Objevujme Boží stvoření - Materiál pro práci s batolaty I. + II.

Citation preview

Materiál pro práci s batolaty L + II.

Jak můžeme přinést evangelium kojencům a batolatům? Také ti záleží na tom, jak předat svým maličkým radostné Boží poselství na jejich cestu životem? Aby vyrůstali pod Božím slovem a Boha co nejdříve poznali osobně? Hledáš praktické podněty, jak jim k tomu pomoci? Pak by pro tebe tenhle materiál mohl být dobrým impulsem. ©

MINIKLUB

- CO TO JE?

Miniklub je program pro 1-3 leté děti s doprovodem maminek nebo jiných rodinných příslušníků. Zpravidla je tato nabídka vhodná jako program probíhající paralelně s bohoslužbami. Může se však konat i během týdne (např. jedno dopoledne) jako možnost setkat se s maminkami z okolí, které běžné potkáváme při nákupech nebo na hřištích. Jistě uvítají změnu a možnost pohovořit si.

CO JE CÍLEM MINIKLUBU? 1

Navodit přirozenou souvislost mezi všedním dnem dítěte a Bohem, naším Stvořitelem. Každé dítě by mělo vědět: Bůh mě má rád a vidí mě! Všechno stvořil dokonale, všechno má svůj smysl a účel!

2

Dítě zapojit do skupiny a nechat je prožívat křesťanské společenství jako něco pozitivního a přitažlivého: „Tady je mi fajn! Sem patřím!“ ©

3

Vzájemné poznávání, objevování nových kamarádů, společný zpěv a vyrábění.

SKLADBA PROGRAMU Děti této věkové skupiny se nejlépe cítí ve známém, pevném rámci, proto by měl být průběh hodiny pokud možno stále stejný.

1

volné hraní, hry v kruhu, zpěv,... než se všichni sejdou

2

společné zpívání (10-15 min.), případně krátká modlitba

3

loutkové divadlo (5-10min.)

4

činnost (vyrábění, ...)

5

společná píseň

6

volné hraní (až do konce bohoslužeb, resp. po dobu rozhovoru maminek u kávy)

1. Volné hraní K tomuto účelu bychom měli mít hračky odpovídající věku dětí, které se nedají snadno rozbít.

2. Společné zpívání Písně pro tuto věkovou skupinu musí být samozřejmě co nejjednodušší, z delších písní zvolíme případně pouze vhodnou sloku nebo refrén. V každém případě je důležité písně spojit pro větší názornost s pohyby, případně s obrázky.

Vhodné písničky z nabídky „Tím dva dva“: z alba „Ať jsi velký nebo malý“ • • • • •

•

Ano, Bůh má všechny děti rád (zpíváme pouze refrén) Bohu díky vzdám (zpíváme a ukazujeme pomocí ručiček šnečka, včeličky...) Koukni do zrcadla (při zpěvu držíme zrcadlo, do kterého děti při zpěvu nakukují - zpíváme např. jen první a poslední sloku) Pán Bůh nám to dal (je vhodnou pravidelnou uvítací písničkou, zpívanou za ruce v kruhu, s pohybovou aktivitou - skákáním, dupáním, tleskáním...) Pro velkého, pro malého - zpíváme s ukazováním: - Pro velkého, malého (naznačujeme rukama výšku) - Pán dost práce má (naznačíme bouchání) - zpívej o něm, vyprávěj (naznačený tanec) - ať se ti kdo chce směje (úsměv za pomoci rukou) S Ježíšem jsem šťastný (u zpěvu této jednoduché písničky tleskáme, máváme a hopsáme)

z alba „To je supr“ • •

To je supr (je vhodnou uvítací písničkou, s pohybovou aktivitou - skákáním, dupáním, tančením...) Spousta lidí: při zpěvu drží děti obrázky zvířátek, o kterých se zpívá, či připravíme dětem masky zvířátek a všichni zpíváme v kruhu jednotlivým „zvířátkům“: Spousta lidí hodně toho umí, ale stvořit myšku (pejska, kočku)...

z alba „Kolotoč života' • •

Sluníčko (během zpěvu děti ukazují ručičkama sluníčko, hvězdičky, přitulí se k mamince, ukáží na sebe) Mám ruce (ukazujeme na to, o čem zpíváme: ruce, nohy, uši...)

Alespoň jedna z písniček by se měla vztahovat k tématu a odrážet jeho hlavní myšlenku. Kromě toho je vhodné zavést jednu stálou písničku na uvítanou (viz výše) a jednu na rozloučenou, které se zpívají každou hodinu. Také doprovod písní na rytmické hudební nástroje velmi oživí tuto část hodiny a děti se ho s nadšením zúčastní!

Zde je několik námětů na nástroje vlastni výroby: chrastítka z kelímků od vitamínů (uvnitř je rýže nebo hrách) zvučná dřívka (např. z pomalované násady od vařečky (barvu po uschnutí přestříkat lakem na vlasy).

zvonky z pálených, pestře malovaných květináčků (barvy fixujeme lakem na vlasy), srdce z větší dřevěné kuličky zavěsíme na vlněnou přízi.

2

3. Loutkové divadlo Pomocí loutkové scénky dětem předvádíme každodenní příběhy z dětského života a v nich je nenásilně seznamujeme s Bohem. Než začne představení, posadí se všichni na zem. Důležité je, aby divadélko bylo poněkud nad úrovní hlav, aby všichni dobře viděli. Vedou-li maminky své děti k tomu, aby poslouchaly, lze počítat s dobrými pěti minutami pozornosti. I když děti někdy působí nepokojně a nesoustředěné, přesto podle zkušeností vnímají překvapivě mnoho. 40 cm

Loutkové divadlo by mohlo být ze dřeva potaženého látkou. 2 cm 70 cm

3a. Loutky a jejich zvláštnosti MÍŠA:

je zcela běžný plyšový medvídek-maňásek, jakého lze koupit v obchodě.

Všechny ostatní postavičky jsou prstové loutky (či maňásky). Skládají se z dřevené hlavičky a kostýmku, které se navlékají na ruku vodiče, přičemž obvykle ukazovák pohybuje hlavou, palec a prosředník tvoří ruce loutky. Tělo loutky tvoří ruka loutkoherce. Důležité je, aby se dalo snadno vyměnit oblečení.

Potřebujeme následující postavy: KATKA

tříletá holčička, má dva culíky (vedle Míši hlavní osoba)

HANKA

kamarádka Katky, má dva copy

MAMINKA

má vlasy vyčesané nahoru

DĚDEČEK

má pleš, knírek a brýle

BABIČKA

má drdol

TATÍNEK

VÍTA

miminko, s čepicí jen volně uvázanou k oblečku. To dovoluje snadnou změnu nálady, když na jednu stranu hlavy namalujeme úsměv, na druhou brek, a dle potřeby hlavičku otočíme. U druhým ročníku potřebujeme navíc

HROCH JULIUS koupit nebo vyrobit např. ze zelené plsti.

MIKULÁŠ

materiál: růžová a červená plst, zbytky kožešin na vousy

Okopírovat předlohu a zvětšit na A4. Přenést na plst a vystřihnout. Našít ruce dokola na výstřihy. Pozor na to, aby byly otvory dostatečně velké pro prsty, aby se s maňáskem dalo hrát.

3

4.

Činnost

Téma hodiny se snažíme prohloubit a utvrdit praktickou činností. Na začátku bychom měli vždy ukázat hotový exemplář. Usnadní to vysvětlování a dítě (i maminka) má před očima vzor. Důležité je, aby dítě co nejvíce samostatně lepilo, trhalo, malovalo, hledalo nebo stříhalo. Maminka musí pomáhat, ale dítě by mělo získat vlastním tvořením vztah k hodině a k předmětu. Zkušenost ukázala že toto je třeba neustále zdůrazňovat - maminky totiž taky rády tvoří! Doporučujeme sestavit si seznam potřebných materiálů ke tvoření na příští půlrok. Se sbíráním materiálů je třeba začít hned - tak si lze ušetřit mnoho peněz a rozčilování (najít např. 20 prázdných šnečích ulit během dvou dnů je dost náročné!).

Vždycky se vyskytnou i takové děti, které ještě nemají ke tvoření žádný vztah nebo jsou trucovité a nechtějí spolupracovat. Pokud to neruší celou skupinu, je nejlepší takovému dítěti vyhradit jiný kout s hračkami k volnému hraní.

ZÁVĚR Jestliže naše nejmenší vyrůstou s vědomím: Bůh mě má rád! Bůh všechno udělal

a

dobře, všechno má svůj smysl! Být křesťanem je něco praktického pro můj všední život, ne cosi nudného a nesrozumitelného! - není to nádherný základ pro další život?

Kéž by nám Bůh dal milost, abychom jeho slovem především sami opravdu žili, a tak mohli působit na naše děti nakažlivé a přinášet živého Boha i do jejich „malého světa“! Je mým přáním a modlitbou, aby Objevujme Boži stvoření mohlo napomáhat přiblížit Boha, jeho divy a jeho jednání našim dětem! Manuela Jungová

Upozornění Objevujme Boži stvoření není pomůcka, která by se musela používat přesně tak, jak je uspořádána. Jednotlivé lekce z ní mají být vybírány podle situace a potřeby. Pro lepší orientaci byla proto témata zařazena do ročních období.

4

Začátek našeho miniklubu

Najdeme si kamarády Činnost: Budeme si spolu hrát, upečeme (a sníme!) kukuřičný koláč a vystřihneme si kamarády.

Materiál: papír A4, pastelky, nůžky

Papír podélně rozstrihneme (na pásy 30x10 cm). Děti papír pestře vybarví. Papír složíme, "kamarády" vystřihneme a můžeme jim dokreslit oči, nos a ústa. Upozornění: Při stříhání zůstávají nohy a ruce postaviček spojené.

Hry: 1 2

3

Na šňůru napjatou ve výši hlavy zavěsíme bonbóny. Maminky si posadí děti na ramena a děti si bonbóny mohou očesat. Bonbóny pod hrncem - dítě dostane vařečku a poklepe s ní na hrnec, pod kterým je ukrytý bonbón. Ten pak samozřejmě dostane. Rozdáme nafukovací balónky a hrajeme si s nimi.

LOUTKOVÉ DIVADLO KATKA:

Ahoj, děti! Těší mě, že vás poznávám. Jmenuju se Katka a jsou mi už tři roky. Bydlím s maminkou a tatínkem tady v domě.

MÍŠA:

Ahoj, děti! Jsem medvídek Míša a bydlím taky tady v domě.

KATKA:

Ano, Míša je můj nejlepší kamarád, mám ho moc ráda. Má pro mně vždycky čas a zná spoustu zajímavých věcí. Určitě se vám taky bude líbit.

MÍŠA:

Díky, Katko! Jsem moc rád, že můžu být tvůj nejlepší kamarád. Řekněte, děti, máte také kamarády?

KATKA:

Ale já nemám žádného jiného kamaráda kromě tebe, Míšo.

MÍŠA:

Ale Katko, máš přece maminku a tatínka.

KATKA:

No jasně, Míšo! Ale já myslím kamarády ke hraní. Tatínek musí pořád pracovat a nehraje si s panenkami tak rád jako já.

MÍŠA:

Hm... Katko, když je člověk starší, má na práci moc důležitějších věcí, a proto má málo času na hraní. A proto taky máme dneska "miniklub".

KATKA:

Ano? A budeme si tady hrát?

MÍŠA:

Ano, Katko, budeme si hrát a na děti tu čeká spousta radosti. Já tu chci vyprávět o zvířátkách a o květinách, ale také o Bohu, který je v nebi a který stvořil celý svět.

KATKA:

Bůh? To je ten, který mě každý večer slyší, když se modlím?

MÍŠA:

Ano, Katko. A ten Bůh nás všechny miluje a chce být naším přítelem.

KATKA:

Prima! Konečně už mám přítele! A budeme si teď hrát?

MÍŠA:

Nejdřív si něco vyrobíme.

KATKA:

Á, to jsem moc zvědavá, co to bude! Pojďte, děti, pustíme se do toho!

5

Kukuřičný koláč (asi pro 15 dětí) Tenhle koláč se kupodivu podaří vždycky, i se všemi nezamýšlenými přísadami, které se do něj tu a tam dostanou!

Přísady: 3/4 1/2 2 1,5 3 1/8 1,5 1

šálku cukru šálku rostlinného oleje vajíčka šálku mouky lžičky prášku do pečiva lžičky soli šálku kukuřičné krupice šálku mléka

Zpracování: 1

Na podlahu rozprostřeme silnější plastikovou fólii. Doprostřed postavíme zadělávací mísu a děti s maminkami rozesadíme kolem ní.

2

Děti necháme vyklopit jednotlivé přísady do mísy - na pořadí nezáleží. Každé dítě necháme chvilku míchat.

3

Po promísení těsto vyklopíme do tukem vymazané formy a pečeme asi 20 minut při 200 stupních.

4

Upečený koláč ještě zateplá slavnostně spořádáme (připravit kávu, případně jiný nápoj).

6

Zima - lekce 1.1

Co je rok? Činnost: Vyrobíme sněhuláka z vaty.

Materiál: bílá a černá čtvrtka, nůžky a lepidlo, vata Oválné plochy na papíře děti polepí vatou. Klobouk, oči a ústa vystřihnou z černé čtvrtky a nalepí.

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti! Přeju vám všem krásný Nový rok!

KATKA:

Ahoj, děti! Ahoj, Míšo! To je hezké, že jsme všichni tady: Tys mi, Míšo, opravdu scházel. Vám taky chyběl, děti?

MÍŠA:

(rozpačitě) Ale Katko, děti určitě dostaly o Vánocích tolik dárků, že měly úplně jiné starosti!

KATKA:

Dárky? Ano, taky jsem dostala spoustu dárků. Ale k čemu je mi spousta věcí, když mi chybí můj nejlepší kamarád a já si nemám s kým hrát?

MÍŠA:

Děkuju, Katko! Nevěděl jsem, že mě máš tak ráda.

KATKA:

To tedy mám, Míšo. Ale předtím jsi nám přál krásný Nový rok. - Co je to vlastně rok?

MÍŠA:

Hm. Katko ... hm, kolik ti je, Katko?

KATKA:

Jsou mi tři roky.

MÍŠA:

Aha. A kolik ti bylo předtím, než ti byly tři?

KATKA:

Ehm... to už nevím, zapomněla jsem to.

MÍŠA:

Předtím ti byly dva roky, ne?

KATKA:

Jo, máš pravdu, Míšo.

MÍŠA:

Tak vidíš: ta doba mezi tvými druhými a třetími narozeninami, to je právě rok.

KATKA:

No jo, Míšo, ale já teď nemám narozeniny! Proč jsi nám přál krásný Nový rok?

MÍŠA:

To je tak, Katko: ty nemáš narozeniny, ale rok má narozeniny. Rok je právě o rok starší.

KATKA:

To jsem nevěděla, že rok může mít taky narozeniny.

MÍŠA:

Vlastně nemůže, ale někdo jiný má narozeniny, víš kdo?

KATKA:

Ne, ještě mě nikdo nepozval.

MÍŠA:

A proč jsme teď slavili Vánoce a dostali spoustu dárků?

KATKA:

No protože se nám narodil Boží Syn! Ano! O Vánocích jsme slavili Ježíšovy narozeniny!

MÍŠA:

Správně, Katko, - a protože to pro všechny lidi bylo tak strašně moc důležité, že se narodil Ježíš, počítáme roky právě od jeho narození.

KATKA:

Aha, takle to je! Takže teď jsme slavili jeho narozeniny, a tím začíná nový rok!?

MÍŠA:

Právě tak!

KATKA:

Tak, a teď můžeme jít ven a postavit sněhuláka.

MÍŠA:

Sněhuláka?! Dnes...? Teď...? Katko, - já bych radši zůstal doma. Ale můžeme si postavit sněhuláka tady - z vaty!

KATKA:

Jasně! A hned se do toho dáme! Ale ještě jsem to nikdy nedělala!

7

Zima - lekce 1.2

Kde bydlí zvířátka v zimě? Příprava: Připravit kabát a čepici pro Katku.

Činnost: Vyrobíme domeček (1. díl)

Materiál: karton formátu A5, stavební kostky z lepenky nebo polystyrenu, (2x2 cm), lepenkový pruh jako střecha (18x4 cm), voskovky, lepidlo V první hodině nalepíme pouze stavební kostky na podklad, vybarvíme a přilepíme střechu, namalujeme a slepíme. Domečky dětem podepíšeme a schováme je na příští hodinu.

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti! Jak se máte? Vyspaly jste se dobře? (Míša se zeptá několika dětí.) Ptal jsem se Katčiny maminky, jestli dnes půjdeme na procházku, ale...

KATKA:

Ahoj, děti! Ahoj, Míšo!

MÍŠA:

Katko, skoro jsem tě nepoznal! Ty máš ale krásný kabát! Ten jsem na tobě ještě neviděl. Určitě hezky hřeje.

KATKA:

Ten mi dala maminka, abych venku nezmrzla.

MÍŠA:

To je od ní moc hezké - ale poslyš, Katko, můžu se tě teď na něco zeptat?

KATKA:

Můžeš, Míšo, a na co?

MÍŠA:

Venku je dnes ošklivo, nechci zmoknout. Nemohli bychom místo procházky jít k vám a něco vyrábět? Doma je tak příjemně teplo a útulno.

KATKA:

Ano, Míšo. Jestlipak víš, co dělají zvířátka, která musí být venku pořád, i když je ošklivo?

MÍŠA:

Cože? Která zvířátka myslíš? Krtka určitě ne, ten přece žije v zemi a nevylézá ven.

KATKA:

A co dělá ježek?

MÍŠA:

Ježek v zimě spí zahrabaný pod starým listím a větvičkami. Ten se o počasí v zimě vůbec nestará.

KATKA:

A co ptáci? Viděla jsem dnes ráno ptáčka. Letěl okolo mně a jeho domeček byl prázdný. Kde se schová ptáček?

MÍŠA:

Katko, když Pán Bůh stvořil stromy, stvořil i takové, které na zimu neopadávají - třeba smrk. V jejich větvích mohou ptáci bydlet, když je venku zima a mokro.

KATKA:

Ale, Míšo, mají všechna zvířátka nějaký domov?

MÍŠA:

Určitě, Katko. Když Bůh stvořil zvířátka, hned se taky postaral, aby měla kde bydlet.

KATKA:

Hm ... To měl teda Pán Bůh docela dost práce!

MÍŠA:

To měl, Katko, a myslím, že my bychom teď taky mohli něco udělat.

KATKA:

A co? Třeba u nás doma něco vyrábět?

MÍŠA:

Ano, mohli bychom vyrobit domeček a hrát si s ním. Pojďte děti, dáme se do toho!

8

Zima - lekce 1.3

Katka se učí dělit se s Hankou Příprava: Obstarat lokomotivu a vagónek pro Katku a Hanku.

Činnost: Dokončíme dům (viz lekce 1.2) a hrajeme si s autíčky.

Materiál: modelína, malé slaměnky, zbytky záclony, lepidlo

Z modelíny uděláme kuličky a zapícháme do nich slaměnky. Květiny umístíme do oken domečku, vystřihneme a nalepíme záclonu.

LOUTKOVÉ DIVADLO KATKA:

Ahoj, děti! Jak se pořád máte? Míša prý někam odjel na návštěvu. Tak se jdu podívat, jestli jsou tu nějaké děti, které by si chtěly hrát. (Přichází Hanka.) Ahoj, tebe jsem tady ještě neviděla. Jak se jmenuješ?

HANKA:

Hanka!

KATKA:

A co tady děláš?

HANKA:

Maminka mi řekla, že mám jít ven a najít někoho, kdo by si se mnou hrál.

KATKA:

A proč? To jsi se mamince pořád pletla pod nohy?

HANKA:

Ale ne, právě jsem si krásně sama hrála.

KATKA:

To je legrace... Moje maminka mě vždycky posílá ven, když se jí pověsím na nohy a chci s ní chodit.

HANKA:

Moje taky. Ale dneska jsem se na ni nevěšela. Jenom jsem zkoušela hrát na její flétnu... Škoda.

KATKA:

No - každopádně si teď aspoň můžeme hrát spolu.

HANKA:

Tak jo. Půjčíš mi mašinku?

KATKA:

To nejde, ta je přece moje!

HANKA:

Já vím, ale když mi ji půjčíš, dám za ni svůj vagónek a ho bude tahat.

KATKA:

Nebo mi půjč tvůj vagón a uděláme vlak. A já ho budu tahat.

HANKA:

Ale co pak budu dělat já?

KATKA:

Můžeš se dívat! Tak půjčíš mi ten vagón?

HANKA:

Ne, vagón je můj!

KATKA:

Ty jsi ale protivná!

HANKA: KATKA:

Ty taky, když mi nechceš půjčit mašinku! (pustí se do Katky) Ááá! Mami! Hanka mi chce sebrat moji lokomotivu!

MAMINKA: Tak ted mě dobře poslouchejte, děti. Slyšela jsem vás, a vůbec se mi nelíbí, co tu děláte! KATKA:

Proč?

MAMINKA: Když si chce někdo s někým hrát, musí se s ním rozdělit o hračky! Nejdřív může tahat lokomotivu Katka a Hanka strkat vagónek. Pak se zase vystřídáte.

KATKA:

Půjčování se mi ale vůbec nelíbí!

MAMINKA: Je ale moc hezké, když se někdo umí rozdělit s druhým! Už jste se to naučily, děti? Dnes to zkusíme!

9

Zima - lekce 1.4

Míša vysvětluje, jak se rozdělit Činnost: Obrázek s krepovým papírem.

Materiál: karton formátu A5, krepový papír různých barev, lepidlo Děti roztrhají krepový papír na malé kousky. Ty se zmuchlají a děti je nalepí na karton.

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti! Jak se máte? Co jste dělaly posledně, když jsem tu nebyl? (Vyptává se dětí.)

KATKA:

Ahoj, děti! Ahoj, Míšo! To je dobře, že jsi zase tady! Už nemusím hledat nikoho ke hraní.

MÍŠA:

Co? Co to má znamenat?

KATKA:

Ano, musela jsem si posledně hrát s Hankou a představ si, že jsme si musely půjčovat hračky!

MÍŠA:

Hm, a co je na tom?

KATKA:

Vůbec se mi to nelíbí! Musely jsme si hračky půjčovat, ale raději bych Hance nabančila!

MÍŠA:

Ale Katko! Myslel jsem, že jsi rozumnější. Poslouchej, mně bys taky svoje věci nepůjčila?

KATKA:

Míšo, tebe přece znám a mám tě ráda, tobě klidně půjčím!

MÍŠA:

To jsem rád, Katko! Měli bychom ale půjčovat věci i tomu, koho neznáme tak dobře, tím se právě můžeme krásně seznámit. Vždyť jsi určitě byla ráda, že tu Hanka byla.

KATKA:

No, to ano, protože jinak bych si neměla s kým hrát.

MÍŠA:

Podívej, teď, když už Hanku znáš, budeš si s ní hrát i příště.

KATKA:

No jo, když tu zase někdy nebudeš, někoho jiného tu stejně neznám.

MÍŠA:

Správně, Katko, a když si pak budeš s Hankou častěji hrát, skamarádíte se a už pro tebe nebude tak těžké se s ní dělit.

KATKA:

Myslíš, Míšo?

MÍŠA:

Docela jistě, Katko. A když Bůh v nebi uvidí, jak jste na sebe milé a dělíte se o své věci, také se zaraduje a řekne si: "Jak by to bylo hezké, kdyby se všichni lidé uměli tak hezky spolu dělit."

KATKA:

Ty fakt myslíš, Míšo, že to Bůh vidí?

MÍŠA:

Určitě, Katko - Bůh vidí všechno.

KATKA:

Hm... to bychom se asi měli Hanky zeptat, jestli by si nechtěla s námi něco vyrábět. Určitě nám to spolu půjde lip, když jsi tu ty, Míšo!

KATKA:

Báječně, Katko! Tak ji rychle zavolej!

MÍŠA:

Hanko, Hanko! {Hanka přichází) Hanko, chceš si s námi něco vyrábět? Pojď!

HANKA:

Moc ráda! A kam půjdeme?

KATKA:

K medvídkovi Mišovi. Aspoň se s ním hned seznámíš. Je to můj nejlepší kamarád! (Všichni odcházejí) Ahoj, děti!

10

Zima - lekce 1.5

Eskymák Příprava: Obstarat dvě sněhové koule a písničku "Ano, Bůh má všechny děti rád" (z alba “Ať jsi velký nebo malý“). Pokud není sníh, je možné vytvořit kouli z námrazy v mrazáku. Je to sice náročnější, ale vyplatí se to. Děti si smějí kouli podržet chvíli v ruce. V průběhu hodiny se děti chodí znovu a znovu dívat, jestli už koule roztály. Eskymáka okopírovat.

Činnost: Polepení Eskymácká.

Materiál: kopie Eskymáka, barevný papír, vata, lepidlo, event. šňůrka na kapuci Eskymákovu kapuci polepíme vatou. Barevný papír natrháme na kousky a nalepíme je na bundu.

LOUTKOVÉ DIVADLO KATKA: MÍŠA:

Ahoj, děti! Ahoj, Míšo!

KATKA: MÍŠA:

Ano. S dědečkem jsme zase jeli za sněhem a tam jsme dělali spoustu koulí.

KATKA:

Proč? Dědeček mě rád vzal s sebou... když jsem mu napřed slíbila, že nebudu chtít pořád čůrat a že hned přestanu zpívat, když už mé nebude chtít poslouchat.

MÍŠA:

Aha! Tím se ledacos vysvětluje. A co jsi dělala s těmi sněhovými koulemi?

KATKA:

Musela jsem je tam nechat, jenom dvě jsem si směla vzít domů a schovala jsem si je u maminky v mrazáku.

MÍŠA:

Co? - Opravdu sis směla ty koule schovat v mrazáku? Katko, to máš ale moc a moc hodnou maminku.

KATKA:

To jo, moje maminka je strašně hodná. Jenom je škoda, že jsem tam ty ostatní sněhové koule musela nechat. Teď se asi rozpustí. - Míšo, ty pořád říkáš, že Bůh umí všechno. Proč to tedy Bůh neudělá tak, aby ten krásný bílý sníh zůstal pořád a neroztál?

MÍŠA:

No, Katko, Bůh už to vlastně udělal.

KATKA: MÍŠA:

Opravdu?!

KATKA: MÍŠA:

KATKA: MÍŠA: KATKA: MÍŠA: KATKA: MÍŠA:

Ahoj, Katko! Tak co, už jsi někdy dělala sněhové koule?

No, myslel jsem, že už tě dědeček víckrát s sebou autem nevezme.

Bůh udělal jeden kousek světa hodně daleko od nás tak, že tam sníh nikdy neroztává. Fakticky? Ani v létě?

Ani v létě, Katko. Mám tam příbuzného, jmenuje se lední medvěd a má úplně bílý kožich; ale nenavštevujú ho moc rád, protože je tam pořád zima.

Chudák lední medvěd... a ten by nás třeba nemohl navštívit? Víš, Katko, Bůh lední medvědy udělal tak, že se jim moc líbí bydlet v takové zimě. A vůbec nemají rádi takové teplo, jako je tady u nás. Hm, Míšo, a bydlí tam taky lidi?

Ano, Katko, bydlí tam Eskymáci, a eskymácké děti mohou pořád bruslit a hrát si ve sněhu a stavět sněhové domy...

Ale, Míšo, nezmrznou ty eskymácké děti, když je tam pořád taková zima?

Nezmrznou, protože mají hodně teplé oblečení - (ukázat obrázek) - jako tady na tom obrázku. II

KATKA: MÍŠA:

Jé, to je hezké! Ano, a myslím, že bychom si mohli všichni takový hezký obrázek dneska udělat.

KATKA:

Tak jo, děti, pojďte začít. - Ale nejdřív vám ještě ukážu ty krásné sněhové koule, které jsem dnes přinesla zvlášť pro vás!

12

Zima - lekce 1.6

Afričan Činnost: Polepení Afričánka.

Materiál: kopie Afričana, barevný papír, černá vlna (na vlasy), lepidlo

Polepíme obrázek jako v minulé hodině.

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti! - Tak co, máte se dobře? - Máte ještě svoje Eskymáky z minulého týdne?

KATKA:

Ahoj, děti! Ach, Míšo, to je bezva, že už jsi tady. Pověz, Míšo, když Bůh dělal zemi, stvořil taky nějaké místo, kde nikdy nejsou potřeba rukavice?

MÍŠA:

To ano - jenže, Katko, když si chceš hrát ve sněhu, tak potřebuješ rukavice, aby ti nemrzly ruce. A ty si přece ráda hraješ ve sněhu... nebo ne?

KATKA:

Jenže já jsem jednu rukavici ztratila, tu červenou!

MÍŠA:

Opravdu? Ale vždyť máš určitě ještě jiné rukavice.

KATKA:

Mám, jednu zelenou.

MÍŠA:

Jednu zelenou?

KATKA:

No, já jsem totiž ztratila i jednu zelenou a teď maminka chce, abych nosila jednu červenou a jednu zelenou - ale to já nechci.

MÍŠA:

Hm, hm, chápu. Jenže tady v Čechách občas rukavice potřebujeme, zvlášť když si chceme hrát ve sněhu. Ale jeden můj známý, slon, bydlí tam, kde žádné rukavice nejsou potřeba.

KATKA:

Opravdu? A kde ten slon bydlí?

MÍŠA:

Ten slon bydlí v Africe. To je moc a moc daleko, nikdy tam nesněží a je tam pořád hezky teplo.

KATKA:

To je tam, jak jsme zrovna předtím zpívali o jednom dítěti, co taky bydlí v Africe?

MÍŠA:

Ano, Katko.

KATKA:

Chtěla bych ho navštívit, pak už bych nepotřebovala žádné rukavice. - Míšo, nemohli bychom tam odpoledne zajet?

MÍŠA:

Katko, to přece nejde. Abychom se dostali do Afriky, museli bychom letět letadlem jeden celý den, tak je to daleko.

KATKA:

Škoda (vzdychne).

MÍŠA:

Ale mohli bychom si vyrobit obrázek toho afrického dítěte - k tomu taky nepotřebuješ rukavice.

KATKA:

Prima, hned se do toho dáme! Nashle, děti!

13

I4

Zima - lekce 1.7 y

Číňan Příprava: Uplést potřebný počet copů ze zbytků vlny. Obstarat 2-3 tyčinky a sáček gumových medvídků (bonbónů).

Činnost: Polepení Číňánka.

Materiál: kopie Číňana, špičatý klobouk z papíru, barevný papír, copy, lepidlo

Polepíme obrázek podle fantazie, nalepíme cop a klobouk.

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti! To je fajn, že jste všechny tady... Óóó, kde je Katka? (Volá:) Kááátkóóó!!! ... Hm. (Katka přichází) Aha, tady jsi, Katko; už jsme začali.

KATKA:

Já vím, Míšo, já vím. Však jsem taky strašně moc spěchala.

MÍŠA:

Cože? Co to říkáš? Chceš asi říct, že jsi přišla pozdě, protože jsi málo spěchala?!

KATKA:

Ne, Míšo, prostě jsem strašně spěchala... u jídla.

MÍŠA:

U jídla?

KATKA:

No, upustila jsem lžíci.

MÍŠA:

Hm... a dál?

KATKA:

No! Lžíci jsem měla plnou kaše a všechno mi spadlo na šaty a maminka mě musela celou převléci, než jsem směla jít do miniklubu.

MÍŠA:

To chápu!

KATKA:

Lžíce mi připadají hloupé, jídlo z nich pořád padá a maminka není vůbec ráda, když něco spadne na podlahu... Řekni, Míšo, musí všechny děti jíst lžící?

MÍŠA:

Ne, Katko. Jsou taky děti, které nemají žádné lžíce a musí jíst rukama.

KATKA:

Hihihi! - Ale to jsou pak ještě víc umazané!

MÍŠA:

Ano, a pak jsou taky děti, které jedí tyčinkami.

KATKA:

Tyčinkami? Co to je?

MÍŠA:

To je něco takového (ukazuje tyčinky).

KATKA:

To jsou přece hůlky! Míšo, copak tím se dá jíst?

MÍŠA:

Ale ano, Katko, jde to... Tam, kde bydlí můj příbuzný, medvídek panda, jedí všichni jenom tyčinkami.

KATKA:

Hm. Jak tam ty lidi vypadají? Musí mít při jídle velké bryndáky?

MÍŠA:

Ale ne. Katko, jíst tyčinkami se můžeš naučit zrovna tak, jak se učíš jíst lžící. A kromě toho tam všichni lidé vypadají moc roztomile.

KATKA:

Ano? A jak?

MÍŠA:

Tady je obrázek, Katko, a o těch lidech jsme předtím zpívali v písničce. Třeba bychom mohli dneska zase vyrobit obrázek. Co ty na to, Katko?

KATKA:

Ano, Míšo - uděláme dítě s copánkem?

MÍŠA:

Přesně tak, Katko, ale nejdřív zkusíme, jestli se nám podaří ulovit tyčinkami nějaké medvídky. Pojďte, děti, můžete to zkusit všechny.

15

16

Zima - lekce 1.8

Indián Příprava: Obstarat barevná péra (případně ze slepic). Pro Katčinu indiánskou čelenku je možné použít např. pírka andulky.

Činnost: Vyrobíme indiánské čelenky a/nebo polepíme indiánka.

Materiál: péra, izolepa (šíře 2 cm), prádlová guma, děrovací kleště, ohýbatelná vlnitá lepenka, kopie Indiána

Nalepit vždy 35 cm izolepy na lepenku a odstřihnout. Vzniklý proužek na obou koncích proděrovat a svázat asi 20 cm dlouhým gumovým páskem. Péra nastrkat do "vlnek". Polepíme obrázek Indiána a ozdobíme ho čelenkou a několika pírky.

LOUTKOVÉ DIVADLO KATKA:

Ahoj, děti! Jé, vy vypadáte všechny úplně normálně! Ahoj, Míšo! Ty taky vypadáš úplně normálně!

MÍŠA:

Ahoj, Katko! Jak to? Jak jinak bych měl vypadat než normálně?

KATKA: MÍŠA:

Míšo - všichni přece slaví masopust a chodí v maškarách. Proč to taky neuděláme?

KATKA:

Ale Míšo - když je někdo v přestrojení, může chodit koledovat bonbóny a nikdo ho nepozná!

MÍŠA:

Katko, proč bych měl koledovat o bonbóny? Když na ně mám chuť, tak si je můžu prostě koupit.

KATKA: MÍŠA:

Jenže Míšo, když se přestrojíš, můžeš dělat i všelijaké hlouposti a nikdo tě nenačapá.

KATKA:

Ale Míšo, copak Bůh nemá rád legraci?

MÍŠA:

Jistě, Katko, Bůh nám radost přeje, ale takovou, abychom se pak za ni nemuseli stydět a mít z ní špatné svědomí.

KATKA: MÍŠA:

Hm... a tak co budeme dneska dělat?? Víš, Katko, zpívali jsme předtím o jednom dítěti s barevnými péry.

