Novokřtěnské fajánse ze Strachotína 8085088118

Citation preview

JIŘÍ PAJER

NOVOKŘTĚNSKÉ FAJÁ SE

ZE STRACHOTÍNA

ISBN 80-85088-11-8

---

JIŘÍ PAJER NOVOKŘTĚNSKÉFAJÁNSEZESTRACHOTÍNA

--

JIŘÍ PAJER

NOVOKŘTĚNSKÉ FAJÁNSE ZE STRACHOTÍNA

REGIONÁLNÍ MUZEUM MIKULOV 2001

K vydání této publikace přispěli:

Obecní úřad ve

Strachotíně

Archeologický ústav AV ČR v Brně p. Andělín Worek z Mikulova

~

VĚNOVÁNO PAMÁTCE HEŘMAN A LANDSFELDA,

SCHLIEMANNA NOVOKŘTĚNSKÉ KERAMIKY

Katalog nálezového fondu byl zpracován v letech 1998 a 1999 s přispěním Ministerstva kultury České republiky.

- ·o d

_ ---lušníci protestantské sekty novokřtěnců, jejíž kořeny sa-- do Švýcarska, vstoupili poprvé na moravskou půdu v roce : _6. Jejich nejstarším sídlem se stal Mikulov, postupně se usa- :-ali i v mnoha dalších jihomoravských lokalitách. Renetní Morava byla země náboženské svobody a soudobá šleochotně poskytovala těmto pracovitým a mírumilovným li-~ nový domov. _·oyokřtěnci dokonale ovládali zemědělství, vynikali v ře­ - -lné výrobě, kromě toho nacházeli uplatnění i v některých - _;:_~bních povoláních. Nejpočetnější složku novokřtěnského .; ení tvořili huterité či huterštVbratří, kteří neuznávali soué vlastnictví a žili v majetkovém společenství. V roce ../ ~ - po téměř stoletém pobytu, během něhož značně přispěli ~ ·onomickému rozkvětu a proslulosti země, byli pro své ná:: zenské přesvědčení z Moravy vypovězeni a usadili se na _emí dnešního západního Slovenska. Pohnutou historii novo-."'nské obce zachycují vlastní kroniky, jejichž komento- é edice pořídili J. Beck (1883), R.Wolkan (1923) a zvláště _-J.F. Zieglschmid (1943, 1947), který zveřejnil text ústřední . "__ niky, nacházející se dnes ve Spojených státech amerických. ouběžně s publikováním historických pramenů se objevuje - ·é zájem o kulturu novokřtěnců, především o tzv. habánskou -e o toufarskou keramiku. Tak se dříve označovaly atraktivní _ okonalé novokřtěnské fajánse , vyráběné v dílnách huteritů, -:eré se dochovaly v mnoha našich i zahraničních sbírkách. • ~ji h moravskou provenienci nezvratně prokázal K. Černo­ ;:;.orský, jehož zásadní badatelský přínos je dodnes všeobecně

uznáván. Jiným směrem se vydal keramik a amatérský ar heolog H .Landsfeld, který s nevšedním zápalem provádel YY ·opávky ve výrobních centrech a přinesl množství pozoruhodného materiálu. Fond dochovaných novokřtěnských fajánsí, které pocházejí z moravského výrobního období, je dnes již uzavřen. Exempláře jsou namnoze soustředěny v soupisech a ne lze o~ ekáYa žádné objevy, které by podstatněji obohatily naše do aya · znalosti. Netušené obzory poznání se však otevírají s \ )'llZi · archeologických metod, které zde vystupují jako stězejní 'initel. S rozvojem postmedievální archeologie, nejmladšího odvětví archeologické disciplíny, vyvstala možnost nového pojetí celé problematiky, od získávání samotných dokladů a jej i b interpretace, až po dílčí a sumární soubory dat, vytYořené na základě srovnávacích analogií. Je výhodné, že pro toto období archeologie pracuje ve větší míře s písemnými pramen , tejně jako využívá metodiku a poznatky jiných vědních oborů. Vyústěním této interdisciplinární spolupráce může být všestranná syntéza o daném tématu, která je výsledkem komplexního pohledu sociokulturní antropologie . Při výzkumech keramické tvorby novokřtěnců navazuji na své dřívější studie o novověké keramice, která se ráběla v dílnách domácích hrnčířů. I když oba fenomény vykazuji mnoho společných znaků, vycházejících ze soudobé rene an' ní kultury, přesto se navzájem výrazně odlišují a každý z ni h vyniká osobitým dojmem. Nelze nevidět, že keramika noYokřtěnců stojí na vyšším stupni, vyznačuje se rozmanitostí tYa-

5

ni. Yýzdobných technik a neobyčejně dokonalým provedením. Yrcholem keramické tvorby novok:řtěnců je vyspělá fajáns , jejíz produkce se zaváděla v devadesátých letech šestnáctého :>toletí. V tomto aspektu se novok:řtěnci výrazně diferencovali od domácích výrobců, pro něž poznání technologie fajánsí zů:talo nadlouho nedostižné. Pri archeologických výzkumech v letech 1980-1984 byl soustředěn obsáhlý nálezový fond novokřtěnské keramiky ze Strahoúna (okr. Břeclav) , ktetý obsahoval také značné procento faján í. Jej ich zpracování a vyhodnocení trvalo s přestávkami 'e tnáct let, mnohé exempláře byly již prezentovány na výstaYách a publikovány v našem i zahraničním odborném tisku. Domnívám se, že sotvakdy bude získán podobný soubor z území Moravy, který by předstihoval strachotínské nálezy množn·ím a významem.

Předložená publikace je prvním souborným příspěvkem k poznání novok:řtěnské fajánsové výroby na základě archeologických pramenů . V rámci grantového úkolu "Počátky novok:řtěnských fajánsí na Moravě", který jsem obdržel na léta 2001-2003 , se nyní věnuji intenzívním výzkumům dalších lokalit. Jejich vyhodnocení bude zpracováno ve stejnojmenné monografii, která by měla přinést - kromě přehledu o územním rozsahu výroby fajánsí - také rozřešení stěžejního problému, tzn. kde se moravští novok:řtěnci seznámili s technologií fajánsí. Proto se o těchto otázkách v předložené publikaci podrobněji nepojednává a řešení mnohých aspektů zůstává prozatím otevřené.

Ve Strážnici, 17.

června

2001 Jiří

6

Pajer

_-oVOKŘTĚNCI VE STRACHOTÍNĚ

.:) ny novokřtěnců ve Strachotíně (německy Tracht) jsou 1620, po velkém požáru dvora v předchozím roce, se začalo ženy množstvím písemných zpráv, obsažených jak v kroni- sídlo znovu stavět, zvláště "dass oberhaus wo die Ha.ffn er - ,-okřtěnské obce, 1 tak i v domácích archivních prame- gewohnt. "7 Vedle hrnčířů stál soukenický dům (Tuchmacher-- : Y mik zdejšího sídla spadá do období, v kterém probíhal haus ), rovněž často zmiňovaný v gruntovních knihách. Další _ ~í rozkvět moravských novokřtěnců, tato éra je v kronice objekty novokřtěnského dvora navazovaly východním směrem: _~ -ána "zlatá doba". Sídlo bylo založeno v roce 1558, ve stej- Nacházel se zde bednářský dům (Binderhaus), dům kopáčů :oce vznikly i nedaleké Nové Mlýny, pozdější správní cen- (Hawererhaus), 8 ovčíma (Schaffelhaus) a ještě další stavba, ::elé novokřtěnské obce. 3 Usedlost strachotínských novo- označovaná jako "briiderisches Haus gegen Wisternitz ge:_ cti se rozkládala na jižním okraji zástavby obce, v místech legen ". 9 V areálu dvora se nacházela také lázeň, kterou do--' ~ "ího lichtenštejnského dvora. Kromě toho vlastnili novosvědčují zmínky ze strachotínské sirotčí knihy; například v roce - · :i j e ště jeden dům uvnitř obce. 15 85 se uvádí částka, kterou obdržel "der huterische Bader - e urbáře mikulovského panství z roku 1574 platili stra- Jur Heilung". 10 Je pravděpodobné, že rovněž další řemesla ~51f novokřtěnci ze svého podsedku (Hofstatt), z celolámohla mít své samostatné domy, zvláště krejčí a obuvníci, jak ~ o tatku, z 9 akrů polí v trati Galgenwandten, ze zahrady, by dokládaly zmínky o těchto řemeslnících z let 1593 a 1594. 11 : ni vinohradu a z dalších 7 čtvrtí v trati Geisslocherberg. 4 V písemných pramenech, především v kronice novokřtěnců, _, sraj ící majetkové držbě , kterou lze zaznamenat zvláště se uvádějí jména četných funkcionářů strachotínské novokřtěn­ -·-em 17. století, jsme informováni z četných zápisů ve stra- ské komunity. V jejím čele stáli "Diener des Worts", kazatelé, - -é gruntovní knize. V roce 1589 koupili novokřtěnci lán z nichž zde zemřeli: 1567 Burckhart Bamerle, 1571 Barthl _ '" -98 další dům vedle svého dvora. Roku 1600 drželi za- Riedmair, zvaný Schlesinger (pocházel ze Slezska), 1587 Mi-poloze Vor der Au, v roce 1602 přikoupili louku v trati chael Veldtaler, soukeník. 12 O hospodářský chod komunity dbali g am Zipf a zahradu, v roce 1611 další zahradu, v roce "Diener der Nottdurť' , hospodáři či správcové dvora, z nichž _- :i zřídili novou zahradu v trati Neugarten. V letech 1612 ve Strachotíně zemřeli: 1572 Bastl Rausch jinak Hess - : .:- získali od vrchnosti čtyři svobodné pololány, v roce 1615 (pocházel z Hesenska), 1573 Jobst Lakhom jinak Seckler ze jali vrchnostenskou louku v poloze Unter den Pfaffe- švábské Halle, 1575 Peter Klemp, 1593 krejčí Jobst Westen~ tomto období se novokřtěnci podíleli na vysazování burger, 1597 Lorentz Piirchner, 1600 Adam Pruckmaier, který byl dlouhou dobu hospodářem v Nových Mlýnech. 13 Jména _ ~...., \in ohradů v trati Kuhbergen. 5 =-'" :mtovních knih se dovídáme také o budovách, které se dalších hospodářů se objevují v obecních gruntovních knihách, .::.::zely e dvoře novokřtěnců. V jihozápadním okraji dvo- při uzavírání kupů nemovitostí. V roce 1589 se uvádí Merthin Kirsch (zemřel 1594 jako hospodář ve Staré Břeclavi), 1598 ~_;T e kostela, byl dům hrnčířů (Hafnerhaus), který se zde Jakob Schlegel (zemřel 1608 v Nových Mlýnech), 1602 Mi~t uvádí, naposledy ještě v roce 1635 po odchodu ..".,_ěnců. 6 Také novokřtěnská kronika se zmiňuje, že roku chael Albrecht (zemřel 162,o v Kobylí), 1611 Bastl Gilg (ze-

=

čů, jak se tyto objekty uvádějí i v jiných lokalitách. Názvy "habán" a "habánský" byly na Moravě ještě neznámé, vznikly až mnohem později na Slovensku, proto jsou pro moravské období neadekvátní. Ostatně toto pejorativní označení, vytvořené domácím obyvatelstvem, sami no vokřtěnci nikdy nepoužívali . 9 Riess, c.d. , str. 43. 10 Riess, c.d., str. 43. ll Rosák, c.d., str. 170. 12 Zieglschmid, c.d. , str. 422, 459, 551. 13 Zieg1schmid, c.d., str. 470,471 , 477, 593 ; Beck, c.d. , str. 319,332. Jako hospodáře novomlýnského dvora uvádí Adama Pruckmaiera tamní domovní kniha; srov. Mais, A.: Das Hausbuch von Neumiihll558-1610, die iilteste Grundbuch der huterischen Briider. In: Jahrbuch der Gesellschaft fur die Geschichte des Protestantismus in Osterreich 80, 1964, str. 66-88.

'.: Die Geschichts-Biicher der Wiedertiiufer in Oesterreich-Ungam. ::: Zieglschmid, A.J.F.: Die lil teste Chronik der Hutterischen Brii-~York 1943 . • L.: Hustopecký okres. Vlastivěda moravská. Brno 1924; Riess, _.1arl."1 Tracht in Vergangenheit und Gegenwart. Brno 1930. ·-= - bmid. c.d., str. 394: "Inn disem 58. Jar hat man das Hausshaben - -_ ~iil vn d Tracht angefangen." -- - tr. 41 , 48, 49. - .:.d.. 43 . 44, 73. -- .:. . tr. 95. ~.:: - ._ ·d. c.d. , str. 762. c.d.. str. 170 ("Habanerhaus"); Riess, c.d., str. 42 ("Habenerhaus" ~ _: - - ..\čkoliv příslušné písemné prameny se nedochovaly, můžeme ~ ::\TrliL že se jedná o "Hawererhaus", tj. dům vinohradních kopá~

.J

7

Obr. I. Areál bývalého

novokřtěnského

dvora ve

Strachotíně,

stav v roce 1980.

