Břeclav-Pohansko IV. Velkomoravský velmožský dvorec 55-009-76

Citation preview

OPERA UNIVERSITATIS F A C U L T A S SPISY

PURKYNIANAE

BRUNENSIS

PHILOSOPHICA

UNIVERSITY

FILOSOFICKÁ

J. E. P U R K Y N Ě

V

BRNE

F A K U L T A

20 8

BOŘIVOJ

DOSTAL • IMIKCI.AV -

RADA

II A N S K O

BŘECLAV — POHANSKO Řídí František Kalousek

IV

BOŘIVOJ

DOSTÁL

BŘECLAV-POHANSKO VELKOMORAVSKÝ

VELMOZSKÝ

DVOREC

IV

U N I V E R S I T A J. E. P U R K Y N É BRNO

1975

Universita J. E. Purkyně v Brně 1975

Světlé památce svého otce FRANTIŠKA

DOSTÁLA věnuje autor

OBSAH

CVOD

11

I. POLOHA NALEZIŠTĚ, HISTORIE VÝZKUMU, METODA A S T A V ZPRACOVÁNI II. OPEVNĚNI A OHRADY 1. Celková charakteristika 2. Starší fáze opevnění 3. Mladší fáze opevnění 4. Nálezy a datování

15 15 23 26 30 32

III. SÍDLIŠTNÍ O B J E K T Y 1. Stavební materiál 2. Zahloubené stavby Zahloubená obydlí — zemnice Zahloubené dílenské stavby Zahloubené hospodářské stavby 3. Nadzemní stavby Nadzemní stavby se sníženou podlahou Obytné domy velmožského sídla Velké stavby kůlové konstrukce 4. Otopná zařízení Ohniště Pece 5. Jámy

39 40 43 43 49 50 52 52 59 70 80 81 84 87

IV. SAKRÁLNÍ S T A V B Y A HROBY 1. Křesťanský chrám 2. Kultovní ohrada 3. Kůlový objekt 5. 39 4. Pohřebištč II a ojedinělé hroby

101 101 103 104 110

7

V. KULTURNÍ VRSTVA 1. Předslovanské nálezy 2. Slovanské nálezy

117 118 120

VI. K E R A M I K A 1. Kód popisu keramiky 2. Počty keramických nálezů 3. Casněslovanská keramika Nezdobená casněslovanská keramika Zdobená casněslovanská keramika Chronologicko-historické závěry 4. Velkomoravská keramika Morfologie Profilace okrajů Výzdoba Dna a značky Výrobní technologie Skupiny velkomoravské keramiky Datování velkomoravské keramiky 5. Povelkomoravská keramika mladohradištního rázu 6. Ostatní keramické výrobky

125 126 128 131 131 133 135 140 141 145 153 156 158 159 167 171 175

VII. OSTATNÍ NÁLEZY 1. Kostěné předměty 2. Zbraně a výstroj 3. Zemědělské nástroje 4. Řemeslnické nástroje a pomůcky Dřevoobráběcí nástroje Stavební kování Zpracování železa Zpracování textilií Zpracování kůže a kožešin . 5. Ozdoby a doklady jejich výroby Časněslovanský horizont Blatnicko-mikulčický horizont Mladší velkomoravský horizont 6. Domácí potřeby

183 183 189 201 203 203 206 213 219 223 224 224 225 226 228

VIII. ZÁVĚREČNÉ ÚVAHY 1. Datování dvorce 2. Rekonstrukce stavebních íází dvorce 3. 2ivot v dvorci a v jeho okolí 4. Funkce zkoumaného sídlištního útvaru a jeho zařazení mezi obdobná zařízení raného středověku

239 239 243 247

8

253

X I . ARCHEOLOGICKÉ P R A M E N Y 1. Sídlištní objekty 2. Hroby EPJKEUJIAB-norAHCKO

IV. y C A f l b E A

263 265 334 BEJIMKOMOPABCKOrO

BEJIbMOJKM.

PE3KDME

343

CIIMCOK pwcyHKOB

357

CnwcoK Ta6jnm

359

Břeclav-Pohansko IV. GroBmahrischer Herrenhof. Zusammenfassung. Verzeichnis dor Abbildungen Verzeichnis der Tafeln Seznam literatury Seznam zkratek časopisů Ostatní zkratky Seznam inventárních čísel vyobrazených nálezů Tabulky Fototabulky Přílohy

361 376 378 381 395 396 397 407 I-XXVIII 1-7

9

ÚVOD

Monografií „Břeclav-Pohansko, velkomoravský velmožský dvorec" je veřejnosti předkládán další svazek z řady ohlášené a zahájené prof. dr. F. Kalouskem v r. 1971. Je v ní publikován uzavřený sídlištní ú t v a r zjiš­ těný v průběhu systematického archeologického výzkumu na Pohansku, prováděného v rámci státního plánu od roku 1959 katedrou prehistorie filosofické fakulty University J . E. P u r k y n ě v Brně pod vedením prof. dr. F. Kalouska a autora. Je milou povinností, abych právě zde, spolu s upřímným díkem za po­ skytnutí tohoto úseku výzkumu ke zpracování, podtrhl zásluhy prof. dr. F. Kalouska o zahájení výzkumných prací v Břeclavi-Pohansku a o jejich materiální a personální zabezpečení včetně vybudování archeologické sta­ nice na lokalitě a laboratoří na katedře, které si vyžádalo velké úsilí a ča­ sově náročná jednání na různých úrovních. Prof. Kalousek rozvinul v sou­ vislosti s výzkumem na Pohansku širokou spolupráci s Archeologickými ústavy ČSAV a S A V , s archeologickými pracovišti Moravského muzea i jiných institucí v CSSR, ale zejména s řadou vysokoškolských kateder schopných rozpracovat tzv. mezní disciplíny, umožňující všestrannější vy­ hodnocení archeologického materiálu exaktními přírodovědnými meto­ dami. Pod jeho vedením b y l vytvořen jednotný systém zaměřování a do­ kumentace zkoumaných ploch. Na řízení terénních prací jsme se podíleli s prof. Kalouskem za pomoci dalších spolupracovníků společně, bez ohledu na zkoumané úseky a na jejich budoucí teoretické a publikační zpracování kýmkoliv z nás či jiných specialistů. Tento v podstatě jediný možný způsob zaručující úspěšné provádění větších terénních výzkumu zapříči­ ňuje, že není možné odlišit individuální podíl na odkryvu a dokumentaci jednotlivých objektů a jejich skupin, na odhalení důležitých souvislostí a na vytváření pracovních hypotéz, které jsou v průběhu terénního v ý ­ zkumu nezbytné. To se přirozeně vztahuje i na výzkum v areálu dvorce a v této souvislosti znovu srdečně děkuji prof. Kalouskovi za četné pod­ něty a myšlenky, které jsme prodiskutovávali v průběhu dlouholetého terénního výzkumu a které jsem dále rozpracoval ve svých závěrech. Vděčností jsem zavázán i akad. J . Poulíkovi, místopředsedovi ČSAV a řediteli Archeologického ústavu ČSAV, který jako koordinátor státního 11

plánu soustavně podporoval výzkum na Pohansku a příznivě sledoval vznik této práce v mnohých rozhovorech a konzultacích. Velmožský dvorec z Břeclavi-Pohanska souvisel místně i funkčně s kos­ telním hřbitovem publikovaným a dále teoreticky zpracovávaným prof. dr. F. Kalouskem. I když bylo nezbytné použít k vyhodnocení dvorce některých údajů z pohřebiště, nelze tento svazek chápat jako vyhodnocení nekropole, které si vyžádá zvláštního díla. Zpracování velkého sídlištního útvaru je nelehký úkol. Dosavadní práce tohoto druhu kolísají obvykle mezi dvěma extrémy. Buď jde obsáhlý, nečtivý a mnohdy i nepřehledný popis celé nálezové situace a materiálu s příslušným širším či stručnějším hodnocením, nebo se jedná o pouhé vyhodnocení, mnohdy roztříštěné různými aspekty bez jakéhokoliv nebo jen velmi schematického přehledu nálezové situace a inventáře, který vylučuje kontrolu autorových závěrů. Snažil jsem se vyhnout oběma krajnostem a podávám jak soustavný, co nejúplnější a nejnázornější, byť i stručný přehled archeologických pra­ menů, tak dostatečně vyčerpávající hodnocení úzce skloubené s obrazovou a soupisovou částí, které umožňuje kontrolu použitého materiálu a revizi závěrů kterémukoliv odborníkovi. Tyto požadavky bylo možné splnit jen při uplatnění četných textových tabulek a nahrazením popisu keramic­ kých nálezů kódovacími čísly na kresbách. Tabulky s plány objektů (tab: 1—40) připravil v tužce dr. A . Sik a v tuši je dokončila J . Kamenská, která též nakreslila tabulky s inventářem ob­ jektů a kulturní vrstvy (tab. 41-112; obr. 2, 3, 7, 13, 17-30). Obrázky s plánky a inventářem ojedinělých hrobů a pohřebiště II (obr. 34—36) zhotovil St. Ševčík, fotografické tabulky (tab. I—XXVIII) L . Zelinka z ne­ gativů pořízených zčásti jím samým, zčásti St. Ševčíkem. Rekonstrukce a grafy (obr. 4—6, 8—12, 31—33) a barevný plán pořídil dr. A . Sik, jehož dílem je též celková grafická úprava práce k tisku, typologické obrázky (obr. 14—16) a plán 4 provedl Z. Měřínský. Všem jmenovaným vyslovuji srdečný dík za pečlivou práci, bez níž by b y l vznik díla nemyslitelný. Zvláštním díkem jsem zavázán doc. dr. R. M . Perničkovi, C S c , který mi jako vedoucí katedry zabezpečil dokončení technických prací nezbyt­ ných pro uzavření díla a jako proděkan filosofické fakulty U J E P podpořil zařazení monografie do edičního plánu fakulty. Můj dík patří i těm, kdo se zasloužili o vydání této práce: redakční radě a redakci Spisů filosofické fakulty U J E P , zejména jejímu předsedovi, prof. dr. J . Ceškovi, C S c , proděkanu filosofické fakulty pro vědecký výzkum, tajemníkovi redakce, doc. dr. B . Cerešňákovi, C S c , a recenzentům prof. dr. V . Hrubému, D r S c , vedoucímu pravěkého oddělení Moravského muzea v Brně, a prof. dr. B . Chropovskému, D r S c , řediteli Archeologického ústavu S A V v Nitře, za laskavé posouzení a doporučení k tisku. Závěrem chci poděkovat i četnému kolektivu místních dělníků a stu­ dentů pracujících po celá léta na výzkumu, které není možné v úplnosti vyjmenovat, a všem technickým a odborným pracovníkům katedry, kteří 12

se významnou měrou podíleli na provádění terénních prací, na polní dokumentaci, kabinetním a laboratorním zpracování: dr. A . Sikovi, dr. J . Vignatiové, prom. hist. J . Bechyňové, St. Ševčíkovi, M . Venerové, O. Strouhalovi, L . Davídkovi, Z. Ondráčkové a Z. Souškovi. V Brně v červenci 1974 Doc. PhDr. Bořivoj

13

Dostál,

CSc.

I.

POLOHA NALEZIŠTĚ, HISTORIE VÝZKUMU, METODA A STAV ZPRACOVANÍ

Pozůstatky velkomoravského velmozského dvorce byly zjištěny v se­ verozápadní části hradiska Pohanská (obr. 1). Hradisko leží v katastru Břeclavi, asi 2 km jižně od města, na okraji zčásti zalesněného a zčásti lučinatého a bažinatého pásma silně protkaného starými říčními rameny, asi 12 km severně od soutoku Moravy a Dyje, v nadmořské výšce 155 až 157 m. Nejmladší geologická historie Pohanská je charakterizována kvartérními usazeninami, jejichž mocnost nepřesahuje 14 m. Jsou tvořeny štěrky a písky, jež jsou podobné zdejším sedimentům levantským (pliocénním). Mimo to se zde nacházejí jílovité a písčité jílovité usazeniny, jež jsou ob­ dobně jako písky a štěrky naplaveninami recentních toků, především Dyje. Nejvyšší část kvartéru tvoří již jen zvětralé půdy. Plocha dvorce a jeho okolí byla zkoumána v letech 1959—1965. Postup výzkumu v jednotlivých sezónách je naznačen na obr. 2. V místech se složitější nálezovou situací (kostel a jeho okolí, jihozápadní část dvorce) probíhal výzkum po dvě až tři sezóny. Skrývka se prováděla ve čtvercích o rozměrech 5X5 m, orientovaných podle světových stran, předem očíslovaných a začleněných do mapového systému hradiska. Zkoumané čtverce se zpočátku oddělovaly kontrolními profily, později, po zjištění půdně-stratigrafických poměrů se ponechávaly pouze v rozích hranolovité bloky o půdorysu 50X50 cm k usnadnění za­ měřování a nivelace. Ty se rozebíraly až v závěrečné části výzkumu. Na ploše čtverců se odkrývala tmavá povrchová vrstva do hloubky 50—70 cm ve 2—3 vrstvách přibližně 20 cm silných. Nálezy z každé vrstvy se uklá­ daly a evidovaly zvlášť; přitom se v každé vrstvě nechávaly stát na bloč­ cích kameny a kusy mazanice, větší kusy střepů, drobné předměty, pří­ padně i celá uskupení nálezů buď až do té doby, než bylo dosaženo v jejich okolí podloží, nebo, překážely-li příliš v práci, než byly řádně kresebně a fotograficky zdokumentovány, zaměřeny a popsány. Výrazná seskupení nálezů se zásadně ponechávala stát na bločcích až do dosažení podloží v jejich okolí, aby mohla být zhodnocena jejich souvislost se situací rý­ sující se na podloží. Tento postup umožnil rozeznat zbytky nadzemních staveb vymezených kameny a nahromaděními nálezů v humusovité vrstvě. Napomohlo tomu i to, že po odebrání každé vrstvy byla plocha zkouma1

2

3

15

Obr. 1. P l á n hradiska B ř e c l a v - P o h a n s k o , jeho poloha v r á m c i C S S R (nahoře) a o z n a č e n í polohy v e l k o m o r a v s k é h o v e l m o ž s k é h o dvorce (1). T e č k o v a n é z a l e s n ě n é plochy, vodo­ r o v n é š r a f o v á n í — v o d n í toky.

ného terénu zarovnána a bylo sledováno zbarvení a kompaktnost půdy. Výplň zahloubených objektů se podařilo zpravidla zachytit až v úrovni podloží, kde se barevně více či méně zřetelně odlišovala. Pouze v několika případech se dala výplň jam a zahloubených staveb rozpoznat již v hu16

musu, ale zpravidla bez žádoucí jasnosti kontur. Teprve když byl obrys objektu nebo základní konstrukční detaily rýsující se v podloží jasné, byly odstraněny i rozptýlené bločky s kameny a jiným materiálem a terén byl definitivně zakreslen a zfotografován. Výplň zahloubených objektů se vybírala po vrstvách drobnými nástroji, pečlivě se probírala a kontrolovala. Prosívání a proplachování nebylo pro­ váděno. I ve výplni objektů se ponechávaly kameny, mazanice a význačné nálezy na bločcích až do zdokumentování, případně vybrání objektu, aby mohly být zachyceny souvislosti. Pro kontrolu výplně objektů byl po­ necháván jeden nebo více navzájem kolmých kontrolních bloků podle ve­ likosti zahloubení; exploatace a evidence nálezů se pak prováděly po sektorech. Na kontrolních blocích bylo někdy zjistitelné zvrstvení výplně objektů (obj. 20, 29, 98, 99). Nedá se však říci, že by výplň byla podle těchto vrstev vybrána, neboť četné kameny a nevýrazné zbarvení vrstev zabránily jejich rozlišení při plošném odkryvu. Složení, zbarvení a charakter podloží nebyly na celé ploše dvorce a v jeho okolí stejné. Zatímco v severní části, v prostoru kostela a pohře­ biště, bylo písčité a žluté, ve střední části bylo světležluté až světlehnědé, hlinité, a v jižní části šedohnědé, prostoupené jílem, který místy tvořil 20 cm silnou vrstvu nasedající na žlutý jíl. Ráz podloží tedy značně ovlivnil stupeň rozlišitelnosti jednotlivých objektů. Po seznámení s terénem a jeho vlastnostmi byly ponechávány větší plochy prokopané až na podloží delší dobu otevřené a po dešti byla v jednom půldni na celé ploše výkopu seškrábnuta asi centimetr silná vrstvička zvětralé povrchové hlíny, čímž vynikly četné obrysy kůlových jamek a žlábků, které se při původní skrývce nedaly zjistit vlivem rych­ lého zasýchání terénu, prášení apod. Po skončení výzkumu bylo podloží ještě prosondováno. Lze tedy konstatovat, že výzkum se prováděl běžnými technikami, ale zásadně na současně otevřených velkých plochách, a s důsledným doku­ mentačním systémem. Tak se zachytily i nepatrné zbytky zejména vel­ kých sídlištních objektů nejen v podloží, ale i v povrchové vrstvě. Přesto v některých úsecích, kde nebyly příznivé podmínky pro pozorování zásahů v podloží a kde nemohlo být podloží na větší ploše dodatečně seškrabováno a zkoumáno pro špatné počasí nebo spodní vodu, případně tam, kde se na nedokončený výzkum navazovalo v následující sezóně, mohly některé jem­ nější souvislosti a fakta ujít pozornosti. K rozlišení celého komplexu dvorce nemohlo pochopitelně dojít hned na počátku výzkumu, i když terénní práce byly zahájeny právě v jeho areálu a některé významné části byly objeveny již v první výzkumné sezóně. Počátek sledování celého sídlištního komplexu byl dán zjištěním žlábků při výzkumu kostela a pohřebiště. Hned tehdy byl nasnadě běžný výklad, že jde o pozůstatky dřevěné ohrady — palisády, avšak celkový smysl žlábků zůstával skryt. 4

5

17

Byli-li autoři výzkumu zdrženliví v celkové interpretaci žlábků, neboť všechny nabízející se výklady (hřbitovní ohrada, oplocení kostela aj.) se nedaly v jednotlivostech uvést v soulad s nálezovou a stratigrafickou si­ tuací, dopouštěli se výkladu žlábků unáhlených soudů badatelé, pokou­ šející se zhodnotit nález základů zdejšího velkomoravského chrámu. Tak J. Pošmourný rekonstruoval pomocí žlábků na obvodu kostela dřevěnou přístavbu podobně jako u kostela ve Starém Městě na Spitálkách, aniž docenil, že základy kostela překrývají v jihozápadní části palisádový žlábek a že ten tudíž musí být starší. V. Richter spatřoval v obdélníkovité ploše vymezené žlábky pozůstatky starší pohanské svatyně, což je možné jako pracovní hypotézu akceptovat. Nelze však souhlasit s jeho argumen­ tem pro tento výklad, který viděl ve zdvojení ohrady kolem posvátného okrsku, neboť stopy po vnější ohradě zjištěné u chrámu na Pohansku nejsou současné se zbytky ohrady jevící se jako vnitřní. Jestliže již v roce 1960 bylo zřejmé, že jednotlivé části palisádových žlábků jsou různého stáří, neboť se vzájemně protínaly, chápal se jejich systém jako celek v zásadě starší než kostel a pohřebiště. V roce 1961 byly položeny sondy sledující průběh jihovýchodního a jihozápadního ra­ mene mladší palisády, které ukázaly, že palisádové žlábky uzavírají zhruba čtvercovou plochu o straně asi 80—100 m a že tudíž nesouvisejí úzce jen s oblastí kostela a pohřebiště; skupina objektů jihozápadně od kostela byla F. Kalouskem označena za knížecí dvorec. Při dokončování výzkumu těchto objektů v souvislosti s jihozápadním rohem palisádového systému v roce 1963 se objasnilo, že palisádové opevnění tvořilo dva uzavřené celky, z nichž jeden předcházel vybudování kostela (aspoň vybudování kostela v plném půdorysném rozsahu), druhý pak s ním byl současný (aspoň v jisté části jeho existence v konečné půdorysné podobě). V roce 1964 to bylo potvrzeno velkým plošným odkryvem v jihovýchodní části dvorce a celý palisádami opevněný komplex se začal označovat za velmožský dvorec. Takový zůstal stav vědomostí o zkoumaném útvaru až do dokončení terénních prací v jeho okolí v roce 1965. Jak v letech terénních prací, tak po jejich ukončení byly poznatky a ma­ teriál z dvorce nadále zpracovávány kabinetně. Vedle laboratorního zpra­ cování, inventarizace a sestavování kabinetních nálezových zpráv (tj. do­ plňování polní nálezové zprávy popisy materiálu, inv. čísly, výsledky ana­ lýzy osteologického a paleobotanického materiálu a fototabulkami se zá­ běry z terénu a s ukázkami materiálu) byli do vyhodnocení shromážděného fondu zapojeni různí specialisté, bohužel nikoliv soustavně. Petrografický rozbor kamene z části sídlištních objektů provedli J. Stelcl a J. Tejkal, kteří se dříve zabývali i zpracováním stavebního kamene z kostela. J . Stelcl zpracoval též petrografický ve spolupráci s J. Malinou kamenné brousky z areálu dvorce a vedl diplomní práci zabývající se petrografickým rozborem žernovů z Pohanská. Materiálu z areálu dvorce na Pohansku se J. Stelcl věnoval v řadě dalších souborných prací. 6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

18

BŘECLAV - P O H A N S K O VELM02SKÝ

13

1í

11

1}

12

11

DVOREC

POKup v ý x l a m u vletech

1)

1959-1MS

12

11

10

1»

II

17

14

1S

•

03

10

M d l i

»

0

•

Obr. 2. Postup v ý z k u m u velmožského dvorce v letech 1959—1965.

Paleobotanický rozbor uhlíků (obj. 1, 15, 20, 22, 27, 29, 30, 31, 32, 35, 42, 49, 63, 66, 67, 68, 71, 84, 86, 87, 89, 94, 96, 98, 99, 101, 105, 106, 107, 116, 118) provedl E. Opravil. Antropologický materiál z ojedinělých 16

19

hrobů a z pohřebiště II určila A. Lorencová. Osteologický rozbor zvířecích pozůstatků z areálu dvorce provedl v rámci zpracování všech zvířecích kostí z Pohanská Z. Kratochvíl; i když závěry jmenovaného se týkají celého Pohanská, lze je v plné míře vztáhnout i na dvorec, protože odtud pocházela převážná část jím studovaného materiálu. Autor zpracoval během let některé dílčí archeologické problémy vzta­ hující se k dvorci. K jejich řešení přispěly též jeho studijní cesty v zahraničí, zejména v SSSR (1966, 1967, 1971, 1972) a v NSR (1967), za­ bezpečené ministerstvem školství CSSR, jež mu umožnily konzultovat s předními odborníky danou problematiku a seznámit se s literaturou u nás nepřístupnou. Tak provedl autor předběžný pokus o stanovení zá­ kladních typů sídlištních objektů, o rekonstrukci velkých kůlových staveb, o interpretaci kruhového kultovního objektu a rekonstrukci opevnění dvorce a jeho stavebního vývoje. Nastínil též možnosti historické inter­ pretace tohoto objevu. Tyto práce přispěly k řešení celkové problematiky dvorce a některé jejich teze přešly bez podstatných změn do této mono­ grafie. Protože však v době vzniku dílčích studií nebyla provedana analýza veškerého nashromážděného materiálu, byly některé dřívější závěry pře­ konány a jsou v předložené monografii pozměněny. V rámci přípravy monografie byly roztříděny a zhodnoceny všechny objekty a byl řešen jejich vztah k oběma fázím palisádového opevnění. Dále byl podrobně analyzován keramický materiál ze sídlištních objektů klasickými metodami s částečným použitím statistiky. Úplné statistické vyhodnocení, pro něž byly vytvořeny některé předpoklady, by vyžadovalo většího počtu pomocných sil a delšího časového období; tento úkol by bylo možné vyřešit v budoucnu týmově, budou-li vytvořeny kádrové a mate­ riální předpoklady. Keramika z kulturní vrstvy čtverců byla do předlo­ ženého zpracování pojata jen rámcově; plně by j i bylo možné zapojit do závěrů jen na základě statistických metod. Ostatní archeologický materiál byl zpracován klasickým způsobem. Analýzy archeologického materiálu bylo využito k základním chronologickým a historickým závěrům. Závěry práce si nečiní nárok na definitivní platnost. Zpracováním dal­ ších komplexů z Pohanská, aplikací nových metod na materiál z dvorce, uplatněním nových aspektů na řešené problémy na základě jiných obdob­ ných objevů bude jistě vrženo nové světlo i na nálezy z dvorce a tím i na závěry, které z něho byly učiněny. I přes toto risiko omylů a korektur v blízké či vzdálenější budoucnosti pokládám za nezbytné předložit tuto práci vědecké veřejnosti, neboť obsahuje fakticky prvé archeologicko-historické vyhodnocení větší části dlouhodobého výzkumu jedné z nejvýznamnějších velkomoravských lokalit. Takovéto bilanční momenty při provádění dlouhodobých výzkumů jsou nutným předpokladem jejich další orientace a perspektivy, nemají-li se stát prostým mechanickým kupením materiálu, který zůstává nezapojen do současného vědeckého dění v ob­ lasti archeologie a historie. 17

18

19

20

POZNÁMKY

K E K A P I T O L E

I.

