Staroslovanská Morava

Citation preview

MONUMENTA ARCHAEOLOGICA ACT A PRAEHISTORICA, PROTOHISTORICA ET HISTORICA INSTITUTI ARCHAEOLOGICI PRAGAE

JOSEF POULÍK

CURANTE JAROSLAVO BOHM EDITA

{ ,~

I

STAROSLOVANSKÁ

TOM US I.

JOSEF POUL!K

MORAVA

STAROSLOVANSKÁ MORAVA ,II;PEBHE-CJIABHHCHAH MOPABI1H

MORAVIA IN OLD SLAVONIC PERIOD

I •

J

•• A

l.í.

mv.· fCtj_ 1

•

"'J T

PRAGAE 1948 PRAHA 1948 SUMPTIBUS INSTITUTI ARCHAEOLOGICI NÁKLADEM STÁTNÍHO ARCHEOLOGICKÉHO ÚSTAVU

PŘEDMLUVA VYDAVATELE Touto knihou uskutečňuje Státní archeologický ústav další čdst svého vydavatelského pldnu,

Práce byla poctěna vědeckou cenou země Mora11skoslezské

v r. 1947

který byl promyšlen a připravovdn ještě v letech okupace. Je snahou ústavu, poskytnouti české vědě prehistorické a oborům příbuzným přiležitost uveřejňovati velké monografické studie, vychdzející ze souborného zpracovdní zachovaných pramenů. Tomuto účelu md sloužiti edice "M onumenta archaeologica", přindšejicí prameny k jednotlivým důležitým otdzkdm naši minulosti, pokud je lze řešiti archeologickými methodami.Budou proto v ni uveřejňovdny jak konečné zprdvy o velkých výzkumech a nalezištích, tak studie zabývající se celými kulturními skupinami nebo jen někte­ rými dilčimi problémy. Hlavní důraz bude vždy položen na vyčerpdvající uveřejnění pramem{, také pokud jde o obrazovou strdnku.

Vydavatel.

Masa ryk ova univerzita Filozofická fal

•o0 °o0°ot'J có t1oc cb Ceo0 t>c.,Oo•

e-0 e0 o

i

Occ ecef:!Oe 0 op 0 o~

1

3

5

6

9

Obr. 8. Keramika z Boleradic (s. o. Klobouky u Brna). I hr. 8.; 2 hr. 33·i 3 hr. 48.; 4 hr. 24.; 5 hr. 3!.; 6 hr. sr.; 7 hr. 43-; 8 hr. 6.; 9 hr. SS·i

IO

hr. 57· i II hr. 59·i 12 hr. s8.

Obr. 9· Keramikaz Boleradic (s. o. Klobouky u Brna). r hr. 6.; 2 hr. 40.; 3 hr. 42.; 4 porušený hrob; 5 hr. 2.; 6 hr. 39·; 7 hr. 31. (1/ 2 sk. vel.)

s;

tvar se podobá nádobám II. stupně (tab. LXV, obr. 9, č. 4). Přítomnost této nádobky na stejném nalezišti a v podstatě ve stejném časovém období je dokladem, jak mocně se dokonalá keramická výroba uplatňuje i v těchto končinách. Keramice blučinského tvaru nutno přiznati tu zásluhu, že její dokonalá výroba urychlila celkový vývoj slovanské keramiky nejen na územi blučinske'ho typu, nýbrž i na ostatních územích Moravy, kde rovněž záhy převládla výroba na zdokonaleném kru'hu s rychlými obrátkami. Staromoravský lid, nositel blučinského typu a tvůrce blučinského keramického tvaru, byl nejpokrokovější složkou tehdejší slovanské kultury na Moravě, nebol dovedl kromě vlastních přirozených schopnosti využiti znamenitě též pronikajících kulturních vlivů z Podunají.

KERAMIKA V RUCE ROBENA Blučinský tvar je charakterisován tím, že je velmi dovedně roben na kruhu. Je tudíž dokladem dokonalé řemeslné výroby. Avšak mnohé současné nádoby této dokonalosti postrádají. Tak z porušených hrobů na kostrovém hřbitově v Blučině máme nádobku která se svou ' výzdobou shoduje s nádobami blučinského tvaru, ale způsobem výroby se od nich značně odlišuje (obr. I o, č. I). Je robena neuměle v ruce. Povrch je zcela nerovný, stěny jsou nestejně silné a celá nádoba je značně hmotná. Podobná neuměle robená nádoba byla nalezena v Rousínově (obr. Io, č. z). Z toho všeho je jasně zřejmo, že v době vyspělé a na kruhu robené keramiky bluči-nského tvaru vyráběly se nádoby též po domácku a že se v nich napodobovaly současné vyspělé keramické tvary. Samotná výzdoba této v ruce robené nádoby potvrzuje, že je tu vzájemný vztah mezi výrobcem keramiky blučinského tvaru a jejím domácím napodobitelem. Na kostrových hřbitovech v Blučině, ve Vranovicích a ve Vel. Pavlovicích našlo se takových domácky robených nádob jen velmi málo. To je tím, že tato naleziště leží na při-

rozených obchodních cestách a tak zde byla do domácnosti přijímána již jen keramika řemeslné a tedy dokonalejší výroby. Zvláště pohřebiště blučinské, které má velmi vyspělé tvary keramiky blučinského tvaru, ukazuje na to, že poblíž byla nějaká větší hrnčířská dílna. J cleme-li i mimo území keramiky blučinského tvaru, Obr. 10. Nádoby z kostrových hrobů. na př. na pohřebiště ve StaI Rousínov (s. o. Slavkov u Brna); z Blučina (s. o. Židlochovice). (1/ sk. vel.) 2 rém Městě, vidíme i tam, že v keramickém inventáři, který je zde ku podivu velmi chudý, převládají nádoby robené na kruhu. Tato skutečnost je dokladem, že v takovém větším středisku byla řemeslná keramická výroba značně rozšířena. Mezi nejjednodušší tvary keramiky domácí výroby patří nádobka ze Sardiček.a7 Je robena neuměle v ruce a je značně hmotná. Povrch nádoby je nerovný. Na vrchní části nádoby

je velmi neumělá vlnovka (tab. LXX, s). Též některé neforemné nádoby z kostrových hrobů z Krumlovy pískovny v Holáskách (tab. LXIX, 3, S) napodobují snad vyspělé tvary robené na kruhu, což se domácímu výrobci jen málo zdařilo. Velmi pěkným příkladem domácí výroby jsou nádobky z kostrového hřbitova v Boleradicích (s. o. Klobouky), kde se jinak našly již pozdní tvary keramiky blučinského tvaru. Na některých nádobách z tohoto naleziště je patrna určitá starobJ:'lost, která však nevyplývá z celkového časového zařadění tohoto naleziště, nýbrž tkví v místní konservativnosti, zaviněné patrně odlehlostí celého kraje. Na př. v hrobě I9. byla velmi masivní nádoba (tab. LVIII, 8-8 a; obr. 6, č. I) nerovného povrchu, která je neuměle robena na ručním kruhu. Na jejím dně je velká kruhová vtlačená značka. Též malá nádobka kulovitého tvaru z hrobu z4., velmi neuměle zdobená, je robena v ruce (tab. LVI, I). Má na dně velkou kruhovou značku (tab. XXXI, 6). V 3 I. hrobě na tomtéž pohřebišti byly u nohou kostry dvě nádoby. Jedna z nich je velmi dokonale robena na kruhu (tab. LX, I; obr. 9, č. 7), kdežto druhá, značně masivní a nerovného povrchu, je robena po domácku neodborníkem (tab. LX, z; obr. 8, č. 5). I na jiných nádobách na pohřebišti boleradickém jsou patrny stopy domácí výroby. Tak výrobce nádoby z hrobu 33· si svým způsobem upravil tvar okraje tím, že vytvořil na jeho vnitřní ploše jakési průběžné žebro (tab. LXV, 3; obr. 8, č. z). Nezdobená nádoba z hrobu 8. (tab. LV, I) a stejně tak nádoba s mělkou kruhovou vtlačenou značkou na dně (tab. XV, z; XXXI, 4; obr. z6, č. Io), nalezená společně s nádobou blučinského tvaru (tab. XV, I; obr. z6, č. 8) v hrobě 6., je robena rovněž podomácku a upomíná svým tvarem na keramiku II. stupně. Jen malá část nádob z uvedeného naleziště pochází z rukou zručného hrnčíře.

V maloměřickém kostrovém hrobě, v němž se našly bronzové náušnice s dutými žaludy, byly dvě nádoby. Jedna z nich je robena na kruhu (tab. XL, 9), kdežto druhá by nám podle typologie, jak ji stanovili badatelé němečtí, představovala velmi starý tvar. Nádoba má jen málo vyhnutý okraj a nerovný povrch a je značně masivní. Je zdobena hrubými vpichy, nepravidelně na povrchu rozloženými. Na dně je mimostředná kruhová vtlačená značka (tab. XL, 8-8a). Máme zde tedy všechny předpoklady pro starší časové zařadění této nádoby, ovšem nepřihlížíme-li k ostatnímu hrobovému inventáři. Na případě maloměřickém nejlépe vidíme, jak důležité jsou hrobové celky a jak tvar nádoby a jejího okraje nemusí býti směro­ datný pro její časové zařadění. Tvar nádoby maloměřické, způsob provedení a výzdoba není výslednicí přirozeného vývoje keramiky na určitém území, který v tomto období se již projevoval v hrnčířských dílnách, nýbrž je výrobkem čistě domácím. Tak by se na první pohled zdálo, že nádoby domáCí výroby nám připomínají keramiku hnětenou v ruce (obr. 3I, č. 3-4) (Knetkeramik) z keszthelyských nalezišť v Podunají, která je jistě výrobkem domácím a již téměř všichni badatelé považují za avarskou ve smyslu národní příslušnosti. Ve srovnání této keramiky hnětené v ruce z kostrových hřbitovů s památkami keszthelyského typu s nádobami neuměle robenými z nalezišť čistě slovanských by se snad mohla hledati jistá časová i vývojová souvislost. Ve skutečnosti však tomu tak není. Jak jsem se již zmínil, mají domácky robené nádoby z moravských nálezů sice starobylý vzhled, ale jejich časové zařadění vyplývá z celkového sídelního a hrobového inventáře. Na našich nádobách domácky robených je patrná snaha po vytvoření takových tvarů, které se dělaly v současných hrnčířských dílnách. Jejich výzdoba je neumělá, ale přesto chce napodobiti výzdobu na nádobách dovedně robených na kruhu. Y ruce hnětené nádoby na nalezištích s památkami kesz-

z8

I

_...!