mřel1620 v Šakvicích). 14

a mikulovský lékař Georg Zobel, aby projednali žádost císaře Ve strachotínském obecním archivu se uchovávaly důležité Rudolfa II. o zapůjčení velké částky peněz. Tento požadavek dokumenty z roku 1598, kdy si novokřtěnci budovali vodovod jim tlumočil mikulovský Žid Lev Pisker, odvolávajíci se na dodo svého dvora. Na žádost bratřích, zastoupených hospodářem pis, který však nebyl podepsán císařem. Podle Židova přesvěd­ strachotínského dvora Jakobem Schleglem, šakvickým tesařem čování a naléhání, aby peníze byly ihned k dispozici, představe­ Tomanem Shnellem a lékařem Georgem Haanem, udělil kardi- ní obce rozpoznali léčku a Žid musel odpřisáhnout, že nál Dietrichštejn novokřtěncům povolení, aby si zřídili vodovod novokřtěnce už nikdy nebude klamat a obtěžovat. 16 Neustálé nesnáze prožívali novokřtěnci s majiteli mikulovského ze studny v Diirrleiten u panského rybníka. Dále bratřím povoluje pro všechny časy, "wenn die Rohren ein Mangel bekii- panství. Tak v červnu 1598 je Maxmilián z Dietrichštejna vykámen oder nit laufen thiiten, an allen Orten, wo und soweit zal do osmnácti týdnů a tří dnů ze svého panství, protože nees noth thut, aufgraben, verneuern, verbessern oder gar chtěli platit vysokou daň z nájmu tří mlýnů, dvou dvorů a pěti wegthun. "Na základě tohoto privilegia svolili představitelé stra- zahrad, která ročně obnášela 4988 rýnských. Když se nochotínské obce, aby se bratřím odprodaly pozemky "zu gra- vokřtěnci chystali k odchodu, poslal pán svého regenta ben und die Rohren zu legen. " V roce 1614 dostali bratří k vyjednávání a došlo k dohodě, že novokřtěnci mohou nadále zůstat na pronajatých statcích a pokojně na nich hospodařit. 17 ještě povolení od vrchnosti postavit si malý domek u studny, 15 odkud se čerpala voda. V roce 1599 se však museli dohodnout ještě s kardinálem FranZ kroniky známe mnoho dalších údajů, vztahujících se tiškem Dietrichštejnem, který byl spoluvlastníkem mikulovskék dějinám strachotínských novokřtěnců. V listopadu 1597 svo- ho panství. Po zdlouhavém jednání je také kardinál ponechal lal představený celé obce Claus Braidel do Strachotína shro- na jejich državách, ale vyžádal si pro sebe mnohé služby. Novokřtěnci z mikulovského panství se museli písemně zavá· máždění všech starších, v němž byli Ludwig Dorcker, Johannes Rath, Dawid Hasel, Andree Kleesattel, Bastian Dieterich zat, že dostaví mlýn v Kroměříži a dodají boty, nože a hodiny

16 Zieglschmid, c.d., str. 593-595. 17 Zieglschmid, c.d., str. 595, 596.

14 Riess, c.d., str. 43, 44, 74, 76; Zieglschmid, c.d., str. 570, 647, 761. 15 Riess, c.d., str. 74-76.

8

Obr.2 . Areál bývalého

i však, že sjednané věci budou sloužit pouze samotnéálovi a jeho služebnictvu, nikoliv kněžím, a že budou - z příj mů mikulovského panství a nikoliv z prostředků :::sc;:-s-J;:·é kapituly. 18 obné situaci došlo také v roce 1604, kdy novokřtěnští :Jil i pracovali v kroměřížském zámku: stavěli kamna, ina.li Yelké hodiny a odváděli zámečnické a tesařské práce. _~ _-li požádáni také o práce na klášteře, vyvstaly opět ná- ·é překážky a řemeslníci z kardinálových staveb, přede­ z mlýna, odešli. Novokřtěncům opět hrozilo vypovězení .... oYského panství, ale záležitost pak urovnal kardinálův - _.faxmilián. 19 Rovněž v roce 1608 došlo k neshodám =::i hštej ny, které způsobil zejména jejich regent Hans Parth. křtenci se chtěli z panství vystěhovat pro nadměrnou ro- neúnosné úroky, jakož i pro zadržování platů některých ~ ,. panských službách. 20 V roce 1614 opět vzbudili před­ =ní novokřtěnců kardinálovu nevolí, když chtěli odvolat ěřížského zámku svého hrnčíře, který tam stavěl kamna. - .::odě došlo až tehdy, když se představení hrnčířů přesvěd­ ze kamna budou stát v zemské sněmovně, "alda Herren,

novokřtěnského

dvora, stav v roce 1980 (dnes zboreno .

Zusammen Kommen ",a nikoliv v "Pfafferey" .21 Tyto dlouholeté spory s kardinálem Dietrichštejnem měly nemalý podíl na otázky v roce 1622. Novokřtěnská kronika zaznamenává velmi podrobne také pohyby vojsk a ztráty, které byly některým dvorům způsobeny. Tak v létě 1597, kdy krajinou táhlo vojsko do Uher, ležely po několik dnů v novokřtěnských usedlostech v Pouzdřanech, Popicích, Strachotíně, Šakvicích a N ových Mlýnech čtyři prapory franských rejtarů, což přineslo velké obtíže a nákladyY Y roce 1601 t~ěly dvory v Alexovicích, Němčičkách, Pouzdřane h. Nosislav~ a Strachotíně od procházejícího vojska, podobně také v roce 1606-,--kdy zemí prošlo císařské vojsko na potlačení povstání v Uhrách. 23 V roce 1608 bylo ubytováno voj sko, jmenovitě Lichtenštejnův pěší regiment a pět set Tiefenbachm-ých rejtarů, dva až tři týdny v novokřtěnských dvorech v O\-ých Mlýnech, Mikulově, Šakvicích, Strachotíně, Pouzdřanech, ~o­ sislavi, Přibicích, Pohořelicích a Vlasaticích, obyvatelé dYoni jim museli poskytovat jídlo. 24 Poslední období strachotínského dvora, spojené s povstáním moravských stavů a začátkem třicetileté války, se vyznačuj e samými tragickými událostmi, podobné osudy zakoušela tou konečném řešení novokřtěnské

-i?rstands und Prelaten Wie Zu Ollmiitz und Briinn

20 Zieglschmid, c.d., str. 647. 21 Zieglschmid, c.d., str. 675.

9

dobou většina novokřtěnských sídel. Dne 31. července 1619 byl strachotínský dvůr vypleněn císařským vojskem a 6. srpna, den po rozhodující bitvě u Dolních Věstonic, zcela vypálen. 25 Jeho obyvatelé uprchli do Heršpického lesa, kde bydleli v táboře a byli zde 24. září přepadeni a oloupeni. Strachotínský lid, který se v úkrytu necítil bezpečný před vojskem ani před sedláky, se vydal s třemi povozy, naloženými ženami a dětmi, na cestu do Pouzdřan. Dne 3. října však znovu padli do rukou nepřítele, který jim vzal všechny koně a cenné věci, také zajal dva formany. V červenci 1620 se začalo znovu budovat sídlo strachotínských novokřtěnců, zvláště horní dvůr s domem hmv ' "' o 26 c1ru. Dvůr byl zřejmě brzy dostavěn, protože v následujícím roce zde byly hledány ukryté peníze. V létě roku162Ncardinál Ditrichštejn vyslýchal na mikulovském zámku představeného novokřtěnské obce Rudolfa Hirtzla, který po věznění, nátlaku a lichých slibech prozradil úkryty peněz. Byly zakopány na pěti místech, a to v Nových Mlýnech Podivíně, Strachotíně a ve dvou skrýších v Přibicích. Dne 24. července byly hledány úkryty v Přibicích, jeden byl nalezen hned, druhý však až za sedm dní. Den nato se našly peníze v Nových Mlýnech, 26. července byl objeven úkryt ve Strachotíně a příští den v Podivíně. Novokřtěnská obec tak přišla o značnou část svého jmění, které bylo dlouhá léta střádáno pro časy nouze. 27 Kardinál se však nespokojil se zabaveným pokladem a dal znovu uvěznit čtyři bratry z rady starších na zámku v Mikulově. Při výslechu prozradil starší Burckhart, že v Podivíně a Nových Mlýnech jsou ukryty ještě další peníze. Ostatní z rady starších se však o prozrazení dozvěděli , včas poklady vykopali a ukryli

22 Beck, c.d., str. 325. 23 Beck, c.d., str. 333. 24 Beck, c.d., str. 355. 25 Zieglschmid, c.d., str. 709 a 710: "Denn 31. Tracht gebliindert Vnd den 6ten Augustj ein Tag nach den wisstemiitzer Schlacht mit grossem guet verbrennt." 26 Zieglschmid, c.d., str. 712, 762. 27 Zieglschmid, c.d., str. 769-771.

na jiném místě. Tato kardinálova výprava za poklady skončila neúspěchem, i když najatí sedláci dlouho kopali na obou označených místech. 28 Na podzim 1622 byl vydán císařský mandát o vypovězení novokřtěnců ze země. Kardinál Dietrichštejn, který byl hlavním vykonavatelem nařízení, nechal ihned zapečetit v Mikulově a ve Strachotíně všechny komory, půdy a obytné prostory a budovy dal střežit vojáky. Kardinál osobně přesvědčoval novokřtěnce, aby přestoupili na katolickou víru. Strachotínský správce dvora Jacob Braitenstainer vyčetl kardinálovi, že katolické víře nemohou důvěřovat, když podjejímjménemjsou zapalovány dvory, znásilňovány ženy a děje se násilí, jaké by ani Turci nečinili, a když zbožní a dobří lidé, živící se poctivou prací, jsou vyháně­ ni ze země. 2 9 Kardinál vykázal novokřtěnce nejdříve ze svých statků, ze sídel v Mikulově, Strachotíně a Němčičkách u Pravlova. 30 N ovokřtěnci se pak vystěhovali ze všech 24 sídel, která jim zbyla po ničivých válečných letech, a opustili Moravu. U příslušníků ně­ kterých dvorů se citují konkrétní lokality na území dnešního západního Slovenska, kde našli nový domov, u Strachotína a mnoha jiných se uvádí pouze souhrnná lokace do Sobotiště, Brodského a Vel'kých Levárů. 31 Podle citovaných zpráv lze soudit, že Strachotín patřil mezi nejvýznamnější sídla moravských novokřtěnců. K jeho důle­ žitosti přispívala i poloha na trase staré obchodní cesty z Mikulova do Brna, stejně jako blízkost Nových Mlýnů, správního centra novokřtěnské obce. Podle velikostní klasifikace lokalit lze řadit Strachotín mezi největší sídla novokřtěnců se školou a předpokládaným počtem kolem 500 obyvatel. 32

28 Zieglschmid, c.d., str. 771, 772; o celé události srov. podrobněji Pajer, J. v Podivíně . ln: Podivín. Vlastivědný sbomíkjihomoravskéh( města. Podivín 1997, str. 187. 29 Zieglschmid, c.d., str. 751. 30 Beck, c.d. , str. 406, 407. 31 Zieglschmid, c.d., str. 758, 759. 32 Pajer, J. : Sídla novokřtěnců na jižní Moravě (Příspěvek k identifikac a diferenciaci lokalit). Jižní Morava 35, 1999, str. 60 .

Novokřtěnci

10

CHEOLOGICKÝ VÝZKUM

původního terénu o rozměrech 0,8x12 metrů, přiléhající k ohradní zdi dvora. Při hodnocení nálezové situace bylo zjiště­ no, že se zde dochoval zbytek cihlové zdi, naspodu s omítkou a vápenným zalíčením, a část hliněné podlahy z původní budovy (obr. 4 ). Ve zbylé vrstvě nad podlahou byla nalezena kromě zlomků keramiky také měděná schránka se sponou a dvěma perforovanými žetony, z nichž jeden nese jméno Damiana Krauwinckela, rytce z Norimberku z druhé poloviny 16. století (obr. 5). 5 Vrstva vykazovala zřetelné stopy po požáru, které obsahovala také vyvezená zemina, jíž se navážel silniční násep k hrázi, stejně jako výplň přilehlého objektu na druhé straně vozovky (lokalita 1A). Zánikový horizont této lokality je možno spojovat s doloženým datem 6. srpna 1619, kdy byl strachotínský novokřtěnský dvůr vypálen císařským vojskem. Dochované zbytky ohradní zdi s částí podlahy pocházejí nepochybně z původního hrnčíř­ ského domu, zmiňovaného v těchto místech písemnými prameny. Podstatná část této stavby, snad i s vypalovací pecí, byla však zničena při pozemních pracích.

_· - o noYok:řtěnců byl Strachotín znám již dříve, vědělo ""XÍ5tenci hrnčířského domu, zmiňovaného v písem- enech. 1 Německé vedení Moravského zemského mu:i:ělo Yletech 1942 a 1943 zjišťovací výzkumy v někte­ -tá h, kde byla doložena výroba keramiky, materiál - - - í e nedochovaF Mezi zkoumanými místy byl zřej=-Lra hotín, je známa fotografie matrice na miskovité - = z·- ·aná odsud pracovníkem brněnského muzea :~- em. 3 Rovněž amatérský badatel H. Landsfeld, zná--· ']·kopávkami v keramických centrech slovenských ~- h novokřtěnců, se v šedesátých letech 20. století : =čně pokoušel o nalezení strachotínské výrobny. _~:ení prvních dokladů zde došlo koncem roku 1979 _ -.::: ill s výstavbou nádrže Nové Mlýny III. V poloze pod :::::::::~ :.:·yalého JZD Dukla (parcely č.862 a 865) byl při hlo u• ovacího kanálu strachotínského rybníka zachycen zsáhlého odpadního objektu. Lokalita byla identifiková~ ......:::ou amatérského archeologa J. Týma ze Šakvic, který • \T hové sběry do Regionálního muzea v Mikulově. - ..;ě jeho archeologickým pracovištěm byla další komře edena do Ústavu lidového umění ve Strážnici, kte- -=ologický výzkum ve Strachotíně zahrnul do své odborill (zodpovědný pracovník J. Pajer).4 V návaznosti na =_·· Yýstavbě nádrže a pomocí vlastních sondáží byly poentifikovány další lokality (obr. 3).

-----=

Lokalita 1A (parc.č.ll ):

Při hodnocení terénní situace na druhé straně vozovky nebylo zachyceno pokračování základů domu, jehož východní okraj byl rovněž zlikvidován při terénních úpravách. V těchto místech - tedy už mimo ,původní stavbu - zůstal zachován zahloubený odpadní objekt v šířce 220 cm, začínající 150 cm pod povrchovou navážkoů..{eho ukončení nebylo zjištěno. Objekt obsahoval po žárové vrstvy s přepálenou a zničenou keramikou, také ojedinělé zlomky fajánsí, kousky cihel a množství spálené mazanice. Detailnější prozkoumání objektu nebylo možné, protože vrstvy směřovaly pod budovu přístavby mateřské školky. Také tyto vrstvy je možno spojovat s požárem sídla v roce 1619 a následnými terénními úpravami prostranství.

