Objevujme Bibli se školáky - Materiál pro skupinky 7-9 let a 10-12 let - 1. Ročník NZ 1.

Citation preview

Materiál pro skupinky 7-9 let a 10-12 let

Budeme vyprávět budoucímu pokolení o Hospodinových chvályhodných činech,...

v rukou držíte první vydání našeho materiálu pro práci se školáky - tak tedy "pěkně vítáme"! Hlavní zásadou pedagogického systému Komenského je princip názornosti - na něm je založena i naše pomůcka. Mnozí z vás by jistě z vlastní zkušenosti mohli vyprávět, jak jsme zapomnětliví. Ruku na srdce: Jaké byly hlavní myšlenky kázání z minulé neděle? Kolik z toho, co jste slyšeli, vám zůstalo v hlavě? A kolik si asi zapamatují děti z toho, co slyšely ve vaší hodině?

Naši chlapci a děvčata jsou dnes vystaveni tolika vlivům - je škoda promarnit i jen minutu z toho mála času, který stráví v církevním společenství, a nevyužít maximálně veškerých pedagogických možností a poznatků. (Jen u televize sedí dítě průměrně více než 20 hodin týdně - jak hluboké stopy musí tento vliv v dětské duši zanechat!)

Naším materiálem pro různé věkové skupiny chceme napomáhat tomu, aby děti v hodinách slyšely Boží slovo ve srozumitelné podobě a dostaly tak cenný základ pro svou životní cestu.

OBJEVUJME BIBLI SE ŠKOLÁKY je pracovní pomůcka rozvržená na pět let. Ke každému tématu je zpracováno dvojí vzorové provedení lekcí: pro věk 7-9 let a pro 10-12 let. Abychom jednotlivé skupiny lépe odlišili, aniž bychom museli mluvit o "velkých" a "malých", budeme v této pomůcce užívat následující označení:

7-9 let = "RYBIČKY" 10-12 let = "RYBKY" U koho se ve skupině vyskytuje obojí věk, vybere si prostě z obou návrhů jeden, který se mu bude zdát přiměřenější, musí ovšem počítat s tím, že na některé dítě tím budou kladeny příliš vysoké nároky, zatímco na jiné naopak příliš nízké.

Každý ročník má dva sešity asi po 20 lekcích, jeden z NZ a jeden ze SZ. První čtyři ročníky NZ obsáhnou stěžejní příběhy ze čtyř evangelií (první rok Matoušovo, druhý Markovo atd.), pátý ročník se zabývá Skutky apoštolů. Příběhy SZ jsou v chronologickém pořadí rozděleny do pěti sešitů. Roční rozvrh lekcí si každý sestaví s přihlédnutím k místním potřebám, svátkům, prázdninám a pod.

Dějinný průběh Božího jednání s člověkem je schematicky zobrazen na grafu se symbolickými ilustracemi (bude obsažen ve druhém sešitě). Doporučujeme toto schéma umístit ve shromažďovací místnosti (např. překreslené na tapetu) a probranou lekci (událost, osobnost) do něj vždy zaznamenat.

1

POKYNY K JEDNOTLIVÝM BODŮM Porozumění textu "Ééé..., tenhle příběh už znám, to je nuda!" - Připadají vám takové projevy nějak povědomé? Zvěstovat biblické poselství zajímavě a poutavě zdaleka není nic jednoduchého. Pomoct nám v tom můžou informace zabudované do textu, obsahující navíc cenné poznatky. Pochopitelně jenom to, čemu sami rozumíme, můžeme předat dětem! Proto /AT7Z>\ se musíme s textem nejdříve vypořádat sami. Nejdůležitější související informace jsou uvedeny přímo v textu, kromě toho by však v knihovně učitele neměl chybět H V také biblický slovník, různé překlady bible pro vzájemné srovnávání a dobrá výkladová literatura.

Téma Rozborem textu bychom se měli dostat k jádru příběhu, které se s ohledem na situaci ve skupině stane tématem naší hodiny. Pro zvýšení účinnosti učebního procesu formulujeme ho do jediné věty, která má být "vetkána" do příběhu a v dalších částech hodiny dále utvrzována. Tato věta se skládá z hlavní myšlenky (biblické pravdy, doktríny) a aplikace (osobní důsledek pro děti).

Návrhy provedení Protože mezi šestiletým a dvanáctiletým dítětem se prostírají "nekonečné věky", musí se i vyučovací metoda v obou případech lišit. Naši "malí" milují příběhy, které jim máme předkládat v podobě vyprávění s doprovodem ilustrací, rádi si také odnesou domů něco, co sami vyrobili. "Velké" bychom naproti tomu měli uvádět do práce s biblí a podněcovat je zvlášť také k samostatnému uvažování.

Návrhy písní Zpěv je něco, v čem můžeme být aktivní všichni společně, posiluje pocit sounále­ žitosti se skupinou a pomáhá vyjádřit pocity (radost, vděčnost, chválu...). Protože písně jsou zároveň neocenitelnou vyučovací pomůckou, měly by alespoň z větší části nějak souviset s tématem hodiny - k tomu navrhujeme vždy tři písničky z naší nabídky materiálů (*1 = zpěvníček/kazeta "Ať jsi velký nebo malý", *2 = zpěvníček/kazeta "To je supr!"). Navíc nabízíme skoro ke všem písním vizuální pomůcky.

Biblický verš "Škola hrou" má být uplatňována i v této části programu - tedy v hravém učení biblického verše, spojeném s praktickým vysvětlením. Chlapci a děvčata mají získat zálibu v Božím slově a zároveň skládat "poklad v srdci" (nejen vědomosti v hlavě) na svou cestu životem.

Další praktické pokyny k jednotlivým částem hodiny najdete v "Příručce pro práci s dětmi", jejíž vydání plánujeme na nejbližší dobu.

2

PŘIKLAĎ SKLAĎBY PROGRAMU Uvítání, zpěv, modlitba,... (5-7 MIN.)

Kviz, kterým "otestujeme" nejdůležitější myšlenky a biblický verš z poslední hodiny (5-7 min.) , Úvod k novému tématu (1-5 min.) t Písnička k tématu (2-3 min.) Biblický příběh (10-20 min.)

/ /=

Písnička k tématu (2-3 min.) Naučíme se biblický verš (5-8 min.)

•

Písnička k tématu (2-3 min.)

• •

Utvrzení (10-15 min.)

Písnička/modlitba

\ x < \

\

S—1TT) '' x—

I \

J

Jednotlivé části programu mají všechny společný cíl: něco (= téma hodiny) děti naučit, t.j. pomoct jim pochopit vybranou biblickou pravdu a uplatnit ji prakticky v jejich životě.

Důležité: Děti v tomto věku mají rády změnu a překvapení, proto by měl být průběh hodiny pestrý (ne každý týden na jedno kopyto) a vždy by měl něčím překvapit. Slyším teď v duchu námitky některých z vás: "Takový průběh programu je pouhá teorie - tolik času zdaleka k dispozici nemáme!" ( \ Pochopitelně si ho každý musí přizpůsobit podle své situace, někde trvá dětský OC program dvě hodiny, jinde musí vystačit s dvaceti minutami. Osobně jsem ovšem přesvědčena, že dvacet či třicet minut je pro skutečnou práci s dětmi příliš málo. Pak je na místě se zamyslet, zda by se něco nemělo změnit. Kromě toho je zpěv jako organická součást hodiny příliš důležitou vyučovací pomůckou, než aby bylo vhodné ho od programu odtrhnout jako "samostatný blok" (např. děti se nejdříve sejdou ke společnému zpěvu, teprve pak se rozejdou do skupin). Tradice je někdy nápomocná, ale zda zrovna tato v některých sborech rozšířená praxe představuje dobrou a účelnou tradici, bylo by záhodno přezkoumat.

Moudrost od našeho Pána a Mistra, Ježíše Krista, a mnoho radosti při objevování biblických pokladů s vašimi dětmi vám z celého srdce přeje

Manuela Jungová

3

PŘEHLED NAŠÍ CELKOVÉ NABÍDKY

"Objevujme Boží stvoření" (pro l-31eté) má dětem co nejpřirozenějším způsobem přiblížit Boží přítomnost a jeho lásku ke každému z nás.

"Objevujme Bibli" (pro 3-61eté)

má této věkové skupině přiblížit nejdůležitější biblické příběhy co nejpřiměřeněji předškolnímu věku (celkem 12 sešitů / čtyři ročníky).

"Objevujme Bibli se školáky " je pracovní pomůcka rozvržená na pět let, uspořádaná chronologicky. Ke každému tématu je zpracováno dvojí vzorové provedení lekcí: pro věk 7-9 let a pro 10-12 let.

"Boží most k člověku" (pro 12-151eté) se skládá ze dvou ročníků: 1. rok SZ, 2. rok NZ. Chce dětem podat ještě širší přehled o bibli a křesťanském učení. Materiál obsahuje didaktické pokyny pro učitele a pracovní listy pro děti, které je možno kopírovat.

DOPLŇUJÍCÍ MATERIÁL Písničky, veselé, soudobé a s biblickým poselstvím, se vztahem ke všednímu životu dětí různých věkových skupin: "Ať jsi velký nebo malý" (CD a zpěvník) "To je supr" (CD a zpěvník) "Pojďsi s námi zazpívat" (CD a zpěvník) Na dalších už se pracuje... ©

Příručka pro práci s dětmi, s důležitými informacemi a mnoha praktickými nápady pro všechny, kteří chtějí předávat biblické poselství dětem. Literatura pro děti, napínavé příběhy představující biblické poselství v praxi.

Bezplatné informace o naší nabídce materiálů, literatury a kurzů si můžete vyžádat u: Tim 2,2 o.s., Libáňská 4, 193 00 Praha 9 - wiviv.timdvadva.net

4

INZ-l

Matouš 1,18-25

JEŽÍŠOVO NAROZENÍ Naučíme se biblický verš: Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu. Galatským 4,4

1. Porozumění textu 1.1 Souvislosti/Obsah Matouš pod vedením Ducha svátého píše o souvislostech a okolnostech Ježíšova narození jinak než Lukáš. Vybírá z celku jednotlivé epizody s úmyslem ukázat naplnění starozákonních spisů, proroctví a oznámení. Na to se zaměřuje v celém evangeliu. Zde v 1. kapitole ho text z Izajáše 8,10 (citován v 23. verši) vede k poukázání na Mariino panenství v souvislosti s těhotenstvím. Nedovídáme se nic o tom, kde se to vše stalo, odkaz na Nazaret nalezneme až ve 2. kapitole, 23. verši, i tam ostatně opět ve spojení s jedním ze starozákonních proroctví. Podle Lukáše ale zjišťujeme, že Josefův sen i ohlášení Ježíšova narození se odehrálo v Nazaretu. Josef a Maria jsou zasnoubeni, to znamená, že ještě nežijí v manželství. V té době Josef zjistí, že je Maria těhotná. Z lidského hlediska je možný jen jeden závěr. Ale Josef je od Boha poučen lépe. Zde nejde o nic nečistého a ostudného, nýbrž o Boží div: Boží Syn se stává člověkem skrze moc Ducha svátého. Toto sdělení vyvolá u Josefa změnu smýšlení. Nezruší zasnoubení, jak měl v plánu, ale přijímá Marii jako svou ženu, aby ji manželským svazkem ochránil. Neuplatní však své právo na manželské soužití až do Ježíšova narození z úcty ke skutečnosti, že Bůh učinil Mariino tělo svým "příbytkem".

1.2 Osoby ♦ Maria: Ježíšova matka. Kdyby došlo k rozchodu kvůli těhotenství, všichni by ji pokládali za povětrnou ženštinu. Podle Lukáše 1,5.36 patřila svým původem ke kněžskému rodu a před veřejností by se na ni vztahoval rozsudek ze 3. Mojžíšovy 21,9. Svou tichou důvěrou v Boha odolává tomuto tlaku a není zklamána (srovnej též Lk 1,38).

♦ Josef: je označován jako syn Davidův, patří tedy do rodu krále Davida (srovnej v. 1-16). Matouš ho navíc charakterizuje jako "spravedlivého", tzn. jako toho, kdo žije v bázni před Bohem a podle Boží vůle. Tuto "spravedlnost" dokazuje během průběhu událostí okolo Ježíšova narození vícekrát. ❖ anděl Páně: tak je nazýván anděl, který přináší poselství nebo jedná z Božího příkazu. Jistě je to zase Gabriel, který zvěstoval Ježíšovo narození Marii (srovnej Lk 1,19.26). ♦ Ježíš: Oznámení toho, že se Syn Boží stane člověkem, je spojeno se dvěma jmény. Jméno Ježíš (řecký "Hospodin je spása") poukazuje na jeho úkol zachránce, ovšem nikoli vysvoboditele z římské nadvlády, jak to odpovídalo nejběžnější představě. Pánu Bohu jde mnohem víc o vysvobození ze základního zla, hříchu. Jméno "Immanuel" vychází z Iz 7,14 a je to spíše titul než vlastní jméno. Už dříve je poukázáno na to, že se jednou Boží přítomnost zosobní v člověku. Zaslíbení vyjádřené v tomto jménu ("S námi Bůh") se v Ježíši doslova naplnilo (srovnej též L 7,16).

1.3 Místa/Prostředí Nazaret v Galileji (viz L 2,4), později při narození Betlém.

1.4 Doba Nějaký čas před Herodovou smrtí (4 př. Kr.), asi v 7. nebo 8. roce před křesťanským letopočtem.

1.5 Vysvětlení pojmů ♦ vl8 - zasnoubena: doba zasnoubení trvala podle tehdejších zvyklostí asi jeden rok před uzavřením manželství. Zasnoubení mělo již charakter pevného svazku, manželská smlouva již byla sepsána, chybělo už jen "přivedení nevěsty domů". ♦ vl8 - shledalo vysvětluje víc). To, stvoření z ničeho, postupem se nedá jako uvěřil Josef.

se, že počala z Ducha svátého: ("srovnej také s Lukášovou formulací, která že se Syn Boží stal člověkem, je současně tajemství a div. Bůh, který vyvolal je schopen také tímto způsobem počít život bez účasti muže. Nad takovým spekulovat, zde musíme prostě uvěřit svědectví Písma a Božímu poslu tak,

♦ v 19 - spravedlivý: za spravedlivého byl v Judsku považován ten, kdo dodržoval Zákon a měl jej vždy jako měřítko svého jednání. ♦ v 19 - potají: existovaly dva způsoby rozvodu: prostřednictvím veřejného procesu s následným potrestáním, nebo "tichou" dohodou, spojenou s vystavením rozlukového lístku (srov. též Mt 19,3.7.9). ♦ v22 - ústy proroka: Matoušova formulace, kterou často používá, když poukazuje na místa z prorockých knih Starého Zákona (viz též 2,5.17.23 a 4,15 atd.).

♦ v25 - nežili spolu: Josef se vzdal veškerého sexuálního kontaktu, dokud se Syn Boží nenarodil. Později měli Josef s Marií ještě čtyři syny a dvě dcery.

Téma

/^\ \.

Ježíš je Boží Syn! To potvrzují i okolnosti jeho narození. Jiná možnost: Bůh posílá svého Syna jako Spasitele světa.

3. "Rybičky" Úvahy nad situací dítěte

}j

6 ni r 1/

Komplikované souvislosti zasnoubení a propuštění, tak jako pozadí těhotenství, musíme u mladších pominout. Naproti tomu můžeme ukázat roli a úkol Josefa jako otce. On je zde nástrojem pravého Otce - Boha. Do středu příběhu patří svědectví o tom, co má Pán Ježíš naplnit. Východiskem mohou být starosti rodičů, co z jejich dítěte jednou bude. Stejné "starosti" si dělal Bůh o svého Syna. Úkolem Marie a Josefa je udělat vše nutné a potřebné (péče, poučení a výchova v Boží bázni v bezpečném prostředí rodiny a domova).

|[ 3.1 ÚVOD

NÁVRHY PROVEDENÍ

Z/ LU

3.1.1 Otázka: Na co se vlastně zaměřit, když se blíží příchod děťátka? (přinést fotky)

3.1.2 Rozhovor: Komu se právě narodil nebo se má narodit bratříček nebo sestřička? Můžeme poukázat na radostné očekávání, přípravy, výběr jména atd. 3.1.3 Otázka: Kdy vlastně dostáváme jméno? (najít význam jmen dětí) Upozornění: Se jménem se skoro u všech národů a ve všech dobách pojí také nepřímo přání, co má z dítěte jednou být, popř. jaké dítě si rodiče přejí.

6

3.2 BIBLICKÝ PŘÍBĚH Nejdříve si musíme objasnit, kde je hlavní důraz v tomto příběhu o narození. V biblickém textu jde Matoušovi o to, aby řekl jasně, že otcem dítěte není Josef, nýbrž sám Bůh. Dětem postačí nechat vyplynout tento věcný obsah spíš mimochodem bez toho, že bychom se zabývali jednotlivými souvisejícími okolnostmi. Zdůrazníme spíše myšlenku Božího úsilí ve prospěch jeho Syna a jeho přípravy na úkol Spasitele. Bůh si vyvolil pár, který žil v bázni Boží; matka připravena ke službě, muž spravedlivý a poslušný, ne z nějaké elitní horní vrstvy, nýbrž z obyčejného národa a prostředí. S pomocí obrázků (INZ-l/l) vyprávíme příběh:

♦ Marie a Josef - zasnoubený pár: nejsou ještě svoji, ale teprve zasnoubeni. Co je spojeno se zásnubami? Z pohledu Josefa: těší se na blížící sňatek (plány a přípravy pro společnou budoucnost atd.) Josef se však dovídá, že Marie čeká dítě (podvedla ho? může si ji teď ještě vzít?). Kdyby chtěl Josef jednat podle zákona, má jedinou možnost: rozchod. Následky pro Marii... ♦ Josef přijímá poselství anděla: Bůh zasahuje a zabraňuje tomu, aby Josef svou snoubenku opustil. Za povšimnutí stojí, že Marie se vůbec nepokouší před Josefem se ospravedlnit. Tiše počítá s Božím zásahem. A ten také přichází. Anděl zvěstuje, co se má stát, ale neříká jak. Josefovi však stačí sdělení, že za všemi událostmi stojí sám Bůh. ♦ Jméno Ježíš: toto jméno znamená zaslíbení a naději zároveň. Není zde nic, co by poukazovalo na Mesiáše, mluví se jen o zachránci a vysvoboditeli z hříchů. Ježíš je ohlašován jako ten, kdo dá do pořádku lidská srdce. Z pohledu zbožných Židů je to daleko naléhavější problém než vnější osvobození od římské nadvlády. ♦ Zaslíbení proroka Izajáše: jistě si i Josef vzpomněl na toto zaslíbení (ne jen Matouš, který ho cituje ve svém evangeliu), a vneslo mu to světlo do toho, co se přihodilo s Marií. Obojí - zvěstování anděla i proroctví SZ - vymazalo každou Josefovu pochybnost.

♦ Josef si vzal Marii za manželku: Josef uposlechl. Je to znamení, že v poslušnosti Boha byl opravdu "vycvičen". Možná k tomu přispěl i vysvětlující rozhovor s Marií, který patrně následoval po Josefově snu, i když bible se o něm nezmiňuje. Josef přebírá ihned všechny manželské povinnosti. Zříká se však práva na sexuální soužití z úcty před tím, že Bůh posvětil tělo Mariino pro Božího Syna v lidské podobě.

3.3 UTVRZENÍ 3.3.1 S použitím ilustrací (viz 1NZ-1/2) hovoříme o verši k zapamatování, abychom dětem ukázali, že Bůh zaslíbil Spasitele a nyní přišel pravý okamžik. Boží slovo se naplnilo! 3.3.2 Nástěnná koláž: každý namaluje obrázek na téma "Vánoce". Nalepíme obrázky na kus tapety s velkým nápisem "JEŽÍŠ KRISTUS - VYSVOBODITEL Z HŘÍCHU". Nakonec mluvíme o smyslu Vánoc.

4. "Rybky” Q*

4.1 Úvahy nad situací dítěte

Tzv. narození z panny je jako součást evangelijního podání vystaveno silné kritice. Počítejme s tím, že i děti mohou už být ovlivněny pochybnostmi. Musíme si proto rozmyslet, jak toto biblické svědectví podáme. Otázka "jak je to možné" bude přirozeně stát v popředí. V textu se s ní však vůbec nesetkáváme a Lukáš se k ní vyjadřuje mimořádně stručně. Událost početí z Ducha svátého zůstává lidským očím zahalena, tak jako samotné plození a početí probíhá v soukromí chráněném před zraky veřejnosti. To je snad jediná paralela, kterou zde můžeme vidět. Velice omezené zjevení nám zde prostě zakazuje vyvozovat z vlastní představivosti jakékoli spekulace.

Budeme-li o těchto věcech mluvit s patřičnou úctou, podaří se nám nejspíš přenést ji i na děti a přivést je k tomu, aby přijaly biblické svědectví. 7

Vyprávění a rozhovor nad biblickým textem můžeme doplnit podrobnými informacemi o tehdejší praxi zásnub a sňatku, stejně jako o tom, co předepisoval zákon v případě nevěry. Je to nevyhnu- tělně, mají-li děti pochopit Josefovy myšlenky a způsob jeho jednání.

NÁVRHY PROVEDENÍ 4.1 ÚVOD 4.1.1 Hra "Uspořádání citátů": děti mají co nejrychleji přiřadit starozákonní

zaslíbení jejich naplnění v Matoušově evangeliu a jednotlivé kartičky srovnat, aby vedle jednotlivých zaslíbení leželo vždy příslušné naplnění. Alternativa: kartičky zkopírovat na folii a seřadit na zpětném projektoru. (1NZ-1/3, bible) 4.1.2 Ukážeme "poukázku" (1NZ-1/4). Po kolika letech je proplacena? (asi 700)

4.2 BIBLICKÝ PŘÍBĚH Vyprávění můžeme rozčlenit podobně jako u mladší skupiny (viz 3.2).

Doplněni: Zdůrazníme skutečnost narození z panny. Kdo se drží první věty bible a zná biblický obraz Boha, nemá žádné problémy přijmout i narození z panny. Můžeme využít příležitosti k důkladnému vysvětlení, o co hlavně šlo Matoušovi (viz 4.2.2). Ten dokazuje, že v osobě Ježíše a v jeho životě se naplnilo všechno, co Bůh ve Starém zákoně zaslíbil. Přitom se však Matouš nesnaží za každou cenu hledat dokonalý soulad předpovědi a naplnění, jako by snad celá Ježíšova životní cesta byla do detailu popsána už ve Starém zákoně. Spíše výběrem významných důkazů ukazuje, že v Ježíšově životě se skutečně nacházejí stopy Božího plánu, a tím se prokazuje, že Ježíš byl nepochybně Božím synem.

4.3 UTVRZENÍ 4.3.1 Němý podnět: ukážeme obrázek topícího se člověka, k němuž se napřahuje něčí ruka. Necháme děti výjev komentovat a pak se zeptáme, jak souvisí s biblickým textem. (1NZ-1/5) Přejdeme k významu jména JEŽÍŠ (= PÁN JE ZACHRÁNCE). Toto jméno si děti mají dobře vštípit.

4.3.2 Koláž k tématu "Vánoce": děti vystřihují obrázky z novin aj. a nalepují je na kus tapety. Nakonec se přes obraz nalepí široký pruh se jménem JEŽÍŠ. 4.3.3 Mluvíme o biblickém verši k zapamatování (viz 6).

5. Návrhy písní V •S

Ježíš přišel k nám*1 Přišel Bůh*2 Být pasáčkem*2

6. Pomůcka k učení biblického verše (Viz 1NZ-1/2)

♦ naplnění (plnost) času: příklad hodin - co se děje o půlnoci? Začíná nový den (datum). Bůh vyčkával do určeného času, aby poslal svého Syna.) ♦ narození z ženy: jak přichází člověk na svět? (Hovoříme o narození). Pán Ježíš byl člověkem se stejnými předpoklady jako každý jiný - ovšem bez hříchu. ♦ narození pod zákonem: komu podléhá lidské dítě po narození? Stejnému řádu, za stejných podmínek jako kdokoli jiný, byl podřízen i Boží Syn.

8

lNZ-1/1

lNZ-1/3

Co patří k sobě? STAROZÁKONNÍ ZASLÍBENÍ

NAPLNĚNÍ V MATOUŠOVĚ EVANGELIU

Izajáš 7,14

Matouš 1,22

Micheáš 5,1.3

-

Matouš 2,6 __________________ ✓

Ozeáš 11,1

Matouš 2,15

Jeremjáš 31,15

Matouš 2,17.18

Iz 8,23; 9,1.2

Matouš 4,14-16

Izajáš 53,4

Matouš 8,17

-J

Iz 11,1.5.10

Matouš 12,17-21

Žalm 78,2

Matouš 13,35

Zacharjáš 9,9

Matouš 21,5

Za 11,12.13

Matouš 27,9 9

>

lNZ-1/2

lNZ-1/4

Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel

1NZ-1/5

10

Matouš 2,1-12

1NZ-2

MUDRCI OD VÝCHODU Naučíme se biblický verš: Všechny pronárody, tvoje dílo, se ti přijdou klanět, Panovníku, budou oslavovat tvoje jméno. Žalm 86,9

1. Porozumění textu 1.1 Souvislosti/Obsah Tento příběh je nám všem dobře znám jako součást vánoční zvěsti. Při bedlivém prostudování zjistíme, že mnohé z aspektů, které jsou s příběhem spojovány, musíme zamítnout a Boží Slovo číst a chápat zcela novým způsobem. Za nějaký čas po Ježíšově narození přicházejí do Jeruzaléma učenci z Babylónu a ptají se krále Heroda, kde je právě narozený král Židů. Že se král Židů narodil, zjistili ve své domovině pozorováním hvězd. Zde se nabízí domněnka, že díky babylónskému zajetí Židů (asi před 6 stoletími) jsou tamním pohanům známy mnohé aspekty židovské víry - a tím i očekávání přicházejícího krále a jeho království. (Pomysleme jen na svědectví Daniele a jeho druhů.) Herodovo znepokojení nad Ježíšovým narozením je pochopitelné, protože se obává možné vzpoury proti sobě, a možná i ztráty trůnu. Naproti tomu je těžší pochopit úlek celého Jeruzaléma, protože Židé se mohli z narození zaslíbeného krále radovat. Je sice možné, že se zděšení nevztahuje na narození krále, nýbrž na strašnou Herodovu reakci na tuto zprávu (Mt 2,16-18). Pravděpodobnější ale je, že toto zděšení je výrazem, ba dokonce obrazem duchovní situace Izraele. Tuto myšlenku dotvrzuje i to, že Pán Bůh povolává k holdu zaslíbenému králi pohany, a ne lid smlouvy, Izrael. A tak zůstávají velekněží a zákonici v Jeruzalémě, zatímco pohané se vydávají Krista hledat. Již zde je naznačeno, že lid Izraele jednou svého Pána zavrhne. Království zde nabývá nového charakteru, který je popsán v podobenstvích o nebeském království. I když byl Ježíšův příchod zamýšlen jen pro dům Izraele, po jeho odmítnutí a zavržení se rozšíří spasení i na všechny pohany. Proto jsou učenci od východu, oproti "moudrým" Izraele, velekněžím a zákoníkům, krásným obrazem. Po informaci, že se má Kristus narodit v Betlémě, a poté, co se Herodes pokrytecky vyptá na čas narození (všimněte si, že už zde chystá pozdější povraždění chlapců!), vydají se učenci na cestu. Herodes jim dává pokyn, aby dítě našli a podali mu zprávu. Hvězda, kterou viděli na východě při narození, jim stále ukazuje cestu do Betléma. (Všimněte si, že jen na tomto úseku cesty šla hvězda před nimi!) Jdou za ní s velkou radostí. V domě (viz 1.3.) padnou před králem, který přišel v chudobě, klanějí se mu (viz 1.5.) a obětují mu své dary. Pán Bůh se postaral, aby byly jeho Synu vzdány královské pocty. Protože vůdcové a také část jeho vyvoleného národa nejsou schopni takové pocty vzdát, posílá Bůh pohany, aby tuto službu vykonali. Od počátku svého pozemského života nedochází Pán Ježíš uznání, pohrdají jím, ale Bůh vždy vede některé lidi k tomu, aby ho poznali, přijali a ctili.

1.2 Osoby ♦ Ježíš Kristus: všimni si, jaký mu kdo dává titul: Král Židů (v. 2), Mesiáš (v. 4), vévoda (v. 6), dítě (v. 8,9,11). ♦ král Herodes: Herodes Veliký, pochází z Idumeje a je potomkem Edóma. Jako krutý a ctižádostivý tyran nechá v národě i ve vlastní rodině zabít všechny, kdo mu překážejí. Aby si získal přízeň Izraelců, nechá nádherně obnovit jeruzalémský chrám. Vládne od r. 37 do r. 4 př. Kr. Jeho nástupcem je Archelaus, jeden z jeho synů. ♦ mudrci od východu: zde NEJDE o krále, a už vůbec ne o "svaté tři krále"! Počet učenců (nejméně 11

dva) není znám, stejně jako počet darů. Jde o učené lidi, hvězdáře z východu. Pravděpodobně jsou příslušníky vznešené třídy knězi a učenců z oblasti mezi řekami Eufratem a Tigridem (Babylónská říše). Patří k nejvyšší šlechtě své země a mají knížecí titul.

♦ všichni veleknězi a zákonici lidu: zde je svolána celá nejvyšší rada (synedrium). Ovšem nečteme nic o starších, kteří patřili do rady jako třetí strana. Nejsou zde zmíněni, poněvadž jde o vyjasnění teologické otázky (v. 4). Jejich přítomnost je však bezpodmínečně nutná, když se synedrium schází jako politický nebo soudní orgán. ♦

proroci: první část citovaného proroctví se vztahuje na Micheáše, druhá na Samuele.

♦

Maria: matka našeho Pána. Josef je zmíněn až v následujícím verši, je tedy zřejmě také přítomen.

1.3 Místa/Prostředí ♦ Betlém v Judsku: (= Dům chleba), místo narození a v tomto příběhu též bydliště Pána, asi 10 km jižně od Jeruzaléma.

♦

Jeruzalém: Zde stojí na západní straně palác úřadujícího krále Heroda.

♦ dům (v Betlémě): Ježíšova rodina už nebydlí v chlévě zájezdního hostince jako u Lk 2,7.12.16, nýbrž v domě.

♦

východ: viz 1.2.

1.4 Doba ♦ Ve dnech krále Heroda Velikého: Herodes vládl od r. 37 do r. 4 př. Kr. Pán Ježíš se narodil asi 6 př. Kr. Časová diference vyplývá z mylného Dionysiova určení začátku letopočtu. ♦ Není správné stavět mudrce po bok pastýřům u betlémských jeslí, jak se to děje na mnoha obrazech, v písních a vyprávění. Pastýři přišli při narození Páně. Mudrci po narození, čas nelze blíže určit. I když tuto dobu nechceme příliš protahovat, je třeba vzít v úvahu, že mudrci přece jen potřebovali nějaký čas na přípravy i na cestu samotnou. Dále je třeba vzít v úvahu, že byl Pán Ježíš po 40 dnech přinesen do jeruzalémského chrámu a rodina hned po návštěvě mudrců prchá do Egypta, kde zůstane až do Herodovy smrti. Mezi příchodem pastýřů a mudrců je tedy nejméně 40 dní. Dalším dokladem časového odstupu je použití slova "dítě" u Matouše, zatímco Lukáš ve 2. kapitole používá slovo "děťátko" (novorozeně, kojenec).

1.5 Vysvětlení pojmů ♦

vl - mudrci: viz 1.2.

♦

vl - od východu: země na východě, v Orientu, tam, kde ráno vychází slunce.

