Břeclav-Pohansko III. Časně slovanské osídlení 55-959-85

Citation preview

OPERA UNIVERSITATIS P U R K Y N I A N A E FACULTAS

BRUNENSIS

PHILOSOPHICA

S P I S Y U N I V E R Z I T Y J. E . P U R K Y N Ě V B R N Ě FILOZOFICKÁ

FAKULTA

261

BOŘIVOJ

DOSTÁL

B Ř E C L A V - P O H A N S K O III.

ČASNĚ SLOVANSKÉ

OSÍDLENÍ

B O Ř I V O J DOSTÁL

BŘECLAV-POHANSKO CASNE SLOVANSKÉ

OSÍDLENÍ

III

BRNO

1985

UNIVERZITA

J. E. P U R K Y N Ě

Vědecký redaktor: Doc. PhDr. Radko Martin Pernička, CSc. Recenzent: Akademik Josef Poulík © Univerzita J. E. Purkyně, 1985

OBSAH

tJVOD

,

I. ČASNÉ SLOVANSKÉ PAMÁTKY N A P O H A N S K U A V O K O L Í . . . .

7 9

II. ČASNÉ SLOVANSKÁ ŽÁROVÁ POHŘEBIŠTĚ V K A T A S T R U BŘECLAVI Pohřební ritus Keramika ze žárových hrobů Ostatní inventář ze žárových hrobů Datováni pohřebišť Demografické poznatky

15 15 22 28 30 31

III. ČASNÉ SLOVANSKÉ S Í D L I Š T Ě N A P O H A N S K U Vztah zkoumaných časní slovanských areálů Charakteristika tzv. osady I a jejích objektů Charakteristika tzv. osady II a jejích objektů

35 35 38 41

IV. ROZBOR S Í D L I Š T N Í H O INVENTÁŘE Keramika z časně slovanských osad Tzv. osada I Tzv. osada II Srovnání sídlištní a hrobové keramiky Ostatní hliněné výrobky Kamenné předměty Kostěné předměty Kovové předměty

51 51 51 57 65 67 68 69 70

V . ZÁVĚREČNÉ ÚVAHY Chronologie časně slovanského sídliště Ekonomická problematika Společenská problematika

75 75 79 84

V I . POSTAVENÍ ČASNĚ SLOVANSKÝCH SOUBORŮ Z POHANSKÁ V ŠIRŠÍCH T E R I T O R I Á L N Í C H S O U V I S L O S T E C H VII. ARCHEOLOGICKÉ P R A M E N Y Břeclav-Pohansko. Časně slovanské pohřebiště

5

89 95 95

Břeclav. Les „Tmavá". Časní slovanské pohřebiště Stará Břeclav. Časní slovanské pohřebišti BŘECLAV-POHANSKO III. F R U H S L A W I S C H E B E S I E D L U N G Verzeichnis der Abbildungen im Text

109 113 . . .

123 127

LITERATURA

131

Z K R A T K Y ČASOPISŮ A SBORNÍKŮ

137

KRESEBNÉ T A B U L K Y

139

Verzeichnis der gezeichneten Tafeln

168

FOTOTABULKY Verzeichnis der Phototafeln

I-XX

6

ÚVOD

Monografii „Břeclav-Pohansko, časně slovanské osídlení" je po deseti letech předkládán vědecké veřejnosti třetí svazek z řady „Břeclav-Pohansko" ohlášené a zahájené prof. dr. F. K A L O U S K E M v roce 1971. První svazek (F. K A L O U S E K , Břeclav-Pohansko I, velkomoravské pohřebiště u kostela) vyšel jako 169. spis filozofické fakulty UJEP v roce 1971, druhý svazek (B. DOSTÁL, Břeclav-Po­ hansko IV, velkomoravský velmožský dvorec) vydala FF UJEP jako 208. spis v roce 1975. Předmětem tohoto svazku není zveřejnění určitého úseku výzkumu z hlediska prostorového jak tomu bylo u svazků předešlých, ale jde o vědecké vyhodnocení jedné fáze osídlení Pohanská, a to fáze předvelkomoravské, z období časně slo­ vanského a starohradištního. Z této fáze osídlení bylo objeveno žárové pohřebiště a několik desítek sídlištních objektů soustředěných převážně na dvou větších zkoumaných úsecích, ale porůznu zjišťovaných i jinde. Právem se lze domnívat, že výzkum plochy, na níž se rozkládá časně slovanské a starohradištní sídliště, potrvá ještě několik desítiletí. Tak dlouho ovšem nelze čekat s důkladným zveřejněním a zhodnocením toho, co již bylo na Pohansku z předvelkomoravského období objeveno, a to ze dvou důvodů. Za prvé vše, co o časně slovanském období na Moravě známe, je vybudováno na velmi úzké pramenné základně, neboť rozlehlé pohřebiště z Přítluk a časně slovanské sídliště z Mutěnic zatím nebyly publikovány a ostatní časně slovanská sídliště a pohřebiště jsou většinou zastoupena nálezy z jednoho hrobu nebo z jednoho sídlištního objektu. Proto je třeba pramenné fondy urychleně rozšířit, mají-li se naše poznatky o uvedeném období posunout kupředu. Za druhé je přímo pro výzkum na Pohansku důležité teoreticky uzavřít poznatky z určitého období, i když objevy k němu se vztahující budou pokračovat i později. Umožní to nové nálezy urychleně a správněji zařazovat a pohotově doplňovat mozaiku poznání, k němuž se dospělo dříve. Poněvadž v břeclavském katastru bylo prozkoumáno několik lokalit s časně slovanskými památkami, které byly zatím publikovány jen předběžně, zahrnul jsem je do předkládané monografie, aby bylo možné nálezy z Pohanská s nimi konfrontovat a hodnotit je v rámci celého mikroregionu. Studium vývoje osídleni v rámci mikroregionu a historická interpretace skupin osad různých typů a k nim příslušných pohřebišť je aktuálním požadavkem současného vědeckého bádání. Časně slovanské sídlištní nálezy byly ve své většině již předběžně publikovány (DOSTÁL 1975; 1982). Proto nejsou popisovány v pramenné části této práce; základní údaje však uvádím v tabulkových přehledech, reprodukuji ukázky jednotli­ vých typů sídlištních objektů a základních typů keramiky z nich pocházejících a shrnuji v příslušných pasážích získané poznatky. Žárové hroby pak uvádím v soupisu pramenů v úplnosti. Pramenné podklady k této práci byly získány při archeologickém výzkumu katedry archeologie a muzeologie filozofické fakulty Univerzity J. E. Purkynč 7

v Brně vedeném prof. dr. F. K A L O U S K E M a autorem v průběhu let 1958-1963, 1965-1967, 1970-1971, 1974-1978. Materiál z žárového pohřebiště v lese Trnava byl získán výzkumem J. Poulíka v roce 1947 a materiál z žárového pohře­ biště ve Staré Břeclavi byl shromážděn při výzkumu V. Podhorského v letech 1960—1961; oběma jmenovaným srdečně děkuji za jeho poskytnutí pro použití v této publikaci. Pro získání pramenné základny k tomuto spisu vykonala velkou práci v terénu, při dokumentaci a laboratorním zpracování řada bývalých i současných pracovníků katedry, jimž patří můj dík. Na prvním místě je třeba uvést prof. dr. F. K A ­ LOUSKA, dále dr. J. VIGNATIOVOU, dr. A. ŠIKA, ST. ŠEVČÍKA, t O. STROUHALA, f L . DAVÍDKA, M . VENEROVOU, dr. Z. MĚŘÍNSKÉHO, P. CAPÁ. Můj vřelý dík patří též dlouholetým spolupracovníkům z přírodovědecké fakulty UJEP, akademiku J. ŠTELCLOVI, za určování kamenných artefaktů a sou­ stavnou podporu výzkumu na Pohansku a doc. dr. A. LORENCOVÉ, CSc za pohotové určení antropologického materiálu z žárových hrobů. Díky jsem zavázán i externím spolupracovníkům, MVDr. Z. KRATOCHVÍLOVI, CSc. z Archeolo­ gického ústavu ČSAV v Brně za určení zvířecích kostí, RNDr. E. OPRAVILOVI, CSc. z pracoviště AÚ ČSAV v Opavě za určení dřevěných uhlíků, doc. dr. F. KÚHNOVI, CSc. z Vysoké školy zemědělské v Brně za určení obilnin podle otisků na mazanici a RNDr. Z. WEBROVI, CSc. z Vysokého učení technického v Brně za propočty obsahu obilnic. Na technickém provedení tabulek se podílela J. KAMENSKÁ a pracovníci Technického střediska F F UJEP, dr. A. ŠIK, P. ŠINDELÁŘ, J. ŠPAČEK a B. PODOLNÍK. Za celkovou úpravu spisu děkuji F. HERMANOVI, který s nevšedním porozu­ měním provedl potřebné zásahy a zajistil celkový dobrý vzhled díla. Zvláštním díkem jsem pak zavázán recenzentovi akad. J. POULÍKOVI a vědec­ kému redaktorovi doc. PhDr. R. M . PERNIČKOVI, CSc. za příznivé posouzení díla a jeho doporučení k tisku. V Brně, v únoru 1984 Doc. PhDr. Bořivoj Dostály CSc.

I. Č A S N Ě S L O V A N S K É PAMÁTKY NA P O H A N S K U A V OKOLÍ

Č t v r t století archeologických výzkumů prováděných katedrou archeologie a muzeologie (dříve katedra prehistorie) filozofické fakulty Univerzity J . E . P u r k y n ě v Brně pod vedením prof. dr. F . K A L O U S K A a autora na hradisku Fohansku u Břeclavi potvrdilo názor I. L . Č E R V I N K Y (1928, 92), že jde o v ý z n a m n ý památník z velkomoravského období ( K A L O U S E K 1961, 1963, 1965, 1971; D O S T Á L 1961,1964,1975). H n e d od počátku však archeologické práce ukazovaly, že na Pohansku bylo i starší slovanské osídlení. I na nejexponovanějších místech velkomoravské stavební činnosti jako b y l velmožský dvorec s kostelem a p o h ř e ­ bištěm se v k u l t u r n í vrstvě p o r ů z n u objevovaly střepy časně slovanské a starohradištní keramiky a b ě h e m let se tam odkrylo i několik desítek sídlištních objektů z tohoto období. V ý z k u m skupiny časně slovanských a starohradištních objektů v areálu v e l možského dvorce b y l uskutečněn v letech 1959—1963 a potom se s výjimkou ojedinělých objektů v řezech valem a na severovýchodním p ř e d h r a d í více než deset let na větší uskupeni časně slovanských sídlištních objektů nepřišlo. Proto se předvelkomoravské objekty v areálu dvorce označovaly p o m o c n ě jako osada I (obr. 7), i když bylo jasné, že byla prozkoumána pouze její část a ta že skýtala vzhledem k poškození velkomoravskou zástavbou a zejména p o h ř e b i š t ě m značně zkreslený obraz pokud jde o vzájemný p o m ě r o b y t n ý c h a hospodářských staveb a jam, o celkovou p ů d o r y s n o u dispozici a o zastoupení jednotlivých časových horizontů v nálezových celcích ( D O S T Á L 1975, 131 — 140). Vyvážený obraz předvelkomoravského osídlení Pohanská nebylo m o ž n é na základě těchto nálezů podat, i když j i m i bylo v dostatečné m í ř e prokázáno a v základních rysech datováno. Již v počátečních letech v ý z k u m u se podařilo zachytit časně slovanské žárové pohřebiště (obr. 3), a to v jižní části hradiska, asi 300 m jižně od tzv. osady I. V p r ů b ě h u sezón 1961 — 1962 a 1967 na n ě m bylo objeveno 55 žárových h r o b ů ( K A L O U S E K 1965, 47; D O S T Á L 1964, 1 7 - 1 8 , obr. 17; týž 1968, 25, tab. X I : 7 - 1 2 ; týž 1970a, 1 6 - 1 7 , obr. 8 - 9 ; týž 1978, 1 3 2 - 1 3 5 , obr. 3 - 4 ) . V areálu žárového pohřebiště b y l prováděn výzkum i v letech 1963, 1966, 1968, 1972, 1973; v těchto sezónách nebyly objeveny žádné žárové hroby, kolem pohřebiště byl však prověřen značný prostor v šíři až několika desítek m e t r ů , k t e r ý m byla prokázána jeho uzavřenost v některých směrech (zejména na severovýchodě a jiho­ západě). Pohřebiště ovšem mohlo pokračovat ve s m ě r u severozápadním a snad i jihovýchodním. Samo pohřebiště n e m ů ž e dát přesnější p ř e d s t a v u o rázu a chrono­ logii časně slovanského osídleni, neboť hroby neobsahovaly lépe datovatelný inventář a též vypovídací schopnost hrobové keramiky je omezená neboť v hrobech nejsou větší keramické soubory, n ý b r ž jen jednotlivé u m y ; d o p r o v o d n á keramika je vzácná a zpravidla značně fragmentární. Jasnější p ř e d s t a v u o časně slovanském osídleni Pohanská však skýtá již n y n í dosud v úplnosti n e p r o z k o u m a n á tzv. osada I I (obr. 10) ležící asi 150 m východně 9

od tzv. osady I a asi 350 m severovýchodně od žárového pohřebiště. Rozkládá se v severovýchodní části hradiska, v areálu bývalé lesní školky, pod přihlelou častí valu a k n ě m u se přimykajícímu úseku p ř e d h r a d í . P r v n í tři objekty z ní byly za­ chyceny již v letech 1965 a 1966 v řezech valem č. I I I a X I I . Tehdy ovšem ještě nemohly být postiženy celkové souvislosti. Z a tehdejšího stavu výzkumu se zdálo, že časně slovanské a starohradištní objekty jsou zcela nepravidelně rozhozeny v r ů z n ý c h místech hradiska ( D O S T Á L 1968, 25; týž 1970a, 16). Teprve výzkum v lesní školce v roce 1974, který zachytil 16 časně slovanských objektů, řez valem č. X I V / 1 9 7 5 poskytnuvší 11 objektů téhož období a v ý z k u m severovýchodního p ř e d h r a d í z roku 1977 v úseku přiléhajícím k ř e z ů m valem s 5 současnými objekty ukázal, že byla objevena výrazná část časně slovanské osady (obr. 10). B y l y tam totiž vedle r ů z n ý c h jam a obilnic p r o z k o u m á n y i o b y t n é zemnice, v jejichž i n ­ ventáři se k r o m ě keramiky vyskytl i další lépe datovatelný materiál. V letech 1975—1978 se podařilo v návaznosti na výsledky v ý z k u m ů z let 1968—1969 prokázat, že osada nepokračuje s m ě r e m jižním (snad až na malý úsek pod zbytkem zachovaného valu), v ý c h o d n í m a z á p a d n í m ; není však vyloučeno její pokračování s m ě r e m severním a severozápadním. Zdálo by se logické, a také to tak bylo p ů ­ v o d n ě plánováno, odkrýt nejdříve celou osadu a pak provést její celkové vyhodno­ cení. Poněvadž však značnou Část plochy ve s m ě r u předpokládaného pokračování osady překrývá val, jehož v ý z k u m by si vyžádal několika let intenzívní práce, kterou je n u t n é v nejbližší d o b ě zaměřit na v ý z k u m ohroženého areálu Pohanská, jevilo se jako nezbytné v ý z k u m tzv. časně slovanské osady II uzavřít. Vědecké veřejnosti bylo předloženo p ř e d b ě ž n é vyhodnocení dosavadních výsledků ( D O S S T Á L 1982), jehož potřeba se ukázala naléhavá, neboť lépe prozkoumaných časně slovanských osad z našeho ú z e m í je velmi málo. K r o m ě Března ( P L E I N E R O V Á 1975), Běchovic ( V E N C L 1973), K a d a n ě ( B U B E N Í K 1972), M u t ě n i c ( K L A N I C A 1975, týž 1977), N i t r a n s k é h o H r á d k u a Siladic ( B I A L E K O V Á 1962) šlo vždy jen o povrchové sběry nebo nálezy jednoho nebo několika porušených sídlištních objektů signalizujících pouze p ř í t o m n o s t sídliště, neskýtajících však možnost získání dalších detailnějších informací o n ě m . Tento charakter má k r o m ě M u t ě n i c a P ř í tluk celý katastr moravských časně slovanských osad. Proto m á zpracování časně slovanské osady z Pohanská trvalý vědecký význam. Je o to větší, že získaný sídlištní vzorek z Pohanská doplňuje mozaiku časně slovanského osídlení v mikroregionu aluviální nivy dolní Dyje v úseku současného břeclavského katastru, který je souborně zpracován v předkládané publikaci. Pohansku nejbližší časně slovanské sídliště bylo zjištěno ve Štoglově jámě u Poštorné ( N O V O T N Ý 1956). Nacházelo se v n a d m o ř s k é výšce 1 5 7 - 1 5 8 m , na písčitém p ř e s y p u asi 500 m d l o u h é m a c h r á n ě n é m rameny Dyje. V ý z k u m e m tam bylo zachyceno 14 jam, z nichž ve třech byla otevřená ohniště; bezpečně prokazatelné p ů d o r y s y obydlí však zjištěny nebyly. Celkem byly nalezeny t ř i brousky, čtyři přesleny, osmičkovitá železná přezka a četné střepy. Z nich část patřila keramice pražského typu jak zřetelně dokazuje vyobrazený materiál ( N O ­ V O T N Ý 1956, obr. 77:4, 7, 9, 10; 78:9), část n e u m ě l e zdobené a obtáčené ke­ ramice II. stupně ( P O U L Í K 1948, 17; týž 1957, obr. 54:5, 6) a část řadí B . N O ­ V O T N Ý na rozhraní II. a I I I . Poulíkova keramického stupně. Datování sídliště do 8. století je oprávněné podle u v e d e n é h o materiálu jen zčásti; zřejmě tam byly i starší sídlištní fáze nejméně ze 7. století. Pohřebiště k tomuto sídlišti neznáme. Poloha dalších časně slovanských sídlišť v břeclavském katastru je naopak signa10

Obr. 1. Mapka časné slovanského osídleni břeclavského katastru 1 — Pohansko; 2 — Štoglova jámaj 3 — Přední čtvrtky; 4 — les Trnava. Vysvětlivky k legendě: a — plocha dnešních osad; b— les; c — louky; d — hranice katastru Břeclavi. Čárkované kružnice vymezují přibližný hospodářský areál příslušných časné slovanských osad. Vpravo nahoře označena poloha nalezišté v rámci ČSSR 11

lizována jen žárovými pohřebišti; můžeme-li soudit ze situace na Pohansku, pak nemohla b ý t o d nich vzdálena více než p ů l kilometru, tedy v rozmezí hospodářského akčního radiu osady. Jedno z takových sídlišť bylo zřejmě někde v areálu Staré Břeclavi, kde v písečn í k u v P ř e d n í c h Čtvrtkách, v nadmořské výšce mezi 150—160 m prozkoumal p ř i záchranné akci v roce 1960—1961 V . P O D B O R S K Ý 33 žárových h r o b ů a 6 žárovišť. Datování pohřebiště mezi 5 . - 8 . století ( P O D B O R S K Ý 1961, 78) představuje krajní m o ž n é meze. Pravděpodobnější se podle zastoupení nezdobené keramiky, tvarové náplně a charakteru výzdoby zdá, že pohřebiště nepřekračuje rozmezí 6 . - 7 . století. N e n í vyloučeno, že příslušné časně slovanské sídliště se

Ob 2. Břeclav-Pohansko. Plán rozmístění časně slovanských nalezišť a nálezů. 1 — tzv. osada I v areálu velkomoravského velmožského dvorce; 2 — tzv. osada II v lesní školce, pod valem a na SV předhradí; 3 — žárové pohřebiště; 4 až 9 — rozptýlené časně slovanské objekty a ojedinělé nálezy. Vysvětlivky ke značkám: a — vodní toky; b — les; c — hranice výkopu; d — plochy kompaktně zaplněné časně slovanskými sídlištními objekty nebo žárovými hroby; e — poloha ojedinělých časně slovanských objektů a nálezů; f — val velkomoravského hradiska T-

12

nacházelo v trati „ N a kopci", vzdálené asi p ů l kilometru západně až severozápadně, odkud byly hlášeny slovanské sídlištní nálezy ( Č E R V I N K A 1933, 47). Další časně slovanskou osadu v údolní nivě Dyje prozrazuje žárové p o h ř e b i š t ě v lese Trnava, v nadmořské výšce asi 153 m , uváděné v literatuře podle listu speciální mapy pod lokalitou Lanžhot. Srovnáme-li však průsečík souřadnic uváděných R . P I T T I O N I M (1934, 130) s katastrální mapou, ukáže se jasně, že naleziště patří do katastru Břeclavi ( D O S T Á L 1968, 25, obr. 9). Z p o h ř e b i š t ě byly zachráněny čtyři nezdobené nádoby již v roce 1922 ( P I T T I O N I 1934, 130—133) a další d v ě zdobené n á d o b y získalo v roce 1936 Moravské muzeum v Brně ( S K U T I L 1946, obr. 19). V roce 1947 tam J . P O U L Í K prozkoumal ještě 16 žirových h r o b ů ( P O U L Í K 1948/50, 3 3 - 3 5 , 153, obr. 1 5 - 1 7 , 8 9 - 9 0 ) . Dle převahy zdobených n á d o b , v některých p ř í p a d e c h velmi dokonale, se z d á , že těžisko tohoto pohřebiště bude spadat až do 7 . - 8 . století. Stejně datovatelné bude asi i příslušné sídliště, jehož polohu lze předpokládat na blízkých nezaplavo­ vaných h r ú d e c h zmiňovaných J . P O U L Í K E M (1948/50, 34). Časně slovanské osídlení břeclavského katastru je nedílnou součástí tehdejšího slovanského osídlení v d o l n í m Podyjí a poblíž soutoku Dyje s Moravou. Jeho p o d r o b n é studium m ů ž e přispět k poznání vzájemných vazeb mezi jednotlivými staroslovanskými osadami a k rekonstrukci vyšších společenských jednotek mo­ ravských Slovanů v d o b ě po zaujetí země. Z a t í m jsme však jen na počátku tohoto bádání. Nejdříve bude třeba zjistit polohu příslušných sídlišť a pokud nebudou prozkoumána celá, získat z nich aspoň rozsáhlejší vzorky materiálu, aby je bylo m o ž n é přesněji chronologicky zařadit a srovnat navzájem. Pozitivní počátek b y l v tomto s m ě r u učiněn v katastru obce Přítluk, kde poblíž rozsáhlého žárového pohřebiště ( P O U L Í K 1960, 3 2 - 33, 187-189) bylo objeveno 7 chat a další zahloubené objekty ( N O V O T N Ý 1960, 74; K O S T E L N Í K O V A 1970, 39; t á ž 1971, 21) a v katastru obce M u š o v a , kde byly zachyceny časně slovanské sídlištní objekty na pěti místech ( J E L Í N K O V Á 1980).

13

II. Č A S N Ě S L O V A N S K Á ŽÁROVÁ P O H Ř E B I Š T Ě V KATASTRU BŘECLAVI

časně slovanská a starohradištní žárová pohřbiště na Pohansku, v lese Trnava a ve Staré Břeclavi zkoumaná v rozmezí dvou desítiletí po druhé světové válce (mezi léty 1947—1967), rozmístěná na levém břehu Dyje (každé leží asi 1 km východně od ní) ve vzájemné vzdálenosti 5—6 km (obr. 1), skýtají jedinečnou možnost studovat je současně. Dovoluje to konfrontovat poznatky z jednotlivých lokalit, navzájem je doplňovat a upřesňovat. Postupně probereme poznatky získané z výzkumu těchťo pohřebišť a vztahující se k pohřebnímu ritu, k jejich keramice a ostatnímu inventáři a pokusíme se vytěžit údaje k jejich datování a demografii.

POHŘEBNÍ RITUS A. Ž á r o v é hroby na P o h a n s k u byly zřejmě umístěny v mělkých jamkách, o jejichž tvaru nemáme většinou přesnější představu, neboť byly vyryty v povrcho­ vém humusu, silném asi 50 cm. Zjistitelná byla pouze jejich^hloubka: kolísala mezi 25— 50 cm. Maximálně tedy dosahovalo dno hrobů úrovně podloží. Pouze u hrobu 54 byl zaregistrován kruhový zásyp o průměru 30 cm (tab. 1:6). U jámo­ vých hrobů lze usuzovat na velikost hrobové jámy z plochy, na níž byly rozhozeny spálené kosti: u hrobu 46 je uváděn průměr 20 cm, u hrobu 45 průměr 40— 50 cm a u hrobu 37 průměr 70— 80 cm; průměr jam tedy kolísal od 20 do 80 cm. Z 55 hrobů bylo 7 jámových (hr. 37, 45, 46, 51, 52, 53, 55) a ostatních 48 bylo popelnicových. Popelnicové hroby obsahovaly zpravidla po jedné nádcbě, pouze ve třech hro­ bech byly dvě celé nádoby (hr. 6, 20, 48) a ve čtyřech dalších hrobech byla jedna celá nebo aspoň úplně rekonstruovatelná nádoba a jeden fragment (hr. 3, 10, 12, 35). V hrobě 6 byl dokonce fragment třetí nádoby. Vzhledem k mělkosti hrobů mělo značné množství popelnic odorané okraje nebo horní části (hr. 2, 4, 5, 7, 9, 11, 12, 14, 15, 16, 17, 21, 22, 26, 27, 28, 29, 31, 33, 35, 36, 42, 43, 44, 47, 49, 50), z nichž však čtyři byly kresebně rekonstruovatelné (hr. 11, 22, 35, 44). U řady za­ chovalých nádob bylo pozorováno, že stály na dně (tab. 1:1, 3, 4; 11:1—6) a lze tudíž předpokládat, že i nádoby rozbité (většinou druhotně při orbě), z nichž se zachovala jen větší či menši část, původně stály. Pouze ve třech případech bylo pozorováno, že popelnice ležely na boku (hr. 10, 39, 43 — tab. 1:5). Jámy popel­ nicových hrobů měly asi stejné rozměry jako u hrobů jámových; dokládá to hr. 54, u něhož byl zachycen kruhový zásyp o průměru 30 cm, a hr. 44, v němž byly kolem nádoby rozhozeny kosti na ploše o průměru 80 cm. Úprava hrobových jam byla prostá; pouze u hr. 4 bylo konstatováno, že spodek nádoby byl obložen kameny. Též u popelnice z hr. 24 stál větší kámen (tab. 1:4). Při výskytu dvou nádob v hrobě nebylo většinou možné rozlišit jejich vzájemné umístění, neboť obě byly rozbity a střepy ležely na jedné hromádce (tab. 1:2). Pouze v hr. 20 stály 15

32

31 i

30 i

29 i

28 i

27 1

26 1

25 1

24

23

22

21

20

19

18

1

20

21 •15

•«,

• 19 •18

«12

22

«11

23 *%

.4

24 11«

25

• • 40

• «

• 38

1B

+

30*

* " •31 „46 S Í O & Q 051

B»M

26 27

•33 • 39

J5» •34

28

29 30 I-

+ 31

32

BŘECLAV- POHANSKO Časně slovanské žárové pohřebiště

33

Výzkum kat. preh. FF UJEP 1961-63,1966-68,1972-73

»1

34

35

o2

36 J

1

I

L

Obr. 3. Breclav-Pohansko. Plán časně slovanského žárového pohřebiště. Vysvětlivky značek: 1 — popelnicové hroby; 2 — jámové hroby.

nádoby vedle sebe (tab. 1:3), přičemž obě byly popelnicemi, a v hr. 48 jedna nádoba stála a drahá byla ve střepech nad ní (tab. 1:4). Spálené pozůstatky kostí nebyly v nálezové zprávě registrovány v pěti hrobech (hr. 14, 15, 18, 39,40) a kosti ze tří hrobů (hr. 1, 8,19) se později ztratily. V popel­ nicových hrobech byly kosti většinou uloženy jen v urně, pouze ve dvou případech (hr. 32, 41) byly rozhozeny i kolem ní. V žárových hrobech na Pohansku se jako milodar objevily další nádoby (hr. 3, 6, 10, 12, 35, 48), přezky (hr. 1, 38), šipka (hr. 4), nože (hr. 7, 23, 32), železné sídlo (hr. 9), železný pásek (hr. 16), závěsné kování z vědra (hr. 31), skleněný korál (hr. 32) a spálené zvířecí kosti (hr. 4, 12, 38, 47, 51). Hroby byly rozmístěny nepravidelně ve vzájemných vzdálenostech 1—5m 16

17

a vytvářely pruh přibližně 75 m dlouhý a 25 m široký, táhnoucí se od SZ k J V (obr. 3). V rámci tohoto pruhu bylo možné pozorovat dvě skupiny (SZ řidší, JV hustší); několik hrobů však leželo mimo ně ve značných vzdálenostech (kolem 15 m). B. Ž á r o v é h r o b y v lese T r n a v a byly rovněž zapuštěny v povrchovém humusu, v hloubce mezi 30—50 cm, takže hrobové jámy nebylo možné rozlišit. Pouze u hr. A se rýsovala obdélníková jáma 180 X60 cm), v níž byly uhlíky, kůstky a rozbitá nádoba. Ze 16 hrobů zjištěných při výzkumu v roce 1947 byly dva (hr. 6 a 13) jednoznační jámové, v dalších dvou (hr. 2 a 5) byly kromě přepálených kůstek jen střípky, o nichž není jasné, zda pocházejí z popelnice nebo z mllodarové nádoby (vhozené na hranici nebo do hrobu) a 12 hrobů bylo popelnicových; k nim můžeme při­ pojit ještě 6 popelnic zachráněných v dřívějších letech náhodně. Popelnicové hroby obsahovaly většinou po jedné nádobě, ve dvou hrobech (hr. 4 a 10) byly nádoby dvě, z toho vždy jedna více rozbitá a nerekonstruovatelná; druhá nádoba byla patrně použita jako milodar již na hranici a do hrobu se dostaly její poškozené zbytky. Všechny zachovalé popelnice v hrobech stály a byly zaplněny spálenými kostmi zpravidla do poloviny. Pouze v hr. 8 byla spodní část nádoby obrácená dnem vzhůru; zda byl takto již původně pohřeb přikryt nebo zda k obrá­ cení nádoby došlo druhotně, není známo. V hr. A s obdélníkovitou jámou byly střepy z nádoby rozhozené. Ve čtyřech případech bylo pozorováno, že střepy a uhlíky se nacházely též v okolí popelnice (hr. 4, 10—12). Další rituální zvláštnosti nebyly zaregistrovány. Na pohřebišti v lese Trnava se v hrobech kromě popelnic objevily jako milodar další nádoby (hr. 4, 10), a v jednom případě amorfní železný předmět, patrně nůž (hr. 8). I když z pohřebiště byl prozkoumán jen výsek, zdá se, že i tam tvořily hroby pás asi 75 m dlouhý, táhnoucí se ve směru SZ-JV (obr. 4), Jednotlivé hroby byly mezi sebou vzdáleny 1—10 metrů; běžné byly spíše větší vzdálenosti. C. Ž á r o v é h r o b y ve S t a r é B ř e c l a v i byly též hloubeny jen v povrchovém humusu silném 45—50 cm, takže tvar hrobových jam byl nezjistitelný. Jen u hr. 23, který byl objeven ve strženém profilu pískovny, se ukázala kruhová hrobová jáma o průměru 20 cm a hloubce 55 cm. Obdobné byly zřejmě i další hrobové jámy. Jejich hloubka kolísala mezi 20—55 cm. Z 34 prozkoumaných hrobů bylo 6 jámových (hr. 11, 20, 25, 27, 28, 31) a 28 popelnicových. Popelnicové hroby obsahovaly vždy jen jednu nádobu — urnu; pouze v hr. 13 byl ještě střep z další nádoby. Mělké uložení hrobů způsobilo, že řada popelnic měla odorané okraje (tab. XII.l; hr. 2, 4, 6, 7, 8, 12, 13, 16, 17, 18, 19, 22, 30, 32, 34). Většina popelnic v hrobových jamách stála (tab. XIbl—4), pouze v hr. 9 byla popelnice obrácena dnem šikmo vzhůru (tab. XII:5). Další rituální zvláštností je starý obdélníkovitý otvor na nádobě z hr. 3 (tab. XIIL3) srovnatelný s okénky na nádobách z doby římské (BORKOVSKÝ 1940, 5 3 - 5 4 ; PODBORSKÝ 1961, 76). Spálené kosti s popelem zpravidla zaplňovaly popelnici po hrdlo a byly uloženy jen v ni. Pouze v hr. 13 byl ženský pohřeb uložen v urně a druhý, mužský pohřeb 18

Obr. 5. Stará Břeclav. Přední čtvrtky. Plán časně slovanského žárového pohřebiště. Vysvět­ livky značek: 1 — hranice výkopuj 2 — žároviště; 3 — jámové hroby; 4 — popelnicové hroby

pod urnou. V každém hrobě byly zpravidla uloženy pozůstatky jednoho jedince, s výjimkou zmíněného hr. 13 a hr. 19, kde v jedné popelnici byly kosti muže a ženy. Pouze u dvou rozoraných nádob, označených jako hr. 14 a 22, nebyly zjištěny zbytky kostí vůbec a v hr. 23 a 26 jich bylo tak málo, že nebyly antropologicky hodnoceny. Zajímavé je, že v hr. 1 byly kosti v popelnici uloženy v ana­ tomickém pořádku. V starobřeclavských žárových hrobech se vzácně vyskytly vedle keramiky i další milodary: ptačí kosti (hr. 9), nože (hr. 6, 13), pinzeta (hr. 17), korálky (hr. 21), úštěp (hr. 27), drobné bronzové plíšky (hr. 31). Z rituálního hlediska je zajímavé, že ve Staré Břeclavi byla patrně zachycena místa pohřebních hranic (tzv. ustriny); prokázáno se to zdá být zejména u žároviště D , kde byly zjištěny spálené pozůstatky muže a fragmenty tří nádob. Prozkoumaná část starobřeclavského pohřebiště představovala rovněž pruh orientovaný od SZ k JV, dlouhý asi 95—100 m a široký na JV okraji 20 m (obr. 5). Jevily se tam dvě skupiny hrobů vzdálené navzájem asi 15 m; v jejich rámci byly hroby zcela nepravidelně rozmístěny, bud téměř vedle sebe nebo v dvou- až pětimetrových vzdálenostech. D . Shrneme-li poznatky o pohřebním ritu časně slovanských pohřebišť v aluviální nivě dolní Dyje nad jejím soutokem s Moravou, zjišťujeme řadu společných 19

znaků. I když ani u jednoho ze zkoumaných pohřebišť nevíme, zda bylo pro­ zkoumáno celé (naopak u pohřebiště v lese Trnava a ve Staré Břeclavi je jisté, že byly prozkoumány jen zčásti), nasvědčují prokopané části, že byla zhruba stejně veliká. Na Pohansku bylo sice nejvíce hrobů (55), ale tam jde o plochu systematicky prozkoumanou, i když později porušenou velkomoravskou stavební činností. Plocha, na níž se hroby nacházely, zaujímá něco přes 2 000 m (obr. 3). Ve Staré Břeclavi byl zřejmě prokopán středem pohřebiště pruh 10 m široký (obr. 5); tím lze vysvětlit, proč tam bylo vykopáno jen 34 hrobů. Podle krajních hrobů na J V straně lze soudit, že pohřebiště bylo široké asi 20 m a celá jeho plocha činila asi 1 900 m — tedy zhruba stejně jako na Pohansku, což opravňuje k odhadu o přibližně stejném počtu hrobů. Na pohřebišti v lese Trnava bylo prokopáno jen 570 m se 16 hroby, a to jako Čtyřmetrový pruh dlouhý 70 m, vedoucí středem pohřebiště (obr. 4); vzdálenost krajních hrobů v šířce byla sice 50 m, ale šlo již 0 hroby izolované; budeme-li počítat s průměrnou šířkou pohřebiště kolem 30 m, pak jeho celková plocha nepřesáhla rovněž zhruba 2 000 m . Byla-li hustota hrobů stejná jako na předešlých lokalitách, pak by se počet hrobů na této ploše přibližoval šedesáti. Oprávněnost těchto propočtů je potvrzována tím, že všechna popsaná pohřebiště tvoří pruh orientovaný od SZ k JV. Stejně bylo orientováno i pohře­ biště v Dessau-Mosigkau, jehož celková plocha činila asi 1 500 m (měříme-li vzdálenosti krajních hrobů) a počet hrobů dosahoval 47 ( H O F F M A N N 1962, Abb. 2). Též náznak dvou skupin hrobů na Pohansku a ve Staré Břeclavi se jeví jako pozoruhodná shoda. Nevíme přirozeně, zda pohřebiště nepokračují po jisté vzdálenosti dalšími skupinami hrobů, jak to ve Staré Břeclavi naznačuje ojedinělý hrob 22, který ležel asi 40 m od hr. 7, který byl okrajovým hrobem v SZ skupině tamějších hrobů. Musíme na jedné straně počítat se skutečností, že nepříliš vzdálené pohřebiště v Přítlukách mělo 436 hrobů (POULÍK 1960, 32) a že tudíž 1 zdejší pohřebiště by mohla být větší, na druhé straně není vyloučeno, že počet přibližně 60 hrobů, kterého patrně dosahovala tři zkoumaná pohřebiště, odpovídá jisté společenské a sídlištní jednotce nebo jednotkám, které byly v 6 . - 8 . století nejběžnější. Šedesát hrobů zanechala při 200—250tiletém trvání pohřebiště při 20—25tiprocentní mortalitě společenská jednotka o 6—8 lidech. Uvážíme-li, že na všech třech pohřebištích vytvářely hroby dvě skupiny, a dospívají-li novější studie k závěru, že raně středověké rodiny měly nejčastěji 3—4 členy ( N E Ú S T U P ­ NÝ 1983, 33), pak lze předpokládat, že na uvedených pohřebištích byly zachyceny hroby dvou rodin. Ostatně již J. P O U L Í K si při hodnocení pohřebiště v Přítlukách povšiml, že žárové hroby vytvářejí skupiny až o 30 popelnicích (POULÍK 1960, 33, 37), což by odpovídalo jedné rodině pohřbívající na stejném místě v průběhu zhruba dvou století. Hrobové jámy byly všude mělké, hluboké jen 20—50 cm, takže nezasahovaly pod povrchovou humusovitou vrstvu a nebylo tudíž možné zjistit jejich obrysy. Z náhodných pozorování v jednotlivých případech lze usuzovat, že popelnicové hroby byly v kruhových jamkách o průměru 20—30 cm, kdežto u jámových hrobů se dá počítat z rozhození zbytků hranice s průměrem od 20 do 80 cm. Jen u hr. A v lese Trnava byla větší obdélníková jáma. Prosté nevelké jámy bez dalších konsrukcí předpokládá u popelnicových hrobů na území Polska H . Z O L L A D A M I K O W A , zatímco jámové hroby na tomto územi mají obrysy nejen kru­ hové, oválné a nepravidelné, ale též čtyřboké a protáhle oválné, odpovídající v mlad­ ší fázi rozměrům jam kostrových hrobů (1979a, 65—66). Mohl by tedy být hr. A 2

2

2

2

2

20

dokladem pozdějšího způsobu žárového pohřbívání, čemuž by nasvědčovala i vy­ vinutá nádoba, kterou obsahoval (obr. 19:3). Poměr jámových a popelnicových hrobů je na všech třech pohřebištích přibližně stejný: na Pohansku v a lese Trnava tvoří jámové hroby 12,5 %, ve Staré Břeclavi 17,6 % všech hrobů. U jámových hrobů nebyla registrována žádná další úprava. I popelnicové hroby byly převážně velmi prosté; jen u hr. 4 a 24 na Pohansku bylo kamenné obložení. Popelnice v hrobech téměř vždy stály; jen třikrát ležela na Pohansku popelnice na boku (hr. 10, 39, 43) a dvakrát byla popelnice obrácena dnem vzhůru (St. Břeclav, hr. 9; les Trnava, hr. 8). Pozůstatky hranice s přepálenými lidskými kostmi byly v popelnicových hrobech umístěny většinou jen v popelnici. Pouze na Pohansku dvakrát (hr. 32, 41) a ve St. Břeclavi jednou (hr. 13) byly kůstky i mimo popelnice v hrobové jámě. Antropologický rozbor kosterných pozůstatků ze žárových hrobů přinesl zajímavý poznatek: ve St. Břeclavi v hr. 13 a 19 a na Pohansku v hr. 20 a 55 byly zjištěny pozůstatky starších mužů a mladších žen, což připomíná slovanský zvyk doložený písemně sv. Bonifácem-Winfridem v polovině 8. století ( N I E D E R L E 1911, 104, 248; P R E I D E L 1962, 275), že totiž žena při smrti svého muže ho dobrovolně následovala a byla s ním spálena na stejné hranici. V jiném případě byly v hr. 4 na Pohansku zjištěny kosti zralého muže a malého dítěte. S rituálními představami snad souvisel otvor v boku popelnice v hr. 3 ve St. Břeclavi, který údajně dával duši možnost uniknout z tělesných pozůstatků nebo se do nich vracet. Přídavkové nádoby a další inventář včetně spálených zvířecích kostí jsou v žáro­ vých hrobech velmi vzácné a vesměs se zdá, že prošly žárem hranice, takže zřejmě hrály jistou úlohu při pohřebních obřadech před spálením nebožtíka nebo při spalování, ne však už při vlastním ukládání do hrobu. Svědčí o tom např. žároviště D ze St. Břeclavi, v němž byly nalezeny zlomky tří nádob a pozůstatky mrtvého, které z neznámých důvodů již nebyly uloženy do hrobu. Zároveň tento objev, který se ve St. Břeclavi opakoval v několika — i když méně výrazných — pří­ padech, nasvědčuje, že nebožtíci ukládaní v této oblasti do plochých žárových hrobů, byli spalování mimo prostor hrobu, na odděleně stojící hranici, která vy­ tvořila žároviště. Doklady pozůstatků hranic, na nichž byli mrtví spalováni, jsou v celém slovan­ ském světě velmi vzácné. H . Z O L L - A D A M I K O W A je uvádí vedle několika nejasných případů jen z Kornatky v Polsku a z Peresaže na Ukrajině; doklady bezpečně prokazatelných ustrin spatřuje v přepáleném podloží, ve zbytcích zuhelnatělých kusů dřev, v příslušné velikosti žaroviště odpovídající možnostem zpopelnění člověka, v přítomnosti pozůstatků spálených lidských kostí (1979, 50—55). Na základě současných experimentů předpokládá, že hranice měla podobu hranolu (délka 2,5 m; šířka 1,2 m; výška 1,2—1,5 m), na jehož výstavbu bylo spotřebováno kolem 2 m dřeva skládaného roštovým způsobem ( Z O L L A D A M I K O W A 1979, 58—59). Pokud jde o místo spalování, nacházelo se všude ve slovanském prostředí zpravidla mimo hrob, většinou však zůstává otevřená otázka, kde k němu konkrétně docházelo. Zdá se, že ve St. Břeclavi tomu tak bylo přímo na pohřebišti, v příslušné literatuře se však uvažuje i o tom, že k slavnost­ nímu spálení docházelo na návsi, případně v posvátném háji ( C A B A L S K A 1979, 132). Teprve po několika hodinách po vyhasnutí hranice bylo možné vybrat z popele pozůstatky kostí a uložit je do popelnice nebo přímo do hrobové jamky 3

21

snad v nějakém organickém obalu. Do popelnic a hrobů zjištěných velikostí by se nevešly zbytky celé hranice a tím se do jisté míry vysvětluje, proč se v nich objevuje tak málo milodarů. Milodary byly asi uloženy na hranici přímo k ne­ božtíkovi a v jejím žáru byly zničeny; jen náhodně se zbytky některých z nich dostaly do hrobů. Časně slovanská žárová pohřebiště v břeclavském katastru patří do rozhlehlé zóny plochých žárových hrobů, rozkládající se u západních Slovanů v pásu táhnou­ cím se přes naše území do srbské oblasti na území N D R (zóna B podle Z O L L ADAMIKOWÉ 1979b, 943, Abb. 1). Tato zóna navazuje na ploché žárové hroby v oblasti Ukrajiny ( R U S A N O V A 1976, 4 2 - 4 4 , obr. 21), Rumunska (např. C O M S A 1957, 309-312; N E S T O R 1957) a Bulharska (VAŽAROVA 1976, 423—424) a je protikladem severních oblastí N D R a Polska, odkud neznáme žádné časně slovanské hroby, neboť tamější ritus zřejmě nezanechal stop pohřbů v zemi (zóna A podle ZOLL-ADAMIKOWÉ 1979, 942, Abb. 1; též Z E M A N 1979, 115, mapa 1). Podle uvedené autorky patří břeclavská žárová pohřebiště do fáze I, tj. do období, které se v keramické výrobě projevuje výlučným nebo převážným užíváním v ruce lepené nezdobené keramiky, s níž v některých obla­ stech vystupuje menší či větší část řemeslné nebo polospecializované keramické produkce (tj. obtáčená a zdobená keramika). Tuto fázi datuje do 6. a 1. poloviny 7. století ( Z O L L - A D A M I K O W A 1975, 12-22; táž 1979a, 208-209). Částečně ovšem břeclavská pohřebiště přesahují do její II. fáze.

K E R A M I K A Z E ŽÁROVÝCH HROBŮ A. N a Pohansku se z 48 popelnicových hrobů zachovalo 21 celých nádob, 2 okrajové střepy a 31 spodních částí nádob bud se značnou částí výdutě nebo jen s nevelkými zbytky stěn se dnem. Z 21 celých nádob patřilo 6 kusů nezdobeným a v ruce hotoveným expemlářům pražského typu a jeho derivátům (EISNER 1966, 139-142; PLEINEROVÁ-ZEMAN 1970, 721-722) mimo 3 dalších nezdobe­ ných nádob bez okrajů (hr. 7, 14, 16), které k nim lze připojit, 15 kusů zdobeným tvarům podunajským POULÍKOVA II. stupně (1948, 17), zpravidla při okraji obtáčeným (hr. 6, 8, 10, 13, 18, 19, 20, 23, 24, 34, 39, 41, 48). Z 33 neúplných nádob je ještě 8 zdobeno (hr. 9, 17, 28, 30, 31, 36, 42, 47), ostatní jsou nezdobené buď proto, že vůbec nebyly zdobeny, nebo že se z nich zachovala jen nezdobená část. Z n á d o b p r a ž s k é h o t y p u (hr. 1, 3, 6, 25, 32,38) jsou dvě klasického štíhlého tvaru {tab. 3:2; 10:6; V11:9), další představují jeho méně výrazné varianty více soudkovitých obrysů {tab. 1:1; 4:1; 6:2,4; 9:1; 111:1; IV:1; V:2,4; V 1:8) nebo baňaté kusy s nápadně zúženým dnem {tab. 2:1; 111:4), které by bylo možné přičíst k I. nebo IV. variantě I. PLEINEROVÉ, a jeden má nápadně široký terinovitý tvar {tab. 11:5; VII1:4) blízký V I . variantě téže autorky (1968, obr. 2:1, IV, VI). Většina exemplářů má hnědou barvu, pouze jeden je šedohnědý (hr. 1). Okraje jsou u tří nádob kolmé (hr. 25, 32, 38), u ostatních jsou mírně vyhnuté (hr. 1, 3, 6); pouze ve 2 případech jsou zaoblené (hr. 1, 32), u ostatních jsou seříznuty bučí vodorovně (hr. 25, 38) nebo kuželovitě (hr. 3, 6). Dna jsou z vnější strany bud rovná (hr. 3, 6, 7, 32) až vypouklá (hr. 14) nebo mírně klenutá (hr. 1, 16, 25, 38), přičemž střed je jednou vystouplý (hr. 1) a jednou vchlípený (hr. 32); 22

z vnitrní strany jsou u čtyřech kusů dna zaoblená (dno přechází povlovným obloukem ve stěny a je velmi masivní — hr. 1, 3, 25, 38), u čtyřech kusů rovná (dno přechází ve stěny lomem — hr. 6, 14, 16, 32) a v jednom případě je klenuté (hr. 7). N a žádné nádobě pražského typu se nejeví stopy obtáčení. Polovina je vyrobena z hlíny promíšené drsným pískem (hr. 3, 6,16) míšeným někdy se slídou (hr. 38), polovina obsahuje mimo to drobné kaménky (hr. 1, 7, 14, 25,32). Povrch některých nádob je jemně drsný (hr. 1, 3, 38), u některých je vyhlazen v tenkou povrchovou vrstvičku více či méně souvislou (hr. 6, 25, 32). Pouze menší část nádob je nápadně silnostěnná a těžká (hr. 32, 33, 35, 38), u ostatních je síla stěn úměrná velikosti nádoby. Obsah nádob pražského typu kolísal mezi 2,8—6,8 litru, v průměru se pohyboval mezi 3—4 litry. Z d o b e n é tvary p o d u n a j s k é (II. stupně) jsou zastoupeny 23 kusy (z toho 15 úplných a 8 neúplných). Jsou bud štíhlé vejčité (tab. 8:3; 9:4; 10:2; VI:7; VII:3,7), někdy s naznačeným lomem na největší výduti (tab. 7:3; VI:2), častěji však širší vejčité (tab. 7:4; 10:1,4; 12:1; V1:1; VIII: 1,6) nebo soudkovité štíhlé (tab. 4:3; 6:1; 7:1; 12:2; IV:3; V: 1,7; VIII:8) či širší (tab. 3:1; 5:1,3; 6:3; 7:2; 8:4; 11:3; 13:1-3), z nichž některé jsou téměř kulovité (tab. 3:1; 13:2; tab. 111:9; IX:5), jiné válcovité (tab. 8:4; VI:S). Jsou převážně hnědé a šedohnědé, vzácněji téměř černé s odstíny šedi a hnědi (hr. 20b, 24, 31, 47). U většiny je hlína ostřena drsným pískem a kaménky (15 kusů — hr. 8, 9, 10a, 13, 15, 18, 19, 20b, 24, 34, 41, 47, 48a-b), kterých je někdy v hlíně nápadné množství (hr. 47, 48), u jiných představuje ostřivo jen drsný písek (8 kusů — hr. 6, 17, 20a, 23, 28, 31, 36, 39). Někdy lze v hlíně pozorovat i nepatrnou příměs slídy (hr. 6, 19, 28, 31, 36, 39), která se zřejmě dostala do ostřiva náhcdně s pískem. Povrch většiny nádob byl vyhlazen v tenkou vrstvičku (hr. 9, 13, 19, 36, 48a—b), která se někdy ztrácí v horní části nádoby, kde je výzdoba; tam hlazení bud nebylo provedeno nebo bylo setřeno při mytí nádoby (hr. 6, 8, 10a, 15, 17, 18, 20a—b, 24, 28, 39, 41). Jenom menšina nádob má celý povrch jemně drsný (hr. 23, 30, 31, 34). U nádob z hr. 47 a 48 s velkým obsahem kaménků v ostřivu je povrch nápadně hrbolatý, přestože je vyhlazen. Okraje zdobených nádob jsou mírně vyhnuté (u nádob z hr. 23 a 34 jsou téměř kolmé), většinou zaoblené, vzácněji tupě kuželovitě seříznuté (hr. 6, 8, 20a—b, 34, 39). Společné všem zhobeným nádobám je, že jejich okraje vykazují jemné vodo­ rovné rýžky po obtáčení. Dna některých zdobených nádob jsou vypouklá, takže hrnce nemají náležitou stabilitu (hr. 8,18), většinou jsou však klenutá (hr. 6, 9,13,15, 20a—b, 28, 31, 34, 39, 47, 48a—b), v menším počtu případů rovná (hr. 10a, 17, 23, 24, 41) a jen vý­ jimečně s obvodovým výstupkem a s vtlačenou kruhovou značkou (tab. VIIL3). Z vnitřní strany je řada den zaoblených (hr. 6, 8, 20a—b, 23, 28, 41, 48b), další jsou rovná (hr. 9,10,13,17,18,31,36,39,47), vzácněji klenutá (hr. 15,19,24,34,48a). U nádob, z nich se zachovaly jen nejspcdnější části a o nichž nevíme, patří-li pražskému či podunajskému typu, jsou dna většinou vně rovná (hr. 5,11,26,29,43) až vypouklá (nádoby se kývou — hr. 2, 4, 44, 50) a méně klenutá (hr. 12, 42, 49). Z vnitřní strany jsou bud zaoblená (hr. 2, 4, 26, 44) nebo rovná (hr. 5, 11, 29, 42, 43, 49, 50), případně klenutá (hr. 12). V jednom klenutém dně byla též důlková značka (tab. IX:1). Výška nádob podunajského typu kolísá mezi 14,2 až 24 cm, obsah se pohybuje mezi 0,96—4,56 litru; nejčastěji bývá kolem tří litrů. 23

Výzdoba na nádobách podunajského typu sestává nejčastěji z pásů vodorovných rýh, dále z vícenásobných vlnic (obr. 6A:2— 7,10,12—16), vzácněji z vodorovných řad šikmých nebo svislých hřebenových vpichů (obr. 6:8), ojediněle z šikmých řad hřebenových vpichů (obr. 6:9) nebo svislých rýh (obr. 6:11). Typické je zejména umístění výzdoby na největší výduti nebo nad ní, v horní třetině nádoby. Nejčastěji jde tři až pět výzdobných pásů, přičemž horní a spodní okraj uzavírají pásy rýh, mezi nimiž jsou vícenásobné vlnice nebo vpichy.

Obr. 6. A: Výzdobné motivy na keramice ze žárových hrobů v Břeclavi-Pohansku. 1 — hr. 35; 2 - hr. 6; 3 - hr. 41; 4 - hr. 31; 5 - hr. 8; 6 - hr. 17; 7 - hr. 20a; 8 - hr. 24; 9 - hr. 20b; 10 - hr. 48a; 11 - hr. 28; 12 - hr. 18; 13 - hr. 12; 14 - hr. 10; 15 - hr.30; 16 — hr. 13. B: Typy okrajů časně slovanské keramiky podle I. Pleinerové a J. Zemana. C: Typy den časně slovanské keramiky podle I. Pleinerové a J. Zemana doplněné variantami z breclavských lokalit

24

Zatímco v celkových tvarech, v utváření okrajů a den, v přípravě materiálu, v povrchovém opracování a obtáčení okraje se jeví podunajská keramika ze žáro­ vých hrobů jako jednotná, ve výzdobě této keramiky můžeme spatřovat dvě skupi­ ny, v jejichž rámci se jeví ještě další podskupiny. I. skupinu podunajské keramiky představují nádoby, jejichž výzdoba je neuměle rytá, zřejmě v důsledku ťoho, že byla dělána na pevně stojící nádobě. Linie jsou roztřesené, nepravidelné, nerovné. Patří sem 14 nádob {tah. 3:1; 4:3, 5:1,3; 6:1,3,6,; 7:1; 8:4; 9:4; 10:1; 12:2; 13:2,3). Z nich zejména archaicky působí nádoby z hr. 28 (tab. VII:3) a 48b (tab. IX:5) zdobené vysokou vícenásobnou vlnicí; nádobu z hr. 28 kromě toho zdobí svislé svazky rýh. U ostatních nádob je výzdoba sice provedena pečlivěji, avšak hluboké rytí, zahrocení vlnovek atd. nasvědčuje, že nádoba při zdobení nerotovala. O témž svědčí klikatkovitě provedená vlnice na střepu z hr. 30 (tab. 10:1). Důležité je též, že nádoba s neuměle rytou výzdobou se vyskytla v hr. 6 spolu s klasickým vázovitým tvarem pražského typu (pokud tam nešlo o porušení staršího hrobu mladším). Nádoby s neuměle provedenou vý­ zdobou mají převážně zaoblené okraje (hr. 10,. 13, 18, 23, 30, 41, 48), vzácněji kuželovitě seříznuté okraje (hr. 6, 8). II. skupinu podunajské keramiky reprezentují nádoby se zručně a plynule rytou výzdobou prováděnou zřejmě při obtáčení nádoby; patří sem 10 nádob (tab. 7:2—4; 8:3; 10:2,4; 11:3; 12:1,3; 13:1). Vlnice na těchto nádobách jsou více či méně pra­ videlné, avšak v každém případě lehce a zručně ryté (srovnej zejména tab. 10:4; 12:1; VIII:1,6), takže je prakticky nelze odlišit od výzdoby nádob z kostrových hrobů, případně ze středohradištních sídlištních objektů. Často se v této skupině uplatňuji též hřebenové vpichy (tab. VI:1,2,7), u nichž je ovšem někdy těžké rozlišit, zda jsou provedeny na stojící nebo rotující nádobě; např. na nádobě z hr. 20b (tab. VI:2) je zřejmě část vpichů provedena na rotujícím exempláři (vodorovné řady), část na stojící nádobě (šikmé řady). Zdá se, že u zručně zdobe­ ných nádob má převážná většina okraje kuželovitě seříznuté a dna klenutá (hr. 20a—b, 34, 39), menšina okraje zaoblené a dna rovná nebo vypouklá (hr. 19, 24). Zvláštní podskupinu (Ha) zručně zdobené podunajské keramiky tvoří exempláře zdobené téměř v celé polovině výšky, většinou hustě pod sebou řazenými více­ násobnými vlnovkami (tab. 10:2; 13:1) ale též vpichy (tab. 7:3). Bohužel se většinou u těchto nádob nezachovaly okraje. Rozmístění výzdoby na větší části nádoby se objevilo ojediněle i v I. skupině (hr. 17 — tab. 6:6).