KATKA:

Ano, zase nějaké dítě, které bydlí hodně daleko a my ho nemůžeme navštívit?

MÍŠA:

Tak tak, je to indiánské dítě a bydlí hodně daleko v jedné zemi, která se jmenuje Amerika. (Míša postaví obrázek před divadlo.)

KATKA: MÍŠA:

To je ale moc pěkné dítě.

KATKA: MÍŠA:

Hlavně ta péra!

KATKA: MÍŠA:

Míšo! Pro mě? - Co to je?

Všichni? Nééé, Katko, já ze sebe kašpara dělat nebudu; k čemu by to bylo?

Ale Katko, Bůh nás přece vidí a zná, i když se přestrojíme, a byl by smutný, kdybychom dělali schválně hlouposti.

Líbí se ti, Katko? (směje se) No, to jsem si myslel, Katko. Proto mám pro tebe taky dneska malé překvapení.

Vyrobil jsem pro tebe indiánskou čelenku, Katko. (Dá čelenku Katce)

17

KATKA:

Ó, děkuju ti, Míšo, moc ti děkuju! To je od tebe tak milé. - Ale neměly by mít tady děti taky nějakou indiánskou čelenku?

MÍŠA:

Jistě, Katko, a proto budeme dneska společně takové čelenky vyrábět. Pak si můžeme zahrát na Indiány!

18

Zima - lekce 1.9

Evropan Činnost: Polepení evropského dítěte.

Materiál: kopie Evropana, barevný papír, lepidlo, dlouhé kousky vlny (na vlasy), mašle (do vlasů) Polepíme evropské dítě jako v minulých hodinách.

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti! Tak co, máte ještě od minule svoje indiánské čelenky? ...

KATKA:

Ahoj, děti! Ahoj, Míšo! Míšo, chci se tě na něco zeptat.

MÍŠA:

Copak, Katko... ?

KATKA:

Hm - už mám doma obrázek malého Eskymáka, Indiána a taky Afričana a Číňana. Řekni mi, Míšo, co jsem já?

MÍŠA:

Ta část světa, kde my bydlíme, se jmenuje Evropa; o tom jsme taky zpívali. No a ty jsi prostě Evropanka, Katko!

KATKA: MÍŠA:

Evropanka?

Evropanka.

KATKA:

Hm, a je na tom zvláštního, kromě toho jména?

MÍŠA:

To, Katko, že tebe i všechny děti tady má Bůh stejné rád jako všechny ostatní děti na celém světě!

KATKA: MÍŠA:

Hm - a má Bůh taky rád mou maminku a tatínka a mého bratříčka? Ano, Katko.

KATKA:

Jenže já nevěřím, že mě má Bůh dneska rád.

MÍŠA:

Ale proč ne, Katko?

KATKA: MÍŠA:

Protože, když byla dneska maminka v koupelně, tak jsem natloukla bráškovi.

Ach jo - Katko! A proč, prosím tě?

KATKA: MÍŠA:

Já nevím, prostě jsem měla chuť - proto.

KATKA:

Já vím, a proto nevěřím, že mě má Bůh dneska rád.

MÍŠA:

Katko, jenže Pán Bůh není takový; Bůh je jiný!

KATKA: MÍŠA:

Ale já jsem byla přece zlá!

KATKA: MÍŠA:

Ano? Ale co teď mám dělat, aby měl ze mě Pán Bůh zase radost?

KATKA: MÍŠA:

A co s bráškou? On tak strašně vřískal!

KATKA: MÍŠA:

Ale Katko, to se přece nedělá, ani když máš chuť. A tvůj bráška je ještě tak malý a nemůže se bránit!

Ano, Katko, to opravdu nebylo pěkné a Pán Bůh je z toho smutný, že jsi nebyla na svého brášku hodná. Ale přesto tě má Pán Bůh dneska stejně tak rád jako i jiný den.

Pán Bůh už má radost, když vidí, že je ti líto toho, cos udělala. A když to taky Pánu Bohu povíš v modlitbě, bude to v pořádku. Tomu můžeš zazpívat nějakou písničku, aby taky viděl, že ho máš přece jen ráda, a pak bude mít taky radost.

Míšo, já jdu teď radši hned domů a dám to všechno do pořádku... Ahoj!

To je hezké, Katko - ahoj! Děti, my teď spolu vyrobíme zase jeden obličej.

19

20

Zima - lekce 1.10

V zahradě kvetou sněženky Příprava: Utrhnout několik sněženek na ukázku, přinést cibuli a rozkrojit ji.

Činnost: Vyrábění miniklubové květiny.

Materiál: dýmkové čističe, korále, plato od vajíček, papír A5 na kreslení, zelená křída, látací jehla, lepidlo, nůžky Vystřihnout jednotlivé "mističky" z plata na vajíčka. Propíchnout dno látací jehlou. Nasadit korálek na čistič dýmky a prostrčit to celé dnem mističky. Dítě pomaluje papír A5 zeleně a maminka z něj vystřihne 2 špičaté listy, které se pevně přilepí na čistič.

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

(přichází se sněženkami) Ahoj, děti! Podívejte se, co jsem našel!

KATKA: MÍŠA:

Ahoj, děti! Ahoj, Míšo! Jé, co je to za krásné kytičky? To jsou sněženky, Katko!

KATKA: MÍŠA:

Míšo, prosím, můžeš mi jednu dát? Jednu, Katko? ... Vlastně jsem je natrhal všechny pro tebe (podává jí květiny).

KATKA: MÍŠA:

Všechny? Pro mé? Míšo, děkuju ti, mám takovou radost. Hm... Míšo? Ano, Katko?

KATKA: MÍŠA:

Natrhal, říkáš? Kde jsi je natrhal? Venku v zahradě.

KATKA: MÍŠA:

Jak se tam dostaly? Na podzim, když ještě nebyla země zmrzlá, dala tvoje maminka do země cibulky a...

KATKA:

Íííí! Já nemám ráda cibuli!

MÍŠA:

No, tak teď prosím poslouchej, Katko! Existuje cibule k jídlu, to je ta, co nemáš ráda...

KATKA: MÍŠA:

Brr, ta není dobrá! Katko, o tom si můžeš povídat s maminkou. Teď poslouchej! Jsou i jiné cibule, květinové. Ty nejsou k jídlu, protože jsou v nich květiny, které na jaře krásně kvetou.

KATKA: MÍŠA:

V těch cibulích jsou vevnitř květiny? A nezmuchlají se tam? Ne, Katko, v těch cibulích jsou ty kytičky hodně, hodně malé, a Bůh to tak udělal, že začnou růst a vylézat z cibulí teprve tehdy, když už je zima pryč a je tu jaro.

KATKA: MÍŠA:

A odkud ty sněženky vědí, že už je zima skoro pryč a že mají růst? Ach, Katko, já nevím. Vím jenom, že Pán Bůh to všechno udělal tak krásně, že se můžeme, lidi i medvědi, jen divit. Pojď, Katko, ukážu ti, jak taková cibule uvnitř vypadá.

Tahle je na jídlo, ale květinové cibule vypadají uvnitř úplně stejně. Jen je tam vevnitř kromě zelených listů taky květ. KATKA: MÍŠA:

Není to legrační, že Bůh takové krásné kytičky schoval do takových divných cibulí - a že je pak tak jednoduše dokáže dostat ven. Hm... a co budeme dneska vyrábět? No, myslím, že bychom si mohli dneska vyrobit takovou miniklubovou kytičku. Podívej se tady! (ukazuje kytku.)

21

Jaro - lekce 2.1

Velikonoce Příprava: Katce pověsit kolem krku řetízek s křížkem. Vytvořit ze žluté punčochy slepici. Z červené plsti udělat hřebínek, zobák a lalůčky.

Činnost: Polepíme slepici.

Materiál: dvojitá kopie slepice a kuřat (kuřata by měla být zkopírována na jedné a slepice na druhé straně papíru - naproti sobě tak, aby se při přeložení kuřata schovala pod slepici), žlutá vata, několik peříček, červený a bílý lesklý papír, lepidlo, nůžky, zelená vlna na hnízdo Slepice přeložit uprostřed. Vystřihnout napůl tak, aby horní hrana zůstala neporušená. Slepici složit a hrany na rubové straně slepit. Nalepit vlnu pro hnízdo. Vajíčko polepíme bílým papírem. Kuřata polepíme žlutou vatou (stačí slabší vrstva). Slepici přilepit červený hřebínek, lalůčky a zobák. Pár bílých slepicích peříček nalepit na ocas.

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti! Víte, že už brzy budou Velikonoce? A těšíte se už na malování vajíček? ... 0, na... malování! ... Kde je Katka? (volá:) Kááátkóóó!! - To je divné, kde jenom vězí...? Pojďte, děti, zavoláme ji teď všichni najednou a pěkně nahlas. Třeba nás uslyší, (všichni volají:) Kááátkóóó!!

SLEPICE: MÍŠA:

Kokokodák! Co je to tu za rámus? Potřebuju klid, abych mohla vysedět vajíčka! Ó promiňte, slepičí vašnosti; vůbec jsem nevěděl, že tu máte hnízdo s vejci. Chtěli jsme sem jen zavolat Katku, aby mohl začít náš příběh.

SLEPICE: Katka? ... Tady ještě někdo je? (dívá se okolo a kdákajíc zmizí -) Kokokodák! To jsou moje vajíčka!! Ruce pryč!! To je neslýchané!! Kokokodák!! KATKA: MÍŠA:

(za scénou) Míšo! Pomoc! Auá! (Katka se objeví a běží k Mísoví.) Á, tady jsi, Katko! Co je? Co se děje?

KATKA:

(naříkavě) Ó, Míšo, to byla hrůza...

MÍŠA:

No, tak povídej, Katko...!

KATKA:

Ach, Míšo! Měla jsem dneska trošku zpoždění a málem jsem zakopla o velikonoční hnízdo! Byla v něm hromada vajíček a já jsem ti chtěla jedno přinést. Ale najednou přiběhla slepice a klovala mé a strašně kdákala!

MÍŠA:

Chudáčku Katko...

KATKA: MÍŠA:

Já to nechápu. Copak to nebyla velikonoční vajíčka?

KATKA:

Ale, Míšo, na co potřebuje paní slepice vajíčka? V hnízdě jich bylo dost, tak mi mohla jedno dát, ne?

MÍŠA:

Hm, Katko, když sedí paní slepice na vajíčkách a zahřívaje, tak se z nich jednou vylíhnou kuřátka, a proto ti paní slepice nechtěla žádné dát.

KATKA: MÍŠA:

Kuřátka? ... Ještě jsem nikdy kuře ve vajíčku nenašla!

No, Katko, vlastně taky, protože budou brzy Velikonoce. Ale tahle vajíčka patří paní slepici!

Katko, vždyť taky ve všech vajíčkách kuřátka nejsou. Jenom v těch vajíčkách, která slepice udržují dlouho pěkně teplá.

22

KATKA:

Hm. Jenže já jsem ti tolik chtěla dát velikonoční vajíčko. Ale můžu ti dát třeba i něco jiného. Podívej! Babička mi dala k velikonocům tenhle křížek. (Ukazuje křížek)

MÍŠA:

To je od ní hezké. A víš vůbec, proč ti babička dala křížek právě na Velikonoce?

KATKA:

Hm, protože mě má ráda a chtěla mi udělat radost.

MÍŠA:

Ano, Katko. A víš, Ježíš nám na velikonoce dal taky jeden moc a moc vzácný dárek, protože nás lidi má moc rád, a právě to nám má křížek připomínat.

KATKA:

Vyprávěj, Míšo...!

MÍŠA:

Až budeš trošku starší, tak ti rád celý příběh budu vyprávět. Teď budeme společně něco tvořit.

KATKA:

Jú, prima! A co, Míšo?

MÍŠA:

Slepici!

23

Jaro - lekce 2.2

Slunce vstává vždycky přesně! Činnost: Dnes pečeme buchtu (recept viz str. 6).

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti! Jak se máte? Jsem tak rád, že vás zase vidím.

KATKA:

Ahoj, děti! Ahoj, Míšo! Míšo, řekni mi, kdy ráno vždycky vstáváš?

MÍŠA:

Eh, hm, vstávám? No, Katko, když se probudím, předtím ne.

KATKA:

No, to je přece jasné; já ale myslím, jestli vstáváš vždycky přesně.

MÍŠA:

Přesně vstávat? Katko, já ti nerozumím, co myslíš.

KATKA:

Tedy já myslím, jestli vstáváš brzy, nebo vstáváš přesně, nebo vstáváš pozdě?

MÍŠA:

Ach tak, to myslíš! To záleží na tom, kdy jdu do postele nebo co chci celý den dělat.

KATKA:

Hm...

MÍŠA:

Proč to chceš, Katko, vědět?

KATKA:

Víš, Míšo, maminka je teď nějaká divná. Předtím co jsem směla vstávat, když ještě venku byla tma, směla jsem si rozsvítit lampičku a hrát si, než maminka udělala snídani.

MÍŠA:

Ano, to bylo v zimě, když ještě venku mrzlo.

KATKA:

No, a víš ty co? Teď se maminka hrozné zlobí a říká, že mám jít ještě do postele, i když svítí sluníčko a všichni ptáci smějí zpívat. Jenom já nesmím vstávat a zpívat už vůbec ne.

MÍŠA:

Ach, Katko, někdy jsem moc rád, že nejsem tvoje maminka. Víš, Katko, v létě vychází sluníčko dřív než v zimě.

KATKA:

Ano? A proč smí sluníčko vstávat dřív a já ne?

MÍŠA:

Ty potřebuješ spánek, Katko, a když vstaneš moc brzy, nedokážeš být celý den milá a veselá. Proto maminka chce, abys ještě spala. Kromě toho potřebuje maminka taky dost spánku, jinak by mohla být přes den netrpělivá!

KATKA:

Hm. A proč smí sluníčko dřív vstávat?

MÍŠA:

Bůh to tak udělal. V létě rostou kytičky a jiné rostlinky a potřebují hodně světla a tepla. A ptáci potřebují dlouhý den, aby mohli pro ptáčátka nasbírat dost potravy.

KATKA:

Hm, musí Pán Bůh v létě taky dřív vstávat, aby vzbudil sluníčko?

MÍŠA:

Ne, Katko! V noci je sluníčko na druhé straně naší zeměkoule a svítí tam. Víš, když Bůh stvořil zemi, tak se postaral o to, aby sluníčko vyšlo vždycky přesně.

KATKA: MÍŠA:

Hm - vždycky?

Ano, Katko! Co Bůh dělá, je vždycky přesné!

KATKA:

Hm. Chtěla bych taky něco dělat, co je přesné... Nemohli bychom dneska upéct buchtu pro maminku?

MÍŠA:

Ano, Katko! Myslím, že to je přesně to pravé.

24

Jaro - lekce 2.3

Míša a brouk Příprava: Doporučujeme přinést pro Míšu živou berušku (v tomto ročním období se najde docela snadno). Postačí ale i čokoládový brouk.

Činnost: Vyrobíme berušku.

Materiál: papír formátu A4, barevný papír (červený a černý), pastelky, lepidlo

Děti dostanou zelené a žluté pastelky, aby na své papíry namalovaly hodně trávy. Potom vystřihneme tělo a hlavičku berušky a černé puntíky na krovky. Děti pak určí, kam půjde brouk v trávě na procházku.

LOUTKOVÉ DIVADLO KATKA:

Bylo u vás moc hezky, dědečku, ráda bych zase brzy přijela.

DĚDA:

To přece můžeš, Katko. Ale teď se půjdeme dovnitř ohlásit, že už jsme tady. A kromě toho je právě čas na kafe. (Přichází Míša) Ahoj Míšo, to je dobře, že jsi tady! Tak já jdu napřed, Katko. Přijď pak za mnou, až to tady vyřídíš. Já teďpotřebuju nutně to kafe.

MÍŠA:

Škoda, že tvůj děda už odešel. Chtěl jsem si s ním ještě povídat a přitom pozorovat jeho vousy. Hýbají se mu legračně sem a tam, když mluví.

KATKA:

Ano, ale už tady stojíme dost dlouho a dědeček to nemá moc rád, když musí někde čekat a hlavně nechce přijít o to kafe. Není tak trpělivý jako ty, Míšo. Ale kde jsi vlastně byl a co to máš v té sklenici?

MÍŠA:

Měl jsem prázdniny. Ale zrovna teď jdu ze zahrady a našel jsem tam berušku. Procházela se po lístečku, tak jsem ji vzal ukázat dětem.

KATKA:

Ahoj děti, dneska si budeme povídat. Dobře, že jste přišly!

MÍŠA:

Já jsem taky moc rád, že už jste tady a...

KATKA:

To je ale roztomilý brouček! Ráda bych věděla, kde asi bydlí! Míšo, to bychom ho mohli i navštívit!

MÍŠA:

Ale Katko! Brouka přece nemůžeme navštěvovat! Létá z květiny na květinu nebo si leze někde v trávě.

KATKA:

No jo, ale kde bydlel v zimě? Ty vždycky říkáš, že Pán Bůh se i zvířátkům postaral o domov.

MÍŠA:

To je pravda, Katko, Pán Bůh se opravdu postaral. Ti broučci se zavrtají do měkké země, když začne být chladno, a tam spí celou zimu.

KATKA:

Celou zimu? To musí ten chudáček mít pořádný hlad!

MÍŠA:

Proto jsem mu taky dal do skleničky několik listů se mšicemi. Beruška totiž ze všeho nejraději žere mšice.

KATKA:

Hm - taky už mám docela hlad! Půjdeš se mnou nahoru? Snad dostaneme něco dobrého, a pak si můžeme něco vyrábět!

MÍŠA:

To zní lákavě! Tak ahoj, děti!

25

Jaro - lekce 2.4

Bible Příprava: Mišova bible je z černé lepenky se vloženými listy (asi 14x8 cm). Pro maminky připravíme na ukázku různé dětské bible.

Činnost: Vyrábíme dětskou obrázkovou knížku.

Materiál: bílé čtvrtky A4, roztírací barvy nebo vodovky Dětem necháme při kreslení úplnou volnost. Výkresy uschováme do příští hodiny, aby dobře uschly. (Všechny obrázky necháme hned na začátku podepsat!)

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

(čte si)

KATKA:

Ahoj děti, ách - já jsem pořád tak unavená! Jste taky tak unavené? Hm - tady už sedí Míša a čte si! Míšo!!!

MÍŠA:

Hm...

KATKA: MÍŠA:

Tak Míšo, děti už jsou tady a ty si tu sedíš a čteš! To se nedělá!

Hm... hm... Ahoj děti! Co se děje, Katko?

KATKA:

Ráda bych se tě na něco zeptala.

MÍŠA:

Už zase, Katko?

KATKA:

Ano; vždycky, když se tě ptám na něco, čemu nerozumím - třeba kde byly květiny v zimě a kde byli brouci a ptáci - vždycky říkáš: Tak to zařídil Pán Bůh.

MÍŠA:

Samozřejmě, Katko, Pán Bůh to opravdu tak zařídil.

KATKA: MÍŠA:

A jak to víš?

KATKA: MÍŠA:

V téhle? Tahle kniha nevypadá tak hezky jako ta s ježkem.

Podívej, Katko, je to všechno v téhle knize. Ano, Katko. Tamto byla dětská knížka. Ale tohle je bible. Kniha, ve které se píše 0 Pánu Bohu a 0 tom, co všechno udělal.

KATKA:

A můžou číst bibli i děti?

MÍŠA:

Ne... vlastně ano... Podívej, kdybych ti četl z bible, nerozuměla bys tomu a trvalo by dlouho, než bys to pochopila. Ale v dětské bibli jsou příběhy zapsány jednoduše, aby jim rozuměly i děti.

KATKA: MÍŠA:

Máš taky takovou, Míšo? Ano.

Ukaž! (Míša ji ukazuje) - Ano, tahle je hezčí. A jsou obrázky i uvnitř?

KATKA: MÍŠA:

Ano, tady je zrovna jeden.

KATKA:

Zrovna moc obrázků tu není.

MÍŠA:

Tahle bible je vlastně pro rodiče, aby ti z ní maminka nebo táta četli a potom si 0 tom můžete povídat. Katko, víš co, mohli bychom zkusit sami vyrobit nějakou hezkou knihu a bude v ní hodně obrázků!

KATKA:

No jasně! To bude moc hezké! Hodně barviček! Protože to, co Pán Bůh stvořil, je moc hezké; a moje kniha musí být taky hezká.

26

Jaro - lekce 2.5

První lidé Činnost: Dokončíme obrázkovou knížku.

Materiál: pomalované čtvrtky z minulé hodiny, čtvrtky A4, klubko vlny, časopisy, nůžky a lepidlo

Rozdáme výkresy z minulé hodiny. Každému dítěti dáme ještě dva archy papíru a kousek bavlněné nitě. Papír přeložíme jako knihu. Z pomalovaných čtvrtek maminky vystřihnou obrázky a děti je pak vlepí do knížek. Nakonec hřbet knihy proděrujeme a bavlnkou svážeme.

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

(čte)

KATKA:

Ahoj, děti! Jsem ráda, že jste zase přišly. Vidíte? - Míša tu pořád sedí a čte si! Poslouchej, Míšo, nemáš nic lepšího na práci, než tady sedět a číst si?!

MÍŠA:

Hm... hm... óch - ahoj děti! Ahoj Katko! Co jsi to říkala?

KATKA:

Ptala jsem se, jestli nemáš nic lepšího na práci, než tady sedět a číst si, zrovna když si povídáme?

MÍŠA:

Ale Katko, chtěl jsem si dnes ráno ještě jednou přečíst, jak Pán Bůh stvořil lidi.

KATKA:

Jé, povídej mi o tom, Míšo! S čím si ti první lidi hráli?

MÍŠA:

Hráli?!

KATKA:

Ano. Nebo snad neměli žádné hračky?

MÍŠA:

Hračky?

KATKA:

Ano! Když byli malí, měli přece hračky a hráli si!

MÍŠA:

Tedy Katko, ty máš ale otázky! Pán Bůh stvořil lidi rovnou velké, dospělé, a tak nepotře­ bovali žádné hračky!

KATKA:

Hm... Ale potřebovali přece nějaký domov, ne?

MÍŠA:

To ano. Pán Bůh pro ně připravil překrásnou zahradu, kde bylo všechno, co potřebovali. Tady v bibli se o tom moc nepíše, ale měli se tam určitě moc a moc dobře.

KATKA:

Taky si to myslím, Míšo. Ale co ti lidi dělali, když neměli nic na hraní?

MÍŠA:

Pán Bůh jim věnoval krásnou zahradu, ale bylo tam ještě docela dost práce. Bylo tam i mnoho zvířat, která Bůh stvořil už předtím. S tím vším se lidi museli seznámit.

KATKA:

Hm... A co budeme teď dělat my?

MÍŠA:

My si teď dokončíme své obrázkové knížky.

27

Jaro - lekce 2.6

Mít maminku - to je něco krásného! Příprava:

_ _ *

Najít starší ptačí hnízdo, nejlépe již v předjaří, když ještě stromy a keře nemají listí.

2

Činnost:

\

/

, ___

Vyrábíme ptáčka.

/

Materiál: děrovačka, nůžky, vlněná šňůrka, pastelky a ptáček (na pravé polovině stránky A4, z levé prázdné poloviny vznikne po přeložení a vystřižení druhá "polovina" ptáčka) Děti vymalují ptáčka. Papír přeložit uprostřed, ptáčka vystřihnout a jeho křídla ohnout dolů. Křídla vybarvit a na horní hraně procvaknout dírku. Protáhnout šňůrku. Zavěsit!

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti!

KATKA: MÍŠA:

Ahoj, děti! Ahoj, Míšo! Víš co? Viděla jsem právě dva ptáčky, jak na sebe pískali. Ano, Katko, vždyť je taky jaro a ptáčci zpívají a radují se, že...

KATKA: MÍŠA:

Ale ne, Míšo! Oni se neradovali! Tloukli se křídly a klovali se. No tedy!

KATKA: MÍŠA:

Ano, a přitom tam byl takový velký kus chleba. - Radši se o něj měli podělit. Správně, Katko, a proč by se měli raději podělit?

KATKA: MÍŠA:

Protože teď nemají vůbec nic! Jak to? Vůbec nic?

KATKA: MÍŠA:

Ano. Přiletěl velký černý pták a celý kus chleba odnesl. No, to je nejlepší příklad toho, že se nevyplácí se hádat.

KATKA: MÍŠA:

Jenže na co ten velký pták potřeboval tolik chleba? Třeba má v hnízdě mladé a taková ptáčátka toho hodně spořádají.

KATKA: MÍŠA:

Já jsem ještě žádná ptáčátka neviděla. Však taky ptáčátka zůstávají v hnízdě, dokud neumí lítat.

KATKA: MÍŠA:

Jenže já jsem ještě nikdy neviděla ani hnízdo! Ptáci si staví hnízda na dobře ukrytých místech. Nedají se tak snadno najít, ale já jsem jednou našel staré hnízdo, které už nikdo nepotřeboval. Vzal jsem ho dneska s sebou, abych ti ho ukázal. Jé, to je príma! Ukaž mi ho, Míšo! (Míša ji ukazuje hnízdo.) - Ó, tohle že je hnízdo? To vypadá jako stará tráva! Nám se nezdá moc hezké, ale ptáčkům se takové hnízdo moc líbí. Podívej, Katko, tady je důlek, kam snesl ptáček vajíčka a kde se později z vajíček vylíhla ptáčátka.

KATKA: MÍŠA:

KATKA: MÍŠA:

Hm. To je ale malý důlek! Ano, Katko! Ptáčátka jsou taky malinká a sedí hodně blízko sebe.

KATKA: MÍŠA:

A když venku prší, tak ptáčátka nezmoknou? Když je venku ošklivo, tak přiletí ptačí maminka a roztáhne nad ptačími dětmi křídla, aby je schovala.

KATKA: MÍŠA:

Hm, to je hezké, mít maminku. Ano, Katko, to pro nás všechny Pán Bůh vymyslel něco moc a moc hezkého!

28

Jaro - lekce 2.7

Kdo plní vodu do mraků? Činnost: Sázíme květiny.

Materiál: malé květináčky, zemina, konvička, několik výhonků květin s kořeny (např. břečťan, zelená lilie), velký igelitový ubrus

Maminka s dítětem naplní květináč zeminou a zasadí výhonek. Dítě smí nakonec květinu zalít.

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

KATKA: MÍŠA:

Zdravím vás, děti! Ahoj, Katko! (prohlíží si Katku - je mokrá!) Ahoj! Řekni, Míšo, odkud dostávají mraky déšť? Hm, déšť...? Hm,... mraky...? Ale, Katko, proč to chceš vědět?

KATKA: MÍŠA:

No, když Pán Bůh stvořil mraky, dal jim hned dost deště nebo je musí pořád doplňovat?

KATKA: MÍŠA:

Ano? A proč tedy ze všech neprší?

KATKA: MÍŠA:

To vím; vodu ale můžeme vidět i cítit!

KATKA: MÍŠA:

Nee... Ale...

KATKA: MÍŠA:

Doplňovat? Ale, Katko, mraky jsou přece celé z vody! Ale, Katko, vždyť přece víš, že Bůh udělal tolik divuplných věcí, které sice nevidíme, ale ony tu stejně jsou. Ano, Katko, ale už nemůžeme vidět, jak Bůh vodu v mracích drží. Vidíš, Katko, a když vítr sežene dost mraků dohromady, tak prší! Ach tak... Ale stejně tomu nerozumím...

Katko, tomu ani rozumět nemusíš. Vysvětlím ti to později, až budeš trošku větší. Kromě toho, já taky něčemu nerozumím.

KATKA: MÍŠA:

Nee?? ... A čemu?

KATKA: MÍŠA:

Neee... Jenže maminčiny kytičky potřebovaly vodu...

Proč jsi mokrá...? Vždyť dneska vůbec nepršelo. A ty jsi je zalévala místo maminky?

KATKA: MÍŠA:

Nee... tam nahoře na nebi byly takové pěkné mraky...

KATKA:

Hm. A protože pořád nepršelo, chtěla jsem dát mrakům trochu vody, ... protože třeba Pán Bůh zapomněl do mraků vodu naplnit.

MÍŠA:

Katko, ... to přece nejde!

KATKA:

To už jsem si taky všimla. Ta hadice byla moc krátká a voda padala hned zase zpátky dolů.

MÍŠA:

Ach ne, Katko! Teď je mi jasné, proč jsi celá mokrá. - Hm. Stejně to bylo od tebe milé, že jsi chtěla Pánu Bohu pomoct. Ale víš, Bůh nikdy nic nezapomíná a mraky svůj déšť spustí určitě někdy jindy.

KATKA: MÍŠA:

Hm. Tak tedy nemusím polévat mraky hadicí.

KATKA:

No a?

Hadici radši necháme ležet; tou může tvoje maminka dobře zalévat. Ty si ale můžeš vzít konvičku a tou zalévat, to mají kytičky rády. Kromě toho bychom mohli dneska spolu zasadit nové rostlinky. Třeba budou chtít děti sázet s námi? Ano, to určitě! Děti, pojďte!

29

Jaro - lekce 2.8

Dědeček je v nemocnici Činnost: Vyrábíme krabičku na popcorn.

Materiál: pánev (s pokličkou), olej, popkornová kukuřice, slabší čtvrtka, nůžky, sešívačka, pastelky Papír na jedné straně barevně pokreslit, podle předlohy složit a vyříznout čtyři naznačené zářezy. Okraje ohnou nahoru a sešít sešívakou. Krabičku naplníme vlastnoručně upraženým popcornem!

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti! Tak jak se dneska máte? Máte ještě ty rostlinky, co jsme posledně sázeli?

KATKA:

Ahoj, děti! Ahoj, Míšo! Míšo... víš, co se stalo? Můj dědeček je v nemocnici!

MÍŠA:

Vážně? Chudák dědeček! Co mu chybí?

KATKA:

Nevím, Míšo; ale musí zůstat celý den v posteli a být úplně zticha.

MÍŠA:

Hm, Katko, když už je někdo nemocný, tak je dobré, že leží v posteli. Jenom nechápu, proč musí být zticha?

KATKA:

Tomu taky nerozumím, ale maminka říkala, že v nemocnici musí být všichni potichu.

MÍŠA:

Hm, a už jsi byla dědečka navštívit?

KATKA:

Byla, včera, ale jenom malou chvilku.

MÍŠA:

Proč jenom malou chvilku?

KATKA:

Protože jsem moc hlasitě brečela, když mi sestřička přiskřípla do dveří prsty.

MÍŠA:

Ale Katko! Jak se mohlo něco takového stát?

KATKA:

Nevím, Míšo... ach, to ti byl takový zmatek! A přitom jsem se tak těšila, že smím dědečka navštívit. Teď už mě maminka určitě s sebou nevezme.

MÍŠA:

Hm, Katko, a nemohla bys navštívit babičku? Je teď doma úplně sama, když je dědeček v nemocnici!

KATKA:

Navštívit babičku? Ta přece není nemocná! A kromě toho může navštěvovat dědečka dokonce každý den.

MÍŠA:

Ale když je babička doma, tak se jí třeba stýská, že s ní dědeček není a že je nemocný!

KATKA:

Hm, tak třeba jo, Míšo. (Přichází babička) Jé, tamhle jde babička! (Volá) Babičko! Babičko! Stýská se ti doma bez dědečka?

BABIČKA: Ahoj, Katko! To je ale milé, že na mě myslíš! Víš, Katko, dědečkovi se asi v nemocnici stýská víc. A když jsem sama doma, tak se za něj modlím a vím, že se Bůh o nás stará. Teď ale musím jít, za chvíli mi jede autobus. KATKA:

Ahoj, babi! Hm. Jenže já bych stejně chtěla dědečka navštívit!

MÍŠA:

Katko, víš co? Mohli bychom pro dědečka něco hezkého vyrobit. Pak by mu to mohla babička vzít do nemocnice a oba by měli radost!

KATKA:

To je nápad, Míšo, tak začneme!

30

Jaro - lekce 2.9

Maminka nemá ráda pavouky! Příprava: Chytit velkého pavouka a přinést do hodiny. (Nejlépe do malé skleničky, s otvory ve víčku pro dýchání.)

Činnost: Malujeme pavučinu.

Materiál: papír A4, lepidlo (lepicí špalíček), trochu písku, pastelky

Namalovat barevný obrázek. Lepidlem přes něj "nakreslit" pavouci síť a lehce posypat pískem, aby se pavučina zviditelnila. Děti se všechny rády podívají na pavouka ve sklenici a většina z nich prohlásí, že jejich maminky taky nemají pavouky rády!

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti! To je hezké, že jste tu (rozhlíží se). Aha, Katka už má dneska zase zpoždění.

MAMINKA: Katko!!! Ííííí! Odnes to hned ven! Nechci to mít vevnitř - ven s tím!!! (odchází - Katka přichází s košíkem)

MÍŠA:

Katko, co se stalo? Co jsi provedla?

KATKA:

Já jsem si jenom hrála v pokoji pod gaučem.

MÍŠA:

Ale co se stalo mamince? Proč je taková rozčilená?

KATKA: MÍŠA:

Protože jsem našla pod gaučem něco zajímavého. Podívej!

KATKA: MÍŠA:

Ano! Jenže škoda, že maminka nemá pavouky ráda, a já ho teď musím vyhodit ven!

KATKA: MÍŠA:

Proč? Tak hezky se mu pod gaučem bydlelo - a kde bude bydlet teď? Však on si najde rychle nový domov. Kromě toho venku najde taky víc žrádla.

KATKA:

A co pavouk žere?

MÍŠA:

No, mouchy a tak!

KATKA: MÍŠA:

Ano? Ale mouchy přece lítají ve vzduchu.

KATKA: MÍŠA:

Ale proč mouchy nedávají pozor, kam letí?

KATKA: MÍŠA:

Hm, a jak dokáže takový pavouk udělat tak tenkou síť?

KATKA: MÍŠA: KATKA:

(dívá se do košíku) To je ale pořádný pavouk!! Hm, taky je to lepší, když bude venku.

No právě! A proto spřádá pavouk pavučinu, schová se a čeká na to, až se chytí nějaká moucha. No, to ony asi dávají. Ale pavouci dělají tak jemné sítě, že si jich mouchy ani nevšimnou, až když je pozdě.

Když Bůh stvořil pavouky, tak jim dal všechno potřebné, aby mohli hned a kdekoli usnovat svoje sítě. Hm... Chtěla bych někdy takovou pavučinu vidět. Šlo by to?

Jistě, Katko! Pavučiny jsou dobře vidět, když jsou zaprášené. Prohlídneme si potom naši místnost, jestli někde nějakou najdeme. Ale nejdřív si takovou pavučinu vyrobíme. Už se nemůžu dočkat, Míšo! A pak dětem ukážeme našeho pavouka.

31

Jaro - lekce 2.10 X

Šnek v ulitě Príprava: Najdeme několik živých hlemýžďů a položíme je do mísy s několika listy salátu. Mísu přikryjeme průhlednou fólií (nezapomeňte na otvory, aby měli dost vzduchu). Po skončení příběhu ukážeme šneky dětem. Nakonec si každé dítě může vzít jednoho šneka domů - ovšem vlastnoručně vyrobeného.

