Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě

Table of contents :
000
000a
005
007
008
009
010
011
012
013
014
015
016
017
018
019
020
021
022
023
024
025
026
027
028
029
030
031
032
033
034
035
036
037
038
039
040
041
042
043
044
045
046
047
048
049
050
051
052
053
054
055
056
057
058
059
060
061
062
063
064
065
066
067
068
069
070
071
072
073
074
075
076
077
078
079
080
081
082
083
084
085
086
087
088
089
090
091
092
093
094
095
096
097
098
099
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
220
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
231
232
233
234
235
236
237
238
239
240
241
242
243
244
245
246
247
248
249
250
251
252
253
254
255
256
257
258
259
260
261
262
263
264
265
266
267
268
269
270
271
272
273
274
275
276
277
278
279
280
281
282
283
284
285
286
287
288
289
290
291
292
293
294
295
296
297
298
299
300
301
302
303
304
305
306
307
308
309
310
311
312
313
314
315
316
317
318
319
320
321
322
323
324
325
326
327
328
329
330
331
332
333
334
335
336
337
338
339
340
341
342
343
344
345
346
347
348
349
350
351
352
353
354
355
356
357
358
359
360
361
362
363
364
365
366
367
368
369
370
371
372
373
374
375
376
377
378
379
380
381
382
383
384
385
386
387
388
389
390
391
392
393
394
395
396
397
398
399
400
401
402
403
404
405
406
407
408
409
410
411
412
413
414
415
416
417
418
419
420
421
422
423
424
425
426
427
428
429
430
431
432
433
434
435
436
437
438
439
440
441
442
443
444
445
446
447
448
449
450
451
452
453
454
455
456
457
458
459

Citation preview

~ ~

-·

OBSAH

Předmluva 7 Nástin bádání o době římské a stěhování národů na území české republiky Slovník ll Tematický rejstřík 395 Archeologické lokality podle jednotlivých krajů 395 398 Archeologické památky a soubory nálezů, druhy pramenů Archeologické a historické pojmy 399 400 Badatelské instituce a osobnosti Historická místa a mocenské útvary, etnika, události- 40 1 Historické osobnosti 401 Obory lidské činnosti, výrobní postupy a materiály 401 Obecnější pojmy, duchovní svět, marginálie 402 Literatura 403 Prameny 447 Seznam obrázků a jejich původ 448

8

5

PŘEDMLUVA

PŘEDMLUVA

?:o naše země dosud neexistovala souborná práce zabývající se archeologií doby římské a stěhováním nebo, přesněji řečeno, dějinami Germánů a Římanů v Čechách a na Moravě. Potřeba zpřístup­ ::.:r široké veřejnosti a současně i odborníkům (archeologům, historikům a numismatikům) důležitý ..:sek dějin formou lexikonu vedla autora k soustředění hlavních poznatků dosavadního teoretického . te rénního výzkumu. Pokusil jsem se poprvé podat soupis všech nejdůležitějších lokalit (pohřebišť 2. h robtt, římských táborů, hlavních sídlišť, depotů mincí a ojedinělých nálezů). Vedle toho slovník ob~a h uje germánské kmeny a útvary, kultury, jednotlivé typy nálezových předmětů, dále různé pojmy, ::.istorické osobnosti a události, instituce a badatele, kteří se věnují výzkumu germánského a římského ~síd lení. Do soupisu lokalit (přes půl tisíce položek) jsem vložil některé zajímavé a dosud nepubliko··a né nebo nejnověji objevené nálezy. K většině hesel je připojena základní literatura, čímž může být en cy klopedie vítanou poml:tckou pro specialisty a rovněž pro studenty. Seznam literatury lze považo·.a t za výběrovou bibliografii k oběma popisovaným obdobím v české republice. Obsahuje i nejdůleži­ :ějš í práce ze zahraniční produkce. Početné obrázky předvádějí pestrou škálu bohatého nálezového .ondu a terénních situací. J elikož území, jež je předmětem publikace, sehrálo v prvních šesti stoletích po Kristu významnou ~ol i v rámci evropského dějinného vývoje, byla a je mu věnována velká pozornost. Vznikem prvního ,;ermánského útvaru, jímž se stala říše markomanského krále Marobuda, se teritorium našeho státu za~ad ilo spolu s římských impériem k nejdůležitějším činitelům kontinentálních dějin. Další převratná cpocl1a, markomanské války, jejichž podstatná část je doložitelná přímo na území Moravy, na ně zno·:u obrátila zájem antického světa . Poslední výzkumy archeologů dokonce prokazují, že zasáhly do .·vádského osídlení na sever od Dunaje mnohem intenzivněji, než se dosud předpokládalo. Stopy řím­ s ~ý ch legií máme doloženy až v okolí Brna a dokonce i Olomouce. Snad scházelo jen velmi málo, aby -:a še země byly za vlády Marka Aurelia začleněny coby jedna z římských provincií do struktury této · el e říše. Ne bezdůvodně se přijímá také teze o tom, že počátky formování států a národů současné Ev~o p y mají kořeny v době stěhování národů. To potvrzují i důležité nálezy s hunsko-germánskými prv_., na jižní Moravě, langobardský pobyt a postupná slovanská expanze. Na půdě našeho území se na.:::1ázejí i lokality vpravdě evropského významu. Ať již se jedná o jedno z největších a nejdůležitějších ;ermánských pohřebišť ze starší doby římské v Třebusicích, knížecí (královský) hrob z téhož období .\il ušově, který je možno považovat za dynastickou hrobku kvádských králů, nebo hrob barbarského ::.á če lníka či přímo krále z 5. století v Blučině. Rovněž římské polní tábory z doby markomanských vá .e ' , které reprezentují novum naší archeol'ogie, některá důležitá langobardská pohřebiště (např. Luži.::e, Holubice) a další naleziště patří k nesmírně cenným zdrojúm poznávání historie Čech, Moravy .: . Slezska. Na závěr je mou milou povinností poděkovat všem, kteří přispěli malými či většími informacemi a radami ke zdárnému dokončení této práce, jmenovitě Mgr. J. Blažkovi, PhDr. M. Lutovskému, Mgr. J. Mi litkému, PhDr. K. Motykové, DrSc., Mgr. J. Musilovi, PhD ., PhDr. J. Peškovi, Dr. D. Quastovi (RGZM Mainz/D), PhDr. V. Sakařovi, CSc., PhDr. M. Slabinovi, doc. PhDr. J. Tejralovi, DrSc., PhDr. V. Vokolkovi a PhDr. P. Zavřelovi. Za technickou spolupráci při zhotovování obrazových příloh děkuji L. Káchové. Zvláštní dík patří PhDr. Jiřímu Hartlovi, CSc. a mé ženě Magdaléně Hartlové za nevšední trpělivost nejen s jazykovými korekturami. ::.á r odů

Praha - Lysá nad Labem, 21. září 200 l 7

NÁSTIN

BÁDÁNÍ

NÁSTIN BÁDÁNÍ O DOBĚ ŘÍMSI{É A STĚHOVÁNÍ NÁRODÚ NA ÚZEMÍ ČESI{É REPUBLII{Y V následující kapitole se pokusím načrtnout současný stav výzkumu v oboru římsko - germánské archeologie. Počátky zájmu o tuto vědní disciplínu, zabývající se dobou římskou a dobou stěhování národú, lze v našich zemích sledovat již ve druhé polovině 19. století. Poprvé se u nás dobou římskou z hlediska archeologických prameni'! zabýval J. E. Wocel. Upozornil na význam tohoto období a na kontakty s antickým sv ě t e m . Jeliko ž ještě neexistovalo mnoho nálezů, jimiž by bylo možno objasniL historii prvních století po Kr., čerp a ly se poznatky jen z útržkovitých písemných pramenů antických autorú . Zásadní změny započal až široce koncipovaný výzkum amatérských archeo l ogů, které v Če­ chách koordinoval J . L. Píč. Výzkumy důležitých pohřebišť z doby římské (Pičhora a Třebická u Dobři­ chova), ale také z doby stěhování národů (Praha-Bubeneč/Podbaba) postupně zača l y nejen naplňoval vitríny Musea království českého (dnešního Národního muzea), ale nastalo též období, kdy se stále více badatelů zajímalo o kulturní příslušnost a stáří vykopaných pozůstatkú . K tomu postupně přibýva­ ly odkryvy na dalších lokalitá ch, zejména v PI"wvě (J. Hellich) . Již počátkem 20. století rozpoznal A. Stocký význam sídlišť doby řím s ké , které do té doby poněkud zastir1ova ly hrobové nálezy z cennými předměty, a svými výzkum y v Novém Bydžově- Chudonicích započal bádání v této problematice. Na Moravě byla situace na konci 19. století složitější, neboť dosud chybě l rozsáhlejší materiál, jenž by umožnil bližší pohled na studovaná období. Různé soupisové práce, zejména I. L. Červinky, registrovaly pouze ojedinělé nálezy nebo archeologické prameny z rozrušených hrobů a sídlišť. Ke změně došlo až ve dvacátých a třicátých letech století následujícího. Napomohl tomu vznik sa mostatného československého státu a zvláště založení Státního archeologického ústavu v Praze ( 1919). Tehdy se uskutečnily první větší výzkumy pohřebišť z doby římské ve Velaticích (I. L. červinka) a zejména Kostelci na Hané (A . Gottwald), ale také na pohřebišti v Novém Šaldorfu (I. L. Červinka) . Touto výzkumnou činností byl poprvé věnován větší zájem rovněž době stěhování náródiL K jejímu poznání napomohly i sídlištní objevy ve Velkých Němčicích. Nelze opomenout ani výzkumy na sídlišti z pozdní doby římské v Jiříkovicích (J. Poulík), kde se podaři l o u nás poprvé odkrýt hrnčířské pece s vytáčenou keramikou . Současně byla pozornost upřena i k soupisúm germánských památek (E. Benin gcr- H. Freising a I. L. Červinka). Na konci dvacátých let se podaři l o odkrýt dvě římské stavby na Muš ově (A. Gnirs), čímž bádání načerpalo nových podnětů, neboť od této doby bylo již zřejmé, že Říma­ né dorazili až na Moravu. Rovněž v Čechách znamenala dvacátá a třicátá léta rozvoj výzkumných aktivit, které byly nejlépe sledovány v činnosti Státního archeologického ústavu a Národního muzea . Jedná se zejména o výzkumy významných pohřebišť z doby římské v Třebusicích a z pozdního stupně doby stěhování národů v Čelákovicích-Záluží (J . Sehráni!). Velké zásluhy měla vedle toho i nadále činnost amatérských ar cheologů, kteří se postupně vypracovávali ve znalce regionálních problémú. Nejzářnějším přík l adem je rozsáhlá terénní činnost B. Dubského v jižních Čechách, která vyvrcho lila v}'zkumy na pohřebiš ti z po zdní doby římské a časn é h o st ě h o vání národú v Přešťovicích a nás lednou monografickou publikací. Nezaostávala ani teoretická bádání, která se stala doménou E. Šimka, J. Dobiáše a postupně i B. Svobody. "Temným věkem naší historie" , jak byla doba s těhování národů tehdy nazývána, se obíral L. Niederle. Vý znamný podíl na zkoumání germánského osídlení měla německá archeologie, u nás reprezentovaná zejména H. Preidlem. Během druhé světové války, kdy jsme bohužel zaznamenali i nesčetné pokusy o zneužívání germán ské historie v prvních stoletích po Kr., se bádání soustředilo především na teoretické problémy (E. Be ninger), ale i na terénní výzkum. V Čechách pokračovaly vykopávky v Třebusicích, na Moravě byla zejména přičiněním J. Paulíka zkoumána germánská sídliště ve Tvarožné a pohřebiště ve Velaticích. Zásluhou B. Svobody došlo k revizi celého nálezového fondu z Dobřichova - Pičhory, na níž se podílel během svého púsobení v Národním muzeu . Zde začal i jeho komp lexní zájem o dobu stěhování národú. 8

NÁSTIN

BÁDÁNÍ

Po druhé světové válce se rozeběhl zejména výzkum velkých lokalit, žárového pohřebiště z pozdní doby římské a kostrového z doby stěhování národů v Šaraticích a mauzolea z doby stěhování národů na vrchu Žuráň u Brna. Vedle toho byly zkoumány i další lokality, jako např. birituální pohřebiště z doby římské v Mikulově. Na počátku 50. let 20. století došlo k nečekaným objevům smolínského pohřebiště a bohatého kostrového hrobu v Blučině (K. Tihelka). Tím se doba stěhování národů zača la postupně jevit v jiném světle. Opomenuta nezť1stala ani souborná zpracování. Po válce vydává B. Svoboda Čechy a římské lmperium ( 1948). E. Šimek pokračoval v publikování široce koncipovaného historicko-archeologického díla o Velké Germanii Klaudia Ptolemaia. Koncentrováním vědeckého výzkumu do pracovišť Akademie věd s Archeologickými ústavy v Praze a Brně se v padesátých a šedesátých letech 20. století změnil zájem o dosud stále zanedbávaná období. Přitom nelze opomenout. že ve spo lečnosti orientované poněkud opačným směrem se studi u osídlení našich zemí germánskými kmeny příliš velký prostor pro komplexní vědecké zkoumání nenabízel. I tak přibylo specialistl'l, kteří pečlivěji vedenými výzkumy přinášeli do té doby neznámé prameny. Nejdůležitější byly výzkumy, jejich postupné zhodn ocován í a teoretick é práce B. Svobody, K. Motykové (pohřebiště z doby římské v Tišících a Třebusicích), J. Zemana (pohřebiště z doby stěhování národl'1 v Mochově), A. Rybové (plaňanský horizont), J. Břeně (kostrové hroby starší doby římské), V. Sakaře (římské importy), R. Pleinera (germánské hutnictví), O. Kytlicové (pohřebiště v Lužci nad Vltavou), J. Kudrnáče (pohřebiště z doby stěhování národů v Klučově), I. Pleinerové (germánské sídliště ze sklonku 5. a průběhu 6. století v Březně) ad. Na Moravě se zkoumala jak sídliště, tak i pohřebiště, např. Komořany a Velké Hostěrádky (K . Ludíkovský), Šitbořice (R. M. Pernička). Základy sídlištního výzkumu položil až I. Peškař svými výzkumy v Křepicích, Blučině a Mušově-Na Pískách. V tomto období vznikaly i dť!le žité syntetické práce, jakými byla díla I. Peškaře (Morava v 1. a 2. stole tí, nepubli kova ná disertace) a K. Motykové-šneidrové (soupisové publikace o nálezech ze starší doby římské v Če ­ chách a následná zevrubná stud ie o počátcích doby římské), jimiž položila základy chronologie doby římské. V roce 1965 zveřejnil B. Svoboda obsáhlou monografii o době stěhování národú v Čechách, čímž vytvořil hlavní bázi k dalšímu zkoumání. Rozpoznal a definoval tzv. vinařickou skupinu, nazva nou podle lokality Vinařice, která byla známa z nálezů již od 70. let 19. sto letí, ad. Komplexní pohled na naše země z hlediska písemných pramenů zpracoval J. Dobiáš. Je třeba zdůrazn it i dúležité poznatky zahran ičních badatelú, kteří čerpali z na šich nálezú, především dílo mnichovského profesora J. Wernera o Langobardech. Na konci 60. a počátkem 70. let 20. století vstoupil svými pracemi mezi badatele J. Tejral, který se věnoval zejména počátkúm doby římské, později mladším a pozdním fázím tohoto období. Postupně systematicky zko umal i dobu stěhování národů , a to, jak je pro něj příznačné, v ši rokých hi storických a geografických souvislostech střed ního Podunají. Již v této době správně rozpo znal, že nelze vytrhávat jednotlivé problémy a malé geografické útvary z celkového vnímání zákoni tostí vývoje. Ačkoliv v sedmdesátých letech pokračovaly některé výzkumy započaté již v předchoz ím období, do šlo ke sledování dalších problémú. Především bylo jasné, že stále nové výzkumy a obrovské množství přibývajících nálezú a poznatků je třeba systematicky zpracová vat a řešit. Proto se postupně přistupo­ valo k jejich vyhodnocování. Některé terénní odkryvy se již zaměřovaly na zodpovězení předem kladených otázek (Mušov -Burgstall, Borotice, Zliv), jiné musely vyjít potřebě záchrany stále více ohrožovaných památek, zejména pohřebišť. Zkoumaly se dúlež ité nekropole z doby římské i stěhování národ tl v Plotišti nad Labem (A. Rybová a V. Vokolek) a Lochenicích (J. Zeman). Zvlášť významné byly výzkumy vyvolané velkými stavbami na Moravě, při nichž se záchrannými pracemi brněnského Archeolog ického ústavu podařilo objevit zcela nové a velmi dúležité lokality, jakými byly pohřebiště z doby stěhování národů ve Strachotíně a Holubicích, v 80. letech k nim přibylo velké pohřebiště v Lužicích . V dosud nevídaném rozsahu se zkoumala i síd li ště z doby římské (Vyškov) na Moravě a v Če­ chách severozápadních (Kyjice a Trmice) a středních (Mlékojedy). Od konce 70 . let dodnes je systematicky sledováno výšinné opevnění z doby markomanských válek na Mušově-Burgstallu (J. Tejral). Tyto výzkumy přinesly jedinečné pohledy na přítomnost římské armády na Moravě. V devadesátých le tech byly za pomoci leteckého snímkování objeveny polní (pochodové) tábory římské ho vojska, kte9

NÁSTIN

BÁDÁNÍ

rých dodnes bylo zdokumentováno velké množství na řadě jihomoravských lokalit. Za nejsevernější naleziště lokalizované v nedávně době múžeme označit tábor v Olomouci-Neředíně . Dalším dúležitým mezníkem v bádání o římsko-germánské archeologii byl rok 1988, kdy došlo k objevu dosud nejbohatšího hrobu ze starší doby římské v Mušově (J. Peška), ve kterém spočíval se vší pravděpodobností významný představitel germánské aristokracie, ne-li přímo kvádský král. Zásluhou J . Pešky a J . Tejrala vznikl mezinárodní vědecký tým ke komplexnímu vyhodnocení a publikování tohoto unikátního hrobového celku. V současné době je již v tisku rozsáhlá monografie, která bude znamenat posun dosavadních vědomostí o l.-2. století po Kr. v celé střední Evropě . Zcela zásadní význam pro dobu římskou a stěhování národú mají početná díla (studie a monografie) J. Tejrala, který se vě­ noval téměř všem nejdúležitějším tématl'tm a lze jej považovat za vůdčí osobnost soudobého bádání. Rozpoznal horizont markomanských válek, definoval počátky doby stěhování národů, zhodnotil roli podunajského kultmního okruhu pro vznik struktur raně středověké Evropy. Na sklonku 20 . století se zrodila díla o sídlištích ze starší doby římské na Moravě (E . Droberjar), o dúležitých pohřebištích v Dobřichově-Pičhoře (E. Droberjar) a v Opočně (I. Pleinerová) . Začaly se řešit i opomíjené otázky, jako je problematika Marobudovy říše (E. Droberjar), historický význam zásahu římského impéria do barbarika (J. Tejral, J . Musil, O. Šedo, B. Komoróczy) ad . V současné době je teoretický výzkum soustředěn především do tří pracovišť, kde se řeší velké projektové úkoly (granty). Na Moravě se římsko-germánské archeologii věnují ve Středisku archeologie doby římské a raného stěhování národú Archeologického ústavu Akademie věd ČR v Brně (J. TejraL B. Komoróczy, O. Šedo) a v Čechách v Oddělení prehistorie a protohistorie Národního muzea v Praze (E. Droberjar) a v Ústavu pro klasickou archeologii Univerzity Karlovy v Praze (J . Bouzek, J . Musil). Velkým úsilím přispívají k poznání doby římské a stěhování národů četní badatelé-specialisté pracující v dalších institucích, zejména v Archeologickém centru Vlastivědného muzea v Olomouci (J. Peška, M. Kalábek), Archeologickém ústavu AV ČR v Praze (M. Jančo), Jihočeském muzeu v českých Budě­ jovicích (P. Zavřel), Polabském muzeu v Nymburce (K. Motyková), Ústavu archeologické památkové péče severozápadních Čech v Mostě (J . Blažek), Ústavu archeologie a muzeologie Masarykovy univerzity v Brně (E. Kazdová) a ústavu pro pravěk a ranou dobu dějinnou Univerzity Karlovy v Praze (L. Košnar) .

10

AGILIMUND

A AGILIMUND (AGILIMUNDUS) - kvádský subregulus. Pa tři] mezi podkrále (subreguly). kteří vládli ve druhé polovině 4. sto letí v západn í části kvádské země pod králem Viduariem . AISTOMODIUS- gennónský král. Ne ní jisté, zda byl markomanským, n ebo - pravděpodobněji - kvódským králem. V roce 193 j ej přiměl Septimius Severus ( 193-211) k poslu šens tví. Také o n ěm víme, že mu j e ho bratři Septimiu s Philippus a Septimius Heliodorus, kteří přijal i od císaře římské občan st ví, postavil i v Carnuntu náhrobek. ALBOIN - lan gobardský král. Byl sy n em a ná stu pcem langobardského krá le Audoina a matky Rodel indy, dcery durynského krále Henninafrida. Mezi lety 560- 565 nastolil vlád u nad Langobardy. Za ženu si vzal Chlodswindu (t před rokem 567), dceru fransk ého krále Chlo thara I. V počátečních letech své vlódy bojoval s Gepid y. V roce 567 zabil gepidského krále Kun imunda a vza l si za ženu jeho dceru Rosa mundu. Následujícího roku (duben 568) odvedl Langobardy z Podunají do severní Itálie . Zemřel v roce 572 nebo 573(?), pravděpodobně při obléhání města Pavie. Literatura: Wenskus 1970a; Wolfram 1998,396-397,398--401. ALMANDIN - drahý kámen, krychlový nero st, křemičitan ze sk upin y hlinitých granátů. Má fialo vě če rv enou barvu (tzv. barvu holubí krve ). Vys kytuje se také u nás ( Čás la vsko, Kutnohorsko, český les, Krušné h ory a na severní Mora vě) . Další výskyt je znám především v Tyrolsku, ve Skan dinávii ad . Ve starově ku byl zpracováván v Malé As ii pocl názvem carbunw!us . V Če­ chách a na Morav ě se našel ve šper cích z doby stěhování národů (spony a závěsky). Nejvíce kusů pochází

z knížecího hrobu z Blučiny, kde bylo clo nhných šperkú a předmětli použito celkem 158 kusl't (!) brou šených almandinů . Literatura : Mrázek 1996, 112-132. ALMGREN Oscar, Prof., Dr. (9 . ll. 1869-1945) - významný švédský archeolog. Pracoval ve Stótním historickém muzeu (S tat e n s historiska Museum) ve Stockholmu . Byl také profesorem prehis tori e na univerzitě v Uppsalc . O. Almgren je považovón za zakladatele systematického studia římských a germánských spon. Systém svého třídění předlož il v disertaci v roce 1897 (Aimgren 1897), která pak vyšla ještě jednou s drobnými doplúky v roce 1923 (Aimgren 1923). Pro naše zemč má vedle již zm ín ěné knihy ve lký význam také jeho st udie o germánské bronzové industri i na území Čech v Marobudově ří š i (Aimgren 1913). Lit eratura: Kunow (ed.) v tisku. AMMIANUS MARCELLINUS (330-400) -římský historik řecké­ ho plivodu. Ve svém velmi barvitě psaném díle Rerum gestarum libre (přeloži l J. Češka, Soumrak římské ří­ še. Prah a 1975) popsal tento rodák z Antiocheie římské dějiny ocl císaře Nervy po Valentiniana . Zachovaly se pouze knihy, v nichž líčí období le t 353-378. Pro nás, resp. pro naše soused ní oblasti je cll'iležitý tím, že zaznamenal boje Římanl't na území Slovenska a boje s Huny. ANGO viz OŠTĚPY ANTONINUS PIUS (138-161) římský císař. Za jeho vlády prožívala římská říše hospodářský rozkvět. Jím počíná dynastie Anton inl't . Tento vladař má také vztah k území našeho státu, neboť někdy v letech 140-144 dosadil Kvádům nového krále. O tom se nám zachova lo svě­ dectví na Antoninových mincích

s nápisem Rex Quadis datus, který vysvětluje nové utvrzení klientského poměru kvádskýc h panovníkt"1 k Římu. ANTROPOFAGIE - projevy antropofagie, resp. kan ibalismu nejsou u nás v době řím ské a stěhování n ár odů příl i š časté . Někte r é doklady však přeci j en známe . Jed n á se n apříklad o část lidské lebky ze sta rší doby římské objevené v sídlištním objektu v Komořanec h. Podle cel kového vzhledu je zřejmé, že lebka n ebo její čás t prošla varem a poté byla rozřezána. Více dokladů o an tropofagii lze najít v jiných geogra fi ckých oblastech. Literatura: Alt 2000. ANTROPOLOGIE - ta LO vědn í disciplína, resp. historická antropologie, zkoumající lidské kosti získávané především z terénních výzku mů, mó pro a rcheologii zcela zásad ní význam . Přitom nejdúl ež it ějš í je určení pohlaví a věku zemřelých, a teprve pak i další hlediska (např. velikost lidí nebo choroby, jejichž studiem se zabývá paleopatologie). Pro určování pohlaví a věku se pou žívá celá řJda metod . Nejvhodnějš í­ mi čás tmi kostry k detailnímu zkou mání jsou lebka, chrup, pánev, páteř ad. Mnohem slož it ější si tu ace je u žárových hrobt"1, ve kterých se za chovávají obtížnč určitelné malé, n ěkdy ~·. nasazený na předloktí pravé --·:. ukazují na insignie barbarské·:l ádce. Zrezivělá spatha, asi 80 . dl o uhá, měla rukojeť pokrytou _.::o u fól ií a zakončenou stříbrnou .:;·:icí. Stříbrné pozlacené nákončí _ . oo chvy bylo zdobeno vložkami _jéh o almand inu . Na pochvě spat':Jyla jako amulet zavěšena cha!- .:!o no vá perla pocházející buď z ji:-'Jských oblastí, nebo z !ránu. Po__::-'Jo se také nalézt silně zrezivě l ý --. tdlo uhý asi 60 cm) tk vící v po-· ě, jejíž krásné nákončí zdobi la

zlatá fólie, s přihrádkovou inkrustací s almandiny patrně indického púvodu. Další zbraně a součásti výstroje, tj. sada patnácti železných šipek púvodně uložených v toulci, kostěné obklady reflexního luku, jaký používali hunští nájezdníci, kování jezdeckého bičíku a stříbrné kování dřevěného sedla, dokumen tují jezdecko-nomádskou komponentu, která měla vztah k východnímu kulturnímu okruhu. Oděv zesn ulého velmože zpestřovala celá řada rúzných ozdob a součástí. Po římském zpúsobu upev11ovala šat na rameni stříbrná samostřílová spona s cibulovitými knoflíky. Nedaleko od ní spočívala na hrudi stříbrná pozlacená pinzeta púvodně přivěšená k oděvu. Na koženém opasku, sepnutém zla tou přezkou s almandinovými vložkami, byly připevněny dvě stříbrné pozlacené a vrubořezem zdobené přezky. jimiž

byl

upevněn řemen

če.

Na

k zavěšení mepravé ruky měl zemřelý navlečen masivní náramek s pečetítkovitými konci vyrobený z ryzího zlata o hmotnosti 226,7 g, což se rovná váze 50 římských solidLi. Obdobné náramky n e chyběly ani v hrobě franského krále Childericha v Tournai v Belgii a v bohatém hrobě v Apahidě v Rumunsku a v dalších bohatých hrobech. Obuv sepínaly a zdobily dvě zlaté přezky, nákončí a ozdobné trojúhelníčky s přihrádkovými inkrustacemi vyplněné almandiny. Další výbavu, uloženou u nohou zesnulého, tvořily tři skleněné nádoby (dvě štíhlá balsamaria a jedna bai'iatá láhev) zhotovené pozdně římskými dílnami v Podunají, kostěný hřeben a drobné stříbrné přezky. Ačkoliv nevíme zcela přesně, kdo byl v tomto hrobě uložen, lze se domnívat, že se jednalo o "drobného" barbarského krázápěstí

21

BLUČINA mě o velikosti 230 x 85 cm orientované ve směru Z-V spočívala v hloubce 21 O cm kostra, u níž ležela stříbrná pozlacená spona s rozeklanou nožkou. Hrob náležel prav děpodobně ženě a lze jej datovat do období ko lem poloviny nebo do druhé poloviny 5. století. Literatura: Trňáčková 1970.

Blučina

I (sídliště z doby řlmské). Hlině­ ná plastika znázori1ující lidskou postavu, pocházejíc[ pravděpodobně z nádoby.

le, pro něž bývá v latinských pramenech uváděno označení reguli. Hrob je svým významem srovnatelný· např. s hrobem gepidského krále pohřbeného v Apahidě nebo čás t eč ­ n ě také s hrob em franského krále Childericha. Rllzné složky inv entáře hrob u, jezdecko- nomádská (I u k, sedlo, bičík, šipky), západogermánská (spatha), event. pozdně římská (atribut spony a její způsob připev­ nění na oděvu), svědčí o složité etnické situaci a struktuře mocen ských bojl! ve středním Podunají ve druhé polovině 5. století, tj. v době rozpadu Attilova kmenového svazu a v době před langobardským osídlením Moravy, kdy byl zemřelý pochován. Pro tyto nesnáze je velmi obtížné se určit ěj i vyjádřit k etnické příslušnosti pohřbeného velmože či krále, o jeho jméně ani nemluvě. Nicméně na základě současných zna lostí písemných pramenl! a předpokládaných etnických pohybů se uvažuje o tom, že na jižní Moravě v tomto období sídlili Heru lové nebo jim podobné kmeny se silnými východními elementy. Pohřbený nepochybně náležel k vedoucí společenské vrstvě Attilovy říše. Hrob lze datovat do rozmezí let 450-480. Literatura: Tihelka 1954; týž 1963; Menghin - Springer - Wamers (eds.) 1987,374-375, Taf 56-57; WieczorekPérin (eds.) 2001, 166-168. BLUČINA 4- v jihovýchodní části obce v poloze Nivky byl v roce 1954 odkryt kostrový hrob. V hrobové já-

22

BOHATÉ HROBY - s bohatými (tzv. knížecími) hroby se na našem území mllžeme setkat po celou dobu římskou a stěhování národl!. V některých časových úsecích se však projevuje větší koncentrace, která je odrazem změn společenské struktury a zvláště přítomnosti či absence germánské elity. První doklady jejího pobytu známe již z období kolem zlomu letopočtu . V Če ­ chách jsou tyto pohřby reprezentovány jednak kostrovými hroby tzv. !Ubsowského typu, jednak luxusně vybavenými žárovými hroby germánských bojovníkl!. Bohaté hroby li.ibsowského typu se vyznačují pohřby nespálených těl, které se nacházejí na osamocených místech nebo v malých skupinkách mimo pohřebiště, hrobovými jámami, jež často vykazují zvláštní úpravu (dře­ věné konstrukce hrobových komor, event. mohyly n ebo náspy nad hro by), dále absencí zbraní a bohatou výbavou (především dovezené řím­ ské předměty jako bronzové a stříbrné nádoby, výrobky z drahých kovl!, ostruhy apod.) . K nejvýznamnějším lokalitám patří Holubice, Praha -Bub eneč (hrob naleze ný v roce 1948), Straky (hrob III) a Zliv. V Čechách byly vedle bohatých kostrových hrobů rozpoznány i žárové hroby s nadstandardní výbavou, obsahující četné římské importy a zbraně, uložené do bronzo vých nádob na lokalitě v Dobřicho­ vč-Pičhoře. V nich lze rozpoznat přední bojovníky Marobudova vojska. Zatímco pohřby v kostrových hrobech, které neobsahovaly žádné zbraně, mllžeme považovat za pří­ slušníky staré rodové aristokracie, žá rové hroby významných bojovníků jsou svědectvím o vrstvě nově se rodící tzv. vojensk é nobility. Po ce -

lou dobu od horizontu Marobudovy říše až do konce 1. století nelze v našich zemích identifikovat bohatě vybavené hrobové celky. S nimi se můž eme setkat zejména v Če­ chách až v první polovině 2. století. Jsou zastoupeny mužskými žárovými pohřby (Dušníky, Lisovice, Ře­ pov), z nichž minimálně ve dvou případech lze spatřovat bojovníky. Nejbohatším hrobem starší doby římské nejen u nás, ale i v celém evropském barbariku je bezpochyby kostrový hrob z Mušova. Na základě nejnověj šího bádání se zdá, že do komorového hrobu (snad dynastické hrobky Kvádů) byly uloženi dva muži a jedna žena. To by potvrzovaly zejména výsledky zkoumání pomocí DNA. Podle archeologických analýz je v hrobovém celku zřejmý dlouhý časový úsek od první poloviny l. století po Kr. až do druhé poloviny 2. století. Ten je možno vysvětlit dvěma zpl! soby: l) pohřby byly do hrobu uloženy snučasně v jednom časovém horizontu pravděpodobně v době markomanských válek, nebo 2) do hrobky se jednotlivé pohřby vkládaly postupně od l. století do druhé poloviny 2. století. V každém případě lze jeden z pohřbů považovat za ostatky vysoce postaveného jedince (knížete nebo dokonce krá le), jenž stál také na vrcholu vojenské hierarchie germánské spo l ečnosti. Snad se dá uvažovat o kvádském klientním králi, kterého dosadili Římané a s nimiž byl v dobč válečných událostí v šedesátých · a sedmdesátých letech 2. století ve velmi těsném kontaktu. Další bohaté hroby se v Čechách objevují až v období kolem roku 300. K nim náleží zejména ženský hrob ze Soběsuk . Podle nálezl! zlaté řím­ ské spony z Chlumína nebo dvou stříbrných honosných ostruh z Litoměřicka lze připustit i existenci mužských (bojovnických) hrobt''i. V českém nálezovém prostředí mů­ žeme pro tuto dobu uvažovat o výrazném ovlivnění z kulturního okruhu hrobů typu Leuna - HaE!eben - Zakrzów ze západu a severozápadu . Také na sklonku doby řím­ ské žila na našem území vysoce po-

BORKOVANY -

Jdovy ne lze boha nimi

v

če ­

toletí. rový:, Ře­

dvou

IJ1ík:y. doby n ev:hyby kladě ~e

do astici dva čOVa ­

po kých ejmý Í

)OJo ruhé ožno hřby

a sně •ravi št i z doby bronzové, které se .:óá zí v menším akátovém lesíku .:: :; áv rší těsně nad obcí, bylo pro:.. .:-~ m á no v průběhu dlouholetého -:::..;u m u ( 1976-91) S. Stuchlíkem .: ·e 3 5 kostrových hrobl:t mladší .::-:goba rdské) fáze doby stěhování .:~od ů . Germánské hroby se sou-eu·ovaly v prostoru mezi mohyla:o a 27. Všechny hroby z doby : .. ová ní národú byly porušené : -:esly stopy zásahů při vykrádání. __ ·ětš í počet hrobů (celkem 16) _ ::>: ozkoumán v roce 1988 v mo:: 27. Kostry ležely v natažené . ·ze n a zádech. Nejbohatší inven-~ a9s a h oval hrob II: dvě stříbrné :...ace n é časně durynské spony, -:.>=:1o u přezku, další železný před: - '1 á h rdelml< ze skleněných ko- a ke ramickou nádobu. Zajíma-:: r ov něž hrob bojovníka (č. VI) '.::ovo u puk licí, kopím, ke ramie- :1ád obou, hřebenem a paroho~ sch rá nkou. Z pohřebiště pochá:a .·é další nálezy, mj. i zlomky _:-:ěn )· c h nádob a měděné mísy e?ra vým perlovcem na okraji, _-~ ~y m ohly ukazovat na porýn- . ro ve nienci. .:-a:u ra : Stuchlík 1991. Ř. ITOV

...

' ·.

.

(okr. Blansko, Jihomo--.: kraj) - sídliště z konce 4. a

.

.

_··

Ukázky

:.

.

.

-~>

nálezů.

počátku

5. století objevil v roce 1972 v poloze Mezichlumí povrcho vými sběry A. 5trof. Lokalita se nachází na mírném, k jihozápadu skloněném svahu nad Lysickým po tokem. V dalších letech byl postupnč zjišťován další střcpový materiál, k němuž přibyl objev zahloubené chaty se šestiúhelníkovitým rozmís těním kú!tl. Podle zlomki'l keramiky mi'lžeme chatu datovat do přechod­ ného stupně D 1 mezi pozdní dobou římskou a dobou stěhování národú. Literatura: Peškař 1973b; Tejral 1985a, 328, obr. JO; týž 1990, 50.

BOUZEK Jan, Prof., PhDr., DrSc. (* 17. 2. 1935)- klasický archeolog. Vedle své rozsáhlé badate lské odbornosti v pravěké a klasické archeologii se věnuje také problé múm doby římské, římským importúm a vlivům na Ctzemí barbarika. Byl stipendistou nadace Alexandra von Humboldta. Do roku 2000 vedl ústav pro klasick o u archeologii Univerzity Karlovy. V letech 1969-91 současně také šéfoval pododdělení k lasické archeologie (dnes samostatné oddělení) v Národním muzeu. Podílel se na výzkumech řím s kých objektů v Mušově-Burg­ stallu a v Mušovč - Neurisscnu. J . Bouzek je publikačně velmi produktivní . Z jeho nejdlllcžitějších prací o době římské je možno uvést

stat ě o římském zá sahu a importech v našich zemích (např . Bouzek 1984; 1994; 2000), o tzv. třetí zóně mezi Římem a barbarikcm (Bouzek- Ond,~ejová 1990 ). Je spoluautorem skript o římských provinciích a limitu (Bouzek- Saké 1990) apod. Bibliografie : Eirene 31 , 1995, 167-183. Literatura: Vencl 1995. Sborníky k jubileím: Bažant (ed) 1995; Musil- On dřejová (e ds) 1997.

