Dějiny křesťanství pro mládež: 2000 let náboženského života v kultuře a společnosti 8071951412, 9788071951414

Citation preview

Franco Cardini

KARMELITÁNSKÉ NAKLADATELSTVÍ

Dějiny křesťanství pro mládež

Franco Cardini

Dějiny křesťanství pro mládež

KARMELITÁNSKÉ NAKLADATELSTVÍ KOSTELNÍ VYDŘÍ 2008

KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Cardini, Franco Dějiny křesťanství pro mládež / Franco Cardini ; [z italského originálu ... přeložil Pavel Vetrovec]. - Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2008. - 95 s. : barev, il. Název originálu: Atlante storico del cristianesimo per ragazzi

ISBN 978-80-7195-141-4 (váz.) 27 * 27-9 * 27-1/-9 * 27-662:3 * 27-662:316.74 - křesťanství - dějiny - církevní dějiny - křesťanské učení - dějiny - křesťanství a společnost - dějiny - křesťanství a kultura - dějiny

- přehledy - historické mapy - obrazové publikace - publikace pro mládež 821-93 - Literatura pro děti a mládež [11]

27-9 - Dějiny křesťanské církve [5]

© Andrea Dué, s.r.l., 2002 Czech edition © Karmelitánské nakladatelství, s.r.o., Kostelní Vydří, 2008 ISBN 978-80-7195-141-4

Obsah 1. Ježíš Kristus

............................................................................................

6

2. Počátky církve..........................................................................................

8

3. Svatý apoštol Pavel................................................................................

10

4. Pronásledování.......................................................................................

12

5. Svobodné křesťanství ..........................................................................

14

6. Od jedné církve k mnoha církvím ................................................

16

Rozšíření křesťanství.............................................................................

18

8. Justinián .................................................................................................... 9. Benediktinská revoluce........................................................................ 10. Misijní duch a církev za hranicemi Říma...................................

20

11.

Islám............................................................................................................

26

12.

Byzantinci a Langobardi v Itálii .....................................................

28

13.

Karel Veliký a obnova říše..................................................................

30

14.

Další vývoj mnišství............................................................................

32

15.

Obnova měst .........................................................................................

34

16.

Papežství v boji o nadvládu .............................................................

36

17. 18.

Poutě a svatyně.......................................................................................

38

Tažení proti islámu...............................................................................

40

19.

7.

22 24

Křížová výprava knížat.......................................................................

42

20. Města a katedrály ..................................................................................

44

21. Mariánský kult .......................................................................................

46

22. Scholastika ...............................................................................................

48

23. Středověcí heretici ............................................................................... 24. Žebravé řády............................................................................................

50 52

25. Středověké představy ..........................................................................

54

26. Cestovatelé a misionáři v Asii........................................................... 27. První jubilejní (svátý) rok..................................................................

56 58

28. Pravoslavná (ortodoxní) církev........................................................

60

29. Koptové, Arméni, nestoriáni

..........................................................

62

30.

Renesance.................................................................................................

64

31.

Protestantská reformace .....................................................................

66

32.

Tridentský koncil

.................................................................................

68

33. 34.

Náboženské války................................................................................. Od protireformace k osvícenskému křesťanství ......................

70 72

35. 36.

Reformované církve v Americe........................................................ Křesťanství ve španělsko-portugalské Americe .........................

74 76

37. Od osvícenství k obnově .................................................................. 38. Křesťanství a sociální otázka.............................................................

78

80

Kolonialismus a misie..........................................................................

82

40. Reformované církve v USA .............................................................

84

41. Dekolonizace ......................................................................................... 42. Církev druhého vatikánského koncilu ........................................

85

43. Dnešní křesťanství v Latinské Americe........................................

90

44. Aktivní apoštolát Jana Pavla II..........................................................

92

Slovníček ................................................................................................

94

39.

88

63 př. Kr. Pompeius připojil Palestinu k římskému impériu.

1. Ježíš Kristus

49 př. Kr. Počátek občanské s.ílkv mezi Pompeiem a Caesareni

Ježíšův veřejný život

44 př. Kr. Cacsar zavražděn

Ježíšovo veřejné působení začíná jeho kázáními k lidem v okolí Genazaretského jezera a končí jeho smrtí na kříži. Toto období se většinou klade mezi roky 28 a 30. Palestina byla v době Ježíšově součástí římského impéria. Byla rozdělena na několik částí (tetrarchií). V Galileji vládl Herodes Antipas. Dvě čás­ ti (Judsko a Samařsko) spravoval římský prokurátor Pontius Pilát. Jan Křtitel, syn kněze Zachariáše, už rok před Ježíšovým veřejným působením odešel na Judskou poušť východně od Jericha, kde přijal prorocké poslání. Brzy se k němu shromažďovaly zástupy a poslouchaly jeho kázání, ve kterém je nabádal, že je nutné změnit smýšlení i život, aby byli připraveni na pří­ chod očekávaného Mesiáše, spasitele židovského národa. Znamením ob­

39 př. Kr. Herodes Veliký získal od římského senátu vládu nad Galilejí.