♦ v2 - jeho hvězda: Stvořiteli všech věcí a také hvězd se zalíbilo přivést cizince, kteří žijí bez naděje a bez Boha na světě, a sdělit jim dobu a místo svého narození. Bible neuvádí nic o kometě nebo mimořádné konstelaci planet. Kdyby se hvězda dala vysvětlit astronomickou událostí, nemusel by se Herodes na ni vyptávat, protože by byla viditelná a známá celému světu. Také by hvězda nemohla jít před mudrci a zastavit se nad domem, kde bylo dítě. Zjevení hvězdy je Božím zázrakem. ♦

v2 - poklonil se: pokleknout a čelem se dotknout země je výrazem úcty a oddanosti.

♦

v3 - znepokojil se: velice se ulekl

♦ v4 - Mesiáš: Herodes ví, že zde nejde o "obyčejného" krále, ale o Krista, Mesiáše, Pomazaného Božího. Není to Ježíšovo příjmení, ale úřední titul. ♦ v6 - nejmenší mezi knížaty judskými: obrazné oslovení malého města Betléma. V Božích očích není město malé, protože se tam jednou narodí Ježíš Kristus. ♦

v6 - pást lid izraelský: srov. Jan 10,11-30

♦

v 7 - tajně: Herodes nechtěl vzbudit pozornost Židů.

♦ v8 - abych se mu i já šel poklonit: projev Herodovy prohnanosti, ve skutečnosti chce informaci jen k tomu, aby mohl Ježíše zabít. ♦ vil - obětovali mu dary: výraz poznání vlastní nicotnosti a oddanosti, snad i přání vypadat líbivě před Bohem. V každém případě je jasné, že považovali dítě za hodné úcty. 12

♦ vil - zlato: aby projevili božství krále. ♦ vil - kadidlo: pryskyřice používaná k vykuřování. ♦ vil - myrha: příjemně vonící pryskyřice používaná na masti, např. k balzamování mrtvých, na kadidla a jako omamná přísada do vína, odkaz na účel jeho příchodu - smrt.

♦ vl2 - pokyn od Boha ve snu: Bůh tenkrát mluvil k lidem různými způsoby. Nebyl to obyčejný sen. Věděli, že k nim mluvil Bůh.

2. Téma

Q

Hledat, nalézt a uctívat Ježíše Krista působí radost.

Jiné možnosti: - Ježíš Kristus je hoden toho, aby byl uctíván - smím já přitom chybět? - Jedni chtějí Ježíše Krista uctívat, druzí zabít.

3. Rybičky" Úvahy nad situací dítěte

O

GnTr

I malé děti už mohou pro Pána Ježíše něco udělat. Na základě tohoto příběhu můžeme vysvětlit, že Bůh lidi hledá, ti ho milují a jemu slouží, uctívají ho a chválí, chtějí být svým životem pro druhé svědectvím. Text může být nebezpečný tím, že děti mohou přijít na myšlenku spojitosti s dnešní astrologií (ne astronomií!) a tento příběh vidět jako důkaz pro to, že horoskopy aj. přece obsahují jistou pravdu a jsou přijatelné. Krátce bychom měli mluvit o těchto myšlenkách a vysvětlit, že horoskopy, předpovídání budoucnosti aj. jsou pro Boha ohavností (viz Dt 18,10-12). S ohledem na porozumění dětí ve skupině můžeme ukázat, že v našem příběhu je hvězda jen pouhým zvěstováním Ježíšova narození, zatímco astrologie tvrdí, že ve hvězdách jsou pevně a viditelně zapsány osudy a budoucnost, a hvězdy také tento osud vytvářejí a ovlivňují.

/T\

|| 3.1 úvod

NÁVRHY PROVEDENÍ

ZrirQ

3.1.1 Příklad/rozhovor: Představte si, že jste odcestovali a teď se vracíte domů vlakem. Aby vám mohli přijít naproti vaši rodiče, příbuzní nebo přátelé, musíte jim předem napsat, na které nádraží a kterým vlakem přijedete. Nebylo by vám líto, kdyby k vlaku přesto nikdo nepřišel? Docela určitě! Přechod: Jak byl uvítán Pán Ježíš?

3.1.2 Ptáme se dětí, zda se už před někým klaněly. Před kým se lidé klaní? Proč? Co se tím vyjadřuje? Kdo si zaslouží, aby se před ním člověk klaněl? 3.1.3 Přímý vstup do příběhu: "Jak daleko je to asi ještě do Jeruzaléma? Sotva se můžu dočkat, až uvidíme toho nového krále..." nebo: "Co to tady povídáte? Že by se měl narodit nějaký nový král? Odkudpak to víte? Hvězda?..."

3.2 BIBLICKÝ PŘÍBĚH Vyprávíme příběh s použitím následujících bodů (obrázky viz 1NZ-2/1):

♦ Krátké ohlédnutí: Pán Ježíš se narodil. Ale do jaké chudoby přichází král do světa... ♦ Copak mu nebude prokázána čest, která mu vlastně patří? Ale ano, jsou tu někteří muži, kteří... ♦ Je jim jedno, že viděli hvězdu? Co myslíte? Ne, nebylo jim to jedno. Připravili se rychle na dlouhou a těžkou cestu, protože bezpodmínečně...

13

♦

Popis cesty...

♦

Příjezd do Jeruzaléma, jejich otázky a vlastní reakce...

♦ Proroctví, nezúčastněné jednání nejvyšších knězi a zákoníků (čistě rozumové, srdce zůstalo nedotčeno) a výslech u krále.

♦

Znovu na cestě do Betléma: „Tady, ta hvězda! To je nádhera!“

♦ U cíle! Ale co vidí? Žádná sláva, žádné drahokamy, žádní služebníci, žádné skvostné roucho... a přesto věděli, že toto dítě je král.

♦

Hold králi: Vrhli se na kolena a obdarovávají dítě.

♦

Bůh se stará o svého Syna: sen.

3.3 UTVRZENÍ Zhotovíme tabulku pro srovnání mudrců a na druhé straně Židů a Heroda: MUDRCI:

ŽIDÉ a HERODES:

- radost

- hrůza a strach

- šli do toho - nasazení, riziko!

r~' / r-'£

- zůstali v Jeruzalémě

- přinesli Bohu své dary a poklonili se před ním

- zůstali Bohu své dary a úctu dlužni

ESE??] Přemýšlíme společně: Co mohu pro Ježíše udělat, co mu mohu darovat, obětovat? Pán by chtěl, abychom mu sloužili, abychom ho poslouchali, abychom ostatním o něm vyprávěli, druhým pomáhali, dělali jiným malými pozornostmi radost... To jsou dárky, ze kterých se Bůh raduje. 4

I

ýý

4. Rybky ' J|

Úvahy nad situací dítěte

|

Q

Můžeme položit větší důraz na učence jako vzor a také pohovořit, jaké oběti Bůh od nás ještě dnes žádá: Ž 50,14; Ž 116,17; Ř 12,1; Žd 13,15-16. Také můžeme využít příležitost říct něco k tématům jako jsou pověry, astrologie atd.

NÁVRHY PROVEDENÍ 4.1 ÚVOD 4.1.1 Čteme proroctví ze 4. Mojžíšovy 24,17 a Micheáš 5,3 a ptáme se dětí na význam veršů.

Po prvních reakcích uvažujeme, komu měla ta proroctví být nejznámější. Dojdeme k závěru, že samozřejmě kněžím (zvláště těm nejvyšším) a zákoníkům. Zdůrazníme, že s vědomostmi musí být spojeno také jisté očekávání srdce. Jak to skutečně bylo, uslyšíme dnes... 4.1.2 Prostřednictvím názorného líčení namáhavé cesty pouští vyzvedneme motivaci a naděje mudrců.

4.2 PROVEDENÍ 4.2.1 Čteme text s dětmi a vysvětlíme obtížné pojmy. Potom vypracujeme porovnání formou tabulky.

4.2.2 Vyprávíme příběh podobně jako v bodě 3.2., ale s přihlédnutím na osobní aplikaci (viz 4.3.1).

14

4.3 UTVRZENÍ 4.3.1 Vypracujeme s dětmi následující srovnávací tabulku: HERODES, ZÁKONICI, KNÉŽÍ,

MUDRCI:

OBYVATELÉ JERUZALÉMA:

1) vyhlížejí znamení času (protože hvězda není sama žádnou zvláštností, vyhlíželi nějakou zvláštní hvězdu)

1) nic nevyhlížejí a znamení si neumějí vyložit

- postoj očekávání a naděje

- nic nečekají, beznaděje

2) vydali se na cestu - ukázali osobní nasazení

2) zůstali nezúčastněně a bez hnutí v Jeruzalémě (až na Heroda, který kuje vraždu)

3) hovoří s lidmi otevřeně o svém cíli a naději

3) naděje, kterou jako vyvolený národ měli zvěstovat, se jim stala formou, znají obsah, ale chybí osobní vztah a význam

4) následovali danou cestu - poslušnost! (žádné zkratky)

4) Herodes si vymyslí vlastní cestu

5) měli vůdce, který šel před nimi

5) Herodovi stojí v cestě jeho vlastní egoismus

6) když jsou u cíle, mají nesmírnou radost

6) Zděšení a hrůza

7) klekají a obětují: výraz, jak velice uznávají velikost Boží a jak se k tomu staví

7) nenávist vůči Bohu, vražedné plány/velikášství člověka, který se povyšuje nad Boha a staví se proti němu

8) nevrací se k Herodovi: připravenost nechat se vést Božím pokynem - poslušnost!

8) Hněv: žádný obrat či náprava, nýbrž krutý masakr dětí

Chování mudrců má být představeno jako vzor. Tento vzor nás staví před otázku, jak je to s mým chováním a vůbec vztahem a postojem vůči Bohu. 4.3.2 Mluvíme o Mt 3,9 jako o verši charakterizujícím Židy a ptáme se, zda neuvažujeme stejně i my.

Mnoho dětí si myslí, že pro ně je s Bohem všechno v pořádku, protože rodiče navštěvují bohoslužby a ony samy chodí do besídky či nedělní školy. Tady můžeme s dětmi ještě jednou probrat, že pravá víra se zakládá na osobním rozhodnutí a prokazuje se ve skutcích. (Vhodné zvláště pro děti které v církvi vyrostly!)

4.3.3 Pohovoříme o tom, že Bůh chce od nás i dnes oběť, ovšem jiného druhu (viz také 3.3.): lPt 2,5; Ž 50,14; Ř 12,1; Žd 13,15-16).

5. Návrhy písní Brány otevřte*1 Být pasáčkem*2 Děkuji, Ježíši*2

6. Pomůcka k učení biblického verše Je jasné, že Bůh nepřišel jen pro národ izraelský, ale že bude jednou veleben a oslavován od lidí ze všech národů na zemi. Chceš k nim také patřit?

Položíme na tabuli (nebo zpětný projektor) nejdříve jednotlivé pruhy s textem a text vysvětlujeme. Postupně nahrazujeme části textu symboly (1NZ-2/2).

15

lNZ-2/1

16

Matouš 2,13-23

lNZ-3

ÚTĚK DO EGYPTA Naučíme se biblický verš: Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vašea úmysly mé úmysly vaše. Izajáš 55,9

1. Porozumění textu 1.1 Souvislosti/Obsah Když mudrci od východu vzdali poctu narozenému Ježíši, vrátili se na Boží pokyn do své země. Herodovi nepodali žádnou zprávu. Anděl přikázal Josefovi, aby se svou rodinou utekl do Egypta a tam čekal, dokud nebude povolán zpět. Josef okamžitě poslechl a unikl tak Herodovým vojákům, kteří měli zabít všechny chlapce v Betlémě a okolí ve věku do dvou let. Po smrti vladaře poslal anděl Josefa zpět do izraelské země. Josef se však obával nového krále, nejstaršího Herodova syna, který vládl v Judsku, a na pokyn ve snu se odstěhoval do Nazaréta v Galileji.

1.2 Osoby ♦

Anděl Páně: posel, vyslanec, Boží služebník, který k Josefovi několikrát mluvil ve snu.

♦ Josef: (="Ať (Hospodin) přidá!"), muž Marie, matky Ježíšovy (1,16); tesař, žijící v Nazaretu (Lk 2,4). Kromě zprávy o Ježíšově narození a dětství nejsou o něm další zmínky. Podle všeho brzy zemřel.

♦ Dítě a jeho matka: tento opisný název pro Ježíše a Marii se používá jako ustálený obrat vícekrát, je nápadné, že dítě je jmenováno vždy jako první. ♦ Herodes: řecký "Hrdinný výhonek", zván též "Veliký". Panoval v letech 37 - 4 př. Kr. Pilný stavitel (výstavba chrámu, Cesarea, Masada aj.), šikovný diplomat, obratný řečník, ctižádostivý vladař, krvavý tyran (zavraždil své přátele, soky, členy rodiny, aby si zajistil moc). Zemřel v 70 letech. ♦

Mudrci: mágové z východu, znalí hvězdářství, pravděpodobně Babyloňané.

♦ Archelaus: "Vládce lidu", nejstarší ze tří synů Heroda Velikého. Podle poslední vůle otcovy ustanoven králem Judska, Samaří a Idumeje, Římané mu královský titul neudělili, přes odpor Židů ho potvrdili knížetem. Po desetileté krutovládě sesazen, vypovězen do Galie. Zemi spravoval římský úředník (prokurátor).

1.3 Místa/Prostředí ♦ Betlém: "Dům chleba", město v úrodném kraji, asi 10 km jižně od Jeruzaléma, místo narození Ježíše.

♦

Rama: asi 15 km severně od Jeruzaléma.

♦ Egypt: místo, kam Izraelci častěji utíkali (Gn 12,10; 1 Kr 11,40 atd.), napjaté politické poměry s Herodem; vzdálenost Betlém - Egypt asi 100 km vzdušnou čarou.

♦ Země izraelská: souhrnný pojem pro panství Heroda Velikého, zahrnující Judsko, Samaří, Idumeu, Galileu, Pereu, Bataneu, Trachonitidu atd. ♦

Judsko: (judska země), oblast kolem Jeruzaléma, od r. 63 př. Kr. pod římskou nadvládou.

♦ Galilea: území západně od jezera Genezaretského, osídleno smíšeným obyvatelstvem, proto v pohrdání u Židů. Od r. 4 př. Kr. do r. 39 po Kr. zde panoval Herodes Antipas, zvaný "Liška". ♦ Nazaret: "Strážkyne" n. "Ratolest", domovské město Ježíše, bezvýznamné místo blízko obchodní cesty z Damašku do Egypta, asi 120 km severně od Jeruzaléma. 17

1.4 Doba ♦

Narození Ježíše mezi 7 - 5 př. Kr.

♦

Příchod mudrců asi 6 př. Kr.

♦

Pobyt v Egyptě asi 7 - 3 př. Kr., maximálně 4 roky.

1.5 Vysvětlení pojmů ♦ vl3-14 - "Vstaň....! On tedy vstal...": Doslovné opakování rozkazu zdůrazňuje Josefovu příkladnou poslušnost. ♦ v 16 - ve stáří do dvou let: Mocichtivý král vydává rozkaz k povraždění chlapců pro jistotu s velkým časovým rozpětím, ale marně.

2. Téma Bůh dosáhne svého cíle, i když mu v tom lidé chtějí zabránit. (Náš text zdůrazňuje, jak všemohoucí Bůh prosazuje své plány, které oznámil skrze proroky, proti záměrům mocných tohoto světa. Poskytne jim ovšem určité pole působnosti a oni je často bez rozpaků využijí. Přece však nemohou Boží záměry překazit. Bůh reaguje dříve, rychleji a obezřetněji a předejde je.)

3. Rybičky" Úvahy nad situací dítěte N textu se sice setkáme s obtížným pojmem "vražda dítěte", přesto se tento text výborně hodí k tomu, abychom ukázali Boží prozíravost a péči, kterou Bůh věnuje ohroženým a bezmocným lidem. Mohlo by to vést i ke škodolibé radosti, jak zlý král vždycky ostrouhá kolečka, nechejme však spíše vyniknout radost nad podivuhodným zachráněním dítěte Ježíše, aby se děti mohly radovat z Boží velikosti.

NÁVRHY PROVEDENÍ 3.1 ÚVOD 3.1.1 Ukážeme dětem obrázky a postavičky z kartonu, které se budou používat při vyprávění biblického příběhu. Některé ještě chybí (domy, vojáci, pyramidy, královský syn). Kdo je pomůže vyrobit a vymalovat? Každé dítě je zaměstnáno a těší se, až přijde na řadu jeho obrázek. Jaký biblický příběh by to mohl být? (1NZ-3/1 okopírujeme na čtvrtku, děti necháme postavy vystřihnout, vybarvit a složit.) 3.1.2 Kdo by si chtěl zahrát krále? Král dostane znaky královské hodnosti, např. zlatou korunu, ozdobný ubrus jako roucho, žezlo - roli zlatého papíru atd. a posadí se na trůn - židle s naskládanými

sedacími podložkami, aby byl výš než ostatní. Protože je to dobrý král, koná dobro pro své poddané. Co by to mohlo být? Společně hledáme odpovědi. Co dělají špatní králové? Mohou si všechno dovolit? Jsou ze všech nejmocnější? - Bůh má ještě větší moc. O jednom takovém králi máme pěkný příběh v bibli.

18

3.2 BIBLICKÝ PŘÍBĚH Na podlaze nebo na stole vytvoříme pomocí našixch stojících obrázků (viz 3.2.1.) města a oblasti, které se vyskytují v našem textu, aby to odpovídalo zeměpisnému umístění. Děti sedí v půlkruhu kolem této vytvořené krajiny a sledují jednotlivé kroky: ♦ Betlém: malé městečko, důležitá událost: narození Ježíše, radost pastýřů, klanění mudrců, pokyn anděla, útěk rodiny.

♦ Egypt: cíl útěku, místo pobytu. ♦ Jeruzalém: králův vztek, ukrutný rozkaz, oddíly vojáků v Betlémě, prohledávání domů (vojáci obkličují Ježíšovo rodiště - nikoho nenašli), ostatní děti musí zemřít, potom však také Herodes (převrhnout figurku), nástupcem je králův syn.

♦ Hranice izraelské země: příkaz anděla vrátit se z Egypta, strach z Herodova nástupce, na Boží pokyn stěhování do Nazareta, nový domov, dílna...

3.3 UTVRZENÍ 3.3.1 Okopírujeme pro každé dítě 1NZ-3/2 a vyrábíme pohyblivý obrázek. Ukážeme na něm, jak vojáci marně prohledávají dům - rodina Ježíšova je pod Boží ochranou. 3.3.2 Necháme děti s pomocí postaviček (1NZ-3/1) příběh ještě jednou přehrát.

4. Rybky' Úvahy nad situací dítěte "Kdo vlastně určuje běh dějin?" Tato otázka zajímá větší děti. Jsou to lidé, kteří mají moc, nebo všemohoucí Bůh? Z úděsných zpráv o zvůli a násilí světských panovníků bychom mohli usoudit, že si vládcové dělají, co chtějí. Náš text však ukazuje úplně jiný pohled a určitě může pomoci i dětem. Bůh tvoří dějiny, i když to na první pohled není vidět. Má svůj plán na záchranu člověka, předvídá reakce nepřátelských sil, ovládá "scénu" a přitom plní do detailu svá zaslíbení. On má převahu, a tak jsou v bezpečí ti, kdo se mu podřizují.

NÁVRHY PROVEDENÍ 4.1 ÚVOD 4.1.1 Společně vytvoříme na tabuli "pyramidu moci", tzn. stupně podřízenosti

a nadřízenosti, které končí u šéfa vlády. Má tento "šéf" ještě někoho nad sebou? 4.1.2 Na tabuli (nebo na fólii) napíšeme deformovaným písmem slovo ŤyWD. Mluvíme o smyslu slova

a dokládáme příklady z dějin. Jsou to černé kapitoly v dějinách lidstva. Dá se i v nich najít aspoň záblesk světla?

4.2 BIBLICKÝ PŘÍBĚH 4.2.1 V návaznosti na úvod vyprávíme příběh a nejdůležitější postavy zobrazíme různě velkými kolečky z barevného papíru. Navlhčíme je a připevníme na tabuli. Herodes například jako černé kolečko úplně nahoře nebo na slově "Tyran", pod ním hnědá kolečka jako jeho vojáci, pod nimi betlémské

19

rodiny s dětmi a nakonec úplně na kraji rodina s malým žlutým puntíkem - dítětem Ježíšem. Boží pokyny prostřednictvím anděla znázorníme světelnou skvrnou.

Během vyprávění se obraz na tabuli mění: Útěk = rodina do levého okraje. Zabíjení dětí = vojáci k ostatním rodinám, odejmout dětská kolečka. Herodova smrt = velké černé kolečko odstranit, zmačkat, zahodit (event. umístit nového krále - menší kolečko). Návrat = rodinu umístit nad králem. 4.2.2 Se staršími dětmi zkusíme sestavit podle textu tabulku, která objasňuje prorocké předpovědi,

současnou situaci a kroky k naplnění proroctví. Můžeme tento přehled připravit také jako pracovní list (text s mezerami) a dát jej dětem k dokončení, nebo může vzniknout na tabuli jako skupinová práce. PŘEDPOVĚĎ

SITUACE

NAPLNĚNÍ

760l. př. Kr

místo narození Ježíše = Betlém

- útěk na pokyn anděla - Josefova poslušnost

"...zavolal jsem svého syna z Egypta." (Oz 11,1)

Útěk do Egypta

600 l. př. Kr.

neexistuje důvod k zabíjení maličkých dětí

- Herodův vztek - krutost vojáků

"V Rámě je slyšet hlas, bědování a přehořký pláč. (Jr. 31,15

Pobíjení dětí v Betlémě krutost vojáků

700 l. př. Kr.

narozen v Betlémě, utekl do Egypta

"...bude nazván Nazaretský." (Mt 2,23)

- pokyn anděla - poslušnost Josefova Návrat do Nazareta

Na závěr ještě jednou zdůrazníme, že Bůh sleduje svůj plán přes staletí a do detailu jej naplní!

4.3 UTVRZENÍ 4.3.1 Hovoříme o smyslu dnešního verše a vyrobíme záložku (viz 6).

4.3.2 Vyrábíme pohyblivý obrázek (viz 3.3.2.).

Návrhy písní S S J

Od začátku až do konce*2 Bůh je dobrý Pán*1 Bůh umí všechno*2

6. Pomůcka k učení biblického verše Děti dostanou dlouhý proužek papíru, na spodním okraji jedné strany je zobrazen kousek zakřiveného povrchu zeměkoule, na stejném místě z druhé strany pak dětská hlava (bez vlasů). Pohovoříme o vzduchových vrstvách nad zemským povrchem, znázorníme je světlými barvami a píšeme shora dolů první část verše. Abychom zdůraznili výšku nebe proti zemi, nakreslíme na zemi malinkaté domečky, stromy, hory... Na druhé straně dokreslí děti hlavičku a doplní druhou část biblického verše, opět shora dolů. Tento proužek si mohou děti doma pověsit nebo použít jako záložku (viz 1NZ-3/3). 20

S mladšími dětí se učíme verš pomocí názorných pohybů:

"Jako jsou nebesa vyšší... ...než země... ...tak převyšují cesty mé cesty vaše... ...a úmysly mé úmysly vaše."

-

na špičkách se vytahujeme co nejvýše dotkneme se prsty země paže jako při žehnání vztáhneme kupředu jednu ruku vysoko nad hlavu, druhou na čelo

1NZ-3/2

...tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše.

21

lNZ-3/1

i i ' Hranice s Egypteip * i ....... JL — . -1 • • 1

í : i • i!

1 : i ______ i_____ i______

i 1 i

22

: i i

---------------- 1---------------- 1-------------1 1 1 1 1 1 1 1

i1 1

i1 1

Matouš 3,13-17

lNZ-4

JEŽÍŠŮV KŘEST Naučíme se biblický verš: Sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. Filipským 2,7a

1. Porozumění textu 1.1 Souvislosti/Obsah Jan Křtitel připravuje cestu Pánu Ježíši. Znovu probouzí v národě očekávání Mesiáše a svým kázáním a křtem pokání ukazuje cestu k obrácení.

Nyní přichází k Jordánu Ježíš Kristus z Nazaretu. Nechá se Janem pokřtít, přestože Jan se tomu vzpírá. Jan spatří, jak na Ježíše sestupuje Duch Boží. Bůh sám potvrzuje po provedení křtu, že Ježíš je jeho milovaný Syn a Mesiáš, a navazuje tak na zaslíbení v Iz. 42,1. Současně Bůh zjevuje trojjedinost mezi sebou, svým Synem a Svatým Duchem.

Služba Jana Křtitele pokračuje, protože Ježíš Kristus ještě nepůsobí veřejně naplno. Teprve po pobytu na poušti, spojeném s pokušením, začíná Ježíšovo veřejné působení.

1.2 Osoby ♦ Jan Křtitel: Bohem určený a zaslíbený prorok, který připraví Ježíšovu cestu. Věk asi 30 let, oblečení a způsob života jednoduchý a nenápadný, plášť z velbloudí srsti; med divokých včel a kobylky jsou jeho potravou. Zemře jako mučedník. ♦

Ježíš Kristus: krátce před svým veřejným vystoupením.

1.3 Místa/Prostředí Jordán: podle tradice křtil Jan v blízkosti Betanie.

1.4 Doba ♦

Asi v 15. roce vlády císaře Tiberia, Pontský Pilát je správcem Judska.

♦

Ježíš Kristus je ve věku asi 30 let.

1.5 Vysvětlení pojmů ♦ v 13 - křest: symbolický obřad ponoření do vody nebo polití vodou. Křest Janův byl křtem k pokání a děl se veřejně, ponořením do řeky nebo do jezera. Předpokladem bylo opravdově litovat hříchů a upřímně vyznat obrácení. ♦ vl5 - naplnit všechno, co Bůh žádá: Ježíš Kristus naplňuje Boží vůli a všechna proroctví, která se k tomu vztahují. Staví se na naše místo, bere na sebe hřích jako ten, který je bez hříchu, a nese hřích za nás, abychom mohli být čistí před Bohem. "Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa" (J 1,29).

♦ vl6 - otevřela se nebesa: nebe se pravděpodobně Janovi otvírá viditelně a znázorňuje, že cesta k Bohu je volná, protože Ježíš Kristus symbolicky bere na sebe soud již ve křtu. ♦ vl6 - duch Boží jako holubice...: přirovnání - nestojí zde "coby holubice". Holubice je podle Mt 10,16 obrazem čistoty a podle Lv 12,6 vhodným obětním zvířetem pro oběť očišťování. Odkaz na holubici poukazuje na viditelné udělení Ducha. 23

2. Téma Ježíš Kristus je hotov vyplnit Boží příkaz do všech důsledků. (Dává to najevo svým křtem. Ačkoli je bez hříchu, staví se do jedné řady s hříšníky.)

Jiné možnosti: - Bůh se přiznává k poslušnému. - Křest je veřejné vyznání.

3. Rybičky Úvahy nad situací dítěte Mladším dětem bychom měli na této události zřetelně ukázat, jak Pán Ježíš křtem před svým veřejným vystoupením vyjádřil, že je připraven k totální poslušnosti vůči svému Otci. Pán Ježíš poslouchá svého Otce z lásky. Dává nám příklad. Mějme odvahu být poslušní, i když všemu nerozumíme. Možná bychom se mohli zmínit také o křestní praxi dnes - s přihlédnutím k vědomostem a stáří dětí.

NÁVRHY PROVEDENÍ 3.1 ÚVOD 3.1.1 Němý podnět (obrázek lNZ-4/la): Mlčky sledujeme, jak se děti k obrázku vyjadřují, a můžeme tak odhadnout jejich znalosti o tématu křtu. Potom přejdeme k tehdejší situaci.

3.1.2 Přineseme si špinavý ručník (a event. ho vypereme). Proč? Špinavé prádlo se musí vyprat,

aby bylo čisté. Stejně tak je třeba očistit srdce, které je plné hříchu (samozřejmě tím není míněna naše srdeční "pumpa" - nutno vysvětlit!). Přejdeme k Janovu křtu pokání.

3.2 BIBLICKÝ PŘÍBĚH Popíšeme Janovu činnost u Jordánu, jak k němu lidé chodili, aby se nechali pokřtít, a jak vyznávali své hříchy. Potom vyprávíme příběh s pomocí obrázků (1NZ-4/1) z Janova pohledu, v následujících krocích:

♦

Pán Ježíš přichází.

♦ Přání Pána Ježíše nechat se pokřtít. (Janovu námitku můžeme u menších vynechat, případně ji uvést při utvrzení.) ♦

Křest a Boží potvrzení.

Nakonec prohloubíme vyprávění třemi otázkami: Proč se Pán Ježíš nechal pokřtít? Jak na to reagoval Bůh? Kdo se dnes má nechat pokřtít? (Každý, kdo Bohu vyznal svůj hřích a přijal Pána Ježíše.)

3.3 UTVRZENÍ 3.3.1 Děti dostanou obrázek k vybarvení (přinést kopie 1NZ-4/1). 3.3.2 Ukážeme dětem čistý ručník a chceme ho vyprat. Děti budou namítat, že je zbytečné ho prát. Podobně uvažoval Jan, když Pán Ježíš přišel k Jordánu a chtěl se nechat pokřtít. - Poukážeme na bezhříšnost Pána Ježíše a na jeho poslušnost. 3.3.3 Vyrábíme "skládací květiny" (viz 6).

24

4. "Rybky" I

Úvahy nad situací dítěte

Jan křtí ty, kteří činí pokání v souvislosti s očekáváním blízkého příchodu Mesiáše. Svým křtem se Ježíš Kristus staví na stranu hříšníků, připravených k pokání, neboť právě pro takové lidi přišel; jen tak je může zachránit. Tuto připravenost vyjadřuje před Otcem ve křtu. Syn svého Otce poslouchá ve všem. V každém případě bychom se měli dostat k důležitosti křtu u Jana a v dnešní době. Bible mluví o ponoření lidí, kteří prožili vnitřní proměnu. Se staršími dětmi můžeme přemýšlet také o spasitelném rozměru této události.

NÁVRHY PROVEDENÍ 4.1 ÚVOD 4.1.1 Při hře zvané šarády necháme děti hádat slovo poslušnost (např.: P=popelář - předvedeme toto povolání pantomimou; O=ořech, atd.) - Rozhovor o poslušnosti a následování. 4.1.2 Hádanka (kopie 1NZ-4/2). Řešení: Jan Křtitel o Ježíši Kristu. - Rozhovor: Kdo byl Jan? Co o něm víš?

4.2 BIBLICKÝ PŘÍBĚH Vyprávíme biblický příběh z hlediska Jana Křtitele (Národ čeká Mesiáše/Jak těžké je Janovo poslání. Bůh klade důraz na jiné věci, než si lidé doposud představovali. Jak pěkné je, když se lidé obrátí). Jednoho dne se stane toto (přečteme text od v. 13-15 a rozebereme):

♦

Ježíšova žádost o křest.

♦

Janovo poznání: Ty to nepotřebuješ. (Vyzdvihnout Ježíšovu velikost a bezhříšnost).

♦ Proč tedy je Ježíš pokřtěn? (Zástupně). Postupně zde nacházíme trojí Boží potvrzení - odpovědi na Ježíšovu poslušnost (přečíst text v. 16-17 ): - otevřené nebe (cesta k Bohu je otevřená), - duch svátý sestupuje (veřejné vystrojení a posílení na začátku Ježíšovy těžké cesty), - Boží hlas Oedinečný vztah mezi Otcem a Synem).

4.3 UTVRZENÍ 4.3.1 Vyrábíme "skládací květiny" (viz 6). 4.3.2 Rozhovor: Co je a co znamená křest? (Křest je symbolický úkon, při kterém je znovuzrozený

člověk ponořen do vody nebo se vodou polije. Křtěnec tím veřejně dává najevo, že s Kristem zemřel, byl pohřben a znovu vstal.) Otec

4.3.3 Rozhovor o trojjediném Bohu: Popiš, jak Bůh jedná v tomto

a

příběhu (Bůh je jeden, ale zjevuje se při této události ve třech osobách). Při vysvětlování nám pomůže trojúhelník.

