽ : cett., ἅμα b || 108 cf. 41 || ἴχνος: V, εἶδος cett. h.l. || 109 ἐπιπάροδος : χοροῦ add. b || δὲ... χοροῦ: cett, ἄλλου b || 110 μετ᾽ ἐξέλευσιν: cett., μετεξέλευσιν V (ut 45) || 112 λέγεται c v&Cetv: cett., στάζεται λέγει V || πέτρα: om. ὃ ||

XXIC

105

στάσιμον τὸ μέρος εἴληχε τὴν κλῆσιν φέρειν. τὴν δ᾽ ἐμμέλειαν οὗτος ὑπόρχησιν λέγει, 115 ᾧδὴν χοροῦ τελοῦσαν ὀρχησμοῦ μέτα, N μᾶλλόν ἐστι πρέπουσα δράμασι τῶν σατύρων᾽ αὐτοὶ σὺν ὀρχήσει γὰρ ἦἧδον τῷ πάλαι. τὸ δ᾽ ἐξ ἀμοιβῆς πρὸς λόγους ἐστὶ λόγος" τὸ σκηνικὸν δὲ τυγχάνειν εἶναι νόει, 120 ὑποχριτοῦ πρόσωπον ἂν QUT λέγῃ. τραγῳδίας μέρη μὲν Εὐκλείδῃ τάδε" ἄλλοι δέκα λέγουσι τῇ κλήσει τάδε" πρόλογόν TE ῥῆσιν xat ἁμοιβῆν, ἄγγελον J

/

€m

3$

᾿

»

ἐξάγγελόν τε, σκηνυκὴν ᾧδὴν ἅμα, 125 πρὸς οἴσπερ ἄλλη τῶν μερῶν τετρὰς μέτρῳ᾽ κούρισμα, σάλπιγξ καὶ σκοπὸς χοροῦ μέτα᾽ ὧν πέντε πρὶν ἔγνωκας Εὐκλείδου λόγοις, πρῶτον λόγον μέν, ἀγγέλους, ἐξαγγέλους, πρὸς οἷς ἀμοιβήν, σκηνυκῆς ᾧδῇς τρόπον, T

/

\

Y

,

/

,

130 τὰ πέντε λοιπόν σοι κατ᾽ αὐτοὺς λεχτέον,

τί ῥῆσίς ἐστι καὶ τὰ λοιπὰ δ᾽ αὖ μέρη, κούρισμα, σάλπιγξ xai σκοπὸς χοροῦ μέτα, ἅπερ παρειάϑησαν Εὐκλείδου λόγοις, ᾿εω»,

3

x

Α

x

3

3

,

114 cf. sch. ad 61 || 116sq. cf. A.P. p. 20, 7sq. (ubi praesenti tempore ὀρχοῦνται) || 118 hoc non in A.P. || 119sq. cf. A.P. p. 20, 9sq. || 122 ἄλλοι: Sch. Dion. Thr. p. 451,

33-452,

12 Hilg.,

singulas partes additas

quibuscum

cf.

122-146;

Tz enumerationi

explicationes

separatim

in Sch.

subiunxit

decem partibus soli ἄγγελος, ἐξάγγελος, σκοπός comparent ap. An. 123sq. ex hac hexade Euclides ῥῆσιν

non habet; quae communia

Dion.

Thr.

(136-146)

Brown.

sunt,

ad

|| ex his

(19) ||

Tz enume-

rat 127-129 (ex his ἐξάγγελος excidit in Sch. Dion. Thr., quae nobis praesto sunt) || 125 μέτρῳ: numero || 126 χούρισμα: 1.6. κομμός (cf. 140sq.); haec vox aliunde non innotuit || σάλπιγξ: hoc quoque ea saltem significatione (cf. 142) novum ||

113 τὸ et τὴν: om. b |

114 τὴν δ᾽: om. ὃ || οὗτος: cett., δ᾽ οὗτος b || 116 ἣ: scr.

Kaib. silente apparatu, ἢ VA, ἡ b | ἔστι: om. ὃ || 117 σὺν ὀρχήσει: cett., συνορχήσει A || 118 τὸ: cett., ἢ b || 121 μὲν: cett., de (sic, ut saepe) V || Εὐκλείδῃ: cett., εὐκλείδης M || 123 τε et καὶ: om. b || ἄγγελον: cett., καὶ ἄγγελον ὃ || 127 ὧν: conieci, ἃ codd. || 130-132 om. V εὐκλείδῃ cett. ||

||

133

παρειάϑησαν:

cett.,

παρειέϑησαν

b || Ἐὐῤκλείδου: V

(cf.

127),

106

XXIC

καϑὼς τὰ Εὐκλείδου

μὲν αὐτῶν τοῖς λόγοις.

135 ἄκουε λοιπὸν τῶν μερῶν τὴν πεντάδα᾽ ῥῆσις λόγος τίς ἐστιν ἐξηγημάτων ὑποκριτοῦ λέγοντος ὡς πρὸς τοὺς ὄχλους, ὡς ἔστι τοῦτο τοῖς Εὐριπίδου λόγοις

“τὰ μὲν πυλωρῶν χλεῖϑρά μ᾽ εἰσεδέξατο᾽. 140 κούρισμα δ᾽ WON συμφορᾶς πληρεστάτη ταύτην ἀδόντων τὰς τρίχας κεκαρμένων. σάλπιγξ λόγος δὲ Γπροσβολὰς V [συμβολὰς μαχῶν λέγων, σκοπὸς δ᾽ ὁ δηλῶν ἐκ ξένης παρουσίαν

πόρρωϑεν αὐτοὺς εἰσορῶν καὶ προβλέπων. 145 χορὸς δέ τι σύστημα πρὸς μέλος λέγων. οὕτω μὲν οὗτοί φασι συμπεφυρμένως. ὅταν ὁ Εὐκλείδης τε καὶ ζράτης γράφων ἄλλοι τε πολλοὶ τῶν λόγοις διηρμένων, ἄνϑρωπε, κἂν κράξωσι τοῖς στρόφοις λόγων 150 τὰ σκηνικὰ γράφοντες ἐμπεφυρμένως͵, μάϑῃς δὲ μηδὲν ἐξ ἐκείνων, ὧν ϑέλεις,

Τζέτζῃ προσελθὼν ἀκριβῶς ἅπαν μάϑε. λόγῳ διαυγεῖ καὶ σαφεῖ καὶ συντόμῳ" καὶ δὴ τὸ πᾶν ἄκουε λεπτῷ τῷ τρόπῳ. ad τὸν τῶν ad

134: ὅτι τινὰ μέρη τῆς τραγῳδίας, ὥσπερ τὸ κούρισμα, τὴν σάλπιγγα, τὸν σκοπὸν καὶ χορόν, παρῆκεν ὁ Βὐκλείδης, ἄλλα δέ φησιν ἀντ᾽ αὐτῶν. ἄλλοι δὲ ταῦτα λέγοντες παρῆκαν Εὐκλείδου τὴν πάροδον, ἐπιπάροδον, τὸ στάσιμον καὶ τὸ ὑπορχηματιυκόν. mrg. A 148: Διονύσιος ὁ ᾿Αλικαρνασεὺς καὶ ἕτεροι. Almrg.)b

134 τὰ Εὐκλείδου: sc. quae pentade illa v. 128sq. enumerata subtracta restant et in sch. enumerantur || 138sq. haec sive a Tz addita sunt sive in tractatiuncula

pleniore (cf. ad 99-106)

extabant

|| 139 Eur. Phoen. 261

auctorum triade in Proleg. Ar. citata (cf. Prolegomena p.

|| 147 Κράτης: alter ex X XVII-XXIX);

tertius

(Dionysius) in sch. ad 148 affertur ||

ad 134: ὥσπερ: abundat || 138 τοῦτο τοῖς: cett., τοῦ «oig V || Εὐριπίδου λόγοις: codd., λόγοις Eöpıridou F. Kuhn, sed cf. 133; spondeus in sede quarta excusatut

nomine proprio || 145 τι: cett., τις B || 147-140 om. B || 147 τε: V (cf. 3 et 89), δὲ cett. (δε A, ut saepe) || 148 τε: cett., de (sic, ut saepe) V || λόγοις: cett., λόγων b || ad 148: quamvis in A non interpungatur ante ' ἤτοι in sch. ad 155, tamen hoc a κατὰ

τὸν incipere debet, quippe quae paraphrasis v. 155-158 sit || 149 x&v κράξωσι: A, κἂν κράζωσι b, σὲ (lac.) ραξωσι (sic) V || στρόφοις: AV,

στροφοῖς b edd. ||

XXIC

107

155 κατὰ τύπον πρῶτον μὲν εἰς μέρη δύο, NJ

!

Pad

x

2

,

ft

εἴς τε πρόσωπα καὶ σὺν αὐτοῖς εἰς λόγους,

τέχνην διαιρεῖ κωμωεῆν, τραγῳδίαν, καὶ τὴν τρίτην ποίησιν, ἣ τούτων μέση. τὰ δ᾽ αὖ πρόσωπα δευτέρᾳ διαιρέσει 160 εἰς σχηνυκόν τε καὶ χορὸν τέμνει πάλιν, ὑποκριτὴν Eva TE καὶ πολλοὺς λέγω. e

M

e

x

Uu

H

τὸ σκηνικὸν πρόσωπον αὖ τέμνει πάλιν εἴς τε σκοπούς, σάλπιγγας, εἰς τοὺς ἀγγέλους

ἐξαγγέλους τε πρὸς τρισίν, οἴσπερ λέγω" 165 τὰ τοῦ χοροῦ δ᾽ ἄτμητα παντελῶς λέγει. τὰ τῶν προσώπων ταῦτα τοὺς λόγους πάλιν

ἑξῆς διαιρεῖ πρὸς μέτρα καὶ περιόδους. μέτρα τροχαίους σὺν ἰάμβοις μοι νόει, τοὺς δ᾽ αὖ ἰάμβους σὺν ἀναπαίστοις περίοδον. 170 τὰ μέτρα ταῦτα σὺν «ταῖς» περιόδοις ἅμα πάλιν διαιρεῖ πρὸς τὰ τέσσαρα μέρη, προλόγους τε ῥῆσιν, ἐπεισόδιον καὶ ἔξοδον, εἰς τὰς ἀμοιβάς, εἰς λόγους κουρισμάτων, x

ji

[A

m

1

-

em

3

/

)

[A

vv

ad 155: κατὰ τὸν Τζέτζη διαίρεσις σκηνικῶν δραμάτων σατύρων. mMIg. A (κατὰ τὸν Τζέτζη tantum δ)

ἤτοι τραγῳδίας,

κωμῳδίας

καὶ

155 haec divisio κατὰ τύπον discrepat a priore (9sqq.), licet primus versus idem sit; h.l. divisio secundum personarum genus inseritur cum praecedenti expositione ex Sch. Dion. Thr. sumpta cohaerenti (cf. 163sq.), et cuncta tria dramatis genera

respiciuntur || 160 cf. 10 (ubi prima divisio est) || 164 πρὸς τρισίν: sc. πρόλογος, ῥῆσις, ἀμοιβή (123) || 165 &runre: nempe quod ad personarum divisionem attinet || 166-169 haec divisio ad verba pertinens iam extat 15-18 (repetuntur 168: 17; 169: fere 18); h.l. rursus divisio secundum personas inseritur || 171sq. haec ad μέτρα pertinent (cf. 20; accedit ῥῆσις ex Sch. Dion. Thr. introducta v. 123) || 173sq. haec ad περιόδους ||

ad 155: «peye (superscr. 8); xopeBt(superscr. &); ce (superscr. τρων) (sic) cod. || 160 εἰς σκηνικόν: b, eloxuvtxóv (o ex ἡ) A, εἰ σκηνικόν V || 161—162 om. V || 164 τε: cett., om. V || olonep: cett., οἴπερ (sic) V || 167 ἑξῆς: b, ἐξ ἧς VA || καὶ: om. ὃ || 168 τροχαίους:

cett., τροχαίου V

(ut

17)

|| 169 τοὺς δ᾽ αὖ: om. b || σὺν ἀναπαίστοις:

post περίοδον b || 170 σὺν «ταῖς» περιόδοις: supplevi et conieci, σὺν περιδρόμοις VA, συμπεριδρόμοις b || 172 προλόγους: corr. Kaib., πρὸς λόγους VA, λόγους b || «e: om ὃ || δῆσιν: post ἔξοδον b || x«i: om. 5 ||

108

XXIC

εἰς oxvvuxtyv ᾧδὴν TE καὶ χορευμάτων. 175 τὴν σκηνικὴν ἄτμητον ᾧδὴν αὖ λέγει, τὴν τοῦ χοροῦ δὲ τετραχῇ τετμημένην, εἰς πάροδον, ἐπιπάροδον, στάσιμον, ὀρχηματικόν᾽ ἅπερ φέρει σύμπαντα καὶ κωμῳδία, καὶ τὴν παράβασιν ἐς πλέον τούτων φέρει" 180 ἧς παραβάσεως ἑπτὰ τελοῦσι τὰ μέρη, ἃ πρὶν σαφῶς ἤκουσας ἐν λεπτῷ λόγῳ, ὡς πάντα τἄλλα, καὶ στραφεὶς βλέπων μάϑῃς. ἐπεὶ δὲ καλῶς πάντα σοίπερ ἐγράφη, ὄκουε λοιπόν, τί τέλος τραγῳδίας" 185 μίμησις 79v, πράξεων, παϑημάτων ἡρωϊκοῦ τρόπου τε τῆς τραγῳδίας σεμνοπρεπὴς λέξις τε καὶ διηρμένη. χρῶνται δέκα μέτροις δὲ ταῖς τραγῳδίαις" διπλοῖς ἰάμβοις καὶ διπλοῖς τοῖς δοχμίοις,

190 καὶ τοῖς τροχαίοις, κρητικοῖς καὶ δακτύλοις, βακχειακοῖς, ἁπλοῖς τε καὶ διπλοῖς λέγω, καὶ τοῖς χορείοις προσοδιακοῖς τε τοῖς μέτροις, 175 repetitur fere 28 || 176 τετραχῇ : πενταχῇ 29, ubi ἐπιπάροδος quidem (introducta ex Euclide v. 96) deest, sed xouuóg et ἔξοδος accedunt;

ὀρχηματικόν (177) h.l. secun-

dum Euclidis ὑπορχηματυκόν pro ἐμμέλεια v. 31 (cf. 114 et sch. ad 61) || 181 πρὶν: cf. De com. (XXIb) 19-67 (praesertim inde a 42) || σαφῶς... λόγῳ: Tz se ipsum

citat (cf. De com. 20) || 185 μίμησις .. . παϑημάτων: ex Aristotelis Poetica (cum ἠθῶν cf. 1449b 37sqq., cum πράξεων 1449b tione celeberrima 1. 28) || 186sq. ex Sch.

24, cum παϑημάτων in eadem definiDion. Thr., ubi talia post divisionem v.

122-146 enarratam sequuntur (p. 452, 13sq. Hilg.) || 188-200 haec decas metrorum in tragoedia adhibitorum, quae distribuuntur secundum stasima antistrophica (195) et commos (200), qui inter ἀπολελυμένα sunt (Heph. p. 69, 11 Consbr.), aliena est a Tzetzae De metris, ubi e.g. dochmius (189) et prosodiacus (192) non tractantur;

attamen

quandam

affinitatem

cum

An.

Brown.

deprehendimus,

qui

l. 44-46

Euripidem καὶ τοῖς προσήκουσι ῥυθμοῖς, καὶ βακχείοις ἁπλοῖς τε καὶ διπλοῖς (cf. 191), καὶ τῷ ἀπ᾽ ἐλάττονος ἰωνικῷ (cf. 194), καὶ ἐπ᾽ ὀλίγον προχελευσματιυκῷ (cf. 193)

usum esse perhibet || 189 διπλοῖς: hic et post pro dipodia ||

174 σκηνωκὴν: cett., oenvuchv v b || 175 σκηνυκὴν: cett., σκηνὴν ὃ || ἄτμητον δὴν: ord. inv. b || αὖ: cett., γὰρ V || 177 εἰς: cett., εἴστε (sic) ὃ || στάσιμον, ὀρχηματικόν:

ἅμα ᾿ἰΙστάσιμον γὰρ συνορχηματικόν τε ὃ || 179 τὴν: om. ὃ || 180 ἧς: cett., μέρη ὃ || τὰ μέρη: cett., om. ὃ || 182 μάϑῃς: V (pro futuro, ut 151), μάϑε cett. || 186 τε: cett., de V (sic, ut saepe) || 187 σεμνοπρεπὴς: scr. Kaib. post Db, oeuvonperög 188 χρῶνται: cett., χρῶντας b || 192 «oic; τοῖς : utrumque om. b ll

codd.

ll

XXIC—

XXIIal

109

καὶ τοῖς προκελευσματικοῖς ἐπόλιζον αὖ μέτροις ἰωνικοῖς τε, τοῖς ἐλάττοσι λέγω.

195 ἀντιστροφαῖς μὲν καὶ μελῶν χρῶνται στάσει, τοῖς οἷς δεκαπλοῖς νῦν ἐγράψαμεν μέτροις" τοῖς δ᾽ αὖ τροχαίοις, κρητικοῖς καὶ δοχμίοις ἄλλοις τε μέτροις, οἵπερ εὔδρομοι φύσιν, χορειομίκτοις σὺν ἰαμβείῳ μέτροις 200 χρῶνται πρὸς αὐτὰς συγγραφὰς τῶν κομμάτων. ἐπεὶ δὲ πάντα σοι σαφῶς νῦν ἐρρέϑη, καὶ τερματούσϑω τοιγαροῦν τὸ βιβλίον.

XXII. EX

VARIIS

XXlIla. EX

COMMENTARIIS

TZETZAE

EXEGESI

IN

TZETZAE ILIADEM

l. τὰ τοῦ "Oufjpou ποιήματα σποράδην πρῴην ἐλέγετο, κατά τινας μὲν διὰ τὸ συγκεχύσϑαι χρόνῳ τὰς βίβλους αὐτοῦ, κατ᾽ ἐμὲ δὲ διὰ τὸ μηδὲ ὅλως εἶναι M

e



[4

LA

πρῴην

,

/

,

N

I4

αὐτὰ συγγεγραμμένα

[2

3

A

[4

"

»

m

34/7

5.

3

I

\

\

x

x

*

\

\

Ld

*

T

βιβλίοις, ἀλλὰ διὰ πενίαν τοῦ ποιητοῦ Ev χάρταις [4

3

\

X

[4

Lud

--φ

5

/

ἁπλῶς φέρεσϑαι. Πεισίστρατος δὲ ὁ φιλολογώτατος ἐν χρόνοις τοῦ Σόλωνος τυραννήσας ἐν ταῖς ᾿Αϑήναις κήρυγμα ἐξεκήρυξε τὸν ἔχοντα ἔπη ᾿Ομήρου ἀποκομίζειν αὐτὰ πρὸς αὐτὸν καὶ ἑκάστου ἔπους χρυσοῦν ἀντιφορτίζεσϑαι νόμισμα. οὕτω δὲ συναγείρας αὐτὰ ἑβδομήκοντα καὶ δύο γραμματικοῖς ἑνὶ ἑκάστῳ ἐπέδωκε κατ᾽ ἰδίαν τεϑεωρηκέναι καὶ συνθεῖναι αὐτά ἐκεῖνος δὲ τὴν [A

ε

"4

3

2

Dd

Z

5

5

A

7

2

Ww,

/

A

\

M

^

γῇ

ἷ;

5

,

2



-

,

x

^

198 εὔδρομοι: hoc ad dochmios non quadrat || 200 κομμάτων: κόμμα Pro κομμός || XXIla

ex Draconis

Stratonicensis

liber de metris poeticis;

in Homeri Ilıadem, ed. G. Hermannus, et emendatus

ex Cant.

Trin.

Coll.

Lipsiae

Ioannis

1812; scholiorum

Tzetzae

exegesis

textus suppletus

R. 16. 33, cuius codicis lectiones debeo viro amico

et officioso J. Irigoin || 1 1-14 p. 45, 22-46, 13 Herm. || 1-14 cf. commentarius Melampodis seu Diomedis in Dion. Thr., Gr. Gr. I 3 p. 29, 16-30, 10 Hilg. || 1/2 διὰ... χρόνῳ : accuratius ὑπὸ πυρὸς ἢ ὑπὸ ὑδάτων ἐπιφορᾶς ἢ ὑπὸ σεισμοῦ Sch. Dion.

Thr. p. 29, 17sq. || 6/7 χρυσοῦν ... νόμισμα: ἐπὶ μισϑῷ ὡρισμένῳ Sch. Dion. Thr., Ῥ. 29, 25 || 193 καὶ τοῖς: om. ὃ || αὖ μέτροις: cett., αὖϑις ὃ || 195 χρῶνται: F. Kuhn, χρῆται codd. || 196 οἷς: cett., σοῖς V || 197 τοῖς: cett., ταῖς B || 199 χορειομίκτοις: V, χοριο-

cett. || σὺν: Ab, νῦν V || ἰαμβείῳ : cett., ἰαμβίῳ b || 200 χρῶνται: h.l. codd. || XXIIa

1 6 ἑχάστου : correxi,

κέναι Herm. ||

ἑκάστον

(sic) Herm.

| 8 τεϑεωρηκέναι : Scripsi, τεϑεωρι-

110

xXIIal

—2

ἑνὸς ἑκάστου αὐτῶν σύνϑεσιν ἀπεγράφετο. ὕστερον δὲ ὁμοῦ πάντας συναγαγὼν παρακλήσεσι μεγάλαις τε δωρεαῖς ἐκείνους δεξιωσάμενος ὑπέδειξε τὴν ἀπογραφὴν τῆς ἑνὸς ἑκάστου συνθήκης καὶ ἠξίωσεν αὐτοὺς φιλαλήϑως καὶ ἀφιλέχϑρως εἰπεῖν, ὅτου ἄρα εἴη κρείττων ἣ σύνθεσις" καὶ πάντες τὴν ᾿Αριστάρχου καὶ Ζηνοδότου ὑπερεξέκριναν, ἐκ δυεῖν δὲ πάλιν τὴν ἀριστάρχειον, xa ἣν νῦν τὸ u

,

παρὸν τοῦ \

e



^

>

,

4

ς

,

A

>

'Ounpou βιβλίον συντέϑειται. Uu

"

Fi

15 ὡς ὁ ᾿Αρίσταρχος καὶ οἱ σὺν αὐτῷ: ἑβδομήκοντα καὶ δύο γραμματικοὶ σὺν ᾿Αριστάρχῳ ὑπὸ Πεισιστράτου ἀξιωϑέντες τὰ ᾿Ομήρου ποιήματα σποράδὴν φερόμενα συντεϑείκεσαν καὶ τὰς αὐτοῦ λέξεις καὶ ἱστορίας ἐπεξηγήσαντο. περὶ τῶν ἐπὶ Πεισιστράτου οβ΄ σοφῶν: ᾿Αριστοτέλης ὕστερος ἦν πολὺ Πεισιστράτου καὶ τῶν συντεϑεικότων "Ounpou τὴν βίβλον, ἄλφα δὲ ἔγραψεν 20 Ομήρου καὶ βῆτα πρὸς ἀντιδιαστολὴν τῶν τότε φερομένων τινῶν συγγραμμάτῶν xal διῃρημένων εἰς τοιαῦτα στοιχεῖα καὶ πρὸς ἀντιδιαστολὴν τῶν ὕστερον γενησομένων σοφῶν καὶ οὕτω μελλόντων διαιρεῖν εἰς στοιχεῖα τούτων σύγγράμμα, ὡς ὕστερον γεγονὼς ᾿Αριστοτέλης ἐποίησεν.

2. τὸ δὲ ἀλληγορεῖν καὶ πρῶτόν ἐστι ποιητικὸν χαρακτήρισμα᾽" ταῦτα γὰρ τὰ τέσσαρα χαρακτηρίζει καὶ διαιρεῖ ἔκ τε τῶν τραγυκῶν καὶ κωμωκῶν καὶ λυρικῶν ποιητῶν καὶ μονῳδῶν καὶ τῶν ἁπλῶς ἡρῳογράφων καὶ λοιπῶν ἁπάντῶν τὸν ποιητὴν κατ᾽ ἐξοχὴν πάντως μέτρον τὸ ἡρωϊκόν, μῦϑος ἀλληγορικός, ἱστορία καὶ ποιὰ λέξις, τουτέστι ποιηταῖς ἁρμόζουσα, οἷον ἀντὶ τοῦ ᾿᾿ἄνϑρωπος μέροψ᾽᾽, “βροτός᾽. ε

ce

[4

,

᾿

M

33

\

ec

Z

J

Jj

wc

[4

rd

3

M]

e

C6 y

29

55

9 ἀπεγράφετο: videlicet ne quis in iudicio scriptorem ex ınanu agnosceret (cf. 10);

haec

aequitatis

cura non

est in exemplo

(cf. Sch.

Dion.

Thr.

p. 30,

5 sq.) ||

13/14 καϑ᾽ Av... συντέϑειται: haec quoque desunt in exemplo (cf. Sch. Dion. Thr. p. 30, 10sqq.); rursus versuum a quibusdam ex LXXII interpolatorum, de quibus

illic agitur, Tz rationem non habuit || 15-17 sch. ad p. 3, 10 (p. 125, 15-19) Herm. || 18-23 sch. ad p. 45, 13 partim (p. 154, 22-29) Herm. || 19 «àv... βίβλον: quibus grammaticis (aetatis Pisistrati, ὥς φασι) Eustathius librorum Homeri inscriptiones ex litteris constantes attribuit (prooem. ad Il. A, 5, 33 sqq. (p. 9, 2 sqq. Van der

Valk) || 22 τούτων: sc. «àv συντεϑεικότων xA. (19) || XXIIa 2 8-14 ἔχουσι... οἱ δὲ — XVII 4Cant. || 1-6 p. 29, 1-8 Herm. || 1/2 ταῦτα ... τέσσαρα: cf. Sch. Hes. (XXIIc) 17-19 || 6 βροτός : sequuntur alia exempla ||

XXIla 2 4 μέτρον: ante κατ᾽ ἐξοχὴν Herm.; transposui ||

XXIIa2

10

15

20

25

111

πάντας τοὺς ἔμμετρα γράψαντας καταχρηστικῶς εἰώϑαμεν καλεῖν ποιητάς, ἔχουσι δὲ διαφορὰν οὐ μικράν. οἱ μὲν γὰρ τὰ ϑρηνώδη καὶ λυπηρὰ συγγεγραφότες καὶ μετὰ χορῶν καὶ προσώπων ταῦτα ἐπάδοντες ποιηταὶ τραγικοὶ λέγονται, oi δὲ τὰ γελοῖα συγγεγραφότες καὶ ἀστεῖα μετὰ κεκρυμμένων διαβολῶν, κἂν ὁμοίως τοῖς τραγικοῖς ἔχωσι χορούς τε καὶ πρόσωπα, ἀλλ᾽ οὖν διὰ τὸ σκωπτικὸν καὶ γελοῖον κωμῳδοὶ λέγονται οἱ δὲ ἀνεπικαλύπτως καὶ δίχα χορῶν καὶ προσώπων ὑβρίζοντες ἰαμβογράφοι καλοῦνται, κἂν οἱῳδήποτε. ἄλλῳ xal μὴ ἰαμβυκῷ κέχρηνται μέτρῳ, οἷος ἣν ᾿Αρχίλοχος, ᾿Ανανίας καὶ ἹἹππώναξ, καὶ οἱ νῦν στιχίζοντες κατά τινων ὧν δὲ τὰ ποιήματα μετὰ μέλους ἐλέγοντο καὶ πρὸς λύραν τὸ παλαιόν, οἷά ἐστι τὰ ᾿Ανακρέοντος, ot τοιοῦτοι Aupuxol λέγονται᾽ μονῳδοὶ δὲ κυρίως μέν, ὅσοι μονοπροσώπως ϑρήνους καὶ πένθη συγγράφονται, καταχρηστικῶς δέ, ὅσοι μονοπροσώπως λέγουσι, κἂν οὐ ϑρηνῶδές ἐστιν, ὡς ἐν τῇ ᾿Αλεξάνδραᾳ ἐστὶ Λυκόφρων᾽ ἐν γὰρ ἄλλοις αὐτοῦ ποιήμασι τραγυκός ἐστι μα΄ ἢ 88 συγγεγραφὼς δράματα. ἐλεγειογράφοι οἱ τὰ ἐν τάφοις γράφοντες ἐπιγράμματα, κἂν ὦσι μέτρων ἑτέρων, ἐπιγραμματοποιοὶ οἱ τὰ ἐν ναοῖς καὶ ἀναϑήμασι καὶ ἀνδριάσιν ἐπιγράφοντες ἐπιγράμματα ἡρῳογράφοι ol μέτρῳ ἡρῴῳ κεχρημένοι δίχα τῶν λοιπῶν παρατηρήσεων, καὶ ἕτερα εἴδη μυρία ποιητῶν. τὸν δὲ κυρίως ποιητὴν τέσσαρα ταῦτα χαρακτηρίζει" μέτρον, μὖϑος, ἱστορία καὶ ποιὰ λέξις.

7-25 sch. ad p. 29, 3 (p. 150, 8-151, 7) Herm. || 7 locos similes, ubi Tz de poématum generibus tractat, annotavi ad Proleg. Ar. (XIa) I 66; II 49 || 14/15 ' Aextλοχος... Ἱππώναξ: eidem sic Proleg. Lyc.

(XXIIb)

19sq.; cf. De diff. poet. (XXIa)

158sq. || 19/20 ἐν... δράματα: cf. Proleg. Lyc. 45-46; brevius De diff. poet. 139sq. || 21 τὰ ... ἐπιγράμματα: πρὸς τοὺς τεϑνηκότας οἴκτους xxi ὀλοφύρσεις Proleg. Lyc. p. 3, 1354. Scheer (cetera de elegiographis et epigrammatopoeis, illic ἐπιγραμματο-

γράφοι dictis, fere congruunt) ||

10 ἀστεῖα : Cant. Trin. Coll, τὰ ἀστεῖα Herm. || 14 ’Apxidoxos: Cant. Trin. Coll., ὁ ᾿Αρχίλοχος Herm. || 14/15 'Avavíac et Ἱππώναξ: sic etiam Cant. Trin. Coll. || 19 Λυκόφρων: Cant. Trin. Coll., ὁ Auxöppwv Herm. || 20 μα΄ : Cant. Trin. Coll. (recte, cf. Proleg. Lyc.), ut Herm. || 22 ἀνδριάσιν: sic Cant. Trin. Coll. (desinentia deest ap. Herm.) || 24 παρατηρήσεων: Herm., om. Cant. Trin. Coll. ||

Cant. Trin.

Coll, περιτηρήσεων

Herm.

|| ποιητῶν:

112 XXIIb. EX

τῶν μὲν οὖν ἀπροσδιορίστως καὶ κατ᾽ ἐξοχὴν ποιητῶν καλουμένων τέσσαρα ταῦτά εἰσι τὰ γνωρίσματα μέτρον τὸ ἡρωϊκόν, μῦϑος ἀλληγορικός, ἱστορία παλαιὰ καὶ ποιὰ λέξις, ὧν χωρὶς ἐποποιοὶ λέγονται. γεγόνασι δὲ ὀνομαστοὶ ποιηταὶ πέντε “Ὅμηρος, ᾿Ησίοδος, Πανύασις, ᾿Αντίμαχος, Πείσανδρος, νέοι δὲ “ὅσα τε φύλλα καὶ ἄνθεα γίνεται ὥργγ". καὶ ταῦτα μὲν τὰ γνωρίσματα τῶν καλουμένων κατ᾽ ἐξοχὴν ποιητῶν λυρυκῶν δὲ γνωρίσματα τὸ πρὸς λύραν τὰ τούτων ἄδεσϑαι μέλη καὶ χορὸς ἑστὼς χυκλικῶς ἄνδρας ἔχων πεντήκοντα, οἵπερ καὶ δῶρον ταῦρον ἐλάμβανον. καὶ διϑυραμβικοῖς δὲ τοῦτο κοινόν" οἱ διϑυραμβικοὶ δὲ τῶν λυρικῶν εἶχόν τι πλέον τὸ πρὸς τὸν Διόνυσον πολυστρόφους πλέχκειν τοὺς ὕμνους, καὶ τρίποδας ἐλάμBavov: διὸ καὶ διϑύραμβοι ἀπὸ τοῦ Διονύσου ἐλέγοντο τοῦ “διὰ δύο ϑυρῶν A » X € , , βάντος᾽᾽, τῆς τε γαστρὸς* τῆς Σεμέλης καὶ \ τοῦT μηροῦBR τοῦὮΝ Διός. Aupuxol \ δὲ\ ὀνομαστοὶ δέκα: Στησίχορος, Βακχυλίδης, Ἴβυκος, ᾿Ανακρέων, Πίνδαρος, Σιμωνίδης, ᾿Αλκμάν, ᾿Αλκαῖος, Σαπφὼ xci Κόριννα. διϑυραμβικὸς δὲ διάσημος ποιητὴς Φιλόξενος ὁ Κυϑύριος" διϑύραμβον δὲ ἤτοι κυκλιυκὸν χορὸν ἐν Κορίνϑῳ πρῶτον ἔστησεν ᾿Αρίων ὁ Μηϑυμναῖος, δεύτερον Λάσσος Χαυρίνου 'Epptovebc. ἰαμβογράφων ποιητῶν γνώρισμα λοιδορία δι᾽ ἰάμβων, καταχρηστικῶς δὲ καὶ δι’ ἑτέρου οἱουδήτινος μέτρου. ἀριπρεπεῖς δὲ ἰαμβογράφοι ᾿Ανανίας, ᾿Αρχίλοχος, “InnwovaE. τραγυκῶν, σατυρρκεῶν καὶ κωμιωκῶν ποιητῶν κοινὸν μὲν τὸ τετραγώνως ἔχειν ἱστάμενον τὸν χορὸν καὶ τὸ λαμβάνειν τράγον T) τρύγα, τουτέστιν οἶνον νέον, καὶ μιμητωκῶς ἐν τῇ ϑυμέλῃ τὰ τούτων δράματα λέγεσϑαί τε καὶ δρᾶσϑαι, διάφορον δὲ αὐτοῖς τὸ τὴν κωμῳδίαν γέλωτα ἔχειν καὶ σκώμματα καὶ xS χορευτάς, τὴν δὲ τραγῳδίαν καὶ τοὺς σατύρους ἐπίσης μὲν ἔχειν χορευτὰς ιζ΄, Dd

15

δὲ

,

>

b

20

25

PROLEGOMENIS TZETZAE AD LYCOPHRONEM

N

/

3

XXIIb



m

,

1. 21-41



=

x

U

,

!

4

VI?

M

7

Z

Kaib.;

xo

3

XVII

1 Cant.

*



!

x

hi

57

e

M]

Lud

\

3

ll Lycophronis

/

5

Alexandra

M

[4

II,

rec.