Jelikož nemáme zatím k amforkám ve středoevropském slovanském inventáři obdob, staly se předmětem různých dohadů, zejména pokud se jejich národnosti týče. K. Dinklage např. označil blučinskou amforku za avarskou. 41 Je též uvedena ve Skutilově soupisu památek keszthelyského typu. 42 Podle mého názoru nelze národní příslušnost podobných ojedinělých předmětů prokázati jen tak snadno, neboť se mohou nalézati v hrobech několika ethnických skupin, žijících ve stejném časovém období na větším území. Moravské amforky jsou mnohem mladší než podobné keramické tvary na pohřebišti v Děv. N. Vsi (obr. 34, 1) nebo i na jiných pohřebištích s památkami keszthelyského typu v Karpatské kotlině, kde pocházejí z pozdně římských hrnčířských dílen. Byť i lze poukazovati na typologickou podobnost obou nálezových keramických skupin, pak hliněný materiál, způsob provedení a značný časový rozdíl se staví proti jejich vzájemné vývojové souvislosti. Kde tedy můžeme hledati původ moravských amforek z kostrových hrobů velkomoravského období? L. Niederle uvádí amforky ze slovanských hrobů v Rusku a domnívá se, že jsou to výrobky původu byzantského. 43 Není tedy vyloučeno, že i moravské nálezy amforek mohou pocházeti z Byzance a mohly se k nám dostati sp~lečně s jiným ozdobným inventářem, který na území Velké Moravy byl od počátku 9· století hojně importován. I když původ moravských amforek hledáme v byzantských dílnách, není vyloučeno, že se na území Moravy mohly dostati jen ojedinělé exempláře, které se pak v domácím prostředí napodobovaly. Tak např. amforka blučinská má sice stejný tvar jako nálezy ze St. Města a z Rousínova, ale její hlína má poněkud zbarvení a míšení, podobající se velmi nápadně hliněnému materiálu nádoby blučinského tvaru ze VI. hrobu na témže pohřebišti. Podobné zpracování hlíny má též nádoba s většími ledvinovitými vrypy, pocházející rovněž z porušených kostrových hrobů na pohřebišti v Blučině (tab. Lil, 2) 4 \ a nádobka z 48. hrobu boleradického (tab. LXIV, 1). Použití plavené hlíny při výrobě blučinské amforky nemusí konečně zvlášť překva­ povati, neboť i na hlir:ěných přeslenech je použito stejného materiálu. O těchto přeslenech nelze však pochybovati, že nejsou domácího původu, neboť se vyskytují na celém slovanském území a nejsou v hrobových nálezech nějakou zvláštností, jakou bývají dosti často jiné importované předměty původu byzantského. Vznik plavené hlíny v domácím slovanském prostředí potvrzuje též běžný keramický inventář, jehož nádoby jsou na povrchu přemazovány jemnou plavenou hlínou, jakou známe na přeslenech a jaká je na blučinské amforce. Je tudíž pravděpodobné, že blučinská amforka vznikla v domácím prostředí a že napodobila přinesený byzantský vzor. Dovedl-li slovanský hrnčíř vyrobiti velmi dokonalou keramiku blučinského tvaru, pak se jeho umění mohlo uplatniti též při výrobě tohoto tvaru, který pravděpodobně hotovil jen k určitým potřebám. Ojedinělé dodnes známé nálezy a~forek na Moravě nasvědčují, že se tento zvláštní a ve slovanském prostředí cizí tvar mkterak u Slovanů nevžil. Abychom měli celkový přehled všech keramických tvarů na území Velké Moravy a v Podunají, nutno ještě uvésti láhve. Na Moravě se dosud našla láhev v bohatém slovanském hrobě z Klobouk u Brna (tab. XXX, 4). 45 Druhou jsem nalezl ve sbírkách musea ve Vídni. Pochází z Holasic (s. o. Zidlochovice) (tab. XXX, 3-3a) a podle údajů Wanklových byla s ní nalezena lidská lebka. Bližší nálezové okolnosti nejsou známy. Byl to patrně porušený kostrový hrob. Obě uvedené láhve mají slovanský hliněný materiál. Nádobu z Klobouk zdobí vpichy

thelyského typu jsou nezdobené. Nepochdzejí žddným vývojem, ačkoliv byly vyrdběny téměř dvě století v prostředí velmi vyspělé hradištní keramiky. Tyto prokázané okolnosti nám tudíž dávají zásadní rozdíly mezi keramikou domácky robenou z moravských slovanských pohřebišť a mezi keramikou hnětenou v ruce z kostrových hřbitovů s památkami keszthelyského typu v Po- . dunají. 38 Keramiku domdcí výroby nelze tříditi typologicky a nelze ji též datovati bez ostatních hrobových nebo i sídelních ndlezů. F ýroba této keramiky se na Moravě udržela tak dlouho, pokud nebyla vytlačena stdle více a více převlddající výrobou řemeslnou. Vznik keramiky domácí výroby může se odůvodniti také tím, že vzhledem k odlehlosti staroslovanské osady nebo i celého území se sem dostávaly jen zřídka nádoby na kruhu robené. Může zde býti i jiný vážný důvod, který spolupůsobil při tom, že keramika byla vyráběna po domácku. Jistá chudoba části obyvatelstva nedovolila, aby se kupovaly dílenské výrobky. Není ovšem vyloučeno i to, že v době, kdy některý rodinný příslušník zemřel, nebylo okamžitě možné opatřiti nádobu, zhotovenou dovedně na kruhu. V tom případě byli pozůstalí nuceni sáhnouti k výrobě domácí. To snad by potvrzoval nález nádoby v 19. hrobě bojovníka v Boleradicích (tab. LVIII, 8-8a), který jistě nebyl jedním z nejchudších v této neznámé slovanské osadě. Jak daleko se této domácí keramiky používalo a kolik se jí vyrábělo, poučí nás nejlépe budoucí sídlištní výkopy. Na nich se totiž přesvědčíme, v jakém poměru je keramika na kruhu robená k nádobám, hotoveným po domácku. Toto srovnání budeme ovšem nuceni provésti na takových sídlištích, která jsou současná se známými místními pohřebišti. Již dnes jsem přesvědčen o tom, že sídlištní keramika z období blučinského typu byla robena převážně na kruhu. Tato these se však zatím vztahuje ovšem jen na vlastní území svérázné keramiky blučin­ ského tvaru. Keramika v ruce robená nemá naprosto žádný vývoj a nelze ji nikterak začleniti do přirozeného vývoje slovanské keramiky na Moravě. Objevuje se v době, kdy se vyrábí dokonalá keramika blučinského tvaru, která předpokládal~ i zdokonalenou výrobní techniku, odlišnou od výroby keramiky I. a II. stupně. Ve výrobní technice keramiky II. stupně a keramiky domácí je zásadní rozdíl. Keramika v ruce robená napodobuje současné velmi vyspělé keramické tvary, kdežto tvary II. stupně vyplývají z přirozeného vývoje a jsou tudíž výrobci přímo dány. V tomto období trvání keramiky II. stupně lze pochybovati o organisovanější výrobě řemeslné na území Moravy.

CIZf TVARY V BLUCINSKEM TYPU Zvláštní keramickou skupinu na území blučinského typu a vůbec na Moravě tvoří dvojduché amforky. Jedna byla nalezena na kostrovém hřbitově v Blučině, a to společně s nádobou blučinského tvaru (tab. XXVII), jiná v Rousínově (tab . XXIX). Mimo území blučinského typu je znám exemplář z ko~trového pohřebiště ve St. Městě (tab. XXVIII, 1) 39 a jedna amforka z Uh. Hradiště. 40 Všechny uvedené amforky jsou vyrobeny z jemné šedožluté dobře plavené hlíny. Odlišují se tudíž jak hlínou tak i svým zvláštním tvarem od běžných tvarů slovanských nádob. Ze stejného materiálu jako amforky je vyrobena dvojitá nádobka z kostrových hrobů ve St. Městě (tab. XXVIII, 2).

JO

I

3'1

I

I l' 1

I

provedené vícenásobným rydlem, kdežto láhev z Holasic jen vodorovné rýhy. Na dně má velkou kruhovou vtlačenou značku. Láhve představují na Moravě zcela nové a ojedinělé tvary. Bude nás především zajímati jejich původ. Nález z Klobouk srovnávali někteří s českými lahvovitými typy, které uvádí I. L. Píč. 46 Ceské lahvovité tvary, hojné zejména v 10. století a později, mají většinou kulovité spodní části a lahvovité je jen jejich hrdlo. Podkladem jejich vzniku byly nádoby s lomem v dolní třetině, se zúženým hrdlem a s krátce přehnutým okrajem, jak je uvádí I. Borkovský a které patří do starší doby hradištníY Jejich původ nutno hledati v keramickém inventáři z období stěhování národů. Ceský hrnčíř si vytvořil tvar vlastní, kterého skutečně hojně používal. Z oblasti severních a severovýchodních Cech se dostávají lahvovité typy i na území mezi Odrou a Labem, což dokazuje H. Knorr. 48 V 10. a v 11. století se objevují též na Moravě, jak vidíme nejlépe na nádobě ze sídliště v Němčicích n. H. 49 Láhve z Klobouk a z Holasic mají spodní části válcovité a zásadně se od nálezů českých odlišují. Nadto jsou zřejmě i starší než vyvinuté tvary české. Láhev kloboucká byla nalezena s železným inventářem, patřícím do druhé poloviny 9· století, kdežto láhev z Holasic má na dně kruhovou vtlačenou značku, což je na . Moravě znak keramiky starší. Stejné tvary jako na Moravě se našly na pohřebišti s památkami keszthelyského typu v Abony (tab. XXX, 1-2). 60 Je velmi pozoruhodné, že mají slovanský hliněný materiál jako láhve moravské. Tento společný znak svědčí o zcela jiném původu lahví na Moravě, než jak jsem uvedl u dvojuchých amforek, které slovanského hliněného materiálu nemají. Tvary lahví, jaké známe z Abony, byly v Podunají převzaty stejně jako tvar hradištní keramiky z keramického inventáře římského, kde láhev nebyla žádnou zvláštností. Do moravského prostředí se láhve dostaly stejným způsobem a pod stejnými vlivy a pravděpodobně i ve stejném období jako vyspělá keramika blučinského tvaru.

KAPITOLA II.

ZBRANĚ A OZDOBY V BLUČINSKÉM TYPU

SEKYRY Ve slovanském železném inventáři na území Moravy a Slovenska: byly až dosud zjištěny čtyři základní typy sekyr. )První (1.) charakterisují masivní sekyry s vykrojeným J:?f}:~~m . a s většími či menšími os_!:~o obou ~gnách násadního otvoru. Nad násadním otvorem je tf l o čtvercové~ průřezu, který je v některých případech knoflíkp_yi:tě -=ttkončen. l ~- ( l!_yp- sekyr (2.) představují úzké tvary s krátkými ostny nebo zaoblenými laloky při násadním otvoru, jenž~tejně jako u prvního- typu_ vybíhá _v _d~lšl či kratší týl čtvercového průřezu. Některé s~kyry tohoto týlu nemají. lTřetí typ (3.) je zastoupen sekyrami, jejichž ostří má v nárysu v podstatě tvar výseče z mezikruží. Toto ostří_je s ostatními částmi sekyry spojeno buď excentricky, nebo je páka sekyry umístěna kolmo přímo v jeho středu. Sekyry uvedeného typu. mají násadní otvo_~_!mď bez -zesÍl~ného týlu (skupina A), _nebo nad násadním otvorem je týl o čtvercovém průřezu (skupina B). Některé sekyry skupiny A mají po obou stranách násadního ot~oru krátké ~tny, jiné jsou bez nich. Krk je u těchto tvarů značně krátký, U sekyr skupiny B je mnohem delší a štíhlejší. r;tvrtý typ (4.), ( poměrně vzácný, tvoří sek ry -~ostřím značně široký_m uě.ili.ovitě rozšířeným. msadní otvor~je vytvořen z_vykutfch a' pře­ hnutých laloků. Sekyry 1. typu (srovn. tab. Lili, 9; LVII, 2; LXII, 10) považuje J. Eisner za typickou zbraň moravského bojovníka v období velkomoravském a pokládá ji za výrobek domácího kováře. 51 Naleziště s těmito sekyramj jsou ponejvíce rozložena na území Moravy a Slovenska. Mimo území Moravy je tento tvar znám zatím jen řídce. Ojedinělé nálezy byly v Cechách~ kde upoutal pozornost badatelů zejména nález z kostrového hrobu ve Stehelčevsi u Kladna.52 Jedna sekyra s ostny a s vykrojeným břitem byla nalezena na starobylém slovanském hradisku u Poppschtitz (okr. Freystadt) ve Slezsku. 53 Na území kostrových hrobů s památkami keszthelyského typu je známa sekyra s dlouhými ostny zé Sziráku v Maďarsku. Na Moravě a na Slovensku -jsou moravské sekyry 1. typu zastoupeny v hrobech, na sídlištích, v hromadných nálezech i ojediněle dosti početně, ale vytvoření jejich typologie a chronologie bude značně obtížné. Dokonce se zdá, že je to otázka složitější než třídění hradištní keramiky na stejném území. Na podkladě dnešního stavu nálezů nelze skutečně říci; zda jsou sekyry I. typu s dlouhými ostny po obou stranách násadního Otvoru starší než sekyry stejného tvaru s krátkými ostny. Je velmi pravděpodobné, že se oba tvary vyskytují ve stejném časovém období. Není však nejmenší pochyby o tom, že uvedený typ moravské sekyry, přispívající tak značně

