Šachy všech dob a zemí [1. vyd. ed.]

Citation preview

PRÁCE PRAHA

ŠACHY VŠECH DOB A ZEMÍ

JERZY GIZYCKI •

EDICE KOTVA

ŠACHY VŠECH DOB AZEMt

PRÁCE PRAHA 1975

©

Translation ing. Vladimír

Karafiát, 1975

Z PRAMENů HISTORIE

SACHY Hru v šachy zná snad každý, ale ví někdo, kdy vznikla? Je vůbec možno určit přesně dobu jejího vzniku? Při průzkumech nálezů z vykopávek objevují archeologové čas od času stopy po šachové hře nebo hrách, které se jí vnějším charakterem podobají. Nacházejí přitom staré dokumenty a písemné záznamy, avšak datum vzniku šachové hry se do ' dnešního dne nepodařilo přesně určit. Historikové se odvolávají na odkazy v literatuře a kladou vznik této hry přibližně do poloviny 6. století našeho letopočtu. Významný anglický vědec, autor známé "Historie šachu" (1913). Harold James Ruthven Murray, kategoricky tvrdí, že šachy pocházejí ze sedmdesátých let 6. století. Hovoříme-li o šachu, máme samozřejmě na mysli hru s takovými pravidly, jaká známe v dnešní době. Víme totiž, že podobné stolní hry existovaly už v dřívějších dobách, měly však jiná pravidla. V anonymní perské básni z přelomu 6. a 7· století se o indickém šachu říká, že se tato hra do Persie dostala z Indie. V jiném básnickém díle z rozhraní 7· a 8. století se uvádí již mnohem přesněji, že šachy pronikly do Persie za panování vládce Chusraua I. Anošarvana (Chosroesa 1., ?-579). Hra v šachy (čaturanga) je v tomto díle poměrně podrobně popsána z hlediska terminologie i pravidel hry. Svou teorii zdůvodňuje H. J. R. Murray také tím, že písemné zmínky z dřívější doby než z konce 6. století neexistují, ačkoli byly pro to před­ poklady. Tak například čínský cestovatel Fa-Hien sice velmi důkladně popsal Indii v letech 399-414 a vylíčil velmi podrobně i různé hry a zábavy, ale o šachu se ani nezmínil. V té souvislosti je však nutno při­ pomenout historický fakt, že v letech 45o----550 byla Indie zničena nájezdem Hunů a teprve Chosroes I. porazil útočníky a vytvořil na indickoperském území podmínky pro rozvoj mírové existence, a tedy také pro to, aby se lidé zabývali hrou. Ve slavném eposu "Kniha králů" ("Sachname", 934) popsal velký perský básník Firdausí, který žil na přelomu 10. a 11. století, dvakrát šachovou hru. V jedné z kapitol se zmiňuje o legendě provázející vznik šachů (pomocí šachu si prý mudrci přehrávali průběh bitvy, v níž zahynul 7

kralevic Thalhand). V osmé kapitole popisuje formou kronikářského zápisu příjezd vyslanců indického rádži na dvůr šacha Chosroese I. s dary, mezi nimiž byla také šachová hra zobrazujíc{ bitvu dvou armád. V "Historii literatury perské a tádžické" (1970) se jeden ze spoluautorů, český orientalista Otokar Klíma, zmiňuje také o dalším velmi zajímavém díle, které souvisí s šachy: " ... Chusrauův vezír Var.urgmikr, syn Buchtakův, vzor moudrého ministra v národním podání perském, byl autorem naučných průpovědi Gandž-i šáhfgán (Královské pokladnice) s hrdinou povídky Catrang-námak (Kniha o šachu). V tomto zajímavém dílku se vypravuje, jak Polslcý erh "wcr.ele", pocltár_~iící

i dohy krále

Bolesla:va Křivoústého,

se skládá r.e dvou šachovnic a svůj původ odvor.uje t historky spjaté s šachovou hrou

8

indický král Dévasárm poslal Chusrauovi šachové figurky a jiné vzácné dary s žádostí, aby vysvětlil podstatu a pravidla šachové hry, jinak že zaplatí velký poddanský poplatek. Po třech dnech rozluštil Vazurgmihr princip hry .•." Z toho je vidět, že se v perské literatuře několikrát spojují šachy s dobou vlády Chosroea I. Na indický původ šachů poukazují také jazykovědci, kteří se zabývají vývojem šachové terminologie. Tak například polský orientalista František Machalski v článku "Můj příspěvek k šachům" (časopis Problémy, 1951) pÍŠe: " ... Původ (šachů) je nepochybně ináický. V perské literatuře z časů dynastie Sasanidů (2.42.-6j I n. 1.) se zachovalo dílko napsané v jazyce pa/Javi (středoperském) Catrang-námalc čili "Učehnice 1acku". Výraz "čatrang" (v novoperském jazyce nejprve 1atrang, později až do dnešnfho dne 1atra.náV přejali Peršané doslovně z indického jazyka (sanskrtu), v němž čatur znamená čyfi a cznsa-čá.rt, oáál.l atd ••• Kromě toho z historie víme, že šachy se dostaly do fránu z Indie spolu s dflem známého autora bajek Bidpaje (nebo Pilpaje) za vlády sasanického Noširwana Spravedlivého ... V 7· století našeho letopočtu hru v šachy přejali od Peršanii Arabové zároveň s názvem 1itranáf.••• V dnešní šachové terminologii rozlišujeme velmi výrazně tři jazykové sféry, které představuji tři riizné kulturní epochy ·nebo dokonce tři riizné kultury: indickoperskou, arabskou a evropskou. Analýza názvů jednotlivých šachových figur (kostek) nám dovoluje do jisté míry sledovat několik set let dlouhý vývojový proces této "královské" hry .•. Tak jsou například arabské názvy: I. "al- šack" ("král'j, :z. "al-firr.an" (doslovně' "mudrc, vědec'j, 3· "al-jif' ("slon''),+ "al-faras" ("jezdec"), 5· "al-rock" ("zámek, věžcj, 6. "al-hejr.t:UJ" ("pěšák'j ..• Označení "šachy" je odvozeno ... od hlavní figury, kterou již Peršané na počest svého panovníka nazvali šachem čili králem. Mat (doslovně "umřel") je výraz arabský, ne perský ..... Neobyčejně rychlý rozkvět šachů a nástup jejich triumfální cesty po světě začal teprve dobytím Persie Araby. Ale o tom až později. Podaří se tedy posunout datum vzniku šachů ještě víc nazpět? Snad ... Někteří historikové tvrdí, že v Indii byla podobná hra známa již v 15. století před naším letopočtem; slavná známá historka o šachovnici se zrnky pšenice (nebo rýže) se datuje tisic let před naším letopočtem. Je ovšem pravda, že se tato anekdota mohla ve skutečnosti týkat jiné hry šachům podobné, tedy stolnl hry, a teprve později se mohla s hrou v šachy spojovat. Cas od času se sice vynořují zvěsti o senzačních objevech při vykopávkách v Egyptě, Indii a na Dalekém východě, kde údajně byly nalezeny stopy po existenci šachové hry pocházejíd ještě z dřívější doby než tři tisíce let př. n.l., ale tyto "objevy.. nebyly potvrzeny. Ani senzační zpráva v americkém'tisku uveřejněná těsně před začátkem druhé světové války,