27 př. Kr. - 14. po Kr. Vláda Oktaviána jako Augusta, počátek římského císařství 14-37 Císař Tibcrius

26 Pontius Pilát se stal protektorem (správcem) v Judsku.

rácení bylo to, že Janovi posluchači vyznávali své hříchy a nechali se od něho v Jordánu pokřtít.

asi 30 Odsouzení a ukřižování Ježíše v Jeruzalémě s předvečer židovských velikonočních svátku

Ježíšovo kázání (B)

Pouť svaté rodina’ (A)

Ježíš přichází k Janu Křtiteli (A)

Dvanáctiletý ležíš se o velikonočních svátcích vydal s rodiči na pouť do je­ ruzalémského chrámu (cestaje vyzna­ čena modře). Když se Ježíšovi rodiče vydali na zpáteční cestu, Ježíš s nimi nešel. Když to Maria a Josef po dni cesty zjistili, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho. Nalezli ho v chrámě, kde poslouchal znalce Zákona a dával jim (A) otázky. Ježíš se pak s nimi vrátil do Nazareta.

Také Ježíš se dozvěděl o působení Jana Křtitele. Opustil Nazaret v Galileji, kde vyrůstal, a vyhledal Jana Křtitele u Jordánu v Judsku. Tam se od Jana nechal pokřtít. Pak Ježíš na dobu čtyřiceti dnů odešel do skalnaté Gcnin • Judské pouště, aby Šáronskd SAMA rovina se modlitbou Sebasté a postem připra­ Apolloni.i J/ikobtívj vil na své vykuStUtilhl • Antipatris pitelské poslání. Joppe

Chonúin

Akko •

Kafama,

(B) í

Shorazin tsaida

aun

j. Gfyczantské

N.ii

Gadara

Pella

J

(C)

Cesty Ježíšovy

■

, Becrot •

'ty^etAe

j. Chithké

Betánie

Emaus

! Set ;uki.l Chorazin

’

Jeruzalém

otos

jTÍippOS

Gadara

Ailulon

Betlém JUDSKO

'i Gadara

pí SA MA kSKCj

U

IDUMEA

Pella

Masada

První učedníci (A) Bctanic A. Křtíte!

IDUKLA

6

Bctsait

Chebron

Gcnin •

Jeruzalém

Cúsarea Filipova

Arimatea

.Betuida

GALILEA "'Jrj

j. ^hulské

Na příkaz Heroda Antipy byl Jan Křtitel uvězněn a později po­ praven. Ježíš pak opustil Judsko, prošel Samařském a směřoval do Galileje. Během cesty vykonal mnoho zázraků. Když přišel znovu do Kafarnaum, začal tam hlásat svou radostnou zvěst o tom, že se přiblížilo Boží krá­ lovství.

Křen Ježíiuv

Mrtvi triole T

Při návratu z pouště Ježíš procházel místem, kde pů­ sobil Jan Křtitel. Ten za ním poslal dva ze svých učedníků, Ondřeje a Jana. Ondřej přivedl kježíšovi svého bratra Šimona (kterému později Ježíš dal jméno Petr). To byli první Ježíšovi učedníci. V Galileji se k němu připojili další a Ježíš tam v Káné vykonal svůj první zázrak: na svateb­ ní hostině, kam byl spolu se svou matkou a učedníky pozván, proměnil vodu ve víno. Pak působil v městečku Kafarnaum, ale pro­ tože se blížily židovské velikonoční svátky, vydal se i s učedníky do Jeruzaléma.

Sebastc Apollonia

• Sychar + Jákobova studna

• Antipatris Eisaclis

• Arimatea

„ Bet-cl Jericho/ Becrot । Emaus

£

Bedníc

Jeruzalém Betlém

JUDSKO M.nh.iirú'

Chcbron •

3 1DUMEA

Brricba

Jeruzalém (B) O velikonočních svátcích (Pesa/)) si Židé připomínali, jak Buh prostřednictvím Mojžíše vyvedl Izraele z egyptského ot­ roctví. Židovské velikonoce byly spojeny s obětováním beránků v jeruzalémském chrámě. I Ježíš se v doprovodu svých učedníků na svátky vydal do Jeruzaléma.Tam vyhnal prodavače obětních zví­ řat a směnámíky, protože znesvěcovali chrám. Ježíšův nekompromisní postoj a pověst o tom, že mnoho lidí zázračně uzdravil, mu získaly další učedníky. S nimi šel k Jordánu východně od Jeri­ cha nedaleko místa, kde dříve kázal a křtil Jan.

