Objevujme Bibli se školáky - Materiál pro skupinky 7-9 let a 10-12 let - 3. Ročník NZ 5.

Citation preview

Materiál pro skupinky 7-9 let a 10-12 let

DOBOVÉ POZADI LUKÁŠOVA EVANGELIA

1. Úvod Porozhlédněme se trochu po okolí Lukášovy zprávy. Každý biblický příběh v NZ se odehrával v určité době, v určitém kraji a v jisté kultuře. Příběhy Lukášova evangelia nám budou srozumitelnější, když budeme vědět, jaké byly politické poměry, životní podmínky a zvyklosti lidí, o nichž Lukáš píše. - Ostatně, i na známé věci to může nám i našim dětem vrhnout nové, zajímavé světlo. ©

1.1. Zvláštnosti knihy 1

Lukáš s oblibou věnuje pozornost hříšníkům, chudákům a vyvržencům židovské společnosti a na mnoha místech také pohanům.

2

Lukášovo evangelium nás nechává do historických souvislostí tehdejší doby nahlédnout hlouběji než ostatní evangelia.

3

Jedním ze stěžejních Lukášových témat je odpuštění hříchů. Slova zachránit, zachránce, záchrana se zde vyskytují častěji než v jiných evangeliích. Zvěstuje se zde záchrana chudým, odstrčeným, hříšníkům. Lk 19,10 by byl docela vhodný nadpis tohoto evangelia.

4

Důležité místo zde má modlitba. Nikde jinde není věnována taková pozornost modlitbám Pána Ježíše (srv. Lk 3,21; 5,16; 6,12; 9,18.28 atd.), ale i modlitbě všeobecně (Lk 9,28; 11,1; 18,1; 18,7).

5

Lukáš zdůrazňuje důležitost osobního pokání a nutnost viditelné změny v osobním životě v důsledku následování. Jako příklad nám staví před oči Zachariáše, Alžbětu, Simeona, Annu, Martu, Marii, Šimona, Léviho, římského setníka, Zachea a Josefa Arimatijského.

6

Žádné jiné evangelium se tolik nevěnuje smrti a posmrtnému životu (mladík z Naim, Jairova dcera, boháč a Lazar, zločinci na kříži). Čtenář nemůže nedojít k závěru, že smrt zdaleka neznamená konec.

7

U Lukáše jde s vírou ruku v ruce též radost (Lk 1,14; 8,13; 10,17; 13,17; 15,5.9.32; 19,6.37).

1.2. Spolehlivost Jazykovědec W. Schadewald prohlásil o Lukášově evangeliu: "Lukáš nám chce postavit před oči neotřesitelnost evangelia." Nikdo jiný z autorů NZ neskládá tak důkladné účty ze své práce. Postupuje jako vědec-historik, který si dal velkou práci s výzkumem. Úvodem o tom sám říká:

•

opírá se o svědectví očitých svědků, kteří

•

Ježíše provázeli od počátku jeho veřejné dráhy a

•

byli služebníky slova

Lukáš vyhledává informace z první ruky, a to od lidí, kteří jsou schopni události posuzovat i duchovně. Svůj průzkum provádí s úzkostlivou přesností.

Výsledky své výzkumné práce systematicky uspořádal, sepsal a předal Teofilovi. Zda to byl křesťan nebo teprve sympatizant, nedá se s jistotou říci. Jedno je z toho však jasné: stát se křesťanem předpokládá nejdříve vyučování. V našich hodinách s dětmi bychom měli postupovat stejnou metodou: ukážeme dětem spolehlivost Božího slova.

2. Izrael pod římskou okupací Chceme-li se zabývat historickými okolnostmi Lukášova evangelia, nesmíme v první řadě ztratit ze zřetele, že Izrael byl okupovanou zemí, nepatrnou součástí obrovské Římské říše.

1

Obsazení cizí mocností nebylo pro tuto zem ničím novým. V průběhu staletí byly obě židovské říše, Izrael i Juda, kořistí řady mocnějších národů. V prvním století př. Kr. se dostaly pod nadvládu Říma. Je to historie složitá, plná intrik, povstání, občanských válek a vražd. V době Ježíšova narození vládl v úřadě místodržitele Římem dosazený Herodes Veliký. Jeho otec, Antipater, byl žid idumejského původu (z kmene Ezau). Ten dosáhl po dobytí země Římany vlivného postavení v Judeji a ke své politice připoutal i syna. Po jistých tahanicích, sporech a bojích se mu konečně podařilo usednout na trůn "Krále Židů".

2.1 . Herodes Veliký Jeho osobnost se vyznačovala podezíravostí a rozpolceností. Kdykoli se cítil ohrožen ve svém postavení, neváhal sáhnout k nejtvrdším opatřením a s krajní bezohledností zlikvidovat každého, kdo se mu zdál nebezpečný. Tak nechal popravit tři své syny i svou manželku. Stejně kruté nechá vyvraždit děti v Betlémě, když se od východních učenců doslechne o narození nového krále.

Převážná většina Židů Heroda nenáviděla a pohrdala jím. Aby si je získal, nechal nákladně obnovit a rozšířit Jeruzalémský chrám a příležitostně vystupoval jako jejich ochránce. Zároveň se však snažil naklonit si římského císaře a řecké obyvatele Izraele budováním divadel, stadionů, řeckých chrámů, vodovodů atd. Tyto stavby byly typickou součástí tehdejší městské architektury. Před smrtí rozdělil svou říši mezi tři zbývající syny: Archelaa, Antipase a Filipa. Archelaovi měla připadnout Judea, Samařsko a Idumea, Antipasovi Galilea a Perea, Filipovi severovýchodní provincie. Archelaus byl pro svou krutost a brutální zvůli v takové nenávisti u judského obyvatelstva, že žalobou u císaře v Římě se podařilo dosáhnout jeho sesazení. Od té doby vládli v Judeji Římem jmenovaní místodržitele - za Ježíšova života to byl Pilát z Pontu, který hrál roli i v Ježíšově procesu. V Galileji byl Ježíšovým panovníkem Herodes Antipas. V Lukášově evangeliu se líčí setkání Heroda s Pilátem při příležitosti svátku Pesach. (Lk 23,7: Když se dověděl, že podléhá Herodově pravomoci, poslal ho k němu, protože Herodes byl právě v těch dnech také v Jeruzalémě.)

2.2 Římská posádka Několik informací o římské armádě: Základní jednotkou byla legie, kterou tvořilo asi 6000 vojáků. Legie se dělila na 10 kohort po 600 mužích. Kohortě velel tribun. Kohorta se dělila dále na šest setnin po 100 vojáků, v čele setniny byl setník (centurio). V bibli se o jednom takovém mluví v Lk 7, ve Skutcích je jmenován setník Kornelius.

Při Ježíšově zatčení v Getsemanské zahradě se v J 18,12 mluví o "vojácích s důstojníkem". To je kohorta a její tribun. Že by se zatčení zúčastnilo všech 600 vojáků, je ovšem nepravděpodobné. Podle dostupné literatury byla tehdy v Judeji umístěna posádka asi 3000 mužů. Ta měla zajišťovat pořádek a sloužila spíš jako policie. Podléhala přímo místodržiteli a většina byla ubytována v Cézareji. Výjimku tvořila zde zmíněná kohorta. Menší oddíly byly rozmístěny v judských pevnostech, vybudovaných Herodem Velikým. Židé v římském vojsku sloužit nemohli.

Při ukřižování žádné údaje o počtu vojáků nejsou uvedeny. Má se však za to, že popravčí četa se skládala z velitele a čtyř vojáků. Strážní jednotka u hrobu měla zato 14 mužů. Čtyři bděli přímo u střeženého objektu, tedy u hrobu. Ostatních 12 spalo v půlkruhu kolem ve dvou řadách, hlavami dovnitř. Také Petr byl střežen šestnácti muži (čtyři hlídky po čtyřech mužích).

Oproti jiným římským provinciím Římské říše měli místodržitele v Judeji přísné nařízení respektovat náboženské cítění židů. To znamenalo, že mince byly raženy bez obrazu panovníka a na území chrámu nebyly žádné římské státní symboly. Židům také nebyl vnucován kult císaře, který byl jinak všude nařízen. Této vstřícnosti je nutno přičítat i skutečnost, že občanské i náboženské právo bylo v pravomoci židovských soudů, které se řídily židovským zákoníkem.

Nejvyšším vládním a soudním orgánem v Izraeli byla velerada. Měla 71 členů, předsedal jí úřadující velekněz. Veleradě, tzv. sanhedrinu, příslušelo vznášet žalobu, vynášet a provádět rozsudky, s výjimkou trestu smrti, který podléhal schválení římského místodržitele. Tyto poměry jsou pozadím,

2

na němž probíhal proces proti Ježíši Nazaretskému. Bůh použil této dějinné situace k naplnění předpovědí o způsobu, jímž měl zemřít Mesiáš.

2.3 Poplatky a daně Jako v každé provincii Římské říše, i židé museli okupantům odvádět poplatky. Co jim bylo obzvlášť proti mysli, byla skutečnost, že museli platit poplatky dvojí: občanské a náboženské. Základním poplatkem byla daň ze zemědělské produkce a z vlastnictví půdy. Představovala 20-25% a odváděla se v naturáliích. K tomu přistupovala daň z hlavy, která se vyměřovala podle majetku. Aby získali přehled o příjmu z daní, nechávali císaři provádět sčítání lidu, jako např. v době narození Pána Ježíše.

Dále existovaly daně nepřímé, které zahrnovaly nejrůznější cla a mýta. Platilo se za použití cesty, mostu, brány, dovoz a vývoz zboží, a to buď v naturáliích nebo v penězích.

Za účelem vybírání daní se provincie členily na okresy. Jenom v Judeji bylo takových daňových okresů jedenáct. Vybírání nepřímých daní bylo přenecháváno najatým správcům daní, kteří pro vlastní inkaso zaměstnávali výbérčí (celníky). Každému správci byla stanovena částka, kterou musel odevzdat. Co vybral případně nad tuto částku, představovalo jeho osobní zisk. Tato praxe vedla k bezpříkladnému vykořisťování obyvatelstva, ze kterého se správci snažili vymačkat často několikanásobek toho, co museli odvést. Proto byli celníci tak nenáviděni a v opovržení. V očích lidu to byli nestydatí darebáci, odpad společnosti, celník byl synonymem hříšníka. Pro napomáhání okupantům byli navíc zrádci a dotknout se jich bylo pro žida znesvěcením. Obvyklým výrazem pohrdání bylo plivat jim na dveře. Když s mosazným odznakem zavěšeným na krku kontrolovali balíky a koše se zbožím, byli předmětem bezmezné nenávisti.

To nám dává jakousi představu, v jakém postavení byl Zacheus, jak hluboce opovrhoval farizeus celníkem, který se modlil vedle něho v chrámě. Jakým šokem muselo asi být pro posluchače, když Pán Ježíš prohlásil za očištěného právě tohoto celníka! A jak muselo židy pohoršovat, že se Ježíš k takovému člověku nechal pozvat do domu a ke stolu! K daním občanským přistupovala ještě daň chrámová, určená rabíny. Existovalo celkem 24 různých poplatků, které se vybíraly z náboženských důvodů. Nejdůležitější z nich byl "desátek", který zajišťoval živobytí kněžím a levitům. Právem se zde dá hovořit o těžkém daňovém břemenu.

3. Izraelské obyvatelstvo V Izraeli žila pestrá směsice národů, jako výsledek působení různých okupačních mocností. Judea, Idumea a Perea byly obydleny převážně Židy, kromě pobřežních území, kde převažovali Římané a Řekové. V Galileji to bylo ještě jinak. Tam se po odvlečení většiny národa do zajetí zbytky obyvatelstva smísily s přistěhovanými pohany. K původním obyvatelům a přesídlencům přibyli později ještě aramejští, arabští, féničtí a řečtí přistěhovalci. Většinou sice převzali židovské náboženství, původem však Židy nebyli. V Galileji se hovořilo zvláštním dialektem aramejštiny, který' byl typický a všude jinde nápadný. Petra po zatčení Ježíšově prozradil právě tento dialekt (Mt 26,73).

4. Domy, vesnice, města Obyvatelstvo se živí převážně zemědělstvím, žije v malých vesnicích. Ve vyprahlé Judeji se vesnice nacházejí hlavně kolem vodních pramenů a toků. Na ostatních územích jsou osady roztroušeny řidčeji. Každá osada je však životně závislá na zdroji vody. Rozdíl mezi vesnicí a městem byl dlouhou dobu jen v tom, že město bylo chráněno hradbami. Velikost osady podle našich dnešních měřítek není vůbec rozhodující, Nazaret měl v průměru jen asi 500 m, a podle tehdejší literatury nikde nebyla ulice delší než 1500 m. Ve městech a vesnicích byla na návrších, kde slunce svítí nejdéle, sídla bohatých obchodníků a cizích úředníků. Byly to luxusní vily z kamene, obklopené zahradami. V jejich blízkosti se nacházely rovněž 3

dvoupodlažní kamenné domy středního městského stavu - obchodníků, řemeslníků a drobných držitelů půdy. Pod nimi, na okraji, stály krabicové vepřovicové domky nádeníků, dělníků a pastevců. Většinu městského obyvatelstva tvořili prostí lidé. Jejich domy se tlačily jeden na druhý, místem nejčastějšího setkávání bylo tržiště nebo studna. Tady se všichni znali, zde si vyměňovali a přetřásali novinky, klábosili. V takovém "komunikačním systému" se novinky šířily bleskovou rychlostí. Kolik se toho tady asi napovídalo o tom, co je ten Ježíš zač?

Protože města rostla živelně, bez plánů, tvořily úzké a kroucené uličky hotové bludiště. Většinou byly nedlážděné, hrbolaté. V horkém a suchém létě se tu lidé dusili prachem, v deštivé zimě se zase topili v blátě. Ulice byla zároveň smetištěm a stokou, kanalizace ani sběr odpadků tehdy neexistovaly, všechno se prostě vylilo či vyhodilo na ulici. O odklízení se staraly nanejvýš smečky toulavých psů, jako byli ti, kteří olizovali Lazara u boháčových dveří.

4.1 . Domy a život prostých lidí Dům má v každé kultuře veliký význam. Je to prostor, kde lidé žijí a jsou zde chráněni. Od vyhnání z ráje člověk už nemůže bydlet ve volné přírodě. Dokonce i Bůh si zvolil dům, kde má být jeho přítomnost v národě viditelně patrná. Prosté domy tvořila jediná velká místnost, rozdělená na dvě části. V jedné polovině bydleli lidé, v druhé jejich dobytek. Vnitřní vybavení téměř žádné, většinou se totiž žilo před domem nebo na jeho ploché střeše. Obílené zdivo bylo z vepřovic, nepá­ lených cihel z hlíny a řezanky. V horkém podnebí takový dům neskýtal příliš pohodlí, soukromí pro jednotlivce zde neexistovalo. Lidé Orientu jsou založení společensky, a protože domy stály hustě blízko sebe, daly se novinky snadno šířit ze střechy na střechu.

JEDNODUCHÝ DŮM Z JEŽÍŠOVY DOBY

Další důvod, proč se žilo převážně venku, bylo chabé osvětlení uvnitř domu. Protože sklo bylo ještě neznámé, byl okenní otvor co nejmenší a vysoko nad zemí - kvůli zlodějům. Uvnitř se tedy muselo i ve dne svítit - olej ovšem také nebyl zadarmo. Podlahu tvořila jen udusaná hlína. Střecha byla jednoduchá konstrukce z trámů, pokládaných 70 - 100 cm od sebe, přes ně se napříč těsně k sobě kladly pruty. Další vrstvu tvořil rákos, větve a bodláčí, navrch pak 30 cm udupaného jílu. Kolem střechy muselo být pro bezpečnost zábradlí (Dt 22,8).

Hospodářská situace židovského obyvatelstva byla nevalná. Živobytí si opatřovali hlavně obděláváním půdy, řemeslem a drobným obchodem. Kdo neměl vlastní půdu, musel se nechat najímat jako nádeník a spokojit se s hubenou mzdou. Kdo práci nedostal (a takových bylo v Ježíšově době víc než dost), tomu nezbývalo než si obživu vyžebrat. Muži vycházeli ráno na pole nebo za svým řemeslem. Úkolem ženy bylo pečovat o rodinu: donášet vodu, nakupovat na trhu to, co si rodina nemohla sama vypěstovat nebo vyrobit, mlít mouku, péct, vařit, šít, prát, starat se o děti. Večer se rodina sešla k večeři, se západem slunce se zavřela v domě.

K jaké společenské vrstvě patřila Marta a Marie, není jisté. Určitě nebyly nejchudší, když mohly pohostit třináct hostů. Měly také tesaný hrob, kam uložily Lazara. Zkusme si představit, jaká práce musela být pro Martu, když dostala 13 nečekaných hostů! Pohostinnost byla ve východních zemích nepsaným zákonem, proto si jistě dala záležet, aby hostům nic nechybělo.

Voda k umytí nohou byla připravena v kamenných džbánech, kam ji obě sestry nanosily od studny už

4

ráno. Ve spíži byly zásoby olivového oleje, medu, fíků, rozinek, fazole, čočky, cibule, sušených ryb. Čerstvě se připravoval chléb a maso, pokud si je člověk mohl dovolit. Obvykle to bylo skopové, z kůzlete nebo jehněte. Chlebové placky tvořily stejně samozřejmou součást jídelníčku, jakou je pro nás chleba. Pekly se z pšeničné nebo ječné mouky. Marta musela tedy umlít mouku, zadělat těsto a upéct placky, připravit zeleninu a nalít víno, a to všechno v tehdejších primitivních podmínkách. Její nevole vůči Marii, která si seděla u Ježíšových nohou, je docela pochopitelná. (Bylo to ostatně tehdy dost neobvyklé, ba přímo revoluční, protože žádný židovský rabín nikdy neměl žákyně!) Ježíš její starostlivost oceňuje, ale Marii pokárat odmítá - její pozornosti si cení výš než hmotného pohodlí.

4.2 Bydlení a život boháčů Zatímco větší část obyvatelstva žila v poměrech velmi skromných, někteří byli obklopeni přepychem. Žili v prostorných, nákladně vybavených domech, zpravidla patrových, které odrážely vliv řecké a římské architektury. O Židech se říkalo, že jako architekti za moc nestáli.

Stavení bylo vybudováno okolo prostorného nádvoří. Z něj se vcházelo do jednotlivých hostovských pokojíků. Takové domy měly zpravidla vlastní nádrž na jímání dešťové vody, jež se přiváděla do domu. Nechyběla ani lázeň a záchod. Podlahy byly dlážděné, někde vyzdobené nákladnými mozaikami. Stěny se pyšnily nádhernými gobelíny nebo umělecky opracovaným mramorem. Dům obklopovala zahrada, celý pozemek chránila zeď. O pohodlný život majitelů pečovali otroci a služebníci. Tak nějak si mohl žít i celník Zacheus. Pohostinnost patří k typickým znakům Oreintu, Pán Ježíš i učedníci byli často zváni k návštěvám a společnému stolování, např. u farizea, Léviho, Zachea, Marie a Marty. Někdy to bylo jen prosté jídlo, u kterého se sedělo na zemi, někdy marnotratná hostina v luxusním prostředí.

K velkým a slavnostním hostinám zval hostitel prostřednictvím služebníků, kteří hosty včas předem obešli, a ještě bezprostředně před začátkem hostiny jim oznámil, že vše je připraveno (Lk 14,15nn). Hostitel hosta přivítal polibkem (Lk 7,36nn) a nechal mu umýt nohy. Pak si host umyl ruce, což mělo praktický význam, protože se jedlo hlavně rukama. Jíst ve stoje ve stylu studeného bufetu nebo stánku rychlého občerstvení bylo pro žida nemyslitelné. U stolu platil pevný zasedací pořádek, který si nikdo nedovolil porušit. Zvyk stolovat vleže na poduškách byl převzat od Římanů. Leželo se po třech u každé strany stolu, tělo se opíralo o levý loket, jedlo se pravou rukou. Nohy směřovaly ven (to byla právě situace, kdy vykřičená žena utírala Pánu Ježíši nohy svými vlasy). U stolu platila jistá pravidla, jako např. "Nedívej se hladově po tom, co je na stole, nevrhej se na jídlo první, čekej, co ti hostitel podá. Nejez hltavě a při pití nesrkej." Příbory v našem smyslu neexistovaly, vidlička se objevila až v renesanci. V některých domech se při vykopávkach nalezly nože a lžíce ze slonoviny či vzácného dřeva.

Místo příboru sloužila obvykle chlebová placka jako "chňapka" k vybírání drobnějšího masa a omáčky z mísy, větší kusy masa se popadly prostě do ruky.

5. Závěr Toto je pouze několik letmých pohledů, které si nedělají nárok na úplnost. Jejich účelem je přiblížit situaci a okolnosti, v nichž se popisované události odehrávaly. Připomeňme si znovu, že Lukáš představuje Pána Ježíše jako zachránce ztracených. V tomto ročníku se budeme zabývat některými texty z Lukáše. Využijme tyto hodiny, aby pro naše chlapce a děvčata Boží slovo ožilo, aby v něm pokud možno sami našli živého Ježíše Krista jako svého zachránce.

5

Lukáš 1,26-38

3NZ-1

PŘEDPOVĚĎ JEŽÍŠOVA NAROZENÍ

v /"77A — z fLJí v

Naučíme se biblický verš: U Boha není nic nemožného. Lukáš 1,37

1. Porozumění textu 1.1. Souvislosti/Obsah

GAH)

Šest měsíců poté, co se anděl Gabriel zjevil knězi Zachariášovi v chrámě (Lk 1,11) a oznámil mu, že se jeho neplodné ženě Alžbětě narodí syn (Lk 1,13), setkává se anděl s dívkou Marií v Nazaretu (Lk 1,26). Oznamuje jí, že porodí syna a dá mu jméno Ježíš. Na její udivenou otázku, jak se to má stát, jí vysvětluje, že působením Ducha svátého otěhotní. Anděl jí řekl o Alžbětě, která i přes svou dosavadní neplodnost čeká syna, protože u Boha není nic nemožného.

1.2. Osoby ♦ Maria: dívka z rodu Davidova, bydlištěm z Nazaretu, Josefova snoubenka, nedovede si představit těhotenství, protože je panna (1,27), zarazila se nad andělovým pozdravem (1,29), projevuje velkou oddanost, odevzdanost (1,38a) a nesobeckou připravenost k Božímu úkolu (1,38b), možná myslela i na zaslíbení z Genesis 3,15 nebo Izajáše 7,14.

«

anděl Gabriel: poslaný od Boha, aby zvěstoval Marii Ježíšovo narození.

♦ Ježíš Kristus: ohlášen jako Mariin syn, Syn Nejvyššího, Syn Davidův, velký panovník nad Izraelem, věčný král.

♦ Alžběta: příbuzná Marie, která navzdory neplodnosti ještě ve vysokém věku čeká dítě, matka Jana Křtitele.

♦ Josef: muž z Nazareta, z domu Davidova, Mariin snoubenec, pěstoun Pána Ježíše, povoláním tesař (Mt 13,55).

1.3. Místa/Prostředí ♦ Galilea: severní pruh žerné s městem Nazaret, národnostně smíšené obyvatelstvo, čistými Židy proto opovrhované (J 1,46).

* Nazaret: ležel v blízkosti velké obchodní cesty z Damašku do Egypta, nevýznamné město.

1.4. Doba Asi 6 let př. Kr.

1.5. Vysvětlení pojmů • »

v27 - panna: neprovdaná dívka, která dosud neměla muže

< • v35b - svaté: poukaz na Božský původ, Boží synovství Pána Ježíše. I když se narodil do lidské rodiny, patří Bohu *

v34 - vždyť nežiji s mužem: Maria zdůrazňuje své panenství

»

v36 - neplodná: biologicky podmíněná neschopnost ženy mít děti

6

2. Téma igssL.

Boží zaslíbení se plní.

Jiné možnosti: Narození Božího Syna bylo předpovězeno a připraveno. U Boha není nic nemožného. Bůh činí zázrak narození z panny. Božímu slovu můžeme věřit. Bůh používá k uskutečnění svého cíle poslušného člověka.

V**'

-

3. Rybičky" Úvahy nad situací dítěte Některé děti už prožily, co je to očekávat narození sourozence. Možná také pomáhaly s přípravami (např. příprava pokojíčku pro miminko, nákup oblečení). Na tuto situaci můžeme navázat, zvláště na radostné očekávání a přípravy.

NÁVRHY PROVEDENÍ 3.1. ÚVOD Na otázku "Co se musí připravit k narození?" mohou děti malovat na tabuli nebo na velký list papíru obrázky jako postýlku, láhev, kočárek, plínky atd. Případně můžeme s dětmi přemýšlet, jaké věci možná měla připravené Maria pro narození Pána Ježíše. 3.1.1.

Předměty: Ukážeme dětem věci pro miminko (dětskou láhev, plenky, oblečky) a necháme je k tomu vyprávět. - Přechod k Marii: dnes uslyšíme o ženě, která také čekala narození děťátka... 3.1.2.

3.2. BIBLICKÝ PŘÍBĚH Připravíme si stínové obrázky 3NZ-1/1 pro tabuli či zpětný projektor. Následující kroky vyprávění jsou navrženy pro děti, kterým je vánoční příběh už dobře známý. Pokud máme skupinku dětí, které bibli ještě moc neznají, měli bychom připojit vánoční příběh celý.