E. Scheer, Berolini 1908 (1958), p. 1, 20-3, 11 (l. 1-41); p. 4, 15-21 (1. 42-46) || locos similes, ubi Tz de po&matum generibus tractat, annotavi ad Proleg. Ar. (XIa) I 66; II 49 || 4 Ὅμηρος ... Πείσανδρος: cf. De diff. poet. (XXIa) 172sq. ||

5 ὅσα... ὥρῃ: B 468 || 10 πολυστρόφους: ita De diff. poet. 150 || 11/12 dia... Διός: cf. De diff. poet. 153sq. || 13/14 Στησίχορος ... Κόριννα: cf. De diff. poet. 19-21 || 15 Φιλόξενος: cf. De diff. poet. 155 || 19/20 ’Avavtas ... ᾿Ἱππώναξ (sic etiam Exeg. Il. (XXIIa) 2, 17sq.): cf. De diff. poet. 158sq. || 21-23 κοινὸν... δρᾶσϑαι: cf. De diff.

oet. 98-102 || 22 τράγον ἣ τρύγα: τράγον tantum De diff. poet. (100) || XXIIb 4 Πανύασις:

ita sine v.l. Scheer || 16 Λάσσος Xaupívou: sic sine v.l. Scheer

(pro A&coc Xaßpivou) ||

XXIIb

30

διαφέρειν δὲ πρὸς ἀλλήλους, ὅτι ἣ μὲν τραγῳδία ϑρήνους μόνον ἔχει καὶ οἰμωγάς, ἡ δὲ σατυρυκὴ ποίησις συγκιρνᾷ ταῖς ὀλοφύρσεσιν ἱλαρότητα καὶ ἀπὸ δακρύων εἰς χαρὰν καταντᾷ. διαφέρει δὲ κατὰ τοῦτο καὶ κωμῳδία καὶ τραγῳδία, ὅτι T) μὲν τραγῳδία λύει τὸν βίον, ἣ δὲ κωμῳδία συνίστησι. καὶ κωμῳδία δὲ ἐκλήθη ἢ ὅτι κατὰ τὸν καιρὸν τοῦ κώματος ἤτοι τοῦ ὕπνου εὑρέϑη, ἣ ὅτι ἐν ταῖς κώμαις, τουτέστι ταῖς στενωπαῖς, ἢ ὅτι ἐν ταῖς κώμαις, τουτέστι τοῖς μεγίστοις χωρίοις, ἢ ὅτι Ev τοῖς κώμοις καὶ πότοις τοῦ Διονύσου εὑρέϑη. fj δὲ τραγῳδία ἀπὸ τοῦ τράγον ἣ τρύγα λαμβάνειν, τουτέστι νέον οἶνον, 7) ἀπὸ τοῦ τρύγα χρίεσθαι τὰ πρόσωπα αὐτῶν κατ᾽ ἀρχάς, ἢ, ὅτι τετραγώνως ἵσταντο, τετραγῳδία EXANdN, ἢ ἀπὸ τοῦ τραχείας ᾧδὰς ἔχειν τοὺς ϑρήνους τραχῳδία xai τραγῳδία. f| σατυρικὴ δὲ ἀπὸ τῶν σατύρων ἐκλήϑη τῶν εὑρόντων αὐτὴν ἤτοι γεωργῶν καὶ εὐτελῶν ἀνθρώπων. τραγῳδοὶ δὲ ποιηταὶ Αἰσχύλος, Σοφοκλῆς, Εὐριπίδης, ᾿Αρίων, Θέσπις, Φρύνιχος, "Iov, ᾿Αχαιὸς καὶ ἕτεροι νέοι μύριοι. κωμῳδοὶ πραττόμενοί εἰσιν οὗτοι, οἷοι ᾿Αριστοφάνης, Κρατῖνος, Πλάτων, Εὔπολις, Φερεκράτης καὶ ἕτεροι, νέοι Μένανδρος, Φιλήμων, Φιλιστίων καὶ πλῆϑος πολύ σατυριχὸς δὲ Πρατίνας. ... μονῳδοὶ λέγονται ποιηταὶ οἱ μονοπροσώπως γεγραφότες ἐπιταφίους ᾧδάς, χαταχρηστικῶς δὲ x«l οἱ μονοπροσώπως ὅλην τὴν ὑπόϑεσιν ἀφηγούμενοι, ὥσπερ νῦν ἐν τῇδε τῇ ᾿Αλεξάνδρᾳ ὁ Λυκόφρων ποιεῖ" παριστᾷ γὰρ τὸν θεράποντα μόνον τὴν ὑπόϑεσιν ὅλην ἀφηγούμενον. ἀλλαχοῦ γὰρ οὗτος ὁ Λυκόφρων τραγικός ἐστι ξδ΄ ἢ μ΄ δράματα τραγῳδιῶν γεγραφώς. [4

35

[4

A

>



40

45

113

ud

[4

2

-

2

ξ

[A

3

hi

N

x

Dd

\

[4

[4

3

\

=

“Ὁ

>

x

(2

Li

».



1

>

LA

,



M

[4

2

^M

7

e

7

»

*

*

»

27-28 ouynıpv& ... καταντᾷ: cf. De diff. poet. 75 || 28/29 ἣ μὲν . . . συνίστησι: cf. De diff. poet. 72sq. || 29-32 κωμῳδία ... εὑρέϑη: cf. De diff. poet. 114-119 || 31 ταῖς

στενωπαῖς: cf. De diff. poet. 115 et adiective iam 31

(ubi v. App. I) || 32 χωρίοις:

cf. De diff. poet. 41 || 32-36 ἡ δὲ τραγῳδία... τραγῳδία: cf. De diff. poet. 120-125 || 36-37 ἡ σατυρικὴ ... ἀνθρώπων: cf. De diff. poet. 126sq. (ubi εὐτελῶν ἀνθρώπων deest) || 37-38 Αἰσχύλος... ᾿Αχαιὸς: cf. De diff. poet. 89sq.; de Arione cf. Io. Dia-

conus (XIXa) 23 || 39-40 Κρατῖνος... Φιλιστίων: cf. De diff. poet. 83sq. et 87 || 41 Πρατίνας (ita Scheer sine v.l.): cf. De diff. poet. 92 || 41 in loco a me praetermisso tractantur elegiographi, epigrammatographi,

phi || 4546

19-20||

hymnographi,

epithalamiogra-

ἀλλαχοῦ... γεγραφώς: cf. De diff. poet. 139sq. et fusius Exeg. Il. 2,

91 ταῖς στενωπαῖς : ταῖς στενωποῖς v.l. ap. Scheer (scr. Kaib.); utraque Il. De diff. Poet. 31 (adiective); στενωπή occurrit Plut. Prov. 1 61 (Par. Gr. I 330, 12) || 32 τοῖς κώμοις xal πότοις: v.l. ap. Scheer (recta; cf. De diff. poet. 40 et 118), ταῖς κώμαις xal τόποις Scheer ex altera l. (partim v.l in De diff. poet. 118) || 37 τραγῳδοὶ: τραγικοὶ scr. Cant. ||

114 XXIIc. EX

\

-

L

3

15

TZETZAE

IN

HESIODUM

περὶ μὲν τῆς τῶν ποιητῶν διαιρέσεως καὶ πρῴην μοι ἐπεξείργασται μικρὸν συγγραμμάτιον αὐτοσχεδίοις συντιϑέμενον ἰάμβοις, καὶ τῷ ἐμῷ δὲ ἀδελφῶ ἐκπεπόνηται λίαν κάλλιστα καὶ φιλοτιμότατα περὶ τούτου ἐν τῇ τοῦ Λυχόφρονος ἐξηγήσει᾽" ὅμως καὶ πάλιν τὰ καιριώτερα τούτων ἀναληπτέον xal διὰ βραχέων λεκτέον μοι. ὁ δὲ λεπτομερέστερα εἰδέναι ταῦτα βουλόμενος ἐντυγχανέτω αὐτοῖς καὶ μὴ κατοκνείτω ταῦτα πρὸ πάσης πυὐκτίδος ποιητικῆς προτιϑέναι. καὶ δὴ ἀκροατέον τῆς διαιρέσεως. τῶν ποιητῶν οἱ μέν εἰσι Aupıxol, οἱ δὲ μονῳδοί, οἱ δὲ κωμικοὶ καὶ ἕτεροι τραγικοί, καὶ ἕτερα μυρία ὀνόματα" xaT ἐξαίρετον δὲ οἱ ἐκ περιουσίας καὶ ἀνωνύμως καλούμενοι ποιηταί. καὶ γνώρισμα μέν ἐστι λυρυκῶν ποιητῶν τὸ πρὸς λύραν τὰ τούτων ἄδεσϑαι μέλη, ὡς τὰ Πινδάρου καὶ Στησιχόρου καὶ Ανακρέοντος. μονῳδῶν δὲ γνώρισμα τὸ μονοπροσώπως ὑπόϑεσιν ἀφηγεῖσθαι τὴν οἱανδήποτε, οἷός ἐστιν ἐν τῇ ᾿Αλεξάνδρᾳ Λυκόφρων" κωμικῶν δὲ ὁ γέλως μετὰ χορευτῶν καὶ προσώπων, οἷος ᾿Αριστοφάνης, Εὔπολις, Φερεκράτης. τραγικῶν δὲ ποιητῶν γνώρισμα οἴκτοι καὶ συμφοραί, οἷός ἐστιν Αἰσχύλος, Pad

10

SCHOLIIS



N

Z

2

7,

»

7

c

Σοφοκλῆς,

3

[4



ji

7

M

ς

J

4

*

x

Βιυριπίδης. ποιηταὶ δὲ ἀνωνύμως



M

M

/

7

M

x

e

/

tj

J

M

\

-

x«i κατ᾽ ἐξοχὴν ἐκεῖνοι καλοῦνται

I

οὕσπερ χαραχτηρίζει ταῦτα τὰ τέσδαρα᾽ μέτρον ἡρωϊκόν, μῦϑος ἀλληγορικός, ἱστορία ἤτοι παλαιὰ ἀφήγησις, καὶ ποιὰ λέξις ἤτοι ἡρωϊκὴ καὶ ἀξιωματικὴ καὶ =



Tum

τῷ ἡρωϊκῷ 20

I

μέτρῳ



A

ἁρμόζουσα,

D

ἀλλ᾽

,

5

,

ob κατατετριμμένη

\

καὶ y9SauaXf*

L.

T

μᾶλλον

δὲ ἐκ τῶν τεσσάρων τούτων ὁ ἀλληγορικὸς μῦϑος τὸ χυριώτατόν ἐστι τῶν ποιητῶν χαρακτήρισμα. γεγόνασι δὲ τούτων τῶν ποιητῶν ἄνδρες ὀνομαστοὶ πέντε᾽ “Ὅμηρος ὁ πολύς, ᾿Αντίμαχος ὁ Κολοφώνιος, Πάνυσις, Πείσανδρος ὁ Καμειρεύς, καὶ ὁ ᾿Ασκραῖος οὗτος ᾿Ησίοδος, οὗπερ ἐπεξηγεῖσϑαι τὴν βίβλον ἐπεβαλόμεϑα. Σ

,

XXIIc Poetae minoves graeci III, ed. Th. Gaisford, Oxonii 1820, p. 11-12 || locos similes, ubi Tz de po&matum generibus tractat, annotavi ad Proleg. Ar. (XIa) I 66;

II 49 || 2 συγγραμμάτιον: sc. De diff. poet. (XXIa)

|| 3/4 ἐν... ἐξηγήσει: v. XXIIb;

de commentario in Lycophronem a Ioanne Tzetza composito et fratri Isaacio adscripto cf. RE VII A, col. 1979 sq. (Wendel) || 6 nuxridog: libelli (cf. Thes. s.v.); illud carmen De diff. poet. respicitur || 17-21 ταῦτα... χαρακτήρισμα : talia iam in

Exeg. Il. (XXIIa) 2, 1-5 |

XXIIc 5 λεπτομερέστερα: F, λεπτομερέστερον Gaisf. || 19 ἀλλ᾽ οὐ: F, ἀλλὰ μὴ Gaist. || 22 πολύς: παλαιός Gaisf. ex coniect. Heinsii, male; “Ὅμηρος ὁ πολύς ( — ὁ πάνυ; cf.

Thes. s.v. 1422c) etiam Sch. Oppian. Hal. 260b 18 Cats Bussemaker || 22 Πάνυσις: G, πανάκης F, Πανύασις Gaisf.; Πάνυσις etiam De diff. poet.

172 ||

115

XXIII. PS. ANDRONICUS ΠΕΡῚ TASEQS IIOIHTON

5

10

τῶν ποιητῶν ... (8) κωμικοὶ καλούμενοι καὶ ἕτεροι τραγικοί, ἄλλοι δ᾽ ἐξ ἑτέρων ὀνομάζονται πλεῖστοί γε ὄντες. οἱ δὲ τῶν ἄλλων ὀνομαστότεροι οὗτοί eot (9) κατεξαίρετοι de... (10) μὲν λυρικῶν ... (11) τὰ τοῦ Πινδάρου ... (12) ᾿Ανακρέοντος καὶ ᾿Αλκμᾶνος, ᾿Αλκαίου, Βακχυλίδου, Σιμωνίδου, ᾿Ιβύκου καὶ τὰ τῆς μουσικωτάτης Σαπφοῦς. (12) μονῳδῶν ... (12) ἀφηγεῖσϑαι ὑπόϑεσιν οἱανδήτινα, οἷός ἐστιν ὁ Λυκόφρων τὰ τῆς ᾿Αλεξάνδρας διηγούμενος " κωμυκῶν δὲ ὁ γέλως μετὰ τοῦ καὶ χορευτὰς εἰσάγειν καὶ πρόσωπα τοιαῦτα, οἷός ἐστιν ᾿Αριστοφάνης, Εὔπολις, Φερεκράτης (14). ἀλλ᾽ ἡ μὲν κωμῳδία τρεῖς ἔχει τὰς διαφοράς καὶ f] μὲν καλεῖται ἀρχαία ἐξ ἀρχῆς φανερῶς ἐλέγχουσα, ἧς ἐπίσημοι ᾿Αριστοφάνης, Κρατῖνος, Εὔπολις f δὲ μέση τις καὶ αἰνιγματώδης, ἧς ἐπίσημος Πλάτων ὁ τὸν χαρακτῆρα λαμπρότατος,

οὐχ

ὁ φιλόσοφος,

ἀλλ᾽

ἕτερός

τις

καὶ

αὐτὸς

᾿Αϑηναῖος,

οὗτινος

τὰ

δράματα τάδε λέγονται’ Πρύπες, Κλεοφῶν, Πρέσβεις, Παιδίον, Σοφισταί, Συμ.μαχία, Σικευαί, Αδωνις, ᾿Αφιέρων, Δαίδαλος, λλάς, "Eoprat, Εὐρώπη, Ζεὺς καλούμενος, ᾿Ιώ, Λάϊος, Λάκωνες, Μύρμηκες, Μέτοικοι, Μενέλεως, Μαμμάκουϑος, Ξάνται, Νίκαι, Νὺξ μακρά, Πείσανδρος, Περίαλγος, Ποιητῆς, Σύρφαξ, Ὑπέρβολος. ἣ δὲ νέα und ὅλως αἰνιγματώδης πλὴν ἐπὶ δούλων καὶ ξένων, ἧς

XXIII = X Db; p. 191 Leeuw.; I Cant. || primus ed. Bekker, Anecdota Graeca p. 1461 || pseudepigraphum a Constantino Palaeocappa confectum (cf. Koster,

Mnem. S. IV, Vol. VIII! (1955), p. 22-24, et ib. Vol. IX* (1956), p. 319); additamentis

exceptis

ex

Tz

Sch. Hes.

(XXIIc),

8 sqq.

(non

ex De diff.

poet., ut olim

putavi) || 4-5 inter lyricos a Palaeocappa additos deest Corinna a Tz alibi eis annumerata (De diff. poet. (XXIa) 19; Proleg. Lyc. (XXIIb) 14) || 9-18 (ult. Μένανδρος) : excerpta ex Sch. Dion. Thr. (XVIIIa) 37-44, inserto catalogo comoediarum Platonis ex Su. s.v. Πλάτων, IV 141, 27-32 (1. 13-17), ex quo loco etiam

sumpta sunt ὁ... λαμπρότατος (11; cf. Su. 3254.) et ᾿Αϑηναῖος (12; Su. 26) ||

XXIII Par. Gr. 2929 (saec. XVI) ab ipso Palaeocappa scriptus || tit. ᾿Ανδρονίκου περὶ τάξεως ποιητῶν || 11 αἰνιγματώδης: αἰνιγματωδῶς (sc. ἐλέγχουσα) Sch. Dion. Thr. 38, quae brevitas Palaeocappam in errorem induxit 1. 17 (αἰνιγματώδης πλὴν x74.) ; cf. Sch. Dion. Thr. Lc.) || 13 T'gónec: hic et postea Palaeocappae eius accentus

reliqui etiam cetera non recte scripta non mutans || 13-17) ex titulis ap. Su. alphabetice enumeratis Palaeocappa quacumque de causa septem (Γρύπες ... Σκευαί) ceteris praemisit; ultimum (Φάων) omisit; ex duplicibus ("ExA«c ἢ Νῆσοι; Λάκωνες ἣ

Ποιηταί; Ξάνται (sic etiam Su.) ἢ Képxonec) alteram partem omisit || 14 ᾿Αφιέρων: pro ’Ap? ἱερῶν (Ag! ἱέρων Su.) || 15 καλούμενος : sic etiam cod. V in Su. pro κακούμενος || 15/16 Μαμμάκουϑος: Μαμμάκυϑος Su. || 16 Περίαλγος: Περιαλγής Su. ||

116

20

25

XXIII

ἐπίσημος Μένανδρος καὶ παρὰ “Ρωμαίοις Τερέντιος καὶ Πλαῦτος. χρῆται δὲ προτάσει: καὶ ἐπιτάσει καὶ ἀναστροφῇ ὁ Τερέντιος καὶ εἰς πέντε σκηνὰς διαιρεῖ τὸ δράμα. Πλαῦτος περιοχὴν ποιεῖ τῆς αὐτοῦ κωμῳδίας, Τερέντιος δ᾽ οὔ. τραγικῶν (15) ... (16) Εὐριπίδης. τῆς δὲ τραγῳδίας ὁ χορὸς ἀεὶ νουϑεσίας ἠθικὰς ἐπιφέρει, ὡς ὁ τῆς ἀρχαίας κωμῳδίας ὡς ἐπιτοπλεῖστον σκώπτει" ἐνίοτε δὲ καὶ νουϑετεῖ. (16) ποιηταὶ δὲ ἀπροσδιόριστοι καὶ κατ᾽ ἐξοχήν εἰσιν, οὕστινας ταῦτα χαρακτηρίζει τὰ τέσσαρα᾽ (17) μέτρον ... (17) μῦϑος ὁ χαραχτηρίζων τοὺς κυρίως ποιητάς. γεγόνασι τοίνυν πάντων τούτων ποιητῶν... (22) πέντε: “Ὅμηρος ... (22) Πάνωσις ... (23) Καμηρεύς, καὶ “Hotodog 6 ᾿Ασκχραῖος. καὶ ταῦτα μὲν τὰ γνωρίσματα τῶν καλουμένων κατ᾽ ἐξοχὴν ποιτῶν, περὶ δὲ τῶν ἄλλων οὐ χρεία νῦν λέγειν" μακρὸν γὰρ ἂν εἴη καὶ ὀχληρόν.

18-20

παρὰ

Ρωμαίοις

κτλ.:

primus

Palaeocappa

in talem

tractatum

graecum

quaedam de poétis latinis inseruit || 19 προτάσει... dvaorpopfj: debebat προτάσει ... καταστροφῇ (Donati q. f. comm. Terenti p. 27, 2 Wessner e.a.) || 20 IIAs9voc . . . ποιεῖ: Palaeocappa Argumenta anonyma fabulis Plauti praemissa huic adscribit || 21 denuo Tz || 23 ἀπροσδιόριστοι: ἀπροσδιορίστως Tz Proleg. Lyc. (XXIIb) 1 || 27-28

x«i ταῦτα xT4.: haec

pro ultimis

verbis Tzetzae ad exegesin

Hesiodi trans-

euntis ||

20 αὐτοῦ: non αὑτοῦ, ut edd. || 26 II&vootc: Πάνυσις Tz (pro Πανύασις) || Καμηρεύς: Καμειρεύς Tz ||

XXIV.

EX

DIOMEDIS

ARTE

GRAMMATICA

l DE

poématum

genera

sunt

POEMATIBUS

tria;

aut

enim

activum

est vel

482

IS

482

26

imitativum,

quod Graeci 8gauovixóv. vel μιμητυκόν, aut enarrativum vel enuntiativum, quod Graeci ἐξηγητυκόν vel ἀπαγγελτωκόν dicunt, aut commune vel mixtum, quod Graeci κοινόν vel uıxröv appellant. dramaticon est vel activum, in quo personae agunt solae sine ullius poétae interlocutione, ut

se habent

tragicae

Bucolicon

et ea, cuius initium

et comicae

fabulae, est “quo

quo

genere

te, Moeri,

scripta

est prima

pedes?";

exege-

ticon est vel enarrativum, in quo poéta ipse loquitur sine ullius personae interlocutione, ut se habent tres Georgici et prima pars quarti, item Lucreti carmina et cetera his similia; κοινόν est vel commune, in quo poéta ipse loquitur et personae loquentes introducuntur, ut est scripta Ilias et Odyssia tota Homeri et Aeneis Vergilii et cetera his similia.

DE

GENERIBUS

POEMATOS

DRAMATICI

VEL

ACTIVI

poématos dramatici vel activi genera sunt quattuor, apud Graecos tragica, comica, satyrica, mimica, apud Romanos praetextata, tabernaria, atellana, planipes.

XXIV — XI Kaib. (rec. F. Leo) (partim); 1. 2 partim — IV Cant. || ed. H. Keil, Gr. Lat. I (K.) (1, p. 482 sq.) || 1-4 haec tria genera iam distinxerunt Plato, Resp. 394 BC,

et Aristoteles,

Poét.

1448a

20-23,

nisi quod

huic alterum

et tertium

genus

pro partibus generis apangeltici (exegetici) sunt; tunc alterum et primum (dinynματικόν et μιμητικόν) Proclus in Chrestomathia ap. Phot. Bibl. 309 A 4-7, V p. 156 Henry, cuncta tria Proclus in Prolegomenis ad Hesiodum (Gaisford, Poét. min. gr. III, p. 4sq.), Sch. Dion. Thr. p. 450, 3-7 Hilg., Proleg. Theocr. ante Scholia, p. 4, 11-5,2 Wendel (dinynuarıxöv, δραματικόν, μικτόν); alia partitio primaria in

Tract. Coisl. (XV)

1/2 || 7 quo te: Verg. Buc. IX 1 |] 15 tragica ... mimica: eadem

τοῦ δραματικοῦ genera in Tract. Coisl. 6; mimus abest ap. Proclum ll. cc. et in Sch.

Dion. Thr. Lc. 9 ||

XXIV1

1 poömatum: M, poematus AB, poematos edd. ||

K.

118

XXIVI DESPECIEBUS

POEMATOS

—2

EXEGETICI

VEL

482

ENARRATIVI

exegetici vel enarrativi species sunt tres, angeltice, historice,

30

dida-

scalice. angeltice est, qua sententiae scribuntur, ut est Theognidis liber, 20

item chriae; historice est, qua narrationes et genealogiae componuntur, ut est Hesiodu Γυναικῶν κατάλογος et similia; didascalice est, qua comprehenditur philosophia, Empedoclis et Lucreti, item astrologia, ut Phaenomena Aratu et Ciceronis, et Georgica Vergilii et his similia.

DESPECIEBUS

25

POEMATOS

COMMUNIS

483

483

4

487

11

κοινοῦ vel communis poématos species prima est heroica, ut est Iliados et Aeneidos, secunda elegiaca fT ut est Archilochi et Horati.

2 tragoedia est heroicae fortunae in adversis comprehensio; a Theophrasto ita definita est: τραγῳδία ἐστὶν ἡρωϊκῆς τύχης περίστασις. tragoedia, ut quidam, a τράγῳ et ᾧδῇ dicta est, quoniam olim actoribus tragicis τράγος, id est hircus, praemium cantus proponebatur, qui Liberalibus, die festo

18/19 angeltice . . . didascalice: subtilior distinctio in Tract. Coisl. 3-5, ubi didascalice vocatur naudevrıxn et rursus dividitur in ὑφηγητωκῆν, cui respondet Diomedis angeltice (parangeltice?) et in Sch. Dion. Thr. Lc. 13 γνωμολογικόν, et ϑεωρητιυκήν, cui exempla didascalicae l. 22 sq. apta sunt || 25/26 Diomedem inter species generis communis lyricam non recepisse apparet ex singularum specierum descriptione

p.

483,27



485,17

K.;

haec

species

tribus

a Diomede

commemoratis

(sup-

plemento Kaibelii verisimillimo recepto) additur a Proclo Chrestom. l.c. (μέλος; huius quattuor ad διηγηματικόν pertinent) et in Sch. Dion. Thr. l.c. 9 (μελικόν; hic

illae quattuor διηγηματικοῦ καὶ μυκτοῦ sunt) || XXIV

2 p. 487-489

K.

|| 1 Theophrasto: non inter fragmenta

ap. Wimmer;

cf.

RE Suppl. VII col. 1532, 4 || 3/4 τράγος ... praemium: explicatio apud Graecos frequentissima (e.g. Et. M. (XVI) 1, 0-0) ||

17

DE...

om. ABM

ENARRATIVI:

supplevi,

DE

SPECIE...

ENARRATIVI

suppl.

K.,

|| 18 angeltice: suspicor in exemplo graeco saltem fuisse παραγγελτική ||

24 SPECIEBUS: scripsi, SPECIE ABM et edd. || 26 secunda elegiaca: Kaib., secundae liaca A, secunda eliaca BM, secunda est lyrica, K. (sine lacuna) (sed v. App. I); «,ut est Callimachi et Properti, tertia iambica,» suppl. Kaib. post Usenerum

(cf. p. 484, 21sq. et p. 485, lisqq. K.)

||

XXIV2

Libero patri, ob hoc ipsum immolabatur, vitem; et Horatius in Arte Poetica:

119

quia, ut Varro

ait, depascunt

carmine qui tragico vilem certavit ob hircum mox etiam agrestis satyros nudavit et Vergilius in Georgicon secundo, cum et sacri genus monstrat et causam talis hostiae reddit his versibus: non aliam ob culpam Baccho caper omnibus aris caeditur. alii autem putant a faece, quam Graecorum quidam τρύγα appellant, tragoediam nominatam per mutationem litterarum v in « versa, quoniam olim nondum personis a Thespide repertis tales fabulas peruncti ora faecibus agitabant, ut rursum est Horatius testis sic:

20

25

ignotum tragicae genus invenisse Camenae dicitur et plaustris vexisse poémata Thespis, quae canerent agerentque infecti faecibus ora. alii «a» vino arbitrantur, propterea «quod» olim τρύξ dictitabatur, a quo τρύγητος hodieque vindemia est, quia Liberalibus apud Atticos, die festo Liberi patris, vinum cantoribus pro corollario dabatur, cuius rei testis est Lucilius in duodecimo. comoedia est privatae civilisque fortunae sine periculo vitae comprehensio, apud Graecos ita definita: κωμῳδία ἐστὶν ἰδιωτικῶν πραγμάτων ἀκίνδυνος περιοχῇ. comoedia dicta ἀπὸ τῶν κωμῶν; κῶμαι enim appellantur pagi, id est conventicula rusticorum. itaque iuventus attica, ut ait Varro, circum vicos ire solita fuerat et quaestus sui causa hoc genus carminis

5 Varro: fr. 304 Funaioli, Gram. Rom. Fr. || 5/6 depascunt vitem: haec causa apud Graecos raro affertur (cf. Ps. Plut. (XVII) 7); extat etiam ap. Euanthium

(XXV) 1, 5, etin commento q. f. Donati (XXVI) 36 || 6 Horatius: A.P. 220sq. || 9 Vergilius: Georg. II 380sq. || 14 v i» « versa: cf. Sch. Dion. Thr. (XVIIIb) 2, 18; inversa ratione ib. p. 18, 4sq. Hilg. || 15 feruncti ... faecibus: apud Graecos sive de comoedia

(e.g. Proleg.

III

6-7)

sive de

tragoedia

(e.g. Tz De

diff. poet.

(XXlIa) 120sq.) || 16 Horatius: A.P. 275-277 || 22 vinum . . . dabatur: apud Graecos rursus

sive de comoedia

(e.g.

Proleg. III

5sq.)

sive de tragoedia

(e.g. Tz op. cit.

122), sed etiam de trygoedia utramque praecedenti (e.g. Et. M. 1, 7-9) || 23 Lucilius: fr. 437 Marx || 26 ἀπὸ τῶν κωμῶν: iam ap. Aristot. Poet. 1448a 37sq. || 27 Varvo: fr. 305 Fun.; cf. Festus (XXVII) 1 ||

XXIV 2 19 infecti: sic ABM et K. || 20 «a»: suppl. edd. || arbitrantur: edd., avbitrabantur ABM || «quod»: suppl. edd. || 24 vitae: post privatae transp. Jahn, secl.

Kaib. |

488

488 8

120

30

XXIV2

pronuntiabat. aut certe a ludis vicinalibus; nam posteaquam ex agris Athenas commigratum est et hi ludi instituti sunt, sicut Romae compitalicii, ad canendum prodibant et ab urbana κώμῃ καὶ ᾧδῇ comoedia dicta est; vel quod in ea viculorum, id est humilium domuum, fortunae comprehendantur, non, ut in tragoedia, publicarum regiarumque; vel ἀπὸ τοῦ

35

κώμου, id est comissatione, quia olim in eiusmodi fabulis amantium iuvenum κῶμοι canebantur. comoedia a tragoedia differt, quod in tragoedia introducuntur heroés, duces, reges, in comoedia humiles atque privatae «personae»; in illa

498

14

488

23

luctus, exilia, caedes, in hac amores, virginum raptus; deinde quod in illa 40

45

frequenter et paene semper laetis rebus exitus tristes f et liberorum f fortunarumque priorum in peius ff adgnitio, quare varia definitione discretae sunt; altera enim ἀκίνδυνος περιοχή, altera τύχης περίστασις dicta est. tristitia namque tragoediae proprium ideoque Euripides petente Archelao rege, ut de se tragoediam scriberet, abnuit ac precatus est, ne accideret Archelao aliquid tragoediae proprium, ostendens nihil aliud esse tragoediam quam miseriarum comprehensionem. poétae primi comici fuerunt Susarion, Mullus et Magnes. hi veteris

29 a ludis vicinalibus: ex significatione vicus urbanus vocis κώμη, ut ap. Tzetzam

(XXIa 31 et 115; XXIIb31)

et Thomam

Magistrum

(XXXIII)

2, 2, ubi vide ||

30 compitalicii: cf. Vergilii pagos et compita circum (Georg. II 382) et postea Tzetzae τριόδοις (XXIa 31) || 32/33 humilium ... vegiarumque: haec explicatio additicia

cohaeret cum discriminis tragoediae et comoediae definitione 1. 36sq. || 33/34 ἀπὸ τοῦ κώμου: Sicut ἀπὸ τῶν κωμῶν (26), iam ap. Aristot. Lc. || 36-40 similes oppositiones ad Novam Comoediam pertinentes ap. Euanth. (XXV) 2, 2-5 || 43 de se scriberet: Euripides scripsit quidem tragoediam Archelaum, sed de Archelao auctore generis regis Archelai || 46-53 (ult. composuerunt): eadem comoediae ante a. ca. 400 divisio in mere iocularem et improbos castigantem in Proleg. V 12-19 (et An.

Cram. (XIb) 57-64); cf. etiam XXVII 3, 8-11 || 46 Mullus: de Myllo cf. Meineke, Hist. crit. com. gr. —

Fr. Com.

Gr. I, p. 26sq., et Pickard-Cambridge, Dithyramb,

Tragedy and Comedy?, p. 1885q. ||

34

comissatione.:

scripsi,

comisationem

A,

comesalionem

B,

commivationem

M;

comessatione scr. K. et Cant., comisatione scr. Kaib. || 37 «personae»: suppl. edd. || 38 amores: fort. «mevetricum» amores cl. Isidoro (XXVII 2, 8) | 39-40 et libevorum ... adgmitio: fortunarumgue ... peius «commutatio succedunt, in hac tristibus vebus exitus laeti velut muptiae» et liberorum adgnitio Kaib. (app.) et Cant. (text.,

omisso succedunt) || 41 sunt; et enim: secl. Kaib. || 42 dicta est: K. et Cant., dictae sunt Kaib. (ex silentio editorum in ABM prius sec. K., alterum sec. Kaib. legi efficio) || 44 Proprium: K. ex 4, aptum Par. 7538 ap. Gaisford; om., ut ABM, Kaib.

(qui post Usenerum scr. /ragoedice) et Cant. (tragoediae non mutans) ||

XXIV2—3

50

55

121

disciplinae iocularia quaedam minus scite ac venuste pronuntiabant, in quibus hi versus fuerunt: tf Σουσαρίων T ταῦτα λέγειζ᾽ κακὸν γυναῖκες, ἀλλ᾽ ὅμως, ὦ δημόται, οὐκ ἔστιν εὑρεῖν οἰκίαν ἄνευ κακοῦ. secunda aetate fuerunt Aristophanes, Eupolis et Cratinus, qui et principum vitia sectati acerbissimas comoedias composuerunt. tertia aetas fuit Menandri, Diphili et Philemonis, qui omnem acerbitatem comoediae mitigaverunt atque argumenta multiplicia tgraecist erroribus secuti sunt. ab his Romani fabulas transtulerunt, et constat apud illos primum latino sermone comoediam Livium Andronicum scripsisse. sunt, qui velint Epicharmum in Co insula exulantem primum hoc carmen frequentasse et sic a Co comoediam dici.

489

489

10

3 dramata autem dicuntur tragica aut comica παρὰ τὸ δρᾶν, id est agere. ...in graeco dramate fere tres personae solae agunt, ideoque Horatius ait: ne quarta loqui persona laboret, quia quarta semper muta. at latini scriptores complures personas in fabulas introduxerunt, ut speciosiores frequentia facerent. satyrica est apud Graecos fabula, in qua item tragici poétae non heroas aut

reges,

sed

satyros

induxerunt

ludendi

causa

iocandique,

simul

ut

spectator inter res tragicas seriasque satyrorum iocis et lusibus delectaretur, ut Horatius sensit his versibus:

carmine qui tragico vilem certavit ob hircum, mox etiam agrestis satyros nudavit et asper incolumi gravitate iocum temptavit, eo quod inlecebris erat et grata novitate morandus spectator. 49 citatur Susario, p. 3 K; p. 2 Edm.; p. 77, 3 CGF Kaib. || post primum vs. alter de Susarionis origine omittitur, ut in An. Cram. (XIb) 22 et aliis Iocis (v. fragmentorum editiones) || 58-59 haec etymologia aliunde non innotuit || XXIV 3 p. 490-491 K. || 1 παρὰ τὸ δρᾶν: cf. Tz De diff. poet. (XXIa) 102 sq. || 2 in loco omisso fabula latina tractatur || Horatius: A.P. 192 || 9 Horatius: A.P.

220-224 |

49 ταῦτα λέγει: ABM (litteris latinis, ut solent), ταυτὶ λέγει scr. Kaib.; λέγει τάδε alibi || 55 t graecis 1: gratis scr. Kaib. (palaeographiae satisfaciens, sed non sensui,

cui variis aptius) || XXIV 3 3 ne: sic ABM ex silentio etiam K., agrestes h.l. K. (om. ABM) ||

editorum

||

11 agrestis: scripsi, ut 2, 4

490 21 490 491

27

122

20

XXIV3 — XXVl

mimus est sermonis cuiuslibet «et» motus sine reverentia vel factorum [et] turpium cum lascivia imitatio, a Graecis ita definitus: μῖμός ἐστι μίμησις βίου τά TE συγκεχωρημένα καὶ ἀσυγχώρητα περιέχων. mimus dictus παρὰ τὸ μιμεῖσϑαι, quasi solus imitetur, cum et alia po&mata idem faciant. sed solus quasi privilegio quodam, quod fuit commune, possedit, similiter atque is, qui versum facit, dictus ποιητής, cum et artifices, cum aeque quid faciant, non dicantur poétae.

XXV.

«EVANTHIUS

DE

491

19

FABULA»

1.

10

initium tragoediae et comoediae a rebus divinis est incohatum, quibus pro fructibus vota solventes operabantur antiqui. namque incensis iam altaribus et admoto hirco id genus carminis, quod sacer chorus reddebat Libero patri, "tragoedia" dicebatur vel ἀπὸ τοῦ τράγου καὶ «7; 375, hoc est ab hirco hoste vinearum et a cantilena, cuius ipsius rei etiam apud Vergilium plena fit mentio, vel quod hirco donabatur eius carminis poéta, vel quod uter eius musti plenus sollemne praemium cantatoribus fuerat, vel quod ora sua faecibus perlinebant scaenici ante usum personarum ab Aeschylo repertum; faeces enim graece dicuntur τρύγες. et his quidem causis tragoediae nomen inventum est. at vero nondum coactis in urbem Atheniensibus, cum Apollini νομίῳ

15 mimus: iam

XXV

1, 15 iuxta satyricam commemoratus

— XII Kaib. (rec. F. Leo)

||

(partim); partim — II Cant. || ed. P. Wessner,

Aeli Donati quod fertur commentum Terenti, Lipsiae 1902 (1: p. 13, 1-19, 1) | 2-10 de tragoediae origine cf. Diomedes (XXIV) 2, 2-23 || 5/6 apud Vergilium:

Georg. II 380-384 || 7 uter eius: haec τράγου mentio ad praemium τρυγός accedens nova est || 11-18 de comoediae origine cf. Diom. 1. 26-35; explicatio a vico urbano ducta (Diom. 1. 19-32) hic deest ||

15 «et»: suppl. Jahn || 15/16 factorum . . . turpium: «et honestorum» post factorum suppl. Rabbow definitionem graecam respiciens (ita Kaib.), cui coniecturae tamen obstat vel ante factorum (sc. ne turpia quidem veddere verens); «imitatio el» motus et et «dictorum» turpium melius K.; sufficit tamen et transpositum, ut indicavi il

XXV1 titulus suppletus ex Rufino, VI 584, 4 K. ||

13

W.