9

Šachové figurky vyřezávané ze slonoviny v Indii v podle vzoru staroindických figur

za. století

Šachy z Barmy, tvarem podobné tradičním sochám této zemi

10

že na území bývalé Mezopotámie byly nalezeny šachy z doby starší než čtyři tisíce let př. n. 1., se nepotvrdila. (Tuto informaci opakoval také Capablanca v článku, který po jeho smrti přinesl roku I 948 francouzský časopis "L'Echiquier de Paris".) Spíše se dá předpokládat, že to byly stopy po hrách v kostky ("vrchcáby"). V archeologickém muzeu v Oděse je uložena veliká fotografická reprodukce fresky z prvního století našeho letopočtu, pocházející z černo­ mořského pobřeží. Kresba zobrazuje postavy vojáků na koních a zároveň velikou dvoubarevnou šachovnici. Bohužel není jisté, zda tato deska sloužila ke hře, nebo zda je to pouze grafické znázorněni vojenského šiku. Ve sbírkách archeologického muzea v Teheránu je možno vidět hliněné nádobí z doby asi tři tisíce let př. n. 1. ozdobené šachovnicí. Chybí však údaj o tom, zda tato tabule byla součástí hry, či zda je to pouze geometrický ornament. Podobně je tomu i s obrazem šachovnice o 64 polích vyrytých ve skále v Džungarských horách v Kazachstánu tisíc let před naším letopočtem. Původní indické šachy zvané čaturanga nebo čatrang odvozují svůj název, jak jsme se již zmínili, od svého čtyřkového charakteru: jednotlivé kostky představují čtyři oddíly figur se čtyřmi druhy zbraní. Tento názor převládá snad ve všech historických pracích, zdá se bezpečně prokázán a je také nejpřesvědčivější. Existují však i zcela jiné hypotézy, které se vznik čatrangu pokoušejí vysvětlit úplně jiným způsobem, nespojují ho vůbec s prvky vojenské povahy. V roce 1825 publikoval v Paříži F. Villot pojednání o astronomicko-kabalistickém původu hry v šachy, kterou údajně vymysleli egyptští kněží. Autor se opírá o kombinace magických spojení čísel a figur na šachovnici a spojuje je s astrologickými symboly egyptských kalendářů. Argumenty v této práci však nejsou přesvědčivé, a proto nebyla považována za právě seriózní. Teprve jugoslávský vědec, profesor Pavle Bidev, vyslovil v článku uveřejněném v časopise "Mail Chess" roku I95 I zajímavý a zevrubně zdůvodněný názor, podle něhož čtyřkový charakter čatrangu má vztah k mystickým ·pojmům, nikoli však k egyptským, ale staroindickým. Tato hra měla symbolizovat boj čtyř živlů - vzduchu, ohně, země a vody - a zároveň se spojovala se čtvero ročními obdobími a čtvero lidskými temperamenty. Catrang by tedy v podstatě zobrazoval struktury světa. Pohyby figur zakreslují na šachovnici geometrické symboly jednotlivých živlů, které jsou převzaty z náboženských rituálů: dámasymbol ohně (trojúhelník), věž - symbol země (čtverec), střelec symbol vzduchu (šesticípá hvězda) a jezdec- symbol vody (část kola). V knize "Historie šachu" vysvětluje H. J. R. Murray zásady antické hry "Čtvero ročních období", která má jako čatrang podobnou šachovnici i kostky s figurami zobrazujícími živly. Mnoho autorů upozorňuje II

i na rituální nábožensko-mystický nebo kabalisticko-astrologický charakter mnoha her v dávných dobách nebo i dnes u některých kmenů na úrovni prvobytně pospolné společnosti. V slavném rukopise o hrách "Libros de acedrex, dados e tablas" kastilského krále Alfonse X. Moudrého (I 3· století) se popisují astronomické šachy. Stará šachová hra v Číně měla také spojitost s astrologií. Anglický sinolog Joseph Needham v knize "Věda a civilizace v Číně" (1961) dokazuje, že čínské šachy zpočátku souvisely se symboly astrologicko-věšteckými a zobrazovaly boj vesmírných sil Yin a Yang prostřednictvím figur představujících nebeská tělesa. Historický vývoj šachů neni dosud úplně probádán. Nejaktivnějšf z historiků je v tom smyslu Pavle Bidev. Kromě série článků otištěných Malajská figurka krále { šaclurvé hry re 17. století, vyře{áVaná {e dřeva, barevně

lakovaná a rdobená polodrahokamy

12

v jugoslávských a zahraničních časopisech publikoval v roce 1969 brožuru "Věštecký původ a kosmická symbolika šachů a her s nimi spříz­ něných". V této souvislosti je nutno zmínit se i o práci sovětského autora N. M. Rudina "Od magického čtverce k šachům" (19~), která zdůraz­ ňuje příbuznost šachů s dávnými kabalistickými obřady. Tyto hypotézy konec konců vyslovil N. M. Rudin už před válkou (v r. 192.6). Kdo vf, zda intenzívní průzkum v tomto směru v budoucnosti genezi šachů a otázku stáří této hry neosvětlí ještě více. Silné kořeny zapustily šachy i ve Střední Asii. Dokazují to šachové soupravy i jednotlivé figurky z archeologických nálezů v Tádžikistánu (v Chulbuku, 6. až 8. století) a· z Uzbekistánu (v Munšaktepe u ústí do Ferngaské doliny, 8.-9. století). Ze Střední Asie se šachy dostaly do Nlko/ik figurek {o/· "soupravy Karla Velikého" (ve skutečnosti

pochá{eji t doby ponlkud po{dljši); nalz.ofe dáma, plšec, král, dole stfelec (uprostfed) afigurIey vlfí (po stranách)

Ázerbájdžánu, Arménie a Gruzie (první zmínky v rukopise "Visramiani" , z n. století). Jak šachy putovaly na Dálný východ, vznikaly jiné druhy této hry, například šachy korejské, barmské, čínské a japonské. Přestože se figurky od sebe na pohled liší, jde jistě o touž hru, protože všechny její druhy spojuje zásada matu hlavní figurky soupeře a mnoho figurek vykonává podobné pohyby a má podobné funkce. Čínští historikové nepovažují tezi o indické genealogické větvi šachů za plně odůvodněnou. Podle nich je možné, že čínské a indické šachy mají dosud neobjeveného společného předchůdce. Vycházíme-li z písemných materiálů, můžeme konstatovat, že dosud první známá zmínka 13

o šachu v čínské literatuře pochází z 8. století n. 1. a názor o indickém rodokmenu této hry není vůbec otřesen. Můžeme tedy říci: "Pocházejí-li čínské šachy z Indie nebo naopak, je těžko bezpečně určit, poněvadž existuje v obou zemích mnoho legend připisujících vznik hry různým mýtickým postavám nebo historickým hrdinům, je však málo přesných reálií, které by vysvětlily její původ. Neuděláme tedy chybu, budeme-li tvrdit, že v 8. století byly šachy známy v obou zemích." ("China Reconstructs", 1 954) Spor o původu nebo objevení šachů vtipně rozřešil sovětský publicista Jakov Rochlin: "Není pochyb o tom, že šachy nebyly objeveny jedním člověkem, ale jsou výsledkem společné lidové tvořivosti." ("Šachmaty v SSSR", 1954). Další sovětský autor Boris Vajnštejn rozvíjí tuto

----------------,

Slovanské Jaclwvé figurky i raného

a, h, - dřevěný pěšec a střelec (Štětin, z o. století), c - dřevěný

středověku,

naler_ené v archeologiclcých vykopávkách na ú1_emipolského Pomoři

pěšec (Gdaňsk,

13. století), d dřevěný pěšec vyrobený na soustruhu ( Kolohřeh,

a

zo. stoleti), e -

b

kostěný

o

& a

.

I

.

.

d

Dvě šachové figurky a hraci lcostlcy i Kyjevslcé Rusi

(zz.-12. století)

o lé .

'

.· '

.

! _,;

.~·:::._. ,,~'.\·~ . ·~ ·fo mtffe ~Ml~

List {e středovělcéň.o francouzslcéň.o

traktátu o šacň.ové hře

super ludo scaccorum", byl rozstrován v mnoha latinských opisech a překládán do němčiny, francouzštiny, češtiny atd. Ve větších evropských knihovnách se nachází Cessolisovo dílo v několika exemplářích (např. v Praze devět kusů,_ v Krakově tři). Bylo často přepisováno a sloužilo za podklad pro více nebo méně volné zpracování, plagiáty atd. Inspirovalo také k lidovým zpracováním. Starý text dominikána z Remeše byl doplňován novými moudrostmi a poučeními. V roce 1473 vyšlo první latinsky tištěné vydání Cessolisova traktátu. Krátce poté se objevují další četná vydání v jiných jazycích. Tak například proslulost jedné z prvních knížek tištěných v angličtině lze přičíst Caxtonově knížce o šachu, vydané roku 1474 v Bruggách (Vlámsko). Knížka se opírá o francouzskou versi Cessolise. Londýnské vydání z roku 1480 bylo Šach.y i ehenu, felvoviny a perleti, jef. vě110Yalv roce 1726