" ·ta byla narušena v březnu 1980 při hloubení podkladu

·ou vozovku, která proťala v šířce asi deseti metrů záakraj dvora bývalého JZD. Postup prací byl tak rychlý, · lednémohledánílokalitydne 18. 3. 1980bylokonsta- jej í téměř úplné zničení. Zůstal zachován pouze pruh

mické středisko ve Strachotíně (Předběžné zhodnocení výzkumu). ln: 30 let Krajského střediska Státní památkové péče a ochrany přírody v Brně. Brno 1989, str. 190-207 . 5 Určení podle starší literatury Neumann, J.: Beschreibung der bekanntesten Kupfermiinzen. Praha 1868 (faksimile Lipsko 1966), str. 409, č. 32.188. Druhý žeton má nečitelný reliéf.

horský, K .: Moravská lidová keramika. Praha 1941, str. 52. "-lánek z brněnského tisku Spuren der mahrischen Wiedertaufer. Der ~ -:-ag. 3. 1.1943, str. 3. .;~fel d, H.: Výroba habánské keramiky ve světle vykopávek. Český - _ 1953, str. 208. - __ ~ J.: Výzkum habánské lokality ve Strachotíně (okr.Břeclav). Vlasti- ·ěsmík moravský 37, 1985, str. 314-319; Pajer, J.: Habánské kera-

ll

A 8

L1C

o

I Parc. č. 11

I

I I

I Parc.

č.

865

/

i

·původní boční novokftčnoů, odvodňovací naleziště vyznačenými souč'Sný odlehčovací Ob,.]_ Plánek

s

lokalitami, A, B

•'Cál dvom C • pomocný kanál, Fh'áz nád,že Nové Mlýny III.

kaoál, D ·nová silnice, E ·

12

~bytek zdi a podlahy z původní budovy hrnčířského domu, lokalita 1, březen 1980. B (p arc . č . ll): -'-"~u.ca

byla objevena v březnu 1982 při hloubení rýhy pro - bel, která vedla podél nové vozovky. Ve vzdále.=--_0 metrů od odpadního objektu (lokalita 1A) byly -50 cm zachyceny málo zřetelné zbytky cihlových ___._....:.:.__;_ ·edoucích na obě strany průkopu. V tenkých zásypo--::--. - h byly obsaženy zlomky keramiky bez přítomnosti ~ y po požáru nebyly zjištěny. .::" zrej mě o památky ze staršího sídelního horizontu, · z po átků osídlení, jak by dosvědčovaly zlomky kera- - títomnost fajánse, která se tehdy ještě nevyráběla.

...;;...;;"--·~-

v

tu lichtenštejnského dvora. Podle výchozího předpokladu se nepodařilo potvrdit existenci výrobního objektu (vypalovací pece), byl zachycen pouze nepříliš rozsáhlý mělký objekt s velkou kumulací střepů, nikoliv však fajánsových . Na základě hodnocení nálezové situace bylo zřejmé , že v těchto místech byla jednorázově zavezena drobná nerovnost terénu odpadem z přilehlé keramické dílny, a to jistě ještě před požárem dvora v roce 1619.

Lokalita 2 (parc.č . 11 ):

Lokalita 2 byla objevena v srpnu 1982 při sondování mladohradištního pohřebiště, které se rozprostírá kolem strachotínského kostela a zasahuje i do areálu bývalého dvora JZD. 6 Sonda vedená podél ohradní zdi dvora zachytila objekt s požárovýrni vrstvami, který narušil starší vrstvu s mladohradištními hroby. Objekt měl obdélníkový půdorys o stranách 180x240 cm se záměrně zaoblenými rohy, na kolmých stěnách se zacho-

areálu dvora v září 1982 (viz lokalita 2) byl :=::::.:::;!:;. :oměž terén ve vzdálenosti 5-8 metrů od lokality 1A, _ · staré studny, která se nacházela u původního objek-

13

Obr.5 . Schránka se sponou a žetony, lokalita 1.

počítacími

: opy po hloubicím nástroji. V jižní části navazovala na kého popelovitého zásypu s množstvím přepálené mazanice, u ·e crúzká šachta se čtvercovým profilem o rozměrech 30x30 kusů zuhelnatělých dřev i drobných uhlíků, celých cihel a jecm.. měřující pod objekt. U této stěny zůstal zachován blok jich zlomků, obsahovala největší procento keramiky, hrnčíř­ Zl · hlíny, která měla zřejmě souvislost s funkčním určením ského nádobí, fajánsí a především celých a rozbitých kachlů. Byly zde zastoupeny i další artefakty ze skla, železa (hřebíky, u' ~e cru (obr. 6). 7 Zásyp objektu tvořilo souvrství stavební suti a požářiště kování, různé nářadí a nástroje), mědi (cvočky, spínadla, malé : ·elkým zastoupením keramiky. Horní vrstva, složená ze syp- nádobky - mírky?) a kamene (brousky), rovněž zuhelnatělá

~lěiinský, Z. - Pajer, J. : Archeologické výzkumy ve Strachotíně v roce 9 _ (okr. Břeclav). Přehled výzkumů 1982, Brno 1984, str. 40 a 41.

7 Srov. Pajer, J.: A Hoard Find of Pottery from the Area of the Habaner (Anabaptist) Court at Strachotín. In: Studies in Postmediaeva1 Archaeo1ogy I. Praha 1990, str. 169-173 .

14

~

blok žluté hlíny

0

nález

•

sprašové podloží

nočníku

B

A

cm

o

50

100

150

200

B

A navážky sprašové podloží

,,....: .

horní vrstva objektu

1": :-

t:.:_-:

:··:-:

spodní vrstva objektu a výplň šachty

c:·i-:

r· .

.. -~.-:.;~."·-~~. ,.r·:.::: -:~::"".-.~ ·. ·...... ·. ..

mladohradištní vrstva

:-· . :..lo ·.=. ..;·:

: :

c.:.:~.::. ·~·;:;..·"":_;_.

hnědá ornice

._;;_.;.".....~

·.::r_·. Spodní vrstva měla obdobný charakter, byla však cihel, obsahovala také méně keramických _~=samém dně objektu byl nalezen neporušený nočník, -~ .....--"-'.. - ' T žlutici, a zlomky unikátní fajánsové misky se styhitekturou a letopočtem 1610.8 retaci původní funkce objektu má význam pří tom~spraš ové hlíny, která se v určitém poměru přidávala

k jílům a směs byla používána pro výrobu keramiky. PraYdepodobnější se však zdá vysvětlení, že tato žlutá hlína slouzila ke kalení došků, tzn. k impregnaci s laměných střech noyok:řtěn­ ských domů, jak je tento způsob znám z pozdějšího obdobL ~ Soudobé použití této techniky dokládá množství zlomků pr lené mazanice se stopami po vyhořelé s lámě , nalezen5· h v zásypu objektu. Samotný objekt by pak bylo možno intcr-

- · · ká miska s pohledem na zámek v Mikulově? Umění 32, - =-1- - . regnační techniky srov. Landgraf, A.: Beschreibung des

Habaner Strohdaches. Pressburg (Bratislava) 1779; Mjartan, J.: Habán-k urovaný, doplněný sádrou. Defektní- silně přetažený výpal, ·~- zuásnělá poleva, průnik kouře do pece, na dně stopy hrotech trojnožky. R: PP _ O mm, V 46 mm, ŠP 57 mm. Inv.č.14.695 . L3 (Obr. ;.:: 3)

:6

Ta 1 í ř hluboký (celkové torzo), široké podokrají, vně odsazeno žebrem, na okraji plastická profilovaná lišta, dno : o 15m okrajem a vypouklým středem, ohraničeným rýhou. o· ustranná bílá poleva, místy zčernalá, bez dekoru. Defektníteražený výpal, průnik kouře do pece, perforace dna po hrotu ~nožky, stopy po při tavení k podložce. R: PP 280 mm, V 55 mm, ŠP 60 mm. Inv.č.14.696, 4 kusy. L3 :I T a 1 í ř hluboký (torzo střední části a dna), široké podOimijL odsazeno plastickým žebrem, dno s oblým okrajem a vy- )m středem. Oboustranná bílá našedlá poleva, bez dekoru. Defektní - mírně přetažený výpal. ~nezjištěny. Inv.č.14.697, 4 kusy. L3 T a 1 í ř hluboký (celkové torzo), široké podokrají, na oKraji profilovaná plastická lišta, dno s oblým okrajem a vy- ým středem, ohraničeným rýhou. Oboustranná bílá na~edlá poleva, dekor v převažující modré a doplňkové mangao ·é barvě: a vypouklém středu část erbovního štítku s členitě ·aronnými přikryvadly a monogramem KMZ, pod okrajem sr 0\-ý pás mezi dvěma dvojlinkami. Defektní - přetažený ~-paL roztavená poleva, vyhořelé barvy. R: PP _40 mm, ŠS 84 mm. Inv.č.14.698, 5 kusů. L3 (Obr. 80) _9 T a 1 í ř hluboký (zlomek dna), dno s oblým okrajem a '!])Ouklým středem, ohraničeným rýhou. Oboustranná bílá poleYa, zhnědlá uložením v zemi, dekor v modré, zelené a žluté af\·ě: a vypouklém středu část centrální rozety. Defektní přeražený výpal, vyhořelé barvy.

R: nezjištěny. Inv.č. 14 . 699, 1 kus. L3 40 T a 1 í ř hluboký (zlomky podokrají a dna), široké podokrají, nezesílený okraj, vně s rýhou. Oboustranná bílá našedlá poleva, místy zčernalá, dekor v modré barvě: U okraje pruh a linka, na podokrají a dně stylizovaná rostlinná ornamentika, jemná malba. Defektní- přetažený výpal, vyhořelá barva, prů­ nik kouře do pece. R: PP 200 mm. Inv.č.14.700, 2 kusy. L3 41 T a 1 í ř hluboký, enormně široké podokrají, odsazené rýhou od stěny, nezesílený okraj, dno odsazeno obvodovou lištou, zatuha vybráno a profilováno vývalky. Oboustranná bílá zšedlá poleva, dno režné, dekor v modré barvě: N a dně cetrální rozeta v grafickém provedení, na obvodě esový pás mezi dvěma dvojlinkami, podokrají bez dekoru. Restaurovaný, doplněný sádrou. Defektní - přetažený výpal, zčásti roztavená poleva, vyhořelá barva. R: PP 200 mm, PD 78 mm, V 32 mm, ŠP 60 mm. Inv. č.14 . 701. L3 (Obr. 15/1, 76/1, 87) 42 T a 1 í ř hluboký (zlomek dna), dno odsazeno obvodovou lištou. Oboustranná bílá našedlá poleva, dno režné, dekor v modré barvě: Na okraji dna dvojlinka a torzo rostlinné ornamentiky. Defektní - přetažený výpal, vyhořelá barva. R: PD 65 mm. Inv.č.14.702, 1 kus. L3 43 T a 1 í ř hluboký (zlomek podokrají), široké podokrají, zesílený okraj, mírně zvednutý. Oboustranná bílá našedlá poleva, místy zčernalá, bez dekoru. Defektní - přetažený výpal, vyvřelá poleva, průnik kouře do pece. R: ŠP 42 mm. Inv.č.14.703, 1 kus. L3 44 Ta 1 í ř hluboký (zlomek podokrají), široké podokrají, vně pod okrajem rýha. Oboustranná bílá našedlá poleva, částečně zčernalá, bez dekoru. Defektní - přetažený výpal, průnik kouře do pece. R: nezjištěny. Inv.č.14 . 704, 1 kus. L3 45 T a 1 í ř hluboký (zlomek střední části), široké podokrají, dno s oblým okrajem. Oboustranná bílá našedlá poleva, bez dekoru. Defektní - mírně přetažený výpal. R: nezjištěny. Inv. č.14.705, 1 kus. L3 46 Ta 1 í ř hluboký (zlomek podokrají), zesílený a zvednutý okraj , vně pod okrajem rýha. Uvnitř tmavozelená poleva, vně režný. Defektní- přetažený výpal. R: PP cca 260 mm. Inv.č.14.706, 1 kus. L3 47 Ta 1 í ř hluboký (zlomek střední části), široké podokrají. Oboustraná tmavozelená poleva. Defektní - přetažený výpal, zčásti vyvřelá poleva. R: nezjištěny. Inv.č.14.707, 1 kus. L3 48 T a 1 í ř hluboký (cekové torzo), široké podokrají, dno odsazeno obvodovou lištou, plocha dna vybrána zatuha. Oboustranná tmavozelená poleva, dno režné. Defektní - prasklý při výpalu, stopy po reparaci (zatavení praskliny polevou), označené zhotovitelem písmenem A. R: PD 120 mm. Inv.č.14 . 708 , 2 kusy. L3

24

2

3

4

Obr.15.

Talíře

se širokým podokrajím- 1 (41 ), 2 (31 ), 3 (35), 4 (32).

25

9 T a 1 í ř hluboký (zlomek střední části a podokrají), široké podokrají, dno odsazeno úzkou obvodovou lištou, plocha dna '-ybrána zatuha. Oboustranná měděnkově zelená poleva, dno remé. Defektní - mírně přetažený výpal. R: PD 82 mm. Inv.č.l4.709, 2 kusy. L3

