Výroba a sídla v době laténské 8086124223

Citation preview

V ÝROBA A SÍDLA v

~

~

V DOBE LATENSKE PROJEKT LODĚNIC}j NATALIE VENCLOVÁ S PŘÍSPĚVKY EvžENA NEUSTUPNÉHO, MIROSLAVA MALKOVSKÉHO, BožENY ŽÁKOVÉ A PAVLY VALTEROVÉ

PRAHA 2001 ARCHEOLOGICKÝ ÚSTAV AV ČR

OBSAH Tato publikace vznikla s podporou Grantové agentury AV ČR (projekt 90214) a Grantové agentury ČR (projekty 404/93/1037 a 404!97/K024)

'\

I

I •

I

ÚSTtlEDNl KNIBOVI'U FILOZOFICKÉ FAK\TLTY W.A!.AllY~OVY UNIVERZITl 8B.N0

9 -'r3t,g-Of © 2001 Miroslav Malkovský, Evžen Neustupný, Pavla Valterová, Natalie Venclová, Božena Žáková

Vydává: Archeologický ústav Praha, Letenská 4, 118 Ol Praha 1 Redaktor neperiodických publikací: Dagmar Dreslerová Obálka: Vladimír Vimr Přední

strana obálky: Povrchový výchoz (Srbeč 1) Kounovské sloje se švartnou v nadloží; švartnový výrobní odpad (Mšecké Žehrovice 1). Sazba a technická realizace: IRES Písek ISBN 80-86124-22-3 Tento svazek a katalog dalších publikací lze objednat na adrese: Copies of this volume and a catalogue of other publications by the Institute of Archaeology, Prague can be obtained from: • Archeologický ústav- knihovna, Letenská 4, 118 OJ , Praha 1. Tel.: +420-02-57533782,/ax: +420-02-57532288. E-mail: [email protected] • Beier&Beran - Archiiologische Fachliteratur, Thomas-Muntzer-Str. 103, D-08134 Langenweissbach, Cermany. E-mail: [email protected] • Kubon&Sagner, Buchexport-lmport, P. O. Box 341018, D-80328 Munich, Cermany • Oxbow Books, Park End Place, Oxford OXJ 1HN, United Kingdom • Rudolf Habelt GmbH, Am Buchenhang 1, D-53115 Bonn, Cermany

Seznam obrázků ... .. ............... .... ................................... . Seznam tabulek ............ .......... . ......................... . .......... .

vii

1. Úvod . .... ..... ........... ........... . . . . ... .... . ......... ... ......... . 2. Sídelní archeologie: teorie, modely a metody ..... ........... ..... . . . . ........ . . . 2.1. Sídliště a sídelní areály .. ......... .... ...................... ...... . . ... . 2.2. Naleziště a lokalita ................................................... . 3. Výroba a sídla ......... .. ... ..... .. ..................................... . 3.1. Výroba a výrobní areály ............................................... . 3.2. Vztah výrobního a sídelního areálu . ... .. ... ...... ..... ................... . 3.3. Specializace a organizace výroby .... . .. . ......................... .. ..... . 3.4. Náročnost a rozsah výroby ........ ..... ................... ..... ... .. .. . . 3.5. Suroviny: zdroje, dostupnost a kontrola ................................... . 3.6. Osoby provozující výrobu ...... . . .............. .. .. ... . . . ............. . 3.7. Výrobky, jejich hodnota a distribuce ..... . ............................... . 3.8. Výroba a společnost .................................................. . 4. Projekt Loděnice: cíl a metoda . . .... . ... .... . .. .... .. .... .. ..... .... . ..... . .. . 5. Pracovní území a jeho charakteristika .... . ..................... ..... ......... . 5 .1 . Přírodní poměry . ..... . .. ... .. . . ............. ... . ... ... .. .. ..... ..... . 5.1. 1. Geografie a hydrologie .............. ... ...... .... ......... .... . 5.1.2. Geomorfologie .... ......... ........ . . . . ..................... . 5.1.3. Geologická situace ............................... . ........... . 5.1.4. Půdy ...................................................... . 5.1.5. Klima a vegetace ...... ... ..... .... ............ ..... . .... . .. . . 5.2. Archeologická situace ................ . ........ .. .. ................... . 6. Artefakty a ekofakty ..... ......... ......... .- ............................. . 6.1. Keramika .......................... · . : . '...... .. ....... .. .. .. .. ... ... . 6.2. Švartna .. ..... . .. .. ............................ .. ....... ..... .. . . ... . 6.3. Železná struska ............................................... . ...... . 6.4. Železité materiály ......................................... . ...... .. .. . 6.5. Kamenné artefakty ...... . ...... ... ................................... . 6.6. Skleněné a jiné artefakty ..... . .................. ... .............. ..... . 7. Komplexy, komponenty a aktivity: prameny získané tradičními metodami ....... .. ... . 7.1. Bydlení a domácké činnosti ...... ....... ....... .... .................... . 7 .2. Získávání potravy ............... . .............................. . ..... . 7.2.1. Zemědělství .............. : . ...... .. ....... ...... . .......... . 7 .2.2. Chov dobytka .... ...... . ... ............................. . ... . 7.2.3. Lov ...................................................... . 7.3. Specializovaná výroba 1: zpracování švartny . . ........................... .. . 7 .3.1. Typ, technologie a rozsah výroby ................................ . 7.3.2. Suroviny: zdroje a dostupnost ..... . ........... . . .... .......... .. . 7.3.3. Místa výroby ........... . ........................ .. ......... . 7.3.4. Výrobci švartnových artefaktů ............... . ......... .. ....... . 7.3 .5. Výrobky ze švartny ............... . . ... .... ... ...... ... . ..... . 7.3.6. Trvání výroby švartnového šperku .. .. ...... ............. ... ..... . 7.3.7. Uživatelé švartnových předmětů ................ .. ............... . 7.3.8. Švartna a černý šperk doby železné v Evropě .... . . .... . . ......... . . . 7 .4. Specializovaná výroba II: hutnictví železa ... ................... . .......... . 7 .4.1. Typ, technologie a rozsah výroby .... .. .... ... ................... .

1 3 3 4 5 5 6

X

8 10 10

ll ll 12 13 17 17 17 18 18 19 19 20

29 29 33 37 38 39

40 41 41 50 51 65 67 67 67 71

88 95

97 112 115 119 122 122

vii

vi

7.4.2. Zdroje železa v regionu: pohled geologa (Miroslav Malkovský) ......... . 7 .4.3. Suroviny a jejich dostupnost z hlediska archeologie . . .. . ....... . .. . .. . 7 .4.4. Hutnické dílny a jejich lokalizace ... . ....... . ..... . . . ............ . 7.4.5. Hutníci . .... . .............. .. ...... . .......... . ... . ........ . 7 .4.6. Hutnické výrobky .. . .. .. ... . ..... .. ......... . .... . ........ . .. . 7.5. Specializovaná výroba III: kovářství . . ............. ... . . .................. . 7.5.1. Typ a charakteristika výroby .................... . . . ............ . 7.5.2. Kovárny a jejich lokalizace ..... . .. . . . ..... . . . .......... . ... . .. . 7.5.3. Kováři . . .... . .... . ..... . .......... . ... . ... . . .. ... ......... . 7.5.4. Kovářské výrobky . .......... . .. . .. . ........ . . .. ......... . . . . . 7.6. Specializovaná výroba IV: metalurgie neželezných kovů . . .... . ...... . ..... . .. . 7.7. Rituální sféra ........ . .... .. ... .. .. .. . . ..................... . ....... . 7.7.1. Prostor mimořádných aktivit ....... . ... . ..................... . . . 7.7.2. Pohřbívání ....... . ...... . .. . ............. . ........... . ..... . 8. Komplexy, komponenty a aktivity: prameny získané analytickými sběry ......... .. ... . 8.1. Bydlení ........ . ..... . .............. . .. . ............... . . .. ....... . 8.2. Specializovaná výroba I: zpracování švartny .. . .. . ... . . . ........... . . . .. .. . . 8.3. Specializovaná výroba II: hutnictví železa . .................. . ............. . 9. Rekonstrukce obytných, výrobních a sídelních areálů ... . . . ... . ..... . ............ . 9.1. Sídelní areály a jejich subareály podle výsledků tradičních výzkumů a průzkumů . .. . 9.1.1. Areály jednotlivých aktivit a jejich identifikace . . ................... . 9 .1.2. Přírodní poměry obytných, výrobních a sídelních areálů ... . ... . . . ..... . 9.1.3 . Velikost, trvání a distribuce obytných, výrobních a sídelních areálů .. . . .. . 9.1.4. Ekonomický potenciál regionu ... . ....... . .............. . . . . . . . . . 9 .2. Sídelní areály a jejich subareály podle analytických sběrů ... .. ......... . ..... . 10. Posouzení analytických sběrů matematickými metodami a geografickými informačními systémy (Evžen Neustupný - Natalie Venclová) ........ . 10.1. Základní polygony .. . .. . . ....................... .. ........ . . ... .... . 10.2. Použité deskriptory ........................... . ... . ................. . 10.2.1. Keramika ........... . ...... . .............................. . . 10.2.2. Hutnická struska . . . . ....... .. ........ . ..... . ... . ......... .... . 10.2.3. Švartna ...... . .......... .. .... .. ...... . ............ . ....... . 10.2.4. Pelosiderit ................. . .................. . ..... . ... . .. . 10.3. Hledání struktur ...... .. .... . . . ............. . ..... . ................ . 10.3 .1. Předlaténský pravěk . . . ........ . ......... . ........... . ........ . 10.3.2. Laténské období ............ ..... ... . ..... .. ................. . 10.4. Specializace komunit ........... . ........... . . . ............... ... ... . ll. Sídelní a výrobní zóny ..................................... . ... . . . ....... . 11.1. Vývoj osídlení regionu Loděnice v době železné .... . ...................... . 11.2. Region Loděnice jako laténská industriální zóna . .. ... . .... . ..... ......... . 12. Závěr ..... . ... . . .... . ... . ... . .... . ... . .... . ....... . . . ... . ..... .. ..... .

187 187 187 188 192 194 194 194 194 197 199 205 205 209 215

Expertní studie Petrologický výzkum švartny a příbuzných materiálů (Božena Žáková) ...... .. ...... .. . . Pa1ynologický výzkum švartny a příbuzných materiálů (Pavla Valterová) ............... .

227 267

Summary Literatura

287 310

123 126 130 138 140 141 141 141 142 142 143 144 144 144 155 155 161 167 171 171 171 173 178 181 182

Přílohy

I. Laténské nálezy z regionu Loděnice, získané tradičními výzkumy a průzkumy ....... . . II. Nálezy švartnových artefaktů v Čechách .. . ........... . ............... . ...... . III. Jiné černé (nešvartnové) nálezy v Čechách .. . ... . ......... . . . .. . ... . .. ..... .. .

IV. Systém popisu laténské keramiky ....... .. ............ . .. ... ............. . . .

327 333 387 391

SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr.

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Obr. 8. Obr. 9. Obr. 10. Obr. ll. Obr. 12. Obr. 13. Obr. 14. Obr. 15. Obr. 16. Obr. 17. Obr. 18. Obr. 19. Obr. 20. Obr. 21. Obr. 22. Obr. 23. Obr. 24. Obr. 25. Obr. 26. Obr. 27. Obr. 28. Obr. 29. Obr. 30. Obr. 31. Obr. 32. Obr. 34. Obr. 35 . Obr. 36. Obr. 37. Obr. 38. Obr. 39. Obr. 40. Obr. 41. Obr. 42. Obr. 43. Obr. 44. Obr. 45. Obr. 46. Obr. 47. Obr. 48. Obr. 49. Obr. 50.

Projekt Loděnice: pracovní území. Schéma prostorových vztahů obytných, výrobních a sídelních areálů a vznik industriální zóny. Region Loděnice. Lokality zjištěné tradičními výzkumy a průzkumy a prostor analytických sběrů. Region Loděnice . Letecké foto M. Gojda. Region Loděnice. Celkový pohled na údolí Bakovského potoka a jeho přítoku Hřešického potoka. Region Loděn i ce . Naleziště doby laténské, zjištěná tradičními výzkumy a průzkumy . Region Loděnice: vrstevnicová mapa s vyznačeným přibližným rozsahem nalezišť doby laténské podle povrchových průzkumů. Region Loděn i ce : mapa svažitosti. Region Loděnice: geologická mapa. Region Loděnice: výchozy švartny a novodobé šachty- mapa. Region Loděnice: pedologická mapa. Region Loděnice: geobotanická mapa. Významné typy keramiky v regionu. Šedá slídnatá keramika s vhlazováním na vnějším matném povrchu. Švartna. 1 surovina neopracovaná i se stopami opracování, 2 polotovary a středové výřezy kruhů. Výchozy uhelné sloje a švartny v rýze pro ropovod. Hutnická struska a zestruskovatělý výmaz železářské pece. Kovářská struska. Konglomerát strusek z různých taveb. Pelosideritové konkrece. Typy sídlištních objektů v regionu Loděnice. Kůlové stavby z ohrazených areálů v regionu Loděnice . Honíce I: keramika a jiné nálezy. Honíce I: keramika. Honíce I: keramika a železný sekáč. Mšec I: keramika. Mšec I: keramika. Mšec I: skleněné a bronzové předměty. Mšec I: železné, kamenné a hliněné předměty. Mšec I: hrnčířská pec, nález z r. 1984. Mšecké Žehrovice ll: objekt 2/1935. Keramika. Mšecké Žehrovice II: objekt 211935 . Mšecké Žehrovice II: skleněné a železné předměty. Stochov: keramika. Keramika z povrchových sběrů, 1990-92. Bdín ll, Tuchlovice I, Ledce I. Skleněné náramky v regionu Loděnice. Keramika laténské industriální zóny v LT B2-C1/C2 (Mšecké Žehrovice I- starší horizont, fáze 1 a 2). Schéma postupu výroby švartnových kruhů. Švartnový výrobní odpad a polotovary podle jednotlivých kategorií. Švartnové artefakty: výrobní stopy. Kategorie lb, 2. Švartnové artefakty : výrobní stopy. Kategorie 3. Švartnové artefakty: výrobní stopy. Kategorie 4, 5, 6. Švartnové artefakty: výrobní stopy. Kategorie 7. Švartnové artefakty: výrobní stopy. Kategorie 9, 10. Švartnové artefakty : výrobní stopy. Kategorie 10. Experimentální výroba švartnových kruhů (F. Sedláček). Zhotovování artefaktů kategorie I b, 2 a 3. Expet imentální výroba švartnových kruhů (F. Sedláček). Zhotovování artefaktů kategorie 4, 5 a 7. Experimentální výroba švartnových kruhů (F. Sedláček). Zhotovování artefaktů kategorie 9 a JO. Pískovcové brousky. Experimentální výroba švartnových kruhů (F. Sedláček). Zhotovování artefaktů kategorie 10.

ix

viii

Obr. 51. Experimentální výroba švartnových kruhů (F. Sedláček). Rekonstrukce rotačního zařízení. Obr. 52. Experimentální výroba švartnových kruhů (F. Sedláček). Dokončování artefaktů kategorie 10 -broušení pomocí rotačního zařízení. Obr. 53 . Černé kruhy, jiné finální výrobky a výrobní odpad z nálezů H C až LTD, zkoumané pomocí petrografických a palynologických analýz - mapa. Obr. 54. Černé kruhy, jiné finální výrobky a výrobní odpad z nálezů H C až LTD, zkoumané pomocí petrografických a palynologických analýz- výsek z obr. 53. Obr. 55. Švartnové artefakty v Čechách: celkový přehled- mapa. Obr. 56. Výrobní lokality a jednotlivé nálezy švartnového výrobního odpadu v Čechách v LT B-D - mapa. Obr. 57. Výrobní lokality a jednotlivé nálezy švartnového výrobního odpadu v Čechách v LT B-D: kounovská výrobní zóna (výřez z mapy na obr. 56). Obr. 58. Typy švartnových kruhů a kroužků: hladké, hráněné a žebrované. Obr. 59. Rozměry švartnových kruhů. Vnější průměr. Obr. 60. Rozměry švartnových kruhů . Šířka. Obr. 61. Jiné typy švartnových výrobků. Obr. 62. Jiné typy švartnových výrobků. Obr. 63. Distribuce finálních výrobků ze švartny v Čechách v LT B-D- mapa. Obr. 64. Distribuce výrobků z kounovské švartny podle petrograficky a palynologicky analyzovaných předmětů - mapa. Obr. 65 . Nejstarší hrobové celky se švartnovými kruhy . Obr. 66. Nálezy švartnových kruhů v jednotlivých regionech v Čechách - mapa. Obr. 67. Zpracování švartny a výroba železa v regionu Loděnice (podle výsledků tradičních výzkumů a průzkumů)- mapa. Obr. 68. Laténské hutnické pece (LT B-D) v Čechách - mapa. Obr. 69. Hutnické objekty v regionu Loděnice . Obr. 70. Hutnické dílny v regionu Loděnice. Obr. 71. Mšec 1: výsledky analytických sběrů ve srovnání s geofyzikální magnetometrickou prospekcí, měřením magnetické susceptibility a fosfátovou půdní analýzou. Obr. 72. Srovnání množství hutnické strusky získané analytickými sběry s lokacemi prokopaných či předpokládaných hutnických pecí. Obr. 73. Mšecké Žehrovice I. Hutnická struska ve výplni objektů : hustota nálezů . Obr. 74. Doklady kovářství v regionu Loděnice. Obr. 75. Mšecké Žehrovice 1: čtyřúhelníkový valový areál podle výsledků výzkumu 1979-88. Obr. 76. Honíce. Původní zpráva J. Baumana o nálezu laténského hrobu v r. 1924. Obr. 77. Nálezy z laténských hrobů v regionu Loděnice . Obr. 78. Mšecké Žehrovice 1: hrob 111977 . Obr. 79. Laténské hroby v regionu Loděnice- mapa. Obr. 80. Prostor analytických sběrů v regionu Loděnice, 1993-95 . Obr. 81. Prostor analytických sběrů v regionu Loděnice, 1993-95. Přehled sběrových čtverců. Obr. 82. Sběrové čtverce s laténskou keramikou (četnost střepů) . Obr. 83. Sběrové čtverce s keramikou blíže neurčeného zemědělského pravěku (četnost střepů). Obr. 84. Sběrové čtverce s laténskou keramikou a starší laténské nálezy, získané tradičními metodami. Obr. 85 . Sběrové čtverce s nálezy švartny, rozlišenými podle druhů . Obr. 86. Starší laténské nálezy a sběrové čtverce s nálezy laténské keramiky a švartny. Obr. 87. Starší laténské nálezy a sběrové čtverce s nálezy laténské keramiky a švartnových středových koleček . Obr. 88. Sběrové čtverce s nálezy hutnické strusky, laténské keramiky a švartny. Obr. 89. Sběrové čtverce s nálezy hutnické strusky (černé tečky) a pelosideritových konkrecí. Obr. 90. Sběrové čtverce s nálezy hutnické strusky a keramiky z doby laténské a římské . Obr. 91. Počet sběrových polygonů s nálezy hlavních období. Obr. 92. Počet sběrových polygonů obsahujících 0.1 až 10 střepů laténského období. Obr. 93. Počet sběrových polygonů obsahujících 0.1 až 60 novověkých střepů. Obr. 94. Průměrný počet střepů na jeden polygon. Obr. 95. Průměrná váha střepů najeden polygon. Obr. 96. Průměrná váha střepů hlavních obdob'í. Obr. 97. Sběrové čtverce s nálezy hutnické strusky a keramiky doby římské . Obr. 98. Sběrové čtverce s nálezy laténské keramiky, švartnových koleček a opracované švartny: součet četností.

Obr. Obr. Obr. Obr. Obr.

99. 100. 101. 102. 103.

Sběrové čtverce s laténskou keramikou, hutnickou struskou a pelosideritovými konkrecemi.

Pokus o rekonstrukci obytných areálů . Osídlení regionu Loděnice v pozdně halštatském až časně laténském období (H D- LT A) - mapa. Osídlení regionu Loděnice v období LT C2-Dl- mapa. Osídlení regionu Loděnice v době římské a stěhování národů - mapa.

Barevné obrázky: Obr. I. Obr. II. Obr. III.

Sběrové čtverce

s nálezy švartnových středových koleček a opracované švartny. s nálezy hutnické strusky. Rekonstrukce sídelních areálů a jejich obytných a výrobních subareálů podle prostorově souvislých kumulací čtverců s nálezy laténské keramiky a/nebo diagnostického laténského švartnového odpadu (středových Sběrové čtverce

koleček) .

Obr. IV. Rekonstrukce sídelních areálů a jejich obytných a výrobních subareálů podle prostorově souvislých kumulací nálezů : pravděpodobné sídelní areály s obytnými jádry a výrobními subareály a pravděpodobné samostatné výrobní areály. Obr. V. Faktorová analýza laténských proměnných . Faktorová skóre faktoru l. Obr. Vl. Faktorová analýza laténských proměnných. Faktorová skóre faktoru 2. Obr. VII. Faktorová analýza laténských proměnných. Faktorová skóre faktoru 3. Obr. VIII. Sběrové čtverce s nálezy hutnické strusky, švartnových středových koleček a/nebo laténské keramiky a Iaténské keramiky .

Petrologický výzkum švartny a příbuzných materiálů - Božena Žáková Obr. 1. Obr. 2. Obr. 3. Obr. 4. Obr. 5. Obr. 6. Obr. 7. Obr. 8. Obr. 9. Obr. 10. Obr. ll. Obr. 12. Obr. 13. Obr. 14. Obr. 15. Obr. 16.

Kalivody- vzorek 10. Švartna. Kalivody - vzorek 10. Švartna. S rbeč- vzorek 49, švartna; Libčeves - vzorek 36, sapropelit typu švartny. Sedlec - vzorek 33. Pravděpodobně tzv. plackové uhlí. Jtichsen - vzorek 12. Patrně švartna. Steinsburg- Romhild- vzorek 14. Pravděpodobně švartna. Westgreussen - vzorek 16. Posidoniová břidlice. Hradenín - vzorek 24, bituminózní jílovec nebo břidlice ; Lhota-Závist - vzorek 28, švartna(?). Fere-Champenoise - vzorek 45, boghedová břidlice ; Levroux - vzorek 42, bitumenní břidlice . Buxieres-Les-Mines - vzorky 47 a 48. Bituminózní jílovec kenelového typu (autun). Sopron- vzorek 22, švartna; vzorek 23 , sapropelit typu švartny. Vejprnice- vzorek 26. Sapropelit typu švartny. Zliv - vzorek 59. Švartna. Zliv - vzorek 59. Švartna. Košťálov - vzorek 60. Bituminózní břidlice, rudnický obzor. Košťálov- vzorek 61. Bituminózní břidlice , rudnický obzor.

Palynologický výzkum švartny a příbuzných materiálů- Pavla Valterová Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr.

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

Leiotriletes, Calamospora, Granulatisporites, Cyclogranisporites, Verrucosisporites. Verrucosisporites, Triquitrites, Lycospora, Laevigatosporites. Laevigatospori tes, Latosporites, Punctatosporites, Thymospora. Torispora, Speciososporites, Florinites, Wilson ites. Wilsonites, Potonieisporites. Pleurozonaria. Leiotriletes, Calamospora, Cyclogranisporites, Verrucosisporites, ?Densosporites. Laevigatosporites, Latosporites, Torispora, ?Florinites. ?Potonieisporites, Pleurozonaria. Tytthodiscus; celkový z áběr palynologického preparátu .

X

SEZNAM TABULEK Tab. 1. Tab. 2. Tab. 3. Tab. 4. Tab. 5. Tab. 6. Tab. 7. Tab. 8. Tab. 9. Tab. 10. Tab. ll. Tab . 12. Tab. 13. Tab. 14. Tab. 15. Tab. 16. Tab. 17. Tab. 18. Tab. 19. Tab. 20. Tab. 21. Tab. 22. Tab. 23. Tab. 24. Tab. 25. Tab. 26. Tab. 27. Tab. 28. Tab. 29. Tab. 30. Tab. 31. Tab. 32. Tab . 33. Tab. 34. Tab. 35. Tab. 36. Tab . 37. Tab. 38. Tab. 39. Tab. 40. Tab. 41.

Procentuální zastoupení vybraných typů keramiky. Obytná (residenční) komponenta v regionu Loděnice podle pramenů získaných tradičními výzkumy a průzkumy. Skleněné náramky z regionu Loděnice . Revidované soubory keramiky (nad 100 ks) z vybraných lokalit v regionu . Průměrné procentuální zastoupení vybraných vlastností laténské keramiky staršího a mladšího horizontu v regionu Loděnice. Průměrné procentuální zastoupení vlastností laténské keramiky ve fázích 1 a 2 staršího horizontu. Seriace keramických souborů období LT B2/C1 až LT Dl ze sídlištních objektů ve Mšeckých Žehrovicích I a II a v Srbči . Relativní chronologie jednotlivých fází laténského osídlení regionu Loděnice podle keramiky. Vzorky černých materiálů a výsledky jejich petrografické a palynologické analýzy (viz expertízy B. Žákové aP. Valterové v tomto svazku). Poměr švartnové suroviny a odpadu v zahloubených (dílenských?) objektech, a souhrnně na výrobních lokalitách. Klasifikace švartnových kruhů a kroužků . Velké profilované Chráněné a žebrované) kruhy a malé hladké i profilované kroužky v kolekcích z výrobních lokalit. Srovnání švartnových artefaktů kategorie 2 až 10 v největších nálezových souborech ze zahloubených (výrobních?) objektů. Švartnové středové výřezy ("kolečka") z pracovního území v dosavadních nálezech. Černé předměty, jejichž materiál byl určen petrologickými a palynologickými analýzami (provedenými mimo rámec Projektu Loděnice) jako kounovská švartna. Švartnové kruhy v hrobových garniturách na českých pohřebištích. Švartnové finální výrobky ve vybraných regionech v Čechách. Černé materiály doby halštatské a laténské ve střední Evropě a jejich chronologie. Odhad objemu dřeva potřebného pro hutnickou výrobu v pracovním území v LT B2-Cl. Celkový přehled nálezů získaných analytickými sběry, 1993-1995. Hustota keramických zlomků v podpovrchových objektech v regionu Loděnice a v SZ Čechách. Srovnání nálezů získaných tradičními metodami s nálezy získanými analytickými sběry. Srovnání počtu komponent lokalizovaných tradičními metodami (TM) a analytickými sběry (AS). Vztah obytných areálů k nadmořské výšce. Obytné areály a svažitost terénu. Obytné areály a orientace svahu. Vzdálenost obytných areálů od vodního toku. Převýšení obytných areálů nad nejbližším vodním tokem. Vztah obytných a sídelních areálů k půdě . Kumulace sběrových čtverců s nálezy keramiky, švartnových koleček a hutnické strusky. Topografické parametry sídelních areálů s obytnými jádry podle tradičních metod a analytických sběrů, a oddělených výrobních areálů (podle analytických sběrů). Terény projektu Loděnice. Projekt Loděnice. Seznam proměnných použitých pro analýzu hlavních komponent. Četnosti deskriptorů laténského období. Korelační koeficienty a hladiny významnosti mezi struskou a některými jinými kategoriemi nálezů. Průměrná vzdálenost polygom':! se struskou k polygoni'tm s jinými nálezy. Faktorové koeficienty 4 faktorů. Četnosti deskriptori't laténského období v neprázdných polygonech. Vektorová syntéza proměnných laténského období. Pri'tměrný počet a pri'tměrná váha kusů strusky v povodí 1 (Loděnice) a povodí 2 (Bakovský potok). Environmentální proměnné v polygonech obsahujících strusku.

1. ÚVOD

Obr. 1. Projekt Loděnice: pracovní území.

Region horního toku potoka Loděnice, známého na středním a dolním toku spíše pod názvem Kačák, včetně přilehlých povodí severně a severovýchodně protékajícících potoků (obr. 1), tedy vlastně celý širší prostor Novostrašecka, se velmi výrazně archeologicky projevuje. Pozoruhodná je zejména neobvyklá koncentrace určitých druhů archeologických movitých nálezů, zjevná již při zběžné orientační prospekci v terénu: týká se zejména kusů švartny a hrud železné strusky. Při zemědělských pracích běž­ ně nalézané švartnové kotoučky, tj. odpad či polotovary vznikající při výrobě černých náramků oblíbených v době laténské, byly tak nápadné, že se jim dostalo i lidového výkladu "spadlých hvězdiček", jak to zdokumentoval A. Knor (1940-41). Celé toto území totiž protíná ve zhruba západo-východním směru Kounovská kamenouhelná sloj, která tu také v řadě míst vychází na povrch. V nadloží této sloje se vyskytuje černá bitumenní hornina sideritický jílovec, resp. sapropelit známý pod názvem švartna, a v celém prostoru sloje a v jejím nejbližším sousedství také železité horniny. Povrchové výchozy kounovské sloje a také jejich širší okolí byly známy a využívány v době laténské, jak to dokládá zmíněný výrobní odpad vznikající při provozování dvou výrobních odvětví - zhotovování švartnových ozdob a hutnictví železa. Stopy těchto výrobních činností charakterizují celou řadu laténských sídlišť v regionu, který tak po zásluze snese, a to již pro dobu laténskou, označení "průmyslový", jak je poprvé v české literatuře použil R. Pleiner (1958, 126). Ačkoli region byl osídlen v různých obdobích pravěku a středověku a předměty s tím související byly rovněž registrovány, nejvíce pozornosti vzbuzovaly památky laténské. Přispěl k tomu jistě nález kamenné hlavy "keltského héróa" ve Mšeckých Žehrovicích v r. 1943 a s ním související objev laténského pravoúhlého valového areálu v bezprostřední blízkosti. Díky těmto objektům se Mšecké Žehrovice staly jedním z nejznámějších nalezišť evropské archeologie; kamenná skulptura odtud patří mezi nejčastěji publikované archeologické nálezy. S oustředěný zájem neprofesionálních archeologů na tuto lokalitu měl, kromě některých negativních proj evů (nekoordinované sběry a nehlášené výkopy), velmi pozitivní výsledek: registroval včas pokusy o částečné odstranění valů pravoúhlého valového areálu ve Mšeckých Žehrovicích orbou a lesnickými pracemi a inicioval tam archeologický výzkum, který pak probíhal v letech 1979-88 (Mšecké Žehrovice I: Venclová 1998a s lit.). Výzkum se nesoustředil jen na pravoúhlý valový areál, ale i na laténské industriální sídliště, které mu na témž místě časově předcházelo, a také na jeho zázemí. Právě výsledky tohoto výzkumu podnítily další návazný archeologický projekt, zaměřený na studium struktury laténského osídlení regionu a organizace výrobních aktivit, a tím i na problematiku prostorových vztahů obytných a výrobních areálů , sídlištních areálů a industriálních zón. Tento projekt použil jako svůj hlavní nástroj povrchový sběr. Zatímco v prvé fázi byl sběr proveden pomocí tradiční metodiky a doplňkově se uskutečnily i podpovrchové výzkumy ohrožených lokalit (Srbeč I a Přerubenice), druhá fáze použila metodu analytických sběrů a data takto získaná byla pak vyhodnocena pomocí matematických metod (vektorové syntézy) s využitím GIS - geografických informačních systémů (Neustupný - Venclová v tomto svazku s lit.). Předložená publikace vychází z těchto výzkumů a projektů, přičemž využívá i dalších dat shromážděných celou řadou archeologů a spolupracovníků. Jejím cílem bylo zejména předvést obraz laténského osídlení v pracovním území horní Loděnice, a to ve srovnání výsledků tradičního přístupu a netradičního typu povrchové prospekce. Vlastně jako vedlejší produkt vznikla zároveň i studie o výrobě a distribuci švartnových předmětů, doprovázená přírodovědnými analýzami (Žáková v tomto svazku, Valterová v tomto svazku) a databází výrobních lokalit a finálních švartnových produktů v Čechách, která je rovněž součástí knihy. Studium hutnické strusky vedlo k novému vyhodnocení zdrojů železné rudy, využitelných v regionu Loděnice v pravěku (Malkovský v tomto svazku). Pokud není uvedeno jinak, detailní informace a další odkazy k datům použitým v této publikaci lze nalézt v Přílohách I-III a v blocích dat MSEC (starší laténské nálezy v regionu Loděnice) a LODENI-

2

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

CE_93-95 (nálezy získané analytickými sběry vl. 1993-95) v archivu Archeologického ústavu A V ČR v Praze. Pod_!

r

)

I

'

)>

o·

Kladf!O

ť:~-~-'t~.- -

oOJ

(JJ

( ///

odpovídají číslování lokalit v soupisu švartnových předmětů z Čech (Příloha 2).- The Loděnice region. La Ti:me period sites located by traditional investigations. Numbers correspond to those in the list oj sapropelite objects in Bohemia (Appendix 2).

< -

:Jl )>

A

-l

m

:Jl

U:i

-l A )>

Obr. 7. Region Loděnice : vrstevnicová mapa. Vyznačen přibližný rozsah nalezišt' doby laténské podle povrchových průzkumů. The Loděnice region: contour map. Approximate extents ofLa Time period sites according to suiface survey.

.. -

___

·· ...• ,55

N

w

1\)

.!::>-

tilllllllllll

111111

Loděnice

Ililii

. llllllllllllllllttllllill

1 \IJIlilllilllllllll!l I I l l litl, , •, , 1 :1~ ~ ~ < -




o o < z c. N

m ~

)> (_

m I

o o I

)>

:o )> ;A

-;

m

:o

(jj ::j ;A )>

IP

lliiilllliiD1

l!iEFi!iíl2 O

§3

Hi' l4

Os

3km

Obr. ll. Region Loděnice: pedologie. 1 černozem, 2 hnědo­ zem, 3 hnědá půda, 4 rendzina, 5 nivní půda; písmeny označe­ ny další půdy: DG dmoglejová, IP ilimerizovaná, LP lužní, NV nevyvinutá, RP rašeliništní. Podle Základní půdní mapy 1:50000 okr. Rakovník a Kladno (ulož. v Ústavu pro zeměděl­ ský průzkum půd, Praha-Suchdol). - The Loděnice region: pedology. 1 chernozem, 2 brownearth, 3 brown soils, 4 rendzina, 5 flood plain soil; other soil types: DG tuif and gley(fied soil, IP illimerized soil, LP meadow soil, NV undeveloped soil, RP peat-bog soil.

rv

--...!

28

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

6. ARTEFAKTY A EKOFAKTY

Artefakt, nejelementárnější hmotný projev lidské činnosti, představuje výchozí prvek naší analýzy pracovního území. Jinými slovy, studium artefaktů je prvou úrovní studia daného regionu. Na tomto místě se budeme zabývat jednotlivými movitými předměty, nikoli tedy nemovitými objekty či krajinnými relikty, které vlastně představují jiný druh artefaktu. Artefakty a ekofakty jako movité předm ěty mají význam jednak samy o sobě, jednak jako součásti nálezových komplexů a komponent. V této kapitole probereme informace, které poskytují tyto předměty samy o sobě: jejich vlastnosti, jejich výpovědní hodnotu co do provenience, chronologie, indikace typu provozovaných aktivit, a případně také jejich frekvenci. Prostorové vztahy artefaktů budou totiž probírány detailně především v dalších úrovních studia, jejichž jsou nepostradatelnou podmínkou. Nejčastěj i nacházenými artefakty/ekofakty náležícími laténskému osídlení regionu jsou, co do druhů materiálu, keramické střepy nádob, kusy švartny a hrudky železné strusky (k jejich chronologické pří­ slušnosti viz níže). Platí to pro nálezy povrchové i pro obsah podpovrchových objektů. Zatímco keramiku a strusku můžeme bezpochyby zařadit mezi artefakty, neplatí to tak docela pro každý nález švartny, neboť jejich část patří mezi ekofakty (viz oddíl 6.2.), nebo dokonce nemusí být artefaktem ani ekofaktem, ale přírodninou (to se týká přírodního výskytu švartny v okolí jejích výchozů). Jednotlivé typy artefaktů (příp. i ekofaktů) probereme níže.

6.1. KERAMIKA V pracovním území nepatří keramika, na rozdíl od jiných regionů v Čechách, k nejčetněji zastoupenému typu artefaktu. Ocitá se až na třetím místě po švartně a strusce. To je důsledkem výrobního charakteru regionu, kde byla švartna zpracovávána téměř na všech laténských lokalitách a hutnická výroba na většině z nich, a zároveň důsledkem povahy těchto výrobních odvětví, při nichž vzniká velké množství trvanlivého odpadu. Menší podíl keramiky ve srovnání se švartnou se projevuje jak v objektech, tak v povrchových kolekcích. V povrchových nálezech je její podíl ještě menší, což způsobují dva faktory. Jedním je menší viditelnost keramických střepů na povrchu oproti švartně a strusce, které jsou vizuálně velmi výrazné a strhávají k sobě pozornost sběrače na úkor méně nápadných střepů. Druhý faktor je silně po d míněn pos tdepozičními procesy jak antropogenními, tak environmentálními. Jde o redukční transformaci, která postihovala keramiku ve větší míře než švartnu a strusku; ty se totiž zachovávají v téměř absolutním (původním) nebo jen málo redukovaném množství (k redukční transformaci cf. Neustupný- Venclová 1996, 615-617). Znalec regionu Fr. Sedláček konstatuje nápadný rozdíl ve velikosti střepů , které sbíral v 60. letech, od střepů ležících na povrchu dnes: jejich velikost se podle jeho názoru zmenšila 4-Sx. Vysvětlením jsou patrně změny v zemědělských technikách, zejména v hloubce orby . Ta dosahovala maximální hloubky právě v 60. letech, a vyorávala zřejmě na povrch výplně i hlu bších objektů , kde byly předtím střepy chráněny před inten zívnější fragmentari zací. V pozdějších letech se hloubka orby snížila, nové střepy tedy nebyly vyorávány a ty, které se do ornice dostaly již dříve, se omletím postupně zmenšovaly . Podíl na tom může mít i poměrně drsné klima v regionu. Funkční určení keramiky indikuje, obecně vzato, i funkci areálu, kde byla nalezena. Keramika určená k přípravě pokrmů a k ukládání zásob by tedy měla vyznačovat obytný areál, technická keramika (tyglíky, dyzny) výrobní areál, atd. Skutečnost však byla zřejmě složitější. Keramika sloužící k podávání či přepravě jídel může být teoreticky přítomna jak v obytném areálu, tak ve výrobním či kultovním/rituálním areálu či dokonce mimo komunitní areál (používaná a ztracená na cestě?) a její výskyt nemůže být

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

30

tedy indikativní sám o sobě, ale jen v souvislosti s dalšími faktory (např. s její kvantitou a skladbou souboru, v němž byla nalezena). To přirozeně platí i pro jiné druhy nádob. Výpovědní hodnotu keramických nádob v tomto ohledu budeme mít příležitost diskutovat zejména v případě jejich povrchových nálezů . Keramika je významným chronologickým vodítkem, pokud její kolekce obsahují střepy v tomto ohledu diagnostické. Keramika ze sídlištních, příp. výrobních objektů datuje osídlení regionu do LT B2-Cl/C2, malá část jejího známého fondu patří LT C2-Dl, a zcela vzácné jsou dosud soubory, datované do období staršího než LT B2. To je případ lokality Tuchlovice II (Šneidrová 1955; Motyková 1993), která trvala, podle publikovaných nálezů, v LT B l-B2. Toto datování může také vysvětlovat malý podíl švartny v tuchlovickém nálezovém souboru (viz níže datování počátku provozování švartnové výroby), pokud v tom určitou roli nehrála také vzdálenost ke zdrojům suroviny (v rámci regionu patří lokalita k relativně nejvzdálenějším od výchozů švartny). Keramika dokumentuje také kontakty a kulturní sounáležitost s dalšími územími. Z tohoto hlediska byly v regionu konstatovány jako významné následující typy keramiky (obr. 13): 1. Šedá slídnatá keramika. V ruce robená (výjimečně i dotáčená) keramika z velmi homogenní šedé až růžové hlíny promíšené jemně mletou slídou, povrch často matný (velmi jemně drsný), typická pro vyšší hrncovité nádoby nebo zásobnice. Je pro ni charakteristická vnější vhlazovaná výzdoba lineární či kurvilineární, s ornamentem z překřížených až chaotických linií či pásů, popř. vlnic (obr. 14). V nálezovém souboru Mšecké Žehrovice I se vyskytuje od horizontu LT Cl (Venclová 1998a, 150-162). Hojný výskyt této keramiky byl shledán v některých částech severozápadních Čech, zejména ve středním Poohří (Drda 1974, 609; 1977; Vlčková 1991; sdělení P. Holodňáka). Kromě Mšeckých Žehrovic I byla v regionu zjištěna i na dalších lokalitách (Honíce I, Mšec, Mšecké Žehrovice II, Srbeč). Výsledky analýz keramického těsta této keramiky nevylučují vztah k severozápadním Če­ chám (M. Bartuška - V. Hanykýř, Ústav skla a keramikyVŠCHT, zpráva čj. 46/96 v archivu Archeologického ústavu AV ČR v Praze: shledána určitá shoda vzorku A 8 ze Mšeckých Žehrovic I se vzorkem A 26 z Lovosic, pravděpodobně v rámci LT C2-Dl). 2. Tuhová keramika. V ruce robená, ale i dotáčená, vzácně točená keramika z šedé stříbřité tuhové hlíny, nebo z hrubého materiálu promíšeného zrny tuhy; povrch nejčastěji rýhovaný hřebenem. Z tuhového či tuhu obsahujícího materiálu byly zhotovovány hrnce a zásobnice, ojediněle (v nejmladším laténském období) i mísy a pokličky. Z pracovního regionu pochází nejsevernější nález značky na dně tuhové nádoby (Stochov) . Tuhová keramika může indikovat kontakty s komunitami obhospodařujícími zdroje tuhy, nebo import nádob (či spíše jejich obsah- sůl?) . V každém případě jde o kontakt s jižněji položenými územími (jižní Čechy, Bavorsko). V regionu je tuhová keramika přítomna v nálezovém souboru prakticky na každé lokalitě, a to v relativně vysokém procentu, jak to ukazuje následující tabulka jejího průměrného zastoupení (tab. 1). Nejen severozápadní Čechy, kde je slabé zastoupení tuhové keramiky známo, ale i střední Čechy vykazují menší procentuální podíl tuhové keramiky, pokud je tak ovšem možné soudit z málo početných dat, která jsou k dispozici (cf. Venclová 1998a, 153-166, Tab. 19, 20; Venclová 1999a; zde také data k ostatním typům keramiky) . 3. Písčitá struhadlovitě drsněná keramika. V ruce robená či dotáčená keramika z písčité hlíny s přímě­ sí slídy. Typickým tvarem je hrnec s prohnutým hrdlem, vzácněji mísa, zpravidla se zalomeným okrajem, obojí někdy s černým nátěrem. Jde o typicky středo- a východočeskou keramiku, jejíž seFáze

1: LT B2/Cl (LT Cla)

2: LT Clb až Cl/C2

Keramika

sz

Region

Čechy

1.4

-

1.3

0.2

-

-

2.6

0.5

5.0

-

5.2

3.8

-

2.5

-

0.4

3.9

MŽI

tuhová

-

3.1

struhadlovitě drsněná

-

tuhová struhadlovitě drsněná

Srbeč

I

2

\~----------------; \

7

B

c

\ ? f ']) )J ---·· - ···

----··--·-

..

9

j

'C;

10

I

12

11

Střední

Loděnice

MŽil

Čechy

31

ARTEFAKTY A EKOFAKTY

Tab. i . Procentuální zastoupení vybraných typů keramiky. Fáze 1 a 2: podle chronologické klasifikace nálezového souboru ze Mšeckých Žehrovic I (MŽI). Výčet objektů, z nichž byla data čerpána, a dal§í podklady cf Venclo vá 1998a, Tab. 19; Venclová 1999a. - Percentages ofgraphite and grated pottery in Bohemia. Phases I and 2: see the chronology offinds from Mšecké Žehrovice I (MŽI) and other data in: Venclová 1998a, Tab. 19; Venclová 1999a.

~--------,--------~14

~

H .

jY

Obr.1 13. Významn e, Ity k:ranu'ky v regwnu: . ná. 6 12 A tuhová, B šedá slídnatá, C šedá zrnitá, D písčitá struhadlovitě drsněgion.: A, gra ~i~~ceB, Msec I, ~ 5 Stochov, ostatn~ Mšecké Žehrovice I. - Characteristic pottery type s in the study reStochov othp . M'' gkr;y__ mtcaceous, C grey gramy, D sandy with grated surface. I, 6, I2 Honíce I 2 Mšec I 15 ' ' ' er. sec e Zehrovtce I.

32

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

ARTEFAKTY A EKOFAKTY

33

4 . Šedá zrnitá keramika. Tenkostěnná dotáčená či točená keramika z písčité hlíny, tvrdě vypálená, povrch zrnitý (zrníčka z písčitého materiálu plasticky vystupují na povrch, který je přetřen řídkým hlinitým povlakem). Povrch někdy řídce a mělce struhadlovitě drsněn, občas černě natřen. Typické tvary představuje hrnec, méně často mísa. Provenience této keramiky se hledá v prostředí oppid, pravdě­ podobně na oppidu Závist (Motyková- Drda- Rybová 1990 ~lit.). Ve studovaném regionu byla tato keramika zjištěna v horizontu LT C2-D1 na lokalitě Mšecké Zehrovice I a Honíce I. 5. Jemná keramika z plaveného homogenního materiálu, hlazeného až leštěného povrchu. Materiál odlišný od hlíny ostatní jemné točené keramiky, zastoupený v keramické kole~ci z regionu jen jediným zlomkem , byl použit ke zhotovení vyšší nádoby s výlevkou (Mšecké Zehrovice I: Venclová 1998a, 165, Fig. 75: 17). V tomto případě lze velmi obecně uvažovat o importu z jižní Evropy, nejspíše v LT B2-Cl, ale případně i později. Ve případech 1-4 jsme o kontaktech s jinými oblastmi uvažovali na základě početně silně zastoupeného druhu keramického těsta, k němuž se někdy vázala i úprava povrchu nebo výzdoba. V takových případech lze toti ž předpokládat přímý (resp. nepříliš zprostředkovaný) kontakt s primárním zdrojem (výrobním centrem či oblastí), ba dokonce i nějakou bližší souvislost s ním (přináležitost komunit k téže sídelní či výrobní zóně?). Samotný povrch nádob a jejich ornament odrážejí interregionální kontakty již jen zprostředkovaně: mohly být sekundárně napodobeny a převzaty podle modelu, tedy i bez pří­ mého kontaktu (a sounáležitosti?) s primárním zdrojem (s místem původu či s výrobcem). V případě jednotlivého předmětu (nádoby) vyrobeného z materiálu exogenního původu (sub 5) mohl být ovšem kontakt s místem původu rovněž zprostředkovaný vícenásobnou směnou atd., a mohlo jít o skutečný "import" nádoby jako jednotlivého artefaktu .

6.2. ŠVARTNA

Obr. 14. Šedá slídnatá keramika s vhlazováním na vnějším matném p~vrcl:u~ Mšec~é Žehrovice .I. 1:1. - Grey micaceous pottery with burnished decoration on the matt outer swjace. Msecke Zehrovtce I. Scale 1.1.

verozápadní hranici masivního výskytu představuje pr~vě r?gi?nv~oděnic~, resp. Novostrašeck~. v pracovním území se vyskyt~je od LT C 1, zpočátku n,e~yra.z~~· sllneJ.l od 2. ~az~ a s ;rc~olem ~e 3. f~. t" LT C2-D1 (Mšecké Zehrovice I: 10,9% ); narust JeJt kvantl ty kopuuje vyvoJ ve stredovyZl, J. V . vak •vv' • ' chodních Čechách, procentuální podíl v celém keramickém souboru Je vs mzs1, oprot1 severozapadním Čechám ovšem naopak daleko vyšší (tab. 1).

Počtem kusů představuje švartna nejfrekventovanější druh nálezu v regionu. Jak jsme již uvedli, nálezy švartny zahrnují artefakty i ekofakty. Definice těchto pojmů ovšem není zcela jednoznačná. E. Neustupný defin uje artefakt mj . jako předmět, jehož formální vlastnosti a/nebo situování v prostoru byly vytvořeny intencionálně ke specifickému účelu (Neustupný 1998, 134). To by v případě švartny znamenalo, že artefaktem jsou jak finální výrobky a jejich polotovary, tak také odpad, a dokonce i surovina (pokud byla úmyslně přinesena na místo výroby s úmyslem zhotovit z ní nějaké předměty: nemusí tedy nutně vykazovat stopy opracování; bylo by možné ji označit vlastn v jako "antropogenní ekofakt"). Ekofakty, tj. v definici E. Neustupného (1998, 136) předměty vzniklé neúmyslnou lidskou činností, by tedy kusy surové švartny nalezené na laténských výrobních lokalitách vůbec nepředstavovaly. Kusy suroviny pocházející ze zvětralého přírodního výchozu a přenesené na místo nálezu přírodními procesy nebo orbou nejsou ekofakty, ale přírodniny. Z tohoto pojetí vyplývá, že např. ve výrobních areálech situovaných v bezprostřední blízkosti výchozů suroviny bude prakticky nemožné rozlišit v případě surové (neopracované) švartny artefakty, ekofakty a přírodniny . Navíc je třeba vzít v úvahu, že švartnový artefakt nemusí dokládat pravěkou výrobní činnost, neboť mohl vzniknout v jiném období (např. při moderní těžbě Kounovské kamenouhelné sloje). K pochopení těchto skutečností je třeba podrobnějšího výkladu o švartnové surovině . Geologickou charakteristiku kounovské švartny jsme již uvedli, a její petrografické a palynologické vlastnosti detailně prezentují studie B. Žákové aP. Valterové v příloze. Dále se budeme zabývat těmi vlastnostmi, které fl!ají význam pro její zpracovatelské využití v době laténské. Svartna (obr. 15) patří k "černým" materiálům, které byly v Evropě v různých úsecích pravěku a protohistorického období vyhledávány a používány k výrobě šperku či jiných užitných předmětů. Barva a charakter materiálu měly patrně kromě estetického významu také ochrannou či magickou nebo symbolickou hodnotu, jak je to známo např. o gagátu v antickém Římě (Plinius, Hist.nat. XXXVI) a jak to předpokládal pro český sapropelit M. Kuna (1986). Symbolický význam kruhů z černého materiálu uvádí O. Rochna (1962, 72) ze současného kurdského prostředí. Tuaregové v Africe zhotovují náramky z šedozeleného kamene a vtíráním oleje mění jejich barvu na černou (Gardi 1969, 177-182) . Kromě paleozoických nebo mesozoických sapropelitických materiálů sloužily jako výchozí surovina také různé typy bituminózních břidlic, gagát aj. (charakteristika některých materiálů: Rochna-

34

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

35

ARTEFAKTY A EKOFAKTY

2 Obr. 15. Švartna. 1 surovina neopracovaná i se stopami opracování, 2 polotovary a středové výřezy kruhů (náramkil a nápažníků). M.fecké Žehrovice 1. Ca 1:2. - Kounov sapropelite. 1 raw mate rial, worked and unworked, 2 ha!Ffab· ricates and cores oj ring s (bracelets). Mšecké Žehrovice I. Scale c. 1:2.

Teichmiiller - Madler 1961, 333-335; cf. Breton et al. 1978, Fig. 3; přehled materiálů využívaných v době železné: Venclová 1998b; viz též oddíl 7.3.). Ložiska těchto materiálů se nacházejí v různých částech Evropy od Velké Británie přes střední, severní a východní Francii, Švýcarsko a jižní Německo 2 po Čechy, Moravu a Karpatskou kotlinu, případně i v dalších částech Evropy, ale jen jejich malé části Obr. Výcho zy uhe lre• slOJe · a _svartny v rý~e pro ropovod Ingolstadt- Kralupy. 1 výchoz Srbeč 2, 2 výchoz Bdín 1 Kouno16v.coal byly v pravěkých obdobích dostupné. seam anG sapropeltte outcrops tn the Ingolstadt - Kralupy oil pipe-line trench. 1 Srbeč 2 outcrop, 2 Bdb; 1 outcrop. Termín "švartna" je místním označením specifického typu sapropelitu, který je charakteristický pro nadloží Kounovské sloje ve středních Čechách. Jiný typ sapropelitu kenel-boghedového typu doprováv

36

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

Obr. 17. Hutnická struska a zestruskovatělý výmaz železářské pece. Nálezy F. Sedláčka. 1 hutnická struska (Mšec 1];" A řez ukazující vnitřní strukturu, B ztuhlé prameny tekoucí strusky, 1:1; 2 výmaz pece (Mšec III): C . D vrs.tvy starstho a mladšího výmazu, E zestruskovatělá vnitřní strana, 1:2. - Bloomery slag a_nd jurnace luung . Ftnds by F. Sedláček. 1 bloomery slag (Mšec 1): A section show ing the inner structure, B soltdift~d strands oj molten slag, scale 1:1; 2 jurnace lining (Mšec lll): C, D layers oj the earlier and later lining, E slaggy mner surjace, scale 1:2.

zí Nýřanskou sloj v západních Čechách. Vizuálně podobný materiál př~dstavují ~aké bituminózní břid­ lice (jílovce) permského stáří z podkrkonošské pánve ve východních Cechách (Záková, v .tomto sv~a~­ ku) . v této kapitole se budeme věnovat zpracování kounovské švartny, zatímco problematika vyuzJvaní nýřanského sapropelitu bude probrána v jiném oddílu. , . . ., , , Výchozy kounovské švartny předvádějí obr. 9 a 10, celkovy rozsah JeJíhO potenctalmho vyskytu v oblasti Kounovské sloje i prostorový vztah k laténským nalezištím ukazují obr. 54 a 57 v od?ílu, 7 .3. švartna tvoří poměrně slabou vrstvu ve stropě Kounovské sloje (obr. 16). Pokud ne.? yla v nedavne rrunulosti ponechávána jako výztuž stropu štol při těžbě uhlí, k níž docházelo na této sloJl od 1. pol. 19. stol. (Žebera 1980, 238), byla odlamována v deskovitých kusech a po~ž~ván~ n;ístním obyva~~lst~e:n ke zpevňování cest nebo k budování můstků přes potoky (v :,éto f~n~c1 pret:vav~ d~dnes). ~ytezena ~vart­ na je tvrdá a pevná, zvláště při kolmém tlaku, snadno se vsak deh po honzontalmch vrstvach. V ffi!Stech povrchových výchozů doch~zí k vys!chání a zvětr~~ání šva;tny: kte~á se pa~ ažvlístk?~itě rozp~~á. Z ~o­ ho vycházel předpoklad K. Zebery, ze ke zpracovam v dobe lat~nske se .hodJl ~~edevs~m maten~l u;ozený hlouběji, a že ho tedy Kel~ové těžili hornickým způsobem, tj. š:olam~. Star;: s~?~~ SICe v,o~oh vvychozů kounovské sloje existují (Zebera 1980, 238), ale dosud bez moz_nostJ do~oz1t Jl?ev datova~J ?ez d~ re: centní nebo subrecentní doby. Ačkoli je prokázáno, že Keltové byh-schopm provadet skutecna hormck~ díla, zdá se, že v případě švartny se nemuseli omezovat jen na materiál z větších hloubek či vzdálenosti od povrchu. V literatuře se sice opakovaně objevuje názor, že k opracování, resp. ko.~krétně ~~ zhotovování kruhového šperku byla vhodná jen čerstvě vytěžená švartna (Rochna - Te1chmuller - Madler 1961. 338; Žebera 1980, 238), praktické experimenty však ukazují, že to nebylo bezp~dn;íne~ně ~u~né. F~. Sedláček nepozoroval při pokusném opracování švartny žádný rozdíl co do vynalozene prace a JeJíhO vysledku při použití materiálu uloženého uvnitř haldy při zaniklé šachtě a materiálu sebraného na povrchu. Na materiál nemělo rovněž žádný prokazatelný vliv ani několikaměsíční ukládání ve vodě. Z toho vyplývá, že ke zpracování byl použitelný i materiál z povrchových výchozů, po;:h~pite.l~~ vytří~~ný, od h· stovitě zvětralých kusů, a že zpracování suroviny nemuselo následovat okamz1te po)eJlm ~~tezem , Zmínili jsme již obtíže spojené s identifikací některých pracovních stop na svartne pko "laten· ských" a recentních. Ačkoli lze poměrně jednoznačně rozpoznat "laténské" st~py dlátek _avtd. (viz oddfl 7 .3.1.), jako nediagnostické se jeví rovné řezy, vzniklé odseknutím kusu surovmy. Ty totJz mohou sou· viset s laténskou těžbou, ale i s rozrušováním švartnového stropu při zakládání uhelných šachet v m1; nulém a tomto století. V takových případech je nutné vyhodnocení nálezového kontextu takových kusu

ARTEFAKTY A EKOFAKTY

37

suroviny co do místa nálezu (v případě povrchových nálezů může být významný prostorový vztah k moderním šachtám) i co do skladby celé kolekce švartny nalezené v daném místě. Jestliže může být obtížné kvalifikovat opracovaný kus švartny co do data jeho vzniku, pak přirozeně daleko větší obtíže působí klasifikace kusu neopracovaného. Půjde-li o nález z laténského objektu či z výrobního areálu v kounovské výrobní zóně, pak takový předmět pravděpodobně přiřadíme automaticky ke kolekci dokládající místní zpracování švartny. V případě povrchového nálezu se však nabízí také interpretace ve smyslu souvislosti s moderní těžbou (viz výše; švartna odstraněná při zakládání šachty nemusí vždy vykazovat stopy nějakého nástroje), a navíc také ve smyslu souvislosti s přírodním povrchovým výchozem. Výchoz švartny, tj. její vrstva, která dosahuje dnešního povrchu, byla totiž vystavena procesu zvětrávání, jehož výsledkem jsou oddělené kusy švartny beze stop po pracovních nástrojích. Orbou a environmentálními procesy se takové kusy mohly rozptýlit do relativně širokého prostoru. Pov šim něme si ještě jednoho typu švartnového artefaktu, totiž středového výřezu. Ten vzniká při výrobě švartnových kruhů a vykazuje velmi charakteristické pracovní stopy, které umožňují jeho jednoznačné datování do LT B2-C1 (viz níže). Je to pravidelný kruhový kotouček, velmi nápadný a z mnoha hledisek atraktivní předmět, jehož sekundární využití i přenesení na jinou než výrobní lokalitu bylo vel mi dobře možné, ať již ve formě hračky, amuletu, po vyvrtání otvoru jako přeslenu atd. Takovou sekundární funkci lze pravděpodobně přikládat nálezům izolovaných kotoučků z mladolaténských lokalit mimo pracovní území a mimo zónu Kounovské sloje. Příklady poskytují např. lokality Hostomice, o. Teplice nebo Poďousy, o. Kolín (viz Příloha II). Stejné předměty, pocházející ze sídlišť v blízkosti zdrojů švartny však mohou být považovány i za dosud ojedinělou indicii lokálního zpracování švartny, protože ta zde byla snadno dostupná. Nálezy jednotlivých středových kotoučků údajně v objektech starších (pozdně halštatských nebo časně laténských), jaké se uvádějí z Ledců II a z Velké Dobré, řadíme rovněž do této kategorie a interpretujeme je jako intruzi původem z mladolaténského sídliště, které lze pravděpodobně poblíž místa nálezu předpokládat. Různé interpretační možnosti nabízejí nálezy ojedinělých kusů neopracované či opracované suroviny mimo výrobní zónu, jaké prezentují sídliště v Loděnici u Berouna nebo v Praze-Běchovicích. Pokud jde o nálezy z výzkumem ověřeného mladolaténského archeologického kontextu a známe-li původ suroviny, pak není vyloučeno donesení suroviny na místo za účelem výroby v malém měřítku. V úvahu však snad přichází i funkce suroviny jako materiálu symbolického významu, takže v tom případě by švartna mohla být přinesena na místo z důvodů jiných než výrobních. Pokud by šlo o místní surovinu (tj . jinou než kounovská švartna), bylo by možné předpokládat lokální pokus o její zpracování (Sedlec, Zvíkovské Podhradí?- viz oddíl 7.3.2. a Příloha II). Těmito úvahami ovšem předjímáme témata, probíraná v dalších kapitolách.

