Legenda o Ostojovi. Archeologie obyčejného života 8071066613

Citation preview

ZDENĚK SMETÁNKA

L egenm o O stojovi ARCHEOLOGIE OBYČEJNÉHO

i

ŽIVOTA

NAKLADATELSTVÍ LIDOVÉ NOVINY

P am átce JEAN-M ARIE PESEZE, profesora na E cole cles H au tes E tudes en Sciences Sociales, archeologa středověké vesnice...

N a fr o n tis p is u p o u ž ito m in ia tu r y zn á z o rň u jíc í „ střed o věko u r o d in u “ A d a m a a E v y z r u k o p is u S p e c u lu m h u m a n a e s a lv a tio n is , u lo ž e n é h o v A r c h iv u P r a ž s k é h o h r a d u , f o n d K n ih o v n a m e tr o p o litn í k a p itu ly , sign. K M K - A 3 2 , n a p ř e d s á d c e p a k s r a fo v a n é m a p k y L e v é h o H r a d c e - a k r o p o le a p ř e d h r a d í - se z a k r e s le n ím o b jevů J. L . P íče p ř e d r o k e m !9 0 9

C Z d en ěk S m etán k a, 2 0 0 4 Cover & Typo Vladimír V im r, 2 0 0 4 V šechna p ráv a v y h razen a IS B N 80-7106-661-3

... nevěřit, že je n ti účastníci dějů, kteří dělají hluk, jsou ti nejdůležitější - jsou i jiní, mlčenliví... F E R N A N D B R A U D E L , 1958

N eznám í a zap o m en u ti leží n a poh řeb ištích rozsetých po ú ro d ­ nějších částech české zem ě ti, k te ří vydobyli její o rn o u půdu z tem not lesa: oráči, vinaři, pastýři, vesničtí řem eslníci i rybáři. Jenom tehdy, když se stali spolu s půdou, n a níž pracovali, před­ m ětem darování, tak jako je darován dobytek nebo drůbež, nepa­ trn ě vystupují ze stínu anonymity. Tehdy čteme v pergamenových listin ác h jejich starobylá zvučná jm éna: Stojan, Rozroj, N erad, Ju rata, R adek se synem Svojenem, Zlatoň, Květek, Ostoj, Stromata a p ár d esítek dalších jm en. Ale co znám e více než jm éno, co víme o b ěh u jejich života - málo, velmi málo, skoro nic. Z ap o m en u ti jako jednotlivci, ale n e nevýznam ní jako lid. Na jejich vyčerpávající práci, někdy i hladovění, pozvolna vystavěli jiní, urození a m ocní (latinské pram eny je nazývají nobiles, potentes a příznačně pro dobu milites prim i ordinis, tedy bojovníci prv­ n ího řádu), základy státního útvaru, v něm ž žijeme podnes. P ře­ devším je, zap o m en u té a neznám é, chcem e n ec h at vystoupit ze tm y n ep a m ě ti do světla vzpom ínky. Sotva se n ám asi p o d aří n ap sat podrobnou biografii kohokoliv z nich. Avšak prostřednic­ tvím h isto rick é rek o nstrukce a n ejed n o u n u tn ě i za pom oci pouhé prozatím ní konstrukce se m ůžem e pokusit - prom ítnutím širších zn alo stí o světě ran éh o středověku do života některého více znám ého jednotlivce - o vytvoření obrazu života raně středo­ věkého sedláka. V ztažení širšího spektra faktů k životu jedné osoby, jejich zosobnění, n ení m etoda ani nová, ani neznám á; je to je n spíš m etoda po zapom enutá, m álo využívaná. Její hodnota ještě výrazněji vystoupí p ři použití netradičních pram enů n ah ro ­ m aděných současnou archeologií středověku, která neustále při­ náší nové poznatky o prosté lidské každodennosti, a prohlubuje tak pohled na naši nejstarší m inulost.

1 Lidé a doba

6 LEG EN D A O O S TO JO V I

VYSVĚTLENÍ, PROČ PRÁVĚ ORÁČ OSTOJ bude ten, jem už věnuje­ me v našem vyprávění zvláštní pozornost a z jehož osoby učiním e osu, kolem níž se budou soustřeďovat naše úvahy, je pom ěrně jed­ noduché, Mezi ran ě středověkými zemědělci, které dovedeme ales­ poň pojm enovat, je Ostoj jediný, o něm ž víme tro ch u více. Vděčí­ m e za to zvláštní okolnosti. Listina, v níž je jeho jm éno uvedeno, se tro ch u odlišuje od běžných, n a detaily nepříliš bohatých daro­ vacích písem ností. Ojediněle sdílný dokum ent, na nějž se budem e dále často odvolávat, m á některým i svými rysy ch a rak ter závěti. Snad právě proto je obšírnější a inform uje nás p o n ěk u d podrob­ něji o světě, který Ostoje obklopoval. P řesné datum sepsání listiny není známo. K arel Jarom ír Erben ji zařadil do roku 1132, ale bližší důvody pro své datování neuvedl, a tak poslední editor Gustav Friedrich položil vznik této písem nos­ ti raději do širšího intervalu mezi léta 1125-1140, do doby vlády knížete Soběslava I., jehož osoba je v listině zm íněna. N em ám e tu to listin u b ohužel k dispozici v originále, což působí p ři jejím výkladu nem alé obtíže, protože p ři přepisu m ohlo dojít třeba k malým, ale ve svých důsledcích významným posunům v obsahu a významech. Zachovala se totiž jen jako vložka, in sert, do další, m ladší listiny z ro k u 1233, v níž král Václav I. potvrzuje, že ves Unětice daroval kostelu pražském u již dříve jeho otec Přemysl I. P ů vodním vydavatelem listiny, z jehož vůle byla sepsána, byl m n o h em dříve Zbyhněv, kněz a kanovník pražského kostela P. M arie. Ten zdědil, nejspíše společně se svým blíže neznám ým b ratrem , někdy na počátku 12. století po svém otci velmoži Bohuňovi a m atce Boženě dodnes poblíž P rahy existující ves Unětice. Vykoupil, ja k se dozvídám e z listiny, od b ra tra devět polí (agri), což si nech al dosvědčit jakým si V ladotou a jeho syny, a konečně připojil ke svému podílu luka, za něž zaplatil značnou sum u 440 denárů. K tom u dokoupil ještě od jakéhosi M ilhošta nějaký další pozem ek (campus) a celé své úsilí dovršil založením kostela v Uněticích.

U kostela osadil dva kanovníky, jejichž jm éna se nám šťastnou shodou okolností rovněž zachovala. Byli to Ráž a Bezděd a k jejich výživě a vydržování zorganizoval Zbyhněv vlastně malý sam ostatný hospodářský systém, statek, jehož stru k tu ra a velikost byly sam ozřejm ě značně odlišné od velkostatků, ja k je znám e z pozdější doby. Výtěžků z únětick éh o statk u m ěli užívat Ráž s Bezdědem až do konce svého života, ale s podm ínkou, že kdyby jejich potom stvo nebylo u čené (proeles eorum n o n fu e r it docta), čímž se nepochybně rozum í, kdyby jejich synové nebyli schopni vykonávat církevní povolání, m usí se ještě za svého života postarat o n á h ra d u , aby počet kanovníků zůstal zachován „až do konce světa“ , jak se v listině doslovně praví. Tato p o d m ín k a nás nepřekvapuje. K něží se v té době ještě běžně ženili a děkan kostela pražského, kronikář Kosmas, zapsal dokonce v roce 1117 do své kroniky sm rt m anželky Božetěchy,

F

M

i ň

P o h le d n a L e v ý H r a d e c z p o lo h y R iv n á ě . D v a z a d n í te r é n n í b lo k y n a d V lta v o u tv o ř í v la s tn í hra d iště; b líže k vrchu R iv n á č i le ž íp ř e d h r a d í, v z a d u tě sn ě n a d řekou a kro p o le h ra d iště. N a d v o u te ré n n íc h blocích zcela v p o p ř e d í se ro zk lá d a l O stojův p o z e m e k o zn a č e n ý ja k o „ c a m p u s“

7 L ID É A D O B A

8 LEG EN D A O O S TO JO V I

nazývaje ji láskyplně „nedílnou družkou veškerých osudů“ svých. Teprve za života Ostojova ro k u 1143 dorazil do Cech papežský legát k ard in á l G uido, aby krom ě jin éh o prosazoval i re fo rm n í m yšlenky d ru h é h o laterán sk éh o koncilu, k terý požadoval též kněžský celibát. Podle soudobých svědectví si po čín al v té věci dosti tvrdě, ale příliš neuspěl. Přibližně půl stolení po něm (1197) p řišel do P rah y jin ý legát, k ard in á l Petr. Byl tehdy m álem zabit rozčileným i kněžím i, když žádal, aby nově svěcení duchovní vyko­ n ali slib čistoty a žili v celibátu. Letopisec Jarloch, jin a k opat m ilevského kláštera, k terý událost zaznam enal, asi n ep řeh án ěl. N ení to totiž ani zdaleka jediná věc, o níž si budem e m oci spolu s h isto rik em Václavem Novotným ještě m n o h o k rát říci, že co se tehdy „jinde rozum ělo sam o sebou, u nás m ohlo se zd áti spor­ ným “ a „co jinde se zdálo hříchem , u nás bylo běžné“ . Součástí hospodářského systému navázaného n a únětický kos­ tel byl i náš Ostoj, sídlící n a nedalekém Levém Hradci. K m ajetku únětického kostela p atřil jako dušník (proanimator). Tím to term í­ nem , uváděným v ra n ě středověkých písem ných pram en ech , se snad již od časů Velké Moravy označovaly osoby darované církvi za spásu dárcovy duše. Nebyl sám, kdo byl takto přip o u tán k úně­ tickém u kostelu; ve stejném postavení jako Ostoj, usazený ani ne h o d in k u od U nětic, žil i hospodář M iloň s m anželkou a jejich synové a dcery, sídlící až při vzdáleném boleslavském „hradisku“ - lépe hradu. Přesný rok, kdy se Ostoj narodil a kdy zemřel, neznám e. Víme jen , že se snad někdy v in terv alu let 1125-1140 dostal - jistě již jako dospělý m už - do darování. Členové jeho rodiny nejsou sice v listin ě jm enováni, ale u rč itě nebyl sám; žil v dom ě, kde s ním přebývalo více lidí. D om ýšlím e se to ze záznam u v téže listině, kde je zapsáno, že když bylo třeb a odejít n a ro b o tu , m ohl jed en z členů rodiny zůstat dom a a h lídat dům . V těch časech to zname­ nalo především h lídat oheň, aby neuhasí nebo neuškodil. Jak početná m ohla být Ostojova rodina, přesně nevíme. Velikosti a složení rodiny v raném středověku zatím naši historici i demografové věnovali jen m enší pozornost. Dokum enty, které m ám e k dis­ pozici, nejsou příliš sdílné, ale nepřím o přece jen nějaké svědectví vydávají a um ožňují alespoň odhad. Naprostá většina darování, jak je zachycují nejstarší české listiny, pokud jsou v nich vypočítáváni lidé a jsou udávány jejich rodinné vztahy, uvádějí m uže jako hlavu rodiny. M už, označený obvykle přím o jm énem , zastupuje tedy celou širší rodinu, jejíž příslušníci jsou pak vypočítáváni ve vztahu

k této hlavě - manželka, synové, dcery, bratr. 0 patriarchální orien­ taci rodiny v raném středověku sotva může být sporu. Pro zeměděl­ ské prostředí, jak nás poučuje etnografie, je typické soužití ve vícegenerační, obvykle v třígenerační rodině, což je dáno vazbou na p ů d n í m ajetek. Jádro rodiny tvoří hospodář a jeho žena, k nim ž jsou uváděny jedno dvě děti, někdy i tři - některé zápisy hovořící obecně o dcerách a synech dovolují uvažovat nejm éně o čtyřech potomcích. Byl-li v domě někdo ze starých rodičů, a jistě tom u tak po nějaký spíše krátký čas m ohlo být, potom m usím e alespoň pro určité období soužití přičíst jednu až dvě osoby navíc. A to ještě pom íjím e m ožnost, že v dom ě m ohl žít někdo z neprovdaných ěi neoženěných sourozenců základního páru. P ři o d h ad u velikosti Ostojovy rodiny, p okud se týče úplnosti darovacích zápisů, m usím e ještě uvážit i skutečnost, že darovací zápisy h ovořící o „ro b o tě“ pom íjejí asi m alé, práce neschopné děti. Všeobecné odhady m ohou tedy m ít hodnotu pouze m inim ál­ n ích čísel. Zvážíme-li všechny okolnosti, p ak se m ůžem e dom ní­ vat, že v Ostojově usedlosti m ohlo žít čtyři až osm lidí. Je to dost nepřesný odhad, ale lepší m ožnost zatím nem ám e. Střed tohoto intervalu je šest, což je již číslo reálnější. Původně se s prům ěrně velkou šestičlen n o u ro d in o u počítalo pro pravěké období, ale podle novějších n á z o rů založených n a p ro p o čtech a odhadech, kolik lid í se v zem ědělské skupině m ohlo nejlépe uživit, i podle dem ografických p ropočtů, je nyní jako p rů m ě r uvažováno číslo m enší. P ro raný středověk je však počet pěti, m ožná i šesti osob v dom ě Ostojově dosti dobře možný, i když, jak ještě uvidíme, zda­ leka ne jistý. Vraťme se nyní k době Ostojova života. Vezmeme-li alespoň orien­ tačně na pomoc stále nečetné paleodemografické údaje, které jsou pro český raný středověk lc dispozici, m ůžem e si o pravděpodobné délce Ostojova života přece jen u rč ito u představu, podobně jako 0 jeho rodině, udělat. P rům ěrný dožitý věk celé populace, udáva­ ný obvykle číslem kolem 33 let, n a některých pohřebištích klesá 1 dost pod třicítk u . Takový údaj nem á pro odhad délky Ostojova života příliš význam a m ůže nám sloužit jen jako drastická ilustra­ ce špatných životních podm ínek pro jedince v raném věkovém sta­ diu. Nízký prů m ěrn ý věk celé populace je totiž vždy a bez výjimky způsoben vysokou úm rtností v raném dětství. Ostoj se ovšem dožil dospělosti, když je uváděn jako hlava rodiny, a pravděpodobnost delšího života u něj tedy byla vyšší. Ve 20 letech m ěl podle dosa­ vad n ích zn alo stí n ad ěji n a život v p rů m ě ru ta k kolem 44 let,

9 l id é a

do ba

10 LEG EN D A O O STO JO V!

a zastihujem e-li ho v době, kdy byla sepsána listin a, ve věku kolem čtyřicítky, m ěl v p rů m ě ru naději ještě nejm éně n a další desítku let života, tedy na život dlouhý něco přes 50 let, snad i 55 let. Do jisté m íry si m ůžem e utvořit také představu o fyzickém vzhledu Ostojově. M usíme se p ři tom zatím spolehnout n a nepří­ liš rozsáhlý, ale i ta k vítaný p o n ěk u d sociálně sm íšený soubor antropologických u rč e n í obyvatel Cech 11. a 12. století, v něm ž většinu představují lidé z vesnického prostředí. Podle dostupných kostrových p o zů statk ů dospělých jedinců, znám ých z několika pohřebišť, p atřil Ostoj nejspíše k robustním osobám, v nejhorším případě k m enší skupině osob středně silné tělesné stavby. Graciln íc h m užů statistiky uk azu jí ne více než 17 p rocent. Byl tedy pravděpodobně fyzicky zdatný. Velká skupina sedláků vykazuje na objevených kostech znám ky původně m ohutného svalového relié­ fu. Ve srovnání se svou ženou na tom byl Ostoj zřejm ě dobře. Zeny v té době p řiro z en ě nevykazují ro b u stn í k o n stru k ci, ale jejich fyzická stavba je uváděna jako gracilní, a to asi v 85 procen­ tech. Těch středně zdatných bylo asi 15 procent. Tomu odpovídá i zjištění o svalové výbavě; m o h u tn ě vybavených žen bylo zatím zjištěno asi pět procent a slabé m írně převažují nad středním i. Co do tělesné výšky, m ůžem e se dom nívat, že Ostoj m ohl spíše nále­ žet m ezi osoby vyšší než 164 cm, nejspíše byl vysoký ta k kolem 170 cm a jeh o žena byla asi ta k o 10 ce n tim etrů m enší. Vnější vzhled obličeje charakterizovat nedovedeme. Kdybychom alespoň pro ilustraci chtěli u žít ikonografických pram enů, ocitli bychom se asi n a velmi nejisté nebo dokonce špatné cestě. Museli bychom si ujasnit, co je reálně možný vzhled a co je klišé, dělající z vesni­ čanů v období středověku osoby podřadné kategorie. P atrně by na nás z im ag in árn íh o obrázku vyhlédla m ožná tro c h u špinavá, podle věku buď tro ch u odulá nebo hodně svraštělá tvář porostlá strn isk em vousů, nikoliv ušlechtilým k nírem . Snad je n tváře m ladších sedláků, až n a to strnisko na bradě, by byly přijatelnější, jak se dom nívám e podle středověké grafiky. Na venkovských pohřebištích, která byla dosud studována, zjiš­ ťují antropologové p rů m ěrn ý věk dospělého m uže asi 4 6 -4 8 let, zatímco p rů m ěrný věk celé populace, tedy i s dětm i, byl ve srovna­ telných příp ad ech podstatně nižší, třeba i jen 2 2 -2 3 let. Celkově m ůžem e říci, že z dospělých m užů se jich asi 50 procent dožívalo věku kolem 50 let, přičem ž někdy po 35 letech života převažovala prav d ěp o d o b nost ú m rtí n ad pravděpodobností dalšího života.

Názory a výpočty se případ od případu a pohřebiště od pohřebiště dost různí, ale naprostá shoda panuje v tom, že přes 60 let žil jen m álokterý m už, a u těžce pracujícího zem ědělce, jako byl Ostoj, vydaného napospas n áh odám počasí, nejisté ú rody a špatného léčení, s tím počítat určitě nem ůžem e. Zena Ostojova na tom byla s h o d n o tam i ch arak terizu jícím i délku a b ě h jejího života ještě tém ěř o čty ři roky h ů ře. Jí krom ě strázní, jim ž byl vydán také Ostoj, p řib y la i v daných p o m ěrech n u tn o st přivést n a svět a odchovat potomstvo. Nepochybíme snad příliš, položíme-li tedy dobu větší části života dušníka Ostoje z h ru b a do p rv n í poloviny 12. století. Jaká to byla doba? I v nepokojných časech ran éh o středověku to byla doba obzvlášť neklidná. V nitřní politické obtíže českého státu započaly již v 11. století a jed n o u z podstatných p říčin nek lid u v zem i byl i značný vzrůst přemyslovské dynastie, jejíž jednotliví příslušníci se spolu se svými bojovníky - družinílcy - živili v přidělených úze­ m ích zvaných úděly. Jejich počet a bohatství ovšem nebyly neom e­ zené. Tím více jednotlivé Přem yslovce a jejich družiny m uselo lák at uchvácení ú střed n í m oci a dosednutí n a prastarý kam enný přemyslovský stolec, zachovaný v té době n a zatím ještě přesněji neznám ém m ístě uvnitř valů Pražského hradu. S ituace se ještě vyhrotila bezprecedenčním krokem knížete B řetislava II., k terý nedbaje zákona stařešinslcého, nařizujícího, že ú stře d n í m oc m á držet vždy n ejstarší p říslu šn ík rodu, ja k to ustanovil jeho děd Břetislav I., vyžádal si roku 1099 za své návště­ vy v B ezně n a císaři Jin d řich u IV. nástupnictví pro svého b ratra Bořivoje II., jen ž však nebyl nejstarším žijícím Přem yslovcem . S ouhlas císařův p ak znam enal p očátek rozvratu a p rv n í článek nekonečného řetězu cizích zásahů do českých vnitřních záležitos­ tí. F rantišek Palacký celé to dlouhé období neklidu a nepořádků ch arak terizo v al jako dobu, kdy „ trů n český, když m u jed n o u pevný základ práva a zákonnosti odjat, kolotal se napotom sem i tam skrze celý věk lidský, potřásaje pokaždé celou státní sousta­ vou...“ V takových časech snad plen ěn í a soukrom á kořist snáze uživí h oufy d o b ro družných bojovníků, družinílců jednotlivých znesvářených Přem yslovců, ale skutečný hospodářský a tím i m ocenský potenciál země, spočívající v těch dobách především na zemědělské produkci, beznadějně upadá. P atnáct let následné vlády Soběslava I., která je pro naše úvahy o Ostojovi asi nejdůležitější, bylo snad již pom ěrně klidnějších, ale bez obvyklých ro zb rojů n en a sto u p il ani Soběslav. U dělný kníže

12 LEG EN D A O O S TO JO V I

Ota Olomoucký, dotčený ve svých právech, obrátil se jako již m no­ h o k rá t p ře d tím i jin í Přem yslovci do R ezna ke k rá li L otharovi 0 zastání. Jeho žádost byla samozřejmě vyslyšena, neboť nastoupe­ n í Soběslavovo považoval i sám Lothar za zásah do říšských, tj. do svých práv. Aby je obhájil, vstoupil přes krušnohorské průsm yky 18. ún o ra 1126 do Cech. Na jižním ú p atí Krušných h o r nedaleko Chlumce, jak poutavě vypráví pokračovatel Kosmovy kroniky, byl zaskočen českým vojskem, bojujícím pod praporcem sv. Vojtěcha upevněným n a kopí sv. Václava, a zde také těžce poražen. Sobě­ slav využil n aprostého vítězství je n v rozum né m íře, s králem se raději dohodl, a zajistil tak vnější stabilitu českého státu. To nezů­ stalo bez vlivu i n a uklidnění vnitřní. Ale ani teď nebylo dosaženo ještě klidu úplného. Již o čtyři roky později, v roce 1130, m usel Soběslav čelit dom á­ cím u sp ik n u tí, do něhož byl krom ě různých velm ožů zapleten 1 Soběslavův dvorní kaplan Božík a snad dokonce pražský biskup M enhart. Spiklenci byli odhaleni a na pražském tržišti drasticky popraveni. B iskupa první n áp o r k ru té odvety m inul, neboť m eš­ kal v té době n a pouti v Jeruzalém ě. Po návratu se sice form álně očistil, ale nelze se u b rá n it dojm u, že se Soběslav, jenž p a trn ě nem ěl, podobně jako po vítězství nad Lotharem , zájem h n á t věci do k rajn o sti a d ostat se do dalších vleklých k o n flik tů , spokojil s biskupovým p o n ěk u d nepřesvědčivým vysvětlením a udušením širšího zázem í spiknutí. S podobným i, b a m ožno říc i stejným i nesnázem i začala ro k u 1140 i vláda dalšího knížete, pozdějšího k rále Vladislava II., ale rozklad již nenabyl takové intenzity, s jak o u se setkávám e n a p o čátku století. Je tedy m ožné, že část života a hospodaření Ostojova proběhla již v době p řim ěřené sta­ bility vnitřních pom ěrů v Cechách. Za svého života zažil tedy Ostoj - krom ě běžného společenské­ ho nepokoje a drobných rozbrojů, které byly tehdejší společnosti v lastní - nejm éně dvě m im ořádně důležité a závažné události. Vleklé a d ram atick é nástu p n ick é boje zakončené Soběslavovým velkým vítězstvím a konečně i rozsáhlé spiknutí. Zda něco z toho všeho dolehlo až do Ostojova dom u, je však nejisté. V té době Levý H radec již dvě století nebyl tím , čím býval v počátcích českého státu , to jest jed n ím z opěrných b o d ů Přem yslovců, o dkud se v d ru h é polovině 9. století první český historický kníže Bořivoj I. p ře su n u l do P ražské kotliny a ovládl pražské hradisko, pozdější kam enný Pražský hrad. Nicm éně spojení mezi P rah o u a H radcem stále trvalo i v m ladší době. Nevelká vzdálenost od P ražského

h ra d u , trad ice m ísta, kde podle znám é n ám Zbyhněvovy listiny i starších pram en ů „započalo křesťanství“, i další písem né dokla­ dy naznačují, že Levý H radec nebyl tak zcela odlehlým a izolova­ ným m ístem jako většina jiných sídel. Velmi pravděpodobně byla alespoň ěást lokality, její alcropole, ještě počátkem 13. století p řím o v m ajetk u pražských vládců. Také ned alek á ves U nětice, kam Ostoj m ajetkoprávně příslušel, kam docházel na robotu a m ožná někdy též do kostela, i vzhledem lc osobě svého donátora, nebyla bez živějších k o n ta k tů a zpráv. Vždyť Zbyhněv byl právě tak dom a na Pražském hradě jako v Uněticích. Sotva však asi m ohl Ostoj nezkresleně rozum ět podstatě všech u d álo stí, p o k u d se o n ich vůbec dozvídal. P řip o m eň m e si pro srovnání, spíše jen pro ilustraci, vzdálenou analogii až z počátku 19. století, tedy z doby, kdy prostředky a způsoby kom unikace byly již m nohem dokonalejší, a nahlédněm e do zápisků, které si pořizoval relativ n ě vzdělanější turnovský sedlák Josef Dlask. Vysvětlí nám m nohé. V roce 1813, v době bitvy n á ro d ů u L ipska 1 6 .-1 9 . říjn a , si zaznam enal, že „F rancouz byl v R ajchum berce. Toho ro k u sem vysadil n a strán i vořechy...“ K roku 1830, tedy lc ro k u červenco­ vé revoluce ve F ran cii, si zapsal: „Toho ro k u byly velké reb erie v cizích zem ích. Zde hlem ejzi o bilí žrali n a po d zim !“ N apjatá březnová atm osféra ro k u 1848 těsně před p ro p u štěn ím ěetnílca Evropy k n íž e te M ettern ic h a se zase o d razila zápisem : „Toho ro k u dne 4. března dal jsem provas lc vorlcu na přívos,“ a rovněž o statn í poznám ky o p o h n u tém roce osm ačtyřicátém by stály za citaci. K oneěně po porážce revoluce, kdy v roce 1851 dohasínaly poslední jisk ry opozice proti režim u A lexandra B acha a naplňo­ val se osud K. H. Borovského, shledávám e se s těm ito záznamy: „Toho ro k u trv ala dosti k ru tá zim a do ja ra . O kurky se opozdi­ ly... Zně tu ze špatné, jetely velký vyrostly, ale sem ena m álokdo sklidil.“ A p okud se přece je n zápis dotkne vzrušených dobových u d álo stí, p a k jako bychom n a h líž e li do p o k řiv en é h o zrcadla: „Toho ro k u dne 10. září m usela n á ro d n í lcarda všude ja k zbra­ ně, ta k fanlcle všechny odevzdat císaři. T ak bylo v celý zem i m noho m ilionů škody.“ Ne, opravdu nem ám e před sebou zápisky hlupáka. K onzerva­ tivní p a n tá ta D lask daleko převyšoval širším i zájmy, rozhledem a ekonom ickým i m ožnostm i své vesnické sousedy. Jeho zápisky však naprosto jednoznačně dosvědčují, a tím si je blízký se vzdále­ ným Ostojem, že včera i kdysi dávno byl obzor sedláků obzorem

13 L ID É A D O B A

jiným než obzor válečníků, politiků, kleriků, z nichž m alou h rst­ k u m ůžem e považovat za první intelektuály, a později i měšťanů. A tak přes okraje zažloutlých listů se záznamy o zelí, hlem ejzích, okurkách, lcardě a ceně pšenice dohlédám e až hlubiny m inulého času.

14 LEG EN DA 0 0 ST0 J 0 VI

2 V krajině raného středověku

PROCHÁZÍME-LI DNES LEVOBŘEŽNÍM KRAJEM VLTAVY za sever­ n í h ran icí Prahy, pohybujem e se v málo zajímavém územ í. Mono­ tónní, vícem éně zarovnaná, jen nepatrně zvlněná parovina Turské plošiny je tu přerušovaná hlubším i, místy strm ým i údolím i, nebo dokonce stržem i, jim iž ve sm ěru od západu k východu protékají potoky, sm ěřující do skalnatého zářezu n edaleké Vltavy. Na sam ém severním o kraji dnešní pražské zástavby je to Šárecký potok, dále lc severu potok Únětický, zvaný za ěasů Ostojova života Slativnice, ještě výše krátký, do hluboké strže ponořený nevydatný po to k Zalovský, dotýkající se východní strany Ostojova bydliště, a k onečně po to k sm ěřující od Velkých P řílep ke svému ú stí do Vltavy u P odm oráně. Tento potok, nazývaný střídavě Kamýcký nebo Podmoráňský, n a straně jedné a pás země p ři jižních svazích Ú nětického potoka, někde u p ro stře d cesty k Šárce n a straně d ru h é , tvoří nejisté m eze širšího areálu , v něm ž se odehrávala n ap ro stá většina Ostojova života, územ í, jehož h ra n ic e asi jen zříd k a překračoval. Člověk, stejně jako kterýkoliv jiný živý tvor, m á také svůj osobitý životní areál, teritorium , v něm ž se nejčastěji pohybuje. Je to právě tak jeho domov jako zápraží, n a němž sedá­ vá, domov rozšířený za stěny dom u a za plot jeho dvora a zahrady. Na ostrožně, sevřené prudkým i svahy rokle Zalovského potoka n a stran ě východní a n em én ě p řík rý m i svahy ú d o lí Vltavy na severu, stál Ostojův stateček. Obzor jeho každodenního pohledu z m ísta, kde žil, byl však ještě m nohem om ezenější než areál, v něm ž se nejčastěji pohyboval. K východu hleděl n a hrad b u lesa p ro tile h lé h ra n y žalovslcé strže, n a p ů ln o c za vodou se tyčila stěna hvozdu n ad vysokou strán í Vltavy, do jejíž šedozelené stuhy o b k lo p en é lem em lu žn ích p o ro stů Ostoj shlížel z výšky asi 60 m etrů. Pohled do větší dálky údolím sm ěrem k západu m u uzaví­ ralo m o h u tn é říd ce p o ro stlé oh b í levého vltavského b ře h u se strán í m odelovanou rýham i a skalam i. N ejbližší západní výhled přehrazoval h řb e t výrazného bradla Rivnáče, zvaného ve 12. sto­ letí přiléhavě H řivnatec. A ta k jen sm ěrem n a poledne k u Praze

15 V K R A J IN Ě RAN ÉHO S TŘ ED O VĚK U

K r a jin a n a se v e r o d P ra h y. L e v o b ř e ž n í p ř ít o k y 1d ra v ý: 1

-

K a m ý c k ý p o to k , 2

-

Ú n ě tic k ý p o t o k n a z ý v a n ý ve 12. s to le tí S la tin ic e , 3 - Š á r e c k ý p o to k . D ů le ž itá sídla: A ky, E

-

-

L e v ý H ra d ec, B - Únětice, C

-

P r a ž s k ý h rad. O s ta tn í sídla: D - Úholič-

H o ro m šřice, F - P ř e d n í K o p a n in a , G

-

K le c a n y

byly hradby lesa již více prolom eny. Byl to malý, do sebe uzavře­ ný svět. Nápadným rysem krajiny na sever od Prahy, kde leží Levý H ra­ dec, je však dnes tém ěř stoprocentní odlesnění. Po někdejším lese skoro an i pam átky! Rozlehlé scelené hony polí, ukrajované stále více novodobou zástavbou, nyní pokrývají rovinu od obzoru k obzoru a jen tu a tam ojedinělá skupina vegetace, řádka několi­ ka strom ů nebo keřů, připom ene zrušené a zanikající staré cesty,

vedoucí dnes zdánlivě odnikud nikam . Nad nízkým jižním obzo­ rem se přes den rýsuje znepokojivá, do oparu zahalená h ran a vel­ kom ěsta, v podvečer pak jeho neurčitý přísvit. Kdybychom po stupních času sestoupili o něco hlouběji do kra­ jiny, ja k ji zde pam atovali ještě naši dědové, její podoba by se již p o n ěk u d lišila od naší současné zkušenosti. M nohé z dnešních upravených cest a silnic by se zm ěnily v úzké rozježděné prašné nebo rozblácené cesty s hlubokým i kolejem i, vyrytým i koly sel­ ských vozů, a kolem nich by se táhly husté pásy křovin se strážemi jednotlivých strom ů. Jejich sm ěry bychom však překvapivě často shledali stejné jako dnes. Přibylo by ovšem m ístních druhořadých cest polních. O rná půda každé ze zdejších vsí, rozdělená ten k rát do m nohem m enších úseků, než jsou dnešní velké scelené hony, vyžadovala hustější dopravní obsluhu. P estrý koberec drobných soukrom ých políček, nepravidelně osévaných různým i plodinam i, vytvářel by barevně i plošně rozdílný obraz od jednotvárného obra­ zu dnešního. Také rozptýlené zeleně bylo tenkrát v krajině víc než v současnosti, ale stejně jako dnes v ní chyběl skoro úplně les. Kdybychom sestoupili ještě h lo u b ěji do m inulosti, alespoň o sedm století zpět, stan u li bychom nakonec ve 13. století, tedy v době, kdy se tento typ k u ltu rn í krajiny, známý ještě našim pra­ rodičům , začínal vytvářet. Tehdy silně vzrůstal v Cechách počet obyvatel a vznikala vrcholně středověká m ěsta. Bylo třeba uživit stále více a více lidí, z nichž někteří již sami nevyráběli potraviny. K jejich obživě bylo proto nezbytně n u tn é získávat stále nové a nové plochy pro pěstování obilí, které tvořilo základ výživy stře­ dověkých lidí. A to se dálo sam ozřejm ě n a ú k o r lesa. Zejm éna v okolí velkých městských středisek, jako byla P raha, padl les brzo tém ěř docela za oběť převratným zm ěnám , které tehdy ve 13. sto­ letí probíhaly. Začala se utv ářet a rů s t k u ltu rn í krajin a, shodná m íro u odlesnění s k rajin o u dnešní. Lidé svůj energetický zásob­ n ík - les - „projedli, protopili a prostavěli“ . Večerní nebe nad tou vznikající „ k u ltu rn í stepí“ bylo ovšem ve 13. století i m nohem později, ještě za dob našich pradědů, zcela jin é, než ja k ho dnes vídám e my. V bezm račných dnech zdálo se ten k rá t nebe m nohem vyšší a hlubší a hvězdy se v těch m inulých časech poprvé začaly dotýkat země, neboť les tom u již všude nepře­ kážel, a navíc úzký p ru h oblohy těsně nad obzorem nebyl ještě přezářen neklidným světlem výbojek, jako je tom u ve městech i na ven­ kově nyní. Tm a, skutečně tem ná, vkrádala se denně pozvolna a nezadržitelně do světa lidí a ovládala noc n a většině země. Na

17 V K R A J IN Ě RAN ÉHO S TŘ ED O VĚK U

18 LEGEND A O O S TO JO V I

podobně h luboké nebe, stejně jako lidé ve 13. století, a shodně s nim i ještě i naši prarodiče, hleděl v úžasu a jistě trochu s obavami i levohradecký hospodář Ostoj. Ale jeho pohled byl přece jen odliš­ ný od pohledu sedláků ve 13. století, nebo i od pohledů našich pra­ dědů. V Ostojově době se hvězdy ještě nesetkávaly se zemí, neboť ten k rát vycházely a zapadaly za hrází lesa a čáru obzoru netvořila tehdy zem polí, ale rozdrobená neklidná linie vrcholků stromů. Přemýšlíme-li dnes pod hvězdami o světě, jaký asi Ostoje obklo­ poval, začínám e zjišťovat p o zo ru h o d n o u věc. N ejen zřetelné a dobře u ch o p itelné m ateriá ln í skutečnosti, ale i jevy a události tak prchavé až im aginární, jako je třeba okam žik pohledu n a ona světla, k terá byla od n ep am ěti znam ením i „času, d n ů a le t“ , m ohou m ít svoji vlastní historii. Čas této historie nekvapí a nem ě­ ří se n a roky, měsíce, dny nebo dokonce hodiny a vteřiny. M írou jeh o p ly n u tí m ohou být staletí, celé věky. P om alu plynoucí čas dlouhého trvání... Ve 13. století se tedy vytvořily základy p ů d o ry su a celkového obrazu k u ltu rn í krajiny našich dědů. N ěkteré její rysy přežívají ve zbytcích až do dneška a nevyhladila je ani současná velkovýroba ani velkoplošná zástavba. Z toho pro nás vyplývá i možnost poučit se o k rajin ě, existující v Č echách od 13. století přím o z jejích dosud zachovaných zbytků. P ro p říb ě h Ostojova života nám tato p řízn iv á m ožnost n e n í m noho platn á. Chceme-li totiž sestoupit ještě o jeden stupeň času hlouběji do m inulosti, to jest do 12. sto­ letí, v jehož p rv n í polovině Ostoj zcela jistě žil, dostávám e se do značných a těžko řešitelných nesnází. B ariéra b rá n íc í bezp ro ­ středním u a p řím ém u poznávání m inulé krajiny je teď jen obtíž­ ně překročitelná. Pochopím e snadno proč, představíme-li si kraji­ n u jako starou pergam enovou listinu. Pergam en byl v raném středověku vzácný a drahý. P roto když nějaký zápis n a perg am en u ztra til n a význam u a nebylo ho již zap otřebí, o škrábali p ísa ři staré písm o a n apsali n a listin u text nový. Někdy ovšem nedokázali zcela o d stran it a vyhladit stopy zápisu staršího. A ta k tu a tam zbývají pod novým i řádky sotva zřetelná roztroušená starší písm ena, slabiky, někdy celá slova, ba dokonce p o trh an é nebo i celé věty. Ze všech zbytků rekonstrujem e alespoň smysl zm izelého záznam u. Ale představm e si, že by k takovém u zpracování pergam enu došlo dvakrát za sebou. Kolik by asi zbylo z onoho nejstaršího textu? A jak by se ony slabé stopy nejstaršího zápisu pletly se stopam i zápisu m ladšího a jak by svě­ dectví obou starších záznam ů znejasnil silný zápis třetí, poslední.

Něco podobného se stalo i s krajinou n a sever od Prahy. V his­ torické době byla, jak již víme, nejm éně dvakrát zásadně pozm ě­ n ě n a celá její p ů v odní podoba. Poprvé ve 13. století, kdy se d efin itiv n ě o tevírala zem ědělském u p o d n ik án í, a p o d ru h é pak v pad esátý ch letech 20. století, p ři scelování pozem ků a p ři pozdějším vytváření velkých zem ědělských p o d n ik ů - a to m usí­ me pom inout řa d u m ístních zm ěn a korektur, jak je m éně znatel­ ně navrstvil ěas v m ezidobí oněch dvou velkých pro m ěn a jak je vrství dále i dnes. Sotva nám tedy jenom krajina sam a o sobě při­ spěje k po zn án í jeviště, n a něm ž se ve 12. století odehrával Ostojů v život. P om ocí n ěkolika přírodovědných disciplín se však pokusím e o jeho rekonstrukci. N ebude to jen sam oúčelná ilustra­ ce, neboť taková re k o n stru k ce nás p řen ese p řím o p ře d b rá n u

Č erněice, okr. Teplice. Č ást k a ta stru p ů v o d n ě ra n ě střed o věké vesnice p o d le p r ů z k u m u a interp reta ce J. K lápště. A - m ísto ra n ě střed o věké vsi; B

-

p o h řeb iště

19 V K R A J IN Ě RAN ÉHO S TŘ ED O VĚK U

20 LEG EN D A O O S TO JO V I

Ostojovy u sed lo sti a u m o žn í nám p o ch o p it v ýrobní m ožnosti, které se Ostojovi nabízely. Z ákladním prvkem krajiny raného středověku byl n a naprosté většině územ í v jádře Cech listnatý les, do něhož byla jen v bučin ác h více ěi m én ě p řim íše n a jedle. Sm rěiny, n a n ěž jsm e dnes zvyklí i ve stře d u Čech, Ostoj zcela jistě nikdy nepoznal. Jejich souvislý p o rost se rozkládal daleko od Levého H radce, v okrajo­ vých, vyšších, a p ro to k životu m éně příznivých částech Čech, a tam Ostoj sotvakdy asi zabloudil. Od p říc h o d u slovanských km enů do Čech v p rv n í čtvrti 6. století až do století dvanáctého, kdy na Levém H rad ci h o sp o d ařil se svou ro d in o u Ostoj, lesa nepravidelně, ale vytrvale ubývalo, ú m ěrn ě s tím , ja k nepravidel­ ně vzrůstal počet lidí usazených v zem i a živících se z její půdy, nam áh av ě získávané k lu čen ím lesa. Z prvu o sídlení tvořilo je n jednotlivé ostrůvky, sídelní buňky ztracené v m oři lesa a navzá­ jem dost izolované jeho hradbou. Teprve během času se spojovaly do větších celků, souvislejších světlin, zvaných trad ič n ě sídelní komory. M ozaika osídlení se od 10. století postupně zahušťovala a časem se vytvářely, zejm éna v okolí větších center, jako byly k u p řík la d u P ra h a , P lzeň, L itom ěřice nebo Z atec, rozsáhlejší tém ěř bezlesé sídelní areály. Již od konce 9. sto letí se takovým výrazným centrem a ústřed n ím bodem raného českého státu stá­ vala P rah a. V 11. století bylo její postavení naprosto dom inantní, a proto i náp o r n a les v jejím okolí byl tak intenzivní, že v době, kdy žil Ostoj, byla zde již lesní pokrývka silněji rozrušena a lesní h ra d b y nalom eny. Na jih od Ostojova bydliště, v ú zem í m ezi Levým H radcem a P rah o u , byla pole s lesem asi již v rovnováze. Les byl tehdy již zřetelně vydělen z celku krajiny, neboť únětická listina, o niž opírám e své úvahy, jasně hovoří o jednotlivých les­ n ích plochách, jež m ají dokonce svá vlastní jm éna jako les Roveň, S těpeň, Skála a podle textu listiny i les p o n ě k u d podivného jm én a zvaný H uatym , vykládaný jako Chvatim, související podle sém an tick é analýzy s lovem. V pozdější listin ě z ro k u 1221 se nedaleko uvádí i les H luboká (Luboka) a z téže listiny se dozvídá­ me, že v roce 1221, a zřejm ě i dříve, v okolí Levého H radce půso­ bili knížecí forestarii čili strážci lesa, lesníci. Do lesních záležitos­ tí v okolí Levého H radce v téže době ještě zasahoval i m agister venatoriae čili vrchní lovčí! Les zde tedy ještě měl svůj dobrý podíl, ale stával se již cenným m ajetkem , ne u ž běžně dostupným všudypřítom ným zdrojem , jím ž by se neom ezeně plýtvalo.

Kdybychom si chtěli tehdejší m ozaiku polí, lesa, luk a sídel pro ilustraci přip o d o b n it k dodnes dochovaném u podobném u obrazu krajiny, m useli bychom se nejspíše obrátit lc některým m ístům na p řech o d u Čáslavské kotliny do Českomoravské vysočiny, lc někte­ rým lesnatým úsekům Pelhřimovska, Posázaví, Jindřichohradecká nebo Tachovska. Ve srovnání se zvolenými příklady je ovšem Levohradeclco rovinatější a hlavně m ísto sm rčin by se zde v m ozaice p o ro stů stříd aly nejspíše dubohabrové h áje a n a svazích Vltavy v těsné blízkosti Levého H radce, vystavených slunci, i na svazích strží a pobočných údolí, v m ístech, kde dnes nacházím e holou skalní step, rostla by asi původně řídká šipálcová doubrava, plná nízkých, tém ěř lceřovitých strom ů, p o užitelných lc m áločem u. Dnes nám šipálcovou doubravu ve středních Čechách nejlépe zpřítom ní jen několik podobných m íst v rezervacích n a Karlštejnslcu. Břehy vod byly tenkrát jako dnes lemovány různým i druhy lužn íh o lesa, sam ozřejm ě že hustšíh o , než je tom u v okolí Levého H radce nyní. D odnes se z n ich třeb a v ú dolí Ú nětického potoka zachovaly dřeviny, které zde byly v době Ostojově na sever od P rahy běžnější, jalco třeba jasan, z k eřů malinílcy a na volnějších m ístech o stru žin ík , svídy, lísky a m noho dalších, včetně vrby, n esm írn ě u žitečn é p ro stavbu vyplétaných částí dom ů, kůlen, p lotů i výrobu košů. Pro p řib ližn o u představu, jak v okolí Levého H radce vypadala dubová h ab řin a , nem usím e chodit příliš daleko. Těsně p ři okraji Ostojova životního areálu, asi 2 km n a východ od Únětic, se v bezlesé k ra jin ě zachoval ojedinělý nevelký lesní kom plex, Malý a Velký Roztocký háj. Ve své dnešní podobě je to ovšem les ochu­ zený přím ěstským strádáním , dlouhodobou pastvou a v novověku u m ěle obohacený novými druhy, jako je třeb a cizolcrajný a pro p řiro z e n o u vegetaci d estru k čn í akát. K rom ě d u b ů lcřemelálců a m enšiny h a b rů se tu nalezne ještě ojedinělá líp a srdčitá, jejíž bílé m ěkké dřevo je příhodné pro dom ácí výrobu řady užitečných p řed m ětů , jako jsou lžíce a čerpáky. Stejně chudé jako stromový porost je i křovinné a bylinné patro. Zřejmě tu chybějí další dřevi­ ny, které se v původní dubové h ab řin ě ojediněle vyskytovaly; oba javory, m léč i klen, jilm , divoká hrušeň, třešeň, babyka, s níž se tu dnes občas setkáváme jen v lemových porostech. P ředstava, jak o u získávám e o lese v okolí Levého H radce na základě geobotanického výzkum u R oztockého háje, však není zcela úplná. Ani asi nem ůže být. G eobotanici vytvářejí představu o původní přirozené lesní pokrývce v tom kterém m ístě hlavně ze

21 V K R A J IN Ě R AN ÉHO S TŘ ED O VĚK U

T řešeň p ta č í byla sou­ čá stí p ů v o d n íc h lesn ích a k řo v in a tý c h p o ro stů . P řed sta vo va la p ře s s vou trp k o st zd ro j sn a d n o d o stu p n é h o ovoce. H e r b á ř P.O. M a ttio lih o , p ř e k la d T adeáše H á jk a z H á jk u , 1 5 6 2

22 LEG EN D A O O S TO JO V I

zbytků rostlin, jež se tam udržely až do současnosti. A protože je to obraz často zlomkovitý, srovnávají navzájem vegetaci z m noha jiných p o d o bných m íst. Tak ze zbytků zachovaných n a rů zn ý ch lokalitách skládají pravděpodobný, ale asi tro ch u generalizovaný obraz. Máme však neobyčejné štěstí. P ro m ísta, kde žil a pracoval Ostoj, m ůžem e jejich představy zkontrolovat archeologickým i nálezy starého zuhelnatělého dřeva. V roce 1941 a potom v letech 1947-1954/1955 prováděl archeo­ logický výzkum Levého H radce známý archeolog Ivan Borkovslcý. Pečlivě ze všech sond posbíral několik stovek zlom ků spáleného dřeva a botanička Jiřin a Slavíková m u jich tři stovky, přesně 304, u rčila. Svědectví těchto u h lík ů je pozoruhodné! N ereprezentují sam ozřejm ě p řiro z en é druhové složení p orostu, odrážejí spíše p otřeby a n áro ky lidí, k te ří si z p říro d n í nabídky vybírají, co se jim právě pro tu či onu práci hodí. Ale co skutečně kolem Levého H radce rostlo, to jistě ukazují.

Shoda zkoum ání geobotaniků a svědectví přím ých archeologic­ kých pram enů, uhlíků, je značná zejména v tom, že v okolí Levého Hradce musely kdysi absolutně převládat duby. Ale jsou tu i odliš­ nosti - vážné odlišnosti. Nemusí nás znepokojovat několik uhlíků javoru, h ab ru a olše; ty patří do společenství, která v okolí Ostojova domova jistě existovala. Nepřekvapuje nepatrná přítom nost nenároč­ né břízy. Ta se houževnatě šíří náletem na všechna volná místa. Slo­ žitějším problém em je výskyt borovice a jedle. Zřejmě obě dřeviny někde v okolí rů st musely, i když sem podle geobotanické rekon­ strukční mapy asi nepatří. Jejich dovoz z větší vzdálenosti v raném středověku n epřipadá v úvahu. P atrně tedy někde n a vltavských stráních v příznivějších polohách přežívaly i skromné ostrůvky borů a na rovinatém území na dobrém podldadě možná vegetovaly i kusy lesa prom íšeného tu a tam ztepilou, stavebně cennou jedlí. Stopy buku, s nímž bývá jedle spojována, však zde nenacházím e a není po něm památky ani v Borkovského několika stovkách uhlíků. P ředstava o m o h u tn o sti strom ů, které m usel Ostoj kácet, je dnešním pohledem na pěstované lesy naprosto zkreslena. V době, L is tn a tý les se siln ým i k m e n y stá le je š tě p o sk y to va l jis té m n o žství m e d u , k te r é bylo n ejen p ř í­ je m n ý m d o p lň k e m stravy, a le m ělo té ž v ý z n a m m edi­ c in á ln í. B r tě vyo b ra zené v d íle G asp a ra H o fle ra o včela řství z ro k u 1614

23 V K R A J IN Ě RAN ÉHO S TŘ ED O VĚK U

24 LEGEND A O O S TO JO V I

kdy zatínal svou sekeru do těla strom ů, neboť dřevorubecká pila byla v C echách až do konce ran éh o středověku věcí neznám ou a později zcela výjim ečnou, m usel podle pozorování b o tan ik ů občas p ře m á h a t p o řád n é velikány. Část strom ů p atřila ještě k původní p ralesn í generaci a byly to strom y svou m o h u tn o stí zcela nepodobné dnešním slabým dubům v nedalekých Roztokách. Oba Roztocké háje tedy připom ínají spíše lesní zónu na rozm e­ zí Ostojových polí a ještě nedotčeného lesa. Les prosvětlovaný lid­ skou činností i pastvou zvířat. A tak ten ubohý a beznadějný kou­ sek lesa n ad R oztokam i bezděky vypovídá, co les pro Ostoje a jem u podobné obyvatele Cech znam enal. Zdroj základní surovi­ ny p ro zhotovení čehokoliv, od dom u až po n ása d u sekery nebo rukojeť srp u , hlavní zdroj tepelné energie, m ísto, kde se živil dobytek, zásobu krm ivá a steliva n a zim u v podobě stále oselíávaných m ladých větví a výhonů, m ísto, kde se sbírá ovoce a v čase nouze i žaludy, pokud byl zrovna n a ně úrodný rok. V době Ostojova života však již les nebyl m ístem , v něm ž sm ěl kdokoliv lovit, m ístem , kde by m ohl Ostoj získat alespoň m enší část potřebného masa. Lesní živočichové, zejm éna velcí savci, jelen, srnec, divoké prase, jejichž kosti nalézám e ještě ve starších zemědělských sídliš­ tích , již nebyli p ro Ostoje. Jejich lov si vyhradil pan o v n ík a za po rušení jeho práva, prosazovaného a střeženého lc tom u určený­ m i služebníky, byly tvrdé tresty. Nemůžeme samozřejmě tvrdit, že vesničané chodili te n k rá t kolem lesní zvěře zcela netečn ě k čem u by p ak byl celý ten strážní ap arát zm iňovaný v listinách? Zřejmě praktický význam p ři opatřování potravy lov již pro sedlá­ ky neměl. Ale i tak byl užitek z lesa pro Ostoje velký. Dřevo bylo pro něho hlav n í surovinou. N ejeden k u ltu rn í h isto rik inspirován Jacquesem Le Goffem označuje dobu raného středověku jako dobu „civi­ lizace dřeva“ . Nevím e, zda Ostojovi kus lesa p řím o p a třil, nebo zda ho sm ěl z knížecí nebo jin é vůle jen užívat. Jisté však je, že bez lesa by Ostoj se svou rodinou nem ohl existovat, právě tak jako bez polí. „Bez dřeva horšie alco bez chleba,“ ta k shrnuje staletou zkušenost sedláků slovenské přísloví. P ů d a po lí dobytá n a lese ú m o rn o u p ra cí živila Ostoje a jeho ro d in u asi lépe než v jiných částech země. Byla to dobrá půda. Všude v těsném okolí Ostojova bydliště leží dodnes na podkladě různých svahových a sprašových h lín i spraší buď kvalitní tmavá, černozem i blízká ornice, nebo klasická hnědozem . Je m inerálně bo h atá a hlavně se celkem dobře obdělává. Pro člověka 12. století

to bylo neobyčejně důležité. Jeho rádlo bylo nedokonalé, tažný dobytek m alý a slabý a způsob záp řah u , buď pom ocí smyčky, k terá dobytek dusila, nebo pom ocí nárožního jh a, ještě snižoval jeho beztak m alou výkonnost. Nevíme, jaká byla tenkrát skutečná úrodnost půdy, na níž Ostoj pracoval, a neznám e přesně velikost jeho zisku. Ještě dlouho do novověku se vyjadřovala produktivnost ho sp o d ařen í p o staru , to jest počtem nových zrn, k terá se získají z jednoho zrna vysetého. P ro Cechy v ra n ém středověku přesné údaje nem ám e a odhady značně kolísají. Všeobecně se soudí, že m inim um výnosu muselo být alespoň kolem tří zrn. Něco se spotřebuje n a výsev, něco padne n a dávky a zbytek zůstane lc dispozici na výživu. Pod tři zrna při neú ro d ě nejspíš začíná živoření. A vskutku, výnosová osm itřídní stu p n ice terezián sk ého k a ta stru , sepisovaného až v 18. století, začínající šestinásobkem výsevu v p rv n í třídě, končí ziskem pou­ hých 2,5 z rn a ve tříd ě osmé. Níže již podle toh o to dokum entu, který je vlastně předpisem pro odvod daně, nem á asi hospodaření ekonom ický smysl a sotva vede lc uchování ho léh o života. Obec Zalov, n a jeh o ž ú zem í leží dnes Ostojovo bydliště Levý H radec i jeho pole, je zařazen do třídy třetí, poskytující značný, až pětiná­ sobný výtěžek. Je to ovšem je n číslo o rien tačn í. V ětšina soused­ n ích vsí, jejichž p říro d n í podm ínky a potenciální m ožnosti se od Zalova příliš neliší, je zařazena až n a sám konec stupnice do třídy 7 a 8, a to včetně Unětic. To spíše naznačuje, že tereziánská stup­ nice necharalcterizuje kvalitu půdy, což by nás nejvíce zajím alo, ale spíše celkový výnos hospodaření v tom kterém místě, závisející ještě na m noha dalších faktorech než jen na úrodnosti půdy. Nic­ m éně relativ n ě vysoké o cenění Zalova alespoň napovídá dobré m ožnosti, jaké m ohla zdejší půda Ostojovi nabídnout. Blízké okolí neposkytovalo Ostojovi žádné zvláštní m in eráln í suroviny, b a an i kám en, k terý byl všude okolo dostupný, nebyl zvlášť vhodný pro stavební činnost. Ve svazích hradiště, i n a jeho plošině prorážely tvrdší, poněkud nepravidelně štěpné starohorní b řidlice a m enší plochy tvrdých nepoddajných buližnílců. Měkčí, snadněji zpracovatelné horniny křídového útv aru , pískovce a slínovce, nazývaného běžně opuka, pokud jich bylo zapotřebí, bylo n u tn é dopravovat ze vzdálenosti nejm éně dvou až tří kilom etrů. P řepravit větší množství tohoto kam ene na jednoduchém , nedoko­ n ale za p řáh n u tém voze, nebo dokonce smyku, p ři nevelké tažní výkonnosti dobytka nebylo snadné. A tak pokud to nebylo napros­ to nezbytné, Ostoj asi n a těžbu a dovoz vzdáleného m ateriá lu

25 V K R A J IN Ě R AN ÉHO S TŘ ED O VĚK U

26 LE G E N D A O O S TO JO V I

rezignoval. Snadněji dostupné dřevo a sprašová hlína m u poskyto­ valy tytéž, ne-li výhodnější stavební možnosti. Ostoj se svou rodinou hospodařil v místech, která bychom dnes označili za klim aticky příznivá. Ale bylo tom u tak i v době jeho života? M ůžem e dnešní poznatky o m akroklim atu p ro m ítat ales­ po ň pro h ru b o u orientaci zpět do raného středověku? Zdá se, že v obecné rovině ano, nikoliv ovšem v detailu, a ještě své úvahy m usím e korigovat pom ocí poznatků rychle se rozvíjející historic­ ké klimatologie. 0 m ožnosti p řihlížet v našich úvahách i lc současným klim atic­ kým charakteristikám nás poučuje především sam a skutečnost, že zde Ostoj, jen nedokonale technicky vybavený, vůbec se svou rodi­ nou m ohl pracovat a uživit se. Taková jednoduchá úvaha se m ůže zdát b ludným k ru h e m , ale něco z reality m in u lé situace v sobě u rč itě skrývá. A g rárn í společnosti, jakým i byly Velká M orava a raný český stát, přím o existenčně závisely n a zem ědělské výro­ bě. Pohlédnem e-li n a m apu a uvědom ím e-li si, v kterých částech země se jád ra těchto agrárních společností rozkládala, zjišťujeme, že to bylo právě v těch územ ích, která jsou i dnes klim aticky nej­ p říznivějším i oblastm i pro zem ědělskou výrobu. V C echách to byla část Polabí, dolní Povltaví n a sever od Prahy, kde leží i Levý H radec, potom Poohří, n a Moravě p ak její jih, Podyjí, dolní i čás­ tečn ě střed n í Pom oraví a celé sousední jih o záp a d n í Slovensko. Jsou to oblasti příznivé teplotně, s delším vegetačním obdobím než v jiných částech naší země, s m enším počtem dnů mrazových a ledových a sam ozřejm ě s k ra tší sněhovou pokrývkou než n a jiných územ ích, osídlovaných později až ve 13. století v době tzv. vrcholně středověké „ a g rárn í revoluce“ . Zároveň však to nejsou m ísta extrém ně suchá a vlhkost, nem éně důležitá pro zdar země­ dělské výroby založené n a obilnářství, je zde dostatečná. P rů m ěr­ ný ú h rn ro č n íc h srážek n e n í sice vysoký, ale zároveň neklesá obvykle pod 500 m m ročně a většinou je vyšší. Nemůžem e opravdu jednoduše říci, že p říro d n í podm ínky hos­ p o d ařen í n a Levém H radci byly přibližně stejné jako dnes. Jak n azn aču jí novější klim atologické výzkumy, byly m ožná i m írně lepší, ale více rozkolísané, hlavně sm ěrem k větší ostrosti zim. Zcela jistě se lišily absolutní hodnoty m inulé od dnešních u jednot­ livých míst, na nichž Ostoj hospodařil, z hlediska lokálního klim a­ tu a m ikroklim atu. Vždyť i celá krajina je dnes odlišná od krajiny m inulé. Ale rozdíly nem ohou být asi natolik zásadní, aby se vymk­ ly d louholetém u p rů m ě ru ovlivněném u krom ě jin éh o i nadm oř-

slcou výškou kolem 200 m etrů a geom orfologií celé krajiny. Také kolísání h isto rick éh o klim atu v teplotní a vlhkostní složce, jaké zjišťuje m o d ern í historická klim atologie, neprošlo v době Ostojově zřejm ě žádným dlouhodobým extrém ním výkyvem sm ěrem k trvalejším u zhoršení. Za života Ostojova m ůžem e tedy v okolí Levého H radce nejspí­ še počítat s klim atickým i podm ínkam i, jak je udává často užívaná klasifikace Quittova. Tento klim atolog a geograf charakterizuje region v okolí Levého H radce souhrnně jako územ í, kde v prům ě­ ru vládne dostatečně „dlouhé léto, teplé a suché“, kde jsou velmi k rátk á přechodná období „s teplým až m írně teplým jarem a pod­ zim em “ a krátkou, m írně teplou, suchou až velmi suchou zimou. A nem éně příznivý souhrnný obraz poskytuje i dnes již m éně uží­ vaná, ale pro dějiny osídlení stále užitečná klim atická charakteris­ tika, takzvaný Langův dešťový faktor, který zde udává pom ěr p rů ­ m ě ru ro č n íc h srážek (5 0 0 -6 0 0 m m ) lc p rů m ě rn é roční teplotě (8 -9 °C) číslem něco přes 60. Je to příznivé číslo, jaké nalézám e třeb a na ú rodné jižní Moravě. Na jistější údaje zatím n en í podle dosavadní m etodiky historic­ ké klim atologie, opírající se pro střed n í Cechy o nečetné zprávy českých písem ných p ra m e n ů , větší naděje. Zprávy o několika málo různých nenadálých, krátkodobých extrem itách v teplotním a vlhkostním fa k to ru jistě nejsou bez význam u p ro posouzení Ostojových m ožností, ale an i p ři úvahách p e r analogiam n a jiná územ í vzhledem ke své lcusosti nás nejistot docela nezbavují. Všechny zatím dostupné ch arak teristik y však naznačují, že Ostoj m ohl p o m ěrn ě časně zjara vyjet n a pole, sledovat bez vel­ kých obav vzrůst svého obilí, jehož vegetační doba m ěla ve srovná­ n í s jiným i částm i Čech určité časové rezervy; měl asi dost času na sklizeň a n em usel m ít žádnou velkou časovou tíseň s přípravou polí a svého dom ova n a přezim ování. Ř ečeno slovy k ro n ik áře Kosmy (f 1125), jenž i přes značný rozhled m ěl p ři svých zápisech o počasí především užší středočeskou zkušenost, náš Ostoj se svou ro d in o u m ohl žít a pracovat v krajin ě, k te rá byla „podnebím lc obývání p říjem n á“ . Nedošlo-li ovšem podle jednotlivých zázna­ m ů, které rovněž čtem e v Kosmovi a jeho pokračovatelích, přece je n lc ekonom icky jednorázovým negativním výkyvům, jako byly velké únorové mrazy roku 1109, nebo třím ěsíční sucho, které jistě vážně poškodilo ja rn í výsev v roce 1121, k ru p o b ití a zimy roku 1123, sníh a nebezpečný m ráz o letnicích ro k u 1125, který poni­ čil vinice, ovoce a ozim é obilí, neobvyklé m nožství sněhu roku

27 V K R A J IN Ě RAN ÉHO S TŘ ED O VĚK U

28 LEG EN D A O O S TO JO V I

1126 a n ao p ak le tn í sucho v roce 1128, vichřice ro k u 1134, tak m ohutná, že uškodila již uložené sklizni, neho veliké deště v roce 1141 a další a další pohromy. Ale to vše se p řih á z í v obdobné i odlišné podobě tak é dnes a třebaže v podm ínkách raného středověku m ohly takové výkyvy, zejm éna p o k ud by se třeba lokálně opakovaly, znam enat závažné ohrožení Ostojovy existence, jeho život se přece jen nakonec ub í­ ra l dál, byť po p o ru še n é stezce, tak jako pospíchá v podobných případech i dnes. P ohlížejíce tedy zkoum avě zpět n a dobu Ostojovu, učím e se věřit, že v takových a m noha jiných výkyvech nalezne si také náš život svou d o b ro u cestu, stejně jako tom u bylo jistě i v dávné m inulosti.