I'

h.ejtmanovi

Adamovi Sieniawslcému turecký sultán. (Zeshírky Národnih.o mu:cea ' v Krakově)

obohaceno o 24 dřevorytů. Autorem a zároveň vydavatelem byl William Caxton, velký znalec šachové hry a zároveň průkopník tisku v Anglii. Mezi nejslavnější díla, která řadíme ke skupině ,?cessolisů", patří rukopis německého mnicha Konráda von Ammenhausena z roku 1337, známý z tištěného vydání v roce I po, a rukopis dr. Jakuba Mennela, úředního písaře z Freiburgu, vytištěný roku 1507 v Konstanci- dnes velmi vzácný bibliofilský tisk. Ve vídeňské knihovně mají unikátní výtisk českého rukopisu Tomáše ze Štítného, otce českého národního písemnictví, z druhé poloviny 14. století. Tento rukopis našel Ferdinand Menčík a uveřejnil ho v roce 1879 jako práci anonymního autora. Teprve pozdější výzkum Menčíkův i výzkum mnoha jiných literárních historiků prokázal nepochybné autorství Tomáše ze Štítného a vysokou originální hodnotu tohoto díla. Tomáš ze Štítného totiž z Cessolisova materiálu vypustil četné fragmenty spjaté s antikou a biblí a nahradil je mnoha příběhy z české historie i zvyklostí. V roce 1956 se v Praze objevila ve velmi pěkném kritickém vydání pod

27

názvem "Knížky o hře šachové a jiné". Z tohoto díla citujeme rukopisu charakteristický pro moralistická díla:

závěr

"Dajž to, Jezu Kriste králi, abychom zde tak v šachy hráli a potom se do věčné radosti dostali! Amen."

Po rukopisech tohoto typu se dostávají 'do popředí knížky věnované praktické hře. Sachové učebnice začínají zaujímat v literární tvorbě důležité postavení. V roce 1497 se objevuje průvodce šachovou hrou od španělského mistra Luceny. Byla to první vlaštovka novodobé šachové teorie.

-

Šachová partie na starém polském vesnickém dvoře. Mědirytina { zg. století. Kresha K. Krugera

Velký ohlas měla kniha o šachu Portugalce Damielana (nebo Damiana) z roku 1512 s mnoha příklady, jak zahájit hru, a šachovými úlohami. V roce 1561 napsal tehdy známý španělský šachový mistr Ruy Lopez dílo věnované teorii šachové hry. O něco později (v roce 1597) vyšel traktát italského šachisty Horatia Gianutia, převyšující obě před­ cházející díla úrovní analýzy partií i koncovek. Mnoha vydání a velké popularity se dočkala učebnice šachové hry, kterou napsal výborný italský hráč Alessandro Salvio. Poprvé vyšla v roce 1604. Druhé vydání o třicet let později bylo doplněno historií šachu. Ještě dlouhou dobu tuto učebnici citovali pozdější autoři ve svých publikacích. V roce 1616 se v Lipsku objevilo dílo o šachu od jistého Selenuse, které se v podstatě skoro celé opíralo o práce Lopeze a italských ŠachoYÍ hráči. Francou:r.ská rytina 1_ druhé poloviny 19. století podle obra:r.u E. Delacroixe

autorů. Pod tímto pseudonymem se skrýval brunšvický kníže August Mladší, velký přívrženec šachů. Velmi rozsáhlou prací o šachu obsahující přes ;oo stran s hojným analytickým materiálem byl traktát Itala D. Pietra Carrery z roku 1617. V roce 1620 byla v Římě vytištěna učebnice známého šachisty Gioachima Greco-Kalabrijského, která vývoj teorie a praxe šachové hry značně ovlivnila. Jeho práce se pak rozšířila v mnohých překladech a úpravách. V roce 1625 autor svou učebnici znovu přepracoval s ohledem na změny v pravidlech hry (rošáda) a doplnil ji bohatší sestavou koncovek a analýz partií. Tato práce však vyšla několik let po smrti velkého šachisty. V rukopise zanechal velké množství mate-

riálů z

teorie šachu; část z nich byla časem vytištěna. Je známo celkem asi

30 variant manuskriptů tohoto autora.

- Literární odkaz je tedy velmi bohatý, my jsme se však mohli zmínit pouze o ieho části. Konec 16. a začátek 17. století byl "zlatou dobou" šachů ve Spanělsku a ve Francii, proslavenou velkými a zvučnými jmény mistrů známých šachovými souboji v celé Evropě. Ruy Lopez - skromný probošt z městečka Zafra ve Španělsku - měl pro šachy nevídaný talent; smyslem pro kombinační hru převyšoval většinu hráčů, kteří přišli na dvůr krále Filipa II. z různých zemí. Odměnou za vítězství nad mnoha slavnými hráči (také v roce 1572. v Římě) dostal z královskýc4 rukou několik výnosných proboštství a krásný Třebaf.e církev mTWholcrát

vystupovala

proti šachům, v

lclášterecň.

se

s chuti hrály.

Snimelc :r nlmeclcéko

fúmu(NSR) ,$lá1temi iovči" (195.3)

zlatý řetěz s přívěskem ve tvaru zlaté šachové věže. Lopez suverénně ovládal strategii hry, zvláště zahájení; vydání jeho díla "Kombinační smysl šachu" upevnilo ještě jeho pozici jako teoretika. Jeho rivalem byl Ital Giovanni Leonardo da Cutri, ambiciózní hráč vyznačující se velkým šachovým temperamentem. Když byl Lopezem poražen, studoval a trénoval tak dlouho, až se rozhodl k cestě do Španěl­ ska, aby znovu změřil své síly se svým přemožitelem. V zajímavém utkání pořádaném na královském dvoře v Madridu roku I 575 (zvěčnil je malíř L. Mussini) da Cutri dvě partie prohrál (údajně úmyslně, aby se atmosféra utkání vyhrotila), pak však všechny další partie vyhrál a získal tak vytoužený úspěch a vysokou peněžní odměnu. Zvítězil také nad dalšími španělskými a portugalskými šachovými mistry. Po návratu do své země byl však neznámým pachatelem otráven: Říkalo se, že to byl konkurent žárlivý na slávu krále šachu. JO

Spolucestujícím na cestě Leonarda da Cutriho do Španělska byl druhý nejlepší italský hráč Giulio Cesare Polerio. Při utkání plnil funkci kronikáře, a byl tedy nejen z prvních nám známých sekundantů, ale i před­ chůdcem tiskových zpravodajů. Jiným životopiscem Leonarda da Cutriho byl doktor práv Alessandro Salvio, teoretik a historik šachů, mistr a učitel mnoha pozdějších slavných šachistů. Mezi jinými byl jeho žákem Gioacchimo Greco-Kalabrijský; svého mistra porazil, když mu bylo čtrnáct let. Slávu šachového génia získal při svých utkáních ve Francii a později v Anglii. Byl velmi pohostinně přijat ve Španělsku, kde pokračoval v dobývání dalších vítěz­ ství. Odtud odjel s jedním španělským velmožem na cestu do Západní Indie a tam také zemřel. Mezinárodní šachová utkání, rozmach a úpadek slávy mistrů, četná vydání knížek, to vše bezpochyby napomáhalo růstu zájmu společnosti o tuto hru. A tak na jihu Evropy začala vznikat šachová střediska, která stále víc ovlivňovala i jiné oblasti života, v nichž šachy posud byly pouze exkluzívní hrou malých skupin lidí a v podstatě se nedostávaly za zed šlechtických dvorů. A jak to bylo se šachy v Polsku? Přesné údaje o počátdch této hry chybějí. Tradice připouští, že šachy přivezli do Polska rytíři vracející se z křížových výprav už v době panování Boleslava Křivoústého (na začátku u. století). Složitá hra v šachy si nepochybně velmi těžko razila cestu; zpočátku ji uměl hrát pouze nevelký okruh lidí, kteří jí oslňovali na královských a knížecích dvorech, protože na ní demonstrovali svou chytrost a důvtip. Umění hrát šachy bylo považováno ve středověku za jednu z přednosti, jakou se mohl pochlubit jen dobrý rytíř.Podobnějako v mnoha jiných zemích zápádních i v Polsku se šachy staly základem četných erbů.