Na protější straně nahoře: Mince císaře Tibcria, používaná v Ježíšově době

Vpravo: Mramorová intarzie ze 4. stol, s Ježíšovou tváří z Ostie (přístav u Říma). Dole: Na Genezaretském jezeře Ježíš kráčel po vodách a utišil vlny za bouře. Po návratu do Kafamaum kázal a rozmnožil chleby a ryby. Chouzin

rárnjugi

Ukřižovaný Ježíš se spolu s apoštoly vrátil do Jeruzalé­ ma, aby zde oslavili židovské velikonoční svátky. Zde, během poslední večeře, usta­ novil eucharistii. Pak byl zajat představiteli židovské velerady a za rouhání odsouzen k smrti. Židovští kněží ho u Římanů obža­ lovali z narušování klidu a veřejného po­ řádku a přiměli římského místodržitele Pontia Piláta, aby Ježíše odsoudil k smrti na kříži, která byla vykonána na vrchu Gol­ gotě za hradbami Jeruzaléma.

Hora Blahoslavenství

(C) Ježíš chtěl být s apoštoly sám, aby je mohl hlouběji seznámit s tajemstvím svého poslání. Proto se s nimi z Galileje vydal na dlouhou cestu po pohan­ ských zemích. Nejprve šli do oblasti Týru a Sidónu a dále do Césareje Filipovy. U Césareje apoštol Petr vyznal, že Ježíš je Boží Syn, a Pán k apoštolům poprvé mluvil o tom, že bude vydán do rukou pohanů a zabit. Přes Desetiměstí se po­ tom vrátili do Galileje, kde na hoře Tábor (Hora blahoslaven­ ství) Ježíš vyhlásil program no­ vého lidství, založený na nepodmíněné lásce k Bohu a bližnímu. Pak poslal své učedníky hlásat radostnou zvěst. Proto se jim říká apošto­ lově, tedy „poslaní“. Nakonec se Ježíš a apoštolově po vý­ chodním břehu Jordánu vrátili do Jeruzaléma.

Vlevo: Jedno z prvních realistických zobrazení ukřižování (6. století). V prvních staletích se sami křesťané bránili zobrazování ukřižování, ponižujícího trestu, který byl vyhrazen zločincům.

JežíS je MesiáS Mesiáš znamená „Pomazaný“, řecký „Christos - Kristus“. Židé v Ježíšovi, který zemřel na kříži jako zločinec, nepoznali Mesiáše, o kterém mluvil Izaiáš a další pro­ roci. Očekávali krále nebo snad vojevůdce, který by Boží mocí vysvobodil vyvolený židovský národ z nadvlády Římanů. Ale království, které zvěstoval Ježíš, nebylo z tohoto světa.

Vpravo: Místa Ježíšova utrpení. kiuzjk-inxkc hrjdbv

2. Počátky církve

Vznik evangelií

Po Ježíšově smrti se zdálo, že je jeho dílo skončeno. Malá skupina jeho učedníků se po smrti svého Mistra ve strachu ukrývala za zavřenými dveřmi. Po prvních dnech bezradnosti se jim zjevil zmrtvýchvstalý Ježíš

j

a učinil z nich své svědky. O Letnicích se naplnil Ježí­ šův slib a na apoštoly sestoupil Duch svátý. Apoštolově byli obdařeni dary Ducha a stali se skutečnými šiřiteli Ježíšovy radostné zvěsti o spáse určené všem národům: Ježíš, který pro nás zemřel a vstal z mrtvých, je Boží spása pro všechny, kdo v něj uvěří.

Církev

Nový Zákon

První obce těch, kdo uvěřili v Ježíše, žily v bratrském společenství, naslouchaly slovům apoštolů a po domech slavily večeři Páně, při níž lámali chléb. V řečtině se pro označe­ ní církevního společenství používalo slovo ekklesía, což znamená „shro► ' máždění“. j

Zprávu o Ježíšově životě a učení bylo třeba předat bu­ doucím generacím. V průběhu asi osmdesáti let po Ježí­ šově smrti někteří z učedníků zachytili jeho slova a skutky ve spisech, které označujeme slovem evangelia (evangelium v řečtině znamená „radostná zvěst“). Církev u čtyř evangelií rozpoznala inspiraci Ducha svátého. Tato čtyři evangelia spolu s dalšími inspirovanými spisy vytvo­ řila kánon Nového zákona.