3 Sociální prostor

TI, CO SPOLU SE ZBYHNĚVEM SEPISOVALI ÚNĚTICKOU LISTINU, označili v n í staroslovanský hrad zvaný Levý H radec jako castrum, tedy řečeno jazykem archeologů jako „hradiště“ . I když term ino­ logie staroslovanských hrad ů není v raně středověkých písemných pram enech jednotná, přece jen je jisté, že v povědom í všech, kteří se ú ča stn ili to h o sepsání, přežíval Levý H radec jako výjimečné m ísto. Nevím e ovšem bezpečně, zda označení castrum , u žité ve 12. století, bylo jen vzpom ínkou n a dobu, kdy na konci 9. století byl Levý H radec opravdu významným opevněným m ístem v tvoří­ cím se českém státě, nebo zda názvu castrum bylo použito proto, že v první polovině 12. století zbytky skutečných a vícem éně nepo­ ru šen ý ch h ra d e b ještě stály, nebo se alespoň svými zřetelným i destrukcem i hlásily o pozornost současníků. M nohem pravděpo­ dobnější se zdá m ožnost p rv n í, k te rá označení castrum spojuje spíše se vzpom ínkou a tradicí sahající zpět až do doby 9. a 10. sto­ letí než s re a lito u pozdější doby, v níž žil Ostoj, kdy povrchová rezid u a někdejšího o h ra zen í byla již jen p o u h o u připom ínkou kdysi význam ného přemyslovského hradu. V době své největší slávy, v d ru h é polovině 9. a na počátku 10. století, m ělo nejm ladší opevnění levohradeckého hrad iště im p o zan tn í rozm ěry. H ra d b u nasypanou ze zem iny a pro k lád a­ no u vrstvam i klád nebo uvnitř provázanou roubeným i kom oram i držela na v n itřn í straně pohrom adě polena zasouvaná za hustou řad u ků lů a čelo hradby tvořila kam enná stěna kolem 85 cm širo­ ká, n asu ch o sk ládaná z jednotlivých plochých kam enů. H radba dosahovala výšky asi šest m e trů a p ři své p atě zaujím ala místy šířku více než sedm m etrů. Na nejsnáze přístupném m ístě stavite­ lé h ra d u vyhloubili příkop šest m etrů hluboký a 17 m etrů široký. Takové opevnění lépe odolávalo útočníkům než zubu času a vyža­ dovalo častou, prakticky stálou údržbu. Je n jako ilu straci uveďm e, že v padesátých letech se pokusil rek o n stru o v at b rá n u a část hradby na h ra d išti S tará K ouřim archeolog Miloš Solle. Práci podle výsledků jeho výkopů prováděli

29 S O C IÁ LN Í PROSTOR

30 LEG EN D A O O S TO JO V I

O k o lí L e v é h o H ra d ce: 1 - a k ro p o le le v o h r a d e c k é h o h r a d iš tě s k o s te le m a h řb ito ­ vem ; v d o b ě ž iv o ta O stojova síd lo k n íž e c íc h ú ře d n ík ů , 2 - p ů v o d n íp ř e d h r a d í, n a n ě m ž stá v a la O stojo va u s e d lo s t a k d e m ě l O stoj č á s t s v ý c h p o z e m k ů ; p o t o k na v ý c h o d n í s tr a n ě h r a d iš tě j e n a z ý v á n „ Ž a lo v s k ý p o t o k “, 3 - ř a d o v é p o h ř e b iš tě s n á le z y z 9. a 10. století. A - H řiv n á č , B - K olačov, C - S v á d o v (Svárov); p o lo h y, p o b líž k te r ý c h se ro z k lá d a l O stojův p ř ílo h ( o d p o č ív a jíc íp o z e m k y slo u ž íc í d o ča sn ě k p a s tv ě ). Č á st p o lo h y S vá d o v za s a h u je p o d jm é n e m S v á r o v j e š tě p o n ě k u d již n ě ji a jih o v ý c h o d n ě ji do ú n ě tic k é h o k a ta stru

starší zkušení dělníci znalí ještě rukodělné práce a přece během n ěk o lik a let bylo celé pečlivě provedené dílo nen ap rav iteln ě poškozeno, rozvaleno a dnes po více jak pů l století jen nezarovnaný povrch prozrazuje původní m ísto rekonstrukce. Uvažovalo se m noho o p říč in á c h tohoto n ez d aru , p řip o m ín ala se p řece jen odlišná zku šenost novodobých stavitelů i nevyzrálost použitého dřeva, ale to vše se ukázalo nakonec jako dru h o tn é. Vždyť i naši předkové jistě pracovali s čerstvě pokáceným , v podstatě syrovým

dřevem. Jako hlavní p říčinu shledali nakonec všichni diskutující věc velice p ro sto u . Nebyl nikdo, kdo by soustavně, zejm éna po zim ním období nebo po letních přívalech, opravoval m enší škody, dříve než se stan o u větším i. R ekonstruovaná část opevnění na K ouřim i m ěřila jen nem noho m etrů. Pokusm e si představit, co by zn am en ala b ěžná oprava h rad eb obklopujících alcropoli a předh ra d í Levého H radce, jejichž obvod dohrom ady m ěřil tém ěř 1,5 kilom etru! Jak postupně upadal význam Levého H radce v stru k tu ře moci přem yslovského státu a levohradecké h ra d iště začínalo žít stále více ve stín u nedalekého centrálního h ra d u Prahy, jistě ubývalo n ejen zájm u, ale i sil k ta k n áro čn é práci, jak o u je zlepšování a ú d rž b a jeho opevnění. Pokles význam u ury ch lila asi i výprava něm eckého p an o v n íka Jin d řic h a III. v roce 1041, jejíž jeden vojenský oddíl táh l p ro ti Břetislavu I. přes K rušné hory a cestou poškodil n ě k te rá opevněná m ísta, jin é h ra d y byly bez obrany opuštěny. Takový osud postihl asi též Levý Hradec. Jeho hradby se potom začaly definitivně rozpadat, příkopy zanášet, až nakonec se vytvořil znám ý ú tvar - zprvu sm ěrem v zh ů ru se zužující vysoká hráz, výrazný „val“ - později plošší liniový útvar stále ještě zřetel­ n ě přečnívající své okolí. Jeho obranyschopnost byla ve srovnání se staroslovanskou h ra d b o u velm i nízká, až n ico tn á a každém u z Ostojových současníků to bylo jistě zřejmé. V 19. století, dříve než archeologové odhalili vnitřní konstrukce dřevohlinitých hrad eb a tím i původní podobu „valů“ , byly však tyto valovité destrukce hradeb mylně považovány za původní tvar opevnění. Zbytky takovéhoto „valu“, m ožná již poněkud snížené­ ho asi obkružovaly místo, kde Ostoj žil a hospodařil. Kdybychom chtěli s p a třit ještě dnes podobný obraz vlastním a očima, stačí, abychom třeba navštívili poněkud m ladší hradiště na jih od Prahy, v K rálovicích nedaleko U hříněvsi, nebo s Levým H radcem přibližně stejně staré hradiště u Hryzel na Kolínsku. Zde dosud dost vysoká hráz „valu“, porostlého travinam i nebo hustým křovím a listnatým i stromy, výrazně přečnívá nad poli, která přilé­ hají zevnitř i vně až lc jeho patě. Asi tak nějak si m usíme představit situaci i na Levém Hradci. Z únětické listiny přece víme, že Ostoj přím o uvnitř kdysi opevněné plochy obdělával pole. Pole zů stala n a Levém H radci až donedávna, ale po vysokém valu zde nebylo ani pam átky již v m in u lém století a dnes z něj n ep o zo ru jem e nic, snad krom ě ostřejší výrazné h ra n y svahu na některých m ístech hradiště.

31 S O C IÁ L N Í PROSTOR

32 LE G E N D A O O S TO JO VI

Chceme-li uvažovat o místě, kde asi m ohl na Levém Hradci stát Ostojův dům a kde m ohl Ostoj obdělávat své pole, m usím e se pře­ devším seznám it s historickou topografií celé lokality. Od d ru h é poloviny 9. století se ustálila podoba Levého H radce přibližně tak, jak ji ještě ve zřetelných troskách vním al Ostoj a jak ji ještě dnes v zastřených stopách rozeznáváme i my. H rad, položený na ostrož­ ně mezi vltavským údolím a zářezem nepříliš vydatného Zalovského potoka, měl poněkud zvláštní půdorysný rozvrh, jehož neobvy­ klost n ám u sn a d n í n aše úvahy. Byl rozdělen n a dva náp ad n é, sam ostatně opevněné terénní bloky, mezi nim iž ležela k rátká širší rokle spadající sm ěrem dolů do Vltavy. Na východě, n a zadním a tudíž bezpečnějším bloku, vznikl snad již n a počátku 9. století nevelký, dobře opevněný hrad a na bloku předním , položeném na západě, postupně vyrostlo podle starších představ otevřené země­ dělské sídlo. V druhé polovině 9. století m ěla být zemědělské osíd­ lení n a západním bloku spáleno a na jeho m ístě mělo být vybudo­ váno ch rán ěn é p řed h rad í. Podle novějšího hod n o cen í je m ožné, že oba te ré n n í bloky byly opevněny současně. Tato situace p ak trvala v málo zm ěněné podobě skoro asi dvě století, nejm éně do vpádu krále Jindřicha III. Žádný z pram enů nás přím o nepoučuje, kde na Levém H radci stála Ostojova usedlost. Jin ak sdílná listin a ú n ětick á o tom m lčí a keram ika 12. století, ktero u nejlépe reprezentují okraje h rn c ů tvarované do kalichovité podoby, se nacházejí v obou částech h ra­ diště. Uvědomíme-li si však jed n u z důležitých tezí sociální antro­ pologie, že totiž lidm i užívaný prostor m á svou sociální logiku, své sociální hierarchické rozčlenění - dnes i v m inulosti, m ůžem e se odvážit předpokladu, že usedlost Ostojova se nacházela na bloku západním , n a někdejším předhradí, tedy na ploše m nohem m éně společensky významné, než byl terénní blok východní. Jak asi byl vybaven východní blok a co vlastně vytvářelo jeho vyšší status? P řed n ě, ať už byly hradby n a Levém H rad ci v době Ostojově v jakém koliv stavu, bylo to místo již svou geom orfologickou konfi­ g u rací o něco bezpečnější než plo ch a p ře d h ra d í a ud rželo se o něm povědom í o jeho někdejším význam u. O b ran n á funkce, třeba již oslabená, se zde jako u každé akropole stále ještě viditel­ ně spojovala s funkcí kultovní. Zde stála křesťanská svatyně, zděná ro tu n d a, k terá zdědila své zasvěcení sv. K lim entu po prv­ ním znám ém křesťanském , nejspíše asi původně dřevěném koste­ le. Tento p a trn ě jed n o lo d n í dřevěný kostel vybudoval zde po n áv ratu z návštěvy n a Velké M oravě kníže Bořivoj I. na počátk u

33 S O C IÁ L N Í P R O S TO R

P ů d o ry s ro m á n s k é ro tu n d y sto jíc í n a L e v é m H r a d c i v e 1 2. sto letí. R o tu n d a byla p o v a ž o v á n a d o n e d á v n a za. p o z ů s ta te k n ejsta ršíh o zn á m é h o k ř e sťa n s k é h o ko stela n a ú z e m í Cech a d a to v á n a do p o s le d n í č tv r tin y 9. století. J e jí z b y tk y b y ly objeven y p o d p o d la h o u d n ešn íh o k o ste la sv. K lim e n ta v roce 1 939, později, p o d vlivem obje­ vů v e lk o m o r a v s k é a r c h ite k tu r y d a to v á n y do 9 .sto letí, a le a ž v e d r u h é p o lo v in ě d e v a d e s á tý c h le t 2 0 . s to le tí P. S o m m e r in te r p r e ta c í tzv. z á k la d o v é h o k a m e n e j i v r á til d o m la d š í ča so vé p o lo h y . R o tu n d a ro z h o d n ě n e b y la bez v ý z n a m u p r o běh O stojova živ o ta

osmdesátých let 9. století. Znám á rotunda byla podle nových ana­ lýz až kostelem m ladším . Do současnosti se zachoval pod podla­ h o u dnešního kostela zbytek zdivá, um ožňující poznat její půdo­ rys. Nejspíš z n ad zem n í části této ro tu n d y n á h o d o u přežilo do n ašich d n ů m alé štěrbinové okénko, vytesané z jed n o h o kusu kam ene, což by m ohla být n ep řím á znám ka, zařazující levohradeckou ro tu n d u mezi starší stavby tohoto typu v Cechách. Okén­ ko bylo zapuštěno dodatečně do stěny gotického presbytáře dneš­ níh o kostela. Tu ro tu n d u , nebo snad ještě nějaký starší kostel Ostoj jistě m usel znát. Současné h ád á n í se kloní k názoru, že to byla spíše kam enná rotunda, k terá byla součástí Ostojova duchov­ ního života, i když výsledky studia základového kam ene označené­ ho vyrytým křížem (lapis primarius), objeveného v jejím dochova­ ném zdivu, tento názor naprosto jednoznačně nepodporují. Pouze s vysokou pravděpodobností vyvracejí její velkom oravský původ. Je tu však p ro p řece je n větší stáří rotundy, zasahující do časů Ostojova života, jedna zajímavá indicie: v blízkosti rotundy se totiž rozkládalo asi od poloviny 11. století a v době Ostojově m enší lcost-

34 LEGEND A O O S TO JO VI

rové kostelní pohřebiště. Datovat m ůžem e jeho hroby podle nále­ zů stříbrných den árů z doby Vratislava II. (1061-1092) a Vladisla­ va I. (1109-1117 a 1120-1125), které byly přikládány m rtvým do h ro b ů n a p o sled n í cestu. Nejspíš tedy levohradeckou ro tu n d u , pod o b n ě jako rom ánský kostel v U něticích, Ostoj dobře znal. P řed p o k lád at však tak dlouhé, velmi dlouhé p ře ž ití nalezených stříbrných den árů v oběhu, až kam si do konce 12. nebo do počát­ k u 13. století, kdy je výskyt u žití „základového k am en e“ považo­ ván za běžněji možný, je nepravděpodobné. Co to m ůže znam e­ nat, zatím nevíme. V m n o hém záh ad n é jsou zde i zbytky budovy vykládané po výzkum ech J. L. Píce, prováděných na přelom u 19. a 20. století, jako po zůstatky knížecího paláce, položeného logicky v jád ře lokality, a to v p řijateln é blízkosti kostela. V d u ch u dožívajících ro m antických představ nebyl pro J. L. P íče obraz p řed ch ů d ce Pražského h ra d u bez knížecího paláce úplný a možný a jádro celé situace, k am en n á obdélníková stavba p řib ližn ě o rozm ěrech 20 k rát 8,20 m, kterou svým výkopem objevil, naplňovala jeho před­ stavu, jak by m ěl jeden z nejdůležitějších raně středověkých hrad ů vypadat. Revizní výzkum Jaroslava Bohm a v roce 1931 tuto před­ stavu n epotvrdil a odkázal levohradslcý „palác“ do říše dohadů, podobně jako vedl v šedesátých letech výzkum Ladislava Hrdličky n a Vraclavi u Vysokého Mýta k zam ítnutí existence dalšího Píčova knížecího paláce. Co tato výjim ečná zděná budova (podle Ivana Borkovského s lícem zdi osazeným nem noha „gotickým i“ cihlam i) znam enala, neum ím e bezpečně vyložit. V p růběhu starého výzkumu se zřejmě ztratilo m noho důležitých inform ací. Nemohla být knížecím palá­ cem z 9. století, jak si představoval J. L. Píč, ani s velkou pravděpo­ dobností nebyla novověkou hospodářskou budovou, ja k se zase podle nálezu cihel domníval Jaroslav Bohm. Nejspíše se asi pravdě nejvíce přiblížil dlouholetý badatel na Levém H radci Ivan Borlcovslcý, který se domníval, že je to stavba, kterou na počátku 13. stole­ tí užívali knížecí úředníci, vykonávající zde správu knížecího m ajetku a hájící knížecí zájmy v širším okolí, jak to dokládá listina z ro k u 1221. Je však také m ožné, že je to objekt, k terý souvisí až s pozdější správou m ajetku svatojiřského kláštera, který celý Levý H radec získal od panovníka do svého vlastnictví již někdy před polovinou 13. století. Jistotu zatím nem ám e, ale bezpečně víme, že zbytky této stavby nesouvisí s dobou nejstarších přemyslovských knížat, ani s vysokou pravděpodobností s časem Ostojova života.

Pokud by nebyla velká zděná stavba na severozápad od kostela sv. K lim en ta objektem novověkým, byl by to další prvek, který alespoň nepřím o naznačuje vyšší sociální status pro sto ru východ­ ního levohradeclcého terénního bloku proti bloku západním u. Je málo pravděpodobné, že by se n a nevelkém prostoru východ­ n íh o bloku, kde se dnes rozkládají pole a několik dom ků, právě ta k jako na blo k u západním , m ohly m ísit zájmy knížecí a zájmy jin é, hlu b o ce po d řízené zájmy soukrom é. Je m álo pravděpodob­ né, že by levohradecká h rad n í rotunda, která byla dlouho fakticky m ajetkem knížete, stála osam ocena n a soukrom é darované půdě. Je nem yslitelné, že by v rám ci dobových zvyklostí dokonce došlo lc p řev rácen í význam u a sociálního statu su obou p ro sto rů , že v já d ře lo k ality by převládl zájem soukrom ý a zájm y knížecí by přežívaly v poloze okrajové, d ru h o řad é. A tak, i když konečný důkaz sotva m ůžem e zatím předložit, vše ukazuje n a to, že Ostoj nem ohl sídlit a především obdělávat své pole v hlavní části někdej­ šího h ra d u , ale že jeho usedlost stála zcela logicky na bývalém p ře d h rad í. D okonce se zdá, že v knížecím a reálu nem ěl an i co pohledávat. N ižší knížecí ú ře d n íc i nebyli jeh o sousedy v našem slova smyslu, i když se kvalitou každodenního života m ožná zase tak p řík ře od Ostoje neodlišovali. Z hlediska společenskoprávního však mezi nim i byla nepřekonatelná propast. Kostel sv. K lim enta Ostoj asi tak é běžně nenavštěvoval, neboť v jeho době nebyl asi kostelem fa rn ím , a navíc jeho v rch n o stí nebyli knížecí lidé, ale kanovníci kostela v Uněticích, kam přicházel robotovat. Možná až po své sm rti m ohl být uložen do zem ě v blízkosti levohradecké křesťanské svatyně, neboť starší řadové pohřebiště rozložené na zn ačn é ploše jih o jih o zá p ad n ě od jeh o dom ova poblíž bývalé žalovské cihelny a v jejím okolí, vzdálené asi 10 m in u t od jeho dom ova, k teré sloužilo obyvatelům Levého H radce od 9. do 11. století, bylo již p rav děpodobně v době je h o života opuštěno. A ta k je rovněž m ožné, že n ěk terá ze starších k o ster u levohra­ decké rotundy, nejspíše porušená m ladším pohřbíváním n a stále stejném m ístě, m ohla p atřit Ostojovi nebo někom u z jeho rodiny. Ale stejně do b ře m ohl n aléz t m ísto posledního od p o čin k u p ři kostele v Uněticích. Nem éně důležitá je i otázka, jak je vůbec možné, že zde n a pře­ myslovském k nížecím m ajetku p a r excellence, jakým byl Levý H radec, m ohl Ostoj sídlit. Z krátka ja k se vůbec n a Levý H radec dostal. Také pro řešení tohoto problém u nám přím é pram eny chy­ bějí, ale s ohledem n a celkový sociálně ekonom ický vývoj Čech

35 S O C IÁ LN Í PROSTOR

36 LEG EN D A O O S TO JO V I

v 1 0 .-12. století m ůžem e u rč ité vysvětlení nalézt. M usím e však pohlédnout hlouběji do m inulosti a začít rozm otávat klubko pro­ blém u nejm éně od počátku českého státu. Když Přemyslovec Bořivoj I. někdy n a poěátku osmdesátých let 9. století ovládl ekonom icky význam né jád ro Cech, opustil Levý H radec a začal posléze z P ražského h ra d u v lád n o u t nevelkém u státn ím u ú tv aru jako suverénní kníže, k terý se již nem usí příliš ohlížet na ro z h o d n u tí „sněm u“ všech svobodných Cechů, stal se výhradním vlastníkem toho základního, na čem spočívala prospe­ rita evropských raných států a m oc jejich vládců - půdy. P ůdy neosazené, jíž byla většina, i půdy již zemědělsky vzdělávané, kte­ ro u si i s lidm i fakticky přisvojil tím , že dosud svobodné zeměděl­ ce, k teří na půdě pracovali, mocí a násilím n u til odvádět m u část výtěžku z jejich tvrdé práce. Řečeno s trochou nadsázky, v podsta­ tě je vyjídal, neboť najíst se vždy dosyta nebylo v nejistých dobách ran éh o středověku snadné. Po něm ta k činili i jeho n ástupci, jenom že m ísto dávek v po trav in ách nebo několika základních řem eslných výrobcích se objevují i nároky na služby, n a nucenou práci, vlastně „ ro b o tu “ , třeb a krom ě vlastní zem ědělské práce i účastí p ři opevňovacích pracích. Teprve později byla část těchto knížecích požitků nahrazována i dávkou peněžní. Stříbrný přemy­ slovský denár, přijím aný od 10. století na širokém evropském teri­ toriu, m usel ovšem sedlák stejně sm ěnit na trh u za své potravino­ vé přebytky, za výsledek své práce. V ládní m oc kníže nevykonával vlastním m ečem , i když i bez toho se vláda v raně středověkém státě neobešla. Ku pom oci m ěl elem entární vládní aparát, jaký představovala družina bojovníků, které m usel kníže vyzbrojovat, šatit a které m usel i s jejich rodina­ m i živit. D ělal to zprvu rozdělováním válečné kořisti (což nebylo m ožné donekonečna) a udělováním d arů , získaných za o ch ran u dálkového obchodu procházejícího tržištěm n a ú p atí P ražského hrad u , i potravinam i, především obilím, o něž vlastně sedláky obí­ ral. Později, když se terito riu m státu výboji rozšiřovalo o další části Cech, když byla zúrodňována půda i m im o nejstarší přem y­ slovské územ í, bylo zapotřebí určité územ ní správy, jejím iž p ilíři byla asi od poloviny 10. století nově budovaná soustava správních h ra d ů . K rom ě toho s takovou stabilizací státu bylo zapotřebí i ú řed n ík ů v nejbližším okolí knížete. A všechny ty nositele výkon­ né m oci, správce h ra d ů a ú řa d ů , bylo třeb a n ějak odm ěňovat. S tarším způsobem to již p om alu nešlo, jejich počet totiž stále n a rů sta l, a ta k m ísto pod ílu n a k o řisti a d a rů dostávali podíl

B o jo v n íc i v 11. a 12. století, p říslu šn íc i k n íž e c í d r u ž in y se svou o b v y k lo u výzbrojí, k n íž p a tř ila k ó n ic k á p řílb a , štít, k r a tší m e č a ko p í. K o d e x vyšeh ra d ský, Z m rtv ý c h v s tá n í P á n ě (d eta il); 1 0 8 5

z výtěžků ú řa d u , k terý zastávali, a došlo i n a výsluhy v podobě darování, nebo lépe propůjčování obdělávané knížecí půdy i s lidm i, k te ří n a n í seděli a pracovali, i půdy dosud panenské. Ledacos si hleděli knížecí úředníci přivlastnit i sami na úkor kní­ žete. Ale především se všichni ti velmoži starali, aby to, co u trh li z k n ížecíh o , tedy fakticky „stá tn íh o “ m ajetku, přešlo nějakým způsobem do jejich ru kou trvale. Z krátka usilovali, aby se všechny jejich výsluhy staly dědičným i. D osáhli toho až v roce 1189, kdy n a kolokviu svolaném knížetem Konrádem Otou do Sadské potvr­ dil ten to k níže velm ožům trvalou držbu všech spravedlivě získa­ ných statků. Kolik z nich bylo těch řádně nabytých, bylo v té době asi nesnadné přezkoum at. V době kolokvia v Sadské byl Ostoj skoro půl století mrtev. V době, kdy žil, em ancipace velm ožů n a knížecí m oci teprve po m alu dozrávala. S ituace n a Levém H rad ci přím o odráží část tohoto důležitého sociálního procesu a um ožňuje pochopit posta­ vení jak velmožů, tak knížete v jeho dram atickém vývoji. Nejspíše otec Zbyhněvův, velm ož jm én em B ohuň, dostal za p o d p o ru něk teréh o z četných znesvářených přemyslovských kní­ žat p ů d u n a Levém H radci a v jeho blízkém okolí. Stalo se to asi nejpozději v prv n ích desetiletích 12. století, m ožná však ještě na

38 LEG EN D A O O S TO JO V I

samém konci století jedenáctého. I když neexistuje zapsané kníže­ cí darování, od nikoho jiného levohradeckou p ů d u B ohuň dostat n em o h l - p ů d a n a ploše starého h rad iště, d ůležitého v dobách počátků přemyslovské státní moci a v jeho okolí, nem ohla nikom u jin ém u než knížeti patřit. Usadil na ni Ostojova otce nebo Ostoje sam otného a po sm rti B ohuňově ji zdědil i s O stojem jeho syn Zbyhněv. Ten z poddaného Ostoje, patřícího původně velmožovi, u čin il jeho věnováním kostelu únětickém u poddaného zvláštního d ru h u , dušníka. Ostoj sídlící na Levém H radci hospodařil samo­ statně, ale n a cizí půdě a odváděl z n í dávky, zčásti již v peněžní form ě. A protože přebýval nedaleko od centra únětického kostel­ n íh o statk u , byl volán se svou ro d in o u v exponovaných částech zem ědělského výrobního cyklu, kdy je zapotřebí každé ruky, jako je tom u o senách nebo p ři žatvě, n a výpomoc do Unětic. Poddaný stejného sta tu tu jako Ostoj, dušnílc M iloň s ro d in o u , sídlel od U nětic daleko, až n a Boleslavslcu. Ten se nem ůže rychle dostavit n a výpomoc. Dříve než by se dozvěděl, kdy je ho třeb a , neboť počátek a p rů b ě h p ra cí je každý rok podle počasí jiný, dříve než by došel, m ohlo by být již pozdě. A navíc vzdálen od svých lu k a polí n em o h l by se jim věnovat ani v okrajových částech dne a v noci, jako to m usel nejspíše dělat Ostoj, aby také sám sklidil své. Z ákonitě by došlo k zh ro u cen í jeho statk u a tím i ke ztrátě pro sam otnou únětickou vrchnost. A proto tedy n a dálku jen pla­ til, zatímco Ostoj se nepochybně ocital v kritických situacích způ­ sobených vrchností a rozm ary počasí. Byly to jistě zlé dny v roce, zvláště když byla vyloučena práce v neděli, církví přísně káraná. V téže listině se dozvídáme i o dalším typu poddanství. Byla jím p řím á závislost čeledi n a únětickém kostelním statku, vzniklém původně rovněž n a Bohuňově, a předtím ještě knížecí půdě. Roz­ díly m ezi oběm a typy poddanství jsou zřetelné. Ostojovi ú n ětičtí sousedé, R adata s celou rodinou, Milhošt, B ohdan, Radoš, Bratrom ila, Ja n s ro d in o u , S rnek, M odliš s ro d in o u a M ilena, celkem tedy nejm éně 12 lidí, sídleli p ři, nebo dokonce přím o n a statku (dvoře) u kostela únětického a vykonávali zde stálou robotu. Zda byli n a statku živeni, nebo zda m ěli ještě své skrom né hospodář­ ství, nevíme. Sečtem e-li všechny osoby, k teré udává ú n ětick á listin a, ať již jejich typ závislosti n a únětickém kostelním statku byl jakýkoliv, dospějem e k číslu, že počet pracovních sil potřeb n ý ch lc výživě dvou n a poli soustavně „nepracujících“ kanovníků a jejich rodin byl asi kolem 22, tedy asi jedenáct na jed n u kanovnickou rodinu.

Získáváme tak alespoň orientační představu o tom, jak asi vypada­ la produktivita zemědělské práce před polovinou 12. století, tedy p řed dobou, než n asto u p ila velká vlna m ýcení lesa a získávání nových polí v d ru h é polovině 12. století. Je to představa ještě asi relativně příznivá. R ada badatelů totiž předpokládá, že to muselo být často i číslo ještě m nohem větší. Vždyť kanovníci únětického kostela n ep a třili zcela jistě lc nejnáročnějším vrstvám společnosti v raně středověkých Cechách. Sociálně ekonom ické postavení knížete v zrcadle levohradeckého m ikrosvěta nepostrádá rovněž typičnosti situace, podobně jako u p oddaných a velm ožů, neboť všichni jsou účastn íci téže velké h ry o život, k terá m á od rovnovážné pohody m nohdy je n malý k ro k k poloze tragické. H rad sám, ja k vím e, ztrácel svůj význam již od 10. století, ale nikdy nebyl zcela opuštěn, i když se stával stále více a více zbytečným , druhořadým . Ale něco, co bylo asi zakotveno h lu boko v m en talitě m n o h a generací Přem yslovců, něco spojeného asi s legendou o počátcích dynastie, ho pom ohlo u d rž e t v povědom í i v m ěnících se pom ěrech českého státu. Po­ škození h rad eb p řed polovinou 11. století houfem Jin d řich a III. bylo asi vážné, proces jejich rozpadu, zvláště n a předhradí, těžko zadržitelný. M ajetek knížete v okolí, v tom to já d ru přemyslovské­ ho státu, ale vyžadoval udržování, a tedy existenci alespoň m ini­ m álního správního centra. Ú plně po d řad n é zas jistě nebylo, jak na lokalitě svědčí značná koncentrace nálezů jednotlivých denárů i většího p o k lad u v těsném sousedství h ra d u . A ta k tedy přem y­ slovský kníže, neznám o který, učinil to, co se osvědčovalo i jinde. Na ak ro p o li u sadil svého správce, ú ře d n ík a , jm enovaného v pozdějším p ra m e n i beneficiarius, a spolu s ním něk teré další osoby zam ěřené na správu jeho m ajetku a důchodů z něj. Totéž se p řihodilo i n a kdysi význam ném h ra d išti B udči, které po vzniku Pražského h ra d u rovněž začalo ztrácet n a významu, i když asi ne tak zřetelně jako Levý Hradec. Také zde se v jádře hradiště usídli­ li správci knížecího velkostatku; pozůstatky jejich sídla, nejspíš zbytky jakéhosi dvora, zde byly archeologicky zjištěny. Jinde stavě­ la knížata nové hrady různé kvality a různého významu, aby kon­ trolovaly m enší, ale pro knížete ekonom icky význam ná územ í. A ta k jako objekty spíše lo k áln íh o význam u, vedle velkých a význam ných h ra d ů , jako byly třeb a P lzeň, L itom ěřice, Zatec, C h ru d im , začaly v znikat h rad y m éně význam né, ale nem éně p o třeb n é. V b ezp ro střed n ím okolí P rah y to byly třeb a hrady u Vinoře a Královic, které byly zřejm ě správním i body knížecího

39 S O C IÁ L N Í PROSTOR

40 LEG EN D A O O S TO JO V I

velkostatku v jádře přemyslovské domény. K tém už novém u účelu se teď h o d ila i stará, ve svém význam u pokleslá levohradecká akropole. Jm éna levohradeckých správců neznám e, ač z jiných h ra d n íc h lo k alit alespoň občas něk teré z n ich m ůžem e jm enovat. Kdo ví, zda jed n ím z n ich nebyl Zhyhněvův otec B ohuň nebo jeh o děd. Yýsluha půdy n a někdejším p ře d h rad í přemyslovského h ra d u by to nevylučovala. Je to složité a m ožná trochu nejisté a nepřehledné předivo sociál­ ních procesů a vztahů, jejichž částečkou byl i Ostoj. Levý H radec, na němž žil, byl pak m ístem, kde se v malém zrcadlily velké „celo­ stá tn í“ ten d ence. Sotva si je Ostoj uvědom oval v celé jejich šíři a podstatě. P ro něho byl v tom to m ikrosvětě ze všeho nejdůležitěj­ ší především jeden jediný vztah, jehož tíha na něj doléhala několi­ k rá t do ro k a a v té době převážila vše ostatní. V ztah k nedaleké­ m u kostelu únětickém u. N utnost zaplatit tam ějším kanovníkům p ře d polovinou listopadu o sv. M artin u 12 d en á rů , k teré bylo třeb a stržit za vlastní zem ědělské produkty, a n u tn o st obstát v době největšího pracovního vypětí o červnových senách a v srp n u o žních. Z ajistit svůj vlastní stateček a vykonat p řede­ psanou robotu. Nebylo to vůbec snadné, protože jakákoliv chyba, nezdar v hospodaření v podm ínkách raného středověku, pro nějž byla ch arak teristická nízká úroveň zem ědělské techniky, znam e­ n ala značné om ezení životních m ožností po celý následující rok. Opakování nezdaru, ať již z jakýchkoliv důvodů, přivádělo pak n a sám pokraj zkázy. Obyvatelé usedlosti n a p ře d h ra d í m ěli tedy nem álo staro stí s tím , aby své hospodářství udrželi ve stavu, který by jim um ožnil s co nejm enším i obtížem i a riziky přežít z roku n a rok. Zachovat ve svém dom ě kontinuitu života. Jednou z překážek, krom ě nízké techniky, byla i h ra d b a m oci a závislosti, k terá Ostojovu ro d in u obklopovala.

4 Usedlost na předhradí

JE NESMÍRNĚ LÁKAVÉ PŘEDSTAVIT SI, jak asi vypadala zeměděl­ ská usedlost, v níž Ostoj bydlel a hospodařil. Život za její branou nebyl v le tn íc h m ěsících bez m noha dram atických okam žiků, právě ta k jako v ěase zim ním , kdy však ve shodě s příro d n ím ryt­ m em nechybělo i klidnější pro d len í. B ohužel m n o h é z událostí a dějů, k teré vyplňovaly Ostojovy dny, zů stan e uzavřeno naše­ m u p řím ém u po zn ání. B udem e m ít dokonce m noho starostí a pochyb, polcusíme-li se alespoň z vnějšku p o h léd n o u t očim a vzdáleného pozorovatele na nevelký shluk staveb, tvořících samo­ tu n a někdejším levohradeckém předhradí. To, co spatřím e, bude ovšem je n p o u h á obecná rekonstrukce. Potřebujem e ji však nalé­ havě, a to i se všem i nejistotam i, budem e-li ch tít později lépe porozum ět tom u, co se asi m ohlo odehrávat pod střechou Ostojova dom u a v jeho blízkém okolí. Ze Zhyhněvovy listiny se o podobě Ostojovy usedlosti nedozvídám e m noho, ale dva nebo tři cenné údaje obsahuje. Jsou to však je n in fo rm ace o tom , ja k vypadaly okrajové části usedlosti nebo její nejbližší okolí. Také z jiných dobových dokum entů o tom , jak byla uspořádána raně středověká zemědělská usedlost, nevyčteme skoro nic. Sepisovatele listin zajím aly více m ajetkoprávní vztahy než to, ja k byl postaven obytný dům nebo ja k vypadal chlév. Ani dosavadní archeologický výzkum nám zatím m noho neprospěje. Bylo by zajisté neobyčejně poučné Ostojovu usedlost vykopat a d etailn ě pro zk o u m at pom ocí m o d ern íc h archeologických m etod. Na Levém H radci to však n en í možné, i když dosti značná část plochy p ře d h rad í, kde Ostoj žil, je nezastavěná a tedy pro p rá ci arch eologů volná. N aneštěstí je však právě plocha, kde bychom m o h li nález Ostojovy usedlosti nejspíše očekávat, zcela poškozena řa d o u novodobých dom ů p ři jižn í h ra n ě p ře d h rad í a starou, dnes zasypanou pískovnou ležící trochu stranou od stře­ du p ře d h ra d n í plochy. Zbývající nezastavěná část p ře d h ra d í je zp řevracena m n o h aleto u orbou, k terá u stala až v době nepříliš vzdálené od n ašich dnů. A ni archeologické výzkum y n a jiných

41 U SED LOST n a předhradí

42 LEG EN D A O OSTO JO V!

českých, stejně starých lokalitách nám m noho nepom ohou. Nikde zatím nem ám e odkrytou celou usedlost raně středověkého země­ dělce a ze zlom ků nálezových situací ji nem ůžem e nebo zatím n eu m ím e rozeznat. Na více m ístech, třeb a v B ylanech u K utné Hory, v okrajových čtvrtích Prahy, které byly původně středověký­ m i vesnicem i, nebo n a M ostecku, kde jsou pro n aši p o třeb u dokonce lc dispozici dosti velké odkryté plochy, i n a m noha dal­ ších, třeb a m oravských lokalitách, se podařilo odkrýt části raně středověkých zem ědělských sídlišť. P řed očim a archeologů se objevila ve většině p říp a d ů změť nepravidelně rozložených kůlo­ vých jam ek, různých žláblců, izolovaných i shloučených jam ; zcela výjimečně se objeví pravidelnější pravoúhlá jám a obytné zem nice nebo lahvovitá zásobní jám a, obilnice. V šechno to jso u objekty zahloubené do podloží a jejich vzájem ná souvislost a hlavně sou­ časnost jejich užívání se těžko určují. Z nadzem ních částí staveb se nezachovalo nic. Musíme si tu znovu připom enout staletí trvají­ cí orbu ve všech nejúrodnějších a klim aticky nejpříznivějších čás­ tech Cech, k te ré zem ědělci zaujím ali již od ra n éh o středověku. Z ničila bezpočet stop. Jejich spojování do nějakých celků, které by m ěly um ožňovat rek o n stru k ci usedlostí, ja k se s tím občas v odborné literatu ře setkáváme, n ení příliš věrohodné. I tyto, často až k nezřetelnosti, fragm entární zlomky však m ají značnou cenu. Nevydají ovšem srozum itelné svědectví pouze samy o sobě, stejně jako jsou samy o sobě slepé i jednotlivé zm ínky v p ra m e n ech psaných. Společně již zm ohou více. P řidám e-li k nim ještě výpověď středověkých vyobrazení, přihlédnem e-li ke skutečnostem vyneseným z hlubin m inulosti jazykem a pokusíme-li se n a celý ten fond poznatků pro názornost i kontrolu pohléd­ no u t očima etnografa, který se ocitl kdesi v odlehlém koutě střed­ n í nebo východní Evropy, kde se zdánlivě zastavil čas, získám e přece je n m ožnost ve své mysli alespoň obecnou rek o n stru k ci Ostojovy usedlosti vytvořit. Neodvažujeme se však takovým postu­ pem příliš daleko od spolehlivé půdy pod no h am a, jak o u skýtá archeologie a její nálezy? Zdá se, že ne - vždyť ještě n a počátku 20. století nebyl tento pracovní postup v ru k ách jednoho z největších p řed stavitelů české archeologie, důkladného a široce infor­ m ovaného L ubora N iederla, ničím neobvyklým. Teprve s pozděj­ ším rozvojem specializace jednotlivých věd o člověku stalo se v C echách p ře k ro č e n í h ra n ic m ezi n im i tém ěř svatokrádeží. Nemá-li však nadále zůstat naše snažení jen h ro u s m rtvými zlom­ ky, p řed m ěty a situacem i, ta k tro c h u n a úrovni zbožíznalectví

nebo antikvářství, m usím e se přes h ra n ic e sam otné archeologie o p atrn ě a se všem i riziky n eustále odvažovat a je dobře, že se tento požadavek v současnosti postupně stává samozřejmostí. K p o zn án í vzhledu a u sp o řád án í Ostojovy usedlosti nám pod­ statn o u m ěro u přispívají pram eny ikonografické. S taré kodexy, deskové i n ástěn n é m alby jso u plny vyobrazení jednotlivých sta­ veb, často až s neuvěřitelně pečlivě provedenými detaily, ale záro­ veň někdy až s n eu v ěřitelně deform ovaným zn ázorněním celku. Zvláště n ěk teré biblické scény jako N arození P án ě a K lanění tří m ágů jsou přím o pokladnicí užitečných inform ací o vzhledu jed­ notlivých objektů a o jejich stavební technice, nikoliv ale o celku usedlosti. Zdánlivě m ají všechny obrazové doklady jed n u zásadní vadu - všechny, k teré jsou více p o u žiteln é pro české prostředí,

V ě tší a r c h a ic k á z e m ě d ě ls k á u se d lo st, j a k j i j e š tě v p r v n í č tv r ti 15. s to le tí v id ě l č e s k ý ilu strá to r M a n d e v illo v ý c h cest. Ve stře d u v y o b r a ze n í j e u m ístě n ro ze sta v ě n ý d ů m , j e h o ž střech a j e k o n s tru o v á n a „na s o c h u “. D o m y m a jí p le te n é stě n y a celek j e o h ra z e n v y p lé ta n ý m p lo te m s je d n o d u c h o u , spíše sy m b o lic k o u v s tu p n í branou, N á z n a k p le te n é h o p lo tu j e v id ě t i za usedlostí, k d e o h ra zu je čá st p o le nebo p ř ile h ­ lého h u m n a (kresb a p o d le ru k o p isu v B r its k é k n ih o v n ě , L o n d ý n )

43 USED LOST N A PREDHRADÍ

44 LE G E N D A O O S TO JO VI

pocházejí teprve ze 14.-16. století, tedy z doby velmi vzdálené od časů Ostojova hospodaření, a navíc z doby ekonom icky, sociálně i k u ltu rn ě již dosti odlišné. Dokonce rukopis českého původu ulo­ žený dnes v B ritish L ibrary v Londýně, o k terý se m ůžem e do značné m íry o p írat p ři pokusu o naši rekonstrukci, zvaný Cesty rytíře Johna M andevilly, datují um ělečtí historici až do let před­ cházejících výbuchu husitské revoluce v roce 1419. N ení to však p říliš na závadu, neboť k u ltu ra zem ědělců m á značnou setrvač­ nost a její některé rysy přežívají alespoň ve zlom cích dosud, nebo zanikly teprve v nedávné m inulosti. To je skutečnost m nohokrát p ro k ázan á etnografy či etnology a n a ní je také založeno řešení m noha jejich problém ů. Zkrátka archaická raně středověká vesni­ ce se n ep ro m ě n ila ve vesnici vrcholně středověkou, gotickou, naráz. Svět m inulosti n e n í estrádním jevištěm , n a které vstupují nové jevy a u dálosti teprve po odchodu jevů a u dálostí starých. Současnost k u ltu rn ě nesoučasného byla a je realitou. Setrvačnost řady m inulých k u ltu rn ích jevů je m nohonásobně větší, než si často přip o u štím e, protože jsou ovládány, ja k již vím e, časem jiného rytm u, časem dlouhého trvání, a nikoliv časem okam žiku, časem kdysi telexových zpravodajských linek, nyní internetu, který obklo­ puje nás. Je docela dobře pochopitelné, že ti, co kreslili a malovali ve 14. a 15. století, nebo ti, co tehdy obkreslovali předlohy, praco­ vali zčásti ještě s p ra sta ro u skutečností, ať už zprostředkovaně, nebo p řím o , a m nozí z n ich ji jistě potkávali kolem sebe v m no­ hem celistvější podobě než etnografové 19. a 20. století. Nejinak tom u bylo asi i s vynikajícím českým ilustrátorem Mandevillových cest, k terý n a šedozeleném tónovaném p erg am en u stříb rn o u tužkou i perem mistrovsky nakreslil na pozadí hlavních fig u rá ln ě vyjádřených dějů také pohledy n a m ěsta a hrad y a naštěstí i n a vesnici a sam otu, jaké nem ají v evropském výtvar­ ném u m ění obdoby. Nejspíše asi tento neznám ý velký m istr oprav­ du ještě spatřil věci, na něž si my už dnes nem ůžem e ani pomyslet - kus archaických, jen nepatrně a pom alu se m ěnících Cech. Vyzbrojeni tedy jeho očim a a pod ep řen i dlouhodobým úsilím m noha vědních disciplín, zejm éna etnografie, pokusm e se přiblí­ žit lc Ostojovu domovu. Do vlastního areálu předhradí vstupoval Ostoj v jeho jihojihovýchodním ro hu, ať už přicházel z roboty v Uněticích, nebo se vra­ cel ze svých polí. Jed in ě zde v tom to m ístě je m ožný vstup do p řed h rad í z nevelké víceméně vodorovné plošiny, z jakéhosi úzké­ ho sedla sevřeného dvěm a stržem i. Všude jin d e by m usel šplhat

45 U S ED LO ST N A PŘEDHRADl

H o s p o d á ř s k ý p r o v o z a ú d r ž b a u s e d lo sti v y ž a d o v a ly v la s tn ic tv í d o p r a v n íh o p r o ­ s tř e d k u . K r o m ě sm y k u , m o ž n á v p o d o b ě sa n í, p ř ip a d a l v O sto jo v ě u se d lo sti v ú v a h u d vo u k o lo vý vů z, j a k ý zn á m in ia tu r n í m a lb a z p ře lo m u 10. a 11. století. Ve sro v n á n í s tě ž k ý m i ě ty ř k o lo v ý m i vo zy , k te r é n e m ě ly p r a k tic k y ž á d n ý „ re jd “, byl le h k ý d v o u k o lo v ý vů z u m o ž ň u jíc í ta h d o b y tk e m i lid sk o u silo u o b ra tn ě jš í a te d y p r a c o v n ě v ý h o d n ě jší. T a k o v ý zp ů so b ta h u za c h y c u je fo to g r a fie F. B u č in y z ko n ce ú n o ra a ž b ře zn a 1941 z h o rň á c k é h o J a v o rn íka , okr. H o d o n ín , zo b ra zu jíc í dopravu sena n a d v o u ko lo vém voze taženém hospodářem a h o sp o d y n í

n e p řim ě ře n ě strm ým svahem a jízda s vozem by jin d e vůbec n ep řic h áze la v úvahu. P ůvodní val zde byl asi již více rozvalen a nejspíše p ro řízn u t krátkým , druhotně vytvořeným úvozem. Roz­ hodně zde nebyla žádná b rá n a nebo její starší zbytky. Dvě různě staré brány z 9. a 10. století objevil archeologický výzkum přibliž­ ně o necelých sto m e trů západněji n ad počínajícím strm ým sva­ hem . Je to vše docela logické. B rána je nejslabším m ístem každé­ ho opevnění a nem ůže ho tedy zeslabovat n a nejchoulostivějším , nejsnáze p řístu p n ém místě. Její položení nad strm ějším m ístem ztěžuje přístup útočníkovi, a to bylo v těch dobách důležitější než ohledy dopravní. Krom ě toho strm ost p řístu p u tehdejším u způso­ bu dopravy tolik nevadila. Y 9. století se ještě většina břem en pře­ pravovala nošením lidskou silou nebo n a h řb e tě dobytka. Podle

46 LEG EN D A O O S TO JO V Í

n ázn ak ů v etnografických reliktech a podle analogií z o statn ích slovanských ú zem í se zdá, že běžnější než vůz byl p ro dopravu objem nějších nákladů smyk, připom ínající m asivní saně. Jeho vle­ čení v zh ů ru je pracné, ale n a krátkém prudkém svahu m á i urči­ tou výhodu. T ření, k teré ztěžuje vzestup vzh ů ru , b rá n í p o n ěk u d i skluzu zpět. 0 kvalitních vozech schopných vykonat náro čn o u cestu čtem e poprvé až v Kosmově k ro n ice p ři popisu Břetislavova ta ž e n í do Polska v roce 1039. Ostoj, jehož polnosti ležely částečně m im o p ře d h ra d í, a to ve vzdálenosti asi 6 0 0 -8 0 0 m e trů , se bez vozu obejít nem ohl. Jeho vůz však byl asi jednodušší než vozy sloužící k n ížecím u válečném u tažení; p ři nedokonalosti zá p řa h u nem ěl zřejm ě jin o u m ožnost vstupu do p ře d h rad í než v m ístech, kde je stoupání om ezeno na nejm enší m íru a vjezd v podstatě skoro po rovině. Po celý středověk, a pro středověk raný zvláště, bylo u jed­ noduchých vozů obtížné brzdění p ři cestě z kopce a zajištění vozu proti zpětném u pohybu p ři cestě do kopce. Jakm ile se Ostoj se svým vozem p ře h o u p l přes rozježděný val rozpadlé hradby, ležela již jeho usedlost obklopená polem jen něk o lik desítek m e trů p ře d ním . M ěla ještě h o d n ě daleko do půdorysně pevně uspořádané usedlosti, jak ji znám e z pozdějších století, ale i ona m ěla svůj elem entární řád, i když odlišný od řádu usedlostí m ladších, „gotických“ . Byla především obklopena plotem . Žádný archeolog z něj zatím n a Levém H rad ci n esp a třil ani stopu a přece bychom s vysokou pravděpodobností um ěli odhadnout, jak asi vypadal, a to i kdyby­ chom ho nem ěli nakreslený v Mandevillově cestopise i jinde, nebo kdybychom ho dodnes nepotkali někde na východním Slovensku, n a P odkarpatské Rusi nebo alespoň v některém skanzenu. Dnes obecně rozšířené slovo „plot“ totiž samo vypovídá o své m inulosti. Naznačuje, že m á m noho společného s pletením a že tedy proplé­ tán í p ru tů mezi kůly m ůže být jednou ze starých m ožností hraze­ n í plochy. A rukopis staročeské A lexa n d reid y, datovaný kolem ro k u 1300, utvrzuje naše představy o způsobu h ra z e n í pozem ků slovy: „Kmet, jenž oral po všie léta i jenž robil, ploty pleta.“ Splétaný plot Ostojovy usedlosti, m ísty m ožná zesílený vyrážejí­ cím křovím nebo zpevněný strom em , n en í je n p o u h o u ohradou, k terá b rá n í nekontrolovaném u vstupu dobytka do n epříliš pevně půdorysně zform ovaného dvora nebo ú n ik u z něj. Je to také zvy­ ková, skoro právní hranice, um ožňující rozdílné hodnocení činů, které se staly uvnitř ohrazení, a činů, které se staly za ohrazením .

O dděluje b ezp ro střed n ě osvojený prostor, v jistém smyslu tedy bezpečný p ro sto r „zde u n á s“, od nejistého p ro sto ru „tam za“ , tedy od p ro sto ru neosvojeného nebo jen podm íněně osvojeného, jako jsou pro Ostoje pole, a tudíž prostoru, kde zvláště s nastávají­ cím večerem hrozí nebezpečí skutečná i nebezpečí smyšlená, zro­ zená fantazií nedostatečně poznaného světa. P lot chrání v nejšir­ ším slova smyslu, i když fakticky vážnou překážku nepředstavuje. Do ohrazeného prostoru vjížděl Ostoj branou. B rána nebo bran­ ka je m nohem více než pouhý otvor nebo m ezera v ohrazení. Není nijak odolná a nem ůže podobně jako plot zabránit vlám ání násilní­ ka a nem á ani smysl reprezentativní jako třeba pozdější honosné brány renesančních a barokních statků. Co by bylo reprezentativ­ n ího n a dvou vysokých vidlicích, tzv. „sochách“ , zasazených po stranách vchodu, do nichž je napříč položena kulatina, jak to vidí­ me n a kresbě v Mandevillových cestách? Je spíše znakem důležité­ ho m ísta kom unikace m ezi světem „zde u n ás“ a světem „tam za b ra n o u “ , jak o u si m aterializací rite de passage - „přechodového r itu “ . Pověr spojených s přechodem důležitého b o d u h ran ice je znám a ještě dnes řad a, počínaje vykročením správnou nohou a konče zavěšováním předm ětů a psaním různých nápisů na mís­ tech vstupu. Kromě toho m á branka, podobně jako plot, důležitou funkci společenslcoprávní. Ten, kdo vstupuje do usedlosti m ístem lc tom u určeným , nem ůže být předem podezírán z nekalých úmys­ lů, a naopak ten, kdo se dere skrytě a přes plot, v očích Ostoje sám sebe ocejchoval jako nebezpečného nebo alespoň podezřelého návštěvníka. Slovenské lidové přísloví spojované se zlým činem , křivdou, dochovalo v metaforické podobě zašifrovanou stopu tako­ vého hodnocení: „Málo platné ploty, cez lctoré sa lezie.“ Ú středním bodem usedlosti, kolem nějž se shlukovaly všechny ostatní objekty a zařízení, byl obytný dům . Měl nejvýše dvě míst­ nosti a m ožná že i jen jednu. T radiční vesnický dům o třech pro­ storách, s vytápěnou jizbou, síní a kom orou, nem ůžem e v době Ostojově ještě před p o kládat. Je v C echách až dílem převratných změn, s nim iž se setkáváme od 13. století. Pokud užíval Ostoj dům dvojdílný, a to je pravděpodobné, sloužila jed n a m ístnost jako obytná jizba a druhá, síň, plnila více funkcí. Především zlepšovala tepelné vlastnosti jizby, zvláště v zim ním období. Ukládaly se zde n ěk teré zásoby a odkládaly právě n ep o tře b n é věci. P atrn ě zde i část obyvatel dom u přespávala. V jizbě, hlavní m ístnosti, bylo ohniště nebo pec a v síni stál nejspíše kam enný rotační m lýnek na drcení obilí. Síň sloužila i jako dílna pro všechno.

47 U S ED LO ST N A P Ř ED H R A D Í

L e v ý H r a d e c - p ř e d h r a d í, d v o u p r o sto ro v ý d ů m , 9. sto le tí. S o u s ta v a k ů lo v ý c h ja m e k j e p o z ů s ta tk e m sta v b y , j e j í ž k o n s tr u k c i v š a k n e lz e j e d n o z n a č n ě u rč it. J e d ­ n o u z p ra v d ě p o d o b n ě jšíc h m o ž n o stí j e „ d r á ž k o v á “ k o n s tru k c e stěn; n e lz e vylo u čit a n i v y p lé ta n o u k o n s tr u k c i stě n . - a ) jiz b a , b) síň? nebo o p ro ti v n ě jš k u u z a v ře n á kom o ra ; 1- ohn iště; p o d le v ý z k u m u I. B o rk o v sk é h o

Archeologické ani písem né pram eny nedokládají zatím společ­ né přebývání člověka v jedné m ístnosti se zvířaty, i když by to bylo tep eln ě jistě výhodné. Tento způsob, je n jako p o u h o u m ožnost, přip o u štějí pozorování, která shrom áždili etnografové. Je to jistě prastarý způsob, jak m ůže člověk i dobytek snadněji přežít zimu, ale od m ožnosti k indicii, hypotéze nebo snad dů k azu m ám e zatím daleko, a počítejm e raději s tím , že Ostoj žil již n a vyšším stu p n i bytové k u ltu ry a že svůj dobytek za o p atřil v zim ě jinak. Uvidíme ještě jak. Do dom u vstupoval Ostoj nízkým vchodem a všechny prostory jeh o dom u byly nízké. Nízký p rostor zlepšoval využití a u d rž en í tepla a um ožnil přijatelně účinné vytápění i tak m álo efektivním zdrojem tepla, jakým byl v jizbě otevřený oheň nebo o něco lepší h lin ěn á pec. D ům nem ěl okna, jen úzké ventilační štěrbiny, jimiž v létě vnikalo trochu světla a v zimě ani to ne, protože m usely být po většinu dne ucpány. U vnitř dom u panovalo stálé p říšeří. Síň osvětlovaly otevřené vstupní dveře a jizbu, a to i v létě, světlo ohně a m ožná podle potřeby i louče. Venkovní ohniště m im o obytné domy, nalézané na různých lokalitách, i zkušenost etnografů s let-

49 US ED LO ST N A PŘ ED H R A D Í

IliR M MĚĚtÉĚĚ--

/^fe-ymBIBbMB^ |B ^

-,. M|fcmLm y --n • ,- jg — m íísašm Ě m s

sEkwlS!!' ^ ^:^j jPasaMBi g K .■:' « 8 siites

D v o u p r o sto r o v ý sru b „v k o ž ic h u “ s v a lb o v o u střech o u k r y to u d o š k y

-

P o ro ško vo

n a P o d k a r p a ts k é R u si; n e z n á m ý fo t o g r a f d v a c á tá a ž třic á tá léta 2 0 . sto le tí

ním vařením mimo vlastní obytný dům na tom nic nem ění. Oheň m useli obyvatelé Ostojova dom u udržovat trvale i uvnitř, protože jedině pod střechou je oheň opravdu bezpečně chráněn a je zaru­ čena jeho k ontinuita. Vzpomeňme na naši listinu, kde je zm ínka o h líd án í dom u v době le tn í roboty, a připom eňm e si nepsanou rovnici, rodina - dům - ohniště. Zdá se, že i ve venkovských cha­ lu p ách , pod o b n ě jako v pražských kam enných rom ánských dom ech, k teré většinou rovněž nem ěly o m noho lepší přirozené osvětlení, bylo šero snesitelnějším druhem než chlad. Konečně po většinu m ěsíců v roce se život obyvatel Ostojova dom u odehrával m im o jeh o m ístn o sti a těch ani ne 20 čtverečních m etrů jizby bylo ten k rá t spíše jen úkrytem v nepříznivých dnech roku, zákla­ dem přežití, než obydlím v dnešním slova smyslu. D ům , podobně jako většinu toho, co Ostoj vlastnil a užíval, si m usel zhotovit on sám nebo jeho otec vlastní ru k o u . Snad jen k životu absolutně nezbytná sůl, m ožná několik hliněných nádob,

50 leg en d a

0 0 S T0 J0 V I

a hlavně p ak několik železných předm ětů, z nichž dva nejuniver­ zálnější nástroje, jako je nůž a zvláště sekera, se dostaly do uzavře­ néh o světa Ostojova z vnějšku. Oba potřeboval k výstavbě nebo opravám domu. Jakou tech n ik o u Ostoj stavěl, nevím e, víme však bezpečně, nebo alespoň s velkou pravděpodobností, ja k v době a n a m ístě, kde žil, stavět nem ohl. Zcela jistě nebyl dům kam enný a ani neby­ lo použito k jeho výstavbě kam enné vyšší podezdívky. Žádný z vesnických nálezů z období ran éh o středověku to nedokládá. Ani n ik d e n a prozkoum aných plochách nenalézám e to lik k am en ů , 1 , , ^ v 1 v 1 1, T , 1 , 7V v , V ’ aby bylo m ožno uvazovat alespoň o podezdívkách. Vetsi využiti kam ene ve vesnickém stavitelství zjišťujeme až ve 13. století, a to je n ve vybraných regionech. Levohradeclcá sídelní b u ň k a k nim tehdy n ep atřila. S vysokou pravděpodobností nestavěl Ostoj svůj dů m an i ze sam otné hlíny, i když by to teoreticky bylo m ožné. P okud se však zam ýšlím e n ad ro zšířen ím h lin ě n é a rc h ite k tu ry stavěné p řím ým vrstvením stěn nebo n ab íjen ím hlíny do rám u, výstavbou stěn z válků nebo ze sušených cihel, pozorujem e, že oblast této architektury leží dosti daleko od Cech sm ěrem n a jiho­ východ a jih , n a jižní Moravě, na územ í jihozápadního Slovenska a dále v P an onii, a je vázána n a osobitý soubor tam n ích p říro d ­ n íc h p o d m ínek. N ěkteré prvky tohoto p říro d n íh o kom plexu, n ap řík lad kvalitní hlína, se m ohou nacházet izolovaně v jednotli­ vých ostrůvcích i odděleně od hlavní oblasti, ale L evohradecko jako celek je víc odlišné než podobné a jeho k u ltu rn í tradice, k te rá m á v archaických společenstvích u rč u jíc í ú lo h u , je zcela o dlišná od trad ice podunajské. P řesto m ěla h lín a p ři výstavbě Ostojova obydlí pravděpodobně značnou váhu a u p la tn ila se v kom binaci se dřevem.