♦ obr. 1: Anděl přichází k Marii a zdraví ji pozdravem, jaký dosud nikdy neslyšela. Maria se ulekne! Anděl ji uklidní a zvěstuje jí narození Ježíše. ♦ obr. 2: Pokud jsme zvolili úvod 3.1.1., můžeme se nyní s dětmi zamyslet nad tím, co bylo připraveno na příchod Pána Ježíše (necháme děti smazat předměty, které při narození Ježíše nebyly k dispozici). Zbudou jen plenky, k nim přidáme jesle. Můžeme se zmínit o tom, jak chudý byl Boží Syn, když přišel na svět. ♦ obr. 3: Anděl Marii ukládá, aby svého syna pojmenovala "Ježíš". V protikladu k jeho pozemské chudobě o něm anděl předpovídá velké věci: bude synem Nejvyššího, usedne na trůn Davidův, bude kralovat domu Jákobovu, jeho království bude bez konce.

‘ obr. 4: Se zřetelem k neobyčejnému narození přejdeme k dnešnímu biblickému verši: U Boha není nic nemožného. * obr. 5: Několika větami oceníme Mariinu ochotu vzít na sebe pokorně tento úkol. - Jsme-li ochotní, Bůh nám pomáhá splnit i takové úkoly, které nám připadají nemožné.

3.3. UTVRZENÍ Vyrábíme hvězdnou nástěnku (3NZ-1/2): Ježíš přišel na svět jako světlo (J 12,46), tato myšlenka má být podtržena symboly nebeských světel. 3.3.1.

7

Materiál pro nástěnku: Lepenka (20 x 30 cm), modrý karton, (20 x 30 cm), pět hvězd nakreslit na žlutý papír a měsíc na korek (tenkou podlahovou krytinu), bločky přílepek (např. "Post-it 51 x 38 mm" - bloček můžeme případně rozdělit mezi 2 - 3 děti), 3 připínáčky, tužka, nůžky, lepidlo, děrovací kleště. Postup: Modrý karton přilepit na lepenku, pro zavěšení nástěnky nahoře vyděrujeme otvor. Symboly nebeských těles vystříhat a nalepit přibližně ve stejném uspořádání jako na předloze, na sluníčko nalepit přílepky, do měsíčku zapíchnout tři připínáčky. 3.3.2. Vyrábíme obrázkovou knihu: Necháme děti vymalovat symboly 3NZ-1/1, vystřihneme a každý obrázek nalepíme na list ve formátu A6. Jako desky použijeme napůl přeloženou barevnou čtvrtku (formát A5). Dovnitř dáme listy s obrázky a najednou proděrujeme. Otvorem protáhneme ozdobnou šňůrku a konce zavážeme.

4. Rybky '

Úvahy nad situací dítěte V tomto věku se děti už častěji setkávají s přírůstkem v rodině. Na vlastní kůži prožívají radost nebo také zklamání. Podle okolností znají dilema nechtěného dítěte a důvody. Tak mohou spíš porozumět dosahu toho, co bylo Marii zvěstováno. Starším dětem bychom měli zdůraznit Mariinu odevzdanost a odpovídající aplikaci. Je nám dobrým příkladem.

NÁVRHY PROVEDENÍ 4.1. ÚVOD 4.1.1. Ptáme se dětí na události z bible, ve kterých vystupují andělé. Potom uvažujeme, jaká role je andělům svěřována. Děti se mohou pokusit vylíčit svou představu anděla. Tady bychom měli zdůraznit, že poslání andělů je důležitější než jejich vzhled, protože bible nám žádný jejich přesný obraz nedává.

4.1.2. Promítneme nebo rozdáme na listech papíru biblický text s očividnými chybami. Příklad - verš 26-27: Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gedeon poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Betlém, k panně vdané za muže jménem Jákob, z rodu Davidova; jméno té panny... - Úkol: s pomocí bible najít chyby.

4.2. BIBLICKÝ PŘÍBĚH 4.2.1. V případě, že jsme zvolili úvod 4.1.1., můžeme teď příběh vyprávět v první osobě z pohledu Marie (s pomocí pěti symbolů 3NZ-1/1) nebo číst spolu s dětmi z bible. Toto není třeba, pokud jsme

zvolili 4.1.2. 4.2.2. Po úvodu 4.1.2. probíráme teď s dětmi symboly 3NZ-1/1. Vedle symbolů můžeme zapsat

důležité myšlenky - např.: * Anděl a Maria * Jesle •» Trůn / koruna Bible Otevřené ruce

= = = = =

zcela mimořádně ohlášené narození pro Božího syna nebyla ani postel (úplné ponížení) už od narození byla dítěti dána velká zaslíbení v. 37 - co Bůh řekne, to se splní, i když nám to připadá nemožné v. 38 - Maria je ochotná vzít na sebe to, co od ní Bůh chce (v tehdejší společnosti znamenalo nemanželské dítě velikou ostudu) 8

4.3. UTVRZENÍ 4.3.1.

viz 3.1.1.

Děti rozdělíme do malých skupin, každá pak připraví pro nějakou jinou kviz (např. deset otázek k dnešnímu biblickému verši). Tyto si navzájem vymění a luštění může začít. 4.3.2. 4.3.3.

Viz 4.1.2., pokud jsme tuto možnost nevyužili na začátku.

5. Návrhy písní Řekl Bůh*3 Přišel Bůh*2 Dávno před mým narozením*’

6. Pomůcka k učení biblického verše Dnešní verš je tak jednoduchý, že se mu člověk skoro nemusí učit. Přesto bychom ho neměli přejít bez zamyšlení nad jeho významem: jednak v tehdejší době pro Marii (souvislost), jednak dnes pro náš všední den. Jaká Boží zaslíbení nacházíme v bibli pro nás dnes?

Když člověk něco slíbí, někdy se stane, že to nedodrží. U Boha tomu tak není, co řekne, vždycky se splní. Abychom na to nezapomněli, vyrobíme si záložku: pro každé dítě přineseme zvětšenou kopii otevřené bible (viz 3NZ-1/1). Na levou stranu napíšeme verš k zapamatování, na pravou tři Boží zaslíbení pro naši současnost.

3NZ-1/1

9

3NZ-1/2

10

Lukáš 2,21-38

3NZ-2

PŘEDSTAVENÍ V CHRÁMĚ Naučíme se biblický verš: Ustanovil jsem tě, abys byl světlem pohanům a nesl spásu až na sám konec země. Skutky 13,47

1. Porozumění textu

M-íLJU*’!

1.1. Souvislosti/Obsah Po narození Pána Ježíše museli jeho rodiče podle požadavků zákona podstoupit určité očistné obřady podle nařízení z Lv 12, kde bylo předepsáno do všech podrobností, co je třeba dělat po narození dítěte. Dva časové údaje z toho se vztahovaly k Pánu Ježíši: - 8. dne musí být obřezán - Maria je považována po 7 + 33 dní za nečistou. Po tento čas je vyloučena z návštěv ' bohoslužby" a nesmí se "dotknout ničeho svátého”. Po těchto 40 dnech musí rodiče přinést dvě oběti. Jedna oběť je přinesena jako oběť za hřích (pro očištění nečistoty) a druhá jako oběť zápalná, která je odkazem na Boží přijetí. Obě oběti byly předány knězi, který je přináší před Boha. Kromě těchto obětí musel být také vyplacen prvorozený syn. Bůh má nárok na všechno prvorozené a přikázal za každého prvorozeného oběť. I v tomto bodě se Ježíšovi rodiče podřizují zákonu. Naplnění starozákonního předpisu je nyní popsáno v našem biblickém oddíle a podle zásady oficiálního potvrzení dvěma nebo třemi svědky doloženo svědectvím dvou lidí. Kromě toho nám tato událost připomíná výpověď, že Pán Ježíš byl narozen (a vyrostl) pod zákonem.

Srovnej: Ex 13,1,2; Nu 3,11-13; Dt 19,15; Ga 4,4.

1.2. Osoby • Maria a Josef: zde označeni jako "rodiče" a jako "jeho otec a matka”. Ve verši 34 je Maria uvedena jménem, Josef se jmenovitě neuvádí.

*

dítě, které po 8 dnech dostalo jméno Ježíš podle andělského pokynu.

» Simeon (= vyslyšení): spravedlivý, bohabojný, očekávající útěchu Izraele, spočívá na něm svátý Duch; Bůh k němu osobně promluvil.

» Anna (= omilostněná, nebo též sehnutá): prorokyně z kmene Ašer, 84 let, po 7-letém manželství ovdověla; od té doby věrná služebnice Boží, která chce žít v Boží přítomnosti.

1.3. Místa/Prostředí Jeruzalém, v chrámě.

1.4. Doba 40 dní po narození Pána Ježíše.

1.5. Vysvětlení pojmů v21 - obřízka: znamení příslušnosti k Božímu lidu, které na svém těle nosili všichni izraelští muži jako účastníci a pokračovatelé smlouvy, kterou Bůh uzavřel s Abrahámem. Je to operativní zákrok (odstranění předkožky na mužském pohlavním údu), který se provádí 8. den po narození. V tento den také chlapec obdrží jméno (srv. Lk 1,59-63 + 2,21).

11

v22 - dny jejího očišťování -viz 1.1.

■

v24 - holubice: oběť chudých lidí, bohatší obětovali ovce v 25 - útěcha Izraele: zosobněná naděje všech Izraelců v osobě Mesiáše; Simeon dobře zná důležitá zaslíbení o Mesiáši z proroka Izajáše (7,14; 9,5; 11,1; 49,13; 52,9 ...)

v 27 - skrze ducha přiveden do chrámu: puzením Ducha, na základě vnitřní touhy. (Skutečnost, že Simeon má svátého Ducha, je zde zvlášť vyzdvižena, protože ve SZ byl dán jen několika jednotlivcům.) * v34 - k pádu i k povstání mnohých v Izraeli: skrze Ježíše Krista je lid rozdělen do dvou skupin: jedni pro, druzí proti Ježíši Kristu, jedněm k povstání (záchraně, spasení), druhým k pádu (obžalobě, odsouzení). v34 - znamení: viditelné zjevení Ježíše

*

* v35 - tvou vlastní duší pronikne meč: náznak krvácejícího mateřského srdce v situacích, kdy Maria musí přihlížet utrpení svého syna, především na Golgotě.

Téma Čekání na vyplnění Božích zaslíbení se vyplatí (viz Simeon a Anna).

X.

Jiná možnost: Bůh očekává, že lidé budou dbát jeho zákonů (viz Maria a Josef).

X Rybičky" GhTí 1/

Úvahy nad situací dítěte

Při dnešním "konzumním pojetí" Vánoc je mimořádně důležité už těm "malým" klást před oči význam skutečnosti, že se Ježíš stal člověkem a zachráncem světa. Simeon i Anna jsou nám ve svém očekávání příkladem. Za své dlouhé a trpělivé čekání byli odměněni tím, že sméli vidět a poznat Božího Syna. Jejich vlastnosti, jak jsou zde vylíčeny, jsou velmi významné. Odtud můžeme přejít ke dnešní době. "Čekání" si děti dovedou dobře představit (příklady: čekání u lékaře, čekání na radostnou událost, čekání na návštěvu atd.) Při čekání je vždy zapotřebí trpělivosti. Dnes už nečekáme na "Ježíška”, nýbrž na nový příchod Pána, který vyvolá u všech čekajících nesmírnou radost. Ani my se při svém čekání neobejdeme bez stejných vlastností, kterými se vyznačovali Simeon a Anna. Obezřetně bychom měli zdůraznit, že radost z narozeného Ježíše Krista a jeho očekávání je na vánočních svátcích tím nejpodstatnějším. Poznámka: U "rybiček" začneme příběh veršem 25, začátek vypustíme.

/Ä~\__

p 3.1. ÚVOD

|j

NÁVRHY PROVEDENÍ

ZHrG

Co nás napadne, když se řekne: Sliby se mají dodržovat (příp. vyprávíme ilustrační příběh: Kája slíbil Láďovi, že ho odpoledne navštíví. Láďa čeká marně, je zklamaný.) Přejdeme na čekajícího Simeona a Annu; Bůh jim něco slíbil... 3.1.1.

3.1.2.

Rozhovor na téma "Co prožíváme, když očekáváme milou návštěvu?"

3.2. BIBLICKÝ PŘÍBĚH Vyprávíme příběh, jehož těžištěm je "očekávání’’ (obrázky viz 3NZ-2/1): Ohlédnutí na Ježíšovo narození.

Maria a Josef jdou s dítětem (jen 40 dní starým!) do chrámu v Jeruzalémě.

12

Setkání se Simeonem: Kdo je Simeon? Jak dlouho už asi čeká? Proč čeká? Odkud se dozvěděl o přicházejícím Mesiáši? Simeonova radost a požehnání, Simeonovo očekávání je odměněno. *

Setkáni s Annou: Kdo je Anna? Čím se její život vyznačuje? Také její očekávání je odměněno.

3.3. UTVRZENÍ 3.3.1.

Necháme děti vyprávět zážitky, kdy se dočkaly splnění slibu.

3.3.2. Hrajeme divadlo: Děti hrají setkání Josefovy rodiny se Simeonem a Annou v chrámě. Přitom by v popředí měla být radost ze splněného slibu.

4.

Rybky

Úvahy nad situací dítěte

Q

Vedle pohledu, že pro nás vánoční svátky znamenají něco jiného než shon kvůli dárkům a romantiku se svíčkami, můžeme připojit také myšlenky o podřízení Marie a Josefa a nakonec i samotného Pána Ježíše. I přes výjimečnost situace věrně dodržují nařízení zákona. Tím získají u Boha zalíbení. Vánoce nakonec znamenají, že Boží vůle je dokonána, jak ve "velkém”, tak i v "maličkostech předpisů zákona”. Právě tím je Bohu prokazována pocta.

NÁVRHY PROVEDENÍ 4.1. ÚVOD

£)

Biblický text (v. 25-29 a 36-38) okopírujeme pro každé z dětí. Děti v něm vyhledají vlastnosti a jednání Simeona a Anny (podtrhnout, případně vypsat pro všechny přehledně na tabuli). 4.1.1. 4.1.2.

Rozhovor o zklamání kvůli nedodrženému slibu.

4.2. BIBLICKÝ PŘÍBĚH Na základě veršů 21-24 můžeme ukázat poslušnost a podřízenost Josefovy rodiny. Když už děti znají hlavní události příběhu, zdůrazníme zvlášť vlastnosti Simeona a Anny, a to jednak před setkáním s očekávaným Zachráncem, jednak po něm. PŘED SETKÁNÍM

♦ spravedlivý: Simeon se ptá stále po tom, co by se Bohu mohlo líbit. Podle toho jedná, a Bůh mu za to dává dobré vysvědčení.

♦ bohabojný: Ví, jak velký a mocný Bůh je, ale také, jak má Bůh rád lidi a že pošle svého Syna, aby je zachránil. To ho znovu a znovu vede k tomu, aby tohoto Boha ctil a vzýval. ♦ očekávající: Bůh mu zaslíbil, že přijde Mesiáš, a dokonce ústy proroka Daniele udal, kdy se to přibližně stane. Simeon věří Bohu. Tato víra se projevuje každodenním očekáváním naplnění Božího zaslíbení.

♦

Duch svátý byl na něm: Ne svém životě se nechává vést Bohem.

* neustále v chrámě: Anna touží být vždycky tam, kde je Bůh. Zažít něco s Bohem je nejspíše možné v jeho blízkosti. * půst a úpěnlivé prosby: Půst jako zvláštní forma aktivního čekání. Jídlo nebylo pro Annu důležité. Úpění ve smyslu: kéž se to stane už co nejdříve.

BĚHEM SETKÁNÍ A PO NĚM
místo, kde má příbytek tvá sláva. Žalm 26,8

19

Verš dává příležitost k zamyšlení, proč vlastně chodíme do sboru či kostela. Je to jenom ze zvyku? Nebo máme ještě jiné důvody? - Co znamená vztah k Bohu pro mě?

3NZ-3/1

3NZ-3/3

20

3NZ-3/2

21

3NZ-3/4

22

Lukáš 3,1-20

3NZ-4

SLUŽBA JANA KŘTITELE Naučíme se biblický verš: Naplnil se čas a priblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu. Marek 1,15

1. Porozumění textu 1.1. Souvislosti/Obsah Zatímco Ježíš vyrůstá jako dítě ve městě u svých rodičů - Lukáš popisuje návrat z Galileje do Nazaretu a dvanáctiletého Ježíše v chrámě - Bůh připravuje v poušti předchůdce Páně, Jana, syna Zachariáše a Alžběty, na jeho úlohu. O této době se v bibli nic nevypráví. Boží dílo se tu koná v tichosti. Naproti tomu můžeme v Lukášově evangeliu po 2. kapitole rozpoznat další úsek. Od 3. kapitoly začíná Boží veřejná práce na Izraeli jako národě. Zde se popisuje Janovo vystoupení a služba, následuje veřejné působení Pána Ježíše, počínaje jeho křtem. Uvedení rodokmenu bylo pro židovské prostředí zvláště významné.

Text, který před námi leží, má 5 aspektů: ♦ v 1-2 Časové údaje ♦ v3-6 Jan a jeho funkce ♦ v7-14 Jan a jeho působení ♦ vl5-17 Popis "toho, který přichází" ♦ vl9-20 Konec Janova veřejného působení

1.2. Osoby ♦

císař Tiberius: Římský císař, následník Augusta (14-37 n.l.)

♦ Pilát Pontský: Římský místodržící Judeje a Samaří (26-36 n.l.)

♦ Herodes Antipas: syn Heroda Velikého, kněz východního Jordánska, sesazen v r. 39. ♦ Filip: syn Heroda Velikého, vládce zemí východně od jezera Genezaretského. * Lyzanias: vládce nad Abilénou, severozápadně od Damašku.

♦ Annáš: v r. 15 prokurátorem Valeriem sesazený nejvyšší kněz, který v očích lidu a na základě zákona zůstal pravým nejvyšším knězem. ♦ Kaifáš: Římany dosazený nejvyšší kněz, švagr Annáše, spravoval úřad r. 18 - 36 n.l.

♦ Jan ("Hospodin/Bůh je milostivý"): Nazarejský (Nu 6,1-21: zasvěcený, zasnoubený Bohu), naplněn Duchem svátým již v těle matky (1,15), mnozí se skrze něho obrátili k Bohu (1,16), jde před Pánem Ježíšem (1,17). ♦ zástupy *

celníci: viz lekce 3NZ-15, bod 1.5

« vojáci ♦ Herodias: vnučka Heroda Velikého. V prvním manželství byla provdána za Heroda Filipa. Měla dceru Salome. Herodias svého muže opustila a žila s Herodem Antipou, kterému Jan tuto nemravnost veřejně vytknul. Později (Mk 6,17-28) byl Jan na její přání popraven. Celý její život se vyznačoval velkými intrikami.

23

1.3. Místa/Prostředí ♦ poušť (v. 2): míní se tím neobydlené oblasti jižně od Jericha po Rudé moře, část Judské pouště. V Lk 1,80 byla tato oblast označena jako poušť. ♦ krajina u Jordánu (v. 3): obydlená část Jordánské roviny. Podle tradice křtil Jan u brodu Hadžla poblíž Betanie. Jiné místo křtů je jmenováno v J 3,23 Ainon.

1.4. Doba Z údajů ve verších 1-2 se letopočet těchto událostí nedá přesně určit. Tiberius je sice v té době římským císařem 14. rok, ale už předtím měl plnou moc nad provinciemi. Obecně se jako počátek Janova vystoupení udává rok 26 a jako rok jeho uvěznění rok 28.

1.5. Vysvětlení pojmů ♦ v3 - křest pokání na odpuštění hříchů: zde je myšleno, že se příslušníci izraelského národa měli nechat pokřtít poté, co poznali, že jejich dosavadní život neodpovídal Boží vůli a teď se chtějí obrátit. Ve křtu veřejně vyznali tuto změnu smýšlení. Toto muselo být v jejich životech viditelné (v8). Ve křtu spočívalo symbolické očištění hříchů.

♦ v 16 - křest Duchem svátým a ohněm: svátý Duch - obraz moci, která povede lidi do Božího království (J 16,8-14); oheň - obraz soudu, který bude bez prodlení vykonán na těch, kdo ne­ uposlechnou výzvy k pokání. ♦ vl7 - lopata: na přehazování vymláceného zrní. Vítr oddělil plevy od zrní, které je těžší. Plevy byly odváty stranou a zrno zůstalo.

2. Téma Ježíš Kristus přijde, každý člověk by měl být připraven na jeho příchod. Proto je zvěstována dobrá zpráva (v. 18).

Jiné možnosti: - Činit pokání znamená: přijmout Boží rozsudek nad sebou, změnit svůj postoj a jednání. To má praktické důsledky (v. 10-14).

- Bůh připravuje příchod svého Syna. Těžiště z hlediska dějin spásy: veřejné vystoupeni Pána Ježíše (v historické souvislosti: aby založil mesiášskou říši) musí být předem připraveno. Jan má volat národ k pokání, aby mohl mít podíl na království. Zároveň zdůrazňuje, že teď už konečně přijde ten, koho ohlašovali proroci, zvláště Izajáš.

3. "Rybičky" Úvahy nad situací dítěte Děti dobře znají ty přípravy doma, když má přijít návštěva. Často musí i ony přiložit ruku, aby bylo všechno čisté a slavnostní. Také se těšíme, když má přijít vzácný host? Jak vypadaly tenkrát přípravy Izraelců na příchod slíbeného vysvoboditele? Jan volal lid k pokání. Tady je důležité, aby děti měly správnou představu o pokání a nechápaly je jako trest, kterým si musíme cosi odpykat. "Činit pokání" znamená něco jiného. Při pokání jde o lítost a změnu dosavadního postoje. Pokání znamená změnu smýšlení, zahrnuje v sobě obrat k Bohu a vede k radosti. Evangelium je radostná zvěst. Cílem pokání je, aby tato změna smýšlení byla viditelná. V rozhovoru s dětmi je možná lepší používat pojem "obrat".

NÁVRHY PROVEDENÍ 3.1. ÚVOD 3.1.1. Rozhovor: Ohlásí se vzácná návštěva. Co maminka doma dělá?

24

3.1.2. Rozhovor: Necháme děti vyprávět, jaké to je, když s námi někdo nechce mluvit. Jak se cítíme?

Co v tom asi vězí? Není to náhodou naše vina? - Bůh ke svému lidu dlouhý čas nemluvil. (Lid nechtěl o Bohu nic vědět, proto Bůh mlčel.) Boží promluvení ukazuje, jak důležité je teď Janovo poselství.

3.2. BIBLICKÝ PŘÍBĚH Janovo poselství je voláním k obratu ve smýšlení a k odpovídající změně chování. Na to se musíme soustředit. Postupujeme krok za krokem, můžeme při tom použít předlohu 3NZ-4/1 (např. fólie na meotar se zakrývatelnými políčky nebo plakát s odpovídajícími obrázky). » Krok 1: Izraelský národ se neptá po Boží vůli. Je neposlušný, žije ve hříchu a nemůže mít spojení s Bohem. ♦

Krok 2: Bůh chce mít společenství se svým lidem. "Navštíví" ho tak, že pošle svého syna.

♦ Krok 3: Jan Křtitel dostává za úkol připravit národ na vystoupení Božího Syna. Takové setkání od nás ovšem vyžaduje jistou přípravu: je nutno odvrátit se od starého způsobu života (srv. krok 1). Jan volá k pokání. ♦

Krok 4: Kdo se obrátil, vyznává to křtem a změněným chováním (příklady v. 10-14).

♦

Krok 5: Bůh odpouští každému, kdo činí pokání. Takový člověk s ním může mít společenství.

3.3. UTVRZENÍ 3.3.1. Ukážeme znovu obrázky 1 a 5 z 3NZ-4/1. Necháme děti vyprávět, co se odehrálo mezi nimi. Jak je možné, že má Bůh společenství s člověkem? 3.3.2. Rozhovor o praktických důsledcích pokání (viz tři skupiny ve v. 10-14 nebo pro dnešní děti:

o co se můžeme rozdělit, čeho se můžeme vzdát? Kde nemáme podvádět? Jak se zachováme, když nás naše vlastní jednání mrzí? (Omluvíme se, snažíme se napravit chybu, příště se chováme jinak.)

4. Rybky

jj

Úvahy nad situací dítěte

|

Q

Vedle nutnosti pokání se můžeme zaměřit na ovoce pokání. Děti dobře chápou, že tomu, koho mají rády, také rády udělají radost. Až přijde Pán Ježíš, měli by všichni být připraveni a ukázat své ovoce. Přitom však nesmí jít o křečovitou snahu nějaké ovoce ze sebe vypotit, to by mělo být samozřejmým důsledkem pokání (očištění) a "správné výživy". Současně můžeme dětem ukázat, že je naším úkolem vést druhé k nutnosti obrácení (srov. Jk 5,19-20).

NÁVRHY PROVEDENÍ 4.1. ÚVOD

1D

4.1.1. Začneme tím, že nastala chvíle, ke které se upínal celý Starý Zákon. Proto si s dětmi přečteme

citát z Iz. 40,3-5 a dnešní text. Potom se ptáme, jaký byl Boží záměr, známý již před mnoha staletími. 4.1.2. Ilustrační příběh: Je ohlášena státní návštěva. Každý přispěl k tomu, aby host všechno našel

čisté a spořádané. Ve městě jsou uzavřené ulice. Uvolní se jen, aby mohla projet kolona. Významná návštěva byla ohlášena v tisku a v televizi. Zástupy lidí před budovou vlády, rozdávají se vlaječky se státními barvami. Hostu se dostane přijetí s vojenskými poctami. Nákladné přípravy! 4.1.3. Hádanka 3NZ-4/2: Necháme děti uhádnout tajenku, mluvíme pak o pokání a přejdeme

k Janovu poslání.