BRANDÝS NAD LABEM- STARÁ BOLESLAV (okr. Praha-východ, Středočeský kraj) - údajně v kostrovém hr o b ě na blíže neznámém míst ě Staré Bolesl a vi byl ve druhé polovině 19. století nal ezen antoninian císař e Valeriana (25 3 až 259). Podle této římské mince by chom hrob mohli datovat do mladší nebo pozdní d oby římsk é . Lite ratura: Pochitonov 1955, 152, č. 559. BRANDÝSEK (okr. Kladno, Stře­ do č eský kraj)- žárový hrob z doby řím s ké byl odkryt během záchranného výzkumu (0 . Kytli cová) v pískovně (č . kat. 399) v roce 1957. Písk o vna se nacházela při levé straně silnice z Brandýsku do Třebusic. Popelnicov ý hrob s kerami ckou urnou obsahoval vedle spálených lid sk ých kostí také bronzovou přezku. Další žárový hrob měl být v těchto místech objeven v roce 1958. Oba hroby lze datovat pouze rámcově, a to do doby římské. Literatura: Justová 1968, 10. BRANIŠOVICE I (okr. Znojmo, Jihomoravský kraj) - při zakládání silážních jam na pozemku bývalého státního statku ro zkopali dělníci dva hroby z doby římské. Z jednoho hrobu zachránil J. Kaufmann lebku, za kterou se nacházelo 13 bílých a 14 černých plochých kaménkú z vápence spolu se sedmi kostěnými terčíky. Z hrobu pochází též skleně ­ ných terčík, gema s bohyní Níké a mince Antonína Pia ( 138-161). Hrob můžeme datovat do druhé po loviny 2. století. Literatura: Kaufmann 1961, 586, obr. 196-197. 25

BRANIŠOVICE

BRANIŠOVICE 2- v roce 1936 se při odstraúování kořenů pokáceného stromu podařilo na návsi (v poloze Vinohrádky) odkrýt kostrový hrob z doby stěhování národů, kte rý byl zapuštěn do únětické sídlištní jámy. Silně zetlelá kostra byla orien tovaná ve směru Z- V. Mezi miloda ry se našla hliněná nádoba, jantarový a hliněný korál a hliněný pře­ slen. Hrob náleží do druhé poloviny 5. století. Literatura: Skutil 1941, 180, obr. 24;

Tejral 1982, 199, obr 64. 7; tab. XXVI:2-5.

BRÁNY viz TÁBORY

ŘÍMSKÉ

POLNÍ

BRNO, KOTLÁŘSKÁ ULICE (okr. Brno-město, Jihomoravský kraj) - při stavbě domu byl v roce 1931 porušen mužský skelet s kostrou v poloze naznak. Na lebce měla kostra bronzovou přilbu. Další inventář hrobu představovaly železné

kopí, nákončí, sekera, kostěný trojvrstvý hřeben, kovadlinka, kleště, kladívka, háčky. pilník, bronzová nádobka, kusy surového železa v tyčinkách i plechu, bronzové vážky (původně uložené v dřevěné skřítl.ce), olověné a kamenné závaží, kolečko, kamenné brousky, ni'lžky a ri'lzná železná a bronzová kování. Je jisté, že v hrobě byl pocho ván řemeslník, který žil v pozdním stupni doby stěhování národi'l (v I. polovině 6. století). Inventář hrobu by mohl svědčit o tom, že pochovaný možná vyráběl spínadla. Literatura: červinka 1937, 132, obr. 15, Tejral 1975b. obr. 19.

BRNO, MASARYKOVA ULICE (okr. Brno-město, Jihomoravský kraj) -při přestavbě Krinningerova domu byl v Masarykově ulici (dříve třída Vítězství) před rokem 1933 vykopán kostrový hrob z doby stěho­ vání národl!. Obsahoval zlomek pozdní spony s pravoúhlou nožkou, bronzovou přezku a malý bronzový zlomek. Hrob náleží do 5 . století. Literatura: Tejra/1982. 200, obr. 26.·6; 91 o4 . BRNO-BRNĚNSKÉ IVANOVICE

(okr.

Brno-město,

Jihomoravský

kraj) - z rozrušených kostrových

hrobi'l z doby

římské

v bývalé Richse podařilo ve 30. letech zachránit dvě nádoby. z nichž vyniká zejména římský glazovaný džbán zdobený vlnicemi a rýhami s olivové zelenou glazurou. Analogické džbány, které napodobují skleněné nádoby, byly vyráběny zejména v pozdně římské Panonii v průběhu 4. století. Literatura: Tejra/1982, 174, 176, 200, trově cihelně

tab. XXV/!:2. BRNO-ČERNÁ

Brno, Kotlářská ulice (kostrový hrob z doby meslníka. 26

stěhování národů). Inventář

hrobu h-

POLE, MERHAUTOVA ULICE (okr. Brno-město, Jihomoravský kraj) - na staveništi domu č. 1 v Merhau tově ulici se podařilo v roce 1939 zachránit inventář rozrušeného hrobu z doby stěhování národi'l. Hrob byl pl!vodně obložen kameny. Kostra, která ležela v hloubce tří metri'l, měla orientaci ve směru V-Z. Mezi

BRNO-CHRLICE

·oji t ě,

wá ~z a

á ž·n é va-

:lž(0 -

JO -

ím dl! tá ř JO -

br

::E ký va ve

y0O-

U,

~d ary

se našly zkorodované blíže neurčitelné železné ::y a jednostranný trojvrstvý :é:1)· hřeben. Mezi zpřeházený ­ .: · skými kostmi ležely také kos:-:ě. Hrob lze datovat do pozdní:ango bardského) stupně doby _::.u\·á ní národů. Další hroby pro _:-Jla l v roce 1941 J. Poulík. Při - -.;\·án í nové ulice odkryl během ....:.:::~a nné ho výzkumu tři kostrové - ::J\' me zi ulicemi Jana Masaryka ~erha u tovou. Porušené hroby \·še chny kdysi vykradeny. Nej- ~avěj š ím nálezem je celý zacho.: : skle něný pohár na nožce (hrob .: defo rmovaná dětská lebka ze _ :-:éh o hrobu. K ostatním nále- _-:-: pa t ř í bronzová náušnice s po- :.~;cko u kostkou, kostěný troj-:--~·hře ben a železný nůž. Všech- :~·ro tř i hroby ml!žeme klást do - _::é po loviny 5. století. _ ::> ~atura : Skuti/1946, 47, 52-53, obr. ::.hoh) a 1O; Hochmanová 1952; - ~:: 1982, 199, tab. XXV:3. -.:;~e nty

vý

ý

.=..R :--;0 -DOLNÍ HERŠPICE (okr. :-:-. .:: - mě sto, Jihomoravský kraj) - _.:: prv ní světovou válkou byly :: \·alé Pilátově cihelně v Dolních -=_;-šp icích rozrušeny kostrové hro=do by stěhování národl!. Z nich _ ::ochovala hliněná nádoba, bron: • ::. pře z ka a sk len ěné a ema ilova - _ :-orá lky z náhrdelníku. Podle .:::::o za chráněných nálezů lze - ::J\' kl ást do druhé poloviny

li

=

·6,

:E

:ý ·h 1-

lŽ

)-

jí

~:o 1 e tí .

Brno-Holásky (pohřebiště z doby hrobu a milodarů.

př. zbra n ě (kopí, šipky, štítová puklíce), přezky, pinzeta, keramika apod. Na tomto menším pohřebišti byl mezi hroby l a 3 objeven kruhový, na východní straně přerušený příkop o prl!měru l O m. Uvnitř objektu zjistili archeologové tři jamky po kůlech. Je zřejmé, že uvedený objekt souvisel s pohřebními praktikami Langobardů. Podobné objekty jsou doloženy v Německu a zprávou kronikáře Langobardl! Paula Diakona, který popisuje vztyčování kůlů (ad perticas) na památku Langobardů zemře l ých v ciz i ně. Literatura: Bor. Novotný 1955.

_ ::~atu ra : červinka 1928, obr. 78; Te)-- :9 2, 199.

BRNO-HORNÍ HERŠPICE (okr. Jihomoravský kraj) v roce l 960 rozrušil bagr na stavbě panelárny v Horních Heršpicích mezi Kšírovou ulicí a že lezni ční tratí kostrový hrob z doby stěhování národů, z něhož dělníci vybrali dva sk l eněné korálky. Následující záchranný výzkum č . Staní zjist il, že v hloubce 80 cm ležela kostra v natažené poloze na zádech, orientovaná ve směru Z-V s levou rukou podél těla a s pravou rukou směřující do klína. V místč, kde spočíva la lebka (při zemních pracích zcela zniče­ ná bagrem), byl nalezen bronzový kroužek a zlomek dalšího a dvě žeBrno-město,

ii

.:::~ :--;0-HOLÁSKY

(okr. BrnoJihomoravský kraj) - jiho:::od ně od sil nice z Holásek do ~-~an v trati Chrlické čtvrtky bylo ::ech 1946 a 1954 zachráněno 12 ~::-ov ýc h hrobů . V některých hro_::: se vyskytly zbytky rakví z vy ::._aných km e nů. V hrobě l byl --~"b en zřejm ě význačnější bojov -:-ento hrob obsahoval stříbrnou :.a ce no u esovitou spon u s očky - ~.:-:-ve n é ho skla, zlomky kůže po .e stříb rným kováním (přilba?) - ~-·!e ně né korálky. Další nálezy ::a rních hrobech představují na ---~'>to,

J,

stěhování národů).

Ukázka jednoho kostrového

lezné spony se samostřílovou konstr ukcí. U levého ramene ležel bronzový terčík s otvorem, s nímž byl rzí spojen železný řetízek se zbytky tkaniny. V pánvi ležela bronzová přezka s příchytnou destičkou . Z hrobu dále pochází silně zkorodovaný železný předmět (snad nůž). Hrob je datován do druhé poloviny 5 . století. Literatura: Staňa 1961; Tejral 1982, 199-200, obr. 76.

BRNO-CHRLICE I (okr. Brno-měst o, Jihomoravský kraj)- v roce 196 7 odkryli členové Vlastivědného kroužku v Chrlicích v poloze Roviny zbytky dvou objektů, které lze interpretovat jako pozl!statky hrnčířské dílny z doby římské. Jeden objekt byl zcela zničen, z druhého se zachoval jen zbytek topeniště. V objektech a jejich okolí se našlo 22 kusů tkalcovských závaží, přes 1 5 kulovitých hrud hrnčířské hlíny, zlomky keramických nádob, dva železné předměty a zvířecí kosti. Hrnčířskou dílnu datujeme do druhé poloviny 2. století. Literatura: Pernička 1968. BRNO-CHRLICE 2- východně od železničn í tratě Chrlice - Sokolnice v poloze Roviny v bývalé pískovně 27

BRNO-LÍŠEŇ

se před rokem 1933 na kostrový hrob z doby stě­ hování národů. Pravděpodobně ženský kostrový hrob obsahoval kostěný trojvrstvý hřeben a železnou přezku s příchytnou destičkou. Další podrobnosti o tomto hrobu, který můžeme klást do druhé poloviny 5. století, se nezachovaly. Jiné nálezy z těchto míst pocházející z rozrušených kostrových hrobl:1 představují dvě hliněné nádoby, z nichž jedna byla točená na kruhu a zdobena vlešťovanou výzdobou. Obě nádoby mohou být datovány rovněž do druhé poloviny 5. století. Fr.

černého

Literatura: Dostál 1965; Tejral 1982, 202, obr. 77; tab. XXJX.6 .

přišlo

BRNO-LÍŠEŇ (okr. Brno-město, Jihomoravský kraj) - na známém pravěkém hradišti Staré Zámky je doloženo rovněž osídlení z konce doby římské a z doby stěhování národú, a to minimálně ve dvou fázích. Během systematickéh o výzkumu v letech 1953-59 se podařilo prozk oumat hrnčířskou pec s před­ pecní jámou a získa t z rozrušených sídlištních vrstev velké množství keramických střepů. Zahloubený spodek pece obsahoval kruhovou vy-

..

__.. __.. _...

/

-::.

:.. .- .::-

.- .

__.. ./ __.. /

palovací komoru (průměr 95 cm) a na ni navazující nepravidelně obdélníkovitou předpecní jámu (šířka 120 cm). V peci se našly zlomky keramiky, zvířecí kosti a zejména téměř celý na kruhu točený džbán s vlešťovanou výzdobou typu Murga. Podle něho lze pec datovat do poloviny 5. století. Nálezy z vrstev představuje germánská na kruhu točená keramika (včetně keramiky s vlešťovanou výzdobou), pozdně římská glazovaná keramika (zejména zlomky mortarií) , ale také bronzová jednodílná spona se zahrocenou nožkou, bronzová dvojdílná

__..

jil\~

(I\\ I\

Ulllllll lllllllll lllllllll lll J I -~_)~

O 100 rn :·c h nádob, zlomek skleněné ­ ~-.::á r u a železný hrotitý před­ ~ :-ozší ře ným držadlem. Oba ty__ ckty, jakož i některé ojedinělé -=~- na hradisku (např. zlomky ::::-.ě ří mské glazovan é keramiky) .:o st do pře l o mu 4. a 5 . století. _;.:;:ura : Jahn 1942; Tejra! 1982, _ _ .: .•br. 17, tab. XI. týž 1985a, 331,

Brno-Obřany (výšinné sídliště). Ukázky nálezů keramiky. skla a kovových p1'edmětů. Abb. 19; Člžmář- Geisler - RakovskýSvoboda 1983,4 1, Taf 162.

BRNO-STARÝ LÍSKOVEC (okr. Brno-město , Jihomoravský kraj) př i stavbě sídl i ště Boh unice -západ prozkouma la J. Čižmářová zách ranným výzkumem v roce 197 6 část s ídliště z doby římské , čtyři chaty a patn ác t jam. Zahloubené chaty (objekty 10, 13, 44 a 71) s vchodovým výklenkem a se šestiúhelníka vitým rozmíst ě ním kl!ll't měly ro změry asi 5 x 4 m. Ve dvou chatách (objekty 1 3 a 44) se uprostřed na šly kost ry psi:1. Před vchodovým výklenkem uvnitř chaty (obje kt 10) byla v j á mě u ložena koúská lebka. Objekty obsahovaly střepy hlině­ ných nádob včetně na kruhu točen é

germánské a římské keramiky, ně­ kolik zlomk l! terry sigillat y, zlomek skla (patrně z nádoby), kostěný trojvrstvý hřeben a zvířecí kosti (z tura domácího, prasete domácího, koně, ovce n ebo kozy, ojediněle jelena evropského, medvěda hně­ dého, zajíce a bobra evropského). Literatura : Čižmářová 1978, 123; Peške 1978.

BROD NAD DYJÍ (okr. Břeclav, Jih omoravský kraj) - těžba písku n. p. Ingstav naru šila v roce 1978 v SZ části katastru obec Brod nad Dyjí sídlištní objekty z doby římské. Lokalita se nachází v bývalé pol oze Freiackcr, oz na čované také jako Brod I. Pod aři lo se zachránit zbytek jedné zahloubené chaty (objekt 1)

29

= BRONZ

a několik jam. Jáma (objekt 5) ob sahovala kromě zlomkú germánské a římské keramiky také část římské cihl y (imbrex) a kosti z několika jedincú hovězího dobytka. Objekt 7 poskytl rovně ž zlomky germánské a římské keramiky a římských cihel (tubulae) a železnou sekeru. Prozkoumané objekty lze datovat na konec 2. století. Dal ší sídliště v SV části katastru obce bylo zkoumáno v letech 1977-78 v bývalé poloze Zinsacker (Brod II). D. J elínková prokopala několik sídlištních objektú (zahloubené chaty a jámy), ve kterých našla germánskou a řím ­ skou keramiku, zlomky terry sigillaty, zlomek ra etské keramiky, část římské cihly (objekt 13 ), tkalcovské závaží, železářskou strusku, zvířecí kosti a mazanici. Tyto nálezy v sídlištních objektech se hlásí do období od druhé poloviny 2. století do první poloviny 3. století. Literatura: Tejral- Jelfnková 1980, Je línková 1980a; táž 198Gb; Kratochvíl 1987b.

Funde

BRONZ - tzv. bronz je především obecným pojmenováním pro slitiny mědi s dalšími prvky. Vznikal jako směs mědi a cínu, popřípadě dalších prvkú (zinek, olovo ad.). Proto by se m ě l používat přesnější termín slitiny mědi. Velmi často zastoupenými slitinami v době římské byly př e ­ devším mosaz a bronz. Rozlišujeme rúzné druhy bronzu: klasický, tzv. cínový bronz, kde obsah cín u činil 1-10 %, olovnatý bronz s 1-20% zastoupením olova, arzénový bronz, zink ový bronz (tzv. tombak) ad. Spolu se železem patřily slitiny mědi (mosaz a bronz) v době římské a stěhování národú k nejčastěji používaným kovovým surovinám pro výrobu rúzných př e dmětú (nástrojú, součástí oděvu, nádob, kování picích rohú ad.). Bronz se dal odlévat při teplotách 900 až 1200 °C . S větším obsahem cínu nebo olova se mohl snadněji zpracovávat, neboť byla snížena teplota odlévání. První rozsáhlejší prvkové rozbory bronzových a mosazných předmětLI

Ag

Fe

As

z našeho území pro dobu římskou byly provedeny na nálezech z Tře­ busic (kvantitativní spektrální analýza) a pak zejména z Dobřichova­ Pičhory (neutronová aktivační a rentgenfluorescenční analýza). Doba římská znamena la podstatnou kvantitativní změnu v používání slitin mědi. Na rozdíl od předchozí doby laténské se výrazně začína l a prosazovat mosaz. Výsledky prokázaly používání mosazi při výrobě spon, kování opaskú a štíttl. Naopak nádoby byly zhotovovány především z čistého cínového nebo ze silně olovnaté ho bronzu. Literatura: Riederer - Briese 1972; Sangmeister 1978; Vofl - Hammer Lutz 1998; Prána 1999. BRONZOVÉ NÁDOBY- zastupují významnou skupinu římského dovozového zboží. Převažují nálezy z prvních dvou století po Kr. Ve 3. a 4. století již jejich import upadá a současně mizí tvarová pestrost, známá především z časných fází do-

Sb

Au

Co

Se

Typ

n

Cu

Sn

Keile und Sieb

r6m.

2

88,6

10,77

0,16

0,007

0,034

0,17

0,102

0,013

0,084

0,00106

0,0720

0,0040

Kaserolle

rOm.

7

86,6

11,71

0,47

0,026

0,037

0,90

0,085

0,038

0,061

0,00124

0,0309

0,0034

Fussbecl!1,

táím ně

72;

LI lO ~y

le Já :t, )-

.• e. Z počá tku se jejich výro .::.:>m roval a pouze na italskou ::•:lá ště v Kampánii (dílny poz ději v severní Itálii, --:·mě se přesouvala také do •. .:::: v Porýní a do Galie. Zá:·_:polog ické roztřídění prove- ~ Egge rs. Ačko liv je jeho Jda.::_ používána nejča s těji, exisJ.~Í zpřes i'lující a rozšiřující ; ..:ké systémy (např. Radnóti::: :-: hna, Bocsterdové, Nube ra, ~.:. Pet rovszkého, Tas sinariho "-.':-:te ré nádoby slou žily k ví- .. :1osti, jiné, jako např. velké st lan dská vědra a pánve, _ :::c1 k v ař e ní, mísy jak o jídel9y a vědra typu Eggers 18 ::..;....28. soupravy cedník i'! a na::: __-; ja ko picí servisy. V našich :-:se může me setkat s pestrou _ ~ů znýc h tva rů a t ypů . Po ze žárových nebo kostro~ob ú, zcela ojediněl e i ze síd:':.i~o vý ch hrobech se zachova. ,·e lm i poškozené a přetave­ ::. :~1k y, u nichž je mnohdy _ .: ur č it původní tvar. Nejstarší __ ~e možno předpokládat j iž ::..".J!ls ké m horizontu. Jediným . ro kazatelným dokladem je ___ . o kraje neurčitelné nádoby .::.:~ ,-ého hrobu z Kostomlat nad _ -:-- . .\lejv ě t š í rozkvět dovozu _ ~v~' c h nádob zaznamenaly _ ::em ě, resp. Cechy v ob dobí -~ :liLI Marobudovy říš e . K nej: :'!11 tvarúm patřily kotle s po\ ito u výdutí a s želez nými Eggers 7-8), situlovitá vědra . :-.:sii ckých forem (Eggers 18 _ . ::-~o v itým i atašemi, 19- se srd-' ataš emi, 20- s trapezoidními .:::i), vě dra s o bličejovit ými ata-- Eggers 24), plechová oslland- ěd ra (Eggers 38 ), mísy na nož- - po hy blivým i držadly (Eggers - ~ . mísy na nožce s pevnými ...:.u.\· (Egg ers 96, 98-100). konvi.!:_:!ge rs 124-125), pánve s držad::.::-.:on če nými labutími hlavička­ :O:gge rs 131 , 134-135), pánve -=-~ad ly zakončenými beraními -- .čk am i - tzv. patery (Eggers - ~- 1 55 ), soupravy cedníkt't a na·.::..:ek (Egge rs 159A a 162 ). V na-. n.ál cz cch jsou doloženy i ojedi-

NÁDOBY

=- .

Bronzové nádoby. Římské importy z období Marobudovy Nše v Čechách . a zvláštní tvary. Patří k nim kotel typu Eggers 33 z Holubic, malá amforka typu Boesterd 264/265 z Dobřichova-Pičhory, mísovitá nádoba s výlevkou z Prahy-Bubenče, malá nab ě račka s cedníkovitou rukojet (tzv. simpulum, Egge rs 163) ze Strak. Také v následujících fázích starší doby řím ské až do počátků 3. století import bronzových nádob neustal. Dovážela se vědra s obliče­ jovými atašemi (Eggers E 25-29), s trapezo idními atašemi (Eggers 30), plechová ostlandská vědra (Eggers 38- 41 ), kotel s železnou obrubou nělé

(Eggers 42), žlábkovaná vědra (Eg gers 47), mísy (Eggers 67, 69-72), žlábkovaná mísa (Eggers 77), pánve s t erčovitým zakončením rukojetí (Eggers 137-144), pánve s jetelovítým otvorem v rukojet i (Eggers 145 a 147) a sou pravy cedníků a nabě ­ raček (Egers 160- 16 1). Ke zcela unikátním nádobám je možno zařa ­ dit velký kotel se čtyřmi germánskými (svébskými) bustami z boha tého hrobu z Mušova. Ve druhé polovině 3. a v průb ě hu 4. století lze sledovat znatelný úpadek dovozu kovových nádob, kte rý se promítl 31

BRONZOVÉ

NÁDOBY

i do typo logické skladby. Převažují vědra plechová ostlandská (zejména Eggers 40-42), kónická (Eggers 36) nebo typu Eggers 12 . Na několika nádobách byly zjištěny také kolky výrobd1. K nejznámějším z nich patří B•BVCCION( is) OMVL(li): Lysá n a d Labem, TI•ROBILI•SI(ti) a C• ATILI•HANNON(is): Lysec, PACA: Lovosice, CNTREBELLIROMANI: Nymburk, NORBANI: Obříství. CMANLIVANNI a C M//LIV: Ohnišťa n y. MERON: Straky. MHEREN//: Tře bus ice, PAPIRI•FELIC: Zliv, LCOMPITVRICIN a 11/•POLIBI:Ře­ pov, [ . .. PIRI•LIB ... ] a [ . .. C• NIC ... ]: Tiši ce, VGIM a RIMMA F: Velatice. V době stěhování národl1 se bronzové nádoby objevují již vzácně. Bronzový nebo měděný hrnec měl být údajně nalezen v bohatém bojovnickém hrobě v Bříze. Další n á doby. tentokrát kotlíky pozdního stupně doby stěhování národů, pocházejí z kostrových hrobl! v Mochově a v Praze-Bubenči/Podbabě. -' ve stě nách (tubu/es, ob- >eré patř ily k vytápěcímu _ .-: \. nichž procházel do stěn ho rký vzdu ch. Všechny - _ :y py se vyskytují také · \ .:h obje ktech na našem

(u CXIIIIC.IWI)(LE (X::.., . J [~~Gjiui~A?J

~-

~ONST·l(.iJ ;m

c:J

-(~

[\žfXltt~ L __ __4

· _·----------~A

____________

Cihly a jejich formy: 1) /atera, 2) tegu/ae, 3) imbrex, 4) tubu/ae. A-B různé typy kolků na cihlách z moravských ná/ezú.

39

COMMODUS

se

př i

výkop u skl epa v roce 1962 na že l ezářs k o u pec z dob y říms k é . Běhe m výzkumu (K. Simo n) se po d a řil o zachránit j en zbytek objektu. Jedn á se o pec se zahlou benou n ís t ějí. Podle n ě kolika keramick ýc h stř e p ů ji lze datova t do p rů běhu 2 . století. Z této po loh y je známa j eště jedna pec z doby ř ím­ ské, a to šachtová pec s plo ch o u míso vitou ní s t ějí, se svislou kó ni ckou ša chto u, vzduch ovo u form o u a vý pu stí, ktero u p roz koumal v roce 1941 F. Sk rdle. Na jedn é l o kalitě jsou tedy doloženy dva ro zdílné typy t ěc ht o obj ekt ú, tj. starší se zahl o ub en o u nís t ějí a mlad ší, v oln ě stojící šachtová pec. Literatura : Pleiner 1958, 166, 168, obr.

mají být soupisové monografie podle jednotlivých zemí. Samostatn ~· svazek pod redakcí E. Droberjara vyjde pro Čechy a samostatný pod redakcí J. Tejrala pro Moravu. Literatura: Laser - Schultze (eds .)

př i š l o

42; Simon 1963 .

CLAVICULA viz ŘÍMSKÉ POLNÍ TÁBORY CLOISONNÉ vi z PŘIHRÁDKO­ VÁ INKRUSTACE COCHLEARIA viz LŽIČKY COMMODUS (1 80- 192 ) - římský Byl sy n em Marka Aurelia . účas tnil se po boku své h o otce marko ma nských vá lek . Po č átek jeho vlády se nesl ve zna m ení jejich konce . V roce 180 u zav ř e l s Ge rmán y mír (tzv. Com m o d ů v mír ). n eb oť již ne doká zal úspě š n ě čelit Kvádúm a Mark oma núm. V letech 188-189 zorganizoval tzv. tř e tí germ á nskou válku (viz ex pediti o Germa nica tertia). Com m odus m ohl v d ob ě vál ek s podun ajskými Germá n y vs to upi t i na pi'1du na ší ze m ě, resp. na jižní Moravu. J e o n ě m známo, že holdoval hrub é z á bav ě a čas to vys tu poval v cirku ja ko gladiá to r. Nak o nec b yl spiklen ci zav ra ž d ě n. Literatura : Tasl er 1982 . císa ř.

40

1995; Laser - Voj3 (eds.) 1994; Droberjar 1997d; Kalendo (ed.) 1998.

Commodus,

římský císař

(180-192).

COMMODŮV MÍR ( 180)- v tomto roce císař Commodus ukončil patnáctil eté markomanské války (1 66-180) mezi Římany a germánsko -sarmatskými kmeny, které vedly k velkým ztrátám na obou stranách. K hlavním podmínkám míru p atřilo respektování bezpečnostní­ ho pásma podél Dunaje, předání ř ímských zběhů a zajatcú, Markomani a Kvádové měli poskytovat Římanům každoročně vysoký počet bojovníků a odvádět jisté množství obilí. Na základě těchto podmínek n a řídil Commodus odsun všech jednotek z germánského vnitrozemí a stažení posádek z bezpečnostního pásma před limitem . Povinnosti ul ožené Markomani'1m a Kvádúm byly kruté, neboť se opět dostali do klientní závislosti na Římu, jako tomu bylo před válečným konfliktem. Literatura: AlfiJ'/dy 1971 .

CRFB-CZ (Corpus der romischen Funde im Barbaricum Tschechische Republik)- rozsáhlý mezinárodní projekt, jehož cílem je soupis všech římských nálezů na úze mí barbarika. Podílí se na něm řada badat e lů. Celý projekt koordinuje S. von Schnurbein (Ri:imisch-Ge rmanische Kommission des De u ts ch en Archaologischen In stitu ts Frankfurt a. M.), za českou republiku pak J . Tejral. Výsledkem

CTINĚVES (okr. Litoměřice, ústecký kraj)- v roce 1903 objevil J . Polívka pod Řípem v poloze Na Vinič­ kách žárový hrob z doby římské . Milodary tvořila "část bronzové puklice", dva hroty kopí, železný núž a ni'lžky. Další údaje o hrobě germánského bojovníka nejsou známy. Literatura: Píč 1905, 299; Zápotocký

1977, 52.

CYPRAEA- nezřídka se setkáváme s pojmem tzv. mušle kauri. Existují mnohé druhy těchto mušlí, resp. ulit: např. ulity zavinutce skvrnitého (Cypraea tigris), které mají svůj púvod na pobřežích Indického oceánu, nebo Cypraea vinosa , doložené z Čelákovic-Záluží. Nejčastějšími lovišti mušlí byly obla sti kolem Stře­ dozemního moře, odkud se dostávaly obchodem přes římské provincie až na naše území. Mušle cypraca sloužily jako závěsky nebo součásti náhrdelníkú a byly zvláště ceně­ nými předměty s magickou funkcí. U nás je tento typ znám především v bohatých ženských kostrových hrobech z pozdní fáze doby stěhová­ ní národů (Praha-Hostivař, Světec a Čelákovice-Záluží, hrob 26/XXI), doloženy jsou i z dalších hrobových celků v Praze-Bubenči/Podbabě. Mohou se však objevit již dříve, o čemž svědčí bohatý ženský hrob z pozdní doby římské ze 2iželic. Literatura: Voigt 1952.

ČELÁKOVICE-ZÁLUŽÍ

č

afie podnostatný ~obe rjara

ltný pod I U.

ze (eds.) ; Drober-

', ú stecil J. Poa Vinič­ římské.

;é pukli!lý núž bě gerznámy. ípotocký

•·

c\\'K Y (o kr. Náchocl, Králo- __ ::~·\· kraj) -do jaroměřského _- se do sta l obsah žá rov é h o _ :e sta rší doby římské, který :::·. e n v roce 1912 (nebo před :: >c m) na poli J. Hofmanna čp . 8 v poloze Nad Stezka:-.. :: ě né popelnici byly spál e. é k o sti a stoče n ý dvojsečný . :~-.b bojov níka múžeme dato -:-:co vě do 2. století. .:--~a: Pleiner 1962, 11 3. tab. XX.:.~.ko vá-Sn eidrová 1967, 12.

- _ -_c\ DOBA DĚJINNÁ :áváme :x istují . resp. vrnité jí SVLij o ocelože né mi Jo-

- -_-\DO BA ŘÍMSKÁ :-i RON OLOGIE - _-'Í' STU PEŇ DOBY -:=:-iO VÁNÍ NÁRODŮ .: ,..H R ONOLOGIE

Stře­

dostá~ov in­

-pra ea u čá s ti ceně­

mkcí. ~ vším

•vých 10VáVětec

XXI), vých labě.

říve ,

hrob

::::- ::::u CE

(ok r. Mělník, St řed o ­ .;:-aj) - v místech opukovéh o :-: ad Ceče li ce mi (ppč. 237/4) : e 193 4 př i š lo na dva žárové z d oby římské. První hrob ob- • .::h li ně nou popelnici, kostěný .::l ný hřeben a železné nákon: _-:-:;:- e opask u. Do hlin ěné po :e d r uhé ho hrobu byly vlože::. :-n ·y železných nú žek, žele z...:.·o nč í řemene opasku, že lezn á ___ _, že lezný núž a bř it va . Oba :: .ze datovat do mladšího stup_.: :-ší d oby říms ké. Další hrob se - __ ·. ro ce 1965 při výkopu sklepa -._ ·. Kuns ta (čp. 173) v hloubce - :-:o m etru. J e ho inv en tář tv o .: :.li n ěná popelnice. zlom ek :::;wé s a mo s třílové spo n y a zlo- .· řem enné ho oblázku. _ -~a;ur a: Sklenář 1966b, 30-32, tab. · r9. XXV997, 999, 1009-1010; : ~31 . 39--40. -::JKOVICE (okr. Hod onín, Jih o -: .. ský kraj) - na výrazném _ :--5~ me zi obcemi Cejkovice a No?'1 dvorov bylo při záchranném

výzkumu v ro ce 1984 prozkoumáno 38 kostrových hrobú mladšího (langobardské h o) st up nč doby s t ě ­ hování národiL Většina hrobú ne se známk y sekundárního vykrádání. Nejhlubší hro b d osa h ova l hloubky asi čtyř metr LI a b yl zcela vykraden. Na pohřebišti se podařilo zjistit také koiíské pohřby. Hrob 8 obsa h oval pár s tříbrn ých pozlacených de s ti č­ kovitých (kruh ových) spo n zdobených če rvenými kameny (almandiny?). Další milodary t voř il o více n ež 10 hliněných nádob, stej n ý počet kostěných hřeb enú. pom č rně málo zbraní aj. Vzhled em k tomu, že pohř ebiště neb y lo dos ud v úplno sti publikováno. je nutno zde uvedené poznatky pova žovat za př e dběžn é. Lit eratura: Klanica 1987. ČELÁKOVICE (okr. Praha-východ, Středočeský kraj)- z blíže n e známé poloh y pochází žárový hrob, z n ě h ož se ve sbírkách Národníh o muzea dochoval zlom e k hlinčné popelnice a část j ednod ílné h o kostěn é ­ ho hřebene. Podl e těcht o nepříliš chron ologicky výmluvných nálezLI mliže m e hrob datovat pravděpo­ dobn ě do 2 . století. Jin ý žárový hrob byl vykopán v Husově ulici u domu č . 877. V hliněné popelnici m ezi spálenými kostmi dospělého člověka slou žil y jako milodary skleně ný korálek , zlo m ek železné ty č ink y a dva keramické zlomky ze dv o u nádob. Hrob náleží do mladší doby římské. Litera tura: M01yková-šneidrová 1967, 13; Jančo 2000b, 233 .

ČELÁKOVIC E -ZÁLUŽÍ I (okr. Prah a-výc hod , S třed očeský kraj) K. Motyková uvádí, že v SV části Uman ovy cihelny byl při těžbě hlíny objeven kostro vý hrob . Kostra o rie ntovaná ve směr u SV-JZ ležela na zádech v hlou bce 280 cm. Z hrobu se podařilo zac hránit dvě spony s očky, podle nichž lze hrob datovat do první poloviny 1. století po Kr. Další hrob, tentok rá t žárový, byl na-

Jezen na konci 19. neb o počátkem 20. stole tí při těžbě písku na malém návrší u Záluží smě rem k Cclákovicím. Hliněná popelnice obsa hovala bron zové prolamov a né ková ní (s velkou p ravd ě podobností kování ataše dřevěnéh o vědra), bronzovou přezku s příchytnou desti čkou, dvě jehli ce, zlomek kostě néh o hřebene, stříbrný drát, o cílku, rydlo, núž . Podle těchto nálezú lze žárový hrob datovat do druhé poloviny 2. až první poloviny 3. století. Litera tura: Píč 1905, 304, obr. 63; Mo tyková-Sneidrová 1963a, 67. ČELÁKOVICE-ZÁLUŽÍ 2- sídli ště

ze starší doby římské se nacháze lo ve stejných místech jako zahloubená chata z doby stě hov án í národ Ll (v iz dále), tj . u si lnice ze Záluží do Nehvizd. V roce 1943 zde bylo prozkoumáno n ěko lik objektú s charakteri sti ckou germá nskou keramikou ze 2. století. Při s tavb ě rodinnýc h domkli objev il v roce 1998 J. Spaček objekt (č. 10A) ze starší doby římské, v němž byl zji š těn pohřeb psa, st řep y z nádob a denár císaře Ves pasian a (69-79). Litera tura: Motyková-Šneidrová 1967, 48--49. TaJ XXVIJ-1-14; Špaček 1999, 78; Jančo 200Gb, 240. ČELÁKOVICE-ZÁLUŽÍ 3 - rozsá hl é kos tro vé pohřebiště z pozdní fáze doby stěhování n árodli se n acházelo na mírn ém návrší mezi žel ezn i ční tratí z Prahy do Ce lákov ic a silnicí vedoucí od železn i ční stan ice Celákovice západním směrem, v bývalé Líman ově cihelně. Výzkum J. Schránila v roce 19 30 zjistil celkem 59 hrobLI. PLlvodní počet však byl daleko v ě t ší. Ještě před výzkumem se podařilo zachránit obsah čtyř hrobli. Celkový plán výzk umu se bob u žel za 2. svě tové války z trati!, tak že o ro zložen í hrobli je nutn o si vytvořit obraz pouze z popisú. Na západní a východ ní straně bylo po hřebi ště ohraničeno hrotitým přík o-

41

ČELÁKOVICE-ZÁLUŽÍ

~ ~

JJ;"b

~

\cl3J

~·-00~

,,.