B. Z žárového pohřebiště v lese Trnava pochází 19 nádob, z toho 15 celých a 4 spodní části (hr. 8, 11, 12, 15). Z celých nádob náleželo 8 kusů k nezdobeným tvarům (4 z porušených hrobů z r. 1922, po 2 z hr. 4 a 10), 7 kusů zdobenému podunajskému typu (2 z porušených hrobů v r. 1936, hr. 1, 3, 9, 14, A), k nimž lze přiřadit k fragmentární nádoby z hr. 8 a 15, které jsou zdobené. Z n e z d o b e n ý c h n á d o b patří šest (tab. 15:4; 16:3; 17:3; 18:1—3) ke klasické­ mu pražskému typu (skupina 1/1-2 dle P L E I N E R O V É - Z E M A N A 1970). Další dva (tab. 15:5; 16:4) jsou poněkud baňatější (sk. 1/2 dle uvedených autorů). Všechny jsou šedohnědě zbarveny. Okraje jsou u jednoho hrnce z hr. 10 (tab. XI:2) slabě dovnitř vklopené, u dvou hrnců z hr. 4 a 10 (tab. 15:5; 16:4) jsou kolmé a u nádob z porušených hrobů jsou více méně vyhnuté. Jednou se vyskytl okraj vodorovně seříznutý (tab. 16:3), jednou zaoblený (tab. 18:2) a čtyřikrát kuželovitě 25

seříznutý. Dna jsou vesměs vně rovná a zevnitř zaoblená, ccž někdy vede k tcmu, že jsou nápadně masivní, jindy ve středu výrazně ztenčená. Jsou na nich stopy zrnité pcdsýpky. Povrch vykazuje vesměs jemnou vyhlazenou vrstvu, bud úplně hladkou nebo jemně drsnou. Někdy jsou na něm i svislé stepy po shlazování, které jsou na všech nezdobených nádobách zejména uvnitř, kde lze pozorovat i vedorovné a šikmé žlábky po prstech. Hliněné těsto bylo ve všech případech ostřeno drsným pískem a kaménky. Velikost nádob značně kolísala; jejich výška se pohybovala mezi 12—32 cm; tomu odpovídal i jejich obsah kolísající mezi 1—10 litry. Zvlášt­ ností na nezdobených nádobách z lesa Trnavy je plastická půlměsícovitá úchytka {tah. 17:3), pro niž shledává I. BORKOVSKÝ analogie na keramice doby římské (1940, 41). Na dvou hrncích byly reparační otvory. Z d o b e n á k e r a m i k a podunajského typu je zastoupena 9 kusy (tab. 15:1,3; 16:1,2; 17:1,2; 19:1—3), z toho je šest úplných. Jsou vejčité štíhlejší (tab. 19:2) i širší (tab. 15:3). Zvlášť výrazné členění má hrnec z hr. 14, který lze označit za situlovitý (tab. 17:1). Čtyři nádoby mají soudkovitý tvar (tab. 16:2; 15:1; 19:1,3). Většina zachovaných okrajů byla výrazně vyhnutá a zaoblená, u jedné zdobené nádoby z porušeného hrobu vytvářel zaoblený okraj na spední straně hranu (tab. 19:1). Nádoba z hr. 14 měla okraj tupě kuželovitě seříznutý (tab. 17:1). Dna zdo­ bených nádob jsou z vnější strany zásadně klenutá; z vnitřní strany převažuje též klenutí (hr. 1, 14, 15), případně jsou zaoblená (tab. 19:1,3) nebo rovná (tab. 16:1; 19:2). Na nádobě z hr. 8 byl centrálně umístěný důlek (tab. X:6) a na nádobě z hr. 9 byla excentrická plasticky vystouplá technická značka (tab. XI: 1). Na dnech nádob z hr. 1, 8, 9 se jevila zrnitá pedsýpka, u estatních zdobených nádob byla dna hladká. Nádoby jsou hnědé až šedohnědé barvy, místy s tmavšími skvrnami. Hlinité těsto je většině případů ostřeno drsným pískem a kaménky, jen u nádoby z hr. 8 a 14 byl v hlíně jen písek, v ostřivu nádob z hr. 9 a 14 byla i příměs slídy. Povrch byl ve všech případech potažen jemnější vrstvcu. Uvnitř většiny nádob jsou patrné svislé stopy po shlazování, na ckrajích slabé stopy po obtáčení. Na nádobě z hr. 1 je svislé žlábkování i na povrchu. Nádoba z hr. 9 vykazuje na po­ vrchu i uvnitř vedorovné praskliny na spojích válečků, jinak je stejně jako nádoba z hr. 8 velmi pravidelná. Reparační otvory byly zjištěny jen na jedné nádobě (tab. 19:1). Velikost zdobených nádob kolísala mezi 17—24,5 cm, obsah mezi 1,65-4 litry. Nejčastěji zastoupeným výzdobným motivtm na úplných nádobách jsou dva pásy vodorovných rýh, mezi nimiž jsou bud dvě (tab. X.1,2,4; XI:3) rebo jedna hřebenová vlnice (tab. X:3). Dvojice hřebenových vlnic s pásem rýh ped ní se vyskytla ve dvou případech (tab. 16:1; 19:3). Výrazně cdlišneu výzdobu mají nádoby z hr. 9 a 15 (tab. 16:2 a 17:1). Nádoba z hr. 15 má vínkovou výzdobu i na seříznuté plošce ckraje a pod hrdlem má dvě hřebenové vlnovky, mezi nimiž jsou šikmé svazky rýh (tab. 17:2). Výzdoba na okraji sestávající z hřebenových vpichů byla i na nádobě z hr. 3 (tab. 15:3). N a dokonale obtáčené nádobě z hr. 9 sestávala výzdoba ze tří hřebenových vlnic oddělených slabě znatelnými pásy vodorovných rýh (tab. 16:1). Již J. P O U L Í K si svého času povšiml výjimečnosti této nádoby na žárovém pohřebišti a srovnával ji s dokonalou keramikou ze slovanskoavarských pohřebišť (1948/50, 34—36). Mezi zdobenou keramikou z žárového pohřebiště v lese Trnava reprezentují nádoby z hr. 7,8, A , které ležely vedle sebe ve středu pohřebiště, technicky dokolejší skupinu. Vyznačují se dokonalejším vypracováním těla nádoby, výrazným 26

vyhnutím okrajů, zručně provedenou výzdobou a ve dvou případech i technickými značkami na dně. C. Z žárového pohřebiště ve Staré Břeclavi pochází 31 nádob, z toho 13 celých (hr. 1, 3, 5, 6, 8 - 1 0 , 15, 21, 23, 24, 26, 33), 4 horní části (hr. 13, 14, žár. D) a 14 spodních částí (hr. 2, 4, 7, 12, 13, 16-19, 22, 30, 32, žár. D). N e z d o b e n é č a s n ě s l o v a n s k é keramice patřilo 11 celých nádob (hr. 1, 3, 5,6,8,9, 15,21,23,24,33) a 3 horní části (hr. 13, žár. D). Jsou mezi ní zastoupeny klasické vázovité tvary s téměř kolmým okrajem (tab. 20:5; 21:3; 24:4; X:5; XIV: 1,8) nebo s mírně vykloněným okrajem (tab. 20:1,3; 24:1; XIII: 1,3; XV :5) patřící ke skupině 1/1 ( P L E I N E R O V Á - Z E M A N 1970, 724, obr. 1:1), tak tvary soudkovité s kolmým (tab. 21:2) nebo vykloněným okrajem (tab. 21:5; 22:3,7; 24:3; 26:1,3; XIV:2,5,7; XVhl) odpovídající III. skupině (PLEINEROVÁ— — Z E M A N 1970, 725). Z žároviště D pochází fragment dvoukónické nádoby s kolmým okrajem (tab. 26:4) patřící ke skupině IV/2 ( P L E I N E R O V Á - Z E M A N 1970, 726) a fragment lahvovité nádoby (tab. 26:3), která se vymyká z dosavadních typologických schémat. Nezdobená keramika je v zásadě hnědá, v několika přípa­ dech šedohnědá, často s tmavšími skvrnami. Hlína je ostřena jemnějším (hr. 5, 33) nebo drsným pískem (hr. 1, 3, 24), pískem a kaménky (hr. 6, 8, 9, 15, 21, 23), do těsta jedné nádoby je přimíšena i slída (hr. 6). Povrch nádob je zpravidla potažen jemnější vrstvou (hr. 1, 3, 5, 8, 9, 21, 24, 33), ve dvou případech je drsný (hr. 15, 23) a u některých pronikají hladkou vrstvou na povrch kaménky (hr. 8, 9, 15,23). Stopy po svislém shlazování lze pozorovat u většiny nádob uvnitř (hr. 1, 3, 9), u některých i na povrchu (hr. 1, 3, 6, 8, 21, 24, 33). Běžné jsou šikmé stopy po shlazování uvnitř (hr. 6, 8,15), vodorovné žlábky uvnitř (hr. 21, 24) nebo vodorov­ né stopy po modelaci na povrchu (hr. 8). Na nádobě z hr. 5 jsou svislé a vodorovné rýhy po špachtli. Všechny tyto nerovnosti svědčí o nálepové technice aplikované při výrobě nádob. Okraje jsou kolmé jen u nádob z hr. 5, 6, 33, jinak jsou poněkud vyhnuté. Poměrně často bývají zaoblené (hr. 3, 6, 23, 24, 33) nebo kuželovitě seříznuté (hr. 1, 5, 15, 21), vzácně vodorovně seříznuté (hr. 9). Dna bývají vně rovná (hr. 5, 6, 8, 23, 33) nebo slabě klenutá (hr. 3, 9, 15, 21, 24), zevnitř zaoblená a tudíž značně masivní (hr. 1,6, 15, 21, 24), jindy rovná, zpravidla také dosti silná (hr. 3, 5, 8, 9, 23, 33). N a vnější straně pozorujeme někdy obvodový prstenec (hr. 1,6). Dna, zejména vně rovná, jsou značně hrbolatá, s otisky kaménků a travin, což lze pozorovat i na nádobách, z nichž se zachovaly jen spodní části (tab. XIII:4; XIV:4; XV:4; XVI:4). U ostatních nádob byla sice dna mnohdy nerovná, ale v zásadě hladká. Některé z nádob jsou mimořádně masivní (hr. 1, 6, 9, 15). Mezi nezdobenými nádobami jsou zastoupeny různé velikosti: od nádob drobných o výšce do 10 cm a obsahu 0,3—0,4 litru (hr. 23, 33) přes nádoby střední velikosti o výšce 20—25 cm a obsahu 2,3—3,6 litru (hr. 1, 3, 5, 6, 8, 9) až po nádoby velké o výšce mezi 25—30 cm a obsahu 5—9,3 litru (hr. 15, 21, 24). r

Z d o b e n á č a s n ě s l o v a n s k á keramika je ve Staré Břeclavi zastoupena podstatně méně než na předešlých dvou pohřebištích. Patří k ní dvě celé nádoby (hr. 10, 26), jedna horní část (hr. 14) a dvě spodní části (hr. 2, 34). Výrazně mezi ní převažují tvary soudkovité (tab. 21:10; 22:1; 26:2; XIV:3; XVI:5), vzácnější jsou tvary vejčité (tab. 20:2; 25:1; XI11:2; XVI:2), z nichž zejména nádoba z hr. 2 má nožkovitě zúženou Čás nad dnem. Okraje jsou v jednom případě méně (hr. 10) a ve dvou případech výrazně vyhnuté (hr. 14, 26), vždy zaoblené. Ze čty27

řech den je jedno vně i zevnitř rovné (hr. 26), ostatní jsou vně klenutá a zevnitř více či méně zaoblená nebo zešikmená, takže jsou značně masivní (hr. 2, 10, 34); klenutí dna je u nádoby z hr. 2 zdůrazněno obvodovým prstencem (tab. XIIL2). Keramické těsto je ostřeno pískem, do těsta nádoby z hr. 34 bylo přidáno velké množství kaménků, které vyčnívají i z jemnější povrchové vrstvy, která je u ostat­ ních nádob hladká. Všechny zdobené nádoby jsou hnědé až šedohnědé, některé se skvrnami. U dvou jsou patrné uvnitř svislé (hr. 26, 34) a u jedné šikmé stopy po shlazování válečků (hr. 2). Jen u tří nádob (hr. 10, 14, 26) jsou výraznější stopy po obtáčení. Výzdoba je u dvou nádob značně primitivní: na nádobě z hr. 2 jsou to hřebenové, dole zahrocené vlnice, na hrnci z hr. 34 dvojitá neumělá vlnice a pod ní dvojitá vodorovná rýha. Na třech nádobách je výzdoba zručně rytá: na nádobách z hr. 10 a 26 se střídají hřebenové vlnice a vodorovné rýhy, na nádobě z hr. 14 je typická kombinace dvou hřebenových vlnic mezi dvěma pásy vodorov­ ných rýh. Na nádobě z hr. 10 je výzdoba i na vnitřní straně okraje; pozůstává ze tří vodorovných rýh. I ve Staré Břeclavi se jeví mezi zdobenými nádobami dvě skupiny: technologicky primitivnější s neumělou výzdobou (hr. 2, 34) a dokonalejší se zručně rytou výzdobou. Výška zdobených nádob kolísala mezi 22,7—27,5 cm, obsah se pohyboval mezi 2,75—9 litry. Při hodnocení keramiky ze starobřeclavského pohřebiště nemůžeme opomenout ani spodní části nádob, které pocházejí z 11 hrobů (tab. 20:4; 21:4; 22:2,5,6; 23:1,3,4; 24:2; 25:2,3) a 1 kus ze žároviště D (tab. 26:5). Vyskytly se mezi nimi tři typy den podle klasifikace P L E I N E R O V É - Z E M A N A (1970, obr. 7; zde obr. 6C), a to 4 kusy typu a, 2 kusy typu b, 3 kusy typu d (tedy bez typu c) a nadto byly po jednom kusu zastoupeny další typy: e (vně klenuté, zevnitř zaoblené — obr. 6C:e), f (vně klenuté, zevnitř rovné — obr. 6C:f), g (vně s obvodovým výstupkem, uvnitř zaoblené — obr. 6C:g). Kromě toho se mezi nimi objevuje další typologický prvek — totiž prstencovité rozšíření na přechodu k výduti, takže nádoba jakoby nasedala na zvláštní podstavec (zejména výrazné je to u fragmentu z hr. 32 — tab. 25:3; XV 1:4, méně zřetelné u hr. 7, 12, 13 a žár. D - tab. 21:4; 22:2; 26:5); projevilo se to též na celé nádobě z hr. 1 (tab. 20:1). Jde o příznak primitivní výrobní technologie. Podle stop nedokonalé výrobní techniky, otisků hrubé podsýpky na dnech, podle síly den a jejich prstencovitého rozšíření, bude asi většina spodních částí nádob patřit k nezdobené časně slovanské keramice. Tvarově je zajímavý spodek nádoby z hr. 22 (tab. 24:2), který zřejmě pochází z široké mísovité nádoby, a fragment mimořádně velkého hrnce z hr. 19 (tab. 23:4; XV:4), který podle průměru výdutě (31 cm) patřil k největším nádobám na lokalitě vůbec.

OSTATNÍ INVENTÁŘ Z ŽÁROVÝCH HROBŮ Nekeramický inventář žárových hrobů je vzácný a chronologicky zpravidla nevýrazný. Relativně více věcí se vyskytlo v hrobech na Pohansku, ale ani tam nejde o předměty, pomocí nichž by bylo možné nějak výrazněji objasnit denní potřeby té doby, odhalit společenské postavení pohřbeného apod., jak to můžeme učinit na základě inventáře kostrových hrobů. K chronologicky nevýrazným předmětům patří úštěpy z hr. 4 z Pohanská (tab. 2:5. 111:6) a z hr. 27 ve Staré Břeclavi, železná hraněná tyčinka z hr. 9 na Pohansku (tab. 5:2; IV:5) a železný pásek s otvorem z hr. 16 tamtéž (tab. 6:5; V:3), o němž nemůžeme říci, z čeho 28

vlastně pocházel, stejně jako o bronzových plíšcích z hr. 31 ve Staré Břeclavi, které jsou tak malé, že nelze rekonstruovat předmět, jehož jsou fragmentem. Ani z ataše vědra z hr. 31 na Pohansku (rab. 10:3; V11:6) nelze vytěžit chronologické poznatky, neboť jde o nejjednodušší tvar, který je časově indiferentní. N o ž e jsou nejčastějším přídavkem. Našly se celé nebo ve zlomcích ve třech hrobech na Pohansku (hr. 7, 23, 32 - tab. 4:2; 8:5; 10:5; IV:2; VI:6), ve dvou hrobech ve Staré Břeclavi (hr. 6, 13 — tab. 21:1. 22:4) a v lese Trnava v jednom hrobě (hr. 8). Jde o běžné užitkové tvary a velikosti, převážně s masivními rapy, bez chronologické průkaznosti. P ř e z k y jsou známy jen z Pohanská ve dvou exemplářích. Obě jsou železné, s prohnutými boky, v jednom případě natolik, že rámeček nabývá osmičkovitý tvar. Jsou chronologicky nejprůkaznějším materiálem z pohřebiště. Přezka z hr. 1 (tab. 1:2; 111:2) má jen mírně prohnuté boky. Její četné analogie jsou na pohře­ bištích z doby avarské např. v Alattyánu v hr. 37, 78, 111, 322,604, tedy v nálezo­ vých celcích s trojbřitými šipkami, s hladkými plechovými nákončími, s pravo­ úhlými nebo terčovitými kováními opasku, s náušnicemi s ovaloidním granulova­ ným závěskem, které patří do tamější druhé chronologické skupiny hrobů ze třetí a z počátku čtvrté čtvrtiny 7. století ( K O V R I G 1963, 123-147, Taf. 2:28-41; 7:1—20; 10:23—25; 23:29-39; 38:29-43). N a současném pohřebišti v Holiarech se vyskytla přezka tohoto typu v hr. 477 (TOČÍK 1968, 77, tab. 69), kde se vedle kotoučovitých a pravoúhlých ozdob opasku a hladkých plechových nákončí objevily i dvě bronzové faléry s otvorem, protáhlé třmeny s rovnou stupačkou a smyčkovitým uchem (III. typ podle Č I L I N S K É 1966, 190, obr. 22:3), které jsou datovány rovněž do druhé poloviny 7. století (ČILINSKÁ 1966,190—193). Osmičkovitá přezka z hr. 38 (tab. 11:4; VIIL5) má obdoby v chronologicky nevýrazných hro­ bech 496 a 628 v Alattyánu ( K O V R I G 1963, Taf. 33:22-24; 40:20-22) a též v hr. 2 v Holiarech, v němž jsou rovněž třmeny III. typu, udidlo s rovnými postranicemi a terčovité bronzové ozdoby opasku (TOČÍK 1968, tab. 25:1—13,15, 17—19,21), které se řadí, jak bylo konstatováno, výše, do 2. poloviny 7. století. Obě přezky jsou tedy hrobovými celky bezpečně uváděny v souvislost s 2. polovi­ nou 7. století. Neznamená to ovšem, že by nemohly být starší. Jsou totiž poměrně hojné v sídlištní vrstvě hradiska v Zimně, která je datována do 6 . - 7 . století ( A U L I C H 1972, 46, tab. 11:15-20,23-27, 31). Na Pohansku jsou v obou případech s nezdobenou časně slovanskou keramikou velmi primitivních tvarů. Š i p k a z hr. 4 na Pohansku patří k typu listovitých s tulejkou (tab. 2:4; 111:5). Šipky tohoto typu jsou běžné v merovejskolangobardské fázi stěhování národů na Moravě z 1. poloviny 6. století ( T E J R A L 1975,402) a ojediněle se objevují i ve starší podunajské fázi z 2. poloviny 5. a z počátku 6. století tohoto období ( T E J R A L 1982, 154). Objevily se též na slovanskoavaraském pohřebišti v Holiarech v hr. 176 (TOČÍK 1968, 38, tab. 47:4) a jsou v několika exemplářích na hradišti v Zimně ( A U L I C H 1972, 53, tab. 10:21-27,29-33). Lze s nimi tedy v časně slovanském prostředí počítat, i když k datování jsou nepoužitelné neboť nechybí např. ani v celcích velkomoravských. B r o n z o v á p i n z e t a z hr. 17 ve Staré Břeclavi (tab. 23:2) představuje jednodu­ chý tvar s rozšířenými konci ramen, který je běžný od doby laténské až po stěhování národů v různoetnickém prostředí ( P O D B O R S K Í 1961, 76). Běžné jsou i ve druhé a třetí fázi stěhování národů na Moravě ( T E J R A L 1975, 413; týž 1982, 145—146). V časně slovanských památnících se pinzety vyskytly v Zimně 29

( A U L I C H 1972, 71—72, tab. 12:15; uvádí se tam analogie 5 . - 6 . stol. z Litvy a ze 6 . - 7 . stol. z alamanských pohřebišť), v Dessau-Mosigkau (KRÚGER 1967, Abb. 36:10,11) a jsou běžné na současných slovanskoavarských pohřebištích, např. v Děvínské Nové Vsi v hr. 205, 305, 359 (EISNER 1952, tab. 33:3a,b; 45:5; 81:7), v Nových Zámcích v hr. 399 a 491 ( Č I L I N S K Á 1966, 183, tab. 60:2; 73:11), v Holiarech v hr. 73, 85, 184, 230, 271, 461 (TOČÍK 1968, tab. 33:9; 35:11; 48:1; 51:7; 55:9; 67:19), v Alattyánu v hr. 203, 426, 700 ( K O V R I G 1963, tab. 17:5; 28:25; 44:19) aj., takže je lze charakterizovat jako běžnou toaletní potřebu v 6.—8. století, zatímco později je v našem prostředí vzácná. K o r á l k y jsou doloženy v hr. 32 na Pohansku (tab. 10:7; VII:8) a z hr. 21 ve Staré Břeclavi, v obou případech v doprovodu nezdobené časně slovanské kerami­ ky. Zatímco k typu starobřeclavských korálků nelze nic říci, neboť se z nich zacho­ valy jen šedomodré slitky, korál z Pohanská prošel sice také žárem hranice, ale zachoval si přes částečné natavení původní tvar, i když ztratil základní barvu. Je kotoučkovitý, šedobílý, zdobený obvodovými modrými proužky; nejvíce při­ pomíná korál z porušených hrobů z Vranovic (POULÍK 1948, tab. 39:47). Korálky jiných typů byly v žárových hrobech ve Velaticích (POULÍK 1948, 92, obr. 25:4—8). K datování nemohou přispět.

DATOVÁNÍ P O H Ř E B I Š Ť Pro přímé datování na základě spolehlivě datovatelného materiálu poskytla pohřebiště z břeclavského katastru jen nepatrnou a nejistou oporu. Jsou to fakticky jen přezky s prohnutými boky z hr. 1 a 38 s nezdobenou časně slovanskou kerami­ kou na Pohansku, které uvádějí tyto celky podle analogií na slovanskoavaraských pohřebištích v souvislost s druhou polovinou 7. století. T o je doba, kdy jsme již předpokládali vyznívání keramiky pražského typu. I když není vyloučeno že uvedené celky jsou fakticky starší, sotva bychom mohli s jejich datováním sestoupit pod první polovinu 7. století. Nezbývá tedy než použít jiné metody, kterou svého času aplikoval J. Z E M A N (1966, 178—179), totiž porovnat zastoupení nezdobené a zdobené keramiky v hro­ bech za předpokladu, že nezdobená keramika je v zásadě starší, kdežto zdobená mladší, i když je nutné počítat s částečným časovým překrýváním výskytu obou druhů keramiky. Při tomto postupu vycházím z počtu určitelných nádob, tj. nejeli z celých kusů, ale i z horních částí, podle nichž lze rozlišit nádoby skutečně zdobené či nezdobené, a též ze spodních částí, na nichž se zachovaly zbytky výzdoby (nezdobenou nádobu nelze podle zachovaného spodku rozlišit, pokud není zacho­ vána až k hrdlu). Počet určitelných nádob byl na Pohansku 32 (100 %), z toho k nezdobené časně slovanské keramice patřilo 9 kusů (28 %) a ke zdobené keramice 23 kusů (72 %). V souladu se svědectvím přezek by se tedy zdálo, že něco víc než čtvrtina pohřebiště patří zhruba do první poloviny 7. století (snad s jistým přesahem do 6. století) a tři čtvrtiny ho již patří do druhé poloviny 7. a do 8. století. 28 % nádob má zručně provedenou výzdobu a jsou tedy relativně nejmladší, zařaditelné do 8. století. Nezdobená a primitivně zdobená keramika se soustřeďovala v severozápadní skupině hrobů, zatímco zručně zdobená keramika převažovala v jihovýchodní skupině hrobů (kde ovšem byly též 2 nezdobené a 4 primitivně zdobené hrnce). 30

Na pohřebišti v lese Trnava bylo 17 určitelných nádob (100 %), z toho k nezdo­ bené keramice patřilo 8 kusů (47 %) a k podunajskému typu 9 kusů (53 %). Po­ hřebiště by tedy mělo být starší než nekropole na Pohansku. Tento mechanický přístup k chronologickému hodnocení by však nebyl zcela správný. Ve dvou hro­ bech (Č. 4, 10) bylo totiž po dvou nezdobených nádobách, čímž se neadekvátně zvýšil podíl nezdobené keramiky v chronologických úvahách, a dva hroby (č. 8, 9) míly zase tak vyspělou keramiku, jaká se na Pohansku vůbec nevyskytla, i když se nevymyká z rám:e stylu slovanskoavarských pohřebišť, která ovšem mohou přesahovat do 9. století. Chronologie pohřebišť na Pohansku a v lese Trnava nebude tedy asi přiliš odlišná. Jinak je tomu ve Staré Břeclavi, kde ze 17 určitelných nádob (100 %) náleželo k nezdobené časně slovanská keramice 12 kusů (70 %) a k podunajskému typu 5 kusů (3D %). Podle toho by pohřebiště ve Staré Břeclavi bylo výrazně starší než pohřebiště na Pohansku a v lese Trnava. Odpovídá tomu i skutečnost, že pražský typ je tam zastoupen rovnoměrně v obou skupinách hrobů, zejména uvážíme-li, že spodní části nádob z tohoto pohřebiště patří zřejmě z větší části též k nezdobené keramice. O počátcích starobřeclavského pohřebiště již hluboko v 6. století a o jeho trvání v 7. století není třeba pochybovat. Znovu ovšem podotýkám, že uvedený postup při datování slovanských žárových pohřebišť není zcela spolehlivý. Především proto, že pokud si nejsme jisti, že bylo vykopáno celé pohřebiště, nevíme jaký vzorek inventáře vlastně hodnotíme a nelze vyloučit, že neprokopaná část pohřebiště obsahuje pouze jeden druh keramiky, který by celkový obraz procentuálního zastoupení podstatně změnil. Zatímco u pohřebišť v lese Trnava a ve Staré Břeclavi nemáme k dispozici žádnou kontrolu správnosti uvedeného datovacího pokusu, na Pohansku se objevuje rozpor mezi datováním pohřebiště a sídliště. Jak uvidíme dále, smíšený horizont na sídlišti je celkem bezpečně datován do 2. poloviny 6. století a přesahuje do 7. století. I když se zejména podle tzv. osady I a dalších indicií zdá, že starohradištní horizont pouze s podunajskou keramikou z 2. poloviny 7. a z 8. století je zastoupen nejvíce, což by odpovídalo i značnému počtu hrobů se zdobenou keramikou, přece jen nelze pominout skutečnost, že v osadě je výrazně zastoupen i horizont s nezdobenou v ruce robenou keramikou, který m i své kořeny v 1. polovině 6. století. Nutně tedy musíme přiřadit i tomuto období některé hroby. Je samozřejmě možné, že skupina nejstarších hrobů nebyla na Pohansku ještě zachycena. Nasvědčuje tomu i sku­ tečnost, že počet obydlí a tudíž i počet rodin žijících v nejstarší fázi osady je větší než počet skupin hrobů na pohřebišti nebo vypočítaný počet rodin tam pohřbe­ ných.

DEMOGRAFICKÉ

POZNATKY

Antropologický rozbor kosterních pozůstatků ze žárových hrobů ze Staré Břec­ lavi a z Pohanská provedla doc. dr. A . L O R E N C O V A , CSc. I když výsledné roztřídění materiálu ze Staré Břeclavi (LORENCOVÁ 1961) je uspořádáno podle jiných hledisek ( C H O C H O L 1958, 567) než u materiálu z Pohanská (např. S T L O U K A L - V Y H N Á N E K 1976, 28), lze z něho vyvodit aspoň částečně srovnatelné demografické poznatky. Ve Staré Břeclavi bylo pohřbeno 32 jedinců. Z nich bylo 9 dětí, 9 mužů a 8 žen, 31

PŘEHLED I

Antropologické údaje o žárových hrobech ve Staré Břeclavi Číslo hrobu

Počet jedinců

Pohlaví

Věková kategorie

Číslo hrobu

Počet jedinců

Pohlaví

Věková kategorie

1

1

žena

iuv

18

1

muž

nejm. ad

2

1

muž

mat

19

2

muž

mat-sen

3

1

muž

ad

žena

ad

4

1

dítě

inf II

20

1

žena

ad

5

1

dítě

inf III

21

1

žena

mat

6

1

muž

mat

22

0

7

1

žena

ad

23

0

-

8

1

dítě

inf III

24

1

?

?

nejm. ad

9

1

dítě

inf III

25

1

?

10

1

muž

mat

26

0

-

-

11

1

žena

sen

27

1

?

?

12

1

dítě

inf II

28

1

?

13

2

žena

ad

29

1

dítě

muž

mat

30

1

?

?

31

1

?

?

-

mat inf II

14

0

-

15

1

žena

mat-sen

32

1

dítě

inf III

16

1

dítě

inf I-II

33

1

dítě

inf II

17

1

muž

mat- sen

žár. D

1

muž

mat-sen

přičemž 6 pohřbů bylo neurčitelných (přehled I). Z mužů téměř polovina dosáhla věku zralého (30—50 let), dva zemřeli mladší (20—30 let) a tři po 50 letech. Ženy se dožily věku v průměru nižšího než muži. Většina jich zemřela ve své dospělosti (20—30 let), věku staršího a stařeckého dosáhly tři (50 až 60 a nad 60 let) a jedna zemřela mladistvá (16—18 let). N a Pohansku bylo pohřbeno v 47 hrobech 50 jedinců (z 55 hrobů bylo 8 bez pozůstatků pohřbených). Z nich bylo 15 dětí, 2 mladiství neurčitelného pohlaví, 13 mužů, 11 žen, přičemž u pozůstatků 7 dospělých nebylo určitelné pohlaví a ve 2 případech se nedalo zjistit pohlaví ani věk (přehled II). Z mužů téměř polovina zemřela dospělých (20—40 let) a o něco více než polovina ve věku zralém (3 ve věku ad-mat, 4 ve věku mat., tj. 40—60 let); stařeckého věku se podle tohoto třídění nedočkal žádný. Z žen zemřely dvě mladistvé (18 %), čtyři ve věku nejméně dospě­ lém až zralém (ad-mat, tj. 20—60 let) a tři ve věku zralém (mat., 40—60 let), 32

P Ř E H L E D II

Antropologické údaje o žárových hrobech v Břeclavi-Pohansku Cislo

Cislo

Počet jedinců

Pohlaví

Věkové kategorie

hrobu

Počet jedinců

1

0

-

-

28

1

ditě

inf I

2

1

dítě

inf II

29

1

ditě

inf I

3

1

ditě

inf I

30

1

?

?

4

2

muž

mat

31

1

žena

mat

ditě

inf I

32

1

muž

ad-mat

ad

33

1

ditě

inf I

hrobu

Pohlaví

Věková kategorie

5

1

?

6

1

žena

mat-sen

34

1

muž

ad

7

1

ditě

inf II

35

1

ditě

inf I

8

0

1

žena

mat-sen

1

nejm. ad

36

9

muž

37

1

muž

ad

10

1

žena

nejm. ad

38

1

žena?

iuv

11

1

?

nejm. ad

39

0

12

1

muž

ad

40

0

-

13

1

žena

mat

41

1

muž

nejm. ad

14

0

42

1

dítě

inf I

15

0

-

43

1

dítě

inf I

16

1

?

ad

44

1

dítě

inf II

17

1

?

nejm. iuv

45

1

muž

ad

18

0

-

-

46

1

?

ad

?

nejm. ad

19

0

20

2

-

-

47

1

muž

mat

48

1

ditě

inf II

žena

ad-mat

49

1

dítě

inf I

ad-mat

50

1

dítě

inf I

ad-mat

51

1

žena

mat

52

1

?

iuv

?

ad

21

1

?

22

1

23

1

24

1

muž

mat

53

1

25

1

žena

ad-mat

54

1

muž

ad

26

1

muž

mat

55

2

muž

ad

27

1

ditě

inf I

žena?

iuv

žena ?

?

33

tj. dohromady 63%; u dvou není vyloučeno, že se dočkaly věku stařeckého (nad 60 let, 18 %). Ženy na Pohansku měl tedy v průměru vyšší věk než muži. Jak ve Staré Břeclavi tak na Pohansku vymřela třetina populace do 14 let, což odpovídá zjištěním E. N E Ú S T U P N É H O na různých vzorcích populací od neolitu až po dobu hradištní (1983, 33). Poněkud vyšší dětská úmrtnost byla doložena na pohřebišti v lese Trnava, kde z osmi orientačně určitelných kosterních pozůstat­ ků byly čtyři dětské. Skutečný stav je tam však zřejmě zkreslen špatnou zachovalostí kosterního materiálu, která nedovolila R N D r . T . DACÍKOVI pokusit se o určení pohlaví a bližší věkové skupiny.

34

III. Č A S N Ě S L O V A N S K É S Í D L I Š T Ě NA P O H A N S K U

VZTAH

ZKOUMANÝCH ČASNĚ SLOVANSKÝCH

AREÁLŮ

O celkových půdorysných dispozicích časně slovanského sídliště na Pohansku n e m á m e zatím zcela jasnou a jednoznačnou představu. Je totiž roztaženo na značné ploše, z níž byly prokopány jen jednotlivé úseky navzájem nesouvisející {obr. 2). Krajní body této plochy ve s m ě r u J Z — S V jsou vzdáleny asi 450 m , v p ř í č n é m směru dosahují v jednotlivých místech t é m ě ř 100 m , i když celkovou šířku ve směru S Z — J V zkoumané úseky zatím nedovolily bezpečně zjistit. Jeden úsek b y l p r o b á d á n v severní části výkopu, jímž b y l z k o u m á n velkomorav­ ský velmožský dvorec v severozápadní části hradiska, a b y l p o m o c n ě označen jako osada I {obr. 7). Plocha, na níž tam byly rozmístěny časně slovanské objekty (v textu je za jejich čísly uváděn index V D = velmožský dvorec), byla asi 110 m dlouhá a 80 m široká, a to ve směru Z — V , s p ř i h l é d n u t í m k rozptylu časně slo­ vanského materiálu v kulturní vrstvě. D r u h ý úsek b y l z k o u m á n asi 150 m východně od p r v n í h o , v bývalé lesní školce, v přilehlých řezech valem a v jižní části severovýchodního p ř e d h r a d í ; byl p o m o c n ě označen jako osada II {obr. 10). Většina časně slovanských objektů (v textu jsou za jejich čísly uváděny indexy L Š = lesní školka; V — I I I , V — X I I , V — X I V = řez valem č. III/1965, XII/1966, X I V / 1 9 7 5 ; S P = severovýchodní p ř e d h r a d í ) tam vytvářela pruh orientovaný ve s m ě r u J Z — S V . Označení obou zkoumaných úseků jako osada I a II je pouze p o m o c n é ; není pochyb o tom, že šlo jen o jedno sídliště, které se v p r ů b ě h u časně slovanského a starohradištního období p o s t u p n ě šířilo, p ř í p a d n ě posunovalo. Svědčí o tom několik dalších časně slovanských objektů a nálezů objevených mimo u v e d e n é dva úseky a naznačujících celkový rozsah časně slovanského a starohradištního sídliště. Již v roce 1961 b y l v pětimetrové zjišťovací sondě vedené v rámci čtvercového systému mezi plochou zkoumanou v areálu velkomoravského velmožského dvorce a plochou sídliště zkoumaného v lesní školce, ve č t v e r c i B 91—61, zjištěn objekt (polohu viz na obr. 2:4), v jehož povrchové výplni byla objevena rozdrcená starohradištní n á d o b a (1). Výplně objektů, které byly uvedenou sondou zachyceny, nebyly vybírány, poněvadž by vyžadovaly její rozšiřování na mnoha místech a v různých směrech, což nebylo vzhledem k bezprostředním ú k o l ů m v ý z k u m u možné. N e z n á m e tedy časové zařazení těchto objektů. N e n í však vyloučeno, že právě na ploše proťaté sondou se nacházela starohradištní fáze starší časně slovanské osady. 1. Soudkovitá nádoba s vyhnutým a zaobleným okrajem, s poněkud nepravidelnou výdutí a s dnem oboustranně rovným. Na největší výduti ji zdobí dvě poměrně neuměle ryté hřebenové vlnovky mezi dvěma pásy vodorovných rýh. Keramická hmota obsahuje drsný písek a kaménky. Povrch potažený hladkou vrstvou je šedohnědý, u okraje tmavo­ šedý. Uvnitř je patrný výrazný vodorovný val nad největší výdutí a níže slabě znatelné

35

stopy po svislém shlazováni. Slepen a nepatrně doplněn. V 18 cm; po 12 cm; pv 15 cm; pd 8,2 cm; obsah 1,69 litru; inv. č. 28.968; tab. 28:1.

Další m í s t o , kde bylo zachyceno časně slovanské osídlení již p ř i p r ů z k u m u v roce 1958, byla s o n d a I I I , která se nacházela na jihovýchodní straně lesní školky, v n ě jejího oploceni, 22 m od jejího východního rohu (její polohu viz na obr. 2:5). Sonda I I I byla položena přibližně ve směru S — J , tedy šikmo k východnímu plotu školky, o d nějž byla vzdálena 1,4 m ; měřila 880 X 80 cm. P ř i jejím hloubení se nacházely v povrchové h u m u s o v i t é vrstvě velkomoravské střepy, ale na podloží se objevila tmavá výplň zahloubeného objektu, z n í ž pochází několik časně slovan­ ských střepů, z nichž některé se podařilo slepit ve větší kusy (1—4). 1. Střep ze soudkovité nádoby se slabě vyhnutým a tupě kuželovitě seříznutým okrajem a s poněkud nepravidelnou nezdobenou výdutí. Keramická hmota obsahuje písek, ojedinělé kaménky a slídu. Šedohnědý povrch je hladký, se stopami po svislém shlazováni. Lom vykazuje dvě vrstvy. Zach. v 9 cm; po 12,6 cm; pv 14 cm; tab. 28:2. 2. T ř i slepené střepy z větší vejčité nádoby se silně vyhnutým a zaobleným okrajem a s nezdobenou výdutí. Keramická hmota obsahuje drsný písek a trochu slídy. Tmavo­ hnědý povrch potažený hladkou vrstvou vykazuje stopy po obtáčeni. Na lomu jsou tři vrstvy. Zach. v 9,8 cm; po 22 cm; pv 22,5 cm; tab. 28:3. 3. Střepy z Širší vejčité nádoby s vyhnutým a kuželovitě seříznutým okrajem a s tenkostěnnou výdutí. Zdobí ji tři pásy vodorovných rýh, mezi nimiž jsou dvě hřebenové vlnice. Hlinité těsto obsahuje drsný písek a kaménky. Tmavohnědý až tmavošedý povrch je potažen hladkou vrstvou. Uvnitř jsou pod hrdlem výrazné stopy po svislém shlazováni, vnější strana je obtáčena. Zachovány asi 3/4 profilu. Zach. v 18 cm; po 19 cm; pv 23 cm; tab. 28:5. 4. Střep z velké situlovité nádoby se silně vyhnutým a zaobleným okrajem. Zdobí jej velké neuměle ryté hřebenové oblouky, jejichž vnitrní plocha i prostor mezi nimi je vyplněn hřebenovými vpichy nebo řadami krátkých rýžek. T é ž na vnitřní straně okraje jsou dvě hřebenové vlnovky. Hlinité těsto obsahuje drsný písek a slídu. Šedočerný povrch je jemně drsný a vykazuje stopy po obtáčení. Pod hrdlem je reparační otvor. Zach. v 9,2 cm; po 22 cm; pv 26,5 cm; tab. 28:4.

Rozptýlené časně slovanské a starohradištní objekty a ojedinělé nálezy se nachá­ zely též na severovýchodním p ř e d h r a d í , poblíž archeologické stanice (obr. 2:6—9). Šlo o objekt 10/SP, j á m u 21/SP, objekt 65/SP a fragment časně slovanské n á ­ doby za čtverce B 53—29. O b j e k t 1 0 / S P (poloha na obr. 2:6) byl objeven v roce 1960 ve čtverci B 52—32. Šlo o t é m ě ř čtvercovitou zahloubenou hospodářskou stavbu (250—212 c m , h l 67 c m ; plocha 5,3 m ) s d v ě m a schodkovitými výklenky. Obsahovala staro­ hradištní střepy zdobené pásy vodorovných r ý h a h ř e b e n o v ý m i vlnicemi, 4 frag­ menty rovných den a kostěnou brusli ( D O S T Á L 1970b, 132, obr. 10:18—19). J á m a 2 1 / S P (poloha na obr. 2:8) objevená v roce 1970 ve čtverci B 37—38 byla oválná (145—100 c m ; h l 55 cm) a m í r n ě zešikmenými stěnami a s r o v n ý m dnem {tab. 27:9). Její delší osa byla orientována ve směru S Z — J V . V e výplni se v hloubce 18 c m nacházela celá n á d o b a (1) m í r n ě nakloněná. V e výplni bylo dále 6 zvířecích kostí a 4 halštatské střepy. 2

1. Soudkovitá nádoba s poněkud vyhnutým a tupě kuželovitě seříznutým okrajem, s hrbolkovitou nezdobenou výdutí a s odsazeným, vně slabě klenutým a zevnitř zaoble­ ným dnem. Pod hrdlem je vyryt znak v podobě řeckého písmene omega. Keramická hmota obsahuje drsný písek a kaménky. H n ě d ý povrch je potažen hladkou vrstvou a jsou na n ě m svislé stopy po shlazováni. Stejné stopy jsou i na vnitřní straně, která je černá; jsou tam patrné i vodorovné nepravidelnosti. Slepena. V 16,5 cm; po 14 cm; pv 15,8 cm; pd 7,5 cm; obsah 1,66 litru; inv. č. 88.807; tab. 27:8; XIX.4.

36

O b j e k t 6 5 / S P (poloha na obr. 2:9) objevený v roce 1972 ve čtverci B 45—41 byl nepravidelně oválnou jámou (136 x 116 c m , h l 30 cm) s t é m ě ř k o l m ý m i stěnami a s m í r n ě zešikmeným dnem {tab. 27:1). Její delší osa byla orientována ve s m ě r u S Z — J V . V e výplni byla nalezena rozdrcená n á d o b a (1) a d r o b n é n e z d o b e n é střepy (2). 1. Štíhlá pohárovitá nádoba s nepatrně vyhnutým a téměř vodorovně seříznutým okrajem, s pravidelnou nezdobenou výdutí a s výrazně odsazeným dnem, vně klenutým a zevnitř zaobleným. Hlinité těsto obsahuje drsný písek a kaménky. Světlehnědý, u okraje tmavo­ šedý povrch je potažen hladkou vrstvou. Na povrchu i uvnitř se jeví stopy po svislém shlazování. Dobře vypálen. Slepen a ze 2/3 doplněn. V 19 cm; po 12 cm; pv 13 cm; pv 13 cm; pd 7 cm; obsah 1,78 litru; inv. č. 94.104; tab. 27:5, XIX:7. 2. Z 12 střepů pochází spodní část silnostěnné hnědé nádoby s odsazeným dnem s ná­ během k prstencovitému rozšíření na obvodu; na vnější straně má dno obvodový výstupek, uvnitř je zaoblené; pv 20 cm; pd 11 cm; inv. č. 94.105; tab. 27:6. Střep z kolmého hrdla s okrajem vodorovně seříznutým a vně rozšířeným; inv. č. 94.106; obr. 27:2. Mírně vyhnutý a zaoblený okrajový střep; inv. č. 94.107; tab. 27:3. Šedý, poměrně tenkostěnný střep s vyhnutým a kuželovitě seříznutým okrajem; inv. č. 94.108; tab. 27:4.

V e č t v e r c i B 53—29 (poloha na obr. 2:7) byly p ř i v ý z k u m u v roce 1975 objeveny v ú r o v n i podloží časně slovanské střepy (1). 1. Několik zlomků ze širší silnostěnné soudkovité nádoby s mírně vyhnutým a zaoble­ ným okrajem, s nerovnou nezdobenou výdutí a s dnem na obvodu prstencovitě rozšíře­ ným (typ d')- Hlinité těsto obsahuje hrubý písek a ojedinělé kaménky. H n ě d ý povrch je potažený jemnější vrstvou a vykazuje stopy po svislém shlazování. Na lomu jsou tři vrstvy. Slepena a z větší části doplněna. Zach. v 20 cm; po 22 cm; pv 24 cm; pd 9 cm; inv. č. 122.404; tab. 27:7.

Z řezu valem č. XII/1966 pochází z p o h ř b e n é h o humusu fragment časně slo­ vanské nádoby (1). 1. Téměř úplný prolil situlovité nádoby s vyhnutým a zaobleným okrajem a s poměrně pravidelnou nezdobenou výdutí. Dno chybí. Hlinité těsto obsahuje drsný písek, kaménky a patrně i trochu tuhy. Šedohnědý, u okraje tma ošedý pcvrch je potažen jemnější vrstvou, kterou prorážejí větší kaménky. Uvnitř nepatrné svislé stopy po shlazování. Na lomu tři vrstvy. Zachována asi 1/4 nádoby. Zach. v 23,5 cm; po 17,5 cm; pv 21 cm; inv. č. 61.002.

Popsané objekty a ojedinělé nálezy (s výjimkou posledního, který se nacházel v areálu tzv. osady II) na severovýchodním p ř e d h r a d í byly od sebe navzájem vzdáleny 15—40—55 m a od objektů tzv. osady II nejméně 120 m . Jde tedy zřejmě o ojedinělé jámy v y s u n u t é v různých d ů v o d ů za okraj vlastního sídliště, jak to pozorujeme n a p ř . v areálů dvorce na Pohansku nebo na sídlišti v Dessau-Mosigkau ( D O N A T 1980, A b b . 14). L z e tedy předpokládat, že tyto objekty souvisely se sku­ pinou obydlí a hospodářských staveb, které se nacházely jizozápadně od nich, ve střední části severovýchodního p ř e d h r a d í . Stejně tak objekt mezi areálem dvorce a sídlištěm v lesní školce (mezi tzv. osa­ dou I a II) naznačuje, že na této ploše a snad v celém severním rohu hradiska by se mohlo nacházet časně slovanské a starohradištní uskupení objektů. Podobnou situaci mohou signalizovat i nálezy ze sondy I I I z roku 1958 za jihovýchodním oplocením školky. Dosud zachycené krajní body časně slovanského a starohradištního osídlení jsou vzdálené kolem 300— 400 m . V e všech úsecích jsou doloženy jak velmi rané formy nezdobené časně slovanské keramiky, tak i vyspělé zdobené tvary podunaj­ ského typu. T o z n a m e n á , že na Pohansku šlo p r a v d ě p o d o b n ě o osadu shlukového 37

typu, která v jednotlivých fázích 6 . - 8 . století vytvářela skupiny obydlí a hospo­ dářských staveb na celé této ploše. Jde tedy o jeden z t y p ů osad, který byl zachycen jak na ú z e m í Polska ( P O D W I Ň S K A 1971, 52), tak v severních oblastech N D R ( D O N A T 1980, 145) i ve východoslovanské pražsko-korčakské oblasti ( S E D O V 1982, 13).

C H A R A K T E R I S T I K A TZV. OSADY I A JEJÍCH

OBJEKTŮ

V tzv. časně slovanské osadě I bylo objeveno 45 objektů. Většina z nich se táhla v pásu d l o u h é m asi 85 m a širokém 35—50 m ve s m ě r u od J Z k S V . Několik objektů bylo rozhozeno jižně a jihovýchodně od tohoto pásu. Zatímco směrem jižním lze sídliště pokládat za uzavřené, není vyloučeno, že pokračovalo s m ě r e m severním a východním. Podle naznačených vztahů mezi jednotlivými z k o u m a n ý m i areály je to dokonce velmi p r a v d ě p o d o b n é . V e z m í n ě n é m pásu byla výraznější kumulace objektů v jeho jihozápadní části a pak v části severní (obr. 7). Celkový obraz je však značně zkreslen pozdější velkomoravskou zástavbou a zejména p o h ř e b i š t ě m u kostela, které zřejmě pozůstatky staršího osídlení zničily, jak tomu nasvědčují četné nálezy časně slovanských a starohradištních střepů v zásypech h r o b ů a v k u l t u r n í vrstvě kolem kostela ( K A L O U S E K 1971, tab. A , B , C ) . M e z i 45 sídlištními objekty m ů ž e m e jen dva označit s jistou rezervou za nadzemní obydlí (obj. 7 5 / V D a 120/VD), t ř i za větší mělce zahloubené hospodářské stavby 16

BŘECLAV-POHANSKO

15

14

13

12

11

10

9

8

7

Jjs* : : : : :

Časně slovanská osada I. Výzkum 1959-1963

5

4

3

100 99

2

m...:

B

98 52 53 54 55

.O"

56 0

5

10

15

23

22

21

20

57

Mm

19

18

58

0

59

59

A "

60

60

oto

61

13

1>

0,]

'o n

. 36

O

62

62

o

63

63 64 65 66 67

CL

23

22 21

20

19

18

17

16

r 15

14

13

12

11

10

9

8

7

6

5

4

3

2

1

68

100 99

Obr. 7. Breclav-Pohansko. Plán tzv. časně slovanské osady I v areálu pozdějšího velko­ moravského velmožského dvorce. T m a v é obrazce — objekty s nezdobenou keramikou; světlé obrazce — objekty se smíšenou a zdobenou keramikou

38

Obr. 8. Břeclav-Pohansko. Tzv. časně slovanská osada I. Ukázky obytných staveb (1 — obj. 75/VD), větších hospodářských staveb (2 - obj. 72/VD; 3 - obj. 73/VD; 4 - obj. 5/VD) a obdélníkovitých jam (5 - obj. 59/VD; 6 - obj. 60/VD)

39

(obj. 5 / V D , 7 2 / V D , 7 3 / V D ) a zbylých 37 jsou jámy r ů z n é h o tvaru a účelu ( p ř e ­ hled III). Problematické jsou objekty 4 3 / V D a 6 1 / V D . Objekt 4 3 / V D jsem svého času rekonstruoval ze skupiny 6 větších a 11 menších kůlových jamek rozmístěných na obvodu a na delší ose obdélníkovité plochy (12 X 7,2 m) a přiřadil jsem ho k staroh r a d i š t n í m u osídlení proto, že v k u l t u r n í vrstvě čtverců, v nichž se nacházel, byly jen starohradištní střepy a že by blokoval vchod do staršího palisádového opevnění dvorce ( D O S T Á L 1975, 284). Připouštěl jsem již tehdy možnost, že by mohl souviset i s mladší fází dvorce, ale dnes pochybuji, zda interpretace skupiny kůlo­ vých jamek jako stavby byla vůbec správná. N e m á m e totiž nikde na Pohansku prokázánu existenci časně slovanských kůlových staveb, i když není vyloučena, neboť n a p ř . na ú z e m í Polska jsou p o d o b n é stavby z n á m y (Lisewo, Czeladž Wielka - D E L E K T A 1948, tab. 58; L O D O W S K I 1972, 199n.). Objekt 6 1 / V D prozra­ zovalo jen izolované nakupení nálezů na ploše asi 7 m v h u m u s o v i t é vrstvě těsně nad podložím. V jeho prostoru se nenacházely žádné konstrukční prvky (kůlové jamky, k a m e n n é podložení aj.), takže nebylo m o ž n é určit ani jeho velikost, orientaci apod. N e t ř e b a pochybovat o tom, že objekt b y l povrchový a nepřítomnost otopného zařízení nasvědčuje, že měl hospodářský účel. Blíže ho však zařadit a charakterizovat nelze. N a d z e m n í o b y d l í (tj. stavby s podlahou na ú r o v n i povrchu) jsou zastoupena obj. 7 5 / V D a 120/VD. P ů d o r y s n é dispozice obj. 7 5 / V D (obr. 8:1) byly dány d v ě m a kůlovými jamkami vzdálenými navzájem 360 c m , v nichž byly p ů v o d n ě vsazeny sochy nesoucí h ř e b e n o v o u vaznici střechy. Spojnice kůlových jamek směřovala od J Z k S V ; t í m je d á n a orientace štítových stran. Poněvadž slovanská obydlí byla čtvercovitá, činila plocha této stavby asi 13 m , což patří k b ě ž n é m u p r ů m ě r u . T é m ě ř uprostřed bylo zjištěno mísovitě vyhloubené a vymazané topeniště (p 85 cm) nad n í m ž byla roztažena k a m e n n á kra, pocházející p a t r n ě ze z b y t k ů kamenného obložení ohniště nebo z klenby pece. Stěny byly p a t r n ě r o u b e n é ( D O S T Á L 1975, 297—298). Objekt 120/VD b y l p o r u š e n chrámovou stavbou. Jeho p ů d o r y s je d á n kamennou krou, která byla oddělena od destrukce c h r á m u humusovitou vrstvou, rozloženou na čtvercové ploše a rozměrech zhruba 230—230 c m , a kůlovou jamkou nacházející se přibližně uprostřed jedné ze stěn; byla-li další jamka na protilehlé straně, pak byla hřebenová vaznice orientována ve s m ě r u S Z — J V . Poněkud excentricky bylo umístěno kruhové topeniště, mísovitě p r o h n u t é a vymazané hlínou (p 55 cm), překryté kameny, které souvisely s jeho obložením nebo zaklenu­ t í m . L z e tedy shrnout, že obydlí zjištěná v tzv. osadě I se lišila od obydlí v tzv. osa­ d ě II jednak u m í s t ě n í m ú r o v n ě podlahy na povrchu, jednak p o s u n u t í m otopného zařízení z rohu do s t ř e d u a zřejmě i jiným typem otopného zařízení (místo kamen­ ných pecí tu asi byla ohniště obložená kameny). O konstrukci stěn nevíme nic p r ů k a z n é h o , dá se však předpokládat, že byly r o u b e n é . V ě t š í z a h l o u b e n é h o s p o d á ř s k é s t a v b y (obr. 8:2—4) byly lichoběžníkovitého nebo oválného tvaru, o plošných rozměrech 4—10 m , více či m é n ě zahlou­ b e n é (20—45 cm). N e m ě l y otopná zařízení. Obj. 5 / V D p a t r n ě ani neměl n a d z e m n í stěny, protože b y l dostatečně zahlouben a střecha dosedala p ř í m o na zem; o p ř e s t ř e šení svědčí kůlové jamky na delší ose objektu. Podle otisků na mazanici nalezené v zásypu lze soudit, že obj. 7 2 / V D měl stěny pletené a obj. 7 3 / V D r o u b e n é ; přesvědčivé doklady pro to ovšem chybí. O b i l n i c e z tzv. osady I jsou v p ů d o r y s e k r u h o v é nebo m í r n ě oválné, o p r ů m ě r u 2

2

2

40

Obr. 9. Breclav-Pohansko. Tzv. časně slovanská osada I. Ukázky obilnic (1 — obj. 1/VD; 2 - obj. 27/VD; 3 - obj. 15/VD; 4 - obj. 10/VD; 5 - obj. 62/VD; 6 - obj. 28/VD; 7 - obj. 85/VD), obdélníkovitých jam (8 - obj. 16/VD; 9 - obj. 22/VD - výheň), kruhových a oválných jam (10 - obj. 78/VD; 11 - obj. 31/VD; 12 - obj. 9/VD; 13 - obj. 32/VD), protáhle oválných (14 - obj. 50/VD), lichoběžníkovitých (15 - obj. 11/VD) a nepravidelných jam (16 — obj. 33/VD)

41

P Ř E H L E D III

Jámy osady I. — Přehled základních údajů Čís. obj. 1 2

Půdorysné rozměry v cm 80 x 100 100

Hloubka v cm

Půdorysný tvar

Tvar v kolmém řezu a tvar dna

Poznámka

85/160

oválný

hruškovitý

obilnice

40/115

kruhový

rovné dno

-

6

95x100

30/80

oválný

mísovitý

9

110x115

20/90

oválný

misovitý

10

80 x 100

110/190

oválný

nálevkovitý

11

60x115

40/95

obdélníkovitý

vanovitý

13

110x135

23/83

oválný

rovné dno

15

120

90/135

kruhový

kotlovitý

16

120x172

75/135

obdélníkovitý

rovné dno

17

85 x 130

12/72

obdélníkovitý

rovné dno

18

85 x 130

45/100

obdélníkovitý

rovné dno

obilnice (?)

obilnice

-

19

70

50/115

kruhový

rovné dno

22

75 x 170

35/95

obdélníkovitý

rovné dno

výheň

27

85

90/140

kruhový

hruškovitý

obilnice

28

100

110/160

kruhový

stupňovité dno

obilnice (?)

31

120

51/110

kruhový

rovné dno

32

110x140

57/120

oválný

rovné dno

33

50-150x270

10/95

nepravidelný

rovné dno

36a

140x200

60/120

obdélníkovitý

vanovité dno

41

90

20/80

kruhový

rovné dno

47

110x190

40/85

oválný

rovné dno

50

120 x 220

30/85

protáhlé oválný

rovné dno

59

124 x 305

35/80

obdélníkovitý

nerovné dno

60

130 x 285

75/130

obdélníkovitý

rovné dno

62

60x80

80/120

oválný

nálevkovitý

70

115x135

80/130

oválný

rovné dno

77

120x180

55/105

oválný

stupňovité dno

78

110

55/105

kruhový

mísovitý

79

125

45/95

kruhový

rovné dno

80

100 x120

25/75

oválný

mísovitý

85

120x140

80/140

oválný

rovné dno

119

90 x 180

45/145

protáhlé oválný

vanovité dno

90

15/115

kruhový

mísovitý

121

42

depot

-

80—120 cm a hloubce 80—110 cm. V profilu jsou b u d hruškovité (obr. 9:1—2) nebo kotlovité (obr. 9:3) s dnem mísoviťým nebo r o v n ý m . Nelze vyloučit, že i jámy se stupňovitými (obr. 9:4,6) nebo zešikmenými stěnami (obr. 9:5,7) byly obilnicemi, jejichž stěny se deformovaly. Tato d o m n ě n k a je podporována skutečností, že i jámy těchto netypických profilů mají stejnou hloubku jako obilnice a dále, že čtyři jámy typických (obj. 1, 27) i netypických profilů (obj. 10, 28) tvořily p o n ě k u d nepravidelnou ř a d u směru S Z — J V ve vzájemných vzdálenostech 2—3—5 m , jak tomu bylo i u jednotlivých uskupení v tzv. osadě I I . Ukazuje to na stejný způsob hospodaření na obou místech. N a obvodu obilnice 1 5 / V D bylo m o ž n é pozorovat několik šikmých jamek (obr. 9:3), které p a t r n ě souvisely se stanovým přestřešením objektu ( L J A P U Š K I N 1958, 205). 2

J á m y (přehled III) jsou m e n š í m i hospodářskými zařízeními do 4 m ), jejichž funkci nelze zpravidla jednoznačně stanovit. A b y c h o m se mohli k tomuto cíli aspoň částečně přiblížit, je n u t n é sledovat jejich p ů d o r y s i profil. V zásadě se vy­ značují menší hloubkou než obilnice. Jsou bud k r u h o v é (p 70—125 c m , h l 20 až 51 cm) s r o v n ý m dnem (obj. 2 / V D , 1 9 / V D , 3 1 / V D , 4 1 / V D , 7 9 / V D - obr. 9:11) nebo kruhové (p 90—110 c m , h l 15—55 cm) s mísovitým dnem (obj. 7 8 / V D , 121/VD - obr. 9:10), p ř í p a d n ě oválné ( 8 0 - 9 6 až 1 1 0 - 1 9 0 c m , h l 2 3 - 5 7 cm) s r o v n ý m dnem (obj. 1 2 / V D , 1 3 / V D , 3 2 / V D , 4 7 / V D , 7 0 / V D - obr. 9:13) nebo oválné (95—100 až 110—115 c m , h l 20— 30 cm) s mísovitým dnem (obj. 6 / V D , 9 / V D , 8 0 / V D — obr. 9:12). Jak je z rozměrů p a t r n é , nejsou rozdíly mezi k r u h o v ý m i a oválnými jamami podstatné a mnohdy mohly b ý t způsobeny d r u h o t n ě . Ojediněle se objevují jámy protáhle oválné (d 180— 220 c m , h l 30—45 cm) s r o v n ý m dnem (obj. 50 — obr. 9:14) nebo s vanovitým dnem (obj. 119/VD). Další typ představují jámy obdélníkovité (68X130 c m až 130X285 c m , h l 12—75 cm) s r o v n ý m dnem (obj. 16/VD, 1 7 / V D , 1 8 / V D , 3 8 / V D , 6 0 / V D - obr. 8:6; 9:8) nebo obdélníkovité ( 6 0 - 1 1 5 cm až 1 4 0 - 2 0 0 c m , hl 60 cm) s vanovitým dnem (obj. 1 1 / V D , 36a/VD — obr. 9:15). Výjimečně mají obdélníkovité jámy dna nerovná (obj. 5 9 / V D — obr. 8:5) nebo oválné jámy dna stupňovitá (obj. 7 7 / V D ) . Protáhle oválné a obdélníkovité jámy mohly sloužit jako krechty, p ř í p a d n ě jako menší chlévy pro brav nebo kotce pro drobnější zvířectvo. Pokud zachovaly pravidelný tvar, nelze vyloučit, že byly p ů v o d n ě vydřeveny a mohly sloužit i k v ý r o b n í m účelům. Obdélníkovitá jáma 2 2 / V D s p r o p á l e n ý m dnem a stěnami (obr. 9:9) byla zřejmě výhní ( D O S T Á L 1975, 92). Základním stavebním materiálem sloužícím jak ke konstrukci stěn a střech obytných a hospodářských staveb, tak v překrytí nebo výdřevě obilnic a r ů z n ý c h jam, bylo dřevo. Svědčí o tom nejen kůlové jamky a otisky d ř e v na mazanici, ale i dřevěné uhlíky z výplně objektů, z nichž část mohla sice pocházet z topiva, část však byla zřejmě p ů v o d n ě použita k stavebním účelům. Nejčastěji je podle určení R N D r . E . O P R A V I L A , C S c . zastoupen dub (obj. 1 9 / V D , 2 2 / V D , 2 7 / V D , 3 1 / V D , 3 2 / V D , 3 6 / V D , 6 0 / V D , 7 5 / V D ) , ojediněle buk (obj. 3 8 / V D ) , j i l m habrolistý (obj. 2 8 / V D ) , svída (obj. 1/VD) a jasan (obj. 2 2 / V D ) .