6.3. ŽELEZNÁ STRUSKA S~ruska představuje co do frekvence druhý typ artefaktu v regionu. V naprosté většině jde o strusku hutmckou, která je velmi těžká, homogenní, s charakteristickým kapko vitě až praménkovitě utvářeným povrc?em, stříbřitě šedá (obr. 17). Vyskytuje se v hrudkách různé velikosti, ojediněle i v hroudách o ně­ ~o~~k~ d~~ít~á~h kg. Podle dosavadních nálezů velmi malý podíl představuje struska kovářská, vyznaCUJ!Cl s~ JlnymJ morfologickými znaky a jednoznačně vizuálně identifikovatelná jen v případech, kdy je z~ch~v~na ve formě plank?nvexních koláčkú (PCB) vznikajících na dně kovářské výhně (obr. 18). OJe~J ~ele JSO~ z~chovány 1 velké, nápadně nehomogenní struskové slitky - konglomeráty (obr. 19) vzn.Jkle stavemmJednotlivých hrud hutnické strusky při práci ve vyhřívací výhni (Mšec I, Mšecké Žehrovice I). Méně charakteristické kusy vyžadují expertízu, která teprve určí, o jaký výrobní odpad jde. , V ~ovrchových nálezech patří železná struska k velmi nápadným a relativně snadno identifikovateln~m p~edmětům. Nepoučený sběrač ji ovšem snadno zamění za recentní škváru nebo dokonce za kusy nekterych hornin, příp. za zestruskovatělou keramiku. Strusku múže doprovázet také výmaz pecí s jednou stranou natavenou až struskovitou. ~unkci strusky jsme již zmínili v souvislosti s jejími typy. Dokládá jednoznačně lokální výrobu (hutnem a postredukč ní zpracování) železa, nebo kovářskou výrobu. Není doloženo žádné další (sekundární) v

38

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

využití strusky v pravěku a její transport z místa v~roby nelze předp~klád,at. ~at~~ jedinou ~jištěnou ;'Ýjimkou použití strusky je její obsah v tělese sypaneho valu mladolatenskeho ctyruhelníkove.h? valo~eho areálu ve Mšeckých Žehrovicích I (Venclová 1998a), který vša~ pravdě~odobně nel:e kla~Ifi~o;a:J.ako záměrný: struska se do násypu valu zřejmě dostala spolu se zemmou z trusta, kde v p~edchazeJICI faz1 laténského osídlení na lokalitě, tj. v LT B2-C1, existovala hutnická dílna nebo skla? JeJíhO o~p~du. z Čech zatím nemáme doklad recyklace pravěké železné hutnické strusky JakO zdroJe zeleza pro moderní hutnictví. Pravěkou strusku totiž charakterizuje tak vysoký obsah železa, že se ji vyplatilo později znovu tavit v těch oblastech, kde existovala v pravěku či do~ě římské ro~s~hlá a dl?uho:_rvající hutnická výroba, zanechavší po sobě velké množství odpadu v haldach, vystupuJlc~ch nad uroven okolního terénu (např. Schwabische Alb v Německu: Kempa- Y

I

A

~

2

I

B

."",. .......

O

3cm

r--~-~----,--Ed--1

»

Obr. 27. Mšec 1: keramika. Povrchové nálezy F.

Sedláčka.

-Mšec 1: pottery. Sutface .finds gained by F.

\

"\

I

·~

C;:;:;;~ -- -. .- - - ~

~~5

'8 t.

Sedláček.

..--

E-·

~ ~4]

9

'

..."_,_,

22

6

8

I

I

/

7

49

Obr. 28. Mšec 1: skleněné a bronzové předměty. Povrchové nálezy F. Sedláčka. A,B,C bronz, ostatní sklo. 1-22: viz ~atalog ~n Venclová 1990, 272-273; 43-45, 49: nově evidované nálezy. - Mšec 1: glass and bronze objects. Surface finds gamed by F. Sedláček. A,B,C bronze, the rest glass.

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

58

2

O

f

a; ,j3

3cm

b::L:Jd

r---=l

I

u

~

I

~1

~

4

J-r

{ 2

,' 4

c

5

)

~ ~

59

)

~]

J

\

3

s

KOMPLEXY, KOMPONENTY A AKTIVITY PRAMENY ZÍSKANÉ TRADIČNÍMI METODAMI

---

I

/.

7

~

)

), c

)

9

11

6

• ~

~--------L.'

I

7

(

'-$/l~· . . )......, ------··r-I,·;·····, --·-~ ' ..

)"

'

'

~br. 30. Mšec l:v:unčíř~ká pec, nál~z z:· 1984. Legenda k plánku: 1 rošt, 2 topná komora, 3 vypálená hlína- zbytky Obr. 29. Mšec 1: železné, kamenné a hliněné předměty. Povrchové nálezy F. Sedláčka. 2, 4 železo, 5 hlína, ostatní ká- upole, 4 podlozt. - Msec I, potter S. ~tln, fmd from 1984. Explanatwns to the pian: 1 perjorated plate, 2 heating men. _ Mšec 1: iron, stane and clay objects. Surface jinds gained by F. Sedláček. 2, 4 iron, 5 clay, the rest stane. chamber, 3 bumt clay - restdues ojjmng chamber, 4 subsoil.

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

60

~~

61

~1

)

t; -1 (,

KOM PLEXY, KOMPONENTY A AKTIVITY PRAMENY ZÍSKANÉ TRADIČNÍMI METODAMI

r

2

,)

4

4

s ")L___

s

~7

__L----===-"'

,\

I

6

8

fl 10

( 11

(

(

'

12

(

Obr. 31. Mšecké Žehrovice II: objekt 2/1935. Keramika. NM (inv.č. 90569, 9?189, 92185, 92205, 90664, 90561, 90568, 90573a, 90567, 90661, 90563, 92192, 90657, 90659, 90658).- Mšecké Zehrovice II: feature 2/1935. Pottery. NM Prague.

L-----'-------

~J;j 32. Mšecké Žehrovice ll: objekt 2/1935. Keramika. NM (inv.č. 92186, 9v0571, 92138, 90653, 92136, 90654, N 4, 90576, 90619, 90651, 90589, 92144, 92159, 92206, 92151). - Mšecké Zehrovice l/:feature 2/1935. Pottery. M Prague.

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

62

KOMPLEXY, KOMPONENTY A AKTIVITY PRAMENY ZÍSKANÉ TRADIČNÍMI METODAMI

63

tffj ~ I f

,_,

O

23

27

I

1cm

t:::===i

~

I

I

~~

34-35

/

------- ' '/

-

'

\

I

,~,

l _____ , ~

36

30-31

32

29

u \ 10

9

A

O

»

c

11

o

(:

). /,

r-----

/

)

c

J

I

((

\l,.

)•

o B

Obr. 33. Mšecké Žehrovice II: objekt 211935. Keramika. NM (inv.č. 90611, 9v0606, 92140, 90592, 92195, 90591, 92194, 92182, 90634, 90624, 92149, 92207, 92193, 92191, 92181).- Mšecké Zehrovice ll: feature 2/1935. Pottery. NM Prague.

3cm

fd

H

e c

D

O~r. 34. Mšecké Žehrovice ll: skleněné a železné předměty. B objekt 2/1935 (NM inv.č. 92178), ostatní: povrchové ~al~zy F. Sedláčka. A,B,C,D železo, ostatní sklo. 23-39: viz katalog in Venclová 1990, 273 (pod lokalitou MšecCerveného rybníka); 54: nově evidovaný nález. - Mšecké Žehrovice ll: glass and iron objects. B feature 211935, 1 rest: suiface jinds by F. Sedláček. A,B, C,D iron, the rest glass. he

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

64

~r

(

1

s

(

\

{

7

KOMPLEXY, KOMPONENTY A AKTIVITY PRAMENY ZÍSKANÉ TRADIČNÍMI METODAMI

(

\

)) 1

2

;=

l

'

2

(! I

4

65

)\ 5

3

\

(/ 6

)\ 7

5

Obr. 36. Keramika z povrchových sběnl, I 990-92. 1-3 Bdín ll, 4-5 Tuchlovice 1, 6-8 Ledce I. M Rakovník. - Surface finds oj pottery, 1990-92. M Rakovník.

-------1---J;

f----( 9

10

s rozšířeným plochým ostřím a uzavřenou oválnou tulejí (obr. 34:A) je obtížné určit. Spíše než o sekerku, jejíž tulej bývá pravidelně čtyřhranná, může jít o motyčkovitý nástroj, jehož tulej však bývá spíše otevřená ("Tiillenflachhacken", cf. Jacobi 1974,71 -72, Taf. 28:481,488 ad.; Rybová- Motyková 1983, 138, Abb. 9:2, 13:3, 15: 1). Takový nástroj nemusel být ovšem používán jen při zemědělských pracích. Tyto nálezy, ač jejich datování nemůže být zcela přesně stanoveno, dokládají nepřímo provozování zem ědělství v regionu buď ve zde studované fázi doby laténské nebo v době nepříliš vzdálené. V tomto ohledu má význam také nález radlice v sídlištním objektu LT A v Ledcích II (Břicháček - Beranová 1993, 256-257, Abb. 4). Shodou okolností jde o lokalitu s nálezem švartnového kotoučku, kde pokládáme sídlištní (residenční) aktivity v LT B2-Cl za možné. Relativně tvrdší přírodní podmínky v regionu ve srovnání s průměrnými poměry v jiných územích s laténskými (zemědělskými) sídlišti (vyšší nadmořská výška, relativně sušší klima, větší svažitost terénu , příp. horší půdy s převahou hnědých půd a hnědozemí a s poměrně nízkým procentem černozemě) tedy zemědělskou činnost neznemožňovaly. Přírodní poměry v jednotlivých předpokládaných sídelních areálech včetně kvality dostupných půd jsou probrány v oddílu 9 .1.2.

7.2.2. Chov dobytka

Obr 35 Stochov: keramika. J-8 nestratifikované nálezy, M Slaný (inv.č. 3484c, 3484b, 3484a, 3485a, 3486, 3478, · 3479); · · ~) · - Stochov·· pottery 3483, 9-I2 nestratifikované nálezy z let 1934- 35, M Nove'S trasec_t'(b e~ u:v.c. · · 1-8 non· stratifiedfinds, M Slaný; 9-12 non-stratifiedjindsfrom I934-35, M Nove StraseCI. v

Zvířecí kosti byly dosud získány ze 7 lokalit (Mšec I a III, Mšecké Žehrovice I a II, Řisuty I, Srbeč I a Tuchlovice II). Jde zároveň o místa, kde proběhl odborně vedený archeologický výzkum nebo opakovaný intenzívní sběr. Je pravděpodobné, že při starších amatérských sondážích na dalších nalezištích nebyly kosti evidovány. Podle zkušeností autorky se při povrchových sběrech v regionu kosti nacházejí jen výjimečně. Z toho vyplývá i míra zkreslení nálezové situace osteologického materiálu v pracovním území. Nejrozsáhlejší kolekce zvířecích kostí pochází ze sídliště Mšecké Žehrovice I; zpracoval ji M. Beech (Beech 1998), z jehož studie jsou citovány následující údaje. Ve starším horizontu (LT B2-Cl/C2) pře­ važoval na této lokalitě chov skotu nad prasetem a ovcí/kozou. Kůň byl zastoupen jen slabě. Byl konstatován relativně vyšší věk poráženého skotu a ovcí (ve srovnání s mladším horizontem). To může indikovat využití skotu k tahu a skotu a ovcí pro mléko. Podstatné odlišnosti této osteologické kolekce

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

66

KOMPLEXY, KOMPONENTY A AKTIVITY PRAMENY ZÍSKANÉ TRADIČNÍMI METODAMI

67

7.2.3. Lov Přítomnost paroží jelena ve Mšeckých Žehrovicích I (Beech 1998) nemusí ještě svědčit o tom, že byl loven, neboť mohly být jen sbírány jeho shozy. V Tuchlovicích II (Komárková, čj . 6143172) a Řisutech I (Peške, čj. 7892172) se však na!ezly i kosti jelena, které lov indikují. Jiné druhy lovných zvířat se zachovaly jen ojediněle (Mšecké Zehrovice I: Beech 1998; Srbeč I: Beech 1999). Pokud lze usuzovat z tak malého vzorku, jaký je k dispozici, pak neměllov v regionu při získávání potravy velký význam.

2

4

7.3. SPECIALIZOVANÁ VÝROBA 1: ZPRACOVÁNÍ ŠVARTNY 7.3.1. Typ, technologie a rozsah výroby s

7 6

9

8

v , vh · I 'dl tv vy'zkum 1979-88· 2 Mšecké Žeh· Obr 37 Skleněné náramky v regionu Lodemce. 1 Msecke Ze rovtce ' st . ~rs a, . h : 'l V Lisky · · 'vk (V 1 '1990 273)" 3 Mšecké Zehrovtce I, povrc ovy na ez · rovice I, povrchový nález F. Seidla~ a'lezen~ ~:~láčka : 4 Mš~c I- U Volfů (Venclová 1990, 273, č. 42); 5 Mšec . v

3

1

•

c;~;;~~~~- 1:9j:s:~ ]; t:C::c~~:~ f~~;,a27!;; l Srbeč uÍ (Venclováv1990, 269

Čelechovice

;,:9J;

278); 8-9 I (Venclová , č. 1 ~ 2 pod Lokalitou Lodenice). _ Glass bracelets in the Lodemce regwn. Settlement layer and surface tn

roti těm které pocházejí z vysloveně zemědělských osad v jiných částech Čech M. Beech .nepozoro· Velmi' podobné složení měla nevelká kolekce ze Srbče I (Beech 19992-.z ostatnícv~lokv~ht7~;~/~~Í bo;ně určeny jen 3 soubory, a to ze Mšece III (Peške, čj. 5259173), ~Isut I (Pes e,. CJ., , vu a Tuchlovic II (Komárková, čj. 3362172; všechny zprávy uloženy v archivu Ar~he~lo~1ckeh~v usta v Praze z těchto souborů jsou k dispozici jen data o počtu zlomků kostí druhove urcenych zvua:, kte· , v ~ásadě shodují se stavem zjištěným ve Mšeckých Žehrovicích L Největším počtem zlomku·k~t ~;j~ezastoupen Bos taurus, následuje Sus scrofa dom.(?), Ovis!Capra, dále Equus caballus a Cams a· miliaris, lx se vyskytla husa- Anser anser (dom.? ).

v~l

0

Zpracování švartny v pracovním území zahrnuje dva typy výroby, totiž těžbu suroviny a zhotovování artefaktů z této suroviny. Jak lze vydedukovat z geologické charakteristiky zdrojů švartny, jejichž výchozy jsou povrchové, nebyla těžba příliš náročná. Švartna mohla být získávána prostým mělkým výkopem v místech, kde jsou výchozy patrny na povrchu terénu. Pokud bylo třeba získat materiál uložený hlouběji, musela být vrstva švartny sledována a dobývána hornickým způsobem, tj . štolou. Štoly laténského stáří zatím však doloženy nejsou, jak již bylo uvedeno výše. Viděli jsme, že těžba švartny mohla zčásti prostorově (a časově) souviset s těžbou hornin, sloužících jako železná ruda. Vytěžená surovina byla lehká, snadno transportovatelná a nevyžadovala žádnou zvláštní úpravu předtím, než mohlo být započato s výrobou artefaktů. Náročnost výroby švartnových artefaktů vyplývá z vlastností suroviny a ze složitosti použitých výrobních technik. Při analýze artefaktuální úrovně dat jsme narazili na otázku "laténských" a "nelaténských" pracovních stop na švartnových artefaktech. K rekonstrukci výrobního postupu laténských švartnových artefaktů (v naprosté většině kruhů, jak ještě uvidíme) a použitých technik a nástrojů je dnes k dispozici rozsáhlá kolekce obsahující surovinu se stopami opracování, výrobní odpad, polotovary a hotové výrobky s dobře čitelnými pracovními stopami. Další pramen představují výsledky experimentální činnosti. Pokusy s výrobou švartnových kruhů prováděl zejména Fr. Sedláček, který tak mohl podstatně upřesnit a doplnit představu, která o technikách použitých v době laténské do té doby existovala (cf. Břeň 1955, 7-10). Následující popis výrobního procesu vychází z nově získaných nálezových souborů švartny a v mnohém se opírá o praktické zkušenosti Fr. Sedláčka. Pokud používám termínu "náramek", pak neoznačuje nutně skutečnou funkci vyráběného kruhu (který mohl být použit i jinak, např. jako nápažník, závěsný kroužek atp.), ale slouží jen větší srozumitelnosti výkladu. Výrobní proces měl čtyři základní fáze: úpravu bloku suroviny, vysekání primárního disku, vysekání jeho středu a úpravu polotovaru náramku do podoby finálního výrobku. Celý výrobní proces lze rozdělit do 8 až 10 kroků , k nimž se také vztahují kategorie výrobních reliktů, definované podle odpadu přítomného na výrobních sídlištích (obr. 39, 40; cf. Venclová 1992). Tyto kategorie a způsob jejich vzniku lze popsat následovně: 1. Z desek či bloků suroviny vybrány vhodné kompaktní, nepříliš laminované kusy . Z nich odseknuty či odříznuty části , určené k dalšímu opracování. Velikost těchto ku sů upravena jednak vertikálně ře­ zem pomocí nože, jednak horizontálním štípáním a sekáním, využívajícím přirozené rozpadavosti švartny po horizontálních vrstvách, až do síly jen málo přesahující zamýšlenou šířku kruhu - náramku (finálního produktu). Jak upozorňuje Fr. Sedláček (1968, 73), není pravděpodobné, že by blok surové švartny byl ponechán nadbytečně silný, a že by přebytečná horní a dolní část (vrstva) byly odřezány teprve později, tj . až z disku -polotovaru, z něhož byl již řezán vlastní náramek, jak to před­ pokládal J. Břeň (1955: prvé dvě kresby na obr. 1) na základě studia kolekce ze Mšeckých Žehrovic II. Podobně silné středové výřezy obsahovala však tato kolekce jen ojediněle, a jsou zřejmě odpadem po velmi širokých náramcích, s jakými se lze vzácně v Čechách setkat (viz nálezy z uživatelských lo-

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

68

KOMPLEXY, KOMPONENTY A AKTIVITY PRAMENY ZÍSKANÉ TRADIČNÍMI METODAMI

o

)

3

~

(

I 2

~

~ng\ ~u

» 13

u~~

f 5

15

Q 17

16

18

Obr. 38. Keramika laténské industriální zóny v LT B2-CI!C2 (Mšecké Jehrovice I- starší ho_rizont, fáze 1 a 2).Pottery jrom the La Time period (LT B2-C1/C2) industrial zone (Mšecké Zehrovice I- Early Honzon, phases 1 and 2).

kalit: Stradonice u Loun - náramek o zatím největší zjištěné šířce 28 mm; Hořešovice - náramek o š. 25 mm; na výrobní lokalitě Mšecké Žehrovice II se vyskytl jeden náramek v celé k~lek~i extré~ní svou šířkou 23,5 mm, atd.). Pokusy vyrobit velmi široké náramky (pro značnou lanunacr matenalu zřejmě často neúspěšně) dokumentují přesleny zhotovované ze silných středových výřezů (viz ~íže). Pracovní stopy: eventuální plynulé řezy nožem nebo i stopy dlátka (obr. 41:1, 42:1- stopy honzontálních úprav suroviny dlátkem, obr. 41:3- stopy vertikálních úpra;vsuroviny, tj. ta~y no~em z~cho~ vané na produktech kategorie 2 a 3). Výsledný produkt: kusy surove svartny, kategone 1, tj. bud 1a neopracovaná surovina, an~bo 1? =opracovaná ~u~ovina. , . , , ,v _ 2. z připravené desky nepravldelneho tvaru vysekavan hruby tvar pnmamího kruhoveh? vxrezu - k~ touče o průměru málo přesahujícím zamýšlený vnější průměr náramku. Tento kruh?vy vy~ez b?'~ nekdy vysekáván přímo z kusu suroviny nepravidelného tvaru, na obvodu neupraveneho (M~:ckev Ze~­ rovice I: obr. 41:1), jindy však z kusu, který ~yl svislým osekáním předem upraven do d~stlcky ctvercového nebo obdélníkového tvaru (Mšecké Zehrovice II a Srbeč I, obr. 41:2). Pracovm stopy: hranY svisle i jinosměmě osekány nožem či dlátkem o různé šlri (až 8 mm). Výsledný produk:: v~ch~zí po: 1 lotovar připravený k vyřezání primárního kruhového výřezu (kotouče), nebo nedokonceny pnmál11 kruhový výřez, kategorie 2.

69

(Q) 4

7

~~ j/;2

o

~

o

~

000" 9

10

E_Fil~j~;) 11

~br. 58. Typy švartnových kruhů a kroužků: hladké, hráněné a žebrované. Mšecké Žehrovice[ · 1 (obj 2AB/83) c}ObJ. 9!81), 3 (obj. 9181), 5 (vých. příkop, sonda 8B), 6 (obj. 1183), 7 (sídl. vrstva), 12 (obj. 9!8Ú· Mšecké Žehrovi~ . II : 4 (NM77636), 8 (NM79563), 9 (NM 79529), JO (NM 79556), ll (NM 79538).- Types oj sapropelite ring s and nng1ets: plam, edged and nbbed.

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

100

70

70

30

Srbeč

MZI

20

....-

50

1---

t--

15

40 f - - -

40

30 f - - -

30

10

"'

20

I--

,-

r--10

f---

1---

o

.;

"'

.;

o

15~------------------------~

.....t--

-

.....-

Lrr ..

,----

10

o

'" "'"' '"'

"'

,..:

o

.;

rT~kdl-no

"' "''"'

"' .;·

o

si "'~

o

"'

o

~

Width

;--

"'~ \io :io :i "'

o

.,;·

~

..,"'-

o

o

"' "' "' '"'

"',..:

o

"'

.;· .;

Width

o

"'

"'

~-

o ci

"'si

o

"'

o

~

MZ ll

r-

1---

1--

o

30

25

r-

1---

~

f---

o 50

I

20~------------------------~

....t-

20

Srbeč

25~--------------------------~

60

,----

I-50

MZI

-

25

-

101

30,---------------------------,

I

60

KO MPLEXY, KOMPONENTY A AKTIVITY PRAMENY ZÍSKANÉ TRADIČNÍMI METODAMI

60

70

80

90

100

60

50

110

70

80

100

90

11 0

Dia meter

Dia meter

20

1-

.....-

~E 15 z

t-

~

r-

:::1

1-

10

70

t-

MZ ll

1-r-

kJ. J"' I

60

1--

"!.

50

t-------

40

t---

t------- t-------

30

1---

t-------

-

-

20

-

o 50

60

70

80

90

.;

o

"'

"' "'

~

"'

'"'

o

.;

"'

"'

o

.,; .,; "'

o

~ "' ~ Width

o

"'

o

I Lm

~ "' ~

o o o "' :i \i \i 'i "''$.• "'~

Obr. 60. Rozměry švartnových kruhů. Šířka (mm) . Podle měřitelných kruhů kategorie 9 a JO z lokalit Mšecké Žehro vice I, Mšecké Žehrovice ll a Srbeč I. - Dimensions oj sapropelite ring s. Width (mm).

-

10

o ..,-

100

Dia meter

Obr. 59. Rozměry švartnových kruhů. Vnější průměr (mm). Podle měřitelných kruhů kategorie 9 a JO z lokalit Mšecké Žehrovice J, Mšecké Žehrovice ll a Srbeč J. - Dimensions oj sapropelite rings. Outer diameter (mm). ně může platit i o fragmentech náramků se 3 žebry, tj. se dvěma žlábky: zbývají-li při okrajích náramkového pásku ještě volné pásy, nevíme, zda tam neměly být provedeny ještě další dva žlábky, takže výsledný náramek by měl nikoli 3, ale 5 žeber. Žebrované kruhy z uživatelských lokalit nejsou početné (z celých Cech je jich známo mtmo výrobní region jen 14). Jejich rozdílné zastoupení, popř. absence na výrobních lokalitách mohou být vysvět­ leny následovně: 1) Hlavní důvody jsou chronologické: výroba žebrovaných kruhů byla prováděna jen v nejmladších dílnách, pracujících ještě v LT C1b; jen tehdy byly totiž žebrované kruhy podle svě?ec­ tví hrobových nálezů nošeny. Tuto tezi podporuje prezence žebrovaných kruhů v dílnách Mšecké Zehrovice I a II, které pracovaly, jak jsme již konstatovali, až do této doby, a zároveň absence žebrovaných kruhů v dílně Srbeč I, která fungovala pouze ve starším období. 2) Zároveň je možné, že některé dílny v

•

se (v daném období) specializovaly na určité druhy výrobků (žebrované náramky se vyráběly přede­ vším v dílně Mšecké Žehrovice II?). Rovněž malých kroužků bylo zhotovováno jen málo, což je zjevné i tehdy, připočteme - li ke kroužkům ve finální podobě (tj. k výrobním reliktům kategorie 10, event. 9; ke klasifikaci výrobních reliktů viz oddíl 7.3.1.) i kroužky zamýšlené, tj. zachované v kategoriích 3, 6, 7 a 8 (o průměru ::;;40 mm). Počet těchto zamýšlených kroužků činil 48 ve Mšeckých Žehrovicích I, 3 ve Mšeckých Žehrovicích II a 10 v Srbči I, a je ostatně malý i na uživatelských lokalitách v Čechách (9 ks). Je ovšem pravda, že kroužky (jejich zlomky) patří ke snadno přehlédnutelným předmětům, zejména v sídlištním kontextu, což jejich evidovanost jistě snižuje. Rozměry kruhů . Podle měřitelných exemplářů ze tří největších kolekcí z výrobních lokalit Mšecké žehrovice I, Mšecké Žehrovice II a Srbeč I měly kruhy a kroužky následující rozměry (obr. 59, 60): Velké kruhy (kategorie 9 a 10): vnější průměr (586 ks): 45-110 mm (průměrně 75,1 mm); vnitřní průměr: průměrně 60,2 mm; šířka (159 ks): 5-16,5 mm (průměrně 8,9 mm) . Do toho nebyl započítán jeden exemplář o extrémní šířce 23,5 mm. Kroužky (kategorie 9 a 10): vnější průměr 25,5-40 mm, šířka 4-15 mm. Průměrné hodnoty nebyly pro celkový malý počet (sotva dvou desítek) měřitelných jedinců počítány. Vni třní průměr velkých kruhů umožňoval jejich nošení jako náramků na předloktí i nápažníků na nadloktí (nošení jako nánožník nebylo v Čechách doloženo), což je ostatně dokumentováno i polohou švartnových kruhů v hrobech. Rozlišování způsobu nošení jen podle rozměrů by však mohlo být zaváděj ící (cf. Gebhard 1989, 137 pro skleněné náramky). Jiné druhy výrobků . Vzácně byly ze švartny zhotovovány i jiné výrobky než kruhy . V prvé řadě jsou to zploštěle kulovité až čočkovité, ale i ploché diskovité předměty , pracovně označované jako přesleny; toto pojmenování nemusí nutně vyjadřovat jejich funkci. Dosud je známo 12 přeslenů z 8 lokalit (Dolánky, Mšec I, Mšecké Žehrovice I a II, Slavětín, Vejprnice, Vliněves, Žatec). Zpravidla jsou opat-

102

VÝROB A A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

řeny vyvrtaným otvorem, existují ale i exempláře jen s kónickými prohlubněmi na obou stranách (obr. 62:2) nebo bez otvoru (obr. 62:1) ; v obou případech jde o předměty nalezené na výrobních lokalitách, jejichž povrchová úprava zjevně nebyla dokončena, takže vrtání otvoru mělo zřejmě teprve následovat. Otvor byl tedy pravděpodobně vrtán až těsně před konečnou tvarovou a povrchovou úpravou předmětu. S výjimkou jednoho přeslenu (obr. 62:4) jsou na všech patrné více či méně zřetelné stopy toho, že byly zhotoveny z odpadu, pocházejícího z výroby náramků . Výchozím typem tohoto odpadu byl zpravidla s tředový výřez (kategorie 5) s kónicky osekaným obvodem. Stopy tohoto sekání jsou lépe či hůře za-

hlazeny (obr. 62:1,3) a jsou někdy patrné i na hotových přeslenech nalezených na uživatelských lokalitách (Dolánky: obr. 62:7) . Průměr těchto přeslenů odpovídá běžnému průměru středových výřezů , jejich výška je však nadprůměrná a dosahuje až 37 mm . To daleko přesahuje maximální registrovanou š ířku náramků (zhruba odpovídající výšce středového výřezu) , která činí 28 mm . Tento rozdíl lze patrně přičíst na vrub ztrátám materiálu při výrobě náramků: horní vrstvy švartny podléhají horizontální laminaci a snadno se odlamují; na kompaktních středových výřezech se udrží spíše než na polotovarech dále opracovávaných náramků . K výrobě plochých přeslenů sloužila jen střední část s tředového výřezu, tj. bez horního a dolního vrchlíku (obr. 62:5,10) nebo jeho jiný plochý segment (obr. 62 :8) . Výjimečně byl k tomu použit primární kruhový disk (kategorie 3) se svisle osekanou hranou (Žatec: obr. 62:6). Ojediněle se vyskytl pří­ pad plochého přeslenu atypicky hrubě vylámaného z plochého úlomku suroviny (kategorie la?) . Byl nalezen na sídlišti M šecké Žehrovice I v kontextu mladšího horizontu (LT C2-D 1), kdy již švartna indu striálně zpracovávána nebyla, a jde tedy pravděpodobně o ojedinělé využití výrobního odpadu, který byl v prostoru sídliště k di spozici (obr. 61:5) . Jinou úpravou středového výřezu mohlo být ohlazení či drobné osekání jeho hran, což by mohlo znamenat jeho adaptaci na hračku, hrací kámen atd., a to jak v období švartnové výroby (několik pří­ kladů takové úpravy středového výřezu se vyskytlo ve Mšeckých Žehrovicích 1), tak eventuálně pozdě­ ji (Poďousy na Kolínsku, LT D). Z uvedených přeslenů , zhotovených ručně sekundární úpravou švartnového odpadu, se vymyká pře­ sien kulovitého tvaru s hori zontálními pásy rýh z Vejprnic na Plzeňsku , ze sídlištního objektu mladší doby laténské (obr. 61:4). Byl zhotoven z materiálu, který se blíží kounovské š vartně, ale nemusí s ní být totožný (analyzovaný vzorek 26 na tab. 9). Liší se však od předchozích zejména výrobními stopami , které odpovídají použití soustruhu , a to pravděpodobně dokonalejšího, než výše di skutované rotač­ ní zařízení, jehož použití při finální úpravě žebrovaných náramků se předpokládá . Jde o zcela ojedinělý případ. Soustružené výrobky včetně přeslenů (Woodward 1987a, Fig. 58:277) se vyráběly na jihu Británie z místní černé břidlice typu Kimmeridge sbale počínaje posledními staletími př. Kr. Zcela výjimečný typ produktu indikují polotovary, známé zatím jen z výrobní lokality Srb eč I (Venclová 1999a). Jsou to tři extrémně velké disky kategorie 3, resp. kruhové desky s hrubě svisle osekanými hranami o průměru 158, 265 a 280 mm a síle 17-26 mm (obr. 61 :6). Jejich účel není znám: mohlo by jít o polotovary neobyčejně velkých kruhů , nebo o kruhové desky, v obou případech nezjiště­ né funkce. Analogické předm ěty pocházejí z jižní Británie, kde byly vyráběny , spolu s náramky, z Kimmeridge sbale, vizuálně podobné kounovské š v artně. Tamější kruhové desky z 1. stol. př . Kr. až 2. stol. po Kr. jsou považovány za podložky ke krájení jídla, talíře nebo ozdoby k za vě š ení (Sunter 1987, 32-35, Fig.l9:21; Woodward 1987b, 166, 170, Fig. 93:136). Do stejné velikostní kategorie se řadí další atypický předmět tvaru plochého mezikruží, získaný sbě­ rem na lokalitě Mšecké Žehrovice I (obr. 62:9). Zachovaný zlomek o vnějším průměru 200 mm, široký 34 mm a silný 6,5 mm má ohlazený vnější i vnitřní okraj a zčásti i povrch, a měl zřejmě sloužit nějaké­ mu účelu; nejde tedy o pouhý odpad, vzniklý např. při výrobě velkého disku toho typu, který jsme práv ě uvedli. Stejně jako u velkých disků je i funkce tohoto předmětu neznámá a analogie tentokrát neposkytuje ani industrie z Kimmeridge sbale. Zcela ojedinělé je použití švartny jako doplňku kovového šperku . Dvojdílný bronzový náramek z Lenešic u Loun (analyzovaný vzorek 5 na tab. 9) s osmi malými dutými "polokoulemi" nahoře otevřenými a původně vyplněnými jantarem nesl navíc mezi dvojicemi těchto elementů ještě čtyři plankonvexní obdélníkové švartnové segmenty, zdobené bronzovými štítky a připevněné nýtky (obr. 61:1-2). Vzhledem ke svému tvaru mohly segmenty vzniknout úpravou zlomků švartnového náramku. Bronzový náramek patří typologicky do období výroby švartnového šperku a pochází z oblasti s hojnými nálezy švartnových kruhů , jejichž zlomky byly tedy k danému účelu k dispozici.

KOMPLEXY, KOMPONENTY A AKTI VITY PRAMENY ZÍSKANÉ TRA DI Č NÍMI METODAMI

103

V dalším případě kombinace černého materiálu a kovu není jisté, zda šlo o švartnu. Patka tzv. "miinsingenské" bronzové spony z Chomutovska (naleziště není známo) nesla na bronzovém disku pod ozdobou z mořského korálu ještě černou kruhovou destičku na obvodu profilovanou žlábkem, která se zachovala jen malým zlomkem (obr. 61:3). Spona patří podle formálních hledisek do období LT Bl (b)c až LT B2a. Pro nepatrný objem nemohl být vzorek černého materiálu analyzován petrograficky a palynologicky jako ostatní vzorky, ale byl zkoumán ing. M. Novotnou metodou infračervené spektroskopie v Laboratoři molekulové spektrometrie VŠCHT (cf. Venclová 1998b, 287-288). Výsledkem bylo zjištění, že jde o bituminózní materiál příbuzný uhlí, ale nikoli nutně o kounovskou švartnu . Spona nicméně představuje další doklad občasné aplikace černých prvků na kovových předmětech· doby laténské a zároveň prvý ověřený případ použití černého materiálu při výzdobě miinsingenské spony v Če­ chách, a pokud je mi známo, i jinde v Evropě. Není ovšem vyloučeno, že se další vložky ze sapropelitu či jiného černého materiálu skrývají pod označením "harzartige Masse" nebo "Harz" ; ozdobné destičky z takové hmoty byly totiž údajně zjištěny na třech miinsingenských sponách z Diirrnbergu, v hrobech 8, 10/2 a 20/1, datovaných do mladší části LT Bl (Pauli 1978, 125-126, Abb. 15:2,3, 16:2).

Kvan ti ta

výrobků

Jak dokládá charakter suroviny, technika jejího zpracování a os tatně i objem švartnového odpadu na výrobních sídlištích, je pro výrobu švartnových kruhů příznačné velké množství odpadu, objemem i počtem kusů mnohonásobně převy š ující konečný produkt. Relaci finálních výrobků k výrobnímu odpadu m ů že přiblížit (i když z různých důvodů jen orientačně) srovnání souborů nálezů jednak z objektů, které po važuj~me za dílenské, jednak z jednotlivých Jokalit. K dispozici jsou kolekce z objektu 3/86 ve Mšeckých Zehrovicích I, z objektu I ve Mšeckých Zehrovicích II a z objektů 2 a 3 v Srbči I (k tomu budou po zpracování moci být připojeny i další z Řisut I, případně z Královic mimo pracovní území). Jej ich srovnání (které nezahrnuje kusy surovin, kateg. la a 1b, které byly porovnávány v tab. 10) ukazuje tab. 13. Počty kusů v souboru z objektu 1 ze Mšeckých Žehrovic II se v jednotlivých kategoriích poněkud odlišují od čísel, publikovaných J. Břeněm (1955 , obr. 2), neboť současná klasifikace používá v některých případech poněkud jiná kritéria třídění švartnové industrie (viz oddíl 7 .3.1.). Porovnání obou klasifikačních systémů je však řádově možné. Podle statistických analýz provedených E. Neustupným (jemuž za to patří autorčin dík) jsou všechny korelace mezi čtyřmi srovnávanými soubory švartnových artefaktů kategorie 2 až 10 velmi vysoké Kategorie

MŽ I, obj. 3/86

MŽ II, obj.l

ks

ks

%

Srbeč

I, obj. 2

Srbeč

I, obj. 3

%

ks

%

ks

%

2

6

0.94

69

2.22

51

12.03

95

16.46

3

44

6.87

155

4.97

44

10.38

18

3.12

4

16

2.50

145

4 .65

5

1.18

15

2.60

5

277

43.28

1924

61.75

212

50.00

336

58.24

6

6

0.94

24

0.77

-

1

0.17

7

150

23.44

435

13 .96

74

78

13.52

8

15

2. 34

56

1.80

-

6

1.04

9

97

15 .16

235

7.54

33

7.78

25

4 .33

10

29

4. 53

73

2.34

5

1.18

3

0.52

Celkem

640

100%

3116

100%

424

100%

577

100%

-

17.45 -

Tab. 13. Srovnání švartnových artefakttl. kategorie 2 až JO v největších nálezových souborech ze zahloubených (výrobních ?) objekftt. MŽ: M.5ecké Žehrovice. - Comparison of sapropelite artefacts, Categories 2 to JO, in the largest find assemblages from sunken huts ( workshops ?). MŽ: M.5ecké Žehrovice.

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNS KÉ

104

KOM PLEXY, KOMPONENTY A AKTIVITY PRAMENY Z ÍSKANÉ TRADIČNÍM I METODAMI

Středové kotoučky

Lokalita

podpovrchový výzkum

povrchový sběr

Bdín I

15

Bdín II

30

Čelechovice I

30+

Čelechovice II

3

Honice I

6+

Ledce I

50+ 1

Ledce II

5

Malíkovice

•

50+

Milý

~

KORÁL

10+

Mšec II

20+

I

Mšec III

5+

Mšec V Mšecké Žehrovice I

884

50+

Mšecké Žehrovice II

2772

50+ 2

3

Přerubenice

Řisuty I

??

Ř i suty II

3 100+

642

Srbeč

I

Srbeč

II

100+

Stochov

3+

Velká Dobrá

1

Celkem

ŠVARTNA

~q

600+

Mšec I

Analytické povrchové

105

sběry

346

v regionu

5782+

Tab. 14. Švartnové středové výřezy ("kolečka") z pracovního území v dosavadních nálezech. +nejnižší dokumentovaný počet (skutečný počet je pravděpodobně vyšší). - Sapropelite cores in the study region. + the lowest recorded number.

a statisticky významné na hladině významnosti 1%. Z toho lze usuzovat, že mezi těmito soubory nejsou významné rozdíly. Neuvažuje se, že by se švartny běžně používalo k topení: je to sice materiál, který zdánlivě dobře hoří, ale poskytuje málo tepla a zanechává velký objem odpadu. Na sídlišti Mšecké Žehrovice I se našlo 215 kousků suroviny se stopami opálení. Z toho 129 kusů pocházelo z ornice či z povrchu objektů pod ornicí, takže nelze zcela vyloučit jejich eventuální recentní původ (v nedávné době byla švartna občas v domácnostech používána, i spalována, a mohla se na pole dostat např. s hnojem). Zbývající opálené kusy byly uloženy v laténském kontextu (v hlouběji uložených vrstvách, v tělese valu atd.), ale nelze přirozeně zj istit, byla-li švartna pokusně pálena jako topivo, nebo byla-li náhodně vystavena ohni. Pro železářské pece by švartna nebyla vhodným palivem, neboť k redukci železa je zapotřebí dřevěného uhlí. Množství odpadu (až na výjimky neprošlého žárem) na všech výrobních lokalitách tomu rovněž odporuje. K odhadu kvantity finálních výrobků je nutné vycházet z analýzy výrobního odpadu. Počet zamýšlených kruhů lze, obecně vzato, odvodit z počtu vysekaných středů těchto kruhů, které patří zároveň k nejlépe zachovanému typu výrobního odpadu. Odhad počtu zamýšlených výrobků, založený na stře-

Obr·, 61. · J'rne'tyP:;' sv~~ v t novyc ' I1. vyro ' bk u~ o ně

1 ~ 2 Levnest~e, okr. Louny. Bronzový náramek se švartnovými segmenty upev/ ymt. bronzo~ymt stttky a s Jantarovymt vlozkamt. Podle Venclové 1981. 3 Chomutovsko. Bronzová spona se sa~oopeltt~vo,u svartno,vou?):! korálovou vlož~ou na patce. Podle Venclo~é 1998b. 4 Vejprnice, okr. Plzeň- sever. Poustruzeny sv~rtnovy (?) preslen. 5 Mšecké Zehrovice I, okr. Rakovník. Svartnový kotouček s otvorem (přeslen?). dle Venclove 1998a. 6 Srbeč I, okr. Rakovník. Polotovar švartnové kruhové desky. Podle Venclové 1999a.- Other types oj sapropelite products. 1-2 Bronze bracelet with sapropelite segments and amber inlays, 3 bronze brooch with sapropeltte and coral inlay on the terminal, 4 sapropelite spindle-whorl 5 sapropelite perjorated disc ( spindlewhorl?), 6 half-jabricate oj a large circular sapropelite tablet. '

J

v·

106

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

dových výřezech, je vhodný zejména tehdy, máme-li k dispozici soubory nestejné kvality nebo z povrchových sběrů, které zpravidla neobsahují všechny kategorie odpadu (nebo informace o nich není k dispozici). Středový kotouček je totiž velmi nápadný artefakt, je dobře viditelný při sběru a s oblibou registrován i ve starších nebo amatérských popisech nálezů . Jejich počet odpovídá minimálnímu možnému počtu kruhů, které chtěl výrobce zhotovit. Celkový počet středových výřezů mohl být původně vyšší o ty kusy, z nichž byly vyrobeny malé kroužky či přesleny, případně o ty, které byly z lokality odneseny a použity v nějaké sekundární funkci. V obou případech se jedná o zanedbatelná čísla. Středové výřezy tvořily 43,28 až 61,75% všech švartnových produktů kategorie 2 až 10 ve výše uvedených potenciálních dílenských objektech, a jejich počet tam dosahoval 212 až 1924 ks. Přibližný počet středových výřezů dosud z regionu známých uvádí tab. 14. Dnešní nejnižší odhad počtu středů ze všech 31 lokalit v regionu, podle nálezů z výzkumů, tradič­ ních sběrů i z analytických s běrů činí kolem 6 tisíc kusů. Vezmeme-li v úvahu procento nálezů, které máme k dispozici, je zjevné, že jde musí jít o údaj při spodní hranici skutečnosti. I když pracovní území patří k velmi dobře probádaným a dlouhodobě sledovaným, nemůžeme počítat s tím, že bychom z něho znali více než 60% laténských lokalit (a to silně nadsazujeme nad procento předpokládaně poznaných lokalit v jiných částech Čech, cf. Kuna- Klápště 1990), a z nich známe opět jen malou částko­ lekcí předmětů, kterou ve skutečnosti obsahují. Celkový počet středových koleček v regionu tedy musíme odhadovat nejméně na desítky tisíc. Výsledný počet dokončených kruhů musel být ovšem daleko nižší o zmetky a polámané kusy , jejichž množství záviselo na kvalitě suroviny, která byla kolísavá, a na zručnosti řemeslníka. Fragilnost produktů kategorie 7 a 9, tj. polotovarů náramků, byla značná, jak to dokládá stav ve výše uvedených objektech, kde jejich počet činil 247, 670, 107 a 103 ks, resp. dosahoval 17,85 až 38,6 % všech produktů kategorie 2 až 10. Tato čísla jsou však silně nadsazená, protože známe jen počet fragmentů, nikoli celých artefaktů těchto kategorií, kterých mohlo být 3-5x, nebo dokonce lOx méně (zlomky kruhů a jejich polotovarů odpovídají většinou 113 až 115 jejich obvodu, navíc bývají ještě podélně rozštípnuty, čímž se počet zlomků může nejméně zdvojnásobit a zpravidla není možné zjistit, zda nepocházejí z týchž kruhů). Přesto je reálné počítat s produkcí řádově stovek, někdy až tisíců dokončených švartnových kruhů v každé dílně, resp. na každé výrobní lokalitě . Výpočet skutečně vyrobených kruhů je přirozeně obtížnější, ne-li nemožný, a výsledek může být opět jen orientační. Vychází z počtu artefaktů kategorií 2 až 6 a 8, tj. ze všech primárních a sekundárních kruhových výřezů v různých fázích opracování, a také z polotovarú, obsahujících ještě neoddělený kruh, s připočtením malých kroužků kategorie 9 a 10 (to jsou vlastně doklady existence dalších středú, které byly použity k další výrobě, nebo i primárních kotoučú). Od nich je pak nutné odečíst počet artefaktů kategorie 7, a velké kruhy kategorie 9 a 10, tj. kruhy, které se nepovedly či polámaly v posledních fázích výroby, ač jejich zhotovení bylo zamýšleno. Tímto postupem se došlo pro zkoumanou část lokality Mšecké Žehrovice I k číslu 421 "skutečně" vyrobených kruhů, což je necelá polovina oproti počtu zamýšlených kruhú, k němuž lze dojít prostřednictvím počtu středových koleček z lokality (ten činil 884). Jistě však i číslo 421 musíme považovat za velmi zkreslené: nevíme, patří-li odpad kategorie 7, 9 a 10 k nalezenému odpadu kategorie 5, 6 a 8, nebo k odpadu ještě nenalezenému, a pracujeme jen se zlomkem celého nálezového souboru z lokality, a ten je zase jen zlomkem púvodního fondu, přítomné­ ho tam v době provozování švartnové výroby. Lze to však pravděpodobně považovat za číslo, blížící se nejmenšímu možnému počtu náramků na lokalitě vyrobených. Na lokalitě Srbeč I činil počet středových koleček získaných výzkumem 619, počet potenciálně vyrobených kruhú (vypočítaný stejným zeůsobem jako ve Mšeckých Žehrovicích I) však 660, tedy více než koleček; v objektu 1 ze Mšeckých Zehrovic II byl tento poměr 1924:1645. Ve všech třech srovnávaných souborech je tedy tento poměr značně odlišný (počet potenciálních náramků činí v průměru asi 80% z počtu koleček) a bez dalších srovnatelných souború nelze zjistit, je-li vúbec pro odhad objemu výroby finálních produktú významný. Pokusíme-li se analogicky stanovit počet skutečně vyrobených kruM v pracovním území, pak - při nedostatku informací o jiných kategoriích odpadu a polotovarú než jsou středové výřezy - mližeme jen soudit, že situace tam mohla být blízká tomuto prúměru , tj. že minimální počet skutečně vyrobených . náramkli může odpovídat asi 80% počtu středových koleček. Nabízí se ještě další zpttsob výpočtu množství koleček, a následně konečných produktli. Při analytických povrchových sběrech v l. 1993-95 bylo na povrchu ornice získáno 346 středových koleček .

KOM PLEXY, KOMPONENTY A AKTIVITY PRAMENY Z ÍSKANÉ TRADIČNÍMI METODAMI

107

~

---3 6

~?ž§G =;;-&\

.r

-\

I

~ 8 Obr.• 62. Jiné typy švartnových výrobků. Přesleny• a jejich polotovary: 1 Mšecké Žehrovice I (sběr F. Sedláčka), 2, 5, 8 M~ec I (sběry F. Sedlác~a), 3, 4, JO Mšecké Zehrovice 1/ (sběry F. Sedláčka), 6 Žatec, okr. Louny (NM 26640), 7 Do/anky, okr. Louny (M Zatec př. č. 2//60). Plochý kruhový pásek: Mšecké Žehrovice I (sběr F. Sedláčka). - Other types oj sapropelite products. Spindle-whorls and their halfJabricates; .fiat circular band (no. 9).

108

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

KOMPLEXY, KOMPONENTY A AKTIVITY PRAMENY ZÍSKANÉ TRADIČNÍMI METODAMI

109

Předpokládejme, že na povrchu ornice leží asi 10% obsahu švartny v ornici (pro dobrou viditelnost, malou hmotnost a spíše větší rozměry zlomků švartny je uvažována nadprůměrná hodnota vzhledem k odhadům různých autorů, které předpokládají, že na povrchu leží 0,3% až 16,6% artefaktuálního obsahu ornice, cf. Venclová 1999a s lit.). Pokud pokryly sběry 10% terénu (popis metody analytických sběrů vi z výše), pak by ornice jen na osbírané ploše mohla obsahovat 100x více koleček, tj. 34600 kusů. Víme-li, že osbíraná plocha činila 11,57 km 2, tj. 4,57% plochy pracovního regionu, pak z celého regionu by bylo teoreticky možno jen z ornice získat 21,88x více, tedy 757048 koleček. V tom nejsou zahrnuta další kolečka obsažená v těch částech výplní objektů a sídlištních vrstev, které se nedostávají na povrch orbou, erozí atp. Dokončené výrobky (náramky) by pak činily určité (neznámé?) procento z tohoto součtu. Toto číslo je pravděpodobně silně nadsazené, protože 1) hustota nálezů není v prostoru konstantní, 2) výrobní lokality nejsou v regionu rozprostřeny rovnoměrně, 3) analytické sběry byly lokalizovány v prostoru s největší (známou) kumulací výrobních lokalit, takže i počet koleček tu byl pravděpodobně nadprůměrný, 4) poměr počtu nálezů koleček na povrchu ornice a v ornici nebyl exaktně zji šťován a mohl být ve skutečnosti nižší než 10%. Tento odhad lze snížit na realističtější míru, použijeme-li výchozí data spíše při dolní hranici odhadů . Předpokládejme, že 1) na povrchu leží jen 5% obsahu ornice, tj. 17300 koleček, 2) budeme uvažovat jen pravděpodobně osídlenou plochu regionu, která mohla činit jen kolem 60% z celého regionu (pro zjednodušení počítáme jen dnešní nezalesněnou plochu), takže osbíraná plocha by představovala 7,62% této osídlené plochy, 3) z ornice ze I 00% osídlené plochy by tedy bylo možné získat 226976 koleček. Považovali-li bychom za pravděpodobné, že počet dokončených produktů odpovídal 50% počtu středových koleček (jako ve Mšeckých Žehrovicích I), pak by celková produkce regionu dosahovala přes 100 tis. náramků (podle nálezů z ornice). To se sice stále zdá být nadsazeným odhadem, který však již není významně odlišný od odhadu produkce, získaného jiným způsobem (viz výše), který předpo­ kládal v regionu produkci v desítkách tisíc kusů . Připomeňme však, že pracovní region představuje jen asi 70% celé kounovské výrobní zóny se švartnovou industrií, takže celkový objem produkce kruhů z kounovské švartny v laténu by musel být ještě vyšší. Dalším důvodem, proč jsou výsledná čísla nepřiměřeně vysoká, může být nesprávný odhad vztahu počtu výsledných produktů k počtu středových koleček: není vyloučeno, že dokončené náramky před­ stavují ještě méně než 50% počtu koleček. Zů staneme-li při odhadu minimální produkce celé výrobní zóny, pohybujeme se nicméně v řádu desítek tisíc finálních výrobků.

Distribuce

výrobků

Ať už použijeme kteréhokoliv odhadu objemu produkce, je jisté, že tato produkce daleko přesahovala eventuální místní potřebu. Finální produkty byly určeny k širší distribuci mimo výrobní zónu, a tedy i mimo zde studované pracovní území. Distribuci všech švartnových předmětů včetně těch, které byly nalezeny na výrobních sídlištích, tj. v uživatelském i výrobním kontextu v Čechách, předvádí obr. 55. Rozšíření švartnových finálních artefaktů pouze v uživatelském kontextu ukazuje obr. 63, kde většinu nálezů reprezentují kruhy z výbavy hrobů. Sídlištní nálezy jsou v menšině zřejmě proto, že fragmenty švartnových kruhů lze při výzkumu snadno přehlédnout. Na sídlištích zkoumaných moderními metodami jejich počet stoupá (např. Soběsuky: 8 ks, Modlešovice: 5 ks). Sídliště, kde byly švartnové předmě­ ty vyráběny, tj. výrobní lokality z pracovního území a jeho sousedství, nejsou na této mapě vynesena, Obr. 63. Distribuce finálních výrobků ze švartny v Čechách v LT B-D. (Finální výrobky z výrobních lokalit ve výrobní- šrafované- zóně nemapovány; viz obr. 57.) Plnou čarou vyznačen pracovní region- prostor povrchov_ých sběrů 1991-95. 1-3 hrob nebo pohřebi.ště: 1 s I předmětem, 2 se 2-5 předměty, 3 s více než 5 předměty; 4-6 sídliště: 4 s 1 předmětem, 5 se 2-5 předměty, 6 s více než 5 předměty; 7 nejistý kontext, 8 sekundární přemístění (v objektu jiného stáří), 9 výrobní zóna. - Distribution of sapropelite end products in Bohemia, LT B to LTD. ( End products from production sites in the production zone - hatched- not mapped; see Fig. 57.) Fullline demarcates the study region- the area oj surface survey 1991-95. 1-3 grave or cemetery, 4-6 settlement context, 7 undetermined context, 8 trans-ferred fro m original context, 9 production zone.

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉN SKÉ

11 o

KOMPLEXY, KOMPONENTY A AKTIVITY PRAMENY ZÍSKANÉ TRADIČNÍMI METODAMI

111

ačkoli samozřejmě finální výrobky (resp. jejich fragmenty) rovněž poskytují (jejich lokalizaci dokumentují obr. 56 a 57) . , z Čech (mimo výrobní sídliště) je dnes v uživatelském kontextu LT B-D znamo kolem 200 svartnových kruhů, 8 kroužků, 12 přeslenů (včetně provrtaných středových kotoučků) a 1-2 p~~dměty s ~er~ý­ mi vložkami (bronzový náramek a spona; materiál černé vložky na této sponě nebyl s jlStotou urcen Jako švartna). Několik "tyčinek" (neidentifikované předměty, nejspíše zlomky náramků?) a dalších nejistých nálezů nebylo do tohoto počtu zahrnuto. Vzhledem k časovému a geografickému kontextu a k vizuálním vlastnostem je předpokládáno, že jde, i u těch předmětů, které nebyly analyzovány , o výrobky z kounovské švartny. Je však třeba mít na paměti, že bez přír~dovědných ana:~: ~el:e považ~;at určení materiálu za jisté ani při sebepečlivější vizuální rekognoskaci. Možnost pouzitl Jlneho matenalu než švartny se pochopitelně zvyšuje úměrně se vzdáleností od jejího zdroje a s jiným datováním nálezového kontextu než do horizontu švartnových dílen v LT B2-Cl (viz oddíl 7.3.6.). Soupis analyzovaných vzorků a jejich detailní vyhodnocení jsou obsaženy v petrografické exp~rtíze B. Žákové a v palynologické expertíze P. Valterové (v tomto svazku; stručný přehled s archeo~og:_cký­ mi informacemi uvádí tab. 9). Jejich geografický rozptyl předvádějí mapy na obr. 53 a 54, do mchz byly doplněna i naleziště, odkud byly již dříve nebo jinými autory odebrány a analyzovány vzorky, jejichž materiál byl určen jako kounovská švartna. Na tomto místě nás nejvíc zaj~má geografické rozšíření předmětů z kounovské švartny v Evropě. U 60 artefaktů ze 16 lokalit mimo Cechy byl dosud na základě provedených analýz identifikován materiál jako kounovská švartna (tab. 15). v

Literatura, zdroj informace

Nález. kontext

Datování

2 kruhy

hroby 64, I 09

LTB2b

Žáková- Valterová 1978, 218-222

3 ks odpadu

sídliště

LT B2-C1

Rochna - Teichmi.iller - Madler 1961, 346-350

LT B2-C1

Malán 1955, 20-21

Předmět

Čís.