N á h o d n ě d o ch o va n á , u k á z k a sr u b o v é v a z b y stěn d o m u z o b d o b í ra n éh o středo­ v ě k u . Z a c h o v á n í u m o ž n ila k a r b o n iza c e dřeva za syp a n éh o p ř i p o ž á r u rozpadlou, v těsn ém so u se d stv í sto jíc í d ře v o h lin ito u h r a d b o u - L e v ý H ra d e c , a k r o p o le h ra ­ diště; p ra v d ě p o d o b n ě 10. století, a le toto d a to v á n í če k á je š tě n a r e v izn í ověřen í

Z dřevěných konstrukcí z období raného středověku přicházejí pro Ostojovu stavbu v úvahu tři možnosti: srub, drážková technika a pletení. U všech se více nebo m éně uplatňuje i hlína. Volit mezi těm ito m ožnostm i je nesnadné. Pravděpodobně m ůžem e vyloučit srub, i když n a Levohradeclcu byl znám a je doložen od 9. století. Stejně tak je zde ovšem od 9. století doložena i technika drážková. Stěny „d raženého“ dom u jsou konstruovány obvykle tak, že mezi kůly, v n ichž jso u vysekány drážky, se vodorovně vsouvají dřeva, zúžená n a koncích tak, aby se v drážkách dobře udržela. Mezery m ezi jednotlivým i dřevy jsou jako u sru b u zaplněny ucpávkam i a zam azány h lín o u . Tato konstrukce nebyla asi z nějakých nám zatím neznám ých důvodů příliš výhodná, a n ení proto asi náhoda, že později byla užívána tém ěř výhradně u hospodářských staveb. Již v 9. století se n a Levém H radci setkáváme s velkou „usedlos­ tí“ , jejíž stěny byly zhotoveny pletením z p ru tů a z hlíny. Můžeme sice diskutovat o tom , zda je to opravdu je n běžná zem ědělská usedlost, a p řít se o důvodech, na nichž takové určení spočívá, ale jed n o je jasné. Srubové stavby n a h ra d išti a p leten á stavba na p ře d h ra d í in d ik u jí m ožná určitý sociální rozdíl. P letená stavba, p řih léd n em e-li i ke svědectví M andevillova ru k o p isu , se zdá pro Ostoje m nohem přim ěřenější. Způsob její výstavby je také nejm é­ n ě n áročný n a o p atře n í m ateriá lu a n a p o u žití nástrojů. A co je zvlášť důležité, p ři šířce stěny 6 5 -8 0 cm, jakou m ěl n a předhradí archeologicky zjištěný pletený dům z 9. století, m ěla stavba zhoto­ vená pletenou technikou vynikající tepelné vlastnosti. Její pevnost a trvanlivost byly ovšem menší. K onstrukčním základem takového stavení jsou dva kůly ukon­ čené vidlicí, m ezi nim iž je do obou vidlic vloženo vodorovné bidlo, tvořící h ře b e n střechy. Obvodové stěny jsou zhotoveny ze dvou ěi tří hustých řa d kolíků, m ezi nim iž jsou propleteny vodo­ rovné pruty. V nitřní prostor je vyplněn hlínou, organickým m ate­ riálem nebo směsí obojího. Nejméně vnějšek je u obytných staveb om azán hlínou, u staveb m éně důležitých bývají p ru ty ponechány holé. Konstrukce střechy je jednoduchá. Na hřebenové bidlo býva­ jí hálcovitě zaklesnuty střešní „tyče“, které nejsou pravými krokve­ mi, protože krov navzájem nevzpírají, ale jenom pasivně visí a opí­ rají se spodním koncem o stěn u dom u. Je to výhodné, protože nejvíce je nam áh án o důkladné hřebenové bidlo a tlaky n a m éně pevnou stěn u jsou m enší. Mezi střešním i tyčem i jso u přivázány, nikoliv přitlučeny, vodorovné „latě“ , ale m ohou to být obyčejné lcmínky strom ů, na něž se uvazují slámové došky, vzpříěené naho-

51 U S ED LO ST N A P R ED H R A D l

52 LEG EN D A O O S TO JO V I

L e v ý H ra d e c - p ře d h ra d í, 9. století. P ů d o ry s n ě slo žitá sta v b a n e jm é n ě o šesti m íst­ no stech se stě n a m i v y p lé ta n é k o n s tru k c e o zn a č o v a n á ja k o „ dvorec

1 - ohniště, 2

- obilnice; p o d le v ý z k u m u I. B o rk o v sk é h o

ře do h řeb en e valbové nebo sedlové střechy. Takovou konstrukci dom u, a zvláště střechy, m ůže zhotovit snadno každý. S třecha je lehká a lc její vazbě n ení zapotřebí čepů (a tedy ani tehdy vzácné­ ho nebozezu nebo dláta), nebo snad dokonce h ře b ů , n a k teré nem ěli zemědělci dostatek prostředků ani m nohem později, natož v době, kdy si stěží opatřovali základní železné pracovní nástroje k obdělání polí jako třeb a m asivní těžkou m otyku „kluěovnici“ , která spolu se sekerou a ohněm otevírala les polím. P op san o u střech u lze zhotovit prostým i úvazy z dřevěných houžví neb o slám ových povřísel. Ještě pozdější gotická desková m alb a nebo m in ia tu ry to dokládají přesvědčivě. S třecha je to m ožná p o n ěk u d „leh k á“ , m éně odolná, ale zase se snadno opra­ vuje. Tvar střechy, která vítala Ostoje, když přijížděl z pole domů, závisel n a tom , zda základní sloupy s vidlicí zvané „sochy“ stály vně štítové stěny, případně v ní, nebo zda byly vsunuty až do vnitř­ n ího pro sto ru . V prvém případě m ěl Ostojův dům střechu sedlo­ vou a její štít vypletl Ostoj proutím a m ožná omazal hlínou, v dru­ hém případě byla střecha jeho dom u valbová.

N edovedem e ro z h o d n o u t, zda jizb a m ěla strop; síň ho m ít nem usí. P okud m ěla jizba strop, a z tepelných důvodů to m ožné je, byl nejspíše konstruován z lehčích kulatin, na něž byla nam a­ zána sh o ra h lín a. To nás n u tí p ře d p o k lád at existenci dým ného otvoru nebo snad i dym níku n ad ohništěm nebo pecí; ať tak nebo tak, vždy odcházel kouř přím o střechou, případně štítem. Prostor n ad stropem jizby byl ovšem špatně využitelný. Jed n a k takový strop asi m noho neunesl, jednak podstřešní prostor m usel zůstat prázd n ý od všech hořlavých m ateriálů . Ani o podlaze nem ám e inform ace. S ru b z 9. století n a akropoli Levého H radce měl prkennou podlahu, k terá se zachovala jen proto, že stavba shořela a její zbytky zavalila poškozená hradba. Jakákoliv organická pod­ lah a se v běžných nálezových pod m ín k ách nezachovává, ale je třeba připom enout, že ani v m nohem m ladších stavbách nem ám e zvlášť u p rav en é podlahy doloženy. Spíše nalézám e je n jakousi kom paktní sešlapanou vrstvičku. R ádi bychom znali o Ostojově dom ě ještě další podrobnosti a snad nám je b u d o u cí archeologický výzkum jed n o u opatří, ale pohlédnem e-li již dnes na obraz Ostojova dom u, jak nám ho bylo dovoleno vytvořit na základě dosud znám ých p ram en ů nejrůzněj­ šího d ru h u , poznám e, že m á ještě m nohém blíže k p rastarém u pravěkém u venkovském u dom u než lc dom u, jaký se n a venkově

L e v ý H radec.

-

p fe d h r a d í. R e k o n s tr u k c e r a n ě stř e d o v ě k é h o „ d v o rc e “. P o d le p o d ­

k la d ů I. B o rk o v s k é h o p r o f arch. P a vel J a n á k

53 US ED LO S T N A P Ř ED H R AD l

54 LEG EN D A O O S TO JO V I

v Čechách objevuje od 13. století až po dnešní nebo nedávné časy. Zda se p ři stavbě obytného dom u uchyloval Ostoj nebo jeho otec k nějakým m agickým praktikám , bezpečně nevím e. Ve stře­ dověkých pram enech naleznem e jen zřídka stopu po takovém jed­ n án í, archeologické doklady z českých zem ědělských sídlišť se vyskytnou rovněž m álokdy a někdy jsou nejisté, nebo zatím zcela chybějí; etnografických dokladů také n ení nadbytek, a navíc jsou někdy dosti obtížně průhledné, ale z pozdější doby existují. Poněkud lépe jsm e inform ováni z ostatních slovanských území. P řím é archeologické doklady m agického je d n á n í spojeného se zak lád án ím dom u (třeba lebka tu ra v základovém věnci sru b u v polském Nákle z 12. století) jsou uváděny vzácně, zato doklady ritu vázaného n a stavbu a užívání dom u posbírané etnografy jdou n ap řík lad ve východních slovanských oblastech do stovek. P ro lí­ nají se v n ich prak tick é zřetele s prvky archaického m yšlení a hodnocení světa. Tak třeba věc tak základní, jako je výběr m ate­ riá lu ke stavbě: n e n í dovoleno používat m rtvé uschlé dřevo, ne p ro to , že je k o n stru k čn ě nespolehlivé a snáze po d léh á infekci houbovým i chorobam i a parazitům , ale protože „ztratilo životní sílu “ , a to je z h led isk a bu d o u cíh o života v dom ě nepříznivé, nešťastné. Rovněž výběr správného m ísta pro stavbu se neobejde bez nejrůznějších hadačslcých činů. Mezi několika místy výhodný­ m i z praktického hlediska je třeba vybrat to nejsprávnější. A tako­ vým m ístem je kupříkladu plocha, n a niž často uléhá rohatý doby­ tek. Ne pro to , že je p a trn ě m ikroklim aticky nejvhodnější, ale proto, že n a onom m ístě je m ožno očekávat plodnost, bohatství, k teré dobytek předznam enává. Stejně tak podléhá řadě pravidel a hadačslcých zkoušek výběr správné doby započetí stavby, orien­ tace budovy a především vstupu do ní. Náležité ochrany vyžaduje stavba střechy i základů. S k lad en ím základů byl spojen jed en ze závažných ritu á ln íc h ú k o n ů p ři stavbě dom u, a to u lo žen í dom ovní nebo stavební oběti. Z Čech jsou zatím takto vyložitelné jevy znám y až z doby pozdější než z doby Ostojovy a navíc zatím z Prahy, tedy z výrazně n ezem ědělského prostředí. Ale snad právě proto bychom o ní m o h li alespoň hypoteticky uvažovat zvláště p ro dobu starší a právě p ro archaičtější svět zemědělců. Už také proto, že se sho­ dou okolností zachovala písem ná zpráva o domovní oběti z územ í podstatně geograficky i k u ltu rn ě bližšího Čechám, než jsou dale­ ké kraje východní Evropy, odkud čerpám e některé údaje, a navíc z času m nohem bližšího době Ostojova života.

Ve slezském cisterciáckém klášteře v R udách bylo v první polo­ vině 13. století sestaveno zajímavé, n a lokální detaily bohaté zpo­ vědní zrcadlo čili popis h říc h ů , nazvané Sum m a de confessionis discretione, znám é v odborných k ru z íc h jako „R udolfův katalog m agie“ . Je to je n zlom ek původně m nohem rozsáhlejšího rukopi­ su, ale i to málo, co se z něj zachovalo, zřetelně ukazuje, že zrcad­ lo je zam ěřeno n a zem ědělce poddané k lášteru a jejich zvyky. N ení jisté, zda reg istru je zvyky pouze slovanského obyvatelstva z okolí, neboť vzniklo již v době velkých etnických p řesunů spoje­ ných s osazováním nové zemědělské půdy, n a něm ž se cisterciáci význam ně p o díleli, ale rozhodně n ep o strá d á pečeti genia loci. Eudem e se na jeho stránky ještě několikrát vracet, ale nyní věnuj­ m e pozornost především řádkům odstavce 43 v hlavě 10. Vypoví­ dají zřetelně a stojí za citaci: „V nových domech, nebo v takových dom ech, do nichž se m ají nově nastěhovat, zakopávají v různých rozích nebo za pecí do země h rn c e p ln é rozličných věcí k poctě dom ácích b o h ů ...“ Cílem tohoto opatření, ja k vyplývá z kontextu hlavy 10, je získat štěstí pro dům a jeho obyvatele. Podobných akcí znají etnografové z m ladších období dlouhou řa d u a zazna­ m enávají, že p od stavení se zakopávají nejrů zn ější věci, od rů z ­ ných zvířat nebo částí jejich těl až po peníze, které v novější době zastupují bohatství jako celek. M nohé tedy nasvědčuje tom u, že Ostojův dům m ohl být magic­ ky zajištěn v době své stavby tak, aby život a hospodaření m ajitele a jeho rodiny provázely zdar a prospěch. V pozadí za touto vnější, v p o d statě bychom ře k li „pověrečnou“ vrstvou akcí a představ spočívá však ještě vrstva představ h lu b ších a zřejm ě i starších, dosahujících m ožná až lc samým základům světonázoru archaic­ kého člověka. Nevíme, zda jim Ostoj ještě rozum ěl ta k jako jeho dávní před ch ů d ci a zda třeba již jen neprováděl vícem éně osvěd­ čené úkony, bez nichž si nedovedl svůj život představit, ale jejichž hlubinný smysl m u unikal, zatlačen do pozadí již po několik gene­ rací tradovaným křesťanským výkladem světa. Nový dům n a novém m ístě, noví obyvatelé v novém, dosud nepřisvojeném prostoru, to je pro archaického člověka vážná, neji­ stá a znepokojivá věc. Je to jednání proti dosavadnímu, stále v tom­ též cyklu a na tém že m ístě se opakujícím u běh u života, světa. Ne­ db at toho, to by bylo p o ru še n í dosavadního řá d u a m ůže to být nebezpečné. Je to nově vytvořený mikrolcosmos a ten m usí být co nejlépe a nejorganičtěji zapojen do systému makrolcosmu. Vše, co je náhle novou stavbou porušeno, změněno, m usí být nově uspořá­

55 US ED LO S T N A P Ř ED H R AD l

56 LE G E N D A O O S TO JO V I

dáno, u sm ířeno. „Veškerý ritu á l byl přizván lc tom u, aby byly zabezpečeny v m axim ální m íře stab iln í vztahy m ezi organizací života kolektivu a kosmickým pořádkem ,“ napsal výstižně o magic­ kém zajištění stavby dom u znalec této problem atiky A. K. Bajburin. M ohli na to ti, co stavěli a obývali sam otu n a levohradeckém předhradí, zcela rezignovat - ať už chápali nebo nechápali hlubší vrstvu celého problém u? V první polovině 12. století, tedy v době, kdy křesťanství nezasáhlo asi ještě plně všechny složky života země­ dělců stejnou intenzitou, nejspíš nikoliv. Zápas o lidské duše sváděla církev v celé Evropě v období rané­ ho středověku houževnatě a vítězila v tom to úsilí je n postupně, neboť to, co rostlo a fungovalo po staletí a z hlediska hlubokých zák lad ů evropské k u ltu ry m ožná po tisíciletí, nešlo vykořenit nebo p ře m ě n it n aráz. Y době form ování státn í m oci s jed n ím p án em n a n ebesích a s jed n ím suverénním vládcem n a zem i se p rv n í n áp o r christianizace zákonitě všude o b rátil nejdříve proti m nohohlavém u p an teo n u pohanských bohů a bůžků, k te ří před­ stavovali jisto tu p ře d státn ích společenských ú tv arů a jejich vlád­ ců. Došlo sam ozřejm ě především n a m ísta a vykonavatele jejich k u ltu . Y d ru h é řa d ě a p o n ěk u d později se s upevňováním křes­ ťanství zam ěřil tlak lc dalším oblastem života společnosti, zejmé­ n a tam , kde se život soukrom ý výrazněji p ro m ítal do sféry veřej­ né - ke v ztah u m ezi lidm i navzájem , k jejich osobním u jed n án í a chování s jeho četným i nežádoucím i, někdy až patologickým i rysy. P o zo rn o sti se dostalo posléze i v ztah u světa živých a m rt­ vých a prom ěňoval se, to jest christianizoval se, starý, předlcřesťanským i p rvky nasycený p o h ře b n í ritu s. Až naposled, a dodej­ m e, že d lo u ho m éně ú čin n ě, bylo tla k u vystaveno chování a jed n án í vícem éně zcela soukrom é, jako byly třeba stavba dom u nebo léčení. Zde, a n a p řík la d u léčitelství to vidím e obzvláště zřeteln ě, n em o h la totiž církev zem ědělcům fakticky n ab íd n o u t nic víc než šam an archaické společnosti nebo bylinářlca a zařílcávačlca doby m ladší. A ta k je pravděpodobné, že dům O stojův nep o strád al nějaké m agické, žel zatím pro nás těžko poznatelné ochrany. K rom ě obytného dom u m usím e v usedlosti Ostojově očekávat objekty nebo zařízení, která um ožňují m anipulaci s úrodou, uklá­ d án í výnosu a ú k ry t dobytka. Naše zdroje, jich ž jsm e užívali dosud, archeologické nálezy, ale i písem né prameny, stará vyobra­ zen í a etno g rafická d o kum entace nám p o m áh ají i ten to k rá t. A protože základem zem ědělské p rodukce v ra n ě středověkých

J e d n o d u c h á o tevřen á „stodůl­ k a “ k ů lo v é ko n stru kce; běžná z e m ě d ě ls k á s ta v b a p o ce lý střed o věk. P o d le lo m b a rd ské­ h o ru k o p isu z k o n c e 14. stole­ tí (R a k o u s k á n á r o d n í k n ih o v ­ n a , V íd e ň ). P o d o b n é s ta v b y n a c h á z ím e i ve slo v e n sk é m etn o g ra fick ém m a teriá lu

Č echách bylo obilnářství, podívejm e se nejprve, ja k ukládal a ch rán il Ostoj výtěžek ze svých polí. Ú nětická listin a m luví o zařízení, které je latinsky nazýváno horreum. P řekládáno, neho spíše vykládáno bylo toto slovo obvykle jako sýpka, nebo dokonce stodola. V p rv n í polovině 12. století zřejmě tento význam na vesni­ ci nem ěl. Ž ádná ze starších zm ínek uvádějících slovo horreum nem á totiž ani n ep atrn o u významovou stopu stavby. N aopak svěd­ čí spíše o opaku, a to zvláště v únětické listině. Jaký by měl smysl překlad latinského spojení slov cum uno agro et pomeryum in horreo - „s jed n ím polem a zah rad a ve stodole“ (nebo sýpce), nebo dále duo pom eria in monte, quod est in orreo - „dvě zahrady na vršku, to jest ve stodole“ ? Žádný! Je to nesm yslné. A tak znalec středověké zem ědělské problem atiky Vratislav Sm elhaus navrhl p ro ra n o u dobu, v níž žil Ostoj, správnější výklad slova horreum jako „h u m n o “. K tém už výsledku došlo i maďarské bádání. H um no bylo trvale po celý středověk, a to i v době, kdy již exi­ stovaly stodola a sýpka, n a vesnici nanejvýš p o tře b n o u plochou usedlosti. P řiléh alo těsně lc obytné a provozní části usedlosti a sousedilo s poli. Sem bylo m ožno svážet ú ro d u , m látit obilí, ve v ětru obilí zbavovat plev a skladovat zbytky slámy. Sláma, jíž neby­ lo m noho, neboť klasy se žaly na polovičních stéblech a zbytek slámy zůstával na polích, dále osekané krm né m ladé výhony větví, seno, to vše se rovnalo již za plotem usedlosti sice blíže domu, ale p řece je n z důvodů bezpečnosti p ře d zah o řen ím tro ch u opodál stavení, do úzkých kupovitých stohů, pravděpodobně s tyčí u p ro ­ střed, nebo pod jednoduchý přístřešek ze čtyř kůlů zaražených do země. Na n ich se p ři n ak lád á n í vysunovala v zh ů ru a p ři odběru

58 LEGENDA O O S TO JO V I

krmivá pom alu sam ovolně klesala dolů stanová stříška ze slámy. Takové stohy, přístřešky i oborohy se zachovaly ještě donedávna v okrajových územ ích východního Slovenska. Znám e je i z m inia­ tu rn í malby, n ap řík la d z Velislavovy bible, k terá pochází z doby před polovinou 14. století, a tato kresba p a tří v evropském p ro ­ středí k nejnázornějším a nejelegantnějším. Praktičnost, a tedy setrvačnost oborohu dokládá zajímavé pozo­ rování. Zcela osam ocený o b oroh plný sena bylo m ožno sp a třit v padesátých letech nedaleko P rahy přím o vedle dom ku hlídače trati v Dobřichovicích. Zabloudil sem náhodou opět po staletích spolu se svým m ajitelem železničářem , přesídleným sem až z nej­ východnějšího podkarpatského kouta rozbité republiky v neklid­ ných dnech podzim u ro k u 1938. Fungoval stále dobře, ale jeho střechu místo dlouhých slam ěných došků završených „hlaváčem “ kryl v nových pom ěrech jen ošklivý rozstříhaný plech ze sudů na asfalt a kusy černé opotřebované lepenky. Stoh, p říp a d n ě dokonalejší oboroh, pokrýval zcela Ostojovu potřebu skladování objemových hm ot, slámy a sena. Jakým způso­ bem však Ostoj skladoval zrno, tedy to nejcennější, co m ěl a co m u zaručovalo k o n tin u itu jeho života? Y žádném p říp ad ě nem á­ me pro selskou usedlost v té době doklady pro sam ostatnou stav-

O boroh se zd v iž e n o u p o su v n o u stříšk o u , s lo u ž íc í k u s k la d n ě n í k r á tk ý c h s n o p ů o b ilí p ř e v á z a ­ n ý c h p o v ř ís le m . P o d le V elisla­ vovy

bib le,

k o le m

p o lo v in y

14. s to le tí ( N á r o d n í k n ih o v n a , P ra h a )

59 US ED LO ST N A P ftED H R A D Í

bu sýpky. Právě tak jako n ení term ín horreum dokladem pro sel­ skou stodolu, n en í jím ani pro selskou sýpku. Od p řích o d u Slovanů na naše územ í v 6. století až hluboko do novověku zjišťujeme n a venkově u k lád án í obilí v jám ách vyhlou­ bených do země. Jejich stavbu a úpravu ještě zastihla a popsala na Slovensku Božena Němcová, tu a tam se i v Cechách objevily jako nouzová zařízen í během d ru h é světové války, ukrývající nevelké přebytky p řed okupační rekvizicí a ještě v době poválečné je viděl na východním Slovensku etnograf K arel Chotelc. M nohokrát byla obilnice zjištěna archeology, a to i n a Levém H radci. Jám a m ěla většinou p rotáhlý, lahvovitý tvar s úzkým h rd lem , dosahovala i h lo u b e k přes dva m etry a m ěla o bsah i n ěk o lik h e k to litrů . U vnitř byla vystlána slám ou, p řitisk n u to u ke stěnám pružným i obručem i z p ru tů upevněných háčkovými kolíčky. Pokud takovou jám u Ostoj vlastnil, a je to nanejvýš pravděpodobné, vyplnil ji po sklizni obilím až po h rdlo. H rdlo u cp al upěchovaným i plevam i, zasypal a zam azal hlínou. Nad h rdlem stál je n jednoduchý nízký p řístřešek . V čase o h ro žen í snadno zm izel z povrchu země a poklad nejcennější byl tak alespoň trochu chráněn před rabová­ ním . Obilí v jám ě se nezkazilo an i nebylo ohroženo škůdci. Zrno totiž dýchá a p ro d u k u je kysličník uhličitý, k terý vyplní všechny volné prostory. U vnitř u těsn ěn é jám y se vytvoří nedýchatelná

60 LEG EN DA O O S TO JO V I

atm osféra pro vše živé a kysličník uhličitý zároveň b rá n í klíčení. V takové atm osféře zahynou škůdci a u sta n o u základní životní projevy zrna, a to snadno přežije do nejbližší setby n a jaře, kdy se jám a otevře. Vše, co přebývá nad potřebu setí, je možno postupně konzum ovat. Je to vítané v době, kdy oddělené zásoby zrn a po zimě se již značně ztenčily a nových potravních zdrojů n ení nad­ bytek. O bilnou jám u je ovšem dobře otevírat jen jednou, protože otev­ řením se p oruší její ochranná atmosféra, třebaže i potom se může obilí ještě nějaký čas v zem i uchovat. Ale dávku obilí na stravu přes zim u, do doby, než bude obilní jám a otevřena, je také třeba někde a v něčem přechovávat. Velké hlin ěn é nádoby, zásobnice, z této doby nem ám e zatím doloženy. Jejich výroba krom ě toho přesah u je p rů m ě rn é o dborné technologické m ožnosti h rn č íře a Ostoj by si je sotva m ohl opatřit. Etnografie nabízí více možnos­ tí, které však m ůže archeolog doložit jen velmi výjimečně. Jsou to nádoby pletené z organického m ateriálu, především ze slámy. Ty jsou ale zran iteln é hlodavci, a ta k n en í vyloučeno ani bytelnější zařízení, jako je dřevěná truhla. Umělecký historik Václav Mencl uvažoval pro oblasti nasycené antickým i trad icem i o velm i staré existenci kvádrovité ro b u stn í konstrukci tru h ly zvané „súselc“ a její tvar a tím i stáří odvozoval až z tv aru řím sko-provinciálních sarkofágů. Je právě tak těžko tu to teo rii dokazovat jako vyvracet. A potom , Ostoj žil v oblasti, kam sotva dopadl p ap rsek antického světla z P anonie nebo z rakouského provinciálního Podunají. Zcela vzácně se však setká­ váme s jin o u m ožností, s elem entární tru h lo u v podobě vydlaba­ ného silného km ene, zvanou „kadlub“, který p ři pečlivém uzavře­ n í zaručuje i o ch ran u před hlodavci. Ti zcela jistě nechyběli ani v okolí a ani pod střechou Ostojova domu. Právě tak jako nem ěl Ostoj trvalou stodolu, nejvýše jen na kůlo­ vých podpěrách stojící otevřený přístřešek ke krátkodobém u úkry­ tu dovezených snopů, stejně ta k jako nem ěl pevnou nadzem ní sýpku, nem ěl ve své usedlosti ani p říliš pevný, nebo dokonce funkčně specializovaný chlév. Všechny právě vyjmenované hospo­ dářské stavby nacházím e až okolo pevněji půdorysně zformované­ ho dvora selské usedlosti od 13. století. V době Ostojově jsou tyto n áro čn ější stavby je n n a dvorech církevních in stitu cí, k lášterů a kapitul. D obytek O stojův zůstával po většinu ro k u pod širým nebem . Byl to dobytek m éně statný, m éně výkonný, ale neobyčejně odol-

61 US ED LO ST N A PftED H R A D f

\ 62 LEG EN D A O O S TO JO V I

© '% 7 --------

fl

i i

i

4?

i

i

1 r k í A

í

f

i

131 PR Á CE A ČAS

Z a č á te k z a b íja č k y vepře. P o d le p r a m e n e zva n éh o

o b v y k le

K a le n d a riu in

ose cké (n ě k d y té ž D iu rn a le), n y n í z k lá š te ra M a ria S te r n

v L u ž ic i.

M ě síc e

lis to p a d a ž z d e u v e d e n ý ú n o r js o u b ě ž n ý m i m ě síc i za b íja ček; 14. sto le tí

132 LEGENDA O OSTOJOV1

Wm

p od leh ký m přístřeškem , nebo d o p ln it zásobu dřeva. O pakuje se m otiv zabíjačky vepře. D oba odpočinku, doba d ro b n é práce uvnitř stavení, je nejvlastnější charakteristikou prosince až února. F o lk lo rn í p ram en y m n o h o k rát v této době p řip o m ín a jí spánek a české přísloví „Zim a m atka, vyspíš se do hladka“ to pregnantně vyjadřuje. Snad je n v příznivějších letech je m ožno v ú n o ru vyjít n a za h rad u a zrýt kus zem ě, ale nový ro k zem ědělcův p řich á zí znovu až s březnem , kdy k ru h času se uzavírá i otvírá zároveň. V jednom z rukopisů W iirttem berské zemské knihovny ve Stutt­ gartu, datovaném přibližně do přelom u 12. a 13. století, nachází­ me vyobrazení času jako tří soustředných k ru h ů , a toto vyobraze­ n í obsahuje v h ru b ý c h rysech vše, co jsm e se zde snažili reko n stru o v at. V p ro stře d n ím k ru h u jso u nam alována hlavní nebeská tělesa, slunce a měsíc, v k ru h u druhém je um ístěno dva­ n áct znam ení souhvězdí zvěrokruhu a v k ru h u třetím jsou znázor­ něny h lavní čin n o sti zem ědělského výrobního cyklu závislé n a astronom ických událostech. A celý ten k ru h času p o m áhá stále otáčet cosi jako foukání větru... Již n a sam ém p o čátku našeho vyprávění jsm e si povšim li, jak špatně a zm ateně asi Ostoj chápal současné události. Z úvah o cyklickém čase vyplývá i závěr, že obdobně zkresleně m usel

rozum ět i událostem m inulým . Cyklické opakování, stálý návrat lc počátku, vede podle Mircea Eliada nu tn ě k ničení nebo k defor­ m aci h isto rick éh o myšlení, které se m ůže v reáln é podobě usku­ tečňovat jen v lin eárn ím čase, na časové ose. Cas cyklický, agrár­ ní, vede zákonitě k vrstvení u dálostí do pam ěti, především do pam ěti kolektivní, často ve zmytizované zkreslené podobě. Jakými cestam i a jak rychle takovýto proces m ůže p ro b íh at m ezi sedláky ran éh o středověku, dokládá p říb ěh , k terý M ircea E liade uvádí z rum unské vesnice v oblasti M armaroše (M aramures). Vyprávění je pro sté a v rh á p ap rsek světla i na Ostojovo ch á p án í m inulosti, n a jeho historickou paměť a vůbec n a jeho m entalitu. P řed m noha lety byl podle vyprávění sedláků ženich jedné dívky krátce p řed svatbou ze žárlivosti svržen vílou do propasti. Byl nale­ zen, donesen nevěstě a ta nad ním naříkala. Alespoň tak si to mezi sebou lidé vykládali. Když později etnograf a folklorista C. Brailoi p átra l po já d ru a čase události, zjistil zcela jin o u skutečnost. Ne­ štěstí se nestalo p ře d „m noha lety“ , ale asi ta k p ře d 40 roky a p řím í ú častn íci u d álosti dosud žili. Ž enicha nesvrhla víla, ale n eo p atrn ě uklouzl, nezem řel také ihned, ale později, a nad jeho m rtvolou nevěsta, která také ještě v době etnografického výzkumu žila, spolu s jiným i ženam i působila jako plačka. Všichni p řím í účastníci, k te ří ještě žili, však věřili více m ýtu a re alitu dokonce o dm ítali s tím , že nevěsta si nem ůže nic pam atovat, protože ze žalu ztratila rozum , i když to byla dosud čilá postarší žena. Je tedy docela dobře m ožné, že Ostoj, zajat během přírody a jejího cyklického času, vyprávěl p ři ohni zim ního večera nejed­ n u p říh o d u , k te ro u zažil „před m n o h a lety “ jako m ladý m už, zcela jin a k , než ja k se skutečně udála, a že snad tom u svému vyprávění, podobně jako jin í jeho vrstevníci, věřil více než tom u, co skutečně prožil. Svět m ýtu je silný a cesty h isto rie m ohou být a také jsou ne­ uvěřitelně spletité.

133 PRÁCE A ČAS

10 Život v domě

134 LE G E N D A O O S TO JO V I

TAK JAKO NA POLI PŘEVAŽOVALA PRÁCE OSTOJOVA, dům a d v ů r u sed lo sti n a Levém H rad ci p a třily spíše pilným ru k á m Ostojovy ženy. Znova a znova m usím e litovat, že nezn ám e je jí jm én o , ale n eu d iv u je nás to. D oba ra n é h o střed o v ěk u byla d o b o u té m ě ř vý h rad n ě m užského m ajetk o p ráv n íh o je d n á n í, a tedy m užské d om inance. L istujem e-li ve vyprávěcích p ra m e ­ n ech , jak o jso u kroniky, i v listin á c h , setkávám e se převážně s m užským i jm ény. Ze ženských starých dom ácích jm en nalézá­ m e h lav n ě jm é n a žen vysoce nebo výše postavených, ja k o byly třeb a knížecí dcera D oubravka, kněžna Ludm ila, abatyše Mlada, ženy velm ožů Střezislava a Svatava, nebo B ožetěcha, m anželka kanovníka Kosmy. Ale jm éna vesnických žen jsou zachycena jen velmi vzácně. Snad sem p a tří Božena, zcela jistě byla n a venkově u žív án a M ilena nebo M ilonka a B ratro m ila, ja k dosvědčuje p řím o ú n ě tic k á listin a, ale o m n o h a dalších jm én ech , k te rá by p řip ad ala v úvahu, ani neum ím e s jistotou říci, zda jsou m užská nebo ženská. Jeden ze zajímavých pram enů z první třetiny 13. století, zachy­ cující ovšem m nožství starších jm en, je znám pod názvem Nekro­ logium kláštera v Podlažicích. Zenslcá jm éna, která jsou zde zapsá­ na, n e p a tří asi ženám prostým , neboť nekrologium nejspíše zaznam enává pro potřeby zádušní liturgie jm éna takových osob, k teré byly dobrodinci kláštera, tedy osob, k teré k lášteru něco věnovaly. Ale n ěk terá jm én a znám á z venkovského p ro stře d í se opakují i v nekrologiu a je tedy celkem m álo pravděpodobné, že by ta jm éna byla striktně sociálně rozvrstvena, nebo snad dokonce p řed u rčen a. A ta k seznam jm en z podlažického nekrologia nám dává m ožnost zamyslet se i nad m ožným jm énem Ostojovy ženy. Byla to snad V ratislava, Vojtěcha, B lažna, T řebava, V lastěna, Lubava nebo Hněvka? Náleželo jí některé jm éno související s pří­ ro d n í re a lito u jako Jelena, Květava, Vllcava, D úbrava, Z ořena, nebo snad jm éno odvozené ze starých svazků ro d in n ý ch jako tře b a B ratru še , B ratřice, p říp ad n ě jm éno vyjadřující vazbu n a

oblast n áboženskou jako B ohuslava nebo B óhuna? Nevíme a nikdy to bohužel vědět nebudem e. Snad by se m ohlo zdát, že hledání jm éna Ostojovy ženy a vůbec žen v raném středověku je jeden z m noha historických pseudoprob lém ů. N ení to m u tak , nehoť tato starobylá jm én a jsou sam a o sobě dosud m álo využívaným p ram en em h isto rie a navíc nás ještě i dnes spojují s m inulostí. Sam ozřejm ě, že n a naší dnešní k ažd o d en n í p o u ti za běžným i záležitostm i se asi sotva setkám e s Pluhavou, Černicí, Kvašenou, Ctěnou, Hodavou, P řem ilou, Zizňavou, ale kolik potkávám e denně Jan, Petrušek, Radoslav, Václav nebo nyní spíše Vendulelc, Dohroslav a Drahoslav? A krom ě toho - h isto rie lidské každodennosti m á svou zvláštní em otivní strán­ ku. Je podivuhodnou vlastností lidské psychiky, že jevy, osobnosti a události, které dovedeme pojmenovat, a v tom je i cosi archaicky m agického, jsou nám jaksi bližší. Proto jm éno Ostojovy ženy, když nyní p řek raču jem e p rá h dom u, v něm ž h o sp o d ařila, n ám bude m ožná dost chybět a svět za tím prahem se nám bude m ožná zdát tro ch u cizejší než svět polí, o nichž víme, že je v p otu tváře vzdělá­ val sedlák jm énem Ostoj.

P o h le d do ro u b e n é jizb y . V ro h u p e c , u stropu p o le n ic e , p ře s trá m e c a bidlo p ře h o ­ z e n a p ř íz e , n a tr á m u z a v ě š e n a k o lé b k a , p ř ím o v j i z b ě š p a le k n a s e k á n í d ře v a a p o d lů ž k e m v te p le m lá d ě ovce. J iz b u O sto jo v u b y c h o m m ě li p ř e d p o k lá d a t m en ší, p a t r n ě n iž š í a n ejsp íše j e š tě sk r o m n ě ji v y b a v e n o u . V erchovina n a P o d k a r­ p a t s k é R u s i, k r e s b a n e z n á m é h o d o k u m e n tá to r a z d v a c á tý c h n eb o tř ic á tý c h let 2 0 . sto le tí

135 Ž IV O T V DOM Ě

Ostojově ženě příslušelo v dom ě nebo n a jeho zápraží několik zák lad n ích prací, bez n ichž by ro d in a, přes všechno Ostojovo úsilí, nem ohla obstát. Pečovala o zásobu vody, o udržování ohně, náležela jí příprava stravy a péěe o potraviny, starost o oděv, počí­ n ající obhospodařováním a zpracováním tex tiln ích rostlin a po k raču jící dále p řed en ím vláken, u tk á n ím plátn a, snad i sukna, ušitím oděvu a jeho praním , zkrátka starala se o celkovou hygienu dom u. Ostojově ženě p atřilo tak é d ro b n é zvířectvo na dvoře a měla-li dceru, m usela tom u všemu naučit také ji, podobně jako Ostoj m usel zase p řip ra v it n a h o sp o d ařen í syna. Z většiny těchto dom ácích prací není však zcela vyloučen ani Ostoj. I on se stará o oh eň a n a něm bylo, aby o p atřil dřevo a pom ohl s jeho zásobou. Také v přípravě stravy m á svůj tradiční díl - ostatně jako sedláci až do dneška. Byl to on, kdo s palicí nebo sekerou v ruce p o rážel a poté podřezával v zim ě vepře a jindy zase ovci. Jistě, nem lel m ouku n a žernovu, to by ho učinilo směšným v očích sou­ časníků, netloukl v dřevěné stoupě proso, leda výjimečně, ale při­ nášel čas od času z b rtí m ed a sem tam nějakého uloveného drob­ ného živočicha a trojzubou ostí nabodnutou rybu. Nepředl, nešil, asi ani netkal, ale je to on, kdo zoral kus přílohu a kdo snad vysel konopí a len. Máčí, rosí, lám e a d rh n e stonky Ostojova žena, ale byl to Ostoj, kdo zhotovil a postavil jednoduchý vertikální prošlupový stav. Je to zvláštní, ale kdykoliv Ostoj zasáhne do sféry žen­ ských prací, stojí jakoby na počátku rozm anitých „ženských“ pra­ covních procesů. Vysoký p ráh, přes nějž se vstupovalo do ženského světa levohradeckého dom u a potom do jizby, m ěl svoji vícevrstevnou funkci. Pokud byl dům roubený, pak jeden, m ožná i dva nejspodnější sru­ bové věnce nepřerušené výřezem dveří, tvořící vlastní práh, zlep-

šovaly stab ilitu k o nstrukce. K p ře k o n án í takovéhoto vysokého prah u , ne pouhého plochého břevna usazeného dole na zemi, jak tom u bylo u ostatních stavebních konstrukcí, sloužily obvykle vně i u v nitř vložené schůdky z přirovnaných kam enů. Tak to alespoň naznačují etnografické příklady. Vlastní bytelné dveře se uzavíraly zevnitř m o h u tn o u závorou a m ožná i m enším dřevěným závoro­ vým zám kem ovladatelným zvnějšku, otvíraným nělcolikazubým hákovým klíčem , asi takovým, jaký znám e přím o z Levého Hradce z 9. století. Dveře byly m enší a hlavně dosti nízké, takže Ostoj, když se po ra n n ím výhledu n a oblohu vracel do dom u a dále do jizby, se m usel h o d n ě skrčit, aby m ohl projít zpět. R anní výhled n a oblohu, pohled po dvoře a okolí byl jeho důležitým pracovním zvykem a m usel tedy za úsvitu vyjít ven z dom u. N em ěl totiž výhled z ok n a v pravém slova smyslu. M alá štěrb in a, jakýsi p rů ­ duch, sloužil ta k lc p řilo žen í oka a k pozorování je n nejbližšího okolí dom u. O statně filologové m n o h o k rát po u k ázali n a hlubší vztah m ezi okem a oknem. Dveře byly tedy hlavním prvkem spojujícím bezpečný prostor u v n itř jizby s nejistým světem vně. P rá h tedy představoval nu tn ě i jakousi magickou hranici a řada pověr a úsloví to vzdáleně nazna­ čuje. Nezřídka v nich dokonce práh zastupuje celý dům , což svědčí o výjimečnosti tohoto místa. Ještě dnes se také setkáváme ve vztahu k dveřím s různým i jevy, jejichž pravý smysl už tém ěř uniká, třeba s pokřesťanštělým psaním K + M + B nad dveřmi dom u, na bráně usedlosti i n ad vchodem do chléva, nebo se zavěšováním podkovy „pro štěstí“ n a nadpraží, což je prastarý, m n o h o k rát přem ěněný způsob zajišťování dom u před vstupem zlých a nebezpečných sil. Výška p ra h u m ěla i své důvody praktické. Zdůrazňovala hranici m ezi n ečisto to u a blátem plochy dvora, osazeného drůbeží a občas i vepři a velkým dobytkem, a prostorem pro lidi uvnitř. Ne n ap ro sto a ú p ln ě, neboť v síni, ba i jizbě najd o u v chladném období ú tu le k m láď ata dom ácích zvířat a drůbeže. Vysoký práh umožňoval také lepší překrytí vstupního otvoru dveřmi a zmenšo­ val ta h studeného vzduchu p ři podlaze. P roč tento drobný detail byl tak důležitý, záhy uvidíme. Celý šerý in teriér jizby byl často naplněn v h o rn í části kouřem. P řipom enuli jsme již, že v nízkých prostorách se lépe drželo teplo. P ři stavbě jizby se však m uselo p řihlížet k tom u, aby výška kouře také um ožnila život pod jeho hladinou. V jizbě se ostatně všechno točilo kolem kouta, kde doutnal nebo hořel oheň, ať už v otevře­ ném ohništi, peci, nebo v ohništi, k něm už byla přistavěna pec.

137 Ž IV O T V DO M Ě

138 LE G E N D A O OSTO JO V!

Ještě před několika lety bychom vzhledem k naprostém u nedo­ statk u archeologických nálezů z 12. století uvažovali spíše je n o jed n o d u ch ém otevřeném ohništi um ístěném v ro h u , asi vpravo od dveří, které spolu s otvorem prolom eným ve stropě (byl-li jaký) um ožňovaly, aby k o u ř z jizby snáze odcházel. V současné době přibylo svědectví o m ožné existenci kam enné nebo h lin ěn é pece s nep atrn ě předsunutým ohništěm n a zemi, ale i ve zvýšené polo­ ze na bloku zeminy. Pec byla samozřejm ě m nohem praktičtějším otopným zařízením než prosté ohniště. U držovala sáláním delší dobu teplo a poskytovala více m ožností lc přípravě stravy. Vedle v aření a o p ékání jako n a otevřeném oh n i um ožnila i skutečné pečení bez přím ého plam ene. Oheň a ohniště nebo pec p atří v jizbě k tom u nej důležitějším u, co v n í je. Všechno ostatní, co se v jizbě nachází, je pohyblivé. Jen ohniště je vždy pevné, stálé, přím o symbol a vyjádřené p řán í trva­ losti, a p ři archeologickém výzkum u nalézám e někdy ohniště v m n o h a vrstvách n ad sebou stále n a stejném m ístě. I ohniště v mluvě symbolů a znaků zastupuje někdy celý dům . Ze Slezska je n a p řík la d znám středověký obřad obnášení novorozence kolem ohně, pronásledovaný sam ozřejm ě církví, a z doby m ladší víme o spoustě dalších p ra k tik vztahujících se k ohništi. Svázání ohně s dom em a lidskou sk u p in o u v něm bydlící naznačuje v m ladší době doložená obava z nepříznivých důsledků zap ů jčen í ohně k za žeh n u tí do jin éh o dom u v n ěk teré důležité dny. I p ři velké vzácnosti železa v ran ém středověku n en í křesadlo ta k naprosto vzácným nálezem a bylo pravděpodobně ve většině domácností. Kout, v něm ž se nachází ohniště nebo pec, je koutem ženským, ale za jistých okolností se i v domě Ostojově m ění v místo obecněj­ šího význam, než jen ve specifický pracovní prostor. Prom ěňuje se v prostor vážné kom unikace, vyprávění, v m ísto spojené se sdělo­ váním lokálních tradic a poučení. P rostor kolem ohně byl a stále ještě je p ro sto rem zvláštním . Je to vůbec p rv n í prostor, k terý si kdysi dávno v n ejstarším pravěku ělovělc přivlastnil. Teplo a neklidná světelná záře ohně vytvořila p rv n í bezpečnou vícemé­ ně im ag in árn í och ran n o u n ik u u p ro střed tmy a vydělila prostor lidský z n ek onečného p ro sto ru ohroženého, p říro d n íh o . Z toho plynoucí archetypální pocit úcty k ohni, pokud m ůžem e sledovat, se táh n e celou indoevropskou k u ltu rn í tradicí. Jistě jí neunikl ani Ostoj, tak jako cosi z ní zachovává a pociťuje řada lidí i dnes, kdy vytápění dom ova je většinou záležitostí zcela odosobněnou a pouze technickou.

Nem éně význam nou částí jizby by m ohl být kout po úhlopříčce protilehlý ohništi. Badatelé zabývající se slovanskou etnografií ho někdy označují jako „svátý kout“ . Y novější době zde občas nachá­ zím e uloženy n ěk teré vzácnější předm ěty související s křesťan­ ským kultem . Na poličce jsou to třeba m odlitební knížky, Bible, drobné připom ínky z pouti, kříž, obrázky svátých. Předpokládá se ohvykle, že je to transform ace staré předkřesťanské praktiky, kdy ve stejném k o u tě bylo m ísto u rčen é k ú ctě p ře d k ů , dom ácích duchů. Nedovedeme si představit, co asi v době ne zcela a úplně p řek o n an ý ch trad ic předlcřesťanských a ne zcela prosazeného křesťanského myšlení m ohl Ostoj um ístit n a stěnu tohoto kouta. Možná již symbol kříže, m ožná i něco, co připom ínalo starší před­ stavy o ceně nově sklízené úrody, nějaký pozůstatek dožínkových obřadů. Nevíme, ale za zm ínku stojí, že třeba ještě ve čtyřicátých letech 20. století bylo možno v některých statcích n a Pardubicku a C hrudim sku nalézt buď v rohu, nebo v čele m ístnosti nevelkou kytici klasů a někdy i věnec z poslední sklizně a že v tom to koutě, který se v p rů b ě h u novověku nebo snad již v pozdním středověku stal k o u tem stolovým, s čestným m ístem hospodáře, se někdy zavěšuje p ři rů zn ý ch příležitostech i rato lest nebo kytička svěží zeleně, starý a ve svém původním smyslu již nevním aný symbol nového a stále pokračujícího života... Mluvíme-li o „svátém koutě“, m ám e na mysli především povrch stěn, nikoliv sam otný p ro sto r a plo ch u p ři zemi. Ta m usela být využita ryze prakticky, neboť lidé m usejí někde sedět, jíst, spát, pracovat a hlavně přežít zim ní čas. Život v Ostojově domě, zvláště v zim ním období, limitovaly dvě vlastnosti jeho obydlí. Zm íněná již hladina kouře a potom nevelká plošná výměra jizby, v níž zabí­ ralo p o d statn o u část plochy, někdy až skoro její čtvrtinu, otopné zařízení a potom jakýsi prapůvodní nábytek. Z písem ných pram e­ n ů 12. sto letí i z archeologických nálezů, a to v celé Evropě, m ám e jen n ep atrn é svědectví; většinou nalézám e jen kusy dřevě­ ných artefak tů , k teré se pouze snažím e in terp reto v at jako pozů­ statky k u sů nábytku. A tak se znova m usím e o b rá tit k svědectví jazyka, k ikonografii a k bedlivým pozorováním etnografů. H lad in a kouře n u tila lidi zdržovat se a vykonávat rů zn é práce co nejblíže p ři podlaze, již tvořila udusaná zem. Z raného středo­ věku znám e sice i vyložení podlahy v obytné jizbě prkny, ale na akropoli levohradeckého hradiště zjištěná ro u b en á stavba, in ter­ pretovaná nyní je n nejistě jako trojdílný srub z ran éh o středově­ ku, náležela sociálně vyššímu, snad družinném u nebo knížecím u

139 Ž IV O T V DOM Ě

140 LEG EN D A O OSTO JO V!

prostředí. V prostých staveních zem ědělců takové vybavení nem ů­ žeme předpokládat a nebylo zde běžné ani m nohem později. Životu p ři zemi odpovídal i nejjednodušší sedací nábytek. Byly to jednoduché, snadno přem ístitelné dřevěné špalky, snad i jakési sam orosty s nožičkam i, jaké lidé zhotovují dodnes. Sezení a práce n a n ic h nebyla nevýhodná, naopak, p o sun těžiště co nejvíce lc zem i zajišťoval p ři rů zn ý ch p racích jednoduchým i nástro ji i větší stabilitu, a tím i zlepšení bezpečnosti p ři práci. Univerzál­ ním zařízením in te rié ru raně středověkých dom ů, a tedy i dom u Ostojova, byla pohyblivá lavice, někdy však pevně p řip o jen á ke stěně dom u. Na ní se přes den sedělo, pracovalo i jedlo a v noci spalo. N ení bez zajímavosti, co uvádí L ubor Niederle, že totiž stol má původní význam pouhé lavice nebo i lůžka. P okud ovšem lavice nestačily pro všechny členy jeho rodiny, nastoupil i jiný způsob úpravy lože. V žádném případě nem ůžem e

S p á n e k n a z e m i ( z d e n a ja k é m s i „s la m n ík u “); n ě ja k ý zp ů s o b u lo ž e n í k e s p á n k u n a z e m m ů ž e m e p ř e d p o k lá d a t i v za a lp s k é m vesn ickém p r o s tře d í alesp o ň v n ě k te ­ rý ch ž iv o tn íc h situ a c íc h . K r e s b a p o d le m in ia tu r y p ř e d s ta v u je u lo ž e n í n a z e m i v m n o h e m k u ltiv o v a n ě jš ím so c iá ln ím p ro střed í. P o d le fr a n c o u z s k é B ib le m oralisée, N e a p o l o ko lo 1350.

m yslet n a nějak o u postel, i když slovo postel zachovalo něco ze starého způsobu úpravy lůžka - postláním , to jest rozprostřením slámy nebo chvojí přím o n a zem, položením rohože, houně nebo n ějaké kožešiny. Je to způsob, k terý se u d rž el až do 19. století nejen n a salaších, ale i v chudších stísněnějších chalupách, zvláště p ři neočekávaném příchodu nějaké další osoby. Způsob nocování na zemi, n a nějakém slam níku, vyplňujícím tém ěř celou místnost, nám zachovala i m in ia tu ra s narozením K rista z rukopisu zhoto­ veného snad v N eapoli kolem roku 1350. Těsně p ři zemi se obje­ vuje i další za řízen í vhodné ke spaní, jakási dřevěná podložka nebo nízké lešení, zvané podle východoslovenských pram enů odr. Také tato zařízení zabírala dost m ísta a setkáváme se i s etnogra­ ficky doloženými případy, že část „m obiliáře“, zvláště různé pod­ ložky, jsou opírány o stěnu nebo vynášeny m imo jizbu. Ale to vše p latí je n pro nejhorší zim ní dny, protože jakm ile se je n tro c h u p řijateln ě oteplí, opouštějí alespoň n ě k te ří členové Ostojovy rodiny n a noc jizbu a přespávají v síni, v létě v různých p řístěn cíc h , ve slám ě stohu nebo o b orohu, i pod širým nebem . Ovšem v zimě, kdy celá rodina m usela žít a nocovat v m alé jizbě, byla asi její plocha zaplněna spícími tak, že m usela celá rodina na lože současně. P olští b ad atelé soudí, že pouze nem luvňata a nejm en ší děti m ěly v takové situaci tro c h u lepší podm ínky ke spaní. Usínaly v plachtě nebo v jakési „kolébce“, třeb a spletené z vrbového p ro u tí a zavěšené n ad těly všech spáčů. Její zbytek se snad n alezl ve starém W olinu. Nové výzkum y v C echách, ovšem v m ěstském p ro střed í, nás seznám ily i s p ra k tic k o u kolébkou m ožná p řen o sn o u , ale stejně dobře i závěsnou, datovanou do 13. století, a kolébky podobného tv aru a k o nstrukce se vskutku zavěšovaly v jizbě n a Podkarpatské Rusi ještě ve dvacátých letech 20. století. Dva kusy n ábytku, dnes ta k běžné, bychom m arn ě hledali u v nitř Ostojova dom u - stůl a skříň. Zdá se, že stůl v té době, jak ho znám e ze selských světnic dnes a v době nedávné, je asi dílem vrcholného nebo až pozdního středověku, a proto symbolika stolu jako ce n tra usedlosti a p restižn íh o m ísta pro hospodáře je až m nohem m ladšího původu než z doby Ostojovy. H istorie stolu je dlouhá a její zákruty v m nohém dosud nerozpletené. V době Osto­ jově jako „ stů l“ sloužila zm íněná již lavice, p říp a d n ě se m ožná pod jídlo podkládala nějaká dřevěná individuální desková podlož­ ka, něco na způsob, jaký etnografové zachytili v 19. století v srb­ ském prostředí. Teprve později, až ve vrcholném středověku, se na

141 Ž IV O T V DOM Ě

142 LEG EN DA O O S TO JO V I

vesnici p řip o m ín á stůl, p rkno podložené dvěma kozlíky, a to i v p ro stře d í m n ohem vyvinutějším , v západní Evropě. Ještě později nalézám e jakýsi kom prom is m ezi tru h lo u a stolem , tak­ zvaný „stůl“ skříňový, v době Ostojově ovšem na vsi nejen nedolo­ žený, ale asi i nemožný, i když ve vyšším knížecím prostředí o sto­ lech užívaných k jídlu slyšíme. S velkou pravděpodobností stála v jizbě nebo v síni Ostojova dom u tru h la. Byla to dřevěná bedna sesazená ze silnějších štípa­ ných a p řitesan ý ch h ru b ý c h prken, jednoduše p řek ry tá víkem, jin ak pevně neuzavíratelná, nebo byla vydlabaná ze špalku dřeva. Shodou n áh o d znám e i vývojový před stu p eň takového zařízení, a to díky archeologickém u výzkumu. Ye dvacátých letech m inulé­ ho století byly objeveny ve zbytcích sru b ů z 10. století n a P raž­ ském h ra d ě kvádrovité skříňky zapuštěné do země, protože je n ta k m ohly vůbec držet pohrom adě. Byly původně považovány za korýtka pro p rasata a z této skutečnosti byl vyvozován nesprávný závěr, že i v nejvyšším sociálním prostředí nezmizelo zvíře z bez­ p ro střed n í blízkosti člověka a z přím ého soužití s ním. Ve skuteč­ no sti podle archeologa Jan a F rolíka p o d robná revize nálezů z těch to „k o rýtek“ , m ezi nim iž nechyběly ani zlom ky různých cenností, odhalila prastarou form u ukládání předm ětů a zárodek budoucího typu středověkého nábytku. Ze slovanského světa jsou znám y i zprávy o u k lá d á n í různých věcí, n ap řík lad oděvů, do džberů. Zcela jistě nem ěl Ostoj ve svém dom ě žádnou skříň, o níž sly­ šíme až ve vrcholném středověku, k u p řík lad u v K laretově slovní­ k u ze 14. století, kde se nazývá almařie, a jak dovozují filologo­ vé, ten to k u s n áb y tk u sloužil lc u k lá d á n í cennějších věcí. To

D la b a n ý k a d lu b z B e r n a r tic u N o v é h o J ič ín a z 7'oku 1 6 9 6 ( d é lk a 1 3 3 cm ); d la b a n ý s u d z

T rhového Š tě p á n o v a u V laši­

m i z 18. sto le tí (v ý šk a 131 cm ); z v lá š tě s n a d n ě ji u z a v ír a te ln ý b e r n a rtic k ý k a d lu b p o s k y to v a l r e la tiv n ě dobrou o c h ra n u p ř e d n a p a d e n ím zrn a h lo d a vci

v době a situ aci Ostojově nepřicházelo vůbec v úvahu. Způsob, jakým Ostojova žena uk lád ala běžně užívané oděvy a jin é před­ m ěty, d o stateč n ě u k az u jí vyobrazení in te rié r ů v středověkých ru k o p isec h a vzácné fotografie a n áč rty etnografů. Všude, kde­ koliv m ám e m o žnost p o h lé d n o u t do v n itřk u dom u zem ědělce, vidím e neobyčejně p ro sté zařízen í. Jedno či více b id el, přes k te rá se p ře h a z u jí rů z n é textilie a součásti oděvů. V ysunuty v z h ů ru ke stro p u n e z a b íra jí oděvy vzácné m ísto p ři podlaze, a zvláště v zim n ím období se ta k dobře p ro h řív a jí a suší. Jsme v pok u šen í říci, že pravděpodobně i dobře ud í a že zápach, jaký vydávají sedláci podle různých pozdějších vrcholně středověkých a p o zd ějších zn ev ažujících satir, n em u sí tedy p o ch á zet je n od p ráce s dobytkem a hnojem . Ale v době Ostojově, kdy celé Cechy byly stále ještě je d n a velká vesnice a vyšší životní způsoby byly vyhrazeny je n úzk ém u o k ru h u aristo k racie kolem knížete, a to ještě p o d m ín ečn ě , a úzké vrstvě du ch o v n ích osob, se ovšem sotva kdo n ad tím pozastavil. P odobně jako oděvy v h o rn í části jizby byly volně po stěnách rozm ístěny i další věci, buď zavěšeny ve váčcích, nebo zastrkány, jako třeb a nůž, do štěrbin ve stěně. Nůž m ěl ve vybavení dom ác­ nosti zvlášť význam nou roli; bez nože nebyla hospodyně hospody­ ní. P atřil k její nezbytné osobní výbavě. Pozorujem e to i v pozděj­ ších, vrcholně a pozdně středověkých vyobrazeních. Na koženém pásu kolem boků zde mívá žena vedle klíčů od dveří, truhly nebo k azety p řivěšen v pochvě i pracovní nůž. P ozůstatky takového

K l í č k d ř e v ě n é m u zá v o r o v é m u z á m k u , u ž ív a n ý od stře d o v ě k u a ž té m ě ř do současnosti. L e v ý H ra d ec, 9 j

p o d le I. B o rk o v s k é h o n á le z u zd i n ejsta rší b rá n y na deckém p řed h ra d í

I

f i

i

I

143 Ž IV O T V DOM Ě

pasu s klíči a nožem z doby před rokem 1420 se nalezly v jedné ze stu d n í zan ik lého Sezimova Ustí. Nůž nezbytně p o třebuje každá žena k vykonávání řad y dom ácích prací, zejm éna p ři přípravě stravy. Jím hospodyně podřezává drůbež, p o kud jí neodselcává hlavu sekerou, dělí m aso i sýr, krájí zeleninu i plody ze zahrady a sadu a nožem si Ostojova žena jistě vypomáhala p ři zpracování kůží i zhotovování šatů. Nůž nelze ničím nahradit. K n em n o h a železným předm ětům , jim iž žena vládla, p atřily i pružinové nůžky, o něž se ovšem dělila se svým mužem. Používa­ ly se nejen ke střiži ovcí, což byla a je práce převážně m užská, ale jejich užití bylo m nohem univerzálnější, například při práci s tex­ tilem v přípravě před sešíváním, což na venkově dosud p atří mezi dílo ženské, i když pružinové nůžky již z rukou záplatující a seší­ vající ženy zmizely. Z raného středověku je znám e též v podstatně m enší až m in ia tu rn í podobě, a byly proto asi i nástrojem toalet­ ním , potřebným k úpravě vlasů a vousů. Zvláštní m ísto p říslu ší v jizbě i dřevu k živení ohně, zejm éna v zimě. V nevelkém prostoru jizby se i jeho p říru čn í zásoba stěhu­ je občas ke stropu. Dva souběžné trám y n ap říč m ístností, zvané polenice, někdy dokonce rám ující všechny čtyři stěny, um ožňují

odložit dřevo, aby nepřekáželo na podlaze. Na polenice se mohly odložit i další, právě neužívané věci. K uchyňské vybavení bylo jed n o d u ch é a Ostojova žena denně brala do ruky jen několik málo předm ětů. Stále váhám e, máme-li zavěsit n ad její oh eň v koutě jizby kotel. M ožná že se výjimečně vyskytl i na vesnici, ale doklady nem ám e; v ikonografických pra­ m enech ho nalézám e ve vyšším sociálním prostředí. To, že kovové kotle zatím p ři archeologických výzkum ech vesnic nenacházím e, nem usí ovšem ještě nic znam enat, protože došlo-li k plenění nebo opouštění vesnice, byl jistě cenný kotel, vedle obilí a dobytka, prv­ ním p ředm ětem , k terý se odnášel. Z oblasti nížinných vesnic na Slovensku znám e ze sam ého konce raného a z počátku vrcholné­ ho středověku zbytky h liněných závěsných kotlíků, ale ty jsou dokladem jiné, nom ádské k u ltu rn í tradice, jaká v Cechách nepři­ chází v úvahu. Možná, že Ostojova žena znala a užívala jiný jedno­ duchý způsob, jak si rychle ohřát větší množství vody. Vhodila do větší nádoby, nap ln ěné vodou, několik rozpálených kam enů, což je způsob znám ý například z polské lidové kultury. A ta k n a Levém H radci, podobně jako i jin d e v C echách v té době, přistavovala nejspíše hospodyně do žhavých u h lík ů hliněné h rn c e. N em ěla jich asi v dom ácnosti nadbytek, odhaduje se, že tak p ět šest kusů. Nic nás nesm í mýlit, že n a zemědělských sídliš­ tích archeologové nacházejí všude m nožství střepů, které jako by svědčily o velkém m nožství běžně užívaných nádob. N ení tom u tak. Střepy nalézané na sídlištích se zde nahrom adily až za dlou­ h o u dobu. Je dokonce pravděpodobné, že levohradecká hospody­ ně m usela být na své hrnce velice opatrná. I ony totiž představova­ ly h o d n o tu , k te rá m usela být u h ra zen a z výnosu vlastního hospodaření a za něž m usela nějak, m ožná v naturáliích, zaplatit venkovskému poloprofesním u h rn číři, protože doba, kdy nádoby

P ru žin o v é n ů ž k y b y ly u ž ív á n y p o c e lý střed o věk a p o u ž ív a jí se dosud. J iž v raném stře d o v ě k u , a le i p o zd ě ji, slo u žily k e stříži ovcí; je jic h u ž itn á f u n k c e však b yla širší (p rá ce s textilem , to a le tn í u žití). S em o n ice, okr. N á c h o d , m e n š í z e m ě d ě lsk y orien­ to v a n á tvrz, k o n e c 13. a p o č á te k 14. sto letí

145 Ž IV O T V DOM Ě

146 LE G E N D A O O S TO JO V I

v ru ce h n ětla a „n a h ro m ad ě“ vypalovala každá žena, byla již po staletí pryč. O tvarech a vlastnostech m noha předm ětů, kterým i byla vyba­ vena Ostojova dom ácnost, mám e zatím jen nepřím á svědectví, ale o h rn cích , které stály v ženském koutě poblíž ohniště, víme nao­ p ak skoro vše. Ne že bychom drželi v rukách tytéž nádoby, v nichž vařila Ostojova žena a kolem nichž se ke společném u jíd lu shro­ m ažďovala celá ro d in a, ale výroba keram iky byla v jednotlivých větších regionech Cech natolik standardní, podléhala natolik kon­ vencím a byla n a to lik lim itována p řib ližn ě stejným i dobovými technologickým i znalostm i, že je ve 12. století celkem jedno, m ám e-li p ře d sebou n ád o b u z p ře d h ra d í Levého H radce, nebo z já d ra S tarého M ěsta v P raze, i když reg io n áln í a ind iv id u áln í odlišnosti v složení keram ického těsta, i utváření některých detai­ lů, třeba v rytém dekoru samozřejmě pozorujem e. Z ákladní a u n iv erzáln í keram ickou n ádobou byl te n k rá t bezuchý h rn e c s lcalichovitě upraveným okrajem , um ožňujícím prav­ děpodobně položení pokličky, nejspíše ze dřeva. H rnec m ěl velmi nízké h rd lo , p o m ěrn ě širokou výduť u m ístěn o u v h o rn í části nádoby, od níž se tělo h rn c e sm ěrem dolů zužovalo až k ploché­ m u dnu. P o d h rd lí nádoby zdobila jed n o d u ch á vlnovka, rů z n é linie a vrypy. Výška takového h rn ce obyčejně přesahovala 15 cm, ale jen zřídka dosahovala přes tři decim etry a její obvyklý obsah m ůžem e odh adnout ta k m ezi dvěma až pěti litry. Pro vaření byly

J e d e n z ty p ů b e zn o h é h o h r n ­ ce o b v y k lý c h v š ir š í p r a ž s k é o b l a s t i ; f u n k c e těch to n á d o b b y la v e 12. a 13. s to le tí zn a č ­ n ě u n iv e r zá ln í, v ě tšin o u v š a k s lo u ž ily k p ř íp r a v ě str a v y p řista v o v á n ím k o h n i. U niver­ z á ln í f u n k c i o d p o v íd á i zn a č ­ ný

ro z p ty l

je jic h

o b sa h u

(zp ra v id la m e z i 0 ,5 - 3 l)

h rnce s obsahem něco přes dva litry nejvýhodnější a hyla-li rodina početnější, m ohlo se totéž jídlo vařit ve více hrncích. Zhotovovaly se slepováním z plochých p ásků nebo váléčlců a obtáčením na pom além h rn čířsk ém k ru h u . Jejich střep m ěl po vypálení šedou b arv u , byl tvrdší, hustý, ale stále p orézní, bez polevy, což bylo nevýhodné pro přípravu a uchovávání pokrm ů. Zdá se, že alespoň pro přechovávání m léka a přípravu mléčných pokrm ů m usela být vyčleněna zvláštní n ádoba, neboť organické zbytky se snadno zachycují v pórech a podléhají nepříjem ném u bakteriálním u roz­ k lad u , k terý pachem znehodnocuje nádobu. Do péče o takovéto nádoby n ep atří jen pozorné vymývání, ale z doby celkem nedávné znám e velm i jed n o d u ch é a ú čin n é hygienické o p atřen í, jako je

P ře n á š e n í zr n a v p le te n é m k o š ík u . Vyba v e n í ra n ě stř e d o v ě k é d o m á c n o s ti si n e lz e vů b e c p ř e d s ta v it b ez v e lk é h o p o d ílu n á d o b a sc h rá n e k d la b a n ý c h z e d ře va a p le te n ý c h z n ejrů zn ějšíc h or-ganických m a te r iá lů , slá m y , lu b ů a p r u tů , te d y p ř e d m ě tů , k te r é d o k á z a la v ě tš in a o b y v a te l v e n k o v a sa m a zh o to v it. P o d le V elislavovy bible, k o le m p o lo vin y 14. sto le tí

147 ŽIVO T V DOM Ě

148 LEG EN D A O O S TO JO VI

větrán í a slu n ěn í nádob n a kolících plotu. Je p o zo ru h o d n é, že v době, kdy se běžně setkávám e s keram ickým i h rn c i, je m ísa nebo m iska vzácným tvarem a džbán nebo pánev nejsou z Ostojovy doby známy vůbec; jen zřídka se vyskytne m enší hliněná láhev. Keramické h rn ce sloužily především lc vaření a všechny ostatní nároky n a skladování pevných potravin a přechovávání sypkých hm ot snadno uspokojovaly nádoby pletené ze slámy, jež dosahova­ ly podle polských pozorování velikosti až 30 litrů , ošatky, košíky a nádoby dlabané ze dřeva, nebo dost univerzální džbery, skláda­ né z jednotlivých dužinek, velké přes pět litrů . Ty um ožňovaly i relativně delší uchovávání tekutin. Všechny si je m ohl zhotovit Ostoj se svou ženou sám, v zimě, aniž m usel cokoliv zaplatit, a to byla tak é nejspíše rozhodující příčina, proč byly dřevěné nádoby v zemědělském prostředí v takové oblibě, že se udržely až do novo­ věku, i když ve vrcholném středověku a potom dlouho dále je již většinou na vsi zhotovovali poloprofesní bednáři. Na váhu padala jistě i jejich trvanlivost ve srovnání s nádobam i hliněným i. Jejich funkce však byla om ezena na transport obsahu, skladování a lconsumpci. Život v dom ě značně ovlivňovalo i jeho osvětlení. Ve dne, zejm éna v teplejší části roku, vnikalo světlo do jizby otevřeným i dveřmi i m alým i p rů d u ch y ve stěnách, ale jin a k v n ěm bylo, ja k již vím e, po celý rok vícem éně šero. Archeologické nálezy zatím ned o k lád ají existenci k ah á n k ů , a ta k na vesnici ve 12. století nem ůžem e počítat s běžným užíváním tu k u k osvětlování m ístnos­ tí. Svíčka, p o kud by ji Ostoj vlastnil, m ěla spíše obřad n í význam a navíc její o p a tře n í a u žití nebyla asi levnou záležitostí. Ani později běžné štípané louče nem ám e zatím nijak doloženy, a tak asi je n m ihotavá záře živých p lam enů ohně osvětlovala nejbližší okolí ohniště. Ostojova žena byla sam ozřejm ě od dětství zvyklá vykonávat u rčité práce za šera, zejm éna ty m onotónní, jako bylo předení. V takovém zšeřelém prostoru bylo snad možno opracová­ vat i dřevo, ale jizba, a to ani v zim ě, nebyla jediným a m ožná hlavním pracovním prostorem . Tím byla plo ch a u otevřených dveří v síni a potom zápraží, k teré ve skrovnější podobě plnilo podobnou funkci jako o dvě stovky let později městské podloubí. A m ožná že bylo i čímsi významnějším. Bylo nejen m ístem , kde se pracovalo, ale bylo i m ístem běžné k o m unikace, neboť vstup cizí osoby za p rá h dom u nebyl věcí sam ozřejm ou a byl vázán n a řad u zákazů, zvyků, akcí a gest, které však dnes již těžko dovedeme přesně rekonstruovat. Současné

b ád án í dovede již objasnit m nohé z kom unikačních gest panovní­ ků a velmožů, ale jistě nem éně bohatý rejstřík symbolických akcí ra n ě středověkých sedláků nám zatím a m ožná provždy zůstane utajen.