25

4.2. BIBLICKÝ PŘÍBĚH Podobně jako 3.2., doplnění: ♦

Krok 1: Výsledek hříchu = oddělení od Boha a soud.

♦

Krok 2: Bůh chce překonat oddělení, posílá svého Syna (ohlášení skrze proroky).

♦

Krok 3: Bůh nechává volat k pokání. Zde můžeme ukázat na čtyři důležité body: a) nutnost záchrany, např. Ř 3,23 (k tomu varování: kdo nečiní pokání, přijde před soud.) b) možnost záchrany, např. Ř 3,24 nn c) přijetí záchrany, např. J 1,12 d) následky záchrany, např. Ef 1,6.12.14

♦ Krok 4: Ovoce pokání, vyznání = změna má být viditelná v každodenním životě. Nejde o to, aby se lidé vzdali svého povolání, ale aby se osvědčili tam, kde jsou.

4.3. UTVRZENÍ 4.3.1. Rozhovor o hříchu, oddělení od Boha: Vycházíme z paralely o tom, co odděluje lidi (nedůvěra,

předsudky, cizota, vina). Následky jsou smutek, samota, špatné svědomí... Ale oddělení od Boha je jiného druhu: To, co nás odděluje, je na straně člověka. Děti mohou teď shrnout, co všechno odděluje od Boha. Potom by měly vyprávět o tom, jak se toto oddělení dá překonat. Oddělení od Boha můžeme názorně předvést (např. kreslit na tabuli): Na jedné straně obrázku Bůh, na druhé skupina lidí. Mezi nimi (uprostřed) zeď z cihel, na kterých jsou napsány hříchy. Druhý obrázek pak ukazuje, jak Pán Ježíš nese cihly na svých zádech, takže na třetím obrázku je přístup k Bohu volný. Pracovní list 3NZ-4/3. {Ke 3. otázce: Syn Boží bude soudit lidi: dojde k oddělení mezi "pšenicí" pro nebeskou stodolu a "plevami" k zatracení)

4.3.2.

Čteme znovu verše 10-14. Případně můžeme napsat úryvky veršů a opticky zvýraznit slovo "ptát se". Necháme děti zjistit, co dělají všechny tři skupiny lidí (zástupy, celníci, vojáci): ptají se! V našem životě tedy jde vždycky o to, ptát se na Boží vůli a jednat podle ní. To je výsledek pokání: Ne co chci já, ale co chce Bůh. 4.3.3.

5. Návrhy písní ■K S 'ď

Ježíš přišel k nám*’ On přijde*3 Pane Ježíši, já ti děkuji*1

6. Pomůcka k učení biblického verše Hovoříme o verši a učíme se mu s použitím čtyř symbolů: 7

6 5

"Naplnil se čas...

hodiny (zaslíbení o Mesiáši se naplní)

...a přiblížilo se království Boží...

královská koruna (Pán Ježíš je tu a chce je zbudovat. Do Božího království se člověk dostane jen pokáním a vírou.)

...Čiňte pokání...

klečící modlitebník (obraťte se!)

...a věřte evangeliu.

otevřená bible (Věřte tomu, co říká Pán Ježíš a co stojí v Božím Slově!)

Každé z dětí dostane kopii symbolů, vybarví je, vystřihne a nalepí ve správném pořadí pod sebou na dárkovou stužku. 26

3NZ-4/2

3NZ-4/3

Neobvyklá akce v poušti

1.

( 'V

Popiš vlastními slovy úkol, který dostal Jan od Boha (v. 3 - 4).

2.

Uveď tři skupiny lidí, kteří přišli za Janem do pouště, a ke každé přiřaď jednání, které mělo být podle Jana důkazem jejich pokání!

3.

Jan popisuje působení přicházejícího Mesiáše obrazem lopaty a zrní (v. 17). Pokus se "přeložit", co tím Jan chtěl říci!

4.

Koho dnes Ježíš přijímá do svého společenství?

27

3NZ-4/1

28

Lukáš 5,1-11

3NZ-5

PETRŮV RYBOLOV Naučíme se biblický verš: Hospodin je blízko těm, kdo jsou zkrušeni v srdci, zachraňuje lidi, jejichž duch je zdeptán. Žalm 34,19

1. Porozumění textu 1.1. Souvislosti/Obsah Podle ostatních evangelií si Pán Ježíš povolal první učedníky hned na počátku svého veřejného působení. U Lukáše je po prvním setkání (srv. Jan 1,35-42) a vyléčení Petrovy tchýně (Lk 4,38-39) patrně teprve vylovení velkého množství ryb rozhodujícím podnětem k trvalému následování Krista. V tomto oddíle se nacházejí tři výstupy: a) Ježíšovo kázání z lodi b) Bohatý úlovek c) Povolání Šimona Petra - zahrnuje též Jana, Jakuba a pravděpodobně i Ondřeje ■ a počáteční období těchto prvních učedníků.

Paralelní místa: Mt 4,18-22; Mk 1,16-20

1.2. Osoby ♦

Pán Ježíš

♦

dav lidí (děti, ženy, muži)

*

Šimon Petr: rybář z Betsaidy (J 1,44), bydlel v Kafarnaum (Lk 4,38)

■>

Ondřej, pravděpodobně Šimonův bratr

♦

Šimonovi společníci: Jakub a Jan (Lk 5,10)

1.3. Místa/Prostředí Genezaretské jezero: bohaté na ryby, až 45 m hluboké - u Kafarnaum, Petrova bydliště (porovnej Lk 4,31.38.39).

1.4. Doba Zahájení veřejného působení Pána Ježíše.

1.5. Vysvětlení pojmů * v2 - sítě: rybolov probíhal vrháním sítí z břehu nebo pomocí vlečných sítí ve středu jezera. Používal se např. tzv. diktyon - skládal se ze 3 síťových stěn, které byly spojeny dvěma provazy. Přední strany sítě měly větší oka, zadní o něco menší. Tak byly ryby hned tříděny. 9 v4.5 - Ve dne se hejna ryb zdržovala v hlubinách sítěmi nedosažitelných. Proto se ryby lovily v noci.

- v5 - mistr (hebr. "rabbi"): učitel, uctivé oslovení.

29

( .

2. Téma

• j

Ježíš Kristus je Boží Syn. Poznaní moci a svatosti Pána Ježíše vede k pochopeni vlastního hříchu. To zažíva Petr, když poznáva moc slova Pána Ježíše a vidí její projev skrze znamení (srov. Žd 2,3+4). Petr poznáva, že jako hříšník nepatří do společnosti Pána Ježíše. Pán Ježíš ho na základe jeho postoje (v. 8) přesto přijímá jako "žáka" a spolupracovníka a ukládá mu nový životní cíl. Ujasníme, že pouze pochopení vlastního stavu a "lítost" nad ním je cestou k Boží pomoci.

Jiné možnosti: - Pán Ježíš volá lidi k následování (dělá z nich rybáře lidí). - Pán Ježíš odměňuje poslušnost.

tÁ r 3. Rybičky" Úvahy nad situací dítěte

j

u )Tlr 1/

S přibývajícími lety se k dětem vlivem okolí dostávají kritické otázky, pochybnosti o věrohodnosti biblických příběhů a argumenty lidské logiky. Mladším dětem, které nebyly těmto negativním vlivům ještě tak silné vystaveny, nepřijde zatěžko věřit Ježíšovým zázrakům tak, jak jsou podávány v bibli. V centru nemá ale být nadpřirozený div, nýbrž zázrak Petrova obrácení. Petrova reakce na pohádkový úlovek může být dětem těžko pochopitelná. Spíše by od něj očekávaly poděkování, než že Ježíše pošle pryč. Měli bychom dětem vysvětlit, že Petr jistě nebyl nevděčný, ale v tomto okamžiku bylo všechno ostatní zastíněno poznáním vlastní hříšnosti. Nevyznává zde žádné konkrétní prohřešky, jenom označuje sám sebe jako hříšníka ("Jsem hříšník.") K tomuto sebepoznání bychom měli obezřetně vést i děti. Je to dlouhá cesta, zejména pro děti z rodin, kde se žije bez etických a morálních skrupulí.

K tomuto cíli můžeme postupovat ze dvou konců: buďto nejprve poukázat na jednotlivé poklesky a dojít k jejich společné hlavní příčině (hřešíme, protože jsme hříšníci, je to naše přirozenost) a naproti tomu pak představit Pána Ježíše jako dobrotivého, milujícího, spravedlivého, svátého Božího Syna; anebo vyplyne poznání vlastní bídy z porovnání sebe sama s láskyplně předloženou "pozitivní alternativou". Podle této "pedagogické" zásady jedná i Bůh (srov. Ř 2,4+5).

1 Petr byl usvědčen konfrontací s osobou Pána Ježíše. Ve světle "spravedlivého" (Sk 3,14) poznává sám sebe a prožívá potřebné vnitřní zhroucení jako předpoklad k tomu, aby pošramocený vztah k Bohu mohl být napraven.

___ /a~\

p

|j

NÁVRHY PROVEDENÍ

3.1. ÚVOD 3.1.1. Předměty, které nám připomínají rybářské řemeslo (např.: síť, lodka, ryby...) kreslíme na tabuli

a necháme je od dětí hádat. K jakému řemeslu patří? Po krátkém rozhovoru přejdeme k příběhu. 3.1.2. Hra na "rybičky a rybáře": Jeden z dětí je rybář, ostatní jsou ryby. Koho rybář uloví dotekem,

ten se k němu připojí jako jeho síť (drží se za ruce). Síť roste s tím, jak ryb ubývá. Poslední zbylá ryba se v příštím kole stává rybářem. - Přejdeme ke skutečnému rybolovu, případně později k "lovení lidí".

3.2. BIBLICKÝ PŘÍBĚH Událost můžeme vyprávět v šesti krocích s použitím obrázků 3NZ-5/1:

*

Všichni chtějí Pána Ježíše vidět a slyšet.

■* Na žádost Pána Ježíše odrazí Šimon se svou lodkou od břehu. Pán Ježíš káže z lodky. Tady už se ukazuje Petrův postoj k Pánu. Má výhodu: je mu velmi blízko! Šimon poslechne zdánlivě nesmyslný příkaz (lovit ryby ve dne). Poslechnout znamená: nežádat žádné vysvětlení, neptat se "co to přinese", nýbrž prostě jednat. "Mistra" člověk poslouchá. Důvěru jasné zrcadlí odpověď "Na tvé slovo..." (Na tvé slovo se dá spolehnout.)

30

Poslušnost je odměněna. Ježíš Kristus je Pánem nade vším! Jak asi Šimon reagoval? Měl radost, děkoval, přemýšlel, co si s tím bohatstvím počne...?

Šimon Petr reaguje úplně jinak: Je zděšen! Obešla ho hrůza z poznání: ten Ježíš je jiný, mnohem větší a svätejší, než jsem tušil! Před ním jsem úplně malý a ubohý. On je svátý, všemocný - já jsem hříšný. Nehodíme se k sobě, nemůžeme přece sedět ve stejné lodi! Šimon ale nevolá: "Chci od tebe pryč!" On Pána Ježíše miluje, jenom nechápe, jak se ten "svátý Boží" může zahazovat s ním, tak ubohým člověkem. Pán Ježíš však neodejde: "Neboj se!" Kdo pozná a vyzná svůj hřích, zakusí milost místo soudu. (Vysvětlit pojem "hříšník"!)

*

Šimon dostává nové poslání: být "rybářem lidí". Prohovoříme s dětmi, co to znamená.

3.3. UTVRZENÍ 3.3.1. Vyrábíme hru. "rybolov":

Každé z dětí dostane kopii obrázků 3NZ-5/2 a stejně velký kotouč z lepenky. Ryby vybarvíme, kruhy vystřihneme a polepíme jimi z obou stran lepenkový kotouč. Po stranách propíchneme po dvou otvorech, kterými pak protáhneme asi půlmetrové šňůrky. Svázáním konců vzniknou dvě poutka. Poutka navlékneme na ukazovák pravé a levé ruky a krouživým pohybem obou zápěstí točíme kotoučem mezi uvolněnými poutky tak, že se poutka postupně zkroutí sama kolem sebe. Když pak poutka napneme, kotouč mezi nimi se roztočí a vidíme ryby chycené v síti. 3.3.2. Vyrábíme obrázek "rybolov":

Pro děti připravíme kolečka ze čtvrtky o různých velikostech, půlměsíčky na ploutve a ocas. Děti nalepí šupinky a oči a připevní ploutve a ocas. Potom nalepíme ryby na modrý papír a přes ně síť z vlny.

4.

Rybky

Úvahy nad situací dítěte U starších dětí bychom měli během lekce vysvětlit pojmy poznání a vyznání hříchu. Je důležité ukázat dětem, že kvůli svému hříšnému stavu si nemusí zoufat nebo rezignovat. Bůh nechce nikoho pranýřovat, má radost z každého vážně míněného vyznání a rád odpouští. Odpuštění pak znamená, že můžeš začít znova s "čistým stolem". K tomu nás ovšem nepřivede vztyčený ukazováček, ale jen poznání Božího Syna (srov. v. 3). Pravdu o sobě navíc nikdy nezjistíme porovnáváním sebe s okolními lidmi, nýbrž s Božími nároky, se samým Pánem Ježíšem.

NÁVRHY PROVEDENÍ 4.1. ÚVOD 4.1.1. Porovnávání: Velikost, sportovní nadání, výsledky (známky), pohotovost k pomoci, atd.

Výsledek: každý se porovnává nejraději s těmi, kdo jsou na tom hůř. 4.1.2. Popis života rybářů: V noci rybolov; ve dne čištění a spravování sítí; pečení ryb, sušení, prodej, spánek, ... (můžeme se zeptat dětí na jejich zkušenosti, případně z dovolené u jezera). 4.1.3. Začneme od konce: "Co to, že rybáři nechali své sítě povalovat na břehu? A dokonce i ryby?

Úplné čerstvé!" Jeden celou tu událost prožil a vyprávěl. 4.1.4. "Test na 3 minuty": Každé dítě obdrží test s 20 úkoly, které má během 3 minut vyřešit. Časově

je to nemožné. Ale ten, kdo splnil 1. úkol, při čtení 20. úkolu zjistí, že to možné je, když přesně poslechne. 31

TEST NA TŘI MINUTY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20

Než cokoli uděláš, přečti si všech 20 bodů! Napiš své jméno do pravého horního rohu papíru. Zakroužkuj slovo "jméno" v předchozí větě. Namaluj 5 čtverečků do levého horního rohu papíru. Do každého čtverečku udělej křížek. Okolo každého čtverečku udělej kolečko. Napiš své jméno pod nadpis. Za nadpis napiš "ano, ano, ano". Zakroužkuj 7. větu. Namaluj do levého spodního rohu papíru křížek. Okolo tohoto křížku namaluj trojúhelník. Na zadní stranu papíru spočítej: 70 x 34. Zakroužkuj slovo "papíru" ve větě 4. Jestliže ses v testu dostal až sem, nahlas vykřikni své jméno. Jestli si myslíš, že ses držel až dosud návodu, řekni nahlas: "Držel jsem se přesně návodu." Na zadní straně spočítej: 107 x 278. Normálním hlasem počítej do 10. Udělej tužkou do papíru tři díry na tomto místě:. . . Jestliže jsi jako první došel až sem, zakřič: "Jsem v testu první!" Když sis všechno přesně přečetl, udělej jen to, co se po tobě chce v bodu č. 1 a 2, a zůstaň tiše.

4.2. BIBLICKÝ PŘÍBĚH Nejdřív společně čteme text, pak probíráme s dětmi příběh. Přitom můžeme použít předlohu 3NZ-5/1 a pod obrázky zapsat heslo a větu k zapamatování. Doplnění k 3.2.: ♦ Šimon žije v Kafarnaum jako rybář. O Pánu Ježíši už něco ví (viz J l,41nn a Lk 4,31 nn). Ježíš už byl dokonce v jeho domě. Ale dosud to jeho život nijak neovlivnilo. Dneska je určitě zklamaný. Celou noc rybařil a nic nechytil. Heslo: Předtím - Šimon žije bez Ježíše Krista.

♦ I přes svou práci Šimon okamžitě vyhoví žádosti Pána Ježíše. Vezme ho na svou loď. Chtě nechtě musí vyslechnout vše, co Ježíš říká lidem. Heslo: Setkání - Šimon naslouchá Pánu Ježíši.

* Z pohledu zkušeného rybáře dostává Petr nesmyslný úkol. Heslo: Poslušnost - Šimon Pána Ježíše poslechne.

* Petr zakouší moc Pána Ježíše (vylíčíme napětí: vydrží ta síť?). Heslo: Odměna - Pán Ježíš odměňuje Šimonovu poslušnost. ♦ Petr poznává sám sebe (tváří tvář Ježíši Kristu) jako hříšníka (špinavý, bezcenný, žijící bez Boha) a vyznává to. Heslo: Vyznání - Šimon vyznává svatost Pána Ježíše a svou vlastní hříšnost.

» Petr dostává nový úkol. Než vykročí za Pánem Ježíšem, lodku, sítě, bohatý úlovek - všechno nechá za sebou. Odvážný čin pro něho a jeho rodinu! Z čeho teď budou žít? Šimonovi se zdá život s Ježíšem Kristem cennější než obrovský výdělek z úlovku. Jeho rozhodnutí je dobrovolné. Heslo: Potom Šimon následuje Ježíše Krista.

4.3. UTVRZENÍ 4.3.1. Necháme děti srovnat hesla k jednotlivým veršům v Lk 5. Tak se děti naučí členit biblický text: v. 1+2 předtím / v. 3 setkání / v. 4+5 poslušnost / v. 6+7 odměna / v. 8+9 vyznání / v. 10+11 odpuštění, nový úkol, následování (nebo "potom").

32

3.3.2. Rozhovor o symbolu ryby jako znaku prvních křesťanů: "RYBA" se řecký řekne "ICHTYS",

řeckým písmem se to píše ix^vo. Každé písmeno v tomto řeckém slově; je zkratkou jiného slova: i = Ježíš X = Kristus Ĺ, = Boží v = Syn o = Spasitel

Po tomto vysvětlení si může z barevného samolepícího papíru každý vyrobit nálepku "rybičku". Osobní otázka: Můžeš říct i za sebe, "Ježíš Kristus je Boží Syn a můj Spasitel“?

5. Návrhy písní Děkuji, Ježíši*2 Jen ty jsi Pán*3 Pán Bůh pro mě má svůj plán*1

6‘. Pomůcka k učení biblického verše Můžeme ukázat obrázek smutného dítěte: jak se cítí? (Je smutné, sklíčené, zoufalé atd.) Pročpak asi? - Proč byl Šimon sklíčený? Ale Pán Ježíš ho té sklíčenosti zbavuje. I pro nás platí Boží slovo. Učíme se a vysvětlíme verš: Cítit se rozbitý, být na dně, úplně dole, mít zlomené srdce, být zdeptaný... = smutek, bojácnost, beznaděje, sklíčenost. - Teprve když poznám a uznám svou bezmocnost, může pomoci Bůh. Kdy potřeboval Šimon útěchu, pomoc a záchranu nejvíce? (v. 9) Jak nám Bůh ukazuje svou blízkost, od čeho nás zachraňuje?

3NZ-5/2

33

3NZ-5/1

a______ :

6.

34

Lukáš 6,12-16; 9,57-62

3NZ-6

POVOLÁNÍ DVANÁCTI, PRAVÉ NÁSLEDOVÁNÍ Naučíme se biblický verš: Hospodina, svého Boha, budete následovat a jeho se budete bát, budete dbát na jeho přikázání a poslouchat ho, jemu budete sloužit a k němu se přimknete. 5. Mojžíšova 13,5

1. Porozumění textu 1.1. Souvislosti/Obsah Pán Ježíš je plně zaměstnán. Má před sebou "nabitý program": uzdravování, lidi, kteří potřebují v životě pomoc, "diskuse" s farizeji a zákoníky atd. Pán Ježíš potřebuje spojení se svým Bohem a Otcem a intenzívně je pěstuje - stráví celou noc (!) na hoře, aby se modlil. Je s Bohem o samotě v tichosti (příklad pro nás!) Druhý den ráno svolá své učedníky a 12 z nich povolává jako apoštoly (ne každý učedník je apoštol). Později postupně potkává tři různé muže. Pokaždé jde o to, co je pravé následování. Pozorujeme nejrůznější postoje. Ale Pán objasňuje:

- život s ním se vyznačuje strádáním (je nutné se něčeho vzdát!), - všechno, co překáží, musí být "odloženo" (i lidé!), - jde o naprostou odevzdanost ("poloviční křesťané jsou úplný nesmysl!").

Paralelní místa: k Lk 6,12-16 = Mt 10,1-4; Mk 3,13-19; k Lk 9,57-62 = Mt 8,18-22

1.2. Osoby ♦

Pán Ježíš

♦

Ježíšovi učedníci, ze kterých vybírá 12 jmenovitě uvedených

♦

tři různí muži, první z nich (dle Mt 8,19) je zákoník

1.3. Místa/Prostředí ♦ Dle Mk 3,7+13 jde Pán Ježíš od jezera Genezaretského (Kafarnaum) na horu. Protože v Mk 4 se už zase nachází u jezera, nemohla hora být daleko. Zde probíhá povolání 12 apoštolů (Lk 6). ♦ Lk 9: Zde je Pán Ježíš na cestě ze severního území do Jeruzaléma, popřípadě do Betanie (10,38). Krátce před událostmi v 9,57-62 prochází Samařím (9,52-53).

1.4. Doba Lukáš 6 je datován asi do 2. roku Ježíšova veřejného působení, Lukáš 9 už ve 3. roce.

1.5. Vysvětlení pojmů * 6,12 - hora: hora severozápadně od Kafarnaum, poblíž jezera Genezaretského, hora blaho­ slavenství. » 6,13 - apoštol: "vyslaný" nebo "posel", zplnomocnění vyslanci, kteří zvěstují evangelium o Božím království, později očití svědkové a zvěstovatelé zmrtvýchvstání (viz také Sk 1,21.22 - kvalifikace pro apoštolství). * 6,14-16 - Petr: "skála" nebo "kámen" / Bartoloměj: pravděpodobně identický s Natanaelem (J 1,45-51) / Matouš: totožný s Levim (5,27), Levi je hebrejský tvar jména / Šimon, zvaný horlivý: bývalý "zélót" (zélóti byli radikální nezávislí bojovníci, kteří chtěli porazit nadvládu Římanů.) / Jidáš Iškariotský: pravděpodobný význam "muž z Kariotu". 35

9,57 - cestou: ze severu směrem k Jeruzalému 9,60 - mrtvi pochovávají mrtvé: duchovně mrtví pochovávají tělesně mrtvé 9,60 - království Boží: původně Boží neomezený příslib izraelskému národu a Boží panství nad celým světem. Královská vláda nad zemí začíná Ježíšovým narozením, kázání na hoře odhaluje její zákony; zavržení Ježíše izraelským národem přesouvá ustavení pozemského kralování až na dobu po druhém příchodu Ježíše v moci a slávě (tzv. 1000-leté království). 9,62 - pluh: oráč se musel dívat dopředu, zaměřit se na určitý bod, jinak by brázdy nebyly rovné. Bůh má čas na mne. Mám já čas na Boha?) se dostaneme k rozhovoru: Co nám překáží, abychom Boha poslouchali?

4.2. BIBLICKÝ PŘÍBĚH Čteme s dětmi krátký biblický text a potom z pohledu Marty a následně z pohledu Marie necháme děti příběh vyprávět - Rozdílné chování Marie a Marty by se dalo srovnat v tabulce a potom zjistit, jak je hodnotí Pán Ježíš (v. 41-42).

4.3. UTVRZENÍ Rozdáme kopie 3NZ-10/3 se dvěma dvanáctidílnými "koláči" (1 dílek = 1 hodina). Vyzveme děti, aby do dílků vyznačili, jak ve všedních dnech tráví svůj čas (např. škola, úkoly, hry apod., pokud někdo hraje dvě hodiny fotbal, napíše do dvou dílků "fotbal" nebo tam nakreslí míč atd.). - Kolik času využijeme na modlitbu, ztišení atd? Jak bychom si třeba mohli svůj čas rozdělit jinak?

5. Návrhy písní Z Z Z

Bible, to je Boží dopis*3 Pán Bůh je špička*3 Ježíš je můj dobrý Pán*1

57

6. Pomůcka k učení biblického verše Vysvětlení-. Člověk pochopitelně žije z potravy (chleba), tady však jde o něco jiného: o vztah k Bohu. Před Bohem jsou všichni, kdo nevnímají jeho slovo, mrtví. Člověk tedy žije z toho, že má živý vztah k Bohu (má věčný život). Proto je naslouchání jeho slovu životně důležité. Vyrábíme "klenotnici":

Každé dítě dostane kopii předlohy (případně zvětšit). Na libovolné místo klenotnice napíšeme dnešní verš, vybarvíme a nalepíme na lepenku (200-250 g). Podle vnějších obrysů vystřihnout a podle přerušované čáry vytlačit rýhu tupou stranou nože. U zámku podél přerušované čáry proříznout. Podél vytlačených čar ohnout a boky slepit. Dno sestavit z pořadově očíslovaných dílů.

. L_ .

Na připravené lístečky napíše každé z dětí po jednom všechny biblické verše, které zná zpaměti, a vloží je do své klenotnice. - Kdo zná nejvíce veršů? Kdo se dokáže v určené lhůtě (např. za měsíc) naučit celý žalm 91 nazpaměť? přitom, že Nezapomeňme důležité je nejenom cosi papouškovat", ale rozumět tomu a řídit se tím - vždyť "Člověk žije vším, co vychází z Hospodinových úst!".