tni_

3

·-

33

k svérázu slovanského inventáře a k charakteristice samostatné slovanské kultury ve velkomoravském období, vzniká z jiných starších tvarů. Za předchůdce moravských sekyr I. typu můžeme s největší pravděpodobností označiti úzké sekyry 2. typu, ale při vytváření našeho místního tvaru mohly spolupůsobiti i tvary sekyr 3. typu. Pokusíme se proto datovati sekyry I. typu, jakmile provedeme časové zařadění sekyr 2. typu. Úzké S~-![ __2. tyE._l! s krátkými ostny při násadním otvoru se vyvinuly též ze tvarů starších a kořeny jejich vzniku bude nutno hledati v železné industrii ř~mské. 54 Lze míti za to, že to byla sekyra s helmovitým násadním otvorem, z níž se postupně vyvinuly tvary sekyr 2. typu. Sekyra s helmovitým násadním otvorem se objevuje ve středoevropském kovovém inventáři již dosti záhy, jak je viděti z nálezu v kostrovém hrobě u Vícemilic (s. o. Bučovice), patřícím do 5· stoletÍ. 55 Poněkud vyvinutější tvar této sekyry se našel někde v okolí Holešova. 56 Podobná sekyra je ze 7· hrobu v Elstertrebnitz (Sasko), 57 který patří do počátku 6. století. Ale nejvíce sekyr tohoto druhu j.e na kostrových hřbitovech z období stěhování národů v západním a jihozápadním Německu, kde se s nimi vyskytují též esovitě prohnuté sekyry, připisované Frankům a zvané proto francisky. 58 Sekyry s helmovitým násadním otvorem procházejí mimo území svého největšího rozšíření pozvolným vývojem až k úzkým sekyrám s krátkými ostny po obou stranách násadního otvoru, které zde nazýváme 2. typem. Přechodním tvarem mezi sekyrami s helmovitým násadním otvorem a mezi úzkými sekyrami 2. typu s krátkými ostny jsou rovněž úzké sekyry, jejichž stavba je stejni jako u tvarů 2. typu, ale místo ostnů mají po obou stranách násadního otvoru jen jakési zaoblené výčnělky. Takové sekyry se zaoblenými výčnělky při násadním otvoru se našly na kostrových hřbitovech s památkami keszthelyského typu. 59 Jedna sekyra byla v I28. hrobě na pohřebišti v Zillingtalu (Burgenland) společně s trojbřitými šipkami, s kováníčkem srdcovitého tvaru, s menším kováním z bronzového plechu, s železným nožem, s nádobou a j. Srdcovité kováníčko z bronzového plechu zdobí liliovitý vzor, kolem něhož a na okrajích jsou řady vyražených puntíků. Vyráženým vzorem jsou zdobeny též ostatní lisované plechové předměty z uvedeného hrobu; patří ke starší skupině památek keszthelyského typu, tedy ještě do 7· století. 60 Úplně stejná sekyra jako v Zillingtalu byla v kostrovém hrobě ve Schwechatech. 61 V tomto hrobě byla bronzová litá kování, podobná nálezům z hrobu 35· a 38. na pohřebišti v Munchendorfu62 a z hrobu A v Mistelbachu, 63 který patří do první poloviny 8. století. 64 To je nejpravděpodobněji období, v němž se končí používání úzkých sekyr se zaoblenými výčnělky při násadním otvoru. Tyto sekyry se však objevují již dosti záhy. L. Zotz má takovou sekyru z hrobů z 5· století65 na kostrovém hřbitově v Gross-Surdingu. Poněkud vyvinutější tvar, podobný nálezům, které jsem uvedl z Zillingtalu a ze Schwechat, má E. Petersen z Ackermunde (Pomořany). 66 Srovnává si jej s nálezem v Gross-Surdingu a v Guttentagu. 67 Podle Gjessinga 68 patří tyto sekyry do konce 7· a do počátku 8. století. Toto datování uvádí Gjessing na podkladě norských nálezů. Je velmi zajímavé, že úzké sekyry s výčnělky po obou stranách násadního otvoru se podle E. Petersena ve vikingském inventáři neobjevují. 69 Od sekyr se zaoblenými výčnělky při násadním otvoru je vlastně jen krok k úzkým sekyr.ám s krátkými ostny při násadním otvoru, které zde nazývám 2. typem. Na území blučinského typu je zatím neznáme, ale byly nalezeny v kostrových hrobech pod mohylami u Luhačovic, 7o jeden kus je z kostrového hrobu z Hradiska u Kroměříže 71 a jiné

34

..

jsou z Držovic 72 , z Děv. N. Vsi, 73 z kostrových hrobů s památkami keszthelyského typu jako např. z Nemesvolgy, 74 Regly, 75 Bolcske,' 6 Czúny 77 aj. nalezišť v Maďarsku a ze I5I. hrobu na kostrovém hřbitově v Zillingtalu. 78 Některé sekyry našeho 2. typu nemají zesílený týl, jak je viděti na nálezu z kostrových hrobů ve Vel. Gorici 79 a z hradiska u Poppschutz, 80 kde se našla též moravská sekyra s ostny I. typu. Datování úzkých sekyr 2. typu máme dáno především na kostrovém hřbitově ve Vel. Gorici, který patří do druhé poloviny 8. století. Též sekyru na hradisku poppschutzkém lze alespoň přibližně datovati do 7.-8. století. 81 Sekyra s krátkými ostny při násadním otvoru ve I 5I. hrobě na pohřebišti v Zillingtalu byla nalezena zároveň s litými pásovými kováními, která patří do 8. století. 82 Do tohoto období patří též sekyry 2. typu z Děv. N. Vsi a z uvedených nalezišť s památkami keszthelyského typu v Maďarsku. Na Moravě se úzké sekyry 2. typu udržují poněkud déle než na kostrových hřbitovech s památkami keszthelyského typu a ve vých. Německu. Luhačovické nálezy bude lze sotva zařaditi do 8. století, neboť zde není nic ani v kovovém ani v keramickém inventáři, co by nás k tak časnému datování těchto kostrových hrobů pod mohylami opravňovalo. 83 Cást nálezů může patřiti do první poloviny 9· století. Podobně bychom datovali i jiné moravské sekyry 2. typu s krátkými ostny při násadním otvoru. Na pohřebišti ve St. Městě tento tvar sekyry neznáme a jsou zde zastoupeny jen moravské sekyry I. typu. Ve druhé polovině 9· století a později se ojediněle objevují úzké sekyry, jako např. nálezy z Jarohněvic 84 a z kostrového hro bu bojovníka na Pražském hradě, 85 aleje jich sta vbaj e zcela jiná. Podle časového zařadění hrobů v Jarohněvicích a na Pražském hradě vidíme, že podobné sekyry patří již do konce 9· století. Casové zařadění sekyr 2. typu nás přivádí též k datování vzniku moravských sekyr 1. typu. Pro toto datování můžeme vzíti za základ nálezy z Poppschutz, 86 ze Stehelčevsi 87 a ze Sziráku. 88 Sekyra 1. typu z Poppschutz patří do období, do něhož zahrnujeme všechny nálezy z tohoto důležitého hradiska, které vývojově souvisí s nálezy na hradisku u Kleinitz a u Gustau a patří tudíž přibližně do 7· a 8. století. Ve Stehelčevsi byla nalezena se sekyrou I. typu ostruha se zářezy na široké bočnici, která patří podle datování Petersenova i Preidlova do 8. století a nejpozději k r. 8oo. 89 Sekyra ze Sziráku pochází z hrobů, v nichž byla garnitura bronzových litých kování, patřících do 8. století. 90 Moravská sekyra je zastoupena též v hromadných nálezech v Ivanovicích na Hané 91 a v Brankovicích. 92 V nálezu ivanovickém je sekyra 2. typu, ale jsou zde též dva třmeny, k nimž máme obdoby na pohřebišti v Děv. N. Vsi,9 3 v Gajarech94 a též v hromadném nálezu v Brankovicích a v Mor. Sv. Jánu. 95 V brankovickém nálezu jsou též sekyry pozdně-lattmských tvarů, které jsme nazvali 4· typem a které jsou též v hromadném nálezu z Mor. Sv. Jána 96 a z pohřebi~tě v Děv. N. Vsi. 97 Všechny okolnosti nasvědčují tomu, že moravská sekyra s ostny (1. typu) vzniká během 8. století a nejpravděpodobněji až ve druhé polovině tohoto věku. Sekyry I. typu se udržují na Moravě značně dlouho, jak je viděti z nálezů na řadovém pohřebišti z mladší doby hradištní v Jiříko­ vicích u Brna. 98 Toto časové rozpětí -přibližně mezi r. 750-Iooo- v němž se sekyry 1. typu nalézají, nedovoluje používati moravské sekyry s ostny (1. typ) jako vhodné pomůcky pro časové zařadění určitého hrobového celku. 3· typ sekyr s ostřím ve tvaru výseče z mezikruží se na Moravě a na Slovensku objevuje celkem ojediněle. Na území keramiky blučinského typu známe jeden exemplář z 32. hrobu na pohřebišti v Boleradicích (tab. LXI, II). Tato sekyra patří svou stavbou k tvarům skupiny B 3*

35

v rá'mci 3· typri. Páka sekyry je umístěna excentricky. Je štíhlá a má čtvercový průřez. Násadní otvor s krátkými ostny vybíhá v týl o čtvercovém průřezu . Podobná sekyra byla v 21. hrobě na pohřebišti ve St. Městě (tab. LXXVIII, 3), 99 jiná pochází z porušených kostrových hrobů v Břeclavi,1° 0 další z hromadného nálezu z Ivanovic na Hané101 a jedna s krátkým knoflíkovitě ukončeným týlem z hromadného nálezu z Gajar (okr. Malacky; tab. LXXVIII, 1). 102 Sekyry 3· typu skupiny B jsou též na kostrových hřbitovech s památkami keszthelyského typu v Rábu/ 03 v Nemesvolgy,l 04 v Czůny/ 05 v Keszthely/ 06 v Leitha-Prodersdorfu v Burgenlandu107 a j. Sekyry z Keszthely a z Prodersdorfu mají krk umístěný kolmo na střed ostří. Podobná sekyra s knoflíkovitě ukončeným vysokým týlem byla nalezena ve Stossenu (Kr. Weissenfcls) v Durynsku. 108

Ke 3· typu sekyr skupiny A lze počítati sekyru z porušeného kostrového hrobu v Količíně/09 ojedinělé nálezy z Veselí n. Mor.11° a z Uh. Hradiště/ 11 nález sekyry (obr. 11, č. 3) zeXII. mohylyv Krasňanoch u Ziliny112 a sekyru z kostrových hrobů ve Vel. Gorici. 113

·. ... v ._,

1

Šaratice (s. o. Slavkov u Brna);

2

Obr. I I. Krefeld (Německo); 3 Krasňany u Žiliny.