149 Ž IV O T V DOM Ě

11 Každodenní chléb

150 LEG EN D A O O S TO JO V I

NASYTIT KAŽDÝ DEN VŠECHNY ČLENY RODINY žijící v levohradeclcé usedlosti nebylo pro Ostojovu ženu snadné. Chápem e, že p o kud znala slova základní křesťanské modlitby, prosila v neděli v únětickém kostele vroucně a trochu s obavami nejen o sam otný chléb, ale spíše o něco, co m ůže být podle n ěkterých b ad a te lů vykládáno jako d en n í dávka potravin a vůbec dostatečná obživa. Slovo „c h lé b “ m á zde pravděpodobně širší význam než pouze sam otného bochníku pečivá. Zajistit obživu vyžadovalo nejen usi­ lovnou práci na poli, ale i nejvyšší šetrnost a obezřetnost v p říp ra­ vě stravy a uchovávání potravin. Archeologické ani písem né pram eny z raného českého středově­ k u nás samozřejmě neinform ují detailně o jídelníčku ani o stravo­ vacích zvyklostech zemědělců, ale přece jen víme dost, abychom se m ohli po k u sit o pohled n a jejich nejběžnější stravu. Víme totiž zcela bezpečně, že p ři přípravě jídla m ohla Ostojova žena spoléhat výhradně jen na to, co se sklidilo na vlastních polích a na zahradě, co odchovala pod střechou a na dvoře usedlosti, případně na to, co bylo možno doplnit sběrem, výjimečně příležitostným lovem a rybo­ lovem. Víme také, jaké nádobí bylo lc dispozici, a m ám e rovněž představu, jaké m ožnosti pro přípravu stravy poskytuje otevřené ohniště a pec. Můžeme též pomocí etnografického m ateriálu kon­ kretizovat znalosti o stravě zemědělců v době, kdy ještě nebyly zcela opuštěny starobylé, generacemi uchovávané a předávané stravovací zvyklosti, a dokonce mám e lc dispozici přece jen nějaké archeologic­ ké prameny, rostlinné zbytky, kosti zvířat a zcela výjimečně i zuhelnatělé pozůstatky stravy, které um ožňují rekonstrukci, odpovídající alespoň v h ru b ý ch rysech dávno m inulé skutečnosti. Vyskytují se i kuchařské a stravovací experimenty. Ale i p ři největší péči je jejich dokum entární hodnota omezená a někdy dokonce bohužel zneuži­ tá zejm éna v kom erčním prostředí, kdy se taková činnost dostává n a hranici, leckdy i za hranici profanace. D enním , stále se opakujícím údělem Ostojovy ženy bylo přistavovat lc m álo plápolajícím u ohni, spíše lc hrom adě žhoucích uhlí-

lců n ěk o lik h rn c ů a v nich vařit. M ohla také, jak vím e, ohřívat vodu p ro p říp ra v u p o k rm ů p o n o řen ím ro zpáleného kam ene do hrnce, což je způsob prastarý a dlouho do novověku užívaný. Nic­ m éně všechny středověké m iniatury - m ožná jako klišé - zobrazu­ jí vaření jídla v h rn cích přistavených lc ohni. Vaření bylo hlavním způsobem přípravy stravy v ran ém středověku i později, a tento způsob úpravy potravin byl ta k základní a běžný, že m nohdy ještě dnes slovo „v ařen í“ zastupuje celou příp rav u stravy. „Vaří“ tedy i hospodyně, k terá zrovna peče buchty. Nejen peklo, ale i vařilo se v peci, p řesn ěji p ři jejím ústí. O tevřené ohniště zase um ožňuje pečení v popelu i na prohřátých kam enech, dále pražení a koneč­ ně opékání n a prim itivním rožni, n a syrovém nam očeném pru tu . Zcela vzácně je etnograficky doloženo pečení velkých kusů masa, celých ovcí nebo vepřů v jám ě vyplněné horkým popelem a dřevě­ ným i řeřavým i uhlíky. Snad tento způsob pečení pro společný větší ho d zažil několikrát za život i Ostoj, tém ěř jistě o své svatbě. Volha způsobu přípravy jídla, krom ě vaření, které bylo napros­ to základní, závisela n a Ostojově ženě a ovlivňovala ji řada okol­ ností. V období nej důležitějších letních polních prací, nebo když bylo třeba se připravit na cestu mimo domov, byly placky pečené n a k am eni výhodnějším řešením než zdlouhavé roztápění chlebo-

J á m o v á p e c , k j e jíž v n ější k o n s tru k c i k r o m ě m ís tn í sprašové h lín y bylo p o u ž ito p lo ­ c h ý c h k a m e n ů n e b o p o š k o z e n é a j i ž „ v y m le té “ že rn o v y . Z n a č n á d é lk a celéh o o b jektu (té m ě ř 4 m ) p řip o u ští, ž e p e c n ejsp íš stá la m im o o b y tn ý p ro s to r a byla te d y p e c í v e n k o v n í. N e v e lk á v n itř n í p lo c h a p e c e (p ř ib liž n ě 8 0 x 4 0 c m ) n a p o v íd á , že p o k u d b y p e c slo u žila k p e č e n í chleba, p o to m j e třeba o p u stit p ře d s ta v u z n á m ý c h v elk ý c h se lsk ý c h p e c n ů a p o č íta t s n e v e lk ý m i b o ch n íčky, j a k to n a zn a č u je i m in ia ­ t u r n í m a lb a . V ětší p lo c h y p e c í zjiš ťu je m e a ž o d 13. sto letí. - B y la n y , okr. K u tn á H o ra , r a n ý střed o věk, 9. sto le tí

151 KA ŽD O D EN N Í C HLÉB

152 LEG EN D A O OSTO JO V!

vé pece, zvláště stála-li mimo jizbu. Současně ještě situaci kompli­ kovala složitá příprava kvasu a zadělávání na chléb. Ale péci plac­ ky u ohniště v době, kdy se blíží některý z velkých svátků výroční­ ho nebo ro d in n éh o cyklu, to by levohradecká hospodyně zcela jistě n eudělala. Tehdy roztopila pec, nam lela n a žernovu zvlášť pečlivě m ouku, nem éně peělivě ji prosela a nakonec zadělala v dřevěných dlabaných necičlcách na něco lepšího, n a pečivo zvané snad „koláč“ . M nohem snadnější byla naopak její role ve dnech církví naříze­ ného půstu, protože strava Ostojovy rodiny byla natolik jednodu­ chá a skrom ná, že nebylo třeba žádné zvláštní újmy ani speciální­ ho postupu p ři přípravě jídla. Z p ro d u k č n íc h zákonitostí Ostojova ho sp o d ařen í a z daných obvyklých m ožností tepelné úpravy potravin vařením vyplývá další ch a rak teristik a jeh o stravy. Zcela dom inovala strava ro stlin n á, i když sedláci, ja k již p řip o m en u l L ubor N iederle, nebyli žádní vegetariáni. N aopak instinktivní touha po živočišných bílkovinách pronásledovala asi dospívající příslušníky Ostojovy rodiny právě ta k jako jejich vrstevníky o staletí později. Etnografové zaznam e­ nali řa d u vzpom ínek n a to, jak maso bylo uzavíráno, přidělováno hospodyni sam otným hospodářem , jsou znám y i pokusy odrost­ lých dětí zm ocnit se m asa, i tvrdé tresty, které mělo takové jedná­ n í za následek. Rostlinný základ stravy a hlavní způsoh úpravy vařením umožnil Ostojově ženě p řip rav it tři základní druhy jídel: kaši, polévku a „noky“ . Běžnější než „noky“ byla ovšem polévka a zvláště kaše. Její obecnost v zem ědělském prostředí naznačuje i skutečnost, že jen ve slovenštině se pro ni až do nedávné doby zachovalo více než čtyři desítky různých názvů! Připravovala se z mouky, z hrubě drce­ ného „lám aného“ obilí i z celých zrn vařením ve vodě, v lepším pří­ padě i v mléce. Užívaly se všechny druhy obilnin, snad s výjimkou žita, které se, pokud stačíme sledovat, více užívalo na pečivo, zejmé­ n a n a chléb. V čase nouze m usela stačit na kaši sbíraná sem ena m erlílcu a rdesna i drcené žaludy. D oložená je i kaše hrachová, b o h atá n a bílkoviny, a snad proto vystupuje v písem ných pram e­ nech hrách často společně s prosem, které je zase naopak z obilí na bílkoviny nejchudší. Nicm éně právě proto je z něj možno připravit výbornou, m álo lepivou, rozsýpavou kaši, vhodnou i k zapékání. Kaši Ostojova žena vylepšovala nepochybně v slavnostních okamži­ cích m edem , rozvařeným sušeným i čerstvým ovocem ze zahrady i drobným divokým a planým ovocem sbíraným v lese.

Velký význam, m nohem větší než v současné době, měla ve stra­ vování rodiny ra n ě středověkých sedláků sytá polévka. Byla sama o sobě základním sam ostatným jídlem a podle okolností se jako sam ostatné jídlo jedla třeba i vícekrát za den. Vařila se z mouky, drobeného chleba a dnešní již m éně znám á, ale stále ještě vařená hustá chlebová polévka s kmínem, zlepšovaná vejcem, je tím nejlep­ ším příkladem , jak asi taková polévka, kterou se sytil Ostoj, m ohla vypadat. I když o srovnatelné chuti nem ůžem e m oc říci, protože součástí takových starých polévek bylo cokoliv, co bylo právě dostupné, a je proto pravděpodobné, že by nám dnes moc nechut­ naly. R adou francouzských pokusů je prokázáno, že i chuť m á své historické prom ěny a rozdíly mezi současnou a m inulou chutí jsou tak značné, že to budí až zklam ání různých, dokonce s autentický­ m i středověkými recepty „experim entujících“ zvědavců. P ro d u k ce m léka a tvarohu, s níž m usím e n a Levém H radci počítat, um ožnila připravovat i některou z m noha mléčných polé­ vek. Zvláště oblíbené jsou v lidové stravě kyselé polévky a jejich setrvačnost je tak veliká, že s nim i m ůžem e počítat i v m inulosti. Zajisté ne p ro to , že by je zem ědělci m ěli z nějakých důvodů obzvláště v oblibě, ale proto, že nakyslé suroviny potřebné lc jejich přípravě jso u běžným nebo vedlejším produktem m léčného hos­ podářství. Zbytky kvásku, kyselé m léko, syrovátka a také nálev z kysaného zelí poskytují základ pro p říp rav u takových polévek. Jejich d ů ležito u součástí je však stále i m ouka. Z letopisu opata Jarlocha z d ru h é poloviny 12. století m ám e dokonce též nepřím ý n ázn ak o existenci m asité polévky, ale jak takováto polévka ales­ p o ň p řib ližn ě vypadala, nevím e. Podle p o zn atk ů etn o g rafů to m ohl být vývar s kousky masa, do něhož byly zavařeny ještě nějaké produkty rostlinné, třeba kroupy. Doklad je z klášterního prostře­ dí a pro vesnici připadá m asitá polévka v úvahu především v době zabíjačky a potom později už je n výjim ečně, když se konzum uje vzácné kouřem konzervované uzené maso, nebo něco z drůbeže, nejspíše pouze ve významné sváteční dny. Také třetí vařený typ pokrm ů, „nolcy“ , nebyly asi zcela běžnou stravou. Jejich příprava je pracnější, protože vyžadují sem letí kva­ litnější mouky, zhotovení těsta a jeho uvaření. Spíše než se zavařováním jednotlivých „n o k ů “ se počítá s dodatečným oddělováním kousků uvařeného těsta z většího k usu a s jejich dalším ochuce­ ním , třeb a rozvařeným ovocem. D ůležitou složku stravy raně středověkých sedláků představova­ lo pečivo. Placky z h ru bého nekvašeného těsta připravovala Osto-

153 KA ŽD O D EN N Í C H LÉB

154 LEG EN DA O O S TO JO V I

jova žena asi běžně podle okam žité potřeby. Výroba kvašeného chleba, který je v Cechách doložen nálezem zuhelnatělého zbytku již z 9. století n a opevněném sídle zem ědělců u Klučová, předsta­ vovala delší, složitější a časově dosti n áročnou p ro c ed u ru . Podle pozorování etn o g rafů jeho výroba trvala i více než 13 hodin. Umletí většího m nožství zrna n a žernovu představovalo pro Ostojovu ženu dosti nam áhavou práci, a to i tehdy, bylo-li zrno řádně proschlé. Po prosetí m ouky nalila hospodyně vlažnou vodu do dla­ baných chlebových necek a z rozm íchaných zbytků těsta od m inu­ lého p ečení zde ožil kvas, do něhož p řid ala část m ouky tak , aby dalším ro zm ích án ím vzniklo říd k é těsto, k teré m uselo v teple vykynout. Později k něm u přidala zbytek přesáté m ouky a h ru b ý zbytek po m letí spotřebovala v k aši nebo v polévce. T ěsto nyní důkladně prom íchala, a nebylo to nijak snadné. Nakonec prom ísené těsto v neckách urovnala a necky zakryla třeb a ověí ho u n í, aby v teple vykynulo. Zejm éna v zim ě byla příp rav a kvašeného

Z a d ě lá v á n í c h le b a . N a p r o ­ p r a c o v á n í m en šíh o m n o ž stv í

■H R

tě s ta s ta č ily v ětší, z ro zštíp ­ n u té a do p o v r c h o v ě u p ra ve­

i* .

n é k lá d y v y d la b a n é necičky. N a p ř íp r a v u v ě tš íh o m n o ž ­ s tv í ch leb a bylo za p o tř e b í ve s tř e d o v ě k u , p o d o b n ě j a k o i p o z d ě ji, p o u ž í t d íž i slo že ­ n o u z d u ž in a siln é m íc h a c í k o p is ti.

Ta s a m a

o so b ě

d o sv ě d č u je , j a k n a m á h a v é b ylo p r o h o s p o d y n i m íš e n í těsta . - Z p r a c o v á n í ch le b o ­ v é h o tě s ta , J a v o r n ík , okr. H o d o n ín ; f o t o F. B u č in a , 1942

chleba o b tížn á a je m ožné, že v největších zim ách se kvašený chléb vůbec nedal péci. Zatím co těsto kynulo, m usela hospodyně vytopit pec, p řip ra v it každ o d en n í jídlo, o b starat o statn í dom ácí práce, zkrátka příprava kvašeného chleba byla nam áhavá a složitá práce navíc. A p o k u d těsto dobře vylcynulo a dva tř i bochníky, které vsadila do vytopené a čistě vyhrabané pece, se dobře upekly, jistě si s úlevou oddechla. Rada různých pověreěných úkonů, úslo­ ví a že h n án í chleba n ep řím o svědčí o tom , ja k náročný, složitý a delikátní to byl pracovní proces. Chléb se vždy pekl do zásoby, byť krátkodobé, a nikdy se nekonzum oval ih n e d a čerstvý. Z působů u lo žen í chleba je i z nedávné m inulosti znám a řada a nej charakterističtější z těch starobylých je jeho kladení do dostatečně vysoko zavěšené ošatlcy, aby nebyl kdykoliv dostupný dětem , aby byl zároveň chráněn před hlodavci a aby snadno nenavlhl a neplesnivěl. Chléb nebyl v Ostojových časech jen pouhou přílohou lc nějakém u jiném u jídlu třeba jako to p in k a, což vím e z Kosmy, ale byl i sám o sobě hlavním a sam ostatným jídlem ; občas doplněn m lékem , sýrem nebo kous­ kem slaniny byl dokonce jídlem lepším. Zda m ěla levohradecká hospodyně pro bochníčky běžného kva­ šeného chleba, ja k ho p řib ližn ě znám e i my, nějaké zvláštní pojm enování, nevím e. Ještě pozdější p ra m e n ze 14. a počátku 15. století, popis vánočních zvyků, a tedy i vánočního pečivá, z p e ra Ja n a z Holešova, používá po m ěrn ě obecné označení „c h lé b “ i p ro zjevně lepší, jem nější o b řa d n í pečivo a zdá se, že „chlebem “ bylo vše, co bylo upečeno z mouky. „C hléb“ v tom to širším sm yslu - jako jídlo z m ouky - byl ta k běžný, že h led án í „chleba“ se stalo synonymem pro hledání „obživy“ i pro bojovní­ ky knížecí družiny. Tím nejlepším „chlebem “ v tom to širším poje­ tí by potom bylo něco, co bychom podle textu Kosmovy kroniky m ohli přeložit jako „koláče“ , latinsky placentae. Jak takové kolá­ če p řesn ě vypadaly, nevím e, pozdější lidová trad ice je zná jako obřadní pečivo pro sváteční rodinné i výroční příležitosti; byly to velké o k ro u h lé silnější placky z lepšího kynutého těsta zdobené m edem a celým nebo rozvařeným ovocem. Obyčejný k až d o d en n í chléb a žena hospodyně byly spolu v archaických zemědělských společenstvích navzájem úžeji svázá­ ny, a to n ejen o m tím , že p říp rav a chleba byla stále se opakující výlučnou a ne právě lehkou p ra cí ženy. V zájem ná vazba m ěla h lu b ší kořeny. O bilné zrno, respektive m ouka, z níž p ra cí ženy vzniká pro život nezbytná každodenní skýva a z nějž každoročně

155 KA ŽD O D EN N Í C HLÉB

156 LEG EN D A O O S TO JO VI

k líčí nový život a o pět se nalijí plné klasy, to obojí m á více či m éně p er analogiam symbolický vztah k existenciálním u biologic­ k ém u poslán í ženy. F olklorní sféra n ení p ro sta n aráže k n a tuto skutečnost. V zácnou stopu podobného pohledu n a chléb a ženu zachytila koncem osm desátých let 19. století na středoslovenském Turci za rodinných letních pobytů v Bystřičce Alice Masaryková. Výrok „Je to chlebová stvora,“ tam tehdy znam enal, že „je to žena hodnotná, pilná a dobrá.“ Taková, jaká je zapotřebí v každé agrár­ n í kom unitě, velké i m alé, archaické i m ladší a jakou potřeboval m ít ve své usedlosti i Ostoj. Občas Ostojova žena užívala i p o n ěk u d zvláštní, ja k se snad právem podle archeologických nálezů h lin ěn ý ch „p ražn ic“ domníváme, velmi starobylý způsob přípravy jídla - pražení. Prav­ děpodobně znala pražení naklíčeného hrach u i rozdrcených obil­ ných zrn, ěímž vznikl dobře uchovatelný základ jídla ne nepodob­ ný dnešním dobře známým cereals. P ražením se připravovalo, jak již napovídá sám název, jídlo označované po celý středověk i později jako „pražm a“ . Novější bádání prokázalo, že jsou to též opražená obilná zrna nebo i celé klasy z tzv. první sklizně, tedy ne zcela dozrálá zrna sklizená ve voskové zralosti. Pro levohradeckou ro d in u to bylo asi jídlo zvláštní a m nohé nasvědčuje tom u, že mělo ráz až tém ěř obřadní. Byla to vlastně prvotina, a ta m á vzác­ ně shodný význam a vážnost jak v době předkřesťanslcé, ta k podle p řík lad u biblických textů i později. Bylo to také jídlo připravova­ n é v době, kdy staré zásoby obilí byly v n epříznivých letech již vyčerpány a kdy hladoví lidé stáli před nejnáročnějším pracovním obdobím , p řed žněmi. Bylo to ovšem jídlo úzce sezónní a asi výji­ m ečné, protože žít n a úkor sklizně tvrdého zrna, tedy tak trochu n a dluh, nebylo žádoucí. Bylo to však jídlo neobyčejně hodnotné, protože v té době m á klas nejvíce vitam ínů a zejm éna bílkovin. Za pražm u se však považovalo asi i opražené obilí plně zralé. Y h rn c i přistaveném do žhoucích u h lík ů se objevily občas i kousky m asa a vaření bylo nejběžnějším způsobem jeho úpravy. Všeobecně rozšířená představa o pečení m asa na rožni nepřipadá pro levohradeckou dom ácnost příliš v úvahu. Je to způsob ztráto­ vý a m á svůj smysl tam , kde bylo n u tn o nasytit naráz větší m nož­ ství lid í a kde bylo do jisté m íry m ožno i plýtvat, tedy ve vyšším sociálním p ro stře d í, v k ru h u bojovnických d ru ž in , a zcela výji­ m ečně n a vsi p ři velkém společném hodu. Ale v běžné venkovské usedlosti koncem raného středověku i m nohem později bylo maso opravdu vzácností a m uselo se jím šetřit.

Odhady, kolik asi procent z celkového množství potravin tvořilo m aso, se velm i liší. N echybí nepřesných o d h ad ů počítajících s m éně než 10 %, ale setkávám e se i s ěísly p řesah u jícím i 20 %. Záleží nejspíše n a m ístních geografických podm ínkách, jak kde bylo možno rozvinout „velké“ dobytlcářství a chov m enšího bravu. Mohlo by se zdát, že v případě levohradeckého Ostoje, vzhledem k rozsáhlém u pozem ku označeném u jako campus, m ohl být masa relativní dostatek, ale jisté to ani zdaleka není. Nesmíme zapomí­ nat, že Ostoj m usel p la tit každým rokem o sv. M artin u pevnou dávku ve stříbrných denárech, a ty m ohl nejspíše získat prodejem alespoň m enšího m nožství dobytka, i to se projevilo v celkové bilan ci, třeb aže jistě ne kritickým způsobem . Z pozdějších dob m ám e doklady, že i na bohatších statcích bylo maso celkem vzác­ né, protože, i když se ho získalo dost, m uselo se prodat. Od oka­ m žiku, kdy se začínaly tvořit první velké sídelní aglom erace protom ěstslcého c h a ra k te ru , byl to postup pochopitelný a jedno takové sídliště s trhem , pražské podhradí, leželo asi dvě hodinky cesty od Ostojova domu. Nezbytné bílkoviny získávala asi Ostojova rodina m nohem více z h ra ch u , m ožná z ryb, dále z m léka, m léčných výrobků a vajec. I zde jsm e však n a pochybách, protože z m ladší doby rovněž znám e případy, kdy i na větším statku se vajec zkonzumovalo rela­ tivně málo, protože se rovněž dodávala n a trh podobně jako doby­ tek nebo drůbež. A tak znám é knedlíky nebo noky s vejci, které na české vsi jako snídani až koncem středověku zaznam enal vand­ rující student Johannes B utzbach, asi jako běžné jídlo nepřipada­ jí v úvahu. Určitě ne ve všední dny. Maso bylo v Ostojově rodině spíše sezónní záležitostí. Nejméně ho bylo, s výjimkou několika slavnostnějších dnů, v letním obdo­ bí. Jed n ak jso u v té době k dispozici jin é poživatiny, a to i bílko­ vinného ch arak teru , jednak teplé počasí nedovoluje uchovat větší m nožství m asa do zásoby. Snad v té době hospodyně uvařila výji­ m ečně nějaký ten kus drůbeže, pro který nebyl kupec, m ožná že v té době obohatila stůl nějaká ryba. Ale první doba hojnosti p ři­ chází až s podzim em , kdy se te n k rá t i dnes red u k u je stádo ovcí. Pokud se vše neprodalo, zbylo něco i na lidi pod střechou Ostojo­ va dom u. Váha ovce n ení tak velká a uchování jejího masa v stále chladnějším počasí nečinilo již tak velké potíže. D ruhým obdobím dostatku, b a relativního nadbytku m asa, je vždy čas zim n í p o rážky vepřů. Tento k o n zu m en t všech odpadů, krm en navíc úrodou žaludů a pravidelně pasený v lese, poskytoval

157 K A ŽD O D EN N Í C HLÉB

158 LEG EN D A O O S TO JO V I

dokonalou zásobu n a zim ní období. M ráz, sůl a k o u ř z m írného čadícího ohně um ožňují uchovat zásobu m asa až do jarn íc h měsí­ ců a někdy i déle, jestliže ovšem hospodyně, nebo dokonce sám Ostoj přísn ě dbali na obezřetné hospodaření s vyuzeným masem. Také postupně docházející vzájemné sousedské dary p ři zabíjačce zh o sp o d árň u jí jeh o využití i plynulejší p říjem konzum ovaného m nožství. N em ám e představu, jak bylo m aso děleno a tříd ěn o . Podle stu d ia archeologických nálezů kostí (bohužel však ne z našeho územ í) se soudí, že raně středověcí zem ědělci si uvědo­ movali rozdílnou kvalitu jednotlivých částí zvířecího těla a zoolo­ gové zjišťují oddělování lepšího masa, zvláště šunek, od ostatního výřezu. Ale nic z to h o nem ůžem e bezpečně v ztáh n o u t n a Levý H radec. Zde se m ožná spíše u p latn il ten běžnější způsob dělení zaznam enaný etnografy: sekání m asa pro úschovu n a větší, p ři­ bližně anatom ické kusy pom ocí obyčejné dřevařské sekery a pro přípravu jídla potom další sekání touž sekerou n a drobné kousky, bez zvláštního výběru a rozlišování. Tento způsob dobře odpovídá

P říle žito stn ý m zd ro jem m a sa b y l lov ryb. N ejprost­ ším n á stro jem , k r o m ě o b ra tn ý c h ru k o u , b yla bodco vá osť. J e jí p o d o b u n e m á a rcheologie p r a k tic k y m o ž n o st z a c h y tit. M e z i r ů z n ý m i ž e le z n ý m i hroty, j a k é se v n á le z o v é m f o n d u m o h o u v y s k y tn o u t, j i n elze je d n o z n a č n ě id e n tifik o v a t; etn o g ra fie p o sk y ­ tuje je d in o u m o žn o st j a k se o to m to e le m e n tá r n ím n á stro ji d o zv ě d ě t. Z ř e te ln ě ji j e ry b o lo v n á f u n k c e vy já d ře n a u trojzubé osti, o b jevu jící se v r a n ě stře­ d o v ě k ý c h n á le z e c h p o celém s lo v a n s k é m ú ze m í; u žív a la se té m ě ř do so u ča sn o sti a n e n í vyloučeno, ž e j e to m u t a k d o d n e s. E tn o g r a fic k é d o k la d y z e zá p a d n íh o S lo v e n s k a z 2 0. sto le tí

i převažující úpravě m asa vařením. Lidová kuchyně zná i jiné jed­ n o d u ch é masové pokrm y, jako je masová kaše, tedy něco jako dnešní prejt nebo haše, a pozdější středověké recepty uvádějí drce­ n í masa, a to i s kostm i ve m ěstech v hm oždířích, na vesnici p a ti­ ně ve stoupě. Spotřebovat se m uselo p o k u d m ožno vše, i m orek z kostí. Nevíme nic o zacházení s krví a vnitřnostm i. Zde zůstává­ me na pochybách, protože přím é pram eny nejsou pro starší obdo­ b í lc dispozici a lidová trad ice je nejednotná; zná jejich využití i vyhození. Uvážíme-li však, že systém Ostojovy usedlosti a dom ác­ nosti fungoval zvláště v nepříznivých letech n a hranicích možnos­ tí, je pravděpodobné, že si Ostoj poradil i s těm ito produkty, které dnes nejeden sedlák třeba v oblasti K arpat vyhazuje. Všeobecně se však soudí, že s m asem se už v době Ostojově nezacházelo tím nej­ starobylejším způsobem, to jest jako s jednolitou hm otou určenou k jídlu, ve zcela nediferencovaném celku, a předpokládá se, že se již zám ěrně odděloval alespoň tu k a připravovala se jako výhodná zásoba uzená slanina. D rů b ež, ovce, vepři zajišťovali tedy Ostojovu ro d in u více či m éně m asem . Sotva m ezi konzum ovaným i d ru h y naleznem e význam něji zastoupený hovězí dobytek. Ten potřeboval Ostoj lc ta h u , dodával jeh o rodině m léko, um ožnil m u získat odprode­ jem hotové peníze n a zaplacení dávek a lc n ák u p u nejnutnějších potřeb, ale jako zdroj potravin byl v levohradeclcém systému velmi nevýhodný. Bylo to příliš m noho m asa najednou, a to ze zvířete, k teré m ohlo poskytovat i jiný užitek, jaký nelze snadno získat z jiných zvířat. A ta k se hovězí maso dostalo do h rn c e na ohništi Ostojovy ženy je n asi velmi zřídka, snad jed n o u za kolik let, a to v okam žicích spíše asi kritických. P ro osvětlení takové situace budiž zde dovoleno využít osobní vzpomínky. K teréhosi podvečera počátkem padesátých let jsme se se ženou vraceli do Z d ia ru z obhlídky starobyle, m nohdy ještě převážně ru č n ě obhospodařovaných polí n a osturňanslcé stran ě Magury. N ěkterá izolovanější, okrajová, m éně pravidelná pole oblcroužená ohradam i z tyčí i z různých křovin zde rodila jen nízký, řídce ros­ toucí oves, zaplevelený divokými nachovými mečíky. Zdrželi jsme se u těchto n ádherných svědků m inulosti asi déle, než jsm e měli, a nyní již tém ěř za tmy jsm e klopýtali po vymleté cestě dolů. Nad rozlehlým Z diarem sotva probleskovalo několik světel, ale poblíž m ísta, kde jsm e více tušili, než rozeznávali stavení, v něm ž jsm e byli ubytováni, bylo zřetelně vidět neobvykle osvětlený, jako tvrz ze čtyř stran obestavěný sousední dvorec. Jindy uzavřená široká

159 KA ŽD O D EN N Í C H LÉB

160 LEGEND A O O S TO JO VI

vrata byla pootevřena a v záři, která z nich vycházela, se objevova­ ly přicházející a odcházející postavy. V trad ičn í uzavřenosti a při tém ěř nem ěnném rytm u prací to hyl večer úkaz nevídaný, vzbuzu­ jící obavy. Postávali jsm e před dom em , v něm ž jsm e bydleli, a dohadovali se, co to všechno znam ená. Byla již hlu b o k á tm a, jaká dovede být jen v horském údolí, když přišel dom ů náš hospo­ dář. P řinášel zpola naplněný prom očený plátěný pytlík. Na dotaz, co se děje, odpověděl, že se sousedovi zran ila kráva, m useli ji p o ra zit a gazdové i ze vzdálenějšího okolí p řich ázejí solidárně odkoupit kus dobrého a kus horšího masa, aby se poněkud zmír­ nila sousedova škoda. A n a dotaz, zda je hovězí maso dobré a zda ho k u p u je i v obchodě, odpověděl záp o rn ě a dodal - že n en í potřebné! Hovězí dobytek zajišťoval Ostojově rodině především pravidelný p řísu n nezbytných živočišných bílkovin. P ři nízké kvalitě chovu, p ři všeobecně špatném stavu dobytka koncem zimy nebylo mléka jistě m noho, ale rozhodující byla především relativní pravidelnost, p řísu n alespoň m enšího m nožství koncentrovanějších bílkovin, nezbytný p ro vyváženější stravu zejm éna m ladých členů rodiny. V době zvýšené lalctace p ak chov hovězího dobytka, ale i ovcí um ožňoval zhotovení bílkovinných koncentrátů, tvarohu a sýra. Z ejm éna sýr byl neobyčejně důležitý, neboť se jím lze sytit i na cestách a vůbec mimo domov a navíc je ho možno uchovávat ales­ poň po om ezenou dobu jako zásobu bílkovin. To je obzvláště důle­ žité, neboť právě bílkoviny jsou jin a k velm i snadno m ikrobiálně n ap a d n u te ln é a zd árn é fungování systém u Ostojovy usedlosti ohrožovala spolu s nízkou úrovní techniky i nízká úroveň konzer­ vace zásob. Ztráty způsobené kažením bílkovin byly zvláště závaž­ né v málo úrodných letech. K překonávání takových nepříznivých situ ací zčásti posloužila zejm éna d rů b e ží vejce jako jistá, spíše však krátkodobá, ale v období zvýšené nosnosti vítaná zásoba bíl­ kovin. Slepice ovšem v době raného středověku, jak již víme, měly ještě dost geneticky společného s divokým i k u ry a snůška byla v ja rn ím o b dobí asi více jednorázově h ro m ad n á než plynulá od ja ra do po d zim u jako dnes. Vejce byla tedy spíše krátkodobým vítaným doplňkem , p okud ovšem nem izela n a trh u , k terý se v době Ostojově právě intenzivněji začínal rozvíjet. Vedle obilí, mléčných výrobků, vajec, ryb a nevelkého množství m asa bývá ve výživě ra n ě středověkých zem ědělců přisuzován značný význam i zelenině pěstované buď n a zahradě - a tu Ostoj jistě m ěl - nebo n a nějakém lepším , pečlivě chráněném políčku

v těsné blízkosti usedlostí. Z přím ých p ra m e n ů písem ných ani archeologických nevím e o zelenině zatím m noho, z důležitých d ru h ů se dozvídám e o cibuli, z doby o něco pozdější o zelí, před­ pokládá se mrkev, o jedlou řepu se vedou spory. Zvláště však zelí, k teré lze sn ad n o a ú čin n ě konzervovat kvašením , čím ž se ještě biologicky zhodnocuje, hrálo asi jistou úlo h u ve výživě raně stře­ dověkých zem ědělců. N ení p a trn ě n áh o d o u , že lidová kuchyně dosud hojně užívá kyselé zelí lc přípravě nejen polévek, ale i jako přílcrm u, k terý se n ezříd k a m ěn í v hlavní a někdy jed in é jídlo. N ení dokonce vyloučeno, že pod názvem jíd la uváděným ve 14. století jako kyselice, tedy kyselice, se již odedávna skrývá více kyselých zakvašených pokrm ů, kaše i hustá polévka, a mezi nim i snad i p okrm , lc něm už se využívalo i v časech Ostojových vedle zbytků kvásku a obilí i kyselého zelí. Přes veškerou prostotu jídla m ěla Ostojova žena řad u možností ja k jed n o d u ch é pokrm y ochutit. Nevíme, zda pěstovala nějaké k o řen í n a zah rad ě, ale ani to nebylo nu tn é. Okolní p říro d a byla dosti bohatá, a tak se asi právem uvažuje o sběru a užití divokého k m ín u , k o p ru , jalovce, lu č n í hořčice. Ještě dnes roste v dosahu někdejšího Ostojova bydliště několik d ru h ů šalvěje, divoký česnek a dobrom ysl. O bdobnou funkci jako koření m ěly p ři ochucování sladkých p o krm ů lesní plody, planě rostoucí h ru šn ě a višně, m ali­ ny a ostružiny i lískové ořechy. To vše krom ě zlepšení chutí jídel dodávalo Ostojově rodině i řad u ochranných látek. N ěkteří histo­ rikové p o ukazují i n a to, že lidé v protom ěstských a vznikajících městských útvarech, k teří byli odděleni v m nohem větší m íře než lidé n a vesnici od zdrojů a p řísu n u těchto přírodních látek, snáze podléhali nem ocem a epidem iím , jejichž výskyt je pro hygienicky přetížená raně městská sídliště přím o nevyhnutelný. Takové starosti Ostoj se svou rodinou m ít nem usel. P řísun vita­ m ínů měl dostatečný, vodu, která byla jeho hlavním nápojem , měl čistou, n ein fikovanou střevním i p arazity a choroboplodným i zárodky jako v ran ě městských aglom eracích, kontakty, při nichž by m ohlo d o jít lc p řen osu nem oci, byly nevelké a životní odpad, zdroj m noha nesnází v rostoucích koncentrovaných sídlištích, spo­ třebovala jeho zahrada a část polí. V čase h lad u m ěl pak ještě řad u dalších východisek jak zlepšit svou situaci. Les ho sice neuživil, ja k se občas m ylně dom nívají lidé ještě dnes, ale přiživit se v něm m ohl. K rom ě zm íněných ovocných p láňat, k terá byla přirozenou součástí lesního společen­ stva, a d ro b n éh o lesního ovoce, h u b , ořech ů to byly především

161 KA ŽD O D EN N Í C H LÉB

162 LEG EN D A O O S TO JO VI

olejnaté bukvice a potom žaludy, často a neprávem v ú v ah ách o výživě podceňované, jim iž si m ohl Ostoj „přilepšit“ . Vedle m ed u poskytoval les v ja rn ím období i další sladkost, m ízu javoru a břízy, m ísty užívanou ještě n a počátku 20. století. A pokud někdo z Ostojovy rodiny zabloudil v lužním lese p ři Vlta­ vě lc nějaké m ělké tů n i či ke starém u zpola zaneseném u m eandru, nalezl zde dobré oříšky, které poskytuje kotvice. Les, ani sebebóhatší, však opravdu nem ohl žádného raně středověkého zem ěděl­ ce uživit, ale u d rž e t ho p ři životě v době n ep řízn ě jistě pom oci m ohl a také pom áhal. V jedné věci byl však Ostoj při zajišťování výživy zcela nesam o­ statný a závislý n a světě m im o sídelní b u ň k u a k o m o ru , k tero u obýval. Tou n ezbytnou věcí byla sůl. V českých zem ích, kde sůl n en í dostupná a kde do některých m íst p ro n ik al obchod solí jen váhavě, uvažují b ad atelé o rů zn ý ch n áh ražk á ch za sůl, třeb a o popelu z rostlin, a v souvislosti s tím to řešením bývá zm iňován zejm éna popel jitrocele, ale to sotva m ohlo být řešením trvalým . Ostojova ro d in a, p o k u d byla schopna vyprodukovat přebytek vhodný k n ab íd n u tí n a trh u , a to zcela jistě m usela být, nedostat­ kem soli zřejmě netrpěla. Obchod se solí proudil tém ěř v blízkosti levohradecké usedlosti a na tržiště nebylo tak daleko. Konečně ze 17. století je v Balbínových Miscellaneích zachována také zm ínka o starém nepříliš vzdáleném , asi však nevydatném slaném pram e­ n i v m ístech dnešního m ěsta Slaného, který zanikl. Spotřeba soli v Ostojově dom ácnosti ovšem zůstane neznám ou. Z jištění etn o g ra fů podle m ladších písem ných p ra m e n ů udávají v jednotlivých ro d in ác h ja k nízká m nožství soli (8 kg n a sedm osob a rok), ta k i h odnoty neobyčejně vysoké (175 kg n a sedm osob a rok); ty souvisejí snad s konzervací produktů, zejm éna zelí. P ro ran ý středověk a usedlost Ostojovu bychom se p ři o dhadu m ěli p řik lo n it k hodnotám nižším. Z uzavřeného sam ozásobitelslcého systém u Ostojovy usedlosti zcela vyrůstal charakter kuchaření a levohradecké kuchyně. Jejím hlavním znakem byla u rč itá m onotónnost a setrvačnost. Krom ě zm ěn, které vždy přinášejí velké svátky, opakovala se zřejmě dlou­ h o době stále stejná jíd la a podstatnější zm ěny byly diktovány roční dobou, tedy přírodním cyklem. Lesní plody je možno sbírat jen v určitém om ezeném období, dojivost krav kolísá, slepice také nenesou po celý rok, nová drůbež dorůstá k podzim u, pražm u je m ožno p řip ra v it přede žněm i a d o statek m asa bývá n a počátk u zimy. Jed inou relativně stálou složkou potravy bylo tedy je n zrno

z p o sled n í sklizně. A p ro to se do nekonečna m n o h é opakuje. R áno stále stejná nebo skoro stejná polévka či kaše a něco podob­ n éh o ještě jed n o u , v poledne nebo večer. Z lidové kuchyně je znám o k ažd o d en n í opakování téže snídaně po celou ra d u let a dojídání jíd la zbylého od snídaně i přes den. Placky a vzácnější chléb s m lékem nebo sýrem jsou i v době dostatku také stále stej­ né. Vše, co se do chleba a placek přidávalo v době nouze, nezna­ m enalo zp estřen í, ale zh o ršen í stravy. Kaše, polévka, chléb, „noky“ nebo placky... Variace a zlepšení takovéhoto základu byly m ožné převážně jen podle toho, co dávala okolní příroda, zahrád­ ka a dvůr. Mezi jednotlivým i jídly dne se moc nerozlišovalo. Ostoj se svou ro d in o u jed l asi třik rá t denně a podle ro čn íh o období, tedy i podle d ru h u práce a celkového pracovního režim u, si byly bližší buď snídaně s obědem , nebo snídaně s večeří. Po část roku bylo p a trn ě jed n o jíd lo denně studené, oběd nebo večeře, ale soudě podle lidových zvyklostí, velm i zřídka byla studená snídaně. Na sn íd an i pam atovala Ostojova žena již v před ch o zím d n i večer, když m usela nam očit obiloviny nebo luštěniny do vody, aby změk­ ly nebo nabobtnaly. R ádi bychom nahlédli některého zim ního dne do plné jizby na p ře d h ra d í Levého H radce a spatřili, ja k hospodyně odstavuje z oh n ě h lin ě n é h rn c e s uvařenou kaší nebo polévkou a ja k celá ro d in a jí. N eum ím e si to představit m oc věrohodně, protože kolem konzum ace stravy se v p rů b ě h u času navršilo tolik různých vrstev zvyklostí, že je tém ěř nem ožné dobrat se starého způsobu. K jíd lu každý používal nejspíše svou osobní dřevěnou, a p okud m ůžem e so u d it podle m ladších středověkých nálezů, dosti k rá t­ kou lžíci. Nůž nem ěl p a trn ě ani každý dospělý, vidlička nebo vidlice byla tehdy naprosto neznám á. Jen z vyššího prostředí, kde se vařilo v kotli, jsou podle středověkých vyobrazení známy jakési vidlici podobné háky na vytahování větších kusů masa. H lavním „p říborem “ byly lidské ruce. Do rukou nebo na plac­ k u či k rajíc chleba se servírovaly tu h é nebo p o lotuhé, zejm éna ch lad n é potraviny. V zhledem k tom u, že nem ůžem e v Ostojově době předpokládat žádný stůl, nem ůžem e pomýšlet ani na nějaké společné stolování. Jídlo „po lavicích“ před p o k lád á vícem éně individuální porci, nebo vařilo-li se z praktických důvodů ve více m en ších h rn c íc h , tedy společnou porci pro m enší sk u p in u lidí. Individuální porce vyžaduje odpovídající nádobu, nejspíše misku, pro to že ta líř byl zcela neznám . Za časů Ostojových zastupovala

163 K A ŽD O D EN N Í CHLÉB

N e je n p ř e d p o n a „ob-“, ale i způsob jíd la ze společné m ísy nebo k o š ík u n a z e m i z a p o le d n í p ř e s tá v k y p ř i p rá c i n a louce u p o m ín á n a je d e n ze sta ro b ylých zp ů s o b ů p ř i ­ jí m á n í stravy. K o s e n í trávy, J a v o rn ík , okr. H o donín; fo to F. B u č in a , 1942

talíř pečená placka, nebo v nejlepším případě prkénko, neum ož­ ňující ovšem předkládat polévky a řídké kaše. Z p rv n í poloviny 12. století ovšem hliněné jíd eln í m isky zatím nem ám e v Cechách archeologicky bezpečně doloženy, ale Kosino­ vá kronika zm iňuje m isku v souvislosti s individuální biskupskou snídaní, skládající se ze sýra, km ínu, cibule a topinky, odsouze­ n o u jako n ep řim ě řen ě skrom nou pro vysokého církevního hod­ nostáře. Nezbývá než se domnívat, že v rodině Ostojově se p ři jídle užívalo nejspíše dřevěných misek, tedy nejuniverzálnějšího „stol­ níh o “ nádobí, jaké vůbec bylo kdy vynalezeno. Tato úvaha je ovšem poněkud v rozporu s hypotézam i filologů, na jejichž analýzy jsme se již tolikrát s prospěchem spolehli. Pou­ kazují n a skutečnost, že se společným stravováním již hluboko v m in u lo sti, kdy stůl ještě u rčitě neexistoval, by m ohl souviset název p ro p olední jídlo „oběd“ , v něm ž m á být prostřednictvím

předpony „ob“ zachováno něco ze společného jídla kolem jedné, nejspíše větší nádoby. Je to pravděpodobné, ale m ůže to znam enat ještě h lu b ší vrstvu jíd eln íc h zvyků, než jak é se m ohly u p la tn it v době Ostojově. Tehdy, hlouběji v m inulosti, se jedlo společně na zem i, nejvýše ta k n a nějaké větší podložce, ja k se to dochovalo v různých přežitcích u jižních Slovanů. Tážeme-li se, jak asi byl Ostoj spokojen s jídlem , které m u den za dnem předkládala jeho žena, a myslíme-li tím kvalitu, pestrost, chuťové v lastnosti p o k rm ů p o dpořené různým p říro d n ím koře­ ním , pak je ta otázka položena špatně. Y čase Ostojova života jíst d obře zn am en alo jíst dosyta. Nic více, ale tak é nic m éně. A to nebylo vůbec snadné.

165 KAŽDODENNÍ C H LÉ B

12 Starost bez konce

166 LEG EN D A O O S TO JO V I

VEDLE PŘÍPRAVY STRAVY A OPATROVÁNÍ ZÁSOR JÍDLA náležela k stálým povinnostem Ostojovy ženy péče o oděv a o úklid dom u. P ři těchto p racích je Ostojova vlastní role n ep a trn á. Je to sam o­ zřejmě on, kdo vzdělá pozem ek a pom ůže své ženě se zasetím lnu a potom pole ochrání stavbou ohrady i různým i magickými prak­ tikam i, k teré m ají zajistit neporušenost porostu a délku stonků, a tedy i vlákna. Je to on, kdo ostříhá a porazí ovci, stáhne její kůži a vypomůže m ožná s jejím základním ošetření, ale to bylo asi vše. Sklizeň a zpracování ln u nebo konopí, předení lněného a vlněné­ ho vlákna, tk a n í látky a šití oděvu kostěnou, p říp a d n ě silnou železnou jehlou, to vše je již starost hospodyně a dcer, pokud ještě jsou v domě. Ještě tak p ři zhotovování obuvi m ůže s Ostojem jeho žena počítat. L e n a k o n o p í p ř e d s ta v o v a ly v e s tř e d o v ě k u

význam né

te x tiln í

ro stlin y, b e z n ic h ž se o b y v a te lé v e s n ic n e m o h li ob ejít. H e r b á ř P. 0 . M a ttio lih o , p ř e k la d T a d eá ­ še H á jk a z H á jk u (1 5 6 2 ), p o d le n ě h o ž j e le n té ž u ž ite č n ý p r o ti ch o r o b á m j a k o „ z la tý m ž ilá m , k te r é ž js o u v ů k o l z a d k u “

167 S TAR O S T BEZ KONCE

M á č e n í s k liz e n é h o k o n o p í j e je d n ím z p r v k ů d lo u h é h o „o p era čn íh o ř e tě zc e “ za čú n a jícíh o v y se tím se m e n a ko n čícíh o u tk á n ím p lá tn a - J a v o r n ík , okr. H o d o n ín ; fo to F. B u č in a , 1 9 4 2

Zajišťování výroby oděvu byla práce celoroční a souvisela s celým rytm em zemědělských prací. Měla svůj pevný časový řád, což se zřeteln ě odráží i v přísloví „Vellconočná priadlca, tu ríčn a tlcáčka a sobotná p ráčka bývajú zlé gazdiné“ . Zeny ji vykonávaly v k ratších či delších prodlevách vlastního zem ědělského výrobní­ ho cyklu. Oděv z lá te k je n p rů m ě rn é kvality p ři n áro čn é zem ědělské p ráci n a slu n ci i v nečase velice trp ě l a stále a p rů b ě žn ě bylo třeb a nějaké drobnosti spravovat a doplňovat. Spravování a zápla­ ty až do nem ožnosti konstatují i m nohem později různé novodobé kom ise zkoum ající životní úroveň poddaných. Rovněž p řed en í a tk a n í n a jed n o d u chém stavu, k terý jistě ani n a Levém H radci

168 LE G E N D A O O S TO JO V I

nechyběl, je velice zdlouhavé. Byla to tedy k veškeré zem ědělské p ráci a k obstarávání kuchyně ještě další nem alá staro st bez konce. Vždyť jenom získání rostlinných vláken, kolik je to pracovních operací! Pletí, trh án í, sušení, otloukání hlaviček se semeny, rose­ n í nebo m áčení, nové přisoušení, namáhavé lám ání stonků na jed­ noduché pákovité, m ožná do země zapuštěné trdlici, ru č n í vytlou­ k á n í zbytků p azd eří, jed n o nebo dvojí p o tírán í, tedy vyčesávání koudele. Jen o m álo jednodušší je základní a nezbytná úprava vlněné stříže, je n tak základní, aby vůbec bylo m ožno zhotovit p řed en ím vlákno, nebo stloukáním a válením zpracovat plst n a houně. Stříž se m usela alespoň vyprat, usušit, důkladně rozvolnit a srovnat pročesáním . Další náročnější pracovní operace potřebné lc zhotovení kvalitnějšího sukna byly již zcela m im o technické m ožnosti levohradecké dom ácnosti. H rubý vlněný vlas se asi ani občas nedal řádně spřádat prsty a musel se někdy k ro u tit válením mezi dlaněm i. Časová n áro čn o st a nep rak tičn o st pouze in d iv id u á ln í p ráce vedla m ožná Ostojovu ženu lc vzájemné „sousedské“ výpomoci p ři n ěk terý ch p racích, třeb a p ři lám ání stonků. Ale třeb a představa početnějšího kolektivu přadlen, vypom áhajících hospodyni i p ře­ do u cích vlastní p řa d en o , a lc tom u h o u f klábosících m ládenců a m užů zaplňujících světnici za dlouhého zim ního večera, to je až obraz m n o h em , m nohem pozdější. Mezi pozdější p ro sto rn o u , kam ny nebo uzavřenou pecí vytápěnou světnicí s odtahem kouře a dým nou jizbou Ostojovou s přím ým ohněm živeným poleny je to tiž obrovský civilizační, a tedy i provozní rozdíl. Zajisté se v tmavé jizbě pilně předlo celou zim u, jinak to ani nešlo, jistě se ledacos p ři tom p ro b íralo a vyprávělo, nepochybně se p ři tom objevil i někdo ze vzdálenějších sousedů, ale to, co ta k bytostně spojujeme s dávným životem na české vsi v zim ním období, druž­ né „přástlcy“, popisované se zalíbením v krásné literatuře, v době Ostojově ještě nem ůžem e předpokládat. Způsob, jakým se předlo, zůstával ovšem po staletí, ba tisíciletí stále stejný. K n ejstarším způsobům p a tří p oložení p říze n a hlavu, neb o její d ržen í v jedné, nebo „pod je d n o u “ ru k o u . Nej­ častěji však na vrchol tyčovité přeslice, k tero u p řad len a přid ržo ­ vala noham a v klíně nebo ji zarazila do země, hospodyně páskou u p ev n ila kus koudele a prsty jedné ruky se z n í p ak vytahovalo vlákno; pom ocí slin ho p řa d le n a spojovala, zároveň k ro u tila a d ru h o u ru k o u jeho úpravu dokončovala p ři navíjení n a vřete­

P r a m á ti E v a , z a h a le n á v a r c h a izu jíc ím d u c h u do k o ž e š in y , s e d í u p ř e slic e . N a ty č o v ité p ř e s lic i j e u p e v n ě n a zd o b e n o u p á s k o u (o b á slem ) p ř íz e a vřeteno j e otáče­ no m a lý m se trv a č n ík e m zh o to v e n ý m často o b ro u še n ím stř e p u n e b o v y m o d e lo v á n ím z h lí n y a v y p á le n ím , p ř í p a d n ě n á ro č n ě ji vyb ro u šen ím a p ro v r tá n ím m ěk č íh o k a m e ­ ne; k r e s b a d o k o n a le za c h y c u je ty p ic k é p r a c o v n í g e sto . P o d le V e lisla v o v y bible, k o le m p o lo v in y 14. sto le tí

169 S TAR O S T BEZ KONCE

no, zatížené malým kruhovitým setrvačníkem , přeslenem , usnad­ ň u jícím a stab ilizu jícím ro ta č n í pohyb vřetena. Je n esm írn ě obtížné archeologicky doložit p řeslici a vřeteno, p říp ad n ě další dřevěné po třeb y n u tn é ke tk an í. Vždyť i z rozsáhlých výzkum ů v Polsku, kde je dost nalezišť, jejichž vlhké vrstvy dohře uchová­ vají dřevěné předm ěty, m ám e jen několik m álo takových bezpeč­ ných nálezů , ale přesleny p a tří lc tom u běžnějším u, co n a raně středověkých vesnických sídlištích nacházím e. Zhotovovaly se z m ěkkého dom ácího kam ene, vypalovaly se z hlíny a improvizo­ valy se i provrtáním a obroušením k usu nepotřebného silnějšího střepu. Zda k nám na Levý H radec v době Ostojova života přím o do prostřed í vázaného na knížecí správu zabloudil až ze vzdálené ukrajinské Ovruče vzácný přeslen zhotovený z kvalitní narůžově­ lé až nafialovělé ovručské břidlice, je nejisté z důvodů chronolo­ gických i z h led isk a bezpečného u rč e n í původu suroviny. Do ru k o u Ostojovy ženy by nejspíš n ep a třil. Ta si m usela posloužit m éně prestižním výrobkem.

170 LEG EN DA O O S TO JO V I

Zato tkací stav nebylo možno im provizovat jako přeslen. Bylo to so lid n í z a řízen í, k te ré p ro svou žen u , ta k tro c h u n a m íru , zhotovil nejspíše sám Ostoj. Již sam otný název „stav“ naznačuje, že to bylo za říz e n í stojící původně ve v e rtik á ln í poloze. N ení divu, že se je h o název p ře n e sl i n a pozdější p o k ro č ile jší typ stavu, k terý se v Cechách objevil nejdříve až v p rů b ě h u 13. stole­ tí, na „stav“ h o rizo n táln í, ovládaný pedály, u něhož byla osnova n ap jata vodorovně. V ertikálně stojící stav, jaký užívala Ostojova žena, je znám od pravěku, a byl ta k běžným zařízením n a celém slovanském územ í, že n e n í proto divu, že jeho pojm enování p ře­ šlo i n a za řízen í m ladší a pokročilejší, k teré v p o d statě přežilo až do nedávné m inulosti a v dílnách textilních výtvarníků až do současnosti. Rozm ěry stavu m usel Ostoj pečlivě zvolit. Výška nesm ěla příliš p řesah o v at výšku jeho ženy, aby m ohla i v nejvyšších po lo h ách rychle vodorovně protahovat m ezi dvěm a svislými překříženým i osnovami člu nek s navinutým vláknem útku. Rovněž šířka stavu m usela odpovídat anatom ickým vlastnostem lidské ruky, aby p ři protahování bylo možno předávat útek z jedné ruky do druhé. P ři tk an í tak vznikal úzký pás látky a odhaduje se, že n a ušití jedno­ ho oděvu bylo za p o třeb í asi tří podobných p ru h ů . N ení také vyloučeno, že u stavu pracovala m atka s dcerou, k terá dřevěným tkalcovským m ečíkem vždy přitlačila protaženou n it k již utk an é látce. P ru h y látek ženy dále zpracovávaly. Lněné plátno se pralo a n a levohradeckých stráních se v prudkém slunci bělilo; vlněnou tk an in u , sukno, tlcadlena nam očila v dřevěném korytě a ve vodě ho zpracovávala dřevěným tloukem , aby se do sehe lépe zaklesly vlasy látky. Sotva ho asi později postřihovala, neboť zem ědělci ran éh o středověku jistě nehleděli n a hladký povrch a přitažlivou b arv u látky. H ledali především ochranu před vlhkem a chladem , jehož si užili až dost, a dlouhý vlas sukna ani jeho přirozeně šedý „vlčí“ povrch, beztak brzo zamazaný od práce n a poli a v chlévě, jim nijak nevadil. Stejně ta k se n estarali o jakékoliv „m ódní“ hodnocení oděvu, který jim jejich ženy a dcery ušily. Ostojovi záleželo především na p říh o d n é fu nkci všeho, co oblékal, n a p ohodlném uzp ů so b en í oděvu p ro pracovní činnost. V prostotě byla sta tu tá rn í znakovost jeh o oděvu; nic víc než ln ěn o u košili a vlněnou suknici přepása­ n o u úzkým pásem utkaným na m além „hřebenovém “ nebo destič­ kovém stavu nebo přidrženou páskem odříznutým z kusu kůže si ani nem ohl dovolit.