C H A R A K T E R I S T I K A TZV. OSADY II A JEJÍCH OBJEKTŮ V tzv. časně slovanské osadě II bylo objeveno 34 zahloubených objektů (obr. 10). N e v í m e , zda k ní patřily i některé povrchové stavby kůlové konstrukce, které byly zachyceny v jejím areálu, neboť sem zasahovalo i osídlení velkomoravské ( D O S T Á L 43

Obr. 10. Břeclav-Pohansko. Tzv. časně slovanská osada II a její vztah k opevnění hradiska. Nahoře: část vnitřní plochy hradiska; vpravo dole: část plochy severovýchodního předhradí. Vysvětlivky značek: 1 — neprokopaná plocha valu; 2 — průběh původní hradby; 3 — vnější a vnitřní okraj valu

44

1978, obr. 9). Většina časně slovanských objektů vytvářela pruh orientovaný J Z — S V , široký 20—25 m a d l o u h ý 65 m ; několik jich bylo rozhozeno severozápad­ n ě od něj. V tomto s m ě r u a severně by mohlo sídliště jak na vnitřní ploše hradiska, tak pod valem i v n e p r o z k o u m a n é části severovýchodního p ř e d h r a d í pokračovat. M o ž n o s t pokračování je i s m ě r e m jihovýchodním v krátkém úseku (asi 15 m) pod valem; v samé lesní školce se však u ž ani jižním ani jihozápadním s m ě r e m časně slovanské objekty nevyskytovaly. T é ž s m ě r e m východním, na p ř e d h r a d í , n e m á časně slovanské sídliště kontinuitu, protože tam výkop dosahuje okraje terénní vlny převyšující asi o 1 m snížený, p ů v o d n ě bažinatý prostor, vytvořený meandrujícím ramenem Dyje. T o zde mohlo částečně p o z m ě n i t konfiguraci terénu a tím pozůstatky některých objektů zničit tak, jako zde zničilo v úseku několika desítek m e t r ů i velkomoravský val. V rámci zmíněného pruhu časně slovanských objektů vytvářely o b y t n é zemnice a větší zahloubené hospodářské stavby dva obloukovité až podkovovité útvary otevřené s m ě r e m k jihu; obilnice vytvářely řady v podstatě západovýchodního směru, zatímco v uspořádání jam nebylo větší pravidelnosti (obr. 19). M e z i 34 zjištěnými objekty bylo 6 o b y t n ý c h zemnic (tj. zahloubených staveb s o t o p n ý m zařízením - obj. l / V - X I I , 2 5 / L Š , 2 8 / L Š , 5 0 / L Š , 6 6 / L Š , 111/SP obr. 11), 5 větších zahloubených staveb (obj. 4 / V - X I V , 6 / V - X I V , 3 1 / L Š , 103/SP, 104/SP — obr. 12:1—4), 7 obilnic s typickým h r u š k o v i t ý m profilem (obj. 5 / V - X I V , 6 a / V - X I V , 2 3 / V - X I V , 3 1 a / L Š , 7 0 / L Š , 7 2 / L Š , 116/SP obr. 12:3,6) a 16 jam (obj. 3 / V - X I I , 3 - 4 / V - I I I , 1 l / V - X I V , 1 2 / V - X I V , 1 7 / V - X I V , 1 8 / V - X I V , 1 9 / V - X I V , 2 2 / V - X I V , 26/LŠ, 40/LŠ, 43a/LŠ, 4 8 / L Š , 6 3 / L Š , 6 8 / L Š , 6 9 / L Š , 117/SP - obr. 12:5-9). Z e m n i c e ( = stavby s podlahou pod úrovní povrchu) vykazovaly běžné znaky známé i z jiných současných sídlišť. P ř i jejich charakteristice nebudeme většinou brát ohled na obj. 6 6 / L Š , který je neúplný, neboť zasahoval do n e p r o z k o u m a n é plochy. Všechny ostatní měly čtvercovitý až lichoběžníkovitý p ů d o r y s , pouze obj. l / V — X I I byl na východní straně deformován mělkým výklenkem, který p a t r n ě vznikl na straně vchodu (obr. 11:1, tab. XVIL1). M e n š í výstupek naznačující vchod byl i na jižní straně obj. 2 8 / L Š (obr. 11:3) a též u obj. 2 5 / L Š (obr. 11:2). V chatě 5 0 / L Š (obr. 11:4; tab. XVIL5) byl vchod naznačen s c h ů d k e m u v n i t ř objektu, na jeho jižní straně. Všechny zemnice byly velmi mělké, o d 8 do 38 c m , k čemuž je přirozeně nutno přičíst sílu h u m u s o v i t é vrstvy k p ů v o d n í m u povrchu, tj. asi 50 cm. N a Pohansku se nepotvrzuje pravidlo, že s dobou se hloubka zemnic zmenšuje ( Z E M A N 1976, 176). Naopak se podle nedalekého objevu velkomoravské zemnice č. 9 1 / L Š z roku 1978, hluboké kolem 100 c m zdá, ž e se někdy uplatňuje opačná tendence, jak zjistil na Podolí B . O . T I M O Š Č U K (1976, 30) nebo v M o l davsku I. A . R A F A L O V I Č (1971, 74). N a d r u h é straně je však na Pohansku též řada velkomoravských zemnic mělkých. Plošně b y l n á p a d n ě malý obj. 2 5 / L Š , p o u h é 4 m , ač měl všechny atributy obydlí (tab. XVIL3); ostatní objekty kolísaly mezi 7—12 m . Obydlí o plošným rozměrech 4 m uvádí z Č e c h J . Z E M A N (1976, 176) a též v N i t r a n s k é m H r á d k u měla chata 9/53 plošné rozměry jen 5 m ( B I A L E K O V Á 1962, 106, 120, obr. 16). P o n o s n é k o n s t r u k c i s t ř e c h y se u dvou zemnic zachovaly dvojice kůlových jamek na vnitřní straně protilehlých stěn (obj. 2 5 / L Š , 5 0 / L Š ) , u dalších dvou bylo po jedné kůlové jamce na ose objektu, buď na vnější (obj. l / V — X I I ) nebo na vnitřní straně obvodu (obj. 2 8 / L Š ) . U obj. 111/SP se nedá rozhodnout, zda s konstrukcí 2

2

2

2

45

Obr. 11. Břeclav-Pohansko. Tzv. časně slovanská osada II. Ukázky obydlí: 1 - obj. 1 / V - X I I ; 2 - obj. 2 5 / L Š ; 3 - obj. 2 8 / L Š ; 4 - obj. 50/LS; 5 - obj. 111/SP

46

střechy souvisela jamka na vnitřní straně S V obvodové stěny, umístěné značně excentricky, nebo dvojice jamek na vnější straně S Z stěny (obr. 11:5; tab. XVIL2). Rozdílný počet v ý z k u m e m zachycených jamek nemusel vždy znamenat odlišnou konstrukci střechy: párová jamka totiž nemusela být z různých d ů v o d ů zjištěna. S k o n s t r u k c í s t ě n zřejmě souvisely kůlové jamky zjištěné bud na vnitřní straně obvodových stěn (u obj. 2 5 / L Š p ř i rozích) nebo na jejich vnější straně (obj. 2 5 / L Š , 5 0 / L Š , 111/SP); poslední měly p a t r n ě jen pomocnou opěrnou funkci. U obj. 5 0 / L Š byla dvojice jamek zjištěná na vnější straně S V rohu, v n ě m ž se nacházely zbytky k a m e n n é pece, doplněna dalšími d v ě m a většími i několika menšími kůlovými jamkami na protilehlé straně otopného zařízení; není vyloučeno, že jde o pozůstatek konstrukce d y m n í k u . Ř a d a d r o b n ý c h neuspořádaných jamek uvnitř chaty 2 8 / L Š a 5 0 / L Š (obr. 11:3,4) p a t r n ě souvisela s nějakým v n i t ř n í m zařízením — lavicemi, stoly apod., které se mohly několikrát přestavovat a za­ nechaly tolik stop, žé v nich nelze vyhledat žádný řád ( P L E I N E R O V Á 1965, 4 4 - 4 5 ; R U S A N O V A 1976, 48). O t o p n á z a ř í z e n í se nacházela v S V (obj. 2 8 / L Š , 5 0 / L Š , 6 6 / L Š , 111/SP) nebo v S Z rohu (obj. l / V — X I I , 2 5 / L Š ) . Ve všech p ř í p a d e c h šlo o ohniště s kamen­ n ý m obložením nebo o k a m e n n é pece. N i k d e totiž nebylo k a m e n ů příliš mnoho, zejména u obj. 2 5 / L Š ; není však vyloučeno, že pece byly po zániku obydlí rozvale­ ny, kameny z nich vybrány a d r u h o t n ě použity. V š u d e bylo pod kameny nalezeno vlastní do červena vypálené obdélníkovité topeniště o rozměrech asi 3 0 X 4 5 c m (obj. 2 5 / L Š , 28/LŠ) až 40 X 5 0 - 6 0 c m (obj. 5 0 / L Š , 6 6 / L Š , 111/SP). U chaty 2 8 / L Š bylo otopné zařízení na m í r n ě zvýšeném hlinitém bloku, u obj. 5 0 / L Š byly v jeho třech rozích větší kůlové jamky související snad s konstrukcí d y m n í k u nebo sušáku. U obj. 5 0 / L Š se v rohu protilehlém k a m e n n é peci nacházela ještě kopulo­ vitá hliněná pec vydlabaná do stěny objektu (obr. 11:4); čelisti pece zřetelně vyúsťo­ valy dovnitř objektu. Hliněná pec patrně sloužila k v ý r o b n í m účelům. V ě t š í z a h l o u b e n é h o s p o d á ř s k é s t a v b y jsou na rozdíl od obydlí spíše obdélníkovitého p ů d o r y s u a nemají otopné zařízení (obr. 12:1; tab. XVH:6). Počítám k n i m ty zahloubené útvary, jejichž plocha p o d o b n ě jako u obydlí přesa­ huje 4 m ; u popisovaných objektů jde konkrétně o plochu 4—6 m . Konstrukce stěn a střechy u nich byla p a t r n ě stejná jako u obydlí, nemívají však typické roz­ místění kůlových jamek. Pouze u obj. 104/SP se na středu protilehlých stěn nacházelo po kůlové jamce (obr. 12:2). V e třech rozích obj. 6 / V — X I V jsou velké a mělké jámy, které lze ovšem sotva označit za kůlové a některé snad ani s objektem nesouvisely, takže je n e m ů ž e m e jednoznačně interpretovat jako jamky po opěrných kůlech obložení stěn; středová jamka však mohla souviset se stanovou konstrukcí střechy (obr. 12:4). U obj. 4 / V — X I V pozorujeme v jižním rohu s t u p e ň , který asi naznačuje místo vchodu. P o v r c h o v o u k ů l o v o u s t a v b u by mohlo naznačovat osm kůlových jamek uzavírajících lichoběžníkovitou plochu (470—375 c m ; plocha 17 m ) kolem zahlou­ beného objektu 31 (obr. 12:3). Je to jediná povrchová stavba, kterou lze se značnou pravděpodobností vztahovat k časně slovanskému horizontu, protože v jejím prostoru nejsou žádné mladší objekty. Nacházel se v ní obdélníkovitý sklípek s obilní jámou a v její blízkosti byly další dvě obilnice; výrazně t í m vyniká hospo­ dářský ráz celého tohoto prostoru. O b i l n i c e jsou na Pohansku typické pro časně slovanské období ( D O S T Á L 1976, 12). Všechny obilnice z tzv. osady II jsou v p ů d o r y s u k r u h o v é nebo m í r n ě 2

2

2

47

Obr. 12. Břeclav-Pohansko. Tzv. časně slovanská osada II. Ukázky větších hospodářkých staveb (1 - obj. 103/SP; 2 - obj. 104/SP; 3 - obj. 3 1 / L Š ; 4 - obj. 6 / V - X I V ) a jam protáhle oválných (5 — obj. 2 6 / L Š ) , oválných (8 — obj. 4 0 / L Š ) , obdélníkovitých (6 — obj. 3 / V - I I I ) a lichoběžnikovitých (7 - obj. 6 9 / L Š ; 9 - obj. 4 8 / L Š )

48

P Ř E H L E D IV

Jámy osady II. — Přehled základních údajů Tvar v kol­ mém řezu a tvar dna

Půdorysné rozměry v cm

Hloubka v cm

V-XII

250 x 65

50

obdélnikovitý

rovné dno

V—III

150x150 (?)

39

pravoúhlý

rovné dno

100

90

kruhový

hruškovitý

obilnice

6a V - X I V

100-110

75

oválný

hruškovitý

obilnice

11

V-XIV

240 x107

30

obdélnikovitý

rovné dno

12

V-XIV

160 x 25-100

12

lichobéžnikovitý

vanovité

17

V-XIV

145 x123

37

obdélnikovitý

rovné dno

18

V-XIV

153 X120

23

obdélnikovitý

vanovité

19

v-xrv

175 X145

60

oválný

misovité

22

V-XIV

100x65

4

obdélnikovitý

rovné

23

V-XIV

26

LŠ

Čls. obj.

3 3/4 5

Poloha

V-XIV

31a LŠ 40

LŠ

43a LŠ

Půdorysný tvar

60x100

75

kruhový

hruškovitý

319x117

18

oválný

vanovité

110x94

70

oválný

hruškovitý

200x130

28

oválný

rovné

70x80

10

obdélnikovitý

rovné

1 ichoběžnikovitý

rovné

25

obdélnikovitý

vanovité

15

obdélnikovitý

vanovité

Poznámka

obilnice

obilnice

48

LŠ

130x60-73

63

LŠ

215x130

68

LŠ

70

LŠ

140 X105

95

oválný

hruškovitý

obilnice

72

LŠ

100x75

68

oválný

hruškovitý

obilnice

116

SP

?

?

oválný

hruškovitý

obilnice

117

SP

175x85

25

oválný

rovné

X50

7

49

oválné a m í j í typický hruškovitý profil s užším hrdlem a s baňatou spodní č á s r (obr. 12:3,4). Jejich rozměry jsou nevelké: hloubka kolísá mezi 70—95 c m a p r ů m ě r spodní části se pohybuje mezi 90—120 cm. Odpočítáme-li hrdlo, kolísala užitková část v rozměrech 50/60 X100/120 c m a měla tedy vzhledem k svému elipsoidnímu tvaru obsah 2,6—4,5 hektolitru. Je ovšem n u t n é počítat se slaměnou nebo jinou izolací stěn silnou nejméně kolem 5 cm; v tom p ř í p a d ě obsah klesal na 1,7—3,2 hektolitru. Nevelké rozměry obilnic jsou vysvětlitelné jednak vysokou hladinou spodní vody v areálu Pohanská, která nedovolovala hloubit větší jámy, jednak nízkou produktivitou časně slovanského zemědělství v této oblasti. M ů ž e m e též pozorovat, že obilnice tvoří skupiny po t ř e c h : jedna skupina je u obydlí 2 8 / L Š , d r u h á skupina se nachází poblíž obydlí l / V — X I I . U některých obilnic m ů ž e m e pozorovat zajímavé konstrukční detaily. Obilnice 5 / V — X I V se nacházela v mělkém obdélníkovitém zahloubení, v n ě m ž byly vyryty poblíž hrdla dvě kůlové jamky, které umožňovaly přestřešení. Zároveň snad toto zahloubení usnadňovalo vybírání obilnice. K t é m u ž účelu asi sloužily stupínky na okrajích deformovaného hrdla obilnic 7 0 / L Š a 7 2 / L Š . K r o m ě toho se ve stěnách uvedených obilnic a p ř i jejich d n ě jevily jamky po kolících, jimiž byla připevněna izolace zhotovená patrně ze slaměných rohoží ( K U D R N Á Č 1958a, 244, obr. 3 - 5 , 9 ) . J á m y tzv. osady I I (přehled I V ) dosahovaly krajních plošných hodnot od 0,6 do 3,7 m . Jejich délka kolísala mezi 100— 250 c m , šířka mezi 50—150 c m a hloubka dosahovala 4—60 c m . Všechny jámy byly p r o t á h l é : šest lze označit za obdélníkovité (obr. 12:6 - obj. 3 / V - X I I , 3 - 4 / V - I I I , 1 l / V - X I V , 1 8 / V - X I V , 4 3 a / L Š , 6 8 / L Š ) , šest za oválné (obr. 12:5,8 - obj. 1 7 / V - X I V , 1 9 / V - X I V , 2 2 / V - X I V , 2 6 / L Š , 4 0 / L Š , 117/SP) a čtyři za lichoběžníkovité (obr. 12:7,9 - obj. 1 2 / V - X I V , 4 8 / L Š , 6 3 / L Š , 6 9 / L Š ) . T v a r o v é rozdíly jsou převážně d r u h o t n é h o p ů v o d u a vznikly až v důsledku destrukce stěn, takže lze soudit, že p ů v o d n í a základní tvar byl zřejmě obdélníkovitý nebo m í r n ě lichoběžníkovitý. Jako pozůstatek po přestřešení lze interpretovat v některých p ř í p a d e c h kůlovou jamku umístěnou u v n i t ř jámy, zpravidla excentricky (obj. 1 8 / V — X I V , 2 2 / V — X I V , 6 3 / L Š ) nebo v její těsné blízkosti (obj. 1 9 / V — X I V , 26/LŠ). N ě k d y se vyskytnou i dvě kůlové jamky u v n i t ř objektu (obr. 12:6) nbo v jeho blízkosti (obj. 1 1 / V - X I V , 117/SP). Dvojice jamek narušující obvod obj. 6 9 / L Š (obr. 12:7) však zřejmě souvisela až s mladší povrchovou stavbou kůlové konstrukce zjištěnou v jeho okolí. Možnost dostatečně podložené interpretace účelu jednotlivých jam n á m většinou uniká. Převážně asi šlo o skladovací prostory jak tomu nasvědčují nálezy celých nebo fragmentárních velkých n á d o b z obj. 4 0 / L Š (tab. XVIIL7), 4 8 / L Š , 3 - 4 / V - I I I (tab. XV1U:6), v nichž byly stejně jako v n á d o b ě z hospodářské stavby 103/SP (tab. XIX.l) uloženy tekuté nebo sypké produkty. N a rozdíl od ostatních jam měl obj. 19 asi v ý r o b n í účel, protože v n ě m byla jednak d r o b n á pícka a jednak byla v jeho výplni silná uhlíkovitá vrstva. T é ž celé uskupení objektů 11, 12, 17—19/ / V — X I V , z nichž t ř i poslední měly přibližně stejnou velikost a tvar, vnucuje d o m n ě n k u , že v nich byly prováděny výrobní operace, které vyžadovaly hloubení o b d o b n ý c h jam v těsné blízkosti. 2

Z nejběžnějšího stavebního materiálu — dřeva — je v tzv. osadě II podle uhlíků určených R N D r . E . O P R A V I L E M , C S c . nejčastěji zastoupen dub (obj. 5 / V - X I V , 1 9 / V - X I V , 25/LŠ, 28/LŠ, 31/LŠ, 40/LŠ, 69/LŠ, 70/LŠ, 72/LŠ, 116/SP), ojediněle topol nebo vrba (obj. 2 8 / L Š , 3 1 / L Š ) a lípa (obj. 2 6 / L Š ) .

50

IV. R O Z B O R S Í D L I Š T N Í H O

INVENTÁŘE

Časně slovanské a starohradištní sídlištní objekty obsahovaly poměrně nepočetný inventář, jehož převážnou část tvořily keramické fragmenty, zvířecí kosti, úlomky mazanice a pražnic uhlíky a necelé čtyři desítky drobných předmětů z různých materiálů. Jejich početní zastoupení je zachyceno v přehledech V a V I . I když množství inventáře v jednotlivých objektech je ovlivněno řadou činitelů a zejména je nutno počítat s tím, že se dostával do jejich výplně mnohdy druhotně a jindy naopak byl z objektů v době jejich používání odstraňován, přece jen může sledování jeho druhu a množství přispět k správné interpretaci objektu. Plně se potvrzuje pozorování J. Z E M A N A , že početnost inventáře v časně slovanských sídlištních celcích je dosti kolísavá, v průměru však velmi nízká, a že závisela na velikosti, hloubce, funkci, délce používání i formě zániku příslušného objektu ( Z E M A N 1976, 189).

KERAMIKA Z ČASNĚ SLOVANSKÝCH Tzv. osada I

OSAD

Časně slovanská a starohradištní keramika představovala necelou desetinu keramických nálezů z areálu velmožského dvorce, i když byla zjištěna celkem v 43 objektech; šlo vesměs o drobnější jámy s nevelkým počtem střepů. V kulturní vrstvě se koncentrovala v severní části zkoumané plochy. Z hlediska výzdoby a výrobní technologie ji lze rozdělit na dvě skupiny: nezdobenou v ruce lepenou keramiku a zdobenou zčásti obtáčenou keramiku. Podle nálezových celků lze soudit, že obě skupiny jsou následné, zčásti se však prolínají. N e z d o b e n á č a s n ě s l o v a n s k á k e r a m i k a je vyrobena převážně nálepem ve volné ruce; prozrazují to výrazné povrchové nerovnosti zejména u dna a stopy po svislém shlazování uvnitř. Jen nepatrná část nezdobené keramiky má stopy po obtáčení při okraji; jde vesměs o střepy s vyhnutými zaoblenými nebo kuželovitě seříznutými okraji. Hlinité těsto této keramiky bývá ostřeno pískem, slídou a někdy i kaménky v různých kombinacích. Povrch bývá buď hladký nebo jemně drsný. Zbarven bývá většinou hnědošedě, někdy s převahou hnědého, jindy tmavošedého odstínu; téměř vždy však bývá na jedné nádobě několik odstínů. Vypálení je dobré, nikoliv však příliš dokonalé, neboť lomy bývají bud černé nezvrstvené nebo vykazují dvě až tři barevně odlišné vrstvy. Celé nádoby se nezachovaly, tvarovou variabilitu lze však rámcově zjistit z frag­ mentů. Převážná část střepů pochází z hrnců, z nichž ojedinělé měly asi miskovitý ráz, a z talířů, které byly současné i se zdobenou časně slovanskou keramikou. Z h r n c ů patřících klasickému tvaru pražského typu (I. skupina v pojetí I. BORKOVSKÉHO, 1940, 17, a I. stupeň v pojetí J. POULÍKA, 1948, 15-16) lze uvést větší část nádoby z obj. 75/VD s téměř kolmým zaobleným okrajem, 51

PŘEHLED V

Počty nálezů z časně slovanské osady I v Břeclavi-Pohansku

2 6 11 19 29 21

5 — 2 6 10 4

1 1 8 9 18 13 — 1 29 7 12 4 2 — — 3 3 3 3

178

304

2

2 9 18 2 1 4

— 10 2

— 7 2

— 3 3

— 1 1 2 3 4 3

— 2 28 5 18 3

—

—

— —

— —

5

—

1 2 1

—

—

—

—

— —

-

-

-

1

—

—

3 4 11

— 1 2

— 16 1

-

-

15 17

1

—

1

— —

5 13 19 1 — — 2 9 1 — — 1 —

—

—

—

—

— — — — — 1 — — 3

2 — 1 — 3 3 —

— 1 3 1 — 3 17 4 3 1 —

—

— 5

—

— 1

3

1 7 1 4 1 — — 7 5 — 1

—

1 — — — 1

8 178 55 49 19 9 14 3 14 8 12 2

— 2 2 5 — 3 54 14 13 6 1 1 1 2 3 15 5

-

-

890

184

8

112

—

— — —

— — 1

-

Zvířecí kosti 1 —

- -

-

-

12 11 2 21 6 6 34 4 22 27 12 — 1 4 13 6 6 6 2

Přesleny

2 —

I Zlomky j pražnic

Zlomky mazanice

—

—

Celé nádoby

1556

5 8 21 33 53 42 1 14 289 81 95 32 12 20 4 21 20 40 14

10 38 17 2 2 1 29 2 2 15 7 2 2 5

15 36 1 35 8 4 5 3 2 10 49 60 7 3 11 9 76 10 13 26 8 6 7 27

—

11 6 5 19 1 2 7

Dna

Celkem

-

4 1 5 4 1 1 1 1

Nezdo­ bené

32 43 11 63 10 8 15 5 4 15 72 127 26 7 17 11 122 15 19 49 17 8 19 40

Zdobené

Celkem

1 2 4 5 6 9 10 11 12 13 15 16 17 18 19 22 26 27 28 31 32 33 34 36a 38 41 47 50 59 60 61 62 70 72 73 75 77 78 79 80 85 119 120 121

Okraje

Číslo objektu

Střepy Jiné nálezy

_ — — 2 —

— 1 — — — 1 1 1 — —

ataše vedra

brousek brousek

struska

—

—

-

4 6 — 5

—

_

_ —

žel. talíř úštěp

_ 2 žel. kotle

-

— — 1 — — — 1 — —

52

2

- - — —

-

-

7 —

— —

-

-

-

—

— 1 1 —

— — — —

—

—

nůž

— — — — 1 — — —

žel. skoba

—

1 10 2 4 1

— — — 1

11 351

10

47

12 22 6 — 9 42 16 8 4 4

1 1

nůž

1

s náznakem lomu v horní části a s poměrně širokou spodní částí {obr. 13:1; tab. XVIII:Í). Výjimečný je dvoukónický kalichovitě rozevřený hrnec s prstencovitě rozšířeným dnem z obj. 75/VD {obr. 13:2; tab. XVIII:2), který zhruba odpovídá 1. skupině hrnců z Přítluk (POULÍK 1960, 187— 8). Ostatní hrncovité tvary, zejména z obj. 72/VD, mají vyhnuté okraje a celková profilace je soudkovitá až kulovitá; odpovídají II. skupině klasifikace I. PLEINEROVÉ a J. Z E M A N A (1970, 725) a 3. skupině přítlucké klasifikace J. POULÍKA (1960, 188). Z kulturní vrstvy pochází fragment, který se typologicky blíží hrncům se zataženým okrajem {obr. 13:3), patřícím k náplni časně slovanské keramiky (BIALEKOVÁ 1962, 131 — 132; obr. 47:4; 48:6). Některé nezdobené tvary z kulturní vrstvy připomínají stlačené misky {obr. 13:5; 14:8), které mají analogie v Dessau-Mosigkau (KRÚGER 1967, Abb. 30:h, 33:p), v Szeligách ( S Z Y M A N S K I 1967, obr. 73:7, 89:5 aj.) a v Zimně ( A U L I C H 1972, tab. VI:13). Tvarově zajímavá je i téměř válcovitá nádobka s odsazeným zaobleným okrajem {obr. 13:6); podobné jsou v Dessau-Mosigkau (KRÚGER 1967, Abb. 34:g,r; 35:h). Okraje nezdobených časně slo­ vanských hrnců jsou převážně zaoblené, vzácněji též vodorovně nebo kuželovitě seříznuté {obr. 6B:a—c). Dna nezdobené časně slovanské keramiky přecházejí na vnější straně ve výduť prostou hranou, častěji jsou však rozšířená a vytvářejí náběh k prstenci. Naspodu jsou převážně rovná až vypouklá, takže nádoby špatně stojí, výjimečně jsou slabě klenutá. Z vnitřní strany jsou bud rovná a tudíž stejně silná jako stěny, převážně však zaoblená ke stěnám, takže jsou značně masivní, zejména na přechodu dna ve stěny. Na žádném se nevyskytla ani technická značka — důlek či kruhový výstupek. T a l í ř e mají většinou masivní dna (ojediněle se objeví i nápadně tenká dna), zpravidla rovná na spodní a hrbolatá na vnitřní straně, a hrubě modelované nízké stěny vytvářející někdy u dna obvodové prstence a nahoře zaoblené nepravidelné okraje. U jedněch, snad starších, jsou okraje velmi nízké {obr. 13:12), takže talíř má podobu plochého disku, u ostatních jsou stěny vyšší, bud kónicky rozevřené {obr. 13:9,10) nebo zatažené {obr. 13:11). Jejich průměr kolísá mezi 17—26 cm, vysoké jsou zpravidla jen 1,5—2,5 cm. Vyskytují se v nálezových celcích s nezdo­ benou (obj. 72/VD) a smíšenou časně slovanskou keramikou (obj. 50 — obr. 14:7). Vzhledem k tomu, že jsou zásadně hotoveny v ruce, lze se domnívat, že se vytrácejí spolu s keramikou pražského typu. Výjimečně se objeví i na nejstarší v ruce robené časně slovanské keramice j e d n o d u c h é v ý z d o b n é p r v k y . Je to především vývalkovitá lišta pod okrajem (obr. 13:7), která je v hladkém, častěji však přesekávaném provedení zjišťována v 1—5 % na časně slovanské keramice mezi Dněprem a Západním Bugem, např. v Korčaku ( R U S A N O V A 1968, 578; táž 1973, 11-12), v Samčincích ( C H A V L J U K 1961, 189; týž 1963, 347) a v Chotomelu ( K U C H A R E N K O 1957, 95, obr. 36:7). P. I. C H A V L J U K o ní soudí, že vyšla z používání ještě v 6. století (1963, 374). I. P. R U S A N O V A však předpokládá její existenci ještě v 6.—7.století (1973, 21, tab. VIII). Z rytých prvků jsou to body tvořící nepravidelné řady nebo oválky {obr. 17:5,6), svislé rýhy na spodní části výdutě {obr. 13:8) připomínající rýhování laténských situl (taková keramika byla v Běchovicích — V E N C L 1973, obr. 4:14b), jednoduchá zcela nepravidelná vlnice {obr. 17:4) — podobná výzdoba byla v Ripněvě II - B A R A N 1972, obr. 12:2, a v Czekanowě - S Z Y M A N S K I 1967, obr. 102:5). Na rozmezí mezi rytou a kolkovanou výzdobou stojí střep zdobený motivem lidského obličeje s naznačenýma očima a nosem {obr. 17:2). 53

1 o

5 cm 5

9

£33

6

10

]&11

Obr. 13. Břeclav-Pohansko..Ukázky nezdobených keramických tvarů z tzv. osady I. Hrncovité tvary (1, 2, 7, 8 — obj. 75/VD; 3 — čtv. A 11 —52; 4 — čtv. A 1-57), drobné miskovité a pohárovité tvary (5 — čtv. A 5 —55; 6 — čtv. A 12—56) a hliněné talíře (9 — čtv. A 11-53; 10 - čtv. A 10-61; 11 - čtv. A 15-58; 12 - čtv. A 7-56)

Kolkované kroužky se vyskytly na střepu z obj. 119/VD (obr. 17:3; tab. XVIIL5). Kolkovanou výzdobou na slovanské keramice se naposled zabýval S. V E N C L ; zjistil, že jednoduché kroužkovité kolky mají široký kulturní i časoprostorový výskyt, a soudí, že se rozšířily po celém slovanském světě na základě cizích podnětů během expanze Slovanů z pravlasti (1973,375—381). Vzhledem k nálezovým kon­ textům je datování zmíněného střepu z Pohanská do 6. století nejpravděpodobnější. Uvedené výzdobné prvky se vyskytují natolik ojediněle a více méně náhodně, že nenarušují jednotný ráz nálezových ceklů s nezdobenou časně slovanskou kerami­ kou. — Poměrně často se vyskytují reparační otvory. Z d o b e n á č a s n ě s l o v a n s k á a s t a r o h r a d i š t n í keramika nevykazuje v mnoha směrech podstatné rozdíly proti nezdobené časně slovanské keramice. Je tomu tak v míšení hliněného těsta, v povrchové úpravě, barvě a vypálení. Výrazný rozdíl proti nezdobené časně slovanské keramice je však vedle samého zdobení ve výrobní technice. Část zdobených nádob byla zřejmě i nadále vyráběna nálepem bez jakéhokoliv dodatečného obtáčení, většina je však při okraji nebo v celé horní části obtáčena na kruhu. Šlo zřejmě o ruční kruh s pomalou a krátkodobou rotací, neboť obtáčení je jen dílčí, neodstraňuje podstatnou část stop po nálepové technice a též výzdoba na značné části nádob je převážně neumělá, nevyužívající dostatečně rotace kruhu. V tvarech jsou zastoupeny hrnce a misky. 54

H r n c e jsou v absolutní převaze. Převládají mezi nimi soudkovité tvary s maxi­ mální výdutí přibližně v polovině výšky {obr. 14:3,6); zvlášť typické — zřejmě pro pozdější období — jsou hrnce s nápadně vydutou střední časti z obj. 16/VD a z vrstvy pod obj. 24/VD (DOSTÁL 1975, tab. 44:6,8,9; 55:15). Některé soudko­ vité tvary mají náběh k dvoukóničnosti {obr. 14:4). Méně jsou zastoupeny tvary vejčité, z nichž některé jsou minimálně obtáčeny a velmi primitivně zdobeny {obr. 14:1), jiné jsou silně stlačené, takže nabývají miskovitého vzhledu, nebo výduť vykazuje zaoblený lom, takže se stávají dvoukónickými {obr. 14:5; tab. XX:3) Některé z fragmentárně zachovaných hrnců mají ústí široce rozevřené, jiné mají nápadně štíhlou horní část, která někdy přechází ve výrazně odsazené hrdlo a ústí (DOSTÁL 1975, tab. 104:6). Okraje hrnců jsou esovitě vyhnuté a převážně zaoble­ né. Vzácně se objevuje náznak tupého kuželovitého seříznutí, dále válcovité seříznu­ tí kombinované někdy se zdobením seříznuté části. Zcela ojedinělé je vodorovné seříznutí kombinované v jednom případě s nálevkovitým. Dna hrnců jsou rovná i slabě klenutá, většinou však ještě dosti masivní, na vnitřní straně zaoblená. Vytrácejí se již prstencovitá rozšíření na vnější straně. Objevují se negativní otisky osy kruhu (v obj. 5, 61, 73/VD). Podle velikosti tvořily zdobené podunajské hrnce dvě skupiny: jedna s průměry okrajů mezi 12—15 cm (žádný hrnec z této skupiny se nezachoval celý a nelze tudíž hovořit o výšce a obsahu), druhá s průměry okrajů od ± 2 0 do ± 2 5 cm; z této skupiny mohly být tři hrnce rekonstruovány: jejich výška kolísala mezi 23—33 cm a obsah činil 6—12 litrů. Při pokusech o nalezení matematického vztahu mezi průměrem okraje, výškou a obsahem (za použití sídlištní i hrobové keramiky z Pohanská) se nepodařilo RNDr. Z. W E B R O V I , CSc. dojít u časně slovanské keramiky (zdobené i nezdobené) k pozitivnímu výsledku: vynášené hodnoty nevytvářely Gaussovu křivku. Je to zřejmě důsledkem toho, že formování každé časně slovanské nádoby bylo individuální, ať už byla vyhotovena jen v ruce nebo s dodatečným obtáčením na kruhu. M i s k y jsou zastoupeny dvěma typy. Prvý představuje v ruce hnětená miska s oblými stěnami a zataženým okrajem, zdobená pásem místy zanikajících vodorov­ ných rýh z obj. 34 {obr. 14:9; tab. XX:4) a miska zdobená kroužky z vpichů z kulturní vrstvy {obr. 14:8). Průměry okrajů těchto misek kolísají mezi 7—12 cm, výška prvé je jen 3,5 cm. Nejbližší analogií tohoto typu misek je vrchlíkovitá miska z obj. 16 z nejstaršího časně slovanského horizontu z Kadaně (BUBENÍK 1972, 376, obr. 3:6). Ze stejného horizontu pochází miska z Prahy-Bohnic, zatímco miska z Prahy-Bubenče patří už horizontu smíšenému ( Z E M A N 1976, 190—192, obr. 19:2; 29:4). Druhý typ reprezentuje hrncovitá miska z obj. 16/VD se stlače­ ným esovitým profilem, s deformovanou důlkovou značkou ve dně, zdobená dvěma pásy hřebenových vpichů a dvěma vodorovnými rýhami {obr. 14:10; tab. XX:5). V ý z d o b a obtáčené časně slovanské a starohradištní keramiky je pouze rytá a lze v ní rozlisovat rozdílnou technickou úroveň provedení ovlivněnou především tím, zda se nanášela na stojící nebo pomaleji či rychleji rotující nádobu. Nejčastějším výzdobným motivem jsou vodorovné pásy hřebenových vlnic a rýh různě kombinované: jedna nebo dvě hřebenové vlnice bývají zpravidla naneseny mezi dvěma pásy vodorovných rýh nad nebo na největší výduti {obr. 17:25,26); někdy chybí horní pás vodorovných rýh {obr. 17:29). Vlnice mají někdy zahrocené spodní části nebo přecházejí téměř v klikatku {obr. 17:30). Jindy jde o tři nebo více pásů hřebenových vlnic omezených někdy jednostranně a jindy oboustranně pásem rýh 55

Obr. 14. Břeclav-Pohansko. Ukázky zdobených keramických tvarů z tzv. osady I. Hrnce (1 - čtv. A 4/5-65; 2 - obj. 62/VD; 3 - obj. 1/VD; 4 - obj. 85/VD; 5 - obj. 61/VD; 6 - obj. 15/VD), misky (8 - z kult. vrstvy; 9 - obj. 34/VD; 10 - obj. 16/VD) a talíř (7 - obj. 50/VD)

56

(obr. 17:31,39), pokrývajících horní část nádoby, případně jevících tendenci pokrýt celý povrch hrnce. Na vlnicích můžeme pozorovat, že byly provedeny bud na stojící nebo pomalu rotující nádobě a pak jsou přes zřejmou snahu vytvářet symetrické obrazce nepravidelné, různě zadrhované a deformované podle zručnosti hrnčíře. Jindy jsou vlnice provedeny na rychleji rotující nádobě a pak jsou většinou skloněny vlevo, jsou převážně asymetrické, někdy značně vysoké, jindy nízké; i když zůstávají mnohdy nepravidelné, jsou hotoveny zručně, svižně, svérázným rukopisem a mají tendenci pokrývat celý povrch nádoby. K vzácnějším výzdobným motivům patří hřebenová klikatka a hřebenové vpichy objevující se bud samostatně v 1—2 pásech (obr. 17:24) nebo sevřené mezi dvěma pásy vodorovných rýh či kombinované s jedním pásem vodorovných rýh nebo s hřebenovými vlnicemi (obr. 17:7—16). Svislé nebo šikmá svazky rýh doplňují někdy hřebenové vlnice a vodorovné rýhy (obr. 17:17—21). Pozoruhodná je výzdoba sestávající z polí vzniklých z obvodového vodorovného pásu a svislých svazků rýh vyplněných neuspořádanými vpichy (obr. 17:9). Zcela ojediněle se vodorovné a svislé pásy rýh někdy doplňují, jindy přesekávají a vytvářejí souvislé pásy nebo šachovnicový vzor (obr. 17:11) připomínající ornamentaci saltovské keramiky v přičernomořských oblastech (VAŽAROVA 1955, obr. 72, 86; C O M S A 1963, P l . 1; PLETNĚVA 1967, obr. 28). Začíná se objevovat výzdoba na vnitřní straně okraje a na seříznuté plošce okraje.

Tzv. osada II Většinu hliněných výrobků představují fragmenty nádob (1459 kusů) jen výjimečně rekonstruovatelné v celé tvary (6 kusů) nebo větší části horní (20 kusů) či spodní (9 kusů). Převahu tvoří nezdobené střepy (1031 kusů), které jen složením hliněného těsta, zpracováním povrchu a stopami výrobní technologie mohou poskytnout rámcové svědectví, že jde skutečně o časně slovanský inventář, další poznatky však z nich běžnými současnými metodami nemůžeme získat. Část střepů nese výzdobu (188 kusů), podle níž lze částečně soudit na výrobní technologu a chronologii. Z technologicko-typologického hlediska mají význam i zlomky den (118 kusů) a nejdůležitější jsou v tomto ohledu okraje (121 kusů). Probereme nejdříve jednotlivé složky uvedených keramických pozůstatků než přistoupíme k celým tvarům a k řešení typologickochronologických otázek. H l i n i t é t ě s t o keramiky z tzv. časně slovanské osady II na Pohansku je promíšeno pískem, většinou hrubším, který však není na povrchu patrný a projevuje se nejvýše jeho jemným zdrsněním. Drobné kaménky v těstě jsou vzácné; ve větším množství, kdy se výrazně jeví na lomu i v povrchové struktuře střepu se objevují jen na ojedinělých fragmentech, např. v obj. 43a/LŠ, 50/LŠ, na dvou zlomcích dna a v hlíně hrubě hnětené misky z obj. 28/LŠ (obr. 15:8). Slída, je-li prostým okem správně rozlišena, je v malém množství v téměř každém střepu; jako výrazná složka se objevuje jen ojediněle, např. ve střepu z obj. 25/LŠ (obr. 16:4). P o v r c h s t ř e p u bývá vesměs jemnější než jeho vnitřní struktura. Je bud jemně drsný, např. u hrnce z obj. 25/LŠ (obr. 15:6; XIX:2) a z obj. 3 - 4 / V - I I I (obr. 15:4; XV 111:6) nebo hladký, tj. potažený jemnější vrstvou, např. u hrnce z obj. 4 / V - X I V (tab. XVIIL3) a 50/LŠ (obr. 15:7). Vyhlazený ale hrbolkovitý povrch mají např. hrnce z obj. 40/LŠ (obr. 15:3) a 50/LŠ (obr. 15:5). Všechny uvedené 57

P Ř E H L E D VI

Počty nálezů z časně slovanské osady II v Břeclavi-Pohansku

Úsek

číslo objektu

•«

S v

I

Jí

Val XIV/1975

Val XII/ 1966

T3 U

O

cl .

o N

CD

a

55.8

a Q

>u

o

33

Zlomky mazanice

Střepy

U cl

99 23

13 2

-

-

3

-

1

-

110 13 48 40 4 2 38 13 30 2 6

7 4 5 3 3

1

8 2 5 4

•a •§ O cd

N

O.

-

3 D

to

XI

11

a

-

10 2

-

-

-

-

63 23 18 4 1

1 4

>> c v

>>

-

3 4 23 1 4

>»

c _*> "v! OJ

»u< PH

co O tH

n

-

cd Já Ví

Jiné nálezy

a

a co

-

-

1

zl. žernovu, kov. vědra

1 1

1

25 26 28 31 40 43a 48 50 63 66 68 69 70 72

o\ i—i M

"o *» M

'8

i

103 104 111 116 117

o Seve před. 1977

sl

55 62 218 24 145 21 12 142 52 15 11 27 12 8

8 22 8 21 11

1 Celkem

1459

2 8 16 3 8 — 1 15 1 2 4 1

— 1 5 1 3

— 121

7 11 44 6 — — 2 19 10 2 5 7 3 2

41 40 147 13 131 17 8 94 36 10 6 14 8 6

5 3 11 2 6 4 1 14 5 1 — 2 — —

2 4 6 1

5 12 1 11 9

1 3 2 1 1

189

1031

118

— 1 — — 2 — — — — —

1 1 —

7 1 10 1 1 —

1 14 — 2 — —

—

— —

— —

—

—

14 4 1 — — —

2 — — 6 4 —

— — — — — —

—

—

—

5 100 24 8 62 9 — 29 2 57 — 16 3 3

— — — — — — 1 — — — 1 —

1 — — — — — — — — — — — —

—

—

_

_

1 — 1 — —

— — — — — — — — — — —

— — — — — —

ocílka trojbřitá šipka — — —

— — bronzová náušnice — — úštěp úštěp

železný pásek —

—

—

2 8

—

—

— 1

2

—

— — železný hrot —

7

39

34

-

484

3

2

4

3

způsoby úpravy povrchu se vyskytují u nezdobené keramiky, zdobená keramika se omezuje na prvé dvě varianty povrchové úpravy. V ý r o b n í t e c h n i k a nezanechala na všech střepech výraznější stopy. Můžeme ji sledovat jen na některých fragmentech z oněch částí nádob, kde se zpravidla zachovávají (okrajové části, vnitřní strana výdutě, na dně, na výzdobě apod.), nebo na uvedených místech celých nádob či na jejich větších částech. Veškerá časně slovanská keramika byla v zásadě vyráběna nálepem a při konečné úpravě se vždy nepodařilo odstranit úplně nerovnosti po válečcích a žlábky, které vznikly při jejich zahlazování. Svislé nebo šikmé stopy po shlazování válečků na vnitřní straně nádob můžeme pozorovat jak na nezdobené keramice tak u nádob zdobených Na druhé straně většina zdobené keramiky a ojediněle i některé nádoby nezdobené byly dodatečně obtáčeny; stopy po obtáčení v podobě jemných rýžek se jeví zejména na okraji nebo v celé horní třetině vnější strany nádoby. Pouze na jednom dně z obj. 25/LŠ se objevila technická značka v podobě plastického mezikruží, svědčící o použití ručního hrnčířského kruhu. V souvislosti s výkladem o výrobní technice je na místě poznámka o údržbě poškozené keramiky; je doložena výskytem reparačního otvoru na střepu z obj. 5/V—XIV. Okraje vykazují všechny základní typy a varianty české klasifikace podle PLEINEROVÉ—ZEMANA (1970): např. typ a, typ b, typ b2, typ c l , typ c2 (obr. 6B). Výrazně převládají zaoblené okraje — typ a (55 %), pak následují kuželovitě seříznuté okraje (31 % ; varianta c l — 2 9 % , varianta c2 — 2%) a nakonec vodorovně seříznuté okraje (14%; varianta b l — 13%, varianta b2 — 1 %). U okrajových střepů také nemůžeme vždy říct, zda pocházejí z nádob zdobených či nezdobených. Vyčleníme-li z daného souboru okraje ze zdobených a obtáčených nádob, pak procentuální zastoupení jednotlivých typů okrajů vypadá u zdobené a nezdobené keramiky podstatně jinak i přes výše zmíněnou nejistotu. U nezdobené v ruce lepené keramiky je pak 42 % okrajů kuželovitě seříznutých, 36 % okrajů zaoblených a 22 % okrajů vodorovně seříznutých, zatímco u zdobené a obtáčené keramiky je 85 % okrajů zaoblených, 12 % kuželovitě seříznutých a 3 % vodorovně seříznutých. D n a bývají z vnější strany rovná (asi 60 %) i mírně klenutá (asi 40 %), z vnitřní strany zaoblená (36 %) nebo rovná 56 %); vyklenutí dna na vnitřní straně bývá vzácné (8 %). Použijeme-li pro roztřídění den české klasifikace (PLEINEROVÁ— Z E M A N 1970, 727, obr. 7) musíme ji pro postižení všech odlišností zjištěných na materiálu z Pohanská rozšířit o typ e (dna vně klenutá, uvnitř ve středu zesla­ bená — zaoblená) a typ f (dna vně klenutá, zevnitř rovná — obr. 6C). Největší zastoupení by pak měl typ a (34 %), pak typ d (24 %), typ f (22 %), typ e (12 %) a typy b a c by se jevily jako výjimečné (po 4 %). Při hodnocení střepového materiálu nemůžeme ovšem poznat, zda dno pochází z ručně lepené či částečně obtáčené, nezdobené nebo zdobené nádoby, takže nemůžeme říct, které typy den převažují u starší a které u mladší keramiky. K typologii den nutno ještě pozname­ nat, že u značného počtu můžeme na profilu pozorovat, že ke vztahu k šikmé stěně spodku nádoby je vlastní dno kolmo odsazené (obr. 15:3) až prstencovitě rozšířené (obr. 6B:ď, e'). Značné procento den je velmi masivní, jsou silná 1,5—2 cm, v jednom případě dokonce 4 cm (obj. l / V — X I I ) . V ý z d o b a . Časně slovanské sídlištní nálezové celky z Pohanská včetně tzv. osady II ukazují, že v jedněch se nacházela výlučně nezdobená keramika, zatímco v jiných se tato objevovala vedle keramiky zdobené v jistém procentuálním zastou60

Obr. 15. Břeclav-Pohansko. Ukázky nezdobených keramických tvarů z tzv. osady II. 1 - obj. 103/SP; 2 - obj. 4 / V - X I V ; 3 - obj. 40/LS; 4 - obj. 3 - 4 / V - I I I ; 5 - obj. 5 0 / L Š ; 6 - obj. 2 5 / L Š ; 7 - obj. 5 0 / L Š ; 8 - obj. 28/LS

pění, více či méně rozdílném. Tento fakt je možné vysvětlit chronologicky tak, že zdobená časně slovanská keramika nastupuje později než nezdobená, postupně nabývá převahy a přerůstá v průběhu 7. století ve výhradně zdobenou starohradištní keramiku. Nejjednodušším výzdobným prvkem jsou zéseky na okrajích, které se objevují i na jinak nezdobené keramice (obr. 15:7). Tato výzdoba se velmi často objevuje na časně slovanské keramice v Bulharsku (VAŽAROVA 1965, obr. 63; táž 1968, 151), na Podolí ( P R I C H O D N J U K 1975, tab. 22-24) a ve východní Evropě vůbec ( R U S A N O V A 1976, 19, obr. 8). V Čechách se podle J. Z E M A N A (1976, dle obrázků) nevyskytuje, i když v novějších nálezech ani tam nechybí (BUBENÍK 1979, obr. 1:4, 5, 7). U zdobené keramiky jsou záseky na okrajích provedeny hřebenem. Další výzdobné motivy jsou zásadně ryté hřebenem, tj. sestávají z několika paralelních linií, a to bud obvodových přímých, zvlněných, výjimečně obloukovitých (obr. 17:32—33) nebo kolmých či šikmých 61

útržkovitých (obr. 17:35—37); ojediněle se objeví i hřebenové vpichy. Vlnicová výzdoba vystupuje někdy samostatně, i když se nikdy neomezuje na jeden pás, ostatní výzdobné motivy se objevují důsledně v kombinacích; fragmenty nádob však někdy nedovolují celou kombinaci rozlišit. Nejčastější kombinací jsou dvě hřebenové vlnice nacházející se mezi třemi pásy vodorovných rýh (obr. 17:27) nebo dvě hřebenové vlnice mezi dvěma pásy vodorovných rýh (obr. 17:26). Méně je zastoupena jedna hřebenová vlnice mezi dvěma pásy vodorovných rýh (obr. 17:25) a někdy je vztah vlnic a rýh volnější. Pro všechny tyto kombinace bychom nalezli dostatek analogií v českém ( Z E M A N 1976, obr. 13-19, 27-28, 50; P L E I N E ROVÁ 1968, obr. 6, 10, 13, 15), slovenském (BIALEKOVÁ 1962, obr. 2, 3, 6, 10, 32, 39), polském ( H A C H U L S K A - L E D W O S 1971, obr. 111, 112, 114; SZYMAŇSKI 1967, obr. 19:4, 11, 16; 20:1; 21:3,16; 27:22 aj.) i východoslovanském materiálu ( R U S A N O V A 1973, tab. 29; GONČAROV 1963, obr. 2, 8, 10—12, 17). Vzácnější jsou šikmé svazky rýh střídané vodorovnými pásy rýh (obr. 17:37) nebo kolmé svazky rýh prokládané vodorovnými rýhami (obr. 17:35), které mají několik analogií v Děvínské Nové Vsi (EISNER 1952, obr. 18:1; 22:8; 39:10; 60:5). V polském Santoku se ovšem vyskytuje tento ornament spolu s klikatkami ve všech sedmi sídlištních vrstvách od 7. až do 12./13. století s kul­ minací v 5. vrstvě z prvé poloviny 10. století ( D Y M A C Z E W S K A 1970, 157, obr. 3). Na široké mísovité nádobě, z níž byla část střepů nalezena v ob. 4/V—XIV, můžeme pozorovat krásný kazetový ornament vymezený dvojicí vodorovných pásů rýh, mezi nimiž vytvářejí křížem ryté svazky rýh obdélníkovitá a trojúhel­ níkovitá pole s vidlicovitými vpichy ve středu (obr. 16:1; 17:34); tvar i výzdoba této nádoby vzdáleně připomíná langobardskou keramiku z pozdního období stěhování národů ( T E J R A L 1976, tab. XI:2; IX:2; obr. 31:2). Kazetový ornament je poměrně častý v Klučově (KUDRNÁČ 1970a, obr. 50:3,4; tab. X L I I : 1 ; X L V I I I : 1 ; L I : 1 , 3) a ojediněle se vyskytuje v Dessau-Mosigkau ( K R U G E R 1967, obr. 26:A). Vzácná je výzdoba hřebenových obloučků známá též z Děvínské Nové Vsi (EISNER 1952, obr. 23:5) a Klučová (KUDRNÁČ 1970a, tab. tab. X X X I X r l ) , motiv hřebenové klikatky a kombinace rytých vodorovných pásů

Obr. 16. Břeclav-Pohansko. Ukázky zdobených keramických tvarů z tzv. osady II. 1 - obj. 4 / V - X I V ; 2 - obj. 1 9 / V - X I V ; 3 - obj. 5 0 / L Š ; 4 - obj. 2 6 / L Š j 5 - obj. 104/SP; 6 - obj. 6 9 / L Š

62

s řadou šikmých hřebenových vpichů mezi nimi. Výzdoba z vpichů byla zachycena na několika střepech, které jsou však natolik drobné, že její celkový ráz nelze postihnout. O šikmých rýhách na kulovitém hrnci z obj. 104/SP (obr. 16:5) nelze rozhodnout, zda jsou výzdobou nebo pozůstatkem hrubé modelace. Podobná nevýrazná výzdoba je i na některých hrncích v Szeligách ( S Z Y M A N S K I 1967, obr. 11:28; 21:15 aj.). Zvláštní pozornost si zaslouží technické provedení vlnovek. Ve většině případů jsou ryté neuměle a nepravidelně, někdy jsou dole zahrocené, stojaté a vykazují řadu dalších nepřesností svědčících, že byly dělány na stojící nebo pomalu rotující či pracně obtáčené nádobě. Naproti tomu v jiných objektech (48, 63, 66, 68, 69/LŠ) je vlnovková výzdoba provedena velmi zručně, i když někdy nedbale, což souvisí s tím, že byla dělána na rychleji rotující nádobě, tedy na dokonalejším kruhu, a bude patrně i o něco mladší, snad již starohradištní. T v a r o v á n á p l ň časně slovanské keramiky z tzv. osady II je stejně jako jinde v základních tvarech skromná, vykazuje však značné množství variant. Studovaný nálezový soubor nás lépe informuje o morfologii nezdobené keramiky. N e z d o b e n á č a s n ě s l o v a n s k á k e r a m i k a je reprezentována převážně hrnci a pouze jedinou miskou a talířem. Mezi h r n co v i t ý m i tvary jsou zastoupeny čtyři základní skupiny a příslušné typy časně slovanské keramiky podle klasifikace I. PLEINEROVÉ a J. Z E M A N A (1970). Skupina I, vlastní pražský typ v pojetí I. BORKOVSKÉHO (1940, 17), tedy vázovité hrnce s kolmým okrajem, tam vystupuje jak v typu 1 s užším ústím, a to v celém tvaru v obj. 4/V— X I V (obr. 15:2), ve větších částech v obj. l / V — X I I , 40/LŠ i v drobnějších fragmentech v obj. 103/SP a 104/SP, tak v typu 2 s širším ústím, a to jako celá nádoba v obj. 103/SP (obr. 15:1) i jako větší fragment v obj. 50/LŠ. Skupina II — baňaté hrnce s vyhnu­ tým okrajem — je známa jak v typu 1 s největší výdutí v horní třetině z obj. 40/LŠ (obr. 15:3) a z obj. 5/V—XIV, tak v 2. typu s maximální výdutí v polovině výšky z obj. 50/LŠ (obr. 15:7) a z obj. 104/SP (obr. 16:5). Skupina III - vejčité hrnce s vyhnutým okrajem - - je dobře reprezentována celým hrncem z obj. 3—4/V-III (obr. 15:4) a téměř celým tvarem z obj. 25/LŠ (obr. 15:6); není vyloučeno, že k ní patří i fragment z obj. 3/V-XII. Hrnce II. a III. skupiny z Pohanská mají na rozdíl od českých exemplářů vyšší a prohnutější okrajovou část. Skupina I V — zaobleně dvoukónické tvary — je zastoupena 1. typem s největší výdutí v polovině výšky v obj. 4/V-XIV a 2. typem s lomem v horní třetině v obj. 50/LŠ (obr. 15:5) a v obj. 43/LŠ. K této skupině snad patří střepy s nevýrazně vyvinutými okraji z obj. 1/V-XII a 4/V-XIV. Zvláštní tvar mezi nezdobenými hrnci představuje fragment s mimořádně vysokým a lehce vyhnutým okrajem z obj. 28/LŠ ( D O S T Á L 1982, obr. 13:2) vzdáleně připomínající volyncevské a romensko-borševské kera­ mické tvary s vysokými hrdly ( S U C H O B O K O V 1975, obr. 2 4 - 2 7 , 42-43). M í s y jsou v tzv. osadě II zastoupeny pouze jediným exemplářem z obj. 28/LS. Je hrubě hnětená v ruce, se zaobleným okrajem a s kónickým tělem; nemá za­ chováno dno, takže rekonstrukce celkového vzhledu je nejistá (obr. 15:8). Zád se však, že není tvarově příliš vzdálena několika vzácným exemplářům z Čech, které jsou vrchlíkovité, případně s plochým dnem a s kónickým tělem ( Z E M A N 1976, 190—192; obr. 29:4). V Dessau-Mosigkau jsou podobné tvary označovány jako „Kumpf" a jsou průběžné všemi fázemi tamnějšího sídliště; v pojetí B. K R Ú G E R A jde o tvary blízké hrncům se zataženým okrajem (KRÚGER 1967, obr. 22:c, d, h, i , j ; 23:j; 24:g; 25:i, 26:f; 28:l,m; 33:h), které PLEINEROVÁ a Z E 63

Obr. 17. Břeclav-Pohansko. Výzdobné motivy časně slovanské a starohradištní sídlištní keramiky. N e ú p l n é ornamenty ze střepů (2, 3, 7, 8, 10—23, 36, 38), úplné ornamenty z celých nádob nebo z jejich horních částí ( 1 , 4 - 6 , 9 , 24—35, 39). Z tzv. osady I (2—33, 39) a z osady II (34-38). 1 - jáma 21/SP; 2 - obj. 26/VD; 3 - obj. 119/VD; 5 - obj. 72/VD; 9, 21 - obj. 73/VD; 24, 29, 39 - obj. 16/VDj 25, 32, 33 - obj. 1/VD; 26 - obj. 62/VD; 27 - obj. 34/VD; 28 - obj. 24/VD; 31 - obj. 5/VD; 4, 6 - 8 , 10-20, 22-23 - z kult. vrstvy V D ; 3 4 - obj. 4 / V - X I V ; 35 - obj. 1 9 / V - X I V ; 36 - obj. 3 1 / L Š ; 37 - obj. 2 6 / L Š ; 38 - obj. 2 3 / V - X I V

64

M A N (1970, 726, obr. 5) označují za V . skupinu časně slovanských hrnců. T a l í ř e reprezentuje bezpečně pouze jediný zlomek z obj. 3—4/V-III; má zaoblený vně vykloněný okraj. Další zlomek z obj. 17/V-XIV, s dnem 2 cm sil­ ným a s úzkým okrajem vysokým pouze 1 cm, nelze jednoznačně k talířům při­ řadit; může jít o zlomek pražnice. Poznatky o talířích naposled shrnul v rámci celé slovanské oblasti J. Z E M A N (1976, 192). Z d o b e n á č a s n ě s l o v a n s k á k e r a m i k a je v osadě II zastoupena jen hrnci. Celých nádob nebo částí, podle nichž se dá celkový profil odhadnout, je však jen velmi málo (8 kusů). Převážná většina hrnců má vejčité tvary (obr. 16:3), u ně­ kterých nelze vyloučit tvar soudkovitý (obr. 16:2) až kulovitý (cbr. 16:5) ojediněle jsou pohárovitě rozevřené a jeden fragment vykazuje náběh k dvoukóničnosti (obr. 16:4). Všechny tyto varianty mají vyhnutý a převážně zaoblený okraj. Vý­ jimkou mezi zdobenou keramikou je mísovitý hrnec z obj. 4 / V - X I V , který má téměř kolmý a vodorovně seříznutý okraj jako starobylejší nezdobené tvary (obr. 16:1). V e l i k o s t n á d o b — hrnců — značně kolísá. Z celých tvarů nezdobené keramiky poznáváme, že jsou v ní zastoupeny hrnce o výšce 13—29 cm, o průměru okraje 9,5—22 cm a o obsahu od 0,86 do 9,7 litru. Nálezy okrajových zlomků, mezi nimiž byly naměřeny průměry i 24 a 30 cm, však ukazují, že se vyskytovaly nádoby i mnohem větší výšky a obsahu. Podobná situace byla zřejmě i ve zdobené keramice, kde jsme ovšem odkázáni na proměřování fragmentů; u okrajových střepů byly naměřeny průměry od 12 do 32 cm. Vyhodnocení velikostí nezdobené keramiky z tzv. časně slovanské osady II na Pohansku ukazuje, že domněnka I. B O N Y (1968,42,44), že malé tvary pražského typu jsou langobardského původu, zatímco slovanské nádoby pražského typu mají nejméně dvojnásobné rozměry, je zřejmě mylná.