POLOHA NALEZIŠTĚ, HISTORIE VÍZKUMU, METODA A STAV ZPRACOVANÍ

1

Polohu hradiska v r á m c i b ř e c l a v s k é h o katastru srov. na obr. 9 ve studii B. Do­ stála, K prehistorii a protohistorii Břeclavi, B ř e c l a v — d ě j i n y m ě s t a , B ř e c l a v 1968. V y ň a t o z geologického posudku dr. F. Němce v y p r a c o v a n é h o na z á k l a d ě nejnovějšího v ý z k u m u . Srov. B ř e c l a v — d ě j i n y m ě s t a , 3, obr. 1. S y s t é m číslování č t v e r c ů a z a m ě ř o v á n í v nich je p o p s á n u F. Kalouska, B ř e c l a v Pohansko I, 7. S y s t é m dokumentace je p o d r o b n ě p o p s á n u F . Kalouska, Břeclav-Pohansko I, 8-9. F. Kalousek, A R 12, 1960, 525—526; týž, V e l k o m o r a v s k é h r a d i š t n í m ě s t o B ř e c l a v Pohansko, B ř e c l a v 1961, 16—17; B. Dostál, Slovácko 3, 1961, 28—30. J. Pošmourný, D v o u a p s i d o v á rotunda v Mikulčicích, A l m a n a c h V e l k á Morava, Brno 1965, 106. V. Richter, Die A n f á n g e der g r o s s m á h r i s c h e n A r c h i t e k t u r , Magna M o r a v i a , P r a h a 1965, 203—204; týž, P ř e d k ř e s t a n s k é s v a t y n ě na M o r a v ě , A l m a n a c h Velká Morava, Brno 1965, 121. F. Kalousek, A R 12, 1960, 526; týž, S P F F B U E 5, 1960, 19-20; B. Dostál, Slo­ vácko 3, 1960, 30 aj. F. Kalousek, S b o r n í k F . V i l d o m c o v i , II, Brno 1963, 87—88; týž, A l m a n a c h V e l k á Morava, Brno 1965, 47, 55. O dvorci na Pohansku m l u v í též J . P o u l í k , A R 15, 1963, 572; týž, Konference o Velkej M o r a v ě . . . , N i t r a 1963, 86. B . Dostál, S l o v a n s k á minulost P o h a n s k á , B ř e c l a v 1964, 13-16. J. Stelcl — J. Tejkal, Z p r á v a o p e t r o g r a f i c k é m v ý z k u m u s t a v e b n í h o m a t e r i á l u sídlištních o b j e k t ů v e l k o m o r a v s k é h o hradiska P o h a n s k á u B ř e c l a v i , F o l i a P F U J E P , Geologia IV/1, 1963, 29—36; J. Stelcl, P ř í s p ě v e k k p e t r o g r a f i c k é m u v ý z k u m u staveb­ n í h o kamene ze sídlištních o b j e k t ů v e l k o m o r a v s k é h o v e l m o ž s k é h o dvorce na P o ­ hansku u Břeclavi, S P F F B U E 11, 1966, 51-58, 5 p ř í l o h . J . Stelcl — J . Tejkal, P e t r o g r a f i c k ý p ř í s p ě v e k k v ý z k u m u v e l k o m o r a v s k é h o h r a ­ diska P o h a n s k á u B ř e c l a v i , Spisy P F U J E P , ř a d a F , č. 427, B r n o 1961, 415-449, 18 obr., 5 příloh. B . Dostál — J. Stelcl — J. M o l i n o , K a m e n n é brousky z a r e á l u v e l k o m o r a v s k é h o v e l m o ž s k é h o dvorce na Pohansku u Břeclavi, S P F F B U E 16, 1971, 175-184. V . Štěpánová, Ž e r n o v y ze s l o v a n s k é h o hradiska P o h a n s k á , B r n o 1973, d i p l . p r á c e . V ě t š i n a je c i t o v á n a v monografii J. Stelcl — J. Malina, A n w e n d u n g der Petrographie i n der Archáologie, B r n o 1970; J . Stelcl, K a m e n n é p a m á t k y v e l k o m o r a v s k é h o P o h a n s k á , M i k u l o v 1971. E. Opravil, L e s n í d ř e v i n y na Pohansku v d o b ě říše v e l k o m o r a v s k é , S P F F B U E 11, 1966, 133-136. Z . Kratochvíl, Die Tiere des Burgwalles Pohansko, P ř í r o d o v ě d n é p r á c e ú s t a v ů ČSAV v B r n ě , N S III, 1969, 1; týž, Wildlebende Tiere und einige Haustiere der B u r g s t á t t e Pohansko, t a m t é ž , 1969, 3. B. Dostál, T y p y s l o v a n s k ý c h sídlištních o b j e k t ů z B ř e c l a v i - P o h a n s k a , S P F F B U E 12, 1967, 81-131, tab. X I X - X X V I ; týž, K rekonstrukci k ů l o v ý c h d o m ů v B ř e c l a v i 2

3

4

5

6

7

8

9

1 0

11

1 2

1 3

1 4

1 5

16

1 7

18

21

Pohanská; SbNM, A-hist., X X I V / l , 2, 1970, 33-37; týž, Slovanské kultovní místo na Pohansku u Břeclavi ? W M 20, 1968, 3—25, 6 obr.; týž, Opevnění velmožského dvorce na Pohansku u Břeclavi, S P F F B U E 14, 1969, 181-218, tab. X V I I - X X V I . B. Dostál, K otázce velmožských dvorců u Slovanů, P A 61/1, 1970, 270-278; týž, Ein slawischer Herrenhof des 9. Jahrhunderts in Břeclav-Pohansko (Máhren), Berichte uber den II. IKSA, Bd. III, Berlin 1973, 299-306. 19

22

II.

OPEVNĚNI A OHRADY 1.

CELKOVÁ

CHARAKTERISTIKA

Charakteristickým prvkem zkoumaného sídlištního útvaru, který byl výrazně prostorově vymezen, byly pozůstatky jeho opevnění a přilehlých ohrad. Slo o žlábky, které se v podloží rýsovaly tmavším zbarvením, avšak s rozdílnou výrazností podle odstínu a složení samého podloží (tab. II—IV). Někdy to byly jen drobné kousky mazanice, ojedinělé kameny, střepy a kosti vyčnívající z úrovně podloží, které naznačovaly průměr žlábků. Jindy již v humusu nad podložím vyznačoval průběh žlábků pás kamenů, které asi sloužily k utěsnění jednotlivých kůlů (tab. 11:1). Okraje žlábků v úrovni podloží byly buď rovné, půlkruhovitě nebo nepravidelně zakři­ vené v důsledku otisku jednotlivých kůlů ve stěnách, nebo častěji ná­ sledkem dodatečného hroucení stěn po zetlení nebo vyjmutí kůlů. Stěny žlábků byly místy kolmé, častěji však šikmé, ke dnu se sbíhající, vý­ jimečně převislé, což mohlo vzniknout jen v důsledku druhotného sesuvu stěn. Dno bylo většinou zaoblené, vanovité, s různými zahloubeninami, které by v některých případech bylo možno označit za stopy po jednot­ livých kůlech. Místy se nedal přesný tvar žlábků identifikovat jednak pro jejich značnou hloubku a těžkou přístupnost, jednak pro promíšení výplně se zhroucenými sterilními částmi stěn. 1

Žlábky vytvářely celý systém vymezený v podstatě vnějším žlábkem uzavírajícím přibližně čtvercovou plochu orientovanou stranami podle vedlejších světových stran, o rozsahu téměř l h a (obr. 3, tab. 1:2, plán 1). Uvnitř této plochy jsou patrné další palisádové žlábky vytvářející obdélníkovité a lichoběžníkové obrazce navzájem se doplňující a nevykazující žádnou návaznost na vnější obvodový žlábek. Vzhledem k tomu, že část žlábku vnitřního systému je překryta základem kostela a jeho severo­ západní strana je proříznuta na dvou místech vnějším žlábkem, je n u t n é pokládat vnější žlábek za mladší a vnitřní systém žlábků za starší. Popsané žlábky lze interpretovat jako pozůstatky po dřevěné palisádě. Palisáda byla podle všeho budována tak, že nejdřív byl vyryt žlábek a do něj pak byly postaveny kůly a utěsněny hlínou a kameny. Popsaný způsob budování palisádových ohrad a stěn domů b y l běžný od neolitu a udržel se v lidové architektuře odlehlých oblastí dodnes. Vyvstává otázka jak silné a vysoké byly kůly tvořící palisádu, známe-li jen šířku a hloubku žlábků. Soudí-li správně S. Venci, že z rozměrů kůlové 2

23

Obr. 3. Celkový plán prozkoumané plochy dvorce se čtvercovou sítí. Označení čtverce je dáno písmenem hektaru, číslem severojižního a číslem západovýchodního pásu, v němž se nachází (např. A 1-52).

24

jamky nelze odhadnout výšku kůlu, zejména nepřečníval-li nad povrch jen nepatrně, není třeba u palisádového žlábku pochybovat, že kůly v něm tkvějící výrazně vystupovaly na povrch. To je ovšem málo k reálnému odhadu výšky palisády. O řešení této otázky v konkrétních podmínkách Pohanská se pokusil Z. Weber. Vycházel z předpokladu, že výška palisády byla závislá na tlaku, kterému mohla být vystavena a jemuž měla za nor­ málních podmínek odolat (tedy např. síla bojovníka nebo bojovníků, kteří by se j i pokoušeli vyvrátit, síla způsobená opřením nebo nárazem dobytčete aj.). Výškové hodnoty by se měnily podle průměru kůlů, jejich zahloubení a prostupnosti okolní zeminy. Soudí, že vzhledem k tomu, že výzkum ověřil prostupnost zeminy, šířku žlábků (která dovoluje přibližně odhadnout průměr použité kulatiny) a jejich hloubku, byl získán dosta­ tečně pevný základ pro přibližně správný propočet výšky kůlů podle zá­ konů stavební mechaniky, k jejichž praktickému dodržování musel již pravěký člověk empirickou cestou dospět. Prozkoumané žlábky lze podle rozměrů rozdělit na dvě kategorie: 1. žlábky široké a hluboké, které jsou na celém obvodu dvorce a byly zřejmě pozůstatkem palisády opevňovacího charakteru; 2. mělké a užší žlábky, jež byly zřejmě pozůstatkem ohrad a oplocení hospodářského vý­ znamu, neboť ohrazují podstatně menší a dílčí úseky vně nebo uvnitř dvorce. 21 á b k y po p a l i s á d o v é m o p e v n ě n í měly v úrovni podloží průměrnou šířku kolem 50 cm; průměr kůlů byl menší — jistě nepřesa­ hoval 20—30 cm — jak tomu nasvědčuje šířka žlábků u dna. Hloubka žlábků kolísá v průměru mezi 60—80 cm; je k ní však n u t n é přičíst sílu humusovité vrstvy k původnímu povrchu z 9. stol., zjistitelnému podle úrovně podezdívek, estrichů ohnišť aj., tj. asi 30—40 cm, čímž dospíváme k celkové hloubce 90—120 cm. Za těchto okolností by se mohla výška pali­ sády nad povrchem terénu pohybovat podle propočtů Z. Webra kolem 3 m . To odpovídá též požadavku, aby palisáda nemohla být snadno pře­ lezena člověkem nebo přeskočena jezdcem na koni, případně aby kolem­ jedoucí jezdec nemohl pozorovat vnitřní prostor dvorce a postřelo vat jej. Při třímetrové výšce musela být palisáda upravena tak, aby se umožnilo obráncům pozorování vnějšího okolí a jeho ostřelování, měla-li účinně sloužit obranným účelům. Z toho důvodu musely být v palisádě pořízeny v jistých vzdálenostech průzory a střílny, nebo k ní byly z vnitřní strany přistavěny dřevěné ochozy (obr. 4—6), které umožňovaly obráncům pozo­ rování a střelbu přes její horní okraj. Zbytky po konstrukci takových ochozů lze spatřovat v řádkách kůlových jamek na vnitřní straně opevnění při bráně starší fáze, na jihovýchodní straně opevnění mladší fáze, v se­ verním rohu téže fáze aj. Dřevěná konstrukce ochozu nemusela místy zanechat žádné stopy v podloží, takže j i lze předpokládat i tam, kde se nezachovaly žádné jamky. 2 l á b k y p o o h r a d á c h byly široké 13—30 cm a průměry kůlů 3

4

5

25

tudíž kolísaly kolem 10 cm. Hloubka těchto žlábků se pohybovala mezi 20—30 cm (výjimečně 40 cm), k nimž je ovšem n u t n é přičíst 20—30 cm k původnímu povrchu, takže faktická hloubka činila 50—70 cm. Podle propočtů Z. Webra by tedy bylo možné rekonstruovat tyto ohrady do výše kolem 150 cm. Uvedená hloubka je zároveň důkazem, že šlo opět o palisádové ohrazení a nikoliv o pletené oplocení, které v primitivních pod­ mínkách mohlo být zapuštěno do země maximálně do 40 cm. 6

7

2.

STARŠÍ

FAZE

OPEVNĚNI

Zlábky po vlastním opevnění uzavíraly téměř čtvercovitou plochu orien­ tovanou rohy k hlavním světovým stranám (plán 2). Délka stran kolísala mezi 64-70 m (SZ 64 m, J V 65 m, J Z 70 m, S Z 65 m). Chráněná plocha měřila asi 4 230 m , s přiléhajícími ohradami asi 5 488 m . Sirka žlábků v úrovni podloží kolísala mezi 20—90 cm, běžný p r ů m ě r se však pohyboval kolem 50 cm. Hloubka žlábků kolísala mezi 30—120 cm, nejčastěji však mezi 70—80 cm pod úrovní podloží; po přičtení 30—40 cm vrstvy k původní úrovni činila 100—120 cm. V c h o d do opevnění areálu b y l zjištěn na severovýchodní straně, blíže východnímu rohu opevnění. Jevil se jako přerušení palisádkového žlábku v délce 275 cm (tab. 111:5). Před přerušením se palisádový žlábek obou­ stranně (na S v délce asi 2 m, na J v délce asi 3,5 m) rozšiřoval na 80 až 95 cm a dosahoval hloubky 80—85 cm. Došlo k tomu asi v důsledku zdvo­ jení a zesílení palisádové stěny v blízkosti vchodu, jak by tomu nasvědčo­ valy i dvě protilehle umístěné kůlové jamky na okraji žlábku ve čtverci A 9—62. Oboustranně vchodu ležely v humusovité vrstvě asi 20 cm nad žlábkem ojedinělé kameny, které snad sloužily k utěsnění kůlů. Čtyři skupinky kamenů rozmístěné v pravidelných vzdálenostech na délce 6 m ležely při žlábku z vnitřní strany opevněného areálu; byly patrně oblo­ žením kůlů vzpírajících palisádu z vnitřní strany. Další čtyři skupinky kamenů (20 cm nad podložím) rozmístěné v délce 7 m a ve vzdálenosti asi 2 m od palisádové stěny vně opevněného areálu (ve čtverci A 7—64, A 8—63) byly také zbytky obložení kůlů. Jejich řada pokračovala směrem severozápadním dvěma oválnými kůlovými jamkami (vzdáleny od jižního okraje vchodu 120 a 180 cm) ve čtverci A 8—63 a další jamkou (vzdálenou 140 cm od palisády) ve čtverci A 9—62. Před mezerou v palisádě se tedy jevila ve vzdálenosti kolem 2 m řada kůlových jamek na úseku dlouhém téměř 15 m, rovnoběžném s palisádou. Stavební situaci vchodu ve starší fázi opevnění lze tedy rekonstruovat tak, že palisáda byla po stranách vchodu zesílena nebo opravována a z vnitřní strany vzepřena. Vchod b y l 2

2

26

Obr. 4. Rekonstrukce starší fáze opevnění dvorce bez vnitřní zástavby (1. a 2. etapa).

27

1

Obr. 5. Rekonstrukce vchodu do staršího opevnění dvorce (vrata nevyobrazena). 1 — pohled z vnitřní strany; 2 — boční pohled (řez); 3 — pohled zvenčí.

asi uzavřen vraty. Před vchodem se ve dvoumetrové vzdálenosti táhla asi 15 m dlouhá patrně pletená stěna zesílená kůly (obr. 5). Jejím účelem bylo přinutit příchozí projít v délce několika metrů podél palisády pouze 2 m širokým prostorem, který by mohl b ý t obránci dobře hájen. Stěna tak zamezovala přímé zteči brány. Obdobným způsobem b y l např. chráněn vstup do vnitřního opevnění v Zalaváru, byť i v masivnějším dřevěno-hlinitém provedení. Se starší fází opevnění dvorce souvisely tri ohrady na vnějších stranách (jedna na S V a dvě časově následné na J V straně) a jedna ohrada s příčkou uvnitř jeho areálu, podél SZ strany (obr. 4:1, 2). O h r a z e n ý p r o s t o r n a S Z s t r a n ě staršího palisádového opevně­ ní (tab. II, 111:1) měřil 65 X 15-16 m, tedy asi 1.040 m . Od ostatní plochy dvorce b y l oddělen žlábkem širokým 25—50 cm (nejčastěji 30 cm) a 8 až 50 cm hlubokým (nejčastěji do 40 cm). Jde tedy o oplocení nejvýš 150 cm vysoké, oddělující budovy vlastního velmožského sídla od vlastní plochy dvorce. Na J Z straně žlábek výrazně navazoval na starší palisádu a b y l s ní tudíž současný. N a S V straně však žlábek nedosahoval S V ramene starší palisády a ponechával tam 1,8—2 m širokou mezeru. Zlábek měl na tomto konci také nepatrnou hloubku 8—15 cm; nelze ovšem vyloučit, že ho v těchto místech zničily pozdější hroby (zejména hr. 136). Jinak by ovšem právě tam bylo možné očekávat vchod do ohrazeného prostoru. Při jižní straně ohrady byla vymezena nejasně se rýsujícím žlábkem (š 23—27 cm, hl 38—50 cm) rozlišitelným jen podle zlomků mazanice, uhlíků a drobných střípků obdélníková plocha o rozměrech 10 X 16 m (160 m ), v níž se na8

2

2

28

cházely objekty 94, 95, 98, a jehož J V strana byla překryta obj. 82 a J Z strana obj. 96. Příčný žlábekbyl tedy vyryt dodatečně, když rozšiřující se zá­ stavba v mladší fázi překryla část pozůstatků opevňovacího systému starší fáze. Při jižním konci ohrady byly též zachyceny dva nejasně se rýsující žlábky vybíhající z ní (ve čtverci A 19—67) směrem k J V . Slo o žlábky úzké a mělké, rovnoběžné, vzdálené navzájem průměrně 3 m; severnější byl zachycen v délce 7 m, jižnější v délce 10 m. Není jasné zda zde šlo o nějaký hospodářský přístavek či o úpravu vchodu do ohrazeného sídla (obr. 9), které by tak mělo vchody dva — jeden na severní a druhý na jižní straně (obr. 32). O h r a d y n a J V s t r a n ě staršího palisádového opevnění byly přista­ věny z vnější strany palisády, a to zřejmě ve dvou etapách, neboť se prostorově překrývají (tab. 111:2). Menší a patrně i starší ohrada (d 65 m, š 9—10—11 m, plocha asi 650 m ) využívala v celé délce J V stranu opevnění dvorce a na ostatních třech byla vymezena úzkým a mělkým žlábkem (š 18—40 cm, nejčastěji 35 cm; h l 8—40 cm, nejčastěji kolem 20 cm) zacho­ vaným v délce 43 m; byl přerušen na S V straně v délce 7 m (snad zde b y l vchod) a na J V straně v délce 18,5 m (byl zde zničen pozdějšími objekty 105 a 108). Na J Z straně mohl být též vchod, jak naznačuje mělký a v jed­ nom místě rozplizlý žlábek. Uvnitř této ohrady stály velké nadzemní kůlové stavby 106 a 109 a snad ještě jedna stavba v severní části bezpečně nerozlišená (srov. kůlové jamky na obr. 3 a plánu 1). Stavby vyplňovaly prostor ohrady téměř v plné šíři ponechávajíce jen asi metrové proluky po stranách. Ohrada tedy oplocovala uvedené stavby; vedle dvou vchodů na užších stranách mohl být ještě další vchod asi uprostřed delší strany, měl-li být zajištěn pohodlný přístup ke stavbám umístěným uvnitř. — Větší a patrně i mladší ohrada (d 70 m. š 11—13 m, plocha asi 900 m ) měla tvar lichoběžníkovitý. Vymezoval j i žlábek 15—40 cm (nejčastěji kolem 30 cm) široký a 10—30 cm (nejčastěji kolem 15 cm) hluboký. Na S V straně byla ohrada delší než opevnění dvorce, na J Z straně je v podstatě ne­ přesahovala, avšak žlábek po ní se nekryl se žlábkem menší ohrady. J V strana ohrady zůstala nezachycena v délce 42 m jednak pro svou mělkost a špatnou rozlišitelnost, jednak pro porušení objektu 105 a 108. Poloha vchodu do této ohrady zůstává nejasná stejně jako otázka, zda v ní zůstaly stát kůlové stavby 106 a 109, i když je to pravděpodobné vzhledem k větší trvanlivosti staveb, než palisád. Rozměry žlábků po popsaných ohradách nasvědčují, že jejich výška nepřesahovala 150 cm a že tudíž měly pouze význam oplocení a nikoliv opevnění. , 2

2

O h r a d a n a S V s t r a n ě staršího palisádového opevnění (rozměry: 2 1 , 5 X 1 7 m, plocha 358 m ) měla podle rozměrů palisádových žlábků poněkud mohutnější vzhled a zřejmě i odlišnou funkci. Podrobně je po­ psána v souvislosti s kultovými stavbami. Ze S V ramene staršího palisádového opevnění vybíhal též ve čtverci A 13-58 a A 13-57 mělký žlábek (š 15-25 cm, h l 5-10 cm) dlouhý asi 2

29

6,5 m. Šlo o fragment nějakého oplocení, jehož smysl je nejasný. Zají­ mavé jsou stratigrafické vztahy žlábku. Návaznost na starší fázi opevnění svědčí pro současnost s ním; podle zbarvení jeho výplně bylo patrné, že porušoval obj. 9, který tedy musel být starší, což potvrzuje časněslovanské nálezy v jeho výplni, a byl porušován hrobem 105, který byl mladší, i když b y l s superpozici nad hrobem 106 (tab. IV :5).

3.