Vlevo: Rekonstrukce domu v Kafamaum, považovaného za dům apoštola Petra. Tento dům byl přizpůsoben pro křesťanskou bohoslužbu již v 1. století.

34 Ukanu-nován! Sup.ina. ;ihna prvotní církve . prví n - křesťanského mučedník.!, který byl odsou cn veleradou v Jeruzalémě. 37-41 Vláda císaře Caliguly

41-54 Vláda císaře Claudia

asi 44 Jakub Starší, bratr apoštola Jana, byl stát v Jeruzalémě na příkaz Heroda Agrippy.

45-48 První nnsipií cc'ta Pavla z Tarsu: Antiocňi.. Kypr. P.nnhiie. IVidie

54-57 Třetí Pavlova misijní cesta: Efez a Korint

asi r. 50 Apoštolské konvi v Jeruzalémě stanovil, že křesfané původem z pohanství nemusejí dodržovat židovský Zákon.

54-68 \ l.id.i císaře Nerona, adoptivního syna císaře Claudia

49-52 Druha Pavlova misijní cesta: Malá Asie, Athény. Korint

Protější sbana nahoře: Seslání Ducha svátého ze syrského evangeliáře z 6. století

49-64 Pavel z Tarsu píše své listy.

Uprostřed: Mozaika z Ravenny z počátku 5. století, která představuje čty ři evangelia uložená ve skříni.

Evangelium podle Matouše Za autora prvního kanonického evangelia je podle církevní tra­ dice pokládán apoštol Matouš, celník z Kafarnaum. Řecky psa­ né evangelium (jak se nám dochovalo) vzniklo pravděpodobně úpravou a přepracováním (nikoli pouhým překladem) z jeho hebrejsky psaných záznamů okolo roku 80 asi v Sýrii a obracelo se ke křesťanům pocházejícím ze židovství. Vedle popisu Ježíšových skut­ ků obsahuje i Ježíšovo učení uspořádané do pěti velkých kázání (nejznámější je první z nich: tzv. horské kázání).

Skutky apoštolů Vyprávění o prvním vývoji křesťanské církve je popisováno ve Skut­ cích apoštolů, které byly sepsány okolo roku 90. Jejich autorem je evangelista Lukáš, který ukazuje, jak se během 33 let, která následo­ vala po Ježíšově smrti, křesťanské náboženství rozšířilo skrze dílo apoštolů a díky přítomnosti Ducha svátého do všech význam­ nějších míst tehdejšího světa. Skutky apoštolů pojedná­ vají hlavně o činnosti sv. Petra a Pavla, o ostat­ ních apoštolech jsou tam jen příležitostné zmínky.

Kanonické a apokryfní Evangelium podle Marka Druhé evangelium sepsal řecký kolem roku 70 v Římě Marek, spolupracovník svátého Pavla a Petra. Narodil se v Jeruzalémě v židovské, řecký mluvící, rodi­ ně. Marek se ve svém evangeliu již neobracel k palestin­ ským Židům, ale ke křesťanům obráceným z pohanství, prav­ děpodobně ke křesťanské obci trpící pronásledováním za císa­ ře Nerona. Markovo evange­ lium se pokládá za nejstarší, čerpá z něho autor Matoušova evangelia i Lukáš.

spisy Text čtyř kanonických evangelií je dosta­ tečně doložen již ve 2. století (nejvý­ znamnější rukopisy však pocházejí až ze 4. století). Vedle toho vznikaly až asi do 9. století i další tzv. apokryfní příběhy o Ježíšovi, které se podle církevní tradice neshodovaly s výpověďmi apoštolů. Ne­ pokládají se za inspirované Duchem svá­ tým, a nebyly proto do novozákonního kánonu zahrnuty.

Nový zákon obsahuje kromě evangelií i Skutky apoštolů, listy sv. apoštola Pav­ la a ještě listy dalších apoštolů (ty se na­ zývají „katolické“, protože jsou určeny všem církevním obcím) a Zjevení sv. Ja­ na (Apokalypsu).

Evangelium podle Lukáše Lukáš, třetí evangelista, nebyl pří­ mým svědkem Ježíšova života. Naro­ dil se pravděpodobně v Antiochii a byl obrácen z pohanství, své evange­ lium napsal pravděpodobně mezi rokem 80 a 90. Lukáš kla­ de velký důraz na Boží milosrdenství a soucit (jako jediný z evangelistů uvádí podobenství o marnotratném synovi, o zbloudilé ovci, uvádí Ježíšova slova kajícímu zločinci na kříži, velký prostor věnuje ženám, chudým a nemocným).