SROVNÁNÍ

SÍDLIŠTNÍ A HROBOVÉ

KERAMIKY

Sídlištní a hrobovou keramiku časně slovanského a starohradištního období lze srovnávat z několika aspektů: z hlediska zachovalosti, velikosti, druhů, tvarů, zastoupení okrajů, výzdobných kombinací a zejména z hlediska spoluvýskytu jednotlivých druhů. Srovnávat můžeme přirozeně jen nálezy z Pohanská, kde máme jak sídliště, tak pohřebiště. U nekropolí v lese Trnava a ve Staré Břeclavi neznáme sídlištní protějšky. Pokud jde o zachovalost keramiky, skýtají pohřebiště nepochybně větší počet celých tvarů než sídliště, i když řada popelnic (kolem 57 %) byla vzhledem k měl­ kému uložení porušena orbou. Ze 48 popelnicových hrobů na Pohansku se za­ chovalo 21 celých nádob (39 %), 2 horní části (4 %) a zbytek (57 %) představo­ valy spodky (31 kusů). Naproti tomu z tamnějšího sídliště — z 82 objektů — bylo získáno jen 14 celých tvarů, 48 horních částí a 11 větších spodních částí nádob; jinak je třeba říct, že počet okrajových střepů a počet střepů z den je na sídlišti zhruba stejný (kolem 300 kusů). Vycházíme-li z toho, že horní části nádob mají zhruba stejné vypovídací schopnosti jako celé tvary, pak z hřebových celků skýtá 50 % plnohodnotný keramický materiál, kdežto sídlištní celky dávají až 75 % rovnocenných keramických jednotek. 65

Velikost hrobové a sídlištní keramiky byla ovlivněna rozdílným účelem, jemuž na obou druzích nalezišť sloužila. Na pohřebišti z Pohanská byla nezdobená časně slovanská keramika zastoupena hrnci o průměru okrajů 11—21 cm a o obsahu od necelého litru až po 6,8 litru; průměr se pohyboval u okrajů mezi 13—17 cm a v obsahu mezi 3—4 litry. Stejně i podunajská keramika z pohřebiště na Pohansku je reprezentována hrnci, jejichž průměr okraje kolísal mezi 10—19 cm a obsah mezi 0,96—4,5 litry; průměr okrajů byl mezi 14—16 cm a obsahu kolem 3 litrů. Průměrné velikosti hrnců na pohřebišti byly dány tím, že sloužily jako urny, pro něž obsah kolem 3 litrů optimálně vyhovoval. Jen výjimečně byla u dětského pohřbu použita menší nádoba; jinak i dětské pohřby bývaly uloženy v průměrně velkých popelnicích. V sídlištním materiálu je velikostní rozsah keramiky pod­ statně větší. U nezdobené keramiky průměry okrajů kolísají mezi 9,5—22 cm a obsahy mezi 0,86—9,7 litru, u podunajské keramiky se pohybují průměry okrajů mezi 12—32 cm a u celých nádob z tzv. osady II byly registrovány obsahy mezi 6—12 litry; podle naměřených průměrů okrajů musel však i u nich klesat obsah pod jeden litr. Tento velikostní a obsahový rozsah sídlištní keramiky odpovídá jejímu účelovému použití od keramiky stolové přes kuchyňskou až k zásobnicové. Jak na pohřebišti tak na sídlišti na Pohansku jsou zastoupeny oba druhy časně slovanské keramiky, tj. nezdobená v ruce lepená a zdobená částečně obtáčená. Na pohřebišti bylo 28 % keramiky nezdobené a 72 % keramiky zdobené, bereme-li v úvahu všechny určitelné kusy. Na sídlišti nelze vzhledem k větší fragmentárnosti keramiky rx>stihnout zastoupení jednotlivých druhů tak snadno a více méně přesně jako na pohřebišti. Vycházíme-li však z toho, že i nahodilost s jakou se podařilo ze sídlištního materiálu rekonstruovat celé tvary a horní, případně spodní části nádob, skrývá určitou zákonitost, ukazuje se, že nezdobená a zdobená keramika je na něm zastoupena rovnoměrněji: z 68 kusů úplně nebo podstatně rekonstruova­ ných nádob je 33 kusů (48,5 %) nezdobených a 35 kusů (51,5 %) zdobených. Tento rozdíl v zastoupení nezdobené a zdobené keramiky mezi pohřebištěm a síd­ lištěm je nutné přičíst na vrub skutečnosti, že na sídlišti jsou nálezové celky se smíšenou keramikou. To se na pohřebištích vyskytne jen ojediněle (např. hr. 6) a v tomto smyslu je chronologické svědectví hrobové keramiky zkreslené. V morfologickém složení keramiky se i na Pohansku projevil známý rozdíl mezi hrobovou a sídlištní keramikou. Zatímco na pohřebišti jsou zastoupeny jen tvary hrncovité, na sídlišti jsou vedle nich i misky (3 kusy) a talíře (7 kusů). V zastoupení hrncovitých tvarů však není mezi pohřebištěm a sídlištěm rozdílu. V nezdobené keramice jsou tam i onde jak klasické vázovité tvary (na pohřebišti hr. 6 — tab. 3:2; na sídlišti obj. 75/VD, 4 / V - X I V - obr. 13:1; 15:2), tak baňatější tvary typu II/2 (na pohřebišti hr. 38 - tab. 11:5; na sídlišti obj. 40/LŠ, 103/SP - obr. 15:1, 3) i tvary dvoukónické (na pohřebišti hr. 25 — tab. 9:1; na sídlišti obj. 50/LŠ, 3—4/V-III — obr. 15:4, 5). Ve zdobené keramice jsou zastoupeny nejvíce vejčité hrnce (na pohřebišti hr. 13, 20, 24, 28, 31 — tab. 6:1; 7:4; 8:3; 9:4; 10:2; na sídlišti obj. 15/VD, hrnec z kulturní vrstvy V D , obj. 50/LŠ - obr. 14:1,6; 16:3) někdy stlačené až k mísovitým tvarům (na pohřebišti hr. 6,47 — tab. 3:1; 13:1; na sídlišti obj. 62/VD, 85/VD, 4 / V - X I V - obr. 14:2,4; 16:1); soudkovité tvary jsou hojné na pohřebišti (hr. 8, 18, 34, 41, 48 - tab. 4:3; 7:1; 10:4; 12:2; 13:2), kdežto na sídlišti se budou zřejmě skrývat mezi nerekonstruovatelnými horními částmi nádob; bezpečně je tam nedovedeme rozlišit. Úprava okrajů {obr. 6B:a—c) vykazuje jak v hrobové tak v sídlištní keramice 66

stejné tendence. U nezdobené časně slovanské keramiky na pohřebišti jsou okraje ze 40 % zaoblené (hr. 1, 6, 11, 32), z 20 % vodorovně seříznuté (hr. 35, 38) a ze 40 % kuželovité seříznuté (hr. 3, 25, 44, 40); v tzv. osadě II byly okraje nezdobe­ ných nádob ze 36 % zaoblené, z 22 % vodorovně a z 42 % kuželovitě seříznuté. U zdobené keramiky bylo na pohřebišti 55 % okrajů zaoblených, 5 % vodorovně seříznutých a 40 % kuželovitě seříznutých, zatímco v tzv. osadě II bylo 85 % okrajů zaoblených, 20 % kuželovitě seříznutých a jen 3 % vodorovně seříznutých. U zdobené keramiky výrazně nabývalo převahy zaoblení okrajů a též okraj s hrdlem se proti nezdobené keramice výrazně prodloužil, takže horní části zdobených nádob nabyly výrazně esovitého profilu. Též ve výzdobných motivech hrobové a sídlištní keramiky se jeví stejné tendence. Prakticky se na hrobové keramice objevily tytéž výzdobné kombinace (obr. 6A: 1-16) jako na keramice sídlištní (obr. 17), a to zhruba ve stejném procentuálním zastou­ pení. Nejčastěji jsou to jedna, dvě až čtyři hřebenové vlnice mezi dvěma pásy vodorovných rýh; někdy horní či spodní pás rýh chybí, jindy naopak oddělují vodorovné pásy rýh každou vlnici. Objevují se i samy hřebenové vlnice ve dvou, třech a více řadách. Vpichy jsou sice v bohaté kombinaci uplatněny na dvou popel­ nicích (hr. 20 a 24), v mnohem pestřejších kombinacích jsou však uplatněny vpichy na sídlištním střepovém materiálu. Též šikmé a svislé svazky rýh jsou podstatně častěji aplikovány na sídlištní keramice než na popelnicích (jediný příklad se vyskytl v hr. 28 — obr. 6A: 11). Poslední dva způsoby výzdoby známe v individuálních kombinacích na střepech (zpravidla neznáme celou původní kombinaci uplatněnou na úplné nádobě) a není třeba se jí v souvislosti se srovná­ ním sídlištní a hrobové keramiky zabývat. Závěrem lze konstatovat, že mezi hrobovou a sídlištní keramikou časně slo­ vanského a starohradištního období nebyly rozdíly. Hrobová keramika byla sou­ částí keramiky sídlištní, její užší tvarová náplň byla dána pouze výběrem k funerálním účelům. Proto jsou v ní jen hrncovité tvary. Ve všech ostatních hlediscích byla sídlištní i hrobová keramika totožná.

OSTATNÍ HLINĚNÉ

VÝROBKY

Patří k nim mazanice, která je vlastně masově používaným stavebním materiálem, dále pražnice a přesleny, které však byly zčásti i kamenné. M a z a n i c e se v tzv. osadě I vyskytla v 18 objektech (obj. 4, 5, 12, 15, 18, 22, 26, 31, 32, 33, 59, 60, 70, 72, 73, 75, 120/VD) a v tzv. osadě II v 6 objektech (obj. 25, 26, 31, 40, 50, 63/LŠ). Převažovaly amorfní kousky (v osadě II výlučně), v objektech osady I byly však i kusy jednostranně vyhlazené (obj. 5, 18, 19, 22, 31, 32, 72, 73, 75, 120/VD), oboustranně vyhlazené (obj. 5, 18, 70, 72/VD), s otisky prutů (obj. 75/VD) i trojúhelníkovitého průřezu (obj. 70, 73/VD), které dovolují uvažovat o stavební technice jednotlivých objektů ( D O S T Á L 1975, 40-41). P r a ž n i c e byly v úlomcích zjištěny v 9 objektech tzv. osady I (obj. 2, 15, 16, 32,60,61,72,85, 119/VD) a ve stejném počtu objektů osady II (obj. 11,17/V-XIV, 25, 26, 28, 31, 50, 68, 69/LŠ). Šlo jak o části den, tak o části zaoblených okrajů. Značné množství zlomků bylo v obj. 26/LŠ a 68/LŠ, avšak ani v jednom případě nebylo možné rekonstruovat celý tvar. Podle masivnosti okrajových zlomků se 67

však zdá, že byly zastoupeny jak větší tak menší exempláře přibližně půlmetrové až metrové délky soudě podle mladších rekonstruovatelných kusů z Pohanská (DOSTÁL 1975, 175, tab. X X I V : 7 ; týž 1979, 87, obr. 7, tab. XII:5; týž 1980, 147—148, obr. 2:3,4). Jak je patrné z výše uvedeného výčtu, vyskytují se pražnice převážně v objektech hospodářského určení. Souvisí to zřejmě s jejich funkcí zařízení sloužícího ke skladování a sušení obilí. Naposled podal přehled literatury o nich a shrnul poznatky o jejich účelu, geografickém rozšíření, chronologii a kul­ turní příslušnosti v časně slovanských souvislostech J. Z E M A N (1976, 196—198). Některé nové aspekty jejich účelu přinesla diskuse o nich mezi pracovníky Archeo­ logického ústavu ČSAV v Praze (BERANOVÁ 1979). P ř e s l e n y v některých objektech tzv. osady I byly hliněné. Hliněný přeslen z obj. 5/VD byl nápadně plochý, dvoukónický, hladký (obr. 18:13); jeden přeslen z obj. 16/VD byl kónický, obvodově rýhovaný (obr. 18:15), druhý dvoukónický, hladký.

KAMENNÉ

PŘEDMĚTY

Kamenné předměty představují zlomky žernovu, brousky, přesleny a úštěpy. Ž e r n o v ze svoru roztříštěný na několik kusů byl v obj. 4 / V - X I V s převážně nezdobenou keramikou. Celkové rozměry nebylo možné rekonstruovat, byla však zachycena část středového otvoru bez stop po papřici. Jediný nález žernovu zjištěný v osadě již ze značné části prokopané svědčí, že mlýny nebyly v každé domácnosti a sloužily širšímu kolektivu. B r o u s k y byly zjištěny v šesti objektech (15/VD, 16/VD, 17/V-XIV, 26/LŠ, 31/LŠ, 116/SP) a byly převážně z pískovce s kalcit-chloritickým tmelem. Zatímco většinu představovaly jen fragmenty (d 5,7— 7,6 cm) nevelkých brousků (původní délka kolem 10 cm) destičkovitého tvaru s dvěma brusnými plochami, které mohly sloužit k přibrušování drobných nástrojů, brousek z obj. 31 byl velký (d 27 cm), amorfní, s třemi brusnými plochami a umožňoval broušení velkých nástrojů tak, že sám zůstával stabilní, jak o tom svědčí konkávní brusné plochy (DOSTÁL— ŠTELCL—MALINA 1971, 179, 182). K amorfním patřil i brousek z obj. 16/VD (obr. 18:8), zatímco v obj. 15/VD byl zlomek hranolovitého brousku. Brousky jsou nepřímým důkazem o používání železných nástrojů, které nacházíme poměrně vzácně. P ř e s l e n y nalezené v obj. 4 / V - X I V a 25/LŠ (obr. 18:22-23) byly kamenné. Kamenné byly i přesleny z obj. 5, 10, 15, 50, 59, 72/VD z tzv. osady I. Všechny přesleny byly dvoukónické; čtyři byly vodorovně rýhované (obj. 5,15,50,59/VD — obr. 18:9—12), jeden hladký (obj. 10/VD — obr. 18:14) a další byly pestřeji zdo­ bené: přeslen z obj. 72/VD zdobily pásy vodorovných rýh a mezi nimi široké svazky rýh (obr. 18:16), přeslen z obj. 4/V-XIV pásy vodorovných rýh a mezi nimi svislé rýžky (obr. 18:23) a přeslen z obj. 25/LS pásy rýh a mezi nimi jedno­ duché vlnice (obr. 18:22). Tyto výzdobné motivy jsou běžné i na časně slovanské keramice. Na existenci kamenných přeslenů na časně slovanských sídlištích na Volyni poukázali V . V . A U L I C H (1972, 80-82) a V . D. B A R A N (1972, 54-55) a v Moldavsku si jich povšiml (I. A . RAFALOVIČ 1971, 112; týž 1974, 104). Již dříve byly zjištěny též na Pohansku kromě časně slovanských i ve velko­ moravských objektech ( D O S T Á L 1975, 219-220). 68

Ú š t ě p y z pazourku zjištěné v obj. 69/LŠ a 70/LŠ patřily zřejmě ke křesacím soupravám používaným při rozdělávání ohně.

KOSTĚNÉ

PŘEDMĚTY

Jediným druhem kostěných předmětů, které se zachovaly z časně slovanské osady na Pohansku, jsou h ř e b e n y . Objevené fragmenty pocházejí ze tří troj­ dílných exemplářů. Je to poměrně značný počet, uvážíme-li, že z celých Čech je známo pouze 5 hřebenů ze všech časně slovanských lokalit. Zlomek z obj. 6a/V-XIV patří k typu jednostranných hřebenů s táhlým, mírně obloukovitě klenutým držadlem (obr. 18:20). Nejstarší hřebeny tohoto typu se objevují na Moravě již v pozdní fázi předlangobardské etapy stěhování národů, někdy kolem roku 500, a vyskytují se i mezi nejpozdějŠími langobardskými památ­ kami datovatelnými do doby kolem roku 550, aniž zasahují do doby po roce 600 ( T E J R A L 1975, 413; týž 1976, 71—72). Ve středoněmeckém materiálu je doklá­ dán vývoj hřebenů tohoto typu od doby pozdněřímské až do 7. století ( S C H M I D T 1971, 141—144). Hřeben tohoto typu byl nalezen i v jámě 126 v třetím časovém horizontu časně slovanského sídliště v Dessau-Mosigkau, kde se však předpokládá velmi rámcové datování do 7. století, aniž se vylučuje starší nebo mladší výskyt (KRÚGER 1967, 79, 113-114; obr. 41:65). Další dva zlomky z obj. 50/LŠ (obr. 18:26) a z obj. 69/LŠ (obr. 18:27) patří k oboustranným hřebenům s plnými rovnými boky se slabě zaoblenými rohy a se zuby k okrajům se zkracujícími; dle typologie V . HRUBÉHO by patřily k I. typu (HRUBÝ 1957, 166-168). B. S C H M I D T sleduje jejich výskyt od druhé polo­ viny 5. století do 7. století ( S C H M I D T 1961, 144). Do druhé poloviny 5. století, případně počátku 6. století patří oboustranné trojdílné hřebeny předlangobardského pohřebiště ve Velaticích, Mistříně a Vyškově ( T E J R A L 1973,301-332; obr.3:10; 4:13; týž 1976, 14, obr. 2:5); známe je však i z velkomoravských hrobů ze Stráž­ nice, Holásek, Starého Města ( D O S T Á L 1966, 87), takže lze i u nás předpokládat jejich průběžný výskyt od doby pozdněřímské nejméně po sklonek střední doby hradištní, ponecháme-li stranou další období, které leží mimo okruh našeho zájmu. Průběžnost těchto hřebenů celým slovanskoavarským obdobím ( 7 . - 8 . století) v Karpatské kotlině dosvědčují jejich nálezy na pohřebištích v Alattyánu ( K O V R I G 1963, tab. XIV:77), Želovcích ( Č I L I N S K Á 1973, tab. 80:8; 92:34) aj. Jestliže bychom jednostranný hřeben z obj. 6a/V-XIV mohli klást do 6. století, nejpravděpodobněji kolem jeho poloviny, bereme-li v úvahu fakt, že v inventáři objektu byl mezi 48 střepy pouze jeden primitivně zdobený a ostatní nezdobené, pak oboustranné hřebeny z obj. 50/LŠ a 69/LŠ bychom nemohli klást do před­ langobardského období, nýbrž naopak do doby po jejich odchodu, tedy nejdříve do sklonku 6. a do 7. století. N a sklonek 6. až k polovině 7. století bychom mohli řadit obj. 50/LŠ, v němž jsou vedle zdobených střepů hojně zastoupeny i frag­ menty nezdobené a v ruce vyráběné keramiky. Patrně do druhé poloviny 7. století by patřil obj. 69/LŠ, kde je značné procento střepů nesoucích dokonalou hřebeno­ vou výzdobu.

69

KOVOVÉ

PŘEDMĚTY

Nálezy kovových předmětů z časně slovanského sídliště na Pohansku jsou vzácné. Není to výjimečné: i na sídlišti v Březně bylo jen několik kovových před­ mětů (PLEINEROVÁ 1975,73), stejně jako v Dessau-Mosigkau (KRÚGER 1967, 74-78, obr. 36, 41) nebo v Gorodku ( P R I C H O D N J U K 1975, tab. XVII). V Nězvisku nebyl dokonce ani jediný kovový předmět ( S M I R N O V A 1960, 222—238). Na druhé straně však svědčí o používání železných předmětů v tamnější osadě výskyt brousků a nálezy strusky v obj. 22/VD, 17/V-XIV a 111/SP mluví přímo ne-li o místním hutnění železa, tedy aspoň o jeho kovářském zpracování na Pohansku již v časně slovanském období. K nevýrazným železným předmětům patří fragment plochého pásku s hranolovitým výčnělkem (nýtem) na jedné straně z obj. 103/SP (obr. 18:25) a zlomek závěsného kování vědra z obj. 4 / V - X I V (obr. 18:24), který je tak malý, že ne­ dovoluje závěry o jeho celkovém tvaru a tudíž i o typologickém a chronologickém zařazení (KUDRNÁČ 1970b). J e d n o r a m e n n o u skobou byla asi ohnutá hrotitá tyčinka z obj. 72/VD (obr. 18:5). Tyto skoby byly zatloukány do dřeva jen zčásti; jejich ohnuté rameno plnilo záchytnou a pridržovací funkci, např. k zavěšování různých předmětů, k zaklesnutí háčku u dveří apod. (KLÍMA 1980, 71). Nemají chronologické vy­ povídací schopnosti. N o ž e se našly v obj. 59/VD a 120/VD (obr. 18:3). První byl fragmentární, druhý patřil k větším kusům (d 16 cm), které se někdy označují za zbraně ( K O L ČIN 1953, 72). Chronologicky jsou nevýrazné. Ž e l e z n é kotle z obj. 47/VD (obr. 18:1), který obsahoval 8 střepů, mezi nimiž byl jeden se zaobleným okrajem a jeden s hřebenovou výzdobou vlnic a vodorov­ ných rýh, odpovídající vyspělé podunajské keramice, mají nejbližší analogie v kotli z Moravského Jána, který byl původně datován v časovém rozmezí mezi koncem 7. až počátkem 9. století (EISNER 1941,171); dnes se ustálil názor na jeho datování do sklonku 8. století (BIALEKOVÁ 1981, 123, obr. 38). Kotle z Pohanská skýtají tedy oporu pro datování III. — starohradištního — horizontu slovanské keramiky ze žárových hrobů a jim současných sídlištních objektů. Ž e l e z n á miska (tzv. slezského typu (p 22 cm, v 2 cm) se objevila ve výplni objektu 36a (obr. 18:2). J. BUBENÍK dospěl k závěru, že na našem území se tyto misky začaly vyskytovat už od 7. století (1972, 542—567), což je v souladu se skutečností, že v obj. 36a/VD je smíšená časně slovanská keramika, tj. nezdobená se silně vyhnutými okraji a neuměle zdobená. Z á v ě s n é k o v á n í z v ě d r a z obj. 9/VD je vyrobeno z ploché ohnuté tyčinky se silně roztepanými a zvednutými konci s dvěma otvory po hřebech (d 6,3 cm; v 7,4 cm; obr. 18:6). Jde o typ kování v podobě tzv. vlaštovčího ocasu, který je hojně zastoupen na slovanskoavarském pohřebišti 7 . - 8 . století v Děvínské Nové Vsi (EISNER 1952, obr. 8:4,6; 11:10; 30:2,5,9 aj.). Potvrzuje tedy stratigraficky naznačenou skutečnost (obj. 9/VD) je proříznut žlábkem navazujícím na palisádovou ohradu kolem kostela), že obj. 9/VD patří do před velkomoravského období. T r o j b ř i t á ž e l e z n á š i p k a s trnem z obj. 28/LS (obr. 18:17)nem sice bezpeč­ nou chronologickou pomůckou, neboť tyto tvary se vyskytují v celém slovansko­ avarském období 7 . - 8 . století ( E I S N E R 1952,294) i ve starším období ( C H R I S T L E I N 1972, pozn. 21) pod vlivem sarmatským ( A B R A M O V A 1959, 62) a pro70

9

10

11

12

13

14

15

16

Obr. 18. Břeclav-Pohansko. Ukázky kamenných, kostěných a kovových předmětů z časně slovanského a starohradištního sídliště 1 - obj. 47/VD; 2 - ob). 36/VD; 3 - obj. 120/VD; 4 - čtv. A 19-73; 5, 16 - obj. 72/VD; 6 - obj. 9/VD; 7 - čtv. A 10-58; 8,15 - obj. 16/VD; 9 - obj. 15/VD; 10 - obj. 50/VD; 11 - obj. 59/VD; 12, 13 - obj. 5/VD; 14 - obj. 10/VD; 17 - obj. 2 8 / L Š ; 18 - obj. 116/SP; 19 - obj. 2 6 / L Š ; 20 - obj. 6 a / V - X I V ; 21 - obj. 6 3 / L Š ; 22 - obj. 25/LS; 23, 24 - obj. 4 / V - X I V ; 25 - obj. 103/SP; 26 - obj. 5 0 / L Š ; 27 - obj. 6 9 / L Š .

71

nikají do střední Evropy prostřednictvím hunsko-gótským (WERNER 1956, 49); ojediněle přežívají i do období velkomoravského (DOSTÁL 1966, 73). Proto přítomnost šipky tohoto typu v obj. 28 L Š jej sice přesněji nedatuje, není však v rozporu s jeho zařazením do časně slovanského období. Š i p k o v i t ý p ř e d m ě t z obj. 116/SP (obr. 18:18) se tvarem i velikostí nápadně podobá předmětu z chaty 27 v Dessau-Mosigkau z druhé sídlištní fáze, tj. asi z druhé čtvrtiny 7. století (KRÚGER 1967, obr. 36:8). Tam je ovšem řazen k tulejkovitým šipkám, avšak kresba ani velikost předmětu o správnosti této interpretace nepřesvědčují. Též uvedený předmět z Pohanská je na šipku příliš veliký; snad by mohlo jít o hrot drobného oštěpu zasazeného do dřevce pomocí rapu. Ž e l e z n á o c í l k a s očkovitě zahnutými rameny z obj. 26/LŠ (obr. 18:19) se liší od jednoduchých velkomoravských odlek z Pohanská, které mají trojúhelníko­ vitý tvar ( K A L O U S E K 1971, obr. 116:5; 280:9; D O S T Á L 1970a, obr. 12:11; týž 1975, obr. 46:10). Typologicky se tato ocílka blíží starším tvarům se zesíleným středem a s krátkými rameny stočenými na koncích do oček, jak je známe např. z žárového hrobu z Velatic, který J. P O U L Í K uvádí do kontextu s první polovinou 6. století (1948, 91—92; obr. 25:11). Ocílka z obj. 26/LŠ je ovšem vyvinutější a tudíž patrně o něco mladší. B r o n z o v á k r o u ž k o v i t á n á u š n i c e z obj. 63/LŠ (obr. 18:21) patří k průběž­ ným typům datovaným mezi 7.—13. století ( M U S I A N O W I C Z 1948/49,121-126, 189). V souvislosti s pojednáním o kovových předmětech souvisejících s časně slovan­ ským a starohradištním osídlením nemůžeme pominout dva nálezy z areálu dvorce (tzv. osady I) — háčkovitou ostruhu a matrici na výrobu hvězdicovitých závěsků. Ž e l e z n á h á č k o v i t á o s t r u h a (ze čtverce A 19—73) z plochého pásku nad bodcem trojúhelníkovitě rozšířeného; ramena jsou silně rozevřená a konec jednoho je hákovitě zahnut, u druhého je odlomen; krátký dvoukónický bodec je vsazen do vrcholu oblouku (š 6,9 cm; v 4,3 cm — obr. 18:4). Typologicky jde o velmi primitivní tvar s páskovými rameny, který má své počátky již v době římské ( J A H N 1921, 82, Abb. 85). Mezi slovanskými háčkovitými ostruhami uvádí J. ŽAK kusy s páskovými rameny u varianty B, kterou datuje do druhé poloviny 6. století; nejbližší analogie pochází z Mniszek (1959, 50, 72—73, 82, tab. 111:6). Tato ostruha se odlišuje od nálezu z Pohanská vyššími rameny. Vzhledem k tomu, že výška oblouku je významným typologickým znakem ostruh, mohl by být exemp­ lář z Pohanská starší. M a t r i c e na l i s o v á n í h v ě z d i c o v i t ý c h z á v ě s k ů k náušnicím typu Čadjavica-Martynovka byla odlita z bílého kovu. Její vypouklý střed je ukončen půlkulovitým výčnělkem a rozdělen trojitými plastickými lištami na čtyři pole, v jejichž spodní části je trojúhelník ze tří kuliček a nezřetelná příčně členěná ob­ vodová lišta. Poněkud širší rýhovaná lišta jde po celém vnějším obvodu, přeruše­ ném v horní části dvěma výčnělky. Z obvodu terče vyčnívají tři lité hrozníčky sestávající ze šesti kuliček. Revers je hladký. Klenba je na třech místech pro­ děravělá v důsledku koroze a konzervace (v 2,94 cm; š 3,5 cm; síla 1,1 cm; obr. 18:7). Matrice byla objevena při vybírání zeminy na vnitřní ploše přístavku kostela. Bronzová matrice k výrobě hvězdicovitých závěsků k náušnicím pochází z depotu v Biskupiji u Kninu (KOROŠEC 1958, 31, tab. IIA:2). Vzor této matrice je poně­ kud odlišný. Hledat přesné analogie nemá smyslu, neboť hvězdicovité náušnice 72

se vyráběly v celé řadě dílen v několika teritoriálních okruzích východní, střední a jižní Evropy. Náušnice tohoto typu patří k tzv. martynovské kultuře 7 . - 8 . sto­ letí ( V I N S K I 1952, 2 9 - 5 6 ; B E R E Z O V E C 1952, 109-119; S V O B O D A 1953, 33-108; A R T A M O N O V 1970, 119-132). Matrice tedy souvisí s mladším časně slovanským nebo starohradištním horizontem. Pokud nejde o náhodně ztracený předmět, je matrice dokladem, že se již tehdy v areálu Pohanská rozvíjela klenotnická výroba.

73

V. Z Á V Ě R E Č N É ÚVAHY

CHRONOLOGIE ČASNĚ SLOVANSKÉHO

SÍDLIŠTĚ

Opory pro stanovení chronologie časně slovanského sídliště z Břeclavi-Pohanska jsou značně omezené, což je u většiny časně slovanských osad běžné. Spolehlivě datovatelný materiál téměř není k dispozici. U tzv. časně slovanské osady II trojbřitá železná šipka vlastně jen v kontextu s keramikou z obj. 28/LŠ dosvědčuje, že patří do období předvelkomoravského, zda ji však můžeme klást již do 6. století jako šipky z hr. 10 ze Smolína ( T E J R A L 1976, 58) nebo až do 7 . - 8 . století jako hrobové nálezy slovanskoavarské (ČILINSKÁ 1966, 186), nejsme schopni na základě samé šipky rozhodnout. Stejně i ocílka z obj. 26/LŠ pouze svým spoluvýskytem s časně slovanskou keramikou signalizuje, že by její typologické pří­ znaky bylo možné vyložit jako derivát starších tvarů. Podstatně nadějnější oporu pro datování skýtají hřebeny, i když na nich založené chronologické závěry nutně musíme konfrontovat s relativně chronologickými vztahy keramických souborů. Ponecháme-li stranou skutečnost, že trojdílné jednostranné hřebeny s trojúhelníko­ vitou bočnící jsou uváděny nejen v souvislostech se stěhováním národů, ale i s mladohradištními českými nálezy (SLÁMA 1977, 163-167, obr. 39:22; 40:7), jakož i dlouhodobý výskyt dvoustranných trojdílných hřebenů, bude to opět keramika náplň, která v konkrétních případech rozhodne o časovém zařazení objektů, v nichž se vyskytly. Uvedené železné a kostěné předměty tedy samy o sobě jen velmi volně poutají tzv. osadu II k třetí čtvrtině I. tisíciletí n. 1. Podobně je tomu i u tzv. osady I, kde dva chronologicky citlivější nálezy — železná háčkovitá ostruha a matrice na lisování hvězdicovitých závěsků — nasvědčují osídlení jejího areálu v rozmezí 6 . - 8 . století, ale skutečnost, že se našly mimo objekty, nedovoluje využít je pro datování jednotlivých objektů a nálezových horizontů. Může to být pouze keramika a její typologickotechnologické skupiny, které pevněji zakotví popisované naleziště v rámci inkriminovaných staletí. J. Z E M A N (1966, 188-189; týž 1968, 672; týž 1976, 210) dospěl na základě studia nálezových celků se starší slovanskou keramikou k závěru, že ji lze rozčlenit do tří časových horizontů (I. horizont s nezdobenou v ruce robenou keramikou; II. horizont se smíšenou, tj. nezdobenou lepenou a zdobenou obtáčenou kerami­ kou; III. horizont s pouze zdobenou obtáčenou keramikou), které představují relativně chronologické stupně staršího slovanského osídlení na našem území. Pro prvé dva horizonty se ustálil název časně slovanský (EISNER 1966, 139; PLEINEROVÁ-ZEMAN 1970, 722), třetímu horizontu se ponechává tradiční označení starohradištní (BUBENÍK 1972, 383; PLEINEROVÁ 1975, 247). Rozbor nálezových celků se starší slovanskou keramikou v areálu velmožského dvorce na Pohansku (tzv. časně slovanská osada I) potvrdil existenci těchto tří nálezových horizontů a chronologických stupňů i na této lokalitě ( D O S T Á L 1975, 136-137). 75

V zásadě lze říci, že uvedené tři nálezové horizonty lze zachytit i v tzv. časně slovanské osadě II na Pohansku. Praktická aplikace tohoto poznatku na jednotlivé sídlištní objekty naráží však na specifické problémy. Přestože keramika patří k nejmasovějším nálezům, není jí co do množství a zejména kvality v nálezových celcích tolik, aby mohla vydat plnohodnotné svědectví. Jen při letmém pohledu na pře­ hled V I vidíme, že většinu tvoří nezdobené střepy, o nichž nevíme, zda pocházejí z nádob zdobených či nezdobených; stejně je tomu i u den a též u značné části okrajů. Tím se v řadě případů vytrácí základní kritérium, totiž představa o skuteč­ ném procentuálním zastoupení zdobené keramiky v jednotlivých nálezových cel­ cích a možnost objektivního posouzení technologické úrovně výzdoby v rámci jednotlivých objektů. Je-li počet střepů v objektu celkově malý, nemůžeme roz­ hodnout, zda ojedinělý zdobený střípek je náhodnou intruzí do staršího objektu nebo prokazuje jeho příslušnost k II. nebo konce III. nálezovému horizontu. Konkrétně lze konstatovat, že ze 34 hodnocených objektů z tzv. časně slovanské osady II má polovina bud vůbec velmi malé množství keramiky nebo aspoň malé množství střepů vhodných pro analýzu (obj. 6, 6a, 11, 12, 22, 23/V-XIV, 31, 31a, 43a, 48, 66, 68, 70, 72/LŠ, 111, 116, 117/SP). V dalších 17 objektech (obj. 1, 3/V-XII, 3-4/V-III, 4, 5, 17, 18, 19/V-XIV, 25, 26, 28, 40, 50, 63, 69/LŠ, 103, 104/SP) je počet nálezů příznivější nebo jde o nálezy mimořádně výrazné jako celé nádoby, větší okrajové části apod. S přihlédnutím k těmto okolnostem se můžeme pokusit přičlenit jednotlivé objekty s větší či menší pravděpodobností k příslušným nálezovým horizontům. I. h o r i z o n t — s t a r š í č a s n ě s l o v a n s k ý , s nezdobenou v ruce robenou keramikou - reprezentuje bezpečně obj. 1/V-XII, 3-4/V-III, 40, 43a/LŠ, 103/SP. Velmi pravděpodobně k němu patří i obj. 4 / V - X I V , v němž byly sice střepy ze zdobené nádoby obr. 16:1, jejíž větší část se nacházela ve fragmentech nad soused­ ním objektem 6/V-XIV; poněvadž obj. 4 / V - X I V byl částečně narušen a dostaly se do něho i střepy velkomoravské, není vyloučeno, že časně slovanské zdobené fragmenty do něho zapadly až při tomto zásahu. Ostatně profilace této nádoby i její výzdoba mají velmi starobylý vzhled. S jistou pravděpodobností lze k nejstaršímu horizontu přiřadit i obj. 5/V-XIV, v němž mohou být dva zdobené střepy náhodnou intruzí, k níž mohlo dojít při budování opevnění hradiska, pod jehož čelní zdí obj. 5/V-XIV ležel. Může sem patřit i obj. 111/SP, v němž se našla jen spodní část nezdobeného hrnce. II. h o r i z o n t — m l a d š í č a s n ě s l o v a n s k ý , se smíšenou, tj. nezdobenou i zdobenou obtáčenou keramikou — zahrnuje obj. 3/V-XII, 25, 26, 28, 50/LŠ, 104/SP. Z objektů s malým množstvím inventáře sem zřejmě dle keramiky patří obj. 6, 6a/V-XIV a 116/SP. Dle souvislosti s jednotlivými uskupeními časně slovanských objektů náleží k II. horizontu obilnice 23/V-XIV, která tvoří řadu s obilnicí 5/V-XIV a 6a/V-XIV, a dále obilnice 31a, 70, 72/LŠ, které spolu s obil­ nicí 75/LŠ, narušenou velkomoravským objektem 38/LŠ, vytváří výraznou sku­ pinu ležící v oblouku tvořeném obydlími 25, 28, 50/LŠ, patřícími nesporně k II. horizontu. S jistou pravděpodobností lze k II. horizontu přičíst i obj. 17, 18, 19/V-XIV, které spolu zřejmě souvisejí a výzdoba jejich keramiky má neumělý starobylý ráz. I I I . h o r i z o n t — s t a r o h r a d i š t n í , s obtáčenou podunajskou keramikou se zručně rytou výzdobou — představují obj. 11/V-XIV, 48, 63, 66, 68, 69/LŠ. I když ve většině těchto objektů není keramiky mnoho, její převážná část je vý76

razně tenkostěnnější a lépe vypálená, okraje jsou převážně kuželovitě seříznuté, výzdoba je provedena velmi zručně, i když někdy nedbale na rotující nádobě, vlnice jsou někdy zadrhávané a mají sklon vlevo. Mimo nálezové horizonty zůstaly jen obj. 12,22/V-XIV a 117/SP, které obsahují jen nevýrazný materiál. Není ovšem sporu o tom, že patří do předvelkomoravského období. Objekty 22/V-XIV a 117/SP jsou totiž překryty opevněním hradiska, které s největší pravděpodobností vzniklo na přelomu 8.-9. století ( D O S T Á L 1977/78, 130), a obj. 12/V-XIV ležel pod neporušenou pražnicí, zhotovenou někdy v prvé polovině 9. století v době existence hradby; též jeho těsná blízkost u dalších zahloubených časně slovanských objektů činí jeho současnost s nimi téměř jistou. Není vyloučeno, že i další objekty ležící pod velkomoravskou hradbou (obdélníkovité jámy č. 20, 21, 25 a kůlový objekt s ohništěm č. 24 v řezu valem XIV/1975, obdélníkovitá jáma 8 v řezu valem III/1965) byly časně slovanské; poněvadž z nich však nebyl získán žádný archeologický materiál, nebyly do tohoto pojednání zahrnuty. A b s o l u t n í d a t o v á n í uvedených nálezových horizontů vytvořených na základě keramiky můžeme opřít jen o kombinované svědectví ojedinělých nekeramických nálezů. Poněvadž jich většina souvisí jen s II. horizontem, můžeme se pokusit pouze o jeho přímou dataci, zatímco chronologii I. a III. horizontu můžeme jen nepřímo odvodit. Zejména důležité je svědectví jednostranného trojdílného hřebene z obj. 6a. Jak vyplynulo z analýzy, patří tyto hřebeny převážně do první poloviny 6. století. V obj. 6a je ovšem jen fragment hřebene, a proto neudivuje, že jej nacházíme v celku se smíšenou keramikou, který bychom mohli s největší pravdě­ podobností datovat do druhé poloviny 6. století. Do stejné doby zřejmě patří i dvoustranný trojdílný hřeben z obj. 50/LŠ, obsahujícího rovněž smíšenou kera­ miku, mezi níž má výrazný podíl nezdobená, jak v ruce robená tak obtáčená keramika. Máme tedy indicie, že II. horizont se smíšenou keramikou existuje velmi pravděpodobně již v druhé polovině 6. století aniž se můžeme na základě materiálu z objektů s ním souvisejících vyjádřit, jak hluboko zasahoval do 7. sto­ letí. Aproximativně horní časovou hranici tohoto horizontu naznačuje úvaha D. BIALEKOVÉ (1968, 625) o konci výskytu pražského typu, který ztotožňuje s nástupem lité bronzové industrie a žluté keramiky na slovanskoavarských pohřebištích, tj. s počátkem druhé poloviny nebo poslední třetiny 7. století. I. horizont s lepenou nezdobenou keramikou můžeme datovat jen nepřímo ve vztahu k II. horizontu, a to do doby těsně předcházející, tedy maximálně do prvé poloviny 6. století, spíš blíže k samé polovině. Plyne to i z toho, že objekty obou horizontů na sebe plynule navazují a částečně se prolínají aniž se porušují. Přechod mezi I. a II. horizontem musel proběhnout v rozmezí trvání jedné lidské generace. O počátcích I. horizontu zdejší materiál nepodává žádnou informaci. III. horizont s dokonaleji obtáčenou a zdobenou keramikou nemůžeme absolutně bezpečněji datovat. Předpoklad návaznosti a částečného překrývání s II. horizon­ tem je logický, poněvadž však nemáme bezpečnou oporu pro datování konce II. horizontu, nemůžeme ani počátek III. horizontu bezpečněji fixovat. Nebude to asi ani možné, neboť zavádění a zdokonalování obtáčené zdobené keramiky a dokonalejších forem hrnčířského kruhu nebylo rovnoměrné a přímočaré a měnilo se podle geografické polohy nalezišť a snad i pcdle jednotlivých domácností (DOSTÁL 1975, 139-140). Objekty III. horizontu v tzv. osadě II netvoří na rozdíl od objektů předcházejících horizontů výraznou skupinu a nelze prokázat 77

jejich časovou návaznost na objekty II. horizontu. Zdá se, že mezi II. a III. hori­ zontem došlo k jistému časovému hiátu v osídlení. Z teoretického hlediska nelze vylučovat počátky III. horizontu již v 7. století. Jistou indicii pro stanovení konce III. horizontu skýtá obj. 11/V-XIV, který byl porušen velkomoravskou zemnicí 10/V-XIV s depotem železných předmětů, která byla vybudována v době existence opevnění hradiska a zanikla s ním současně někdy kolem poloviny 9. století (DOSTÁL 1977/78, 130). Objekt 11/V-XIV musel být porušen zemnicí 10/V-XIV už jako zaniklý. Jestliže hradba, u níž byl vybudován obj. 10/V-XIV, vznikla s největší pravděpodobností na počátku 9. století nebo na přelomu 8.-9. století, pak zánik obj. 11/V-XIV můžeme klást nejpozději do této doby. To je též doba vyznívání keramiky III. horizontu. Prozkoumaná větší část tzv. osady II byla vybudována nepříliš dlouho před polovinou 6. století a fungovala i v jeho druhé polovině. Nedá se vyloučit, že za­ sahovala i do 7. století, avšak vzhledem k časové spjatosti objektů I. a II. horizontu a k dvaceti- až pětadvacetileté trvanlivosti obytných objektů nelze jít příliš vysoko. Jestliže se totiž pro Čechy nepředpokládá, že by celky s čistě nezdobenou kerami­ kou mohly přežívat do 7. století ( Z E M A N 1976, 211), tím více to platí pro jiho­ východní Moravu související s Podunajím, odkud se záhy šířila znalost obtáčení a zdobení keramiky. Zde patrně již v druhé polovině 6. století byly celky s nezdobebenou keramikou vzácností. Po zániku nejstarších objektů došlo v prozkoumané části osady k přerušení osídlení a teprve podstatně později sem zasáhly objekty pozdější sídlištní fáze, nejspíše z druhé poloviny 8. století. V dosud neprozkouma­ ných částech osady, jak již bylo naznačeno (str. 37), mohly přirozeně existovat objekty, které uvedenou časovou mezeru zaplnily. Pokud jde o datování tzv. osady I, je dnes nutné uvést proti původní publikaci určitá zpřesnění, i když její datování zůstává nadále mnohem problematičtější než je tomu u tzv. osady II. Z tzv. osady I byl zachycen jen okraj porušený nadto intenzívní velkomoravskou stavební činností. Jsou v ní rovněž zastoupeny tři kera­ mické horizonty, avšak v poněkud jiných početních relacích než v tzv. osadě II a z toho plynou i jisté posuny v chronologii. Horizont nezdobené v ruce lepené keramiky (I. časně slovanský) zastoupený objekty 72, 75, 79/VD se soustřeďuje na severním okraji plochy prokopané v areálu dvorce. Jsou tedy součástí staršího uskupení osady, obdobné tomu,-jaké bylo zachyceno v osadě II (obj. 1/V-XII, 111/SP, 103/SP a další). Jestliže původní datace spodní hranice tohoto horizontu byla kladena podle J. Z E M A N A do první poloviny 6. století s předpokladem, že na Moravě a na Slovensku mohla sahat ještě níže ( Z E M A N 1966, 188—189), jeví se mi dnes tato skutečnost potvrzena přímo. Střep vytáčený z jemně plavené šedé hlíny v obj. 72/VD (tab. XVIII:4,4a) patří zřejmě k okruhu keramiky zjištěné ve Velkých Němčících, která přísluší ještě předlangobardské fázi stěhování národů z druhé poloviny 5. století a z přelomu 5.-6. století (PEŠKAŘ 1983, 175—223; T E J R A L 1982, 13—14). I když můžeme u ojedinělého střepu počítat s jistou retardací, je i ostatní materiál z obj. 72/VD skutečně starobylý, takže o jeho za­ řazení do první poloviny 6. století, ne-li na přelom 5 . - 6 . století není třeba po­ chybovat. V této souvislosti lze připomenout, že i ve Staré Břeclavi byl v těsné blízkosti časně slovanského pohřebiště objeven v roce 1963 kostrový hrob s vytáče­ nou dvoukónickou nádobkou s vlešťovaným výzdobným pásem, patřící zřejmě k podunajskému germánskému proudu stěnování národů z druhé poloviny 5. a po­ čátku 6. století ( D O S T Á L 1968, 16, tab. X : 3 ; T E J R A L 1982, 200, tab. XVIII:7). 78

Nelze vyloučit, že tam docházelo k soužití germánských a slovanských osadníků. U horizontu se smíšenou keramikou (II. časně slovanský) znovu podtrhuji nut­ nost obezřetného postupu při přiřazování jednotlivých objektů do jeho rámce; příčiny jsem objasnil dříve ( D O S T Á L 1975, 136-137). Z objektů tzv. osady I označených za charakteristické reprezentanty tohoto horizontu (obj. 2, 36a, 73, 119, 120/VD) bych vyřadil obj. 36a/VD s miskou slezského typu, který podle výskytu tohoto předmětu patří spíše až třetímu — starohradištnímu horizontu. Jinak na navržené dataci smíšeného horizontu s počátky v 2. polovině 6. století a s těžištěm v 7. století, především v jeho prvých dvou třetinách sotva lze co měnit, neboť se neobjevila ani nová fakta ani nová hlediska. Pokud jde o III. horizont (starohradištní) s pouze obtáčenou a zdobenou podu­ najskou keramikou z tzv. osady I, dopustil jsem se v původní publikaci terminolo­ gické nepřesnosti v tom smyslu, že jsem ji neúmyslně (při řešení otázek velko­ moravského velmožského dvorce, při němž jsem se snažil odlišit starší materiál) zařadil mezi časně slovanskou, jak na to upozornil J. BUBENÍK (1979, 151). Terminologickou nepřesnost jsem odstranil ve své pozdější práci dokončené v roce 1978 ( D O S T Á L 1982, 41—44), obsahově jsem však nebyl v rozporu s J. BUBENÍKEM ani s J. Z E M A N E M , neboť již ve své dřívější práci jsem mluvil 0 nezdobené a zdobené časně slovanské keramice, pod niž zahrnuji i to, co někteří badatelé označovali za zdobený pražský typ; používání tohoto termínu odmítám 1 nyní. Zdá se dále, že většina starších objektů (předvelkomoravských) v areálu dvorce obsahuje téměř výlučně obtáčenou a zručně zdobenou podunajskou kera­ miku a patří tudíž starohradištnímu období sklonku 7. a 8. století. Doklad toho spatřuji v tom, že nejvýraznější objekty tohoto horizontu jsou rozmístěny vějířovitě na obvodu plochy zasažené předvelkomoravským osídlením: je to obj. 47/VD s železnými kotli náležejícími 8. století a dále obj. 5, 61, 85/VD s velmi vyspělou keramikou. Tím by se vysvětlovalo, proč v tzv. osadě II je III. horizont zastoupen jen nepatrně a jeví se tam jistý hiát v osídlení mezi II. a III. horizontem. Objekty nejmladšího horizontu zřejmě ležely na ploše mezi oběma zkoumanými úseky a na jižním okraji předvelkomoravského osídlení v areálu dvorce.