.

\\)l/ \

~~ll'": \

-\\ ff

-"n

ti

~-

•

/a o

Q

/~)?~ ·~ l

o/.)

~q==~ \\J

•

F'·~-~ • (\!._) )\~~ .

r·J .

"\\~\=0

!{'A

~ \\ ; (J~~~.

~l

~

~\ ~ \~

i

J \

~

~ff\

~~~~ o

•

o

~G.tl íP

0

•

()

tj

~~

~

!;

.---4)t-

·•

\1

_clJ,

t

s

•

~ \

~

o

1

= o

O

't

1::::===

~I ij

""'-

(') \._/

@

u

~~

o

,O

EJ~!

~1

o~·l s

Čelákovice-Záluží 3 (pohřebiště z doby stěhování národů). Ukázky kostrových pohřbů. Čelákovice-Záluží 3 (pohřebiště

42

z doby stěhování národů). Phklady milodarů z jednotlivých hrobů. >-

ČELÁKOVICE-ZÁLUŽÍ

~ ~

•

o~ 1

V:

"

•

) b

'

() 1

-s

0

(!)

~

..

Sb

'I

J

' 1b

10

1S

,,

..

1b

I . .

10

11

10

43

ČELÁKOVICE-ZÁLUŽÍ

Čelákovice-Záluží 3 (pohřebiště z doby stěhování národů).

Spona s k!ešťovitě vykrojenou záh!avn{ destičkou.

pem. Velmi často nesou pohřby známky po vylupování, o čemž svědčí četné sekundárně zpřeháze­

né kosti. Pokud byly kostry neporušené, pak ležely zpravidla v natažené poloze na zádech s rukama podél těla. Doložena je také poloha na boku obličejem k severu. Drtivá větši­ na hrobi'I měla orientaci ve směru Z-V. Velikost hrobových jam byla nhná, a to od délky 120 do 280 cm a šířky od 45 do ISO cm (nejmenší hrobová jáma měla rozměry 120 x 50 cm a největší 280 x 100 cm). Hloubka hrobov ých jam či nila 90 až 245 cm, přičemž nejhlubší hroby dosahovaly hloubky 260 cm (hrob 40/XXXVI), 275 cm (hrob 18) a 295 cm (hrob 27/XXII). Na pohřebišti byli pohřbíváni muži (včetně bojovníki'I), ženy i děti. Ze Záluží známe také jeden doklad deformované lebky (v ženském hrobě č. 50/XLVI). V hrobě č. 9/V byla pohřbena žena ve vysokém stupni těhotenství. Pohřební zvláštnosti dokumentuje např. výskyt dvou hrobi'I nad sebou (hrob 36/XXXII: dole žena, nahoře muž, hrob 36/XXXII: muž a starší osoba, hroby 14/IX a 30/XXV). V hrobě č. 13/VIII byla kostra pravděpodobně zabalena do plátna a překryta prknem . V jiných přípa­ dech se vyskytly zbytky dřeva položené přes mrtvolu (hroby 22/XVII, 36/XXXII - horní pohřeb, 45/XLI) nebo kostra ležela na dřevěné desce či n a prkně (hroby 43/XXXIX,

56/LII). V n ě kolika hrobech výzkum objevil čtyři ki'IIy v rozích, pat rně zbytky po hrobových komorách (č. 18/XIII, 27/XXII, 29/XXIV, 39/XXXV, 46/XLII, 59), z nichž nejza jímavější je hrob č. 18/XIII, v němž severně od skeletu muže ležela kostra koně, který měl v hubě železné udidlo. Nejbohatší hrob reprezentuje poh ře b ženy (hrob 26/XXI) se zlatou římskou mincí (soli dus ) císaře Anthemia (467-472) raženou v Mediolanu (Milán), která měla ouško k zavěšení a byla nalezena pod spodní če li stí. Na hrudi ženy ležel náhrdelník ze skleněných a jantarových korálů s ulitou Cypraea vinosa. V pánvi byly zjiš těny dvě stříbrné pozlacené esovité spo ny. Další nálezy ženského hrobu tvořily železná přezka, železné nůž ­ ky, hlin ěný přeslen a hrudka pryskyřice. Několika hroby jsou na lokalitě zastoupeny také bojovníci. Například v hrobě č. 52/XLVIII se nacházely hroty ze šípů u hlavy, v hrobě č. 56/LII byl štít pi'Ivodně opřen o stěnu hrobové jámy u pravého ramene apod. Hrob významnějšího bojovníka dokládá spodní pohřeb 36/XXXIT, u nějž na pravé straně ležel dvojbřitý meč. Na hrudníku měl pohřbený bronzovou pinzetu. K ostatním nálezi'Im bojovnického hrobu patřila jedna stříbrná a několik železných přezek, dlouhý nůž, železný klíč (u pasu), železné dlátko, dvě keramické nádoby, skořápky ze slepičích vajec (pi'Ivodně dvě celá vejce uvnitř nádob), křesa­ cí souprava a železné ní'Jžky. Charakter a časové zařazení celého pohřebiště dokreslují rť'Jzné nálezy keramické nádoby (v hrobě č. Sll se nacházely čtyři nádoby v řadě u hlavy), hliněný kahan, rúzné druhy stříbrných pozlacených spon (s polokruhovitou destičkou, s obdélníkovitou destičkou, s polokruhovitou destičkou a s pěti knoflíky, esovité a klešťovitá), dále bronzová kruhová spona, s tříbrný lunicovitý závěsek vyplněný barevnými skly, stříbrný dutý knoflík, bronzové a železné přezky, stříbrné nákončí opasku, skleněné a jantarové korále z náhrdelníkú (nechybě l y ani ulity

44

----

Cypraea vin osa) a plná střlbrná perla . K dalším nálezúm patřily železné hroty kopí a šípl\ kování štítú (puklí ce, držadla), železná sekera a železný sekáč, bronzové ostruhy, kostěné hřebeny, bronzové klíče, bronzový cedníček, zlomek stříbrného kování ve tvaru ryby, tkací mečík, železné nože a núžky, pazourková křesadla, kousek olověného drátu, hlin čné př es len y, hrudky pryskyři­ ce, kousek tkaniva na bronzovém plechu, že lezn á struska a skleněný lat énský náramek. Mezi milodary bylo možno rozpoznat rovněž sko řápky slepičích a ptačích vajec, v některých případech skořápky spočívaly v nádobách. Doloženy jsou také zvířecí kosti představující milodary ve formě částí zvířat (např. vepře, telete a psa) nebo zub psovité šelm y. Podle uvedeného pohře­ biště býval celý pozdní stupe!l doby stěhování národů v Čechách označován jako tzv. čelákovický stupe!l. Dnes se již tento název nepoužívá. Literatura: Sehráni/ 1930; Malý 1935; Svoboda 1965, 281-295, tab. LXXXV až CIX; Stloukal 1974: Menghin - Springer- Wamers (eds.) 1987, 542-543. ČELÁKOVICE-ZÁLUŽÍ 4-

sídlišz doby stěhování národú bylo zjištěno v bývalém hliníku po pravé straně si lnice ze Záluží do Nehvizd a je doloženo jednou zahloubenou chatou (objekt IV) se třemi kúly v kratších stranách, která náleží do stejného obdob í jako pohřebiště, tj. do pozdní fáze doby stěhování národů. Ze zajímavých a ojedinělých nálezů z chaty je možno zmínit ze jména kostěný dvojstranný hřeben. Literatura: Motyková-Šneidrová 1959b, 481, obr. 2: 5:3, 5-6: táž 1960a, 173, 180, obr. 6. tě

ČELÁKOVICKÝ TYP - staré pojmenování pro pozdní stupdí. doby stěhování národi:1 v Čechách. Označení kultury dalo významné kostro vé pohřebiště v Čelákovicích-Záluží, náležející k tzv. východomerovejskému okr uhu řadových pohřebišť. Je likož se jednalo o lokální název, který přesně nevystihoval obsah celé kultury, bylo od jeho užívání upuštěno.

ČERNÍN

per.ezné p uk3 žekos •ron lého ečík,

ková rát u, i:y ři­

vé m 1ěný

dary sko3jec, ip ky :e ny ující t apř.

ovi hře­

loby ~na ­

Jeií..

EV ES (okr. Litoměřice, ús-~aj) -již v roce 1850 byl při \. poloze Pod Bory na po~ ~a na Strádala (čp. 3) obje .:.-"~ 0\' Ý hrob z doby římské. _::>ce 50 cm stála hlin ěná urna ~::á spáleným i lidskými kost-~ajn ě dětským i) , římskou že - 'rítovo u puklicí s bronzo. -:ofl íkem, dvěma hroty kopí, -:·:n nože m (břitvou) a želez ::~tž ka mi. Podle štítové pukli ::"ob germánské h o bojovníka .:: na sklo nek 2 . stolet í nebo .:a'.' U 3. století. -.: Jra : Píč 1905, 299, tab. LVJJ.7, - .'má1' 1992, 41 .

--=- _j ~ (okr. Znojmo, Jihomorav~:.;

- kolem roku 1969 byl při na katastru obce objeven -:·h rob z doby stěhování náC bližš ích nálezových oko lnos~ ~o ze kostry a rozmístění ná: :·běj í údaje. Z milodarú se za-

_.: zD

5

Černín. Kostrový hrob z doby stěhování národů.

vá. 935; \XV

Sp:43.

iliš•ylo avé

tizd lOl!

úly do . tj. ná {ch zeen. '9b, 73,

JO -

>by

laro lŽ Í,

(é :li-

:rý Jl10 .

_~:wchovská kultura. Ukázky charakteristických ná/eztl v kontextu dagích kultur

45

ČERŇJACHOVSKÁ

KULTURA

chova la hliněná nádoba točená na kruhu, dvě stříbrné pozlacené spony s po lokruhovitou destičkou a s pěti knoflíky, zlomky oboustranného kos těného hřebene, skleněný a jantarový korálek a hliněný přesl e n. Ojedinělý kostrový hrob ženy m t':ižem e klá st do druhé poloviny 5. století. Literatura: Podborský - Vi/damec 1972, 155, č. 19, tab. Ll.B; Ll/.17-18; Tejral 1982, 200, obr. 32, tab. XXIJl.l-2 , 4--5, 7- 8. ČERŇJACHOVSKÁ KULTURA -n ázev dostala podle rozsáhlého birituálního pohřebiště ze 2. až 4. sto letí v Cen1jachově, které se nachází nedaleko Kyjeva na Ukrajině. Pro kulturu je charakteristická šedá, na kruhu točená keramika s vlešťova­ nou výzdobou a drsné, především hrncovité tvary. Podle nového bádání se ukazuje, že patří do jed n o h o komplexu s k ulturou Sí:ntana de Mures (vyskytující se v Rum un sku), za kterou lze spatřovat přede­ vším gótské etnikum. Cen1jachov skou kulturu známe ze sídl i šť a pohř ebišť ve stepních oblastech Ukrajiny. v Ccrnomoří a zasahova la, jak již bylo řečeno, až do Rumunska. Ve 4 . století ovlivnila četn é středoev­ ropské kultury a kulturní skupiny. Některé její vlivy lze sledovat i na Moravě, zvláš t ě v tzv. zlechovském typu (keramika a kovová industrie) . Literatura: Baran 1971; Ma chno 1975; Magomedov I 987; Werner 1988a; Gomo/ka- Fuchs (ed.) 1999; Ščukin- ša rov 1999. ČERNOUČEK U DOLNÍCH BEŘ­ KOVIC (okr. Mělník, Středočeský kraj) - někde na okraj i vesnice (bl ižší místo n álezu není známo) byl zjištěn kostrový hrob, z něhož se za chovala jen hliněná n ádoba pa t řící do pozdního stupně doby stěhování národů.

Literatura: Svoboda 1965, 239, tab. LXXV3, 6. ČERVENÉ

PEČKY (okr. Kolín, kraj)- v bývalém panském sadě Ohrada zjistil v roce 1912 Fr. Dvořák osadu z dob y římské. Prokopal jednu malou zahloubenou Středočeský

46

chatu (260 x 192 cm) s kúl y v rozích . Její in ventář tv oř il y zlomk y hliněných nádob, železná uzda, železný klí č a zlomky kování, zlomek skleněné nádoby, skleněné korálky kostěný ozubený nástroj a roubík a zvířecí kosti (tur, prase, kúr1). Tento objekt múžeme rámcově datovat do starší doby římské . Asi 100 m východně od popsané chaty prozkoumal Fr. Dvořák další chatu a tři jámy s keramikou poněkud mlad ší. Literatura : DvoFák 1941, 7-9. ČERVENÝ HRÁDEK

(okr. Kolín, kraj) - před rokem 1915 bylo objeveno u myslivny v lese přes 20 římských a byzantských mincí ze 4 .- 6 . století. Podle nejmlad ší zastoupe né ražby kterou představuje follis císaře Iustina I. (518-527), lze uložení předpoklá­ daného depotu klást do 6. století, resp. do pozdního stupně doby stě­ hování národú. Literatura: Pochitonov 1955, 192, 751 . Středočeský

ČERVINKA Inocenc Ladislav, PhDr. (1. 2. 1869- 3. 10 . 1952)- významný archeolog. Pracova l jako konzervátor, pozděj i jako přednosta pr avěké h o oddě l ení Moravského zemského muzea . Položil základy poznání pra věkých a raně s t ředově ­ kých d ěj in Moravy, které so uborn ě publikoval v m onografii o moravském pravěku (Červinka 1902). Byl tvúrcem Moravského archeologického klubu a zak lada telem časopisu Pravěk. Zabýval se také ge rmánským osídlením Moravy v době římské a v době stěhování národú, výsledkem čehož j e dodnes citované dílo o Germánech na Moravě (Červinka 1937) . Bibliografie: Památky archeologické 44, 1953, 390-393. Literatura: Bb'hm 1953. ČESKÁ SKALICE (okr. Náchod, Královéhrad ecký kraj) -v roce 1884 se v lese Rou sín mezi Velkou J esenicí a Ceskou Skalicí přišlo na depot asi třiceti římských denári:1. Zastoupeny jsou ražby Claud ia (37- 54). Galby (68- 69), Ncrvy (96- 98), Traiana (98-117 ), Hadriana ( 117-138 ). An tonina Pi a ( 138- 161 ). Lucill y

(t 183), Caracall y (198-217) a Galliena (253-2 68). Podle nejmladších min cí se lze domnívat, že depot mohl být zakopá n někdy na sklonku 3. stole tí. Literatura: Pochitonov 1955, 135-136, 152, č. 4 72 a 560a . ČESKÉ BUDĚJOVICE

(okr. Ceské kraj) - b ě ­ hem zách ranné ho výzk umu (J . Militký) n a dvoře ra dnice bylo v roce 199 6 prozkoumáno také několik objektů včet n ě za hloubené chaty obdélníkovité h o pi'rdorysu s kúly v rozích s charakteristickou keramikou z přechodného stupně D 1 m ezi dobou římskou a dobou st ě hování národú. Literatura : ZavFel 1999, 475, 504. Budějovice,

Jihočeský

ČESKÝ DUB (okr. Liberec, Liberecký kraj) -pravděpodobně z rozrušených žá rových hrobú z doby římské, které b yly zjištěny na k atastru Ceské h o Dubu, pocházejí dv ě bronzové spony, a to samostřílová spona s klínovitou nožkou a spo n a s polokruhovitou záhlavní destič­ k ou a s úzkou obdélníkovitou nožkou (typ Peuken dorf). Zatímco prv ní spona ná leží do druhé poloviny 3. století nebo do období kolem roku 300, druhou sponu lze datovat na konec 4., event. na p očá t ek 5. století. Literatura: Nischer-Fa/kenhof 1934, 45, Abb. 3-4. ČÍČOVJCE (okr. Praha-západ) v roce 193 2 byla na katastru obce objevena zemní pec z doby římské, v níž se redukovalo bř ezovým uhlím. Bližší údaje o nál ezu n ejsou zn ámé. Pec pravděpodobně náleží ke slá n skému typu. Literatura: Pleiner 1960, 208, pozn. 72. ČÍŽKOVICE (okr. Litoměřice , ústecký kraj)- v roce 1898 se dostala do teplického mu zea bronzová spona s očky, která byla nalezena v kostrovém hrobě z časné doby římské, zjiš t ěném při budování nové vápenky. Další podrobnosti o hrob ě nejsou známé . Literatura: Motyková-šneidrová 1963a, 13.

DEPO TY _;a}-

D

iích no1ku 136,

G LI CE viz PRAHA-ĎÁBLICE ->.

ské bě­

Mioce )}ik a ty ůly

milezi ání

vě.

Nejvíce nál e zů pochází z Nového Saldorfu (7), Velatic (6) a Lochenic ( 5). Další příklady jsou uváděny z lokalit Brněnské Ivanovice, Klu čov, Kolín, Lužec nad Vltavou, Nová Ves u Kolína, Polkovice, Praha-Bubeneč/Podbaba, Rakšice, Sedlešovice, Slapanice, Vícemilice, Vyškov, Celákovice-Záluží a Znojmo. Literatura: Malý 1935; Lorencová

· \ B OŘICE (okr. Hodonín, Ji~a , · s ký kraj)- v roce 1968 po-

- agr jihovýchodně od obce - · _'· h rob z doby stěhování ná·: h lo ubce asi 140 cm spočíva­ ~0::'1 ě po škozené kosterní pozú~e do spělého jedince. Z milo:e po dařilo vyzvednout pouze --~ll to čený džbán s vlešťova­ . zd obou (typ Murga) datova; ~u h é poloviny 5. století. - -:..::a : Tejral1982, 200, obr. 61:5;

/960; táž 1963; Stloukal 1965; Svenssonová 1997.

DEJVICE viz PRAHA-DEJVICE

.x·. m A .

bcoz)by ka:lvě

wá )na tič­

ož•rv iny rovat tek 34,

1

I

-

bce ké, ým ;o u leží 72.

ús-

ala po:na )by

10-

)Sti

~ IC E

(okr. Pardubice, Pardubic~~: - několik střepú nalcze.. a ·a tastru obce v poloze Ko.·:\· (v místech kasáren) bylo -~.:::u ř e zařazeno mezi hrobové J edná se o střepy ze dvou _ pl aň anský pohár a další ná~t e ré patří k plaúanskému : ::.t u. -.::...:ra : M otyková-Šneidrová 1963a, - --- X X X I.1-5.

-..-:-O VÁNÍ viz CHRONOLOGIE :::3 R :--IO (okr. Praha-západ, Stře­ - ,,\· kraj)- počátkem 20. století .= ' in diově poli rozkopán kost:-: ~ ob z doby stěhování národú. :n ilodarl't bylo použito čtyř _ šípú s tulejkou. Zdá se, že ten-~tJ bojovníka by bylo možno - · :-:é kam na sklonek 5. nebo do .!l y 6 . století. _ -.:: :u ra : Svoboda /965, 239. ::C :'O RMOVANÉ LEBKY- jedná ~ed ev š ím o uměle deformované · kte ré jsou patrné zvláště na .~Je h doby stěhování národů ve ___ é p o lovině 5. a v první polovisto letí. Tento svérázný způsob _ :e ní a současně i vyjádření urči­ .: 'd y používali příslušníci někte­ .:::-: ~ m e nů. Zvyk deformování lese do střední Evropy dostal .:-: ·rá lní Asie v souvislosti s hun-

Deformované lebky. Zpz,/sob deformován( lebek.

umělého

skými nájezdy. Dále se rozšířil na alansko-sarmatské kmeny a poté také na některé kmeny germánské. Již po narození byly přikládány na čelo a týl lebky destičky, které se omotávaly obvazy kolem celé hlavy, tzv. bandážováním. Při následném vývinu lebka dosáhla nezvykle krátkých, ale abnormálně vysokých rozměrů. Lebka byla nucena růst pře­ devším vzhůru a šikmo nazad při současném omezení růstu dozadu a do šířky. Ačkoliv se uměle deformované lebky vyskytují hlavně na žen ských kostrách, nechybějí ani do klady na mužských skeletech. Z našich zemí známe přes 35 případú, přitom o něco častější jsou na Mora-

DEPOTY- též poklady, hromadné nálezy nebo sklady. Byly ukládány do země obzvláště před nepřáteli v době nebezpečí, jako tezaurace majetku nebo surovinový zdroj, event. jako votivní předměty znáboženských dl'tvodů. Depoty jsou v Cechách a na Moravě několika druhů: mincí, železných a bronzových předmětů a jeden depot mincí v kombinaci se stříbrnými šperky. Depoty mincí lze sledovat od první poloviny 2. století. Z tohoto období pochází hromadný nález římských republikánských denárú, uložených spolu se stříbrnými germánskými šperky v hliněné nádobě v Libčevsi. Větší koncentraci ukládání řím­ ských mincí sledujeme na sklonku 2. až počátku 3. století (Bezměrov, Kluk, Mušov-Burgstall, Závist) . Tato situace vychází z nejistých poměrů markomanských válek, částečně i po jejich událostech. Nominální skladbu tvořily výhradně denáry, na největší soubor s padesáti kusy se přišlo v Kluku. Další mincovní dcpoty známe od poloviny do konec 3. století (Lípa) a pak zejména ze sklonku 3. nebo počátku 4. století (Ceská Skalice, Polná) a ze samého konec doby římské (Beroun, Hradec Králové). V Polné se objevily vedle denárů také další nominály. Mincovní dcpot z Berouna je největším nálezem, neboť obsahoval téměř dva tisíce pozdně římských bronzo47

DLÁTKA

-< Depot. Hromadný nález želených mětů

-ft

~ \] i ~

e

f 4

0

-

8

• 9

'

6

5

7

.

10

_.

před­

vědru (Blučina).

vých ražeb_ Také z počátku doby stěhování národů, resp . z první poloviny 5. století pocházejí dva poklady, a to z Hroznové Lhoty, kde bylo asi šedesát bronzových mincí, a ze Starého Kolína, který obsahoval bezmála sto padesát denárů a bronzových mincí. Zajímavé jsou hromadné nálezy z konce germánské ho osídlení, tj. ze 6. století v čer­ veném Hrádku, Praze-Nebušicích a Turnově. Zahrnují pozdně římské a bronzové ražby, v Turnově dokonce také barbarské nominály. Do země byly ukládány i nemincovní depoty. Dva sklady kovových před­ mětů náležejí do období markomanských válek (Blučina a Mušov-Burgstall) a dva do konce doby římské a počátku doby stěhování národú (Mušov-U sv. Jana a Opolany). V germánské chatě v Blučině se našly rl!zné železné předměty (nástroje a zbraně). Z římské lokality z Mušova-Burgstallu pocházejí rovněž železné předměty, zastoupené nástroji, stavebními kováními a ně­ kolika bronzovými předměty. Chata z pozdní doby římské v Mušově­ -U sv. Jana vydala soubor tří štítových puklic, pečicí pánev a bronzové vědro. Pouze několik železných předmětú obsahoval depot z OpaJan. Nejistý je nálezový soubor (depoP) z Uherského Hradiště. Ačkoliv poskytl řadu bronzových předmětú (zvláště spon), jeh o nejednotné stáří, tj. z !. až 4. století, nasvědčuje, že šlo spíše o sbírku . Literatura: Pochitonov 1955; Triíáčko­ vá 1985; Kiinzl (ed.) 1993; Ertl v tisku.

11

DĚTSKÉ HROBY viz HROBY DĚTÍ

,pm~ 15 12

48

v bronzovém

'

DLÁTKA- nástroje sloužící kopracování n'izných materiáll:1, přede­ vším dřeva. Rl:1zné tyčinkovité železné, ojediněle i bronzové předmě­ ty s rozšířeným a ostřím opatřeným koncem, se vyskytovaly po celou dobu římskou a stěhování národi'1 (např. Kněževes, Mušov-BurgstalL Odřepsy, Pečky, Pi'íov, Čelákovice-

DOBA řed-

loby po pokde incí, IhoIárů

jsou Ián::ercích 1ské :onze-

a známe je především _0\·ých celkl!. S korodovanou ·:~· r a zně otupělou pracovní _ ~: se velmi špatně identifikují. (okr. Litoměřice, · raj ) -podle zdrojt\ které .± n el ze ověřit, lze mít za to, že .:: j \'ly někdy před rokem 1918 :'" y kostrové hroby z doby .::-~ í národi't, ve kterých se -~ našly dva meče, kování ští-- :y kopí, náramek a skleněné Nálezy, pravděpodobně :.::-:ího stu pně doby stěhování .:~ jso u nezvěstné. -: __;:a: S voboda 1965, 239.

_ -..Z KOVICE :..:~

JVI1Í

'ed·ko:ovaby 'ání :>laě se nálity ov~né ně­

: 3 .-\. ŘÍMSKÁ -

doba římská · ty pickým protohistorickým _ ::1. neboť k jejímu poznání -.ah aj í vedle archeologických _;:>' ro vněž zprávy, jež nám ~. : :i a n tičtí autoři. Toto období, __ '1 ás začalo na konci 1. stole - :·r. a skončilo na sklonku _::p o Kr., dělíme zpravidla na : ml adší. Dělícím mezníkem -:.::-k omanské války. V minu-

losti jsme se mohli setkat i s pojmem střední doba římská. jejímž objevitelem byl u nás B. Svoboda . Kladl ji do rozmezí let 150 až 260/300. Dnes se již s tímto označe­ ním pro Cechy nesetkáme, zato na území bývalých západořímských provincií se vyskytuje a má zde i své opodstatnění. V současné době je snaha třídit dobu římskou (chronologie), alespo!'í. pokud se české oblasti týče, poněkud podrobněji, tj. na časnou (35/25 př. Kr.-50/70 po Kr.), starší (50/70- 180/200), mladší ( 180/200-300/320) a pozdní (300/320-380/400) s řadou horizontl! a přechodných stupillt (B2/C1 a D 1). Hlavní poznatky získáváme zejména ze studia sídlištních a hrobových pozůstatkl! místního barbarského obyvatelstva. Nedílným zdrojem našich znalostí jsou rovněž stopy římského vojska a doklady obchodních kontaktl'!. Právě sousedství s římskou říší vnáší do bádání cenné možnosti srovnávání obou civilizací, npelbylnic. mě­

měk

•pel.ých byla stě ji

J.Ích

Jdle ých , že už i, 'edřilo

Ve

oyly Iře­

až 1 je

_ :.'\' · Pi čhora (pohl'ebiště z doby řtmské). Dobové zobrazení popelnic. 53

DOBŘICHOV

~-

/

.

. ···• . .

~

o

o

-

..

itl ill

Q

C~:;~::l~&t -~-~ ~ _ E_ ~ ' -' . · -J o -= _t· _

Je::'8~ -·~·~_~-s. .9·- ~1

,__:-.

I

~ ~'~'!

1 - 3\~:1. ~

·-

.

1

r . ,[J

e

~

-~ t:- ' - '

•

54

D O BŘI CH OV

·l 1-1 },_, ~

~

11

r

•

_-~.-Jzov -Pičhora (p o hřebiště

z doby

římské). Inventář

_ ":cho v -Pičhora

z doby

římské) . Invetář

(pohřebiště

o-

bohatého hrobového celku germánského bojovníka (hrob V).

bohatého hrobového celku germánského bojo vníka (hrob ll) .

55

DOBŘICHOV

šídla, brousky, přesleny, ocílky), hrudky pryskyřice ad. Zajímavým nálezem jsou také medv ěd í drápy. Ke zcela unikátním předmětům náleží zlomek schránky na pečetě (bully), který mi'I že být dokladem o korespondenci mezi císařským dvorem v Římě a Marobudovou ří­ ší. Pohřebiště vzniklo někdy těsně kolem přelomu letopočtu v horizontu Marobudovy říše. A právě k tomuto období nál eží minimálně 61 hrobů. Nejvíce hrobi'I pak spadá do následujícího horizontu tzv. čes­ kých spon s očky . V dalších obdobích již lokalita ztrácí svoje významné postavení. Několika hroby je zastoupen i mladší stupei'í starší doby římské. Nejmladší hroby reprezentují hroby z horizontu markomanských válek, zejména hrob bojovníka s římským mečem (č. 144). V této době se na pohřebišti skončilo s pohřbíváním. Literatura: Droberjar 1999a.

mek jedné skleněné nádoby, spony (trubkovitá, samostřílové s vysokým zachycovačem, s klínovitou nožkou, s lichoběžníkovitou nožkou, destičkovité, z toho jedna emailovaná, ad .), kostěné jehlice, skleněné a jantarové korále z náhrdelníků, kapslovité závěsky, hřebeny,

kování opaski'I (přezky, nákončí a i'Izná dal ší kování), zbraně (4 řím­ ské m eče, římské kování k uchyce ní pochvy meče, dále hroty kop í, držadla a puklice štítů, z toho jedna římská, prolamované kování - tz v. balteus, sekera), ostruhy, kován í dřevěných skříněk, přesleny, křesa-

DOBŘICHOV 2 - poloha Třebická

se rozkládá na malé ostrožně táhnoucí se od hradiště v Radimi nad Výrovkou (mezi Radimí a Pla!l.any) směrem k Cerhenicím a 1 km jihovýchodním směrem od Pičhory. Na lokalitě bylo pi'Ivodně přes 100 hrobů. Ve sbírkách Národního muzea lze identifikovat asi 70-80 hrobi'I (78 vyobrazených a 20 nevyobrazených popelnic) z výzkumu J. Wai'íka, který nálezy z pohřebiště v letech 1890-91 zachránil. Podařilo se zjistit i několik hrobi:1 jámových bez popelnice. Na osmi místech bylo pozorováno žároviště. Milodary v popelnicových hrobech se vyskytovaly buď na dně popelnic mezi lidskými kostmi, nebo byly položeny na kostech. V některých případech nálezy spočívaly ve všech třech polohách. Zajímavé je, že např. spony byly nalézány ve východní polovině pohře­ biště, kde se téměř nevyskytovaly hroby bojovníkú. Ty byly zjištěny v západní části pohřebiště. Početné nálezy reprezentuje zejména keramika v ruce tvarovaná, jedna nádoba točená na kruhu (hrob 82), zlomky bronzových nádob (cedník a naběračka), pravděpodobně i zlo56

Dobřichov- Třebická (pohřebiště

je a výstroje.

z doby

římské).

Dobové zobrazení popelnic, výzbro-

DOLANY

:í a ím•ce-

Litera tura: Motyková-Sneidrová 1963a,

Jpí,

DOBŘICHOVICE 2 - v poloze Blatnice pod vrchem zvaným Krásná strál1 byl při vláčení po orbě v roce 1893 nalezen svazek tří železných klíči'! navlečených na bronzovém řetízku, z toho dva patří k tzv. kotvovitým klíčúm a jeden reprezentuje typický římský klíč . Podle typologie klíči'! je možno celý svazek datovat do mladší doby římské. Zachovalý stav nálezu může nasvědčovat tomu, že se předměty pů­ vodně vyskytovaly v kostrovém hrobě a při hluboké orbě (údajně až do 70 cm) se dostaly na povrch. Literatura: Smolík 1897 .

16.

lna tzv. ání :s a-

: ::1·- Tře bická (pohřebiště z doby

: ~-

Drobná plastika (závěsek) se .:nou zvířecí postavou.

_;:Jravy, nože, nůžky, kousky Mezi nejstarší hroby lze ..:.: h ro b bojovníka z doby mar-;:-;,-,·ých válek (č. 39) s řím­ . . . ._ :-::e če m. Podle toho soudím, ::;eb i št č vzniklo již ve druhé .::ě 2 . století a pohřbívalo se ~:-:1 zvl áště v mladší době řím­ ·: p ně CI, C2 a zřejmě ještě -~ ~ic e .

Píč 1892b, Sakař 1970, - - - :-;g . 15.·16-40; 16; 17.1-17, Pl.

3 RI CHOV 3- z neznámé polo~ :..;arastru Dobřichova pochází :_·:\' h rob z doby stěhování ná- · · n ě m ž byla bronzová pinzeta - : .. i zn ačkami a železný nůž . _ ::.\'1 objeven někdy na konci :~:et í. Podle pinzety hrob patří :dníh o stupně doby stěhování

:-:o:ura: Svoboda 1965, 240, tab.

DOBŘÍŇ (okr. Litoměřice, Ústecký kraj) -do sbírek Národního muzea se dostalo několik nálezú, o nichž není zcela jisté, zda pocházejí z rozrušených žárových hrob Ll, avšak nelze to podle charakteru věcí zcela vyloučit. Mezi předměty, které múžeme datovat do časné doby římské. se nachází norická výrazně členěná spona, čtyři norické spony se dvěma uzlíky na lučíku a s prolamovaným zachycovačem (z toho jedna s bohatě prolamovaným zachycovačem), železná deformovaná tyčinka (klíč?), zvláštní hliněný předmět se šesti otvory a dva hliněné zdobené střepy.

letí byl u Doksan nalezen žárový hrob v popelnici z časné doby řím­ ské. Z jeho obsahu pochází norická přezka se dvěma trny a bronzová jehlice . Hrob náleží do první poloviny I. století po Kr. Literatura: Píč 1905a, 300, obr. 64. DOLÁNKY (okr. Louny, ústecký kraj) -na archeologické lokalitě na vrchu Rubínu, známé mnoha nálezy z rúzných pravěkých kultur, byly již od druhé poloviny 19. století získávány také předměty z doby řím­ ské. Nálezy postupně zachraúoval zvláště J. Steiner ze Pšova . Vrch Rubín se nachází na katastru obce Dolánky a částečně zasahuje i na katastr obce Pšov. Mezi nálezy hrobového charakteru je možno zařadit dvě žárem poškozená kování picích rohú a kostěný hřeben. K sídlištním a částečně snad také k hrobovým nálczúm patří zvláště železná destičkovitá (terčovitá) spona plátovaná zlatem, bronzové samostřílové spony, zlomky skleněných nádob, zlomky terry sigillaty, skleněné korále a hroty kopí a šípu. Nálezy keramiky plai'lanského horizontu svědčí o osídlení výšinné polohy již na počátku doby římské, tj. v horizontu plaiíanských pohárú. Ostatní nálezy se hlásí především do starší doby římské. Literatura: Preidel 1937, Abb. V1-8; Sakař 1966, 609, 614, obr. 2:5.

Literatura: Motyková-Sneidrová 1963a, 16, Taf XV1-9, 10512.

Sklenář

1992, 48,

č.

DOLANY viz LOMAZICE (okr. Chomutov)

7:::--f7; Drobe1jar 1999, 180, Abb.

S Ř ICHOVICE

l (okr. Praha.od. St ř edočeský kraj)- při stav·::lv H. Bartha v letech - - I 900 se přišlo na několik po- _,:m·ý ch žárových hrobů z doby ,;é. Z milodarú těchto hrobů se :::re k Národního muzea dostalo :::..; bronzových předmětú: ses_ o n s očky, nákončí řemene .:.:.·u. zl omek destičky přezky. je- ;; :.;ro u že k. Podle zachráněných - .::.1 m ů že me hroby rámcově clao prv ní poloviny I. století po

DOBŠICE (okr. Znojmo, Jihomoravský kraj)- v roce 1925 byl v bývalé Broschově cihelně v poloze Stošíkovičky vykopán kostrový dvojhrob z doby stěhování národú. V hrobě ležela kostra ženy a kostra muže. Vedle ženského skeletu, který vykazoval červené zbarvení, se našla hliněná nádoba. Tento dvojhrob múžeme datovat pravděpo­ dobně do první poloviny 6. století. Literatura: červinka 1937, 132; Podborský- Vi/damec 1972, 128, 157, č. 24. DOKSANY (okr. Litoměřice, ústecký kraj)- koncem 80. let 19. sto-

DOLANY (okr. Olomouc, Olomoucký kraj)- při záchranném výzkumu v roce 1997 během výstavby rodinných domkú prozkoumal M. Kalábek v poloze Za Brankou tři zajímavé žárové hroby z časné doby římské, které obsahovaly przeworskou keramiku . Lokalita je situována na mírný svah klesající do inundačního terénu řeky Moravy na jihozápadním okraji obce. Hliněná popelnice hrobu l obsahovala bronzovou sponu pozdně laténského typu, zlomek železné jehly. dva železné kroužky a na dně popelnice byly kousky pryskyřice. K výbavě hrobu

57

DOLÍNEK patřil také skleněný korálek, který ležel vedle urny. Podle antropologického určení je jisté, že v hrobě byli pohřbeni dva jedinci, jeden dospělý (nebo dospívající) a dítě. Mezi kosterními pozústatky se daly rozlišit i kosti zvířete. Milodary hrobu 2, které se nacházely uvnitř hliněné popelnice, byly železná a bronzová spona pozdně laténského typu, bronzové kování pravděpodobně z pochvy římské dýky z augustovského období, dva železné prsteny, bronzový nýt a čtyři střepy nejméně ze dvou nádob. V hrobě byla pohřbena dospělá nebo dospívající osoba. V hrobové jámě (hrob 3) stála hliněná popelnice s železným kováním skříňky, železným sekáčem a spálenými lidskými a zvířecími kostmi. Jáma dále obsahovala stře­ py nejméně ze šesti nádob. Také ve třetím hrobě antropologové určili pohřeb dospělé nebo dospívající osoby. Všechny tři žárové hroby s charakteristickou przeworskou keramikou múžeme datovat na sklonek 1. století př . Kr., resp. do horizontu plaňanských pohárú. Litera tura: Kalábe k 1999; Tejral

1999c, 141, Abb. 2; Archeologické zrcadlení 2001, 112-113.

(okr. Praha-východ, kraj)- na katastru obce byly rozrušeny minimálně dva kost rové hroby z mladší doby římské. Z prvního se zachovala bronzová sa mostřílová spona s vysokým zachycovačem, bronzová drátěná tzv. vojenská spona a skleněný korál s dvojbarevnou klikatkou. Hrob lze datovat do první poloviny 3. století. Z druhého hrobu pocházejí dvě velké stříbrné destičkovité (terčovité) spony se zlatou fólií a se skleněnými korálky a zlomky náhrdelníku. Ten to hrob již náleží do druhé poloviny 3. století. Literatura: Svoboda 1946, 58-59, obr. 9:2; týž 1948, 74, obr. 7.·1; 9:10. DOLÍNEK