13, 15

xxvl

20

25

30

35

123

vel ἀγυαίῳ ϑεῷ, id est pastorum vicinorumve praesidi deo, instructis aris in honorem divinae rei circum Atticae vicos, villas, pagos et compita festivum carmen sollemniter cantaretur, ἀπὸ τῶν κωμῶν x«i τῆς δῆς comoedia vocitata est, ut opinor, a pagis et cantilena composito nomine, vel ἀπὸ τοῦ κωμάζειν καὶ ἄδειν, quod est comissatum ire cantantes; quod a potis sollemni die vel amatorie lascivientibus choris comicis ff non absurdum est. itaque, ut rerum, ita etiam temporum reperto ordine tragoedia prior prolata esse cognoscitur; nam ut ab incultu ac feris moribus paulatim perventum est ad mansuetudinem urbesque sunt conditae et vita mitior atque otiosa processit, ita res tragicae longe ante comicas inventae. quamvis igitur retro prisca volventibus reperiatur Thespis tragoediae primus inventor et comoediae veteris pater Eupolis cum Cratino Aristophaneque esse credatur, Homerus tamen, qui fere omnis poéticae largissimus fons est, etiam his carminibus exempla praebuit et velut quadam suorum operum lege praescripsit; qui lliadem ad instar tragoediae, Odyssiam ad imaginem comoediae fecisse monstratur. nam post illius tale tantumque documentum ab ingeniosissimis imitatoribus et digesta

14

14, 9

15

sunt in ordinem et divisa sunt ea, quae etiam tum temere scribebantur,

adhuc impolita atque in ipsis rudimentis, haudquaquam, ut postea facta sunt, decora atque levia. postquam demonstrandae originis causa de utriusque generis initio diximus, quod necesse est iam dicamus, adeo ut ea, quae proprie de tragoedia dicenda sunt, titulo propositi nunc operis instantes in alia tempora differamus, et de his fabulis iam loquamur, quas Terentius imitatus est. comoedia fere vetus, ut ipsa quoque olim tragoedia, simplex carmen, 27/28 Iliadem ... comoediae: utrumque Homeri epos tragoediae, eius Margites comoediae exemplo est Aristoteli Poet. 1448b 34-1449a 2; Homerus cunctorum

dramatis generum pater ap. Tz De diff. poet. (XXIa)

95sq. || 35 titulo: de fabula

hoc est de comoedia Rufinus l.c.; verba hoc est comoedia Kaib. in titulum suppletum

recepit ||

12 ἀγυιαίῳ ϑεῷ: scripsi, ᾿Αγυιαίῳ Schopen, 'Avyutei ϑεῷ Reifferscheid (© est in nomine graeco corrupto in A; cf. ἀγυιαίους ϑεούς Sch. Ar. Eq. 1320a) || vicinorumwe: codd. (nisi quod sine -ve A, -que V), vicorum Schopen || praesidi: om. ἃ

ll 16 comissatum:

scripsi

(ut comissatione

Diomedes

(XXIV),

2, 34),

comess-

codd. et edd. || 17 a otis: cett. codd., a poetis A, appotis Kaib. || choris comicis: codd. (cf. chorus 1. 38), secl. Kaib.; tunc suppleo e.g. «factum esse» || 26 quadam ... lege: codd. (sc. quasi legis vice ea: codd., cuncta Kaib. ||

fungerentur), quandam

... legem Schopen

|| 30 sunt

15,

8

15, 13

124

40

quemadmodum iam diximus, fuit, quod chorus circa aras fumantes nunc spatiatus, nunc consistens, nunc revolvens gyros cum tibicine concinebat. sed primo una persona est subducta cantoribus, quae respondens alternis, id est tT choro locupletavit variavitque rem musicam; tum altera, tum tertia, et ad postremum crescente numero per auctores diversos personae,

45

90

85

60

XXxVvl

pallae,

cothurni,

socci

et ceteri

ornatus

atque insignia scaenico-

16

rum reperta, et ad hoc unicuique suus habitus, et ad ultimum, qui primarum partium, qui secundarum partium tertiarumque, «qui» quarti loci atque quinti actores essent, distributum et divisa quinquepartito actu est tota fabula; quae tamen in ipsis ortus sui velut quibusdam incunabulis et vixdum incipiens ἀρχαία κωμῳδία et ἐπ᾽ ὀνόματος dicta est: ἀρχαία idcirco, quia nobis pro nuper cognitis vetus est, ἐπ᾿ ὀνόματος autem, quia inest in ea velut historica fides verae narrationis et denominatio

civium,

de quibus libere describebatur. etenim per priscos poétas non, ut nunc, ficta penitus argumenta, sed res gestae a civibus palam cum eorum saepe, qui gesserant, nomine decantabantur, idque ipsum suo tempore moribus multum profuit civitatis, cum unus quisque caveret culpam, ne spectaculo ceteris exstitisset et domestico probro; sed cum poétae licentius abuti stilo et passim laedere ex libidine coepissent plures bonos, ne quisquam in alterum carmen infame componeret lata lege siluerunt. et hinc deinde aliud genus fabulae, id est satyra, sumpsit exordium, quae a satyris, quos iocosos semper et petulantes deos scimus esse, vocitata est, etsi alii nomen aliunde prave putant habere. haec satyra igitur eiusmodi fuit, ut in ea quamvis duro et velut agresti ioco de vitiis civium,

tamen sine ullo proprii nominis titulo, carmen esset; quod item genus comoediae multis offuit poétis, cum in suspicionem potentibus civium

38 iam diximus: οἵ. 11-18 | 53-57 idque . . . siluerunt: cf. Sch. Dion. Thr. (XVIIIa) 26-34 et Proleg. IV 10-14, ubi tamen causa prohibitionis alia || 58 satyra: pro comoediae genere habetur (62/63), quod locum Mediae in Sch. Dion. Thr. et Proleg.

IV succedentis occupat || 60 aliunde: cf. Diomedes, I 485, 36sqq. K. (apud Romanos 1. 30) || 62-65 quod ... carminis:

de interitu

Mediae

Comoediae

agunt

Sch. Dion.

Thr. 34-36 et Proleg. IV 14sq. ||

41 id est: lac. post haec verba indicavit Wessner, ubi εὑποχκρινομένη» suppl. Schoell; «ἀμοιβαίως» id est alternis Schopen || 45 partium (alt.): codd. plerique, secl. Kaib. |

«qui»: suppl.

Reifferscheid || 59 iocosos: coni. W. Krenkel (Wiss. Zeitschr. Univ.

Rostock 11 (1962), p. 319), in vocis A, in locis CV, in lotis T; in tocis Kaib. mox pro petulantes (codd.) scribens petulantiis || 60 alii post putant F (om. cett.); huc transposui || 62 item: V, ita F, idem cett. ||

17

XxVvl

65

70

125

venissent illorum facta descripsisse in peius ac deformasse genus stilo carminis; quod primus Lucilius novo conscripsit modo, ut poésin inde fecisset, id est unius carminis plurimos libros. hoc igitur quod supra diximus malo coacti omittere satyram aliud genus carminis, νέαν κωμῳδίαν, hoc est novam comoediam, repperere poétae, quae argumento communi magis et generaliter ad omnes homines,

qui

mediocribus

fortunis

agunt,

pertineret

et

minus

I7,

amaritu-

dinis spectatoribus et eadem opera multum delectationis afferret, concinna argumento, consuetudini congrua, utilis sententiis, grata salibus, apta metro. ut igitur superiores illae suis quaeque celebrantur auctoribus, ita haec νέα κωμῳδία cum multorum ante ac postea tum praecipue Menan75

80

18

dri Terentique est; de qua cum multa dicenda sint, sat erit tamen velut admonendi lectoris causa, quod de arte comica in veterum cartis retinetur,

exponere. comoedia vetus ab initio chorus fuit paulatimque quinque actus processit. ita paulatim velut attrito ad novam comoediam sic pervenit, ut in ea non chorus, sed ne locus quidem ullus iam relinquatur otioso tempore fastidiosior spectator effectus tum, actoribus

poétas, 85

fabula

transiebat,

ut primo

Menander

quidem

fecit hac

consurgere

choros

de causa,

non

et

tollerent

abire

personarum numero in atque extenuato choro modo non inducatur choro. nam postquam cum ad cantatores ab coepisset,

locum

ut alii existimant

ut

alia; postremo

ne

Graecorum habent, Terentius non habet.

78/79 fusius de quinque actibus cum quinque personis cohaerentibus 1. 44-47

||

84 locum eis relinquentes: sc. inscriptione χοροῦ inter singulos actus || 85 aia: velut Platonius in Mediae choro sublato explicando (I 43)||

82 post

codd.

Kaib.

effectus:

et A,

est V, esset

TFC;

secl.

Goetz,

est et Kaib.

18, 5

admonuit

eis relinquentes,

locum quidem reliquerunt, quod latini fecerunt comici, unde apud illos dirimere actus quinquepartitos difficile est. tum etiam Graeci prologos non habent more nostrorum [quos Latini habent]; deinde ϑεοὺς ἀπὸ μηχανῆς, id est deos argumentis narrandis machinatos, ceteri Latini ad instar 90

11

|| 83 coepisset:

(de coniunctiv. cf. Leumann-Hofmann-Szantyr, LGr II, p. 598 sq.), coepit, ves

(sed melius subi. spectator) || 88 [quos Latini habent]: secl. Reifferscheid

||

19

126

XXV2 — XXVI 2.

inter tragoediam autem et comoediam cum multa tum inprimis hoc distat, quod in comoedia mediocres fortunae hominum, parvi impetus pericula laetique sunt exitus actionum. at in tragoedia omnia contra: ingentes personae, magni timores, exitus funesti habentur; et illic prima turbulenta, tranquilla ultima, in tragoedia contrario ordine res aguntur; tum quod in tragoedia fugienda vita, in comoedia capessenda exprimitur; postremo quod omnis comoedia de fictis est argumentis, tragoedia saepe de historica fide petitur.

XXVI. DE EX

AELII

DONATI

tur,

quid

sit in

vita

utile,

Q.

F. COMMENTO

2 haec p. 21, 9-17

W.

a) comoediam esse Cicero ait imitationem vitae, speculum consuetudinis, imaginem veritatis.

quid

inter

5

d) admixto pronuntiationi modulo, quo, dum actus commutantur, populus attinebatur.

observationes

de

dramatis

latini generibus

posita || 1-5 (ult. aguntur): ct. Diom. (XXIV) 2, 36-43 || 6 fugienda ... capessenda cf. illud. (δια)λύει.... συνίστησι... Sch. Dion. Thr. (XVIIIb) 2, 10 ea. || 7 omnis comoedia: at non Vetus (cf. 1, 50-53)

ia, 8-10; 2, 9-10 |

|| fictis ... fide: cf. Sch. Dion. Thr.

(XVIIIDb)

XXVI — XII Kaib. (rec. F. Leo) (partim); III Cant. || ed. Wessner, op. ad XXV cit. p. 22, 13-25, 1 || s6-8 eadem definitio ap. Diomedem (X XIV) 2, 25, unde h.l. suppleta ||

XXV

2 3 pericula: ATV,

21,

17

TERENTI

ἀκίνδυνος.

XXV

9

COMOEDIA

a) comoedia est fabula diversa instituta continens affectuum civilium ac privatorum, quibus discicontra evitandum. hanc Graeci sic definiverunt: κωμῳδία ἐστὶν «ἰδιωτρεῶν πραγμάτων; περιοχὴ

21,

peric(u)lam FC,

periculorum Dziatzko

|| 8 Aistorica:

historia Wessner et Cant. soli (errore typothetae, ut puto) || XXVI 1-27 membra disiecta alterius commentarii a Wessnero litteris inclinatis reddita eodem ordine in dextram columnam transtuli; ordinem me iudice legitimuma-+ Ὁ; ὁ - d;eindicavi || 45 pronuntiationi: scripsi, bronuntiationis codd.

et edd. (modulo, i.e. modulatione musica) ||

22, 14 18 W.

XXVI

b) comoediae autem a more anti10

20

25

30

35

127

C) comoedia

autem,

quia poéma

quo dictae, quia in vicis huiusmo-

— 1o sub imitatione vitae atque morum

di carmina initio agebantur apud Graecos, ut in Italia compitaliciis ludicris. C) ἀπὸ τῆς κώμης, hoc est ab actu vitae hominum, qui in vicis habitant ob mediocritatem fortunarum, non in aulis regiis, ut sunt personae tragicae.

similitudine compositum est, in gestu et pronuntiatione consistit.

e) comoediam apud Graecos du15 bium est, quis primus invenerit, apud Romanos certum: et comoediam et tragoediam et togatam primus Livius Andronicus repperit. 20 b) aitque esse comoediam cotidianae vitae speculum, nec iniuria; nam ut intenti speculo veritatis liniamenta facile per imaginem colligimus, ita lectione comoe25 diae imitationem vitae consuetudinisque non aegerrime animadvertimus. huius autem originis ratio ab exteris civitatibus moribusque provenit. Athenienses namque atticam custodientes elegantiam cum vellent male viventes notare, in vicos et compita ex omnibus locis laeti alacresque veniebant ibique cum nominibus singulorum vitia publicabant; unde nomen compositum, ut comoedia vocaretur. haec autem carmina in pratis mollibus primum agebantur, nec deerant praemia, quibus ad Scribendum doctorum provocarentur ingenia; sed et actoribus munera offerebantur, quo libentius iucundo vocis flexu ad dulcedinem commendationis uterentur. caper namque pro dono his dabatur, quia animal vitibus noxium habebatur; a quo etiam tragoediae nomen exortum est. nonnulli autem ex amurca, olei faece, quae est umor

sb et sc fusius Diom. 1. 29-32 et 32-33

|| d1 Cicero: De re publ. IV 11, 13, p. 114,

5 Ziegler || 30 in vicos et compita: cf. s10-13 thius (XXV) habebatur: cf. amurca: hoc (Su. s.v., I

|| 31 cum ... publicabant: cf. Euan-

1, 51-53, ubi talia a poétis facta esse dicuntur || 33-37 in pratis ... Verg. Georg. II 380-384; transimus ad tragoediam (cf. 37) || 38 ex novum, sed ab lingua graeca non alienum; &uöpyn dicitur 7| τρυγία 144, 8) vel ὁ τρύγιος (Eustath. in Dion. Per. 525, GGM 318, 31);

τρύγιος" τρυγία οἴνου ἢ ἐλαίου Hesch. τ 1545 Schm. ||

23,

19

94

24, 4

128

40

45

XXVI—XXVIIl

aquatilis, tragoediam dici vocarique maluerunt. qui lusus cum per artifices in honorem Liberi patris agerentur, etiam ipsi comoediarum tragoediarumque scriptores huius dei velut praesens numen colere venerarique coeperunt; cuius rei probabilis ratio exstitit. ita enim carmina incohata proferebantur, ut per ea laudes eius et facta gloriosa celebrari proferrique constaret. tum paulatim fama huius artis increbruit. Thespis autem primus haec scripta in omnium notitiam pertulit; postea Aeschylus secutus prioris exemplum ff publicavit.

XXVII. EX

LEXICOGRAPHIS

1. EX

LATINIS

FESTO

comoedias constat appellari ab eo, quod initio in «κώμαις, id est» vicis, iuvenes cantare soliti essent crebro convenientes.

43-47 comoediarum ... constaret: Dionysus in prisco dramate celebratus esse perhibetur in una ex variis explicationibus proverbii οὐδὲν πρὸς τὸν Διόνυσον, ubi tamen de dramate satyrico sermo est (Su. III 579 3sq. = Phot. II 35, 4sq.) ||

XXVII 1 = 61a Cant. || Festus De verborum significatu, ed. W. M. Lindsay, Glossaria Latina IV, p. 140 (35) || cf. Varro ap. Diomedem (X XIV) 2, 26-29, quo loco collato addidi id est ad κώμαις a Linds. suppletum, qui del. vicis ||

39 tragoediam : post hanc vocem «quasi trygodiam» suppl. Wessner; attamen hoc transitu opus non est, sicut a Tzetza τρύξ statim ad τραγῳδία applicatur (XXIa

120)

|| 45 pertulit: A, protulit cett. et edd.

|| 46 tt:

lac. indicavi

(excidit e.g.

«ea. diligentius elabovata»); locupletavit pro publicavit Kaib. cl. Euanthio (XXV) 1, 41, qui locus tamen iam propter ablativum additum admodum distat; alii alia pro

publicavit ||

25

XXVII2 2. EX

— 3

129

ISIDORO

a. comoedi appellati sive a loco, quia circum pagos agebant, quos Graeci κώμας vocant,

sive a comis«s»atione;

solebant

enim post cibum homines

ad eos audiendos venire. sed comici privatorum hominum praedicant acta; tragici vero res publicas et regum historias. item tragicorum argumenta ex rebus luctuosis sunt, comicorum ex rebus laetis.

b. in ea insula (sc. Sicilia) primum est inventum comoedia. c. comoedi sunt, qui privatorum hominum acta dictis aut gestu cantabant, atque stupra virginum et amores meretricum in suis fabulis exprimebant.

3. EX

GLOSSARIO

ANSILEUBI

SIVE

LIBRO

GLOSSARUM

comoediae: cantica agresti[c]a graece. comoedia: est, quae res privatorum et humilium personarum comprehendit, non tam alto ut tragoedia stilo, sed mediocri et dulci. comoedia: est, quae privatorum hominum continet acta. comoediam

autem invenisse Thaliam, unam ex Musis, poétae finxerunt. dicta autem comoedia sive a loco, quia circum pagos agebatur, quos Graeci "comas" vocant,

sive a comissatione;

solebant

enim

post cibum

homines

ad eos

audiendos venire. sed prior ac vetus comoedia ridicularis extitit; postea civiles vel privatas adgressa materias in dictis atque gestu universorum

XXVII2. Originum

a. in IX Cant. libri XX,

|| Isidori Hispalensis

ed. W. M.

Episcopi

Etymologiarum

sive

Lindsay, VIII 7, 6 || 2 a comis«s»atione: ita prae-

misso ἀπὸ τοῦ κώμου Diom. (XXIV 2), 34 || 3-5 sed... laetis: uberius Diom. (ib. 36-40) || b. Is. XIV 6, 33 || c. XIII 8 Kaib. || Is. XVIII 46 || 8 stupra . . . amores: cf. Diom. (ib.) 38) | XXVII3

XIII

1-3

Kaib.;

X

1, 3, 4 Cant.

||

Glossarium

Ansileubi

sive

Liber

Glossarum, ed. W. M. Lindsay, J. F. Mountford, alii, Glossaria Latina I, p. 128, 351-353; cf. etiam CGL V, ed. G. Goetz, p. 181 ll 2-3 “(Is.?)” L.-M. ll 4—18) Isi-

doro tribuitur mrg.

|| 5 foéiae: anon. Anth. Pal. IX 504,

carminibus latinis de Musis

(enumeratis

10; at ib. 505, 7 etin

Myth. Lex. V col. 450)

Thalia inventrix

non dicitur || 5-8 dicta ... venire: fere = Is. (2a) 1-3 || 8 prior .. . extitit: talia Is. VIII 7, 7 de veteribus comicis (sc. latinis: Plautus etc.) || 9 civiles ... gestu: talia Is. (2c) || 9-11 universorum ... veprehendere: talia Ys. VIII 7, 7 de novis comicis (sc.

satiricis latinis: Horatius etc.) ||

XXVII3

orthographica

et aperte

errata edd. plerumque secutus tacite mutavi

7 comissatione: scripsi, comessatione edd. ||

||

130 10

15

XXVIIS

delicta corripiens in scaenam proferebat, nec vetabatur poétae pessimum quemque describere vel cui«us»libet peccata moresque reprehendere. auctor eius «Sus»a[o]rion traditur; sed in fabulas primi eam contulerunt Magnes t1 ita, ut non excederent in singulis versus tricenos. postea autem omissa maledicendi libertate privatorum hominum vitam cum hilaritate imitabant admonentes, quid adpetendum quidve cavendum esset. Romae tragoedias comoediasque primus egit idemque etiam composuit Livius Andronicus duplici toga involutus. apud Romanos quoque Plautus comoedias comoediae choros exemplo Graecorum inseruit.

13 Magnes: iuxta hunc Susarion et Mullus (Myllus) foétae primi comici ap. Diom. (X XIV 2) 46, ex quibus ille etiam a graecis auctoribus dramata scripsisse dicitur (Sch. Dion. Thr. (XVIIIa) 19; Tz (XIa) 1 81), sed h.l. ex eo numero excipitur; itaque ex Diom. supplendum «e? Mullus>, nisi forte cum Schmidio Chionidem praeferes

(cf. App. II) || 13 ita ... tricenos: hoc alibi non traditur || 15 admonentes . . . esset: cf. Donati q.f. comm. (XXVI) s4sq. ||

10 vetabatur poötae: velabatur (BIK, vitabatur cett.) eis Is. VIII 7, 7 || 12 «Sus»a-

[o]rion: cett. edd., aorion (scr. Goetz) vel adfion codd. || 13 Magnes t1: ita lac. indicata L.-M.; magnes Palatinus ap. Goetz, codd. praeter P. ex silentio edd. p. 2), magnas P. et codd. Useneri ap. Kaib., quod scr. edd. ante misso cum Usenero «non»; «Magnes et Chionides non» ante magnas suppl. GGL I2, p. 531, n.9; v. App. I || 15 imitabant: sic codd. et cett. edd., Kaib. || 17 involutus: scr. L.-M., infolatus P., infulatus cett. edd. ||

L.-M. (cf. hi L.-M. praeW. Schmid, imitabantur

De Aristophane

133

XXVIII.

»

3

15

BIOX

᾿Αριστοφάνης ὁ κωμῳδοποιὸς πατρὸς μὲν ἦν Φιλίππου, τὸ δὲ γένος ᾿Αϑηναῖος, τῶν δήμων Κυδαϑηναιεύς, Πανδιονίδος φυλῆς ὃς πρῶτος δοκεῖ τὴν κωμῳδίαν ἔτι πλανωμένην τῇ ἀρχαίᾳ ἀγωγῇ ἐπὶ τὸ χρησιμώτερον καὶ σεμνότερον μεταγαγεῖν, πικρότερόν τε καὶ αἰσχρότερον Κρατίνου καὶ Εὐπόλιδος βλασφημούντων ἣ ἔδει. πρῶτος δὲ καὶ τῆς νέας κωμῳδίας τὸν τρόπον ἐπέδειξεν ἐν τῷ Κωκάλῳ, ἐξ οὗ τὴν ἀρχὴν λαβόμενοι Μένανδρός τε καὶ Φιλήμων ἐδραματούργησαν. εὐλαβὴς δὲ σφόδρα γενόμενος τὴν ἀρχὴν ἄλλως TE καὶ εὐφυὴς τὰ μὲν πρῶτα διὰ Καλλιστράτου καὶ Φιλωνίδου καϑίει δράματα διὸ καὶ ἔσκωπτον αὐτὸν ᾿Αριστώνυμός τε x«l ᾿Αμειψίας τετράδι λέγοντες γεγονέναι κατὰ τὴν παροιμίαν ἄλλοις πονοῦντα. ὕστερον δὲ καὶ αὐτὸς ἠγωνίσατο᾽ διεχϑρεύσας δὲ μάλιστα Κλέωνι τῷ δημαγωγῷ καὶ γράψας κατ᾽ αὐτοῦ τοὺς ᾿Ἱππέας, ἐν οἷς διελέγχει αὐτοῦ τὰς κλοπὰς καὶ τὸ τυραννικόν, οὐδενὸς δὲ τῶν σκευοποιῶν τολμήσαντος τὸ πρόσωπον αὐτοῦ σχευάσαι δι’ ὑπερβολὴν φόβου, ἅτε δὴ τυραννικοῦ ὄντος, μηδὲ μὴν ὑποκρίνασθαί τινος τολμῶντος, δι’ ἑαυτοῦ ὁ ᾿Αριστοφάνης ὑπεκρίνατο αὐτοῦ τὸ πρόσωπον μίλτῳ χρίσας, καὶ αἴτιος αὐτῷ γέγονε ζημίας πέντε ταλάντων, ἃ ὑπὸ τῶν 'Innéov κατεδικάσθη, ὥς φησιν ἐν ᾿Αχαρνεῦσιν᾽ »

10

APIZSTO®BANOTYTZ

\

M

*

3

[od

[4

[A

J

,

[4

b

3



M

3

4

3

[4

/

M

»

/

e

b]

H

M

5

A

,ὔ

e:

E

\

\

\

\

M

M

XXVIII = XI Db; p. 169 B Leeuw.; 226 Cant. || cf. XXIXa

|| 7/8 τὰ μὲν πρῶτα

XTÀ.: sed etiam Av. (διὰ Καλλιστράτου Arg. I, a9, et II, b 23 Db), Φιλωνίδου Arg. Av. II, b24 Db), Lys. (διὰ Καλλιστράτου Arg. I, Φιλωνίδου Arg. I, a40-bl Db); aliter de Callistrato et Philonide Χο || 9 ᾿Αριστώνυμός τε x«i ᾿Αμειψίας: Aristonymus fr. 4 K. (p. (p. 488); Amipsias fr. 28 K. (p. 677) et p. 476sq. Edm.; cf. Vita

Amphiaraum (διὰ a36Db), Ran. (διὰ Proleg. III 38 et 669) et 4-7 Edm. XXXI 8, ubi pro

Amipsia

affertur

p. 666, 12, locique v. 5sq. ||

Sannyrio ibi allati;

|| rerpddt ... γεγονέναι: Miller p. 366,

on’;

cf. Par. Gr. I p. 163, 1; II

Paus. Att. τ 23 || 17 ᾿Αχαρνεῦσιν:

XXVIII VEGAId; ultima verba in Rs || tit. ita exc. V, ubi nullus titulus || 1 xoμῳδοποιὸς: VG, κωμῳδιοποιὸς EAld || ἦν: om. G || 2 τῶν δήμων: E, τῶ δήμω V, τῶ

δὲ δήμω G, τὸν δῆμον (sic) Ald || Κυδαϑηναιεύς: edd., κυδαϑήναιος V, κυδαϑηναῖος G, κυδαϑηνεύς EAld || 4 τε: VG, om. EAld itemque Dd-Db || 7 x«i: om. Gelenius || 12/13 verba τοὺς ἱππέας... κλοπὰς καὶ om. G || 13 δὲ: om. G || 156: VG, om. EAld ll ὑπεκρίνατο: o ex x G || «9x08: sic codd. et Ald, αὑτοῦ edd. ||

134

XXVIII ἐγὼ δ᾽ 1 ἐφ᾽ à γε τὸ κέαρ εὐφράνϑην ἰδών, τοῖς πέντε ταλάντοις οἷς λέων

20

25

30

διήχϑρευσε δὲ αὐτῷ 6 ᾿Αριστοφάνης, ἐπειδὴ ξενίας γραφὴν κατ᾽ αὐτοῦ ἔϑετο, καὶ ὅτι ἐν δράματι αὐτοῦ Βαβυλωνίοις διέβαλε τῶν ᾿Αϑηναίων τὰς κληρωτὰς ἀρχὰς παρόντων ξένων. ὡς ξένον δὲ αὐτὸν ἔλεγε, παρόσον οἱ μὲν αὐτόν φασιν εἶναι “Ῥόδιον ἀπὸ Λίνδου, οἱ δὲ Αἰγινήτην στοχαζόμενοι ἐκ τοῦ πλεῖστον χρόνον τὰς διατριβὰς αὐτόϑι ποιεῖσϑαι, T) καὶ ὅτι ἐκέκτητο ἐκεῖσε᾽ κατά τινας δέ, ὡς ὅτι ὃ πατὴρ αὐτοῦ Φίλιππος Αἰγινήτης. ἀπολυϑῆναι δὲ αὐτὸν εἰπόντα ἀστείως ἐκ τῶν “Ομήρου vaca μῆτηρ μέν τ᾽ ἐμέ φησι τοῦ ἔμμεναι, αὐτὰρ ἔγωγε οὐκ οἶδ᾽ * οὐ γάρ πώ τις ἑὸν γόνον αὐτὸς ἀνέγνω. δεύτερον δὲ καὶ τρίτον συκοφαντηϑεὶς ἀπέφυγε, καὶ οὕτω φανερὸς κατασταϑεὶς πολίτης κατεκράτησε τοῦ Κλέωνος ὅϑεν φησίν" αὐτὸς δ᾽ ἐμαυτὸν ὑπὸ Κλέωνος [ἅττ᾽ ὧν ἔπαϑον ἐπίσταμαι {δὴ καὶ τὰ ἑξῆς. φασὶ δὲ αὐτὸν εὐδοκιμῆσαι συκοφάντας καταλύσαντα obc ὠνόμασεν ἠπιάλους Ev Σφηξίν, ἐν οἷς qnot: οἱ τοὺς πατέρας αὐτῶν Tryyov νύκτωρ καὶ τοὺς πάππους ἀπέπνιγον. υάλιστα δὲ ἐπῃνέϑη καὶ ἠγαπήϑη ὑπὸ τῶν πολιτῶν σφόδρα, ἐπειδὴ [δὲ διὰ τῶν αὐτοῦ δραμάτων ἐσπούδασε δεῖξαι τὴν τῶν ᾿Αϑηναίων πολιτείαν, ὡς ἐλευϑέρα τέ ἐστι καὶ ὑπ᾽ οὐδενὸς τυράννου δουλαγωγουμένη, ἀλλ᾽ [οὐδὲ] ὅτι 3

*

35

ἐξήμεσεν.

x

ev

ar

>

;

M

x

-

17

x

3

M

V

>

,

τ



^

M

T

-

2

7

.



3

;

/



20-22 ἐπειδὴ... ξένων: haec fusius sch. Ach. 378 || 23 “Ῥόδιον ἀπὸ Λίνδου: cf. Vita XXX a.b, 1 || Αἰγινήτην: cf. Vita XXXI 14 et sch. Ach. 654 || 26 “Ομήρου: α 215sq. || 31/2 Ach. 377sq. ll 34 ἐν Σφηξίν: v. 1038; deinde cit. v. 1039

||

18 ἐγὼ δ᾽: sic codd. et Ald, 2y&8’ Ar. || & ye: EAld et V?°, ut vid. (ὦ), ὧι" VPe (m?, ut vid.), ὧν G || κέαρ: cett., φρέαρ G || εὐφράνϑην: EAld, nöpp- VG et edd. || 20 γραφὴν κατ᾽ αὐτοῦ: EAld, κατ᾽ αὐ. yo. VG et edd. || 21 Βαβυλωνίοις: cett., βαβυλλωνίοις V || διέβαλε : cett. (-βα,λε sic Ald), διέβαλλε V || 22 αὐτόν: cett., om. Ald || φασιν

εἶναι: VG,

φασι

EAld

|| 24 αὐτόϑι

ποιεῖσϑαι:

EAld,

ord. inv. VG

et edd. ||

26 τῶν: ita cuncti, non τοῦ, ut edd. || 27 τ᾽ ἐμέ: EAld, τέ us V (in hoc με superscr.)Ald

|| ἔγωγε: EAld, ἔγωγ᾽ VG

|| 28 αὐτὸς: om. E

|| 30 φησίν: EAld, compend.

px VG || 31 δ᾽: τ᾽ codd. Ar. (δ᾽ dubitanter Blaydes) || t&ve ὧν ἔϊπαϑον: cett., ὧν om. Ald; ἅπαϑον Ar. || 32 tönt: διὰ (τὴν πέρυσι κωμῳδίαν) Ar. || 34 ἠπίαλους:: cett., ἡπιάλους V || 35 f αὐτῶν t: Ar. || 36 σφόδρα: cett., om. Ald || [82]: del. Da || 37 αὐτοῦ: VG (cf. 15) et h.l. Cant., αὐτοῦ Dd-Db et Leeuw., ἑαυτοῦ EAld || τὴν «àv ᾿Αϑηναίων πολιτείαν: EAld, τ. πολ. dd. VG et edd. || 38 δουλαγωγουμένη: EAld,

δουαγωγουμένη V, διαγωγουμένη G ( ex ligatura ov) || [οὐδὲ om. Leeuw. argumento palaeographico longe petito usus (sc. ex correctione oYA lectionis διαγωγουμένη, quam codici V tribuit) et Cant.; ex praecedenti οὐδενὸς natum videtur ||

XXVIII

40

135

δημοκρατία ἐστὶ καὶ ἐλεύϑερος ὧν ὁ δῆμος ἄρχει ἑαυτοῦ. τούτου οὖν χάριν ἐπῃνέϑη καὶ ἐστεφανώϑη ϑαλλῷ τῆς ἱερᾶς ἐλαίας, ὃς νενόμισται ἰσότιμος χρυσῷ στεφάνῳ, εἰπὼν ἐκεῖνα τὰ ἐν τοῖς Βατράχοις περὶ τῶν ἀτίμων᾽ τὸν ἱερὸν χορὸν δίκαιον πολλὰ χρηστὰ τῇ πόλει \

50

,

x

x

2

;

M

55

\

/

x

x

^

[A

ξυμπαραινεῖν. ὠνομάσϑη δὲ Kr’ αὐτοῦ, ἐπειδὴ ἔνδοξον, τὸ μέτρον τὸ ἀριστοφάνειον. οὕτως δὲ γέγονεν N φήμη τοῦ ποιητοῦ, ὡς καὶ παρὰ Πέρσαις διήκειν καὶ τὸν βασιλέα Περσῶν πυνϑάνεσϑαι, παρ᾽ ὁποτέροις εἴη ὁ κωμῳδοποιός. φασὶ δὲ καὶ Πλάτωνα Διονυσίῳ τῷ τυράννῳ βουληϑέντι μαϑεῖν τὴν ᾿Αϑηναίων πολιτείαν πέμψαι τὴν ᾿Αριστοφάνους ποίησιν, τὴν κατὰ Σωχράτους ἐν Νεφέλαις κατηγορίαν, καὶ συμβουλεῦσαι τὰ δράματα αὐτοῦ ἀσκηϑέντα μαϑεῖν αὐτῶν τὴν πολιτείαν. ἐγένετο δὲ καὶ αἴτιος ζήλου τοῖς νέοις κωμικοῖς, λέγω δὴ Φιλήμονι καὶ Μενάνδρῳ.1 ίσματος γὰρ γενομένου χορηγικοῦ, I ὥστε μὴ ὀνομαστὶ κωμῳδεῖν ῃ τινα, καὶ τῶν χορηγῶν οὐκ ἀντεχόντων πρὸς τὸ χορηγεῖν, καὶ παντάπασιν ἐκλελοιπυίας τῆς ὕλης τῶν κωμῳδιῶν διὰ τούτων αὐτῶν — αἴτιον γὰρ κωμῳδίας τὸ σκώπτειν τινάς — ἔγραψε κωμῳδίαν τινὰ Κώκαλον, Ev ᾧ εἰσάγει φϑορὰν καὶ ἀναγνωρισμὸν καὶ τἄλλα πάντα, ἃ ἐζήλωσε Μένανδρος. πάλιν δὲ ἐκλελοι-. πότος καὶ τοῦ χορηγεῖν τὸν Πλοῦτον γράψας, εἰς τὸ διαναπαύεσϑαι τὰ σκηνικὰ πρόσωπα καὶ μετεσκευάσϑαι ἐπιγράφει “χοροῦ φϑεγγόμενος ἐν ἐκείνοις, ἃ 3

45



J

3

3

=

9

-

Uu

?

>

A

x

e



Lost

»

[4

41 ἐν τοῖς Βατράχοις: v. 686sq.

M

7

X

J

MJ

5

>

-



»

2

|| 51 ψηφίσματος:

/

ΚΑ

4“

*

\

3

!

!

A

\

talia decreta commemorantur

sch. Ach. 67 (ἐπὶ Mopuyidov) ; sch. Ach. 1150 (ἐδόκει δὲ ὁ ᾿Αντίμαχος ... ψ. πεποιηκέvar); sch. Av. 1297 (Συρακόσιος... δοκεῖ δὲ καὶ i. τεϑεικέναι); a Tzetza denique Alcibiadis (Proleg. Ar. (XIa) I 97) || 52-54 τῶν χορηγῶν ... τὸ σκώπτειν τινάς: οἵ. Platonius, Proleg. I 23-29 (ubi tamen Aristophanes ob eas causas Aeolum scripsisse dicitur) || 55/56 ἐκλελοιπότος καὶ τοῦ χορηγεῖν: cf. Platonius, 1. 20 (ubi tamen Aristophanes tunc Aeolosicona scripsisse dicitur) || 56 eis τὸ διαναπαύεσϑαι xA. : cf. sch. vet. ap. Tr? ad Plut. 252 (Koster, Scholia p. 8): ἔνϑα οὖν βούλεται ὁ ποιητὴς διατρῖψαι

μικρόν, τίϑησι τὸ “χοροῦ

39 οὖν: VG, om. EAld

κτλ. ||

|| 40 ϑαλλῷ: cett., ϑαλῷ G || 41 τὰ: om. Ald || 42 πολλὰ:

ἐστι Ran. 686 et X XIXa 30 || 43 ξυμπαραινεῖν: E, συμ- cett. et edd. || 44 ἐπειδὴ: EAld, ἐπεὶ VG et edd. || οὕτως: VG, οὕτω EAld || 46 κωμῳδοποιός: h.l. -Sor- etiam EAld || 48 τὴν ... κατηγορίαν : utpote a recentiore grammatico inserta del. Dd-Db, retinuit Leeuw. proponens «ἐξελόντα» τὴν κτλ. vel πλὴν τῆς... κατηγορίας (quod a Platone expectes) et Cant. || 50 xoi: om. G || 51 χορηγικοῦ ; Meineke, χορηγοῦ codd. et Ald [| 52 xol (pr.): Ald, ἐπεὶ καὶ codd. || 54 κωμῳδίαν τινὰ: Bekker, κωμῳδίας τινὰς codd. et Ald,

quod

iniuria

del. cett.