55 Mi s k a hluboká (zlomky okraje), vodorovný okraj, zesílený a vně vyhnutý, šikmé stěny. Oboustranná bílá poleva, zhnědlá uložením v zemi, dekor v modré barvě : Na okraji hvězdičky mezi dvěma linkami, pod okrajem srdcový pás mezi dvěma linkami. Defektní - přetažený výpal, vyhořelá barva. R: PO 200 mm. Inv.č.l4.714, 3 kusy. L3 56 Mi s k a hluboká (zlomek okraje), zaoblený okraj , zesílený _ fí s y, m i s k y a vně vyhnutý, oblé stěny. Oboustranná bílá poleva, zhnědlá uložením v zemi, dekor v modré barvě: Pod okrajem pás protia talířovým podokrajím lehlých ostrých vlnovek mezi dvěma dvojlinkami. Defektní .:o ~ í s a (zlomek podokrají), část talířového podokrají, přetažený výpal, vyhořelá barva. Z\·ednutý lištový okraj. Oboustranná bílá našedlá poleva, de- R: PO 180 mm. Inv.č.l4 . 715, 1 kus. L3 ·or v modré barvě : Pod okrajem řetízek s dvojlinkou. Defekt- 57 Mi s k a hluboká (zlomky okraje a dna), vodorovný okraj , vně vyhnutý, dno odsazeno obvodovou lištou a profilováno ní - přetažený výpal, vyhořelá barva. zatuha. Oboustranná bílá našedlá poleva, dno režné, dekor R: nezj ištěny. Inv.č.l4.710, 1 kus. L3 .: 1 ~ í s a (zlomek podokrají a stěny), úzké talířové pod- v modré, zelené a žluté barvě: Na okraji srdcový pás mezi dvě­ okrajL Uvnitř bílá našedlá poleva, vně světle modrá poleva, málo ma linkami, uvnitř srdcí tečky, na okraji dna podobný srdcový zřetelný dekor v modré barvě: Na podokrají asi geometrická pás mezi dvěma dvojlinkami, zbytek centrální rozety. Defektornamentika, pod hranou podokrají dvojlinka. Defektní- přeta­ ní - mírně nedotažený výpal, matné barvy. R: PO 170 mm, PD 85 mm. Inv.č.l4.716 , 2 kusy. L3 (Obr. 88/ žen)· výpal, vyhořelá barva. 19, 20) R: nezjištěny. Inv.č.l4.711, 1 kus. L3 .:_ ~ í s a (celkové torzo), úzké talířové podokrají, zved- 58 Mi s k a hluboká (zlomek okraje), vodorovný okraj , vně nut)· lištový okraj, dno odsazeno obvodovou lištou. Uvnitř bílá vyhnutý. Oboustranná bílá poleva, zcela zčernalá, dekor asi zšedlá poleva, dno režné, vně řídká měděnkově zelená poleva, v modré a zelené barvě: Na okraji vavřínový věnec . Defektníekor v modré, zelené, žluté a manganové (doplňkové) barvě: přetažený výpal, průnik kouře do pece, úplná redukce barev. _·a podokrají asi geometrická ornamentika, na stěně pás půl­ R: PO cca 160 mm. Inv. č.l4.717, 1 kus. L3 kruhů, vyp lněných střídavě žlutě a zeleně , pod ním zbytky 59 Mi s k a hluboká (celkové torzo), mírně šikmý okraj, vně manganových písmen (číslic?), na dně část centrální rozety vyhnutý, vně pod okrajem plastické žebro, oblé stěny, dno od- ohraničující linkou. Zběžná malba, nedokonale namíchané sazeno obvodovou lištou a profilováno zatuha. Oboustranná bílá poleva, zhnědlá a zničená uložením v zemi, dekor v modré ;)81\-y, zkušební učňovský výrobek Defektní -přetažený výpal, vyhořel é barvy. barvě: Na okraji esový pás mezi dvěma linkami, na stěně trojR: PP 280 mm, PD 130 mm. Inv.č.l4.712, 6 kusů . L3 (Obr. linka. Defektní - přetažený výpal, vyhořelá barva. 93 - , 10) R: PO ll O mm, PD 55 mm, rekonstruovaná V 29 mm. Inv.č. 14.718, 3 kusy. L3 (Obr. 1611) 60 Mi s k a hluboká (zlomky okraje a stěny), vodorovný okraj , vodorovným (pečetítkovým) okrajem oboustranně zesílený, oblé stěny. Oboustranná bílá poleva, zhnědlá a zničená uložením v zemi, dekor v modré, zelené a žluYf i s k a hluboká (zlomek okraje), vodorovný okraj, vně té barvě: Na stěně torzo rostlinné ornamentiky. Defektní- pře­ ,:·hnutý, oblé stěny. Oboustraná bílá zčernalá poleva, bez de- tažený výpal, vyhořelé barvy. ·oru. Defektní - silně přetažený výpal, roztavená poleva, prů­ R: PO 140 mm. Inv.č.l4.719, 2 kusy. L3 nik kouře do pece. 61 M i s k a hluboká (zlomek okraje), mírně šikmý okraj , R: PO 180 mm. Inv.č.l4.429, 1 kus. L2 oboustranně zesílený, vně pod okrajem plastické žebro. Obou.: M i s k a hluboká (zlomky okraje a stěn) , vodorovný okraj , stranná bílá nažloutlá poleva, dekor v modré barvě: Pod okrazesílený a vně vyhnutý, oblé stěny. Oboustranná bílá poleva, jem řetízek mezi dvěma linkami. Defektní- přet~žený výpal, zhnědl á uložením v zemi, dekor v modré, zelené a žluté barvě: vyhořelá barva. ~a okraj i rozvilinový vlys s listy a úponky, pod okrajem pás R: PO 140 mm. Inv. č . l4. 720, 1 kus. L3 62 Mi s k a hluboká (zlomek okraje), zaoblený okraj , obouhvězdiček mezi dvěma linkami, pod ním pás půlkruhů, vyplně­ n' ch stří davě žlutě a zeleně, na okraji dna dvojlinka. Defektní- stranně zesílený. Oboustranná bílá poleva, zhnědlá a zničená uložením v zemi, dekor nedochován. Defektní - přetažený výpřetažený výpal, místy vyvřelá poleva, vyhořelé barvy. R: PO 220 mm. Inv. č . l4 . 713, 2 kusy. L3 (Obr. 16/3, 89/8, pal. R: PO 130 mm. Inv. č.l4 . 721 , 1 kus. L3 90/8)

26

2

3

Obr.16 . Misky s vodorovným

: ~- a hluboká (zlomek okraje), mírně šikmý okraj, .=.==::z::::.é zesílený, vně pod okrajem plastické žebro. Obou. nažloutlá poleva, dekor nedochován. Defektní -

~-----

:-ral.

mm. Inv.č.14.722, 1 kus. L3 a hluboká (zlomek okraje a stěny), vodorovný -~ ;·hnutý, oblé stěny. Oboustranná bílá poleva, · zením v zemi, dekor v modré barvě: Na okraji esový ~ ·ěma linkami. Nedokonalé vytáčení, hrubá mal- ~- výrobek. Defektní - přetažený výpal, vyhořelá

mm. Inv.č.14.726, 1 kus. L3 (Obr. 9311) a hluboká (zlomek profilu), široký vodorovný · ·:·hnutý, odsazený žebrem, dno s oblým okrajem. ':=::::::!::::á. bílá poleva, zšedlá a zčernalá, málo zřetelný de-é barvě: Na okraji pás geometrické ornamentiky linkami, pod okrajem dvojlinka, na okraji dna ře­ . 'OU a dvojlinkou. Defektní- silně přetažený výpal, _ ~lá poleva, vyhořelá a zničená barva, průnik kouře :

r

(pečetítkovým)

okrajem- 1 (59) , 2 (6 - ), 3 -

s květy a úponky mezi dvěma linkami, pod okrajem pás půlkru­ a žlutě , na okraji dna řeúze · mezi dvěma linkami a část centrální rozety. Defektní - ilne přetažený výpal, vyhořelé a roztavené barvy, na dně o ti k podložky. R: PO 160 mm, PD 70 mm. Inv.č.14.724, 2 kusy. L3 67 Mi s k a hluboká (zlomek okraje), široký vodorom}· okraj. vně vyhnutý, oblé stěny. Uvnitř bílá začernalá poleva, mě modrobílá poleva, dekor v modré barvě: Na okraji pás protilehl~- h dvojitých ostrých vlnovek s tečkovanou výplní, mezi linkou a dvojlinkou. Defektní- přetažený výpal, zčásti roztayená poleva a barva, průnik kouře do pece. R: PO 160 mm. Inv.č.14.725, 1 kus. L3 (Obr. 91/4) hů, vyplněných střídavě zeleně

c) s lištovým okrajem

68 Mí s a hluboká (celkové torzo), lištový okraj , šikmé těny. dno odsazeno podstavcem, plocha dna vybrána zatuha. Oboustranná bílá poleva, zčásti zhědlá uložením v zemi, dno remé. - mm, V 32 mm. Inv.č.14.723, 1 kus. Ll (Obr. 1612) ' dekor v modré, zelené a žluté barvě, manganová kresba a kon_ hluboká (zlomky okraje a dna), vodorovný okraj, tury: Na dně stvoly s květy, listy a piniovými šiškami, uspořá­ -.. oolé stěny, dno odsazeno profil ovanou obvodovou dané v centrální kompozici, na obvodě ohraničující dYojlinka dna vybrána zatuha. Uvnitř bílá poleva, zhněd­ v mezipolí letopočet asi 1613 (z poslední číslice zachoYána m.i ~ ená uložením v zemi, vně světle modrá poleva, pouze spodní část), na stěně široký vlys rostlinné ornamentiky ~ :e skvrnou modré polevy, málo čitelný dekor v závitnicové kompozici, nahoře a dole dvojlinky, na hraně zdené a žluté barvě: Na okraji rozvilinový vlys okraje srdcový pás. Defektní- silně přetažený výpal, hořelé

27

a místy roztavené barvy. R: PO 340 mm, PD 180 mm. Inv.č.17. 728, 17 kusů. L3 (Obr. 108) 69 Mí s a hluboká (zlomky okraje a dna), lištový okraj, dno odsazeno obvodovou lištou, plocha dna vybrána zatuha. Oboustranná bílá nazelenalá poleva, dekor v modré a žluté barvě: Na hraně okraje esový pás, pod okrajem dvojlinka a torzo geometrické ornamentiky, na okraji dna řetízek mezi dvěma linkami a torzo rostlinné ornamentiky. Hrubá malba, učňovský výrobek. Defektní - přetažený výpal, vyhořelé barvy. R: PO cca 280 mm, PD 140 mm. Inv.č.14.773, 2 kusy. L3 70 Mí s a hluboká (zlomek okraje), lištový okraj, šikmé stě­ ny. Oboustranná bílá poleva, zhnědlá uložením v zemi, dekor v modré a žluté barvě: Na okraji esový pás mezi dvěma dvojlinkami, pod ním torzo rostlinné ornamentiky. Defektní - přetaže­ ný výpal, vyhořelé barvy. R: PO cca 300 mm. Inv.č.14.727, 1 kus. L3 71 Mi s k a hluboká, lištový okraj, šikmé stěny, dno odsazeno obvodovou lištou. Oboustranná bílá našedlá poleva, dekor v modré, zelené a žluté barvě: Na celé ploše stonek vyrůstající z lůna s bohatě a různorodě tvarovanými květy, listy a úponky, pod okrajem esový pás mezi dvojlinkou a trojlinkou. Asi zkušební vzorový exemplář, zdánlivá nesymetrie způsobena použitím různorodých motivů a jejich neopakujících se kompozic. Slepovaná, restaurovaná. Defektní- přetažený výpal, zčásti vyhořelé barvy. R: PO 160 mm, PD 56 mm, V 48 mm. Inv.č.14.729. L3 (Obr. 17/4, pří/. VIII) 72 Mi s k a hluboká (celkové torzo), lištový okraj, šikmé stěny. Oboustranná bílá našedlá poleva, dekor v modré, zelené a žluté barvě: Na stěně nápisový pás mezi dvěma dvojlinkami, písmena IAR a část číslice 1, mezi textem a letopočtem oddě­ lovací znaménka, dole torzo rostlinné ornamentiky. Defektní přetažený výpal, vyhořelé barvy. R: PO 150 mm. Inv.č.14.730, 4 kusy. L3 (Obr. 1712) 73 M i s k a hluboká (zlomek profilu), lištový okraj, oblé stěny, dno odsazeno prstencem. Oboustranná bílá našedlá poleva, dno režné, dekor v modré a zelené barvě: Na dně naturalisticky provedený hyacint s třemi stvoly, ostatní plocha bez výzdoby. Defektní -přetažený výpal, místy jemně zvrásnělá a vyvřelá poleva, ztmavlé barvy. R: PO 120 mm, PD 60 mm, V 40 mm. Inv.č.14.731 , 1 kus. L3 (Obr. 1813, pří!. VI/ 7) 74 M i s k a hluboká (zlomy okraje a stěny), lištový okraj , šikmé stěny. Oboustranná bílá poleva, zhnědlá uložením v zemi, dekor v modré barvě: Pod okrajem dvojlinka a torzo rostlinné ornamentiky. Defektní -přetažený výpal, roztavená a místy vyvřelá poleva, zčásti vyhořelá barva. R: PO 150 mm. Inv.č . 14.732 , 3 kusy. L3 75 Mi s k a hluboká (zlomky okraje), lištový okraj, šikmé stěny. Oboustranná bílá poleva, zhnědlá a zčásti ztrávená ulo-

žením v zemi, málo zřetelný dekor v modré barvě: Pod okrajem dvojlinka. Defektní- přetažený výpal. R: PO 160 mm. Inv. č.14.733, 2 kusy. L3 76 Mi s k a hluboká (celkové torzo bez dna), lištový profilovaný okraj , šikmé stěny. Oboustranná bílá poleva, místy zčernalá. dekor v modré, žluté a manganové barvě: Pod okrajem dvojlinka a ostrá vlnovka, na okraji dna široký žlutý pruh ohraničen)· dvojlinkami, nad vnější dvojlinkou ostrá vlnovka. Defektní- pře­ tažený výpal, místy roztavená a vyvřelá poleva, zčásti vyhořelé barvy, průnik kouře do pece, stopy druhotného přepálení při požáru. R: PO 155 mm. Inv.č . 14.427 , 5 kusů. L2 (Obr. 17/1) 77 Mi s k a hluboká (celkové torzo), lištový pofilovaný okraj. šikmé stěny, dno odsazeno podstavcem. Oboustranná bílá poleva, zhnědlá a z větší části ztrávená uložením v zemi, dno režné, málo zřetelný dekor v modré, zelené a žluté barvě: N a dn · část erbu v podobě polštářku se střapci v rozích, rozděleného na čtyři pole, ohraničující dvojlinka, pod okrajem dvojlink a pás ostré vlnovky s čárkami na hrotech. Defektní -přetažen~ výpal, vyhořelé barvy. R: PO 100 mm, PD 49 mm, V 40 mm. Inv. č.14.734 , 1 kus. L: (Obr. 18/2) 78 Mi s k a hluboká (polovina), lištový okraj, oblé stěny, dn odsazeno obvodovou lištou, plocha dna vybrána zatuha. Obou stranná bílá našedlá poleva, dno režné, dekor v modré barvě : Na dně ozdobný letopočet 15(99), z druhého dvojčíslí dochová na pouze spodní část, na okraji pás překrývajících se půlkruh , mezi dvěma dvojlinkami. Defektní - přetažený výpal, zčás vyhořelá barva. R: PO 85 mm, PD 50 mm, V 28 mm. Inv. č . 14.735, 1 kus. L (Obr. 18/1, pří!. II/4) 79 M i s k a hluboká (zlomek okraje), lištový okraj , šikm stěny. Oboustranná bílá našedlá poleva, dekor v modré barvě Pod okrajem srdcový pás mezi dvěma dvojlinkami. Defektní mírně přetažený výpal, zčásti vybledlá barva. R: PO 85 mm. Inv.č.14 . 736, 1 kus. L3 80 Mi s k a hluboká (zlomky okraje), lištový okraj, šikm stěny. Oboustranná bílá našedlá poleva, dekor v modré a žlut barvě : Na hraně okraje žlutý pruh, vně linka, uvnitř pás palič kovitých stvolů na lince, mezi nimi tečky, na stěně torzo rost linné ornamentiky. Neumělá malba, učňovský výrobek. De fektní - silně přetažený výpal, zčásti vyvřelá poleva, vyhořel barvy. R: PO 130 mm. Inv.č.14.737, 3 kusy. L3 (Obr. 90/1) 81 Mi s k a hluboká (celkové torzo), lištový okraj, oblé stěn. dno odsazeno obvodovou lištou, plocha dna profilována zatuh Oboustranná bílá zšedlá poleva, dno režné, dekor v modré bar vě : Pod okrajem esový pás mezi dvěma dvojlinkami, na dn trojlinka a torzo nezřetelné ornamentiky. Defektní- přetažen výpal, vybledlá barva. R: PO 150 mm, PD 60 mm, V 42 mm. Inv. č.14. 738, 4 kusy. L