Lokalita

101

Jenišův Újezd

102

Královice

103

Mšecké Žehrovice II odpad

104

Bartoušov

středový výřez

105

Manching

15

106

Pipinsburg/Osterode

107 108

sídliště ,

chata 2

neurčeno

Malán 1955, 20-21

pohřebiště ?

Rochna - Teichmi.iller - Madler 1961 , 346-350; Teichmi.iller 1992, 5, 12, Tab.1

kruh

sídliště

Claus- Madler 1958

Bořitov

kruh

sídliště

Bzenec

kruh

sídliště

M. Čižmář

sídli š tě

M. Čižmář

kruhů ?

109

Víceměřice

kruh

110

Staré Hradisko

2

111

Dlirmberg

kruh

Bavorsko

15

středové výřezy

kruhů?

LT C2-D

M. Čižmář

oppidum

LT C2-D

M. Čižmář

hrob 47

LTB2

Rochna- Madler 1974

hroby

Rochna - Teichmliller - Madler 1961, 335, 351

Tab. 15. Černé předměty, jejichž materiál byl určen petrologickými a palynologickými analýzami (provedenými mi· mo rámec Projektu Loděnice) jako kounovská švartna. - Black artefacts made of mate rial identified as the Kounovtype sapropelite, by means nf petrological and palynological analyses carried out beyond the Loděnice Project.

Švartnové kruhy byly tedy s jistotou nalezeny, podle výsledků analýz, na území Moravy (Blučina, Bořitov, Brno-Maloměřice, Bzenec, Víceměřice, 2 kusy ze Starého Hradiska) , Horního Slezska (2 předměty z Nowé Cerekwie), jihozápadního Slovenska (Maňa, 3 kruhy z Palárikoova), Mad:arska (5 předmětů ze Soproně) , Rakouska (24 předmětů z Diirrnbergu), Bavorska (15 kruhu z M~nchmgu), Horní Falce (Berching-Pollanten) a Durynska (Jiichsen, Steinsburg u Ri:imhildu , Neud1etendorf, Pipinsburg u Osterode). O. Rochna, M. Teichmiillerová a K. Madler (1961 , 335, 351) uvádějí j a_ko švartnové ještě další kruhy z Bavorska, přičemž ale není jasné, které předměty z Rochnova soupiSU byly skutečně analyzovány. U jednoho z nich, u kruhu z hrobu z Kelheimu- Winzererfeldu bylo však

O~r. 64. Distribuce výrobků z kounovské švartny podle petrograficky a palynologicky analyzovaných předmětů. Čer­ na zóna: Kounovská sloj. - Distribution of the Kounov- type sapropelite products according to the objects submitted to petrological and palynological analyses. Black area: Kounov seam.

později naznačeno

možné určení materiálu jako posidoniové břidlice, tedy nikoli české švartny (Rochna - Madler 1974, 164). Z toh~to přehledu vyplývá export kruhů z kounovské švartny do značné části střední Evropy (obr. 64). Maximální vzdálenost těchto výrobků od zdroje suroviny a od výrobní zóny v industriálním regionu ~orního toku Loděnice činí, počítáme-li jen případy ověřené analýzami, 400 km (nejvzdálenější lokal!tou je M_aň,a na jih~~~padním Slovensku). Směry obchodních c~st naznačují nálezy švartnových kruhu n~ neJvyznamneJSich obchodních uzlech v sousedství Cech, tj. např . na Diirrnbergu a Manchmgu. Je pozoruhodné, že na obou těchto lokalitách se objevily kromě švartnových také kruhy neb? surovina z jiného materiálu jihoněmeckého původu (posidoniová břidlice), nebo dokonce z_Kzmmeridge shale z jižní Anglie (Rochna- Madler 1974; Teichmiiller 1992). Zejména zlomky suroVI,ny,(posidoniová břidlice na Manchingu: Rochna- Teichmiiller- Madler 1961) indikují pokusy o !oka~~ výrobu. Nelze předpokládat, že by jejím důvodem byl nedostatečný objem importu z Čech, ale Spise vysoká sena importovaného artiklu. Dalším vysvětlením by bylo trvání obliby "černého" šperku ~ sousedství Cech ještě i v LT C2, kdy již výroba v Čechách nepokračovala, a bylo proto nutné zaháJit výrobu jinde a z jiných materiálů. To by naznačoval y nálezy švartnových kruhů z lokalit osídlených v LT Cl až D, resp. LT C2-D (Manching, Berching-Pollanten, Jiichsen aj.), pokud nejde jen o jejich

112

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

KOMPLEXY , KOMPONENTY A AKTIVITY PRAMENY ZÍSKANÉ TRAD I ČN ÍM I METODAMI

113

náhodnou a ojedinělou retardaci. Informace o nálezových okolnostech těchto artefaktů ze sídlišť však zatím umožňují jen jejich rámcové datování, takže není jasné, jaké procento nálezů skutečně patří do období mladšího než LT C 1. Obliba, a tedy i výroba "černých" šperků trvala v západní Evropě déle než v Evropě střední, jak to dokládají příklady ze střední Francie (Levroux, černé náramky datované do období 150-100 př. Kr.: Buchsenschutz- Krausz- Soyer 1992, 251; Mont Beuvray: sbírka v mus. v Autunu), i z jižní Anglie (Cunliffe 1987, 163-177; Woodward 1987a; 1987b aj.; viz níže). Distribuci švartnových artefaktů tedy můžeme charakterizovat jako interregionální.

7.3.6. Trvání výroby švartnového šperku Již několikrát jsme narazili na otázku trvání výroby předmětů z kounovské švartny. Na výrobních lokalitách doprovází švartnový odpad především keramika, méně často železné nářadí a občas i chronologicky citlivější předměty, jako spony nebo skleněné náramky. V keramickém fondu nacházíme sortiment LT B2-C1, aniž bychom byli ve většině případů schopni tyto fáze navzájem odlišit. Počátek výrobních aktivit může signalizovat ojedinělý nález polotovaru švartnového kroužku na sídlišti Tuchlovice II, datovaném do L T B 1-B2: tento jediný švartnový předmět by tam mohl indikovat výrobu teprve počínající, pokud ovšem není výsledkem případných mladších (dosud neidentifikovaných) aktivit. Detailní analýza výrobního horizontu na lokalitě Mšecké Žehrovice I svědčí pro datování do LT Cl až LT Cl/C2, aniž bylo ovšem možné zcela vyloučit fázi LT B2. V Srbči I byla švartnová výroba provozována souběžně s nejstarší fází výrobního sídliště Mšecké Žehrovice I (Venclová 1999a). Období LT Cl náleží nečetné nálezy spon (např. v uvažované dílně v Řisutech I; sdělení V. Mouchy), skleněné náramky, a ovšem keramika (viz oddíl 7.1). Na několika výrobních sídlištích existovalo i osídlení LT C2-Dl, takže zlomky švartny, v postdepozičních procesech velmi mobilní, se dostaly i do objektů tohoto stáří, nikdy však nebyl v této fázi zjištěn objekt, který by bylo možné považovat za výrobní. Toto dosti hrubé datování potvrzují a upřesňují nálezy z hrobů. Černé (předpokládáme, že většinou švartnové) kruhy, a také jediný bronzový kruh se švartnovými vložkami z Lenešic, se nacházejí v Če­ chách a na Moravě v horizontech LT B2b až Clb, přičemž nejstarší by mohly patřit již na přelom LT B2a/b (Waldhauser 1978, I, 133-134, Abb. 53-54, 56; cf. Radovesice hrob 21: Waldhauser 1987, 54, 123-125). Kruh z radovesického hrobu 21, který by tak byl jedním z nejstarších, je však zároveň v Če­ chách výjimečný svou reparací: jeho tři zlomky byly spojeny bronzovými ozdobnými destičkami (obr. 65 :17). To by svědčilo o tehdejší relativní vzácnosti a vysoké ceně černých kruhů. Jejich relativní nedostatek v této době mohl souviset s teprve se rozvíjející výrobou těchto kruhů v Čechách, kterých bylo produkováno ještě málo, nebo může jít dokonce o import předcházející počátku místní výroby. Tuto otázku by mohly rozřešit jedině přírodovědné analýzy inkriminovaného kruhu. Na tomto místě je třeba uvést, že v případě dalšího v literatuře zmiňovaného údajně reparovaného kruhu z "lignitové hmoty potažené bronzovým plechem" z Moravského Krumlova (Břeň 1955, 25-26; Filip 1956, 402) jde ve skutečnosti, podle sdělení M. Čižmáře, o bronzový dutý náramek, vyplněný černou organickou hmotou. V této souvislosti je také nutné upozornit, že v literatuře zmiňované "sapropelitové" vložky na rubové straně mezičlánků bronzových řetězových opasků tzv . mad'arského typu (Stanczik- Vaday 1971) před­ stavují ve skutečnosti výplň z organického (nesapropelitového) materiálu, tedy technický prvek. O vysoké ceně prvých černých kruhí1 svědčí i pozorování P. Sankota (1978, 90, pozn. 19), podle ně­ hož se v Jenišově Újezdě objevují sapropelitové kruhy zpočátku jen v nejbohatších hrobech . I později jsou však černé kruhy charakteristické spíše pro bohatší skupiny hrobů (skupiny 2a, 2b, 3a, 3b, cf. Sankot 1978, 80, 81 , 83) . V případě náramku z Vracova na jižní Moravě, opravovaného bronzovým plechem (Skutill942, 122) a náramku z Ondrochova na jihozápadním Slovensku, reparovaného dokonce zlatem (Benadik 1955, 774, obr. 353; 1962, 378), je potřeba opravy těchto zřejmě cenných předmětů vysvětli­ telná nejspíše jejich vzdáleností od místa výroby (typ jejich materiálu však neznáme, protože analyzovány nebyly). Také několik dalších hrobových komplexů s "černými" (neanalyzovanými) kruhy připouští datování do LT B2a, ne-li na přelom B1c/B2a: Pečky 3/1904 (obr. 65; Sedláčková- Waldhauser 1987), Roudnice n. L. 2 (materiál dnes ztracených náramků byl původně uváděn jako kost, cf. Zápotocký

c=

~

)

~16

4

2

PEČKY 3/1904

5

Obr , ·srarst v ~ h ro b ove~ ce lkY se svartnovymt v ~ · kruhy. Ca 1:2. Podle: Waldhauser 1987 Taif. 23 · S dl 'vk "' · 65 · N eJ ' rvaldh . 1987 b . . . , · , e ac ova ause1 , o r. 29. - Th e earltest grave complexes contatntng Kounov-sapropelite ring s. Se ale c. I :2.

114

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

1973), Stehelčeves (Knor 1964; Waldhauser 1987, 170), Vliněves 5 (malý kroužek, cf. Sklenář 1966, 28-29). S výjimkou Radovesic jde ve všech těchto případech o starší, amatérsky vyzvednuté nálezy s neúplnou dokumentací, což důvěryhodnost nálezových komplexů jistě spíše snižuje, přesto však jejich počet nutí, aby k nim bylo přihlédnuto. Začala-li výroba švartnových předmětů v LT B2, pak není vyloučena prospektorská činnost v regionu a rozpoznání zdrojů švartny zde již dříve. Indicie k tomu poskytují jak výše uvedené stopy místních aktivit v LT B 1, tak některé černé předměty . V současnosti nemáme k dispozici žádné bezpečné doklady o nálezu švartnového artefaktu nebo o jeho výrobě již v období LT B 1 nebo starším. Černé náramky se sporadicky objevují v českých nálezech od H C, jejich materiál, a někdy i tvar, se však liší od laténských švartnových výrobků. Pokud byl analyzován materiál náramků patřících bezpečně tomuto období, pak šlo o surovinu jiného typu než kounovská švartna a zřejmě do Čech importovanou (viz oddíl 7.3.8., seznam analyzovaných vzorků na tab. 9 a Přílohu III s literaturou k těmto a níže uvedeným nálezům). Pokud byly švartnové artefakty nalezeny v kontextu údajně starším než přelom LT B l/B2, pak nikdy nešlo o hrobový nález, a datování tohoto kontextu může být bráno v pochybnost. Platí to o švartnovém (analyzovaném) středovém výřezu z Hoštic na Strakonicku, který byl nalezen v sídlištní vrstvě H D/LT A (sdělení P. Břicháčka). V tomto případě lze uvažovat o intruzi mladolaténského před­ mětu, resp. o tom, že sám švartnový předmět představuje doklad aktivity tohoto období na lokalitě. Další nálezy jednotlivých středových výřezů s charakteristickými stopami laténského pracovního postupu na sídlištích H D/LT A lze interpretovat stejným způsobem (v regionu Loděnice: Ledce II, Velká Dobrá) . Ke chronologii počátků švartnové výroby v Čechách může nepřímo přispět také výše zmíněná spona z Chomutovska s černou vložkou na patce. Spona patří k typu větších miinsingenských spon s masi vním zdobeným lučíkem, které lze datovat do L T B 1(b )c až L T B2a (Waldhauser 1987, Abb.4; Holodňák 1988, 98, tab. 6, typ 9) , i když nelze vyloučit ani LT B2b (Pečky 2/1904, Sedláčkov á­ Waldhauser 1987). Podobně jsou tyto spony datovány na Diirrnbergu (Pauli 1978, 125-126: mladší část LT Bl) nebo v Champagni (Charpy 1995, 350-353, 357-359: přechod LT Bl/B2) či v severní Itálii (Kruta 1980, Fig. 12: por. 300 př. Kr.). V Miinsingen patřily příbuzné typy spon do horizontů E až H, tj. do LT B1-B2a (Hodson 1968). Spona z Chomutovska, bez nálezového kontextu, patří tedy podle typologických znaků nejspíše do období předcházejícího fázi LT B2b. Ať již použitým černým materiálem na disku této spony byla švartna či nikoliv, její přítomnost demonstruje fakt, že na přelomu LT B l/B2, tj . v době těsně předcházející švartnové výrobě v Čechách, tu byl černý materiál znám, a to dokonce jako aplikace na relativně luxusním osobním šperku. Podobné předměty mohly jistě stimulovat počátky místní těžby a zpracování švartny (Venclová 1998b). V kontextu LT B2 - Cl se setkáváme s hladkými švartnovými náramky, k nimž přistupují v LT Cl i exempláře žebrované. M. Čižmář (1978, 137) klade žebrované náramky do LT Clb. Patrně shodně s českými lze datovat (hladké?) slovenské kruhy, u nichž není jasné, trvají-li až do LT Clb (B ujna 1982, 331; 1991 , 245-246, 252-254) . Podle R. Gebharda (1989, 99-103, 183) charakterizují černé náramky ve střední Evropě horizonty LT B2a až LT Cla, přičemž do posledního klade i žebrované tvary. Trvání švartnové výroby až do LT C 1b však datují skleněné náramky typologicky náležící, rovněž podle Gebharda, LT C1b, které se v Čechách vícekrát vyskytly na výrobních sídlištích (cf. oddíl 7.1. ; Venclová 1990). Žádný hrobový nález není ve střední Evropě datován do období mladšího než LT C1(b), resp. do přelomu LT C l/C2, což koresponduje s ukončením výroby kruhů z kounovské švartny, tak jak je datováno jinými prostředky. Nečetné mladší nálezy (mezi nimi i ty , jejichž materiál byl analyticky potvrze~ jako švartnový) jsou známy jen ze sídlištního kontextu. Protože však na sídlištích, kde se švartnove předměty vyskytly, je zpravidla zastoupena i fáze LT Cl , ať už nestratifikovanými předměty nebo sídlištními objekty, je obtížné rozpoznat, není-li tam mladší nálezová situace švartnového artefaktu sekundární; na sídlišti ve Mšeckých Žehrovicích I to bylo pozorováno vícekrát. Na sídlišti v Modlešovicíc~ v jižních Čechách byly tři žebrované náramky obsaženy ve výplni chaty 1/92 datované do LT Cl/C2 az C2, další hladký byl nalezen v chatě 2/92, patřící LT C2. J. Meduna uvádí švartnové náramky z moravských sídlišť trvajících až do LT C2, a v jednom případě, v obj. 1/61 z Pravčic, byly zlomky dvou švartnových náramků nalezeny v objektu datovaném do LT C2 (Meduna 1980, 118). Dva "kotoučky" (krUhové výřezy) z oppida Starého Hradiska nemohou být přesněji datovány (Meduna 1970, 93 , Taf. 24:1 a osobní sdělení autora) a mohly být i sekundárně použité.

KOMPLEXY , KOMPONENTY A AKTIVITY PRAMENY ZÍSKANÉ TRADIČNÍMI METODAMI

115

Také některé středoněmecké nálezy jsou datovány event. až do LTD (Kaufmann -Fleischer 1986, J36; Grasselt- Volkmann 1991, 183), což však je zjištění zatím spíše rámcové, a navíc, při známé heterogeni tě materiálu zdejších černých náramků, bez přírodovědných analýz nevíme, vztahuje-li se vždy na švartnové předměty. Jeden náramek analyzovaný v rámci projektu Loděnice a vyrobený ze švartny pochází ze sídliště v Neudietendorfu, odkud je znám údajně převážně pozdně laténský materiál (Grasselt _ Volkmann 1991, 183). Na sídlišti Berching- Pollanten s převahou nálezů LT C2-D1 patří švartnové náramky k velmi sporadickým předmětům (Fischer- Rieckhoff-Pauli- Spindler 1984), o nichž nevíme, vyznačují-li počátek trvání sídliště nebo naopak delší používání těchto artefaktů. Zatím nejmladším sídlištním nálezem švartnového náramku je zlomek z objektu 3980/92 ze Soběsuk, datovaného nauheimskou sponou do LT Dl. Naopak hrob z Klapého byl mylně kladen do pozdně laténského období podle spony (Břeň 1955, 27, 32), která patří LT B2 (cf. Budinský 1994, 12, 35). Několik zlomků surové švartny se stopami opracování poskytl sídlištní objekt 3B v Praze-Běchovicích, datovaný mj. skleněným prstencovým korálem typu 23 Haevernickové do LT C2-D; na sídlišti byly ovšem zjištěny i aktivity LT B2-C1 (Venclová, nálezová zpráva čj. 1408/80 v archivu AÚ Praha). Jednotlivé nálezy švartnových předmětů v kontextu mladším než LT C 1 mohou indikovat přežívající nošení černého šperku nebo sekundární použití předmětů dříve vyrobených či jejich zlomků (cf. několik kusů švartnových polotovarů a odpadu v jámě spolu s keramikou LT C2-Dl a se zlomky známé kamenné hlavy ve Mšeckých Žehrovicích I: Venclová 1998a). Někdy bývá hledána souvislost černých žebrovaných náramků s podobně profilovanými skleněnými náramky typu 7a-b Haevernickové (např. Rochna- Teichmiiller- Madler 1961, 338-339), datovanými na přelom LT Cl/C2 až C2 (Venclová 1990), což by pak mohlo nepřímo datovat předpokládaně nejmladší typ švartnových náramků . Ostatně také švartnový náramek se třemi žebry (středním širokým a dvěm a okrajovými úzkými), známý zatím jen ze Mšeckých Žehrovic I (obr. 58:5) je protějškem skleněn ého náramku typu 6a Haevernickové, vyskytujícího se od LT Cl/C2 a v LT C2 (Gebhard 1989; Venclová 1990), pokud ovšem nenapodobuje široké exempláře , známé již od LT Cl (Venclová 1990, 118-120). Ovlivnění ze strany morfologicky nesrovnatelně variabilnějších skleněných náramků jistě existovat mohlo. V případě údajných nálezů černých náramků v kontextu doby římské, tj. z Radovesic, o. Litoměřice , a z Prahy-Dejvic, Nové Julisky (Břeň 1955, 27-29), jsou nálezové okolnosti zcela neprůkazné a nevě­ rohodné, a pravděpodobná je příslušnost kruhů k laténským komponentám těchto lokalit. . Lze shrnout, že doklady výroby kruhů z kounovské švartny se vztahují k období LT B2 až Cl/C2, tJ . 300 - 190/170 př. Kr. (Miron 1991); starší či mladší období prokázána nebyla. Ojedinělé nálezy švartnových artefaktů v mladším období pravděpodobně svědčí jen o jejich déle trvajícím užívání.

7.3.7. Uživatelé švartnových

předmětů

J~k bylo již uved~no, z uživatelských lokalit (pohřebišť, sídlišť, depotů a dalších neurčených nevýrobm:hokontextů) v Cechách pochází celkem kolem 200 švartnových kruhů kromě nečetných dalších před­ metu, např. kroužků a přeslenů (číslo není zcela přesné , tak jak to odpovídá kvalitě shromážděných dat). O uživatelích černého šperku poskytují nejvíce informací pohřebiště. 85 pohřebišť v Čechách poskytlo 172 švartnových kruhů. Počet hrobů s těmito kruhy činil nejméně 146. Většina hrobů obsahovala po jednom kruhu, v 9 hrobech (tj. v 6% hrobů) se nalezlo po dvou či více kruzích. Některé staré zpráv~ ne~ dávají ~očet hrobů, ale jen výčet nálezů z pohřebišť; proto nelze počet hrobů s černými artefakty presne stanovit. Ze známého obvyklého počtu černých kruhů v hrobě lze odvodit, že 172 kruhů by mohlo odpovídat asi 162 hrobům. Malý počet 15 sídlišť s 28 švartnovými finálními výrobky (většinou kruhy, několikrát kroužky a pře­ sieny) odráží zřejmě jednak stav poznání laténských sídlišť obecně, jednak úroveň terénních metod (díky své fragmentarizaci mohou černé kruhy v sídlištním kontextu snadno unikat pozornosti; na moderně zkoumaných sídlištích je již počet jejich nálezů vyšší, cf. Soběsuky nebo Modlešovice ). P?dle hrobových nálezů byly kruhy nošeny na předloktí/zápěstí (tedy jako náramky) nebo nadloktí (jako napažníky) převážně na levé ruce; nošení na pravé ruce bylo daleko méně časté. Výjimečná je poloha

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

116

kruhu u hlavy (Radovesice hr. 21), což je archaický rys ojediněle se vyskytující v LT A (Lorenz 1978). Pokud jsou k dispozici data o poloze i rozměrech kruhů, pak z 15 případů kruhů navlečených na nadloktí mělo 14 vnější průměr 8 cm či větší, nejčastěji mezi 9 a 10 cm (výjimku předs!avuje kruh o průměru 6,6 cm, údajně nalezený na nadloktí mladé či nedospělé ženy v hr. 72 v Jenišově Ujezdě). Je třeba poznamenat, že vnější průměr kruhů převyšuje, při obvyklé síle tyčinky kruhu kolem 6 mm, vnitřní průměr o ll ,4 cm. Kruhy navlečené na předloktí (příp. zápěstí) měly zpravidla vnější průměr mezi 6-7 cm nebo menší, čtyřikrát se však v této poloze nacházely i kruhy o průměru nad 8 cm. Je ovšem třeba uvážit, že zatímco velké kruhy (nápažníky) se mohly snadno sesunout na předloktí, opačný případ je téměř nemožný; z toho vyplývá, že kruhy nalezené na nadloktí byly téměř jistě nošeny jako nápažníky, kdežto kruhy nalezené na předloktí mohly původně sloužit jako náramky i nápažníky. Pravděpodobně neučiníme velkou chybu, budeme-li kruhy velkého průměru (asi od 8 cm výše) považovat za nápažníky a kruhy menší (zpravidla do 7 cm průměru) za náramky. Nejmenší kruh nalezený na předloktí měl vnější průměr 4,8 cm; malé kruhy lze nejspíše považovat za dětské (všech 5 měřitelných náramků z hrobů deklarovaných jako dět­ ské mělo vnější průměr mezi 4,8 a 5,55 cm). Kruhy pod 4 cm jsme označili jako kroužky s jinou funkcí; dvakrát byly nalezeny na prstě levé ruky, z toho jednou byl prst přesně určen jako prostředník. Pokud bychom chtěli určovat způsob nošení kruhů jen podle rozměrů, pak "velké" kruhy (nápažníky) byly zjištěny v 72 případech a "malé" kruhy (náramky) v 81 případech ze všech 153 měřených kruhů; jejich počet je tedy zhruba vyrovnaný. Velikostní rozdělení i poměr velkých a malých kruhů odpovídá rozměrům téměř dokončených a dokončených kruhů na výrobních lokalitách (viz oddíl 7.3.5. a obr. 59). v z praktické (ovšem jen namátkově získané) zkušenosti vyplývá, že současná dospělá žena (v Ceské republice) se spíše podprůměrně silným, resp. gracilním zápěstím s obtížemi navlékne na zápěstí kruh o vnitřním průměru 6 cm (běžná světlost dnes prodávaných náramků činí kolem 6,7 cm), nad loket kruh o vnitřním průměru 7,2 cm. To by odpovídalo švartnovým náramkům o vnějším průměru přibližně kolem 7 cm a nápažníkům o vnějším průměru nad 8 cm. Otázkou je, zda relativně silně zastoupená velikostní kategorie mezi 6 a 7 cm vnějšího průměru odpovídá gracilitě (dospělých) žen pohřbených v laténských hrobech, nebo zda kruhy byly navlékány již v mládí: v tom případě by tyto kruhy pravděpo­ dobně musely nahrazovat (někdy na počátku dospělosti?) menší náramky, nošené v dětství (viz výše malé rozměry náramků v dětských hrobech). Registrováno bylo pouze 9 hrobů s více než jedním kruhem: v 8 případech se vyskytly dva kruhy, a jedenkrát údajně 3 kruhy (Klapý II: nálezový celek však nelze považovat za zcela jistý). Dvojice kruhů se vyskytly v kombinacích: pravý a levý náramek (l-2x), pravý a levý nápažník (l-2x), pravý náramek a levý nápažník (lx), náramek a nápažník bez dalších údajů (2x). Mimo to byl jedenkrát dokumentován nápažník spolu s prstenem (Staňkovice hr. 5). Ve všech těchto případech šlo o ženské hroby, ať již podle antropologického určení či podle hrobové garnitury. Podle deklarovaného určení sexu zemřelých patřily černé kruhy nošené jako náramky i nápažníky převážně ženám, spíše výjimečně dětem (5 případů s malými náramky), ale občas i mužům. Z 6 hrobů, které byly určeny jako mužské (antropologicky či podle výbavy) obsahovaly čtyři meč a další zbraně; %

Garnitura, charakteristika

Sankot

Waldhauser

1978

1987

1

100

hroby se

2ab

200

hroby s nánožníky -

zbraněmi

- dospělí muži dospělé

hrobů

4.S

ženy

hroby s párem

ženy

3b

400

hroby s 1 náramkem - mladé a dospělé ženy

2.3

soo

hroby s 1 nápažníkem - starší muži a ženy

700

dětské

Celkem

88

hroby

hrobů

Počet

Počet

Počet

sídlišť aj.

kruhů

Hroby s >1 kruhem

Poměr počtu kruhů

pohřebišť

I

20

2

49

2

2.23

II

7

s

29

3

2.42

III

1S

3

36

3

2.00

IV

7

-

8

-

1.14

v

14

4

33

1

1.83

VI

12

-

16

-

1.33

VII

s

-

lS

-

3.00

Region

k počtu nalezišť

Tab. 17. Švartnové finální výrobky ve vybraných regionech v Čechách. I Bílinsko, ll střední Poohří, /ll dolní Poohří a přilehlé Polabí, IV Kounovská výrobní zóna a její okolí, V Pražsko, Vl Kolínsko, Vll východní Čechy. Kruhy z výrobních sídlišt' v regionu IV nebyly započítány. - Sapropelite end products in selected regions in Bohemia. I Bílina region, ll Middle Ohře region, !ll Lower Ohře and the adjacent Labe valley, IV Kounov sapropelite production zone and its surroundings, V Prague region, VI Kolín region, VII East Bohemian region. Rings from industrial sites not comprised.

Z tab. 17 vyplývá, že poměr počtu finálních výrobků k počtu nalezišť (pohřebišť, sídlišť i jiných kon-

300

větš. dospělé

s jednou výjimkou relativně malého kruhu s neurčenou polohou (antropologicky nehodnocený hrob beze zbraní 411904 z Peček) byl v těchto hrobech černým kruhem vždy levý nápažník spíše většího prů­ měru (3x nad 9 cm, 1x 8 cm). Eventuální přináležitost švartnových kruhů do garnitur hrobové výbavy ukazuje tabulka 16, vycházející z 88 hrobů s předpokládaně víceméně úplnou výbavou, která zároveň poskytla možnost rozlišit náramky a nápažníky buď podle polohy v hrobě, nebo podle rozměrů. Toto rozlišení vede k poněkud jiným v ýsledkům než post~p, při němž byly švartnové kruhy klasifikovány většinou jako náramky (Venclová 1998b, fig. 5). Svartnové náramky jsou připočítávány ke kovovým náramkům. Z tohoto přehledu vyplývá výskyt švartnových kruhů (podle garnitur) především v hrobech dospělých či přev ážně dospělých žen vybavených nánožníky a dalšími ozdobami, méně v hrobech bez nánožníků a s růz ným počtem náramků. Platí-li určení části švartnových kruhů jako nápažníků, pak je relativně čas­ to nosily také starší osoby, zatímco děti a dospělí muži spíš vzácně. Černé kruhy se výrazně váží na garnitury, původně považované, podle různých kritérií za "bohatší" (nejen podle druhů a počtu předmětů, ale např. i podle náročnosti výroby předmětů , úpravy hrobové jámy atd.: garnitury 100, 200 a 300, cf. Waldhauser 1978, II,v204-206). Nemáme bohužel k dispozici údaj o poměru "bohatých" ku chudým hrobům v LT B2-Cl v Cechách, ale jen údaj o pohřebišti v Jenišově Újezdě, kde tento poměr činil asi 1:3. V případě hrobů se švartnovými kruhy z Čech se tento poměr jeví spíše jako obrácený, tj. podíl "bohatých" hrobů se švartnou je výrazně vyšší. Obecně však platí, že samotné hrobové garnitury jsou determinovány zejména pohlavím a věkem pohřbených jedinců, případně i časovým faktorem, přičemž další sociál ní- faktory musely rovněž existovat, jejich rozpoznání je ale obtížné (cf. Neustupný 1978). Frekvenci švartnových finálních výrobků (většinou kruhů, několika kroužků a přeslenů) ve vybraných (relativně nejbohatších) regionech v Čechách (údaje byly přepočteny podle poslední revize nálezového fondu a jsou nepatrně pozměněny oproti datům in Venclová 1998b) ukazuje obr. 66 a tab. 17.

textů) je vyrovnaný v severozápadních Čechách (regiony I, II a III), nižší ve středních Čechách s výJl ~ou Pražska (re~ion (V), které se severozápadním Čechám blíží. Pozoruhodná je vyšší četnost kru-

3a

-

117

S8.0 19.3

náramků

KOMPLEXY, KOMPONENTY A AKTIVITY : PRAMENY ZÍSKANÉ TRADIČNÍMI METODAMI

10.2 S.7 100%

Tab. 16. Švartnové kruhy v hrobových garniturách na českých pohřebištích. 100% = 88 hrobů. Garnitury podle Sankot 1978, Jl, 82; Waldhauser 1987, 39-45. - Sapropelite rings in grave sets at the cemeteries in Bohemia. 100% = 88 graves. Grave sets after Sankot 1978, II, 82; Waldhauser 1987, 39-45.

hu ve východních Cechách (VII), relativně nejvzdálenějších od výrobní zóny. Malá četnost ve výrobní zóně (IV) se zdá potvrzovat pozorování, že výrobní oblasti mohou vykazovat méně výrobků než uživatelské (Costin 1991, 20); připomeňme však, že finální výrobky z výrobních sídlišť nebyly do tabulky zap očítány. Nízká relativní frekvence kruhů na Kolínsku (region Vl) zůstává zatím nevysvětlena. Yýskyt švartnových kruhů v párech byl dosud zjištěn jen v severozápadních Čechách . Tyto výsledky JSo~ odlišné od údajů o relaci kruhů k pohřebištím obsahujícím hroby LT B2-Cl, vztahujících se k nerevidovanému nálezovému fondu podle stavu z 50. let a získaných nespecifikovanou metodikou, jaké poskytl J. Waldhauser (1994, 83, Fig. 8.8). Kontakty komunit z výrobní zóny s Žateckem (středním

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

118

KOMPLEXY , KOMPONENTY A AKTIV ITY PRAMENY ZÍSKANÉ TRADIČNÍMI METODAMI

119

poohří), ale i s nejbližším východním sousedstvím (Pražskem) byly pozorovány - projevují se např. na keramice, jak v keramickém těstě, tak ve tvarech a výzdobných stylech, a také v hornině brousků, jak to bylo konstatov~no v nálezovém souboru ze sídliště Mšecké Žehrovice I (Venclová 1998a), s Kolínskem a východními Cechami však zatím nikoli.

7.3.8. Švartna a černý šperk doby železné v Evropě

o

V předřímské době železné v Evropě pozorujeme používání černého materiálu téměř kontinuálně, od mladší doby halštatské až po mladší dobu laténskou, byť nebylo všude stejně intenzívni. Černý materiál ptitahoval pozornost ovšem již dříve, přinejmenším v době bronzové (Shepherd 1981; Davis 1993; Petrequin et al. 1985), ale zřejmě již předtím (Lacroix-Besson 1988) a jeho obliba pokračovala do doby římské (Británie: Kimmeridge shale, Francie: zpracování "schiste bitumineuse" v tzv. gala-římském obdobf). Obliba černých předmětů zřejmě nevycházela jen z jejich atraktivního a neobvyklého vzhledu, ale zej ména ze symbolického významu černého materiálu . Lze to vyvozovat např . z antických zpráv (Piinius) o magických vlastnostech gagátu, který se černým materiálům z evropského barbarika podobá a jeho použití bylo srovnatelné. Symbolický význam měly černé kruhy také v nedaleké minulosti, jak je to dokumentováno pro Kurdy (Rochna 1962, 72) a Tuaregy (Gardi 1969, 177-182). Výrobky jednotlivých období a dílen se lišily podle vlastností použitého materiálu a zčásti i podle výrobních technik. Černý materiál je ve všech případech vizuálně velmi podobný a jeho výběr nebyl zřej mě podmíněn nějakými módními požadavky, jak si povšiml již L. Pauli (1978, 408-409), ale dostupností suroviny. Ne všechna ložiska vhodných surovin byla známa a využívána současně. V následujícím výkladu o situaci ve střední Evropě vycházíme jak z dosud publikovaných, tak i z nových výsledků přírodovědných analýz vzorků, shromážděných v průběhu projektu Loděnice. Přehled používaných materiálů a chronologii jejich nálezů ve střední Evropě zachycuje tab. 18. Typ

černého

Posidoniová

materiálu

břidlice

("lignit")

HC

HD-LT A

-----

LTBl

LTB2

LTCl

LT C2-D

Neznámý materiál Gagát B řidli ce

typu Kimmeridge

Kounovská švartna Nýřanský

sapropelit ?

-- ·----

~----

-- ·----

Tab. 18. Černé materiály doby halštatské a laténské ve střední Evropě a jejich chronologie. Plná linie: nálezy finálních výrobků, přerušovaná linie: surovina, odpad nebo polotovary. - Black materials in the pre-Roman Iron Age oj Centra/ Europe and their chronology. Fullline: finds offinal products, broken line: raw material, waste or halfjabricates.

Doba halštatská a starší doba laténská (H C- LT A) V H C až LT A byla zpracovávána posidoniová břidlice (tzv. " lignit") ze zdrojů v jihozápadních Německu a Alsasku a tamtéž také gagát, jehož počátky používání y západní části střední Evropy se uvádějí jako o něco pozdější (Rochna 1962). Nevylučuje se ani exploatace ložisek příbuzných materiá-

\ .....)

l...................

Obr. 66. Nálezy švartnových kru/ni v jednotlivých regionech v Čechách. I Bílinsko. Jl střední Poohří, !Jl dolní Poohří a přilehlé Polabí, IV Kounovská výrobní zóna a její okolí, V Pražsko, Vl Kolínsko, VII východní Čechy. Kruhy z výrobních sídlišť nemapovány. Vys větlivky na obr. 63. - Finds of sapropelite rings in individua/ regions in Bohemia . Rings fro m production sites not mapped. See Fig. 63 for explanation.

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNS KÉ

120

lů jižně odtud, např. ve Franche-Comté (Petrequin et al. 1985; Vuaillat 1992) i jinde ve Fran cii (Chevillot 1976). Kromě toho byly patrně využívány i jiné suroviny. Jako příklad poslouží nálezy z Čech. O. Rochna (1962, 67,77,82) odtud uvádí několik předmětů z "lignitu", tj. mesozoické posido-

niové břidlice: kruhy z hrobu 41 v Bylanech, z hrobu 28 v Hradeníně (neověřený nález) a z hrobu v Želenicích u Slaného (nevíme však, zda byly takto také analyticky určeny). Nově analyzované náramky ze sídlišť období H C v Praze-Petrovicích a v Hradeníně ve středních Čechách byly však vyrobeny z jiného materiálu - z bituminózní břidlice. Materiál pozdně halštatských náramků z Dýšiny a Nynic v západních Čechách se podobá sapropelitu z plzeňské pánve (nýřanský či radnický sapropelit, cf. Žáková v tomto svazku, Valterová v tomto svazku). Pokud by tomu tak skutečně bylo, pak by to mohlo být vykládáno jako pokus o využití místní suroviny již v pozdní době halštatské, jak jsme o tom již uvažovali výše (cf. oddíl 7.3.2.). Původ těchto surovin nebyl s jistotou určen, v žádném případě však nešlo o českou švartnu, ani o posidoniovou břidlici. Podle analýz M . Teichmiillerové (1992), popř. K. Madlera (in: Rochna- Madler 1974, 163), není v tomto období vyloučen ani import výrobků z jihoanglické Kimmeridge sbale na pevninu, a to podle nálezů z Chátillon-sur-Gláne a Diirrnbergu - Ramsaukopf. Zlomek černého předmětu ze sídliště H D/LT A v Bakově určil O. Rochna jako gagátový stejně tak jako dva korály z Bíliny. Podle vizuálního posouzení však jeden z nich, z kostrového hrobu 4/1908 datovaného do LT Bl, je ve skutečnosti hliněný a druhý, ojedinělý nález z r. 1924, zdobený rytou výzdobou a kovovými nýtky, není vyroben ze švartny ani gagátu, ale z hlíny či jiného neurčeného materiálu. Výrobky z kounovské švartny z tohoto období známy nejsou: pokud se v literatuře údaj o nich vyskytl, pak šlo vždy o jiný černý materiál (J. Břeň, 1955, nerozlišil ve svém soupisu švartnové a "lignitové" předměty), o nález v nedatovatelném kontextu nebo o sekundárně přemístěný předmět. posidoniové břidlice se vyráběly hladké kruhy v různé šíři od úzkých až po velmi široké "soudkovité" kruhy, jaké jsou známy hlavně ze Švýcarska a jižního Německa (cf. Rochna 1980). Objevují se i profilované náramky (Heuneburg: Sievers 1984, 13). Z gagátu byly zhotovovány především korálky. K výrobě bylo používáno jednoduché ruční techniky sekání železnými nástroji (podle záseků drobných dlátek na vnitřní straně náramků) a vnější strana mohla být opracována i pomocí soustrnhu (Drescher 1984). Širší kruhy se někdy sestavovaly z více segmentů . Distribuce těchto výrobků byla dosti široká a zasahovala daleko na severovýchod od zdrojů suroviny, do středního Německa, Čech a na Moravu (Rochna 1962). Dílny existovaly, podle nálezů suroviny a polotovarů, na Heuneburgu a Diirrnbergu (Rochna- Madler 1974; Sievers 1984), ale pravděpodobně i jinde. Některé náramky z Francie, vyrobené z odlišných hornin, se vyznačovaly mj. specifickou rytou a vyřezávanou výzdobou (Chevillot 1976). Technika jejich výroby byla velmi podobná technice, která je známa z LT B2-Cl, přičemž na některých nálezech ze severní Francie se uvádějí stopy, odpovídající použití nějakého rotačního zařízení na bázi hrnčířského kruhu, ale nikoli soustruhu (Demarez - Brun 1985).

z

Období LT Bl Určitý přeryv se ve střední Evropě projevil v LT B 1. V hrobech nebo jiných jednorázově uložených nálezech tohoto období se setkáváme s černými předměty zcela ojediněle a podle O . Rochny (1962, 77-78; 1974) byly vyrobeny z posidoniové břidlice ("lignitu"), příp. gagátu. Není známo, zda výroba černých předmětů v této době ještě pokračovala - sporadické nálezy o tom zatím nesvědčí. Několik příkladů zvláštního použití černého materiálu (jako vložek na sponách s terčovitou patkou, viz výše) patří až na konec tohoto období.

Období LT B2 - Cl Nejrozšířenější černý materiál tohoto období představuje bezpochyby kounovská švartna ze středních Čech. Současně se zpracováním švartny jako materiálu ve střední Evropě zcela dominujícího však byly využívány i jiné černé suroviny.

KOM PLEXY , KOMPONENTY A AKTIVITY PRAMENY ZÍSKANÉ TRADIČNÍMI METODAMI

121

Nýřanský sapropelit ze západních Čech připadá v úvahu zatím ve dvou případech. Jsou to údajné nálezy suroviny (se stopami opracování?) na jihočeských laténských sídlištích Zvíkovské Podhradí a Sedlec (toto určení však není zcela jisté, cf. Žáková v tomto svazku; Valterová v tomto svazku). Pokud by se použití tohoto materiálu potvrdilo, pak by šlo nejspíše o doklad experimentování s lokálně dostupným materiálem ve snaze vyrobit vlastními silami "černé" předměty jako protiváhu "dovážených" kounovských kruhů (návazně na pozdně halštatské období?), nebo o náhodný sběr černého materiálu, který mohl mít stejný symbolický význam. Posidoniová břidlice byla stanovena jako materiál kruhů z Jiichsen a Westgreussen (Žáková v tomto svazku; Valterová v tomto svazku), jakož i z dalších středoněmeckých lokalit (Grasselt- Volkmann 199 1). Bohužel, tyto kruhy pocházejí ze sídlištního kontextu datovaného jen rámcově do LT B2-C1 či do poz dějšího ubdubí a není známu, zda byly v této době také vyrobeny. Posidoniová břidlice tedy mohla představovat alternativní (současně využívaný?) zdroj černého materiálu vedle české švartny, doloženo to však není. Výrobky z materiálů ze vzdálenějších zdrojů nebyly dosud ve střední Evropě pro toto období identifikovány- početné artefakty z české švartny zřejmě dokázaly zdejší poptávku uspokojit. Přitom by bylo odkud dovážet. Zhruba současně se vyráběl kruhový šperk z francouzských bituminózních břidlic (schistes bitumineux) ve střední Francii (Massif Centra!), na západním pobřeží Francie či jinde (k dílnám na černé kruhy ve Francii: Blanchet 1978; Lacroix-Besson 1988; sdělení C. Geilenbriigge-Peuchet; k analýzám materiálu: Chvarpy 1993, 84 a vzorky z hrobů LT B2-C1 ze Champagne a z ložisek v Buxieres-Les-Mines, cf. Záková v tomto svazku; Valterová v tomto svazku). V této době byla již také v jižní Anglii zpracovávána břidlice typu Kimmeridge shale (Sunter 1987; Woodward 1987a; 1987b s lit.; viz níže). V tomto období byly zhotovovány téměř výhradně hladké, vzácněji profilované kruhy, které byly nošeny na rukou, méně často malé kroužky (závěsky či prsteny), jiné předměty zcela výjimečně (pře­ sieny, velké kruhové disky). Použitá technika, a to v celém rozsáhlém území západní a střední Evropy, spočívala v ručním vysekávání kruhu z disku a jeho broušení kamenným brouskem. Použití soustruhu není doloženo. Typický odpad představuje středový výřez(" core "), vysekaný vcelku. Na polotovarech a výrobním odpadu z různých dílen jsou pozorovatelné stopy prakticky týchž výrobních technik, s tím rozdílem, že v západní Evropě (ve Francii i v Británii) byly pracovní nástroje zhotoveny z pazourku, zatímco ve střední Evropě ze železa.

Období LT C2-Dl V tomto období již zpracování české švartny nepokračovalo. Kruhy z posidoniové břidlice, nalezené v sídlišt13ím kontextu LT C2-Dl ve středním Německu (cf. analýzy in Grasselt- Volkmann 1991 a analýzy B. Zákové aP. Valterové v tomto svazku) mohou indikovat nové využití starých zdrojů, pokud nejde ve skutečnosti o výrobky starších období. Není známo, zda polotovary zhotovené z posidoniové bři dlice, nalezené na Manchingu, patří do kontextu tohoto období (Rochna - Teichmiiller - Madler 1961, 336, 350-351), nebo zda by mohly náležet již LT Cl, nebo zda se dokonce nejedná o výrobky období H C-LT A. To by mohlo ukázat jen vyhodnocení jejich nálezového kontextu. Kus neopracované suroviny z Manchingu (bližší údaje včetně datování nálezového kontextu nejsou bohužel k dispozici) byl údajně identifikován jako Kimmeridge 'shale (Teichmiiller 1992, Tab.l). Zpracování tohoto černého materiálu trvalo nejméně od střední doby laténské (od 2. stol. př. Kr.) až do doby římské a z dílen v jižní Anglii byly distribuovány jak hotové výrobky, tak surovina, což bylo zatím doloženo jen v rámci Británie (Sunter 1987; Woodward 1987a; 1987b s lit.; Cunliffe 1987). K bezpečné identifikaci tohoto materiálu v kontinentálních nálezech by však bylo zřejmě zapotřebí systematičtějšího studia založeného na větší sérii analyzovaných vzorků britských i kontinentálních. Dokud nebude pozorováníM. Teichmiillerové podpořeno dalšími analýzami, musí být posuzováno velmi opatrně. Ani v nálezech tohoto období nebyly dosud ve střední Evropě zjištěny černé předměty francouzské provenience, ačkoli tam výroba černých šperků pokračovala a zpracovávány byly nadále jak břidlice z oblasti Centrálního Masivu (Lacroix-Besson 1988), tak pravděpodobně i další materiály v jiných dílnách. Náramky horizontu LT C2-D1 ze sídliště v Levroux (k chronologii cf. Buchsenschutz - Krausz -

122

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

Soyer 1992), analyzované B. Žákovou aP. Valterovou (v tomto svazku) byly vyrobeny ze suroviny pů ­ vodem ze střední nebo severovýchodní Francie, která se liší např. od bituminózních břidlic, zpracovávaných v dílně v Buxieres-Les-Mines. Téměř všechny černé předměty z nálezů tohoto období ve střední Evropě představují kruhy a kroužky. V Británii byl sortiment černých artefaktů bohatší např. o velké kruhové desky neznámého účelu a od pozdní doby laténské se tam ujímá nová technika výroby, totiž soustružení. Zatímco tedy ve střední Evropě v období LT C2-D1 obliba černých předmětů skončila, v západní Evropě pokračovala jejich výroba dál za použití techniky soustružení a s daleko širším sortimentem výrobků. Ještě několik století po změně letopočtu je doložena zejména z Dorsetu v Británii a z okolí Autunu ve Francii.

7.4. SPECIALIZOVANÁ VÝROBA II: HUTNICTVÍ ŽELEZA 7.4.1. Typ, technologie a rozsah výroby Stejně jako v případě švartny jde i v případě hutnictví v regionu o dva typy výroby. Je to jednak těžba suroviny, jednak výroba materiálu (surového železa) z této suroviny. V regionu docházelo zřejmě i ke třetímu možnému typu výroby, totiž ke zhotovování finálních artefaktů hutnické výroby, rozumíme-li

tím v tomto případě železo v obchodovatelné formě (trade iron, bar iron), tj. vytavené železo upravené do formy nějakého ingotu, který lze přepravovat a směňovat. Těžba suroviny, tj . železitých materiálů (železné rudy), byla poměrně snadná, neboť byly využívány horniny, které se nacházely na povrchu nebo mělce pod ním. O něco obtížnější než samotná těžba byla patrně prospektorská činnost. Zčásti byla usnadněna faktem, že některé železité materiály doprovázejí švartnu, jejíž výchozy jsou relativně snadno identifikovatelné. Další naleziště surovin (cenomanský pískovec, pelosideritové konkrece) byla od zdrojů švartny vzdálenější, jejich výskyt bylo však rovněž možné povrchově zjistit. Větším problémem bylo asi poznat, které materiály obsahují dostatečné množství železa a jsou k tavbě vhodné. To bylo pravděpodobně zjišťováno i experimentálně, jak dokládají některé výrobní objekty (viz níže). Na rozdíl od švartny je železná ruda materiálem velmi těžkým -její potřebné množství přesahuje co do hmotnosti vytavenou lupu 4,5 až 10x (Crew- Crew 1994; Bielenin 1992), a transport na větší vzdálenost by mohl působit obtíže. To se také odráží v umístění dílen zpravidla v blízkosti zdrojů rudy, j ak ještě uvidíme. Před vsazením do pece musela být ruda upravována pražením ve zvláštních pražících zařízeních.

Výroba železa je pyrotechnologický proces a vyžaduje tedy také palivo. Podmínkou redukce železa v pravěkých pecích je použití dřevěného uhlí. Jeho výroba zahrnovala těžbu dřeva (a možná i jeho záměrné pěstování, viz níže) a jeho pálení v milířích. Dostatek dřeva/lesa následuje co do významu pro hutnictví hned po vhodné železné rudě. Další podmínku hutnění železa představuje přítomnost vody na lokalitě (k polévání vypražené rudy, k mísení hlíny použité na výmaz pecní jámy či nístěje a na vybudování šachty hutnické pece), a také dostupnost vhodné hlíny k výše uvedeným účelům. Uvažuje se dokonce o tom, že některé rudy vyžadovaly výmaz pece o určitém složení, neboť látky z něho se při tavbě dostávaly do tavícího procesu (Kronz- Keesmann 1994). Vlastní tavba vyžadovala stavbu pecí určitých vlastností, a kromě toho ještě vybudování vyhřívací výhně. Práce nezbytné k výrobě železa lze tedy hodnotit jako složité a zařízení jako stabilní. Z mobilních pomocných zařízení a nástrojů jmenujme měchy a dyzny na vhánění vzduchu a celou škálu železného a dřevěného nářadí. Výroba probíhala na více místech v regionu (výrobní odpad v podobě hutnické strusky, příp. výrobní zařízení byly destruktivními výzkumy a tradičními průzkumy zjištěny na 18 lokalitách), pravděpo­ dobně na některých z nich paralelně (viz níže). Z množství odpadu a z existence více hutnických dílen (okrsků) na některých lokalitách lze soudit na tavbu ve více sezónách. Celkové trvání v čase lze odhad-

KOMPLEXY, KOMPONENTY A AKTIVITY PRAMENY ZÍSKANÉ TRAD I ČNÍM I METODAMI

123

nout podstatně méně přesně než v případě švartny, neboť nemáme k dispozici chronologii finálních výa dokonce ani nevíme, v jaké formě bylo železo obchodováno (distribuováno). Ke zjištění, k če­ mu (resp. na zhotovování jakých předmětů) bylo lokálně vyráběné železo používáno, by byla nutná velká série přírodovědných analýz strusek, lup a finálních výrobků. robků

7.4.2. Zdroje železa v regionu: pohled geologa Miroslav Malkovský Výroba železa na území České republiky se až donedávna opírala o místní zdroje železných rud a do téměř poloviny minulého století o dřevěné uhlí jako redukční činidlo (Kořan 1947). Vzhledem k malému objemu železářských pecí nebylo zapotřebí ani velkého množství železné rudy. Dosavadní literatura o archeologických výzkumech v pracovním regionu přináší i úvahy o použitých železných rudách. V publikaci o hutnictví železa v době laténské ve Mšeci III (Pleiner - Princ 1984) se autoři opírají o chemické a mineralogické analýzy především strusky a o identifikaci použitého dřeva na výrobu dře­ věnéh o uhlí, používanou železnou rudu však autoři jednoznačně neidentifikovali. Jako možné železné rudy uvažovali železivce, siderit, pelosideritové konkrece a zvětralé druhy rud. Opatrně však podotýkají, že v "území, které přichází v úvahu, nejsou žádná významná ložiska železných rud". Pro řešení problému zdroje železných rud ve studovaném území má zásadní význam geologická literatura z druhé poloviny devatenáctého století, neboť v té době zde bylo ještě v provozu mnoho dolů, což umožňovalo podrobné poznání geologických poměrů.

Geologie území otázky zdroje železných rud pro produkci železa v době laténské je třeba na základě nejnoa starých literárních údajů načrtnout nejdříve geologické poměry území horního toku Loděnického potoka. Bylo však nezbytné upravit některé zastaralé pojmy z minulého století podle současnéh o názvosloví geologických věd . Hluboké podloží sedimentárních pánví tvoří středočeské proterozoikum. Na něm jsou svrchnopalezoické uloženiny středočeského permokarbonu, které jsou částečně překryty uloženinami svrchní křídy české kříd?vé pánve. Málo mocné různé druhy kvartérních sedimentů potom geologický obraz krajiny doplňují (Cepek et al. 1936). V území horního toku Loděnice mají zásadní význam uloženiny karbonu a permu, které vycházejí na den především v údolích. Jejich současné dělení a mezinárodní korelace uvádí V. Prouza (1994), historické dělení z konce minulého století K. Feistmantel (1886). Uhelné sloje náležejí podle staršího čle­ nění (Čepek et al. 1936) spodnímu šedému souvrství (nyní kladenské souvrství) a svrchnímu šedému souvrství (slánské souvrství). Mezi spodním a svrchním šedým souvrstím je potom spodní červené souvrství (týnecké souvrství), složené především z arkózových pískovců a arkóz, stejně tak jako svrchní čer':_ené souvrství (líňské souvrství), které vrstevní sled středočeského permokarbonu zakončuje. Sedá souvrství jsou i svojí převládající barvou dokladem sladkovodní jezerní sedimentace, uhelné sloj e v nich představují občasnou přeměnu jezer v uh1otvorné močály. Horniny šedých vrstev jsou z č ásti tvořeny allochtonními klastiky a jílovými minerály, z menší části potom chemogenními autochtonními minerály, ve kterých převládá siderit. V podloží a nadloží uhelných slojí dochází za určitých okolností ke koncentraci sideritu v podobě pelosideritových konkrecí, tj. mineralogicky sideritových konkrecí s proměnlivým obsahem jílových minerálů. V šedých souvrstvích převládalo redukční anoxické pvrostředí, proto zde nalézáme uhličitany (siderit, ankerit) a sirníky (pyrit, galenit atd.). v Cervená souvrství jsou dokladem rychlé sedimentace, kde voda byla pouze transportním médiem. Cervená barva sedimentů pochází od rozptýleného hematitu, který svědčí o intenzívním tropickém zvětrávání a o tom, že při jejich sedimentaci i po ní převládalo oxidační prostředí. Sekundárně, v obdo~í diageneze i po zpevnění hornin, docházelo v psamitech k cirkulaci podzemních vod, tím k rozpoustění a přemísťování různých prvků, především železa, a k jeho opětovnému vysrážení v konkrecionál-

Pro

řešení

vějších poznatků

124

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

ní podobě pouze jako tmelu psamitů, či v podobě jejich impregnací podél puklin či v některých petrograficky odlišných vrstvičkách (Feistmantel 1864). V území horního toku Loděnického potoka je zastoupeno týnecké a slánské souvrství, jemuž z pochopitelných důvodů věnujeme pozornost především. Nutno ještě zdůraznit, že uhelné sloje tohoto souvrství byly předmětem průzkumu a těžby v prvé polovině minulého století, zatímco již v jeho druhé polovině většina dolů zanikla. Nejobjektivnější popis geologických poměrů slánského souvrství podle dostupných výchozů a archívních materiálů zaznamenal K. Feistmantel (1885; 1886). Podle tohoto autora (Feistmantel 1885, 32-33; 1886, 40, obr. 13) je možno sestavit následující vrstevní sled. Pod uhelnou slojí jsou vrstvy, které obsahují pelosiderity s rostlinnými zbytky, které se hlouběji již nevyskytují. Uhelná sloj je proplástkem rozštěpena na dvě lávky. Od nich je v nadloží jílovci o mocnosti do 10 cm oddělena bituminózní vrstva s hojnými zbytky ryb a ještěrů- švartna. Její mocnost přesahuje pouze u Kounova 10 cm (13 cm), východním směrem se postupně ztenčuje a posléze východně od Tuřan a Libovic není vyvinuta. Nad ní je opět vrstva šedých jílovců s plochými pelosiderity a rostlinnými zbytky. Výše následují pískovce a písčité jílovce zeleně a červeně zbarvené, často s vápnitým tmelem. Vápencových vrstev směrem do nadloží přibývá. V pískovcích se vyskytují araukarity. Údaje o mocnosti j~dnotlivých vrstev tohoto souvrství se týkají pouze uhelných slojí. Obě lávky bez proplástku dosahují maximálně 1 m, maximální mocnost proplástku mezi lávkami činí u Knovíze a Jemník 8 m, většinou však pouze do 10 cm. Pokud se pelosideritů týče , práce neobsahují údaje o jejich velikosti a četnosti v podloží kounovského souslojí. Ve sloji máme jediný údaj od Studeněvsi, severozápadně od dolu u Jemník, kde odshora druhý proplástek ve sloji je popsán jako hnědošedý jílovitý pelosiderit s rostlinnými zbytky o mocnosti 4 cm (Feistmantel 1885, 13). Konečně z nadloží uhelné sloje i švartny jsou cenná pozorování o pelosideritech v profilu ze Studeněvsi (o. c., 25), kde je z nadloží sloje popsáno šest vrstev o úhrnné mocnosti 2m. Z toho čtvrtá vrstva 10 cm mocná je tvořena šedým jílovcem s pelosiderity a nečetnými rostlinnými zbytky. Autor dále uvádí, že pelosiderity jsou známy také z jiných vrstev nadloží sloje. Netvoří souvislé, nepřetržité polohy, nýbrž se objevují jednotlivě v podobě nepravidelných kusů, sploštělých elipsoidů, zřídka ve tvaru poněkud kulovitém. Jak se zdá, jsou skoro vždy ve stejné výši nad slojí. Pelosiderity se vyskytují i tam, kde chybí švartna. Výskyt pelosideritů není omezen jen na okolí kounovského souslojí, nýbrž jsou přítomny i v podloží a nadloží ostatních uhelných slojí v území středočeského permokarbonu, především v podloží hlavní- nýřanské- sloje (Čepek et al. 1936; Kašpar 1939). Feistmantel (1877) popisuje jejich výskyt také v podloží uhelné sloje v pánvičce u Malých Při1ep u Berouna; stejně tak se podrobně zabýval proželezněním pískovců a vznikem železitých konkrecí obecně (Feistmantel 1864), i když tato práce má spíše teoretický charakter. Svrchní třída, která je v denudačních reliktech zachována na hřbetech mezi údolími, je reprezentována jednak perucko-korycanským souvrstvím (cenoman) na bázi, jednak výše bělohorským souvrstvím, které reprezentuje spodní turon. Zatímco první souvrství je tvořeno na bázi slepenci a výše pískovci s vložkami kaolinitických jílovců a nejvýše glaukonitickými pískovci, vyšší souvrství jsou prachové a písčité spikulovité slínovce, lidově zvané opuky. V obou těchto souvrstvích dochází místy k nahromadění železa: v bazálních slepencových polohách cenomanu v podobě limonitového tmelu, ně­ kdy také na puklinách nebo v určitých vrstvičkách pískovců ; v opukách se vyskytují velmi řídce rozptýlené několik centimetrů velké limonitové (goethitové) konkrece, které vznikly oxidací pyritu.