MLADŠÍ

FAZE

OPEVNĚNI

2 l á b k y po v l a s t n í m o p e v n ě n í uzavíraly lichoběžníkovou plo­ chu o stranách 80—81 m (JZ), 84 m (SV a JV) a 97-100 m (SZ), tj. asi 7 900 m (obr. 6:1, plán 3). Tato plocha zahrnovala prostorově celou starší fázi opevnění i s ohradami; orientace stran byla stejná jako ve starší fázi (plán 1). Šířka žlábku kolísala mezi 30—80 cm (nejčastěji kolem 50 cm), hloubka mezi 35—100 cm (nejčastěji 70—80 cm), k níž je nutné přičíst 30—40 cm humusu k původní úrovni; to by opět nasvědčovalo na výšku palisády kolem 3 m. Pouze na přibližně 15 m úseku na S V straně se žlábek v horní části rozšiřoval až na 90 cm v lalokovitých výběžcích, což by ukazovalo nejspíše na opravu palisády. V c h o d široký 250 cm b y l na S V straně, ve čtverci A 4—62. V místech přerušení b y l žlábek ukončen mohutnými kůlovými jámami (SZ = p 100 cm, h l 60 cm; J V = p 100 cm, h l 55 cm). Další kůlové jamky různé veli­ kosti byly na ose přerušení (2) a přibližně na paralelních liniích na J V straně (1) proluky (tab. 111:4). Vzhledem k tomu, že podloží zde bylo špatně čitelné (bylo skvrnité a zasahovaly sem i hroby 334, 337, 395), lze situaci jamek u vchodu rekonstruovat tak, že šlo o trojice kůlových jamek po stranách i ve středu vchodu. Shodné rozmístění jamek bylo zjištěno u pozůstatků bran četných pravěkých a raněhistorických opevnění, např. u lužického hradiště Romerschanze u Postupimi, u opevněného dvorce z doby římské v Zeijen v Holandsku, u slovanských hradišť Staré K o u ­ ř i m i , Kessel u Groitschen aj. Stejně jako u těchto objektů by bylo možné rekonstruovat b r á n u mladšího opevnění dvorce z Pohanská jako věžovitou stavbu, v jejíž spodní části b y l průchod zúžený středovými kůly a v horním podlaží b y l prostor pro stráž a obránce (obr. 6:2). Musel to být prostor otevřený, umožňující pozorování na všechny strany, mohl však být zastřešen. Takové vzdušné zastřešené prostory jsou pod termínem solárium uváděny často nad branami karolinských curtes. Konstrukce brá­ ny na Pohansku je částečně vysunuta před linii palisádového opevnění, což usnadňovalo pozorování a střelbu do stran podél obranné linie. Je možné, že boční stěny brány byly vydřeveny a vchod b y l opatřen vnějšími i vnitřními vraty, čímž by se ve spodní části brány vytvářel uzavíratelný komorový prostor, který obrannou hodnotu brány značně zvyšoval. 2

9

10

11

12

13

30

1

1 ÍY

li

fuwrr

i I

Obr. 6. Rekonstrukce mladší fáze opevnění bez vnitřní zástavbv m » 2 - pohled z vnitřní strany; 3 - pohled z

lil

K^A Afiřjg^

Na J Z straně přiléhal k mladší fázi opevnění dvorce (obr. 6:1) lichoběžníkovitý, žlábky vymezený prostor (d 28 m, š 16 m, š 11,5 m, plocha asi 340 m — tab. 27), který b y l označen jako obj. 126 a je jako takový popsán v soupise. Slo zřejmě o ohrazení menší usedlosti. Pozůstatky oplocení po­ dobných drobnějších usedlostí představují i dva úzké a mělké žlábky J V od dvorce (ve čtvercích A 5-78, A 9-78/79, A 10-79/80, A 11-80/81). t

2

2

4.

NÁLEZY

A

DATOVANÍ

Výplň žlábků obsahovala vedle ojedinělých kamenů, drobných i větších kusů mazanice (6 větších zlomků) a zlomků pekáčů (6 kusů) též uhlíky (6 vzorků ze starší palisády, 11 vzorků z mladší palisády), zvířecí kosti (229 kusů), střepy (649 kusů) a několik artefaktů z různých materiálů: 3 brousky (obr. 25:12; 26:7, 14), železný nůž (obr. 19:15), kování pochvy nože (obr. 20:19), závěsné kování z vědra (obr. 29:8), přezku (obr. 18:27), průvlečku, sídlo (obr. 29:39), bronzovou průvlečku (obr. 28:5), kostěný proplétáček a hliněný tyglík (obr. 28:1). Rozmístění uvedených nálezů v jed­ notlivých fázích opevnění a úsecích žlábků a jejich vyobrazení — včetně typických ukázek keramiky — je patrné z plánů 2 a 3; zhodnocení a datace nekeramických nálezů je provedena v pojednání o jednotlivých druzích nálezů. Archeologický materiál získaný z výplně palisádových žlábků se nedá využít pro detailnější chronologii opevnění dvorce, neboť výplň žlábků se vytvářela v průběhu budování palisády i při jejím zániku, a dostal se do ní jak materiál starší, tak současný s existencí opevnění, případně materiál nepatrně mladší, pocházející z doby, kdy palisáda již svému prvotnímu účelu nesloužila (pokud zanikla samovolně a nebyla zlikvido­ vána jednorázově). V důsledku toho materiál ze žlábků pouze potvrzuje chronologii zdejšího slovanského osídlení stanovenou rozborem nálezů z kulturní vrstvy, objektů a hrobů, a v kombinaci se stratigrafickými pozorováními dokládá, že budování a zánik palisádového opevnění musel proběhnout rámcově ve střední době hradištní. V nálezech ze žlábků je zastoupen horizont v ruce vyráběné nezdobené keramiky se zaoblenými okraji (plán 2:39), s masivními vně rozšířenými dny (plán 2:49) a s hli­ něnými talíři (plán 3:24) ze 6.-7. stol., i horizont částečně obtáčené a ne­ uměle zdobené keramiky (plán 2:3, 8, 26, 28, 37, 38, 45; plán 3:25, 38) ze 7.-8. stol.; nálezy těchto horizontů převažují v žlábcích po starší fázi opevnění. Blatnicko-mikulčický horizont 1. pol. 9. stol. je v žlábcích za­ stoupen bronzovou průvlečkou (plán 3:19) a pokročilý velkomoravský horizont četnými střepy se složitě profilovanými okraji a s vyspělou výzdo­ bou (plán 2:58, 62; plán 3:1, 2, 8, 28-30, 40, 45-50, 52), které jsou v pře­ vaze v žlábcích mladšího opevnění. 32

1

- -

-

Mladší fáze

6

1

8

1

6

1

3

Hliněný talíř plán 3:24

15

Složitě profil, plán 3:29

Prožlabené plán 2:62

5

S vále. okružím plán 3:50

Kuželovitě seříz. plán 2:23

9

Vále. ser. s vytaž. hranami; pl. 3:47

Zaoblené zdobené plán 2:38

Starší fáze

Typ okraje

Vodorovně seříz. plán 3:45

Zaoblené nezdob, plán 2:6

ZASTOUPENI OKRAJOVÉ PROFILACE STŘEPU V 2LABCÍCH OPEVNĚNÍ

- 1

1

Celkem okrajových střepů

30 27

Některé střepy ze žlábků lze slepit se střepy z objektů, jejichž inventář lze pokládat za nálezové celky. Tak ze žlábků staršího opevnění patří jeden střep (plán 2:45) k nádobě, jejíž fragmenty byly nalezeny v časněslovanských obj. 1 (tab. 41:2) a 27 (tab. 45:13) a další střep (plán 2:61) ke střepu z velkomoravského obj. 106 (tab. 93:21). Ze žlábků po mladší palisádě patří střep i . č. 23.585 ke střepům i . č. 15.639 a 15.647 z obj. 20, střep (plán 3:8) ke střepu i . č. 33.714 z obj. 29, střep (plán 3:45) ke střepu 55.887 z obj. 105, střepy (plán 3:35,40) ke střepům i . č. 52.432 (tab. 96:6) a i . č. 52.398 z obj. 116; poslední případ potvrzuje, že mladší palisáda prořízla obj. 116 stejně jako sousední obj. 118. V y s k y t l se však i případ, že několik střepů ze starší (i. č. 23.740) i mladší palisády (i. č. 23.742-5, 22.899) lze přilepit k nádobě zachované z větší části v obj. 98 (tab. 82:2; plán 3:1); vzhledem k tomu, že všechny uvedené střepy jsou ze čtverce A 21—64, kde se oba žlábky protínají, lze tento fakt spojovat se skutečností, že mladší palisáda prořízla obj. 98. Pro přesnější datování opevnění dvorce, jeho fází a úprav mají rozho­ dující význam stratigrafická pozorování. Jak již bylo řečeno, jsou žlábky staršího palisádového systému na čtyřech místech proříznuty žlábky mladší fáze opevnění a překryty na S V straně základy kostelního nartexu; kromě toho jsou porušeny zahloubenými objekty 100, 101, 105, 122, nad­ zemními objekty 82, 83, 96, 102, 107, 108, pecí při obj. 112 a hroby č. 20, 21, 37, 40, 51, 169, 175, 176, 181 a zčásti hroby č. 38, 100, 151, 155, 157 (těchto 14 hrobů překrývalo S V rameno žlábků po starším opevnění) vedle hrobů č. 44, 45, 47, 48, 49, 62, 75, 89, 99, 108, 109, 148, 179, 199, 240, 244, 245, 259, 262, 263, 264 a částečně i hroby č. 79, 101, 141, 174, 197, 198, 209, 213 (těchto 30 hrobů překrývalo žlábek po kultovní ohradě — srov. tab. IV :6). Z toho lze vyvodit, že všechny uvedené stavby a hroby jsou mladší než starší palisádové opevnění. Chronologické svědectví chrámu není zcela jednoznačné, i když někteří 14

33

15

autoři spojují jeho vznik s působením cyrilometodějské misie na Moravě. Je to především proto, že žlábek po starším opevnění b y l překryt základem průčelní stěny nartexu a není vyloučeno, že nartex b y l vybudován o něco později než loď. Kultovní ohrada mohla tedy jistou dobu chránit i první stavební fázi kostela (loď s apsidou), čímž by se jeho vznik posunoval do období existence starší fáze dvorce. Podmínky pro vznik kostela jsou dány počátky christianizační činnosti na Moravě v průběhu 1. pol. 9. stol., což do jisté míry potvrzují i tři hroby (13, 193, 253) s ozdobami blatnickomikulčického horizontu; toto svědectví je tím závažnější, že předpoklad 0 počátku pohřbívání až po postavení kostela je vzhledem k stratigrafické situaci velmi pravděpodobný. Zahloubené objekty 100, 101 a 122 porušující J Z rameno starší palisády obsahují keramický materiál, který lze označit za vyspělý velkomoravský (tab. 85:9—23; 86:1—4; 99:1—5) a lze uvést jejich vznik v souvislost s mladší fází opevnění. Zahloubený obj. 105, který porušuje ohrady související se starší fází opevnění, obsahuje nejen vyspělý keramický materiál, ale i ná­ ušnici se spirálovitým ukončením, datovanou až do 10. stol. (tab. 88—92), a nelze vyloučit, že vznikl až po zániku mladší fáze opevnění. Nadzemní objekty 82, 83, 96, 102, 107, 108 neposkytly plnohodnotný datovací mate­ riál, avšak ten, který s nimi souvisel, se nevymykal z rámce velkomorav­ ského období. Přesněji se dá pouze o obj. 107 říci podle orientace stěn, že vznikl v době existence mladší fáze opevnění; u ostatních je to pravdě­ podobné, nelze však vyloučit, zda se tak nestalo i později. Ze 44 hrobů překrývajících žlábky po starším opevnění a přilehlých ohradách bylo 19 bez nálezů a v dalších 8 byly jen nože (hr. 37, 40, 48, 101, 198, 175, 245) a přezka (hr. 263), které jsou nedatovatelné. V ostatních hrobech byly z datovatelných předmětů ostruhy typu IA (hr. 47, 244), které jsou datovány do prvých tří čtvrtin 9. stol., avšak není vyloučen ani jejich pozdější v ý s k y t a ostruhy typu II (hr. 89, 169, 148, 174) da­ tované do celého 9. stol. s hlavním těžištěm výskytu v třetí čtvrtině 9. stol. K přesnější dataci nepřispějí ani rombické šipky s trnem (hr. 20) a ani sekery typu I A (hr. 148, 174), které mají příliš dlouhý výskyt, jakož 1 meč typu H (hr. 174), který má sice těžiště výskytu v 1. pol. 9. stol., ale ani pozdější výskyt nelze vyloučit. Ženské šperky z hrobů převrstvujících pozůstatky staršího opevnění představují náušnice s klasoví tým hrozníčkem s hladkým (hr. 79, 38) nebo zdobeným spodním obloukem (hr. 38, 136, 178, 262), drátěné lunicové náušnice s hrozníčkem (hr. 99, 262), sedmibubínkové náušnice (hr. 99), šestikošíčkové náušnice (hr. 99, 197), náušnice s granulovaným sloupečkem (hr. 197), gombíky s lisovaným animálním (hr. 38, 136), vegetabilním (hr. 75, 197, 240) i pletencovým (hr. 99, 141) ornamentem; ve všech případech jde o typické šperky veligradského horizontu datované do poslední třetiny, případně druhé poloviny 9. století a 1. pol. 10. století. U většiny nálezů z hrobů porušujících starší opevnění můžeme konstatovat, že jejich masový výskyt končí (ostruhy typu IA, II, 16

17

18

19

20

21

22

34

meč H) nebo počíná (ženské šperky) v prvých dvou desítiletích po polo­ vině 9. stol. To je asi též doba, kdy starší opevněni zaniklo. Žlábky po mladším palisádovém opevnění narušily obj. 116 a 118 a zřejmě i obj. 98 a 117, a naopak byly porušeny obj. 20 a 15 hroby (76, 78, 80, 85, 111, 112, 121, 219, 243, 246, 274, 285, 296, 301, 302). Zatímco o obj. 98 lze říci i na základě umístění a převrstvení obj. 94, že souvisel se starší fází opevnění, což potvrzuje i jeho typický velkomoravský i n ­ ventář (tab. 81-84), keramika z obj. 116-118 (tab. 95:18; 96-97; 98:1—4) nese v některých případech rysy patřící do přechodného období starší a střední doby hradištní. Z 15 hrobů superponovaných pozůstatkům mlad­ šího opevnění bylo sice 9 bez milodarů, ale podle dvou hrobů (274, 296) obsahujících předměty aspoň zčásti datovatelné (ostruhy typu IB a skle­ něný knoflík s kovovým ouškem), je možné je klást rovněž do rozmezí poslední třetiny 9. a prvé poloviny 10. stol. Pozoruhodné je, že řada hrobů (319, 327, 329, 332, 334, 356, 364, 365) ležících těsně při SV straně mladší palisády ohrazení respektuje, stejně jako přístupovou cestu k bráně. Je zřejmé, že hroby byly hloubeny v době, kdy palisáda ještě stála. Jak naznačuje inventář hrobu 329 (ostruhy typu IA, gombíky s úpadkovým ornamentem) mohli bychom počítat s jejich datací přibližně od poslední čtvrtiny 9. stol. do konce střední doby hradištní. Vzhledem k tomu, že hroby z téhož časového rozmezí žlábek po mladší palisádě převrstvují, lze situaci vysvětlit jen tak, že v části uvedeného období palisáda ještě stála a v jeho druhé části již byla zničena. To je v souladu se zjištěním, že pozůstatky po mladší palisádě překrýval jen poměrně malý počet hrobů (15) a že j i tudíž hroby z větší části respektovaly, zatímco pozůstatky po starší palisádě a ohradách s ní souvisejících převrstvoval téměř trojná­ sobný počet hrobů (44), a to hrobů poměrně bohatěji a častěji vybavených milodary (v 25 hrobech) než je tomu u hrobů nad mladším palisádovým žlábkem (milodary jsou jen ve 4 hrobech). I v tom je možné spatřovat jistý moment chronologický: starší palisáda byla překrývána hroby delší dobu, a to hroby převážně staršími (soudě podle množství milodarů ty­ pického pro doby starší, v nichž se odrážejí silnější pohanské přežitky), mladší palisáda byla překrývána pouze kratší dobu, a to hroby z epochy pozdější, kdy zvyk přidávání milodarů se postupně vytrácí. K odhadu jak dlouhou dobu mohla být převrstvována hroby starší pali­ sáda a jak dlouho jimi byla respektována mladší palisáda, nejlépe přispěje úvaha o možné trvanlivosti palisádové stavby. Trvanlivost dřevěné kon­ strukce zčásti zapuštěné do země je v našich podmínkách značně omezená. V archeologické literatuře se mluví o 20—25 letech. V Bylanech je od­ hadováno trvání stavební fáze neolitické osady na 15 let. Nevychází však při tom z trvanlivosti dřevěné konstrukce neolitických domů, ale z počtu výmazů v obilních silech a z podmínek neolitického zemědělství; domy tedy mohly mít větší trvanlivost než byla doba jejich používání, což není v rozporu s prve uvedeným odhadem. Palisáda kolem dvorce na Pohansku 23

24

25

26

35

byla podle zkoumaných vzorků budována z dubových kuláčů, tedy z nejkvalitnější dřeviny hojně rostoucí v okolním lužním lese dodnes. Dubové dřevo vydrží na suchu i sto let, ve vodě je jeho životnost prakticky ne­ omezená. V pórovité, písčité a vlhké půdě Pohanská však musela do země zapuštěná palisáda podléhat poměrně rychle hnilobě. Nechybíme tedy, budeme-li životnost palisády odhadovat na čtvrt, maximálně půlstoletí. Ovlivňovala j i totiž také síla jednotlivých kůlů, kterou nemůžeme odhad­ nout s větší přesností, a též skutečnost, že podstatnějším nahnitím kůlů byla palisáda ze své funkce vyřazena. Žádala se po ní větší pevnost než u kůlové konstrukce domů, které byly svázány v horní části a zacho­ vávaly dostatečnou pevnost i když spodní části kůlů nahnily nebo dokonce uhnily. 25—50 let je tedy maximální doba trvání jedné fáze opevnění. Při kombinaci chronologických aspektů opevnění dvorce je nutno při­ pomenout ještě tři momenty. 1. Prakticky neexistuje žádný časový rozdíl mezi zánikem starší fáze a vznikem mladší fáze opevnění. Svědčí pro to shodná orientace stěn obou fází i celkové umístění v temže prostoru, bez většího porušování starší půdorysné dispozice. To umožnilo používat ně­ kterých staveb vybudovaných ve starší fázi i ve fázi mladší, stejně jako shodně umístěná brána dovolovala používat staré přístupové cesty. 2. Je možné (u staršího opevnění s větší pravděpodobností, u mladšího s menší), že jednotlivé fáze opevnění byly zrušeny dříve než prošla jejich přirozená životnost v důsledku jinak motivované nutnosti přestavby; skutečná doba existence mohla být tedy podstatně kratší než možná doba trvání. 3. Je velmi pravděpodobné, že k vybudování mladší fáze opevnění došlo při dokončení 2. stavební fáze kostela, tj. při dostavění nartexu (pokud se tak nestalo již v rámci realizace 1. stavební fáze, tj. zřízení lodi s apsidou), nejpozději však při zaplnění kultovní ohrady první vrstvou hrobů (nebyla-li ohrada zrušena již při zahájení stavby kostela a při počátku po­ hřbívání, s nímž se dle všech indicií započalo u nově zřízené svatyně). Východištěm pro datování obou fází opevnění je tedy postavení kostela a datování nejstarších hrobů. I kdybychom vznik nartexu spojovali s pů­ sobením byzantské misie, nelze vyloučit, že počátek kostela i pohřbívání je starší. Jak bylo řečeno, část těchto hrobů obsahuje inventář, jehož ma­ sový výskyt v třetí čtvrtině 9. stol. končí, a druhá, větší část hrobů, vykazuje přídavky, které se v téže době začínají vyrábět. 27

28

29

30

Rámcově lze říci, že v období mezi léty ±850 až +866 byl založen a do­ končen kostel (aspoň ve svých prvých dvou fázích), začalo se s pohřbívá­ ním u něho, zanikla starší fáze opevnění a byla vybudována mladší fáze opevnění. Při odhadované trvanlivosti palisády to znamená, že starší fáze opevnění byla vybudována někdy mezi léty ±820 až ±840 a mladší fáze opevnění mohla existovat do doby ±880 až ±900 (obr. 31). Existence opev­ něného dvorce zaujímala celkově kolem 50—100 let raněstředověké histo­ rie Pohanská. Z uvedeného chronologického rámce pokládám za přijatel­ nější spíše kratší dobu trvání. 36

POZNÁMKY OPEVNĚNI

KE KAPITOLE A

1

II.

OHRADY

Podrobně jsem pozůstatky opevnění dvorce popsal a předběžně vyhodnotil ve studii „Opevnění velmožského dvorce na Pohansku u Břeclavi", S P F F B U E 14, 1969, 181—218, tab. X V I I — X X V I . Proto zde některé detaily vypouštím a naopak upřesňuji fakta vyplývající z hlubší analýzy materiálu. Bylo by možné uvést řadu příkladů žlábkových pozůstatků palisád nebo palisádových stěn domů z různých období pravěku. Starobylý způsob budování palisádových ohrad zapouštěním dřev do předem vyrytých žlábků popisuje u současných Cuvašů G. A. Fedorov-Davydov, MI A 111, Moskva 1962, 52, pozn. 10. S. Venci, K otázce interpretace pravěkých staveb, A R 20, 1968, 493. Z. Weber, O třetím rozměru v archeologii, SPFFBU E 14, 1969, 219-222. Z. Weber, 1. c, 221. Z. Weber, 1. c, 222. B. Trier, Das Haus im Nordwesten der Germania Libera, Múnster-Westfalen 1969, 76-82. A. Sós — S. Bdkónyi, Die Ausgrabungen Géza Fehérs in Zalavár, Budapest 1963, 32-33; Abb. 9. C. Schuchhardt, Die Burg im Wandel der Weltgeschichte, Potsdam 1931, Abb. 105 na str. 121. A. E. van Giffen, Prahistorische Hausformen auf Sandboden in den Niederlanden, Germania 36, 1958, 47-48, obr. 5—7, příloha 2. M. Solle, Stará Kouřim, 99—109; zejména jižní brána, obr. 25. P. Grimm, Die Wallburg Der Kessel bei Kretzschau-Groitzschen, Kreis Zeitz, JfMV 35, 1951, 184—185, obr. 3; týž, Die vor- und fruhgeschichtlichen Burgwálle der Bezirke Halle und Magdeburg, Berlin 1958, 197, obr. 25. H. Him, Die Stellung der Curtes innerhalb des karolingischen Wehrbaues, Germania 45, 1967, 132-133. F. Kalousek, Břeclav-Pohansko I, viz plán a popis s obrázky u příslušných hrobů. V. VavHnek, Historica 7, 1963, 37; týž, Byzantinoslavica 25, 1964, 288-301; J. PoSmourný, Architektura ČSSR 20, 1961, 134; týž, Umění 12, 1964, 187-202. B. Dostál, Slovácko 3, 1961, 20; F. Kalousek, S P F F B U F 5, 1961, 143. V. Hrubý, S M V , 186. B. Dostál, Slov. pohřebiště, 75. V. Hrubý, SMV, 188. D. Bialeková, A R 17, 1965, 535-536. B. Dostál, Slov. pohřebiště, 68. J. Poulík, P A 48, 1957, 298 aj.; týž, Rotundy, 125; B. Dostál, Slov. pohřebiště, 90. F. Kalousek, Břeclav-Pohansko I, srov. plán, popisy a vyobrazení k příslušným hrobům. F. Kalousek, Břeclav-Pohansko I, hr. 329. E. Naumowiczówna, F A P 12, 1961, 237. Též v Novgorodě se odhaduje trvanlivost staveb budovaných ponejvíce z borovice, smrku a některé části z dubu na 20 let, 2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

17

18 19

20

2 1 22 23

24

25

37

i když jejich konec je většinou spojen s požárem a nikoliv přirozeným zánikem zetlením, ke kterému by muselo dojít po delším časovém úseku, nebot šlo o stavby nadzemní — P. í. Zasurcev, Usaďby i postrojki drevněgo Novgoroda, M I A 123, Moskva 1963, 164. B. Dostál, S P F F B U E 14, 1969, 209, pozn. 58. P. Důtko, F. Lederer, P. Ferjenčík, L. Čížek: Dřevené konštrukcie, Praha 1966, 25. P. Důtko a kol., Dřevené konštrukcie, 35. Pravděpodobnější je nižší odhad. Při řešení otázky nákolních staveb, kde se dřevo nachází v obdobných podmínkách jako palisáda na Pohansku, upozorňuje O. Paret na malou trvanlivost dřevěných konstrukcí. Nákolní stavby rekostruované na Attersee byly již po 8 letech tak zchátralé, že do nich byl policejně zakázán vstup. Obdobná rekonstrukce z r. 1911 na Federsee byla po 30 letech tak zetlelá, že musela být postavena úplně znovu. Citováno podle R. Partnera, Bevor die Romer kamen, Dusseldorf 1961, 165. Tak jsem předpokládal ve svých starších studiích, např. S P F F B U E 14, 1969, 210. 26

27

2 8

29

3 0

38

III.