EKONOMICKÁ PROBLEMATIKA Časně slovanská osada na Pohansku leží v nadmořské výšce 156—157 m, na mírné terénní vlně v údolní aluviální nivě řeky Dyje tvořené jílovitými, hlinitými a písčitými naplaveninami a usazeninami různě kombinovanými, na nichž se místy zachoval původní luzní les s dominantou dubových porostů, který je typický pro nejúrodnější půdy. Vegetační období s průměrnou teplotou 14—16 °C (roční průměrná teplota činí 9,5 °C) je zde dlouhé kolem 180 dní (od dubna do října). Průměrné roční srážky činí 533 mm a roční délka slunečního svitu dosahuje 2000 hodin (FOLTÁNOVÁ 1969, 3 5 - 4 0 ; ŠMARDA 1969, 49-50). Geogra­ fické, pedologické a podnební podmínky zdejšího časně slovanského osídlení jsou shodné jako v Čechách ( Z E M A N 1976, 167—170); i tam sídlili nejstarší slovanští zemědělci na nejúrodnějších půdách, s nejdelším vegetačním obdobím, s nejvyššími průměrnými teplotami a s nejnižšími srážkami. Již tato skutečnost svědčí o tom, že ekonomickou bází časně slovanského osídlení bylo zemědělství a chov dobytka. 79

Přímých dokladů o pěstování zemědělství bylo získáno poměrně málo. Jsou to především jámy na skladování obilí — obilnice, zlomky pražnic a žernovu. Při botanickém rozboru mazanice a zlomků pražnic z obj. 2, 15, 16, 18, 26, 36/VD z tzv. časně slovanské osady I zjistil doc. dr. F . K U H N , CSc obilky, osiny, plevy, stébla a vřetena klasů pšenice obecné, pšenice dvouzrnky, ječmene, ovsa, žita, z plevelů pak pcháč polní, merlík bílý, bér zelený, bér sivý a bedrník obecný. Z toho plyne, že možnosti získávání dalších poznatků o úrovni slovanského země­ dělství jsou ještě otevřené. Jestliže zlomky pražnic a žernovu poukazují pouze v obecné rovině na skuteč­ nost, že v osadě se sušilo, případně pražilo a mlelo obilí a z mouky se pekl chléb nebo jiné pečivo, vypovídací možnosti obilnic jsou mnohem širší. Celkem se v tzv. osadě II prozkoumalo 8 obilnic, připočteme-li k jámám s časně slovanským materiálem i jámu 75/LŠ porušenou velkomoravským objektem s ohledem na to, že na Pohansku se obilnice důsledně váží jen s předvelkomoravským obdobím. Čtyři z těchto obilnic souvisely se skupinou tří obydlí v západní části výkopu, tři obilnice se vázaly na skupinu dvou obydlí a tří hospodářských staveb v severo­ východní části výkopu, jedna ležela opodál, na okraji větší neprozkoumané plochy valu. Tvořily tedy jakousi zásobárnu pro dvě ekonomické jednotky, které na sebe časově navazovaly. Typické je uspořádání v řadě západovýchcdního směru. Jak již bylo konstatováno, jsou všechny obilnice z Pohanská malé (hl 70—95 cm, p 90—120 cm) a jejich užitková skladovací část vykazuje v podstatě dvě základní varianty o rozměrech os 50/60 a 100/120 cm, což znamená, že jejich obsah kolísá mezi 2,6—4,5 hektolitru, cdečteme-li vnitřní slaměnou izolaci, tedy asi 1,7 až 3,2 hektolitru. Obsah obou základních rozměrových variant je tedy zhruba v po­ měru 1:2. V temže poměru je i celkový obsah obilnic u dvcu zachycených eko­ nomických jednotek. U starší s pražským typem a s dvěma obydlími (obj. 1/V-XII, 111/SP) činil obsah obilnic (obj. 5, 6, 23/V-XIV; jedna menší, dvě větší) okolo 7 h l , u mladší se smíšenou keramikou s třemi obydlími (obj. 25, 28, 50/LŠ) dosahoval obsah obilnic (3 větší, 1 menší; obj. 31a, 70, 72, 75/LŠ) téměř 12 hl. Podobně i v tzv. časně slovanské osadě I byly ze čtyřech obilnic dvě větší a dvě menší (obj. 1, 15, 27, 64/VD) a měly celkový obsah asi 10 hl. Při tom dvě z nich ležely blízko u sebe (obj. 1, 27/VD) a není vyloučeno, že i jámy 10 a 28/VD byly deformovanými obilnicemi; pak by tam šlo o Čtyři obilnice ležící téměř v řadě vedle sebe. Pozoruhodné poznatky vyplývají z pozorování obsahu časně slovanských obilnic z Pohanská s normami roční spotřeby člověka a k tomu nezbytné velikosti výsevu a plochy obdělávaných polí. Roční spotřeba obilí u dospělé osoby činí podle I. PLEINEROVÉ (1975, 94) 200-350 litrů obilovin, což se kryje s normou uvádě­ nou O. M . P R I C H O D N J U K E M (1975, 62) - 200 kg, tj. 250-290 litrů. Též v novější práci (E. N E Ú S T U P N É H O a Z. DVOŘÁKA (1983, 251, 253) se předpokládá roční spotřeba člověka 200 kg obilovin. Poněkud vyšší spotřebu — kolem 400 litrů - uvádí J. K U D R N Á Č (1958b, 485-486; týž 1962, 694; týž 1970a, 157). Též odhad velikosti výsevku na 1 ha kolísá: zatímco O. M . P R I C H O D N J U K uvádí 130-160 kg, tj. 160-200 litrů, J. K U D R N Á Č počítá s 350 litry. Kdybychom brali v potaz nejnižší údaje, pak by větší obilnice o obsahu 3,2—3,5 hl stačily obsáhnout obilí potřebné k roční výživě jednoho člověka i k výsevu umožňujícímu reprodukci tohoto množství. Pokud bychom se přidržo­ vali norem vyšších, pak by větší obilnice stačila k roční výživě jednoho člověka 80

a menší obilnice (obsah 1,7 hl) k výsevu nutnému k reprodukci tohoto množství obilí. Pokud bychom hodnotili obsah obilnic ve vztahu k nutnému výsevku na 1 ha, pak by opět k němu stačila menší obilnice, kdybychom se řídili nižšími normami, nebo větší obilnice, pokud bychom respektovali vyšší normy. Bereme-li v úvahu celkový obsah obilnic u jednotlivých uskupení, pak by u staršího stačil k osetí 2—3,5 ha, u mladšího k osetí 3,5—6 ha (diference odlišují minimální a maximální normu). Obsah zmíněných obilnic z tzv. osady I by stačil na osetí 3—5 ha. Počítáme-li s překladovým dvoupolním systémem, pak celkově ob­ hospodařovaná plocha, z níž polovina ležela úhorem, by kolísala ve starším období mezi 4—7 ha, v mladším období mezi 7—12 ha, u tzv. osady I mezi 6—10 ha. To jsou plochy, které by se v areálu Pohanská snadno našly, uvážíme-li zejména, že je nelze sčítat, nýbrž že jde o postupně se rozšiřující výměru obdělávaných ploch, s níž přirozeně musíme počítat v souvislosti se vzrůstající hustotou osídlení. Nicméně přístup k řešení naznačené paleoekonomické problematiky jen z hle­ diska obsahu obilnic, zejména není-li vykopána celá osada, by byl jednostranný a je třeba využít i jiná hlediska. Vyjdeme-li z předpokladu, že v jednom obydlí žila asi šestičlenná rodina s denní spotřebou 3,25 litru obilovin, odstupňovanou podle stáří a výkonnosti jejích členů, pak tato rodina spotřebovala ročně asi 12 hekto­ litrů obilí (PLEINEROVÁ 1975, 59). T o je množství, které se shoduje s celkovým obsahem obilnic v mladším uskupení tzv. osady II a s obsahem všech obilnic zjištěných v tzv. osadě I. Avšak ve starším uskupení tzv. osady II jsou dvě obydlí v mladším tři, což by odpovídalo dvěma až třem rodinám s 12 a 18 příslušník, s nezbytnou spotřebou 24 a 36 hl ročně. V obilnicích příslušných k jednotlivým uskupením však mohlo být jen 7 a 12 hl obilí. Počítáme-li s trojnásobnými výnosy, je to přibližně ono množství obilí, které by bylo třeba vyset, aby se kryla roční spotřeba rodin obou sídlištních uskupení. To znamená, že v obilnicích bylo patrně skladováno jen obilí pro setbu, kdežto obilí pro spotřebu bylo deponováno jinde, zřejmě v povrchových sýpkách. V duchu propočtů I. PLEINEROVÉ musela mít šestičlenná rodina v časně slovanském období roční zásobu obilí určenou ke stravě a výsevu asi 16 hl, kterou bylo možné sklidit z osetého pole o rozloze asi 1,6 ha; při dvoupolním systému musela mít rodina k dispozici dvojnásobek obhospodařované plochy (3,2 ha), neboť polovina ležela úhorem. Kudrnáčův odhad osevní a celkově obhospodařované plochy šestičlennou rodinou dospělých by vyšel vyšší — 3,3 a 5,25 ha; pokud by však tyto hodnoty byly sníženy na dvě třetiny vzhledem k tomu, že v rodině převažovaly děti s menší spotřebou, přiblížily by se požadavky na plošnou výměru osévané a obhospodařované plochy (2,6 a 3,5 ha) odhadům udávaným Pleinerovou a Prichodnjukem, který předpokládá osevní plochu pro výživu rodiny v rozloze 1,8 ha a celkově obhospodařovanou plochu při pravděpodobném dvoupolním systému 3,6 ha ( P R I C H O D N J U K 1975, 62). T o znamená, že v tzv. časně slo­ vanské osadě II na Pohansku by dvě rodiny ve starší fázi obhospodařovaly asi 6—7 ha, která se v mladší fazi rozrostla při hospodaření tří rodin na 9—11 ha. Dospěli jsme tedy z jiného východiska k přibližně stejným závěrům o rozloze obdělávaných polností jak bylo uvedeno výše. V novější práci o výživě pravěkých zemědělců pokládají E. N E Ú S T U P N Ý a Z. DVOŘÁK (1983, 237) předpoklad o existenci šestičlenných rodin za nerealis­ tický, neboť by mimo jiné znamenal ztisícinásobení počtu obyvatelstva během sta let, k čemuž nikde nedošlo. Průměrné rodiny byly zřejmě tří- až čtyřčlenné a jen 81

ojediněle vícečlenné. Na tuto velikost základních rodin ukázal i demografický rozbor pravěkých a raně středověkých pohřebišť provedený E. N E Ú S T U P N Ý M (1983, 33). Také B. SASSOVÁ (1982,264) dospěla na základě sociálněhistorického rozboru darovacích listin 11.—12. století k závěru, že v Cechách té doby sestávaly rodiny nejčastěji ze 4 osob, ale velmi početné byly i rodiny tří- nebo pětičlenné; více jak šestičlenné rodiny sotva existovaly. Bude tedy správné předpokládat menší početnost časně slovanských rodin a počítat spíše se stacionárností nebo jen s nevelkým nárůstem časně slovanské společnosti. E. N E Ú S T U P N Ý a Z. D V O ­ ŘÁK (1983, 251-252) dospívají též k závěru, že průměrná rodina spotřebovala ročně 600—800 kg obilí (v každém případě méně než 1 tunu), které mohlo být i při velmi nepříznivých podmínkách (při výnosu 6 q z 1 ha, tj. narostla-li 2 zrna z jednoho) vyprodukováno na 2—2,7 ha obdělávané plochy. To znamená, že naše původní dohady o velikosti obdělávaných a obhospodařovaných ploch v areálu Pohanská není třeba v zásadě měnit, i když je pravděpodobné, že stačily spíše menší plochy. Druhé odvětví hlavní výrobní činnosti obyvatel časně slovanské osady na Pohansku — chov d o b y t k a — je přesvědčivě doložen nálezy zvířecích kostí představujících hned po keramice největší množství sídlištních nálezů (srov. přehled V a VI). Jde o kuchyňský odpad, tzn. že zvířecí maso bylo konzumováno a významně tak doplňovalo výživovou základnu. Převážná většina kostí (97 %) pochází z domácích zvířat, pouze 2,3 % kostí jsou z divoce žijící zvěře a ryb. Hovězí dobytek, ovce a kozy kromě toho poskytovaly mléko představující pravidel­ ný zdroj potravy. Domácí zvířata též hrála úlohu v rozvoji zemědělství: spásala a hnojila úhory a hovězí dobytek byl používán jako tažná síla při obděláváni polí. Druhové složení domácích zvířat z tzv. osady II (kosti určil M V D r . Z. K R A T O ­ CHVÍL, CSc) se značně blíží poměrům zjištěným na jiných časně slovanských lokalitách u nás i v zahraničí. Není vyloučeno, že menši odchylka je způsobena jen nižším procentem určitelných kostí z celkem získaného množství. Druhové zastoupení zvířecích kostí z tzv. osady I na Pohansku, kde procento určených kostí je příznivější, a přirozeně i zprůměrované hodnoty z obou osad na Pohansku, se ještě více shodují se situací na nalezištích, kde procento zastoupeni jednotlivých druhů je stanoveno z několikanásobně větších počtů kostí (srov. přehled VII). Ukazuje se výrazná převaha hovězího dobytka, načež následuje prase domácí a pak ovce a kozy, jichž je na Pohansku méně než na jiných časně slovanských lokalitách. Ve větším procentu je tu zastoupen kůň a dosti je i drůbeže, což však může být věc náhody vyplývající z malých počtů nálezů. Úplně chybí kosti psa. V hlavních rysech je však složení stáda z Pohanská shodné s poměry na jiných časně slovanských lokalitách ( H E R R M A N N 1979, 50). Nápadná je změna v druhovém zastoupení domácích zvířat v areálu Pohanská mezi časně slovanským a velkomoravským obdobím (přehled VII), v němž vý­ razně stouplo procentuální zastoupení prasat, ovcí, koz a psů na úkor hovězího dobytka. Zda tato změna ve složení domácího zvířectva je způsobena časovým odstupem od doby expanze Slovanů a s přechodem k usedlému způsobu života nebo zdokonalením zemědělské výroby a vzrůstem jejího významu proti chovu dobytka, růstem rentability chovu drobnějších nenáročných druhů zvířat, nemů­ žeme zatím jednoznačně rozhodnout. Srovnávací vzorek z 9. století totiž pochází z velmožského dvorce na Pohansku, kde si nemůžeme být jisti, zda kosti tam konzumovaných zvířat pocházejí z místního chovu při dvorci, nebo se tam dostaly 82

P Ř E H L E D VII

Zastoupeni zvířecích druhů na časně slovanských nalezištích dle analýzy jejich kosterních pozůstatků Dessau Mosigkau

Břeclav Pohansko

Břeclav Pohansko

Břeclav Pohansko

Osada I

Osada II

Osada I+II

Počet kosti

Gorodok

Počet kosti

%

%

-

-

528

-

100

59

296

56

619

25

81

8

282

11

Počet kosti

%

49

2 484

100

204

51

1471

119

30

6,5

30

Počet kostí

Počet kosti

%

Celkem

355

100

462

100

817

100

Neurčeno

158

44

263

56

421

51

Určeno

197

56

199

44

396

Hovězí dobytek

115

58

89

45

Prase domácí

46

23

73

36

Ovce — koza

18

Pes domácí

Celkem domácích zvířat

Celkem divokých zvířat

13

%

Břeclav Pohansko Velkomoravský velmož, dvorec

Počet kosti

%

12 046

100

2 242

25

9 804

75

52

2 768

28

15

22

4 494

46

66

12

11

1 820

19

10

2

150

2

1

9

5

11

3

23

1

50

13

7

6

3

19

5

20

1

3

0,2

10

89

1

-

-

-

—

9

0,3

3

0,2

2

263

3

98,5

190

95,5

384

97

2 424

98

499

94,5

98

9 584

98

1,5

9

4,5

12

56

2

29

5,5

2

179

2

Kůň Kur domácí

9,5

%

Břez­ no

1994

3

2,3

1,5

jako dávky z bližšího či vzdálenějšího okolí. Bude tedy třeba vyčkat výsledků rozbo­ ru osteologického materiálu z řadové velkomoravské osady nebo aspoň velko­ moravské sídlištní aglomerace z prostoru hradiska nebo předhradí Pohanská, pro nějž již byl získán materiál.

SPOLEČENSKÁ PROBLEMATIKA V předcházejícím textu jsem se již několikrát zmínil, že v prozkoumané části tzv. časně slovanské osady II na Pohansku se jeví kromě několika nepravidelně rozhozených objektů d v ě v ý r a z n á u s k u p e n í (obr. 19). Prvé v severovýchodní části výkopu má podkovovitý tvar tvořený dvěma obydlími (obj. 1 / V - X I I , 111 /SP) a čtyřmi většími zahloubenými stavbami (obj. 4, 6/V-XIV, 103, 104/SP) a je doplněno třemi obilnicemi (obj. 5, 6a, 23/V-XIV) ležícími v řadě u východního okraje uskupení. Toto uskupení je zřejmě starší, protože obě obydlí, dvě hospo­ dářské stavby a jedna obilnice obsahovaly jen nezdobenou keramiku pražského typu a jeho derivátů. V části objektů tohoto uskupení (obj. 6, 6a, 23/V-XIV, 104/SP) byla sice již keramika smíšená, to však nevylučuje, že byly v provozu v podstatě současně s ostatními, pouze jejich výplň se vytvořila o něco později. Svědčí to zároveň o časové návaznosti obou uskupení. Druhé uskupení v západní časti výkopu má obloukovky tvar a tvoří jej tři obydlí (obj. 25, 28, 50/LŠ), povrchová hospodářská stavba kolem obj. 31/LŠ, šest jam (obj. 3/V-XII, 17-19, 26, 31/LŠ) a čtyři obilnice (obj. 31a, 70, 72, 75/LŠ) umístěné ve středu oblouku a tři z nich tvořily opět řadu západovýchodního směru jako v uskupení prvém. Všechny tyto objekty obsahovaly smíšenou kera­ miku a jak jsem naznačil v úvaze o datování, navazují časově na prvé uskupení. Vzájemná poloha, hospodářské vybavení i inventář obou uskupení působí doj­ mem, že jde o o b y t n ě h o s p o d á ř s k ý komplex — d v ů r — dvou generací jedné a téže sociální jednotky postupně se rozrůstající. P. D O N A T ve své ze­ všeobecňující práci o domech, dvorech a vsích ve střední Evropě 7.—12. století, tedy v germánském a slovanském prostředí konstatuje, že u západních Slovanů nedochází až do 12. století k vytváření selských dvorů (1980, 130—131). Upozor­ ňuje sice na názor J. H E R R M A N N A , že od 9. století na některých hradištích mohlo dojít k parcelaci, nicméně zdůrazňuje, že zejména u časně slovanských sídlišť chybí navzájem oddělené dvory (1980, 126). V tom je mu třeba dát za pravdu, avšak náznak k vytváření dvorů, byť i neoplocených, se právě na Pohansku v popsaných uskupeních dosti výrazně projevil. Uvedený autor též shledává, že velikost slovanských osad je určována počtem obydlí, vedle nichž se nacházejí jen obilnice, zatímco další vedlejší stavby jako chlévy, stodoly, kůlny nebo dílny chybí ( D O N A T 1980, 74, 125). Časně slovanské sídliště na Pohansku, zejména tzv. osada II, ukazuje, že jsou tam i větší hospodářské stavby, o jejichž účelu se sice nemůžeme přesněji vyjádřit, ale je zřejmé, že jsou zakomponovány do půdo­ rysných dispozic jednotlivých uskupení — dvorů. Zbývá zodpovědět otázku jaké sociální jednotky používaly popsaná uskupení objektů z Pohanská, předpokládáme-li, že v jednom malém obydlí bydlela rodina ( B A R A N 1972, 77). Archeologie tuto otázku zodpovědět nemůže, je však schopna nakupit jisté množství indicií, které dovolí uvažovat o některém ze společenských 84

Obr. 19. Břeclav-Pohansko. Tzv. časně slovanská osada II. Chronologické členění objektů a jejich skupin (dvorů). Vysvětlivky značek: 1 — neprokopaná plocha; 2 — časně slovanské objekty s nezdobenou keramikou; 3 — časně slovanské objekty se smíšenou keramikou; 4 — starohradištní objekty se zdobenou podunajskou keramikou; 5 — starší uskupení objektů s převážně nezdobenou keramikou; 6 — mladší uskupení objektů se smíšenou keramikou

85

útvarů z období přechodu prvobytně pospolného řádu ve feudalismus, rekonstruo­ vaných na základě etnografických a historických pramenů. Na základě skutečnosti, že obilnice byly při jednotlivých domech (rodinných obydlích), usoudila I. PLEINEROVÁ (1975, 109-110), že v časně slovanské osadě v Březně docházelo nejen k pravidelnému rozdělování sklizně, nýbrž i půdy, která byla obdělávána jednotlivými rodinami, jež měly ve své obilnici uskladněno jen osivo. Též doložené posuny osady pokládá za průvodní jev častějšího dělení půdy. V tzv. časně slovanské osadě II na Pohansku je též doložen posun částí osady (uskupení I a II), který by mohl být vyložen mimo jiné i rozdělováním půdy rodi­ nám v rámci vyššího celku, na druhé straně však zjišťujeme, že obilnice s osivem jsou při každém sídlištním uskupení pohromadě, bez výrazné vazby na některé z obydlí, což by nasvědčovalo, že obyvatelé uskupení hospodařili společně. Nabízel by se tedy výklad, že uskupení obydlí představovalo sídlo velkorodiny o 12—18 členech, avšak nacházející se již ve stadiu rozpadu, kdy všichni její členové už nežili pod jednou střechou velkého domu (PITTEROVÁ 1958), ale jednotlivé rodiny žily a stravovaly se ve vlastních malých chatách ( B A R A N 1972, 77; P R I C H O D N J U K 1975, 66). Takové skupině malých rodin, které vznikly rozpadem velkorodiny, odpovídá v etnografické literatuře termín patronymie ( K O S V E N 1963a). V patronymiích se ještě po jistou dobu udržuje společná držba a obdělávání půdy, dokonce i společné vlastnictví skotu, časem se však nejen úroda, ale i skot a orná půda rozdělují jednotlivým rodinám při zachování hospodářské svépomoci. Patronymie tvoří bud celou nebo část osady, má svou samosprávu, společného předka, jméno, ideologické a právní vazby ( K O S V E N 1953, 122-123). Ačkoliv vzniká v rámci patriarchálně rodového zřízení, je od samého počátku charakterizo­ vána rozpadem prvobytných principů a vznikáním soukromovlastnických vztahů ( K O S V E N 1963a, 255) a v přežitkové formě se udržuje dlouho i v rámci třídní společnosti. Např. v Bulharsku lze zachytit proces přerůstání velkorodin v patrony­ mie a malé rodiny v etnografickém materiálu 19. a 20. století ( F R O L E C 1965), i když bulharská společnost je více než tisíciletí třídní. Vrátíme-li se k poměrům 6 . - 7 . století na Pohansku, pak lze na základě řečeného soudit, že představují-li jednotlivá uskupení objektů sídla patronymií, celá tamnější časně slovanská osada, jejíž rozsah zatím přesně neznáme, sestávala z několika patronymií tvořících sousedskou o b č i n u . Ačkoliv obě uvedené formy spole­ čenské organizace se principiláně liší v tom smyslu, že patronymie vychází z rodo­ vých principů, kdežto sousedská občina vzniká v raně třídní etapě vývoje společ­ nosti, přesto mohou existovat současně. Přežívání patronymických a patriarchálně velkorodinných prvků v rámci sousedských občin pokládá marxistická historio­ grafie za běžný jev ( G R E K O V 1953, 74; T A R N O V S K I J 1954; M E J M A N S K A Z K I N 1960, 85; K O S V E N 1963a, 257; HAVLÍK 1961, 9). Tento stav společenských vztahů u Slovanů 6 . - 7 . století na našem území plně odpovídá celkové charakteristice tohoto období označovaného někdy jako polopatriarchálnípolofeudální (POULÍK 1957, 364). Přihlédneme-li k uvedeným společenským a dříve zmíněným ekonomickým aspektům časně slovanského osídlení, nutně dospějeme vzhledem k potřebě značné plochy orné půdy a pastvin k závěru, že v areálu Pohanská mohla ve stejném období 6 . - 7 . století existovat jen jedna sousedská občina a její osada. V časovém úseku tří staletí, z nichž máme k dispozici materiál, šlo ovšem vzhledem k posunům 86

zastavěné plochy o několik následných osad. Proto dosavadní označení osady I a II je nutno chápat jen pomocně, z hlediska postupu výzkumu, neboť v obou jsou zřejmě objekty současné a mohly tudíž patřit pouze různým velkorodinám, patronymiím a později snad již i malým rodinám téže sousedské občiny. Sledování pozůstatků časně slovanského osídlení na břeclavském katastru (obr. 1), i když jde o jednotku pozdní a umělou, protaženou podél řeky Dyje v severojižním směru do délky 15 km a širokou místy necelý kilometr, jinde maximálně 5,5 km, naznačuje na jedné straně relativní nakupení časně slovanských osad — ovšem jen ve srovnání s jinými současnými katastry — na druhé straně ukazuje, že i mezi dosud zjištěnými osadami a jejich nezbytnými pružinami mohly zůstávat značné plochy neosídlené a nevzdělávané. Pohansku nejbližší časně slovanská osada ve Stoglově jámě u Poštorné (NOVOTNÝ 1956) byla vzdálena vzdušnou čarou asi 2,5 km severozápadně a nacházela se na druhém břehu řeky Dyje. Jiné sídliště signalizované objevem žárového pohřebiště v trati Přední Čtvrtky u Staré Břeclavi (PODBORSKÝ 1961) se nachází asi 5 km severně od Pohanská a asi 3,5 km severovýchodně od Štoglovy jámy. Další časně slovanskou osadu prozrazuje žárové pohřebiště v lese Trnava (POULÍK 1948/50, 32—37) ležící od Pohanská jihojihovýchodně ve vzdálenosti asi 6 km. I když uvedené časně slovanské osady (obr. 1) se patrně ve všech svých vývojových fázích zcela nekryly, je velmi pravdě­ podobné, že aspoň po jistou dobu byly současné. Vycházíme-li z toho, že osady byly nevelké a že vedle orné půdy zaujímající kolem 50—60 ha jejich celé hospo­ dářské zázemí představovalo prostor o průměru 1,5 km, tj. kolem 180 ha ( P L E I NEROVÁ 1975, 18-20), mohli bychom mezi Pohanském a krajními nalezišti v severojižním směru předpokládat ještě nejméně dvě osady i při ponechání znač­ ného území neosídleného a neobhospodařovaného. Zda se tyto osady seskupovaly ve větší společenské jednotky, jak o tom uvažují polští archeologové (PODWIŇSKA1971) nevíme, je to však pravděpodobné. Sotva ovšem mohlo jít o patronymie v tom smyslu jak v duchu názorů Kosvenových (1963b, 99) interpretuje I. P. R U S A N O V A skupiny drobných sídlišť s keramikou pražského typu na řece Tětěrevi, vzdálených navzájem 5—7 km ( R U S A N O V A 1976, 49). Mohla-li taková situace přežívat v oblasti slovanské pravlasti, sotva ji můžeme předpokládat u Slovanů usazujících se v nových historických sídlech, kde musel v důsledku pře­ konaných pohybů a styku s aborigeny nutně převládat teritoriální princip v orga­ nizaci společnosti.

87

VI. P O S T A V E N Í Č A S N Ě SLOVANSKÝCH S O U B O R Ů Z POHANSKÁ V ŠIRŠÍCH TERITORIÁLNÍCH SOUVISLOSTECH

Časně slovanské nálezové soubory z Břeclavi-Pohanska, ať sídlištní nebo hro­ bové, mají základní význam pro poznání nejstaršího slovanského osídlení na Moravě. Jde totiž zatím o největší dosud publikované soubory z tohoto území. Pokud jde o moravská časně slovanská sídliště, podala naposled jejich soupis D . J E L Í N K O V Á , která uvádí 27 nalezišť (1980, 4 1 3 - 4 1 5 ) ; až na t é m ě ř současně publikované Lechotice ( C H Y B O V Á 1980,21—26) je její soupis úplný. Jmenovaná konstatovala, že z časně slovanských sídlišť jde až na výjimky jen o ojedinělé a n á h o d n é nálezy. K těmto výjimkám patří M u t ě n i c e , Přítluky, Poštorná, kde bylo větší množství sídlištních objektů, ale jsou o nich publikovány jen zcela p ř e d b ě ž n é a neúplné informace. Výjimkou nejsou ani mušovské nálezy, pocházející na každé lokalitě vždy jen z jediného narušeného objektu; zajímavé je tam však zjištění sítě časně slovanských osad v nevelkém regionu, p o d o b n ě jak je tomu v katastru Břeclavi. P o d o b n á situace se jeví i u časně slovanských pohřebišť. Byla na M o r a v ě za­ chycena na 24 lokalitách. Většinou však na nich b y l n á h o d n ě zachráněn pouze jediný hrob. Výjimkou jsou Velatice s 37 hroby ( P O U L Í K 1948, obr. 3; týž 1960, 31), Přítluky s 436 hroby ( P O U L Í K 1960, 32), které jsou však zatím k r o m ě informativních zpráv nepublikované. Větší počet h r o b ů b y l v Dambořicích (12) a ve Vícemilicích (16), ale šlo jen o spodky n á d o b , takže po tvarové a výzdobné stránce je nelze jednoznačně charakterizovat; z 5 žárových h r o b ů v Přísnoticích se zachovala jen jediná nádoba, takže vypovídací schopnost tohoto pohřebiště je stejně omezená jako u většiny ostatních ( C H L E B O R Á D 1936, 11 — 18). Větší počty h r o b ů pocházejí jen z pohřebišť břeclavského katastru, která jsou souborně publikována v této monografii: k r o m ě Pohanská s 55 žárovými hroby je to Stará Břeclav s 34 hroby a pohřebiště v lese Trnava s 16 hroby. Jejich předností je též to, že byly prozkoumány na soudobé úrovni metodiky terénních prací a že detailně charakterizují celý mikroregion. A b y c h přesvědčivě doložil výše uvedená tvrzení, p ř e d k l á d á m v následujících řádcích soupis časně slovanských a starohradištních moravských sídlišť a pohřebišť se základními údaji o nadmořské výšce, druhu naleziště, počtu objevených objektů ( h r o b ů ) a nálezů s příslušnou literaturou. N a d m o ř s k á výška je uvedena podle „Retrospektivního lexikonu obcí Č S S R 1850—1970" (Praha 1978) a představuje tudíž výšku obce; poloha samého naleziště mohla b ý t v některých případech značně odlišná; v zásadě však žádná lokalita nepřekračovala 300 m vrstevnici. Z literatury je uváděna zpravidla pouze jediná práce obsahující nejúplnější údaje. Čísla lokalit v soupisu odpovídají číslům na mapce (obr. 20). 1. Adamov, okr. Blansko; 258 m. Pohřebiště: 1 ž. hr., 1 nezd. nádoba. (POULÍK 1948, 180). 2. B e d ř i c h o v i c e , okr. Brno-venkov; 230 m. Pohřebiště: 1 ž. hr., 1 nezd. nádoba. ( Č E R V I N K A 1942a, 467).

89

Obr. 20. Mapa časně slovanských a starohradištních sídlišť a žárových pohřebišť na Moravě. Čisla na mapě odpovídají číslům lokalit v soupise 3. B í l o v i c e , okr. Prostějov; 249 m. Pohřebiště: 1 ž. hr., 1 nezd. nádoba. (GOTTWALD 1924, 131 s obr.; POULÍK 1948, 180, tab. IV:6). 4. Blatec, okr. Olomouc; 224 m. Sídliště: 1 jáma (?), 4 nezd. nádoby, střepy. (ČER­ VINKA 1942a, 469; POULÍK 1948, tab. IV:l-5). 5. Brno-Pisárky, okr. Brno-město; 230 m. Sídliště: 1 obytná zemnice (?); 4 nezd. nádoby, talíř, 1 zd. nádoba, přeslen. (ČERVINKA 1942a,469; POULÍK 1948, tab. V : l - 4 ) 6. Břeclav Stará, okr. Břeclav; 158 m. Pohřebiště: 34 ž. hr.; 15 nezd. nádob, 11 neurč. spodků, 1 úštěp, bronz, plíšky, 2 nože, 1 pinzeta, korálky. (PODBORSKÝ 1961). 7. B ř e c l a v - P o h a n s k o , okr. Břeclav; 156 m. Sídliště: 84 obj.; nezd. i zd. keramika, přesleny, hřebeny, nože, brousky, žernov, šipky, ostruha, matrice aj. (DOSTÁL 1982). 8. B ř e c l a v - P o h a n s k o , okr. Břeclav; 156 m. Pohřebiště: 55 ž. hr., 9 nezd. nádob, 23 zd. nádob, 22 neurč. spodků, 3 nože, 2 přezky, korál, ataše vědra aj. 9. B ř e c l a v - T r n a v a , okr. Břeclav; 153 m. Pohřebiště: 16 ž. hr.; 8 nezd. nádob, 9 zd. nádob, 2 neurč. spodky, nůž (?). (POULÍK 1948/50, 33-36, 153, obr. 15-17, 89-90). 10. B u č o v i c e - V í c e m i l i c e , okr. Vyškov; 227 m. Pohřebiště: 19 ž. hr.; 2 zd. nádoby, 3 zd. spodky, 7 neurč. spodků, střípky, 1 nůž, 1 hřeb. (CHLEBORÁD 1936, 16-18; ČIŽMAR-ČIŽMÁROVA 1978, 435 - 436, obr. 2). 11. D a m b o ř i c e , okr. Hodonín; 224 m. Pohřebiště: 12 ž. hr.; 2 zd. spodky. (CHLEBO­ RÁD 1936, 14-15). 12. D o l n í V ě s t o n i c e , okr. Břeclav; 174 m. Sídliště: 1 polozemnice (?); nezd. střepy. (TICHÝ 1958, 57). 13. D r ž o v i c e , okr. Prostějov; 221 m. Pohřebiště: 1 ž. hr.; 1 zd. nádoba. (GOTTWALD 1932, 40). 14. H o l e š o v , okr. Kroměříž; 232 m. Pohřebiště: 2 ž. hr.; 2 zd. nádoby. (ČERVINKA 1928, 385). 90

15. H o l e š o v - V š e t u l y , okr. Kroměříž; 220 m. Pohřebiště: 1 ž. hr.; 1 zd. nádoba. (ČERVINKA 1928, 385). 16. Ivaň, okr. Břeclav; 172 m. Sídliště: sběr z obj.; nezd. střepy. (STANA 1957, 112). 17. K o b e ř i c e , okr. Vyškov; 304 m. Pohřebiště: 4ž. mohyly; 1 zd. nádoba. (ČERVINKA 1928, 144, obr. 9). 18. Ladná, okr. Břeclav; 160 m. Sídliště: sběr střepů. (POULÍK 1960, 34). 19. Lechotice, okr. Kroměříž; 224 m. Sídliště: 1 jáma; nezd. i zd. střepy. (CHYBOVÁ 1980). 20. L u ž i c e , okr. Hodonín; 176 m. Sídliště: sběr nezd. střepů. (TEJRAL 1966, 40, tab. 13:1). 21. M i k u l č i c e , okr. Hodonín; 165 m. Sídliště: rozptýlené nezd. střepy. (KLANICA 1968, 643; POULÍK 1975, obr. 15 dole). 22. M i k u l č i c e , okr. Hodonín; 165 m. Pohřebiště: l ž . hr.; 1 nezd. nádoba. 23. Moravičany, okr. Šumperk; 243 m. Sídliště: 3 nadzemní obydlí, 1 zemnice, 2 jámy; nezd. i zd. střepy. (GOS 1966). 24. M u š o v , okr. Břeclav; 166 m. Sídliště: na 5 místech porušeno 6 polozemnic s nezdob, i zdob. keramikou. (JELÍNKOVÁ 1980). 25. M u t ě n i c e , okr. Hodonín; 183 m. Sídliště: polozemnice a jámy s nezdob, i zdob. keramikou, hřebeny, brousky, bronz, přezky aj. (KLANICA 1975; týž 1977). 26. Nejdek-Pohansko, okr. Břeclav; 174 m. Sídliště: 1 polozemnice + 4 jámy s ne­ zdob, střepy. (NOVOTNÝ 1957; týž 1960). 27. Olomouc, okr. Olomouc; 218 m. Sídliště: 1 polozemnice s nezd. střepy. (BLÁHA 1984). 28. Ostrožská N o v á Ves, okr. Uh. Hradiště; 182 m. Pohřebiště: 1 ž. hr.; 2 nádoby. (Archiv AÚ Brno). 29. P o d i v í n , okr. Břeclav, 165 m. Sídliště: 2 nadzemní obydli s 1 nezd. nádobou a s nezd. střepy. (NOVOTNÝ 1957; týž 1960). 30. Podolí, okr. Bmo-venkov; 238 m. Sídliště: 1 jáma; 1 nezd. nádoba (POULÍK 1948, 123, pozn. 11, 180). 31. Podolí, okr. Brno-venkov; 238 m. Pohřebiště: Truksova zahrada + Žalov — po 1 ž. hr. s 1 nezd. nádobou. Žuráů - 1 nezd. nádoba v hr. stěh. národů. (ČERVINKA 1942a, 468; POULÍK 1948/50, 44, obr. 84). 32. P o l e š o v i c e , okr. Uh. Hradiště; 223 m. Sídliště: 1 jáma s nezd. střepy. (SNÁŠIL 1971). 33. Poštorná, okr. Břeclav; 158 m. Sídliště: 3 obydlí (?), 19 jam; nezd. i zd. střepy, 4 přesleny, brousky. (NOVOTNÝ 1956). 34. Přibice, okr. Břeclav; 180 m. Sídliště: 1 jáma; nezd. i zd. střepy. (STANA 1957). 35. P ř í s n o t i c e , okr. Brno-venkov; 181 m. Pohřebiště: 5 ž. hr.; 1 nezd. nádoba. (CHLEBORÁD 1936, 11 s obr.). 36. Přítluky, okr. Břeclav; 165 m. Pohřebiště: 436 ž. hr. s nezd. i zd. keramikou, nože, přesleny, přezka, zlomky hřebene, korálky aj. (POULÍK 1960, 32-33, 187-189). 37. Přítluky, okr. Břeclav; 165 m. Sídliště: 7 polozemnic s nezd. keramikou. (KOSTEL­ NÍKOVA 1968; táž 1969). 38. Rybníky, okr. Znojmo; 242 m. Sídliště: jáma (?); 1 celá a střepy ze 2 dalších nezd. nádob. (ČERVINKA 1942a, 469). 39. Sivice, okr. Brno-venkov; 278 m. Pohřebiště: 1 ž. hr.; 1 nezd. nádoba. (Archiv A U Brno, čj. 849). 40. Skoronice, okr. Hodonín; 192 m. Pohřebiště: 1 ž. hr.; 1 nezd. nádoba. (Archiv A U Brno, čj. 850). 41. Slatinky, okr. Prostějov; 272 m. Sídliště: jáma; 1 nádoba s rytými kříži. (ČER­ VINKA 1942, 469). Pohřebiště: Z lužických žárových hrobů na Nivkách pochází 5 nádob blízkých pražskému typu. (NEKVASIL 1960, 53, tab. XIV: 1-5). 42. Slížany, okr. Kroměříž; 304 m. Pohřebiště: 2 ž. hr.; 2 zd. nádoby. (CHLEBORÁD 1936, 12). 43. Staré M ě s t o , okr. Uh. Hradiště; 182m. Pohřebiště: Na Špitálkách 1 ž. hr. s 1 zd. nádobou. Na valach 1 ž. hr. s 1 nezd. nádobou. (ČERVINKA 1928, 148, obr. 20; HRUBÝ 1955, 524, tab. 51:1). 91

44. Staré M ě s t o , okr. Uh. Hradiště; 182 m. Sídliště: Na valach nezd. střepy. (HRUBÝ 1965, 20). 45. Velatice, okr. Brno-venkov; 252 m. Pohřebiště: 37 ž. hr., nezd. i zd. keramika. (POULÍK 1960, 31). 46. Velatice, okr. Brno-venkov; 252 m. Sídliště: jáma (?) s nezd. střepy. (POULÍK 1948, 15). 47. V e s e l í n/M., okr. Hodonín; 176 m. Pohřebiště: 1 ž. hr.; 1 nezd. nádoba. (Archiv AÚ Brno). 48. Zaječí, okr. Břeclav; 187 m. Sídliště: 1 jáma; 1 nezd. nádoba. (JELÍNKOVÁ 1980, 415). 49. Žopy, okr. Kroměříž; 284 m. Pohřebiště: 1 ž. hr.; 1 zd. nádoba. (ČERVINKA 1928, 385). Dodatečně jsem zjistil další naleziště, která již nejsou uvedena na mapě obr. 20: 50. Brno V l I I - S t a r ý L í s k o v e c , okr. Brno-město; 230 m. Sídliště: 3 chaty, 10 jam se zdob. starohradištní keramikou. (ČIŽMÁŘOVÁ 1978). 51. Milovice, okr. Břeclav; 180 m. Sídliště: ze sběru slepeny 2 nezd. nádoby. (ČIŽMÁŘ-GEISLER-HIMMELOVÁ-RAKOVSKÝ 1982). 52. Strachotín, okr. Břeclav; 170 m. Sídliště: 1 chata (?); 4 nezd. nádoby. (KLÍMA jr. 1980b). V ý z n a m časně slovanských nálezů z Pohanská a z celého breclavského katastru se nesníží ani v tom p ř í p a d ě , budeme-li je hodnotit z hlediska celostátního. Z Čech je z n á m a jen jedna soustavně prokopaná osada z Března ( P L E I N E R O V Á 1975). Jinak byly záchrannými výzkumy zachyceny jen větší části osad v Běchovi­ cích (6 obydlí a 6 jam — V E N C L 1973) a v Kadani (4 obydlí, 2 obilnice, 4 pece, 11 jam — B U B E N Í K 1972); v ostatních p ř í p a d e c h jde o jednotlivé porušené objekty a n á h o d n é nálezy. Zce'a m i m o ř á d n ý je nedávno p r o z k o u m a n ý časně slovanský sídlištní areál s 8 osadami a více než 70 o b y t n ý m i polozemnicemi v R o z ­ tokách u Prahy ( G O J D A — K U N A 1985), který zatím není vyhodnocen a mohu jej pouze registrovat v sloupcové korektuře aniž jsem k n ě m u mohl v práci blíže přihlédnout. Časně slovanské pohřebiště nebylo v Čechách prozkoumáno ani jediné; jen na osmi lokalitách byly n á h o d n ě objevené hroby ( Z E M A N 1976, 180). Stejně tak na Slovensku byly prozkoumány pouze části dvou časně slo­ vanských sídlišť v N i t r a n s k é m H r á d k u (12 objektů, z toho 5 obydlí) a v Siladicích (5 obydlí, 8 objektů); jinak jde o n á h o d n é nálezy z jednotlivých p o r u š e ­ ných objektů. Pohřebiště byla na Slovensku z k o u m á n a ve větším rozsahu, ale nikde nebylo objeveno sídliště s příslušným p o h ř e b i š t ě m ( B I A L E K O V Á 1962). Pokud jde o datování časně slovanských nálezů na n a š e m ú z e m í , zejména o po­ čátek jejich výskytu u nás, nepřinesly ani nálezy z Pohanská a z breclavského katastru zcela přesvědčivý datovací materiál. K r o m ě starobylých tvarů pražského typu s k o l m ý m i až dovnitř vchlípenými okraji a s prstencovitým rozšířením dna se objevilo několik p ř e d m ě t ů , které dávají tamnější časně slovanské osídlení do souvislosti se 6. stoletím. Je to zlomek jednostranného trojdílného hřebene a železná háčkovitá ostruha z osady na Pohansku. Existují i jisté náznaky, že Slované pro­ n i k l i na Břeclavsko již v d o b ě jeho osídlení Langobardy, ne-li dokonce p ř e d jejich p ř í c h o d e m . Svědčí o tom nález žárového hrobu s urnou polabského typu v blízkosti časně slovanského pohřebiště ve Staré Břeclavi a střep z jemně plavené hlíny z obj. 7 2 / V D na Pohansku, patřící zřejmě k okruhu keramiky zjištěné ve Velkých Němčících, jemuž by odpovídala i dvoukónická nádobka s pásem vlešťované vý­ zdoby z kostrového hrobu ve Staré Břeclavi. Jsou tu však i obecnější sídelně geografické d ů v o d y , které nevylučují počátky 92

slovanského osídlení na Břeclavsku a tedy i na Pohansku nejméně od počátku 6. století. J. T E J R A L , který se speciálně zabýval langobardskými p a m á t k a m i na našem ú z e m í (1975, 379—446), poukázal na to, že neslovanské kostrové hroby doby merovejské (6. stol.) vykazující zejména v keramice vztahy k Polabí (a proto je lze nejpravděpodobněji spojovat s Langobardy) nejsou v h o r n í m a s t ř e d n í m P o m o r a v í a na z á p a d n í m Slovensku východně od Malých Karpat; připustil, že příčinou tohoto jevu bylo pronikání prvních slovanských usedlíků na naše ú z e m í již v této fázi doby stěhování n á r o d ů ( T E J R A L 1975, 432, obr. 34). Jihovýchodní M o r a v u včetně Břeclavska přičleňuje jmenovaný autor k langobardské sféře. Avšak na mapce v jiné jeho práci (1976, K a r t ě 2) vidíme, že merovejská pohřebiště vytvářejí hustou linii na trase Mikulov—Šakvice—Velké Pavlovice—Kobylí, přes niž je k jihovýchodu vysunut pouze starobřeclavský nález, který se jeví jako izolo­ vaný a svým žárovým ritem jako výjimečný. D á se tedy předpokládat, že i dolní Podyjí nad soutokem s Moravou, včetně břeclavských nalezišť i Přítluk, patřilo nejméně již od počátku 6. století do sféry pronikajícího slovanského živlu. Ostatně je p r a v d ě p o d o b n é , že sídlištní areály různoetnických skupin se jak v h l u b š í m pravěku, tak v protohistorickém období navzájem Částečně překrývaly nebo byly do sebe zaklíněny. T o t o datování je v souladu s názory polského badatele K . Godlowského na šíření slovanské kultury do historických sídel jednotlivých slovanských větví. Tento badatel zvolil jako metodu datování p r ů b ě h u slovanské expanze stanovení konce výskytu většinou d o b ř e datovatelného germánského materiálu v jednotlivých oblastech, který chápe jako terminus post quem ( G O D L O W S K I 1980, 227). V souvislosti s naším ú z e m í m konstatuje ve shodě s J . T E J R A L E M , že na jiho­ západním Slovensku vymizely germánské nálezy již p ř e d koncem 5. století a že lze tudíž počítat s t í m , že od konce 5. století byla tato oblast osídlena Slovany ( G O D L O W S K I 1979b, 434). N a severovýchodní M o r a v ě byla situace o b d o b n á jako na jihozápadním Slovensku a dá se tam tedy počítat s r a n ý m slovanským osídlením nejméně od počátku 6. století ( G O D L O W S K I 1979a, 53). Akceptujeme- l i korekturu v jihovýchodní hranici germánského osídlení na M o r a v ě , m ů ž e m e počítat s počátky slovanského osídlení v i n u n d a č n í c h oblastech nad soutokem Moravy a Dyje nejméně od počátku 6. století. V souvislosti s h o d n o c e n í m časně slovanských nálezů z Pohanská a okolí je třeba se dotknout p r o b l é m u , zda kultura pražského typu je jediným reprezentantem slovanské h m o t n é kultury na n a š e m území. J. Poulík zodpovídá tuto otázku nega­ tivně; soudí, že pražský typ reprezentoval zemědělskou složku slovanského oby­ vatelstva přišlého na M o r a v u ze severu, kdežto vyšší společenská vrstva se objevila p o n ě k u d později v souvislosti s n o v ý m osídlovacím proudem, který přišel p ř e s Karpatskou kotlinu, nesl sebou i neslovanské prvky a jeho h m o t n á kultura byla obohacena uměleckým řemeslem Karpatské kotliny, kterou ovládali Avaři ( P O U L Í K 1980, 29—30). Naznačené stanovisko vyjadřuje n e s m í r n o u složitost tohoto p r o b l é m u , neboť mnoho dílčích otázek bude třeba ještě vysvětlit. T a k n a p ř . na východoslovanském hradišti 6 . - 7 . století v Z i m n ě existují Četné doklady p ř í ­ tomnosti vyšší společenské vrstvy ve formě součástí opasků, ozdob a zbraní a p ř i tom se tam vyskytuje pouze keramika pražského typu ( A U L I C H 1972). Jiný doklad přítomnosti vyšší společenské vrstvy reprezentované pásovou soupravu na sídlišti s peňkovskou keramikou ve Vilchovčiku uvádí ze středního P o d n ě p ř í O . M . P R I C H O D N J U K (1980, 129, obr. 61). U v e d e n ý badatel řadí obsah 93

středodněperských pokladů včetně pásových souprav podle p ů v o d u k etnokulturně s m í š e n ý m p a m á t k á m , avšak jejich výskyt na peůkovských sídlištích svědčí, že byly používány i Slovany. Jednotlivé součásti internacionální družinické kultury zjišťujeme i v časně slovanském prostředí u nás. N e n í vyloučeno, že již prvotní postup Slovanů do historických sídel měl i na n a š e m ú z e m í vojenský ráz a usku­ tečňoval se pod záštitou d r u ž i n vyšší společenské vrstvy ( D Ě K A N 1971, 566 G O D L O W S K I 1979b, 446). O tom by svědčil n a p ř . nález starobylé háčkovité ostruhy z Pohanská, kde v počáteční fázi slovanského osídleni rovněž nejsou jiné keramické nálezy n e ž pražský typ. Nemuselo tedy jíst o dva následné proudy. D e ­ finitivní vyřešení tohoto p r o b l é m u si zřejmě ještě vyžádá značné badatelské úsilí.

94

VII.

ARCHEOLOGICKÉ

PRAMENY

Časně slovanské sídlištní objekty z tzv. osady I v Břeclavi-Pohansku byly popsány a kresebně zachyceny spolu se základním inventářem v monografii o velmožském dvorci (DOSTÁL 1975, 265—333, tab. 1—110); podobně objekty z tzv. osady II a nálezy z nich jsou dokumentovány ve studii o této osadě ( D O S T Á L 1982, 60—73, obr. 1—24, tab. I—VIII). Soupisová část této monografie obsahuje popisy hrobů a inventáře z žárových pohřebišť v Břeclavi-Pohansku, v lese „ T r ­ nava" (dříve uváděno pod katastrem Lanžhot) a ve Staré Břeclavi. Popisy inventáře hrobů z Břeclavi-Pohanska a ze Staré Břeclavi jsou doplněny inventárními čísly katedry archeologie, i když nálezy jsou uloženy v různých institucích: věci z Pohanská jsou deponovány v zařízeních filozofické fakulty UJEP, materiál ze Staré Břeclavi je schraňován v Regionálním muzeu v Mikulově. Nálezy ze žárových hrobů v lese „Trnava" jsou v Moravském muzeu v Brně; jejich inventární čísla v práci neuvádím. V popisech jsou používány zkratky pro délku (d), šířku (š), hloubku (hl), průntér (p)> výšku (v), průměr okraje (po), průměr výdutě (pv), průměr dna (pd) uváděné bud malými nebo velkými písmeny podle polohy v textu.

BŘECLAV-POHANSKO - ČASNĚ POHŘEBIŠTĚ

SLOVANSKÉ

Pohřebiště bylo objeveno v jižní části tamějšího velkomoravského hradiska {obr. 2:3) při systematickém výzkumu F F U J E P v roce 1961. V temže roce bylo prozkoumáno 12 žárových hrobů; na dalších 13 hrobů se přišlo v roce 1962 a 30 hrobů bylo zachyceno v roce 1967. Většina z 55 objevených hrobů ležela v pásu táhnoucím se od severozápadu k jihovýchodu a vytvářela dvě skupiny, mimo něž se nacházelo jen několik hrobů (obr. 3). V popisu je za číslem hrobu uváděno v závorce číslo čtverce o rozměrech 5 X 5 m, v němž se hrob nacházel a podle něhož lze na plánku (obr. 3) polohu hrobu zjistit. V některých případech je za číslem čtverce uveden odkaz na fototabulku, pokud byl hrob fotografován in siru a byl-li jeho snímek dostatečně instruktivní. Popisy hrobů jsou doplněny váhou fragmentů spálených lidských kostí a jejich antropologickým určením, které provedla doc. R N D r . A . LORENCOVÁ, CSc. Při antropologickém zařazování pozůstatků jsou uváděny zkratky pro věkové skupiny podle běžných zvyklostí (srov. např. Stloukal—Vyhnánek 1976, 28): inf I (infans I = dítě, 0—6 let), inf II (infans II = dítě, 7—14 let), iuv (iuvenis = mla­ distvý, 14—20 let), ad (adultus = dorostlý, 20—40 let), mat (maturus = zralý, 40—60 let), sen (senilis = stařecký, přes 60 let). 95

HROB 1 (C 27/28-23) Byl zachycen zjišťovací křížovou sondou na rozhraní uvedených čtverců. V hloubce 50 cm pod povrchem se nacházela rozbitá nádoba (1), která obsahovala popelovitou výplň, zbytky spálených kostí (ztraceny) a přezku (2). 1. Situlovitá poněkud deformovaná nádoba s mírně vyhnutým a zaobleným okrajem, $ nepravidelnou nezdobenou výdutí a se slabě odsazeným dnem na vnější straně klenutým, nerovným, s obvodovým výstupkem, na vnitrní straně zaobleným. V hlinité hmotě je drsný písek a kaménky. Povrch potažený jemnější vrstvičkou je šedohnědý. Vodorovné nepravidelnosti uvnitř a četné nerovnosti na povrchu svědčí o výrobě nálepovou technikou. Slepena a asi z 1/4 doplněna. V 24,2 cm; po 16,6 cm; pv 19 cm; pd 8,2 cm; obsah 3,58 litru; inv. č. 30.411; tab. 1:1; 111:1. 2. Železná přezka s lichoběžníkovitým rámečkem se slabě prohnutými boky. Esovitě profilovaný trn je posunut z původní polohy. Rámeček i trn jsou vykovány z tyčinky obdélníkovitého průřezu. V 3,1 cm; š 2,9-3,4 cm; inv. č. 30.412; tab. 1:2,2a; 111:2.

HROB 2 (C 29-23); tab. 1:1 Při skrývce povrchové humusovité vrstvy byla v hloubce 22 cm objevena rozbitá nádoba (1) obsahující 750 g zlomků spálených kostí náležejících většímu dítěti (inf II). 1. T ř i čtvrtiny velké soudkovité nádoby s chybějící horní částí, s nepravidelnou nezdobe­ nou výdutí a s výrazně zúženým, vně vypouklým a uvnitř zaobleným dnem. Hlinitá masa obsahovala drsný písek a drobné kaménky. N a šedohnědém povrchu potaženém jemnější vrstvou se jeví svislé žlábky; nepravidelnosti a výrazné svislé stopy po shlazování na vnitřní straně svědčí o výrobě nálepem. L o m vykazuje tři vrstvy. Zach. v 21,3 cm; pv 25 cm i pd 10 cm; inv. č. 30.413; tab. 1:3; 111:3.

HROB 3 (C 29-23); tab. 1:1 Při skrývce povrchové humusovité vrstvy byly v hloubce 27 cm v těsné blízkosti hrobu 2 objeveny střepy ze dvou nádob (1,2), mezi nimiž se nacházelo 210 g spálených zlomků kostí z menšího dítěte (inf I, asi 2 roky). 1. Baňatá nádoba s nepatrně vyhnutým a kuželovitě seříznutým a mírně vně rozšířeným okrajem, s nezdobenou zduřelou výdutí výrazně se zužující v nožkovité dno, na vnější straně rovné a uvnitř zaoblené. Hlinité těsto obsahuje drsný písek. Povrch potažený jem­ nější vrstvičkou je hnědý s tmavšími skvrnami. Ve spodní části jsou na povrchu svislé stopy po shlazování. Slepen a zčásti doplněn. V 23 cm; po 16,7 cm; pv 21,4 cm; pd 8 cm; obsah 4,5 litru; inv. č. 30.414; tab. 2:1; 111:4. 2. Tři čtvrtiny profilu drobné silnostěnné nádobky bez okraje, s vyhlazenou nezdobenou a pórovitou střední a spodní částí s tenkým dnem vně klenutým, uvnitř v zásadě rovným, avšak oboustranně výrazně hrbolkovitým. Materiál hrubě míšený s četnými kaménky. Povrch nerovný, drsný, načervenalé a místy slabě nahnědlé barvy. Nádobka byla hnětena ve volné ruce. Lom je místy jednobarevný, místy vykazuje tři vrstvy. Zach. v 9,3 cm; pv 12,6 cm; pd 7,7 cm; inv. č. 30.415; tab. 2:2.

HROB 4 (C 28-23/24) Při skrývce povrchové humusovité vrstvy byl v hloubce 31 cm nalezen spodek nádoby (1) obložené drobnějšími kameny. Obsahoval 1.076 g spálených zlomků kostí ze dvou jedinců (muž, mat; dítě, inf I) a též spálené zvířecí kosti. Mezi zlomky kostí byla šipka (2) a rohovcové jádro (3). 96

1. Spodní polovina nádoby se slabě kónickými stěnami a s výrazně odsazeným dnem, které je vně vypouklé a uvnitř zaoblené. V hlinitém těstě drsný písek a kaménky. Povrch potažený jemnější vrstvičkou je hnědavý, uvnitř tmavošedý. N a vnitřní straně jsou při dně výrazné nepravidelnosti. Lom vykazuje tři vrstvy. Zach. v 14,5 cm; pv 18,5 cm; pd 8,7 cm; inv. č. 30.418; tab. 2:3, 111:7. 2. Rozlámaná železná šipka se symetrickým listovitým hrotem a s tulejkou. D 8,5 cm; p tulejky 1 cm; inv. č. 30.416-7; tab. 2:4; 111:5. 3. Oštípané rohovcové jádro hnědočervené barvy. D 3,5 cm; inv. č. 30.419; tab. 2:5; 111:6.

HROB 5 (C 26-23) Při odkrývání povrchové humusovité vrstvy byla v hloubce 25 cm zachycena rozdrcená spodní část nádoby (1) roztažená na větší ploše. Mezi střepy bylo naleze­ no 265 g zlomků spálených kostí patřících dorostlému jedinci (ad, nejméně 20 let) neurčitelného pohlaví. 1. Spodní polovina nádoby s mírně kónickými stěnami a se slabým zúžením nad dnem, které je vně i uvnitř rovné. Hlinitý materiál obsahuje drsný písek a kaménky. Povrch pře­ tažený jemnější vrstvičkou je hnědavý, uvnitř nasedly. Vně i uvnitř jsou svislé stopy po shlazování. N a lomu jsou tři vrstvy. Zach. v 16.5 cm; pv 21,5 cm; pd 10,5 cm; inv. č. 30.420; tab. 2:6; 111:8.

HROB 6 (C 29-23); tab. 1:2 Při skrývce povrchové humusovité vrstvy byly v hloubce 32 cm nalezeny střepy ze tří nádob (1 — 3) a mezi nimi 1.875 g zlomků spálených kostí náležejících asi ženě (mat-sen). 1. Situlovitá nádoba s nepatrně vyhnutým a téměř vodorovně seříznutým okrajem s ne­ zdobenou pravidelnou výdutí a s dnem vně i uvnitř rovným. Hlína obsahuje drsný písek. Povrch potažený jemnější vrstvičkou je hnědý. N a lomu jsou dvě až tři vrstvy. Zachována asi z poloviny, slepena. V 25 cm; po 15,5 cm; pv 19 cm; pd 8 cm; inv. č. 30.422/1; tab. 3:2. 2. Střep ze situlovité nádoby s vyhnutým a kuželovi tě seříznutým okrajem, se žlábkovitým hrdlem a s nezdobenou výdutí. Hlína obsahuje drsný písek a kaménky. Povrch potažený jemnější vrstvičkou je šedohnědý. Po 20 cm; pv 21 cm; inv. č. 30.422/2; tab. 3:3. 3. Masivní soudkovitá nádoba s mírně vyhnutým a kuželovitě seříznutým okrajem, s pravidelnou výdutí a s klenutým, uvnitř částečně zaobleným dnem. Zdobí ji dvě šesti­ násobné neuměle ryté hřebenové vlnice. Hlinité těsto obsahuje drsný písek a slídu. Povrch s jemnější vrstvičkou je šedohnědý. Okraj obtáčen, uvnitř svislé stopy po shlazování, zejména pod hrdlem. Slepena a asi z 1/4 doplněna. V 17,7 cm; po 16,5 cm; pv 19,6 cm; pd 10 cm; obsah 2,86 litru; inv. č. 30.421; tab. 3:1; 111:9.

HROB 7 (C 28-23); tab. 11:1 Při skrývce povrchové humusovité vrstvy byla nalezena nádoba s odoraným okrajem (1), v níž byl vedle 330 g kostí z žárového pohřbu většího dítěte (inf II) nůž (2). 1. Širší situlovitá nádoba s okrajem patrně kolmým (podle částečně zachovaného zbytku), s nezdobenou výdutí a s dnem vně rovným a v jednom místě excentricky vchlípeným, zevnitř u stěn zaobleným a ve středu klenutým. Hliněné těsto obsahuje drsný písek a ka­ ménky. Povrch s jemnější vrstvičkou je šedohnědý. Ve spodní části se jeví svislé rýhy po kaméncích vytrhaných ze stěn při shlazování. Lom vykazuje tři vrstvy. Zach. v 19 cm; pv 18,5 cm; pd 11,6 cm; inv. č. 30.424; tab. 4:1, IV:1. 97

2. Železný nůž s rovným hřbetem a s esovitč prohnutým ostřím. Ř í p je od hřbetu povlovně a od ostří obloukovitě skosen. D 11,5 cm; m i x . š 1,5 cm; inv. č. 30.423; tib. 4:2; IV:2.

HROB 8 (C 26-24); tah. 11:3 Při skrývce povrchové humusovité vrstvy nalezena rozdrcená nádoba (1) se zbytky žárového pohřbu (ztraceny). 1. Soudkovitá masivní nádoba se slabí přehnutým a tupí kuželovitě seříznutým okrijem, s pravidelnou výdutí a s dnem vně slabí klenutým a zevnitř zaobleným. Je neuměle zdobena dvěma pásy vodorovných rýh, mezi nimiž jsou hřebenové vlnice, nahoře zahrocené. Hlinitý miteriál obsahuje drsný písek a ojedinělé kaménky. Povrch potažený jemnější vrstvičkou je hnědý s našeilými skvrnami. Okraj je slabí obtáčen, jinak jsou na povrchu patrné svislé stopy po shlazování. Slepena, část okraje doplnína. V 24 cm; po 18,8 cm; pv 20,2 cm; pd 11,2 cm; obsah 4,55 litru; inv. č. 30.425; tah. 4:3; IV:3.

HROB 9 (C 27-24) Při skrývce povrchové humusovité vrstvy nalezena rozdrcená nádoba (1) obsa­ hující 825 g zlomků spálených kosti patřících asi muži (nejméně ad; horní věková hranice neurčitelná); mezi střepy byla železná tyčinka (2). 1. Spodní část tenkostěnné nádoby s dnem vně klenutým a zevnitř rovným. Zdobí ji dva pásy vodorovných rýh, mezi nimiž je neuměle rytá hřebenová vlnovka. Hlína obsahuje drsný písek a velké množství kaménků. Povrch pokrývá tenká hladká vrstvička hnědé barvy. Je nápadně pravidelný. N a lomu jsou tři vrstvy. Zach. v 17,5 cm; pv 22 cm; pd 11 cm; inv. č. 30.427; tah. 5:1; IV:4. 2. Plochá železná hraněná tyčinka, slabě prohnutá. Snad pochází ze sídla. D 5,8 cm; š 0,5 cm; inv. č. 30.426; tah. 5 : 2; IV: 5.