Zdroj železné rudy pro výrobu železa v pravěku Jak bylo uvedeno výše, pro výrobu železa v území horního toku Loděnice jsou v literatuře (Pleiner- Princ 1984) uvažovány tyto rudy: siderit, pelosiderit, železivce a zvětralé druhy rud. Aby bylo možno se jednoznačně vyjádřit o zdroji rudy ve studovaném území, je nutné popsat a zhodnotit (především kvantifikovat) všechny výše uvedené typy v úvahu přicházejících železných rud a navíc limonitických konkrecí. Limonitové (goethitové) konkrece. V sedimentech svrchní křídy, především v opukách spodního turonu, jsou rozptýleny nehojné konkrece pyritu o velikosti 1 - 3 cm. Jestliže se dostanou do pásma oxidace, což se na tomto území stalo po vytvoření údolí erozí, proběhla u většiny přeměna na limonitové konkrece. Tuto pozoruhodnost z turonu české křídové pánve bez praktického významu uvádí ve svém repetitoriu ložisek

KOMPLEXY, KOMPONENTY A AKTIVITY PRAMENY ZÍSKANÉ TRADIČNÍMI METODAMI

125

rud Schneiderhohn (1949, 233-234). Tyto konkrece v povrchových vrstvách z opuk vyvětrávaly, takže je velmi vzácně nalezneme ve svahovinách. Kořan (1955, 62) uvádí, že "v sídlištní jámě dušnické byly nalezeny úlomky nučické rudy, hnědelových konkrecí z bělohorských opuk křídového útvaru, železná struska a střepy nádob halštatské kultury". Pro výrobu železa v laténské době ani v jiném období však neměl tento druh železné rudy žádný význam, neboť její celkové množství je nepatrné. Podle vlastních dlouhodobých zkušeností uvádím, že ve zkoumaném území by všechny limonitové konkrece bělohorského souvrství spo~ního turonu nestačily ani na jedinou tavbu. Navíc jejich výskyty postrádají jakoukoliv zákonitost. Zelezivce . Některé vrstvy svrchní křídy, zvláště bazální slepencovité pískovce sladkovodního cenomanu (perucké vrstvy), bývají proželezněny limonitickým tmelem (Feistmantel 1885, 42), takže vznikají nápadně odlišné hnědé železité slepencovité pískovce - železivce. K nahromadění limonitu (goethitu) v těchto bazálních vrstvách svrchní křídy dochází tak, že dešťové vody vyluhují železo z nejrůz­ něj ších minerálů (pyrit, glaukonit aj.) nadložních vrstev a přemisťují ho dolů až do bazálních slepenců, které spočívají na relativně nepropustném permokarbonském podloží. V nich dochází k horizontálnímu pohybu podzemních vod k nejnižšímu místu permokarbonského reliéfu, vytvořenému erozí. Zde podzemní voda vyvěrá, oxidací zbavena na své cestě větší části rozpuštěného železa. Zbytek se vysráží vzdušným kyslíkem v okolí pramene jako okry. Podobné železivce mohly vzniknout i v některých vyšších polohách cenomanu. Pro malé množství a nízký obsah železa do 10 o/o neměly svrchnokřídové žeJezivce ve studované krajině nikdy význam železné rudy. Stejné železivce z pískovců permokarbonu popisuje Feistmantel (1864), bohužel většinou bez udání konkrétních lokalit. Výjimky pocházejí větši­ nou z okolí Břas v Plzeňské pánvi. Vzhledem k povaze permokarbonských pískovců, které obsahují větší podíl živců , dochází při zvětrávání permokarbonských železivců snáze k jejich destrukci. Pro nepravidelný výskyt a nízký obsah železa neměly význam železné rudy. Siderit. Sideritové konkrece, tvořené čistým minerálem sideritem (FeC0 3), které známe z jiných zemí Evropy, např. z Bodenruais v Bavorsku (Tuček 1983, 428), a které jsou podle paprsčité vnitřní stavby správně označovány jako sférosiderity, se na Kladensku, Slánsku a Rakovnicku nevyskytují. Čistý minerál siderit zde nalézáme jen ve velmi drobných krystalech sotva milimetrových. Je barvy temně hnědé. Krystalky bývají těsně narostlé na pelosideritových septáriích v podobě kůry, ze které vynikají jen rohy nebo malé části s pásmými hranami krystalu. Kašpar (1939, 46) uvádí, že v jednotlivých krystalech se siderit na Kladensku a Slánsku dosud nenašel. Na Rakovnicku se vyskytl ve volných krystalech i v uhlí. Z uvedeného vyplývá, že pokud se v úvahách o zdroji železných rud v okolí Mšece uvádí siderit, pod čímž je nutno rozumět čistý minerál, je to omyl. Drobné krystalky sideritu nemohly být základem pro výrobu železa. Pelosiderity. Výskyty pelosideritů v uloženinách středočeského permokarbonu byly zmíněny již výše. Prakticky do konce prvé poloviny dvacátého století byly označovány jako sférosiderity, i když toto označení patří pouze konkrecím čistého minerálu sideritu paprsčitě v konkrecích uspořádaného, které se zde nevyskytují. Název pelosiderity je správný, neboť jejich ne nepodstatnou složkou jsou jílovité minerály. Pelosideritům se na Kladensku lidově říkalo "pucky" . Jsou to většinou bochníkové konkrece, někdy znač ně veliké, které v největším rozměru nepřesahují jeden metr, avšak jsou i několik metrických centů těžké (Kašpar 1939). Vznikly z koloidálního uhličitanu železnatého, který se tvořil v karbonských močá­ lech. Stárnutím a vysycháním si koloidální konkrece zachovaly zhruba svůj vnější tvar, avšak uvnitř se smrštěním hmoty často vytvořily septáriové dutiny, v nichž pak nalézáme minerály, typické pro studované území: galenit, sfalerit, millerit, linnéit, siderit, ankerit a další. Pěkná je ukázka pelosideritové konkrece o průměru asi 50 cm z bývalého dolu Ronna v Motyčíně u Kladna. Její septaria jsou vyplněna ~ásně bílým ankeritem (CaC0 3 (MgFe)C0 3). Originál je k vidění ve sbírkách Geologicko-paleontologJckého ústavu Univerzity Karlovy a je zobrazen v učebnici Všeobecné geologie (Kettner 1943, II, 280, obr. 257). Pelosiderity se na Kladensku zákonitě vyskytují v podloží a nadloží uhelných slojí. Jejich množství je takové, že v počátcích hutnění železa na Kladně v minulém století sloužily jako železná ruda pro zdejší vysoké pece spolu se staropaleozoickou nučickou železnou rudou, přičemž literární záznamy udávají jejich používání až po čas prvé světové války (Feistmantel1877 , 29; 1885, 33 ; Štolba 1885, 52; Kašpar 1939, 10; Havlena 1963, 177). I když stejné pokusy o jejich použití se zřejmě dály i během druhé světové války, nepodařilo se mi tuto skutečnost potvrdit ani literárními ani archivními údaji. Na tomto místě je třeba uvést, že moderní hutní výroba železa devatenáctého století ve Velké Británii a v Německu (Porúří, Sársko) byla založena právě na pelosideritech a koksovatelném uhlí z permokarbonských pánví (Schneiderhohn 1949, 231-232) . Stejně tak tomu bylo na Ostravsku (Havlena 1963), kde byl y navíc využívány pelosiderity z křídového útvaru a paleogénu Moravskoslezských Beskyd (Roth -

126

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

Matějka 1953). Naopak, předpoklad při zavádění hutní výroby na Kladně, že totiž bude dostatek pelosideritu a koksovatelného uhlí z místní permokarbonské pánve, se ukázal jako mylný (Kořan 1947). Pelosiderity byly v době laténské jedinou možnou železnou rudou pro výrobu železa na území horního toku Loděnice . Byly nalézány v poměrně velkém množství v nižších částech svahu a působením mrazu a vodní erozí zůstávaly na povrchu. Je třeba zdůraznit, že k náplni pece pro jednu tavbu stačila konkrece či deska 0 průměru 50 cm a síle 10 cm. Vzhledem k výchozům kounovského sousl ojí a jeho pelosideritonosného podloží (které musíme chápat v širším smyslu, tj. i v okolí hlubších nýřanských a radnických slojí) a nadloží nebylo problémem získávání pelosideritu z jam malých hloubek (1-2m). Přitom zkušený laténský hutník snadno poznal pelosiderit podle konkrecionálního tvaru a vysoké hmotnosti, přičemž při jednoduchém rozpůlení konkrece mohl podle odstínu barvy od hnědošedé po tmavě hnědou určit na základě zkušeností relativně přesně i obsah železa (kolísá u použitelných konkrecí mezi 30-40%), tj . vhodnost konkrétní konkrece pro hutní proces. Pelosiderity byly upravovány pražením, přičemž v nich obsažený siderit se při teplotě 460-480oC rozkládá na C02 a FeO, který se již v procesu pražení oxiduje na Fe203 - krevel. Ten byl následně v pecích přebytkem dřevěného uhlí redukován na kovové železo. Vypočítané množství železa vyrobeného v době laténské v regionu horního toku Loděnice odpoví-

dá, ve srovnání s celkovým množstvím pelosideritu ve studovaném území, pouze nepatrnému zlomku objemu této rudy, a to i tehdy, uvažujeme-li její přítomnost např. v okolí kounovského souslojí do pouhých dvou metrů hloubky. Stejně tak dobře znala tyto povrchové výskyty laténská populace, ať již podle konkrecí pelosideritu na povrchu nebo podle výskytu sapropelitu - švartny. Uvážíme-li pohyb konkrecí soliflukcí do údolí a údolím dále, pak rozmístění hutnických dílen v pracovním území a míst výskytu železných rud - pelosideritu - vzájemně souhlasí.

Závěr

Pro výrobu železa byly v regionu Loděnice používány výhradně pelosideritové konkrece z podloží a nadloží uhelných slojí kounovského souslojí. V erozí vyhloubených údolích docházelo k nahromadě­ ní pelosideritových konkrecí na povrchu a k jejich rozvlečení soliflukcí. Nápadný tvar a vysoká hmotnost konkrecí umožňovaly jejich snadný sběr, septária a trhliny uvnitř konkrecí usnadňovaly jejich pů­ lení a třídění podle barvy a tím i podle relativního obsahu železa. Zásoby pelosideritu byly z hlediska spotřeby v době laténské (resp. v době železné obecně) nevyčerpatelné. O využívání pelosideritu ze studovaného území nemáme poté až do první poloviny 19. století žádné doklady . Teprve ve druhé polovině 19. století byl znovuobjeven při těžbě uhlí na Kladensku a Slánsku a podle literárních pramenů byl až do začátku dvacátého století používán jako jeden z méně významných zdrojů železných rud pro hutě na Kladně.

7.4.3. Suroviny a jejich dostupnost z hlediska archeologie Zdroje železa byly již rámcově probírány v rámci popisu geologické situace regionu (oddíly 5.1. a 6.4.), a detailně ve stati M. Malkovského v předchozím oddílu (7.4.2.). Zdůrazněme, že před zahájením projektu Loděnice v r. 1991 zůstávala identifikace železné rudy v regionu na elementární úrovni, dané obecně známými geologickými fakty a umožňující jen vyjmenování potenciálních zdrojů, ale nikoli zdůvodněný předpoklad použité suroviny (Pleiner 1959; Pleiner- Princ 1984, 161). Spojením geologických a archeologických poznatků lze rekonstruovat pravděpodobné využívání určitých typů surovin, i když je zatím k dispozici jen zcela nedostatečný počet fyzikálních a chemických analýz. Využití limonitu (goethitového ferolitu) bylo sice možné (připomeňme nález jeho zlomku ve výrobní části sídliště ve Mšeckých Žehrovicích I: Venclová 1998a; Kužvartová 1998), jeho malé množství v regionu však svědčí o jeho pouze příležitostném a doplňkovém použití (a ovšem o erudici laténských prospektorů , kteří zjevně byli schopni rozpoznat jeho vysoký obsah železa). Složitější je otázka využití a využitelnosti železivců, resp. železitých pískovců (tzv. Ortstein). Na jedné straně je v této hornině konstatován nízký obsah železa, pro nějž by byla nevhodná pro pravěké

KOMPLEXY , KOMPO NENTY A AKTIVITY PRAMENY ZÍSKANÉ TRAD I ČNÍM I METODAM I

127

hutnictví (Kužvartová 1998; Pleiner 1998; Malkovský, oddíl 7.4.2.), na druhé straně se uvádí možnost existence lavic v těchto pískovcích, které by byly obohaceny nahromaděním limonitu působením vody (Kužvartová 1998; Malkovský, oddíl 7.4.2.). Archeologické doklady svědčí o znalosti železivců a o práci s nimi na hutnických lokalitách, přinejmenším o experimentech s nimi. Ukazuje na to pří­ tomnost kusů železivce v pražící jámě a v dalším výrobním objektu na lokalitě Mšecké Žehrovice I (viz též níže). Kusy oranžově hnědého až červeného železitého pískovce byly evidovány i na dalších 4 lokalitách (Mšec I, Mšec III, Mšecké Žehrovice II, Honíce I), z nichž prvé tři patří k nalezištím s největší koncentrací hutnické strusky v regionu a s doloženými hutnickými dílnami. Stojí za zmínku, že tento materiál se vyskytl i na sídlišti se železářskými pecemi z doby římské v Tuchlovicích (Pleiner 1959, 178, 192). Na řadě dalších sídlišť nebyl železitý pískovec pravděpodobně registrován proto, že nebyl považován za nález hodný pozornosti. To, že byl při starších výzkumech archeology vůbec evidován naznačuje, že nešlo o druh nálezu na lokalitě naprosto běžný, a že tam tedy nepředstavoval jen geologické pozadí. Vyhledávání železitých pískovců může indikovat také poloha laténských hutnických lokalit v regionu (obr. 67): z mapy vyplývá, že z 18 !okalit s více či méně jistou hutnickou výrobou jsou 4 lokalizovány při výchozech Kounovské sloje (a ~ároveň v blízkosti cenomanských pískovců), 13 v prostoru nebo v bezprostřední blízkosti cenomanských pískovců a jen jedna ve vzdálenosti 1,3 km od jejich nej bližšího výskytu. To znamená, že 94 % hutnických lokalit se nacházelo ve vzdálenosti menší než 700 m od výchozů těchto pískovců. Po expertízách A. Kužvartové (1998) a M. Malkovského (v tomto svazku), které byly iniciovány nálezy pelosideritových konkrecí při povrchovém průzkumu, se v regionu jeví jako nejpravděpodobnější právě exploatace tohoto materiálu. Rozšíření pelosideritových konkrecí se ovšem jen obecně a dosti široce uvádí v oblasti a okolí Kounovské sloje a vztah polohy hutnických dílen k lokálním výskytům pelo s ideritů není jednoznačný . Jejich lokální zdroje mohly však být v důsledku místní výroby železa i zcela vyčerpány (přinejmenším povrchově), a nemusí se v současnosti na povrchu nijak projevovat. Přesto však analytické sběry přinesly závažné poznatky i k této problematice, jak to popisuje oddíl 8. Jednotlivé nálezy pelosideritových konkrecí získali již dříve místní sběratelé z prostoru nebo blízkého okolí někteEých hutnických lokalit, jak měla autorka této práce možnost sama ověřit (nález lesníka ve Mšeckých Zehrovicích I, sběry P. Jirgla poblíž lokality Honíce II) . Nález "železitých pecek" přímo ve výplni laténského objektu v Honicích I jsme již zmínili (oddíl 6.4.). S ou běžnost švartnové a hutnické výroby nejméně na 14 lokalitách v regionu indikuje, ve zcela obecné ro vině, nejen znalost výchozů švartny, ale i železitých materiálů s touto slojí nějakým způsobem souvisejících. To tedy může rovněž nepřímo svědčit o využívání pelosideritů (vázaných prostorově na Kounovskou sloj a její okolí), aniž by to ovšem vylučovalo materiály jiné. Umístění dílen při zdrojích předpokládané suroviny podporuje představu , že ruda nebyla transportována daleko od svých zdrojů a že hutě byly umisťovány do jejich blízkosti. To je ostatně evidováno nebo všeobecně předpokládáno pro železářské okrsky v různých obdobích pravěku, ba i v novověku (Bick 1990; Laumann 1993, 32; Magnusson 1993, 485,487; Mangin- Keesmann- Birke- Ploquin 1992, 73; Voss 1993), i když indicie, byť nečetné, o dovozu rudy do pravěkých hutí rovněž existují (Kruta 1972, 324; Kronz- Keesmann 1994). K. Bielenin (1992, 193-194) sice uvažuje o tom, že transport rudy byl proveditelný a poskytuje i údaj o možnosti přepravy 112 tuny nákladu na jednom dřevěném voze taženém zvířaty, zároveň však informuje o nejvyšší hustotě hutí v regionu Gór Swi(ťtokrzyskich v okolí ~.n ámého místa těžby rudy (resp. několik km od něho) a předpokládá, že vzdálenější lokality používaly Jiných zdrojů rudy. Samozřejmě jsou k dispozici i doklady přepravy rudy z místa těžby do hutí, provozovaných na jiném, vzdáleném místě: známým příkladem je antický hutnický okrsek při pobřeží Toskány v Itálii, dovážející rudu po lodích z ostrova Elby (Cucini 'J:izzoni- Tizzoni 1992). V tomto pří­ padě jde však o společenské zázemí i rozsah výroby nesrovnatelné se situací v barbarské Evropě. Objem potřebné rudy lze přirozeně vypočítat jen zcela orientačně , neboť závisel na její kvalitě, jejíž parametry ve studovaném regionu přesně známy nejsou . Budeme-li uvažovat její spotřebu, vyjdeme ~ ~dhadu K. Bielenina, který je spíše na horní hranici možností (vzhledem k pravděpodobně horší kva~Ite místních rud) a předpokládá poměr rudy k železné lupě 10:1 (Bielenin 1992). Minimální možný obJem vyrobené železné lupy v regionu předpokládaně v LT B2-C1 činí odhadem 360 kg (vypočteno z 1500 kg strusky, viz oddíl 7.4.4.), což by odpovídalo 3,6 tunám potřebné rudy (podle R. Pleinera, 1998, 310, který uvádí, že 100 kg strusky odpovídá 18-30 kg lupy) . Jde ovšem o odhad zcela minimál-

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

128

......

KOMPLEXY, KOMPONENTY A AKTIVITY PRAMENY ZÍSKANÉ TRADIČNÍMI METODAMI

129

ní, neboť vychází z výzkumů malých částí výrobních osad (kde tedy pravděpodobně nemohlo být získáno víc než 20% z potenciálu celé lokality, jak bylo uvažováno v případě Mšeckých Žehrovic I, cf. Venclová 1998a) a z odhadů množství strusky, které dnes leží na povrchu ornice. Toto množství ovšem nemůže činit víc než max. 20% z celého obsahu ornice (předpokládáme-li, že se struska chová jako vět­ ší střepy : cf. Kuna 1994, 33-34 s lit.). Blíže skutečnosti tedy bude číslo alespoň 5x větší, tj. 1,8 tun železné lupy = 18 tun rudy. Dalším limitujícím faktorem ovlivňujícím umístění dílen mohl být objem další potřebné suroviny, totiž paliva (dřeva na výrobu dřevěného uhlí). Odhady poměru množství dřeva a z něho vyrobitelného dře­ věného uhlí značně kolísají, stejně jako výtěžnost 1 ha někdejšího lesa. V různých podmínkách, daných rozsahem výroby, přírodními poměry ve výrobních zónách a případným hospodařením s lesním potenciálem (uvažuje se totiž o záměrném pěstování a exploataci mladého lesa, tzv. cuppicing: cf. MighallChambers 1993, 73; Voss 1994), mohla být spotřeba dřeva různá. Např. pro celý hutnický region Gór Swivtokrzyskich v době laténské až římské předpokládá S. Orzechowski (1994, 352-353) spotřebu 2 mi3 liónů m dřeva, tj. 5000 ha lesa a snížení lesního porostu dokládá pylovými analýzami a erozí, resp. součas nou akumulací v údolích. Naproti tomu Mighall a Chambers (1993) dospěli k závěru, že pravěká výroba železa neničila lesy ve velkém měřítku, neboť k tomu neshledali doklady v podobě odpovídajících výsledků pylových analýz. Domnívají se, že spotřeba dřeva mohla být, proti obvyklým odhadům, znač­ ně snížena praktikováním "coppicing", výběrem vhodného dřeva nebo použitím rašeliny místo dřeva . S potřebu dřeva pro výrobu 360 kg lupy, což je množství, které považujeme v LT B2-C1 pro region za mi nimální možné, ukazuje tabulka 19. Připusťme, že získaná čísla jsou nutně silně podhodnocena asi tak, jako v případě strusky a rudy, a vynásobme je rovněž pěti (viz výše). Dostaneme tak hodnoty 1,5 ha nebo 2,55 ha lesa. Za předpokla-

·.

"" ··.. I

. ·•

MINIMÁLNÍ HMOTNOST LUPY 360 kg

- - "\

:..:::~ ............ ) ':

HMOTNOST DŘEVĚNÉHO UHLÍ lupa : dřevěné uhlí (hmotnost) = Laumann 1993 Bielenin 1992 1 : 6.7 1 : 11.25 4.050 t

2.412 t dřevěné

HMOTNOST DŘEV A uhlí : dřevo (hmotnost) = 1: S (Laumann 1993)

12.06 t

20.25 t DŘEVO v m 0.7 t dřeva (při hustotě dřeva 0.7) (Eschenlohr- Serneels 1991) 3

1m 3

dřeva=

17.23 m 3

28.9 m' LES v ha 1 ha= 40 t dřeva (Laumann 1993)

0.3 ha

o

lil

co

~

L].

v

~ ~

:;;' 40-60

>60-80

>80

9

12

7

3

1

Tab. 25. Obytné areály a svažitost terénu. - Residential areas and slape.

v

v .

.

h

k SV v a JV ostatní expozice byly méně vyhledávané (tab. 26).

Pře~~~~~~u~:í~~~~7t~~~y~::n~ expozice sever~í. Na zápa~ních svazích ~eb~ly o?ytnvé areál\"z~~i~:~ vůbec. Souvisí to jistě s celkovou konfigurací terénu, ktery_ ~e vv?.racovmm uz~~~- smer~~ kvedli výie a otevírá, a také se směrem větru, který v regionu vane neJcasteJI od JZ a Z, P JSme JlZ u

· Návrší

Svah Orientace

s

SV

v

JV

1

JZ

Obytné areály - počet

4

9

5

5

3

2

z

sz

JV až SV

2

2

Tab. 26. Obytné areály a orientace svahu. - Residential areas and slape aspect.

Vodní poměry ,

'1 o k vodním tokům resp ke zdrojům vody obecně, byl sledován jednak podle ma-

v;~~~~~~~~~l~r~~:PY 1:10000 a vod~hosp~dářské mapy 1:50000),jednak !'_odl~pr~sp~~cevv teré~~:

p laténské osídlení (LT B2-Cl) se váže buď přímo na oba větší ~~to~y (11 pnpadu~, casteJI ;sa~~~~1né 'ich řítok někdy i velmi malé. Vzdálenost od vodního toku (merena zhruba od ~tredu pr~ po_ žebroJob t~é ko~' onenty) přesahuje jen čtyřikrát 300m (z toho ve dvou případ_e~h- Romce II, Mseck~- dech vi!e III_ se~ blízkosti lokality nachází vodní pramen), v šesti případech čmtla 200-299 m, v 10 pnpa Vzdálenost od vodního toku (m) Obytné areály - počet

0-99

100-149

150-199

200-249

250-299

350-580

12

5

5

4**

2

4**

- počet

Převýšení obytných areálů

0-9

10-19

20-29

30-39

40-49

18

10

-

3

1

nad nejbližším vodním tokem. - Height of residential areas above running water.

Geologie a pedologie

přírodních poměrech.

Svažitost

nad vodním tokem (m)

Geologickou situaci podle map 1:50000 ukazuje obr. 9. Převaha obytných areálů byla situována na podloží paleozoických a mesozoických pískovců, slepenců a jílovců. Ojediněle leží v prostoru s deluviálními písčitými a jílovitými hlínami (Bdín I, Mšec II, Mšec III, Mšecké Žehrovice II) nebo s deluvioeolickými sedimenty (Čelechovice II, Mšec V, Tuchlovice II, zčásti také Čelechovice I, Honíce I, Malíkovice). Ve 14 případech byly jako mateční substrát v residenčním areálu zastoupeny také spraš nebo sprašovitý pokryv (Čelechovice I a II, Honice I, Kamenné Žehrovice, Milý, Mšec I a V, Mšecké Žehrovice II, Řisuty I a II, Srbeč III, Tuchlovice I a II, Velká Dobrá). Podle charakteru půd (obr. ll a tab. 29) bylo 16 obytných komponent situováno v prostoru s hnědý ­ mi půdami, na dvou dalších se střídá hnědá půda s hnědozemí (Mšec I, Mšecké Žehrovice III) a hnědo ­ zem se kromě toho vyskytuje v šesti případech (Mšec V, Čelechovice I a II, Honice I, Tuchlovice II, Kamenné Žehrovice). Černozem se omezuje na lokality Ledce I, Řisuty I a II a částečně i Tuchlovice I. Zbývající obytné areály se nacházely na rendzinách (Mšec II, Mšec IV, Ledce II). Zatímco na vý chodním okraji regionu v povodí Červeného potoka a jeho přítoků, kde se nacházejí největší plochy černozemě, se obytné areály černozemi nevyhýbají (3 z 5 lokalit leží přímo na ní), je tomu v povodí Loděnice jinak. Obytné areály tu leží mimo nevelké ostrůvky černozemě s jedinou výjimkou Tuchlovic I, kde leží tento areál na okraji enklávy černozemě. Je otázkou, šlo-li vždy o úmysl využít plochu čer­ nozemě pro zemědělské účely, a tedy o "šetření" touto půdou (cf. Smrž 1994, 365); některé tyto plochy jsou od (známých) obytných areálů tak daleko, že zřejmě nebyly jako pole využity. Vezmeme-li v úvahu prostor do vzdálenosti 1 km od předpokládaného jádra (tj. kruh o poloměru 1 km = 314 ha), obraz se změní (tab. 29). Zatímco 7 obytných jader mělo k dispozici v takto vymezeném zázemí, resp. ve svém sídelním areálu ze zemědělsky využitelných půd jen hnědé půdy, 22 dalších mělo v dosahu hnědozem (mezi 3-198 ha) a 14 dokonce černozem (ve výměře kolísající mezi 3-122 ha). Mateční substrát spraše nebo sprašovitých pokryvů se překrývá s plochami černozemě spíše okrajově (pouze v 5 areálech o poloměru 1 km; největší korelace se nachází v okolí Řisut). Ve 13 areálech leží na spraši části ploch hnědozemě (nejvíce podél potoka Loděnice). Je otázkou, není-li význam substrátu pro zemědělské využívání půd v pravěku přeceněn: Z. Smrž (1994, 382, obr. 26, 27) zjistil téměř shodnou využitelnost mikroregionu Lužického potoka pro zemědělství při použití faktoru substrátu (spraše) i faktoru samotného půdního pokryvu. V regionu Loděnice jsou plochy sprašového substrátu tak omezené, že zřejmě musely být zemědělsky využívány i plochy jiné. Pro srovnání byla vypočítána hektarová rozloha jednotlivých druhů půd i pro zázemí obytných areálů o rozloze jen 78,5 ha, tj. v kruhu o poloměru 500 m. V tomto případě pouze 13 sídelních areálů mě­ lo k dispozici alespoň 24 ha černozemě a/nebo hnědozemě, z toho 12x zčásti na sprašovém substrátu (24 ha by mělo představovat minimální rozlohu orné půdy - obdělávané půdy a přílohu pro potřebu jedné komunity: cf. Dreslerová 1995; viz též níže). Ostatní areály měly ovšem v dosahu hnědé půdy. Podle dnešních kritérií jsou i hnědé půdy zemědělsky využitelné, pokud není jejich kvalita limitována příliš nou svažitostí terénu či suchým klimatem (Němeček- Smolíková- Kutílek 1990, 283). Všechny

,

RE KONSTRUKCE OBYTNÝC H, VÝROBNÍC H A SÍDELNÍC H AREÁLŮ

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

176

Půdy

Sídelní areál

Lok.

Lok.

4

2

BDÍN I

204 53.5

3

BDÍN II

179 57.5

6

16

113 21

128

SRBEČ I

38+ 12+

41 35.5

129

SRBEČ II

3

169 60.5

76 13

130

SRBEČ III

38+ 28+

72 27.5

38

76 10.5

135

STOCHOV

119+

126 46.5

16 16

44 11.5

148

TUCHLOVICE I

173 30

31

91 29.5

82 4.5

149

TUCHLOVICE II

166+ 31.5+

79 15

69 31.5

13

16 9

155

VELKÁ DOBRÁ

63 5.5

141 56.5

9

ČELECHOVICE II

3

I 13+ 33+

104 23.5

9

25

HONICE I

125+ 51+

110 17

3

26

HONICE II

50+ 3+

220 64

41

KAMENNÉ ŽEHROVICE

49

KRUŠOVICE LEDCEI

50 23

13

163 27.5

38 17

41

55 56

LEDCE II

101 29

9

151 39.5

25 12

28 4

MALÍKOVICE

110 12

91 12

57 45.5

28

78 80

MILÝ

31 17

101 7.5

9 9

9

63+ 18

132 23

44 14

75 23.5

53+ 3

63 12

38 22

147 38.5

135+ 25+

72 25

MŠEC I

85

MŠEC II

86

MŠEC III

87

MŠEC IV

9 3

19

173 25

34 23.5

88

MŠEC V

6

72+ 39.5+

66

41 14

129 25

89

MŠEC VI

157 31

25 7

132 40.5

90

MŠECKÉ ŽEHROVICE I

16

173 39.5

16

91

MŠECKÉ ŽEHROVICE II

63 18

97 36

16

92

MŠECKÉ ŽEHROVICE III

63 20

69 23.5

47

109 116 117

PŘERUBENICE

ŘEVNIČOV ŘISUTY I

122+ 42.5+

28 13

179 62

19 9.5

220 64.5 123 16

85 14 25

60 27

81 26

31

72

23 116 7 9

3

175 20

28 20 38 8 25

19

9 63 38.5

22 4

95 14

6

160 23 53 16

88 9.5

Vegetace

138 24.5 19

19 19

155 4.5

obytné areály měly v max. vzdálenosti do 500 m v dosahu hnědé (či lepší) půdy ve svažitosti menší než 4° (viz oddíl 9.1.4.). Obytný areál Přerubenice, situovaný na svahu o sklonu 5,71 °, jehož předpokládaný sídelní areálleží jak v okruhu 0,5 km, tak v okruhu 1 km výhradně na hnědých půdách, poskytl (pro dobu římskou) nálezy obilí nebo obilných plevelů (Opravil 1998). Je pravděpodobné, že i chudší hnědé půdy byly zemědělsky obhospodařovány, pokud měla komunita dobrý důvod- např. těžbu a zpracování surovink setrvávání na místě. Nelze ovšem vyloučit, že některé komunity v regionu se zemědělstvím nezabývaly, nebo je provozovaly jen v omezené míře (Bdín II - převážně výrobní aktivity?). Bez paleobotanických vzorků z těchto lokalit to nelze potvrdit ani vyloučit.

107 28.5 19

122+ 54+

Tab. 29. Vztah obytných a sídelních areálů k půdě. U každé lokality první řádek = do vzdálenosti I km od residenčního areálu (v kruhu o poloměru I km, tj. 3I4 ha); druhý řádek = do vzdálenosti 0,5 km (v kruhu o poloměru 78,5 ha). I če rnozem, 2 hnědozem, 3 hnědé půdy, 4 rendzina, 5 ni vní půdy, 6 jiné a n eurčené půdy, + částečně na sprašovém substrátu. - Relation oj residential and settlement areas to soils. First row = up to I km distance from the residential care (I km radius = 3I4 hectares), second row = up to 0.5 km distance (0.5 km radius = 78.5 hectares). 1 chernozem, 2 brownearth, 3 brown soil, 4 rendzina, 5 flood plain soil, 6 other and indetermined soils, + loess substrate partly present.

ll

84

44+ 12+

6

ŘISUTY II

16

13 3

5

118

28

182 54

4

79 16

122 12

28+ 9

3

31 9

117+ 31+

285 69.5

2

čís.

6+

9

I

(ha)

6

ČELECHOVICE I

198 74

Půdy

Sídelní areál

5

15

16

177

-

(ha)

3

2

I

čís.

~

-

~

13 20_ _.,

Podle rekonstrukčního vegetačního mapování (Mikyška a kol. 1972, mapový list M-33-XIV, M-33-XV, 1:200000) patří studovaný region do okrsku mírně suchého, s mírnou zimou. Rostlinný kryt tvoří v současnosti acidofilní doubravy, v jejichž prostoru je situována většina laténských sídlišť, méně často subxerofilní doubravy (obr. 12). Do oblasti těchto teplomilných společenstev lze lokalizovat areály Přerubenice, Bdín II, Mšec I a Srbeč II, pokud je to vůbec možné odhadnout z poměrně málo detailního vegetačního mapování. Zbývající vegetaci tvoří dubohabrové háje, luhy a olšiny při potocích a ojediněle květnaté lučiny.

Ke zj ištění, jak se lišil vegetační pokryv v posledních třech stoletích př. Kr. od dnešního máme bohužel pro pracovní území k dispozici, kromě určení malých vzorků dřevin z Tuchlovic II a Srbče I (viz níže) jedinou větší kolekci paleobotanického materiálu, a to z lokality Mšecké Žehrovice I. Z paleobotanické studie E. Opravila (1998) vyplývá, že za hlavní lesní společenstva v okolí je nutné pokládat doubravy, habr se ve zkoumané kolekci vyskytl jen ojediněle. Nápadně vysoký počet křovin a světlo-

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

178

milných dřevin je však typický pro subxerofilní doubravy, které je tedy možné v okolí lokality převáž­ ně předpokládat, aniž by byly zcela vyloučeny i doubravy acidofilní, které tam yvádí současné mapování. Podle E. Opravila naznačují rostlinná společenstva, že v okolí Mšeckých Zehrovic se v mladolaténském období neprojevilo výraznější zhoršení klimatu, které je pro střední Evropu v tomto období uváděno. Klimatické podmínky tam tedy mohly být podobné dnešním. v Také dřeviny, nalezené při výzkumu sídliště v Tuchlovicích II (Z. Dohnal, příloha zprávy K. Sneidrové čj. 4612/55 v archivu ARÚ Praha) odpovídají acidofilním doubravám, v jejichž prostoru dnes lokalita leží (cf. Mikyška a kol. 1972). Ve výčtu zastoupených dřevin zaujme, kromě charakteristického dubu, borovice, javoru, jedle, topolu/osiky a vrby, zejména tis a jilm, které se však pro toto společen­ stvo nevylučují (sdělení E. Opravila). V objektu 3 v Srbči I bylo plavením výplně zjištěno zuhelnatělé dřevo buku, topolu/vrby, borovice, javoru a dubu (Opravil 1999). Podle těchto nálezů mohly tedy porost tvořit kromě doubrav či dubohabrových hájů i květnaté bučiny a v inundaci luhy a olšiny, které jsou v sousedství mapovány i dnes.

REK ON STRUKCE OBYTNÝCH, VÝROBNÍCH A SÍDELNÍCH AREÁLŮ

179

j~entifikovat, neb_oť ?"át~é ~~ro_nologick~- úseky (např. v trvání 1-2, ale i více generací) neumíme zpravidla v archeolog1ckem s1dhstmm matenalu rozpoznat. Je to nicméně možné pomocí detailního vyhodnocení podpovrchově zkoumaných lokalit (viz níže). Rozsahem největší naleziště (viz Příloha 1) představují Mšec I se 16 ha a Mšecké Žehrovice I s 1o 3 ha plochy souvisle pokryté nálezy; tato plocha byla definována bud' výzkumem nebo intenzivními dlo~ho­ ~obě o~akovanými tradičními sběry (a ostatně i sběry analytickými). To platí také o nalezišti Mšecké Ze~ov1ce II (6,6 h~) , třetím v pořadí co do velikosti. Jen orientační jsou rozměry nalezišť Mšecké Žehro~Jce ~II, Tuch!?v1ce I a Vel~á Dobrá, kde je evidována celková plocha s nálezy, které však byly dosud necetne ~n~b~ ndce a nesouvisle roztroušené. Tyto lokality musí být ověřeny dalším výzkumem. u dalších lokalit Je Jako rozsah ~vád~na plocha víc~méně souvisle pokrytá nálezy. Vcelku jen 5 lokalit přesa­ hovalo pl_?chu 5 ha,~ lokaht ~~e!o rozsah~~~~ 2,_1-5 ha. Jako nejběžnější se ukázala být plocha 0,5-2 ha, kterou melo 16 lokaht. Nalez1ste nedosahuJICI am 0,5 ha byla registrována ve 4 případech.

Trvání Vztah ke

zdrojům

švartny

Při zjišťování vzdálenosti obytných areálů od Kounovské sloje, která je jediným zdrojem švartny v regionu, byla uvažována nejkratší vzdálenost středu obytné (resp. obytně-výrobní) komponenty k okrajové linii sloje. Ačkoli jako nejlépe - povrchově - dostupné se uvádějí výchozy této sloje v pásu mezi Přerubenicemi a Hřešicemi (lit. výše), byl brán v úvahu i okraj sloje mimo tento prostor, tj. východně

odtud. Na svazích hlubokých údolí mohly být totiž lokálně povrchově přístupné i další partie sloje, ležící až v hloubce kolem sta metrů, jak to uvádí J. V ach (1978, 224) např. pro oblast Jedomělic , po~ud bychom vůbec nechtěli připustit již pro dobu laténskou eventualitu hornické těžby pomocí štol (cf. Zebera 1980, 238). Vzdálenost obytných areálů od Kounovské sloje má rozmezí od O do 10,75 km (obr. 67). Obytné areály, které byly zároveň výrobními areály zpracování švartny (tj. lokality s doloženou švartnovou výrobou) byly zjištěny od nulové do max. vzdálenosti 7,5 km, zatímco obytné areály, které byly pravdě­ podobně, ale ne zcela jistě současně i areály švartnové výroby (tj. lokality sv nejistou švartnovou výrobou) se nacházejí mezi 0,75-10,75 km s jedinou výjimkou pochybné lokality Revničov, situované 100m od okraje sloje. Kdybychom uvažovali pouze o zóně v současnosti vymapovaných švartnových ':_ýchozů v zóně Přerubenice - Hřešíce, pak by se vzdálenost obytně-výrobních areálů Malíkovice, Risuty I a Ledce I od zdroje surovin zvětšila o 4 až 5,5 km a maximální vzdálenost s jistotou doloženého obytně-výrobního areálu od zdroje by činila 9,75 km (Stochov) . V každém případě by se tedy maximální vzdálenost obytně-výrobních (švartnových) areálů od zdroje suroviny v pracovním regionu nezměnila a nepřesahovala by 10-11 km. Prostorovým vztahem hutnických areálů ke zdrojům železa jsme se zabývali výše (oddíly 7.4.4. a 8.3.).

9.1.3. Velikost, trvání a distribuce obytných a výrobních areálů Velikost Plochy jednotlivých nalezišť reflektují prostor, v němž se nacházejí příslušné nemovité i movité nálezy. Nevypovídají tedy nic o velikosti někdejšího obytného či výrobního areálu. Zatímco příslušná komp~­ nenta zjištěná na malé ploše může eventuelně reprezentovat archeologický projev jednoho areálu aktivity, je to velmi nejisté v případě, že plošný rozsah nálezů příslušných k určité komponentě je velký: může to totiž být důsledek částečného překrývání několika postupně existujících (a případně se posunujících) areálů aktivit. "Velikost" komponenty může odrážet: 1) intenzitu, rozsah a trvání příslušné ~~ tivity v jedné fázi užívání areálu, 2) vícefázovost užívání areálu. Tyto alternativy je~irozeně obtízne

Všechny obytně-výrobní areály patří rámcově do období LT B2-C1, tj. do intervalu let 300-1901170 (např. pod!e absolutní chronologie A. Mirona 1991). Nelze předpokládat, že by v rámci těchto 1101130 let byly vsechny osady současné, jejich jemnějšího chronologického roztřídění však jsme schopni jen v několika případech . . _Yýzku~ v obyotn~-výrobním areálu ve Mšeckých Žehrovicích I (Venclová 1998a) ukázal trvání akt~vJt v a~~a~u v prubehu ~! ~2!C1 _a~ Cl!C2, tj. po d,?bu 60 let (3 generace), v Srbči jen v LT B2/C1, lJ. s_o~bezne s prvou, stars1 faz1 a~t1Vlt ve Mšeckých Zehrovicích I (1-2 generace?), ve Mšeckých žehr~vicic~ II ~aopak ~ L! C1/C2, tj. souběžně s druhou fází aktivit ve Mšeckých Žehrovicích I. Obytně­ vyr_o~m ~real ve ~seCI I fun~oval podle_ nálezů ze sběrů až do fáze LT Cl!C2, dobu počátku tamějších aktivit vsak nezname (keramika LT B2 Je bohužel formálně málo diagnostická).

Distribuce obytných, výrobních a sídelních areálů V p~acovní obl~sti se ně~te~á nale_zišt~ ~~ě~šinou obytné areály) soustřed'ují do shluků _ skupin, kde vzdalenost ~ez1 sousedmm1 lokah_tami Cinlla 500 m až 1 km a vzdálenost mezi skupinami více než I vkm, ~zpra~Idla ok~lo ~ ~m).,~kupmy byly navzájem geomorfologicky odděleny výraznými terénními r:ekazka~L Za teren?1 pre~azky ~ebyl~ n~tnvě považovány potoky, jejichž úzká a mělká koryta nepredsta; uJI -~ pracovmm_ regi,~nu v~r~z~e pred~ly, naopak potoky jsou snadno překročitelné, protilehlé svahy ud~h JS~u v dobr~ vzaJemne viditelnosti atd. Významnější terénní překážku představovala naopak ,Slfoka a n~kdy vvelm1 vysoká návrší mezi údolími. Skupiny 1-4 leží v povodí Loděnice, další v povodl Bakovskeho a Cerveného potoka. I. Mšecká skupina:_ 6 lokalit v okolí Mšece (Mšec I až III, V, VI, Mšecké Žehrovice II), ve vzájemném dohl~du, ~ toho ~~dna ?a op_ačném břehu potoka Loděnice. Všech 6 lokalit představuje obytně-vý­ robm arealy. VzaJemna vzdalenost lokalit činí od 0,5 km do 1 km. 2· L_odenická skupina: 4 lokality v okolí obce Lodenice (Čelechovice I a II Mšec IV Mšecké ŽehroVIcev II_I), v~ vzájem~é~ dohledu, v údolí potoka Loděnice a na návrší, nad ním,' z toho jedna na opacnem brehu Lodemce. Na všech lokalitách zjištěny obytně-výrobní areály. Vzájemná vzdálenost 0,6-1 km. 3· Honick~ skupi?a: 3 lokality v okolí obce Honice (Honice I a II, Stochov), ve vzájemném dohledu, v p~oche~ tere~u. N~ dvou lokalitách zjištěny obytně-výrobní areály, na jedné dosud jen výrobní areal. VzaJemna vzdalenost 0,8-1,1 km. 4· Srbská ~kupina: 2 }_o kali:y (obytně-výrobní areály) poblíž obce Srby (Kamenné Žehrovice, Tuchlov1?e I), ve vzaJemnem dohledu, v plochém terénu. Vzájemná vzdálenost 0,7 km. 5 · !ak?vs~~ pot~k: 7 ~okalit ~Bdín I a II, ~ilý, Přerubenice, Srbeč I až III) zřejmě netvoří, vzdor jejich ale vzaJemne vzdalenostl 0,6-1,1 km, Jednu skupinu ve výše definovaném smyslu. Jsou lokalizo-

180

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

vány ve velmi členitém terénu a většinou navzájem odděleny vysokými návršími. Skupiny představují snad jen naleziště Bdín II a Přerubenice, nebo Srbc:,č I a III. v 6. Řisutská skupina: 5 lokalit ( Ledce I a II, Malíkovice, Risuty I a II) v údolí Cerveného potoka a na návrší mezi ním a Drneckým potokem. Vzájemná vzdálenost 0,5-1,75 km. Podobně jako v předcho­ zím případě nejde striktně vzato o jednu, ale spíše o dvě skupiny víceméně oddělené výrazným návrším mezi Červeným a Drneckým potokem. Zcela mimo tyto skupiny se nacházejí lokality Řevničov (izolovaná, nejis~á laténská lokalita), Krušovice (již v povodí dalšího potoka), Tuchlovice II, Velká Dobrá a Mšecké Zehrovice I. Tato poslední lokalita je návrším oddělena od honické skupiny a naopak má v dohledu nejvýše položenou lokalitu Mšecké Žehrovice III v lodenické skupině, je od ní však vzdálena 2 km. Tyto skupiny odpovídají v podstatě tomu, co Z. Smrž (1994, 374-378) označuje poněkud nejasně jako "areály aktivity", nebo dokonce "makrolokalitám" v jeho pojetí. V terminologii současné prostorové archeologie odpovídají skupiny lokalit v řadě případů zřejmě velkým komponentám a jednotlivé lokality uvnitř těchto skupin parciálním komponentám (viz oddíl 10.4.). Některé skupiny mohou být odrazem sídelních areálů (v definici používané v této knize), v nichž docházelo k posunům subareálůobytných, nebo alespoň výrobních areálů. . Srovnání se "skupinami" J. Rulfa (1983, 68-69) dává ten pozoruhodný výsledek, že totiž laténské lokality v našem pracovním regionu, které jsou uvnitř svých skupin navzájem v~dáleny jen 0,5-1,75 km, leží v daleko větší vzájemné blízkosti než neolitické a eneolitické lokality na Ceskobrodsku (průměrně navzájem vzdálené 1,9-3,8 km (Rulf 1983, 68), resp. že hustota laténských lokalit v regionu Loděnice je větší. Také hustota laténských nalezišť v regionu Lužického potoka byla velmi malá, je ovšem pozoruhodné, že všechny tři lokality byly zjištěny na skrytých plochách (Smrž 1994, obr. 10). Hustota lokalit je evidentně - mimo jiné - v přímém vztahu k "prozkoumanosti" regionu, resp. k jejich archeologickému poznání: to je pravděpodobně v regionu Loděnice nadprůměrné. Při nedostatku dalších srovnání nelze ovšem vyloučit ani to, že hustota osídlení odpovídá specifice jednotlivých regionů. Malá vzájemná vzdálenost některých lokalit, situovaných v jednom geomorfologicky vymezeném prostoru (zpravidla jen 0,5-1 km) vede k myšlence, že jde o časoprostorový posun obytného are~lu v rámci jednoho sídelního areálu, nebo o posuny samotných výrobních areálů. Platí to např .. o skupmě lokalit 1 (Mšec), nebo o částech skupiny 5 (Bdín II- Přerubenice, Srbeč I- Srbeč III). Naprot1 tomu podobné posuny nejsou patrné např. na lokalitě Mšecké Žehrovice I: tam bylo zjištěno jen jedno, zato však rozsáhlé naleziště, s aktivitami trvajícími asi tři generace (viz výše). Zatímco tedy situace ve Mšeckých Žehrovicích I odpovídá zhruba představě posunů obytných ar~á­ lů v každé generaci na nepatrnou vzdálenost asi 100m, tj. variantě d) v koncepci M. Kuny a M. Slab~ny (1987), situace např. v okolí Mšece může představovat jinou alternativu. Tou by byly posuny obytneho areálu v rámci rozsáhlé lokality Mšec I v každé generaci na malou vzdálenost, ale zároveň také posuny, resp. odštěpení dalších obytných areálů (rovněž v každé generaci?) na větší vzdálenost - asi 500-1000 m. (Ve skupině 6 lokalit kolem Mšece můžeme počítat s celkovým trváním osídlení max. po dobu 6 gen~­ rací, což by tomuto modelu neobyčejně dobře odpovídalo!) Alternativu stěhování areálů na větší vzda~ lenost Kuna a Slabina předpokládali jen pro periody o delším trvání, např. celé kultury nebo kulturm stupně. Jiným modelem ovšem může být centrální osada s drobnými posuny obytného areálu na zhruba stále stejné ploše, a proměnlivý věnec malých krátkodobých osad a/nebo samot, či výrobně-obytných jednotek v jejím blízkém okolí. , Některé areály aktivit nemusí existovat samostatně, tj. jako jádra sídelních areálů, ale mohou b~t prostorově oddělenými nebo dislokovanými součástmi jiných sídelních areálů. Toto pozorování se tykalo především výrobních areálů, může však platit i pro areály obytné. Malé obytné komponenty mohou reprezentovat dislokované usedlosti či dvorce s vazbami na jiné (větší?) obytné areály, které teprve tvoří jádra sídelních areálů. Je to jedna z možností, jak interpretovat např. dvojicev obytnýchv~om­ ponent rozdílné velikosti, vzdálené od sebe méně než 500 m (Bdín II - Přerubenice, Risuty I - R~suty II). Lokality vzdálené navzájem mezi 500-1000 m (např. lokality Mšec VI- Mšec V- Mšec I, ~e;e­ chovice I - Čelechovice II) mohou představovat jednotlivé fáze přesunů při současném event. zvetso: vání či zmenšování obytných jader sídelních areálů v určitém sídelním prostoru. Důvodem přesunu komunit mohlo být jednak nutné stěhování obydlí nebo polí, ale také vyčerpání nejbližších zdrojů surovin - železa a dřeva, nebo švartny (v případě lokalit ležících přímo u výchozů), kromě důvodů mtmoekonomických.

REKONSTRUKCE OBYTNÝCH, VÝROBNÍCH A SÍDELNÍCH AREÁLŮ

181

9.1 .4. Ekonomický potenciál regionu K výpočtu, zda byl pracovní region schopen uživit svou laténskou populaci pouze s využitím vlastních použijeme maximalistického modelu současné existence všech 32 lokalit, které budeme považovat za obytné areály. To není sice pravděpodobné (současných obytných areálů bylo pravděpodobně méně, a kromě toho všechny lokality asi nebyly obytnými areály), ale kompenzuje to do jisté míry naše neúplné poznání laténského osídlení regionu (laténských obytných areálů tu bylo pravděpodobně více, než jsme byli schopni registrovat). Stanovení ekonomického potenciálu krajiny, vztaženého k potřebné velikosti zázemí jednotlivých osad, vychází z výměry půdy pro zemědělské účely, pro pastviny, a z výměry lesa potřebného pro sklizeň letniny pro dobytek a pro těžbu dřeva. Odhady nezbytné velikosti těchto areálů se ovšem různí; na tomto místě použijeme proto minimálního a maximálního odhadu, který je k dispozici pro český pravěk (Smrž 1994; Dreslerová 1995). Odhady vztahujeme k jedné komu nitě, resp. vesnici, kde předpokládáme 4 rodiny o 4 členech (cf. Neustupný- Dvořák 1983), ačko­ liv se to zdá být odhadem spíše na dolní hranici možnosti. Potřeba obdělávané půdy pro jednu vesnici se odhaduje na min. 4-8 ha, potřeba př11ohu na 20-96 ha, takže odhad se pohybuje v rozmezí 24 až 104 ha. Pastviny by měly mít rozlohu kolem 1 ha, les ke sklizni letniny 20 ha, les k získání dřeva stavebního a palivového 40 ha (v tom může být zahrnuta i potřeba paliva pro železářské dílny). Plocha vlastní vesnice může činit 2 ha. To představuje celkem asi 87-167 ha. Uvažovali jsme již, že zemědělsky obhospodařovány musely být v řadě případů nejen černozemě a hnědozemě, ale i hnědé půdy; je-li tento předpoklad správný, pak bylo orné půdy v zázemí všech lokalit (v okruhu o poloměru 1 km, tj. na ploše 314 ha) dostatek, a to i v případě maximální odhadnuté potřeby (obdělávané půdy i přílohu) 104 ha. Protože potřebná výměra pastvin je nepatrná a také výmě­ ra vodních ploch je v regionu zanedbatelná, mohl celý zbytek zázemí tvořit les. Plochu zemědělsky využitelné půdy mohla zmenšovat vysoká svažitost: ta se však často nachází v prostorách dnes (i dříve?) zalesněných, jen v sousedství obytných areálů Ledce I a Malíkovice zasahuje významně do ploch lepších obdělavatelných půd (obr. 8 a ll). V celém pracovním regionu však platí, že i obytné areály ležící v silně svažitém terénu měly ve vzdálenosti max. 500 m k dispozici terény se svažitostí menší než 4 o (obr. 8), které mohly být využity k umístění polí. Znamenalo by to ovšem, že pole mohla být umístěna i na opačné straně potoka než obytný areál (Přerubenice, č. 109 na mapě). V případě lokalit Bdín II (č. 3) a Srbeč II (č . 129) se ovšem terény se svažitostí nižší než 4° nacházejí ve vzdálenosti menší než 500 m, ale jsou výrazně geomorfologicky odděleny od obytných areálů: v případě Bdína II leží tyto plochy na druhém svahu hlubokého údolí nebo na opačné straně návrší, v případě Srbče II jsou odděleny návrším. V těchto případech se nabízí dvojí interpretace: 1) jde o obytně-výrobní areály či o dislokované výrobní areály (obě lokality leží přímo při výchozech švartny), jejichž obyvatelé se nezabývali zemědělstvím, nebo 2) ani určité geomorfologické oddělení od obytného areálu nebránilo v umístění polí v takovém místě . Zatímco v případě sídelního areálu o poloměru 1 km se zdají jeho užitkové plochy až abundantní, neboť přesahují i maximální odhady potřeb jedné komunity, v případě sídelního areálu o poloměru 0,5 km se ocitáme na hranici minimálních odhadů potřebného zázemí osady. M. Kuna (1994, 88) před­ pokládal pro laténské sídelní areály v povodí Vinařského potoka rozlohu průměrně 2,3 km 2 ; pro mladší a pozdní dobu bronzovou ji pak vypočítal na 45-202 ha, přičemž nejvíce areálů mělo plochu 101-150 ha (Kuna 1997, 185). V pracovním regionu byly v konkrétních případech plochy sídelních areálů od~adnuty na 78 ha (Srbeč I; Venclová 1999a) a 345 ha (Mšecké Žehrovice I; Venclová 1998a). Zdá se, z~ prostor 78 ha mohl potřebám jedné komunity dostačovat, zejména pro účely zemědělské: půda vhodna k orbě, pokud k ní započítáme i hnědé půdy, měla ve všech případech výměru větší než 24 ha (s jednou výjimkou, kde však rezervu představují nivní půdy: Malíkovice, č. 78). Potřeba lesních ploch závisela zřej mě především na velikosti stáda, na způsobu jeho zimního krmení (seno, jehož produkce se již v laténu předpokládá, z luk o výměře 1 ha mohlo nahradit letninu z 20 ha lesa, cf. Dreslerová 1995; 1996) a ovšem i na intenzitě objemu pyrotechnologických aktivit; viděli jsme však, že spotřeba dřeva P;o výrobu železa nebyla velká a pohybovala se na jednotlivých lokalitách řádově v jednotkách hektar~ ~oddíl 7.4.3.) . 40 ha lesa v každém sídelním areálu mohlo tedy jedné komunitě dostačovat. Určité ind~cle však naznačují, že tyto odhady mohou být příliš minimalistické. Velký počet sídelních areálů, ktery v pracovním regionu v poměrně krátkém časovém úseku předpokládáme, by mohl být důsledkem zdrojů ,

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

182

REK ONSTRUKCE OBYTNÝCH , VÝROBNÍCH A SÍDELNÍCH AREÁLŮ

stěhování obytných areálů z důvodu potřeby dřeva pro železářskou výrobu, pokud ke stěhování nedocházelo pro vyčerpání zdrojů železné rudy. To ovšem nejsme zatím schopni prokázat. Všimněme si, že sídelní areály o poloměru 0,5 km se, až na několik výjimek, téměř nepřekrývají, a že tedy teoreticky mohly existovat souběžně. Model sídelních areálů, znázorněných mechanicky kruhy o poloměru 0,5 km předvádí obr. III (viz dále oddíl 9.2.) . Shromážděná data vedou k závěru, že pracovní region poskytoval výtečné podmínky pro industriální aktivity a přijatelné podmínky pro permanentní sídlení, chov dobytka a zemědělství: to mohlo být provozováno ve všech předpokládaných sídelních areálech. Nelze ovšem zcela vyloučit, že některé (spíše ojedinělé) lokality, situované v "extrémních" terénech (např. nadprůměrně svažitých), byly specializovanými industriálními jednotkami, neprovozujícími zemědělství.