Činnost: Vyrábíme šneka.

Materiál: prázdné ulity, modelína, hřebíčkové koření Každé dítě dostane kousek modelíny a vyválí z ní malý váleček. Ulitu přitiskneme na modelínu a do hlavičky vtlačí dva hřebíčky jako růžky. Výsledek vás příjemně překvapí!

LOUTKOVÉ DIVADLO KATKA:

Ahoj děti! Víte, co mám? Šnečí domeček!

MÍŠA:

Ahoj děti! Co to slyším? Ty jsi našla šnečí ulitu, Katko? Můžu se na ní podívat?

KATKA:

Samozřejmě, Míšo! Jenom nevím, kde teď zrovna je!!!

MÍŠA:

Cože?! Ty nevíš, kde je? Tak to ji asi už nemáš! Myslím, že by sis měla na své věci dávat lepší pozor!

KATKA:

Dávala jsem si moc velký pozor a vím přesně, že jsem si ji položila na stůl v dětském pokoji. To bylo včera večer, když mě maminka dávala do postýlky a modlila se se mnou před spaním. A dneska ráno byla pryč!

MÍŠA:

Hm... A Katko, byla tvoje ulita určitě prázdná jako moje?

KATKA:

No, žádný šneček venku nebyl.

MÍŠA:

To ti rád věřím, Katko. Ale mohlo to být i tak, že hlemýžď byl uvnitř, a když jsi spala, utekl pryč i s domečkem na zádech.

KATKA:

Hm... to si musím najít jinou ulitu, ve které nebude šnek. Ale ještě jsem se tě chtěla zeptat na jednu věc. Máš chvilku čas?

MÍŠA:

To víš, že mám. Co bys chtěla vědět?

KATKA:

Ty jsi říkal, že Pán Bůh bydlí v nebi. Ale když je nebe tak strašně daleko, jak potom může slyšet naše modlitby?

MÍŠA:

To je těžká otázka, Katko. Víš, Pán Bůh má sice trůn v nebi, ale zároveň je všude kolem nás, dívá se, co děláme a slyší všechno, co říkáme, protože mu na nás záleží. Víš, Pán Bůh má lidi moc rád. A protože je má rád, dívá se, co dělají. A když se lidé modlí, přiblíží se k nim a slyší je.

KATKA:

To jsem ráda, že Pán Bůh slyší, co mu říkám. I když ho nevidím. Díky, Míšo! - Ted ale musím jít hledat novou ulitu!

MÍŠA:

Katko, já ti jednu dám. Nemusíš nic hledat a můžeme si hned jít hrát!

KATKA:

To je prima. Ty nějakou máš?

MÍŠA:

Ano, celou hromadu, mám dost pro všechny.

32

Léto - lekce 3.1

Proč není mléko zelené? Příprava: Natrhat trávu a přinést do hodiny.

Činnost: Vyrábíme krávu na louce.

Materiál: tráva, lepidlo, nůžky, kopie krávy, pastelky, papír A4 Nejprve nalepit trávu na papír. Vymalovat krávu, vystřihnout a nalepit na "louku". Děti by měly kravskou hlavu nalepit pokud možno samy!

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti! Ahoj, Katko! Á, Katka tu ještě vůbec není! (volá.) Katko!! Kde jsi?

KATKA:

Ahoj, Míšo! Ahoj, děti! Míšo...?

MÍŠA:

Ano, Katko?

KATKA:

Moje maminka říkala, že se mléko dělá z trávy.

MÍŠA:

No... a?

KATKA:

Ale to přece nejde!

MÍŠA:

A proč ne?

KATKA:

Jednoduše: Tráva je zelená. A mléko je bílé!

MÍŠA:

No jo, Katko. Vždyť se tráva taky musí nejdřív zpracovat.

KATKA:

Zpracovat?

MÍŠA:

Takže, nejdřív trávu sežere kravička.

KATKA:

Cooo? ... Jak to?!

MÍŠA:

No... tedy... ehm... Katko, řekni, pije tvůj bratříček ještě pořád od maminky?

KATKA:

Ano, ale teď už taky jí s námi u stolu, brambory a zeleninu a...

MÍŠA:

Katko, co to je, co tvůj bratříček pije od maminky?

KATKA:

Hm... mm... mléko?!

MÍŠA:

Správné, Katko! A to mléko je uděláno ze všeho, co tvoje maminka celý den jí.

KATKA:

Hm... jenže moje maminka nejí trávu!

MÍŠA:

Ne, Katko! Ale kravičky žerou trávu. A v kravičce se z toho udělá mléko pro její miminko, pro telátko

KATKA:

Jé, to se mi líbí!! ... Já jsem vůbec nevěděla, že zvířecí miminka taky pijí mléko.

MÍŠA:

Vidíš, Katko, Pán Bůh vymyslel něco moc dobrého pro miminka. Víš, Katko, mléko od maminky má v sobě přesně to, co tvůj bratříček potřebuje, aby dobře rostl. A v mléce od kravičky je zase přesně to, co potřebuje její telátko, aby dobře rostlo, a...

KATKA:

Ale já nejsem žádné telátko! Já jsem Katka! A proč tedy musím pít mléko, které se dělá pro telátka?!

MÍŠA:

Katko, kravička má tááák hodně mléka. A mléko je tááák dobré. A kromě toho je zdravé.

KATKA:

Hm... a co potom pije telátko?

MÍŠA:

Telátko pije taky mléko - vždyť je ho dost a dost.

KATKA:

No jo, vždyť trávy je taky dost a dost. Hm... a jak vlastně chutná tráva? 33

MÍŠA:

To nevím, Katko. Kravičkám asi chutná. Dneska jsem nám taky přinesl trávu. Jenže ne na jídlo, ale abychom mohli něco vyrábět.

KATKA:

Už se těším!

34

Léto - lekce 3.2

Proč se musíme mýt? Příprava: Obstarat katalogy s vybavením do koupelen.

Činnost: Sestavíme koláž.

Materiál: papír A4, lepidlo, nůžky, katalogy

Maminka a dítě spolu listují katalogem a vybírají věci, které patří do koupelny. Obrázky vystřihnout a nalepit na papír.

LOUTKOVÉ DIVADLO (Katka už tu stojí) MÍŠA:

Ahoj, děti! Ahoj, Katko! Ty už jsi tady?

KATKA:

Ano, dneska jsem byla s oblíkáním hned hotová. Jindy to jde tááák pomalu. Ty se máš, Míšo, že máš kožich.

MÍŠA:

Kožich? Myslíš, Katko?

KATKA:

Ano, jsi pořád oblečený. A nemusíš se mýt!

MÍŠA:

Hm, Katko, já jsem sice pořád oblečený, ale umýt se taky občas musím!

KATKA:

Cooo? A jak to děláš? Přeci si nemůžeš sundat kožich a dát ho do pračky. Nebo...?

MÍŠA:

Ne! Ale když jsem špinavý, tak skočím do nějakého rybníka a vykoupu se. A pak se celý pořádně otřesu, abych dostal všechnu vodu z kožichu.

KATKA:

Hm, Míšo, pak to máš stejně ale dobré.

MÍŠA:

Jak to? Tobě se přece taky daří dobře. Máš maminku, která ti pere věci v pračce. A...

KATKA:

No jistě, Míšo! Ale mě drbe kartáčkem!

MÍŠA:

Kartáčkem?!

KATKA:

Ano! Jinak by se mi ruce neumyly.

MÍŠA:

Jak to, že ne?

KATKA:

Já to taky nechápu. Přitom jsem držela jenom popelnici...

MÍŠA:

Popelnici?

KATKA:

No ano! Bylo tamtolikzajímavých věcí. A pak jsem přišla na to, že se tam akorát vejdu. Víš jak je to legrační, když se nad tebou to víko otvírá a zavírá? A můžeš se tam tak krásně schovat.

MÍŠA:

Ach, Katko, já už se radši na nic neptám. Určitě to bylo nutné, pořádně tě vydrbat.

KATKA:

Jenže já nemám ráda drbání kartáčkem! Stačí, když mi maminka čistí kartáčkem zuby. A přitom zuby nejsou ani tak špinavé, jako byly včera moje ruce.

MÍŠA:

Katko, to je moc důležité, když se pravidelně myjeme. Existuje totiž taky špína, která není vidět.

KATKA:

Špína, která není vidět?? Hm... A já jsem si vždycky myslela, že se špína musí umývat, protože je vidět. Hm... Míšo, co budeme dneska dělat?

MÍŠA:

Myslím, že bychom mohli vystřihovat obrázky, které mají něco společného s mytím.

KATKA:

No jo, dokud se nemusíme mýt, tak to pořád ještě jde. - Čau, děti!

35

Léto - lekce 3.3

Proč si musíme čistit zuby? Činnost: Otiskneme minci.

Materiál: maié obálky, rozličné mince, pastelky Vložit mince do obálek. Pastelkami kreslit (krátkými tahy) přes obálku až jsou otisky mincí na obálce viditelné.

LOUTKOVÉ DIVADLO KATKA:

Ahoj, děti! Tak co, jste už všechny hezky čisté? (přichází Miša) - Á, tady jsi, Míšo! Víš, co bych ráda věděla?

MÍŠA:

Ne, copak?

KATKA:

Proč si musíme čistit zuby, když vůbec nejsou špinavé?

MÍŠA:

Jak to...? Ty zuby nepoužíváš, Katko?

KATKA:

To ano...

MÍŠA:

A na co je používáš?

KATKA:

Na jídlo, na žvýkání a - hm - na kousání.

MÍŠA:

Takže na jídlo!!! A...

KATKA:

Ale u jídla se přece zuby nezašpiní. - Jídlo je jídlo. - A to si potom olížu!!

MÍŠA:

Hm, Katko, olizuješ taky svůj talíř, když dojíš?

KATKA:

Nooo... to bych musela nejdřív dojíst. A to trvá moc dlouho...

MÍŠA:

Coo?! Ty nedojídáš, Katko?

KATKA:

Ale ano! - Když je zmrzlina - tak ano! A když je zmrzlina, tak potom vylížu i misku!!

MÍŠA:

Ach, Katko... hm... takže, když vylížeš svoji misku, je potom čistá?

KATKA:

Hm... každopádně už tam není zmrzlina. A vypadá taky čistě!

MÍŠA:

Ano? Takže ji maminka už potom nemyje?

KATKA:

To ano, to lepkavé se přece musí umýt!

MÍŠA:

Aha! A na našich zubech zůstane taky něco takového lepkavého, když dojíme, a pak si zuby musíme vyčistit.

KATKA:

Hm, a co je s mým břichem, když tam všechno to jídlo přijde? Mám břicho vevnitř taky špinavé?

MÍŠA:

Ne, Katko! Tam to jídlo patří. A Bůh udělal břicho tak, že se vevnitř nic nemusí umývat!

KATKA:

Hm... to je zvláštní! Takže nás Pán Bůh udělal tak, že se umažeme jenom navrchu a vevnitř jsme pořád čistí?

MÍŠA:

Hm, ano, ale Pán Bůh udělal taky něco, co je sice uvnitř nás, ale stejně se to může umazat.

KATKA:

Cooo?! Musím se tedy umývat taky vevnitř?

MÍŠA:

Katko, někdy jindy ti to vysvětlím. Dneska budeme zkoumat, co je tady v těch obálkách... (ukazuje obálky) - Ahoj!

36

Léto - lekce 3.4

Katka neuklízí! Činnost: Vyrábíme pohlednice s ptáčkem.

Materiál: čtvrtka o velikosti pohlednice, samolepicí barevný papír Namalovat křídla a ptáčky na barevný papír a předem vystřihnout. Oči udělat děrovačkou. Připravit do krabice. Přeložit čtvrtku. Dítě samo vyhledá ptáčka, křídla a oči, a nalepí to všechno na čtvtku.

LOUTKOVÉ DIVADLO KATKA:

Ahoj, děti! Jak se máte? Tedy já se nemám dneska moc dobře, strašně se nudím. Vůbec nevím, co mám dělat!! Míša tady není a já si nemám s kým hrát.

MAMINKA: Katko! Katko, kde jsi?

KATKA:

Tady! Co je?

MAMINKA: Ráda bych, abys mi pomohla při uklízení! KATKA:

Ale mami, dneska je miniklub!

MAMINKA: To ano, ale v pokoji máš hrozný nepořádek. Musíš si nejdřív uklidit, než někam půjdeš. KATKA:

Ale já teď nechci uklízet!

MAMINKA: Tak teď mě dobře poslouchej, Katko. Tohleto tady je náš domov, a aby se nám tady všem líbilo, máme nějaká pravidla, která se musí dodržovat! KATKA:

Jenže mně se nelíbí, když musím uklízet.

MAMINKA: Proto taky chci, abychom to dělaly spolu, aby ses naučila, jak se to dělá, a abys uměla udržovat pořádek, až budeš velká.

KATKA:

Ale mami, proč musí být taková pravidla?

MAiMINKA: Abychom spolu dobře vycházely. Na silnici jsou taky pravidla, která musíme dodržovat - nebo co si myslíte vy, děti? Smí se přecházet ulice, když nám svítí na semaforu červená?

KATKA:

Myslím, že je lepší, když se počká na zelenou.

MAMINKA: Správně, Katko. Pán Bůh nám dal taky určitá pravidla, která bychom my lidé měli dodržovat, ne proto, aby nás trápil, ale aby nás chránil. A ta pravidla, která tady doma máme, jsou taky proto, aby nás chránila - nebo bys radši chtěla, abychom zakopávali o tvoje hračky a ublížili si? KATKA:

Hm. Ahoj, děti. Já teď musím jít uklízet!

37

Léto - lekce 3.5

Katka dostala bratříčka Příprava: Obstarat katalogy s kojeneckým zbožím.

Činnost: Vyrábíme koláž kojeneckých potřeb.

Materiál: katalogy, nůžky, lepidlo, papír

Každé dítě dostane list papíru, na který s maminčinou pomocí lepí věci pro miminko.

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti! To je dobře, že jste zase všechny tady. Neviděly jste Katku? Aha, tady jde. Ahoj Katko!

KATKA: MÍŠA:

Ahoj, Míšo! Ahoj, děti! To je dost, že jsi tady! Už jsem se na tebe těšil! Pojď, půjdeme k nám, můžeme si tam spolu něco vyrábět.

KATKA: MÍŠA:

Teda Míšo, to by bylo něco! Ale dneska nemůžu, dneska jdeme s tatínkem na kniliku, za maminkou. Cože? - Kam jdete?

KATKA: MÍŠA:

Za maminkou - na kniliku. Na kniliku'.'! A není to náhodou klinika!

KATKA: MÍŠA:

Možná! To je tam, co maminky dostávají miminka, víš? Katko! To je ale překvapení - vy budete mít miminko?

KATKA:

Ano, Míšo! Maminka dostala pro mě bratříčka. Dneska se na něho jdeme podívat.

MÍŠA:

No tohle! - Srdečně blahopřeju, Katko! - Jak se jmenuje?

KATKA: MÍŠA:

Hm ... mmm - to jsem zapomněla! Cože! - Ty už nevíš, jak se tvůj bráška jmenuje?

KATKA:

Míšo! - Bráška je ještě úplně nový, tak jsem to prostě zapomněla, no. Ale zeptám se tatínka, až přijde. No dobře, Katko. Já taky někdy zapomínám jména.

MÍŠA:

(Přichází tatínek)

KATKA:

Hele, tatínek!

TATÍNEK: Ahoj, děti! Ahoj, Míšo! Mrzí mě, že Katka s vámi dneska nemůže zůstat. Máme zrovna dneska v plánu něco důležitého. MÍŠA: Ano, Katka už nám o tom říkala. KATKA:

Tati, řekni mi ještě jednou, jak se bráška jmenuje!

TATÍNEK: Přece Víta! - Ale pojď už, Katko, musíme si pospíšit. Slíbil jsem mamince, že se ještě cestou stavíme ve městě pro kočárek. KATKA: MÍŠA:

Ahoj! Ahoj ... No, děti, to bylo dneska vzrůšo! Dostal už někdo z vás taky bratříčka nebo sestřičku? Takové miminko potřebuje spoustu věcí! Tak si je tady teď spolu budeme nalepovat.

38

Léto - lekce 3.6

Maminka s Vitou už jsou doma Činnost: Vyrábíme mazlíčka.

Materiál: na jedno zvířátko pět malých a jeden větší dřevěný kotouček (nebo z pevné lepenky), lepidlo, vata, klubíčko vlny, fixy Čtyři menší kotoučky nalepíme zespodu na větší kotouč. Na pátý namalujeme obličej, přilepíme k velkému. Z vaty vytvarujeme a při­ lepíme tělo, z vlny ocásek. Hotovo!

LOUTKOVÉ DIVADLO KATKA:

Ahoj, děti, víte co? Maminka už je zase doma, a přivezla s sebou brášku!

MAMINKA: (přichází s Vitou) Ahoj, děti! Slíbila jsem Katce, že vám dnes ukážu Vítu. Není kouzelný? ...

KATKA:

Mami, můžu ho podržet?

MAMINKA: Můžeš, když si pořádně sedneš.

KATKA:

(podržet trochu níž) Už sedím pořádně, dáš mi ho podržet?

MAMINKA: Opatrně, Katko, dej pozor na hlavičku.

KATKA:

(drží Vít'u)Wm, není o moc větší než moje panenka.

MAMINKA: Však on rychle vyroste, ty jsi taky nebyla o nic větší.

KATKA:

Opravdu?

(Vítá pláče) - Mami, mami, vem si ho - rychle! MAMINKA: (bere miminko) Neplač, Víťo, už to bude, hned dostaneš najíst. (podržet maminku trochu niž, přiložit Vítu)

KATKA:

Co, už zase musí jíst?

MAMINKA: Ano, miminka musi jíst často, protože tak rychle rostou.

KATKA:

Ale proč musí vždycky sedět u tebe a pít z prsu?

MAMINKA: Když Pán Bůh stvořil člověka, věděl, že miminka potřebují to nejlepší jídlo, aby rychle vyrostla. A zařídil to tak, že to nejlepší jídlo pro miminka se udělá u maminky v prsech, jakmile se jí miminko narodí. KATKA:

Hm, a já?

MAMINKA: Ty už přece nepotřebuješ jídlo pro miminka, Katko. Vždyť už jsi docela velká holčička. Ale když jsi byla tak malá jako Víťa, taky jsi dostávala maminčino mlíčko. KATKA:

Vážně? To už si vůbec napamatuju.

MAMINKA: Však už je to dost dlouho. KATKA:

Ale já bych taky chtěla sedět u tebe!

MAMINKA: To teď nejde, Katko. Nejdřív se musí Víťa najíst. Ale mohla bys zatím s dětmi vyrobit pěkného mazlíčka, co říkáš? KATKA:

Tak dobře. - Pojďte, děti, dáme se do toho!

39

Léto - lekce 3.7

Katka hledá útěchu u Míši Činnost: Pečeme medvědí koláčky z kynutého těsta (recept viz str. 48) a vyrábíme chrastítko pro Vítu.

Medvědí koláček: Každé dítě dostane hroudu těsta (o něco větší než na housku). \ . Vytvaruje z ní kouli, zploští ji na placku a ozdobí gumovými medvídky a lékořicovými proutky.

Materiál: krabičky od filmu, lepidlo, zbytky látek, nůžky, zbytky vlny, usušené hrášky

Do krabičky vložíme tři hrášky a na víčko přilepíme poutko z vlny. Krabičku polepíme látkou.

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti! Tak jsem zase tady a rád bych ...

KATKA: MÍŠA:

Ahoj. Míšo! Míšo, tys mi tak strašně chyběl! (obejme Míšu) Ale Katko, co je s tebou, takovouhle tě neznám.

KATKA: MÍŠA:

Míšo, nikdo na mě nemá čas, maminka i tatínek mají Vítu raději než mě! Katko, to přece nemůže být pravda. Já myslím, že maminka má jenom hodně práce.

KATKA:

Jo, pořád dává Vítovi něco pít, a myje ho a přebaluje a já musím být pořád tiše, protože Víta už zase musí spát. Hm, Katko, když jsi byla tak malá jako Víta, starala se maminka zrovna tak o tebe. Každé miminko potřebuje, aby se o ně někdo staral!

MÍŠA:

KATKA: MÍŠA:

Ano? (vzdychne) Maminka je určitě často unavená z té práce, kterou teď má. Co myslíš, nemohla bys jí trochu pomáhat?

KATKA: MÍŠA:

Já?! Pomáhat? Já přece Vítovi nemůžu dát pít. To ne, Katko, ale je tolik jiných věcí, které už umíš. Co kdyby sis například vždycky sama uklidila hračky, když si přestaneš hrát?

KATKA: MÍŠA:

Ale uklízet mě vůbec nebaví! Kvůli mamince bys to ale mohla udělat. Určitě by z toho měla radost.

KATKA: MÍŠA:

Hm, ale všechno bylo o moc lepší, dokud tady nebyl Víta! Katko! Zdá se mi, že žárlíš! Tvůj bráška ještě vůbec nic neumí, tolik se toho musí naučit a zatím ještě vůbec ničemu nerozumí. Proto potřebuje, aby ho maminka co nejčastěji brala do náruče, aby poznal, že ho má ráda.

KATKA: MÍŠA:

Hm, Míšo, ale bylo to hezčí, když jsem měla maminku jenom pro sebe. To věřím, Katko. Ale doteď jsi ji měla pro sebe celé tři roky, tak ji můžeš trochu dopřát taky Vítovi. Vždyť i on se o maminku musí dělit s tebou!

KATKA: MÍŠA:

Hm... Ještě dobře, že se s ním aspoň nemusím dělit o tebe. Budem spolu zase něco vyrábět? Ano, Katko, vyrobíme Vítovi chrastítko a pak spolu sníme náš medvědí koláč.

KATKA:

To je nápad, tak ahoj!

40

Léto - lekce 3.8

Letní slavnost Příprava: Sejdeme se jako obvykle v místnosti miniklubu a zpíváme několik písní, dokud všichni nepřijdou. Před hodinou se vyhotoví bodovací kartičky, kde jsou uvedeny všechny hry a úkoly. Každé dítě dostane jednu bodovací kartu se svým jménem. Za účast na každé hře dostane dítě jeden bod. Jdeme ven (snad neprší), kde jsme hry předem připravili.

Hry:

1

Balancování: Dítě balancuje (s maminkou za ruku) od příčky k příčce na žebříku položeném na zemi. Pokud jsou nožičky moc krátké, místo balancování se příčky přeskakují.

2

Lovení ryb: Připravit předem ryby (podle počtu dětí) ze čtvrtky velikosti A5, proděrovat jim "nos", dírkou prostrčit kancelářskou sponku. Udice připravit z lampiónové tyčky, provázku a magnetu. Ryby se položí na zem před stůl. Děti se jedno po druhém posazují na stůl a dá se jim možnost chytit jednu rybu.

3 4

J) \ \ Z'"-' j

y

Srážení plechovek míčkem Zastrkování míčků: Několik míčků různé velikosti. Stabilní karton (např. C\Z/

//\

ý? J/

krabice od banánů) s otvory odpovídajícími různé velikosti míčků. Dítě má prostrčit správný míček správným otvorem.

5

Kutálení míčků: Dlouhou papírovou rouru (od koberce - k dostání v prodejné koberců) a malé štafličky. Roura se opře o horní část štaflí a upevní. Dítě dostane sáček s tenisovými míčky. Maminka drží dítě pevně zezadu, zatímco ono nechává jeden míček za druhým proběhnout rourou (velmi oblíbená hra). Možno použít též trubky od vysavače a pingpongové míčky.

6

Závod na vozítkách: Děti si smějí přinést svoje vozítko z domova. Kromě toho mohou být k dispozici různá vozítka jako např.: tříkolka, šlapací auto, koloběžka, motokára. Závodní dráha se předem vyznačí girlandami.

Závěr: Než děti všechny hry dohrají, připravíme v místnosti sušenky a nápoje k občerstvení. Rozdáme ceny. Každé dítě dostane sáček s např.:

1. 2. 3. 4. 5. 6.

malou křesťanskou knížečkou pastelkou nafukovacím balónkem žvýkacím bonbonem trylková píšťalka gumový medvídek

Pro takovou akci je dobře zapojit navíc další pomocné síly!

Hl

Léto - lekce 3.9 (první hodina po prázdninách)

Proč Bůh stvořil komáry? Příprava: Katka má na obličeji kousek fólie s červenými tečkami.

Činnost: Vyrábíme ptáka s pestrými křídly.

Materiál: papír A5, čtvrtka na ptáčka, voskovky, vlna, jehla, nůžky

Děti pomalují aršík A5 co nejpestřeji z obou stran. Aršík poskládat do harmoniky a protáhnout štěrbinou v těle vystřiženého ptáka. Konce protáhnout a spojit vlnou.

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti! Tak co, měly jste hezké prázdniny?

KATKA: MÍŠA:

Ahoj, děti! Ahoj, Míšo! Aáách, to je tak krásné být zase doma! Ahoj, Katko! - Katko!!! Jak to vypadáš? Nejsi nemocná?

KATKA: MÍŠA:

Neee... Proč myslíš? Ale Katko, ty vypadáš, jako bys měla neštovice. Určitě nejsi nemocná?

KATKA: MÍŠA:

Neštovice? Co to je? Neštovice jsou nakažlivá nemoc. A když má někdo neštovice, tak nesmí do miniklubu.

KATKA: MÍŠA:

Ale Míšo, já přece nejsem nemocná. Proč myslíš, že jsem? Ale Katko, tvůj obličej... je plný červených pupínků.

KATKA: MÍŠA:

Pupínků?... Ach tak! Míšo, to jsou přece jenom píchance od komárů! Píchance od komárů?? Tolik?? Kde jsi k nim přišla?

KATKA:

MÍŠA:

No... když jsme byli na prázdninách, bylo tam strašně moc komárů. A ti mě pořád a pořád v noci píchali, když jsem spala. Ó... to asi nebylo příjemné.

KATKA: MÍŠA:

Ne, to teda nebylo. Měla jsem na ně zlost, a jakou! - Nemám ráda komáry, ani trochu. Ale Katko, všichni komáři nepíchají. Je dokonce spousta komárů, kteří nepíchají.

KATKA: MÍŠA:

Opravdu? ... Hm... Míšo? Ano, Katko?

KATKA: MÍŠA:

Vždycky říkáš, ževšechno, co Bůh stvořil, je dobré. Ano, Katko -

KATKA: MÍŠA:

A proč Bůh stvořil i takové zlé komáry, kteří píchají? Ach, Katko, to nevím. Ale vím, že Bůh je dobrý Bůh. A až jednou budeme u něho, tak se ho na to zeptám.

KATKA: MÍŠA:

Prima, Míšo, to je dobrý nápad! Já mám ale ještě jeden dobrý nápad.

KATKA: MÍŠA:

Opravdu? A jaký? Co bys řekla tomu, kdybychom dneska vyrobili ptáčka? Ty Pán Bůh taky stvořil, a máme z nich velkou radost!

KATKA:

Ano, ano, Míšo, tak už začneme!

42

Léto - lekce 3.10

Katka by ráda navštívila Pána Boha Činnost: Sestavíme koláž.

Materiál: lepidlo, nůžky, počítačový papír, časopisy

Vystřihujeme obrázky a lepíme na velký arch papíru.

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti' Ahoj, Katko! Tak jak se daří tvým komářím píchancům? (prohlíží si Katku) Už jsou všechny pryč!!

KATKA:

Ano! Maminka mi je mazala mastičkou, takže už potom vůbec nesvědily.

MÍŠA:

No, to je dobře!

KATKA:

Míšo...?

MÍŠA:

Copak, Katko?

KATKA:

Už jsi se Pána Boha zeptal, proč udělal komáry?

MÍŠA:

Ne, Katko! To můžeme udělat, teprve až budeme u něj.

KATKA:

A nemohli bychom dneska Pána Boha navštívit a zeptat se ho na to?

MÍŠA:

Ale, Katko, to přece nejde! Pán Bůh bydlí v nebi. A tam nemůžeme jít na návštěvu.

KATKA:

A proč nemůžeme jít do nebe na návštěvu?

MÍŠA:

Katko - Bůh nechce, abychom ho navštěvovali. On chce, aby to pro nás bylo překvapení, jak to v nebi pro nás hezky přichystal.

KATKA:

A kdypak to uvidíme?

MÍŠA:

Až přijdeme do nebe a zůstaneme tam.

KATKA:

Zůstaneme?

MÍŠA:

Ano... když umřeme.

KATKA:

Umřeme? Hm... já bych ale nechtěla umřít.

MÍŠA:

To taky ještě nemusíš, Katko.

KATKA:

Ale, Míšo, proč musíme umřít?

MÍŠA:

Katko, nějakou dobu po tom, co Bůh stvořil první lidi, si znovu prohlížel svou práci. A přitom uviděl, že by pro nás nebylo dobré, kdybychom žili pořád na zemi, a proto je to tak.

KATKA:

Hm, tomu nerozumím.

MÍŠA:

To ani nemusíš, Katko. Hlavní je, že víš, že nás má Pán Bůh všechny moc rád a myslí to s námi všemi moc dobře.

KATKA:

Já vím, Míšo! Pán Bůh měl asi jednu pichlavou chvíli, když stvořil komáry.

MÍŠA:

Pichlavou chvíli?

KATKA:

Ano. Maminka dneska ráno říkala, že mám dneska asi pichlavý den.

MÍŠA:

Och ne! Děti, já už se radši ani neptám, proč. Myslím, že bychom měli honem vyrobit něco hezkého.

KATKA:

Ano, budeme něco vyrábět! Chtěla bych udělat něco hezkého. Pojďte, děti, začneme. Ahoj!

43

Léto - lekce 3.11

Katka má špatné svědomí Příprava: Přinést kousky jablek a rozdat je dětem.

Činnost: Vyrábíme jabloň.

Materiál: papír A4, lepidlo, nůžky, malé kulaté žluté a červené samolepky, pastelky, kopie jabloně

Vybarvit korunu stromu zelenou a kmen hnědou barvou. Vystřihnout a nalepit na papír. Do koruny stromu nalepit červené a žluté samolepky jako jablka.

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti! Jsem rád, že vás zase vidím... (Katka se opře trochu ze šikmá v rohu divadla.) Ahoj, Katko! Jak se ti dneska daří?

KATKA:

Dobře!

MÍŠA:

Hm, tedy já mám takovou radost, že dneska svítí sluníčko. Myslím, že pak půjdu sbírat jablíčka... Třeba by chtěl někdo jít se mnou... (dívá se na Katku)

KATKA:

Proč se na mé tak díváš, Míšo?

MÍŠA:

Hm... proč tady tak divné stojíš, Katko...?

KATKA:

Proto...!

MÍŠA:

Katko, řekni, co se s tebou dneska děje? Takhle tě vůbec neznám!

KATKA:

Můj bráška dneska ráno brečel.

MÍŠA:

Ale, Katko, to je u malých docela normální. Nebo je snad nemocný?

KATKA:

Né... myslím, že ne. Ale já jsem nemocná!

MÍŠA:

Ó, Katko, to mě moc mrzí. Co ti je?

KATKA:

Bolí mě bříško!!

MÍŠA:

Chudáčku Katko! Snědla jsi něco, co nebylo pro tvoje bříško moc dobré?

KATKA:

Né, to bylo určitě dobré. A taky mi to chutnalo!

MÍŠA:

A co jsi snědla?

KATKA:

Já jsem nic nejedla, jenom pila...

MÍŠA:

A co jsi pila?

KATKA:

No... chtěla jsem jenom trošku vyzkoušet Vítovu lahvičku. No, a omylem jsem všechno vypila, protože to tak chutnalo.

MÍŠA:

Katko!!!... A Víta?

KATKA:

Tomu jsem zase tu prázdnou lahvičku vrátila.

MÍŠA:

Ale pak Víta k pití nic nedostal!

KATKA:

Dostal! Maminka dala Vítovi lahvičku s čajem, protože si myslela, že ho bolí bříško... A přitom bolí bříško mě!

MÍŠA:

No jasně, Katko! A já taky vím, proč!

KATKA:

Opravdu?!

MÍŠA:

Tvoje svědomí je špinavé!

KATKA:

Svědomí? Co to je? 44

MÍŠA:

Svědomí je takový hlas, který se v nás ozývá, když děláme něco, co není správné.

KATKA:

Hm... Ale ta lahvička byla tak rychle prázdná! A já bych mamince nechtěla říct, co jsem udělala.

MÍŠA:

Katko, Bůh nám dal svědomí jako pomoc, abychom měli klid mezi sebou i s Pánem Bohem. A svědomí mluví dobře, jen když je čisté!

KATKA:

Hm, když maminka uslyší, co jsem udělala, určitě se bude zlobit!

MÍŠA:

Ale Bůh ne! A proto to nejdřív všechno povíme Pánu Bohu, a pak s tebou půjdu za maminkou.

KATKA:

Och, děkuji ti, Míšo! Mám takovou radost, že jsi tady a že se mnou půjdeš. Smím jít potom s tebou sbírat jablíčka?

MÍŠA:

Ano, Katko, až potom! - Ahoj, děti!

45

Podzim - lekce 4.1

Když se zdají špatné sny, pomáhá modlitba! Činnost: Výroba a sestavení skládačky-pejska.

Materiál: kopie, pastelky, nůžky

Psa pro každé dítě dvakrát okopírujeme se zvětšením. Jeden pes je k vybarvení a rozstříhání na skládačku, druhý slouží jako podklad, na kterém se obrázek sestavuje.

LOUTKOVÉ DIVADLO KATKA: MÍŠA:

(zívá) Ahoj, děti! ... Och,... jsem taková ospalá... Ahoj, děti! Ahoj, Katko! Co tu slyším - ty už jsi zase ospalá? Katko, ty jsi dneska vstávala nějak moc brzo?

KATKA: MÍŠA:

To ne... jenom jsem špatně spala. Ale, Katko, copak se to dá?

KATKA: MÍŠA:

Ano, víš, měla jsem takové ošklivé sny. Chudinko Katko, povídej. Copak se ti zdálo?

KATKA: MÍŠA:

Zdálo se mi, že je u mě v pokoji veliký pes a strašně vrčí. Chudinko malá! A co jsi dělala?

KATKA:

Křičela jsem, až přišla maminka a rozsvítila. A když jsem jí říkala o tom velkém psu, řekla jen, že tu žádný není, a že mám spát! A pak jsi spala?

MÍŠA:

MÍŠA:

Ne, víš, Míšo, když maminka zhasla, byla v pokoji taková tma. A já jsem si myslela, že se třeba ten pes schoval pod postel, a brečela jsem strachem! A utíkala jsi za maminkou?

KATKA: MÍŠA:

To ne..., to by mě mohl ten velký pes třeba kousnout! Ale, Katko, to byl přece jenom sen. Ten velký pes tam ve skutečnosti vůbec nebyl...