Evangelium podle Jana Čtvrté evangelium je tradičně připisováno apoštolu Janovi, který Ježíše poznal osobně. Na sepsání jeho evangelia však měli pravděpodobně účast i autoři, kteří patřili již k druhé generaci učedníků, a konečná redakce nepochází bezpro­ středně od něho. Evangelium bylo napsáno řecký ve městě Efezu kolem roku 100, neobrací se k pohanskému světu, ale ke křesťanům, kteří už mají základní poznatky o Kristu.

Mapa míst v okolí Mrtvého moře.

Jciutaléni

Betlem • Her

9

3. Svatý apoštol Pavel Rozšíření křesťanství Pavel z Tarsu v Kilíkii Krista osobně neznal. Byl pravověmým Židem, vy­

chovaným v nejpřísnější náboženské tradici, a byl pověřen veleradou

(židovský orgán samosprávy a soudnictví), aby pronásledoval Ježí­ šovy učedníky. Vydal se i do Damašku, kde chtěl zasáhnout proti tamní církevní obci. Během cesty se mu zjevil zmrtvýchvstalý Je­

žíš a Pavel v něj uvěřil. Po svém obrácení se Pavel stal horlivým apoštolem Ježíše

Krista. Kázal v Malé Asii, Makedo­

nii i Řecku. Založil mnohé křes­

ťanské obce, které vedl a posiloval ve víře prostřednictvím svých listů.

V obcích ustanovoval představené, kterým svěřoval péči o život obce.

Postupně se tak vytvářela církevní hierarchie: biskup, presbyter (kněz) a jáhen. I ostatní Kristovi apoš­

tolově a učedníci hlása­

li radostnou zvěst Dunaj

v římské říši.

tantinopolis ntion) icom

Důra 6eroed>

ergamon Laodi
A A I chtetn icliA

St. Riqi

MaIXZ

•

•Rnsis

ík .

Innichi

* ▲ Lorsch

Trevír

...

• Paří/

St. Denis

o Sl Ns

_

Luxeuil ,

Bourues '

Bf.s '"a St. Moi

Rozvíření

benediktinského řádu KONCEM 8. STOLETÍ

Tareni use

Bordeau

lRavenna ncidúležitčjší bencdiKtinské kláštery v teto době

Toulouse Anianc ▲

Narbonm • < X

Dole: Rolnické práce v zobrazení čtvera ročních období, z kodexu z Monte Cassina z počátku 11. století.

„Země Svatého Benedikta“ Pod vedením opatů, kteří následovali po svátém Benediktovi v opatství Monte Cassino, se díky darům langobardských kní­ žat z Beneventa (kraj v Itálii) velmi rozšířilo území kláštera tak, že se stalo téměř malým státem - „zemí svátého Benedik­ ta“, která zahrnovala území vyznačené na mapě (vpravo). Později, za časů Karla Velikého a jeho nástupců, patřily klášteru v Monte Cassinu statky v různých částech Itálie.

a

Řisrr

i

10. Misijní duch a církev za hranicemi Říma irské mnišství Irsko }

V Irsku, na ostrově od Středozemí vzdáleném, došlo k rozšíření křesťan­ ství okolo poloviny 5. století zásluhou sv. Patrika (asi 385-461), zakladatele kláštera Armagh, církevního střediska na severu země. Četné kláštery se brzy rozšířily po celé zemi. Hor­

Británie

liví mniši vyvíjeli intenzivní misijní aktivitu, a ve svém putování dospěli až na kontinent. Irští mni­ ši zaváděli do fevropy soukromou svátou zpověď,

jak se praktikovala v irských klášterech. Častou zpověď a duchovní vedení stále více požadovali i laici. Zavedením zpovědních příruček (libri poenitentiales - knihy pokání) usměrnili ducha a způsob udílení svátosti pokání.

• Clogher

4* Armagh

Biskupství a

Apoštolát svátého Patrika Irská církevní organizace byla založena na husté síti klášterů. Svatý Patrik a jeho učední­ ci však založili i některá města. Nejvý­ znamnější je Armagh u Emain Macha, dávného hlavního města severních kme­ nů. Irské mnišské hnutí hrálo rozhodující roli při evangelizaci severozápadní Evropy.

nejdůležitéjší kláštery

IRSKÉ CÍRKVE (5.-9. STOLETÍ)

istvi

•

keltský klášte

Dole. Miniatura představující svátého Brandana, evangelizátora ostrovů na severozápad od Irska. Brandan je zobrazen se svými mnichy na zádech obrovské ryby. Vyprávění o dobrodružstvích na jeho plavbě (Plavba svátého Brandana) byla ve středověku velmi rozšířena.