N e jb ě žn ě jší o b le č e n í ra n ě stře­ d o v ě k é h o s e d lá k a - je d n o d u ­ ch á su k n ic e a p ře s ra m e n a p ře ­ h o z e n á p la c h e tk a nebo houně; te p le jší čá st ro k u ch o d ili lid é bosí. V yo b ra zen í p ra o tc e A b ra ­ h a m a ve V elislavově bibli, k o le m p o lo v in y 14. sto le tí

171 S TAR O S T BEZ KO N C E

Sledovali jsm e již, jak si rán o p ře d p rah em svého dom u Ostoj p ro tírá oči a upravuje oděv. Pokusm e se nyní nahlédnout na první okam žiky nového dne jeho ženy. Pokud nespala n ahá, jak se ně­ k teří etnografové domnívají, urovnala na sobě lněný rubáš, jakou­ si dlouhou košili, m ožná se dvěma ram ínky nahoře, v níž přečka­ la noc. Vstala tedy v podstatě oblečena, protože v teplém období ro k u byl rubáš někdy i jejím pracovním oděvem. Přes hlavu si ovi­ n u la lněnou plenu a kolem pasu si uvázala jakousi zástěru, ale to již m oc bezpečně nevím e. V chladnějším období si přes rubáš oblékala vlněnou sulcnici připom ínající nejjednodušší šaty. Oblé­ kala se tak, že ji otvorem v h o rn í části přetáhla přes hlavu; splýva­ la jí od ram en volně dolů až kam si pod kolena a m ěla dlouhé užší rukávy. Podobně byl oblečen i Ostoj, jen n a hlavě nem ěl šátek, ale snad nějakou pletenou slam ěnou nebo lýčenou čapku, pokud bylo chladno. Také on měl lněnou košili, bud’ s rukávy, nebo spíše bez nich, a rovněž on si oblékal přes hlavu sukni, asi o trochu kratší než jeh o žena. Mužský a ženský oděv se v časech Ostojových navzájem příliš nelišil a střihem se nelišil dokonce ani oděv sedlá­ k ů od oděvu vyšších vrstev. P řepásaná sukně, nebo lépe suknice,

172 LEGEND A O O S TO JO V I

byla oděvem univerzálním , ale urození obyvatelé Čech m ěli suknice z kvalitnějších, často dovezených látek, z látek barevných a zdo­ bených různým i drahým i lemy a nášivkami. Ve skvostnou krátkou suknici je o b lečen i sám ďábel, vym alovaný v K odexu vyšehrad­ ském z p o sled n í čtvrti 11. století. Stejně byla oblečena i děcka, jejichž oděv p řip o m ín al je n jakousi m in ia tu ru oděvu dospělých. M nohem častěji je ovšem najdem e n a různých vyobrazeních více­ m éně n ah á a bosá. Bosi chodili všichni sedláci tak běžně, jak to jen šlo, ale v době nepohody obouvali hlavně dva d ruhy obuvi. Jakési splétané sla­ m ěné nebo lýčené střevíce, připom ínané i v pověsti o Přemyslovi a chované podle této pověsti snad ještě v době Ostojova života na Vyšehradě, jsou jednou ze dvou možností. V slovanském světě jsou běžně znám y p o d názvem láptě. D ru h o u m ožností jso u i dnes znám é lcrpce. Kus obyčejné kůže s ohnutým i okraji, spojeným i prošitím v přední části a připoutané řem ínkem lc noze. N echráně­ n o u část nohy od konce suknice dolů ke kotníkům ch rán il Ostoj v zim ním o bdobí punčochovým i návleky, „nohavicem i“ , k teré upevňoval tk alo u n em pod koleny, nebo v p říp ad ě , že byly delší, přivazoval si je n a šň ů rk u pod sukní kolem boků. N ahrazoval je někdy je n prostým ovinem holení. Návleky byly neobyčejně zají­ mavá část oděvu. Během staletí se z nich spojením vyvinuly kalho­ ty, jaké nosím e dosud. Vítr, déšť, plískanice doléhaly na Ostoje, trávícího m noho času m imo střechu svého dom u tíživěji než n a kohokoliv z nás. V pod­ zim ních plískanicích a zim ním m razu nestačila již k ochraně u n i­ verzální suknice. Tak jako neznal Ostoj spodní prádlo v našem slova smyslu, neznal ani skutečný svrchní oděv. Do doby, než sed­ lák oblékne sváteční soukenný kabát, uplyne od časů Ostojových ještě několik staletí. Uvažuje se, že pro p říp a d špatného počasí m ěl sedlák v raném středověku k dispozici ovčí kožich nebo ales­ p o ň kus ovčího ro u n a , tedy kožešiny, k te ro u si p ře h o d il přes ra m e n a a záda. Ve středověkých ikonografických p ram enech, zejm éna ve vyobrazení pastýřů, nacházím e ještě jiný kus svrchní­ ho oděvu, jakýsi „elem entární“ plášť nebo plachetlcu. Byl to zřej­ mě čtvercový kus látky, houně, která se v zimě přehodí přes ram e­ n a a záda, a m ožná se i n a h ru d i sepne, a v nečase, kdy nebe je nízké a z m raků se lije déšť nebo padají rozbředlé vločky sněhu, se přetáh n e i přes hlavu. Nebylo nic jednoduššího a také účinněj­ šího. V takovém jednoduchém plášti nelze ovšem vykonávat všech­ ny práce, a proto nesloužil jako oděv zcela pracovní. Je to dolcon-

ce p rv n í k u s oděvu, který se začal alespoň tro c h u vydělovat ze světa práce. Zhotovení oděvu, od vysetí ln u nebo o stříh án í ovce až po oka­ m žik, kdy členové Ostojovy rodiny poprvé zavazovali kolem holců pásek nebo zap ín ali jeho přezk u , bylo nejen nam áhavé, ale i zdlouhavé. Navíc řada prací spojených s jeho zhotovením probí­ h ala za stálé časové tísně, způsobené naléhavostí jiných, nem éně základních zemědělských prací. Oděv byl tedy věcí cennou, ba do zn ačné m íry vzácnou. Jen stěží m ůžem e p ře d p o k lád at, že raně středověký zem ědělec vlastnil více než dvojí kom pletní oblečení. S d ary a tak é odkazy jednotlivých k u sů oděvů, a to ani nepříliš vzácných, se setkáváme i později po celý vrcholný a pozdní středo­ věk. Sotva m ůžem e počítat s pravidelným střídáním šatu, zvláště pracovního, a zdá se nám pochopitelné, že různé komise v 18. sto­ letí zjišťovaly na venkově nejen zm íněné již stálé záplatování, ale

J e d n o d u c h ý m o p a tře n ím p r o ti n e č a s u bylo p ř e ta ž e n íp la c h e tk y p ře s h la v u . P o d le oltářn íh o o b ra zu v L ip to v sk e j M aře, o ko lo 1450

173 STAR O S T BEZ KONCE

174 LE G E N D A O O S T O JO V l

i m alou čistotu oděvů. N em uselo to být způsobeno je n „m ěst­ ským“ pohledem n a věc, nebo chudnutím a upadáním venkovské­ ho obyvatelstva v rám ci celkové krize „feudálního řá d u “ , jak čítá­ me ve starší lite ratu ře ; v raném středověku o takovém vysvětlení nem ůže být ani řeč. Spíše padá na váhu ona vzácnost i prostého oděvu, nem ožnost ho pravidelně a často stříd at, svůj vliv m ěl i ch a rak ter zem ědělské práce, m anipulace s krm ivém , hnojem , půdou a dřevem. Z celého životního a výrobního cyklu vyplynulo, že n a nějaké p ravidelné ěasté p ra n í však nebyl v ro d in ě Ostojově čas. Ještě v dobách o m noho pozdějších je z téhož důvodu ve venkovském prostředí známo „velké prádlo“ jen dvakrát do roka, a to jako pří­ prava n a zim u a snad i jako součást „ ritu á ln í“ očisty n a jaře. Takové „velké p rá d lo “ , p ři něm ž Ostojova žena vyprala všechno, co právě kdo nem usel m ít n a sobě, včetně přikrývek, byla velká d řin a. Jediným p ra cím zařízením byla tů ň dole n a potoce pod h rad ištěm , plochý k ám en a kus zakulaceného h lad k éh o dřeva, jím ž bylo tře b a z m okré látky doslova vytlouci veškerou špínu. Někdy snad m ohl p ra n í zlepšit i slabý roztok lo u h u zhotovený z dřevěného popela, ale ten zase m oc neprospíval trvanlivosti látky. Ono dlouhé m áchání a následné kroucení tkaniny n a závěr p ra n í nebylo je n zbavováním se vody před sušením , ale i užiteč­ ným dop írán ím . Ve dnech, kdy se konalo velké prád lo , byly asi p ro u těn é ploty levohradecké usedlosti ověšeny částm i oděvů a na každém tro ch u čistém m ístě chráněném před drůbeží a pobíhají­ cím psem se n a slu n íčk u sušily bělošedé ru b áše. M ůžem e se dom nívat, že n a podzim to bylo v pěkném čase babího léta, jistě ještě p řed hody, a n a ja ře v době p ře d V elikonocem i. V té době tak é Ostoj p o klidil dvůr důkladněji, než činil běžně čas od času nebo před nedělí, a jeho žena zametla celý dům a zároveň důklad­ ně provětrala a vysmýčila jizbu. S celkovou hygienou a stavem oděvu souvisela i hygiena osobní. Již význam ný český k u ltu rn í antropolog a archeolog L ubor Niederle si povšiml, že osobní čistota nebyla u slovanského, převážně zem ědělského obyvatelstva příliš velká, ale n a rozdíl od jiných v tom neviděl nic neobvyklého nebo diskvalifikujícího ve srovnání s ostatním i etniky. Pochopil totiž, a samozřejmě se to týká i našeho Ostoje a kteréhokoliv zemědělce kdekoliv v Evropě, že je to dáno celkovými m ožnostm i zemědělského prostředí, způsobem výrobní činnosti i celkovou úrovní m ateriáln í kultury. Jak rá d i bychom v tom to okam žiku znovu věděli, zda v jizbě visel n ad ohněm něja-

O h e ň , n a d n í m ž j e z a v ě š e n k o te l n a o h ř ív á n í v o d y i p ř íp r a v u jíd la . Z á r o v e ň se u d í d v ě v ě tš í ry b y , z n i c h ž j e d n a j e p a t r n ě š tik a . K o v o v ý k o te l b y l p a t r n ě v e v e s n ic k é m p r o s tř e d í d lo u h o v z á c n o s tí a j e h o o p a tř e n í z e jm é n a v r a n é m s tř e d o v ě k u n e b y lo s n a d n é . P o k u d b y b y l k o te l v O s to jo v ě u s e d lo s ti k d isp o z ic i, z je d jio d u š ilo b y to p r o v o z h o s p o d á ř s tv í i d o m á c n o s ti; n ic v š a k z a tím

n e s v ě d č í p r o t a k o v o u m o ž n o st.

P o d le b r n ě n s k é p r á v n í k n ih y , z a lo ž e n é p o roce

175

1 3 3 1 , a le m i n i a t u r n í m a lb a j e sv ý m s lo h e m

S TAR O S T

sta rší, p a t r n ě u ž z 12. sto le tí

ký kotel. Kolik věcí by se tím v životě Ostojově zlepšilo a jak by se zjednodušil život celé jeho rodiny: m ěl by dostatek teplé vody na vaření, n a koupel nem luvněte, více vlažného pití pro mladý doby­ tek, zlepšila by se hygiena nádobí a přibylo by pomyjí, zvýšila by se osobní čistota, lepší by bylo i zpracování vlny a kdoví co všechno ještě, o čem nem ám e zatím ani tušení... Teď právě se nám zdá, více než dříve, že snad nějaký z plechových plátů zhotovený kotel v ro h u jizby asi viset m ohl, jin a k by bylo třeb a vodu ohřívat po m enších částech a v jednotlivých hrncích, a to zemědělském u pro­ vozu moc nevyhovuje. V hození horkého kam ene do džberu nebo putny mohlo sice být v tom to případě vhodným úkonem , ale prav­ děpodobně se nehodilo pro větší množství vody. Ale jestliže tom u ta k p řece jen nehylo a kotel nebyl opravdu lc dispozici, myli se po většinu roku, pokud počasí dovolovalo, čle­ nové Ostojovy rodiny venku u pram ene, v zimě nejspíše na síni ve džberu, v létě se snad i s potěšením um yli nebo vykoupali ve vltav­ ské nebo potoění tůni, když m ěli v údolní nivě právě co dělat. Tak to m u bylo n a vesnici ještě donedávna. V pracovním sh onu se sotva najde chvíle zajít se vykoupat, ale neznam ená to v žádném p říp ad ě n echuť k tělesné hygieně; hodilo-li se to, jistě koupeli neodolal, podobně jako jeho děti, ani Ostoj. A protože v lemových pobřežních porostech snadno nalezl podivuhodnou rostlinu, myd­ lici lékařskou čili saponarii, m ěl postaráno i o p rostředek dobře očišťující kůži.

BEZ KONCE

176 LEG EN D A O O S TO JO V I

Zvýšená péče o tělesnou čistotu v určitých ročních obdobích byla p atrně již hluboko v m inulosti ritualizována a stala se součástí pří­ pravy na výroční svátky nebo na některé významné životní události, jako byla třeba svatba. Ještě v 19. století tento postoj k celkové kou­ peli v zem ědělském prostředí místy zjišťují etnografové a ledacos o tom najdem e v posm ěšcích, že ten či onen člověk se myje jen o velkých svátcích nebo se koupal naposled jen před svatbou. D ů k lad n o u očistu v ran ém středověku um ožňovala v zim ním období jed in ě p a rn í lázeň. Z ařízen í je to jed n o d u ch é a znám é n ejen z etnografických pozorování u východních Slovanů a z vrcholně středověké m in iatu rn í malby, ale výslovně je zm íně­ na i v české raně středověké legendě Kristiánově. Byla to nevelká m ístnost je n s průduchy, bez oken, s kam en n o u pecí v ro h u , na jejímž vrcholu byly volně narovnány další kameny, které se po roz­ pálení polévaly vodou. V m ístnosti přeplněné párou se lidé šlehali svazky větviček a omývali se ve studené vodě. Taková lázeň slouži­ la zpravidla větším u kolektivu lid í a dovedeme si ji před stav it spíše ve vyšším sociálním prostředí. Sotva m ohla stát n a levohradecké samotě, m ožná ji m ěli k dispozici knížecí úředníci n a akropoli Levého H radce, nebo byla zřízena p ři únětickém dvoře, ale to vše jso u je n nejisté dohady. Na žádném z jm enovaných m íst jistě nebyla běžně dostupná kom ukoliv z Ostojovy rodiny.

P o h le d do in te r ié r u lá z n ě , p o d o b n é , j a k o u z n á m e j i ž z ra n é h o s tř e d o v ě k u i z e tn o g r a fic k ý c h re lik tů ; v p r a v o p e c s k a m e n y n a v r še n ý m i v j e j í h o r n í části, n ě k d y m y ln ě p o v a ž o v a n ý m i z a n á z n a k h r n c o v ý c h k a c h lů , j e ž v O sto jo v ě d o b ě n e p ř ic h á ze jí v ú v a h u . P o lé v á n í ro zp á le­ n ý c h k a m e n ů u m o ž n ilo n a p ln it lá z e ň p á ro u .

K a le n d á r iu m

O secké (n ě k d y

o b v y k le

té ž D iu r n a le ),

zva n é nyní

v klá šte ře M a ria S te r n v L u žici; 14. sto­ letí. V yo b ra zen í m ěsíce b řezn a p ř ip o m í­ n á m o ž n á v e lk o u j a r n í k o u p e l p o p ř e ­ stá lé zim ě , k te r á b yla so u č á stí p ř íp r a v y n a ja r n í s v á tk y

D v o u s tr a n n ý k o s tě n ý h ře b e n se s tř e d n í p ř in ý to v a ­ n o u d e s tič k o u s p o ju jíc í je d n o t li v é d ílk y h ře b e n e . H řeben

byl

n e z b y tn o u

h y g ie n ic k o u

f ®

r>

p o tř e b o u

a n a c h á z ím e h o j a k n a h ra d iš tíc h , ta k i n a vesn ic­

: ®

k ý c h s íd liš tíc h . Z a jis tý c h o k o ln o s tí n a b ý v a l te n to p ř e d m ě t i h lu b šíh o , m a g ic k é h o v ý z n a m u spojeného s o čisto u a n e g a c í zlé h o . V ýzd o b a h ře b e n ů , n á d o b a v ý jim e č n ě i d a lšíc h d ro b n ý ch p ř e d m ě tů lin e á rn í­

i

=

ce) j e j e d n í m z e v z á c n ý c h s v ě d e c tv í o v ý tv a r n é k u l­ 12. s to le tí

vrste v

sp o le čn o sti;

S e i

’

m

o b rá zku , p le te n c e , k l i k a tk y a je jic h rů z n é k o m b in a ­ lid o v ý c h

0

ígsE

m i m o tiv y ( n a p ř ík la d c ir k u lá r n í m o tiv y j a k o na

tu ře

:(Q)

jjfg

P ra h a -H ra d ,

í ¥ "

ECO) \ w m o ' ©

Osobní hygienu a vůbec čistotu dom u a jeho okolí m ohli udržo­ vat lev o h rad ečtí obyvatelé p o m ěrn ě jednoduchým i prostředky, z n ich ž n ěk teré jso u doloženy i archeologicky. T ak především ovčácké nůžky sloužily n ejen ke stříži ovcí, ale i lc postřihování vlasů a vousů; břitvu z vesnického sídliště zatím bezpečně zjištěnu nem ám e. N aopak jsou i v zem ědělském prostředí doloženy kostě­ né dvoustranné hřebeny. Vyřezávány a dohrom ady skládány byly z několika plochých kostěných destiček propojených nýty se střed­ n í příčkou, někdy i ornam entálně zdobenou. V odlehlé, až do lab­ ské nivy vysunuté ra n ě středověké vsi z 10. století poblíž Kojic n ad Labem se nalezl takový hřeb en v odpadní jám ě mezi šupina­ m i okounů, bolenů a plotic spolu s ran ě středověkou keram ikou. Vyčesávání vlasů, k teré byly delší, p atřilo k d en n ím příjem ným a p ro ti p a razitů m účinným opatřením . Stejně ta k sam ozřejm ě obyvatelé levohradeclcé usedlosti občas asi využívali ke kosm etic­ kým ú čelům tuku. Obličej, ruce i další části těla, vydané dlouho­ době napospas větru, dešti i slunečním u úpalu, samozřejmě znač­ ně trpěly. V zpom eňm e si, p okud to ještě dokážem e, na obličeje většiny sedláků a selek ve třicátých letech m inulého století a zadí­ vejme se do tváří, které na nás hledí z fotografií a různých realis­ tických obrázků. Pokožka v létě snědá s odlupujícím se povrchem, v zimě stažená, napjatá m razem , často rozbrázděná, rozpraskaná nepohodou. Již od nejstarších dob raného středověku se v slovan­ ském k u ltu rn ím p ro stře d í uvádí jako kosm etický p rostředek m áslo a jestliže ho n a Levém H radci nestloukali, víme z etnogra­ fických zjištění, že k stejném u ú če lu se užívalo zejm éna husí sádlo, jem už se někdy přisuzoval dokonce m edicinální význam.

177 S TAR O S T BEZ KO NCE

178 LEG EN DA O O S TO JO V I

Co se týče čistoty dom u, jsou prostředky k jejím u udržování ještě jednodušší: pom etlo k vym etení nečistoty, sm ýčení stěn a k o u tů husím křídlem , tyč neho silnější p ru t k vyprášení oděvu i lůžkovin, a tak é k jejich žhavení p říp ad n éh o hm yzu, voda n a k ro p e n í p ra šn é podlahy. K onečně stran o u od dom u h ro m ad a hnoje, kam se vyhazuje nezkonzum ovatelný odpad, hrom ada, za niž se v p říp ad ě potřeby „zachází“, neboť do doby, kdy se n a vsi vedle h ro m ad y hnoje objeví dřevěná b u d k a nazývaná později „záchod“, je ještě velmi daleko. Odpad z dom ácnosti se v žádném případě nepálil, neboť hnoje bylo p ři tehdejším způsobu hospoda­ ře n í m álo, a proto ještě m nohem později čtem e, že „zlá gazdina, k te rá hnoj h o re kom ínom vyháňa“ . A to, ja k věřím e, Ostojova žena nebyla.

*

13 Dvanáct denárů

V SAMÉM ZÁVĚRU HLAVNÍHO PRACOVNÍHO ORDOBÍ m usel Ostoj podle zázn am u v ú n ětick é listině za p la tit své vrchnosti, dvěma únětickým kanovníkům , po šesti denárech. Je nanejvýš pravděpo­ d obné, že n a den svatého M artina předával v ú n ětick ém dvoře přím o n a ru k u kanovníků, nebo do ru k o u nějakého jejich výběrčího 12 m alých stříb rn ý ch penízů, kn ížecích d en á rů . Hotové peníze byly asi pro kanovníky důležitější než jejich n atu ráln í ekvi­ valent jako třeb a slepice, vejce nebo kus dobytka, protože to vše jim poskytovalo jejich vlastní hospodaření. Také oni totiž m useli zcela jistě nakupovat za hotové peníze řad u potřeb na nejbližším trh u , to jest v pražském podhradí, a každý peníz navíc byl zřejmě vítaným příspěvkem. V době Ostojova života nebyla ještě ani zdaleka prosazena peněžní sm ěna, vedle m ince žily jako „platební“ prostředky i další hodnoty, především dobytek a plátno. Ostoj sám dával samozřej-

S iln ě z v ě tš e n ý s tř íb r n ý d en á r S o běslava I. ( f 1 1 4 0 ) s vyobrar z e n ím b o jo v n ík ů vyzb ro jen ých štítem , k o p ím i a p r a vd ěp o d ob­ n ě m ečem , vysvětlo va n ým ja k o z o b r a z e n í b o jo v n ík ů

K r isto ­

vých . N ě ja k ý p o d o b n ý d en á r o p r ů m ě ru a si 1 8 m m p r a v d ě ­ p o d o b n ě p ro c h á zel

rukam a

O sto jo vým a v d o b ě je h o p o d ­ zim n íc h tr a n s a k c í s d o b ytkem , p ř i p la c e n í d á v e k o sv. M a rti­ n u a p ř i n á k u p u n a trhu

179 DVAN ÁCT D ENÁRĎ

180 LEG EN D A O O S TO JO V I

mě p řed n o st obyčejným n a tu rá ln ím „p latb ám “ , což vyplývalo z jeho výrobních m ožností. Potřeboval-li n apříklad u vesnického kováře nějakou drobnou opravu nářadí, nenosil jako p rotihodno­ tu do kovárny m inci nebo plátno, ale něco z výnosu svého hospo­ dářství, třeba vejce. Tak tom u bylo ostatně ještě dlouho do novově­ ku. Ale dávky ú nětickým kanovníkům m usel, ať chtěl nebo nechtěl, zaplatit hotově v tvrdém stříbře. A ta k někdy těsně před m artin sk ý m term ín em se pokusil odprodejem svých p ro d u k tů o b stara t p o třeb n é m ince a také získat něco navíc, aby m ohl n ak o u p it vše p o tře b n é p ro svou ro d in u . Je víc důvodů, p ro č se m ůžem e dom nívat, že sháňlca po d enárech začala pro Ostoje až těsně před m artinským term ínem . Y té době měl sklizeno a úroda byla již většinou zpracována a uložena. Znal tedy z letité zkuše­ nosti i množství, které m usel bezpodm ínečně uložit stranou, aby se zajistil do p říš tí úrody, a věděl tedy, kolik m u přebývá n a odprodej. Na podzim se také, jak již víme, redukovalo stádo dobyt­ ka. K rom ě to ho n a něj doléhala i nejistota p en ě žn ích p o m ěrů , způsobená častou vým ěnu mincí. Povinná obm ěna m incí, tzv. renovatio m onetae, zasahovala i několikrát za ro k dosti tíživě do života obyvatel, ale pro knížete byla zdrojem značných, někdy až nerozum ně velkých zisků. Tech­ n ik a tohoto knížecího o k rá d án í obyvatelstva byla prostá. K níže dal vyrazit novou m inci s nižším obsahem stříb ra a p řik áz al ji m ěn it za m inci staro u , lepší, s vyšším podílem d rah éh o kovu. Možná že sm ěnárníci dávali dokonce tři nové m ince za dvě m ince staré, ale obsah stříbra těch tří nových m incí byl stejně podstatně nižší než ve dvou m incích starších. N um ism atici odhadují, že zisk knížete z této transakce n a úkor poddaných byl zcela běžně přes 100 %, a to nebyl ani zdaleka ten největší. Zisk skutečně někdy dosahoval podle p ropočtů num ism atiků i přes 900 % a není tedy divu, že m oudrý kronikář Kosmas nazval tyto praktiky „panovnic­ kým podvodem s p en ě zi“ . A protože věděl své o knížecí p řízn i, pro jistotu vložil tato tvrdá slova do úst um írajícím u knížeti Bole­ slavovi II., tedy o více než století zpět do m inulosti, i když myslel zcela jistě n a současnost. T echnika o d írán í obyvatel byla opravdu dokonalá a zisk stříb­ ra, kterého knížata potřebovala stále více n a krytí ztrát z rozbrojů a svárů i uhrazování nákladnějšího životního stylu, se v podstatě blížil falšování m ince. Jeden a týž typ m ince vydal n ap řík la d kníže ve dvou v aria n tách , jed n u s přijatelným obsahem stříb ra a d ru h o u s naprostou převahou kovů lacinějších, především mědi.

Jen n en ápadné m alé znam ínko, znám é zasvěcencům v mincovně, knížecím sm ě n árn ík ů m a lidem kolem knížete, k teré nebylo možno šidit, rozlišovalo navenek obě jin a k totožné ražby. A tyto špatné m ince se m ěnily za ještě horší. N ení se tedy co divit, že Ostoj asi dlouho m ince ve svých ru k á c h n ed ržel. K onec konců i nejobyěejnější lidé vždy časem poznají, že něco n en í v pořádku, a zařídí se podle toho. O dírání kažením m ince za Ostojova života sice již nebylo tak extrém ní, ale ani „rozum né“ zhoršování kvality denárů a obtíže spojené s výmě­ nou nepřidávaly klidu a jistoty. R ádi bychom samozřejmě znali hodnotu, jakou asi představovalo oněch 12 denárů povinné daně. Na přesné vyjádření však nem ám e naději. S podivnou netečností lc cenám a hodnotám se setkáváme v písem ných pram enech, v kronice Kosmově a u jeho pokračovate­ lů, i u těch, k te ří sepisovali listiny. Jen po polovině 10. století zaznam enal Ib ráh ím ib n Jálcúb, že v P raze lze na trh u dostat za jed en k in šár nebo k irá t pšenici lc výživě člověka n a jeden měsíc, nebo ječm en pro k rm en í koně n a 40 nocí, nebo deset slepic. A lc tom u dodal, že za jeden takový peníz je deset šátečků nehodí­ cích se lc ničem u jiném u než jako platidlo. Ale co je to ten kinšár nebo kirát, nebylo dlouho jisté. Čeští num ism atici se jistě právem kloní lc tom u, že je to dom ácí český denár, jin í zase dříve uvažova­ li o jakém si m éně pravděpodobném zlatém ekvivalentu, k arátu . A k ro m ě to h o jsm e od doby Ostojovy h o d n ě vzdáleni a den ár v 10. století a v době Ostojově jsou dvě hodně rozdílné hodnoty. Později už nem ám e nic, oč bychom m ohli náš odhad opřít, až v jedné z poněkud problem atických listin Vladislava II., datované do ro k u 1167, tedy z doby krátce po přib ližn ě předpokládaném Ostojově úm rtí, m ám e jakýs takýs podklad pro odhad. V této listině povoluje Vladislav II. přem ěnit roční plat odvádě­ ný litomyšlslcému k lášteru , čtyři voly, dvě krávy a čtyři ovce, na peněžní dávku 1500 denárů. Je to první doklad prom ěny natu rál­ ní dávky n a p en ěžn í p lat a přes všechnu nepřesnost a problem a­ tičn o st m á p ro alespoň p řibližný odhad h odnoty Ostojových 12 d en árů pro nás cenu jedinečnou. Rovnice o třech neznámých, k terá je v tom to zápise skryta, neum ožňuje exaktní řešení, ale s pom ocí p o zn a tk ů paleozoologie nás lc u rč ité m u p řib ližn ém u odhadu dovede. První, n a co se m usím e zoologů zeptat, je, co m ají všechna uve­ dená zv ířata společného, abychom p ři od h ad u nesčítali „jablka s h ru š k a m i“ . Vůl a kráva jso u z hled isk a jateč n éh o přibližně

181 D VANÁCT DENÁRŮ

182 LEG EN D A O O S TO JO V I

totéž, liší se je n svou p rů m ě rn o u váhou. U tehdejšího m alého a h ů ře živeného dobytka se p rů m ě rn á živá váha krávy odhaduje kolem 250 kilogram ů a u vola asi 275 kg, přičem ž výtěžnost masa je p řibližně stejná. O m noho se z hlediska jateěné užitlcovosti od hovězího dobytka nelišila ani ovce. Její p rů m ě rn o u váhu podle analýzy kostí odhadují specialisté n a 35 kg a relativní výtěžnost z hlediska výživy je u tohoto m alého přežvýkavce p řibližně shod­ n á s hovězím dobytkem a obojí se odhaduje m ezi 4 5 -5 5 %. Nás ovšem n ezajím á je n čistý výtěžek, ale živá váha, neboť n a trh a jako dávka se nedodávalo maso, ale dobytek se n a místo u rčení honil. Převedeme-li všechny údaje na p rům ěrnou živou váhu, rov­ nalo se 1500 d en árů živé váze asi 1740 kg. Nyní je již odhad snad­ ný, 12 d en árů odpovídalo přibližně 14 kg živé váhy. I kdyby naše výchozí údaje byly jen m inim ální a ne p rů m ěrn é, Ostojova roční dávka by představovala nejvýš tak m enší nebo m ožná i větší ovci, ne už asi odrostlejší tele, a pokud přijm em e další odhad zoologů, že tehdejší p rů m ě rn á slepice vážila 0,7 kg, znam enalo by těch 12 d en árů asi 20 slepic. N ení to jistě zanedbatelná dávka, zvláště v n eú ro d n ém roce, ale je to dávka snesitelná. A prodal-li Ostoj větší, dorostlejší kus dobytka, třeba dorostlou jalovici, což je prav­ děpodobné, nebo zpeněžil-li jed n u nebo dvě větší ovce, zbylo m u po zaplacení do Unětic ještě něco i n a nákup různých nezbytných potřeb a zásob. Získání hotových peněz prodejem dobytka byla pro Ostoje věc n u tn á , ale zároveň asi i choulostivá. Ještě dlouho do novověku žila m ezi sedláky pověreěná obava, že s věcm i, k teré se dávají z dom u pryč, zvláště s některým i jako třeba s obilím a sam ozřej­ m ě s dobytkem , k terý je přím o živoucím sym bolem blahobytu, odejde i je d n o u provždy prospěch, zdar a štěstí z usedlosti. A je tedy docela dobře možné, že příspěvek k blahobytu křesťanského kostela v U něticích byl n a druhé straně vykoupen nějakým činem m éně pravověrným . Z obilí se ještě nedávno u b írala m alá h rstk a zrn í a dobytčeti před odvedením na trh se odstřihl pram ínek chlu­ pů. A i když b rá n a dvora nebo dveře chléva bývaly často otevřeny dokořán, p ři takovém vyvádění se ihned pečlivě uzavřou... Nevím e sam ozřejm ě, kde se podzim ní transakce s dobytkem uskutečňovala, zda Ostoj sám odehnal nebo odnesl vybrané kusy do pražského podhradí, nebo zda se někdy před svátým M artinem pravidelně objevoval překupník, jakýsi podom ní obchodník, který Ostojovi vysázel na dlaň příslušný počet d en á rů a ostatní zařídil sám. Také další nákupy a prodej m ohli zprostředkovat Ostojově

ro d in ě p o dom ní obchodníci, procházející snad v ustálených te r­ m ín ech přes Levý H radec, a u rč itá k o n cen trace nálezů d en á rů přím o na hradišti, na předhradí i v bezprostředním okolí by tako­ vou m ožnost připouštěla. Levý H radec jako sídlo správy knížecího m ajetk u m o h l h rá t i jisto u ro li v ekonom ice m ik ro reg io n u a usnadňovat Ostojovi směnu. Zároveň však víme z etnografických analogií, že i přes to, že podom ní obchodníci docházeli do vsí pra­ videlně jed n o u za čas, alespoň jednou, ne-li dvakrát do roka, kon­ cem zimy a koncem léta, hospodář i hospodyně se stejně asi vydá­ vali n a trh , aby d o plnili výbavu dom ácnosti o zboží, které n em o h li vyrobit sam i nebo získat jiným způsobem . A takových věcí bylo i v p řísn ě uzavřeném hospodářském systém u několik, především železo a zm íněná již sůl. Mezi Ostojovou výpravou do pražského podhradí a cestou novo­ dobého sedláka n a trh do nejbližšího m ěsta je však jistý rozdíl. Novodobý sedlák nebo selka, kdykoliv odcházeli s nůší svých pro­ du k tů n a trh , m ěli jediný cíl. Co nejvíce a co nejlépe prodat a co nejm éně u tra tit. S ituace Ostojova byla p o n ěk u d jin á; ten se asi snažil těch něk o lik nejistých d en á rů , k teré m u přebývaly nebo které získal přím o n a trh u , co nejvýhodněji obrátit v to, co nezbyt­ ně potřeboval. D louhodobé shrom ažďování peněz p ro něj mělo jen m enší význam, i když snad nějakou rezervu si podržel, neboť

N o š e n í b ře m e n e n a tyči, tře b a p ř i ce stě n a trh, b y l n e jb ě ž n ě jší zp ů s o b tra n sp o rtu m e n š íc h p ř e d m ě tů do v e lik o s ti m e n š íh o p y tle p o celý střed o věk a je š tě h lu b o k o do novověku.

V y o b ra z e n í p u t u j í c í r o d in y

p o d le ru k o p isu českéh o p ů v o d u z 15. sto­ letí, zv a n é h o B ih lia Veteiis T estam enti

183 DVANÁCT DENÁRŮ

184 LEG EN DA O O S TO JO V I

ať už byl d en ár jakkoliv znehodnotitelný, byla to alespoň stopa stříbra. Do pražského podhradí se Ostoj čas od času brzy zrána vydával vyzbrojen h o lí nesen o u přes ram eno, n a niž zavěsil košík nebo přes niž přehodil pytel. Jak dokládají m iniatury, byl to nejběžnější způsob nošení m enších břem en po celý středověk. V době Ostojo­ vě, v první polovině 12. století a na počátku jeho druhé poloviny, bylo pražské pod h rad í právě ve stadiu dynam ické prom ěny. Jeho jád ro se stále ještě rozkládalo dole n a ú p a tí h ra d u n a vltavském levobřeží v m ístech dnešní Malé Strany. D řevěná zástavba obklo­ povala pražské hradiště i ze západu a částečně ze severozápadu na ploše dnešních H radčan. Ekonomický vzestup celého knížectví se projevil i m ocným n arů stá n ím jeho ú středního sídliště. O sídlení se nezadržitelně přelévalo na druhý, dosud volnější pravý vltavský b ře h a m ezi dvěm a hrady, dnešním Pražským h radem a Vyšehra­ dem, vzniká jakýsi další shluk sídlišť s rom ánským i kostelíky i bez nich ; od čtyřicátých let 12. století roste n ad pražskou kotlin o u strahovský k lášter, n a pravobřeží se staví z bílé opuky p rv n í k am en n é, sn ad kupecké domy, i rezidence velm ožů p ři ro m án ­ ských kostelících. Oba břehy byly původně spojeny nejm éně dvěm a brody. Jed en snad starší, v m ístech d nešního R udolfina,

Ž id o v s k ý o b c h o d n ík s d o b ře z n á ­ m ý m i sk lá d a cím i v á ž k a m i v je d n é ru c e a s d r o b n ý m z á v a ž ím v p r s ­ te c h

d ru h é

„ H o rtu s

ru ky.

Z

d e lic ia r u m “

r u k o p is u a b a ty š e

k lá š te r a v H o h e n b u r g u H e r r a d y z L a n d sb e r g u . R u k o p is z n ič e n p o p o ž á r u z a d ě lo s tř e le c k é h o bom ­ b a rd o vá n í

Š tr a s b u r k u

v

roce

1870. J e d n a z e sta rších p ře kreseb p o d le m a líř s k ý c h k o p i í r u k o p is u v

rů zn é

k v a l it ě p o ř iz o v a n ý c h

n a ště stí j i ž o d ro ku 1818; p o s le d n í č tv r tin a 12. sto le tí

d ru h ý poblíž pozdějšího Karlova m ostu. Na některém z nich, na tom p rv n ím , ja k se dříve soudilo, vznikl i p rv n í lehký dřevěný, a tedy asi snadno poniěitelný most. Bylo to jen nedaleko od brodu d ru h é h o , p ře d ch ů d ce nevídaného rom ánského J u d itin a m ostu kam enného, p řím ého předchůdce dnešního m ostu Karlova. Skle­ n u tí jeho oblouků se Ostoj asi již nedočkal, ale zcela jistě zastihl první okam žiky velkého rů stu podhradí, jehož výsledkem později stavba Ju d itin a kam enného m ostu nepochybně byla. Jád rem aglom erace bylo tržiště, starší n a levém b ře h u a nové, perspektivnější na břehu pravém, v místech dnešního Staroměstské­ ho nám ěstí a v ulici sm ěřující lc Vyšehradu. To staroměstské leželo v p řím ém dosahu a pod ochranou knížecího dvora, dnešního Ungeltu. Život tržiště byl neobyčejně rušný a pestrý a Ostoj zvyklý n a pom alé životní tempo a poklid levohradecké samoty se ocitl ve zcela jin ém světě. Setkávali se zde obchodníci z Cech, Židé, jim ž v p o d h ra d í v roce 1142 shořela synagóga, p řich á zeli kupci z východu, z Krakova, z Uher, z něm ecké oblasti n a západě i na severu, a z jejich zastavení m ěl kníže nem alý užitek v podobě cla. P řinášeli n a hřb etech soum arů luxusní zboží, přes Benátky, Pisu a Janov dovezené o rien tá ln í látky, koření, drah é kovy a kameny, sldo; m ístní výrobci vykládali železo a kovářské výrobky, kožené, dřevěné a kostěné p ředm ěty a byly tu i zem ědělské p ro d u k ty všeho d ru h u , obilí, velký dobytek, brav, drůbež a především velice cen ěn í koně. Sam ozřejm ě, že zde působili i zájem ci o „zboží všeho zboží“ - sm ěn árníci, zkoum ající a odvažující na m incov­ ních, většinou skládacích vážkách m ince i h ru b é slitlcy vzácného kovu, jim iž bylo rovněž možno platit za zboží. A mezi tím vším se přiživovali žebráci, lidé těžce nem ocní a tělesně postižení, zlodě­ jíčci, b lázn i a kejklíři, nejednou zm ín ěn í v pozdějších středově­ kých písem ných pram enech. Trh, zvláště v u rč ité sm luvené dny, nebyl je n ekonom ickou záležitostí, ale i kom u n ik ačn ím bodem vyššího řád u . Návštěva trh u byla tak é zábavou, rozptýlením , vykročením z k ru h u sevřeného hradbou lesa a životem v něm. Tržiště však mělo i tvář d ru h o u , tvář vážnou až děsivou. Bylo i m ístem , b a tém ěř p řím o in stitu c í, jejím ž p ro střed n ictv ím se uplatňovala knížecí vůle. Bylo též dom énou b iřiců a kata. A tak m ožná Ostoj se ocitl p ři jed n é z návštěv n a trž išti m ezi davem p řih lížejících zevlounů, k te ré vždy p řita h u jí akty m ocných, ať sm írné, nebo spíš ty násilné a kruté. Listujeme-li v Kosmově kro­ nice a v jeh o pokračovatelích, nalézám e m noho rů zn ý ch k níže­ cích aktivit spojených s tržištěm , od provolání povyšujícího jed-

185 DVANÁCT D EN Á R Ů

U se k n u tí

h la v y

se k e ro u

byl

b ě ž n ý zp ů so b p o p r a v y n a tržiš­ tích raného středověku. D e ta il ze z a v r a ž d ě n í sv. V ojtěcha p o h a n ­ s k ý m i P ru sy . B r o n z o v é dveře k a te d rá ly v H n ězd n ě; 12. sto letí

186 LEG EN D A O O S TO JO V Í

v.'.

i

i notlivé lid i m ezi velm ože, přes bičování u k ů lů až po popravy p o d řezán ím nožem , obvyklým u se k n u tím hlavy sekerou nebo odsekáním údů. Na tržišti docházelo i k potupném u zbavení cti a jeden takový případ, který se odehrál roku 1110, tedy těsně před dobou, kdy se asi Ostoj narodil, popisuje Kosmas obzvláště barvitě. Tehdy, když kníže Vladislav znovu dosedl n a stolec a lcrutě potrestal své protiv­ níky, došlo i n a jakéhosi Přivitava. Tom u b iřici nejprve přivázali n a záda velkého prašivého psa, om ám eného „zkyslou jíc h o u “, potom ho za vousy vedli třik rá t kolem tržiště a za štěkotu psa, k terý Přivitavovi k álel n a záda, lc tom u provolával biřic: „Tako­ vouto p o ctu si odnáší, kdo nezachová věrnost, slíbenou knížeti V ladislavovi.“ A nakonec „p řed očim a celého trh u byly m u n a špalku uťaty vousy a byl vypovězen do Polska do vyhnanství“ . Odejm utí „bojovnického pásu“ (cingulum militare) nebo ostříhání vousů a vlasů byly potupou naprosto nejhorší a u urozeného člo­ věka se v podstatě rovnaly společenské sm rti. Ze západoevropské­

ho p ro stře d í jso u z ran éh o středověku dokonce znám y případy, kdy něk teří lidé dali přednost sm rti skutečné před ostříháním . Ale ať už byl ru c h n a tržišti sebeživější a události, které se zde odehrávaly sebepoutavější, Ostoj se n em ohl dlouho zdržovat a m usel se poohlédnout po svých záležitostech. Sotva se asi někde postavil se svým košíkem plným vajec a s několika slepicemi nebo čím koliv jiným , co m ohl dom a po strád at, aby to prodal. P atrn ě věděl o n ějakém trhovci, k terém u vše předal, a p řijal od něj, co potřeboval, m ožná i něco doplatil, nejspíše když potřeboval nějaký železný nástroj. Ale především se postaral o sůl. V Cechách nebylo nikdy vlastní soli dost. P řicházela sem z alp­ ské Solné kom ory Podunajím přes jižní Cechy, ze severu po Labi přes Litom ěřice, kde byl přístav, a písem né pram eny uvádějí i sůl uhersk o u , dopravovanou z východu po trstenické stezce. Nebyla to ovšem b ělo stn á prášková sůl, ale sůl kusová, k te rá se teprve v jednotlivých ro d in ác h d rtila a ro z tíra la n a kam enech. Jejím zak o u p en ím splnil Ostoj hlavní zám ěr své cesty. S nad se ještě zastavil n a doušek nějakého kvašeného nápoje, piva nebo medoviny, neboť k rčm a - taberna - p a tří přes starší knížecí zákazy a církevní odsudky k trhovém u rum raji. Snad si přilepšil kusem lepšího pečivá - alespoň pozdější středověké doklady hovoří o sed­ lácích, k te ří h ltají bílé pečivo, když přijdou do m ěsta n a trh , ale dlouho se omešlcávat nem ohl a m usel zpět domů. S pěchal, protože se blížil soum rak, dny se k rátily a tm a byla skoro n a spadnutí. A za tmy hrozila po cestách četná nebezpečí, skutečná i zrozená ve fantazii, a na bedra Ostojova pom alu dolé­ hala tíseň. Z pravěku zděděný strach z noci, vyvěrající z hloubek dávné m inulosti.

187 DVANÁCT D EN ÁRŮ

14 Dvojí víra

188 LE G E N D A O O S TO JO V I

DUCHOVNÍ KLIMA DOBY, do níž p řib ližn ě spadá O stojův život, bývá někdy charakterizováno ještě jako „dvojvěří“ . D ůvodem takového o značení jso u zm ínky v Kosmově k ro n ice o rů zn ý ch předlcřesťanských jevech a akcích v době někdy p ře d počátkem Ostojova života, pravděpodobné udržování jednotlivých předkřesťanských k u ltu rn íc h p rv k ů v době, kdy žil, a rovněž jejich výji­ m ečné a stále slábnoucí pokračování i v době m nohem pozdější. T erm ín „dvojvěří“ je převzatý z p o m ěrn ě konzervativního východoslovanslcého prostředí a tam m á p atrně dlouho své opráv­ něn í. Jak asi m ohl vypadat v m yslích lid í p o m ěr křesťanských a „pohanských“ představ o světě božském a tím i vezdejším v těch odlehlejších m ístech dále od Cech n a východ, ukazuje v roce 1984 započatý archeologický výzkum poblíž ukrajinské obce Gusjatino v T arnopolské oblasti. Zde n a vrch u p řízn a čn ě pojm enovaném „Bogit“ bylo podle současné in terpretace v ohrazené poloze obje­ veno pohanské božiště, založené v 10. století. Sem přinášeli ještě ve třicátých letech 13. století obyvatelé z okolí i ze vzdálenějších m íst oběti k m ístn ím u idolu, kam en n ém u čtyřhlavém u bohu. Jeho sloupová socha byla vytažena roku 1848 z koryta řeky Zbruče nedaleko Bogitu. Uctívali tedy tento pohanský symbol ještě asi tři stovky le t p o p rv n ím p řije tí k řtu kn ěžn o u Olgou v roce 957 (což by m ohlo být považováno jen za izolovanou událost) a asi tak čtvrt tisíciletí po kolektivním k řtu obyvatel Kyjeva, nahnaných velkolcnížetem V ladim írem Velikým v roce 988 pod h ru b o u p o h rů ž­ ko u ke společném u o b řa d u do vod D něpru. A nebyly to obětiny ledajaké. Objevují se šperky, ostruhy a další předm ěty spojitelné s pohanským kultem , ale i artefakty zřetelně svým původem křes­ ťanského „význam u“ jako třeba křížky, nebo kadidlo i nějaké ikoniclcé svátostky. Podle kvality nalezených artefak tů archeologové rozeznali, že uctívateli a prosebníky nebyli je n prostí zem ědělci, ale i lidé vyššího sociálního, a tedy nejspíš i m ocenského statusu. R ozhodně term ín „dvojvěří“ ve své klasické podobě nevystihuje přesně skutečnost, jakou pozorujem e v Cechách v první polovině

a na počátku d ru h é polovice 12. století. 0 nějakých dvou vícemé­ ně rovnocenných soustavách víry, což hy odpovídalo term ín u „dvojvěří“ , tu již vůbec nem ůže být řeči. Cechy byly v té době křesťanské, i když m n o h é ze starších předkřesťanských p o h a n ­ ských m yšlenkových stru k tu r přežívalo, zvláště m ezi sedláky na venkově, a to ve stále více a více se vyprazdňující podobě. Institu­ cionální, společenská základna pohanství však byla naprosto mrtvá. A první, kdo se na opuštění pohanství a jeho obřadů podí­ leli, byly právě osoby vyššího společenského statusu, tedy vrstva v okolí knížete - raně státní elita. Cechy za doby Ostojovy měly za sebou již více než dvě století po stu p n éh o ú p ad k u starého předkřesťanského po h led u n a svět, svázaného s předstátní společností, pohledu vytrvale rozkládaného a převrstvovaného křesťanským učením , jehož vzestup byl spojen se vznikem raného státu, a se stálým rozvojem nových, tom u odpo­ vídajících nových společenských vztahů, označovaných někdy tro­ chu obecně jako vztahy feudální. Úpadek předlcřesťanské myšlen­ kové soustavy však nebyl náhlý a n ep ro b ěh l v celé společnosti a v celých C echách současně. Byl to proces složitý a dlouhodobý. P ři jeh o sledování p o nechám e stran o u p o k řtě n í 14 z českých „k n ížat“ a snad i jejich dru žin v roce 845. Sotva m ělo asi nějaký silnější ohlas a rodoví předáci p atrně dále vykonávali jako součást svých n áčelnických funkcí i nějaké k ultovní obřady. Nem ám e o n ic h žádné bližší zprávy, a ta k je n pom ocí analogií k jiným oblastem soudím e, že jejich prosby se nesly sm ěrem ke zdaru v boji a do oblasti úrody, bohatství a dostatku. Jako tato lokální elita nedospěla společně lc žádné trvalejší, vyšší jednotě státního života, n edospěl p a trn ě ani k u lt, k terý pěstovali, lc nějaké vyšší jed n o tn ější form ě s více společně respektovaným i a uctívaným i významnějším i božstvy, nebo snad dokonce lc jednom u pohanské­ m u b o h u h lav n ím u nebo alespoň důležitějším u, jako tom u bylo na jin ý ch slovanských územ ích, zejm éna později u Slovanů Pobaltských. A tak jako byly v Cechách m ístně rozděleny a nepří­ liš pevně sjednoceny jejich mocenské domény, byl tedy asi lokálně ro z tříště n i ku lt. I když se řa d a b ad a te lů pokoušela a pokouší rekonstruovat pravděpodobný český pohanský p an th eo n pom ocí dům yslné srovnávací metody, opřené o teorii Georgese Dum ézila o „třech funkcích“ b o hů (suverenita vlády - boj - blahobyt), zalo­ žené n a stu d iu společného indoevropslcého dědictví evropského lidstva, výsledky v Cechách jsou zatím více než mlhavé. Rozdrobenosti m oci odpovídala rozdrobenost kultu.

189 D V O JÍ V ÍR A

190 LEG EN D A O O STO J O VI

Z ásadní zm ěnu p řin á ší až smělý po ěin p rv n íh o h isto rick éh o knížete Bořivoje I. v první polovině osmdesátých let 9. století. P ři­ jetím k řtu n a Velké M oravě pro sebe, svou d ru ž in u , a tím i pro jakýsi segm ent rodu, k něm už náležel, a propojení tohoto k roku se státotvorným úsilím svým a později zejm éna svého syna a nástu p ce, Spytihněva I. ( f 915), byla rodovém u zřízení, právě ta k jako jeh o m yšlenkovém u světu, pohanství, zasazena p rv n í velká a h n e d ro zh o d u jící rána. Od této doby starý pohanský p o h led n a svět, zbaven své společenské základny, m ůže už jen ustupovat, a to rychlostí, k terá je ú m ěrn á pom yslné vzdálenosti od vrcholu sociální pyram idy a skutečné geografické vzdálenosti od ú stře d í státu a ce n tra ch ristianizace, P ražského h ra d u . Čím společensky výše, tím rychleji; čím dál od Prahy, tím pom aleji a naopak. Znovu si nyní připom eňm e, že Levý H radec ani Unětice nebyly daleko z dosahu a vlivu Pražského hradu. Postup křesťanství shora od panovníka sm ěrem k dalším vrst­ vám obyvatel nebyl snadný ani rovnom ěrný. N e p ro b íh al hladce a snadno an i u v n itř vládnoucí rodiny, natož p ak v celém rodě nebo dokonce n a úrovni celých Cech. N ení zajisté náh o d o u , že pohanská, brzy potlačená vzpoura proti novému, a tedy nebezpeč­ n ém u křesťanském u b o h u , p ro ti novotám n a zem i i n a nebi, vznikla přím o v cen tru moci. N ení rovněž náhoda, že p rv n í křes­ ťanské m učedníky a světce, jim iž byli m anželka Bořivojova, kněž­ n a Ludm ila, a její vnuk, kníže Václav, ze sebe vydala právě rodi­ na, k te rá zah ájila a prosazovala celou p ře m ě n u , a že i m orálně zodpovědní vrahové bu d o u cích světců, D rah o m íra a Boleslav I., rovněž pocházeli z jejího středu. Zde m ůžem e snad m luvit o krát­ kém „dvojvěří“, neboť lidé, kteří stáli za vzpourou blíže neznám é­ ho Strojm íra p ro ti Bořivojovi, byli pohané a s nim i jistě naprostá většina obyvatel Čech. A přece, čas tohoto „dvojvěří“ byl sečten. V době Václavově nikdo ve vládnoucí ro d in ě již n e n í p o h an , ba i sám bratrovrah Boleslav I. byl samozřejmě pokřtěn. V k rátké době zřejm ě skončilo pohanství i ve vrstvě velmožské, v družině obldopující knížata, neboť těm, kteří chtějí svůj podíl na knížecím chlebě a moci, nic jiného nezbývá, i když v mysli i ve vněj­ ším chování každého z nich přežívalo m noho archaického. Nebyli již pohany, ale velmi nedokonalými, někdy dokonce archaicky suro­ vými křesťany. Jsou ovšem křesťany více než stále ještě naprostá vět­ šina sedláků. Jak vypadala skutečná situace v 10. století, a to ve vrstvě osob kolem knížete, nejlépe ilustruje osud druhého pražského a první­

ho původem českého b iskupa Slavnílcovce Vojtěcha. O hrožen a tak é zn ech u cen skutečností, že nem ohl důsledněji a hlouběji p ro sa d it křesťanský n ázor m ezi širší sk u pinou vládnoucí elity, lc níž sám p a třil, odchází dvakrát ze zem ě a ro k u 997 koneěně n ach ází m učed n ick o u sm rt p ři o bracení pohansk ých P ru s ů na křesťanství. V té době byl sam ozřejm ě již i venkov pod tlakem p o stupujícího křesťanství. Z ákladnu lc tom u poskytlo v podstatě dost pozdní založení pražského biskupství v roce 973 a jm enování prvního biskupa v roce 975. Zdá se však, že teprve přísaha českých bojovníků n ad Vojtěcho­ vým hrobem v H nězdně za vpádu Břetislava I. roku 1039 do Pol­ ska znam enala v jistém smyslu dovršení úsilí o christianizaci velmožslcé, válečnické vrstvy a její vtažení do stíhání různých starých zvyklostí, vedle obyčejných zločinů a zlořádů, které církev rovněž pronásledovala, odsuzovala a zakazovala. Hnězdenslcé n aříz en í o zákazu p o h řb ů v p olích a lesích, k teré se ještě dost dlouho po vyhlášení n a venkově plně neprosadilo, se dotýkalo předlcřesťanských zvyklostí přím o; n ařízen í o způsobu uzavírání m anželství, o m anželském so užití a o p rá ci v den sváteční spíše nepřím o. Vraždu, o níž se také v přísaze hovoří, trestala přísně ja k spravedl­ no st křesťanská, ta k i spravedlnost předlcřesťanslcé společnosti a ostatní činy jako konání trh ů v neděli a provozování krčem, rov­ něž m arn ě zakazované, by bylo m ožno kvalifikovat spíše jako poklesky, k teré se starším i pohanským i myšlenkovými stru k tu ra­ m i nem ají moc společného. Z toho všeho se zdá, že od hnězdenslcé přísahy se m useli lidé v okolí knížete alespoň navenek „křesťansky chovat“, neboť přísa­ h a zavazovala, ať už si v skrytu duše jin ak mysleli a skrytě konali cokoliv. Už nestačilo být prostě jen pokřtěn. Stav křesťanství na konci 11. století, a to již přím o ve vrstvách zem ědělského obyvatelstva krátce p ře d pravděpodobnou dobou n arození Ostoje, dosvědčuje Kosmova charakteristika knížete Bře­ tislava II., vypočítávající p ři p říležito sti jeho n á stu p u n a stolec v roce 1092 tro ch u literárně zbytky pohanství v zemi, s nímž Bře­ tislav h o d lal skoncovat. Kosmas uvádí hadače a věštce, posvátné háje i jednotlivé stromy, jakési zvyky o letnicích spojené s oběťmi, oběti d ém onům u stu dánek, zřejm ě lc jejich u sm ířen í; znovu se zde připom ínají pohřby v lesích a v polích, h ry za mrtvé na nebez­ p ečných m ístech, jakým i jso u rozcestí, tedy m ísta, k terá ještě v novověku je lépe osadit křížkem , a rozpustilé obřady nad mrtvý­ m i s použitím škrabošek. Ať už věřím e Kosmovi doslova nebo ne,

191 D V O Jl V ÍR A

192 LEG EN D A O O S TO JO V I

O b ř a d n í m a s k y u ž ív a n é z e jm é n a p ř i p ř íle ž ito s tí p o h ř b ů . D ř e v ě n á m a s k a z e sle z­ sk é h o O p o le z 1 1 .- 1 2 . století; k o ž e n á m a s k a z N o v g o ro d u z 1 0 .-1 1 . sto letí. P o d le H . C e h a k-H o lu b o iviczo w e (O p o le) a V. V, S ed o va (N ovgorod)

nebo jeh o záznam považujem e alespoň zčásti je n za učenecké topos čili za „společné m ísto“ , schém a převzaté odjinud, tedy za obecně ro z šířen o u učeneckou lite rá rn í p ředstavu o existenci jakýchsi starších předkřesťanských s tru k tu r m yšlení a je d n á n í v době Kosmova života, o trvající aktuálnosti takovýchto představ to svědčí zcela nepochybně. A také o zvýšeném tlaku proti nim. Zde se také setkáváme s Kosinovým přísným , intelektuálně uče­ neckou m en talito u tónovaným označením vesničanů jako „polop o h an ů “ . Neoznačuje je tedy na přelom u 11. a 12. století za poha­ ny, jak by to bylo vhodnější, kdyby existovalo skutečné „dvojvěří“ , ale m á je spíše za nedokonalé křesťany, asi tak nedokonalé, jako byli p řib ližn ě p ře d stovkou let velm ož, jeho p říb u z n í a přátelé, k teří podle legendy Brunovy proti křesťanským zásadám vyvlekli u ro z en o u cizoložnou ženu z chrám ového azylu n a P ražském hradě přím o od oltáře a před zraky biskupa Vojtěcha ji zabili. Kdy skončilo naprosto a definitivně skutečné „dvojvěří“ v pro­ středí venkova, nem ůžem e říci přesně. Zatím co trvalo relativně krátce v panovnické dynastii a jen poněkud déle ve vrstvě bezpro­

střed n ě p an o v n ík a obklopující a nepřesáhlo zdě zřejm ě příliš polovici 10. století, n a venkově proces prom ěny p ro b íh al déle a nerovnom ěrněji. I zde však p atrn ě skončilo „dvojvěří“ již před rokem 1092, snad někdy v době m ezi p řísa h o u v H nězdně a počátkem devadesátých let 11. století, m ožná i p o někud dříve. V době Ostojově již faktické „dvojvěří“ opravdu neexistovalo a p o k u d bychom p řece je n chtěli ten to te rm ín použít, alespoň jako n ep řesn o u m etaforu nebo spíše hyperbolu, p ak by již mělo zcela jiný obsah a jin o u kvalitu. Nebylo by ho možno jednoznačně v z táh n u t k povědom í nějakého širšího kolektivu nebo dokonce sociální vrstvy a ocitli bychom se spíše ve sféře individuální m en­ tality, nebo m entality malých skupin, která bývá příp ad od přípa­ du prom ěnlivá. Její jedna část, která se bude perspektivně zvětšo­ vat a dotvářet se do nového systému, by p atřila světu křesťanství a část d ru h á, opřená o staletou tradici zemědělské výroby nevyso­ ké úrovně, se všem i jejím i nejistotam i a obavam i, by náležela arch aick ém u myšlení. Tato d ru h á složka m en tality se bude sice stále hou žev n atě držet, ale její systém se b u d e ro zp ad at a fragm entarizovat, až dospěje do stádia tu srozum itelnějšího, tu m éně sro zu m iteln éh o survivalu - přežitk u , zbaveného stru k tu rá ln íc h souvislostí, který již nem ůže významněji ohrožovat převahu křes­ ťanského pohledu na svět. Ale v době Ostojově mělo m yšlení sedláků a jejich hodnocení světa, jehož byli součástí, ještě do tohoto pokročilého stádia roz­ p ad u dost daleko. Tehdy křesťanská vrstva m yšlení překrývala stále ještě pom ěrně silný základ starších představ. Je skutečností, že ve vesnickém prostředí stálá a bezprostřední m ožnost styku sedláků s p říro d n ím i jevy, p řím á závislost jejich p řežití n a pro d u k ci polí a reprodukci dobytka, n u tn o st zachovat život svůj i svých blízkých, a to za nejistých podm ínek, dále bez­ p ro stře d n í pozorování překvapivých p říro d n íc h ú k azů , i úzká vazba n a místo sídlení s jeho jistou uzavřeností, to vše vede p řiro ­ zeně k setrvačném u udržování starých anim istických a manistických dém onických představ a zlom ků jim odpovídajících obřadů, vedle nového a stále více a více sílícího u č e n í křesťanského. Mánes - „dědové“ , duchové předků i neobvykle zemřelých, a stej­ ně ta k i anim ae - „duše“ různých personifikovaných příro d n ích jevů ještě silně zap lň ují p ro sto r okolo Ostojova dom u a v něm , i mysl Ostojovu, a m ísily se s tím , co slyšel, ale čem u asi vždy neporozum ěl, z ú st křesťanského kněze. N icm éně ve 12. století, za života Ostojova, se začalo m nohé dále m ěn it i na venkově.