Středočeský

DOLNÍ BŘEŽANY I (okr. Praha-západ, Středočeský kraj) -při východním okraji obce Dolní Břežany byl na polích parcely č. 121 prove den v roce 1974 záchranný vý -

58

zkum. Lokalita se nachází na mírném jižním svahu na pravém břehu Břežanského potoka. část odkryté ho síd l iště je zastoupena jednou zahloubenou chatou, jámami a kúlo vými jamkami. Germánská chata s rozměry 240 x 350 cm porušila chatu laténskou. V několika kúlových jamkách lze snad spatřovat zbytek nadzemní stavby. Vedle běž­ ného s třepového materiálu poskytly objekty také řadu pramenú pro hospodářství. Zuhelnatělé zbytky rostlin jsou zastoupeny pšenicí dvou zrnkou, pšenicí obecnou, ječmenem obecným pluchatým, hrachem a pravděpodobně vikví. Mezi zvíř e ­ cími kostmi se podařilo rozpoznat prase, krávu, ovce nebo kozu a koně. Určeno bylo rovněž zuhelnatělé dřevo: dub, habr, líska, babyka, mléč a topol. Prozkoumané objekty náležejí do 2. století. Literatura: Motyková 1981b. DOLNÍ BŘEŽANY 2 - v roce 1982 byl během záchranného výzkumu (K. Motyková) při stavbě školy a výkopu pro telefonní kabel objeven kostrový hrob z doby stěhování národú . Lokalita se nachází severovýchodně od obce v poloze Za Pivovarem . Bližší údaje o hrobu nebyly publikovány. Literatura: Motyková 1987. DOLNÍCHABRY viz PRAHA-DOLNÍ CHABRY DOLNÍ NĚMČÍ (okr. Uherské Hradiště, Zlínský kraj) - v roce 1933 vykopali A. Zelnitius a J. Koželuha v poloze Stará Hora - Baksarúvka sedm žárových hrobú z doby řím ­ ské. V hloubce 20- 5 3 cm se přišlo na s 'hrobú pravděpodobně popelni cových, z nichž se zachovaly jen střepy hliněných nádob, a na dva jámové hroby (hrob 6 a 7) bez milodarú. Milodary se našly jen v hro bě 3. V rozpadlé hliněné popelnici byl vedle spálených lidských kostí sk l eněný korálek a železný nůž. Hroby lze datovat do pozdní doby římské.

Literatura: Zelnitius 1934, 26-28, Tejral 1975a, 107-108.

DOLNÍNĚMČÍ~z~žVLČNOV

- DOLNÍ NĚMČÍ (okr. Uherské Hradiště)

DOLNÍ POČERNICE viz PRAHA-DOLNÍ POČERNICE DOLNÍ VĚSTONICE viz HORNÍ VĚSTONICE (okr. Břeclav) DOLY (okr. Chrudim, Pardubický kraj) -za blíže neznámých okolnos tí byl patrně na přelomu 19. a 20. století na hradišti Rabouň objeven poklad římských stříbrných a bronzových mincí uložených v mědě­ ném hrnci. Nálezové okolnosti tohoto depotu jsou nejisté. Podle nejnovějšího zpracování od M. Janča (publikace se připravuje do tisku) je zřejmé, že k nejstarším ražbám náleží as císaře Claudia (41-54). Na základě datování nejmladších mincí (antoninianú Cisare Galliena [253- 268]) je, pokud se skutečně jedná o autentický mincovní soubor, zřejmé, že depot mohl být ukryt na sklonku 3. století, resp. ve 4. století. Literatura: Pochitonov 1955, 198, č. 787. DOPRAVA A KOMUNIKACE v barbariku neexistova la si l niční síť v pravém slova smyslu, jakou zná me z území provincií, a proto byla doprava velmi obtížná a krajně nepohodlná . Cesty, pokud vůbec něja­ ké připadají v úvahu, se neudržovaly a spíše představovaly směry tras, než skutečné komunikace. Byly většinou měly

nezpevněné,

ojediněle

kamenný podklad . V našem prostředí o nich postrádáme, podobně jako např. o mostech nebo dřevěných konstrukcích přes mo křinatou krajinu, jakákoliv svědec ­ tví. Cestovalo se buď pěšky se soumary, na koních nebo na vozech se zapřaženými tažnými zvířaty (km'í.mi nebo voly). Otázkám cest v barbariku byla již v minulosti věnová­ na velká pozornost, mnohdy však vycházela ze zcela mylných před­ stav. Dnes se badatelé domnívají, že hlavní obchodní trasy (dálkového nebo krátkého styku) přibližně kopírovaly mapu rozšíření římských

DRÁSOV

\lOV ské

importů, vycházely z hlavních obchodních střed isek noricko-panonského limitu a procházely terénem využívaným již hluboko v pra věku a poté i ve stře dověku. Hlavní cesty do našich zemí s římským zbožím vedly z Carnunta na Moravu a z Lauriaka do Čech. Již v době římské mohla fungovat tzv. Zlatá stezka, známá především z po zděj­ ších období středověku. Nejznám ěj­ ší komunikační "tepnu" však před­ stavuje známá jantarová stezka. Komunikační spojení existovalo i s Porýním. Trasa vedla z okolí Mohuče Pomohaním a Poohřím do Čech. Nepochybně zde existovala i říční doprava pro dovoz římského zboží do barbarika a dále jakási vnitrogermánská nákladní přeprava. Nutno je rovn ěž počítat s plavidly bojovými. Říční doprava hrála velmi důle­ žitou úloh u, ačkoliv u nás pro ni a zv l áště pak pro lodě máme jen nemnoho dokladi:1. V zimním období mohly být používány sáně, které se dochovaly až v raně středověkých skandinávských nálezech. Literatura: Deringer 1949; týž 1950; Wietowiejski 1980; Garbsch 1986; Sakař 1994, 11-13: Bender 2000.

RNÍ

bický •ln osa 20. ieven Jronlědě­

:i tonejanča

u) je ná. Na 1incí iena

1

~čně

soubýt >.ve 787.

Eí síť :ná)yla ne-

DRAHÉ KAMENY- drahé kameny byly používány pro zkrášlování, zvláště šperků, nebo se jich používalo samostatně jako přívěsků. V neposlední řadě plnily úlohu amuletů. Mezi drahokamy a polodrahokamy zas toupené v českých a moravských nálezech doby římské a stěhování národů patří zejména achát, almandin, granát, chalcedo n, jantar, karneol, křišťál, magnezit, sepiolit a vápenec. Literat ura: Mrázek 1991; týž 1996, 105-132.

~ja­

varas, yly ěle

em JO-

~bo

10~c­

>U-

se •ÚH-

·áak d-

že 10

~

obchodnl

0-

~h

-:-· .~~·a

......,.__.. ob-chod y pohron/(ních oblottech rýznamnd 7ímskd města a silnice

/ime.sromanus

o--... -..

tra1y

a komunikace.

Směry

obchodn (ch cest z

řfmské

Hše do barbarika .

DRÁSOV (okr. Brno-venkov, Jihomoravský kraj) -někdy před rok em 1933 zachránil J. Hladík na katastru obce žá rov ý hrob z doby římské, který obsahoval část hliněné popelnice, zlomek bronzové pánve a dva železné nože. Hrob múžeme rámcově datovat do l. století po Kr. Literatura: Tejral 1970a, 167, obr. 8.2-6, 21-7-10. 59

DRNHOLEC

Drnholec 2 (sfdliště z doby Kapslovitý závěsek.

řfmské).

DRNHOLEC 1 (okr. Břeclav, Jihomoravský kraj) - na levém břehu Dyje asi 700 m SSV od obce objevil J . Kovárník zaoblené nároží římské­ ho polního tábora (?). Jelikož objekt nebyl archeologicky ověřen, je n urno tento předpokládaný tábor považovat za nejistý. Literatura: Kovárn(k 1997, 92, Taf 6. DRNHOLEC 2 - sídliště z doby Hmské, které zkoumala v letech 1977-80 D. Jelínková, se nachází na levém břehu Dyje, asi 2, 5 km SV od obce, v poloze Holenická pole (dříve Thayafeld). Záchranným výzkumem se podařilo odkrýt 13 zahloubených chat s typickým šesti úh elníkovitým rozmístěním klilli (ve dvou přípa­ dech s vchodovým výklenkem) a více jam. Tyto objekty obsahovaly římskou a germánskou keramiku včetně větší části glazovan ého mortaria, zlomek pohárku z millefiorového sk la (objekt 40), rihné bronzové spony, římské prolamované kování řemení, kapslovitý závěsek, parohovou píšťa !ku (objekt 134), železné srpy a kamenný žernov, jehly, jednodílné a trojdílné kostěné hřebeny, kostěné jehlice a šídla. Sídliště lze rámcově datovat do 2 . až 3. století. Několik objektl! múžeme přisoudit pozdní době římské. Literatura: Jelínková 1980c; táž 1982b.

Drnholec 2 (sídliště z doby řfmské). Řfmské vojenské kován( opasku.

60

DRNOVICE (okr. Vyškov, Jihomoravský kraj)- u potoka Drnovky západně od Nosálovic byla při stavbě plynovodu v roce 1994 zjištěna (P. Vitula a B. Mikulková) zahloubená chata s chlebovou pecí na okraji (objekt 4) z doby římské. Obsahovala velké množství germánské keramiky, terru sigillatu (Westernorf, z okruhu mistra Hellenia), drobnou hliněnou plastiku a miniaturní nádobku se zvláštními znaky. Uvnitř chaty ležela pohozená lidská kostra. Objekt mližeme datovat do počátku mladší doby římské, resp. do první poloviny 3 . století. Literatura: Šedo 200Gb, 51, obr. 57; čižmář - Geislerová - Unger 2000, 151-152, obr. 115. DROBERJAR Eduard, PhDr., Dr. (* 21. 9. I 963) - archeolog doby římské a doby stěhování národt"1. V letech 1990-94 pracoval v Archeologickém ústavu AV CR v Brně.

6

PodrJel se na výzkumu Hmské vý-

šinné fortifikace na Mušově-Burg­ stallu a vedl výzkumy římských polních táborli v Mušově-Na Pískách. Od roku 1994 je vědeckým pracovníkem a kurátorem sbírek pro dobu Drslavice 2. Inventář kostrového ženřímskou a stěhování národt"1 v odského hrobu z doby stěhován( národů. dělení prehistoric a protohistorie Národního muzea v Praze. Byl sti - Oborou a Horní Nivky rozrušena pendistou nadace Alexandra von hrnčířská pec. Záchranný výzkum Humboldta ( 1998). Specializuje se J. Pavelčíka odkryJ spodní čás t pece, na českou a evropskou archeologii složené ze dvou přibližně stejně veldoby římské a doby stěhování nárokých kruhových jam (vypalovací d li, zejména na archeologii Germákomory a předpecní jámy), spojenú a na římsko-germánské vztahy. ných kanálem. Celková délka pece Je autorem několika monografií, představovala as i 300 cm, průměry mj. o s i gi llat ě (Droberjar 1991), o sídkruhových jam měly po jednom li štích ze starší doby římské na Mometru. Ve výplni pece se našlo jen ravě (Drobe1jar 1997), o pohřebišti několik střepú drsné keramiky, v Dobřichově-Pičhoře (Drobe1jar podle n ichž lze objekt datovat do 1999a), přehledu doby římské a čas ­ přechodného stupně mezi pozdní ného stěhování národů v Čechách dobou římskou a dobou stěhování (Drobe1jar 1999b), o Marobudově řínárodú. Další objekt z tohoto obdoši (Droberjar 2000) a nejnověji také bí ve stejné poloze vykopal v roce autorem této encyklopedi e . V sou1974 opě t J. Pavelčík. Objekt obsačasné době připravuje monografie hoval v ruce tvarovanou i na kruhu o pohřebišti v Třebusicích a o dobč točenou germánskou keramiku, stěhování národů v našich zemích. zlomk y římské keramiky z glazovaných rnortarií a trojvrstvý kostěný DRSLAVICE I (okr. Uherské Hrahřeben s jazykovitým držadl em. diště, Zlínský kraj)- v roce 1958 byLiteratura: Tejral 1975c; týž 1990, 50, la při jarní orbě v polohách Pod Abb. 12; Peška~' 1988, 110-111, obr. 1-2

DŘEVAŘSTVÍ

• :_-\VI CE 2 -v poloze Nivky na =-~eh u

1 1

Olšavy byl v roce 1933 - - :::enský skele t s deformova__...:ou . U hlavy se našla jedno: z:at á kroužková náušnice -.e:1~' pohár. Obdobné náušni- cha rakteristické pro jezdec-::ads ký komplex památek ~ do by. Vedle pánve le žela ; ,xíl ka a dva železné nože se dře věné pochvy. U nohou :_\·d vě železné přezky se zla .:;. k teré původně spínaly :;. ;JOblíž chodidel stál hliněný .::u to čený džbán. Kostrový ~ da to ván do první poloviny .e:í. Zesnulá patřila patrně ..:šnicím barbarské nobility. -.: . ..::-a: Červinka 1937, 132, obr. -. ·r_-

DŘEVĚNÉ

SKŘÍŇK Y

1

4b

4a

~ 3a 3b

J-~ 2c

~

o: 4a

7

J

4b

--

8

Sa

6b

-6

9a

9b

/O a

/Ob

I

o -= ·•·il

·. J

63

DŘEVO

..c:

Dřevěné skříňky.

a uzavíracích

Rekonstrukce skříněk na základě

mechanismů

maďarských nálezů.

40

41

o 43

42

45

44

známe také ze sídliště starší dob y římské z Nebovid . Od mladší dob v římské převažují kotvovité klíč e. V době stěhování národ LI se vysk y tovaly také ozdobné bronzové ko tvovité klíče (např. Klučov, Lochen ice) . Mechanismus zámkú tvořil a péra, tj. na obou stranách ohnuté kovové pružiny jimiž se pomocí klíče uvoh'í.ovala závora od víka a kování zámkLI. Jedná se o rLizně tvarované kovové destičky (nejčastěji obdélníkovité) se dvěma otvory pro vsunutí klíče . Někdy mohly být používány i složitější a dLimyslnější uzamykací prvky jimiž byly visací zámky. Ke zcela ojedinělému nálezu u nás patří římský visací zámek s víčkem, na němž je znázorněn obličej, objevený při povrchovém sbě­ ru v Dukovanech (okr. Třebíč). Po dřevěných skříúkách se někdy zachovají i rohová nebo jiná kován í, někdy zdobená, zhotovená z bronzových plech LI, častěji ze železa, ojediněle i se zbytky či otisky dřev . Literatura: Gáspár 1986; Saké 1991 ; Kokowski 1997a; čižmář 2000, Zahlhaas 2000. DŘEVO - patřilo

c

\U t/ [I l

23

64

rn

\

(

k nejdostupněj­ ším materiálLim a bylo také hojně užíváno nejen k otopu, ale zejména ke stavbám (obydlí a dalších objekti'l ), k výrobě nábytku, JodL nástrojLI, nádob ad. Bohužel tato organická látka nemá v našem prostředí příliš vhodné podmínky k uchování. Vedle nejčastěji dochované formy dřeva, spálených zbytkLI (uhlíki'l), se ojediněle vyskytují i jiné, např. zbytky po konstrukcích hrobových jam v podobě trámú a prken. Nejvíce dokladů dřeva a jeho výrobkLI pochází z Tuchlovic. Mezi početnými nálezy byl zjištěn dvoumetrový dubový žebřík, osekané trámy, kolíky, klíny, části prken, nádob a nástroji'!. Dřevěné nádoby by mohla také zastupovat miska, po níž zbylo zlaté kování objevené v bohaté'm hrobě v 2uráni. Na stejné lokalitě se přišlo na zlomky dře-

DUBSKÝ věných trámů s vyřezávanou výzdobou v podobě trojnásobného pletence. Podle paleobotanických analýz uhlíků známe různé druhy používaných dřev. Na sídlišti z doby římské v Dolních Břežanech byl určen dub, habr, líska, babyka, mléč a topol. V prostoru osady ze 2. až 4. století ve Vlčnově- Dolním Něm­ čí se nejčastěji vyskytoval javor a dub. U javoru bylo rozpoznáno dřevo mléče a klenu, dub byl u velkých uhlíků určen dub letní. Větši­ na zlomki:t pochází ze silnější kulatiny, zastoupena je i tyčovina. Podle určení E. Opravila se jedná o stavební dříví pro budování nosných konstrukcí střech a stěn objektů. Tenčí kolíky (pruty) se vyskytovaly jen ojediněle. Na některých fragmentech byly rovněž zjištěny zbytky chodeb larev dřevokazného hmyzu. Velký soubor uhlíků byl identifikován v sídlištním prostředí doby stěhování národů v Březnč. Z rozborů E. Opravila vyplývá, že převládaly duby a borovice. Doložen je také topol nebo vrba, javor, jasan a ojediněle i líska, jedle a habr. (Další informace o dřevě viz též heslo dřevařství.) Literatura: Dohnal 1970; Pleinerová 1975, 14-17; Opravil1981; týž 1983 .

ěk dě

)by )by :če.

:;:i~ I

ú. o-

)-

\ - - :i~~

)

8

10

~e

•U

-~--

o o

'-''" 11

~® ,. ll

1.

ll

13

) -

JÍ

u

é 1-

n lÍ

.. ... .... ..... .

mi

u ..-· 1

b :i

é j

8

o. 6. 6" 14

~

19

12

3

4 79

HORIZONT MAROBUDOVY ŘÍŠE

házeny zvířecí a lidské mrtvoly, mezi nimiž nechybějí ani kostry germánských žen a dětí. Z této doby zřejmě pochází převážná část řím­ ských polních táborů objevených leteckou prospekcí, z nichž n ěk teré byly archeologicky sondovány. Do období markomanských válek by bylo možno zařadit i mladší obsah bohatého (královského) hrobu z Mušova, do něhož byl uložen významný příslušník germánské nobility (kvádský král?), který nepochybně stál na vrcholu mocenské hierarchie a o němž se předpokládá, že byl v úzkých stycích s vrchním římským velením pro barbarikum, ne-li se samotným císařem. Také většina jihomoravských sídlišť doby římské obsahuje nálezy, které při­ spívají k poznání římsko-germán­ ských váleč n ých událostí. Zejména některé typické předměty římského vojenského původu (šupina pancíře , kování opaski:1, bojový nů ž, zednická lžíce, mělký talíř ad.) ukazují, že věci příslušníků legií se stávaly často kořistmi domácího obyvatelstva, popř . že někteří Germáni pře­ bíhali na stran u nepřítele a slou ži li v jeho řadách. Po skončení služby si přinášeli nejrozličnější artefakty, k teré se pak dostaly clo prostředí osad . Zajímavá je - až na některé výjimky, které ovšem potvrzují pravidlo - absence zbraní v germánských hrobech. Uvedenou situaci nemllžeme zcela jednoznačně vy svět lit. Možná, že většina germánských bojovníkl'1 nemohla být na území válečných operací, kam jižní Morava nepochybně spadala, pohřbena řádným zpi:Isobem, jako se to dělo v okrajových oblastech např . przeworské kultury nebo v Ce ch5ch. Ačkoli sem markomanské vá lk y nezasáhly přímo , jako na Moravě, pocházejí z české obla sti početné archeologické nálezy dokumentující tuto dobu. Jedná se ze jména o římské meče s kruhovou rukojetí, závěsná kování a nákončí jejich pochev, která by mohla svěd ­ č it o účasti Germánú z našeho území v těchto válkách. Bojovníci, pochovaní v žá rových hrobech s ost ruh am i a dlouhými meči první 80

va rianty jedenácté skupiny podle M. Biborského, kteří byli uloženi v antických plechových vědrech ostlandského typu na lokalit ě v Tře­ busicích, používali římský zpúsob výstroje. V této době došlo nejen na Moravě. ale také v Cechách k vý znamnému oživení provinciálního dovozu (např. bronzová žlábkovaná vědra, kolínkovité spony, emailované zboží, ale i další sortiment nádob, součástí oděvi'I a ozdob). Markomanské války znamenaly období změn v dúsleclku přesunu rúzných germánských kmenů, jakož i v dů­ sledku samotných válek. Na někte­ rých hrobových lokalitách končí pohřbívání. Objevují se hroby s typickými przeworskými předměty. Cizími prvky jsou také zlaté hruškovité závěsky nebo inventář celého ženského hrobu pravděpodobně wielbarské kultury z Třebusic. Literatura: Bb'hme 1975; Tejral 1983;

týž 1994a; Friesinger - Tejral - Stuppner (eds.) 1994, Drobe1jar 1994a; týž 1997a.

HORIZONT MAROBUDOVY ŘÍŠE - na samém sklonku starého letopočtu nastala v našich zemích nová kulturní etapa. Do Cech pronikají příslušníci cizího germánského kmene s částečnč odlišnou kulturou, ve které se objev ují obdoby předchozí. Podle písemných zpráv, zejména Velleia Patercula (Marobudova současníka), a na základě nového rozboru archeologických pramenú se lze právem domnívat, že se jednalo o ony germánské Markomany. event. další části germánských kmenl!, které do Cech přive­ dl z Pomohaní právě Marobud. Díky svým organizačním a diplomatickým schopnostem vybudoval na území Cech a v sousedních ob la stech mocnou říši (tzv. Marobudova říše). Jelikož tato říše představuje pro časnou dobu římskou v barbariku jed e n z nejvýznamnějších feno ménů, bylo pro n i možno vypracovat speciální chronologický horizont, označený jaku horizont Marobudovy říš e, nejlépe patrný na žárovém pohřebišti v Dobřichově­ -Pičhoře. V rámci absolutní chrono -

logi e vyplňuje rozmezí asi mezi roky 10/5 př. Kr. až 20/30 po Kr. Z hlediska relativní chronologie n áleží k časnému stupni Bl (fáze Bla ). Při definování uvedeného časovéh o horizontu. rozšířeného zejména ne. ú zemí Cech, byly využity jak písemné, tak zejména archeologick é prameny. Je známo, že na Marob u dov ě dvoře pobývali římští obcho dníci. To potvrzují nálezy velkéh o množství římských výrobkú (bro nzové nádoby, spony a kování opa sk LI). Pro horizont Marobudovy ří še jsou charak teristi cké zejména násl edující germánské spony: Almgren A, Almgren 54a, Almgrcn 54b, typ Kalkriese, tzv. západogermánsk é spony s očky (WGA), Almgren 2al. Almgren 2aii, Almgren 2b, Ko strzewski varianta M-b, Kostrzewsk i varianta N -b, Almgren 22a - varianta Třebusice, typ Vippached el hau scn, Almgren 24, a římské sp ony: tzv. Distelfibeln typu Feugere 19a, l9b a 19d, spony typu Nert omarus, ga lské spony s křidél h .. Fll.Igelfibe ln" typu Feugere l 3b. šarnýrová spona z Dobřichova-Fi č­ hory (hrob lOl) , tzv ... Tutulusfibel " typu Dobřichov- Pičhora, tzv. voje n ská spona .,Soldatenfibel" typ u Almgren 1 5, dále spony typú Al m gren l9al, Almgren 67a, Almgr ei~ 236b, TKF typu Dcmetz I. Bl . Pro datová ní se dají zčásti použít i nori cko-panonské součásti opaskú. No rické pásové garnitury se objevují jak v časné, tak i v pozdní fázi stu p ně Bl, např. kování typu Garbs d: Blb, G lc, B7f a Ka. Některá ková n! známe na Pičhoře zejména ve fázi Bla, např. Garbsch Glb, G2d a Bl i. Podobně také germá n ské součá st ! opaskú mají v rámci stupně Bl širší časový rozptyl. Do časné fáze stu pně B l je možno zařad it zejména pá sovou záponu .. Loch(?)gurtelh a ken" (hrob 122) nebo přezku typ u Maclyda-Legutko A 17 apo d. Ch a rakteristick é pro časno u fázi stupn ě Bl mohou být zvláště kovové jehl ice typu I (Beckmann skup ina Ila ). typu 3 (Bcckmann skupina III) a typu 6 (Beckmann sk upin a V). Typo logie kování picích rohL! v rámci stupnč Bl nepřinesla zcela přesvěd-

HORIZONT MAROBUDOVY

ŘÍŠE

i ro-

Kr. ná1a).

·ého 1

na

JÍseické >bu-

•od ého ·on)asříše

sle-

ren typ ské Za I, )St-

•ski Hi-

e!)0 -

2re toky 3b,

i č­ el" 11-

ou 11 -

en ro .C-

O-

Jjí p-

:h ní zi i.

. .

(\·. "'. ~o ·t·-·:-.:

~ ~~1~:~ •

.

·;

,·;

-

1]. m . Illl-· ~

~

mmr,•. o

i

8

··

....--10

-·

11

'1J

- ··

t@

~

e

I

~12

~

~~

;ti

ší

-l --- ;-

)-

1-

I-

U

1-

ě

I,

-~ 15

~

18

1

-

19

20

17

16

0-

-

~''"'"c&Ji>;=J(S

25

~iA§-~-.~26

:i

_=-:'orizont Marobudovy

řlše . Příklady

typických

nálezů

z Dobřichova-Pičhory. 81

HORNÍ

DUNAJOVICE

čivé

chronologické opory, ačkoliv kování na Pičho­ ře bude patřit právě časné fázi stupně 81. Jednoznačně lze použít ze jména typy Andrzejowski D. I a S. 5, jejichž hlavním územním rozšířením jsou ve fázi 81 a Čechy. K charakteristickým nádobám, které dokumentují římský dovoz do Marobudovy říše, patří: kotle typu Eggers 8, vědra typu Eggers 18 a 24, ostlandská vědra typu Eggers 38, mísy na nožce typu Eggers 92, další misky typu Eggers 91 nebo 97 a Eggcrs 991100, konvice typu Eggers 1241125, pánve typu Eggers 131 a 134-135, p(1-9, 15) a doby stěhování ná-

HŘEBENY

d-

1e

íl' a-

e-

)0

:!-: ·ě

1

2

(;

3, l-

'Z

h lÍ

J )

10

12

13

93

HŘE

DLE

bou), I (trojvrstvé s obloukovitým držadlem), II (trojvrstvé s trojúhelníkovitým držadlem), III (trojvrstvé s odsazeným obloukovitým/terčovi­ tým držadlem) a nakonec se věno­ vala i speciální skupině železných hřebenů. Mezi nejstarší typy z 1.-2. století patří jednovrstvé jednodílné nebo vícedílné hřebeny spojované železnými nebo bronzovými tyčin­ kami. Z této doby pochází také ele gantní prolamované (vyřezávané) jednodílné kusy (např . Komořany, Lužec nad Vltavou, Noutonice, Slatina, Třebusice). Jako motiv byly uplat!''lovány nhné oblouky, trojú helníky, stupi'í.ovité vzory nebo se aplikovalo složitější prolamování (tenké vzájemně propojené tyčinky s kroužkem). Reliéfně vyřezávané hřebeny jsou u nás vzácné (např. Mikulov, Blažovice). V mladší době římské se rozšířily trojvrstvé hřebe­ ny, u nichž byla mezi dvě různě tvarované rukojeti (obloukové, trojúhelníkovité) připevněna pomocí nýttl ozubená část, většinou složená z několika kusú. Tyto hřebeny obsahují často rytou výzdobu v podobě kroužků se středovou tečkou. Na jednom z nich se vyskytla i postava zvířete, patrně jelena (Most) . K vclmi vzácným hřebenům v našem prostředí náleží železný hřeben z pohřebiště v Opočně, který ml!že svědčit o vztazích k jižní Skandinávii v pozdní době římské. Tyto hře­ beny se většinou nacházejí v bohatých ženských hrobech a jsou dávány do souvislosti s výrobou textilií, zejména vlněných. Složitá doba změn a etnických pohybů od sklonku 4. do 5. století se projevila i v no vé módě hřebenů. často se objevují tvary s jazykovitým držadlem (Drslavice, Havřice, Rymice, Vinařice, Zlechov, Znojmo-Hradiště). 5. století přineslo další typ těchto předmě­ tú, na rozdíl od dosavadních jednostranných jde o oboustranné. V pozdním stupni doby stěhování národú převládají dlouhé trojvrstvé jednostranné hřebeny s obloukovitou nebo mírně trojúhelníkovitou rukojetí. Jelikož byly velmi křehké, chránila jejich ozubení někdy pouzdra. Skvostným příkladem 94

použití kostěného bohatě vyřezáva­ ného pouzdra jsou oboustranné krásně zdobené hřebeny z Prahy-Bubenče/Podbaby . Zajímavou skupinou jsou trojvrstvé hřebeny s úchytkou, o nichž jsme informováni jen z několika moravských nálezů (Podolí, Holubice), náležících již nepochybně langobardskému et niku. Literatura: Thomas 1960; Pernička 1967; Werner 1990; Schach-DfJrges 1994, Buczek 1995; Jlkjcer 1998. HŘEBY viz STAVEBNÍ KOVÁNÍ HŘEDLE

(okr. Rakovník, Středo­ kraj)- na pozemku Ant. Ledvinky byly počátkem 20. století zjištěny následující nálezy: hliněná nádoba, bronzová spona pozdně laténského typu s prolamovaným zachycovačem a zlomek bronzového kroužku. Není jisté, zda tyto předměty tvořily hrobový celek, nebo pocházejí ze sídlištního prostředí. Podle spony můžeme předměty datovat do období kolem zlomu letopočtu, resp . do horizontu Marobudovy říše. Literatura: Felcman 1909, 550-551, český

obr. 5-6, Motyková-Šneidrová 1963a, 20. HŘIVICE (okr. Louny, ústecký kraj)- z katastru obce pochází kostrový hrob z pozdní doby římské, který byl objeven v roce 1991. V silně porušeném objektu se nacházely jen kosti horních končetin a dvč keramické nádoby. Literatura: Blažek 1995, 152.

HUDBA- bez zpěvu a písní (čarov­ ných, válečných, hrdinských, pohřebních a veselých) se neobešla žádná společnost. Jinak tomu nebylo ani v době římské a stěhování národů, o čemž svědčí i fakt, že hlavní germánský btJh Wodan - Odin byl současně bohem zpěvu. Z nástrojů se používaly Jury (tj. až dva a púl metru dlouhý spirálovitý roh), bubny, píšťaly ad. V našich nálezech disponujeme jen těmi nejjednoduššími nástroji, jakými byly parohové a kostěné píšťalky. Známe je z něko-

lika sídlišť doby římské (např. Drnholec, Libenice, Močovice, Vyškov) K hudebním nástrojúm pravděp o ­ dobně patřily i zvonky. Literatura: Behn 1954; Werner 195.; Wille 1977; Fless 1994.

HULÍN (okr. Kroměříž, Zlínsk ~· kraj) - během záchranného výzkumu v hulínské cihelně (parc. č 407 ll) prozkoumal V. Spurný v roce 1957 dvě sídlištní jámy z dob ~ stěhování národů. Vedle keramických střepů z nádob v ruce tvarova ných i na kruhu točených poskytl ~ jámy zlomky skleněných pohárú fragmenty bronzového plechu, čá s: kostěného oboustranného hřeben e šídla a několik železných předmět u a jejich zlomků. Podle nálezú železářské strusky lze soudit na existenci hutnické dílny. Je jisté, že V'Í'· zk um odkryl jen část patrně rozsáhlejšího sídliště z 5. století. Další sídlištní objekty (včetně zahloubene chaty) a nálezy pocházejí z intenzivní výzkumné činnosti D. Kolbingera. Některé z nich, jako např. zjišt ě­ nou chatu, lze klást až do první poloviny 6. století. Literatura: Spurný 1958; Tejral 1982 201, obr. 23, 59:2; 68, 70, tab. XXX111 týž 1998, 200, Abb. 17:3-11. HUNOVÉ - pod tímto jménei , chápeme svaz nomádských kmen u mongolsko-tureckého púvodu . Ji ž na přelomu 3. a 2. století př. Kr. vybudovali na území dnešního Mongolska mocnou říši. V čínských pramenech této doby vystupují pod ná zvem Hung-no (Hsiungnu). Kole n: roku 214 př. Kr. začali číí'í.ané na obranu proti nim budovat známo u čínskou zeď. Kolem roku 73 př. Kr. se Hunové stěhují k Aralskému jezeru, v polovině 4. století po Kr. jsou již v oblastech jižního Rusk a a pod vedením Attily (označovan é ­ ho jako .,bič boží"), nejznámějšíh o a nejslavnějšího hunského král e ničí v roce 375 říši Ostrogótú a postupné se objevují až v Karpatsk é kotlině. Prošli téměř celou kontinentální Evropou a jejich mohutn é expanzi byl učiněn konec až na území dnešní Francie v bitvě na Kata-

HUNSKÉ

-

)

·o .c 2-

!-. ů

e tl: e11-

i.é

.::h polích roku 451. Hunové _ oo raženi spojenými vojsky ~.'Tis kým i, pod vrchním velee\·ů dce Aetia (magister utri·:."iiia e). Po Attilovč smrti -~ 3 se začal i postupně staho -··ch od . K definitivnímu zá -:1sk é říše došlo až po bitvě __ :\edao roku 454, po níž Hu:ešl i až do Podn ěs tří. Hunská :=no pě představovala etnicky :---est rý a složitý konglomerát -- -:.;ých, výc hodogermánských .::h elementú , neboť tento lid ~ no mádského púvod u si poě p ři svém dlouhém tažení - :>oval nejrozličnější kmeny, :-:;· a významn é jedince včetně -_ ch obyvateL Hunové nejenže .:.:-1il i rozklad římské řlše a slo e:n ické pohyby národú, ale .:. -~lě vybudova li systém dife- ··an é společenské struktury -::~1a ntní rolí barbarské nobility e:n vazalských vztahú, které - _,. zák ladem při vzniku ranč ·. ěk ého sodo-společenského oe í. Vlastní hunská hmotná -a se vyznačuje nčkterými .. c ·)•mi znaky. Pro hunské že :\' cha rakteristick é zvláštč zla•. en ky, rúzné druhy závěskú, -_ic a ozdob, vykládaných dra-· ~a meny. Muži-válečníci se vy :: \"al i výzb rojí a výstrojí boha t ě e:1o u zla tem a drahými kame ::o nos n ě zdobenými opasky _ -:ejšími řemínky, zlatými ple~·mi kováními dřevěných sedel -.:_ex ními luky. Romanizovaný ..:._"· histori k lordan es je ve svých :.{ch Gótů ( 127- 12 8) popisuje _ · bem, který nah án í husí kúži .es. "Ale i těm, které náhodou ne.: \' boji přemoci, naháněli velký -:: S\)ím hrozným vzezřením a obra _-,· vyděšené na útěk, protože byli ::: ť če rní a místo obličeje měli, lze -li : ~ říci, jakousi neforemnou placku ::J očí spíše body. V jejich divokém -'-:·i se zračila sebedůvěra. Vždyťjsou ·::·vů či svým dětem hned v den jejich : ::mí, neboť chlapcům rozřezávají ·_. :rlezným nožem a nutí je snášet .:: :: rány dhv, než je nakrmí mlé. Proto stárnou bezvousí a ani -~!.dí nejsou krásn( protože zjizvená

tvář rozdrásaná železem brání náležitému vzrůstu vousů. Jsou sice malé postavy, ale pohybují se čile a hb itě, jezdí velmi obratně na koních, mají široká ramena, pevnou šíji, hodíc{ se pro luko střelbu, a jsou py.5n ě vzpřímeni . I když však mají lidskou podobu, jsou krutí jako šelmy." Je velmi pravděpodobné, že také na še země se dosta ly pod kontrolu hun ského kmenového svazu. Není však jasné, jak se tato nadvláda projevovala u domorodého germánského obyva telstva a nelze ji vystopovat v písemných ani v archeologických pramenech. Kromě několika evidentních hunsk ých nález ú, jakými jsou kovová zrcátka a zejména zlomek kotle z Rázové na Moravě, chybějí přesvědčivé doklady vlastní hunské přítomnosti ve sledované oblasti. Je docela možné, že hunsk é prvky vystupovaly ve formě rúzných prorústajících zvyků a obyčejů do germánského substrá tu, čímž se vytvářela h ete rogenní kultura. Je n některé prúkazné nálezy hunského ov li vnění, a le také již smíšeného germánsko -hunského

KOTLE

púvodu pak dávají tušit, že jde o cizí svě t (např. reflexní luk, bičík a sedlo v hrobě velmože z Blučiny nebo ko že n é, částečně zachovalé řemení uzd y se stříbrnými ozdobnými kováními ze Smolína). Literatura: Altheim 1959- 1962; Werner 1956, Maenchen -Helfen 1973; Bóna 1991; Thompson 1999.