Vpravo: Dům svátého Kolumbána v Kellsu v Irsku. Kolumbán je spolu se svátým Patrikem jedním z irských národních světců - v 6. století evangelizoval Irsko a Skotsko.

• Kells

634 (. halit Omar zahalil arabskou expanzi a porazil v syrské poušti byzantské vojsko.

Nahoře: Vyobrazení typického kamenného kříže na hřbitově kláštera v Clonmacnoise. Je to jeden z nejstarších klášteru v Irsku, jeho založení sahá až do 5. století; a dole bronzová destička znázorňující ukřižování zhotovená v 10. století, z téhož kláštera.

638 Arabové se zmocnili Jeruzaléma. Císař I leraklcos vydal prohlášení, že Ježíš Kristus měl pouze jedinou vůli (monothelctismus).

Vpravo: Kodex z 8. století s typickými irskými miniaturami. Pochází z kláštera ve Fuldě, který založil anglosaský mnich Bonifác, apoštol germánských kmenů.

Evangelizace Británie Anglové, Sasové a Jutové, pocháze­ jící z Dánska a německého pobře­ ží, se během 5. století vylodili v Británii, kterou římské legie již dávno opustily. Nově příchozí za­ tlačili romanizované Kelty do vnit­ rozemí (Cornwall, Wales, Skotsko). Od 6. století začali být nově pří­ chozí obraceni na křesťanství, dí­ lem irskými mnichy, dílem misio­ náři, jako byli sv. Augustin z Canterbury a Mellito, které po­ slal papež Řehoř Veliký. Později anglosaský misionář Bonifác (672-754) šířil víru a podílel se na organizaci církve ve střední a severní Evropě.

Irské kláštery První irské kláštery byly ohraničeny obezděnými zemními vály kruhového půdorysu, v prostředním kruhu stál kostel a zvonice, v dalším okruhu byly mnišské cely. Od přelomu 8. a 9. století se vytvářela i třetí hradba, která ohraničovala prostor pro příbytky laiků, kteří byli vázáni ke klášteru, a pro řemeslnické dílny. Irské kláštery představovaly vzor pro evrop­ skou vzdělanost: v knihovnách mniši přepisovali drahocenné evangeliáře ozdobené nád­ hernými miniaturami, ale i velká literární a právnická díla.

643 Edikt langobardského krále Rotariho, je prvním uceleným souhrnem langobardského zákonodárství s patrným vlivem práva římského. Na příkaz chalífa Uthinána byla dokončena písemná redakce Kordau. který byl dosud hlásán ústním podáním.

653 Papež Martin 1.. který v roce 649 svolal do Říma koncil k odsouzení monotheletismu, byl přiveden jako zajatec do Konstantinopole a poté odeslán do exilu na Krym. 681 Třetí koncil v Konstantinopoli definitivně odsoudil monothelctismus. 691 Stavba Omarovy mešity v Jeruzalémě, nejstarší dochované muslimské stavby

708 Stavba prvních budov komplexu kláštera Mont-Saint-Michel ve Francii 711-713 Arabové přešli z Maroka do Španělska, porazili Vizigóty. a tak zlikvidovali jejich království.

713-744 Langobardum vládne katolický král Liutprand. který' přis edl království k největšímu rozkvětu. 716 Misionář Bonifác poprvé odešel z Anglie do Německa, aby evangelizoval národy Durynska. FriSka a Hesenska, nepříznivé politické poměry ho však přiměly k návratu, na pevninu se natrvalo vrátil v r. 722. 726 Byzantský císař Lev 111. vydal pro celou říši zákaz uctívat svaté obrazy , obrazy se ničily (obrazoborectví. ikonoklastie). Obrazoborectví vyvrcholilo za císaře Konstantina V., kdy koncil v Hierei nařídil zničeni všech obrazu náboženského obsahu. 728 Liutprand daroval papeži italské město Sutri, které odebral Byzantincum. Tato událost se považme za počátek papežského státu.

25

7.32 Bitva u Poiticrs: Karel Marici zastavil postup Arabu na Západě.

11. Islám

Bomt.k byl jmenován biskupem, reorganizoval němci ké církevní struktury a založil početná biskupství (S.ikbuik. Regensburg, Freising).