4’

5. Návrhy písni •S

Děkuji, Ježíši*2 Hurá, hurá, Ježíš je král*2 Sám proti proudu plout*1

25

/ \

\

/

Syn

neni

Duch svátý

6. Pomůcka k učení biblického verše Verš mluví o trojím ponížení Pána Ježíše: Boží Syn opustil slávu, kterou měl u Otce, sloužil jako otrok a stal se člověkem. To je vyjádřeno právě při křtu. Vyrábíme skládací květinu (1NZ-4/3):

Přední strana: Každý dostane jednu květinu, vybarví a vystřihne ji. Velkými písmeny napíšeme ON (= tak nádherný je Ježíš Kristus). Vnitřní strana: Na jednu stranu napíšeme pokračování verše a na druhou nakreslíme symboly Ježíšovy cesty. Pro mladší skupinu připravíme hotovou předlohu k vystřihování a vybarvení.

26

1NZ-4/2

Začni v levém dolním okraji a postupuj ve směru hodinových ručiček.

R í

M

N Á

N

Ě

T

V

A

L

S Ý

S

H

H

R

E

T

E B

Kdo to řekl? O kom to řekl? Napiš obě jména:

E

1NZ-4/1

27

A

E

K

H

B

Ř í

0

C K

Ž i

9

Matouš 4,1-11

1NZ-5

JEŽÍŠOVO POKOUŠENÍ Naučíme se biblický verš Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat. Matouš 4,10b

1. Porozumění textu 1.1 Souvislosti/Obsah Křest Pána Ježíše vrcholí ve svědectví Otcově: "Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil!" Potom byl Pán veden Duchem na čtyřicet dní a nocí na poušť a celou dobu se zde postil. Smyslem tohoto pobytu bylo projít pokušením od dábla. Toto pokušení (zkouška) mělo ukázat, že Ježíš je nade všechnu pochybnost bezhříšný. Ukazuje však také, že Satan nemůže jinak, než projevit svou zlobu při každé příležitosti. Nově zde vyjevil metody svého útočení, které jsou od počátku stejné: Stejně jako v zahradě Eden míří na žádost těla (v. 3), žádost očí (v. 8-9) a pýchu života (v. 5-6). I vůči Pánu, stejně jako vůči Evě, používá ono zpochybňující "jestli" (v. 3b), ačkoliv Bůh v kap. 3,17 zcela jasně dosvědčil: "Toto je můj milovaný Syn..."

Další paralelu k této události vidíme i v dějinách izraelského lidu, když byl na poušti. Izrael tam byl také zkoušen, ale v každé zkoušce žalostně selhal. Nyní tu stojí proti pokušení osobně Boží Syn jako opravdový člověk a odolává Pokušiteli tak, že ho pokaždé odrazí citátem Božího Slova - navíc právě slovem z 5. knihy Mojžíšovy - slovem, které dostal izraelský lid ještě na poušti. Poté, co Pán Ježíš odmítl tři dáblovy návrhy (učinit chléb z kamení, skočit z vrcholku chrámu, poklonit se ďáblovi), musí ďábel odstoupit, aniž dosáhl vítězství. Přicházejí andělé a slouží Pánu.

(Viz i paralelní místa: Mk 1,12-13; Lk 4,1-13)

1.2 Osoby ♦ Ježíš Kristus: Syn Boží, o kterém bible říká, že... ...v ném nebyl žádný hřích (1 J 3,5).

...nepoznal hřích (2 K 5,21).

...neučinil žádný hřích (1 P 2,22). ...byl bez hříchu (Žid 4,15). V době pokušení je naplněn Duchem Svatým (Mt 3,16), sám v poušti, hladový.

♦ ďábel: skutečná osoba, stvoření Boží, původně kníže andělů, padl a přivedl k pádu první lidi. Tím přivedl na svět hřích, takže nyní je označován jako "vládce tohoto světa" (J 12,31) a jako "světa pán temností" (král. Ef. 6,12). Je však přemožen a jeho záhuba je zpečetěna (Zj 20,10).

Bible jej označuje jako lháře a otce lži (J 8,44), vraha lidí od počátku (J 8,44), protivníka (1 P 5,8), svůdce (Zj 12,9), žalobníka (Zj 12,10). Ďábel zaslepuje lidskou mysl (2 K 4,4), svazuje (Lk 13,16) a zotročuje. Není všemohoucí, není vševědoucí ani všudypřítomný, není neměnný jako Bůh, ale má právě 6000 let zkušeností s člověkem. ♦ andělé: služební duchové, Boží poslové.

28

1.3 Místa/Prostředí ♦

na poušti: zřejmě západně od Jericha, kamenitá hornatá krajina

♦ na vrcholku chrámu v Jeruzalémě: Myslí se zřejmě věžovitý nebo balkónový výběžek chrámové zdi, nejspíše jihovýchodně od chrámu nad údolím Kidronu, která zde spadala asi do 40 m hloubky.

1.4 Doba Po křtu, před začátkem Ježíšova veřejného působení.

1.5 Vysvětlení pojmů ♦

vl - veden Duchem: bezprostřední návaznost na křest.

♦ vl - pokušení: výraz v řeckém textu znamená kromě jiného "zkoušet", "vystavit zkoušce", "vést do pokušení", "ponoukat k odchýlení od dané normy, aby nebylo dosaženo vytčeného cíle".

2. Téma Ježíš Kristus byl opravdový člověk, ale bez hříchu. Jiné možnosti: - Pán Ježíš nám ukazuje, jak máme reagovat na pokušení. - Protože sám prošel pokušením, rozumí těm, kteří jsou v pokušení, a může jim pomoci.

3. "Rybičky" Úvahy nad situace dítěte

(iHÍr 1/

Děti ještě nemají problémy s vírou v zázraky. Pochopí také, že Pán Ježíš mohl udělat zázraky, ke kterým ho dabel naváděl. Je třeba objasnit, proč Pán Ježíš tyto zázraky neučinil: Nepřišel proto, aby ďáblovi dokazoval, že je Božím Synem, ale proto, aby ďábla přemohl a aby ukázal lidem, že On je ten zaslíbený Mesiáš, který přišel zachránit ztracené lidstvo. Přišel na zem, aby oslavil svého Otce a naplnil jeho vůli. To máme dětem předat.

NÁVRHY PROVEDENÍ 3.1 úvod

/Hni

3.1.1 Zkusíme si představit, že bychom se octli na delší dobu bez jídla a pití v nějaké krajině, kde je velmi horko. Nemluvíme jen o hladu a žízni, ale také o tom, že časem se myšlenky začnou točit pouze kolem jídla a pití. Jak bychom odpověděli, kdyby nám někdo v takové situaci nabídl jídlo a pití? Jistě bychom za to dali všechno a přistoupili na jakoukoli podmínku. 3.1.2 Němý podnět: Ukážeme kameny a chléb. Když se k tomu děti vyjádří, převedeme řeč

na Ježíšovu situaci na poušti.

3.2 BIBLICKÝ PŘÍBĚH Rozdělíme vyprávění na tři části podle tří pokušení. Když se dostaneme k místu, kde ďábel začne Pána Ježíše pokoušet, připevníme odpovídající obrázek na flanelovou tabuli nebo jej promítneme meotarem (viz 1N-4/1). V rozhovoru přitom stále zdůrazňujeme, že Pán Ježíš mohl zcela určitě požadované zázraky učinit. Mluvíme o tom, proč to neudělal:

- Spoléhal zcela na svého Otce v nebesích, že se o něj postará. - Neučinil žádný zázrak, aby udělal dojem na Satana, činil tak jedině, byla-li to vůle jeho Otce. - Sloužil jenom svému nebeskému Otci a modlil se jenom k němu. 29

U každé odpovědi Pána Ježíše položíme na obrázek s príslušným Satanovým požadavkem tlustou červenou čáru s obrázkem otevřené bible, na něm je zapsána citace odpovídajícího verše, kterým Pán Ježíš odpověděl. Z vyprávění by mělo vyplynout, že ďábel nemá šanci dosáhnout něčeho u Ježíše Krista, který je dokonalým člověkem bez hříchu. Pouze Ježíš Kristus je schopen dáblovi odolat. My jsme toho schopni jedině tehdy, když žijeme v plné závislosti na Ježíši Kristu a normou našeho života je pouze jeho slovo, bible.

3.3 UTVRZENÍ 3.3.1 Hovoříme o větách, které jsou typické pro pokušení ("Vždyť to není tak hrozné. Dělají to přece všichni. Nebuď zbabělec. Nikdo to přece nevidí...") a necháme děti vyprávět, pokud chtějí, kde v životě nedokázali odolat pokušení. Ještě jednou zdůrazníme, že je možno odolat jenom v síle Pána Ježíše. 3.3.2 Děti dostanou předlohu 1NZ-5/1, vystřihnou bible a nalepí je přes tři "pokušení". Přitom zdůrazníme, že Pán Ježíš vždycky odpovídal slovy bible.

4. Rybky" Úvahy nad situací dítěte

J|

|

V

V podstatě platí totéž, jako pro mladší skupinu. Větší děti se už možná setkaly s tvrzením, že ďábel neexistuje, pouze zlo jako princip. Proto bychom měli položit zvláštní důraz na to, abychom ukázali, že Satan je osoba.

NÁVRHY PROVEDENÍ 4.1 ÚVOD

f

4.1.1 Příklady k tématu "pokušení" z praktického života dětí: Maminka řekla "ne", ale touha po zakázaném byla tím větší.

4.1.2 Jako němý podnět napíšeme slovo "pokušení" na tabuli a společně uvažujeme, co si pod tím můžeme představit.

4.2 BIBLICKÝ PŘÍBĚH Také zde se můžeme řídit tím, co bylo navrženo pro "malou" skupinu. Jako obměnu můžeme místo vyprávění události přečíst příběh ve třech úsecích a potom mluvit o otázkách, uvedených v 3.2. Mělo by nám zbýt ještě dost času na utvrzení.

4.3 UTVRZENÍ 4.3.1 Okopírujeme na papír vedle sebe Genesis 3,1-6 a Matouš 4,1-11 a rozdáme dětem. Požádáme

děti, aby si oba příběhy o pokušení pročetly a porovnaly je. Každé dítě si na svém papíru podtrhne zeleně výpovědi, které jsou stejné nebo podobné, a červeně podtrhne rozdíly. Společně hovoříme o výsledcích porovnání: - Ďábel a jeho metody zůstaly stejné až do dneška. - První lidé měli v zahradě Eden nejlepší podmínky, jaké je možno si představit, a přece selhali. Tím na sebe i na své potomky přivolali kletbu hříchu, takže všichni propadli dáblovi. - Ježíš Kristus byl pokoušen za nejhorších podmínek na poušti, a přece ďáblovi odolal. Ano, dokonale se dáblovi vzepřel a na kříži ho přemohl s konečnou platností, takže každý, kdo v něho věří, je vysvobozen z dosahu dáblovy moci. 30

4.3.2 Rozdáme dětem prázdné lístky, aby na ně napsaly "svá" pokušení. Lístky se do košíku vkládají

přeložené, pak je jeden po druhém vyjímáme a společně se radíme, jak se se svými praktickými problémy vypořádat.

5. Návrhy písní J ■J •S

Zpívej se mnou haleluja*1 I když bouřka domem třese*2 Mé srdce má uši*2

6. Pomůcka k učení biblického verše S ohledem na dnešní biblický verš můžeme přemýšlet o tom, co to znamená pro nás - "vzývat Boha" a "sloužit Bohu": Mluvení i jednání je zcela soustředěno na Boha; klanění, uctívání s vnitřním postojem úcty. - Zkusme položit několik praktických otázek, které děti přivedou k poznání základních pravd v obou činnostech: O čem často přemýšlíš? Co tě zaměstnává? Jak můžeš sloužit Bohu?...

1NZ-5/1

.__________________ Uf. 'U dL nr. 5.H.ÍÍ

’ i—i

i—r

r1---------------------------------------------- M.W

■

।---------------Ó.M.6,13

31

Matouš 6,5-15; 7,7-11

lNZ-6

KÁZÁNÍ NA HOŘE: O MODLITBĚ Naučíme se biblický verš: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Matouš 7,7

1. Porozumění textu 1.1 Souvislosti/Obsah Ježíš vystoupil s učedníky na horu a mluvil k nim o tom, jak se bude jeho království projevovat na zemi. V tzv. "kázání na hoře" rozvíjí Ježíš své učení o životě, přitom vždycky bere na zřetel výpovědi Starého zákona a ukazuje - právě v situacích každodenní praxe - jak se jeho následovníci mají chovat. Ve své dlouhé promluvě se Pán Ježíš dostane také k modlitbě. Varuje před pokryteckým způsobem modlitby, zmíní se o místě vhodném k modlitbě a na přání učedníků pronese také "vzorovou modlitbu". Mají se modlit o samotě, vážně a krátce. I když po seslání Ducha svátého je dán větší důraz na volnou modlitbu než na modlitbu předem formulovanou, a přestože v NZ není nikde zaznamenáno, že by některý apoštol po vylití Ducha svátého mluvil o modlitbě "Otče náš" nebo se ji modlil, přece zůstává tzv. "Otče náš" pro nás příkladem, se kterým můžeme srovnávat své vlastní modlitby. Nejprve jde o Boží čest a jeho práva (první dva verše), pak následuje prosba týkající se našich vlastních potřeb, a nakonec tři prosby za duchovní věci.

Ve druhé části své řeči o modlitbě zdůrazňuje Pán Ježíš, že se smíme modlit s důvěrou, protože jednáme s milujícím Otcem v nebi, který to s námi myslí dobře.

1.2 Osoby ♦

Ježíš Kristus, Boží Syn.

♦

učedníci (kázání platí v první řadě jim).

♦

zástup (podle Mt 7,28 zástupy).

1.3 Místa/Prostředí Pahorkatina v blízkosti Genezaretského jezera, významná je osamělost tohoto místa.

1.4 Doba Ve druhém roce Ježíšova veřejného působení.

1.5 Vysvětlení pojmů ♦ 6,6 - pokojík: nejčastěji samostatná místnost na ploché střeše domu, tedy nejklidnější místo, nebo spíž.

♦

6,9 - náš Otec: Boží otcovství je zvláštností této modlitby a je možné teprve skrze Pána Ježíše.

♦ 6,9 - buď posvěceno tvé jméno: jménem Božím se zde míní současně jeho osoba. Posvětit jej znamená ctít, vážit si ho, vzývat jej, chválit jej, také dělat Božímu jménu čest v denním životě. ♦ 6,10 - království: Bůh v SZ zaslíbil svému izraelskému lidu království na zemi, ve kterém měl vládnout Mesiáš jako král. Toto království bude zřízeno z nebe a vláda se v něm bude řídit podle božských (nebeských) zásad (kázání na hoře). Jan Křtitel oznamoval příchod tohoto království a učedníci se za to mají modlit. 32

♦ 6,13 - nevydej nás v pokušení: prosba o ochranu před útoky ďábla, které budou vůči věřícím právě před nástupem nového věku spásy mnohem častější. Pokušení ke zlému vychází od Satana. Slovem "vydat" je míněno, že je Bůh připustí. ♦

7,11 - ač jste zlí: poukazuje na zkaženou, zlou přirozenost člověka po jeho pádu do hříchu.

Téma Pán Ježíš učí, jak se máme modlit.

Jiné možnosti: - Na příkladu, který nám Pán Ježíš dal, se můžeme učit, jak se správně modlit a stavět v modlitbě Pána Boha na první místo. - Pánu Bohu smíme říct všechno. (Smíme za ním s důvěrou přijít s jakoukoliv záležitostí.)

3. Rybičky" (]

Úvahy nad situací dítěte

ghT") u

Děti ještě nejsou schopny pochopit Ježíšovy výroky duchovně ani rozumově. Je proto důležité vycházet ze zkušeností dětí a zasadit jednotlivé prosby do jejich života. Nejedná se zde tolik o teologické pozadí, jako spíše o praktické důsledky. Přes všechno zúžení obsahu musíme dbát na to, aby závěry nevybočily z věroučného rámce textu. Pán Bůh musí stát v popředí. Úžasné poznání, že my lidé smíme s Bohem mluvit jako s otcem, může také v dětech vzbudit vděčný údiv.

/a\ p 3.i úvod

y

NÁVRHY PROVEDENÍ

/rřfl

3.1.1 Rozhovor o modlitbě: Jak a kdy se modlíš? Za co se modlíš? - Děti se rozhovoří o svých zkušenostech. - Pokračujeme dále: "Učedníci chtěli, aby jim Pán Ježíš řekl, jak se mají modlit. Pán Ježíš jim dal příklad a my se o něm budeme učit..." 3.1.2 Mluvíme o různých modlitebních postojích a o tom, co vyjadřují:

♦ vkleče a vleže: Bůh je mým Pánem, je nade mnou; uznávám jeho velikost a svou malost před Bohem.

♦

vztažené ruce: Vztahuji ruce k Bohu. Toužím něco přijmout - nebo dávám (chválu).

❖

sepjaté ruce: Přijímám postoj zajatce, abych se Bohu přizpůsobil (ztišení před Bohem).

♦

vstoje: Zůstávám před Bohem stát v očekávání. Povstávám před svým Pánem.

3.2 BIBLICKÝ PŘÍBĚH Děti ve svých příspěvcích určitě uvedou prosby na prvním místě. Možná od nás Pán Bůh očekává ještě něco jiného? (Chválu, díky, úctu...) Pán Ježíš dal jednou svým učedníkům příklad, jak se mohou správně modlit: ♦ 6,6+10 přečteme s důrazem na TVÉ, TVÁ. Otázka k dětem: "I když jste všemu úplně nerozuměly, možná byste uměly říci, co ten prosebník chce?" (Neprosí, neděkuje, ale jde mu o to, aby se "Pánu Bohu vedlo dobře", aby Bůh byl ctěn, aby ho lidé poslouchali.) Přečteme ještě jednou (možná v překladu přizpůsobeném dětem). Pán Bůh by chtěl vždycky a všude zaujmout první místo, také v modlitbách. A protože stejně jako tenkrát učedníci i my dnes myslíme hlavně a především na sebe, ukázal to Pán Ježíš tak zřetelně. Pán Bůh očekává, že se nejprve budeme ptát na jeho přání. 33

♦ S pomocí kartiček (1NZ-6/1) tvoříme věty vyjadřující chválu, mezitím můžeme zazpívat chvály, které děti znají. ♦ Přečteme druhou část modlitby "Otče náš" (v. 11-13) s důrazem na NÁM, NÁŠ - k tomu ukážeme vhodné symboly (1NZ-6/2). Teprve teď přicházejí na řadu naše potřeby: prosba za denní chléb, za to, co potřebujeme k životu. Nikdy to nesmíme přijímat jako samozřejmost! Ve stejné větě je pak ještě mnohem důležitější prosba: odpuštění vin (vina, špatné svědomí může vést i k onemocnění těla). Teprve když je mezi mnou a Bohem (a mezi mnou a mým bližním!) všechno v pořádku, přicházejí další prosby: ochrana od zlého a od nevěrnosti vůči Bohu. Přečíst ještě jednou v. 11-13 (za pomoci kartiček se symboly).

♦ Tato vzorová modlitba má nadpis, podle kterého je známá na celém světě: "Otče náš"! Bůh se prohlásil naším otcem. Co to znamená? - Zaznamenat náměty dětí. - Láska, péče, pomoc, rada, společenství, dárky, napomínání, trest. Je otec na straně dětí nebo proti nim? I když jim nedá, o co ho prosily? (Nedá třikrát denně zmrzlinu, nedá ostrý nůž malým dětem.) Kdo svého otce dobře zná, ten ví, oč je zbytečné prosit, protože se dá očekávat, že otec řekne NE. Bůh na mysli jen mé dobro. ♦ Přečteme Mt 7,7-11. - Prosit, hledat, tlouct: Musím žádat, namáhat se, věnovat tomu čas. Čím lépe Boha znám (z bible), tím lépe budu umět modlit se a prosit podle jeho vůle. A naučím se důvěřovat mu, že mi chce dát to nejlepší!

3.3 UTVRZENÍ 3.3.1 Pro každé dítě okopírovat a nastříhat symboly (1NZ-6/1+2). Děti je mají nalepit na list papíru

ve správném pořadí a podle nich pak ještě jednou formulovat prosby a chvály. 3.3.2 Vyrábíme "telefon": Každé dítě dostane kopii vyobrazení (1NZ-6/3). Jednotlivé díly se vystřihnou, telefon a telefonní seznam se podle čárkované čáry přehnou a všechny tři části (přístroj, sluchátko a seznam) spojíme vlněnou šňůrkou.

4. Rybky"

j

Úvahy nad situace dítěte

_yí

r

Se staršími dětmi můžeme přemýšlet o obsahu modlitby "Otče náš" a pojmenovat falešné postoje v modlitbě u lidí tenkrát i dnes. Ježíš Kristus zřetelně ukazuje, jaké nedostatky se objevují v modlitebném životě. Klíčem ke správné modlitbě je to, jak si ji představuje Bůh.

NÁVRHY PROVEDENÍ 4.1 ÚVOD 4.1.1 Modlit se - co to znamená? Jak se to dělá? - shromáždit odpovědi (viz také 3.1.2.). 4.1.2 Předvádíme beze slov Mt 7,5 (modlitba co nejnápadnější) nebo verš 6 (modlitba v komůrce)

a mluvíme s dětmi o různých postojích při modlitbě (viz 3.1.2.).

4.2 BIBLICKÝ PŘÍBĚH ♦ Představte si, že učedníci Pána Ježíše nevěděli, jak se správně modlit. Copak se dá taky špatně modlit? - Přečteme začátky vět podle Mt. 6,5-8: Když se modlíš, udělej.../ Když se modlíte, nebuďte.../ Modlete se takto... - Necháme děti doplnit, co asi podle jejich mínění v textu stojí a přečteme celý text (případně vyjádříme vlastními slovy!) ♦ Možná, že děti už "Otčenáš" znají. Kartičky (lNZ-6/4a - okopírovat, rozstříhat, na rubu zdrsnit brusným papírem) přiložíme na flanelovou tabuli a necháme je děti seřadit podle důležitosti. Výsledek: Boží věci patří na první místo. Všechno, co je na světě, je učiněno kvůli němu, skrze něho a pro něho (podtrhnout TVÉ). 34

♦ Přečteme některé příklady ze žalmů, jak lidé uctívají Boha - Žalm 8 , 9, 34, 47, 66, 93, 104, 105, 115, 113, 123, 138 nebo najdeme vlastní formulace. ♦ Na druhém místě následují moje potřeby. Můžeme se od Pána Ježíše učit, co je pro nás nejdůležitější: Chléb pro pozemský život; odpuštěni pro věčný život; ochranu před odpadnutím od Boha. Potřebujeme víc? Ježíšova modlitba je u konce. A přece oslovení "Otče náš, který jsi v nebesích!" napovídá, že s Bohem mohu mluvit o všem - tak jako se svým tatínkem nebo nejlepším přítelem (viz také 3.2.).

4.3 UTVRZENÍ 4.3.1 Bůh je svátý a očekává... - které části modlitby to zdůrazňují?

Bůh je láska - které části to zdůrazňují? Mohli bychom zakončit společnou modlitbou. 4.3.2 Pojmy UCTÍVÁNÍ, DŮVĚRA, CHVÁLA, POSLUŠNOST, DENNÍ POTŘEBY, ODPUŠTĚNÍ,

OCHOTA ODPOUŠTĚT, OCHRANA (lNZ-6/4b - okopírovat, vystřihnout, na rubu zdrsnit brusným papírem) necháme dětem přiřadit k jednotlivým částem modlitby (lNZ-6-4a). 4.3.3 Rozhovor o biblickém verši (viz také 6).

5. Návrhy písni J •S 'Z

Telefon*1 Ten, který náš svět stvořil*2 Pros, Bůh tě slyší*2

6. Pomůcka k učení biblického verše Nakreslíme na tabuli tři postavy a necháme děti hádat biblický verš. Prosit, hledat a tlouct znamená chtít něčeho se dožadovat. Výsledek nezáleží sice jenom na bez vynaložení času a sil ničeho nedosáhneme. nedostane odpověď (i kdyby odpověď zněla "Ne!") nenajde, tluče, dokud ho někdo neuslyší.

dosáhnout, něčeho tom, kdo prosí, ale Člověk prosí, dokud Člověk hledá, dokud

1NZ-6/1

Ty jsi nejvyšší!

Tobě patří sláva a čest!

Chtěli bychom, aby tě celý svět hledal! Ty jsi pánem celé země!

1NZ-6/2

35

Všechno jsi krásně udělal! Ty panuješ nade vším!

lNZ-6/4

A

B

OTČE NÁŠ, jenž jsi v nebesích,

LÁSKA / DŮVĚRA

Buď posvěceno tvé jméno! Kéž tě všichni lidé uctívají!

UCTÍVÁNÍ / CHVÁLA

Přijď tvé království! Ty jsi pánem! Ať přijde tvoje vláda!

POKORA

Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi!

POSLUŠNOST

Náš denní chléb dej nám dnes! Dej nám, co dnes potřebujeme k životu!

DENNÍ POTŘEBY

A odpusť nám naše viny!

ODPUŠTĚNÍ

Jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám! Chceme odpustit i tam, kde se nám stala křivda! A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého! Ochraň nás od nebezpečí, že tě opustíme!

OCHOTA ODPOUŠTĚT

OCHRANA

Matouš 6,19-21.24-34

lNZ-7

KÁZÁNÍ NA HOŘE: LAKOTA A STAROSTI Naučíme se biblický verš: Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Matouš 6,33

1. Porozumění textu 1.1 Souvislosti/Obsah Pán Ježíš se ve své řeči obrací na učedníky, popřípadě na bohaté a chudé. Varuje před chamtivostí a pečováním, jsou totiž nebezpečné pro život víry. Nejprve se u svých posluchačů dovolává moudrosti, aby nepodléhali moci peněz, vždyť peníze nemají pro věčnost žádný význam ani cenu. Připomíná, že drahé šaty sežerou moli a rez zničí mince a kov (bohatství tehdejšího světa). Ani před zloději není bohatství jisté. Číhají všude a prokopou i domovní zeď, protože je postavená z hlíny, a ukradnou všechno, co najdou cenného. Pán Ježíš poukazuje na to, že smysl má shromažďovat hodnoty pro věčnost, které se nedají zničit ani ukrást. Dále Pán Ježíš napomíná: "Nebuďte ustaraní!" Ví, jak ustaranost ničí víru. "Nedělejte si starosti!" v žádném případě neznamená: Nepracujte! Složte ruce do klína! Myslí se tím, že člověk se má pilně starat o své živobytí, ale nemá si kvůli tomu lámat hlavu, strachovat se a hroutit. Pán Ježíš upozorňuje, jak nebezpečné je zapomínat na Stvořitele všech věcí.

Poukázáním na ptáky a polní lilie, o které nebeský Otec denně pečuje, chce Pán Ježíš ukázat, že nebeský Otec si vzal na starost i naše zaopatření. "Váš Otec ví, co potřebujete!" Nejedná se však o splnění našich přání a nároků, nýbrž o to, co potřebujeme k životu. Jen jedna starost je oprávněná: naplnit vůli Boží. Proto Pán Ježíš dává radu: "Hledejte nejprve Boží království!" To znamená: Dejte Pánu Ježíši první místo ve svém životě. Jenom on naplní naše srdce svým královstvím.

1.2 Osoby - 1.4 Doba (viz lekce 6)

1.5 Vysvětlení pojmů ♦ v 19 - moli a rez: ničí drahocenné látky a hodnotné šperky a mince.

♦ vl9 - zloději vykopávají a kradou: zdi domů jsou z hlíny. Dají se lehce prokopat, a tak se zloději zmocní cenností. ♦ v20 - poklady v nebi: nepomíjivé poklady, které nikdy neztratí cenu; shromažduje je ten, kdo hledá v poslušnosti Bohu jeho království.

♦ v21 - poklad/srdce: v přeneseném významu je poklad vyjádřením toho, co člověk nosí v srdci: dobrého nebo zlého (Mt 12,35), a k čemu ho to táhne. ♦ v25 - nestarejte se: nestrachujte se, nelamte si tím hlavu, nenechte se tím deptat. ♦ v27 - píď: asi 22 cm. ♦ v28 - lilie: polní lilie, ohnivě červená anemónka (vlčí mák).

♦ v30 - polní tráva: plevel, také polní lilie k němu patří. Obojí se při sklizni pokosí, usuší a používá jako palivo.

♦ v33 - hledat: myslet na..., usilovat o..., zaměstnávat se...

37

2. Téma z**^7*^ I *u ' )

Bohu patří první místo v našem životě. Jiné možnosti: ' Staň se bohatým v tom, co je důležité. - Bůh se o nás stará!

/V^Sr 3. Rybičky' Úvahy nad situací dítěte

/J

G )VT r ir

Touhu vlastnit pozorujeme u dětí zpravidla velmi brzy. Může se vystupňovat až v lakomství, i když rodina netrpí nedostatkem. Proto je důležité ukázat dětem na příkladech, jak mají správně zacházet se svým bohatstvím (oblečení, hračky, sportovní potřeby) a jak se mohou učit dělit se s druhými.

Téma "nestarejte se!" by mělo být zvláště menším dětem vyloženo prakticky, protože starosti a úzkosti znají ze školy, z rodiny, z nemoci atd. Dodá jim to odvahu, aby tento pokyn "nestarejte se!" uskuteč­ ňovali.

NÁVRHY PROVEDENÍ 3.1 ÚVOD Zhotovíme doma sáček a naplníme jej "dětskými starostmi", tzn. že do sáčku dáme papírky, na každém je napsána nějaká starost. Každé dítě si jednu starost "vytáhne" a potom o nich s dětmi mluvíme. Nakonec se ptáme, jak se to u nich projevuje, když si dělají starosti.

3.2 BIBLICKÝ PŘÍBĚH Událost můžeme vyprávět v následujících krocích: ♦

Situace na hoře: Ježíš oslovuje své učedníky, zástup naslouchá též.

♦ Varování před chamtivostí a vybídnutí, abychom netrávili život honbou za bohatstvím. Co to s námi provede, když chceme něco dostat za každou cenu? ♦

Výzva usilovat o to, co je v Božích očích trvalé a neztrácí cenu.

♦ Společně se snažíme přijít na to, které věci nejsou pomíjivé a které budou i v nebi (věčný život, Boží láska.... ). ♦ Aby Ježíš přiblížil své myšlenky lidem co nejnázorněji, užíval obrazy z přírody nebo běžného všedního života. Příběhem "Úzkostlivý vrabeček" rozvineme jeden z jeho příměrů s pomocí obrázků (1NZ-7/1) - heslovitá shrnutí při vyprávění samozřejmě jaksepatří rozvineme a vyšperkujeme:

1) Byl jednou jeden vrabeček, který si pořád jen dělal starosti. Všichni ostatní ptáčci vzhlíželi k modré obloze a radostně štěbetali, ale tenhle vrabeček jen smutné věšel hlavu, ani nepípnul. Takhle ustaraný byl odjakživa, sotva se vyklubal z vajíčka. Jeho sourozenci se ho snažili rozveselit. "Čip, čip, čip, tak se přece taky trochu raduj!" říkali mu, ale on odpovídal jen: "Píp, píp, já jsem takový chudák..." 2) Když povyrostl: "Jestlipak se pro mě najde dost jídla? - Maminka se o něj postarala. / "Ouvej, lítat se nikdy nenaučím!" - Jednou spadne z větve, roztáhne křídla - a letí.

3) V létě: Hledá zrníčka a bobulky na poli a v křovinách - jestlipak já najdu zase cestu zpátky do hnízda? - Večer před spaním tatínek vypráví krásné příběhy, o nebeském Otci, který stvořil svět a všechno ostatní... ale náš ustaraný vrabeček samou starostí ani nedokáže klidně poslouchat.