HUNSKÉ KOTLE - k typickým znakLlln hmotné kultury nom á dských Hunú patřil y hluboké měd ě ­ né, n ě kd y b ronzové kotle s bohatě zdoben ými uchy s tzv. hřibovitými v ýčnělky . J eden z takových př ed ­ mětú j e znám i z našeho území . Ač­ koliv se je dná jen o zlomek a nadto oj e din ě lý nál e z, múže být jedním z dokladú možné přít omnosti step ních kočovníků hunského kmeno vého svazu u nás . Byl objeven v Moravskoslezs kém kraji, nedaleko obce Rázová. Tyto velké nádoby dosahovaly výšky téměř jednoho metru a vážily před 50 kg. K čemu sloužily, n e ní jednoznačně známo. Literatura : We rner 1956; Kovrig 1972.

1

Hunské kotle. I) část kotle ze severomoravské lokality Rázová, 2) ukázka vzhledu celé nádoby z maďarského naleziště.

95

HUTNICTVÍ

,. law ~ .~

1

o

Q.50.

~ o ()50.

'

.·

_,....-

;:,...

0

0---l>solute Datierung

BOhnerl958

l--450180

t--380

"'

f-520/ 30-

~!

~

i-560no

)XItere Merowinger· zeit

"'u

I-

~

460

l-630/40

...... 450

v

"'~

f-670/80-

~·8'

"'

lil

JMI

Jungere Merowinger· zeit

-

IV

JMII

H

i

4l0

AMII

AMIII

i·o I- ~o =·i

600 -

ll

AMI

~i

JMIII

v

720

310

,.,.

..

FRUHE MEROWINGERZEIT

,

IV

350 340

APAHIDAI + ll

"" m 310

3001!---------é pece náležejí k typu dvouko- ~:-o vé vertikální pece s roštem. _.i~e keramiky se našla i železná . .:::1o díl ná spona s obdélníkov itou .::ewvanou nožkou, kostěný troj :-s:\·ý hřeben a hliněný přeslen. Je ::é, že v Jiříkovicích ex istovalo ko_::; roku 300 a pak ve 4. století -=čí řs ké centrum pro výrobu šedé, _ ~r uhu točené keramiky (občas - be né hřebenovými vlnicemi), -:'~m o ravský

~ičk ovitý vzhled a černý nebo ;rošedý potah, často se svislým do rovným jemným hřebenová­ -:: \fa Moravč se vyskytují přede-:"! ve lké zásobnice a hrnce. Drsná .:: ke ramika se vyskytuje po ceobu římskou, na jihomorav- -h sídlištích a na Mušově-Burg­ .:: .. u má hlavní rozšíření ve 2. a ~:-vn í polovině 3. století. Jen poddl išného zbarvení materiálu ~ nchu lze vyčlenit také drsnou :ooranžovou keramiku. V typo_::.cké a chronologické skladbě má .=.og ie v drsné šedé keramice. Pro :.:iní dobu římskou a časný stu-': doby stěhování národů je pří­ .::.':ná glazovaná keramika. K nám ov ážely zeleně, žlutohnědě .:1ěd očerveně glazované džbány, _:: mis ky (mortaria) a misky.

·""'"'+--::c~~;;,:,-::;~:"';-t~t-+ . · };!~i~:~~~~;r:: .- •. ;;; .. ·~V'-~...._.,~~--:

~:-at ura:

Dresse/ 1879; Drexel 1911: ··; 1942: táž 1980; táž 1991; Schi;'r-

Klaudios Ptolemaios. Mapa tzv. Velké Germánie. 127

KLEŠTĚ

KLEŠTĚ- krom ě kleští nalezených ve dvou hrobech z pozdního s tupn ě doby stěhování národ l:1 v Brn ě -K o t­ lářské ulici a ve Velkých Pavlovicích (hrob 6) známe velké, metr dlouhé kleště z bohatého hrobu z Mušova. Byly součástí výbavy urč e né k va ře­ ní a k manipulaci s ohněm.

hrob z doby stěhování národů. V mělkém zahloubeném objektu, jehož rozměry a tvar se již nepodař il o zjistit, se našly keramické zlomky, drobné spá lené lid ské kosti a kousky mazanice. Není však zcela zřejmé, zda jde o sídlištní jámu, nebo, a to se zdá být pravděpodobněj­ ší, o žárový hrob či nějaký jiný objekt související s žárovým pohřbívá­ ním . Nicménč lze podle charakteri stických zlomkl1 keramiky v č etně dok ladu výzdob y tzv. Keilstich objekt datovat do pozdního stupně doby stěh o vání národů, tedy pravdě­ podobně do první poloviny 6. stole-

KLÍČE viz DŘEVĚNÉ SKŘÍŇKY

Literatura:

KLIČÍN (okr. Louny, Ústecký kraj) - v roce 1990 byl na poli severovýchodně od obce mezi silnicemi :La tec- Kličín a :Zatec- Kněžice hlubokou orbou porušen patrně žárový

KLIENT (vazal) -jedná se o chráněnce nebo podřízenou osobu ně­ koho (zpravidla ) s ilnějšího, a to z ekonomického nebo sociálního hlediska. Kromě jedinců či skupin

údaje z jeho map s konkrétními místy včetně lokalit na území Čech a Moravy, ale bez většího úspěchu. Nejdůkladněji se dílu Klaudia Ptolemaia věnoval E. Simek. Literatura: Simek 1930; týž 1935, týž 1949; Řehák - Květ 1995 .

tí

o ~·

Holo dňák

•

1

)

ct>

8

•

J995a.

se pod tímto označením rozumí také území (tzv. klientní státy), ktere byly pod správou či kontrolou sil ných říší, zvláště říše římské. K n e; známějším klientním "státům" patřilo např. Norické království (re_g num Noricum). Na naše území pra\·děpodobně částečně zasahovalo ji ne klientní území pod názvem regn ul': Vannianum s centrem na jihozápad ním Slovensku. Pokud si chtěli Ř í ­ man é podmanit nějaké úze rr..: a nešlo to vojensky, pak při š el na řa ­ du propracovaný diplomatic k~­ sys tém anexe pod starou řím sk ot.: zásadou "rozděl a panuj". Postup n ť d osazovali do zájmových oblastí ze. vládce "své lidi" z řad původníh c obyvatelstva. Ty obdarovávali veškerým luxusem hodným panov níkli. Skrze ně pak prosazovali svoji politiku, a postupně tak celou ř íši romanizovali. Některé celky se ča ­ sem staly provinciemi. jako na p ř.

n

I

•

10

\0

\1

ll

J

i

16

lh

1

1l

Klučov (pohřebiště z doby stěhování národů) Ukázky milodarů ze dvou kostrových hrobů.

128

K NÍŽE

-::.::k é království- provincie N ori.-a w ra: Klose 1934: Fitz 1965: Will

!JENTNÍ STÁTY viz KLIENT _o B UKY (okr. Kladno, Středo­ ·_· ·raj) - na konci 19. století by:--;e d někdejším cukrovarem _~~:Ju kác h zjištěny železářské obJe den je možno interpretovat :.:h elnou jámu a druhý jako za_::-en o u dýmačku. Podle naleze--_ st ř epů mi:tžeme objekty rám~ da to vat do starší doby římské. ~a:u ra: Felcman 1900, 29-32. _L:-Č OV

_

(okr. Kolín, Středočeský

-v letech 1951-52 se

podařilo

::2ch ranném výzkumu (vedli jej :;:,át, M . Netáhlík aJ. Kudrnáč) :a\·b ě silnice z Klučova do Poří;Jro zk oumat část pohřebiště :::m ál ně 25 hroby z doby stého- :1áro dů. Pohřebiště se nacháze-a mírném svahu (parcely 135 -5 l ), který klesá k říčce $embeObdé lníkovité hrobové jámy -215 x 60 cm), orientované ve .:-:.: Z-V, dosahovaly hloubek 80 .:: =o cm. Většina hrobů byla vy:":1a . N czpřeházené kostry leže!1a tažených polohách na zá-: Ko stra v hrobě 2 měla levou _ ;:~o lo žcnou do klína. V hrobě l =.:šrč n pohřeb s uměle dcformo..: lebkou mladší ženy. Mini• -:ě sed m hrobt"t lze určit jako bo-:.::k é (hroby 4, 7, 9, ll, 14, 16, Zaj ím avá je přítomnost jedno :':áro vého hrobu současného ~::-o vý m pohřebištěm. V hliněné ~.!1ic i bez milodarú spočíval po-- \'ětš ího dítěte. Milodary kost.::~ h robú tvořily hliněné nádo• ce tvarované i točené na kru::~íb rný cedníček s dlouhou ru. :. se zby tky tkaniny. patrně lnu j 18 ), stř íbrná pozlacená esovina zd obená vrubořezem a ni-:-. h rob 22), postříbřená esovitá -.J zdo bená vrubořczem (hrob Č\·ě stř íbrná jazykovitá nákončí - : _-. 22). hroty kopí a šípů , štítov é ..::e, držadlo štítu, železné přez­ 'ed na bronzová, jeden jantaro-

vý a několik skl e něných korálkú , dva bronzové klíče (hrob 18), kostě­ né hřebeny, bronzové pinzety, zlomky bronzových pásků, železné kroužky, železné nože, železné zlomky, cínový kroužek (hrob 22 ), jeden opukový a větší počet hlině­ ných přeslent"t a křesací kamínek. Nejbohatší dochovanou výbavu vykazoval pravděpodobně ženský hrob 18. Pohřebiště v Klučově sloužilo germánským obyvateli:nn v pozdním stupni doby stěhování národú. Literatura: Svoboda 1965, 245-248, tab . LIJ-LVIII; Vlček 1952. KLUK (okr. Nymburk, Středočeský kraj) -v roce 1892 byl v lese zvaném Bor na Mostkové pasece nalezen poklad 50 římských denárt't. Zastoupeny jsou denáry od Galby (68-69) po Faustinu Mladší (t 175). Nejvíce mincí představují de náry císařú Vespasiana (69-79) a Traiana (98-117). Depot byl uložen do země pravděpodobně na sklonku 2. století. Literatura: Pochitonov 1955, 130, č. 440. KLY (okr. Mělník, Středočeský kraj) -na několika místech katastru obce Kly byly nalezeny žárové hroby z mladší doby římské. Z polohy Krausovna (asi na poli p. Hašlera a v zahradě u hostince) pochází z 20. a 30 . let 20. století hlin ě né popelnice bez milodart"t. Na jiných místech, v poloze Kelské Větrušice (na pozemku J. Malého, ppč. 71711), se v roce 1942 přišlo v hloubce 80 cm na žárový hrob. Tvořila jej hliněná popelnice, železné kování štítu , železná přezka, železný nltž, dvě jehlice, nýty. kování a závěsek. Další žárový hrob je znám z polohy Kelské Vinice. V roce 1940 byl odkryt pravděpodobně v pískovně, na pozemku F. Malého (ppč. 344/5) při kopání písku. V hliněné popelnici se našly spálené lidské kosti, zlomek spony. dva hroty kopí. štítová puklice, část železného udidla, železná přezka, dvě jehlice a železné nože. Literatura: Sklenář 1982, 120-121; týž 1999, 63.

KNĚŽEVES

(okr. Rakovník, Stře­ kraj) -do Národního muzea se z bývalé Jarošovy sbírky dostalo několik nálezCt , které mají ev identně hrobový charakter. Jedná se o norickou výrazně členěnou sponu se dvěma knoflíky na 1učíku, tři bronzové spony (z toho jedna čas­ ná), bronzovou trubkovitou spo nu, kování picího roh u a bronzovou přezku s dlouhým oválně zakonče­ ným rámečkem. Všechny tyto před­ měty pocházejí z rozrušených žárových hrobú a lze je klást do první poloviny 1. století po Kr. Při stavbě železnice v roce 1903 byly na katastru obce nalezeny další žárové hroby z doby římské. Z rozrušených hrobi:t pocházejí dva spodky hlině­ ných popelnic, zlomky bronzové nádoby (z toho jeden představuje část rukojeti naběračky nebo cedníku). řím s ká bronzová tzv. omegovitá spona, hrot kopí, železné nltžky. železný nt'tž, údajně železná dlátka a snad také denár císařovny Sabiny (t 136) . Literatura: Píč 1905.301, tab. LVJ:1 -5; Felcman 1909, 551-552, 10-12: Pochitonov 1955, 120, č. 85; Motyková-Sneidrová 1963a, 23. dočeský

KNĚŽÍVKA

viz TUCHOMĚŘICE-KNĚŽÍVKA (okr. Praha-západ) KNÍNICE U BOSKOVIC (okr. Blansko, Jihomoravský kraj)- z neznámého místa katastru obce pochází kostrový hrob z doby stěhová­ ní národú. Z milodarú se zachoval zlomek stříbrné pozlacené spony s kosočtverečnou nožkou a s vrubořczem, bronzová náušnice s polyedrickou kostkou a jantarový koráL Další podrobnosti o hrobovém celku nejsou známé. Hrob náleží do 5. století. Literatura: Tejral 1982, 202, obr. 47:4-6; tab. XXIV:5-6, 14. KNÍŽE - v době řím s ké a době stě­ hování národ li lze toto označení považovat v podstatě za ekvivalent pojmu velmož nebo dux. V některých případech byl kníže pokládán za náčelníka kmenového svazu. V antic129

KNOFLÍKY

kých pramenech jsou jako knížata označováni např. někteří příslušníci

cheruské vládnoucí vrstvy - Arminius nebo Segestes. KNÍŽECÍ POHŘBY viz BOHATÉ HROBY KNOFLÍKY - pod tímto označe­ ním rozumíme nejenom funkční, ale také ozdobné předměty, které byly součástmi různých spon s cibulovitými knoflíky, paprsčitých spon z doby stěhování národů, které obsah ují knoflíky nebo kuželky po obvodu záhlavní destičky apod. Knoflíky měly v době římské a stě­ hování národů poněkud jiný význam. Sloužily buď pro upev!lování ře mení u Římanů, nebo jako ozdoby v době stěhování národů. Z našich nálezů je možno zmínit římský bronzový knoflík z Křepic nebo s tříbrný dutý knoflík z Celákovic-Záluží. KOBYLÍ (okr. Břeclav, Jihomoravský kraj) -západně od osady byly v roce 1938 v poloze Na Hřebeni vykopány tři kostrové hroby z doby stěhování národú . Kostry ležely v hloubce 130-140 cm a měly zpře­ házené kosti. Milodary byly kostěný trojvrstvý hřeben, přezka, dlouhý hrot kopí, ocílka a železný nůž. V hrob ě II byly v oblasti břišní partie pohřbeného jedince zjištěny zbytky organické látky, patrně kůže. Všechny hroby náležejí do pozdního (langobardského) stupně doby stěhování národů.

Lit e ratura: Skutil 1946, 65; Tejral 1976, 108, Abb. 30. KOBYLISY viz PRAHA-KOBYLISY KOBYLNICE (okr. Brno-venkov, Jihomoravský kraj) -z neznámého místa na katastru obce získal M. Chleborád údajně ze žárového hrobu tři hliněné nádoby ze starší doby římské . Tento nález však dnes nelze ověřit. Literatura : Beninger- Freising 1933, 20.

KOBYLSKÁ SKUPINA - název pochází od lokality Kobyly u Ceského Dubu. Pro tuto skupinu, která náleží do l . století př. Kr., jsou charakteristické žárové hroby s jednou až dvěma keramickými nádobami, převážně na kruhu točenými, železné pozdně laténské spony, tyčinko­ vité a jazykovité zápony nebo zápony se dvěma ramínky. Vedle keltských prvků vystupují i jastorfské a przeworské elementy. Jedná se patrně o smíšenou kulturní skupinu se silnými germánskými, resp . protogermánskými vlivy. Nepochybně se za ní skrývá cizí lid, který se usídlil v nejsevernější části Cech, na okraji pozdně keltského osídlení. Litera tura: Mdhling 1944; Venclová 1973. KOHORTA viz VÁLEČNICTVÍ KOLÍN I (okr. Kolín, Středočeský kraj) - v dřívější Rulíkově pískovně na malém návrší za drožďárnou se nacházelo sídliště z doby římské. Již před rokem 1936 na něm F. Dvořák zjistil zbytky několika zahloubených chat a pravděpodobně také hrnčířskou pec. Tyto objekty obsahovaly střepy hliněných nádob, podle nichž lze sídliště datovat do starší doby římské. Literatura: Dvořák 1936, 92; Motyková-Šneidrová 1963a, 24; táž 1967, 24. KOLÍN 2 - z Kolína pochází také několik žárových hrobů ze starší doby římské . První byl objeven na staveništi domu P. Vtělen­ ského . Inventář obsahoval železnou štítovou puklici. Jiné žárové hroby se našly pravděpodobně v bývalé zahradě pana Zemánka, neboť jsou z těchto míst hlášeny zlomky bronzových nádob, např. naběračky. Další žárový hrob byl vykopán v roce 1937 v Zengrově ulici. Milodar hrobu tvořila, kromě hliněné popelnice, také bronzová spona s očky mladší varianty. Literatura : Dvořák 1936, 92, 135; Motyková-Šneidrová 1967, 24, Taf. XXIV-6.

KOLÍN 3 - na pohřebiště z doby 130

stěhování národů

se přišlo v leted: stavebních pracích na plynárně (parcela č. 1869). Na záchranný výzkum dohlížel ředi t e_ kolínského muzea W. Lung. Dalš. hrob (č. 13) ve stejných místech za· chránil v roce 1947 J. Kudrnáč. Tři· náct zjištěných hrobů vytvářelo tř: nebo čtyři řady. Hrobové jámy byl·. orientovány především ve sm ěr L SZ-JV a jejich rozměry čin i l: 140-260 x 50-120 cm. Pohřby spočívaly v hloubce 140 až 200 CIT. Většina koster byla neúplná a kos:. značně zpřeházené, z čehož lze so udit na vykrádání hrobů. Osta tr.. kostry ležely v natažené poloze na zádech. U čtyř hrobů (č. 2, 4, 5, 6 se podařilo určit přítomnost dře vě­ ných rakví. Dva hroby patřily d ě:­ ským pohřbúm (č. 4 a 12). Ve d v o~ hrobech ( č. 8 a ll) byli pohřb e!' dva jedinci, v obou případech nac sebou, přičemž v hrobě 8 spočí v a!.: dole dospělá osoba a nad ní díte Z pohřebiště je doložena také jed ..=. deformovaná lebka (hrob 10). K za1943-44

při

chráněným milodarům patří hli n ě­

né nádoby tvarované v ruce i rE kruhu točený džbán s vlešťovan o:.. výzdobou, skleněný pohár, ková r: opasku z hrobu 13 (bronzová pozcně římská přezka zakončená z víře­

bronzový terčo vi: · obdélná destička a nýtky železné kování (patrně měšce?) , železné nože a pazourková křesa d la Podle nálezů je patrné, že hroby naležejí germánským obyvatel ú n: kteří zde pochovávali své zemř e:, v první polovině 5 . století n eb v době kolem poloviny tohoto st oletí. Literatura: Kudrnáč 1950; Svo bo:..1965, 248-249, obr. 26-2 7, tab . xx:-:VIII:l-3 , 5.

cími

hlavičkami,

závěsek ,

KOLÍN-RADOVESNICE ( o k~ Kolín, Středočeský kraj) - v roc 1979 zjistil Z. Sedláček při záchrar: ném výzkumu při výkopech pro pctrubí vodovodu na poli (čp. 198/1vpravo od silnice z Radovesnic d Lošan porušené sídlištní obj ek : z doby římské. Zaměřil dva germ ár:ské obj ekty, chatu a zbytek žele z á~­ ské dílny a vybral z nich charakte-

KOŇSKÝ

-:::..:é nálezy. Zahloubená chata se -· >valou jednou délkou 370 cm .:.~o v ala zlomky germánské ke--..:..:y, mazanici a zvířecí kosti -.:. ·e do mácí, tur domácí, ovce ne,. ., za, kur domácí a kůú). K nej-:-:av ějším nálezům z výplně cha-arř í část laténské červenobíle . ., ·a né keramiky. Oba objekty :':eme klást do počátků doby řím-

nografie

věnované

ník 1971),

a

chronologii (Kol-

pohřebištím

římskému

(Kolník 1980)

a germánskému

(J(olník 1984a; Kolník-

umění

Veliačik

1983)

ad. Bibliografie a sborník k jubileu: Sborník k sedmdesátinám PhDr. Títa Kolníka, DrSc. (v tisku). KOLODĚJE

POSTROJ

brousek, hliněný a kostěný přeslen, mazanice a zvířecí kosti (tur domácí, prase domácí, ovce nebo koza, kůi1, pes). Zajímavý byl zlomek lidské lebky v chatě Z-3. Prozkoumané chaty múžeme datovat do 2. století, pouze chata Z-lO náleží do počátku mladší doby římské. Litera tura: Droberjar 1997a, 168, 184-186, Abb. 5: Taf 33-40.

viz PRAHA-KOLODĚJE ~at ura :

Motyková-

Sedláček

1990;

_· 1990.

KOVANÁ KERAMIKA ' ERAMIKA ŘÍMSKÁ LKY - představují buď orna.-.:ál ní prvky, nebo značky vý-:... Jako výzdobu je spatřujeme -:-.en a na panonské kolkované -.:.::li ce, také na různých tvarech -:á nské keramiky a kovových --~ě tech atd. Kolky se zhotovoze dřeva, kosti nebo z tvrdších :>~iá lů . Výrobními kolky byly .:čov ány (signovány) někt e ré -.:ové nádoby, kahany, terra si·:a cih ly ad. L:'>IÍK Títus, PhDr., DrSc. 1. 1932) - významný sloven_::-cheolog doby římské a doby ' ·á ní národú. Pracuje v Arche__ .:::..: ém ústavu Slovenské akade- ·. ě d v Nitře. Absolvoval Hum_: \' O stipendium u profesora -.era v Mnichově. Patří k nejvý ·-:-::1ěj ším znalcům doby římské ~:ov ání národů v Evropě. Badazáběr em daleko překročil _-:.ce Slovenska. Ve svých počet-~ pracích se věnoval také nále-. z české republiky. Na Sloven;>ol ožil základy systematického .:-.níh o a teoretického výzkumu římské . Zkoumal germánská ,eb iště (Abrahám, Kostolná pri -:.:.), Sládkovičovo, Bešei'í.ov, Oč­ sídliště (Branč, Cífer-Pác), ale ~-k é objekty (Milanovce) a inia: li mitní výzkum v předpolí Pa.. e . Je spoluzakládajícím členem .:.:1á rod ních sympozií Grundpro:_· de r friihgeschichtlichen Entwick. :m mittleren Donauraum. K jeho - :1ím pracím patří studie a mo-

KOMISE PRO KLASICKOU A ŘÍMSKO-PROVINCIÁLNÍ ARCHEOLOGII- působí při České archeologické společnosti. Jejím předsedou je J . Bouzek. Pravidelně jedenkrát ročně pořádá neformální setkání doprovázená přednáškami o nových výzkumech a projektech, kterých se účastní i členové Komise pro Limes Romanus na Slovensku. KOMORÓCZY Balázs, Mgr. (* 24. 8. 1970) - archeolog. Absolvent klasické archeologie Univerzity Karlovy v Praze. Pracuje v Archeologickém ústavu AV ČR v Brně. Specializuje se zejména na provinciálně-římskou archeologii a na řím­ ský vojenský zásah v barbariku. Podílí se na výzkumu římské výšinné fortifikace v Mušově-Burg s tallu a na zpracování nálezú z této lokality, o níž napsal několik článků. KOMOŘANY (okr. Vyškov, Jihomoravský kraj) - záchranným výzkumem v poloze Za Humny prozkoumal K. Ludíkovský v letech 1953 a 1955-56 šest chat z doby římské. Zachovalé zahloubené chaty měly rozměry 450-490 x 380 až 41 O cm, z ostatních obytných objektů zbyly jen části. Ve dvou přípa­ dech porušila germánská chata (Z-2, Z-9) chatu laténskou (Z-4, Z-8). V těchto objektech se našly zlomky germánské a římské keramiky, zlomek jihogalské terry sigillaty z dílny v La Graufesenque (chata Z-9), zlomek norické výrazně členěné spony (chata Z-9), římské bronzové terčo­ vité kování, bronzová jehla, kostě­ ný prolamovaný hřeben (chata Z- 3), zahrocený kostěný předmět, pravděpodobně jehlice, kamenný

KONOBRŽE (okr. Most, Ústecký kraj) - při kopání základů stavby poblíž železnice byl v roce 1926 porušen v hloubce 170 cm kostrový hrob z doby stěhování národů. Kostra ležela v natažené poloze na zádech ve směru Z-V. U hlavy se nacházela hliněná nádoba a po levé straně skeletu štítová puklice, držadlo štítu a hrot kopí. Vedle nohou pohřbeného ležela kostra psa. Bojovník žil v pozdním stupni doby stěhování národů. Z tohoto místa údajně pocházejí další kostrové hroby, o nichž není nic podrobnějšího známo . Literatura: Svoboda 1965, 249-250, tab. LXXV:4. KOŇSKÝ POSTROJ-

hlavní soukoúského postroje je uzda. Skládá se z udidla (stihla), ohlávky a otěže (opratě) a slouží k ovládání a vedení (tzv. uzdění). Udidl em rozumíme rovnou nebo různě tvarovanou (kovovou) část uzdy, která se vkládá koni do mezizubní dutin y ústní. Jsou známa udidla kroužková nebo páková. Z našich nález ú pochází více dokladl! o používání koi1ského postroje. 2elezná nebo bronzová udidla a uzdy jsou známy po celou dobu římskou (např. Přerov nad Labem, Mušov-Burgstall, Praha-Dolní Chabry, Větrušice, Červe­ né Pečky) a dobu stěhování národů (např. Bříza, Sakvice, Holubice) . Často se objevují v hrobech bojovníki:J. V některých případech se podařilo zjistit železná udidla s řetězy vedle koúských lebek či přímo mezi čelistmi (Sakvice, Čelákovice-Zálu­ ží). Z římského vojenského prostře­ dí Mušova-Burgstallu pocházejí bronzové faléry, které měly ozdobnou funkci. K další výbavě pro jízdu částí

131

KOŇSKÝ

POSTROJ

-·

o

. .

6

00 I

Koiiský postroj. Rekonstrukce (1) a nálezy kování z doby římské (2-11) a doby stěhování národú (12-13). 132

I

8

K O PÍ

•

} '\ I

--

( : ~·

o

------

-·

1

\.:

o

)

', t~>~J

2

-e

... ~-·~,

..

;~{

,I~

4 -· Hlavní typy z doby

římské

s

6

~

7

(1-4) a doby stěhování národů (5-7).

,.; o ních patří ostruhy. Podkovy ;;s nejso u prokázány, v římských · in ciích se však ojediněle vysky. Sed la nehrála u Germánú vý.::c1ll ou úlohu, neboť jich zpravi.: :; eužíval i. e•a rura: Werner 1953; Lawson _" Pauli - Wilbers 1985; Bishop ~-, Palágyi 1989; Oexle 1992, Wll: - Rost 1994; Schleiermeier 1995; ::vind 1998; Kiinzl 1999a.

KOPÍ (latinsky frameae) - múžeme je označit za hlavní germánskou zbraú. Nejčastěji se s nimi setkáme v hrobech. Zachovaly se nám po nich jen hroty, někdy i se zbytky dřev po ratištích, ulpívajícími v tulejkách. Měly rúzné tvary listu a násad. U starších typú se často objevovalo výrazné středové žebro. U mladších typú se vyskytuje podélné bránění tulejky. Někdy se upou-

štělo od upevňování hrotu nýtem a tulejka se přichycovala k dřevěné­ mu ratišti pružností svého štěrbino­ vitě nedovřeného pláště. Kopí sloužila k boji zblízka. Některé menší kusy s užší tulejkou by bylo možno považovat za dálkové nástroje k vrhání (oštěpy). Hroty dosahovaly rúzné délky, nejčastěji kolem 20 cm, velké 30 č i dokonce až 40 cm. Byly zho tovovány ze železa. Výjimkou je

133

KOPISTY

bronzový hrot z bohatého hrobu z Berouna, který je možno interpretovat jako symbolickou zbraň. Unikátními kusy jsou tauzované zbraně z Dobřichova-Třebické, Mušova a Bezna. V bohatém knížecím mušovském hrobě spočíval vedle dalších typů i hrot se značně širokým listem zdobený několika stříbrem tauzovanými znaky, snad před­ chůdci písmen z futharku (starogermánská runová abeceda) . Zelezné kopí z Bezna, datované do stejné doby jako předchozí nález, tj. do druhé poloviny 2. století. bylo zkrášlené mosazí. Kromě Germánů kopí používali také Římané. Něko­ lik se nám jich uchovalo i na našem území (Mušov-Burgstall a Dobři­ chov-Pičhora). Všechny lze datovat do horizontu markomanských válek. Mají širší zahrocenou spodní část listu . V době stěhování národů se vyskytují většinou úzké a dlouhé až velmi dlouhé hroty. Pro detailní chronologii můžeme využít jen ně­ které typy. Součástí kopí byly někdy tzv. patky (botky). Jedná se o zahrocené železné předměty, které se pomocí tulejky nasazovaly nebo trnem napichovaly na spodní části rati ště (např. Dobřichov-Pičhora, Pros iměřice). Kopí se tak mohla snadněji odkládat a zabodávat do země, aby se dala okamžitě použít k boji. Literatura: Kaczanowski 1988; týž 1995; IlkjO?r 1990; Gudea 1991; Rach mann 1993; Adler 1995; Kontny 1999; Droberjar- Peška v tisku.

KOPISTY (okr. Most, ústecký kraj) - při stavbě seřazovacího nádraží v roce 1930 se přišlo na parc. č. 636/2 na dva žárové hroby z doby římské. Hrobový inventář tvořily pouze dvě hliněné popelnice, dva železné nože a přeslen. Bližší časové zařazení obou hrobů než do doby římské není možné. Literatura: Charvátová - Spurný Venclová 1992, 88.

KORÁLE - byly pouz1vany jako samostatné závěsky nebo se z nich skládaly celé náhrdelníky. Známe velký počet korálů skleněných, jantarových, hliněných, kovových 134

(zlaté, stříbrné, bronzové). Zřídka byly používány i jiné suroviny, např. z Vlčnova - Dolního Němčí pochází korál z rybího obratle. Typologie korálů je velmi rozmanitá. Některé tvary lze používat i jako chronologické ukazatele. Nejpodrobněji se korálkům v širším stře­ doevropském prostoru věnovala M. Tempelmann-Mqczyrí.ska. Mezi neobvyklé a méně časté exempláře patří např. bronzový masivní korál nebo závěsek z Jenštejna, zlatý korálek s granulací z Velkých Pavlovic nebo stříbrný plný korál z Čeláko­ vic-Záluží, všechny z pozdního stupně doby stěhování národů. Literatura: Tempelmann-Mqczynska 1985; Stawiarska 1987; Sasse- Theune 1996; von Freeden - Wieczorek (eds.) 1997.

KOSMONOSY (okr. Mladá Boleslav, Středočeský kraj) -v roce 1948 nalezl V. Janoušek na své zahradě za bývalým kinem popelnicový žárový hrob . V hliněné popelnici bylo kromě spálených (údajně ženských) kostí několik milodarů (bronzová spona, zlomky kostěného hřebene, železný nůž a zlomky želez), které jsou nezvěstné . Hrob náležel zřejmě mladší době římské (první polovina 3. století?). Literatura: Waldhauser - Košnar 1997, 129-130.

KOST A PAROH viz KOSŤAŘSTVÍ KOSŤAŘSTVÍ - zpracování kosti a parohu patřilo v době římské a stěhování národů k rozšířeným činnostem. Jako výchozí materiál sloužily kosti a zuby zvířat různých druhů, parohovina (jelení a srnčí) a duté rohy hovězího dobytka. V našich nálezech je také doložena slonovina. Při výrobě se používalo řezání. broušení, vrtání. K tomu sloužily různé nože, rydla a jemné pískovcové brousky. Pro snadné opracování kostí se nejprve surovi na napařovala. Změkčení kostí se dosahovalo rovněž pomocí louhu. K nejčastěji vyráběným předmětům patřily jehlice, šídla, proplétáčky,

hřebeny. střenky nožů, tzv. brusl e, event. některé další specifické n ástroje (tkací destičky). Literatura: Motyková-šneidrová 1964b:

Rogatko 1994; Petkovié 1995; Aufleger 1996a; Kokabi - Schlenker - Wahl Wamser 1997; Mikler 1997.

KOSTELEC NA HANÉ I (o kr. Prostějov, Olomoucký kraj) - významné pohřebiště z mladší a pozdní doby římské se nachází při sev erozápadním okraji Kostelce na Ha né po pravé straně silnice do Hluchova v poloze Prostřední pololány. Prvé dva hroby odkryl rolník S. šousta l v roce 1924. Ještě téhož roku započal s výzkumem prostějovský učit el A. Gottwald, který ve výkopech pokračoval i v letech 1925 a 1927-3 0 . Dalších jedenáct hrobů prozkoum al v roce 1938 F. Trčala . Celkově je z Kostelce na Hané známo 442 hrobú. Pohřebiště se táhne od východ u na západ, přičemž jsou patrné dv ě výrazné koncentrace hrobů, tzv. východní a západní skupina. Celková délka pohřebiště činí asi 170 m. Poblíž hrobú 417 až 419 bylo zjištěn o žároviště, kde mohli být zemřel í spalováni. Z tohoto místa pochá zí pouze několik střepú. Minimáln ě v pěti popelnicích nebyly zjištěn y žádné kosti, což lze vysvětlit bu ď dokonalým procesem spalování (zejména nemluvúat). nebo se jedná o tzv. symbolické hroby. Pohřebišt ě má všechny charakteristické znak y labsko-germánského kulturníh o okruhu . Převládají popelnicov é hroby. vyskytly se však také hroby jámové. Vedle keramických popelnic, převážně v ruce tvarovaných a jen v 16 případech na kruh u toče­ ných nádob, patřily k výbavám hrobú následující početné nálezy: bro nzové a železné spony (celkem 17 3 kust':1), spony podvázané, které jso u na pohřebišti nejčastější (celkem 86 kusú), jednodílné spony se zahrocenou nožkou, spony s klínovito u nožkou, spony s obdélníkovito u nožkou, dvojdílné samostřílové spony s lučíkem přecházejícím přím o v zachycovač a ojedinělé spon y (např. bronzová štítkovitá spon a s krajními roztepanými štítky ledvi-

KOSTELEC

·"...: .. :· ·:\:::•::: .. ~ ·. ·:: .... ~... ··:. .. ·.,f ·:.... ~· ... .... ..... .

HANÉ

··.. ·.·.. ..:···: .... .· .: . . . ... :. .·.·..... ·.· .. ... ·~

. ..

,\-

..·.· . .. :. ...... . ..

..

10 •.

NA

---

KOSTELEC NA HANE

o

A 10

.... zom

L---------------~~----------------~--------------~1

~

.

11

~ ~ "

@ ~~o

tfWj) "

ll

"

"__==--==-..;1;Scm

--==~==-...;"m

(pohřebiště

z doby

římské

::-:>vitého tvaru z hrobu č. 20 L spo-:a s knoflíkem na lučíku z hrobu ~ 169), dále zlomky skleněných ná- _b, především pohárů (v ll hro.::~ch ), skleněné korále (v 57 hro:: ech), železné vědérkovité závěsky, _-o nzový nákrčník (hrob 57), dva _ ~o n zové náramky se spirálovitě _ ·o čenými konci (hroby 203 .: 3 8), zlatý tordovaný prsten (hrob - ~7 ) a různé typy přezek (43 kusů). :.::;ímavostí je výskyt denáru císaře ::~0b a (276-282) s prúvrtem, slouží-

a

časné

doby

4

3

2 ::sre!ec na Hané I --,-Jz h robů.

S a sm ěr expanze přes naše území (2).

LEDVICE ně

od silnice z Břeclavi do Lanžhota v poloze Podsedky prozkoumal v roce 1968 J. Tejral sídlištní objekt z pozdní doby římské. Záchranným výzkumem se ukázalo, že se jedná o zahloubenou chatu s nepravidelně rozmístěnými kůlovými jamkami. Chata obsahovala hrubou v ruce tvarovanou i jemnou na kruhu točenou keramiku. Doložena je rovněž pozdně římská glazovaná keramika, a to zlomkem mortaria. Objekt lze datovat na přelom 4. a 5. století. Literatura: Tejra/ 1970c; týž 1985a,

L

328, Abb. 9. LÁZNĚ TOUŠEŇ viz TOUŠEŇ

(okr. Praha východ) LEDVICE l (okr. Teplice, ústecký kraj) - v dřívější Haberově cihelně byly již na konci 19. století ničeny četné žárové hroby z časné doby římské. Zachovala se z nich pouze jedna hliněná popelnice. (Tato lokalita bývá mylně uváděna jako La-

,----

1

" l.__j" --- ·- - ". \

:,

26.

,l .

(' -

!

_____,:;

{ )-

hošť.)

Literatura: Motyková-Sneidrová 1963a,

'

A

!

I

~I

r~ '' J· Id,. ,.,

)-

;_

2

LEDVICE 2 - na neznámých místech Ledvic se přišlo na konci 19. století na kostrové hroby z doby stěhování národů, z nichž se podaři­ lo zachránit hliněnou nádobu a kostěný hřeben. Z kostrového hrobu vykopaného v roce 1897 pocházejí dvě stříbrná jazykovitá nákončí zdobená zlatou fólií a geometrickými vzory a dále železné zlomky (trojbřitá šipka, dva kroužky a dva železné fragmenty). Tento hrob, pů­ vodně řazený do okruhu památek doby stěhování, je nejnověji N. Profantovou určen jako avarský cel ek. Jiný kostrový hrob se skeletem koně z doby stěhování národů, bohužel bez bližších nálezových okolností, byl vykopán v roce 1932 při odkrývání nového dolu. Literatura: Svoboda 1965, 250; Nieder/e 1918, 10, obr. VI; Jansová 1933, 88; Profantová 1992, 662, Taf 2E, 154.·1-7. LEGÁT viz VÁLEČNICTVÍ