9.2. SÍDELNÍ AREÁLY A JEJICH SUBAREÁLY PODLE ANALYTICKÝCH SBĚRŮ U sídelních areálů indikovaných tradičními povrchovými nálezy nebo doložených existencí podpovrchových objektů jsme předpokládali jádro (tj. obytný areál) v místech prostorově souvislých kumulací nálezů (nálezy mimo tyto kumulace ostatně tradiční prospekcí obvykle nebyly ani registrovány) .

Kumulace

nálezů

rem. Z toho 8 areálů (Mšec VI, O, Q, R, U, V, W, X) obsahuje jen kumulace nálezů strusky a představu­ je nejspíše výrobní hutnické areály. Z nich čtyři- U, V, W, X- se nacházejí mimo, nebo na okrajích areálů již dříve vytyčených podle nálezů keramiky, 2 další-Pa nově koncipovaný areál T - obsahují kumulace švartny a strusky a mohou tedy být výrobními areály současně švartnovými i hutnickými (obr. IV). Interpretace výrobních areálů situovaných mimo obytné areály je nesnadná. Může jít o oddělené nebo dislokované malé výrobní jednotky, popř. velmi dočasného trvání. Je prakticky nemožné zjistit, ke kterým obytným (a sídelním) areálům patří. Prostorové oddělování hutnických areálů od obytných areálů odpovídá danému typu výroby (tj. pyrotechnologickému procesu) a není nijak překvapivé. Je ovšem otázkou, jak interpretovat kumulace strusky a keramiky E, J a M. Konečně další případ představují 4 naleziště, která obsahují nálezy keramiky, ojediněle i švartnu nebo strusku, které však netvoří kumulace ve výše uvedeném smyslu (Mšec V, D, G, K) . Kromě toho mimo uvedených 42 areálů leží izolované nálezy strusky, resp. izolované sběrové čtverce se struskou (na obr. IV mimo vytyčené kruhové areály). Tyto nekumulované nálezy mimo předpokládané sídelní areály či výrobní subareály zůstávají zatím mimo interpretaci - data, která poskytují, nejsou dostatečná a ve zde prezentovaném modelu s nimi nelze dále pracovat. Hypoteticky mohou představovat další nevelké výrobní areály, ale v některých případech nelze zcela vyloučit ani sekundární (postdepoziční, příp. recentní) deponování těchto artefaktů v terénu (tj. de facto neexistenci laténské komponenty).

Obytné a výrobní areály a jejich topografie Vybrané topografické parametry obou typů areálů rekonstruovaných podle výše uvedeného modelu tab. 31. Z obr. IV vyplývá, že samostatné (dislokované) výrobní areály se nacházejí převážně na obvodu zóny obytných komponent (resp. zóny sídelních areálů s obytnými jádry). Jinými slovy, tyto výrobní areály jsou situovány na samém okraji příslušné sídelní zóny. V případě železářské výroby se jako vysvět­ lení této lokalizace nabízí potřeba posunů hutí blíže ke zdrojům rudy a/nebo paliva, tj. např. do dosud neosídleného, zemědělsky neobhospodařovaného a dosud zalesněného území. Tomuto předpokladu neodporují topografické parametry výše vyčleněných samostatných výrobních areálů. Z tab. 31 vyplývá, že pro tyto areály jsou typičtější takové topografické podmínky, které lze považovat za méně vhodné k běžným obytným a zemědělským aktivitám - větší svažitost, vzdálenost od vodního toku a převýšení nad ním. Kupodivu prostorový vztah k tzv. "lepším" půdám (hnědozemi a černozemi) není v průměru o nic horší než v případě areálů obytných. (Je skutečností, že jeden výrobní areál - O - leží v tak dobrých přírodních podmínkách, mj . zahrnujících 35 ha černozemě a 24 ha hnědozemě, že je možné předpokládat, že jde ve skutečnosti o dosud neidentifikovaný areál sídelní s obytným jádrem; leží zčásti mimo pracovní prostor, takže nemohl být prozkoumán v úplnosti.) Z toho vyplývají dvě alternativy prostorového vztahu výrobního a obytného areálu: 1) Vzájemná vzdálenost výrobního (hutnického) a obytného areálu nebyla konstantní a závisela především na vhodných přírodních podmínkách pro výrobní proces (hutnění: přítomnost rudy a dřeva). Blízké i dislokované výrobní areály, které byly postupně v provozu, tedy mohly patřit k jedinému obytnému areálu. 2) Příliš velká vzdálenost mezi obytným a výrobním areálem nebyla žádoucí, takže obytné areály se stě­ hovaly za svými výrobními areály; přitom využívaly prostoru odlesněného v důsledku příslušných výrobních aktivit (hutnění). Tato alternativa by naznačovala, že dnes pozorovatelné prostorové kumulace výrobní a obytné komponenty nemusely být současné, ale případně i následné. Tab. 31 poskytuje podklad i ke zcela jiné úvaze: topografické parametry nejen výrobních, ale také obytných (a od nich odvozených sídelních) areálů zjištěných analytickými sběry jsou "horší" než parametry obytných areálů zjištěných pomocí TM. To lze pravděpodobně zdůvodnit typem aplikovaného po~rchového výzkumu: oproti tradičním sběrům pokrývaly analytické sběry v rámci projektu Loděnice neJ~n části krajiny běžně považované za vhodné k osídlení (nižší méně svažité polohy poblíž potoků), al,e I partie "extrémní", jejichž místa byla náhodně generována počítačem. Tak se prokázalo, že osídleni se nevyhýbalo ani podmínkám z dnešního hlediska méně vhodným. . Jedním z výsledků tradičních výzkumů a průzkumů byl poznatek určitého shlukování "lokalit", lJ. obytných a výrobních areálů (oddíl 9.1.3.). Po nárůstu počtu obytných a výrobních areálů díky anapředvádí

Následující analýza se týká výhradně toho výseku pracovního regionu, kde byly provedeny analytické sběry (obr. 3 a 80) a zahrnuje tak i 19 laténských lokalit, zjištěných tradičními metodami. . Při tvorbě následujícího modelu sítě sídelních areálů, který se opírá o výsledky analytických sberu a používá i dat získaných pomocí tradičních metod, se pokoušíme vycházet rovněž z prosto~ov~ souvislých kumulací nálezů. Za prostorově souvislé kumulace, které mohou pravděpodobně md1kovat (obytná) jádra sídelních areálů, považujeme: nálezy keramiky (včetně těch, které byly získány TM), nebo SAPCO v kumulaci B a C, nebo KER. + SAPCO, nebo KER. + SLAG C+ V, nebo SLAG + SAPCO v kumulaci A, B, C. Kumulace A (O na tab. 30) = nálezy společně v jednom sběrovém čtverci, kumulace B (00) =nálezy nejméně ve dvou sousedících sběrových čtvercích, kumulace C (0-0) =nález~ ve dvou sběrových čtvercích, které nejsou navzájem od sebe vzdáleny víc než 100m (ne~mí _ tedy m,ezJ nimi být více než jeden prázdný sběrový čtverec) . Přehled takových kumulací v dosud md1kov~nych "lokalitách" Bdín I až R (kruzích o poloměru max. 500 m, obsahujících sběrové čtverce s keramikou), . kde jsme předpokládali existenci obytné komponenty (viz oddíl 8.1., tab. 22) podává tab. 30. K tomu byly posléze připojena a vymapována i zbývající místa kumulací nálezů, pokud le~ela _rru~~ již vytyčené okruhy 500 m (U, V, W) , nebo sice uvnitř těchto okruhů, ale ve vzdálenosti neJmene 300m od nejbližší kumulace (S, T, X). Počet areálů tak dosáhl42, ne všechny však obsahovaly kumulace ve výše uvedené definici (obr. III). v

,

Sídelní areály a jejich subareály Podmínku výše definované prostorově souvislé kumulace keramiky, nebo keramiky+ SAPCO sp~ňuje 25 nalezišť ze 42 (tmavě šedé řádky na tab. 30). Uvedených 25 nalezišť může reprezentovat obytn~ a~e­ ály jako jádra sídelních areálů. Z toho ve 20 případech připadl -jednoduchým mechanickým_sdruzemDl - do sídelního areálu s obytným jádrem také výrobní areál zpracování švartny (tJ. SAPCO a SLAG+SAPCO), a v téměř všech případech pravděpodobně také výrobní hutnický areál. . Podle tohoto modelu platí, že zbývající areály, které nesplňují výše uvedená kritéria a neobsahuJÍ o?~t­ né areály, tedy pravděpodobně nelze považovat za samostatné sídelní areály s obytným areálem jako Jad-

183

REKON STRUKCE OBYTNÝCH , VÝROBNÍCH A SÍDELNÍCH AREÁLŮ

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉ NSKÉ

184

NÁZEV AREÁLU

KERAMIKA

KER. +SAPCO

SAPCO

SLAGC+V

00 0 -0

o

00 0-0

00 0-0

00 00

SLAG +KER.

NÁZEV AREÁLU

SLAG +SAPCO

KERAMIKA

o

o 00 0-0

00 0-0

00 0-0

185

KER. +SAPCO

SAPCO

SLAG C+V

o

00 0-0

00 0-0

00 0-0

SLAG +KER.

SLAG +SAPCO

o

o

00 0-0

00 0-0

+

+

-

+

+

-

s

+

+

+

-

BDÍN I

+

+

BDÍN II

+

+

+

+

+

+

T

-

-

+

+

-

+

ČELECHOVICE I

+

+

+

+

+

+

u

-

-

-

+

-

-

ČELECHOVICE

+

-

-

+

+

-

-

-

-

+

-

-

+

-

-

+

+

-

HONICE II

v w

-

-

-

+

-

-

MILÝ

+

+

+

+

+

+

X

-

-

-

+

-

-

II

MŠEC I

+

+

+

+

+

+

MŠEC II

-

+

+

+

+

+

MŠEC Ill

+

+

+

+

+

+

MŠEC IV

+

+

+

+

+

+

-

-

-

-

-

-

MŠEC V

-

-

-

+

-

-

MŠEC VI MŠ.ŽEHROVICE I

+

+

+

+

+

+

Jytickým

MŠ.ŽEHROVICE II

+

+

+

+

+

+

toků (včetně

+

-

-

+

+

-

MŠ.ŽEHROVICE Ill PŘERUBENICE

+

-

-

+

+

-

+

-

+

-

SRBEČI

Tab. 30. Kumulace sb ěrových čtve rců s nálezy keramiky, švartnových kole ček (SAPCO) a hutnické strusky (SlAG C+ V). Typ kumulace nález ů: O=A, OO=B, 0-0=C (vys větlení viz v textu). Tmavě šedé řádky: sídelní areály, pravděpodobně obsahující obytné areály s výrobními subareály, světle šedé řádky: pravděpodobné samostatné výrobní areály, bílé řádky : ne interpretované areály. - Accumulation oJ sectors fieldwalked, containing finds oJ pottery (KER.), sapropelite cores (SAPCO ) and bloomery slag (SlAG C+V). Types offinds accumulations: O=A, OO=B, 0-0=C (explanation in text). Dark grey rows: possible settlement areas containing residential areas with production subareas, light grey rows: possible independent production areas, white rows: uninterpreted areas.

se ukázalo, že původně patrné prostorové oddělení jednotlivých skupin v povodí povelmi malých toků) se téměř setřelo. Pracovní území se výrazně zaplnilo sídelními areály. Stojí za pozornost, že všechny nové areály (tj. modelované podle analytických sběrů) jen rozšiřují dří­ ve známý sídelní prostor; žádný nový areál se nevyskytuje v nové, zcela oddělené poloze. Určité polohy (bezvodá návrší na opukách) se i po provedení analytické povrchové prospekce jeví jako v laténu neosídJené. Naopak se zdá, že absence obytných areálů v některých "vhodných" místech je jen zdánlivá a odráží nedostatečnost našeho archeologického poznání regionu (např. v okolí dnešní obce Čelechovice).

SRBEČ II

+

+

+

+

+

+

SRBEČ III

-

+

+

+

+

+

+

+

+

+

+

-

-

+

+

+

+

+

+

+

-

-

-

-

-

-

-

+

-

A

B

c D

-

+ + -

-

E

Topografické parametry

Sídelní areály s obytnými jádry zjištěné

F

+

-

-

+

+

G

-

-

-

-

-

H

-

+

+

+

+

+

-

-

-

+

+

-

-

-

-

-

-

K

-

+

-

-

-

+

-

L

-

-

-

+

+

-

M

-

-

J

sběrům

N

-

+

+

o

-

-

-

+

-

-

p

-

-

+

+

-

+

-

-

+

-

-

Q

-

-

-

+

-

-

R

-

-

-

-

~

TM (17)

zjištěné

jen AS (7)

Oddělené

výrobní areály

zjištěné

AS (12)

Nadm.výška >400 m

47%

57 %

58%

Svažitost >4 o

35 %

43 %

50 %

Vzdálenost od vod. toku >300m

12%

14 %

50%

Převýšení

12 %

0%

42 %

Orientace svahu k SZ, S, SV

47 %

43 %

42 %

Poloha na návrší

12%

29%

25%

V okruhu 500m ČM-HM

65 %

29 %

42 %

V okruhu 500m>24 ha ČM-HM

29%

14%

?

nad vod. tokem >20m

Tab. 31. Topografické parametry sídelních areálů s obytnými jádry podle tradičních metod (TM) a analytických sbě­ rů (AS), a oddělených výrobních areálů (podle AS). Cf obr. IV. Otazník naznačuje, že některé výrobní areály mohly mít menší rozsah než kruh o poloměru 500 m, takže rozlohu zemědělsky využitelné půdy nemá smysl - pro účely této tabulky -počítat. ČM černozem, HM hnědozem. - Topographical parameters oj settlement areas with residential cores (according to traditional methods and analytical survey) and oJ dislocated production areas (according to analytical survey ). Cf Fig. IV. The question mark suggests that some oj the production areas could have been oJ an extent smaller than the circle oJ 500 m radius. ČM tchernozem, HM brownearth.

~

~

v

o

10. POSOUZENI ANAL YTICKYCH SBERU MATEMATICKÝMI METODAMI A GEOGRAFICKÝMI INFORMAČNÍMI SYSTÉMY Evžen Neustupný- Natalie Venclová

Podstatná část následujícího textu byla již publikována česky i anglicky (Neustupný - Venclová 1996; 1998; 2000).

10.1. ZÁKLADNÍ POLYGONY Analytickými sběry bylo prozkoumáno více než ll km 2 (obr. 81; tab. 32). Jednotlivé sběrové čtver­ ce (c. 100 x 100m) jsou v následující prostorové analýze považovány za archeologické zahrnující polygon y (tento pojem se liší od pojmu polygon, kterého bylo používáno při terénní prospekci ve smyslu plochy pokryté souvisle sběrovými čtverci a oddělené od dalších takových ploch; cf. Neustupný- Venclová 1996, 620). Předmětem této kapitoly je laténské osídlení loděnického regionu, avšak pro pochopení specifičnosti laténských nálezů budeme potřebovat stručný přehled všech ostatních období.

Terény projektu 1993-95

km'

nepřís tupné

13.74

přístupné,

17.73

ale nezkoumané

zkoumané analytickými sběry

11.57

celková plocha projektu

43.04

Tab. 32. Terény projektu Loděnice. - Field data on the Loděnice project.

10.2. POUŽITÉ DESKRIPTORY Deskriptivní systém byl víceméně určen prvotní klasifikací nálezů při zpracování sběrů. Protože nálezy neobsahovaly nic mimořádného, jednotlivým předmětům v každé kategorii byla přikládána stejná váha. Střepy nebyly podrobeny popisu z hlediska jejich formálních vlastností jako je typ nádoby nebo jiné typologické příznaky. Švartnový odpad však byl klasifikován podle svých formálních vlastností na švartnové středové kotoučky - diagnostický výrobní odpad související s výrobou laténských náramků (SAPCO), zlomky švartny se stopami opracování, tj. další kategorie výrobního odpadu (SAPW), zlomky švartny beze stop opracování (SAPN) a zlomky švartny registrované, ale nesbírané a blíže neklasifikované (SAPV). Někdy bylo používáno i součtu všech kategorií švartny (S_SAP). Do kategorie SLAG Patří výhradně hutnická struska - S_SLAG jako součet strusky sbírané (SLAGC) a strusky registrované, ale nesbírané (SLAGV); kovářská nebo neurčitelná struska nebyla do této kategorie vůbec zařazo­ Vána.

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

188

pOSOUZENÍ ANALYTICKÝCH SBĚRŮ MATEMATICKÝMI METODAMI

140o

Třídy nálezů, které byly zahrnuty do databáze, jsou shrnuty na tab. 33. Databáze použitá k analýze popsané v tomto oddílu zahrnula pouze nálezy z jedenkrát sbíraných čtverců, takže čísla zde uvedená se liší od tab. 20 v oddílu 8, která uvádí celkové počty nálezů, tj. včetně vícekrát sbíraných čtverců.

neolitická a eneolitická keramika keramika doby bronzové

římské

keramika (PR_ZEM) keramika

vrcholně středověká novověká

226

800

183

laténská keramika

raně středověká

1000

5 10

halštatská keramika

pravěká

1200

Četnost

Třídy nálezů

keramika doby

189

keramika

keramika

štípaná industrie hutnická struska (S_SLAG) švartnové středové výřezy (SAPCO)

72

600

515 12

400

759 8092 23 3358 318

švartna opracovaná (SAPW)

1152

švartna registrovaná, ale nesbíraná (SAPV)

8892

švartna neopracovaná (SAPN)

1438

-

200

()

o

c

:J

o

Hallstatt

Neohth1c

Roman La Tene

Bronze Age

High Medieval

E.Medieval

Post-Medieval

Obr. 91. Počet sběrových polygonů s nálezy hlavních období.- Number offield walking polygonsfor the main periods.

Tab. 33. Projekt Loděnice. Seznam proměnných použitých pro analýzu hlavních komponent. - The Loděnice region. List ofvariables usedfor the principal component analysis.

1400 1200

10.2.1. Keramika Keramika se nachází při destruktivních výzkumech zahloubených objektů zcela pravidelně, a velmi často umožňuje datování s přesností jednoho staletí. Keramické střepy jsou také zpravidla nejobvyklejším nálezem při povrchových sběrech (právě s výjimkou takových industriálních oblastí jakou je pracovní region), i když zde je chronologické rozlišení zpravidla menší. Vzhledem ke své proměnlivosti podává keramika základní svědectví o nejrůznějších transformacích archeologických pramenů. Počet polygonů s keramikou. Jak je patrno z obr. 91, zůstává počet polygonů s datovatelnými před­ měty po celý pravěk přibližně konstantní, avšak prudce stoupá ve středověku a ještě více v novověku. Pro pravěké skupiny v prostoru projektu Loděnice platí, že z celkového počtu 1361 polygonů jich zpravidla daleko méně než 100 obsahuje nějaké nálezy. Jsou jen dvě výjimky: jedna z nich je "pravěk" (PR_ZEM), což je souhrn keramiky, která není přesněji určitelná, druhou výjimkou je laténské období. V obou těchto případech jsou absolutní četnosti střepů mnohem vyšší než by se očekávalo. Zatímco první výjimka (PR_ZEM) je pochopitelná vzhledem ke shrnující povaze proměnné, druhá vyžaduje zamyšlení. Jestliže pozorujeme histogram počtu polygonů s nálezy, rozpoznáváme dvě konfigurace. První je charakterizována převahou prázdných polygonů, následovaných malým počtem polygonů s jedním nálezem, a četnými polygony s více než jedním nálezem. Tato konfigurace je typická pro všechna pravě­ ká období a pro středověk (obr. 92). Druhá konfigurace charakterizuje novověk, u jehož nálezů není dramatický rozdíl mezi počtem polygonů prázdných a těch, které obsahují jeden nález; počet polygonů s více než jedním nálezem ustupuje víceméně pravidelně (obr. 93). Zřejmě jde o významný rozdíl, který odráží bud' změnu v lidském chování nebo v transformaci pramenů. Počet střepů. Obr. 94 ukazuje střední počet střepů na polygon a to pro polygony, které obsahovaly keramické nálezy. Variabilita je v průběhu pravěku i středověku malá. Počet novověkých střepů v neprázdném polygonu je ovšem vyšší, a počet střepů z doby bronzové (sloupec 2) je mnohem vyšší.

I

I

1000

800 600 Cl)

c oO)

400

~

o

-z

a.

200

o

d

o

I

o

1

1

2

3

4

5

7

10

No. of La Téne period sherds per polygon ~br. 92. Poč~tsběrov.ých polygonů obsahujících 0,1 až JO stlepů laténského období. - Number offield walking pogons contammg 0.1 to 1O sherds oj the La Te ne period.

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

190

pQSO UZENÍ ANAL YTICKÝCH SBĚRŮ MATEMATICKÝMI METODAMI

191

16

200

-

14

12 10

f~

8

ff-

100

6

-

4.

r- -

(/)

c

o ~ o

a. o ó

z

2

-~

o

'-f-

o

o

3

9

6

12

I

I

Neolittuc

f-r-

ll-n-n .

15

18

Bronze Age Jl.-..

21

24

Roman

La Tene

__n-... _,...,

27

30

37

43

50

60

I l

I I Hallstatt

High Medieval

E.Medieval

Post-Medieval

Obr. 94. Průměrný počet střepů na jeden polygon. - Average number oJ sherds per o ne polygon.

120

No. of post-Medieval sherds per polygon Obr. 93. Počet sběrových polygonů obsahujících 0,1 až 60 novověkých střepů. - Number oJJield walking polygons containing 0.1 to 60 post-medieval sherds.

Jednorozměrná anylýza rozptylu ukazuje, že rozdíly mezi středními hodnotami jsou statisticky vysoce významné. Lze rozlišit tři homogenní podmnožiny kulturních skupin: jedna představuje dobu bronzovou (sloupec 2), druhá novověk a římské období, zatímco třetí tvoří ostatní kulturní skupiny (sem patří i latén). Váha střepů. Na obr. 95 je velmi podobná konfigurace vytvořená vahou střepů. Jediný rozdíl vytvářejí novověké střepy, které vykazují "normální" hodnoty. Doba bronzová však vykazuje stejnou abnormalitu, kterou jsme pozorovali v případě počtu střepů (velmi vysoká hmotnost na polygon) .

Deskriptor

Počet

ks

V jednom polygonu max.

STD

Počet

keramika

183

10

0.13

0.62

101

SAPCO

318

23

0.23

1.33

112

SAPW

1152

40

0.85

2.58

357

SAPN

1438

27

1.06

2.42

477

SAPV

8892

580

6.53

40.00

589

S SAP S SLAG

80

60

neprázd.

polygonů

průměr

100

11800

605

8.67

42.37

593

3358

397

2.47

20.03

282

Tab. 34. Četnosti deskriptorů laténského období. - Frequencies oJ descriptors oJ the La Te ne period.

40

20

o

I I Neofithtc

I lI Hallstatt

BronzeAge

Roman La Tene

1

High Medieval

E. Medieval

Post-Medieval

Obr. 95. Průměrná váha střepů na jeden polygon. - Average weight oJ sherds per o ne polygon.

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

192

pOSOUZENÍ ANAL YTICKÝCH SBĚRŮ MATEMATICKÝMI METODAMI

mentů .

Výsledkem bylo zjištění, že struska má vysoce významné korelace s laténskou keramikou, se švartnovými středovými kotoučky (SAPCO) a s jinak opracovanou švartnou (SAPW). Podobně vysoce významná je korelace s pravěkou keramikou, která nebyla přesněji datována (PR_ZEM), což je přiro­ zený důsledek vyčlenění kategorií. Rovněž korelace s novověkem je vysoká, ale koeficient s římskou keramikou není na hladině 5 % významný, ačkoliv mírné zvýšení hladiny by významnost potvrdilo.

14

12

Struska

Hladina významnosti

SAPCO

.0958

P=.OOO

SAPW

.1807

P= .OOO

SAPN

.0625

P= .021

SAPV

.0102

P= .706

neolit a eneolit

-.0048

P=.860

doba bronzová

-.0062

P= .819

halštat

-.0020

P=.941

.2438

P=.OOO

.0516

P= .057

.2800

P= .OOO

-.0096

P=.722

-.0029

P= .914

.0103

P= .704

.0675

P= .013

Deskriptor

10

8

6

latén

4

doba

římská

zemědělský pravěk

2

193

.

Neolithic

Hallstatt

BronzeAge

. laTene

štípaná industrie

Roman

High Medieval

E. Medieval

Post-Medieval

raný

s tředověk

vrcholný

středověk

no vo věk

Obr. 96. Průměrná váha střepů hlavních období. - Mean average weight oj sherds oj the main periods.

Jednorozměrná analýza rozptylu dává stejné výsledky jako v případě počtu střepů: 1) doba bronzová je odlišná od ostatních období, novověk a doba římská jsou uprostřed; 2) zbytek (do kterého patří i keramika laténská) kontrastuje s předchozími skupinami. Průměrná váha střepů. Průměrná váha střepů v polygonu byla vypočítána jako poměr celkové váhy střepů určitého období k počtu těchto střepů. Jestliže z těchto hodnot vypočítáme průměr, pravěká keramika osciluje kolem 10 gramů na jeden střep, zatímco průměry pro střepy středověké jsou nižší a typický novověký střep váží něco málo přes 4 gramy (obr. 96). Vzhledem k průměrné váze střepů ukázala jednorozměrná analýza rozptylu čtyři homogenní podmnožiny. Bylo možno konstatovat: a) jednu podmnožinu tvoří střepy doby římské, doby bronzové a z laténského období, b) existuje jasný kontrast mezi novověkem, vrcholným středověkem a časným středověkem na jedné straně a keramikou doby bronzové a železné na straně druhé. Tab. 34 ukazuje četnosti hlavních kategorií nálezů, které (pravděpodobně) pocházejí z doby laténské. Masový výskyt hutnické strusky je zřejmý. Pocházejí však nálezy strusky skutečně z doby laténské, jestliže výroba železa byla v regionu prokázána podpovrchovými výzkumy také (přinejmenším) pro dobu římskou (cf. Zeman- Venclová- Bubeník 1998) a lze ji teoreticky očekávat i v jiných obdobích?

Tab. 35. Korelační koeficienty a hladiny významnosti mezi hutnickou struskou a některými jinými kategoriemi nále- Correlation coefficients and significance leve/s between bloomery slag and some other jinds categories

zů.

Metoda 2. Jinou skutečností, která může osvětlit chronologii nálezů strusky, je vzdálenost mezi polygony se struskou na jedné straně a polygony s laténskou a římskou keramikou a švartnou na straně druhé (tab. 36). Nejenže průměrná vzdálenost polygonů se struskou od římské keramiky je mnohem větší než od laténské, ale navíc tento rozdíl vzrůstá s počtem kusů strusky. Informaci o takových vzdálenostech lze snadno získat pomocí softwaru GIS. Římská keramika

polygonů

871.00

1807.00

1079.00

249.79

42.97

887.65

242.00

11-27

110.14

45.00

603.95

22.00

40-397

45.00

2.56

407 .39

18.00

Počet kusů

strusky v 1 polygonu

Laténská keramika

Švartna

o

1255.00

1-10

Počet

10.2.2. Hutnická struska

Tab. 36: Průměrná vzdálenost polygonů s hutnickou struskou k polygonům s jinými nálezy (v metrech). - Average mean dtstancejrom polygons containing bloomery slag to polygons with other finds (in metres).

Chronologie strusky. Hutnickou strusku získanou při povrchových sběrech nelze datovat kontextuáln,ě a při její chronologické klasifikaci se nelze opřít ani o nějakou typologii. Protože však struska byla sbt: rána v hektarových čtvercích, bylo možno formulovat její prostorový vztah k jiným kategoriím nálezu v těchto čtvercích. Pro studium takových vztahů jsme vyzkoušeli čtyři metody. Metoda 1. Vypočítali jsme korelační koeficient mezi struskou a dalšími kategoriemi nálezů (tab. 35) na základě jejich společného výskytu v základních polygonech. Za základ výpočtu sloužil počet frag-

Tabulka 36 ukazuje, že 1. P?lygony obsahující strusku leží nejblíže k polygonům se švartnou (to platí bez ohledu na počet kusu strusky), 2. další nejbližší jsou polygony s laténskou keramikou, 3. průměrná vzdálenost polygonů s nálezy římského období od polygonů se struskou je mnohem větší, a platí to opět bez ohledu na četnost fragmentů,

194

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

pQSOUZENÍ ANALYTICKÝCH SBĚRŮ MATEMATICKÝMI METODAMI

195

4. polygony obsahující méně zlomků strusky jsou podstatně dále od polygonů s keramikou a švartnou než polygony bohaté na strusku, 5. pozorování z bodu (4) platí mnohem silněji pro švartnu a laténskou keramiku než pro římskou keramiku. Metoda 3. Odlišnost prostorového rozložení strusky od prostorového rozložení nálezů římského období ukazuje obr. 97. Takové mapy mohou být ovšem někdy zavádějící, protože grafické znázornění tohoto typu nezohledňuje důležité kvantitativní faktory, zato je ale bližší tradiční archeologické argumentaci. Ať je tomu jakkoliv, z mapky je zřejmé, že existují významné koncentrace strusky, které nejsou doprovázeny žádnými nálezy doby římské a totéž platí i naopak. Metoda 4. Čtvrtým, velmi silným argumentem, je shlukování strusky (obr. 97) právě v těch místech, kde rovněž dochází ke shlukování laténské keramiky, SAPCO a SAPW (obr. 98). Korespondence není zcela dokonalá, ale rozdíly nemohou být vysvětleny předatováním strusky do římského období. Všechny tyto doklady nevylučují zcela možnost, že některé kusy strusky pochází ve skutečnosti z doby římské nebo jsou dokonce pozdější, ale určitě preferují datování většiny zlomků do doby laténské. Tento soud se pochopitelně vztahuje pouze k projektu Loděnice.

10.2.3. Švartna Na rozdíl od železné strusky nemůže být pochyb o chronologii švartnového odpadu. Jedinou pochybnost lze snad vyjádřit ve vztahu k "neopracované" švartně (SAPN), ale její pravidelná prostorová vázanost na kategorie SAPCO a SAPW ponechává málo místa eventuálním spekulacím o jejím původním kontextu. Je zřejmé, že opracované zlomky musí doprovázet velké množství suroviny bez rozlišitelných stop práce. Ačkoliv subrecentní původ části švartny vyloučit nelze, není důvod k předpokladu, že moderní důlní aktivity by byly zodpovědné za úzkou prostorovou korelaci švartny s laténskou keramikou a železnou struskou.

10.2.4. Pelosiderit V časných fázích projektu nebyla tomuto materiálu věnována pozornost. Obr. 99 proto zobrazuje pouze ty polygony, v nichž byl pelosiderit sbírán. Jeho rozložení nijak nekoreluje s předpokládanými obytnými areály, nýbrž je naopak doplňuje. Obr · , strusky (černé tečky) a keramiky doby římské (šedé polygony ). - S uares ro . 97 . : Sb erove ctverce s na'lezy hutntcke P ducmg bloomery slag (black pomts) and Roman period pottery (grey polygons) during analytical surface :furvey. v

10.3. HLEDÁNÍ STRUKTUR První pokusy o zjištění prostorové struktury regionu byly orientovány na keramiku z analytických sbě­ rů. Absolutní počty střepů některých kulturních skupin byly ovšem příliš nízké než abychom mohli vyloučit vliv náhodnosti na následné výpočty; museli jsme proto kategorie nálezů slučovat, abychom dostali vyšší četnosti. Na konci tohoto procesu jsme došli k přijatelné (ačkoliv nikoli optimální) konfiguraci keramických proměnných (tab. 33).

'

v

-Deskriptor

fa 1

fa 2

fa 3

fa 4

neolit a eneolit

0.026

0.858

0.012

-0.008

~oba bronzová

0.004

0.856

-0.019

0.003

doba halštatská

0.768

-0.023

0.018

0.051

pra věk

0.763

0.051

0.230

0.001

0.022

-0.021

0.765

0.067

0.023

0.013

0.716

-0.055

-0.089

0.011

-0.003

0.757

0.124

-0.015

0.011

0.710

0.667

0.013

-0.133

0.005

~

latén

1-----

10.3.1. Předlaténský pravěk Jestliže 1361 základních polygonů použijeme jako objekty deskriptivního systému a zmíněné keramické skupiny jako deskriptory, můžeme z tohoto systému vypočítat korelační matici a následně odvodit 4 faktory metodou hlavních komponent a rotace Varimax (tab. 37; Neustupný 1996a, tab. 10). Faktorová skóre získaných 4 faktorů vyznačují, jak typický je každý základní polygon pro každý faktor; tato skó-

~m a stěhování národů ~ný středověk

vrcholný středověk

1----

~o věk

Tab. 37. Faktorové koeficienty 4.faktorů. - Factor loadings oj 4 factors.

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

196

\

I

---

o

pQSOUZENÍ ANALYTICKÝCH SBĚRŮ MATEMATICKÝMI METODAMI

197

Faktor 4 charakterizuje keramika časného a vrcholného středověku a mapa faktorových skóre ukazuje řadu výrazných shluků (Neustupný 1996a, Fig. 16). Uvedené faktory představují struktury, tj. pravidelnosti obsažené v polygonech. Výsledky těchto metod, které pro případy tohoto druhu vyvinul jeden z autorů (Neustupný 1996a), lze formulovat následovně: 1. Kombinace zlomků keramiky z různých období pravěku ukazuje, že časově následné skupiny jsou zpravidla spojeny v tomtéž faktoru. To znamená, že chronologicky blízké kultury zaujímají v krajině prostorově blízké areály. Tato teze byla před několika léty demonstrována na nálezech z okresu Chrudim (Neustupný 1996a, 131) a později byla replikována M. Kunou na základě jeho materiálu (Kuna 1998). V této kapitole budeme tento vztah studovat pomocí statistických nástrojů a použijeme jej pro rekonstrukci sídelní historie. Chtěli bychom na tomto místě varovat před přílišným spoléháním na jednotlivá faktorová řešení, neboť konkrétní konfigurace faktorů často závisí na počtu extrahovaných faktorů, který je jednou z nejméně objektivních částí užité metody: často je možné více než jedno řešení (tj. řešení s jiným počtem faktorů, cf. Neustupný 1997b). Rozdělení deskriptorů do jednotlivých faktorů je podstatně ovli vněno zmenšením nebo zvětšením počtu faktorů. 2. Dalším významným závěrem je, že středověká a novověká keramika je rozdělena do dvou odlišných faktorů. Důvodem pro to může být, že shluky středověké keramiky odrážejí, podobně jak tomu bylo v pravěku, obytné komponenty, zatímco novověká keramika odráží něco jiného, možná hnojení polí (Neustupný 1996a, 132). To je ovšem jednoduché vysvětlení, které si zaslouží dalšího zkoumání, neboť i novověké střepy vykazují jak lokální shluky, tak i místa s pozoruhodně nízkou hustotou nálezů. Struktury obsažené v diskutovaném řešení nepochybně odrážejí pravidelnosti v prostorovém chování pravěkých a historických populací. To lze považovat za doklad, že různé kultury budovaly své obytné areály na různých místech. Později uvidíme, že rozdíl mezi laténem a dřívějšími obdobími pravěku je nejpravděpodobněji důsledkem faktu, že nálezy z neolitu, eneolitu a doby bronzové jsou téměř výlučně rozmístěny v údolí Loděnice, zatímco pozdější období jsou reprezentována na celém území projektu.

10.3.2. Laténské období Meters

.......",;~~------·

1000.00

...

Obr 98 Sběrové čtverce s nálezy laténské keramiky, švartnových středových koleček a op~acované šv~rtny:k5~uče: četn.ostí. (škála od světle šedé po černou). - Squares producing_La Te ne pottery, sapropeltte cores an wor e sa propelite dur ing analytical surface survey: counts scaled from ltght grey to black.

re byla pomocí GIS vynesena do map, v nichž barevná stupnice vyjadřuje jejich hodnotu (cf. Neustupný 1996a, Fig. 13 až 16). ·v , "k h lv k (jednu Faktor 1 shrnul pravěkou keramiku obecně (bez možnosti rozhsem), keram1 u , a stats ?~ , le · , v v t y' ch) a novověkou (daleko nejčastější). Vysvětlení tohoto faktoru nem zcela zr~Jme, a Z neJmene Cen . v ddvl"l vk od raneho a Vfstojí za zaznamenání, že odloučil halštat od zbytku pravěku a Ja~n~ o. e ~ novove o , • tížné cholného středověku. Prostorová struktura faktorových skóre sestava z Jasnych shluku, ktere Je ob k, f k , k f cienty na interpretovat. . Faktor 2, v protikladu k prvnímu, lze interpre~ovat snadn?: J~ho vvyso e a tor~ve oe 1 ob , d v v e ' ( 858 a 856) činí zřeJ·my'm ze charakterizuJe vsechno od neohtu do konce d · ' . v . , , h hl k o Y prvm ve promenn . bronzové. Mapa faktorových skóre (Neustupný 1996a, fig. 14) ~ykazuJe_n_ekohk vy:azny~ ~ u u. ika Faktor 3 spojuje laténské a římské období a je významné, ze neklas1f1kovat~lna praveka vk~ra~av­ zde má poněkud vyšší koeficient. Mapa faktorových skóre (Neustupný 1996a, Flg. 15) v_yznacu~~'d' 10 ní obytné areály těchto období, ale vzhledem k tomu, že je založena výlučně na keramice, do a a méně jasně než obr. V (viz níže).

Tab. 38 ukazuje četnosti hlavních kategorií nálezů získaných v prl!běhu projektu, které potencionálně patří laténskému období. Již jsme diskutovali chronologii strusky, která neml!že být datována ani kontextuálně ani typologicky. Ostatní deskriptory lze klasifikovat jako laténské bez větších pochybností. Deskriptor

Ks

LATEN

183

10

0.13

0.62

101

SAPCO

318

23

0.23

1.33

ll2

SAPW

1152

40

0.85

2.58

357

SAPN

1438

27

1.06

2.42

477

SAPV

8892

580

6.53

40.05

89

S_SAP

11800

605

8.67

42.37

593

3358

397

2.47

20.03

282

S_SLAG

Max.

Prům.

STD

Počet polygonů

Tab. 38. Četnosti deskriptorů laténského období v neprázdných polygonech. - Frequencies of descriptors of the La Time period per non-empty polygon.

Pro celou oblast projektu jsme provedli vektorovou syntézu. Prvním krokem byl výpočet korelační tnatice mezi proměnnými z tab. 38 (deskriptory) založený na 1361 polygonech (objekty deskriptivního systému). Dalším krokem byla aplikace algoritmu hlavních komponent s rotací faktorů metodou

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

198

Varimax (k tomu viz Neustupný 1993; 1996a; 1997a; Neustupný- Venclová 1996). Výsledky jsou předvedeny na tab. 39/I-II. Její první část (tab. 39/I) obsahuje vlastní čísla extrahovaná z korelační matice s výsledkem, že první tři faktory (tj. faktory s vlastním číslem vyšším než 0.91) vysvětlují téměř 80 % celkové variability matice. Čtvrté vlastní číslo je mnohem menší než 1 a jeho zahrnutí do řešení by implikovalo, že asi 92 %by bylo vysvětlitelné nenáhodnými faktory, což se zdá být příliš mnoho. Zvolili jsme proto 3 faktory. Faktorové koeficienty prvních tří hlavních komponent (rotované metodou

Varimax) ukazuje tab. 39/II. Faktor

Vlastní číslo % variability

Kumul.%

Deskriptor

Faktor 1

Faktor 2

Faktor 3

1

2.04034

40.8

40.8

LATEN

0.68737

-0.07438

0.38479

2

1.02865

20.6

61.4

SAPCO

0.85588

0.06340

-0.09082

3

0.90799

18.2

79.5

SAPW

0.69719

0.51518

0.10 173

4

0.63074

12.6

92.2

SAPN

0.04151

0.95904

0.03 106

5

0.39228

7.8

100.0

S_SLAG

0.06551

0.06173

0.95589

pOSOUZENÍ ANAL YTICKÝCH SBĚRŮ MATEMATICKÝMI METODAMI

Postavení železné strusky v obou povodích projektu jsme dále studovali tak, že jsme vybrali jen ty polygony, které obsahovaly strusku. Jestliže odděleně pro každé z uvedených povodí posuzujeme počet kusů strusky (SUM), jejich celkovou váhu (WEIGHT) v jednotlivých polygonech a jejich průměrnou váhu (AV_WEI = WEIGHT/SUM) pro každý polygon (viz tab. 40), dostaneme rozdílné hodnoty. Jak průměrný počet kusů , tak jejich váha v polygonech jsou mnohem nižší pro Bakovský potok než pro Loděnický, a tyto rozdíly jsou statisticky vysoce významné (hladina významnosti je 0,02 pro SUM a 0,01 1 pro WEIGHT, rozptyly jsou homogenní). V případě průměrné hodnoty (AV_WEI) však rozptyly homogenní nejsou a rozdíl není statisticky významný na hladině nižší než 20 %. Tato skutečnos­ ti podporují statistickými argumenty výsledky vektorové syntézy, které jsme popsali již dříve. Prom ěnná

SLOPE

Tab. 39/1-ll. Vektorová syntéza proměnných laténského období. - Vector synthesis oj La Tene period variables.

Koeficienty faktoru 1 jsou vysoké pro SAPCO, SAPW a laténskou keramiku. Rozložení skóre tohoto faktoru (obr. V) jasně naznačují obytné areály s produkcí švartnových kruhů , a to v povodí Loděnického i Bakovského potoka. Faktor 2 je charakterizován hlavně neopracovanou švatnou (SAPN) a opracovanou švartnou (SAPW), zatímco švartnové středové výřezy (SAPCO) a všechny kategorie strusky (S_SLAG) jsou mnohem méně relevantní, a keramika (LATEN) je zcela irelevantní. Vysoká faktorová skóre vzhledem k tomuto faktoru se shlukují v povodí Bakovského potoka (obr. VI). Je zřejmé, že tento faktor lze spojit s těžbou a primárním opracováním švartny. Faktor 3 je nejvýznamněji spojen s železnou struskou, ale laténská keramika má ve vztahu k tomuto faktoru rovněž vysoký koeficient. Vzhledem k síle korelací ve výchozí matici ani koeficient SAPW nemusí být zcela náhodný. Jestliže faktorová skóre vzhledem k faktoru 3 zn~zorníme pomocí GIS (obr. ~II), objeví se vysoké hodnoty (vyšší než 1) výlučně v povodí Loděnice. Zelezo se ovšem vyrábělo 1 na Bakovském potoce, ale zjevně s menší relativní intenzitou. Struska

SUM

WEIGHT

AV_WEI

Průměr

STD

Povodí

Polygony obsahující strusku

1

187

4.66

8.52

2

94

2.53

2.93

1+2

281

3.95

7.21

1

187

226.96

368.28

2

94

118.00

267 .36

1+2

281

190.51

341.31

1

187

61.602

69.557

2

94

45.572

140.481

281

56.240

99.127

1+2

Tab. 40. Průměrný počet a průměrná váha kusů strusky v povodí 1 (Loděnice) a povodí 2 (Bakovský potok). Totéž pro průměrný počet kusů strusky v každém polygonu. - Average number and average weight oj slag pieces i.n polygons in watershed 1 (Loděnice) and watershed 2 (Bakovský stream). The same for the average number oj pteces oj slag in each polygon.

199

D_SLOPE6

D_VODA

VYSKA

Povodí

Polygony obsahující strusku

1

187

3.00

1.99

2

94

5.78

2.09

1+2

281

3.93

2.41

1

187

253.20

206.48

2

94

32.72

45.34

1+2

281

179.44

199.66

1

187

221.33

131.60

2

94

162.80

114.59

1+2

281

201.75

128.96

1

187

417.66

12.90

2

94

369.62

18.67

281

401.59

27 .24

1+2

Průměr

STD

Tab. 41. Environmentální proměnné v polygonech obsahujících strusku (S_SLAG). Kontrast povodí 1 (Loděnice) a 2 (Bakovský potok). SLOPE svah ve stupních, D_SLOPE6 vzdálenost od nejbližšího svahu 6° nebo příkřejšího, D_ VODA vzdálenost od nejbližšího vodního toku, VYSKA nadm. výška. - Environmental variables for polygons containing slag (S_SLAG). Watershed 1 (Loděnice) and 2 (Bakovský stream) are contrasted. SLOPE slape in degrees, D_SLOPE6 distance from ne arest slape oj 6° or steeper, D_VODA distance from nearest running water, VYSKA altitude.

Tab. 41 ukazuje kontrast vybraných environmentálních proměnných pro obě povodí ve sledovaném regionu; byly zahrnuty pouze polygony, které obsahovaly strusku. Rozdíly mezi povodími jsou ve všech čtyřech případech vysoce signifikantní, ale v případě proměnné SLOPE (svažitost) aD_ VODA (vzdálenost od nejbližšího vodního toku) nejsou rozptyly homogenní, což činí výsledky poněkud problematické. Pokud ovšem použijeme t-test, rozdíly zůstávají vysoce významné, ačkoliv rovnost rozptylů se nepředpokládá. Podobné výsledky vycházejí pro proměnné jiné než S_SLAG. Rozdíly patrné v tab. 36 jsou tudíž podmíněny rozdílnými přírodními podmínkami obou povodí spíše než nějakým zvláštním postavením strusky mezi proměnnými . Tabulka současně ukazuje, že výroba železa byla možná v řadě odlišných prostředí a nebyla tudíž určena environmentálními proměnnými .

10.4. SPECIALIZACE KOMUNIT Jeden z autorů použil situaci v regionu Loděnice k formulaci pojmů "výrobní areál" a "industriální zó~a" (Venclová 1994; 1995a; 1995b). Zatímco "výrobní areál" je plně kompatibilní s teorií sídelních arealů, "industriální zóna" jasně směřuje mimo komunitu a patří světu jinosti (Neustupný 1998). Oba tyto

200

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

pojmy jsou struktury; problém má ovšem paralelu i ve světě událostí, neboť pojednává o každém komunitním areálu zvlášť jako o historickém subjektu. Obytné areály. Obytný areál (který se jeví v archeologických pramenech jako obytná komponenta) zpravidla prozrazuje kulturní vrstva, která se často uchovává v podzemních objektech a obsahuje střepy a jiné druhy odpadu. Kulturní vrstva je často transformací odpadového areálu (Neustupný 1996b). Obytné komponenty laténského období se snadno identifikují buď na základě podzemních objektů odkrývaných při destruktivních výzkumech nebo na základě keramiky nacházené při povrchových sběrech. Lze proto očekávat, že obytné areály laténského období budou identifikovatelné častými nálezy keramických zlomků. Je velmi nepravděpodobné, že střepy by pocházely z hrobů, neboť laténské hroby obsahují keramiku zřídka a jsou zpravidla dost hluboké (to nemusí platit o žárových hrobech). Destruktivní výzkumy v regionu dále prokázaly, že v obytných areálech se keramika kombinuje s některými druhy švartnového odpadu. Pokud tyto předpoklady platí, pak faktor 1 vyznačený keramikou, švartnovými středovými kotoučky a opracovanou švartnou representuje obytné komponenty. Přítomnost švartny jasně znamená, že jedna fáze zpracování švartnových náramků byla úzce vázána na obytné areály. Současně ale platí, že ne všechna manipulace se švartnou patří faktoru 1, neboť neopracovaná švartna je charakteristická hlavně pro faktor 2. Jeden z autorů už dříve uzavřel, že faktorová analýza (vektorová syntéza) uspořádá následné archeologické skupiny do těchže faktorů, jestliže výchozí matice je založena na jejich společném výskytu v těch­ že základních polygonech (Neustupný 1996a). Tuto metodu později M. Kuna aplikoval na svá data s vel-mi podobnými výsledky (Kuna 1998). Faktorová analýza sama neumožňuje posoudit příčiny takové prostorové diferenciace, a zejména neumožňuje žádný soud o stupni shlukování nebo vylučování. Základem tohoto faktu jsou velmi malé posuny preferencí uvnitř komunitních areálů, nikoliv posuny mezi areály (Neustupný 1998). Přesto, že takové posuny byly poprvé zjištěny na základě starých nálezů chrudimského okresu, stěží by mohly být plně pochopeny bez analytických sběrů , jak je aplikoval M. Kuna. Statistickou závislost pravěkého a historického osídlení jsme mohli sledovat na třech environmentálních proměnných: svažitosti, vzdálenosti od vodního toku (byly použity předindustriální toky rekonstruované z map 18. století) a nadmořské výšce. Pozorování se zdají naznačovat, že poloha pravěkých areálů aktivit může být vysvětlena environmentálními faktory. Většina archeologů by toto vysvětlení přijala, neboť se zdá, že jsou to právě tyto tři proměnné, které významným způsobem ovlivňují praktický život zemědělců. Tento model se na první pohled zdá vysvětlovat strukturu našich dat praktickými potřebami pravěkých lidí. Zůstává ale nevysvětleno, proč v této oblasti vůbec k nějakým změnám docházelo. Existuje možné racionální vysvětlení pozorovaných rozdílů. To předpokládá, že pravěké (předlatén­ ské) kultury se v hodnotě svých environmentálních proměnných odlišují od laténských a postlaténských skupin, neboť předlaténské skupiny jsou většinou (nebo výlučně) rozšířeny v jižní části sledovaného území (v údolí vlastního potoka Loděnice), zatímco latén a mladší skupiny se rovněž vyskytují v severní části teritoria projektu, tj. v povodí Bakovského potoka. ., . Výroba železa. Výsledky faktorové syntézy, které jsme diskutovali v předchozím textu, ukazuJI diverzitu v rámci území projektu jako celku nebo přinejmenším v jeho dvou částech. Předvádějí to faktory 1 a 3, které mají oba poměrně vysoké koeficienty ve vztahu k laténské keramice (LATEN). V prvním případě je ovšem keramika doprovázena opracovanou švartnou (SAPCO a SAPW), zatímco v druhém případě je spojena se železnou struskou. Přes vysokou korelaci mezi laténskou keramikou a struskou ne ní jejich prostorový vztah dokonalou koincidencí. Vyplývá to jasně z obr. VII!, založeného na mapě četností nálezů strusky (stupnice jde_od zelené přes žlutou a červenou k černé). Cervené tečky označují polygony, které obsahují buď keram1ku nebo SAPCO, černé tečky polygony s keramikou. Mapa ukazuje čtyři typy prostor: 1) území s keramikou, SAPCO a kusy strusky v řadě sousedních polygonů, 2) území s velkým množstvím strusky, ale s žádnou keramikou nebo SAPCO; nějaká keramika a/nebo SAPCO se však vždy nacházejí v sousedství, 3) území s laténskou keramikou a SAPCO, ale málo nebo žádná struska, 4) území se SAPCO, ale s téměř žádnou keramikou. , • Zatím jsme nepoužili formalizované statistické metody, abychom prokázali nenáhodnost těchto c_tyr konfigurací, ale závažným argumentem v tomto směru je skutečnost, že se objevují vždy v někohka sousedních polygonech a vymezují tak souvislou plochu.

pOSOUZENÍ ANAL YTICKÝCH SBĚRŮ MATEMATICKÝMI METODAMI

201

Protože keramika, švartnové středové kotoučky a jejich kombinace definují velmi pravděpodobně obytné areály, konfiguraci označenou číslem (1) můžeme interpretovat jako doklad výroby železa pří­ mo v obytných areálech. Jiné možné řešení, že totiž tavení železa a obytné aktivity nebyly přesně součas né , nýbrž mohly po sobě následovat v průběhu několika desítiletí, se nezdá být pravděpodobné z hlediska malého rozměru sledovaných území. Pouze tyto polygony obsahují vysoké koncentrace residenčního odpadu (obr. 98) s prostorovým rozložením typu B (Neustupný 1998, 50-51), který podle našeho názoru odpovídá dlouhodobému sídlení. Všechny pozorované případy leží v povodí Loděnice, žádný v povodí Bakovského potoka. Konfiguraci typu (2) lze vysvětlit jako výrobní areály mimo pravidelné vesnice, jaké již dříve před­ pokládala N. Venclová (1995b). Pouze v jednom případě se v bezprostředním sousedství nacházelo místo s větším množstvím residenčních pozůstatků; jinak je výskyt keramiky a SAPCO kolem těchto výrobních areálů sporadický. To by také bylo možno vysvětlit předpokladem, že se zlomky keramiky rozpadly, což ale není příliš pravděpodobné, neboť mnohem trvalejší švartnové kotoučky zde také chybí. Zdá se tudíž, že některé výrobní areály ležely mimo jádra obytných areálů. Dva případy se nacházejí v povodí Bakovského potoka, pět v povodí Loděnice. Konfigurace typu (3) se zřetelně rýsuje jen v jednom případě v povodí Loděnice, existují ale rozsáhlá území, zvláště v povodí Bakovského potoka, s méně než třemi 'kusy strusky v jednom polygonu. Tato místa lze vysvětlit buď úplným chyběním výroby železa nebo jejím jen příležitostným prováděním. Konfiguraci typu (4) lze nejpravděpodobněji hodnotit jako typ (1) anebo (3) s chyběním keramiky v dů sledku silných redukčních transformací. Přesto, že kusy železné strusky nelze přesně datovat (tak spolehlivě jako sapropelit), doklady popsané v předchozích odstavcích jasně prokazují, že jednotlivé komunity na území projektu Loděnice byly v ohledu produkce železa velmi výrazně strukturovány. Ačkoliv se jedná o malý region a krátký časo­ vý úsek, nelze tu prokázat nějakou uniformitu. Výroba švartnových kruhů. Už synoptické prohlížení map faktoru 1 a 3 (obr. V a VII) dovoluje snadno rozlišit dva typy obytných areálů a v důsledku toho dvě specializace: jednu charakterizovala výroba železa, druhou výroba švartnových náramků. Zdá se, že existoval ještě třetí typ, v němž nálezy švartny a strusky jsou v rovnováze. Základní rozdělení území projektu v laténském období je založeno na nálezech keramických střepů a švartnových středových kotoučků (LATEN a SAPCO), neboť tyto dvě kategorie nálezů se zdají vymezovat obytné areály. Kolem polygonů, které obsahovaly buď LATEN nebo SAPCO, jsme vymezili pás široký 140 m; ten vždy zahrnoval body, které ležely v sousedních polygonech. Výsledkem tohoto postupu bylo přibližně 50 areálů (označených jako PC1 až PC50, obr. 100), které rovněž zahrnovaly nálezy švartny jiné než SAPCO a nálezy železné strusky. Předpokládáme, že tato místa odpovídají (čás ­ tečným , parciálním) obytným komponentám a, současně s tím, místům, kde probíhala závěrečná fáze výroby švartnových náramků. Procedura, kterou jsme tyto komponenty vymezili, je jen poloobjektivní, neboť šířka vymezujícího pásu (140 m), nutného k dosažení určitého rozlišení, musela být zvolena na základě mimoempirických úvah. Další krok směřoval k získání úplných residenčních komponent spojením několika parciálních. Předpokládali jsme, že celková obytná komponenta vypadala zhruba tak, jako obytná komponenta v Radovesicích (Waldhauser 1993) s tím rozdílem, že osada v Radovesicích trvala mnohem déle. Přesto mů­ žeme na základě této paralely očekávat, že jeden sídelní areál bude sestávat z několika (parciálních) obytných komponent jaké byly popsány v předchozím odstavci, ležících poblíž sebe a neoddělených významněj­ šími fyzickými překážkami jako jsou vyvýšeniny nebo prudké svahy. Vymezením pásu širokého 100 metrů kolem uvedených 50 parciálních komponent jsme dostali 17 velkých komponent (označených LC1 až LC17, obr. 100), které se zdají být rozumným řešením. Vzdálenost takto spojených parciálních komponent nepře­ sahovala 200m. Některé velmi malé plochy na jižním okraji přitom zůstaly mimo velké komponenty. Při analýze velkých komponent se ukazuje, že mnoho z nich obsahuje zdvojené díly oddělené buď P~tokem nebo nízkým hřbetem (v tom případě se komponenta rozkládá mezi dvěma potoky). Téměř vsechny (velké) komponenty jsou tohoto typu. PC22 se však zřejmě rozkládá, soudě z nálezů keramiky a SAPCO, pouze po jednom břehu potoka, i když švartna a struska zasahují i na druhý břeh. LC13 se o~e~uj e do jednoho víceméně souvislého prostoru. LC5 a 6, a LC7 a 8 tvoří páry situované naproti sobe pres potok; klasifikovali jsme je jako zvlášní entity vzhledem k hlubšímu údolí mezi nimi, ale mohly by patřit také po dvojicích k sobě.

202

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

pOSOUZENÍ ANAL YTICKÝCH SBĚRŮ MATEMATICKÝMI METODAMI

203

Obr. 99. Sběrové čtverce s laténskou keramikou (prázdné kroužky), hutnickou struskou (černé tečky) a pelosideritovými konkrecemi (šedé kroužky). Vyneseny pouze obrysy těch sběrových polygonů, kde byl pelosiderit sbírán.Squares producing La Tlme pottery (circles ), bloomery slag (black points) and pelosiderite (grey points). Only j ield walking polygons in which pelosiderite was collected are given.

Obr. 100. Pokus o rekonstrukci obytných areálů. Šedé plochy: souhrn ploch vzdálených max. 140m od středů sbě­ rových čtverců s nálezy laténské keramiky a/nebo švartnových středových koleček. - Tentative residential areas. Grey areas: buffer zanes oj 140m drawn around centres oj squares producing La Tene sherds and/or sapropelite cores.