28

8/ 17B) - a hluboká (zlomek okraje), lištový okraj. Obou- :> našedlá poleva, dekor v modré barvě: Na okraji - - dYoj linkou. Defektní - přetažený výpal, vyhořelá -

..--.5.::ly. Inv.č . l4.739, 1 kus. L3

a hluboká (zlomky okraje a stěny), lištový okraj, - :. Oboustranná bílá našedlá poleva, dekor v modré kraj i srdcový pás mezi dvěma dvojlinkami, u dna :)efektní - přetažený výpal, vyhořelá barva. - :run. Inv.č.l4.740, 4 kusy. L3 hluboká (zlomky okraje a stěny), lištový okraj, __ Oboustranná bílá našedlá poleva, dekor v modré Maj i srdcový pás mezi dvěma dvojlinkami, u dna :Jefektní - přetažený výpal, vyhořelá a zčásti rozta- mm. Inv.č.l4.741, 2 kusy. L3 (Obr. 88/18B) - -a hluboká (zlomky okraje), lištový okraj, šikmé .....:>-rranná bílá našedlá poleva, dekor v modré barvě: _,_...,pás proti lehlých ostrých vlnovek mezi dvěma dvoj----- ~-""ektní - přetažený výpal, vyhořelá barva. :nn1. Inv.č.l4.742, 2 kusy. L3 (Obr. 88/23A) hluboká (zlomky okraje), lištový okraj. Obou- · zšedlá poleva, dekor v modré barvě: Na okraji pás _ - strých vlnovek mezi dvěma dvojlinkami. Defektní.C!Z~)· výpal, vyvřelá poleva, vyhořelá barva. ;:;::n:L Inv. č.14.743, 2 kusy. L3 ~ hluboká (zlomek okraje), lištový okraj. Obouleva, zhnědlá uložením v zemi, dekor v modré - Araj em pás překrývajících se půlkruhů mezi dvě­ __.....__ Defektní - přetažený výpal, vyhořelá barva. - ::ml. Inv.č. 14.744, 1 kus. L3 _ hluboká (zlomek okraje), lištový okraj. Obou- "'edlá poleva, dekor v modré barvě: Pod okrajem ~.:..-_.·",__ "~)' ích se půlkruhů mezi dvěma dvojlinkami. De;. nedotažený výpal, matná barva. _ : - . Inv.č. 14.745,1kus.L3 2 hluboká (zlomky okraje a stěny), lištový okraj, __ J ustranná bílá poleva, zhnědlá uložením v zemi, .::ré barv ě: Pod okrajem pás překrývajících se půl­ .:~-ojl ince. Defektní - přetažený výpal, vyhořelá . Inv.č. 14.746, 2 kusy. L3 (Obr. 88/13) hluboká (zlomek okraje), lištový okraj, Obou. edlá poleva, dekor v modré barvě: Pod okra~-..-ající ch se půlkruhů na lince. Defektní - přeta­ - ·hořelá barva. Inv. 14.747, 1 kus . L3 uboká (zlomky okraje a stěny), lištový okraj, ~ ustranná bílá našedlá poleva s praménky, dežluté barvě: Na hraně okraje žlutý pruh, vně na

-=_

okraji linka, uvnitř pás překrývajících se půlkruhů na lince. u dna široký pruh mezi dvěma linkami. Defektní - přetaženi· výpal, zčásti vyhořelá barva. R: PO 120 mm. Inv.č.14.748, 3 kusy. L3 92 Mi s k a hluboká (zlomek okraje), lištový okraj. Oboustranná bílá poleva, zhnědlá uložením v zemi, dekor v modré barvě: Pod okrajem pás překrývajících se půlkruhů na 1in e. Defektní - přetažený výpal, vyhořelá barva. R: nezjištěny. Inv.č.14.749, 1 kus. L3 93 Mi s k a hluboká (zlomky okraje a stěny) , lištový okra~. šikmé stěny. Oboustranná bílá našedlá poleva, dekor v modré a zelené barvě: Pod okrajem pás překrývajících se půlkruhu na dvojlince, u dna dvojlinka a torzo rostlinné ornamentiky. Defektní - mírně nedotažený výpal, matné barvy. R: nezjištěny. Inv.č.14.750, 2 kusy. L3 94 Mi s k a hluboká (zlomek okraje), lištový okraj . Oboustranná bílá našedlá poleva, dekor v modré a žluté ban·ě: Pod okrajem dvojlinka a ostrá vlnovka s čárkami a tečkami na hrotech. Defektní - přetažený výpal, vyhořelé barvy. R: PO 220 mm. Inv.č.14.751, 1 kus. L3 95 Mi s k a hluboká (zlomek okraje), lištový okraj ikmé stěny. Oboustranná bílá našedlá poleva, dekor v modré ban·e: Pod okrajem ostrá vlnovka s čárkami na hrotech, pod ní dYojlinka. Defektní- mírně přetažený výpal, ztmavlá barva. R: nezjištěny. Inv.č.l4.752, 1 kus. L3 96 Mi s k a hluboká (zlomek okraje), lištový okraj, vikmé stěny. Oboustranná bílá našedlá poleva, dekor v modré ban·ě : Pod okrajem ostrá vlnovka a dvojlinka. Defektní- mírně preražený výpal, vybledlá barva. R: nezjištěny. Inv.č.14.753, 1 kus. L3 97 Mi s k a hluboká (zlomek okraje), lištový okraj . Oboustranná bílá našedlá poleva, dekor v modré barvě: Pod okrajem ostrá vlnovka a dvojlinka. Defektní - mírně přetažený 'i"PaL vybledlá barva. R: nezjištěny. Inv.č.14.754, 1 kus. L3 98 M i s k a hluboká (zlomek okraje), lištový okraj, oblé stěny. Oboustranná bílá našedlá poleva, dekor v modré barye: Pod okrajem trojlinka. Defektní - přetažený výpal, roztayená poleva, stečená barva. R: PO 140 mm. Inv.č.14.755, 1 kus. L3 99 Mi s k a hluboká (zlomek okraje), lištový okraj . Oboustranná bílá našedlá poleva, dekor v modré barvě: Pod okrajem dvojlinka. Defektní - přetažený výpal, roztavená a vyhorelá barva . R: PO cca 180 mm. Inv.č.14 . 756, 1 kus. L3 100 Mi s k a hluboká (zlomek okraje), lištový okraj . Oboustranná bílá našedlá poleva, dekor v modré barvě: Pod okrajem dvojlinka. Defektní - přetažený výpal, zčásti roztawná barva. R: PO cca 200 mm, Inv.č.14.757, 1 kus. L3 101 Mi s k a hluboká (zlomek okraje), lištový okraj. Obou-

29

2

3

4

Obr.17. Misky s lištovým okrajem- 1 (76), 2 (72), 3 (81), 4 (71).

30

105 Mi s k a hluboká (zlomek okraje), lišt0\"5· o _ Oboustranná bílá poleva, dekor v modré ban·ě : P jem linka. Defektní- mírně přetažený výpal, \ hle 1á · ...... R: nezjištěny. Inv.č.14.762 , 1 kus. L3 106 Mi s k a hluboká (zlomek okraje), lištO\ ' okra~. o· stranná bílá zčernalá poleva, bez dekoru. Defektní - - · tažený výpal, roztavená a vyvřelá poleva, průnik koure stopy druhotného zakouření při požáru. R: PO 180 mm. Inv.č . 14.428 , 1 kus. L2 107 Mi s k a hluboká (zlomek okraje), lišto\ ' okraj. o· _ stranná bílá našedlá poleva, bez dekoru. Defektní - mírně~­ tažený výpal. R: PO cca 140 mm. Inv. č . 14.763 , 1 kus. L3 108 Mi s k a hluboká (zlomek okraje), lišto\')· okraj. O stranná bílá našedlá poleva, dekor v modré ban·e: P jem dvě linky. Defektní - přetažený výpal, zcásti rozt2 -~ • barva. R: nezjištěny. Inv.č . 14.764 , 1 kus. L3 109 M i s k a hluboká (zlomky okraje a stěny), li~ oblé stěny. Oboustraná bílá našedlá poleva, dekor\' m vě: Pod okrajem dvě linky. Defektní- přetažený 'iJ>al ~--..1,...-n~ lá barva. R: PO 180 mm. Inv.č.14 . 765, 2 kusy. L3 110 M i s k a hluboká (zlomek stěny), šikmé stranná bílá poleva, zhnědlá uložením v zemi, dekor ,barvě: Na dvojlince spodní část nápisového pá u. 'i e · • ·'mena S.EV a rozdělovací znaménko v podobě h ·ěz ; "' __ Defektní - přetažený výpal, vyhořelá barva. R: nezjištěny. Inv.č.14 . 766 , 1 kus . L3 111 M i s k a hluboká (zlomek stěny), oblé těny. O __ stranná bílá poleva, zhnědlá uložením v zemi dekor ,"""' a žluté barvě: Část velkého členitého květu s vnittním · ním a tečkováním. Defektní -přetažený výpal, \ hořelé R: nezjištěny. Inv.č.14.767 , 1 kus. L3 112 Mi s k a hluboká (zlomek stěny s částí dna . oblé:-· _Oboustranná bílá zšedlá poleva, dekor v modré ban·ě : _- o~­ dna torzo rostlinné ornamentiky. Defektní - přetažen:· vyhořelá barva. R: nezjištěny. Inv. č.14.768 , 1 kus. L3 113 M i s k a hluboká (zlomek stěny), šikmé těny. o· -stranná bílá zšedlá poleva, dekor v modré, zelené a žlmé ar·ě: Okraj rozety, reliéfně nanesené barvy. Defektní - přetaž=- _výpal, zčásti vyhořelé barvy. R: nezjištěny. Inv.č.14.769, 1 kus. L3 114 M i s k a hluboká (zlomky stěny), oblé stěny. O ...stranná řídká bílá nažloutlá poleva, dekor v modré a Z. ~ barvě: U dna torzo rostlinné ornamentiky. Defektní - ilně · tažený výpal, roztavené a vyhořelé barvy. R: nezjištěny. Inv.č.14.770, 2 kusy. L3 115 M i s k a hluboká (zlomek stěny), oblé těny. O _ stranná bílá našedlá poleva, dekor v modré b arvě : • ra o stěny.

2

3

~ · r. 18.

Misky s lištovým okrajem 1 (78), 2 (77), 3 (73).

5J3llllá bílá našedlá poleva, zčásti odprýskaná, dekor v modré -arvě: Pod okrajem dvojlinka. Defektní- přetažený výpal, vy -168), s vyloženým okrajem (169-174) a se zataženým okrajerr: (17 5-177); poslední skupinu, tvarově odlišnou, tvoří tzv.hrn ovité mísy (178-191 ). Z praktických důvodů byly některé zlomky den různých skupin zařazeny do samostatného oddílu ka- logu (192-241). Tvarová diferenciace mís byla vyvolána potřeb ami roZ\i~"'­ jícího se renesančního stolování, ale přesné funkční určení vě~-

119

"iny t\' arů dosud neznáme. V tomto směru lze vycházet z početnosti výskytu jednotlivých skupin v nálezovém fondu, ~ · '"~'Plývá z katalogu, a v součinnosti se soudobými písem:mi prameny nastínit možnosti jejich funkčního použití. Tak by _•lo možno nejpočetnější skupinu mís s lištovým okrajem zto- ž:nit pravděpodobně s tvary, které se ve vzácném pramenu ·o ~ednávce Karla staršího z Žerotína u sobotišťských kera- .U z roku 1628 - citují jako " Speisschiisseln, so man geeinliclz ::.u Tisch braucht ", stejně jako " kleinere, so man

en wzd ::::wischen die grossern pflegt zu setzen, als zum E siu. Kren, Mestreich und dergleichen, wie auch zu den - onderlichen kleinern Gerichten. "5 V objednávce je poZzdoYáno největší množství z celého sortimentu nádobí- každá e · ·ost po třech tuctech. Kromě rozměrných exemplářů se _-.:o f\·ary vyskytují v nálezovém fondu zhruba ve třech velikosmalé a střední by odpovídaly uvedenému popisu. V para"'lním provedení jsou zastoupeny také u hrnčířského nádobí _- - ~éro ouvislostije pozoruhodné, že stejné tvary mají rovněž ...,.., ·- ~y z jídelních souprav pro samotné novokřtěnce. Z toho lze ·:;uzoyat, že se jednalo o skutečně nejrozšířenější a masově . :ráběný typ mísy pro soudobé stolování, který je však zcela eznámý z dochovaného fondu fajánsí. Z pohledu archeologie : e- to ituace logicky vysvětlitelná, protože právě nejfrekvenn ·aněTí druhy nádobí skončily na odpadních skládkách, nebo : e muzeme poznat pouze v místech, kde se vyráběly. D "í početná skupina, misky s kónickými stěnami a kolmým ~ern, měla rovněž specifické funkční určení, k jehož odhaeni y mohla přispět jejich tvarová podobnost s typem šálků. hybně i další skupiny mís s různou úpravou okraje měly ::-:é funkcní využití. U zvláštního typu, označeného jako hmco. ·-é mísy, které se vyskytují převážně ve větších velikostech, !ze opráměně uvažovat o jejich využití jako polévkových mís. sparentní olovnatá poleva, umístěná na vnitřních stěnách ě erS·ch exemplářů, měla zřejmě zamezit pronikání mastnoty ~

ěla

nádoby.