Stavba těchto sekyr, zejména pokud se týče jejich krku, je úplně stejná jako u sekyr skupinyB. Obloukovité hrany ostří sekyr nejsou, však rovnoběžné, nýbrž ostří se na delším konci značně. zužuje. Tím-se mění i jeho tvar proti tvarům ostří sekyr 3· typu skupiny B. . Skupinu A uvedeného typu sekyr jsme charakterisovali tvary, které ~ajínásadní otvor poněkud větší než sekyry skupiny B stejného typu. Nad otvorem není však týl. Po obou stranách násadního otvoru sekyr skupi~y A jsou krátké ostny. Na Moravě můžeme uvésti jediný exemplář tohoto druhu (tab. LXXVII, 9) z kostrového hrobu z Uh. Ostrohu.l1 4 Jinak mů­ Úme ·podob~é tvary uvésti z pohřebiš_tě v Děv. N. Vsi 11 5 a z kostrových pohř~bišťspamátkami keszthelyského typu.U 6 Ve východním Německu jsou stejné tvary v Njederlandinu (okr.

.

'

Angermiinde), 117 na slovanském hradisku u Stargardu (okr. Guben), 118 na slovanských sídlištích v Alt-Rupinu (Braniborsko), 119 v Daberu (okr. Naugard) 120 a v žárovém hrobě ( ?) v Koblenci (u Budyšína). 121 Prototypy sekyr skupiny A i B lze hledati v sekyrách na kostrových hřbitovech z období stěhování národů v západním a jihozápadním Německu (obr. 1 I, č. z); jejich kořeny tkví v železné industrii římské. Tyto prototypy se jako import - tedy nikoliv jako výrobky domá". cích k~vářů - objevují též na kostrovém pohřebišti z období stěhování národů v Saraticích (obr. iii, č. I) na Moravě 122 a v Baumgartenu v Dol. Rakousích. 123 E. Petersen datuje sekyry z Území mezi Odrou a Labem a z dnešního západního Polska vesměs do 7· a do 8. stoletf.1 24 Pocházejí většinou ze slovanských nalezišť a vyvinuly se pod vlivy uvedených sekyr z kostrových hřbitovů v západním a · jihozápadním Německu. Sekyry 3· typu skupiny A i B v Podunají patří do téhož časového období. Větší jejich počet na kostrových hřbitovech s památkami kesithelyského typu ' můžeme datovati do 8. století, kdežto na Moravě a na Slovensku se objevují je8tě ve velkomoravském období. Na počátek tohotó období, tedy na rozhraní 8. a 9· století patří sekyra z Uh. Ostrohu. Sekyra z Děv. N; Vsi 125 je zřejmě starší. Má při násadním otvoru nahoře výběžek jako stejná sekyra·, nalezená snezdobenou slovanskou keramikou v Koblenci. W. Frenzelji datuje do 7· stoletf.l 26 Obě uvedené sekyry mají analogie na kostrových pohřebištích z období. stěhování náródů v "Západním a jihozápadním Německu. Proto ,datování nálezu z K()blence, jak je provedl W. Frenzel; bude dosti správné, neboť delší časové období, dělící západogermánské prostředí od slovanského; bylo by způsobilo změnu. v jejich tvarech. Sekyry, které jsem uvedl z Količína, z Veselí n. Mor., z' Uh. Hradiště; i Krasňan a'? Vel. Gorice, jsou poněkud vyvinutější než nález z Děv. N.Vsi a z Koblence. Patří do druhé poloviny 8. století. Toto datování potvrzují hrobové nálezy v Krasňanech127 a ve Vel. Gorici. Sekyry tvaru B, nalezené v Boleradicích, ve St. Městě, jakož i v hromadných nálezech v Ivanovicích a v Brankovicích jsou na kostrových hřbitovech s památkami keszthelyského typu doloženy nálezy z 8. století. K nálezům ze St. Města a z .Boleradic nemáme v hrobovém inventáři pevné opory pro datování, ale zdá se velmi pravděpodobné, že jako výrobek moravského kováře patří na konec 8. nebo na počátek 9· století. Hroby, v nichž byly tyto sekyry nalezeny, patří k nejstarším na obou uvedených nalezištích. Sekyry 3· typu zahrnují někteří badatelé mezi památky keszthelyského typu a hroby, v' nichž byl tento druh sekyr nalezen, považují za avarské ve smyslu ethnické příslušnosti. Tak byl označen jako avarský i kostrový hrob z Uh. Ostrohu128 , v němž byla sekyra. 3· typu (tab. LXXVII, 9). K podobným theoriím lze jen podotknouti, že sekyry 3· typu se na Moravě, na Slovensku a v Karpatské kotlině objevují skutečně ojediněle •a nikterak kulturně nesouvisí s oněmi předměty keszthelyského typu, jejichž výzdobné motivy odpovídaly avarskému no~ mádskému vkusu. . Úplně ojedinělý tvar v moravském slovanském inventáři je sekyra z I. hrobu na pohře­ bišti vranovickém (tab. LXXVIII, 4). Krk této sekyry je stejný jako u exempláře z 32. hrobu na pohřebišti v Boleradicích (tab. LXI, I I)~ Ostří vranovické sekyry je však poněkud Jiné a je odlišnéod tvarů ostří sekyr 3· ťypu ' vůbec, a to jak skupiny A tak i B. Je mnohem širší a kratší. Podobné tvary sekyr můžeme najíti mezi staršími nálezy vikingskými. J. Petersen označuje takové sekyry jako typ C, kterýdatuje do p~čátku 9· stoletL Jejich.prototypy hled~ ve tvarech

37

sekyr z období stěhování národů. 129 I když je podobnost sekyry z Vranovic nahodilá ve srovnání s tvary, které uvádí J. Petersen, pokládám za možné, že patří na konec 8. nebo na počátek 9· století. Z pozdějšího období podobnou sekyru v moravském slovanském inventáři neznám. Poslední 4· typ sekyr není nic jiného než napodobenina starého latenského tvaru. Na Moravě byla sekyra 4· typu v kostrovém hrobě v Otaslavicích, v němž byla též železná ocílka a nůž.l3° Další sekyry tohoto druhu a podobné nástroje byly v hromadném nálezu v Brankovicích u Bučovic, v hromadném nálezu ze starší doby hradištní z Mor. Sv. Jána 131 a na kostrovém a žárovém hřbitově v Děv. N. Vsi. 132 Množství analogií u nomádů na východě uvádí též N. Fettich133 • Casové zařadění sekyr 4· typu a jim podobných nástrojů s vykovanými a přehnutými laloky umožňují hromadné nálezy, zejména z Mor. Sv. Jána 134 a z kostrových hrobů ze 7· a 8. století v Děv. N. Vsi. Sekyra z Otaslavic patří nejpravděpodobněji až do druhé poloviny nebo na konec 8. století, tedy do období, v němž se na Moravě začalo uplatňovati pohřbívání kostrové. Shrneme-li dosavadní poznatky o sekyrách na území západních Slovanů a sledujeme:..li roz1iření jednotlivých tvarů, vidíme zcela jasně, Že na 1v!oravě a na Slovensku, tedy na územich, která tvořila jádro mocné r elkomoravské řiše v průběhu 9· stoleti, převládla sekyra s vykrojeným břitem a s ostny při násadním otvoru (obr. I2). Její tvar se úplně odlišuje od sekyr na ostatních slovanských územích. Sekyra s ostny jako zbraň, nalézaná v kostrových hrobech moravských hojovniků, počiná se objevovati asi ve druhé polovině 8. století, tedy v době, kdy slovanské kovářství dosahuje neohyčejného rozmachu, což souvisí s výrobou surového železa ve slovanských osadách, zakládaných záměrně v blízkosti rudných moravských oblastí. Sekyra s ostny a s vykrojeným břitem (r. typ) se objevuje v době, kdy se zmenšuje avarská moc v Karpatské kotlině a kdy avarské panství je vlastně před zánikem. Jdeme-li úplně ke kořenům vývoje duchovní i hmotné kultury starých Moravanů, pozorujeme, že se sekyry s ostny objevují v době, kdy i jiná řemesla, zejména hrnčířství, dosahují značné dokonalosti a kdy se mění i pohřební ritus a počínají se pohřbívati nebožtíci nespáleni. V žáro" vých hrobech nebyla dosud nikde na Moravě ani na Slovensku nalezena sekyra uvedeného nebo jiného typu. Není nejmenší pochyby o tom, že moravští Slované používali zbraní už v období před vznikem svérázné sekyry s ostny a s vykrojeným břitem. Pravděpodobně to byly přede­ vším úzké sekyry s krátkými ostny (zde 2. typ) a potom sekyry s ostřím ve tvaru kruhové výseče (zde 3· typ), kterých se používalo ještě v první polovině 9· století a ojediněle i ve druhé polovině tohoto věku. Původ sekyr 3· typu nelze však hledati ve středoevropském prostředí, nýbrž na kostrových hřbitovech v západním a jihozápadním Německu. Není to však tvar původu germánského, jak se s oblibou tvrdívá, nýbrž jeho prototypy se objevují v železné industrii gallské a římské v západní a jihozápadní Evropě. Prostředí západogermánské, stojící těmto vyspělým městským civilisacím nejblíže, tyto prototypy převzalo a ty se pak poněkud zdokonalené rozšiřovaly na území vzdálenější. Dokladem vysoké úrovně středoevropské slovanské kultury je, že staromoravský kovář nenapodoboval důsledně západoevropské tvary, které se k nám ojediněle dostávaly huď obchodem nebo jako válečná kořist. r ytvořil tvar vlastní, který se stal jednim z charakteristických znaků kultury .ttarých Moravanů a kterého se na Moravě používalo od 8, do :u. století .

,·

•

KOSTROVÉ HROBY O O

•

MOHYLY

e SÍI>LIŠT~

#

H

"Odů. 129

I když je podobnost sekyry z Vranovic nahodilá ve srovPetersen, pokládám za možné, že patří na konec 8. nebo na polO období podobnou sekyru v moravském slovanském inventáři

· není nic jiného než napodobenina starého latenského tvaru. rpu v kostrovém hrobě v Otaslavicích, v němž byla též železná r tohoto druhu a podobné nástroje byly v hromadném nálezu · hromadném nálezu ze starší doby hradištní z Mor. Sv. Jána 131 bitově v Děv. N. Vsi. 132 Množství analogií u nomádů na východě r +· typu a jim podobných nástrojů s vykovanými a přehhutými 1álezy, zejména z Mor. Sv. Jána 134 a z kostrových hrobů ze 7· a a z Otaslavic patří nejpravděpodobněji až do druhé poloviny nebo dobí, v němž se na Moravě začalo uplatňovati pohřbívání kostrové. · poznatky o sekyrdch na území zdpadních Slovanů a sledujemť-li vidíme zcela jasně, Že na ]!J oravě a na Slovensku, tedy na územích, komoravské řiše v průběhu g. století, převlddla sekyra s vykrojeným t otvoru (obr. I2). J eji tvar se úplně odlišuje od sekyr na ostatních i ostny jako zbraň, nalézand v kostrových hrobech moravských bojov. ve druhé polovině 8. stoleti, tedy v době, kdy slovanské kovdřství -:hu, což souvisí s výrobou surového železa ve slovanských osaddch, ~osti rudných moravských oblastí.

ykrojeným břitem (1. typ) se objevuje v době, kdy se zmenšuje )tlině a kdy avarské panství je vlastně před zánikem. Jdeme-li luchovní i hmotné kultury starých Moravanů, pozorujeme, že r době, kdy i jiná řemesla, zejména hrnčířství, dosahují značné . ohřební ritus a počínají se pohřbívati nebožtíci nespáleni. V žáro"nikde na Moravě ani na Slovensku nalezena sekyra uvedeného lyby o tom, že moravští Slované používali zbraní už v období ·y s ostny a s vykrojeným břitem. Pravděpodobně to byly přede­ i ostny (zde 2. typ) a potom sekyry s ostřím ve tvaru kruhové :e používalo ještě v první polovině 9· století a ojediněle i ve druhé d sekyr 3· typu nelze však hledati ve středoevropském prostředí, vech v západním a jihozápadním Německu. Není to však tvar s oblibou tvrdívá, nýbrž jeho prototypy se objevují v železné :ápadní a jihozápadní Evropě. Prostředí západogermánské, stojící ivilisacím nejblíže, tyto prototypy převzalo a ty se pak poněkud lÍzemí vzdálenější. kultury je, že staromoravský kovdř nelevropské tvary, které se k ndm ojediněle dostdvaly buď obchodem :vořil tvar vlastni, který se stal jedním z charakteristických znaků kterého se na Moravě používalo od 8, do II. století.