KATKA:

To maminka taky říkala, když zase přišla, a pak jsme se spolu modlily, abych mohla zase dobře spát a neměla sny o velkém psu. To je dobře, viď, Katko, že se můžeme modlit. Taky se vždycky modlím, když mám strach.

KATKA:

MÍŠA:

KATKA: MÍŠA:

KATKA: MÍŠA:

Ty taky, Míšo? Ale pod mojí postelí je taková tma. Myslíš si, že se tam Pán Bůh umí podívat i bez světla? Katko, Bůh vidí všechno! I když je úplná tma. Bůh může všechno, a proto taky pomáhá, když se modlíme.

Hm, to je moc dobře!! To řeknu tomu psovi, kdyby zase přišel! Pak určitě dostane strach a uteče! Katko, myslím, že bude mnohem lepší rovnou se začít modlit, když se ti zdá ošklivý sen. Pak zase rychle usneš a nemusíš ani budit maminku.

KATKA: MÍŠA:

Hm... tak já to zkusím. - Budeme dneska zase něco vyrábět, Míšo? To víš, že ano!

KATKA:

Fajn!! - Ahoj!

46

Podzim - lekce 4.2

Ne všechny bobulky jsou k jídlu Příprava: Nasbírat červené jeřabiny a dát je do košíku. Obstarat zralou slunečnici. Před hodinou připravit kynuté těsto.

Činnost: Pečeme housky.

Každé dítě dostane několik slunečnicových semínek. Maminky pomohou při loupání. Každé dítě dostane kousek těsta, které se vytvaruje do housky. Slunečnicová semínka smí dítě zapíchat do housky Cestě neupečené). Po pečení se podává maminkám káva a dětem šťáva.

LOUTKOVÉ DIVADLO KATKA:

(přichází s košíkem) Ahoj, děti! (rozhlíží se) No tohle, Míša tady ještě není... Děti, viděly jste už dneska Míšu? (je slyšet Míšu, jako bručí) Ó..., už ho slyším!

(Míša s pobrukováním přichází dopředu) Ahoj, Míšo! To je prima, že jsi tady. Ale proč jdeš tak pozdě? A proč tolik bručíš?

MÍŠA:

(naříká) Ále... ze stromů spadalo tolik listí, a já jsem to všechno musel shrabat!

KATKA:

A to ty tak nerad shrabáváš listí?

MÍŠA:

Ale ano! ... Jenže ne pořád!

KATKA:

Jak pořád?

MÍŠA:

(bručí) Když jsem už všechno listí shrabal na hromadu, tak přišel vítr a zase mi to rozfoukal...! (Bručí)

KATKA:

Chudáčku Míšo! Někdy mi vítr taky vadí. Ale víš co, dneska udělal taky něco dobrého.

MÍŠA:

Vážně? A copak?

KATKA:

Sfoukal dolů takové krásně červené bobulky. Podívej... nasbírala jsem jich celý košík, třeba budou i dobré.

MÍŠA:

Katko, to jsou přece jeřabiny! Ty bys raději neměla jíst!

KATKA:

A proč ne?

MÍŠA:

Zaprvé nejsou ani trochu dobré. A zadruhé by tě z nich mohlo pořádně bolet bříško!

KATKA:

To je škoda! Ale když ty bobulky vypadají tak krásně!

MÍŠA:

Katko, některé bobulky vypadají moc hezky, a přitom jsou jedovaté. To znamená, kdybys je jedla, bylo by ti potom tak špatně, že bys musela k doktorovi.

KATKA:

Ííí... myslela jsem, že Bůh udělal jenom dobré věci!

MÍŠA:

Je to tak, Katko. Všechno, co Pán Bůh udělal, je dobré, alene všechno jepro nás

KATKA:

Hm... a odkud mám vědět, které smím jíst, a které ne?

MÍŠA:

Musíš se vždycky zeptat maminky, Katko. To je nejjistější!

KATKA:

Hm... Jenomže teď nemám žádné bobulky k jídlu (vzlykne). A jájsem měla takovou radost, když jsem je sbírala...! Nebuď smutná, Katko. Já jsem na zahrádce nasbíral něco dobrého a vzal jsem to dneska s sebou, abych se s tebou mohl rozdělit (ukazuje zralou slunečnici). Ííí... Co to je!?

MÍŠA:

KATKA:

47

k jídlu.

MÍŠA:

To je zralá slunečnice, Katko!

KATKA:

Ííí! Kytky se přece nejedí! A tahle není ani moc hezká!

MÍŠA:

Poslouchej, Katko! Bůh udělal hodně věcí, které třeba nevypadají zrovna hezky, ale přesto jsou moc dobré...

KATKA:

Tahle nevypadá ani trochu hezky!

MÍŠA:

Podívej se sem, Katko! Ta slunečnice je zralá a má semínka. Podívej! Je plná malých semínek, a když si je schováš do příštího roku, můžeš je zastrčit venku do země. A z nich potom vyrostou nové slunečnice. Ale ta semínka se dají taky jíst.

KATKA:

Jíst? ... Semínka?!

MÍŠA:

Ano, Katko! Nejdřív z nich ale musíš vylouskat jádra. Podívej, tady už jsou některá vylouskaná.

KATKA:

Hm... zvláštní! A opravdu chutnají?

MÍŠA:

Úplně skvěle... zvlášť v čerstvých houstičkách!

KATKA:

Hm... tak to bych chtěla nějaké ochutnat!

MÍŠA:

Dobrá! Tak právě dneska budeme péct houstičky. Ale nejdřív musíme vylouskat ze semínek jádra.

KATKA:

Tak honem, už se nemůžu dočkat!

Recept na kynuté těsto (stačí pro cca 24 housek)

Přísady: -

150 g másla 300 ml mléka 1 lžíce cukru 1 lžička soli 1 lžička kardamomu 50 g droždí 400 g mouky

Zpracování: 1

Mléko, cukr, sůl, kardamom a droždí smíchat v míse a zapracovat část mouky. Postupně přidávat rozpuštěné máslo a zbytek mouky, až bude těsto hladce uhněteno.

2

Těsto přikrýt a nechat kynout tak dlouho, až zdvojnásobí objem. Vytvarovat houstičky a potřít smetanou.

3

Peče se při 225° C asi 20 minut.

48

Podzim - lekce 4.3

Stromy ztrácejí listí Příprava: Předem nasbírat listy a vylisovat je.

Činnost: Vyrábíme listnatý strom.

Materiál: hnědý papír, množství barevných vylisovaných listů, lepidlo, nůžky, velké arch papíru Předem nakreslit na papír podle šablony stromy. Maminky vystřihnou svůj strom. Pak strom nalepit na papír a polepit ho listím.

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti! Jak se vám dnes daří?

KATKA:

Ahoj, děti! Ahoj, Míšo! Míšo, víš, dneska jsem moc smutná.

MÍŠA:

Copak se ti stalo, Katko?

KATKA:

Moje malá jablůňka je zničená.

MÍŠA:

Zničená? Někdo jí ulámal větve?

KATKA:

Ne, ale opadaly jí všechny listy. Teď už nemám jablůňku, a proto jsem tak smutná.

MÍŠA:

Ale Katko! Vždyť přece víš, že na podzim skoro všechny stromy shazují listí, protože už brzy přijde zima. Tvoje jablůňka vůbec není zničená, jen se připravuje na zimu.

KATKA:

Opravdu? Víš to určitě? Odkud moje jablůňka ví, že brzy přijde zima?

MÍŠA:

To je tak: Pán Bůh stvořil stromy tak, aby začaly stahovat všechno zelené z listů do větví, jakmile zpozorují, že je v noci zima. Proto mají na podzim listy takové krásné barvy a opadávají.

KATKA:

Hm, vůbec jsem nevěděla, že stromy můžou něco pozorovat. A nebolí to ty stromy, když jim upadávají listy?

MÍŠA:

Ne, Katko. Stromy své staré listy už nepotřebují; na jaře dostanou nové.

KATKA:

Hm, ale když vyhazuje strom ty staré dobré listy, to je přece škoda.

MÍŠA:

Listy nejsou jen tak vyhozené; menší zvířátka mají z té spousty listů velikánskou radost. Jsou pro ně jako teplá deka na zimu. A my ty listy taky můžeme využít a něco z nich vytvořit.

KATKA:

Ano, ano, tak už začněme!

49

Podzim ■ lekce 4.4

Co je vítr? Činnost: / ! jx

Vyrábíme větrník.

Materiál:

xj/

kousky korku, špendlíky, pastelky, nůžky, slabší čtvrtka, malé korálky Papír pestře pomalovat a nastřihnout. Připevnit papír špendlíkem na korek.

V \

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti, to je ale dneska venku vítr. (přichází Katka) Ahoj, Katko, jak se máš? Spala jsi dobře?

KATKA: MÍŠA:

KATKA: MÍŠA:

Ahoj, Míšo! Jak se můžeš takhle ptát? Je takový vítr. Píská v oknech a chrastí ve stromech. Při tom se přece vůbec nedá dobře spát! Tak si musíš přetáhnout deku přes uši, Katko. Pak už to není tak slyšet!

To se ti lehko řekne, Míšo. Ale já jsem musela spát u maminky v posteli. Jenže tam bylo málo místa, protože můj bráška se tam taky roztahoval. Ale Katko, proč jsi musela spát u maminky v posteli? Nemohla jsi prostě říct, že chceš radši spát ve své?

KATKA:

Mohla, ale moje postel je v dětském pokoji!

MÍŠA:

Hm... samozřejmě... no a?

KATKA: MÍŠA:

Copak nechápeš, Míšo? Když je takové počasí, nechci spát sama. A protože se maminka nevejde ke mně do postele, musím jít spát k ní! Už chápu, Katko! Ale proč jsi tedy nešla spát k tatínkovi

KATKA: MÍŠA:

Jenže já jsem chtěla spát u maminky. Míšo, co je to vlastně vítr? No..., hm..., to je prostě vzduch, který spěchá.

KATKA:

A proč vzduch někdy tolik spěchá?

MÍŠA:

Hm..., hm..., víš, Katko, když Bůh stvořil slunce, měsíc, hvězdy, mraky a všechno další, tak taky stvořil vítr. Vítr pomáhá, aby země zase uschla, když napršelo, a aby se taky mraky na obloze pohybovaly.

KATKA:

Hm, jenomže já stejně pořád nechápu, proč někdy vítr tak spěchá a někdy ne!

MÍŠA:

Katko, tomu taky moc nerozumím, ale nějak to souvisí s tlakem vzduchu a s počasím a tak nějak. Ale víš, Katko, že udělat vítr není vůbec tak těžké? To umíme taky! Můžeme fouknout a pak má taky vzduch naspěch. Foukni, Katko!

KATKA: MÍŠA:

(foukne) Jenže já nic nevidím. Katko, vzduch přece nemůžeme vidět, jenom to, s čím vzduch hýbá. A to je někdy moc užitečné.

KATKA:

Užitečné? K čemu?

MÍŠA:

(ukazuje větrník) K tomu!

KATKA: MÍŠA:

Co to je? To je větrník. A teď foukni!

KATKA:

Paráda! Uděláme si takový?

MÍŠA:

Správně, Katko! A myslím, že děti se k nám rády přidají.

50

Podzim - lekce 4.5

Odkud se bere vlna? Příprava: Katce obléct vlněný svetr.

Činnost: Oblékáme ovce.

Materiál: barevná čtvrtka A5, lepidlo, vata, nůžky, kopie ovčí hlavy

Děti nalepí doprostřed čtvrtky chomáček vaty (= ovčí trup). Maminka vystřihne ovčí hlavu a nohy, a dítě to nalepí tam, kam si myslí, že to patří!

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti! Ahoj, Katko! Tak co, jak se máte dneska? (dívá se na Katku) Á, Katka má nový svetr. Ten je ale hezký!

KATKA: MÍŠA:

Ano, ten mi upletla maminka. A protože je dneska taková zima, směla jsem si ho obléct.

KATKA: MÍŠA:

Hm, Míšo... Co vlastně děláš, když je ti zima? Ještě nikdy jsem tě neviděla ve svetru!

To je ale od tvé maminky moc milé... v tomhle svetru ti určitě nebude zima!

To ne, Katko, já nepotřebuju svetr. Pán Bůh se postaral o to, že nám zvířátkům naroste na zimu teplejší kožíšek a na jaře zase vypelichá to, co je navíc!

KATKA:

Hm. To je dobře zařízeno. To se o tebe Pán Bůh hezky postaral. Nemusíš plést. A taky nemusíš moc dávat pozor na svoje oblečení. Ty se máš!

MÍŠA:

Ty se taky máš, Katko. Maminka se stará, abys měla teplé oblečení a taky aby bylo hezké. - Víš ty vůbec, odkud se vzala vlna na tvůj svetr?

KATKA:

Ano, tu jsme koupily s maminkou v jednom obchodě. A dokonce jsem si mohla sama vybrat barvu.

MÍŠA:

A víš taky, odkud má vlnu ten obchod?

KATKA: MÍŠA:

Né, proč?

KATKA: MÍŠA:

Ovčího rouna?!

Obchod s vlnou má vlnu z továrny. A továrna vyrábí tuhle vlnu z ovčího rouna. Ano, tak se říká srsti, kterou mají ovce.

KATKA: MÍŠA:

Ale, Míšo, to teď musí ovečky mrznout?

KATKA: MÍŠA:

Hm, a víš docela určitě, že už všem ovečkám kožíšek zase dorostl?

KATKA: MÍŠA:

Hm, proč Bůh nedal taky lidem srst? To by bylo přece hezké!

KATKA: MÍŠA:

Na hlavě? - No ano, to jsou moje vlasy!

KATKA:

Hm, stejně je to dobře, že nás Pán Bůh udělal tak, jak jsme. Já nemám ráda mytí vlasů a stříhání, to už vůbec ne! Míšo, co dneska budeme vyrábět?

MÍŠA:

Myslím, že dneska budeme oblékat ovečky.

KATKA:

To je nápad! - Pojďte, děti! Ahoj!

Ne, Katko, ovečkám se na jaře srst ostříhá a z ní se pak vyrábí naše vlna na pletení. A v létě jim srst zase doroste, aby ovečky v zimě nemusely mrznout. Určitě, Katko! Bůh to tak udělal. A tak nemusí ani lidé ani ovečky v zimě mrznout.

Přemýšlej chvilku, Katko. Pán Bůh dal i lidem trochu srsti - na hlavě! No právě, Katko.

Podzim - lekce 4.6

Kdo stříhá ovcím vlnu? Příprava: Obstarat obrázkovou knížku k podobenství "0 ztracené ovci”.

Činnost: Vyrábíme pastýře s ovcemi.

Materiál: kopie pastýřovy hlavy a ovcí, zbytky látek (podle šablony vystřihnout pastýřův kabát), lepidlo, nůžky, čtvrtka A5, event. vata Pastýřův kabát nalepit doprostřed čtvrtky. Vystřihnout pastýřovu hlavu a nalepit. Vystřihnout ovce a umístit je okolo pastýře.

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti! Ahoj, Katko! Hele, ty už máš na sobě zase svůj nový vlněný svetr.

KATKA: MÍŠA:

Mám, a pořád musím myslet na ty chudáčky ovce, kterým ostříhali vlnu na můj svetr. Ach, Katko... už jsem ti přece jednou vyprávěl, že ovečkám naroste zase nová vlna.

KATKA: MÍŠA:

Já vím, jenže chudáčci ovečky. Musí tak dlouho tiše sedět na takové divné židli! Jakže? Co tím myslíš?

KATKA: MÍŠA:

No, ony snad nemusí tiše sedět u holiče jako já? (vzdychne)... Katko, ovce nechodí k holiči. Stříhají je jejich pastýři.

KATKA: MÍŠA:

Chudáci ovečky, to je přece musí bolet. Katko, pastýř má své ovečky rád a při stříhání dává určitě dobrý pozor.

KATKA: MÍŠA:

Myslíš, Míšo? Určitě, Katko. A kromě toho znám taky jeden hezký příběh o ovečce a pastýři.

KATKA: MÍŠA:

Ano? Vyprávěj, Míšo! Tady je. Ještě k tomu ukážu dětem obrázky: Ukazuje příběh "O ztracené ovci" a vypráví...

KATKA: MÍŠA:

To byl hezký příběh, Míšo. Vid? A dneska uděláme obrázek s pastýřem a jeho ovečkami.

52

Podzim - lekce 4.7

Jak Bůh rozsvěcí měsíc? Příprava: Přinést baterku a zrcátko.

Činnost: Vyrábíme lucernu.

Materiál: krabice od mléka (čistě vypláchnuté a vysušené), kancelářské sponky, čajové svíčky, barevný průsvitný papír, lepidlo, nůžky, děrovací kleště Do krabic od mléka vyříznout okénka a dírky pro vzduch Cistě najdeme ochotné pomocníky s kapesním nožem). Okénka polepíme průsvitným papírem, ponecháme otvory pro vzduch a nezapomeneme na dvířka pro vkládání čajové svíčky!

LOUTKOVÉ DIVADLO KATKA:

Ahoj, Míšo! Prosím tě, řekni mi, k čemu potřebuješ tu baterku?

MÍŠA:

Tu jsem si právě koupil. Večer už teď bývá brzy tma. Pak se hodí baterku, když bych chtěl ještě ven nebo potřeboval něco hledat.

KATKA:

No, to ano!! To musím vyprávět tatínkovi. Vždycky hubuje, když musí potmě hledat moje hračky venku - s takovou baterkou by je lip našel.

MÍŠA:

Ach, Katko, nemyslíš, že by bylo mnohem lepší, kdyby sis je uklidila dřív sama?

KATKA:

Jenže to by si tatínek nemusel kupovat žádnou baterku. A já bych ji tak chtěla. Prosím, ukaž mi, jak se rozsvěcí. Prosím, Míšo!

MÍŠA:

(cvak)

KATKA:

Ááá - to je krása! Řekni, Míšo, kdo vlastně rozsvěcí večer světlo na ulici?

MÍŠA:

Lampy? Myslím, že někdo z města.

KATKA: MÍŠA:

A kde mají ten knoflík na rozsvěcení? Já jsem ho na žádné lampě ještě neviděla. Lampy na ulici nemají žádné knoflíky; rozsvěcí se z elektrárny. Anebo se automaticky rozsvítí, když se setmí.

KATKA: MÍŠA:

Hm. Ty, Míšo, má Pán Bůh taky nějaký knoflík, kterým rozsvítí měsíc? Ne, Katko. Pán Bůh to udělal tak dobře, že nepotřebuje žádné knoflíky ani elektřinu. Měsíc dostává světlo od sluníčka.

samy

KATKA:

Tomu nerozumím. Jak to Bůh dělá?

MÍŠA:

Úplně jednoduše: Zahrajeme si, jako že tahle baterka je slunce a tady to zrcátko je měsíc. Cvak - a teď to vypadá, jako když zrcátko svítí!

KATKA:

Jééé!

MÍŠA:

Hezké, vid? A teď si vyrobíme lucerničky, pak si můžeme taky svítit bez elektřiny.

53

Podzim - lekce 4.8

Jak Bůh zavěsil hvězdy? Příprava: Obstarat magnet, 2-3 kancelářské sponky, list papíru. Ukázat dětem, jak magnet na zadní straně papíru dokáže posunovat kancelářské sponky na přední straně (napřed nacvičit!).

Činnost: Vyrábíme pohyblivou závěsnou ozdobu.

Materiál: žlutá lepenka, nit, děrovací kleště, pastelky, nůžky Měsíc a hvězdy vyrábět podle šablony. Maminky je opatří nitěmi. Dírky do měsíce a hvězd udělat nejlépe před hodinou.

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti, viděly jste už dneska Katku? Já už jsem ji dlouho neviděl. Co když je třeba nemocná? Hm. Zaťukám a zeptám se na ni. (ťuká)

KATKA:

(přichází) Ano? - Ahoj, Míšo, to jsem ráda, že té zas vidím.

MÍŠA:

Kdepak jsi byla? Už jsem si dělal starosti, jestli nejsi nemocná.

KATKA:

Ó, jsi moc hodný, Míšo. Zapomněnla jsem ti to říct. Byla jsem na návštěvě u babičky.

MÍŠA:

No, prominu ti to, Katko - měla ses u babičky hezky?

KATKA:

Ano, moc. Mohla jsem jeden večer zůstat dlouho vzhůru a když byla tma, šli jsme všichni ven. Viděla jsem měsíc a spoustu hvězdiček.

MÍŠA:

To se ti líbilo, že?!

KATKA:

Míšo... řekni mi, jak Bůh pověsil hvězdy! Nebo je přilepil?

MÍŠA:

Ach, Katko, jak bych ti to jen vysvětlil. Bůh nepotřebuje žádné šňůrky ani lepidlo.

KATKA:

Ne? A co potřebuje? Na něčem ty hvězdy musejí viset, protože by jinak spadly.

MÍŠA:

Katko, to je opravdu těžké vysvětlit... Podívej: už víš, že vítr nemůžeme vidět, ale že tu přece je, a my můžeme vidět, jak třeba vítr sfoukává listy ze stromů. Nemůžeme vidět ani Pána Boha a on tu přece je a všechno pro nás udělal: vodu, květiny, zvířátka a lidi a oblohu - no, prostě všechno. A Bůh taky udělal hodně věcí, které nemůžeme vidět; právě taky ty věci, kterým úplně nerozumíme.

KATKA:

No - a hvězdy?

MÍŠA:

Počkej, Katko, třeba tu mám... ano. Tady, podívej, tady je magnet. Magnet umí přitáhnout věci, které jsou ze železa.

KATKA:

Opravdu? Zkus to!!!

MÍŠA:

Ano, ale potřeboval bych pomoc (osloví někoho z dospělých). Mohl(a) bys nám, prosím, předvést tu ukázku s magnetem a sponkou? (ukázka)

MÍŠA:

To je zajímavé, vid? A právě tak Bůh stvořil síly, které všechno drží na správném místě.

KATKA:

Hm, to je moc zvláštní. Musím teď domů a zeptat se maminky, jestli máme taky doma nějaký magnet. Ahoj!

54

Podzim - lekce 4.9

Míša je nastydlý Příprava: Přinést bonbóny pro Míšu a děti. Míša se objeví s šátkem kolem krku.

Činnost: Otiskování a malování

Materiál: různá razítka zvířat, pastelky, lepidlo, nůžky, bílý a barevný papír Domečky vystřihnout z barevného papíru a nalepit je na list papíru. Zvířátka natisknout na domečky nebo vedle nich. Všechno vymalovat.

LOUTKOVÉ DIVADLO KATKA:

Ahoj, děti! Jé, to jsem ráda, že vás zase vidím. Dneska se mi tak dobře spalo a už se tolik těším na hraní.

MÍŠA:

Hepčíl!

KATKA:

Jé, ahoj, Míšo, co jsi to říkal? Vůbec jsem ti nerozuměla.

MÍŠA:

Já jsem vůbec nic neříkal; musel jsem si kýchnout - proč si mě tak prohlížíš?

KATKA:

Íííí - ty jsi nastydlý!

MÍŠA:

Ano, a jak - a ty ses dneska ani nezeptala, jak se mi daří.

KATKA:

Ó, promiň! To je tím, že se mi tak dobře spalo, a tak moc se už těším na hraní a ...

MÍŠA:

Jenže, já jsem nemocný! Mám rýmu!

KATKA:

Hm, není ti dobře?

MÍŠA:

Ne! Když má někdo pořádnou rýmu, daří se mu špatně!

KATKA:

To je mi líto, Míšo. Mohla bych ti něčím udělat radost?

MÍŠA:

Ne, když má někdo rýmu, tak se vůbec neraduje! (otočí se)

KATKA:

Děti, co mám dělat? Tolik bych si chtěla s Míšou hrát. Jenže si myslím, že Míša nemá jenom rýmu, ale i špatnou náladu! (Přichází Hanka) Á, tady přichází Hanka! Třeba bude vědět, co mám dělat.

HANKA:

Ahoj, Katko. Co je s tebou, jsi nějaká smutná?

KATKA:

Ach jo, pokazil se mi den. Míša má rýmu a špatnou náladu a já nevím, co mám dělat. Ráda bych mu pomohla. Mít špatnou náladu není hezké.

HANKA:

To ne. Mít špatnou náladu je zlé. Třeba bychom ho mohly něčím zabavit. Rýma se dá lip vydržet, když se něco pěkného dělá. A taky když někdo vidí, že ho mají druzí rádi, i když má špatnou náladu.

KATKA:

Hm..., nemusela jsem zrovna dělat "íííí" kvůli rýmě. Proto je asi nazlobený. Hm, třeba bude mít radost, když mu dám bonbon, (hledá bonbon a jde k Mísoví)

KATKA:

Míšo, chtěla bych ti dát bonbon. Mám tě ráda, Míšo, a moc mě mrzí, že jsem k tobě předtím nebyla milá.

MÍŠA:

... Děkuju pěkně, Katko. Mlask - mmm - ten je ale dobrý.

HANKA:

Ahoj, Míšo! Slyšela jsem, že jsi nastydlý. Co takhle společně něco pěkného vyrobit?

MÍŠA:

To je dobrý nápad! Tak pojďte začít!

55

Advent - lekce 5.1

Co je advent? Příprava: Přinést adventní věnec a 4 svíčky.

Činnost: Vyrábíme adventní věnec.

Materiál: svíčky, borové větve a šišky, zbytky sušených květin, žaludy, mašle,...

LOUTKOVÉ DIVADLO KATKA: MÍŠA:

KATKA: MÍŠA:

Ahoj, děti, ahoj, Mí....?! (divá se okolo, volá) Míšo! Míšo! Pojď!... Rychle!!!

(přichází) Ano, Katko, co se děje? Podívej, Míšo! (Miša se pátravě rozhlíží) - Tam... tam dole!

KATKA: MÍŠA:

Ano? ... Tam stojí můj adventní věnec! Tvůj adventní věnec... ten je ale krásný. Hm... taky si myslím.

KATKA: MÍŠA:

Ale Míšo, proč svítí jenom jedna svíčka? Protože je teprve první advent!

KATKA: MÍŠA:

První advent... co to je? Je to začátek Vánoc?

KATKA: MÍŠA: KATKA: MÍŠA:

KATKA: MÍŠA:

Dalo by se to tak vlastně říct, Katko.... Advent znamená příchod! Hm... a kdy tedy přijdou Vánoce? Když tam budou všechny čtyři svíčky, bude už jen jeden týden do Vánoc. Hm... Míšo, co je to týden? Katko..., kdy jsme byli spolu naposledy v miniklubu? Hm..., to bylo, když jsi měl tu hroznou rýmu.

KATKA: MÍŠA:

Správně, Katko, a ta doba, která uběhla od posledního miniklubu až do dneška, to je jeden týden! Hm... to je ale pěkně dlouho... hm... nemohli bychom hned zapálit všechny svíčky, aby to netrvalo tak dlouho do Vánoc? To bychom mohli, Katko. Ale Vánoce stejně rychleji nepřijdou. Bůh stvořil čas a na tom nemůžeme nic změnit. Hm... ale já nechci tak dlouho čekat. A pročpak ne, Katko? ... Proč jsi tak nedočkavá? Protože pak dostanu novou panenku a kočárek, a taky můžu zůstat jeden večer hodně dlouho vzhůru. Ach tak...! Ale, Katko, víš vůbec, proč se Vánoce slaví? Ano! ... Protože tatínek nemusí do práce. A je s námi celý den doma! Ale Katko... Vánoce nejsou proto, že tatínek nemusí jít do práce. 0 Vánocích má Ježíš narozeniny, to je ten důvod k oslavám! Ano?! To mi maminka ale ještě vůbec nevyprávěla! Taky je do Vánoc ještě dost času, Katko. Maminka ti bude do té doby ještě hodně vyprávět. Hm... (prohlíží si svíčku) Chtěla bych mít taky takovou hezkou svíčku. Myslel jsem si to, Katko. Dneska si s dětmi takový adventní věnec vyrobíme.

KATKA:

Skvělé, Míšo.... tak už honem začněme! Pojďte, děti!

KATKA: MÍŠA:

KATKA: MÍŠA: KATKA:

MÍŠA: KATKA: MÍŠA:

KATKA: MÍŠA:

56

Advent - lekce 5.2

Vánoční hvězda Příprava: Přinést adventní kalendář a postavit ho před divadlo (případně podomácku vyrobený a naplněný malými dárky). Po příběhu smí každé dítě otevřít jedno okénko (vyfotografujeme - viz lekce 5.4)

Činnost: Pomalujeme čtvrtky vodovkami.

Materiál: čtvrtka A5, vodovky, tapeta Použijeme tapetu jako podklad a každé dítě pomaluje čtvrtku vodovkami. Na druhé straně čtvrtky napsat jméno dítěte a uschovat až do vánoc (čtvrtku později použijeme jako pozadí pro fotku dítěte).

LOUTKOVÉ DIVADLO KATKA:

Ahoj, děti, ahoj, Míšo! Víš co, Míšo? Máme teď doma taky adventní věnec! A ještě něco je príma: maminka zapaluje všechny svíčky najednou a... (divá se okolo) Óóó...! Míšo... Míšo... co je to?!

MÍŠA:

To je adventní kalendář našeho miniklubu.

KATKA: MÍŠA:

Jé, ten je ale krásný...! (divá se na Míšu) Víš co? Já mám doma taky adventní kalendář.

KATKA:

Má spoustu otvíracích okýnek. A maminka říká, že až to všechno otevřeme, tak budou Vánoce.

MÍŠA:

Ano, Katko, tak to je.

KATKA: MÍŠA:

Hm... jenomže já už jsem je všechny otevřela... a vánoce pořád ještě nejsou.

KATKA: MÍŠA:

No... hm... to už maminka taky říkala: Vždycky jen jedno... ráno po snídani. A proč jsi je tedy přesto všechny otevřela?

KATKA: MÍŠA:

Ach, Katko, to jsem si mohl myslet!

To je hezké, Katko... a jak ten tvůj kalendář vypadá?

Katko!... Cos to zase provedla? Ta okýnka se nemají otvírat všechna najednou!

Proč? Přece abych mohla sníst čokoládu!

KATKA:

Hm. To maminka taky říkala... Hm, (divá se na kalendář) Míšo..., proč je jedna hvězda taková velká a ty ostatní malé?

MÍŠA:

Tenkrát o prvních Vánocích, když se Ježíš narodil, byla vidět taky taková zvláštní hvězda, která byla větší než ostatní.

KATKA: MÍŠA:

Hm... proč?

KATKA: MÍŠA:

KATKA: MÍŠA:

Víš, Katko, když ses ty narodila, tvoji rodiče taky všude vyprávěli, že mají malou holčičku. Ano a když se narodil můj bráška, tak tatínek taky všude vyprávěl, že má syna.

Ano. A víš, Katko, na první vánoce chtěl Pán Bůh taky všem povědět, že se teď narodil jeho syn. A tak to Bůh udělal pomocí té zvláštní hvězdy. Hm, a kde je teď ta hvězda? To ji Bůh věší vždycky jenom na Vánoce? Ne, Katko, to bylo jen poprvé, když byly Vánoce. Teď všichni víme, že Ježíš je tady, a tak Bůh už nepotřebuje hvězdu.

KATKA:

Hm, stejně bych tu hvězdu ale ráda viděla. Nemohli bychom si dneska nějakou hvězdu vyrobit, Míšo?

MÍŠA:

Dneska ne, Katko. Dneska budeme malovat vodovkami rámečky na obrázky.

KATKA:

Vodovky! Já mám ráda vodovky! Pojďte, děti, začneme. Ahoj!

57

Advent - lekce 5.3

Proč děláme dárky? Příprava: Připravit pro Katku malý balíček, který by mohla dát Mišovi.

Činnost: Pečeme cukroví.

Materiál: sušenkové těsto (předem připravené), vykrajovací formičky (maminky mohou nějaké přinést z domova), několik válečků na nudle, mouka

Rozdělit maminky a děti do několika malých skupin. Každá skupina dostane kousek těsta ke zpracování. Výtvory hned upéct a teplé servírovat s kávou a šťávou.

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Dobrý den, děti! Jak se máte? Viděly jste už dneska Katku? (jde okolo maminka Katky) Á, tady jde Katčina maminka! Dobrý den! Kde dneska zůstala Katka?

MAMINKA: Katka šla nakupovat s dědečkem a já musím rychle domů, upéct ještě nějaké cukroví. MÍŠA:

To je divné, dneska je všechno tak uspěchané. Co se to děje? Nevíte, děti? (přichází Hanka a chodí sem a tam) Ahoj, Hanko, ty vypadáš, jako kdyby tě poslali za dveře!

HANKA:

Ano, maminka chce pro mne dokončit vánoční dárek a já se nesmím dívat.

MÍŠA:

Aha, tak proto mají všichni tak naspěch. Už budou brzy Vánoce.

HANKA:

Ano, už se moc těším! Myslím, že dostanu nové šaty a možná i dárek od babičky a dědečka. Už máš hotové vánoční dárky, Míšo?

MÍŠA:

Hm, vlastně jsem ani nemyslel, že bych někomu něco dával, proč taky? Vždyť jsem tady dětem něco rozdával už minulý týden.

HANKA:

Co? Ty nic nebudeš dávat? To ale taky nic nedostaneš!

MÍŠA:

Přece, Bůh nám dal Ježíše; poslal ho k nám, protože nás má tak rád, a proto taky slavíme vánoce. A to je pro mne nejkrásnější dárek.

HANKA:

Ale to už je přece tak dávno. Už jsem skoro zapomněla, jak to bylo, mohl bys mi ho třeba vyprávět? - (přichází Katka s balíčkem)

MÍŠA:

Někdy jindy, je to totiž trochu delší a já bych teď chtěl pozdravit Katku. Ahoj, Katko! Chybělas mi tady.

KATKA:

Ahoj, Míšo! Byla jsem s dědečkem nakupovat; kupovali jsme dárky pro maminku a tatínka a tobě jsem taky něco koupila.

MÍŠA:

Mně?! Ale proč?

KATKA:

O Vánocích nám přece Bůh ukázal, jak nás márád, a takbychom si i my měli ukazovat, že se máme rádi. No, a protože těmámráda, Míšo, tak jsem titaky koupila dárek.

MÍŠA:

To je od tebe tak... hm, Katko, moc ti děkuju. Hm, Katko, chtěl jsem tě dnes pozvat ke mně domů, abychom spolu pekli cukroví, chtěla bys?

KATKA:

To víš, že jo! Děti, pojďte - budeme péct cukroví!

58

Advent - lekce 5.4

Vánoční slavnost miniklubu Program: 1

Zpíváme oblíbené písničky, dokud se všechny děti nesejdou.

2

Ozdobíme s dětmi stromeček. Každé dítě na něj smí něco pověsit.

3

Poté, co dospělí a děti utvoří kolem stromu velký kruh (podají si přitom ruce), zapálíme svíčky.

4

Zpívají se známé vánoční písničky - přitom je možné chodit kolem stromku.

5

Následuje divadlo.