Výzkum provedený vektorovou syntézou a GIS (Neustupný - Venclová 1996; k metodě cf. Neustupný 1996a) přiblížil na území projektu Loděnice systém výroby v době laténské. Na jeho základě můžeme rozlišit následující typy ekonomických aktivit nad komunitní úrovní: A. Domácké aktivity spojené s obytnou funkcí (keramika) a výrobou švartnových kruhů (s fází II zpracování švartny), dokumentovanou švartnovými středovými kotoučky. Část opracované švartny rovněž patří této aktivitě. Tomu odpovídá faktor 1. B. Aktivity spojené se získáváním a distribucí švartnové suroviny k výrobě kruhů včetně předběžného opracování suroviny (s fází I zpracování švartny). Tomu odpovídá faktor 2, jehož hlavními proměn­ nými je neopracovaná a částečně i opracovaná švartna. C. Výroba železa dokumentovaná kusy strusky. Přítomnost laténské keramiky ve faktoru 3 naznačuje, že výroba železa probíhala alespoň částečně poblíž obytných areálů. Jakmile jednou definujeme velké komponenty tak jak jsme to naznačili shora, stávají se přirozenými jednotkami analýzy. Následující pozorování ještě nebyla statisticky testována, ale určité pravidelnosti (struktury) jsou zjevné na první pohled. Tak například severní část LC16 charakterizovala vyšší koncent-

race střepů, švartnových kotoučků (aktivita typu A) a kusů strusky (aktivita typu C), zatímco jižní část obsahovala vyšší koncentraci neopracované švartny (aktivita typu B) a fakticky žádnou strusku (aktivita typu minus C, tj. protiklad aktivity C). Podobně LCl obsahovala větší množství sapropelitových kotoučů v PC5 (aktivita typu A), ale málo jiných zbytků (minus B). Jestliže PC31 a 32 se spojí do jednoho celku ~LC 12 ), vytvoří se kontrast mezi vysokými četnostmi keramiky, švartnových kotoučků a opracované svartny (aktivita typu A) v PC32 (současně je zde také velmi málo neopracovaného sapropelitu, tj. aktivita minus B), a struskou (svědčící o aktivitě C), která se objevuje jak v PC32, tak zejména v PC31. Díky skutečnosti, že určitá struktura produkce se v jednotlivých komunitních areálech opakovala po dlouhou dobu, bylo možno definovat aktivity, které odpovídaly opakovaným událostem: Nezdá se, že aktivita A by se vyskytovala výlučně v některém areálu: neexistovala žádná "čistě" zemědělská komunita, která by se alespoň v určité době své existence nezapojila do nějaké specializované aktivity. . Aktivita A+ B, ale nikoliv C (tj. úplná produkce švartnových kruhů bez produkce železa) se vyskytuJe pouze v jednom případě (PC 43).

204

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

Aktivita A + C (švartnová výroba fáze I a struska) se objevuje ve 2 nebo 3 případech (PC 32, PC 34 a LC 6). Aktivity A + B + C představují nejčastější kombinaci (alespoň sedmkrát). Samotná aktivita B (švartnová výroba fáze I) se objevuje pouze jednou, a to v regionu Bakovského potoka v oblasti přirozeného výskytu švartny. Aktivity B a C (hlavně neopracovaná švartna a struska) se v pozorovaných kombinacích vyskytují několikrát, avšak v prostorově omezených koncentracích a v malých množstvích. Samotná aktivita C (produkce železa, ale bez keramiky) se objevuje asi v 5 areálech. Tři významnější koncentrace se nacházejí mezi LC 10 a LC 13, na jihovýchod od LC 13, a na jih od LC 16. Tato předběžná strukturální pozorování vyžadují interpretaci, která může být v principu dvojího druhu (cf. Neustupný- Venclová 1996). Podle jednoho z těchto vysvětlení částečné komponenty reprezentují rozdílné skupiny osob (napřfklad rozdílné domácnosti nebo rodiny), z nichž každá se po určitou delší dobu specializovala na jeden typ aktivity. Podle druhého vysvětlení převaha jednoho typu archeologických faktů vyznačuje chronologické rozdíly. Tak například částečné komponenty se struskou mohou být nejstarší, pak mohou následovat komponenty s neopracovanou švartnou, a na konec časové řady mohou spadat komponenty s opracovanou švartnou a švartnovými kotoučky (toto je pouze příklad, takovou následnost činností nijak nedokládáme). V současné době nevidíme způsob, jak by bylo možné mezi těmito variantami interpretace rozhodnout na základě archeologických pramenů získaných povrchovými sběry. Jak už jsme poznamenali, vysoký stupeň specializace je nepochybný, a to bez ohledu na to, které ze dvou možných vysvětlení přijmeme. V prvním případě by se jednalo o specializaci jednotlivých domácností nebo rodin, nikoliv nutně trvalou. V druhém případě by šlo o doklad velmi vysoké profesionální mobility komunit doby železné v čase, neboť tyto komunity by byly schopny svou specializaci změnit v době jedné nebo dvou generací. Ve skutečnosti tyto dva případy nejsou vzájemně příliš odlišné, neboť lidé laténské kultury vyráběli švartnové kruhy po dobu o něco delší než jedno století a je velmi pravděpodobné, že po tutéž dobu vyráběli také železo. V této situaci se problém redukuje víceméně na historii: jak empiricky pozorované varianty následovaly jedna druhou v jednotlivých (částečn ých) komponentách nebo jak vypadalo konkrétní rozčlenění jednotlivých komunitních areálů. V celku vzato, jde o zjevný důkaz toho, že jednotlivé osady doby železné, které byly vzájemně vzdálené jen několik kilometrů, mohly mít rozdílnou ekonomiku. Poznamenejme, že úvahy v předchozích odstavcích se týkají pouze obytných a výrobních areálů, nikoliv celých komunitních areálů. Tento závěr je jen málo ovlivněn možnou námitkou, že uvedené dvě ekonomické orientace nemusí být přesně současné vzhledem k obtížím spojeným s chronologií archeologických artefaktů. I kdyby areály nebyly užívány současně, přece by musely následovat poměrně krátce po sobě. Byly by tudíž s vě­ dectvím o dynamické orientaci jednotlivých komunit. Skutečně se zdá, že dosahujeme autentické individuality komunit doby železné prostřednictvím jejich reálných protějšků v archeologických pramenech. Strukturální aspekt specializovaných výrobních aktivit spočívá v opozici jednotlivých areálů, ale výrobní aktivity lze také nazírat jako události, tj. jako vlastnosti, které komunitní areály individualizují.

11 . SÍDELNÍ A VÝROBNÍ ZÓNY

11.1. VÝVOJ OSÍDLENÍ REGIONU LODĚNICE V DOBĚ ŽELEZNÉ Tradiční

výzkumy a průzkumy regionu Loděnice, a zejména následné analytické sběry provedené v jeho výseku umožnily modelovat vývoj zdejšího osídlení v době laténské. Výrazně výrobní charakter pracovního území poskytl, díky výrobním reliktům, podléhajícím jen ve velmi malé míře redukční transformaci a proto označitelným za "absolutní" artefakty či ekofakty (cf. Neustupný- Venclová 1996, 615-6 17), velké množství informací zejména k období LT B2-Cl. Zatímco keramika (přinejmenším její č ást) a švartnové finální výrobky či odpad představují samy o sobě předměty chronologicky diagnostické a mohly proto datovat jednotlivé komponenty a sídelní či výrobní areály, další hojně se vyskytující výrobní relikt - hutnická struska - tuto vlastnost postrádá. Pravděpodobné datování většiny nálezů strusky do laténského období však zprostředkovala, kromě několika podpovrchově zkoumaných výrobních zařízení, prostorová analýza, zejména pokud byla provedena metodou vektorové analýzy s použitím GIS (cf. oddíl 9.3.). Daleko méně dat poskytl region k předcházející a následující fázi laténského období. Data, která jsou k dispozici však umožňují získat alespoň všeobecný přehled. Osídlení doby železné v regionu začíná v pozdně halštatském až časně laténském období (H D-LT A). Podle nálezů keramiky, získaných tradičními metodami i analytickými sběry, byla pravděpodobně obytná komponenta tohoto období dosud zjištěna na devíti místech (obr. 1O1; viz též Příloha I a II; detailní informace obsahuje databázový soubor MSEC v archivu ARÚ). Všechna naleziště se nacházejí v prostoru nebo okolí (do 500 m) obytných (obytně-výrobních) areálů fungujících v LT B2-Cl. Pohřební komponenta (H D), zatím jen hypotetická, neboť předpokládaná jen na základě jedné téměř celé nádoby, přichází v úvahu v prostoru výše zmíněné lokality Mšecké Žehrovice I. I když nevíme, zda se mezi neurčenou pravěkou keramikou získanou analytickými sběry neskrývá další pozdně halštatská až časně laténská keramika, rozhodně tam není zastoupena výrazně diagnostickými exempláři. Pro toto období také chybějí přímé doklady specializovaných výrobních činností (např. železářství), ač­ koli keramika H D-LT A byla v několika případech nalezena nedaleko hutnických areálů. Nálezy nedokládají jiný než zemědělský charakter osad; proto je poněkud překvapivá poloha zahloubené chaty LT A v Ledcích II (naleziště A na obr. 101) s nálezem radlice, totiž na návrší vzdáleném 500 m od potoka. Ačkoli počet pozdně halštatských až časně laténských komponent je podstatně nižší než počet komponent LT B-Cl , jejich distribuce pokrývá v podstatě celý prostor v tomto následném období využívaný, a to včetně extrémní polohy v hlubokém údolí Bakovského potoka. Podle dosud získaných dat se jeví osídlení regionu Loděnice v HD-LTA co do hustoty jako spíše podprůměrné (např. ve srovnání s regionem Vinařského potoka SV Prahy: Dreslerová 1995 ; 1996). V období LT B 1 se zdá být region využíván velmi slabě , osídlení však nebylo zcela absentní. Dokládá to osada v Tuchlovicích II a k ní patrně přináležející pohřebiště , a také bronzové předměty pravděpodobně z hrobů z Bdína, Honíc I a Mšeckých Žehrovic I (viz oddíl 7.7.2.). Zda počátky hutnictví železa patří již do této doby není jednoznačně prokázáno : stratigrafická pozice nálezů strusky z Tuchlovic II je totiž nejasná (LT Bl či B2?). Nejvíce archeologických pramenů se váže k období L T B2-C 1. Podle nálezů švartnových výrobků v hrobech a podle jemnější chronologie vypracované na základě souborů keramiky a dalších nálezů z prokopaných osad (Mšecké Žehrovice I a II, Srbeč I) lze samé počátky zdejšího zpracování švartny klást snad již do L T B2a, její těžiště do LT B2/C 1 až C 1/C2. Hutnickou výrobu je možné časově ohraničit méně přesně; podle získaných dat byla pravděpodobně paralelní se švartnovou výrobou. Zjištěný počet obytných a výrobních komponent tohoto období nemá v regionu paralelu v žádném jiném úseku

206

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

síDELNÍ A VÝROBNÍ ZÓNY

pravěku. Právě

207

díky mimořádnému rozsahu a koncentraci dvou významných výrobních aktivit se regionu dostalo označení "industriální zóna". Na konci tohoto období začal na lokalitě Mšecké Žehrovice I fungovat ohrazený areál pravděpo­ dobně se sídelními, ale snad i ceremoniálními funkcemi. Není vyloučeno, že jeho vznik souvisel s ekonomickým významem lokality a celého regionu. Následující období LT C2-D1 charakterizuje změna kvantitativní i kvalitativní. Obytná komponenta tohoto období byla dosud zjištěna pouze na 4lokalitách (obr. 102: Mšecké Žehrovice I, Mšec I, Honíce I Stochov) a v žádném z těchto případů k ní nelze jednoznačně přiřadit komponentu specializované výr~by. V případě Mšeckých Žehrovic I víme, že zdejší sídelní jednotka, situovaná uvnitř čtyřúhelníko­ vého valového areálu, měla mimořádný charakter - byla interpretována jako dvorec, sídlo malé komunity náležící k elitě, s výraznými kontakty se současnými nejvýznamnějšími českými oppidy Závist a Stradonice. Klasifikaci sídel a činností ostatních současných komunit dosavadní nálezy nepřipouštějí. Všechny pozdně laténské komponenty se nacházejí na místech obytných komponent LT B2-Cl. Soudě podle situace ve Mšeckých Žehrovicích I, kde pozdně laténské osídlení přímo nenavazuje na předchá­ zející (Venclová 1998a), nemusela v regionu existovat přímá kontinuita mezi industriálním a mladším laténským osídlením, i když časový rozdíl mezi nimi nemohl být velký. Pokud se můžeme spoléhat na dnešní katastr nálezů (otázku, zda je či ne ní možné rozpoznat pozdně laténské střepy v povrchově získaných kolekcích jsme již diskutovali), pak se zdá, že struktura osídlení byla v pozdním laténu výrazně odlišná od předcházející industriální fáze. Nejen, že byla obsazena jen některá jádra dřívějších dlouhodobě využívaných areálů, ale vybrána byla jen ta část regionu, která měla nejpříznivější přírodní podmínky, tj. plošší údolí Loděnice s lepšími půdami. Extrémně svažité úzké a hluboké údolí Bakovského potoka se zcela převažujícími hnědými půdami mohlo být ignorováno, neboť jeho surovinového bohatství (švartny) nebylo již zapotřebí: švartna v tomto období nebyla zpracovávána. Pokud bylo vyráběno železo, pak zřejmě ze zdrojů mimo Bakovský potok. Doklady k pozdně laténskému hutnictví však nejsou k dispozici. Ačkoli tím překročíme hranice zpracovávaného tématu, jímž je osídlení v době laténské, musíme na tomto místě stručně zmínit situaci v regionu v době římské až stěhování národů. Hlavním důvodem je skuteč nost, že hutnictví železa tu bylo provozováno i v této době a příslušné výrobní relikty musí být sledovány ve vztahu k laténské i římské residenční komponentě. Římská komponenta (pod tímto označením jsou míněny nálezy doby římské až stěhování národů bez rozlišení) byla tradičními výzkumy i analytickými sběry dokumentována na 12 nalezištích (obr. 103). U datovatelných nálezů se zdá být v přev aze mladší část doby římské (4 komponenty). Téměř polovina římských komponent (5) se nachází v jiných místech než obytné a výrobní areály laténské, obvykle v polohách blíže potoků, resp. v menším převýšení nad nimi. To platí i pro lokality s předchozími laténskými aktivitami (např. Mšecké Žehrovice II nebo Mšec I), kde se římská keramika nacházela zpravidla v menší vzdálenosti od vodního toku než jádro laténského areálu. Návrší nebyla k residenčním aktivitám volena vůbec. Osídlena byla povodí Loděnice i Bakovského potoka. Po určité přestávce se nyní opět výrazně prezentuje výrobní komponenta: v době římské (podle dnešních nálezů pravděpodobně až v její mladší fázi) bylo v regionu znovu vyráběno železo a hutnictví představovalo zřejmě hlavní specializovanou výrobní činnost zdejších komunit. Prostorový vztah obytných a výrobních komponent je však poněkud jiný než v laténském období. Hutnický areál je doložen podpovrchovými výzkumy na dvou lokalitách mladší doby římské (Přerubenice a Tuchlovice - U mlýna) v bezprostředním sousedství obytného areálu, ne-li přímo v něm. Na dalších 6 lokalitách indikuje podobnou situaci úzký prostorový vztah povrchových nálezů keramiky a hutnické strusky (ale také laténských reliktů na většině těchto lokalit), ale na 4 lokalitách nebyla struska spolu s římskou keramikou vůbec nalezena. Z pěti lokalit obsazených až v době římské (tj . bez zjištěné laténské komponenty) nedoprovázela struska římskou keramiku ve dvou případech. Také multidimenzionální analýza dat získaných analytickými povrchovými sběry ukázala menší vazbu strusky k římské keramice než k nálezům laténským, nehledě k tomu, že velký počet kumulací strusky v regionu neobsahoval žádnou římskou keramiku (cf. oddíl 9.3.). Lze shrnout, že výroba železa byla v regionu provozována nejen v době laténské (LT B2-Cl/C2), ale i v (mladší?) době římské, v této době však zřejmě na menším počtu lokalit. Z tohoto stručného přehledu vyplývá nápadná odlišnost období LT B2-C1 v regionu s jeho intenzivními sídelními a výrobními aktivitami paralelně provozovanými v husté síti příslušných areálů, dohromady tvořících zónu, kterou jsme nazvali industriální.

208

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

SÍDELNÍ A VÝROBNÍ ZÓNY

209

11.2. REGION LODĚNICE JAKO LATÉNSKÁ INDUSTRIÁLNÍ ZÓNA V této knize probíraný pracovní region, který jsme v LT B2-Cl označili jako industriální zónu, byl vl astně součástí větší Kounovské industriální zóny (název podle Kounovské sloje, která poskytovala resp. její sousedství nabízelo - zdroje surovin pro místní výrobu). Náplň tohoto pojmu a otázky vzniku a významu podobných zón v kontextu mladší doby laténské jsou diskutovány v tomto oddílu. Uvedený úsek doby laténské ve 3.-2. stol. př. Kr. je ve střední Evropě obdobím transformace společno s ti a ekonomiky po rozpadu centralizované společnosti pozdně halštatské až časně laténské. Rozptýlenost sídlišť tohoto období, s velmi nevýrazně patrnou hierarchizací (neexistence hradišť či jiných "centrálních" míst), a také rozptýlenost výrobních činností, které byly v poměrně malém objemu provozovány ve velkém počtu osad, ukazují nejspíše na politickou decentralizaci, na velmi slabě (pokud vůbec) politicky kontrolovanou ekonomiku, a tedy i na značnou nezávislost řemeslníků a obchodníků. (Je třeba uvést, že termínu "obchod" je zde používáno v nejširším smyslu slova, zahrnujícím růz­ né typy směny.) Model politicky nekontrolované ekonomiky v pravěku byl kritizován, neboť se soudí, že v méně rozvinutých společnostech byla ekonomika úzce propojena s politickými a společenskými strukturami, takže obojí nelze navzájem zcela oddělovat, a předpokládá se, že přinejmenším kontrola nejvýznamněj­ ších ekonomických aktivit, jako výroba a zpracování kovů a dálkový obchod obecně byly kontrolovány elitou (Roymans 1990, 208). Charakteristika této elity může být ovšem předmětem diskuse a nechybí ani názor, že v tomto období elita vlastně neexistovala a že moc a kontrola byly v rukách celých komunit (Haselgrove 1994). Faktem je, že o elitě, jejích sídlech a sféře vlivu ve zde probíraném úseku laténského období nevíme téměř nic. V LT Cl pozorujeme ve střední Evropě vzrůst produkce, přinejmenším v některých regionech a v některých výrobních odvětvích. Jako příklady lze uvést výrobu železa a zpracování švartny v regionu Loděnice, počátky výroby žernovů přinejmenším ve dvou velkých dílnách v Čechách (Waldhauser 1981a), výrobu nejstarších skleněných náramků v 1-2 středoevropských centrech (Venclová 1990), nemluvě o zpracování kovů atd. Tentýž vývoj lze dokumentovat i v jiných částech Evropy (cf. např. intenzívní výrobu železných a skleněných předmětů na některých sídlištích 3. - 2. stol. př. Kr. v Británii: Henderson 1991, 112 s lit.). Vyšší objem a rozsah výroby měly patrně za následek soustředování řeme­ slníků , ať již do jednotlivých vesnic nebo regionů. Tytéž faktory měly vliv i na zvětšování sídlišť a na zvyšování jejich významu. Pokud byla výroba v jednotlivých vesnicích (regionech) zaměřena na určitá řemesla či druhy výrobků, pak jejich vzájemnou směnou vznikala síť vzájemně závislých jednotek, tvořících dohromady jeden ekonomicky vyšší celek. Etnografické paralely k takovému procesu uvádí M. Rowlands (1972, 218-219). Na příkladu regionu Loděnice jsme viděli vznik zóny výrobních (industriálních) sídlišť, která se velmi málo navzájem formálně odlišovala. Byla propojena společným vztahem- přístupem ke zdroji suroviny. Není to situace v Evropě ojedinělá a podobné konglomerace obytně-výrobních jednotek se nacházejí i jinde. Jedním z příkladů mohou být výrobní zóny při zdrojích železné rudy (cf. Pleiner 1994, Fig. 1) nebo při zdrojích černých materiálů. Na Isle of Purbeck na jihu Británie byla provozována výroba ozdob z břidlice typu Kimmeridge shale na desítkách lokalit souběžně s výrobou soli (Sunter 1987; Woodward 1987a; 1987b), další výrobní zóny při výchozech břidlic jsou známy ze střední Francie, atd. V této souvislosti je třeba se pozastavit u otázky významu přístupu k surovině . Samotná dostupnost suroviny může být méně významná než znalost technologie jejího zpracování. To platí zejména pro technologicky náročnou výrobu, např. železa, méně pro materiály jednoduše technicky zpracovatelné, jako např. švartna. Ta ovšem patří k surovinám s omezeným výskytem, u nichž měl o to větší význam monopolní přístup k jejich těžbě. V regionu Loděnice měly přístup ke zdrojům švartny všechny komunity výrobní zóny, a všechny ji také zpracovávaly. Zóna těžby tu tedy byla totožná se zpracovatelskou zónou (supply-zone). Zcela chybějí doklady o existenci takové zóny, kam by se surovina dostávala, v menším množství, směnou a byla tam pak zpracovávána jinými než těžebními komunitami (jall-off zone; k zónám podle přístupu k surovině cf. Bettinger 1982, 112). Podle schématu J. E. Ericsona (1984, 4-5) představuje Kounovská výrobní zóna (s regionem Loděnice jako její součástí) takový typ výrobní zóny, kde dochází ke všem fázím výroby od těžby suroviny po výrobu finálního produktu. To platí v případě švartny, ale i železa, považujeme-li v tomto případě za finální výrobek vytavené železo.

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

210

(·: ..

(:•'''

.... ..... t! -.

·

.·

..-· ,.

: j! J ·

SíDELNÍ A VÝROBNÍ ZÓNY

211

Jaký vývoj struktury výrobních zón lze předpokládat? V případě vysokého objemu výroby produktů pro širší než komunitní nebo dokonce regionální spotřebu je nutné uvažovat o takových místech uvnitř výrobní zóny, kde by se soustřeďovalo vyrobené zboží, určené ke směně, a kam by přicházelo zboží reciproční. Tím vlastně předpokládáme nutnost určité kontroly obchodu, a tedy i výroby. Původně víceméně s oběstač né komunity by se stávaly po stupně závislé na střediscích s obchodně-distribučními funkcemi. Ačkoli jsme konstatovali, že v případě regionu Loděnice se jednotlivá sídliště zdánlivě jen velmi málo formálně odlišují, některé indicie tu nicméně postupnou hierarchizaci sídlišť naznačují. Podle kritéria délky trvání obytně-výrobního areálu, počtu souběžných specializovaných výrobních odvětví a přítomnosti exogenních artefaktů (nadprůměrné množství skleněných náramků, tuhová keramika, ojediněle i luxusní předměty) se 2-3 sídliště v regionu jeví jako nadstandardní (např. Mšec I). Jedna lokalita získala v této době svým ohrazeným areálem se sídelně-ceremoniálními funkcemi pravděpodobně regionální nebo i nadregionální význam (Mšecké Žehrovice I) a představuje možná zárodek ohrazených dvorců jako sídel venkovské elity (cf. Venclová v tisku b). Ze sociopolitického hlediska by sídliště Mšec I mohlo být interpretováno jako sídlo místní elity, která získala své postavení prostřednictvím vlivu na organizaci výroby v regionu a na kontrolu distribuce a směny výrobků. Sídliště Mšecké Žehrovice I by naproti tomu odpovídalo sídlu elity duchovní a před­ stavovalo by tak druhé nejvýznamnější centrum regionu. Ostatní sídliště se specializovanou výrobou zpravidla v 1-2 odvětvích lze ztotožnit s běžnými osadami původně soběstačnými, postupně ale více závislými na velkých sídlištích s obchodně distribučními funkcemi (nemluvě o vztahu k event. kultovnímu centru) . Nejnižší v této hierarchii by mohly být malé sídelní jednotky situované přímo při zdrojích surovm. V ekonomicko-politickém ohledu se celá Kounovská industriální zóna jeví jako víceméně autonomní jednotka s významnou ekonomickou funkcí. Velká nehrazená sídliště s koncentrací určitých výrobních činností a s významnými funkcemi ve sféře směny byla dosud považována za charakteristická pro období 2. stol. př. Kr., a to pod označením villages (Collis 1984; Buchsenschutz 1990, 192; Buchsenschutz- Curdy 1991, 94-95). Vznik některých z těchto sídlišť však patří již době předcházející (Aulnat - trvání od LT B-C 1: Collis 1983; Levroux - od LT C l/C2: Bouyer- Buchsenschutz 1982), a v LT Cl, ne-li již v LT B2, měla již zřejmě některá z nich funkce výrobních a distribučních uzlů a případně i s tím spojené funkce další (cf. Gosden 1989, 380381 ; Henderson 1991). S ídliště typu "village" , použijeme-li britskou a francouzskou terminologii, resp. "výrobní a distribuční centrum" podle V. Salače (1990a; 1996) či "emporium" podle Drdy a Rybové (1998) by se mělo archeologicky projevovat jako významnější než okolní osady - velikostí a sortimentem nálezů, vlastní výrobou, případně ve více výrobních odvětvích, a podílem na nadregionálním obchodu. Možnost smě­ ny, a to nadkomunitní a dokonce i nadregionální, a přítomnost směnných artiklů (byť dočasná) na takové lokalitě ji stě stimulovaly místní komunitu ke zvýšení vlastní produkce jinde žádaného zboží i k ovlivňování produkce v celé výrobní oblasti. Význam takového místa vzrů stal úměrně tomu, jak bylo schopno shromažďovat zboží od okolních (výrobních) osad (cf. Gent- Dean 1986), tj . jaký obrat zboží se zde usku tečňov al. Lze soudit, že organizační schopnosti, potřebné k obchodním transakcím, využily pří­ slušné osoby zpočátku v rámci své komunity a regionu, později i mimo něj při získávání vlivu na obchod a obchodní spojení na širší bázi. Odtud je již jen krůček k myšlence na ovládnutí významných obchodních uzlů a na vytvoření skutečných center obchodu a distribuce, případně i s vlastním provozováním určitých druhů výroby. Tato teze vysvětluje situaci, kterou známe z bezprostředně následujícího období 2.-1. stol. př. Kr. , resp. z LT C2-D1 , kdy existovala jednak oppida - hrazené lokality s různými funkcemi, mj. obchodními a výrobními, jednak výše zmíněná velká neopevněná sídliště , která v tomto textu zjednodu šeně nazveme emporii. Jejich vzájemný vztah je v s oučasnosti předmětem diskuse, ale oba tyto typy sídlišť musely nějak navazovat na výrobní a obchodní aktivity předchozích velkých výrobních ("industriálních") sídlišť. Vznik velkých výrobně-obchodních s ídli šť i oppid lze považovat za vyvrcholení vývoje započa­ tého v LT Cl. Otázkou zůstává počátek tohoto vývoje a s tím spojený vznik výrobních (industriálních) sídli šť. Pod tímto pojmem je nutné si představit, jak j sme již uvedli , neopevněné sídli š tě s výrobní aktivitou nejméně regionálního, ale popř. i nadregionálního dosahu, s doklady regionální i nadregionální směny. Jednou

212

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

z hlavních podmínek vzniku takového sídliště byl přístup k surovině, na místě zpracovávané. Protože komunikační síť se teprve vytvářela v závislosti na způsobu distribuce směňovaných produktů, nelze považovat polohu na komunikačních uzlech za jedno z primárních kritérií identifikace industriálních sídlišť daného období. "Industriální sídliště" LT C 1 se tedy lišilo od "výrobního a distribučního centra" LT C2-Dl, pro něž jsou, v definici V. Salače (1993a; 1996) jako podstatné předpokládány výrobní čin­ nost v několika odvětvích, z nichž alespoň dvě měla nadregionální význam, účast v nadregionální smě­ ně a poloha na komunikačních spojích. Emporií v mladší době laténské přibývá a struktura osídlení se postupně mění ve prospěch spíše menšího počtu sídlišť, která se však zvětšují. Takový proces určité nukleace je od 2. stol. př. Kr. patrný v různých částech laténské Evropy (cf. Buchsenschutz 1994; Haselgrove 1995) a pozorovali jsme jej v LT C2-D 1 i v regionu Loděnice. Příklady velkých sídlišť s rozmanitou výrobní činností a pravděpo­ dobně s významnými obchodními funkcemi jsou známy ze západní i střední Evropy (např. Base!, Breísach, Berching-Pollanten, Lovosice). Je zásluhou české archeologie, že rozpoznala zásadní význam místního (středoevropského) socioekonomického vývoje pro vznik pozdně laténských oppid, resp. progresívní pozdně laténské civilizace. K. Ludíkovský (1964, 126, 131) pokládal tzv. "neagrární výrobní centra" nejen za předpoklad, ale pří­ mo za podmínku vzniku oppid. Z dnešního pohledu se mýlil snad jen v úvaze o zcela nezemědělském charakteru takových vesnic, který se neprokázal. Na rozdíl od dlouho se udržujících názorů o rozhodujícím vlivu obchodu s klasickým světem na vývoj území severně Alp se nyní prosazuje představa o místním vývoji a o transformaci společnosti bez vnějších vlivů (Sharples 1990, 303) a význam dálkového obchodu se chápe jako omezený (Fitzpatrick 1993; Megaw- Megaw 1993). To se týká i otázek spojených se vznikem oppid. Dříve ~epochopitelné rozdíly v době vzniku oppid v různých částech Evropy, resp. časnější počátek oppid v Cechách než ve Francii, na nějž upozornili P. Drda a A. Rybová (1992), nebo časnější vznik oppid ve střední a východní Galii oproti Galii Belgické lze vysvětlit rozdílnou ekonomickou vyspělostí jednotlivých regionů, mj. různou úrovní koncentrace a vývoje řemesel (cf. Colin 1990). Příčin vzniku oppid jistě muselo být víc. P. Drda a A. Rybová vypracovali tezi o založení českých oppid komunitami imigrantů z Galie Cisalpiny či Norika (Drda- Rybová 1997, 109-111; 1998, 131-132). Zkušenosti osob pobývajících nějakou dobu v Itálii či jinde v antickém světě byly bezpochyby zdrojem nových idejí, ale domácí prostředí muselo být na takové úrovni, která jejich přijetí umožňovala. Bez vysokého stupně organizace specializované výroby a obchodu, která byla místním komunitám vlastní, zejména těm propojeným v industriálních zónách, by se zcela nově implantované exogenní útvary - oppida stěží mohly ujmout a prosperovat po dobu více než sta let. Chronologické a geografické skutečnosti takovému vývoji neodporují. Nejstarší české oppidum Závist vzniklo, podleP. Drdy a A. Rybové, někdy na přelomu LT Cl/C2, tj. na počátku 2. stol. př. Kr., následováno v brzké době dalšími . Toto období je také koncovou fází existence zde probírané Kounovské industriální zóny, jejíž částí byl region Loděnice. Tato zóna se v této době vylidňuje a mě­ ní se struktura zdejšího osídlení. Končí výroba švartnového šperku i produkce místních železářských hutí. Některé indicie naznačují, že byly vyhledány nové zdroje železné rudy, a to v nučickém rudném pásmu mezi Prahou a Plzní (cf. Pleiner 1958, mapa 3): hutnické pece na sídlišti v Chýni se datují ~a přelom LT Cl/C2 a laténská osada s nálezy zlomků švartnové suroviny v Loděnici u Berouna (postr~­ dající sice doklady železářství, ale zcela jistě v kontaktu s Kounovskou zónou) do LT Cl (Venclova, nálezová zpráva čj. 4915/81 v archivu AÚ Praha). Vzdálenost oppid Stradonice a Závist od ložisek nučické rudy i od obou zmíněných lokalit je zanedbatelná (11-18 km), stejně tak jako osta!ně i vzdále~ost obou oppid od Kounovské zóny (ca 20 a 40 km). Neobstojí tedy námitka, že oppida v Cechách vzmkla mimo bezprostřední dosah industriálních zón, jak uvádějí Drda a Rybová (1997 , 109). Pokud jednou z funkcí oppid měly být výroba a obchod, pak poloha obou zmíněných oppid p_?blíž rudných lo~isek a zároveň při hlavních českých tocích směřujících z jihu a jihozápadu do středu Cech a dále k Labt byla ideální (a to i tehdy, pokud byla Vltava nesplavná, cf. Drda- Rybová 1997, 101; 1998, 164). K lokalizaci oppida Stradonice mohly přispět i další důvody, např. trasa obchodní cesty, vedoucí již dříve krajinou západně Vltavy z jihu na sever. Úvaha o její existenci se zakládá na nadprůměrném zastoupení tuhové keramiky, importované patrně z jižních Cech, v Kounovské industriální zóně v L T C 1-C l!C2, .ale i v LT C2-Dl (Mšecké Žehrovice I, Srbeč I, cf. Venclová 1998a; Venclová 1999a), a také na opptdU Stradonice (Drda- Rybová 1997, 101), oproti západně i východně sousedícím oblastem.

SÍDELNÍ A VÝROBNÍ ZÓNY

213

Naznačený ekonomický i společenský vývoj ve 3.- poč. 2. stol. př. Kr. byl pozorován v různých čás­ tech Evropy (cf. Collis 1984, 115 ; Bintliff 1984, 172-173; Sharples 1991, 86-87; Henderson 1991, 136). Probíhal pravděpodobně v následujících krocích : - výrobní specializace celých komunit nebo i jejich skupin, s produkcí regionálního i nadregionálního výrobku; - postupná zvětšující se vzájemná ekonomická závislost komunit/regionů, resp. oslabování jejich autarkie (při fungující směně nebylo třeba vyrábět všechno); - rozvoj směnných (obchodních) sítí; - vzrů st moci jednotlivců , případně celých komunit; - sou střeďování kontroly výroby a směny do rukou vesnické elity, zpočátku rozptýlené; - vznik núst směny na komunikačních spojích nebo poblíž zdrojů surovin. Tímto mechanismem se vysvětluje také model vzniku určitých vyšších jednotek než jsou jednotlivé komunity -jakýchsi ekonomických (a politických?) celků, které jsme označili jako industriální zóny. Vývoj v různých částech Evropy nebyl rovnoměrný a zdá se, že v některých ohledech byl ve střední Evropě dynamičtější (vznik větších sídlišť s několika souběžně provozovanými více či méně specializovanými výrobními aktivitami se zde datuje již do LT Cl a vznik oppid na samý počátek LT C2). Je pravděpodobné, že zásadní podmínkou tohoto zrychleného vývoje byla progresívní ekonomika některých regionů, využívajících lokálních zdrojů surovin- tzv. industriálních zón, vyžadujících vyšší stupeň organizace výroby a obchodu. Rozptýleností elity v mladší době laténské lze pak vysvětlit i rozptýlenost výroby včetně produkce luxusních předmětů. Sociální a politická fragmentace se dokládá např. výrobou mincí na větším počtu lokalit (cf. Wells 1993, 243) a je viditelná na variabilitě sídlišť včetně oppid i na regionálních variacích v nejrůznějších sférách (Woolf 1993). Jak se provokativně táže J. D. Hill (1995): byla vůbec (mlado )laténská společnost hierarchická nebo heterarchická? Protože elita nesídlila jen na několi­ ka "centrálních" místech, např. oppidech, ale také na dalších místech, přinejmenším v emporiích a dvorcích (cf. Venclová v tisku b), nedošlo ani k centralizaci výroby. Proto působí takové obtíže zjistit rozdíly ve stupni specializace a v organizaci výroby mezi oppidy a jinými sídlišti (Venclová v tisku a).

12. ZÁVĚR

Výroba patří k základním lidským aktivitám, neboť zajišťuje artefakty potřebné k životu. Je to vlastně transformace surovin na artefakty. Každý artefakt je výsledkem nějakého výrobního procesu. Výroba má jednak stránku technologickou, tj. vlastní způsob výroby, jednak stránku společenskou, která zahrnuje organizaci výroby, její kontrolu a společenský (symbolický i ekonomický) význam. Oba tyto aspekty by měly být studovány rovnoměrně a vyváženě. Zatímco poznání technologie a výrobních technik se spokojí se studiem jednotlivých výrobních reliktů (suroviny, odpadu, polotovarů , finálních výrobků , výrobních nástrojů a zařízení), poznání výroby v jejím širším kontextu vyžaduje další typy informací. Nezanedbatelné jsou v tomto ohledu informace prostorové -situování výrobních míst ve vztahu k sídlům či k rituálním okrskům a ve vztahu ke geografickým a kulturním celkům, distribuce výrobků na místní, regionální a nadregionální úrovni. Prostorový rámec výroby a jejích reliktů je archeologie schopna identifikovat, nesmí se však spokojit s tradičními metodami získávání pramenů, ale musí hledat i jiné způsoby, jako např. povrchový výzkum pomocí analytických sběrů . Projekt Loděnice zapojil do studia sídel a výroby v době laténské nejrůznější archeologické přístu­ py. V prvé fázi byla data získána profesionálními i neprofesionálními destrukčními výzkumy různého rozsahu, tradičními sběry a vyhodnocením starých nestratifikovaných nálezů . Tak byly shromážděny základní informace o regionu, o typech, technologii a chronologii artefaktů . Všechny údaje se vztahovaly k jednotlivým nalezištím, která se jevila jako navzájem oddělené jednotky. Podpovrchové výzkumy doložily existenci jednotlivých komponent a pokud bylo možné srovnat jejich výsledky s povrchovými nálezy, pak také ukázaly, jak se tyto komponenty jeví na povrchu, resp. jaký může být vztah podpovrchových a povrchových nálezů. Ve druhé fázi byl na větší souvislé ploše proveden povrchový výzkum pomocí analytických sběrů, modifikovaný dle potřeb studia výrobních reliktů a poskytující kvantifikovatelná data, vyhodnocená posléze multidimenzionální analýzou. Analytické sběry ukázaly širší prostorový kontext nálezů bez omezení daného diskrétními nalezišti a umožnily chápat krajinu jako nálezové kontinuum, zaplněné relikty lidské činnosti . Náhodný výběr ploch sběru napomohl zjiště­ ní, že obytné a výrobní areály se nevyhýbaly ani terénům z hlediska přírodního prostředí "extrémním": to totiž tradiční výzkumy nemohly zjistit, protože se zpravidla neuskutečňovaly v místech, považovaných apriorně za méně vhodná. Za připomínku na tomto místě stojí též známá, ale obvykle nepříliš reflektovaná skutečnost, že značná část lidských aktivit se odehrávala na povrchu bez potřeby zahloubených objektů, a že archeologicky jsou takové činnosti zjistitelné jen obtížně, pokud vůbec; jejich relikty mohou však být zachovány mj. v ornici či na jejím povrchu, kde je dokumentuje povrchový sběr. Projekt Loděnice to zřetelně demonstroval na příkladu reliktů výroby železa a zpracování sapropelitu. Porovnání výsledků jednotlivých typů terénního archeologického výzkumu, tj. podpovrchového výzkumu, tradičních sběrů a analytických sběrů, které bylo jedním z cílů projektu, se ovšem v současnos­ ti jeví jako značně obtížné. Nejde jen o to, že příslušné referenční jednotky jsou kvalitativně i kvantitativně zcela odlišné, ale o samotné pojetí významu kumulovaných a nekumulovaných nálezů či o rozpoznání a interpretaci redukční a kumulační transformace archeologických pramenů . Potřebná metodika se vlastně teprve rozvíjí. Výsledky, jichž bylo v rámci projektu Loděnice dosaženo, se přirozeně dotýkají jen určitého segmentu široké problematiky struktury sídlení a organizace výroby. To je téma tak mnohostranné, že je skuteč ně obtížné si představit, že by mohlo být komplexně (vy) řešeno v rámci jediného projektu . Provedené práce nicméně zřetelně demonstrují potřebu studia výrobních reliktů v širším než jen technologickém kontextu a upozorňují na otázky, které je třeba si klást, i když se může na prvý pohled zdát, že nejsou (současnými?) archeologickými metodami řešitelné. Otázky, které nebyly položeny, nebudou totiž nikdy zodpovězeny . Identifikace a rekonstrukce výrobních a obytných areálů a poznání jejich vzájemných v ztahů , o něž projekt usiloval, přispívá k diskusi o pravěkých sídelních areálech a jejich environmentálnímu kontex-

216

217

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

tu, k níž právě současná česká archeologie přináší mnoho nového. Vyhodnocení sídelní a výrobní struk. tury pracovního regionu vedlo také k úvaze o pravěké entitě vyšší než komunita: charakteristika specializované výrobní činnosti s jejím monopolním přístupem k těžbě i zpracování suroviny a s vysokým, nadregionálním společenským významem finálního výrobku se stala základem teze o existenci laténských výrobních (industriálních) zón, zahrnujících a propojujících celé skupiny komunit. Potenciál shromážděného materiálu je jistě větší, než jak to demonstruje tato publikace. Doufej me, že poslouží jako východisko i pro další teoretické bádání v oboru sídelní a výrobní archeologie.

\

\

----; ./

Mšec IV '-....,,

)

Cel~

__

..............

Meters . """""'"",..."

1000.00

Obr. I. Sběrové čtve rce s nálezy švartnových středových koleček (SAPCO- černé tec'ky) a opracované švartny (SAPW kvantity zlomků: barevné polygony ve škále zelená - světle zelená - oranžová - červená - modrá -fialová - čer­ na, 1-40 ks). Kruhy o poloměru 500 m obsahují zpravidla obytnou komponentu (viz legendu k obr. Jil). - Squares producing sapropelite cores (SAPCO - black points) and worked sapropelite (SAPW according to frequencies: coloured polygons scaledfrom green- light green- orange- red- blue- violet- black, 1 to 40 pes). The circles 500 m tn radius usually contain a residential component (see Fig. lllfor explanations).

P~dle

218

Obr. ll. Sběrové čtverce s nálezy hutnické strusky (četnost kusů strusky, 1-397 ks). Barevná škála jako na obr. !.· Squares producing bloomery slag (frequencies oj slag pieces, 1 to 397 pes). See Fig. 1 for colour scate.

219

Obr. III. Rekonstrukce sídelních areálů a jejich obytných a výrobních subareálů podle prostorově souvislých kumul~cí čtve rců s nálezy laténské keramiky a/nebo diagnostického laténského švartnového odpadu (středových koleček). Ce rveně - laténská keramika; zeleně - švartnová středová kolečka (SAPCO ); prázdné čtverečky - hutnická struska; šedé plochy - starší laténské nálezy získané tradičními metodami. Kruhy o poloměru 500 m se středem uvnitř uvedených kumulací (tj. zpravidla obytných areálů) vyznačují potenciální sídelní areály. Definice prostorově souvislých kumulací v textu (oddíl 9.2. a tab. 30). - Reconstruction oj settlement areas and their residential and production subareas according to spatially continuous accumulations oj squares producing La Time pottery and/ar the diagnostic La Tene period sapropelite waste (cores). Red-La Time pottery; green- sapropelite cores; squares- bloomery slag; grey areas - La Te ne finds gained by traditional investigations. The circles 500 m in radius with their centres within the accumulations (i.e. residential areas as a rule) mark the possible settlement areas. See text (Chapter 9.2. and Tab. 30) for the definition oj spatially continuous accumulations.

221

220

Meters

Meters

1000.00

1000.00

Obr. IV. Rekonstrukce sídelních areáh"t a jejich obytných a výrobních subareáh"t podle prostorově souvislých kumu· lací nálezů (viz legendu k obr. III a tab. 30). Žluté kruhy: pravděpodobné sídelní areály s obytnými jádry a výrobní· mi subareály, modré kruhy: pravděpodobné samostatné výrobní areály, prázdné kruhy: ne interpretované areály. VI: text (oddíl 9.2.). - Reconstruction oj settlement areas and their residential and production sub-areas according to spatially continuous find accumulations (see Fig. /ll and Tab. 30 for explanations). Yellow circles: possible settle· ment areas with residential cores and production subareas, blue circles: possible dislocated (independent) producfl· on areas, empty circles: areas not interpreted. See text (Chapter 9.2.)

Obr. V. Faktorová analýza laténských proměnných. Faktorová skóre faktoru 1 (viz tab. 39). Škála: tmavě zelená ( 2).- Factor analysis oj La Tene P;n o~

variables.Factor scores oj Factor 1 (cf Table 39). Scale for factor scores: dark green ( 2).

222

223

I

I

I

'

I

'I

---

---- , /

I

/

-/

,TT Meters

1000.00

Obr. VI. Faktorová analýza laténských proměnných. Faktorová skóre faktoru 2 (viz tab. 39). Škála: viz obr. 96.- Factor analysis oj La Tene period variables. Factor scores oj Factor 2 (cf Tahle 39). Scalefor factor scores: see Fig. V.

Obr. VII. Faktorová analýza laténských proměnných. Faktorová skóre faktoru 3 (viz tab. 39 ). Škála: viz obr. 96. - Factor analysis oj La Te ne period variables. Factor scores oj Factor 3 (cf Tahle 39). Scale for factor scores: see Fig. V.

224

EXPERTNÍ STUDIE

Obr. VIII. Sběrové čtverce s nálezy hutnické strusky (četnost ve škále žlutá - světle zelená - tmavě zelená), švartno· vých středových koleček a/nebo laténské keramiky (červené kroužky) a laténské keramiky (černé body). - Squares producing bloomery slag (frequencies scaledfrom yellow to light green to dark green), sapropelite cores andlor La Te ne period pottery ( red points) and La Te ne period pottery (black points).

PETROLOGICKÝ VÝZKUM ŠVARTNY A PRIBUZNYCH MATERIALU v

/

/

/

o

Božena Žáková

1. ÚVOD Četné nálezy keltských černých sapropelitových náramků i dalších ozdobných předmětů a jejich bližší zkoumání ukazují na značnou různorodost materiálu, z něhož byly tyto šperky vyráběny. Na podkladě mikroskopického studia byl opraven dřívější názor, že jsou všechny tyto předměty zhotoveny z lignitu nebo gagátu - fosilního dřeva. Z mnoha novějších prací vyplývá, že častěji využívanou surovinou byly některé bitumenní horniny sapropelového původu, souborně označované jako sapropelity . Patří k nim různé typy bituminózních břidlic (např. černé, olejové, hořlavé břidlice) a sapropelové typy uhlí - kenel a boghed. Jejich společným znakem je vysoký obsah organogenních bitumenních komponent. Jsou to sedimenty různého geologického stáří. Vznikaly v subakvatickém prostředí, příznivém pro hromadění zbytků rostlinného a živočišného původu - sapropelu. Tyto zbytky pocházely většinou z různé vodní vegetace, zvláště řas a odumřelých vodních živočichů, hlavně ryb a hmyzu. Při ukládání na dně se mísily s jemným podílem minerálních látek, přinášených vodou z okolí. Sapropelity mají hnědočernou nebo šedočernou barvu, jsou vrstevnaté, houževnaté a velmi pevné. Pro tyto vlastnosti a také pro snadnou opracovatelnost a leštitelnost byly v halštatské a hlavně laténské době vyhledávaným materiálem. Jejich identifikace na podkladě makroskopických znaků je často problematická. Ke spolehlivějšímu rozlišení těchto hornin přispívá mikroskopický rozbor. Jeho nespornou výhodou je, že ke zhotovení potřebných preparátů postačí i malé množství vzorku. U vzorků je zjišťo­ váno složení horniny, obsah minerálních příměsí a zejména obsah, složení a některé vlastnosti bitumenních komponent, řazených podle petrologických kriterií do tzv. skupiny liptinitu. V popisovaných horninách patří k nejčastěji zastoupenému liptinitu bituminit, sporinit, alginit a liptodetrinit. Bitum init: blíže nerozlišitelná bitumenní substance tvoří spolu s jílovými minerály základní hmotu vět­ šiny těchto hornin. Sporinit: mikroskopicky rozlišitelná pylová zrna a spory. Je podstatnou součástí kenelového uhlí a kenelových břidlic. Alginit: veškeré zbytky řasového původu. Ve větším množství je přítomen v boghedech a břidlicích boghedového typu. Liptodetrinit: zahrnuje blíže neurčitelná tělíska, fragmenty nebo zbytky často různorodého liptinitu. K rozlišení těchto liptinitových macerálů jsou využívány jejich fluorescenční vlastnosti. Výskyty sapropelitů jsou známé téměř ze všech uhelných pánví. Tvoří většinou méně mocné polohy v uhelných slojích, vzácněji i samostatné sloje. Objevují se i v komplexech neuhelných hornin, např. jílovcích, prachovcích, vápencích, tufitech aj. v podobě různě mocných vrstev, obohacených organickou substancí. Z archeologického hlediska však přicházejí v úvahu jen výskyty blíže pod povrchem, které byly v minulosti dobře přístupné. Výchozy sapropelitů, z nichž mohly být v pravěku získávány suroviny pro výrobu šperků, jsou známé z řady míst ve střední Evropě, Francii i Velké Británii. O jiných naopak už dnes nevíme. Ne vždy se u jednotlivých archeologických nálezů podaří určit, ze které oblasti nebo přímo lokality materiál pochází. Bez dostatečných podkladů a zvláště bez srovnávacích vzorků to většinou není možné.

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

228

Nejznámějším českým sapropelitem, který byl v době laténské prokazatelně zpracováván, je švartna (např. Fietz 1942; Břeň 1955). Ve výčtu nejčastějších materiálů, identifikovaných v nálezech doby železné, ji uvádí také M. Teichmiillerová (1992). K dalším podobným horninám řadí tzv. kimmeridžské břidlice (Kimmeridge shale nebo Kimmeridge "coal") jurského stáří s výchozy pouze v jižní Anglii. Mnoho šperků , nalezených zejména na německém území, je vyrobeno z bitumenních posidoniových břidlic (jižní Německo- stáří svrchní lias), některé z kenelu karb~nského stáří (nejznámější výchozy ve Skotsku, střední a severní Anglii), případně boghedu (nálezy ve Svýcarsku, výchozy stephanského stáří např.

ve Francii a Skotsku).

2. STUDOVANÉ VZORKY A POUŽITÁ METODIKA V průběhu let 1989-1992 a v r. 1995 nám N. Venclová postupně předala 61 vzorků k petrologické a palynologické analýze. Jedná se vesměs o zlomky černých náramků nebo zbytky suroviny z různtch nálezů doby železné v Čechách, na Moravě, na Slovensku, v Německu, Maďarsku, Polsku a Francii. Ctyři srovnávací vzorky reprezentují surovou švartnu ze známých výchozů ve středočeské kladensk~ - rakovnické pánvi, dva další pak materiál z výchozů bituminózních hornin u Košťálova ve východních Cechách. Kromě toho jsme pro srovnávací účely získali také několik vzorků německých posidoniových břid­ lic (ze sbírek paleontologického oddělení Přírodovědecké fakulty Karlovy university v Praze) a vzorky gagátu z Jet-Rock Formation v jižní Anglii (mimo seznam analyzovaných vzorků). Vzorek tzv. plackovébo uhlí z nýřanské sloje v plzeňské pánvi pochází z vlastních sběrů. Naším úkolem bylo zjistit použitý materiál (surovinu) studovaných vzorků a podle možnosti určit jeho provenienci. Pozornost byla zaměřena především na rozpoznání nálezů ze švartny. Vzorky- většinou jen velmi malé zlomky náramkú, jiných výrobků či výrobního odpadu a suroviny byly nejprve popsány makroskopicky a pomocí stereomikroskopu (lupy). Z takto dokumentovaných vzorkú byly zhotoveny kusové nábrusy, orientované kolmo k vrstevnatosti, podle potřeby i v horizontálním řezu. Mikroskopicky byly nábrusy studovány v běžném bílém světle a v modrém světle spektra (fluorescenci) suchým i imerzním objektivem. Celkové maximální zvětšení bylo 400x. Mikrofotografická dokumentace se uskutečnila na mikroskopu Opton LTMSP 30 s využitím fluorescenčního zařízení a imerzního objektivu - zvětšení 400x. Pro barevné fotografie byl použit film Kodacolor Gold 100, barevný inverzní film Foma Chrom RD 21 , pro černobílé fotografie film Orwo NP 22. Hlavní výsledky mikroskopického studia vzorků včetně jejich makroskopického popisu jsou ve stručnosti uvedeny v připojené příloze. Údaje se týkají pozorování v olejové imerzi. Vzhledem k velmi malému množství materiálu jednotlivých vzorků byla většina nábrusú po jejich prostudování dána k disposici pro palynologický rozbor. Poznatky petrologické a palynologické byly vzájemně konfrontovány.