-KOSTROVÉ HROBY O O~EDINĚLÉ nÁLEZY A

MOHYLY

• SÍDLIŠTĚ

#

HROMADI"'É NÁLEZY

vně středoevropské slovanské

- ,. N álezy sekyr s ostny (Seznam

Obr. 12. násadním otvoru na Moravě a na Slovensku nalezišť viz II. část str. 176-178.) při

sekyr z , nání s t čátek 9· neznám Na Mol ocílka a v Brank a na kos1 uvádí té l

laloky u: 8. stolet] nakonec rozšiřeni

kterd tvo břitem a slovansk') níků, pot dosahuje zaklddat

'

...

avarská 1 úplně ke se sekyry dokonalo vých hrc nebo jin, ]' před VZll

vším úzk výseče (z, polovině

nýbrž na původu~

industrii těmto vy zdokonal< L napodoboz nebo jako kultury .rt

MECE Mezi ostatním železným inventářem v moravských kostrových hrobech se ojediněle vyskytují železné meče. Na nalezištích s blučinským typem byl jeden exemplář nalezen v 19. hrobě bojovníka v Boleradicích (tab. LVIII, 5-5 a) a druhý pochází ze IV. kostrového hrobu na pohřebišti blučinském (tab. XLVII, 9). Boleradický meč ležel po levé straně kostry (tab. I), a to tak, že rukojeť byla u levého ramene. Celková délka meče jest 740 mm. Rukojeť je dlouhá 93 mm, při příčce širší, nahoře užší a je ukončena knoflíkem, který má v nárysu tvar obdélníka, kdežto v půdorysu je oválný. Příčka meče je I 10 mm dlouhá a její horizontální průřez je čočkovitý. Oboustranná čepel, na níž jsou patrny stopy dřevěné pochvy, je nahoře při příčce široká 50 mm, dole 45 mm a je ukončena hrotem. U pochvy bylo též zjištěno plechové nákončí ve tvaru pětiúhelníka. Druhý meč nalezený v Blučině (tab. XLVII, 9) ležel rovněž po levé straně kosti:y, ale nebyl tak zachovalý jako boleradický. Podle popisu J. Dezorta je blučinský meč dlouhý 750 mm. Rukojeť vyztužená dřevem byla ukončena polokulovitou menší hlavicí. Příčky neměl. Oboustranná čepel 40 mm široká a hrotovitě ukončená vězí v plechové pochvě, vykládané dřevem. Až dosud nemáme v moravském slovanském inventáři obdoby ke tvaru boleradického meče, zejména pokud se jeho rukojeti týče. Podobných mečů se nalezlo nejvíce na severu. J. Petersen, který se speciálně zabýval těmito zbraněmi, jich napočítal v r. 1919 celkem 198 kusů v samotném Norsku a označuje je typem M. 135 Patří podle něho do poloviny 9· století, tedy někdy k r. 850. H . Arbman uvádí meč typu M na západofranckém území a též jeden nález z Liibecku. 136 Považuje je za wikingskou zbraň, objevující se na územích, která Wikingové v 9· století ovládali. 137 Přesto, že boleradický meč jeví všechny znaky Petersonova M typu, jsou zde menŠÍ odchylky, které jsou patrné ve tvaru příčky. Severské meče mají příčky rovné, kdežto boleradický meč má příčku na obou koncích srdcovitě rozšířenu. Horizontální průřez značně hmotných příček mečů severských je oválný nebo má tvar obdélníka se zaoblenými konci. U boleradického meče má příčka průřez čočkovitý, hrotivě ukončený. Podobnou příčku uvádí také J. Petersen u meče z Bergviken, jehož hlavice i část rukojeti bohužel chybí. 138 Cepel pod příčkou je stejně široká jako u meče boleradického. J. Petersen označuje tvary mečů s uvedenými příčkami za starší a datuje je do staršího wikingského období, tedy na sklonek 8. a do první poloviny 9· století. 139 Tvar meče z Boleradic je zatím ojedinělý ve středoevropském slovanském inventáři. Mám za to, že jeho datování do první poloviny 9· století a nejpozději k r. 850, kam jsou kladeny tvary M typu Petersenova, odpovídá rázu celkového hrobového inventáře, s nímž byl meč nalezen. Tak nůž (tab. LVIII, 2) s obloukovitým ostřím představuje běžný tvar, jaký známe na Moravě v 9· století. Podobné nože se vyskytly v několika exemplářích na kostrovém pohřebišti ve Steinabrunnu, které patří mezi r. 8oo-9oo. Menší železná oválná přazka (tab. LVIII, 6), nalezená v hrobě s mečem, nemůže býti rovněž přesněji datována. Podrobné přazky se vyskytují na Moravě během 9· století. Hmotná nádoba z boleradické~w hrobu před­ stavuje na první pohled velmi starobylý tvar (tab. LVIII; 8- 8a). Má na dně kruhovou vtlačenou značku. Její výzdoba, neumělá vlnovka, ukazuje na vývojovou souvislost s .výzdobou

39

nádob z pohřebiště ve Vranovicích; které patří na počátek 9· století. Je tedy velmi pravdě­ podobné, že boleradický meč budeme moci datovati přibližně do doby mezi r. 8oo-85o. Meč z Blučiny nelze datovati přesněji, neboť to nedovoluje stav jeho zachovalosti ani ostatní hrobový inventář. Zlomky úzkých železných šipek s tulejkami představují tvary, kterých se na území Velké Moravy používalo zejména ve druhé polovině 9· století a později. Podobné šipky byly nalezeny v kostrových hrobech pod mohylami v lese Chrástovci u Strážnice (s. o. Kyjov). 140 Nádoba blučinského tvar-u ze IV. hrobu s mečem z pohřebiště blučinského je značně vyspělá a lze míti za to, že celý hrob patří asi do poloviny 9· století. Datování meče blučinského a zejména boleradického lze ověřiti též časovým zařaděním jiných mečů moravských; např. meče jarohněvického, 141 který patří podle J. Petersena do skupiny typu X a je datován na podkladě železného kování ve tvaru jetelového trojlístku do druhé poloviny a nejpravděpodobněji na sklonek 9· století. 142 Stejný typ představuje meč s ozdobnou rukojetí z kostrového hrobu ve Zdánicích, 143 s nímž byla nalezena železná sekyra s krátkými ostny a s poměrně málo vykrojeným břitem a část nádoby, zdobené vícenásobnou vlnovkou. Tato nádoba patří ke skupině keramiky pomoravské, a to ke tvarům velmi vyspělým, které můžeme datovati do druhé poloviny 9· století. Do stejného období a možná až na konec uvedeného věku patří meče z Napajedel, 144 ze St. Města, 145 ze St. Saldorfu,t 46 slovanský nález ze Zabokrek147 a meč z kostrového hrobu na Pražském hradě. 148 Náleží tedy oba meče, boleradický i blučinský, časově před ostatní meče moravské, t. j. do poloviny 9· století. Jsou však mladší než meče ve slovanských hrobech v Krunglu a v Hohenbergu 149 a než skvostný exemplář z Turčianské Blatnice (okr. Turč. Sv. Martin). 150 Meče boleradický i blučinský představují nejstarší tvary těchto zbraní na území Moravy. Mohly býti do slovanského prostředí přineseny, ale je velmi pravděpodobné; že byly vyrobeny v domácím prostředí, neboť slovanské kovářství bylo v té době na značné úrovni, jak nejlépe ukázují nálezy sekyr a jiného hospodářského náčiní. Ojedinělé nálezy těchto mečů ve slovanských kostrových hrobech však nejlépe ukazují, že se tato zbraň u Slovanů nikterak nevžila a že meč byl obyčejně majetkem jednotlivců; kteří stáli jako nadřadění činitelé v čele větších jednotek. Jako válečné zbraně se u starých Moravam\ používalo zejména sekyry s ostny při násadním otvoru a nožů, které dosahují někdy i větších rozměrů.

OSTATN1 ZELEZNÝ INVENTAŘ K železnému inventáři patří ještě kopí, šipky, ostruhy, nože, nůžky, srpy, motyky s ostny při násadním otvoru a rádla . Zelezná kopí jsou ve slovanských hrobech ojedinělá. Na území blučinského typu jsou dvě listovitá kopí s tulejkami z III. hrobu na pohřebišti v Blučině (tab. XLVI, 4) a jeden exemplář z kostrového hrobu ve Vel. Pavlovicích. Jinak na Moravě máme kopí z kostrových hrobů v Tlumačově, v Pustiměři (tab. LXXIV, z), v Rousínově, v Kněžpoli, v Uh. Ostrohu (tab. LXXVII, 8) aj. Tyto zbraně se objevují ve starších slovans~ých .kostrových hrobech a patří vesměs do konce 8. a do 9· století. Zelezné šipky mají tvar listovitý (tab. XLVII, 3-5) nebo křídlovitý s dutým násadním otvorein. 151 Ojediněle se v,yskytly též šipky trojbřité (tab. Lili, 13~14); mající svůj původ v inventáři nomádských kostrových hrobů s památkami keszthelyského typu. Ostruhy se objevují ve staromoravských

40

kostrových hrobech dosti často. Používá se jich od konce 8. do I 1. století. V blučinském typu je zatím neznáme. Zelezné nože bývají u pravé nebo u levé ruky nebožtíků a dosahují někdy i značných rozměrů; takže je lze právem považovati i za zbraně (tab. XLIX, I3; LVIII; z; LXI, '13). Tvarově nejsou nože ze slovanských kostrových hrobů stejné, ale přesto by bylo velmi obtížné provésti jejich typologické třídění. Tím méně jich lze použíti jako pomůcky pro datování určitých hrobových celků nebo keramiky. Velmi mnoho tvarů připomíná nálezy z kostrových hrobů z období stěhování národů. Též železné srpy (tab. LIV, 4, 7, 9, I3); jejichž původ lze hledati v kultuře gallské a které pocházejí z hrobů, ze sídlišť i z hromadných nálezů, bude lze jen s velikými potížemi tříditi typologicky a chronologicky. Nůžky jsou zatím vzácným nálezem v moravském slovanském inventáři. Jeden exemplář pochází z z. kostrového hrobu na pohřebišti boleradickém (tab . XIII, I) a druhý z velkomoravského hradiska na řece Dyji u Neudeku. 152 Mají tvar ovčáckých nůžek, jakých se používá již od doby gallské. Ve všech staroslovanských obdobích na Moravě dávali nebožtíkům do hrobů potravu do dřevěných, železnými obručemi kovaných vědérek se železnými držadly. Vědérka jsou vesměs válcovitá nebo mírně kuželovitá, ale byla nalezena též vědérka půdorysu oválného (tab. LXII, 2-9): 153 Výroba železných předmětů, zejména hospodářského nářadí a zbraní, souvisí se slovanským zemědělstvím a s válečným uměním starých Moravanů. Rozkvět této výroby, která tak mocně zasáhla do sociální struktury dávné slovanské společnosti, patří do konce 8. a do 9· století, tedy v podstatě do období říše Velkomoravské. Veškeré železářství a kovářství souvisí s rudnými oblast~E_~) Ačkoliv po této stránce je výzkum teprve v počátcích, ukázaly nálezy celé soustavy železných pecí na . Uničovsku, že se železná surovina vyráběla skutečně ve velkém množství. }Budoucí výzkum též ukáže, jaké výrobní techniky nejstarší železáři a kováři pouŽÍ-: vali a byla~li odlišná od výroby sousednÍch neslovanských ethnických skupin.