HROB 10 (C 2 7 - 2 4 ) ; táb. 1:5 Při skrývce povrchové humusovité vrstvy byly nalezeny zlomky dvou nádob (1, 2), z nichž popelnice ležela na boku. V ní bylo 300 g zbytků žárového pohřbu patrně ženy (nejméně ad, horní věková hranice nezjjistitelná). 1. Širší soudkovitá nádoba s mírně vyhnutým a zaobleným okrajem, s poněkud ne­ pravidelnou výdutí zploštělou do elipsy a s dnem patrně oboustranně rovným (zachována jen malá část). V horní čisti ji zdobí dvě neuměle ryté zahrocené hřebenové vlnice, pod nimiž je pás vodorovných rýh. Hlína obsahuje drsný písek a kaménky. Povrch je v horní části jemně drsný, naspodu je vyhlazen do jemné vrstvičky, místy narušené stopami po vypadlých kaméncích. Je hnídý, s ojedinělými černými skvrnami. Okraj vykazuje stopy po obtáčeni, ve spodní části jsou stopy po svislém shlazování. Slepena a téměř z poloviny doplněna. V 22,5 cm; po 16,6—18,5 cm; pv 20,5 cm; pd 11,2 cm; obsah 4,2 litru; inv. č. 30.428; tah. 5:3; IV:6. 2. Spodek silnostěnné nádobky s dnem vně rovným a uvnitř zaobleným. V hlíně drsný písek. Povrch pokrývá jemná vrstvička hnědé, místy šedohnědé barvy. Uvnitř nad dnem šikmé žlábky po modelaci. Na lomu jsou tři vrstvy. Zach. v 7,3 cm; pv 14 cm; pd 8 cm; inv. č. 30.429; tah. 5:4. 98

HROB 11 (C 27-22) Při skrývce povrchové humusovité vrstvy nalezena rozdrcená nádoba (1) s 215 g zbytků spálených kostí jedince neurčitelného pohlaví (nejméně ad). 1. Soudkovitá nádoba s vyhnutým a zaobleným okrajem (dorekonstruován k slepené části okraje kresebně), s pravidelnou nezdobenou výdutí a s dnem vně i uvnitř rovným. V hlíně drsný písek a kaménky. Povrch je potažený jemnější vrstvičkou uvnitř otřelou; je hnědavý, místy nasedly. Na lomu jsou tři vrstvy. Zachován celý profil zčásti slepený, asi třetina nádoby chybí. V 16,7 cm; po 13 cm; pv 16 cm; pd 9,5 cm; inv. č. 30.430; tab. 5:5; IV:7.

HROB 12 (C 28-22) Při skrývce povrchové humusovité vrstvy nalezena spodní část nádoby (1) a několik střepů včetně okrajových (2,3) spolu s 260 g fragmentárních spálených kostí patrně mužských (ad) s příměsí kostí zvířecích. 1. Spodní část poměrně tenkostěnné nádoby s dnem vně i uvnitř klenutým. Na dně obloukovité stopy po odřezávání. Povrch s jemnější vrstvičkou je šedohnědý. Uvnitř jsou patrné svislé stopy po shlazování a nerovnosti u dna. N a lomu jsou dvě vrstvy. Zach. v 12,2 cm; pv 18,5 cm; pd 9,5 —10 cm; inv. č. 30.431; tab. 5:7; IV:8. 2. Nezdobený střep s okrajem slabě vyhnutým a zaobleným, s náznakem lomu na vnitřní straně. V hlíně drsný písek. N a lomu tři vrstvy. Po 19 cm; pv 22 cm; tab. 5:8. 3. Větší střep z nádoby s vyhnutým a zaobleným okrajem a s pravidelně vyklenutou výdutí. Pod hrdlem ho zdobí dvě poměrně neuměle ryté hřebenové vlnice mezi dvěma vodorovnými pásy rýh. V hlíně ostrý drobný písek. Povrch hladký, sedavý, uvnitř nahnědlý. Na vnitřní straně okraje stopy po obtáčení. Zach. v 8,3 cm; po 14 cm; pv 18 cm; inv. č. 30.431/3; tab. 5:6.

HROB 13 (C 26 - 25); tab. 11:2 V hloubce 50 cm byla v úrovni podloží nalezena nádoba (1) se 450 g zlomkovitých kostí z žárového pohřbu ženy (mat). 1. Masivní a těžký soudkovitý hrnec s krátce vyhnutým, zesíleným a zaobleným okrajem, s pravidelnou výdutí a s dnem vně mírně klenutým a zevnitř rovným. V horní části jej zdobí tři pásy vodorovných rýh, mezi nimiž jsou dvě neuměle ryté hřebenové vlnice. Hlína obsahuje drsný písek a drobné kaménky. Povrch potažený jemnou vrstvičkou s otisky prstů je hnědý. N a vnitřní straně okraje jsou stopy po obtáčení. Slepen a nepatrně doplněn. V 22,6 cm; po 15 cm; pv 19,2 cm; pd 10,4 cm; obsah 3,45 litru; inv. č. 42.168; tab. 6:1; V:l.

HROB 14 (C 2 8 - 2 5 ) V hloubce 50 cm byla v úrovni podloží objevena nádoba (1) s odoraným okrajem. 1. Vejčitá nádoba s náznakem vyhnutí u zničeného okraje, s nezdobenou výdutí a s dnem vně vypouklým a uvnitř rovným. Hlína obsahuje drsný písek, kaménky a slídu. Povrch potažený jemnější vrstvičkou je hnědý s větší šedou skvrnou ve spodní třetině. Uvnitř výrazné svislé stopy po modelaci. Slepen a částečně doplněn. Zach. v 26 cm; pv 17,6 cm; pd 9,1 cm; obsah 3,04 litru; inv. č. 42.169; tab. 6:2; V:2. 99

HROB 15 (C 31-32) V hloubce 21 cm byla v povrchovém humusu zachycena nádoba (1) s odoraným okrajem, jejíž dno se nacházelo nad podložím v hloubce 35 cm. 1. Spodní část soudkovité nádoby s pravidelnou výdutí a s dnem vně i zevnitř klenutým. Nad největší výdutí je neuměle zdobena střídajícími se pásy dvou hřebenových vlnic a dvou hřebenových rýh. Hlína obsahuje drsný písek, kaménky a trochu slídy. Povrch vytvářející jemnější vrstvičku je vně hnědý a uvnitř tmavošedý. Uvnitř jsou svislé stopy pc modelují­ cích prstech. N a lomu jsou dvě vrstvy. Zach. v 12,5 cm; pv 14,6 cm; pd 8,3 cm; inv. č. 42.170; tab. 6:3; V:6.

HROB 16 (C 30-32) V hloubce 25 cm byla v povrchové humusovité vrstvě zachycena nádoba s odoraným okrajem (1), v níž byl vedle 312 g kostí z žárového pohřbu jedince neurčitelného pohlaví (asi ad) železný předmět (2). 1. Vejčitá silnostčnná nádoba s odraženým okrajem, s nezdobenou výdutí s náznakem lomu pod okrajem a s dnem vně mírně klenutým a uvnitř rovným. Hlína obsahuje drsný písek. Povrch vyhlazený v jemnou vrstvičku je hnědý. Uvnitř svislé stopy po modelaci silně vystupující ve střední části nádoby. N a lomu jsou tři vrstvy. Zach. v 17 cm; pv 18,5 cm; pd 7,5 cm; inv. č. 42.176; tab. 6:4; V:4. 2. Fragmentární plochý železný pásek s otvorem při zaobleném konci. D 5,5 cm; š 1,8 cm; inv. č. 42.177; tab. 6:5; V:3.

H R O B 17 (C 3 0 - 22) V hloubce 25 cm byla v povrchové humusovité vrstvě zjištěna úplně rozdrcená nádoba (1) a 160 g fragmentárních spálených kosti z jedince neurčitelného pohlaví (nejméně iuv). 1. Soudkovitá tenkostěnná nádoba se značně vyhnutým a zaobleným okrajem, s ne­ pravidelnou výdutí a s dnem vně i uvnitř rovným, jen u stěn poněkud zaobleným. Neuměle rytá výzdoba sestává ze čtyřech pásů vodorovných rýh, mezi nimiž jsou tři hřebenové vlnice. Hlína obsahuje drsný písek. Povrch přetažený jemnější vrstvičkou je šedohnědý. Vykazuje četné nepravidelnosti a stopy po svislém shlazování uvnitř. Slepena a asi třetina nádoby chybí. V 23 cm; pv 20 cm; pd 9,9 cm; obsah 4,2 litru; inv. č. 42.178; tab. 6:6; V:5.

HROB 18 (C 2 9 - 2 2 ) V hloubce 25—60 cm byla nalezena v humusovité vrstvě rozbitá nádoba (1), která ležela asi 80 cm od hrobu 19. Spálené kosti nebyly registrovány. 1. Soudkovitá nádoba s vyhnutým a zaobleným okrajem, se značně zúženým hrdlem, s pravidelnou výdutí a s dnem vně vypouklým a uvnitř rovným. V horní části ji zdobí tři pásy vodorovných rýh, mezi nimiž jsou dvě neuměle ryté hřebenové vlnovky. V kera­ mické hmotě je drsný písek a ojedinělé kaménky. Na povrchu je jemnější vrstvička hnědé barvy. U okraje se jeví stopy obtáčení, ve spodní části stopy po svislém shlazování. Slepena a asi z 1/3 doplněna. V 17,7 cm; po 11,9 cm; pv 15 cm; pd 8,1 cm; obsah 1,67 litru; inv. č. 42.179; tab. 7:1; V:7. 100

HROB 19 (C 29-22) V humusovité vrstvě byla v hloubce 25—60 cm nalezena rozbitá nádoba (1) s žárovým pohřbem (ztracen). 1. Vejčitý hrnec se značně vyhnutým a zaobleným okrajem, s poměrně pravidelnou výdutí a s dnem vně vypouklým a zevnitř rovným. Zdobí ji dva pásy vodorovných rýh, mezi nimiž je mělká hřebenová vlnovka. V hlinitém těstě je drsný písek a kaménky. Povrch vyhlazený v jemnou vrstvičku je ve spodní části hnědý, v horní části šedohnědý. Okraj slabě obtáčen, uvnitř výrazné svislé stopy po modelaci. Slepena a asi z 1/4 doplněna. V 22,5 cm; po 14,8 cm; pv 18 cm; pd 9,1 cm; obsah 3,19 litru; inv. č. 42.180; tab. 7:2; V:8.

HROB 20 (C 28-25); tab. 1:3 V povrchové humusovité vrstvě byly v hloubce 25—50 cm objeveny dvě nádoby stojící těsně vedle sebe; západní byla celá (1) východní byla rozmáčknutá (2). Prvná obsahovala 540 g spálených kostí muže (mat ?), druhá 400 g spálených kostí ženy (ad-mat). 1. Masivní situlovitá nádoba s vyhnutým a kuželovitě seříznutým okrajem, s tupým lomem na největší výduti, s dnem vně nepatrně klenutým a zevnitř zaobleným. Na hrdle ji zdobí dvě řady téměř kolmých vpichů, mezi nimiž je pás vodorovných rýh, na výduti Šikmé řady sestávající ze sedmi až desíti hřebenových vpichů, pod nimiž je pás vodorovných rýh s přesahujícími se konci. Keramický materiál obsahuje drsný písek a kaménky. Povrch vytvářející jemnější vrstvičku je hnědý, v horní části černý. Okraj obtáčen, vně slabé stopy po svislém shlazování. Výduť v jednom místě otlučena, část okraje doplněna. V 22,7 cm; po 15,3 cm; pv 16,7 cm; pd 9,2 cm; obsah 2,52 litru; inv. č. 42.182; tab. 7:3; VI:2. 2, Širší vejčitá nádoba s vyhnutým a kuželovitě seříznutým okrajem, s poměrně pravidel­ nou masivní výdutí a s dnem vně rnírně klenutým a zevnitř zaobleným. Zdobí ji dva pásy hřebenových rýh, mezi nimiž je pás svisle postavených hřebenových vpichů. Hlinité těsto obsahuje drsný písek. Povrch přecházející v jemně drsnou vrstvičku je šedohnědý. Okraj je obtáčen, na vnější straně jsou ve spodní části slabě znatelné svislé stopy po shlazování. Na nádobě jsou dvě dvojice reparačních otvorů ležících zhruba proti sobě. Slepena a ne­ patrně doplněna. V 20 cm; po 15,9 cm; pv 18 cm; pd 10,9 cm; obsah 2,74 litru; inv. č. 42.181; tab. 7:4; VI:1.

HROB 21 (C 30-23) V povrchové humusovité vrstvě byla v hloubce 25—50 cm nalezena rozdrcená nádoba (1) s 215 g spálených kostí z jedince neurčitelného pohlaví (ad-mat ?). 1. Asi dvě třetiny spodní části silnostěnné nádoby s výrazně odsazeným, vně rovným a uvnitř zaobleným masivním dnem. Hlína obsahuje drsný písek a kaménky. Povrch původ­ ně opatřený jemnější vrstvou, která se otřela až na drsnou strukturu střepu, je vně hnědavý, uvnitř nasedly. Uvnitř se jeví výrazné stopy po svislém shlazování. N a lomu jsou tři vrstvy. Zach. v 15,5 cm; pv 19 cm; pd 10,2 cm; inv. č. 42.183; tab. 8:1; VI:3.

HROB 22 (C 30-23) V povrchové humusovité vrstvě byla v hloubce asi 25 cm nalezena rozdrcená nádoba (1) obsáhuíící 370 g spálených kostí patřících asi ženě (ad-mat). 1. Zlomky vejčité nádoby se značně vyhnutým a tupě kuželovitě seříznutým okrajem, s poměrně tenkostěnnou nezdobenou výdutí a s masivním vně klenutým a zevnitř nerov­ ným dnem. Keramická hmota obsahuje drsný písek. Povrch je hladký, hnědý, místy šedo101

hnědý. Na povrchu i uvnitř jsou svislé stopy po shlazování. N a lomu jsou tři vrstvy. Slepena spodní část, horní část dorekonstruována podle jednotlivých střepů kresebně. V 29 cm; po 23 cm; pv 25 cm; pd 10 cm; obsah 8,06 litru; inv. č. 42.184; tab. 8:2; VI:4.

HROB 23 (C 29-25) V povrchové humusovité vrstvě byla nalezena v hloubce 40 cm porušená nádoba (1) se 120 g přepálených kůstek jedince neurčitelného pohlaví a věku, mezi nimiž byl nůž (2). 1. Vakovitý hrnec s nepatrně vyhnutým a zaobleným okrajem, s nepravidelnou výdutí a s rovným, zevnitř zaobleným dnem. Zdobí ho dva pásy vodorovných rýh (horní přechází místy ve vlnici), mezi nimiž je neuměle rytá hřebenová vlnovka. Hlína obsahuje písek. Vyhlazený povrch je šedohnědý. Uvnitř jsou patrné nepravidelnosti svědčící o výrobě nálepem. Slepen a z poloviny doplněn. V 14,2 cm; po 10,3 cm; pv 12,9 cm; pd 8,1 cm; obsah 0,96 litru; inv. č. 42.185; tab. 8:4; VI:5. 2. Železný nuž s rovným k hrotu skoseným hřbetem a s obloukovitě vybroušeným ostřím, široký řap oboustranně skosen. D 11,5 cm; max. š 1,5 cm; inv. č. 42.186; tab. 8:5; VI.-6.

H R O B 24 (C 2 9 - 2 5 ) ; tab. 11:4 V povrchové humusovité vrstvě stála v hloubce 25—50 cm téměř neporušená nádoba (1) se 410 g spálených kostí muže (mat). Vedle nádoby byl položen na hraně plochý kámen. 1. Tenkostěnná vejčitá nádoba s vyhnutým a zaobleným okrajem, s poměrně pravidelnou výdutí a s dnem vně rovným a zevnitř klenutým. N a největší výduti ji zdobí čtyři pásy téměř svislých hřebenových vpichů. V hlinité hmotě je drsný písek a kaménky. N a povrchu je jemnější vrstvička tmavohnědé až černé barvy. Uvnitř stopy po různosměrném shla­ zování, na dně stopy po odřezávání, okraj obtáčen. Slepena, okraj zčásti doplněn. V 23,6 cm; po 15,2 cm; pv 18,1 cm; pd 8,8 cm; obsah 3,4 litru; inv. č. 42.187; tab. 8:3; VI:7.

HROB 25 (C 26-27)] V hloubce 50 cm stála na úrovni podloží porušená nádoba (1) obsahující 265 g spálených kostí patřících asi ženě (ad-mat). 1. Vejčitý hrnec s téměř kolmým a vodorovně seříznutým okrajem, s nepravidelnou nezdobenou výdutí a se slabě vyklenutým a zevnitř zaobleným dnem. V hlíně drsný písek a velké množství větších kaménků vyčnívajících na povrch, který vykazuje stopy hlazení. Je hnědý, u okraje nasedly. Na povrchu nepravidelnosti, uvnitř stopy po šikmém shla­ zování. Slepena a asi z třetiny doplněna. V 21,6 cm; po 13,6 cm; pv 19,5 cm; pd 9,9 cm; obsah 3,35 litru; inv. č. 42.188; tab. 9:1; VI:8.

HROB 26 (C 25/26-27) V povrchové humusovité vrstvě stála v hloubce 35 cm rozdrcená nádoba s odoraným okrajem (1) obsahující 385 g spálených kostí muže (mat). 1. Spodní dvě třetiny poměrně tenkostěnné nádoby s poněkud nepravidelnou výdutí s třemi reparačními otvory nad dnem, které je vně rovné a uvnitř zaoblené. V hlíně drsný písek a kaménky. Povrch potažený hladkou vrstvičkou je hnědavý, uvnitř je odřený a na­ sedly. Vnější strana vykazuje svislé stopy po shlazování. Na lomu se jeví tři vrstvy. Zach. v 18 cm; pv 20 cm; pd 11 cm; in"- č. 42.189; tab. 9:2; VILI. 102

HROB 27 (C 26/27-26) Nacházel se v humusovité vrstvě na úrovni podloží, asi uprostřed jihozápadní stěny objektu 14/B, kterým byl porušen. Zachovala se jen část nádoby (1) a 240 g přepálených kostí menšího dítěte (inf. I, 2—4 roky). 1. Spodní dvě třetiny nádoby s nerovnou výduti výrazně zúženou k nožkovitému masiv­ nímu dnu, které je vně vypouklé a uvnitř zaoblené. Hliněné těsto obsahuje drsný písek a kaménky. Povrch upravený v jemnější vrstvičku je vně i uvnitř hnědavý, místy slabě nasedly. Četné nerovnosti a stopy po svislém shlazování svědčí o výrobě nálepovou techni­ kou. N a lomu jsou tři vrstvy. Zach. v 17,2 cm; pv 19 cm; pd 9 cm; inv. č. 68.428; tab. 9:3; VII:2.

HROB 28 (C 22/23-25) Nacházel se v humusovité vrstvě v hloubce 25—35 cm, asi 5—10 cm nad podložím.Obsahoval nádobu (1) se 153 g přepálených kostí z malého díčtete (inf I). Z nádoby zůstalo in situ jen dno, další střepy byly orbou roztaženy směrem severo­ východním. 1. Vejčitá nádoba s chybějícím okrajem, se silnostěnnou výduti a s masivním dnem vně klenutým a uvnitř zaobleným. Pod hrdlem ji zdobí neuměle ryté svislé svazky rýh a níže dva pásy vodorovných rýh, mezi nimiž je velká nepravidelná hřebenová vlnovka. Hlinité těsto obsahuje drsný písek. Jemně drsná povrchová vrstvička je šedohnědě zbarvená. Na povrchu jsou svislé stopy po shlazování, na lomu se jeví tři vrstvy. Slepena a asi z 1/3 do­ plněna. Zach. v 21,8 cm; pv 18,5 cm; pd 9,3 cm; obsah 3,11 litru; inv. Č. 68.434; tab. 9:4; VJI.-3. HROB 29 (C 22-26) V povrchové humusovité vrstvě stála v hloubce 25—35 cm více než z poloviny odoraná nádoba (1), v níž bylo 56 g přepálených kůstek z menšího dítěte (inf I). 1. Asi čtvrtina spodní části nádoby s kónickými stěnami a s dnem vně i uvnitř rovným. Hlinité těsto obsahovalo drsný písek, kaménky a slídu. Povrch potažený jemnější vrstvičkou je šedohnědý. Jsou na n í m četné nerovnosti a stopy po svislém shlazování. Na lomu jsou tři vrstvy. Zach. v 12,4 cm; pv 18 cm; pd 8,6 cm; inv. č. 68.429; tab. 9:5, VII:4. HROB 30 (C 22-26) V povrchové humusovité vrstvě byl v hloubce 30 cm nalezen střep z popelnice (1), kolem něhož bylo rozhozeno 39 g drobných přepálených kůstek z jedince neurčitelného pohlaví a věku. 1. Střep z vejčité rádoby s vyhnutým a zaobleným okrajem. Zdobí ho dvě neuměle ryté klikatkovité hřebenové vlnice, pod nimiž je pás vodorovných rýh. Keramická hmota obsahuje drsný písek, kaménky a slídu. Jemně drsný povrch je hnědý. Uvnitř svislé stopy po modelování. N a lomu jsou tři vrstvy. Zach. v 13 cm; po 20 cm; pv 22 cm; inv. č. 68.430; tab. 10:1; VII:5.

HROB 31 (C 22-26) V povrchové humusovité vrstvě stála nádoba (1); v ní a v jejím okolí se našlo 350 g spálených kůstek pocházejících patrně z ženy (asi mat) a mezi nimi železný předmět (2). 103

1. Vejčitá nádoba s odlámaným okrajem, s hrbolatou výdutí a s dnem vně klenutým a zevnitř rovným. V horní části zdobena pěti zručně rytými hřebenovými vlnovkami. V hlinitém těstě je drsný písek, kaménky a slída. N a povrchu jemnější vrstvička tmavo­ šedé, místy nahnědlé barvy. Uvnitř svislé stopy po modelaci, povrchové nepravidelnosti mají vodorovný směr. N a lomu jsou tři vrstvy. Slepena. Zach. v 20,5 cm; pv 17,8 cm; pd 9 cm; obsah 2,8 litru; inv. č. 68.466; tab. 10:2; VII:7. 2. Poškozené lichoběžníkovité závěsné kování z vědra opatřené dvěma otvory pro nýty. D 5,8 cm; š 1,8 cm; inv. č. 68.447; tab. 10:3; VIL6. HROB 32 (C 21-28); tab. 11:5 V povrchové humusovité vrstvě stála v hloubce 20—40 cm nádoba (1), v níž bylo 425 g přepálených kůstek pocházejících patrně z muže (v přechodném věku od ad k mat). Mezi kůstkami byly zlomky nože (2) a korálek (2). Část kůstek byla rozsypána i kolem nádoby. 1. Velmi masivní situlovitý hrnec s kolmým zaobleným okrajem, s nepravidelnou nezdobe­ nou výdutí a s mírně odsazeným oboustranně rovným dnem, opatřeným uprostřed ne­ výrazným důlkem. V hlíně hrubý písek a kaménky. Povrch potažený hladkou vrstvičkou je hnědý, při okraji čemý. Vyroben nálepem. Popraskán, pod okrajem dva reparační otvory. V 22,9 cm; po 14,4 cm; pv 17,5 cm; pd 9,9 cm; obsah 2,8 litru; inv. č. 68.431; tab. 10:6; VIL9. 2. Zlomky železného nože s rovným hřbetem a s rovným ostřím k hrotu obloukovitě zvednutým. D 12 cm; max. š 1,2 cm; inv. č. 68.433; tab. 10:5. 3. Částečně roztavený kotoučkovitý korál z bělošedé sklovité pasty zdobený modrými proužky. P 2 cm; v 0,7 cm; otvor 0,5 cm; inv. č. 68.432; tab. 10:7; VII:8. H R O B 33 (C 22-27) V povrchové humusovité vrstvě v hloubce 25 cm byla objevena spodní část nádoby (1), v níž bylo 64 g spálených kostí z malého dítěte (inf I). 1. Asi dvě třetiny profilu drobné silnostěnné nádobky s nezdobenou výdutí a s dnem na obvodu místy rozšířeným, vně rovným a uvnitř zaobleným. V hlíně drsný písek a kaménky Povrch potažený jemnější vrstvičkou je hnědý, uvnitř nasedly, se stopami svislého shlazování. N a lomu jsou tri vrstvy. Zach. v 9,4 cm; pv 12,5 cm; pd 7,2 cm; inv. č. 68.437; tab. 10:8; VII.-10. H R O B 34 (C 22-27) V povrchové humusovité vrstvě byla zjištěna v hloubce 40 cm rozdrcená popel­ nice (1), mezi jejímiž střepy se našlo 372 g spálených kůstek patrně z muže (ad, kolem 25 let). 1. Vejčitá nádoba s téměř kolmým a kuželovitě seříznutým okrajem, s poněkud nepra­ videlnou výdutí a s dnem vně i zevnitř mírně klenutým. Zdobí ji dva pásy vodorovných rýh, mezi nimiž je jemná nízká hřebenová vlnovka. V hlíně je drsný písek a ojedinělé kaménky. Jemně drsný povrch je tmavošedý, místy nahnědlý. Okraj slabě obtáčen. V 18,2 cm; po 11,5 cm; pv 14,6 cm; pd 7 cm; obsah 1,63 litru; inv. č. 68.440; tab. 10:4; V1II.1.

HROB 35 (C 22-28) V povrchové humusovité vrstvě byly zjištěny v hloubce 20 cm zlomky nádoby (1), 3 g spálených kůstek z dítěte (inf I) a střepy z další nádoby (2). 104

1. Dvě části drobné kresebně rekonstruovatelné soudkovité nádobky s kolmo postaveným a vodorovně seříznutým okrajem, se silnostěnnou výdutí přecházející v masivní dno vně rovné a uvnitř zaoblené. N a třech místech ji zdobí soustředné elipsy neuměle ryté ostrým předmětem. Hlína obsahuje drsný písek a kaménky. Povrch potažený jemnější vrstvou je načervenalý a místy nasedly. Hrubě hnětená ve volné ruce. Na lomu se jeví tři vrstvy. V 14 cm; po 11,2 cm; pv 13,5 cm; pd 8 cm; obsah 0,9 litru; inv. č. 68.439; tab. 11:1, la. 2. Spodek poměrně silnostěnné nádoby s odsazeným dnem na vnější straně rovným a uvnitř zaobleným. V hlíně drsný písek a kaménky. Povrch potažený jemnější vrstvou je tmavošedý, místy nahnědlý. Je též značně nepravidelný zejména těsně nad dnem a vykazuje stopy po svislém shlazování. Na lomu jsou tri vrstvy. Zach. v 8 cm; pv 13,6 cm; pd 6-6,6 cm; inv. č. 68.438; tab. 11:2; VIII:2.

HROB 36 (C 22-28) V povrchové humusovité vrstvě byly zjištěny asi 25 cm nad podložím zbytky stojící nádoby (1) obsahující 460 g spálených kostí pocházejících asi z ženy (sen, kolem 60 let). 1. Soudkovitá nádoba s odlámaným okrajem, s poněkud nepravidelnou výdutí a s dnem oboustranně rovným, avšak na vnější straně opatřeným obvodovým výstupkem a upro­ střed důlkem s vystouplými okraji. Zdobí ji dvě zručně ale nepravidelně ryté hřebenové vlnice a pás vodorovných rýh. V hlíně drsný písek a slída. Povrch vyhlazený v jemnou vrstvičku je šedohnědý. N a povrchu i uvnitř jsou svislé stopy po shlazování. N a lomu tři vrstvy. Zach. v 17 cm; pv 17,5 cm; pd 10,4 cm; inv. č. 68.441; tab. 11:3; VIII:3.

HROB 37 (C 22-27); jámový V hloubce 40 cm bylo na úrovni podloží nalezeno 1.370 g spálených kostí pocházejících patrně z muže (ad), rozhozených na ploše 80 x 70 cm. Mezi nimi byl zlomek železného předmětu (1). Pohřeb byl zřejmě původně umístěn v kruho­ vé jamce, kterou nebylo možné v humusu rozlišit. 1. Obdélníkovitý zlomek masivní železné čepele trojúhelníkovitého průřezu. D 4,5 cm; š 3 cm, síla 0,9 cm; inv. č. 68.442.

HROB 38 (C 23-27); tab. 1:6 V povrchové humusovité vrstvě byla v hloubce 25—30 cm objevena stojící nádoba (1) obsahující 745 g spálených kostí ženy nebo většího dítěte (iuv) a přez­ kou (2). Mezi kostmi byly i kosti zvířecí. 1. Téměř kulovitá masivní nádoba s nepatrně vyhnutým a vodorovně seříznutým okra­ jem, s nerovnou nezdobenou výdutí a s dnem z vnější strany slabě klenutým a z vnitřní strany zaobleným. Keramická hmota obsahuje drsný písek a slídu. Povrch potažený jemně drsnou vrstvičkou je hnědý. Jsou na něm svislé stopy po shlazování, ve spodní části se jeví stopy po vydřených kaméncích. Slepena, okraj nepatrně doplněn. V 23,1 cm; po 21 cm; pv 25,6 cm; pd 11,1 cm; obsah 6,8 litru; inv. č. 68.435; tab. 11:5; VIII-A. 2. Železná přezka s osmičkovitě stlačeným rámečkem vyrobeným z plochého pásku. T r n kruhového průřezu zachován ze dvou třetin. D 5,5 cm; š 3,4 cm; inv. č. 68.436; tab. 11:4; VIII:5. 105

H R O B 39 (C 2 3 - 2 8 ) V povrchové humusovité vrstvě byla v hloubce 25 cm objevena nádoba (1) ležící na boku, obrácená ústím k JJV. Uvnitř byly kousky mazanice, kosti zjištěny nebyly. 1. Situlovitý hrnec se zúženým hrdlem, s kužtlovitě seříznutým okrajem, s pravidelnou výdutí a s dnem vně klenutým a zevnitř rovným. Nad největší výdutí ji zdobí dva pásy vodorovných rýh, mezi nimiž jsou tři hřebenové vlnovky. Výzdoba je zručně provedena na rotující nádobě. V hlíně je drsný písek a slída. Povrch potažený jemnější vrstvičkou je šedohnědý. Slepena a asi z 1/4 doplněna. V 19,5 cm; po 12,3 cm; pv 17,2 cm; pd 9 cm; obsah 2,37 litru; inv. č. 68.444; tab. 12:1; VIII:6.

HROB 40 (C 2 4 - 26) Ve výplni objektu 27, na JZ straně pece, byly střepy ze čtyřech nádob, z nichž jedna tuhová (1) měla starobylý vzhled a není vyloučeno, že pochází z porušeného žárového hrobu. 1. Štíhlá silnostčnná vejčitá nádoba s poměrně vysokým, vyhnutým a kuželovitě seříznu­ tým okrajem, s pravidelnou výdutí a s dnem vně klenutým a uvnitř rovným. Nad největši výdutí ji zdobí dva pásy vodorovných rýh, mezi nimiž jsou dvě hřebenové vlnice celkem zručně ryté. Hlína obsahuje drsný písek, kaménky a značné množství tuhy. Hladký po­ vrch je tmavošedý. Dokonale obtáčena, pouze při dně jsou patrné nerovnosti. Slepena a zčásti doplněna. V 23,4 cm; po 14 cm; pv 17,4 cm; pd 10,4 cm; obsah 2,64 litru; inv. č. 68.524; tab. 14:2; VI1I.7.

HROB 41 (C 2 5 - 27) V povrchové humusovité vrstvě stála v hloubce 25—50 cm nádoba (1). V ní a kolem ní se našlo 725 g spálených kostí pocházejících patrně z muže (nejméně ad). 1. Štíhlý soudkovitý hrnec s vyhnutým a zaobleným okrajem, s poněkud nepravidelnou výdutí s a dnem vně rovným a zevnitř zaobleným a hrbolatým. Nad největši výdutí ho zdobí tři neuměle ryté hřebenové vlnice. Hlinité těsto obsahuje drsný písek a kaménky. Povrch vyhlazený v jemnou vrstvičku je hnědý s imavošedými skvrnami. U okraje jsou slabé náznaky obtáčení, uvnitř výrazné svislé a šikmé stopy po shlazování. Slepen, okraj nepatrně doplněn. V 23 cm; po 16 cm; pv 18,4 cm; pd 8,7 cm; obsah 3,55 litru; inv. č. 68.443; tab. 12:2; V1U:8.

HROB 42 (C 22-31) V povrchové humusovité vrstvě stála v hloubce 40 cm nádoba s odoraným okrajem (1). Z ní a z jejího okolí byJo vybráno 312 g spálených kůstek z malého dítěte (inf. I) a kousky mazanice. 1. T ř i čtvrtiny soudkovité nádoby s nepravidelnou výdutí a s dnem zevnitř slabě zaoble­ ným a vně mírně klenutým s důlkem (p 2,2 cm) uprostřed. Zdobí ji dvě poměrně zručně ryté hřebenové vlnice a pás vodorovných rýh na největši výduti a vodorovná rýha asi 1 cm nad dnem. Keramická hmota obsahuje drsný písek, ojedinělé křménky a trochu slídy. Povrch potažený jemnější vrstvou je vně šedohnědý, uvnitř tmavošedý. Nepravidelnosti na povrchu a svislé stopy po shlazování zejména uvnitř nádoby svědčí o výrobě nálepem. Na lomu jsou dvě vrstvy. Zach. v 17 cm; pv 17,3 cm; pd 8,8 cm; inv. č. 68.448+76.279; tab. 12:3; IX:1. 106

HROB 43 (C 24-30) V povrchové humusovité vrstvě ležela na boku nádoba (1) s odoraným ústím směřujícím k západu. Bylo v ní 11 g spálených kůstek z malého dítěte (inf I). 1. Spodní část širší nádoby s dnem vně vypouklým a uvnitř slabě zaobleným. Hlinité těsto obsahuje četné kaménky čně jící na vnitřní straně na povrch, na vnější straně je jem­ nější vrstvička. Nerovný povrch je šedohnědý. Lom je nevýrazně zvrstvený. Vyrobena nálepem. Zach. v 12,8 cm; pv 16,8 cm; pd 10,2 cm; inv. č. 68.449; tab. 12:4; 1X:3.

HROB 44 (C 24-30) V povrchové humusovité vrstvě se našly v hloubce 45 cm zlomky nádoby (1) stojící na dně. Obsahovala 35 g spálených kostí z většího dítěte (inf II), které byly rozhozeny i kolem ní na kruhové ploše o průměru 80 cm. 1. Zlomky kresebně rekonstruovatelné vejčité nádoby, z níž se zachovalo 5 střepů s okrajem slabě vyhnutým a téměř vodorovně seříznutým, dále několik střepů z nezdobené výdutě a slepená spodní část se silným dnem vně nerovným a uvnitř zaobleným. V kera­ mické hmotě drsný písek a kaménky. Jemně drsný povrch je šedohnědý a vykazuje stopy po svislém shlazováni. V asi 17 cm; po 14 cm; pv 15 cm; pd 9,5 cm; inv. č. 68.450; tab. 12:5; IX:2.

HROB 45 (C 25-26); jámový N a úrovni podloží bylo v hloubce 35 cm rozhozeno na oválné ploše o rozměrech 40—50 cm 190 g spálených kostí pocházejících patrně z muže (ad, od 25 let výše). Jinak bez inventáře. HROB 46 (C 22-27); jámový V hloubce 45 cm bylo nalezeno na kruhové ploše o průměru 20 cm 300 g spále­ ných kůstek náležejících jedinci neurčitelného pohlaví (ad). Bez inventáře. HROB 47 (C 22-34) V povrchové humusovité vrstvě stála v hloubce 40 cm popelnice (1) s odoraným okrajem obsahující 370 g kosti z žárového pohřbu jedince neurčitelného pohlaví (nejméně ad) a spálené zvířecí kostí. 1. Široký, téměř dvoukónický hrnec, k němuž patří část vyhnutého a vodorovně seříznu­ tého okraje, s tenkostěnnou výdutí a s dnem vně klenutým a zevnitř rovným. Zdobí ho tři zručně ryté vysoké hřebenové vlnice a pás vodorovných rýh. V hlíně je drsný písek a množství kaménků. Povrch je hrbolatý, s vyhlazenou vrstvičkou, černohnědý. Jsou na něm patrné vodorovné nepravidelnosti, ale uvnitř jsou též vodorovné stopy po obtáčení. Slepen, okraj dorekonstruován kresebně. V 20 cm; po 17,5 cm; pv 21,5 cm; pd 12 cm; obsah 4,1 litru; inv. č. 68.451; tab. 13:1; IX:4.

HROB 48 (C 21-29); tab. 1:4 Pod povrchovou humusovitou vrstvou byla v hloubce 40 cm, při východním okraji objektu 32, objevena stojící popelnice (1) obsahující 70 g spálených kůstek z většího dítěte (inf II) a překrytá střepy z další nádoby (2). 107

1. Široce rozevřená nádoba s mírné vyhnutým a zaobleným okrajem, s poněkud nepra­ videlnou výdutí a s dnem vně i zevnitř klenutým. Těsně pod hrdlem ji zdobí dva pásy vodorovných rýh, mezi nimiž je neuměle rytá hřebenová vlnovka. Hlinité těsto obsahuje drsný písek a ojedinělé kaménky. Povrch vyhlazený v jemnou vrstvičku je hnědý, s šedými skvrnami. Okraj obtáčen, uvnitř slabé stopy po svislém shlazování. Slepena a zčásti do­ plněna. V 20,3 cm; po 18,9 cm; pv 20,1 cm; pd 10,5 cm; obsah 3,97 litru; inv. č. 68.454; tah. 13:3; IX:6. 2. Téměř kulovitá nádoba s mírně vyhnutým a zaobleným okrajem, s nepravidelnou výdutí a s nepatrnou částí dna nasvědčující, že bylo vně mírně klenuté a zevnitř zaoblené. Na největší výduti je velmi hrubě a neuměle zdobena dvěma pásy vodorovných rýh, mezi nimiž je vysoká nepravidelná hřebenová vlnice. Keramická hmota obsahuje drsný písek a množství kaménků. Povrch vyhlazený v jemnější vrstvičku je šedohnědý. Okraj vně slabě obtáčen, jinak velké nepravidelnosti na povrchu svědčí o výrobě nálepem. Slepena a do­ plněna. V 19,4 cm; po 12,9 cm; pv 16,8 cm; pd 6,7 cm; obsah 2,35 litru; inv. č. 75.359; tah. 13:2; IX:5.

HROB 49 (C 2 0 - 30) V povrchové humusovité vrstvě byl v hloubce 35 cm objeven spodek popelni­ ce (1), v níž bylo 60 g spálených kůstek z malého dítěte (inf I). 1. Spodek nádoby s dnem na vnější straně slabě klenutým a uvnitř mírně zaobleným. V hlinité hmotě je písek a otvory po vyhořelých částicích. Povrch potažený jemnější vrstvou je hnědavý. N a lomu se jeví tři vrstvy. Zach. v 7 cm; pd 9 cm; inv. č. 68.452; tah. 13:4; IX:7.

H R O B 50 (C 20-27) Pod povrchovou humusovitou vrstvou se v hloubce 40 cm, v úrovni podloží, zachoval spodek popelnice (1), v níž bylo 45 g spálených kostí z malého dítěte (inf I, něco nad 2 roky). 1. Spodek nádoby s dnem vně vypouklým a zevnitř rovným. Keramická hmota obsahuje drsný písek a kaménky. Šedohnědý povrch je vně potažen jemnější vrstvičkou, uvnitř je drsný a nese stopy po svislém shlazování. Na lomu jsou tři vrstvy. Zach. v 9 cm; pd 9 cm; inv. č. 68.453; tah. 13:5; IX:8.

HROB 51 (C 2 2 - 2 7 ) ; jámový Při sondování podloží byl v hloubce 25 cm pod jeho úrovní (asi 65 cm pod po­ vrchem) objeven žárový pohřeb s 370 g spálených kůstek pocházejících asi z ženy (mat); mezi nimi bylo i několik zlomků spálených zvířecích kostí.

HROB 52 (C 22-27); jámový Při sondování podloží bylo v hloubce 25 cm pod jeho úrovní nalezeno 50 g spálených kostí pocházejících z nedorostlého jedince (iuv) neurčitelného pohlaví. Bez inventáře. 108

HROB 53 (C 22-27); jámový Při sondování podloží bylo v hloubce 25 cm pod jeho povrchem objeveno 273 g spálených kostí pocházejících z dorostlého jedince (ad) neurčitelného pohlaví. Bez inventáře.

HROB 54 (C 21/22-34); tab. 1:6 Pod povrchovou humusovitou vrstvou v hloubce 60 cm se v úrovni podloží objevil tmavý kruhový zásyp (p 30 cm), v němž se našly střepy z nádoby (1) a 215 g spálených kůstek z muže (ad) a též několik fragmentů zvířecích kostí. 1. Část kresebně rekonstmovatelného profilu široké soudkovité nádoby s poměrně tenktostčnnou výdutí a s náznakem rovného dna. Zdobí ji hřebenová vlnice a pás vodorovných rýh. V keramické hmotě je drsný písek. Povrch s jemnější vrstvičkou je hnědý. Na lomu jsou tři vrstvy. Zach. v 19 cm; pv 24 cm; pd 10 cm; inv. č. 68.455; tab. 14:1.

HROB 55 (C 25-32); jámový Při sondování podloží, asi 20 cm pod jeho povrchem (60 cm pod současným povrchem) byl zjištěn žárový pohřeb se 480 g spálených kostí pocházejících ze 2 jedinců: muže (ad) a většího dítěte nebo ženy (iuv). Bez inventáře.

BŘECLAV - L E S „TRNAVA" - ČASNĚ POHŘEBIŠTĚ

SLOVANSKÉ

Časně slovanské žárové pohřebiště v lese „Trnava" {obr. 1:4) bylo zachyceno v roce 1922 při zakládání lesní školky. Z porušených žárových hrobů publikoval R. P I T T I O N I (1934,130-133) čtyři nádoby ( 1 - 4 ) , které se dostaly do Zemského muzea ve Vídni, kde byly za druhé světové války zničeny. V roce 1936 získalo z této lokality dvě nádoby (5, 6) se spálenými kostmi Moravské muzeum v Brně (ČERVINKA 1942b, 367). V roce 1947 tam provedl zjišťovací výzkum Archeolo­ gický ústav pod vedením J. P O U L I K A (1948/50, 33-36, 153; obr. 15-17,89 až 90). Tehdy se ukázalo, že hroby v prostoru školky byly rigolováním zničené, takže výzkum se omezil na cestu vedoucí středem školky a na prostor mimo ni (celkem prokopáno 570 m ), kde bylo zjištěno 16 hrobů {obr. 4). Hroby se nacházely v tmavém povrchovém humusu silném 30—50 cm, nasedajícím na žluté písčité podloží. Za těchto nálezových okolností nemohly být rozlišeny hrobové jámy. Popis hrobů je doplněn výňatky z antropologického posudku R N D r . T . DACÍKA pokud stav kosterních pozůstatků dovolil je blíže charakterizovat. 2

1. Vejčitý hrnec s krátkým mírně vyhnutým a nepravidelně zešikmeným okrajem, s ne­ zdobenou výdutí a s odsazeným dnem. Hlinité těsto obsahovalo hrubé ostřivo. Tmavo­ hnědý povrch byl špatně hlazený, na vnitřní straně byly patmé stopy po prstech. V 22,4 cm; po 14,2 cm; pd 9,4—9,6 cm; obsah asi 2,7 litru; tab. 18:1. 2. Vejčitý hrnec s mírně vyhnutým, zesíleným a zaobleným okrajem, s nezdobenou výdutí a s odsazeným dnem. Vyroben z hrubě ostřené hlíny s drobnými kaménky. Povrch hnědočerný, se stopami po prstech. Formován nedokonale v ruce. V 21,9 cm; po 13,9 cm; pd 9,9—10,4 cm; obsah asi 3 litry; tab. 18:2. 3. Vejčitý hrnec s mímě vyhnutým a kuželovitě seříznutým okrajem, s nezdobenou

109

výdutf s měsíčkovitou úchytkou pod okrajem a s odsazeným dnem. Hlína obsahovala hrubé ostřivo. Povrch hnědočerný, částečně hlazený, uvnitř dobře viditelné stopy po shlazováni rukou. V 32,9 cm; po 21,1—22,1 cm; pd 9,6-9,8; obsah asi 10,5 litru; tab. 17:3. 4. Vejčitý hrnec se slabě vyhnutým a kuželovitě seříznutým okrajem, s nezdobenou výdutí a s odsazeným dnem. V hlíně bylo přimíšeno hrubé ostřivo. Hnědočerný povrch dobře vyhlazen a též vnitřek byl hladký, i když šlo o ruční práci. 1,4 cm pod okrajem byl reparační otvor. V 21,9 cm; po 14,6 cm; pd 8,8—9,6 cm; obsah asi 2,8 litru; tab. 18:3. 5. Vejčitý hrnec s vyhnutým, ztenčeným a zaobleným okrajem, s poměrně pravidelnou výdutí zduřelou nade dnem, které je vně klenuté a zevnitř rovné, nápadně tenké. Zdobí ji dva pásy vodorovných rýh, mezi nimiž jsou dvě hřebenové vlnice. Hlinité těsto obsahuje drsný písek a kaménky. Povrch potažený jemnější vrstvičkou je hnědavý, při okraji hnědošedý. Vnitřek je tmavošedý, s vodorovnými nepravidelnostmi. Popraskaný, větší část okraje odlámána. V 20 cm; po 13 cm; pv 16,5 cm; pd 9 cm; obsah 2,4 litru; inv. č. 75.265; tab. 19:2; X:2. 6. Vejčitý hrnec se silně přehnutým a zaobleným okrajem s hranou naspodu, s poněkud nepravidelnou výdutí a s dnem vně klenutým a zevnitř zaobleným. Pod hrdlem ji zdobí dva pásy vodorovných rýh, mezi nimiž jsou dvě poměrně neuměle ryté hřebenové vlnovky. Hlína obsahuje drsný písek a kaménky. Hnědý povrch s dvěma tmavošedými skvrnami je pokryt jemnější vrstvou; jsou na něm patrné stopy po svislém shlazováni, u okraje rýžky po obtáčení. Uvnitř svislé stopy po prstech. 3,5 cm pod okrajem jsou dva reparační otvory. V 24,5 cm; po 18,5 cm; pv 20 cm; pd 8,5 — 9,5 cm; obsah 4 litry; tab. 19:1; X:l.

HROB 1 V hloubce 35 cm stála popelnice (1) naplněná asi do poloviny úlomky spálených kostí včetně drobných úlomků z kraniálního a postkraniálního skeletu. Menší fragment os frontale ukazuje spíše na gracilního jedince nízkého věku; nelze vylou­ čit věk dětský. 1. Soudkovitá nádoba s vyhnutým a zaobleným okrajem, s poněkud deformovanou výdutí a s dnem oboustranně klenutým s otisky podsýpky. Nad největší výdutí ji zdobí hřebenová vlnice mezi dvěma pásy vodorovných rýh. Hlinité těsto obsahuje drsný písek a kaménky. Na šedohnědém povrchu je jemnější vrstva. Uvnitř je tmavěji zbarvená. Vně i uvnitř jsou stopy po svislém shlazováni. Slepena. V 22,8 cm; po 15,5—16,5 cm; pv 19,3 cm; pd 9,6 cm; obsah 3,8 litru; tab. 15:1; X:l.

HROB 2 (jámový ?) V hloubce 50 cm byly na nepravidelné ploše o průměru asi 60 cm roztroušeny spálené lidské kosti, mezi nimiž byly střepy (1). 1. Dva střípky zdobené jemnými hřebenovými vlnovkami a pásem vodorovných rýh a jeden střep z oboustranně rovného dna s přechodem k výduti. Hlinité těsto obsahuje písek a drobné kaménky. Povrch s vyhlazenou jemnější vrstvičkou je červenohnědý stejně jako vnitřek. Celkové rozměry nádoby jsou nezjistitelné. Tab. 15:2.

HROB 3 V hloubce 30 cm stála nádoba (1) naplněná do poloviny spálenými lidskými kostmi. 1. Širší vejčitá nádoba s mírně vyhnutým a zaobleným okrajem a s výdutí zdobenou dvěma hřebenovými vlnovkami mezi dvěma pásy vodorovných rýh. Též na zaoblené části okraje jsou vrypy provedené hřebenem. Povrch jemně zrnitý, hnědý, místy vypálený do cihlově červena. V 24,3 cm; po 19,2 cm; pv 23 cm; pd 10,5 cm; tab. 15:3; X:4. Nádoba se ztratila.

110

HROB 4 V hloubce 30 cm byly nalezeny střepy a spodní část nádoby, v níž byly spálené lidské kůstky pocházející z jedince nižšího věku, snad dítěte. Ze střepů lze rekon­ struovat dvě nádoby (1,2). 1. Masivní soudkovitá nidoba s oilámaným, původně kolmým okrajem, s nepravidel­ nou nezdobsaou v/dutí a s dnen vní nerovným a uvnitř zaobleným. V hlinitém těstě je drsný písek a kimínky. Povrch šedohnědý, nerovný, místy drsný, se svislými stopami po shlazováni, které jsou patrny i uvnitř. Slepeni a zčásti doplněna. V 15,3 cm; po 11 cm; pv 14,2 cm; pd 8,5 cm; obsah 1,8 litru; tab. 15:4; X:5. 2. Asi tře:ini nezdobené nídoby s odlomei/m okrajem, s hladkou světlehnědou výdutí a s rovným dne n zevnitř zaobleným a výrazní ztenčeným. V hlíně je drsný písek a ojedinělé kamínky. Na povrchu je j e n i í j š í vrstva a při d n í jsou na něm patrné svislé stopy po shlazováni. Vnitře'* je šedohníiý a vykazuje v horní čisti vodorovné a u dna svislé prstování. Zach. v 15 cm; p) 10,4 cm; pv 13,5 cm; p i 7,2 cm; tab. 15:5.

HROB 5 V hloubce 35 cm byly nalezeny spálené lidské kosti a několik střípků (1). Hrob byl zřejm; porušen při dřívějších zemních pracích. 1. Střep s n í b í h ; n k slabí vyhnutém i okraji. Tři střepy z výdutě o průměru asi 14 cm. Všechny jsou nezdobené, s pískem v hlinitém těstě, s hladkým hnědým povrchem. L o m vykazuje dvě vrstvy. Nevyobrazeno.

HROB 6 (jámový) V hloubce 49 cm byl shluk spálených lidských kostí. Úlomek mandibuly ukazuje spíše na gracilního jedince, ale pro špatný stav materiálu nelze podat bližší cha­ rakteristiku. Mezi kostmi byl nalezen střípek (1). 1. Šedohnědý střípek z výdutě zdobený slabě znatelnými vícenásobnými vlnicemi. V hlinitém těstě přimíšen písek a kamínky, povrch je hladký. Tab. XI:5.

HROB 7 V hloubce 45 cm byly zachyceny střepy (1) z dříve porušeného žárového hrobu, z něhož se zachovaly též spálené lidské kůstky nalézané již od hloubky 30 cm. Dá se z nich usuzovat nejspíše na mladého jedince, patrně dospělého věku. 1. Deset meiíích střepů (d 4—6 cm) a další drobné fragmenty z nedobené nádoby. V hlinitém těstě byl přimíšen písek a trocha slídy. N a povrchu je jemnější hladká vrstva. Na lomu tři vrstvy. N a dvou střepech patrný náběh ke dnu. Nevyobrazeno.

HROB 8 V hloubce 35 cm byla nalezena spodní část nádoby (1) obrácená dnem vzhůru a střepy, mezi nimiž byly spálené lidské kosti a železný předmět (2). Hrob byl patrně dříve porušen. 1. Spodní část širší vejčité nádoby s poměrní tenkostěnnou pravidelnou výdutí a s dnem zevjaitř rovným a z vnějšku slabí klenutým, s otisky hrubé podsýpky a s důlkem uprostřed (p dálku 2,5 cm). Zdobí ji vlevo skloníní hřebenová vlnovka a pás vodorovných rýh. 111

V hlíně je drsný písek. Povrch je hladký, šedohnědý, uvnitř jsou tmavší skvrny. Dokonale obtáčena a dobře vypálena. Slepena. Zach. v 16,4 cm; pv 22,5 cm; pd 10,5 cm; tab. 16:1; X:6. 2. Ntvýrazný železný předmět, patrně nůž. D 10,5 cm. Ztracen.

HROB 9 V hloubce 30 cm stála popelnice (1) do poloviny naplněná spálenými lidskými kostmi pocházejícími spíše z dospělého jedince. 1. Soudkovitá nádoba s široce vyhnutým a zaobleným okrajem, s poněkud nepravidelnou výdutí a se slabě klenutým (uvnitř rovným) dnem s nepravidelným plastickým výstupkem a s otisky hrubé podsýpky. Zdobí ji tři vlevo skloněné hřebenové vlnice oddělené třemi dvojitými vodorovnými rýhami. Hlína obsahuje drsný písek, kaménky a slídu. Na hnědém povrchu s několika tmavšími skvrnami je jemnější hladká vrstva. Zdufení nade dnem a vodorovné praskliny ve spodní části prokazují nálepovou výrobní techniku s částečným obtáčením při okraji. Slepena. V 17,2 cm; po 13 cm; pv 15,3 cm; pd 7,5 cm; obsah 1,65 lit­ ru; tab. 16:2; XI:1.

HROB 10 V hloubce 30 cm stála popelnice (1) do poloviny naplněná spálenými kostmi patrně z dítěte. Kolem popelnice byly roztroušeny drobné střípky z další nádoby (2). 1. Štíhlá situlovitá nádoba s kolmým hrdlem a s vodorovně seříznutým okrajem, s pra­ videlnou nezdobenou výdutí a s rovným, zevnitř zaobleným dnem. V hlinitém těstě je drsný písek a kaménky. Povrch potažený jemnější vrstvičkou je hladký, šedohnědý, uvnitř tmavší. Na vnitřní straně se jeví šikmé stopy po modelujících prstech. Při okraji jsou dva reparační otvory. Slepen, část okraje chybí. V 21 cm; po 13,2 cm; pv 16,4 cm; pd 7,8 cm; obsah 2 litry; tab. 16:3; XI:2. 2. Soudkovitý hrnek s mírně vyhnutým a tupě kuželovitě seříznutým okrajem, s nezdo­ benou výdutí a s dnem vně rovným a zevnitř zaobleným. Hlína obsahuje písek a kaménky. Povrch jemně drsný, šedohnědý. Na lomu jsou tři vrstvy. Zachována je horní část ve čtyřech slepených zlomcích a více než polovina dna. Rekonstruováno kresebně. V asi 11,5 cm; po 8 cm; pv 11 cm; pd 6 cm; tab. 16:4.

H R O B 11 V hloubce 30 cm byla nalezena spodní část popelnice (1), kolem níž byly rozho­ zeny ojedinělé lidské kůstky pocházející nejspíše z dospělého jedince. Hrob byl již dříve porušen při mýcení lesa. 1. Spodní část nádoby s poměrně tenkým dnem vně hladkým a klenutým, zevnitř prokleslým. Hlína obsahuje drsný písek. Povrch jemně drsný, šedohnědý, vnitřek tmavý. Na lomu se jeví dvě vrstvy. Slepeno. Zach. v 9,5 cm; pv 18 cm; pd 10,5 cm; tab. 16:5.

HROB 12 V hloubce 30 cm byla nalezena spodní část nádoby a střepy (1), kolem nichž byly ojedinělé lidské kůstky. Hrob byl již dříve porušen. 1. Spodní část nádoby s masivním dnem, vně i zevnitř slabě klenutým. Hlína obsahuje drsný písek a kaménky vyčnívající místy na nerovný hnědý povrch jevící místy svislé stopy 112

po shlazování. Vnitřek nádoby je šedý. Zach. v 6,5 cm; pv 16,5 cm; pd 8,2 cm; síla dna 2,1 cm; tab. 16:6.

HROB 13 (jámový) V hloubce 50 cm byly na malé plošce nalezeny spálené lidské kosti. Ztraceny.

HROB 14 V hloubce 35 cm stála popraskaná popelnice (1) naplněná do poloviny spálenými lidskými kostmi, patrně z dospělého jedince. 1. Situlovitá nádoba s vyšším hrdlem, s mírně vyhnutým, místy zaobleným a místy nevýrazně kuželovitě seříznutým okrajem, s pravidelnou výdutí a se slabě klenutým hladkým dnem. Nad největší výdutí ji zdobí dva pásy vodorovných rýh, mezi nimiž jsou dvě vlevo skloněné hřebenové vlnice. Hlína obsahuje písek a slídu. Povrch je hladký, šedohnědý. Uvnitř jsou svislé stopy po shlazování, při okraji vodorovné rýžky po obtáčení. Slepena, část okraje doplněna. V 20,3 cm; po 14 cm; pv 18 cm; pd 9 cm; obsah 2,86 litru; tab. 17:1; XI :3.

HROB 15 V hloubce 50 cm byla nalezena spodní část popelnice a kolem ní střepy (1) a spálené lidské kosti pocházející pravděpodobně z dítěte. Hrob byl již dříve porušen. 1. Střepy z jedné nádoby s mírně vyhnutým a kuželovitě seříznutým okrajem zdobeným hřebenovou vlnovkou, s výdutí zdobenou dvěma hřebenovými vlnovkami, mezi nimiž jsou šikmé svazky rýh, a s dnem oboustranně klenutým. Hlína obsahuje drsný písek a ka­ ménky. Hladký povrch je hnědý, vnitřek tmavošedý. Na lomu jsou dvě vrstvy. Slepena je spodní část, horní část jc nerekonstruovatelná. Po asi 16--18 cm; pv 18 cm; pd 8,4 cm; tab. 17:2.

HROB A V obdélníkovité jámě o rozměrech 180X60 cm a celkové hloubce 63 cm se v tmavém zásypu nacházely spálené kůstky, dřevěné uhlíky a střepy z větší nádoby (1). 1. Střepy z kresebně rekonstruvatelné širší nádoby se značně vyhnutým a zaobleným okrajem, s pravidelnou výdutí a s tenkostěnným dnem vně slabě klenutým a zevnitř za­ obleným. Zdobí ji dvě hřebenové zadrhávané vlnice pod hrdlem a pod nimi pás tří vodo­ rovných rýh. Hlína obsahuje drsný písek a kaménky. Hnědý povrch pokrývá hladká vrstvička. V horní části stopy po obtáčení. Zach. v 15 cm; po 20 cm; pv 21,5 cm; pd 12 cm; tab. 19:3.

STARÁ

BŘECLAV -

ČASNĚ

SLOVANSKÉ

POHŘEBIŠTĚ

Nachází se v trati „Přední čtvrtky", východně od silnice Břeclav-Brno, v nad­ mořské výšce 160 m, kde byla při těžbě písku již od dvacátých let tohoto století registrována celá řada sídlištních, hrobových i ojedinělých nálezů téměř všech 113

pravěkých kultur jakož i z doby latinské a římské (ČERVINKA 1933, 20-39, obr. 3, 6, 8, 9, 17, 22, 24,27; D O S T Á L 1968, 9-44). Slovanské žárové pohřebiště (obr. 5) bylo zachyceno v roce 1960. Jeho zachraňovad výzkum provedl v temže (hr. 1—21) a v následujícím roce (hr. 22—33) V . Podhorský z katedry archeologie F F U J E P v Brně. Žárové hroby byly uloženy mělce pod povrchem, ještě v hnědém povrchovém humusu mocném 45—50 cm, a proto nebyly zachyceny obrysy hrobových jam. Mnohé popelnice byly pro mělké uložení narušeny pluhem a zůstaly nerekonstruovatelné. Níže uvedený popis hrobů vychází z nálezové zprávy autora výzkumu (PODBORSKÝ 1961, 63-72) a z antropologického rozboru A . LORENCOVÉ (1961, 84—91), který se přidržuje při vymezení věkových skupin J. C H O C H O L A (1958, 567), tj. inf I (kojenec, 0—6 měsíců), inf II (malé dítě, 0,5—6 let), inf III (větší dítě, 6—13 let), iuv (nedospělý, 14—20 let), ad (dospělý, 20—30 let), mat (plně dospělý, 30—50 let), sen (starý, 50 a více let).