(τὸν Πλοῦτον), Proleg. III 28

edd.,

nam

titulus

sic nude

(Αἴολον τὸ δρᾶμα), etc.

afferri non

solet;

|| 57 καὶ μετεσκευάσϑαι:

cf. 56

EAld,

om. VG || ἐπιγράφει: cett., ἐπιγράφη (sic) V | ἐν ἐκείνοις: sc. in illis vocibus “χοροῦ diversis locis appositis ||

136

XXVIII — XXIXa

καὶ ὁρῶμεν τοὺς νέους οὕτως ἐπιγράφοντας ζήλῳ ᾿Αριστοφάνους. Ev τούτῳ δὲ τῷ δράματι συνέστησε τῷ πλήϑει τὸν υἱὸν ᾿Αραρότα᾽ καὶ οὕτως μετήλλαξε 60 τὸν βίον παῖδας καταλιπὼν τρεῖς Φίλιππον ὁμώνυμον τῷ πάππῳ καὶ Νικόστρατον καὶ ᾿Αραρότα, δι᾿ οὗ καὶ ἐδίδαξε τὸν Πλοῦτον. τινὲς δὲ δύο φασί, Φίλιππον N z. SER Gi | ? . καὶ > ᾿Αραρότα, ὧν xai [SR αὐτὸς ἐμνήσϑη τὴν γυναῖκα δὲ αἰσχύνομαι τῷ τ᾽ οὐ φρονοῦντε παιδίω 65

ἴσως αὐτοὺς λέγων.

ἔγραψε δὲ δράματα μδ΄, ὧν ἀντιλέγεται δ΄ ὡς οὐκ ὄντα αὐτοῦ " ἔστι δὲ ταῦτα Ποίησις, Ναύαγος, Νῇσοι, Νίοβος, € τινες ἔφασαν εἶναι τοῦ ᾿Αρχίππου.

XXIXa. ΑΡΙΣΤΟΦΑΝΟΥ͂Σ

ΒΙΟΣ

᾿Αριστοφάνης ὁ κωμῳδοποιὸς Φιλίππου μὲν ἣν παῖς, ᾿Αϑηναῖος, Κυδαϑηναιεὺς τῶν δήμων" ὃς πρῶτος 58/59

γένει μὲν ἦν ᾿Αϑηναῖος, πατρὸς δὲ Φιλίππου, τὸν δῆμον Κυδαϑηναιεύς, Πανδιονίδος φυλῆς Reg ἔτι πλανωμένην τῇ ἀρχαίᾳ ἀγωγῇ ἐπὶ τὸ

δοκεῖ τὴν κωμῳδίαν

ἐν τούτῳ

... ᾿Αραρότα:

cf. Arg.

ἰδίῳ ὀνόματι Arg. Plut. IV Db b22 cf. catalogus in XXXa || XXIXa

amplior



XII Db;

Plut. IV Db

b23sq.

|| 61 δι’ οὗ: at ἐπὶ τῷ

|| 63 Ar. fr. 588 K. et Edm.

p. 169 B Leeuw.;

225 Cant.

|| primus

|| 66 δράματα μδ΄:

ed. Dd

(ex V)

|| cf.

Vita XXVIII, ex cuius App. I pleraque h.l. non repeto || s3 τῶν δήμων:

plura XXVIII |

58 οὕτως ἐπιγράφοντας: VG, ord, inv. EAld (haec οὕτω) || 59 οὕτως: VG, οὕτω EAIld || 63 δὲ: edd., δ᾽ codd. et Ald || 64 τώ: cett., τό V || 65 ἴσως: EAld, too VG || 67 Ναύαγος: hoc accent. etiam Vila X XXa, ubi plene Διόνυσος ναύαγος || Ntoßog:

scripsit Dd,

viopog VG,

νίοβις EAld;

plene Δράματα ἣ Νιόβη

(sic) Vita XXXa

εἶναι: inc. Rs f. 1"; praecedentia in f. amisso || τοῦ ERsAld, om. VG XXIXa VENO(hic inde a 1. 45)MURs(hic inde a 1. s49)Ps(—

Reg(hic retract.)Par(non in Ald) γένος

ἀριστοφάνους

MTr!{praeter

αὐτοῦ G (in quo statim praecedit

|| pauca Ps

etiam

evan.

in MPsReg

ChisReg)'xouwxoo

Vita XXVIII)

||

Tr!) V5’ChisG

|| tit. ita VENV?”, Reg,

sine tit. UPar

ἄλλως

περὶ τοῦ

|| 1 κωμῳδοποιὸς:

cett., κωμῳδιοποιὸς E || s2 ἦν παῖς: cett., υἱὸς Par || "Asnvoios: δὲ τὸ [γένος] add. M ||

d2-d4

haec ex Vita thomana (XXXIII)

VGM,

ἣν δ᾽ ἀϑηνεὺς U, κυδαϑηνεὺς

|| 58, d3 Κυδαϑηναιεὺς: edd., κυδαϑηναῖος

cett.; δὲ add. M

[| S3 τῶν δήμων: VENUPar,

τῶν

δήμων superscr. τὸν δῆμον Tr! (Ps tantum), τὸν δῆμον cett. || 5 ὃς: cett.,& U || πρῶτος: cett., πρώτως U, πρῶτα Par

|| ἔτι πλανωμένην: cett., ἔτι ante

superscr.) U, ἐπιπλανωμένην N (Ext evan. Ps) ||

δοκεῖ (ex ἐδόκει, cui τι

XXIXa

10

137

σεμνότερον μεταστήσασϑαι, πρότερον Κρατίνου καὶ Εὐπόλιδος βλασφημούντων. πρῶτος δὲ καὶ τῆς νέας κωμῳδίας τὸν τρόπον ἐπέδειξε(ν) (.) "Ev τῷ Κωκάλῳ, ἃ Μένανδρός τε χαὶ Φιλήμων δράματα συνεστήσαντο. [om. Reg) εὐλαβὴς δὲ γενόμενος ἄλλως τε καὶ εὐφυὴς τὰ μὲν πρῶτα διὰ Καλλιστράτου καὶ Φιλωνίδου Γκαϑίει [ἐξεδίδου τὰ ἑαυτοῦ Reg) δράματα διὸ καὶ ἔσκωπτον αὐτὸν ᾿Αριστώνυμός τε καὶ ᾿Αμειψίας τετράδι λέγοντες αὐτὸν κατὰ τὴν παροιμίαν γεγονέναι Γὼς Reg ἄλλοις πονοῦντα. ὕστερον δὲ καὶ αὐτὸς διηγωνίσατο᾽ διεχϑρεύσας Γδὲ [γὰρ Reg] μάλιστα Κλέωνι τῷ στρατηγῷ καὶ γράψας κατ᾽ αὐτοῦ τοὺς “Inneag

αὐτὸς

ὑπεκρίνατο.

ὁ δὲ

Γξενίας

[Eevireias

Reg)

αὐτὸς

κατ᾽

αὐτοῦ

ἔγκλημα ἀπέϑετο" καὶ γὰρ δὴ Γφάσκουσί [Epnodv Reg) τινες αὐτὸν ἱΡόδιον γεγονέναι(.) Γ΄ ἕτεροι δὲ Λίνδιον οὔσης τῆς Λίνδου ὑποτελοῦς τῇ 'Ροδίων. Reg ἀπελύϑη δὲ τὸ μὲν πρῶτον εἰπὼν μήτηρ μέν τέ μέ φησι τοῦ ἔμμεναι, αὐτὰρ ἔγωγε οὐκ οἶδ᾽ - οὐ γὰρ πώ τις ἑὸν γόνον αὐτὸς ἀνέγνω. 10/11 ᾿Αριστώνυμός τε καὶ ᾿Αμειψίας: cf. ad XXVIII9 || 11 τετράδι... γεγονέναι: cf. δά XXVIII 9 || 14 αὐτὸς ὑπεκρίνατο: plura X XVIII || 15 ἔγκλημα ἀπέϑετο: plura

XXVIII | 18/19 α 218sq | 6 χρησιμώτερον καὶ, quod

scr. et

Vita XXVIII

|| μεταστήσασϑαι: EN Cant.,

καταστῆσαι

habet

ante σεμνότερον,

Dd-Db

etiam

h.l.

(hoc maluit Dd), x«vxovíjoxc9o. cett. itemque Dd-Db

Leeuw.

|| καὶ Εὐπόλιδος

βλασφημούντων:

cett.,

βλασφημοῦντος

UPar || 7 καὶ: om. N || τὸν τρόπον: h.l. cett., post ἐπέδειξε V9? || ἐπέδειξε(ν) : cett., ἐπεδείξατο E, ὑπέδειξε UPar || ἐν: ETr! (praeter Ps etiam Chis), om. cett. et Dd-Db || Κωκάλῳ cett, κωλάκω U, κοκάλω V9", κάλλει Par(« et εἰ ex ?) || ἃ cett., αἱ V57 || 8 δράματα συνεστήσαντο: cett., δράμα (sic) συνεστήσατο U || εὐλαβὴς: cett., ἀσεβὴς U ||

9 σφόδρα, quod Vita XXVIII habet ante γενόμενος, Dd-Db h.l. scr. || τε καὶ: cett., δὲ U (καὶ om. Gelenius in Vita XXVIII)

|| Φιλωνίδου : cett., φιλυίδου U || 10/11

’Apı-

στώνυμός: cett., ἀριστότιμός Par || 11 ᾿Αμειψίας: cett., (lac.)utac U || τετράδι: cett., τετράδος U || αὐτὸν: cett., αὐτὰ M, om. VG et Leeuw., «αὐτὸν» Cant. || γεγονέναι: h.l. EReg, ante λέγοντες VGTr! (praeter Ps etiam Chis) et edd., om. NMUV5Par || 12 ἄλλοις : cett., ἄλλως NM

|| αὐτὸς: cett., αὐτοῦ VG (praeter « evan. M)

|| διεχϑρεύσας:

cett., ἐχϑρεύσας U || 13 δὲ: om. M || μάλιστα: cett., μάλλιστα Par (sic etiam 1. 28) || 13-14 τοὺς ἱππέας:

cett., τὰς ἱππέας V97, τοὺς ἱππίας Chis

|! 14 αὐτὸς:

om.

UPar

|!

ὑπεκρίνατο: UParG, ἀπεκρίνατο cett. || αὐτὸς: om. Tr! (in Ps spatio in loco evan. non sufficiente; deest in ChisReg) || x«z' αὐτοῦ: cett., x«9* ἑαυτὸν Par || 15 ἀπέϑετο: ENV??

(cf. ἀποθέμενοι γραφὴν Lucian.

Bis accus.

12), ἐπέϑετο M, ὑπέϑετο Par, ἔϑετο

(ut Vita XXVIII) cett. et edd. || δὴ: om. MReg || φάσκουσί: E, paoxeı VGN, g«ot(v) (φησί Chis) cett. (praeter Reg) et edd. || τινες αὐτὸν: cett., αὐτόν τινες RegPar || 16 ἕτεροι δὲ AtyBtov: cf. Vita XXX a.b, 1 || 17 ἀπελύϑη: cett., ἐλύϑη U || μὲν: om. M || 18 . μήτηρ μέν: cett., μερῶν (lac.) U || τέ... ἔμμεναι: evan. Reg || τέ μέ: cett.

(eraso μέ Chis), τέ M, γέ N, μέ U || τοῦ: cett., τότ᾽ Par || ἔμμεναι: quae sequuntur, usque ad ult. κατηγορίαν (35) om. U || ἔγωγε: cett., ἔγωγ᾽ NMV*?Par || 19 οἶδ᾽: cett., οἶδα MTr!(praeter Ps etiam ChisReg) || αὐτὸς ἀνέγνω: cett., αὐτοῦ ἐπέγνω M, αὐτὰ ἀνέγνω Par ||

138 20

XXIXAa

δεύτερον δὲ καὶ τρίτον συκοφαντηϑεὶς ἀπέφυγεν ὅϑεν φησίν" αὐτός 1 ἐμαυτὸν ὑπὸ Κλέωνος ἅπαϑον ἐπίσταμαι διὰ τὴν Γπέρυσι [περσυκὴν Tri] κωμῳδίαν" εἰσελκύσας γάρ με εἰς τὸ βουλευτήριον διέβαλλε. φασὶ δὲ αὐτὸν εὐδοκιμῆσαι καταλύσαντα συκοφάντας τινάς, [2

x

2

x

,

>

25

3

,

J

x

5».

ji

!

[4

x

[4

>

N

3

;

3

,

x

7

ἠπιάλους Ev Σφηξίν, Ev οἷς φησιν

Z

[4

[4

e

A

οὃς

ὠνόμασεν

.

ol τοὺς πατέρας ἦγχον νύκτωρ καὶ τοὺς πάππους ἀπέπνιγον. μάλιστα 7

30

δὲ ἐπῃνέϑη x

>

καὶ ἐστεφανώϑη

[4

M5

ϑαλλῷ

,

c

τῆς t

ἱερᾶς ἐλαίας,

e



H

ὃς νενόμισται

H

^

/

ἰσότιμος χρυσῷ στεφάνῳ, εἰπὼν ἐκεῖνα ἐν τοῖς Βατράχοις περὶ τῶν ἀτίμων τὸν ἱερὸν χορὸν δίκαιόν ἐστι χρηστὰ τῇ πόλει ξυμπαραινεῖν. τὴν δὲ ποίησιν αὐτοῦ οὕτως ἔνδοξον γενέσϑαι, ὡς τὸν μὲν Περσῶν βασιλέα πυνϑάνεσϑαι, παρ᾽ ὁποτέροις ein ὁ κωμῳδοποιός, Πλάτωνα δὲ Διονυσίῳ τῷ 7

>



[A

3



/,

J

x

J

m

21-24 Ach. 377-380 | 26 ἐν Σφηξίν: v. 1038; deinde cit. v. 1039 | 28 ἐπῃνέϑη: plura XXVIII || 29 ἐν τοῖς Βατράχοις: v. 686 sq. || 31 Euunapaweiv: plura XXVIII

||

20 δὲ: cett., τὲ Par | 69v: cett., ὁ μὲν V57, ἔνϑεν Par || 21 τ᾽: cett., τὰ Par, om. Tr! (in PsReg in loco evan., sed in Ps spatium non sufficit, in Reg praecedit αὐτὸς;

deest in Chis) (non δ᾽, ut Vita XXVIII et h.l. edd) || ἐμαυτὸν: cett., ἐμαυτοῦ Par || ἄπαϑον: cett. (crasi varie indicata), ἄποθον V9", ἔπαϑον MPar || 22 διὰ: cett., δὴ N, δὲ M, xai Par [|πέρυσι κωμῳδίαν: ENM, πέρισυ κωμῳδίαν V5? Par, περσυεωμῳδίαν VG,

unde περσικὴν κωμῳδίαν Tri(praeter Ps etiam ChisReg) || 23 εἰσελκύσας: cett., ἑλκύcac M || με: sic codd. || 24 διέβαλλε: VGTr!(praeter Ps etiam ChisV5’Par) et Ar., διέβαλε cett. || 25 συκοφάντας τινάς: VGETr!(praeter Ps etiam ChisRegV*?), om. Dd-Db (in app. add. Db ex Reg), συκοφαντίας τινὰς NMPar || 26 ἠπιάλους: EReg, f;r- Tr!(praeter Ps etiam ChisPar), 4n- (sic) VG, ἱππιάλους NMV*? || 27 πατέρας: sic

codd., τ᾽ sequitur ap. Ar. || Ayxov: cett., εἶχον MV? || καὶ τοὺς πάππους: h.l. cett., ante νύκτωρ M || 28 δὲ: cett., δ᾽ M || ἐστεφανώϑη: cett., ἐπεστεφανώϑη Par || ϑαλλῷ: cett., ϑαλῷ MG (evan. Ps) || 29 ἰσότιμος: om. NMV5?Par || ἐκεῖνα : cett., ἐκείνας Par || ἐν: om. M (ἐν «oic evan. Ps) || περὶ τῶν ἀτίμων: cett., χεριτῶν ἀντίκνων Par || 30 χορὸν:

cett., γὰρ χορὸν Par || δίκαιόν... πόλει: h.l. cett, post συμπαραινεῖν Reg || χρηστὰ τῇ πόλει: codd., nisi quod in G τῇ πόλει χρηστὰ ordine restituto per ß et « || χρηστὰ: cett., τὰ χρηστὰ Reg, χρηστὰς Par || 31 ξυμπαραινεῖν: EMTr!(praeter Ps etiam Chis V5?), ξυμπεραινεῖν

N, συμπαραινεῖν

cett.

et edd.

|| mrg.

7yp'

neque

lectione

mrg.

neque signo in text. addito V || 32 ἔνδοξον: cett., ἐδόξαζον M || γενέσϑαι: codd., «φασὶν» add. Leeuw. et Cant. excerptorem corrigentes || 33 παρ᾽: om. Par || κωμῳδοποιός:

h.l.

etiam

E

(cf.

1)

|| Πλάτωνα:

Διονυσίῳ : cett., διονύσῳ E(h.1.)Par ||

edd.

et

Vita

XXVIII,

πλάτων codd.

||

XXIXa

35

40

45

139

τυράννῳ βουληϑέντι μαϑεῖν τὴν ᾿Αϑηναίων πολιτείαν πέμψαι τὴν ᾿Αριστοφάνους ποίησιν, τὴν κατὰ Σωκράτους ἐν Νεφέλαις κατηγορίαν. τελευταῖον δὲ Γδιδάξας τὸν Πλοῦτον [τὸ τοῦ Πλούτου δρᾶμα ἐκδοὺς Reg συνέστησέ ἴτε Tr! τῷ πλήϑει τὸν υἱὸν ᾿Αραρότα xai Φίλιππον Trl, καὶ οὕτω μετήλλαξε τὸν βίον Γπαῖδας [om. Reg) καταλιπὼν Γδύο, ᾿Αραρότα καὶ Φίλιππον, [τούτους δὴ τοὺς παῖδας, Reg) ὡς "xoi Tr! αὐτὸς ἐπεμνήσϑη Γλέγων Reg: τὴν γυναῖκα δὲ αἰσχύνομαι τώ T οὐ φρονοῦντε παιΓαϊἰσχύνομαι τῷ τ᾽ οὐ φρονέοντι δίω, παιδίῳ, Tri [αἰσχύνομαι τούὐτ᾽οὐ φρονέοντε παιδίω καταλιπών, Reg] ᾿Αραρότα ἴσως καὶ Φίλιππον λέγων. ἀναγράφει δὲ καὶ τρίτον Νικόστρατον. κατέστρεψε δὲ τὸν βίον διαφερόντως τιμηϑεὶς καὶ πολλὰ στεφανωϑείς. Γκατἐλειψε [κατέλιπε Reg) δὲ δράματα

35 κατηγορίαν:

K. et Edm.

plura

XXVIII

|| 37 τὸν

βίον: plura

XXVIII

|| 40 Ar.

fr. 588

||

34 βουληϑέντι: cett., βουληϑέντα V9? || 35 τὴν... κατηγορίαν: cf. ad Vitam XXVIII 48; h.l. in text. Dd-Db || Σωκράτους: cett, σωκράτην Chis || τελευταῖον: hinc

rursus U || δὲ: om. NMTr!(praeter Ps etiam ChisV®?) || 36 Chis || re: Ps(superscr.)Chis(in linea) || 37 τῷ πλήϑει: h.l. τὸν: om. U || καὶ Φίλιππον: praeter Ps etiam Chis Reg 38 καταλιπὼν: cett., λιπὼν Par || ᾿Αραρότα: cett., ἀρηρότα ex -n-) || 39-45 verba Leeuw. Vitae XXVIII RegPar | éxeuvio91: cett. || s41 αἰσχύνομαι: U; 441 (Tr!) τῷ 7’ οὐ:

συνέστησς: cett., συνέστησι cett., post ᾿Αραρότα NM || || οὕτω: cett., oörwg U || Par (-n- etiam 45; 37 -α-

óc ... Φίλιππον om. NM (homoeotel.) || 39 ὡς: codd., ὧν scr. obsecutus et Cant. || καὶ (post óc): praeter Ps etiam Chis cett., ἐπεμνήσατο U, ὑπεμνήσϑη Par || 40 δὲ: edd., δ᾽ E, om. cett., (lac.) U || τώ τ᾽ οὐ: EChis, τὼ τοῦ V, τώ τε G, ποῦ δ᾽ οὐ PsPar, ταῦτ᾽ οὐ V5 || s41 φρονοῦντε: cett., φρονεῖτε U, φρονέοντε

(ult. e ex ἡ Chis (cf. Tr!); 441 (Tr!) φρονέοντι: Ps(hic φρονέον[τι]}} V57, φρονοῦντι Par || 541 παιδίω: cett., παῖδα U; 442 (Tr!) παιδίῳ: sine v subscr. codd., ut τῷ et ita alibi plerumque || d43 (Reg) τούτ᾽οὐ = τούτω οὐ (ut τοὐύϑ᾽ ἕνεκεν — τούτου ἕνεκεν Arg. Nub. Reg. I 3, 2, IV 9); ergo Pudet me uxoris, quod istos non sapientes puerulos veliquerim || 45 ἴσως: V (mala divisione ἀραρόταις" ὡς), ὡς UGPar, om. cett. || λέγων : h.l.

cett., ante καὶ Φίλιππον Reg || ἀναγράφει: cett., dveypapn Par || δὲ: «᾿Απολλόδωρος» suppl.

Cant.,

cuius

nomen,

excidisse coni. Leeuw. tituli loco

m.

quod

traditur

in Sch.

Plat.

Apol.

19C

(XXXI

13),

|| x«i τρίτον: inc. O f. 1* (praecedentia in f. amisso); haec

recentiore:

τὸ παρὸν γραμμάτιον

[βίος] ἐστὶν αὐτοῦ ἀριστοφάνους

|| καὶ:

om. M || τρίτον Νυκόστρατον : cett., γωνικόστρατον U (ex numerali y’) || 46 πολλὰ: om. UPar || 46-548 verba κατέλειψε ... ἀντιλεγόμενα δ᾽ om. NOMU || 47 κατέλιπε: etiam Chis itemque Leeuw. et Cant. in forma recentiore offendentes || δὲ: om. Chis ||

140

xxIxa—b«

μδ΄" ἐν τούτοις τὰ ἀντιλεγόμενα δ΄. ἀποϑανόντι δὲ αὐτῷ ἐπὶ τῷ μνήματι so παρὰ Πλάτωνος ἐπίγραμμα τοιοῦτον γέγραπται" αἱ Χάριτες τέμενός τι {τε Tri] λαβεῖν, ὅπερ οὐχὶ πεσεῖται, ζητοῦσαι ψυχὴν εὗρον ᾿Αριστοφάνους.

νδ΄, ὧν ἀμφιβαλλόμενά εἰσι δ΄. Reg

XXIXb. «) EHITPAMMA

EUITYMBION

ΕΙΣ

APISTO®ANH(N)

θεῖος ᾿Αριστοφάνευς ὑπ᾽ ἐμοὶ νέχυς, εἴ τινα πεύϑῃ κωμικόν, ἀρχαίης μνᾶμα χοροστασίης.

548 ἀντιλεγόμενα δ΄ : plura de his XXVIII, ubi tamen desunt, quae h.l. adduntur || 552 Anth. Pal. didotiana III, III 33 Cougny; Anth. Lyr. Gr. Diehl®, fasc. 1,

Plato 14 || XXIXb « — XVI (alt. pars) Db; p. 182 Leeuw.; 333 Cant. || est Diodori (Anth.

Pal. VII 38) |

548 μδ΄ : μγ΄ errans Db solus || d48 v8’: sic Reg, ut Proleg. III 41 || s49 ἀποϑανόντι: inc. Rs statim post finem Vitae XXVIII || ἀποθανόντι: cett., &no9«vóvvoc M, ἀποϑανόντα V9? | ἀποϑανόντι δὲ αὐτῷ: cett, αὐ. δὲ dr. NOM || αὐτῷ: cett., αὐτοῦ ©, om. U | ἐπὶ: cett., ἐν UPar || μνήματι: cett., τάφῳ Rs || 550 ἐπίγραμμα τοιοῦτον: ord. inv. NOM || 551 γέγραπται: cett., ἐπιγέγραπται NOM || s52 adscr. ἡρωελεγεῖον V (post X compendio e solo)G(hic -eios)N’Tr!(praeter Ps etiam ChisV5”Par) |] re: praeter Ps

etiam ChisPar, om. V*? || 554 ζητοῦσαι: cett., μοῦσαι U || d52 epigramma Platoni attributum

in Reg

finem facit

tzetziana? (X XXIIb) || XXIXb « VERsTr!(PsChisReg)

Vitae thomanae

(XXXIII

|| praecedit

Vitam XXIXa

Xd in Rs, post epigr. Platoni attributum in fine Vitae

prioris partis Vitae thomanae

XXXIII

in Reg

1); extat etiam in Vila

in VE, inter Xc

et

X XI Xa in PsChis et in fine

|| tit. ita VE et Rs (nisi quod hic

εἰς τὸν) (nominis desinentia in compendio incerta in VE, -nv Rs), ἐπίγραμμα ἕτερον Γἐπιτύμβιον Ps εἰς "«óv Chis ἀριστοφάνην PsChis, ἕτερον Reg || 1 ἀριστοφάνευς: VE, áptovoos* deleto ’ super o Ps, ἀριστόφανες Rs Chis, ἀριστοφάνης Reg || ὑπ᾽: cett., ἐπ᾽

ChisReg || ἐμοὶ: cett., ἐμοῦ V || πεύϑῃ: VE, κεύϑῃ Tr! (Ps Chis), κεύϑει Reg || 2 ἀρχαίης: cett., ἀρχαῖον Reg (non ex ἀρχαίων, ut Db) || μνᾶμα: VE, μνῆμα Tr! (PsChisReg) || xoposrasing: -ovxoi«c(superscr. »c) Rs, -στασίας Tri(-ac ex -nc Ps, statim ChisReg) ||

xxIxbß— ß) VERSUS

xxxa.b

141

BYZANTINIANONYMI

᾿Αριστόφανες, Npas εἰς κλέος μέγα

τὴν κωμιωεὴν χόρευσιν ὑπὲρ τοὺς πάλαι" στροφὰς γὰρ εὗρες, ἀσμάτων ἀντιστρόφους.

XXXa.b. ARISTOPHANIS VITA CATALOGUS

DRAMATUMOUE

᾿Αριστοφάνης, ἱΡόδιος ἤτοι Λίνδιος᾽ οἱ δὲ Αἰγύπτιον ἔφασαν᾽ οἱ δὲ Kapeipeo' ϑέσει δὲ ᾿Αϑηναῖος" ἐπολιτογραφήϑη γὰρ παρ᾽ αὐτοῖς" κωμικός, υἱὸς Φιλίππου, γεγονὼς ἐν τοῖς ἀγῶσι κατὰ τὴν 138 a Γριδ' Ὁ} ᾿Ολυμπιάδα, εὑρετὴς τοῦ τετραμέτρου καὶ ὀκταμέτρου xat a παῖδας σχὼν ᾿Αραρότα, Φίλιππον, Φιλέταιρον T, κωμικούς b. τινὲς δὲ αὐτὸν καὶ Γἀπὸ δούλων ἃ [ἀπόδουλον Ὁ 7 ἱστορήκασι. δράματα δὲ αὐτοῦ μδ΄"

XXXa logum

vitam et catalogum ed. ex M Novati, Hermes 14 (1879), p. 461-464 (cata-

iterum

Kaib.,

RE2,

col.

972sq.);

catalogum

ex

Vat.

918

Zuretti,

Analecta

p. 104; ex MVat. 918 Cant. 1 231; catalogum ex Rs etiam lectiones Vat. 918 corrigens Holwerda, Koster-Holwerda, De Ewstathio II p. 197sq.; catalogum ex MRsVat.

918 Cant. IV, p. 541 || XXXb = XIV Db; p. 179 Leeuw.; 228 Cant.

XXIXb

8 M post Arg.

|| Su. s.v. ᾿Αριστοφάνης, I 358, 12 ||

Plut. VI Db et titulum ᾿Αριστοφάνους Πλοῦτος δρᾶμα

πέλει

(quem perperam his versibus adiunxit Zach. p. 555) || 1 ἦρας: ἧρας cod. || XXXa MRsVat. 918 || in catalogo nuper ex P. Oxy. 2659 edito (v. Prolegomena p. XII) prior pars eorum, quae ad Ar. pertinent (usque ad ult. Δράματα κτλ.) exceptis primis (Aeolosic., Amphiar.) periit; titulos ordine alphabetico melius adhibito traditos, sed nunc truncatos et ab editore suppletos confero siglo II utens | tit. ἀριστοφάνους γένος καὶ κατάλογος τῶν αὐτοῦ ποιημάτων Μ, ἑρμηνία (sic) τοῦ ἀριστοφάνους

Vat. 918, sine tit. Rs || 1 Αἰγύπτιον: cf. sch. Nub. vet. 272a || 2 ϑέσει ... ᾿Αϑηναῖος: cett., οἱ δὲ ἀϑηναῖον M. || ἐπολιτογραφήϑη: &- evan. vel om. Rs, ypa« supra add. m! Vat. 918 || υἱὸς : cett., δὲ ἐπὶ M. || 3 τὴν: supra add. m! Vat. 918 || 58°: debebat πη΄ || ᾿Ολυμπιάδα: 8x supra add. m! Vat. 918 || 3-4 εὑρετὴς... τετραμέτρου: cett., εὑρετῆς ve ἐξαμέτρου M || 4 ὀκταμέτρου: τοῦ praem. Rs || παῖδας: cett., παῖδες Vat. 918 ||

σχὼν: M, φιλεταῖρον δράγματα XXXb

ἔσχεν Rs, om. Vat. 918 || ᾿Αραρότα: cett., ἀραρότουναι, 918 || Φιλέταιρον: M, φιλαίτερον Rs, φιλέτερον Vat. 918 || 5 καὶ: om. M || 6 δράματα: cett., Vat. 918 || αὐτοῦ: M, αὐτῷ RsVat. 918 || 18’: «ταῦτα» add. Cant. || ὁ ud’: codd. Su. AV, νδ΄ GIM, UT ||

142

xxxa.b

a) ᾿Αχαρνῆς, ᾿Ανάγυρος, ᾿Αμφιάρᾶος, Αἰολοσίκων β΄, Βαβυλώνιοι, Βάτραχοι, Γηρυτάδης, Γῆρας, Δαναΐδες, Δαιταλεῖς, Tewpyot, ΔαίδαAog, Δράματα ἣ Νιόβη, ᾿Εκκλησιά-

b) ἅπερ δὲ πεπράχαμεν ᾿Αριστοφάνους δράματα, ταῦτα" ᾿Αχαρνεῖς, Βάτραχοι, Eipnvn, ᾿Εἰκκλησιάζουσαι, Θεσμοφοριάζουσαι, “Irreic, Λυσίστρᾶτος, Νεφέλαι, ”Opvides, Πλοῦ-

ζουσαι, Διόνυσος ναύαγος, Δράματα

τος, Σιφῆρες.

ἢ Κένταυρος, Εἰρήνη, "Hpoec, Θεσμοφοριάζουσαι β΄, “ἱππεῖς, ἹΚώκαλος, Λήμνιαι, Λυσιστράτη 7) Διαλλαγαί, Νεφέλαι β΄, Νῆσοι, “Ολκάδες, "ὌρνιYes,

20

Πολύιδος,

Πελαργοί,

Πλοῦτος

β΄, Προαγών, Ποίησις, Ταγηνισταῖ, Τριφάλης, Τελμησσεῖς, Σφῆκες, Ὧραι, Φοίνισσαι.

a 7 Αχαρνῆς: ἀχαρνῆς M, χαρε Rs, χάρνης Vat. 918 || 'Av&yopoc: M, ἀνάργυρος RsVat. 918 (hic ins. m! ı post y; volebat post alt. p) || 'Auqt&pxoc: sic codd.

(de desinentia

in II non liquet) || 8 Αἰολοσίκων: atoAoc ἢ eixóv codd. (nisi quod ἢ om. Vat. 918) || β΄ : om. II || Βαβυλώνιοι: ex βαβυλόνιος Vat. 918 (m?) || 9 I’npurdöng: M, γυριτάδης RsVat.

918 || Τῆρας: cett., γήρας M || A«vot8ec: cett., δαναϊδὲς Rs || 10 Δαιταλεῖς: sic

codd. || Δαίδαλος: δαιδάλους codd. || 11 Δράματα ἢ Νιόβη: M, 8p., ἣ wó(superscr. B) Rs, om. Vat. 918 (debebat Nioßos; cf. V. XXVIII 67) || ᾿ἘΠκκλησιάζουσαι: MRs(in hoc -oooxt evan.), om. Vat. 918 || 12 Διόνυσος ναύαγος: om. Vat. 918 || ναύαγος: hoc accent. MRs(hic -ai-), ut V. XXVIII 67 (sine accent., ut alibi, II) || 12/13 Δράματα ἢ

Kevraupos: h.l. cett., post δαιδάλους Vat. 918

|| 12 Δράματα:

cett., δράγματα Vat.

918 (ut supra) || 13 Eipáva: «β΄» add. Kaib. (de numero in II non liquet) || 13/14 Θεσμοφοριάζουσαι B’: codd. (de numero in II non liquet) || ‘Irreig: sic codd. (etiam II) || 15 Λήμνιαι; λυσάνται M, δέμνιαι Rs, λίμνιαι Vat. 918 (alt. « m! ex x) (deest in II) || Λυσιστράτη: M, δυσιστράτης Rs, λυσιστράτης Vat. 918 || ἢ: om.

RsVat. 918 (sine altero tit. IT) || 15/16 Au \ayat . . . NTjoou: 8toceot Rs |] 16 Νεφέλαι β΄, Νῆσοι: νεφέλαι Q', νηώ M, νεφέλαι, δύο νῆσσοι Vat. 918 (Νῆσοι (deest in II) || 16/17 ᾿Ολκάδες . . IIoAót8oc: om. Vat. 918 ll 17 IIoXót8og: ποευίδος M. (dicas x vel ἢ ante vo), πολύ Rs (Πολύειδος II) E Πελαργοί: deest in IL || Πλοῦτος B': evan. Rs

(Πλοῦτος α΄ In ) || 18/19 Προαγών . . Τριφάλης: προακπκάλης Rs || post Ποίησις Kaib. add. : deest in II || 19 Τριφάλης : τροφάλης M, προφαλῆς Vat. 918 || 19 Τελμησσεῖς: τελμισεῖς Μ, τελμισσεῖς Rs (-εἴς) Vat. 918; -eig sic codd. (etiam II) || Σφῆκες ... Φοίνισσαι: evan. Rs || 20 Ὧραι:

ὧροι

MVat. 918

(huic tit. in II spatium

est sub

Goí(vocot,

sed nihil ibi

legitur) {{Φοίνισσαι: om. Vat. 918 || b 7 ἅπερ... πεπράχαμεν: quae supersunt; cf. Thes. s.v., col. 1569 AB || 10-11 Avσίστρατος: sic codd. Su. (Λυσιστράτη

Küster)

||

143

XXXc. VITA

ARISTOPHANIS

[6] δὲ ϑαυμαστὸς ᾿Αριστοφάνης ὡς μέν τινες λέγουσιν, ὅτι ᾿Αϑηναῖος ἦν αὐτόχϑων᾽ ἕτεροι δὲ λέγουσιν, ὅτι Ῥόδιος, καὶ ἕτεροι Λίνδιος, ἥτις ὑποτελὴς ἣν τῶν “Ῥοδίων γῇ, ἀφ᾽ ἧς ἕτεροι λέγουσιν ὑποχωρῆσαι τὸν ᾿Αριστοφάνην καὶ ἐλϑεῖν εἰς ' ASfvac κἀκεῖ πολιτογραφηϑῆναι. γέγονε δὲ υἱὸς Φιλίππου.

XXXI.

VITA

ARISTOPHANIS

᾿Αριστοφάνης ὁ κωμῳδιοποιὸς φαλακρὸς ἦν, ὡς αὐτός φησιν Eipnvn. ἐκωμῳδεῖτο δ᾽ ἐπὶ τῷ σκώπτειν μὲν Εὐριπίδην, μιμεῖσϑαι δ᾽ αὐτόν. Κρατῖνος" “τίς δὲ σύ;

κομψός τις ἔροιτο ϑεατής,

“ῬὋπολεπτόλογος, γνωμιδιώςκ»της, εὐριπιδαριστοφανίζων.᾽ καὶ αὐτὸς δ᾽ ἐξομολογεῖται Σκηνὰς καταλαμβανούσαις᾽ χρῶμαι γὰρ αὐτοῦ -- φησί -- τοῦ στόματος τῷ στρογγύλῳ, τοὺς νοὺς δ᾽ ἀγοραίους ἧττον ἢ ᾽κεῖνος ποιῶ. ᾿Αριστώνυμος δ᾽ ἐν ᾿Ηλίῳ ῥιγοῦντι καὶ Σαννυρίων ἐν Γέλωτι τετράδι φασὶν αὐτὸν γενέσϑαι, διότι τὸν βίον κατέτριψεν ἑτέροις πονῶν᾽ οἱ γὰρ τετράδι γεννώμενοι πονοῦντες ἄλλοις καρποῦσϑαι παρέχουσιν, ὡς καὶ Φιλόχορος ἐν τῇ πρώτῃ περὲ ἡμερῶν ἱστορεῖ" ταύτῃ δὲ καὶ “Ηρακλῇ φησι γεννηθῆναι. τρεῖς δ᾽ ἔσχεν υἱούς, Φίλιππον τὸν τοῖς Εὐβούλου δράμασιν ἀγωνισάμενον καὶ ᾿Αραρότα ἰδίοις τε καὶ τοῦ πατρὸς δράμασι διηγωνισμένον καὶ τρίτον, ὃν ᾿Απολλόδωρος μὲν Νικόστρατον καλεῖ, οἱ δὲ περὶ Δικαίαρχον Φιλέταιρον. κατεκλήρωσε δὲ καὶ XXXc XXIXa,

1 τινες: cf. exordium 15 |

Vitarum XXVIII

ἕτεροι: cf. ib. Reg

et XXIXa

||

2 ἕτεροι: οἵ. Vita

1. 16 || 3 ἀφ᾽ ἧς ... εἰς ᾿Αϑήνας:

nova

|| 4 κἀκεῖ

πολιτογραφηϑῆναι: cf. Vila XXX a.b, 2 || XXXI — XIII Db; p. 178 Leeuw.; 227 Cant. || Sch. Plat. Apol. 19C, p. 421 Greene (Arethae) || 1 Εἰρήνῃ: v. 771 || 2 Κρατῖνος: fr. 307 K. et Edm. || 5 Σκηνὰς καταλαμβανούσαις: Ar. fr. 471 K. et Edm. || 8 ᾿Αριστώνυμος: fr. 4 K. (p. 669) et Edm. (p. 488) || Σαννυρίων: fr. 5 K. (p. 794) et Edm. (p. 884); pro Sannyrione affertur Amipsias in Vitis XXVIII 9 et XXIXa 11 || 10 Φιλόχορος: FGrHist 328, 85; cf. etiam loci allati ad Vitam XXVIII 9 || 13 ᾿Απολλόδωρος: FGrHist 244, 75 || 14 Δικαίαρχον: fr. 83 Wehrli? ||

XXXc Barb (post XIIb) Λίνδου Reg) ||

|| sine tit. || 1 ὡς ...