Doporučení pro rodinné chvilky - společné naslouchání Božímu slovu a jak podle něho žít: Okénka do nebe (k dostání u DOCB).

o c

□

□

o O c

O

58

o

3NZ-10/1

59

3NZ-10/2

3NZ-10/3

Můj docela běžný všední den

60

3NZ-11

Lukáš 12.13-21(22-34)

PODOBENSTVÍ O BOHATÉM BLÁZNOVI Naučíme se biblický verš: Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? Matouš 16,26a

1. Porozumění textu 1.1. Souvislosti/Obsah Podnětem k tomuto podobenství je pro Pána Ježíše čísi prosba o pomoc při dělení dědictví. Varuje při tom před chamtivostí, nadbytkem a domněnkou, že život je zajištěn velkým jměním. V podobenství dosáhne bohatý sedlák díky dobré úrodě ještě většího bohatství, které ho vede ke krátkozrakému přesvědčení, že má o sebe postaráno. Proto v jeho myšlení není místo pro Boha, který ho nečekaně povolává k účtování. Dále vyzývá Pán Ježíš své učedníky, aby přenechali starosti o pozemské věci nebeskému Otci a místo toho usilovali o poklad v nebi.

1.2. Osoby *

člověk ze zástupu (tazatel)

» Pán Ježíš

*

učednici (od v. 22)

f v podobenství: bohatý muž, pěstitel obilí

1.3. Místa/Prostředí * na cestě Galileou

1.4. Doba *

kolem druhého roku Ježíšova veřejného působení

1.5. Vysvětlení pojmů * vl5 - jeho život není zajištěn tím, co má: pravé kvality života se nedosáhne pouze materiálními hodnotami; bohatství vlastníkovi nepřináší automaticky i štěstí. ♦ vl9 - řeknu si...: tady se boháč dopouští osudného omylu. Bohatství samo o sobě není špatné, ale stane se nástrahou tomu, kdo v něm začne vidět hlavní cíl a smysl života.

* v20 - blázne: hlupák, nerozumný člověk, dle Ž 14,1 člověk, který se nestará o Boha.

* v21 - být bohatý před Bohem: zde jako protiklad k hmotnému bohatství; v Božích očích je bohatý' ten, kdo svůj život spojil s Bohem a svou důvěru skládá v něho. O takové bohatství ho nemůže oloupit ani smrt.

2. Téma Kdo se spoléhá na Boha, je moudrý! - Kdo doufá v majetek, jedná nerozumně.

61

3. "Rybičky Úvahy nad situací dítěte Při vyprávění příběhu se musíme vyhnout dvěma úskalím: jednak podávat bohatství jako něco už ze samé podstaty negativního, jednak abychom vzbudit dojem, že smrt je tady Božím trestem za nedostatek důvěry. Musíme tu - zvláště u mladších dětí - být velmi opatrní. Chamtivost, kterou Pán Ježíš zmiňuje (v. 15), je dobrým pojítkem se životem dětí. U těch se vlastnický pud projevuje velmi brzo.

NÁVRHY PROVEDENÍ 3.1. ÚVOD 3.1.1. Rozhovor o následující situaci: Sleduješ, jak si tvůj kamarád hraje s něčím pěkným. Co si přitom myslíš? (Pozn.: přání nebo touha něco mít není ještě nic špatného, špatná je závist a nespokojenost, která z toho často vyrůstá.) Rozebereme si otázku tužby a přání a přejdeme k situaci

prosebníka ve v. 13. 3.1.2. Předměty: Ukážeme "hromadu" peněz (němý podnět) a necháme děti vyprávět. Po spontánní části rozhovor usměrníme a probereme, co si člověk za peníze může koupit a co ne.

3.2. BIBLICKÝ PŘÍBĚH Poté co vysvětlíme rámcovou situaci (u těch mladších jen krátce naznačit) s varováním před chamtivostí, můžeme rozvinout ilustrace 3NZ-11/1 v šesti krocích. K tomu ukážeme nejprve základní skicu s oběma oblastmi země a nebe. Měli bychom vysvětlit, že život na zemi potřebuje pevný bod v Bohu (6 - kotva), což u sedláka chybí (přeškrtnutá kotva). Jeho životní běh se vyznačuje prací (1), dobrou sklizní (2), stavbou velkých skladů (3 - lidská zajištěnost), oslavami (4 - užít si tady co nejvíc) a náhlou smrtí bez přípravy (5). Na to, co bude následovat, se nepřipravil. Nejednal rozumně, protože svůj život žil bez Boha. Na to nejdůležitější zapomněl.

3.3. UTVRZENÍ 3.3.1. Předmětová lekce "kotva": Jakou funkci má kotva? Proč se spouští? - Přinést obrázek kotvy z 3NZ-11/1 (6). - Aplikace: Bohatému muži chybělo zakotvení v Bohu, i dnes si mnozí lidé myslí, že se bez Boha obejdou. 3.3.2. Ukážeme znovu "kupu" peněz a zeptáme se dětí: Co mohl bohatý muž se svými penězi udělat?

(Pomoci druhým, nakrmit hladovějící děti...) - Pokusme se dopracovat k myšlence "peníze jsou Boží dar, se kterým musíme zacházet zodpovědně!"

4. Rybky

Úvahy nad situací dítěte Starší děti prožívají v mnohém ohledu princip výkon - odměna. Čím častěji během dne tuto souvislost prožívají, tím větší je nebezpečí, že se tato myšlenka přenese i na vztah mezi člověkem a Bohem. Kdo má úspěchy a hodně peněz, má tendenci na Boha zapomínat. Je nebezpečné zakládat si na vlastních výkonech a točit se kolem sebe samých, místo abychom Bohu jako dárci všech darů děkovali za sílu, zdraví, déšť, slunce, růst a dobrou sklizeň.

Pro boháče v podobenství je typické, že nemyslí na Boha, a totéž se také zdá slabinou člověka, který oslovil Pána Ježíše. Ale majetnícka domýšlivost nikoho neučiní šťastným. Majetek není zárukou 62

trvalého štěstí. Takové pojetí štěstí se zakládá na věcech pomíjivých, a proto nemůže mít trvání. V tom je tragika bohatého sedláka. To také odhaluje nicotnost úsilí muže ve sporu o dědictví a ukazuje na těžiště života dnes.

NÁVRHY PROVEDENÍ 4.1. ÚVOD 4.1.1. Rozhovor: Jak se dá zbohatnout? Shromáždíme odpovědi a případné argumenty proti, otázku

necháme otevřenou a později se k ní vrátíme. 4.1.2. Brainstorming: Na tabuli nebo fólii napíšeme bez dalšího komentáře větu "Kvůli penězům

končí mnohé přátelství". Sbíráme komentáře dětí, vhodné příklady, přejdeme na hádku o dědictví.

4.2. BIBLICKÝ PŘÍBĚH Otázku, proč Pán Ježíš toto podobenství vypráví, bychom měli s touto věkovou skupinou důkladně probrat, potom bude jednodušší rozpoznat, jakou chybu vlastně sedlák udělal. Soběstřednost boháče popisuje Pán Ježíš velmi názorně: ten muž mluví sám se sebou o sobě a svých plánech; myslí jen na sebe, a na Boha jako dárce všech darů ani nepomyslí. Problémem je bažení po majetku, které vede k nenasytnosti a později ke slepému spoléhání na zdánlivou jistotu bohatství. Předvídat a činit opatření pro budoucnost není špatné samo o sobě, špatné je vyloučit ze svého života Boha. Muž by měl tolik důvodů Bohu děkovat! (Necháme děti vypočítat věci, za které sedlák mohl děkovat.)

V tomto smyslu bychom mohli zdůraznit těžiště příběhu za použití předlohy 3NZ-11/1. U bodu 6 bychom měli také vzít v úvahu verše 22-34, abychom ukázali, co znamená být bohatý před Bohem. Toto bohatství má svůj počátek v přenechání života Ježíši Kristu. Už ne vlastní JÁ určuje mé myšlení a jednání, nýbrž Ježíš Kristus. On je bohatstvím, osobním vlastnictvím, a zaručuje dokonce nepomíjivost. Jeho přítomnost je odpovědí na otázky denního zabezpečení a řadí je na patřičné místo. Pak se nám stane přednějším zabývat se Božími věcmi (viz v. 31), poznávat a zamilovat si vládce této říše, mluvit o něm s jinými, konat dobro, pomáhat, dělit se s potřebnějšími, myslet víc na ně než na sebe... Tak získáváme trvalé hodnoty.

4.3. UTVRZENÍ 4.3.1. S čím si mnozí lidé dělají starosti? O čem by měli vlastně přemýšlet? Zde může najít odpověď

na otázku po trvalém štěstí (viz v. 31). 4.3.2. Jak by se dalo nakreslit "srdce" chamtivého boháče a člověka, jehož bohatstvím je Bůh?

4.3.3. ilustrační příběh "Bohatství v Bohu": Bohatý statkář se chlubí chudému kameníkovi: "Kam až dohlédneš, všechno patří mně!" "A co nebe?" ptá se chudák, "to ti taky patří?" Na to si statkář odpovědět netroufal. "To zase patří mně," usmál se kameník. V noci měl statkář sen: nejbohatší muž z vesnice zemřel. "To přece nemůže být nikdo jiný než já," vyděsil se. Ráno mu jeden z jeho sluhů oznámil, že dnes v noci zemřel kameník.

5. Návrhy písní Jen Ježíši*3 On přijde*3 Děkuji, Ježíši*2

63

6. Pomůcka k učení biblického verše Člověk může vlastnit všechno, ale např. kvůli nemoci z toho nic nemá. Děti si uvědomují, že mrtvý už nemá ze svého bohatství nic. V životě tedy musí jít o víc. Hledáme něco trvalého, co smrt nemůže zničit: poklady v nebi, věčný život s Pánem Ježíšem. Kdo shromažďuje poklady jen na této zemi (i kdyby získal celý svět), nakonec ztratí všechno (svůj život), protože jeho životem bylo "získat svět."

Vyrobíme společně koláž k tématu "Poklady v nebi": Na velký arch (např. balicí papír) nakreslíme nebo nalepíme obrázky (vystříhané např. z časopisů, katalogů a pod.) nebo napíšeme věci, které mají "věčnou" hodnotu. Zároveň uvažujeme, jak je můžeme prakticky proměnit hned v čin.

3NZ-11/1

NEBE

64

3NZ-12

Lukáš 15,8-10

ZTRACENÝ PENÍZ Naučíme se biblický verš: Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání. Lukáš 15,7a

1. Porozumění textu 1.1. Souvislosti/Obsah Pán Ježíš byl hostem v domě vznešeného farizea (Lk 14,1). Na to navazuje varování zástupům, které ho na cestě doprovázely. Celníci a hříšníci se kolem něho shromažďují v davech, aby mu naslouchali. U Ježíše Krista nacházejí srdečnou lásku, pravou svatost, bez farizejské licoměrnosti. Přátelské jednání s celníky a hříšníky budí nevoli farizeů a zákoníků. Pán Ježíš se celníků a hříšníků nejen nestraní, dokonce se od nich nechává hostit a zasedá s tou "vykřičenou chátrou" u jednoho stolu. Jednání Pána Ježíše je pravým opakem jednání a smýšlení zákoníků. Do této situace vypráví Pán Ježíš podobenství o ztraceném penízi: Která žena, jestliže má deset drachem a jednu ztratí, nezapálí lampu a nezametá dům a nehledá pečlivě, dokud ji nenajde? (Jestliže žena, která z 10 mincí jednu ztratí, vynaloží veškeré úsilí, aby ji znovu našla, jak by Pán nevynaložil všechnu myslitelnou námahu, aby našel jednoho ztraceného hříšníka?) Z nalezené mince má takovou radost, že svolá přítelkyně a sousedky, aby to spolu oslavily. Stejně se raduje celé nebe z jednoho hříšníka, který se obrátí k Bohu (v. 7.10). Ta radost je v příkrém protikladu k postoji farizeů. Ti se neradují. Spíš se obávají, že jejich vlastní zásluhy a samospravedlnost upadnou ve vážnosti a přestanou se jim prokazovat pocty.

1.2. Osoby *

Ježíš Kristus

*

farizeové

♦ zákonici: uprostřed skupiny farizeů byla skupina zákoníků. Tito muži platili za znalce ve výkladu Mojžíšových zákonů. i

celníci: výběrčí daní, většinou podvodníci

♦

hříšníci: lidé nevalné pověsti

* žena: pravděpodobně vdaná (viz 1.5. "mince, čelenka")

1.3. Místa/Prostředí Oblasti Judeje a Peřeje.

1.4. Doba Tato podobenství vypráví Pán Ježíš několik měsíců před ukřižováním.

1.5. Vysvětlení pojmů v3 - podobenství: Pán Ježíš výborně ovládá umění obrazné řeči: Jeho znalost prostředí a jeho pozorovací schopnosti ukazují, že rozumí tomu, co posluchač prožívá během svého všedního dne. "Látku" volí převážně ze svého okolí. Podobenství o ztracené minci se může jednak obracet ke ztraceným a vyvrženým, jednak k farizeům a zákoníkům. Trpělivá a pilná snaha ženy najít ztracenou a špinavou minci ukazuje na velikost Boží 65

lásky ke ztracenému člověku. Těžiště je zde proto v namáhavosti hledání. Žena se ze znovunalezené mince raduje tolik, že svolává přítelkyně a sousedky, aby se radovaly s ní. Farizeům chtěl Pán ukázat, že nemají žádné právo reptat, že jejich chování není na místě a že by udělali lépe, kdyby se také radovali.

v8 - mince/drachma: nejčastěji používanou stříbrnou mincí za časů NZ byl v Palestině římský denár, který se rovnal řecké drachmě (1 denár = denní výdělek dělníka, asi 3,5 g). Na mincích byly vyraženy symboly, charakterizující jejich původ. Jedna drachma, kterou žena ztratila, představovala desetinu jejího majetku. Pro ženu to znamenalo citelnou ztrátu. Kromě toho možná patřila do čelenky s deseti mincemi, kterou nevěsta dostávala v den svatby jako dárek od ženicha. Žena tento řetízek střežila po celý svůj život. Kdyby jednu z mincí ztratila, považovali by ji lidé za nedbalou nebo dokonce nešťastnou. v8 - lampa: nejdůležitějším zdrojem světla byla lampa na olivový olej. Taková lampa se buď stavěla na podstavec, nebo visela na řetězu se stropu. V chudších domech často nebyla žádná okna. Vnitřní zařízení domu bylo jednoduché, protože většina života se odehrávala venku. K ležení nebo sezení se prostíraly koberce na podlahu. Podlaha stejně jako střecha byla z udusané hlíny, teprve později přišly kamenné nebo mozaikové podlahy.

2. Téma Před Panem Bohem má každý svou cenu!

Jiné možnosti: - Bůh nedělá rozdíly! - V nebi je velká radost nad každým hříšníkem, který činí pokání!

3. "Rybičky" Úvahy nad situací dítěte

G)V7ř v

Naše děti jsou silně ovlivněny konzumní společností, proto si už nedovedou někdy věcí vážit. To, co se ztratilo nebo rozbilo, se přece dá nahradit, tak proč to namáhavě hledat nebo opravovat? Ani cenu jednotlivého života mnohé děti neměří podle významu. Zdá se, že si zvykly i na vysoký počet obětí nehod a katastrof. Podobenství nám ale ukazuje na cenu jednotlivce a dává nám poznat, že namáhavé hledání má co dělat s láskou a se zájmem.

NÁVRHY PROVEDENÍ 3.1. úvod

zřrfl

3.1.1. Hrajeme hru "Penízku, penízku, ty musíš putovat": Děti sedí kolem stolu a pod stolem si předávají minci, nenápadně a rychle. Přitom sborové říkají: "Penízku, penízku, ty musíš putovat, u koho najdou tě, ten bude litovat." Jedno z dětí stojí stranou jako hlídač a pozoruje pohyby dětí, které si peníz předávají. Když hlídač zvolá "stop!", děti musí okamžitě položit ruce na stůl. Hlídač ukáže na toho, komu zůstala mince v ruce. Pokud uhodl, může si jít sednout na jeho místo

a přistižený jde hlídat místo něho.) 3.1.2. Hrajeme "hledání dukátu": Děti se postaví do řady, první dvě postavíme stranou. Jedno z nich

dostane minci mezi sevřené dlaně, obchází řadu a mezi nastavené spojené dlaně ostatních se pokusí minci pustit, aniž to druhé dítě zpozoruje. Když první dítě obešlo celou řadu, druhé dítě hádá (podle počtu dětí až třikrát), kde dukát zůstal. Když uhádne, v dalším kole může "dávat", jinak se hra opakuje. 3.1.3. Mluvíme s dětmi o problémech, které nastanou, když ztratí něco důležitého nebo cenného.

66

3.2. BIBLICKÝ PŘÍBĚH Příběh můžeme vyprávět s pomocí obrázků 3NZ-12/1: Ježíš Kristus a farizeové (vysvětlíme, proč Pán vypráví následující podobenství). Žena zjistí, že se jí ztratila jedna mince z čelenky. Její usilovné a vytrvalé hledání v domé.

Její veliká radost, že ztracenou minci našla. Její radostné sdílení se sousedkami. » Zdůrazníme námahu, jakou žena vynaložila kvůli jedné minci. Stejně se Pán Ježíš namáhá kvůli každému jednotlivci. Hledá ho usilovně, a když ho najde, neodradí ho "špína hříchu". On má moc všechno očistit.

3.3. UTVRZENÍ 3.3.1. Hrajeme příběh beze slov: Dotek čelenky, obličej vyjadřující zděšení / hledat na kolenou, přinést a zapálit olejovou lampu, opatrně svítit okolo místnosti / přinést koště, vymetat podlahu / Sláva, našel se! Velká radost! / Zašeptat tu zprávu dítěti, které stojí poblíž. To se zaraduje a sdělí zprávu ihned sousedovi atd. ("tichá pošta"). Když dojde zpráva k poslednímu dítěti, to začne tleskat, ostatní se přidají.

Vyrábíme čelenku: 3 cm široký pevný pruh látky polepíme 10 mincemi (10 dukátů). Délka čelenek se řídí podle velikosti hlavy jednotlivých dětí. 3.3.2.

(''-*’77T

3.3.3. Vyrábíme otočný kotouč: Každé dítě dostane kopii obou kruhů (3NZ-12/2), vybarví je a vystřihne. Ve středové značce oba kruhy proděrujeme, kruh s obrázkem ženy položíme na druhý s obrázkem mince a spojíme čepem. - Hledání může začít! Obsahová souvislost: Žena vytrvale hledá ztracenou minci. Nelituje žádné námahy, dokud ji nenajde. To je obraz Božího hledání nás ztracených lidí. Otočný kotouč znázorňuje: hledat (točit) je třeba tak dlouho, dokud nenajdeme.

4. Rybky

jI

Úvahy nad situací dítěte

U starších dětí bychom měli daleko důkladněji vysvětlit souvislost, v jaké Pán Ježíš podobenství vypráví (viz 1).

NÁVRHY PROVEDENÍ 4.1. ÚVOD

vp

Rozhovor o hodnotě jednotlivého lidského života: Pozorujeme jednotlivé osudy a srovnáváme svoje chování s chováním Pána Ježíše. 4.1.1. 4.1.2.

Hovoříme o tom, co děláme, když ztratíme něco velmi důležitého a cenného.

4.2. BIBLICKÝ PŘÍBĚH Čteme pořade biblický text (Lk 15,1-3.8-10). Krok za krokem procházíme pracovní list 3NZ-12/3 a stále srovnáváme peníz/člověk. Pracovní list můžeme použít také jako neúplný text, jestliže při kopírování některá slova zabílíme opravnou bělobou. U "pokročilé" skupiny je také možné na fólii zkopírovat pouze levou stranu pracovního listu a společně probrat přenesený význam.

67

4.3. UTVRZENÍ 4.3.1.

Hrajeme podobenství (viz 3.3.1.).

4.3.2.

Viz 3.1.1. a 3.2.2.

5. Návrhy písní J J

v'

Ať jsi velký nebo malý*1 Pojd si s námi zazpívat*3 Ten, který náš svět stvořil*2

6. Pomůcka k učení biblického verše Malý závod s biblemi: Hledáme v bibli chybějící slova, položíme vždy otázku, kterou mohou děti zodpovědět po nalezení uvedeného verše: radost, nebe, hříšník, pokání; s pomocí těchto slov verš dokončí. - Kdo najde hledané slovo první? 1) 2) 3) 4)

Co je opakem smutku? (Jr 15,16 - radost) Kde si máme ukládat poklady? (Mt 6,20 - nebe) Kdo si má umýt a očistit ruce? (Jk 4,8 - hříšníci) Na co ukazuje ovoce v Mt 3,8? (pokání)

Skládačka:

Děti rozdělíme do skupinek. Každá skupinka dostane skládačku (okopírovaný kruh rozstříhaný na kousky) a snaží se ji co nejdříve složit. Bezradnost roste, protože všude chybí prostřední díl! - Kdo pořádně hledá, najde ho a bude se radovat!

Pravim vam že právě tak

bude v nebi větší radost

nad jedním hříšníkem který činí pokání Lukáš 15,7a

68

3NZ-12/1

69

3NZ-12/2

70

3NZ-12/3

zajímavé srovnaní PENÍZ

ČLOVĚK

Surovina: ruda vytěžená ze země. Stvoření: tavič taví a slévá čistý kov do odpovídající formy.

Kovář vyrazí na minci náležitý obraz.

Materiál: prach ze země. Stvoření: Bůh zformoval nádherný výtvor vlastníma rukama. Bůh vdechl člověku dech života. Bůh vyrazil na člověku svůj obraz.

ZTRACENÝ PENÍZ

ZTRACENÝ ČLOVĚK

... ztratil se vinou člověka (ženy) z ... ztratil se v domě, ... ztratil se ve špíně na podlaze, ... mrtvý předmět bez spojení se svým majitelem, oddělený od něho.

... ztratil se vinou prvního člověka (Adam a Eva), ... ztratil se ve světě, ... je ztracený ve špíně hříchu, ... je duchovně mrtvý bez spojení s Bohem, oddělený od něho.

HLEDANÝ PENÍZ

HLEDANÝ ČLOVĚK

Žena dělá všechno, aby ho našla. Hledá tak dlouho, dokud nenajdi světlo, aby si posvítila i do temných koutů na podlaze. Od hledání ji neodradí ani prach a špína. Všechno odkrývá, důkladně zametá podlahu.

Bůh dělá všechno, aby ho našel. Namáhá se láskyplně kvůli každému jednotlivci. Posílá Pána Ježíše, světlo světa, aby odkryl špínu hříchu v lidských srdcích. Nenechá se hříchem odradit. Vynáší ho na světlo a umožňuje očištění.

NALEZENÝ PENÍZ

NALEZENÝ ČLOVĚK

Světlo a úsilí zametající ženy, její námaha a vytrvalost přinášej Důvod k radosti a oslavám: čelence se vraní její původní význam a cena. Je zase dokonalá, nic jí nechybí.

Bůh se ztraceného člověka nikdy nevzdává. Posílá mu světlo (Ježíše Krista) a své Slovo, aby nezůstal ve své tmě a špíně. Radost z jednoho hříšníka, který činí pokání, dokazuje, jakou hodnotu má každý jednotlivec pro Boha. Dokonce i andělé se podílejí na této radosti.

71

Lukáš 15,11-32

3NZ-13

MARNOTRATNÝ SYN Naučíme se biblický verš: Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. Efezským 2,8-9

1. Porozumění textu 1.1. Souvislosti/Obsah Podobenství o marnotratném synu stojí v souvislosti s dalšími podobenstvími, která Pán Ježíš vyprávěl farizeům, lidu, celníkům, hříšníkům a svým učedníkům. V 15. kapitole vypráví Pán Ježíš tři podobenství, která mají společné téma, totiž ztrátu (ovce, mince, syna) a radost nad jejich nalezením. Zatím co pastýř a žena se osobně vydali hledat, v posledním podobenství čeká otec na syna, až se vrátí sám od sebe. Společně jsou tato podobenství namířena nejen na farizeje a zákoníky, ale i na celníky a hříšníky. Ti první nemohli unést, že si Pán Ježíš začíná s celníky a hříšníky, přijímá je a dokonce s nimi jí. Ti, kterými "pravoverní" pohrdali, zjišťují, že Bůh je přesto miluje.

Těžiště výkladu je očividně ve verších 25-32, kde Pán Ježíš vysvětluje farizeům, že nemají právo pohrdat celníky a hříšníky a zakládat si na své dobré pověsti a okázalé dobročinnosti. Lk v. v. v. v. v.

15,11-24 se dá rozčlenit následovně, jak to i odpovídá životu člověka, který zhřešil a obrátil se: 12-13: odchod - hřích, vzdálení se od Boha 14-16: bída- důsledek nesprávného jednání 17-19: lítost - rozpoznání hříchu, rozhodnutí 20-21: návrat - pokání, obrat 22-24: znovupřijetí - ospravedlnění

Lk 15,25-32 patří bezprostředné k předchozímu, ale je to vlastně samostatné podobenství o "závistivém bratrovi".

Podobenství je zvláštní literární forma. Jedná se o obraznou řeč, ve které souvislosti obzvláště vyniknou. Někdy je obraz tak výmluvný, že nepotřebuje žádné vysvětlení, někdy je srozumitelný pouze určitému okruhu, někdy musí být detailně vyložen. (Soudců 9,7nn; 2 Samuelova 12,lnn: Izajáš 5,lnn; Mt 13,3-23). K lepšímu porozumění je užitečné rozlišit v podobenství rovinu obraznou a věcnou, přičemž lze velmi rychle poznat ústřední téma, společné oběma rovinám. V podobenství o marnotratném synu není hlavním tématem syn, nýbrž milosrdný a milující otec a jeho radost nad navráceným synem, takže toto podobenství by se mělo vlastně nazývat podobenstvím "o milosrdném otci". Čti i kontext: Lukáš 13-16.