Roku IIOJ, za panování Boleslava Křivoústého, se stal vladařovým znakem erb čili wczele ("včele") s šachovnici na štítě (v černé a žluté barvě) zároveň s vyobrazením korunované černošky s páskou na čele, která drží v obou rukou menší šachovnici. Paprocký vysvětluje v erbovní knize polského rytířstva (1584) legendární genezi názvu. Erb se slovansky nazývall~bno (od proražené lebky- čela) čili wczele- proražené čelo. V erbovní knize Niesiec~ého (1842.) je podána (s odvoláním na starší heraldiku) neobvykle originální historie vzniku tohoto erbu: " ••. Jistý Slovák, mající jméno Holub, který dlouho cestoval po světě, dostal se také k Maurům ( ...),a že neslynul pouze rytířkou statečností, ale také hru v šachy dobře ovládal, donesla se zpráva o tom až na královský dvůr. Dcera krále Maurů, spoléhajíc na své znalosti hry v šachy, vyzvala ho, aby si s ní zahrál, jista, že v tomto utkání zvítězí. Pravila, že vítěz může tomu, kdo prohrál, rozbít šachovnici o hlavu; je pravda, že se tomu Slovák dlouho bránil, ale když ho ustavičně k tomu nutili, uvolil se zápas sehrát - a vyhrál. Podmínku splnil-· přinucen šachov-

Jl

nicí udeřit o hlavu té, která prohrála. Král ho pochválil a v upomínku na jeho vítězství věnoval mu do erbu šachovnici a černošskou dívku .•." O "šachovém" původu erbu ("wczele") píší četní autoři. "Encyklopedie staropolská" (1939) však podává ještě jiné vysvětlení: Slovo "1u. č tvercova, po1e na erbovem , š'" "wcze1e" znamena,..,cesk y vce ttte symbolizovala dříve plásty medu. Sachová motivace jim byla přisouzena až v době pozdější. Tato verze se nezdá věrohodná. Odedávna totiž byl vliv šachů na formování rodových znaků silný. Projevilo se to i v heraldice. Motiv šachovnice mají také erby knížectví lehnicko-vratislavského, lehnicko-břeského (Slezsko, 13. století) a erby domů slezských Piastov-

Na francourských aristokratických dvorech se hojně hrály šachy. Snímek { francoU{ského filmu "Večerní hosté" ( 1942)

ců.

Na radnici i v katedrále ve Vratislavi jsou obrazy, basreliéfy i praporce ze slezských knížectví, na nichž se prolínají motivy bílého orla s běločervenou šachovnicí. Stitová pole s šachovnicí najdeme též ve znaku lehnicko-vratislavského knížete Henryka V. Tlustého (1278 až 1296).

Sachovnici ve svém znaku má i starobylé město Kalisz. Přesvědčivou "šachovou genealogii" má erb Roch (polsky šachová věž; obrázek: na červeném poli šachová věž). Erbovní kniha Niesieckého o něm říká, že znak byl vzat z věže, "které se při hře v šachy používá ..•", a vznikl za těchto okolností: · ,, ... Kníže Mazovský, který byl v táboře velmi zaneprázdněn vojenV koléhce v Indii, se tato hra těší do dneška veliké ohlihé. Scéna { indického filmu "Sousedé" (19.39) šachů,

Šachová partie ve starém

Španělsku.

Snímek :re

španělského

filmu "Nápoj láslcy" (z9S.3)

33

skými záležitostmi, zavolal k sobě rytíře Pierzchalu, aby si s ním zahrál šachy, a rozptýlil tak svou melancholii. Když mu Pierzchala dal šach rochem (věží), kníže mu dal věž do erbu a přidal statky ..." Jan Dlugosz v "Dějinách Polska" při popisu událostí z roku 1333 píše, že: " ..• Klemens, rodem Polák, byl šlechticem erbu Pierzchala, který má ve znaku šachového maršálka, jinak rocha (věž) zvaného ..." Zajímavé "šachové kombinace" vznikly spojováním erbů. Například Wieruszův erb (kozel v bílém poli, které je z poloviny černé a z poloviny šachovnicové) je výsledkem spojení dvou šlechtických rodů: jeden měl ve znaku kozla a druhý barevnou šachovnici - wczele. Exotická šachová scéna v arahském stylu. Snímek :rnémeckého stínového filmu "Příhody

kníf.ete Achmeda" (1926)

Dodnes není vyjasněn spor o genezi erbu Zabawa, jehož štít zpolovice tvoří šachovnice o černých a červených polích. Tvrdí se, že tento erb dokládá zvyk bavit zajatého nepřítele až do příchodu posil. Pravděpodob­ nější je však názor, že název erbu má svůj původ ve hře (zábavě) v šachy, a tak v přeneseném smyslu slova symbolicky připomíná vyznamenání se v boji s nepřítelem, jehož výrazem je také utkání na šachovnici. Z doby mnohem pozdější, z roku 1630, pochází erb arcemberský. Představuje jelena na šachovnici. Tento erb věnoval kníže Pomořanský jednomu z dvořanů za to, že skolil třemi ranami jelena, který se náhle objevil právě ve chvíli, kdy se kníže bavil na lovu hrou v šachy. Rodinu šachových erbů doplňují znaky rodů: Vyszogota,Kar~ga (na Litvě), Kizinek, Szachman, Pudwels aj. Při pracích na počest oslav tisíciletí polského státu se podařilo archeo34

logům objasnit historii šachů v oblastech, kde se protínaly vlivy Výchočlti a Západu. Ve vykopávkách v Pomořanech (ve Štědně a v Gdaňsku) byly nalezeny jednotlivé šachové figurky z doby mezi 10. a IJ. stoletím. To dokazuje, že šachy byly rozšiřovány tradiční námořní obchodní cestou. Senzačním nálezem jsou tzv. "sandoměřské šachy", jimž se také řt'ká "piastovské", jež byly nalezeny roku 1962 při vykopávkách ve starém polském městě Sandoměři, obchodním centru na křižovatce cest východ - sever - západ. Tyto šachy jsou neobyčejně cenným muzejním exponátem, poněvadž obsahují téměř kompletní soubor figurek (chybějí pouze tři pěšci) a lze přesně určit místo a dobu původu. Tento skoro úplný soubor šachů z období raného středověku patří v evropských sbírkách k 1.\pikátům. Sandoměřské naleziště si tím nejen zajišťuje čelné místo mezi unikátními šachovými sbírkami v Evropě, nemluvě o tom, že tím poskytlo velmi dů­ ležitý a obsáhlý materiál ke studiu kultury v Polsku, ale velmi podstatně posílilo důkazy o rozvoji civilizace v místě, kde se křížil vliv kultury Západu a Východu. A nyní několik informací o nalezišti samém: Dne 9· října roku 1962 nalezla skupina archeo1ogů pod vedením dr. J. G~ssowského a E. G-e-< A

oólélzání figur protivníka

I

D

-·1:

I I

l-(

.

---r--t -

I

! l ~ -()-t9-

-•-r-:~:·-l'-11~ X· -·-4~-

-

)-

~:'+! )~~~4~- ,__ -()-

T

hráč měl za úkol dobýt opevnění. Figurky měly soudobý vojenský charakter. Boje se účastnily oddíly pěchoty, jízda, dělostřelectvo a vozatajstvo. Některé figurky představovaly "vojenské tábory", "sklady" atd. Za zmínku stojí kuriózní učebnice "Vojenské hry neboli skvělé hry v šachy", vydaná v roce 1824 ve Vídni. Podobná učebnice pochází z roku 1808, a to" Hra na strategii-vojenské šachy" vydaná v Memmingenu s dedikací bavorskému králi. V obou knihách je vojenská hra doplněna šachovými figurkami nebo figurkami podobajícími se šachovým, i když byly čistě vojenské povahy, jako hmoždíře, děla, vojenské standarty apod. Také v Polsku se někteří autoři pokusili vojenské hry zpopularizovat. V polovině minulého století se objevila brožura s titulem "Vysvětlivky ke hře v polské šachy". Kromě pravidel hry knížka obsahovala topografický náčrtek bitvy u Ostrol~ky (roku 1831) rozdělený na čtverce, jak