151

LECHOVICE

LEGIE viz VÁLEČNICTVÍ LECHOVICE (okr. Znojmo, Jihomoravský kraj) -v roce 19 65 při hloubení příkopu vodovodu vpravo podél silnice z Lechovic clo obce Práče porušili dělníci kostrový hrob z doby stěhování národů. Byly z něj vyzvednuty dvě hliněné nádoby, zachovala se však jen jed na. Při dodatečné proh lídce místa nál ezu se podařilo ještě zajistit roztříšt ěné úlomky lidsk ých kostí. Podle v ruce tvarované nádoby můžeme hrob datovat do první poloviny 6. stol etí. Literatura: Peškař 1968, 202, obr. 2:1.

1

2

Q

~ ~ 4

v

5

.

6

LÉKAŘOVA LHOTA (okr. C::eské Budějovice,

Jihočeský kraj) - na návrší v poloze Matky Boží n ebo Na Kopci se v místech dnešního lomu na SSV okraji obce nachází menš í žárové pohřebiště z časné doby řím­ ské. První hrob (č. l/42) vykopal v roce 1942 I. Borkovský. 2árový hrob bojovníka, uložený v hloubce 30 cm, obsahoval plaňanský pohár (popelnice) , dvě železná opasková kování, železnou břitvu s bronzovou rukoj etí, hrot kopí, železný nl!ž, železn ou pinzetu, železné zlomky, tři zlomky bronzového drátku a kamenný brousek. Kromě urny zjistil výzkum pod západní polovinou násypu tři prohlubně vyplněné popelem, uhlík y a kousky ne zcela spál ených kostí. Asi 20 m od hrobu 1/42 byly v roce 1952 při roz šiřování dolu výbuchem nálože roz rušeny dal ší dva žárové hroby, jejichž obsah zachránil ředitel školy A. C::erný. Hrob l/52 obsahoval hliněnou popelnici, hrot kopí, hrot šípu, dvě železné přezky, ocílku a kamenný brousek. Z druhého hrobu (2/52) se zachovala část hlinčn é urny, hrot kopí, zlomek železné spo ny, dva bronzové krou žky a kamenný brousek s otvorem. Několik metrl! od těchto hrobú se v roce 1960 přišlo v hloubce 30-70 cm na další dva žárové hroby. Jako popelnice sloužily pla!lanský pohár a terina . Milodary, které nebyl o možno při-

Lékařova Lhota. Žárové hroby z doby římské.

152

z

I

tJ ,

>-

ll 9

fO

LIBČEVES

-~ di t

k jednotlivým cel k Lim, tvořil .. ně ný koflík, bronzová spona poz_-;:ě la ténského typu, zlomek bron: " :é prolamované pásové zápony. :~:e zný nllž, tři železné zlomky, zlo-: k b ronzového plechu a kamenný -~ou se k. Z celkového počtu pěti za-:. :-á ně ných hrobLi z horizontu p la ~:ls kýc h pohárLi patřily tři bojov~·Li m .

:e ratura: Dubský 1956; Motyková• :.:idrová 1963a, 26-28, Abb. 7- 8; Za~,: 1999, 476-477, obr. 12:A-B; 13. :...E KAŘSTVÍ

- v našich nálezech :pa nujeme jen několika nepřímý­ .. oklady o léka řství neboli ranho.:S ví. Dvojitý nástroj z Mikulčic, na • .:in om konci zahrocený, na dru~:11 lžičkovi tý, byl pLivodně inter-~e w v án jako lékařský. Dnes je ·:::e n spíše ke kosmetickým před­ -:ě · Li m. DLikazy poskytují také an :~p o logická zjištění na kostrách. ~- de ntní znaky chirurgického zá:- · u vykazovala podle antropolo- - :ebka ženy z doby stěhování ná. .;ů z Příkaz. Zhojené jizvy na le b:. ~ ak o následek předchozího zraně­ - byly zjištěny na kostře z Prahy-:·obylis. Je velmi pravděpodobné, d obě římské a stěhování náro.: _ existovala také znalost léčivých 2n k l1 rLizných rostlin. Svědectvím :-:o múže být i nález sgrafita na -::l ském střepu z Dolních Věstonic, :erý obsa ho va l slovo fimus nebo fi:.m, což by měl být podle Plinia _· Jršího nějaký lékařský přípravek. _ .eratura: Kunz! 1982; Riha 1986; .::.:ch dus 1987.

=- ,.

:.E EŠICE (okr. Louny. ústecký =-aj ) - ve dvacátých letech 20 . sto~:í bylo ničeno menší žárové po- ~eb iš tě z doby římské v bývalé pís\'11 ě paní Rottové v poloze Bube-.eč za domem čp. 15 9. Podařilo se ::.:ch ránit nálezy z několika hrobů, ~e.~' obsah jednoho hrobu a několik pel nic a další předmčt y z dnes již -:.ei dentifikovatelných celkiL Zacho:.:lý obsah popelnicového hrobu ·:o ři ! bronzový vědérkovitý závě­ e ·, slitek bronzové spony. zlomky ·.os t ě ného hřebene, slitky skla . r av děpodobně z korálků, jeden

snad z nádoby?) a hliněná perla . Z dalších nálezů z rozrušených hrobů nutno zmínit zvláště dva denáry, jeden Hadrianův (117-138) a druhý nečitelný, dále spony s očky, zlomek destičkovité spony, železný klíč a nůžky. Na pohř e bišti se zřejmě pochovávalo ve starší i v mladší době římské.

Literatura: Bohm 1936, 185-186; Sakař 1966, 611; týž 1970, 31, Fig. 20.19-21. LHOTA viz ZÁVIST, k. ú. Lhota (okr. Praha-západ) LHOTA KESTŘANSKÁ (okr. Písek, Jihočeský kraj) - sídliště, které v roce 1940 objevil B. Dubský, jelokalizováno na mírný svah JV od obce klesající k rybníku Řežabinci. V témže roce prozkoumal na poli pana Marouška zah loubenou chatu s rozměry 340 x 250 cm. Obsahovala keramické střepy, dva přesleny, mazanici a zvířecí kosti. Podle keramiky ji múžeme př i psat horizontu platl.anských pohári:1, tj. sklonku I. století př. Kr. Literatura: Dubský 1949, 492-493; Zavře/1999, 477, obr. 14-15. LHOTA U PAČLAVIC (okr. KroZlínský kraj) - v roce 1904

měříž,

byla nalezena někde na poli v katastru obce Lhota u Pačlavic zlatá římská mince se zlatým prstenem. Mince představuje aureus císaře Valentiniana I. (364-375). Není zcela jisté, zda oba předměty pocházejí z nějakého nálezového kontextu, např . z rozrušeného hrobu. Pokud tvořily celek, pak do země mohly být uloženy na samém sklonku doby římské, resp . v časném stupni doby stěhování národů . Literatura: Pochitonov 1955, 287, Č. 1291. LIBČEVES 1 (okr. Louny. ústecký kraj)- v katastru obce se v blíže neznámých místech nacházely žárové hroby z časné doby římské. Z nich se dochovalo pouze několik částeč­ ně žárem poškozených nálezl'1 - tři bronzové spony s očky, patrně také dva dlouhé železné meče a rovněž jedna popelnice. Literatura: Motyková-Sneidrová 1963a, 29, TaJ XVI.l-3 , 5. LIBČEVES 2 - z Libčevsi rovněž pochází dLil ežitý depot římských mincí spolu se stříbrnými šperky, který byl objeven při tčžbč rašeliny v roce 1908 na parcele pana Haupt vogela č. 954/1. V germánské v ru ce tvarované situlovité nádobě se

O· ~-fl_· .

I

o Libčeves

2 (depot

římských denárů). Hliněná

1!1

cm

s

nádoba a sthbrné šperky.

153

LIBČICE-CHÝNOV

nacházely římské republikánské denáry (serraty) v počtu 100-200 kusů, dále dvě germánské kolínkovité spony, náramek a jehlice. Vzhledem k tomu, že se předměty dostaly do různých sbírek, není již dnes možné všechny nálezy identifikovat. Nejmladší mincí se podle J. Militkého zdá být serratus Lucia Roscia Fabata ražený v Římě v roce 64 př. Kr. Podle nádoby, v níž byl poklad nalezen (a zvláště podle stříbrných spon), je možno dobu, kdy byl poklad uložen do země, klást do první poloviny 2. století. Literatura: Kern 1930, 54, Abb. 4:9-11; Pochitonov 1955, 94- 95, č. 237; Nemeškalová-Jiroudková 1965; Drober-

římské. Zahloubené chaty tvořily spolu s jednou až třemi jámami určité skupiny. Objekty, které obsa hovaly zlomky keramiky, parohovou píšťalku, kostěné jehlice, hřeben a železné předměty, můžeme datovat jen rámcově, a to do doby římské. Literatura: Dvořák 1941, 13-15.

LIBENICE 2 - v roce 1959 byl v poloze Velký kus (č. kat. 249) severovýchodně od obce prozkoumán obdélníkovitý útvar ohraničený pří­ kopem, který autoři výzkumu (A. Rybová a B. Soudský) určili jako keltskou svatyni. V roce 1995 se J . Waldhauserovi podařilo výklad objektu zpochybnit, přičemž před-

jar v tisku b. LIBČICE-CHÝNOV (okr. Praha západ, Středočeský kraj) - při záchranném výzkumu (I. Vojtěchov­ ská), vyvolaném těžbou písku v Chýnově, byla v roce 1995 prozkoumána také chata z doby stěho­ vání národů . Lokalita se nachází nad údolím zaniklého potoka, pramenícího nad obcí u křižovatky dnešních silnic od Turska, úholiček, Letek a Chýnova. Zahloube ná chata obdélníkového půdorysu měla troji ci kůlů v kratší straně (trojice kůlů se pravděpodobně původně vyskytovala i na protější straně) a po jednom kůlu ve středu delších stran. Neobvykle velký byl půdorys objektu (640 x 320 cm), tj. 37m 2 . Výplú této tzv. osmikůlové chaty tvořilo jen něko li k keramických zlomků, kostěný trojvrstvý jednostranný hřeben, zvířecí kosti a uhlíky. Podle datování hřebene a drsné keramiky je možno chatu přisoudit pozdnímu stupni doby stěhování národů , tj. první polovině 6. století. Literatura: Vojtěchovská - Pleinerová 1997.

8

LIBEŇ viz PRAHA-LIBEŇ

LIBENICE l (okr. Kolín, Středo­ český kraj) - na rozsáhlém sídlišti z doby římské zkoumal před rokem 1941 F. Dvořák (na polích panů Drahovzala, Krátkého, Pěnkavy a J. Vokály) několik chat a jam z doby

154

Libei 2árový hrob z doby římské.

!ožil řadu důkazů o tom, že by :_ mohlo jednat o germánskou sva ty:z konce doby římské až z poč ár :·­ doby stěhování národú. Obdélník vitý areál se zaoblenými rohy ori e:-tovaný ve směru SZ-JV s rozm ě:83 x 26,4 m vymezoval mělký p:-:kop (široký 30-50 cm a hlu b o~:16-70 cm). Uvnitř areálu byl um:.těn osamocený hrob význa m ._ keltské ženy. V jihovýchodní čá :· opevněného útvaru se nach áze_ soujámí, které obsahovalo ka me::nou stélu, jámy po kůlech, po hře_ dítěte (II) a neúplné dětské skele:· pohř eb psa s neúplnou ko strokosti koně, kozy nebo ovce, tu:-: a prasete, dva bronzové germá ns ~;-

LÍBEZNICE

e li ů 1-

y

í'Í' é ti o

ná krčníky,

které byly snad púvodně na kúlech, a zlomky kera m iky především germánské prove!l ience. Přestože celková situace ::Jře dpokládané svatyně je interpre:ač ně velmi obtížná, zdá se, že mo~l a být vybudována nikoliv Kelty, ale Germány, a to někdy ve 4. nebo · 5. století. :.iteratura: Rybová - Soudský 1962; :·,'a /dhauser 1995; týž 2001, Drda Chy tráček 1999. z avěše ny

1-

·b y, J, ~a

:é

LIBEŘ

(okr. Praha-západ, Středo­ kraj) - v roce 1894 byl rol ní:-em V. Borovým vyorán na poli se ·. -ero východně od osady Libeř v po:oze Hrbovatka žárový hrob z doby ~ím ské . Jako popelnice sloužilo =:.ro nzové bstlandské vědro, v němž se našly spálené lidské pozústatky. . lilo dary tvořila bronzová souprava .:edn íku a naběračky, dva hroty ko:>Í, puklice a držadlo štítu, křesací so u prava a núž. žárový hrob náležel ::ějaké mu germánskému bojovní:ovi, který zemřel ve druhé polovi::ě 2. století. V místě hrobu byla na.ez ena hliněná nádoba (popelnice) se spá lenými kostmi. Je tedy zřej ­ :né, že se jednalo o další žárový ::rob z doby římské, datovaný tva~e m popelnice do stejného období ako hrob předchozí. :. ite ratura: Píč 1897, 515- 517, tab. :...XXII, Barvířová 1941. čes ký

LIBĚŠICE (okr. Louny, ústecký ;o;raj) -vedle cesty z Trnavan do Li::>ě š ic byl v roce 1945 objeven zají:navý žárový hrob z doby římské, :-rerý obsahoval neobvykle velký :Jo čet zbran í (jednosečný meč, hrot ;:opí a sedm hrotů šipek). Ostatní m ilodary popelnicového hrobu tvo~il a spona s očky, část bronzové pře ­ zky s příchytnou destičkou, železn é 'lú žky, dva železné nože a železná svo rka. Hrob náležel germánskému boj ovníkovi z první poloviny 1. sto :e rí po Kr. Lite ratura: Motyková-šneidrová 1963a, 19, Taf XIII. LIBĚŠICE

(okr. Most, ústecký ' raj) - na katastru obce byl zjištěn 'OStrový hrob z první polovin y

Liběšovice

1. Kostrový hrob z doby

římské .

1. století po Kr., který obsahova l porýnské výrazně členě né spony. Bližší okolnosti nálezu se však nepodařil o zjistit. Literatura: Preide/ 1930, II 221. dvě

LIBĚŠOVICE l (okr. Louny, ústecký kraj)- v poloze V Jámách odkryl roku 1933 M. Wurdinger při výzkumu únětického pohřebi š tě jeden kostro vý hrob z časné doby římské. Velmi špa tně zachovalá kostra leže la v jám ě o velikosti 280 x ll O cm v hloubce 60 cm. Za hlavou kostry se našla kování picího rohu. Mezi bérci a kolen y spočívala bronzová spona pozdně laténského typu s prolamovaným zachycovačem. Hrob lze datovat do horizontu Marobudovy říše . Literatura: Franz 1935, 95, Taf VI. LIBĚŠOVICE 2- za druhé světové války byl na levém břehu Zlatého potoka v hloubce 50 cm zjištěn žárový jámový hrob. Jeho inventář tvořil defo rmovaný dvojsečný meč, hrot kopí, t ř i bronzové spony (jedna

s očky a dvě norické se dvěma uzlíky na lučíku a s prolamovaným zachycovačem), že lezná přezka a patrně břitva. Z obsahu hrobu je zřej­ mé, že v něm byl pohřben v první polovině 1. století po Kr. bojovník. Další, tentokrát popelnicový žárový hrob byl zjištěn na pozemku pana Sýkory (č. parc. 45). V hliněné urně byly části silně poškozené picí sou pravy (cedník a naběračka). Tento hrob pochází zřejmě ze 2 . století. Litera tura: Motyková-šneidrová 1963a, 29. LíBEZNICE (okr. Praha-východ, Středočeský kraj) - za blíže neznámých okolností byl na katastru obce odkryt kostrový hrob z časné doby římské, který obsahova l porýnskou výrazně členěnou spon u, bronzovou sponu s prolamovaným zachycovačem a že lezný kroužek (pře­ zku?). Hrob móžeme datovat do první poloviny l. století po Kr. Literatura: Motyková-Šmidrová 1963a, 29, Taf XIV:l4-16.

155

LIBICE

NAD

CIDLINOU

LIBICE NAD CIDLINOU (okr. Nymburk, Středočeský kraj) - při silnici z Libice nad Cidlinou do OpaJan byla v roce 1954 porušena pec z doby římské . Po jejím výzkumu R. Pleiner zjist il , že se v jámě o rozměrech 237 x 15 6 cm nacházely velké kusy mazanice, a interpretoval je jako domácí pec na pečení. Podle několika střepú ze zásypu lze objekt datovat do starší doby římské . Literatura: Pleiner 1957. LIBKOVICE (okr. Most, ústecký kraj) - pravděpodobně ve dvacátých letech 20 . století byl v bývalé Pobelově cihelně odkryt kostrový hrob. Podl e zachovalých nálezú (bronzové samostřílové spony a kostěného hř ebene) jej múžeme datovat na konec 3. nebo do počát­ ku 4. století. K výbavč hrobu zřejmě patřily také železná sekerka , núž a tři bronzové kroužky. Literatura: Blažek 1995, 141 , Ahb. 4.1-2. LIBOČANY (okr. Louny, ústecký kraj) -během výkopu jímky v roce 1965 objevil E. Raška na svém pozemku (č. 55116) v hloubce 120 cm dětský kostrový hrob, ze kterého vybra l zlomky lebky, dvě keramické misky a pohárek. Nálezy lze datovat do druhé poloviny 3. století nebo do období kolem roku 300. Ze stejného místa pochází také kost rový hrob bez milodarú, uložený pod závalem kamenl! v hloubce 100-110 cm . Snad i tento hrob by bylo možno klást do doby římské. Literatura: Bubeník 1968.

LIBOCHOVICE l (okr. Lit oměřice, ústecký kraj) - při stavbě domu J. Štědrého na rohu Komenského ulice bylo v roce 1914 objeveno šest žárových hrobú , k nimž přibyl v roce 1931 na témže místě hrob sedmý . Do dvou (hroby VI a VII) byly uloženy pohřby patrně bojovníkú spolu s milodary, které tvořilo kování štítu, sekera, hrot kopí, zlomek destičkovité spony, nože , núžky a ocílka. Výbavou dalších hrobo vých celkú byly bronzové destičko­ vité spony a bronzová kování. Hrob 156

č. I patřil zřejmě dítěti. Všechny tyto hroby lze datovat do 3. stol etí. Literatura: Zápotocký 1969, 184- 188, obr. 6-7.

LIBOCHOVICE 2 - v místech ně­ kdejšího Nového chudobince byly při úpravě terénu zji štěny kostrové hroby zřejmě z pozdního stupně doby st ě hování národú. Obsahovaly hliněnou nádobu, dva kostčné hře­ beny a keramický přesl en . Literatura: Svoboda 1965, 251, tab. LXXXIIU0-11. LIBOTENICE l (okr. Litoměřice, ústecký kraj) -v Okresním muzeu v Litoměřicích jsou uloženy dvě keramické nádob y, část deformovaného bronzov ého cedníku a železná trubkovitá spona z kata stru Libotenic. Předměty lze považovat za milodary ze žárových hrobú z první poloviny 2. století. Přesn é místo nálezu není známo. Literatura: Zápotocký 1969, 190-191 , obr. 1, 6. LIBOTENICE 2 - při stavbě stodoly na blíže neoznačeném míst ě v Libotenicích byl zničen kostrový hrob, z něhož se do muzea v Roudnici nad Labem dostala n eforemná v ruce tvarovaná hlině ná nádoba se zvláštní, asi symbolickou výzdobou v podobě rúzných rýh a teček, která je spíše charakteristická pro pozdní stupei'l doby stě hování národú . Literatura: Svoboda 1965, 251, tah. LXXXIII:15 .

LIMES ROMANUS - tento poj em (také limit, odtud limitní archeologie) se používá pro hranice římské říše. Rovněž Římané toto označení znali a také je užívali. Jedná se v podstatě o pás pohraničního území, prostoupený vojenskými objek ty (kastely, velkými tábory legií, tj. castr y, věžemi), cestami, částečně také hradbami a vodními toky, jakými byli zejména Rýn a Dunaj. Pro naše země má největší význam ze jména raetský a noricko-panonský limit. Raetský úsek římské hranice, který je součástí tzv. hornogennánsko -raetského limitu (zkratka OR L),

tvořila řeka Dunaj a dále umělá h ranice . Opevnění postupovala od Lorch u přes kastely, např. Aaalen , Reinau-Buch, Wei~enburg, Pféirri ng Eining, dále velký tábor legie Ca str.:= Regina (Řezno/Regensburg), táb o~ Sorviodurum (Straubing), Ki.i nzig až po Castru Batavu (Pasov/Pas sa u a ústí ř e ky Inn. Některé obj ek t: vznikly již v předflaviovském období, většina však náleží až době Fl a\·:ovcú (na Dunaji) a době trajáns kohadrián ské (na uměle vyb udo var.. hranici). Během markomansk ýc válek do šlo k vážnému poškoze r:. ra e tského limitu. Některé ka stel· byly zcela zničeny (např. Regensburg-Kumpfmi.ihl). Další otř es : tentokrát skutečně katastrofál n: zpt'lsobily nájezdy germánsk }'c:-: Alaman ú ve třicátých a v pad esa tých letech 3. stole tí. Od té dob y _, raetská hranice potýkala s m noh:. problém y. K novému velk ému stavebnímu rozmachu došlo až za vlady Va lemini ana I. (364-375). Norický limes chránil severní hra n i _ Norika a od vlády Claudia jej vymezovaly řeka Inn a kastel v Klo st e:-neuburgu před Vídní. Tábory v 1\oriku vznikaly jen na limitu, na rozdíl od sousedních provinciích Ra e :, a Panonie, kde je známe také z vn ::rozemí. S jejich postupnou výs ta bou se započalo v kl a udijské d o bě kdy se Norické království sta lo ofic álně provincií. K budování dal šíc:": objektú došlo až za vlády císařú nav ij ské dynastie a za Hadriana. K n e> významnějším patří tábory leg: Lauriacum (Lorch) a Albing. Panonský limes byl dl ou hý a na rozcl:': od nori ckého velmi dúkladně op e\-něný, n e boť se často stával před m ě ­ tem nájezdl1 Germánl'1 a Sannat l: Oporou byly velk é vojenské tá bor legií ve Vindoboně, Ca rnuntu, Brigetiu, Aquinku a Murselc a č et r:, kastely. Pro větší zajištění ochra n: budovali Římané také na levér.: bř e hu Dunaje předsunuté táb o ~ stálé a dočasné (např. Iža, Nied erJeis, Mušov-Burgstall) nebo polr:: (na jižní Moravě, v severn ím Rakousku a jižním Slovensku), zej m éna ve druhé polovině 2. stol et: A právě v této části římské obra1111e

LISOV! CE

2.-

) -

::ranice představovaly především _, a rkomanské války značnou po:: ro mu. Rozmach nových staveb:;ích aktivit je spojován až s pozdně ~m s kým obdobím, které již s při­ ~n áz ející dobou stěhování národ ú ;Jř e dznamena lo postupný zánik pa::o ns kého limitu. ::..ir eratura: Hošek - Sakař 1975; Fitz

~·

3

:9 76; Genser 1986; Kandler - Vetters :986, týž 200I; Bouzek- Sakař 1990, _-::riesinger- Krinzinger (eds.) I997. 6

1

LIMIT viz LIMES ROMANUS

.

;-

e

LI MUZY (okr. Kolín, Středočeský .·: ~aj) - v roce l 927 se přišlo při dre:-.á žn ích pracích na malém návrší .ž n ě od silnice z úval do Českého 3rodu na osm jam z doby římské. Ob sahova ly keramické střepy, ma:anici a zvířecí kosti. Mezi nejzLljí:-::.a v ějš í objekty náleží jáma se čtyř­ :-::.i zcela zachovanými, dnem vzhů­ ~'J po stavenými poháry plaí'í.anské::o typ u. Je velmi pravděpodobné, :':e se jedná o obětní sídlištní jámu ze ~.,J o nku l. století př. Kr. ::_:teréltura: Motyková-Šneidrová I 963a,

.

8

-.;_'; Ernée I 998, 230, Abb. 4.2; 5.4-7.

LÍPA NAD ORLICÍ (okr. Rychnov ::a d Kněžnou, Královéhradecký ::raj ) - depot asi dvaceti římských .::e nárú byl objeven v roce 1937 na :ah radě domu č. p. 60. Zachovalo se ~n ll mincí- ražb y Marka Aurclia =''o Faustinu Mladší (t 175), Ale·:a n dra Severa pro Julii Mamae - 2 35), Septima Severa (193-211) .: AlexandrLl Severa (222-23 5). De:'Ot mohl být uložen do země snad .·olem poloviny 3 . století nebo až ·j eho druhé polovině. ::..iteratura: Pochitonov I955, I42, č. 506. LIPANY viz PRAHA-LIPANY LIPENCE viz PRAHA -LIPENCE LI SOVICE (okr. Kladno, Středo­ čes ký kraj) - v roce 1896 objevil ·:. Sevic při orbě na parcele č. 245 žá rové hroby z doby římské. Podaři­ .o se rozlišit asi ll žárových hrobú, z to ho jeden patří do kategorie "bo: at ých hrobú"; jeho výbava ale ne-

18

22~

Lisovice . 2árový hrob z doby řúnské.

byla zřejmě zachráněna v úplnosti. Zachovéllo se jen bronzové situlovité vědro s obličejovými Lltašemi, které sloužilo jako popelnice, bronzová břitva, nákončí řemene opasku a bronzová Stoličková ostruha. Tento celek náleží do první poloviny 2. století. Asi l, 5 m od uvedeného žárového hrobu se narazilo 11Ll kostru v opukovém obložení, která spočívLlla (stejně jako bohatý žárový hrob) v hloubce 80 cm . Jelikož u tohoto kostrového pohřbu nebyly zjištěny žádné milodLlry, je obtížné jej chronologicky zařadit. Milodary osla tních hrobů tvořily hliněné po pelnice, zlomky bronzových nádob (hroby l Ll 9), zlomek bronzové de-

stičkovité spony, bronzové koncové kování picího rohu, dvLl hroty kopí (hrob 6), zlomek železné přezky, kování opasku, bronzové nákončí řemene opasku, železný hrot (rydlo nebo šídlo), železná pinzeta, železný kroužek, bronzový kroužek, hliněný přeslcn, bronzový nýt, dvě železná kování, zlomky železných tyčinek, bronzový drátek, zlomek kostěného hřebene, kostěná jehlice, hrudka pryskyřice a zvířecí kosti. Všechny hroby, které jsou zřejmě poZLlstatkem většího pohřebiště, lze datoval do starší doby římské. Literatura: Felcman 1897; Motyková-

-Šneidrová I 963a, 32; táž I 967, 27; Karasová 1988, 73, Abb. 9; Taf VJI:I-2.

!57

LITOMĚŘICE

LÍŠNICE-NEMILKOV viz NEMILKOV (okr. Mo st) LITOMĚŘICE

I (okr. Litoměřice, ústecký kraj)- v poloze U Kasáren byla nalezena římská destičkovitá emailovaná spona bohatě zdobená ornamentálními prvky (kroužky a rozety), která se vší pravděpodob­ n ostí ležela v žárovém hrobě, jejž lze vročit do 2 . století. Lit eratura: Kern 1928,115. LITOMĚŘICE 2 -v jižní části měs­ ta byl v roce 1913 odkryt popelnicový žárový hrob z pozdní doby řím­ ské obložený basaltovými kameny a uložený v kruhové jámě o prúmě­ ru 80-90 cm. Jako milodary sloužily dv ě hliněné nádoby a soubor miniaturních bronzových předmětů (núž a tři hroty šipek o délce 5,5-9 cm), které plnily symbolickou funkci. Literatura: Kern 1929, 149, 152-1 54, Abb. I, 3; Svoboda 1965,251. LITOMĚŘICE

3- z okolí Litoměřic pocházejí dvě stříbrné ostruhy, shodné s ostruhami z bohatého knížecího hrobu z Leuny. Podle všeho je lze považovat za součást výbavy (bohatého) kostrového hrobu z mladší doby římské. Literatura: Nieder/e 1915,200, obr. 78; Bla žek 1995, 152. LOBKOVICE (okr. Mělník, Stř e­ dočeský kraj) - v roce 1935 n ebo před tímto rokem byl při výkopu základi'I domku čp . 44 odkryt žárový hrob z doby římské. V hliněné popelnici se našly je n spálené lidské kosti z dospělého člověka. Hrobový celek nelze v rámci doby římské blíže datovat. Literatura: Sklenář 1982, 220. LODĚ - o říční dopravě v prvních stoletích po Kr. existuje mnoho dokladi'I, zejména na území bývalých římských provincií. U nás je situace obtížnější. Nejenže postrádáme pře­ svědčivé nálezy dřevěných lodí, ale ani sporné objevy plavidel nevnášejí do problematiky jasno. V úvahu připadají pouze tzv. monoxyly, lodě

158

sledném geofyzikálním (F. Mar6. a záchranném archeologickém \"' · zkumu (S. Vencl a N. Venclová ) :, podařilo obj evit j eště jednu pe. (č. 2/78). Pec 1/78 se zahlouben o_ nístějí, umí s t ě ná nadto v díle ns:·jámě, náleží k tuklatskému typ:.. I 3 m od tohoto objektu se přišlo r.: jiný typ pece (č. 2/78). J edná s. o specifický typ metalurgické volr:, stojící (nadzemní) šachtov é pec. s mělkou nístějí a s jedním až d\·ema otvory ve s těně z tvrdě vypále . hlíny, označený jako "typ Lo d ěr..· ce" . Výrobní objekt obsahoval zl OI~> ky nádob, železnou špachtli a k:· menné brousky. Uve dená želez á~­ ská osada náleží podl e keramick)·c. nálezi'I do starší doby římsk é, res:-do 2. stol etí a nepochybně ve S\době představova la významné \··. robní centrum. Literatura: Venclová 1982.

vydlabané z jednoho kmene stro mu. Několik celých zachovalých ku sů je datováno až do raného stře ­ dov ě ku,

přesto že

j e dnoznačné

chronologické opory pro to chybějí. V roce 1999 objevil J. Peška monoxyl ve slepém rameni řeky Moravy nedaleko Mohelnice . Ačkoli ani zde není zaručeno datování vročitelné obecně do pravěku, je jisté, že se jedná o velmi staré plavidlo. Pod le dendrochronologických dat lze dokonce uvažovat o protohistorické m období (doba laténská?). Literatura: Pferdehirt 1995; Hóckmann 2000. LODĚNICE - SVATÝ JAN POD

SKALOU (okr. Beroun, Středočes­ k ý kraj) -lokalita se nachází na rozhraní katastri'I obou obcí, na levém břehu potoka Kačáku, v polohách V Báních a Na Krétě (Loděnice) a U Nové hospody (Svatý Jan pod Skalou, osada J á nská ). Mezi první nálezy a objekty se již od 20. let 20. století řadí jámy, vyhřívací vý hd1 a tři volně stojící železářské pece. V roce 1923 byla prozkoumána dobře zachovalá pec, která vstoupila do literatury jako "typ Loděnice" . V podstatě jde o variantu slánského typu. Dal ší železářskou pec ( 1/78) objevil v roce 1978 P. Capek ve s tě­ ně výkopu pro vodovod nedaleko od dříve zjištěných objektů. Při ná -

LOCHENICE I (okr. Hradec Král vé, Královéhradecký kraj)- na po. A. Nálevkové (parcela č. 606) b: v roce 1923 vyorán žárový hrob z. starší doby římské (naleziště Loche· nice I). Hrob obsahoval hlině n o_ popelnici, zlomky bronzového kevání, pinzetu, dva železné nože UeLochenice (pohřebiště z doby stěhová1:: z kostrových hrobů.

národů). Příklady milodarů

A

0\.

·'-0

\)· F.\. 8

Lochemce. Plán pohřeb iště z doby stěhování národů .

B

LOCHENICE

o

;e ~c

6

u

:é -

J. ta

HROB

;e

ECkLE1

-

12

~

~

tě

:e

~

(===

HROB

té i-

13

13-

HROB

ř-

) -

14

t""S)II~

>li yl HROB 7

4

5

8

10

) -

HROB 6

( >

6

~

.-

' 8

-==

crz;·< ~

··~

li ' \ L

9

r

HROB 3

10

159

LOCHENICE

den patrně s bronzovou rukojetí), brousek a šídlo. Hrobový celek datujeme do 2 . století. Litera tura: Motyková-Šneidrová 1967, 27, Voko!ek 1990, 153.

LOCHENICE 2 - hroby z doby stě­ hování národl'1 byly postupně obje vovány na více místech katastru Lochenic. Nad nivou říčky Trotiny v poloze Na Sancích (Lochenice I) bylo v letech 195 3-54 a 1980 prozkoumáno kostrové pohřebiště s 15 hroby. Další. m e nší pohřebiště se nacházelo v prostoru plynovodní rýhy nad potokem Olšovkou (Lochenice IX). kde výzkum v letech 1973 a 1976-77 odkryl sedm hrobů. Jeden hrob byl vykopán v roce 1964 v místech kravína (Loche nice III). Hrobové jámy s prúměrnou hloubkou oko lo 1 m byly orientovány většinou ve směru Z-V a umístěny v nepravidelných řadách. V jednom hrobě ( č. 7 ll) zjistili archeologové tři kůlové jamky v rozích. Jiné konstrukční prvky k zastřešování komor představují dřevě­ né desky a břevna (hroby 4/IX, S/IX a 8/I), které byly zjištěny nad kostrou, event. pod ní. Nebožtíci (mtlŽi a ženy, ojed in ěle d ě ti) leželi př e de­ vším v natažené poloze na zádech s rukama podél tčla nebo v klíně. Hroby byly púvodně na povrchu označené. U vět š iny hrobů existují doklady o vykrádání, v některých případech byly objeveny lupičské šachty : jedna šachta vedla k nohám (mužský hrob 121l), druhá k hlavě (ženský hrob 41lX) a třetí do střední části (hrob 6/I). Předměty byly v hrobech vyhledávány zvláštní metodou pomocí vpichů. Ve čtyřech hrobech se vyskytly uměle deformované ženské lebk y (hroby 1 ll, l!IX, 3/IX, 4/IX, 5/IX). Na pohřebiš­ ti v poloze Lochenice IX a ntropol ogové konstatovali genetické vazby, resp. doklady o příbuznosti. Do žen ských hrobů byly vkládány stříbrné pozlacené spon y (esovitá, klešťovi­ tá , durynská s ptačími hlavičkami a zdobená almandiny), bronzová spona s klešťovitou hlavicí, rl'm1é závěsky, mořské mušle z Rudého moře, zlomky železných řetízkú 160

(pravděpodobně

součást kapsářů),

kovové polyedrické perly, sk l eněné a jantarové korále z náhrdelníkú, přesleny, nůžky, klíč a kousky pryskyřice. Mužské hroby obsahovaly zbraně (hroty kopí a šipky, železná spatha a kování pochvy), křesací kamínky a zvířecí milodary (celý kur, část prasete a tura). V mužských i ženských hrobech se objevovaly keramické n ádoby, přezky, šídla, kostěné hř ebeny, bronzové pinzety, železné nože a skořápky vajíček. Všechny prozkoumané hroby ve třech rúzn ých polohách patří d o mladší fáze doby stěhování národ i'!, tj . na sklonek 5. století až první poloviny 6. století. Literatura: Zeman 1990.

LOMAZICE (okr. Chomutov, Ústecký kraj) -žárové pohřebiště, které je ji ž dnes zatopené Nechranickou přehradou, se nachází na nynějším katastru obce Dolany. Výzkum v poloze Kostelní pole byl proveden v ro ce 1967 (V. Kruta). Záchranným výzkumem bylo prozkoumáno 30 popelnicových hrobú z doby římské. Nejzajímavčjší je pohřeb germánského bojovníka (hrob 25) z doby markomanských válek, pravděpodobně uložený v bronzovém vědru . Hrob obsahova l římský meč (gladius), 2 hroty kopí, části germánského štítu, přezku a další nálezy. K bohatěji vybaveným pohřbi'nn patřil hrob 69, ve kterém bylo také několik římských importů (bronzová pánev, plechové vědro, norická výrazně č l eněná spona, přezka). Hrobovou výbavu ostatních celků tvořila keramika, spony (germánské a jedna římská spona s očky, porýnské výrazně členěné spony, tzv. Rollenkappenfibcl s prolamovaným zachycovačem, germánská kolínkovitá spona, samo střílové spony s vysokým zachycovačem), bronzový nákrčník (?), bronzové a kostěné jehlice, zlomky bronzových nádob, hroty oštěpú, že lezná sekera, ocílky, pásová zápona, přezky, železné nože a n l'lžky, hřebeny, kování picích rohů a jiné nálezy. Z ro zrušených hrobú pochází jedna provrtaná pozdně římská

bronzová mince císaře Consta n:.: (337-350) nebo Constantia :: (337-361 ). Na pohřebišti se poc rváva lo od sklonku I. století př. K:" do počátku mladší doby řím s · V nejstarším hrobě (55) byl nalezeklasický zdobený plai1anský poh;;; Vzhledem k tomu, že pohřebiště c ebylo dosud v úplnosti publiková r. je nutno zde uvedené poznatky važovat za předběžné. Literatura: Kruta 1967; Koutecký {c.; 1980, 147.