1.2. Osoby v podobenství: otec, starší syn, mladší syn, obyvatelé země, čeledíni, společnost na slavnosti. v kontextu: posluchači jsou především celníci a hříšníci, farizeové a zákonici - nesourodá skupina, větší kontrast si sotva dovedeme představit. V očích farizeů byli celníci a hříšníci druhořadými lidmi. Jsou to dvě naprosto neslučitelné, ostře oddělené skupiny. Jistě tam byli ještě i jiní lidé (14,25), ale tady jde o polarizaci obou skupin.

72

1.3. Místa/Prostředí podobenství: někde v pohanské části Palestiny

kontext: na cestě z Peřeje do Jeruzaléma (Lk 9,51; 13,22; 17,11), asi před Jerichem (Lk 19,2-10).

1.4. Doba Několik týdnů před ukřižováním, krátce před návštěvou u celníka Zachea. Protože se blíží Velikonoce, vyhrocuje se napětí s farizeji, kteří hledají důvod pro Ježíšovo odsouzení.

1.5. Vysvětlení pojmů vl2 - díl majetku: podle Dt 21,17 dědí starší syn 2/3, mladší 1/3 majetku. v 13 - daleká země: syn opouští dobrovolně společenství svého národa a zříká se možnosti uctívat Boha náležitou formou (chrám v Jeruzalémě). Vzdálil se z oblasti Božího požehnání. ♦ vl5 - vepři: nečistá zvířata (Lv 11,7)

vl6 - slupky: lusky svatojánského chleba, potrava chudých * v22 - oděv: nové přijetí do společnosti, očištění; pečetní prsten se používal k ověření obchodních dokumentů; obuv je vnějším znakem svobody, otroci chodili bosí) * v23 - vykrmené tele: mladé dobytče, vykrmené a přichystané pro obzvláště slavnostní příležitosti.

2. Téma Bůh chce zachránit hříšníky. Čeká na lidi, kteří se k němu obrátí, a má z toho radost

Jiné možnosti: - Bůh je milující otec. - Obrácení zahrnuje: rozpoznání hříchů, obrat ve smýšlení a vyznání.

3. Rybičky" Úvahy nad situací dítěte

gHTt v

Děti budou těžko chápat souvislost rozporu Pána Ježíše s farizeji. Proto se omezíme na v. 11-24 a ukážeme jim na obrázku otce Boží lásku a vysvětlíme na jednání syna, co znamená pokání. Protože většina dnešních dětí má o Bohu jako otci špatnou představu (mezi jiným je to způsobeno tím, co vidí a vnímají svého vlastního otci), nabízí se zde možnost předložit biblicky správný obraz Boha. Téma "ztracený a nalezený" je dětem známé už z minulé lekce, takže některé principy můžeme prohloubit.

NÁVRHY PROVEDENÍ 3.1. ÚVOD 3.1.1. Němý podnet (3NZ-13/1): Ukážeme čtyři osoby, krajní odstřihneme. Ta teď leží na zemi

osamocená, ostatní tři držíme zvednuté, čekáme na reakci dětí, jestli samy poznají, jaký příběh to znázorňuje. - Poznámka pro pozdější aplikaci: Ta osamělá postava představuje lidi, kteří žijí bez Boha. 3.1.2. Otázka: "Už vás někdy nutili jíst něco, co se vám ošklivilo?" Určitě nebude nouze o odpovědi.

Zavedeme rozhovor na "kohosi, kdo záviděl prasatům jejich žrádlo, tak strašný měl hlad."

3.2. BIBLICKÝ PŘÍBĚH Protože se jedná o jeden z nejznámějších příběhů, měli bychom se vynasnažit vložit co nejvíce informací o pozadí, případné zvolit vyprávění z nezvyklé perspektivy. Ilustrace k vyprávění viz 3NZ-13/2

73

Syn v rodině: 1 když se má dobře, chce pryč. Dělí se dědictví. Proč chce syn pryč z domu? Syn v cizině: Užívá si "volnosti", oslavuje, má spoustu peněz, tudíž i hodně přátel (to se dá pěkně barvitě vyprávět). Ale - kdo pořád rozdává peníze, brzo nemá nic.

Syn u vepřů: Chudý jako žebrák, hladový, sám, opuštěný všemi "přáteli", sedí nakonec u prasat. K tomu se přidá hlad v zemi (ukázat protiklad k jeho dřívějšímu životu). Ale - tady začíná přemýšlet. (Protože poselství veršů 17-19 je zvratem příběhu a má základní význam, měli bychom je doslova citovat a také vysvětlit, aby to bylo dětem srozumitelné.) Syn se nejen k něčemu rozhodne, ale také to provede. * Syn u otce: Otec jej přijme znovu jako syna. Jeho návrat je důvodem k radostné oslavě. (Zdůrazníme láskyplné chování otce a důvod k radosti.)

3.3. UTVRZENÍ 3.3.1. Děti dostanou kopii předlohy 3NZ-13/2, vystřihnou obrázky, nalepí je na srdce a vybarví.

Přitom zdůrazňujeme Boží lásku. 3.3.2. Ukážeme tři předměty oděv, pečetní prsten, obuv (viz 1.5.) a znovu podtrhneme otcovu lásku.

4. Rybky

Úvahy nad situací dítěte Právě u starších dětí bychom měli ke srovnávání mezi jejich pozemským otcem a otcem v podobenství přistupovat velmi obezřetně. Jinak vyvstává nebezpečí, že u dětí probudíme nespokojenost s jejich vlastními otci. To nesmí a nemůže být naším úkolem. Tato aplikace by také neodpovídalo záměru Pána Ježíše. K čemu budeme hlavně mířit, je radost nad navráceným synem. Zde Boží láska vyvstává zvlášť nádherně. Současně chování otce ukazuje, že v Božím domě nikdo není držen násilím. Protože rozpory mezi Pánem Ježíšem a farizeji budou probírány podrobně až v lekcích 3NZ-16+17, nemůžeme předpokládat, že tuto problematiku děti chápou. Se staršími dětmi bychom ji ale v souvislosti s probíráním v. 25-32 měli nakousnout.

NÁVRHY PROVEDENÍ 4.1. ÚVOD 4.1.1. Rozhovor o touze utéct z domova, vypadnout z kolotoče všedních dní (např. škola) - proč takové touhy přicházejí? (Nebaví nás to, cítíme se omezováni a chceme být volní, abychom mohli dělat co chceme; možná už s námi někdo jednal nespravedlivě...) 4.1.2. Obdobný příběh: "Byl jednou jeden bohatý továrník, který měl dva syny. Starší syn vystudoval a spolupracoval ve firmě svého otce. Mladší měl právě po maturitě, a školy a domova měl po krk. Na další studium vůbec nepomýšlel, chtěl vypadnout..." - tak by mohlo vypadat vyprávění podobného příběhu. Děti poznají celkem rychle, že se jedná o příběh "marnotratném synu". 4.1.3. Rozhovor: Co říkáte následujícímu tvrzení: "Komu nejde o život s Bohem, může si žít mnohem volněji"?

4.2. BIBLICKÝ PŘÍBĚH Část A: iMůžeme děti nechat vyjmenovat podrobnosti k veršům 11-24 nebo příběh vyprávět. Přitom

můžeme postupně odkrývat předem přikrytou předlohu 3NZ-13/3. Kroky vyprávění z 3.2. můžeme doplnit následovně: k 1: Utéct, všeho nechat, na všechno se vykašlat - to jsou myšlenky, které starším dětem už nebudou docela neznámé.

74

k 2: Syn nenašel žádné pravé přátele, jenom lidi, kteří se priživovali na jeho bohatství. Radost, která je založena na bohatství a požitku, dlouho nevydrží.

k 3: Když už nemůže dál, začíná přemýšlet. Bilancuje. Jde do sebe. Nemlátí kolem sebe a nehledá vinu u svých rodičů, přátel a ostatních lidí, nýbrž uznává svou vlastní chybu a myslí na domov ("první krok na cestě k polepšení"). Část B: Při probírání veršů 25-32 můžeme dětem vysvětlit souvislost, ve které Pán Ježíš toto

podobenství vypráví. Reakce staršího syna je z lidského hlediska srozumitelná. Ukazuje se však, že samospravedlnost a závist nevedou k radosti. Podobenství končí láskyplnou výzvou otce ke staršímu synovi, kde ještě jednou vysvětluje důvod své radosti; zda to syn přijal či ne, zůstává otevřeno.

4.3. UTVRZENÍ Rozebereme si obě roviny, obraznou i reálnou: na tabuli nebo na fólii je porovnáváme proti sobě. Případně jeden výraz předložíme a necháme děti najít jeho protějšek v druhém sloupečku. Na závěr bychom měli zdůraznit jádro příběhu. 4.3.1.

Lukáš 15,11-24

OBRAZ

SKUTEČNOST

otec syn odchod cizina bída lítost obrat znovupřijetí slavnost

Bůh hříšník hřích vzdálení od Boha následek hříchu probuzené svědomí pokání / obrácení ospravedlnění radost v nebi

Jádro: Nepochopitelné milosrdenství otcovo / Boží a radost nad navráceným synem. Lukáš 15,25-32

bratr pozvání k radosti

farizeové výzva nevyvyšovat se nad celníky a hříšníky

Jádro: Neporozumění otcově / Boží lásce. Hledáme jiné titulky pro příběh, jako: podobenství o milosrdném otci / podobenství o radostné slavnosti / podobenství o Boží radosti - vždycky s odůvodněním. 4.3.2. 4.3.3.

Rozhovor na téma "Co má člověk dělat, když něco pokazí?" - Proč je to tak těžké?

5. Návrhy písní Raz, dva, tři*2 Dobrý je náš Bůh*2 Bůh je dobrý Pán*1

75

6. Pomůcka k učení biblického verše Předmětová lekce "Přijmi Boží dar" Předmět: např. bonbón

"Mám tady dárek, který patří tobě. Prima, ne?! (Ukázat všem bonbón.) Ano, tenhle bonbón patří tobě. - Hm, na špičce nosu ti jaksi vidím, že tomu moc nevěříš. Ale ten bonbón je opravdu tvůj! Má to ovšem háček, viď! Bonbón je sice tvůj, ale přitom ho ještě nemáš. - Co musíš udělat, abys dárek, který je tvůj, taky doopravdy měl? (Necháme děti navrhovat, jak zařídit, aby bonbón dostaly.) Ty sice víš, že ten bonbón je tvůj, aleje tu jen jediná možnost, jak se dostane do tvé ruky..." Podobným způsobem navádíme děti k řešení tak dlouho, až některé z nich vstane a pro bonbón si dojde. (Může si ho samozřejmě ponechat.) "Každý z vás měl možnost ten bonbón dostat. Bylo potřeba jenom přijít sem a vzít si ho. Mám na mysli ještě jiný dárek, o kterém jsi možná často slyšel, že ti patří, ale dosud ho nemáš, protože sis ho nikdy nevzal. Boží dar odpuštění a záchrany dostane jen ten, kdo přijme Pána Ježíše jako svého osobního zachránce." Hovoříme o tom, jak to prakticky provést, případně povíme svědectví o svém vlastním obrácení. Nakonec si mohou všechny děti přijít pro bonbón.

Milostí tedy jste spaseni skrze víru. \ /Spasení není z vás, je to Boží dar není z vašich skutků, 3C/takže se nikdo nemůže chlubit Efezským 2,8-9

3NZ-13/1

76

3NZ-13/2

77

3NZ-13/3

78

3NZ-14

Lukáš 17,11-19

UZDRAVENÍ DESETI MALOMOCNÝCH Naučíme se biblický verš: Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! Žalm 103,2

1. Porozuměni textu 1.1. Souvislosti/Obsah V každé zprávě o uzdravení Pánem Ježíšem jde o více než jen o samo uzdravení. Jde o dílo Boží záchrany na lidech, o víru, která jediná zachraňuje. V našem textu nacházíme lidi vyloučené ze společnosti, kteří museli žít mimo obce a nesměli se stýkat se zdravými lidmi. Pro deset malomocných byly "jeskyně malomocných" peklem na zemi - všimněme si úpění ve verši třináctém. Tito ubožáci zakoušejí Ježíšovu pomoc a přívětivost (v. 12). Pro jednu osobu se stalo uzdravení spasením (v. 19).

Text vyvrací dnes rozšířený názor, že uzdravení je důsledkem obrácení. Zde jich devět zůstává neobrácených, pouze jeden děkuje Zachránci, Ježíši Kristu. Když je tělo uzdraveno, zdaleka to ještě neznamená, že je zachráněna duše. Na tom druhém však záleží všechno.

1.2. Osoby * Ježíš Kristus, Syn Boží, Pán nad nemocí a smrtí

♦

deset malomocných, jeden z nich je Samařan

» knězi (zmínka ve v. 14): tehdejší "úřad pro dohled nad malomocnými"

1.3. Místa/Prostředí Ježíš Kristus je potřetí v Galileji, na cestě do Jeruzaléma. V hraniční oblasti mezi Galilejí a Samařském ho potkali malomocní muži, když vcházel do vesnice. Události setkání nás přivádějí do "karanténního tábora malomocných". Byly to jeskyně nebo přísně ohraničená místa, kde bydleli malomocní. Z dálky se jim házela potrava. Tak žili mimo obydlené území, v přísné izolaci.

1.4. Doba V posledním roce veřejného působení Pána Ježíše.

1.5. Vysvětlení pojmů » vl2 - malomocný: nemoc označená v bibli jako malomocenství zahrnuje různé formy kožních onemocnění, od lupenky až po lepru. Podrobné předpisy pro diagnózy nalezneme v Lv 13. Malomocenství zasahovalo hluboko pod kůži, vlasy na postižených místech úplně zbělely. Strach z malomocenství u židů spočíval především v tom, že nemocný byl po dobu trvání své nemoci kulticky nečistý. Musel být vyloučen ze společenství rodiny, národa a bohoslužeb a musel žít na opuštěných místech. Rozsah tohoto onemocnění je objasněn v Mojžíšově modlitbě za jeho malomocenstvím postiženou sestru Mirjam: "Ať není Mirjam jako mrtvě narozené děcko, jehož tělo je z poloviny stráveno, hned jak vyšlo z mateřského lůna." (Nu 12,12) Malomocenství má mnoho společného s hříchem: poskvrňuje, odděluje, uvrhuje do osamělosti a beznaděje atd. * vl4 - ukažte se kněžím: "úřad pro zdraví" podle Mojžíšova zákona (Lv 14,2nn).

79

vl6 - Samařan: viz lekce 3NZ-9 (Milosrdný Samařan).

vl8 - cizinec: Pán Ježíš cizinci nepohrdal, na rozdíl od většiny Židů.

ŕ.

2. Téma

A

Ježíš Kristus může lidem pomoct a chce, aby vzdali čest Bohu. Jiné možnosti: - Kdo přijde k Ježíši Kristu, nebude odmítnut. - Očištěný ještě neznamená zachráněný.

3. Rybičky" (ÁíTr v

Úvahy nad situací dítěte

Bezvýchodná situace a společenský náboženský tlak, pod kterým žili malomocní, to vše je vzdáleno okruhu zkušeností dětí. Musíme jim proto barvitě a živě vyprávět o těch, kdo hledají pomoc. Na tomto základě bude velice zřejmé zklamání Pána Ježíše nad nevděčností devíti mužů a jeho radost z vděčného Samařana. Tak můžeme také vnést do života dětí další myšlenky, případné praktické důsledky z textu: Ježíš Kristus hledá vděčné lidi. Zachraňující víra se projevuje vděčností vůči Bohu.

NÁVRHY PROVEDENÍ 3.1. ÚVOD 3.1.1. Přímý vstup: Vstoupíme přímo do příběhu tak, že se přeneseme doprostřed galilejské vesnice. Využijeme znalostí o tehdejší situaci malomocných. Začneme třeba kňouravým pláčem a zeptáme se:

"Kdo to tady tak běduje? Proč ten pláč?" Můžeme děti vtáhnout do situace tak, že necháme otázky zodpovědět i z jejich pohledu. 3.1.2. Zapojit děti: Namalujeme každému dítěti na ruku, paži či čelo puntík bílou křídou. Děti se urči­ tě zeptají: "To je nějaká nová hra?" Teprve když nápor zvědavosti začne opadat, začneme: "Takový ob­

jev nebyl vůbec příjemný, tenkrát to žádná hra nebyla. Malým bílým flíčkem začíná strašlivá nemoc..."

3.2. BIBLICKÝ PŘÍBĚH Obrázky z předlohy 3NZ-14/1 můžeme upravit jako diapozitivy, tzn. okopírovat na fólii, vystřihnout a zarámečkovat.

*

obr. 1: krajina v Galileji (v. 11)

♦ obr. 2: město v Galileji (v. 12) ♦ obr. 3: siluety deseti mužů (v. 12)

* obr. 4: deset mužů zblízka pod lupou, jsou nemocní (mluvíme o nemoci a o situaci malomocných) * obr. 5: srdce s okem (Ježíš Kristus vidí lidi bez naděje a má s nimi slitování)

■

»obr. 6: deset mužů odchází O'ak jim Pán Ježíš přikázal)

♦ obr. 7: klečící muž (jeden přijde zpět a děkuje Pánu Ježíši)

♦ obr. 8: muž klečící před Ježíšem Kristem a bublina s devíti otazníky (otázka: "Kde je těch devět?")

* obr. 9: Usmívající se uzdravený na cestě s označením: "Tvá víra tě zachránila!" Na závěr poho­ voříme o rozdílu mezi tím jedním a těmi devíti muži.

3.3. UTVRZENÍ 3.3.1.

Zazpíváme různé chvály, kterými můžeme Bohu docela prakticky za něco poděkovat.

80

3.3.2. Děti dostanou kopii 3NZ14/1 k vybarvení (příp. obrázky před kopírováním zpřeházíme, aby je děti musely nejdříve správně seřadit).

3.3.3. Vyrábíme kartičky "DÍKY": Písmena (3NZ14/2) vystříháme ze zbytků látky nebo barevných

papírů a nalepíme na polovinu přehnutého formátu A5. Dovnitř si může každý napsat nebo nakreslit věci, za které je Bohu zvlášť vděčný.

4. Rybky '

I

Úvahy nad situací dítěte

|

^7

Kromě velké bídy malomocných mají starší děti také porozumět společenskopolitickým souvislostem tehdejší doby. Neboť je příznačné, že před Pánem Ježíšem na kolena vděčně padá právě Samařan. Dále můžeme navázat na postoj Samařana a ukázat, jak můžeme Bohu děkovat dnes. Vedle slov (modlitba) a činů (např. láska k bližním) se vyjadřuje pravá vděčnost úplným přenecháním života (srov. Ŕ 12,1).

NÁVRHY PROVEDENÍ 4.1. ÚVOD

V

4.1.1. Zapojit děti (viz 3.1.2.). 4.1.2. Rozhovor s lékařem: Posloucháme nahrávku telefonátu s lékařem (případně zavoláme do ordi­ nace kožního lékaře) o malomocenství a jeho ošetřování. Pozn.: Možná je ve sboru lékař, který by se mohl zúčastnit hodiny (vedlejší efekt: uvolnění vztahu "lékař - dětský pacient").

4.2. BIBLICKÝ PŘÍBĚH Vyprávíme příběh podobně jako u 3.2., se zohledněním úvah pod 4. Mohli bychom např. vyprávět z pohledu Samařana: "Hurá, jsem zdravý! Poslouchejte, co mi ten Ježíš řekl..."

4.3. UTVRZENÍ 4.3.1. Skupinová hra na odhad: Jak často se v bibli vyskytují následující slova: malomocenství (asi 12 x), malomocný (asi 22x), nevděčný (Ix), dík, děkovat (asi 42x),... (viz konkordance). - Která skupina to odhadne nejpřesněji? Aby se děti měly čeho držet, sestavíme malý dotazník s možnostmi k zakroužkování. Potom mluvíme o vděčnosti k Bohu - také ve smyslu Ř 12,2. 4.3.2. Ježíš Kristus může všechno, ale ne vždycky pomůže hned. Spolu s dětmi přemýšlíme nad důvody, proč Ježíš Kristus pomáhá nebo hned nepomáhá. Můžeme pozvat někoho, kdo prodělal těžkou nemoc. Necháme ho vyprávět, jak Pán Ježíš pomohl.

5. Návrhy písní V •Y

Hned je mi lip*4 Už ji dnes Bohu poděkoval*1 Zpívejte, hlasité haleluja*1

6. Pomůcka k učení biblického verše Žalmista si připomíná všechno dobré, co dostal od Boha. Soustředí se na to celou svou bytostí. Veršíčkový pingpong: Dvě skupiny mají v ruce "neviditelnou" pálku. Začnou: "Dobrořeč - duše - má Hospodinu ..." - takže si jednotlivá slova přihrávají tam a zpět.

81

3NZ-14/1

3NZ-14/2

82

3NZ-15

Lukáš 18,9-14

FARIZEUS A CELNÍK Naučíme se biblický verš: Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen. Lukáš 18,14b

1. Porozumění textu 1.1. Souvislosti/Obsah Ježíš Kristus je se svými učedníky na cestě do Jeruzaléma. V podobenství se obrací na takové posluchače, kteří sami sebe považují za dokonalé, spořádané, a na ostatní se pohrdavě dívají svrchu. Farizeus a celník přijdou do chrámu, aby se modlili. Pán Ježíš posuzuje jejich velmi rozdílné modlitby. Uvedené Boží slovo (v. 14b) předkládá i aplikaci.

1.2. Osoby ♦ Ježíš Kristus a jeho posluchači, mezi nimi několik samospravedlivých. ♦ v podobenství: (v. 9) farizeus a celník

1.3. Místa/Prostředí Pán Ježíš se nachází na cestě do Jeruzaléma, pravděpodobně někde v Galileji. Podobenství se odehrává v Jeruzalémském chrámě.

1.4. Doba Poslední měsíce před smrtí Pána Ježíše.

1.5. Vysvětlení pojmů * v9 - podobenství: obrazná řeč, přirovnání z denního života. Káže a učí o skutečnosti a stavu věcí z pohledu Božího. ♦ vlO - farizeus: (hebrejsky oddělený'} židovská vrstva, která měla značný politický a náboženský vliv. Požadovali velice přesné plnění zákonů a tradic. Nebyli to jen pokrytci, mnozí usilovali velmi upřímně o plnění Boží vůle. t vlO - celníci: pověření výběrčí (nájemci/podnájemci) římského státu, kteří se obvykle pokoušeli vytřískat ze své živnosti co největší zisk. Jako zrádci národa a náboženství (pro kontakty s "nečistými") byli ze společnosti vyloučeni, stáli na stejné úrovni se zloději a lupiči a zbožní Židé se jim vyhýbali.

« vl2 - půst: zřeknutí se jídla jako viditelné znamení smutku nebo pokání. Pro Židy byl půst povinný ve výroční den smíření. Díky farizeům získával půst víc a víc povahu zvláštní zásluhy. Ti se postili v pondělí a ve čtvrtek. K tomu patřily roztržené šaty, popel a obílené obličeje. vl2 - desátky: každý Žid měl povinnost odvádět desetinu úrody plodů a zvířat. (Z toho žili levitové.) Farizeové dávali desátky ze všeho, čeho nabyli, aby si byli úplně jisti, že nepožívají nic, z čeho nedali desátky (včetně bylinek, na které se desátky nevztahovaly).

vl4 - ospravedlněný: Bohem přijatý, uznaný za bezúhonného na základě vyznání hříchů; spravedlivý v Božích očích.

83

2. Téma Ospravedlnění před Bohem není založeno na lepších výkonech a vlastní námaze.

Jiné možnosti: - Každý se musí podrobit Božím měřítkům. - Moji bližní nepodléhají mému, nýbrž Božímu posudku.

E*

r

3. Rybičky" Úvahy nad situací dítěte

ghTt u

Mladší děti dokážou asi rozeznat hlavně namyšleného chvastouna a pokorného modlitebníka. Toto nutné "zjednodušení" ale nesmí vést k pouhému moralizujícímu vysvětlení a tím k falšování biblické zvěsti. Podobenství mluví o BOHU: takto posuzuje Bůh. Pozor! Děti snadno dojdou k falešným závěrům, když nepoctivý celník, notorický podvodník, je zde představován jako kladná postava a počestný farizeus jako negativní. Musíme proti sobě postavit samospravedlivý a pyšný postoj farizea s pokorným postoje celníka.

NÁVRHY PROVEDENÍ 3.1. ÚVOD 3.1.1. Jeden učitel ze převlékne za farizea (např. se zahalí do bílého prostěradla), postaví se před děti a vysvětlí jim formou rozhovoru, co takový farizeus v biblických dobách dělal, jaké bylo jeho postavení atd. Druhý se převlékne za celníka (tmavá přikrývka, měšce na peníze) a vysvětlí, co tehdy znamenalo být celníkem. 3.1.2. Scénka: Bez komentáře zahrajeme oba modlitební postoje a poslechneme si spontánní komentáře dětí.

3.2. BIBLICKÝ PŘÍBĚH Pán Ježíš vyprávěl podobenství o jednom takovém zbožném muži (v průběhu vyprávění položit postavy 3NZ-15/1 na flanelovou tabuli):

♦ Dva muži vstoupili do chrámu...