HROB 1 Byl zachráněn A. Helešicem. Popelnice (1) stojící v hloubce 50 cm byla naplněna až po hrdlo spálenými kostmi uloženými zhruba v anatomickém pořádku. Kosti vážily celkem 600 g a patřily patrně dívce (iuv, asi 16—18 let). 1. Vyšší soudkovitá asymetrická nádoba se značně vyhnutým a kuželovitě seříznutým okrajem, s mírně deformovanou nezdobenou výdutí a se silně zúženým dnem s prstencovitě rozšířeným obvodem; dno je vně slabě klenuté a zevnitř zaoblené, masivní. Hlína obsahuje písek. Povrch potažený jemnější vrstvičkou je hnědý, v horní části přechází do Šeda. Na povrchu i uvnitř jsou svislé stopy po shlazování přecházející místy v rýhy. Popraskána, část okraje je doplněna. V 22—24 cm; po 16 —17 cm; pv 19 —19,4 cm; pd 9 cm; obsah 3,52 litru; inv. č. 29.087; tab. 20:1; XIII.-1.

HROB 2 Popelnice (1) stála šikmo v hloubce 45 cm. Okraj byl odorán. Byla asi ze tří čtvrtin naplněna spálenými kostmi, které vážily 930 g a náležely patrně dospělému muži (mat). 1. Spodní část nádoby s nožkovitě zúženým dnem, s obvodovým prstencem na vnějš* straně a se zaoblením uvnitř. Výduť zdobí jedna drobná a jedna vysoká hřebenová vlnovka. Hlína obsahuje písek. Povrch je hladký, šedohnědý, s tmavšími skvrnami při dně a v horní části. Uvnitř šikmé stopy po shlazování. Slepena, asi z poloviny doplněna. Zach. v 17,6 cm pv 18 cm; pd 8 cm; inv. č. 29.088; tab. 20:2; XIII.2.

HROB 3 Popelnice (1) stála v hloubce 40 cm. Byla zpola naplněna spálenými kostmi váží­ cími 285 g a náležejícími dorostlému muži (ad). 1. Širší vejčitá nádoba s vyhnutým a zaobleným okrajem, s poněkud nepravidelnou ne­ zdobenou výdutí a s dnem vně slabě klenutým a zevnitř rovným. Hlína obsahuje drsný písek. Povrch je vyhlazený, šedohnědý, s tmavou skvrnou téměř v celé výši nádoby. N a povrchu i uvnitř jsou svislé stopy po shlazování. Dobře vypálena. Slepena, v horní části

1.14

asi z 1/6 doplněna. V boku, asi 6 cm nad dnem, je obdélnlkovitý otvor (3 x 2,5 cm) vy­ lomený již před uložením do země. V 25,3 cm; po 16,5 cm; pv 21 cm; pd 10,5 cm; obsah 3,15 litru; inv. č. 29.089; tab. 20:3; XIU:3.

HROB 4 Spodní část popelnice (1), která stála v hloubce 25 cm a byla vyplněna zbytky kostí vážícími 35 g a patřícími asi dvouletému dítěti (inf II). 1. Spodek nádoby s dnem uvnitř zaobleným a vně s vysokým obvodovovým výstupkem. V hlíně drsný písek a kaménky. Povrch šedohnědý, hladký. N a povrchu i uvnitř četné nepravidelnosti, na dně obloučkovité stopy po modelaci. Slepen. Zach. v 6,3 cm; pd 7 cm; inv. č. 29.090; tab. 20:4; XIII.-4.

HROB 5 Rozdrcená popelnice (1) měla dno v hloubce 30 cm. Obsahovala jen málo kůstek (30 g) patřících dítěti ve věku od 10 do 13 let (inf III). 1. Stihlá vej čitá nádoba s téměř kolmým okrajem, místy vodorovně a místy kuželovitě seříznutým, s nezdobenou nepravidelnou výduti a s hrubě odsazeným nerovným dnem. Hlinité těsto obsahuje písek. Šedohnědý povrch je pokryt hladkou vrstvou. Uvnitř jsou v horní třetině vodorovné a níže svislé rýhy po modelovacím nástroji. Slepena a asi z 1/5 do­ plněna. V 20,6 cm; po 12,7 cm; pv 16,8 cm; pd 8,5 cm; obsah 2,3 Utru; inv. č. 29.091; tab. 20:5; XIIL5.

HROB 6 tab. XII.l Popelnice s odoranou horní částí (1) stála v hloubce 40 cm. Byla naplněna 500 g spálených kostí až po největší výduť. Asi v třetině výšky odspodu byl při stěně nádoby nalezen mezi kostmi nůž (2). Kosti patřily nejpravděpodobněji zra­ lému muži (mat). 1. Horní a spodní část vejčité nádoby s kolmým a zaobleným okrajem, s nezdobenou výduti a s masivním odsazeným dnem vně nerovným a uvnitř zešikmeným k jedné straně. Hlína obsahuje drsný písek, kaménky a slídu. Na hnědém povrchu je hladká vrstva a stopy po svislém, uvnitř šikmém shlazování. L o m vykazuje tři vrstvy. Zach. v 17,2 cm (původně asi 24 cm); po 16 cm; pv 20 cm; pd 10 cm; síla dna 1,9—3,4 cm; inv. č. 29.092; tab. 21:2; XIII.-6. 2. Železný nůž s rovným, k hrotu mírně zaobleným hřbetem, se slabě esovitě prohnutým ostřím a s masivním rapem. D 12,8 cm; inv. č. 29.094; tab. 21:1.

HROB 7 tab. XU:2 Šikmo pluhem seříznutá popelnice (1) stála v hloubce 45 cm. Byla naplněna spálenými kostmi o váze 210 g, patřícími patrně dorostlé až zralé ženě (ad-mat). 1. Spodní část nezdobené štíhlé vejčité nádoby s dnem vně vypouklým, místy na obvodu rozšířeným, uvnitř klenutým. Hlína obsahovala písek a drobné kaménky. N a povrchu jemnější vrstva s místy pronikajícími kaménky. Šedohnědá. Při dně na vnější straně svislé stopy po shlazování. Slepena. Zach. v 15,4 cm; pv 19 cm; pd 9,6 cm; síla dna 2,5 cm; inv. č. 29.094; tab. 21:4; XIII:7. 115

HROB 8 Popelnice (1; s odoraným okrajem stála v hloubce 35 cm. Byla až po hrdlo naplněna kostmi bez anatomického uspořádání. Kosti vážily 380 g a patřily asi osmiletému dítěti (inf III). 1. Masivní vejčitý hrnec s kolmým, z větší části odlámaným okrajem, s nepravidelnou nezdobenou výdutí a s dnem vně i zevnitř rovným. V hlíně drsný písek a kaménky. Povrch převážně šedohnědý, asi z 1/3 hnědý, potažený jemnější vrstvou, z níž místy vyčnívají kaménky. Uvnitř šikmé a níže svislé stopy po shlazováni, na povrchu v horní části vodo­ rovné a níže svislé nepravidelnosti. Slepen. V 20,5 cm; pv 18 cm; pd 8,4 cm; inv. č. 29.095; tab. 21:3; XIV:1.

HROB 9 tab. XII:5 Popelnice převrácená dnem šikmo vzhůru (1) se nacházela v hloubce 40 cm. Ob­ sahovala spálené kosti lidské a ptačí. Nepatrné množství zlomků dětských žeber a první trvalá stolička patřily dítěti nejméně šestiletému (inf III). 1. Masivní širší vejčitá nádoba s nerovným, téměř vodorovně seříznutým okrajem, s ne­ zdobenou výdutí a s dnem vně slabě klenutým a uvnitř rovným. V hlinitém těstě množství drobných kaménků, které zčásti pronikají jemnější šedohnědou povrchovou vrstvou. Uvnitř svislé stopy po shlazováni. Slepena, část okraje nepatrně doplněna. V 21 cm; po 17,5 cm; pv 21 cm; pd 11,8 cm; obsah 3,66 litru; inv. č. 29.096; tab. 21:5; XIV:2.

HROB 10 tab. X1I:4 Popelnice (1) stála v hloubce 50 cm a byla po hrdlo naplněna kostmi smícha­ nými s popelovitou hlínou, bez anatomického uspořádání. Kosti vážily 500 g a patřily patrně zralému muži (mat). 1. Masivní soudkovitá nádoba s mírně rozevřeným a zaobleným okrajem, s plastickou lištou pod hrdlem (patrnou asi na'polovině obvodu), s výdutí zdobenou třemi hřebenovými vlnovkami, z nichž spodní je oddělena pásem vodorovných rýh. Dno je odsazené, vně klenuté a zevnitř rovné. Na vnitřní straně okraje jsou tři vodorovné rýhy. Hlína obsahuje drsný písek. Povrch je hladký, hnědý, v horní polovině a při dně nasedly. N a povrchu vodorovné nepravidelnosti, jinak dobře obtáčena. Slepena a část okraje doplněna. Pod hrdlem dva reparačnl otvory. V 22,7 cm; po 13,3 cm; pv 17 cm; pd 9 cm; obsah 2,75 litru; inv. č. 29.097; tab. 21:6; XIV:3.

HROB 11 (jámový) V hloubce 30 cm se našla v humusu hromádka přepálených kůstek vážících 180 g a patřících ženě patrně ve věku stařeckém (sen).

HROB 12 V hloubce 20 cm se našel spodek popelnice (1), v níž bylo 45 g spálených kostí patřících dítěti tří- až šestiletému (inf II). 1. Spodek hrnce s odsazeným, uvnitř zaobleným a vně vypouklým nerovným dnem, místy s náznakem obvodového rozšířeni. N a dně otisky stébel a kaménků. Hliněné těsto obsahuje pisek a kaménky. Povrch nerovný, s jemnější vrstvou, hnědý. Uvnitř výrazné nerovnosti a šikmé žlábky. Zach. v 9 cm; po 9 cm; inv. č. 29.098; tab. 22:6; XIV:4. 116

HROB 13 V hloubce 30 cm byla zachycena asi z poloviny odoraná popelnice (1) naplněná kůstkami, mezi nimiž byl okrajový střep z jiné nádoby (2). Popelnice stála na vrstvičce přepálených kostí rozhozených na kruhové ploše o průměru 20 cm. Pod dnem popelnice byl zlomek nože (3) postavený břitem kolmo do země. Kosti vážily celkem 515 g. Kosti z popelnice patřily patrně dorostlé ženě (ad), kosti pod popelnicí náležely muži ve zralém věku (mat). 1. Kónický spodek nádoby se slabě klenutým a zevnitř mírně prohnutým dnem poněkud zduřelým na obvodu. V hlíně drsný písek a kaménky. Jak hladký hnědý povrch, tak tmavý vnitřek vykazují stopy po svislém shlazování. Na dně otisky kaménků. Slepeno. Zach. v 10,7 cm; pv 16,5 cm; pd 10 cm; inv. č. 29,099; tab. 22:2. 2. Střep s nepatrně vyhnutým a kuželovitě seříznutým okrajem, hnědočerveně zbarvený. V 7,5 cm; po 7,2 cm; pv 9,7 cm; inv. č. 29.100; tab. 22:3. 3. Hrot železného nože s obloukovitým hřbetem a s vyklenutým ostřím. D 6 cm; inv. č. 29.101; tab. 22:4.

HROB 14 V hloubce 30 cm se našla rozoraná nádoba (1), v okolí však nebyly sebrány kosti. Přesto patrně pocházela ze zničeného hrobu. 1. Z vejčité nádoby s vyhnutým a zaobleným okrajem se dal sestavit větší okrajový střep hnědé barvy zdobený dvěma pásy hustých vodorovných rýh, mezi nimiž byly dvě hřebenové vlnice. Zach. v 13,5 cm; po 15,4 cm; pv 18,8 cm; inv. č. 29.102; tab. 22:1.

HROB 15 V hloubce 45 cm stála pluhem poškozená popelnice (1) naplněná po hrdlo spálenými kostmi vážícími 605 g a patřícími patrně ženě ve věku zralém až senilním (mat-sen). 1. Vejčitý hrnec s mírně vyhnutým a kuželovitě seříznutým okrajem, s nerovnou ne­ zdobenou výdutl a s klenutým, zevnitř zaobleným dnem. Hlína obsahovala drsný písek a kaménky. Z šedohnědého drsného povrchu místy čnějí kaménky, místy jsou patrné otvory po nich. Povrchové nerovnosti a šikmé stopy po modelování uvnitř svědčí o nálepové technice. Dobře vypálena. Pod okrajem reparační otvor. Slepena, část okraje doplněna. V 25,2 cm; po 18,5 cm; pv 21,8 cm; pd 9,3 cm; obsah 5 litrů; inv. č. 29.103; tab. 22:7; XIV.-5.

HROB 16 tab. XIL3 V hloubce 25 cm byla zachycena spodní část popelnice (1) s kostmi vážícími 75 g a náležejícími asi osmiměsíčnímu dítěti (inf I—II). 1. Spodní část vejčité nádoby s dnem vně nerovným a zevnitř vyklenutým. V hlíně písek a kaménky. Hladký povrch je hnědý, se stopami šikmého shlazování, vnitřek je šedohnědý. Slepena. Zach. v 15 cm; pv 20,5 cm; pd 9,3 cm; inv. č. 29.104; tab. 22:5; XIV:6. 117

HROB 17 V hloubce 45 cm stála zčásti odoraná popelnice (1) se spálenými kostmi vážídmi 1.080 g. Na severovýchodní straně, těsně u nádoby, byla v úrovni dna jamka, která obsahovala 5 kůstek, 2 uhlíky a pinzetu (2). Kosti patřily muži ve věku zralém až senilním (mat-sen, 50—60 let). 1. Spodní část nádoby výrazné zúžená u masivního dna, které je vně rovné a uvnitř zaoblené. Hlína obsahuje písek a kaménky. Z hladkého šedohnědého povrchu místy vyční­ vají kaménky. Na povrchu svislé, uvnitř vodorovné a šikmé stopy po shlazování. Vodo­ rovný směr prasklin nad dnem svědčí o výrobě nálepem. Slepena. Zach. v 20,2 cm; pv 22 cm; pd 10 cm; inv. č. 29.105; tab. 23:1; XV: 1,2. 2. Jednoduchá bronzová pinzeta s delšími mírně deformovanými rameny a s poškoze­ nými profilovanými chapadly. Povrch je tmavě zeleně patinován. D 6,8 cm; inv. č. 29.106; tab. 23:2.

HROB 18 V hloubce 30 cm nalezen spodek nádoby (1) se zbytky kostí vážících 310 g a náležících pravděpodobně muži nejméně dorostlému (ad); horní věkovou hranici nebylo možné určit. 1. Spodek nádoby s dnem vně nerovným "a zevnitř zaobleným. V hlíně drsný písek. Na hnědém povrchu hladká vrstva, vnitřek tmavý, s vodorovnými nerovnostmi. Slepen a zčásti doplněn. Zach. v 10,9 čm; pv 20 cm; pd 9,8 cm; síla dna 1,5 cm; inv. č. 29.107; tab. 23:3; XV:3.

HROB 19 V hloubce 40 cm stála popelnice (1) s odoranou horní částí. Byla vyplněna spálenými kostmi vážícími 1790 g, patřícími dvěma jedincům: patrně muži ve zralém až stařeckém věku (mat-sen) a ženě 20—25tileté (ad). 1. Spodní část velké vejčité nádoby výrazně zúžené při dně vně klenutém a zevnitř zaobleném. Hliněné těsto obsahovalo drsný písek a kaménky. Hnědý povrch potažen hlad­ kou vrstvou. Šedohnědý vnitřek vykazuje šikmé stopy po špatně zahlazených válečcích. Na dně otisky stébel. Slepeno. Zach. v 22,5 cm; pv 31 cm; pd 12 cm; inv. č. 29.108; táb. 23:4; XV:4.

HROB 20 (jámový) V hloubce 25 cm byla zjištěna hromádka spálených kostí vážících 470 g a patří­ cích patrně dorostlé ženě (ad). Mezi kostmi byl střep.

HROB 21 V zimních měsících roku 1960 narazili dělníci při odebírání písku na úplně zachovalou popelnici (1). Spálené kosti v ní uložené vážily 1.030 g a patřily zralé ženě (mat). 1. Velký situlovitý hrnec se slabě vyhnutým a tupě kuželovitě seříznutým okrajem, s pra­ videlnou nezdobenou výdutí a s odsazeným dnem s obvodovým výstupkem, vně klenu­ tým, zevnitř rovným. Hlinité těsto obsahuje drsný písek a kaménky. Hladký povrch je

118

hnědý, s šedými skvrnami při okraji a jsou na něm svislé stopy po shlazování. Uvnitř jsou v horní třetině šikmé stopy po prstech. V horní třetině dva reparační otvory. Popraskán, část okraje doplněna. V 29,8 cm; po 24,5 cm; pv 27,7 cm; pd 11,7 cm; obsah 9,3 litru; inv. č. 29.122: tab. 24:1; XV:5.

HROB 22 Při sondáži zjištěn v hloubce 30 cm spodek nádoby (1) bez spálených kostí. 1. Spodek široké mísovité nádoby s odsazeným, vně i uvnitř rovným dnem. Hlinité těsto obsahuje písek. Hlady povrch je hnědý, místy nerovný, vnitřek je šedohnědý. Slepen. Zach. v 13,9 cm; pv 25 cm; pd 11 cm; inv. č. 29.121; tab. 24:2; XV:6.

HROB 23 V jamce o průměru 20 cm a hloubce 55 cm byla zjištěna ve strženém profilu pískovny na SZ okraji pohřebiště nádobka (1), u jejíhož dna bylo několik kůstek, snad dětských. 1. Stlačená soudkovitá nádobka s vyšším slabě vyhnutým a zaobleným okrajem, se silně vyklenutou nezdobenou výdutí a s odsazeným dnem, vně vypouklým a zevnitř rovným. Hlinité těsto obsahuje písek a kaménky. Povrch drsný, nerovný, s vyčnívajícím ostřivem. Vně i uvnitř hnědá, s dvěma většími tmavošedými skvrnami. Pod hrdlem a uvnitř hrubé stopy po modelaci prsty. Nádobka je nápadně silnostěnná, těžká. Dobře vypálena. Téměř úplná, jen nepatrná část okraje doplněna. V 9,4 cm; po 8,5 cm; pv 10,2 cm; pd 6,3 cm; obsah 0,32 litru; inv. č. 30.420; tab. 24:3; XIV:7.

HROB 24 V hloubce 35 cm stála popelnice (1) naplněná spálenými kostmi vážícími 530 g a patřícími vzrostlému jedinci (ad) neurčitelného pohlaví. 1. Stihlá soudkovitá nádoba se slabě vyhnutým a zaobleným okrajem, se slabě naznače­ ným hrdlem, s poněkud nepravidelnou nezdobenou výdutí a s dnem vně klenutým a zevnitř zaobleným. Hlína obsahuje drsný písek. Povrch jemně drsný, šedohnědý, při okraji tmavší. Jsou na něm svislé stopy po shlazování, uvnitř vodorovné nepravidelnosti v horní části. Dobře vypálena. Slepena, okraj zčásti doplněn. Pod hrdlem reparační otvor. V 26,8 cm. po 17 cm; pv 21,3 cm; pd 8,7 cm; obsah 5,14 litru; inv. č. 30.421; tab. 26:1; XVI.l.

HROB 25 (jámový) V hloubce 33 cm byla zjištěna hromádka spálených kostí vážící 60 g; pohlaví ani věk nebylo možné určit.

HROB 26 V hloubce 30 cm byly zachyceny zlomky nádoby (1) roztažené pluhem v délce 1 m. Mezi střepy byly i drobné uhlíky a kůstky. 1. Široká vejčitá nádoba s vyhnutým a zaobleným okrajem, s pravidelnou výdutí a s obou­ stranně rovným dnem. Zdobí ji hřebenová vlnice pod hrdlem a níže dva pásy vodorovných rýh, mezi nimiž je další hřebenová vlnovka. Hliněné těsto obsahuje písek. Povrch je hladký, 119

šedohnědý. Dobře obtáčena, uvnitř slabé svislé stopy po shlazování. Slepena a ze 3/4 do­ plněna; profil není úplný a je zřejmě výškově zkreslený. V 27,5 cm; po 25,5 cm; pv 27,4 cm; pd 11,5 cm; obsah 9 litrů; inv. č. 30.422; tab. 25:1; XVI:2.

HROB 27 (jámový) V malé hloubce byla uložena hromádka kostí s drobným úštěpem (1). Podle spálených kostí nešlo určit pohlaví ani věk zemřelého.

HROB 28 (jámový) Šlo o hromádku spálených kostí vážících 540 g a patřících jedinci ve zralém věku (mat); pohlaví se nedalo určit.

HROB 29 V hloubce 25—30 cm ležela porušená hromádka spálených kostí a kolem několik střepů (1). Kosti patřily patrně většímu dítěti (inf II). 1. Střepy z nezdobené nádoby pražského typu, mezi nimiž byly dva okrajové s téměř kolmým hrdlem. Inv. č. 30. 425. Nevyobrazeno.

HROB 30 Zkušební sondou byl v hloubce 30 cm zachycen spodek nádoby (1) se zbytky spálených kostí z jedince, jehož pohlaví a věk nebylo možné určit. 1. Spodek masivní nádoby s dnem vně rovným a uvnitř zaobleným. V hlíně drsný písek a kaménky. Na povrchu hladká jemná vrstva. Vně hnědý, uvnitř tmavohnědý. Slepen. Zach. v 14,4 cm; pv 20,5 cm; pd 9 cm; inv. č. 30.424; tab. 25:2; XVI :3.

HROB 31 Na okraji žároviště E se našla hromádka spálených lidských kůstek (pohlaví ani věk nebylo možné určit), mezi nimiž ležely dva drobné bronzové plíšky.

HROB 32 Mělce pod povrchem byl zjištěn spodek popelnice (1) se zlomky spálených kostí vážících 510 g a patřících deseti- až dvanáctiletému dítěti (inf III). 1. Spodní část štíhlé masivní nádoby s dnem nožkovitě rozšířeným, vně i uvnitř nerov­ ným. V hlíně drsný písek a kaménky. Na hnědém povrchu hladká vrstva, vnitřek šedohnědý. Na povrchu četné nerovnosti, uvnitř svislé stopy po shlazování. Slepena. Zach. v 18,8 cm; pv 23 cm; pod 10,5 cm; inv. č. 30.426; rab. 25:3; XVI:4.

HROB 33 V severozápadní části pohřebiště zachránil správce pískovny drobnou popeltůci (1) obsahující spálené kosti dítěte mladšího tří let (inf II). 120

1. Situlovitá nádobka s nízkým kolmým hrdlem, zaobleným okrajem, s poněkud nepra­ videlnou nezdobenou výdutí a s dnem vně i uvnitř rovným. Hlinité těsto obsahuje písek Povrch je hladký, oranžově hnědý, místy s tmavými skvrnami, vnitřek šedohnědý. Na po­ vrchu nepravidelnosti a nejasné svislé stopy po shlazování. Dobře vypálena. Téměř úplná; jen malá část okraje doplněna. V 10 cm; po 9 cm; pv 10,5 cm; pd 6 cm; obsah 0,42 litru inv. č. 30.427; tab. 24:4; XIV:8.

HROB 34 Později byla z pískovny zachráněna nádoba (1) pocházející zřejmě z žárového hrobu. 1. Širší soudkovitá nádoba bez okraje, se silnostěnnou výdutí a s dnem vně klenutým a uvnitř zešikmeným. Zdobí ji neuměle rytá dvojitá vlnice a pod ní dvě vodorovné rýhy. V hlíně velké množství kaménků, které pronikají i přes jemnější povrchovou vrstvu. Je hnědá, místy má tmavé skvrny. Na povrchu i uvnitř se jeví stopy po svislém shlazování. Na lomu jsou dvě vrstvy. Slepena. Zach. v 17,5 cm; pv 19 cm; pd 8,5 cm; inv. č. 30.428; tab. 26:2; XV 1:5.

Žároviště A, B, C Na místech označených na plánku byly zachyceny v hloubce 25—35 cm stopy intenzivně zhumusovatělé hlíny se zbytky rozložených uhlíků, bez dalších nálezů.

Žároviště D Při odvozu hlíny rozebrali dělníci místo, kde byla intenzivně tmavě zbarvená hlína se zbytky uhlíků (dub, jasan) a se spálenými kůstkami vážícími 510 g a nále­ žejícími muži asi 50—60tiletému (mat-sen). Mezi kůstkami byly zlomky tří nádob (1—3). Mohlo jít o ustrinu se zbytky pohřební hranice. 1. Asi třetina spodní části nádoby s oboustranně rovným dnem na obvodu poněkud zduřelým. Hlinité těsto obsahovalo drsný písek a slídu. Hladký povrch byl hnědý, při dně tmavá skvrna. Uvnitř svislé stopy po shlazování. Na lomu 2 — 3 vrstvy. Zach. v 13,4 cm; pv 21,5 cm; pd 9,7 cm; inv. č. 29.112; tab. 26:5. 2. Větší okrajový střep z malé, téměř lahvovité, nezdobené nádobky s úzkým hrdlem a kuželovitě seříznutým okrajem, a menší střep z nožkovitého dna z téže nádobky. Povrch hrubě zrnitý, sedavý, žárem rozpukaný, vnitřek červenohnědý. V asi 19 cm; po 7,5 cm; inv. č. 29.110; tab. 26:3. 3. Větší okrajový střep s vyhnutým a zaobleným okrajem, s náznakem lomu na dvoukónické výduti. Nezdobený povrch je tmavohnědý, se stopami svislého shlazování. Zach. v 10,5 cm; po 15 cm; pv 19,7 cm; inv. č. 29.11Í; tab. 26:4.

Žároviště E , F Při jihozápadním okraji výkopu se rýsovala v podloží dvě nepravidelně zahlou­ bená místa vyplněná tmavou hlínou s uhlíky a drobnými kůstkami. Další nálezy v nich nebyly, takže jsou nedatovatelné. Nelze však vyloučit, že šlo o žároviště související s žárovým pohřebištěm. 121

BŘECLAV-POHANSKO III. FRÚHSLAWISCHE B E S I E D L U N G

ZUSAMMENFASSUNG D i e vorliegende Monographie bescháftigt sich mit den frůhslawischen D e n k m á l e r n i n Pohansko und i n seiner n á c h s t e n Umgebung i m Rahmen der Katastralgemeinde Břeclav. I n Pohansko handelte es sich u m ein frůhslawisches Dorf, das i n einem grófieren Ausmafie auf zwei voneinander genug entfernten Stellen untersucht wurde, die arbeitsmáfiig als sog. Siedlung I und Siedlung I I bezeichnet wurden; aufierdem wurde dort ein B r a n d g r á berfeld mit 55 G r á b e r n durchgegraben (Abb. 2). Weitere Brandgráberfelder wurden 5 k m sůdlich von hier i m W a l d „ T r n a v a " (16 G r á b e r ) und 6 k m nórdlich von da i n Stará Břeclav (34 G r á b e r ) durchforscht. Eine friihslawische Siedlung wurde i n der F l u r „Štoglova j á m a " i m Ortsteil Poštorná vernichtet {Abb. 1). D i e B r a n d g r á b e r i n Pohansko, i m W a l d „ T r n a v a " und i n Stará Břeclav waren i n der ob.erfláchlichen Humusschicht eingetieft, so dafi F o r m , Grofíe und Herstellung der G r a b gruben nicht zu erfassen waren. I n allen angefúhrten G r á b e r f e l d e r n bildeten die G r á b e r einen von N W zum S O orientierten Streifen, sie nahmen eine fast gleiche F l á c h e (um 2000 m ) ein, sie zerfallen i n zwei G r u p p e n (Abb. 3, 4, 5) und ihre A n z a h l war i n allen G r á b e r f e l d e r n wahrscheinlich fast gleich grofl (um 60 G r á b e r ) . Das bedeutet, dafl sie von gleich grofien Sozialeinheiten hinterlassen wurden (sie z á h l t e n 6—8 Leute, wenn die Gráberfelder 200 Jahre dauerten; das entspricht 2 Familien mit 3—4 Mitgliedern). D i e U r n e n g r á b e r (in Pohansko und i m W a l d „ T r n a v a " bildeten sie 87,5 % , i n Stará Břeclav 82,4 %) ůberwogen die G r u b e n g r á b e r . I n Stará Břeclav wurden Scheiterhaufenplátze festgestellt, wo die Leichen verbrannt wurden. A l s Opfergabe waren i n den G r á b e r n gebrannte T i e r - o d e r Vogelknochen (in Pohansko i n 5 G r á b e r n , i n Stará Břeclav i n 1 Grab). Iři einigen Fállen wurden i n einem G r a b (in einer oder zwei Urnen) die Leichenbrandreste von zwei Individuen — gewóhnlich von einem álteren M a n n und von einer jůngeren Frau — (in Pohansko 2 x, i n St. Břeclav 2 x) festgestellt; das bringt i n Erinnerung den schriftlich belegten slawischen B r a u c h d e r W i t w e n v e r b r e n n u n g . AuBer U r n e n kommen i n den G r á b e r n weitere Gefáfie und sehr selten andere G e g e n s t á n d e zum V o r schein, die durch die Scheiterhaufenglut beschádigt waren. I n den drei angefúhrten B r a n d g r á b e r f e l d e r n erscheint sowohl handgemachte unverzierte als auch nachgedrehte und verzierte Keramik; nicht eingliederbare Gefáflunterteile stellen i n Pohansko und St. Břeclav fast 40 % der U r n e n , i m W a l d „ T r n a v a " nur 10 % dar (7a/. 1 —26; I—XVI). U n t e r der handgemachten unverzierten Keramik sind sowie der klassische Prager T y p von situlaáhnlichen Formen mit senkrechtem Rand (z. B . Taf. 10:6; 16:3; 24:4), als auch ei- bis fáflchenfórmige Formen mit ausladenden R a n d e m (Taf. 2:1; 20:1,3; 22:7; 24:1; 26:1) vertreten; auffallend ist eine Terrinenform von G r . 38 i n Pohansko (Taf. 11:5; V111:4). E s finden sich vor sowohl kleine Gefáfie bis z u ř H ó h e von 10 c m und mit einem Inhalt u m 1/2 L i t e r (Taf. 11:1; XIV:8), als auch grofie Gefáfie mit einer H ó h e u m 30 cm und mit einem Inhalt u m 9 — 10 L i t e r (Taf. 17:3; 24:1; XV:5); iiblich sind U r n e n mit einem Inhalt u m 3 L i t e r . Nachgedrehte verzierte Keramik hat eiund fáfichenáhnliche F o r m e n (Taf. 4:3; 6:1; 12:2; 15:1,3; 21:6); vereinzelt eschien auch eine Sackfnrm (Taf. 8:4; VI:5). Das Dekor bilden K a m m l i n i e n , Kammwellen, Kammstiche und Kammstriche i n verschiedenen Kombinationen (Abb. 6A:1 — 16); manchmal ist es sehr primitiv, ein andermal verháltnismáfiig vollkommen durchgefuhrt. A u f den Boden der verzierten Keramik kommen eingetiefte Achseneindriicke der T ó p f e r s c h e i b e vor. D i e unverzierte Keramik ist i n den angefúhrten G r á b e r f e l d e r n i n verschiedenen Verháltnissen vertreten; sie bildet i n Stará Břeclav 74 % , i m W a l d „ T r n a v a " 47 % und i n Pohansko 27 % von Gefáfifunden. Es scheint also, dafi das G r á b e r f e l d in S t a r á Břeclav alter ist als i n Pohansko; was das G r á b e r f e l d i m W a l d „ T r n a v a " betrifft, welches gewissermafien zwischen 2

123

den beiden oben angefiihrten F u n d p l á t z e n steht, ist die Situatión fraglich, weil dort die verzierten Gefáfle auflerordentlich entwickelt sind (Ta/. 16:1,2; X:6; XI:1), ausgepragt vollkommener als die fortgeschrittensten Formen i n Pohansko. V o n dem úbrigen G r a b i n ventar ist die M e h r z a h l der F u n d e chronologisch indifferent (Feuersteine — Taf. 2:5; 111:6, Messer - Taf. 4:2, 8:5; 10:5; 21:1; 22:4, Eimerbiigelhalter - Taf. 10:3, Glasperlen — Taf. 10:7, Bronzeblechstuckchen u.a.), andere (eine Pfeilspitze — Taf. 2:4; 111:5, eine Pinzette — Taf. 23:2) sind nicht mit der rahmenmáfiigen Datierung der keramischen K o m p l e x e n i m Widerspruch, obwohl sie auch aus den jůngeren Epochen bekannt sind, und nur die Schnallen (Taf. 1:2, 11:4) erlauben zu schlieflen, dafl die Fundkomplexe mit ihnen spátestens i n die 2. Hálfte des 7. Jahrhunderts gehóren. V o m f r ú h s l a w i s c h e n u n d a l t b u r g w a l l z e i t l i c h e n D o r f i n Pohansko wurden zwei gróflere Abschnitte (sog. Siedlung I und I I — A b b . 7, 10) durchgegraben und auf verschiedenen Stellen des nórdlichen Burgwallteils und der nordóstlichen V o r b u r g isolierte Objekte und Einzelfunde (Abb. 2; Taf. 27, 28) erfafit; sie deuten an, dafi es sich um ein H a u f e n d o r f handelte, welches sich i m Rahmen des 6 . - 8 . Jahrhunderts ein biflchen verschob und die Gruppierungen von W o h n - und W i r t s c h a f t s h á u s e r n bildete, die i n e i n z e l n e G e h ó f t e angeordnet waren. Oberall wurden Fundkomplexe sowohl mit altert ú m l i c h e r unverzierter K e r a m i k , als auch Fundkomplexe mit verzierter donaulándischer • ramik registriert. D i e sog. S i e d l u n g I i m Areál des s p á t e r e n groflmahrischen Herrenhofe^ (Abb. 7), die durch grofimáhrische Bautátigkeit und besonders durch Skelettgráber b e s c h á digt wurde, bestand aus 2 oberirdischen W o h n h á u s e r n mit Feuerstelle i n der M i t t e , aus 3 grófieren Wirtschaftsbauten (Abb. 8), aus 3 — 7 Getreidegruben (von denen 4 eine charakteristische isolierte Reihe am Rande einer grófieren Objektanháufung bildeten) und aus 37 G r u b e n mit kreis-, oval-, langovalfórmigem u n d rechteckigem Grundrifi (Abb. 9). D i e sog. Siedlung I bildet keine Gruppierungen von W o h n - und Wirtschaftsobjekten u n d Vorratsgruben, welche w i r als selbstándige Wirtschaftseinheiten auffassen k ó n n t e n . V o n der sog. S i e d l u n g I I (Abb. 10) wurden 6 Grubenwohnungen mit Steinofen i n einer Ecke (Abb. 11), 5 grófiere Wirtschaftsbauten, 8 Getreidegruben mit einem Inhalt von 1,7 und 3,2 h l , u n d 16 Vorratsgruben mit rechteckigem, oválem und trapezfórmigem Grundrifi (Abb. 12) entdeckt. Problematisch sind die oberirdischen Pfostenbauten, die nicht datierbar sind. I n der sog. Siedlung II bildeten die Grubenwohnungen und die grófieren eingetieften Wirtschaftsbauten zwei bogen- bis hufeisenfórmige gegen S ů d e n geóťfnete Gebilde (Abb. 19); die Getreidegruben bildeten Reihen bei jeder Gruppierung, und die Vorratsgruben waren unregelmáfiig zerstreut. D i e K e r a m i k ůberwiegt i m I n v e n t á ř der Siedlungsobjekte. Trotzdem wurden von topfartigen Gefáfien nur 11 vollstándige Stůcke und 44 Oberteile rekonstruiert; aufierdem stammen von der sog. Siedlung I 3 Schusseln und 6 Teller. D i e Tonmischung enthált grobe S a n d k ó r n c h e n und vereinzelt auch Steinchen, die Oberfláche ist aber immer durch eine feine Tonschicht úberzogen. D i e gesamte frúhslawische K e r a m i k wurde prinzipiell i n freier H a n d erzeugt, nur ein geringer T e i l der unverzierten F o r m e n u n d die M e h r z a h l der verzierten Gefáfle ist i m Oberteil nachgedreht. D i e Randlippen sind bei den unverzier­ ten T ó p f e n senkrecht oder leicht nach aufien ausgeladen, mit waagerecht oder schrág abgeschnittenen Abschlússen (in der sog. Siedlung I auch abgerundet); an der verzierten K e r a m i k sind sie mehr ausgelegt und am Abschlufi iiberwiegend abgerundet. D i e Bóden sind vorwiegend auf der Aufienseite flach oder leicht gewólbt, auf der Innenseite flach oder abgerundet, i m ganzen betráchtlich massiv, oft mit angedeuteter ringartiger Verengung oder Verbreitung am R a n d (Abb. 6C:a— g). A u f den B ó d e n der verzierten Keramik erscheinen A c h s e n a b d r ú c k e . Ausnahmsweise zeigen sich auch auf der áltesten handgemachten friihslawischen K e r a m i k einfache Zierelemente. I n der sog. Siedlung I waren dies eine wulstartige Leiste unter dem R a n d (Abb. 13:7), senkrechte Striche auf dem Unterteil der Gefáfie (Abb. 13:8), L i n i e n oder Ovále aus Einstichen, unregelmáfiige eingeritzte M o t i v e (ein Menschengesicht), Kreisstempel (Abb. 17:2—6), i n d er sog. Siedlung II Einkerbungen auf den R a n d a b s c h l ů s s e n (Abb. 15:7), ein M o t i v des griechischen Buchstabens Omega (Taf. 27:8, Abb. 17:1). D i e Verzierung der dekorierten K e r a m i k wurde konsequent mit einem kammartigen G e r á t eingeritzt. Hauptverzierungselemente bilden L i n i e n b á n d e r , mehrzeilige W e l l e n b á n d e r , Kammstriche und Kammstiche, die i n verschiedenen K o m b i nationen variieren (Abb. 17:7—39). Das Dekor ist einerseits sehr primitiv, andererseits jedoch i n schon sehr entwickelter F o r m durchgefúhrt. Es erschienen auch ein Kasertenorna-

124

ment, schráge Kammstriche, Zickzacklinien. F o r m e n m á f i i g ist die unverzierte K e r a m i k durch T ó p f e , einen K u m p f u n d mehrere Teller vertreten (Abb. 13, 15). D i e verzierte Keramik ist topfartig u n d i n wenigen Fállen schússelartig (Abb. 14, 16). L e h m w a n n e n r e s t e befanden sich fast i n allen W o h n - u n d Wirtschaftsobjekten. Sie stammten aus 50—100 cm langen Exemplaren. Zumeist waren sie aus grobem, mit Stroh u n d Spreu durchgemischtem L e h m hergestellt. V o n S t e i n g e r á t e n wurden ein M ů h l s t e i n , 6 Schleifsteine {Abb. 18:8), 8 bikonische verzierte Spinnwirtel (Abb. 18:9—16,22,23) u n d zwei Feuersteine gefunden. K n o c h e n g e g e n s t á n d e werden durch drei Kammfragmente r e p r á s e n t i e r t , die eine gewisse Stíitze fůr eine absolute Datierung boten. Das Kammbruchstuck aus dem O b j . 6 a / V — X I V (Abb. 18:20) stammt aus einem dreireihigen Dreilagenkamm m i t leicht gewólbten R ů c k e n , der auch unter dem langobardischen Denkmalgut i n M á h r e n vorkommt und das Jahr 600 nicht iiberschreitet. I n den O b j . 5 0 / L Š u n d 6 9 / L Š wurden Bruchstiicke von zweireihigen D r e i l a g e n k á m m e n (Abb. 18:26,27) gefunden, die eine breite zeitliche Spannweite haben, aber mit Riicksicht darauf, dafi i m O b j . 5 0 / L Š gemischte friihslawische Keramik vorkommt, ist es móglich, das betreffende Stúck an das E n d e des 6. oder den Anfang des 7. Jahrhunderts einzureihen, wogegen das E x e m p l á r aus d e m O b j . 6 9 / L Š mit entwickelter verzierter K e r a m i k i n einen wesentlich s p á t e r e n Zeitabschnitt g e h ó r e n wird. M e t a l l g e g e n s t á n d e sind wie i n allen frůhslawischen Siedlungen selten u n d sie bestátigen nur die Datierungsaussage der Keramik oder sie sind damit nicht i m W i d e r spruch. Zwei eiserne Kessel aus dem O b j . 4 7 / V D (Abb. 18:1), die an das Ende des 8. Jahr­ hunderts datiert sind, treten mit der entwickelten d o n a u l á n d i s c h e n K e r a m i k hervor. Eine Eisenschussel des schlesischen T y p s kommt i m O b j . 3 6 a / V D (Abb. 18:2) mit gemischter Keramik vor, was i m Einklang m i t ihrer móglichen Datierung ins 7. Jahrhundert ist. E i n Eimerhángebeschlag i n sog. Schwalbenschwanzform aus dem O b j . 9 / V D (Abb. 18:6), áhnlich wie die dreiflúgelige Pfeilspitze aus dem Obj. 2 8 / L Š (Abb. 18:17) mit gemischter Keramik stellen ein geláufiges I n v e n t á ř der slawisch-awarischen G r á b e r f e l d e r des 7 . - 8 . Jahrhunderts dar. A u c h der pfeilartige Eisengegenstand aus dem O b j . 116/SP (Abb. 18:18) ist der Speerspitze des 2. Viertels des 7. Jahrhunderts aus Dessau-Mosigkau áhnlich. D e r eiserne Feuerstahl vom O b j . 2 6 / L Š (Abb. 18:19) mit gemischter K e r a m i k steht den álteren Formen aus dem 6. Jahrhundert typologisch nahe. D i e sog. Siedlung I datiert eine eiseme Hackenspore mit flachen A r m é n (Abb. 18:4), die ins 6. Jahrhundert gehórt, und eine Matrize zum Pressen sternfórmiger A n h á n g s e l z u Ohrringen des T y p s Čadjavica-Martynovka (Abb. 18:7), die mit dem Horizont des 7 . - 8 . Jahrhundert zusammenhangt. Weitere Metallgegenstánde wie Messer vom O b j . 5 9 / V D u n d 120/VD (Abb. 18:3), eine einarmige K l a m m e r aus dem O b j . 7 2 / V D (Abb. 18:5), ein flaches Eisenband aus dem Obj. 103/SP (Abb. 18:25), ein Fragment eines H á n g e b e s c h l á g e s aus dem O b j . 4 / V - X I V (Abb. 18:24) u n d ein einfacher bronzener Ohrring aus dem O b j . 6 3 / L Š (Abb. 18:21) sind chronologisch indifferent. D i e angefůhrten K n o c h e n - u n d M e t a l l g e g e n s t á n d e verbinden als solche die Siedlung von Pohansko n u r sehr frei mit dem dritten Viertel des I . Jahrtausends u . Z . M i t grófierer Gewifiheit kann sie n u r durch eine Analyse der K e r a m i k zeitlich bestimmt werden. D i e Keramik des frůhslawischen Siedlungsplatzes i n Pohansko zerfállt i n drei F u n d horizonte. Z u d e m e r s t e n — d e m á l t e r e n f r ů h s l a w i s c h e n — H o r i z o n t m i t handgeklebter unverzierter Keramik gehóren (Abb. 13,15) die Objekte N r . 7 2 / V D , 7 5 / V D , 7 9 / V D von der sog. Siedlung I u n d Objekte N r . 1 / V - X I V , 3 - 4 / V - I I I , 4 0 / L Š , 4 3 a / L Š , 103/SP u n d vielleicht auch die Objekte N r . 4 / V - X I V , 5 / V - X I V , 111/SP von der sog. Siedlung I I . M i t d e m z w e i t e n — j ů n g e r e n f r ů h s l a w i s c h e n — H o r i z o n t m i t gemischter (unverzierter handgeklebter und verzierter, teilweise nachgedrehter) K e r a m i k (Abb. 41:1,3, 6; 16:1-5) h á n g e n die Objekte N r . 2 / V D , 7 3 / V D , 1 1 9 / V D , 120/VD aus der sog. Siedlung I u n d die Objekte N r . 3 / V - X I I , 2 5 / L Š , 2 6 / L Š , 2 8 / L Š , 5 0 / L Š , 104/SP u n d vielleicht die Objekte N r . 6 / V - X I V , 1 7 / V - X I V , 1 8 / V - X I V , 1 9 / V - X I V , 3 1 a / L Š , 116/SP aus der sog. Siedlung I I zusammen. Das Dekor auf der K e r a m i k dieses H o r í z o n t s ist úberwiegend u n g e ů b t . Z u m d r i t t e n — a l t b u r g w a l l z e i t l i c h e n — H o r i z o n t mit vollkommen nachgedrehter und routiniert verzierter K e r a m i k des d o n a u l á n d i s c h e n T y p s (Abb. 14:2,4,5,10; 16:6) kann man die Objekte N r . 1 / V D , 5 / V D , 1 6 / V D , 3 4 / V D , 3 6 a / V D , 5 0 / V D , 6 1 / V D , 6 2 / V D , 7 7 / V D , 8 5 / V D aus der sog. Siedlung I u n d die Objekte N r . 1

125

1 1 / V - X I V , 48/L5, 63/LS, 6 6 / L Š , 6 8 / L Š , 69/LS aus der sog. Siedlung II záhlen. Diese Horizonte stellen gleichzeitig Scufen der relativen Chronologie dar. Mittels einiger Gegens t á n d e , besonders der K a m m b r u c h s t ú c k e , i s t i n d e r s o g . S i e d l u n g I I a b s o l u t n u r d e r I I . H o r i z o n t d i r e k t d a t i e r t , u n d z w a r i n d i e z w e i t e H á l f t e des 6. J a h r h u n d e r t s , spátestens bis zur H á l f t e des 7. Jahrhunderts, wo die unverzierte Keramik des Prager T y p u s verschwindet. Diese Zeitstellung kann man auch auf die Objekte des I I . Horizonts aus der sog. Siedlung I beziehen. D e r I . H o r i z o n t muflte i n der Siedlung I I wegen r á u m l i c h e r K o n t i n u i t á t des I. u n d I I . Horizonts dicht dem zweiten Horizont vorangehen, d.h. er f á l l t i n d i e e r s t e H á l f t e , h ó c h s t w a h r s c h e i n l i c h b i s i n d i e M i t t e des 6. J a h r h u n d e r t s . Seině spátere Datierung w á r e i m Widerspruch mit der Annahme, dafi i n B ó h m e n die Fundkomplexe mit reiner unverzierter Keramik nicht i n das 7. Jahrhundert hinein reichen u n d daí5 i n M á h r e n die Entwicklung der Keramik viel schneller war als dort. W i r m ú s s e n also annehmen dafi i n M á h r e n die Fundkomplexe mit unverzierter handgeklebter Keramik schon i n der zweiten Hálfte des 6. Jahrhunderts eine Seltenheit waren. D i e Eingliederung der Objekte des I. Horizonts i n der sog. Siedlung I i n die erste Hálfte des 6. Jahrhunderts, wenn nicht i n den Ausklang des 5. Jahrhunderts, scheint durch das Auftreten einer Scherbe aus feingeschlámmtem T o n i m Objekt N r . 7 2 / V D ( 7 a / . XVllI:4,4d) belegt zu sein; diese Scherbe stammt aus dem Kreis des Keramik typus von Velké N ě m č í c e , der noch der vorlangobardischen Phase der Vdlkerwanderungszeit a n g e h ó r t . M i t diesem Horizont hing offensichtlich auch die Hackenspore aus der Kulturschicht des Herrenhofes (Abb. 18:4) zusammen. W e n n zwischen den Objekten des I I . u n d I I I . Horizonts des durchforschten Teils der sog. Siedlung II eine zeitliche L ů c k e bestand, weil dort die Objekte des I I I . Horizonts keine logische Gruppierung bildeten u n d wenn die F u n d e von ihnen bis i n die 2. H á l f t e des 8. Jahrhunderts zu datieren sind, so b e z i e h t i n der sog. Siedlung I d e r I I I . H o r i z o n t d i e g e s a m t e a l t b u r g w a l l z e i t l i c h e E p o c h e e i n , und es gehórt zu i h m der uberwiegende T e i l der Objekte, die a m Siedlungsrand der vorgrofimáhrischen Zeit disloziert sind. D e r durchforschte T e i l der sog. Siedlung II entstand wahrscheinlich nicht lange vor der M i t t e des 6. Jahrhunderts (damals gehorten zu i h m 2 H á u s e r , 3 Wirtschaftsbauten, 3 Getreidegruben und einige Vorratsgruben mit der K e r a m i k des Prager T y p u s — O b j . N r . 1 / V - X I I , 111/SP, 4 / V - X I V , 5 / V - X I V , 103/SP, 3 - 4 / V - I I I , 4 0 / L Š , 43a/LS u n d vielleicht die O b j . N r . 6 / V - X I V , 6 a / V - X I V , 2 3 / V - X I V , 104/SP mit geringer Eeimischung verzierter Keramik) u n d dauerte noch i n der zweiten Hálfte des 6. Jahrhun­ derts an (als sie sich teilweise verschob und 3 G r u b e n h á u s e r , 1 Wirtschaftsbau, 4 G e t r e i ­ degruben und einige Vorratsgruben mit gemischter Keramik — die O b j . N r . 2 5 / L Š , 26/LŠ, 28/LŠ, 50/LS, 31/LŠ, 31a/LŠ, 70/LS, 72/LS, 75/LS, 3 / V - X I I , 1 7 - 1 9 / V - X I V einbezog). Dieser Siedlúngsteil existierte also w á h r e n d zweier Generationen, d.h. ungefáhr 40 — 50 Jahre. E r důrfte kaum bis ins 7. Jahrhundert gereicht haben. D a n n kam es auf -dieser Stelle z u m Siedlungsabbrucb, u n d erst wesenilich s p á t e r drangen vereinzelte O b ­ jekte ( N r . 1 1 / V - X I V , 4 8 / L S , 6 3 / L Š , 66/LS, 68/LS, 6 9 / L Š mit verzierter donaulándischer Keramik) einer s p á t e r e n Siedlungsphase, hóchstwahrscheinlich aus der zweiten Hálfte des 8. Jahrhunderts hierher ein. D e m g e g e n ů b e r wurden i n der sog. Siedlung I die Objekte des I. und I I . Horizonts nur i n geringer Z a h l aufgefunden, da sich die áltesten von ihnen am N o r d r a n d der durchgegrabenen F l á c h e fanděn u n d i n nordlicher Richtung fortsetzten, •wáhrend dort die M e h r z a h l der Objekte erst zum I I I . Horizont gehórte, i n dem sich die O b j . N r . 5 / V D , 1 6 / V D , u n d 8 5 / V D als die júngsten ausgliedern. D i e Lage des frúhslawischen u n d altburgwallezeitlichen Siedlungsplatzes von Pohansko auf fruchtbarem Boden unweit eines Wasserlaufes, seine klimatischen Bedingungen, die F u n d e eines Mahlsteines, mehrerer Lehmwannen, Getreidegruben u n d Tierknochen bezeugen, dafi sich ihre Bewohner mit Ackerbau u n d Viehzucht bescháftigt haben. W i c h tige K e n n t n i s s e uber die A u s d e h n u n g der bewirtschafteten F l á c h e u n d u b e r d i e B e w o h n e r z a h l kann m a n aus Anzahl der Wohngruben der sog. Siedlung I I rekonstruieren. W e n n w i r aus der N o r m des Jahrverbrauches von Getreide fur einen M e n s c h e n (etwa 200 kg) ausgehen, zeigt es sich, dafi i n den Getreidegruben nur die Aussaat gespeichert wurde. I n der álteren Phase reichte das K o r n aus den Getreidegruben zur Saat a u f einer F l á c h e von 2—3,5 ha, von deren Ernte sich ungefáhr 12 Leute e r n á h r e n konnten. I n der jungeren Phase konnten mit dem Kornvorrat aus den Getreidegruben 3—5 ha besát werden, deren Ernte zur E m á h r u n g von ungefáhr 18 Menschen geniigte. Das

126

entspricht der A n z a h l der Behausungen i n den einzelnen Besiedlungsphasen unter der Voraussetzung, dafl i n jedem Haus mindestens sechskópfige Familien lebten ( m o d e r n ě Forschungen zeigten, dafl die vor- u n d friihgeschichtlichen Familien am háufigsten aus 3—4 Menschen bestanden). D i e bewirtschaftete Gesamtfláche war wenigstens zweimal grófler (wegen des primiciven Wirtschaftssystems, vielleicht schon Zweifeldersystems), das heifít sie schwankte i n der álteren Phase zwischen 4—7 ha, i n der j ů n g e r e n Phase zwischen 7 — 12 ha. Z u denselben Ergebnissen gelangen w i r , wenn w i r aus der N o r m der Aussaatmenge fůr 1 ha ausgehen. O b w o h l die Siedlung nicht ganz ausgegraben wurde, k ó n n e n w i r voraussetzen, dafl sie aus 3—4 Gruppierungen bestand, die der zweiten durchforschten Entwicklungsphase entsprechen; i n diesem Falle waren ihre Anspriiche auf die bewirtschaftete F l á c h e ziemlich grofl. W e n n w i r die Weidewiesen h i n z u z á h l e n , die zur Viehzucht notwendig waren, mufite sie nicht nur die ganze F l á c h e des spáteren Burgwalles, sondern auch betráchtliche T e i l e seiner Umgebung umfafit haben. Ober die B e d e u t u n g d e r V i e h z u c h t zeugen die Tierknochenfunde, die i n 95,5 % von Haustieren stammen, unter denen zum Unterschied z u ř groflmáhrischen Epoche das R i n d markant (45 %) ů b e r w i e g t ; erst dann folgt das Schwein (36 % ) , die Schaf-Ziege (6,5 % ) , das Pferd (5 % ) , verschiedenes H a u s g e ň u g e l (3 % ) ; Hundeknochen sind nicht belegt. Diese Vertretung der Haustierarten n á h e r t sich betráchtlich dem Zustand i n anderen durchforschten Fundorten (Březno, Dessau-Mosigkau, Gorodok). M i t Růcksicht auf die belegten Verschiebungen der Siedlung, auf die Herausbildung von H á u s e r g r u p p e n u n d auf die Existenz gemeinsamer G e t r e i d e v o r r á t e fúr die Saat kann schlieflen, dafl i n sozialer Hinsicht d i e g a n z e S i e d l u n g e i n e t e r r i t o r i a l e M a r k r e p r á s e n t i e r t , d i e aus e i n i g e n p a t r i a r c h a l e n G r o f i f a m i l i e n o d e r P a t r o n y m i e n zusammengesetzt w a r , w e l c h e gemeinsam den durch die M a r k zugewiesenen Boden bearbeiteten, aber schon i n k l e i n e F a m i l i e n z e r f i e l e n , die getrennt i n selbstándigen H á u s e r n lebten und sich verkóstigten. D i e frůhslawischen u n d altburgwallzeitlichen G r a b - u n d Siedlungsfunde aus Pohansko u n d Umgebung stellen einen bedeutenden Beitrag zur Erkenntnis der áltesten Geschichte der Slawen auf unserem Gebiet dar. D i e dottigen Grabungen boten die Móglichkeit, die Siedlungsfunde mit dazugehórigen Grabfunden zu vergleichen, u n d zwar nicht nur i m Rahmen einer Lokalitát, sondern der ganzen Mikroregion. M i t Ausnahme von Přítluky íst es auf unserem Staatsgebiet noch nicht gelungen, eine frůhslawische Siedlung mit dazugehórjgem Gráberfel d zu erforschen; es ist auch i n der ganzen slawischen Welt sehr selten (z. B . Dessau-Mosigkau, K o r č a k I X , Teterevka). A u c h die Dislokation der friihslawischen Siedlungen i n einer M i k r o r e g i o n wurde bei uns aufler der Katastralgemeinde Břeclav nur i n M u š o v verfolgt. Ú b r i g e n s auch die M e h r z a h l der m á h r i s c h e n G r á b e r f e l d e r mit friihslawischer und altburgwallzeitlicher K e r a m i k (es handelt sich u m 23 Fundorte m i t Ausnahme der B r a n d g r á b e r f e l d e r i n Břeclav, P ř í t l u k y , Vícemilice, Velatice u n d D a m bořice) ist nur durch ein G r a b reprásentiert. Ebenso aus den frůhslawischen Siedlungen i n M á h r e n (es handelt sich u m 27 Fundorte) mit Ausnahme der u n l á n g s t durchforschten M u t ě n i c e , M u š o v u n d Přítluky, kennen wir nur vereinzelte Gefáfle und Scherben, die gewohnlich aus einem zerstórten Objekt stammen. W e n n wir also die frůhslawischen und altburgwallzeitlichen G r á b e r f e l d e r i n M á h r e n (Abb. 20) charakterisieren sollen u n d besonders wenn wir uber den T y p u s der frůhslawischen Siedlungen, uber ihre Grófle, Dauer und uber ihre Beziehungen i m Rahmen einer kleineren Region nachdenken wollen, sind wir bisher auf die Situation, die archáologisch i m Kataster von Břeclav festgestellt wurde, angewiesen.