ὅτι: sic || 2 ἥτις: sc. ἡ Λίνδος (τῆς

XXXI 4 ὑπολεπτόλογος: Leeuw., ὑπολεπτολόγος cod. et cett. edd. || γνωμιδιώφε»της: cett. edd., -διώτης cod. et Greene Cant. || 7 ’xeivog: cett. edd. (&x- Leeuw.), κεῖνος

cod. et Greene Cant. || 9 διότι: cett. edd., διὸ cod. et Greene Cant. Jacoby || 11 φησι: cod.

et Greene

Cant.

Jacoby,

Greene (cf. ad Vitam XXXa,

φασι cett. edd.

4) ||

||

14 Φιλέταιρον:

Φιλεταῖρον

cod.

et

144 15

XXXI—

XXXIIa.b

τὴν Αἴγιναν, ὡς Θεογένης φησὶν Ev τῷ περὶ Αἰγίνης. κωμῳδεῖται δέ, «ὅτι» καὶ τὸ τῆς Εἰρήνης κολοσσικὸν ἐξῆρεν ἄγαλμα" Εὔπολις Αὐτολύκῳ, Πλάτων Νίκαις.

XXXIIa. VITA TENOS

TZETZIANA

ED.

I.

APIZTOOANOYX

᾿Αριστοφάνης ὁ κωμῳδοποιὸς Φιλίππου μὲν ἦν παῖς, ᾿Αϑηναῖος εἴτε ᾿Ρόδιος᾽ οἱ μὲν γὰρ Αἰγύπτιον ἔφασαν, οἱ δὲ Καμειρέα᾽ ϑέσει δὲ ᾿Αϑηναῖος" ἐπολιτογραφήϑη «γὰρ» παρ᾽ αὐτοῖς. κωμικός, υἱὸς Φιλίππου, γεγονὼς ἐν τοῖς ἀγῶσι κατὰ τὴν ἐνενηκοστὴν πρώτην ᾿Ολυμπιάδα εὑρετὴς τοῦ τετραμέτρου καὶ ὀκταμέτρου, καὶ παῖδας σχὼν γ΄, ᾿Αραρότα, Φίλιππον, Φιλέταιρον. τινὲς δὲ αὐτὸν ἀπὸ δούλων ἱστορήκασι. τεσσαράκοντα καὶ τέσσαρα λέγεται ποιῆσαι δράματα τὸν ᾿Αριστοφάνην, ὧν τὰ δ΄ ἀμφιβάλλονται ὡς νόϑα, τὰ δὲ τεσσαράκοντα ὡς γνήσια λέγονται εἶναι αὐτοῦ πονήματα.

XXXIIb. VITA IlENOZ

TZETZIANA

ED.

II.

APIXTOOANOYZ

᾿Αριστοφάνης ὁ κωμικὸς τῷ γένει Λίνδιος ἤτοι ἱΡόδιος κατά τινας ἦν, xo

ἑτέρους δὲ ᾿Αϑηναῖος, τῶν δήμων Κυδαϑηναιεύς, Πανδιονίδος φυλῆς, Φιλίππου πατρός,

κατά τινας δὲ Αἰγινήτης.

υἱοὶ τούτου τρεῖς

Φίλιππος,

Νικόστρατος,

15 Θεογένης: FGrHist 300, 2 || 16 Εὔπολις: fr. 54 K. et Edm. || Πλάτων: fr. 81 K. et Edm. || XXXIIa ed. Zach.

p. 583, n. 1

|| 1-6 (ult. ἱστορήκασι) : cf. Vita XXXa

|| 6-8 cf.

Vita XXVIII 66sq. || XXXIIb ed. ex Amb Zach. p. 581, n. 2 ad p. 580 || 1-15 cf. Vita XXVIII || Y Λίνδιος ἥτοι “Ῥόδιος et 3 Αἰγινήτης: cf. XXVIII 23 || 2-3 ᾿Αϑηναῖος ... πατρός:

cf. ib. 1-2 | 3-5 υἱοὶ... δ’: cf. ib. 60-62 et 46-548 |

15 «ὅτι» καὶ: Dd-Db, καὶ «ὅτι» Leeuw. Cant., «διὸ» καὶ Greene || XXXIIa U || 2 Καμειρέα: xoi μειρέα cod. | 3 «γὰρ»: om. cod.

(habet

Zach.);

supplevi ex XXXa | 5 Φιλέταιρον: φιλαίτερον cod. (ut Rs in XXXa) || 6 ἀπὸ: non καὶ ἀπὸ (Zach.) || ἀπὸ δούλων: ut in XXXa; non ἀπόδουλον, ut Su. (XXXb) || 8 πονήματα: non ποιήματα (Zach.) || XXXIIb AmbLut (hic partim) || 2 τῶν δήμων: Amb, τὸν δῆμον Lut || Κυδαϑηναιεύς: κυδαϑηνεύς codd., ut plerique in XXVIII et in X XIXa (non κυδαϑηναιεύς, ut Zach. in Amb) || 3-4 τρεῖς... ὁ ᾿Αραρώς: om. Lut. ||

XXXIIb

Αραρώς: xa) ἑτέρους δὲ δύο, Φίλιππος καὶ ὁ ᾿Αραρώς. ἔγραψε δράματα μδ΄, ὧν ὀβελίζονται δ΄. πρινὴ δὲ τεσσαρακοστοῦ γενέσϑαι τοῦ ἔτους, τῷ νόμῳ λέγειν εἰργόμενος, διὰ Φιλωνίδου καὶ Καλλιστράτου, τῶν ἰδίων ὑποκριτῶν, τὰ ἑαυτοῦ εἰς τὸ θέατρον ἐδίδασκε Opa" διὸ σκώπτοντες αὐτὸν ᾿Αριστώνυμός τε καὶ ᾿Αμει(ωψίας ἔλεγον αὐτὸν κατὰ τὴν παροιμίαν γεννηϑῆναι τετράδι xat 7,

en

145

ε

.

ν

5;

3

\



Z

\

[4

3

t

J

u

Σὰ

7

7

x

»

.

x

\

Se 3

\

M

7

y

L4

,

3

H

\

,

2

!

n

,

"u

*

ἄλλοις πονεῖν, ὡς ἐκεῖνος ὁ "Ηρακλῆς καὶ ὁ Τζέτζης, μὰ τὴν ἀλήϑειαν, τετράδι 2 MESA > J Lud 3 MJ ^ b] > LÁ γεννηϑέντες καὶ ἄλλοις οὐ μόνον πονοῦντες, ἀλλὰ πολλοῖς καὶ ἀχαριστούμενοι,

οὕτω καὶ ᾿Αριστοφάνης πρὸ τοῦ νενομισμένου καιροῦ ἄλλοις ἐπόνει" ἀπὸ δὲ τοῦ δράματος τῶν ἹἹππέων, ὃ κατὰ τοῦ δημαγωγοῦ Κλέωνος ἐγράφη, τοῦ στρατηγικωτάτου καὶ ῥήτορος, αὐτὸς δι’ ἑαυτοῦ ἐπεδείκνυτο, μᾶλλον δὲ ϑυμελυκὸς x

ὑποκριτὴς [3

A

γεγονὼς \

καὶ τὸ Κλέωνος M

M

/

πρόσωπον /

ὑπεκρίνετο, €

J

μίλτον ;

τῷ οἰκείῳ προσώπῳ περιχρισάμενος. ἐπίγραμμα δὲ φέρεται τόδε Πλάτωνος ἐπ᾽ αὐτῷ᾽ αἷ Χάριτες τέμενός τι λαβεῖν, ὅπερ οὐχὶ πεσεῖται, ζητοῦσαι ψυχὴν εὗρον ᾿Αριστοφάνους.

5-7 πρινὴ ... δράματα: cf. sch. Tz Nub. 518a, p. 506, 11--15 (διὰ Καλλ. x. Φιλ. iam XXVIII 8) || 7-9 διὸ... πονεῖν: cf. X XVIII 8-10 |] 9 ὡς... Ἡρακλῆς: cf. loci ad

XXVIII 9 allati || 11-12 ἀπὸ... ἐγράφη et 13-15 αὐτὸς ... περιχρισάμενος: cf. ib. 11-12 et 1554.

p. XLVI

|| 12-13 τοῦδ... ῥήτορος: de Cleone a Tz laudato

|| 16-19 cf. Vita

cf. haec ed. IV 1,

X XIXa, 550 sqq. ||

4 δράματα: δὲ πολλὰ δράματα ὡς Lut, qui post μδ΄ om. àv. . . περιχρισάμενος (5-15) || 5 πρινὴ:

πρὶν



scr. Zach.,

sed πρινὴ Tz scripsisse opinor

|| 7 ϑέατρον: non δρᾶμα

(Zach.) || 8 ᾿Αμει(υψίας : ı super εἰ Amb || 9 &xeivog: per compend. (non ἐκεῖ Zach.) || 14 ϑυμελικὸς : per compend. (non 9ugs£" Zach.) || 17 Apwixdg super hunc v. Amb ||

18 ἐλεγεῖον super hunc v. Amb. ||

146

XXXIII. VITA "TOT

ΣΟΦΩΤΑΤΟΥ͂

TISTPOY

XYNOVIZ

APAMATO2£

᾿Αριστοφάνης ναῖος,

πατρὸς

THOMANA

KAI

AOLCIOQTATOY

TOY

TE

BIOY

YIIOGEXEOX£

KYPIOY

[AAAQ£

ΠΕΡῚ

ὁ Γκωμῳδοποιὸς [awumdrornorös δὲ Φιλίππου,

τὸν

ΘΩΜΑ

APIZTOOCANOYX

δὲ δῆμον

ΚΑΙ

TOY

MA-

THX

TOY

ΑΥ̓ΤΟΥ͂ Reg)

«Ald7 γένει μὲν Av ᾿Αϑη-

Κυδαϑηναῖος,

Πανδιονίδος

φυλῆς.

πάνυ δὲ ὧν εὐφυὴς καὶ ἀγχίνους ἐπὶ τοσοῦτον Ev νέᾳ κομιδὴ τῇ ἡλυκίᾳ Γηὐδοκίungev [εὐδοκίμησεν Cant.2pReg/ ἐν κωμῳδίαις, ὡς οὐ μόνον τοὺς κατ᾽ ,

δὲ

^

3

A

N05

7

3

\

e

αὐτόν, ἀλλὰ καὶ τοὺς πρὸ αὐτοὐὑπερᾶραι" »

,

3

\

M

\

x

>

c



^S

>

.

I4

δὴ

wc

μᾶλλον δὲ οὐδὲ τοῖς =

X

m

-

,

Γ.

38

[4

Γἐπιγινομένοις

rA

Z

Vat.9208 [ἐπιγιγνομένοις) παρῆκεν ὑπερβολήν, ἀλλὰ καὶ τούτους μετὰ πολλοῦ τοῦ περιόντος παρῆλϑεν. Tobxouv [οὐ γὰρ Reg] ἀνεφάνη τις ὕστερον ᾿Αριστοφάνει παραπλήσιος διὰ τοῦτο καὶ παρὰ τοῖς βασκάνοις αὐτοῖς ἀξιοῦται ϑαύματος. δράματα δὲ τέσσαρα πρὸς τοῖς πεντήκοντα γέγραφεν, ἅπαντα εὐμουσίας καὶ χάριτος ἀττικῆς μεστὰ καὶ πείϑοντα τοὺς ἀκούοντας ϑαυμάζειν τε καὶ κροτεῖν. οὕτω δὲ τοῦ τῆς πολιτείας συμφέροντος ἐποιεῖτο λόγον, ὡς μηδένα τῶν ἐπὶ τῆς λαμπρᾶς τύχης μηδέποτε ἀποσχέσϑαι τοῦ σκώπτειν, εἰ ἀδικοῦντος m ἄλλως Reg Hodero Γκακουργοῦντος Reg: ὅϑεν τὴν παρρησίαν αὐτοῦ

XXXIII 1-2

||

3

= XV, p. xxix Db; 230 Cant. πάνυ

...

ἀγχίνους:

cf.

XXVIII

|| 1-2 (ult. φυλῆς): cf. Vita XXVIII 7

||

9 δράματα

...

γέγραφεν:

cf.

XXVIII 66 ||

XXXIII1

VdM9

Vat. 920(editioni Th

affinis) Tr?(VatLh

= g)Ven(m?)Reg (retract.)Ald || complura

=

«; Cant.2 in fine truncat.;

evan. Vat. 920

|| tit. prior: ita

Vat et LhCant.2M9 (nisi quod hi tres κυροῦ), τοῦ... Mayiorpou om. Vd, «ob... κυρίου om. Ald, γένος ἀριστοφάνους V(m?) (cf. Recensiones posteriores a) (evan.

Vat. 920) || τῆς... ὑποϑέσεως: sequitur post XXXIII1.2 Arg. Plut. I Db || tit. alter: praecedit in Reg Vita X XIXa || 1 κωμῳδοποιὸς: κωμωδιποιὸς superscr. do super δι Ven (m?) || 2 δὲ Φιλίππου: evan. Vat. 920 spatio non plura admittente | 4 κατ᾽: cett., μετ᾽ Ven

(m?) || 5 ὑπερᾶραι: ita cett., ὑπερᾷραι Vat (ut desinentia -&v; cf. haec

ed. I 3, 2 p. XLII)

|| 9 τέσσαρα: δ΄ Reg (non δύο, ut Db) || πεντήκοντα : idem falsus

numerus Proleg. III 41 et Reg in Vita XXIXa, ἃ 48 || 11 πολιτείας: cett., παιδείας (in ras.) Vat. 920 || 12 ἐπὶ: cett, ἀπὸ M9 || μηδέποτε: cett, οὐδέποτε LhAld et Dd-Db || εἰ ἀδικοῦντος: cett., ἀδικοῦντας (κοῦντας ante lin. scripto) Vd || 13 ὅϑεν τὴν: ita cuncti, ὅϑεν xal τὴν ex La (v. Recensiones posteriores c) Dd et cett.

edd. ||

XXXIIIl

147

δεδιότες οἱ τοιοῦτοι μετρίους σφᾶς αὐτοὺς παρεῖχον ἀεὶ καὶ τῷ δήμῳ λυσιτε15 λοῦντας. ἔσχε δὲ τρεῖς υἱούς" Φίλιππον, Νικόστρατον, Γκαὶ RegAld ᾿Αραρότα. > H A / a à L € H ἀποϑανόντα δὲ1 οὕτω Πλάτων ἐτίμησεν ἐν3,2 ἐπιγράμματι fjooeAeyelo * αἱ Χάριτες τέμενός τι λαβεῖν, ὅπερ οὐχὶ πεσεῖται, ζητοῦσαι ψυχὴν εὗρον ᾿Αριστοφάνους.

Recensiones

posteriores

Vitae thomanae

a) in scholiis leidensibus (cf. haec ed. 1 3, 2 p. ΓΈΝΟΣ

APIETOQGANOYX

TOY

LXX Vsqq.): ΠΟΙΗΤΟΥ͂

stirps /(LbVa) 1) κωμῳδοποιὸς

γένος

(Lb;

stirps k(Ho) γένει

κωμῳδοποιὸς γένος ||

Va)

(cf infra sub b) et c) || 2) Φιλίππου, τὸν ||

σι

2) Κυδαϑηναῖος || 3) εὐφυὴς καὶ ἀγχίνους ἐν (Lb; Va insuper om. εὐφυὴς καὶ) || 4) εὐδοκίμησεν || ) ὑπεράραι || 5) ) ἐπιγινομένοις || 7) ) οὔκουν ἐνεφάνη (Va; ἐφάνη Lb) (cf. infra sub b) et c) 10) ebuouctac .. . μεστὰ : in his ἀττικοῖς Lb (cf. infra sub b); χάριτος om. Va || 10) πείϑοντα τοὺς ||

20

1

Φιλίππου, τὸν || Κυδαϑηναῖος || εὐφυὴς x. &. ἐπὶ τοσοῦτον ἐν || εὐδοκίμησεν || ὑπεράραι || ἐπιγενομένοις

||

οὔκουν ἀνεφάνη

||

μεστὰ ed. x. x. ἀττικῆς ||

11) τοῦ... λόγον ||

πείϑοντα πάντας τοὺς || ἐποιεῖτο λόγον τοῦ συμφέροντος τῆς πολιτείας ||

12) τῶν ... τύχης ||

τὸν &.T.À. τύχης ὄντα

12) μηδέποτε || 12) ἀπέχεσϑαι (cf. infra sub c) |! 12/13) σκώπτειν ὅϑεν καὶ τὴν (cf. infra sub c) ||

μηδέποτε Ι!

1554. ἔσχε ... ᾿Αραρότα: cf. XXVIII

*

2

,;

M

||

ἀποσχέσϑαι || 3

͵

,

Fe

er) Zu

σκώπτειν εἰ &. ἢ."

60-61

D

ὅϑεν τὴν |]

|| 16-19 ἀποϑανόντα κτλ.: cf. XXIXa,

549 566. ||

15 καὶ ex Ald edd. || 16 ἀποθανόντα: cett., desinentia in compend.

non expressa

Cant. 2 || 17 ante hunc vs. πλάτων M9 ἐπίγραμμα πλάτωνος ἡρωελεγεῖον εἰς τὸν τύμβον

ἀριστοφάνους Reg || λαβεῖν: Ax in fine folii 11 foliis 1Y 2" vacuis relictis Cant. 2, in quo cetera (etiam pars 2) desunt || partem 2 om. Reg, in quo amplior tractatiuncula de eadem materia (Proleg. XI b) praemissa iam erat ||

148

XXXIII

14) σφᾶς παρεῖχον ||

σφᾶς αὐτοὺς παρεῖχον ||

15) Νικόστρατον, ᾿Αραρόταν (sic) || 16) δὲ οὕτω ||

Νικόστρατον καὶ ᾿Αραρότα (cf. supra Reg Ald et infra sub c) || δὲ ἀριστοφάνην οὕτω ||

16) ἐν ἡρωελεγείῳ (cf. infra sub b) et

ἐν ἡρωελεγείῳ

17) ante vs: ἐπίγραμμα 2 πλάτωνος clc ἀριστοφάνην Va ||

nihil ante vs. ||

17) τέμενος ὅπερ (cf. infra sub c), ubi lacuna suppleta) ||

τέμενός τι λαβεῖν ὅπερ ||

25

"

30

||

b) in Ca2: APIZTOOANOYX

BIOS

1 κωμῳδοποιὸς γένος (cf. sub a) et c) || 2 Φιλίππου, τὸν || Κυδαϑηναῖος || 4 ηὐδοκίμησεν || 5 ὑπεράραι || ἐπιγινομένοις || 7 παριόντος || οὔκουν ἐνεφάνη (cf. sub a) et c) || 10 ἀττικοῖς (cf. Lb sub a) || 12 λαμπρᾶς μηδέποτε || 12/13 ἀδικοῦντος αὐτοῦ ἤσϑετο" 69ev τὴν || 15 Νικόστρατον, ᾿Αραρότα || 16 ἐν ἡρωελεγείῳ (cf. sub a) et c) || 23 super hunc vs. στίχος ἡρωελεγεῖος (in hexametro)! |] x«i Χάριτες ||

Pars 2 in Ca2 deest.

C) in rec. mon (Monacensis 137 LaM11(m7)): BIOX

APIZTOOCANOYX

tit. om. MI1 || 1 κωμῳδοποιὸς γένος (cf. sub a) et b) || 2 Φιλίππου, μητρὸς δὲ Ζηνοδώρας, τὸν || Κυδαϑηναῖος (La, κηδαϑηναῖος MonM11): πάνυ; πανδιονίδος φυλῆς mrg. La(m?) || 4 εὐδοκίμησεν (Mon, ηὐδοκίμησεν LaM11) || κατ᾽ (MonM11, κατὰ La) ||

5 ὑπεράρας ἐπιγιγνομένοις || 7 οὔκουν ἐνεφάνη (cf. sub a) et b) || 12 μηδέποτε | ἀπέχεσϑαι (cf. sub a) | ἀδικοῦντα || 13 ὅϑεν καὶ τὴν (cf. sub a) || 14 δεδιότες (MonM11, δεδοικότες La corr. m! ex δεδιετες) || 15 Νικόστρατον καὶ ᾿Αραρότα (cf. sub a); vixöuoyov mrg. La(m?) || 16 ἐν ἡρωελεγείῳ (cf. sub a) et b); ἐπιγράμματι superscr.

La(m?)

|| 17 «i: om. M11

spatio ampliore

|| τέμενος αὑταῖς ὅπερ

(dicas vacuo

fulciens, αὐταῖς M11); τι λαβεῖν mrg. La(m?)

M11) |

Pars 2 in rec. mon deest.

(Mon litteris minoribus αὑταῖς in

relicto), litteris vulgaribus

γ᾽ αὐταῖς (sic) La metrum

(cf. sub a) || πεσεῖται (MonLa,

πεσεῖτε

XXXIII2

149

2. ἰστέον δέ, ὅτι κωμῳδία Γκέκληται Vat.920 [ἐκλήϑη͵) ἀπὸ τοῦ ἐν κώμαις ἄδεσϑαι τὰς κωμωδίας — κώμας δὲ ἐκάλουν οἱ παλαιοὶ τοὺς στενωπούς — ἢ ἀπὸ τοῦ ἐν ταῖς κωμάσεσι τοῦ Διονύσου πρῶτον ἐπινοηϑῆναι Γταυτασὶ [ταυταoiv BAld] ἢ παρὰ τὸ κῶμα, ὁ ὕπνος. φασὶ γάρ, ὡς πρὸ τοῦ εὑρεϑῆναι τοὺς κωμικοὺς ποιητὰς ἀδικούμενοί τινες ὑπό τινων ἀφανῶς ἤρχοντο ἐν Γτῇ B νυκτὶ ἐπὶ τοὺς τῶν ἀδικούντων στενωποὺς βοῶντες “ὁ δεῖνα ἀδικίᾳ χαίρει καὶ τὰ καὶ τὰ πράττει θεῶν ὄντων καὶ νόμων᾽᾽" καὶ τούτων λεγομένων οἱ συνειδότες ἑαυτοῖς ταῦτα σώφρονες ἐγίνοντο τοῦ λοιποῦ. ἐπεὶ οὖν ἄριστα τοῦτο ἔχον ἐδόκει καὶ τῇ πολιτείᾳ συνοῖσον, ἅτε τῆς μὲν ἀδικίας ἐντεῦϑεν παντάπασιν ἀναιρουμένης, δικαιοσύνης δὲ ἀντεισαγομένης καὶ τρόπων χρηστῶν, ἐτάχϑησαν ἐπὶ τοῦτο οἱ κωμικοὶ ποιηταὶ ἐν μέρει παιδιᾶς Γσκώμματά [σκώμματί x Ald τε τῶν ἀδικούντων καὶ διδαχήν, ὧν προσῆκεν, ἐργαζόμενοι. ἤδοντο δὲ αἱ κωμῳδίαι ἐν τοῖς Διονυσιακοῖς ἔαρος ὥρᾳ. »

x

M

?

/

A

3

m

XXXIID

e

M

7

*

M

\

m

e

-

/



d

HP

= XV, p. xxx Db;

2

x

A

8

XVIII

/

Dod

Cant.

M



F

Y

M

7

Li

Pod

e

/

J

^

mM

-4

᾿

Ald

|| 1-4 (ult. ὕπνος) : cf. Et. M. (XVI)

1, 9-13 || 2 κώμας... στενωπούς: ita sine οἱ παλαιοὶ Aphthonius 8, p. 21, 7 Rabe, et ipse Thom. M. κώμας, τοὺς στενωπούς (p. 205, 1); haec etymologiae interpretatio urbem, non rus respiciens, quae iam apud grammaticos latinos invenitur (XXIV

2, 29-32; XXVI s9—513, 30, et a Tzetza traditur (XXIa31 et 145; XXIIb 31), fluxit ex vocis κώμη significatione vicus urbanus (cf. L.-Sc.-J. s.v. ITI), de qua cf.etiam Phot. p. 365 = Su. III 174,1 (xov οἱ πλεῖστοι τὸν στενωπὸν καὶ τὴν olov γειτνίασιν) et Pollux, secundum quem κῶμαι idem valet quod ἀγυιαί (IX 36, II 156, 10 B.), sed στενωπός est 1) στενὴ ὁδός, cui nomen etiam ῥύμη B(3, 1. 22-27) ; de hoc cf. Mosch.

Περὶ oxed. p. 198 sub fin.: στενωπός, ἣ κοινῶς ῥύμη (occurrit e.g. N.T. Luc. 14, 21) || 4-12 φασὶ ... ἐργαζόμενοι: cf. Proleg. IV 1—11

||

XXXIII2 Vat. 920 Tr*(VatLh = «a; VdM9 = B; non in Cant.2)Ven(m?) Ald || haec pars a praecedenti seiungitur linea vacua relicta in Vat. 920, sed in cett. aut nullo aut parvo discrimine (initiali maiore vel brevissimo spatio) separatur || 1 δέ:

om. Ald et edd. || ἀπὸ: cett.,

ἢ ἀπὸ Ven(m?)

|| 2 κώμας: cett., κωμωδίας (inde a 98

in ras.) Vat. 920 || 2 στενωπούς: cett., στενοπούς Lh h.l. || 3 tauraol(v):evan. Vat. 920 ||

6 στενωποὺς: cett., στενοποὺς Vat. 920 (evan. 1. 2) || 7 καὶ τά: om. Vat. 920 || 8 ἔχον: cett,

ἔχειν

M9

|| 9 Zvreüdev:

cett,

τῆς

&vreüdev

Vat.

920

||

10

ἀναιρουμένης:

cett., ἀναιρουμένοις Vd, ἀναιρουμένκε compendio incerto Ven(m?) || ἀντεισαγομένης : ita cuncti (sed compendio finali incerto, ut supra, Ven(m?)), non ἀντεσαγομένης, ut Dd-Db || 11 τοῦτο: cett., τούτω M29 || κωμικοὶ: cett., κωμῳδοὶ Vat. 920 || 12 διδαχήν: cett., δ[ῃαδοχὴν Vat. 920 || ἐργαζόμενοι: cett., ἐνεργαζόμενοι Ven(m?) ||

150

XXXIII2

Recensio

posterior Vitae thomanae 2

in scholiis leidensibus (deest in Ca2 et mon): post Arg. Plut. I Db (in Lb sub ultimis eius verbis ἐπιγράφεται... ᾿Αριστοφάνους ΤἩλοῦτος (cf. 1. 26sq. Db), quae post Ind. Pers. Pit. separatim addita sunt ceteris sub parte 1 praecedentibus; in Va et in Ho, qui verba ἐπιγράφεται κτλ. omittunt, sub ceteris ante Ind. Pers. Plut.). stirps /(LbVa) κωμῳδία δὲ ἐκλήϑη ἀπὸ τοῦ ἐν κώμαις ἄδεσϑαι. κώμας δὲ οἱ παλαιοὶ ἐκάλουν τοὺς

(Lb, τὰς Va)

στενωπούς (2) (non plura).

stirps k(Ho) ἰστέον δέ, ὅτι κωμῳδία ἐκλήϑη (1) (4) ἀπὸ τοῦ κῶμος (sic etiam m in Anon. Cram. (XIb) 40), ὁ ὕπνος καὶ τοῦ 087, ὅτι πρὸ τῶν κωμυκῶν ποιητῶν ἀδικούμενοί τινες ὑπὸ τῶν δυνατωτέρων αὐτῶν ἤρχοντο εἰς τοὺς στενωποὺς καὶ ἀγέλας τῶν ἀδικούντων καὶ ἐβόων ἰσχυρᾷ τῇ φωνῇ ὁ δεῖνα ἠδίκησέ με ϑεῶν ὄντων καὶ νόμων᾽᾽" καὶ τούτων λεγομένων συνειδότες ἑαυτοῖς οἱ ἀδικοῦντες ταῦτα ἀφανεῖς ἐγένοντο τοῦ λοιποῦ. ἐπεὶ οὖν ἄριστα τοῦτο ἔχον ἐδόκει καὶ τῇ πολιτεία συμφέρον, ἅτε τῆς ἀδικίας ἐντεῦϑεν ἀναιρουμένης καὶ τῆς δικαιοσύνης ἀντεισαγομένης, ἐτάχϑησαν ἐπὶ τοῦτο οἱ κωμικοὶ ποιηταὶ ἐν μέρει παιδιᾶς σκώμματα τῶν ἀδικούντων καὶ διδαχήν, οἷς προσῆκεν, ἐργαζόμενοι (12) (non plura). notabiliter addita vel mutata diduc3

,

=

10

^

3

LA

--τ,

te

Ὁ“

Σ

20

tis litteris ||

Z



3

Hd

J

^t

L4

m

»

-

2

x

INDICES Nomina propria (etiam adiectiva), quae propter indolem peculiarem pro vocibus

artium

habenda

sunt,

velut

ἑλληνυκός

dialectum

designans, in III

recepi. Voces ab auctoribus citatis adhibitas omisi. In Ps. Andronici (XXIII) locis ex XXIIc, XVIIIa, Su. sumptis eastantum voces recepi, quae ab exemplorum discrepant; eas his cancellis () saepsi.

PARS

GRAECA INDEXI

AUCTORES

ἄδηλοι ποιηταί (v. et. κωμικοί) Αἰσχύλος ᾿Αλκαῖος epigrammatogr. ᾿Αμειψίας ᾿Απολλόδωρος

gramm.

᾿Αριστοτέλης

᾿Αριστοφάνης

CITATI

XVIIIa 45; XXb 6; XXIXbß Ag. 177sq. XIau 41 XXlIa 160 $. 47659. Edm. XXVIII 9; XXIXa 11; XXXIIb 8 XXXI 13 ΧΊΑΙ 17-23; sch. ad 19; 34;

XI Xa 21

(locus non extat) Ach. ösg. XXVIII 18; 377sq. XXVIII 31; 377-380 X XIXa 21; 404 e.a. VI7; XIb 74; 000 XIXa 33; Eq.507sq. VII 9; Nub.144sqq. VI

10;

XIb

77;

228

e.a.

VI

7;

XIb 74; 688sqq. VI 3; Pax ?02sq. III 22; 771 XXXI 1; Pliut.i4 XIV2 sch. ad 18; Ran.101 Xex 3;

494sqq. VI 12, 13; XIb 79, 80; 686sg. XXVIII 42; XXIXa 30; 1156sg. VI 4; XIb 70; Vesp.15—19 Xlaı

᾿Αριστώνυμος ἀρχαῖοι,

οἱ

72;

57

XXa

10;

10938sq.

XXVIII 34; XXIXa 26; fr.471 Edm. XXXI 6; fr.588 Edm. XXVIII 63; XXIXa 40 fr.4 Edm. XXVIII 9; XXIXa 10; XXXI 8; XXXIIb 7 XVIIId 1

Γρηγόριος Naz.

Xlaır 43

Διαϑήκη, N καινή Δικαίαρχος

XIaıı 126 ΧΧΧΙῚ 14

154

INDEX

Διόδωρος

epigrammatogr.

Διονύσιος gramm.

XXIXba Isq. Xlaı

111,

119; τ 53; XIc 60; XXIc

sch. ad 148 (ὁ ᾿Αλωκιαρνασεύς) Δράκων

(Χάρων 9)

XIXa

25

᾿Εχκφαντίδης ᾿Εμπεδοχκλῆς ἐξηγησάμενοι τραγικὰς βίβλους, οἱ ἐξήγησις τοῦ Λυκόφρονος, ἣ ἐξηγούμενοι Εὐριπίδην καὶ Σοφοκλέα Εὐκλείδης

]r.2 Edm.

XXa

12

Εὔπολις

Εὐριπίδης

fr.ó4 Edm. XXXI 16; fr.244 Edm. XXa 3 Alc.182 XIa133; Hipp.120 X XIc 56, 112; Or.140 X XIc 41, 108; Phoen.261 X XIc 139

“Hpösorog

XIai

Ἡρωδιανός

(excerpta) XVIIId 3 (ὁ τεχνικός)

Θεογένης

XXXI

Xlaı 115 Xlaı 151 XXIIc 3. A XIa sch. ad 113, 1.1. XIar 111,119; 1153; XIc60; XXIc3, 39, sch. ad 39, 43, sch. ad 43, 53, 61, sch. ad 61, 89, 94, 114 (oörog,)

127, 133, 134, sch. ad 134 (bis), 147

Κράτης

gramm.

44—49;

50-54;

54-58;

58-59;

15

Κρατῖνος χκωμιροί

XIar 111, 119; II 53; XIc XXlIc 147 fr.307 Edm. XXXI2 fv-$.962,27 Edm.V16; XIb 73; 15.28 VI 8; XIb 75

Λυκόφρων

Al.2

Μένανδρος μετρικοί, οἱ Μυρτίλος

fr.886,1 K. XIax 31 XIV1 22 fr.1-3 Edm. X Xa. 2

“Ὅμηρος

A

Xlla 7; 1080 XIat

60;

143

576 XIb 26; XVIIIa 30; B 468 XXIIb 5; B 804 Xlaı 12; Q 348

INDEX

155

Xlaı 37;

2 476 ib. 67;

α 2lösg.

XXVIII 27; XXIXa 18; XIar 67; x279 Xlaı 37; Xlaı 43; v 337 XIarr 67

᾿Ορφεύς

XIV2 27

πάλαι,

ol

πάλαιοι,

οἱ

,

XIV2 1, 24 XIar 124; XIc 77; XVI1 3; XI Xa 28, 39; XIXb 2; XXIb 32 (ἅπας πα-



λαιός); XXXIII παροιμίαι

II

Πλάτων Πλάτων

com. philos.