Víra odevzdanosti

735 Zemřel Běda Ctihodný (Xcmrabilis). mnuli a otci anglického děli pisci tví. autor Církevních dčjin Anglie.

Muslimské náboženství (slovo islám je odvozeno od slovního základu s-l-m = pokoj a překládá se jako ode­ vzdání se Bobuj) se zrodilo v 7. stole­ tí na Arabském poloostrově, rozsáh­ lém vyprahlém území protkaném obchodními cestami, které spojo­ valy přístavy Rudého moře se Sýrií a byly lemovány městy pro karavany.

741 Volba Z.'.i Iru use. posledního papeže východního původů okolo r. 749 Zemřel svaty Jan Damašsky. církevní otec, velký odpůrce obtazoborcctví a autor mnoha děl proti bludum.

okolo r. 750 Pravděpodobná doba vzniku falešné Konstantinovy donace vy dané snad papežským kancléřstvím; spis byl vy tvořen k obhájení územních zisku a časné moci církve.

Nejdůležitější z nich, Mekka, bylo hlavní svatyní (kaaba) arabských kme­ nů, kde se uctíval jediný Bůh (Alláh), a byly zde uchovávány i připomínky starých pohanských náboženství promíšené s připomínkami biblického Boha. Hebrejská Bible a Nový zákon křesťanů byly známy především z ústního podání. V městech žily svébytné skupiny židů i křesťanů, převáž­ ně obchodníků a zemědělců. V Mekce se v rodině chrámového strážce na­ rodil Mohamed (570-632), zakladatel islámu.

Sloupy víry

Náhrobní keramická deska s arabsky napsaným bož.ským jménem .Alláha.

751 Pipin II. Krátký, syn Karla Martela, sesadil se souhlasem papeže posledního merovejského krále a nechal se korunovat za krále Franku. Počátek dynastie Karlovcú. 754 Bonifác byl zabit pohany z Fríska. Smlouva z Quierzy: papež Štěpán JI. získal Pipinovu pomoc v boji proti langobardskému králi Astolfovi. V Hierci (Fhassos), na asijském břehu Bosporu, se sešel místní konci! biskupu nakloněných obrazoborectví. Na mnoha místech východořímské říše byly zničeny náboženské obrazy.

Mohamed prohlásil, že ho navštívil archanděl Gabriel, který mu nadiktoval obsah Posvátné Knihy (al-Quran, Korán) a zjevil mu víru, kte­ rá se má praktikovat. Je založena na pěti slou­ pech (arkaii): 1. Vyznání víry v jediného Boha, stvořitele, všemohoucího 2. Každodenní rituální modlitba 3. Posvátný půst devátého měsíce lunárního roku, který používají Arabové (ramadán). 4. Povinnost alespoň jednou za život vykonat pouť do Mekky. 5. Almužna stanovená směrnicí (zaksat).

Nahoře: Znázornění anděla. Andělé měli časté poslání v Mohamedově životě, prvním z nich byl Gabriel, který v něm poznal proroka. Dole: Spor před soudcem (iiadi) na miniatuře ze 13. století.

A’ H50

Rhoilib 65 ♦ Lisabon

Barbate 711

Badr 624

NUB1E

KRÁLOVSI VÍ ETIOPSKÉ

první století muslimské expanze (tmavé zelené jsou vyznačena území získaná islámem)

Postup islámu Téměř všichni Arabové se obrátili k Mohamedově víře, která brzy překročila hranice Arábie směrem k byzantské říši, Asii a Africe. V polovině 8. století se pod islámskou nadvládu dostaly země až ke Kavkazu, Himálajím, Španělsku a Maroku. Za několik desetiletí území, kde mělo křesťanství dávné kořeny (Jeruzalém, Antiochie, severní Afrika), padla do rukou Arabů. Islám měl vel­ mi rychlý úspěch, přestože nevyžadoval konverzi nově získaných národů. Mnozí křesťané se však obrátili spíše z prospěchářství než z přesvědčení.

Korán Korán (Qitrari) se skládá ze 114 kapitol, nazý­ vaných „súry“, které jsou seřazeny (vyjma první - Fatihd) n pořadí od nejdelší po nejkratší, každá má svůj nadpis. Každá súra se dělí na ayat (verše). Korán je základním pra­ menem islámu: je nadiktován přímo Bohem (Alláhem), vychází od něho, je jeho vyjádře­ ním, je to Slovo. Nová Společnost Islám založil novou společnost, v níž občanské i náboženské předpisy sply­ nuly vjedno. V čele společnosti byl chalíf(vikář), zatímco erníři (knížata), valové (civilní vůdcové), quadové (soudcové a teolo­ gové) a šejchové (kmenoví vůdcové) mu pomáha­ li v různých funkcích. Nicméně již mezi bezpro­ středními nástupci proroka byly neshody a došlo k rozdělení. Již v polovině 7. století byl islám rozdělen mezi učedníky sinina (tradice) a šíta (extrém). Dosud se muslimové dělí na sunnity a šíity.