4) Podzim, zima: všude je sníh, kde najdu něco k snědku?... 38

5) Jaro: - doba hnízdění! "Mě určitě nikdo nebude chtít za muže!" - Nějaká vrabčí slečna se přece nakonec našla. / "Kde my jenom postavíme naše hnízdo?" - Vzadu v zahradě je ještě jeden "volný" strom. / Ve hnízdě leží drobná vajíčka: "Jak my jenom všechny ty děti uživíme?"...

6) Setkání s holubem: holub vrabečkovi vypráví o nebeském Otci, který všechno stvořil a všechny své tvory miluje a stará se o ně. 7) "Tik, tik, tik," je slyšet z hnízda. Dnes se vyklubou vrabčátka! - A co dělá náš ustaraný vrabec? Usmívá se! "Už se nemůžu dočkat, až vyklouznou ze skořápky! Budeme je krmit a starat se o ně. Budeme pozorovat, jak rostou. Naučíme je lítat. To bude spousta práce! A budu jim vyprávět o nebeském Otci, který stvořil svět a všechno na něm a stará se dokonce i o každého vrabečka. Moje děti si nebudou muset ani jediný den dělat starosti!"

3. 3 UTVRZENÍ Děti dostanou kopii vyobrazení (1NZ-7/1) k vybarvení a napíší na ni dnešní verš. Pokud to dovolí čas, mohou si děti z obrázků vyrobit vlastní obrázkovou knížku.

4. Rybky' Úvahy nad situací dítěte Bohatství, hamižnost a chamtivost po penězích nejsou v naší blahobytné společnosti nic neznámého. Děti budou dobře rozumět varování, že si mají dávat pozor na "touhu mít". Neměli bychom se však dopustit té chyby, že odsoudíme bohatství, majetek a vlastnictví jako takové, protože člověk může mít majetek, a přece nemusí být chamtivý. Jsou bohatí křesťané, kteří jsou schopni svými penězi Pánu Bohu a jeho dílu rádi a štědře sloužit. Spíše se tedy snažíme dětem vysvětlit, že nebezpečí bohatství spočívá spíše v tom, že s ním špatně zacházíme. Druhá část mluví o tématu "Nestarejte se!" Protože by tento výrok mohli někteří chlapci a děvčata špatně pochopit, např. "Nestarejte se!" = "Na ničem nezáleží", je potřeba zabývat se přesnou definicí. Výzva "Nestarejte se!" tedy neznamená: nepracujte, nechte všechno plavat, ale znamená na jedné straně převzít povinnosti všedního dne, na druhé straně bránit se úzkostlivé ustaranosti, která ohrožuje naši víru. Právě zde by mohlo dojít k užitečnému rozhovoru o praktických otázkách.

NÁVRHY PROVEDENÍ 4.1 ÚVOD 4.1.1 Na co myslíme, když mluvíme o chamtivosti? - Mluvíme s dětmi o této vlastnosti a jejích

důsledcích.. 4.2.1 Kdy je člověk bohatý? Jak se bohatý chová? Jak by ses choval ty? Co může být pro víru bohatého člověka nebezpečné? 4.3.2 "Starat se o něco" a "Dělat si starosti" - jaký je v tom rozdíl?

4.2 BIBLICKÝ PŘÍBĚH Každé dítě má bibli a v rozhovoru procházíme verš za veršem. Varování před chamtivostí - "Problém bohatých ":

♦ vl9 "Zákaz shromažďovat": Poklady na zemi podléhají zkáze. Bohatství může svádět k tomu, abychom žili bez Boha. Společně hledáme praktické příklady a mluvíme o nich (pozor, abychom nemoralizovali).

♦

v20 "Příkaz shromažďovat": Poklady v nebi nepodléhají zkáze. Neexistuje žádné nebeské konto, 39

na kterém bychom si mohli něco naspořit, ale naším cílem je naplnění Božími hodnotami. To jsou poklady v nebi. Přemýšlíme spolu s dětmi, které věci to jsou: Iz. 33,6; Ef. 3,16; Ef. 1,17.

♦

v21 "Čím je naplněno tvé srdce?": Čím se nejvíce a nejraději zabýváš?

♦ v24 "Buď - anebo": Je nemožné sloužit dvěma pánům se stejnou láskou. Buď - anebo znamená v podstatě: Bohu nebo dáblu. Kolísání mezi dvěma pány způsobuje rozervanost, nespokojenost a neupřímnost k sobě samému. Společně hovoříme o tom, jak se to projeví prakticky ve všedním životě, když člověk kolísá mezi dvěma pány.

Varování před ustaraností- "Problém chudých": ♦ v25 - Starost o potravu a oblečení: Kdo se stará jen o to vnější a postaví to na první místo ve svém životě, ztratí brzy ze zřetele Pána. Společně hovoříme o tom, kde u nás začíná nezdravá starost o jídlo a oblečení. Jak se s tím vyrovnáváme v každodenním životě? Zde můžeme s dětmi pohovořit o módě a zeptat se jich, jak se k ní stavějí.

♦ vv26-30 - Boží péče o nás ve dvojím ohledu: 1) Bůh se stará, abychom dostali oblečení, i když je to věc, která zestárne a stejně jako polní kvítí bude jednou zničena. 2) Bůh se stará, abychom dostali věčný život, ačkoliv jsme si to nezasloužili. Společně hovoříme o tom, proč jsme pořád tak malověrní a tak málo Pánu Ježíši důvěřujeme. ♦ vv31-32 - Bůh ví, co potřebujeme: Odpovědně se starat je správné. Úzkostlivá ustaranost, snaha zajistit si život bez Boha, je špatná. Společně hovoříme o tom, co opravdu potřebujeme k životu, a co ne. Jak zacházíme se svým "bohatstvím" a jak se můžeme učit skromnosti? ♦ v33 - Jediná starost, která je oprávněná: 1) Jak se dostanu do Božího království? 2) Jak mohu sloužit Pánu? 3) Jak naplním jeho vůli?

4.3 UTVRZENÍ Rozdáme dětem kopie pracovního listu (1NZ-7/2) k vyplnění.

5. Návrhy písní J J •S

Dobrý je náš Bůh*2 Pán Bůh dal rybkám vodu*2 Dávno před mým narozením*'

6. Pomůcka k učení biblického verše Napíšeme biblický verš na tabuli a některá slova vynecháme. Děti je dopisují tam, kam patří. Hledejte... jeho ... a spravedlnost, a všechno ... vám bude .... Mt 6,33

Bůh se stará o ptáčky - ani my si nemusíme dělat starosti! Jako "pomůcku paměti" vyrobíme ptačí budku: vyobrazení (1NZ-7/3) okopírujeme pro každé dítě na čtvrtku, nůžky na nehty necháme děti přinést z domova. Budku vystřihneme a k vrcholu připevníme nit na zavěšení.

40

lNZ-7/1

41

lNZ-7/2

lNZ-7/3

42

Matouš 7,13-14

lNZ-8

KÁZÁNÍ NA HOŘE: ÚZKÁ A ŠIROKÁ CESTA Naučíme se biblický verš: Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá. Matouš 7,14

1. Porozumění textu 1.1 Souvislosti/Obsah Náš text patří k Ježíšovu kázání na hoře. Pán ukazuje svým učedníkům, na čem záleží. Vysvětluje, že hříchem není teprve čin, ale už špatné myšlenky. Koriguje ve svém kázání falešné představy o Mesiáši, jaké měli farizeové a zákonici (potažmo také učedníci). Ježíš Kristus nepřišel, aby je vysvobodil od vnějšího útlaku (osvobození z nadvlády Římanů), ale aby je vysvobodil z hříchu. Kázání na hoře ukazuje důležité vnitřní hodnoty, které přináší panování krále Ježíše Krista. Obrazné vyjádření Pána Ježíše v závěru jeho promluvy zřetelně ukazuje, že každý, kdo touží po společenství s Bohem, potřebuje Spasitele. Bible mluví často o cestě (Ž 139,3; 37,5; Př 20,24,...) Celý lidský život je možno nazvat cestou. Z mnoha míst SZ i NZ je zřejmé, že Bůh má svůj plán s každým člověkem. Žádá proto každého, aby se rozhodl pro cestu s ním. Bible jasně ukazuje dvě cesty, žádná třetí, neutrální neexistuje. Vyvrcholení biblických výpovědí o cestě najdeme u J 14,6, kde Pán Ježíš sám říká: "Já jsem ta cesta". Všimněme si, že kázání na hoře neobsahuje evangelium o kříži, Pán v něm však volá k důslednému následování.

1.2 Osoby - 1.4 Doba (viz lekce 6)

1.5 Vysvětlení pojmů ♦ v 13 - těsná brána: úzké dveře.

♦ v 13 - prostorná brána: široká městská vrata. ♦ vl3 - záhuba: zahynout = žít oddělen od Boha.

♦ vl3 - kdo jsou ti mnozí: většina izraelského národa; dnes ti, kteří žijí bez Krista. ♦ v 14 - málokdo: učedníci; dnes ti, kdo se znovuzrodí.

♦ vl4 - úzká cesta: menší děti by mohly položit otázku: "Kde je ta cesta?" Vysvětlíme, že jde o víru v Ježíše Krista (následování, předávání života).

2. Téma X.

Kdo chce žít s Bohem, musí se osobně rozhodnout pro správnou cestu.

Jiné možnosti: - Před každým člověkem leží dvě cesty, jednu si musím vybrat. Každý stojí před rozhodnutím. - Pán Ježíš je cestou k životu.

43

3. "Rybičky" GlCÍf V

Úvahy nad situací dítěte

Tato lekce není pro menší děti zrovna nejsnadnější. Musíme k textu přistupovat velmi obezřetně. Je to text kratší, ale zato nabitý myšlenkami. Především nesmíme u dětí vyvolávat strach slovem "záhuba, zahynutí". Měli bychom se vší vážností mluvit o obou cestách a laskavě pozvat ke Spasiteli. V tomto věku obvykle rodiče rozhodují za děti. Děti musí rozhodnutí rodičů přijmout. Ale rodiče nemohou nařídit, aby dítě mělo někoho rádo. Protože Boží duch působí skrze Boží slovo, poroste v dětských srdcích důvěra k Pánu Ježíši.

NÁVRHY PROVEDENÍ 3.1 ÚVOD

/rřn

3.1.1 Zpíváme "Ježíš přišel k nám" nebo "Děkuji, Ježíši" a společně se zamýšlíme nad obsahem

písničky. 3.1.2 Výlet: Přijdu k rozcestníku. Musím se rozhodnout. Kterou cestou půjdu?

3.2 BIBLICKÝ PŘÍBĚH Použijeme názorný příklad Pána Ježíše a k němu postupně tvoříme vhodnou ilustraci. Příprava materiálu: K použití zpětného projektoru okopírujeme I ——____________ __ obrázky (lNZ-8/la-c) na fólii (zvětšit) a vybarvíme. Kladením fólií / na sebe pak vzniká postupně celý obraz. / ''__■ I Nemáme-li k dispozici zpětný projektor, zhotovíme si obrázky J z papíru (na rubu zdrsnit brusným papírem) pro flanelovou tabuli (široká a úzká cesta, kříž, postavičky...). Široká cesta: " Předložíme základní obrázek a necháme děti, aby se k němu vyjádřily (uprostřed obrazu je propast, vzadu krajina, vpředu volný prostor). Přidáme postavičky a obrázek začíná žít. "Všichni lidé se narodili tady. Propast je dělí od krásné krajiny v pozadí." Potom převedeme opatrně tento obraz na duchovní situaci člověka a popíšeme okénka (široká cesta, záhuba, hřích, nebe). Vycházíme přitom z pádu do hříchu.

"Bůh nás neopustil. Od samého začátku nabízí lidem cestu, po které by se k němu mohli vrátit a být s ním. Ta cesta je otevřená i pro nás. Jak vypadá? Jak se na ni dostaneme? Kdo po ní jde?" Úzká cesta: Ukážeme další část obrázku (úzká cesta, kříž) a odpovídáme na předchozí otázky. Přečteme Mt 7,13-14 a necháme děti, aby našly souvislost mezi zobrazením a textem. Zdůrazníme, že Pán Bůh z lásky nabízí cestu záchrany. Kvůli tomu musel umřít jeho Syn. On sám, Ježíš Kristus, je tou cestou k Otci (vyplnit prázdná okénka).

Nakonec hovoříme o nutnosti rozhodnout se. Každý den se musíme rozhodovat (ve škole, při hrách...). Abychom se dostali na úzkou cestu, musíme projít dveřmi - křížem. Co to znamená? Proč je na úzké cestě tak málo lidí? Kam vedou špatné cesty? (Příklad "Výlet" - nedojde se k cíli).

3.3 UTVRZENÍ 3.3.1 Rozdáme dětem kopie obrázku (1NZ-8/2). Děti si mohou postavy samy nakreslit a obrázek

vymalovat. 3.3.2 Rozhovor o špatných cestách: Kam vedou špatné cesty? (Příklad: jízda autem - nedostaneme se k cíli. Můžeme se otočit a jet zpátky.) Jak je to s životní cestou? Odkud víme, která cesta je správná? (Srovnání bible s autoatlasem.)

44

4. Rybky" Úvahy nad situací dítěte V této věkové skupině zdůrazníme, jak je v životě důležité dělat správná rozhodnutí. Tato lekce se dobře hodí k tomu, abychom dětem ukázali, že jen jedna cesta vede k cíli. Současně ukážeme, že následovat Pána Ježíše něco stojí, a právě věřící děti. Na úzké, obtížné cestě se člověk setká např. s posměchem a pohrdáním. Cesta, po které jdou davy, je snazší, ale co dělají všichni, nemusí být ještě správné. - Bible na různých místech staví tyto dvě cesty proti sobě (viz např. Žalm 1). Jelikož se v této lekci mluví na základě biblického textu velmi zřetelně o nutném rozhodnutí, měli bychom dětem nově nabídnout také příležitost k osobnímu duchovnímu rozhovoru.

NÁVRHY PROVEDENÍ 4.1 ÚVOD 4.1.1 Každé dítě dostane bibli, tužku a list papíru. Úkol: čti Mt 7,13-14 a znázorni tyto verše

obrázkem. 4.1.2 Rozhovor o různých cestách; při něm vynikne, že se člověk v každodenním životě stále musí rozhodovat (ukazatel cesty, dopravní značky, mapa...). Můžeme také mluvit o situacích, kdy jsme se spletli, zabloudili. Jaké to mělo následky?

4.2 BIBLICKÝ PŘÍBĚH 4.2.1 Necháme děti komentovat jejich obrazové vyjádření biblického textu (4.1.1.) a uvažujeme o tom, co tato výpověď znamená pro každého z nás osobně. 4.2.2 Okopírujeme pro každé dítě biblický text, dáme mu dvě různobarevné tužky a necháme je,

aby podtrhlo stejnou barvou pojmy, které patří k sobě (např. úzký, těsný, život, málokdo). Přitom hledáme protiklady. "Co tím chce Ježíš říct?" Necháme děti návrh nakreslit na tabuli, jak by se Ježíšova slova dala znázornit. Pak se pustíme do bližšího vysvětlení souvislostí s pomocí obrázků (1NZ-8/1 - viz 3.2.). V rozhovoru se hlouběji věnujeme otázce: Jakým způsobem se lidé pokoušejí dostat přes "propast"? (Náboženství = lidský pokus navázat znovu spojení s Bohem/ dobré skutky/ svátosti....)

4.3 UTVRZENÍ 4.3.1 Ilustrační příběh: 'Paráda, to si dneska zahrajeme!" - Honza a Míša mají dnes odpoledne volno

a rozhodli se, že ho vyplní stolním tenisem. Míček poletuje sem a tam - oba se u toho báječně baví. Jednu chvíli Míša zůstane stát a bez hnutí pozoruje míček. Ten se překulil přes středovou čáru, zastavil se a kutálel se zpátky, pak zase tam a zase zpět, čím dál pomaleji, až se zastavil přesně na čáře. Míša ho stále mlčky pozoruje. Najednou řekne: "Zrovna jako já. Taky se neumím rozhodnout. Mám se dál protloukat bez Ježíše, nebo ho mám poprosit, aby mě vedl?" K přemýšlení: Jak je to se mnou? Na které straně stojím? Co mi brání svěřit svůj život Pánu Ježíši a přijmout od něho dar odpuštění a věčného života? 4.3.2 Skupinová práce: pracovní list "Správně nebo špatně?" (1NZ-8/3) - Které výroky se vztahují

k široké, příp. úzké cestě? Jednotlivé výpovědi mohou být podnětem k rozhovoru.

5. Návrhy písní S v'

Ježíš přišel k nám*1 Děkuji, Ježíši*2 Přišel Bůh*2 45

6. Pomůcka k učení biblického verše Předvádíme pomocí pohybů pojmy cesta a brána a přídavná jména, která je charakterizují, děti pohyby napodobují. Při opakování verše zpaměti stačí pak někdy pouze pohyb, abychom dětem napověděli. 1NZ-8/3

SPRÁVNĚ - NEBO ŠPATNÉ? Přečti si následující tvrzení o obou cestách. Škrtni všechna, která jsou nepravdivá!

ŠIROKÁ CESTA ♦

Všichni lidé jdou od narození po široké cestě.

♦

Je to nejlepší cesta do nebe.

4

Pro tuto cestu se musí každý vědomě rozhodnout.

♦

Satan uklidňuje každého, kdo po této cestě jde.

♦

Na konci nás čeká nevýslovné štěstí.

♦

Každý může dělat to, co pokládá sám za správné.

♦

Na této cestě je i mnoho lidí, kteří konají dobro a snaží se jednat vždycky správně.

ÚZKÁ CESTA ♦

Každý se na ni jednou nějak dostane sám od sebe.

♦

Je to jediná cesta k věčnému životu.

♦

Jak se na tu cestu dostaneme, dozvíme se v bibli.

♦

Pro tuto cestu se musí každý vědomě rozhodnout.

♦

Po této cestě jde spousta lidí, protože skoro všichni jsou křesťany.

♦

Na této cestě není člověk nikdy smutný.

♦

Jen Ježíš Kristus je dveřmi, které vedou na úzkou cestu.

♦

Po této cestě chodí jen lidé bez hříchu.

1NZ-8/2

46

lNZ-8/1

47

Matouš 7,21.24-27

lNZ-9

KÁZÁNÍ NA HOŘE: DŮM NA SKÁLE A NA PÍSKU Naučíme se biblický verš: Ne každý, kdo mi říká "Pane, Pane", vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Matouš 7,21

1. Porozumění textu 1.1 Souvislosti/Obsah V poslední části kázání na hoře ukazuje Pán Ježíš zvláště na to, jak je důležité činit vůli nebeského Otce, a žádá své posluchače, aby byli moudří. Rozvážný a bláznivý muž si stavějí každý svůj dům. Rozvážný myslí na všechno a postará se o pevný základ. Postaví si dům na skále. Ani příval, ani záplava a silná vichřice nemohou domu uškodit.

Hlupák postaví dům pohodlněji a snadněji bez pevného základu, na písku. Takový dům živlům vzdorovat nedokáže, zřítí se a zbudou z něj trosky. (viz také paralelní místo: L 6,46-49)

1.2 Osoby -1.4. Doba (viz lekce 6)

Postavy v podobenství: dva stavebníci, jeden je chytrý, druhý jedná jako blázen.

1.5 Vysvětlení pojmů ♦

v21 - nebeské království (viz lekce 6).

♦

v21 - činit vůli mého Otce: řídit se Božím slovem.

♦

v26 - bláznivý: nemoudrý, hloupý nebo také bláhový, pošetilý.

2. Téma V

Nechceme být jen posluchači Božího slova, ale také činiteli!

Jiné možnosti: - Ježíš Kristus (skála) je nejjistějším základem našeho života. - Máme být moudří - neplatí křesťané často za blázny?! - Před lidmi můžeme stát jako pevný dům, ale Pán vidí i to, co je v podzemí.

3. Rybičky' gVTTt tt

Úvahy nad situací dítěte

V dnešní době děti přesně pozorují, co je pro mnohé dospělé důležité, na čem stavějí svůj život; např. peníze, povolání (kariéra), zdraví. Jak rychle se takový základ může sesypat! Proto je důležité dospět k poznání, že svůj život (dům) máme postavit na správný základ, totiž na Pána Ježíše, a jednat podle jeho slova (bible). - Slyšet a činit znamená stavět na skále. 48

/a

p 3.1 úvod

y

NÁVRHY PROVEDENÍ

/ru=Q

3.1.1 Rozhovor o tom, jak se staví dům: Jistě jste už někdy viděli, jak se staví dům, co je k tomu potřeba a kteří lidé se na stavbě podílejí, např. dřevo, písek, cement, kameny, zedník, architekt, stavitel, mistr (necháme děti jmenovat) Můžeme přinést také fotografii ze staveniště a nechat děti mluvit o tom, co vidí. 3.1.2 Dva domy jsou úplně stejné: Přineseme dva stejné domečky z lega a postavíme je na různý podklad. Necháme děti vyjmenovat všechny možné vlastnosti a podtrhneme podobnost. Jen v jediném se liší: v podkladu, na kterém jsou postaveny.

3.2 BIBLICKÝ PŘÍBĚH Pán Ježíš vypráví svým posluchačům, jak je důležité nejenom poslouchat, ale také v každodenním životě uskutečňovat to, co jsme slyšeli. Použil k tomu podobenství, které je možno vyprávět velmi názorně. Můžeme vyprávět paralelně o obou stavbách a na odpovídajícím místě použít obrázky 1NZ-9/1. Na co všechno je třeba myslet při stavbě domu?

♦ Volba stavebního místa: Vyprávíme, jak stavitel pečlivě zkoumá stavební místo. Za důležitý považuje podklad, kvůli tomu je ochoten zvolit i delší přístupovou cestu pro dopravu materiálu, vyšší náklady, vynaložit víc práce i času. Ten druhý si tím neláme hlavu. Sypký podklad mu usnadní výkopové práce. ♦ Stavba domu: Vykreslíme pracovní nasazení. Nač musí stavitelé myslet? Oba domy jsou navenek stejné - pomineme-li základy, vynaložili oba stejnou práci. Jakou mají radost, že dílo dokončili! Teď mohou oba užívat ovoce své dřiny. ♦ Bouře: Vítr skučí. Déšť bičuje stěny. Rychle zavřít okna a dveře. Bouře lomcuje okenicemi. Oba muži dělají, co mohou. Tu se však jednomu sesuje domovní zeď... ♦ Co tím chce Pán Ježíš říci? Ještě jednou podtrhneme, čím se oba muži liší, a přeneseme obraz domu na náš život. Ten, kdo zde dnes Pánu Ježíši naslouchá a udělá, to co Pán Ježíš říká, podobá se moudrému muži.

3.3 UTVRZENÍ 3.3.1 Zpíváme píseň "Muž moudrý" a doprovázíme ji odpovídajícími pohyby. 3.3.2 Děti ještě jednou srovnávají oba muže. Napíšeme protiklady na tabuli: -

-

staví svůj dům na skále (= pevný základ)

přírodní katastrofy (déšť, průtrž mračen, povodeň, bouře)

ľ

- staví svůj dům na písku (= žádný základ, "jen tak")

PAN

- přírodní katastrofy (déšť,...)

BLAZEN

- dům se zřítí!

dům zůstane stát!

Proč?

Proč? Protože byl postaven na skále (= pevný podklad).

Protože neměl pevný podklad (voda podemlela písek pod domem).

Výsledek:

Výsledek: Muž slyší slova Pána Ježíše a jedná podle nich.

Muž také slyší slova Pána Ježíše, ale nejedná podle nich a spoléhá se sám na sebe.

3.3.3 Hrajeme příběh na pískovišti a necháme děti přitom vyprávět.

Materiál: velká, mělká, vodotěsná nádoba; dva modely domů (např. z lega); kámen, písek, voda. 49

4. Rybky '

J|

Úvahy nad situací dítěte

jy

Q

Každý člověk může klamat a nechat se oklamat. I děti se dovedou chovat v neděli jinak než v týdnu. Můžeme vycházet z toho, že některé děti chodí na bohoslužby či do dětské hodiny jen proto, že jdou s rodiči nebo že je to v neděli zvykem. Už toho z bible hodně slyšely a zapamatovaly si. Co však proměnily ve skutek? To platí i pro děti, které o sobě říkají, že patří Pánu Ježíši. Chceme je vést k tomu, aby si uvědomily, že nestačí jen vyznávat ústy. Takovým Pán řekne, že je nezná.

V podobenství Pána Ježíše jde o to, co není vidět - o základy. Ne o postavené domy. Ty vypadaly určitě stejně, rozdíl mezi nimi spočíval v pevnosti základů, v tom neviditelném. Vedeme děti k tomu, aby Boží slovo nejen poslouchaly, ale také podle něj jednaly. Starším dětem bychom také měli říci, že na Božím soudu (v bouři) obstojí - "zůstane stát" jenom ten, kdo svůj život postavil na základ, kterým je Ježíš Kristus.

NÁVRHY PROVEDENÍ 4.1 ÚVOD 4.1.1 Do větší mísy položíme velký plochý kámen (ideální je polovina cihly). Vedle nasypeme kopeček písku do stejné výše jako cihla, ale tak, aby nevyplnil celý zbytek nádoby. Na obě návrší postavíme jednoduché domečky, např. z lega. Dům na písčitém podkladu se sesune. 4.1.2 Na předloze jsou dva domy, z nichž jeden má za základ skálu, druhý písek. Do jejich obrysů napíší děti, jaké vlastnosti má skála a písek. Např.:

poddajný velmi propustný pohyblivý měkký poddá se tlaku

pevná nepropustná stabilní tvrdá odolává tlaku

4.2 BIBLICKÝ PŘÍBĚH Příběh bychom měli nejprve názorně vyprávět (viz 3.2). Potom pozorujeme oba obrázky (lNZ-9/2a+b) a necháme děti přečíst příslušné verše. Obrázek 2a: Domy stojí na rozdílných základech. Jeden dům stojí na skále (Boží slovo, ztělesněné v osobě Ježíše Krista, viz 1 K 3,11). Druhý dům stojí na pohyblivé půdě (vlastní názory, síla, lhostejnost...).

Na domy působí tři činitele. Přicházejí ze všech směrů (útoky v každodenním životě, pokušení nepotkávají nás jen příjemné věci - a Boží soud). Rozhodující je základ života.

Obrázek 2b: Oba muži se neliší v tom, co slyšeli, ale co se slyšeným Božím slovem udělali. Pán Ježíš chce v závěru svého dlouhého kázání dát jasně najevo, že teď se jedná o to, aby se slyšené slovo stalo skutkem. Jde o to, abychom Boží vůli ČINILI. To, co slyšíme, se musí dotknout našeho srdce, centra naší vůle, a musí být vidět v tom, co děláme (ruce a nohy) - viz také Ef 2,20-22, Jk 1,22+25. Abychom tyto myšlenky ozřejmili na praktických příkladech, vrátíme se k předcházejícím lekcím kázání na hoře. Mluvíme o konkrétních situacích v životě dětí.

50

4.3 UTVRZENÍ 4.3.1 Ukážeme protiklad mezi pískem a skálou, mluvíme s dětmi o následujících místech Písma. Děti

si je zapíší do domečků (viz 4.1.2.). S/Ů4LA Př 10,25b; 12,3b; 12,7b; Ž 125,1; Mt 7,21b; L 11,28; Mk 13,31b; Ř 2,13b; 1 K 3,11; Ef 5,17; Jk 1,22. PÍSEK: Př 10,25a; 12,3a; 12,7a; Mt 7,21a; Mk 13,31a; Ř 2,13a. 4.3.2 Rozhovor o rozdílu mezi těmi, kteří se křesťany jen nazývají, možná o křesťanství i mnoho vědí,

a mezi těmi, kdo opravdu věří a svou víru žijí.

5. Návrhy písní

Z J

Muž moudrý (Zpíváme si písničku 1) Bůh je dobrý Pán*1 Přišel Bůh*2 I když bouřka domem třese*2

6. Pomůcka k učení biblického verše Vysvětlíme to podstatné - "činí vůli mého Otce" - podobenstvím. Pak necháme děti nakreslit dům na skále a verš do něho napsat. 1NZ-9/2

51

lNZ-9/1

52

Matouš 14,22-33

INZ-IO

TONOUCÍ PETR Naučíme se biblický verš: Požehnán buď muž, který doufá v Hospodina, který důvěřuje Hospodinu. Jeremjáš 17,7

1. Porozumění textu 1.1 Souvislosti/Obsah Po nasycení pěti tisíc posílá Pán Ježíš své učedníky pryč (dokonce je nutil!). Poté, co propustil zástupy, využívá chvíle klidu, aby se na hoře modlil. Učedníci se nacházejí v bouři na moři (nebezpečí života) a Pán se zatím modlí (možná za víru svých učedníků, srovnej Mk 6, 48 a L 22,32) a nakonec k nim při čtvrté noční hlídce přijde po vodě. Nedostatek důvěry a velký strach vedou k tomu, že učedníci pokládali svého Pána za ducha. Po osvobozujícím "Já jsem to" opouští Petr ve víře a na rozkaz svého Pána bezpečí lodi. Ale strach, pochybnost, malá víra a chybějící důvěra způsobí nezdar tohoto experimentu víry. Přesto i tady se Kristus ukáže jako zachránce a Pán nad stvořením. Matouš svou zprávu uzavírá vyznávajícím svědectvím těch, kteří jsou v lodi: "Jistě jsi Boží Syn!", zatímco Marek líčení této události uzavírá už dříve poukázáním na zatvrzelá srdce učedníků.

(viz i paralelní místa: Mk 6,45-52; J 6,15-21)

1.2 Osoby ♦

Pán Ježíš Kristus

4 učedníci, hlavně Petr ♦

zástupy lidu

1.3 Místa/Prostředí ♦ jezero Genezaretské: 21 km dlouhé, největší šířka 12 km, leží 208 m pod hladinou moře, obklopeno horami. ♦ pustá krajina (Mt 14,15 / Mk 6,35), na severovýchodním břehu jezera, poblíž Betsaidy (pozn.: Nasycení se odehrálo na východním břehu. Podle Mk 6,45 měli jet na druhý břeh do Betsaidy. Dostali se do bouřky, uprostřed jezera se setkali se svým Pánem a nakonec přistáli v zemi Genezaretské, na východním břehu, v Kafarnaum [J 6,17]. - Buďto tedy byla v zemi Genezaretské ještě jiná Betsaida, nebo Pán myslel oním břehem druhou stranu zálivu a později se úmyslu přistát v Betsaidě vzdal.) ♦

hora: místo modlitby, na východním břehu Genezaretského jezera.

1.4 Doba ♦

Počátek třetího roku Ježíšova veřejného vystupování.

♦ v noci: Pán Ježíš se setká s učedníky během čtvrté noční hlídky. Noc byla rozdělena do hlídek po třech hodinách. Čtvrtá noční hlídka znamená od 3 do 6 hodin ráno.

1.5 Vysvětlení pojmů ♦ v22 - přiměl učedníky, aby vstoupili na loď: zjevně mu velice záleželo na tom, aby odtamtud odešli. Snad chtěl Pán zabránit tomu, aby v něm - podobně jako davy - i učedníci viděli jen "Krále chleba", který by přinesl politické osvobození od nadvlády Římanů. 53

♦

v23 - propustit zástupy: Ježíš Kristus skončil svou řeč a poslal dav domů.

♦

v24 - vlny zmáhaly loď: vlny byly tak velké a silné, že se loď dostala do vážného nebezpečí.

♦ v25 - šel k nim, kráčeje po moři: dokonce i děti mohou reagovat na tyto zázraky s nedůvěrou a myslet si, že Ježíš kráčel po kamenech, ukrytých pod hladinou. V tom případě musíme zdůraznit, že Pán jako Stvořitel stojí nad celým stvořením i nad přírodními zákony, a že doopravdy šel po hladině, která ho nesla. Pozn.: zde je naše pochybnost (’no, taky tomu tak docela nevěřím...’) nebo naše víra (’věřím docela pevně tomu, že Pán Ježíš šel po vodě’) příkladem pro děti, který nesmíme podcenit.