SÍDLIŠTNÍ

OBJEKTY

V a r e á l u v e l m o ž s k é h o dvorce a v jeho b e z p r o s t ř e d n í m okolí b y l o ob­ jeveno c e l k e m 128 č í s l o v a n ý c h s í d l i š t n í c h o b j e k t ů k r o m ě p o z ů s t a t k ů d a l ­ ších staveb, z n i c h ž se zachovaly jen o j e d i n ě l é k ů l o v é j a m k y nebo n a k u p e n i n y k a m e n ů , s t ř e p ů , kostí, mazanice a r o z m e t a n é z b y t k y ohnišť, t a k ž e jejich t v a r a funkce se nedaly zjistit. Z u v e d e n ý c h 128 o b j e k t ů , z n i c h ž t ř i jsou z d v o j e n é (36, 106, 107), n e b o ť b y l o r o z l i š e n o , že jde o d v o ­ jice s u p e r p o n o v a n ý c h s t a v e b n í c h p o z ů s t a t k ů — tedy c e l k e m 131 o b j e k t ů — se n a c h á z e l o 75 u v n i t ř v e l m o ž s k é h o dvorce a 56 v n ě jeho o p e v n ě n í . Rozbor k e r a m i k y nadto u k á z a l , ž e č a s o v ě s d v o r c e m s o u v i s í u v n i t ř jeho a r e á l u 41 o b j e k t ů a v n ě jeho o h r a z e n í j e n 32 o b j e k t ů ; z o s t a t n í c h jsou 2 p o v e l k o m o r a v s k é , 45 b e z p e č n ě nebo s j i s t o u p r a v d ě p o d o b n o s t í č a s n ě s l o v a n s k ý c h a 11 je chronologicky n e z a ř a d i t e l n ý c h , n e b o ť n e p o s k y t l y v h o d n ý d a t o v a c í m a t e r i á l ani v e r t i k á l n ě či h o r i z o n t á l n ě s t r a t i g r a f i c k é sou­ vislosti. 1

S í d l i š t n í objekty lze r o z d ě l i t na v ě t š í stavby p o m ě r n ě složité konstrukce a na m e n š í j á m y sloužící v e s m ě s h o s p o d á ř s k ý m ú č e l ů m v n e j š i r š í m s m y s l u slova. S t a v b y je m o ž n é t ř í d i t podle archeologicky z j i s t i t e l n ý c h k o n s t r u k č n í c h p r v k ů , tj. podle v z t a h u k ú r o v n i t e r é n u (stavby z a h l o u b e n é a n a d z e m n í ) , a podle p ř í z n a k ů s v ě d č í c í c h o k o n s t r u k c i s t ě n ( p o d e z d í v k y , k ů l o v é j a m k y , žlábky, otisky v mazanici, prokazující s t ě n y srubové, kůlové, pletené p r o s t é nebo s r á m e m ) . S o u č a s n ě j e n u t n é sledovat i h l e d i s k a ú č e l o v á , podle n i c h ž lze stavby r o z d ě l i t na o b y d l í , d í l n y , h o s p o d á ř s k é stavby ( c h l é v y , stodoly, s ý p k y aj.) a k u l t o v n í stavby. V z h l e d e m k tomu, že ú č e l o v o s t n e n í zpravidla o d v o d i t e l n á jen z k o n s t r u k č n í c h p r v k ů , ale t é ž z i n v e n t á ř e , k t e r ý n e m u s í b ý t v ž d y k dispozici ( n a p ř . u n a d z e m n í c h staveb), je ú č e l o v ý p r i n c i p z a t l a č o v á n p ř i t ř í d ě n í na d r u h é m í s t o , n e b o ť u ř a d y o b j e k t ů ne­ m ů ž e b ý t ú č e l b e z p e č n ě z j i š t ě n . I z o l o v a n ě stojící p o z ů s t a t k y o t o p n ý c h z a ř í z e n í p o k l á d á m v ě t š i n o u za s o u č á s t v ě t š í o b y t n é nebo d í l e n s k é stavby nebo a s p o ň p ř í s t ř e š k u , j e h o ž k o n s t r u k č n í p r v k y se nezachovaly. 2

3

2

J á m y j a k o ž t o zahloubeniny m e n š í n e ž 4 m lze t ř í d i t morfologicky podle p ů d o r y s u a ř e z u , p ř í p a d n ě i podle obsahu. Z j i š t ě n í p ů v o d n í h o ú č e l u je u n i c h j e š t ě p r o b l e m a t i č t ě j š í n e ž u staveb.

39

1.

STAVEBNÍ

MATERIÁL

S t a v e b n í m m a t e r i á l e m použitým při budování sídlištních objektů v e l m o ž s k é h o dvorce b y l o d ř e v o , h l í n a , k á m e n a m a l t a , k t e r é jsou d o l o ž i t e l n é archeologicky. D á se p ř e d p o k l á d a t i p o u ž i t í r á k o s u , s l á m y , d r n u a mechu, zejména při pokrývání střech, omítání stěn a těsnění spár. D ř e v o b y l o h l a v n í m s t a v e b n í m m a t e r i á l e m ; s v ý j i m k o u kostela z n ě h o b y l y v y s t a v ě n y v š e c h n y s í d l i š t n í objekty. Ze v z o r k ů u h l í k ů o d e b r a n ý c h p ř i v ý z k u m u s í d l i š t n í c h o b j e k t ů b y l n e j č a s t ě j i z j i š t ě n dub a d á l e jasan, topol, javor, j i l m , vaz, jedle, borovice, brslen, habr, hloh, kalina, svída, v r b a , l í s k a . Č á s t u h l í k ů z ř e j m ě p o c h á z í z topiva, j i n é jsou v š a k p o z ů s t a t ­ k e m s t a v e b n í h o m a t e r i á l u . D ř e v o se mohlo u p l a t n i t ve f o r m ě k u l a t i n y ( p ř í p a d n ě p ů l k u l á č ů nebo p ř i t e s a n ý c h t r á m c ů ) p ř i r o u b e n í s r u b ů , p ř i b u ­ dování n o s n é konstrukce k ů l o v é střechy, při stavbě palisády a palisádov ý c h s t ě n d o m ů (k t o m u b y l v h o d n ý dub, jasan, j i l m , vaz, javor, jedle, borovice); ve f o r m ě š t í p a n ý c h desek p ř i z ř i z o v á n í z a s o u v a n ý c h ( d r a ž e n ý c h ) s t ě n , d v e ř í , vrat, t r u h l i c aj., v p o d o b ě t y č o v i n y p ř i z a p o u š t ě n í p a l i s á d o v ý c h s t ě n , k z h o t o v o v á n í n o s n é konstrukce p l e t e n ý c h s t ě n , p ř i v y t v á ř e n í s t ř e š ­ n í h o skeletu, i ve f o r m ě p r o u t í p ř i p o ř i z o v á n í p l e t e n ý c h s t ě n a p l o t ů (k t o m u b y l y v h o d n é vrba, l í s k a a p a t r n ě i j i n é k e ř o v i t é d ř e v i n y ) . Z á ­ k l a d n í d r u h y d ř e v ě n é h o s t a v e b n í h o m a t e r i á l u lze archeologickou cestou rozlišit j e n č á s t e č n ě : k r u h o v é k ů l o v é j a m k y jsou stopami po d ř e v ě n ý c h k u l a c í c h , d r o b n ě j š í j a m k y se z a h r o c e n ý m i d n y zanechala t y č o v i n a , m ě l k é ú z k é ž l á b k y s v ě d č í o p l e t e n ý c h s t ě n á c h nebo plotech, širší a h l u b š í ž l á b k y u k a z u j í na p a l i s á d o v o u s t ě n u . 4

5

H l í n a b y l a p o u ž í v á n a po p r o m í š e n í vodou, p l e v a m i , s e k a n ý m i s t é b l y a pískem v lidové architektuře k vymazávání spár, p ř í p a d n ě k omazávání c e l ý c h d ř e v ě n ý c h , z e j m é n a p l e t e n ý c h s t ě n od neolitu až d o n e d á v n a . V ý ­ m a z y s t ě n p o d l é h a l y p ř i r o z e n ě v e l m i r y c h l e z k á z e nejen v d o b ě existence stavby (proto m u s e l y b ý t č a s t o o b n o v o v á n y ) , ale i po jejich z á n i k u , k d y se v l i v e m p o v ě t r n o s t n í c h p o d m í n e k zcela r o z p a d l y a s p l y n u l y s o k o l n í h l í n o u . . Z b y t k y v ý m a z u se zachovaly j e n tehdy, b y l y - l i v y p á l e n y a dos t a l y - l i se pod destrukci, kde n e z v ě t r a l y . P r á v ě tyto z a c h o v a n é k u s y n e s o u c í o t i s k y v l a s t n í k o n s t r u k c e s t ě n a stopy j e j i c h p o v r c h o v é ú p r a v y m a j í z á k l a d n í v ý z n a m pro r e k o n s t r u k c i d ř e v ě n ý c h s t ě n , n e b o ť samo d ř e v o se v n a š i c h p o d m í n k á c h v ě t š i n o u nezachovalo. 6

7

8

9

10

M e z i v z o r k y mazanice o d e b r a n ý m i ze s í d l i š t n í c h o b j e k t ů d v o r c e b y l y zastoupeny t ř i d r u h y : 1. mazanice s i l n ě p r o m í š e n á p l e v a m i a r o s t l i n n ý m i s t é b l y ; 2. mazanice p r o m í š e n á v r ů z n é m s t u p n i p í s k e m a k a m é n k y ; 3,, m a ­ zanice s p ř í m ě s í obou v ý š e u v e d e n ý c h složek. P o d l e d r u h u o t i s k ů a po­ v r c h o v é ú p r a v y lze rozlišit fragmenty: 1. a m o r f n í , s v ě d č í c í pouze o p o u ž i t í v ý m a z u , a n i ž se d á u r č i t , zda p o c h á z í ze s t ě n , z o t o p n ý c h z a ř í z e n í nebo z p e k á č ů ; j s o u n e j č a s t ě j š í a n a c h á z e j í se v r ů z n é m m n o ž s t v í p r a k t i c k y ve v š e c h objektech; 2. j e d n o s t r a n n ě v y h l a z e n é ; p o k u d m a j í p o š k o z e n ý r u b 40

s v ě d č í t é ž pouze o o m a z á v á n í s t ě n , a n i ž p r o z r a z u j í j e j i c h v n i t ř n í k o n ­ strukci; 3. o b o u s t r a n n ě v y h l a z e n é jsou již p o d s t a t n ě v z á c n ě j š í (obj. 5, 18, 42, 48, 67, 70, 71, 72, 84, 87, 97, 105, 111); snadno je lze z a m ě n i t za dna p e k á č ů a jejich s v ě d e c t v í o r á z u s t ě n n e n í j e d n o z n a č n é ; r u b snad p ř e d ­ stavuje o t i s k y h l a d k ý c h desek p o c h á z e j í c í c h b u ď z r á m u p l e t e n é s t ě n y , z p a l i s á d o v é s t ě n y ze š t í p a n ý c h d ř e v , nebo s t ě n z h o t o v e n ý c h z a s o u v a c í technikou; 4. s o t i s k y p r u t ů (obr. 7:1—5, 9—11; tab. V:16—26) ať již o b o u s t r a n n ý m i (obj. 81, 116), nebo j e d n o s t r a n n ý m i s h l a d k ý m l í c e m (obj. 20, 42, 46, 66, 69, 71, 75, 84, 87, 102, 103, 104, 105, 107, 109, 126), n ě k d y p o š k o z e n ý m (mimo u v e d e n ý c h j e š t ě obj. 68), s v ě d č í j e d n o z n a č n ě o p o u ž i t í p l e t e n ý c h s t ě n . N e d o v o l u j í o v š e m poznat, zda šlo o s t ě n u z a p o u š t ě n o u p ř í m o do z e m ě (to m o h o u p r o k á z a t jen ž l á b k y , p o k u d s t ě n a zasahovala do podloží) nebo do d ř e v ě n ý c h r á m ů . 5. Z l o m k y mazanice t r o j ú h e l n í k o v i t ý c h p r ů ř e z ů (obr. 7:6—8; obj. 42, 49, 63, 68, 73, 74, 105) s v ě d č í n e j s p í š e o po­ u ž i t í s r u b o v é t e c h n i k y . S t e j n ý p r ů ř e z mazanice b y se p ř i r o z e n ě m o h l objevit i p ř i z a s o u v a n ý c h s t ě n á c h z b ř e v e n nebo u s t ě n p a l i s á d o v ý c h ; k o n ­ trolou pro tyto p ř í p a d y b y b y l v ý s k y t k ů l o v ý c h j a m e k v l i n i i s t ě n y . Tato 1 1

Obr. 7. Z l o m k y mazanice s otisky d ř e v ě n é konstrukce stěn.

41

verifikace se s t á v á n e ú č i n n o u v p ř í p a d ě p o u ž i t í p o d v a l o v ý c h t r á m ů , j e j i c h ž z o b e c n ě n í se v š a k p ř e d p o k l á d á až v p o z d ě j š í d o b ě . N e n í v y l o u č e n o , že h l í n y b y l o v y u ž i t o i j i n ý m z p ů s o b e m , n a p ř . k v y ­ t v á ř e n í p ř í s t ě n n ý c h n á s y p ů z p e v n ě n ý c h kameny, k stavbě hliněných na­ b í j e n ý c h s t ě n apod., nelze to v š a k archeologicky s p o l e h l i v ě p r o k á z a t . K á m e n se n a c h á z e l t é m ě ř ve v š e c h s t a v b á c h , v ě t š i n o u v š a k jen v m e n ­ š í m m n o ž s t v í , t a k ž e s v ý j i m k o u kostela nelze o z n a č i t ž á d n o u stavbu za celokamennou. V y s v ě t l e n í p ř í t o m n o s t i k a m e n ů v m n o h ý c h s t a v b á c h z ů ­ s t á v á n e j a s n é ; snad šlo o z b y t k y d í l č í h o d l á ž d ě n í podlah nebo prostoru k o l e m vchodu, p ř í p a d n ě p o z ů s t a t k y z í d e k k o l e m s t ě n . V n ě k o l i k a p ř í p a ­ dech b y l z á v a l v ý p l n ě z a h l o u b e n ý c h staveb k a m e n y v e l m i n á p a d n ý (obj. 20, 29, 98, 67), z ů s t á v á v š a k s t e j n ě t ě ž k o v y s v ě t l i t e l n ý jako v ý s k y t jednot­ l i v ý c h k a m e n ů v celé ř a d ě d a l š í c h o b j e k t ů . N ě k d y je z ř e j m á souvislost k a m e n ů s o t o p n ý m i z a ř í z e n í m i (obj. 26, 42, 45, 75, 76, 81, 84, 86, 111, 116, 117, 118, 127, 128). Pouze v n ě k o l i k a p ř í p a d e c h t v o ř i l y k a m e n y pode­ z d í v k u , ať již ve f o r m ě z á k l a d o v ý c h z í d e k nasucho k l a d e n ý c h (obj. 24), nebo s p o j o v a n ý c h m a l t o u (obj. 37, 82), nebo ve f o r m ě j e d n o v r s t e v n ý c h p r u h ů k a m e n ů (obj. 36, 83, 102) z a l é v a n ý c h n ě k d y m a l t o u (obj. 25, 35, 94, 95, 97). P e t r o g r a f i c k y b y l z k o u m á n k á m e n z o b j e k t ů 25, 36, 37, 86, 88, 100, 102, 105, 106, 111, 112, 116, 117, 118 J . Š t e k l e m , J . T e j k a l e m a J . M a l i n o u . B y l o zjištěno, že z a s t o u p e n í h o r n i n je v s t a v e b n í m m a t e r i á l u ze s í d l i š t n í c h o b j e k t ů j i n é n e ž u z d e j š í h o kostela. P ř e v a h u m a j í p í s č i t é v á p e n c e , k d e ž t o p í s k o v c e s k a l c i t i c k ý m tmelem, p í s č i t é v á p e n c e s otisky m ě k k ý š ů a oolitick é v á p e n c e jsou zastoupeny v m e n š í m až n e p o d s t a t n é m m ě ř í t k u . U otop­ n ý c h z a ř í z e n í se nadto v y s k y t u j e rula, g r a n u l i t a k ř e m e n n é p í s k o v c e . V ě t š i n a tohoto m a t e r i á l u p o c h á z í z j i h o z á p a d n í c h s v a h ů B í l ý c h K a r p a t a ze s o u s e d n í c h o k r a j o v ý c h o b l a s t í V í d e ň s k é p á n v e , pouze č á s t b y l a p a t r n ě v y b r á n a z m í s t n í h o ř í č n í h o š t ě r k u . N a m o ž n o s t i h i s t o r i c k é interpretace p e t r o g r a f i c k ý c h p o z n a t k ů jsem u p o z o r n i l j i n d e . 1 2

13

M a l t a a o m í t k a se n a š l a v obj. 20, 25, 29, 35, 37, 82, 94, 97, a 98. Z a t í m c o v obj. 20, 29 a 98 jde p a t r n ě o s o u č á s t v ý p l n ě p o c h á z e j í c í z j i n ý c h d e s t r u o v a n ý c h staveb, v o s t a t n í c h u v e d e n ý c h objektech je n e d í l n o u sou­ č á s t í s t a v e b n í konstrukce. E x a k t n í m rozborem m a l t y ze s í d l i š t n í c h ob­ j e k t ů se dosud n i k d o n e z a b ý v a l . M a k r o s k o p i c k y lze o d e b r a n é v z o r k y podle l a i c k ý c h hledisek r o z d ě l i t do n ě k o l i k a s k u p i n : 1. S e d a v á malta s otisky k a m e n ů (tab. V:6—8) ze z á k l a d ů nebo z p o d e z d í v e k je p ř e v á ž n ě z j e m ­ n é h o p í s k u (velikost z r n do 0,5 mm), v n ě m ž jsou p a t r n a v ě t š í bílá z r n a v á p n a (p 2—3 m m , n ě k d y i více). Č e r v e n á z r n k a p ř e p á l e n é h l í n y jsou v ý ­ j i m k o u . M a l t a je p o m ě r n ě snadno d r o l i v á . T á ž m a l t a se objevuje i s otisky p r u t ů (tab. V : l l , 12). 2. B ě l a v á t v r d á m a l t a z h r u b š í h o p í s k u i z v e l k ý c h k a m é n k ů (p 1—2 cm) s v e l k ý m i z r n y v á p n a (p 1 cm) a s p o n ě k u d v ě t š í m m n o ž s t v í m zrnek p ř e p á l e n é h l í n y . V z h l e d e m k tvrdosti m a l t y n e n í v y ­ l o u č e n o , že jde o m a l t u s p ř í m ě s í d r c e n é h o t u f i t i c k é h o p í s k o v c e , k t e r o u 42

n a b ý v a l a c h a r a k t e r u h y d r a u l i c k ý c h malt o d o l á v a j í c í c h a g r e s i v n í m z e m ­ n í m v o d á m . T a k o v á m a l t a b y l a z j i š t ě n a v z á k l a d e c h k o s t e l a . 3. V e l m i t v r d á o m í t k a j e m n é s t r u k t u r y s v y h l a z e n ý m , ale n e o b í l e n ý c h p o v r c h e m (tab. V : 5 , 9, 14, 15). N e n í v y l o u č e n a t u f i t i c k á p ř í m ě s jako u p ř e d e š l é h o d r u h u . N ě k t e r é k u s y nesou n á z n a k y o t i s k ů p r u t ů . 4. O m í t k a s t e j n é s t r u k ­ t u r y a drolivosti jako sub 1), a v š a k na p o v r c h u h r u b ě v y h l a z e n á a o b í l e n á . N á t ě r o v á v á p e n n á v r s t v a je v ě t š i n o u v e l m i h r u b á , s p ř í m ě s í p í s k u , po­ p r a s k a n á (tab. V : l — 4 , 10, 13). N a l o m u je j a s n ě p a t r n á síla n á t ě r o v é v r s t v y d o s a h u j í c í 1—2 m m . N a n ě k t e r ý c h v z o r c í c h se z d a j í b ý t d v ě n á ­ těrové vrstvy. N á l e z y m a l t y ze s í d l i š t n í c h o b j e k t ů d o k a z u j í , že n ě k t e r é jejich č á s t i b y l y b u d o v á n y z kamene na m a l t u a jejich d ř e v ě n é s t ě n y b y l y n ě k d y omítány vápennou omítkou a bíleny. 14

2.

ZAHLOUBENÉ STAVBY

Z a h l o u b e n é stavby jsou p ř i a r c h e o l o g i c k é m v ý z k u m u z j i š ť o v á n y v ř e z u nad p o d l a h o u , a to v r ů z n é v ý š c e nad n í . M ě ř i t e l n á h l o u b k a n e o d p o v í d á hloubce p ů v o d n í , n e b o ť ta je d á n a p ů v o d n í ú r o v n í t e r é n u , která není v ž d y b e z p e č n ě z j i s t i t e l n á . P o d l e r o z d í l u v hloubce se h o v o ř í o s t a v b á c h z e m n i c o v é h o (nad z e m í b y l a jen s t ř e c h a ) nebo p o l o z e m n i c o v é h o r á z u (nad z e m í b y l a vedle s t ř e c h y i č á s t s t ě n ) , i k d y ž d o s a v a d n í diskuse n e d o s p ě l a k s t a n o v e n í j e d n o z n a č n ý c h r o z l i š o v a c í c h z n a k ů a r o z m ě r ů . K r o m ě toho t e r m í n y zemnice a polozemnice se u s t á l i l y j e n pro o z n a č e n í z a h l o u b e n ý c h o b y d l í . Z a h l o u b e n é stavby m ě l y jak o b y t n ý , tak d í l e n s k ý i h o s p o d á ř s k ý ú č e l (tab. 1—8; V I — V I I ) . 15

1 6

1 7

Z a h l o u b e n á o b y d l í — zemnice Z a o b y d l í jsou o z n a č o v á n y stavby, k t e r é jsou v y b a v e n y o t o p n ý m z a ­ ř í z e n í m a m a j í d o s t a t e č n é r o z m ě r y pro o d p o č i n e k jednoho č l o v ě k a nebo m a l é r o d i n y (v p r v o b y t n é s p o l e č n o s t i v h l u b š í m p r a v ě k u i v ě t š í c h k o l e k ­ tivů). P o s t u l o v a n á velikost o b y d l í je v e l m i r e l a t i v n í (u zemnic se počítá s 16—20 m u ž i t k o v é plochy). R o z l i š o v á n í o b y d l í k o m p l i k u j e s k u t e č n o s t , že b y l y o b ý v á n y i stavby n e v y t á p ě n é a naopak o h n i š t ě b y l o p ř í z n a k e m m n o h ý c h d í l e n s k ý c h staveb, k t e r é nemusely b ý t v ž d y s o u č a s n ě o b ý v á n y . Z e m n i c e jsou o b y d l í z a p u š t ě n á v r ů z n é hloubce do z e m ě . N a p r o b l e m a ­ t i č n o s t k r i t é r i í pro r o z l i š o v á n í z e m n i c a p o l o z e m n i c u p o z o r n i l V . H r u b ý ; d r ž í m se proto u v e d e n é h o j e d n o t n é h o o z n a č e n í . V s o u č a s n é d o b ě se dělí zemnice podle p ů d o r y s u na d v a t y p y . P r v n í t y p (tab. VII:1), r o z š í ř e n ý 2

1 8

19

43

2 0

ZAHLOUBENÉ S T A V B Y Přehled základních údajů Půdorys­ n é roz- H l o u b - Plocha měry ka v cm v m v m 1

Obj.

Tvar

20

oválný

5,4 X 3,2

63

oválný

3,8X2

71

oválný

84

2

Orien­ tace

D r u h otop­ ného zaří­ zení

Umístění otopného zařízení

130

19,5

JZ-SV

ohniště

v S V rohu

40

7,6

JZ-SV

ohniště

v J V části

3,2 X 3,2

40-60

10,2

JZ-SV

h l i n ě n á pec

uprostřed

ledvinovitý

4,2 X 2,3

70

8

JZ-SV

ohniště

v J Části

B6

čtvercovitý

2,8 X 3,2

43

9

JZ-SV

kamenná pec

v J rohu

98

oválný

3,5 X 3,5 120-140

10

JZ-SV

ohniště

v S rohu

118

oválný

3,3 X 3,2

85-45

10

JZ-SV

kamenná pec

při J V stěně

66

vejčitý

6,3 X 4,7

30-T00

25

Z-V

ohniště ? h l i n . pec ?

uprostřed

87

čtverc. + obdélník.