3. VÝSLEDKY PETROLOGICKÝCH ROZBORŮ Mezi studovanými vzorky bylo rozlišeno několik druhů hornin.

Švartna Švartně nebo alespoň sapropelitu podobného typu a stáří odpovídalo nejvíce vzorků. Jde o většinu vzorků z českých nalezišt, dále s největší pravděpodobností o vzorky z Moravy, Slovenska, Maďarsk~ a Polska. Také některé nálezy z Německa (např. vzorky 12, 14 a 15 z Durynska a vzorek 17 z HornJ Palce) byly patrně vyrobeny ze švartny. Švartna (z něm. Schwarte) je vžité označení pro kompaktní vrstvu bituminózního jílovce svrchnostephanského stáří (svrchní karbon), která je uložena v těsném nadloží kounovské sloje. Místa nej větší-

pETROLOGICKÝ VÝZKUM

229

ho rozšíření švartny leží v západní části kladensko-rakovnické pánve (střední Čechy) v pruhu mezi obcemi Kněževes na Rakovnicku a Jedomělice západně od města Slaný, kde její klasický vývoj končí. Má zde relativně stálou mocnost 4-8 cm, v maximální mocnosti kolem 20 cm je známa z okolí Pozdně a Jedomělic. Při těžbě kounovské sloje se většinou ponechávala ve stropu, protože dobře držela nadložní rozbřídavé jílovce a nepropouštěla vodu. Tak byly využívány její mimořádné vlastnosti - pevnost, houževnatost a nepropustnost. Tyto vlastnosti, spolu s vysokou trvanlivostí a snadnou opracovatelností, byly důvodem velké obliby švartny jako suroviny pro výrobu šperků. Studiem švartny se v minulosti zabývalo mnoho badatelů. Z chemického hlediska ji zkoumal např. Koblic (1925), který ji poroynával se skotskými olejovými břidlicemi . O těžbě a využití se pro její malou mocnost neuvažovalo. Sperky zhotovované v době laténské ze švartny byly původně označovány jako lignitové. Teprve Fietz (1942) usoudil na podkladě mikroskopického pozorování, že jde o horninu sapropelového původu. K dalším autorům, kteří studovali švartnu mikroskopicky, patří např. Beneš a Dopita (1954 ). Mašek (1962) se zabýval blíže složením anorganické hmoty švartny. Mikroskopický rozbor švartnových náramků z českých nálezů provedl Malán (1955) a později Žáková a Valterová (1978). Nálezy švartnových náramků mimo naše území dokládají na podkladě petrologických a palynologických analýz vzorků i srovnávacího materiálu Teichmiillerová a Madler (Rochna - Teichmtiller - Madler 1961; Rochna 1974). Grasselt a Volkmann (1991) soudí, že sapropelitové nálezy od dolního toku řeky Weisse Elster (Kaufmann- Fleischer 1986) představují import ze středních Čech . Švartnu charakterizovala ve své souborné práci Teichmtillerová (1992); srovnává ji např. s tzv. kimmeridžskými břidlicemi, které jsou však jurského stáří. V práci jsou uvedeny také výsledky spektroskopické (Pietzner), které ukazují relativně vysoké obsahy zinku, arsenu, selenu a mědi. Při porovnání 15 kusů studovaných náramků z Manchingu a srovnávacího vzorku švartny z Jedomělic se ukázalo v podstatě shodné petrologické složení. Vzorek z Jedomělic obsahoval větší množství sideritu, v obou případech se vyskytoval sfalerit a gal~nit. Porovnání suroviny z náramků, pocházejících z keltských hrobů u Jenišova Újezdu v severních Cechách a srovnávacích vzorků švartny z lokality Bdín a Mšecké Žehrovice (Žáková Valterová 1978) na podkladě výsledků spektrálního semikvantitativního rozboru také ukázalo velkou shodu všech vzorků. Vzorek z lokality Bdín se vyznačoval vyšší sulfidickou mineralizací. Z archeologického hlediska jsou cenná všechna zjištění, která přispívají nejen k rozlišení suroviny jednotlivých nálezů, ale také k bližšímu vymezení místa, odkud surovina pochází. Naše pozorování, která vyplývají ze studia řady vzorků švartny z různých míst jejího výskytu (výchozy, haldy bývalých dolů, vzorky z vrtných jader získaných při geologickém průzkumu kounovské sloje) vedou k závěru, že si švartna v celé oblasti svého výskytu zachovává určité typické rysy. To se týká jak jejího makroskopického vzhledu, tak i mikroskopického složení. Makroskopicky se švartna vyznačuje výraznou vrstevnatostí, velmi dobrou odlučností (štípatelností) podle ploch vrstevnatosti, ale naopak velkou houževnatostí a vysokou pevností ve směru kolmém na vrstvy. Je černohnědé až hnědočerné barvy, na vrstevních plochách jsou zvláště u zvětralých kusů časté povlaky limonitu a dalších sekundárních minerálů. Rozdíly mezi vzorky z různých míst jsou např. ve výskytu sideritu, sádrovce a kalcitu (výplně puklin) i v zastoupení zbytků fauny. Místy je švartna tence až listovitě vrstevnatá, jinde působí kompaktnějším dojmem. K charakteristickým znakům patří také výskyt různě mocné vrstvičky (většinou 2-5 cm) nápadně celistvého vzhledu, matně lesklé, velmi kompaktní, hůře štípatelné. Makroskopicky připomíná sapropelové uhlí (kenel, boghed), obsahuje méně puklin a minerální povlaky jsou méně časté. Tato vrstvička se objevuje spíše v místech, kde je švartna mocnější. Je velmi pravděpodobné a dokazují to i některé studované vzorky náramků, že Keltové vyhledávali pro své výrobky právě tento typ švartny. Mikroskopické složení švartny je charakterizováno převahou základní minerálně bitumenní (pelobitumenní) hmoty, v níž jsou při použití fluorescence a většího zvětšení patrná drobná čočkovitá nebo vločkovitá tělíska světle žlutě až žlutohnědě fluoreskující (velikosti kolem 4-10 mikrometrů). Petrologicky jsou popisována jako liptodetrinit (obr. 1). Někdy jsou nakupená ve vrstvičkách v takovém množství, že splývají do téměř celistvých pásků, jindy jsou v základní hmotě v menším množství a hůře rozlišitelná. Pravděpodobně jsou to zbytky bohaté drobnobuněčné řasové vegetace, podobné jako je popisována v liaských posidoniových břidlicích (Madler 1968). V několika vzorcích byl ještě poz~rován výskyt obdobných, ale velmi drobných tělísek (kolem 1 mikrometru) jednoho druhu, soustře­ dených do čoček nebo neostře omezených pásků (obr. 3:2). Patrně jde o další druh alginitu. Kromě po-

230

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

psaného liptodetrinitu (alginitu) je pro švartnu příznačný výskyt větších tělísek (kolonií) sytě žlutě až zlatožlutě fluoreskujícího alginitu typu Botryococcus (obr. 1:1), která mají různou velikost podle stupně zachování (většinou kolem 50-70 mikrometrů). Tyto zelené řasy se nevyskytují v mořských, ale pouze v limnických nebo limnicko-brakických sedimentech a jsou proto při rozlišování různých typů sapropelitu významným vodítkem. Ve švartně se ale nikdy neobjevují ve větším množství. Dále je v základní hmotě v proměnlivém množství zastoupen miosporinit. Ve fluorescenci má j asně žlutou barvu. Jednotlivé miospóry (drobné i protáhlé tenkostěnné typy) jsou častější a lépe rozpoznatelné v jílovitějších částech vzorků, kde je základní hmota tmavší. Někdy bývají značně destruované. z dalších organogenních komponent je obvykle v malém množství přítomen fuzinit - zpravidla jen jako tříšť nebo drobné úlomky pletiv. Buněčné prostory jsou někdy vyplněny bitumenní hmotou (exsudatinit); bývají také mineralizovány pyritem. Velmi vzácné jsou drobné čočky nebo fragmenty vitrinitu, ojediněle se objevují sklerocia, zrnka rezinitu. Ze zbytků fauny jsou nejčastější (ne ve všech vzorcích) šupiny ryb (obr. 5:2; 13:1,2) s nápadným lamelováním, patrně bituminizované, hnědě až světle hnědě fluoreskující, a dále koprolity. V literatuře jsou popisovány i centricky rýhované schránky esterií, ostny acanthodů aj. Anorganickou hmotu švartny tvoří jílové minerály, v proměnlivém množství se vyskytuje pyrit- mikrokrystalický, v podobě framboidů, místy nahloučen do čoček, ve výplních puklin. Bývá do různé míry postižen limonitizací. Limonit se objevuje i v nepravidelných šmouhách v základní hmotě. Z klastických minerálních příměsí se ještě porůznu vyskytuje kalcit, siderit, křemen, slídový minerál. V několika vzorcích (č. 1, 3, 5, 9, 13, 22, 38) byl pozorován také radioaktivní minerál s typickým vyběleným lemem. Mikroskopicky je velmi dobře patrné výrazné usměrnění všech komponent, zbytky fauny jsou "obtékány" okolní hmotou. Při výčtu všech charakteristických znaků ve složení švartny je třeba konstatovat, že existují určité dílčí rozdíly (např. v obsahu minerálních příměsí, ve výskytu fauny, proměnlivý bývá i obsah bitumenních komponent), a to nejen v plošném výskytu švartny, ale často i v jejím vertikálním profilu. Proto je u jednotlivých nálezů švartnových šperků určení konkrétního výchozu nesnadné, někdy i problematické. Lokality, kde je švartna uložena nejblíže povrchu a mohla být proto v době laténské dosažitelná, leží převážně při severním okraji kladensko-rakovnické pánve. Vach (1978) popisuje podrobněji oblasti nejdůležitějších výskytů švartny. Soudí, že nejvhodnějším místem, odkud Keltové mohli švartnu získávat, je nejspíše údolí Srbečského potoka (obce Přerubenice, Bdín, Srbeč), kde byly četné a snadno přístupné výchozy. Ve slánské oblasti byl v posledních letech proveden rozsáhlý vrtný geologický průzkum výskytu uhelných slojí. Ukázalo se, že ne všude je švartna v nadloží kounovské sloje vyvinuta. Objevuje se až dále na východ v mšenské pánvi (oblast mezi Mělníkem a Benátkami n. Jiz.), kde je však uložena ve větší hloubce. Další výskyt švartny je znám z nadloží kounovské sloje na Plzeňsku, kde však rov~ěž není vyvinuta všude. Kounovská sloj provázená švartnou byla neúspěšně dobývána v oblasti Zilov Malesice a u Líní (Havlena 1964), zastižena byla i některými průzkumnými vrty. Výchozy kounovské sloje jsou např. v okolí Ledců u Plzně. Na Plzeňsku je podle všech poznatků švartna vyvinuta jen v malé mocnosti, je většinou tence vrstevnatá, listovitě rozpadavá a pro opracování tedy méně vhodná než švartna z lokalit v kladensko-rakovnické pánvi. Při posuzování předaných vzorků z archeologických nálezů byly jako švartna nebo jako sapropelit typu švartny označeny všechny vzorky, které švartně z klasické oblasti jejího výskytu v kladensk?-~a­ kovnické pánvi odpovídají jednak svým mikroskopickým složením (včetně výskytu algi.mt~ Botryococcus), jednak svou stratigrafickou příslušností (svrchnostephanské stáří - viz palynolog1ck~ posudek P. Valterové v tomto svazku) . Určité rozdíly mezi jednotlivými vzorky jsou zřejmé z výsledku rozborů.

Sapropelity kenel-boghedového typu Další zastoupenou surovinu představují sapropelity kenel-boghedového typu (břidlice, jílovce, kenel, boghed). Tomuto druhu suroviny odpovídá např. vzorek 27 z lokality Dýšina - Nová Huť (Plzeň - sever). V tomto případě se domníváme, že by materiál mohl pocházet z plzeňské pánve.

pETROLOGICKÝ VÝZKUM

231

Vzorky 32 - Zvíkovské Podhradí a 33 - Sedlec jsou tvořeny duroklaritickým až klaroduritickým uhlím, které přechází do boghedkenelu. V obou vzorcích je častý miosporinit (kromě tenuispor i krassispory - na příčném řezu kyjovitého tvaru) a velmi dobře zachované kolonie řas Botryococcus sytě žluté až oranžově žluté fluorescence (obr. 4:2). V uhlí- zvláště ve vzorku 32- je základní hmota převážně vitrinitická (kolinit), kromě liptinitu obsahuje i častý inertinit (inertodetrinit, fuzinit, mikrinit). V obou případech se nejedná o hotový výrobek, ale o nález suroviny, snad částečně opracované. Podle vyššího prouhelnění a mikroskopického složení se zdá pravděpodobné, že materiál pochází z plzeňské pánve. Mohl by odpovídat tzv. plackovému uhlí z nýřanské sloje, pro což svědčí i palynologicky určené stáří vzorků - westphal D. Srovnávací vzorek "plackového" uhlí z plzeňské pánve se svým mikroskopickým obsahem více podobá vzor~u 32 s tím rozdílem, že neobsahuje téměř žádný alginit. Základní hmota je vitrinitická, místy slabě b1tumenní. Obsahuje hojné paralelně uložené miospory (kromě tenuispor i krassispory kyjovitého a oválného tvaru, hladké nebo jemně skulpturované, v různém stupni zachování). Fluorescence je oranžově žlutá až ~lutohnědá, místy fluoreskují jen velmi slabě . Dále je přítomen drobný inertodetrinit, menší úlomky pletiv fuzinitu a semifuzinitu, vzácně sklerocia, mikrinit. Celý vzorek je proniknut mikrokrystalickým pyritem. Jde spíše o přechodný typ klaroduritického uhlí až kenelu. Dopita (1956) označil "plackové" uhlí jako boghed až boghedkenel, tedy i s obsahem alginitu. Má výrazně celistvý vzhled, je černé barvy, lasturového lomu, na čerstvých lomových plochách slabě lesklé. Mikroskopicky popisuje autor základní hmotu (saprokolinit), v níž jsou nápadná eliptická až kulovitá tělíska alginitu (čel. Botryoccocaceae) o velikosti kolem 0,035 mm. Jejich výskyt je vázán na určité polohy, v nichž se objevují v bohatém seskupení. Z dalších mikrokomponent je v malém množství pří­ tomen sklerotinit, zlomky fuzinitu a mikrinit. Exinit je reprezentován hlavně miosporami. Výskyt "plackového uhlí" je znám z nýřanského souslojí v plzeňské pánvi. Tvořilo zde 0,2-0,4 m mocné lavice v humitovém uhlí, místy i celý profil sloje. V současné době je vytěženo, dříve se zpracovávalo v plynárnách a vyráběly se z něho různé leštěné předměty. Výchozy tohoto uhlí nejsou dnes známé. Podle podrobných studií Purkyně (1899; 1902) byla nýřanská sloj s kenelovým uhlím vyvinuta na dvou místech plzeňské pánve, a to jednak v její severní části u Třemošné, jednak v okolí Nýřan na západě jižní části pánve, kde se v době autorova výzkumu těžila na pěti dolech. Její uložení bylo místy mělké, např. na dole Sylvie pouze 22m pod povrchem. Dokumentovány byly i četné dislokace, někde i s výraznou výškou skoku. Je tedy pravděpodobné, že zde v době laténského osídlení mohla nýřan ská sloj na některých místech i vycházet na povrch. Purkyně (1899) též zdůrazňoval proměnlivost vývoje sloje co do mocnosti i výskytu kenelového uhlí. Toto uhlí zde bývalo označováno také jako Plattenkohle, Gaskohle, Gasschiefer, plackové uhlí, skalňák. Autor je charakterizuje jako "pevné, mdle hnědočerné, s lomem ploše miskovitým. Dá se sou~tružit i leštit. Obsahuje sporé makroskopické zbytky rostlin a obratlovců. Ve spodnějších polohách sloJe bývá toto uhlí vrstevnaté, láme se v deskách 5 cm tlustých. Desky se dají ještě štípat". Kromě kenelového ("plackového") uhlí popisuje autor vrstvu tmavošedého lupku, uloženého pod nýřanskou slojí. ~yl. zde znám pod názvem "boghead" nebo také "skalňák" (např. dřívější důl Humboldt a Ziegler); horel Jasným plamenem. V okolí Třemošné byla nýřanská sloj uložena hlouběji (nejmenší uváděná hloubka je cca 100 m). Uložení bylo pánvovité, takže ani zde není vyloučena možnost, že sloj mohla být v minulosti někde dos~ži:elná i povrchově. Purkyně (1902) uvádí, že sloj k okrajům pánve pozvolna vykliňovala. Ve srovnam s nýřanskou oblastí výskytu měla u Třemošné menší rozlohu i mocnost. Kenelové uhlí bylo uloženo vždy pod černým (humitovým) uhlím ve spodní části sloje. Uhlí bylo těženo několika menšími šachtami, těžba byla ukončena v r. 1896. . Kenely a boghedy jsou sapropelity, vyznačující se homogenním vzhledem a velkou houževnatostí, JS?u téměř černé barvy, matné až matně lesklé a mají lasturový lom. Mikroskopicky jsou charakterizo~any buď převahou sporinitu (kenely) nebo alginitu (boghedy). Všechny mikrokomponenty jsou velmi Jemně promíšeny, což způsobuje celkovou houževnatost. Nálezy ozdobných předmětů vyrobených z kenelu nebo boghedu uvádí např. TeichmiHlerová (1992). U kenelových náramků podotýká, že většina z ll kusů, které studovala pocházela z hrobů a sídlišť dob~ římské; jediný exe~plář laténského stáří byl nalezen na oppidu Ma~ching v Bavorsku. Boghedové n~amky pocházely ze Svýcarska a jeden, obsahující alginit Botryococcus, byl nalezen v hrobě halštatskeho stáří (Muri, kanton Aargau).

232

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

Kenely a boghedy se vyskytují v mnoha uhelných pánvích, ale míst, kde se nacházejí blízko povr-. chu, není mnoho. U kenelových náramků soudí Teichmtillerová, že mohly být vyrobeny z dolnoslezských uhlí nebo z materiálu ze střední a severní Británie. Kenelové uhlí stáří westphal C vychází na povrch také v sárské pánvi v Německu. Provenienci boghedového materiálu označuje autorka za nejasnou. Výchozy podobného materiálu jsou známé ze Španělska (stephanské olejové břidlice z Puertollana) nebo z Francie (boghed v Autunu) a Skotska.

Bituminózní horniny podkrkonošské pánve Dva srovnávací vzorky (60 a 61) představují surovinu, odebranou z výchozů u Košťálova (o. Semily). Jde o tzv. bituminózní břidlice permského stáří, jejichž výskyt je vázán zejména na rudnický obzor vrchlabského souvrství (stáří spodní autun) a místy i na kalenský obzor prosečenského souvrství (svrchní autun; cf. Tásler- Prouza- Havlena 1981). Rudnický obzor (Tásler 1979) tvoří zpravidla dvě samostatné vrstvy šedě zbarvených jílovců až jílovitých prachovců s charakteristickými několik decimetrů mocnými polohami bituminózních jílovců a tenkými vložkami vápenců. Kalenský obzor reprezentují šedé nebo pastelově pestré slínovce, jílovce a prachovce, které jsou místy doprovázeny bituminózními jílovci (např. v okolí Horní Kalné). Bituminózní jílovce (slínovce) byly v minulosti pokusně těženy pro libereckou plynárnu v oblasti mezi Košťálovem a Libštátem (Havlena 1964). Nejnověji byl výzkum těchto hornin rovněž zaměřen na možnost jejich těžby a průmyslového využití (Hošek 1985; 1987). Petrologickým studiem uvažované suroviny se v rámci tohoto výzkumu zabýval O. Malán (1987), který pak své výsledky publikoval v souborné práci o bituminózních břidlicích Českého masivu (Malán- Volkmann 1991). Oba srovnávací vzorky z košťálovského výchozu zhruba reprezentují dva typy bituminózních hornin rudnického obzoru (obr. 15, 16). Liší se např. obsahem organické (bitumenní) hmoty, který je vyšší u vzorku 61; u vzorku 60 je bohatší prachovitá příměs a karbonát v podobě tmelu. Pro oba vzorky je společná přítomnost tenkostěnného alginitu. Tenkostěnný alginit i sporinit jsou značně destruovány a mají nižší intenzitu fluorescence. Malán a Volkmann (1991) označují tenkostěnný alginit (shodně s upravenou klasifikací ICCP z r. 1975) jako lamalginit a soudí, že se na jeho složení podílí hlavně Cyanophyta (rod Nostocopsis) a dále některé typy zelených řas rodu Pediastrum aj. Alginit Botryococcus (zjištěn pouze ve vzorku 61) je nápadný a důležitý telalginit; jeho podíl ve složení organické hmoty těchto hornin je druhořadý. Materiál středového kotoučku námi analyzovaného východočeského nálezu ze Zlivi (59) těmto horninám neodpovídá; byl naopak zhotoven ze sapropelitu typu středočeské švartny. Jeho surovina tedy nepochází z okolí místa nálezu, ale pravděpodobně z oblasti výskytu typické švartny.

Posidoniové břidlice

pETROLOGICKÝ VÝZKUM

doniových břidlicích jako alginit Nostocopsis saprolithica n. sp. (jednobuněčné kulovité až slabě oválné tenkostěnné řasy vel. 4-10 mikrometrů, pravděpodobně tvořící kolonie). b) Důležitým diagnostickým znakem je přítomnost větších jednobuněčných řas, které jsou velmi nápadné jasně žlutou fluorescencí. Patří k řádu Tasmanales (silnostěnné) a Leiosphaeridales (tenkostěn­ né). Jsou to opět mořské (až marinně brakické) kulovité řasy vel. 40-140 mikrometrů. V břidlicích jsou mnohdy prokřemenělé (obr. 7:1,2). Základní hmota posidoniových břidlic je jílovito - slínitá, na jílové minerály je vázána bitumenní substance. Podle Teichmtillerové a Ottenjanna (1977) obsahuje vedle alginitu další mikrokomponenty (macerály): sporinit, rezinit, chlorofylinit, bituminit a exsudatinit. Obsahy sporinitu jsou malé, intenzita fluorescence je slabá. Autoři dále popisují tři druhy bituminitu. Ze zbytků fauny jsou nejčastější rybí šupiny, zuby, zbytky chitinových misek brachiopodů a hmyz. Ve fluorescenci se chovají jako liptinit, mnohé jsou jemně lamelované. Velmi vzácně se vyskytuje vitrinit a inertodetrinit. Z minerálních příměsí jsou vedle jílových minerálů časté karbonáty, pyrit a křemen. Obsahy karbonátu jsou proměnlivé. Výchozy posidoniových břidlic, které přicházejí v úvahu, se nacházejí na různých místech v jižním Německu (zvl. wtirttembersko-bavorské výchozy), dále v podhůří Švábské Jury (Schwabische Alb) a Alsasku. V severním Německu jsou uloženy ve větších hloubkách. Srovnávací materiál, který jsme měli k disposici, byl z lokality Balingen (Wtirttembersko) a Langenbrticken. Ze zkoumaných vzorků odpovídá posidoniové břidlici vzorek 16 z lokality Westgreussen v Durynsku (obr. 7). Makroskopicky byl popsán jako bituminózní jemně slídnatý prachovitý jílovec s příměsí karbonátu. V mikroskopickém složení je charakteristickým prvkem přítomnost sytě žlutě fluoreskujících, patrně prokřemenělých řas Tasmanales. Základní hmota s nižší bitumenní příměsí obsahuje karbonát a hojný pyrit. Vedle silnostěnných řas Tasmanales se ve vzorku vyskytují ještě větší tenkostěnné řasy a drobný alginit (liptodetrinit). Zcela bezpečně nebyl identifikován vzorek 13 z lokality Jtichsen v Durynsku. Zatímco vzorek 12 z téže lokality odpovídá složením i palynologicky švartně (stefan. stáří), u vzorku 13 se nepodařilo pro nedostatek miosporového obsahu stáří určit. Také mikroskopický obraz není jednoznačný. Převažuje drobný alginit světle žluté fluorescence, uložený v tmavěji zbarvené základní hmotě. Větší typy alginitu nebyly zjištěny. Není vyloučeno, že jde rovněž o posidoniovou břidlici, protože ve švartně se sporinit přece jen vyskytuje častěji.

Francouzské bituminózní břidlice Poslední skupinu surovin tvoří mezi studovanými vzorky materiál z francouzských nálezů. Jsou to pře­ vážně různé typy bituminózních břidlic s příměsí karbonátu, někdy obsahující zbytky fauny. Jde patrně o francouzský materiál různé provenience. Francouzské bituminózní břidlice (schistes bitumineux) byly předmětem četných výzkumů, většinou vsak zaměřených na jejich průmyslové využití. Petrologicky jsou definovány jako sedimentární horniny obohacené fosilními organickými látkami sapropelového původu, vrstevnaté, často laminované. Mají obdobné složení jako sapropelity, u kterých je však organická hmota v převaze. Ve složení organické hmoty břidlic lze rozlišit (Alpern 1976; 1981) miospory nebo pylová zrna, řa­ sy, fragmenty gelifikovaných pletiv, různé blíže neurčitelné mikrozbytky (detrinit), zbytky fauny (ryb, ?strakodů, koprolity aj.). Nejdůležitější rozlišovací význam mají řasy. V břidlicích karbonu a permu JSou zastoupeny planktonní řasy Botryococcus, v liasu (toarcien) jsou to hlavně řasy Tasmanales a druhy považované za analogické. Velmi drobné řasy Nostocopsis jsou také v břidlicích toarcienu pařížské ~ánv~, ale i v dalších bituminózních břidlicích . V minerálním složení jsou vedle jílových minerálů nejcastěJ ŠÍ karbonáty (kalcit, dolomit, křemen, sulfidy, živce aj.). Výskyty bituminózních břidlic jsou uváděny např. z limnických permokarbonských pánví Centrálního masivu (středofrancouzské pánve). Nejznámější je pánev autunská v severovýchodní části Centrálního masivu, a dále ložisko Aumance (Allier), které je součástí permské pánve Bourbon L' Archambaut. Břidlice v pánvi Blanzy - Montceau jsou stephanské. V jižní části Centrálního masivu v

Dalším materiálem, který se podařilo mezi studovanými vzorky identifikovat, jsou německé posidoniové břidlice jurského stáří (svrchní lias), mořského původu. Jejich všestranným výzkumem se zabývala řada autorů (např. Einsele- Mosebach 1955; Fischer 1961; Gaertner et al. 1968; Teichmtiller- Ottenjann 1977 a další). Bylo také prokázáno, že sloužily v době halštatské a laténské jako surovina pro výrobu ozdobných předmětů (Rochna- Madler 1961). Posidoniové břidlice, pojmenované podle významného výskytu fosilie Posidonia bronii, tvoří souvrství střídajících se lavic tmavošedých slínitých vápenců a slínitých jílovců, místy bituminózních. V bituminózně jílovitém vývoji jsou to černošedě až hnědočerně zbarvené kompaktní horniny, někdy výrazně vrstevnaté (až lupenité), někdy s makroskopicky méně výrazným zvrstvením. Obsah bitumenních látek je proměnlivý. Pro jejich mikroskopické složení je příznačný výskyt alginitu dvojího typu: a) Bohatě zastoupený drobný alginit, petrologicky často popisovaný jako liptodetrinit. Madler (1968) ho určil jako zbytky masové řasové vegetace. Z mořských zelených řas obsahují zvláště Nostocacea_e mnoho gelu a rozpadají se na jednotlivé buňky. Proto Madler popsal drobné vločkovité útvary v posJ-

233

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

234

je další ložisko permských břidlic v pánvi St.-Affrique. Zn~mé jsou také ~lejna~~ b~idlice ~oarcien.~ (lias), nazývané rovněž "deskovité" (schistes carton du Toarc1en). VyskytuJ! se pn vychodmm okraJI pařížské pánve, povrchově se těžily např. u Crevenay (severovýchodně od Dijonu). Určení provenience u studovaných vzorků z francouzských nálezů je bez možnosti bližšího porovnání s horninami známých výskytů značně problematické. Výjimkou jsou vzorky 47 a 48 z BuxieresLes-Mines (dep. Allier). Oba jsou ze stejného materiálu a reprezentují neopracovanou surovinu (vzorek 47) a středový kotouček (vzorek 48) z výrobního sídliště poblíž výchozu břidlic . Makroskopicky jde 0 hnědočerně až černě zbarvenou horninu, na vrstevních plochách jsou pod lupou patrné četné schránky ostrakodů. Podle mikroskopického složení, v němž se mimo jiné objevuje častý miosporinit, lz~ horninu označit jako bituminózní jílovec (břidlici) kenelového typu se zbytky fauny (obr. 10). Lokahta leží v limnické pánvi Aumance při severním okraji Centrálního masivu. Bituminózní břidlice tvoří přímé nadloží uhelných slojí ve vrstvách Buxieres (Assise de Buxieres) a obsahují četné vrstvičky dolomitické (podrobně např. Courel- Paquette 1981). Souvrství s uhelnými slojemi, včetně bituminózních břid­ lic, je autunského stáří (perm). Naleziště Levroux (střední Francie) poskytlo zlomky náramků (vzorky 41 a 42), vyrobené ze dvou různých surovin. Vzorek 41 je jílovec (břidlice) boghed-kenelového typu. Všechny bitumenní macerály mají nižší intenzitu fluorescence. Liptinit je zastoupen hojným miosporinitem, vzácnějším liptodetrinitem a alginitem, základní hmota je jen slabě bitumenní. Dále se objevuje vyšší minerální příměs a zbytky fauny. Mikroskopicky vzorek poněkud připomíná naše plackové uhlí z nýřanské sloje. Podle mikrofloristického obsahu odpovídá stáří westphal D - stephan. Produktivní vrstvy vestfalu jsou uloženy v blízkosti povrchu např. v alsasko-lotrinské pánvi. Není vyloučen ani původ materiálu z některé středofrancouzské pánve stephanské (např. pánev Blanzy-Montceau). Surovinou vzorku 42 (obr. 9:2) je patrně vápnitá bituminózní břidlice s převahou celistvé bitumenní základní hmoty a nepatrně zastoupeným miosporinitem, stáří pravděpodobně opět westphal D - stephan. Odlišný typ suroviny představuje vzorek 45 - zlomek náramku z lokality Fere-Champenoise (obr. 9: 1). Hornina odpovídá boghedové břidlici až boghedu s příměsí karbonátu. Je vrstevnatá, téměř černé barvy, s bělavými nebo nahnědlými povlaky. V mikroskopickém složení dominuje algini.t (větši.no~ Botryococcus), vzácnější je slabě fluoreskující miosporinit. Z nebitumenních komponent Je rel~tlvne častý inertinit, limonitizovaný pyrit, karbonát. Palynologicky se stáří nepodařilo určit. Podle hoJ ného výskyty alginitu Botryococcus, který je podstatnou součástí boghedu autunské pánve (např . Alpern 1981), soudíme, že by surovina mohla pocházet z tohoto ložiska. Slojku boghedu tam provázeJÍ vrstvy bituminózních boghedových břidlic (stáří autun).

Suroviny nejistého

původu

z německých nálezů je problematické rozlišení materiálu ve vzorku 18 z lokality Kofering. Je to sap.r_o~

pelový jílovec s nižším obsahem bitumenních látek. Mikroskopicky je nápadný výrazně fluor~sku}I~ 1 větší typ alginitu (blíže neurčen), značně degradovaný miosporinit a zbytky fauny, které jsou bttummizovány. V celém vzorku je hojný pyrit. Stáří bylo určeno jako pravděpodobný karbon. Mezi českými nálezy se objevilo ještě několik odlišných typů suroviny nejisté provenience : Vzorek 7 z lokality Praha- Petrovice pochází z tence vrstevnaté žlutohnědé horniny, která po~le mikroskopického složení odpovídá bitumenní vápnité břidlici. Alginit ani sporinit nebyl zaznamenan, stáří se nepodařilo určit. Vzorek 24 z lokality Hradenín (obr. 8:1) pochází z lesklé suroviny hnědočerné barvy s drobnými šedobílými čočkami. Mikroskopicky je pro horninu typická téměř celistvá, výrazně hnědožlutě fluoreskující základní pelobitumenní hmota s další minerální příměsí (karbonát, pyrit) a ojedinělým fuzitem. Jde patrně o druh bituminózní břidlice s příměsí karbonátu. Stáří ne~rče~o. . . Podobná bitumenní hornina stáří westphal D - stephan se obJeVUJe ve vzorku 31 - lokalita Ehmngen (Bádensko-Wiirttembersko ). Vzorek 28 - lokalita Závist. Surovinou je patrně bituminózní prachovitý jílovec se zbytky f~~n~ , vrstevnatý, kompaktní, hnědočerné barvy. Základní hmota je aleuropelitická se slabší bitumenní pn me-

PETR OLOGICKÝ VÝZKUM

235

sí; obsahuje různé typy miospor (i středně silné skulpturované typy), zbytky fauny, klastickou minerální příměs. Je karbonského stáří, provenience problematická.

4. SHRNUTÍ Petrologickým studiem, doplněným výsledky palynologických analýz, se podařilo rozlišit několik druhů surovin, z nichž byly zkoumané archeologické nálezy zhotoveny. Většina vzorků (zlomky náramků, středové kotouče, opracovaná surovina) z českých a moravských nalezišť byla vyrobena ze švartny- bituminózního jílovce svrchnostephanského stáří. Nejpravděpodobnější místa, odkud bylo možné tento materiál získávat, leží při severním okraji kladensko-rakovnické pánve, kde byly četné výchozy švartny. Z těchto míst jsme také odebrali srovnávací vzorky. U několika ne zcela typických vzorků (např. vzorek 26- Vejprnice) nelze vyloučit možnost, že pocházejí z dalšího místa výskytu švartny na Plzeňsku. Zde však je švartna vyvinuta jen místy a pro opracování se zdá být méně vhodná. Z nálezů mimo území České republiky odpovídají švartně vzorky slovenské, maďarské a polské (s výjimkou vzorku 55 -dřevo), dále vzorky 12, 15 a 17 z nalezišt Ji.ichsen, Neudietendorf, BerchingPollanten a patrně i vzorek 14 ze Steinsburgu-Romhildu v Německu. Další surovino~, jejíž využití v době laténské indikují zvláště vzorky 32 - Zvíkovské Podhradí a 33 -Sedlec v jižních Cechách, je s velkou pravděpodobností tzv. plackové uhlí z nýřanské sloje v plzeňské pánvi. Petrologicky je to sapropelit kenelboghedového typu, stáří westphal D. Využití východočeských bituminózních jílovců nebylo prokázáno. Výrazně odlišnou surovinou jsou německé posidoniové břidlice, stáří svrchní lias. Tento materiál byl zjištěn pouze u vzorku 16 z Westgreussen a ne zcela přesvědčivě u vzorku 13 z Jiichsen (oba z Durynska). Surovinou francouzských nálezů jsou různé typy bituminózních břidlic, všechny pravděpodobně francouzské provenience (snad středofrancouzské pánve, pánev u Autunu, břidlice toarcienu při východním okraji pařížské pánve a alsasko-lotrinská pánev). U zbývajících vzorků je provenience suroviny problematická. Vzorky 7 - Petrovice a 24 - Hradenín představují různé typy bituminózních břidlic s příměsí karbonátu, bez výraznějších diagnostických znaků . Vzorek 28- Lhota-Závist je bituminózní prachovitý jílovec se zbytky fauny, vzorek 18 z Koferingu sapropelový jílovec, oba pravděpodobně karbonského stáří.

236

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

2 Obr. I. I Kalivody- vzorek JO, příčný řez. Typická švartna, srovnávací vzorek. V jílovito-bitumenní základní hmotě (šedá) s drobnými tělísky liptodetrinitu (převážně alginit)je patrný protáhlý miosporinit (s), uprostřed obrázku algtnit (a) typu Botryococcus, ojediněle tříšť fuzinitu (f) a zrnka pyritu (p ). Příčný řez, zvětš. ca 400x. 2 Kalivody - vzorek JO, podélný řez. Větší tělíska miosporinitu (s), drobný liptodetrinit (l) kulovitého nebo nepravidelného tvaru, fu· zinit, pyrit. Zvětš. ca 400x. Všechny fotografie na obr. 1 až 16 pořízeny z nábrusu v olejové imerzi s použitím fluorescence. - Typical Kounov sapropelite.

237

pETROLOGICKÝ VÝZKUM

2 Obr. 2. 1 Kalivody - vzorek 1O. Švartna, méně jílovitá část srovnávacího vzorku. Převládá základní drobně zrnitá bitume~n í hmota (světlá), gjedinělý miosporinit (s), tříšť fuzinitu (f), zrnka pyritu (p ), křemene (k). Zvětš. ca 400x.

2 Kaltvody - vzorek JO. Cást vzorku s hojnějším pyritem (p ), dobře rozlišitelným miosporinitem (s), ojedinělým algillltem Botryococcus (a). Zvětš. ca 400x. - Kounov sapropelite.

238

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

239

pETROLOGICKÝ VÝZKUM

1

2 Obr. 3. 1 Srbeč - vzorek 49. Švartna. V základní jílovito-bitumenní hmotě dobře rozlišitelný různorodý m~osporinit (světlý), vzácně drobný inertinit (černý). Zvětš. ca 250x. 2 Libčeves - vzorek 36. Sapropelit typu švartny. Cást vzorku s výskytem velmi drobných bitumenních tělísek (alginit ?), vzácnějším miosporinitem a alginitem Botryococcus, v rohu snímku větší bituminizované zrno. Zvětš. 250x. - Kounov sapropelite.

2 Obr. 4. 1 Sedlec - vzorek 33. Pravděpodobně tzv. plackové uhlí. Vitrinit (v) -světle šedý, častý inertinit (i) - bílý, sporinit (s ) a alginit (černý). Bílé světlo, zvětš. ca 250x. 2 Sedlec - vzorek 33 ve fluorescenci. V tmavě zbarvené základní hmotě (vitrinit- kolinit) je častý miosporinit různé intenzity fluorescence - tenuispory i krassispory (s), alginit Botryococcus (a), kutinit. Tmavý inertinit splývá se základní hmotou. Zvětš. ca 250x. - Possibly the so-called Plattenkohle.

240

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

pETROLOGICKÝ VÝZKUM

241

1

2 Obr. 5. I Jiichsen - vzorek 12. Patrně švartna. Základní hmota jílovito-bitumenní obsahuje výrazně fluoreskující miosporinit (s), alginit Botryococcus (a), fuzinit (f), pyrit. Zvětš. ca 250x. 2 Jiichsen- vzorek 12. Část téhož vzorku s klastickou minerální příměsí (zrna karbonátu, křemen, pyrit), bituminizovanými zbytky fauny (rybí šupina ve spod· ní části snímku) a miosporinitem. Zvětš. ca 250x. - Probably Kounov sapropelite.

2 ~br. 6. 1 Steinsburg-Romhild - vzorek 14. Pravděpodobně švartna. Hojný liptodetrinit (drobnobuněčný alginit?) jako so.učást základní hmoty, oválná tělíska alginitu Botryococcus (a), miosporinit (s), fuzinit (j). Zvětš. ca 250x. 2 _Stemsburg-Romhild- vzorek 14. Méně bitumenní část. Dobře rozlišitelný protáhlý miosporinit (bílý), fuzinit (čer­ ny), zrnka křemene (šedá). Zvětš. ca 250x. - Probably Kounov sapropelite.

242

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

pETROLOGICKÝ VÝZKUM

243

1

1

2

2 Obr. 7. 1 Westgreussen- vzorek 16. Posidoniová břidlice. VV zákla~ní hmotě _výrazněfluoreskující alg~nit Ta!man;:)l~ (a). Zvětš. ca 250x. 2 Westgreussen- vzorek 16. Uprostred obrazku algmtt Tasmanales (a), patrne prokreme · Zvětš. ca 250x. - Posidonian shale.

O~r. 8. 1 Hradenín- vzorek 24. Převaha silně bitumenní základní hmoty (světlá), ojedinělé miospory (bílé), klasticka minerální příměs, fuzinit. Zvětš. ca 250x. 2 Lhota-Závist- vzorek 28. Výrazně fluoreskující miosporinit (bílý) v tmavě šedé prachovito-jílovité základní hmotě. Zvětš. ca 250x. - Bituminous shale or silty claystone.

244

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

245

pETROLOGICKÝ VÝZKUM

1

1

2

2

Obr. 9. 1 Fere-Champenoise - vzorek 45. Boghedová břidlice. Hojný alginit (převážně Botryococcus) výrazné fiuo· rescence, drobnější miosporinit, základní hmota tmavá, bez bitumenní příměsi. Zvětš. ca 250x. 2 Levroux - vzorek 42. Bitumenní základní hmota (šedobílá), ojedinělý miosporinit (bílý), klastická minerální příměs (karbonát, pyrit aj.)· Zvětš. ca 250x. - Sample 45: boghead shale, sample 42: bituminous shale.

Obr. 10. 1 Buxieres-Les-Mines - vzorek 47. Slabě bitumenní základní hmota (tmavě šedá) s hojným miosporinitem (bílý), drobná zrnka pyritu. Zvětš. ca 250x. 2 Buxieres-Les-Mines- vzorek 48. Slabě bitumenní základní hmota s hojným miosporinitem, ve svrchní části snímku vrstvička bitumenní hmoty s ojedinělým sporinitem. Zvětš. ca 250x. Bituminous claystone oj the cannel type (Autun age).

246

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

pETROLOGICKÝ VÝZKUM

247

1

1

2

2

Obr. ll. 1 Sopron - vzorek 22. Švartna. Bituminizované zbytky fauny (uprostřed snímku), ojedinělý alginit Botryococcus, miosporinit různé intenzity fluorescence, drobná tělíska liptodentrinitu, klastická minerální příměs. Zvětš. ca 250x. 2 Sopron - vzorek 23. Sapropelit typu švartny. V části vzorku hojná velmi drobná tělíska liptodentrinitu (patrně drobnobuněčný alginit), vzácnější miosporinit, juzinit, klastická minerální příměs. Zvětš. ca 250x. Sample 22: Kounov sapropelite, sample 23: sapropelite oj the Kounov-type.

Obr. 12. 1 Vejprnice- vzorek 26. Sapropelit typu švartny, silně bitumenní část vzorku. Hojná nahloučená paralelně usp_ořádaná tělíska liptodetrinitu jako součást základní hmoty, hůře rozlišitelný miosporinit, ve spodní části snímku

!uzmu, vzácně pyrit. Zvětš. ca 250x. 2 Vejprnice - vzorek 26. Méně bitumenní část. Výrazně patrný miosporinit, fuzinu, klastická minerální příměs. Zvětš. ca 250x. - Sapropelite oj the Kounov-type.

248

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉ NSKÉ

249

PETROLOG ICKÝ VÝZKUM

1

2

2

3

3

Obr. 13. J-3 Zliv - vzorek 59. Švartna. Příčný řez: v základní hmotě drobný liptodetrinit (L), místy dobře rozlišiťeln~ miosporinit (S), alginit Botryococcus (B),fuzinit (F), na obr. 3 pletivo fuzinitu zčásti vyplněné exsudinitem, klasticka minerální příměs. Zvětš. ca 250x. - Kounov sapropelite.

Obr. 14. 1-3 Zliv- vzorek 59. Švartna. Podélný řez: liptodetrinit (drobnobuněčný alginit)jako součást základní hmoty, oválná tělíska miospor (S), alginit Botryococcus (B), fuzinit. Zvětš. ca 250x. - Kounov sapropelite.

250

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

PETROLOGICKÝ VÝZKUM

251

2

2

3

3

Obr. 15. 1-3 Košt'álov- vzorek 60. Bituminózní břidlice, rudnický obzor. V základní hmotě tenkostěnný alginit (A), !uzinit (F), pyrit (P), na obr. 2 a 3 patrně bituminizované zbytky fauny. 1-2: příčný řez, zvětš. 250x; 3: podélný rez, zvětš. ca 160x. - Bituminous shale, East Bohemia.

Obr. 16. 1-3 Košťálov - vzorek 61. Bituminózní břidlice, rudnický obzor. 1: agregátní útvary kalcitu, tenkostěnný alginit (A) značně destruovaný, větší tělíska alginitu Botryococcus (B - obr. 2-3 ). 1-2: příčný řez, 3: podélný řez. Zvětš. 250x. - Bituminous shale, East Bohemia.

PŘÍLOHA: PETROLOGICKÝ ROZBOR VZORKŮ Použité zkratky: MA makroskopický popis, MI-BS mikroskopický popis- v bílém světle, MI-MS mikroskopický popis - v modrém světle, MIN minerální obsah. Archeologická data k jednotlivým vzorkům uvádí tab. 9 v oddílu 7.3.2. této knihy.

1. Mšecké Žehrovice I (Rakovník) MA: výrazně vrstevnatá, houževnatá, dobře štípatelná hornina, na plochách vrstevnatosti patrné zbytky fauny (rybí šupiny), hnízda sádrovce, povlaky limonitu a dalších sekundárních minerálů MI-BS: tmavošedá základní hmota obsahuje rozptýleně drobný inertodetrinit, jemné čočky rozpukaného kolinitu, protáhlé miospóry, útržky pletiv fuzinitu, sklerocia- hojná mineralizace pyritem MI-MS: střídavě vrstvičky s tmavohnědou základní hmotou (jílovitější) s výrazně fluoreskujícími miospórami a vrstvičky s převahou světle žlutohnědě nebo žlutě fluoreskující jemně zrnité základní hmoty (liptodetrinit, alginit), vzácně alginit typu Botryococcus MIN: limonit; pyrit; sádrovec; siderit; kalcit; radioaktivní minerál - vzácně Hodnoc.: typická švartna, nejvíce odpovídá vz. 8 - Hřešíce 2. Řisuty I (Kladno) MA: vrstevnatá, houževnatá hornina s hojnými povlaky sekundárních minerálů, s ojedinělými zbytky fauny, vzácně sádrovec MI-BS: větší obsah klastických anorganických příměsí- tříšť pletiv fuzinitu, vzácně čočky kolinitu, vrstvičky a čočky jílovité, karbonáty MI-MS: ve srovnání s předchozím vzorkem poněkud nižší obsah bitumenní hmoty, více destruovaný miosporinit, vzácně alginit pyrit- zrnka, čočky; karbonát- čočky; siderit; sádrovec MIN: Hodnoc.: typická švartna, odpovídá např. vz. ll - Hředle 3. Královice (Kladno) MA: vrstevnatá, houževnatá hornina, velmi hojné zbytky fauny (rybí šupiny aj .), čočky karbonátu, povlaky limonitizovaného sideritu (?) MI-BS: méně klastických anorganických příměsí- výrazné usměrnění mikrokomponent, tříšť nebo útržky fuzinitu, některé mineralizované sulfidy, drobné čočky karbonátu, místy velmi hojné sulfidy MI-MS: převážnou část vzorku tvoří pelobitumenní až bitumenní základní hmota, místy s velmi hojným drobným liptodetrinitem (alginit ?) a miosporinitem, dále protáhlé žlutě fluoreskující miospóry a vzácně alginit (Botryococcus) MIN: pyrit; galenit - limonitizovaný; kalcit; slídový minerál; radioaktivní minerál - v části vzorku Hodnoc.: typická švartna z Rakovnicka, srovnatelná nejvíce se vz. 9 a 10- Bdín a Kalivody 4. Lo děnice (Beroun) MA: houževnatá hornina, časté rezavohnědé a světle hnědé povlaky (karbonát, limonit) MI-BS: výrazně paralelní uspořádání komponent, drobné pyritové impregnace, zrnka a mikrokonkrece pyritu, prach. křemen, drobné rozpukané čočky kolinitu, častější fuzinit, nepravidelná hnízda karbonátu, vzácně zbytky fauny MI-MS: základní hmota je slabě bitumenní, v ní výrazně fluoreskující protáhlé miospóry, liptodetrinit, vzácně rezinit, vysoký obsah anorganických komponent MIN: pyrit- limonitizovaný; křemen; slídový minerál; siderit; kalcit; hojnější jílovitá hmota Hodnoc.: patrně jílovitější část švartny z Rakovnicka S. Lenešice (Louny) MA: hnědočerná hornina, pod lupou patrné zvrstvení, velmi jemné pukliny (vzácně) MI-BS: jemnozrnná základní hmota, paralelní uspořádání součástek, méně sulfidů, méně klastické minerální příměsi - drobné čočky bělavého karbonátu, fuzinit + semifuzinit (útržky, tříšť pletiv, některé mineralizovány FeS 2)

254

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

MI-MS:

pelobitumenní základní hmota s velmi hojným destruovaným liptodetrinitem a miosporini tem, lokálně miospóry výrazně fluoreskující, vzácně alginit (Botryococcus), střídavě vrstvičky více a méně jílovité MIN: jílový minerál; karbonát- čočky; pyrit- limonitizovaný; slídový minerál; vzácně radioaktivní minerál; prach. křemen Hodnoc.: typická švartna z Rakovnicka

6. Praha - Běchovice (Praha) MA: vrstevnatá, houževnatá hornina černohnědé barvy, místy světle hnědě nebo rezavohnědě skvrnitá MI-BS: jemnozrnná základní hmota, častá navětralá zrnka pyritu, čočky karbonátu, zbytky fauny, zvětralý siderit, ťuzinit- tříšť pletiv, inertodetrinit MI-MS: pelobitumenní základní hmota, značně destruovaný miosporinit- nižší intenzita fluorescence, liptodetrinit, vzácněji tělíska alginitu pyrit- zvětralý; karbonát (kalcit)- čočky; siderit- limonitizovaný MIN: Hodnoc.: švartna patrně z Rakovnicka- více navětralá 7. Praha - Petrovice (Praha) MA: velmi tence vrstevnatá hnědá, na vrstevních plochách žlutohnědá bitumenní hornina s vyšším obsahem karbonátu (kalcitu) MI-BS: jemnozrnná základní hmota s drobnými mikrokonkrecemi pyritu (i čočky), ojediněle úlomky fuzitu, drobná prach. zrnka snad křemene MI-MS: převaha světle žlutohnědě fluoreskující nepravidelně zrnité až celistvé základní bituminózní hmoty s vyšším obsahem karbonátu MIN: karbonát; pyrit; limonit Hodnoc.: bituminózní vápnitá břidlice- ne švartna; provenience nejistá 8. Hřešice (Kladno) MA: švartna značně navětralá, na vrstevních plochách hojně sekundární minerály, rybí šupiny, častý fuzit, vrstvičky střídavě dobře štípatelné, jílovitější a vrstvy houževnatější, tmavší barvy MI-BS : střídavě vrstvičky více i méně jílovité, výrazné usměrnění komponent, méně pyritu, jemné čočky a zrnka karbonátu, siderit, hojný fuzit MI-MS: pelobitumenní základní hmota, kolísavý obsah miosporinitu a liptodetrinitu - nižší intenzita fluorescence - velmi vzácně větší alginit, místy více jílovité hmoty MIN: karbonát- kalcit, siderit; pyrit- méně častý; sekundární minerály; čočky jílovité hmoty Hodnoc.: typická švartna, více zvětralá, hojné sekundární minerály vzorek z výchozu či suroviny vytěžené z dolu Pozn .: 9. Bdín (Rakovník) MA: kompaktní, houževnatá švartna, hůře štípatelná, na příčném lomu matně lesklá; hojné rybí šupiny +další zbytky fauny, častý sádrovec MI-BS: tmavošedá základní hmota, v ní drobná zrnka nebo čočky pyritu, karbonát, zbytky fauny, tříšť pletiv fuzinitu, inertodetrinit MI-MS: více a méně jílovitý sapropelit s výrazně fluoreskujícími protáhlými hladkými typy miospór a méně intenzívně fluoreskujícím značně destruovaným miosporinitem a liptodetrinitem (alginit ?), vysoký obsah bitumenu, vzácně větší alginit typu Botryococcus MIN: pyrit; karbonát; sádrovec; radioaktivní minerál -vzácně Hodnoc. : typická houževnatá švartna (kenel-boghedového typu) Pozn.: vzorek z výchozu či suroviny vytěžené z dolu Anna 10. Kalivody (Rakovník) MA: švartna s velmi hojnými rybími šupinami, koprolity a dalšími zbytky fauny (jehlicovité útvary), houževnatá, velmi kompaktní, hůře štípatelná MI-BS: nápadná hojná mineralizace velmi jemnozrnným pyritem, dále čočky celistvého pyritu zčás­ ti navětralé, vzácně jemné pásky kolinitu, rozptýleně fuzinit, inertodetrinit, zrna karbonátu

PETROLOG ICKÝ VÝZKUM

MI-MS: MIN: Hodnoc.: Pozn.:

255

v pelobitumenní základní hmotě výrazně fluoreskující miospóry, liptodetrinit- opět spíše kompaktní sapropelit (kenel-boghedového typu) pyrit; kalcit; siderit kompaktní, houževnatá švartna- obdobná jako vz. 9 -Bdín; větší mineralizace pyritem vzorek z desky švartny přenesené do obce z blízkého výchozu či dolu

11. Hředle (Rakovník) MA: kompaktní, houževnatá švartna s méně častými zbytky fauny, místy s čočkami pyritu a s povlaky sekundárních minerálů MI-BS: cel~ :zorek proniknut jemnou pyritovou mineralizací + čočky pyritu a galenitu, tříšť pletiv fuZimtu, zbytky fauny , koprolity, čočky zvětralého sideritu MI-MS: pel~b~tumenní _z~kladní hmota s výrazněji fluoreskujícím miosporinitem a drobným liptodetnmtem (algm1t?) -místy převládá, vzácně alginit typu Botryococcus MIN: pyrit; galenit; karbonát; siderit; sádrovec; křemen Hodnoc. : obdobná švartna jako vz. 9 a 1O Pozn. : vzorek suroviny vytěžené z dolu Richard 12. Jiichsen (Kr. Meiningen, Durynsko) MA: hornina hnědočerná, na povrchu znatelné podélné rýhy , pod lupou patrné čočky bílé a rezavohnědé barvy, homogenní vzhled MI-BS: tmavě hnědošedá základní hmota, v ní rozptýlené úlomky nebo čočky fuzinitu, ojediněle vitrinit - kolinit, zbytky fauny (rybí šupiny ap.), čočky jíl. hmoty, relativně častý pyrit MI-MS: základní hmota pelobitumenní až bitumenní, hnědé až světleji hnědé barvy, místy hojnější tenkostěnné miospóry různé intenzity fluorescence, liptodetrinit, relativně častý alginit typu Botryococcus výrazně žluté fluorescence MIN: jílovitá hmota; pyrit - mikrokonkrece, framboidy, krystaly, častá limonitizace; karbonát, křemen, slídový minerál, sekundární minerály ve výplních puklin Hodnoc.: typický sapropelit, podle mikroskopického složení a výskytu alginitu typu Botryococcus patrně švartna (kompaktní méně jílovitá část); karbon 13. Jiichsen (Kr. Meiningen, Durynsko) MA: rozpukaná černohnědá hornina, ve výplních puklin pod lupou místy patrné sekundární minerály, ojediněle drobné čočky okrově hnědé barvy MI-B S: základní hmota tmavě hnědošedá, hojnější různorodá klastická minerální příměs, žilky karbonátu, ve velmi malém množství drobný fuzinit MI-MS: převaha drobných tělísek liptodetrinitu (patrně drobnobuněčný alginit) světle žlutě fluoreskujících, místy splývají do souvislých pásků , místy uloženy v tmavěji zbarvené základní hmotě, v části vzorku vyšší anorganická příměs, výrazné usměrnění všech komponent MIN: jílovitá hmota; pyrit - limonitizovaný; kalcit; siderit; radioaktivní minerál - vzácně - zrnka s vyběleným dvůrkem; protáhlé čočky navětralých minerálů Hodnoc.: sapropelit boghedového typu, není vyloučena posidoniová břidlice; stáří nezjištěno 14. Steinsburg - Romhild (Kr. Meiningen, Durynsko) MA: hornina hnědodočerná, rozpukaná, matného lesku, drobné čočky bělavého minerálu a sulfidy MI-BS: dobře patrné jemné zvrstvení, místy drobné paralelní prasklinky, zčásti vyplněné sekundárními minerály, nízký obsah klastické minerální příměsi, tříšť fuzinitu i souvislé útržky pletiv, laminky jíl. hmoty MI-MS: střídavě více a méně bitumenní partie, v jílovitější části patrný miosporinit a alginit (vzácně), převaha jemnozrnné až vločkovité světle žlutě fluoreskující hmoty (nahloučený liptodetrinit - patrně drobnobuněčný alginit), místy tmavěji zbarvená (hnědá) pelobitumenní základní hmota MIN: jílovitá hmota; pyrit - limonitizovaná zrnka; slídový minerál; karbonát - navětralý, drobná oválná zrna Hodnoc.: sapropelit kenel-boghedového typu (není vyloučena švartna)

256

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

15. Neudietendorf (Kr. Erfurt, Durynsko) MA: hornina černé barvy, na povrchu výkvěty sekundárních minerálů, jemné podélné pukliny MI-BS: základní hmota hnědošedá, prostoupená jemnými puklinami, v malém množství fuzinit, limonitizovaný pyrit, miosporinit převaha zrnité bitumenní hmoty s hojnými tělísky liptodetrinitu jasně žluté fluorescence (alMI-MS: ginit), místy častější sporinit, zbytky fauny, vzácně větší nepravidelně čočkovitý alginit, snad typ Botryococcus (vzácně) MIN: jílovitá hmota; pyrit- rozptýleně i v čočkách; karbonát- zrna; limonit Hodnoc.: sapropelit typu švartny 16. Westgreussen (Kr. Sondershausen, Durynsko) MA: 2 úlomky (rozpadlé podle pukliny), patrně bituminózní, jemně slídnatý, prachovitý (?) jílovec černošedé barvy s ojedinělými jemnými puklinami MI-BS: v základní hmotě přítomen karbonát, nápadná silná mineralizace pyritem, větší tmavošedé silnostěnné oválné útvary s hladkým nebo mírně vroubkovaným povrchem, vzácně fu zinit MI-MS: základní hmota tmavě hnědošedá až černošedá, zrnitá, s nižší bitumenní příměsí, nápadné jsou sytě žlutě fluoreskující řasy typu Tasmanales (silnostěnné, vel. kolem 110 11m- snad Pleurozonaria?) , některé uvnitř s větší dutinou , patrně prokřemenělé, dále i řasy tenkostěn­ né a drobný liptodetrinit MIN: jílovitá hmota; karbonát; pyrit- zrnka, střípky, framboidy, krystalky, čočky , některé slabě limonitizované; křemen Hodnoc.: posidoniová břidlice s alginitem typu Tasmanales- stáří patrně svrchní lias, jižní Německo? 17. Berching- Pollanten (Ldkr. Neumarkt, Horní Falc) MA: velmi drobné úlomky - hornina černé barvy, na povrchu lesklá, výrazně zvrstvená (vzhled švartny) MI-BS: paralelní uspořádání součástek, jemné pukliny, hojný pyrit (místy limonitizovaný), zbytky fauny, čočky sideritu, čočky fuzinitu, vzácně vitrinitu MI-MS: základní hmota pelobitumenní až bitumenní v odstínech hnědé až žlutohnědé barvy, obsahuje drobná, místy hustě nahloučená tělíska liptodetrinitu, v menším množství miosporinit, výrazně fluoreskující alginit (Botryococcus), rezinit, zbytky fauny proniklé bit. hmotou MIN: jílovitá hmota; pyrit- zrnka, čočky, framboidy; siderit; limonit; křemen Hodnoc.: střídavě více a méně bitumenní vrstvičky -typický sapropelit, odpovídající švartně

257

pETROLOGICKÝ VÝZKUM

oreskující, zbytky fauny tmavohnědé nebo bonát (?) MIN: jílovitá hmota; pyrit; karbonát; limonit Hodnoc.: sapropelit- patrně švartna

červenohnědé

barvy, závalky jíl. hmoty, pelokar-

20. Sopron (Maďarsko) MA: hornina hnědočerné barvy, výrazná vrstevnatost, časté pukliny, pod lupou patrná zrnka limonitizovaného sideritu, povlaky sekundárních minerálů MI-BS: výrazné usměrnění komponent, klastická příměs "obtékána" okolní hmotou, značné rozpukání, některé pukliny o šířce až 1 mm, bez výplní, místy s povlaky limonitu a dalších minerálů , čočky karbonátu uzavírající zrnka pyritu, pyrit hojně i v krystalické formě, mikrokonkrecích, fuzinit, vzácně drobné čočky vitrinitu (kolinit) MI-MS: základní pelobitumenní hmota hnědé barvy (proměnlivý obsah bitumenu střídavě ve vrstvičkách), obsahuje světlá velmi drobná tělíska liptodetrinitu (patrně alginit), vzácně miospóry a větší čočkovitý typ alginitu (Botryococcus ?), u části vzorku hojnější zbytky fauny (rybí šupiny aj.) MIN: jílovitá hmota; pyrit; siderit- hrudky; karbonát- zrna; křemen Hodnoc. : sapropelit- patrně švartna 21. Sopron (Maďarsko) MA: hornina černé barvy, jemné rozpukání, na lomu patrný drobný fuzit, lupínky slídy, drobné čočky okrově hnědé barvy MI-BS: základní hmota tmavě šedohnědá, obsahuje hojnější drobně krystalický pyrit, též mikrokonkrece a shluky, rozptýlený inertodetrinit, čočky tenkostěnného fuzinitu, vzácně fragmenty vitrinitu, místy patrný miosporinit, zrnka pryskyřice, jemné méně časté puklinky v části vzorku tmavěji hnědá pelobitumenní základní hmota, v ní jsou dobře odlišitelné mioMI-MS: spóry, drobný liptodetrinit jasně žlutě fluoreskující, v další části vzorku jasně žlutě fluoreskující jemně zrnitá hmota převládá, větší typ alginitu nezjištěn; bez prokazatelných zbytků fauny MIN: jilovitá hmota; pyrit - mikrokonkrece, zrna na povrchu limonitizovaná; karbonát; slídový minerál Hodnoc.: sapropelový jílovec až sapropelit boghedového typu, snad nejvíce bitumenní homogenní část švartny (nebo podobný sapropelit jiné provenience)

18. Kofering (Ldkr. Regensburg, Bavorsko) MA: úlomky a drť: hornina šedočerné barvy, slídnatá, dobře patrné zvrstvení, závalky hnědočer­ né barvy, jemné úlomky fuzitu (patrné pod lupou), zrnka křemene MI-BS: základní hmota tmavě šedohnědá, místy červenohnědě prosvítající, obsahuje hojný pyrit, často na povrchu limonitizovaný (místy čočky), častý fuzinit, sklerocia, zbytky fauny MI-MS: základní hmota většinou tmavěji hnědá s výrazně fluoreskujícím alginitem (větší, blíže neurč. typy) a méně výrazným miosporinitem, ve výplních pletiv fuzinitu exsudatinit, zbytky fauny bituminizovány (žlutohnědé barvy) MIN: jílovitá hmota; karbonát; pyrit; slídový minerál; křemen .. , Hodnoc.: sapropelový jílovec s nižším obsahem bitumenních látek (patrně karbonského stáří- neJtsta provenience)