♦ v26 - přízrak ... křičeli strachem: učedníci propadli pověrečné hrůze, že by je přízrak mohl stáhnout do hlubin jezera, a proto křičeli strachem. Zde se ukazuje, že nedůvěřovali v ochrannou moc svého Pána (kterou přece už v podobné situaci zažili).

♦ v28 - poruč mi, ať přijdu k tobě po vodách: je důležité si všimnout, že Petr sice prosí o to, aby směl přijít k Pánu po vodě, vykročí však až s jeho svolením. Abychom zabránili nebezpečnému napodobování, které je malým dětem zcela přirozené, musíme zdůraznit, že to bylo možné jen na výslovný Ježíšův rozkaz. ♦ v31 - malověrný: ten, kdo má bezdůvodně malou důvěru k někomu, komu by měl plně a cele důvěřovat.

2. Téma Pán Ježíš tě nikdy nenechá v nouzi samotného, důvěřuj mu!

Jiné možnosti: - Pán Ježíš je tady stále - ani v nouzi nejsme sami. -1 když Pána Ježíše nevidíme, smíme a můžeme mu přece vždycky důvěřovat.

3. "Rybičky" Úvahy nad situací dítěte "Malé" děti už velmi dobře vědí, co je důvěra, i když to ještě nedokážou formulovat. Rodiče (hlavně matka) jsou pro ně osoby, u kterých se cítí bezpečně, ke kterým utíkají při bolesti, strachu, osamění, aby našly ochranu a bezpečí. Tímto příběhem bychom měli Pána Ježíše dětem představit jako důvěryhodnou osobnost, které mohou bezvýhradně věřit a o níž ještě víc platí to, co jsme řekli o rodičích.

Tento příběh nabízí dětem (proti našemu záměru) možnost zaměřit se na téma ’zázraky’ (’To přece není možné!’) a ’přízraky’. Zvláště tématu přízraků nesmíme dát ve vyprávění moc prostoru, jinak se děti budou cítit nuceny svěřit své, bohužel často dost bohaté, zkušenosti o hororech, přízracích a okultismu (video a televize!) a tím je hodina ’zabitá’. (Pokud už k tomu ovšem dojde, měli bychom se odvážit o této tématice s dětmi mluvit. Právě v těchto věcech smíme důvěřovat tomu, který zvítězil!)

NÁVRHY PROVEDENÍ 3.1 ÚVOD Sugestivní popis situace: "Je večer ... nikde ani človíčka ... ani ptáček na temném, mraky zataženém nebi, všechno stvoření hledá ochranu před mocnou bouří ... silné nárazy větru bičují temnou vodu jezera ... obrovské vlny se tříští o pobřeží ... Co to je? Na jezeře je ještě jedna loď! To je přece moc nebezpečné! Voda stříká mužům do obličeje ... vlny házejí lodí sem a tam..." 3.1.1

54

3.1.2 Projdeme si s dětmi situaci při bouřce: Kdo ví, co je bouřka/vichřice? Kdo už někdy takovou

bouřku zažil? Umíte si představit, jaké to je, být při takové bouřce na velikém jezeře? Jen s vesly, bez motoru, vydáni na pospas vlnám. Jak by vám bylo?

Přímý vstup do příběhu z pohledu Petrova: Seděli jsme v lodi, zírali ven do noci a bouře a čekali na rozednění. Nikdo nespal; tu a tam zavolal Jakub od kormidla do bouře nějaký rozkaz. Ale plachty už byly dávno potrhané - a nemohli jsme dělat nic, než se vší silou držet. "K veslům!" křičí teď Jakub - a tak ... 3.1.3

3.2 BIBLICKÝ PŘÍBĚH 3.3.1 S pomocí obrázků lNZ-10/1 vyprávíme příběh s těmito možnými těžišti:

♦

Vstup (viz 3.1.3.)

♦ Kde je náš Pán? Proč nejel s námi? Snad by nás mohl zachránit, jak to už jednou udělal. Proč jen chtěl, abychom po tom zázraku, kdy rozmnožil chléb a ryby, jeli pryč sami? Proč už tu není? Teď určitě zahyneme.

♦ Napínavý popis situace: 'Tady přichází zase taková obrovská vlna! Valí se přímo na loď! Pevně se držte, jinak nás to spláchne s paluby!" ♦

Vystupňování smrtelného strachu po spatření přízraku.

♦

Velký úžas: Je to náš Pán!

♦

Ohromení nad Petrovým počínáním: opouští loď.

♦

Petr tone; Ježíš vztahuje ruku: záchrana a následné vzývání.

♦ Aplikace: Hledáme s dětmi paralely a hovoříme o problémech všedních dnů. Také se někdy dostáváme do nouze a Bůh to dopouští. Ale v takových situacích můžeme důvěřovat Bohu. Je tu stále a nikdy nás neopustí. 3.3.2 Tento příběh se přímo nabízí k tomu, abychom ho s dětmi při vyprávění hráli: Bouře: všechny děti napodobují hlasitě a silně víření bouře.

Loď se kymácí: všechny děti napodobují pohyby lodě. Při velkých vlnách se musejí všechny pořádně držet, aby je to nesmetlo s paluby. Můžeme spolu zkusit veslování, jednomu dítěti svěřit kormidlo, ze všech sil vztyčit plachtu, ukazovat vzrušeně a bojácně směrem, odkud přichází ’přízrak’... atd. (Pozn.: Důležité u toho je, aby učitel hrál také. Pokus o to, nechat děti hrát a přitom pěkně zůstat sedět, zaručeně nevyjde. Aby se příběh odvíjel správným směrem, musí být učitel dobře připraven, aby mohl dávat rozhodující podněty.)

3.3 UTVRZENÍ 3.4.1 Vyrábíme "Petr jde po vodě" (případně jako skupinová práce) - viz 1NZ-10/2. 3.4.2 Ještě jednou hovoříme o důvěře a přemýšlíme o tom, jak bychom reagovali na Petrově místě

na vodě.

4. Rybky'

I

Úvahy nad situací dítěte

j

U starších dětí můžeme důraz položit na bezmoc učedníků dostat se z této situace. Zde se nabízí také evangelizační využití: My lidé nejsme schopni zachránit sami sebe. Ježíš Kristus nám podává ruku k záchraně. Starší děti už chápou, co znamená být bezmocný a odkázaný na pomoc druhého. Musíme ovšem dát pozor na to, aby se u dětí nevytvořilo "automatické smýšlení" typu: protože věřím v Ježíše, zachrání mě ode všeho. Ježíš dopustí nouzi! Často má dokonce výchovný účel. Zde musíme zdůraznit, že je důležité i přes vlastní bezmoc a problémy nepochybovat o Pánu, nýbrž mu bez výhrady věřit. Problémy a strach jsou tady, ale můžeme je prožívat s naším Pánem. 55

NÁVRHY PROVEDENÍ 4.1 . ÚVOD

ÝD

Necháme děti sdílet zkušenosti, jak byly samy bezmocné a odkázány na pomoc druhých. Co cítily vůči tomu, kdo jim pomohl? 4.1.1

4.1.2 Hovoříme o verši k naučení a o tom, zda je snadné důvěřovat Bohu.

4.2 BIBLICKÝ PŘÍBĚH Vyprávění může být obdobné jako ve skupině mladších dětí (viz 3.2.).

Doplněni: ♦ Zdůrazníme bezmoc učedníků silněji. Je bezúčelné věšet plachtu a zkoušet veslovat. Zdánlivě jsou beznadějně vydáni na pospas živlům. ♦

Důvěra často také vyžaduje odvahu.

♦

Prohloubíme myšlenku o správném směru pohledu. Dokud se Petr dívá na svého Pána, neklesá.

♦

Pán Ježíš doprovází Petra skrze bouřku a vlny k lodi. Moře se neutiší jako mávnutím proutku!

4.3 UTVRZENÍ 4.3.1 Můžeme s dětmi mluvit o tom, jestli za nás Ježíš Kristus prosí i dnes a - podle jejich schopnosti porozumění a zbývajícího času - zmínit jeho velekněžskou modlitbu.

Mluvíme o "mučednících" a o tom, jestli se důvěra vždycky vyplatí, ukázat na to, že někdy se nám odměny za tuto důvěru nedostane na zemi, ale určitě pak v nebi. 4.3.2

4.3.3 Hovoříme o otázce, jak je možné, že Ježíš Kristus a Petr chodí po vodě. Pán Ježíš je stvořitel

a Pán nad přírodními zákony.

5. Návrhy písni ě' J •S

Pane Ježíši, já ti děkuji*2 Telefon*1 Od začátku až do konce*2

6. Pomůcka k učení biblického verše Vysvětleni: Bůh se obrací zvláště k takovým lidem, kteří mu důvěřují. Bůh zprostředkovává uzdravující sílu, pomáhá svým způsobem, takže nakonec důvěřujícím lidem všechno pomáhá ke spasení. Přemýšlíme spolu s dětmi, co znamená důvěra, v co můžeme svou důvěru složit a v čem je odlišná důvěra, kterou skládáme v Pána Ježíše. Ilustrace: z oboustranného flanelu vystřihneme písmena slova ’DŮVĚRA’ (pozor na dostatečnou velikost!) a přiložíme je na flanelovou tabuli. Na jednostranné flanelové proužky napíšeme verš a přichytíme je na jednotlivá písmena slova ’DŮVĚRA’. Verš se můžeme učit tím způsobem, že jednotlivé proužky snímáme/přidáváme. Přitom bude slovo ’důvěra’ vždy na očích. (Jiná možnost: obdobně použít fólie a zpětný projektor.)

56

lNZ-10/1

Petr jde po vodě (viz 1NZ-10/2) Materiál:

-

čtvrtky (modrá, hnědá, žlutá) nůžky tekuté lepidlo modré čtvrtky (formát A4) pro podkladovou plochu připravit šablony (pro vlny, loď,...)

Výroba lodi: Trup: vystřihnout postranní díly, vpředu a vzadu slepit. Příčný díl: vystřihnout a ohnout. Stěžeň: vystřihnout, ohnout a nastřihnout podle značky. Stěžeň a příčný díl sestavit a na označených místech vlepit do trupu. Plachta: vystřihnout, označená místa nastřihnout, nalepit na stěžeň. Postavy učedníků, Ježíše a Petra vystřihnout, vybarvit, učedníky přilepit podél předního i zadního okraje lodi.

Výroba vln: Nastříhat pruhy 5 až 9 cm široké (více užších, širších méně!). Pruhy rozstříháme na trojúhelníky a přetažením přes zadní stranu nůžek nebo ostrou hranu stolu docílíme jejich částečné svinutí.

Uspořádání plochy: Vlny uspořádáme tak, že se hrozivě "valí" na obě postavičky (Ježíš a Petr).

57

lNZ-10/2

58

Matouš 15,21-28

INZ-ll

UZDRAVENÍ POHANSKÉ DÍVKY Naučíme se biblický verš: Ježíš řekl: Kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven. Jan 6,37b

1, Porozumění textu 1.1 Souvislosti/Obsah Pán Ježíš se po nepříjemném střetu s farizeji (pravovernými židy) z pochopitelných důvodů uchýlí do pohanské oblasti, aby měl chvíli klidu. Doprovázejí ho učedníci, kteří jsou šokováni a zmateni jeho zničujícím odsudkem izraelských vůdců a jejich úzkoprsé teologie. Ale Pán Ježíš, kterého Matouš také ukazuje jako mírného Božího služebníka, posiluje jejich víru dalšími zázraky, také zázrakem uzdravení dcery kananejské ženy (pohanky!): Tato žena zaručeně slyšela nejen o zázračných činech Pána Ježíše, ale věděla i o ’diskusi’ o tom, je-li Pán na základě svých činů a slov (přece jen) "Syn Davidův". Ve svém srdci si tuto otázku zodpověděla kladně; kdo dělá takové divy, nemůže být nikdo jiný než ten zaslíbený Mesiáš - král. Ale lidsky nepochopitelné a tvrdé zůstává to, že Pán "neodpověděl ani slovo". Snad se to dá vysvětlit i tím, že Pán Ježíš v té době ještě nedostal od svého otce žádné povolání k ’misii mezi pohany’. Tím mocnější je skutečnost, že se Pán přesto kvůli vytrvalosti této ženy k ní obrací plný soucitu a vřelosti. Tento dojem je zesílen ještě tím, že se obrací k pohanům v době, kdy v Izraeli mu veřejné mínění už tak není zrovna nakloněno. Jeho jednání na pohanském území se dá snadno vykládat jako zrada. Žasneme také, jak Ježíšovo nepřímé odmítnutí vyvolá v ženě ještě větší rozhodnost: Kdyby "štěňata" mohla být nasycena jedině na úkor "dětí", netroufala by si něco takového vůbec žádat; to je svrchovaná pokora! Ale protože se všichni mohou nasytit společně - "štěňata" díky tomu, že "děti" mají u stolu Páně nadbytek, nedá se prosbě pohanské matky (prosící s vírou) nevyhovět. Boží milost je veliká a bohatá.

Naproti tomu se tzv. milosrdenství učedníků ukazuje jako žalostné, protože je to ve skutečnosti jen pohodlnost; "Zbav se jí" (v. 23) se dá totiž přeložit také "Vyhoď ji!" Také na tomto pozadí zazáří milost, slitování Pána Ježíše nad touto "psí mámou" ještě jasněji! (viz i paralelní místo: Mk 7,24-30)

1.2 Osoby ♦

Pán Ježíš jako "Pán/Vládce" a "Syn Davidův".

♦

jeho učedníci (spíš jako překážka než podpora).

♦

bezejmenná pohanská žena (prototyp ztracené hříšnice, která ale vědomě prosí o milost).

♦

její posedlá a potom uzdravená dcera.

♦ nejdříve (nepřímá) konfrontace (zdánlivých) konkurentů: ztracené ovce izraelské (“"děti") a "psi/štěňata" = pohané... avšak obě skupiny jsou v očích "pastýře" ztracené, když se samy za takové nepokládají a nehledají pomoc u něho.

1.3 Místa/Prostředí ♦ krajina Týru a Sidónu, která leží vně židovské oblasti ("pohanská země"). ♦ Týrané byli ze všech Féničanů nejzapřisáhlejšími nepřáteli Židů.

59

1.4 Doba Jedná se o třetí cestu Pána Ježíše v Galileji; uzdravení se stalo v třetím roce jeho veřejného působení (= rok odporu).

1.5 Vysvětlení pojmů ♦ vv22/28 - kananejská žena: Matouš ji tím označuje jako pohanku. Ježíš ji oslovuje ’pouze’ "ženo" = oslovuje nás všechny!

♦

vv22/23 - volala: je to volání z hloubi nouze, které na Boha ustavičně ’dotírá’.

♦

vv22/25/27 - Pane: Kyrios, oslovení plné respektu, označení úcty.

♦ v22 - Syn Davidův: u Matouše zmíněno devětkrát - Matouš představuje Pána Ježíše jako krále v davidovské tradici, tzn. jako právoplatného dědice..., který je naplněním zaslíbení! ♦ v22 - je zle posedlá: dcera je obrazem člověka, který se narodil do světa ovládaného satanskou mocí. ♦

vv24.26 - ovce z lidu izraelského: Pán Ježíš přišel v první řadě k záchraně lidu izraelského.

♦

v27 - psi: židovská nadávka pro "pohany"; Židé se naproti tomu pokládají za "děti Božího domu".

2. Téma ŕ • •\ Kdo k Ježíši Kristu přijde, toho nevyžene ven. k(Pán Ježíš zemřel a vstal z mrtvých pro všechny lidi; zachránit však může jen toho, kdo sám pozná, že záchranu potřebuje a s tímto vědomím ho hledá.)

Jiné možnosti: - Kdo si vyprosí velkou milost, ukazuje velkou víru. - Vytrvalá/neúnavná důvěra v Pána Ježíše se vyplatí! (Totéž platí pro vytrvalou modlitbu, neúnavnou přímluvu.)

3. Rybičky Úvahy nad situací dítěte

b nTr Hr

Biblický text nabízí více možností, kam zasadit hlavní těžiště. Mezi jinými: Bůh těm, kdo ho vážně hledají, prokazuje milost, i těm, kteří (původem) nepatří k jeho vyvolenému lidu; Bůh dává hojně (z chleba zbyde ještě dost drobečků); neúnavná modlitba je vyslyšena/odměněna. Pro nejmenší je nejsmysluplnější vyzdvihnout aspekt neúnavnosti. Děti vědí, co je "žebrání", dospělí by o tom mohli vyprávět. Musíme ale dětem ujasnit alespoň dvě věci:

a) V dnešním biblickém příběhu nejde jen o přání nějaké věci, které může být lehce vyplněno a kde není nezbytně nutné, aby ten, kdo přání má, tu věc dostal. Žádost pohanské ženy je věc života nebo smrti. Nesmíme to moc dramatizovat - žena a její dcera se pomoci dočkají - ale každopádně bychom měli dát dětem vědět, že prosba této ženy byla tak velká, že ji mohl splnit jenom Pán Ježíš. Můžeme ženu (podle toho jaké máme děti) přirovnat k nám: věčný život získáme jenom skrze Pána Ježíše, když ho o to upřímně prosíme.

b) Kromě toho musíme důkladně vysvětlit, že Pán Ježíš sice ’odměňuje’ vytrvalost ženy, a také že Bůh od nás očekává důvěru v jeho všemocnost a v jeho vůli pomoci nám - ale jeho pomoc nepřichází vynuceně na základě našeho dobrého chování, nýbrž zůstává jako čin milosti našeho Pána. Děti musí poznat alespoň to, že Pán Bůh není žádný ’automat’, neuzdravuje všechny nemoci, my hříšníci že si nezasluhujeme žádnou pomoc a nemůžeme si ji ani vysloužit. Tyto myšlenkové pochody by malé děti mohly lehce pochopit, protože pocit nedostatečnosti už všechny zažily - jak často jim říkáme: "To nemůžeš/nesmíš, jsi na to ještě moc malý!"

60

|| 3.1 ÚVOD

NÁVRHY PROVEDENÍ

ZrřQ

3.1.1 Rozhovor: Měli jste už někdy nějaké veliké přání? Bylo to něco moc důležitého? Proč jste to tak strašně moc chtěli? Jak jste se cítili, když vám vaše přání nebylo splněno? Proč nebylo splněno? Co jste pak dělali? (k důrazu na modlitbu)

"překážkovou štafetu": Dvě družstva stojí v zástupu připravena na štafetu. Před každým z nich leží několik předmětů (různé velikosti, k sebrání, zabalení, otevření, oblečení apod.) První dítě z každého družstva musí na povel všechno obléci a pod., běžet k cíli, všechno znovu vybalit apod., běžet zpátky a na předem dohodnutém místě předat štafetu dalšímu dítěti ze svého družstva. To běží k cíli, sebere všechny předměty atd. (k důrazu na vytrvalost) 3.1.2 Hrajeme

3.1.3 Hrajeme si: připravujeme ze čtvrtky motivy k tématu "milost" jako např. kříž, krabici s dárkem, dávající ruku apod. Počet výstřižků je poloviční než počet dětí, rozstrihneme každý motiv na dva díly, zamícháme. Každý hráč si vytáhne polovinu a hledá svého partnera... (k důrazu na milost/nedělat nic jen napůl)

3.2 BIBLICKÝ PŘÍBĚH Souběžně s vyprávěním příběhu kreslíme příslušné obrázky (viz lNZ-11/1) na tabuli, na fólii (zpětný projektor), tapetu a pod.

K tématu "milost/vytrvalost" se nabízejí následující kroky ve vyprávění: 1) Pán Ježíš si chtěl vlastně jednou odpočinout...

2) Přišla nějaká cizí plačící žena...

3) Myslela na svou moc nemocnou dceru, které nikdo nedokázal pomoct. 4) Pán Ježíš jí hned neodpověděl, tak se obrátila na učedníky. Jim bylo její "žebrání" na obtíž. Prosili Pána Ježíše, aby jí vyhověl, jen aby už byla pryč...

5) Ale zoufalá matka se nevzdala a znovu žádá Pána Ježíše sama, on odůvodňuje své chování... neslýchaná odpověď ženy - nevzdává se a ví, že pomoc je nezasloužená. 6) Pán Ježíš už teď nemůže jinak než takovou důvěru "odměnit"...

3.3 UTVRZENÍ 3.3.1 Hrajeme obměnu hry na babu: jeden hráč honí, ostatní jsou pronásledovaní. Jakmile se ten, kdo honí, dotkne spoluhráče, musí ten zůstat stát a nesmí se hýbat. "Zajaté" hráče mohou vysvobodit spoluhráči, kteří se dosud smějí pohybovat, a to tak, že si dva podají ruce kolem zajatého, aniž se při tom sami dají chytit. (k utvrzeni myšlenky "riskovat pro druhé") 3.3.2 Malujeme/vyrábíme: každé dítě dá nohy na kus papíru, obkreslí jejich obrys, vystřihne je

a pestře pomaluje. Pak na ně napíšeme jména. Podle vyspělosti skupinky se můžeme pokusit o koláž, případně ve spolupráci se "starší" skupinou. (k utvrzení myšlenky "kdo chce najít pomoc, musí jít k Ježíši, hledat ho")

4. Rybky" Úvahy nad situací dítěte Starší děti mohou spíš pochopit vnitřní souvislost toho, proč Ježíšův postoj je zprvu odmítavý: Jeho 61

cílem je vlastně záchrana vyvoleného lidu izraelského; k ’pohanům’ se obrací (výrazněji) teprve po odmítnutí Izraelem. To, že Pán pohanské ženě nakonec pomůže, bychom měli této skupině vysvětlit v souvislosti s jejím příkladným postojem:

a) uznává Pána Ježíše jako Pána (kyrios), pomoc si nevynucuje, její postoj je absolutní pokora. Sama vyslovuje, že si pomoc nezaslouží. b) působivé je také její pevné přesvědčení o bohatství, dokonce o přebytku pomoci, kterou Bůh nabízí. Pro tuto matku je očividně jasné, že Boží možnosti jsou neomezené.

NÁVRHY PROVEDENÍ 4.1 ÚVOD 4.1.1 Rozhovor: Některá jména zvířat bývají používána jako nadávky. Jaké nadávky znáte? (hloupá

kráva, koza, husa, vůl, starý osel...) Jak se asi cítí lidé, kterým takhle někdo říká? Jak většina z nich reaguje? Proč se zvířecí jména takto zneužívají? V našem dnešním příběhu reaguje žena, které je nadáváno, zcela zvláštně... (Těžiště "nehodnost a pokora pohanky") 4.1.2 Ilustrační příběh: Arabové říkají, že když plevel a obilí roste určitý čas dohromady, člověk vidí, čemu Bůh žehná: klasy, kterým Bůh žehná, sklánějí své hlavy a děkují za každé zrno. Čím víc plodů nesou, tím hlouběji se kloní. Plevel, který se vypíná vysoko nad pšenicí, nese jen špatné plody. Dnešní biblický text ukazuje velmi zřetelně, jak Bůh žehná pokoře. (Těžiště "pokora") 4.1.3 Doplňovačka: Bůh nám chce ve své velké lásce dát všechno, co jsme si vůbec nezasloužili.

Slovo, které používá bible, které se v dnešním příběhu tak jasně odráží, můžete uhodnout následujícím způsobem: mezi následující slova vložte příslušný počet písmen, která s předchozími i následujícími dávají smysluplné slovo. Počáteční písmena doplněných částí shora dolů dají dohromady hledané slovo. 1.

MRA

ČE

(MOR)

2.

MIM

______ UST

(INKO)

3.

ŠKRA

______ EŽNÍK

(LOUP)

4.

STR

ÁČKA

(OM)

5.

KOU

ERA

(SEK)

6.

KOS

EVIZE

(TEL)

==>

MILOST

4.2 BIBLICKÝ PŘÍBĚH Několik učitelů s přidělenými rolemi vypráví příběh zhruba v následujících krocích: (přinést mikrofon a magnetofon s kazetou) * Komentáře reportérů: "Dobrý večer, dámy a pánové, vítejte u pořadu Novinky z Týru. Jak jsme se právě dozvěděli, Ježíš, o kterém se toho tolik napovídalo u našich sousedů, byl viděn se svými učedníky v Týru. Tady právě vidím nějakou ženu..." ♦ Pohanská žena (v. 22): Bohužel nejsem dcera Abrahama, Božího přítele. Nikdy jsem nezažila, aby mi pomohl dřív, než bych k němu volala. Naopak, patřím ke kmeni, který kvůli svým zvykům izraelského Boha odmítá... (srovnej Iz 65,24; L 13,11-16)

♦ Reportér je udiven: Ta žena oslovuje "cizího" muže jako Pána... dokonce o něm mluví jako o "Synu Davidovu", tedy ho uznává za (budoucího) krále Izraele, jaký ’skandál’... - "Ježíši, takzvaný ’Synu Davidův’, dovolte mi jednu otázku: co si myslíte o zvláštní prosbě této pohanky?... Pán ale usedá v ústraní do stínu stromu... 62

♦ Reportér se obrací na učedníky, kteří se zdají být dost mrzutí... ♦ Přímý přenos: Učedníci žádají Pána Ježíše...

♦ Ježíšova odpověď: (v. 24) jeho jednání není určováno přáním učedníků (jakkoli snad lidsky oprávněným), nýbrž jeho neustálou závislostí na vůli jeho nebeského Otce. ♦ Reakce užaslých kolemjdoucích: (v. 25) Ta žena se přece zesměšňuje... jak vůbec přišla na to, že by jí tento cizinec mohl a chtěl pomoct? Máme přece své vlastní bohy - a když ti nepomohli... ♦ Rozhovor mezi Pánem Ježíšem a pohanskou ženou: (v. 26/27) Pán ukazuje ženě pravdu, její vlastní stav ve světle Boží svatosti, a ona tento zničující rozsudek přijímá.

♦ Závěrečný komentář reportéra, který doprovází ženu k její dceři (v. 28).

4.3 UTVRZENÍ 4.4.1 Rozhovor: Čím se vlastně převážně zabývají naše modlitby? Když prosíme za druhé, za koho se vlastně modlíme a proč? Za koho dalšího bychom se mohli a měli modlit? (Můžeme si pomoci odpovídajícími pasážemi z bible o přímluvné modlitbě.) Následovat by měly modlitby; děti si předem rozmyslí, jakou přímluvnou modlitbu by chtěly vyslovit. Dále můžeme navrhnout používání modlitebních kartiček a modlitebních deníků jako podporu pro denní ztišení dětí.

5. Návrhy písní ■S

S

Telefon*1 Ten, který náš svět stvořil*2 Bůh je dobrý Pán*1

6. Pomůcka k učení biblického verše 6.1.1 Napíšeme verš "tajným písmem" a necháme ho děti uhodnout: Slova verše srovnáme za sebou podle abecedního pořádku: Tady není všechno tak, jak by být mělo... nebo jako přesmyčku: OKD EK MĚN IJDEPŘ, OHOT VYNENUŽE NEV. 6.1.2 Početní úloha: Necháme děti vypočítat číslo kapitoly a verše; kdo potom verš v bibli nejrychleji najde, vyhrál. Číslo kapitoly: odečti číslo 2 od počtu učedníků, přičti počet osob, za které žena prosí, a potom odečti počet kamenů, které si vzal David do praku na zápas s Goliášem atd. 6.1.3 Význam verše a jeho vztahu k dnešnímu příběhu můžeme prohloubit během rozhovoru na základě obrázku, který si děti mohou vymalovat a vzít domů (1NZ-11/2).

1NZ-11/2

63

lNZ-11/1

64

Matouš 17,1-13

1NZ-12

JEŽÍŠOVO PROMĚNĚNÍ Naučíme se biblický verš: To je můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte. Matouš 17,5b

1. Porozumění textu 1.1 Souvislosti/Obsah V nehostinných končinách Cesareje Filipovy (16,13) Pán Ježíš učedníky konfrontuje s otázkou, kdo je "Syn člověka". Petr odpovídá tak, jak mu Bůh sám zjevil: "Ty jsi Kristus, Syn Boha živého." Ale když jim Pán o chvilku později vypráví o utrpení, které ho čeká, a o svém zmrtvýchvstání, učedníkům se to zdá být nepravděpodobné. V této chvíli je musí někdo uvést na pravou míru, což Pán Ježíš s velkou trpělivostí dělá. Kristus a jeho následovníci musí vzít svůj kříž. To znamená sebezapření, protože pouze smrt našeho "já" je jedinou cestou k pravému životu. Po této teoretické lekci o trpícím Božím služebníku prožívají tři vyvolení učedníci, Petr, Jakub a Jan, na hoře velmi působivě Boží potvrzení toho, že Pán opravdu je Mesiáš a Bohem seslaný Syn. Jeho mají poslouchat, protože skrze něho se naplní další část plánu spasení. Otevřenou otázku učedníků, zda musí napřed přijít Eliáš, Pán zodpovídá, takže teď už rozumějí naplnění tohoto proroctví. Po této intenzivní duševní přípravě může začít společná cesta do Jeruzaléma, kde Kristus dokončí své dílo. (viz i paralelní místa: Mk 9,2-13; L 9,28-36; 2 Pt 1,16-18)

1.2 Osoby ♦ Ježíš Kristus: po působivých činech na veřejnosti se stahuje se svými učedníky do ústraní a připravuje je na nejtěžší část společné cesty (srovnej Mt 16,21). ♦ Petr, Jakub a Jan: "Skála" a "Synové hromu" byli ze skupiny učedníků vybíráni ke "zvláštním příležitostem" (vzkříšení dcery Jairovy, Mk 5,37; proměnění na hoře; modlitební zápas v Getsemane, Mt 26,37) ♦ Mojžíš: starozákonní Boží služebník (Joz 1,2; Žd 3,5); modlitebník (Ex 33,11); příjemce zákona (J 7,19) ♦ Eliáš: muž Boží ze Starého zákona (1 Kr 17,24); prorok s dalekosáhlým významem v dějinách spásy (Mal 3,23)

1.3 Místa/Prostředí Od Mt 16,13 se Pán Ježíš se svými učedníky zdržuje v syrsko-izraelské pohraniční oblasti, asi 40 km severně od Genezaretského jezera, ve Filipově tetrarchii, aby jim tam mohl nerušeně dát dostatečné odpovědi na otázky týkající se jeho osoby. V této oblasti bychom také mohli hledat tu "vysokou horu" nebo "vysoké pohoří". Horou proměnění patrně nebyla hora Tábor, nasvědčuje tomu několik důvodů. Jako opuštěné místo spíš přichází v úvahu 1250 m vysoké pohoří poblíž Cesareje Filipovy nebo hora Hermon (vysoká 2750 m) ležící dál na sever.

1.4 Doba Podle J 7,2.10 spadají události našeho textu krátce před začátek slavnosti Stánků a tím i před pos­ lední cestu do Jeruzaléma. Konkrétní časový údaj "po šesti dnech" se nejspíš vztahuje k Petrovu vyznání. Lukáš hovoří o "týdnu", ale to si nemusí protiřečit. "Týden" představuje časový prostor. Za pozornost stojí, že Pán svým učedníkům dává čas na zpracování nových závažných zjevení. 65

1.5 Vysvětlení pojmů ♦ v2 - byl proměněn před jejich očima: Ježíšova podoba se proměnila ve velebnost Božského světla, byla zde odhalena část z Ježíšovy božské podstaty.