6

Rozdáme dárky dětem a maminkám. Každé dítě si smí z látkového pytlíku vytáhnout malou křesťanskou knížečku, maminky dostanou fotografii, která byla zhotovena v minulých hodinách. Fotografie jsou nalepeny na vodovkami pomalovaných čtvrtkách. Kdo nemaloval čtvrtku, dostane jen fotografii.

7

Podáváme kávu, šťávu a cukroví.

8

Volné hraní.

LOUTKOVÉ DIVADLO KATKA:

Ahoj, děti! Ahoj, Míšo! ... Míšo... Míšo... podívej, všechny svíčky na adventním věnci už hoří! Už jsou teď Vánoce?

MÍŠA:

Ještě ne úplně, Katko, ale když se ještě ...krát vyspíš, pak už tu budou!!!

KATKA:

Ale, Míšo, proč jsou tedy všechny svíčky zapálené?

MÍŠA:

Protože už dneska v miniklubu Vánoce slavíme.

KATKA:

Dneska?! Prima, Míšo, a co bude s dárky?

MÍŠA:

Hm... dárky...? Hm... co tím myslíš, Katko?

KATKA:

No... všechny ty věci, o kterých maminka mluvila, že je o Vánocích dostanu! Dostanu je taky už dneska?

MÍŠA:

Ale ne, Katko. Ty věci dostaneš, teprve až budete slavit Vánoce doma s rodiči.

KATKA:

Ale, Míšo, přece nemůžeme slavit Vánoce bez dárků!

MÍŠA:

Katko, už ti maminka vyprávěla ten vánoční příběh?

KATKA:

Ano, Míšo.

MÍŠA:

A proč tedy slavíme Vánoce?

KATKA:

Protože se narodil Ježíš.

MÍŠA:

No právě, Katko, protože má Ježíš narozeniny.

KATKA:

Hm... Míšo, proč slavíme jeho narozeniny, když tu vlastně vůbec není?

MÍŠA:

Jak to... co myslíš, Katko?

KATKA:

No... Ježíš bydlí v nebi a my vůbec nevidíme, jestli je na své narozeniny tady nebo ne.

MÍŠA:

Hm... Katko... hm... no, co myslíš? Myslíš, že tu Ježíš na svoje narozeniny je?

KATKA:

Ne! To si nemyslím.

MÍŠA:

Cooo? Ty tomu nevěříš, Katko? Proč nevěříš, že Ježíš je tu na své narozeniny?

KATKA:

Protože mu nic nedáváme... Hm... tedy, pro babičku a dědečka a brášku jsme s maminkou něco koupily. - Ale pro Ježíše jsme nic nekoupily. A co by tu dělal, když nic nedostane?

MÍŠA:

Katko... chtěla bys, aby tu Ježíš byl?

KATKA:

To bych tedy chtěla!

MÍŠA:

Tak když si to přeješ, tak o to Ježíše poprosíme, aby přišel, a pak tady určitě bude.

59

KATKA:

Ale Míšo, co bychom mu tak mohli dát? Jsou to jeho narozeniny! A já jsem mu nic nekoupila - nebo jsi mu ty něco koupil?

MÍŠA:

Ten nejlepší dárek, který mu můžeme dát, ten se nedá koupit, Katko. Největší radost má, když ho posloucháme a máme se rádi.

KATKA:

A co teď uděláme?

MÍŠA:

Budeme teď slavit a ukážeme, že se máme rádi. A předtím se ještě pomodlíme a poděkujeme Pánu Ježíši, že k nám přišel na svět.

KATKA:

Tak dobře.

K. a M.:

Milý Pane Ježíši, moc ti děkujeme, že nás máš rád a že můžeme slavit tvoje narozeniny. Amen.

60

Zima - lekce 6.1

Nový rok dobře začíná! Činnost: Vyrobíme dětský metr.

Materiál: Pruh papíru 40-50 cm dlouhý a 10 cm široký (pro každé dítě), dárková mašle, děrovačka, nůžky, samolepky (motivy květin a zvířátek).

Na okrajích vyznačíme stupnici po 5 cm. Do horního okraje vyděrujeme dva otvory a protáhneme stužku k zavěšení. Nahoru napíšeme jméno dítěte, porůznu nalepíme několik samolepek. Doma se metr zavěsí tak, že hlava dítěte zakrývá spodní okraj metru. Vyměří se celková výška (od podlahy) ke jménu dítěte a tam se zapíše. Ted' se může začít měřit Věk a výška se budou zapisovat doprostřed.

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti! Ahoj, Katko! Přeju vám všem veselý nový rok!

KATKA:

Díky! To zrovna potřebuju! (Povzdech)

MÍŠA:

Co se děje? Nemáš radost, že miniklub zase začíná?

KATKA:

Ale ano, teď už je všechno zase v pořádku!

MÍŠA:

V pořádku? Co se u vás dělo?

KATKA:

Tatínek nemusel do práce!

MÍŠA:

Ale to bylo přeci hezké?

KATKA:

No jo, jenže on ráno nevstával a maminka taky nevstávala!!!

MÍŠA:

Ale, Katko, to je přeci hezké, když se může ráno zůstat trochu dýl v posteli a začít den v klidu!

KATKA:

To myslíš vážně? Já nemám tenhle klid ráda! Nemůžu všude rozsvítit. Nesmím vzbudit Vítu. Musím být úplně potichu! A...

MÍŠA:

No dobře, Katko. Nevím, kdy vstáváš. Ale nemůžeš si hrát ve svém pokoji? - Určitě jsi dostala k Vánocům nové hračky?

KATKA:

Ano, ale moje nová panenka dostala hlad a tak jsme šly do kuchyně a tam byly na stole krásné, malé, čokoládové sušenky!

MÍŠA:

A tak jsi panence nabídla čokoládové sušenky?

KATKA:

Ano! Moje panenka měla pořádný hlad!

MÍŠA:

Ale pak sis hezky hrála!

KATKA:

Ano, ale pak mi moc nechutnala snídaně, a když jsme chtěli jít na procházku, tak mi všechno samo od sebe vyběhlo z bříška ven na chodník! 1 ty čokoládové sušenky!

MÍŠA:

Ó, ó, Katko, něco takového se stane, když se toho sní moc!

KATKA:

No, ale bylo to opravdu hrozné! Maminka hubovala, Víta brečel a k tomu se na nás ještě dívali cizí lidi!

MÍŠA:

Chudáčku Katko, to sis předtím nevšimla, že to jídlo chce zase z bříška ven?

KATKA:

Ach Míšo, to šlo všechno tak rychle. Vůbec to nechápu.

MÍŠA:

Víš, Katko, Pán Bůh nám stvořil žaludek tak, že když se tam toho dostane moc, tak se to zase všechno vrátí ven!

KATKA:

Hm, jenže ty čokoládové sušenky byly tááák dobré! 61

MÍŠA:

To věřím, Katko. Ale příště bys mamince raději měla říct, co všechno už jsi snědla. Ona ví nejlíp, co se do takového malého bříška vejde!

KATKA:

Hm! A co budeme dneska dělat?

MÍŠA:

Uděláme si metr, ne na bříško, ale abychom mohli změřit, jak jsi velká!

KATKA:

Jo, prima, Míšo! Ahóóój!

62

Zima - lekce 6.2

Katka smí s tatínkem do práce Činnost: Vyrobíme leporelo.

Materiál: Papírové pruhy 40x10 cm, zahradní katalogy, nůžky, lepidlo. Papír poskládat, vystříhat květiny a keře, nalepit.

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti!

KATKA: MÍŠA:

Ahoj, děti! Ahoj, Míšo! Míšo, víš co? Ne, co se děje, Katko?

KATKA: MÍŠA:

Včera jsem směla jít s tatínkem do práce! Prima, Katko! Na celý den?

KATKA: MÍŠA:

Ne, jen než mě maminka zase vyzvedla. A co jsi u tatínka dělala?

KATKA: MÍŠA:

No, tedy, něco tam bylo divného... Divného? Co tam bylo divného?

KATKA: MÍŠA:

No, myslela jsem, že tam bude spousta dětí a hraček - a víš, co tam bylo? Ne, co tedy?

KATKA: MÍŠA:

Bylo tam spoustu stromů, keřů, kytiček a móóóc bláta. A víš, jak tomu tatínek říká? Hm, jakpak?

KATKA: MÍŠA:

Říká tomu zahradní školka! Aha, takže tvůj tatínek je asi zahradník?

KATKA:

Možná. Ukazoval mi, jak se pěstují malé stromečky, a já jsem je směla všechny zalít konvičkou!! Tedy, já si myslím, že to bylo od tvého tatínka moc prima, že ti ukázal, co v práci dělá.

MÍŠA:

KATKA: MÍŠA:

Ano, a víš, tatínek mi vyprávěl, že stromy mají i jména a všechny měly takovou cedulku, kde to bylo napsáno. A tatínek věděl všechna jména a vůbec se na ně nedíval! Hm, snad ses tatínka neptala na všechna ta jména?

KATKA: MÍŠA:

Ne, tatínek už pak najednou nechtěl. Ty, Míšo, řekni, kdo dal všem těm stromům jména? Tedy, potom, co Pán Bůh stvořil první lidi, směli hned pojmenovat všechna zvířata, a když s tím byli hotoví, tak určitě pokračovali u stromů a kytiček.

KATKA: MÍŠA:

Hm, to měli tedy ale hodně práce... Hmmm, Míšo??? Ano, Katko?

KATKA: MÍŠA:

Myslíš, že Bůh taky ví, jak se všechny ty kytičky a stromy jmenují? Samozřejmě, Katko, Bůh zná taky všechna naše jména!

KATKA: MÍŠA:

Ale ty stromy mají taková divná jména. Bůh nic nezapomene.

KATKA: MÍŠA:

Hm, to je moc fajn. Já už si totiž tu spoustu jmen vůbec nepamatuju! Tak bychom si mohli dneska udělat zahradní knížku, kde budou mít stromy a kytičky cedulky se jménem.

KATKA: MÍŠA:

Prima, Míšo! Pak mi to maminka může přečíst! Pojďte, děti! Ahóóój! 63

Zima - lekce 6.3

Hančin tatínek je kormidelník Činnost: Vyrobíme loď.

Materiál: Papír asi 20x14 cm, pastelky, gumoví medvídci.

Pomalovat papír a poskládat podle obrázku. Když je loď hotová, dostane každé dítě gumového medvídka jako kapitána. Je potřeba mít několik "náhradních kapitánů", protože pobyt na lodi je většinou velmi krátkodobý!

LOUTKOVÉ DIVADLO HANKA:

Ahoj, děti! Óch, už jsem tak dlouho nebyla v miniklubu. Víte ještě vůbec, jak se jmenuju? (Ptát se dětí.) Tak tedy, já se jmenuji Hanka a jsem Katčina kamarádka. (Katka přichází)

KATKA:

Á! Ahoj, Hanko! Tebe už jsem dlouho neviděla. Kde jsi tak dlouho byla?

HANKA:

Byla jsem zase u tatínka v práci.

KATKA:

Ano? Tak dlouho?

HANKA:

Ano!

KATKA:

Hm, a proč tě maminka zase nevyzvedla?

HANKA:

Maminka tam byla taky!

KATKA:

Ano? A co jste tam u tatínka tak dlouho dělaly?

HANKA:

Měli jsme prázdniny!

KATKA:

Prázdniny? To přeci nejde (Míša přichází). Ahoj, Míšo, víš, co říká Hanka, ona říká...

MÍŠA:

Ano, Katko, já už jsem to slyšel. Hanko, řekni co tvůj tatínek v práci dělá?

HANKA:

On řídí takovou velikou loď, která je vždycky móóóc dlouho na cestě!

MÍŠA:

Aha, a kde jste s tou lodí byli?

HANKA:

Na vodě, kde jsou hodně moc velké vlny!

MÍŠA:

Celou dobu jste byli na vodě?

HANKA:

Néé, byli jsme také ve městě! Maminka říká, že tam bydlí indiáni.

MÍŠA:

Jú, a potkali jste nějaké?

HANKA:

Já nevím, děti neměly žádná péra ve vlasech a nerozuměla jsem jim nic z toho, co říkaly! Znělo to tak divně!

MÍŠA:

No, Hanko, tak to je. Existuje mnoho různých řečí. Eskymáci mluví jinak než indiáni, a když mluvíš ty, tak tomu oni také nerozumí!

HANKA:

No, to jsem si všimla...

KATKA:

Hm, Míšo, co dělají indiánské a eskymácké děti večer?

MÍŠA:

Eh, hm, co myslíš, Katko?

KATKA:

No, když se večer před spaním modlí, rozumí tomu Pán Bůh taky?

MÍŠA:

Ano, Katko, Bůh má rád všechny děti a rozumí všem různým řečem.

KATKA:

Hm, to je moc prima. Řekni, budeme dneska taky něco vyrábět?

MÍŠA:

Ano, dneska uděláme loď!

64

Zima - lekce 6.4

Každá vločka je překrásně udělaná Činnost: Vystřihneme vločky.

Materiál: Čtverce z bílého papíru, nůžky, modrý papír (možno použít dopisní papír), lepidlo, bílé pastelky na kreslení pro menší děti.

Přeložíme papír po úhlopříčce a pak ještě na polovinu, vystřihneme nepravidelné plochy a nalepíme naše "vločky" na modrý papír.

LOUTKOVÉ DIVADLO KATKA:

Ahoj, děti! Máte taky tak rády sníh? Byla jsem o víkendu s tatínkem sáňkovat. To bylo príma! - Á, tady jde Míša. Ahoj!

MÍŠA:

Ahoj, Katko! Ahoj, děti! Mluvily jste právě o sněhu?

KATKA:

Ano, Míšo, máš to taky tak rád, když je venku úplně všechno bílé?

MÍŠA:

Hm ... no ... většinou je tam taky zima a mokro... Tedy, to já pak raději zůstávám doma.

KATKA:

Přitom máš takový krásný, teplý kožich, Míšo! Tedy, já doufám, že bude ještě pořádně chumelit.

MÍŠA:

A už sis vlastně někdy pořádně prohlédla takovou vločku?

KATKA:

Ne, proč?

MÍŠA:

Bůh každou vločku udělal obzvlášť pěknou, musíš si někdy nějakou chytit a pozorovat, jak se ti na ruce rozpouští. Představ si, že se přišlo na to, že jsou všechny rozdílné, že ani jediné dvě nevypadají stejně!

KATKA:

Vážně? Tomu sotva věřím!

MÍŠA:

Opravdu, Katko, a tak je to se vším, co Bůh stvořil. Každé zvířátko, každá kytička a také každé dítě má svůj vlastní obličej a úplně zvláštní vlastnosti. Každá část stvoření je před Bohem něco zvláštního!

KATKA:

A Pán Bůh má každého jednotlivě rád?

MÍŠA:

Ano, Katko. Na to nikdy nezapomeň! Vyrobíme si teď něco? Mohli bychom udělat spoustu všelijakých vloček.

KATKA:

To ano. Děti, budete s námi taky dělat vločky?

65

Zima - lekce 6.5

Míša se přestrojil? Činnost: Pečeme čokoládový koláč.

Materiál: Přísady k pečení, lentilky v malém sáčku na rozdávání, Julius - hroch maňásek.

LOUTKOVÉ DIVADLO KATKA:

Ahoj, děti! Ah... Oh, on tu ještě vůbec není! Hm, tedy já se dneska vůbec nechci přestrojovat. (Přichází Julius.) Ó, tady je Míša ... Teda, Míšo, ty vypadáš dneska divně!

JULIUS:

Brummm!

KATKA:

A kromě toho jsem nevěděla, že se zvířata také převlékají.

JULIUS:

Hm, hm ...

KATKA:

No tak konečně něco řekni, Míšo, a sundej si tenhle prapodivný převlek!!

JULIUS:

Promiň, nerozumím ti! Myslíš mě?

KATKA:

No a koho jiného!?

JULIUS:

Hm, myslím, že je tu něco naruby.

KATKA:

No tak dělej, Míšo, sundej si ten převlek! Vypadáš divně a ta hlava je moc velká. (Katka jde k Juliovi.)

JULIUS: KATKA:

Ale, holčičko, já vůbec nejsem převlečený, jmenuji se Julius a vždycky takhle vypadám!! Ííííí... cizí zvíře... mamin!!! (Uteče pryč. - Přichází Míša.)

MÍŠA:

Ahoj, děti, jé, ahoj, Jůlo! To je hezké, že jsi přišel. Tolik jsem se těšil, že tě představím své kamarádce Katce. Ó, ona tu ještě vůbec není...

JULIUS:

Brummm! Myslím, že tady něco není v pořádku. Ta holčička utekla. Myslela, že jsi se přestrojil. Myslela si, že jsi to ty. Hm... Myslím...

MÍŠA:

To je nadělení! (volá:) Katkóóó! Katkóóó!

KATKA:

(za scénou) Ano, Míšo,je to pryč?

MÍŠA:

Co je pryč?

KATKA:

To strašné velké zvíře!

MÍŠA:

Katko, to je můj kamarád Julius, tak už přeci přijď a řekni mu "Dobrý den"! On ti nic neudělá!!

KATKA: MÍŠA:

(Přichází) Takové velké zvíře jsem ještě neviděla! To je Julius, je to hroch a patří mezi mé nejlepší přátele.

JULIUS:

Dobrý den, Katko. Doufám, že jsem tě moc nevystrašil!

KATKA:

Já nevím. Ty vůbec nevypadáš jako Míša!

JULIUS:

Pán Bůh mě taky stvořil úplně jinak.

KATKA:

Ale Bůh nás lidi udělal přeci tak, že jsme si trošku podobní. Ale ty, ty vypadáš úplně jinak než všechna zvířata, která znám!

JULIUS:

No, Pán Bůh taky stvořil nejdřív nás zvířata a přitom potřeboval hodně fantazie.

KATKA:

Hm, to měl ale Pán Bůh hodně moc fantazie, když tě tvořil!

JULIUS:

No, to je pravda, Katko, a když byl Pán Bůh hotov se všemi zvířaty, tak chtěl udělat něco moc zvláštního a tak stvořil vás, lidi.

MÍŠA:

Takže, Júlo, ty jsi také něco zvláštního, a proto budeme dneska péct koláč! 66

JULIUS:

A protože je tady dneska tolik převlečených lidí, tak jsem pro každého přinesl převlečenou čokoládu! (Lentilky)

KATKA:

Hm, děkuji pěkné, mám čokoládu moc ráda! Kde je?

(Julius rozdává lentilky. Drží sáček v tlamě a každé dítě si smi samo vzít ze sáčku balíček.)

Čokoládový koláč 3 2 1 3 1 1 1 1

šálky mouky šálky cukru šálek kakaového prášku vejce prášek do pečiva šálek oleje vanilkový cukr špetka soli

Všechny přísady smícháme - děti u toho určitě rády pomohou ©. Přelijeme šálkem vroucí vody, zamícháme a těsto nalijeme na plech s vyšším okrajem. Pečeme 15-20 minut při 200 °C

Upečený koláč poprášíme případně práškovým cukrem a nakrájíme na kostičky. Tento koláč je u dětí velice oblíbený.

67

Zima - lekce 6.6

Julius je Míšův kamarád Činnost: Vyrobíme hrocha.

Materiál: Zelená čtvrtka A5, svorky, nůžky, šablona hrocha. S pomocí šablony obkreslíme hrocha na čtvrtku a vyštípneme dvě dírky pro svorku. Maminky vystřihnou hrocha a sepnou dohromady. Prostrčit ukazováček a prostředníček otvory. Nyní může hroch podniknout svou první procházku.

LOUTKOVÉ DIVADLO KATKA:

Ahoj, děti! Ó, Míša tu ještě není. Jestlipak dneska zase přivede Julia? (Míša přichází.) Ahoj, Míšo! To je hezké, že jsi tu! Kde je Julius?

MÍŠA:

Ahoj, Katko! Ahoj, děti! Julius je dneska u mě doma.

KATKA:

A proč s tebou taky nepřišel?

MÍŠA:

Hm, všiml si, že se ho bojíš a že z něho mají strach také některé děti!

KATKA:

Hm, ještě ho tak dobře neznám. Ale vážně, Míšo, nemyslíš si taky, že má Julius moc velkou hlavu a divně vypadá? Víš, Katko, Pán Bůh Julia stvořil moc dobře. Většinu času totiž žije ve vodě a Bůh ho proto přesně tak udělal.

MÍŠA: KATKA:

Ve vodě? Jak to?

MÍŠA:

No, Julius je totiž hroch a hrochům se někde říká "nilský kůň" podle jedné veliké řeky, která se jmenuje Nil. Tam, kde bydlí můj kamarád slon, tam taky bydlí Juliova rodina!

KATKA: MÍŠA:

Hm, a proč má Julius takovou velkou hlavu? To proto, že má Julius velkou tlamu, aby mohl sklízet vodní rostliny. On totiž moc rád jí vodní rostliny!

KATKA: MÍŠA:

A určitě nekouše, ani když se rozzlobí? Ale Katko, jak jsi na to přišla?

KATKA: MÍŠA:

No, protože mě Víta včera kousl do nohy a to pořádně bolelo! Ale Katko, to jsem si o Vítovi nemyslel!

KATKA:

Vidíš! A kdyby mě jednou kousl Julius?

MÍŠA:

Hm, Katko, nevíš náhodou, proč tě Víta kousl?

KATKA: MÍŠA:

Ano, protože se naštval. A proč se naštval?

KATKA:

Protože jsem mu stála na jeho obrázkového knížce!

MÍŠA:

Katko!! Takže to jsi ho naštvala ty!

KATKA:

Ano, a když někdo naštve Julia, bude taky kousat?

MÍŠA:

Katko, Pán Bůh řekl, že k sobě máme být hodní! Julius je můj kamarád a my jsme na sebe byli vždycky hodní.

KATKA: MÍŠA:

(vzdychne) Co kdybychom příště Julia pozvali do miniklubu, abychom ho mohli dobře poznat a třeba se stane taky vaším kamarádem ... Uděláme to tak, děti? Co myslíš, Katko?

KATKA:

Tak jo. A co budeme dneska dělat? 68

Zima - lekce 6.7

Kde bydlí Julius? Činnost: Každé dítě vyrobí vrabce pro "svého" Julia.

Materiál: Šedá nebo béžová čtvrtka, svorky, nůžky, pastelky, šablona vrabce.

Obkreslíme vrabce na čtvrtku a vyštípneme dvě dírky pro svorku. Maminky vystřihnou vrabce a sepnou svorkou dohromady. Prostrčit ukazováček a prostředníček otvory. Nyní může náš vrabec odhopsat a kamarádovi Juliovi vyprávět o ZOO a dětem o tom, že Bůh každého z nás zná a má nás rád.

LOUTKOVÉ DIVADLO JULIUS:

Ahoj, děti! Já mám takovou radost, že jste mě pozvaly.

KATKA:

Ahoj, Jůlo! To je hezké, že jsi přišel. Rádi bychom tě víc poznali, proto se tě chci na něco zeptat.

JULIUS:

Oh, copak bys chtěla vědět, Katko?

KATKA:

Řekni, kde bydlíš, když nejsi u Míši na návštěvě?

JULIUS:

To bydlím s mnoha jinými zvířaty v jedné ZOO!

KATKA:

Ano? Ale když jsem byla v ZOO, tak jsem tě tam vůbec neviděla!

JULIUS:

Já taky nebydlím tady ve vaší ZOO. Ale v některých zoologických zahradách mám příbuzné.

KATKA:

Hm, a co děláš v ZOO?

JULIUS:

Hodně se koupu v bazénu. Nebo odpočívám na louce a poslouchám, co mi vyprávějí děti, když se u mě v ZOO zastaví.

KATKA:

Hm, a nemáš dlouhou chvíli?

JULIUS:

Ani ne, můj malý kamarád, vrabec, přichází každý den a vypráví mi všechno, co se v ZOO děje!

KATKA:

Hm, a proč máš tak velkou tlamu?

JULIUS:

Velkou tlamu? O tom jsem ještě nepřemýšlel. Ale myslím, že mi to tak sluší!

KATKA:

Hm, a když jsi naštvaný, tak taky koušeš??

JULIUS:

Ale Katko, jak jsi na to přišla? Já jsem ještě nikdy nikoho nekousl!

KATKA:

Néé? A co děláš, když tě někdo zlobí?

JULIUS:

Tak jsem moc smutný a zkouším, jak by se to dalo dobrým slovem dát do pořádku.

KATKA:

Cóóó? Takže fakt nekoušeš?

JULIUS:

Ale proč? Dobrým slovem se dá ledacos napravit!

KATKA:

Hm, to jsem ještě nikdy nezkoušela!

JULIUS:

Bůh říká, že máme být k sobě navzájem hodní. To platí i pro tebe, když tě někdo naštve!

KATKA:

Hm, ale to přeci nejde! Když mě Víta strká, tak mu musím natlouct!

JULIUS:

No, právě na to přeci čeká, takže bys to měla jednou zkusit milým slovem!

KATKA:

Hm, uvidíme! A co budeme dneska dělat?

JULIUS:

Dneska vyrobíme vrabčáka.

KATKA:

Hurá, děti, pojďte!

69

Zima - lekce 6.8

Miniklub má narozeniny Příprava: Míša přinese pro miniklub hračku jako dárek.

Činnost: Vyrobíme dárek pro miniklub, pečeme koláč a hrajeme "bubnování na hrnce".

Vyrábění: Potřebujeme tapetu nebo jiné velké papíry, prstové barvy, silný fix. Odtočit potřebnou délku tapety, např. 2-3 m. Každé dítě udělá několik obtisků své dlaně na tapetu. Maminky k tomu silným fixem napíší jméno dítěte. Hotové umělecké dílo se po uschnutí pověsí v miniklubu, event. i s fotografiemi dětí.

Hra: "Bubnování na hrnce" Někde v místnosti schováme pod hrnec nějakou sladkost. Jedno z dětí dostane za úkol poklad najít. Když se mu to podaří, smí na hrnec zabubnovat lžičkou.

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti! Tak jak se dneska máte? (Přivítat event. nové děti.) Hm, já jsem tááák rád, že jsem všechno zvládl.

KATKA:

Ahoj, děti! Co jsi zvládl, Míšo?

MÍŠA:

No, uvázat mašle, dodělat dárek a ...

KATKA:

Dárek? Pro koho? Má někdo narozeniny?

MÍŠA:

Ano, Katko, ty jsi zapomněla? Miniklub má dneska narozeniny! Miniklub má dneska ... roků!

KATKA:

Jůůů! Už tolik? Ale, Míšo, nechtěl bys pozvat Julia, když má miniklub narozeniny?

MÍŠA:

To určitě!

KATKA:

A kde je?

MÍŠA:

Měl by každou chvíli přijít!

JULIUS:

(funí)

KATKA:

Hu, myslím, že už ho slyším!

JULIUS:

(funí)

KATKA:

Děti, slyšíte ho taky? (Julius přichází.)

MÍŠA:

Tak tě pěkně vítám, Jůlo!

JULIUS:

Děkuji, Míšo. Přeju vám všechno nejlepší k narozeninám miniklubu!

K. a M.:

Děkujeme, Jůlo!

KATKA:

Přinesl jsi také nějaký dárek?

JULIUS:

Néé, ale přinesl jsem pozdravy od mého přítele vrabčáka! Obstaral mi několik věcí pro bubnování na hrnce!

KATKA:

Bubnování na hrnce? To jo! To přece patří k narozeninám.

JULIUS:

A co jsi přinesla pro miniklub ty, Katko?

KATKA:

Ehm, já? Ehm, měla jsem taky něco přinést? Myslím, že děti taky nic nepřinesly! Hm, děti, vyrobíme něco rychle pro náš miniklub?

MÍŠA:

Stop! Tedy nejdřív musíme upéct narozeninový koláč, jinak bychom pak nemohli mít občerstvení. 70

KATKA:

A pak budeme vyrábět!

JULIUS:

Ano, a pak budeme společně bubnovat na hrnce!

MÍŠA:

Tak do toho! Pojďte, děti!

Máslový koláč 4 1 1 2 1

vajíčka kelímek smetany kelímek cukru (použijeme prázdný kelímek od smetany) kelímky mouky prášek do pečivá

Všechno promícháme, nalijeme na vymazaný plech a pečeme 15 minut při 175 °C.

1 kelímek cukru 4 lžíce kondens. mléka 125 g másla Společně rozehřejeme a přelijeme upečený koláč.

71

Zima - lekce 6.9

Katčina maminka jde sama nakupovat Činnost: Vyrobíme přetírací obrázek

Materiál: Křída, papír A4, čtvrtka, nůžky, šablona anděla.

S pomocí šablony anděla obkreslit na čtvrtku, maminky ho vystřihnou. Vystřižený anděl se položí pod papír A4. Děti ho křídou "vykreslí" na povrch. Pokud je vhodná situace, může být užitečné přečíst si ve skupině Žalm 91 (především pro rodiče). Verš 11 pak můžeme napsat na anděla.

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti! No, vy vypadáte všechny dneska tak milé. A jste také? (Ptát se dětí)

(Katka přichází.) KATKA:

Ano, já jsem dneska milá, ale moje maminka ne!

MÍŠA:

Ale jakpak to, že ne?

KATKA:

Moje maminka utekla!!!

MÍŠA:

Cóóó???

KATKA:

No, (popotáhne), úplně sama beze mne, (popotáhne).

MÍŠA:

Ale jak to?

KATKA:

Maminka mě nechtěla vzít s sebou k pekaři.

MÍŠA:

Ale, Katko, maminka ti neutekla, jenom šla nakoupit!

KATKA:

Ale co když se mamince něco stane?

MÍŠA:

Katko, maminka už je velká a umí na sebe dávat pozor!

KATKA:

Ale já na sebe neumím dávat pozor!

MÍŠA:

Katko, byla jsi opravdu úplně sama doma? Nebyl tam už nikdo jiný?

KATKA:

Ach, byla tam jedna holčička od vedle, ale já jsem stejně musela brečet.

MÍŠA:

Ale proč jsi musela plakat, Katko?

KATKA:

Protože maminka byla pryč a já jsem ji neviděla!

MÍŠA:

Jenomže u tebe byl zase někdo, koho taky nemůžeš vidět.

KATKA:

Ano? A kdo?

MÍŠA:

Každý máme svého anděla strážného, který na nás dává pozor. Je tu vždycky, abychom nikdy nebyli úplně sami.

KATKA:

Ó, a to je opravdický anděl s křídly?

MÍŠA:

To nevím, já jsem ještě žádného neviděl.

KATKA:

A odkud tedy víš, že máme strážného anděla?

MÍŠA:

Protože nás má Pán Bůh rád a slíbil nám, že nás nenechá nikdy samotné.

KATKA:

Hm, to je hezké, to musím hned vyprávět mojí mamince. Ahoj ...!

72

Zima - lekce 6.10

Katčin anděl strážný má hodně práce Činnost: Vybarvování obrázku a lepení náplastí.

Materiál: Kopie dítěte, pastelky, proužky náplasti.

Vymalovat kopie. Na konec spolu s dětmi rozhodnout, kam se nalepí náplast.

LOUTKOVÉ DIVADLO KATKA:

(přichází s ovázanou hlavou) Ahoj, děti! Podívejte, co mám!

MÍŠA:

Jé, Katko! Co se ti stalo?

KATKA:

Spadla jsem se schodů!

MÍŠA:

A pak?

KATKA:

Pak jsem musela tolik brečet... A tolik mi tekla krev... A pak mě maminka odvezla ke strýčkovi doktorovi...

MÍŠA:

Aj aj, a pak?

KATKA:

Pak jsem si musela lehnout a pak mi to ten doktor ještě zašíval! Tam, co tekla krev.

MÍŠA:

Óch, chudáčku Katko!

KATKA:

Ano, a chudák Víta!

MÍŠA:

Jak to "chudák Víta"?

KATKA:

Jeho autíčko je rozbité a maminka říkala, že teď žádné nové nedostane!

MÍŠA:

Ale, Katko, co to má co dělat s tvou hlavou?

KATKA:

No, já jsem omylem šlápla na jeho auto, a proto jsem spadla se schodů. A maminka přeci říkala, že má na to nové auto dávat dobrý pozor. Eh, Míšo?

MÍŠA:

Ano, Katko?

KATKA:

Ty jsi přeci říkal, že máme všichni strážného anděla. A proč na mě tedy nedával pozor, abych nespadla?

MÍŠA:

Katko, já si myslím, že na tebe tvůj anděl přeci jen dával pozor.

KATKA:

Ale já jsem stejně spadla a mám díru v hlavě!

MÍŠA:

Ale taky sis mohla zlámat ruce a nohy, nebo se mohlo stát ještě něco horšího!

KATKA:

Hm, třeba můj anděl neumí tak dobře chytat!!

MÍŠA:

Ach, Katko! Myslím si, že tobě dal Pán Bůh zvlášť šikovného anděla při tom všem, co provádíš...

KATKA:

Ano? Myslíš?

MÍŠA:

No jistě! Ale Pán Bůh někdy dovolí, že se něco podobného stane, jako s těmi schody.

KATKA:

Hm... Hmmm... Maminka taky dovolila, abych si sáhla na žehličku. Auvajs, to pálilo! Už si na ni nikdy nesáhnu!

MÍŠA:

Vidíš, Katko! A něco podobného s námi Pán Bůh taky dělá, jenom to trvá trochu déle, než pochopíme, co to má znamenat.

KATKA:

Hm, budeme dneska vyrábět něco hezkého?

MÍŠA:

Myslím, že bychom se dneska měli naučit lepit náplasti!

73

74

Zima - lekce 6.11

Bůh dal zvířatům pud Činnost: Vystřihování ptáků z časopisů a lepení na papír.

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti! Jak se máte? Á, Katka už je tu taky. To je hezké, že jsi tu.

KATKA:

’brýden, Míšo, ’brýden, děti! Ách, to je tak hezké, že už je zase jaro!

MÍŠA:

Ale, Katko, jaro ještě není. Ještě si pár týdnů počkáme. Teď je ještě zima.

KATKA:

Nene, Míšo. Podívej, stromům už rostou listy a už taky kvetou první kytičky.

MÍŠA:

Ano, ano, Katko. Taky se necháš hodně poplést počasím!

KATKA:

Och, to je taková škoda, že v zimě pořádně nesněžilo. Já jsem se na sníh tolik moc těšila. Chtěla jsem na zahrádce postavit obrovského sněhuláka!

MÍŠA:

Ano, ptáčci si také myslí, že už je jaro.

KATKA:

Ptáčci? Jak to, odkud vědí, že bude jaro?

MÍŠA:

Katko, někteří ptáci odlétají na zimu pryč, do jiné země, kde je hezky teplo.

KATKA:

Proč, Míšo?

MÍŠA:

Nu, protože je tu prostě příliš zima. A když se u nás zase oteplí, tak zase přiletí. Někteří ptáci už tu taky zase jsou.

KATKA:

Ale, Míšo, odkud ptáci vědí, že už je u nás zase teplo? To snad čtou noviny?

MÍŠA:

Ne, ne. To nevědí z žádných novin. Nikdo jim to neříká. Prostě to vědí. Tak nějak uvnitř to cítí.

KATKA:

Jak to cítí?