Σαννυρίων Σόλων Σουσαρίων

XIXa

8

$.2Edm. XIar83; 13; XXIa

ἐξηγούμενοι

e

v. ἐξήγησις

Φιλόχορος ν. Δράκων

XXXI

17;

24

ὁ v. ΗἩρωδιανός

Τζέτζης

11;

17

fr.ó Edm. XXXI

XI Xa

τεχνικός,

XXIXa

epigr.14 D. XXIXa 52; XXXIIb XXXIII

σχόλια ν. ἐξηγησάμενοι,

2

4; XXVIII 10; XXXIIb 8 fr.81 Edm. XXXI 22

,

Χάρων

x 272 x 259

10

XIb21 ; XVIIIa22; sch. ad 81

156

INDEX NOMINA

PROPRIA

II

(ETIAM

ADIECTIVA)

Α ᾿Αϑῆναι ᾿Αϑηναῖος

᾿Αϑηνησι(ν) ᾿Αϑυηνόδωρος Αἴγινα Αἰγινήτης Αἰγύπτιος " Au! AloAoctxov drama Αἴολος

Αἰσχύλος Αἰτωλός

᾿Αλεξάνδρα ᾿Αλεξάνδρεια

37;

v. Λυκόφρων Magnus Aetolus

᾿Αλκαῖος lyr. Ἄλκηστις drama ᾿Αλκιβιάδης ᾿Αλκμάν ᾿Ανακρέων ᾿Ανανίας

᾿Ανδρόνωκος ᾿Αντίμαχος ᾿Αντιφάνης ᾿Απολλόδωρος ᾿Απολλόδωρος

V. ᾿Αριστοφάνης I 28 III 24; XXIa 89; XXIIb XXIIc 15 XIar 1; II 1, 23; XIc ]

drama

᾿Αλέξανδρος ᾿Αλέξανδρος "Adels

114: XVIIIa 4; XXIlal 5; XXXc4 13; III 4; Xlaı 148; τ 28; XIb 26; XIc 21, 25; XVIIIa 29; XVIIIb3 13; XIXa21; XXVIII I, 21, 37, 47, XXIXa 32, d2, 34; XXXab 2; XXXc 1; XXXIIa 1, 2; XXXIIb 2; XXXIIII 1 XIb 4; XVI)! 14; XVIIIa 31; XIXa 25 XIc sch. ad 25 XXXI 15 XXVIII 23, 25; XXXIIb 3 XXXab 1; XXXIla 2 II 11; Xlaı 81; XIc 85

archon poé&ta

Xlaı 8; XIc 6 V 3; XIb 51 XIar 1, 6; II 1, 23; XIc 1, 3, 18 III 58 XXIa 20; XXIIb 14; (XXIII 4) V. Εὐριπίδης Xlar 88, 93, 97; XIc 30, 31, 36, 38 XXIa 20; XXIIb 14; (XXIII 4) XXIa 20; XXIIa2 16; XXIIb 13; XXIIc 12 XXIIa2 14; XXIIb 19 XXIII (tit.) XXIa 173; XXIIb 4; XXIIc 22 III 46, 47 III 33 III 54

INDEX

157

᾿Απολλώνιος

XIar

᾿Αραρώς

XXVIII 61, 62; XXIXa 37;

10; XIc 26

XXXab4; XXXI 12; XXXIIa XXXIIb 4 (bis); XXXIIII 15

ἀριστάρχειος

XXllal

᾿Αρίσταρχος

Xlaı

᾿Αριστοτέλης

XIc 19,22; XXIIal 12, 16 Xlar 15 (ὁ ἐκ ὥταγείρων),

᾿Αριστοφάνης

(v.

et. κωμικός,

dramata

6)

8,

13 12,

6,

XXXIIa

Αἰολοσίκεων ᾿Αχαρνῆς Βαβυλώνιοι Βάτραχοι Εἰρήνη "Inns Κώκαλος Ναύαγος (sic) Νεφέλαι Νῇσοι Níofoc Πλοῦτος *)

147,

150;

II

32,

33

36;

(ὁ

πανδαήῆς); XIc 28; XXIIal 18, 23 I 2, 12, 22, 27, 30; II 3, 14; III 13; IV 16; V21; Xc 1; XIai (tit.), 99; XIb 2, 36, 65; XIc 40; XIV2 sch. ad tit., ad 34; XVIIIa 2, 41; XVIIIbIg 4; b4 4; XXb |]; XXIa 84; XXIIb 39; XXIIc 14; XXVIII 1, 15, 20, 48, 58; XXIXa 1, 34; XXIXbe (tit.); XXIXbp !; XXXab 1; XXXc 1, 3; XXXI 1; XXXlla 1, 7; XXXIIb ], 11; XXXIIII 1,8 III 41; XXVIII 66; XXIXa 47;

XXXab dramata dubia

5;

a 7sqq., 6;

XXXII

b

8sqq.; b 4

XXVIII 66; XXIXa 48 (s et d); XXXIIa 7; XXXIIb 5 I 22, 30*) XIXa 31 XXVIII 21 XVIIIb3 5 XXXI 16 XXVIII 12, 17; XXIXa 14; XXXIIb 12 XXVIII 6, 54; XXIXa 7 XXVIII 67 XXVIII 48; XXIXa 35 XXVIII 67 XXVIII 67 V 24; XXVIII 56, 61: XXIXa 36

ubi versus nomine dramatis addito citatur, v. Ind. I

158

INDEX

Ποίησις origo

᾿Αρίων ᾿Αρχίλοχος "ΆΑρχιππος ᾿Ασκραῖος

᾿Αττυκή ἀττικός,

᾿Αττυκός

᾿Αφροδίτη ᾿Αχαιός ᾿Αχαρνῆς drama

XXVIII 67 III 36; XXVIII 1sqq.; XXIXa 2sqq.; XXXab XXXc 1sqq.; XXXI 14; XXXIla 1sqq.; XXXIIb XXXIIII 1sqq. XIXa 24; XXIIb 16, 38 II

1;

XXIa

158;

1sqq.; 1sqq.;

XXIIa2

14;

XXIIb 20 XXVIII 67 XXIIc 23 III 21; V 12; XIar 100; XIb 58 IX

6; XIar 101; mnm 45; XVII 6; XXlIa 26, 28, 39, 123; XXIb 70;

XXXIIII 10 XIar 41 XXIIb 38 V. ᾿Αριστοφάνης

XXlIa 150, 152 XXIa 19; XXIIb

βαχχικός, --όν Βακχυλίδης Βάπται drama Βάτραχοι drama

V. ᾿Αριστοφάνης

Γοργώ Γυναυρεῶν κατάλογος

Xlaı 40 v. Hesiodus

Δάμων

III 55

Δημήτηρ

XVII

11

Δημήτριος Phalereus Δημήτριος Triclinius Δημοσϑένης

XIar

6; XIc 4

v.

Εὔπολις

V. Τρωΐζίνιος III 49

13; (XXIII 4)

INDEX

Δίδυμος Διονύσια,

τά

Διονυσιακά, τά Διονύσιος tyrannus Διόνυσος

Διοπείϑης Διότιμος archon Δίφιλος

ἑβραῖος, “Ἑβραῖοι ἑβραΐς Εἰρήνη drama ᾿Ελεγεῖαι Solonis ἑλλάς

159

Xlar 9; XIc 26 Xlaı 80; XIXa 10 XXXIII2 13 XXVIII 47; X XIXa 33 VI 13; XIan 74; XIb 80; XIc 58; XVII 11; XVII 7; XVIIIb3 5, 7; XXIa 40,118, 145, 152; XXIIb 10, 11; XXXIII2 3 III 57 III 38 ΠῚ 54, 61

Xlaı

17, 21;

XIc

12,

16

XIari 20

V. ᾿Αριστοφάνης XIXa 24 XIarr 20; XIc

15, 17

“Ἕλληνες ἑλληνίς ᾿Επικόγκυλος ᾿Επίχαρμος ᾿Ερατοσϑένης “Ἑρμιονεύς “Ἕρμιππος Εὐβουλίδης Εὔβουλος

XIc

Εὔπολις

I 3,

Εὐριπίδης

IV 17; XIar 88, 98; XIb 37; XIc 30, 39; XVIIIa 41; XXb3,4; XXla 83; XXIIb 39; XXIIc 14; XXVIII 4; XXIXa 6 I 18, 19 III 37, 39; XIar 33, 35, 155; XIc 55; XXlIa 90, sch. ad 113, 1.5; XXIIb 38; XXIIc 16; XXXI2 XIar 152; II 60; XIc 46; X XIa sch. ad 113, 1.2 X XIc sch. ad 112

Βάπται

"Ἄλχηστις “Ἱππόλυτος

11,

14

XIar 17, 22 XIar 148; i1 27; XIc 25 III 12, 14; XVIIIb3 13 Xlaı 5, 7; τὶ 13, 14; XIc XXIIb 17 XXlIa 84 XIc sch. ad 60 XXXI 12 12,

18;

II 8,

16,

17;

10

III

13, 33;

160

INDEX

"Opeormg

XIar 152; τι 60; XIc 46; XXIa ad 113, 1.2

Συλεύς

XIar1 63sqq.

sch.

᾿Εφέσιος

XIar

Ζεύς

XXlIa 154; XXIIb 12 XIai 8, 11, 146, 149; r1 1, 3, 24, 26, 31, 32, 33, 36; XIc 19, 22;

Ζηνόδοτος

11; τ 2, 24

XXIlal

Ζηνοδώρα Ζώπυρος

XXXIII XIar

᾿Ηλέκτρα drama “Ἡλιόδωρος Ἡρακλεώτης Ἡρακλῆς

“Ηρωδιανός “Ἡσίοδος

Ἡφαιστίων

Θεόδωρος archon Θεόπομπος com. Θέσπις

Θεσσαλία Θησεύς Θωμᾶς ὁ Μάγιστρος

"IBuxoc ᾿Ιουλιανός

Ἵππῆς

drama

“Ἱππόλυτος

“Ἱππῶναξ "Tov

drama

(--ὠ-"

13

app. c) ad 2

148; 11 28; XIc 24

v. Σοφοκλῆς XIar 145, 151; τὶ 33 XIar 149; 11 28; XIc 24 VI 12; Xlanu 62; XIb 79, 80; XIc 48; XVIIIb3 6,8; XXXI 11; XXXIIb 9 XlIaı 10; XIc 27 XXIa 172; XXIIb 4; XXIIc 23 XIII (tit.)

III 29 XIII 1 XVIIIb3 12; XIXa XXIIb 38 III 48 XXlc

26; XXIa

89;

55

XXXIIII

(tit.)

XXIa 20; XXIIb 13; (XXIII 4) XVIIId 5, 8 V. ᾿Αριστοφάνης v. Εὐριπίδης XXIa 159; XXIIa2 15; XXIIb 20 XXIIb 38

INDEX

Καλλίμαχος Καλλίστρατος Καλλίστρατος

XIar 5, 6; πὶ 11, 14; XIc 9, 10

gramm. histrio

Καμειρεύς Κλεομένης Κλέων Κολοφώνιος Κορδυλίων Κόριννα Κόρινθος Κράτης com. Κρατῖνος

᾿Οδυσσεῖς Κροτωνιάτης Κυδαϑηναῖος

(sic)

Κυϑύριος Κώκαλος

drama

κωμικός,

ὁ (sc. Aristophanes)

Λακεδαιμόνιοι Λαμψακηνός Λάρισσα Λάσσος (sic) Λευκίππη Λήναιον Λίνδιος Λίνδος

XIa1 app. ad 5 III 38; Xc 1, 2; XXVIII 8; XXIXa 9; XXXIIb 6 XXIIc 23; XXXab 1; XXXIla 2 XlIaı 40 XXb 1; XXVIII 11,30; XXIXa 13; XXXIIb 12, 14 XXIIc 22

XIc sch. ad 25

Κυδαϑηναιεύς

e

161

XXlIa 19; XXIIb 14 XXIIb 16 III 12, 26, 30; VIII 4 I 3, 12, 30, 51; IL 1, 15, 16; III 12, 20, 27, 34; V 15; Xlaı 98; XIb 2, 37, 61; XIc 39; XVIIIa 2, 40; XXIa sch. ad 17, 83; XXIIb 39; XXVIII 4; XXIXa 6 I 30, 51 XIar 149; 11 28; XIc 24 XXXIII! 2 XXVIII 2; XXIXa s3, d3; XXXIIb 2 XXIa 155; XXIIb 15

V. ᾿Αριστοφάνης Xep 1

III 20 XIXa 25 III 48 XXIIb 16 XXlIc sch. ad 83 III 6 XXIXa 16; XXXab 1; XXXIIb 1 XXVIII 23; XXIXa 16

XXXc

2;

162

INDEX

Λυκόφρων

Xlaı 1, 6; ıı 1, 3, 24; Xlc 1, 2, 18; XXIIb 45; XXIIc 3 XXIa 138; XXIIa2 29; XXIIb 44; XXIIc 13

᾿Αλεξάνδρα

Μάγνης

III 12, 18 I 61, 62 Xlaı 79; X Xa 6, 8, 15 X XIa sch. ad 81, 1.9 XlIaı sch. ad 84; XIXa 15 I64; III 54, 57, 61; IV 17; XlIaı 104; XIb 1, 38; XIc 43; XVIIIa 1, 44; XVIIIb18 4; b4 4; XXIa 87; XXIIb 40; XXVIII 6, 51, 55; XXIXa 8 XIXa 24; XXIIb 16 XXlIa 90 XIar 61

Μακεδόνες

Μεγαρεύς μεγαρικός Μεγαρίς Μένανδρος

Μηϑυμναῖος Μνήσαρχος Μοῦσα

Ναύαγος (sic) drama Νεφέλαι drama Νῆσοι drama Νικόστρατος drama

14;

[1]

Νίοβος

V. ᾿Δριστοφάνης V. ᾿Αριστοφάνης V. ᾿Αριστοφάνης XXVIII 60; XXIXa 45; XXXI XXXIIb 3; XXXIIII 15 V. ᾿Αριστοφάνης

παν

VI 12, 13; XIb 79, 80

ας

᾿᾽Οδύσσεια ᾿Οδυσσεῖς

ὁμήρειος ὁμηρυκός

“Ὅμηρος

drama

I52 v. Κρατῖνος Xlar 4, 25 XIan 30; XIc 20 I 48, 52; XlIaı 144,

145,

148,

157;

II 35, 38; XIIa 5; XXIa 95, 172;

INDEX

163

XXllal 1, 5, 14, 16, XXIIb 4; XXIIc 22 ᾿Ονομάκριτος ᾿᾽Ορέστης heros ᾿Ορέστης drama ᾿Ορφεύς Crotoniata

Παλαμήδης Πανδιονίς Πανύασις,

ἄνυσις

Πάριος

Πειϑώ Πείσανδρος Πεισίστρατος

Xlaı

dramata philos.

Πλατώνιος Πλαῦτος

148; ıı 28; XIc 25

XXlIa 67 XXVIII 2; XXXIIII XXla 172; (Πάνωσις XXlIa 158 XIar 41, 60 XXIa 173;

XXIXa d4; XXXIIb 2; 2 XXIIb 4; XXIIc 22; XXIII 26)

XXIIb

40;

XVIIIa

XIar

Πλοῦτος

V. ᾿Δριστοφάνης V. ᾿Αριστοφάνης

Ποίησις drama Πολύμνια Πολυφράδμων Πορφύριος Ποσείδιππος

com.

Πρατίνας (-ττοῦ Πρόκλος Πτολεμαῖοι

42;

XXIIb 39 (XXIII 12-17) XXVIII 46; XXIXa 33 I (tit.); II (tit.) XXIII 18, 20

Πλούταρχος drama

4;

XXIIc

22

145, 147; τι 27, 29, 35; XIc 20,

23; XXIIal 4, 16, 19 V 4; XIb 52 XXVIII 45, 46; XXIXa 32 XVIIId 4 XXlIa 19; XXIIb 13; XXIIc 11 IV 17; VIII 5; Xlaı 99; XIb 37; XIc

Πλάτων

20;

XXlIa 67 v. Εὐριπίδης XIar 149; i1 29; XIc 24

Xlaı

Πελοποννησιακά, τά Πέρσαι Πέτρος apostolus Πίνδαρος Πλάτων com.

19,

13; XIc 27

Xlaı 41, 60

III 32 Xlaı

13; XIc 27

III 54 XXIa 92; XXIIb 4I Xlaı

13; XIc 28

Xlaı 14

XXlIa

84;

164

INDEX

Πτολεμαῖος Πτολεμαῖος Πτολεμαῖος

Ascalonita Cythereius Philadelphus

“Ῥῆσος “Ῥόδιος

“Ῥωμαῖοι

Σιαννυρίων Σαπφώ Σεμέλη Σικελία Σιμωνίδης Σινωπεύς

Σμύρνα Σόλων

Σιουσαρίων

Σοφοκλῆς

᾿Ηλέκτρα Στέφανος Στησίχορος Στράττις Σιτρεψιάδης Συλεύς

Συρακόσιος Σωκράτης

XlIaı 10; XIc 27 XIar 11/12 Xlaı 2, 150; π XlIc 1, 4, 23

2,

4,

16,

26,

3i;

XXlIa 67 XXVIII 23; XXIXa 15, 16; XXXab1; XXXc2,3; XXXIla 1; XXXIIb I XXIII 18

V 13 XIar 39, 44, sch. ad 44; XXIa 19; XXIIb 14; (XXIII 5) XXIa 154; XXIIb 12 III 32; XVIIIb3 13; XXb 5 XXIa 21; XXIIb 14; (XXIII 4) III 61 III 62 XXIIal 4 III 1; XIar 79; XIb 18, 59; XVIIIa 19; XVIIIb3 14; XIXa 9; XXa 7; XXIa 81, sch. ad 81, 1.1, 1.7 XIV2 sch. ad tit, sch. ad 34; X XIa 89, 91, sch. ad 147; XXIIb 37; XXIIc 16 XIa1 153; ıı 60; XIc 46; XXIa sch. ad 113, 1. 2 III 46, 47, 52 XXIa 21; XXIIb 13; XXIlc 11 VIII2 VI 10; XIb 77 XIarr 63; XIc 48 III 14, 55 III 39; XXVIII 48; XXIXa 35

INDEX

Τάρταρος Τερέντιος Τζέτζης, "Io.

165

XIan 81; XIc 85 XXIII 18, 19, 20 (v. et Caecius)

XIar (tit.), 115; XXIa

(tit.);

XXIb (tit.), 51, 59, sch. ad 59,1. 1; XXIc 152, sch. ad 155; XX XIIb 9 Τζέτζης,

XXIIc 2 (ἀδελφός)

"Io.

Τηλεκλείδης Τήλεφος Τιτανόπανες

VIII 6 XXIa

drama

Τρυκλίνιος Τριποδίσκη Τριποδίσκιος Τρύφων

Φαληρεύς Φερεκράτης Φιλέταιρος Φιλήμων

Φιλῖνος

Φιλιππίδης Φίλιππος pater Aristophanis

Φίλιππος filius Aristophanis

Φιλιστίων Φιλόκλης archon Φιλοκτήτης Φιλόξενος

Φιλωνίδης

132

v. Μυρτίλος XIVI (tt.); 2 (tit.) XIa1 sch. ad 84; XIXa 15; XXla sch. ad 81,1. 8 Xlaı 79; XXIa sch. ad 81,1. 8 Xlaı 10; XIc 26

XlIarr 6; XIc 4 III 12, 29; VIII 3; XIar 99; XIc 40; XXIa 83; XXIIb 4C; XXIIc 14 XXXab 4; XXXI 14; XXXlIIa 5 Ill 54, 55; XIlar 104; XIc 43; XXIa 87; XXIIb 40; XXVIII 6, 50; XXIXa 8 Xlaı 79 III 54 III 36; XXVIII 1, 25; XXIXa s2, d3; XXXab 2; XXXc 4; XXXIIa 1, 3; XXXIIb 2; XXXIIII 2 XXVIII €0, 61; XXIXa 37, 38, 45; XXXab4; XXXI 12; XXXlIlIa 5; XXXIIb 3, 4; XXXIIII 15 XXIIb 40 III 59 XXlIa 132 XXIa 155; XXIIb 15 III 40; Xc 1, 2; XXVIII 8; XXIXa 9; XXXIIb 6

166

INDEX

XXl]Ia 67 III 12, 32, 34; VIII 7 XXla 89; XXIIb 38

Φοῖνιξ

Φρύνιχος Φρύνιχος

com. trag.

XIar 1; 11 1; XIc ] XIar 42, 60 XXIIb 17 III 51 XVIIId 8, 10

Χαλκιδεύς

Χάρις Xavpivoc

(sic)

Χίος

Χριστός

INDEX VOCES

ARTIUM

ET

III

AD RES TRACTATAS ALIAE SELECTAE

PERTINENTES;

Α ἄγγελος

XIair 95; XIc 99; 128,

ἀγέλη ἀγερωχία ἀγνωστοφανῶς ἀγορά ἀγοραῖος ἄγροικος

ἀγρός ἀγρότης ἀγυιά ἀγυιαῖος ἀγυιᾶτις ἀγυρτρίς ἀγχίνους ἄγω

ἀγωγὴ ἀγών ἀγωνίζομαι ἀδιάφορος (SC. συλλαβή) ἀδικίαις χαίροντες

X XIc 95, 102, 123,

163

XXXIII2 app. ad d. 7 XXlIa 68 XXlIa 45 IV 8 XlIaı 66 XIb 13 Xa 2; Xlaı 126; τὶ 84, 85; XIc 73, 88, 89; XVII 14; XXla 117; XXIb 37 XXla 51, 127 XIb 6; XVII 15; XVIIIa 5 XXVI 12 XlIai1 66 Xlaı 67 XXXIIII 3 XXIb 22 XXVIII 3; XXIXa 5 XXXab 3; XXXIIa 3 XXVIII 11; XXXI 12 XIII

7,

XIb 25

18, 22, 39, 66

INDEX

ἀδολεσχία ἀδύνατος 3

[4

ἄδω »

ἀειδούριον ἄϑροισμα αἰϑέριος αἰϑεροβάμων αἰνιγματώδης αἰολικός

ἀκατάληκτος ἀκίνδυνος

ἀκολουθία ἄκρατος ἀκωλύτως ἀλαζών

ἀληϑῆς ἀλληγορέω ἀλληγορία ἀλληγορικός ἄλφα ἀμαϑῶς ἁμαρτάνοντες ἁμάρτημα ἀμφιβάλλω ἀμετάβολος

ἀμιγῆς

ἀμφίβραχυς ἀναγνωρισμός ἀναγράφω ἀνάκτορον

167 VI 5; XIb 71; XV 16 XV 23 XVI2 1; XVII 5; XVIIIbl« XXIb 86, 89, 90; XXIc 13, 117, 141; XXIIb 7; XXIIc XXVI 16; XXXIII2 12 XIar 118 XlIaıı 98; XIc 101 XIar 15, 34, 144; r1 42, 111 XIarr 38 (XXIII 11, 17)/adv. IV 14; XIb 32, 35; XVIIIa 34, 35, 38 XIII 21 XIII 6sqq.; XIVI 6, 13, 15, 20 XXIV2 26,41; XXVI s8 XV 28 X XIa sch. ad 113, 1.7 XIb 18 XV 39 III 9; V 25 XXIIa2 1 IX 3 XXIIa2 4; XXIIb 2; XXIIc 17, XXIIal 19 XIV2

3; 60, 11;

30,

ZO

19

I 13; IL 5 XV 33 XXIXa d48; XXXlIla 7 XIV2 20 XIar 11, 62; XIc 9, 47; XXIa ad 113, 1. 7 XV2 XXlIc 97 XXIc 118, 123, 129, 173 XV 9 Xlaıı 63; XIc 49 XIII 9, 38 XVIIIb2 8; b3 9; XXVIII 55 XXIXa 45 XIarr 10, 82; XIc 8, 86

sch.

168

INDEX

ἀναλογία ἀναμάττομαι ἀναπαιστικός ἀνάπαιστος

ἀνάπαιστοι parabaseos ἀναπλήρωσις ἀνασκιρτάω ἀναστροφῆ ἀναφέρω ἀναφϑέγγομαι 3

/

ἀνεπικαλύπτως

ἀνήκουστος

ἀνήρ ἀνορϑόω ἀνόρϑωσις 3



&voy, ἀντεισάγω ἀντεπίρρημα

ἀντιδιαστολή ἀντιλέγω ἀντισπαστικός 3

/

ἀντιστρέφω, -ομαι ἀντιστροφὴ ἀντιστροφικός ἀντίστροφος

ἀντιφορτίζομαι ἀντοῳδήῇ ἀντῳδή 2

>

,

[A

ἀνωνυμί

IX 1,4 XVIIIa 51 XIII 27, 33; XXIb 28 Xeß 3, 4; XIII 3sqq.; X XIc 18, 52, 169 I 38; VII 4; XIar 122; XIc 75 XlIair 128 XIar 101 XXIII 19 XIc 24 Xlaı 81 XXIIa2 12 Xlaıı 46 XVIIIbIB 3; XXIa 106 Xlar 150 XlIart 12 XVIIIa 17 XXXIII2 10 I 38; Xa 8; XIar 132, 136; τ 110; XIc 70, 111; XXIb 50, 58, sch. ad 59, ]. 2,1. 4 XXIIal 20, 21 XXVIII 66; XXIXa s48 XIII 42, 44 XlIaıı 105; XIc 106; XIV2 16 XIV2 35; XXIb 49, sch. ad 59, 1. 4, 62, 67; XXIc 195 XlIau 115, 117 I 38; VII 6; Xa 7; Xlaı 123, 131, 134, 136, 138, 139; mn 107, 109, 119; XIc 69, 76, 79, 80, 109, 110, 114; XVI2 2; XXIb 29, 31, 55; XXIXbp 3 XXIIa 6 XXIb 66 Xa 7; Xlaı 131, 135, 139; τὶ 109; XIc 69, 79, 80, 111, 115, 119; XXIb 48, sch. ad 59, l. 4, 62 XVII 15

INDEX

ἀνώνυμος ἀξιωματικός

ἀπαγγελία ἀπαγγελτικός ἀπαγὴς ἀπακριβόω ἀπαρακάλυπτος

ἀπαρατηρήτως ἀπαρτίζω ἀπαρτισμός ἀπάτη ἀπέρχομαι ἀπηλιώτης

ἀπογραφῇ ἀπογράφομαι ἀποδάσμιος ἀποδίδωμι ἀπόδουλος

ἀποδρέπομαι ἀπόϑεσις

ἀπολύω ἀποπωμάζω ἀπόρρητος ἀποσκώπτω ἀπόστολος

ἀποστρέφομαι ἀποτελέω ἀποτίϑεμαι ἀποτρέχω ἀποφεύγω ἀπρεπῆς ἀπροσδιόριστος ἀρίδηλος ἀριῦϑμός ἀριπρεπής ἀριστοφάνειον ἀρνίον ἅρπαξ ἀρσενικῶς

169

XXla llfadv. XIb 6; XVIIIa 6; XXlIa 167; XXIIc 10, 16 XXIIc 18 XV 10; XVIIIbl« 9; b29 XV 3; XXIVI 3 XIar 32 XIarn 40 XIa1 70, 87, 97/adv. Xlaı 88; XV 31 Xlaı 54 XIVI

13,

15,

16,

19

XIVI 8, 10, 13 VI 10; XIb 77; XV 23 VII 4; XIar 121; XIc 74 XXIc sch. ad 83 XXIIa! 10 XIar 5; 11 12; XIc 10; XXIIal 9 XIari 30 XVI22 XXXb5 Xlaı 125 XIII 29; XIV1 5 XXVIII 25; XXIXa 17 XIar 67; XIc 52 XIV2 33 127 XVIIId 6, 7 VII 4 XIV2 6 XXIXa 15 Xlaı 113; XXIb 75 XXVIII 29; XXIXa 20 XIII 40, 50 (XXIII 23)/adv. X XIIb 1 XIar 142 IX

3,

13

XXIIb 19 XXVIII 44 Xlaı 117, 133 XXIa 70 IX 11, 12

170

ἄρτι ἀρτίως ἄρτος ἀρχαία ἀρχαῖος

ἀρχηγός ἄρχοντες ἀσάφεια ἄσκέομαι ἄσμα ἀσματοκάμπτης ἀσματοκόμπης ἄστατος ἀστεῖος

ἀστειότης ἀσυγχώρητος ἀσυνάρτητος ἀσύνετος ἀτάκτως ἁταξίᾳ

ἄτεχνος ᾿Ατϑίς

ἄτιμος ἄτμητος ἄτοπος ἀττικίζω

αὐλή αὐστηρός αὐτοσχέδιος αὐτοτελήῆς αὐτόχϑων ἀφαίρεσις ἀφανής ἀφειδής

ἀφήγησις ἀφιλέχϑρως ἀφιλόσοφος ἀφίπταμαι ἀφροδίσια, τά ἀφύρτως

INDEX

X XIa sch. ad 76, sch. ad 147 X XIa 76, sch. ad 76, 147, sch. ad 147 XIc 50

v. κωμῳδία, aetates XXVI 48 XIb 19; XVIIIa 19 IV 12; XIb 28; XVIIIa 31, 36 XIar 116 XXVIII 49 XXIXbg 3 XXIa 148 XXlIa 148 XIXa 37 XXIIa2 lO0/adv. XXVIII 26 XVIIIbl« 5; b24 XXIV3 17 XV 23 XIV2 29 V 14; XIb 59 V 17, 21; XIb 62, 65 XXIb 1 V 5; XIb 53 XXVIII 41 XXlc 28, 165, 175 XIV2 22 IX 1,5 Xlaıı 12, 82; XIc 87 II 2; XVII 7 XXIIc 2 XV 46 XXXc2 XV 20

XXXIII2 app. dl1/adv. XXXIII2 5 XIarr 18 XXIIc 18 XXIIal !1 Xlaı 35 XIb 27; XVIIIa 30 XVII 6 XIar 55

INDEX

171

ἀχαριστέω ἀχάριστος ἁψίς

XXXIIb 10 Xlaı 126 Xa 2; Xlaı 126; 88; XXIb 36

βαϑρόω βαχχειακός βαχκχεῖος βαλανοφαγία

XXIa 73 XIII 61; XXIc 191 XIII 9, 33, 34, 39 XIXa 4 XXIa 86 XXlIa sch. ad 4 XV 42 Xlaıı 10

βάρβαρος βαρύνω βάσανος βασίλειον βασιλικός βάσις βάσκανος βδελυρός

βῆτα βιβλιδάριον βιβλιοϑήκη βιβλιοφυλάκιον βιβλιοφύλαξ βίος

τὶ 83; XIc 72, 87,

XIari 7; XIc 5/adv. Xlaı 2 Xeß 2; XIau 108; XIc XXXIII! 8 XIar 145; τι 33 XXIIal 20 XlIaı 29 Xlaı 5; 11 8; XIc 6 XIar 14; XIc 11 Xlaı 4

IV

22;

Xlau

72

110

(bis;

XIb

44;

XIc 56; XVII 1; XVII 2; XVIIIa 51; XVIIIbl« 2, 6; 8 2; 211; 382; 42,3, 5; XVIIId 3,

4 (ter), 6, 9; XIXa 2, 3; XXla 24,

βιωτικός

βλασφημέω βλασφημία βλέπω βουληφόρος βοὺς

48, 65, 72; XXIc 7; XXIIb 29; XXIV3 17; XXVIII 60; XXIXa 37, 46; XXXI 9 XIb 47; XVIIIbl« 10; 8 2; 2 5, 10; 3 1/adv. XVIIIa 50; XVIIIbl« 3, 6; 23; XVIIId 1,3 I 10; XXVIII 4; XXIXa 6 II 5 XIV2 15 XXlIa 47 XXIa 16

172

INDEX

βραχεῖα (συλλαβῆ) βραχυκατάληκτος

βραχύς βροτήσιος βροτός βυϑός

βύρσα βωμολόχος

γαστρίμαργος γειτνιάω γελασία γελάω γελοῖος

γέλως

XIV2 9, 14 XIII 14, 32; XIVI 5, 6, 9, 22 Xeß 4; XIV2 19, 21 XXIb 67 XXIIa2 6 XIV2 29 Xlaı 79; XIc 83 XV 39

XVIIIb3 8 XIb 8; XVIIIa 8 XId 38 XXlIa 69 160; XV 9,34,38, 58; X XIIa2 10, 12 IV 22; V 14; VI 1sqq.; Xlaı 156; II 58, 62; XIb 44, 48, 60, 67; XIc 44, 47; XlIa 3 (bis); XV 11, 12, 13; XVII 2; XVIIIb!« 4, 5; 24;37;44;

γέννημα γένος γερουσία γερούσιος γέρων γεωργία γεωργοί

(v. et. cpóE)

γλεῦκος bibitur

victoris praemium γλωττοτοξότης

γνήσιος

γνώμη γνωμικός

XXIa

63,

111,

113,

sch. ad 113, 17; XXIb 78; XXIIb 24; XXIIc 13 XVII 3 IX 3, 11; Xlaı 126 XXlIa 39 Xlaı 7 XVIIIbl1« 7 (bis) XIXa 5; XXIa 27 IV 3; Xlaı 67; XIb 7, 10; XIIb 2; XVII 14; XVIIIa 3, 8, 10; XXIa 37; XXIIb 37 XVII 3 Ill 6 XXla 157 XXXIIa 8 XV 40 III 16

INDEX

γνώρισμα

γοργότης γραΐς γραμματική γραμματικός

γραφή γυνὴ γύψος

δάκρυον δαχτυλικός δάκτυλος

δασύνω δασύτης δάφνη δεινός

δεξαμενῆ δέρρις δημοκρατία δῆμος generatim

δῆμος democratia δῆμος municipium δημοσίευσις δημόσιος δημοτικός

δημώδης

διαγωνίζομαι διαναπαύομαι διαβάλλω διαβολή διακρίνω, --ομαι διάλεκτος

διακωμῳδέω διαλοιδορέω, --ομαι

173

Xlaı 71; π 50; XXIb 4; XXIIb XXIIc 10, 12, 15; XXlc sch. ad 86 XVIIIb1ß 3 XIV2 1 XIc 20; XXIIal 7, XXVIII 20 XVIIIbl« 7, 8; 8 2; XVII 6

XXIa 12, 13; 2, 6, 7, 18; (XXIII 27)

15 XXIa

106

XXIa sch. ad 113, 1. 3; XXIIb 27 XIII 16, 24, 32; XIVI 1, 5, 18

Xeß 2; XIII 2sqq.; XXIc

190

IX 10, 11 XVII 5 Xb 6; XXIb 88 V 6; XIb 56; XXIa 159 Xlarm 81; XIc 85 XXal I 3, 13; XXVIII 39 VII 4; XIar 121, 128; πὶ 104, 120, 124; XIc 74, 106, 118, 122; XXIb 25, 41, 54 I 4, 9, 11,15, 26, 40, 41; XXVIII 39 III 4; IV 2; XVIIIb2 2 XVIIIbI« 1;21 XXIa 101 Xc2 XV 43 XXIXa 12; XXXI 13 XXVIII 56 V 19; XIb 63; X Xa 8; XXVIII 21 X XIa sch. ad 113,1. 6; XXIIa2 11 XXlIa 176 V 3, 4; Xlaı 21; XIb 50, 53 XVIIIa 26 XlIaı 90; XIc 31

174

διαλύω (v. et. Abo) διάνοια διάπλασμα διαρκέω διαρκῶς διάσημος διασκευὴ διασυρμός διασύρω διατίϑημι διαυγῆς διδάσκαλος

διδάσκω

διδαχὴ διεκτρέφω διελέγχω διεχϑρεύω διηρμένος διϑυραμβικός διθύραμβος carmen διϑύραμβος poéta δικαστής δίμετρον διποδία διορθόω, --ομαι διόρϑωσις δισύλλαβον (εἰς) δισύλλαβος δίχασμα δουλαγωγέω δοῦλος

INDEX

XVIIIb2 XV

11;45

37, 39, 48

XVIIIb2 10 XIc 30 Xlaıı 48 XXIIb 15 V 3, 10; XIb 51, 56 I52 I 29, 48, 54; XIar 34; XXa 6 XlIc 21 XXIc 153 Xlaı 77; XXIa 56, 88; XXIc 6 I 18, 23, 39, 51; III 33, 38, 47, 52, 56, 58,61; Xc 1; Xlaı 77; XIXa 26; XXIXa 36; XXXIIb 7 XXXIII2 12 XIar 44 XXVIII 12 XXVIII 11, 20; XXIXa 12 XXlIc 4, 148, 187 XXIIb 9 (bis), 14 XXlIa 9, 156; XXIIb 15 XlIan 74; XIc 58; XXlIa 142, 151; XXIIb 11 I7 XIVI 3, 23 XIII 53; XIVI 1 XlIaı 2, 7; τι 3, 23; XIc 2, 18, 19, 23 Xlaı 15, 26, 37; XIc 24 XIII 20, 30, 31; XIVI 21 XIII 21, 43 XXlc 15 XXVIII 38 Xlaı 75, 103; XIb 35; Xlc 42; XVIIIa 39; XXIa 86; XXXa 5; XXXIla 6

δόχμιος

XXlIc

δρᾶμα (-&-)

128,

189,

197

31,49; 118,9; III 11, 17, 19, 25,

28, 35, 41, 45, 52, 56, 60, 62; VIII 1sqq.; Xc2; Xlaır 51, 70, 77,

INDEX

δραματικός δραματουργέω δραματοποιέω δραματοποιός δράω δριμέως δύναμις

175

87, 106, 107, 111, 121, 127; XIc 55 (bis), 91, 108; XIV2 32, 34; XV 46; XVIIIa 20 (bis), 43; XIXa 23, 25; XXlIa 103, sch. ad 113,1. 2,1. 5, 129; X XIc 37, 49, 55, sch. ad 112, 116, sch. ad 156; XXIIa2 20; XXIIb 23, 46; XXIII 20; XXVIII 8, 21, 37, 49, 59, 66; XXIXa 8, 10, 36; XXXI 12, 13; XXXIIb 7 XIamrr 114; XIc 112; XV3; XXIV12 XXVIII 6 III 50 XIII 28 XV 10; XXIa 102, 131; XXIIb 23; XXIV3 1 XXlIa sch. ad 113,1. 6 XIV2 2, 5, 6, 13

δυνατός

XV 23; XXXIII2 app. d5

δύσφημος δῶρον

Xb3 XIarr 50

ἔαρ ἐαρινός ἐάω ἐγκατάρχω ἔγκλημα ἐγκώμιον

XXXIII2 13 Xlaı 77; XIc 81; XXIa XIar 156; 11 112 XXla 4 XXIXa 15 XVIIIc 1 XIb 12; XVIIIa 13, 18 XIc 14

ἐγχείρημα ἐγχειρίζω ἐγχώριος (coniect.) ἐϑνικός

ἑδραιόω εἶδος

εἰρωνικός εἰσάγω

XV

50

44

XIarr 19, 22 XXIa 71 Xlaı 49; XIV2 32, 36; XV 10; XXIb sch. ad 59, 1. 1 XV 39 VII 1; XIar 119; XVIIIbIQ 4; 3 7; XIX 24; (XXIII 7); XXVIII 54

176

INDEX

εἴσειμι, εἰσέρχομαι

εἰσέλευσις

XIar 98, 101, 123; XIb 15; XIc 65, 70, 101, 103, 121; XVIIIa 15; XXlIa sch. ad 81,1.2 Xlaı 99, 100; XIc 102

εἰσέρχομαι

V. εἴσειμι

εἴσοδος

Xd

εἰσφέρω ἐκβράττω ἐκδίδωμι

XlIar

,

H

»