5,5 X 5,5 30-80 90 5,8 X 2-3

45

JZ-SV

2 ohniště

v SZ a S V rohu

105

lichoběžníkovitý

8,7 X 7,8

30-120

65

Z-V

2 hliněné pece

v S V rohu

5

lichoběžníkovitý

3,4 X 2,2

45

29

obdélnikovitý

6,5 X 2,5 (7X4)

95-165

14 28

JZ-SV

68

protáhlý eliptický

14 X 2,6 až 3,6

5-55

45

JZ-SV

69

lichoběžníkovitý

3,6 X 1,6

55-70

10,5

JZ-SV

73

oválný

3X1,4

25-40

4

SZ-JV

88

protáhlý obdélník.

11,7 X 2,9

15-35

32

JZ-SV

91

obdélníkovitý

3,85 X 1,2

35

4

SZ-JV

101

oválný

6,5

JZ-SV

106a

oválný

3,1 X 1,3 42-55 11,45X0,9 až 2,2

45-100

5,7

23

44

Z-V

JZ-SV

-

-

-

-

-

Podlaha

Stěny

Vchod

rovná

pletené deskové

na J Z straně

mísovitá

srub

šikmá

-

nerovná

pletené

rovná

-

mísovitá

-

rovná

-

nerovná s jámou

pletené

-

Konstrukční prvky

Účel

Časové zařazení

Vztah k dvorci

Tab.

lavice

obydlí

velkomor. pozdní

vně

1:4 V I :2

-

obydlí

velkomor.

vně

3:4

ve V rohu jáma-obiln.

obydlí

velkomor.

vně

3:2

-

obydlí

velkomor.

uvnitř

2:3 VII:4

2 kůl. jamky uprostř. stěn

obydlí

velkomor.

vně

VII:1 1:1

-

obydlí

velkomor. starší

uvnitř

4:3 VII:5

1 kůl. jamka uprostř. stěny

obydlí

velkomor.

vně

9:2

-

dílna hrnč. ?

velkomor. mladší

vně

3:1

kovárna chlév

velkomor. mladší

vně

6 VII:3 8 V I :1

nerovné pletené vanovité v rámech

na J Z straně

-

nerovná pletené s jámou v rámech

na J straně

4 kůlové jamky

pekárna

velkomor. mladší

uvnitř

mísovitá

-

-

6 k ů l . jamek n a podél, ose

hospod, stavba

časněslovanská

vně

stupňo­ vitá

pletené

na J Z straně

3 kůl. jamky 2 obv. ž l á b k y

kleť

velkomor. starší

uvnitř

2:1 I X :1

vanovitá

pletené v rámu

nerovná

pletené

nerovná

srub

vanovitá

-

rovná vanovitá vanovitá

pletené

2:2

-

chlév

velkomor. mladší

vně

5 I V :3

hospod, stavba

velkomor.

vně

1:2

hospod, stavba

časněslovanská

vně

3:3

1 kůlová jamka

chlév

velkomor. mladší

vně

7:2 VII:2

-

chlév

velkomor. mladší

uvnitř

4:4

na S V straně

4 kůlové jamky

hospod, stavba

velkomor. mladší

uvnitř

39:5

na J Z straně

1 kůlová jamka

chlév

velkomor.

uvnitř

7:1

-

45

od u k r a j i n s k é h o L e v o b ř e ž í po N D R a od j i ž n í h o P o l s k a po B u l h a r s k o a J u g o s l á v i i , m á p ř i b l i ž n ě č t v e r c o v i t ý tvar, p l o c h u 5—20 m , k o l m é z a ­ h l o u b e n í , k ů l o v o u k o n s t r u k c i o p ě r n é h o s y s t é m u s t ř e c h y , p ř í p a d n ě stěn a pec ( v ý j i m e č n ě o h n i š t ě ) v r o h u ; u v e d e n é z n a k y p o k l á d á za r o z h o d u j í c í celá ř a d a a u t o r ů . D r u h ý t y p (tab. V I I : 4 ) m á n e p r a v i d e l n ý , v ě t š i n o u o v á l n ý p ů d o r y s , m í s o v i t ý profil, bez k ů l o v ý c h jamek, s n e v ý r a z n ý m i o h ­ n i š t i p ř i delší s t ě n ě ; podle W . S z y m a ň s k é h o je r o z š í ř e n v P o l s k u . Tako­ v é t o j á m y , p o k u d n e p ř e s a h u j í h l o u b k u 60 cm, o z n a č u j e t ý ž autor v j i n é p r á c i za v n i t ř n í č á s t n a d z e m n í c h d o m ů . V dvorci na P o h a n s k u jsou za­ stoupeny oba t y p y zemnic. P r v ý je r e p r e z e n t o v á n jen obj. 86 (tab. 1:1), d r u h ý obj. 20, 63, 71, 84, 98, 118 (tab. 1:4; 2:3; 3:2,4; 4:3; 9:2). P l o c h a z d e j š í c h zemnic k o l í s á mezi 7,6—10 m ; jsou tedy spíše s t ř e d n í c h r o z m ě r ů . Pouze obj. 20 dosahuje 19,5 m , č í m ž se blíží k h o r n í h r a n i c i p l o š n é h o l i m i t u pro z e m n i c e . Co do h l o u b k y jsou pouze obj. 20 a 98 s k u t e č n ý m i z e m n i c e m i s v ý m i 130 cm pod ú r o v n í p o d l o ž í ; o s t a t n í jsou m ě l k é , d o s a h u j í pouze 40—70 c m h l o u b k y . K u v e d e n ý m h l o u b k á m je nutno p ř i č í s t 20—30 cm, o n ě ž b y l a v ý š e p ů v o d n í ú r o v e ň t e r é n u v r a n é m s t ř e d o v ě k u . P o t v r z u j e se tak teze P . Donata, že zemnice v z n i k l é jako ochrana proti c h l a d u ve v ý c h o d n í E v r o p ě z t r á c e l y po p ř e n e s e n í S l o v a n y do s t ř e d n í E v r o p y na hloubce a pece v n i c h b y l y č a s t o z a m ě n ě n y za p r o s t š í o h n i š t ě . S k u t e č n ě i na P o h a n s k u ze sedmi zemnic registrujeme pouze u t ř í pece, d v ě k a m e n n é (obj. 86, 118 — tab. X I I : 1,4) a j e d n u h l i n ě n o u (obj. 71 — tab. 3:2), k d e ž t o v o s t a t n í c h b y l a z a z n a m e n á n a jen o t e v ř e n á o h n i š t ě , b u ď p r o s t á (obj. 63), nebo o b l o ž e n á k a m e n y (obj. 20, 84, 98). O t o p n á z a ř í z e n í b y l a u m í s t ě n a v n ě k t e r é m z r o h ů (J, S, S V ) , jednou p ř i u ž š í s t r a n ě z a h l o u b e n í (obj. 84), jednou p ř i J V s t ě n ě (obj. 118) a zcela o j e d i n ě l á je poloha u p r o s t ř e d (obj. 71). Nelze tedy pro n a š e p o d m í n k y u p l a t n i t n á z o r G . B . Fedorova, že zemnice b y l y jen z i m n í m i o b y d l í m i , z a t í m c o n a d z e m n í stavby b y l y l e t n í m i o b y d l í m i nebo d í l n a m i . P o d l a h a b y l a u č t y ř zemnic v p o d s t a t ě r o v n á (obj. 84, 86, 20, 118), u j e d n é se š i k m o s k l á n ě l a od s t ř e d u k o k r a j ů m (obj. 71) a u d v o u b y l a m í s o v i t ě p r o h n u t á (obj. 63, 98). Pouze u obj. 20 b y l o m o ž n é pozorovat p o d é l d e l š í c h s t ě n h l i n ě n é lavice (š 50 cm, v 40 cm). V e v ý c h o d n í m r o h u obj. 71 se n a c h á z e l a z á s o b n i c o v á j á m a h r u š k o v i t é h o p r ů ř e z u . S t ě n y z a h l o u b e n í b y l y u v ě t š i n y zemnic I. i II. t y p u v p o d s t a t ě k o l m é , pouze u obj. 63 b y l y s i l n ě z e š i k m e n é . U k o l m ý c h a p ř í m ý c h s t ě n by b y l o m o ž n é p ř e d p o k l á d a t n ě j a k ý z p ů s o b v y d ř e v e n í a t e p e l n é izolace, jeho po­ z ů s t a t k y se v š a k n e n a š l y . V ě t š i n a zdejších zemnic m á s t ě n y p r o h n u t é , k t e r é mohly b ý t c h r á n ě n y n e j v ý š v ý p l e t e m , takže solidnější d ř e v ě n é s t ě n y (snad r o u b e n é ) m o h l y b ý t až na ú r o v n i t e r é n u , v n ě o b r y s ů z a h l o u ­ b e n í , a n i ž po s o b ě zanechaly s t o p . N á l e z y ú l o m k ů mazanice t r o j ú h e l n í k o ­ v i t é h o p r ů ř e z u u obj. 63 n a s v ě d č u j í existenci r o u b e n ý c h n a d z e m n í c h s t ě n , k t e r é ovšem mohly uzavírat mnohem větší plochu než vlastní zahloubená č á s t . R o u b e n é s t ě n y na ú r o v n i b y l y asi i u obj. 71, 86, 118, a n i ž se roz2

2 1

22

2 3

2

2

24

2 5

26

27

28

46

m ě r y s r u b u p o d s t a t n ě o d l i š o v a l y od r o z m ě r ů z a h l o u b e n í , a a n i ž to m á m e doloženo otisky v m a z a n i c i . P o n ě k u d j i n á b y l a p a t r n ě situace u obj. 84, v j e h o ž v ý p l n i b y l a mazanice s o t i s k y p r u t ů ; l e d v i n o v i t ý o b r y s z a h l o u b e n í o d p o v í d á i d e á l n í m p o d m í n k á m pro p o u ž i t í p l e t e n é s t ě n y . Složitější b y l a konstrukce s t ě n u obj. 20, kde se n a š l y ú l o m k y mazanice s o t i s k y p r u t ů i š t í p a n ý c h desek; k r o m ě toho b y l o ve v ý p l n i mnoho k a m e n ů , podle j e j i c h ž sklonu se zdá, že se sesouvaly od J V o k a p o v é s t ě n y , kde z ř e j m ě t v o ř i l y na obvodu stavby v ú r o v n i t e r é n u j a k o u s i z í d k u . O b k l a d h l i n i t ý c h s t ě n a n a d z e m n í č á s t s t ě n b y l y tedy k o m b i n o v á n y v n ě k o l i k a t e c h n i k á c h . Z a s t ř e š e n í zanechalo stopy pouze u zemnice 86 v p o d o b ě d v o u k ů l o v ý c h jamek p ř i s t ě n á c h ; b y l y u m í s t ě n y p o n ě k u d m i m o osu stavby. Jde n e s p o r n ě o j a m k y po s o c h á c h n e s o u c í c h h ř e b e n o v o u v a z n i c i s e d l o v é s t ř e c h y (obr. 8:2).3° S t e j n á asi b y l a n o s n á konstrukce s t ř e c h y u zemnice 118, kde b y l a p o n ě k u d m i m o s t ř e d j e d n é s t ě n y z j i š t ě n a k ů l o v á j a m k a (tab. 9:2); d r u h á b y l a p a t r n ě z n i č e n a p a l i s á d o v ý m ž l á b k e m , k t e r ý objekt p r o ř í z l . U m í s t ě n í j a m e k po s o c h á c h p ř e d ú s t í m pece a p ř i p r o t i l e h l é s t ě n ě , j a k je to u obj. 86 a 118, je t y p i c k é nejen pro n a š e oblasti ( B ř e z n o , L í š e ň ) , ale i pro ob­ lasti v ý c h o d n í h o S l o v a n s t v a (Titčicha, Novotroick, O p o š n j a , V o l y n c e v o , K y j e v , Bílá V ě ž aj.). U j i n ý c h zemnic se stopy po k o n s t r u k c i s t ř e c h y nezachovaly; k r o v se p a t r n ě o p í r a l p ř í m o o z e m (u h l u b o k ý c h zemnic 20 a 98) nebo b y l zakotven v h o r n í m v ě n c i s r u b o v ý c h s t ě n . R ů z n é k o n ­ s t r u k č n í v a r i a n t y z a s t ř e š e n í zemnic (bez soch, s j e d n o u sochou, s d v ě m a sochami), k t e r é se m o h l y u p l a t n i t i na P o h a n s k u , u v á d í s p ř í s l u š n ý m i v y o b r a z e n í m i z oblasti v ý c h o d n í c h S l o v a n ů G . B . F e d o r o v . V c h o d b ý v a l na š t í t o v é s t r a n ě . B e z p e č n ě b y l d o l o ž e n j e n u obj. 20 s t u p n ě m na J Z š t í t o v é s t r a n ě . S t u p ň o v i t é v c h o d y do zemnic m á m e u n á s d o l o ž e n y z K l u č o v á a ve v e l m i v y v i n u t ý c h f o r m á c h p ř e d e v š í m z R u s i . Orientaci lze zjistit j e n u zemnic v y k a z u j í c í c h p o z ů s t a t k y po n o s n é k o n ­ s t r u k c i s t ř e c h y a po vchodu, u n i c h ž se d á r o z l i š i t š t í t o v á a o k a p o v á strana. U obj. 118 je to S Z - J V , u obj. 20 a 86 J Z - S V ; p o s l e d n ě u v e d e n á orientace asi u v š e c h zemnic p ř e v l á d a l a , n e b o ť je t y p i c k á pro c e l ý dvorec a v ě t š i n u staveb v n ě m . J a k n a s v ě d č u j e situace u v e l k ý c h k ů l o v ý c h staveb, b y l y asi i u zemnic a j i n ý c h t y p ů staveb v c h o d y na J Z š t í t o v é s t r a n ě , k t e r á je n e j d é l e o z a ř o v á n a sluncem, a v c h o d b y l v p o d s t a t ě j e d i n ý m v ě t š í m otvorem, k t e r ý m m o h l p r o n i k a t p r o h ř á t ý v z d u c h a s v ě t l o d o v n i t ř obydlí. V l i t e r a t u ř e se o b e c n ě traduje n á z o r , ž e zemnice jsou t y p i c k é pro z e m ě d ě l s k o - p a s t ý ř s k é n e o p e v n ě n é osady l e s o s t e p n í c h o b l a s t í . V některých p r a c í c h se sice u p o z o r ň u j e na jejich v ý s k y t t é ž ve m ě s t e c h 11.—13. stol. (Suzdal, S t a r á R j a z a ň , T v e r , P r o n s k ) a na h r a d i š t í c h ( B o r š e v o , N o v o ­ troick, T i t č i c h a , St. M ě s t o aj.), a v š a k v ž d y jsou p o k l á d á n y za o b y d l í z e m ě ­ dělců nebo lidí n í z k é h o s p o l e č e n s k é h o p o s t a v e n í , p ř í p a d n ě nesvobod­ ných. S t í m t o m í n ě n í m lze v z á s a d ě souhlasit i na z á k l a d ě situace z P.ohanska. V ě t š i n a zemnic se zde t o t i ž n a c h á z í v n ě a r e á l u dvorce, v n ě 2 9

31

32

33

3 4

3 5

36

37

3 8

3 9

47

Obr. 8. Rekonstrukce n a d z e m n í h o ( n a h o ř e — obj. 52) a z a h l o u b e n é h o (dole — obj. 86) obydlí.

k t e r ý c h p ř í p a d e c h je ž l á b k y po p a l i s á d ě p ř e v r s t v u j í (obj. 118), nebo na­ opak ony p o r u š u j í p a l i s á d o v ý ž l á b e k (obj. 20). Pouze d v ě zemnice (obj. 84 a 98) jsou u v n i t ř dvorce, s o u v i s e j í v š a k č a s o v ě s jeho s t a r š í fází, p ř í ­ p a d n ě s o b d o b í m p ř e d jeho v z n i k e m (obj. 84), i k d y ž to v m a t e r i á l u z jejich v ý p l n ě nelze b e z p e č n ě postihnout. O b a objekty b y l y t o t i ž již ve starší fázi dvorce p ř e v r s t v e n y d a l š í m i stavbami (obj. 98 n a d z e m n í stavbou 94 s k a m e n n o u p o d e z d í v k o u , obj. 84 k ů l o v o u stavbou 53). Z e m n i c e z a ­ u j í m a l y v r á m c i dvorce p e r i f e r n í p o s t a v e n í a jejich o b ý v á n í p ř í s l u š n í k y nižší s p o l e č e n s k é v r s t v y je p r a v d ě p o d o b n é .

Z a h l o u b e n é d í l e n s k é stavby D í l n y se nesnadno o d l i š u j í od o b y d l í . B e z p ř i h l é d n u t í k i n v e n t á ř i by to bylo t é m ě ř n e m o ž n é , n e b o ť i ony m í v a j í z p r a v i d l a o t o p n é z a ř í z e n í , k t e r é n ě k d y sloužilo k v ý r o b n í m ú č e l ů m . M n o h d y d í l n a p ř í m o s p l ý v a l a s o b y d ­ lím. P o k u d se nezachovaly n á l e z y s u r o v i n y , polotovary nebo v ý r o b n í odpad, je zjištění p r o v á d ě n ý c h v ý r o b n í c h o p e r a c í v o b y d l í v y l o u č e n o . Z a n e p ř í m ý doklad v ý r o b n í h o z a m ě ř e n í objektu lze p o k l á d a t nedostatek prostoru v y u ž i t e l n é h o k o d p o č i n k u (větší č á s t objektu z a u j í m á o h n i š t ě či pec, dno je n a r u š e n o v e l k o u p ř e d p e c n í j á m o u , p ř í p a d n ě s i l n ě z p r o h ý b á n o apod,) a p ř í t o m n o s t d v o u nebo v í c e t e p e l n ý c h z a ř í z e n í , z n i c h ž jedno s l o u ­ žilo k v y t á p ě n í a d r u h é k v ý r o b n í m o p e r a c í m . R o z h o d u j í c í pro r o z l i š e n í d í l n y je o v š e m p ř í t o m n o s t z á s o b s u r o v i n y , v ý r o b n í h o odpadu, p o l o t o v a r ů , p ř í p a d n ě n á s t r o j ů , p o k u d se o v š e m nedostaly do z á s y p u objektu n á h o d n ě z okolí. B y l - l i s u r o v i n o u m a t e r i á l z o r g a n i c k ý c h l á t e k , k t e r é se v z e m i nezachovaly, nelze d í l n u rozpoznat. S a m o z ř e j m ě se t é ž n e d á z o j e d i n ě l é h o k o u s k u strusky nebo n á s t r o j e usuzovat na d í l n u . P o d l e v ý š e u v e d e n ý c h hledisek lze mezi z a h l o u b e n ý m i stavbami v prostoru dvorce na P o h a n s k u označit t ř i za d í l n y . 40

4 1

O b j e k t 6 6 (tab. 3:1). A s i t ř e t i n u objektu z a u j í m a l o v e l k é o h n i š t ě (nebo h l i n ě n á pec, s o u d ě podle ú l o m k ů mazanice s o t i s k y p r u t ů ) a další d v ě t ř e t i n y velká předpecní j á m a . Část s t ř e p ů byla s i l n ý m p ř e p á l e n í m d e f o r m o v á n a . N a š l y se chuchvalce š p a t n ě p r o p á l e n é mazanice — snad z á s o b y h l i n ě n é h o t ě s t a p ř i p r a v e n é h o na v ý r o b u k e r a m i k y . M o h l o tedy j í t o h r n č í ř s k o u d í l n u s pecí. N á l e z strusky, z l o m k u s e k e r o v i t é h ř i v n y , ž e ­ l e z n ý c h t y č i n e k aj. n e v y l u č u j e , že se t u p r o v á d ě l y i n ě k t e r é k o v á ř s k é operace, z a t í m c o n á l e z 4 p r o p l é t á č k ů by s v ě d č i l i pro p r á c e k o š í k á ř s k é , p l e t e n í l ý k o v é o b u v i atd. S l u č o v á n í r ů z n o r o d ý c h ř e m e s l n ý c h o p e r a c í v j e d n é d í l n ě b y l o t y p i c k é pro v e s n i c k é s e z ó n n ě p r o v o z o v a n é ř e m e s l o v rámci selského h o s p o d á ř s t v í . N a d r u h é s t r a n ě slučování několika od­ větví výroby v jedné dílně n e m u s í být vždy p ř í z n a k e m primitivnosti ř e ­ mesla, ale naopak d o k l a d e m jeho specializace na u r č i t é v ý r o b k y . 42

4 3

Objekt

87

(tab.

6; V I I :3). Z a t í m c o jeho j i h o z á p a d n í č á s t s c e l ý m i 49

z v í ř e c í m i k o s t r a m i b y l a z ř e j m ě c h l é v e m , s e v e r o v ý c h o d n í č á s t mohla b ý t d í l n o u p a t r n ě spojenou s o b y d l í m . S v ě d č i l a b y pro to d v ě o h n i š t ě — nešlo-li podle u m í s t ě n í v h l u b o k ý c h v ý k l e n c í c h ve s t ě n ě o h l i n ě n é pece —, n á l e z y s t r u s k y a z n a č n é m n o ž s t v í ú l o m k ů a m o r f n í c h želez, ú l o m k ů seker o v i t ý c h h ř i v e n apod. M o h l o tedy j í t o k o v á r n u nebo o j i n a k z a m ě ř e n o u d í l n u , kde p r o v á d ě n í k o v á ř s k ý c h o p e r a c í b y l o s o u č á s t í v ý r o b n í h o procesu. V i n v e n t á ř i je p o z o r u h o d n á p ř í t o m n o s t z l o m k ů k e r a m i k y a n t i c k é h o r á z u , jejíž v ý s k y t na sídlištích spojuje V . H r u b ý se s o c i á l n í v r s t v o u ř e m e s l ­ níků. O b j e k t 1 0 5 (tab. 8; V I : 1 ) . P r o jeho d í l e n s k ý r á z b y s v ě d č i l a p ř í ­ tomnost d v o u h l i n ě n ý c h k o p u l o v i t ý c h p e c í a o t e v ř e n é h o o h n i š t ě a d á l e n e r o v n é dno, j e h o ž j e d n u t ř e t i n u z a u j í m a l a v e l k á p ř e d p e c n í j á m a . V i n ­ v e n t á ř i je n á p a d n é snad jen to, že jsou v n ě m z l o m k y n ě k o l i k a v e l k ý c h n á d o b , k t e r é b y b y l o m o ž n é o z n a č i t za z á s o b n i c e ; j i n a k jde o b ě ž n ý k u ­ c h y ň s k ý odpad. Pece (obr. 11:1, la) o d p o v í d a j í t y p u c h l e b o v ý c h pecí podle V . H r u b é h o . J e j i c h v ý s k y t ve v ě t š í m p o č t u v j e d n o m objektu, p o d o b n ě jako v G r ó d k u nad R o w n e m , b y s v ě d č i l pro v ý k l a d obj. 105 jako pe­ k á r n y , k t e r á snad z á s o b o v a l a c e l ý d v ů r chlebem. J a k ukazuje p ř e h l e d n á tabulka, z a h l o u b e n é d í l n y se v y z n a č u j í n e p r a ­ v i d e l n ý m i t v a r y , z n a č n o u plochou, r o z m a n i t o u o r i e n t a c í a n e r o v n ý m dnem. V k o n s t r u k c i s t ě n á s t ř e c h y se neobjevilo n i c n o v é h o p r o t i o b y t n ý m z e m ­ n i c í m , s p í š e lže říci, že s v ě d e c t v í o jejich r á z u jsou m é n ě u r č i t á . O t o p n á z a ř í z e n í jsou b u d u p r o s t ř e d nebo v r o z í c h a v ž d y z a u j í m a j í z n a č n o u č á s t objektu. P o l o h a v c h o d ů se nedala b e z p e č n ě p r o k á z a t . 4 4