79

je tomu na šachovnici. Na obrázku bitvy, v niž polšti povstalci bojovali s mnohonásobně silnějšími carskými vojsky, měli oba hráči možnost jako by ovlivnit historii různými variantami svých tahů. Později se "vojenské hry" od šachů velmi lišily; byla vypracována vlastni pravidla a způsoby vedení boje, jejichž hlavním účelem byla výuka na vysokých vojenských školách. Veliká rodina "odvozených" šachů byla rozmnožena pokusy pravidla šachů reformovat. Všechno úsilí o změnu formy šachovnice, o zavedení nových figurek, nových pravidel hry směřovalo k vytvoření "stejných" šancí pro oba partnery, protože hráče zbavovaly možnosti automaticky využít teorie rozpracované v předcházejících letech. Teorie zahájení, Tabulka ke hře v aritmetické šachy neboli ,,rytmomachii'', jedna :r variant poéáteénlho postavení figur. Jednotlivými figurami se tahá podle jejich tvaru. Likvidace figurek :rávisí na početní

kombinaci a na po:riéním postaveni. Hrálo se v z6. stoletl

8o

vlastní hry a koncovek partií totiž dříve vedly k názoru, že k vítězství stačí znát různé druhy zahájení a že nakonec vyhrává hráč, který je lépe zvládl. Ze stovek nápadů, které se dočkaly své realizace v praxi, se ztníníme o několika nejcharakterističtějších. Jeden z nich byl tento: Šachy s proměnlivým uspořádáním figurek. Pěšci stojí normálně, kdežto ostatní figurky zaujímají svá místa takto: Bílý staví na jakékoli místo jednu ze svých figurek. Černý tutéž figurku umisťuje naproti a pak zase vybere místo pro druhou figurku. Bílý postaví tutéž figurku a vybere místo pro třetí figurku. Protože je víc než deset tisíc možností nejrůznějších sestav, teorie zahájení přestává mít Tři šachovnice postavené rohy k s,,hé umofňují hru :rároveň třem hráčům. Kafdý {nich má na jedné desce k dispo:rici hílé, na druhé černJ figury, kafdý hraje dvě partie najednou. Neni to tedy ohmlna šachů, ale spíš komorní forma rimultánlcy, svérá{ného šachového triptychu

smysl. Méně radikální zlepšovatelé navrhovali výměnu míst pouze dvou bílých figur: krále a dámy. Ještě jeden příklad: Začíná se hrát normálně a hraje se asi až do desátého tahu. Černé figurky učiní desátý tah, pak se obrátí šachovnice, takže hráč hrající původně černými figurkami dělá jedenáctý tah již figurkami bílými. Ve dvacátém tahu se šachovnice znovu obrátí a vrací se do před­ cházející podoby; tak se pokračuje dál.. Tyto šachy nazvané "rotační" (Anglie 1913) dokládají, že jejich objevitel měl velký smysl pro humor. K zvláštním hrám, které vycházejí ze šachů, je možno počítat i tu, v níž jeden z partnerů hraje pouze figurkami, kdežto jeho protivník pouze

81

Soudobá varianta šachů pro čtyři osoby připomíná

bridf: bojují proti sobl dvě dvojice hráčů. Souprava světlých figur ~ bílé" l" a "červené") stoj{ proti tmavfm ("černé"

a "modré")

pěšci. Jednu variantu bychom mohli nazvat (podle J. Bayera) "figurky s jedním tahem proti pěšcům s dvěma tahy". Tuto hru vynalezl Francouz G. H. Verney v roce 1884 a píše o ní Angličan Vesselo v brožuře "Chess in Schools". Základní postavení figurek na šachovnici je jako u normálních šachů jen s tím rozdilem, že bílý disponuje pouze pěšci a král stojí sám bez ostatních figurek, kdežto černý nemá žádné pěšce. Každý se snaží dát. mat nepřátelskému králi. Černými figurkami se táhne podle tradičních zásad hry a mají po jednom tahu. Bílí pěšci a král mohou udělat vždy dva tahy najednou; pokud ovšem seberou černou figurku prvním tahem, nemají na druhý tah právo. Sachovat černého krále je možno pouze druhým tahem. Je-li bílý král šachován černými, musí udělat první tah ze šachu král a tah může být jakýkoli. Ukázalo se, že bílý měl větší naději na výhru, protože bilý pěšec, jakmile se dostal na

osmý řádek, stal se dámou a pak velmi rychle skončil hru; měl totiž možnost dvojitého tahu. Při této hře se vytvářely na šachovnici velmi vtipné situace. V roce 1942. navrhl lord Dunsany variantu hry pěšců proti figurkám. Dvaatřicet černých pěšců zaujímá prostor v horní polovině šachovnice; krále nemají. Bílý nemá zase žádné pěšce. Černý prohrává, když jsou všichni pěšci sebráni bílými figurkami. Bílý král na druhé straně musí být matován podle tradičních šachů. Když se černý pěšák dostane na kraj šachovnice, stává se dámou nebo jinou figurkou. Hra vyžaduje velkou pozornost a hráč, který podcenil protivníka, rychle prohrává. "Oprášeny" byly také dřívější formy šachů, které hráli čtyři lidé; dostaly novodobý styl hry. Narozdíl od čatrangu se začala pouiívat deska o velikých rozměrech a do boje nastoupily čtyři armády po 16 figurkách. Bílé a červené hrají proti černým a bleděmodrým. Lze také postavit dvě

Ve čtyřech lr_e hrát šachy talcé tlmto '{JJŮsobem: Dvě vedle se/Je postavené šachovnice tvoři společné pole. "Světlé"

figurlcy hraji proti "tmavým" a spřátelené soupravy se lišl od sebe odstlnem, barvou a tvaremfigur

V šestiúhelnlkových lachách se tabulka skládá r_ 9 i poll ~arvy bllé, černé a hnědé. Kaf.dý r_ hráčů má k dispor_ici soupravu z8 figurek, { toho tři střelce a9pěšců

• šachovnice vedle sebe. Spojenecké armády figurek pak stojí po jedné straně, spojené síly nepřítele po straně druhé. I když se to nezdá, hra v tyto velké čtyřnásobné šachy není zvlášť těžká, ačkoli je samozřejmé, že průběh partie tradiční hru vůbec nepřipomíná. Existuje několik variant hry s různými pravidly tahů. Zakončením hry může být mat daný pouze jednomu králi nebo také šach daný oběma králům nepřátelských armád, nebo nakonec i dvojitý mat. Na šachovnici o 12 X 16 polích (sestaveny ze dvou normálních šachovnic, doplněných uprostřed vodorovným pásem prázdného prostoru o čtyřech polích) experimentoval na veřejném turnaji v roce 1929 v Londýně tehdejší exmistr světa J. R. Capablanca proti velmistru Gezovi Maroczymu. Znovu se objevily také šachy kulaté (byzantské) pro čtyři nebo tři partnery. Hra ve třech vedla k nápadu sestavit normální čtvercové šachovnice. Vedle těchto příkladů blednou taková "prostá" zlepšení, jako zvětšení počtu poUček nebo přidání figurek. Z kronik známe šachové hry s figurkami granátníků a ženistů; po prvé světové válce se objevily vedle pěšců, jezdců a věží obludné figurky tanků a letadel. Mnoho zlepšovatelů se snažilo vytvořit šachy hexagonální (šestiúhelníkové). Snažili se použít různé formy šachovnice, měnili počet figurek a upravovali pravidla hry podle nových geometrických podmínek. V roce 1929 publikoval lord H. D. Baskerville zásady hry hexagonálních neboli trojbarevných šachů. Sachovnice se skládala z 83 šestiúhelníků sestavených do obdélníku po křivolaké linii. Políčka byla bílá, bledě­ modrá a červená. Každý z partnerů disponoval šestnácti figurkami obdobně jako v tradičních šachách; byly však jinak postaveny a jejich tahy byly přizpůsobeny možnostem pohybů do šesti stran. Baskervillův způ­ sob hry se neujal, protože v ní bylo mnoho kompromisů mezi tradičními šachy a hexagonální formou, navíc umožňovala víc radikálních změn v pravidlech, než jich učinil sám navrhovatel. Mnohem lépe uspěl Polák W. Gliňski žijící v Londýně, který v roce

1949 navrhl vlastní variantu hexagonálních šachů. Zdokonalil ji v roce 1953 a v této formě si ji dal patentovat. Sachovnice se skládá z 91 šestiúhelníkových polí ve třech barvách, seskupených na ploše pravidelného šestiúhelníku. Postavení figurek při zahájení hry je na obrázku. Devět pěšců táhne jako v normálním šachu. Vzhledem k možnostem pohybu do šesti stran podléhají tahy figurek modifikovaným pravidlům, velmi jednoduše odvozeným z analýzy geometrické šachovnice. Protože jednobarevná pole nesousedí, pohybují se figurky střelců (v počtu třt') v šikmých řadách, složených z políček různých barev. Věže se ve svislých řadách pohybují přeskakováním na pole téže barvy. Tato hra mívá velmi zajímavý průběh a originální situace.