MÍŠA:

No to taky přesně nevím. Pán Bůh to tak udělal, že to vědí, dal jim prostě takové vnitřní vědění.

KATKA:

Tomu moc nerozumím!

MÍŠA:

Já taky ne, Katko, ale mám obrovskou radost, když jsou ptáčci zase zpátky. Zpívají tak krásně.

KATKA:

Na to se taky moc těším. Budeme teď něco vyrábět?

MÍŠA:

Moc rád. Ahoj!

75

Jaro - lekce 7.1

Julius má sennou rýmu Příprava:

______

Obstarat několik březových větviček s květy a ukázat je dětem.

V

/

J

Když nejsou k dispozici březové, můžete použít i lískové větvičky.

Činnost:

\

\ /

/

Vyrobíme "vzduchovou" květinu.

/

ZL.

/

\

Materiál: Červená nebo žlutá slabší čtvrtka, kousky plsti, lepidlo, nůžky, parfém, šablona květiny.

\

--------- -1

\

V

S pomocí šablony nakreslíme kytku na čtvrtku a vystřihneme. Čárkované zlomy přeložíme dovnitř a znovu narovnáme. Lístky složíme na linkách označených křížky. Přeložíme doprostřed podle čárkovaných linek. Všechny lístky přeložíme jedním směrem. Znovu rozložíme a doprostřed nalepíme kulatý kousek plsti. S několika kapkami parfému květina dlouho voní! Tip: Složené z obyčejného papíru a vložené do vody se "květiny" rozvinou. Vypadá to velmi zajímavě.

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti! Ahoj, Katko!

KATKA:

Ahoj, Míšo! Kde je ...

JULIUS:

Hepčííí!!!

KATKA:

Hú, co to bylo??

MÍŠA:

Á, to je Julius, on má ...

JULIUS:

(přichází) Hepčííí!!

MÍŠA:

On má sennou rýmu!

JULIUS:

He, he, he, hepčííí! Ouvej, už zase kvetou břízy. To nesnesu. To nevydržím!

MÍŠA:

Chudáčku Jůlo! Tak to musíš jít k panu doktorovi a ...

JULIUS:

Hepčííí! - Né, né, doktor by mě určitě píchal a to bolí!!

KATKA:

Ale můj pan doktor je moc milý, dostaneš tam bonbón, když nebrečíš!

JULIUS:

Né, né, tam nepůjdu! Já chci domů! Hepčííí! Když ležím ve svém bazénu v Zoo a vystrkujú nos jenom trošičku, tak se mi - hepčííí - daří mnohem lépe!

KATKA:

Škoda, tak rádi bychom si tě tady nechali, Jůlo!

JULIUS:

Však já vás zase přijdu navštívit, až - hepčííí - nepokvetou břízy. Hepčííí! Ale teď chci domů! Ahoj!

MÍŠA:

Ahoj, Jůlo, šťastnou cestu!

KATKA:

Ahoj, Jůlo, rádi jsme tě poznali. Míšo?

MÍŠA:

Ano, Katko!?

KATKA:

Míšo, co je to senná rýma?

MÍŠA:

To je, když někdo dostane rýmu z pylu, který létá ve vzduchu, a přitom vlastně není nachlazený.

KATKA:

Hm, ale minulý týden to Julius ještě neměl!

MÍŠA:

To taky ještě nekvetly břízy, Katko!

KATKA:

Chudák Julius! A trvá taková rýma dlouho?

MÍŠA:

Někdy ano, a někdy se přitom musíš pořád škrabat, jak tě svědí kůže! 76

KATKA:

Chudáček Julius! Doufám, že nás zase přijde navštívit, až tu rýmu nebude mít!

MÍŠA:

Můžeme ho pak zase pozvat!

KATKA:

Ano, ano! A co budeme dneska vyrábět?

77

Jaro - lekce 7.2

Katka jde k zubaři Příprava: Přinést několik mléčných zubů na ukázku. Je neuvěřitelné, s jakým zájmem se děti shluknou kolem a zuby si prohlížejí!

Činnost: Vyrobíme krabičku na mléčné zuby.

Materiál: Prázdné krabičky od filmu, etikety s nápisem "mléčné zuby", prázdné etikety pro jména dětí, kousek kožešinky nebo samolepky (např. "smajlíky") Na etikety napsat jména dětí, krabičky libovolně polepit.

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti! Tak jak se máte?

KATKA: MÍŠA:

Ahoj!

KATKA: MÍŠA: KATKA: MÍŠA:

Ahoj, Katko! Tak co, máš radost, že je zase miniklub? Nóóó... Jak to "nóóó"?

Hmm, tak! Tedy, Katko, bývala jsi upovídanější! Není ti dneska dobře?

KATKA: MÍŠA:

Ale ano... Míšo?

KATKA: MÍŠA:

Máš taky prózu?

KATKA: MÍŠA:

KATKA: MÍŠA:

Ano. Katko!?

Eeeh, prózu? Ne, momentálně žádnou nemám. Ale jestli bys nějakou chtěla, můžeme nějakou koupit. Koupit?! Já přeci žádnou prózu nechci. Chtěla jsem jen vědět, jestli nějakou máš.

Tomu nerozumím. Nač tedy potřebuješ vědět, jestli mám nějakou prózu? No, teta Jana jednu má. Ta vypadá!

Jakže? Já ti nerozumím. Co teta s dělá prózou?

KATKA: MÍŠA:

No, maminka říká, že by teta Jana bez ní nemohla kousat!

KATKA: MÍŠA:

Pro-té-zu? Já myslím ty zuby, co si teta Jana nechává v noci ve skleničce!!

Ano, Katko, tomu se říká protéza!

KATKA: MÍŠA:

Och, ty jsi byla u zubaře?

Ahá! Ty myslíš pro-té-zu, Katko!

Hm, maminka říká, že taky takovou budu mít, když u zubaře neotevřu pusu!

KATKA: MÍŠA:

No ano, a maminka říká, že tam zase musíme jít!

KATKA:

No, on mi takovým divným píchátkem píchal do zubů a pak to najednou hodně zabolelo a tak jsem kousla!!

MÍŠA:

Ou, ou, Katko, ty máš určitě jeden zub nemocný!!

KATKA:

Mě zub nebolel, než mi do něj zubař píchnul!

MÍŠA:

Někdy si toho člověk sám nevšimne, že má nemocný zub. Ale pan zubař to umí najít. A když je jeden zub nemocný, musí ho ošetřit!!

Hm, Katko, a co ti pan zubař dělal?

78

KATKA:

Proč?

MÍŠA:

Protože by ti jinak mohly onemocnět i ty nové zuby, které ti narostou, až půjdeš do školy!

KATKA:

Cóóó? Takže přece budu mít prózu, vlastně protézu?

MÍŠA:

Ne. Pán Bůh to stvořil tak, že svoje první malé zoubky ztratíš, když budeš tak velká, že už půjdeš do školy. Místo nich ti narostou nové, velké zuby!!

KATKA:

Hm, a to Pán Bůh tetě Janě nenechal narůst nové zuby?

MÍŠA:

Ale ano, jenže teta Jana s těmi novými zuby asi moc k zubaři nechodila!

KATKA:

Hm, tak to tam tedy musím! Hmmm... Co budeme dneska vyrábět?

MÍŠA:

Vyrobíme krabičku pro tvoje mléčné zuby. Tam si je pak budeš moct schovat, až ti vypadnou.

KATKA:

No fajn, tak jdeme na to!

79

Jaro - lekce 7.3

Velikonoční příběh Příprava: Obstarat obrázkovou knížku s velikonočním příběhem.

Činnost: Vyrobíme pohyblivou závěsnou ozdobu z velikonočních vajíček.

Materiál: Čtvrtky, nůžky, jehla a nit, pastelky, šablony velikonočních vajíček.

Z barevného papíru vystřihneme čtyři velké ovály. Děti je vybarví, pak je zavěsíme pod sebou na nit.

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Och, dneska je miniklub! Doufám, že Katka nezapomněla, že ještě nejsou velikonoční prázdniny. Hm - (Katka přichází.) Á, Katko, tady jsi!

KATKA:

Ahoj, Míšo, ahoj, děti! Míšo?

MÍŠA:

Ano, Katko!

KATKA:

Už jsi mi vysvětloval, proč slavíme Vánoce. Ale ještě nikdy jsi nevyprávěl velikonoční příběh!

MÍŠA:

Hm, opravdu?

KATKA:

Ne, už jsme mluvili o velikonočním zajíčkovi, zlobili jsme se s paní slepicí, ale na ten správný velikonoční příběh jsem prý pořád ještě malá!

MÍŠA:

Hm, no, hm, nemohla by ses zeptat maminky, jestli, hm...

KATKA:

Míšo, teď jsem se ptala tebe!

MÍŠA:

Hm, víš ještě, proč slavíme Vánoce?

KATKA:

Ano, protože už tolik moc lidí zapomnělo na Pána Boha. Proto se narodilo děťátko, aby nám řeklo, že tu Pán Bůh ještě je a má nás rád!

MÍŠA:

Přesně tak, Katko. A jak se to děťátko jmenovalo?

KATKA:

Ježíš!

MÍŠA:

Správně, Katko. A když Ježíš vyrostl, vyprávěl o Otci v nebi, který má své lidi pořád ještě rád. Ale bylo jen málo lidí, které to zajímalo.

KATKA:

Ale jak to?

MÍŠA:

No, víš, Katko, lidi nechtěli vědět všechno tak přesně. Protože když všechno tak přesně nevědí, tak se ani nepotřebují Pánu Bohu omlouvat, když udělají něco špatně.

KATKA:

A to tedy nikdo Ježíše neposlouchal?

MÍŠA:

Někteří ano, chodili s Ježíšem a pomáhali mu.

KATKA:

Hm, a pak?

MÍŠA:

Potom nechali zlí lidé Ježíše zabít!

KATKA:

To je hrozné! Nemohl tomu Pán Bůh zabránit?

MÍŠA:

Mohl, ale proč to Pán Bůh neudělal, to ti budu vyprávět, až budeš trochu větší. Kromě toho přišla chvíle, kdy se měl Ježíš vrátit ke svému Otci do nebe. Bůh ho předtím ale vzkřísil z mrtvých, aby se mohl se svými přáteli pořádně rozloučit. A proto slavíme Velikonoce.

KATKA:

Ach, a co se stalo s Ježíšovými přáteli? 80

MÍŠA:

Oni vyprávěli dál, co jim Ježíš říkal. A abychom to nezapomněli, tak to všechno také napsali!

KATKA:

Hm, jenže já neumím číst!

MÍŠA:

To nevadí, až budeš velká, naučíš se ve škole číst. Potom si budeš moct všechno přečíst v bibli. Do té doby ti budeme příběhy vyprávět já a tvoje maminka!

KATKA:

Hm, tak dobře. A co budeme dneska vyrábět?

MÍŠA:

Co takhle mobil z velikonočních vajíček?

KATKA:

Senza.

MÍŠA:

Ta velikonoční vajíčka jsou jen starý zvyk, který s Ježíšem nemá nic společného. Ale můžeme si tím o Velikonocích trochu vyzdobit náš byt. Tak co, děti, přidáte se k nám?

81

Jaro - lekce 7.4

Kočka Činnost: Vyrobíme kočku.

Materiál: Čtvrtky, nůžky, pastelky, lepidlo, šablona kočky.

Když maminka s pomocí šablony obkreslila a vystřihla jednotlivé části kočky, dítě je pestře vybarví a přilepí hlavu a ocas k trupu.

LOUTKOVÉ DIVADLO KATKA: MÍŠA:

Ahoj, děti! Ahoj, Míšo! To jsem tááák ráda, že vás zase vidím! Ahoj, děti! Ahoj, Katko! Já mám taky radost, že tu všichni jste. Bez miniklubu jsou takové prázdniny až trochu moc klidné!

KATKA: MÍŠA:

Myslíš, Míšo? Já myslím, že je zas miniklub tak hezky klidný! Klidný?!

KATKA: MÍŠA:

Ano, Míšo, my jsme byli na návštěvě u babičky a tam se toho tolik dělo! U tvé babičky?

KATKA: MÍŠA:

Ano... babička má kočku! Ale vždyť kočky jsou taková milá, tichá zvířátka, která nejraději celý den leží a předou!!

KATKA: MÍŠA:

No, jenomže já jsem hodila kočce písek do očí a ona pak byla úplně divoká a... Ach, Katko, to se přeci nedělá. Ty bys přeci taky nechtěla, aby ti někdo házel písek do očí!

KATKA:

Nééé, to už mi babička taky říkala. A já jsem tu kočku pak hledala, protože jsem na ni chtěla být hodná... A pak?

MÍŠA: KATKA:

MÍŠA:

Schovala se pod gaučem. A když jsem ji volala, tak nevylezla. A tak jsem ji vytáhla za ocas. Ale, Katko, Pán Bůh přeci stvořil i zvířátka a ta cítí stejně jako lidé, když to bolí, a proto Bůh nechce, abychom zvířata trápili...

MÍŠA:

Hm, no, něco takového babička taky říkala, a pak už bylo všechno dobré a ta kočka se pak i ke mně lísala... No, vidíš...

KATKA: MÍŠA:

A víš co? Ona mi pak dokonce darovala pravou živou myš! Ohó!

KATKA:

KATKA: MÍŠA:

KATKA: MÍŠA:

A když jsem tu myš ukazovala babičce, tak ona strašně vykřikla a já jsem tu myš samým leknutím ztratila. A ona pak utekla a babička udělala hrozné divadlo a... Ach, ach, Katko! Chudák babička! Jak to? Chudák myš! Babička ji pak honila koštětem a sama předtím říkala, že máme být na zvířátka hodní!! Myslím, že by to trvalo hodně dlouho, kdybych ti to dneska vysvětloval. Budu ti o tom vyprávět příště. Dneska přeci chceme taky něco vyrábět.

KATKA: MÍŠA:

To ano, Míšo. A co? Budeme si lepit prázdninové obrázky!

KATKA:

Jé, prima, tak pojď!

82

83

Jaro - lekce 7.5

Myš z °\

Činnost:

\\

/

Vyrobíme myš.

(

Materiál:

\

\

Čtvrtka, vlna, nůžky, šablona myši.

_

x.

Myš obkreslit na čtvrtku a vystřihnout. Do dírky pro ocas přivázat asi 10 cm dlouhý ocásek z vlny. Myš lehce přeložit ve hřbetu. Nyní může pobíhat sem a tam.

O

'

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti! Ahoj, Katko! No, Katko, jak se dneska vede?

KATKA:

Já jsem táák napnutá!!

MÍŠA:

Ó, je snad něco nového, co nevím?

KATKA:

Ach, Míšo, přeci jsi mi chtěl dneska vyprávět, proč byla babička tak zlá na tu malou myšku!

MÍŠA:

Aha, já jsem myslel, že už jsi na to dávno zapomněla!!

KATKA:

Néé! Já jsem táák napnutá, jak mi to vysvětlíš. Babička to totiž neuměla...

MÍŠA:

Já to tedy zkusím, Katko. Děti, všechny dobře poslouchejte...

KATKA:

Ano, Míšo!

MÍŠA:

Takže, Katko, pochutnala by sis na něčem, co už měla v puse nějaká myš?

KATKA:

Och,... eeh, já nevím!?

MÍŠA:

Co myslíš, že by na to řekla tvoje maminka?

KATKA:

Maminka by řekla "brr"!

MÍŠA:

No vidíš. Zvířata berou do pusy hodně věcí, které by nám mohly přinést nějakou nemoc, a když pak okusují naše jídlo, tak bychom taky mohli onemocnět!

KATKA: MÍŠA:

Hm, ale ta myška byla taková malinká. Přeci by neokusovala naše jídlo, ne? Ale ano! Myši jsou tak malé, že se všude dostanou, a protože jsou tak maličké, tak taky pořád musí dělat bobky. A když se taková myš dostane do našeho domu, tak všude běhá, okusuje náš chleba a koláče a na všechno dělá bobky.

KATKA:

Brr!

MÍŠA:

Vidíš, a proto chtěla babička tu myš vyhnat co nejdřív!

KATKA:

Hm, ale když ona byla taková hezounká.

MÍŠA:

Já vím, Katko. Proto si dneska taky takovou hezounkou myš vyrobíme!

KATKA:

Príma, Míšo! Tak honem!

84

Jaro - lekce 7.6

Brzy bude den matek Činnost: Vyrobíme pro každou maminku kachlíček s otiskem nohy jejího dítěte.

Materiál: Kachlíky ve velikosti chodidla, prstové barvy, poutko (nosnost asi 600 g).

Pomalovat barvami jedno chodidlo každého dítěte, položit kachlík na podlahu a postavit se na něj. Když barva uschne, přilepit na něj poutko.

LOUTKOVÉ DIVADLO KATKA: MÍŠA:

Ahoj, Míšo!

KATKA:

Ty, Míšo, včera jsem byla u babičky na návštěvě. A ona má kočku, které se před dvěma týdny narodila čtyři koťátka. Jsou táák roztomilá.

MÍŠA:

To ti věřím, Katko!

KATKA:

A víš vlastně, že koťátka, když jsou venku z maminčina bříška, ze začátku vůbec nic nevidí?

MÍŠA:

Ano, otvírají oči až asi za týden.

KATKA:

No, a potom taky pila u své kočičí maminky mlíčko, tak jako ho pil u maminky můj bratříček.

MÍŠA:

Přesně! Malá koťátka pijí mlíčko od své maminky šest týdnů. Teprve potom začnou žrát také něco jiného.

KATKA: MÍŠA:

Co potom koťátka žerou?

KATKA:

Ale kočičí maminka má pěknou spoustu práce se svými koťátky. Musí je krmit a pak je pořád olizuje. Proč to dělá?

MÍŠA:

Aby byla koťátka čistá, a taky je přitom hladí.

KATKA: MÍŠA:

To je pravda, kočky nemají žádné žínky.

Ahoj, Katko!

Žerou maso, ryby, játra nebo taky hotové koupené kočičí žrádlo. A pijí mléko nebo vodu.

Ano, Katko, a tak jak se stará kočičí maminka o svoje koťátka, tak se stará tvoje maminka o tebe a tvého bratříčka.

KATKA: MÍŠA:

Ano, Míšo, to je tak fajn, že máme takovou hodnou maminku.

KATKA:

Tatínek už to taky říkal. Říkal, že bude brzy den maminek, a že bychom si měli vymyslet nějaké překvapení.

MÍŠA:

To je pravda, Katko, na den maminek chce každý své mamince udělat radost a poděkovat jí. Ale mohla bys mamince udělat radost jen tak, i když nemá svátek.

KATKA: MÍŠA:

To taky dělám, Míšo. V létě jí často natrhám na louce kytičku.

KATKA:

Tak jo.

Katko, mohla bys taky udělat mamince jednou radost, nemyslíš?

To je dobře, Katko. A na den maminek ještě něco pěkného vymyslíme.

85

Jaro - lekce 7.7

Katka seje řeřichu Činnost: Vyséváme řeřichová písmena.

Materiál: Květináče (průměr ca. 20 cm), zemina, oblázky, semeno řeřichy, misky pod květináč, voda. Položit oblázek na otvor v květináči. Naplnit květináč zeminou. Nasít řeřichu ve tvaru písmena o šíři asi 1 cm, lehce překrýt zeminou a nakonec zalít. V následujících dnech udržovat neustále vlhké. Po 2-3 dnech se může začít sklízet. Řeřicha chutná velmi dobře v salátu nebo na chlebě s máslem.

Tip: Celek bude mnohem působivější, když květináč pomalujeme prstovými barvami!

LOUTKOVÉ DIVADLO KATKA:

Míšo, Míšo, já už umím napsat svoje jméno!

MÍŠA:

Príma, Katko, kdo tě to naučil?

KATKA:

Tatínek mi to ukázal. Nejdřív je K jako kočka, potom A jako auto, pak T jako táta, pak zase K jako kočka a nakonec zase A jako auto. A to je potom Katka.

MÍŠA:

To ses ale naučila rychle, Katko!

KATKA:

Ano, a když maminka bude psát dopis tetě Janě nebo někomu jinému, tak už se tam taky můžu podepsat.

MÍŠA:

To je dobrý nápad! To bude mít teta Jana určitě radost. Ty, Katko, víš, kdo nám napsal hodně, hodně dlouhý dopis?

KATKA:

Dlouhý dopis? Ne, to nevím.

MÍŠA:

No jo, vlastně je to celá kniha, ale zároveň taky takový dopis pro nás.

KATKA:

Tak tolik nenapínej, Míšo! Kdo nám ten dopis napsal?

MÍŠA:

Pán Bůh nám napsal tlustý, milý dopis, a sice bibli.

KATKA:

Bibli? To je dopis pro mě?

MÍŠA:

Ano, to je dopis pro všechny lidi. A když ho budeš číst tak, jako kdyby byl psán pro tebe, tak budeš žasnout!

KATKA:

Maminka už mi vyprávěla hodně biblických příběhů.

MÍŠA:

Ano, a až jednou budeš umět číst, pak si ji můžeš přečíst celou sama.

KATKA:

To musí být hezké, když znáš všechna písmena a můžeš číst sám knížky!

MÍŠA:

To se všechno naučíš ve škole, Katko. Ale je to moc hezké, že už umíš napsat svoje jméno!

KATKA:

Ano.

MÍŠA:

Víš, že se nemusí psát jen tužkou?

KATKA:

A čím se může ještě psát?

MÍŠA:

Řeřichou!

KATKA:

Co to je?

MÍŠA:

To je taková rostlinka, která roste hodně rychle. A potom se může dát do salátu nebo jen tak na chleba s máslem.

KATKA:

A jak chceš tou řeřichou psát?

MÍŠA:

Úplně jednoduše, potřebuješ jen zasít semínka do půdy, ve tvaru písmenka.

KATKA:

To vypadá určitě legračně, když pak to písmenko roste. 86

MÍŠA:

Ano, a proto si dneska každé z dětí vyseje do květináče řeřichou první písmeno svého jména.

KATKA:

Já musím zasít K jako kočka.

MÍŠA:

Přesně tak, Katko.

87

Jaro ■ lekce 7.8

Bůh zná naše jména Činnost: Vyrobíme jmenovky na dveře.

Materiál: Čtvrtky (A5), časopisy, pastelky, lepidlo, nůžky. Děti mají vyhledat obrázky, které se jim líbí, a nalepit je na čtvrtku. Jméno mohou sestavit z jednotlivých písmen nebo nakreslit

LOUTKOVÉ DIVADLO KATKA:

Ahoj, děti! Ahoj, Míšo! To jsem ráda, že vás zase vidím!

MÍŠA:

Ahoj! Ano, já mám taky velkou radost. Jen je škoda, že vlastně všechny ty děti neznáme tak dobře, co myslíš, Katko?

KATKA:

Ano! Ale někdy si přece zpíváme písničku se všemi našimi jmény.

MÍŠA:

Jenže když já všechna ta jména vždycky tak rychle zapomenu...

KATKA:

K čemu vlastně jména jsou, Míšo?

MÍŠA:

Hm... bez jména bych vůbec nevěděl, jak na tebe mám volat. Nebo jak by ti mohl přijít balíček od babičky, když by na něm nebylo tvoje jméno. Kdybyste na vašich dveřích neměli napsané jméno, jak by mohl člověk vědět, kdo tam bydlí? Pán Bůh zná taky tvoje jméno.

KATKA: MÍŠA:

Ale jak si Bůh může zapamatovat všechna ta jména? Ts, to taky přesně nevím, Katko. Bůh jednoduše umí mnohem víc než my. Nezná jenom naše jméno, ale také ví, jací jsme, co máme rádi a co ne.

KATKA:

Myslíš, že se Pánu Bohu moje jméno líbí?

MÍŠA:

No samozřejmě, Katko! Tobě snad ne?

KATKA:

Ale ano, ano. Ale je ještě tolik všelijakých krásných jmen...

MÍŠA:

Tedy mně se Katka moc líbí! Je to od jména Kateřina. Má taky svůj význam.

KATKA:

Jaký význam?

MÍŠA:

Dřív mělo každé jméno něco vyjadřovat, a tak Kateřina třeba znamená "čistá".

KATKA:

Myslíš, že to moje maminka taky všechno ví?

MÍŠA:

Někdy se jí na to zeptej. Ale teď bychom mohli něco zase vyrobit.

KATKA:

Hm... chtěla bych si udělat na svoje dveře u pokojíčku krásně barevnou cedulku se jménem, smím, Míšo?

MÍŠA:

Samozřejmě, Katko, to je výborný nápad. Děti, ahoj!

88

Jaro - lekce 7.9

Míša by měl víc vyprávět o Ježíši Činnost: Upečeme koláč, (recept viz str. 6)

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti! Ahoj, Katko! Jsem tak rád, ževásvšechny

KATKA: MÍŠA:

Ahoj, Míšo! Ty, můžeš mi dneska vyprávětněco víc o Ježíši? Rád, Katko, co bys chtěla vědět?

KATKA: MÍŠA:

Nu, ty toho víš vždycky tolik. Co vlastně Ježíš celou dobu dělal, když byl tady na zemi? Hm... tedy, vyprávěl hodně o Pánu Bohu a měl rád děti.

KATKA: MÍŠA:

Opravdu? Ano, Katko! Jednou chtěli muži, kteří byli kolem něho, poslat děti pryč. Ale Ježíš jim řekl, že k němu děti mají pustit.

KATKA: MÍŠA:

Proč chtěli ty děti poslat pryč? Ježíš měl pořád moc práce, spousta lidí za ním přicházela, chtěli ho vidět a slyšet Asi si mysleli, že děti jsou na to stejně ještě moc malé.

KATKA: MÍŠA:

Já taky někdy musím do svého pokoje, kdys si dospělí povídají. No vidíš, Katko. Někdy si dospělí potřebují popovídat sami mezi sebou.

KATKA: MÍŠA:

A co dělal Ježíš s těmi dětmi? Umím si představit, že je bral do náruče a hladil je.

KATKA:

Asi jako můj tatínek. Ten mě někdy zvedne a vyhodí vysoko do vzduchu. Ale vždycky mě zase chytne. Hů, to je ti taková zábava! No, možná.

MÍŠA:

zase vidím.

KATKA: MÍŠA:

Taky bych někdy chtěla jít na návštěvu k Ježíšovi. Tak jako tenkrát ty děti už za ním dneska jít nemůžeš. Ježíš je teď totiž zase u svého Otce v nebi.

KATKA: MÍŠA:

A tam za ním jít nemůžeme? Ne, teprve až náš život na zemi skončí. Ale už jsme si přece říkali, že Pán Ježíš je pořád s námi, i když ho nevidíme. Můžeme s ním mluvit, kdykoli a kdekoli se nám zachce.

KATKA: MÍŠA:

Aha, ty myslíš modlit se. Přesně tak!

KATKA: MÍŠA:

Teď bychom se taky mohli modlit? Mohli bychom mu třeba poděkovat, že nás má každého stejně rád, ať jsme velcí nebo malí.

KATKA: MÍŠA:

Zazpíváme si taky něco? No jasně! A pak si upečeme koláč. - Děti, přidáte se?

89

Jaro - lekce 7.10

Stvořil Bůh taky auta? Činnost: Vyrobíme auto z krabičky na mýdlo.

Materiál: Prázdné krabičky od mýdla, dárkový papír, nůžky, lepidlo, párátka, kulaté kousky dřeva na kolečka, vlněné vlákno, cívky na navíjení, látací jehly. Krabičky od mýdla barevně polepit, vystřihnout prostor na sezení, namontovat kolečka. Vlněné vlákno připevnit na auto a na cívku. - Nyní mohou začít automobilové závody!

LOUTKOVÉ DIVADLO KATKA:

Ahoj, Míšo! Ty, já se tě musím na něco zeptat!

MÍŠA:

Ahoj! Copak to tentokrát bude, Katko?

KATKA:

Míšo, stvořil Pán Bůh taky auta?

MÍŠA:

Jak jsi na to přišla?

KATKA:

Nu, přeci často s dětmi zpíváme tu písničku: "Nic tu není samo sebou, Bůh to udělal...“

MÍŠA:

No, to je pravda. Ale o autech se tam nemluví.

KATKA:

Ale odkud pak můžu vědět, co Bůh stvořil a co ne?

MÍŠA:

To je všechno napsáno v bibli, hned na začátku. Tam si můžeme přečíst, jak Pán Bůh stvořil hory a vodu, slunce a měsíc, hvězdy, květiny, stromy a všechna zvířata, a nakonec taky prvního člověka.

KATKA:

A je v bibli taky něco o autech?

MÍŠA:

Ne, Katko. Když byla bible sepsána, tak ještě nebyla žádná auta. Ta si lidé vymysleli a vyrobili až mnohem později.

KATKA:

Jo ták. Vlastně je to škoda, že auta nestvořil Pán Bůh. Já totiž moc ráda jezdím autem.

MÍŠA:

Nu, něco společného s tím Pán Bůh přeci jen má. Dal lidem schopnost něco takového sestrojit, tedy na příklad jim dal rozum, aby mohli přemýšlet, jak takové auto nejlépe pojede, ale taky hodně materiálu, jako například železo.

KATKA:

Tomu úplně nerozumím.

MÍŠA:

Hm... podívej, je to podobné, jako když ti rodiče darují velkou krabici s kostkami. Ty sama pak z toho můžeš něco postavit. Ale bez toho dárku by to nebylo možné.

KATKA:

To je pravda. Myslíš, Míšo, že bychom mohli taky spolu vymyslet auto?

MÍŠA:

Ano, to bychom mohli. Myslím, že máme všechno, co k tomu potřebujeme. Tak ahoj, děti!

90

Jaro - lekce 7.11

Brouci slavnost Příprava: Upečeme motýlí koláč a vyrobíme bonbónové brouky jako dekoraci na stůl.

Motýlí koláč. Přísady: Dortový korpus, ovoce na obložení, želatina, 1 banán, čokoládová poleva, alufolie na tykadla.

Korpus poklást ovocem a polít želatinou. Když želatina ztuhne, dort přepůlit a poloviny položit na tác oblými stranami k sobě. Banán polít čokoládou a položit doprostřed. Z alufólie vytvarovat tykadla a zapíchnout je do banánu.

Bonbónoví brouci: Materiál: červená slabší čtvrtka, nůžky, černé fixy, lepidlo, bonbóny.

Na čtvrtku nakreslíme půlkruh a vystřihneme. Potom půlkruh přeložit a znovu rozevřít, nyní přeložit bod "A" k bodu "C" a stejně tak bod "B" k bodu "C". Nakonec takto vytvořené broučky pomalovat černou fíxou a nalepit na bonbon.

Vyrábění: Vyrobíme s dětmi motýlí křídla.

Materiál: Žlutá čtvrtka, lepicí páska, voskovky, pásková guma, nůžky.

Předlohu zvětšit na daný rozměr, potom vždy 2x vystřihnout ze čtvrtky. Oba díly křídel slepit vzadu i vpředu. Poté křídla prodérovat asi 5 cm od středu. Nyní každým křídlem protáhnout páskovou gumu a svázat. Potom děti mohou křídla pomalovat. Takto vytvořené je mohou nosit na zádech jako batoh.

Zahrajeme si: a) Brouk leze k hrnci Potřebujeme hrnec, 2 lžíce, čokoládového brouka. Dítě dostane dvě lžíce, přidržuje si je u hlavy jako tykadla, kterými se dotkne hrnce. Pod ním sedí čokoládový brouk.

b) Lezení housenek Potřebujeme tunel na plazení (např. z velké papírové krabice od pračky). Housenky (děti) mohou lézt, jak se jim zlíbí.

91

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti! Ahoj, Katko!

KATKA:

Ahoj!! Děje se v miniklubu dneska něco zvláštního?

MÍŠA:

Ano, Katko, myslím, že se dneska slaví slavnost. Podívej, jak je všechno pěkné! Stoly jsou tak hezky prostřené. A, Katko, podívej, co je tohleto...?

KATKA:

To vypadá jako brouk!

MÍŠA:

Á, teď mě to napadlo, dneska máme brouci slavnost!

KATKA:

To mám ale radost! Já mám tak ráda slavnosti!

MÍŠA:

Ano, Pánu Bohu se taky líbí, když se radujeme.

KATKA:

Víš vlastně, co budeme dneska na brouci slavnosti všechno dělat?

MÍŠA:

Mám už to opravdu prozradit?

KATKA:

Ano, Míšo, prosím!

MÍŠA:

Tak dobře. Nejdřív se společně najíme, pak spolu s dětmi něco primového vyrobíme, něco, co se hodí na brouci slavnost, a pak ještě společně zazpíváme.

KATKA:

Jé, to je nádhera!!

MÍŠA:

Ale nejdřív nás několik maminek pozdraví básničkou k brouci slavnosti!

KATKA:

Hurá!

92

Léto - lekce 8.1

Víta jde do miniklubu Činnost: Vyrobíme puzzle (lokomotiva).

Materiál: Kopie, pastelky, nůžky, lepidlo, papír A4.

Zkopírovat lokomotivu a puzzle. Části puzzle nechat vymalovat a vystřihnout. Děti by měly pokud možno samy přijít na to, jak k sobě jednotlivé části patří a kam se mají na lokomotivu nalepit.

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti! Jsem tak rád, že vás zase vidím! - Máte taky radost, že je zase miniklub? - Hm, kde je vlastně Katka? - Že by dneska zapomněla? (Dva hlasy za scénou - maňásci tu ještě nejsou.)

KATKA:

Ne!

VÍTA:

Ale ano!

KATKA:

Ne!

VÍTA:

Ale ano!

MÍŠA:

Slyším, že je Katka někde blízko. Podívám se po ní. (Dívá se do domu.) Katko!! Kde jsi??

KATKA:

Ahoj, Míšo!

MÍŠA:

Ahoj, Katko. Ohó, koho jsi to s sebou přivedla?

KATKA:

To je Víta, můj bráška!!! Maminka říkala, že ho mám vzít s sebou!

MÍŠA:

To je príma, že už smí tvůj bráška do miniklubu!

KATKA:

Mně se to tak príma nezdá!!

MÍŠA:

Vito, srdečně tě vítám v miniklubu. Myslím, že spolu budeme dobře vycházet.

VÍTA:

Děkuju, Míšo!

KATKA:

Jenže já tady Vítu nechci hlídat!

MÍŠA:

A kdo tady mluvil o hlídání, Katko?

KATKA:

Jenže Víta se musí hlídat, jinak třeba uteče - nebo někomu sebere hračky!

MÍŠA:

Katko, miniklub je tady proto, abychom si společně hráli a učili se, Víta mezi nás určitě dobře zapadne.

KATKA:

No, to by mohlo být ještě veselé.

MÍŠA:

Myslím, že bychom teď měli nejdřív vyrobit něco hezkého.

KATKA:

Ano, Míšo, pojď začít! Ale Víta to asi nebude umět!?

MÍŠA;

Proč ne? Pojď, Vito, ukážu ti, jak se to dělá! - Ahoj!

93

94

Léto - lekce 8.2

Víťa všechno opakuje Činnost: Hra s kolem.