4 5

4 6

Zahloubené hospodářské

stavby 47

Z a h o s p o d á ř s k é b ý v a j í o z n a č o v á n y stavby bez o t o p n é h o z a ř í z e n í ; bližší c h a r a k t e r i s t i k a jejich funkce z ů s t á v á z p r a v i d l a n e j a s n á . Z a h l o u ­ b e n ý c h staveb bez o t o p n é h o z a ř í z e n í se n a š l o v oblasti dvorce c e l k e m osm — obj. 5, 29, 68, 69, 73, 88, 91, 101, 106a (tab. 1:2; 2:1, 2; 3:3; 4:4; 5; 7:1,2; 39:5); z ů s t á v á o v š e m n e j i s t é , zda b y n e b y l o m o ž n é i n ě k t e r é další objekty z a ř a z e n é do kategorie j a m (obj. 67, 122 aj.) p ř i ř a d i t k h o s p o d á ř ­ s k ý m s t a v b á m . P r o t i o b y t n ý m z e m n i c í m v y k a z u j í v ě t š í v a r i a b i l i t u v roz­ m ě r e c h (plocha k o l í s á od 4 do 32 m ) a v tvarech ( o b d é l n í k o v i t é , l i c h o b ě ž n í k o v i t é , o v á l n é aj.). M a j í m é n ě p r a v i d e l n é obrysy, dna jsou z p r a v i d l a n e r o v n á nebo v a n o v i t á , s t ě n y v ě t š i n o u š i k m é a v y k a z u j í m á l o stop po n a d z e m n í k o n s t r u k c i . H o s p o d á ř s k é stavby se n a c h á z e j í j a k v n ě , tak u v n i t ř dvorce a jsou dle i n v e n t á ř e v ě t š i n o u v e l k o m o r a v s k é , s v ý j i m k o u staroh r a d i š t n í h o obj. 5. P ř e v l á d á u n i c h v d v o r c i o b v y k l á orientace J Z - S V , p ř í p a d n ě orientace k tomuto s m ě r u p ř í č n á (obj. 91 — tab. 4:4), což je d á n o jeho polohou v r o h u o p e v n ě n í ; o d l i š n o u orientaci m á t é ž , obj. 5 a 73 ( S Z - J V , Z - V ) . O n a d z e m n í c h s t ě n á c h , p o k u d u t ě c h t o staveb v ů b e c 2

50

b y l y , lze říci j e n v e l m i m á l o ; u obj. 68 a 69 b y l y podle o t i s k ů v m a z a n i c i p l e t e n é , skelet s t ě n u obj. 29 b y l k ů l o v ý a v ý p l ň b y l a o m a z á n a h l í n o u ; torza ž l á b k ů n a š t í t o v ý c h s t r a n á c h b y s v ě d č i l a pro s t ě n y p l e t e n é , i k d y ž n e n í v y l o u č e n a a n i j i n á m o ž n o s t . Ú l o m e k mazanice t r o j ú h e l n í k o v i t é h o p r ů ř e z u n a z n a č u j e , že s t ě n y objektu 73 m o h l y b ý t r o u b e n é . V c h o d b y l p r o k á z á n j e n u obj. 29 s t u p n ě m n a J Z s t r a n ě , u p r o t á h l ý c h o b j e k t ů 68, 88, 106a m o h l y b ý t v c h o d y z obou k r a t š í c h stran, tj. J Z nebo S V , u ostat­ n í c h se n e d á o poloze v c h o d u n i c říci. Z a s t ř e š e n í b y l o p a t r n ě v a l b o v é u s t a r o h r a d i š t n í h o obj. 5, kde j s o u n a p o d é l n é ose stopy po k ů l o v ý c h j a m k á c h o d s t a v e n ý c h od š t í t o v ý c h s t ě n . B ě ž n á s e d l o v á s t ř e c h a m o h l a b ý t u obj. 29, 101 a 106a. U obj. 68, 88, 91, ležících t ě s n ě p ř i o b v o d o v ý c h p a l i sádách mohly b ý t střechy pultové. T v a r o v ě a r o z m ě r o v ě se j e v í m e z i z a h l o u b e n ý m i h o s p o d á ř s k ý m i stav­ bami t ř i skupiny. P r v á s k u p i n a je r e p r e z e n t o v á n a obj. 5, 69 a 101 (tab. 2:2; 1:2; 39:5) n e p r a v i d e l n ě l i c h o b ě ž n í k o v i t é h o nebo o v á l n é h o t v a r u , n e v e l k ý c h r o z m ě r ů a se z n a č n ý m m n o ž s t v í m i n v e n t á ř e , č í m ž se blíží o b y t n ý m z e m ­ n i c í m . O j e j i c h f u n k c i nelze říci n i c k o n k r é t n ě j š í h o ; n á l e z d v o u p ř e s l e n ů v obj. 5 b y sotva p o s t a č i l k o z n a č e n í za t e x t i l n í d í l n u , j a k se o b e c n ě s o u d í o podobných zahloubených stavbách v germánském prostředí. Zůstává tedy u t ě c h t o o b j e k t ů o t e v ř e n á celá š k á l a i n t e r p r e t a c í od k ů l e n p ř e s se­ n í k y , stodoly aj. a ž k c h l é v ů m . D r u h á s k u p i n a je r e p r e z e n t o v á n a obj. 29 (tab. 2:1), k t e r ý je k l a ­ s i c k ý m p ř í k l a d e m d v o u p o d l a ž n í k l e t i se zahloubenou a n a d z e m n í č á s t í , jež mohla b ý t m n o h o s t r a n n ě využívána hospodářsky i k o b ý v á n í . Velké m n o ž s t v í i n v e n t á ř e n a s v ě d č u j e , že nakonec objekt s l o u ž i l j a k o s m e t i š t ě , k a m se dostal odpad ze s o u s e d n í c h n a d z e m n í c h o b j e k t ů . T ř e t í s k u p i n u t v o ř i l y v ě t š í p r o t á h l é stavby (68, 88, 106a — tab. 5; 7:1,2) a o n ě c o m e n š í stavba t é h o ž t y p u (91 — tab. 4:4) s n e p a t r n ý m m n o ž s t v í m i n v e n t á ř e a se s e d l o v ý m (obj. 106a) nebo p u l t o v ý m z a s t ř e š e n í m (68, 88, 91), p o k u d v y u ž í v a l y jako j e d n é s t ě n y p a l i s á d y ; lze je i n t e r p r e ­ tovat jako c h l é v y . T a k se t o t i ž v y s v ě t l u j e funkce p o d o b n ý c h 6 — l i m d l o u h ý c h a 1,5 m š i r o k ý c h j a m z B e r l í n a - K a u l s d o r f u ; obsahovaly v r s t v y hnoje, z b y t k y s t ř e š n í konstrukce a m ě l y snad p l e t e n é s t ě n y . Protáhlé p o l o z e m n i c o v é stavby (d 8—14 m , š 3 m , h l 0,6—1,1 m) ze s a l t o v s k é h o sídliště z konce 9. až p o č . 10. stol. v K a r n a u c h o v ě i n t e r p r e t o v a l I. I. L j a p u š k i n j a k o z i m n í c h l é v y pro d r o b n ý dobytek (ovce, prasata aj.) n a z á ­ k l a d ě s o u č a s n ý c h a n a l o g i í ve v ý c h o d o e v r o p s k é l e s o s t e p i . C h l é v y b y l y z ř e j m ě i d l o u h é ú z k é j á m y (d 16 m , š 1,4—2,5 m , h l 0,7—1 m) na h r a d i š t i Titčicha v P o d o n í . 4 8

4 9

5 0

51

5 2

51

3.

NADZEMNÍ

STAVBY

P ř e v á ž n á v ě t š i n a staveb v oblasti dvorce b y l a n a d z e m n í . Podle r o z m ě r ů , c e l k o v é ú p r a v y , konstrukce s t ě n a t é ž s ohledem k u m í s t ě n í v r á m c i dvorce a k s o c i á l n í diferencovanosti tohoto p r o s t ř e d í je m o ž n é je r o z d ě l i t do t ř í s k u p i n . I. s k u p i n u t v o ř í n a d z e m n í stavby se s n í ž e n o u podlahou ( o b y t n é h o , d í l e n s k é h o i h o s p o d á ř s k é h o r á z u — tab. 9—12), k t e r é se s v ý m i r o z m ě r y , k o n s t r u k c í s t ě n i s t ř e c h y n e l i š í od staveb z a h l o u b e n ý c h . I ony m ě l y v l a s t n ě p o d l a h u č á s t e č n ě z a p u š t ě n u do z e m ě , ale v n ě k t e r ý c h p ř í p a d e c h neza­ s á h l a v ů b e c do p o d l o ž í ( o b y d l í 52, 75, 117 a snad i 45; h o s p o d á ř s k é stavby 36, 61, 74, 83, 102, 103, 104), v j i n ý c h jen n e p a t r n ě (obydlí 81, 116, 127, 128; d í l n y 42, 49, 111; h o s p o d á ř s k é stavby 72, 89, 112). I I . s k u p i n u představují prostornější domy u m í s t ě n é v podstatě v j e d n é ř a d ě za kostelem, podle v š e h o s r u b o v é , s r ů z n o u ú p r a v o u pode­ z d í v e k a p o d l a h (obj. 24, 25, 35, 37, 82, 94, 95, 96, 97 — tab. 13—18), k t e r é byly o b y t n ý m komplexem velmožské rodiny. I I I . s k u p i n u t v o ř í v e l k é d o m y k ů l o v é konstrukce (tab. 19—26), n ě ­ k t e r é s o h n i š t i (107?, 109), j i n é bez n i c h (43, 53, 106, 108, 110, 113, 114, 115); v z h l e d e m k tomu, že n e n í j i s t é , zda o h n i š t ě n e b y l a v n ě k t e r ý c h p ř í ­ padech z n i č e n a orbou a ž e k s t a v b á m lze p ř i ř a d i t v e l m i p o d m í n ě n ě jen m a l é m n o ž s t v í n e v ý r a z n é h o i n v e n t á ř e , je z j i š t ě n í ú č e l u t ě c h t o staveb velmi problematické.

N a d z e m n í stavby se s n í ž e n o u podlahou (I. skupina nadzemních staveb) N a d z e m n í

obydlí

—

domy

Tato s k u p i n a n a d z e m n í c h d o m ů b y l a i n d e n t i f i k o v á n a b u ď tak, že v sou­ vislosti se z b y t k y o t o p n é h o z a ř í z e n í , z a c h y c e n é h o j e š t ě v h u m u s u t ě s n ě nad p o d l o ž í m , b y l a z j i š t ě n a s y t ě j š í t m a v á s k v r n a s n a k u p e n í m n á l e z ů a d r o b n ý c h k a m e n ů , n ě k d y v souvislosti s k ů l o v ý m i j a m k a m i po s o c h á c h (obj. 45, 52, 75, 81 — tab. 4:1; 10:4; 11:2,3), nebo tak, ž e k o l e m o t o p n é h o z a ř í z e n í b y l o v p o d l o ž í z j i š t ě n o m ě l k é z a h l o u b e n í (do 20—40 cm) n e v e l ­ k ý c h r o z m ě r ů , o v á l n é h o t v a r u (obj. 49, 116, 127, 128 - tab. 4:2; 9:1,3,5; 40:3), k t e r é signalizovalo j e n n e j u ž í v a n ě j š í část o b y d l í . Sedm dalších n a d z e m n í c h o b y d l í , j e j i c h ž r o z m ě r y , s t e j n ě jako r á z s t ě n a j i n é k o n s t r u k č n í p r v k y jsou n e z j i s t i t e l n é , je d o l o ž e n o n á l e z y o t o p n ý c h z a ř í z e n í , v í c e či m é n ě z a c h o v a l ý c h . J d e o d o b ř e zachovalou k a m e n n o u pec z obj. 117 (tab. 39:2), o r o z r u š e n á o t o p n á z a ř í z e n í obj. 4 a 76 (tab. 30:1; 36:5), v y m a z a n é o h n i š t ě obj. 3 (tab. 28:3) v n a r t e x u kostela, k a m e n n o u destrukci p o c h á ­ zející z č á s t i z o t o p n é h o z a ř í z e n í a zčásti z p o d l o ž e n í s t ě n u obj. 126, a z a 53

54

52

h l o u b e n é o h n i š t ě 26 (tab. 31:1). Tato n a d z e m n í o b y d l í , z v l á š t ě ona, k t e r á se v y z n a č u j í č á s t e č n ý m z a h l o u b e n í m , b y ť i ne na celé u ž i t k o v é p l o š e stavby, jsou p ř e c h o d n ý m t y p e m k m ě l k ý m z e m n i c í m , a proto i jejich h l a v n í z n a k y jsou s n i m i s h o d n é . Tvar, p o k u d se jej p o d a ř i l o rozlišit v ú p l n o s t i , m a j í č t v e r c o v í t ý nebo m í r n ě o b d é l n í k o v i t ý (obj. 52, 75, 116); u o s t a t n í c h b y l z ř e j m ě t ý ž . Z obj. 45 se zachovalo v l a s t n ě jen z a h l o u b e n é o h n i š t ě a jedna k ů l o v á j a m k a ; r o z p t ý l e n é n á l e z y v h u m u s u n e d á v a j í p ř e d s t a v u o jeho c e l k o v é m t v a r u . Plocha v ý r a z n ě r o z l i š i t e l n ý c h d o m ů kolísá m e z i 10—15 m ; je tedy s h o d n á s r o z m ě r y k l a s i c k ý c h zemnic. P o d l a h u o b j e k t ů u m í s t ě n ý c h v h u ­ m u s u se n e p o d a ř i l o rozlišit, a v š a k u č t v e r c o v i t é h o obj. 116 b y l a r o v n á , u o b j e k t ů se z a h l o u b e n ý m i č á s t m i (127, 128) b y l a m í s o v i t á , o v š e m p r á v ě jen v z a h l o u b e n í ; na o s t a t n í ploše b y l a p a t r n ě t é ž r o v n á . O s t ě n á c h m ů ž e m e říct u t ě c h t o d o m ů j e š t ě m é n ě n e ž u zemnic. U p ě t i o b j e k t ů z d e v í t i n e m á m e o k o n s t r u k c i s t ě n n e j m e n š í informace. Z ř e t e l n é v y m e z e n í n a k u p e n i n y p o z ů s t a t k ů u obj. 52 b y ukazovalo n e j s p í š e na r o u b e n é s t ě n y . U t ř í d o m ů (obj. 75, 81, 116) se n a š l y k o u s k y mazanice s otisky p r o u t ě n é h o p l e t i v a ; m o h l y tedy m í t s t ě n y p l e t e n é a o m a z a n é h l í n o u . Je v š a k o t á z k a , zda sem nebyla mazanice z a t a ž e n a p l u h e m o d ­ jinud, nebo zda p l e t e n ý n e b y l n a p ř . jen štít, z a t í m c o s t ě n y m ě l y j i n o u konstrukci. S t ř e c h y u obj. 52 a 75 b y l y asi s e d l o v é ; u k a z u j í na to dvojice jamek po s o c h á c h , v z d á l e n é n a v z á j e m p ř i b l i ž n ě 3,5 m ; s t e j n á b y l a p a t r n ě situace u obj. 45, k d y v š a k b y l a jen jedna k ů l o v á j a m k a . Orientace b y l a z j i s t i t e l n á jen u d o m ů se stopami po o p ě r n é m s y s t é m u s t ř e c h y , u d o m ů s pecemi (podle orientace t o p e n i š t ě ) a u t ě c h , kde b y l z ř e j m ý c e l k o v ý p ů d o r y s (pomocí polohy o h n i š t ě ) . Z d á se, že i u t ě c h t o d o m ů b y l a n e j b ě ž n ě j š í orientace J Z — S V . O t o p n á z a ř í z e n í jsou zastoupena ve s t e j n ý c h t y p e c h jako u zemnic, tj. k a m e n n ý m i pecemi (obj. 117, 127, 128) i o h n i š t i ; jejich v ě t š í v a r i a b i l i t a (prostá, o b l o ž e n á nebo v y l o ž e n á kameny, v y v ý š e n á , z a h l o u b e n á ) je d á n a pouze v ě t š í m p o č t e m staveb tohoto t y p u . O t o p n á z a ř í z e n í b y l a v 6 p ř í ­ padech v r o h u ( p ř e v á ž n ě v S V nebo v S, jednou v J), ve 2 p ř í p a d e c h u S V s t ě n y a pouze j e d n o u u p r o s t ř e d . D v a ze s k u p i n y n a d z e m n í c h d o m ů (obj. 45 a 52) s o u v i s e j í s d í l e n s k ý m k o m p l e x e m na S V s t r a n ě dvorce. P r o t o je o b y t n ý r á z n e s p o r n ý pouze u obj. 52, k t e r ý m á v š e c h n y n á l e ž i t é z n a k y : vedle o h n i š t ě k ů l o v é j a m k y po s o c h á c h a z j i s t i t e l n é o b r y s y o b v y k l ý c h r o z m ě r ů (obr. 8:1). U obj. 45 nejsou tyto z n a k y tak v ý r a z n é ; pouze z a h l o u b e n é o h n i š t ě a b ě ž n ý i n v e n t á ř vede k jeho z a ř a z e n í k o b y d l í m . S t e j n ě jako zemnice, i n a d z e m n í o b y d l í I. s k u p i n y se n a c h á z e j í v ě t š i ­ nou v n ě a r e á l u dvorce. O b j . 117 b y l sice u v n i t ř dvorce, ale je z ř e j m ě s t a r š í , n e b o ť i p ř i m i n i m á l n í c h r o z m ě r e c h b y b y l p ř e k r y t objektem 107; n e m á t u d í ž k dvorci c h r o n o l o g i c k ý ani f u n k č n í v z t a h . O b j . 81 je u v n i t ř 2

53

NADZEMNÍ

S T A V B Y SE S N Í Ž E N O U P O D L A H O U Přehled základních údajů

Obj.

Tvar

Půdo­ rysné rozměry v m

52

obdélníkovitý

4,4X3,4

75

čtvercovitý

3,5X3,5

81

?

3.8X?

Hloub­ ka v cm

Plocha v m 2

(I.

SKUPINA)

Orien­ tace

Druh otopného zařízení

Umístění otopného zařízení

-

15

JZ-SV

ohniště

v S rohu

12

JZ-SV

ohniště ? k a m . pec ?

u S V stěny

10 ?

JZ-SV?

ohniště

v S rohu

14

JZ-SV

ohniště

v S V rohu

4,4

JZ-SV

ohniště

uprostřed

116

čtvercovitý

3,8X3,8

20-30

120

čtvercovitý

2,3X2,3

-

127

oválný

2,1X1,4

25

?

JZ-SV

kamenná pec

v J rohu

128

oválný

3,4X2,3

10-30

7

JZ-SV

kamenná pec

v S V rohu

42

nepravi­ delný

5X2

20-30

7

z-v

ohniště

uprostřed

49

oválný

4,8X2

5-42

ZJZ-VSV

ohniště

při S V straně

111

čtvercovitý

SZ-JV

ohniště

poblíž s t ř e d u

89

lichobežníkovitý

72

oválný

4,4X2,4

20-25

100

ledvinovitý

2,7X2,4

15-45

8 ?

112

ledvinovitý

4,2X1-2

10-25

5-14

JZ-SV

36

čtvercovitý

3X3

9

JZ-SV

83

obdéln.? čtverc?

2X3,8 (3,8X3,8)

7,6 (15,2)

JZ-SV

102

čtvercovitý

6X6

61

nepravi­ delný

-

•>

74

čtvercovitý

4 X4?

103

nepravi­ delný

5,5X3,8

104

nepravi­ delný

?

4X4

30

4X0,7 až 1,8

20

9,6 16 5,5 10

36 ?

-

SZ-JV JZ-SV

z-v

JZ-SV ?

16

JZ-SV

20 ?

JZ-SV?

23 ?

JZ-SV?

54

-

-

NADZEMNÍ

S T A V B Y SE SNÍŽENOU

Podlaha J S t ě n y

-

srub

2 kůlové jamky

pletené

2 kůlové jamky

pletené

rovná

pletené

nerovná

-

mísovitá mísovitá vanovitá

srub

vanovitá

srub

vanovitá

-

rovná

Konstrukční prvky

mísovitá p l e t e n é

P O D L A H O U

(I.

SKUPINA)

Identifikace

Účel

Časové zařazení

Vztah k dvorci

nakupení nálezů

obydlí

velkomor. mladší

vně

destrukce obydlí otopného zař.

časněslovanský

vně

Tab.

10:4 o. 8:1 11:3 X I :2, 3

destrukce ohniště

obydlí

velkomor. mladší

uvnitř

11:2

částečné zahloubení

obydlí

velkomor. starší

vně

9:1 X:5

2 kůlové jamky

kamenná destrukce

obydlí

časněslovanský

uvnitř

40:3

-

částečné zahloubení

obydlí

velkomor. starší

vně

9:3 X I I I :6

vně

9:5

vně

1:3

vně

4:2

uvnitř

10:1

-

velkomor. starší velkomor. mladší velkomor. mladší velkomor. starší

částečné zahloubení částečné zahloubení částečné zahloubení částečné zahloubení

kovolit. dílna kovár­ na? kovár­ na?

-

část. zahl. + k a m . destr.

hospod, stavba

velkomor.

vně

9:6

částečné zahloubení

hospod, stavba

časněslovanský

vně

3:5

4 kůlové jamky 2 kůlové jamky

obydlí

nerovná

-

3 kůlové jamky

částečné zahloubení

hospod, stavba

velkomor. mladší

uvnitř

9:4

nerovná

sloupk. dražené

2 kůlové jamky

částečné zahloubení

hospod, stavba

velkomor. starší

uvnitř

10:2

srub

podezdívka

?

velkomor. mladší

uvnitř

12:3

srub

podezdívka

-

sklad vlny?

velkomor. mladší

uvnitř

12:2

seník?

velkomor. mladší

uvnitř

12:1

časněslovanský

vně

plán 1

-

pletené podezdívka v r á m u 1 kůl. jamka

-

-

nakupení nálezů

srub

1 kůlová jamka

nakupení nálezů

hospod, stavba

velkomor.

vně

10:3

pletené

1 kůlová jamka

nakupení mazanice

sklad vlny?

velkomor.

uvnitř

plán 1

srub pletené

-

nakupení mazanice

hospod, stavba

velkomor. mladší

uvnitř

plán í

55

dvorce a č a s o v ě s n í m asi s o u v i s í , je v š a k v p e r i f e r n í m p o s t a v e n í a ne­ z a p a d á do p r a v i d e l n é h o p l á n u z á s t a v b y dvorce. O sociální p ř í s l u š n o s t i u ž i v a t e l ů t ě c h t o o b y d l í lze tedy říci t o t é ž , co o o b y v a t e l í c h z e m n i c : šlo asi o p ř í s l u š n í k y nižší s p o l e č e n s k é v r s t v y . Z c h r o n o l o g i c k é h o hlediska je z a j í m a v é , že na P o h a n s k u v y s t u p u j í o b y d l í tohoto t y p u j a k v o b d o b í č a s n ě s l o v a n s k é m , tak v e l k o m o r a v s k é m , z a t í m c o ve v ý c h o d o s l o v a n s k é m p r o s t ř e d í se objevuje n a d z e m n í d ů m až ve 12. s t o l . 55

56

Nadzemní

dílenské

stavby

P ř e d s t a v o v a l y p a t r n ě 3 objekty (42, 49, 111 — tab. 1:3; 4:2; 10:1). L z e tak soudit dle p ř í t o m n o s t i o h n i š t ě a i n v e n t á ř e , v n ě m ž je vedle o b v y k l ý c h s í d l i š t n í c h n á l e z ů i ž e l e z n á struska, ž e l e z n á šidla, brousky, polotovar k ř í ž k u ; u o b j e k t ů 42 a 49 lze na d í l e n s k ý r á z soudit i dle polohy mezi j i n ý m i ř e m e s l n i c k ý m i objekty a z a ř í z e n í m i . Z m í n ě n é d í l e n s k é objekty p a t ř í k t y p u o n ě c h n a d z e m n í c h staveb, j e j i c h ž dno je zahloubeno do podloží, ale z ř e j m ě jen v m í s t e c h , k t e r á b y l a n e j v í c e p o u ž í v á n a . Z a h l o u ­ b e n í z ř e j m ě n e o d p o v í d a l o c e l k o v ý m r o z m ě r ů m stavby, jak t o m u u obj. 42 a 49 n a p o v í d á jejich v e l m i n e p r a v i d e l n ý t v a r v y p l n ě n ý z v ě t š í části o h n i š t ě m a jeho z p l o d i n a m i a u obj. 111 k ů l o v é j a m k y v z a h l o u b e n é části i mimo n i . 5 7