VERZEICHN1S DER ABBELDUNGEN IM TEXT Abb. 1. K a r t ě der frůhslawischen Besiedlung des Katasters von Břeclav. 1 — Pohansko; 2 — Š t o g l - g r u b e ; 3 — P ř e d n í Č t v r t k y ; 4 — W a l d „ T r n a v a " . Erklarungen der Zeichen: a — F l á c h e der heutigen Gemeinden; b — W a l d ; c — Wiesen; d— die Katastergrenze v o n Břeclav. Gestrichelte Kreise vennarken a n n á h e r n d die Wirtschaftsareale der ent-

127

sprechenden friihslawischcn Siedlungen. Rechts oben ist die Lage des Fundortes i m Rahmen der Č S S R bezeichnet. Abb. 2. Břeclav-Pohansko. Pian der Dislokation der frúhslawischen Fundorte und Funde. 1 — sog. Siedlung I i m Area] des grofimáhrischen Herrenhofes; 2 — sog. Siedlung I I i n der Waldbaumschule, unter dem grofimáhrischen W a l l und i n der nordóstlichen V o r burg; 3 — B r a n d g r á b e r f e l d ; 4 bis 9 — zerstreute frúhslawische Objekte und Einzelfunde. Erklárungen der Zeichen: a — Wasserláufe; b — W a l d ; c — Grabungsgrenzen; d — die F l á c h e n des kompakten Auftretens der frúhslawischen Siedlungsobjekte oder B r a n d g r á b e r ; e — die Lage der vereinzelten frúhslawischen Objekte und F u n d e ; f — die Befestigung des grofimáhrischen Burgwalls. Abb. 3. Břeclav-Pohansko. P i a n des frúhslawischen Brandgráberfeldes. Erklárungen der Zeichen: 1 — U r n e n g r á b e r ; 2 — G r u b e n g r á b e r . Abb. 4. Břeclav. W a l d „ T r n a v a " . Pian des frúhslawischen Brandgráberfeldes. Erklárun­ gen der Zeichen: 1 — W a l d ; 2 — Wiesen; 3 — Zaun der Waldbaumschule; 4 — Grabungsgrenze; 5 — G r u b e n g r á b e r ; 6 — U r n e n g r á b e r . Abb. 5. Stará Břeclav. P ř e d n í Čtvrtky. Pian des frúhslawischen Brandgráberfeldes. Erklárungen der Zeichen: 1 — Grabungsgrenze; 2 — B r a n d s t á t t e n ; 3 — G r u b e n g r á b e r ; 4 — Urnengráber. Abb. 6. A : Ziermotive der Keramik aus den B r a n d g r á b e r n i n Břeclav-Pohansko. 1 — G r a b 35; 2 - G r a b 6; 3 - G r a b 41; 4 - G r a b 31; 5 - G r a b 8; 6 - G r a b 17; 7 - G r a b 20a; 8 - G r a b 24; 9 - G r a b 20b; 10 - Grab 48a; 11 - Grab 28; 12 - Grab 18; 13 G r a b 12; 14 - G r a b 10; 15 - G r a b 30; 16 - G r a b 13. B : T y p e n der Randprofilierung frúhslawischer K e r a m i k nach I. Pleinerová und J . Zeman. C : T y p e n der Bodenprofilierung frúhslawischer Keramik nach I. Pleinerová und J . Zeman ergánzt durch mit Varianten aus Fundorten von Břeclav. Abb. 7. Břeclav-Pohansko. Pian der sog. frúhslawischen Siedlung I i m Areál des grofi­ m á h r i s c h e n Herrenhofes. V o l i — Objekte mit unverzierter Keramik; leer — Objekte mit gemischter und verzierter Keramik. Abb. 8. Břeclav-Pohansko. Sog. frúhslawische Siedlung I. Beispiele der Wohnbauten (1 - Obj. 7 5 / V D ) , gróflerer Wirtschaftsbauten (2 - Obj. 7 2 / V D ; 3 - Obj. 7 3 / V D ; 4 - Obj. 5./VD) und rechteckiger G r u b e n (5 - O b j . 5 9 / V D ; 6 - O b j . 6 0 / V D ) . Abb. 9. Břeclav-Pohansko. Sog. frúhslawische Siedlung I. Beispiele der Getreidegruben (1 - O b j . 1 / V D ; 2 - Obj. 2 7 / V D ; 3 - Obj. 1 5 / V D ; 4 - Obj. 1 0 / V D ; 5 - Obj. 6 2 / V D ; 6 - O b j . 2 8 / V D ; 7 - Obj. 8 5 / V D ) , der rechteckigen (10 - O b j . 7 8 / V D ; 11 - Obj. 3 W D ; 12 - Obj. 9 / V D ; 13 - O b j . 3 2 / V D ) , langovalen (14 - Obj. 5 0 / V D ) , trapezfórmigen (15 - Obj. 1 1 / V D ) und unregelmáfiigen Gruben (16 - Obj. 3 3 / V D ) . Abb. 10. Břeclav-Pohansko. Sog. frúhslawische Siedlung II und ihre Beziehung zuř Burgwallbefestigung. Oben: ein T e i l der Innenfláche des Burgwalls; rechts unten: ein T e i l der nordóstlichen Vorburg. Erklárungen der Zeichen: 1 — ungegrabene F l á c h e der Befestigung; 2 — Verlauf der u r s p r ú n g l i c h e r Befestigung; 3 — der Innen- und Aufienrand des Walles. Abb. 11. Břeclav-Pohansko. Sog frúhslawische Siedlung I I . Beispiele der Wohnbauten: 1 - Obj. 1 / V - X I I ; 2 - Obj. 2 5 / L S ; 3 - Obj. 2 8 / L S ; 4 - O b j . 5 0 / L Š ; 5 - O b j . 111/SP. Abb. 12. Břeclav-Pohansko. Sog. frúhslawische Siedlung I I . Beispiele der grófieren Wirtschaftsbauten (1 - O b j . 103/SP; 2 - O b j . 104/SP; 3 - O b j . 3 1 / L Š ; 4 - Obj. 6/ / V - X I V ) und der langovalen (5 - Obj. 2 6 / L Š ) , ovalen (8 - O b j . 4 0 / L Š ) , rechteckigen (6 - Obj. 3 / V - I I I ) und trapezfórmigen G r u b e n (7 - O b j . 6 9 / L Š ; 9 - Obj. 4 8 / L S ) Abb. 13. Břeclav-Pohansko. Beispiele der unverzierten Keramikforrnen aus der sog. Siedlung I. T ó p f e (1, 2, 7, 8 - Obj. 7 5 / V D ; 3 — Q u . A 1 1 - 5 2 ; 4 - Q u . A 1 - 5 7 ) , kleine Schússel- und Becherformen (5 - Q u . A 5 - 5 5 ; 6 - Q u . A 12—56) und Teller (9 - Q u . A 1 1 - 5 3 ; 10 - Q u . A 1 0 - 6 1 ; 11 - Q u . A 1 5 - 5 8 ; 12 - Q u . A 7 - 5 6 ) . Abb. 14. Břeclav-Pohansko. Beispiele der verzierten Keramikforrnen aus der sog. Siedlung I. T ó p f e (1 - Q u . A 4 / 5 - 6 5 ; 2 - Obj. 6 2 / V D ; 3 - Obj. 1 / V D ; 4 - Obj. 8 5 / V D ; 5 O b j . 6 1 / V D ; 6 - O b j . 1 5 / V D ) , Schússel ( 8 - aus der Kulturschicht; 9 - O b j . 3 4 / V D ; 10 - Obj. 1 6 / V D ) und Teller (7 - O b j . 5 0 / V D ) . Abb. 15. Břeclav-Pohansko. Beispiele der unverzierten Keramikformen aus der sog. Siedlung I I . 1 - Obj. 103/SP; 2 - O b j . 4 / V - X I V ; 3 - O b j . 4 0 / L Š ; 4 - Obj. 3 - 4 / V - I I I ; 5 - Obj. 5 0 / L S ; 6 - Obj. 2 5 / L S ; 7 - Obj. 5 0 / L S ; 8 - O b j . 2 8 / L Š .

128

Abb. 16. Břeclav-Pohansko. Beispiele der verzierten Keramikformen aus der sog. S i e d lung I I . 1 - O b j . 4 / V - X I V ; 2 - O b j . 1 9 / V - X I V ; 3 - O b j . 5 0 / L S ; 4 - O b j . 2 6 / L Š ; 5 - O b j . 104/SP; 6 - O b j . 6 9 / L Š . Abb. 17. B ř e c l a v - P o h a n s k o . Ziermotive der friihslawischen u n d altburgwallzeitlichen Siedlungskeramik. U n v o l l s t á n d i g e Ornamente von Scherben (2, 3, 7, 8, 10—23, 36, 38), vollstándige Ornamente von ganzen Gefáfien oder von ihren Oberteilen (1,4—6,9,24—35, 39). A u s der sog. Siedlung I (2—33,39), u n d aus der sog. Siedlung II (34—38). 1 — G r u b e 2 1 / S P ; 2 - O b j . 2 6 / V D ; 3 - O b j . 1 1 9 / V D ; 5 - O b j . 7 2 / V D ; 9, 21 - O b j . 7 3 / V D ; 24, 29, 30 - O b j . 1 6 / V D ; 25, 32, 33 - O b j . 1 / V D ; 26 - O b j . 6 2 / V D ; 27 - O b j . 3 4 / V D ; 28 - O b j . 2 4 / V D ; 31 - O b j . 5 / V D ; 4, 6 - 8 , 1 0 - 2 0 , 2 2 - 2 3 - aus der Kulturschicht des Herrenhofes ( V D ) ; 34 - O b j . 4 / V - X I V ; 35 - O b j . 1 9 / V - X I V ; 36 - O b j . 3 1 / L Š ; 37 - Obj. 2 6 / L Š ; 38 - O b j . 23 / V - X I V . Abb. 18. Břeclav-Pohansko. Beispiele von Stein-, K n o c h e n - u n d M e t a l l g e g e n s t á n d e aus der friihslawischen und altburgwallzeitlichen Siedlung. 1 — O b j . 4 7 / V D ; 2 — O b j . 3 6 / V D ; 3 - Obj. 1 2 0 / V D ; 4 - Q u . A 1 9 - 7 3 ; 5, 16 - O b j . 7 2 / V D ; 6 - O b j . 9 / V D ; 7 - Q u . A 1 0 - 5 8 ; 8, 15 - O b j . 1 6 / V D ; 9 - O b j . 1 5 / V D ; 10 - O b j . 5 0 / V D ; 11 - O b j . 5 9 / V D ; 12, 13 - Obj. 5 / V D ; 14 - O b j . 1 0 / V D ; 17 - Obj. 2 8 / L Š ; 18 - O b j . 116/SP; 19 - 2 6 / L Š ; 20 - Obj. 6 a / V - X I V ; 21 - O b j . 6 3 / L Š ; 22 - O b j . 2 5 / L Š ; 23, 24 - Obj. 4 / V - X I V ; 25 - O b j . 103/SP; 26 - O b j . 5 0 / L Š ; 27 / Obj. 6 9 - L Š . Abb. 19. Břeclav-Pohansko. Sog. frúhslawische Siedlung I I . Chronologische Gliederung der Objekte und ihrer G r u p p e n (Hófe). Erklárungen der Zeichen: 1 — ungegrabene F l á c h e ; 2 — frúhslawische Objekte mit unverzierter K e r a m i k ; 3 — frúhslawische Objekte mit gemischter K e r a m i k ; 4 — altburgwallzeitliche Objekte mit verzierter d o n a u l á n d i s c h e r K e r a m i k ; 5 — áltere Gruppierung der Objekten mit ú b e r w i e g e n d unverzierter K e r a m i k ; 6 — j ů n g e r e Gruppierung der Objekte mit gemischter K e r a m i k . Abb. 20. K a r t ě der friihslawischen und altburgwallzeitlichen Siedlungen u n d B r a n d gráberfeldern i n M á h r e n . D i e N u m m e r auf der K a r t ě entsprechen den N u m m e m der Fundorte i m Fundortverzeichnis. Punktiert — mehr als 300 m uber dem Meeresspiegel liegendes Gebiet; Kreise — B r a n d g r á b e r f e l d e r ; Quadrate — Siedlungen.

129

LITERATURA

A B R A M O V A , M . P. 1959: Sarmatskaja kultura II v. do n. e. - I v. n. e., SA, No 1, 52-71. A R T A M O N O V , M . I. 1970: Slavjaně i bolgare v Podněprovje. In: Berichte über den II. I K S A , 119-132, Berlin. A U L I C H , V . V . 1972: Zymnivske horodyšče — slov'janska pam'jatka V I — V I I st. n. e. v Zachidnij Volyni. Kyjiv. B A R A N , V . D . 1972: Ranni Slov'jany miž Dnistrom i Pryp'jattju. Kyjiv. BERANOVÁ, M . 1979: Diskuse o tzv. pražnicích, A R X X X I , 101-104. B E R E Z O V E C , D . I. 1952: Charivskij skarb, ArchKyjiv 6, 109-119. BIALEKOVÁ, D . 1962: Nové včasnoslovanské nálezy z juhozápadného Slovenska, S 1 A X - ; , 97-148. BIALEKOVÁ, D . 1968: Zur Datierung der oberen Grenze des Prager Typus in der Südwestslowakei, A R X X , 619-625. BIALEKOVÁ, D . 1981: Dávne slovanské kováčstvo. Bratislava. B O N A , 1.1968: Über einen archäologischen Beweis des langobardisch-slawisch-awarischen Zusammenlebens, ŠZ 16, 35 — 45. BORKOVSKÝ, I. 1940: Staroslovanská keramika ve střední Evropě. Studie k počátkům slovanské kultury. Praha. BUBENÍK, J. 1972: Staroslovanské sídliště v Kadani, A R X X I V , 373-386. BUBENÍK, J. 1979: Nový nález časně slovanské keramiky z Podkrušnohoří a otázka tzv. zdobeného pražského typu, A R X X X I , 151-162. C A B A L S K A , M . 1979: Aus den Studien über die Religion der heidnischen Slawen. In: Rapports du III« CIAS, T . 1, 125-140, Bratislava. COM§A—CHI§VASI, M . 1957: Někotoryje istoričeskije vývody v svjazi s něskolkimi archeologičeskimi pajmatnikami V I — X I I w . n. e. na territorii R N R , Dacia 1, 309-327. COM§A, M . 1963: L a civilisation balcano-danubienne ( I X — X I siěcles) sur la territoire de la R. P. Roumanie. Origine, évolution et appartenence ethnique. Dacia 7, 413 až 436. ČERVINKA, I. L . 1928: Slované na Moravě a říše velkomoravská. Brno. ČERVINKA, I. L . 1933: Osídlení Hodonínska v pravěku. Masarykův kraj v pravěku. Pravěk 1-3. Hodonín. ČERVINKA, I. L . 1942a: „Pražský typ" keramiky v moravských nálezech, VaŽ V I I I , 466-471. ČERVINKA, I. L . 1942b: Staromoravské žárové hroby, VaŽ V I I I , 365-371. ČILINSKÁ, Z. 1966: Slawisch-awarisches Gräberfeld in Nové Zámky. Bratislava. Č I L I N S K Á , Z. 1973: Frühmittelalterliches Gräberfeld in Želovce. Bratislava. ČIŽMÁR, M . - Č I Ž M Á R O V Á , J. 1978: Sídlišní objekt kultury s kanelovanou keramikou a slovanský žárový hrob z Vícemilic, obec Bučovice, okr. Vyškov, A R X X X , 433 —436. ČIŽMÁR, M . — G E I S L E R , M . — H I M M E L O V Á , Z.—RAKOVSKÝ, I. 1982: Rettungs­ grabungen der Prähistorischen Abteilung im Räume des Baues des mittleren und unteren Stausees des Wasserwerkes Nové Mlýny im Jahre 1980, P V 1980, 59 — 60, Abb. 2 4 - 2 9 . ČIŽMÁROVÁ, J. 1978: Předběžná zpráva o záchranném výzkumu v Brně - Starém Lískovci (okr. Brno-město), P V 1976, 122-123, obr. 7 1 - 7 4 ; tab. 3 4 - 3 5 . D E K A N , J. 1971: Vývoj a stav archeologického výskumu doby predveľkomoravskej, SI A , X I X / 2 , 559-577. D E L E K T A , J. 1948: Badania na podgrodziu w Lisewie w pow. Wabrzeskim, w ziemie chefaninskiej, W A 16, 304-315. e

131.

e

D O N A T , P. 1980: Haus, Hof und Dorf in Mitteleuropa vom 7.-12. Jahrhundert. Berlin. D O S T Á L , B. 1961: Výzkum velkomoravského hradiska Pohanska u Břeclavi, Slovácko III, 1 7 - 3 3 , tab. I - I V . D O S T Á L , B . 1964: Slovanská minulost Pohanska. Břeclav. D O S T Á L , B . 1966: Slovanská pohřebiště ze střední doby hradištní na Moravě. Praha. D O S T Á L , B. 1968: K prehistorii a protohistorii Břeclavi. In: Břeclav — dějiny města, 9 —44, 24 tab., Brno. D O S T Á L , B. 1970a: Velkomoravské hradisko Břeclav-Pohansko. Deset let archeologických výzkumů, W M X X I I , 1-29. D O S T Á L , B . 1970b: Severovýchodní předhradí Břeclavi-Pohanska, S P F F B U E 15, 1 1 7 - 144. D O S T Á L , B . 1975: Břeclav-Pohansko IV. Velkomoravský velmožský dvorec. Brno. D O S T Á L , B . 1977/78: Zemnice s depotem pod valem hradiska Břeclavi-Pohanska, S P F F B U E 22/23, 103-134, tab. V - X I I . D O S T Á L , B. 1978: Dvacet let archeologického výzkumu Břeclavi-Pohanska, W M X X X , 129-157. D O S T Á L , B . 1982: K časně slovanskému osídleni Břeclavi-Pohanska, StAÜ Brno X / 2 , Praha. D O S T Á L , B . - Š T E L C L , J . — M A L I N A , J. 1971: Kamenné brousky z areálu velko­ moravského velmožského dvorce na Pohansku u Břeclavi, S P F F B U E 16, 175 — 183. D Y M A C Z E W S K A , U . 1970: Ceramika wczesnoáredniowieczna z Santoka, pow. Gorzów L K P , SlAnt X V I , 145-241. E I S N E R , J. 1941: E i n Hortfund der älteren Burgwallzeit aus der Slowakei, Altböhmen und Altmähren 1, 153—171. E I S N E R , J . 1952: Devínska Nová Ves. Slovanské pohřebiště. Bratislava. E I S N E R , J. 1966: Rukověť slovanské archeologie. Praha. F O L T Á N O V Á , D . 1969: Makroklimatologická charakteristika okresu Břeclav. In: Břeclavsko, 3 5 - 4 0 , Brno. F R O L E C , V . 1965: Bolšaja semja i jejo žilišče v Zapadnoj Bolgarii, SEtn No. 3, 40-58. G O D L O W S K I , K . 1979a: Z badari nad zagadnieniem rozprzestrzenienia Slowian w V — V I I w. n. e. Krakow. G O D L O W S K I , K . 1979b: Zur Frage der slawischen Einwanderung ins östliche Mitte­ leuropa, Zeitschrift für Ostforschung 28, 416—447. G O D L O W S K I , K . 1980: Das Aufhören der germanischen Kulturen an der mittleren Donau und das Problem des Vordringens der Slawen. In: Die Völker an der mittleren Donau im fünften und sechsten Jahrhundert, 225 — 232, 5 Abb., Wien. G O J D A , M . — K U N A , M . 1985: Časně slovanský sídelní areál v Roztokách (okr. Praha — západ) — stav výzkumu a jeho perspektivy, A R X X X V I I , 152—169, tab. I —IV. GOŠ, V . 1966: Staroslovanské sídliště v Moravičanech, A R X V I I I , 565-566, 588-591. G O N C A R O V , V . K . 1963: Luka Rajkoveckaja, M I A 108, 283-315, Moskva. G O R J U N O V , E . A . 1970: Ranněslavjanskije drevnosti v čechoslovackoj,německoj i polskoj literatuře, SA No 4, 289-307. G O T T W A L D , A . 1924: Pravěká sídliště a pohřebiště na Prostejovskú. Prostějov. G O T T W A L D , A . 1931: Můj archeologický výzkum. Prostějov. GRÉKOV, B . D . 1953: Kyjevská Rus, Praha. H A C H U L S K A - L E D W O S , R. 1971: Wczesnoéredniowieczna osada w Nowej H u c i e - M o gile, MatA Nowej Huty III, 7—210. H A S E G A W A , J. 1975: Chronológia i rozprzestrzenienie ceramiki typu praskiego w Europie Šrodkowej. PraceMatLodž, seria archeologiczna, Nr. 21 (1974). Lodž. HAVLÍK, L . 1961: Tři kapitoly z nejstarfích česko-polských vztahů, Slovanské historické studie IV, 5 - 8 5 . H E R R M A N N , J . 1979: Probleme der Herausbildung der archäologischen Kulturen slawischer Stämme des 6 . - 9 . Jh. In: Rapports du I I I ČIAS, T . 1,49-75, Bratislava. H O F F M A N N , W . 1962.: Frühslawische Brandgräber im mittleren Elbegebiet, J f M V 46, 325 - 344. HRUBÝ, V . 1955: Staré Město, velkomoravské pohřebiště „Na valach". Praha. HRUBÝ, V . 1957: Slovanské kostěné předměty a jejich výroba na Moravě, P A X L V I I I , 1 1 8 - 217. e

132

C H A V L J U K , P. I. 1961: Ranněslavjanskije poselenija v sredněj časti južnogo Pobužja, SA No. 3., 187-201. C H A V L J U K , P. I. 1963: Ranněslavjanskije poselenija Semenki i Samčincy v sredněm tečenii Južnogo Buga, M I A 108, 320—350, Moskva. CHLEBORÁD, M . 1936: Žárové slovanské hroby na Moravě. In: Ročenka spořitelny města Bučovic za rok 1936. Bučovice. C H O C H O L , J. 1958: Dosavadní výsledky antropologického rozboru lužických žárových pohřbů z českých zemí, P A X L I X / 2 , 559-582. C H R I S T L E I N , R. 1972: Waffen aus dem völkerwanderungszeitlichen Grabfund von Esslingen-Rüdern, Germania 50, 259—263. CHYBOVÁ, H . 1980: Časně slovanský sídlištní objekt u Lechotic, Zpravodaj muzea Kroměřížska, duben, 21—26. J A H N , M . 1921: Der Reitersporn, seine Entstehung und früheste Entwicklung. Leipzig. JELÍNKOVÁ, D . 1980: Obytné objekty s keramikou pražského typu z Mušova, A R X X X I I 413 - 434, tab. I. JUSTOVÁ, J. 1970: Kování pásu s motivem gryfa z doby avarské říše na starohradištním sídlišti v poloze „Staré Badry" u Opolánek, okr. Nymburk, S b N M 24, č. 1/2, 55—63. K A L O U S E K , F. 1961: Velkomoravské hradištní město Břeclav-Pohansko. Průvodce po výzkumech. Břeclav. K A L O U S E K , F . 1963: Archeologická rezervace Břeclav-Pohansko. Velkomoravská pevnost Mikulov-Brno-Praha. K A L O U S E K , F . 1965: Velkomoravská pevnost Pohansko u Břeclavě. In: Almanach Velká Morava, 45 — 60, Brno. K A L O U S E K , F . 1971: Břeclav-Pohansko I. Velkomoravské pohřebiště u kostela. Brno. K L A N I C A , Z. 1968: Zur Frage der Anfänge des Burgwalls „Valy" bei Mikulčice, A R X X , 626 - 644. K L A N I C A , Z . 1975: Nové archeologické výzkumy slovanského oddělení Archeologického ústavu ČSAV v Brně, Universitas 8, 36—42. K L A N I C A , Z . 1977: První sezóna výzkumu sídliště v trati Zbrod u Mutčnic, P V 1975, 5 2 - 5 3 , tab. 19-20. K L Í M A , B . jr. 1980a: Zámečnická práce staromoravských kovářů v Mikulčicích, StAÜ Brno VIII/3, Praha. KLÍMA, B . jr. 1980b: Staroslovanský objekt u Strachotina (okr. Břeclav), P V 1977, 78, obr. 24. KOLČIN, B . A . 1953: Čornaja metallurgija i metalloobrabotka v drevnej Rusi, M I A 32, Moskva. KOROŠEC, J. 1958: Ostáva brončanih matrica za otiskivanje u Biskupiji kod Knina, SProsv III/6, 29-44. KOSTELNÍKOVA, M . 1970: Výzkum staroslovanského sídliště v Přítlukách (okr. Břeclav) P V 1968, 39. K O S T E L N Í K O V A , M . 1971: Výzkum staroslovanského sídliště v Přítlukách (okr. Břec­ lav), P V 1969, 21. K O S V E N , M . O. 1953: Očerki istorii pěrvobytnoj kultury. Moskva. K O S V E N , M . O. 1963a: Patronimija. Izvestija na Etnografskija institut i muzej V I , 251-258, Sofia. K O S V E N , M . O. 1963b: Semejnaja obščina i patronimija. Moskva. K O V R I G , I. 1963: Das awarenzeitliche Gräberfeld von Alattyán. Budapest. KRÜGER, B . 1967: Dessau-Mosigkau. E i n frühslawischer Siedlungsplatz im mittleren Elbegebiet. Berlin. K U D R N Á Č , J. 1958a: Skladování obilí v jamách-obilnicích, V P S II, 233-252. K U D R N Á Č , J. 1958b: Staroslovanské obilnářství v českých zemích, P A X L I X / 2 , 4 7 8 - 4 9 8 K U D R N Á Č , J. 1962: Otázka velikosti zázemí k výživě člověka v době hradištní, A R X V , 693-697. K U D R N Á Č , J. 1970a: Klučov. Staroslovanské hradiště ve středních Čechách. Praha. K U D R N Á Č , J. 1970b: Příspěvek k datování závěsných uch a držadel vědérek ze starší doby hradištní, S b N M 24, č. 1/2, 119-122. K U C H A R E N K O , J. V . 1955: Slavjanskije drevnosti V — I X věkov na territorii Pripjatskogo Polesja, K S I I M K 57, 3 3 - 3 8 .

133

K U C H A R E N K O , J .V. 1957: Raskopki gorodišča i selišča Chotomel, K S I I M K 68,90-97. K U C H A R E N K O , J. V . 1960: Pamjatniki pražskogo tipa na territorii Pridněprovja, SlAnt V I I , 111-124. L J A P U S K I N , I. I. 1958: Gorodišče Novotroickoje. M I A 74. Moskva-Leningrad. L O D O W S K I , J. 1972: Sadowel wo wczesnym éredniowieczu. Warszawa. LORENCOVÁ, A . 1961: Žárové hroby ze Staré Břeclavě, S P F F B U E 6, 83-95, tab. VI-VIII. M E J M A N , M . N . - S K A Z K I N , S. D . 1960: K voprosu o něposredstvěnnom perechodě k feodalizmu na osnově razloženija pěrvobytnoobščinnogo sposoba proizvodstva, V I No 1, 7 5 - 9 9 . M U S I A N O W I C Z , K . 1948/49: Kablaczki skroniowe - próba typologii i chronologii, Swiatowit X X X , 115-232. N E K V A S I L , J. 1960: Poslední stopy lužického lidu popelnicových polí na Moravě. SbAÜBrno I, 50-54. N E S T O R , I. 1957: L a nécropole slavě ďépoque ancienne de Sárata-Monteoru, Dacia 1, 289-295. N E S T O R , I . - Z A H A R I A , E. 1961: Säpäturile de la Särata-Monteoru, M C A V I I , 513-517. N E Ú S T U P N Ý , E . 1983: The Demography of Prehistorie Cemeteries, P A L X X I V / 1 , 7-34. N E Ú S T U P N Ý , E.—DVOŘÁK, Z. 1983: Výživa pravěkých zemědělců: model, P A L X X I V / 1 , 224-256. N I E D E R L E , L . 1911: Život starých Slovanů. Základy kulturních starožitností slovanských. D i l I, sv. 1. Praha. NOVOTNÝ, B . 1956: Slovanské sídliště u Poštorné, A R V I I I , 168-171, obr. 77-78. NOVOTNÝ, B. 1958: Výzkum v Podivíne a okolí, P V 1957, 8 0 - 8 3 s obr. NOVOTNÝ, B . 1960: Sídelní objekty s keramikou pražského typu z okolí přítluckého mohylníku, SbAÜBrno, I, 7 1 - 7 5 , tab. X I X - X X I I . PEŠKAŘ, I. 1983: Sídlištní keramika z doby stěhování národů ve Velkých Němčicích (o. Břeclav), P A L X X I V / 1 , 175-223. P I T T E R O V Á , A . 1958: Staroslovanské velkorodinné domy, V P S II, 305-315. P I T T I O N I , R. 1934: Frühgeschichtliche Brandgräber in der March-Thaya-Auen, Ger­ mania 18, 130-133. PLEINEROVÁ, I. 1968: Zur relativen Chronologie der Keramik vom Prager Typus auf Grund der Siedlungsgrabung Březno bei Louny, A R X X , 645 — 666. PLEINEROVÁ, I. 1975: Březno. Vesnice prvních Slovanů v severozápadních Čechách. Praha. PLEINEROVÁ, I . - Z E M A N , J. 1970: Návrh klasifikace časně slovanské keramiky v Če­ chách, A R X X I I , 721-732, tab. I —III. PLETNĚVA, S. A . 1967: Ot kočevij k gorodam. Saltovo-majackaja kultura. M I A 142. Moskva. PODBORSKÝ, V . 1961: Staroslovanské žárové pohřebiště ve Staré Břeclavi, S P F F B U E 6, 6 1 - 8 2 , tab. I X - X I I . P O D W I N S K A , Z . 1971: Zmiany form osadnietwa wiejskiego na ziemiach polskich we wczešniejszym šredniowieczu. Žreb, wies, opole. Wroclaw-Warszawa-Kraków-Gdaňsk. P O U L Í K , J. 1948: Staroslovanská Morava. Praha. P O U L Í K , J. 1948/50: Jižní Morava — země dávných Slovanů. Brno. P O U L Í K , J. 1957: Výsledky výzkumu na velkomoravském hradišti „Valy" u Mikulčic, P A X L V I I I , 241-388. P O U L Í K , J. 1960: Staří Moravané budují svůj stát. Gottwaldov. P O U L Í K , J. 1967: Postavení Mikulčic ve vývoji slovanských hradišť, A R X I X , 692-698. P O U L Í K , J. 1975: Mikulčice. Sídlo a pevnost knížat velkomoravských. Praha. P O U L Í K , J. 1980: K počátkům slovanského osídlení v centrální oblasti Velké Moravy, S P F F B U C 27, 2 5 - 3 0 . P R E I D E L , H . 1962: Die Witwenverbrennung bei slawischen Volkem, Stifter Jahrbuch 7, 275 — 292. P R I C H O D N J U K , O. M . 1975: Slov'jany na Podilli ( V I - V I I st. n. e.). Kyjiv. 134

P R I C H O D N J U K , O. M . 1980: Archeolohični pam'jatky seredůoho Prydniprovja V I - I X st. n. e. Kyjiv. RAFALOVIČ, I. A . 1971: Matěrialnaja kultura slavjan V I —IX vv. In: Očerki istorii kultury Moldávii, 59-119, Kišiněv. RAFALOVIČ, I. A . 1974: Kultura slavjan Moldávii ( V I - I X w.). In: Drevnjaja kultura Moldávii, 81 -108, Kišiněv. R U S A N O V A , I. P. 1968: Keramika ranněslavjanskich poselenij Zitomirščiny, A R X X , 576-582. R U S A N O V A , I. P. 1973: Slavjanskije drevnosti V I —IX w . mčždu Dněprom i Západným Bugom. Moskva. R U S A N O V A , I. P. 1976: Slavjanskije drevnosti V I — V I I w . Kultura pražskogo tipa. Moskva. SASSE, B. 1982: Die Sozialstruktur Böhmens in der Frühzeit. Historisch-archäologische Untersuchungen zum 9.— 12. Jahrhundert. (Berliner Historische Studien, Bd. 7). Berlin. SEDOV, V . V . 1979: Proischožděnije i rannjaja istorija slavjan. Moskva. S E D O V , V . V . 1982: Vostočnyje slavjaně v V I — X I I I vv. Moskva. S C H M I D T , B. 1961: Die späte Völkerwanderungszeit im Mitteldeutschland. Halle. S K U T I L , J. 1946: Naše pravlast je střední Evropa. Blansko. SLÁMA, J. 1977: Mittelböhmen im frühen Mittelalter. Praha. S M I R N O V A , G . I. 1960: Časně slovanská osada u obce Nězvisko nad Dněstrem, P A L I / 1 , 221-239. SNÁŠIL, R. 1972: Vorläufige Ergebnisse der 6. Grabungsssaison in Záblacany, P V 1971, 97-98. S T A N A , Č. 1958: Drobné nálezy na slovanských sídlištích na Moravě v r. 1957, P V 1957, Hl-113. S T A N A , Č. 1970: Příspěvek k poznaní vývoje středověkého osídlení jihozápadní části Dyjskosvrateckého úvalu, Č M M B 55, 91-96. S T L O U K A L , M . — VYHNÁNEK, L . 1976: Slované z velkomoravských Mikulčic. Praha. S U C H O B O K O V , O. V . 1975: Slavjaně Dněprovskogo Levoberežja. Kijev. S V O B O D A , B. 1953: Poklad byzantského kovotepce v Zemianském Vrbovku, P A X L I V , 33-J08. SZYMAŇSKI, W. 1967: Szeligi pod Plockiem na poczatku wczesnego sredniowiecza. Zespól osadniczy w V I —VII w. Wroclaw-Warszawa-Kraków. ŠMARDA, J. 1969: Květena. In: Břeclavsko, 4 1 - 5 3 , Brno. T A R N O V S K I J , K . N . 1954: Predposylki vozniknověnija feodalizma u vostočnych slavjan. V I , No 4, 7 7 - 9 2 . T E J R A L J. 1967: Nové sběry střepového materiálu na sídlišti u Lužic, okr. Hodonín, P V 1966, 40, tab. 13:1. T E J R A L , J. 1973: Kostrové hroby z Mistřína, Polkovic, Šlapanic a Tasova a jejich posta­ vení v rámci moravského stěhování národu, P A L X I V / 2 , 301 — 339. T E J R A L , J. 1975: K langobardskému odkazu v archeologických pramenech na území Československa, S1A X X I I I / 2 , 379-446. T E J R A L , J. 1976: Grundzüge der Völkerwanderungszeit in Mähren, StAÜ Brno IV/2, Praha. T E J R A L , J. 1982: Morava na sklonku antiky. Praha. TICHÝ, R. 1958: Objekt se slovanskou keramikou pražského typu v Dolních Věstonicích, okr. Mikulov, P V 1958, 57. T I M O S Č U K , B. O. 1976: Slovjany pivničnoj Bukovyny V - I X st. Kyjiv. T O Č Í K , A . 1968: Slawisch-awarisches Gräberfeld in Holiare. Bratislava. V E N C L , S. 1973: Časně slovanské osídlení v Běchovicích, o. Praha-východ, P A L X I V / 2 , 340-392. V I N S K I , Z. 1952: Náušnice zvjezdolikog tipa u Arheološkom muzeju u Zagrebu s porebnim obzirom na nosioce srebrnog nakita Čadjavica, SProsv III/2, 29—56. VAŽAROVA, Ž. N . 1965: Slavjanski i slavjanobalgarski selišča v balgarskite zemi ot kraja na V I - X I vek. Sofia. VAŽAROVA, Ž. N . 1968: Pamjatniki Bolgarii konca V I — X I v. i ich etničeskaja prinadležnosť, SA No. 3, 148-159. 135

V A Z A R O V A , Ž. N . 1976: Slavjani i Prabalgari po danni na nekropolite ot V I - X I v. na teritorijata na Balgarija. Sofia. W E R N E R , J . 1956: Beiträge zur Archäologie des Attila-Reiches. München. Z E M A N , J. 1966: Zu den chronologischen Fragen der ältesten slawischen Besiedlung im Bereich der Tschechoslowakei, A R X V I I I , 157-189. Z E M A N , J. 1968: Z u den Fragen der Interpretation der ältesten slawischen Denkmäler in Böhmen, A R X X , 667-673. Z E M A N , J. 1976: Nejstarší slovanské osídlení Čech, P A L X V I I / 1 , 115-235. Z E M A N , J. 1979: K problematice časně slovanské kultury ve střední Evropě, P A L X X , 113-130. Z O L L - A D A M I K O W A , H . 1975: Wczesnošredniowieczne cmentarzyska cialopalne Slowian na terenie Polski. Cz. I. Žródta. Wroclaw-Warszawa-Kraków-Gdaňsk. Z O L L - A D A M I K O W A , H . 1979a: Wczesnošredniowieczne cmentarzyska cialopalne Slowian na terenie Polski. Cz. II. Analiza. Wnioski. Wroclaw-Warszawa-Kraków-Gdaňsk. Z O L L - A D A M I K O W A , H . 1979b: Die Verwendbarkeit der Grabfunde aus dem 6. - 1 0 . Jh. für die Aussonderung der Stammesgruppen bei den Westslawen. In: Rapports du III« C I A S , T . 1., 941-952, Bratislava. ŽAK, J. 1959: Najstarsze ostrogi zachodnioslowiaňskie. Wczesnošredniowieczne ostrogi o zaczepach haczykowato zagietych do wnetrza. Warszawa-Wroclaw.

136

ZKRATKY Č A S O P I S Ů A SBORNÍKŮ

AR ČMMB JfMV KSIIMK MatA MCA MIA PA PraceMatLódž PV SA SbAÜBmo SbNM SEtn S1A SlAnt SPFFBU SProsv StAÜ Brno ŠZ VaŽ VI VPS W M WA

Archeologické rozhledy Časopis Moravského muzea v Brné Jahresschrift für mitteldeutsche Vorgeschichte Kratkije soobščenija Instituta istorii matěrialnoj kultury Materiály archeologiczne Materiále si Cercetari Arheologice Materiály i issledovanija po archeologii SSSR Památky archeologické Prace i Materiály Muzeum Archeologicznego i Etnograficznego w Lódži Přehled výzkumů AÚ ČSAV v Brně Sovětská j a archeologija Sborník Archeologického ústavu ČSAV v Brně Sborník Národního muzea v Praze Sovětská j a etnografi) a Slovenská archeológia Slávia Antiqua Sborník prací filozofické fakulty Brněnské Univerzity Starohrvatska prosvjeta Studie Archeologického ústavu ČSAV v Brně Študijné zvesti Archeologického ústavu S A V v Nitře Věda a život Voprosy istorii Vznik a počátky Slovanů Vlastivědný věstník moravský Wiadomošci Archeologiczne

137

KRESEBNÉ TABULKY 1-28

Tab. 1. Břeclav-Pohansko. Žárové pohřebiště. Hrob 1 ( 1 - 2 ) , hrob 2 (3)

140

Tab. 2. Břeclav-Pohansko. Žárové pohřebiště. Hrob 3 ( 1 - 2 ) , hrob 4 ( 3 - 5 ) , hrob 5 (6)

141

142

Tab. 4. Břeclav-Pohansko. Žárové pohřebiště. Hrob 7 ( 1 - 2 ) , hrob 8 (3)

143

144

Tab. 6. Břeclav-Pohansko. Žárové pohřebiště. Hrob 13 (1), hrob 14 (2), hrob 15 (3), hrob 16 ( 4 - 5 ) , hrob 17 (6)

145

o

5 cm

147

Tab. 9. Breclav-Pohansko. Žárové pohřebiště. Hrob 25 (1), hrob 26 (2), hrob 27 (3)> hrob 28 (4), hrob 29 (5)

148

149

Tab. 11. Břeclav-Pohansko. Žárové pohřebiště. Hrob 35 (1-2), hrob 36 (3), hrob 38 ( 4 - 5 )

150

Tab. 12. Břeclav-Pohansko. Žárové pohřebiště. Hrob 39 (1), hrob 41 (2), hrob 42 (3), hrob 43 (4), hrob 44 (5)

151

152

5 cm

o

Tah. 14. Břeclav-Pohansko. Žárové pohřebiště. Hrob 54 (1), hrob 40 (2 - z obj. 27/ŽP)

153

Tah. 15. Břeclav. Les „Trnava". Žárové pohřebiště. Hrob 1 (1), hrob 2 (2), hrob 3 (3 - podle fotografie z archivu AÚ ČSAV v Brně), hrob 4 ( 4 - 5 )

154

155

Tab. 17. Břeclav. Les „Trnava". Žárové pohřebiště. Hrob 14 (1), hrob 15 (2), z hrobů porušených v roce 1922 (3 — podle R. Pittioniho)

156

o

5 cm

158

Tah. 20. Stará Břeclav. Přední čtvrtky. Žárové pohřebišté. Hrob 1 (1), hrob 2 (2), hrob 3 (3), hrob 4 (4), hrob 5 (5)

159

Tab. 21. Stará Břeclav. Přední čtvrtky. Žárové pohřebiště. Hrob 6 (1, 2 - podle V . Podhorského), hrob 8 (3), hrob 7 (4), hrob 9 (5), hrob 10 (6>

160

Tab. 22. Stará Břeclav. Přední čtvrtky. Žárové pohřebiště Hrob 14 (1 - podle V . Podhorského), hrob 13 ( 2 - 4 - podle V . Podhorského), hrob 16 (5), hrob 12 (6), hrob 15 (7)

161

Tab. 23. Stará Břeclav. Přední čtvrtky. Žárové pohřebiště. Hrob 17 (1-2), hrob 18 (3), hrob 19 (4)

162

163

Tab. 25. Stará Břeclav. Přední čtvrtky. Žárové pohřebiště. Hrob 26 (1), hrob 30 (2), hrob 32 (3)

164

Tah. 26. Stará Břeclav. Přední čtvrtky. Žárové pohřebiště. Hrob 24 (1), hrob 34 (2), žároviště D ( 3 - 5 - podle V . Podhorského)

165

Tah. 27. Břeclav-Pohansko. Časně slovanské sídlištní nálezy ze severovýchodního předhradí.j Keramika (2-5) z obj. 65/SP (1), nádoba (8) z jámy 21/SP (9) a fragmentární hrnec (7) ze čtverce B 5 3 - 2 9

166

Tab. 28. Břeclav-Pohansko. Rozptýlené časně slovanské a starohradištní sídlištní nálexy, z hradiska. Hrnec ze čtverce B 91-61 (1) a střepy ze sondy III z průzkumu v roce 1958 (2-5)

167

VERZEICHNIS D E R GEZEICHNETEN T A F E L N Taf. 1. Břcclav-Pohansko. Brandgráberfeld. Grab 1 (1-2), Grab 2 (3). Taf. 2. Břeclav-Pohansko. Brandgráberfeld. Grab 3 (1-2), Grab 4 (3-5), Grab 5 (6). Taf. 3. Břcclav-Pohansko. Brandgráberfeld. Grab 6 (1 — 3). Taf. 4. Břeclav-Pohansko. Brandgráberfeld. Grab 7 (1-2), Grab 8 (3). Taf. 5. Břeclav-Pohansko. Brandgráberfeld. Grab 9 (1-2), Grab 10 (3-4), Grab 11 (5), Grab 12 (6-8). Taf. 6. Břeclav-Pohansko. Brandgráberfeld. Grab 13 (1), Grab 14 (2), Grab 15 (3), Grab 16 (4-5), Grab 17 (6). Taf. 7. Břeclav-Pohansko. Brandgráberfeld. Grab 18 (1), Grab 19 (2), Grab 20 (3-4). Taf. 8. Břeclav-Pohansko. Brandgráberfeld. Grab 21 (1), Grab 22 (2), Grab 24 (3), Grab 23 (4-5). Taf. 9. Břeclav-Pohansko. Brandgráberfeld. Grab 25 (1), Grab 26 (2), Grab 27 (3), Grab 28 (4), Grab 29 (5). Taf. 10. Břcclav-Pohansko. Brandgráberfeld. Grab 30 (1), Grab 31 (2-3), Grab 34 (4), Grab 32 (5-7), Grab 33 (8). Taf. 11. Břcclav-Pohansko. Brandgráberfeld. Grab 35 (1-2), Grab 36 (3), Grab 38 (4-5). Taf. 12. Břeclav-Pohansko. Brandgráberfeld. Grab 39 (1), Grab 41 (2), Grab 42 (3), Grab 43 (4), Grab 44 (5). Taf. 13. Břeclav-Pohansko. Brandgráberfeld. Grab 47 (1), Grab 48 (2-3), Grab 49 (4), Grab 50 (5). Taf. 14. Břeclav-Pohansko. Brandgráberfeld. Grab 54 (1), Grab 40 (2 - aus dem Obj. 27/ŽP). Taf. 15. Břeclav. Wald „Trnava". Brandgráberfeld. Grab 1 (1), Grab 2 (2), Grab 3 (3 nach Photoaufnahme aus dem Archiv dcs Archáologischcn Instituts in Brno), Grab 4 (4-5). Taf. 16. Břeclav. Wald „Trnava". Brandgráberfeld. Grab 8 (1), Grab 9 (2), Grab 10 (3-4), Grab 11 (5), Grab 12 (6). Taf. 17. Břeclav. Wald „Trnava". Brandgráberfeld. Grab 14 (1), Grab 15 (2), aus den im Jahre 1922 zerstórten Grábern (3. — nach R. Pittioni). Taf. 18. Břeclav. Wald „Trnava". Brandgráberfeld. Aus den im Jahre 1922 zerstór­ ten Grábern (1 — 3). Nach R. Pittioni. Taf. 19. Břeclav. Wald „Trnava". Brandgráberfeld. Aus den im Jahre 1935 zerstór­ ten Grábern (1—2), Grab A aus der Grabung im Jahre 1947 (3). Taf. 20. Stará Břeclav. Přední Čtvrtky. Brandgráberfeld. Grab 1 (1), Grab 2 (2), Grab 3 (3), Grab 4 (4), Grab 5 (5). Taf. 21. Stará Břeclav. Přední Čtvrtky. Brandgráberfeld. Grab 6 (1, 2 - nach V . Pod­ horský), Grab 8 (3), Grab 7 (4), Grab 9 (5), Grab 10 (6). Taf. 22. Stará Břeclav. Přední Čtvrtky. Brandgráberfeld. Grab 14 (1 - nach V . Podhor­ ský), Grab 13 ( 2 - 4 - nach V . Podhorský), Grab 16 (5), Grab 12 (6), Grab 15 (7). Taf. 23. Stará Břeclav. Přední Čtvrtky. Brandgráberfeld. Grab 17 (1-2), Grab 18 (3), Grab 19 (4). Taf. 24. Stará Břeclav. Přední Čtvrtky. Brandgráberfeld. Grab 21 (1), Grab 22 (2), Grab 23 (3), Grab 33 (4). Taf. 25. Stará Břeclav. Přední Čtvrtky. Brandgráberfeld. Grab 26 (1), Grab 30 (2), Grab 32 (3). Taf. 26. Stará Břeclav. Přední Čtvrtky. Brandgráberfeld. Grab 24 (1), Grab 34 (2), Brandstátte D (3 —5 — nach V . Podhorský). Taf. 27. Břeclav-Pohansko. Frúhslawische Siedlungsfunde in der nordóstlichen Vorburg. Keramik (2-5) aus dem Obj. 65/SP (1), Gefáfi (8) aus der Grube 21/SP (9) und ein Tópfteil (7) vom Qu. B 53-29. Taf. 28. Břeclav-Pohansko. Zerstreute friihslawische und altburgwallzeitliche Siedlungs­ funde vom Burgwall. Topf aus dem Quadrat B 91-61 (1) und Scherben aus der Sondě III vom Jahre 1958 (2-5).

168

FOTOTABULKY I-XX

Tab. I. Břeclav-Pohansko. Žárové hroby in situ. Hrob 2 a 3 (1), hrob 6 (2), hrob 20 (3) hrob 48 (4), hrob 10 (5), hrob 54 (6)

Tah. II. Břeclav-Pohansko. Žárové hroby in situ. Hrob 7 (1), hrob 13 (2), hrob 8 (3), hrob 24 (4), hrob 32 (5), hrob 38 (6)

Tab. III. Břeclav-Pohansko. Inventář žárových hrobů. Hrob 1 (1 — 2), hrob 2 (3), hrob 3 (4) hrob 4 (5-7), hrob 5 (8), hrob 6 (9)

Tab. IV. Breclav-Pohansko. Inventář žárových hrobů. Hrob 7 (1—2), hrob 8 (3), hrob 9 hrob 9 (4-5), hrob 10 (6), hrob 11 (7), hrob 12 (8)

Tab. V. Břeclav-Pohansko. Inventář žárových hrobů. Hrob 13 (1), hrob 14 (2), hrob 16 (3-4), hrob 17 (5), hrob 15 (6), hrob 18 (7), hrob 19 (8)

Tab. VI. Břeclav-Pohansko. Inventář žárových hrobů. Hrob 20 (1—2), hrob 21 (3), hrob 22 (4), hrob 23 (5-6), hrob 24 (7), hrob 25 (8)

Tab. VII. Breclav-Pohansko. Inventář žárových hrobů. Hrob 26 (1), hrob 27 (2), hrob 28 (3), hrob 29 (4), hrob 30 (5), hrob 31 (6-7), hrob 32 (8 9), hrob 33 (10)

Tab. VIII. Břeclav-Pohansko. Inventář žárových hrobů. Hrob 34 (1), hrob 35 (2), hrob 36 (3), hrob 38 (4-5), hrob 39 (6), hrob 40 (7), hrob 41 (8)

Tab. IX. Břeclav-Pohansko. Inventář žárových hrobů. Hrob 42 (1), hrob 44 (2), hrob 43 (3), hrob 47 (4), hrob 48 (5-6), hrob 49 (7), hrob 50 (8)

Tab. X. Břeclav. Les „Trnava". Inventář žárových hrobů. Z porušených hrobů v roce 1935 (1 - 2 ) , hrob 1 (3), hrob 3 (4), hrob 4 (5), hrob 8 (6)

Tab. XI. Břeclav. Les „Trnava". Inventář žárových robů: hrob 9 (1), hrob 10 (2), hrob 14 (3). Střepy z kulturní vrstvy (4—14)

Tah. XII. Stará Břeclav. Přední čtvrtky. Žárové hroby in situ. Skupina hrobů 3 — 6 (1), hrob 7 (2), hrob 16 (3), hrob 10 (4), hrob 9 (5), pracovní záběr u hrobu 9 (6)

Tab. XIII. Stará Břeclav. Přední čtvrtky. Inventář žárových hrobů. Hrob 1 (1), hrob 2 (2), hrob 3 (3), hrob 4 (4), hrob 5 (5), hrob 6 (6), hrob 7 (7), hrob 13 (8)

Tah. XIV. Stará Břeclav. Přední čtvrtky. Inventář žárových hrobů. Hrob 8 (1), hrob 9 (2), hrob 10 (3), hrob 12 (4), hrob 15 (5), hrob 16 (6), hrob 23 (7), hrob 33 (8)

Tab. XV. Stará Břeclav. Přední čtvrtky. Inventář žárových hrobů. Hrob 17 (1 — 2), hrob 18 (3), hrob 19 (4), hrob 21 (5), hrob 22 (6)

Tab. XVI. Stará Břeclav. Přední čtvrtky. Inventář žárových hrobů. Hrob 24 (1), hrob 26 (2), hrob 30 (3), hrob 32 (4), hrob 34 (5)

Tab. XVII. Břeclav-Pohansko. Tzv. časně slovanská osada II. Ukázky pozůstatků obydlí (1 - obj. 1 / V - X I I ; 2 - obj. 111/SP; 3 - obj. 2 5 / L Š ; 4 - obj. 2 8 / L Š ; 5 - obj. 50/LŠ) a větší hospodářské stavby (6 - obj. 103/SP)

Tah, XVIII. Břeclav-Pohansko. Ukázky nezdobené časněslovanské sídlištní keramiky. 1,2 — obj. 75/VD; 3 - obj. 4 / V - X I V ; 4, 4a - obj. 72/VD (střep vytáčený z jemně plavené hlíny); 5 — obj. 119/VD (kolkovaný střep); 6 — obj. 3 — 4/V-III; 7 - obj. 4 0 / L Š

Tab. XIX. Břeclav-Pohansko. Ukázky nezdobené časně slovanské sídlištní keramiky. 1 - obj. 103/SP; 2 - obj. 2 5 / L Š ; 3 - obj. 44/VD (talíř); 4 - jáma 21/SP; 5 - obj. 5 0 / L Š ; 6 - obj. 104/SP; 7 - obj. 65/SP

Tab. XX. Břeclav-Pohansko. Ukázky zdobené časně slovanské a starohradištní sídlištní keramiky. 1 - čtv. A 4/5-65; 2 - obj. 73/VD; 3 - obj. 61/VD; 4 - obj. 34/VD; 5 - obj. 16/VD; 6 - obj. 50/VD (talíř); 7 - obj. 5 0 / L Š

VERZEICHNIS DER PHOTOTAFELN Taf. I. Břeclav-Pohansko. B r a n d g r á b e r i n situ. G r a b 2 u n d 3 (1), G r a b 6 (2), G r a b 20 (3), G r a b 48 (4), Grab 10 (5), G r a b 54 (6). Taf. II. Břeclav-Pohansko. B r a n d g r á b e r i n situ. G r a b 7 (1), G r a b 13 (2), G r a b 8 (3), Grab 24 (4), Grab 32 (5), G r a b 38 (6). Taf. III. Břeclav-Pohansko. Funde aus den B r a n d g r á b e r n . G r a b 1 ( 1 - 2 ) , G r a b 2 (3), Grab 3 (4), Grab 4 ( 5 - 7 ) , G r a b 5 (8), Grab 6 (9). Taf. IV. Břeclav-Pohansko. Funde aus den B r a n d g r á b e r n . G r a b 7 (1 — 2), G r a b 8 (3), Grab 9 ( 4 - 5 ) , G r a b 10 (6), G r a b 11 (7), G r a b 12 (8). Taf. V. Břeclav-Pohansko. Funde aus den B r a n d g r á b e r n . G r a b 13 (1), G r a b 14 (2), G r a b 16 ( 3 - 4 ) , G r a b 17 (5), G r a b 15 (6), G r a b 18 (7), G r a b 19 (8). Taf. VI. Břeclav-Pohansko. Funde aus den B r a n d g r á b e r n . G r a b 20 ( 1 ) - 2 ) , G r a b 21 (3), G r a b 22 (4), G r a b 23 ( 5 - 6 ) , G r a b 24 (7), G r a b 25 (8). Taf. VII. Břeclav-Pohansko. Funde aus den B r a n d g r á b e r n . G r a b 26 (1), G r a b 27 (2), G r a b 28 (3), G r a b 29 (4), G r a b 30 (5), G r a b 31 ( 6 - 7 ) , G r a b 32 ( 8 - 9 ) , G r a b 33 (10). Taf. VIII. Břeclav-Pohansko. Funde aus den B r a n d g r á b e r n . G r a b 34 (1), G r a b 35 (2), Grab 36 (3), G r a b 38 ( 4 - 5 ) , G r a b 39 (6), G r a b 40 (7), G r a b 41 (8). Taf. IX. Břeclav-Pohansko. Funde aus den B r a n d g r á b e r n . G r a b 42 (1), G r a b 44 (2), G r a b 43 (3), G r a b 47 (4), G r a b 48 ( 5 - 6 ) , G r a b 49 (7), G r a b 50 (8). Taf. X. Břeclav. W a l d „ T r n a v a " . Funde aus den B r a n d g r á b e r n . Aus den i m Jahre 1935 zerstórten G r á b e r n ( 1 - 2 ) , G r a b 1 (3), G r a b 3 (4), G r a b 4 (5), G r a b 8 (6). Taf. XI. Břeclav. W a l d „ T r m v a " . Funde aus den B r a n d g r á b e r n . G r a b 9 (1), G r a b 10 (2), Grab 14 (3). Scherben aus der Kulturschicht (4—14). Taf. XII. Stará Břeclav. P ř e d n í Čtvrtky. B r a n d g r á b e r i n situ. Gruppe der G r á b e r 3 - 6 (1), G r a b 7 (2), G r a b 16 (3), G r a b 10 (4), G r a b 9 (5), Arbeitsaufnahme am G r a b 9 (6). Taf. XIII. Stará Břeclav. P ř e d n í Čtvrtky. Funde aus den B r a n d g r á b e r n . G r a b 1 (1), Grab 2 (2), G r a b 3 (3), G r a b 4 (4), G r a b 5 (5), G r a b 6 (6), G r a b 7 (7), G r a b 13 (8). Taf. XIV. Stará Břeclav. P ř e d n í Čtvrtky. Funde aus den B r a n d g r á b e r n . G r a b 8 (1), G r a b 9 (2), Grab 10 (3), G r a b 12 (4), G r a b 15 (5), G r a b 16 (6), G r a b 23 (7), G r a b 33 (8). Taf. XV. Stará Břeclav. P ř e d n í Čtvrtky. Funde aus den B r a n d g r á b e r n . G r a b 17 (1—2), G r a b 18 (3), G r a b 19 (4), G r a b 21 (5), G r a b 22 (6). Taf. XVI. Stará Břeclav. P ř e d n í Čtvrtky. Funde aus den B r a n d g r á b e r n . G r a b 24 (1), G r a b 26 (2), G r a b 30 (3), G r a b 32 (4), Grab 34 (5). Taf. XVII. Břeclav-Pohansko. Sog. frúhslawische Siedlung I I . Beispiele der Oberreste von Wohnungen (1 - O b j . 1 / V - X I I ; 2 - Obj. 111/SP; 3 - O b j . 2 5 / L S ; 4 - O b j . 2 8 / L Š ; 5 - O b j . 5 0 / L Š ) u n d grófierer Wirtschaftsbauten (6 - O b j . 103/SP). Taf. XVIII. Břeclav-Pohansko. Beispiele der unverzierten fruhslawischen Keramik. 1 . 2 - O b j . 7 5 / V D ; 3 - O b j . 4 / V - X I V ; 4, 4a - O b j . 7 2 / V D (eine gedrehte Scherbe aus feingeschlámmten T o n ) ; 5 — O b j . 119/VD (eine stempelverzierte Scherbe); 6 — O b j . 3 - 4 / V - I I I ; 7 - Obj. 40/LŠ. Taf. XIX. Břeclav-Pohansko. Beispiele der unverzierten fruhslawischen Siedlungskeramik. 1 - Obj. 103/SP; 2 - O b j . 2 5 / L Š ; 3 - O b j . 4 4 / V D (Teller); 4 - Grube 2 1 / S P ; 5 - O b j . 5 0 / L Š ; 6 - O b j . 104/SP; 7 - O b j . 65/SP. Taf. XX. Břeclav-Pohansko. Beispiele der verzierten fruhslawischen u n d alťburgwallzeitlichen Siedlungskeramik. 1 - Q u . A 4/5-65; 2 - Obj. 7 3 / V D ; 3 - O b j . 6 1 / V D ; 4 - O b j . 3 4 / V D ; 5 - O b j . 5 0 / V D (Teller); 7 - O b j . 50/LS.

BOŘIVOJ

DOSTAL

B Ř E C L A V - P O H A N S K O III. ČASNĚ SLOVANSKÉ OSÍDLENÍ

Vydala Univerzita J. E . Purkyně v Brně — filozofická fakulta Spisy filozofické fakulty č. 261 Redakční rada: Jaroslava Pačesová (předseda), Bedřich Čerešňák, Josef Češka, Adolf Erhart (tajemník redakce), František Hejl, Vladimír Jůva, Milan Kopecký, Arnošt Lamprecht, Zdeněk Masařík, Roman Mrázek, Jiří Vysloužil Technická redakce a grafická úprava textové části: František Herman Z nové sazby písmem P L A N T I N vytiskl T I S K , knižní výroba, n. p., závod 3, Český Těšín Grafická úprava přebalu a vazby: Boris Mysliveček Formát papíru 70 x 100 cm - A A 17,62 - V A 17,89 Tematická skupina a podskupina 02/58 — Náklad 500 výtisků — Vydání první Cena vázaného výtisku Kčs 27,50—1 55-959-85