♦

v2 - šat... oslnivě bílý: výraz Ježíšovy bezhříšnosti

♦ v3 - zjevil se jim Mojžíš a Eliáš: starozákonní zástupci "zákona" a "proroků" se nejspíš zjevili ve stejné tělesné formě jako Pán po svém zmrtvýchvstání. Oba kdysi neobyčejným způsobem odešli z této země: Mojžíš byl pohřben Bohem samotným, Eliáš byl vzat. ♦ v3 - jak s ním rozmlouvají: podle L 9,31 tu jde o "výstup", který měl Pán Ježíš splnit v Jeruzalémě po svém zmrtvýchvstání; jestli rozhovor s oběma muži víry, jejichž život byl zázračným způsobem Bohem proměněn, také znamenal posilnění pro Syna Božího na jeho cestě ke kříži, můžeme jen tušit; v každém případě z tohoto setkání dýchá harmonie, vyvýšenost, splnění Božího záměru spásy.

♦ v4 - udělám tři stany: výraz touhy po místě nebeského odpočinutí a klidu, přání zadržet tu nádheru zvláštní situace. ♦

v5 - můj milovaný Syn: "můj Syn, ten milovaný", nejvyšší Boží hodnota.

♦ v5 - toho poslouchejte: slova navíc, která Bůh při Ježíšově křtu ještě nevyslovil; poslušnost je důležitá právě teď na cestě utrpení. ♦

v9: příkaz k mlčení měl zabránit senzační propagandě.

( •w• )

2. Téma

Ježíši Kristu, Božímu Synu, patří nejvyšší uznání. (Kdo je Kristus? Tato otázka znepokojovaly lidstvo v každé době. Bůh na to vícekrát a jednoznačně odpovídá: Boží Syn má jméno Ježíš Kristus! Protože byl poslušný a strpěl kvůli lidem to nejhorší, patří mu to nejvyšší uznání a oprávnění: "To je můj milovaný Syn,... toho poslouchejte.")

3. "Rybičky ghÍt V

Úvahy nad situací dítěte

Malým dětem chceme jako vždy Pána Ježíše představovat v jeho velké lásce. K tomu se náš text dobře hodí. Nejprve popíšeme fascinující božskou podstatu, potom láskyplné přátelství našeho Pána, který po tom krásném, ale také omračujícím zážitku na hoře pomáhá svým přátelům zase na nohy. Tento obraz Krista zatím našim malým dětem stačí. Prvky utrpení doplníme později.

Hl 3.i úvod

NÁVRHY PROVEDENÍ

ZrSu

3.1.1 Na špejli máme papírový obrázek otce z nějakého časopisu a hovoříme s dětmi o otázce: "Co

říkají tatínkové o svých dětech?" Kdo chce odpovědět v roli otce, dostane k tomu loutku. Výsledek: otcové říkají o svých dětech dobré i smutné věci. Co říká Bůh o svém Synovi, Pánu Ježíši? (Na špejli máme bílý kruh s nápisem Bůh - stejně jako Bůh nemá kruh počátek ani konec; světlá barva ukazuje na čistotu a nádheru.) 3.1.2 Učitel dělá s dětmi rozhovor (přímo nebo s maňáskem), otázka zní: Jaké dobré vlastnosti Pána Ježíše znáš? Na jednu vlastnost jste ale nejspíš zapomněli - jeho Božskou velebnost. O té se dnes

chceme něco dozvědět. 3.1.3 Ukážeme dětem obrázky zvířecích mláďat a mluvíme o schopnostech, které dostala od svých

66

zvířecích rodičů. U některých vlastností se dá říci: "Přesně jako jejich rodiče!" Má Pán Ježíš stejné vlastnosti jako jeho Otec Bůh?

3.2 BIBLICKÝ PŘÍBĚH Protože při proměnění se vyskytují výrazy jako "zářila jako slunce" a "oslnivě bílý", je vhodné použít při jejich podání světelná média jako např. zpětný projektor nebo diaprojektor. Při objevení "světlého oblaku" můžeme děti krátce oslnit (např. namířit na ně po předchozím varování zpětný projektor), aby si dovedly částečně představit reakci učedníků. Příprava materiálu (1NZ-12/1):

a) pro použití zpětného projektoru překopírujeme obrázky na fólii. b) pro použití diaprojektoru obrázky okopírujeme zmenšené na fólii, vystřihneme a zarámečkujeme do běžných rámečku pro diapozitivy. c) Na průhledný papír nakreslíme obrázky a okraje podlepíme čtvrtkou. Při vyprávění obrázky stavíme před zdroj světla.

Příběh vyprávíme v následujících krocích: ♦ Pán Ježíš s učedníky vystupuje na horu. ♦ Nádherná proměna: zjevují se Mojžíš a Eliáš. ♦ Hlas z oblaku odhalující Ježíšovu totožnost.

♦ Pán uklidňuje vystrašené učedníky. 4 "... neviděli už nikoho jiného než Ježíše samotného."

♦ Sestup s hory, příkaz k mlčenlivosti.

3.3 UTVRZENÍ 3.3.1 Každé dítě obdrží arch tmavšího barevného papíru a bílou voskovou pastelku. Doprostřed papíru namalujeme postavu, obklopenou světelnými paprsky. Na horní okraj vepíšeme dnešní verš k naučení. 3.3.2 Připravíme pro každé z dětí nedokončený obrázek (1NZ-12/2) a požádáme je, aby doplnily to,

co chybí. Po doplnění (druhý a třetí učedník, světlý oblak) mluvíme ještě jednou o vynikajících vlastnostech Pána Ježíše, které jsou zvýrazněny na obrázku: Božská krása a náklonnost k lidem. Děti si mohou obrázek obkreslit a zvlášť zdůraznit Pána Ježíše a světlý oblak.

4. Rybky Úvahy nad situací dítěte

J[

| [j

V

Kdo to je Kristus? Zodpovězení této základní otázky má důsledky pro tento a přirozeně i pro věčný život (J17,3). Starším dětem předložíme s důrazem jednoznačnou Boží volbu jeho vlastního Syna a tím i ústřední význam Pána Ježíše pro naše spasení. V naší době "pluralismu spásy" je tato "jednokolej- nost" nutná a užitečná. Takovému Božímu Synu, který obětuje své božství pro své přátele a dokonce na sebe bere utrpení smrti, patří to největší uznání: poslušnost z lásky.

NÁVRHY PROVEDENÍ 4.1 ÚVOD 4.1.1 Napíšeme na tabuli seznam titulů Pána Ježíše (Ježíš Nazaretský, Boží člověk, prorok, divotvorce...). Pod to mají zaznamenat další titul (= Syn Boží) nebo nějakou zvláštnost Pána Ježíše.

67

Požádáme děti, aby to udělaly, a poslechneme si několik odpovědí. Který název je asi ten nejdůležitější? (= Syn Boží). 4.1.2 Před začátkem hodiny už děti mohou vidět libovolně uspořádaná jména jako: Superman, Alf, E.T., Pipi Punčochatá, Willy,... Ježíš. Pokud chtějí, mohou zapisovat další jména. Nejprve najdeme společné znaky těchto jmen (= nabídka pomoci); hledáme ale také rozdíly. Největší rozdíly se ukazují být ve srovnání s Pánem Ježíšem. Jaké jsou? Jaké to má důsledky?

4.2 BIBLICKÝ PŘÍBĚH základě 4.1.1. požádáme děti, aby si během následujícího vyprávění všímaly zvlášť titulů Pána Ježíše. Jako vizuální prostředky mohou posloužit již zmíněné světelné zdroje (viz 3.2.).

4.2.1 Na

4.2.2 Učitel předvádí apoštola Petra, jak píše svou druhou epištolu. U verše 16/17 se zarazí u slova "velebnost", opakuje si ho a pokouší se nahradit je jiným slovem, nedaří se mu to, popisuje se silnou vnitřní účastí tehdejší událost na hoře (viz 3.2.) a znázorňuje sám sobě i svým posluchačům význam tohoto slova.

4.3 UTVRZENÍ 4.3.1 Ukážeme dětem tři papírové prsteny (bílý, většího průměru, největší šířky; červený, stejný průměr, trochu užší; černý, o hodně menší). Mohou to být symboly osob nebo i skupin z našeho textu. Nápadné je, že bílý a červený prsten jsou navzájem propojeny; černý je o samotě. Co by se mělo stát?

bílá: Bůh, věčný (kruhový symbol), mocný (šířka prstenu), svátý (bílá barva)

červená: Ježíš Kristus, podobný jako Bůh, ale je Otci podřízen, plný lásky (červená barva) Oba jsou navzájem v harmonii (spojení prstenů). Člověk ale zůstává mimo, protože je od Boha oddělen hříchem (černá barva). Jak se spojení s Bohem obnoví? Bohem potvrzený milovaný Syn sám sebe vytrhne z tohoto vnitřního společenství (roztrhneme červený prsten), stane se člověkem a svou zástupnou smrtí na kříži spojí člověka s Bohem (protáhneme červený prsten černým a spojíme zpět s bílým). Jen skrze Pána Ježíše mohou lidé přijít zpět k Bohu. Jiný spasitel nebo jiná cesta spásy neexistuje (Sk 4,12). Jedině Ježíš! 4.3.2 Přes jména moderních "Kristů" (viz 4.1.2.) položíme nebo nakreslíme velký kříž s nápisem

"JENOM JEŽÍŠ!" a vysvětlíme ještě jednou jedinečnost Božího Syna, která vynikne skrze jeho božství a lásku k lidem.

5. Návrhy písní ■S •S

Hurá, hurá, Ježíš je král*2 Ježíš je Pán*2 Přišel Bůh*2

6\ Pomůcka k učení biblického verše To je •------------------------------------------------

JEŽÍŠ KRISTUS

Verš napíšeme na kartičku, která má rozměry vizitky. Později může tato "nejdůležitější" vizitka posloužit jako záložka.

můj milovaný Syn, kterého jsem । si vyvolil; toho poslouchejte Mt 17,5

68

lNZ-12/1

lNZ-12/2

69

PODOBENSTVÍ O NEMILOSRDNÉM SLUŽEBNÍKU Naučíme se biblický verš: Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Koloským 3,13

1. Porozumění textu 1.1 Souvislosti/Obsah

+

Petr se ptá Pána Ježíše, kolikrát má odpustit svému bratru, když proti němu zhřeší - až sedmkrát? Pán mu odpovídá, že ne sedmkrát, ale sedmdesátkrát sedmkrát. To znamená: nejen velmi často, ale vždycky znovu. Aby to vysvětlil, vypráví Pán Ježíš podobenství o králi, který si vyžádal účty od svých služebníků. Dluh jednoho služebníka je nesmírně velký. Proto ho král chce i s rodinou a majetkem prodat. Ale služebník padne před králem na kolena a prosí o milost. Král s ním má soucit, je vnitřně pohnut a dluh mu odpustí. Hned nato potká služebník svého spoluslužebníka, který je mu dlužen mnohem menší obnos. Chytí ho za krk a žádá okamžité vrácení peněz. Dlužník mu padne k nohám a prosí o strpení. Ten ale nemá slitování, nechce čekat a vsadí jej do vězení, dokud dluh nesplatí. Když to vidí ostatní služebníci, oznámí vše králi. Ten nechá nemilosrdného muže zavolat a ptá se, proč neměl slitování se svým spoluslužebníkem, když jemu byl přece celý dluh odpuštěn. Mohl tedy i on svému spoluslužebníku dluh odpustit. Potom uvrhne král nemilosrdného služebníka do vězení, dokud vše nezaplatí. Nakonec poukazuje Pán Ježíš na to, že tak bude jednat nebeský Otec s každým, kdo svému bližnímu ze srdce neodpustí.

1.2 Osoby ♦

Ježíš Kristus

♦

Petr

♦

v podobenství: - král - služebníci (pravděpodobně úředníci nebo správci, kteří musí skládat účty ze své práce s penězi)

1.3 Místa/Prostředí Žádné bližší údaje - podle Mt 17,24 se mohl Pán Ježíš s učedníky nacházet v Kafarnaum u Genezaretského jezera.

1.4 Doba Pán Ježíš je v posledním roce svého veřejného působení (= rok odporu).

1.5 Vysvětlení pojmů ♦

v21 - odpustit: prominout dluh, zakrýt, odložit.

♦ v22 - sedmdesátkrát sedmkrát, spíše než o přesný počet tu jde o to, že je třeba odpouštět vždy znovu. ♦ vv24/28 - peněžní sumy (deset tisíc hřiven, sto denárů): první dlužník je dlužen obrovský obnos. 1 hřivna = 6 000 denárů, 10 tisíc hřiven = 60 milionů denárů. Abychom si ujasnili výši dluhu, musíme 70

vzít v úvahu, že denár byla denní mzda dělníka. Aby si vydělal jednu hřivnu, musel nádeník pracovat asi 20 let. Vezmeme-li jako denní mzdu 200 Kč, představoval by uvedený dluh v dnešní době 12 miliard. 10 tisíc hřiven je tedy nereálný obnos, neporovnatelný s dluhem druhého dlužníka. Jeho dluhu - 100 denárů - by dnes mohla odpovídat částka asi 20 tisíc Kč. Srovnáním vynikne jádro podobenství. ♦ v25 - prodat i s ženou a dětmi: poněvadž nemůže úředník zaplatit, má být s ženou i dětmi prodán do otroctví. Ve Starém zákoně je několik míst, která hovoří o tom, že může být Žid prodán za otroka, popř. jsou při zadlužení odvedeny do otroctví děti, ale žena prodána být nemohla. Z toho vyplývá, že Pán Ježíš vzal příklad z pohanské oblasti.

♦ v30 - dát do vězení: první dlužník nemůže vůči chudšímu kolegovi použít hrozby prodání celé rodiny, protože za jednoho otroka se utržilo 500 až 2 000 denárů. Výnos by byl mnohem vyšší než dluh (100 denárů). Proto ho dá do vězení, běžný způsob jednání v Orientu, aby dostal peníze od příbuzných nebo přátel.

♦ v35 - Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec...: Bůh očekává, že si všichni, kdo žijí v jeho království, budou odpouštět. Jinak budou potrestáni. Od Božích dětí se očekává, že budou žít s Ježíšovým smýšlením a vzájemně si odpouštět. (Ef 4,32 / Ko 3,13).

Téma Bůh chce, abychom si vzájemně odpouštěli. Jiné možnosti: - Velikost Božího odpuštění nás vyzývá k tomu, abychom byli připraveni odpouštět. - Naše vina vůči Bohu je nezměřitelné vysoká, ale Boží milost je větší.

3. Rybičky" Úvahy nad situací dítěte

yj

gHÍt 1/

Jádrem této lekce je "odpuštění". Téměř denně zažíváme situace, které prověřují naši připravenost odpustit. Buď musíme někoho prosit o odpuštění a očekáváme, že nám bude odpuštěno, nebo naopak. Každý mezilidský vztah žije z odpuštění.

Jaká je reakce některých dětí? "Jak ty mně, tak já tobě" - nebo se i u nich projevuje "Ježíšovo smýšlení"? V každém případě vyzvedneme nevyčerpatelnou ochotu Pána Ježíše k odpuštění. On je vždy znovu připraven odpustit.

NÁVRHY PROVEDENÍ 3.1 ÚVOD 3.1.1 Ilustrační příběh k tématu "odpuštění": "Už toho mám dost!" křičí Štěpán, "Alena všechno rozbije." "Prosím tě, odpusť mi, já jsem to neudělala schválně," koktá Alenka. "Jo, pořád jen odpusť mi, to mi nijak nepomůže. Vypadni." Štěpán zuří. Vtom vejde do dětského pokoje maminka... 3.1.2 Porovnání: Necháme děti porovnat dva obrázky; na prvním se dvě děti hádají, na druhém si podávají ruce.

71

3.2 BIBLICKÝ PŘÍBĚH Zmíníme se o tom, co předcházelo podobenství: Petrova otázka a Ježíšova odpověď. Potom vyprávíme podobenství ve třech krocích s pomocí obrázků (1NZ-13/Ij. ♦ Královo velkorysé odpuštění (v. 23-27): hluboko zadlužený služebník nemá šanci, aby svůj dluh vyrovnal. Král mu hrozí, že mu vezme všechno, dokonce i jeho rodinu. Služebník prosí o strpení. Král se slituje a odpouští mu celý dluh.

♦ Služebníkova zlomyslnost (v. 28-30): změna scény - omilostněný služebník potká kolegu, který mu něco dluží - nepatrnou částku v porovnání s jeho dluhem. Marně prosí o strpení - je uvržen do vězení. - Vypíchneme protikladné reakce věřitelů. První služebník se z chování svého milosrdného krále nic nenaučil. ♦ Strašný trest (v. 31-35): Ostatní služebníci vidí nemilosrdné chování prvního služebníka. Zarmoutí je to, a podají o tom zprávu králi. Ten si nechá služebníka zavolat a ptá se ho, zda nebylo namístě projevit shovívavost, jaká byla předtím prokázána jemu. Zlý služebník neodpoví. Král se rozhněvá a dá ho do vězení.

3.3 UTVRZENÍ 3.3.1 Velikost dluhu ilustrujeme na přikladu: kdybychom postavili věž z mincí, byla by věž druhého dlužníka vysoká 15 m, kdežto toho prvního 9000 km. - Co všechno nám Bůh odpustil v porovnání s tím, co odpouštíme my! 3.3.2 Tento příběh je zvláště vhodný k tomu, aby si ho děti zahrály jako pantomimu.

3.3.3 Vyjasnění smyslu odpuštění: na fólii nebo tabuli napíšeme vinu, která nás tíží, např. hádka, rvačka, sprostota, nadávky, krádež,... Necháme jednotlivé děti říkat: "Prosím, odpusť mi tu hádku" apod. Potom setřeme slovo "hádka"... Co je setřeno, je odpuštěno!

4. Rybky" Úvahy nad situací dítěte Děti se často dostanou do hádky kvůli maličkostem. Nedodržený slib, lež, nadávka, krádež apod. mohou kamarády rychle rozdělit. Ale kdo po hádce udělá první krok ke smíření? Je těžké přijít jako první. Hádky jsou na denním pořádku. Děti dovedou daleko snadněji odpustit a zapomenout. Určitě ani pro ně není vždycky lehké prolomit hráz jako první. Tímto podobenstvím chceme dětem dodat odvahu odpustit druhým tak, jako nám nebeský Otec odpustil naše viny skrze svého Syna.

NÁVRHY PROVEDENÍ 4.1 UVOD 4.2.1 Vysvětlení pojmu: Představte si, že byste měli někomu, kdo tyto výrazy nezná, vysvětlit, co znamenají slova "odpustit" a "odpuštění". Co byste řekli? 4.2.2 Vyprávíme osobní zkušenost, jak nám někdo ukřivdil a jak jsme si s tím poradili.

4.2 BIBLICKÝ PŘÍBĚH Rozdáme dětem kopie biblického textu. Necháme je podtrhnout příslušné role a číst podle osob a obsazení (vypravěč, král, první a druhý služebník, ostatní služebníci). Po vysvětlení pojmů a zvláštností položíme kolečka a šipky (lNZ-13/2a) rozházeně na stůl nebo je připevníme na flanelovou tabuli a necháme je dětem srovnat. Přitom se ozřejmí nemožné chování nemilosrdného služebníka.

72

4.3 UTVRZENÍ Zaměříme se na jádro příběhu podobenství tím, že kolečka předlohy (lNZ-13/2b) vyměníme s kolečky předlohy (lNZ-13/2a) a uvědomíme si Boží odpuštění, respektive naši hotovost k odpuštění našemu bližnímu. Do jmenovek v pěti kolečkách předlohy B mohou děti napsat své jméno. 1) Každý člověk vůči Bohu zhřešil, a tím na sebe uvalil vinu. Ta odděluje od Boha (Ř 3,22b).

2) Bůh zaplatil za naši vinu tím, že dal svého Syna. Kdo k němu přijde, tomu bude odpuštěno (J 3,16-18). 3) Vždycky se vyskytne situace, kdy se vůči nám někdo proviní. 4) Teď je na nás, abychom byli milosrdní vůči tomu druhému. Bůh vidí náš postoj (Ef 4,32). 5) Kdo není milosrdný, bude Bohem potrestán. Jak jednotlivé tresty vypadají, nevíme (pro Boží dítě trest nikdy neznamená zatracení).

5. Návrhy písní S S ■S

Pane Ježíši, já ti děkuji*2 Děkuji, Ježíši*2 Ježíš přišel k nám*1

6. Pomůcka k učení biblického verše Každé dítě obkreslí své ruce na čtvrtku a vystřihne je. Mezera mezi palcem a dlaní se vystřihne tak hluboko, aby bylo možno obě ruce navzájem spojit. Pak napíšeme na dlaň a na hřbet ruky náš dnešní biblický verš.

1NZ-13/1

73

lNZ-13/2b

lNZ-13/2a

74

Matouš 20,1-16

lNZ-14

PODOBENSTVÍ O DĚLNÍCÍCH NA VINICI Naučíme se biblický verš: Hospodin je spravedlivý ve všech svých cestách, milosrdný ve všech svých skutcích. Žalm 145,17

1. Porozumění textu 1.1 Souvislosti/Obsah Tématika podobenství je zřetelně ohraničena neobvyklou výpovědí Pána Ježíše o obráceném pořadí "prvních" a "posledních". Petr, mluvčí učedníků, se ptá na odměnu. Pán Ježíš popisuje odměnu za učednictví, dává jim ale najevo, že odplata není s prací automaticky spojena. Lidská očekávání před Bohem nic neplatí, bývají otočena naruby. S tím souvisí i rozhovor s bohatým mládencem. Pán Ježíš se vrací k myšlence o odplatě z kázání na hoře a znovu zdůrazňuje, že se nejedná vlastně o "zaplacení", nýbrž o "odplatu" ve smyslu "dík"/"milost". Bůh dává sebe sama naprosto nepocho­ pitelně! (Pozn.: vysvětlování prvních a posledních není hlavním bodem podobenství.)

Pán Ježíš podtrhuje svoje výpovědi podobenstvím o pracovnících na vinici, kde se tentokrát "poslední stanou prvními". Hospodář najme dělníky, domluví s nimi plat a v průběhu dne hledá další. Plat byl pevně dohodnut jen ráno. Další měli dostat "co je spravedlivé" a žádná konkrétní mzda dohodnuta nebyla. Poslední dělníci byli najmutí dokonce těsně před koncem pracovní doby a byli o to víc překvapeni, když dostali obvyklou denní výplatu. Naproti tomu ti první jsou náhle se svou výplatou nespokojeni, přestože dostali zaplaceno "podle tarifu". Najednou nemá platit jejich pojetí spravedlnosti!? Tímto "šokujícím" podobenstvím chce Pán Ježíš svým učedníkům ujasnit, že v Božím království neplatí žádná protekce, všichni jsou si před Bohem rovni a Bůh se nedá vtěsnat do našich myšlenkových schémat. Nabízí se následující význam podobenství: Bůh hledá spolupracovníky, použije každého, kdo se nechá povolat k práci (na vinici).

Opět zde máme co činit s literárním útvarem "podobenství". Hlavní myšlenkou srovnání mezi obrazovou a věcnou částí je zde Boží nepochopitelná láska a velkorysost. Podobenství by se také mohlo jmenovat: Podobenství o Boží dobrotě.

1.2 Osoby ♦

v podobenství: hospodář, správce vinice, dělníci

♦

v kontextu: Pán Ježíš; učedníci, zvlášť Petr

1.3 Místa/Prostředí ♦

v podobenství: kdekoli.

♦

v kontextu: Pán Ježíš je na cestě z Galileje (19,1) do Jeruzaléma (20,17), nachází se "za Jordánem".

1.4 Doba ♦

v podobenství: během jednoho dne.

♦

v kontextu: krátce před Ježíšovým vjezdem do Jeruzaléma ke konci jeho služby.

75

1.5 Vysvětlení pojmů ♦ vl - království nebeské: jedná se tu o dílčí zřetel, o "odměnu" za odpověď na Boží hledání a pozvání: dar Jeho Syna Ježíše Krista. ♦ vl - vinice: všeobecně je vinice užívána jako obraz Izraele (Iz 5,7; Mt 21,33nn). Tady však jde pouze o jisté pracoviště.

♦

v2 - denár: obvyklá denní mzda. Musíme vysvětlit výraz "nádeníci", většina dětí ho nezná.

♦ v3 - trh: i když tržiště bylo většinou špinavé, bylo centrem veškerých aktivit - plné pachů, pozoruhodných věcí a zvuků. Obchodníci nabízeli své zboží, lidé nakupovali, hlasitě smlouvali nebo si vyměňovali novinky. V tomto ruchu se také zdržovali ti, co neměli zrovna práci nebo nějakou hledali.

♦ vv3/5/6 - je nezvyklé, aby nájemce vyšel několikrát hledat dělníky, a je z toho vidět, jak velice měl naspěch s dokončením práce.

♦ vl6 - pozváni, vybráni: kvůli složitosti porozumění textu bychom se do této otázky neměli pouštět. Pomoci by nám mohl následující obrázek: Lidé stojí před dveřmi a čtou na ceduli: "Povolaní". Někteří z nich vstoupí, dveře se za nimi zavřou. Na zadní straně dveří je napsáno: "Vyvolení".

2. Téma Bůh hledá dělníky a odměňuje je. Jiné možnosti: - Bohu nemůže nikdo předepsat, jak vysokou odměnu má dávat. - Bůh volá lidi k sobě do svého "království". Kdo se nechá povolat a přijde, obdrží bohatou odplatu, totiž vykoupení skrze krev jeho Syna Ježíše Krista. - Bůh je dobrotivý.

3. "Rybičky Úvahy nad situací dítěte Toto podobenství je dětem těžko srozumitelné, protože je těžké vysvětlit jim myšlenku nestejné odměny. Musíme zdůraznit pozvání a připravenost. "Odplata" je Boží jedinečný a výjimečný dar. Bůh si nedá předepisovat, jak má kterého spolupracovníka odměnit. Dává odměnu, protože je milostivý a dobrotivý.

NÁVRHY PROVEDENÍ 3.1 ÚVOD Přineseme stavebnici lega a necháme všechny děti postavit co nejvyšší věž. Každému dítěti dáme po řadě znamení, kdy má začít stavět. Je jasné, že věž posledního dítěte nebude tak vysoká jako toho prvního. Poslední dítě "odměníme" balónkem nebo něčím podobným a rozmýšlíme si, kolik balónků dát ostatním dětem. Samozřejmě požadují víc balónků. Dáme ale každému jen jeden a zapíšeme si výroky pramenící z jejich zklamání na tabuli nebo fólii: to je nespravedlivé, nefér, to nemá cenu...

3.2 BIBLICKÝ PŘÍBĚH Plynule přejdeme k vyprávění našeho podobenství. Děti samy na konci rozeznají souvislost. "To je přece stejné jako s legem a balónky," řeknou.

Živě popíšeme námahu, horko, těžkou práci na vinici (např. ohnuté tělo, výraz obličeje apod.) Kroky vyprávění jsou dány jednotlivými dobami, kdy hospodář vyšel na tržiště, aby najal dělníky: hned ráno 76

(asi 6 hod.), 9 hodin, kolem poledne, kolem 15. hodiny, 17 hodin. Večer (v 18 hodin) se dávala výplata. Během vyprávění můžeme nastavovat ručičky na hodinách na odpovídající čas. K tomu si vyrobíme hodiny (1NZ-14/1) a barevné ručičky připevníme doprostřed patentkou, abychom jimi mohli otáčet.

3.3 UTVRZENÍ Rozdělíme děti do 5 skupinek. Představují najaté dělníky. Jedno dítě z každé skupiny nastaví na hodinách čas, kdy byli najmutí. Přitom zopakujeme, jak těžká jejich práce byla atd. Nakonec je jim vyplacena odměna. Každý dostane jeden "denár" (čokoládu, bonbón,...). Můžeme mluvit o tom, jak se při tom cítí, a ukázat na Boží dobrotu.

4. Rybky ' Úvahy nad situací dítěte Děti mají velice vyvinutý smysl pro spravedlnost, a proto budou rozhořčeny "nespravedlivým" jednáním hospodáře. S tímto "šokem", který zažili i učedníci, musíme pracovat, abychom zřetelně znázornili záměr Pána Ježíše. Co platilo tenkrát pro učedníky, platí přiměřeným způsobem i pro nás dnes, např. když jde o otázku, jestli ti, kdo se obrátili v mládí, se budou jednou mít "lépe" než ti, kdo se obrátí až na smrtelné posteli. Nabízí se nápad, že by člověk tedy mohl s obrácením ještě počkat. Ale život nemáme ve svých rukou a kdo z nás ví, zda se dožije dalšího dne? Kromě toho je život pro Pána Ježíše už na této zemi tím pravým ziskem. I toto bychom mohli dětem zdůraznit.

NÁVRHY PROVEDENÍ 4.1 ÚVOD 4.1.1 Podobný příklad z oblasti všedního života: Představte si, že pan XY (známý ředitel) hledá lidi pro svůj nově rozšířený sklad a zaměstná je podle platných předpisů. Po 14 dnech najme další lidi a za další týden ještě několik jiných. Na konci měsíce dostanou všichni stejnou výplatu... Hovoříme o "nespravedlnosti" pana XY. 4.1.2 Dáme dětem úkol, který mají splnit (např. roztrhat papírového hada) a potom je odměníme

úplně jinak, než čekaly (podobně jako při 3.1.).

4.2 BIBLICKÝ PŘÍBĚH Vyprávíme příběh co nejvěrněji s odpovídajícím vysvětlením. Přitom popisujeme tehdejší zvyklosti na "trhu práce": najímání dělníků na trhu brzo ráno a potom i později během dne. (Podle názoru některých badatelů tenkrát bylo hodně nezaměstnaných. To, že hospodář hledal pracovníky tak často a ještě i tak pozdě, ukazuje na spěch, jaký měl s dokončením práce.) Jednotlivé kroky vyprávění opřeme o časy, kdy pán vinice šel na trh. Přitom opět používáme hodiny (1NZ-14/1). Práce na vinici je těžká. Je pochopitelné, že dělníci, kteří na vinici pracovali už 12 hodin a neúnavně běhali v horku nahoru a dolů, považují za nespravedlivé, že mají dostat stejný plat jako ti, kdo pracovali jen jednu hodinu.

4.3 UTVRZENÍ Rozebereme hlavní myšlenku - Boží dobrota a lidský smysl pro spravedlnost: hovoříme o Mt 19,30 a 20,16 (rámec vyprávění), o velkorysosti vůči těm, kdo byli najmutí později. (Je zajímavé, že jen s těmi "prvními" byla dohodnuta cena, ti další museli důvěřovat, že budou odměněni spravedlivě.)

77

5. Návrhy písní

■J J ■S

Dobrý je náš Bůh*2 Bůh je dobrý Pán*1 Dávno před mým narozením*1

6’. Pomůcka k učení biblického verše Napíšeme verš na fólii, položíme ji však na projektor rubem nahoru, takže obraz je zrcadlový - děti ho musí rozluštit. Nemáme-li zpětný projektor, napíšeme verš na tabuli nebo ho necháme dětem vyhledat v bibli.

[ ćż I Pro každé dítě připravíme osm stejně velkých lístků, na každý z nich děti napíší jedno nebo dvě slova verše. Lístky svážeme ve správném pořadí nití a celek přivážeme —Qrp k nafouknutému balónku. Nezapomeneme také pohovořit o smyslu tohoto verše.

\

J

1NZ-14/1

78

Matouš 21,28-32

1NZ-15

PODOBENSTVÍ O DVOU SYNECH Naučíme se biblický verš: Kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky. 1. Janova 2,17b

1. Porozuměni textu 1.1 Souvislosti/Obsah Po vjezdu do Jeruzaléma a očištění chrámu se zde Pán Ježíš obrací k duchovní elitě Izraele. Jde o otázku, kdo vejde do Božího království. Odpověď nalezneme v podobenství: ten, kdo činí vůli Boží. Pán Ježíš vypráví o otci, který prosí své dva syny, jednoho po druhém, aby šli pracovat na vinici. První syn se brání, ale potom toho lituje a přece jde. Druhý projeví ochotu, ale nakonec nejde. Výklad následuje: První se podobá celníkům a nevěstkám, druhý syn vůdcům Izraele. Následují dvě další podobenství. Ve všech třech textech vykládá Pán Ježíš Boží plán spasení. Matouš, který se ve svém evangeliu obrací především na Židy, ukazuje, že oni sice vědí o Boží vůli a předstírají také, že ji činí, ale ve skutečnosti ji neplní. Nabídka spasení je pak rozšířena na národy, mezi kterými jsou lidé, kteří po prvopočátečním odmítání přece jen plní Otcovu vůli.