- plochému nádobí dále patří p o d n o s y, které mají dvě rfologické varianty, a to podnosy na podstavci a na nožce. · nálezovém fondu fajánsí se povětšině dochovaly jen ve zlom:j~h. Z tohoto důvodu bylo v katalogu použito praktické třídě­ ~ · podle výrobní techniky, které vyděluje podnosy s plnými -n~mi) stěnami (242-257), se žebrovanými stěnami (258a prolamovanými stěnami (273-287). Kromě první sku. . -. -de byl vzorový tvar rekonstruován, a třetí skupiny, dolože é - etným i dochovanými analogiemi, mohou některé ~

=-_

)·. F.: Karel st. z Žerotína a moravští novokřtěnci . Český časopis · -- ri r-S· 43, 1937, str. 72. Hi ~- . c.d., str. 72. ,.._Kybalová, J.: Keramická sbírka Hugo Vavrečky. Praha 1995, str. 2 - podnosy s erby Zástřizlů a Kotvrdovských z Volešničky) ; Pajer, J.:

žebrované doklady druhé skupiny příslušet i k typu žebrovaných mís s podstavcem či nožkou. U tohoto typu nádobí je možno předpokládat jeho použití jako "Confect- oder Obstschalen ", které nacházíme v citované Žerotínově objednávce v požadovaném množství dvou tuctů . b Tuto funkci mohly zastávat především reprezentativní podnosy s prolamovanými stěnami , v dosavadní literatuře všeobecně nazývané "šály"; tento termín v celkové typologické systematice nelze používat. K jejich vysoce atraktivnímu vzhledu přispě­ lo zvláště prolamování stěn v nápaditých a výtvarně působ i ­ vých ornamentálních kompozicích, formovaných z matrice. Zatímco tyto podnosy jsou v dochovaném souboru fajánsí velmi početné, podle archeologických dokladů tvoří pouze nepodstatnou část výroby. Tato reálná situace je doložena navzdory technické náročnosti při jejich výrobě , zejména při vypalování. kdy bychom mohli teoreticky očekávat větší procento výpadku na skládce. Velké množství dochovaných exemplářů tohoto zřej ­ mě nejdražšího fajánsového nádobí lze vysvětlit jednak práYě touto nákladností při nabývání, jednak jeho funkčním užitím. Na rozdíl od přímo frekventovaného jídelního nádobí předsta­ vovaly podnosy víceméně statický předmět, umístěný na tabuli. Navíc zde vystupuje rovněž upomínková, památeční funkce podnosů, které byly často zhotovovány při příležitostech šlechtických sňatků, jak dosvědčují některé exempláře s aliančními erby.7 Š á 1 k y (288-370) představují další druh plochého nádobí. Jsou to miskovité nádobky s kolmými, nejčastěji však mírně šikmými stěnami a rozevřeným ústím, s kolmým nezesíleným okrajem, na němž může být připevněna ozdobně profilovaná horizontální úchytka (obr.74); většina nalezených exempláru byla však bez úchytky. Šálky se obtížně rozlišují od podobně tvarovaných misek s kónickými stěnami a kolmým okrajem. zvláště ve střepovém materiálu, a oba typy nádobí mohou b~-: navzájem zaměněny. Funkční určení šálků by mohlo vyplývat z popisu v citovane objednávce, kde se uvádějí "kleine Schkatelen oder Ohrenschiisslein, so man zur Suppen pjlegt zu brauchen ". 8 K tomuto účelu, tzn. pro nalévání polévky stolovníkům, mohly sloužit především exempláře větších velikostí, zatímco subtilněj' šálky lze spojovat spíše s podáváním nápojů. V dalším studí bude zapotřebí dovodit, odkud se typ šálku - popřípadě příbuzn a podobně tvarované misky - dostal do tvarosloví novokřtěn­ ských fajánsí; na obdobná vysvětlení čekají ovšem i mnohé da\ druhy nádobí.

Novokřtěnský

fajánsový podnos s aliančními erby z roku 1609. Zprá'-: muzea v Olomouci 280, 2000, str. 1-9 (podnos s erby Syrakovských z Pěrkova a Bruntálských z Vrbna). 8 Hrubý, c.d. , str. 72.

Vlastivědného

120

Obr.49 . Detail úchytky hrnčířské pokličky v podobě miniatury kulovitého džbánku s pokličkou, lokalita 3 (zvětšeno) .

Obr.50. Kořenka (912).

Obr.51.

D ezertní~

-

Mezi druhy plochého nádobí lze zařadit také pok:r5,-';:y ~ · - ~­ pokličky a víka. Po k 1i č k y prezentují tvar s mírně -'-iAn(~ ­ stěnami a zvýšeným středem, v němž je umístěna kno~o\ .: úchytka. Vyskytují se ve dvojím typologickém proYedení._--:-.._ pokličky s vnitřním žebrem (371-436) a bez žebra ( ·r~:: . každá varianta je spojena s příslušným typem nádoby. Po -· :: ~ s vnitřním žebrem příslušely ke kulovitým džbánkť:un. j · ~­ svědčivě dokládá miniatura, umístěná jako úch)1ka !12 ~ e: - ~ z nalezených hrnčířských pokliček (obr. 49). Poklič1..:· · z zera byly součástí kulovitých hrnků, tedy jejich jedné Y - -~ -­ která byla na okraji opatřena drážkou pro nasazení poia:~ _. Početnost výskytu obou variant pokliček v nálezoyém =poměrově odpovídá zastoupení jejich no sitelů: Kulmité dib2:nky byly vyráběny masově, zatímco kulovité hmk'y drái:k..,_ jsou spíše ojedinělé . Je evidentní, že rozdíly lze predpo- · také ve funkčním použití obou typů nádobí. Ví k a (453-465) představují vesměs ploché tvary Yodo ··nou horní částí, které mají na okraji přip evněnou kolmou liš Víka příslušela k válcovitým či mírně projmutým tvarům ar rell, jak dosvědčuje jeden kompletně uchovaný exemplář z o hu hrnčířské výroby (obr. 68).

121

~ I ~~~

I

:~

;V

3

4

2

6

7

8

5

0Ďr..: -

- Zlomky dezertních misek- 1 (914), 2 (915), 3 (913), 4 (916), 5 (918), 6 (917), 7 (920), 8 (919).

2

O r. -3 . Zlomky

formiček

na želé- 1 (924), 2 (925).

Obr. 54. Část formičky na marcipán (923) .

122

plocha otisku a velmi nízký okraj. Ke stolovacím dop · · tří také unikátní poháre k na vají čko (9_6 . c v celistvosti. Z okruhu hygienického nádobí by náležela do této kare.:: ::~ um ý vad 1 a (958-960), zastoupená pouze ve zlom i tyto druhy nádobí se nedochovaly ve spotřebitelském pro,....;.~- ­ připomínají je pouze inventáře šlechtických sídel, a to pod Om:!čením "medenice". 10

4.2.2 . Duté nádobí

Obr. 55. Pohárek na vajíčko (926).

Do kategorie plochého nádobí bychom mohli přičlenit i ně­ které tvary ze skupiny stolovacích doplňků. S 1 á n k y, zachované pouze ve zlomcích (906-911 ), mají podobu malých misek se zaobleným dnem, které jsou vsazeny do čtyřstranného hranolu nádoby. Jejich autentický tvar pomáhají identifikovat pozdější analogie z navazujícího slovenského výrobního období po roce 1622. 9 Kořen k a (912), kterou se podařilo rekonstruovat do ucelené podoby, má nízký kónický tvar se širší základnou, nahoře je opatřena kruhovým otvorem. Pozoruhodnou skupinu, vůbec nedoloženou v dochovaném souboru fajánsí, představují dezertní mi s k y (913-922), které jsou kromě jediného exempláře zastoupeny pouze ve zlomcích. Jsou to mělké nádobky s nepravidelnými oválnými tvary, umístěné na třech nízkých nožkách, na vnějších stěnách mají žebrování, formované z negativní matrice, nejčastěji v podobě stylizované mušle, ořechové skořápky či imaginárního plodu. Obdobný tvar vykazují také fo r mi č k y n a ž e1 é (924, 925), uvnitř s motivem stylizovaného plodu s listy, formovaným z pozitivní matrice. Precizně vypracovaný reliéf, dotvářený zdobením z volné ruky, má rovněž jediný exemplář fo r m i č k y n a m a r c i p á n (923), dochovaný pouze v režném polotovaru. Její funkční určení prozrazuje rozlehlá

9 Kybalová, J.- Novotná, J.: Habánská fajáns 1590-1730. Praha-Brno 1981 , obr. 268 na str. 174, obr. 272 na str. 175 , obr. 454 na str. 223.

Do kategorie dutého nádobí lze řadit předně základní " h r n c ů a h r n k ů. Pro fajánse je to neobvyklý typ ná L který při zavádění fajánsové produkce převzali noYokřtěn :ze své hrnčířské výroby, především typický tvar kulovitého hm.:..-::.. v prostředí domácích výrobců nepoužívaný. I když byl mas ·-~ vyráběný, jak lze zjistit z jeho zastoupení v nálezoYérn fu::L.. přesto se kulovité hrnky vůbec neobjevují v dochoYaném- boru fajánsí. Hrnce a hrnky se vyskytují ve dvou tvarových rnodifika i ;l.. Výskyt soudkovitých tvarů (466-469) je pouze okrajm"S- a hodný, jejich hlavní funkční využití je spojeno výhradně-"~- čířským nádobím. Naproti tomu kulovité tvary našly plné nění také ve fajánsové produkci. Nejčastěji j sou zastou varianty s vyšším či nižším kulovitým tělem a vně ,:·hnu~ lišto vitým okrajem (4 70-592), zcela identické s tvary hm' ířsA;.­ ho nádobí (obr. 56). Naopak velmi řídká je varianta se Z\·láS · úpravou okraje- drážkou pro nasazení pokličky (593-59- _ -erá rovněž má paralely v hrnčířské výrobě (obr. 57), stejně: tvary s nízkým kulovitým až elipsovitým tělem a kolm)m o jem (598-601). O funkčním určení kulovitých hrnků nemáme dosud jas představu. Lze se domnívat, že mohly být používány j ako 'i účelový tvar nejen při tabuli, ale především při menších ji e ních příležitostech, jako byly snídaně , přesnídávky, Ya -in~ apod. Podle častého výskytu hrnků a hrníčků menších Yeliko_ · v nálezovém fondu by bylo možno uvažovat o jejich určeni uli.:e pro děti . Specifický účel měly jistě i tvary s pokl ičkou ne hrnce s nízkým tělem a kolmým okrajem. Nejobvyklejší typ dutého nádobí tvoří džbán y, které j-o~ ve strachotínském fondu zastoupeny nejpočetněji. Prezen ji je vesměs kulovité tvary ve dvou variantách, a to tvary s \}'- okým límcovým okrajem (602-791) a tvary s úpravou pro koYán! (792-850), u nichž vysoký okraj zpravidla schází, Z\·láS-ě u vývojově mladších výrobků . K oběma vyděleným variantán: se pojí také příslušný morfologický vzhled nádoby: U pr\ll.Í

10 Srov. Černohorský, Počátky habánských fajansí, c.d., str. 16.

123

Obr. ~ 6. Polévané kulovité hrnky z okruhu hrnčířské výroby, lo a ti ta 3.

Obr. 57. Kulovité hrnky s drážkou pro pokličku, bílé nás třep í s barevným mramorováním a potékáním, lokalita 3.

·.arianty, která má nespočetné paralely také v okruhu hrnčíř­ - ·ého nádobí (obr. 58-60), převládá klasický vyšší kulovitý ~.-ar s užším průměrem okraje a dna, někdy i s tendencí k umís-ění težiště ve spodní části nádoby. U druhé varianty s úpravou ko ání se objevuje kromě klasické varianty, která mnohdy yykazuje u starších exemplářů náběh k vejčitému tvaru, rovněž nižší kulovitý až eliptický tvar, hrdlo bývá někdy více rozevřené a dno nádoby širší. (Představu o nejstarších tvarových modifika~í h Yariant poskytují například džbánky 647,648,814, 815.) Typ kulovitého džbánu, převzatý novokřtěnci do hrnčířské proe z okruhu rýnských kamenin, je vlastně jediným tvarem džbánu u novokřtěnských fajánsí a zosobňuje zároveň jejich -lldčí tvarové tendence, směřující v obecnosti ke sférickým (urnám. Jako funkční podtyp lze vydělit chladicí džbány (851 - ~ - .J , které mají kulovité až široké vejčité tvary, jsou však ,_.tomto výrobním prostředí málo početné, a to i u hrnčířského nádobí (obr. 62). Nutno dodat, že s převzetím tohoto tvaru z hrnčířské výroby do fajánsí nebyla zároveň přenesena funke. protože fajánse postrádají vlastnost udržování teploty obsa:u.. píš lze počítat s uchováváním prchavých a aromatických

chovaném souboru fajánsí, mnohé z nich jsou opatřeny erb_ a monogramy šlechtických majitelů, rovněž cínovým kovánín::. v archivních pramenech je z tohoto prostředí doloženo i stříbru.: a pozlacené kování. 11 Konkrétní použití kulovitých džbánků bychom mohli vyyodit z jejich tvaru a masové produkce. Lze soudit, že se v ni t přinášelo k tabuli pivo; aby nedocházelo k větrání nápoje, byl_ džbánky opatřeny pokličkou nebo cínovým víčkem . Pro tur funkci by hovořila také jejich nejčastěji zastoupená velikos-~ odpovídající zhruba objemu 0,5 mázu. Velké exempláře toho typu sloužily asi v podobné funkci, tedy rovněž na přináše:r:.:. piva, nebo se mohly používat spolu s umývadly k hygienic ·= potřebě. Jsou to snad ty džbány, o nichž se hovoří v ŽerotÍnO\-~ objednávce, která uvádí "ein paar Krug, jedwedern von ei 4 Massen . " 12 Mezi dalšími typy dutého nádobí je definována 1 á h e • v nálezovém fondu zastoupená pouze jedním zlomkem (8 5-lTvar láhve, sloužící nepochybně k uchovávání pálenky, byl zř _ mě převzat z kameninové nebo cínařské výroby. Jedná == o protáhlou soudkovitou nebo čtyřbokou nádobu, jejíž stěn_ byly zasurova zformovány, s úzkým hrdlem, které je nahot= opatřeno cínovým šroubovacím uzávěrem, někdy i s kruhovým či elipsovitým držadlem. Z okruhu hrnčířského nádo'-~­ jsou doloženy podobné čtyřboké tvary s reliéfním geometri~-

-"

;:uůn _

ulovité džbány a džbánky byly jedním z nejpoužívanějších stolovacího nádobí. Používání těchto tvarů jde napříč společenskými vrstvami, od šlechtického prostředí (fajánsové =xempláře), přes patriciát (barevně polévané hrnčířské výrob~- mechanickým dekorem) až k jídelním soupravám samotn~- h novokřtěnců (prosté užitkové zboží, pouze s polevou nitt nádoby) . Poměrně početně jsou zastoupeny také v doCruhů

ll Srov. Černohorský, Moravská lidová keramika, c.d., str. 251 . 12 Hrubý, c.d. , str. 72.