193 D V O JÍ V ÍR A

194 LEG EN D A O O S TO JO V I

Počet ohnisek šíření a prohlubování křesťanství vzrůstal. Přibývá po Cechách klášterních založení a m noží se venkovské kostely vel­ m ožů. I když tyto kostely byly součástí jejich sídel a jejich osob­ ním vlastnictvím , p řeb íraly zároveň něk teré funkce příslušející kostelům fa rn ím a přispěly rozhodující m ěro u lc p ro h lo u b e n í christianizace. D otvářel se ta k pozvolna nový obraz církevní správy. U padal význam dosti říd k é a již neefektivní starší církevní organizace, k terá dostala konvenční jm éno „velkofarní“ , protože z jed n o h o centra m usela zasáhnout dost velký geografický celek. Počátkem dru h é poloviny 12. století také pražský biskup organizoval institu­ ci arcijáhnů, k teří jeho jm énem začali soustavněji dozírat n a vše, co se týkalo duchovního světa nyní již všech obyvatel celých Cech, a tedy i sedláků. Levý H radec v tom to procesu byl m ožná více sou­ částí organizace starší, U nětice více reprezentovaly ten d en ce nové, ale obě m ísta p a třila zřejm ě v úsilí o h lu b ší christianizaci venkova do čela vývoje. Vlivem výše naznačených zm ěn v církevní organizaci začaly křesťanské představy a způsoby účinněji pronikat do starého myš­ lenkového základu českých zem ědělců. T lak církve p ro ti starým zvyklostem se uplatnil několika způsoby, osvědčeným i již n a m noha jiných územ ích Evropy. N ěkteré věci církev přím o odmíta-

Z lo m e k k a m e n n é d e s k y se zn a m e ­ n ím k ř íž e z k o s tro v é h o h ro b u z B ř íz y , okr. L ito m ě řic e ; d r u h á p o lo v in a 11. sto le tí (3 4 x 4 0 cm ). V zá c n ý n á le z zř e te ln ě d o k lá d a jíc í p r ů n i k k ř e s ťa n s tv í do v e n k o v s k é ­ h o p ro s tře d í; p o d o b n ý c h z a tím o jed in ělých m a te riá ln íc h d o k la d ů p o z v o ln a p řib ý v á

WSMésS

la a zakazovala. N epřijatelný byl h o u f dém onů a veřejné oběti a jin é akce n a jejich usm íření. V soukrom í, zejm éna v dom ě, m nohé přežilo a n a veřejnosti n a h ra d ila dém ony „nečistá síla“ , ďábel. Pozitivní úlohu pak postupně převzali světci. N ěkteré těžko vykořenitelné, z h lu b in věků zděděné jed n án í církev strpěla a již v p o m ěrn ě ran é době, kdy Cechy byly ještě zcela pohanské, je v záp ad n í Evropě adaptovala do svých obřadů. P řík lad em m ůže být svěcení oh n ě a zelených ratolestí. Snažila se dodat těm to akcím nejen novou form u, ale i nový smysl, odvozený z biblických textů. P ro sedláky ra n éh o středověku to však bylo převážně jen „vložení“ nové formy n a starý a houževnatě přežívající obsah. Ve venkovském prostředí - více než kde jinde - docházelo stále lc n eo rg an ick ém u propojování částí dvou rozdílných m yšlenko­ vých soustav. Takovýto proces nazýváme synlcresí a novou kvalitu myšlení, k terá tu vzniká, nazýváme m yšlením synkretickým. Tuto synlcresi církev zprvu trp ě la a vlastní ad ap tací starých zvyklostí dokonce vyvolávala. Jejím konečným cílem však synlcrese nebyla. Ta se rozvíjela v m yslích sedláků zcela p řiro z en ě a sam ovolně a církev jim rozum ně v tom čase, kdy zápasila o jejich selské duše, vycházela vstříc. Slepičí vejce, ten zjara a v letním čase nejobyčej­ nější a snadněji než co jiného dostupný p ro d u k t zemědělcova hos­ podaření, je toho dobrým příkladem . P tačí vejce skrývající v sobě zárodek života, svým druhým „významem“ ve venkovském prostředí snadno dosahovalo hlouběji než jen do Ostojovy misky, z níž pojídal svou těžce zaslouženou p orci jídla. Představovalo ve sféře m noha obřadů symbol životní síly, vznikání živého z „neživého“, spícího, symbolizovalo sám život a jeho obnovu. Není proto náhodou, že již od 12. století je v evrop­ ském prostředí známo benedictio ovorum, „žehnání vajec“, a že se jako součást křesťanského velikonočního cyklu vejce postupně obje­ vuje i přím o v kostele, jak dokládají novověké příklady; někdy je to v Božím hrobě, jindy n a oltáři jako symbol vzlcříšehí i sam otného Krista. Vzdělaný pražský biskup a milovník historie Antonín Podla­ h a jistě dobře rozum ěl tom u, co počátkem 20. století zapsal o proldubávajícím se vajíčku do své učebnice liturgiky. Jindy se n ao p ak o propojení starého s novým p řičin ili sedláci sami a po svém. Známý a vícekrát zde citovaný katalog Rudolfův, zachycující „zvyky“, které m ůžem e předpokládat na samém konci ra n éh o středověku, tedy již v době, kdy byla k o n tro la církve v C echách, stejně jako ve Slezsku značná, zaznam enává v hlavě osm é, v odstavci p atn áctém je d n á n í, k teré je z hlediska m yšlení

195 D V O JÍ V ÍR A

196 LE G E N D A O O S TO JO VI

sedláků té doby neobyčejně zajímavé. Všimněme si jejich počínání jako příkladu podrobněji. Je dosti pravděpodobné, že vesničanům v odlehlejších územ ích nebyl ještě n a konci raného středověku plně srozum itelný obřad k řtu novorozenců vodou. O břadné u ž ití vody znali a chápali, neboť je v archaickém m yšlení vždy spojeno s očistou, ale tu již přece mělo nem luvně za sebou doma, v první poporodní koupeli. Opakování skoro téhož v kostele jistě nem ůže škodit, ale kostel jako m ísto svaté skýtá ještě i m ožnosti navíc ja k nem luvněti pro­ spět. Jso u to způsoby, které ve svém p rin cip u užívají m agických akcí, jejichž technika i podstata jsou staré, instrum enty jsou však již křesťanské. Když skončí křest, je třeb a se ještě potají bosou nožkou dítěte d o tk n o u t oltáře, neboť přím ý styk se svátým m ístem je zdrojem síly a jistě prospěje. P otom je n u tn o položit dítěti n a ú sta šň ů ru od zvonu. Š ňůra m á v m noha „pověrách“ ochrannou moc a zvuk zvonu sloužil krom ě jiného také k zahánění dém onů, nyní ďábla. R učka položená n a bohoslužebnou k n ih u m á zajistit učenlivost dítěte a není bez zajímavosti, že již tehdy pronikla do lidových vrs­ tev později m n o h o k rát m anifestovaná představa o m agické m oci „svaté“ kn ihy a písm a. A nakonec p řich á zí o tře n í dětské tváře oltářním pokrytím , aby bylo, jak se výslovně praví, krásné! Zde se m ožná m nich Rudolf ve výkladu magické akce mýlil, neboť otření obličeje sakrální textilií m ůže spíše chránit před zlým uhrančivým pohledem , jem už m ůže být na cestě z chrám u a mimo svůj domov lehce vydáno. Celá série právě popsaných ú k o n ů je jed n ím ze vzácnějších dochovaných p říp ad ů , kdy vůdčím prvkem synkrese je archaické m yšlení sedláků, nikoliv m yšlení křesťanské a snahy a potřeby církve. Ve většině p říp a d ů tom u sam ozřejm ě bývá obráceně a m nohem známější jsou ty akce, kdy, jak víme, církev sama svým in te r p r e ta t io C hristiana adaptovala jisté staré způsoby je d n á n í a oblékla je do svého roucha. Zde v selském pojetí je tom u naopak a mísí se tu starý svět představ s fragm enty nové víry a ke starým p rak tik ám jsou využity „nové“ předm ěty svázané s křesťanským kultem . Jakkoliv jsou to praktiky z hlediska pravověrnosti odsou­ zeníhodné a blíží se m odlářství, jsou ve skutečnosti jednou z pře­ svědčivých znám ek vzrůstající váhy křesťanství v zem ědělském p rostředí koncem raného středověku. M nohem přesvědčivější než ty případy synkrese, jejíž podnět poskytla sam a církev, neboť p ři nich nepochybně m oudře - ale přece jen ustupuje.

S érie výše uvedených m agických činů poskytuje ještě další, velm i zajím avé svědectví o m en talitě sedláků a vůbec o duchov­ ním k lim a tu n a sam ém konci ran éh o a n a p o čá tk u vrcholného středověku. Je p atrn ě velmi raným dokladem jevu, který se v m no­ hem větší m íře rozvine až později, jevu, k terý hude trvale h u d it ostražitou pozornost církve, neboť je z něj jen malý krůček mimo h ra n ic e pravověrnosti. Tím vzácným , ale podezřelým jevem je pozdější „lidová zbožnost“ . Církev, pokud ji sam a nebude inicio­ vat, bude ji v m ladších obdobích stále pom ěřovat dvojicí slov licet - illicet, „dovoleno - nedovoleno“ a bude zkoum at pečlivě všech­ no, co vycházelo přím o z lidových zdrojů. Jedním z kořenů tohoto jevu je zřejm ě i zm íněná již „o b rácen á“ synkrese, projevující se selskou m an ip u lací „novým i“ křesťanským i m ateriáln ím i i m en­ tálním i instrum enty ve jm énu „starých“ představ a přání. Nemáme nejm enších dokladů, že Ostoj ve svém chápání okolní­ ho světa a křesťanské nauky dospěl v jednotlivostech až do tohoto stádia zbožnosti. Ale život m ezi dvěma kostely a navíc poddanství církevní v rch n o sti zesilovaly jeho křesťanské uvědom ění, ale i k o n tro lu n ad jeh o vnějším jed n án ím i duchovním světem. Byl p a trn ě víc křesťanem než jeho vrstevníci n a m n o h a jiných m ís­ tech Cech a věděl toho asi o křesťanském b o h u více než většina sedláků jin d e. A ta k je docela dobře m ožné, že si něco z toho nového, o čem se dozvídal v ú n ětick ém kostele nebo na Levém H radci, p řizpůsobil v duchu stále ještě silné a houževnaté vrstvy svých starých představ. T rochu obráceně a po svém. Tenkrát by to ještě nevadilo tolik jako později...

197 D V O Jl V ÍR A

15 Obklíčení strachem

198 LE G E N D A O O S TO JO V I

POCIT STRACHU PROVÁZÍ ČLOVĚKA OD NEPAMĚTI. P rv n í am u­ let, „k terý vyzdvihla ru k a archeologova z k u ltu rn í vrstvy doby k a m e n n é “, je toho dokladem . Klíčovým všudypřítom ným stra­ chem člověka je strach ze zániku vlastního života, ze sm rti a v souvislosti s tím v raném středověku i později druhotně strach z hladu, strach z nem oci, tedy strach z toho, co přím o škodí a zne­ m ožňuje u d rž e n í a re p ro d u k ci života. S trach b u d í i p řed o b raz nebytí, tm a, noc sam a o sobě. Navíc je zaplňována m n o h a zlými silam i, nepříznivým i a nebezpečným i událostm i. Obava, strach, plodí v lidské mysli dém ony a dém oni zase plodí a šíří v mysli lidí další strach. Znám e to obklíčení dobře. Vždyť se stopam i drobné­ h o, z archaických dob vyvřelého a snadno zneužitelného k ru h u nejistoty a tísně lidského ducha se setkáváme a býváme nenadále zaskočeni alespoň v nevelkých odlescích čas od času v našich živo­ tech i my. O bklíčení lidské mysli v oněch archaických časech však bylo dokonalé, m nohem pevnější. Žádný dém on archaického světa nem usí být ani vysloveně zlý, an i zcela dobrý, ale v představě lidí, čelících nešťastným zkuše­ nostem a zlým příhodám , bu d í vždy obavy. Vždyť i ten nejm írněj­ ší, dosud p řátelský nebo alespoň netečný dém on m ůže být špat­ ným zacházením , nedbalostí, neopatrným jednáním , nevhodným zásahem do jeh o dom ény povzbuzen ke zlém u, nebo alespoň lc opom enutí dobra. Absolutně zlý, agresivní, zlomyslný a podlý je v čase Ostojově už jen jediný dém on - ďábel. Sám, jediný, jako je jediný i jeho proti­ pól, křesťanský Bůh. V Ostojově životě působením kostela a lcněží, lc nim ž Ostoj nem ěl daleko, h rá l jistě ďábel stále větší ro h než staří dém oni, ale Ostojovu mysl strach pouze ze sam otného ďábla ta k docela a beze zbytku neovládal a sta ří dém oni n ad ním asi nepozbyli zcela m oci. N aznačuje to p říh o d a ze vsi Běstviny n a Cáslavslcu, v níž z clony fantazie probleskují stopy reality. Zazna­ m enaná je v Letopisu K anovníka vyšehradského lc roku 1137 a její ú střed n í m om ent příhody, blízkost kostela, a tedy m ožnost více-

199 O B K L ÍČ E N Í S TR A C H EM

D v o jh la v á z v íř e c í p ř íš e r a (ď ábel?) p o z ír a jíc í p t á k a ( lid s k o u duši?). R e l ié f ty m p a ­ n o n u p o r tá lu k o s te la v p o ls k é m S tro ň sk u ; p r v n í p o lo v in a 13. sto letí. P řip o m ín k a stá lé h o n e b e z p e č í v ítě z stv í sil z la n a d dobrem . H r ů z n ý vý je v p ř i v s tu p u n a p o sv á t­ n é m ísto tlu m o č í to to v a r o v á n í fa n ta s tic k ý m , h lu b o k o v c e lé a r c h a ic k é e v r o p sk é k u ltu ř e a v lid s k é p sy c h ic e z a k o ř e n ě n ý m , a tu d íž do b ře s r o z u m ite ln ý m sy m b o lic­ k ý m zp ů so b em

m éně soustavné pastorce ovlivňující chování venkovanů, je dost analogický situaci n a Levém Hradci. Zde o Vánocích, podle letopisu n a den sv. Štěpána, náhle zmi­ zela ze svého dom u o c h rn u tá žena, k terá ležela v te n den sam a dom a, zatím co o statní vesničané pokračovali ve vánočním hodu. Dva světci, sv. Jan Evangelista a sv. Gothard, ji přenesli do bazili­ ky ve Slapech, kde zázračně nabyla zdraví a opět se m ohla pohy­ bovat. Potom ji stejně podivuhodně vrátili zpět do Běstviny. Ještě p řed návratem chtěla obětovat na oltář ve Slapech své náušnice, ale bylo jí přikázáno, aby tak učinila až ve vlastním kostele. Z atím ovšem podle vyprávění letopisce vznikl v Běstvině roz­ ru c h a jejíh o m anžela, když se vrátil z besedy u sousedů, k terá zřejm ě nebyla je n poklidným posezením , n enapadlo nic jiného, než „že byla svedena nějakým pokušením zlého d u ch a“ , přesně aliqua m aligní tem ptatione. M ůžeme se dom nívat, že asi nejspíš nějakého dém ona, i když n a m noha m ístech textu Kosmovy kroni­ ky, i v jeh o pokračovatelích, se jin a k bez ro zp ak ů m luvilo již přím o o ďáhlovi nebo Satanovi. Jaký d ru h zlého ducha-dém ona by zde asi m ohl být, nám dává poznat další chování sousedů, které m anžel svolal n a pomoc. Hle­ d ali po m o k řin ách , zřejm ě n a b ře h u D oubravy, k te rá B ěstvinu v údolí míjí, a po porostu. Kde jinde m ěli hledat? Vždyť ti nejběž­ nější duchové-démoni oživují to nejbližší v okolí sídel, vodu, molc-

200 LEGEND A O O S TO JO V I

řady, pram eny, háje, jednotlivé stromy. Zdá se, že hledající pom i­ n u li dém ony p o ln í a pole. Ta totiž ležela tehdy sklizena, jakoby bez života, vysoko n ad řekou a asi již pod sněhem . Ale m okřiny, vody se všem i početným i utopeným i jsou m ísta, kde bývá výskyt du ch ů nejčastější, nebezpečí největší, a tedy i pravděpodobnost neštěstí nejvyšší. Nezáleží v této chvíli na systematické úplnosti výčtu přírodních dém onů; tedy těch, k teří vznikají personifikací nebo přesněji anim izací p říro d n íc h ú k azů, a je n jako p řík lad uveďme alespoň n ázn ak toho, co všechno m ohlo m ít vliv n a Ostojův p o h led na svět. Na základě etnografických výzkum ů z širšího slovanského územ í p řip o m eňm e především dém ony atm osférického původu, sídlící ve v ětru , vichřici a bo u ři. Sam ozřejm ě, že učen ém u Kosmovi byl p ři představě v ětrné sm rště bližší dém on univerzální, „sám Satan (v podobě) v íru “, který roku 1119 udeřil n a vyšehrad­ ský knížecí palác než specifický dém on větru, ale sedláci tak jed­ noznačnou představu jako on asi ještě všeobecně neměli. Rozsáhlou skupinu dalších dém onů obklopujících raně středo­ věkého sedláka tvoří p ersonifikace jevů sociálních, zejm éna ochránci domova, nad ním ž bdí předkové, dědové, máněs, popří­ padě jin í dom ovní dém oni. N ěkteří z nich m ohou podle pozděj­ ších představ škodit ničením věcí, působit neklid v dom ě, poško­ zovat nebo i zlepšovat h o spodaření, zdraví lid í i dobytka. Jsou většinou neviditelní, ale někdy berou n a sebe i podobu drobných zvířat, hada, kočky, žáby, hlodavce a někdy i podobu lidskou, vět­ šinou ošklivou, nějak deformovanou. K dom ácím duchům se počí­ ta jí i ženy, k teré ovlivňují porody, předvídají a zároveň u tvářejí osud novorozence, z po h ád ek znám é sudičky, východoslovanské Rožděnice, p říb u zn é řím ským parkám a odtud až řeckým přadlenám osudového vlákna - moirám. N ěk teří dém oni n ap a d ají lidi přím o, rů z n í jin í, jako třeb a vlkodlak, škodí člověku nepřím o, a to útoky n a dom ácí zvířata, především dobytek. Zda se tohoto škůdce obával i Ostoj, nevíme, ale že jeho ro d in a nem ohla nevěnovat pozornost výše uvedeným sudičkám a snažila si je naklonit, je dosti pravděpodobné. Zdá se však, že aspoň u jedné skupiny dém onů z velké rodiny sociálních d uchů se nám podaří bezpečněji archeologicky proka­ zovat jejich původ už v raném středověku a snad i k o n tin u itu do m ladších dob, a tedy i velmi reálnou možnost, že je znal i Ostoj. V lidové dém onologii je celkem b o h atě doložena představa o člověku-revenantu vstávajícím z h ro b u a škodícím m noha způso-

H ro b se zřeteln ým v a m p y iic k ý m pro tio p a třen ím . P o h řeb iště v P ra ze 5-L ahovicích z 9. a 10. stole­ tí. H r o b o b lo ž e n ý k a m e n y b ez zř e te ln é h o v y z n a č e n í h ro b o v é j á m y n a r u š il s ta r ší h ro b , je h o ž n e so u v islé fr a g m e n ty js o u z v y o b r a ze n í v y p u š tě n y . P ř ík la d d o k o n a lé b lo k a c e n e b e z p e č n é h o je d in c e p o m o c í z á t ě ž í k a m e n y n a m íste ch s n im iž j e v a rc h a ic k é m m y š le n í sp o jo v á n o m n o h o v ý z n a m n ý c h p ře d sta v (h la v a , hruď -srdce, p a tr n ě g e n itá l a p o c h o p ite ln ě n o h y), co ž m ělo zabrán it je h o n á v ra tu m ezi živé. P o d le v ý z k u m u Z . K r u m p h a n z lo v é ( 1 9 5 5 -1 9 6 0 , 1 9 6 5 ) M . B era n o vá

by, nejčastěji dušením živých nebo vysáváním jejich krve. P rvní dém on se nazývá m ora, druhý upír. V lidovém i raně středověkém prostředí, jak zřetelně dokládají i archeologické nálezy, bývali oba dém o n i zneškodňováni několika způsoby: znehybněním , třeba p řib itím po d ezřeléh o m rtvého h ře b em či kolíkem do hrobové jám y, svázáním nebo jeho zavalením či zatížením kam eny v h ro b ě. Jsou i delikátnější, ale tak é drsnější prostředky ja k se u b rá n it nebezpečném u m rtvém u. Y cestě zpátky do světa živých se m u dá za b rán it i částečným nebo úplným spálením , neboť oh eň m á siln o u očistnou a o ch ran n o u m oc. D ém ona je také m ožno zm ást, že n en ajde cestu zpět m ezi živé, a to p o h řb en ím p o d ezřelého člověka obličejem do zem ě, a konečně je m ožno m o ru i u p íra zn ešk o dnit o p atře n ím nejzávažnějším , oddělením hlavy těsně p řed pohřbem , nebo dodatečně nějaký čas po pohřbu a jejím uložením m im o osu těla. Do této kategorie ochrany patří i p o sm rtn é poškozování těla, zejm éna údů. A právě pozůstatky a stopy takových ochranných akcí archeologicky zjišťujeme v hro­ b ech ra n éh o středověku ve d ru h é polovině 9. a v 10. století a podle některých badatelů dokonce ještě i ve století 11. a 12., kdy na venkovských p o h ře b ištích nacházím e p o ru še n á celá těla, p o k u d to ovšem někdy nejsou je n stopy poškození staršího p o h řb u m ladším i hroby na stále houstnoucích hřbitovech. Rozli­ šit zde o ch ran n o u m an ip u laci s tělem p o h řb e n éh o jedince od

202 LEG EN D A O O S TO JO V Í

nepietního dodatečného, někdy po několika desítkách let p řichá­ zejícího nechtěného zásahu do skeletu nebožtíka p ři následném p oh řb u je však někdy těžké, ne-li nemožné. K o n tin u itu těchto o chranných akcí až do doby, kdy m o ru a u p íra, jim ž společně říkám e vam pýři, dokládá lidová tradice, sice m oc souvislou zatím nem ám e, ale n en í vyloučena. D osud je prozkoum áno jen málo novověkých venkovských pohřebišť, která by m ohla poskytnout p řím é doklady. P roto je pro nás důležitá zpráva v Neplachově kronice ze 14. století, zaznam enávající neús­ pěšný zákrok p ro ti dvěm a vam pýrům , spočívající v jejich p řib ití kolíkem do h robu. Oba však m ěli ve své činnosti ustat, teprve až když byli spáleni. Z lidové démonologie známe ještě další démony, ale nevíme, zda je m ožno jejich existenci h led at až v raném středověku. Stojím e tedy s rozpaky n ad pokladem shrom ážděným etnografy, archeolo­ gy i h istoriky a stále si kladem e otázku, co z těchto m n o h a neji­ stých m ožností doléhalo n a Ostoje. Jednoduché retrogresivní prom ítání jevů zachovaných v lidové trad ic i zpět do m in u lo sti odm ítla již pozitivistická věda konce 19. a po čátk u 20. století jako pozůstatek nekritického rom antis­ m u. O pravdu, b ezstaro stn é používání etnografických analogií nem usí m ít se situací Ostojovou vůbec nic společného. Ale za více než půl století od té doby se rozšířila srovnávací základna a přiby­ lo fak tů a v celém světě hlavně nových m etod a poh led ů , a ta k pom alu začíná vystupovat přesvědčení, že při kritickém srovnává­ n í nikoliv jednotlivostí, ale stru k tu r faktů m ám e naději, že dosáh­ nem e i ke starším kořen ů m lidových tradic. B ohatý český a slo­ venský m ateriál však zatím na takové zhodnocení stále ěelcá. Ostojovi pravděpodobně nikdy nepřišla na mysl otázka, odkud se celý h o u f dém onů vzal. Pro archaického, byť pokřtěného člově­ ka byli daným faktem , byli tu odevždy. Věděl však asi, jak vznika­ jí, jak jich přibývá, zejména těch, k teří měli sociální původ. Jejich počet se zvětšoval ú m rtím některých lidí. Především jednotlivců n ějak výjimečných. A rchaická konzervativní společnost byla spo­ lečností všeobecně přijatelného prům ěrnéh o standardu. Jakákoliv výraznější odchylka od obvyklého chování nebo fyzického vzhle­ du, jakékoliv znetvoření těla, ale i d rob né n áp a d n é vybočení z no rm álu , jako třeba velké, nepravidelné zuby, dvojí řada zubů, nebo jen nějaká anom álie kolem očí, jim ž byly obecně přisuzová­ ny m agické vlastnosti a schopnosti působit n a d ru h é, deform ace hlavy, jíž n áleží v m agickém m yšlení a je d n á n í m im ořádně

význam ná ú lo h a, to vše m ohlo být zdrojem podezření, nedůvěry a předznam enávalo již zaživa m ožnost dém onizace po sm rti. Jest­ liže takovéhoto jedince bylo možno alespoň částečně kontrolovat zaživa, k o n tro la jeh o je d n á n í po sm rti vyžadovala zvláštních magických, někdy až drsných opatření, o nichž byla již zm ínka. Totéž se týkalo i lidí s neobvyklým, třeb a příliš hrubým , krutým jednáním . Stejně ta k jako výjim ečnost n ěk terý ch je d in c ů za života, tak i neobvyklý způsob o d chodu z toh o to světa u d rž e l v lidovém povědom í m ožnost dém onizace takového jedince. N ekřtěné děti, ne n áh o d o u dlouho pohřbívané n a jednom m ístě hřbitova, ženy zesnulé p ři porodu a těsně po něm, sebevrazi, ti všichni se m ohli po sm rti o b racet p ro ti živým jako dém oni. Francouzský h istorik Jean D elum eau uvedl v roce 1978 do lite ratu ry nanejvýš zajím a­ vé, tehdy ještě nepublikované výsledky analýzy polského etnologa L udw ika Stommy, k terý p ři ro z b o ru 500 p říp a d ů neobvyklých ú m rtí lidí, o nichž jejich vrstevníci v 19. století věřili, že se stali dém ony, zjistil, že jso u m ezi n im i s počtem 101 p říp a d ů na prvém m ístě utopenci. Vzpomeňme znovu, kde především hledali běstvinští sousedé ztracenou ženu! Kdyby se nebyla šťastně a záz­ račně „objevila“, vstoupila by p atrn ě v jejich mysli i ona potichu, m ožná jako utopenec, do světa dém onů, zvláště když se vše zběh­ lo v ta k význam ném ročním období, jako jsou dny kolem počátku ro k u , k terý po starém zvyku p řita h u je a zesiluje vše neobvyklé a m im ořádné. Vraťme se ještě znovu n a chvíli do Běstviny, neboť je to, jako bychom pravděpodobně n ah líželi i n a Levý H radec. Z hlediska pastýřských snah církve i z hlediska odezvy n a ně je n a běstvinské příh o d ě, zkom ponované v učeném světě, důležitých několik cha­ rakteristických rysů. Vedle odrazu dosud ne zcela potlačené staré dém onologie je tu církev a její zřejmě sílící vliv i na vesnici. Místo pohanské oběti za uzdravení, ve starém pojetí za zahnání démona pů so b ícíh o těžkou chorobu, je tu zbožné položení náu šn ic na oltář. A místo dém onů zavádějících lidi jsou tu dva svati, k teří záz­ račně rychle, a tedy rovněž nadpřirozeně, převádějí běstvinslcou ženu na místo, kde se jí dostane m ilosrdenství uzdravení, a potom zase zpět. Svatí v myslích vesničanů střídají dém ony - ne ovšem naráz, ale postupně a pom alu. Svět dém o n ů neznepokojoval je n sedláky 12. století, ale také u čen é kleriky, a to již od sam ého p o čátk u ran éh o středověku. D ém oni jsou společným celoevropským dědictvím agrárních spo­

203 O B K L ÍČ E N I S TR A C H EM

204 LEG EN D A O O S TO JO VI

lečenství (znám e z evropského p ro střed í i dém ony polní) a n en í divu, že jim byla věnována taková pozornost. Úvahy o n ich p ro ­ nikly do diskusí o původu snů, do výkladů o nošení m asek nebo převleků a do jejich zákazů, i do užívání jednotlivých m agických prostředků, jako byly třeba ligatury - „návazy“, v podstatě am ule­ ty, považované za zvláště rafinovaný způsob trvalého p ak tu s démony, který se nepodařilo vymýtit až do novověku. P atrně nej­ starší takový návaz znám e z Cech z d ru h é poloviny 9. století, z knížecího h ro b u v Kolíně, kde snad kousek mrožoviny, jak dnes víme, zasazený do zlata, byl součástí náhrdelníku. Ligatury ossum vel herbarum - „kostí nebo ro stlin “ uvádějí i západoevropské raně středověké prameny. Setkáváme se s nim i v Cechách ještě ve 14. i 15. století a přežily až do novověku, podobně jako různé jiné, byť ch ristianizované am ulety, závěsky, jim iž církev vyšla vstříc prastaré lidské víře.

V yobrazení ďábla p o d le ru ko ­ p is u z e z a n ik lé h o k lá šte ra v P o dlažicích, okr. C h rudim , n a zv a n é h o „ C o d ex G ig a s“; u lo že n

nyní

k n ih o v n ě 1 2 0 4 -1 2 3 0

ve

v

K r á lo v sk é

S to c k h o lm u ;

V době Ostojově však již začíná pom alu ovládat pole ďábel. „Ať n en í naším náboženstvím k u lt dém onů,“ připom íná, m ožná že na základě nějaké starší předlohy, ale v Cechách ještě právem , Homiliář opatovický. V m ěnící se a sílící christianizované společnosti začínal však opravdu dostačovat je n jed en jed in ý a všeobecný démon. Jem u zcela p atří nedaleká budoucnost, ale zatím „jsou tu stále ještě křesťané, k te ří znají i jin é obávané dém ony“ , a jsou proto „horší než p ohané“ , jak praví tentýž pram en. Avšak v době, kdy žil Ostoj, univerzální dém on, ďábel, asi ještě n eb u d il takovou h rů z u a pro sedláky byl spíše je n jed n o u z více nebezpečných sil, k teré ho obklopovaly. P astorace strachem z ďáblova pů so b en í nebyla ještě plně rozvinuta. Ostoj neznal ani ničivý strach ze sebe sam a, vznikající z vědom ého protivení se B ohu, z nedokonalého provádění náboženských úkonů, z podvá­ dění Boha, neboť vše bylo v té době ještě nedokonalé, polovičaté. Chyběl m u ještě h luboký strach z n eú p ln é zpovědi, a tedy z nesprávného přijím ání, který později k rů tě sužoval lidi po celá staletí. Možnost věčného zatracení, o něm ž slyšel v kostele, m ožná Ostoje už znepokojovala, ale u rč itě ještě ne to lik jako křesťany v době m ladší. Ikonografie posledního soudu n ení v rom ánském u m ěn í Cech častějším motivem, i když ji, pravda, koncem 12. sto­ letí nacházím e v apsidě kostela v A lbrechticích u Týna nad Vlta­ vou jako poučení a výstrahu všem, k teří do kostela přicházejí. Ale do hrůzy m noha evropských starších i m ladších posledních soudů má ještě daleko. Ďábel za doby Ostojova života je v povědomí sed­ lák ů asi stále ještě tro ch u bezzubý, i když se počátkem 13. století m aluje v podlažickém Codexu Gigas s m ordou plnou ostrých tesá­ ků, s rohy a pěkným i drápy n a konci údů. A křesťanský B ůh má v té době stále ještě m nohem větší poch o p en í pro své zm atené ovečky zajaté dosud h lu b o k o u m in u lo u trad icí, z níž se jen nesnadno a pom alu vym aňují než o staletí později. Představa Boha „s očima jako rys“ , který vidí i každý sebemenší poklesek a nesnadno odpouští, jak ho v duchu potridentského křes­ ťanství popsal teolog a kazatel Jean-P ierre Camus (i* 1632), byla v závěru raného středověku české vesnici ještě velice vzdálená.

205 O B K L ÍČ E N I S TR A C H EM

16 Zabíjení strachu

206 LEG EN D A O O S TO JO V I

TAM, KDE ČLOVĚK NENÍ SCHOPEN ŘEŠIT nepříznivé situace dostatečně ú činným i racio n áln ím i způsoby, kde tíh a okolností doléhá až příliš těžce, kde nejistota a ohrožení života pom alu pře­ važuje n ad jistotou, všude, kde se člověk cítí obklopen nadpřiroze­ nými bytostmi, které nem ůže ovládat, ale ony jeho osud ano, tam všude zákonitě nastupuje úsilí o zvládnutí okolního světa prostřed­ ky neracionálním i, magickými. Prostředky, které jsou v kontaktu s více či m éně zřetelnou obavou, strachem . N aznačuje to podle filologických rozborů i latinský název pro pověru a m agické jedná­ n í - superstitio. Ten m á široké významové pole a jedním z kořenů a zdrojů jeho významu je podle analýzy filologů i oblast vzrušení, ro z ru šen í strachem , b ázeň a h rů za, jakési stání n ad sebou, tedy m imo sebe. To vše, včetně trvale všudypřítom né obavy z budouc­ nosti, nechybělo asi m ezi zemědělci raně středověkých Cech. Pram eny, které m ám e lc dispozici pro rekonstrukci, m ísty však asi spíše je n pro nedokonalou konstrukci, jež by nám um ožnily alespoň o rien tačn ě n ah léd n o u t do myšlenkového světa Ostojova a sledovat, jak si v nepříznivých okam žicích počínal, jsou dvojího d ruhu. Na prvním m ístě jsou to pram eny v naprosté většině zápa­ doevropského původu, datované do období ran éh o středověku, což je tam většinou období od 5. století asi ta k do ro k u 1000. Tedy z doby nepom ěrně starší, než je závěr českého ran éh o stře­ dověku, v něm ž se pohybujem e my a z něhož m ám e několik, spíše je n frag m en tárních svědectví dosti rů zn é hodnoty. A potom jako vždy znám e lidovou tradici z oblasti dom ácí i z odlehlejších koutů východní Evropy. A m ezi těm ito dvěm a póly zeje zatím m ezera, jen řídce nesoustavně zaplňovaná dalšími, především archeologic­ kými fakty. Celé velké geografické oblasti, z níž m usím e čerpat, je společný jen ekonom ický základ, tedy zemědělství a univerzalizující tlak křesťanství, ale geografické podm ínky existence a k u ltu r­ n í su b strát jsou n ao p a k rozdílné. Na evropském západě, odkud jso u p ísem né pram en y nejbohatší, vystupuje trad ice římslcoprovinciální, se stopam i keltských vlivů, na východě jsou zase bohatě

m ateriá ln ě i folk lo rně doloženy trad ič n í projevy konzervativní k u ltu ry dlouho se pozvolna rozpadajících zbytků východoslovanských rodových oběin. Na jednu ani na d ru h o u oblast nem ůžem e p ři n aší re k o n stru k ci Ostojova m yšlenkového světa příliš a bez výhrad spoléhat, i když příznivou okolností pro naše úvahy, přes rozdíly k u ltu rn ích tradic, je skutečnost, že hloubka p rů n ik u křes­ ťanství do zem ědělských vrstev v západní Evropě 8. a 9. století byla asi p řib ližn ě p o dobná hloubce jeho p rů n ik u v Cechách v 11. století. Rozdíly jsou však celkově b o hužel větší než shody. A ta k to jed in é, co je m ožno n ab íd n o u t p ro osvětlení Ostojova duchovního světa, je jen obecná charakteristika m agického jedná­ ní, jak é se Ostojovi nabízelo p ři přek o n áv án í životních nesnází a strach u z nich. Tedy představit je n jakousi síť základních mož­ ností. Nevypovídá konkrétně o myšlenkovém světě Ostojově a neví­ m e ani, po který ch souřadnicích této sítě se u b íra l a n a kterých

T é m ě ř u n iv e r z á ln í droga - če rn ý bez - v lidovém , lé č ite lstv í ú č in n ý p r o ti m n o h a c h o r o b á m ( n a p ř í­ k la d „v y ta h u je o to k a k r o t í“) ,

je

bolesti

r o v n ě ž p o u ž ite ln á

k ú č e lů m věšte c k ý m , ja k o j e třeba v á n o č n í tř e s e n í je h o v ě tv e m i; ze sle zsk éh o p r o s tře d í se ve 13. stole­ t í u v á d í ja k o m a g ic k ý p ro střed ek, n a n ě jž j e m o ž n o p ř e n é s t riz ik o p o č e tí p o m o c í k r v e a fo r m u le „ ty nos z a m n e a j á b u d u k v é s t za te b e “. H e r b á ř P.O. M a ttio lih o , p ř e k la d T a d eá še H á jk a z H á jk u , 1562

207 Z A B ÍJE N I S TR A C H U

208 LE G E N D A O O S TO JO V I

uzlech se zastavil. Víme však, že byl někde uvnitř a nem ohl z její­ ho rám ce vystoupit m imo. Uvrhl by sám sebe do ú p ln é nejistoty a m ožná někdy i do zoufalství. P rvní skupinu magických prostředků к zahnání nebo zm enšení strach u tvoří jednodušší předpovědi a náročnější věštby. Nejběž­ nější z n ic h jsou v církevní lite ra tu ře nazývány observatio, čili pozorování znam ení. Ta přicházejí samovolně a stačí si jich dobře povšim nout a n au čit se je správně rozeznávat a posuzovat. Taková jed n o d u ch á pozorování m ůže dělat kdokoliv a byla vždy v zem ě­ dělském prostředí značně oblíbená a v m nohém přežívají dodnes. Zlým znam ením nebo upozorněním na nejistotu a n u tn o st opatr­ nosti m ůže být třeba nevhodné kýchnutí, obličejový tik, klopýtnu­ tí p ři vycházení, n u tn o st překročit stín nějakého objektu, setkání se zvláštním, nějak poznam enaným člověkem. Dobrým nebo zlým zn am en ím m ůže být p ře le t ptáka. P ře b ě h n u tí kočky přes cestu vyvolává nejistotu u pověrčivého člověka dodnes, stejně jako setká­ n í s kom iníkem , jež však m ůže být dotekem zm ěněno v pozitivní znam ení. Zvláštním p říp ad e m předvídání je pozorování nebeských a m eteorologických úk azů zvláště těch zcela neobvyklých, které lidi obzvláště znepokojují. У Shakespearově Juliu Cciesarovi praví z n ek lid n ěn á K a lp u rn ie před Caesarovým odchodem do senátu: „Když zm írá žebrák, n e n í vlasatic; ale sm rt k n íž a t h lásí nebe všem,“ Za doby Ostojova života bylo vidět takových ú k az ů n a n eb i několik. Y letech 1124 a 1133 bylo zaznam enáno zatm ění slunce a 1131, 1132 a 1133 zatm ění m ěsíce. Za jeho života bylo také m ožno n ěk o likrát pozorovat ve večerních ho d in ách p o lárn í záři, n ap řík la d ro k u 1128 „n a noc ru d á znam ení n a severním n e b i“ . Totéž se opakovalo i ro k u 1138, nem luvě již o rů zn ý ch dalších znam eních jako silná bouřka v zimě, nevysvětlitelné úkazy kolem slunce, objevení se nových hvězd a konečně i úkazy naprosto pře­ kvapivé. Y roce 1130 podle Letopisu K a n o vn íka vyšehradského letěla 8. říjn a přes Cechy jakási obluda p o dobná d ra k u a něco p o d o b n éh o se ud álo podle K ro n iky M nicha sázavského v roce 1142. Tehdy bylo prý m ožno spatřit létat hada. Č astěji než zatm ěn í slunce nebo m ěsíce, k ru h kolem těchto obou nebeských těles nebo polární záři vídal Ostoj několikrát do ro k a zářící o blouk duhy nebo alespoň jeho část. Tento působivý barevný úkaz p ři ran n í či večerní přepršce nebo v závěru vydatné b o u ře sotva m ohl přehlédnout. Jak si vykládal význam duhy pro

svůj život, nevíme; s velkou pravděpodobností, zvláště při slábnou­ cí b o u řce, k te ro u šťastně přestál, to byl p ro něj jistě pozitivní ú kaz. A p o k u d byl z n ějakého k áz án í v kostele p o u če n o biblic­ kém význam u duhy, potom na ni m ohl h le d ě t ta k jako sedláci o staletí později - jako na znám ku boží starosti o něj i jeho blízké. Všechna jin á znam ení, a něk terá z n ich Ostoj pravděpodobně sám s pocity tísně a m razení v zádech a zároveň tro ch u ohrom en, pozoroval ze dvora své usedlosti, oznamovala podle vžitých před­ stav pohrom u, hlad, války, neštěstí. A o únorovém zatm ění měsíce v roce 1133 letopisec přím o uvádí, že po něm um íralo m noho lidí. P o n ěk u d složitější úkony označují pram eny obvykle jako divinatio, tedy vlastní věštění. To vyžaduje již více osobního úsilí při m agické akci. Je rovněž dostupné celkem komukoliv, ale účinnější je sam ozřejm ě v očích lidí tehdy, když ho vykonává osoba zvláště obeznalá, k terá se věštbam i zabývá víc než příležitostně. Z m noha způsobů věštění uveďme alespoň každém u snadno odstupné loso­ vání, třeb a ta h á n ím nestejných dřívek, později v rh á n í kostkou a dnes třeba házení korunou „panna - lev“ . Také v této sk u p ině m agických akcí se setkávám e s pozorová­ ním p říro d n ích objektů a s aktivním výkladem jejich stavu, zvláš­ tě ve význam né dny sváteční, a to i od osob, které se na budouc­ n o st tázaly je n p říležito stn ě a samy. Ale v důležité dny jsou projevy b u d o u cíh o osudu ta k silné, že jso u dostupné každém u. N ap řík lad Vánoce byly donedávna n a vesnici plny náznaků b u d o u cíh o osudu; zvláště svobodné dívky hledaly v tom čase odpověď n a závažnou otázku budoucího m anželství, jejíž řešení v tehdejších sociálních pom ěrech nem ohly nijak ovlivnit. Na čtyři otázky - zda, kdo, kde a kdy - m ěly odpovědět rů z n é věštecké úkony; třeb a třesení stromy. Až snad kam si do hloubek času zapa­ dá smysl znám ého říkadla: „Třesu, třesu třas (černý bez), ozvi se m i hlas, kde já b u d u narok večeřeti zas!“ A přím o klasickou ukáz­ kou věštby tohoto typu je hádání ze stínů v zrcadle vodní hladiny, které vešlo až do štědrovečerní balady K. J. Erbena. Ze středověku je doloženo i lití olova, ale to n a Levém H rad ci nepřicházelo v úvahu. Kde by Ostoj získal olovo, když stěží zajišťoval věci m no­ h em p o třeb n ější. A p o k u d přece je n někdo z jeho rodiny chtěl pom ocí „ lití“ zah lédnout cíp budoucnosti, posloužil m u nejspíš včelí vosk. Zvláštní a velm i problem atickou oblast věšteb zahrnoval výklad sn ů a vize. Na rozdíl od vize, tedy něčeho, co vzrušený člověk „vidí v bdělém stavu“ , som nium čili sen a jeho výklad vzbuzoval

209 Z A B ÍJ E N Í S TR A C H U

210 LEG EN D A O O S TO JO V i

Z n á z o r n ě n í sn u ja k o n eb eskéh o o b la ku , k te r ý se k le n e n a d sp íc ím Josefem . S u k n í ce J o se fo v a j e z d o b e n a s k v o s tn ý m lem em , c o ž n a zn a č u je je h o sp o le č e n sk ý sta tu s. P o d le V elisla vo vy bible, k o le m p o lo v in y 14. sto letí

spíše rozpornou pozornost a vyvolával v učeném světě středověku živý zájem a diskusi. Bylo totiž dost složité odlišit sny dobré, sny z vůle boží, od snů špatných, k teré m ohou být dílem inspirova­ ným démony, ďáblem. Snění, tuto přirozenou vlastnost lidské ner­ vové soustavy, nebylo m ožno je n ta k snadno a úp ln ě zavrhnout. Vždyť sen a jeh o výklad, a to sen s dobrým koncem , k terý m ěl pozitiv n í vliv v dějinách spásy lidského ro d u , se vyskytuje i v Bibli, a to nebylo možno jen tak přejít. Vzpomeňme například n a sny faraónovy a jejich výklad Josefem. A ta k se nakonec ustálil názor podle Jana ze Salisbury, že sny jsou přijatelné, pokud neod­ p o ru jí božím ctnostem . A podobně je tom u i s jejich výkladem , i když z choulostivého vykladaěství snů nikdy nezm izel ta k docela stín „paktu s dém ony“ . Jaké sny táhly hlavou lidem z usedlosti n a Levém H radci, neví­ m e, a b o h u žel to nikdy nepoznám e, aělcoliv by to byla opravdu h lu b o k á sonda do jejich myšlenkového světa a jejich m entality. Pokus využít k rekonstrukci světa snů nejstarší ěeslcý snář m istra Vavřince z Březové ztroskotal. Ten byl určen pro dvorské prostře-

dí v okolí krále Václava IV., jeho text je prosycen k u ltu ro u vyšších dvorských vrstev a jako takový je plný i převzatých p rvků z pro­ středí egyptského a vůbec východního. N ení ovšem bez zajímavos­ ti, že pozdější snáře, určené pro lidové vrstvy, m ají n a svých strán­ k ách p o m ěrn ě znaěné m nožství znaků, k teré souvisejí přím o a častěji nep řím o s venkovským životem a se zem ědělskou prací. Zcela jistě nechyběly ve snech ra n ě středověkých lidí ani prvky sexuálního c h a rak teru . K nihy trestů , pokání, takzvané penitenciáře, včetně toho, který je součástí Homiliáře opatovického, za ně také uvádějí příslušné tresty. Patřily k trestům nejm írnějším . Dém ony, degradované v době Ostojově stále více n a „nečisté síly“, je tak é m ožno u sm ířit obětováním a za b rán it tak možným škodám. Stále se opakují v raném středověku stížnosti na vesniča­ ny, k te ří uctívají stromy, kam eny, vody a obětují v n ich sídlícím duchům . Stížnosti se objevují tak často, že dokonce u řady kritic­ kých b ad a te lů vzniká p odezření, že m noho z těch zpráv, a jsou i v n ašem Kosmovi, n aznačuje p o u h o u m ožnost, nikoliv m ístní skutečnost. Nemusejí totiž vůbec odrážet m ístní pom ěry a m ohou se šířit rovněž m echanickým přebíráním ze spisu do spisu. Někte­ ří b ad atelé se dokonce dom nívají, že občas n e n í an i vyloučený protipohyb z uěenecké lite ratu ry dodatečně zpět do širších lido­ vých vrstev a jejich života. Nevíme, jaké oběti byly přinášeny, snad zemědělské produkty, ale znám é je například i rozvěšování stužek po stromech. Archeologické doklady naopak m ám e u obětí duchům předků. Jsou to základové oběti, nádoby snad s potravou a části zvířecích těl, i rů z n é další, například železné předm ěty, třeba zlomek srpu, nebo celý nebozez, ukládané do základů nebo i nadzem ních částí staveb. Podobný smysl m á asi i uklid ň o v án í zesnulých, zprvu m ilo d ary do h ro b u , později snad už je n společná h o stin a p ři p o h řb u nebo položení m alého dílu z n í na hrob. Celá řa d a ú k o n ů sm ěřuje lc oklam ání dém onů. Tuto funkci, vedle ještě dalších způsobů, m ohou m ít škrabošky čili larvy, oby­ čejné zam azání částí těla, zvláště obličeje, převlek m uže za ženu a naopak, převlek do zvířecí kůže nebo jin ak bizarního kostýmu. Všechny tyto o ch ran n é prostředky a akce m ají sam ozřejm ě ještě i jin é významy a funkce. M ohou znam enat i odpuzování dém onů a jak praví některé středověké autority, m ohou být i nebezpečné, neboť vedou též lc p řip o dobnění se dém onům . Ale n en í i to způ­ sob jak dém ony obelstít, a ta k elim inovat jejich nebezpečný vliv? Zcela jistě je možno je ošidit i nečekaným jednáním , jak ještě uvi­

211 Z A B ÍJE N Í S TR A C H U

212 LEG EN DA O O S TO JO V I

díme p ři zm ínce o narození dítěte. V řadě akcí zjišťovaných etnografy m ají m asky p a trn ě také význam spojení m ezi světem lid í a světem mimo. N ejrozsáhlejší sk u p in o u m agických akcí ja k odvalit od sebe n eštěstí a d o rážen í dém onů jsou akce, k teré m ají dém onům za b rá n it v p řís tu p u do usedlosti a jejích jednotlivých objektů nebo je vypudit. Zábrany proti nim m ohou být povahy konkrétní i pomyslné a archaičtí lidé užívali bezpočet prostředků. B ariérou p ro ti n im m ůže být tře b a balvan n a cestě, nebo zával k am en ů v hrobě, kouř, trnové větvičky a vůbec cokoliv ostrého nebo pich­ lavého, rouška přes obličej p ři svatebním obřadu, ale i rozsypaný m ák, přes nějž dém on nepřejde, dokud ho všechen nevysbírá. Ú čin n o u p řek ážk o u se m ohou stát i kousky železa n a dveřích. Jsm e n a ro zpacích p ři úvaze, jaký význam m á třeb a p ře b o h até kování dveří k ated rál nebo prosté dveře skandinávského venkov­ ského kostela, p o b ité nesourodým i železným i předm ěty, nebo snad něco podobného, co odkryl archeologický výzkum opuštěné­ ho jih om oravského kostela v Mušově. P řek ážk o u p ro dém ona m ohou být i kousky jíd la h ázené bez o h léd n u tí za sebe a už jen o m samo „n e o h lížen í se“ c h rá n í člověka v m n o h a situacích. P rastaré n eo h léd n u tí, respektive ohlédnutí, m á svoji roli i v bib ­ lické příhodě se ženou Lotovou. Také železný n ů ž m ůže m ít značný o chranný význam. N apří­ k lad v P olsku nacházím e dva zkřížené nože p ře d vchodem do dom u a nůž se zde také hází do vody utopencům . V 9. a 10. století m á v Cechách nůž v hrobě tém ěř každý druhý mrtvý. Co všechno to m ůže znam enat, vzrušuje archeology zatím celkem bezvýsledně již p ů l století. I pom yslná h ra n ic e světla pochodně nebo vatry a vše, co obkružuje, lhostejno, zda šňůra, plot nebo jen uzavřený k ru h obchůzky nebo objížďky dom u či polí, vyoraná b rázd a kolem vsi, m ůže tvořit b arié ru proti zlému. Preventivně i bezprostředně, obecně i konkrétně, odvrací půso­ bení zlého am ulet. Y latinských pram enech se, jak již víme, nazý­ vá ligatura čili návaz, nebo fila cteriu m , což je p a trn ě am ulet, u nějž se uplatňuje i psané slovo. Objevuje se až v době, kdy půso­ b í už křesťanství se svou lite rá rn í složkou k u ltu ry a kdy proniká do širších vrstev představa o m agické m oci n ejen slova, což je prv ek starý, ale i představa o m oci písm a. Návaz i filak teriu m m ohou nejen odvracet, ale i aktivně léčit a obojí bylo považováno za p ro stře d ek velm i účinný. I když se v církevních p ra m e n ech stále op ak u jí zákazy užívání filak terií, p ro n ik l ten to způsob,

B r o n z o v á lic h o b ě ž n ík o v itá s c h r á n k a ( k a p to r g a ) a m u le t o b sa h u jíc í sv a ze ě e k bylin, n a lezen á v kostro­ vém h ro b ě v M ělníce-R ousovicích; 11. století. O bdob­ n é k a p to r g y b y ly z h o to v o v á n y z e stříbra a n e z říd k a b y ly b o h a tě o r n a m e n tá ln ě zd o b e n y . P ro stá bro n zo ­ v á s c h r á n k a n o še n á o b v y k le n a n á h r d e ln ík u dobře o d p o v íd á

sv ý m

m éně

h o d n o tn ý m

m a te r iá le m

a n e d o s ta tk e m v ý ra zn ě jšíh o v ý tv a rn é h o z p r a c o v á n í v e n k o v s k é m u p r o s tř e d í. I ta k v e v e n k o v s k é m p r o ­ s tř e d í v š a k b y la c e n n ý m p ř e d m ě te m , a č j e co do z p r a c o v á n í z c e la n e s r o v n a te ln á s n á le z y k a p to r g v h ro b e c h r a n ě stř e d o v ě k é elity, p o h ř b e n é třeba na K o u ř im i n e b o p ř i P r a ž s k é m

h ra d ě v L um beho

z a h r a d ě (B a ž a n tn ic i)

ovšem v pokřesťanštělé podobě, ještě ve 14. století až za zdi jedno­ ho z n ejp řed n ějších českých k lášterů , do sv. J iří n a Pražském h rad ě. Z astrčen za o m ítkou byl zdfe objeven třik rá t přeložený proužek pergam enu o rozm ěrech 10 x 4 cm s nápisem , který měl ch rán it p řed zim nicí nebo ji léčit. Jeho text zní: „Ve jm énu + Otce + i Syna + i D ucha + Svatého + Ve vrchu Kelion + odpočívá sedm spících: M axim ian + M artinian + Mallcus + K onstantin + Diviš + Serafín + a Jan. Pane Ježíši Kriste osvohoditi ráčiž tuto služebnici D obroslavu od zim nic p ětid en n ích . Pax + nax + vax, budiž této služebnici Boží lékem am en.“ Aktivně m ůže vyhánět dém ona zaříkávání a dotýkání, p ři němž se uplatň u jí různé, žel neznám é form ule, označované obecně jako m urm ur magicus - „m agické m ru č e n í“ . V době, kdy se rozvíjelo křesťanství, byly do m agického m ru č e n í vtahovány zkom olené fragm enty křesťanských zvolání. A tak jako kdysi došlo p ři výko­ n u bohoslužby ke zkom olení Kyrie eleison - „Pane smiluj se“ na znám é „K rleš“, v oblasti magie se prom ěnilo hoc est corpus meus - „toto je tělo m é“ n a b iz a rn í „h o k u sp o k u s“ . P a trn ě nejstarší zařílcávadlo znám é z Cech představuje vyhánění ďábla v prokop­ ské legendě ze 13. století, vykazující ďábla po biblickém způsobu na „poušť“ - tedy někam daleko, n a neosídlené, izolované, pusté místo. V m agické ob ran ě nabývají zvláštního význam u i běžné p ře d ­ m ěty d en n í potřeby jako zm íněný již n ůž, sekera a jejich užití. Také vyčesávání vlasů hřebenem nem usí být jen obyčejným hygie­ nickým o patřením , ale i zbavováním se zlého, nečistého, a tutéž

214 LEG EN D A O O S TO JO V I

funkci m á po p o hřbu nebo těsně před významným svátkem koště. 0 vyhánění dém ona šílenství z lidského těla bude ještě zm ínka. Z nam enitým prostředkem k za h n án í dém ona je h lu k , h u d b a s pou žitím b u b ín k ů a píšťal, ale i prosté tlu č e n í dřev o sebe a chrastění čímkoliv. Účinnou ochranou děcka, jak naznačují hro­ bové nálezy, m ůže být třeba i perm anentní, ale přerušovaný zvuk, třeb a rolničky, k te rá též současně m ůže splňovat p o tře b u ta k praktickou, jako je kontrola pohybu dítěte prostřednictvím zvuku. Je-li zvuk doprovázen tancem , tím lépe, neboť kruhový tanec vytváří b a rié ru a h ro m ad n é tance in d iv id u áln í vytvářejí zase nepřehlednou prom ěnlivou situaci, v níž se zlé síly těžko orientu­ jí. Může to však být i k řik nebo i předvádění válečné události. Asi z poloviny 9. století popisuje učený b en e d ik tin H rab an u s M aurus, p atrn ě s použitím starších prvků, p rů b ě h zatm ění m ěsí­ ce někde poblíž Fuldy. Lidé se báli, že nějaký netvor užírá měsíc, 1 p řisp ěli m u n a pom oc hlukem tru b e k a voláním : Vince luna — „zvítěz m ěsíci!“ a p řito m v rh ali kopí a stříleli do vzduchu šípy. Nepochybně v tom simulovaném boji společně s m ěsícem zvítězili a měsíc byl zachráněn. P atrn ě se zdál lidem tělesem pozitivním , ale jako těleso noční vzbuzoval i obavy. Jen n a slunci neulpěl snad nikdy ani stín něčeho negativního. Zbývají ještě dva hlavní d ru h y akcí, k teré p o m áh ají člověku v jeho boji s dém ony a se strachem , který dém oni plodí. P rvním z n ich je m agické p osílení sebe sam a, n a p řík la d dotýkáním se míst, odkud m ůže na člověka přejít síla. V době Ostojově takovým m ístem byl třeb a již zm íněný oltář v křesťanském kostele, nebo nějaká m anipulace s tradičním zdrojem životní síly, vejcem, jichž nacházím e v h ro b e ch z 10. století celou sérii, ale třeb a i dotyky země, v níž je zejm éna n a jaře síla, podobně jako v rašící zeleni. Druhým nem éně důležitým úkolem je očista. Došlo-li již ke škodě, ke k ontaktu s působením dém ona, i když ze střetnutí vyšel člověk vítězně, bylo nezbytně n u tn é se očistit, aby nevznikl podklad pro nový atak zlého. Nejvyšší moc v tom to ohledu m ají dva živly, voda a oheň. Koupel a skákání nebo probíhání ohněm znám e v m noha v arian tách a p ři m n o h a p říležito stech a výčet všech akcí, p ři nichž je očista nezbytná, by byl tém ěř nekonečný. Všechny magické úkony, jim ž jsme věnovali pozornost v té nej­ stručnější zkratce, byly zaměřeny na prospěch člověka, měly chrá­ n it, p o m áh at v boji se zlými silam i, p říp ad n ě účinky negativní m ěn it v účinky pozitivní. V zem ědělském p ro stře d í tato celkově pozitivní větev magických akcí převládá a jen zřídka se setkáváme

M ik u lč ic e p a tr n ě

s

-

z v íř e c í f i g u r k y so u v ise jíc í

p ř e d k ř e s ť a n s k ý m i m a g ic k ý m i

p r a k tik a m i,

k te r é

m ě ly

napom oci

p r o s p e r itě s tá d a . P ř e d v e lk o m o r a v s k é období, 7 .-8 . století, p o d le J. P o u lík a

215 Z A B ÍJE N I S TR A C H U

s akcemi zam ěřeným i na poškození jiného člověka, n a přivolávání a usm ěrňování zla proti někom u jiném u. To bylo vyhrazeno až ve v rch o ln ém středověku i později převážně jin ém u prostředí, nezřídka intrikujícím nejvyšším vrstvám společností. Tyto vrstvy si také jako jed in é m ohly zajistit do značné m íry beztrestnost před církevní inkvizicí, zatímco obyvatelé vsí a měšťané m ohli být vydá­ n i do jejích ru k o u i p ři pouhém nejasném podezření nebo nařče­ ní. Y době Ostojově však toto předpokládat nem ůžem e a inkvizice ještě neexistovala. Její činnost by ostatně byla v té době m arná. Ale i ve vesnickém prostředí ran éh o středověku se setkáváme, byť ojediněle, s negativním i případy m agie. Na pom ezí racionál­ ních znalostí a negativní magie působily ženy zabývající se přípra­ vou bylinných n áp o jů lc zam ezení početí nebo k vyhnání plodu. Pro církev byly jejich praktiky nepřijatelné, ale z hlediska vesniča­ n ů , zvyklých n a vysokou ú m rtn o st dětí, asi v této činnosti nebylo spatřováno nic zlého a je možné, že se jim zákazy jevily zčásti jako n ep o ch o p iteln é. Církev ovšem již tehdy kladla takovou činnost, zejm éna vyhánění plodu, nekom prom isně na úroveň vraždy. Zcela ve sféře negativní magie se pohybovaly ženy přivolávající b o u ře. Je to jed in ý k o n k ré tn í doklad skutečně „velké“ škodlivé h o sp o d ářsk é m agie n a vesnici a je to jev velm i vytrvalý. Již od raného středověku, spíše však už od pozdní antiky vznikají a vytr­

216 LEG EN D A O O S TO JO V I

vale se opakují n ařčen í venkovských žen z „čern éh o “ m agického jed n án í. P řetrvávají po celý středověk až hluboko do novověku, kdy teprve osvícenství učinilo konec drastickým opatřením proti těm to ženám , považovaným za čarodějnice. H isto rik E m m anuel Le Roy L adurie detailním regionálním zkoum áním několika p ří­ p ad ů z jižn í F rancie ukázal nejen, ja k se postupně m ěnil způsob tre stá n í jejich „p ro v in ěn í“ (nejprve u p álen ím , potom sm rtí z ru k o u vlastního m uže, později zachránění sňatkem s poctivým člověkem a nakonec, a to ještě před Velkou revolucí v čase rostou­ cího racionalism u, výhrou v soudním procesu), ale naznačil i to, co m ají m n o hé p říp ad y společného. Je to stále v já d ře totéž, dom nělé přivolávání n eštěstí, bo u ře, hlavně k ru p o b ití, a jejich usm ěrň o v án í n a pole sousedů, a o ch ran a svých v lastních polí, napadání dobytka i zdraví. Všechny m agické akce, ať již jakkoliv oslabené nebo pozm ěně­ né vlivem křesťanství, jichž se Ostoj ú ča stn il a jejichž kladných výsledků si p řá l využít, spočívají n a dvou zá k lad n ích m yšlenko­ vých postupech. Především n a nedokonalé analogii, nápodobě, na přesvědčení, že jistá podobnost jevu nebo p ře d m ě tu reáln éh o a m agického pom ůže vyvolat žádoucí účinek. Takováto m agie se nazývá magie podobnosti. Těstová figurka v n í zastoupí skutečné­ ho člověka, z vosku vym odelovaná ru k a skutečný nem ocný úd a rozvázaný uzel otevře porodní cesty. D ruhým základním kam e­ nem m agie je p ra sta rá představa, sdílená jistě i Ostojem, že věci nebo jejich části oddělené z celku si uchovávají své původní vlast­ nosti a zůstávají s někdejším celkem nadále spojeny, že jsou tedy s ním v trvalém k o n tak tu . M anipulací i s jejich m alou částí lze podle těchto představ ovlivnit zbývající větší část celku. Tato větev magie se nazývá m agií kontaktní. Kadeř, zub, zlom ek nehtu, tedy snadno oddělitelné části těla, nebo kousek šatu v n í n ah rad í celé­ ho k o n k rétn íh o člověka, a u h lík z ta k důležitého m ísta v domě, jako je pec, zastoupí celý dům , třeba i s lidm i v něm . Obě magie, nebo přesněji obě větve magického myšlení, často vystupují spolu, n eo d d ěliteln ě propleteny. N epochybně bu d e m ít p ři m ilostné m agii větší ú činek figurka, která bude m ít kolem k rk u alespoň nit z rubáše nebo dva tři vlasy solcyně v lásce a pro p ích n u tím h ru d i z těsta bude zničena, když už ne sama sokyně, tak alespoň v jejím srdci láska k vyhlédnuté osobě. Je podivuhodnou vlastností lidské psychiky, kolik až neuvěřitel­ ně rozm anitých variací magického myšlení a jednání dokáže stvo­ ř it na základě dvou výše vyložených principů. Jejich výčet by byl

nekonečně obsáhlý. K tom u, abychom alespoň tro ch u pochopili Ostojův myšlenkový svět, n ení však zajisté nu tn é znát stovky prav­ děpodobných jednotlivostí, podobně jako k přijatelném u poznání rostlinné říše n e n í n u tn o znát všechny životní projevy každé jed­ notlivé květiny...