(Poznámka: V některých rukopisech se hovoří o synech v opačném pořadí. Pro použití a výklad to není podstatné.)

1.2 Osoby ♦ ' Ježíš Kristus

♦ učedníci ♦ zástup * veleknězi, farizeové a starší lidu - zkrátka náboženská elita, v podstatě vedoucí špička Židů. ♦ V podobenství: - otec se dvěma syny - Jan Křtitel, celníci, nevěstky - je o nich zmínka ve výkladu podobenství.

1.3 Místa/Prostředí Chrám v Jeruzalémě.

1.4 Doba Několik dní před Ježíšovým ukřižováním.

1.5 Vysvětlení pojmů ♦ v28 - vinice', zeměpisné podmínky jsou v Izraeli příznivé pro vinařství. Dřevnaté vinné keře byly vysazovány na vinicích v nížinách, ale především na horských úbočích (Jr 31,5). Aby byly chráněny před zaběhlým dobytkem a toulavou zvěří, byly vinice oploceny nebo obezděny (Iz 5,5). Strážní věže měly sloužit k včasnému odhalení zlodějů (Iz 5,2). Ve sklepích se hrozny bosýma nohama šlapaly, aby se z nich získala šťáva (Iz 16,10; 63,3). Pronajímání vinic bylo běžnou praxí už za krále Šalomouna (Pis 8,11).

♦ v31 - Boží království: je tam, kde Bůh skutečně panuje. ♦ v32 - Jan k vám přišel po cestě spravedlnosti: Jan Křtitel přišel, aby kázal o nutnosti ospra­ vedlnění skrze pokání. 79

♦ vv31/32 - k výkladu podobenství: skupiny lidí, kterými všichni pohrdali, celníci a nevěstky, jsou v podobenství přirovnány k prvnímu synovi. Svým hříšným životem, který zpočátku vedou, odmítají Boží vůli. Jako reakci na Janovo kázání a život Pána Ježíše později činí Boží vůli tím, že se obrátí a činí pokání. Velekněží a jiní vůdcové lidu žijí zdánlivě bohabojně, ale skutečné Boží vůli to neodpovídá. Podobají se druhému synu.

2. Téma Je dobré skutečně činit Boží vůli. (Podle toho, na co se zaměříme, nám vyplynou nějaké další podstatné myšlenky: Boží vůle - co je Boží vůle pro tvůj život?, Skutečně - ne jen před druhými něco předstírat, Činit - v činu se ukazuje láska.)

3. "Rybičky" Úvahy nad situací dítěte Podobenství se dá použít velice dobře a srozumitelně pro mladší děti. Děti všech věkových kategorií se mohou identifikovat se syny. Přitom dětem bude blízký nejspíš ten, který říká NE - a pak jde, a přece to udělá. V popředí stojí každopádně praktická a činná víra.

NÁVRHY PROVEDENÍ 3.1 ÚVOD Mluvíme o všední situaci dětí: Udělat něco, co se nám nelíbí nebo k čemu právě nemáme chuť (uklidit pokoj, vyčistit si zuby, jít nakoupit, vynést odpadky...) - Jak se chováme? Jak se cítíme?

3.2 BIBLICKÝ PŘÍBĚH Vyprávíme příběh s pomocí obrázků (1NZ-15/1J.

♦ Proč Ježíš vyprávěl toto podobenství: Ježíš hovoří v chrámě se staršími a nejvyššími kněžími, ti ho však odmítají a neštíti se ani vraždy (ukřižování), na druhé straně přijímají Ježíše „hříšníci“.

♦

Otec a oba synové: Otec má dva syny. Na prosbu svého otce, aby mu pomohli, reagují rozdílně.

♦ Reakce prvního syna: Otec ho prosí: "Chlapče, jdi dnes pracovat na vinici." Tomu se to ale nehodí. Neochotně bručí: "Teď nemám čas, mám jinou práci." ♦ Záleží na činu: Později si to ale rozmyslí, zastydí se, a přece jen na vinici jde. (Uvažujeme s dětmi, proč si to syn rozmyslel a jaké myšlenky mu asi procházely hlavou.) Syn má svého otce rád. Proto je mu líto, že řekl "ne". Ale nezůstává jen u lítosti. Jde na vinici! Jak se cítí? Jeho srdce se raduje, protože otci pomohl a udělal, co je správné.

♦ Reakce druhého syna: Otec se obrací na druhého syna. Ten hned projeví ochotu: "Ano, zajdu tam!" ♦ Jen sliby nestačí: Ale syn nemyslí na to, aby svůj slib splnil. Nakonec nikam nejde. (Společně s dětmi uvažujeme, proč.) Možná cestou potkal kamarády nebo prostě zapomněl... První syn říká ne, ale přesto udělá, co otec chce. Druhý syn říká ano. ale neudělá to. Kdo z nich jednal správně? Nestačí jen souhlasit, jde o to správně jednat.

3.3 UTVRZENÍ Každé dítě dostane kopii obrázku (1NZ-15/1). Necháme děti vyprávět, jak rozdílně se oba chlapci chovají. Pak vybarvujeme obrázky a vyrábíme leporelo. 3.3.1

80

3.3.2 Vyrábíme pohyblivou závěsnou ozdobu (mobil): Pro každé dítě přineseme kopii (1NZ-15/2).

Obrázky vybarvíme, vystřihneme, rubové strany slepíme k sobě a nití přivážeme ke špejli.

4. Rybky Úvahy nad situací dítěte U dětí, které už znají hodně z bible, je na jedné straně velké nebezpečí, že jejich vědomosti se rozchází s jejich jednáním. Na druhé straně je zase nebezpečí, že něco předstírají (snad nevědomě), aby se zalíbily lidem. Mohli bychom zdůraznit slovo skutečně. Jde o srdce dětí, aby chtěly skutečně činit vůli Boží.

NÁVRHY PROVEDENÍ 4.1 ÚVOD Mluvíme o situacích, kdy druhé oklamáváme. Někdy jsme obalamutili i rodiče, abychom měli klid. Jak lehko se něco řekne, slíbí, a potom se to nedodrží!

4.2 BIBLICKÝ PŘÍBĚH Rámcem podobenství bychom se měli zabývat podrobněji než u mladších, aby starší děti pochopily souvislosti, do kterých Pán Ježíš hovoří. Podobenství můžeme vyprávět s pomocí obrázků (1NZ-15/1) jakoby z pohledu druhého syna, protože v jeho jednání může být jádro aplikace: "Dneska ke mně určitě přijde táta a bude chtít, abych mu šel pomoct na vinici. Jak se sluší a patří na dobře vychovaného syna, odpovím: ’Ano, tati, hned’. Tedy, chuť nemám ani nejmenší. Stejně nepůjdu. Ale aspoň budu mít pokoj. Ať si jde za bráchou, ten to má víc zapotřebí..." V aplikaci mluvíme o Boží řeči k nám, o naslouchání jeho vůli a jejím konání. Člověk se dá obalamutit, ale Bůh nikdy. Není rozhodující, co říkáme, ale co uděláme.

4.3 UTVRZENÍ 4.3.1 Děti vypráví, jaké mají problémy v poslušnosti. Společně se za to ve skupině modlíme. 4.3.2 Vyrábíme leporelo nebo mobil (viz 3.3).

5. Návrhy písní ■ ■ •

V

V V

Pán Bůh pro mě má svůj plán*1 Pro velkého, pro malého*1 Mé srdce má uši*2

6. Pomůcka k učení biblického verše Pro lepší porozumění přečteme si i první část verše. Postavíme proti sobě způsob myšlení světa a jednání podle Boží vůle.

pomíjí i jeho chtivost;

kdo však činí vůli Boží, 81

zůstává na věky.

(1J 2,17)

lNZ-15/1

lNZ-15/2

82

Matouš 22,1-14

1NZ-16

PODOBENSTVÍ O HOSTINĚ Naučíme se biblický verš: Pojďte, vše už je připraveno. Lukáš 14,17b

1. Porozumění textu 1.1 Souvislosti/Obsah Podobenství o svatební hostině je třetí v řadě podobenství o soudu. V posledních dnech svého působení se Ježíš Kristus ostře obrací proti vedoucím vrstvám izraelského národa. Už neslyšíme o snaze lid získat. Podobenství nám zastřeným způsobem ukazuje to, co se může stát nebo co se stane. Podobenstvím o hostině nám Pán ukazuje, jak je království nebeské nabízeno izraelskému národu. Ale národ nabídku odmítá. 1 opakované pozvání je odmítnuto a královští poslové jsou dokonce zabiti. Král nad vrahy vykoná soud a vypálí jejich město. Teď jsou pozváni cizí, hříšníci a pohané. Tím, že pozvání přijmou, stanou se účastníky svatební slavnosti (nebeského království). Vážným varováním je host, který nebyl na svatbu oblečen, pro kterého zbyla jen temnota.

1.2 Osoby Ježíš Kristus mluví hlavně k "pobožným" Židům (srov. 21,45 a 22,15) v podobenství: ♦

král: obraz Boha

♦

první služebníci: proroci

♦

další služebníci: apoštolé

♦

pozvaní: lid Izraele

♦

zlí a dobří: hříšníci, vyvrhelové, pohané (tedy i my)

♦

host neoblečený na svatbu: křesťan pouze formální

1.3 Místa/Prostředí Pán vypráví toto podobenství v Jeruzalémském chrámu.

1.4 Doba Několik dnů před ukřižováním.

1.5 Vysvětlení pojmů ♦

v2 - svatba-, obraz pro zřízení mesiánské vlády.

♦ v3 - přivést pozvané: v Orientu je běžné zvát dlouho před vlastní slavností. Přesný termín ještě není stanoven, pozvaní si mají rezervovat čas. Když je k slavnosti vše připraveno, hosté jsou přivoláni.

♦ v4 - býčci a krmný dobytek: ukazuje na velmi bohatou hostinu.

♦

v4 - všechno je připraveno: podle zvyku vznešeného světa následuje další, aktuální pozvání.

♦

v5 - pole, obchod: obraz materialismu a zaměstnanosti, na jiné věci čas mají.

♦ v6 - služebníky ztýrali a zabili: tak se často jednalo s proroky, předpověď toho, co budou muset vytrpět apoštolé. ♦ v7 - vojska: protože se jedná o proroctví v podobenství, můžeme si představit vojska římská, která za Vespasiana a Tita r. 70 po Kr. mnoho Židů zabila a Jeruzalém vypálila. 83

♦

v 10 - cesty: obraz pro cizince, kteří nepatří k izraelskému lidu, tedy pohany.

♦

v 10 - svatební síň se naplnila: Izraelci odmítnutý Boží Syn se stal Spasitelem světa.

♦ vil - svatební šat: Bůh sám dává svatební roucho, které je obrazem "roucha spásy", "pláště spravedlnosti". Představuje ospravedlnění, které Bůh dává v Ježíši Kristu. ♦ vl2 - nejsi oblečen na svatbu: obraz formálního křesťana, který navenek patří k církvi, ale spasení skrze Ježíše Krista skutečně nepřijal. ♦

vl2 - nezmohl se ani na slovo: ukazuje jasně, že je bez roucha vlastním zaviněním.

♦

vl3 - pláč a skřípění zubů: zoufalství zatracených.

♦ vl4 - mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán: "mnozí" může v židovském způsobu mluvy také znamenat "všichni". Pán Ježíš volá všechny, ale ne všichni uvěří a budou spaseni. Ne předurčení, ale nevěra způsobuje, že nebudou vybráni. Jinak řečeno: Kdo věří, bude vybrán.

2. Téma Bůh nás zve - pojďte, vše už je připraveno!

3. "Rybičky" Úvahy nad situací dítěte

jj

Gnjr

Jak je vysvětleno v bodě 1.1., jedná se o podobenství soudu nad Židy. Tento význam nemůžeme mladším dětem ještě vysvětlovat. Proto se tímto zabývat nebudeme. Vyprávěním podobenství můžeme dětem ukázat, že nás Bůh zve, abychom byli jednou s ním, u něj. Skrze Pána Ježíše je vše připraveno a my musíme už jen přijmout pozvání. V každodenním životě se děti také setkávají se zklamáním, např. když někdo odmítl pozvání na jejich narozeniny. Na takovém příkladu mohou děti vidět něco ze zklamání a hněvu krále (Boha), když lidé odmítají jeho pozvání.

NÁVRHY PROVEDENÍ 3.i úvod

ZrirQ

3.1.1 Hovoříme o svatbě: Co je pro to nutné? Na co musí host myslet? (oblečení, dárek atd.) 3.1.2 Ilustrační příběh: Anička pozve Honzíka na oslavu narozenin. Honzík se chce raději dívat

na televizi, a tak na oslavu nepřijde. Aničce je to líto. O kolik musí být Bůh smutnější, když na jeho pozvání někdo odpoví "nemám zájem".

3.2 BIBLICKÝ PŘÍBĚH Vyprávíme podobenství v následujících krocích s pomocí obrázků (1NZ-16/1): ♦ Král chce vystrojit svatbu pro svého syna. Přípravy jsou v plném proudu, hosté jsou pozváni a mají se přichystat. (Jak se člověk cítí, když obdrží takové pozvání? Má radost, cítí se poctěn...)

♦ Přípravy jsou u konce a král znovu posílá své služebnictvo. Teď mohou pozvaní přijít. Ale ti odmítají. Služebníci to vyřídí králi. ♦

Ten posílá nové posly, jako by se nic nestalo. Ještě jednou přátelsky a naléhavě zve:

♦

Pojďte, vše je připraveno! (popíšeme připravený slavnostní sál)

♦

Pozvaní hosté nedbají a jdou si po svém. Pozváním pohrdají.

♦ Poslové se nevracejí, aby králi oznámili zprávu, která by mu jistě přinesla zklamání. Byli zbiti a zle s nimi nakládali, takže někteří zemřeli na svá zranění. Nyní je trpělivost králova u konce. Rozhněvá se a vrahy potrestá (bez obrázku). 84

♦ Teď posílá král další služebníky, aby pozvali všechny, koho potkají na ulici. Ti přijímají pozvání a přicházejí tak, jak jsou (bez slavnostních šatů i dárků). Od krále dostávají zadarmo vhodný šat. Aplikace: Pozvání a svatební šaty (odpuštění) jsou nám nabídnuty, stačí je jen přijmout.

♦ Král vstupuje do sálu, zdraví hosty, ale objevuje jednoho bez slavnostního obleku. Ten si myslí, že králův dar nepotřebuje, že je na svatbu (na nebe) dobře připraven. Král ho dá vyhodit, nesmí zde zůstat. Aplikace: Pozváni jsou všichni, ale všichni u toho nebudou. Podvodem se nikdo do nebe nedostane.

3.3 UTVRZENÍ Každé dítě dostane kopii předlohy (1NZ-16/2). Slova rozstříháme a nalepíme do oblouku brány. Obrázek vybarvíme.

4. Rybky I

Úvahy nad situací dítěte

v

V starší skupině bychom měli přiblížit spásně dějinný význam podobenství a ukázat na Boží jednání s jeho lidem. Tím, že židé odmítli evangelium, začíná světová misie, takže Boží pozvání se vztahuje dnes i na nás.

NÁVRHY PROVEDENÍ 4.1 ÚVOD

CJ

Viz 3.1.

4.2 BIBLICKÝ PŘÍBĚH V podobenství jsou určitá přirovnání. Král je Bůh, který svůj lid (Židy) zve do Božího království (nebeského) - do života pod jeho vládou. Vyprávíme podobenství s pomoci obrázků (1NZ-16/1).

♦ Král chce vystrojit svatbu pro svého syna. Přípravy jsou v plném proudu, čeledíni pozvali hosty a ti se mají přichystat. (Jak se člověk cítí, když obdrží takové pozvání? Má radost, cítí se poctěn...) ♦ Přípravy jsou u konce a král znovu posílá své služebnictvo. Teď mohou pozvaní přijít. Ale ti odmítají. Služebníci o tom říkají králi. - Král posílá služebníky = Bůh posílá proroky ke svému lidu. ♦ Ten posílá nové čeledíny, jako by se nic nestalo. Ještě jednou přátelsky a naléhavě zve. - Lid proroky neposlouchá, Bůh tedy posílá apoštoly. ♦ Pojďte, vše je připraveno! (popíšeme připravený slavnostní sál) - Pro spasení je vše připraveno v Pánu Ježíši. Každý se musí rozhodnout, zda pozvání přijme.

♦ Pozvaní hosté nemají zájem a jdou si po svém. Pozváním pohrdají. - Lid apoštoly pronásleduje a zabíjí (např. Štěpána, Jakuba, Pavla...).

♦ Služebnictvo se nevrací, aby králi oznámilo zprávu, která by mu jistě přinesla zklamání. Poslové byli zbiti a zle s nimi naložili, takže mnozí zemřeli na svá zranění. Nyní je trpělivost králova u konce. Rozhněvá se a vrahy potrestá. - Pán Ježíš ohlašuje tímto podobenstvím soud nad Izraelem. V r. 70 po Kristu byl Jeruzalém zničen Římany. Bůh dává s tímto ohlášením soudu i příležitost k návratu a pokání. Izrael možnosti nevyužil. ♦ Teď posílá král další služebníky, aby pozvali všechny, které potkají na ulici. Ti přijímají pozvání a přicházejí tak, jak jsou (bez slavnostních šatů i darů). Od krále dostávají zadarmo vhodný šat. Novými pozvanými jsou pohané, ostatní národy. Evangelium přišlo i k nám, protože Židé je odmítli. Co my dnes uděláme s Božím pozváním? 85

♦ Král vstupuje do sálu, vítá hosty a objevuje kohosi bez slavnostního obleku. Ten se domnívá, že i bez králova daru je na svatbu (na nebe) dobře připraven. Král ho dá vyhodit, nesmí zde zůstat. Každý host musí být oblečen do slavnostního roucha. Takové roucho dává hostům sám hostitel. Muž bez slavnostního šatu se pokládá za křestána, protože uznává všechno učení o víře, Bohu a o Pánu Ježíši. Navenek se chová jako křestán (jmenovat jednotlivé věci), ale nikdy neprosil upřímně za odpuštění a nepřijal Pána Ježíše jako Pána a Spasitele. Věří, že je v pořádku tak, jak je. Jeho konec je vážným varováním pro všechny.

4.3 UTVRZENÍ Každé dítě dostane kopii (1NZ-16/3) k vyplnění.

5. Návrhy písní

V'

Děkuji, Ježíši*2 Dávno před mým narozením*1 Zpívej se mnou haleluja*1

6. Pomůcka k učení biblického verše Vyprávění samo obsahuje vysvětlení dnešního verše. V rozhovoru připomeneme ještě jednou, co pro nás pozvání znamená, a kdo už připravil cestu do nebe.

1NZ-16/3

V podobenství jsou použita přirovnání - co znamená... ♦ král

____________________________________

.

♦ služebníci ♦ svatební síň

____________________________________

Lx)

____________________________________

zT

* pozvaní hosté

____________________________________ -----x

♦ lidé z ulice

____________________________________

♦ svatební oblek (Iz 61,10; Za 3,4 )

____________________________________

Pozvaní hosté měli různé "omluvy11 = (LYVÝMUV) ___ ______ ______ ___________ (seřaď písmena do správného pořadí)

Jaké omluvy mají děti a dospělí dnes? Zakroužkuj věci, které mohou být překážkou v přijetí Božího pozvání. PŘÁTELÉ

SBOR

ŠKOLA

TELEVIZE

RODINA

MAJETEK

PŘÍRODA SPOLEK

KNIHY

HUDBA

K zamyšlení: Jaké následky má odmítnutí Božího pozvání? 86

SVÉHLAVOST

SPORT (*'->*)

1NZ-16/1

1NZ-16/2

POJĎTE, VŠE UŽ JE PŘIPRAVENO

87

Matouš 25,1-13

lNZ-17

PODOBENSTVÍ O DESETI DRUŽIČKÁCH Naučíme se biblický verš: Bděte tedy, neboť neznáte dne ani hodiny. Matouš 25,13

1. Porozumění textu 1.1 Souvislosti/Obsah Toto podobenství patří mezi poslední Ježíšovy promluvy. Má myšlenkovou souvislost s Mt 22,1-14. Vypráví o tradiční úloze družiček té doby: vyjít vstříc ženichovi, aby společně s ním přivedly nevěstu a šly pak na svatební hostinu do ženichova domu. Těžiště příběhu je v připravenosti přijmout ženicha, i když je doba čekání dlouhá. Pět družiček není na tento případ připraveno, nemají olej do svých lamp. Tato pošetilost jim zavírá přístup na svatební hostinu. 13. verš podobenství vysvětluje: buďte připraveni na příchod Pána Ježíše.

1.2 Osoby ♦

Ježíš Kristus a jeho učedníci

♦

V podobenství: - pět rozumných a pět pošetilých družiček - ženich

1.3 Místa/Prostředí Území jeruzalémského chrámu.

1.4 Doba Závěrečné promluvy pocházejí z posledních dnů před Velikonocemi.

1.5 Vysvětlení pojmů ♦ vl/2 - družičky, panny, neprovdané přítelkyně nevěsty. Rozlišení na "rozumné" a "pošetilé" vyplývá z jejich chování. Rozumná je ta, která si vezme dostatek oleje do lampy. ♦ v3 - lampy, běžné lampy byly tehdy pravděpodobně na tyčích a byly tak malé, že se musely často dolévat. Proto nádoby s olejem patřily k věci.

♦

v 7 - dávat do pořádku lampy, vyčistit olej od začouzených zbytků knotu, knot zastřihnout, atd.

♦ v 12 - znát: ve smyslu poznat a uznat. "Jste mi cizí svým myšlením a skutky. Nemohu s vámi mít obecenství."

1.6 Zásadní poznámky Podobenství o družičkách je stejně jako Mt 24 výzvou k připravenosti na druhý příchod Pána Ježíše. Protože neznáme den ani hodinu, nevyplatí se přípravu odkládat. "Ženich" může přijít kdykoliv. Co jsme zanedbali, nedá se pak ani koupit, ani vypůjčit.

Pošetilé družičky představují lidi, kteří svůj vztah k Bohu berou lehkomyslně a křesťany jsou pouze formálně. Nezbytnou vstupenkou do nebe je znovuzrození (J 3,3), a tato příprava musí být provedena včas.

88

2. Téma Ježíš Kristus znovu přijde - očekávej ho! (Pán Ježíš zde upozorňuje na to, že znovu přijde a vezme k sobě všechny, kteří budou připraveni. Žádný, kdo miluje skutečně Pána, nebude lhostejný a lehkomyslný. Každý „pevný“ křesťan se skutečně připravuje a žije tak, aby se Pánu Ježíši líbil.)

3. Rybičky"

GhTt

Úvahy nad situací dítěte

1/

Celý život je čekáním a očekáváním: čekáme na první školní den, na prázdniny, na Vánoce, na to, až budeme zdraví... čekání znamená: mít budoucnost a naději. To není cizí ani dětem. Naproti tomu existují i taková přehnaná očekávání, která vedou ke zklamání. Mnozí pak rychle ztrácejí náladu a odvahu vidět v očekávání nějaký smysl. Tady můžeme připojit: Bůh žádá naše trpělivé očekávání a stálou připravenost. On ale také slibuje, že takové očekávání se vyplatí. Jak můžeme smysluplně využít čas čekání?

NÁVRHY PROVEDENÍ 3.1 ÚVOD 3.1.1 Příběhy dětí: Vyprávějte, kdy se vám vyplatilo, že jste čekali! Co jste se přitom museli učit? 3.1.2 Ilustrační příběh: Pavel čeká na autobus, chce navštívit Míšu. Čekání se mu zdá příliš dlouhé.

Loudá se ke hřišti - jen o pár domů dál. Zatímco se docela zabral do hry, přijíždí autobus. Když se otočí, je už pozdě - Pavlík vidí už jen zadní světla autobusu. - Kde se stala chyba? Jaké to mělo následky?

3.2 BIBLICKÝ PŘÍBĚH Příprava obrázků (1NZ-17/1). vyrobíme "filmový svitek", při kopírování bychom měli obrázky ovšem zvětšit. Další návod viz 3.3.2.

♦ Slaví se svatba: Jak se slaví dnes - jak tehdy? Za doby Ježíšovy svatba trvala sedm dnů. Když si ženich přišel pro nevěstu prvního dne, uspořádaly družičky ženichovi slavnostní průvod se světly. Při tomto svatebním zvyku, kdy si ženich přišel pro nevěstu, aby si ji odvedl domů, musely družičky přinést s sebou lampy, protože ženich nesměl v žádném případě stát ve večerním zástupu ve tmě. Světlo mu muselo zářit k radosti a slávě. Pět dívek bylo tak pošetilých, tak lehkomyslných, že s sebou nevzaly žádný rezervní olej. ♦

Družičky čekají: všechny usínají! - Čas Ježíšova příchodu neznáme. Důležité je, že jsme bdělí.

♦ Ženich přichází: Hlasitý křik se rozléhá uprostřed noci. Všichni vstávají, probouzejí se. Rychle dávají dohromady své lampy. Knot očistily a doplnily olej. Jen pět dívek se nemohlo radovat. Už neměly žádný olej. Co ted?

♦ Pět dívek v nouzi: Kde mají vzít tak rychle olej? Ty druhé jim nemohou nic přenechat. Potřebují ho samy. Jdou tedy do města. Ale mezitím, co jsou na cestě, přichází ženich. ♦ Příliš pozdě: Když těch pět dívek dá konečně lampy do pořádku a přicházejí k ženichově domu, je už pozdě. Dveře jsou zavřené. Už nemohou dovnitř. Vracejí se do temné noci. ♦ Čteme verš 13: Tato poslední Ježíšova věta nám říká, že se svatba ještě nekonala. Nastane však ten den, ve kterém znovu přijde, aby si vzal k sobě ty, kteří ho milují a na něj očekávají! Svým učedníkům i nám dnes připomíná: Bděte! Buďte připraveni! Starejte se o to, aby vaše lampy hořely! Jak? (Necháme děti odpovídat.) - My sami jsme těmi lampami. Musíme se nechat od Pána Ježíše očišťovat (= odpuštění). On nám dává nový život, a tím můžeme svítit. 89

3.3 UTVRZENÍ 3.3.1 Vyrobíme lampičku na olej (= symbol bdělosti) z modelíny nebo tvárné hmoty, která na vzduchu vyschne. Dnešní verš napíšeme na lísteček a zastrčíme ho do lampičky. 3.3.2 Výroba "filmového svitku": Každé dítě dostane kopii vyobrazení (1NZ-17/1) a rozstříhá ji

na pět pruhů. Ty pak slepí do jednoho "filmového pásu" a svine. Pro lepší manipulaci můžeme zesílit oba konce špejlemi. Obrázky pak jeden po druhém odvíjíme a necháme podle nich děti příběh převyprávět.

4. Rybky ' Úvahy nad situací dítěte

J

| j

Vedle aspektů jako je „očekávání, bdělost, příliš pozdě“ můžeme starším dětem předložit také některé další zásadní momenty podobenství. Nesmíme však s podobenstvím zacházet tak, abychom v něm rozebírali každý detail. Jde tu o výzvu k bdělosti. Zároveň můžeme poukázat na nebezpečí u lidí, kteří si myslí, že stačí výchova a zbožný životní styl, ale nakonec v rozhodující chvíli nejsou připraveni.

NÁVRHY PROVEDENÍ 4.1 ÚVOD 4.1.1 Hovoříme o významu hodin: přesnost, rozvržení času, jízdní řády, termíny... Život bez hodin

by byl dnes nemožný! A přece se nejdůležitější termíny nedají odhadnout: a) hodina smrti; b) čas druhého příchodu Pána Ježíše. Proč? - Necháme děti odpovídat. 4.1.2 Které termíny jsme zmeškali? Co bylo příčinou? (Chyba, nezaznamenání, bezmyšlenkovitost, nemoc, nehoda - rozdíl příčin, které jsme my sami zavinili, a těch, za které nemůžeme).

4.2 BIBLICKÝ PŘÍBĚH Co chce Bůh říci o době Ježíšova příchodu, to Pán Ježíš pověděl v podobenství (vysvětlit pojem "podobenství"!). Učitel vypráví příběh podle bodu 3.3. nebo čteme společně text z bible. Kdo je ženich? Kde se koná svatba? Kdo jsou družičky? (Nevěsta zde nehraje žádnou roli).

Následující porovnání zapisujeme na tabuli nebo zpětný projektor: Pošetilé družičky:

Moudré družičky: - jsou pozvány - přicházejí - mají lampy k průvodu - usínají a spí - včas se probouzejí - mají olej k doplnění - poctí ženicha svým doprovodem - poznávají, že byly dobře připraveny, aby se líbily ženichovi - slaví svatbu, jsou na svatební hostině

- nemají žádný olej do zásoby -jsou zostuzeny před ženichem - urážejí ženicha svou nedbalostí a lehkomyslností - stojí venku

Zeptejme se na kvalitu našeho světla! Všechno, co zarmucuje Pána Ježíše (nebo Ducha svátého), zatemňuje naše světlo. Špína, hříchy zatemňují mou lampu. Poznání, čtení bible a modlitba jsou „čističe lampy“, umožňují, aby mé světlo zářilo pro Pána Ježíše, a to je důkazem, že na něj očekávám.

90

4.3 UTVRZENÍ 4.3.1 Hrajeme "hledání v bibli": Učitel uvede biblické místo, kdo ho nejrychleji najde a přečte,

získává bod. Mt 5,14-15; Ef 5,8.10a; 4,30; Fp 2,15-16; 1 Te 5,19 aj. - Rozhovor: jak asi tato místa souvisejí s dnešním tématem? 4.3.2 (Viz 3.3)

5. Návrhy písní S J J

Raz, dva, tři*2 Dávno před mým narozením*1 Pane Ježíši, já ti děkuji*1

6. Pomůcka k učení biblického verše Příprava: Vyobrazení (1NZ-17/2) třikrát okopírujeme (případně zvětšíme) a rozstříháme na tři sklá­ dačky. Každou skládačku vložíme do obálky. Provedení: Děti rozdělíme do tří skupin. Která skupina nejrychleji složí obrázek? Potom hovoříme o smyslu biblického verše a naučíme se ho nazpaměť. Jiná možnost: Každé dítě dostane vlastní malou skládačku, kterou si pak může odnést domů.