124

Obr.58 . Kulovitý džbánek, bílé lokalita 3.

nástřepí

s barevným potékáním,

Obr.60. Kulovitý džbánek na nožce, bílé nástřepí s barevným potékáním, lokalita 3.

Obr.59. Protáhlý kulovitý džbánek, bílé potékáním a tzv. pískováním, lokalita 3.

nástřep í

s b a revn~m

kým nebo rostlinným dekorem, formovaným z matrice (obr. 6.:: . Konvice (855-868) vytvářejí nepříliš početný, ale tYaro ·ě hodně různorodý typ dutého nádobí. Vyskytují se ve více tYar vých modifikacích, ne vždy zřetelně rozeznatelných, pokud j tvary obsaženy pouze ve zlomcích. Zastoupení více moďolo­ gických variant- a tedy možných funkčních podtypů - je dáno tím, že fajánsové konvice často napodobují tvary z j iných y"S·robních oblastí, keramických (kameniny) i nekeramick)· (cín, sklo). Podle dochovaných analogií lze charakterizovat dvě nej-astější morfologické varianty: Konvice na nožce s kalicho\if"Sm tělem, na okraji nebo pod okrajem s otevřenou výleY ·ou. k nimž patří i jeden z rekonstruovaných strachotínských exemplářů (856), a konvice se soudkovitým tělem a uzavřenou \~·­ levkou, připevněnou v horní části tvaru, nádoby jsou zpraYidl opatřeny cínovým kováním. Tvary první varianty mívají i ze rované stěny a přísluší k nim podložka v podobě plochého podnosu. Funkční určení konvic bylo pro potřeby stolování. Jejich wlikost, závislá na množství obsahu, byla zřejmě ustálená po e používání při tabuli, jak dokládá i Žerotínova objednávka na · kusů "Kannen, derein 3, 2, und 1 112 Mass gehet, mil ::in-

125

nem Deckeln . " 13 Tyto konvice byly určeny nepochybně · donášce vína na tabuli, z nich se pak víno rozlévalo do pohárU: podobnou funkci měly také cínové tvary konvic. Tvar kalihO\ité konvice na nožce, opatřené hubičkou nebo otevřenou '~'leYkou, mohl mít i jiné využití, pravděpodobně k nalévání omáček a šťáv, jak by nasvědčovala přítomnost podkládajícího podnosu.14 Tuto možnou funkci bude nutno ještě specifikovat podle oudobé ikonografie a pak vyčlenit ze skupiny stolovacío nádobí zvláštní tvar omáčníku. Do kategorie dutého nádobí patří dále h o 1 b y (869-885), eré jsou nepůvodním fajánsovým tvarem, převzatým z rýnSl..::· h kamenin. V získaném fondu jsou obsaženy málo, rovněž .-d hovaném souboru fajánsí zaznamenávají pouze ojedinělý .~~ cyt. Holby jsou vysoké nádoby, vyznačující se jednotným ~-arem : Mají válcovité nebo mírně projmuté stěny, na okraji na dně jsou zpravidla opatřeny drážkami pro nasazení kování. Tento mak odlišuje holby od podobně tvarovaných abarell, oba tYai)' jsou jinak ve střepovém materiálu obtížně rozeznatelé. _-ízké tvary s menším objemem mohou představovat i příbuzný ryp korbele. Holby byly využívány také ve stolování, ale vzhledem k maému zastoupení je obtížné určit jejich bližší funkci. Velké nádoy nejspíš sloužily k donášení nápojů na tabuli, jak by mo- Obr.61. Torzo chladicího džbánku (851 ). hly dokládat jejich cínové podoby, zatímco z menších se přímo ilo. Typ fajánsového pohár u a pohár k u byl přímo závislý na t\·arových předlohách ze skla. Přesvědčivě to dokládají obě zastoupené varianty pohárků na nožce (886-894) a na podstav- fajánsí z původní dřevovýroby prostřednictvím kamenin a cínoi 95-897),j ejichž funkční použití při stolování je evidentní. vého nádobí, je naopak dost častý v dochovaném souboru faProtože se však jedná vesměs o nádobky s malým objemem, jánsí. Tuto situaci si lze vysvětlit - podobně jako u podno = loužily nejspíš k pití pálenky či likérů. s prolamovanými stěnami - nákladností při získávání a vysoTaké č í š e a č í š k y mají své předlohy v analogických kou reprezentativností soudků při stolování, představujícíct eněných tvarech, i když jejich keramické ztvárnění prokazuvzácný druh nádobí. K atraktivním typům stolovacího nádobL j e \ice samostatnosti než u pohárů . Ve fondu strachotínských které zastávaly více dekorativní než užitkovou funkci, patřil: fajánsí jsou zastoupeny dvěma variantami, a to číše na pod- i k o š í č k y, ve fondu doložené pouze dvěma torzy (94 . -tavci (898-901) a bez podstavce (902-904) . Z okruhu první 949), jejichž funkční použití mohlo být víceúčelové. NacházíYarianty se podařilo rekonstruovat celkový tvar číše (899), kte- me je rovněž v soupisech, které se pořizovaly z pozůstalos · ~- může být považován pro svůj ladný vzhled a vyváženost prošlechty.15 porcí za jakýsi obecný symbol morfologického cítění a dokonaDostáváme se nyní k druhům nádobí, které nemusely slouži' lo ti řemes lné zručnosti novokřtěnských výrobců fajánsí. Tvar výhradně pro potřeby stolování, ale mohly se uplatňovat i v jiěchto číší byl spojen- stejně jako u jejich skleněných podob - ných funkcích, zvláště v rozvinuté bytové kultuře renesance_ s pitím vína. Vedle s víc n ů, ve fondu nejasně doložených několika zlornk;· _ alé číšky bez podstavce patřily nejspíš do picích souprav (927, 928), jsou to především nádoby na květiny. Snahy o vyna pálenku, spolu se s o u d k y, které jsou ve fondu zastoupeny lepšování bytového prostředí přinesly používání váz a vá z ipouze jediným zlomkem (905). Tvar soudku, převzatý do č e k. Kromě větších a ryze dekorativních tvarů (929) se používaly zvláště malé vázičky pro řezané květiny (930-947). Js01: amforovité či soudkovité, ale nejčastější je tvar s nízkým kulovitým tělem a vysokým nálevkovitým hrdlem, který má parale13 Hrubý, c.d., str. 72. ly také v okruhu hrnčířského nádobí (obr. 65). Protože se jed1-l Srov. také dva analogické exempláře v Kybalová - Novotná, c.d., nalo o drobný spotřební druh nádobí, nezůstala žádná z váziče · obr. 21 na str. I 02, obr. 34 na str. 107. zastoupena v dochovaném souboru fajánsí. l · Černohorský, Moravská lidová keramika, c.d., str. 251. 1

'

126

Obr.62. Kulovité chladicí džbánky a láhev z okruhu hrnčířs ké výroby. lokali· : .

Obr.63. Zlomky

čtyřbokých hrnčíř ských

lahví, lokalita 3.

Také květináče byly určeny pro zkrášlo ání ouuu.}'""·~· životního prostředí, a to i pro exteriéry. Ani tyto nádob_ · se ::;:odochovaly, známe je pouze z archeologických nálezU. .- F ze Strachotína přinesl zlomky několika velkých exempláhl : 956), které mají na stěnách plastickou balustrádu, formo. - _ ze segmentových matric, a na podokrají pásy maloYaného zvilinového dekoru. Tyto rozměrné nádoby, zhotovo ané \ ~ pro šlechtická sídla, byly také ukázkou technické doY ·- _ · novokřtěnských výrobců fajánsí. S pokrokovými renesančními názory souvisí i důraz na · veň hygieny. Odrazem těchto snah byla výroba někte~· h. • hů keramiky, jako je umývadlo a nádržka na vodu - l a'.· a· které je zastoupeno ve fondu zlomky jednoho b ohatě der u vaného exempláře (957). Lavaba jsou čtyřstěnné nádo _-. - hoře opatřené větším kruhovým otvorem, ve spodní čásů - rším otvorem pro nasazení kohoutku, kterým se vypouštěla · do umývadla; obdoby jsou doloženy i u hrnčířského ná (obr. 66). Podle této funkce by bylo možno ztotožnit la · s "nálevkami", uváděnými v inventářích šlechtických íde . Tyto tvary, vzácně dochované také v dosud známém o fajánsí, připomínají i tzv.olejníky, nádoby na uchová ání ol ·"'. které jsou rovněž čtyřboké , ale nemají vyp ou štěcí otvo-. Vzhledem k tomu, že strachotínský exemplář je pokryt z \TI..;..;.ní strany transparentní olovnatou polevu, která nepropo

127

ma tnotu, a vypouštěcí otvor není dochován, lze uvažovat i o tomto upotřebení. hraněným funkčním typem dutého nádobí jsou a 1bare11 a. V nálezovém fondu se vyskytují ve dvou variantách: Kromě jediného albarella s válcovitým tělem a odsazenou horní i dolní částí (978), jehož tvar připomíná výrobky italské provenience, patří ostatní k druhé variantě (961-977), která tvarově -ycházela spíše ze západoevropských předloh. 18 Tento tvar :-rváří dva příbuzné podtypy, spojené zřejmě s konkrétním prak. k)m upotřebením, které jsou zastoupeny i u hrnčířských \~Tobk:ů: Je to bezuchý tvar s válcovitými kolmými stěnami obr. 67) a dvojuchý tvar s válcovitými kónickými stěnami obr. 68), oba se snímatelnými víky. _-\lbarella byla využívána především pro lékárenskou potře­ u, ale snad i v kuchyních a jídelnách šlechtických sídel. Transarentní olovnatá poleva uvnitř některých exemplářů dosvěd­ "uje ukládání mastných látek. Nepochybně od lékárenského upotřebení byl pro tyto nádoby odvozen staročeský název "prahovnice", zatímco označení "puška" vychází z německého ..J3iichsen" či "Pixen". 19

6 Kybalová, J.: Habánské fajánsové květináče na zámku v Jindřicho­ Hradci. Památky a příroda 4, 1979, str. 129-132. Kybalová, J.: Neue aner-Funde in Si.idbi.ihmen. In: Keramos 104, 1984, str. 44-48 . • - Černoh orský, Počátky habánských fajansí , c.d., str. 16. ~n Klein, A.: Deutsche Fayencen. Braunschweig 1975, obr. 17 na str. ll. 9 Černohorský, Počátky habánských fajansí , c.d., str. 16.

·-ě

Obr.6 5.

Váz ičky

s barevnými polevami z okruhu

hrnčířské

Obr.64. Číše (899).

výroby, lokalita 3.

128

4.2.3.

Dětské hračky

Obr.66. Lavabo s bílým nás třepím a barevným potékáním, lokalita 3.

Kategorie dětských hraček byla vydělena na zfuj výskytu v nálezovém fondu (78 exempláiU . J: _ · především nápodoby tvarů stolovacího nádobí. jako (979-981), šáleček (982-984), rendlíček (98- -990 . :::.:-- · .:~ (1 022-1 029), džbáneček (1 030-1 049), konvička 10: - o:.:: a košíček (1053, 1054). Tyto exempláře věrně zachO\·á J základní tvar předlohy (obr. 69), který je snadno rozezna-~- _i u zlomků . Pozoruhodné je zji štění, že z typů nádo· i~= _ u hraček nejpočetněji zastoupeny kulovité džbánh..'y. j a;,: o-_ bylo i ve skutečnosti. K dalším typům hraček patří ná tvarů dřevěného nádobí, používaného při praní prádla~ako ~ · píčky (991-1013) a vaničky (1015-1020). U těchto zjištěny dokonce dvě miniatury, škopíček (101 -l- a ,.ani:. (1021), určené jako nádobíčko pro panenky. Podle :Y • -~­ předloh dřevěných nádob jsou u hraček zvýrazňoYány- ·é třičné vzhledové detaily, dužiny a obruče. K dět k.'im hra.: · ·patří i zvoneček (1055) a fajánsový korálek s prO\nem vlečení na šňůrku ( 1056). Lze říci, že výskyt hraček, které maj í ve strachoúns' ·ém -- ~ du také četné hrnčířské paralely (obr. 69/6, 10- L ). je ·e :překvapením a obohacuje fajánsovou produkci o do d c-timou a neočekávanou kategorii. 20

Obr.67 . Válcovité albarello s bílým nás třepím a zelenou polevou, výrobek, lokalita 3.

Obr.68 . Kónické albarello s dvěma uchy a víkem , svět lá mang-nová poleva, hrnčířský výrobek, lokalita 3.

značného

hrnčířský

129

3 2

4

6

5

8

9

10

ll

12

O r.69. Dětské hračky: mi sečka- 2 (980), rendlíčky- 7 (990), 9 (986), škopíčky- 1 (997), 3 (991 ), 4 (1 007), 5 (995), korálek- 8 (1 056): ~ logie z okruhu hrnčířské výroby: škopíček- 6, hrníčky - 1O, 12, putnička - ll.

130

4.2.4.

Kamnářská

a stavební keramika

Ojedinělé zlomky dosvědčují také výskyt fajánsových

kachkteré byly buď hladké a jednobarevné (1062), nebo s reliéfními, barevně zdůrazněnými vzory (1059-1061),jak dokládají zlomky kachle se stylizovanou geometrickou a rostlinnou ornamentikou (obr. 70). Vzhledem k výrobě fajánsového nádobí jsou tyto kamnářské doklady početně zcela zanedbatelné, zlomky navíc pocházejí z používaných kachlů. Na rozdíl od některých jiných dílen, kde byla zjištěna intenzívní výroba fajánsových kamen, zahrnovala strachotínská dílna tento sortiment jen okrajově. Výroba fajánsových dlaždic je doložena pouze zlomky jediného exempláře (1 063),jehož dekor je z větší části zničený (obr. 71 ). Zhotovování dlaždic bylo zřejmě příležitostné a pouze na přání konkrétního šlechtického objednavatele. V tomto pojetí lze hodnotit i dlaždice s dietrichštejnským znakem, které jsou doloženy z interiérů mikulovského zámku. 21 lů,

Při srovnání popisovaného fondu se souborem dochovaných fajánsí , jak jej známe z našich i světových sbírek, mů­ žeme konstatovat podstatné obohacení poznatků o typologii a morfologii nádobí. Objevila se řada neznámých typů, podtypů i variant, které byly zároveň zařazeny do pravděpodob­ né systematiky jejich funkčního využití. Z nových archeologických dokladů vyvstává nejen celá šíře vyráběného sortimentu, ale ozřejmuje se i vlastní tvůrčí účast výrobců a svébytnost novokřtěnských fajánsí vůbec jako osobitého fenoménu v rámci celoevropské produkce.