217 Z A B ÍJ E N Í STR A C H U

17 Hadači a léčitelé

218 LEG EN D A O O S TO JO V I

VŠECHNY HLAVNÍ TECHNIKY A VŠECHNY PŘEDMĚTY p o třeb n é p ro běžn o u m agii, k te rá by p řip ad a la v úv ah u v usedlosti na Levém H radci, byly Ostojovi a jeho rodině dostupné a nepochyb­ ně alespoň něco z výše uvedeného výětu (a krom ě toho ještě m noho dalšího) m ohlo být na H rad ci užíváno, nebo alespoň respektováno. Podobně tom u bylo i u ostatních sedláků. A nejen to, zdá se, že vedle běžných uživatelů a vykonavatelů všech těchto

0

1n>

..............................................

— ■-I

>'

H ro b č. 51 n a p o h ře b išti v L u m b e h o z a h r a d ě p o b líž P ra žsk é h o h ra d u ( s e v e r n í stm n a J e le n íh o p ř ík o p u ) . Ve s ta n d a r d n í p o lo z e b y la z d e u lo ž e n a ž e n a s ta r š í 6 0 let, p o v a ž o v a n á z a sv é h o ž iv o ta v e lm i p ra v d ě p o d o b n ě z a „ strig u “, tj. z a o sobu n a d a ­ n o u n ě ja k ý m i výjim e č n ý m i, m o ž n á m a g ic k ý m i, te d y i lé ě ite lsk ý m i vla stn o stm i. Po sm rti b yla zř e jm ě p ro to o b á v á n a a p o v a ž o v á n a z a vracejícího se v a m p ý ra . S v ě d č í o to m n ě k te r é z v lá š tn í n á le z o v é okolnosti: a - d o d a te č n ě (p o stfu n e rá ln ě ) o d d ě le n á h la v a o d lo ž e n á z a n a to m ic k é p o l o h y a o b rá c e n á o b ličejem k e d n u h r o b o v é já m y , c o ž b r á n í p o d l e te h d e jš íc h p ř e d s ta v n á v ra tu m e z i živ é , b - zc e la b e z zu bá d o ln í čelist v p ů v o d n í p o lo ze ; c - ž e le z n ý n ů ž, k te r ý b ývá b ě žn o u so u č á stí h ro b o v é vý b a vy , a le p o d le n ě k te r ý c h b a d a te lů i te n to p ř e d m ě t m ů ž e n a b ý v a t m a g ic k é h o v ý z n a m u d - p a t n á c t v y tr ž e n ý c h z u b ů z e č ty ř r ů z n ý c h je d in c ů (!), u lo že n ý c h a si p ů v o d n ě v n ě ja k é m v á č k u z a v ě š e n é m u b o k u . U p r a v é n o h y z a c h o v á n y s to p y dřeva sv ě d č íc í o p o h ř b e n í „ n a p r k n ě “. V h ro b ě b yla u lo že n a j e š tě stř íb rn á zá u šn ice s o čkem . R a n ý střed o věk, p o p o lo v in ě 10. sto le tí

p ra k tik existovali ještě i lidé, k teří toho „um ěli“ více než ostatní a nabyli i urěité proslulosti. Latinské církevní pram eny 12. století i starší je nazývají m alae fem in a e, m ali vili, nialefici - to jest „špatné ženy, šp atní m uži, činitelé zla“ , tedy čarodějnice, strigy, čarodějové. Z hlediska zaznam enaného církevního hodnocení je důraz n a adjektivum „špatný“ dobře pochopitelné. Další term íny užívané pro tyto lidi lze přeložit jako „věštci, hadači, zaříkávači“. V m nohém se jejich významy překrývají, ale je možné, že některé názvy označují snad i nějakou specializovanou magickou činnost. Nevíme to však jistě a m ínění o jejich významu se lišila již ve stře­ dověku. Z h ru b a však přece jen tuším e, co označují. Č innost těchto lidí nem usí být výhradně negativní, to se zdálo jen církevním autoritám , neboť tito lidé b rá n ili podle církevního učení důvěře v Boha, a tím i spáse. Uplatňují však houževnatě své znalosti nebo u m ění vedle církevních stru k tu r a žijí dlouho, velmi dlouho do novověku. Y polovině padesátých let, krátce po skončení studia, jsem stou­ pal se svou ženou z nádražíčka v Lidči n a hřeb en Javorníků. Chtě­ li jsm e se d o stat n a Slovensko. Vrchol h ře b en e je m ísto dosti odlehlé, ani Slovensko, ani Morava; n a obě strany daleko. Z u n i­ v erzitn ích p ře d n ášek Jan a E isnera jsem věděl, že jeho u ěitel L u b o r N iederle v Bílých Iía rp a te c h a n a Javorníkách, kam měl blízko ze svého letn íh o bytu, zastihl ještě ledacos starobylého, zejm éna ze způsobu bydlení. Záhy jsem se m ěl přesvědčit ještě o další, zcela neočekávané skutečnosti. Již když jsm e se n a lidečském nád raží vyptávali n a cestu, řekl nám nějaký člověk, že nahoře je „bohyňa“ a jestliže ji vyhledáme, bude n ám věštit náš osud. Byl jsem ten k rá t v období velmi tvrdě racionalistického p o hledu n a okolní svět, a to sdělení mě m álem rozesm álo. Ještě když jsm e stoupali vzhůru, jsem o tom žertoval. U tábořili jsm e se nahoře na vyprahlém pastvisku m ezi okousaný­ mi stromy a keři, n a ploše mezi několika rozježděnými, užívanými a zase opouštěným i cestam i. Kolíky stan u jsem je n těžko zatlou­ kal a jeh o okraje jsm e raději zatížili kam eny. Bylo jich okolo všude dost a zvyšovaly dojem opuštěnosti a v přicházejícím podve­ čeru i pochm urnosti toho místa. Schylovalo se k večeru a chyběla nám voda. Vydal jsem se k nejbližším u vzdáleném u osam oceném u stavení. Kolem dobytka se zde čile pohybovala žena. O blečena byla v sepranou proužkovanou sukni a bílý lněný živůtek. B ěhala bosá, hlavu zavinutou a m ohlo jí být tak m ezi čtyřicítkou a padesátkou.

219 HADAČI A L É Č IT E L É

220 LE G E N D A O O S TO JO V I

Do očí m ě u d e řila n ap ro stá čistota a úpravnost té ženy, jaksi n ep řim ě řen á lc p rá ci, k te ro u právě vykonávala. P ožádal jsem o vodu a skoro an i neček al n a svolení a kráčel ke k o rý tk u , do něhož dřevěným žláblcem p řité k a la voda. Ale byl jsem vyzván, abych se zastavil a nenabíral, protože není dobře, aby tam někdo cizí čerpal vodu. Za vodou jsem musel do síně domu. Byl to dů m s je d n o u h lavní m ístností, lc níž byla p řip o jen a m alá síňka, p ln á věcí. Znovu jsem si povšim l neobvyklé čistoty a p o řád k u . Vše vym eteno a u sp o řád án o ta k , jako by věci m ěly p řid ěle n o své m ísto od věků. V jizbě jsem zah léd l je n je d n u nevelkou postel. Z ena pravděpodobně žila v tom op u štěn ém m ístě sam a. V pečlivě o h rab an ém o h n išti d o u tn alo p á r u h lík ů ; jin ak byly v h lavní m ístnosti stůl, lavice a tru h la. N evním al jsem žádné další detaily, žena skoro nem luvila a když mi nalila do kot­ lík u a lahví z dřevěné štoudve vodu, k tero u p ře d tím požehnala, zřetelně lc m ém u údivu řekla, abych večer přišel „i se svou p a n í“ . Poví nám , co nás čeká, podle kouře z bylin a ohně. Zm ateně jsem poděkoval a v tom okam žiku m ůj ra cio n alism u s d o stal p rv n í n ečekanou trh lin u . Věděl jsem , že se sem už nevrátím . Ne, že by se mi zdála ta nabídka sm ěšná jako ještě před p ár hodinam i dole v Lidči, ale proto, že se p řih lásil strach, abych neslyšel něco, co jsem slyšet a vědět nechtěl. Stopa toho podivného m echanism u strachu, který byl domovem i pod Ostojovou střechou, se přihlási­ la zcela nečekaně i m ně... Převaloval jsem tu p říh o d u v hlavě celý večer, ale potom jsem n a n i zapom něl. Až p ři četbě studie Čaroděj a jeho kouzlo od Claude Lévi-Strausse se přede m nou znovu objevila ona podivná osoba s vyrovnaným h lasem a nedefinovatelně n ep řítom ným pohledem . Teprve dodatečně jsem pochopil, odkud se takovíto lidé n a m n o h a m ístech, kde dosud pom alu běží čas, b ero u a jalc existují. Musí se předně sam i se svou rolí ztotožnit, ať už je to z jakých­ koliv důvodů a jakým ikoliv cestam i, a jejich roli se m usí dostat kolektivního konsensu a širší známosti. To m usí být ovšem založe­ no na nějakém pozitivním výsledku nebo alespoň pozitivním poci­ tu z jejich čin n o sti u osob, k teré s kouzelníkem , had ačem nebo věštkyní přišly do kontaktu. Všechny základní prvky byly v p řípa­ dě lidečslcé „bohyně“ zřejmě přítomny. N ejzávažnější oblastí pů so b en í všech těch to svým způsobem výjim ečných osobností je léčitelství. V něm se p ro tín á většina tec h n ik ze zák lad n ích skupin m agie, ale význam nou ro li h raje

L é č ite lk y - k o ř e n á ř k y b y ly v ý jim e č n ý m i čle n y v e s n ic k ý c h k o m u n it. N a h r o m a d ě ­ n í p r a k tic k ý c h z k u š e n o s tí s p řib ý v a jíc ím v ě k e m d a lo p a t r n ě v z n ik n o u t literá rn í­ m u a v ý tv a r n é m u to p u ( u s tá le n é vše ­ o b e c n ě s d íle n é a ča sto a ž m e c h a n ic k y o p a k o v a n é p ř e d s ta v ě ) o tě c h to ž e n á c h c h a r a k te r iz o v a n ý c h

ja k o

sta ře n y .

V m n o h a sm ě re c h j e p ro tyto p ř e d s ta v y ty p ic k á k r e sb a M ik o lá š e A lš e z ro k u 1 8 9 8 , k d e s ta ř e n a k o ř e n á ř k a j e o b k lo ­ p e n a řa d o u re á ln ý c h a trib u tů , ja k o js o u v á č k y s d ro g a m i, ro sto u c í léčivou d iv iz ­ nou, a le i a tr ib u ty sp o jo v a n ým i s m agic­ k ý m i a k c e m i, j a k o js o u sýčci, lid s k é ko sti, h řb ito v. U m ístě n í sc é n y ve zřícen i­ n ě a e x p o z ic e m o tiv u k o č k y a lyšaje-s m r tih la v a j e p a k j i ž j e n n o v o d o b ý m ro zv íje n ím m o tiv u p o c h m u r n o s ti, obav, n ejisto ty, te d y vla stn o stí, j i m i ž b y ly tyto o so b y o p ře d e n y . J a k o lé č ite lé v š a k v e s k u te č n o s ti p ů s o b ili i m la d š í je d in c i, m u ž i i ž e n y ; ty p iz a c e se v š a k d o sta lo že n á m , k te r é m a j í p o d le a rc h a ic k ý c h p ře d sta v blíže k e „ světu m im o “

zejm éna prevence a způsoby vyhánění zlého, pronikají sem odpradávna i racionální znalosti vezdejšího světa. Y době Ostojova života bylo teo re tic k é stanovisko církve k léčen í n em o cí vícem éně jasné. Výtěžky řecké, řím ské a arab ­ ské m ed icín y n ed o sáh ly ještě do všech k o u tů ra n ě středověké Evropy, a tedy an i do Cech, a skutečných lé k a řů hodných toho slova sn ad a n i v Č echách ve 12. sto letí nebylo - a p o k u d ano, vyskytovali se nejspíš m ezi nejvzdělanějším i vrstvam i kléru , snad za zdm i k lá šte ra neb o v n ějak é m k a p itu ln ím dom ě, m ožná v židovské k o m u n itě. Alfou a om egou léčby byla však většinou

222 LE G E N D A O O S TO JO VI

především důvěra v pom oc boží, zprostředkovaná knězem . Jestli­ že je kdo n em ocen, m á se o b rá tit s prosbam i o pom oc lc B ohu, svaté M atce Boží, svátým a církvi. V listě Jakubově, k terý je sou­ částí B ible, čtem e: „Je někdo z vás nem ocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se n ad n ím m odlí a p o tíra jí ho olejem ve jm é n u P á n ě .“ Má také p řijím a t tělo Páně. I zde svati a svátost začínají p o stu p n ě vytlačovat dém ony nem oci a později ve v rch o ln ém a pozdním středověku se objeví i jm éna nem ocí podle jm en svá­ tých a svati jak o o c h rá n c i p ře d ch orobam i. E p ilep sie se p ak stan e n em o cí sv. J a n a nebo sv. V alentina, m o r b u d e p a třit sv. Rochovi, sv. M aur bude m ít co dělat se dnou a jiným svátým p řip ad n o u ještě další neduhy. Kožní choroby, zejm éna podkožní výrony a záněty, b u d o u p říslu še t do sféry m oci sv. A n to n ín a, nervové chorobě zvané posunčina se dodnes řík á tanec sv. Víta, sv. Blažej b u d e pečovat o h rd la v ěřících , sv. A polena o jejich zuby a sv. B arbora o nem ocné oči. P ovrchním u pozorovateli se m ohou všechny stále opakované a církví schválené nebo alespoň trp ěn é akce zdát m arné, neúčin­ né. N ení tom u ta k docela. Kněz zde totiž vystupuje i v ro li te ra ­ p euta a jeho možnosti, podobně jako m ožnosti zavrhovaného zaří­ kávače nebo šam ana p ře d stá tn í společnosti, nebo dobrého „čaroděje“ doby pozdější, jsou nem alé. Neví sice m noho o příči­ n ách a p rů b ě h u nem oci, ale přesto je někdy úspěšný p ři jejich ovlivňování, a to podle znám ého „věř a víra tvá tě uzdraví“ . Část chorob, k teré n ap a d ají člověka, zvláště ve společnostech, k teré označil Claude Lévi-Strauss jako společnosti se slabým „koeficien­ tem b ezp ečnosti“ , s m alou jisto to u existence, tvoří choroby tzv. psychosomatické. Jsou to choroby, kde napětí, n aru šen í sympatic­ ké části nervové soustavy, říd ící au to m atick o u fu n k ci různých o rgánů, způsobuje poruchy, jako jsou vysoký tlak, bolesti hlavy, trávicí obtíže, rů z n é křeče a m noho dalšího. Již samo upokojení „p acien ta“, k terý je ochoten uvěřit v úlevu, m ůže p ři n ich úlevu p řin ést. A čím více se terap eu t, lhostejno zda kněz, šam an nebo odsuzovaný zaříkávač, ztotožní se svou rolí, tím silnější je léčitelskou osobností a úleva je pravděpodobnější. Jeho věhlas pak stále roste a spolu s tím stoupá i jeho m ožnost uzdravovat. Vyjádřeno p arafrází slov již na tom to m ístě vícekrát citovaného k u ltu rn íh o antropologa, nestává se takový jedinec, třeb a biskup, poustevník nebo zaříkávač, velkým léčitelem jenom proto, že stále více uzdra­ vuje nem ocné, ale uzdravuje je stále více proto, že se stává velkým a stále větším léčitelem . A tak dokola.

Ale úleva n em u sí být vždy vyléčením , i když je požehnaná, a také každá nem oc samozřejmě n ení v dosahu naznačeného p ří­ stupu. Všechny neduhy nelze ovlivnit stejnou m ěrou psychofyziologiclcy. P otom dém on choroby zvítězí, n ejed n o u zanedbáním jiných reálnějších m ožností, v raném středověku třeba podáváním účinných kořenářslcých drog, dnes průmyslově vyráběných léků. Zvláštní oblastí působení kněze, biskupa, světce, ale i kdesi na venkově přežívajícího zaříkávače nebo „čaroděje“ jsou choroby duševní. N apadne-li nem oc, a duševní choroba zvláště, lidskou bytost, ptají se dnes lidé obvykle, co ji způsobilo. Otázka v archaic­ kých společenstvích zní jinak. Lidé se především ptají, kdo ji způ­ sobil, a zprvu odpovídají, že dém on, později již pod vlivem křes­ ťanského n ázo ru ďábel, kterého jin í v téže době stále ještě m ají za starého zlořečeného dém ona. Možná vše působí i člověk, který je s těm ito tem ným i silami ve spojení. Postup p ro ti nem oci je u všech vnějškově shodný. Všichni věří, že jestliže dém on - nečistý duch - ďábel přišel, m ůže stejně tak odejít. U sedláků 12. století lc tom u vedly dvě cesty. Jed n i prosí toho, kdo zlo dopustil, tedy B oha, aby ho zase odvolal, a žádají, aby p ro ti zlu choroby zasáhl někdo, kdo m á s B ohem bližší kon­ tak t než oni sami. To je světec, biskup, kněz. Vedle n ich se kdesi v ú stran í krčí ještě někdo druhý; zaříkávač, maleficus, incantator, k terý po starém zvyku nepřem ýšlí o pom oci někoho vyššího, kdo nem oc m ohl poslat, a soudí, že byla způsobena zlou vůlí takového původce, nejspíš dém ona, k terého nem á m oc velký smysl prosit, a snaží se ho z nem ocného spolu i s nem ocí rovnou vyhnat, vypu­ dit. Zda se p řitom v době Ostojova života také trochu považoval za p ro střed n ík a vůle boží, není n utné, ale není to ani nem ožné. Za­ ú to čit pom ocí magické akce je však připraven n a většinu nemocí, a tedy i n a choroby ducha, které znepokojovaly i církev. Ta proti nim po biblickém vzoru um ožnila rovněž zasahovat lcněžím, a to i vyššího svěcení. Duševní choroby se projevují navenek nápadně odlišným chová­ ním a v těžkých p říp ad e ch onou zvláštní sm ěsí ap atie a agrese, špatně zvládaným chováním. V uzavřené venkovské společnosti je hranice m ezi nenorm álním a norm álním chováním poněkud neji­ stá. Znovu si připom eňm e, že každé p o někud odlišné chování od všeobecného stan d ard u a každý příliš individuální projev m ohly být samy o sobě podezřelé a pro celé společenství považované za nebezpečné. Exorcism us čili obřad vyhánění zlého ducha, dém o­ na, k terý podle ikonografických pram enů vždy opouští nemocné-

223 HADAČI A L É Č IT E L É

224 LE G E N D A O O S TO JO V I

S v. Vojtěch u zd r a v u je p o se d lé h o zlý m d u ch em . P ro lé č e n í d u še v n ě n em o cn é h o js o u n a v y o b r a z e n í z a c h y c e n y n ě k te r é ty p ic k é r y s y ta k o v ý c h to u d á lo s tí. J e p ř íto m n a v ý z n a m n á c í r k e v n í osoba, b u d o u c í světec; p o u ž ív á ■v ý r a z n é h o z a ž e h n á v a c íh o a u k lid ň u jíc í gesta; tělo n em o cn é h o j e strn u lé, n a p ja té a z l ý d u c h

-

n em o c - opou­

š t í c h o ré tělo ústy . N e z b y tn ý m n á stro je m js o u i p o u ta . B r o n z o v é d v e ř e k a te d r á ly v H n ě z d n ě (d eta il); 12. sto le tí

ho ú sty a p odobá se ďáblu, pozitivně působil asi právě v těchto „lehčích“, vlastně „norm álních“ případech spíše jen jako důrazné n ap o m en u tí nebo zastrašení, k teré často postačilo. M noho „uzdravení“ z ru k o u zaříkávače nebo církevní osoby (vnější pod­ stato u zásahu se od sebe p říliš neliší) lze p řičíst n a vrub výše naznačeným okolnostem. Ale zákonitě se v ra n ě středověkých společenstvích vyskytly i příp ad y význam ně geneticky podm íněné, vážnější. Tehdy vedle sugestivního gesta a síly slov, jak vidím e z různých vyobrazení, nastoupila p o u ta a někdy byl po ruce i bič. Zatím co funkce po u t

je dobře pochopitelná, užití biče je dvojaké. Má dále fyzicky ome­ zovat dém ony a dém ona všech dém onů ďábla, a tedy i nem ocné­ ho? Slouží k n ásilném u uklidnění, udělování p říkazů, nebo p ro ­ bouzí znovu činnost v případě apatie? Obojí je možné. Zároveň vedle stále více p ronikajícího křesťanského p řístu p u k léčení žily na vesnici v raném středověku - a také dlouho potom - další staré léčitelslcé způsoby, založené n a reálném pozorování přírody, chování zvířat, n a trad icí uchovávaném a stále předáva­ ném kom plexu znalostí vytrvale získávaných n a záldadě jednání, popisovaném dnes jako „pokus - omyl - další h le d á n í“ . Tak se v d lo u h ém vývoji n ah ro m ad ily e lem e n tá rn í ra c io n á ln í znalosti 0 p říro d n íc h drogách, léčivých bylinách. Jejich u ž ití bylo často, jaksi pro jistotu, doplňováno i magickými, někdy též christianizovaným i akcem i, především zaříkáváním , k te ré se prom ěnilo v „zažehnávání“ . Z jedné cizí hom ilie z 8. století znám e výčet tém ěř 20 případů zařík áv án í - zažehnávání: p ro ti vředu, bolestem žaludku, p ro ti b o d n u tí včely, šlcorpióna, proti červům , zim nici, krvácení z nosu 1 bolení hlavy a proti m noha dalším neduhům . V lastní k o řen ářstv í shledávala i církev potřebným . K lášteru í bylinářslcé zahrádky byly běžné a existují dom něnky, že odtud se ledacos šířilo i do vesnického prostředí. Ale léčivé drogy jako lipo­ vý lcvět, kopřivy, černý bez, m ateříd o u šk u , m ed u ň k u , jitrocel, ja te rn ík , třezalk u , diviznu, toten, pelyněk, m a řin k u , šípky, květ h lo h u a m noho dalšího sbírali vesničané příležitostně sami; drogy vzácnější a jejich u ž ití byly však před m ětem specializovaného a tajen éh o zájm u k o ře n á řů nebo kořenářelc. „Vědu“ o jedech z n á p rstn ík u , b lín u , d u rm a n u , m uchom ůrelc a z dalších ro stlin d ů k lad n ěji znalo nejspíš je n několik m álo vybraných jed in ců a m nohé pro nás zůstává zatím skryto. Skoda, že z raného středo­ věku a z vesnic zvláště m ám e stále tak málo rozborů rostlinných m akrozbytků a pylových depozit. Nevím e také, do jak é m íry lze spoléhat n a pozdější h erbáře. Za zm ínku však stojí, že současná slovenská etn o g rafie zaznam enala znalost více než stovky hlav­ ních a účinných bylin užívaných p ři léčení lidí i zvířat. Zda se levohradeckým ženám nebo nějaké kořenářce žijící snad v okolí mísily již ve 12. století do sběru rostlin křesťanské předsta­ vy a zvyklosti, nevíme, ale je to možné. Církev, aby p ři sběru vytla­ čila starý murm ur magicus, povolovala, ale jen výhradně při sběru incantationes sanctae - „svátá zaříkávání“ , a stejně tak dovolovala i křesťanská gesta, například žehnání křížem . Rovněž bylo možno

225 HADAČI A L É Č IT E L É

K r o m ě všeo b ecn ě z n á ­ m é h o a d o d n es oceňova­ n é h o ú č in k u lip o véh o k v ě t u p ř i n a c h la ze n í, ta k é „ listí ztlu če n é, v o d o u zk r o p e n é a n a vo to k p ř ilo ž e n é j-ozhání j e j “. H e r b á ř P.O. M attir oliho, p ř e k la d T adeáše

226

H á jk a z H á jk u , 1 5 6 2

LEG EN D A O O S TO JO V I

p ři sb ěru o dříkávat Pater noster - tedy „O těenáš“ a Credo „Věřím“ . Trvalou závažnost sběru a užívání léčivých bylin doklá­ dají i pozdější anglické texty ze 16. století, k teré zdůrazňují, že léčivá síla bylin povstala z toho, že vykvetly poprvé na Kalvárii. Vedle ryze m ed icin áln íh o u ž ití jako m aceracn í roztoky nebo odvary k p o p íjen í či lc p o tírá n í a obkladům byly léčivé rostliny užívány i do m astí, jejichž součástí bylo nejčastěji snadno dostup­ né m áslo nebo sádlo. Sloužily i jako výplně návazů a najdem e je vzácně i v kaptorgách, tedy v am uletových schránkách nošených n a krk u , zatím co návaz se připevňoval přím o n a postižené místo. Obojí užití, „m edicinální“ i magické, často navzájem prom íšené, bylo stejně považováno za rem edium - „lék“ , i když to poslední trp ě la církev s jisto u rezervou. N aopak ovšem pronásledovala zneužívání léčivých bylin v nápojích proti početí nebo lc vypuzení p lo d u a stejně zav rženíhodné bylo i jejich využití v n áp o jích

lásky, k te ré se ve své p o d statě m ohlo p ro tiv it vů li rodičovské, a ta k i vůli boží. Zda a jak se léčitelské praktiky osvědčovaly, si nem ůžem e ově­ řit. M noho nevím e ani o nem ocech, jim iž lidé v Cechách raného středověku trpěli. Jen archeopatologické rozbory kostí z různých m íst Evropy dávají tu šit, že tvrdě p racující, přetěžovaní a často špatně živení sedláci, vydaní napospas sychravém u počasí, zimě a v ětru, m ěli obtíže s páteří, n a níž bývá často zjištěna spondylóza; vyskytují se běžná poranění kostí a jejich vadné srůsty, na kos­ tech se objeví i stopy rakoviny, TBC i rů z n é m etabolicky nebo geneticky p o d m íněné m alform ace, stopy zá n ětů k lo u b ů i jiných zánětlivých procesů. N evyhnutelné byly také bolesti zubů a kazivost zu b ů , vedoucí až ke ztrá tě jednotlivých zubů, dosahovala v n ěk terý ch sk u p in ách populace až 33 %, ale nadbytek úd ajů k dispozici zatím n en í a nové nálezy budou toto číslo dále upřes­ ňovat a zřejmě i k u ltu rn ě diferencovat. Jak se bolestem zubů bránil Ostoj, nevíme. Y Evropě je pověr spo­ jených s bolestm i zubů bezpočet. Jedna z nich je charakteristická.

Z á v a ž n o u u k lid ň u jíc í drogou m o h l b ý t v lč í m á k , je n ž p o d o b n ě „ ja ko j i n ý m á k sen u v o z u je “. U sp á vá n í m a lý c h d ě tí m a k o v ý m o d va rem n a p o li v d o b ě v y p ja tý c h p r a co v n íc h d n ů p ř i se n á ch a ža tv ě, k d y se m á lo k d o m ů ž e v ě n o v a t d o zo ru n a d ko jen ci a b a to la ty, j e zn á m o j e š tě z m in u lé h o století. H er­ b á ř P.O. M a ttio lih o , p ř e k la d T a d eá še H á jk a z H á jk u , 1562

227 HADAČI A L É Č IT E L É

228 LEG EN DA O O S TO JO V I

Do úst se má nechat vnikat kouř ze slámy. Vykuřování vůbec patřilo po celý středověk k oblíbeným léčebným praktikám . Krom ě toho sláma, stébla obilí, má v sobě cosi ze síly země a tuto sílu může pře­ dat nem ocném u m ístu. Ze stejných důvodů m ěla sláma pom áhat i při bolestech hlavy a za účinný prostředek považovala ještě nedáv­ no lidová m edicína ovázání hlavy povříslem; u zoubkujících dětí i při jiných bolestech mělo rovněž přinést úlevu dotýkání tváře vajíč­ kem, v něm ž je také, podobně jako v povřísle, ukryta velká síla. Z drog sejaři bolestech zubů vyskytovalo používání blínu. K ulturní h isto rik Čeněk Zíbrt, který se starou léčitelskou praxí zaobíral, tvrdí, že u žití blínu spolu s jiným i přísadam i, i když je v Čechách doloženo až ve druhé polovině 16. století, sahá snad až do 12. století a m á původ v proslulé lékařské škole v Salernu. IÍ účinným léčeb­ ným prostředkům patřil právem také med, často ještě navíc oboha­ covaný různým i dalšími, zejména hořkými drogami. Další skupinou neduhů, které poškozovaly raně středověké lidi, byly m ech anické p oruchy pohybového a p a rá tu , ú razy svalů

J e d o v a tý blín, j e n ž „spánlivost a b lá zn iv o st u v o d í“, m ů ž e m ít i p o z itiv n í účin ky, n e b o ť „ k o ře n í b lém o vé v o ctě v a ř e n é v uštech d rže ti k r o tí bolest z u b ů v “. (N ě ja k á k y s e lá te k u tin a m ě la p a tr n ě e x tr a k č n í

ú c í-

n e k .) H e r b á ř P. 0 . M attioK ho, p ř e k la d T adeáše H á jk a z H á jk u , 1 5 6 2

i kostí. Jejich h lavní p říč in o u byla těžká p ráce v nepříznivých po d m ín k ách a s nedokonalým i nástroji. Je všeobecně znám ou skutečností, že v naprosté většině prim itivních společností existují léčitelé těch to m echanických p o ru c h , napravovatelé, a že m ají nem alé zkušenosti. Vedle obrovské em pirické znalosti anatom ie skeletu lidí i zvířat, vedle nesm írné šikovnosti se zřejmě i jim mísi­ ly do jejich činnosti prvky iracionální, m agické, ať již ve vlastní arch aick é form ě, nebo ve form ě p řijaté církví. Z načnou roli p ři tišení bolesti h rálo „m agické“ vlídné slovo a v m noha případech tato praxe pom áhá nem ocným snášet obtíže dodnes. V západoevropských i našich dom ácích pram enech se setkává­ me n a pom ezí m agického a racionálního m yšlení a jed n án í také se zákazy z oblasti hygieny. Týkají se užívání potravin, jsou-li zne­ čištěny živočichy. I když se tyto zákazy vskutku vyskytují společně s různým i p raktikam i, které m ají nejspíše m agický smysl, jako je třeb a ch u tn á n í lidské krve nebo m íšení sem ene do nápojů, n ení n a n ich vůbec nic tajuplného a jsou to většinou vícem éně racio­ nální, i když občas nedůsledná hygienická opatření. Mnohé z nich m ají vzdálenou předlohu až v biblických starozákonních textech. P ro hospodáře a hospodyni n a Levém H radci to byla opravdu asi je n jed n o d u ch á „hygienická“ pravidla, podle nichž m ohli řešit nejednu všední příhodu. Nečistotu, která je s m noha nepříjem ný­ m i p říh o d am i spojena, nem useli chápat jen racionálně, jak jsme tom u dnes n ak lo n ěn i my, ale jako u m noha jiných m éně obvyk­ lých až neobvyklých p říhod mohlo v jejich představách a hodnoce­ ních setrvačně zbývat něco z „archetypu“ kultovní nečistoty. V zásadě je každá potravina, v níž je nalezeno m rtvé zvíře, nečistá. Jestliže se ve vodě nebo v jin é tek u tin ě u to p í myš, nesmí se již p ít a nádoba se m usí vymýt. Také zdroj vody, v něm ž utone slepice, se m usí vyčerpat a vyčistit. P odaří-li se zvíře o dstranit živé, je nu tn o tek u tin u „očistit“ svěcenou vodou. Jestliže tekutinu znečistí p ták trusem , je třeba nečistotu ih n ed o dstranit a zbytek požehnat svěcenou vodou. Spadne-li myš do oleje (v tom to detailu cítím e spíše něco z tradice m editeránního prostředí než ze samoty levohradecké), je m ožno použít olej je n na svícení. Nesm í se jíst žádná zd echlina, leda v nouzi nejvyšší, nikdy nic, co strhne vlk, a jestliže n ějaké zvíře pozře něco z těla člověka, třeb a slepice nebo prase, m usí být zabito a maso hozeno psům . Snad jen když n áh o d o u pes olíže nebo slepice och u tn á lidskou krev, nem usí se n u tn ě zabíjet. Jestliže je p ři lovu zasažena zvěř a n ep o d a ří se ji včas dohledat a posléze se zjistí, že byla načata psem, liškou nebo

229 HADAČI A L É Č IT E L É

230 LEGEND A O O S TO JO VI

jin o u dravou zvěří, třeba vlkem, je maso nejedlé. Stejně nepoživa­ telné je to, co se u šk rtí v tenatech. Rovněž nelze užít maso zvířete uchváceného dravým ptákem , jestliže již bylo nalezeno m rtvé. Nepoživatelné jsou potraviny znečištěné kočkou. M éně p řísn ě se zachází s potravinam i napadeným i parazity, s m oukou, sýrem i s m asem . Vyhodit se m usí vše, co je v bezpro­ středním okolí červa, larvy nebo brouka, ale zbytek je v pořádku. Roj včel, který usm rtil člověka, se sice m usí rychle zničit, ale slad­ ký m ed zůstává „čistý“ . Podobných p ředpisů je znám o m nohem více, i když jistě ne všechny se uplatnily v Cechách nebo dokonce přím o na Levém Hradci. Na všech těchto „hygienických předpisech“ a n a m noha léčitelských p o stu p ech je dobře vidět, že ve světě „m agie“ se m nohdy zastřeně, jindy zřetelněji projevují i stopy dlouho shromažďované in d iv id u áln í a kolektivní zkušenosti i reáln éh o p o h led u n a svět obklopující ra n ě středověké sedláky. O dtud p ak vede jed n a z úzkých, dlouhých a často klikatých stezek sm ěřujících až lc základům poznávání p říro d n ích zákonitostí. Cesta, k terá zapo­ čala slepým vzepřením se stejně slepým a pro střed k y 12. století neovladatelným silám. Ale i v té nejm éně racionální m agické akci je obsaženo něco z prastaré pozitivní lidské víry, že člověk stojící tváří v tvář strastem tohoto světa není zcela bezbranný a nem usí tedy jen pasivně přihlížet a čekat.

18 Den sváteční

ČAS CYKLICKÝ, AGRÁRNÍ, ČAS VĚČNÉHO NÁVRATU, v jehož běhu byl zajat život raně středověkých zem ědělců, nebyl v žádném p ří­ padě časem m onotónně plynoucím . Byl rytm izován řadou zvlášt­ ních událostí, původně pohanským i, později křesťanskými svátky, z n ichž obzvláště velké svátky výroční a jim odpovídající obřady představovaly vrcholy každého ročního cyklu. Ale ani dny všední, vyplněné těžkou prací, se neobešly bez m alých „svátečních“ oka­ m žiků ozvláštňovaných jednotlivým i m enším i obřady. Vyorání p rv n í brázdy, zahájení setby, prohlídka a ochrana rašícího osení, p rv n í vyhánění n a pastvu, začátek a konec žatvy a m noho dalších, zdánlivě obyčejných úkonů, jako je třeba jídlo, nasazování drůbe­ že, ošetření pram ene, to vše tvořilo živé, stále se opakující pásmo událostí, jim ž se dostávalo zvláštní vážné, až obřadné pozornosti sedláků. Právem m luví etnologové o m nohem větší m íře zobřadnění celého života archaických společenství, m inulých i přežívají­ cích, než jakou znám e a pociťujeme dnes my. O břad byl orientací a průvodcem na pouti těžko ovladatelným světem. P řím ých historických pram enů um ožňujících na našem územ í rekonstruovat sváteční dny a okamžiky raně středověkých sedláků n e n í m noho, ale z p ra m e n ů církevní povahy i z obrovské tříště dochovaných „p řežitk ů “ je m ožno p řib ližn ě rekonstruovat ales­ poň základní, velmi obecné schéma velkých svátečních událostí. Svátek začíná přípravným obdobím. V něm dom inují akce potla­ čující rysy období uplynulého, chrání se sice i nyní již m inulé pozi­ tivní hodnoty, ale pozornost se soustřeďuje na sám nadcházející svá­ tečn í vrchol a podněcují se proto pozitiva nová, p říp ad n ě se i předvídají skutečnosti neznám é, které by m ohly ohrozit nebo na­ opak po d p o řit vše pozitivní v budoucnosti. Tak kupříkladu upro­ střed velkého postu p řed vrcholem Velikonoc se vynáší, topí, pálí, bije a pohazuje kameny i blátem „zim a“ v podobě smrtky a přináší se „léto“ v podobě ozdobeného strom ku, což m á nejen napom oci ukončení vlády m inulého, ale i příznivě ovlivnit vznik nového nad­ cházejícího. P řicházející svátek je tak é ch rán ěn očistou, třeba

231 D EN S VÁ TEČ N I

232 LEGEND A O O S TO JO VI

dom u, která m ůže být pro nás již jen obyčejným jarn ím úklidem . Jakákoliv m anipulace se zelení, třeba se zdobenými pruty zvanými ráh n a, k terá se připravovala n a Květnou neděli, také podporuje budoucí růst směrem lc svátečnímu vrcholu i dále. A obdobné akce bychom mohli shledat i v adventu, který je přípravou na Vánoce. V něm se n a den slunovratu, k terý podle staršího juliánslcého k alen d áře p řip ad al kolem 13. prosince, zahání tm a, dlouhá noc, s jejím i tem ným i silam i, napom áhá se dni, světlu, a připravuje se ta k pozdější sváteční vrchol, jím ž je den N arození K rista. Ještě celkem nedávno obcházely domy bílé, vzácně p ak i černé Lucky a h u sím k říd lem vym etaly tm u z rů zn ý ch zák o u tí dom u, nebo bílily kus stěny. Ráz svátečního v rch o lu n a rozdíl od p říp rav n éh o období je p oněkud jiný, ať již trvá kratší nebo delší dobu, několik dn í nebo celý týden. Jeho hlavním smyslem je prosadit a upevnit pozitivní zm ěnu, zajistit ji n a celé následující období. V agrárním prostředí je to sam ozřejm ě především zajištění ú ro d n o sti polí a plodnosti dobytka, celkové prosperity, přežití. Z bezpočtu rozm anitých akcí m ůžem e vytknout především dvě, jež charakterizují všechny velké svátky k a len d á řn íh o cyklu. P rv n í z n ich je pestré, b o h até a syté jíd lo po celou dobu, zk rátk a všeobecné velké hody. M ají být ve shodě s m agií počátku předobrazem budoucího vývoje, dostatku všeho, a jsou v podstatě jakousi prosbou a závdavkem n a budouc­ nost. Hody se netýkají jen lidí, ale i dobytka, ostatních dom ácích zvířat, ale i celého m ajetku, strom ů v zahradě a dokonce i polí, jim ž se někdy dostane zbytku z jídla. D ruhým prvkem , jakým si p rotipólem prosby, je p řije tí p řá n í zdaru, tedy koleda. Ta je ve své původní podobě závažným aktem , zajišťujícím prosperitu zvnějšku, a je dohře pochopitelné, že je ze strany příjem ce odm ěňována darem . Tento dar však původně není po v rch n í podbízivou sn ahou o zajištění p ro sp ěch u a k u p čen ím s b u d o u cn o stí, ale m á v sobě něco ze starších představ, podle nichž vše, co člověk dělá v důležité sváteční dny, m á nu tn ě důleži­ tý, někdy až osudový význam. Sedlák, který m ůže darovat něco ze svého přebytku, zajišťuje ta k prostřednictvím d a ru vlastní přeby­ tek i v b u d o u cn o sti. D ar, koleda, ale i in d iv id u á ln í obdarování žebráka o posvícení, ono odevzdání k usu svého, m íří lc budoucí prosperitě a p ři obchůzce lcolednílců zajišťuje i solidaritu a souná­ ležitost skupiny. A ta je pro budoucí zdar nem éně důležitá. Na původní význam a starý smysl koledy ukazuje nejlépe exi­ stence vánočního „polaznílca“, jak ji zaznam enali pro čas vánoční

K o le d a - m ísto sta r é h o pros p e r itn íh o o b řa d u , k te r ý byl d ů le ž ito u s o u č á s tí d v o u nejv ý z n a m n ě jš íc h s v á tk ů ro č n í­ h o c y k lu , „ d v o jč a t“ VánocV elik o n o c, j e h o ž n o site le m m ě l b ý t p o z i t i v n í „ z n a k “, m la d ý z d a tn ý c h la p e c v ro z­ voji

sil,

p řed vá d í

kresb a

M ik o lá š e A lš e u ž j e n tra n s­ fo r m a c i o b řa d u do n o vo d o b é

233 D EN S VÁ TEČ N I

p o d o b y d ů s to jn ě jš í že b ro ty, p r o v á d ě n é zim o m řiv ý m , neji­ stý m ,

tro c h u

u stra še n ý m

c h la p c e m . M n o z í z n á s z n a jí k o le d u u ž j e n v této so c iá ln ě p o k le s lé p o d o b ě , v a rc h a ic ­ kém

sp o le č e n s tv í b y něco

ta k o v é h o m ě lo p ř e s n ě opaěn ý význam ,

(V ý ř e z k r e s b y

z ro k u 1 8 9 6 )

etnografové. Polaznílcem je osoba, k terá v nej důležitější sváteční dny jako první vstoupí do dom u nebo usedlosti, tedy vlastně první lcoledník. P říznačné je, že o Vánocích p řin áší někdy zelenou jed­ lovou větvičku. Vstup první osoby do dom u je samozřejmě obecně důležitý i v jin é význam né dny. N em á to být žena, a když se to stane, m ůže to být zlé znam ení. Má to být nejlépe mladý chlapec nebo m ládenec, který ještě roste nebo je v rozvoji sil; m á být zdra­ vý a m á p řic h á z e t odzdola vsi n a h o ru , tedy vzestupným způso­ bem . Sam ozřejm ě vedle něj p řijd o u ještě lcoledníci další, koled a ob ch ů zek je b ěh em ro k u m noho, ale ten p rv n í a přicházející v něj důležitějším okam žiku roku, se všemi svými atributy, je pro budoucí p rosperitu nejdůležitější a nejvítanější. D nešní p rů b ě h koledy, jak ji znám e, původní smysl ztrácí, je to více zábava a v čase ostré sociální diferenciace n a vsi se koleda stala spíše p říležito stí pro lidsky důstojnější form u žebroty. Ale i v té žebrotě zůstala ještě stopa m inulosti. M éně již v podobě d nešní, kdy n ejed en m ěstský lcoledník, k terý odříkává „Hody, hody, do provody.,.“ , jestliže něco tu ší o význam u pom lázky,

234 LEG EN D A O O S TO JO V I

o h o d u a jeho smyslu, sotva ví něco o „provodě“ , vzpom ínce n a m rtvé, a považuje tuto připom ínku na velmi dávnou m inulost za pouhou slovní hříčku. Sváteční vrcholy bývají rovněž spojeny s očistou a nejzřetelněji je to vidět ve dn ech velikonočních. Om ývání tváře i koupel v tekoucí vodě v některých z hlavních dnů velikonočních, obvykle n a Velký pátelc, vždy časně zrána, těsně p ře d nebo p ři východu slunce, to byl jeden z m noha závažných zvyků vlastního velikonoč­ níh o cyklu ještě p o m ěrn ě nedávno. S očistou souviselo i církví schválené staré velikonoční pálení ohňů, Jidášů. O bdobnou funk­ ci měly ohně p ři různých dalších svátcích, zejm éna okolo letního slunovratu v noci svatojánské, kde oheň m á ovšem význam ještě širší než očistný. Rovněž i zde, n a vrcholu svátku, se objevují odpuzování zlých sil a o ch ran n é akce p ro ti nim jako zapichování p ru tů do polí nebo velikonoční obchůzky hrkačů. Tyto hlučné obchůzky, jakko­ li bývají vysvětlovány „u m lk n u tím zvonů a jejich odletem do Ř ím a“ a jejich nahrazení hřm otícím i hrkačkam i, m ají starší koře­ ny. Etnologové poukazují na to, že hřm otící nástroje mívají někdy zoom orfní tvary a že hrlcači se pohybují nejen po běžně užívaném sociálním p rostoru, ale předm ětem jejich zájm u bývají i všelijaká zák o u tí a h ů ře p řístu p n á m ísta. 0 velkých svátcích je tře b a být stále a všude obzvláště důsledný a pozorný, neboť právě tehdy se ú silí všelikých ukrytých zlých sil velice um o cň u je a je třeb a je rám usením pro jistotu zahánět a nedovolit jim vstup do b ěh u svá­ tečního času. T řetí část svátků je období jejich doznění. Jen m álokterá u d á­ lost na vsi končí tak náhle jako m asopust a ani u něj n en í rychlý konec vždy důsledný a k nevoli církve prostupoval ve středověku občas jeho bujný ráz i do prvních dnů postu, včetně tak podivné­ ho jed n án í, jako bylo vydatné po jíd án í m asa. V ětšinou koncem svátků ještě pokračují rů zn é obřady vícem éně soukrom ého rázu. N ejzřetelnější je to u dvou vrcholů kalen d ářn íh o cyklu, u Vánoc a Velikonoc. Cas vánoční ani zdaleka nekončí svátkem sv. Štěpána nebo Novým rokem . Opravdovým koncem je až 6. led en a m ezi ním a zrozením K rista uplyne 12 dní, které před reform ou juliánslcého kalendáře vyplňovaly dobu od slunovratu p ři dni sv. Lucie do N arození Krista. V obou případech to jsou dny věštební, jakýsi předobraz jednotlivých 12 m ěsíců nadcházejícího roku. D ozněním Velikonoc se dotýkáme zcela jin é oblasti, světa m rt­ vých. Týden po Velikonocích přichází neděle „provodní“ a provo-

dy souvisejí s ku ltem m rtvých. I jim se dostane na hrob něco po h o d u živých. V ětšina velkých svátků, přes so u střed ěn í církevní pam átk y n a zem řelé do počátk u listo p ad u , zachovávala si jako svou organ ick o u součást, církví nevítaný, ale trp ěn ý k o n tak t s m rtvým i, návštěvy jejich h ro b ů a někdy i předložení jídla. Kon­ ta k t se světem m rtvých o velkých svátcích je pochopitelný. Je-li jádrem svátků v zemědělských společnostech zachování jejich exi­ stence a prosperity, je třeba v nejistých podm ínkách získat veške­ ro u m ožnou podporu, tedy i pomoc mrtvých předků. Svět živých a m rtvých se o velkých svátcích silně navzájem při­ bližuje a zase vzdaluje. 0 velikonoční provodě byla již zm ínka, ale i v hlavní velikonoční dny se uskutečňoval kontakt se světem m rt­ vých. Z poslední třetiny 16. století se uvádí ze Slovenska z Gemeru a H ontu o Velkém pátku kladení na hroby jakýchsi dřevěných k o lík ů s m otivy lidské tváře. O Vánocích, ja k je zaznam enáno z více m íst slovanské Evropy, zval ho sp o d ář „dědy“ n a Š tědrou večeři a po skončení je zase propouštěl, nebo spíše opatrně odhá­ něl. Do stejného významového pole m íří i p ro stírá n í pro ty, kdo již opustili rodinu, nebo alespoň ponechávání nesklizené sváteční potravy přes noc nebo i déle v jizbě nebo světnici. Na mrtvé, zvláště na ty, k teří nem ají svůj vlastní hrob, se pam a­ tuje i o m asopustě a provodní dny, kdy všechno doznívá, jsou někdy zmiňovány i v tom to období. Na hřbitovy se dochází i o let­ nicích a některé hostiny bývají vykládány jako hostiny smírčí, aby neobvykle nebo nepřirozeně zem řelí nezačali škodit nové vegeta­ ci, k terá již d o růstá do nového stadia. Svůj díl na hrob dostanou m rtví i z podzim ního „posvícenského“ hodu. Jen pro dobu letn í­ ho slunovratu zatím výraznější svědectví chybí. Svátek v arch aick é zem ědělské společnosti, a zejm éna svátek velký, nebyl tedy zábavou, odpočinkem , uvolněním , příjem ným zastavením , i když to všechno v něm nepochybně bylo také obsa­ ženo. Jeho význam byl m nohem hlubší. Byl svázán s přežitím lidí v nejistém světě. Posiloval vše pozitivní, bránil zlém u, napom áhal samé existenci života. Nejvýrazněji to dokum entuje sváteční doba kolem ja rn í rovno­ dennosti, p řetv o řen á kom binací so lárn íh o a lu n á rn íh o cyklu v křesťanské Velikonoce. Svátek p ři ja rn í rovnodennosti byl pro zemědělce v předlcřesťanském období p atrn ě svátkem nejvýznam­ nějším , protože byl spojen s obnovou p říro d y a tedy s návratem života. V jarn ím svátku v předkřesťanském období se definitivně uzavíral a současně otevíral roční cyklus a p ři tom to svátku p ro ­

235 DEN S V Á TE Č N I

236 LEGEND A O O S TO JO V I

běhlo jed n o u za ro k ono stále se opakující dram a, k teré M ircea Eliade nazval dram atem stvoření nového času, nového života, tedy okam žikem , kdy je d n o u za rok dojde lt nejtěsnějším u splynutí m inulosti s budoucností v okam žiku přítom nosti. Tento děj přešel dílem jed n ak do křesťanských Velikonoc, p ři nichž každým rokem znovu u m írá a vstává z m rtvých Vykupitel, jed n ak se část tohoto děje p řesu n u la vlivem křesťanství i lc term ín u zim ního slunovra­ tu, lc Vánocům. Každým rokem znovu a znovu se v onen čas rodí Spasitel. N ačrtnuté základní trojdílné schéma prožívání svátečního času a jeho obecné hlavní třídy obřadů jsou opravdu jen nejhrubší orien­ tační osnovou složitého děje. Také zvolené jednotlivé příklady obřa­ dů jsou jen orientační a jsou vlastně ani ne m ikroskopickým vzor­ kem z neskutečně bohatého pokladu „lidových zvyků“ n a územ í Cech, Moravy a Slovenska, i z ostatního slovanského světa, nem lu­ vě již vůbec o Evropě západní a jižní a jihozápadní, svázané silněji než jin d e se stopam i řím ské tradice. Což vše je zatím obrovský am o rfn í balvan p ra m e n ů n ejrůznějších věd, tedy i archeologie a h isto rie, k terý ve věku počítačů čeká n a své sevření, aby vydal svědectví o evropské zemědělské m inulosti.

V sa zo vá n í „kočiček “ na o kra j p o le ja k o m a g ic k á

o ch ra n a

a p o d p o ra b u d o u c í ú ro d n o sti - p r a v d ě ­ p o d o b n ě v n ě k te r ý d en ve veliko n o čn ím týd n u . N e jp ra vd ěp o ­ d o b n ěji n a K v ětn o u n e d ě li n eb o Z e le n ý čtvrtek - n eb o ť coko­ liv

d ě la l

s e d lá k

v d ů le ž ité sv á te č n í dny, bylo z h le d isk a budoucí o b zv lá ště

p ro s p e r ity zá va žné

a ta k é účinné. Javor­ n ík , okr. H o d o n ín , fo to 1942

F.

B u č in a ,

V tom balv an u je především zatavena slabá a zastřená vrstva starých indoevropských prvků, proudících několika hlavním i tep­ nami: starým slovanským kulturním základem , k u ltu ro u řím skou, absorbující i keltské přínosy, ale připojující k evropském u dědic­ tví i fragm enty představ starších, zvláště řeckých i odlesky prvků egyptských a všeobecně o rien táln ích . Vplývá sem sam ozřejm ě i p ro u d kultu ry germ ánské v nejširším slova smyslu. Vedle společ­ néh o zák lad u p a tří do tohoto kom plexu i bezpočet pozdějších variací a lo k áln ích inovací ze všech předkřesťanslcých společen­ ství. Tento rů zn ě propojený konglom erát představ překrylo křes­ ťanství. Byla v něm obsažena krom ě jin é h o trad ice judaism u, znovu velká větev k u ltu ry pozdně řím ské a n esláb n o u cí příliv p rv k ů východních. To vše se znovu propojilo a prostřednictvím východní i záp ad n í církve se střetlo s konzervativním základem rodových archaických severských i slovanských společenství. A aby situace byla ještě složitější, celý ten komplex byl dále znejasn ěn n eso u h lasem astronom ických jevů s rů zn ý m i k alen d áři, a tedy i s jejich reform am i, naposled v roce 1582 zm ěnou juliánského kalendáře v kalendář gregoriánslcý, zm ěnou navíc nerovno­ m ěrně prosazenou. N eustaly ani další m ladší variace jednotlivostí i celých souborů zvyků, vyvolané různým i lokálním i podm ínkam i. Celý ten prople­ tený kom plex p řip o m ín á složité, velm i vysoké a rozsáhlé, m ísty poškozené archeologické souvrství, jehož p rů z k u m bude neoby­ čejně náročný. B udoucím u archeologovi „věčného návratu“ nepo­ slouží p ři jeho studiu ovšem nůž nebo archeologická škrabka, až se bude snažit odloučit jednotlivé vrstvy a pokoušet se o jejich syn­ chronizaci, ale logická a významová analýza slov, znaků a jejich stru k tu r. K to m u je však zatím v našem p ro stře d í b o hužel stále ještě daleko. Nový nečekaný objev, o něm ž m usí být zm ínka hned v následující kapitole, zřetelně naznačuje, co jsme zatím spíše jen tušili, že to tiž sk utečně existují hluboko zasuté, zapom enuté, v rů zn ém geografickém prostředí za tisíciletí přetransform ované a nakonec do novověké „lidové k u ltu ry “ dospěvší a zde uchované prvky ag rárn íh o celoevropského, nejspíš ještě indoevropského dědictví. A ta k až se budem e nyní pokoušet rekonstruovat celý Ostojův sváteční ro k , zů stan e pro nás všechno zatím nashrom ážděné b o h atstv í je n p o u h o u ilu strací a n ičím více - jako b o hužel již m nohokrát.

237 D EN S V Á TE Č N I

19 Věčný návrat

238 LE G E N D A O O S TO JO VI

PŘI REKONSTRUKCI OSTOJOVA ROČNÍHO SVÁTEČNÍHO CYKLU bu d e n aší osnovou církevní liturgický kalendář. Ostoj byl přece křesťanem a jeh o vrchnost, kanovníci kostela v U něticích, jistě dohlédli n a to, aby b ěh křesťanského roku alespoň v základních rysech respektoval. Tento církevní ro čn í cyklus p řek ry l cyklus pohanský, ryze ag rárn í. Zčásti se s ním form álně, tedy časovým rytm em sam ozřejm ě dost význam ně ztotožnil, ale snažil se ho n a p ln it novým obsahem . Ú plně starou, h luboce zako řen ěn o u n áp lň zem ědělského ro k u však církev nem ohla v době Ostojova života zcela zatlačit nebo dokonce zcela zrušit. A ta k v blízkosti rů zn ý ch církevních svátků, často přím o v jejich dnech, se ještě jistě dělo m noho „starých“ věcí. L iturgický ro k české církve ve 12. století je obtížné přesně a v d etailu rek o n stru o v at, ale u rč ito u o rien ta ci opět poskytuje H o m iliá ř opcitovický, k terý uvádí prom luvy lc jednotlivým , jistě význam ným dn ů m tohoto cyklu, a jeho osnovu m ůžem e doplnit ještě pom ocí zm ínek v dalších, hlavně vyprávěcích pram enech. Nemůže nám ovšem záležet na svátku každého jednotlivého sváté­ ho. To, co bylo jasn é v k ru z íc h církve, nebylo an i zdaleka jasné a potřebné sedlákům . Odhadujeme, že ti asi liturgický rok vníma­ li ve větších celcích a hlavně v jeho vrcholech. P ro to věnujem e p o zo rn o st především těm to větším celkům a jednotlivým vrcho­ lům . K jejich ch arakteristice nem ůžem e sam ozřejm ě z m nožství dochovaných zvyků jednoduše vybrat jen ty pravděpodobně staré a snad starší a p ro m ítn o u t je zpět do Ostojova života. V ětšinou totiž zatím spíš je n tuším e, než m ůžem e dokázat a rozlišit, které z lidových zvyků skutečně vyvěrají z h lu b in y věků a k te ré byly vytvořeny a navrstveny v pozdější době. Nevíme to bezpečně. Ale výjim ečně se přece je n zablýskne zlaté zrno a objeví se p říp ad , kde velm i h lu b o k é stá ří od h alit lze. Jeden z o b řa d ů vánočního období rozhodně na správném místě nepom inem e. Poskytuje totiž naději, že v tom n ep řeb ern ém so u b o ru lidových zvyků a jejich variací stále zůstávají skryty a nerozeznány takové prvky, jejichž

skutečné stáří n en í jen naším rom antickým přáním , sm ěřujícím zpět do myšlenkového obzoru 19. století. Snad tedy m ůžem e celé to bohatství alespoň m odelově použít k pochopení obecných tendencí a z velkého souboru zvyků váza­ ných n a ag rárn ě podm íněný roční cyklus pokusit se odhadnout, co asi m ohla alespoň ve svém celku jednotlivá období znam enat i pro Ostoje. Výklad o b ěh u zem ědělských prací jsm e v osmé kapitole logic­ ky započali jarem a v předkřesťanském období bychom i běh roč­ ního cyklu svátků započali bez rozpaků zde. Ale v době Ostojově to již m ožné není. Ja rn í svátky kolem rovnodennosti, a především Velikonoce, i když uchovávají m noho ze starého počátku zeměděl­ ského ro k u , již po staletí počátkem ro čn íh o svátečního cyklu nebyly. Jeho počátek se v křesťanské podobě p ře su n u l, dokonce i s některým i „jarním i“ obřady, lc Vánocům. D en Kristova naroze­ ní, 25. prosinec, byl v době Ostojově v Cechách opravdovým začát­ kem nového ro k u , i když posunutým o d o brou desítku d n ů od svého kdysi přiro zen ého astronom ického základu, jím ž je zim ní slunovrat. Tento významný den je však již vyvrcholením, středem slavnostního děje, který m usí m ít své přípravné období. A tak sle­ dování Ostojova ro čního svátečního a zároveň pracovního cyklu započnem e ještě poněkud dříve. Za začátek našeho vyprávění zvolíme den sv. M artina, tj. 11. listo­ padu. Je to zvláštní den a asi ne náhodou se v něm setkalo m noho p rvků, k teré nás lc tom uto ro zh o d n u tí opravňují. Zcela jistě byl význam nou a zřetelnou součástí církevního liturgického roku a je výslovně uveden m ezi nem noha svátky jednotlivých svátých Homiliáře opatovického. „Na svátého M artina, lcouřívá se z k o m ín a,“ praví dokonce i novověká lidová pranostilca a zim a je tedy přede dveřmi. Sim on P artlicius, od něhož pochází n ejstarší český sou­ bor hospodářských pranostik, datovatelných n a konec 16. a počá­ tek 17. století, p řízn a čn ě zaznam enává, že po svátém M artině „zim a nežertuje“ . Po M artinu pro sedláky začínala ona archaicky ch á p an á zim a, tedy období, kdy se už n ed á venku m noho dělat a lidé se drží již víc doma. Do M artina končí také práce spojené se zpracováním a uložením úrody, je to vlastní závěr zem ědělského ro k u , doba porovnávání a vyúčtování. Ke dn i sv. M artina m ám e také v ú n ětick é listině zachovanou zprávu, z níž získávám e jedi­ n ou k o n krétní představu, co v ten který den Ostoj dělal. Ta zpráva nás poučuje, že to, co jako m ožnost vyplývá z kom binace různých n ep řím ý ch p ra m e n ů , třeb a z p ra n o stik a z lidové tradice, Ostoj

239 VĚČNV NÁVRAT

240 LEG EN D A O O S TO JO V I

skutečně dělal. Měl uzavřený hospodářský, lépe řečeno vegetační rok a odešel udělat vyúčtování s vrchností do Unětic. Takovéto vyúčtování je vlastně zbavením se břem ene, a to samo 0 sobě je důvod lc oslavě. Lidová tradice zachovala několik stop bujného veselí v tento den. A dokonce i m artinský hod s pověst­ n o u h u so u zde najde své logické m ísto. P řes zim u n e n í m ožno k rm it m noho h u s a venku se již samy nenapasou. A ta k jako se redukuje na podzim stádo většího i m enšího dobytka, redukuje se postu p n ě i h ejno n a dvoře, až z něj zbude je n jeden, m ožná dva základní páry, které dají na jaře nové potomstvo. Každý rozm ezní den, a tedy i m artinský, je též term ínem pro věštbu o budoucím období a lc n í v novější době hospodář použije h u sí p rs n í kost. V jejím u tv á ře n í a zejm éna v její barvě h led á předpověď , jaká bu d e n ad ch ázející zim a. A ještě jed n a část h u síh o těla, křídlo, poslouží později n a sv. Lucii, tedy v den původního slunovratu, lc vyhánění tmy a koncem zimy lc očistě domu. Období m ezi sv. M artinem a dnem Kristova n arození je obdo­ bím neobyčejně složitým. V m além časovém prostoru se zde vrství prvky a akce rů zn éh o stáří i rů zn éh o původu, vždy ovšem prvky křesťanské s předlcřesťanslcými. Z hlediska sedláků m ůžem e chá­ p at toto období jako celek. Advent, křesťanská příprava n a Váno­ ce, nem u sel zah rn o v at je n čtyři adventní neděle, ale ve starším a širším p o jetí to bylo někdy až 40 dní, právě tolik, kolik trvá 1 velký p ů st n a jaře. Napočteme-li těch 40 dní zpět od 25. prosin­ ce, jsm e těsně p ře d sv. M artinem , a protože m álokterý původní svátek je pouze jednodenní záležitostí, vyvstane před nám i m ožná nějaký starý časový m ezník, z něhož se v transform ované podobě udrželo něco i v době Ostojova života. C harakteristickým rysem celého následujícího předvánočního období je stálé ubývání světla a narůstání tmy, tedy zákonitě i čin­ nosti tem ných zlých sil, jejichž aktivita o některých dnech neoby­ čejně sílí. Etnografové zaznam enávají v tom to období dokonce několik zvlášť nebezpečných dnů - dnů strig, tj. nebezpečných žen na pom ezí dobra a zla. V takových dnech je třeba obzvláštní opatr­ nosti a je nezbytné vykonat i různá preventivní ochranná opatření: p rásk at bičem n a dvoře, stavět rů z n é zábrany a překážky před vstupem do chléva i dom u. S o ch ran o u souvisejí asi i četné obchůzky m asek, snad pozůstatek starých maskovaných průvodů. Na p rv n í po hled by se snad m ohlo zdát, že čas předvánoční byl časem dost hlučné zábavy. Ani zdaleka tom u tak není. Církev měla samozřejmě zájem na klidu a vážnosti přípravy na největší křesťan-

*




H r a b a n u s

s p is o v a te l

o b e c

U trp en í m la d éh o W erthera ,

G o th a r d

*,

s tře d o s lo v e n s k á

H o r o m ě ř ic e ,

2 1 , 2 3 , 7 3

( 1 7 4 9 -1 8 3 2 ), n ě m e c k ý f ilo s o f a

l

2 6 1 , 2 7 2 , 2 7 7

H o n t,

2 9 8 I

2 3 8 , 2 3 9 , 2 4 1 , 2 4 3 , 2 5 5 , 2 5 8 ,

e tn o g ra f 2 4 6 , 2 7 0 ,

1 1 0 ,

a

1 9 4 9 ), č e sk ý

o r ie n ta lis ta

1 5 0 ,

1 5 1 ,

1 5 3 ,

2 9 8 1 5 4 ,

1 6 3 , 2 4 5 , 2 4 6 , 2 4 8 , 2 6 4 , 2 7 5 k v a š e n ý

c h lé b

1 5 4 ,

1 5 5

1 5 6 ,

REJSTŘÍK

C h lu m e c ,

b itv a

(1 1 2 6 )

1 2

jm e lí 2 6 5

c h o ro b y

jiz b a

(in te rié r )

d u š e v n í 2 2 3 p o h y b o v é h o

a p a r á tu

p s y c h o s o m a tic k é C h o te k

(p o h y b u ) 2 2 8

J o s e f, b ib lic k ý

LEGEND A O O S TO JO V I

C h r u d im ,

C h r u d im s k o C h v á tím ,

1 8 9 -1 9 1 ,

s tře d o v ě k ý

1 9 4 ,

k a le n d á ř

h r a d

g re g o riá n s k ý

J á k ú b

( f

p o

o b c h o d n ík

9 7 0 ), a

p o lo h a

k a p to rg a

c e s to v a te l

K is c h

J J a n

E v a n g e lis ta

m á

2 4 .