Materiál: Barevná čtvrtka A4, barevné pastelky, svorky, špendlíky, bílá čtvrtka, samolepky s motivy zvířátek.

Doprostřed barevné čtvrtky propíchnout špendlíkem dírku. Označit jeden bod 2 cm pod dírkou. Tento bod je středem horní strany 3,5 x 3,5 cm širokého okénka. Okénko vystřihnout. Z bílé čtvrtky vystřihnout kolo o průměru 15 cm. Uprostřed propíchnout špendlíkem dírku. Zhotovit šablonu domku a obkreslit na čtvrtku (bílou), vymalovat a domeček vystřihnout. Spodní okraj nastřihnout 2x podle předlohy až ke hraně střechy. Svorkou připevnit kolo na zadní stranu barevné čtvrtky. Do okénka nalepit samolepky (asi 8 různých). Pootočením kola se schová zvířátko č. 1 a můžete nalepit zvířátko č. 2 a tak dále, až je kolo plné. Domeček nalepit tak, aby byly dveře přesně přes okénko. Nyní můžete otáčet kolem a hádat, které zvířátko se ukáže. Zdvihnout dvířka a přesvědčit se, zda to souhlasí.

95

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti! (Rozhlíží se kolem.) - Víta a Katka dneska nepřijdou?

K.+VÍŤA:

První! První!

KATKA: VÍTA:

Já jsem první!

KATKA: VÍTA:

Ne!

MÍŠA:

VÍTA: KATKA: VÍTA: MÍŠA: KATKA: MÍŠA:

VÍTA: KATKA: MÍŠA:

KATKA: MÍŠA: KATKA: MÍŠA: KATKA: MÍŠA:

KATKA: MÍŠA: KATKA: MÍŠA:

Ale já jsem byl víc první! Ale jo! Ahoj, Katko! Ahoj, Vito! Co to má znamenat?

Katka chce být vždycky první! Ale já jsem tu byla první! To vůbec není pravda! Děti, utište se! Na tom přece tolik nezáleží, kdo přišel první. Hlavní je, že jste vůbec přišly. Ach, Míšo, když Víta vždycky chce to, co chci já!

No, Katko, to mladší sourozenci dělají! Ha, ha, ha, ha, ha! (šťouchne do Víti) Hele, zmizni! Jdi pryč! Dost! Nezačínejte s tím zase! (Míša se postaví mezi děti.)

Ach, Míšo, proč si Víta nemůže hrát prostě sám? Protože Vítovi připadá tááák zajímavé všechno, co děláš! To nechápu.

Víta přeci neumí všechno, co ty umíš. To taky pořád říkám. Ale on se přece chce učit, a proto zkouší opakovat všechno, co děláš ty.

Všechno?? Ano, všechno, co Vítovi připadá zajímavé. Hm, to ale není dobré!

KATKA:

Jak to, že ne? Hm, Víta totiž viděl, jak jsem včera vybrala šuplík s dobrotami, a já jsem mu musela něco dát, aby nežaloval!!

MÍŠA:

Ale, Katko, to nepomůže. Maminka na to stejně přijde, a co pak?

KATKA: MÍŠA:

Třeba si bude myslet, že to udělal tatínek. Už jsem ho taky viděla, že si odtud něco bral! Ale neříkala maminka, že vy tam nesmíte?

KATKA: MÍŠA:

To ano... A teď jsi Vítovi ukázala, že se vždycky nemusí dělat to, co řekne maminka. To si bude pamatovat!

KATKA:

To je hrůza! Pak bude šuplík pořád prázdný a já z toho nic nebudu mít! Míšo, co teď mám dělat?

MÍŠA:

Nejlepší bude, když hned po miniklubu půjdete s Vitou domů, a řeknete to mamince. Když jí to řeknete dřív, než prázdný šuplík objeví, určitě vás pochopí. Ale teď budeme tvořit! Ó ano, Vito, pojď, budeme něco vyrábět! Ahoj!

KATKA:

96

Léto - lekce 8.3

Víta neumí počítat do tří Činnost: &

Vyrobíme hodiny.

ťWJ-

Materiál: Čtvrtka (např. modrá a červená), samolepky - 6 kousků pro každé dítě (např. ptáčci), nůžky, špendlíky, svorky. Připravit modrou čtvrtku 25x20 cm, uprostřed propíchnout dírku. Z červené čtvrtky vystřihnout podle předlohy ručičky a proděrovat. Ručičky připevnit svorkou nebo patentkou doprostřed modré čtvrtky. Hodiny opatřit číslicemi. Samolepky nalepit podle vyobrazení.

LOUTKOVÉ DIVADLO 1—----- '

Ahoj, děti!

K.+VÍŤA: MÍŠA:

Ahoj, děti! Ahoj, Katko a Vito! Tak jak se vám dneska daří?

KATKA: MÍŠA:

Dobře! A dali jste s maminkou do pořádku tu záležitost s prázdným šuplíkem na cukroví?

KATKA: MÍŠA:

Ano, šli jsme za tatínkem!

KATKA: MÍŠA:

Ale měli jste jít přeci za maminkou! Taky jsme šli! Všichni tři! A pak?

KATKA: VÍTA:

Mamince se to vůbec nelíbilo, že jsme ten šuplík vyrabovali! Ale nehubovala!

KATKA: MÍŠA:

A tatínek se taky omluvil. To se mi na vašem tatínkovi moc líbí! Ano, tatínek říkal, že měl takovou chuť na čokoládu, že si ani nevzpomněl na to, že se do šuplíku nesmí bez zeptání! A co jste dělali vy? My jsme jen přikyvovali. A představ si, že maminka už věděla, že je šuplík prázdný!! A čekala na to, že to sami řekneme!!

KATKA:

MÍŠA:

KATKA: MÍŠA:

KATKA:

MÍŠA: KATKA: MÍŠA:

VÍTA: MÍŠA: VÍTA:

Tedy, vy máte opravdu skvělou maminku! Ano, a tatínek říkal, že je to tak i u Pána Boha, když mu řekneme, co jsme provedli, a omluvíme se za to, že je taky všechno v pořádku! Ano, tak to je, děti. A co se teď stane s vaším šuplíkem? No, na to jsme udělali takový řád. Maminka tam do šuplíku zase něco dá a každý si smí vzít po obědě tři kousky.

To je prima, takový řád! Ale, Míšo, co mám dělat, já neumím počítat do tří! Tak to se můžeš hodně rychle naučit, Víťo, budeme teď něco vyrábět, na čem to můžeš cvičit. Príma, Míšo, pojď, začneme!

97

Léto - lekce 8.4

Proč Bůh stvořil sourozence? Činnost: Vyrobíme "rolničkolapku".

Materiál: Papír (20x20 cm), malá rolnička nebo dřevěný korál pro každé dítě, asi 30 cm niti na dítě, děrovačka, případně vyztužovací kroužky. Z papíru poskládat pohárek, na okraji proděrovat a otvor zpevnit vyztužovacími kroužky. Rolničku nebo korál uvázat na nit, druhý konec protáhnout otvorem v pohárku a přivázat. Komu se podaří zavěšenou rolničku polapit do pohárku?

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti! Jakpak se dneska máte?

(Přichází Vítá.) VÍTA:

Ahoj, děti! Ahoj, Míšo!

MÍŠA:

Ahoj, Víťo, kdepak jsi dneska nechal Katku?

VÍŤA:

Dneska jsem nic neprovedl, prostě jen dostala rýmu a musela zůstat doma.

MÍŠA:

Ó, tak to jsi dneska v miniklubu sám!

VÍŤA:

Ano! To je moc fajn!

MÍŠA:

Myslíš?

VÍŤA:

Ano, Katka mi vždycky říká, co smím a nesmím dělat, a dneska si můžu prostě dělat všechno, co chci!!

MÍŠA:

Tak, tak... Hm... A co chceš dneska dělat?

VÍTA:

Hm, tak nejdřív si chci s tebou povídat.

MÍŠA:

No, Víťo, tak co máš na srdci?

VÍŤA:

Míšo, proč Bůh stvořil velké sestry? Neví snad, že něco takového je pro zlost?

MÍŠA:

Jak pro zlost?

VÍŤA:

No, nesmím se dotknout jejího domečku pro panenky, ale ona si jednoduše bere moje auta, a když jí bouchnu, tak křičí, a maminka říká, že se máme mít rádi.

MÍŠA:

Ó, ó, a ty už nemáš Katku rád?

VÍŤA:

Ale mám, jenže ona je větší a křičí víc nahlas než já!

MÍŠA:

Víťo, když Pán Bůh stvořil lidi, věděl už, že se budou zlobit, ale také věděl, že se budeme učit se zlobou zacházet!

VÍŤA:

Jak? To už se nebudeme potřebovat hádat?

MÍŠA:

Jestli to potřebujete, to nevím, ale když si podáte ruku a omluvíte se, bude ta zlost jen polovičním zlem!

VÍŤA:

Jenže Katka se nechce omluvit! Vždycky říká, že prý jsem začal já a že se musím omluvit první!

MÍŠA:

vzdychne... Víťo, chtěl bych se tě na něco zeptat!

VÍŤA:

Ano, co?

MÍŠA:

Máš přece taky mladší sestřičku.

VÍŤA:

Ano, Aničku.

MÍŠA:

Je pořád hodná? 98

VÍTA:

No, když si položím svoje věci na stůl, tak na ně nedosáhne. Proč?

MÍŠA:

Vito, Anička vyroste a pak se všechno změní! Už jsi přemýšlel o tom, že ty jsi pro ni velký bratr?

VÍTA:

Hm... myslím, myslím, že budu prosit Pána Boha, aby mi pomohl, aby velký bratr byl lepší než velká sestra.

MÍŠA:

Až bude Anička trochu větší, tak si o tom zase popovídáme.

VÍŤA:

Budeš taky něco vyrábět, když tu není Katka?

MÍŠA:

No jasně! Dneska si vyrobíme něco na hraní. A když budeš chtít, můžeš to někdy půjčit Katce, nebo jí to dokonce taky vyrobit. Jde se na to!

99

Léto - lekce 8.5

Zrcadlo je rozbité! Činnost: Vyrobíme zrcadlo.

Materiál: Barevné čtvrtky, zrcadlová folie (např. z květinářství), dvě svorky pro dítě, děrovačka, šablona (A4). S pomocí šablony zrcadlo obkreslit na čtvrtku a vystřihnout. Zrcadlovou fólii nalepit na "b". Přes to přiložit rámeček a svorkou spojit v "c" a "d".

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti! Ahoj, Katko! Prima, že jsi zase zdravá! Ale, kdepak je dneska Víta? 1----- 1

KATKA: MÍŠA:

Ten je móóóc nachlazený a maminka říkala, že dneska vůbec nesmí ven. Škoda, chudák Víta!

KATKA: MÍŠA:

Myslíš? Mně se to líbí, že tě mám dneska jen pro sebe. (Přitulí se k Mísoví.) No, no, Katko!

KATKA: MÍŠA:

Ale, Míšo, já s tebou nemůžu mluvit o všem, když je tu Víta! Ale pročpak ne?

KATKA: MÍŠA:

Eh, on by hnedka všechno vyzvonil mamince! Co by mamince vyzvonil?

KATKA: MÍŠA:

No, já mám jednu otázku. Aha, tak povídej!

KATKA: MÍŠA:

No, říkal jsi jednou, že se máme omluvit i Pánu Bohu, když něco provedeme. Ano, Katko, tak to je!

KATKA: MÍŠA:

I když s tím Pán Bůh nemá nic společného? Bůh říká, že máme být k sobě hodní, a když to nezvládneme, musíme mu to povědět!

KATKA: MÍŠA:

Hm... no ale když za to vůbec nemůžu? To je přece jedno. Když Pánu Bohu všechno povíš, budeš se cítit lépe taky uvnitř.

KATKA: MÍŠA:

Ale kdy to mám Pánu Bohu říct, když je maminka vždycky u toho? Kde u toho?

KATKA: MÍŠA:

No, při večerní modlitbě! To pak taky všechno uslyší! Co uslyší?

KATKA:

No, upadlo mi maminčino hezké zrcátko a nějak se pokazilo. Maminka si myslí, že si to udělala sama, když otvírala šuplík moc rychle! Hm, rozumím... pojď, Katko, já s tebou půjdu domů a povíme mamince, jak se to stalo. Pak bude Pán Bůh taky mít radost a ty se budeš uvnitř cítit zase dobře!

MÍŠA:

KATKA: MÍŠA:

Ano, Míšo! Je to od tebe tak milé, že se mnou půjdeš. Ale nejdřív vyrobíme pro tvoji maminku nové zrcátko, co říkáš?

KATKA:

Jé, to bude prima. Děti, zkusíme to taky?

100

Léto - lekce 8.6

Pán Bůh nemá prázdniny Činnost: Vyrobíme Míšu.

Materiál: Kousky kožešiny (předem vystřihnout); plst pro oči, čenich, motýlek; karton; lepidlo; nůžky. Zhotovit šablonu, vystřihnout "Míšu" (karton), polepit kožešinou atd.

LOUTKOVÉ DIVADLO KATKA:

Ahoj, děti! Ahoj, Míšo! Jste všichni taky tak smutní jako já?

MÍŠA:

Ahoj! Proč bychom, Katko, měli být smutní? Stalo se něco špatného?

KATKA:

Ach, Míšo. Ty nevíš, že teď začínají prázdniny?

MÍŠA:

To ale přece není smutné, Katko. Prázdniny jsou obzvlášť krásná doba!

KATKA:

Ale já jsem smutná, že se tak dlouho neuvidíme!

MÍŠA:

Ach tak, teď ti rozumím. To je pravda, bude se nám po dětech určitě moc stýskat. Myslíš, že nám někdo pošle prázdninový pohled?

KATKA:

Já nevím.

MÍŠA:

No, nebuď už smutná, Katko! Uvidíš, jak rychle ten čas uteče. Určitě prožiješ se svými rodiči nádhernou dovolenou.

KATKA:

Hm, Míšo?

MÍŠA:

Ano, Katko?

KATKA:

Smím se tě ještě na něco zeptat?

MÍŠA:

Ale samozřejmě.

KATKA:

Má Pán Bůh taky prázdniny?

MÍŠA:

Myslíš, jestli se o nás přestane starat? Ne, Katko, Pán Bůh je tu pro nás vždycky. On nemá žádné prázdniny ani dovolenou.

KATKA:

A když pojedeme hodně moc daleko, pojede Pán Bůh s námi?

MÍŠA:

Hm, to ti těžko vysvětlím. Myslím, že Pán Bůh je všude. V každém případě je vždycky s námi, ať jsme kdekoli.

KATKA:

Protože nás má tak rád?

MÍŠA:

Ano! Už jsi teď klidnější?

KATKA:

Ano. A můžeme teď ještě něco vyrábět?

MÍŠA:

Samozřejmě. Ahoj, děti, na viděnou zase po prázdninách!

KATKA:

Ahoj! Musíte pak určitě všichni zase přijít!

101

Léto - lekce 8.7

Letní slavnost Průběh letní slavnosti: 1

2

Sejdeme se v sále a nejprve společné zazpíváme několik písní. Jako spoluúčinkujícího hosta pozveme i pana kazatele nebo faráře. Měl by pokud možno sedět v první řadě a musí být předem seznámen s dějem loutkového divadla!

Zahrajeme

příběh.

Herci

maňásků

sedí

za

napnutou

p?fás ý /

\

dekou.

Spoluúčinkující host se při svém výstupu postaví vedle. 3

Hrajeme hry. Z následujících her volíme podle počasí a prostorových možností:

/

jfu, c )

\

? j

a) Balancování: Dítě balancuje (s maminkou za ruku) od příčky k příčce na žebříku položeném na zemi. Pokud má nožičky moc krátké, místo balancování se příčky přeskakují.

b) Srážení plechovek míčkem c) Zastrkování míčků: Několik míčků různé velikosti. Stabilní karton s otvory odpovídajícími různé velikosti míčků. Dítě má prostrčit správný míček správným otvorem.

d) Kutálení míčků: Dlouhá papírová roura (návinka od koberce - k dostání v prodejně koberců) malé štafle nebo skládací schůdky. Roura se opře o horní část štaflí a upevní. Dítě dostane sáček s tenisovými míčky. Maminka dítě přidržuje zezadu, zatímco ono nechává jeden míček za druhým proběhnout rourou (velmi oblíbená hra). Možno použít též trubky od vysavače a pingpongové míčky.

e) Závod na vozítkách: Děti si smějí přinést svoje vozítko z domova. Kromě toho mohou být k dispozici různá vozítka jako např.: tříkolka, šlapací auto, koloběžka, motokára. Závodní dráha se předem vyznačí girlandami. f) Ochutnávání, čichání, hmatání: Smí se k tomu použít loutkové divadlo jako kulisa. Dítě dostane na lžičce např. trošku cukru, čokolády, medu, kousek chleba a ochutnáním smí hádat, co to je. Nebo: Dítě dostane přičichnout ke krabičce a má hádat, co je v ní: např. káva, kakao... Nebo: Dítě skrz otvor v divadle ohmatá předmět a citem hádá, o jaký předmět se jedná: např. panenka, auto, hřeben, kartáček...

g) Házeni kroužků: Tato hra je k dostání v obchodech s hračkami.

i) Běh v dřevácích: Obstarat velké dřeváky; děti s nimi mají překonat určitou vzdálenost. 4

Poté, co skončí program her, zahrajeme si nakonec ještě jednu společnou hru: Potřebujeme velkou, pevnou fólii, nafukovací balónky.

Průběh hry: a) Rozprostřít fólii, doprostřed položit balónky. Maminky a děti pevně drží strany fólie a zvedáním či spouštěním se snaží zabránit, aby jim balónky spadly na zem. b) Maminky drží fólii nahoře. Děti pod ní běhají a pokouší se údery shodit balóny dolů. Na konec se v miniklubu podává káva, mošt a sušenky. Dětem hned tak nedojde dech, můžeme to slyšet na píšťalkách a trumpetkách! Proto se ceny, pokud tyto sestávají z dechových nástrojů, rozdávají až těsně před koncem. 102

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti! To je hezké, že jste přišly na letní slavnost!

KATKA:

Ahoj, děti! Ahoj, Míšo! Hm, Míšo, máš dneska pro nás taky nějaké překvapení?

MÍŠA:

No ovšem! Moje překvapení přijde hned! (Přichází Julius.)

KATKA:

Óóóó, Julius! To je hezké, že jsi taky přišel!

JULIUS:

(Rozhlíží se.) Tohle přece vůbec není miniklub? Kam jsme se to dneska dostali??

MÍŠA:

Dneska jsme v sále! To je tam, kde se každou neděli káže!

JULIUS:

Och, můj kamarád, malý vrabčák, už mi o tom vyprávěl. Hm, ještě nikdy jsem nebyl na bohoslužbách... Myslím, že to není nic pro hrochy!!

KATKA:

Jak to? Myslíš, že bys neuměl sedět potichu, Jůlo?

JULIUS:

Hmmm... To ano, v mém bazénku, ale na židli - to nevím.

KATKA:

Já už trochu umím sedět potichu. Ale Víta mé pořád ruší, protože tak klátí nohama. A když se pak s ním dohaduju, tak mi maminka říká, že ruším, a že mám sedět potichu!!!

JULIUS:

Aha! A pročpak tam vlastně chodíte?

KATKA:

No maminka a tatínek tam chodí, protože chtějí slyšet kázání.

JULIUS:

Ano? A je to zajímavé??

KATKA:

Já nevím, protože my všichni chodíme do miniklubu. Akorát že v neděli se to nejmenuje miniklub, ale nedělní škola (besídka apod., dle místních zvyklostí)!

JULIUS:

Takže ty vůbec nevíš, co dospělí při bohoslužbách dělají?

KATKA:

Néé, myslím, že to není pro děti.

MÍŠA:

Hohóóó, to si můžeme hnedka prověřit!

J.+K.

Ano??? Jak???

MÍŠA:

Dneska jsem taky pozval kazatele (faráře), který každou neděli káže!!

KATKA:

Ó!

JULIUS:

Och... Hm... (Host přichází.) Hm. Dobrý’ den! - Jmenuji se Julius, a jak se jmenuješ ty?

KAZATEL: Já se jmenuji ... (představí se). A mám velkou radost z toho, že jste mě dneska pozvali do miniklubu. KATKA:

Och, myslela jsem si, že miniklub není nic pro kazatele... Hm, myslela jsem... Hm, já se tedy jmenuji Katka!

JULIUS:

(Prohlíží si kazatele od shora dolů.) Tak táákhle vypadá kazatel! Vypadá skoro jako ten krmič, co nám vždycky nosí krmení.

KAZATEL: Děkuji za poklonu, Jůlo. Jsem taky takový krmič!

JULIUS:

Ano? A kde tedy máš kbelík na krmení?

KAZATEL: Ach, já neroznáším krmení pro žaludek, ale pro srdce a uši! KATKA:

(Trošku couvne.) Nebudeš nás snad tahat za uši, že ne?

KAZATEL: Ale ne! Čtu z Boží knihy, z bible! A vyprávím, co nás Pán Bůh chce všechno naučit, abychom uměli dobře vycházet s Pánem Bohem, mezi sebou navzájem i sami se sebou.

KATKA:

Hm... To by bylo něco pro Vítu. S tím mám pořád trápení. Hm... Ale maminka říká, že špatně slyší!

JULIUS:

Ale já slyším moc dobře a taky jsem slyšel, že je dneska letní slavnost.

MÍŠA:

Ano, a proto vás všechny zvu ven na zahradu.

JULIUS:

Děkuji, Míšo! Pojďte, děti, začíná se!!!

VŠICHNI:

Ahoj!

103

Léto - lekce 8.8

Katčiny prázdniny byly trošku hezké Činnost: Prohlídka prázdninových fotografií (každý nějaké přinese), pečení koláče (viz str. 71).

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti! To je tááák hezké, že vás zase všechny vidím. Měly jste hezké prázdniny? (Ptát se dětí.) (Katka přichází.) Ahoj, Katko, to jsem tááák rád, že jsi taky přišla! (Míša ji přitiskne k sobě.) Měla jsi hezké prázdniny?

KATKA:

Hm... Ano, trošku hezké!!

MÍŠA:

Jak?

KATKA:

No, trošku hezké!!

MÍŠA:

To zní zajímavé. Pověz, Katko, nechtěla bys nám o tom vyprávět?

KATKA:

Ano, jeli jsme s babičkou a dědou k vodě.

MÍŠA:

Kdo, my?

KATKA:

Tatínek, maminka a já a Víta a Anička.

MÍŠA:

Ó, a kde ta voda byla?

KATKA:

Ach, to bylo hodné moc daleko, to bylo hrozné. Potřebovala jsem mockrát čůrat a tatínek se zlobil a Anička brečela a Víta měl žízeň a...

MÍŠA:

Dobře, Katko, vím, že to není příjemné, když člověk musí sedět dlouho v autě. A u vody to pak hezké nebylo?

KATKA:

Jojo, tam to bylo hezké! Byla tam spousta písku a kamínků a jeden milý pejsek.

MÍŠA:

KATKA: MÍŠA:

KATKA: MÍŠA:

Pejsek? Měl mě moc rád, olíznul mi nohu a pak jsme hráli na honěnou.

No to bylo určitě pěkné.

Néé, tatínek říkal, že to nebylo pěkné a mluvil přitom hodně nahlas!

Jak to? Tatínek nemá rád psy?

KATKA:

Ale to ano! Jenže já jsem tatínkovi slíbila, že sama nepůjdu nikam pryč. Přitom byl ale se mnou ten pes...

MÍŠA:

Och, Katko, to tě tatínek musel hledat?

KATKA:

MÍŠA:

Hm, no. Ale já jsem pomáhala, já jsem ho taky hledala a ten pejsek taky pomáhal. Jenom to všechno trvalo moc dlouho, protože ten pejsek pořád musel čůrat. A pak ty lidi na pláži hubovali. Ó, ó, Katko, a pak?

KATKA: MÍŠA:

Pak jsem slyšela tatínka volat! To jsem byla ale tak ráda, Míšo!! Ach, Katko! Když je člověk venku, nemá tatínkovi a mamince utíkat. Víte to už taky, děti?

104

Léto - lekce 8.9

Katka jde do školky Činnost: Vystřihneme kamarády.

Materiál: Papír A4. nůžky, pastelky. Papír podélně rozstřihnout (ca. 30x10 cm). Dítě papír vybarví. Papír složit, vystřihnout "kamarády" (tak, že ruce a nohy zůstanou spojeny), případně jim namalovat oči, nos, ústa.

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti! Tak jak se dneska máte? (Vyptává se détí.) (Katka přichází.) Ahoj, Katko! Prima, že jsi taky přišla.

KATKA: MÍŠA:

(několikrát zhluboka vzdychne) Ach, Míšo, já mám taky takovou radost, že jsi tu. No, no, Katko, copak se děje?

KATKA: MÍŠA:

Maminka a tatínek mě chtějí poslat do školky! Ano? To je dobře. Už jsi na to taky dost velká.

KATKA: MÍŠA:

Jenže já do školky nechci, tam musím zůstat sama - a maminka zase půjde domů. Ale, Katko, tady jsi přece taky sama bez maminky!

KATKA: MÍŠA:

Jenže tady zase můžu jít k mamince, kdy chci, a ve školce musím zůstat! Ale maminka tě přece zase přijde vyzvednout, když školka skončí!!

KATKA: MÍŠA:

Jenže já chci zůstat pořád u maminky. Už jsi se byla ve školce podívat, jak to tam vypadá?

KATKA: MÍŠA:

Néé. Ale maminka tam se mnou chce zítra jít!! Jenom na chviličku, říkala! Och, to je ale napínavé! Víš, Katko, tam je spousta dětí a třeba tam najdeš někoho, s kým si budeš moct hezky hrát...

KATKA: MÍŠA:

Ale když zas maminka půjde domů...? To pak budu muset brečet... Na poprvé tam půjdeš s maminkou jen nakouknout. A třeba tam potkáš někoho, koho už znáš...

KATKA: MÍŠA:

Hm - jenže já tam nechci zůstat sama. Katko, úplně sama tam přece nebudeš. V písničce "Víš kolik je hvězdiček" jsme zpívali, že tě Pán Bůh zná a má tě rád. Pán Bůh tě celou tu dobu ve školce a i všude jinde vidí.

KATKA: MÍŠA:

Hm... Míšo, a pomůže to, když se mi bude chtít brečet? Můžeš pak zkusit úplně potichoučku mluvit s Pánem Bohem a vyprávět mu, proč se ti chce plakat. To ti určité pomůže...

KATKA:

MÍŠA:

Hm, děkuji, Míšo... Hm, už budu muset brzy jít. Budeme ještě dneska něco hezkého vyrábět? Vyrobíme si dneska "kamarády". A příště mi budeš vyprávět, jak se ti vedlo.

KATKA:

Ano, Míšo. - Ale teď už začneme.

105

Léto • lekce 8.10

Katka vypráví o školce Činnost: Malujeme prstovými nebo vodovými barvami.

Materiál: Čtvrtka, prstové nebo vodové barvy, ubrousky (pro nehody!).

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti! Já jsem tak napnutý! Jakpak se asi Katce dařilo ve školce? Doufám, že dneska přijde... (Katka přichází.) Ahoj, Katko! Tak povídej, jaké to bylo ve školce?

KATKA:

Moc zajímavé - a vzrušující! A včera jsem tam byla úplně sama bez maminky.

MÍŠA:

Skvělé!! Vyprávěj, Katko!

KATKA:

No, představ si... Mají tam dětské stolečky a židličky a, Míšo, malé dětské záchůdky!!! A spoustu hraček - a jedna paní nám četla z obrázkové knížky a něco jsme vyráběli a... a...

MÍŠA:

A chtělo se ti plakat, když šla maminka domů?

KATKA:

Nééé, a taky jsem se nemusela modlit. No a teď nevím, jestli to opravdu pomáhá...

MÍŠA:

Ještě budeš mít jinou příležitost, kdy si to budeš moct vyzkoušet. A kromě toho se tvoje maminka za tebe určitě modlila.

KATKA:

To ano, to už udělala při večerní modlitbě... Míšo, víš, koho jsme ve školce potkaly? Potkaly jsme Hanky maminku. Stála úplně u dveří, když mě tam maminka vedla.

MÍŠA:

Hanky maminku? Co tam dělala?

KATKA:

No, to se moje maminka taky ptala. A ona říkala, že přivedla do školky Hanku.

MÍŠA:

Príma, takže tam byl někdo, koho znáš.

KATKA:

Ano, taky jsem se k Hance hned posadila a...

MÍŠA:

A chodí Hanka už dlouho do školky?

KATKA:

Ano... Hodně dlouho, říkala. A pak jsem jí povídala, že jsme potkaly u dveří její maminku... A pak Hanka začala hrozně nahlas bulet a volat maminku...

MÍŠA:

Och,a pak?

KATKA:

Hanky maminka přiběhla a paní ze školky říkala: "Ach ne, už zase..."

MÍŠA:

Chudák Hanka! Nechtěla si s tebou hrát?

KATKA:

Ale ano! Když byla hotová s brečením, ale její maminka tam musela zůstat.

MÍŠA:

Hm, Katko, asi bychom měli Hanku pozvat do klubu. A třeba byste pak mohly jít spolu do školky. Ó ano! Aby s námi taky něco vyráběla! A co to bude dneska?

KATKA:

106

Léto - lekce 8.11

Píchavý den Příprava: Přinést na ukázku několik mrtvých vos.

Činnost: Vyrobíme vosu.

\

Materiál:

j

/

xí/

Žlutá čtvrtka, pastelky, nůžky, děrovačka, nit, 1/2 dýmkový čistič pro každé dítě, šablona vosy. S pomocí šablony obkreslit vosu na čtvrtku, vymalovat, vystřihnout a proděrovat. Poloviny čističe připevnit jako tykadla. Pověsit na nit. Na konec se zeptat dětí, kde vosa píchá.

LOUTKOVÉ DIVADLO

KATKA:

Ahoj, děti! Tak jak se máte? Umíte už všichni říct vosa? (Vyptávat se děti.) (Přichází Katka.) Ahoj, Katko, umíš říct vosa? Ááno...! A včera jsem měla píchavý den!!

MÍŠA:

Eh, píchavý den?

KATKA: MÍŠA:

Ano, jedna vosa mě píchla! Ach, chudáčku Katko, kam té píchla?

KATKA: MÍŠA:

Do ruky! A jak se to stalo?

KATKA: MÍŠA:

Ta vosa prostě přiletěla a sedla si na moje jabko a tak jsem jí plácla! Katko! Říkal jsem přece, že se vosy nemají plácat, jinak tě píchnou!

KATKA: MÍŠA:

Hm, hm, já vím!!... Míšo? Ano, Katko?

KATKA: MÍŠA:

Vosy stvořil taky Pán Bůh? No samozřejmě, Katko!

KATKA:

MÍŠA:

Míšo, ty vždycky říkáš, že všechno, co Pán Bůh stvořil, je dobré. Proč Pán Bůh stvořil taky zlé vosy? Hm, vosy jsou velmi užitečná zvířátka. Starají se o to, aby na zahrádkách nebylo příliš mšic a jiné podobné havěti. Ano? Ale pak přece nepotřebují brát med dědečkovým včelám! Proč něco takového dělají? To se přece nedělá! Hm, Katko, nevěřím tomu, že by byly vosy špatné, když je Pán Bůh stvořil!

KATKA: MÍŠA:

A proč jsou teď vosy zlé? Katko, to je těžké vysvětlit. Ale ty taky nejsi pořád milá, nebo ano?

KATKA: MÍŠA:

Néééé... A proč nejsi vždycky milá?

KATKA: MÍŠA:

Hm, já nevím, Míšo... Vidíš, Katko, tak je to určitě i s vosami...

KATKA: MÍŠA:

Hm, a co budeme dneska vyrábět? Dneska si vytvoříme vosu!

MÍŠA:

MÍŠA:

KATKA:

107

Podzim - lekce 9.1

Léto je pryč Činnost: Tvoříme kukuřičnou květinu.

Materiál: Barevný papír, lepidlo, kukuřičná moučka. Vystřihnout stonek a dva listy z barevného papíru, nalepit na papír. "Nakreslit" lepidlem kvét. Dítě vtiskne lepící květ do talíře s kukuřičnou moučkou (výsledkem bude velmi nadšeno!).

LOUTKOVÉ DIVADLO KATKA:

Ahoj, děti! Ách, já jsem dneska taková smutná. Všechno je tak smutné!

MÍŠA:

Brýden, děti. Ty, Katko, co je s tebou? Ty máš obličej jako třídenní deštivé počasí!

KATKA:

Ach, Míšo, vždyť taky je deštivé počasí! A já jsem právě smutná, že už je léto pryč a už si nemůžu tolik hrát venku.

MÍŠA:

No, Katko, ale zato začal zase podzim. A ten má přeci taky svoje dobré stránky!

KATKA:

Eh, a jaképak? Počasí je takové mokré, stromy už za chvíli nebudou mít žádné listy a ty krásné, barevné kytičky už taky nekvetou.

MÍŠA:

To je sice pravda, ale přemýšlej, co jsi včera dělala ve školce: sbírali jste jablíčka a ořechy.

KATKA:

Ano, to bylo moc hezké.

MÍŠA:

Vidíš, a to je právě jen na podzim. Jablíčka padají ze stromů a my můžeme všechno ovoce sbírat a jíst.

KATKA:

Hm, nad tím jsem ještě nikdy nepřemýšlela.

MÍŠA:

Ano, Katko, Pán Bůh to tak zařídil, že se stromy, květiny i pole zařizují na zimu. Mohou si teď odpočinout.

KATKA:

Aha, ty myslíš zimní spánek!

MÍŠA:

Přesně tak. Když spíme, tak odpočíváme. Stromy a květiny to také potřebují.

KATKA:

Teď tomu rozumím! Pak mohou kytičky zase hezky kvést, když se na jaře probudí. To je ale od Pána Boha moc chytré.

MÍŠA:

Prima, Katko, že jsi to pochopila. Ale když jsi tak smutná, že teď nejsou žádné květiny, tak si můžeme společně nějakou vytvořit.

KATKA:

Ó ano, tu si pak pověsím v mém pokojíčku. Děti, pojďte!

108

Podzim - lekce 9.2

Raduji se ze svého domova Činnost: Vyrobíme rodinný domek

Materiál: Velký, silný papír (obrysy domků nejraději předem předkreslíme a vystřihneme), pastelky, nůžky, lepidlo, zbytky záclon.

Domek polepíme a pomalujeme, pro každého člena rodiny jedno okno (později můžeme případně nalepit fotografie).

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Brýden, děti! To je hezké, že zase máme miniklub. Taky si to myslíte? Ó, už přichází Katka. To si s ní můžu hrát. Ahoj, Katko!

KATKA:

(smutně) Ahoj, Míšo, brýden, děti!

MÍŠA:

Ale, Katko, co tak smutně? Co se stalo?

KATKA:

Ach, Míšo! Však já taky jsem smutná!

MÍŠA:

Ale pročpak?