Obr.70 . Zlomek fajánso vého kachle • -

20 Z dalších dosud známých výroben je kategorie hraček zastoupena pouze ve Vacenovicích (torzo rendlíčku); srov. Pajer, J.: Novokřtěnci ve Vacenovicích. Slovácko 41 , 1999, str. 36. 21 Srov. Kybalová - Novotná, c.d. , obr. 540 na str. 249; další vyobrazení v publikaci Mikulov, památková rezervace. Praha 1983, obr. 42 na str. 65.

Obr.71. Části fajánsové dlaždice (106: _

131

-. ~.

\ ýtvamá stránka

.!.3.:. Polevy a barvy Pole')' a barvy představují stěžejní technologický aspekt, jímž :~ ajánse odlišují od ostatních druhů keramiky. Základní bílá le...-a. komponovaná z kysličníků cínu a olova, stejně jako poili :ané barvy, zhotovované z kysličníků jiných kovů, přinesly -o...-ou náročnou technologii, která nadlouho zůstávala doméno...-okřtěnců. Zavedením výroby pravých fajánsí se novo...;..ěnské pro středí výrazně diferencovalo od soudobých domá~ •~ \""STobců keramiky, pro něž poznání tohoto tajemství bylo 51ÍŽnou metou. 3 i 1 á cíní čitoolovnatá poleva, která fajánse v obecném mě~- ~ nejpříznačněji charakterizuje, se vyskytuje početně nejvíc · č. hovaném souboru fajánsí, stejně jako v nálezovém stra-;: · kém fondu (tabulka 2). Zde je její zastoupení u 720 exem?:·ru.. ož představuje 70,8% z celku. Bílá poleva se zpravidla : u.ž:í...-ala také jako vnitřní, pokud byla nádoba vně barevná, tj. '"ích 132 exemplářů. Z uvedeného počtu bíle polévaných -,;"ob zůstala necelá jedna třetina bez další výzdoby a dvě tře­ . y byly opatřeny malovaným dekorem. Prosté bíle polévané - · obí b lo výtvarně působivé a dávalo dokonale vyniknout ladSm tYarům . Jeho obliba je doložena rovněž v soudobých in·entáňch šlechty. 22 Zastoupení modré polevy, zhotovované z kysličníku kobal- ~základní bílé polevy, je v dochovaném souboru fajánsí spíše o· edínělé . zatímco v nálezovém fondu se zachovalo u 221 ná. tj. _ l ,8% z celku. Modrá poleva je buď oboustranná, nebo ~."-á pouze vnější povrch, v kombinaci s vnitřní bílou či do·o e olovnatou transparentní polevou, doloženou u 14 exem~ · · · ' 1.-terá zde má funkční použití. Modrá poleva vykazuje dva -.Ť-e..-ažující odstíny, světlý a tmavý, s řadou jemných intenzit- · -h mezistupňů, způsobených různým množstvím kobaltového ~ ::mi...-a. přidávaného do bílé základní polevy. Kromě obou od- · ubylo zj i štěno i 14 exemplářů s mimořádně vysokým obsaem ·obal tu. V některých případech lze hovořit přímo o kobal- vé polevě, která je lesklá, zářivá a má jiné krycí vlastnosti než · ·čitoolovnaté polevy; zdá se, že byla připravena smícháním o' altu s transparentní olovnatou polevou. Novokřtěnci v této - hnologii zřejmě nebyli zběhlí, protože ležela už mimo rámec dob)'ch znalostí o fajánsové výrobě. Také nalezené doklady : sně \ypovídají o neúspěšných pokusech, při nichž se poleva ~ · ·m·ala, pokud bylo použito téměř čistého kobaltu s velmi ~m zastoupením pojící olovnaté polevy. Kobalt by v té době dno dostupný, protože kobaltová ruda se těžila jako vedlejší

.:: Černohorský, Moravská lidová keramika, c.d., str. 251 a 252. _ rov. Kybalová - Novotná, c.d., str. 37 (zde charakteristika až pro

produkt v dolech na stříbro. 23 Výrobky s modrou základní polevou jsou nejčastější u dutého nádobí, především u kulovitýct hrnků a džbánků, také u hraček, menší výskyt mají u plochéhc nádobí. Ani výrobky se z e 1 e n o u základní polevou, která byla komponována z kysličníku mědi se základní bílou polevou, nejsou až na výjimky známy z dochovaného souboru fajánsU 4 Ye strachotínském celku mají zastoupení u 44 exemplářů, což před­ stavuje 4,3% z celku. Vyskytují se ve dvou základních odstínech podle množství přidané zeleně, a to jako světle zelená (měděnková) a tmavozelená, nemají však tolik jemnějších mezistupňů jako u modré polevy. Zelenou polevou jsou opatřen~ exempláře z okruhu plochého i dutého nádobí, zhruba v rovnovážném zastoupení. Nanášení ž 1 u té polevy na nádoby bylo sporadické a snad náhodné, zkušební. Bylo zjištěno pouze 5 nádob s touto polevou, což tvoří zanedbatelné 0,5%. Tato barva nádobí zřej mě nebyla obvyklá, proto ji spotřebitelé nevyžadovali. Je možné, že antimonová ruda, potřebná k výrobě žluté barvy, nebyla na rozdíl od kobaltu dosažitelná ve větším množství, proto byl antimon používán jen pro malbu. Módní obliba žlutých polev nastala daleko později, až ve slovenském výrobním období. O něco četnější je ž 1 u to ze 1 e n á poleva, vzniklá smícháním žluté a zelené se základní bílou polevou, zjištěná u 13 dokladů (1,3% . Některé exempláře naznačují, že jako pojivo mohla být použita i obyčejná olovnatá transparentní poleva, která způsobila slab ·i krycí schopnost výsledné směsi a méně intenzívní zabarvení. Tyto světlo barevné polevy, žlutá a žlutozelená, jsou nej častěj ·! u plochého nádobí, hlavně u šálků . Poslední zastoupená barva, m a n g a n o v á, představovala nejobyčejnější a nejméně nákladnou součást ze složek, používaných při výrobě fajánsí. Tato barva, která se vyráběla ze snadno dostupné manganové rudy, nebyla asi v té době vzhledově příliš ceněna. V nálezovém celku je zastoupena u 13 exemplářů, tj. 1,3% z celku. Vyskytuje se ve dvou odstínech světlé a tmavé manganové, které mají značně proměnlivou barevnou intenzitu. Manganová barva dávala zřejmě nejméně kontrolovatelné odstíny při přidávání do bílé polevy. U světle manganové se jedná často jen o velmi slabé zabarvení, nádech, vyvolan~· přidáváním manganového prachu do bílé polevy; někdy bývaj í zrnka jenom mechanicky roztečená v polevě. Přidáním větš ího množství manganu vznikalo syté hnědofialové zabarvení polevy, ale záleželo hodně také na stupni vypálení. Mangan byl snadno tavitelný, proto při přetaženém výpalu brzy černal a puchýřovatěl. Použití manganové polevy je zaznamenáno hlavne u dutého nádobí, poměrně často se vyskytuje také u dětských hraček .

2. polovinu 17. století). 24 Srov. Kybalová- Novotná, c.d. , str. 9, obr. 21 na str. 102.

132

~ }\

I

bez dekoru s malbou

UMÍSTĚNÍ vnější

oboustranná

233

487

-

-

světle modrá

-

-

48

46

tmavomodrá

-

60

51

kobaltová

-

-

14

-

světle zelená

-

-

10

18

BÍLÁ

MODRÁ

ÚPRAVA

2

ZELENÁ

tmavozelená

POČET

o

720

70."

221

_ 1.

44

··-

~

-

-

3

13

ŽLUTÁ

-

-

2

3

5

o..:

ŽLUTOZELENÁ

-

-

7

6

13

1.~

-

-

3

4

13

1.~

světle manganová

MANGANOVÁ

tmavá manganová CELKEM

-

-

233

489

4

2

151

143

1016

100

Tabulka 2 . Zastoupení pole\) ' u -aj ·

Souhrnný údaj o zastoupení barevně polévaného nádobí hoo necelých 30% zjištěné produkce strachotínské dílny. Kromě modré polevy, obsažené u více než jedné pětiny fajánsí, je však výskyt ostatních barevných polev malý. Jak lze interpretovat fajánse s barevnými polevami? Domnívám se, že odpověď na tuto otázku má přímou souvislost s funkčním určením a použitím, tedy s jejich společenským uplatněním. Vzhledem k tomu, že nádobí s barevnými polevami bylo nepochybně levnější než výrobky bíle polévané a opatřené malbou, mohlo být určeno především pro nižší šlechtu a patriciát. Jiné vysvětlení spočívá v poznání dobových zvyklostí při stolování, kdy jednobarevné nádobí- včetně prostého ·bílého- mohlo sloužit k méně slavnostním příležitostem, k vedlejším jídlům, nebo "zu den absonderlichen kleinern Gerichten ", jak se uvádí v několikrát citované Žerotínově objednávce.25 K těmto zvláštním příležitostem mohlo patřit třeba i stolování v postním období, při rodinném smutku apod. Lze voří

25 Hrubý, c.d. , str. 72; Žerotín ovšem objednává "weisse Erdgefáss".

si docela dobře představit také výtvarný záměr, tedy \y:o.; • estetického dojmu z tabule, při níž bylo použito pro é -;. , é a modré nádobí, současně nebo pro jednotlivé chody. T~ o · __ hy jsou však povýtce teoretické, protože pravý funk' · · "'-~ barevně polévaného nádobí pro zatím neznáme. -evíme ho ani o rozmanitých podobách renesančního sto lodní. ~(--" jako dosud nepoznané byly mnohé typy používaného to o cího nádobí, které vyvstávají teprve z archeologickS'· h l'3.menů.

Čtyři barvy, jimiž se zabarvovala základní bílá cíničitoolm

-

tá poleva do barevných odstínů, se používaly také při de ·or vání keramiky. ~yly to tzv.~~rvy vysokého žáru, modrá. zelená. žlutá a manganová, vyskytující se vesměs v čistých podobá C.. V osmi případech byla pro dekorování použita i žlutozelená barva, sestavená ze žluté a zelené (169, 213 , 229, 500, 530 . .:..:. . 668, 981 ). Ojediněle bylo zjištěno také zastoupení zelené barTy. která byla komponována z modré a žluté (212); tento způsob: e doložen i z některých jiných výroben. Původní tyrkyso á zelef:. se totiž snadno roztékala, ale náhražková zelená barva byla temná a vzhledově méně působivá.

133

Při přetaženém stupni výpalu měnily barvy svůj vzhled a po-léze docházelo k jejich úplné destrukci. Protože naprostá vět­ :ina trachotínského fondu náleží k defektním výrobkům, nemají použité barvy takový vzhled, jaký jsme zvyklí vídat u nádob , . dochovaném souboru fajánsí. Modrá barva ztrácela svůj jasn_·. odstín, byla matná a při redukci zcela zčernala. Také zelená arYa e vytrácela a při redukci se měnila na červenou. Žlutá a.rYa byla snadno tavitelná, proto při vyšších teplotách vyvře­ zylávtě pokud byla nanesena v silnější vrstvě. Manganová arn brzy černala a při redukci úplně zšedla. Ve strachotín- ·ém fondu jsou zastoupeny i druhotně přepálené zlomky fa: · -i následkem požáru, u nichž bývá redukce barev stejná, ale ·e Yě • í intenzitě.

_ _, ___Druhy dekoru Y obecném pohledu má použití dekoru u novokřtěnských fa-í nejen svůj zaužívaný řád, ale i jistý cílený a účelový smysl, Ypodtextu cítíme u každého výrobku. Jinými slovy výrob~e měl od počátku napaměti funkční určení nádoby, které kroě rozhodující tvarové podoby zdůrazňoval také dekorem. De ·or nikdy nejde za hranici vkusu a neuchyluje se k úpadko~m podobám. Tyto komponenty se podílely na vysoké výtvar-é pťisobivosti novokřtěnských fajánsí. De 'Or novokřtěnských fajánsí lze členit do dvou základních - illpin na plastický a malovaný. V okruhu plastického dekoru : ~ o ti časté ž e b r o v á n í stěn nádob, které bylo zhotovojeném slovníku (tzn. ve smyslu Werkzeug, Geriit). 3_ roY. Pajer, A Hoard Find of Pottery, c.d., str. 194.

nádobách. Zastoupení fajánsí se v dalším vývoji pozvolna zvyšuje až na dvojnásobek, jak dokládá nálezový materiál z lokality 2. Fajánsové výrobky, chronologicky určené letopočty 161C a 1612, zde tvořily ll,7% z nálezového celku. 32 Z období roZ\ i nu té výroby fajánsí po roce 161 O, který lze považovat za urči ty dělicí mezník, se zachovalo jen málo dokladů, neumožňujícíd:. číselné vyjádření. Ani ze závěru výroby z let 1620-1622,jehož náplň byla v hrubých obrysech zachycena v lokalitě 3A, nejsou dochovány přesvědčující podklady pro vyjádření přesnějšího procentuálního podílu fajánsové výroby v celkové produkci keramiky. Domnívám se však, že odhad pro toto období v rozmez:. okolo 15% by nemusel být nadsazený. Při hodnocení fondu si není možno nepovšimnout jistých vývojových tendencí v tvarové i ornamentální stránce fajánsi. V období jejich zavádění do výroby byla již většina základních typů a tvarů vytvořena, existovala v hrnčířském nádob. a odsud přešla i do fajánsí. Byla to většina typů misek, šálky. kulovité hrnky a džbánky, dále některé typy konvic, snad i po-

148

t.J.).J.J.J.].].J.).].J