♦

Modlitba farizea (čteme modlitbu s důrazem na 1. osobu)

♦

Modlitba celníka

♦ Posudek Pána Ježíše - jak to vidí on? Co bylo špatně na modlitbě farizea? Všechno, co říkal, byla pravda. - Tento muž sice říká "děkuji", ale jenom proto, aby vyjmenoval Bohu své přednosti. Je pyšný na to, že je lepší než druzí. (A skutečně byl!) Zapomíná však, že i ten nejlepší člověk je před Bohem hříšník. A nepozoruje, že jeho vychloubání a pohrdání ostatními je také hřích. Myslí si, že Boží odpuštění a pomoc nepotřebuje. On je přece takový dobrák. ♦ Nejsme někdy také farizeové? Jsme pyšní na to, že známe bibli lépe než ostatní, nedíváme se na špatné filmy, nepijeme, nekouříme, neklejeme...? Takový postoj Bůh nemůže schválit.

♦ Čteme znovu celníkovu modlitbu. Vyznává, že je hříšník, že si zaslouží Boží trest, ale doufá v milost. Neporovnává se s lidmi, kteří jsou ještě horší, nic neomlouvá. Takovým pokorným lidem dává Bůh milost.

3.3. UTVRZENÍ 3.3.1. Necháme děti zahrát podobenství (Příchod do chrámu / modlitby / návrat domů).

3.3.2. Každé dítě dostane kopii obou postav (3NZ-15/1), vybarví je, vystřihne a nalepí na čtvrtku. Hovoříme ještě jednou o postojích při modlitbě.

84

4. Rybky '

Úvahy nad situací dítěte Podobenství je dětem patrně už známé, proto musíme zvlášť vyzdvihnout následující bod: náš posudek závisí na měřítku, kterým se měříme nebo jsme měřeni. Příklad: nejlepší sportovec ve třídě je břídil, když ho porovnáváme s olympionikem. Druhý bod: právě "zbožný člověk" je v nebezpečí samo- spravedlnosti, domýšlivosti na zvlášť "zbožné" výkony (např. mimořádná znalost bible), dokonce pýchy na svou pokoru. Farizeové si myslí, že na základě zákonů a jejich dodržování dokážou posoudit, jakého stupně spravedlnosti kdo dosáhl. Přesvědčení o vlastní spravedlnosti vede k tomu, že Boží spravedlnost není brána vážně.

NÁVRHY PROVEDENÍ 4.1. ÚVOD MODLITBA - co to je? - Z odpovědí vybereme a poznamenáme si pojmy: děkování, vyznávání, prosby, chvála/uctívání. 4.1.1.

Rozhovor o okrajových skupinách společnosti (Romové, Vietnamci atd.). Co o nich slýcháváme kolem sebe? Jakou zkušenost s nimi máme sami? Jak se na ně dívá Bůh? 4.1.2.

4.2. BIBLICKÝ PŘÍBĚH Čteme nebo napíšeme na tabuli modlitbu farizea a k tomu pokládáme otázky: ♦ Děkuje farizeus? (Děkování má vyvyšovat dárce, ne vlastní osobu.) - » Vyznává něco? (Vyznává své dobré činy. Žádná lež! Vyznává, že je před Bohem spravedlivý. Dokud se člověk srovnává s někým horším, staví se do lepšího světla a je slepý ke svým vlastním chybám.)

* Prosí za něco? (Kdo je o sobě přesvědčen, že je spravedlivý a jedná správně, nepotřebuje odpuštění, nepotřebuje Boha vůbec pro svůj život.) » Chválí Boha, ctí ho? (Jeho postoj a zaměření jsou povýšené. Povýšenost nectí Boha, chválí jen sama sebe. Mluví, jako by měl na spasení nárok.)

Přečteme nebo napíšeme modlitbu celníka. *

Děkuje? (Volá o milost, tedy v ni doufá, v tom je i nevyslovená vděčnost.)

* Vyznává něco? (Vyznává, že je hříšník. Kdo se srovnává s Božími měřítky místo s lidskými, musí se vidět jako hříšník.) v Prosí za něco? (Prosí za odpuštění, milost. Takovou modlitbu, když je míněna vážně, Bůh vždycky vyslyší.) • Chválí Boha, ctí ho? (Jeho pokorný postoj, jeho "poníženost" je poctou Boží svatosti. Bůh "se cítí poctěn", když v něm někdo uznává jediného zachránce a přiznává svou nemohoucnost.) Aplikace: Nenajdou se také u nás znaky farizejství? (Jak smýšlíme o druhých? Nejsme domýšliví

na svůj křesťanský životní styl? Neočekáváme také "zaslouženou odměnu" za své snažení?) Jak se asi jeví Bohu naše modlitby, jak na ně odpoví?

4.3. UTVRZENÍ 4.3.1. Hovoříme o kladných i záporných stránkách obou postav v podobenství: ■ farizeus (zbožný život, půst, dary / pýcha a domýšlivost) - celník (kolaborant, nepoctivec / pokora před Bohem) Postoj a chování obou mužů vyvolává rozdílné Boží reakce.

85

4.3.2. Rozhovor: Jak se člověk dostane ke správnému sebehodnocení? Ne tak, že si tvoří vlastní měřítko nebo se porovnává s druhými, nýbrž porovnáním s Božím měřítkem, biblí. Jak vidí náš život

Bůh?

5. Návrhy písní S S

Bible, to je Boží dopis*3 Sám proti proudu plout*' Mé srdce má uši*2

6. Pomůcka k učení biblického verše Poslední verš tohoto podobenství je příhodně připojen jako praktická aplikace. Povyšovat se = stavět se velkým, důležitým, zdůrazňovat své přednosti Ponížit se = uznat svou nicotnost před Bohem, spoléhat na něho místo na sebe.

PŘEDMĚTOVÁ LEKCE Předmět: hezký hrníček nebo šálek - zvenčí čistý, uvnitř špinavý Provedení: Jak se vám líbí tenhle hrníček? (Ukázat tak, aby nebyl vidět vnitřek.)

□

Chutnala by vám pěkně vychlazená limonáda z takového hrníčku? (Ukázat vnitřek.) ■ Na první pohled vypadá moc pěkně, ale pít by z toho nikdo nechtěl. Ani u nás lidí není vždycky zvenčí vidět, jak vypadáme uvnitř. Ten hrníček je obrázkem farizea z dnešního textu. Každý si myslel, jak to není zbožný a vzorný člověk. Však se taky snažil, aby si to o něm všichni mysleli. Ale Bůh viděl, co je v něm, v jeho myšlenkách. Možná se ten hrníček podobá i někomu z vás, kdo se chováte slušně, každý týden chodíte na bohoslužby, hodně toho víte z bible atd., ale nikdy jste Bohu nevyznali svou hříšnost a nepřijali jeho milost a odpuštění. Navenek vypadáte jako ten nejvzornější křesťan a všichni vás za takového pokládají, ale Bůh - ten vidí i to, co je uvnitř, v té nejtajnější komůrce vašeho srdce.

3NZ-15/1

86

3NZ-16

Lukáš 19,1-10

ZACHEUS Naučíme se biblický verš: Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo. Lukáš 19,10

1. Porozuměni textu 1.1. Souvislosti/Obsah Pán Ježíš je na poslední cestě do Jeruzaléma. Ví, co jej tam očekává. Právě svým učedníkům znovu zcela jasně předpověděl své utrpení, smrt a zmrtvýchvstání (Lk 18,31-34). Přichází do Jericha a setkává se tam s celníkem Zacheem. Zacheus, malé postavy, sedí na stromě, aby Ježíše Krista viděl. Tento jej volá (jménem), aby sestoupil se stromu, a chce jej navštívit v jeho domě. V přítomnosti Pána Ježíše se Zacheus rozhodne své nepoctivé jednání napravit. Závěrečná poznámka Pána Ježíše nasvědčuje, že jeho návštěva přivedla Zachea ke spasení. Tato událost odpovídá smyslu jeho příchodu na tuto zem (verš 10). Jeho návštěva u Zachea je některými zbožnými židy posuzována velmi negativně. Samospravedliví nechápou, že se Ježíš Kristus zahazuje s hříšníky.

1.2. Osoby * Ježíš Kristus ♦ Zacheus: bohatý vrchní celník, muž malé postavy

* dav: zástup žen, mužů, dětí, nemocných, zbožných židů, verš 7: všichni, kdo viděli, že Ježíš Kristus navštívil Zachea, byli rozhořčeni.

1.3. Místa/Prostředí ♦ Jericho: město palem v úrodné rovině Jordánské nížiny (asi 250 m pod mořem), dobře zásobené vodou z četných studní, oáza západně od Jordánu, asi 25 km od Jeruzaléma, město obývané mnoha kněžími a celníky (sídlo celní správy).

♦ v Zacheově domě

1.4 Doba Několik dní před smrtí Pána Ježíše.

1.5. Vysvětlení pojmů ♦ v2 - vrchní celník: celníky se všeobecně opovrhovalo jen o málo méně než silničními lupiči, protože pracovali pro utlačovatele (Římany). Celník platil za ztělesnění nepoctivosti a chamtivosti. Říkalo se o nich, že jsou schopni zradit národ a vlast stejně jako víru. Kromě toho přicházeli do styku s pohanskými pocestnými, a proto byli také považováni za nečisté. Jejich úkolem bylo vybírání daní. Stát sám žádné daně a cla nevybíral, ale určité oblasti pronajímal na delší dobu těm, kdo nabídli nejvíc. Celník se snažil nahospodařit si co nejvyšší zisk. Zacheus byl vrchním výběrčím, dozorcem nad vlastními výběrčími.

f v4 - moruše: strom pocházející z Egypta, mírné výšky s mocnou korunou a dlouhými větvemi, které vybíhají vodorovně od silného kmene. "Pozorovatelna", na kterou se dalo snadno vylézt, poskytovala díky hustým větvím také dobrý úkryt. v 7 - reptali: on je hostem u hříšného člověka: přihlížejícím se nelíbí, že se Ježíš Kristus "zahazuje" s člověkem, který neodpovídá jejich představám pravoverného žida, a proto se mu měl, jako všichni ostatní, širokým obloukem vyhnout. 87

* v8 - čtyřnásobné: způsobené bezpráví muselo být podle Mojžíšova zákona napraveno, zpravidla se navracel dvojnásobek (Ex 22,1-16). Zacheus si dobrovolně ukládá nejpřísnější náhradu (Ex 22,2). ♦ v9 - spasení: záchrana, odpuštění, nový vztah k Bohu. v9 - syn Abrahamův: Zacheus přijímá jako příslušník židovského národa požehnání, které Bůh zaslíbil potomkům Abrahamovým.

«• vlO - syn člověka: označení z Daniele 7,13 (vztaženo na Ježíše Krista), Ježíš Kristus se nazývá asi 80x Synem člověka, tj. Syn Boží, který se stal člověkem pro záchranu lidí (srovnej 1 K 15,4).

2. Téma Ježíš přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.

Jiné možnosti: - Ježíš Kristus proměňuje člověka. - Kdo hledá Ježíše, najde ho.

3.Rybičky

jj

Úvahy nad situací dítěte

G) sír Hr

Příběh o Zacheovi mnohé děti už znají, tehdejší společenské poměry však pro ně už tak běžné nejsou. Proto můžeme známé události vyprávět zajímavě tak, že děti seznámíme s pozadím příběhu do hloubky přiměřené jejich věku. Tím se také dostaneme blíže k záměru textu (viz v. 10). Činnost celníků bychom mohli aktualizovat třeba srovnáním s vybíráním vstupného do Zoo apod. Vstoupit (v tehdejší době projet nějakým územím) bylo možné až po zaplacení poplatku.

NÁVRHY PROVEDENÍ 3.1. ÚVOD 3.1.1. Pohled nazpět: "Marie, kde jsi vzala ty nové šaty?" - "Ty mi dneska koupila maminka." - "Kde na to vzala?" - "Dostali jsme peníze od Zachea." - "Od Zachea? Je to vůbec možné?" ...

Rozhovor o celnících, vyvržených na okraj společnosti: Proč o takové lidi nikdo nestojí? (Důvod u celníků: šizení, spolupráce s nepřáteli národa - Římany, bezmocnost lidí vůči celníkům...) Co to udělalo s celníky? (Jsou osamělí, vyvržení, pohrdaní...) 3.1.2.

Rozhovor o návštěvě: Necháme děti vyprávět o návštěvě, na kterou se zvlášť těšily. Přechod: V našem příběhu navštíví jednoho muže někdo, koho by ten muž nikdy nečekal a neodvážil se pozvat. To tedy muselo být překvapení... 3.1.3.

3.2. BIBLICKÝ PŘÍBĚH Vyprávíme příběh s pomocí obrázků 3NZ-16/1: *

Obraz 1: Zacheus - jeho povolání, majetek získaný podvody, člověk, kterým všichni pohrdají

* Obraz 2: Do Jericha přichází Ježíš - je to jeho poslední cesta - velká šance pro Zachea - jeho přání vidět Ježíše Krista ♦

Obraz 3: Zacheus na stromě - Ježíš jde okolo - napínavý moment (naznačit Zacheovy myšlenky)

* Obraz 4: Ježíš zůstává stát pod stromem - jeho pohled, zavolání Omenem), jeho přání, resp. naléhavá žádost ("rychle", "dnes musím zůstat") » Obraz 5: Zacheus bere Ježíše k sobě domů - jeho poslušnost, radost, reakce přihlížejících Stolování s Ježíšem Kristem - rozhovor, Zacheus v přítomnosti čistého, vševědoucího Božího Syna,

88

snad poprvé se Zacheus setkává s někým, kdo ho bezpodmínečně miluje, kdo ho bere takového, jaký je, kdo mu naslouchá, kdo mu chce pomoci. Obraz 6: Zacheus prožije proměnu - jeho vyznání, jeho ochota očistit svou vinu, změněné chování zvláště v oblasti zaměstnání.

3.3. UTVRZENÍ Hra na celnici: Část dětí hraje starého Zachea, část nového. (Zde můžeme ještě jednou znázornit, jak Ježíš Zachea změnil, že si toho lidé museli všimnout.)

3.3.1.

Vyrábíme scénku "V doměZachea": Každé dítě dostane na čtvrtce kopii obrázku a kotouče (3NZ-16/2), pestře je vybarví a vystřihne. Vystřihnout otvor dveří, v levém ostění dveří (X) a ve středu kotouče proděrovat a kotouč připevnit čepem. Otáčíme-li kotoučem, objevují se ve dveřích výjevy ze Zacheova domu: a) dříve tam přepočítával peníze, b) setkání s Ježíšem ho však změnilo. 3.3.2.

4. Rybky"

I

Úvahy nad situací dítěte

Se staršími dětmi můžeme společně sestavit obraz Zacheova vnitřního stavu. Mohli bychom ukázat, že peníze nečiní člověka nadlouho šťastným, naopak se údělem takového člověka (např. Zachea) může stát osamělost a nespokojenost. Velmi důležitá je také myšlenka, že věci se mají dát zase do pořádku. Zacheus nám ukazuje, jak se dá vina napravit.

NÁVRHY PROVEDENÍ 4.1. ÚVOD 4.1.1.

Němý podnět s pomocí obr. 1 (3NZ-16/1): Jak to asi vypadá v životě pana "Nevinného"?

Rozhovor o nepoctivém obohacování: Jak asi je člověku, který získal peníze nebo jiné věci nepoctivě? (Přechod k všednímu zaměstnání celníka.) 4.1.2.

4.2. BIBLICKÝ PŘÍBĚH Doplňky k 3.3:

*

Obr. 2: přesnější popis Jericha

»

Obr. 3: Zacheova vnitřní nouze - Proč chce Ježíše vidět za každou cenu?

* Obr. 4: Přestože se celník dobře schoval, Ježíš Kristus jej vidí. Zná ho skrz naskrz. Ježíš je vše­ vědoucí Boží Syn, který vidí do každého srdce.

»

Obr. 5: Jak reagují přihlížející? (v. 7) Proč se tak chovají?

*

Obr. 6: Zdůrazníme záměr napravit chybu. Zacheus ukazuje, jak se dá křivda napravit.

4.3. UTVRZENÍ 4.3.1. Aktuální příklad ke vzorovému jednání "nového" Zachea: Katka ukradla kazetu v obchodě. Krádež jí nedopřává klidu. - Svěří se vedoucímu. - Dává všechno do pořádku. - Obnos zaplatí ze svého kapesného. - Domů se vrací vnitřně osvobozená a proměněná. - Ježíš Kristus nám chce pomoci, aby z našeho života zmizela temná místa. 4.3.2.

Sestavení novinové zprávy: Příští den vyšla ve "Večerním Jerichu" tato zpráva: ... Děti píší 89

reportáž ve skupinkách. Případně jim připravíme nějaké podněty, které mohou rozvinout: "CELNÍK SE VYŠPLHAL HODNÉ VYSOKO! Zacheus měl včera svůj největší den v životě. Ze zvědavosti vylezl na strom. Chtěl vidět potulného kazatele Ježíše. Stalo se něco neuvěřitelného!..." Nakonec můžeme zprávy porovnávat podle určitých hledisek: Která zpráva obsahuje hodně biblických údajů? Která zpráva je nejoriginálnější? Který z textů popisuje trefně společenskou situaci?

5. Návrhy písní S J S

Ježíš přišel k nám*' Jen Ježíši/Svobodný*3 Jeden za všechny*3

6. Pomůcka k učení biblického verše Měli bychom vysvětlit pojem "Syn člověka" způsobem přiměřeným věku dětí. Smysl biblického verše vyplývá z souvislosti s příběhem Zacheovým. "Hledat ztracené" můžeme ilustrovat též příkladem ztraceného penízku. 3NZ-16/1

90

3NZ-16/2

91

Lukáš 19,11-27

3NZ17

PODOBENSTVÍ O HŘIVNÁCH Naučíme se biblický verš: Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří; nepromarnéte tento čas. Efezským 5,15.16a

1. Porozumění textu 1.1. Souvislosti/Obsah Ježíš se blíží k Jeruzalému a ti, kteří ho doprovázejí, očekávají, že již brzy bude nastoleno království Boží. Pán Ježíš na to vypráví podobenství, aby svým posluchačům objasnil, že před ustavením Božího království musí uplynout ještě nějaký čas a že se v tomto čase musí jeho služebníci osvědčit: Jeden urozený muž cestuje do daleké země, aby tam přijal královskou hodnost. Před odjezdem si svolá své služebníky a svěří každému stejný peněžní obnos. Mají s těmi penězi hospodařit, dokud se nevrátí. Jeho poddaní ho však nenáviděli a brzy po jeho odjezdu k němu vyslali poselstvo, jehož prostřednictvím mu vypověděli poslušnost. Jejich pán se však vrátil a své nepřátele potrestal smrtí. Souběžně s tím ukazuje podobenství rozdílné hospodaření se svěřenými penězi. Služebníci musí svému pánu složit účty, jak s penězi naložili. Pán pochválí a odmění ty služebníky, kteří pilně a věrně obhospodařovali svěřenou částku, a kárá a trestá toho, kdo svěřenou hřivnu zanedbal.

1.2. Osoby ♦ Ježíš Kristus

* Ježíšovi průvodci (zástup lidu, jeho učedníci...)

v podobenství:

♦ urozený muž: muž šlechtického původu, kníže, pozdější král

* deset služebníků ♦ obyvatelé země, zčásti naladění nepřátelsky

1.3. Místa/Prostředí Mezi Jerichem a Jeruzalémem.

1.4. Doba Krátce před vjezdem do Jeruzaléma, několik dní před ukřižováním Pána Ježíše.

1.5. Vysvětlení pojmů * vil - podobenství, viz vysvětlivku v 3NZ-13, 1.1. * vil - království Boží se má zjevit ihned: přání některých Židů, nadšených Pánem Ježíšem, a pře­ devším učedníků, aby Pán Ježíš svou mocí znovu nastolil náboženskou a politickou moc Izraele, právě když je okupován římskou mocí

* vl3 - hřivna = mina = 100 drachem; 1 drachma (nebo denár) = denní mzda dělníka vl2-27 - výklad podobenství: Podobenství obsahuje dva myšlenkové okruhy. Na straně jedné ukazuje vztah mezi budoucím králem a národem, na druhé straně zdůrazňuje, jak je nutné, aby služebníci byli za jeho nepřítomnosti věrní.

92

Pro posluchače byla nasnadě dějinná souvislost: Archelaos, syn Heroda Velikého, se nechal roku 4 př. Kr. v Římě potvrdit v královské hodnosti jako následník svého otce. Postoj Židů k novému králi se kryje s postojem ke knížeti v podobenství. Ale mnohem důležitější je výklad tohoto vztahu mezi tehdejšími lidmi a Pánem Ježíšem. Pán Ježíš své království ještě nezřídí. Židé ho odmítnou a část národa ("poselstvo") bude podobně volat: Nechceme tohoto člověka za krále (v. 14). Ježíš Kristus odejde k Otci ("daleká země"), ale zase se vrátí a své služebníky odmění (úkol v novém království odpovídá prokázané věrnosti), nepřátele pak odsoudí.

2. Téma I

* )

Bůh nám dává dary, které máme pilně a věrně používat ve službě jemu. možnosti: . Každý bude muset jednou složit účty za svůj život. - Je třeba žít s vědomím, že Pán Ježíš znovu přijde.

3. "Rybičky” Úvahy nad situací dítěte

Q

GhTI

1/

I menší děti mohou pro Ježíše něco dělat. Měli bychom jim srozumitelně ukázat, že Pán Ježíš potřebuje i je a že má radost, když mu děti slouží. Menším dětem bychom neměli příliš zdůrazňovat trest a soud, raději se zaměříme na odměnu věrnosti a na skutečnost, že Ježíš přijde znovu. Tuto pravdu bychom však nikdy neměli používat k nátlaku nebo moralizování, spíš ji vyzdvihneme jako radostnou událost, na kterou se můžeme těšit.

NÁVRHY PROVEDENÍ 3.1. UVOĎ 3.1.1. Předmět/hra: Vyvoláme pár dětí, dáme každému peníze (příp. dětské peníze na hraní) a uvažujeme, co by se s nimi dalo dělat. 3.1.2. Viz 4.1.

3.2. BIBLICKÝ PŘÍBĚH Vyprávění si můžeme rozdělit do tří úseků - obrázky viz 3NZ-17/1:

* Budoucí král si zavolá své služebníky a dá každému stejnou sumu peněz, aby s ní hospodařil, dokud se nevrátí ze své cesty. (Co dává Pán Bůh nám?) ♦ V nepřítomnosti krále nakládají služebníci s darem různým způsobem. (Živé vylíčíme, co asi udělali s penězi, které dostali. Případně o tom necháme vyprávět děti.) * Různé využití darů se ukáže až při králově návratu. Pánovi nic neujde. Služebníci se dočkají spravedlivé odplaty. (Odplata se ukáže, teprve až přijde Pán Ježíš. S prázdnou odejde každý, kdo dary nevyužil z lenosti, pohodlnosti nebo strachu.)

3.3. UTVRZENÍ 3.3.1. Rozhovor o darech, které nám Pán Bůh dal (nadání, schopnosti, peníze, čas, biblické

znalosti...). Co s nimi můžeme udělat? Kde můžeme tyto dary použít? (Doma, ve školce, ve škole, ve volném čase, v besídce...) 3.3.2. Děti vymalují předlohu 3NZ-17/1 - obrázky, které k sobě obsahově patří, stejnou barvou

(např. služebník a jeho hřivna, deset hřiven a deset měst). 93

4. Rybky

Úvahy nad situací dítěte Právě věřící děti mají být tímto podobenstvím motivovány, aby svůj život daly plně do služeb Pána Ježíše. K tomu by je neměla pohnout v prvé řadě odměna, ale láska k Pánu Ježíši. Ve službě pro Pána Ježíše nesmí jít o vlastní výhody. Věrný a pilný služebník vzdává čest svému Pánu.

U starších dětí bychom měli v každém případě poukázat na dějový rámec podobenství, ale zmínit též další myšlenkový okruh (vztah mezí králem a lidem).

NÁVRHY PROVEDENÍ 4.1. ÚVOD 4.1.1. Ilustrační příběh: Janě je 11 let. Má věřící rodiče. Chodí s rodiči pravidelně do sboru. Hezky zpívá společné písně a umí zpaměti hodně biblických veršů. - Ale ve škole si ještě vůbec nikdo nevšiml, že je křesťanka. Přizpůsobuje se ostatním a je zticha, když by mohla něco říct o Pánu Ježíši a jeho přikázáních. Nevyužívá své dary.

4.1.2. Přímý vstup: Vylíčíme očekávání lidu. Jaké představy spojovali lidé s přáním, aby Ježíš Kristus zřídil nové královsví? - viz 1.5.

4.2. BIBLICKÝ PŘÍBĚH Doplníme tři úseky uvedené v odstavci 3.2.:

Proč Pán Ježíš vypráví toto podobenství? Jak se chovali obyvatelé té země? Jaký byl asi vztah mezi služebníky a lidem v té zemi? (Služebníci možná sklízeli pohrdání a výsměch, protože pracovali nezištně pro opovrhovaného krále.) Proč asi ten nevěrný služebník nehospodařil s hřivnou, kterou dostal? (Možné odpovědi: lenost, strach ze spoluobčanů, věnoval čas své vlastní práci...) Co vyjde najevo při návratu pána? (Hospodaření s hřivnami.) Co určuje výši odměny? Závěr zřetelně ukazuje, že Pán Ježíš bude soudit. Kdo jeho vládu neuznává, bude jednou potrestán věčnou smrtí.