č e r v n a

a p o š to l a J a n , ú n ě tic k ý

J a n

z e

u

Ú n ě tic

(a s i

te o lo g

h o r ň á c k á

3 8

K lá p š ť o v á

1 8 5

r a n ě

2 9 9

k r á l (o d 1 0 4 6 )

1 0 3 9 )

3 1 , 3 2 ,

a

řím s k ý

3 9

IV . ( 1 0 5 0 -1 1 0 6 ) , ř ím s k o -

n ě m e c k ý

k r á l (o d

c ís a ř (o d

1 0 8 4 )

11 2 1

1 4 2

h r a d iš tě

m o ty k y

1 3 . s to le tí)

5 2 ,

1 5 4

1 1 5 ,

1 1 6 ,

2 6 9

k o lé b k a

s e d lá k

1 0 5 6 ), řím s k ý

L e v é h o

1 3 5 ,

1 3 6 ,

1 4 1

2 3 2 , 2 3 3 , 2 4 5 , 2 4 9 , 2 5 5

k o n o p í o n r á d

9 0

3 1

1 2 7 , I I .

1 3 6 ,

(1 1 8 2 , 1 6 1 ,

1 6 6 ,

O ta (ý

m a rk r a b ě

k o ř e n í

6 7 , 7 8

u

3 0 , 7 1 , 9 9 ,

d ě ts k á

K o lín s k o

K

6 6 ,

( C o la s o y ), v r c h

K o lín n a d R ý n e m

1 2 , 2 5 2

J in d ř ic h o h r a d e c k o

(1 4 . s to le tí)

s tře d o v ě k é

K o ja n , s to ž ic k ý

k o le d a

I I I . ( 1 0 1 7 -1 0 5 6 ) , řím s k o -

c ís a ř (o d

1 9 4 8 ), č e s k á

1 5 4

H ra d c e

(1 8 8 7 -1 9 6 2 ) ,

n ě m e c k ý

J i n d ř ic h

K lu č o v ,

(n a r.

2 9 2

1 6

K o la č o v

b á s n ík

K a te ř in a

k lu č o v n ic e , d r u h

p o h o ř í 2 1 9

a m e r ic k ý

J e r u z a lé m

K le c a n y

o k re s e

4 5 ,1 0 8 ,1 5 4 ,1 6 4 ,1 6 7 ,

J e f f e r s , R o b in s o n

2 9 2 , 2 9 9 ,

K n ih a H e n r y k ó w s k a (Jindřichovská;

1 5 3

2 3 6 , 2 5 1 , 2 6 5

J a v o r n ík y ,

1 9 4 9 ), č e sk ý

s tře d o v ě k u

e tn o lo ž k a

1 2 2 1 ), m ile v s k ý

v e s v

n o v in á ř

2 9 7

(n a r.

K la re tů v slo v n ík

a filo s o f 2 1 0

8 .,

J a n

1 5 9 , 2 1 9

(1 8 8 5 -1 9 4 8 ) ,

3 0 3

1 1 2 0 -1 1 8 0 ),

1 1 6 5 - p o

H o d o n ín

J in d ř ic h

p o h o ř í

E r v ín

a rc h e o lo g

1 9 9

p ř ís ta v n í m ě s to

o p a t, le to p is e c

J a v o r n ík ,

K r .) ,

1 0 2

2 1

p u b lic is ta

K lá p š tě p o

d u c h o v n í 1 5 5

S a lis b u r y

(a si

1 0 - 1 0 0

9 9 ,

1 5 , 1 6

s lo v e n s k é

E g o n

a

(1 4 . s to le tí), č e s k ý

s tře d o v ě k ý

ita ls k é

(s v á te k

2 5 6 , 2 6 9

(a s i

p o d d a n ý

z H o le š o v a

a n g lic k ý

p r o r o k

e v a n g e lis ta

J a n

J a r l o c h

2 3 7

č e s k o n ě m e c k ý

K ř t ite l, ž id o v s k ý

1 7 6

1 2 5 - 1 2 8 ,

2 1 3 , 2 2 6

K a r lš te jn s k o K a r p a ty ,

J a n

1 3 1 ,1 3 2 ,

1 2 3 ,

2 3 2 , 2 3 4 , 2 3 7

K a m ý c k ý p o to k i b n

1 2 4 ,

1 0 9 -1 1 1 ,

ju liá n s k ý

181

Janov,

1 0 7 ,

K a liš tě ,

ž id o v s k ý

2 1 0 , 2 1 0

2 5 9 , 2 6 2

1 0 1

I I b r a h ím

E g y p ta

1 3 1 , 2 3 2 , 2 3 8 , 2 4 1 , 2 5 6 , 2 5 8 ,

3 9

1 3 9

le s 2 0 ,

s p rá v c e

K a len d á riu m o secké

5 6 , 8 7 , 8 8 ,

r a n ě

1 3 6 - 1 3 9 ,

K

K a r e l (1 8 8 1 -1 9 6 7 ), č e s k ý

1 9 6 , 2 0 4 , 2 0 5 , 2 2 5 , 2 6 0 , 2 6 6

338

5 3 ,

2 2 2 , 2 2 3

e tn o g ra f 5 9 c h ris tia n iz a c e

4 7 , 4 8 ,

1 4 1 ,1 4 4 ,1 4 5 ,1 4 8

(o d

1 6 7 , 2 4 9

1 1 9 1 ), m o ra v s k ý 1 1 8 2 ) a

1 1 8 9 -1 1 9 1 ) 1 6 5 ,

č e s k ý k n íž e

3 7

1 8 5 , 2 7 8

k o ř e n á řs tv í, b y lin k á ř s tv í 2 2 5

K o s á r e k

A d o lf (1 8 3 0 -1 8 5 9 ) , č e sk ý

m a líř K o s m a s

le tn ic e

2 9 9

(a si

1 0 4 5 - 1 1 2 5 ), p ra ž s k ý

d ě k a n , k r o n ik á ř 1 3 4 ,

1 5 5 ,

1 8 0 ,

1 8 6 ,

1 9 1 ,

(1 2 . s to le tí)

1 2 , 4 6 ,

1 5 5 ,

p o lo v in a

1 6 4 ,

1 8 1 ,

L é v i-S tr a u s s

1 9 9 , 2 6 4

S ta r á

ú tv a r u

L e v ý H radec,

U n ě tic

8 ,

m la d š í s lo v a n s k é h r a d iš tě

P r a h y

K ristiá n o v a leg en d a

(k o n e c

1 0 . s to le tí)

1 2 ,

a

p ř. K r.

a s i 2 9 ) , ž id o v s k ý n á b o ž e n s k ý

R EJSTŘÍK 2 2 0

p ře m y s lo v s k é

1 3 ,

h r a d iš tě

3 4 - 4 1 , 4 6 , 4 8 , 5 0 ,

5 1 , 5 2 ,

5 9 , 6 3 , 6 9 , 7 0 ,

5 3 , 5 3 ,

1 1 5 ,

1 2 9 ,

1 3 7 ,1 4 3 ,

1 4 5 ,1 4 6 ,1 5 3 ,

1 5 8 ,

1 6 7 ,1 6 9 ,

1 7 6 ,

1 9 4 ,

1 9 7 ,

1 7 7 ,

1 8 3 ,1 9 0 ,

1 9 9 , 2 0 3 , 2 0 9 , 2 1 0 ,

2 1 8 , 2 2 9 , 2 3 0 , 2 4 2 , 2 4 4 , 2 4 5 ,

1 1 9 ,

2 4 7 , 2 4 8 , 2 5 3 , 2 5 7 , 2 7 2 , 2 7 8 ,

1 2 3 ,

1 2 6 ,

1 4 1 ,1 9 4 ,

1 9 5 , 2 1 7 , 2 3 2 , 2 3 4 , 2 3 9 , 2 4 0 ,

2 8 3 , 2 8 7 , 2 8 8 ,

2 4 2 ,2 5 2

a k ro p o le

K ru šn é h o ry K ř e m ín e k ,

5 3 , 9 9 ,

o d d ě le n á

k ř e s t 8 5 , 8 7 ,

K y je v

1 2 , 31 č á s t M ik u lo v ic

8 9

p a lá c

1 8 8

1 3 9 ,

h is to ric k ý

2 1 , 2 9 , 3 1 , 3 3 , 5 0 , 51

(d o m n ě lý )

4 6 , 4 8 ,

e tn o g ra f 2 8 9 s lo v e n s k ý

1 4 6 , r e g io n

2 4 6

r o tu n d a

5 0 ,

1 7 6

3 4

p ř e d h r a d í 3 1 , 3 2 ,

K y ll N ik o la u s , n ě m e c k ý

I íy s u c a ,

2 9 4

1 3 , 3 1 , 3 2 , 3 9 , 4 0 ,

L e v o h ra d e c k o

1 9 6 , 2 6 0 , 2 6 1

7 ,

1 6 ,1 6 , 2 0 - 2 3 , 2 5 - 2 7 ,

r e f o r m á to r , z a k la d a te l k ře s ť a n s tv í 1 2 2 ,

339

e tn o g ra f

2 9 , 3 0 , 3 1 , 3 2 ,

1 3 4 ,

(J e ž íš z N a z a r e tu , a s i 4

a ž

1 9 0 8 ),

7 2 - 7 4 , 7 7 , 8 3 , 9 9 ,1 1 4 ,

1 7 6 K r is tu s

(n a r.

s o c io lo g

Č aroděj a je h o k o u zlo

2 9

s k a ln a tý

9 9 ,1 0 2

u

C la u d e

2 2 0 , 2 2 2 , 2 9 0

K o u řim

K r á lo v ic e ,

(p rv n í

1 2 . s to le tí) 2 0 8

f ra n c o u z s k ý

3 1 , 2 1 3

K o z í h ř b e ty ,

1 9 8 , 2 0 8 , 2 4 8

L etopis M n ic h a sá za vskéh o

1 8 8 ,

v ů d c e

L eto p is K a n o v n ík a vyšehradského

1 9 2 ,

K r o n ik a C echů (K o sm ova

K o u ř im

ír ( 1 8 7 0 -1 9 2 4 ) , r u s k ý

2 9 6

2 5 8 , 2 6 8 ,

2 8 0 , 2 8 5

1 8 5 ,

1 9 1 , 2 3 5 , 2 5 5 , 2 5 6 , 2 6 0

V la d im

r e v o lu c io n á ř, k o m u n is tic k ý

7 , 2 7 , 7 1 , 8 7 , 9 3 ,

2 0 0 , 2 1 1 , 2 5 5 , 2 5 6 ,

k ro n ik a )

2 7 ,

L e n i n

3 5 , 3 9 - 4 1 , 4 4 ,

5 1 , 5 2 , 5 3 ,5 6 , 8 3 ,1 4 3 ,

1 8 3 , 2 8 9

(k o s te l)

sv. K lim e n ta

3 0 ,

3 2 ,

3 3 , 3 3 - 3 5 , 9 9 , 2 8 3 - 2 8 5 , 2 8 7

L Labe L a d a

L id e č ,

1 7 7 ,

J o s e f (1 8 8 7 -1 9 5 7 ) , č e sk ý a

ilu s tr á to r

L a ic h te ro v o L a n g h a m

m

č e s k á lá z e ň

m a líř

e r o v á

J iř in a

e tn o lo ž k a

a

(n a r.

1 9 3 9 ),

e tn o g ra f k a

2 4 4

L e

R o y

J a c q u e s

f ra n c o u z s k ý L a d u r ie

(n a r.

h is to r ik

E m

m

2 4

h is to rik

b itv a

n á r o d ů

(1 8 1 3 )

13

1 7 3

L ito m ě ř ic e ,

s tře d o v ě k ý h r a d

3 9 ,

Londýn

L o th a r 2 1 6

2 1 9 , 2 2 0

L ip to v s k á M a r a r a n ě

2 0 ,

1 8 7 1 8 1

4 4

L o t, b ib lic k á

a n u e l (n a r.

1 9 2 9 ), f ra n c o u z s k ý 1 6 6

1 9 2 4 ),

o b e c

2 4 6

lc v ě t 2 2 5 , 2 2 6

L ito m y š l

1 7 6

G o ff J e a n

1 6 6 ,

lip o v ý

L ip s k o ,

2 6 8

n a k la d a te ls tv í 2 9 8

L e

le n

m o ra v s k á

L id o v é n o v in y

1 8 7

I I I .

p o s ta v a

n ě m e c k ý 1 1 3 3 )

2 1 2

( 1 0 7 5 -1 1 3 7 ) , řím s k o -

1 2

k r á l (o d

1 1 2 5 ), c ís a ř (o d

L u d m ila

sv . ( f

M ik u lč ic e ,

9 2 1 ), č e s k é k n ě ž n a ,

s v ě tic e a

z e m s k á p a tro n k a

1 3 4 ,

1 9 0

M

M (M e u sa ), ř e k a

M

J o s e f ( 1 9 2 2 -1 9 9 1 ), č e sk ý

a c e k

h is to r ik m a g ie

n e g a tiv n í 2 1 4

s lo v e n s k é p o h o ř í

M a n d e v illo v y cesty v

LEG EN D A O O S TO JO V I

iz

M a r ia S te r n , v M

c is te rc iá c k ý

1 3 .

a r tin

r u m u n s k ý

r e g io n

1 5 7 ,

1 1 . lis to p a d u )

1 7 9 ,1 7 9 ,

(sv á te k

4 0 , 7 4 , 9 2 ,

p o d d a n ý

II.

1 3 4

3 8

a rc h e o lo g ic k á

2 1 2

n á d o b y

1 3 9 ,

1 4 2

z o rg a n ic k ý c h

N á r o d n í k n ih o v n a ( 1 8 7 9 -1 9 6 6 ) , č e s k á T .G . M a s a r y k a

Č R

h m o t

1 4 7 ,

n o v in y v

P r a z e

1 4 8

3 0 3 2 9 8 ,

2 9 9 N á r o d n í m u s e u m

v

P r a z e

2 9 3

N ekrologium klá štera v P o d la zicích N ě m c o v á

B o ž e n a

s p is o v a te lk a

O n d ř e j

( 1 5 0 0 -1 5 7 7 ),

s tře d o v ě k á

ita ls k ý r e n e s a n č n í lé k a ř

N ie d e r le

5 9 (1 4 . s to le tí),

k r o n ik a

L u b o r

a p ř ír o d o v ě d e c , a u to r p ro s lu lé h o

a rc h e o lo g

1 7 4 , 2 1 9 , 2 7 0 , 2 7 5

7 5 ,

7 6 ,1 6 6 , 2 0 7 ,

N o vgo ro d

2 2 6 - 2 2 8 , 2 4 2 , 2 6 5

M ě ln ík -R o m o v ic e , n a le z iš tě

( 1 9 0 5 -1 9 7 8 ) ,

M

e n h a r t, p ra ž sk ý b is k u p ě š e k

(k o le m

h is to ric k y r o d u

N e p o m

(1 1 2 2 -1 1 3 4 )

d o lo ž e n ý

P ia s to v c ů

12

p o ls k ý k n íž e

2 6 0 , 2 6 8 W

u k , k n íž e

e n z e l (1 7 7 3 -1 8 5 9 ) ,

a p o litik , m in is tr

z a h r a n ič í ( 1 8 0 9 -1 8 4 8 ) ( 1 8 1 0 -1 8 4 8 )

13

1 4 3 ,

e tn o lo g

4 2 ,

1 4 0 ,

1 5 2 ,

(1 8 6 9 -1 9 3 2 ) , č e s k ý

8

1 4 4 ,

1 6 3 , 2 1 2 , 2 1 3 , 2 3 6 , 2 3 7

1 8 8 ,

1 9 1 ,1 9 5 , 2 0 3 , 2 5 6 , 2 5 9 ,

61

9 2 2 - 9 9 2 ) , p r v n í

C le m e n s

r a k o u s k ý

n ů ž

č e sk ý

u m ě n í a p a m á tk á ř

a

1 9 2

V á c la v

h is to r ik

M

e tte r n ic h

N o v o tn ý

2 1 2

e n c l V á c la v h is to rik

a rc h e o lo g ic k é

2 0 2

( 1 8 6 5 -1 9 4 4 ) , č e s k ý

h e r b á ř e

2 2 ,

1 3 4

( 1 8 2 0 -1 8 6 4 ) , č e s k á

N e plachova k r o n ik a

2 5 0

a ttio li P e tr

z

3 8

2 7 , 5 0

jih o m o ra v s k á

lo k a lita

2 6 1 , 2 6 8

M

8 ,

1 0 . s to le tí),

B o le s la v a

N a k la d a te ls tv í L id o v é

m a s o p u s t 2 3 4 , 2 3 5 , 2 4 9 - 2 5 1 , 2 5 9 ,

I.

k o s te la

lé ta

2 6 , 2 1 9 , 2 3 6

n á b y te k

1 5 6

M

6 ,

N

b is k u p

1 8 2 , 2 3 9 , 2 4 0 ,

s o c io lo ž k a , d c e r a

M

o k o lí Ú n ě tic

ú n ě tic k é h o

s e d m d e s á tá

již n í M o ra v a

M u šo v ,

2 4 1 , 2 5 9 a s a r y k o v á A lic e

m a š k a r y

( f

o d liš , ú n ě tic k ý

1 3 3

sv . (3 1 6 -4 0 0 ) , to u r s k ý

(s v á te k

M

la d a

k lá š te r

s v ě tic e

v

č e rv e n c e ) 2 5 7

M a rm a r o š, M

ilo ň , d u š n ík

M

M o rava

9 3

1 3 2 ,1 7 6

s v ., k ř e s ť a n s k á

3 8

8

a b a ty š e , s e s tr a

k a p itu ly

L u ž ic i 1 2 4 ,1 3 1 ,

a r k é ta

M

M

a re k , p r o b o š t p r a ž s k é

2 1 5

8 9 , 9 0

m lý n v o d n í 9 5 - 9 7 , 9 7

r y tíř e

M a n d e v illy M

p o d d a n á

k lá š te r

ilh o š t, d rž ite l p ů d y

1 5 9

C e s ty

h r a d iš tě

P a r d u b ic k u

3 8

2 9 2 , 2 9 9

p o z itiv n í a

M a g u ra ,

340

M

2 6 0

n a

ile n a , ú n ě tic k á

M ile v s k o ,

M a a sa

v e lk o m o ra v s k é

M ik u lo v ic e

a k a n c lé ř

O o b ě ti 5 4 , 2 8 8 o b ě ti m rtv ý m

2 8 8

o b ilí 1 7 , 2 7 , 3 6 , 4 7 , 5 7 , 5 9 , 6 0 , 6 1 , 6 8 , 7 4 , 7 6 , 7 7 , 8 9 ,

9 5 , 9 8 ,1 0 4 ,

1 0 9 ,

1 1 3 ,

1 2 8 ,

1 3 0 ,

1 4 5 ,

1 5 5 ,

1 5 6 ,1 6 0 ,

1 6 1 ,

1 6 3 ,1 8 2 ,

1 8 5 , 2 2 8 , 2 4 7

1 0 5 ,

1 5 2 ,

o b iln ic e

( o b iln á

já m a ) 4 2 ,

5 9 , 6 0 , 6 1 ,

9 4 o b o r o h

5 7 , 5 8 , 5 9 , 6 5 , 8 1 ,

1 2 8 , o b u v

1 2 9 ,

1 3 1 ,

o č is ta

1 6 6 ,

O

ta

O vru č,

1 7 0

v ý ro b a

o d ě v u

4 7 - 4 9 ,

5 3 ,

o h n iš tě

ú d ě ln ý

u k r a jin s k é

P a c n e r

1 6 6 ,

1 0 4 ,

1 4 8 ,

m ě s to

k n íž e

1 2

1 6 9

1 6 7

1 1 3 ,

1 5 0 ,

1 3 6 ,

1 3 8 ,

1 5 1 ,1 7 5 ,

4 7 , 4 8 , 4 9 , 5 2 , 5 4 , 1 4 6 ,

1 4 8 ,

n o v o ro z e n c e

o c h ra n n é

O ld říš,

2 0 1 ,

P a r m a

m a g ic k é

2 6 1 , 2 6 4

h r a d

v lá d n o u c í ja k o ( 9 4 5 - 9 6 5 ) m ě s to

1 1 5 , r te g a

y

v e 7 0 ,

1 1 6 ,

š p a n ě ls k ý

1 5 ,

S le z s k u

1 2 7 ,

1 1 5 ,

P a v e l sv . ( f

1 3 0 p e c

4 7 , 4 8 ,

filo s o f 2 9 1

1 2 6 , 2 4 9 ,

r o ln ík

1 8 - 2 9 , 3 0 ,

5 , 6 , 7 ,

H a u te s

6 5

E tu d e s

1 2 9 - 1 4 6 ,1 4 8 ,

1 7 8 ,1 7 9 ,1 7 9 - 1 8 9 ,1 9 1 ,

5 3 ,

v

P a ř íž i

1 0 3

lid o v ý c h

tr a d ic

1 7 2 , 2 4 3

te o lo g

5 5 ,

1 0 6 , 2 5 7

1 1 4 ,

1 5 2 ,

1 3 7 ,

1 5 5 ,

1 3 8 ,

1 5 7 ,

1 6 8 ,

1 5 0 , 1 7 6 ,

J o s e f (1 8 7 0 -1 9 3 7 ) , č e sk ý

h is to rik

P e lo p o n é s,

2 9 9 21

ře c k ý

p e n ě ž n í s m ě n a P e s e z

1 7 6 , 1 9 3 ,

e n

2 9 0

č i 6 7 ), a p o š to l,

P e lh ř im o v s k o

9 1 , 9 2 , 9 7 , 9 8 ,

1 6 8 - 1 7 5 ,1 7 5 ,

P e k a ř

6 1 ,

6 8 , 6 9 , 6 9 - 7 4 ,

1 2 6 ,1 2 7 ,1 2 8 ,

1 6 4 0 ),

s p is o v a te l 2 3 9

2 1 6 , 2 4 4

3 1 , 3 2 , 3 3 ,

1 2 1 - 1 2 4 ,1 2 5 ,

J e a n - M

p o lo o s tro v

1 9 5 ,

P e tr ,

2 1 1 , 2 1 4 - 2 1 8 , 2 2 0 , 2 2 1 , 2 2 3 ,

a r ie

k a r d in á l a

(1 9 2 9 -1 9 9 8 ) ,

P e tr

L o m

b a r d

ita ls k ý

2 6 5 - 2 7 0 , 2 7 2 - 2 7 5 , 2 7 7 - 2 8 1 ,

2 7 8 P e tr a r c a

3 0 0 - 3 0 3

p a p e ž s k ý

le g á t (1 1 9 7 )

a P íč

(1 1 0 0 /1 1 1 0 -1 1 6 0 ),

s tře d o v ě k ý

F r a n c e s c o

ita ls k ý

1 5 8 ,1 5 8

Z a m a g u ř í (o k r, P o p ra d )

a rc h e o lo g

8

2 2 7 ,2 3 7 - 2 5 0 ,2 5 2 ,2 6 2 ,

2 8 3 - 2 8 6 , 2 8 8 , 2 8 9 , 2 9 2 ,

2 4 6

1 7 9

f ra n c o u z s k ý

1 9 8 , 2 0 0 , 2 0 2 , 2 0 5 - 2 0 9 ,

1 3 6 ,

( 1 5 8 8 /1 5 9 0 -p o

S o c ia le s

1 5 1 ,1 5 1 ,

1 0 2 - 1 1 9 ,

2 9 4 - 2 9 7 ,

d e s

k ře s ť a n s k ý

(1 8 8 3 -1 9 5 5 ) ,

8 2 , 8 5 - 8 8 ,

6 4

R E JS T Ř ÍK

1 3 9

p a s tý ř, p a s tý ř i 5 , 7 2 , 8 8 ,

1 0 9 ,

7 6 - 7 9 ,

1 5 0 - 1 6 6 ,

8 9 ,

Š im o n

S c ie n c e s

1 9 2

1 0 7 ,

6 6 - 6 8 ,

v e s v

341

9

1 2 2 ,

N á r o d n í k n ih o v n a

6 3 , 6 4 ,

O s ta r ň a ,

6 , 8 4 ,

N á r o d n í m u z e u m

3 7 , 3 8 , 4 0 - 4 4 ,4 6 - 5 9 ,

o sť r y b á ř s k á

ú d a je

5 0 , 61

E c o le

k n ě ž n a

3 3 - 3 5 ,

1 9 7 ,

1 9 3 6 ), č e sk ý

s p is o v a te l 2 9 6

P a ř íž

2 0 8

1 4 4

r e g e n tk a

1 0 0 ,

O s to j, le v o h ra d e c k ý

1 0 0 ,

a

h u m a n is tic k ý

1 8 8

G a s s e t J o s é

8 - 1 3 ,

a r ie

P a r d u b ic k o P a r d ic iu s

p ro s tř e d k y

s tře d o č e s k ý

4 1 , 4 2 ,

M

P a n o n ie

1 0 4 ,

1 5 0 - 1 5 2 ,

(a si 8 9 0 - 9 6 9 ) , r u s k á

O p o le ,

a r e l (n a r.

p a le o d e m o g ra fic k é

1 5 9 , 2 2 0 , 2 6 5 , 2 7 5 o c h ra n a

K

p u b lic is ta

2 5 8 , 2 6 6

1 3 7 - 1 3 9 ,

‘

Iíy s u c i 2 4 6 1 1 2 5 ),

P o d ě v u

1 3 9 ,1 4 5 ,

O

n a ( f

p ře m y s lo v s k ý

1 9 6 , 2 0 1 , 2 1 4 , 2 2 9 , 2 3 1

2 1 4 , 2 4 8

o r b a

o b e c

8 9

1 4 8

2 8 3

d r u h y

O lg a

P a r d u b ic

O lo m o u c k ý

o d ě v

o h e ň

u

O š č a d n ic a ,

1 0 8 ,1 0 9 ,

1 4 1 , 2 5 4 , 2 5 8 1 7 2

1 7 4 , 1 7 6 ,

o č is te c

O stř e š a n y

o s v ě tle n í in te r ié r u

f ilo s o f a

te o lo g

(1 3 0 4 -1 3 7 4 ),

p r o to r e n e s a n č n í b á s n ík

m y s lite l 9 2

J o s e f L a d is la v a rc h e o lo g

a

(1 8 4 7 -1 9 1 1 ), č e sk ý

h is to r ik

3 4

P is a ,

ita ls k é

P ís e k

m ě s to

1 4 6 ,

1 8 5

P le š k o v á

E v a , n a k la d a te lk a

p lo t 2 1 , 4 6 , 4 7 , 1 1 3 ,

3 0 3

5 7 , 6 5 , 8 1 , 8 7 ,

1 4 8 ,

(S ta rý h r a d

p lu ž in a

342 LEG EN D A O O S TO JO V I

1 7 4 , 2 1 2 , 2 4 1 , 2 6 6 , 2 7 4

P lz e n e c ), r a n ě

9 8 ,

1 4 4

4 6 , 4 9 , 8 3 ,

P o d la h a

A n to n ín

( 1 8 6 5 -1 9 3 2 ) , ě e sk ý

c írk e v n í h is to r ik

k lá š te r

1 9 5

2 0 4

15

„ a d

s a n c to s “

2 6

P o la b í

8 9

P o ls k o

4 6 ,

p o r o d

1 8 6 ,

1 1 1 , 2 0 0 , 2 0 3 , 2 1 6 , 2 6 1 - 2 6 3 P o d k a rp a ts k é

h r a d

1 1 7 ,

h is to ric k á

b á s n ili, d r a m a tik 2 9 9

1 8 6 n ů ž k y

p ře c h o d o v ý

2 9 8 , 3 0 0

1 0 7 , 1 0 9 , 1 1 1 , 1 1 3 ,

1 1 5 ,1 2 1 ,1 3 4 ,1 5 0 ,1 7 0 , 2 4 9 , 2 5 3

1 2 1 - 1 2 4 , p r a c o v n í r o k

1 0 7 ,

1 2 6 ,

1 0 9 ,

1 1 0 ,

1 1 9 ,

( r o č n í c y k lu s )

1 2 ,

P ř e m

1 4 4 ,1 4 5 3 1 , 3 2 , 3 5 ,

3 9 , 4 1 ,

P ř e m

1 2 4

1 5 ,

1 6 ,1 6 , 5 4 ,

y s li,

(a si

( 1 1 9 2 -1 1 9 3

1 0 1 ,

298

1 1 5 5 - 1 2 3 0 ), ě e s k ý a

o d

1 1 9 7 )

1 1 9 8 ) 6

P ř e m y s lo v c i, č e s k á

1 7 , 2 0 , 2 1 ,

5 8 , 8 7 ,

4 7 , 2 4 6 ,

k n íž e

3 6 ,

2 6 , 3 1 , 4 0 , 4 2 ,

r itu s

2 8 9 , 2 9 4

1 6

y s l O r á č , m ý tic k ý k n íž e

a k r á l (o d

1 2 7

1 2 6 - 1 3 7 6 , 8 ,

( 1 9 0 0 -1 9 7 7 ) ,

P ř e d n í K o p a n in a

( 1 8 8 9 -1 9 4 0 ) ,

1 0 3 ,

2 9 2 ,

4 4 , 4 6 , 5 1 , 5 6 , 6 3 - 6 5 , 7 1 , 7 4 ,

1 0 4 , 1 0 6 ,

p r a c o v n í d e n

1 8 5

1 6 2 , 2 5 7

1 4 6 ,1 6 3 ,1 8 3 ,

a n g lic k á

1 4 6

n á m ě s tí

p ř e d h r a d í (u s e d lo s t)

2 5 1 , 2 5 2

2 6 6 - 2 6 8

p rá c e v p o li

1 9 2 ,

1 8 4 , 3 0 0 p ra ž s k é

B o ž e n a , r e d a k to r k a

p ru ž in o v é

E ile e n

9 3 , 9 4 ,

1 8 5

a v ý tv a rn ík

2 6

P o w e ro v á

1 6 , 3 4 , 3 6 ,

1 4 2 ,1 7 7 ,1 8 4 ,1 9 0 ,

M ě s to

1 5 6 ,

P r u s o v é

p o s třiž in y

1 1 - 1 3 ,

7 1 , 8 5 , 8 6 , 8 6 , 8 7 ,

fra n c o u z s k ý

R u s i

4 8

P ra h a

p o d h r a d í

P ra ž s k ý

P r é v e r t J a c q u e s

p o s tn í d o b a

1 2

3 0 1

P o sá z a v í2 1

p r á h

p ra ž s k é

p r a ž m a

n a

2 0 1

k o tlin a

S ta r é

1 9 1 , 2 1 2

2 6

P oro ško vo , v e s

(B a ž a n tn ic e )

1 8 4

P r a ž s k á

P r a v d o v á 1 6 9 ,

7 0 ,

5 -L a h o v ic e

S ta ro m ě s ts k é

2 6

P o v lta v í

S tra n a

U n g e lt

P o m o ra ví P oo h ří

z a h r a d a

R u d o lfin u m

8 5 , 8 9

3 4 , 8 5 , 9 9 , 2 0 1 ,

2 0 2 , 2 8 4 , 2 8 5

P o d y jí

sv. J i ř í n a 8 5 , 2 1 3

2 1 3 , 2 6 6 , 2 8 6 , 2 8 7

8 7 , 2 8 0 , 2 8 3 , 2 8 4

5 , 9 - 1 1 , 3 0 ,

b a s ilik a

L u m b e h o

1 0 2 ,

1 8 7

p o h ř e b

P r a ž s k é m

h r a d ě

3 9 ,

6 1 ,

n a

6 , 2 6 6

P r a h a

p r e lá t a

2 9 9

P r a ž s k é m

M a lá

2 9 9

p o h ř e b iš tě

1 8 5

2 1 5 , 2 1 8 , 2 8 6

1 3 4 ,

1 4 1 , 2 5 4

P o d u n a jí

m o s t

k lá š te r a 1 8 9

P od ko st

P o d m o rá ň

1 8 5

K a rlů v

k o s te l P . M a rie

1 0 0

P o d k a r p a ts k á R u s

P o d la ž ic e ,

m o s t

h r a d u

P o d h ra d í u P o d ěb ra d

1 8 4

J u d itin

K le m e n tin u m

s tře d o v ě k ý

2 0 , 3 9

P o b a ltš tí S lo v a n é

p o h ř e b

1 9 0 , 2 5 5 , 2 7 2 , 2 9 2 ,

H ra d č a n y

1 0 7 ,

p lo t p le te n ý 4 3 ,4 6 , 6 7 , 8 0 , 8 3 , 2 7 4 P l z e ň

1 8 1 ,

2 9 6 , 3 0 0 , 3 0 2

9 6

d y n a s tie

I I ,

1 2 ,

3 9 , 8 5

p ře m y s lo v s k á p ř ílo h , v iz

té ž

p o v ě s t 1 7 2

c a m p u s

3 0 , 6 3 , 6 7 , 7 3 ,

7 4 , 7 6 , 7 7 ,1 0 0 ,1 0 2 , 1 1 4 ,1 1 5 ,1 1 5 ,

1 2 7 ,

P ř iv í tá n , p r o tiv n ík V la d is la v a p š e n ic e

I.

1 4 , 7 5 ,

1 0 7 ,

Ř

1 0 9 ,

1 3 0 ,1 3 6

k n íž e te

řa d o v é

p o h ř e b iš tě

Ř ecko

2 4 6

Ř e h o ř

I.

1 8 6

1 2 6 ,

V e lik ý

s v ., ř ím s k ý

Ř ezn o

R ra d lic e

Ř ím

6 9 ,

1 1 4 ,

p o d d a n ý

3 8

(R e g e n s b u rg )

Ř iv n á č ,

7 0 , 9 8 ,

1 0 0 ,

1 0 7 ,

v r c h

u

L e v é h o

R a n k e

(1 7 9 5 -1 8 8 6 ) , n ě m e c k ý

L e o p o ld

h is to r ik

3 8

7 ,

(p ů v .

1 5 , 7 1 , 2 9 4

3 7

S a le r n o ,

lé k a ř s k á

š k o la

2 2 8

2 9 7

s tře d o v ě k ý

k a ta s tr

G r a m m a tic u s

R á ž , ú n ě tic k ý

k a n o v n ík

1 1 4 0

1 1 5 0 - 1 2 2 0 ), d á n s k ý

k a to lic k ý

7 , 9 2 , 9 3 , 9 5 k n ě z

R a jc h u m b e r k

(m e z i

1 0 1 a

(L ib e re c )

a

k r o n ik á ř

2 4 5

13 s b ě r p lo d in

le v o h ra d s k é h o

le s a

161

2 0 S e if e r t J a r o s la v

(1 9 0 1 -1 9 8 6 ), č e sk ý

E r n e s t (1 8 2 3 -1 8 9 2 ) , b á s n ík

fra n c o u z s k ý

filo s o f a h is to rik

s e k e ra

f ra n c o u z s k ý

v ě d e c k ý

2 9 9

2 9 7

R e v u e d e V H istoire des R eligions,

2 4 , 5 0 , 1 3 6 ,

č a s o p is

5 2 , 7 4 ,

1 4 4 ,

S e m o n ic e ,

1 5 8 ,

v e s u

1 1 3 -1 1 7 ,

1 1 9 ,

1 8 6 , 2 1 3 , 2 6 7

J a ro m ě ř e

(o k r.

2 4 5 N á c h o d ) R i c h a r d

I I I .

( 1 4 5 2 -1 4 8 5 ) ,

6 9 ,

1 1 5 ,

J a n

h u s its k ý

(p o

1 3 9 0 -1 4 7 1 ),

te o lo g

S e z im o v o Ú s tí

ž e n y

R o lla n d

p ra ž s k ý

(o d

111 a in

a

2 0 8

tr a g é d ie

2 0 8

a

2 9 2

(1 8 6 6 -1 9 4 4 ) ,

f ra n c o u z s k ý r o u b e n á jiz b a

(1 5 6 4 -1 6 1 6 ),

d r a m a tik

Julius C aesar,

R o m

le s

illia m

1 4 3 5 ) 2 7 6

S ix ta

R oven,

1 4 4

W

a n g lic k ý ro le

2 4 6

a v o le n ý S h a k e s p e a r e

a rc ib is k u p

f ra n c o u z s k ý

8 1 re lig io n is ta

R o k y c a n a

1 1 6 ,1 4 5

a n g lic k ý S e r g e n t R e r n a r d ,

k r á l (1 4 8 3 -1 4 8 5 )

2 9 ,

J iř í, r e d a k to r

s p is o v a te l 2 9 8

S k á la ,

9 4 ,

S la tin ic e , S la tiv n ic e

p o lo h a

u

1 3 5 Ú n ě tic

le s u

Ú n ě tic

e d ito r

2 0 , 7 3 , 9 9 ,

1 0 2

(s tře d o v ě k ý

n á z e v

(d n e s N a Ú n ě tic k é h o

p o to k a )

1 6 , 7 3 , 8 2 ,

r o v in á c h ) 2 0 , 9 9 , 2 8 4 9 5 , 9 9 ,

R o z to k y u P ra h y R o z to c k ý r u č iií p r á c e

2 4

h á j

1 0 7 ,

2 1 , 2 4

S la n ý

1 0 1 ,

S la p y ,

v e s u

1 0 2

1 6 2 D a v le

c is te rc iá c k ý

J i ř i n a

(n a r.

1 3 . s to l.)

1 9 2 6 ), č e s k á

m n ic h g e o b o ta n ic k á

(1 . p o l.

1 9 9

1 1 5 S la v ík o v á

R u d o l f , s le z s k ý

2 2

1 9 6 , 2 7 7 S la v n ík o v c i, v ý c h o d o č e s k ý

R u d o lfů v k a ta lo g m a g ie

5 5 ,

1 9 6 , 2 5 1 , 2 5 5 , 2 6 4

R udy,

s le z s k ý

k n íž e c í ro d

1 9 5 , 8 8 ,

191

S le z s k o

1 3 8 ,

S lo v a n é

5 9

1 9 5

c is te rc iá c k ý k lá š te r

5 5 S lo v a n é již n í

R u ja n a ,

b a lts k ý

ry b o lo v , r y b y

o s tro v

1 6 5

2 4 5 , 2 4 6 S lo v a n é

7 6 ,

343 R E JS T Ř ÍK

Sa d ská

S a x o

R e n a n

H ra d c e

H řiv n a te c )

s p o d d a n ý

r e k o n s tru k c e

1 2

1 1 4 ,

1 1 8

R a d o š , ú n ě tic k ý

r a n ě

1 1 ,

1 1 5

1 5 , 6 7 , 6 8 , 1 1 6 ,

1 2 7

8 8 , 2 3 4

n á z e v rá d lo

p a p e ž

1 8 1 , 2 5 8 ( 5 9 0 - 6 0 4 )

R a d a ta , ú n ě tic k ý

2 8 4

P o b a ltš tí

1 8 9 , 2 4 6

1 5 0 ,1 5 8 S lo v a n é v ý c h o d n í 1 7 6 , 2 6 9

Slovensko

2 6 , 4 6 ,

5 0 , 5 8 ,

5 9 ,

5 9 ,

1 4 5 ,

s ň a te k

S v a n to v ít, p o h a n s k é

S v a ta v a

2 1 9 , 2 3 5 , 2 3 6 , 2 4 2 , 2 4 5 2 1 6 , 2 6 2 , 2 6 8 , 2 6 9 , 2 6 9 , 2 7 0 ,

a

2 7 1 , 2 7 2 , 2 7 5 s n y

a je jic h

S o b ě s la v

S o m

v ý k la d ( f

1 1 4 0 ), č e s k ý

6 ,

1 1 ,

e r P e tr

344 LEG EN D A

Sparta,

ř e c k á

k n íž e

(o d

k r á lo v n a

1 0 8 5 ), II.

(o d

1 0 6 2 )

2 3 8 , 2 3 9 , 2 4 5 ,

2 4 8 , 2 5 4 , 2 5 5 , 2 5 7 , 2 5 8 , 2 7 7 1 9 4 9 ), č e sk ý

m e d ie v e lis ta

a n tic k á

S p u n a r P a v e l (n a r.

(o d

V ra tis la v a

s v á te č n í r o č n í c y ld u s

12

(n a r. a

č e s k á

2 4 5 , 2 4 6

k n ě ž n a

1 3 4

2 0 9

I.

a rc h e o lo g

b o ž s tv o

1 1 2 6 ), p o ls k á

m a n ž e lk a

1 1 2 5 ) m

( f

o b e c

a

s v á te č n í s v ě t ž iv ý c h

3 3 , 2 9 8 s tá t 2 4 6

a

2 3 5

1 3 8 ,

S v o lin s k ý

K a r e l (1 8 9 6 -1 9 8 6 ) , č e sk ý

1 9 2 8 ), č e sk ý

m a líř

1 3 9 ,

m r tv ý c h

s v á tý k o u t

1 4 6

a v ý tv a rn ík

2 9 8

O O S TO JO V I h is to rik S p y tilm ě v

I.

8 9 4 )

k u ltu r y ( j

9 1 5

, č e s k ý

lm íž e

s r u b , s ru b o v á

š p o d d a n ý

3 8

k o n s tr u k c e

1 3 6 ,

S a ld a

F r a n tiš e k

2 7 0

( 1 9 3 4 -2 0 0 3 ) , č e sk ý

lite r á r n í h is to r ik

a ja z y k o v ě d e c

Zápisníky 2 9 3 Šárecký p o to k 1 5 , 1 6 Š árka 1 5 Š m e lh a u s

2 9 8

s tra v a

L u d w ik , p o ls k ý

m a s itá

1 5 6

m lé č n á

1 5 3

r o s tlin n á

s trá ž

e tn o lo g

2 0 3

1 5 2

2 8 1 v z d o ro lc n íž e

2 8 2

k n íž e te

k r á l

v ý c h o d o fra n c o u z s lc é

m ě s to

2 0 T o m á š

(a si

2 4 9

J o s e f ( 1 8 7 4 -1 9 4 5 ), č e sk ý 2 9 9

S la v n ík a

T

S tu ttg a rtu

z e m s k á

k n ih o v n a

1 3 2

(S v á d o v ), p o lo h a

u

Z a lo v a

3 0 ,

Tachovsko 2 1 Tamworth ( V e l k á B r i t á n i e ) Tarnopolská oblast 1 8 8 T o y e n , v l. jm . M a r ie

6 7 , 9 9 , J o s e f ( 1 8 9 6 -1 9 7 6 ) , č e sk ý

o b e c

u

P r a h y

1 6 2 ,1 8 7 v iz

S u a d o w

a

Trevír, 9 6

g r a fič k a m ě s to

to k

e n e rg ie

tr h

3 6 , 8 8 ,

v

9 7

C e rm ín o v á

( 1 9 0 2 -1 9 8 0 ) , č e s k á

fo to g ra f 3 0 0

s ů l

s v ě te c

h is to r ik

1 3 2

iir te m b e r s k á

Svádov

a

Š títn é h o

Štrasburk,

1 3 4

Stuttgart

Suchdol,

2 9

S v a tý , u h e r s k ý

le s

z e

Š u s ta lo k a lita

S tře z is la v a , m a n ž e lk a

S u d e k

5 7

1 9 1 6 ), č e s k ý

1 8 4

Stroňsk 1 9 9 Strelzno, p o l s k á

Suadow

(n a r.

1 3 3 3 - 1 4 0 6 )

ír , p ře m y s lo v s k ý

v e

I.

Štěpen,

1 6 2

1 9 0

W

( 1 9 2 2 -1 9 8 2 ) ,

1 9 9

Š títn ý

m rtv é h o

S tr o jm

M ilo š

a rc h e o lo g

2 1 8 u

Š o lle

S te p á n

s tra v o v a c í z v y k y s trig a

V ra tis la v

a g r á r n í h is to r ik

S to n u n a

(1 8 6 7 -1 9 3 7 ),

s p is o v a te l, p u b lic is ta

2 9 3

1 4 2

A le x a n d e r

X a v e r

č e s k ý k r itik ,

5 0 , 5 1 , 5 3 ,

Statenice, o b e c u P r a h y 9 6 Statut z Elblqgu ( 1 3 . s t o l e t í ) S tic h

1 9 5 - 1 9 7

(o d

1 9 0

S r n e k , ú n ě tic k ý

5 4 ,

s y n k re s e

2 9 2

m a líř k a

2 9 8 P o r ý n í 2 8 9

1 0 4 1 1 7 ,1 1 9 ,1 5 7 ,1 6 0 ,1 6 2 ,

1 7 9 ,1 7 9 ,1 8 1 - 1 8 3 ,1 8 5 - 1 8 7 ,1 9 1

Trhový Štěpánov,

s tře d o č e s k é

m ě s to

1 4 2

1 2 3 0 )

tr o jp o ln í s y s té m tř e š e ň

6 8 , 7 0 , 7 2 , 7 7

6 ,

1 3 7 8 )

D u š a n

h is to r ik

(n a r.

1 9 3 3 ), č e sk ý

V á c la v ík

ř e k a

T v r d ý

J o s e f ( 1 8 7 7 -1 9 4 2 ) , č e sk ý

n a

P o d k a r p a ts k é

a

R u s i 8 3 f ilo s o f

2 9 9

A

2 1 1

n to n ín

e tn o lo g

a

1 2 2 ,

( 1 8 9 1 -1 9 5 9 ),

n á ro d o p is e c

v a m p ý ři ( m o ra V á n o c e

(o d

řím s k o -n ě m e c k ý

(1 3 7 8 -1 4 0 0 )

2 4 6 , 2 9 4 , 3 0 3

Turje,

č e sk ý k r á l (o d

1 0 2

V á c la v IV . (1 3 6 1 -1 4 1 9 ), k r á l č e sk ý

2 1 , 2 2

T ř e š tí k

V á c la v i. ( 1 2 0 5 -1 2 5 3 ) ,

a u p ír )

č e sk ý

2 5 4 , 2 5 6

2 0 1 , 2 0 2

1 9 9 , 2 0 9 ,

2 3 2 - 2 3 5 , 2 3 6 ,

345

2 3 9 , 2 4 0 , 2 4 3 - 2 4 9 , 2 5 3 , 2 5 4 ,

u

R E JS T Ř ÍK

2 5 9

Úholičky 1 6 Uhříněves 3 1

Vavřincova (Laurentiova) legenda

ú m

V a v ř in e c

(p o lo v in a

r tí 2 0 2 , 2 0 3 , 2 1 3 , 2 6 0 , 2 7 9 , 2 8 1 , 2 8 3 , 2 8 9

Únětice

7 , 8 ,

1 3 , 1 6 , 2 1 , 2 5 , 3 5 , 3 8 ,4 4 ,

9 1 , 9 2 , 9 4 - 9 8 , 9 9 ,1 0 0 - 1 0 2 ,1 0 8 , 1 7 9 ,

1 8 0 ,

1 8 2 ,1 9 0 ,1 9 4 , 2 4 0 ,

2 4 2 , 2 5 9 , 2 8 3 - 2 8 5 , 2 8 9 , 2 9 4 k o s te l P . M

a rie

7 9 , 8 3 - 8 5 ,

8 7 ,

1 8 2 ,

1 9 2 ,

8 , 3 4 , 9 0 ,

1 0 2 ,

1 5 0 ,

1 7 9 ,

1 9 7 , 2 3 8 , 2 8 3 , 2 8 4 ,

p o h ř e b iš tě

9 9 , 2 8 7

9 5 - 9 8 ,

ú n ě tic k á

2 0 , 2 5 , 2 9 , 3 1 ,

1 3 4 ,

1 7 9 , 2 3 9 , 2 5 8 ,

2 8 4 , 2 8 9 ú n ě tic k á

p lu ž in a

ú n ě tic k ý

d v ů r

1 0 0

9 8 , 9 9 ,

h ř b ito v

2 8 4

ú n ě tic k ý

k a ta s tr

3 0 , 7 1

ú n ě tic k ý

s ta te k

101 Ú nětický p o to k

1 0 9 ,

1 7 6 ,

Velislavova bible

5 8 , 5 8 ,

Velká Morava 8 , Velké P řílepy 1 5

Verchovina,

2 6 ,

2 4 , 2 5 , 7 4 , 2 4 3

3 2 ,

(n a r.

v e s n a

Vídeň 3 0 0 Vinoř u P r a h y , V la d im ír I.

V la d is la v

1 2 ,

v lč í m á k

Vltava

1 9 0

1 9 3 6 ), č e sk ý

P o d k a r p a ts k é

r a n ě

V e lik ý

č e sk ý

I I .

(f

R u s i

s tře d o v ě k ý

h r a d

(a s i 9 5 5 - 1 0 1 5 ),

k n íž e 3 4 ,

7 ,

(9 2 1 -9 3 5 ) , 1 2 ,

1 9 0 ,

(o d

9 8 0 )

1 8 8

(1 1 0 9 -1 1 1 7 ,

1 8 6

1 1 7 4 ), č e s k ý k n íž e k r á l (1 1 5 8 -1 1 7 3 )

1 8 1 6

2 2 7 1 5 ,

1 6 , 2 1 , 2 3 , 3 2 , 6 3 ,

7 3 ,1 6 2 ,

2 5 8 , 2 6 6

1 2 6 ,1 2 8 ,

1 3 5 ,1 3 6

V la d o ta , s v ě d e k

1 1 3

z e m s k ý p a tr o n

1 1 7 ,

2 6 7

(1 1 4 0 -1 1 5 8 ) a

V a

1 2 3 ,

1 2 9 ,1 4 7 ,1 6 9 ,1 7 1 , 2 1 0 , 2 6 3

1 1 2 0 -1 1 2 5 )

k o s te ln í 3 8 , 9 5 ,

s v ., č e s k ý k n íž e

8 5 ,

1 7 4 , 2 3 1 , 2 3 4 - 2 3 6 , 2 3 9 , 2 4 9 ,

V la d is la v i.,

1 5 ,1 6 , 2 1 , 8 2 , 9 9

u s e d lo s t ( v y b a v e n í)

a k a n c lé ř,

V e lik o n o c e , v e lik o n o č n í tý d e n

k y je v s k ý v e lk o k n íž e

ú n ě tic k ý

s v ě te c

m ě š ť a n

4 0

1 7 9

ú r o d n o s t p ů d y

1 3 7 1 -k o le m

2 1 0

a rc h e o lo g

lis tin a

1 0 2 ,1 0 7 ,

s ta ro m ě s ts k ý k r o n ik á ř

V e n c i S la v o m ír

9 9

3 2 , 3 8 , 3 9 , 5 7 , 6 7 , 7 0 , 7 2 - 7 4 , 9 9 ,

V á c la v

(a si

2 5 1 , 2 5 3 - 2 5 5 , 2 6 0 , 2 8 8

3 5 , 3 8 - 4 0 ,

2 8 9

m lý n

1 1 . s to le tí)

B ř e z o v é

1 4 3 7 ), u n iv e r z itn í m is tr,

7 1 - 7 3 , 7 6 , 7 7 , 7 9 , 8 1 - 8 3 , 8 3 , 8 8 ,

1 0 9 ,

z

sv . V o jtě c h b is k u p

6 4 ,

7 1 ,

1 7 5 ,1 8 4 , 2 0 5 , 2 8 9

(a si 9 5 7 - 9 9 7 ), p ra ž s k ý (o d

8 8 ,1 8 6 ,

9 8 2 )

1 9 1 ,

a

m u č e d n ík

1 2 ,

1 9 2 , 2 2 4 , 2 5 5 , 2 6 0

V ra cla v,

v ý c h o d o č e s k ý

h r a d V ra tis la v

s tře d o v ě k ý

(+

1 0 6 1 ) a

k n íž e

( 9 1 5 -9 2 1 ) 2 6 6

1 0 9 2 ), č e s k ý

p r v n í k r á l (o d

k n íž e

(o d

1 0 8 5 )

3 4

LEGENDA

Z íb r t Č e n ě k

a

v ý n o s p o le

5 6 , 7 4 , 7 7 , 7 8 ,

2 5 ,

a

1 0 5 ,

1 2 7 ,

p o litic k ý c h

h o s p o d á řs k ý c h

V y so k é M ý to

z v o n

v ě d

Š v ý c a rs k u 1 0 9 ,

2 6 3

1 1 0

sv . K a te ř in y

1 1 9 ,

6 8

1 9 6 , 2 3 4

2 9 3

ž Žalov

1 8 4 ,1 8 5

K o d e x vy še h ra d sk ý

3 7 ,1 2 0 ,

1 7 2

1 5 , 2 5 , 3 5 , 7 1 , 3 0 0

p o h ř e b iš tě

9 9

Ž a lo vskýp o to k 1 5 , 3 0 , 3 2 , 6 3 Zatec, r a n ě s t ř e d o v ě k ý h r a d 2 0

w W o lin ,

v e

r o tu n d a

9 0 , 9 1 ,

3 4

1 7 2 ,

b a lts k é

4 3 ,

(1 8 6 4 -1 9 3 2 ) , č e sk ý

z im n í o d p o č in e k

O O S TO JO V I

V y še h ra d

161

b ib lio g ra f 2 2 8 m ís to

Z n o jm o ,

š k o la

1 6 0 ,

h is to r ik k u ltu r y , n á ro d o p is e c

Z illis ,

8 5

V y so k á

1 4 4 ,

1 1 6

4 5 , 4 6

v ý b a v a k o s te la

1 2 9

346

z e le n in a

z e m ě d ě ls k á u s e d lo s t s tře d o v ě k á

I ., č e s k ý

V ra tis la v I I .

v ů z

r a n ě

3 4

o b c h o d n í s tře d is k o

141

ž a tv a

o b ilí 3 8 ,

1 0 9 ,

1 1 6 ,

1 2 8 ,

,

3 9

1 2 8 , 2 3 1 ,

2 5 7

Z z a b íja č k a

Zdiar, 1 3 2 ,

1 5 3 ,

z á k la d o v ý k á m e n Z a o r á le k

1 5 8

3 3 ,

J a r o s la v

n á s tr o je

1 0 7 ,

3 4

ž e n s k é

6 3

5 0 ,

o b e c

1 1 3 ,1 1 4 ,1 1 7 ,1 6 6 ,

Ž id é

p r á c e

ž id o v s k á

k o m u n ita

ž id o v s k ý

o b c h o d n ík

Z b y h n ě v , k n ě z

ř e k a

1 8 8

a k a n o v n ík

P . M a rie v

P r a z e

6 , 7 ,

Ž iž k a

1 3 , 2 9 ,

z

T r o c n o v a

J a n

2 2 1 1 2 2 ,1 8 4

(a si

1 3 6 0 - 1 4 2 4 ), h u s its k ý

k o s te la 3 7 ,

1 0 5 ,

1 8 7 , 2 1 1 ,

1 3 7

z a ž e h n á v á n í 2 2 5 u k r a jin s k á

1 5 9

1 8 5

z a v in u tí z n e h y b ň u jíc í n e m lu v ň a t 2 6 3

Z b ruč,

9 1 ,

5 2 , 6 7 , 7 0 ,

212

( 1 8 9 6 -1 9 4 7 ) , č e sk ý

p ř e k la d a te l 2 9 8 z á s o b e n í v o d o u

p o d ta tr a n s k á

ž e le z n é

v o je v ů d c e

2 9 6

3 8 , 4 0 , 4 1 , 7 9 , 8 1 - 8 5 , 8 7 , 9 0 , 9 2 , 9 4 , 9 5 , 9 9 ,

1 0 0 - 1 0 2 ,

3 0 0

S e sta v ila Jiřin a U rbanová

Obsah

Úvod............................................................................................................ 5 1 Lidé a doba ............................................................................................. 6 2 V krajině raného středověku..................................................................15 3 Sociální prostor .....................................................................................29 4 Usedlost napředhradí............................................................................ 41 5 Pole a pastviny....................................................................................... 66 6 Ves Zbyhněvova ..................................................................................... 79 7 Hospodářství únětické............................................................................ 92 8 Dny práce............................................................................................. 103 9 Práce a č a s ........................................................................................... 119 10 Život v d o m ě....................................................................................... 134 11 Každodenní ch léb .............................................. 150 12 Starost bez konce .............................................................................. 166 13 Dvajiáct denárů .................................................................................179 14 Dvojí v í r a ........................................................................................... 188 15 Obklíčení strachem............................................................................ 198 16 Zabíjení stra ch u.................................................................................206 17 Hadači a léčitelé................................................................................ 218 18 Den sváteční.......................................................................................231 19 Věčný návrat.......................................................................................238 20 Kolébka ž iv o ta ...................................................................................260 21 Poslední hroudy z e m ě ........................................................................279 E pilog......................................................................................................290 Poděkování............................................................................................. 292 Hledání tv a r u ......................................................................................... 293 Závěrečná poznámka.............................................................................. 303 Výběr z pramenů a literatury..................................................................304 Seznam vyobrazení.................................................................................328 R ejstřík....................................................................................................334

347 OBSAH

ZDENĚK SMETÁNKA

L eg en d a o O stojovi ARCHEOLOGIE OBYČEJNÉHO ŽIVOTA

E d ic e

Č e s k á

O b á lk u N a

h is to r ie

n a v rh l a

o b á lc e

p o u ž ito

o d p o č in e k r o č n ím

2 0 0 4

M

-

a

B r e v íř v e lm is tra

n o v in y ,

1 2 0

0 0

P r a h a

2

V y d á n í p r v n í O d p o v ě d n ý S a z b a

a

V y tis k la S r á z n á

r e d a k to r J a n

r e p r o d u k c e tis k á r n a 1 7 , 5 8 6

D o p o r u č e n á

0 1

c e n a

U rb a n

N L N ,

s .r .o .

E IC O N , d ru ž s tv o , J ih la v a v č e tn ě

D P H

2 7 5 ,-

L v a ,

P r o k o p

N L N , s .r .o .,

5 6 ,

ú n o r a

z o b ra z u jíc í z im n í

s y m b o liz u jíc í p r o d le v u

s ig n . X V III F 6 , fo to

v y d a lo

a s a ry k a

s e d lá k a

c y k lu

N a k la d a te ls tv í L id o v é J a n a

u p r a v il V la d im ír V in a ř

k a le n d á ř n í v y o b r a z e n í m ě s íc e

p r a c o v n ím

r o c e

13 g ra fic k y

p r o k ř e h lé h o

k n ih o v n y , P r a h a , V

sv ,

k n ih u

IC ě

v

z e m ě d ě ls k é m

1 3 5 6 , d e p o z itu m

P a u l

N á r o d n í

m iC E C E S KÁJi I S T (m iE -= JftL E R A m iE M E ČECHY NA SKLONKU NAPOLEONSKÝCH VÁLEK M ilan Švankm ajer Ač byl Milan Švankmajer znám především jako znalec ruských dějin 17.-19. stole­ tí, anotovaná kniha se týká problematiky Ruska jen okrajově. Využil totiž materi­ álu, který nashromáždil na počátku padesátých let při výzkumu archivních spisů českého gubernia, když tehdy studoval česko-ruské vztahy během napoleonských válek. A právě vrcholící konflikt napoleonské Francie s ostatními evropskými mocnostmi, mezi nimiž bylo také habsburské mocnářství, je hlavním tématem knihy, a pak také to, jak Čechy prožívaly jejich závěrečné údobí, tažení do Ruska, bitvu národů u Lipska a po Napoleonově porážce vídeňský kongres. Naše země tvořily sice zázemí těchto světodějných událostí (jedinou výjimku představovala bitva u Chlumce a Přestanova, jež se odehrála na půdě severních Čech jako sou­ část bojových operací vedoucích k lipské bitvě), poklidné však zdaleka nebylo. Pro současníky se jednalo o celý komplex převratných změn, při nichž se museli vyrovnávat s takovými událostmi, jakými byly kontinentální blokáda, krach ra­ kouských financí, pražský mírový kongres, Metternichův přestup z neutrality do protinapoleonské koalice a následná mobilizace všech hospodářských a vojen­ ských rezerv dlouhými válkami vyčerpané monarchie. Čechy také představovaly bezprostřední týl armád bojujících u Lipska, což bolestně pociťovaly i dlouhý čas po této grandiózní bitvě: staly se totiž lazaretem pro desetitisíce raněných a byly odměněny epidemiemi nakažlivých nemocí. Kniha, doplněná množstvím obrazo­ vého materiálu, mapkami a dokumentárními přílohami, je psána úsporným, ale zároveň velmi čtivým stylem. Jedná se o Švankmajerovo poslední dílo, autor totiž krátce po jeho dokončení neočekávaně zemřel. Černobílý obrazový

DALŠÍ PROGRAM EDICE Jan K láépště PROMĚNA ČESKÝCH ZEM Í VE STŘEDOVĚKU Jiří Rak SVĚT ČESKÉHO OBROZENÍ M a rtin W ih o d a

M O R A V A V EPOŠE ÚDĚLNÉ

Ivan Šedivý, M a rie K oldinská V Á LK A V ČESKCÝH DĚJINÁCH