NAUSNICE V hrobech blučinského typu se našly kromě jiného inventáře i bronzové a stříbrné náušnice. Některé tvary se dokonce objevují v moravském slovanském inventáři po prvé. Ze srovnání s ostatními nálezy téhož druhu jak na území Moravy, tak na ostatních slovanských územích střední Evropy vyplynulo jejich zařadění do několika zajímavých skupin. 154 První skupinu tvoří náušnice s jednoduchým hrozníčkem, připájeným ke spodnímu oblouku náušnicového drátu asestávajícím ze 3 až 4 kuliček. Takové náušnice byly nalezeny v VI. hrobě na pohřebišti ve Vranovicích (tab. LXVII, I7) a v dětském hrobě v Boleradicích (tab. LXIII, 6-9). Boleradické náušnice, celkem 4 kusy, jsou silně pozlacené a jejich dráty mají kruhový průřez, kdežtonáušnice vranovické jsou poněkud větší, z bronzu a náušnicové dráty mají průřez čtvercový. Mimo území blučinského typu patří sem náušnice podobné vranovickým z pohřebiště v Děv. N. Vsi,t 55 zlaté náušnice s jednoduchým hrozníčkem z kostrových hrobů v Těmicích156 u Bzence, jejichž drát je kroucený, a náušnice z kostrových hrobů v Mistelbachu.157 Ná'ušnice s jednoduchým hrozníčkem se též dosti často objevují na pohřebištkh s p~rnátkami keszthelys-

4I

kého typu v Uhrách, a to jak v hrobech s předměty lisovanými ze zlatého a bronzového plechu, tak v hrobech s litými nákončími, která se všeobecně pokládají ze mladší.l58 . Náušnice s jednoduchým hrozníčkem jsou podle L. Niederle původu byzantskéh0 .ts9 V Karpatské kotlině je nacházíme již velmi záhy: tak např. ve zlatě provedené náušnice toho typu na pohřebišti u Igaru (okr. Stoličný Bělehrad),t 60 které N. Fettich datuje mezi polovinu 7· a počátek 8. století, nebo jiné dvě náušnice z pohřebiště v Abony,l61 převážně ze století 8. Do tohoto období patří též nález z Mistelbachu. 162 L. Niederle však uvádí též nález náušnic s jednoduchými hrozníčky z hrobů u Gursufu na Krymu, které jsou datovány mincemi.163 Z toho je viděti, že se tyto jednoduché tvary náušnic udržují velmi dlouho; nás ovšem bude zajímati jejich časové" zařadění v rámci celkového slovanského inventáře na Moravě. Pro datování nálezu pozlacených náušnic z dětského hrobu v Boleradicích nemáme pevné opory, neboť v hrobě byl jen železný nožík a náhrdelník. Pestrý korálek v tomto náhrdelníku (tab. XXXIX, 24), jiný melounovitý a dělený korálek nasvědčují, že hrobový nález patří asi do poloviny 9· století (srovn. str. 61-63). Na pohřebišti v Těmicích nemáme hrobových celků. Proto můžeme posuzovati stáří náušnic s jednoduchým hrozníčkem jen podle rázu celého inventáře. Bronzové náušnice z tohoto nálezu, provedené v drátkovém filigránu,I64 se podobají náušnici ze VI. hrobu v Blučině (tab. XLIX, r) v němž byl nalezen velmi vyvinutý blučinský tvar a bronzové prsteny s vybíjeným a vbíjeným vzorem (tab. XLIX, 10-14), datované do druhé poloviny 9· století (srovn. str. 54). Vše nasvědčuje tomu, že i nálezy v Těmi­ cích, tedy i zlaté náušnice s jednoduchým hrozníčkem patří do téhož časového období. Pro datování náušnic ze VI. hrobu ve Vranovicích (tab. LXVII, 17) nemáme pevné opory a jen celkový ráz inventáře, zejména keramického, u něhož je patrná nápadná podobnost i jakási vývojová souvislost s keramickými nálezy v Dol. Dunajovicích a v Mistelbachu, umožňuje datování náušnic do doby poněkud pozdější než na obou uvedených kostrových hřbito­ vech s památkami keszthelyského typu bez nomádské keramiky. Patří tudíž náušnice vranovické a inventář VI. hrobu na rozhraní 8. a 9· století, nejpozději do první poloviny 9· století. Náušnice s jednoduchým hrozníčkem neznáme na pohřebisti ve St. Městě, ačkoliv je tam jiný honosný byzantský inventář, patřící do druhé poloviny 9· a do 10. století_l6s Lze se domnívati, že jednoduché hrozníčkové náušnice se nejvíce používaly v době od 7· do první poloviny 9· století. Nutno však předpokládati, že na území našeho státu se mohly objeviti ojediněle též ve druhé polovině uvedeného věku, jak ukázaly nálezy v Boleradicích a v Těmi­ cích. Později nelze s těmito tvary vůbec počítati, neboť od počátku IO. století proudí do našich zemí množství bronzových, stříbrných i zlatých šperků, zdobených jemnou granulací nebo drátkovým filigránem, majících svůj původ v dílnách byzantských a orientálních.

VARIANTY HROZNICKOVÝCH NAUSNIC Náušnice s jednoduchým hrozníčkem daly podnět k výrobě tvarů složitějších. Názorně to ukazuje na př. náušnice z IX. hrobu na pohřebišti v Blučině (tab. L, 7). Spodní oblouk náušnicového drátu je zdoben plochými pyramidkami, sestávajícími ze tří větších kuliček. Stejně tak i připájený podlouhlý hrozníček na spodním oblouku je vytvořen z větších bronzo-

vých kuliček. Jde tedy jen o novou kombinaci starších prvků náušnic s jednoduchým hrozníč­ kem. Uvedený tvar náušnice z IX. hrobu blučinského je na Moravě dosud ojedinělý a velmi přispívá k svérázu blučinské skupiny. V VI. hrobě na pohřebišti v Blučině byl nalezen trojúhelníkový bronzový závěsek patrně z náušnice, vyrobený z tordovaného drátu (tab. XLIX, 6). Jsou k němu připájeny tři skupiny plochých hrozníčků, sestávajících ze tří hrubších bronzových kuliček. Je to táž práce jako na sličné náušnici z IX. hrobu. Podobné provedení náušnic a stejné tvary závěsků jsou známy z Chorvatska. L. Karaman je označuje jako náušnice "byzantského charakteru"; pocházejí podle něho z kostrových hrobů předslovanských. Nálezy datuje do druhé poloviny 8. století. 166 Dosti jednoduché hrózníčky z hrubších kuliček jsou též na zlatých hvězdicovitých náušnicích z Golubiče, jejichž spodní konec je esovitě ukončen. 167 Ježto uvedené náušnice byly společně s n.áhrdelníkem z dutých žaludů, L. Karaman si nález srovnává jednak s náhrdelníkem z langobardských hrobů v Castel Trosino a datuje jej do 7· století, jednak s podobným exemplářem z ženského kostrového hrobu u Trilje, v němž byla mince cara Konstantina Kopronyma (741-775). 168 Jak je viděti, objevují se kombinované tvary náušnic - na nichž se s oblibou používá jednoduchých hrozníčků, složených z hrubších kuliček -jednak dosti záhy, jednak na značně velikém území. A jak veliká byla jejich obliba ve své době, nasvědčují nejlépe nálezy hvězdicovitých náušnic z Taorminy na Sicilii169 a na hradišti Pastěrském. 17 0 Skutečnost, že jednoduchých plochých hrozníčků bylo použito k výzdobě lunicových náušnic, nalezených na kostrovém pohřebišti v Keszthely171 nebo na pohřebišti v Děv. N. Vsi, 172 ba dokonce na lunicovitých náušnicích z Rybešovic 173; značně ztěžuje časové zařadění exempláře z IX. hrobu na pohřebišti blučinském. Lze se však domnívat, že se tato náušnice dostala na území Moravy v období; kdy se zde používalo náušnic s jednoduchými hrozníčky, tedy během 9· století. Přesnější datování nelze provésti, ale soudím-li podle celkového inventáře, pak bych se rozhodl spíše pro druhou polovinu uvedeného věku. Mluvíme-li o náušnicích s hrozníčky; nutno se zmíniti ještě o dalším typu těchto ozdob. Mají též hrozníčky, ale jejich jednotlivé kuličky nejsou již tak veliké jako u tvarů před­ chozích. Příkladem mohou býti bronzové náušnice ze 46. a jiné stříbrné ze 41. hrobu na pohře­ bišti v Boleradicích (tab. LXIII, 17, r8, 20, 22; LXVII, Io-II). Mimo území blučinského typu známe náušnice toho druhu ze 6. hrobu na pohřebišti v Količíně, 174 kde byly společně s jinými jednoduchými tvary náušnic. Jsou též mezi byzantským inventářem bohatého 106. hrobu na pohřebišti ve St. Městě. 175 Stejný exemplář se našel také v 46. hrobě pohřebiště ve Steinabrunnu s bronzovým prstenem s vybíjeným ornamentem. 176 Ve zlatě provedené náušnice uvedeného typu byly nalezeny rovněž ve známém kostrovém hrobě u Trilje, datovaném mincí cara Kopronyma. Tyto tvary náušnic se však nevyskytují na kostrových hřbi­ tovech s památkami keszthelyského typu. Karamanovo datování kostrového hrobu u Trilje do konce 8. století nás vlastně přivádí do období, kdy se končí avarské panství v Uhrách a kdy se dostávají na území v sousedství avarských historických sídel ojedinělé předměty keszthelyského typu současně s jiným ozdobným inventářem, vyráběným speciálně pro Slovany. Přítomnost náušnic s hrozníčky provedenými v granulaci v nálezu u Trilje a tedy u Slovanů balkánských je zdůvodněna především zeměpisně. Tito Slované balkánští se dostali mnohem dříve do styku s Byzancí a s pozdní

42

43

industrií západořímskou než Slované západní a zejména kmeny moravské. Nové typy náušnic vyrobené v Byzanci se dostaly tudíž dříve na Balkán než na Moravu. Proto také datování moravských náušnic s hrozníčky provedenými v hrubé granulaci bude poněkud pozdější než na Balkáně. Nejpozději jsou v moravském slovanském inventáři doloženy v inventáři 106. hrobu ve St. Městě, který datuje L. Niederle na podkladě zlatých lunicových náušnic s řetízky do konce 9· století. 177 Lze míti tudíž za to, že jsou to tvary náušnic, používané na Moravě během druhé poloviny 9· století.