LOTOUŠ -PÍSEK (okr. Kla d n Středočeský kraj) -z místa zvan é!-: Akátovka byly při stavbě bývalé Pešulovy stodoly porušeny kostrO'-hroby z doby stěhování národ.:.. Z milodarů je uvád ě no minimá Jr._ dvanáct hliněných nádob, žel ez:: hrot a snad i další nálezy. V r u tvarovaná keramika datuje hro_ do první poloviny 6. století. Literatura: Svoboda 1965, 252, 1 ~~ LXVII; LXXV5, 7. LOUČNÁ

HORA (okr. Hra de: Králové, Královéhradecký kraj ) před rokem 1940 byl u domu čp . : : objeven hrob, pravděpodobně žárcvý, z 1. století po Kr. Další nálezo okolnost i nejsou známy. Literatura: Bašek 1940, 142. LOUNY I (okr. Louny, ústec -kraj) - na konci 19 . století byl :stavbě domu poblíž kostela poru še:žárový hrob z doby římské. V hli ně­ né popelnici se n a lezla spo na s o čk : pi'lvodně považovaná za že lezn o_ nyní dle rentgenové mikroanal )T určená jako mosazná. Spona da t u;hrob do první poloviny l. století Kr., resp. do horizontu klasick )'c:českých spon s očky. Literatura: Motyková-Šneidrová 196332; Čejková - Droberjar - Vykou kt ·:: 1999, /93 ad ., obr. 1;2.1. LOUNY 2- v prostoru pivovaru b: v roce 1897 objeven kostrový hroz něhož se zachova la na kruh u t čená nádoba, bronzový náram e ~­ želczný kruh se dvěma terčovit ý r._. ozdobami, hrot šípu a dva hlin ěl. přeslcny. Hrob můžeme datovat d

L O VOSIC E č . 205. V hloubce 75 cm se nacháze la kost ra, o níž se n edoch ovaly žád n é bližší úd aje . V hr o bě ležely bro n zové n ádoby, tj. plech ové věd r o, souprava cedníku a nab ě račky s kolkem PACA a zlomek mísy. Sou čás tí hrobové výbavy byl také kos t ěný prola movaný hřeb e n . Kos trový h rob náleží do první polov iny 2. století. Li tera tura: B řeii 1953, 523-524, obr. 218; Motyková-Sneidrová I 963 a, 32-33; táž 1967,28, Abb. 12; 16.· 7-9.

.. I (žárový hrob z doby římské). Spona s očky.

:::1ího

st upně

doby

stěhování

ů.

.:c.tura: Svoboda 1965,252. . viz OSTEOLOGIE · čiČKY (okr. Vyškov, Jihomo• :.·\· kraj) - lokalita se nachá zí : _~;alé m hliníku cih eln y na návrší .. ::ice z Otnic do Bošovic, na ka~~u obce Lovčičky. Na sídliště : ':Jy s těhování národ\'1 se přišlo - ce 1958, kdy byla narušena jed- _ama . Řada objektú byla inten -:-.: tě žbou hlíny zničena. Záchran:::! výzkumy v letech 1959 a 1973 8!l d ráček aJ. Tejral) se podařilo :~o u mat dvě chaty. První (462 .3~ 5 cm) měla troji ci kúlú v krat ~--: pro tileh lých stranách a u druhé - ::J x 325 cm) se zachovaly dva kú·. roz ích (púvodně snad byly ve .e-h rozích ). Ve všech třech odkry~~-: objektech se našly zlomky hli:::-:\·ch nádob vyrobených převážně .= kru hu (nechybějí ani doklady .:-'to vané výzdoby), oj edině le i ke-:::::i ka tvarovaná v ruce, kost ěný ~~ ·rst vý obo ustrann ý hřeben, hlihá tka lcovská závaží, mazanice : ::-víře cí kosti. Toto částečně odkry- sfd l i š tě je možno datovat do 2. po·:in y 5. století. -~er at ura: Ondráček - Tejral 1964; -,~·raf 1974c; týž 1982, 202-204

_QVOSICE I (okr. Litoměřice, Ús.:-c · ý kraj)- u lovosického hřbitova ::·1 v roce 1930 zjištěn popelnicový

žárový hrob bez dalších nálezú. Podle popelnice ho datujeme do první poloviny 1. století po Kr. Jiný popelnicový žárový hrob ze stejného období pochází z míst poblíž bývalého cukrovaru. Ani z něj nejsou známy žádné milodary. Z blíže neurče ného místa je uvád ě n další žárový pohř e b v popelnici se dvěma železnými klíči a slitkem bronzu , který náleží do 2. století. Nejdú ležitějším nálezem ze starší doby řím­ ské z Lovosic je kostrový hrob. Byl objeven v roce 193 7 při budování vodovodu na náměstí před domem

LOVOSICE 2- poblíž soutoku La b c s Modlou v katastru Lovos ic, v R ess lově uli ci a v jejím okolí, se na chází sídli š t ě z d oby řím ské (o d h o rizo ntu plall.a nsk ých po h árú do konce starší doby ř ímské). P ř i záchrann ém výzku m u se pod a řil o zjist it řa du sídli štních objektú. Nedalcko od Res slovy u lice, a to v Dlouh é uli ci, bylo prozkoumán o 12 za hlouben ých chat a sídlištn í jámy. V roce 198 1 byla zk oumá n a žele z á řská dílna (objekt 13/81) se t řemi r edukč ­ n ími pecemi se zah lou beným i nís t č­ jemi, z nichž dvě mě l y zach ovalé hlin ě n é hrud ě. Pře d pecemi byly n aleze ny tři dyznové cihly, částečně rekonstruovat eln é. Keramické s t ře ­ py n ale zené v zásypu zahl o ube néh o

2 Lovosice 1. Kostrový hrob z doby l'ímské. 16 1

LOVOSICE železářského

objektu (z větší části poru šeného, s rozměry asi 350 x 250 cm) lze datovat do l. století po Kr. Podle analýz st ru sky z pece I je zřejmé, že ta to pec byla nízkoka pa citní. Podařilo se z ní získa t asi 4 až 6 kg kovu v podob ě železné houby, která se musela dále vyhřívat a př e ­ kovávat. Literatura: Pleiner- Salač 1987; Salač 2000, 158-160, Abb. 2-3.

LOVOSICE 3 - z katastru Lovosic jsou známa rovněž dvě po hřebi ště z doby stěhování národú. První z nich bylo objeveno v roce 193 3 na zahradě pana Kerty ve Lhotecké ulici. Z této polohy známe čtyři hroby. Kostry v hrobových jámách, orientované ve směru Z-V, ležely v natažené poloze na zádech s rukama podél těla. Kostra v hrobě I měla překřížené nohy. Jako milodary slou žily dvě s tříbrn é spony (které se nedochovaly), br onzová zlacen á spona s polokruhovitou destičkou a s jedním knoflíkem, bronzový ná ramek spočívající na pravém zápěs­ tí kostry v hrobě 4, jantarový korál, kostěný hřeben, přesleny, železný nůž, železné přezky a zlomky nů­ žek . Všechny čtyři hroby múžem e klást do období kolem poloviny 5. století. Druhé pohřebiště se nachází na seve rním úb očí mírnéh o návrší nad říčkou Modlou po pravé straně silnice ze S iř ejovic do Lovosic u garáží (SAD. V roce 1989 byly prozkoumány tři kostrové hroby orientované ve směru Z-V. V hrob ě 1 se nacházela kostra v natažen é poloze na zádech , z níž se zach ova l pouze trup s lebkou a pravá ruka. Pod hlavou ležel hliněný přívěsek, zhotovený ze střepu terry sigillaty. Na levé straně h o rní če li sti zjistili archeologové skle n ěný korá l a na páteři jantarový korál. Ve vykra den ém hrobě 4A se našly zpřeházené lid ské kosti s železnou šipkou a se sadou pěti pazourkú. Také poslední hrob (č. 3, se zaj ímavou vnitřní konstrukcí) byl vykraden. O násilném vniknutí do hrobové komory svědč í nejen zpřeházené kosti, ale také prolomený dřevěný strop, sesta ve n ý z prken, která spočívala na stup-

162

ních při severn í a jižní s tran ě hrobu. Z milodarú zbyl jen bronzový pozlacený knoflík z hlavice spony, skleněné korálky a železná přezka. Na zák lad ě všech těchto nálezú a podle úp ravy hrobu 3 lze uvedené pohřby datovat do pozdního stupně doby stěhování národú , resp. do první polovin y 6. století. Ze sbírky J. Kerna pochází je š tě na kruhu točená napodobenina durynské mísy, která bývá pova žována za inventář dalšího kostrového hrobu ze závěru 5. nebo počátku 6. století. Li teratura: Svoboda 1965, 252, Taf XL 3; Blažek- Kotyza 1991; tíž 1995. LĎBSOWSKÝ TYP

viz BOHATÉ

HROBY LUKAVEC (okr. Litoměřice, ústecký kraj) - ve vápencovém lomu jižně od obce byl v roce 1881 v hloubce 120 cm nalezen žárový hrob v hliněné urně s bronzovými před­ měty. Zlomky tyčinkovité opaskové zá pony a tři čas né spony pozdně laténského typ u (tzv. geschweifte Fibeln) zařazují tento hrobový celek do období ješt ě před horizontem plaúanských pohárú, tj. na samý konec dob y laté nské . Literatura: Motyková-šneidrová 1963a, 33, Taf IV-1 - 8; Rieckhoff 1995, 139, 140, Tab. 18.

-. r I

-

2

8Shl~:.2:--

Luky. Rekonstrukce (I) a kostěn é 1:.· reflexního luku z Blu čin) .::

obkladů

LUKY- svědectví o používán í·máme předev š ím z nálezú hroL pek do šípú, a to již od druh é . viny 2. století. Castěji se ve stř evropské m prostoru vyskyr u;

LUŽEC

.; ší a pozdní době římské a pak .::':J a na konci 5. a v průběhu .etí. Znalost luků se ke Germá- mo hla dostat jednak zpro_.;o v anč od římských pomoc- ·bon\ v nichž sloužili luko::. z východu (Orientu), nebo o d orientálních národů. · . .í pozústatky těchto dálkových ::-:. jso u známy jen z bohatého : _ z 5. století z Blučiny, kde se ko stěné obklady reflexního _ i-:teré používali nomádští ná~.:c i, především Hunové. -.:;; ura: Becker 1869; Zanier 1988;

Literatura: P/einer 1960, 200; týž I 961 . LUŽEC NAD VLTAVOU l (okr. kraj) - p o hř e ­ bi š tě z doby řím s ké se na chází v místech býva Jé pískovn y na te rase Vltavy, v západním cípu katas tr u obce. Jeho část , st ejně jako p o hře­ bi š tě z doby s t ě hování národ ů, popsané v následujícím he sle Lužec nad Vltavou 2, o dkryl y výzkumy O. Kytlicové v letech 1955-56. Na pohřebi š ti z doby římské arch eologové objevili 46 žárových hrobů. M ě lník , Střed o česk ý

NAD

VLT A VOU

Hroby, zko umané n a ploše vě t ší n ež 1 ha, b yly zji ště n y i zo l ovaně n ebo ve sk up inkách . Nad hrob y jámový mi ( l/3) převažují hroby pope ln icové (2/ 3 ). Některé hroby bez popeln ic vykazují zvláštní rysy a O. Kytli cová je vyčlenila jako samostatno u sk upin u . J eví se jako sloupce kos tí s pevn ým i obrysy, z če h ož lze sou dit, že p o hřb y b yly ukládá n y do dř evě n ých sch rá n ek. Z antropolo gické ho zkoumá ní je pa trný vysoký podíl m uži'!, k teř í se dožil i vyššího v ěku, a m alý pod íl m ladých žen .

_'992 _ ~E Č (okr. Vyškov, Jihomoravský

LUŽEC N. VLT. hr. 88

LUŽEC N. VLT. hr.46

AA

- p ři větších terénních úpra·vo ra domu č. 82 objevil v ro- 4 majitel domu poškozenou =~s ko u pec z doby římské. Vel eo bř e zachovalá pec poskytla ~ - :10 u vypalovací komoru a té - ne poškozený topný kanál ': 80 cm). Z vypalovací komory - _:; ěr 130 cm) byl patrný mísovi ::a hlo ubený spodek vysoký až - .::n . Síla stěny pece dosahovala -:2 cm. Rošt nebyl zjištěn. V top-:o ~an álu se našly stř e py germán- .-: era miky a uhlíky z dubového : ...:~ ov ého dřeva. Podle keramiky _ ?e c datovat do 2 . století. :::-at ura: Peškař 1988, 139-141 , obr.

~

~~

m

\5~

.·.~.~ 1~ 'f

. ( •I

~5 '

'~

:

~~

7

~

,

-

"" - ! ,- -~J

.

•

:

'

'

2

- -:5. _..: šTĚNICE (okr. Mladá Boleslav, 0

=d oč eský

kraj)- v roce 1958 pro :J ma l R Pleiner na břehu potoka :1b ra vka na zahradě domu čp. _: 5 v ulici Na Kaberně v Nové čtvr­ :.. u št ěnic železářskou pec z doby -:::ské . Pec (č. II) s cylindrickou za- u be nou nístějí náleží k podbabe:nu typu. Výzkum rovněž proká.:.. ně kolik oprav na výmazu žele..:~s ké ho zařízení. Podle n ě kolika ~e pů lze tento objekt datovat pourám cově do starší doby římské. ;o úplnost je nutné doplnit, že se _d ná v pořadí již o druhou pec z té-= lo kality. První žel ez ářská pec :-. I), o jejíž konstrukci se nedochoal v žádné zmínky, byla ro zkopána z v roce 1940. Pravděpodobně se do bala peci č. II.

-=

~ ~~

LUŽEC N. VLT. hr.100

7

LUŽEC N. VLT. hr. 98

8

3

~~

4

t:t (. !1 w ~ ~ @~ '\Uf,

~5

- . ~-_; · 5Sfd ~ ~ . 3

4

5

~6

LUŽEC N. VLT. hr. 45

Lužec nad Vltavo u 1 (žárové pohřeb iště z doby Nmské). Ukázky hrobových

ce lků.

16 3

LUŽEC NAD

VLTAVOU

ských válek až počátkem mladší doby římské ve stu pni Cl. Litera tura: Kyt lícová 19 70; Chochol 1970.

Lužec nad Vltavou 1 (žárové pohřebiště z doby ř(mské) . Hřeben. Překvapuje

hrobů

nízký

počet

dětských

dožitý věk mužů činil48,7 roku a žen 39,6 roku . Hroby lužeckého pohřebiště byly stře dně vybaveny, postrádáme hroby s nadprůměrnou výbavou. Mezi zajímavými nálezy lze uvést např . keramickou nádobu se vsazeným sklem ve dně (hrob 71). Ně ­ které nálezy vykazují silné przeworské vlivy (spony, kování opasků, k eramika ad.). V mužských hrobech se vyskytovaly zvláště soupravy bronzových cedníků s naběračkami, zlomky věder, spony, kování opasků (přezky, nákončí řemene a ostatní součástky), zbraně (hroty kopí a oštěpů, kování štítú), ostruhy, křesací soupravy, nože, břitvy, šídla, k o stěné jehlice ad . ženské hroby obsahovaly zejména keramiku, zlomek bronzového vědra, slitky skla patrně z nádoby, spony, kostěné jehlice, železný náramek, kostěné hřebeny, přeslen, šídla aj. Pro datování hrobů jsou dúležité zejména bronzové a železné spony, za stoupené těmito typy: výrazně členěná, trubkovité, kolínkovité, s prohnu tým lučíkem, s válcovitou hlavicí, samostřílová a podvázaná. Nejstarší hrob na pohřebišti reprezentuje ojedinělý pohřeb bojovníka (hrob 87) z období horizontu Marobudovy ří­ še. Další hroby náležejí až první polovině a období kolem poloviny 2. století (horizont Lužec A). Větši­ na hrobů (asi 2/3) je datována do mladšího období (Lužec B), který lze vymezit horizontem markoman164

(tři). Průměrný

LUŽEC NAD VLTAVOU 2 - pohřebiště z mladšího stupně doby stěhování národů se 44 kostrovými hroby se nacházelo v areálu pohře­ biště z doby římské (viz předcháze­ jící heslo). Podařilo se prozkoumat pra vděpodobně jen jeho část. Hrobové jámy byly orientované ve směru Z-V a tvořily nepravidelné řady. Nejhlubší hroby dosahovaly 2,5 m. V některých hrobových jámách byly patrné stopy po zetlelých trámech, dokládající původní vnitř­ ní konstrukce . Bylo také zjištěno několik dvojhrobů a pohřbů nad sebou . V jednom hrobě leželo dítě v náručí dospělé osoby. Jiný hrob obsahoval skelet s deformovanou lebkou. Většina hrobů nesla známky vyloupení. Dochovaly se např. keramické nádoby (z toho jeden římský glazovaný džbán a jeden na kruhu točený římský džbán), zlomky dvou skleněných nádob, železné a bronzové spony, jedna stříbrná pozlacená spona, závěsky (např. kostěný jehlancovitý závěsek), náhrdelník ze skleněných a bronzových korálků, přezky, ojediněle zbraně (hroty kopí), kostěné hřebe­ ny, nože, pazourková křesadla a zlomky skořápky slepičího vejce . Toto pohřebiště, náležející pozdnímu stupni doby stěhování národů, bylo objeveno už v 18 . století a řadí se k prvním památkám ze zmíněné­ ho období publikovaným J . Dobrovským. Literatura: Svoboda 1965, 252-253; Justová 1968, 150-151; Zeman 1994, 53-55, tab. !:1-2. Zpracován( celého pohřebiště připravuje do tisku J. Blažek. LUŽICE (okr. Hodonín, Jihomo ravský kraj) - na návrší severně od silnice z Lužic do Dolních Bojanovic (na pravém břehu říčky Kyjovky v poloze U Starého) prováděli v letech l 981-82 a 1986-89 pracovníci expedice v Mikulčicích z Archeologického ústavu ČSAV v Brně výzkum. Prozkoumali největší kostro-

vé pohřebiště z pozdní (langoba rcské) fáze doby stěhování národů .~ Moravě, resp . i v celé české rep ublice, které čítá 119 hrobů. Vět ši r.: z nich byla vykradena, o čemž s věc­ čí značně zpřeházené kosterní pczústatky. Někdy se ze skeletu d chovalo jen několik kostí. P ř es: můžeme konstatovat, že pohře b iš: poskytlo bohatý a mimořádně du:::žitý materiál z konce germáns ké:: osídlení Moravy. Kromě jedn o:: žárového hrobu (č . 86) byly všec:..ny ostatní kostrové . Z lokality chází také hrob s koněm (č. l l~ Nejhlubší hrob (č. 55) dosa h o•~ čtyř metrů a obepínal ho jedin)· :-..: lokalitě zjištěný kruhový žl ábe. Tento hrob se nacházel v SZ é;:-pohřebiště . Ačkoliv byl pův o d:-. vykraden, zachovalo se v něm je::. množství skvostných nál e zů. I\ e::. nimi vyniká zlatá mince (triens ) saře lustiniana I. (526-565), ra že::-v Konstantinopoli a upravená jz~ závěsek. K ostatním nálezi'lm pz~­ keramika, pozlacená esovitá spo:-s granátovými vložkami, že le z:-_ nůžky, stříbrná přezka, bronzo· náramek, mosazná mísa, stř íb::­ pozlacené knoflíky snad z pap r sč::. spony (?), patrně zlomek km ·;;meče, zlomky drátěného panc íř e :. železných kroužků, korálky a dz. předměty. Asi deset metrů výcho.: ně byl objeven jiný, původně w, bohatý hrob (č. 46), v němž se c.chovala část honosného náhrd e!:ku se zlatými závěsky zdobe n \-:::almandiny, stříbrná pozlacená esvitá spona s granátovými vložka ::-::aj. Druhou zlatou minci- solid ussaře Anastasia (491-518), ra že:opět v Konstantinopoli kolem ro. 499 - poskytl bojovnický h r· (č . 113) se stříbrnou přezkou, h:: tem kopí a dalšími nálezy. V ji n)·-hrobech je doložena v ruce tvarm.= ná keramika, dřevěné vědro pok měděným plechem (hrob 68 ), : bronzové mísy zdobené nepra \'{perlovcem, rLizné spony (eso\'':s jednoduchým zvěrným styl e:-:durynské klešťovité, se čtyřmi p.= prsky), kování a ozdoby opas ·prolamované kování a okrasy z že:-ského koženého kapsáře (hrob 7:

LYSEC

5~

.~

,41I

-~ 8

Cl .

.

7

13

- :{ ok r. Hodonín

(pohřebiště

Přík lady milodarů

z doby stěhování náz kostrových hrobů.

=:ek ze slonoviny, pár nákončí _:: ů obuvi s granátovými vlož- (hrob 119) , stříbrné kování zdobené granátem, skleně­ -_: nap odobeninami lapisu lazuli .:_š:álu (hrob 91), hroty kopí, an;>Odob né římskému pilu), klíče -_:10ho dalších nálezů. Pohřebiště _...:ži cích plnilo svoji funkci v 6. ~ = í. ěkte ré hroby lze datovat až .: ~ u hé poloviny 6. století. Vzhle-:: _ tomu, že pohřebiště nebylo : ...:d v úplnosti publikováno, je _::-:o zde uvedené poznatky povaa: za předběžné. ~ ~a tu ra: Klanica 1988; týž 1989; týž :_-· týž 1993.

_ -ŽICE (okr. Most, ústecký kraj):_: št ě z doby římské bylo objeveno - ce 1913 při stavbě základů dvo: :-: . Tate rmusche. V roce 1943 pro_;:: tehdejší úřad pro pravěk zá- ~a n ný výzkum při stavbě na po--~ u č. 74!. Bylo prozkoumáno ~.-o li k sídlištních objektů, z nichž -h ázejí zlomky hliněných nádob

včetně terry sigillaty. Na sídlišti lze zaznamenat dlouhý časový vývoj od počátků doby římské až do jejího mladšího úseku. Literatura: Motyková-~neidrová 1963a,

33: táž 1967, 29, Taf XXIII.-7-9.

LYSÁ NAD LABEM (okr. Nymburk, Středočeský kraj) -z blíže neurčeného místa pochází kostrový hrob z doby římské , z něhož se do Národního muzea dostala bronzová norická výrazně členěná spona se dvěma knoflíky na lučíku. Podle ní lze hrob datovat do první poloviny 1. století po Kr. V roce 1930 byly při vybírání písku v poloze Na Hvězdá­ říku poruš eny žárové hroby z doby římské . F. Tichý zachránil a do Národního muzea věnoval obsah jednoho hrobu . Z něho se zachovala hliněná popelnice se spálenými lidskými kostmi, dále dvě bronzové spony s očky a zlomek držadla bronzové pánve s kolkem C•BVCCION(is) OMVL(li) . V následujícím roce k těmto nálezům přibyla

poškozená bronzová pánev s rukojetí zakončenou ptačími hlavičkami, která je dokladem dalšího žárového hrobu. Také tyto dva hroby můžeme datovat do první poloviny 1. století po Kr. Literatura: Svoboda 1939b; Motyková~neidrová 1963a, 33; Sakař 1970, 32-33, Pl. XII.-7-9.

LYSEC (okr. Teplice, ústecký kraj) -již v roce 1858 byly v hrom adě kamení (pravděpodobně v mohyle?) východně od Křemyže pod hradištěm poblíž obce Lysec nalezeny dvě bronzové nádoby- konvice a pánev s kolky dvou výrobců TI•ROBI LI•SI(ti) a C•ATILI•HANNO N(is) . Pánev se poté dostala do Národního muzea, o osudu konvice není od 2 . světové války nic známo . Obě nádoby patřily velmi pravděpod ob ně k výbavě bohatšího kostrového hrobu z období kolem přelomu letopočtu, tj. z horizontu Marobudovy ří­ še. Literatura : Preidel 1930, I 184, Abb. 165

LŽIČKY

setkáme s hliněnými kusy, n a~­ v Roztokách u Prahy. Další skup ir: tvoří kosmetické (ušní) lžičk y. T ~ drobné předměty se většinou \ · skytují pohromadě s pinzet a::a často tvořily inventář boh at ~.: hrobú, např. v Berouně nebo v S běsukách. Mezi ušní, resp. kosr:-:_ tické lžičky patří také dvojitý ná :: na jednom konci zahrocený, ~ druhém lžičkovitý, doložený ná e:: z Mikulčic a z bohatého hro_ z Mušova. Literatura: BiJ'hnu 1970; Riha- S:,1982.

2

Lysá nad Labem. žárov)í hrob z doby hmské. 200; týž 1930, II 221; 516-520, obr 215-217.

BFeň

1953,

LYSOLAJE viz PRAHA-LYSOLAJE LŽIČKY- lze rozlišit něko li k jejich druhů.

K jídelním nástrojům patřily malé okrouhlé lžičky, tzv. cochlearia, které sloužily k pojídání vajec a mušlí. Byly vyráběny v římských provinciích a k nám se dostaly jako imp ort. K těmto nálezům řadíme stř íbrn ou lžičku s rytými písmeny na dně z bohatého knížecího hrobu z Mušova a bronzovou postříbřenou lžičku z germánské chaty ze starší doby římské z Miku l č i c. Větší typy se nazývají ligulae . Starší mají za hrocenou část vpředu a naopak u mladších se zahrocení napojovalo přímo na odsazeno u rukojeť. Používaly se také k jídlu, zvláštč ve vysokých germá nských vrstvách, ale n ě ­ kdy jim bývá připisován i kultovní význam. Známe je z dvou bohatých hrobů - z Mušova ze starší doby římské (na dně této l ž i čky byla rytá písmena) a z Měcholup z časné doby stěhování národC1. Na sídli štích z doby římské se velmi ojedinč l e

)

' 1'\

4 Lžičky.

166

5

6

1-2) cochlearia, 5-6) ligulae, 3-4, 7-8) ušní sondy.

j I

7

,. ,,

8

MARIÁNSKÉ

RADČICE

M

u

o

,_

MACKOVICE (okr. Znojmo, Jihomoravský kraj) - na katastru obce byl před rokem 1933 objeven kost ro vý hrob z doby stěhování národů. V hloubce dvou metrů ležela kostra v poloze na zádech, orientovaná ve s měru Z-V. U nohou spočívala na k ruhu točená nádoba (keramika typu Murga) . Podle tohoto jediného m ilodaru lze hrob datovat do druhé poloviny S. století. Li teratura: Tejra/1982, 204, obr. 61:7; w b. XXIX.·1.

MALÉ BŘEZNO (okr. Most, ús te cký kraj) -p ři stavbě stodoly na parcele č. 72/l byl v roce 1933 po~u š en kostrový hrob, z jehož výzku:n u se nedochovala žádná doku m entace. Hrob obsahoval dvě nebo :ř i stříbrné destičkovité

(terčovité)

skými válkami, a lze tedy soudit, že mohl pobývat na Moravě. Případný vztah Marcomara k bohatému (královskému) hrobu z Mušova není ještě prokázán. Literatura: Kehne 2000a. MARCUS AURELIUS ( 161-1 80) a stoický filozof. Jeho strýc Antoninus Pius jej adoptoval jako svého nástupce. V mládí absolvoval skvělé řečnické a filozofické vzdělání, ze kterého v dospělosti čerpal ve svém díle. Při nástupu vlády jmenoval spoluvladařem svého adoptivního bratra Lucia Vera. Vět­ šinu vlády Marcus Aurelius strávil ve válkách, především proti Gennánům (Markomanům a Kvádúm) a Sarmatúm (tzv. markomanské války). Při nich si psal poznámky -římský císař

a filozofick é úvahy, které byly po jeho smrti zv e řejn ě ny pod názvem Ta eis heauton (Hovory k sobě). Toto dílo začal psát na území Kvádů patrnč na přelomu let 1731174. Zemřel na mor v roce 180, pravděpodobně ve Vindoboně, někdy se uvádí Sirmium. Zdá se, že mohl po nějaký čas pobývat s legiemi v prostředí jižní Moravy (snad v okolí Mušova), tj. na území našeho státu. Literatura: Stanton 19 75. MARIÁNSKÉ RADČICE (okr. Most, Ústecký kraj) -žárové pohře­ biště je lokalizováno do mírného svahu obráceného k jihu, ve vzdálenosti asi 300 m od bezejmenného potoka, který se vlévá do Bílého potoka. Lokalita byla objevena v roce 1982 a při záchranném výzkumu

-pony se zlatou fólií a s modrou s k l eněno u perlou uprostřed, zlo m ek stříbrného nákrčníku, bronzo\"Ý kroužek, jeden jantarový a dva - ' le něné korálky. Hrob lze datovat o 2. poloviny 3. století. :_ireratura: Blažek 1995, 141-142, A bb. 6·1-4 .

..\1ALOVANÁ KERAMIKA viz KERAMIKA ŘÍMSKÁ ..\lALTA - maltu používali při stav :cách Římané. U nás je známa hlav::ě z Mušova-Burgstallu, částečně :éž z polohy Neurissen. Převažuje :;:v. vápenná se směsí štěrku (opus :.;.:m enticium). U lá zní (balnaea) se _ o u žívala pěchovaná (opus signi ::un) , obsahující směs drcených ci-:cl a keramických střepů . '11.ANIPULA viz V ÁLEČNICTVÍ

kvádský král. v díle anticeho autora Sexta Aurelia Victora :...:ber de Caesaribus) identifikovat --::é no dosud neznámého kvádské-_ krále Marcomara. Tento král vy_...! puje v souvislosti s markoman·1ARCOMAR -

? Kehnovi se

podařilo

Marcus Aurelius, hmský císař (161-180).

167

MARKOMANI (T. Velímský) se přišlo na zbytky 16 popel nicových hrobů. Hroby tvořily dvě skupiny, severní s šesti pohřby a jižní s devíti pohřby . Osamocený hrob 16 ležel asi 40 m od severn í skupiny SVV směrem. Vzdálenos t mezi oběma skupinami hrobů činila bezmála 20 m. Jako milodary byly použity železné spony (z toho jedna s válcovitou hlavicí), bronzová trubkovitá spona, zlomky bronzové zcela zdeformované nádoby (hrob l ), skleněné korále z náhrdelníku, zlomky kostěného hřebene, hrot kopí, železné nože a železné fragmenty. Na základě klasifikace uvedených nálezů (včetně hliněných uren) lze mít za to, že se na l okalitě pohřbívalo ve 2. polovině 2. století. Literatura: Koutecký 1995a.

MARKOMANI - v době římské vedle Kvádů nepochybně k nejvýznamnějším kmenům nejen u nás (v Čechách) , ale také v celé skupině po labských Germánů a v kmenovém svazu Svébů. S nejstaršími zprávami o Markomanech se setkáme v Caesarově díle De bello ga/lico (O válce galské) . PL!vodně pa trně sídlili někde v Braniborsku a Meklenbursku. Kolem poloviny l . století př. Kr. jsou známi v Pomohaní. Z těchto oblastí přešli pod vedením Marobuda do Čech, kde založili tzv. Marobudovu říši. Tacitus o nich píše, že sídl ili vedle Naris tů a Kvádů: "Obzvláštní je sláva a moc Markomanů. I samotná sídla svá nyněj­ ší získali statečností, vyhnáním Bojů." Zda skutečně vyhnali Bóje a právě z Čech, není jisté, spíše se lze do mnívat, že po vstupu Markomanů do našich zemí zde již zbývaly jen malé skupiny keltského kmene. Pří ­ chod Markomanů k nám, ačkoliv by se mohl zdát jako poměrně jednoznačný, je obestřen někol ika nepatřili

vyjasněnými skutečnostmi.

Přede ­

vším je třeba připustit názor, že pří­ chod celého markomanského kmene byl málo pravděpodobný, podobně jako přesuny jakéhokoliv jiného etnika. Stěhování nemohlo proběhnout jednorázově , ale v ně­ kolika etapách. Přesto je zřejmé, že většina kmene byla na počátku 168

Ma rkomanské války. Expanze a útoky germánských a sarmatských na římskou říši .

1. století po Kr. usídl ena v Čechách. Ta dy Markomani žili po celou dobu římskou až do časných fází doby stě hov án í ná ro dů . Za celou tuto dobu se nejzřetelněji zapsali do dějin p ráv ě v d o b ě vlády krále Marobuda a poté za tzv. markomanských válek. V čase těchto válečných událostí se z markomanských králů připo­ míná Ballomarios, který měl v počá tečních fázích bojů zvlá šť význa mn é postavení mezi všemi ostatními Germány. Po uvedených germáns ko-římských válkách, které jsou mimochodem poměrně dobře dokumentované v archeologických pramenech z tzv. horizontu marko manských válek, se Čechy na dlouhou dob u vytrácejí ze zorného úhlu antických autor ů. Jen tu a tam se o nich objeví nějaká zmínka, větši­ nou ve spojení s Kvády. Kromě Marobuda a Ballomaria (nebo Balloma ra) je známo je ště několik dalších jmen. Ve druhé polovin ě 3. století vládl Markomanům Attalus . S ním údajn ě měla přesídlit část kmene z Čech do oblasti Horní Panonie . O jeho dceru Pipu (nebo Piparu) usilova l konce sá m cí sař Galli enus (253-268) . Na konci 4. stole-

kmenů

tí se v Paulově díle Vita s. Ambros;_ dovídáme o markomanské králo vn ě Fritigile, žijící pravděpodobn ě ne. našem území, že přijala křesťans l\~ Fritigila byla ve spojení s milánsk)'r.: biskupem sv. Ambrožem . Da lš. zprávy o Markomanech chybějí. Poslední zmínku o nich lze sn ac vztáhnout k bitvě na Katalaunskýct polích roku 451 , které se m oh h skupiny těchto Germánů po Attil ově boku také účastnit. Kam se vša:pod ě li ostatní příslušníci tohotCJ ně­ kdejšího slavného kmene? Nepochybně část z nich zůstala v do m ácím prostředí, někteří pobývali ji=: od konce 3. století v Horní Pan on ii Jiní pravd ě podobně odešli do bavorského Podunají. Snad to byli on: jih očeští Germáni, kteří bývají ztotožií.ováni s nositeli skupiny Pře šť o ­ vice-Friedenhain. Literatura : Almgren 191 3; Preidc: 1940a; Dobiáš 1960a; týž 1964; Droberjar 2000a.

MARKOMANSKÉ VÁLKY ( 166 až 180) - tzv. markomanské vá lk~ · by měly být přesněji nazývány germán sko-sarmatské války, protože je Římané vedli nejen s Markoma ny

MARKOMANSKÉ

;..e i s jinými germánskými kmeny :· ,·ádové, Hermunduři, Naristové) .:. :aké s kmeny negermánskými, :- :áš tě se Sarmaty (Iazygové, Roxo.=.::i, Alan i) . Pojem markomanské .:.3y se však vžiL neboť jejich hlav- .:n činitelem byli Markomani .:. :'vádové. Tyto války, odehrávajíse za vlády Marka Aurelia _ól -180), znamenaly vážný zásah h ospodářského a správního _ sté mu celé římské říše a předzna­ =:en aly počátek krize římského im:-~:i a . V barbariku jsou považovány .:.=. m ezník mezi starší a mladší do: :-u římskou. O markomanských ;. ·ách jsme informováni ze zobra:e:lí na třicet metrů vysokém slou-:..: Marka Aurelia v Římě. Mezi ~a v ní písemné památky o této do:ě pa tří životopisy císařů Marka -.:Helia a Commoda z cyklu životo:~sů římských císařů (Scriptores histo--:.. o čemž svědčí jejich nalezené :.;sti v bohatém hrobě v Mušově, _.::: e v Blučině nebo ve Vávrovicích. :.·:ojse čné germánské meče známe ce lou dobu římskou (např. :::!"! n i š ťany, Opočno, Praha-Dolní .::.~ a b ry, Přerov nad Labem, St ě boři-

nek 4. století. Spíše než roli vojenskou plnil poslání symbolické. Řím­ ských mečů se v Cechách podařilo identifikovat minimálně 27 kusů, k tomu lze připočítat nejméně dva kusy z Moravy (Blížkovice, Miku-

I -4 3

2

1

\ Meče.

7

Germánské železné (1-7, 8) a bronzové (7)

zbran ě

z doby

římské.

173

MEČE -~

___.; . . .

~@)

--

.f

Jl .(~

Meče. Řhnský gladius s bronzovým ko-

váním

'

')

(Třebusice) .

lov). Převládají nálezy z Třebusic (ll kusů), Dobřichova-Třebické (4 kusy), a Dobřichova-Pičhory (3 kusy). Nejvíce mečů lze klást do horizontu Marobudovy ř íše a při­ bližně stejný počet do období markomanských válek . časně římské meče (gladia) jsou zastoupeny typy Bell-Zemplín, Mai11Z, Newstead . Dosahovaly délky 50-70 cm a jsou pro ně charakteristické různě širok é a vysoké čepele a trojúhelníkovité hroty. Výjimku představuje velmi krátký, tzv. dýkovitý meč z Hradiště, jehož délka činila pouhých 48 crn. Jiným velmi vzácným kusem je gladius s bronzovým kováním na rukojeti, který byl objeven v žárovém hrobě v Třebusicích. Obdobné zbraně byly zjištěny na Magdalensbergu a je velmi pravděpo­ dobné, že je tam Římané také vyrá běli. Odtud se mohl do stat i do Čech. Ve druhé polovině 2. stole tí se Meče římské

174

i

provenience.

_]f_

M EČ E

--

Meč ze

žárového z doby

p ohřebiště

říms ké ( Opočno).

.

-

·"

1~ ---=-~--~.

· -,··

·. . ·.·

'

-
.:!\· ě dí kůže představovala v ger;:; ké společnosti prestižní záleži ·: samo ulovení medvěda byl čin .::-~ý statečného a silného muže, " cas tčji bojovníka, a proto je prá" .,. bohatých hrobech bojovníků ;.::~ á zíme.

_ .eratura: Schonfelder 1994. !-