22. Sopron (Maďarsko) MA: hornina černé barvy, výrazná vrstevnatost, nerovný okraj , jemné pukliny místy s výplněmi sekundárních minerálů žlutobílé barvy MI-BS: ve vzorku nápadné zbytky fauny (?)nejasného zařazení (tmavošedé až světle hnědé barvy, některé červeně prosvítající), útržky rúznotvarého fuzinitu , v relativně malém množství pyrit, nápadný ojedinělý radioaktivní minerál s vyběleným dvůrkem, klastická minerální příměs MI-MS: v základní hnědě zbarvené hmotě častý miosporinit v různém stupni degradace, drobná tě­ líska liptodetrinitu, alginit typu Botryococcus výrazně zlatožlutě fluoreskující, zbytky fauny žlutě, šedožlutě a hnědošedě fluoreskující MIN: jílovitá hmota; pyrit; limonit; karbonát- kalcit, siderit; křemen; slídový minerál; radioaktivní minerál Hodnoc.: nápadné čočkovité nebo oválné útvary nevýrazně zonární, bituminizované (snad zbytky fauny) - typický sapropelit odpovídající švartně

19. Sopron (Maďarsko) . MA: hnědočerná hornina s hojnými jemnými puklinami, s povlaky hnědorezavé barvy (limorot), závalky bělošedé hmoty, otisk rybí šupiny MI-BS: výrazné jemné zvrstvení, hojné drobnější čočkovité pukliny často s povlaky limonitu a dalších sekundárních minerálů, izometrická zrna limonitizovaného pyritu, místy nahloučená do čoček, zbytky fauny, zrna pryskyřice (rezinit), tříšť nebo útržky pletiv fuzinitu, karbonát , MI-MS: střídavě více a méně bitumenní vrstvičky s odlišnou intenzitou fluorescence, relativně časte protáhlé i drobné typy miospór, nepříliš hojný alginit (typ Botryococcus) výrazně žlutě flu-

23. Sopron (Maďarsko) MA: hornina černé barvy, pod lupou patrné čočky okrově hnědé barvy, jemné lupínky slídy, homogenní, pukliny vzácné MI-BS: tmavošedá základní hmota obsahuje relativně častý fuzinit, ojediněle drobné fragmenty vitrinitu, hojný pyrit (mikrokrystalický, často nahloučeně v čočkách), zrna karbonátu, čočky zčásti limonitizovaného sideritu, nápadné hojné a různotvaré zbytky fauny (velikost až 1,5 mm)

258

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉ NSKÉ

pETROLOGICKÝ VÝZKUM

v základní tmavohnědé až světlehnědé základní hmotě zřetelně fluoreskující miospóry (drobné i protáhlé tenuispóry i středně silné krassispóry), drobná tělíska liptodetrinitu, místy čočky většího alginitu (typ Botryococcus), velmi vzácně útržky kutinitu MIN: jílovitá hmota; pyrit- mikrokrystalický, čočky rozpukaného litého pyritu; siderit; sekundární minerály; slídový minerál Hodnoc.: sapropelový jílovec typu švartny

MI-BS:

24. Hradenín (Kolín) MA: hornina hnědočerné až černé barvy, lesklá, pod lupou patrné jemné rozpukání, čočky šedobílé barvy MI-BS: základní hmota šedohnědá, červenohnědě prosvítající, místy jemně zrnitá, místy celistvá, s hojnou klastickou příměsí (karbonát, pyrit, slídový minerál), zbytky pletiv fuzinitu, sklerotinit (?) MI-MS: celistvá, výrazně fluoreskující základní hmota hnědožluté barvy, v ní se velmi vzácně objevují světleji fluoreskující miospóry, klastická minerální příměs MIN: jílovitá hmota; křemen; pyrit; karbonát Hodnoc.: bituminózní jílovec (břidlice) s příměsí karbonátu; neodpovídá švartně

MIN:

MI-MS:

25. Hoštice (Strakonice) MA: hornina hnědočerné barvy, relativně homogenní, zřetelné zvrstvení, na plochách vrstevnatosti povlaky okrově hnědé barvy, lupínky slídy, drobná zrnka šedobílé barvy MI-BS: základní hmota šedohnědá, místy načervenalá, lokálně drobné čočky světle šedé barvy, hojný fuzinit (tříšť pletiv i čočky, některé mineralizované), nápadný drobně krystalický pyrit, čočky karbonátu, zbytky fauny, sklerotinit, jemné pukliny MI-MS: základní hmota pelobitumenní, tmavohnědá (nižší obsah bitumenu), vzácně výrazně fluoreskující sporinit, lokálně alginit čočkovitého tvaru (Botryococcus) Hodnoc.: sapropelový jílovec - není vyloučena jílovitější část švartny 26. Vejprnice (Plzeň - sever) MA: hornina hnědočerné barvy, výrazně vrstevnatá, s jemnými puklinami MI-BS: šedohnědá základní hmota obsahuje častý mikrokrystalický pyrit, dále framboidy limonitizovaného pyritu, čočky karbonátu, zrna limonitizovaného sideritu (?), v menším množství fuzinit a semifuzinit, velmi jemné čočky vitrinitu MI-MS: ve vzorku partie více a méně bitumenní, v jílovitější části patrné hojné protáhlé miospóry, ojediněle středně silné miospóry, v převážné části nahloučení drobných tělísek liptodetrinitu (alginit), nápadný velmi drobný jasně žlutě fluoreskující alginit (?)jednoho druhu, ojediněle větší čočkovitý alginit MIN: jílovitá hmota; pyrit; karbonát; křemen; slídový minerál; limonit Hodnoc.: sapropelit kenel-boghedového typu; není vyloučena švartna (nebo podobný sapropelit z Plzeňska?) 27. Dýšina - Nová Huť (Plzeň-sever) MA: černě zbarvená vrstevnatá hornina, náznak rozpukání povrchu, houževnatá MI-BS: jemné paralelní rozpukání horniny, nápadné zbytky fauny, obtékané okolní hmotou, častá mineralizace pyritová, zrna kalcitu a sideritu, jemné čočky nebo rozpadlá pletiva fu zinitu i semifuzinitu, velmi vzácně fragmenty vitrinitu MI-MS: proměnlivý obsah bitumenu v základní hmotě (různá intenzita fluorescence), nezře telný sporinit, řídce drobná tělíska alginitu, v části vzorku hojný drobný liptodetrinit (alginit ?) jednotlivá tělíska místy splývají do nepravidelných čoček nebo pásků MIN: jílovitá hmota; pyrit- jemně krystalický, čočkovité shluky, častá limonitizace; siderit; kalcit; slídový minerál Hodnoc.: sapropelit boghedového typu, snad z oblasti Plzeňska(?) 28. Lhota-Závist (Praha-západ) MA: na povrchu ošetřeno lakem (?), na řezu patrna výrazná vrstevnatost, hornina kompaktní, bez znatelného rozpukání, hnědočerné barvy

MS:

Hodnoc.:

259

základní hmota aleuropelitická, velmi nehomogenní, s laminkami nebo nepravidelnými čoč­ kami snad jíl. hmoty, hojné různorodé zbytky fauny, čočky karbonátu, střípkovitý křemen, mikrokonkrece nebo krystalky pyritu, relativně častý fuzinit a semifuzinit, fragmenty vitrinitu, snad příměs prach. křemene základní hmota tmavohnědá, slabě bitumenní, téměř bez fluorescence, vzácně obsahuje miosporinit (jemné a středně silné skulpturované typy miospór) nízké intenzity fluorescence, zbytky fauny někdy slabě zonální jílovitá hmota; prach. křemen; pyrit; karbonát hornina s nižším obsahem bitumenních látek, patrně bitumenní prachovitý jílovec se zbytky fauny

29. Lhota-Závist (Praha-západ) hornina hnědočerné barvy, jemné rozpukání základní hmota tmavě šedohnědá, více homogenní než u předchozího vzorku, místy rezavožlutě prosvítá, obsahuje méně zbytků fauny, více pyritu, zrnka sideritu a kalcitu, tříšť pletiv fuzinitu a semifuzinitu, velmi vzácně fragmenty vitrinitu, ojediněle sklerocia MI-MS: základní hmota hnědá až žlutohnědá, jemně zrnitá až vločkovitá (různá intenzita fluorescenc~), obsahuje vzácně sporinit (značně destruovaný), vzácně větší alginit, zrnka karbonátu MIN: jílovitá hmota; pyrit; karbonát Hodnoc.: sapropelit- snad švartna

MA : MI-BS:

30. Lhota-Závist (Praha-západ) černě zbarvená lesklá jemnozrnná hmota s drobnými různě orientovanými ohlazovými plochami, poměrně křehká, rozpadavá podle ohlazových ploch, hnědý vryp MI-BS: šedá, místy světle šedá hmota, připomínající více prouhelněný vitrinit (kolinit), někdy náznaky buněčné stavby, v části vzorku vzhled silnostěnného fuzinitového pletiva v jemně zrnité bělošedé hmotě MI-MS: základní hmota velmi slabě bitumenní (tmavohnědá), jasně žlutě fluoreskující výplně nepravidelných puklin (exsudat. ?), místy náznak buněčné struktury - ve výplních též bitumenní hmota nebo karbonát, několik čoček připomíná spíše fuzinitizované pletivo Hodnoc.: vzhled dřeva, impregnovaného bitumenní hmotou velmi slabě fluoreskující nebo humusovým gelem; smola?

MA :

31. Ehningen (Ldkr. Boblingen, Bádensko-Wiirttembersko) hornina tmavohnědé barvy, na povrchu navětralá s rezavohnědým a světle hnědým povlakem, na čerstvém příčném lomu hnědočerná, místy lesklá, vrstevnatá, rezavohnědě laminovaná (povlaky na vrstevních plochách) MI-BS: základní hmota tmavošedá až šedohnědá, v ní velmi hojné čočky limonitu a drobná zrnka limonitizovaného pyritu, zrnka karbonátu, ojediněle zbytky pletiv fuzinitu nebo tříšt pletiv MI-MS : základní hmota bitumenní, hnědé až červenohnědé barvy, téměř amorfní, obsahuje čočky anorganické hmoty (karbonát, sekundární minerály aj.), vzácně rozptýlený miosporinit (tenuisp.) MIN: jílová hmota; pyrit - často limonitizovaný; karbonát; sekundární minerály; limonit; hematit Hodnoc.: bituminózní hornina neznámé provenience (zčásti připomíná vz. 24- Hradenín); stáří westphal D- stephan

MA:

32. Zvíkovské Podhradí (Písek) úlomky horniny hnědočerné barvy, tence vrstevnaté, místy okrově hnědé povlaky, napříč­ ném lomu surovina lesklá, na vrstevních plochách pod lupou patrné lesklé rozpukané čočky snad vitritu, úlomky fuzinitu, celkově vzhled spíše uhlí MI-BS: základní hmota šedobílá (kolinit), obsahuje hojné miospóry (nápadné oválné nebo kyjovité typy kras si spór a tenké tenuispóry ), častý inertodetrinit, fuzinit a mikrinit, místy patrné oválné útvary tmavošedé barvy (alginit?), ojediněle drobný pyrit, jemné pukliny kolmé k vrstevnatosti vyplňuje karbonát

MA :

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

260

MI-MS:

MIN: Hodnoc.:

v základní hmotě jen nepatrná bitumenní příměs, vyšší obsah různorodého miosporinitu nižší intenzity fluorescence, izolovaná tělíska nebo čočkovité shluky alginitu - typické tvary kolonií Botryococcus sytě žlutohnědé fluorescence jílovitá hmota; pyrit; karbonát podle mikroskopického složení černé duroklaritické uhlí s přechody do boghedkenelu; vyšší stupeň prouhelnění než švartna; není vyloučen původ z plzeňské pánve ("plackové uhlí"); stáří westphal D

33. Sedlec (Č. Budějovice) úlomky horniny hnědočerné až černé barvy, kompaktní, na lomu matně lesklé, pod lupou patrné paralelní uspořádání, drobné lesklé pásky nebo laminky, náznak lasturového rozlomu, mikroskopicky vzhled sapropelitu nebo přechodného typu MI-BS: obdobný vzorek jako č. 32; rozdíl ve větším obsahu inertinitu (ca 8%) -rozptýleně v celém vzorku (fuzinit, semifuzinit, inertodetrinit, sklerotinit a mikrinit), některá pletiva fuzinitu mineralizovaná pyritem, dále zrnka a mikrokonkrece pyritu MI-MS: v základní hmotě místy vyšší bitumenní příměs, nápadné větší, velmi dobře zachované kolonie řasy Botryococcus oranžově žluté až žluté fluorescence, častý miosporinit s převahou tenuispór, oválné a kyjovité typy krassispór, liptodetrinit, velmi vzácně kutinit a fluorinit MIN: jílovitá hmota; pyrit Hodnoc. : mikroskopicky přechod mezi klarodurit. uhlím a sapropelitem kenel-boghedového typu; pů­ vod snad plzeňská pánev ("plackové uhlí"); stáří westphal D

PETROLOGICKÝ VÝZKUM

MIN: Hodnoc.:

37.

MA:

barvy, navětralá, rozpukaná podle ploch vrstevnatosti, na nich povlaky a okrové barvy, vzhled švartny základní hmota černošedá, obsahuje světle hnědé čočky nebo laminky, zbytky pletiv fu zinitu, řídce miospóry, zbytky fauny (rybí šupiny), při okraji zrna limonitizovaného pyritu a sideritu, karbonát ve výplních některých puklin střídavě vrstvičky více a méně bitumenní s hojným nakupeným miosporinitem světle žlutě fluoreskujícím, místy patrný (v páscích nebo čočkách) drobný liptodetrinit (alginit?), ojediněle větší alginit (Botryococcus) oranžově žluté fluorescence jílovitá hmota; limonit; pyrit; karbonáty; křemen švartna hornina

černohnědé

žlutohnědé, rezavohnědé

MI-BS :

MI-MS :

MIN: Hodnoc.:

35. Klapý

(Litoměřice)

MA:

hornina hnědočerné barvy, na příčném lomu patrné jemné zvrstvení, ve výplních drobných puklin místy světle hnědý nebo bělavý minerál (karbonát, sádrovec) základní hmota černošedá, hustě proniklá čočkami světle hnědé barvy, roztroušeně tříšť fuzinitu, velmi vzácně útržky vitrinitu, jemná zrnka pyritu, slídový minerál, čočky sideritu (limonitizované), vzácně zbytky fauny, koprolity poměrně stejnoměrný obsah bitumenní hmoty s převahou velmi drobnozrnného liptodetrinitu (alginit?), výrazně fluoreskující tělíska alginitu Botryococcus, méně časté zřetelně rozlišitelné miospóry (protáhlé tenuispóry), zbytky fauny zčásti bituminizované jílovitá hmota; pyrit; siderit; kalcit; limonit; sádrovec; slídový minerál typická švartna

MI-BS:

MI-MS:

MIN: Hodnoc.:

36.

Libčeves

MA: MI-BS:

MI-MS :

MI-MS:

Hodnoc.:

mikroskopicky patrné jemné zvrstvení, základní hmota tmavě hnědošedá, v ní časté čočky okrové nebo rezavohnědé (jíl. minerály, limonit aj.), častý pyrit (mikrokrystalický, v čoč­ kách nebo framboidech) , dále tříšť fuzinitu a drobný inertodetrinit základní pelobitumenní hmota je hnědé, místy až světle hnědé barvy, velmi jemně zrnitá, v ní vystupují výrazně žlutě fluoreskující miospóry (tenuispóry), místy i ve větším nahromadění, velmi vzácně větší formy alginitu (Botryococcus) patrně švartna

38. Maňa (Nové Zámky, Slovensko) hornina černé barvy, povrch lesklý (patrně ošetřen lakem), na průřezu patrné jemné prasklinky, místy s nahnědlými výplněmi MI-BS: v tmavě hnědošedé základní hmotě jsou velmi hojné světle hnědě zbarvené čočky anorganické hmoty, rozptýlená zrnka karbonátu, pyrit a vzácně radioaktivní minerál s vyběleným lemem, tříšť fuzinitu a semifuzinitu, vzácně zbytky fauny MI-MS: obsah bituminitu v základní hmotě proměnlivý, místy patrné nakupení drobného liptodetrinitu (alginitu?) světle žluté fluorescence, v části vzorku základní hmota tmavohnědá s výraznějším sporinitem a alginitem typu Botryococcus MIN: jílovitá hmota; pyrit; limonit; karbonát; radioaktivní minerál Hodnoc. : sapropelit - patrně švartna MA:

39. Palárikovo (Nové Zámky, Slovensko) hornina černohnědé barvy s dobře patrným zvrstvením, na vrstevních plochách četné povlaky (povrch patrně přetřen lakem) MI-BS: základní hmota šedohnědá, obsahuje rozptýleně drobný inertodetrinit, čočky jílovité hmoty, vzácně pyrit, bez rozlišitelných zbytků fauny střídavě více a méně bitumenní vrstvičky - základní hmota ve fluorescenci hnědá až žlutohně ­ MI-MS: dá, jemně zrnitá až vločkovitá (drobná tělíska patrně alginitu), místy výrazněji fluoreskující miosporinit (nepříliš hojný) a kolonie řas Botryococcus (žlutě fluoreskují), výrazné paralelní uspořádání všech komponent MIN: jílovitá hmota; limonit; pyrit; sekundární minerály Hodnoc.: sapropelit typu švartny MA:

40. Palárikovo (Nové Zámky, Slovensko) MA: MI-BS:

MI-MS:

(Louny)

hornina černohnědé barvy, vrstevnatá, povrch ohlazený, lesk slabý v základní hnědošedé hmotě drobný inertodetrinit, tříšť fuzinitu , nápadně hojný pyrit, někdy na povrchu limonitizovaný (mikrokrystalický, v čočkách nebo framboidech) , vzácně čočky sideritu, čočky jílovité hmoty, zbytky fauny základní bitumenní až pelobitumenní hmota obsahuje hojná nakupená drobná tělíska liptodetrinitu (alginitu) jednoho druhu, místy jasně fluoreskující miosporinit, v malém množství větší alginit (Botryococcus)

(Louny)

hornina s náznaky vrstevnatosti, barva hnědošedá, lesk matný nebo bez lesku, pod lupou patrné jemné pukliny jdoucí až k ohlazenému povrchu, některé s výplněmi sekundárních minerálů

MI-BS:

MA:

34. Hostomice (Teplice)

jílovitá hmota; pyrit; siderit; limonit sapropelit typu švartny

Soběsuky

MA:

261

MIN: Hodnoc.:

hornina hnědočerné barvy, kompaktní, připomíná homogenní část švartny základní hmota tmavě hnědošedá, obsahuje četné laminky červenohnědé barvy (limonit), hojný pyrit (mikrokrystalický, vzácněji čočkovité shluky, framboidy), zbytky fauny, vzácně drobný inertodetrinit, slabě prosvítající miospóry, čočky sideritu, zrnka karbonátu základní hmota hnědá, místy světlejší, v ní výrazně žlutě nebo žlutohnědě fluoreskující miosporinit (krátké i protáhlé tenuispóry), rozptýlené zbytky fauny hnědožluté fluorescence, kolonie řas typu Botryococcus sytě žluté fluorescence jílovitá hmota; pyrit; siderit; limonit; karbonát typický sapropelit odpovídající švartně (podobný typ jako vz. 10- Kalivody)

41. Levroux (dép. Indre, Francie) MA:

hornina hnědočerné barvy, tence vrstevnatá, pod lupou patrné drobné černé lesklé čočky (vitrit? gel?), dále čočka o průměru 1,5-2 mm, obtékaná okolní hmotou, na vrstevních plochách slídový minerál, povlaky rezavohnědé barvy

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

262

mikroskopicky patrné paralelní uspořádání komponent, jemné rozpukání, celý vzorek proniknut mikrokrystalickým pyritem (lokálně mikrokonkrece nebo čočkovité shluky), některá zrnka na povrchu limonitizovaná, rozptýleně zrnka křemene, karbonátu, ojediněle čočky vitrinitu a různorodé zbytky fauny (blíže neurčitelné), sporinit místy ve větším nakupení, tříšť fuzinitu, celkově vyšší anorganická příměs MI-MS: základní hmota velmi slabě bitumenní, místy nahloučení oranžově fluoreskujících miospór (tenuispóry a vzácně středně silné krassispóry), blíže nerozlišitelný liptodetrinit, velmi vzácně slabě fluoreskující žlutohnědá tělíska patrně alginitu, zbytky fauny; nižší intenzita fluorescence všech liptinitových macerálů MIN: jílovitá hmota; pyrit; křemen; slídový minerál; karbonát; limonit Hodnoc.: bituminózní jílovec boghed-kenelového typu; stáří westphal D - stephan

MI-BS:

42. Levroux (dép. Indre, Francie) MA: hornina tmavě šedohnědá, šedobíle skvrnitá (vápnitá), výrazně vrstevnatá MI-BS: základní hmota hnědé barvy, místy červenohnědé reflexy, obsahuje rozptýlená, velmi drobná, často limonitizovaná zrnka pyritu a velmi hojný karbonát (zrna, čočky, agregát. tvary), někdy prorostlý světle šedým minerálem, patrně sfaleritem MI-MS: ve vzorku převládá celistvá bitumenní základní hmota červenohnědé až světle hnědé fl uorescence, vzácně obsahuje žluté miospóry, často zrna karbonátu a další minerální příměs MIN: jílovitá hmota; karbonát; pyrit; limonit; sfalerit Hodnoc. : vápnitá bituminózní břidlice; stáří westphal D - stephan (zčásti podobná vz. 31 - Ehningen) 43. Gourgan~on (dép. Marne, Francie) MA: hornina hnědočerné barvy, vrstevnatá, vápnitá, s bělavými a rezavohnědými povlaky, poměrně křehká, na příčném lomu pod lupou patrné drobné čočky snad karbonátu a velmi jemné lesklé černé žilky MI-BS: základní hmota černošedá, místy nahnědlá, obsahuje drobná zrnka většinou limonitizovaného pyritu (pyrit v mikrokonkrecích), zrna karbonátu, vzácně střípky fuzinitu MI-MS: ve vzorku nízký obsah bitumenní hmoty (slabě nahnědlá fluorescence), velmi vzácně drobné miospóry světle žlutě fluoreskující MIN: jílovitá hmota; karbonát; pyrit; limonit Hodnoc.: velmi malý vzorek - nemusí být zcela reprezentativní; vápnitý slabě bituminózní jílovec, stáří neurčeno

44. Villeseneux (dép. Marne, Francie) MA: hornina světle hnědé barvy, výrazně vrstevnatá, pod lupou patrné jemné lesklé černé pásky MI-BS: základní hmota černohnědá, obsahuje zrna, čočky karbonátu, rozptýleně drobný pyrit, čoč­ ky nebo smouhy rezavohnědé barvy (limonit) a zrna nebo lamely blíže neurčené (SiOz ?) MI-MS :

převaha světle hnědé bitumenní základní hmoty, obsahující hojný karbonát a ojediněle mio-

sporinit žlutě fluoreskující MIN: jílovitá hmota; karbonát; limonit; pyrit; křemen? Hodnoc.: bituminózní břidlice s příměsí karbonátu; stáří karbon - stephan?

45. Fere-Champenoise (dép. Marne, Francie) MA: hornina hnědočerné až černé barvy, vrstevnatá, jemně slídnatá, ojediněle bělavé nebo nahnědlé povlaky, vápnitá (slabě šumí v 2% HCl) MI-BS: základní hmota tmavě šedohnědá, drobně zrnitá (karbonát- křemen?), obsahuje relativně častá, různě deformovaná, někdy nápadně tenkostěnná pletiva fuzinitu, někdy jen tříšť pletiv, sklerocia a v celém vzorku drobná zrnka, mikrokonkrece i čočky limonitizovaného pyritu, zrna karbonátu MI-MS: v základní hmotě bez bitumenní příměsi jsou nápadná velmi hojná usměrněně uložená tělís­ ka alginitu sytě žluté až oranžově žluté fluorescence, místy nahloučená do téměř jednolitých čoček, většinou jde o alginit typu Botryococcus, některé tvary patrně deformované uložením v okolní hmotě, méně častý je miosporinit slabší intenzity fluorescence

263

PETROLOGICKÝ VÝZKUM

MIN: Hodnoc.:

jílovitá hmota; karbonát; pyrit; limonit; křemen? bituminózní břidlice boghedového typu s příměsí karbonátu, neznámá provenience;

stáří

ne-

určeno

46. Chouilly- Les Jogasses (dép. Marne, Francie) MA: hornina světle hnědé barvy, vápnitá, tmavohnědě a místy bělavě skvrnitá MI-BS: na příčném řezu patrné střídání čoček tmavohnědé barvy a čoček nebo pásků světle žlutohnědé barvy - celý vzorek proniklý drobnými zrnky pyritu, limonit se objevuje i v nepravidelných ~mouhách; vzácná je drobná tříšť fuzinitu, místy častá prachovitá zrnka křemene (?) a patrně zbytky fauny (úlomky skořápek?) MI-MS: základní hmota červenohnědá až světle hnědá s proměnlivou příměsí jemnozrnného karbonátu, místy se vyskytují převážně tenkostěnné typy miospór nestejné intenzity fluorescence a dále sytě žlutě fluoreskující protáhlé, středně silné, oválné útvary bez výrazných diagnostických prvků, patrně alginit (?Tasmanales) MIN: jílovitá hmota; karbonát; pyrit; limonit; křemen (?) Hodnoc.: vápnitá bituminózní břidlice neznámé provenience 47. Buxieres-Les-Mines (dép. Allier, Francie) MA: hornina černé nebo hnědočerné barvy, nevýrazně vrstevnatá, na vrstevních plochách četné schránky ostrakodů (černé, bělavé nebo nahnědlé chitinové schránky zpevněné CaC0 3 vel. až 1,5 mm) MI-BS: základní jemně zrnitá hmota je šedohnědé až hnědé barvy, místy s čočkami světleji hnědý­ mi, obsahuje velmi hojný drobně krystalický pyrit (nahloučeně do čoček nebo pásků), dále různotvará pletiva fuzinitu i tříšť, sklerocia, zbytky fauny (průřezy schránek ostrakodů, snad i rybí šupiny) MI-MS: základní hmota šedá, slabě bitumenní, v ní časté paralelně uložené protáhlé i drobné typy miospór v různém stupni degradace (žlutohnědá až žlutá fluorescence), ojediněle i pásy nebo čočkovité tvary bitumenní hmoty světle hnědě fluoreskující, bez znatelných diagnostických znaků, zbytky fauny žlutošedé barvy, místy se zřetelným lamelováním, liptinit místy soustředěn do slabších vrstviček MIN: jílovitá hmota; karbonát; pyrit; limonit Hodnoc.: sapropelit - bituminózní břidlice kenelového typu se zbytky fauny (schránky ostrakodů); stáří perm, Francie 48. Buxieres-Les-Mines (dép. Allier, Francie) MA: hornina černé barvy, pod lupou patrné zvrstvení, hojný jemný slídový minerál, zbytky fauny MI-BS: základní hmota tmavě hnědošedá, proniklá zrnky pyritu často na povrchu limonitizovanými, zbytky pletiv fuzinitu a semifuzinitu, zrnka karbonátu, zbytky (průřezy) schránek ostrakodů; hornina postižena více zvětrávacími pochody než předchozí vzorek MI-MS: základní hmota většinou slabě bitumenní, místy se objevují čočky nebo i vrstvičky světle hnědé fluorescence, v tmavších částech jsou dobře rozlišitelné miospóry, někdy i nahlo učeně MIN: jílovitá hmota; karbonát; pyrit; limonit; slídový minerál Hodnoc.: vzorek odpovídá vz. 47; stáří perm, Francie 49. Srbeč I (Rakovník) MA: hornina hnědočerné barvy, výrazně vrstevnatá, na vrstevních plochách povlaky limonitu a dalších sekundárních minerálů (šedé, žlutohnědé barvy), jemný slídový minerál, čočky sideritu, sádrovec; hornina houževnatá, dobře štípatelná MI-BS: základní hmota tmavě šedohnědá, místy zbarvená limonitem, častá zrnka nebo mikrokonkrece pyritu na povrchu limonitizované, útržky nebo tříšť pletiv fuzinitu, čočky karbonátu, zbytky fauny MI-MS: základní hmota pelobitumenní, tmavohnědá až hnědá, obsahuje hojné miospóry - protáhlé i drobné tenkostěnné druhy , v malém množství intenzívně žlutě fluoreskující alginit

264

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

Botryococcus; nápadné paralelní uspořádání všech komponent, v části vzorku přechod do více bitumenní části s nakupeným liptinitem (sporinit, alginit) MIN: jílovitá hmota; pyrit; karbonáty; limonit; sádrovec Hodnoc.: typická švartna

PETROLOGICKÝ VÝZKUM

265

MIN: jílovitá hmota; pyrit; siderit; sekundární minerály Hodnoc.: sapropelit typu švartny (poněkud jiný typ než předchozí vz. 49 až 52)

(Brno - město) hornina černohnědá až hnědočerná, tence vrstevnatá s ojedinělými výraznějšími puklinami, s povlaky karbonátu, limonitu, na příčném lomu pod lupou patrné závalky okrově hnědé barvy MI-BS: v základní šedohnědé hmotě s jemnými puklinami patrná vyšší klastická minerální příměs (křemen, karbonát), rozptýleně nebo v čočkách nakupená zrnka pyritu (někdy limonitizovaná), útržky fuzinitu a vzácně vitrinitu, limonit, siderit, zbytky fauny + oválné útvary šedé barvy, slabě červenohnědě prosvítající MI-MS: základní pelobitumenní hmota obsahuje hojný miosporinit žlutě fluoreskující, zbytky fauny světle šedohnědé barvy, vzácně protáhlé čočkovité kolonie řas Botryococcus, čočky karbonátu; základní hmota místy jemně vločkovitá s drobnými tělísky liptodetrinitu (alginit) nízké fluorescence MIN: jílovitá hmota; křemen; karbonát; pyrit; limonit Hodnoc.: patrně švartna 54.

Maloměřice

MA:

50. Modlešovice (Strakonice) MA: hornina hnědočerné barvy, výrazně vrstevnatá, na povrchu a v puklinách patrné hrudky rezavohnědé barvy, snad limonitizovaný siderit MI-BS: základní hmota tmavě šedohnědá s častými jemnými puklinami, některé s minerálními výplněmi, rozptýleně nebo ve shlucích zrnka limonitizovaného pyritu, siderit, křemen, v malém množství tříšť fuzinitu, jemné fragmenty vitrinitu, nepravidelná zrna pryskyřice (?), zbytky fauny MI-MS: základní hmota je pelobitumenní až bitumenní, v odstínech hnědé až světle hnědé barvy (fluorescence), jemně vločkovitá, obsahuje časté výrazně oranžovožlutě fluoreskující drobné i větší kolonie řas Botryococcus, dále miosporinit, drobný vločkovitý liptodetrinit (alginit), čočky karbonátu, zbytky fauny (hlavně drobné rybí šupiny), hnědé, místy načervenalé barvy MIN: jílovitá hmota; pyrit; limonit; siderit; slídový minerál Hodnoc.: typická švartna 51. Modlešovice (Strakonice) MA: hornina hnědočerné, na příčném lomu až černé barvy, místy znatelné jemné pukliny, na vrstevních plochách žluté, okrové a rezavohnědé povlaky sekundárních minerálů a zbytky fauny (hnědé úlomky blíže neurčitelné), drobná zrnka nebo hrudky sideritu MI-BS: podobný materiál jako předchozí vzorek, ale kompaktnější, v některých puklinách karbonát, častější fuzinit, méně pyritu, velmi vzácné zbytky fauny (drobné), při okraji čočka pyritu MI-MS: základní pelobitumenní hmota hnědá až tmavohnědá, v ní rozptýlený miosporinit nestej né intenzity fluorescence, drobný vločkovitý liptodetrinit (alginit) velmi nízké fluorescence (součást základní hmoty), větší alginit typu Botryococcus nezjištěn (velmi malý vzorek) MIN: jílovitá hmota; pyrit; siderit; limonit Hodnoc.: švartna 52. Modlešovice (Strakonice) MA: hornina hnědočerná, výrazně vrstevnatá, pukliny velmi jemné, na povrchu patrné střídání tmavších a světlejších vrstviček, makroskopicky ani pod lupou nejsou patrny zbytky fauny MI-BS: převaha hnědošedé základní hmoty, rozptýleně zrnka pyritu často limonitizovaná, zbytky fuzinitu, vzácně fragmenty vitrinitu, zrna nebo čočky karbonátu část vzorku jílovitější s tmavohnědou základní hmotou s výrazně žlutě fluoreskujícím mioMI-MS: sporinitem, v další části převládá jemně vločkovitá bitumen ní hmota světlehnědé až žlutohnědé fluorescence, v ní častější alginit typu Botryococcus, méně výrazné miospóry, místy nepravidelné čočky nebo laminky černohnědé barvy Gílovitá hmota) MIN: jílovitá hmota; pyrit; limonit; siderit Hodnoc.: typická švartna 53. Blučina (Brno - venkov) MA: hornina hnědočerná, tence vrstevnatá, rozpadavá podle ploch vrstevnatosti, časté povlaky sekundárních minerálů okrově hnědé, rezavohnědé a hnědošedé barvy, místy zřetelnější pukliny MI-BS : základní hmota tmavě šedohnědá, proniklá velmi hojnými čočkami a pásky světle hnědose­ dé barvy (karbonát?), nepn1iš hojný pyrit, drobná tříšť nebo zbytky pletiv fuzinitu a semifuzinitu, vzácně čočky vitrinitu, koprolit (?), místy limonit , MI-MS: v základní pelobitumenní hmotě hnědé, místy světleji hnědé barvy jsou nakupené miospo~~ žlutě a hnědožlutě fluoreskující, vzácně alginit Botryococcus, v základní hmotě místy tez drobný liptodetrinit v

55. Nowa Cerekwia (pow. Glubczyce, Polsko) MA: hornina černé barvy, na povrchu vláknitá textura, na průřezu zřetelný vzhled ohořelého dře­ va, ojedinělé povlaky bílého jehličkovitého sekundárního minerálu MI-BS: mikroskopicky patrné strukturní znaky fuzitizovaného (ohořelého) dřeva, některé buněčné prostory dřevního pletiva s výplněmi MI-MS: bez fluorescence Hodnoc. : dřevo 56. N owa Cerekwia (pow. Glubczyce, Polsko)

houževnatá, tence vrstevnatá, velmi vzácně s povlaky sekundárních na příčném lomu patrné velmi jemné pukliny MI-BS: základní hmota šedohnědá, místy zbarvená limonitem červenohnědě , časté pukliny rovnoběžné s vrstevnatostí, obsahuje zrnka pyritu (často limonitizovaná), křemen, čočky karbonátu, tříšť pletiv fuzinitu a semifuzinitu, sporinit MI-MS: základní hmota hnědá až tmavohnědá, nevýrazně jemně zrnitá (nižší intenzita fluorescence), v ní dobře patrné miospóry (převaha tenuispór, ojediněle i středně silné typy), v části vzorku základní hmota více bitumenní, vzácně drobné, jasně žlutě fluoreskující čočkovité útvary alginitu (Botryococcus) MIN: jílovitá hmota; pyrit; křemen ; karbonát; limonit Hodnoc.: sapropelit- patrně švartna MA:

hornina

černohnědá,

minerálů,

57. Nowa Cerekwia (pow. Glubczyce, Polsko) MA: hornina obdobná jako u vz; 56, černohnědá, tence vrstevnatá, častější velmi jemné rozpukání, místy s výplněmi limonitu a dalších sekundárních minerálů MI-BS: v základní tmavě šedohnědé hmotě patrné jemné čočkovité praskliny, místy vyplněné sekundárními minerály, místy čočky pyritu na povrchu limonitizované, čočky světle šedého karbonátu, vzácně tříšť fuzinitu (podstatně méně než v předchozím vzorku), při okraji čočka limonitizovaného pyritu částečně se sfaleritem MI-MS: základní pelobitumenní hmota ve fluorescenci hnědá až žlutohnědá, drobně vločkovitá, ve vrstvičkách místy ostřeji ohraničených, nápadný nedostatek miosporinitu, častěji alginit typu Botryococcus, liptodetrinit MIN: jílovitá hmota; pyrit; karbonát; limonit; sfalerit Hodnoc.: sapropelit boghedového typu - patrně méně jílovitá část švartny 58. Krč (Písek) MA: černohnědá, tence vrstevnatá hornina, na příčném lomu jemně rozpukaná, dobře štípatelná

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

266

MI-BS:

MI-MS:

MIN: Hodnoc.:

59. Zliv MA:

MI-BS: MI-MS:

MIN: Hodnoc.:

60.

(Jičín)

hornina hnědočerné barvy, tence vrstevnatá, na příčném lomu slabě lesklá; pod lupou patrné četné jemné pukliny někdy vyplněné bělavým nebo nahnědlým sekundárním minerálem, místy drobná zrnka nebo závalky světle hnědé barvy v základní hmotě vzácně fragmenty kolinitu, útržky pletiv nebo tříšť fuzinitu, klastická minerální příměs základní hmota pelobitumenní, jemně zrnitá, obsahuje drobný vločkovitý liptodetrinit (drobnobuněčný alginit), místy nakupený v páscích světle žlutě fluoreskujících; dále drobný miosporinit a vzácně alginit Botryococcus, na výplních pletiv fuzinitu exsudatinit pyrit (zrnka, framboidy, jemná impregnace), místy postižen limonitizací; křemen; karbonát (zrnka); vzácně čočky sideritu sapropelit typu švartny

Košťálov

MA:

MI-BS: MI-MS: MIN: Hodnoc.: Pozn.:

61.

podle ploch vrstevnatosti, kolmo k vrstevnatosti velmi kompaktní, ve výplních puklin hně­ dý a rezavohnědý minerál základní hmota šedohnědá, místy světlejší, s velmi hojnými prasklinkami, některé vyplněné limonitem, karbonáty apod., rozptýleně jemná zrnka pyritu, čočky nebo hrudky sideritu, zrnka křemene, slídový minerál, zrna kalcitu, tříšť fuzinitu, drobné fragmenty vitrinitu, zbytky fauny, koprolity základní pelobitumenní hmota jemně zrnitá až vločkovitá, žlutohnědé fluorescence, místy se střídají partie více a méně jílovité, dobře rozlišitelný alginit Botryococcus - i větší kolonie intenzívně žluté fluorescence, miosporinit s poněkud nižší intenzitou fluorescence, liptodetrinit, zbytky fauny (hlavně rybí šupiny) jílovitá hmota; karbonát; pyrit; křemen; slídový minerál; limonit typická švartna

MI-BS: MI-MS:

MIN: Hodnoc.: Pozn.:

Pavla Valterová

1. ÚVOD Hlavním úkolem palynologického výzkumu bylo ověření stratigrafické příslušnosti vzorků. Na základě přítomnosti rostlinné mikroflory byl pak určován fytostratigrafický obzor (případně litostratigrafická jednotka), z něhož mohou zkoumané materiály pocházet. Celkový počet palynologicky analyzovaných vzorků činil 61 kusů. Pro fytostratigrafické srovnání se analyzovalo několik dalších vzorků podobného charakteru (nejen z Českého masívu, ale i ze zahraničí) . Výsledky byly konfrontovány s dosavadními závěry palynologických výzkumů sedimentů permokarbonu.

2. METODIKA VÝZKUMU

(Semily)

hornina tmavě šedé barvy, matná, kompaktní, velmi jemně slídnatá, na vrstevních plochách se řídce objevují izolovaná černě zbarvená tělíska max. vel. do 5 mm, snad zbytky fauny; vzácné povlaky rezavě hnědé barvy, místy jehličky bílého čirého minerálu (sádrovec?) základní hmota prachovito-jílovitá, místy s vyšším obsahem karbonátu, vzácně fuzinit, klastická minerální příměs, čočky sideritu v základní hmotě slabší bitumenní příměs- hnědá až žlutohnědá (obsah karbonátu); obsahuje dobře rozlišitelný tenkostěnný alginit světle žluté barvy a vzácně miosporinit pyrit (jemně dispergovaný, zrnka, framboidy); čočky sideritu; slídový minerál; zrnka kalcitu bituminózní prachovitý jílovec s příměsí karbonátu vzorek suroviny z výchozu

Košťálov

MA:

PALYNOLOGICKÝ VÝZKUM ŠVARTNY v / / / o A PRIBUZNYCH MATERIALU

(Semily)

hornina tmavě hnědé až černohnědé barvy, výrazně vrstevnatá, u vyschlého vzorku až listovitě rozpadavá, místy tmavě šedě šmouhovaná; na příčném lomu ojedinělé čočky vitritového vzhledu, černé barvy, slabě lesklé, na vrstevních plochách rezavě hnědé povlaky o stře ohraničené závalky světle šedé barvy; pod lupou rozlišitelné drobné čočky fuzitu a shluky zrnek kalcitu v základní hmotě prachovitá minerální příměs, vzácněji pletiva fuzinitu, čočky vitrinitu základní hmota pelobitumenní ař saprodetritická, intenzita fluorescence nižší; nápadná pří­ tomnost alginitu Botryococcus intenzívní zlatožluté barvy, dále tenkostěnný alginit, drobný miosporinit (nižší intenzita fluorescence), ojediněle zrna bituminitu shluky zrnek nebo agregátní útvary kalcitu; zrnka sideritu; sulfidy uhelnato-bituminózní jílovec se slabší příměsí karbonátu vzorek suroviny z výchozu

Předané vzorky (opracovaná surovina - zlomky náramků a výrobní odpad, i neopracovaná surovina vzorky z výchozů) byly nejprve zpracovány laboratorně. Chemické analýzy provedla ústřední laboratoř s. p. Geoindustria Praha v Cernošicích (nyní Gematrix, a. s.). K uvolnění rozptýlených miospor ze zadaných vzorků se použilo obvyklé macerační metody pro zkoumané typy sedimentů (upravená Schulzova macerační metoda). Tato metoda byla vypracována v roce 1855. V naší literatuře ji popsala Kalibová (1951, 9). Základní principy užívané macerační techniky spočívají v chlorizaci pomocí chlorečnanu draselného (KCL0 3) a oxidaci koncentrovanou kyselinou dusičnou (HN0 3), kterou se rozpustí huminové látky a uvolní se rostlinné mikrozbytky. Kyselé prostředí neutralizujeme pomocí hydroxidu draselného (KOH) nebo sodného (NaOH)- 10 %. Jestliže jsou přítomny anorganické zbytky (jílovitá příměs), používá se propláchnutí nebo povaření vzorku v kyselině fluorovodíkové (HF) a solné (HCI). Mezi každým procesem se macerovaný vzorek několikrát promývá destilovanou vodou a odstřeďuje. Zbytek macerátu se zalévá do glycerínové želatiny na podložní biologická skla, krytá sklíčkem o síle O. Vyhotovené palynologické preparáty se zkoumaly mikroskopem zn. Lumipan. Miosporové analýzy byly prováděny v procházejícím světle a pomocí křížového stolku. Snímky miospor pořídila autorka na tomtéž mikroskopu s imerzním apochromatickým objektivem 90x a s použitím kamery Miflex s projektivy K 4:1, K 2,5: 1, fotoaparátem Praktica na filmy ORWO NP 15 (obr. 1-10). Podkladem fytostratigrafického zhodnocení bylo planimetrické studium tří palynologických preparátů z každého vzorku. Některé vzorky se macerovaly opakovaně s nadějí na přítomnost rostlinných mikrozbytků (miospor), nebo s předpokladem získání bohatšího či průkaznějšího palynospektra (miosporové společenstvo). Získané miosporové obrazy analyzovaných vzorků byly vzájemně srovnávány a sledovány jejich rozdíly. Na základě kvalitativně-kvantitativního zhodnocení zjištěných palynospekter bylo provedeno vymezení palynozon, které jsou vázány na určité úrovně litostratigrafických jednotek ( sedimentačních cyklů).

268

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

PAL YNOLOG ICKÝ VÝZKUM

269

3. PALYNOLOGICKÉ ZHODNOCENÍ

zji štěná mikroflora obou vzorků náleží biostratigrafické jednotce (palynozoně), která je úzce spjata s li-

Systematickým mikroskopickým studiem palynologických preparátů byla fosilní mikroflora zjištěna ve 35 analyzovaných vzorcích. 26 vzorků bylo bez rostlinný~h mikrofosilií nebo se vykázaly zcela ojedinělé a pochybné nálezy (např. vzorky č. 3, 8, 15, 59 aj .). Uplný přehled všech zjištěných miosporových taxonů v jednotlivých vzorcích (kromě vzorku 16, viz níže, a vzorků 60-61, zkoumaných dodatečně) přináší příloha. U každého palynologicky pozitivního vzorku je uvedeno i stratigrafické zařazení. Archeologická data k jednotlivým vzorkům uvádí tab. 9 v oddílu 7.3.2. této knihy. Získaná palynospektra reprezentují palynozony litostratigrafických jednotek (sedimentů) svrchnokarbonského až permského stáří (kromě jediného vzorku 17, který vykázal fosilní cysty řas mladšího stáií.). Nevyznačují se značnou rodovou ani druhovou pestrostí. Výjimku v četnějším druhovém zastoupení pozorujeme u rodu Laevigatosporites, který také náleží k nejstálejším a nejhojnějším reprezentantům zaznamenaných palynospekter. Mezi relativně stále se vyskytující sporové taxony náleží rovněž rod Latosporites. Anomální výskyt můžeme konstatovat u rodu Torispora (pouze však ve dvou případech - vzorky 32 a 33). V doprovodu tohoto výrazně přítomného taxonu zaznamenáváme i značné procentuální zastoupení rodu Punctatosporites. V několika vzorcích evidujeme i výraznější zastoupení sporového rodu Lycospora. Všechny ostatní zjištěné taxony se vyskytují převážně v nepatrném počtu a hlavně nepravidelně. Na základě celkového charakteru získaných palynospekter se potvrzuje značně monotónní ráz mikroflory. V převážné části zkoumaných vzorků byla dokumentovaná mikroflora značně poškozená. Byly zaznamenány nejen potrhané a pomačkané formy, ale často byly sledovány i deformace, způsobené dutinkami (krystalky) po sulfidech (především u sakátních forem). V mnoha případech byly úplně setřeny skulpturní znaky miospor tak, že se nedaly určit ani rodově. Při celkovém zhodnocení zachování fosilní mikroflory v převážné části preparátů se jedná o miospory značně světlejší. V karbonských sedimentech se setkáváme většinou se světle žlutou až rezavě hnědožlutou barvou miospor. Zvážením všech skutečností, především stratigrafické hodnoty zjištěných taxonů a vzájemným porovnáním asociací nejen mezi sebou, ale hlavně s dosavadními výsledky výzkumů permokarbonských sedimentů, můžeme zaznamenané asociace rozdělit do několika skupin . Nejpočetnější skupinu tvoří asociace, které se vyznačují především přítomností několika druhů rodu Laevigatosporites. Všechny ostatní rody jsou evidovány nepravidelně a v mnohem menším počtu (kromě rodu Lycospora, který má v několika vzorcích dost výrazné zastoupení: vzorky 1, 9 a ll). Z fytostratigrafického hlediska jsou důležité nálezy stephanských prvků (Cyclogranisporites jelenicensis, Verrucosisporites sinensis, V. grandiverrucosus, Endosporites formosus, Potonieisporites, Gillespieisporites aj.), které dovolují předpokládat, že zjištěná mikroflora reprezentuje palynozonu stephanského stáří. Vůdčí prvky westphalského stáří (podloží sedimentů stefanského megacyklu) nebyly zaznamenány. Palynospektrum získané z francouzského vzorku 47 (neopracovaná surovina) náleží z fytostratigrafického hlediska palynozoně stejného stáří jako předešlá mikroflora. Společenstvo miospor tohoto vzorku má ale poněkud odlišný charakter. Vykazuje především sakátní formy (silně poškozené) vedle ostatních forem předcházejících asociací. Poměrně hojné zastoupení různě poškozených nejen celých spor, ale i úlomků spor nasvědčuje tomu, že se jedná o odlišnou palynozonu. Horizontální změny palynospekter a diverzita ve výskytu taxonů jsou ovlivňovány nejen paleoekologickými poměry, ale také litofaciálními změnami. Přesto v tomto případě můžeme usuzovat, že zjištěná mikroflora byla z původního stanoviště přenášena (větrem a vodou) a při transportu poškozena (alochtonní charakter). Palynologicky analyzovaný středový kotouček- vzorek 48 (ze stejné lokality jako vzorek 47) vykázal podobný charakter zachování mikroflory, ale přítomnost sakátních forem je minimální. Značně deformované a poškozené taxony byly zaznamenány též ve dvou dodatečně zkoumaných vzorcích z výchozu bitumenních pelitů z lokality Košťálov (vzorky 60 a 61). Převládají sakátní formy (pylová zrna) nad sporami. Zatím se podařilo určit: Punctatisporites, Calamospora, Laevigatosporites vulgaris, Cadiospora, Potonieisporites bhardwaji, Potonieisporites novicus, Florinites millotti, Florinites, Limitisporites, ?Pityosporites, Vittatina costabilis, Candidispora a Kosankeisporites. Fytostratigraficky nejvýznamnější je přítomnost permských prvků (především Vittatina costabilis aj.). Na základě dosavadních palynologických výzkumů permokarbonských sedimentů podkrkonošské pánve (Kaiserová 1968; 1979; Valterová 1979; 1984b; 1985; 1987; Drábková 1990) se dá předpokládat, že

tostratigrafickým obzorem rudnickým (spodní perm). Zcela odlišnou biostratigrafickou jednotku (palynozonu) reprezentuje mikroflora získaná ze vzorků 32 a 33 - zlomků suroviny (snad opracované). Jde o fytostratigrafický obzor westphalu D, který potvrzuje především výrazné zastoupení sporového rodu Torispora v doprovodu taxonů Punctatosporites a Triquitrites. Torispory náležejí k vůdčím prvkům westphalu D v plzeňské pánvi. Není vyloučeno, že do této biozóny náleží i značně ochuzené společenstvo miospor, získané ze vzorku č . 18 (KOfering). S ojedinělými výskyty taxonu Torispora jsme se setkali i ve vzorku 31 (Ehningen) a 48 (BuxieresLes-Mines). Dá se předpokládat, že velmi chudé společens tvo vzorku 31 pochází ze sapropelitického obzoru Českého masívu - plzeňské pánve. Nevylučuje se ale ani příslušnost ke stephanské biozoně francouzského limnického permokarbonu. Ve francouzských pánvích se s rodem Torispora setkáváme i v sedimentech stephanského stáří (Liabeuf et al. 1966; Coquel et al. 1976). Palynospektrum ze vzorku 48 s největší pravděpodobností pochází z těchto sedimentů. Z celkového počtu 61 palynologicky analyzovaných vzorků pouze jediný (vzorek č. 16- Westgreussen) neobsahoval palynomorfy permokarbonského stáří (není uveden na tabulce). Zcela ojediněle byly zaznamenány silnostěnné perforované cysty řas druhohorního stáří (rodu Tasmanites NEWTON, Plurozonaria WETZEL a Tytthodiscus NOREM). Tím je dokázáno, že se nejedná o typ sapropelitu permokarbonského stáří, ale s největší pravděpodobností o posidoniovou břidlici mesozoického (druhohorního) stáří (Madler 1968; Eisenack 1957; Taugourdeau-Lantz 1968). Biostratigrafické upřesnění (na základě obsahu rozptýlených sporomorf) zkoumaných vzorků je uvedeno v příloze . Je znázorněno čtyřmi symboly: WD, KOU, ST a KA. Každý symbol reprezentuje mikrofloru, která je vázána na určitou litostratigrafickou úroveň. Vzhledem k tomu, že palynologický výzkum karbonských sedimentů pokročil již tak daleko, že téměř ve všech pánvích jsou stanoveny biostratigrafické jednotky (palynozony), můžeme si dovolit podrobnější interpretaci. Vymezení palynozon vyplývá z vertikálního rozšíření jednotlivých rodů a druhů sporomorf v chronostratigrafickém sledu. Každá zona je charakterizována přítomností určitého společenstva rostlinných mikrofosílií, které ji odlišují od předcházející a následující zony. Tak např. ve stře­ dočeském komplexu karbonských sedimentů je vymezeno osm základních palynozon, ve středofran­ couzských pánvích jsou stanoveny čtyři palynologické komplexy (zony). Symbolem WD se značí mikrosporová zona (palynozona) westphalu D - spodní, která se váže na starší část litostratigrafické jednotky nýřanských vrstev středočeského karbonského komplexu (Valterová 1974; 1978a; 1978b; 1984a). V plzeňské pánvi odpovídají této úrovni palynozony touškovského, nýřanského a chotíkovského souslojí (Valterová 1984a). Zkoumané zlomky suroviny (vzorky č. 32 a 33) by mohly být totožné se sapropelity tzv. plackového nebo svíčkového uhlí (Plattenkohle). Podle O. Malána (1952) se jedná jednak o kenely, jednak o různé přechodné typy k humitovým uhlím. Litostratigraficky se nacházejí v plzeňské pánvi v nejspodnější části nýřanských vrstev, v úrovni touškovského souslojí. Přítomnost kenelového (plackového) uhlí je známa odedávna, hornicky je ovšem dávno vytěženo. Toto kenelové uhlí je registrováno pouze v širší oblasti nýřanských dolů (západně od Nýřan) v jižní části plzeňské pánve a v okolí Třemošné v severní části pánve. Sapropelity se vyskytují i v jiných litostratigrafických úrovních středočeského komplexu (např. v lubenském souslojí "dubák" - westphal C, nebo v obzoru kounovského souslojí "švartna" - stephan B). Uvažování o fytostratigrafické totožnosti zlomků sapropelitů (vzorky 32 a 33) s nýřanským obzorem plackového uhlí umožňuje přítomnost vůdčího prvku našeho westphalu D (rod Torispora) v doprovodu něko lika dalších taxonů (např. Triquitrites, Punctatosporites, Westphalensisporites), běžných v této úrovni. Proto se vylučují jiné obzory, které obsahují palynospektra zcela odlišného charakteru. Symbolem KOU jsou označeny všechny zkoumané vzorky, u nichž předpokládáme, že náležejí výše zmíněnému sapropelitovému obzoru "švartny". Tuto interpretaci prokazují výskyty stephanských prvků miospor. Označení ST patří třem francouzským vzorkům. Předpokládáme, že pocházejí ze sapropelitového obzoru západní Evropy, s největší pravděpodobností ze stephanského až permského intervalu středofran­ couzských pánví (Liabeuf et al. 1966; Clayton et al. 1977). Symbolem KA jsou opatřeny ty vzorky, které prokazují karbonské stáří. Palynologická dokumentace neumožňuje přesnější datování. V těchto vzorcích se jedná převážně o zcela ojedinělé výskyty karbonských sporomorf.

270

271

VÝROBA A SÍDLA V DOBĚ LATÉNSKÉ

Na tabulce neuvedené společenstvo spor a primitivních pylových zrn z lokality Košťálov charakterizuje palynozonu rudnického obzoru vrchlabského souvrství podkrkonošské pánve. Tuto litostratigrafíckou úroveň prokazují permské prvky. Svým charakterem odpovídá západoevropské palynozoně spodního autunu VC- Vittatina costabilis (Clayton et al. 1977).

4.SOUHRN

--

"SQ)l SOSOWlOJ S;JlUOdsopug

:0 '"ó

I=.

~~

w

w w

?" :-J

0\

..,~::l
"'tl::lE::ó N< e:; § ~~ ~ ~g(") ::l § o ~ g ~ ~

8

~~~

Z >-l

~< i"i

NN

Gillespieisporites CLEND. Ul

--.]

\0 0\

otn N :ri O

Z tn< ,

o-

o c

Calamospora breviradiata KOS

Triquitrites exiguus WILS. et KOS.

N

00


-3

~

o ~ Q. ~~ S ~" ' ::l

:ri

N

o

N

-

:::r::0< ~ w'"t:l ' ::o

r' r

~

Leiotriletes sphaerotriangulus (LOOSE) POT. et KREMP

N

w N

Ul

n'~ ;;

(>.) N N N N N N N N N N - - o :O ?":-J0~f"-~!'J":=>:0?":-J

Apiculatisporites (IBR.) POT. et KREMP

-

- -

"'

~

Westphalensisporites irregularis ALP.

~

~

c




00

c:

~

::T

Lycospora pusilla (IBR.) S. W. et B.

w

o

o

ť3~

Triquitrites pulvinatus KOS.

0\

N

~ ~

Ul

w

N

ll

:ri < :» r -

Granulatisporites gulaferus POT. et KREMP

·~

~

ll

ll

o

Leiotriletes minutus (KNOX) POT. et KREMP

~

N

[/J >-3

ť(

~w

·~

~

biostratigrafické

upřesnění

Wilsonites KOS.

·~

Potonieisporites (BHARD.) BHARD. Nl ~

§I 2 1 ~

5:: 1

w 11

o~ I o~ c: c:

g~I"'g

poškozené sakátní formy

gI gI ~I ~ l biostratigrafické upřesnění GLG

V1

V1

V1

V1

V1 ~

:0 ?" :-J 0

V1

V1

V1 ~

:"'"

z z ~ tJ:i o~ ~ z o o o ~ (")< i'' :;: :;: :;: P~ o o ~ ~ ~ 3 p::;· C/l( (1)< ~ ~ n(1) n (1)n :;:!\ o o< (i1 (") (i " ~ .(1) ~ .(1) ~ ::;;' (")< (1) ~ :;: o tJ:i :;: :;: 5' ~ _p· _p· _p· o ~ ::l.... ~ '"d '"d '"d tJ:i o o o o .... ' (/J ~ :;: :;: ::l (1) r:t o < o o o ' ::l o~ 2' 2' 3 ~ ::l 2' O" O" O" (1)< < (i" (1) (") (") (")

~

"' ~

N

'< (")

N

N

'


>::l Z
.

A

::::

'"d .... ,

N

V1 1 V1

::S

o tJ:i;;;

-

Latosporites latus (KOS.) POT. et KREMP

-

N A

-

?§5

00

Cyclogranisporites jelenicensis KAL.

Lycospora S. W. et B.

N < ::r C:

(/J

Cyclogranisporites aureus (LOOSE) POT. et KREMP

~

...::,z

::t

Leiotriletes (NAUM.) POT. et KREMP

N

fJ)


-"'Z -o tTl