Známý krakovský advokát Stanislav Hofmokl-Ostrowski, vasmvy šachista, vypracoval systém hry v šachy, který nazval "Mefisto". V propagačním letáku z roku 195 5 autor upozorňuje, že nový systém vytvořil "kvůli růstu myšlenkového potenciálu". Na šachovnici skládající se ze sta polí stojí dva soubory po dvaceti figurkách. Každý z hráčů má navk dva pěšce a dva "čerty". Čerty se táhne jako s jezdci - pouze s tím rozdílem, že dosahují o jedno pole dál. Proto každý z nich skáče, respektive pohybuje se po polích různé barvy podobně jako střelci. Pak už nic nemohlo další "vynález" zadržet. Po druhé světové válce se objevily nové "senzační" šachy, které si zaslouží zmínku Šnad jen ve sbírce muzea kuriozit.

"Bombou" lze nazvat šachy atomové, pravděpodobně patentované ve Francii v roce 1949. Sachovnice má rozměry ux 12 polí, z nových figurek vystupují tanky a letadla, známé již z jiných variant. Když pěšec dosáhne dvanáctého pole, stává se "atomovou bombou". Hráč může použít "bombu" pouze jednou: "Výbuch" ničí v určeném prostoru všechny figurky, cizí i vlastní. Po výbuchu pokračuje hra dále. Zahyne-li král, přejímá jeho funkci nejstarší z figurek, která zůstala naživu. Byl zlikvidován mat, cílem hry je zlikvidovat všechny soupeřovy figurky. Milovnici fotbalu dostali jako dar šachy-fotbal, které vymyslel Francouz Joseph Bayer. Na šachovnici o rozměrech 9X 9 polí stojí pouze figury bez pěšců s druhou dámou místo krále. Prostřední políčka jsou prázdná Krátce před poslední válkou \moderni'{_ované šachy rakouského vynále'{_ce měly zoo polí, ntJ šachovnici byly do boje uvedeny takové figurky, jako "letadla" a "tanky", které se pohybovaly kombinovaně

podle věfe a je'{dce nebo střelce a je'{dce

Neohvylclá souprava kostek v americkém filmu "Náš človlk v Havaně" (zg5g) podle románu G. Greena

Aby se vy!z:ráld, je 'třeba tálmout dámou ("Pierec")

Be'{e slov (Kresba E. Lipinského- "Prtekr6j")

Be'{e slov ( Kresba

K. Baranieckého- "Szyilki")

To je můj vynále'{ (Kresba ]. Hegena-"Frischer Wmd")

A ted černý táhne na b5 ... (Kresba L. Wernera - "Neue Berliner lllustrierte")

Oni hrají jif čtyři týdny be'{ výsledků- (Kresbu

J. !fegena ---: "Frischer Wind")

a představují branku. Doprostřed šachovnice se postaví "míč" (předsta­ vuje ho samozřejmě figurka). Hra může začít. Figurky útočí na "míč", posunují ho a při úspěšných "úderech" ho umístí do branky. Do muzea kuriozit musíme ještě zahrnout šachy prostorové. Šachovnice může mít například formu koule a hra se odehrává jako na globusu (figurky se vpichuji do otvorů v polích). Může být též ve formě šestistěnu nebo jehlanu ... V jiných variantách prostorových šachů se figurky mohou pohybovat uvnitř tělesa. Vypadá to tak, že se sestaví například osm normálních šachovnic (nejlépe průhledných) umístěných jedna nad druhou. Prostorové šachy o 512 krychlích (osm na třetí) propagoval už před první světovou válkou známý šachista polského původu Lionel Kieseritzki.

Nlco nehraje ... (K.reshaS. Kohylůískélw­

"Polityka'') Můžeme se usmívat nebo dělat si legraci z různých šachových extravagancí, avšak neměli bychom být proti nim zaujati nebo je ihned zavrhovat. Pro klasické šachy nejsou jistě konkurencí a nejednou podnítily vznik nových zábavných her. Proč tedy jiným překážet v zábavě, jestliže je to baví. V Paříži dokonce existuje výzkumný ústav kombinačních her, který vydává publikace, organizuje turnaje i zkušební zápasy, umožňuje studium "neortodoxních" šachů a her v dámu v mezinárodním měřítku. Není zcela jasné, do jaké kategorie bychom měli zahrnout šachy alkoholické, o nichž kolují četné anekdoty. Pravidla této hry jsou maximálně tradiční, jenže na šachovnici stojí místo figurek skleničky s nápoji (nebo láhve- v "silnějších" variantách hry). Když hráč vezme cizí figurku,

musí vypít příslušnou porci alkoholu. Z literatury víme, že v roce 1898 byla tato hra hrána ·v Maďarsku na ... kulečníkovém stole. Králem byla láhev šampaňského, dámou rýnské víno, ostatní figurky byly Tokaj, pěšci pak nejlacinější vína. Partie obvykle končila prohrou obou partnerů, protože po několika tazích skončili oba pod kulečníkem. V jiných anekdotických příbězích se mění druhy a porce nápojů (například koňa­ ku, likérů, medoviny, slivovice, vodky). Je až s podivem, že tradiční šachy mají ještě právo existovat. Jak je vidět, nic není schopno "starým, dobrým" šachům vzít jejich poutavost, atraktivnost a popularitu. Můžeme tedy směle říci, že šachům nehrozí záhuba, že otázka zániku této krásné hry není na místě. Moudře o tom napsal v roce 1934 Karol lrzykowski, známý polský spisovatel a výborný šachista: " ... návrhy a novoty, které je možno ještě libovolně rozmnožit, komplikují šachovou hru do té míry, že ji činí neobyčejně těžkou. Výsledkem je pak něco zcela jiného, než bylo původně požadováno: Místo obohacení se stává hra ubožejší, místo podnícení fantazie ji pouze oslabuje, místo výpočtů přichází náhoda a nejgeniálnější mistr upadá na úroveň obyčejného hudlaře. Zaváděním nových komplikujících prvků se hra stává primitivnější.

Zjišťujeme tedy, že dosavadní způsob hry v šachy vycházel z velmi šťastných konvencí: Není to hra lehká, a proto nenudí, ale není zase tak těžká, aby se její kombinace nedaly do určité míry naučit, a náhodě je vyhrazeno právě tolik místa, kolik je zapotřebí, aby hra nebyla vědou, ale uměním ... " ("Slon mezi porcelánem") To však neznamená, že by v dalším vývoji šachů nemohlo dojít k určité změně v pravidlech. Nemá však nic společného s porušením základních principů, s úsilím o změn'u za každou cenu. Hlavní rodokmen šachů je zdravý a žádné přeočkování nepotřebuje. Početná rodina, která kolem nich vyrostla, svědči o jejich životnosti.

Jozef Smldo

SS

Hráči

a kibicové (Kresba H. Bidstrupa)

Prosím, počkejte, musíme ("Zeit im Bild")

Shodli se na remí1_e (Kresba I. Zubova "Ogonlk"')

Ror_čilení

(Kresba A. Fran;oise)

dokončit partii ...