KATKA:

Protože se mi doma už vůbec nelíbí. Tatínek a maminka už nejsou tak hodní jako dřív. Maminka mi dneska vyhubovala. Copak už mé nemá ráda?

MÍŠA:

Určité má, Katko. Je to přeci tvoje maminka a ty jsi její Katuška. Určitě tě má ráda. Ale copak jsi provedla?

KATKA:

Vůbec nic. Jen mi maminka dávala moc úkolů. Říkala: "Katko, ukliď si hračky. Katko, sněz ten chleba!" To se mi vůbec nelíbilo. Pak pořádně hubovala, protože nemůže pochopit, že za ní pořád chodím. "Katko, stojíš mi pořád v cestě," říkala. Co když už mě nechce mít ráda? Už se mi to doma vůbec nelíbí!

MÍŠA:

Ach, Katko, mít domov je přeci moc hezké. Máš svoji maminku a tatínka. Starají se o tebe.

KATKA:

Ale teď už domů nepůjdu. Uteču pryč. Pak už mi nikdo nebude hubovat.

MÍŠA:

Katko, to by nebylo dobré. Kdo ti vaří? Kdo té utěšuje, když je ti smutno? Kdo ti večer rozestele postýlku, když jdeš spát? Byla bys úplně sama.

KATKA:

To máš pravdu, Míšo. Asi bude přece jenom lepší jít domů.

MÍŠA:

Ano, Katko. Maminka a tatínek tě mají hrozně moc rádi, i když se na tebe občas zlobí. Pán Bůh tě má taky rád. Má nás všechny rád. I když jsme někdy nevychovaní.

KATKA:

Opravdu, Míšo? Bůh mě má vždycky rád? Maminka a tatínek taky?

MÍŠA:

Ano, Katko. To je přeci hezké. Z toho se můžeme radovat. A taky z našeho domova. Ale co takhle něco si zase vyrobit? Děti, chcete s námi něco dělat? - Ahoj!

109

Podzim - lekce 9.3

Z dětí vyrostou dospělí Činnost: Vyrobíme z papíru malý košík a ze slaného těsta vytvarujeme rohlíčky, houstičky a preclíčky. Příště si můžeme košíčky naplnit tímto "pečivem".

Slané těsto: (není k jídlu!!!) 200 g mouky, 200 g soli, 2 lžíce lepidla na tapety (metylan) Všechno smíchat, vytvarovat a nechat do příště vyschnout na vzduchu.

LOUTKOVÉ DIVADLO KATKA:

(Katka nese deštník.)

MÍŠA:

Ahoj, děti! Copak jste minulý týden všechno dělaly? Á, támhle přichází Katka. Ahoj, Katko!

KATKA:

Ahoj, Míšo. Ráda tě vidím.

MÍŠA:

Ale, Katko, jak to vypadáš! Kam chceš jít?

KATKA:

No, ven do deště! Vzala jsem si na to schválně deštník.

MÍŠA:

Tedy, Katko, za takového mokrého počasí bych ven nešel. To si vůbec nemůžeš hrát.

KATKA:

Já si taky vůbec nechci hrát.

MÍŠA:

Ne? A co tedy chceš?

KATKA:

Chci do deště, aby mě zalil.

MÍŠA:

A proč, prosím tě? To pak budeš celá mokrá!

KATKA:

Ach, Míšo, ty to nechápeš? Tedy moje maminka včera zalévala konvičkou kytičky na okně. A víš, proč? "Aby vyrostly," říkala. Já chci taky vyrůst, chci být taky velká jako maminka. Proto jdu ven do deště a nechám se zalít!

MÍŠA:

Hi hi, Katko, máš rozum? Z toho přeci nevyrosteš!

KATKA:

Jaktože ne? Když kytičky zaléváním rostou, tak přeci porostu taky!

MÍŠA:

Ale, Katko, ty porosteš sama od sebe. Pán Bůh to tak udělal, že všichni lidé přijdou na svět jako děti. A děti rostou sami od sebe, když dobře jedí.

KATKA:

Myslíš, že stačí, když každý den dojím svůj oběd?

MÍŠA:

Ano, Katko, to myslím.

KATKA:

No, tak to vůbec nemusím do deště. Myslím, že je to tak lepší.

MÍŠA:

Vyrobíme si dneska něco hezkého? Co říkáte, děti?

KATKA:

To jo, Míšo. To je príma nápad!

110

Podzim - lekce 9.4

Katka se bojí hadů Činnost: Vystřihování hada.

Materiál: Čtvrtka (vystřihnout do kruhu), pastelky, nůžky, vlna, jehla.

Pomalovat čtvrtku, spirálovitě vystřihnout. Vlnu připevnit na hlavu pro zavěšení.

LOUTKOVÉ DIVADLO KATKA:

Ahoj, děti! Ahoj, Míšo!

MÍŠA:

Ahoj, všichni!

KATKA:

Míšo, já jsem tak zvědavá, co budeme dneska vyrábět! Celý týden jsem se na to těšila.

MÍŠA:

Hm, a co bys řekla na takového hada?

KATKA:

Hada? Íííí, to ne, toho se bojím!

MÍŠA:

Ale proč?

KATKA:

Jednou jsem jednoho viděla v Zoo. Byl takový obrovský a vypadal nebezpečně.

MÍŠA:

To je pravda, jsou také nebezpeční hadi. Ale ti bydlí daleko odsud. A takového hada, kterého uděláme, se nemusíš bát, Katko.

KATKA:

No dobře, když myslíš...

MÍŠA:

A víš vlastně, že v bibli, kde se píše o Bohu, je taky o jednom hadovi? Ten ale nebyl zrovna hodný!

KATKA:

Ne?! Vyprávěj mi o tom.

MÍŠA:

Adam a Eva byli první lidé, které Bůh stvořil, a žili v ráji, kde bylo všechno překrásné. Ale zlý had je přelstil! A tak přestali poslouchat Pána Boha. Udělali něco, co jim předtím Bůh zakázal, a tak museli nádherný ráj opustit.

KATKA:

To ale pak byli určitě smutní, že?

MÍŠA:

Ano, Pán Bůh ale taky. Proto taky později přišel na svět Pán Ježíš. Chtěl se stát naším nejlepším přítelem a pomoct nám Pána Boha poslouchat.

KATKA:

Na to ale musíme nejdřív vyrůst, že? Poslouchat je tak hrozně těžké.

MÍŠA:

Ne, Katko, na to není nikdo příliš malý. A Ježíš má děti dokonce obzvlášť rád.

KATKA:

Hm..., tak teď budu vyrábět toho hada a ještě trošku o tom přemýšlet.

MÍŠA:

To je dobře. Ahoj, děti!

III

Podzim - lekce 9.5

Hančina maminka má v břiše miminko Činnost: Vyrobíme tlouštíka.

Materiál: barevný karton, stužka (k zavěšení), pastelky, děrovač, svorky, připravit šablony.

Části těla překreslit na karton, případně vybarvit a vystřihnout; a, b, a c proděrovat spojit svorkou, stužku pro zavěšení protáhnout u d.

LOUTKOVÉ DIVADLO KATKA:

Ahoj, děti! Dobře, že tu jste aspoň vy. Já jsem měla dneska takovou dlouhou chvíli. Kdepak asi zůstal Míša... Jé, tamhle přichází Hanka! Ahoj!

HANKA:

Ahoj, Katko! Ahoj, děti! Ty, Katko, já ti musím něco vyprávět! Ale je to tajemství a nikomu to nesmíš povědět!

KATKA:

Hm... ani Mišovi?

HANKA:

No dobře... ale jinak nikomu jinému! Slib mi to!

KATKA:

Slibuju. Tak už vyprávěj!

HANKA: KATKA:

Tedy, moje maminka má v bříšku miminko! Co na to říkáš? Ó... mohla bych se někdy podívat?

HANKA:

Ne... hm... myslím, že ne. Je přeci ještě schované v břiše. Ale někdy si smím na břicho položit ruku, a když se pak hýbe, tak ho cítím.

KATKA:

Ale proč je to miminko vevnitř?

HANKA:

To já nevím, Katko. Ale maminka říkala, že jednou vyleze ven. Já jsem tak napnutá! Ale teď už musím jít. Ahoj!

KATKA:

MÍŠA:

Ahoj, Hanko! - Hm, to je podivný příběh. Rozuměly jste tomu, děti? Musím rychle zavolat Míšu. Ten to určitě umí vysvětlit Míšo! Míšo!... Ahoj, Katko, proč tolik křičíš? Už snad začal miniklub?

KATKA: MÍŠA:

Ano, Míšo, všechny děti tu už jsou... No ano! Ahoj, děti!

KATKA: MÍŠA:

... a já mám moc důležitou otázku! A jakoupak, Katko?

KATKA: MÍŠA:

Ach, právě tu byla Hanka a řekla mi jedno tajemství. No to ale potom vůbec nesmím vědět!

KATKA: MÍŠA:

Ale ano, tobě to smím prozradit! Hanky maminka má v bříšku miminko, jak je to možné? Jú, tak to bude mít Hanka brzy bratříčka nebo sestřičku! No to je těžké vysvětlit, Katko. Všechna miminka jsou nejdřív nějakou dobu u maminky v břiše.

KATKA: MÍŠA:

Proč? Protože je to pro takové malinké miminko to nejlepší. Je ještě tak maličké a potřebuje hodně ochrany a tepla, aby mohlo růst. Pán Bůh to tak vymyslel, Katko. Když je pak dost velké a v břiše je mu těsno, tak vyjde ven a narodí se.

KATKA:

Hm...

MÍŠA:

A nejlepší na tom je, že Bůh má rád i taková malinkatá miminka a přesně ví, co potřebují a jaká jednou budou.

KATKA:

Tak to ho chci mít taky ráda! Budeme teď něco vyrábět? 112

O o

113

Podzim - lekce 9.6

Musíme se před jídlem modlit? Činnost: Motýlí kroužky na ubrousky.

Materiál: Čtvrtka, předem vystřižená nůžky, lepidlo, pastelky.

podle

šablony,

Vždy dva díly slepit k sobě, nastřihnout podle kresby, ohnout do kroužku a zasunout do sebe zářezy.

LOUTKOVÉ DIVADLO KATKA: MÍŠA:

Ahoj, děti! Ahoj, Míšo! Ahoj, všichni! No, Katko, copak máš dneska na srdci?

KATKA: MÍŠA:

Ale, Míšo, co tím myslíš?

KATKA:

Hm... Máš pravdu... Chtěla jsem se tě totiž zeptat, jestli se vlastně před jídlem musíme modlit?

MÍŠA:

Ne, Katko. Nemusíme. Pán Bůh nás nenutí. Ale je to dobré, když to děláme. Jak jsi na to přišla?

KATKA: MÍŠA:

Ach, byla jsem na návštěvě u tety Anny. A tam jsme směli hned začít jíst, bez modlení.

KATKA: MÍŠA:

Já se modlím, protože se maminka a tatínek taky modlí.

KATKA: MÍŠA:

Nu... protože Pánu Bohu prostě říkáme "děkuji".

Určitě máš na mě zase nějakou otázku nebo ne? To už ti skoro vidím na špičce nosu!

Hm... Je hodně lidí, kteří se vůbec nemodlí! A někteří to dělají jen tak ze zvyku, protože to tak prostě vždycky bylo.

No samozřejmě. Ale oni ti to určitě vysvětlili. Pročpak se modlíte? No to je přesně ono! Bůh nám dává dobré jídlo a dává ho dost, takže mu za to můžeme taky poděkovat, že?

KATKA: MÍŠA:

Jenže někdy je to modlení před jídlem moc nepraktické.

KATKA:

No, třeba když máme moje oblíbené, tak bych se do něj nejradši hned pustila a nemusela tak dlouho čekat.

MÍŠA:

Ach, Katko! Tak dlouho snad modlitba před jídlem netrvá. A kromě toho se můžeš o trošku déle na to výborné jídlo těšit a Pán Bůh se těší určitě s tebou.

KATKA: MÍŠA:

A když máme něco, co vůbec nemám ráda? To musím taky poděkovat?

KATKA: MÍŠA: KATKA: MÍŠA:

Proč?

Katko, víš to vždycky tak úplně přesně? Nejdřív přece můžeš poděkovat za to, že vůbec něco k jídlu máš, a že nemusíš zůstat hladová. No, a když to pak ochutnáš, určitě to není tak špatné. Tvoje maminka se určitě vždycky vynasnaží, aby dala na stůl něco dobrého. No, když myslíš, Míšo... Můžu to zkusit.

To je dobře, Katko! Ted'jsem dostal výborný nápad, co bychom mohli dělat. Ano? A co to bude, Míšo? Mohli bychom vyrobit kroužky na ubrousky. Tím taky můžeš pomoct mamince hezky barevně prostřít, a i jídlo pak bude určitě mnohem lépe chutnat!

114

Podzim - lekce 9.7

Ztracená ovečka Příprava: Obstarat obrázkovou knížku nebo obrázky k příběhu "Ztracená ovečka".

Činnost: Vyrábíme ovečky.

Materiál: Ovce a ucho (předkreslit vždy 2x podle předlohy na karton), nůžky, lepidlo, přírodní vlna. Jednotlivé díly ovce slepit k sobě a nohy rozehnout. Nalepit uši a nalepit srst z přírodní vlny.

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

KATKA: MÍŠA: KATKA:

Ahoj, děti! Prima, že už tu všechny jste. Á, tamhle taky přichází Katka! Ahoj, děti! Ahoj, Míšo! Máte se všichni dobře? Já dneska ano! Co budeme dělat, Míšo? Máš už nějaký nápad? Myslím, že nám klidně zas můžeš vyprávět nějaký příběh.

MÍŠA:

Hm..„ ale jaký?

KATKA:

Oh, nějaký... Ty jich znáš tolik.

MÍŠA:

No dobře, tak vám budu vyprávět příběh, který vyprávěl také Pán Ježíš.

KATKA:

Jú, Pán Ježíš uměl vyprávět příběhy?

MÍŠA:

Ano, často vyprávěl, aby něco vysvětlil. Lidé pak lépe rozuměli, co jim chtěl Pán Ježíš povědět.

KATKA:

Ach tak! No dobře, ale už začni vyprávět!

MÍŠA:

Tedy jednou byl jeden muž, který měl sto ovcí. Tedy hodně, hodně moc. A každý den je počítal, aby se mu žádná neztratila. Jenže jednou mu jedna malá ovečka chyběla.

KATKA: MÍŠA:

Proč? Nu, třeba byla moc zvědavá a chtěla poznat něco nového a pak už nemohla najít cestu zpátky.

KATKA:

Já už jsem se taky jednou ztratila! Při nakupování. To bylo hrozné!

MÍŠA:

A co bylo pak?

KATKA:

Maminka mě dlouho hledala a pak mě taky našla.

MÍŠA:

Tak podobně to bylo taky v našem příběhu. Ten muž měl všechny svoje ovečky moc rád, a přestože jich měl tolik, vydal se na cestu, aby tu ztracenou našel.

KATKA:

A našel ji?

MÍŠA:

Ano, Katko. A měl z toho obrovskou radost!

KATKA:

A ta malá ovečka byla určité taky moc ráda. Ale proč Pán Ježíš vyprávěl ten příběh?

MÍŠA:

V bibli je Pán Bůh taky někdy jmenován jako "dobrý pastýř". Nechce, aby se někdo z nás ztratil. A když se dostaneme na nějakou špatnou cestu, tak nás nenechá samotné, ale jde za námi a hledá nás. A když se zase k němu obrátíme, tak je v nebi tak obrovská radost, jako u té ovečky v našem příběhu.

KATKA:

Já jsem vůbec nevěděla, že se Pán Bůh o nás tak stará.

MÍŠA:

Ano, Katko, z toho se můžeme skutečně radovat.

KATKA:

Mohli bychom dneska třeba vyrábět ovečky?

MÍŠA:

No ano, Katko! To je výborný nápad! Ahoj, děti! 115

I I

116

Advent - lekce 10.1

Adventní ikebana Činnost: Vyrobíme adventní ikebanu.

Materiál: Odrezky z dřevěných desek, hřebíky, kladivo, modelína, vetvičky z živého stromu (keře), vetvičky z jedle, mašle, lesní plody.

Hřebík zarazit až po hlavičku do středu desky, vyčnívající část na druhé strane obalit modelínou. Na hřebík nasadit svíčku. Jedlové a jiné větvičky s lesními plody napíchat do modelíny. Ozdobit mašlí.

LOUTKOVÉ DIVADLO VÍŤA:

Ahoj, Míšo! Ahoj, děti! Míšo, víš ty co?

MÍŠA:

Ne, Víťo, co se děje?

VÍŤA:

Dostal jsem domácí zvířátko!

MÍŠA:

Opravdu? A co? Povídej, Víťo!

VÍŤA:

Katka našla na okně v obýváku dva broučky a darovala mi je!

MÍŠA:

Ano? To je ale od

VÍŤA:

No jo, ale nebylo

MÍŠA:

Jak to?

VÍŤA:

No, nejdřív ten brouček na mých prstech tak legračně šimral sem a tam.

MÍŠA:

A potom?

VÍŤA:

No a potom jsem si je chtěl pohladit a ten brouček udělal "lup" a už vůbec nešimral!

MÍŠA:

Ach jo, Víťo! Broučci tu nejsou na hlazení, s těmi se musí zacházet opatrně.

VÍŤA:

Ale proč, Míšo?

MÍŠA:

Pán Bůh stvořil broučky tak, že mohou létat, a kromě toho nepatří do bytu. Pán Bůh je stvořil pro život v přírodě.

VÍŤA:

Hm, a proč tedy broučci lezou do obýváku a procházejí se tam po okně?

MÍŠA:

No, mohli by se tam dostat nějakým nedopatřením. Hm, řekni, nepřinesla už tvoje maminka domů jedlové větvičky?

VÍŤA:

Spoustu. Maminka říká, že něco takového budeme potřebovat do ikony.

MÍŠA:

Aha, tak to ti broučci mohli být mezi nimi, takže vlastně vůbec nechtěli dovnitř! Akromě toho se říká ikebana, Víťo!

VÍŤA:

Hm, a co je to ikebana??

MÍŠA:

To je něco moc hezkého, něco, na co jsou potřeba jedlové větvičky a svíčky. Nejlepší bude, když si takovou ikebanu vytvoříme, to je jednodušší než to vysvětlovat!

VÍŤA:

Tak jo, pojď, už začneme.

Katky milé.

to nic zvláštního...

H7

Advent - lekce 10.2

Mikuláš Příprava: Koupit maňáska Mikuláše nebo jej vytvořit dle návodu (viz str. 3). Obstarat pexeso "Noe" (dá se objednat v Tim 2,2 - www.timdvadva.net)

Činnost: Vyrobíme mikulášskou botu, hrajeme pexeso "Noe".

Materiál: Červená čtvrtka, nůžky, lepidlo, vata, sladkosti. Zhotovit šablonu, holinku obkreslit na čtvrtku a vystřihnout. "A" přeložit a nalepit "a" pod "b". "B" přeložit a nalepit okolo jednoho otevřeného konce dílu "A". Opačný konec polepit vatou. Každé dítě dostane do hotové boty několik sladkostí.

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti! Ahoj, Víťo!

VÍŤA:

Ahoj, Míšo! Míšo, víš

MÍŠA:

Néé...?

VÍŤA:

Míšo, Katka říkala, že přijde brzy Mikuláš!

MÍŠA:

Anooo?

VÍŤA:

Ano, a tak jsem si myslel, že bychom mohli Mikuláše poprosit, aby mi přinesl nějaké zvířátko.

MÍŠA:

Ach, Víťo, vždyť už jsem přeci Katce říkal, že to je maminka a tatínek, kdo v noci dávají dárky. Mikuláš už dávno není a ...

ty co?

(Přichází Mikuláš.)

MIKULÁŠ: Ho, ho, hó, co tu slyším? Tak já že už neexistuji? VÍŤA:

Mikuláš!! Júú, to mi Katka nikdy neuvěří!

MÍŠA:

Hm, eh, hm, promiň, pane Mikuláši. Jsi taky opravdický? Myslím, neupadnou ti fousy, když ti za ně někdo zatahá?

MIKULÁŠ: Ho, ho, ho, Míšo, jsem stejně tak opravdovský jako ty. Kromě toho jsem ale kdysi skutečně žil. Ale mluvící medvědi ještě nikdy neexistovali!! MÍŠA:

Jenže, pane Mikuláši, já jsem plyšový medvídek a děti si s plyšovými medvídky rády povídají!

MIKULÁŠ: Však ano, Míšo. Jen ti tak trošku závidím, protože s tebou si děti hrají celý rok a mé chtějí jen jednou v roce kvůli dárkům!

VÍŤA:

Chudáčku, Mikuláši! Ale víš co? Já jsem se na tebe tolik moc těšil a já bych chtěl dostat nějaké zvířátko. Myslíš, že bys mi mohl nějaké přinést?

MIKULÁŠ: To, Víťo, asi nepůjde! O dárcích rozhodují ve skutečnosti tvoji rodiče a babička a dědeček!

VÍŤA:

Škoda, to určité žádné zvířátko nedostanu.

MÍŠA:

Chudáčku, Víťo, ale třeba nám dneska Mikuláš přeci něco donesl.

MIKULÁŠ: Ho, ho, ho, před dávným časem žil muž jménem Noe a Pán Bůh mu řekl, že má postavit obrovskou loď s místem pro hodně, hodně zvířat.

VÍŤA:

Ano? A?

118

MIKULÁŠ: Noe udělal přesně to, co mu Bůh řekl, a já jsem vám dneska přinesl několik obrázků s jeho rodinou a několika zvířátky, která s ním byla na té veliké lodi. Můžete si s tím potom třeba ještě trochu zahrát. VÍTA:

Ano? Kde to máš?

MIKULÁŠ: Potom ti to ukážu. Ted' ale nejdřív vyrobíme mikulášskou botu, aby měly maminky něco, kam mohou dát nějaké sladkosti.

VÍTA:

Hurá, tak pojďte, děti, začneme!

H9

Advent - lekce 10.3

Zvířátkové sušenky Příprava: Poprosit maminky předem, aby přinesly váleček na nudle a vykrajovací formičky zvířátek, případně obstarat obrázkovou knížku nebo obrázky k příběhu o potopě.

Činnost: Pečeme sušenky.

Materiál: Sušenkové těsto (předem připravit), vykrajovací formičky, váleček na nudle, hladká mouka.

Rozdělit děti a maminky do malých skupinek. Každá skupinka dostane kousek těsta ke zpracování. Sušenky hned upečeme a podáváme teplé s kávou a šťávou!

LOUTKOVÉ DIVADLO VÍTA:

Ahoj, děti!

KATKA: MÍŠA:

Ahoj, děti! Ahoj! To je ale překvapení, že jsi taky dneska přišla, Katko!

KATKA: MÍŠA:

Ano, Víťa říkal, že tu byl minulý týden Mikuláš a něco přinesl! Aha, tak kdo bude Katce vyprávět, co Mikuláš minulý týden přinesl? (Ptát se dětí.)

VÍŤA:

Obrázky s Noem a paní Noemovou a se spoustou zvířátek.

MÍŠA:

Správně!

VÍŤA:

Hele, Míšo, proč měl Noe tolik zvířátek na lodi?

MÍŠA:

No, Víťo, Bůh viděl, že by bylo dobré pořádně vyčistit zemi. A protože k tomu Bůh potřebuje hodně vody, musel Noe postavit tu loď, protože se on, jeho rodina a ta spousta zvířátek neměla utopit.

KATKA: MÍŠA:

Hm, byla tam na lodi taky hodně veliká zvířata? Ano, Katko, byla tam taky velká zvířata!

VÍŤA:

Hóóódně velká zvířata? Jak je ale Noe chytal? Vždyť je moc těžké chytit i jen malou žabku! Hm, nemyslím, že by je Noe musel všechna chytat. Myslím, že jim prostě Bůh řekl, že mají jít k Noemu do lodi. Paráda! Ty, Míšo, co myslíš, nemohli bychom pak taky poprosit Pána Boha, aby nám domů poslal nějaká zvířátka?

MÍŠA:

VÍŤA: KATKA: VÍŤA:

Ale, Víťo, co by na to asi řekl tatínek a maminka? No jo, třeba jenom jedno zvíře, třeba jenom jedno zvířátko, Míšo?

MÍŠA:

VÍŤA:

Tak jednoduše to nejde, Víťo! Ale my dneska dáme všem dětem v miniklubu několik zvířátek. Ano, Míšo?? A kde jsou?

MÍŠA:

Ještě tu nejsou, ale hned je vytvoříme z těsta na sušenky!

VÍŤA:

Ach tak...

KATKA:

Prima, budeme péct sušenky! Pojďte, děti, začneme!

120

Advent - lekce 10.4

Vánoce 1

Zpíváme oblíbené písničky miniklubu, dokud všichni nepřijdou.

2

Ozdobíme s dětmi stromeček, každé dítě smí něco pověsit.

3

Poté, co dospělí a děti vytvoří velký kruh kolem stromku (podají si přitom ruce), zapálí dva spolupracovníci svíčky.

4

Zpívá se několik známých vánočních písní, přitom se může chodit kolem stromku.

5

Po zpěvu děti mohou sfouknout svíčky.

6

Nyní následuje příběh. Všichni se posadí před divadlo.

7

Rozdáme dárky dětem a maminkám: (u nás děti dostaly plyšové medvídky a maminky časopis "ethos" (adresa: ethos, Smetanova 1453, 755 01 Vsetín - www.ethos.cz).

8

Podáváme kávu, sušenky a šťávu.

9

Volné hry.

10

Nezapomenout: Oznámit, kdy se miniklub po prázdninách zase sejde.

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŠA:

Ahoj, děti, ahoj, Víťo a Katko! - Oh, dneska je u vás opravdu příjemně.

KATKA:

Ano, dneska tu slavíme Vánoce a proto jsem dneska zase přišla.

MÍŠA:

Ó, a co si přejete k Vánocům? (Ptát se větších dětí.)

VÍŤA:

Tak já bych si přál malého pejska nebo králička nebo koně nebo...

KATKA:

Ale, Víťo, tatínek přeci řekl NE!

VÍŤA:

To bylo, když jsem se ptal na kočičku!

KATKA:

Ale tatínek řekl: "Domů mi nesmí přijít žádné zvíře!"

VÍŤA:

(Povzdech!) No, škoda, a já jsem tááák doufal, že mi Mikuláš nějaké přinese.

KATKA: VÍŤA:

Inu, Víťo, Mikuláš a tatínek se moc dobře znají! Hm, škoda, ale přeci bychom mohli zkusit Pána Boha o to poprosit. Maminka přeci vždycky říká, že Bůh může všechno, i to, co není tak jednoduché.

KATKA:

Ale když už tatínek Pánu Bohu řekl, že nechce mít doma žádná zvířátka?

VÍŤA:

Hm, chtěl bych tedy vědět, koho tedy Pán Bůh skutečně poslechne.

MÍŠA:

Víťo a Katko, víte, že nás má Bůh všechny moc a moc rád?

KATKA:

Ano, proto přeci slavíme Vánoce.

MÍŠA:

Tak je to, Katko. Vánoce nám připomínají, že se narodil Boží Syn ve chlévě a jako kolíbku měl jesle na krmení pro zvířata.

VÍŤA:

Ano? A kde byla ta zvířata?

MÍŠA:

Některá byla venku na pastvě s pastýři!

KATKA:

Aha, to byly ty ovečky!

MÍŠA:

Ano, a Bůh má rád taky všechna zvířata a proto by chtěl, abychom se o ně dobře starali, čistili je, dávali jim krmení, a to je moc práce a stojí to hodně času!

VÍŤA:

Hm, každý den?

MÍŠA:

Každý den! A proto jsem dneska přinesl zvířátka, která se nemusí krmit a ani teď zrovna nepotřebují vyčistit. (Ukázat plyšáčky.) 121

Další pomůcky pro práci s dětmi

věk 3-6 let

doplňující materiál

věk 12-15 let

doplňující materiál

Příručka pro práci s dětmi v církvi X této praktické „kuchařce“ najdeš důležité poznatky, odpověď na mnoho otázek i řadu praktických nápadů

Korespondenční kurzy zaměřené co nejpraktičtěji nevelké rozsahem, proto nepříliš náročné -> každý kurz se dá projít samostatně -> můžeš korespondovat poštou nebo e-mailem KK-R1: Kojenci a batolata - praktické nápady pro mladé maminky KK-R/U2: Dětská víra - jak vypadá a jak ji mohu podporovat (7 lekcí) KK-R/U4: Děti v mediálním světě - jak v tom jako křesťané obstát? KK-R3: Křesťanský život v rodině - může fungovat? KK-U1: Jak být dobrým dětským služebníkem (6 lekcí) KK-U3: Jak připravit dobrý a zajímavý dětský program Výhody: nikam nemusíš jezdit a tempo si zvolíš ty!

Písničky - nepostradatelný instrument při práci s dětmi

Inspirace pro křesťanský život v rodině Stolní kalendář „Impulsy pro chvilky s Pánem“ IMPULSY

33 týdenních témat z Bible pro rodiny s dětmi 7-11 let, na každý den jeden verš plus praktický podnět do života. Impulsy ke každodenní výpravě za pokladem. Proč žít pořád jenom z konzerv, když můžeme mít denně čerstvou stravu?!

Sešit „Bůh je se mnou - FURT“ 33 příběhů z dětského života s hádankou pro děti 7-11 let k týdenním tématům z kalendáře „Impulsy pro chvilky s Pánem ...další dárky pro děti a celou rodinu - aktuální informace najdete na webu:

www.timdvadva.net Nenech si ujit: www.forkids.timdvadva.net

O B S A H 1 5

Jak můžeme přinést evangelium kojencům a batolatům Začátek našeho miniklubu Najdeme si kamarády

7 8 9 10 11 13 15 17 19 21

Lekce Lekce Lekce Lekce Lekce Lekce Lekce Lekce Lekce Lekce

22 24 25 26 27 28 29 30 31 32

Lekce 2.1 Lekce 2.2 Lekce 2.3 Lekce 2.4 Lekce 2.5 Lekce 2.6 Lekce 2.7 Lekce 2.8 Lekce 2.9 Lekce 2.10

33 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44

Lekce 3.1 Lekce 3.2 Lekce 3.3 Lekce 3.4 Lekce 3.5 Lekce 3.6 Lekce 3.7 Lekce 3.8 Lekce 3.9 Lekce 3.10 Lekce 3.11

1. Zima 1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6 1.7 1.8 1.9 1.10

Co je rok? Kde bydlí zvířátka v zimě? Katka se učí dělit se s Hankou Míša vysvětluje, jak se rozdělit Eskymák Afričan Číňan Indián Evropan V zahradě kvetou sněženky 2. Jaro

Velikonoce Slunce vstává vždycky přesně Míša a brouk Bible První lidé Mít maminku - to je něco krásného Kdo plní vodu do mraků? Dědeček je v nemocnici Maminka nemá ráda pavouky Šnek v ulitě 3. Léto

Proč není mléko zelené? Proč se musíme mýt? Proč si musíme čistit zuby? Katka neuklízí Katka dostala bratříčka Maminka s Vitou už jsou doma Katka hledá útěchu u Míši Letní slavnost Proč Bůh stvořil komáry? Katka by ráda navštívila Pána Boha Katka má špatné svědomí

4. Podzim 46 47 49 50 51 52 53 54 55

Lekce 4.1 Lekce 4.2 Lekce 4.3 Lekce 4.4 Lekce 4.5 Lekce 4.6 Lekce 4.7 Lekce 4.8 Lekce 4.9

56 57 58 59

Lekce 5.1 Lekce 5.2 Lekce 5.3 Lekce 5.4

Když se zdají špatné sny, pomáhá modlitba Ne všechny bobulky jsou k jídlu Stromy ztrácejí listí Co je vítr? Odkud se bere vlna? Kdo stříhá ovcím vlnu? Jak Bůh rozsvěcí měsíc? Jak Bůh zavěsil hvězdy? Míša je nastydlý 5. Advent

Co je advent? Vánoční hvězda Proč děláme dárky? Vánoční slavnost miniklubu

6. Zima

61 63 64 65 66 68 69 70 72 73 75

Lekce 6.1 Lekce 6.2 Lekce 6.3 Lekce 6.4 Lekce 6.5 Lekce 6.6 Lekce 6.7 Lekce 6.8 Lekce 6.9 Lekce 6.10 Lekce 6.11

Nový rok dobře začíná Katka smí s tatínkem do práce Hančin tatínek je kormidelník Každá vločka je překrásně udělaná Míša se přestrojil? Julius je Míšův kamarád Kde bydlí Julius? Miniklub má narozeniny Katčina maminka jde sama nakupovat Katčin anděl strážný má hodně práce Bůh dal zvířatům pud

7. Jaro 76 78 80 82 84 85 86 88 89 90 91

Lekce Lekce Lekce Lekce Lekce Lekce Lekce Lekce Lekce Lekce Lekce

7.1 7.2 7.3 7.4 7.5 7.6 7.7 7.8 7.9 7.10 7.11

Julius má sennou rýmu Katka jde k zubaři Velikonoční příběh Kočka Myš Brzy bude den matek Katka seje řeřichu Bůh zná naše jména Míša by měl víc vyprávět o Ježíši Stvořil Bůh taky auta? Brouci slavnost

8. Léto 93 95 97 98 100 101 102 104 105 106 107

Lekce 8.1 Lekce 8.2 Lekce 8.3 Lekce 8.4 Lekce 8.5 Lekce 8.6 Lekce 8.7 Lekce 8.8 Lekce 8.9 Lekce 8.10 Lekce 8.11

108 109 110 111 112 114 115

Lekce 9.1 Lekce 9.2 Lekce 9.3 Lekce 9.4 Lekce 9.5 Lekce 9.6 Lekce 9.7

117 118 120 121

Lekce Lekce Lekce Lekce

Víta jde do miniklubu Víta všechno opakuje Víta neumí počítat do tří Proč Bůh stvořil sourozence? Zrcadlo je rozbité! Pán Bůh nemá prázdniny Letní slavnost Katčiny prázdniny byly trošku hezké Katka jde do školky Katka vypráví o školce Píchavý den

9. Podzim

Léto je pryč Raduji se ze svého domova Z dětí vyrostou dospělí Katka se bojí hadů Hančina maminka má v břiše miminko Musíme se před jídlem modlit? Ztracená ovečka 10. Advent

10.1 10.2 10.3 10.4

Adventní ikebana Mikuláš Zvířátkové sušenky Vánoce

Zpracováno podle německého originálu Praxisbuch Kleinkinder-Kreis: so wirds gemacht! Text: Gunhild Kröger, ilustrace: Holger Schielke © 1990 by Hänssler-Verlag, Neuhausen-Stuttgart, Německo České vydání zpracovali: M. Benáková, A. Hrubešová, L. Kubiasová, P. Páralová Redakce: M. Jungová/P. Mareš © českého vydání 1998+99 Tim 2,2 o.s., Libáňská 4, 193 00 Praha 9 (dřív DOCB) [email protected] ■ www.timdvadva.net