Nahoře vlevo: Stránka Koránu ze 13. století.

Nahoře vpravo: Lampa ze syrské mešity ze 14. století.

Vpravo: Dva bohatí obchodníci na cestě do Mekky.

754-775 Chalíf al-Mansur přenesl hlavní mí sto do Bagdádu, arabská říše se stala říši muslimu.

774 Karel Veliký porazil Desideria a získal titul krále Franků a 1 angobardú. Konec vlády Langobardů v Itálii.

756 Pipin Krátký zvítězil v Italu nad langobardskym králem Astolťem. získaná území daroval papeži.

777 Karel Veliký začal s podporou saské šlechty násilně obracet Sasy ke ki\ stanskemu náboženství.

768-814 \ lada Karla, řešeného Veliký, krále Franku

778 Frankové byli poraženi Araby a Basky u Roncisvalle ve Španělsku.

772 Papež 1 ladrian 1. požádal Karla Velikého o pomoc proti langobardskému králi Desidcriovi.

782 Karel Veliký založil v Cáchách Palácovou školu, významné středisko kulturní obrody, která dala mocný podnět

k obnově studia a přispěla k záchraně antického dědictví; vedením školy byl pověřen vzdělaný anglosaský mnich Alcuin.

786 Za chalífa Haruna al-Rašída (chalíf Tisíce a jedné noci) začal úpadek islámské říše. 787 Paulus Diaconus (Pavel Jáhen) dokončil Dějiny Langobardů. Druhý koncil v Niceji obnovil kult svátých obrazů.

12. Byzantinci a Langobardi v Itálii Obrazoborectví a vznik papežského státu Justiniánovou smrtí v roce 565 skončil i jeho sen o obnovení jednot­ né říše ve Středomoří pod císařským žezlem. Mezi polovinou 7. sto­ letí a počátkem 8. století islámská invaze postupně zatlačovala pra­ vomoc císaře východořímské (tj. byzantské) říše a ta ztrácela jednu část svého panství za druhou. Arabové ovládli území Sýrie, Anatolie, severní Afriky a téměř celého Španěl­

ska. Od roku 568 byla také znač­ ná část Apeninského poloostrova vystavena invazi germánského lidu, který přicházel z Dunajské nížiny, a Langobardů, kteří byli polopohané nebo ariáni. Langobardi obsadili velkou část severní a střední Itálie, zatímco pod kon­ trolou Byzance zůstal jih Itálie a téměř celé pobřeží Jadranu. V 9. a 10. století ovládli Sicílii muslimové.

Langobardi Langobardi se postupně obrátili na katolickou víru, což jim ne­ bránilo v opakovaném konfliktu s papežským úřadem, který si nárokoval vládu v podstatné části střední Itálie, kam Langobar­ di chtěli rozšířit vlastní území. V roce 753 papež Štěpán II. po­ žádal o vojenskou pomoc íránského vládce Pipina Krátkého a následujícího roku franské říšské shromáždění rozhodlo po­ moc poskytnout. V darovací listině přiřkl Pipin Krátký papeži všechny středoitalské oblasti, které budou na Langobardech do­ byty'. Po vítězství nad langobardským vladařem Desideriem a definitivní porážce Langobardů v roce 774 pak až v r. 781 Ka­ rel Veliký potvrdil vládu papeže nad územím Ravenny, Spoleta a v Latiu. Tím definitivně vstoupil do života církevní stát.

Nahoře vpravo: Dno stříbrného šálku s bitevní scénou: byzantský jezdec zabíjí langobardského válečníka.

Nahoře vlevo: Votivní koruna, kterou darovala katedrále v Monze langobardská královna Theodolinda, jež. se zasloužila o obrácení svého lidu od ariánství ke katolické víře. Nazývá se železná koruna, protože má uvnitř kroužek získaný podle tradice z jednoho hřebu Kristova kříže. Touto korunou byli ve středověku korunováni králové

ve střední Itálii.

28

----------------------------------------------------------

Dole: Nezaměnitelný příklad byzantské architektury v drsném kraji Kalábrie: Katolický chrám ve stylu 10. století; jak mu rozuměla tehdejší řečtina: „katolický“ znamená všeobecný.

789 Karel Vclikv u