HROZN1CKOVÉ NAUSNICE S ESOVITÝM UKONCENíM Z XII. kostrového hrobu na jižní části hřbitova v Blučině, kde jsou hroby nejmladší, jak je z celkového inventáře viděti, pocházejí též stříbrné náUšnice s hrozníčky (tab. L, 2). Jedna z nich je ukončena esovitou roztepanou kličkou. Stejné náušnice s hrozníčky a s esovitým ukončením se našly na pohřebišti ve St. Městě v 19. a v 83. hrobě. 178 V Cechách je uvádí I. Borkovský z kostrových hrobů u Úholiček (okr. Praha.,.v.) 179 a R. Turek z XV. mohyly (spodní pohřeb) na Holém vrchu v Prachovských skalách. 180 I. Borkovský věnuje ve své práci o nejstarší slovanské keramice též jednu stať esovitým ozdobám a označuje náušnice s jednoduchým hrozníčkem a s roztepanou esovitou kličkou na jednom konci jako IV. typ. 181 Má za to; že jednoduché náušnice s hrozníčky ze Zižic, které uvádí ve spojitost s uvedenými tvary s esovitým ukončením, jsou mnohem starší, než se až dosud myslilo. Nálezy v Zižicích datuje Borkovský na podkladě korálků ,;merovejského typu'' před 9· stoletU 82 Toto časné datování ho pak vedlo k tomu; že čá st hrobů na pohřebišti ve St. Městě; kde jsou hrozníčkové náušnice s roztepanou kličkou, bude třeba posunouti o dvě století zpět. R. Turek datuje náušnice z XV. mohyly na Holém vrchu v Prachovských skalách do 8.-9. století po Kr. stejně jako podélně členěné korálky z téhož hrobu. Z kostrových hrobů s předměty keszthelyského typu v karpatské kotlině známe četné nálezy náušnic s hrozníčky, které I. Borkovský srovnává s našimi. Jejich charakter je zcela jiný než u nálezů českých a moravských. Náušnice s jednoduchým hrozníčkem a s roztepanou esovitou kličkou na jednom konci se zatím na uvedených kostrových pohřebištích s předměty keszthelyského typu, které lze datovati nejspozději na konec 8. nebo na počátek 9· století, nenašly. Jsou to tvary zřejmě mladší a dosavadní hrobové celky v Cechách i na Moravě neumožňují jejich přesnější datování. Rozhodně k jejich časovému zařadění nemůžeme používati podélně dělených melounovitých korálků, které se ve středoevropském ozdobném inventáři objevují od římského období až do 10. století (srovn. korálky str. 61-62). Datování staroměst­ ského pohřebiště do 9· a do první poloviny 10. století je správné a nelze ho podstatně měniti. Hroby s hrozníčkovýroi náušnicemi s roztepanou esovitou kličkou nepatří mezi nejmladší a lze je datovati na konec 9· nebo na počátek IO. století. Uvedený typ náušnic se tedy vyskytuje v nejmladší fázi blučinského typu a je starší než masivní esovité záušnice.

44

NAUSNICE S NEKOLIKANASOBN"ťM ESOVITÝM UKONCEN1M Náušnice s hrozníčky a s roztepanou esovitou kličkou nemají předchůdců na pohře­ bištích s památkami keszthelyského typu a dostaly se na Moravu společně s jiným inventářem byzantským. Nesouvisí ani s náušnicemi s několikanásobnou esovitou kličkou, které se na těchto kostrových hřbitovech z doby trvání avarského panství v Uhrách ojediněle objevují.lR3 Po jedné se našlo v Mistelbachu, 184 v Guntramsdor±u 185 a v Děv. N. Vsi. 186 E. Petersen uvádí jednu náušnici uvedeného typu z Konigsbruchu 187 a K. Dinklage z kostrového hrobu z Burgenlegenfeldu-Wiedenu v Durynsku. 188 Na Moravě jsou náušnice s několikanásobným esovitým ukončením ve 273. hrobě na kostrovém hřbitově ve St. Městě,1 89 dále v Dolních Věstonicích 19 0 a též na kostrovém hřbitově v Předmostí u Přerova. 191 Náušnicový drát tohoto předmosteckého exempláře je tordován. Z Cech se zmiňuje I. Borkovský o nálezech náušnic s několikanásobným esovitým ukončením na pohřebišti u Zelenic, u Zakolan, v Praze IV (Jelení ulice) ·a z mohyly s kostrovými pohřby v Pňovicích (okr. Blatná). 192 Casové zařadění náušnic s několikanásobnou esovitou kličkou není všude stejné. Na uvedených kostrových hřbitovech s památkami keszthelyského typu v Keszthely, v Abony a v Sziráku se vyskytly s litými pásovými kováními, patřícími vesměs do 8. století. Dosud nejstarší náušnice tohoto typu pocházejí z kostrových pohřebišť s památkami keszthelyského typu z Jutasu a z Oskti, které patří převážně do 7· století. 193 Do tohoto období datuje E. Petersen náušnice z Konigsbruchu. 194 Náušnice z Mistelbachu a z Guntramsdorfu patří podle časového zařadění bronzových litých kování keszthelyského typu do 8. století. 195 Pravděpodobně stejně můžeme datovati náušnici z pohřebiště v Děv. N. Vsi. Kostrový hrob z Burglengenfeldu, v němž byla nalezena náušnice s několikanásobnou esovitou kličkou, datuje K. Dinkl~ge do konce 8. století. 196 Dosavadní nálezy náušnic s několikanásobnou esovitou kličkou na Moravě i v Cechách nebude možné datovati naprosto stejně jako uvedené nálezy v Karpatské kotlině i když jej.ich přítomnost na území našeho státu již v 8. století nevylučujeme. Velmi cenné poznatky k datování těchto zajímavých ozdob přinesly především nejnovější výzkumy na rozsáhlém starosloval].ském pohřebišti na soutoku Svratky s Dyjí u Dol. Věstonic 197 (okr. Mikulov). Pokud je mi známo; bylo zde zatím nalezeno nejvíce exemplářů náušnic s několikanásobným esovitým ukončením, a to v důležitých hrobových celcích. V jednom případě byly dvě takové náušnice v hrobě společně s prstenem majícím široký štítek, zdobený vybíjeným vzorem. Prsten je úplně stejný jako nálezy v blučinském typu, které datujeme do druhé poloviny 9· století (viz o těchto ozdobách dále str. 54). Celkový dosavadní inventář na dolnověstonickém pohřebišti datuje nejstarší kostrové hroby do první poloviny 9· století. Ostatní většina hrobů patří do druhé poloviny uvedeného věku a do 10.-11. století. Hrob s náušnicemi a s prstenem n~patří tedy mezi nejstarší na pohřebišti. Casové zařadění hrobů na pohřebišti u Dol. Věstonic prokazuje, že náušnice s několikanásobným esovitým u.končením se na Moravě vyskytují ještě v 9· století. Nejpravděpodobněji do druhé poloviny 9· století lze datovati náušnice z pohře­ biště ve St. Městě. Je však možné, že hrob, v němž byly náušnice nalezeny, se připojuje k oné malé skupině hrobů na pohřebišti staroměstském, která patří již do první poloviny 9· století. Pevné opory pro takové datování ovšem není. Náušnice z Předmostí patří, soudíme-li z rázu veškerého ozdóbného inventáře; který je zde zastoupen náušnicemi hrozníčkovými i bubín-

45

kovými, zdobenými jemnou makovicovou granulací a masivními esovitými záušnicemilos, do IO. století. Též nálezy náušnic s několikanásobnou esovitou kličkou v Cechách nelze datovati příliš časně. Tak v kostrových hrobech v Zelenicích, z nichž pochází náušnice uvedeného typu, byly nalezeny jednak náušnice hrozníčkové, ale hojně jsou zde zastoupeny menší esovité záušnice. Též keramický inventář je značně vyspělý199 • Domníváme se tudíž, že zde není nic, co by nás opravňovalo datovati pohřebiště do doby před 9· stoletím 2il 0 a lze míti za to, že jsou zde hroby ještě mladší než v Dol. Věstonicích a ve St. Městě, kde se masivní esovité záušnice nenašly. Poměry v pňovické mohyle jsou dosti složité. 201 Jsou zde v kostrovém hrobě náušnice s několikanásobnou esovitou kličkou, kdežto v jiném kostrovém hrobě, uloženém nad ním v téže mohyle, jsou běžná masivní esovitá obuší. Vzhledem k tomu, že tato esovitá obuší nelze na území našeho státu datovati dříve než do druhé poloviny IO. a do I 1. století a že lze považovati pňovické mohyly za jakési rodinné hroby, do nichž se pohřbívalo delší dobu, je docela možné, že spodní hrob s náušnicemi s několikanásobnou esovitou kličkou může být i o 100 let starší. Tím bychom se s jeho datováním dostali do 9· století, kam asi též dosud známé české nálezy tohoto zajímavého typu náušnic patří. .

Hromadné nálezy, v nichž se vyskytují esovité záušnice, tvoří vlastně jeden celek a lze se tudíž domnívati, že i předměty v nich zastoupené pocházejí z jednoho výrobního nebo i obchodního střediska . V hromadných nálezech bývají stříbrné náušnice, zdobené jemnou granulací. Na území západně od souvislého slovanského osídlení se vyskytují jen ojediněle.

'

ESOVITE ZAUSNICE Mluví-li se o náušnicích s hrozníčky, jejichž konec je ukončen roztepanou esovitou kličkou, nebo o náušnicích s několikanásobnou esovitou kličkou, pak velmi často máme na

mysli jednoduché vlasové ozdoby s esovitým ukončením. Otázka vzniku i původu těchto typických ozdob tak často nalézaných v slovanských kostrových hrobech byla a je dosud středem pozornosti jak badatelů slovanských tak i cizích. 202 Na území našeho státu a v Karpatské kotlině se vyskytují nejvíce esovité záušnice, které I. Borkovský označuje jako VI. typ. 20 3 Jejich náušnicový drát je značně masivní a klička je roztepána a stočena do tvaru písmene S. Esovité záušnice uvedeného typu jsou na území našeho státu zastoupeny na kostrových řadových hřbitovech, datovaných velmi často mincemi z I I. století. Velké tvary těchto ozdob se na území Moravy, Cech a Slovenska objevují velmi pozdě a známe je zde ve I2; a dokonce i v I3. století. V Badensku, ve Wiirtenbersku, v Bavořích, v Porýní, v Belgii a ve Francii objevují se naproti tomu velké záušnice s esovitým ukončením již v merovejském období, tedy od 6. století. Z uvedených zemí uvádí K. Dinklage více než IOO nalezišť s takovými ozdobami, které se tam udržují až do 9· století. 20 4 Mezi nálezy z kostrových hrobů z období stěhování národů na územích, ležících západně od oblasti Slovanů západních, a mezi nálezy esovitých obuší z kostrových hrobů na řadových pohřebištích ze druhé poloviny IO. a z I 1. století není zatím zřejmá vývojová souvislost. Proto také hledati jejich původ na západě je věcí osobního názoru. Malé esovité záušnice se objevují na slovanských územích ve vdikém množství, a to jak v hrobech kostrových 2 o5 tak i v hromadných nálezech nebo v pokladech sekaného stříbra. 206 S nimi současně, zejména ve druhé polovině IO. století, se vyskytují většinou stříbrné honosné náušnice, zdobené navlečenými prolamovanými košíky nebo dutými bubínky, zdobenými velmi jemnou granulací. 20 7 Takové ozdoby se ve středním a západním Německu, jakož i na oněch územích, kde Dinklage uvádí esovité ozdoby z pozdního stěhování národů, objevují jen zcela ojediněle.

Obr. 13. Staré

I

Město,

hrob 106. (Sk. vel.)

f

Směrem východním jich přibývá a lze míti za to, že esovité záušnice byly přinášeny z těch krajů, kde se tyto ozdoby vyráběly, tedy nikoliv ze západu. Nalézti výrobní středisko není dnes ještě možné, ale je velmi pravděpodobné, že to bylo východní Středomoří a též dílny byzantské, které po zániku avarskéh.9 panství v Karpatské kotlině a v oblastech sousedních počaly vyráběti již od počátku velkomoravského období šperky pro slovanské ženy. Není vyloučeno, že i na území východních Slovanů severně od Cerného moře vznikly slovanské dílny, v nichž se napodobovaly Šperky byzantské a orientální, ale v nichž docela dobře mohla býti vyráběna esovitá obuší, která nejsou slovanského původu, ale která u slovanských žen

v

IO.

av

I 1.

století došla velké obliby.