Objasnění: "Bdít" neznamená, že nesmíme už ani na chvilku usnout! Jde o to, být kdykoli připraveni vyjít Pánu Ježíši naproti. (Prohovořit, jak to vypadá prakticky - zásadně je připraven ten, kdo je Božím dítětem.) Příklad: Nastávající maminka má tašku do porodnice sbalenou zpravidla dávno předem, aby byla připravena okamžitě odjet, jakmile se dítě přihlásí na svět. Může proto klidně spát. 1NZ-17/2

91

lNZ-17/1

92

Matouš 25,14-30

1NZ-18

PODOBENSTVÍ O HŘIVNÁCH Naučíme se biblický verš: Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké. Lukáš 16,10

1. Porozumění textu 1.1 Souvislosti/Obsah Podobenství vzbuzují svým líčením situací z každodenního života u (současných) posluchačů určité očekávání, překvapují však nejvíce svým neobvyklým rozuzlením nebo také naopak otevřeným koncem. Ti, kteří jsou jimi oslovováni, mají tak prostor ke svobodnému přemýšlení, svým představám a k osobnímu rozhodnutí. Podobenství nám nastavuje určitý vzor myšlení a jednání, kterým je náš život utvářen. Jsou konkrétní pomocí pro praktický život. Kdo přijme výzvu, může zažít kousek Ježíšova charakteru a podstaty. Mt 25,14-30 spadají do posledních dnů našeho Pána zde na zemi. Ježíš zde mluví o soudu nad celým světem (Mt 25,31-46). Toto je jedno ze tří podobenství, která vyzývají ke stálé připravenosti a bdělosti věřících, k věrnosti a vykupování času vzhledem ke druhému příchodu Ježíše Krista. Dnešní podobenství nabízí různé možnosti formulace tématu, např.: - nezbytnost sloužit Pánu Ježíši v jeho nepřítomnosti věrně a v poslušnosti - dobře nakládat s hřivnami, které nám svěřil - Pán očekává naši bdělost až do jeho návratu, tak můžeme obstát na soudu - Pán žádá, abychom využili „čas čekání“ k tomu, abychom svědčili druhým o Boží nabídce, darech Božích. Osnova Mt 25,14nn a formulace výkladu:

♦ vl4n - příkaz-, stojíme vůči Pánu ve vztahu služebníka k pánu (jako draze vykoupený otrok) a máme Bohem darované hřivny nejen moudře, věrně a podle vlastních schopností spravovat, ale také aktivně využívat. Pán je spravedlivý a milosrdný, neboť on nenakládá nikomu víc, než může unést. Žádný nebude tak přetížen, že by musel rezignovat, a žádný tak podceněn, že by se nudil. Všichni mají dostatek času, učit se... vzhledem k tomu, co jim bylo svěřeno. ♦ v 15 - odchoď, zde je důležité zaslíbení Pánova návratu.

♦ wl6-18 - služba: základem je důvěra, Ježíš je věrný! Rozhodující: Dva služebníci se dají hned do práce; třetí služebník je raději "konzervativní" v tom negativním smyslu a vlastní požehnání "věrně" zakonzervuje. ♦ vvl9-30 - zúčtování: po delším neurčitém čase - oba se cítí být dobří a věrní, ne proto, že dosáhli 100% zisku, ale protože věrně a poslušně užívali svěřené dary. Pán nežádal ode všech stejný výnos, ale stejnou angažovanost. Oba byli nejprve pochváleni, pak byli odměněni většími úkoly, silnější důvěrou. Pán si je neponechá jen ve své službě, nýbrž se o ně podělí i „se svými přáteli“. Dvojí potrestání třetího (pozemská a pekelná muka) ukazuje, že jako Boží služebníci si nemůžeme dělat, co chceme. Kdo si svěřené dary ponechá jen pro sebe, neškodí "jen" Božímu dílu, nýbrž i sám sobě.

93

1.2 Osoby ♦ Ježíš Kristus: jako odmítaný Král Izraele a trpící Kristus.

♦

učedníci

♦

V podobenství: - pán, který musel odcestovat a vrací se po delším čase domů

-jeho "vlastní" služebníci: v užším slova smyslu jsou tu myšleni asi učitelé zákona (tehdy), neboť "mnoho" je jim svěřeno správným pochopením slova Božího. - dva věrní a pilní služebníci a jeden špatný a líný služebník.

1.3 Místa/Prostředí Na Olivové hoře naproti Jeruzalému.

1.4 Doba Podobenství patří ke konečným slovům Ježíšovým v pašijovém týdnu, tedy v posledních dnech před jeho ukřižováním (snad úterý či středa).

1.5 Vysvětlení pojmů ♦

v 15 - majetek-, celý majetek, vlastnictví, ale také zajištění.

♦ vl5n - talent: 6 tisíc denárů; když uvážíme, že jednodenní mzda je 1 denár, jímž byla rodina pracovníka po celý jeden den zajištěna, potom už představuje 1 talent velký majetek za víc než 16 let nepřetržité práce. ♦ vl7 - získat: něčeho dosáhnout úsilím, bojem, nasazením, ochotou riskovat.

♦ vl8n - skrýt, schovat: něco zajistit (ukrýt), zachovat a ochránit; podle rabínského práva platila skrýš jako jistější záštita před lupiči, tzn. kdo hned zakopal vypůjčený majetek, byl zproštěn od "hlavní povinnosti a zodpovědnosti". ♦ v20 - zúčtovat: složit účty, převzít odpovědnost, být přesný, důkladný a připravený; uvést do pořádku, vyrovnat účty a náklady. ♦

v21n - věrný: spolehlivý, čestný, stálý, jistý..., zasluhující důvěru.

♦

v21n - nejméně/nejvíce: zvláštní, že zde není jednoduše "málo" a "mnoho".

♦ v22n - radost tvého Pána: jde o účast na radosti Pána Ježíše - hebr. "chasa" = radost a hebr. "chais" = přízeň, milost; radost jako činná odpověď na Boží nabídku milosti. ♦ v25 - bát se: zde je řeč o strachu, ne o bázni (proto je pán zde pociťován jako "tvrdý" a ne jako "svátý" a "spravedlivý"). ♦

v30 - ven do temnot: opak "k Bohu", místo zatracení, utrpení a muk.

2. Téma

Q

Pán Bůh nám dává bohatě, abychom to rozhojnili k jeho slávě.

Jiné možnosti:

- Pán Ježíš nám ukazuje (skrze toto podobenství), že věrnost začíná v maličkostech (všedních dnech...) a je nejdůležitějším předpokladem pro službu podle jeho příkazů. -

Pán Ježíš neposuzuje naše jednání (v prvé řadě) podle toho, co děláme, nýbrž jak to děláme.

-

Pán Ježíš odměňuje důvěru a z toho vyplývající věrnost!

-

Pán Ježíš hledá ovoce v našem životě!

-

Pán Ježíš znovu přijde - čekáme na něj aktivně?

94

3. "Rybičky" Úvahy nad situací dítěte Hlavní důraz textu pro "malé" bychom neměli stavět na odplatě zlých služebníků, nýbrž na Boží věrnosti vůči věrným. Dětem často připadá těžké zůstat vytrvalí, když to vyžaduje delší čas. "Mami, na co si můžu ještě hrát?“ a podobné otázky patří ke všedním dnům "utrápených" maminek. Děti milují změnu a s tím souvisí také pozitivní sklon k vlastní aktivitě. Tak může být pro děti výzvou už sama otázka: "Co se může dělat s penězi na hraní?" - "Co nám všechno Pán Ježíš dal?" "Jak s tím můžeme naložit?"

Ti nejmladší žijí převážně teď a tady, takže důraz podobenství na druhý příchod Ježíšův jim působí problémy, není pro ně tak pochopitelný.

Také vztah pán/služebník, popř. otrok se nezdá být vhodné v mladší skupině příliš zdůrazňovat. V této souvislosti bychom museli vysvětlit mnohé pojmy v jejich kontextu (jako otroctví apod.)

NÁVRHY PROVEDENÍ 3.1 ÚVOD Pantomima: předvádíme různá slova, představující pokud možno nějaké zaměstnání, ostatní hádají. První (nebo poslední či jiné) písmeno uhádnutého povolání napíšeme na tabuli, z nich má vzniknout slovo VĚRNOST (např.: veterinář=v, atd.) Nakonec se pokusíme v rozhovoru dojít k tomu, co věrnost znamená v každodenním životě a při výkonu našeho "povolání" (domácí práce...).

3.2 BIBLICKÝ PŘÍBĚH Podle kroků uvedených v osnově (viz 1.1.) vyprávíme příběh v krátkých, hutných větách, které budou místo některých slov obsahovat obrázky (kreslíme na tabuli):

3.3 UTVRZENÍ 3.3.1 Zpíváme píseň "Bůh umí všechno" - každý z nás něco umí dobře nebo to naopak dobře neumí. Rozhovor: jaká nadání nám Bůh každému dal a jak je můžeme využít ve službě Bohu a druhým lidem? Pro příští týden si každý stanovíme nějaké předsevzetí - v modlitbě si pak vyprosíme, aby nám Bůh pomohl s jeho splněním. 3.3.2 Bůh nám dal mnoho, něco z toho můžeme věnovat dál jiným, případně pro někoho využít své nadání: a) sbíráme hračky pro děti v blízkém dětském domově, při společné návštěvě je můžeme pak předat.

b) Uspořádáme bazar: vlastnoručně vyrobené věci, upečené pečivo a pod. nabídneme v souvislosti se zvláštním představením nebo po bohoslužbách k prodeji - výtěžek věnujeme charitativnímu účelu (např. dětem v Nepálu a pod. - účel je nutno předem oznámit). c) Hudebně nadané děti mohou nacvičit vystoupení a potěšit jím posluchače při bohoslužbě, v domově důchodců nebo na návštěvě doma, jiné něco vyrobí nebo namalují obrázek atd.

d) Otázka: Které "talenty" (i malé!) se skrývají v mé skupince? Jak by se daly využít?

95

4. "Rybky" I

Úvahy nad situací dítěte

|j

U „velkých“ zmíníme souvislosti: v jaké osobní situaci se nachází Pán Ježíš? Komu vypráví toto podobenství? Ke komu se obrací Matouš především? Co očekávají tehdejší posluchači? atd. Jedině tak se můžeme pokusit přiměřeně přenést tuto látku do současného života. U Matouše není jako u Lukáše výslovně řečeno, že služebníci mají pracovat se svěřenými penězi. Z pohledu dnešní doby je podnikání „věrných“ služebníků se svěřeným majetkem lehkovážné a riskantní.

Ježíš tu překvapuje konečným hodnocením služebníků: mj. to byl důraz na rabínské učení a zároveň (milosrdný) apel k posluchačům, aby kriticky přemýšleli o vlastních přesvědčeních a způsobech jednání. Pán chce jim i nám vysvětlit: Bůh počítá jinak než my lidé. Jeho reakce nepodléhají lidské logice. Lidé se ptají např.: "Proč je potrestán ten, kdo jednal úplně logicky?" - "Jak to, že tomu, kdo má nejvíc, bude ještě přidáno?" Boží spravedlnost a právo se ukazuje právě v tom, že odměňuje odvahu nasadit "vlastní kůži" (první věrný služebník riskoval nejvíce, mohl způsobit největší ztrátu). Nejde o to formálně naplnit zákon, čistě lidské "zajištění se" ve smyslu zbavení se zodpovědnosti je v Božích očích falešné.

NÁVRHY PROVEDENÍ 4.1 ÚVOD 4.2.1 Rozhovor: představte si, že vám někdo svěří něco velmi cenného... Jak byste se cítili? Co byste

dělali? 4.2.2 Rozhovor: "Význam peněz": Co/kdo je vyražen na mincích? Které výrazy pro peníze známe?

4.2 BIBLICKÝ PŘÍBĚH 4.1.1 Viz 3.2. 4.2.2 Prohovoříme text s pomocí otázek jako:

♦

Jeden pán má pro služebníky veliký úkol. Jaký? (v. 14n)

♦

Jak rozděluje svůj majetek? (v. 15)

Zkusíme nejdříve tehdejší situaci z podobenství přenést do dnešní doby a vžít se do ní. Tak se nám podobenství objasní a přiblíží. Tímto způsobem můžeme také ukázat, že Bůh má jiné principy než lidé, a od nás očekává, že jim podřídíme svůj život.

4.3 UTVRZENÍ 4.3.1 Když použijeme své talenty a schopnosti, vložíme je do služby Bohu, pak budeme Pánu Ježíši

užiteční (viz 3.3.). Povídáme si: V čem spočívá naše "práce"? Jak obdržím sílu, trpělivost, vytrvalost pro tuto službu? Co znamená, když já 0ako líný služebník) vypovím službu? Co nám může bránit v tom, abychom přinášeli ovoce? 4.3.2 Zahrajeme si na reportéry a inscenujeme rozhovor se čtyřmi hlavními představiteli našeho příběhu, jako by se odehrál v dnešní době. Co by asi každý z dotyčných řekl ze svého hlediska? (Případně vytvoříme menší skupinky.) 4.3.3 Ilustrační příběh k otázce "zastoupení nepřítomného pána":

Alexandr Veliký byl mocným panovníkem. V jeho vládě nebylo místo pro milost. V soudní den zasedal

96

ve svém křesle, vojáky kolem sebe. Vězeň byl předveden, aby byl nad ním vykonán rozsudek. Ten byl vždy hrozivý. Jednou panovník odsoudil mnoho mužů k trestu smrti, když přišel na řadu sedmnáctiletý chlapec. Vypadal ještě velmi mladě. Všichni napjatě očekávali, jak bude Alexandr reagovat. Náhle Alexandrův pohled zjihl. Sklonil se, pohlédl na chlapce a ptal se: "Jak se jmenuješ?" "Alexandr, pane," špitl hoch. Alexandr, mocný vládce, si ho změřil pohledem a řekl: "Mluv hlasitěji!" "Alexandr, pane," opakoval mládenec. Alexandr byl pohnut, že tu je někdo, kdo nosí jeho jméno. Zeptal se: "Z čeho je tento chlapec obžalován?" - "Utekl před začátkem bitvy!" Každý věděl, že to je nejhorší zločin, kterého se mohl voják dopustit. Rozsudek musel znít: "Trest smrti!" V panovníkových očích se zablesklo, když znovu pohleděl na chlapce. Vstal ze svého soudnického křesla, přistoupil k chlapci, podíval se mu přímo do očí a rozkázal: "Mladý příteli, buď změníš v budoucnu své chování, nebo své jméno!"

Jestliže se nazýváme křesťany podle vysokého královského titulu našeho Pána Ježíše Krista, potom neseme velmi vznešené jméno jako tehdy ten mladý voják. Pán Ježíš chce, abychom v jeho nepřítomnosti dělali čest jeho jménu...

5. Návrhy písní ■ ■ ■

S S S

Bůh umí všechno*2 Pro velkého, pro malého*1 Pán Bůh pro mně má svůj plán*1

6. Pomůcka k učení biblického verše Jednotlivá slova napíšeme na pruhy papíru, a ty pak zdrsníme na rubu brusným papírem. Slova přichytíme neuspořádaně na flanelovou tabuli a dětem dáme za úkol srovnat je do správného pořadí. Několikerým přečtením (jednotlivá slova zase postupně odstraňujeme) se verš dětem samočinně vtiskne do paměti. Smysl verše by měl v průběhu hodiny vyplynout docela prakticky!

97

Matouš26,14-16.20-25.47-50; 27,3-10

1NZ-19

JIDÁŠ Naučíme se biblický verš: Blaze člověku, který se stále bojí Boha, ale kdo zatvrdí své srdce, upadne do neštěstí. Přísloví 28,14

1. Porozumění textu 1.1 Souvislosti/Obsah

.II

Smutné vystoupení zrádce - apoštola Jidáše - spadá do začátku pašijního času. Zatímco velekněží a starší plánují udeřit na Ježíše Krista až po velikonočním týdnu, aby se vyvarovali vzpoury, Jidáš vstupuje na scénu ochotný zradit. Tak se Pán stává předobrazem "Beránka bez poskvrny a vady", který umírá v den velikonočních příprav, kdy jsou beránci poráženi. Po tom, co Marie v Betanii pomazala Ježíše vzácnou mastí (a lakotný Jidáš to podle Jana 12,4n kritizoval), odebral se Jidáš k velekněžím a nabídl těmto náboženským vůdcům národa, že jim vydá Ježíše Krista bez rozruchu. Od té chvíle, kdy podle Lukášovy formulace do Jidáše vjel satan, je tento posedlý myšlenkou zrady.

Před "lámáním chleba" poukazuje Pán Ježíš zřetelně na blížící se čin jednoho z dvanácti. Když Pán odhaluje zrádce tím, že s ním omočí sousto ve stejné míse, poukazuje na Žalm 41,10: "Ten, s nímž jsem žil v pokoji a jemuž jsem důvěřoval, ten, jenž můj chléb jedl, pozvedl patu proti mně." Na pokryteckou otázku zrádce ("Jsem to snad já, Pane?") Pán vylučuje jakoukoli pochybnost a označuje ho přímo jako toho, jehož čin a záhubu právě prorokoval. Ještě jednou dává Ježíš Kristus Jidášovi šanci poznat hrůzu jeho úmyslu. Přesto, že odpadlý apoštol Pána od začátku následoval, slyšel jeho slovo, viděl jeho činy a sám v jeho jménu činil zázraky, zůstává jeho srdce tvrdé. Potom, co Pán Petrovi předpověděl jeho zapření a v Getsemane definitivně vybojoval těžké rozhod­ nutí vzít na sebe utrpení a smrt za hříchy světa, setkáváme se zde s Jidášem znovu. Aby nedošlo k omylu v osobě u těch, kteří přišli Ježíše zatknout, pokrytecky líbá Ježíše, a tím jim dává smluvené znamení. Ale i po tomto skutku, který ve své odporné nestydatosti nemá sobě rovna, oslovuje ho Ježíš neuvěřitelně mírně. Stejně jako z jeho "běda" při velikonoční večeři, i zde cítíme z jeho řeči opravdovou bolest nad tou hanebnou zradou a nad hroznými následky pro zrádce. Naposledy dává zrádci najevo, že o jeho záměru ví.

Ježíše zatkli a rada ho vyslýchala. Po tom, co ho Petr zapřel, odvedli ho k Pilátovi. Teprve nyní poznává Jidáš rozsah a hrůzu svého hříchu a vrací velekněžím a starším odměnu za zradu. Snad hledal ve svém divém zoufalství pomoc u těchto "pastýřů národa". Ti ho však odbyli s chladnou lhostejností a s opovržením: "To je tvůj problém." Na rozdíl od Petra, který po tom, co zapřel Pána, v pláči toho lituje, Jidáš zůstává se svou vinou sám a odkázán jen na sebe. Jestliže odmítl Boží vládu nad svým životem, svou sebevraždou tento hřích neodvolatelně potvrzuje. Velekněží a starší ještě jednou prokazují falešnou zbožnost, když oni, kteří se neštítili lži, zrady a justiční vraždy, nechtějí vhodit vrácené stříbrňáky do chrámové pokladny, aby ji neznečistili.

Paralelní místa: k Mt 26 - Mk 14; L 22, J12+13; kMt27- Sk 1,16-19.

1.2 Osoby ♦ Jidáš Iškariotský: v Mt 10,4;Mk 3,19; L 6,16 je Jidáš uváděn jako poslední z dvanácti učedníků a u každého seznamu je označen jako zrádce Pána. Skutečnost, že i jeho otec Šimon má příjmení Iškariotský, stvrzuje domněnku, že se jedná o rodový údaj „Muž z Kariothu“. 98

O jeho povolání nic nevíme. Už v Janově evangeliu 6,70nn ho nazývá Pán Ježíš ďáblem, i když ho neuvádí přímo jménem. Jidáš vedl společnou pokladnu učedníků a zpronevěřoval z ní peníze. Kárá čin Marie z Betanie, která pomazala Ježíšovy nohy vzácným olejem. Nemá žádné porozumění pro lásku této ženy k Pánu. Ačkoli byl svědkem Ježíšových činů a slov, byl vyslán spolu s ostatními učedníky vyhánět zlé duchy a uzdravovat nemocné, jde přesto k nejvyšším kněžím a zrazuje svého Pána za 30 stříbrných. Jidáš se tak rozhodl pod vlivem satana, stal se jeho nástrojem. Ale jeho čin je předpovězen také Bohem. Přitom není loutkou bez vůle, která by byla určena ke zlu a ke zkáze. On sám asi nikdy nestál ve vztahu učednictví k Ježíši pravdivě a pevně a snad právě zklamání z toho, že se nezjevilo království Ježíšovo v pozemské moci, satan využil. Jeho lítost se neprojevila narozdíl od Petra v pokání a obrácení, nýbrž v beznadějném zoufalství. Je jediný z učedníků, který se ztratil a byl Ježíšem nazván "synem zavržení". Mnozí vykladači se domnívají, že Jidášův provaz se po spáchání sebevraždy přetrhl a tělo se zřítilo do "krvavého pole". Tak by se uvedly do souladu texty z Mt 27,5 a Sk 1,18. Jeho nástupcem v apoštolské službě je Matouš.

♦ nejvyšší knězi: Kaifáš, který byl veleknězem v době ukřižování Ježíšova (J 18,13) a vlivný tchán Annáš.

Pán Ježíš a 11 učedníků

♦

♦ mnoho ozbrojených mužů: slovo "zástup" u J 18,3 označuje římskou vojenskou jednotku = asi 600 vojáků. Nepřiměřená přesila naznačuje, jaký strach nejvyšší rada měla z Ježíše.

starší: ti tvoří dohromady s velekněžími a zákoníky nejvyšší radu, synedrium.

♦

1.3 Místa/Prostředí Jeruzalém: a) dům velekněží; b) vrchní místnost; c) Getsemane, zahrada na úpatí Olivetské hory; d) chrám.

1.4 Doba V předvečer a brzy ráno před Ježíšovým ukřižováním, pravděpodobně v dubnu roku 30.

1.5 Vysvětlení pojmů ♦ 26,15 - 30 stříbrných: mince asi v hodnotě čtyř drachem; drachma odpovídá hodnotě jednoho denáru. Za zradu Ježíše dostal Jidáš asi tolik, kolik si vydělal dělník za 120 dnů práce. (Marie vydala 300 denárů za olej, jímž pomazala Ježíši nohy.) Počet 30 stříbrných vidí evangelisté v souvislosti s v. 11,13. Je to mzda proroka za jeho symbolickou pastýřskou službu. Bůh přikázal Zacharjášovi tuto směšnou částku hodit hrnčíři. V těchto paralelách vidí Matouš proroctví utrpení Páně.

♦ 26,23 - který se mnou namáčí sousto do mísy: prvního dne paschy se jako předkrm jí hořké byliny, které se namáčí v kaši. Že tímto způsobem odhaluje Pán zrádce, ukazuje odkaz na Ž 41,10. ♦ 26,48 - koho políbím: Jidáš volí tuto formu zrady, aby až do okamžiku zatčení nevzbudil u Ježíše a učedníků podezření; tento polibek vrhá nejhorší světlo na Jidášovu povahu.

♦ 27,6 - odměna za krev: ve smyslu "peníze, na kterých ulpěla krev"; velekněží prohlašují oněch 30 stříbrných za nečisté a kladou je tak na stejnou úroveň jako mzdu prostitutek, která také nesměla být přinášena do domu Páně (Dt 23,19). ♦ 27,8 - krvavé pole: nazýváno též "pole hrnčířovo"; jedná se asi o jílovitý pozemek, kde se dříve těžila hrnčířská hlína; pohřebiště cizích poutníků, které bylo získáno za Jidášovu odměnu, se nachází nejspíše na jihovýchod od Jeruzaléma.

I

Téma

Bůh chce vést k obrácení, my musíme však také chtít. (Bůh ve své dobrotě vede každého člověka k obrácení; kdo ale své srdce zavře před Bohem a odmítne jeho lásku, dává se k dispozici sám do ruky satana a míří ke smrti.)

99

Jiné možnosti:

- Nestačí jenom "vézt se spolu"! (Jidáš se ztratil, ačkoli patřil ke 12 učedníkům. Nestačí jen "vézt se spolu", a jen ten, kdo dá své srdce Pánu Ježíši, jeho vědomě následuje, bude zachráněn.)

- Láska Pána Ježíše je silnější než nenávist a zrada lidí.

3. Rybičky" Úvahy nad situací dítěte Děti se ve vztahu s kamarády ve škole, při hře i s dospělými už jistě setkaly s lidským zklamáním. Smutných zkušeností s pokrytectvím, zlomyslností a zradou nezůstávají ušetřeny ani děti, které vyrůstají v chráněném prostředí rodiny. V našem textu můžeme tedy navázat na zážitky dětí. Hlavní pozornost nemáme zaměřovat na ponurou osobu Jidáše a jeho zlý konec, ale spíš na samotného Pána Ježíše. S jak velkou láskou snáší Jidáše a varuje ho! (Slovo "přítel" není jistě frází.) Kolik toho vytrpěl pro naši záchranu! Neměli bychom také Jidáše líčit jako "zlosyna", který později k našemu zadostiučinění sklidí zaslouženou odplatu. Důležitá je naproti tomu otázka, proč Jidáš, který tři roky patřil k učedníkům, něco takového udělal. Že za tím byla chybějící láska k Pánu Ježíši, mohou pochopit i malé děti.

NÁVRHY PROVEDENÍ 3.1 ÚVOD 3.1.1 Malá scénka: Jedno dítě pošeptá druhému tajemství, které nesmí vyzradit, a důvěřuje mu. Ten však, místo aby mlčel, řekne tajemství dalšímu. "Už jste to zažili?"

3.2.2 Co vás napadne, když slyšíte jméno Jidáš?

3.2 BIBLICKÝ PŘÍBĚH S pomocí obrázků (1NZ-19/1) vyprávíme dětem příběh v následujících bodech: ♦ 26,3-5.14-16: nejvyšší kněží a starší se uradí, jak mohou zabít Pána Ježíše. Jidáš přichází a nabízí jim, že jim Ježíše vyzradí. Dohodnou se na odměně. ♦ 26,20-25: během velikonoční večeře se Pán zmiňuje o tom, že ví o Jidášovu úmyslu. Neměl by se teď Jidáš zhrozit a vyznat Pánu Ježíši svou vinu? Ne, ten myslí jen na peníze a přetvařuje se. Jak se jen mohl k něčemu takovému odhodlat? Neviděl snad a neslyšel všechno, co Ježíš činil a učil? ♦ 26,47-50: v Getsemanské zahradě Pán ještě mluví se svým nebeským Otcem o svém utrpení a smrti. Je připraven jít za hříchy světa až na kříž. Vtom přichází Jidáš s vojáky. Jak jim má ukázat, kdo je Ježíš, aniž by kořist vyplašil? Zrazuje ho polibkem, který byl v Orientu běžným pozdravem. Můžeme mluvit o tom, jak Pán zareagoval. Jak byste se zachovali vy?...

♦ 27,3-10: Vojáci Pána Ježíše týrali, a pak ho odvedli k Pilátovi. Jidášovi došlo, co provedl, a peníze ho teď pálí v kapse. Ale nejvyšší kněží mu nepomohou. Je zoufalý, nedokáže s takovou vinou žít a bere si život. Co měl místo toho udělat? Myslete na Petra, který Pána zradil, ale znovu k němu v pokání našel cestu zpátky.

3.3 UTVRZENÍ 3.3.1 Jidáš byl s Pánem Ježíšem 3 roky. Co s ním všechno prožil? (Děti uvádějí příklady). Proč svého

Pána přesto zradil? 3.3.2 Každé dítě dostane kopii (1NZ-19/1) k vybarvení.

100

4. Rybky' Úvahy nad situací dítěte U starších dětí vyvolá postava Jidáše docela jiné problémy a otázky než u malých. Podnět pro otázky těch nejstarších dává především text z Mt 26,24: Syn člověka přišel, jak bylo o něm napsáno, ale... Může se mluvit o Jidášově vině, když ve spásném plánu byla zrada předpovězena? Nemusel on právě toto učinit, aby Kristus za nás zemřel? O tomto rozporu mezi předurčenými dějinami spásy na jedné straně a osobní odpovědností na druhé straně se zmíníme, jen když samy děti projeví zájem: Kristova smrt byla veleradou usnesena tak jako tak, Jidáš zatčení jen usnadnil, jeho role je okrajová.

Dětem můžeme vysvětlit, že Bůh sice Jidášovu zradu předvídal, ale do poslední chvíle ho varoval a nepřál si jeho záhubu. Takže to, co Jidáš učinil, se stalo zcela z jeho svobodného rozhodnutí. Dal se dobrovolně k dispozici satanu a uzavřel si tím cestu k návratu. Důležité je, aby děti pochopily, že nevěrné a hanebné jednání Jidáše spočívalo v jeho osobě: on byl sice jako učedník "při všem", ale nepochopil v zásadě, kdo Ježíš je a proč přišel na zem. Děti tak poznají, že nestačí být jen členem nějakého křesťanského společenství či skupiny, když chybí osobní vztah k Pánu a pravé následování. V této souvislosti vidíme rozdíl mezi Jidášem a Petrem, kteří se oba provinili. Petr je zachráněn, protože i přes svou slabost a hřích miluje Ježíše Krista a zůstává mu věrný. Díky tomuto vztahu Petr dospěl k obrácení, zatímco Jidášovi nezbylo než beznadějné zoufalství. O problému sebevraždy hovoříme jen v případě, když ho nastolí samy děti.

NÁVRHY PROVEDENÍ 4.1 ÚVOD 4.1.1 Vyprávíme dětem, že mnoho křesťanů v bývalém Sovětském svazu, v Rumunsku a jiných komunistických zemích bylo zatčeno, protože do jejich společenství pronikli agenti a zrádci. Dlouho žili tito „falešní bratři“ nenápadně mezi věřícími. Hovoříme s dětmi o tom, že ve společenství se může člověk také jen tvářit "zbožně" a ptáme se, podle čeho se mohou poznat opravdoví křesťané. 4.1.2 Společně shrneme, co víme o Jidášovi. V čem se liší od ostatních učedníků? (Také možné

jako pokračování bodu 4.1.1.).

4.2 BIBLICKÝ PŘÍBĚH Vyprávíme dětem biblický příběh (viz 3.2.) nebo, pokud je již dostatečně známý, necháme ho podle obrázků (1NZ-19/1) vyprávět děti. Po každém jednotlivém kroku můžeme připojit vysvětlivky a rozhovory. Doplňující poznámky: ♦ k 1. obrázku: Odkaz na kap. ll,12n. V souvislosti se 30 stříbrnými a skutečností, že Jidáš byl zloděj, můžeme mluvit i o 1 Tm 6,10 ("kořenem všeho zla je láska k penězům"). I když děti zpravidla velkými peněžními obnosy nedisponují, jsou jistě i v jejich životě věci, které jim mohou zatarasit cestu za Pánem Ježíšem. ♦ k 2. obrázku: K označení zrádce společným omočením sousta v míse můžeme poukázat na Žalm 41,10. Upozorníme na to, že se Jidáš snažil zapírat. Můžeme se ptát, jak je možné, že i po jeho odhalení se nevzdá zrádných úmyslů. V této souvislosti můžeme přemýšlet i nad textem z L 22,3: čím více se dáme dablu k dispozici, tím silněji nás ovládne. ♦ k 4. obrázku: U Jidášova konce se může připomenout rozdíl mezi Jidášem a Petrem. V čem se lišili tito učedníci, kteří se přece oba provinili? Byl Petr lepším člověkem než Jidáš? Můžeme s dětmi vypracovat následující tabulku:

101

Srovnání Jidáš - Petr PETR

JIDÁŠ

- učedník Ježíšův

- učedník Ježíšův

- často mluvčí učedníků

- pokladník, zloděj (J 12,6)

- miloval Pána (J 21,16)

- miloval peníze

- zapřel 3x Pána ze strachu

- zradil Pána za peníze

- litoval svého činu

- litoval svého činu A /1 > - v zoufalství spáchal sebevraždu^.

- činil pokání a držel se pevně Pána

4.3 UTVRZENÍ 4.3.1 Znovu se ptáme, jak je možné, že učedník Ježíšův se tak zapletl do hříchu, že z něj neviděl východisko. Můžeme se uchránit před tím, abychom nedopadli jako Jidáš? V této souvislosti vysvětlíme dětem metodu, jak had loví králíka: Když králík hledí hadovi do očí, je jakoby hypnotizován, takže se nemůže pohnout. Nechá se bez odporu usmrtit. Právě tak se nás pokouší dábel polapit. Jak by se mohl králík zachránit? - Tak, že odvrátí pohled k něčemu mocnějšímu, než je had! Jak se můžeme my vymanit z moci satana? (Viz 1 P 5,8-9a) 4.3.2 Vyrobíme měšec na mince: —.Každé dítě dostane kruhový kus látky s malými otvory podél okraje, kterými zŽr ' protáhneme šňůrku (vlnu). Stažením šňůrky po obvodě vznikne malý měšec. Na látku

Předem napíšeme nesmyvatelným fixem dnešní verš, který jsme si ovšem předtím >