4.3. UTVRZENÍ 4.3.1. Pracovní list 3NZ-17/2: Do šipek, které ukazují ke Králi, vypíšeme vztah jednotlivých postav ke králi, do šipek, které ukazují k postavám, napíšeme, jak s nimi naložil král: občané (odmítání, nepřátelství/souzeni, potrestáni smrtí), první služebník (velmi pilný, věmý/bohaté odměněn a dostává k tomu ještě mnohem víc), druhý služebník (věrný, pilný/je odměněn), třetí služebník (líný, nevěrný/dar musí vrátit, je potrestán). Jako shrnutí můžeme dětem položit dvě následující otázky a nechat je písemně odpovědět: Co Pán odměňuje (věrnost a píli), příp. co neodměňuje (nevěrnost,

lenost). 4.3.2. Rozhovor o některých místech v textu, která nejsou snadná k pochopení a která zdůrazňují důležité pravdy: * v. 16.18: "tvá hřivna vynesla" - služebníci se neodvolávají na svůj výkon, nýbrž vyjadřují tím, že by bez této hřivny nemohli udělat vůbec nic. Vzdávají čest tomu, kdo jim dal úkol. » v. 26: Kdo je věrný v malých věcech, toho může Pán použít i k větším. Kdo dobře spravuje maličkosti, bude věrný i ve větších úkolech. Na tom Pánu Ježíši záleží. 4.3.3. Rozhovor o jednotlivých darech a o tom, jak s nimi konkrétně můžeme "hospodařit".

94

5. Návrhy písni S J

Pro velkého, pro malého*1 Dávno před mým narozením*1 On přijde*3

6. Pomůcka k učení biblického verše \ souvislosti s věrnými a nevěrnými služebníky vysvětlíme, co je to moudré a nemoudré počínání. "Nepromarnit čas" znamená pracovat pro Ježíše, dokud nepřijde. Čas je cenným darem Božím, máme jej tedy pro něho využít. "Dávejte si dobrý pozor..." znamená, že je stále potřeba se nad sebou zamýšlet. Jednáme tak, aby z toho mohl mít Pán Ježíš radost?

Způsob odplaty různým skupinám z podobenství zdůrazňuje, jak vážně je třeba brát tuto výpověď. Vyrábíme nálepky "Pro Boha": Předlohu okopírovat na samolepící papír. Děti pak nálepky pestře vybarví a vystřihnou. - Nálepky můžeme pak nalepit na všechno, co se dá zvlášť dobře použít ve službě Bohu, např. na pouzdro hudebního nástroje, školní tašku atd.

95

3NZ-17/1

96

3NZ-17/2

Co Pán odmění?

Co Pán neodmění?

97

Lukáš 22,31-34.54-62

3NZ-18

PETROVO ZAPŘENÍ Naučíme se biblický verš: Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé. Marek 14,38

1. Porozumění textu 1.1. Souvislosti/Obsah Po velikonoční večeři a ustanovení své památky v chlebu a kalichu předpovídá Pán Ježíš Jidášovu zradu a po hádce učedníků mluví o opravdové velikosti v Božím království.

1. Rozhovor mezi Pánem a Petrem: Pán Ježíš upozorňuje Petra, že za něho prosil, aby jeho víra neselhala. Přikazuje mu, aby po svém obrácení posiloval své bratry. Petr ujišťuje svou věrností, i kdyby měl s Pánem jít do vězení nebo na smrt. Pán Ježíš Petrovi předpovídá, že ho třikrát zapře. Potom následují události v zahradě Getsemane a Ježíšovo zatčení.

2. Zapření: Pán Ježíš je odveden do domu velekněze a Petr jej zpovzdálí následuje. Na nádvoří si služebníci rozdělali oheň, Petr k nim přisedá. Jedna služka v něm poznává Ježíšova přívržence, ale Petr tvrdí: "Vůbec ho neznám." Poznal ho i někdo další, Petr však opět zapírá. Později ho pozná ještě třetí člověk, ale Petr se brání: "Vůbec nevím, o čem mluvíš." Zakokrhá kohout, Pán Ježíš pohlédne na Petra. Petr si vzpomene na Ježíšovu předpověď a s pláčem odchází.

Paralelní místa: Mt 26,31-35.57.58.69-75; Mk 14,27-31.53.54.66-72; Jan 13,36-38 + 18,13-18.25-27

1.2. Osoby »

Pán Ježíš krátce před svou smrtí

♦ Petr: Šimon, bratr Ondřejův, temperamentní, snadno se nadchne, mluvčí celé skupiny (Mt 16,15 a 19,27) ♦

služka: odpovídá pojmu čeledín, tj. nevolník

♦

služebníci v domě velekněze: čeledíni a děvečky (na nádvoří možná i vojáci)

1.3. Místa/Prostředí Jeruzalém: sál v patře a nádvoří veleknězova sídla.

1.4. Doba Noc před ukřižováním Pána Ježíše.

1.5. Vysvětlení pojmů ♦ v31 - tříbit jako pšenici: Zde se tím míní, že Satan má v úmyslu prosít je jako pšenici přes síto a ukázat, co je v nich. Vymlácené zrno se prosívalo, aby se oddělilo od prázdné slámy. ♦ v34 - kohouti kokrhání: Noc trvala od západu do východu slunce a byla podle řecko-římského obyčeje rozdělena do čtyř nočních hlídek po třech hodinách: večerní, půlnoční, kuropění, ráno. Kohoutí kokrhání oznamovalo kolem třetí hodiny konec třetí noční hlídky.

♦ v34 - zapřít: popřít jakýkoli vztah a souvislost s někým, s kým se ve skutečnosti dobře znám, a stavět se k někomu jako k docela cizímu »

v54 - velekněz: úřadující nejvyšší kněz Kaifáš (v úřadě 18 - 36 po Kr.) 98

2. Téma Kdo nedbá Božího varování, riskuje odcizení od Pána Ježíše. Jiné možnosti: - Pán Ježíš chce, abychom mu byli vždycky věrní. - Kdo se spolehne sám na sebe, opustí Pána Ježíše.

3. "Rybičky" Úvahy nad situací dítěte Zapření znamená v této souvislosti popření osobního vztahu k Ježíši Kristu. Příčinou bývá nejčastěji strach. S přibývajícím věkem se děti k Pánu Ježíši hlásí stále ostýchavěji. Proč? Odpor, výsměch, odmítavý postoj okolí a z toho pak obava, že jako křesťan zůstanu sám, provázejí zvláště nástup do školy. Proto dětem zdůrazňujeme, že nás Pán Ježíš vidí a zná. Ví o naší slabosti. Můžeme se mu svěřit se svou obavou přihlásit se veřejně k němu. Dáme přitom pozor, abychom na jedné straně nad Petrem nelámali hůl, na druhé straně ovšem Petrovo jednání nesmíme nijak omlouvat. Petr příliš důvěřoval sám sobě, a pýcha vždycky předchází pád. Kde je však lítost a pokání, tam je vždycky odpuštění a možnost nového začátku.

NÁVRHY PROVEDENÍ 3.1. ÚVOD 3.1.1. Ilustrační příběh: Katka pravidelně navštěvuje dětské hodiny v církvi a ráda o tom vypráví

kamarádkám. Aničku, se kterou si často hraje, to nezajímá. Posmívá se Katce, a dokonce jí pohrozí: "Jestli tam příště zase půjdeš, můžeš si odpoledne hrát sama." To byla rána! Jak to Katka vyřešila, aby se nemusela vzdát ani jednoho, ani druhého? Šla tam sice, ale Aničce to neřekla. Otázky: Jak se měla Katka zachovat? Jak se asi cítila, když Aničku klamala? Přechod: Nejen Katka se takhle zachovala, ale dokonce jeden muž, který žil s Pánem Ježíšem tři roky. 3.1.2. Němý podnět "kohout": Ukážeme dětem kohouta (viz. 4.3.2.) a zeptáme se jich, co je přitom napadá. - Přechod: také v našem dnešním příběhu hrál roli kohout...

3.2. BIBLICKÝ PŘÍBĚH Můžeme příběh vyprávět podle důrazů v odstavci 1.1. - ilustrace viz 3NZ-18/1. Nejprve krátce popíšeme okolnosti (Getsemane, zrazení, zatčení), potom se u mladších dětí můžeme soustředit na scénu u ohniště. Scéna má v sobě velké napětí: chladná noc, oheň, u něhož se ohřívají služebníci a vojáci, temné postavy v mihotavém světle, napjatá atmosféra, v pozadí výslech (nejvyšší kněz si roztrhne roucho, Pán Ježíš je zbit, posmíván a popliván), Petr a Pán Ježíš si vymění pohled. Můžeme také podrobněji popsat Petrův vnitřní stav v těch napjatých hodinách.

Všechno vede k tomu, že Petr Pána Ježíše třikrát zapře. Podstatné je však to, že si Petr nevzal k srdci Ježíšovo varování.

3.3. UTVRZENÍ 3.3.1. Rozhovor o bdělosti s poukazem na biblický verš: Co se stane, když člověk není bdělý, když nedává pozor? (Vybrat příklady ze všedního života). Co k tomu vede, že člověk není bdělý? Únava, špatná výživa, lehkomyslnost - podobně je to i v duchovním životě. 3.3.2. Kohout se stal v souvislosti s Petrovým zapřením varovným znamením pro křesťany. Vyrobíme si dnes jako připomínku této události kohouta (3NZ-18/2):

99

Materiál: Potřebujeme mechovku (mechovou gumu) nebo lepenky v červené, zelené a modré barvě;

na každého kohouta jedno barevné péro a zaostřenou špejli. Nůžky, lepidlo, tužka. Postup: Podle šablony předkreslíme na mechovku nebo lepenku jednotlivé díly kohouta: hřebínek

a zobák na červenou, tělo na žlutou (pro každého kohouta dvakrát), dvě křídla na modrou, vnitřní péra křídel a dvě oči na zelenou. Jednotlivé díly vystřihneme. Zobák, hřebínek a ocasní péra vlepíme mezi dvojité tělo, pevně přitlačíme. Přilepíme větší část křídel, vlepíme vnitřní péra do příslušných výřezů, přilepíme oči. Nakonec zastrčíme špejli ostrým koncem mezi slepené části těla a pevně stiskneme.

4. Rybky"

Úvahy nad situací dítěte U větších dětí můžeme prohlubovat souvislosti a jednotlivé stupně vedoucí k zapření. Děti vědí z vlastní zkušenosti, jak snadno se člověk zalekne, když se má přiznat k Pánu Ježíši. Proto je důležité takovou situaci podrobněji rozebrat, abychom došli ke kořenům toho, co je příčinou zapření. Zde totiž můžeme uplatnit konkrétní pomoc. Mimo jiné bychom také měli více vyzvednout možnost pokání, přiznání a nápravy. Vždyť Pán Ježíš nám chce znovu a znovu pomáhat, abychom se stali jeho odvážnými svědky.

NÁVRHY PROVEDENÍ 4.1. ÚVOD 4.1.1.

Rozhovor o situacích (např. ve škole), kdy jsme Pána Ježíše přímo nebo nepřímo zapřeli.

4.1.2. Obrázková hádanka (3NZ-18/3): Osm obrázků nám připomíná čtyři zvláštní události z Petrova života. Ke každé události patří dva (pravý a levý). Řešení: Rybářská síť - loď; meč - ucho; kohout - oheň; roztržený řetěz - brána vězení. Když děti seřadí správně osm obrázků, převedeme řeč na nejsmutnější událost v Petrově životě.

4.2. BIBLICKÝ PŘÍBĚH Jednotlivé kroky vyprávění si připomeneme v odstavci 1.1. Současně s napínavým vyprávěním provádíme aplikaci a zaznamenáme nejdůležitější výpovědi a jejich aplikace na tabuli nebo na fólii: *

Pán Ježíš varuje (Bůh nás varuje svým slovem)

*

Petrova sebejistota (Kdo si myslí, že dokáže správné jednat bez Boží pomoci, "natluče si nos".)

«

Petrova přílišná horlivost (Boží cesty jsou jiné, než si někdy myslíme.)

* Společnost u ohně (Kdo sedí ve špatné společnosti, říká si o malér. - Petr nemůže jít cestou utrpení Pána Ježíše, to mu Pán také předem řekl.)

«

Trojí zapření (Kdo se nechá svést ke lži jednou, udělá to brzy podruhé. Satan nepovolí.)

♦ Rozpomenutí na slovo Pána Ježíše (Pán Bůh používá různých prostředků, jak nám připomenout svá slova. V tomto příběhu to bylo kohoutí kokrhání a pohled Pána Ježíše.)

* Petrovo sebepoznání a lítost. (Poznat sama sebe je východiskem k novému začátku - Petr poznává, co provedl, je pokořen a znechucen sám sebou. To je předpokladem pro to, aby po Ježíšově vzkříšení mohlo být u Genezaretského jezera všechno uvedeno do pořádku.)

100

4.3. UTVRZENÍ 4.3.1. Práce ve skupinkách: Každá skupinka dostane kopii pracovního listu 3NZ-18/4. 4.3.2. Viz 3.3.2.

5. Návrhy písni S

Sám proti proudu plout*1 Bůh je větší*3 Pane Ježíši, já ti děkuji*2

6. Pomůcky k učení biblického verše Bůh nás volá k bdělosti (prostředky: znalost bible a modlitba), protože se stále dostáváme do situací, kde nás chce Boží nepřítel svést ke hříchu. U Petra se jednalo o zapření. Duch: Nový život z Boha, který člověk dostane při znovuzrození, chce jednat podle Božích pokynů.

Tělo: Starý hříšný život, který má každý člověk od přirozenosti, je polem Satanovy působnosti. Křesťan žije v tomto napětí. Proto je důležité dávat pozor na to, abychom zůstali bdělí a přijímali nabízenou pomoc.

a modlete s neupadli ęro pokušení, as duch je odhodlán 'olěvtělo slabé.

Bdete

Pomůcka "skládačková soutěž": Děti ve skupinkách skládají rozstříha­ ného kohouta. Která skupinka ho složí nejrychleji?

Mare

3NZ-18/3

101

3NZ-18/1

3NZ-18/2

102

3NZ-18/4

Z biblického textu zapsaného u Lukáše 22 (ekumenický překlad)

z

se ztratila některá slova. - Najdeš je? ©< - 3

PETROVO ZAPŘENÍ Pak

zatkli

ho

a

odvedli

do

domu.

Petr

šel

za nimi. Když zapálili uprostřed nádvoří oheň a sesedli

se okolo,mezi ně i Petr. A jak seděl tváří k ohni, všimla , pozorně se na něj podívala a řekla:

si ho jedna "Tenhle byl také s ním!"

Ale on: "Vůbec ho Zakrátko jej spatřil někdo jiný a řekl: "Ty jsi také jeden z nich."

odpověděl: "!" Když uplynula asi hodina, tvrdil zase někdo: "I tenhle byl určitě s ním, vždyť

je z.!"

Petr řekl: "o čem mluvíš!"

A ihned, ještě než domluvil, obrátil

a

na

kohout. Tu se Pán na

Petra;

a

Petr se rozpomenul

, které mu Pán řekl: "Dřív než dnes kohout

zakokrhá

mne třikrát."

Vyšel ven a hořce se.

Napiš po pořádku, co Petr udělal!

Proč Petr zapřel? Proč my často zapíráme?

103

3NZ-19

Lukáš 23,1-12.26.32

JEŽÍŠ PŘED PILÁTEM A HERODEM Naučíme se biblický verš: Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku. Izajáš 53,7a

1. Porozumění textu 1.1. Souvislosti/Obsah Zatčený Ježíš Kristus je v pochybném soudním řízení odsouzen židovskými velekněžími k smrtí. Vojáci a služebníci jej týrají a nakonec je vynesení a vykonání rozsudku přenecháno římským okupantům. Říman Pilát nevidí ve spoutaném židovském králi žádné politické nebezpečí a prohlašuje jej veřejně za nevinného. Herodes, náhodné přítomný král z jednoho působiště obžalovaného, je překvapivě zapojen do procesu, avšak setkává se pouze s mlčícím Ježíšem, který nikterak nesplňuje očekávání panovníka. Tak ho po přezíravém výslechu posílá jako zesměšněnou postavu zpět k Pilátovi. Ten pod tlakem zuřivých zástupů vynáší rozsudek smrti. Na cestě k popravišti, kterou Ježíš musí projít s jinými zločinci, je Šimon Kyrenský přinucen nést kříž Krále Židovského.

1.2. Osoby ♦

celý zástup: starší židovského lidu, nejvyšší zákonici (Lk 22,66), členové velerady

♦ Pilát: příjmením Pontský, tzn. z římského rodu Pontiů, ustanoven v roce 26 po Kristu císařem Tiberiem na přímluvu prefekta města Říma Sejana za prokurátora (zemského správce, nejvyššího úředníka císařské provincie) jako nástupce židovského Krále Archelaa, který upadl v nemilost, na území Judeje, Samařska a Idumeje. Záměrně a vynalézavě provokuje židovské národní vědomí a náboženské cítění (vztyčování římských praporů, používání peněz z chrámové pokladnice...), brutálně potlačuje snahy o osvobození (Lk 13,1), svou bázlivou diplomacií vůči hroznému císaři Tiberiovi nedokáže zabránit svému sesazení v r. 36 po Kr., později je vypovězen do jižní Francie, skončil patrně sebevraždou. ♦ Herodes: příjmením Antipas, syn Heroda Velikého, vládce nad Galilejí a Peřejí. Město Tiberias bylo založeno jako výraz císařské přízně. Herodes žil v cizoložství se švagrovou Herodiadou. Dal štít Jana Křtitele, Pán Ježíš ho nazval "liškou" (Lk 13,32), v r. 39 po Kr. po pokusu získat královský titul obžalován z velezrady, vypovězen ze země, jeho říše byla rozpuštěna. ♦ Šimon z Kyrény: muž k Kyrény v severní Africe, otec Alexandra a Rufa (Mk 15,21) ♦

dva zločinci (viz lekce 3NZ-20)

1.3. Místa/Prostředí « Jeruzalém ♦ sídlo správce země: Pevnost Antonia na severním okraji chrámového území v Jeruzalémě, asi 1 km od Kaifášova domu.

*

Judea: kraj kolem Jeruzaléma

* Galilea: území pod vládou Heroda Antipy, západně od jezera Genezaretského. Zbožní židé odmítali tamní smíšené obyvatelstvo. Semeniště protiřímských nepokojů (zélóti). *

Herodův palác: v západní části Jeruzaléma, asi 800 m od hradu Antonia.

popraviště: severně od severozápadní čtvrti Jeruzaléma, za hradbami.

104

1.4. Doba Události popsané v textu probíhají v časných ranních hodinách (Lk 22,66) 14. dne měsíce Nisan, podle všeho 7. dubna r. 30 po Kr. Ukřižování se konalo v 9 hodin.

1.5. Vysvětlení pojmů j v2 - brání odvádět císaři daně: krátce předtím Pán Ježíš naopak vyzýval k plnění daňové povinnosti (Lk 20,25) v v2 - prohlašuje se za Mesiáše, Krále: Ježíš se sám králem nenazýval, pouze Natanael (Jan 1,49) a zástupy ho tak označují (Lk 19,38). Těmito lživými obviněními, která mají vyzdvihnout Ježíšovu politickou nebezpečnost, chtějí židovští předáci vynutit rychlý rozsudek smrti. ♦ v8 - Herodes doufal... že uvidí znamení (zázrak): nějaká senzace by byla vítaným zpestřením královské zábavy. ■

» vil - slavnostní šat: bílý královský plást, zde použit na výsměch "židovskému králi"

♦ v26 - vložili na něho kříž: odsouzenci museli obvykle nést příčné břevno kříže po nejživějších ulicích k popravišti kvůli zastrašení obyvatelstva. Svislý kůl byl již předem zaražen na místě do země.

Téma

( • w 'j

Pán Ježíš vzal na sebe všechno, aby zachránil lidstvo. Pán Ježíš dovolil, aby ho obžalovali, pomlouvali, aby jím pohrdali, posmívali se mu a nakonec ho odsoudili k smrti ukřižováním. Nebránil se. Jeho mlčení a snášení všech příkoří ukazuje jeho vnitřní velikost, důstojnost a lásku k lidem. Takové mlčení je zvlášť výmluvné.

3. Rybičky" Úvahy nad situací dítěte

4/

Nechceme nejmladším dětem jenom představit trpícího Pána, ale zdůraznit též jeho vnitřní připravenost trpět za nás. Náš Pán netrpěl ze slabosti, ale z lásky. Ježíšův příklad může děti povzbudit, aby z lásky k druhým také dokázaly strpět křivdu a podlost.

NÁVRHY PROVEDENÍ 3.1. ÚVOD 3.1.1. Ilustrační příběh: Tatínek někam pojede. Matěj a Jirka by chtěli jet s ním, ale tatínek má volné jen jedno místo. Matěj ustoupí a nechá jet Jirku. (Kdo má někoho rád, umí se kvůli němu i něčeho zříct.) 3.1.2. Ilustrační příběh: Vyprávíme o dvojčatech, která nosí stejné oblečení. Při odchodu na slavnost se najednou nemůže najít jeden kousek oblečení pro jedno z dvojčat. Vypukne hádka o zbylý kus,

ale brzy je urovnána, protože se na něm najde značka majitele. Ten jej však nechá svému sourozenci a oblékne si něco jiného, i když méně hezkého. Proč se tak zachoval? (viz 3.1.1.)

3.2. BIBLICKÝ PŘÍBĚH Vyprávění s pomocí obrázků 3NZ-19/1:

Petr Ježíše zapřel (navázání na předchozí lekci), představitelé národa ho odsoudili k smrti a spoutaného odvedli k Pilátovi. * Pilát vyslechl žaloby na Ježíše, obviněného z pobuřování a přípravy vzpoury proti Římu. Pilát po výslechu konstatuje Ježíšovu nevinu. Židé však trvají na svém.

105

Do procesu je zatažen Herodes, očekává od Ježíše důkaz nadpřirozené moci. Ježíš však žádný zázrak nepředvede a na otázky vůbec neodpovídá.

* Židé znovu požadují potrestání Pána Ježíše. Zklamaný král se mu vysměje a posílá jej zpět k Pilátovi. Pilát vyhlašuje rozsudek smrti a nechává Ježíše odvést.

» Nevinný Boží Syn jde na popravišté. Teď nese jeho kříž ještě kdosi jiný, ale brzy už Pán Ježíš na tomto potupném dřevě zemře - nevinný!

3.3. UTVRZENÍ 3.3.1. V rozhovoru znovu připomeneme, že Pán Ježíš z lásky k nám mlčel a snášel nespravedlnost. Chceme mu za to vzdát dík z celého srdce. A budeme-li někdy muset snést nějakou nespravedlnost, pak se o to chceme také z lásky k bližnímu pokusit. 3.3.2. Kromě toho by děti mohly nalepit na papír obrázek zavřených úst, uprostřed rozstřižených, a to tak, že přilepí pouze okraje úst, aby se horní ret dal trochu odklopit. Kolem těchto ponejvíce mlčících úst Pána Ježíše mohou pak namalovat žalobce (symboly) a jejich reakce (případně je vystřihnout a posléze nalepit). - Viz 3NZ-19/2.

4. Rybky ' Úvahy nad situací dítěte Mlčení se často považuje za projev slabosti a neschopnosti. Mlčení však může znamenat i naprostý opak - totiž vnitřní sílu a převahu. Pokud se to děje z lásky k bližnímu, pak si takové mlčení zaslouží ocenění a úctu. Text nám představuje Pána Ježíše v takovém postoji, který obdivujeme a oceňujeme, ale který nás zároveň nabádá, abychom z lásky také uměli snášet křivdu.

NÁVRHY PROVEDENÍ 4.1. ÚVOD Vybereme jedno dítě a zalepíme mu náplastí křížem ústa. V rozhovoru uvažujeme o následujících a podobných otázkách: V jaké situaci musíme nebo měli bychom mlčet? Existují také příležitosti, kdy se můžeme nejlépe vyjádřit mlčením?

4.2. BIBLICKÝ PŘÍBĚH 4.2.1. Vyprávíme s pomocí obrázků 3NZ-19/1, z hlediska náhodného pozorovatele, který’ vnímá stále

zřetelněji, jak nezaslouženě zacházejí s Ježíšem jeho protivníci, stále více žasne nad mlčícím Ježíšem a stále více si ho váží. - Viz 3.3. 4.2.2. Práce ve skupinách: Tři skupiny, které představují vojáky, zúčastněné při procesu. Každá

skupina má za úkol vyhledat v textu a rozebrat "své" jednání: - skupina chrámové policie (Lk 23,1.2.5.10) - skupina římských vojáků (Lk 23,3.4.6.12.26.32) - skupina Herodových vojáků (Lk 23,7.8.9.11) V navazujícím rozhovoru ještě jednou předvedeme jednání s Pilátem a Herodem a ilustrujeme je pomocí obrázků 3NZ-19/1. 4.2.3. Čteme biblický text a hovoříme o něm, pak se ho pokusíme zdramatizovat jako scénku, případně rozhlasovou hru, kterou nahrajeme na kazetu.

106

4.3. UTVRZENÍ 4.3.1. Napíšeme část věty z úvodní úvahy: "Mlčím..." a necháme ji děti dokončit: ...ze žalu, z lásky, atd. - Co vedlo Pána Ježíše k tomu, aby mlčel? Zaškrtáme jeho "motivy" v uvedených odpovědích nebo je doplníme k tomu co navrhly děti. Jeho mlčení nám umožnilo vejít do společenství s Bohem. Jeho mlčení mluví zřetelně o jeho lásce k nám.

4.3.2. Soutěž tvořivosti: Vymysli dopravní značku, plakát nebo scénku k tématu "Umím mlčet". Děti předvedou a vysvětlí své výtvory. 4.3.3. Srovnání s beránkem: Ve spojitosti s biblickým veršem mluvíme s dětmi o prorockém obrazu Pána Ježíše. Když vedou beránka na porážku, na rozdíl od ostatních zvířat beránek nekřičí. - Zde můžeme také zmínit velikonočního beránka (Gn 12) a jeho úkol.