V e v e l i k o s t i , v z h l e d u p o d l a h y a s t ě n z a h l o u b e n é části, j a k o ž i v k o n ­ s t r u k c i s t ř e c h y nelze s p a t ř o v a t r o z d í l y proti o b y d l í m tohoto t y p u . O r i e n t a ­ ce je r o z m a n i t á : u obj. 42 je n e z j i s t i t e l n á , u obj. 49 o d p o v í d á z d e j š í m u b ě ž n é m u p r ů m ě r u , tj. J Z — S V , z a t í m c o u obj. 111 je p ř í č n á k o b v y k l é m u s m ě r u , tj. S Z — J V . O t o p n á z a ř í z e n í , u obj. 42 snad h l i n ě n á k o p u l o v i t á pec (dle mazanice s o t i s k y p r u t ů ) , u obj. 49 z a h l o u b e n é o h n i š t ě a u obj. 111 k a m e n y o b l o ž e n é o h n i š t ě p o u ž i t e l n é i jako v ý h e ň , m ě l a v objektech c e n t r á l n í polohu. S t ě n y obj. 42 a 49 b y l y podle z l o m k ů mazanice t r o j ­ ú h e l n í k o v i t é h o p r ů ř e z u p a t r n ě s r u b o v é , u obj. 111 o n i c h n e n í ž á d n é s v ě d e c t v í a nelze v y l o u č i t , že šlo o p ř í s t ř e š e k spočívající na k ů l e c h , ale bez s t ě n . S t ř e c h a b y l a u objektu 49 a 111 podle k ů l o v ý c h j a m e k po s o c h á c h na j e j i c h p o d é l n é ose p a t r n ě s e d l o v á , u objektu 42 n e n í o její konstrukci dokladů. D á - l i se u obj. 42 a 49 říci, že souvisel s m l a d š í fází dvorce jako s o u č á s t ř e m e s l n i c k é osady na její S V s t r a n ě , obj. 111 souvisel dle polohy se s t a r š í fází dvorce. P o d l e n á l e z ů ž e l e z n é strusky bylo v obj. 42 a 111 z p r a c o v á v á n o železo a v obj. 42 se dle n á l e z u polotovaru o l o v ě n é h o k ř í ž k u p r o v á d ě l y i p r á c e k o v o l i t e c k é . N á l e z y z obj. 49 jsou m é n ě v ý r a z n é , a v š a k p ř í t o m n o s t t ř í b r o u s k ů a b e z p r o s t ř e d n í b l í z k o s t v ý h n ě 51 by s v ě d č i l a t é ž pro p r o v á d ě n í k o v á ř s k ý c h o p e r a c í v tomto objektu. N á l e z r o t a č n í h o brusu v obj. 100, k t e r ý je nedaleko obj. 111, b y ukazoval, že v j i ž n í m rohu dvorce b y l d í l e n s k ý okrsek, k t e r ý m o h l souviset s p ř í p r a v o u j e z d e c k é 56

v ý s t r o j e , j e - l i s p r á v n ý p ř e d p o k l a d , že v e l k é , ale l e h k é stavby 114 a 115 b y l y s t á j e m i p r o k o n ě p o u ž í v a n é zde žijícími d r u ž i n í k y . K n a d z e m n í m d í l e n s k ý m o b j e k t ů m lze p ř i ř a d i t p ě t t e p e l n ý c h v ý r o b n í c h z a ř í z e n í s o u v i s e j í c í c h zčásti s m e n š í m i j á m a m i , o n i c h ž n e n í j a s n é , zda se n e n a c h á z e l y v n ě j a k é v ě t š í n a d z e m n í s t a v b ě , snad j e n l e h k é m p ř í s t ř e š ­ k u , po n ě m ž se n e n a š l y v p o d l o ž í ž á d n é stopy. Č t y ř i z n i c h se n a c h á z e l y na S V s t r a n ě dvorce; j e j i c h d í l e n s k ý charakter n a z n a č u j í n ě k t e r é n á l e z y (struska, polotovary, b r o u s k y aj.) a poloha m i m o a r e á l dvorce. J d e o d v a m a z á n k o v é estrichy (obj. 44 a 46 — tab. 33:1, 4; X I : 1 , 5), k t e r é se n a c h á ­ zely v h u m u s o v i t é v r s t v ě nad j á m a m i z a h l o u b e n ý m i do p o d l o ž í ; n e n í j a s n é , zda n e š l o o dna k o p u l o v i t ý c h pecí, neboť ú r o v e ň estrichu se n a c h á z e l a v dosahu p l u h u a z b y t k y h l i n ě n ý c h k o p u l í m o h l y b ý t ú p l n ě o d o r á n y ; v j á m ě s o u v i s e j í c í s obj. 46 b y l y ú l o m k y mazanice s o t i s k y p r u t ů , k t e r é m o h l y b ý t z k o p u l e pece. D a l š í m d í l e n s k ý m objektem b y l zbytek ž e l e ­ z á ř s k é š a c h t o v é pece s p ř i l n u t o u struskou, n a c h á z e j í c í se r o v n ě ž ve v ý p l n i m ě l k é j á m y (obj. 48 — obr 11:3). O b d é l n í k o v á j á m a s d n e m v y p á l e n ý m do č e r v e n a (obj. 51 — tab. 34:1) b y l a asi v y h ř í v a c í v ý h n í p ř i obj. 49, k t e r ý lze n e j s p í š interpretovat jako k o v á r n u . O b d o b n á o b d é l n í k o v á v ý h e ň s v y m a z a n ý m i a v y p á l e n ý m i s t ě n a m i a d n e m (obj. 22 — tab. 30:6) b y l a n a S Z s t r a n ě dvorce, n a s a m é m okraji z k o u m a n é p l o c h y ; n e n í v y l o u č e n o , že tam b y l t é ž v ě t š í d í l e n s k ý okrsek.

Nadzemní

hospodářské

stavby

N a d z e m n í h o s p o d á ř s k é stavby se daly rozlišit m n o h e m n e s n a d n ě j i n e ž obydlí stejného typu. N e p a t r n é množství zachovaných konstrukčních p r v k ů z p ů s o b i l o , že m n o h d y z ů s t a l o t e v ř e n o u o t á z k o u j e j i c h c e l k o v ý tvar, velikost, orientace, n e m l u v ě o poloze vchodu, z a s t ř e š e n í atd. V e l i k o s t n a d z e m n í c h h o s p o d á ř s k ý c h staveb k o l í s á od 5 do 36 m . U n ě ­ k t e r ý c h (obj. 36, 72, 74, 83, 104, 112) se d á p ř e d p o k l á d a t orientace o b v y k l á ( J Z - S V ) , u obj. 89 a 100 jde p a t r n ě o orientaci p ř í č n o u k tomuto s m ě r u ( S Z - J V ) a u obj. 61 a 103 se n e d á říci k orientaci v ů b e c nic. S p o z ů s t a t k y s t ř e š n í konstrukce se s e t k á v á m e u obj. 74 a 102, kde se zachovalo po j e d n é jamce na ose stavby související asi se sochou n e s o u c í h ř e b e n o v o u v a z ­ n i c i ; t é ž s obj. 100 s o u v i s e j í asi d v ě s o c h o v é j a m k y a jedna j a m k a v l i n i i s t ě n y ; o s a m é m t v a r u s t ř e c h y v š a k nelze říci nic, s t e j n ě jako u d a l š í c h o b j e k t ů . O s t ě n á c h lze m l u v i t podle o t i s k ů v m a z a n i c i nebo podle p o d ­ k l a d ů s p o d n í h o s r u b o v é h o v ě n c e či p o d v a l o v é h o t r á m u ; interpretace n e n í v ž d y j e d n o z n a č n á . O r o u b e n ý c h s t ě n á c h se d á m l u v i t podle mazanice u obj. 74 a 104 (u p o s l e d n í h o b y l srub k o m b i n o v á n s pletenou s t ě n o u snad ve š t í t u ) a podle p o d l o ž e n í s t ě n k a m e n y u obj. 36 a 83. O p l e t e n é v ý p l n i s t ě n , p a t r n ě u c h y c e n é v d ř e v ě n ý c h r á m e c h , je m o ž n é u v a ž o v a t podle o t i s k ů v m a z a n i c i u obj. 72, 102, 103 ( o b d o b n á t e c h n i k a m o h l a b ý t o v š e m 2

57

u p l a t n ě n a i u obj. 36, 83 a 100, n e m á m e v š a k z n i c h o t i s k y v mazanici). S t ě n y obj. 112 m ě l y asi r á m o v o u k o s t r u s v y m a z a n o u v ý p l n í , jejíž r á z v š a k nelze ze z a c h o v a n ý c h k o u s k ů j e d n o s t r a n n ě v y h l a z e n é mazanice r o z ­ lišit; m o h l o j í t o v ý p l e t s t e j n ě jako o p r k e n n o u v ý p l ň zasouvanou do s v i s l ý c h d r á ž e k v k ů l e c h . P l e t e n é s t ě n y n a k ů l o v é k o s t ř e m ě l asi obj. 126b; mohlo j í t o prostou o h r a d u s p ř í s t ř e š k e m pro d r o b n é d o m á c í z v í ­ ř e c t v o . P r o ú v a h y o s t a v e b n í technice s t ě n u obj. 89 a 61 n e n í h m o t n ý c h p o d k l a d ů a n i n á z n a k ů . O b e c n ě lze konstatovat, že z n a č n é procento hospo­ d á ř s k ý c h o b j e k t ů j a k n a d z e m n í c h (3—5), tak z a h l o u b e n ý c h (8) m ě l o ple­ t e n é s t ě n y , k t e r á ž t o t e c h n i k a se stala u h o s p o d á ř s k ý c h staveb v etnogra­ fickém materiálu téměř výlučnou. 5 8

P o d l e r á z u p o z ů s t a t k ů h o s p o d á ř s k ý c h n a d z e m n í c h staveb lze rozlišit tři varianty: a) S t a v b y č á s t e č n ě z a h l o u b e n é (obj. 72, 89, 100, 112 — tab. 3:5; 9:4, 6; 10:2), p ř i č e m ž je asi zahloubena j e n n e j p o u ž í v a n ě j š í část a v z d á l e n o s t n a d z e m n í c h s t ě n od o k r a j ů z a h l o u b e n é č á s t i (a t u d í ž i c e l k o v á plocha) z ů s t á v á n e j a s n á . U obj. 112 spojnice k ů l ů n a S Z s t r a n ě a J V pal i s á d o v á s t ě n a , k t e r é asi b y l y o k a p o v ý m i s t ě n a m i , n a z n a č u j í , že c e l k o v á plocha m o h l a b ý t p o d s t a t n ě v ě t š í n e ž u z a h l o u b e n é č á s t i . b) D a l š í v a r i a n t u p ř e d s t a v u j í s t a v b y , z n i c h ž s e zachovaly p o d k l a d y s t ě n p ř e d s t a v o v a n é p r u h y k a m e n ů (obj. 36, 83, 102 — tab. 12:1—3). V ě t š i n o u jsou zachyceny j e n u d v o u n a sebe k o l m ý c h s t ě n , t a k ž e jejich c e l k o v á d é l k a (a t u d í ž i plocha) n e n í b e z p e č n ě prokaza­ t e l n á . U v á d ě n é r o z m ě r y p ř e d s t a v u j í jen m ě ř i t e l n é hodnoty, i k d y ž v d ů ­ sledku n a r u š e n í orbou mohlo d o j í t k p o d s t a t n ý m z m ě n á m . c) P o s l e d n í v a r i a n t u p ř e d s t a v u j í o b j e k t y o d l i š e n é j e n s y t ě j š í m z b a r v e n í m h u m u s u a n a k u p e n í m n á l e z ů , z e j m é n a mazanice, n a n e p r a v i d e l n é p l o š e (obj. 61, 74, 103, 104 — tab. .10:3, p l á n 1). Pouze izolovanost t é t o p l o c h y od o s t a t n í c h o b j e k t ů prokazuje, že t u šlo o sa­ m o s t a t n ý objekt a ž e nejde pouze o n á h o d n ý s h l u k p o z ů s t a t k ů v k u l t u r n í v r s t v ě . V t ě c h t o p ř í p a d e c h z ů s t á v á tvar, orientace i r o z m ě r y objektu ne­ j a s n é a plocha n a k u p e n í n á l e z ů d á v á j e n o r i e n t a č n í p ř e d s t a v u o velikosti objektu. O k o n k r é t n í m r á z u h o s p o d á ř s k é h o ú č e l u se d á m l u v i t jen v n ě k t e r ý c h p ř í p a d e c h , a to jen p o d m í n ě n ě . N á p a d n á velikost obj. 102 n a s v ě d č u j e , že b y m o h l o j í t o s e n í k nebo stodolu; v obj. 83 a 103 b y l y nalezeny o v č á c k é n ů ž k y , t a k ž e se lze d o m n í v a t , že souvisely se stříží ovcí, p ř í p a d n ě s l o u ž i l y j a k o s k l a d y v l n y . V e v š e c h u v e d e n ý c h objektech, s t e j n ě jako u obj. 36, 89, 104 b y l o j e n n e p a t r n é m n o ž s t v í k o s t í a s t ř e p ů . N a o p a k u obj. 61, 72, 74, 100, 112 b y l k u c h y ň s k ý odpad p ř i b l i ž n ě ve s t e j n é m m n o ž s t v í jako u staveb o b y t n ý c h . N a d z e m n í h o s p o d á ř s k é stavby 102, 103, 104 lze srovnat v e t n o g r a f i c k é m m a t e r i á l u s tzv. p o d é l n ě p r ů j e z d n ý m i p l e t e n ý m i sto­ d o l a m i z d o l n í h o P o m o r a v í a z j i h o z á p a d n í h o a s t ř e d n í h o Slovenska, k t e r é se v y z n a č u j í t í m , že 1. n e m a j í z á k l a d y (jsou p o d l o ž e n y v r o z í c h v e l k ý m i 58

kameny a pod p o d v a l y jsou n a h r n u t y k a m e n y , aby nehnily), 2. m a j í v y ­ sokou sedlovou s t ř e c h u (sklon 45 °) d o s a h u j í c í až k zemi, 3. vjezdy jsou na užší s t r a n ě , tj. na p o d é l n é ose, a 4. m a j í n í z k é (1,5—2,5 m) p l e t e n é s t ě n y v r á m e c h ( s e s t á v a j í c í c h ze s p o d n í c h „ p r a h ů = p o d v a l ů " , b o č n í c h „ s l o u p k ů " a h o r n í c h „ p o d k r o k e v n i c " ; mezi p o d v a l y a p o d k r o k e v n i c e m i jsou z a č e p e n y t y č k y t v o ř í c í k o s t r u v ý p l e t u ) , k t e r é jsou ohozeny m a z a n i c í . O b j e k t 102 je p ř i p o m í n á k a m e n n ý m p o d k l a d e m d v o u s t ě n a z l o m k y mazanice s o t i s k y p r u t ů , obj. 103 a 104 p ř e d e v š í m v e l k ý m n a k u p e n í m m a z a n i c o v ý c h frag­ m e n t ů s otisky p r u t ů . Z j e d e n á c t i h o s p o d á ř s k ý c h staveb p o p s a n é s k u p i n y b y l y d v ě starohrad i š t n í (obj. 61, 72) a d e v ě t v e l k o m o r a v s k ý c h (obj. 36, 74, 83, 89, 100,102, 103, 104, 112), z n i c h ž t ř i (obj. 83, 100, 102) souvisely dle s t r a t i g r a f i c k ý c h pozo­ r o v á n í až s m l a d š í fází dvorce, jedna (obj. 112) se s t a r š í fází dvorce, k d e ž t o o s t a t n í nelze dosti b e z p e č n ě synchronizovat s k o n k r é t n í m i staveb­ n í m i f á z e m i dvorce. N a c h á z e l y se jak v n ě (4), tak u v n i t ř (7) o p e v n ě n é h o areálu. 5 9

O b y t n é domy v e l m o ž s k é h o

sídla

(II. skupina nadzemních staveb) N a c h á z e l y se v ý l u č n ě u v n i t ř dvorce, a to p ř e v á ž n ě v j e d n é ř a d ě za c h r á m e m (obj. 24, 25, 35, .37, 95, 96, 97 — tab. 13—18), pouze dva z n i c h (obj. 82, 94) s t á l y p a r a l e l n ě s touto ř a d o u . P o z ů s t a t k y t ě c h t o staveb b y l y zachyceny v ú r o v n i podlahy, jejíž z b y t k y z ů s t a l y na ú r o v n i p ů v o d n í h o t e r é n u . Z a c h o v a l y se jen d í k y m ě l k é o r b ě , k t e r á se v z a t r a v n ě n é m a r e á l u P o h a n s k á p r o v á d ě l a jen v e l m i z ř í d k a v p o s l e d n í c h d v o u s t a l e t í c h . Snad p r á v ě z a c h y c o v á n í p l u h u o č e t n é kameny, k t e r é se v t ě c h t o m í s t e c h dvorce n a c h á z e l y , z p ů s o b i l y , ž e orba zde b y l a j e š t ě m ě l č í n e ž v j i n ý c h č á s t e c h P o h a n s k á . M í s t y o v š e m p ů s o b i l z á s a h p l u h u n a t o l i k n i č i v ě , že p ř e s n ě j š í tvar a r o z m ě r y o b j e k t ů již nejsou z j i s t i t e l n é . V o p t i m á l n í m p ř í p a d ě po­ z ů s t a t k y podlah p ř í p a d n ě j i n ý c h v n i t ř n í c h z a ř í z e n í n a c h á z e j í c í c h se v ú r o v ­ n i p ů v o d n í h o t e r é n u d o v o l i l y zjistit polohu, n ě k d y i p ř e s n ý p ů d o r y s a c h a ­ rakter s t ě n j e d n o t l i v ý c h d o m ů . Č á s t o b j e k t ů t é t o s k u p i n y p r o z r a z u j í jen k a m e n y p o d l o ž e n é pod s p o d n í v ě n e c s r u b ů nebo m a t e r i á l z a p a d l ý do ž l á b k ů po pod v a l o v ý c h t r á m e c h . P o d l a h y m ě l y r ů z n ý r á z . B y l y b u ď u p r a v e n y v y p á l e n o u mazanicovou v r s t v o u (obj. 24, 96), nebo v y m e z e n y p r u h y z d r o b n ý c h p í s k o v c o v ý c h k a ­ m e n ů z a l i t ý c h m í s t y m a l t o u (obj. 25, 94, 97), v y s y p á n y j e m n ý m š t ě r k e m a p í s k e m (obj. 35), p ř í p a d n ě v y d l á ž d ě n y po celé p l o š e v ě t š í m i p l o c h ý m i k a m e ­ n y (obj. 95). J i n d y b y l o zachyceno jen o h n i š t ě ve z d ě n é m n á r o ž í (obj. 37, 82), j e h o ž z b y t k y b y l y r o z t a ž e n y v ú r o v n i podlahy. P ř e s toto v š e o b e c n é r o z d ě ­ lení d o m ů II. s k u p i n y šlo o stavby natolik i n d i v i d u á l n í , že je n u t n é pojed­ nat o k a ž d é zvlášť. 59

Orientace je u v š e c h d o m ů II. s k u p i n y (s v ý j i m k o u d o m u 96) s t e j n á : J Z — S V . V š e c h n y d o m y m a j í takto o r i e n t o v á n y š t í t o v é strany, t a k ž e o k a ­ p o v é s t ě n y (s v ý j i m k o u obj. 82 a 94) p r o b í h a j í m í s t y v j e d n é l i n i i , jinde jsou l o m e n é , t a k ž e v y t v á ř e j í ú z k é p o d é l n é plochy na č á s t e c h obvodu, k t e r é b y l y p a t r n ě a r c h i t e k t o n i c k y v y u ž i t y . Nelze v y l o u č i t s p o j e n í v ě t š i n y u v e ­ d e n ý c h budov ve v ě t š í celek nebo c e l k y pod v í c e s t ř e c h a m i v r ů z n ý c h ú r o v n í c h , s p o j e n ý c h n e k r y t ý m i nebo k r y t ý m i ochozy u m o ž ň u j í c í m i vstup do v y š š í c h p o d l a ž í , jak b y se u v e l m o ž s k é h o sídla dalo p ř e d p o k l á d a t . P l o c h a j e d n o t l i v ý c h staveb n e b y l a sice v ě t š i n o u b e z p e č n ě zjistitelná, ale t é m ě ř ve v š e c h p ř í p a d e c h (s v ý j i m k o u obj. 94 a 95, k t e r é b y l y b u ď p ř i s t a v ě n y p o z d ě j i nebo m ě l y z v l á š t n í funkci) b y l a z ř e j m ě p o d s t a t n ě v ě t š í n e ž u dosud p o p i s o v a n ý c h o b y d l í a k o l í s a l a od 20 do 40 m . B e z p e č n ě p r o k a z a t e l n á je plocha u obj. 25, o b n á š e j í c í k o l e m 40 m ; podle velikosti destrukce a j i n ý c h n á z n a k ů b y l y p ř i b l i ž n ě s t e j n ě v e l k é i obj. 24 a 35. U o s t a t n í c h o b j e k t ů , kde se v z h l e d e m k p r a v d ě p o d o b n é s r u b o v é k o n ­ s t r u k c i s t ě n p ř e d p o k l á d á č t v e r c o v í t ý nebo jen m í m ě p r o t á h l ý p ů d o r y s , kolísala plocha od 20 do 30 m . V ě t š í plocha d o m ů s v ě d č í vedle j i n ý c h p ř í z n a k ů o v y š š í m ž i v o t n í m standartu jejich u ž i v a t e l ů . O t o p n á z a ř í z e n í , byť i v e l m i r o z m a n i t ý c h t y p ů , u m í s t ě n á k r o m ě jednoho p r o b l e m a t i c k é h o p ř í p a d u (obj. 95) z á s a d n ě v n ě k t e r é m z r o h ů nebo a s p o ň p ř i k r a t š í s t ě n ě (obj. 24), b y l a ve v š e c h domech z t é t o s k u p i n y , jak se u o b y d l í p ř e d p o k l á d á , s v ý j i m k o u obj. 35. P ř e s t o i tento objekt ř a d í m m e z i o b y d l í , n e b o ť n e n í v y l o u č e n o , že o t o p n é z a ř í z e n í se nedalo i d e n t i ­ fikovat pro jeho z n a č n é p o r u š e n í . N e d á se t é ž v y l o u č i t , že b y l spojen v jeden celek s obj. 37, a k o n e č n ě i to, že t v o ř i l n e d í l n o u s o u č á s t k o m p l e x u budov v e l m o ž s k é h o sídla, k t e r é ve s v é m h l a v n í m t r a k t u m ě l o prostory o b y t n é a r e p r e z e n t a č n í , k d e ž t o h o s p o d á ř s k é b u d o v y b y l y p ř i s t a v ě n y pa­ r a l e l n ě nebo se n a c h á z e l y o p o d á l . O t e v ř e n á je t é ž o t á z k a o h n i š t ě z drob­ n ý c h do č e r v e n a p ř e p á l e n ý c h k a m e n ů , r o z t a ž e n ý c h na ploše 4 0 0 X 1 8 0 cm m e z i obj. 25 a 37 (tab. X : 3 ) ; je m o ž n é , že v y t á p ě l o další m í s t n o s t mezi u v e d e n ý m i objekty, po j e j i c h ž o k a p o v ý c h s t ě n á c h se nezachovaly stopy, jako o s t a t n ě po v ě t š i n ě s t ě n z d e j š í c h staveb. P ř i p r o p o j e n í o b j e k t ů 35, 37 a 25 d o s á h l a d é l k a celé stavby n ě c o p ř e s 25 m . N e n í bez z a j í m a v o s t i , že d é l k a z d ě n ý c h z á k l a d ů m i k u l č i c k é h o p a l á c e činí 26 m . P o j e d n á m e nyní o rekonstrukčních možnostech jednotlivých objektů, p ř í p a d n ě j e j i c h s k u p i n , a n i ž budeme opakovat ú d a j e o b s a ž e n é v p ř e h l e d n é tabulce nebo v soupisu. 60