Na pustém ostrově (Kresba K. Baranieckélzo "Karutela")

Šach! (Kresba ]. Kosierad{kého "S1_pilki")

Be1_e slov (S. Kobylinslci "Polityka")

-

To není he1_ké! Všichni na jednoho... (Kresba K. Klamanna - "Eulenspiegel")

MEZI MATEMATIKOU A ZÁBAVOU

Kdykoli se mluví o počátcích hry v šachy, připomíná se už tradičně známá historka o šachovnici a obilných zrnech. Neznáte ji? Tak tedy poslouchejte: Bylo to dávno, velice dávno, asi před půldruhým tisícem let. Indický vládce Scheram (nebo Shehram) neměl příliš veliký organizační talent, ani schopnost vládnout, a tak v krátké době přivedl svou zem na mizinu. Tehdy jeden z bráhmanů, mudrc Sessa (nebo Sissa), syn Dahera, chtěl taktním způsobem, aby na něj nedopadl přísný králův hněv, upozornit ho na nesprávný postup. Vymyslel tedy hru, v níž je král nejvýznamnější figurou, avšak nemůže nic učinit bez pomoci ostatních figurek a pěšců. Lekce šachové hry (byly to šachy, které byly vládci tehdy poprvé ukázány) učinila na vládce velký dojem. Analogie byla jednoznačná. Scheram se chtěl odvděčit za názornou lekci životní moudrosti a za zajímavou hru. Slíbil mudrcovi za odměnu všechno, oč požádá. Sessa využil příležitosti dát domýšlivému králi další lekci, tentokrát lekci skromnosti. Požádal o odměnu, která se na první pohled nezdála velkou; o vydání pšenice ze skladu v tomto množství: Na první čtverec v šachovnici mu měli položit jedno zrnko, na druhý čtverec dvě zrnka, na třetí opět znásobený počet, tedy čtyři zrnka a tak dále, vždy dvojnásobek zrnek obilí až do posledního políčka na šachovnici. Vládce s tím souhlasil a byl rád, jak levně ho přišla odměna. Ze sýpky začali přivážet zrna, ale brzy se ukázalo, že splnit mudrcovo přání není možné. Přísloví "zrnko k zrnku a sebere se tuna" tady dostalo konkrétní podobu. Výpočet ukázal, že na čtyřiašedesát polí šachovnice připadlo 9223372036854775808 zrn, přičemž počet zrn vypočítaný z řady čísel od dvou na nultou až na 63 (to je 1+21 +2 2 +23 +24 atd.) činí: I844674407370955J615 zrn neboli 18 kvintyli6nů, 446 kvadrili6nů, 744 trili6nů, 73 bili6nů, 709 mili6nů, 551 tisíc ... V přepočtu na objemové jednotky to činí: 922337103685 krychlových metrů pšenice, přičemž se počítá, že se do jednoho krychlového metru pšenice vejde 2.0 mili6nů zrn (na I cm3 2.0 zrn). ·

Abychom získali takové množství obilí, bylo by nutno osít povrch celé zeměkoule osmkrát a stejně tolikrát sklidit úrodu. Podle jiných autorů (J. I. Perelman v knížce "Živá matematika", I955) se předpokládá, že I m3 pšenice obsahuje asi I 5 miliónů zrn - takže bráhmanova odměna by byla 12 triliónů m3 pšenice. Kdyby byla postavena sýpka na toto množství zboží, pak by při čtyřech metrech výšky a deseti metrech šířky její délka byla 300 miliónů kilometrů, což je dvakrát více než vzdálenost Země od Slunce! Jsou to čísla vskutku astronomická. Tyto výpočty a výsledky nemají sice přímou souvislost s vlastní hrou a s podstatou šachů, ale svým způ­ sobem symbolicky ukazují neočekávané matematické výsledky ukrýBráhman, sultán a šacltyv interpretaci kreslíře G. Miklas:r;ewského

vající se za černobílou šachovnicí. Máme-li být však tak přesní, jak to vyžaduje matematika, musíme poznamenat, že historka o rychle se množících zrnech obilí nepochází z kolébky šachů, tj. z Indie, tedy země, která má tradici ve vědách humanisticko-filozofických, ale byla vymyšlena Araby, kteří byli mistry konkrétních věd. V arabských rukopisech se zachovaly zmínky o tom, že šachovnice se používalo jako specifického pomocného nástroje při výpočtech a kalkulacích. ' I Kalkulačně finanční použití šachovnice se prosadilo hlavně ~ Anglii, kde od názvu šachovnice (francouzsky l'échiquier) se odvozuje název instituce- Exchequer- ministerstvo financí, státní poklad. Tak například dříve se státní rozpočet rozděloval na speciální šachovnici, na níž každé pole označovalo jiný druh výdajů.Přesunováním určitých finanč­ ních hodnot z jednoho čtverce na druhý se určovaly konečné~ platební položky. Z historie známe také případ, kdy rozhodnutí o rozděleni peněžních důchodů se dělalo podle výsledku šachové partie. Nemá to nic

společného s matematickými vlastnostmi šachovnice a spíš to může sloužit za příklad velmi zjednodušeného způsobu vyřizování složitých majetkových vyúčtování. V Irsku byly svého času dva rody, jejichž představitelé každý rok hráli partii šachů za účasti úředníka, který vedl oficiální protokol. Strana, která vyhrála, měla právo požadovat v tom roce veškeré důchody z majetku protivníka. Tato anekdota však příliš odvádí naši pozornost od základního směru úvah - měli jsme se přece zahloubat do matematických úsudků. Je třeba zdůraznit, že většina traktátů a matematických diskusí o hře v šachy je spojena s řešením matematických tajemství šachovnice a pohybu růz­ ných figurek na ní, ale ne hry samé. Snahy o vytvoření matematické

••. a totéf téma {TO{ení šachové hry v pojetí jiného kreslíře, M. Pokory

teorie šachové hry nevedly do dnešního dne k žádným výsledkům, stejně jako například použití geometrie při úvahách o kulečníku. Snad největší z těchto prací je obsáhlý třídílný traktát ruského matematika a šachového teoretika Karla Janiše (vydaný ve francouzštině v letech 1862-63 v Petrohradě, stejně jako většina prací tohoto autora) o používání matematické analýzy při hře v šachy. Zabývá se především výpočtem množství kombinací a sestavou figurek na šachovnici, určením bojové síly figurek v různých pozicích, hodnot výměnou atd. Ani práce dnešního belgického vědce M. Kraitchika nevybočuje z tohoto rámce. Autor rozpracoval velmi podrobně problém několika dam na šachovnici a zároveň úlohu jezdce a doložil to velmi zajímavými matematickými výpočty.

Objevit obecnou metodu, která by vyřešila pohyb jezdce na šachovnici, jako -první velmi důkladně probádal a popsal velký švýcarský matematik Leonard Euler už v druhé polovině 18. století. Analyzoval tahy jezdce v tzv. cyklech, kdy se lze po posledním tahu vrátit na původní

93

pozici. Jezdec se mohl dostat na každé šachovnicové pole pouze jednou. Od té doby se úlohám s jezdcem říká Eulerův problém. Existuje mnoho způsobů tahů jezdcem po celé šachovnici s návratem na původní pole (není to však podmínkou). Zabývalo se tím dost matematiků. Szczepan Jeleňski ve známé knížce "Lilavati", popularizující matematické hry, připomíná čtyři metody: Eulera, Moona (rámová z roku 1843), Moivreho ze začátku 18. století (rovněž rámová) a nakonec Rogetovu (polovina 19. století - metoda rozdělení šachovnice na čtvrtiny). Diagramy pohybu jezdce po šachovnici vypadají jako originální vzory a malby; připomínají složité geometrické obrazce, čísla, písmena, arabesky atd. '

Šachový kůň a jeho přfbu'{nÍ (Kresba L. Mintyc'{e"Pr1.ekrój")

94

Úloh s jezdcem je mnohem víc, než by se zdálo. Počítá se, že množství variant s jezdcem (pokud pohyb jezdce probíhá na šachovnici o 64 polích) je přes jedenatřicet miliónů. Na XIV. šachové olympiádě v Lipsku (koncem roku 196o) byl před­ veden elektronický přístroj belgického lékárníka G. D'Hoogheho. Tento přístroj řešil právě úlohy s jezdcem. Šachy a elektronika jsou hobby pana D'Hoogheho, který po dlouholetých studiích možností šachového jezdce a současně po mnoha pokusech zkonstruoval (za spolupráce specialisty, technika Luc Vanderbruggena) přístroj a nazval jej "t'Zeepard". Na obrazovce ve formě šachovnice se ukazuje postup řešení naprogramovaných úloh. Po zakódování příslušného rozkazu na malé šachovnici, která vypadá jako řídicí pult, přístroj "t'Zeepard" automaticky směřuje k výsledku. Na velké šachovnici (obrazovce) se osvětlují jednotlivé pozice, které jezdec zaujímá. Stroj vyřešil úlohy jezdce otevřené i uzavřené (to znamená o uzavřeném oběhu) symetricky a zároveň i podle zásady "magického čtverce". (V roce 1962 vydal tvůrce "t'Zeeparda" knížku pod názvem "Tajemství jezdce", v níž objasňuje činnost přístroje a zároveň i geometricko-matematické metody sloužící jako výchozí bod pro činnost "mozku" elektronického přístroje.) Kromě úloh s jezdcem (problémů jezdce) jsou známy úlohy a jejich řešeni také pro jiné šachové figury, nejčastěji pro věž a dámu, a také kombinované, spojující například skok jezdce s pohybem střelce, věže nebo krále. Úlohy jezdce s jinými figurami, obyčejné i kombinované a také "magické", byly s oblibou a velmi náruživě řešeny v Indii, Persii a také v arabských zemích, o čemž se dochovaly četné zmínky v rukopisech starých několik tisíc let i z pozdější doby. Zvláštní pozornost zasluhují zvláště ta řešení, v nichž byly nejen dodrženy podmínky uzavřeného cyklu, ale kromě toho číslice určující pozice figurky, například jezdce, se postupně skládají do magického čtverce. Tyto čtverce mohou mít 64 polí (tehdy součet čísel ve sloupcích i řadách je 26o), nebo také víc či méně, podle přijatého formátu. V citované Hoogheho publikaci byla popsána veliká magická úloha s jezdcem vyřešená na šachovnici, skládající se z x6X 16 polí a dávající v každé řadě (vodorovně i svisle) číslo 2056! Hovoříme-li již o "magických čtvercích", je nutno uvést jeden pří­ klad, který popisuje Julian Tuwim ve sbírce literárních kuriozit "Splašený pegas" (z roku 1950). Je to velmi známý a záhadný středověký čtverec, složený z pěti kabalistických slov:

S AT O R AREPO TENET OPERA ROTAS

95

Tajemství tohoto magického čtverce a zvlášť smysl těchto slov se dosud nepodařilo rozšifrovat. Jedno z mystických řešení - věta "PATER NOSTER AO" (písmena A a O označují řecká písmena alfa a omega, tj. "začátek" a "konec") se získá, pohybujeme-li se dvakrát po čtverci a použijeme-li k tomu také tahů šachového jezdce. Šachový jezdec je figurka tak charakteristického a specifického tahu, že se stal hrdinou mnoha typů hlavolamů a úloh. Jezdec může přece skákat po celé šachovnici, po jejím obvodě nebo v libovolně vymyšlených geometrických obrazcích, složených samozřejmě z mnoha přilehlých polí. Nejčastěji tyto úlohy spočívají v přečteni slov, skládajících se z písmen, slabik nebo číslic, umístěných v jednotlivých čtvercích. Někdy jsou - I

Diagramy je'{dcových úloh pfedstavují ohěh šachovnice je'{dcem stojícím na jednom poli pour.e jednou

-,-

písmena zastoupena obrázky; tyto úlohy pak dostávají podobu obrázkových logogrifů, rébusů atd. Zvláštního použití úlohy s jezdcem využívá sovětský film "Modré cesty" z roku 1947. Děj filmu se odehrává za poslední světové války a zobrazuje hrdinskou a nebezpečnou práci námořníků sovětské vojenské flotily, kteří odminovávají minová pole položená hitlerovci. Tři minová pole ležící na dopravní trase jim způsobují neobyčejně velké potíže. Z třiceti šesti těžkých magneticko-zvukových min uložených v každém poli minéři zneškodnili dvaatřicet. Čtyři zbývající miny však nemohli objevit, a ty tak byly stálým nebezpečím pro lodě plující touto trasou. Na záhadné miny se plně soustředila pozornost všech námoř­ níků. Kapitán Ratanov se rozhodl rozluštit za každou cenu schéma jejich uložení. Při studiu a úvahách o konstrukci a rozložení těchto strašných min zjistil, že projektantem byl německý inženýr, o němž je mezi jiným známo, že byl vášnivým šachistou a zvlášť rád řešil šachové úlohy. Kapitán Ratanov také miloval šachy. Přemýšlel nad sestavením minového pole a vzpomněl si na nedávno vyřešenou úlohu, v níž použil jezdce,

a došel tak k neočekávanému _,závěru, že miny jsou položeny jako na šachovnici. Klíč k rozšifrování je ve dvojitém skoku jezdce ze středu šachovnice. Tato úvaha byla správná a poslední miny byly zneškodněny. Tak znalost pravidel šachů a vášeň řešit šachové úlohy posloužila i tentokrát. Kdyby byl v analogické situaci hráč, o němž vypráví následující anekdota, nebyly by miny nikdy objeveny ("Tygodnik szachowy", ročník 1899): " ... Jednou si Lasker za svého pobytu v Anglii náhodou zahrál šachy s neznámým člověkem. Když mu dal velmi brzy mat, požádal ten člověk mistra> aby ocenil jeho hru. Máte poněkud zvláštní způsob hry, řekl Lasker, proč například vůbec nepoužíváte jezdce? -Ale pane, já vůbec nevím, jak se jezdcem táhne ... !" V československém loutkovém filmu "Vášeň" (1962), natočeném Jiřím Trnkou, je tato veselá scénka: Oběť motocyklové havárie celá v obvazech jede na invalidním vozíku s prskajícím jednoválcovým motorkem. Při míjení hrajících šachistů vezme motocyklista figurky jezdců a vhodí je do motoru. Šachoví koně v motoru skáčou jako blešky a násobí obrátky a rychlost. Vozík se rozjede jako šílený. Tady je názorně vidět sílu šachových koní! Odběhli jsme však znovu od tématu. K matematickým úvahám nevedl mnoho vědců jen problém pohybu různých figurek po šachovnici, ale také různých sestav několika figurek podle určitých zásad. Například aby napadaly co největší množství políček, nebo také obráceně, aby nechávaly co největší množství polí mimo svůj dosah, aby se navzájem nepotíraly atd. Pět dam majících za úkol šachovat všechna políčka lze na šachovnici postavit 486o způsoby. Velmi známá je úloha s osmi dámami, které se nemohou navzájem porazit. Německý matematik Kari Gauss jako první spočítal, že v tomto případě existuje 92 pozic, které vyčerpávají všechny možné kombinace. Základních postavení je dvanáct, ostatní získáme otočením šachovnice nebo odrazem v zrcadle. Táž úloha s osmi věžemi má nejméně 40 320 řešení. Ještě větší množství kombinací získáváme úlohou s osmi střelci nebo jezdci. Dosud se nepodařilo přesně určit počet těchto kombinací prostě proto, že si nikdo nedal práci dokončit matematický výpočet. Mnoho papíru a času však bylo použito k výpočtu kombinací figurek, které se účastní hry. To má určitý pomocný vztah k teorii hry a není to pouze efektní zábava v případě úloh s dámami nebo úloh s jezdci. Bylo vypočítáno, že dva krále je možno postavit 3612 způsoby. Při­ dáme-li na šachovnici pouze jednoho pěšce, zvětší se toto čfslo na 167248 pozic (přičemž se například nebere v úvahu situace, kdy se bíly pěšák objeví v první linii atd.). Dva králové a dva pěšci se dají postavit do přibližně 7 400 ooo správných pozic. Začínáme tedy znovu operovat

97

Řešení

starého arahského úko(fJ./ Oběh , celé šachovnice jednou .tahem je'{dce, podruhé , střelce. fetdec se pohxóuje přes jedno pole podle starého pra1'idla

s milióny. Počítejme dále: dva králové a dvě figurky umožňují přes třináct miliónů kombinací. A konečně počet pozic, do nichž lze postavit dva krále, dvanáct figur a jednoho pěšce, končí sedmadvacetimístným číslem.

Blížíme se tedy ke kulminačnímu bodu v žonglování s čísly. Dvaašachových figurek se dá postavit na šachovnici o 64 polích do 7 534686 JI2. J6I 225 J27X 1088 postavení. V tomto závratném čísle je skryto ovšem daleko méně postavení, která jsou v souladu se skutečnými možnostmi hry. O růstu počtu variant při každém následujícím tahu (uvažujeme-li od začátku hry) nás přesvědčí následující příklad:, První tah bílé figurky je možno udělat dvaceti různými způsoby (r6 tahů pěšci a 4 jezdci). Cerné mají jako odpověď stejný počet možností. Druhý tah si mohou bílé figurky vybrat ·z osmadvaceti možností, černé figurky maji 29 odpovědí. V třetím tahu mají bílé již JO kombinací a černé JI. Ve čtvrtém tahu mají bílé J2 možností a černé JJ odpovědí. Tedy již první tah obou hrajících stran dává 400 (2oX 20) různých variant hry. Pro zj