5. Návrhy písní J •S

Jeden za všechny*3 Přišel Bůh*2 Ježíš, to je důkaz*3

6. Pomůcka k učení biblického verše

í

í

A

Tady se písmenka pospojovala nějak divně - jak je ten verš správně?

Byltr á penap okoř ilse, ú stane otevř el; jak oberá nekvede nýna po rážku. Iza já Š 53,7a

3NZ-19/2

107

3NZ-19/1

108

3NZ-20

Lukáš 23,33-49

UKRIŽOVANÍ, DVA ZLOČINCI Naučíme se biblický verš: Trestám' snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Izajáš 53,5b

1. Porozuměni textu 1.1 Souvislosti/Obsah Po svém zatčení (22,47-53) a odsouzení jsou Ježíš a dva zločinci přibiti na kříž a začínají pro né hrozná muka. Celé vysilující hodiny visí na dřevě, ve žhavém žáru Orientu. Posmívají se mu, rouhají se (v. 35-36.39). Světlým paprskem v této temné hře je případ lotra (v. 39-43), který hledá milost Pána Ježíše a nalézá ji. Na jeho prosbu, aby si Pán na něj vzpomněl, je mu slíbena záchrana. Pak přichází tříhodinová tma, chrámová opona se trhá na dva kusy a Ježíš se odevzdává do rukou Svého Otce. Je mrtvý. Paralelní místa: Mt 27,33-54; Mk 15,22-32; J 19,18-24; Ž 22+69; Iz 53.

1.2. Osoby * Ježíš Kristus: zde nazýván Vyvoleným Božím synem, Krále židovským, člověkem ♦ dva zločinci: byli ukřižováni nalevo a napravo od Pána (33) a plně si byli vědomi své viny a spravedlivého trestu (41). Jeden se Pánu vysmívá stejně jako jiní lidé (39), druhý uznává svou vinu (41) a prosí Ježíše Krista o milost (42). Je možné, že zpočátku se vysmívali oba (viz. Mk 15,32), než to jednomu z nich došlo.

* lid, židé: přihlížejí. Typické je, že necítí lítost ani soucit. Sešli se, aby viděli "divadlo" (48). Teprve po smrti Pána Ježíše si patrně uvědomili dosah svého činu, protože se "bili v prsa" (obvykle projev žalu a pokání). ♦ vojáci: provedli tu hroznou katovskou práci. Vysmívali se mu (36) a naplnili proroctví ze Žalmu 22,19 (34).

♦ členové rady: podle Mk 15,31 jsou zde zřejmě míněni též zákonici a farizeové. * setník: byl zodpovědný za nerušený průběh ukřižování a velel vojákům. Ale i on musel poznat, koho ukřižoval (47). Podle Mt 27,54 to poznalo více lidí. * přátelé Pána Ježíše: jednak učedníci, ale též ti, kteří Pána Ježíše znali blíže. • ženy, které jej doprovázely z Galileje: podle Mt 27,56 a Jana 19,25 to byly Maria Magdalena, Ježíšova matka Maria, její sestra a matka Jakuba a Jana, Salome.

1.3. Místa/Prostředí Místo děje je Golgota (odvozeno od aramejského "geulgueta" - lebka), místo lebek.

Pahorek nedaleko za městskými hradbami (Mt 28,11; Jan 19,20). Zdá se že Golgota byla u cesty k městské bráně, protože tudy procházelo mnoho lidí (Mt 27,39).

1.4. Doba Mnozí datují smrt Pána Ježíše dubnem roku 30. Je jisté, že k ukřižování došlo v patek, brzy ráno. (První den týdne, den zmrtvýchvstání, je neděle.) Šestá hodina odpovídá našemu poledni (největší žár), devátá asi 15. hodině.

109

1.5. Vysvětlení pojmů * v33 - ukřižování: odsouzený byl přibit na příčný trám (skrz zápěstí), potom vytažen na svislý trám vysoký asi 3m a tam upevněn. Pak se zatloukl dlouhý hřeb skrz překřížené nohy. Následovaly mučivé hodiny tělesného, duchovního a duševního utrpení. Smrt nastala až po několika hodinách. Často se odsouzenci přerážely nohy, aby se smrt urychlila. v35 - členové rady: zákonici, farizeové, starší.

* -

v36 - ocet: levné, kyselé víno vojáků. v43 - ráj: místo odpočinutí lidí, kteří zemřeli ve víře, součást nebe.

* v45 - chrámová opona: dělící závěs mezi svatyní a svatyní svátých. Skutečnost, že se "roztrhla od shora dolů" ukazuje na nadpřirozený děj. Bůh tím lidem ukázal: cesta k Bohu je teď volná.

2. Téma Cesta k Bohu je otevřená, protože Ježíš Kristus za nás umřel na kříži.

Jiná možnost: Ježíšova láska je silnější než lidská nenávist.

3. Rybičky" Úvahy nad situací dítěte Naším cílem je obeznámit také menší děti se základní výpovědí bible. Smrt Pána Ježíše je ústřední událostí Božího plánu spásy. Proto patří i vyprávění o ukřižování do kánonu příběhů pro mladší posluchače. Měli bychom se však vyhnout popisu krutých podrobností, abychom příliš nezatěžovali citový život dětí. Pro lepší porozumění můžeme příběh vyprávět na pozadí starozákonních obětí (jen krátká zmínka), a ukázat tak novou, jednodušší cestu, kterou Pán Ježíš otevřel svou obětí. Tím se krutost ukřižování odsune poněkud stranou a my se můžeme soustředit na důležitý význam Ježíšovy smrti za nás.

NÁVRHY PROVEDENÍ 3.1. ÚVOD 3.1.1. Přímý vstup (volné vyprávění z pohledu dítěte, které mohlo tenkrát žít): Malý Mika je smutný. Všiml si, že tatínek už zase vyvádí ze stáje hezoučkého malého beránka. "Určitě

ho zase ponese do chrámu a tam ho zabijí," myslí si Mika. Vůbec tomu nerozumí. Tatínek říkal: "Oběť za naše hříchy". Když se ho Mika zeptal, proč se to dělá pořád znova a znova, táta vždycky mluvil o zákonu a o Bohu, kterého je třeba poslouchat. Dneska poprvé řekl tatínek: "Míko, vypadáš tak smutně. Co kdybys jednou šel se mnou? Pak bys možná všechno lip pochopil. Už jsi dost velký, abys poznal náš zákon a přikázání Boží. Připrav se! Za chvíli odcházíme." (Vyprávíme dále podle následujících bodů):

* Cestou do chrámu potkávají mnoho lidí. Ti mezi sebou vzrušeně hovoří o tom, že má být ukřižován Ježíš, který si říká Boží Syn. To divadlo si nechtějí nechat ujít. *

Mika už o Ježíši slyšel. Kamarád mu vyprávěl, že ho jednou viděl v Jeruzalémě. Ježíš má rád děti!

t Mika s otcem vstupují do chrámového nádvoří - dál nesmějí. Tak to předpisuje zákon. Ale co to? Je právě poledne, a najednou se tak setmělo - mnohem více, než při bouřce, je tma jako v noci, ale nesvítí měsíc ani hvězdy! Chrámová opona se roztrhla. Všichni napjatě čekají - děje se jistě něco zvláštního. Uplynuly už tři hodiny. - Dál viz 3.2. 3.1.2. Rozhovor o "Velikonocích": Co si vybavíte při slově "Velikonoce"? Přechod k důležitým skutečnostem Boží spásy.

110

3.2. BIBLICKÝ PŘÍBĚH Události můžeme vyprávět podle následujících kroků (pokračování 3.1.1.): a postupně při tom ukázat předlohu 3NZ-20/1 (čtyři obrázky klademe jeden po druhém na flanelovou tabuli nebo zpětný projektor, a sestavíme tak obraz kříže):

Náhle vyběhne z osvětleného svatostánku kněz, konající službu. Musel zažít něco, co ho vyděsilo. Křičí do tmy: "Pomoc! Musím zemřít! Viděl jsem do svatostánku. Opona se roztrhla odshora dolů sama od sebe. Vchod k Bohu je otevřený..." Zatímco to říká, přidržuje závěs tak, že lidé stojící na nádvoří mohou zahlédnout nejvnitřnější část chrámu: Skutečně! Je vidět až do svatostánku!

■* Chrámová bohoslužba je přerušena, a tak se tatínek s Míkou vracejí s nepořízenou domů. Cestou potkají souseda - už se zase rozjasnilo. Soused jim vypravuje, co se odehrálo na Golgotě.

« Mika slyší, že Ježíše ukřižovali mezi dva zločince. Musel trpět bolestí a také snášet posměch: "Zachraň sám sebe..." »

"...Jestli jsi Boží Syn, sestup s kříže!" Nic se nestalo. A pak najednou byla tma.

• Mika pozorně poslouchá, když soused vypráví o jednom ze zločinců. Cítil svou vinu a věděl, že jeho trest byl spravedlivý. V takové situaci už si nemohl sám nijak pomoci. Proto prosil Božího Syna, aby na něho nezapomněl. Pán Ježíš mu slíbil: "Ještě dnes budeš se mnou v ráji."

♦ Teď tomu tatínek porozuměl: Cesta k Bohu se otevřela smrtí Pána Ježíše. On byl tím Božím Beránkem. Sám Boží Syn umřel na kříži. Dosvědčil to i římský důstojník.

3.3. UTVRZENÍ 3.3.1. Každé dítě dostane kopii 3NZ-20/1, vybarví a vystřihne čtyři obrázky, které nalepí (ve tvaru kříže) na barevnou čtvrtku. 3.3.2. Z tnodeliny nebo samotvrdnoucí hmoty vytvaruje každé dítě beránka.

4. Rybky ' Úvahy nad situací dítěte Dnes je nemoderní přiznat vlastní bezmocnost a neschopnost si sám poradit. Spíše se setkáváme s tendencí vystavovat na odiv vlastní schopnosti a sílu, prosadit se. Prozkoumáme dvě postavy z textu tímto pohledem: a) Ježíš Kristus: Nejprve členové rady, potom vojáci a nakonec jeden z lotrů jej vyzývají: "Zachraň sám sebe!" Neudělal to, ačkoliv by byl mohl. b) Zločinec: Nemohl pro svou záchranu udělat vůbec nic. Zde můžeme dětem velmi pěkně ukázat, co všechno je k záchraně potřeba: bázeň před Bohem, poznání a vyznání vlastní viny, poznání Ježíšovy bezhříšnosti a konkrétní prosba k Ježíši Kristu, Pánu a Králi směřujícímu ke vzkříšení. Ten člověk byl přesvědčen, že jen On jediný mu může pomoci.

NÁVRHY PROVEDENÍ 4.1. ÚVOD 4.1.1. Rozhovor: Jaké podmínky musí splňovat člověk, aby se dostal do nějakého království? Postavíme proti sobě výkon, nárok a milost (k pochopení situace zachráněného zločince). 4.1.2. Situace ze života, ve kterých někdo platí za vinu jiného. - Takovou lásku mezi přáteli najdeme jen zřídka. Co učinil Ježíš?

111

4.2. BIBLICKÝ PŘÍBĚH Se staršími dětmi můžeme text společně přečíst (nejprve verše 3343). Pro kontrolu položíme několik otázek: -

v. 33: Jak se jmenovalo místo ukřižování? v. 34: Který byl první výrok Ježíšův na kříži? Jakým způsobem si rozdělili jeho šaty?

•

v. 35: Jakým titulem dávali členové rady Ježíši najevo svůj výsměch?

*

v. 36.37: Jakým titulem zesměšňovali Ježíše vojáci?

*

v. 38: Jaký nápis byl na kříži? V kterých jazycích byl napsán?

♦

v. 35.37.39: Kdo provokoval Pána Ježíše pobídkou "zachraň se sám"?

> v. 40: Doplň větu, kterou napomenul jeden zločinec toho druhého: "Ty se ani ...? Vždyť jsi sám ... ke stejnému ...!"

»

v. 41: Co přiznal, případně poznal jeden ze zločinců?

* v. 42: Oč prosil Pána Ježíše? ♦

v. 43: Co mu Pán Ježíš slíbil?

* k bodu a (viz 4): Na tomto místě můžeme dát skupinkám k úvaze otázku: Co by se stalo, kdyby Pán Ježíš skutečně vytrhl hřeby z kříže? (Velká senzace, uctívali by ho jako krále - ale svůj úkol by nesplnil, lidé by propadli věčné smrti.). Pána Ježíše nedržely na kříži hřeby, ale poslušnost Otci a láska ke ztraceným lidem!

♦ k bodu b (viz 4): Zločinec ztratil všechno, co v životě měl: zdraví, sílu, peníze, čas... Tupil Pána Ježíše (Mt 7,44). Není schopen udělat vůbec nic pro svou záchranu. Trest, který musí vytrpět, je krutý, ale ten muž tuší, o co hroznější je přijít před Boží soud. Poznává v Ježíši Kristu toho Nevinného svého Vykupitele. Nyní je odkázán pouze a jenom na milost Boží. Během těch hodin na kříži se začíná bát Boha. Slyší příslib svého Zachránce: "Ještě dnes...". A později slyší ještě "Dokonáno jest!" (Jan 19,30 nn) V druhé části čteme verše 44 - 49. Hovoříme o mimořádném úkazu: chrámová opona se roztrhla vpůli odshora dolů. (Bůh sám umožnil přístup do společenství s ním.) Ptáme se: Proč přišli lidé ke kříži? (Chtěli vidět divadlo, vysmívali se, byli tam "služebně", znali se dobře s někým z ukřižovaných, ze soucitu, chtěli se nechat zachránit...) Co znamená skutečnost, že Pán Ježíš byl ukřižován, v našem životě?

4.3. UTVRZENÍ - Kříž znamená naplnění Písma (srv. Izajáš 53) - Kříž je důkazem Boží lásky (viz Jan 3,16) - Kříž ukazuje Boží spravedlnost (viz Řím. 3,25.26) - Kříž proměňuje člověka (viz Lk 23,40.47.48) Zde můžeme poukázat na souvislost mezi roztrženou oponou a křížem. Bůh otevřel cestu k sobě smrtí svého Syna na kříži. Pro ilustraci: Do kříže 3NZ-20/2 napíšeme větu "Cesta k Bohu je otevřená skrze Ježíše Krista." 4.3.1. Rozhovor o kříži:

4.3.2. Hra "Ano - Ne": Na vzdálenost 2 - 3 m od sebe postavíme dvě židle, na jednu upevníme nápis ANO, na druhou NE. Dvě děti stejného věku a stejných vědomostí postavíme doprostřed mezi židle, zády k sobě. Položíme jim pět otázek, na které lze odpovědět ANO nebo NE. Místo odpovědi se snaží každé z nich co nejrychleji posadit na příslušnou židli. Do rozhodování, která odpověď je správná a proč, zapojíme ostatní děti. Kdo se první posadí na správnou židli, získává bod. Rozhovor/Aplikace: Co museli ti dva dělat? -> Přemýšlet a rozhodnout se. - V jakých životních situacích se musíme rozhodovat my? Některá z těch rozhodnutí jsou životně důležitá, na jiných tolik nezáleží. - O jaké rozhodnutí šlo v dnešním biblickém příběhu?

112

5. Návrhy písni S Z' S

Ježíš přišel k nám*1 Děkuji, Ježíši*2 Pane, mě chybějí slova*3

6. Pomůcka k učení biblického verše Zhotovíme siluety hlav jednotlivých dětí:

Dítě posadíme před projektor, aby jeho hlava vrhala stín na zeď. Obrysy stínu obtáhneme na barevnou čtvrtku. Hlavičky si pak děti vystřihnou a mohou do nich vepsat biblický verš. Místo "náš" mohou napsat své jméno v přivlastňovacím tvaru.

3NZ-20/2

113

3NZ-20/1

114

3NZ-21

Lukáš 24,13-35

NA CESTĚ DO EMAUS Naučíme se biblický verš: Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili. Jan 20.29b

1, Porozumění textu 1.1. Souvislosti/Obsah

FX+v

Ježíš Kristus byl zatčen, ukřižován a pohřben. Jak několikrát předem oznámil, třetího dne vstal z mrtvých. Už se ukázal Šimonu Petrovi a několika ženám. Dva učedníci jdou spolu z Jeruzaléma do Emaus. Jsou sklíčeni a hovoří o událostech minulých dnů. Přidružil se k nim neznámý. Zapojil se zasvěceně do rozhovoru a brzy přejímá jeho vedení. Hlavním tématem jsou smrt a vzkříšení Ježíše z Nazaréta. Když došli k cíli, prosí učedníci cizince, aby s nimi zůstal na večeři. Během jídla v něm poznávají Ježíše. Poté co zmizel jejich zrakům, vracejí se ihned do Jeruzaléma, aby vyprávěli ostatním učedníkům, co zažili. Viz také Mk 16,12-13.

1.2. Osoby ♦

dva učedníci, jeden z nich se jmenuje Kleofáš

♦

Ježíš Kristus, vzkříšený

*

jedenáct Ježíšových učedníků, bez Jidáše Iškariotského

1.3. Místa/Prostředí ♦

Jeruzalém: 760 m nad m., judska hornatina, pod římskou posádkou, hlavní město provincie.

♦

Emaus: vesnice asi 11 km západně od Jeruzaléma, to znamená asi 2 až 2,5 hodiny chůze.

1.4. Doba ♦ vzkříšení Pána, první velikonoční den (v. 21), tzv. "třetí den"

* od pozdního odpoledne, k večeru v Emaus (v. 29)

1.5. Vysvětlení pojmů * vl6 - něco jakoby bránilo jejich očím: jde tu o božskou zásadu "od víry k vidění". Učedníkům se otevřely oči teprve tehdy, když se hovořilo o problému víry (srovnej Jan 20,29). ♦ vl9-23 - bude potřeba vysvětlit pojmy nazaretský, prorok, veleknězi, andělé, hrob - viz biblický slovník.

* v31 - zmizel jejich zrakům: Pán může po vzkříšení měnit nejen svou podobu (zůstaly jen jizvy po ukřižování), ale i místo. Vzkříšené tělo není vázáno na prostor ani čas (srovnej Mk 16,12).

(^ma Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili. Trojí otvírání: učedníci otvírají Pánu Ježíši srdce (jejich ochota, jeho vstup), Pán Ježíš jim otvírá Písma, a nakonec i oči, aby ho poznali, působí víru.

115

Jiné možnosti: - Kdo se setká s Pánem Ježíšem, zažije, jak se smutek změní v radost. - Pán Ježíš se přidruží k těm, kdo jsou smutní a touží po něm.

3. Rybičky" Úvahy nad situací dítěte Naše doba je poznamenána nejistotou, beznadějí a bezmocí. Vidíme to často již u malých dětí. Kolik strachu je v srdci dítěte! K tomu pak přistupuje ještě záplava vzrušujících podnětů. Děti nejsou schopny tolik dojmů zpracovat. Pocity úzkosti a nejistoty narůstají. Tomu se chceme bránit. Musíme dětem dopřát čas, aby své myšlenky otevřeně vyslovily. Prostřednictvím biblických příběhů a také svým jednáním jim ukazujeme, že je tu někdo, komu mohou říkat všechno, přestože jej nevidí: je to Ježíš Kristus. Chce nám darovat radost, klid a pokoj, aby nám ukázal, kdo je.

NÁVRHY PROVEDENÍ 3.1. ÚVOD Ptáme se dětí, proč bývají smutné. Mluvíme o příčinách smutku, pak přejdeme ke smutným učedníkům. 3.1.1. 3.1.2.

Ukážeme dětem papírové šlápoty, nejdřív dva páry, potom tři.

Když děti vyjádří, co to znamená, přejdeme k příběhu.

Aa 1

3.2. BIBLICKÝ PŘÍBĚH

\

Vyprávíme příběh a k ilustraci použijeme 3NZ-21/1:

\

í

'Q

/

/

ý \.

♦ Vysvětlíme, co se stalo v Jeruzalémě. Jméno města mohou děti hádat. ♦

Dva učedníci na cestě - popíšeme jejich náladu a obsah rozhovoru. Proč byli smutní?

♦ Učedníci otvírají Pánu Ježíši své srdce. Pán chce, abychom mu všechno řekli. Chce nás potěšit a darovat nám radost.

*

Otvírá (vysvětluje) učedníkům Boží slovo.

* Pán Ježíš oslovil jejich nitro a oni jej pozvali k sobě. Při večeři, když lámal chléb, se jim dal poznat. Otevřel jim oči. To v nich vzbudilo takovou radost, že se ještě týž večer vydají na zpáteční cestu do Jeruzaléma, aby to řekli ostatním učedníkům.

3.3. UTVRZENÍ 3.3.1.

Každé dítě otiskne své chodidlo na čtvrtku a do otištěné stopy vepíše dnešní verš.

3.3.2. Hra "nevidět a věřit": Dítě se zavázanýma očima prochází překážkovou dráhu podle pokynů jiného dítěte. 3.3.3. Ježíš, o kterém se mělo za to, že je mrtvý, vstal a žije! - Vyrábíme prostorový obrázek prázdného hrobu:

Příprava: Předlohu 3NZ-21/2 okopírovat na čtvrtku, podél čárkovaných čar lehce vytlačit. Dvě tučné svislé čáry na obrázku s otevřeným hrobem (B) proříznout. Postup: Předlohy A, B, C vystřihnout a vybarvit. Bílou plochu ve středu A vystřihnout. Klopy předlohy C zastrčit do zářezů v B. Postranní části B ohnout dopředu, klopy C dozadu a přilepit. Postranní části A ohnout dozadu a přilepit k postranním částem B.

116

4. Rybky Úvahy nad situací dítěte Ačkoliv je tu Pán, často jej nepoznáme, protože jsme příliš zaujati okolnostmi. Je pochopitelné, že pak dostáváme strach a ztrácíme odvahu. Smíme vědět, že Pán se připojí k těm, kteří o něm spolu hovoří. On zná naše myšlenky a přibližuje se k nám ve svém slovu. Chce nám otevřít oči, abychom jej uviděli. Ale poznáme jej pouze tak, budeme-li číst pravidelně bibli, dbát na jeho Slovo a o všem s ním hovořit. (Poukázat na chvíle ztišení). Naše naděje má svůj základ v Ježíšově vzkříšení. Protože Pán Ježíš žije, můžeme v situacích, kdy ztrácíme odvahu a prožíváme zklamání, získat novou naději.

NÁVRHY PROVEDENÍ 4.1. ÚVOD 4.1.1.

Rozhovor na téma "smutek".

Přímý vstup: "Ujít jedenáct kilometrů, dojít k cíli večer a hned se zase vydat stejnou cestou zpátky - k tomu musí mít člověk opravdu pádný důvod." 4.1.2.

4.2 . BIBLICKÝ PŘÍBĚH Vyprávíme příběh s použitím předlohy 3NZ-21/1 - viz 3.2. Doplnění: Ve SZ (např. u Iz 53,10) bylo předpověděno jeho zmrtvýchvstání, také Ježíš je vícekrát sám předpověděl (např. Lk 9,22 + 18,33). Musíme se naučit dávat pozor na Ježíšovy výroky a zaslíbení, jinak nás rychle přemůže strach a malomyslnost. 4.2.1.

4.2.2.

Vyprávíme příběh z pohledu Kleofáše Oednoho z dvojice učedníků).

4.3 UTVRZENÍ 4.3.1.

Propracujeme následující srovnání: Čím se vyznačovali učedníci před setkáním s Ježíšem a po

něm? 4.3.2.

Viz 3.3.

5. Návrhy písní S J J

Hej, už víš*3 xMáme dobrý důvod jásat*3 Hrob je prázdný*1

6. Pomůcka k učení biblického verše Aby téma vyznělo docela prakticky, měli bychom v každém případě pohovořit o situacích ze svého všedního života, kde se jedná o důvěru k Bohu. Také bychom si mohli sdělit momentální problémy, které nás trápí, a pak se za sebe navzájem modlit. Při tom všem se chceme radovat především z toho, že Ježíš vstal a je živý!

117

3NZ-21/1

118

B

119

OBSAH str.

Dobové pozadí Lukášova evangelia

1

str. 6

Představení v chrámě

Lukáš 1,26-38 \ Lukáš 2,21-38

3NZ-3

Dvanáctiletý Ježíš v chrámě

J Lukáš 2,41-52

str. 16

3NZ-4

Služba Jana Křtitele

Lukáš 3,1-20

str. 23

3NZ-5

Petrův rybolov

Lukáš 5,1-11

str. 29

3NZ-6

Povolání dvanácti, pravé následování

Lukáš 6,12-16; 9,57-62

str. 35

3NZ-7

Uzdravení služebníka

Lukáš 7,1-10

str. 40

3NZ-8

Vzkříšení syna naimské vdovy

Lukáš 7,11-17

str. 46

3NZ-9

Milosrdný Samařan

Lukáš 10,25-37

str. 50

3NZ-10

Marta a Marie

Lukáš 10,38-42

str. 55

3NZ-11

Podobenství o bohatém bláznovi

Lukáš 12,13-21(22-34)

str. 61

3NZ-12

Ztracený peníz

Lukáš 15,8-10

str. 65

3NZ-13

Marnotratný syn

Lukáš 15,11-32

str. 72

3NZ-14

Uzdravení deseti malomocných

Lukáš 17,11-19

str. 79

3NZ-15

Farizeus a celník

Lukáš 18,9-14

str. 83

3NZ-16

Zacheus

Lukáš 19,1-10

str. 87

3NZ-17

Podobenství o hřivnách

Lukáš 19,11-27

str. 92

3NZ-18

Petrovo zapření

Lukáš 22,31-34.54-62

str. 98

3NZ-19

Ježíš před Pilátem a Herodem