NAUSNICE S OCKY

.,' i

Za předchůdce esovitých záušnic se pokládají náušnice s očky. Na Moravě je lze uvésti především z bohatého 106. kostrového hrobu (obr. I3) se zlatými lunicovitými náušnicemi na pohřebišti ve St. Městě, ale jsou zde též zastoupeny náušnice hrozníčkové, jejichž spodní

47

konec je ukončen očkem. Na území Cech uvádí I. Borkovský jednoduché náušnice s očkem ze Zakolan, s Měníka, z Tušovic a z kostrového hřbitova na Libici. 208 Ojediněle se vyskytly na kostrových hřbitovech s mladšími památkami keszthelyského typu v Karpatské kotlině 209 a jednu uvádí E. Petersen z Tinze u Vratislavi.210 L. Niederle se zmiňuje o nálezech ze slovanských kostrových hrobů v Polsku a na Volyni. 211 Z porušených kostrových hrobů ve Vranovicích pochází bronzová náušnice s očkem, na spodním oblouku náušnicového drátu je však připájen dutý žalud. Podobná náušnice byla též nalezena ve 4· kostrovém hrobě na pohřebišti u Sardiček (tab. LXX, 7). V moravském slovanském inventáři nemáme k uvedeným ozdobám obdoby. Není též pevnější opory k jejich datování. Všimněme si tudíž časového zařadění ostatních nálezů náušnic s očky, o nichž jsme se zmínili. Náušnice s očkem z kostrových hrobů v Cechách nelze datovati příliš časně a patří vesměs do 9· a do 10. století, neboť v inventáři pohřebišť, na nichž se našly; jsou esovité záušnice. Stejně tak na pohřebišti ve St. Městě nelze jak jednoduché tvary, tak i náušnice s hrozníčky datovati dříve než do 9· století. Inventář 106. hrobu (obr. 13) pak nejlépe ukazuje, že se náušnice s očkem vyskytují na konci 9· nebo na počátku 10. století. Do 10. století patří též nálezy jednoduchých náušnic s očkem v Polsku a na Volyni. Náušnice z Tinze u Vratislavi je značně masivní, takže na první pohled připomíná esovitá obuší. Byla v kostrovém hrobě společně s polyedricky broušenými korálky z fluoritu, 212 které se vyskytují jak na území Moravy, Cech, Slovenska, tak i ve Slezsku v kostrových hrobech ze druhé poloviny 10. a z I I. století; tedy v hrobech, v nichž převládají jako vlasové ozdoby esovité masivní záušnice. Jednoduché náušnice s očkem, jakož i tvary s hrozníčky nepředstavují nějakou zvláštní vyhraněnou skupinu a ve slovanských kostrových hrobech se objevují ojediněle v 9.-11. století.

Maloměřic není časově vzdálen inventáři kostrového hrobu, v němž byla bronzová náušnice lunicového tvaru, zdobená granulací (tab. XLI, 4), jakou mají honosné ve zlatě provedené exempláře

ze 106. hrobu na pohřebišti ve St. Městě, patřící na konec 9· století. Náušnice blučinské se našly na severní části hřbitova, kde jsou hroby s mladší keramikou blučinského tvaru. Je proto velmi pravděpodobné, že náušnice patří stejně jako prsteny s vybíjeným vzorem do druhé poloviny 9· století a jsou charakteristickou ozdobou kostrových hrobů s velmi vyvinutou keramikou blučinského tvaru.

FILIGRANOVE NAUSNICE K dalším znakům nejmladších hrobů blučinského typu patří náušnice, jejichž spodní oblouk je proveden v drátkovém filigránu. Takové náušnice byly v VI. hrobě na pohřebišti v Blučině (tab. XLIX, 1). Stejné provedení mají též náušnice z kostrových hrobů v Těmi­ cích u Bzence. Tři náušnice provedené ve filigránu uvádí J. Eisner z 9· hrobu na pohřebišti ve Vinohradech u Děvína . Byly nalezeny spolu s jednoduchou bronzovou náušnicí oválného tvaru. 215 V hrobě byly též dvě nádoby, jejichž vzhled připomíná keramické tvary na pohřebišti v Boleradicích a ve Steinabrunnu, které patří do 9· století. K hrobovému inventáři náleží dále náhrdelník z korálků koláčkovitého tvaru, z korálků dělených a z korálků se žlutými plastickými žebírky. V náhrdelníku byl též lunicový téměř uzavřený závěs, který svou výrobní technikou a výzdobou patří k byzantským importům ze druhé poloviny 9· století. V tomto období se také nejpravděpodobněji objevují na území Moravy náušnice, jejichž spodní oblouk nebo i závěsek je proveden v drátkovém filigránu.

NAUSNICE S DUTÝMI ZALUDY Zajímavou skupinu tvoří náušnice s dutými žaludy. Lze je zatím uvésti z porušených kostrových hrobů na pohřebišti blučinském (tab. Lili, 1-4) a z kostrového hrobu v Brně­ Maloměřicích (tab. XL$ z-6); snad stejný tvar měla náušnice z kostrových hrobů v Sardič­ kách (tab, LXX, 8) tedy na území blučinského typu. Duté žaludy jsou navlečeny jak na spodní konec, tak i do středu náušnicového drátu. Jeden z žaludů tvoří závěsek; kdežto druhý, menší, je proti tomuto závěsku uvnitř náušnicového drátu. Oba žaludy jsou opatřeny jakýmsi závěsným ouškem. Všechny žaludy jsou hladké, tedy bez jemné makovicové granulace. K nálezům náušnic s dutými žaludy uvedeného typu není obdoby ani na území Moravy arii v oblastech sousedních. Náušnice s dutými bubínky nebo žaludy známé na Moravě jsou většinou zdobeny jemnou granulací a jsou vesměs stříbrné nebo dokonce i zlaté. Nejhojněji jsou zastoupeny na pohřebišti ve St. Městě a v Předmostí u Přerova. L. Karaman uvádí větší náušnice s dutými žaludy ze starocharvátských kostrových hrobů, ale jejich spodní oblouk není ovitý jemným drátem jako u nálezů z Maloměřic, nýbrž je zdoben hustým drátkovým filigránem.213 K. Dinklage, který pro datování blučinského tvaru vzal za základ pr~vě ná~š~i:e s dutými žaludy z pohřebiště blučinského; srovnává je s nálezy podobnyc~ nausmc z kostrových hrobů u Glavinčina, které patří do druhé poloviny 9· a do 10 • stoleti. 214 Toto datování by odpovídalo i nálezům z Blučiny a z Brna-Maloměřic. Tak na př. nález z Brna-

OJEDINELE TVARY NAUSNIC Ke skupině náušnic, které jsem uvedl ze VI. hrobu v Blučině, z Těmic a z 9· hrobu na pohřebišti v Děvíně, patří též až dosud ojedinělý nález ze 37· hrobu na pohřebišti v Boleradicích (tab. LXVII, 5). Závěsek této bronzové náušnice je totiž vytvořen z kruhů, provedených v drátkovém filigránu . Jelikož v hrobě byly též zlomky prstenů s vybíjeným vzorem (tab. LXVII, 6-8) podobných prstenům ze VI. hrobu na pohřebišti blučinském a poněvadž způsob provedení náušnice je stejný jako u náušnic z 9· hrobu v Děvíně, je tím také dáno i datování uvedené náušnice do druhé poloviny 9· století. Ve II. hrobě na pohřebišti v Blučině byla bronzová náušnice s připájeným dutým závěskem (tab. XLV, 1). Podobný tvar je v inventáři z porušených kostrových hrobů v Brně­ Zidenicích. Náušnice ze Strážnice má dutý bubínek navlečený přímo na náušnicovém drátě. Tento typ náušnic s jediným bubínkem je znám také z nalezišť s památkami kesztheJyského typu. 216 Avšak moravské nálezy z Blučiny, ze Zidenic a ze Strážnice jeví se v rámci celkového inventáře jako mladší a patří do 9· století. Za samostatnou zmínku stojí rovněž ojedinělé stříbrné náušnice z I. hrobu v Blučině (tab. XLVIII, 6-7). Lze je srovnávati s nálezy podobných náušnic do sebe zavěšených, pocházejících z hrobů s památkami keszthelyského typu v Traiskirchenu (s. o. Baden).217 Jim po4

49

dobné náušnice jsou v Keszthely, v Závodě a v Czikó 218 ; patří do 8. století. Stříbrné náušnice blučinské byly však nalezeny v hrobě s náhrdelníkem, v němž jsou válcovité a soudkovité typy korálků s očky a řasami (tab. XXXVII, 3), které klademe do první poloviny9. století. Vzhledem k tomu, že uvedený I. hrob na pohřebišti blučinském byl nalezen na jižní části hřbitova, kde jsou hroby starší, lze se domnívati, že jeho inventář - tedy také stříbrné náušnice a náhrdelník - patří do první poloviny 9· století.

NAUSNICE VE SLOVANSKE KULTUR.E NA MORAVE Z doby od konce 5· stol. do druhé poloviny 8. století jen velmi málo víme o tvarech náušnic, kterých Slované na území Cech, Moravy a Slovenska používali. Tehdy totiž Slované své nebožtíky spalovali a tak se nám kromě jediné jednoduché bronzové náušnice v žárovém hrobě na pohřebišti velatickém nic jiného nedochovalo. 219 Od konce 8. a na počátku 9· století, kdy na Moravě převládá kostrové pohřbívání, objevují se společně s ojedinělými předměty keszthelyského typu též náušnice, které jsou známy z kostrových hrobů v maďarském Podunají, patřících do období avarského panství v Karpatské kotlině. Mezi tyto náušnice, jejichž původ lze stejně jako u ojedinělých předmětů keszthelyského typu v moravských kostrových hrobech hledati v byzantských dílnách, patří především tvary s jednoduchými hrozníčky (tab. LXIII, 6-9) provedené ve zlatě nebo častěji v bronzu. Náušnice s několikanásobným esovitým ukončením se ve středoevropské slovanské oblasti jakož i v Karpatské kotlině objevují ve srovnání s ostatními typy náušnic skutečně . ojediněle. Jsou-li v Karpatské kotlině na kostrových pohřebištích zejména v 8. století, pak moravské a české nálezy dosvědčují, že se v těchto krajích objevují ještě během 9· století se starším inventářem byzantským. Je docela možné, že se najdou též v hrobových celcích z 10. století. Tyto náušnice s několikanásobným esovitým ukončením nám tudíž nikterak nepomáhají k tomu, abychom kostrové slovanské hroby, v nichž byly na Moravě a v Cechách nalezeny, datovali příliš časně. Nelze rovněž uvažovati o tom, že by tyto tvary náušnic daly podnět ke vzniku známých esovitých záušnic, patřících na území našeho státu a v sousedních slovanských zemích do druhé poloviny 10. a do 11. století. Není mezi nimi naprosto žádné vývojové souvislosti. Původ obou tvarů není zatím jasný a lze se domnívati, že náušnice s několika­ násobným esovitým ukončením mohly vzniknouti v Podunají někde na rozhraní oblasti kmenů staromoravských a starých kmenů slovinských, jimž patří památky kottlašského typu. v 9· století se na území našeho státu používalo jednoduchých bronzových náušnic, vyrobených z bronzového drátu stočeného do kruhu nebo do oválu. Podobné tvary náušnic se objevují již dříve na kostrových pohřebištích s památkami keszthelyského typu. Nemohou býti pevnou oporou pro datování slovanských kostrových hrobů. Ve druhé polovině 9· století se počínají objevovati br