1; XlIc 62 XXIb XVIIIb3

Xlaı 107, 108; mn 100; (bis), 102; XV 52; 12; XXIc 21, 40, 47, 107 7; XI Xa 20

191

ἐκλελυμένος ἐκμιμέομαι ἐκπονέω &xcelvo ἐκτίϑημι ἐκτρέχω ἐκφέρω ἔκφυλος ἐκφώνησις ἐλαία ἐλεγειογράφος

XIV2 25; XXIXa 10, 36 XXlIc 100 XVIIIbIB I XXla 106, 149 XXlIc 3 IX 9 XIV2 34 XXIb 40 IX 13 XIa1 30 XIV2 8 XXVIII 40; XXIXa 28 XXIIa2 21

ἔλευσις

XXlc

ἔλλειψις ἑλληνίζω ἑλληνυκός ἑλληνισμός ἐλλιπῆς ἐμμέλεια

XXlIc sch. IX 1,5, 7, IX 8 Xlaı 64 XIVI 16 XXIc 31, 85, 114 XIb 18; XXIIa2 XIc 32

ἔχϑεσις

ἔμμετρος ἐμπαράσκευος ἐμπαράδω ἐμπεφυρμένως ἐμπιστεύω ἔμπνευσις ἐμφαίνω

ἐμφανής

XXIc

44,

109

ad 86 9; Xlaıı

19

58, 60, sch. ad 61, 62, 73, XVIIIa 7

19;

111

XXlIc 150 XIan 13; XIc XIV2 33 XIXa 40

11

XXIa 80/adv. XIb 14

XIXa

9;

INDEX

ἐμφανίζω ἔμφασις ἐμφιλοχωρέω ἐναλλαγή ἐναρμόνιος

177

ἐξέλευσις

XVIIIa 10 XV 32 Xlaı 40; XIXa 2 XIb 75 Xlar 42 IV 15; XIb 33 IX 13 XXIa 42 XIV2 5 XXlc 57 Xlar 59 XIV2 34; XXIa sch. ad 113, 1. 4; XXIIc 5 XIarr 96; XIc 99; X XIc 95, 104, 124, 128, 164 XIar 25; XXIIc 9 VI8; XV 16 Xlaı 87 Xlan 119; XIc 114; XXIc 45, 110

ἐξέρχομαι

XIan

ἐξήγημα

XXlc 136 XXIVI 3 XIc 112 Xd 3; XIar 107, 109; ıı 107, 110, 119; XIc 61, 64, 109, 111, 114; XV 51, 54; XXIb 16: XXIc 20, 24, 31, 72, 81, 85, 172 XXXI 5 XXIIa2 4; XXIIb 1, 6; XXIIc 16; (XXIII 23) XVII 11; XIXa 6 XIb 45 XIV2 19 XXIIa2 9 XVIIId 2 XXlIc sch. ad 87 Xlarr 69; XIc 54 Xd 2; Xlaı 106, 108; XIc 61, 63; XV 51, 53; XXIc 20, 48, 81, 172 XXIb 14; XXIc 22

ἔνδοξοι ἑνικῶς ἐννύχως

évóo ἐντελέω ἐντόσϑιον ἐντυγχάνω ἐξάγγελος ἐξαιρετόν, κατ᾽ ἐξαλλαγὴ ἐξαρκέω

ἐξηγητικός ἐξιτήριος ἔξοδος

ἐξομολογέομαι ἐξοχήν, κατ᾽ ἑορτή ἐπαγγελία ε

/

3

ἐπάγω ἐπάδω >

/

ἔπαινος

ἐπανάληψις ἔπαυλις ἐπεισόδιον 3

/

ἐπείσοδος >

[4

104,

106;

XIc

105,

107

178 ἐπεξεργάζομαι ἐπεξηγέομαι ἐπήλυσις ἐπιβάλλομαι ἐπίβασις ἐπίγραμμα

INDEX

ἐπιγραμματοποιός ἐπιδείκνυμαι

XXIIc ! XIar 38; X XIIal 17; XXIIc 23 XIan 100; XIc 103 XXIIc 24 XIar 100; XIc 103 ΧΧΙ]Δ22Ι, 23; XXIXa 550; XXIXba (tit.); XXXIIb 16; XXXIII 16 XXIIa2 22 XXXIIb 13

ἐπίδειξις

XIXa

ETIXEPÖNG ἐπιδρομάδην ἐπίκλην ἐπικρατῆς ἐπικρίνω ἐπιλέγω ἐπίληπτος ἐπιλήψιμος

XIb 70 Xlaıı 51 XIc sch. ad 25 XIb 26 XIan 36; XIc 21 VIL 6; XVI2 1,2 XIII 68 Xlaı 39

ἐπίλογος ἐπίμικτος

ΧΊΔΙΙ 119, 122; XIc XIII 37, 49, 53

11

120

ἐπίμονος

XVIIIa 29

ἐπιπάροδος

XXIc 43, sch. ad 134, 177

ἐπίρρημα

138; VII 7; Xa 7; Xlaı 124, 131, 134, 135, 137; ıı 110; XIc 69, 77,

ad 43,

96,

109,

78, 111; XVI2 1, 3; XXIb 57, sch. ad 59,1.2

ἐπίσης ἐπισκέπτομαι

XXIIb 25 Xlaı 8

ἐπισκώπτω ἐπίστασις ἐπίτασις

XVII 8; XXa Xlaıı 55 XXIII 19

ἐπιτάφιος

XXIIb 42

ἐπιτελεύτιος

ΧΙΔΙΙ

ἐπίτριτος ἐπιτύμβιος ἐπιφέρω ἐπίχαρις ἐπιχώριος

XIII 56 ΧΧΊΧΡα (tit.) (XXIII 22) II 13 Χν 44

111

9

sch.

32, 47,

INDEX

179

ἐποποιία ἐποποιός ἑπτάσημος ἑπταστόμως

XIIa XIIa XIII XlJaıı

4 4; XXIIb 3 55 18

ἑπτάστροφος

XlIaı 128; XIc 68

ἑπτασυστρόφητος ἐπῳδικός

XXIb 42 Xlaı 117

ἐπῳδός

XIan

ἐργάτης ἑρμηνεύς ἑρμηνεύω ἐσμός (sic) ἐσχηματισμένως ἔσωϑι ἐτήσιος ἐτυμολογέω ἐτυμολογία εὔδρομος

XIV2 36 XXlIa 87 Xlaıı 21 XIc 15, 16 XXlIa 174 Xlaı 98 XXlIc 101 XXlIa 49 XIIb 2 IX 2,4 ΧΧΙς 198

εὐθυτάτως εὔκολος

Xlaıı 55 Xb 3

εὐλαβής εὐμουσία EÜPETNG εὑρετικός εὔστοχος εὐτελής εὐτεχνία εὐφάνταστος εὔφημος εὐφυής

XXVIII 7; XXIXa 8 XXXIIII 10 XXa 15; XXXab 3; XXXIla 4 III 16 II 6, 14 XXIIb 37 XXla 97 II 8 ΧΡ 4 III 50, 59; XIXa 12; XXVII XXIXa 9; XXXIIII 3 III 37 Xlaıı 125 XIar 51

εὐφυΐα εὐχάριστος ἐχέφρων

119,

121;

Z ζῆλος

ζηλόω

XXVIII

50, 58

XXVIII 55

XIc

115,

116,

119;

7;

180

ἡδονὴ ἡδύς ἡθυκός ἦϑος ἠδροισμένως ἡμιχόριον ἠρεμέστερος ἡρωελεγεῖος, --ον Ypwixög

INDEX

XIb 44; XV 11; XVIIIbla 4; 4 4; XXIb 77 XXIa sch. ad 113,1. 8 (XXIII 22) XV 37, 38, 48; XXIc 185 XlIaıı 91 XIar 92, 94; XIc 96, 98 XXIc 67 XXXIIII 16, 21/22 app. a)b)c) XVII 1; XVIIIbI8 1;26; 33, 5j 4 1; XXlIa 169; XXIc 186; XXIIa2 4; XXIIb 2; XXIIc 17, 18, 19; XXIV2 2/adv. XVIlIb2 2; 4]

ἡρῳογράφος ἡρῷος ἥρως

XXIIa2 3, 23 XXITa2 23 XIaıı 96; XIc

100; XVIIIb2 3

ϑέα ϑεατής ϑέατρον

XXlIa

121

ϑεός

44,

106,

XIXa 11; XXIc 35 133; Xa 2,5; XIar 80, 125; τὶ 84, 85, 123; XIb 13, 16; XIc 72, 89 (bis), 121; XVIIIa 14, 16; XXIa sch. ad 81,1. 2; XXIb 34; XXXIIb 7 Xlaı 96; Xlc 100; XXIb 64, 66;

XXVI

88 (ἀπὸ μηχανῆς)

θεωρητικός

XXXab 2; XXXlIlIa 2 XlIaı 25 Xlaı 23; XV 5

θηλυκῶς

IX

ϑρῆνος

IV

ϑρηνώδης

XXlc 66, 67, XXIIb 26 XXIIa2 8, 19

ϑρηνῳδία

X XIa

ϑέσις ϑεσπέσιος

11,

13

21;

XIb

61,

112,

48;

113,

XIlIa 68;

125,

3

XXIIa2

136

(bis); 18;

INDEX

ϑυμέλη

Xlar 94; XIc 36; XXlIa 102, 104, sch. ad 113,1. 8; X XIIb 23 Xlar 156; n 62, 73; XIc 47, 57; XXXIIb 14 XIair 65

ϑυμελικός ϑωμός

ἰαμβεῖον ἰχμβικός,

3

VII 5; XIar 81; XXIa sch. ad 81, 1. 8; XXIc 199 V 9; Xeß 1; XIb 55; XIII 1, 37, 38, 45 (bis) 46; XXIc 18; XXIIa2 14 XXlIa 10 XXla 157, 166; XXIIa2 13; XXIIb 18, 19 XIII 5

—óv

H

;

ἰαμβογραφία

ἰαμβογράφος ἰαμβοποιός ἴαμβος

Xeß 3, 5 (bis); XIb

ἰδιωτικός

3

,

ἴκριον ἱλαρός

loropıxög ἰωνικὸς 5

*

ATT 5

3

ἰωνικὸς ἀπὸ ἰωνιυκῶς ἰῶτα 5

N

181

3

X

ἔλάσσονος 3

[

μείζονος /

19; XIII 2sqq.;

XVIIIa 20; XVIIIb3 13; XXIb 74; XXIc 17, 168, 169, 189; XXIIb 18; XXIIc 2 Xc3; XXIV225; XXVI s. 7 Xlar 142 XVIIIbI« 5; XVIIId 6/adv. XVIIIbl« 3 XVIIIb2 4; XXIIb 27 XXlIa 165 I5 XXVIII 40; XXIXa 29 XXXab 5; XXXI 11; XXXIIa 6 I 47; XIa1 44, 50, 60, 157; XIb 45; XIIa2; XVIIIb1«9;29; XXIIal 17; 25,25; XXIIb 2; XXIIc 18 XIIa 7; XV 3; XXlIa 170 XIII 52, 55, 60; X XIc 194 XIII 48, 50 (bis), 60 XXlIc sch. ad 83 XIV2 15, 17

182

INDEX

καϑαρός κάϑαρσις καϑαρτήριος καϑαρτικός καϑηδύνω καϑίημι καίριος κακουργέω

κίναιδος

XIII 36, 44, 48, 52 XV 1l XIb 43 XVIIIb4 3 XIam 73; XIc 57; XXIb sch. ad 77 XXVIII 8; XXIXa 10 XIar 36; 11 47, 52; XXIIc 4 XXXIIII 13 XXIa 70 XIb 25; XVIIIa 27 V 18; XIb 63 Xlaıı 66 XIII 9, 38 XXXI 14 XIV2 21 XIII 7sqq.; XIVI 6, 10, 12, 20, 21 XIVI 5 X XlIa sch. ad tit. XXVIII 33; XXIXa 25 XIb 19 XlIaı 59; XIc 45; XXIa sch. ad 113, l. 4; XXIIb 28 XVIIId 8 XXIa 166 AIart 96; XIc 100 XXIXa 46 III 44 XXIIc 19 XXIb 81 XXla sch. ad 76; XXIIa2 7, 18; XXIIb 18, 43 (XXIII 3) XIXa 20 XlJaıı 40, 42, 127; XIV2 (tit.) Xlaı 116 Xlaı 55 XVIIIb3 8

κοινὴ

XIV2

κακοῦργος κακῶς

βιοῦντες

κακῶς πράττοντες καταϑοινάομαι κατακλεῖίς

κατακληρόω καταλήγω χαταληκτικός κατάληξις

καταλογάδην καταλύω κατανέμω καταντάω κατάπικρος καταπλουτέω κατάσχοπος

καταστρέφω κατασχολέω κατατετριμμένος χατάχρησις καταχρηστικῶς κατεξαίρετος

κατηφής κείμενος, --ον κερχεσύρα κηρόω (συλλαβὴ)

(-00-)

10,

11,

18

INDEX

κοινός κοινοῦ,

ἀπό

κοινωνία κολάζω κολοσσικός

κόμμα χομμάτιον κομμός κομψοπρεπήῆς κομψός κονδός

183

XV 43; XXIV1 4, 10, 25 XXlIc sch. ad 86 (bis) XXIc 36 V 19; XIb 64 XXXI 16 XXIc 200 I37;

Xlaı 140 Xlaı 27 ; 11 38, 42

XlIaı Xlaı XlIar XIai XIaı XIan XXIb

κόνδουρον κονειδεός

κοντάριον κοντός

κοπρεών κορισμός κούρισμα

XIc 66

XXlIc 31, 62, 64, 66, 68, 85

XXlIc

sch. 118 sch. sch. sch. 34 81

ad 118 ad 118 ad 118

126, 132, sch. ad 134, 140, 173

XlIaı 116 XVIIIa 36 XIII 18, 40, 61, 63, 64; XXIc 190, 197 XXla 62 XIaı 118/adv. Xlaı 161 XIart 74 Xları 34 Xlaı 73; XIc 58; XXIIb 15/adv. XXla 16; XXIIb 8 XXlIa 18, 49 VI 6; XIb 73; XXIIc 2C[adv.

κουτοῦλα κρατοῦντες

χρητικός χριτῆς κριτυκός κυδαίνω [4

κυκεών

χκυχλικός κύκλος

κύριος

XVIIIc κῶμα

κωμάζω κώμασις

χώμη —

ad 118

δῆμος

1; XXIIa2

17, 24;

(XXIII 25) V. κωμῳδία, etymologia (v. et. κωμῳδία, etymologia) III 5; XVII 12 XXXIII2 3 (v. et. κωμῳδία, etymologia; Pagus, vicus) XVIIIb2 2

184 —

μείζων ἀγρός, χωρίον

XIIb 4; XVII] 13; XVIIIa XXIa 41; XXIIb 31

=

στενωπῇ,

XXIa 31, 115; XXIIb

—oq

49;

31;

XXXIII2 2 — τρίοδος urbana unde ἐγκώμιον κωμηδόν

XXlIa 31 XXIV2 31

XVIIIc 1sqq. XVIIIc 2 XVII 13; XVIIIa 48 XXlIa 8 VII 1; Xa 1; Xe« 1; Xlaı 6, 119; II 89; XIb 1, 24, 28, 31; XIc 93; XIII 5; XV 38, 43; XVIIIa 1, 13, 32; XVIIIb18 2, 4; XXIa sch. ad 17, 69, sch. ad81,1. 1; X XIb21; XXIc 157; XXIIa2 2; XXIIb 21; XXIIc 8, 13; XXVIII 50; XXIXbp 2; XXXab 2, 5; XXXIIa 3; XXXIIb !; XXXIII2 5, 11

κωμήτης κωμικῇ κωμικός

κῶμος (ν. et. κωμῳδία, comissatio) κωμῳδέω

etymologia

XIb 40; XXIa 40, 118; XXIIb 32; XXIV2 34, 35; XXXIII2 app. d2

I 9, 58, 59, 63; IV 8, 10, 11, 13 (bis), 20;

κωμῳδία 7

XIar

88,

98;

XIb

17,

28,

32,

42; XIc 39; XIIb 5; XIXb Z2; XXb 2(bis), 4; XXVIII 51; XXXI 2, 15 III 27; IV 21, 22; V 13, 24; Xd 1; Xlaı 3, 31, 37, 67, 68, 69, 78, 96, 97, 102, 104, 121; τι 3, 24, 58, 72; XIb 1, 18, 43, 45, 46, 48, 59, 61, 62, 63, 65; XIc 3, 44, 56, 71; XIlIa 1, 2(bis), 4; XV 6, 9, 31, 35, 36, 48, 49, 52; XVIIIa 1, 19, 50; XVIIIb1«1,4,8,9;21,6,7,8, 10, 11; 3 3, 4(bis), 9, 10; 4 2(bis), 5; XVIIId 1(bis); XIXa8; XXa 1,6; XXIa 23, 52, 64, 69, 73, 74, 95, 108, 111, sch. ad 113, 1.6(bis); XXIb (tit.), 10, 24, 69, 77, sch.

INDEX

185 ad 77; XXlc sch. ad 155, 178; XXIIb 24, 28, 29; XXIII 20; XXIV2 25; XXVI s6; XXVIII 2, 53(bis), 54; XXIXa 5; XXXIII! 4; 2 13 11: III 8; V 1, 2; Xlaı 69; XIb 33,

aetates

48; XV 55; XVIIIa 37; XXlIa 78; XXIb 2 ἀρχαία,

παλαιά,

πρώτη

I

1sqq., 26, 44, 50, 56, 57; II 1; III 8, 9sqq.; IV 16; V 1, 2sqq.;

VIII (tit.); XIar 69(bis), 78, 87; XIb 34, 36, 5Csqq.; XIc 29; XV 56; XVIIIa 37, 39sqq.; XXa 11; XXIa 80; XXIb sch. ad 78; (XXIII 22)

3, 69,

ipsa dividitur

V i2sqq.; XIb 58sqq.

μέση,

I 13sqq. 42, 46, 53, 59; III 8, 42, IV 17; V 2; XIar 69, 70sqq., XIb 34, 37; XIc 41; XV XVIIIa 38, 41sqq.; XXla XXIb 3 I59;III8,53; IV 17; V 1, 2-11,

νέα,

δευτέρα

τρίτη,

ὑστέρα

Xlaı

69,

74sqq.,

103;

XIb

50sqq.; XIc 43; XV 56; XVIIIa 38, 43sqq.; XXla XXIb 3, 72, sch. ad 78; XXVIII 5; XXIXa 5

45; 100; 56; 82; 27;

35, 85;

etymologia: a κῶμα

IV

a κώμη

(generatim)

a κώμη

(ruri)

a κώμη

(in urbe)

a κῶμος,

κωμάζω,

19; XIb 39; XIIb 1; XVII XVIIIa 47; XXlIa 32, 115;

12;

XXIIb 29; XXXIII2 4 IV 18sq.; XIb 38; XVII 11; XVII 4; XVIIIbl« 2; 2 13 III2;IV1; XIb3; XIIb3; XVII 13; XVIIIa 10; XVIIID22; XVIIIc2; XXIa 117; XXIIb 31 XXlIa 31, 115; XXIIb 30; κώμασις

XXXIII2 1-2 III 4; XVII 12; XXIa 40, XXIIb 32; XXXIII2 3

118;

186

INDEX

a τρύξ (τρυγία) (per τρυγῳδία) origo

IV 20; XVI17 III 1sqq.; IV 1sqq.; XlIaı XIb 2sqq.; XIIb 1sq., 3sq.; XVII 13sqq.; XVII 1sqq.; XVIIIa 2sqq.; XVIIIb3 13; XIXa 3sqq.; XXa 6, 15; XXlIa 25sqq., 115sqq.; XXXIII2 4sqq.

partes

Xd

1-3; XIar

105,

XIc 60; XV 49; XXlIc 155sqq.

106,

110;

XXIb

67;

τι 54;

7,

11;

— τραγῳδία--τρυγῳδία τρυγῳδία praecedit — τρυγῳδία — τραγῳδία κωμῳδίας συγγράφοντες, οἱ κωμῳδοποιός (--διοπο)

IV 20; XIb 41

κωμῳδός

IV 18; XIb 38; XIIa 6; XVIIIa 26;

XVII 7sqq.; XXIa 57sqq. III 5; XVIIID3 11 XIXa

28, 31; XXIa 23, 52

I6 XV 43; XXVIII 1, 46; XXIXa 33; XXXI 1; XXXIIa |];

XXXIIII [A

XXIla2

λαλέω λαλιά λαμπρός λαός

λεξιγράφος λέξις

λεπτομερῆς ληνός λογαοιδικός

1,

| 12; XXIIb 39

XXIc 14(bis) III 43 XXXIIII 12 XVIIIb!« 1;21 XIa1 157 V 7; VI 1, 2, 9; Xlaı 64, 141; XIb 54, 67, 68, 76; XIII 68; XV 14, 17, 37, 43, 47; XXIa 170; XXIb 76; X XIc sch. ad 10, 12, 15, 26, 27, 38, 39, sch. ad 39(bis), 78, 79; XXIIal 17;25,25; XXIIb3; XXIIc 18 XXIIc 5 XVII 3 XIII 23, 32

INDEX

λογεῖον

λογικός

λόγιμος λόγιον λόγιος λόγος λοιδορέω λοιδορία λύπη λυπηρός λύρα

λυρικὴ λυρικός

λύσις λυσιτελέω

λύω

(v. et. διαλύω)

187

VII 2; XIar 119; i1 99; XIc 66, 102; XXIb 22 III 43; XIarr 108; XIc 1C9, 112, 114; XIXa 8/adv. Xlanu 88, 114; XIc 92 XIar 68, 104 XIarr 109, 116, 118 III 36; XVIIIa 18 XIaı 109; X XIc 156, 166 III 30 II 2; XlIar 70; XV 3l(bis; XXIa sch. ad 113, 1.6, 1.7 XXIIb 18 XV8 XXIIa2 8 ΧΡ 5(bis), 7, 8, 9; XXla 13, 14; XXIb 86, 87, 89, 90; XXIIa2 16; AXIIb 7; XXIIc 11 XXlIa 7 XlIaı 44; τὶ 73, 115, 120; XIc 57, 113, 118; XXla 13, 18, 143; XXIIa2 3, 17; XXIIb 6, 9, 12; XXIIc 8 XIII 63 XXXIIII 14 IV 22; XIan 72; XIc 56; XIII 47, 58; XVIIIb3 10; XXIa 72; XXIc 7; XXIIb 29

μακρά (συλλαβή) μακρόν parabaseos

XIV2 9, 14, 16(bis), 21 Xa 6; Xlaı 130; XIc 68; XXIb 45,

μακρός

sch. ad 59, 1.3 XIV2 20, 22

μαρτυρία

XV 42

μάστιξ

V 19; XIb 63

μεγαλοδωρία μεγαλοπρέπεια μεγαλοφώνως

XIar ] Xlar 64 XVIIIb4

μέγεϑος

XV 9, 53

1

188

INDEX

μεϑίσταμαι μεϑύων μεληδόν μελοποιία

XXIXa Ill 27 XIar 58 XIII 63

μέλος

123, 25, 43; III 37; Xb 1, 7; Xd 2,3; Xlaı 44, 106, 108, 109; XIc 61,

μέλπω ὑελύδριον ὑερυκός μέρος (v. et. κωμῳδία partes)

63(ter); XIV2 32, 36, 37; XV 45, 47, 53, 54; XVI2 1; XXIa 146; XXIb 13, 15, 82, 89, XXIc23, 25,145,195; X XI1Ia2 XXIIb 7; XXIIc 11 XXla 14 137 XIan 93, 95; XIc 99 et. τραγῳδία,

37, 14, 92; 16;

Xd 1, 2, 4; XIar 105, 106, 11C(bis), 128; τι 54, 104, 106, 107, 108, 114,

115, 117, 120; XIc 47, 60, 64, 74, 106,

107,

108,

1C9,

112,

114,

118;

XIV2 21 (λόγου); XV 39, 49; XXIb 7, 8, 11, 16, 18, 19, 59, sch. ad 59, 1.1; X XIc 9, sch. ad 10, 49, 51, 60, 64, 67, 71, 72, 75, 88, 92, 103, 113, 121, 125, 131, 135, 155, 180

μέροψ μέση μεταβολή μετάγω μεταλλάττω μετάπλασις μεταποιέω μετασκευάζομαι μετασχηματίζω μεταλαμβάνω μετρέω μέτρον

XXIIa2 6 V. κωμῳδία, aetates XIXa 39 XXVIII 4 XXVIII 59; XXIXa 37 XXIb 80 XlIaıı 22 XXVIII 57 IX 8 Xb 4 XIII 26; XIVI 1, 18 V 3, 9; Xeß 1; Xlaı 154; m XIb 51, 55, 56; XIc 70,

116; 116;

XIII (tit.), 1sqq., 65, 66; XIVI

1,

4; 2 23, 34, 36; XXla 169; XXIb 23, 28, 30, 71, 74; XXIc 16,

INDEX

189

17, 170,

19, 52, 79, 80, 188,

XXIla2

μυκτός μίλτος μιμέομαι

192, 4,

αἱμητυκός

μιμητός μῖμος υνῆμα μολοττός μονοειδῆς μονόμετρον μονοποδία μονοπροσώπως μονῳδία μονῳδός μόριον μουσωκῇ μουσικός

μοχϑηρός μυϑογράφος εὖϑος

μυρρίνη (7po-)

125,

167,

168,

196,

198,

199;

17,

19;

14, 21, 23, 25;

XXIIb 2, 19; XXIIc XXVIII 44 XXIVI 4 XXVIII 16; XXXIIb 14 XVII 7; XVIIIa 51;

XVIllbl«a

μίμημα μίμησις

193,

7(bi);

8

2;

2

3;

XXIV3 18; XXXI2 XXIa 132 XIb 43; XV9; XVII 1; XVIlIbl«6; 42,3; XXIc 185; XXIV3 17 XXIa 105; X XIVI 2/adv. X XIa 102; XXIIb 23 XV2 XV 6; XXIa 104, 131; XXIV3 16 XXIXa s49 XIII 58 XIII 65 XIVI 2, 7, 9, 11, 15 XIII 26; XIV1 18 XXIIa2 17, 18; XXIIb 42, 43; XXIIc 12 XXIa 8, 134 XXIa 141; XXIIa23, 17; XXIIb 42; XXIIc 8, 12 XV 10, 52 XV 45 (XXIII 5) XV 28 Xlaı 47 I 53; III 31; XV 38, 39, 47; XXIa 169; XXIla2 4, 25; XXIIb 2; XXIlc 17, 20 Xb 6; XXIb 88

190

INDEX

νέα ν. κωμῳδία,

aetates

νεάζω νεανίσκος νενομισμένος

Xlaıı 37, 41 Xlaı 11 XXXIIb 11

νέοι poétae

XXIa

173;

XXIIb

5,

XXVIII 50, 58 XIV2 17 V 24 IIL 41; V 2; XXXIIa 7 XXV2 11 XV 42; XXb 1; XXXIIb (XXIII 21) (XXIII 23) Xlaı 52 XIar 161; i11 56 XXIIa2 15 XIar 64; XIc 50

νεύω νεωτερίζω νόϑος

νόμιος νόμος νουϑεσία νουϑετέω νουνεχής νοὺς

40;

5

[1

νῦν, οἱ poétae νωτοφορέω

38,

XXVIII 20; XXIXa XXIXa 14

ξενία ξενιτεία Eevög

IV 15; Xlaı 74, 75, 103; XIb 32, 35; XIc 42; XVIIIa 39; XXlIa 86;

XXVIII 22(bis)

ὀβελίζω ὄγκος ὁδεύω ὀθόνη

XXXIIb 5 XXIb 70

οἶχτος

ὀχκτάμετρος

14

(--ον)

Xlaıı 84; XIc 88 XIar 79; XIc 83 XV 7; XXIIc 15 XXXab4; XXXIla5

οἰμωγή

XXIIb 26

ὀλιγαρχία ὀλόφυρσις ὁμογενής

I 15,

16, 41, 51

XXIIb 27 VI 9; XIb 76; XV

19

INDEX

191

Xlaıı 19 XIII 65 Xlaıı 45 VI 11(bis); XIb 78(bis) ; XV 23 VI 2; XIb 68; XV 16 Xeß 3; XXIb 78 IV 4; XIb 29; XVIIIa 32; XXb 2(bis); XXVIII 51 XXVI 48, 49 Xlaı 24 Xlaı 38; i1 31, 32, 35 XV 42 XIarr 80; XIc 84 XlIc 65 Xa 5; Xlaı 129; XXIb 42, sch. ad 59, 1.3 XXlIc 177 Xa 5; Xlar 129; XIc 66; XV 25; XXIb 44; XXIc sch. ad 10(bis),

^

7 ὁμώνυμος, —OV

ὀνομαστί >

ὀνόματος, ἐπ᾽ ὀργανικός ὀρθόω. ὅρκος ὄρυγμα ὀρχέομαι

ὄρχημα ὀρχηματικόν ὄρχησις

74,

ὀρχησμός

117

XXlIc 115 VII 2; XIaı 119; τι 99, 102; XIc 65, 70, 102, 104; XXIb 21 IX 12(bis) XIar 28; m 111 XXIc 137 XIb 14; XV 37, 46, 48; XVII 6;

ὀρχήστρα

οὐδετέρως οὐρανοβάμων ὄχλος ὄψις

XVIIIa 15; XVIIIb2

13; 3 12

πάϑημα

XIb

πάϑος

XXlIc 185 XIVI1 23; XXIa 66; XXIc 37, 50 XXVIII 60; X XIXa 38, 39;

παῖδες Aristophanis

(v. et. υἱοῦ

44;

XXXab παιδευτικός παίων παιωνικός παλαιά

XV

7,

11;

4; XXXIIa

XV3 XIII 64 XIII 54, 57, 61 V. κωμῳδία, aetates

XVIIIb4

5

3;

192 παλιμβακχειακός παλιμβάχχειος παμπλειστοσυστρόφητος πανδαῆς πανήγυρις πάνσοφος πάππος

παραβαίνω παράβασις

INDEX

XIII 62 XIII 57 XXIa 146 XIar 33 XIXa 6,8 XXla 54 XXVIII 60 XIam 101; XIc 104 I 31, 32, 37, 39, 55; II 10; Xa 5; Xd 4(bis) ; XIa1 111, 125, 129, 130; II 55, 101, 107, 108; XIc 64, 67, 68, 78,

παραλήγω παραληρέω παράληρος παραπέτασμα παρατήρησις παρατροχάζω παράφρασις παράχρησις παραχρηστικῶς

παρεάω παρεγγράφω παρεγχλλιτικὼς

παρεισάγω παρεισγράφω παρεισφέρω παρεισφορέω παρεξαιρέω παρίστημι (-&w) πάροδος

παροίνιος παρρησία παρῳδία παρωνυμία πενϑικός

103,

109,

110;

XXIb

8, 19,

33, 43, sch. ad 59, 1.1, 1.2; XXlIc 179, 180 XIII 8, 13, 14 XlIarr 40 Xlaıı 46 Xlaı 79; XIc 83; XXa | XXIIa2 24 XIar 36; 11 46 XXlIc sch. ad 112 XXIa 137 XlIaı 92; XIc 96 XXIc 133 III 49 XIar 62 XIIa 5; XVIIIa 51; XVIIIb2 5 XXIa 160 XVII 7 XXIb 77 XXIb 60 XIIa 6, 7; XXIIb 44 VII 7; Xlaı 124; m 101; XIc 77, 103; XXa 9; XXIb 33; XXIc 30, 35, 43, 84, 96, 107, sch. ad 134, 177 Xb1 XXXIII 13 XXIb 79 VI 5; XIb 72; XV 16 XXlIc 66

INDEX

πένϑος

πεντάμετρον πενταπλοῦς,

πενθϑαπλοῦς

πεντάσημος πεντώνυμος περιαιρέω περιβομβέω TTEPLETING περιέχω περιίπταμαι περικλείω περίοδος περιόν, τό περιουσίας, ἐκ περιοχῇ 2

περιπέζιος

περίστάσις περίσυρμα περιφέρεια περιφέρω περιχορεύω πεφυρμένως πήγνυμι

πηλός πιϑανόν, τό πιϑεών πικρία πυιρός πίναξ πίστις πλάσις

πλάσμα πλατύνω πλειστοποίκιλος πλέκω P

πληϑυντικῶς πλούσιοι t

πνεῦμα

193

Xlaı 153; m 58, 59; XIc 45(bis); XXIIa2 18 XIV12,4 XXlIc sch. ad 83 XIII 54 XlIaı 137 XXb3 XlIarı 46 Xlaı 116 XXIV3 17 XIarr 45 XIar 122; XIc 120 XXIc 16, 18, 79, 167, 169, 170 XXXIII! 7 XXIIc 9 XXIII 20; XXIV2 26,41; XXVI s7 XIar 29 XXIV2 2, 41 XVIIId 1 Xb9 Xları 30 XlIaı 42 Xlaıı 54 XXla 73 IV 9; XIXb 2(bis) XIa1 63 XlIair 66; XIc 51 XXlIa 159 II 15; XXIa 165; XXVIII 4 XIar 5; ıı 12; XIc 9 XV 40 XXIb 80 III 42; V 25; XIb 47; XVIIIbl« 9; XXIb 76 XXlIc 70 XXIa 148 XXIIb 10 IX 14 I 11; IV 9, 12, 15; XIb 27, 33 IX 3, 10; XIV27

194

INDEX

πνῖγος

(-i-)

ποιεῖν,

ποεῖν

ποιημάτιον πονητῆς generatim romrng

sensu stricto

Xa

6; Xlaı 130; XXIb 45, sch. ad 59, 1.3 XIV2 18 XVI22,3 passim, ia. XIb 17; XXIIa2 7; XXIV3 20 XIar 8; XXIIa2 4, 25; XXIIb 1, 4,

6; XXIIc 10, 21(bis); (XXIII 27) ποιητωκῆ πονητικός generatim ποιητικός sensu stricto ποιότης πολίζω πολιτικός

πολιτογραφέω πολυανάλωτος

πολυμετρία πολύς

πολύστροφος πόνημα πορφυρίς πότος πρᾶγμα πραγυατικὼς

πρακτικός

πρᾶξις πρᾶος

πράττω (opus) tracto, superstes habeo προδήλως προκελευσματικός προκόπτω προλογίζω πρόλογος

προοίμιον προσάδω

XIIa 1 III 24, 42, 44 e.a. XIc 19, 26; XXIa 11,167; XXIIa2 1 XIc 117(bis) ; XIV2 3, 6 XXIc 193 I 5; III 39 XXXab2; XXXc 4; XXXIIa 2 Xlaı 77 V 9; XIb 56 XXIIc 22 XXlIa 150; XXIIb 10 XXXIIa 8 XXal1,8 Xb 3; XXIa 40, 118; X XIb 83, 85; XXIIb 32 VI 1, 10; XIb 67, 77; XV 21 Xlaı 61 XlIaı 24; m 106, 118; XIc 108, 112, 114; XV 4; XXIb 53/adv. XIar 87, 114; XIc 91 XIan 56; XXIc 7, 185 XVIIId 6 XVIIIa 40; XXIIb 39; XXXb 7 Xlaı 98 XIII 28; XXIc 193 XXlc 59 XIar 95; XIc 99 Xd 1; XIar 106, 107; π 108; XIc 61(bis, 110; XV 51, 52; XXIb 12; XXIc 20, 21, 81, 95, 172 Xlaıı 112, 123, 124; XIc 121, 122 VII 6

INDEX

προσδοκία πρόσϑεσις ,

195

XV 24 XV 18 XVIIId 7, 9 XXIb 23 XXIc 192 III 15 XIV2 8 I 56, 58, 60; III 7 I 62, 64; II 11; III 7; V 14, 16; XIan 88(bis), 90, 98, 103; XIb 59,

!