MĚCHOLUPY (okr. Louny, Ústecký kraj) - v roce 1938 byl porušen stavbou domu lékaře Klihnela uprostřed obce kostrový pohřeb , uložený v obdélníkové Jarně v hloubce 80 cm . Kostra ženy ležela zřejmé na prkně nebo v rakvi v natažené poloze na zádech s rukama podél těla. Měla zajímavou orientaci ve směruJ-S. Polohu milodarů se nepodařilo zaznamenat, takže pracovníci Městského muzea v 2atci mohli již jen zachránit jednotlivé bohaté nálezy. Mezi nimi zvláště vynikají zlaté a stříbrné předměty zlatá římská mince (solidus) císaře Konstantina III. (407-411) ražená v Trevíru, zlatý závěsek s almandiny, dvě stříbrné pozlacené spony s obdélníkovitou destičkou původ­ ně se sedmi knoflíky, zdobené vru-

bořezem, stříbrný

náramek s hadími jehlice zdobená zlatým perličkovým drátem, dvě dvojdíln é stříbrné přezky, stříbrné pozlacené dvojdíln é kování z opas ku zdobené vrubo řezem, dvě s tříbr­ ná vrubořezová nákončí a jedno stříbrné pozlacené v r ubořezové nákončí, zvláštní stříbrný tyčinkovitý př e dmět zakončený volutou, stříbr ­ ná lžíce a miniaturní stříbrný cedníček se zdobenou rukojetí a zlatým závěskem. Nádoby reprezentuje skleněný pohárek. Z hrobového celku se vymyká bronzová časně řím­ ská spona se zvířecí hlavičkou na lu číku a s prolamovaným lučíkem, která se do hrobu dostala buď již v 5. stol etí, nebo sekundárně při vybírání předm ě tů z hrobu. K dalším nál ez ům patří chalcedonová perla , hlavičkami, stříbrná

y

,~

!-

4o .

lo

4b

14

-17 15 b

18

21 o

6

9 b

9o

5 21 b

,'.fěcholupy.

Bohatý ženský kostrový hrob z doby

stěhování národů.

177

MĚLI CE

železná přezka s bronzovým trnem a zlomek železného nože se stříbr­ ným kováním pochvy. Podle množství a charakteru milodarLI můžeme soudit, že mladá žena (20-25 let) hrála ve

společnost\

na území

Čech

v první polovině 5. století velmi významnou roli; nelze vyloučit, že byla spjata s nějakým místním vládcem či velmožem. Literatura: Preidel 194Gb; Svoboda 1965, 235, tab. XXIX-XXX MĚLICE (okr. Pardubice, Pardubický kraj)- v roce 1957 byl na katastru obce Mělice v někd ej š í cih e lně obj even žárový hrob z doby římsk é . Hrobový celek obsahoval hliněnou popelnici a hrot kopí. Z popelnice se dochoval jen zlomek zdob e ný radýlkovaným meandrem, podle ně­ hož lze hrob datovat do starší doby

Literatura: Motyková-$neidrová 1963a, 34, Taf X3; Sklenář 1966b, 30-32, tab. XXJV-986, 987, 992 , 993, XXV:l003 až 1004; týž 1982, 252-254 . MĚNÍN

(okr . Brno-venkov, Jiho-

moravský kraj)- již v roce 1848 byly při těžbě písku v poloze U Dvora Albrechtova porušeny kostrové a žárové hroby z doby římské. Bližší nálezové okolnosti se nedochovaly. K dispozici je pouze část zachráněných nálezů ze starší doby řím­ ské, mezi něž patří obličejová ataše bronzového vědra, bronzové zmač­ kané Vědro, hliněná nádoba, bronzová kování picích rohL!, bronzová spona, zlomek bronzové přezky, bronzová jehlice ad. Literatura: Beninger- Freising 1933, 24; Tejral 1970a, 168.

řím s k é .

Literatura: Vokolek 1959, 50. MĚLNÍK-PŠOVKA (okr. Mělník, Středočeský

kraj) - již od konce 19. století se při stavbách na Pšovce pod Mělníkem nacházely rozrušené žárové hroby ze starší doby římské. J edna hliněná popelnice se našla v prostoru někdejší košíkárny ně­ kdy kolem roku 1900. Jin ý hrob byl vykopán v roce 1938 v místech továrny Hefa (dřív ější ko šíkárna) v hloubce 65 cm. Obsahoval hlině­ nou popelnici, zlomky dvou bronzových norických výrazně členě­ ných spon s prolamovaným zachycovačem a železnou břitvu . Z téhož roku pochází žárový hrob z místa za dvorem bývalého velkostatku. Hrobový inventář nejistého nál ezového celku tvoří hliněná popelnice, tři bronzové kolínkovité spony a lučík další bronzové spony. Na dal ší žárový hrob se přišlo v roce l 9 51 při výkopu pro kanalizaci na pozemku NC 146, opět v prostorách továrny Hefa. V hrobě byla nal ezena pouze hliněná popelnice se spálenými lidskými kostmi. Posledním dosud zjišt ě ným hrobovým celkem z doby římské je pravděpodobně kostrový hrob s hliněným džbánkem, na nějž se narazilo při výkopu pro kanalizaci za závodem TOS u domu čp. 835. 178

vy. V merovejském období n as:.:. rozkvět uměleckého řemesla a zejména monumentálního uměn í, : architektury. Narůstající význ a:křesťanství vedl k budování čet n ~·c kostelů a klášterů, které se staly k lébkou písemnictví a vzdělan o s: Celé uvedené době se z hled i s~:: hmotných pramenů věnuje tzv. rr. rovejská archeologie. J. We rn používal pro západní, ale také s tř ec­ ní Evropu označení kultura ř a d vých kostrových pohřebišť. Pa m a ky merovejské kultury a umě n í : nacházejí především v kostro v\-c hrobech orientovaných ve sm ě:-_ východ-západ. Zemřelí byli po c . váváni ve slavnostním oděvu , r. kdy beze zbraní, jindy s hono sn germánskou výzbrojí (spatha a sa:-. Zvlášť okázale jsou milodary vyb.> veny bohaté knížecí a velm ožs: .. hroby, mezi nimi vyniká hrob k:-:le sálských Franků Childeri c~­ (t 4811482) v belgickém Tournai Literatura: Wieczorek - Périn (e.~ 1996; James I 997.

Měnín (pohřebiště

še bronzového

z doby římské). Ata-

vědra.

MEROVEJSKÁ KULTURA- merovejská kultura nebo merovejské období (také civilizace) je pojmenováním důležitého časového úseku a kulturního prostředí, kdy ve franské říši vládla merovejská dynastie. Jejím prvním králem byl Chlodvík (481-511), syn Childericha. Merovejská kultura zasáhla od poloviny 5. do poloviny 8. století především západní Evropu, ovlivnila však také její střední část. Starší období merovejské kultury náleží do rozmezí 450/80-600 a mladší 600-720. Na území této kultury se na základech pozdně antické civilizace zrodila raně středověká společnost. Nosite lem římských tradic byl zejména senátorský patriciát galských měst, z něhož pocházela většina biskupů, kteří udržovali zásady římské sprá-

MĚRUNICE (okr. Teplice, úste6 kraj) - na konci 19. století byl y :-katastru obce v poloze Stříb r r: rozrušeny žárové hroby z doby ř í:.­ ské. Z nich se do Národního m uz dostala germánská bronzová kolf:-.kovitá spona, bronzová samo st ří: vá spona se zahrocenou nožk a drátěný náramek. Podle t ěc l:: nálezů můžeme soudit, že v M ě r-­ nicích se od 2. století do pozdn í d by římské nacházelo menší žá ro' pohřebiště .

Literatura: Svoboda 1948, 77, obr. 32.·7, tab. JJJ.3, XX7; Budinský 19 -. 131. MICHLE viz PRAHA-MICHLE MIKOVICE (obec Kralupy na d tavou, okr. Mčlník, Středoč e s~­ kraj) - v roce 1922 se při stavb ě železnice v blízkosti nádraží přišl o ~= čtyři žárové hroby z doby řím s ·e Hroby A až C byly objeveny v řac. za sebou, hrob D se nacházel n ed:leko. S výjimkou hrobu A se z osta.ních celků zachovaly jen hlin ě;.. popelnice . Hrob A představuje b -

MIKOVICE Mik ulči ce .

nálezů z chat doby římské (1) a doby (2), říms ké a germánské kovové před­ z velkomoravského hradiště Valy (3-4).

Ukázky

stěhování národů m ěty

13\-\v ~ ~~\ 2

..

7...

ř ed rokem l 938 na katastru obce objevena část římské bronzové emailované nádoby z doby římské. Jedná se patrně o spodní část (nožka), zdobenou bohatě rozvinutým ro stlinným motivem vyplúovaným p estře barevnou emailovou hmoto u. Tento skvostný nález můžeme datovat do 2. století. Do Čech se m ohl dostat ve druhé polovině uvedeného století. Literatura: Exner 1938,47, Abb. 21.·1; 22:1, Svoboda 1948, 125, tab. XX1ll:4 ~ r aj)-

NEHVIZDY (okr. Praha-východ, kraj)- při stavbě domu na pozemku A. Sysla se přišlo na tři kostrové hroby z časné doby řím­ ské. V prvním hrobě ležela kostra na zádech, ve druhém hrobě spočí­ vala na boku a o poloze skeletu ve t řetím hrobě chybějí údaje. MilodaS tředočeský

I tvořila norická výrazně spona se dvěma knoflíky na lučíku a s prolamovaným zachyco vačem, další norická výrazně členě ­ ná spona s plným zachycovačem, bronzová jehlice s kulovitou hlavicí a dva železné kroužky. V hrobě II se našla bronzová spona s očky, norická výrazně členěná spona s prolamovaným zachycovačem a bronzo vá jehlice s kulovitou hlavicí. Z hro bu III pochází jen jedna norická vý razně členěná spona se dvěma knoflíky na lučíku. Všechny tři cel ky by bylo možno datovat rámcově do první poloviny l. století po Kr. Literatura: Motyková-Sneidrová 1963a, 36. ry v

hrobě

členěná

NĚMČICE

NA HANÉ (okr. ProOlomoucký kraj) - ve 30. letech 20. století se na katastru obce přišlo na kostrový hrob z doby stě­ hování národů. Obsahoval pouze hliněnou v ruce tvarovanou nádobu. Podle ní lze hrob datovat clo první poloviny 6. století. Literatura: Werner 1962, 145; Tejral 1976, 108, Taf XII:6.

milodary. Všechny kostry byly orientovány hlavami k jihozápadu. Podle nepočetných nálezů je možno hroby datovat do pozdního stupně doby stěhování národů. Literatura: Benda 1960; Justová 1968, 182. NEMOCI A RANHOJIČSTVÍ viz LÉKAŘSTVÍ NEPASICE (okr. Hradec Králové, Královéhradecký kraj) - v místech domů čp. 57 a 59 na katastru obce byl před rokem 1930 nalezen žárový hrob z doby římské, který obsahoval hliněnou popelnici a bronzové spony. Jiné údaje o tomto hrobě nejsou známé. Literatura: Preidel 1930, II 230.

stějov,

21.

NEPLACHOVICE (okr. Opava , Moravskoslezský kraj) - při strojním hloubení příkopu podél silnice mezi Opavou a Krnovem byla v roce 1970 poškozena hrnčířská pec z doby římské. Z dvouprostorové pece vertikálního typu se zachovala okrouhlá spodní část topného prostoru, která byla dvojitě rozdělena soklovou přepážkou a zasahovala do tunelovitého kanálu. V topném prostoru se našly zbytky roštu a v předpecní jámě větší počet fragmentů na kruhu točených nádob. Pec pravděpodobně patřila k větší­ mu hrnčířskému středisku , které zasahovalo do sousedního katastru obce Holasovice, kde se podařilo ob jevit analogické vypalovací zařízení. Objekt z Neplachovic je možno da tovat do 4. století. Literatura: Sikulová 1971 .

NEMILKOV (okr. Most, Ústecký kraj) - v roce 1958 byly při těžbě v pískovně u osady Nemilkov rozru šeny čtyři kostrové hroby z doby stěhování národů. Pouze jediný (hrob 3) mohl být N. Maškem prozkoumán. U značně porušené kostry se nacházela železná přezka a dva železné nože. V hrobě 4 ležela, také v silně porušeném stavu, kostra starší ženy gracilní tělesné stavby. Hrob obsahoval hliněnou nádobu. Hroby l a 2 neměly údajně žádné

NEPOLISY (okr. Hradec Králové, Královéhradecký kraj) -při kopání písku vedle cesty vedoucí k Chlumci na návrší poblíž nového hřbitova byl v roce 1904 zjištěn žárový hrob z doby římské. Popelnici tvořila bronzová nádoba v podobě ostland ského vědra. Uvnitř se nacházely zbytky přepálených kostí a následující předměty: štítová puklice, držadlo štítu, dva hroty kopí, železná přezka s příchytnou destičkou, kostěný vícedílný hřeben a zlomky pře-

NĚMČIČKY (okr. Brno -venkov, Jihomoravský kraj) -při úpravě pří­ jezdové cesty z úvozu na obecní pole proti Velikému dvoru byl v roce I 926 objeven kostrový hrob z doby stěhování národů. Ocl kostry mladé ženy vyzvedl četnický strážmistr J. Prchal železné nůžky a dlouhý kostěný trojvrstvý hřeben. Tyto milodary datují hrob do první polovi ny 6. století. Literatura: červinka 1937, 134, Abb.

213

NERATOVICE vědra óstlandského typu. Vzhled er:: ke značnému poškození a deform aci nádoby můžeme soudit, že př e a ­ mět byl vyorán a zřejmě patřil k nbavě žárového hrobu z doby ř ír::­ ské. Literatura: Pavelčík 1972.

NOBILITA (latinsky nobilitas) v době římské a stěhování ná rocL to byla společenská (mocens kc vrstva, kterou tvořili kmenoví a rcdoví náčelníci a jejich rodinní p ř:­ slušníci. Ti jsou označováni jako 1 :biles . Příslušníci nobility se také č a . ­ to rekrutovali z významných boj o\ · níkl!.

Nepolisy. Žárový hrob z doby

římské.

tavených kusů skel. V hrobč byl pochován germánský bojovník, který zřejmě žil ve druhé polovinč 2. století a mohl být účastníkem markomanských válek. Literatura: Koudelka 1906; Sakař 1970,34. NERATOVICE 1 (okr. Mělník, Středočeský kraj) - sfdliště z doby římské bylo objeveno při těžbě písku v pískovnč firmy GEC na levém břehu Labe (kat. č. 406) v roce 1927. Záchranný výzkum na lokalitě provedl J. A. Jíra, který tu zjistil řadu objektů. Vedle nálezi't germánské keramiky včetně celých zachovalých nádob zaujme pozornost zejména celá reliéfní mísa v technice terra sigillata s kolkem CIRIVNA•F. Byla zhotovena ve východogalské dílnč v Heiligenbergu v polovině 2. století. O jejím dlouhém používání svčdčí nejen opotřebení povrchu nádoby, ale rovněž r e parační otvory. Také ostatní sídlištní nálezy z Neratovic lze datovat převážně do 2. století. Literatura: Sakař 1956, 58; Motyková5neidrová 1967, 32, Taf XXIV1-5. NERATOVICE 2 - s e vern ě od obce, na hranici katastrálního území obce Libi š, byl na pozemku pana Kučery při kopání v pískovnč kole m roku 1930 odkryt žárový hrob

214

z doby římské. Hliněná popelnice obsahovala dvě stříbrné samostřílo­ vé spony s vysokým zachycovačem zdobené zlatem, hlinčný přeslen a spá lené lidské kosti z dospělého jedince. Podle spon a popelnice mi't žeme hrobový celek datovat do prv ní poloviny 3. století. Literatura: Svoboda 1948, 84, obr. 9:17, tab . XIX.1-4; Sklenář 1982, 309. NEŘEDÍN

viz OLOMOUC-

-NEŘEDÍN (okr. Olomouc)

NIELLO - jedná se o inkrustační šperkařskou techniku prováděnou horkou cestou. Výzdobné motivy jsou zpravidla ve světlém kovu (stříbro) vyhloubené dlátkem nebo rydlem . Vzniklé prohlubně jsou vy plněny tmavší hmotou. Vlastní niellová náplií. je tvořena nejčastěji sirníkem stříbrným. Popis výroby nám zachoval již Plinius Starší. U nás bylo niello rozšířeno hlavně v době stěhování národů. Jako příklady aplikace niella možno uvést destič ­ ku přezky z Břízy, sponu ze Světce nebo sponu z Celákovic-Záluží. Literatura: Filip 1941, 144-150. NIVNICE (okr. Uherské Hradiště, Zlínský kraj)- při terénním průzku­ mu ve východní části polohy Nivnické čtvrtky nalezl J. Ondra před rokem 1971 zlomky bronzového

NORIKUM (Noricum) - patř il k důležitým římským provinci ír:: mezi Raetií a Panonií a nejblíže sousedilo s naším územím . Zvláště Cechy s ním měly úzké obchodní vztahy. Přímo z Norika se k nám do vážely nejen různé pásové garnitu r a součásti oděvu, ale přes tuto oblast vedly i obchodní trasy směřuj íc dále do barbarika . Norikum se rozkládalo přibližně v dnešním Ra kousku a Slovinsku, severní hran ic: byl Dunaj. Provincií se stalo až za vlády Claudia (41-54), součá st : římské říše bylo jako klientní st á< regnum Noricum (Norické království již od Augusta. V této provincii, kde žili keltší Norikové, se nacházela bohatá ložiska železné rudy a souča s ­ ně byla nárazníkovým státem proti nepřátelským germánským vp á dl!m, proto o ni měli Římané eminentní zájem . Hlavní středisko se pi'lvodně rozkládalo na oppidu n a Magda lensbergu, kde sídlil i římsk ý místodržící s titulem procurator. Později se správa provincie přenesla do nově vzniklého města Viruna . Zde se také nacházel úřad císařova zástupce a hlavního představitele provincie s titulem legatus Augusti pro praetore. Romanizace v zem i po stupovala poměrně poma lu. Mno hem intenzivněji ji bylo možno sledovat v okrajových (hraničních) oblastech na tzv. norickém limitu, kde vznikaly četné vojenské tábory (např . Linz/Len ti a, Lorch- Enns/La uriacum, Mautern, Passau/Boiodu-

.. e

·. a

r:á :liJ

NOUTONICE

er.1a ~a -

,- m-

r ~~-

r:: CL )

-

--. . . . .. _

MlUT18( $TA.ATS~E~>~ZE Rts .... ISCH( MICIU&.IIUUl

- - - 1'\DM.Pt'\OVli'UG.I'\I:"'lE · - · - · - $Rft.IUN OU\ HACI-00101\lfl!Aioii~C.HIEN ,_1'\0\/INlfH

a

li'$10 N HA.$iR

•

T

A

L

AU10« . STADT

~~"""''"'P"""·''

~RljM.SHIAHl

0

JOWU.$lEOLUNIO

1

HMOl O. AI3M.OON ... VFlOT1f ){PAU

.......

~;'

/

p...

~\

\~

P. SAVJA

.Vorikum.

rum, Pochlarn/snad Arelape, Sehlogen/s nad Ioviacum, Traismauer). Hospodářsko u prosperitou prošlo \Torikum za vlády Hadriana ( 117 až 138) a Antonína Pia (138-161). Od druhé poloviny 2. století sídlila správa provincie ve městě Ovilava (Wels). V této době probíhaly tzv. markomanské války, které znamena ly pro Norikum zce la zásadní dě­ jinný zlom. území poničené od barbarů se ji ž nikdy nevzmohlo k takovém u ro zkvě tu, jaký zažilo v první polovi ně 2. století. Diokletianova správn í reforma rozdělila poté ce lou oblast n a dvě samostatné provincie, od dělen é hlavním alpským hř ebe­ nem, tj. Noricum Mediterraneum (vnitrozemské Norikum) a Noricum Ripense (pobřežní Norikum). Konec římské vlády je datován až k polovi ně 5. století. V uvedené době pobý va l v pobřežním Noriku sv. Severin us, jehož životopisec Eugippius nám zanechal v díle Commemoratorium de vita sancti Severini mnoho dů-

ležitých informací o tamních pomě­ rech. Na konci doby ř ímské a v počá tcích doby stěhování národů lze vys top ovat k on takty i s územím Čech .

Literatura: Die Romer 1973; Alfi:ildy 1974, Sakař 1974, Hošek- Sakař 1975, Bechert 1999, 181-186. NOUTONICE 1 (okr. Praha -západ, Středočeský kraj) - při výzkumu únětického pohřebiště v roce 1898 nedaleko lomu na pozemku J. Zabranského (parcela č. 136) byly uprostřed toh oto pravěkého hřbito­ va odkryty tak é tři kostrové hroby z doby římské (hroby 6, 7 a 8). Hrobové jámy byly částečně obloženy břidlicí. V hrobě 6 ležela v hloubce 60 cm kostra v natažené poloze na zádech s pravou rukou podél těl a a s levou rukou směřující do klína , or ientovaná ve směru Z-V. Na hrudníku kostry byly dvě bronzové spony (časná spona s očky s úzkým lučíkem a prototyp spony s očky ty-

pu Vippach edelhausen). U boku skeletu se n acházel kostěný p rolamovaný hřeben, kt erý byl pravd ě ­ podobně ul ožen v koženém sáčku, o čemž svědčí zbytky černé hmoty kolem hř ebene . Poslední milodar tvořila hlin ěná nád oba stojící u pravé strany hlavy. Díky celému zachovalému skeletu v hrob ě in situ mohli antropologové určit, že pohřeb patřil muži robustní postavy, který se dožil 40-50 let. Pohřeb v dalším hrobě (č. 7) byl objev en v hloubce 40 cm . Kostra ležela v n a tažené poloze na zádech s rukama podél těla a s dolními přckříženými končetinami, orientovaná opět ve směru Z-V. Na lebce spočívala velká bronzová ostře profilovaná spona pozdn ě lat énského typu s prolamovaným zachycovačem a s křidélky nad vinutím. U prstů dolních končetin se našla hliněná nádoba, při­ čemž prsty nohou údajně směřova­ ly do nádoby. Třetí hrob (č. 8) měl odlišnou orientaci než oba předcho215

NOUTONICE

1-4; Motyková-Šneidrová 1963a, 3 7; Droberjar 2000a, 92-94, obr. 45. NOUTONICE 2 -v roce 1900 za chránil J. Waněk z blíže neznámého místa na katastru obce Noutonice zbytky žárového hrobu -přepál ený zlomek kost ě ného hřebene a část železného nože, které pravděpo­ dobně pocházejí z pozdní doby řím­ ské. Literatura: Svoboda 1965, 255, tab. XII:45. NOVÁ VES (okr. Praha -východ, Středočeský kraj) - z blíže nepopsa ného žárového hrobu ze starší doby římské, objeveného na území Nové Vsi, je znám zlomek rukojeti bronzového cedníku . Literatura: Sakař 1970, 34, Pl. Xl:17.

Noutonice. Kostrový hrob z doby

římské.

zí- směr S-J. V hloubce 30 cm byla nalezena kostra v natažené poloze na zádech s rukama podél těla. Jedi ný milodar tvořila bronzová jehlice, která ležela u hlavy. Z důvodu odliš né orientace skeletu a neprůkazné ­ ho nálezu je určení hrobu č. 8 jako germánského nejisté . Všechny tři popsané hroby, resp . jistě alespoň hroby 6 a 7, ná ležely patrně kmenším u pohřebišti, na němž se pocho vávalo v horizontu Marobudovy ří­ še. Ve starém Píčově inventáři jsem našel údaj o dalším možném hrobě, objeveném ve stejné době jako předchozí tři a na stejném místě. Z tohoto hrobu, k němuž nejsou žád né další informace, pochází bronzová časná vendická spona z první poloviny 1. století po Kr. Literatura: Felcman 1900, 17-18, obr. 216

NOVÁ VES U KOLíNA (okr. Kolín, Středočeský kraj) - z bývalé Svestkovy pískovny je uváděn ženský kostrový hrob z doby stěhování národů, který obsahoval kostěný hřeben. Da lší hroby byly údajně nalezeny na stejném katastru, ale není přesně známo kde . Z nich by mohly pocházet dvě hliněné nádoby uložené ve sbírkách Regionálního muzea v Kolíně. Všechny tři hroby lze da tovat do pozdního stupně doby stě ­ hování národů. Literatura: Svoboda 1965, 255, tab. LXXVIII·I-2. NOVÉ OUHOLICE (okr. Mělník, Středočeský kraj) - v 60. letech 20. století nalezl J. Sajbic ve stěně výkopu pro krechty na poli mezi Starými a Novými Ouholicemi celou hliněnou nádobu , kterou může­ me interpretovat jako urnu žárového hrobu. Bližší údaje o nálezu nejsou známé. Literatura: Sklenář 1975. NOVÝ BYDŽOV - CHUDONICE (okr. Hradec Krá lové, Královéhradecký kraj) - rozsáhlé sídliště z doby římské v rovině na pravém bře­ hu Cidliny v poloze U sv. Františka se nachází převážně na katastru No vého Bydžova a částečně zasahuje též na katastr obce Chudonice. S tar -

ší objekty a nálezy byly postu pr. získávány v pískovnách pánů Zad:ny, Futery, Příborského, Kliky, Tu~­ novského a Hurycha. První výzk ur. na lokalitě provedl A. Stocký v roc 1907. Prozkoumal větší počet ja r.: a popelovité vrstvy. V jedné jám ě se spolu s keramikou z časné dob: římské objevil i stříbrný denár císa · ře Gordiana (238-244). Dalšími vyzkumy J. Schránila v roce 1913 př : ­ byly dvě jámy s keramikou pla!'i ar.ského horizontu. V roce 1949 sídl iště zkoumal ředitel gymn áz :;; v Novém Bydžov ě A. Sašina. J eh záchranný výzkum odkryl pra v dě­ podobně dvě kůlové nadze m r.. stavby, v nichž se našlo po jedn é já· mě s keramikou z období pla !lanského horizontu, dále zvířecí kos -

OSTEOL O G I E

229

OSTROŽSKÁ NOVÁ

VES

žela na sídlišti v Březně. Z lovné zvěře se nejčastěji v době římské a stěhování národ tl setkáme se srnci nebo jeleny, méně s kurem lesním (Břežánky, sídliště z časné doby římské). Doložen je také lov bažantů. Kromě medvědích drápů se nacházejí i jeho kosti (Brno-Starý Lískovec, Beroun, Stradonice) . Nč­ kolika doklady je prokázán také bobr evropský (Brno-Starý Lískovec, Beroun, Dobříčany, Mušov-knížecí hrob, Tuchlovice). Zcela vzácně se našlo dokonce i losí paroží, a to v dětském kostrovém dvojhrobě z doby stěhování národů v Holubicích . Důležitým zvířetem byl kM1. O jeho významu svědčí pohřby koní, ale také nálezy na sídlištích. Z časné doby římské v Břežánkách je dokonce uváděn i kůt1 Przewalského. O rybolovu z hlediska osteologických nálezů existuje dosud po měrně málo údajů. Literatura: Ambros - Miiller 1980; Kratochvíl l980a; Teichert 1990; Peške 1994; Peters 1995.

OSTROŽSKÁ NOVÁ VES (okr. Uherské Hradiště, Zlínský kraj)- při záchranném výzkumu v roce 1986 prozkoumal L. Galuška v poloze Rybníky chatu (objekt 5/86) z doby římské. Zahloubený objekt o rozměrech 400 x 270 cm měl původně šest kůlových jamek rozmístěných do šestiúhelníkovitého schématu. Obsahoval velké množství zlomki'1 germánské keramiky, několik fragmentL! keramiky římské (včetně terry sigillaty), kostěné jehlice, strusku, mazanici a zvířecí kosti. Podle keramických nálezů lze chatu datovat do 2 . století. Literatura: Galuška 1988. OSTRUHY - k výstroji jezdci:! na koních patřily ostruhy. často se vy skytují v hrobových celcích bojovníků a tvoří nedílnou součást všech bohatých mužských hrobů. K nejstarším nálezům v Čechách patří drobné železné obloukovité ostruhy se středovým bodcem a s křidélko­ vité rozšířenými rameny z knížecích hrobů horizontu Marobudovy říše z Dobřichova-Pičhory (hrob IV), 230

Prahy-Bubenče

a Zlivi. Zvláštním typem je zlom ek ostruhy z bronzové bráněné obloukovité tyčinky a s železným bodcem, který může ­ me klást také do počátku l. století po Kr. Hlavní příručkou pro třídění ostruh z doby římské je dílo M . Jah na, nejnovější typologii s použitím nálezů przeworské kultury vypracoval J. Ginalski. Ostruhy v našich nálezech lze rozdělit do tří základních skupin: destičkovité, knoflíko vité a mladší nýtovité tvary se stře­ dovou příčkou. K destičkovitým ostruhám řadíme železné, ojediněle bronzové tvary s rtlznč tvarovanou základní destičkou, v jejíchž křídlo­ vitých ramenech jsou vsazeny nýty, které zajišťovaly přichycení ostruhy k podkladu. Ze středu destičky vy stupuje kuželovitý bodec. Uvedený typ je u nás doložen zejména ve 2. století (např. Mikulov, Mušovknížecí hrob, Řepov, Sendražice) . Mnohem častější knoflíkovité ostru hy mají přímou návaznost na laténské tvary. Symetrický nebo asymetrický oblouk je zprvu tenký, pozdě ­ ji se stává směrem ke střed u masiv nějším. Zpočátku tenký středový bodec se změnil na výrazně rozšíře­ ný. Známe jak železné, tak i bron zové exempláře, zejména ze 2. a 3. století. Typologický průsečík knoflíkovitých a sto li č kovit ých ost ruh, navíc s přechodnými varianta mi, je nejlépe dokumentovaný v nálezech bohatého knížecího hrobu v Mušově. Největší množství ost ruh (asi osm párti) v jednom celku svědčí o mimořádném postavení ze snulého (zesnulých) . Z toho lze minimálně pět párů označit za železné knoflíkovité ostruhy dvou typů (prosté knoflíkovité s bodcem a stejně tvarované, navíc s destičkovitým nástavcem pod bodcem) a tři páry za honosné stoličkov ité ostruhy zdobené zlatem a stříbrem. Tyto tři luxusní kusy jsou nejkrásnějším i ostruhami nejen u nás, ale i v celém barbariku. V žárovém hrobě v Pole pech se našly dvě železné bronzem plátované ostruhy, které datujeme na sklonek 2. nebo až do počátku 3. století. Pro mladší a pozdní dobu římskou jsou charakteristické typy

s velkými nýty a se středovou p~ kou a nýtem (Kostelec na Ha:-. okolí Litoměřic). Dvě stříbrné os::-_ hy z Litoměřicka, pravděpod ob:­ inventář bohatého kostrového t:bu z konce 3. nebo počátku 4. sto.tí, mají přímé analogie v Le u:: V době stěhování národů se m ó těchto předmětů v našich zem:· poněkud vytratila. Několik n á!e: (např. dva bronzové bodce v h r _. jezdce s koněm z Čelákovic-Zá l e:. je jen slabým od leskem pou ží\·a:ostruh zejména v západních obla.tech. Literatura: Jahn 1921; Giesler 19 -_ Bockius 1991; Ginalski 1991; Voli:·_ 1992; týž 1993; Schleiermeier 1 99 ~ Rettner 1997; Wikborg 1997. OŠTĚPY (latinsky hastae) - ved. kopí byly další důležitou germ á:: skou zbraní oštěpy, jimiž se há ze: na delší vzdá lenost. Vyskytoval y s, po celou dobu římskou a stěho v á:-. národů. Obtížněji rozpoznateln')·r.:. typy jsou kratší hroty s listem a t u · lejkou, v podstatě zmenšené tvar

·-

o

3 Oštěpy z doby římské (1-2) a doby stě­ hování národů (3).

OVČÁRY

kopí. Charakteristický druh reprezentují delší hroty se zpětnými kři­ délky z časné doby římské (horizont Marobudovy říše) a dále ze starší doby římské. Protějšky k nim lze nalézt zejména v przeworských a částečně také skandinávských nálezech. Pěk­ ným exemplářem je hrot ze Stehelč evsi s bráněnou středovou částí, oddělenou od tulejky plastickým člán­ kem. Pro mladší a pozdní dobu řím­ skou jsou typické menší listovité hroty, často se širokou tulejkou. V pozdním stupni doby stěhování národ ti pronikly s příchodem Langabardů do Cech a na Moravu dlouhé oš těpy s krátkým listem a rozměr­ no u středovou částí, zvané ango, které mají svůj původ ve franské říši.

Literatura: Kaczanowski 1988; týž 1995; Ilkjact. lenghin - Sp ringer - Wamers (eds) :987, 539-540.

Literatura :

PRAHA-ĎÁBLICE

1 (Praha 8, Praha)- v roce 19 32 byl v mís:ech známého slovanského pohře­ b iště na jihozápadním okraji Ďábl i c ·; dřívější Battistově cihe ln ě (pa rc. č . 58 6-7) objeven kostrový hrob ze ~ raj

starší doby římské. Z něho se do Národního muzea podařilo zachránit železnou trubkovitou spo nu, želez nou obdélníkovitou přezku a zlomek hliněné nádoby. Podle spony lze hrobový celek datovat do I. poloviny 2. století. Na jiný kostrový hrob se přišl o v roce 195 5 v Havlíč­ kově ulici u domu pč. 744 . Kostra ležela na zádech v hrobové jámě v hloubce 150 cm, hlavou oriento vána k severu. V h orn í čás ti skeletu se našla spona s očky, která hrob datuje do l . poloviny I. století po Kr. Litera tura: Svoboda 1939c; Motyková_:)neidrová 1963a, 13 .

Praha-Dejvice 3. Náhrdelník ze skleně­ ných a jantarových korálků z kostrového hrobu z doby římské.

259

PRAHA-DEJVICE

u

3

2

00

Pl p

5

-

\ :>'

:e

4

==--~

®-® 10

~ 8

1 Praha-Dejvice 2. Kostrový hrob z doby římské.

korál, kos t ě ný trojvrstvý hřeben a zlomek železa . Hrob datujeme do 1. poloviny 3. století. Dal ší kostrový hrob bojovnické ho charakteru obsahoval bronzovou sponu s podvázanou nožkou, železný nůž, sekeru a zlomek neurčitelného kovového předmětu. Tento celek můžeme zařadit také do mladší doby římské. Literatura: Svoboda 1948, 84, 87, obr. 1 O, 19.

.c ::.c

Praha-Dejvice 3. Kostrový hrob z doby římské.

ské. H.ozpadlá hliněná popelnice obsahova la vedle spálených lid ských kostí také železný stočený meč (délka 60 cm, šířka 2,5 cm) a bronzové udidlo se dvěma kroužky. Dodateč­ ně se přišlo ještě na bronzovou spon u, pravděpodobně také z tohoto hrobu. Všechny nálezy jsou dnes bohužel nezvěstné, a nelze je proto blíže datoval. Litera tura: Sklenář 1992, 180, č.

ny. V hrobové jám ě orientované ve směru SZ-JV byl nalezen pouze jeden předmět: vpravo od lebky ležel zlomek stříbrné samostřílové (blíže

korá lků.

Literatura: Svoboda 1948, 237, tab. XVI. !-7.

PRAHA-DOLNÍ CHABRY I (Praha 8, kraj Praha) -v bývalé cihelně na poli J. $p inara byl v roce 1868 vykopán žárový hrob z doby řím260

PRAHA-DOLNÍ CHABRY 2- při výkopu kanalizace byl v roce 1952 ve Spořické ulici v hloubce 130 cm zcela zničen kostrový hrob, z něhož se podařilo vyzvednout dvě bronzové samostřílové spony, železný vě­ dérkovitý závěsek, skleněné a jantarové korále z náhrdelníku , bronzové kroužky a bronzovou jehlici se svinuto u hlavicí. Podle nálezů mt"Ižeme soudit, že v hrobč byla ve 4. století pohřbena žena. Asi 250 m východně od prvého kostrového hrobu v Údlické ulici (č. 581) za chránil v roce 1994 M. Kostka narušený kostrový hrob 40-50leté že-

.e :;_(

. ;.

PR ?~é J. '

57612.

PRAHA-DEJVICE 3 - z polohy Cervené valy (mezi Sv. Matějem a Dejvicemi) pochá zí kos trový hrob z pozd ní doby římské, z nčhož se ve sbírkách Národního muzea dochovaly ná sledující milodary: bronzová samostřílová spona s klínovitou nožkou, bronzová pinzeta a náhrdelník ze sk leněn ých a jantarových

::..c -::I

s!d

ob' s~

čar

_-Šl

!:é ch