πρόσκαιρος

προσλαλέω προσοδιακός προσφιλοτεχνέω προσῳδία προσωπεῖον

πρόσωπον

61;

πρότασις προφέρομαι προφορά πρῶτος λόγος πτωχός πυκτίς

πυρρίχιος

(=

πρόλογος)

XIc

92, 94,

101,

104;

XIIa

5,

6(bis), 7; XV 26, 44; XVIIIa 51; XVIIIbIx 5;84;25,7;33,5,11; XXIc 120, 156, 159, 162, 166; XXIIa2 9, 11, 13; XXIIb 34; XXIIc 14; XXVIII 13, 16, 57; XXXIIb 14, 15 XXIII 19 IX 12; XVIIIbl« 6 XIV2 3 XXIc 99, 128 IV 15; XIb 22, 35 XXIIc 6 Xep 5; XIII 7, 23

Xlaıı 111; XIc 112 XIar 108, 109, 110; XIc 63(bis), 64; XXlIc

123,

131,

XXb 4; XXXIIb XlIaı 72

σάλπιγξ σατυρική σατυρικός

136,

172

13

XXlIc 126, 132, sch. ad 134, 142, 163 XIc 45, 56; XXIa 9, 53, 60, 74, 96; XXIIb 36 Xlaı 153, 155; τι 59, 70, 89; XIc 4, 56, 93; X XIa 92, sch. ad 113, 1.3, 1.5(bis), 7, 126; XXIIb 21, 27, 41

196

INDEX

σάτυροι animalia

σεμνοπρεπῆς σεμνός

XVII 4; XXIa 126, 127, sch. ad XXIIb 36 XIar 3, 68; ıı 73; XV 6; XXIa 113, sch. ad 113, 1.4; XXIc sch. ad 155; X XIIb 25 XIar 63, 65, 114; 11 128; XXIc ad 87 V 5; XIb 53; XXIb 73 XXIc 187 XV 59; XXVIII 3; XXIXa 6

σημεῖον

XIV2 (tit.), 1, 7, 9, 11, 13, 14, 15, 17

σιμβλοποιέω

XIarr 43 III 35 XXIb 82, 84, 89 XXVIII 13 I 33; VII 3; XIar 120; πὶ 86, 103; XIc 71, 82, 90, 105; XXIb 24, 54; X XIc 69, sch. ad 69; XXIII 19 Xlaı 2, 7, 37, 159; τι 49, 51, 87, 90; XIc 2, 18, 25, 91, 94; X XIc 10, 28, 76, 86, sch. ad 86, 98, 119, 124, 129, 150, sch. ad 155, 160, 162, 174, 175; XXVIII 56 Xb 1, 7(bis), 8, 9/adv. Xlaıı 53 XXlIc 126, 132, sch. ad 134, 143, 163 IV 21; XIaı 127; XIb 47; XXIb 76 XXlIa 75 XXlIc 49 II 3; Xlaı 71, 74, 75, 87, 89, 1C0; I 58; XIc 29, 41, 44; XId 37; XXIa 63; XXIIb24; XXXIII211 XXIIa2 12 I 7, 17, 26, 47; IV 15; XIc 42(bis); XV 33; XVI] 5; XVII 4, 6; (XXIII 22); XXVIII 8 54; XXIXa 10; XXXI2; XXXIIb 7; XXXIIII 12 Xlaı 146; τὶ 19, 21, 27, 29; XIc 13;

σάτυροι drama satyricum

σαφήνεια

σαφής

σκαιός

σκαμβός σχευοποιός

σχηνή

σκηνικός

σκολιὸς, /

—OV FA

σκοπός persona σκοπός propositum σκυϑρωπός σκυλμὸς σκῶμμα J

σκωπτ:τικός σκώπτω

σοφός

XIV2

28;

XXIIal

XXIa

91,

140;

22/adv. XIV2

1

127; 110, 116, sch.

INDEX

197

σπάνιος

XVIIIb3

σπονδεῖος σποράδην

Xeß 2; XIII 2544. XIc 21; XXIIal 1, 16

στάσιμον

ΧΑΧΙς 30, 46, 51, 84, 96, 113, sch. ad 134, 177 XXIa 124, 133, 143; XXIb 41; XXlIc 195 XXIa 31, 115; XXIIb 31; XXXIII2 2, 6 XXVIII 40; XXIXa 28, 46 XXIIa2 15 VII 6; Xe« 1; Xlar 122; πὶ 116; XIc 75, 115; XVI2 2, 3; XXIa sch. ad tit., 147; XXIb 1, 27, 30, 56, 71; XXIc sch. ad 112 XXIc 106 XIV2 4(bis), 15; XXIIal 21, 22 XXXIIb 13 17 I 38; VII 5; Xa 6; Xlaı 122, 130, 135, 136, 138(bis); u 107, 109, 118, 124; XIc 69, 76, 79, 80, 1C9, 110, 114, 122; XIV235; XXIb 26, 31, 46, 55, sch. ad 59, 1.4, 61, 65; XXIXbg 3 Xlaıt 115, 117 XXlc 149 XXIlc 2 XXIIb Z7 XXIV3 17 XIII 25, 26, 30, 42, 46 XXVIII 29; XXIXa 20 XXVIII 33; XXIXa 25 XIII 19(bis); XIV2 3(bis), 6, 8 XIII 20, 30, 31; XTV1 20 Xlar 73, 96, 100; Xlc AC/adv. Xlaı 74, 102; XIc 39, 41; comp. XIa1 71 XlIaı 10] XV 8,34

στάσις στενωπήῆ,

—ÓG

στεφανόω στιχίζω στίχος [4

στοά στοιχεῖον

στρατηγικός στρατηγός

στροφῇ

στροφικός στρόφος συγγραμμάτιον συγχιρνάω συγχωρέω συζυγία συκοφαντέω συκοφάντης συλλαβὴ (v. et. βραχεῖα, κοινή, μακρά) συλλαβήν, εἰς συμβολικός

σύμβολον συμμετρία

6

198

INDEX

συμμιγής συμπεφυρμένως συμπόσιον συμφανής συμφέρω συμφορά συμφωνία σύμφωνον συνάγω συναιρέω συνανορϑόω συνετός

συνήϑεια σύνϑεσις

συνθήκη συνθϑολόω συνίστημι

(—Xe), --αμαι

συνοικξω συνοφρυόομαι σύνοψις 7

συντελξω συντίϑημι /

f

συντομία σύντονος

συντρέχω συνωνυμία σύστασις συστατικός

συστέλλω σύστημα συστολῆ συστροφῇ

σφαγή

σφοὸδρός σχέσις

Xlaı 10; XIc 8 XXlIc 90, 146 Xb 1,5 Xlaı 70 XXXIIII

11;29

Xlaı 59; XlIc 45; XXla sch. ad 113, L3; XXIc 140; XXIIc 15 XV 47 XIV2 20 XXlIc 65 XIII 57 Xlaı 4 XIV2 23, 26(bis), 28, 30 IX 8 Xlaı 36; XXIIal 9, 12 XV 42; XXIIal 11 XXlc 91 IV 23; XIan 72; XIc 56; XVIIIb2 11; 3 10; XIXa 9; XXIIb 29; XXVIII 59; XXIXa 8, 36 XVIIIa 17 XIXa 20 XXXIITI (tit.) XIV2 9 XIar 145, 147; τι 26, 30, 35; X XIIal 8, 14, 17, 19; XXIIc 2 Xlaı 63 XVTIIbIß 1 XXla 10 VI 4; XIb 70; XV 16 VI 1; Xlaı 88; XIb 67; XIc 92; XV 38; XXlIa 65 XIb 44; XVIIIb4 3 IX 9, 10 XlIaı 102; XXIa 18; XXIc 145 XIb 16 XVI2 1; XXIb 53, 91 XVIIID28;39 II 16 XVIIIa 51

INDEX

σχῆμα

VI

9; IX 2, 6(bis); Xa 3; XIb 76; XIc 68; XV 16; XVI1 4, 7; XXIc sch. ad 86, sch. ad 87 XIb 46; XXIb 79 IX 2,7 Xlaıı 120 XXIa 48 XXXIII2 8

σχηματίζω σχηματισμός σχόλιον σωφρονισμός σώφρων

ταμάλιστα, τὰ τανῦν, τὰ νῦν τάξις ταῦρος /

x

μάλιστα [A

ταυροσφάγος τεῖχος τελέω, --ομαι SUM τελέω celebro τεμάχιον τερματόω τετραγῳδία τετραγωνίζω, --ομαι τετράγωνος τετράμετρος, —OV

τετράς τετράσημος τετράχρονος τεχνικός

τίϑεμαι τμημα τολοιπόν,

Top

199

τὸ λοιπόν

XXIa sch. ad 4 X XIa sch. ad 4 XXlIc 33, 47 XXIIb 8 XXla 17 XIIb 4 Xları 6, 33, 37; XXIa 49; XXlc 64, 115, 180 XXIa 41 XlIarr 30 XXIc 202 XXIIb 34 XlIaı 126; XIc 73; XXIb 38 Xa 3; XVII 4; XXIa 99/adv. X XIIb 21, 34 VII 5, 6; Xlaı 121; XIV1 3; XVI2 2; XXIb 27, 56; XXXab 4; XXXIIa 4 XXVIII 9; XXIXa 11; XXXI8,9; XXXIIb 8, 9 XIII 15 XIII sch. ad 15 V 21; XIan 70; XIb 65; XXlIa 177; XXIb (tit.)/adv. XXIa 177; XXIb 9 XXVIII 20 Xlaıı 92; XIc 96; X XIc 30 X XlIa sch. ad 4 XXlIc 19, 77, 80

200

INDEX

τόνος

IX 4; XIV2 7

Tpocy oc?)

XXlIa 8, 23

τραγικός

Xlar 6, 151; ıı 23, XIII 5; XVII 6; XIXa 38; XXIa 66, 1.3, 139; X XIc (tit.); 11, 20; XXIIb 21, 9, 15

τραγίον τράγος (v. et. τραγῳδία, etymologia; caper, hircus) Dionyso inimicus eum imitantur satyri vice praemium

ΧΊΑΙ 117, 133

τραγῳδία

etymologia: a τράγος a τρύξ

(τρυγία)

a τετράγωνος 8. τραχῳδία origo

partes

=

κωμῳδία 7

89; XIc 93; XVIIb3 |; sch. ad 113, XXIIa22, 9, 46; XXIIc

XVII 8 XVII 7 XVII 5 XVII 2; XVIIIb2 12; XIXa 36, 40; XXlIa 100; XXIIb 22, 33 IV 20, 21, 22; Xlaı 3, 67; πὶ 3, 58, 72; XIb 45(bis), 47; XIc 3, 44, 56; Xlla 1, 2, 3, 4; XV 6, 7, 34; XVII 1(bis, 2, 10; XVIIIbI« 8(bis) ; 2 6(bis), 8, 9, 11; 32, 3, 8, 10; 4 5; XIXa 1, 20 23; XXIa 52, 62, 72, 88, 96, 110, 112, 140; XXIb 10; XXIc 1, 5, 59, 63, 74, sch. ad 155, 157, 184, 186, 188; XXIIb 25, 26, 28, 29, 46; (XXIII 21); XXIV22 XVII

1,4, 6; XVII

XIXa XVII 2, XXla XVII 3; XXIa

7; XVIIIb2

12;

35; XXIa 124; XXIIb 32 7; XVIIIb2 12; XIXa 27; 120; XXIIb 32 XXIa 124; XXIIb 34

125; XXIIb

35

XlIaı 67; XVII 1, 7; XVIIIb3 12; XIXa 3sqq., 20sqq.; XXIa 25sqq. (cf. 52) XXlIc 8sqq., 75sqq., 88sqq., ?4sqq., 121sqq., sch. ad 134, 155sqq. XIXa 28, 31; XXIa 23, 52

INDEX

= τρυγῳδία — κωμῳδία τρυγῳδία praecedit κωμῳδία praecedit τραγῳδίας ποιητής τραγῳδός τραυλότης τραχύς τραχῳδία τρίβραχυς τρικυμία τρίμετρον τρίοδος τρίπους τρισσόω τρισύλλαβος

τριώροφος τροπὴ τρόπος

τροφή

201

IV 20; XIb 40 XVII 8sqq.; XXIa 57sqq. XVII 6sqq.; XIXa 3sqq. I 49 I 28; XIIa 6; XIXa 36; XXIIb 37 Xlaı 89 XVIIId 8; XXIIb 35 XXlIa 125; XXIIb 35 XIII 2sqq. Xlaı 113 XIV1

3, 23

XXlIa 31 XXIIb 10 XXlIc 80 Xex 1; XIVI

19

XIar 78; XIc 82

XVIIID2 13 XXlIc 10, 76, 129, 154, 186; 5; XXIXa 7 XXlIa

X XVIII

101

τροχαϊκός

XIII 10, 25, 49, 53, 54, 55, 56, 58

τροχαῖος

XIII

τρύγητος τρυγία (v. et. τρύξ) τρυγῳδία generatim = κωμῳδία = τραγῳδία — κωμῳδία praecedit κωμῳδίαν --- τραγῳδίαν praecedit κωμῳδίαν — τραγῳδίαν — σατυρικήν τρύξ (v. εἰ. κωμῳδία εἰ τραγῳδία, etymologia; γλεῦκος, τρυγία, faex) generatim faciei inducta

1Csqq.; XXIc

17, 52, 168,

190,

197 XXIV2 21 IV 9; XVIIID2 13 XIXa 35 III 5; XVIIIb3 11 IV 20; XIb 41 XVII

7

XXla

57

XVII] 13, III 7; 15; 44,

3, 7; XIXa 30, 35; XXIV2 20 IV 9, 20; XIb 14, 41; XVIIIa XVIIIb3 12; XIXb 2; XXla 120sq.; XXIIb 33; XXIV2 13

202

INDEX

victoris praemium

τύπος τύπον, τύπον, τυπόω

εἰς κατά

τυραννικός

ὑβρίζω

ὕβρις υἱοί Aristophanis ὑλαῖος

ὅλη ὕμνος ὑπεραίρω ὑπερκατάληριτος ὑπόϑεσις €

J

ὑπόκειμαι ὑποκόρισμα ὑποκορισμός ὑποκχρίνομαι ὑποκριτής

(v. et. παῖδες)

III

6; XVII 2, 9; XIXa 27, 30; XXIa 122; XXIIb 22, 33; X XIV2 20 XIV2 39; XXIb 38 XIarr 81, 83; XIc 85, 87 XXlIc 9, 155 XIb 44; XVIIIb4 3 XXVIII 13, 14

XXIIa2 13 XXb1 XXXI 12; XXXIIb 3; XXXIIII 15 XlIaı 29 V3,7; XIb 51, 55; XV 36; XXVIII 33 XXIIb 10 III 37; XXXIII! 5 XIII 30(bis); XIV1 6, 16, 22 I 25, 42, 44, 47, 53; II 9; III 9, 45; V 25; XXIIb 43, 45; XXIIc 12; XXXIIII (tit.) XVIIIbl« 6 XV 16 VI 7; XIb 74 III 7; XVIIIbla 5; 2 4; XXVIII 15(bis); XXIXa 14; XXXIIb 14 1 32, 34, 58; III 26; VII 2, 4; Xa 3, 4; Χο 1; Xlaı 120, 121, 127; n 88, 93, 103, 104; XIc 71, 74(bis), 92,

ὑποκριτικός ὑπορχηματιυκόν ὑπόρχησις ÖTTOTEANG ὑποφητεύω ὑποφήτης

97,

104,

105;

XXIb

23,

39;

XXIc 13, 65, sch. ad 69, 120, 137, 161; XXXIIb 6, 14 Xlaı 96; XIc 94 XXlIc sch. ad 61, 97, sch. ad 134 XXIc

114

XXIXa 16; XXXc2 Xlaı 9 XIaz1 (tit.)

INDEX

Tlotepewönt

ὑφηγητικός ὑψηλός

φαίνομαι φαλαχρός φανερός

203

XIc 120 XV 5 II 12; V 6; XIb 54

XVIIIa 43 XXXI! XlIai 95; XIc 29/adv. 89;

φαντασία φαῦλος

φέρομαι φϑορά

φϑόρος φιλαλήϑως φιλάργυροι φιλόλογος φιλότεχνος φοβερός

φόβος φόνος φορτικός φράσις φύλαξ φύρω φύσει

φωνή φωνὴεν

χαρά χαρακτήρ χαρακτηρίζω

XIb

29,

30,

IV 34;

13; Xlaı XIc

38;

XVIIIa 32, 34, 38 II 10 XV 28 XIb 20; XVIIIa 21; XIXa 29; XXIIal 4, 17, 20; XXXIIb 16 XXVIII 54 XXIa 70 XXIIal

11

I8 XIc 4; XXIIal

4

III 16 XV 7 XV 9,34 XVIIIb2 8; 39 13;

XV 24; XXa

8

XXlIa 170 XIar 96; XIc Xlaıı 33, 34

XIV2 VI 9; 8; 8 XIV2

100

19, 21 XIb 76; XV 18; XVIIIbl« 7, 1; XVIIId 6,8 19, 2i

XIar 153; τι 59; XIc 45; XXIa 75, sch. ad 113, 1,3; XXIIb 28 II 14; III 24, 44 XXIIa2 2, 25; XXIIc 17; (XXIII 25)

204

χαρακτήρισμα χαρίεις χαριεντίζομαι χαριεντισμός χάρις

χάρτης χειροτίνακτος χϑαμαλός χορειόμικτος χορεῖος

χορεργάτης χόρευμα χόρευσις χορευταί

χορηγέω χορηγικός χορηγοί χοριαμβικός χορικός, --όν

χορός

INDEX

XXIIa2 1; XXIIc 21 II 15; V 17; XlIaıı 62; XIb 62; XIc 47 Xlaı 62 XIc 57 I1 3, 17; XIar 62, 114; XXXIIII 10 XXlIIal 3 XIarr 80; XIc 84 XXIIc 19 XXIc 199 Xeß 2, 4; X XIc 192 XXlIa 109, 139 XXIc 174 XXIXb8 2 I 22, 24, 43; XVII 6; X XIIb 25(bis) ; XXIIc 14

XXVIII 52, 56 XXVIII 51 I 20 21, 23, 43, 55; XXVIII 52 XIII 36 I 23, 24, 31, 42; Xd 2, 3, 4; XIV2 32; XV 5], 52, 54; XXIc sch. ad 10 I 34, 36, 55; V 10(11), 26; VII 1sqq., 8; Xa 1-4; Xd 1, 2, 3; XIar 106, 107,

1C8(bis)

109,

110,

119,

124,

127(bis); 1 49, 91, 92(bis), 94, 98, 102; XIb 57; XIc 61, 62(bis), 63, 64(bis), 65, 70, 73, 77, 95, 96, 97, 98, 101; XIV2 37; XV 52, 53, 54; XVII Albis); XXlIa 143; XXIb 53,

12, 13, 15, 17, 21, 33, 38, 41,

72,

75;

XXlc

10,

21,

23,

24,

25, 29, 36, 38, 40, 44, 45, 51, 54, 64, 111, 145,

69,

71,

115, 160,

165,

13; XXIIb

χοροστάτης χοροῦ adscriptum

76, 126,

83,

107,

132, 176;

sch.

110,

ad

134,

XXIIa2

7, 16, 22;

XXlIa 15, 98, 152 XXVIII 57

109, 9,

(XXIII

11,

21)

INDEX

205

χρήσιμος

XXVIII 3

χρόνος

V 2,3; IX 4; XIb 50, 51

χρυσορρόας χώρα χωρίον

XIar 18 XIII 1546. XIIb 3, 4; XXIa 41; XXIIb 32 Y

ψάλαγμα ψευδεπίγραφος ψηφίζομαι ψήφισμα ψιλόω ψόγος ψυχρός ψώρα

XXIb 86 III 11 Xlar 102 XIaı 97; XIc 38; X XVIII 51 IX 10(bis) XVIIId 1, 2; XXIa 80, 82, 85 XXa 8 Xlaıı 52 Ω

δὴ

Xa

7; Xlaı 130, 135, 138; τὸ 109, 110, 122; XIc 69, 79, 80, 111(bis), 115(bis) 119; XIV28; XVII 2(bis), 12, 13; XVIIIa 47; XVIIIbi« 2; XXIb 46, sch. ad 59, 1.8, 61, 64; XXIc sch. ad 10, 12, 28, 39, sch. ad 39, 40, 60, 78, 83, sch. ad 86, 107, 115, 120, 124, 129, 174, 175; XXIIb 35, 42; XXIV2 3, 31; XXVI 4, 14; XXXIII2 app. d3

ὡραῖα, τά ὠφέλεια ὠφελέω ὠφέλιμος

XIan 68; XIc 53 XIb 17; XXIa 19 XIb 25; XVIIIa 28 V 17; XIb 62

PARS

LATINA INDEXI

AUCTORES

Cicero Horatius

CITATI

ΧΧΥῚ αἱ A.P. 192 XXIV3 3; 220sq. XXIV2 7; 220-224 XXIV3 10; 275-277 XXIV2 17 XXIV2 23 XXVII3 5 p.2 Edm. X XIV2 49 XXIV2 |

Lucilius poetae Susarion Theophrastus Varro

XXIV2

Vergilius

Buc.

5, 27

IX

1

XXIVI

7;

Georg.

II

380sq. XXIV2 9; 380-384 XXVI 6; XXVI 36 (paraphr.)

INDEX NOMINA

PROPRIA

II

(ETIAM

ADIECTIVA)

Aeschylus Aeneis

XXVI 9; XXVI 45 v. Vergilius

A etolus Alexander Aetolus Apollo Aratus Phaenomena Archelaüs Avchilochus Aristarchus Aristophanes

XId 1 XId 1,4 XXV11l

Plutus

XXIV1 XXIV2 XXIXI XId 25, XXIV2

22 43, 44 26 29, 32 52; XXVI

XId (tit.)

24

INDEX

207

Athenae Atheniensis Attica Attici, atitcus

XXIV2 30 XId 23; XXVI 11; XXVI 29 XXVI 13 XXIV2 21, 27; XXVI 29

Bucolica

v. Vergilius

Caecius (Tzetzes)

XId (tit.), 27 XId 13 XId |

Callimachus Chalcidensis Cicero Phaenomena Cos Cratinus Crotoniata

XXIVI 22/23 XId 22 XXIV2 58, 59 XXIV2 52; XXVI 24 XId 23

Demetrius Phalerius Dibhilus

XId 8 XXIV2 54

Empedocles Ephesius Ebicharmus Eratosthenes Eubolis Euripides

XXIVI XId 1 XXIV2 XId 15 XXIV2 XXIV2

Georgica Graeci, graecus (-ce)

v. Vergilius XId 3, 38; XXIVI 2, 3, 4, 14; 2 13, 25; 3 2, 6, 16; XXVII 9, 87, 90;

Concylus

22 58 52; XXVI 42

XXVI

Γυναικῶν

Odysstia Horatius

s5, s12, 414;

XXVII2a

3 6, 18 XId 27 XId 23

Heliodorus Hevacleota Hestodus Homerus Ilias

24

κατάλογος

XIVI1 21 XId 5, 19, 24, 26, 29; XXV1 XXIVI 11, 25; XXVI 27 XXIVI1 12; XXVI 28 XXIVI 26

25

1;

208

INDEX

Ilias Italia

v. Homerus XXVI sı2

Latini, latinus

XXIV2 57; 3 4; XXVI 86, 88, 89 XXIV2 5, 22; XXVI 4; XXVI 40 XXIV2 4, 21 XXIV2 57; XXVI d18; XXVII3 16 XXVI 65 XXIVI 9, 22 XId 1,5

Liber pater Liberalia Livius Andronicus Lucilius Lucretius

Lycophron

Menander Mullus Musae

XXIV2 XXIV2 XXIV2 XXVII3

Odyssia Onomacritus Orpheus Crotoniata

v. Homerus XId 23 XId 23

Phaenomena Phalerius Philemon Pısistratus Plautus (v. et. Πλαῦτος) Plutus

v. Aratus et Cicero

XId 38; XXVII3 v. Aristophanes

Ptolemaeus Philadelphus

XId 2, 17 (vex ille), 19, 25, 33

Roma Romani

XXIV2 30; XXVII3 15 XXIVi 15; 2 56; XXVI XXVII3 17

Sieilta Susarion

XXVII2 6 XXIV2 46; XXVII3

Terentius (v. et Τερέντιος) Thalia Theognis Thespis

XXVI 36, 75, 90 XXVIIS3 5 XXIVI 19 XXIV2 15; XXVI

Magnes

46; XXVII3 13 54; XXVI 74, 85 46; XXVII3 13 (app. 5

XId 8 XXIV2 54 XId

19, 25, 28, 31

17

di6;

12

23; XXVI 44

INDEX

209

Vergilius Aeneis Bucolica Georgica

XXIVI XXIVI XXIVI

Zenodotus

XId

Zobyrus

XId 23

INDEX VOCES

ARTIUM

ET

26 7 9, 23

1, 5, 29, 31, 32

III

AD RES TRACTATAS ALIAE SELECTAE

PERTINENTES;

A acerbitas acerbus actio achivus actor actus

XXIV2 54 XXIV2 53 XXV23 XXIVI 1,5, 14 XXIV2 3; XXVI 46, 83; XXVI 35 XXVI 46, 79, 87; XXVI 66, 514

adgnitio ager agrestis

XXIV2 40 XXIV2 29 XXVI 61

alternis amaritudo amatorie amor amurca

XXVI XXVI XXVI XXIV2 XXVI

40 70 17 38; XXVII2 38

8

angeltice

XXIVI

antiquus, —i argumentum

XXVI 2; XXVI s9 XXIV2 55; XXVI XXVII2 4

18, 19

artifex astrologia

XXIV3 20; XXVI 39 XXIV 22

atellana aula aulicus

XXIV! 16 XXVI 9517 XId 13

52,

69,

72,

89;

210

INDEX

bibliotheca bibliothecarius boni

XId 9, 11, 16 XId 14 XXVI 56

cachinnus caedes

XId 38 XXIV2 XXIV] XXVI XXVI

cantator

cantilena cantor

38 7; XXVI 5, 15 40

82

caper (v. et. hircus et τράγος) donum vitibus nocet capesso

carptim carta

cavılla chorus chria civilis collectio

colligo comica COTHiCUS comassatio comissor, -arı commixtius communis comoedi comoedia

XXVI 36 XXVI 37 XXV26 XId 24 XXVI 76 XId 37 XXVI 3, 17, 38, 78, 79, 81(bis), 84; XXVII3 18 XXIV] 20 XXIV2 24; XXVI s2; XXVII3 9 XId 26 XId 4 XXIVI 15 XXIV1 6; 246; 31; XXVI 17, 22, 76,86; XXVII23, 5 XXIV2 34; XXVII22; 37 XXVI 16 XId 12 XXIVI 3, 10, 25; XXVI 69 XXVII2 1,7 XId 5, 34, 37; X XIV2 24, 26, 31, 36, 37, 53, 54, 57; XXVI 1, 28, 63; 2 1,2,6,7; XXVI s1,d1, 59, d9, 414, d16, d20, d24, 32, 40; XXVIII 1;3 1, 2, 4, 8, 16, 18

aetates:

vetus (ἀρχαία), primi comict

XXIV2 46; XXVII3 8

XXVI

24, 37, 48, 78;

211

INDEX

secunda nova (νέα), tertia etymologia: a κώμη vicus (ruri? in urbe?) a κώμη (ruri) a κώμη (in urbe) a κῶμος, κωμάζω a Cos origo

vetus

praecedit

ricum

compitalicius compitum compono

comprehendo comprehensio CONCINNUS consuetudo conventiculum CONVICAUM corollarıum cothurnus custos

decanto delectatio delecto delictum denominatio didascalice

digestus dissolvo docti drama

drama

saty-

XXIV2 52 XXIV2 53; XXV1 XXIV2

68, 74, 80

32 (viculus) ; XXVI

s9, 514,

33; XXVIII 1 XXIV2 26; XXV1 14; XXVID 1; 36 XXIV2 29 XXIV2 33; XXVI 16; XXVII2 2; 36 XXIV2 58 XXIV2 27sqq., 58; XXVI 9sqq., 25sqq.; XXVI 414, 20sqq.; XXVII3 4,8 XXVI 58sqq.

XXIV2 XXVI XId 29 XXIV2 XXIV2 XXVI XXVI XXIV2 XId 27 XXIV2 XXVI XId 16

30; XXVI 512 13; XXVI 30 32 1, 24, 45 71 72; XXVI d2, d25 27 22 43

XXV] 53 XXVI 71 XId 35; XXIV3 8 XXVII3 10 XXVI 50 XXIVI 18, 21 XId 13 XId 34 XId 28; XXVI 34 XXIV3 1,2

212

INDEX

dramaticon dramaticus dux

XXIVI XXIV1 XXIV2

4 14 37

elegiaca

XXIV1

26

elımo enayralivus enuntiativus

XId 26 XXIV1 2,8 XXIV12

E

erigo

XId 34

error

XXIV2

55

exegeticon

XXIVI

7, 18

exilium

XXIV2

38

F fabula

XXIVI 6; 2 15, 34, 56; 3 5, 6; XXVI 36, 47, 58, 83; XXVI sl; XXVII2 8; 3 12

faex (v. et. τρύξ) generatim olei

XXIV2 13; XXV19 XXVI 38

faciei inducta

XXIV2

fictio fictus fructus fugio funestus

16; XXV18

XId 36 XXVI 52; XXVI2 XXV26 XXV24

27

G genealogia gestus gyrus

XXIV] 20 XXVI d12; XXVII2 7; XXVI 39 H

habitus heroica herotcus

XXVI 46 XXIVI 25 XXIV2 1

heros

XXIV236;36

hilaritas hircus (v. et. caper et τράγος)

XXVII3

14

39

213

INDEX

vitibus nocet praemium, donum immolatur historia hastorice historicus humilis

imago imitatio imitativus imitor, —o immolo incunabulum

infamis ingens interpres 10C0V TOCOSUS tocularıs Tocus

laedo laetus lascivia lascivio laudes Liberi lex libere libertas licentius luctuosus lucius ludicra ludo ludas lusus

XXIV2 5; XXV1 5 XXIV2 4; XXVI 6, 7sq. eius) XXIV2 5; XXV13 XXVII2 2 XXIVI 18, 20 XXVI 50;28 XXIV2 32, 37

(h.l. uter

XXVI d3, 423 XXIV3 16; XXVI dl, di0, 425 XXIVI 1 XXIV3 18; XXVI 36; XXVII3 XXIV2 5 XXVI 47 XXVI 57 XXV24 XId 18 XXIV3 7 XXVI] 59 XXIV2 47 XXIV3 8; XXVI 61

XXVI XXIV2 XXIV3 XXVI XXVI XXVI XXVI

56 39; XXV23; 16 17 43 57 51

AXVIIS3

14

XXVI 55 XXVII2 5 XXIV2 38 XXVI

s13

XXIV3 7 XXIV2

29, 30

XXIV3 8; XXVI

39

XXVII25

15

214

INDEX

M male vwentes mediocris mediocritas melrum mimica MiMUS miseriae mixtus modulus mores MUSICUS mustum mutus

XXVI 29 XXV170;22 XXVI sl6 XXVI 73 XXIVI 15 XXIV3 15, 17 XXIV2 45 XXIVI 4 XXVI d5 XXVI] 54; XXVI V. res musica XXV17 XXIV3 4

d10;

XXVIIS3

11

13; XXVII2

1;

N narratio

XXIVI

nomen nugor

XXVI 53; XXVI 34 XId 27

20; XXVI

50

O opderor

XXV12 P

pagus

XXIV2

palam palla partes (primae etc.) pastores peccatum

36 XXV152 XXVI 43 XXVI 44 XXVI 12 XXVII3 11

27;

persona

XXIVI15,8,11;215,37;

petulans bhilosophia planipes boesıs poética pobulus

8, 40, 42, 78; XXVI XXVI 59 XXIVI 22 XXIVI 16 XXVI 65 XXVI] 25 XXVId7

? otentes

XXVI

63

XXVI

s18

32; XXVI

215

INDEX

publicus

XXVI XXIVI XXIV2 XXIV2 3,7; XXVI XXVI XXVI XXIV2

regia vegius

XId 7, 13; XXIV2

potus praetextata

principes privatus prologus jronuntiatzo prosum

ves divina ves gestae Yes musica

respondeo reverentia vex ridicularıs vustici

satyra

satyri satyrica satyricus scaena scaenici sales

senes sententia Serius soccus sparsus spectator

speculum ΕΖ

17 15 52 24, 37; XXVI s3; XXVII2 32,9,14 87 d5, d12 54 33; XXVII2 4

XId 9, 10, 11 XXVI 1,13 XXVI 52 XXVI 41 XXVI] 40 XXIV3 15 XXIV237;37; XXVII3 8 XXIV2 27

33; XXVI

XXVII24

XId 35; XXVI 58, 60, 67 XXIV3 7,8; XXVI 59 XXIVI 15 XXIV3 6 XXVII3 10 XXVI 8, 43 XXVI 72 XId 9 XXVI 72 XXIV38 XXVI 43 XId 19 XXIV3 8; XXVI 71,82 XXVI 42, 321 XXVI| 56, 64

517

216

INDEX

tabernaria tibicen bmor titulus toga togata

tragica tragicus tragoedia

etymologia: a τράγος a τρύξ origo praecedit comoediam tranquillus tristis tristitia turbulentus turpis

urbanus

utilis

veritas veteres

vicinahs VICUS viculus Vicus vilia

XXIVI 15 XXVI 39 XXV24 XId 14; XXVI 35, 62 XXVII3 17 XXVI 417 XXIVI 15 XXIV1 6;23;31,6,8; XXVI 22; XXVI s18; XXVII2 4(bis) XId 4; XXIV2 1, 2, 13, 33, 36(bis), 42, 43, 44, 45; XXVI 1, 10, 19, 23, 27, 34, 37; 21, 3, 5, 6, 7; XXVI d17,38, 39,40; XXVII3 16 XXIV2

3; XXVI

4; XXVI

40

XXIV2 13; XXV1 9; XXVI 41 (= amurca) XXIV2 27sqq.; XXVI 2sqq.,25sqq.; XXVI 36sqq. XXVI 19 XXV25 XXIV2 39 XXIV2 42 XXV25 XXIV3 15

XXIV2 3I XXVI 72; XXVI s4

XXVI d3, d22 XXVI 76 XXIV2 29 XXVI 12 XXIV2 32 XXIV2 28; XXVI 12(app.), XXVI 910, s15; XXVIII 1 XXVI

13

13;

INDEX

217

vindemia vinum

XXIV2 XXIV2

21 20, 22

virginum raptus stupra

XXIV2 38; XXVII2 8

vita

vilis

XId 34; XXIV2 24; XXV1 21;26; XXVI 432, 54, d10, 515, d21, 425; XXVIIS3 14 XXIV2 6

vium

XXIV2 53; XXVI

61; XXVI 3l

CONSPECTUS

NUMERORUM

Dübneri (D), Kaibelii (K), Canterellae (C), huius voluminis (ἢ)

XVIIS.6 XVI

XII XI 69 in VIII in VIII in VIII 71b, 82 61b

h I II III IV V VI VII VIII IX Xa.b.c.d Xe XIa XIb.c XId XIIa.b XIII XIV XV XVII XVI2 XVII XVIIIa XVIIIbi« XVIIIb!Q X VIIIb2 in XVIIIb3 X VIIIb4 XVIIIc XVIIId

CONSPECTUS

XIII8 XIIII-3

219

NUMERORUM

h XIXa XIXb XXa XXb XXlIa XXIb XXIc XXlIlal in XXIIa2 in XXIIb XXIIc XXIII XXIV1.2 XXIV3 XXV XXVI XXVIII XXVII2a XXVII2b XXVII2c XXVII3 XXVIII XXIXa XXIXb« XXIXbp XXXa XXXb XXXc XXXI XXXIIa.b XXXIIII XXXIII2

220 ADDENDA

ET CORRIGENDA

In plagulis corrigendis D. Holwerda, ut antea, mihi adfuit, qui hoc auxilio praesertim in Indicibus utilissimo iterum me sibi devinxit. p. 16 ad VI 6/7: hoc loco difficili iterum perpenso scribere malim «t o-

ἅπτηται (cf. lectiones «superscr. o) in E καλούμενος (cf. lectio καλοῦμεν in V97). p. 20 ad Xa

5/6:

Holwerda

et «tg in plerisque ceteris)

collato sch.Nub.

vet. 510a sic legendum

et esse

opinatur: ἐκαλεῖτο δὲ [vo γένει τὸ τοιοῦτον ὄρχημα τοῦ χοροῦ παράβασις ^... ὁμωνύμως τῷ γένει. inter παράβασις et ὁμωνύμως haec fere excidisse homoeoteleuto putat: εἶχε δὲ ἑπτὰ μέρη, ὧν τὸ πρῶτον ἐκαλεῖτο κομμάτιον, τὸ δεύτερον παράβασις. p. 23 ad ΧΙδι 12 app. I: γλῶσσα pro glossa accipiendum esse non credit Holwerda. putat Tzetzam post Ascalonitarum Cytheriorum Ephesii mentionem enumerationem suam loco ex Homero laudato concludens hoc dicere voluisse: ex omnibus terrae locis oriundi erant viri docti Alexandrini.

p. 66/67 ad XV 43—47: Holwerda ita scribere mavult: δεῖ τὸν κωμῳδοποιὸν τὴν πάτριον αὐτοῦ γλῶσσαν τοῖς προσώποις περιτιϑέναι, τὴν δὲ ἐπιχώριον αὐτῶν ἐκκλῖναι. μέλος... λαμβάνειν. ἡ ὄψις μεγάλην χρείαν τοῖς δράμασι «παρὰ» (i.e. "plus quam") τὴν συμφωνίαν παρέχει. quod ad ultimam sententiam attinet, delegat ad sch. Eur. I 243, 8 et I 410, 26; 259,

17 Schwartz.

p. 86 ad XXIa 46: πόσους : aliquantos; debebat ποσούς (iusto accentu ποσῷ

XXIb 30, ubi subst. neutr. pro quantitate), sed versus in syllaba paenultima accentum poscebat ; item πόσοι X XIc 3, 89.

CONSPECTUS EORUM QUAE INSUNT Prolegomena Signa, sigla, compendia Codices . Tituli recisi . De comoedia .

p I p. XXXIX p. XL p. )XLII .

.

A) Ex codicibus Aristophanis etr proxime cognata

B) Loci a codicibus Aristophanis alieni Graeca lingua . Latina lingua . De Aristophane Indices . 0. Conspectus numerorum editionum priorum Addenda et corrigenda

.

P.

1

p. Ῥ. P. P. p. p.

61 117 131 151 218 220