2

2

2

6 1

Domy

s vypálenými

mazanicovými

podlahami

O b j e k t 2 4 (tab. 16). N a j í l o v i t é ú p r a v ě b y l a v y t v o ř e n a podlaha o b y d l í z h l i n i t é h o v ý m a z u , k t e r ý b y l v y p á l e n . K a m e n n é z í d k y z a p u š t ě n é do j í l o ­ v i t é v r s t v y na o b v o d u v ý m a z u a n ě k o l i k o j e d i n ě l ý c h k a m e n ů b y l y asi 60

podkladem pro s r u b o v é s t ě n y . R o z v a l e n á h l i n ě n á pec (tab. X I :4) n a S V okraji p r o p á l e n é m a z a n i c o v é podlahy p a t r n ě s t á l a u v n i t ř s r u b u p ř i jeho štítové s t ě n ě . S e v e r o z á p a d n í s t ě n a srubu b y l a asi do j i s t é v ý š e o b l o ž e n a kamennou z í d k o u ( v n ě či z e v n i t ř ) , k t e r á se po z á n i k u s r u b u z h r o u t i l a po svahu s m ě r e m s e v e r n í m . J í l o v i t é ú p r a v y t e r é n u pod s r u b o v ý m i stavbami jsou zcela b ě ž n ý m jevem v d r u h é fázi p ř e d v e l k o m o r a v s k é h o h o r i z o n t u (2. p o l 7. a ž konec 8. stol.) a zčásti i ve v e l k o m o r a v s k é m h o r i z o n t u v M i k u l č i c í c h . O o b d é l ­ n í k o v é m o b y d l í s v y m a z á v a n o u h l i n ě n o u podlahou ( v y p á l e n o u ?) v P o b e d i m i - H r a d i š t i a c h p í š e D . B i a l e k o v á . Č a s o v ě i p r o s t o r o v ě v z d á l e n ě j š í je p ř í p a d ú p r a v y podlahy v y p á l e n o u m a z a n i c í v z e m n i c i 9 n a sídlišti R i p n ě v II, d a t o v a n é m do 6.—7. stol., kde b y l zachycen p r u h mazanice 125 c m široký, asi 3,8 m d l o u h ý a p r o p á l e n ý do h l o u b k y 5—15 c m ; autor s o u d í , že ú č e l e m v y p á l e n í b y l a izolace m í s t a , kde se s p á v a l o , od v l h k o s t i . V e ­ likost v ý m a z u u obj. 24 z P o h a n s k á ( 5 X 3 , 3 m) n a s v ě d č u j e , že t a m b y l a p o k r y t a celá plocha podlahy. O o b k l á d á n í s t ě n k a m e n y (u n a d z e m n í c h s t ě n polozemnic) píše J . K a ž m i e r c z y k a nelze j i v y l o u č i t ani u s r u b ů z d ů v o d ů p r o t i p o ž á r n í c h , jak je m a r k a n t n ě d o l o ž e n o u obj. 25, 37 a p a t r n ě i 82 z dvorce na P o h a n s k u . O b j e k t 9 6 (tab. 17) je m é n ě v ý r a z n ý m reprezentantem staveb s v y ­ palovanou mazanicovou podlahou. V l a s t n í m a z a n i c o v ý estrich se t a m za­ choval n e p o r u š e n ý jen v r o z m ě r e c h 1 7 0 X H 0 c m ; d r o b n á zrna r o z d r c e n é mazanice b y l a v š a k n a z n a č n é p l o š e , z ř e j m ě v d ů s l e d k u p o r u š e n í podlahy orbou. K o m p a k t n í v r s t v a mazanice p ř e k r ý v a l a ž l á b e k po s t a r š í p a l i s á d ě , t a k ž e objekt z ř e j m ě souvisel až s m l a d š í fází o p e v n ě n í dvorce. U r č e n í c e l k o v ý c h r o z m ě r ů objektu činilo p o t í ž e . V ý r a z n ě j i b y l a v y m e z e n a j e n S V s t ě n a i d e n t i f i k o v a t e l n á podle ú z k é h o p r u h u z l o m k ů mazanice s o t i s k y p r u t ů — šlo z ř e j m ě o pletenou s t ě n u omazanou h l í n o u . P o d l e r o z p t y l u z l o m k ů mazanice a k a m e n ů se dal p ř i b l i ž n ě u r č i t i p r ů b ě h J V s t ě n y . D é l k a s t ě n se v š a k dala stanovit jen p ř i b l i ž n ě v z d á l e n o s t í k p a l i s á d o v ý m ž l á b k ů m po m l a d š í m o p e v n ě n í n a S Z s t r a n ě a po s t a r š í m o p e v n ě n í na J Z s t r a n ě , j e h o ž ž l á b e k b y l sice objektem p ř e v r s t v e n , ale J Z s t ě n a ne­ m o h l a b ý t od n ě j p ř í l i š v z d á l e n a , neboť asi 1,5 m j i ž n ě j i ležel již objekt 97. O d h a d o v a n é r o z m ě r y objektu 4 X 7 m se tedy zdají n e j p r a v d ě p o d o b ­ nější. Podle v ě t š í h o m n o ž s t v í p ř e p á l e n ý c h k a m e n ů b y l o asi o t o p n é z a ř í ­ z e n í ve v ý c h o d n í m rohu. 62

63

64

6 5

Domy

vymezené

pruhy

litých

maltových

podlah

O b j e k t 2 5 (tab. 13:1; I X : 1 ) b y l v y m e z e n n a o b d é l n í k o v é p l o š e 80 až 110 c m š i r o k ý m p r u h e m d r o b n ý c h k a m e n ů na j e d n o m ú s e k u z a l i t ý c h v délce 3m maltou, n a p o v r c h u v y h l a z e n o u . Tato s k u t e č n o s t odporuje d o m n ě n c e , že b y s t ě n y tohoto objektu m o h l y b ý t c e l o k a m e n n é . P a k b y 6 6

61

nejen v y h l a z e n í m a l t y na p o d e z d í v c e b y l o z b y t e č n é a v l a s t n ě n e m o ž n é a t é ž k a m e n n ý z á k l a d b y m u s e l b ý t h l u b š í (ne p o u h ý c h 5—10 cm), aby unesl t í h u s t ě n stavby. N a o p a k š í ř k a p o d e z d í v k y je n e ú n o s n á vzhledem k v e l i k o s t i h y p o t e t i c k é c e l o k a m e n n é stavby; v ž d y ť m n o h e m v ě t š í stavba zdejšího c h r á m u s prokazatelně celokamennými stěnami měla základy jen 60 c m š i r o k é , a v š a k 70 c m h l u b o k é . P ř e d s t a v ě c e l o k a m e n n é stavby u obj. 25 t é ž odporuje m a l é m n o ž s t v í k a m e n n é destrukce v okolí, i k d y ž m u s í m e p ř e d p o k l á d a t , že č á s t kamene m o h l a b ý t s t e j n ě jako z kostela p o z d ě j i odvezena. V z h l e d e m k tomu, že u objektu n e n a c h á z í m e ž á d n é d a l š í stopy po k o n s t r u k c i s t ě n , m ů ž e m e p ř e d p o k l á d a t , že s t ě n y b y l y s r u ­ b o v é . S p o d n í v ě n e c s r u b u s p o č í v a l b u ď na v ě t š í c h p l o c h ý c h kamenech p ř i v n ě j š í m o k r a j i p o d e z d í v k y , nebo na j e j í m v n ě j š í m obvodu, kde se t é ž jednotlivé větší kameny nacházely. I k d y b y však s t ě n y srubu spočívaly n a v n ě j š í m o k r a j i p o d e z d í v k y , z ů s t a l a b y její p o d s t a t n á č á s t u v n i t ř objek­ tu. S t í m souvisela podstata j e j í funkce, n e b o ť pro p o d l o ž e n í s r u b u by s t a č i l o n ě k o l i k o j e d i n ě l ý c h k a m e n ů , jak je t o m u v j i n ý c h p ř í p a d e c h . Je tedy p r a v d ě p o d o b n é , že k a m e n n é p r u h y izolovaly od p o d l o ž n í h l í n y a v l h k o s t i b u ď deskovou podlahu, nebo n ě j a k é v n i t r n í z a ř í z e n í o b y d l í — lože, lavice, t r u h l i c e apod. N e n í t a k é j a s n é , p r o č p r á v ě jen n a S V s t r a n ě b y l p r u h k a m e n ů zalit m a l t o u , z a t í m c o j i n d e t o m u tak nebylo. • P e č l i v á p o v r c h o v á ú p r a v a m a l t y b y n a s v ě d č o v a l a , že toto m í s t o nebylo z a s t a v ě n o n á b y t k e m , n ý b r ž b y l o odhaleno. V m í s t e c h bez p e č l i v ě j š í p o v r c h o v é ú p r a ­ v y m o h l y n e j p r a v d ě p o d o b n ě j i na k a m e n n ý c h p r u z í c h s p o č í v a t okraje d ř e ­ v ě n é podlahy z prken. K o n f i g u r a c e o b v o d o v ý c h k a m e n n ý c h p r u h ů n a z n a č u j e , ž e o b y d l í bylo d v o u p r o s t o r o v é o z h r u b a s t e j n ý c h m í s t n o s t e c h (obě asi 5 X 4 m) a p ř e r u ­ š e n í o b v o d o v é h o d l á ž d ě n í n a z n a č u j e m í s t o vchodu, k t e r ý se n a c h á z e l proti o h n i š t i v o k a p o v é s t ě n ě a b y l z ř e j m ě u ž š í n e ž samo p ř e r u š e n í . Je to j e d i n ý p ř í p a d n á z n a k u v c h o d u u o b y d l í tohoto d r u h u . Dvouprostorovost obydli b y l a ve v e l k o m o r a v s k é m p r o s t ř e d í z j i š t ě n a u zemnic na l í š e ň s k é m h r a ­ disku, u z d ě n ý c h staveb v m i k u l č i c k é m p a l á c i , u d v o u p r o s t o r o v é h o k ů l o v é h o d o m u (8,5 X ) L e v é h o H r a d c e , kde b y l z j i š t ě n i d v o u p r o s t o r o v ý s r u b . D v o u p r o s t o r o v é sruby jsou zcela b ě ž n é v p o z d ě j š í m m a t e r i á l u z N o v g o r o d u . N á l e z e m z P o h a n s k á je potvrzena t é ž e A . P i t t e r o v é , ž e p r v n í v í c e p r o s t o r o v é d o m y se u n á s z a č í n a j í objevovat v 9. stol. v prostředí vyšší společenské vrstvy. O h n i š t ě obj. 25 (tab. X : 4 ) b y l o v y l o ž e n é k a m e n y , p o m ě r n ě dosti v z d á l e ­ n é od s t ě n a po s e v e r n í s t r a n ě c h r á n ě n é z í d k o u z v ě t š í c h k a m e n ů spojo­ v a n ý c h m a l t o u . Tato z í d k a m o h l a t v o ř i t j a k t e p e l n ý a k u m u l á t o r , tak oporu d y m n í k u . N e n í v y l o u č e n o , že o c h r a n n é k a m e n n é z í d k y b y l y i na d a l š í c h d v o u s t r a n á c h , b y l y v š a k z n i č e n y orbou. P o d l a h y š t ě t o v a n é d r o b n ý m i k a m e n y a z a l i t é m a l t o u na p o v r c h u v y ­ hlazenou, jak se to j e v i l o v č á s t i p o d e z d í v k y obj. 25, jsou zcela b ě ž n é u v e l k o m o r a v s k ý c h c h r á m ů . T a k t o u p r a v e n á podlaha b y l a v l o d i c h r á m u 67

68

6

m

z

69

70

7L

72

62

73

74

na P o h a n s k u , ve S t a r é m M ě s t ě v c h r á m u „ N a v a l a c h " , v r o t u n d ě pod c h r á m e m sv. M i c h a l a v o s a d ě I V „ N a d ě d i n ě " , v M i k u l č i c í c h v k o s t e l í c h 1, 2, 6. U p r o f á n n í c h staveb b y l a z j i š t ě n a l i t á m a l t o v á podlaha v M i k u l ­ čicích v t ř í p r o s t o r o v é b u d o v ě (s d v ě m a m í s t n o s t m i a ú z k o u p ř e d s í n í ve s t ř e d u ) m e z i p o z ů s t a t k y c h r á m u 1 a 2 , d á l e v p a l á c o v é s t a v b ě a v další s v ě t s k é s t a v b ě z á p a d n ě od p a l á c e . N a S l o v e n s k u b y l a z j i š t ě n a l i t á m a l ­ t o v á podlaha u d v o u p r o f á n n í c h s r u b o v ý c h o b j e k t ů (1 d v o u p r o s t o r o v ý a 1 t ř í p r o s t o r o v ý ) na v ý š i n n é m v e l m o ž s k é m d v o r c i v D u c o v é m - K o s t o l c i z 9.—10. s t o l . U z m í n ě n ý c h c h r á m ů i s v ě t s k ý c h staveb m a l t o v á podlaha v ž d y p o k r ý v a l a celou v n i t ř n í p l o c h u s t a v b y ; p u b l i k a c e se a s p o ň n e z m i ­ ňují, že b y šlo o z ř e t e l n ě v y m e z e n é p r u h y , j a k t o m u b y l o u obj. 25, 94, 97 na P o h a n s k u . P r u h y m a l t o v é podlahy, i k d y ž j i n a k u s p o ř á d a n é n e ž v objektech n a P o h a n s k u , u v á d í P . G r i m m ze s l a v n o s t n í h a l y n a akropoli falce T i l l e d y z doby od 2. pol. 10. do s k l o n k u 12. s t o l . Z ů s t á v a j í tedy p r u h y l i t é m a l t o v é p o d l a h y p o d é l s t ě n s v ě t s k ý c h staveb z P o h a n s k á z a t í m jevem ojedinělým. 7 5

76

77

78

79

80

P o n ě k u d j i n á je situace s p o d e z d í v k a m i s e s t á v a j í c í m i z nasucho k l a ­ d e n ý c h k a m e n ů . P o d e z d í v k y s r u b ů z o j e d i n ě l ý c h nebo s k u p i n o v i t ě uspo­ ř á d a n ý c h k a m e n ů s p o j o v a n ý c h h l i n ě n ý m v ý m a z e m j s o u d o l o ž e n y u obj. 46, 127 a 128 z osady I ve S t a r é m M ě s t ě . P o d e z d í v k y s r u b o v ý c h staveb ze s k l o n k u 10. a z 11. stol. (VII. horizont) z M i k u l č i c t v o ř i l y s o u v i s l é , ale p o m ě r n ě ú z k é p r u h y (asi 30 c m široké) k a m e n ů nasucho k l a d e n ý c h . Š i r o k é o b v o d o v é p r u h y š t ě t o v a n é k a m e n y v ý r a z n ě d o l o ž e n é u obj. 25 na P o h a n s k u jsou p r o z a t í m t é ž z v l á š t n o s t í , k t e r á n a s v ě d č u j e , ž e n e š l o jen o p o d e z d í v k u , ale t é ž o s o u č á s t ú p r a v y podlahy. 8 1

8 2

O b j e k t 9 4 (tab. 13:2) b y l d o l o ž e n jen p r u h e m l i t é m a l t o v é podlahy n a k a m e n n é m š t ě t u , k t e r ý spolu se z b y t k y k a m e n y u p r a v e n é h o o t o p n é h o z a ř í z e n í v y m e z o v a l J V s t r a n u v d é l c e 4 m . C e l k o v ý p ů d o r y s b y l asi č t v e r o o v i t ý nebo m í r n ě o b d é l n í k o v i t ý . Z jeho p o z ů s t a t k ů v y p l y n u l d ů l e ž i t ý poznatek, k t e r ý lze s v e l k o u p r a v d ě p o d o b n o s t í v z t á h n o u t na j i n é objekty s touto ú p r a v o u : o t i s k y n a v n ě j š í m okraji m a l t o v é p o d l a h y p r o k a z u j í d ř e v ě n é s t ě n y p r o b í h a j í c í po v n ě j š í m obvodu m a l t o v é ú p r a v y . — Š i r o k ý k a m e n n ý o b k l a d o t o p n é h o z a ř í z e n í (tab. X I I : 3 ) je j e d n a k i z o l o v a l od d ř e v ě n ý c h s t ě n objektu, jednak v y t v á ř e l oporu pro p ř í p a d n o u k o n s t r u k c i d y m n í k u nebo u ž š í prostor z á p e c í . O b j e k t 9 7 (tab. 14; I X : 6 ) p o s k y t l r e l a t i v n ě n e j h ů ř z a c h o v a n é po­ z ů s t a t k y p r u h u l i t é m a l t o v é p o d l a h y š i r o k é 90—100 cm, s i l n ě p o r u š e n é orbou. C e l k o v é r o z m ě r y d o m u n a z n a č u j í r o z p t ý l e n é k a m e n y , p ř e s n ě je v š a k zjistit nelze (snad 4 X 5 m). O t o p n é z a ř í z e n í (tab. X I I : 5 ) je s t e j n é h o t y p u jako u obj. 25 a 94 a je s t e j n ý m z p ů s o b e m odsazeno od s t ě n . V š e c h n y n a d z e m n í domy, po n i c h ž se zachovaly p r u h y l i t ý c h m a l t o v ý c h podlah, lze podle ú r o v n ě t ě c h t o ú p r a v , podle o t i s k ů d ř e v a u m í s t ě n í o t o p n é h o z a ř í z e n í rekonstruovat jako sruby. V z h l e d e m k tomu, že šlo o n á r o č n ě b u d o v a n é stavby a že u o t o p n ý c h z a ř í z e n í b y l y p ř e d p o k l a d y 63

pro z ř í z e n í d y m n í k ů , n e n í v y l o u č e n o , že m ě l y stropy a že b y l y p ř í p a d n ě i v í c e p o d l a ž n í . P o k o n s t r u k c i s t ř e c h y se nezachovaly ž á d n é stopy, což se u s r u b ů n e d á ani předpokládat.

Domy

se

zděnými

nárožími

B y l y r o z l i š e n y podle f r a g m e n t ů z á k l a d o v é h o z d i v a s p o j o v a n é h o maltou, u m í s t ě n é h o v j e d n o m r o h u stavby. U objektu 3 7 (tab. 15:1; X : l — 3 ) p ř i l é h a l o k z d ě n é m u n á r o ž í ote­ v ř e n é ohniště s topeništěm vyloženým plochými kameny a v y m a z a n ý m m a l t o u ; jeho okraje u v n i t ř objektu v y m e z o v a l y na h r a n u s t a v ě n é k a m e n y t v o ř í c í z h r u b a p ů l k r u h o v o u l i n i i . R o z h o z e n é k a m e n y na v n i t ř n í ploše objektu s v ě d č í , že z d ě n é n á r o ž í v y t v á ř e l o v y š š í z í d k u , k t e r á p l n i l a funkci t e p e l n é h o a k u m u l á t o r u a m o h l a poskytnout oporu d y m n í k u (obr. 11:2); chránila též dřevěné stěny před vznícením. Srubové stěny probíhaly v n ě z d ě n é h o n á r o ž í ; s v ě d č í o t o m na J Z s t r a n ě ř a d a naplocho p o l o ž e n ý c h k a m e n ů , j i m i ž b y l p o d l o ž e n s p o d n í v ě n e c s r u b u (tab. X : 3 ) . Orientace s r u b u je d á n a o r i e n t a c í z d ě n é h o n á r o ž í , d é l k a s t ě n se v š a k n e d á bez­ p e č n ě p r o k á z a t . P a t r n ě b y l a s t e j n á jako u o s t a t n í c h s r u b o v ý c h o b j e k t ů v tomto m í s t ě . Š í ř k a s o u s e d n í c h o b j e k t ů 25 a 35 b y l a 5,7 a 5 m ; k t ě m t o r o z m ě r ů m se z ř e j m ě blížila i š í ř k a s r u b u 37. D é l k a m o h l a b ý t p o n ě k u d v ě t š í , z e j m é n a j e s t l i souvisel s obj. 3, což n e n í v y l o u č e n o . Z o b j . 8 2 (tab. 15:2; I X : 2 — 4 ) se zachovalo jen z d ě n é n á r o ž í bez o t o p n é h o z a ř í z e n í , k t e r é b y l o p a t r n ě o d o r á n o , n e b o ť bez p ř í t o m n o s t i o h ­ n i š t ě n e m á n á r o ž í ž á d n ý k o n s t r u k č n í s m y s l . I zde je n u t n é p ř e d p o k l á d a t , že s t ě n y b y l y s r u b o v é a p ř i l é h a l y z v n ě j š í strany k z d ě n é m u n á r o ž í . J e j i c h d é l k u (asi 4,5 X 4,5 m) prozrazuje p r u h s i l n ě p r o p á l e n ý c h k a m e n ů a ú l o m k ů malty, pocházejících zřejmě z otopného zařízení, nalezený v humusu proti z d ě n é m u n á r o ž í . Z b y t k y r o z v l e č e n é destrukce t o p e n i š t ě z ř e j m ě zapadly do ž l á b k u po v y h n i l é m s p o d n í m v ě n c i srubu. S t a v b a se z d ě n ý m n á r o ž í m k o m b i n o v a n ý m s o h n i š t ě m b y l a z j i š t ě n a v h o r i z o n t u 2. p o l . 8. stol. v k r á l o v s k é falci v P a d e r b o r n u . Z d e v š a k z d ě n é n á r o ž í nebylo k o m b i n o v á n o se srubem, ale n a v a z o v a l y n a n ě j ve s m ě r u z d ě n ý c h r a m e n s t ě n y k ů l o v é k o n s t r u k c e . Z a z m í n k u stojí t é ž k r b o v i t é o h n i š t ě z j i š t ě n é P . G r i m m e m v z a h l o u b e n é m o b y d l í 159 n a p ř e d h r a d í falce Tilledy. V rohu zbudované vyvýšené ohniště ohrazené obloukovitě ka­ m e n y navazovalo p ř i s t ě n á c h na z í d k u , k t e r á v y č n í v a l a nad zahloubenou č á s t a c h r á n i l a d ř e v ě n é s t ě n y objektu, u m o ž ň u j í c z ř í z e n í d y m n í k u . N á l e z z T i l l e d y je o v š e m m l a d š í — a ž z 11.—12. stol. — n i c m é n ě svědčí, že idea o c h r a n n ý c h n á r o ž n í c h z í d e k p ř i o h n i š t í c h v d ř e v ě n ý c h objektech existovala od r a n é h o s t ř e d o v ě k u . 83

84

64

D ů m se š t ě r k o p í s k o v o u p o d l a h o u maltou omítnutými stěnami

a s

palisadovými

O b j e k t 3 5 (tab. 18; 11:1), k t e r ý se j e v i l v h u m u s u jako n e p r a v i d e l n á kra k a m e n ů , m a l t y a ř í č n í h o š t ě r k u na ploše asi 50 m , b y l o m o ž n é po d o k o n č e n í v ý z k u m u v p ů d o r y s e rozlišit podle ž l á b k ů n a z n a č u j í c í c h p r ů b ě h jeho o k a p o v ý c h s t ě n a podle rozsahu š t ě r k o p í s k o v é podlahy. T a k b y l stanoven jeho o b d é l n í k o v i t ý p ů d o r y s o r o z m ě r e c h asi 8 X 5 m (plocha 40 m ). Z l á b k y po o k a p o v ý c h s t ě n á c h v y m e z o v a l y v š a k j e n č á s t i š t ě r k o ­ p í s k o v é podlahy, k t e r á z h r u b a ve s t e j n é šíři p o k r a č o v a l a d á l k S V . Z toho lze vyvozovat d v ě s k u t e č n o s t i : 1. S t ě n y v S V č á s t i objektu n e b y l y z a p u š t ě n y do z e m ě tak h l u b o k o jako v J Z č á s t i . P r o t i p ů v o d n í d o m n ě n c e , že b y l y z d u s a n é h l í n y p r o m í sené kameny s o u d í m po d e t a i l n í m studiu z a c h o v a n ý c h z l o m k ů o m í t k y , že šlo o s t ě n y p l e t e n é , o h o z e n é v á p e n n o u o m í t k o u , j a k n ě k t e r é ú l o m k y s otisky p r u t ů n a s v ě d č u j í (tab. X : l l , 12). 2. P o d l e r o z d í l n é h o r á z u podlahy v J Z části (kde se stopy po podlaze nezachovaly) a v S V části objektu (kde b y l a podlaha š t ě r k o p í s k o v á ) d á se soudit, že objekt b y l d v o u p r o s t o r o v ý s J Z o b d é l n í k o v o u m í s t n o s t í o r o z m ě r e c h 5 X 3,2 m a se S V t é m ě ř č t v e r c o v i t o u m í s t n o s t í o r o z m ě r e c h 5 X 4,8 m . Stopy po p ř í č c e se o v š e m nezachovaly, p o k u d nebereme v ú v a ­ h u d v ě k ů l o v é j á m y v podloží, k t e r é v š a k n e m u s e j í s objektem č a s o v ě sou­ viset. P ř í č k a m o h l a b ý t j e n l e h k á a nemusela zanechat stopy v podloží. O s t ě n á c h d o m u s v ě d č í jednak ž l á b k y n a o k a p o v ý c h s t r a n á c h r o z š í ř e n é m í s t y v k ů l o v é j a m k y , jednak k u s y m a l t y a o m í t k y (tab. V : l l — 1 5 ) n a ­ l e z e n é z e j m é n a p ř i S V č á s t i objektu. O t e v ř e n é z ů s t á v á v y m e z e n í s t ě n S V č á s t i objektu a J Z s t ě n y , po n i c h ž sé nezachovaly ž á d n é stopy. K l o n í m se k d o m n ě n c e , ž e s t ě n y b y l y n a c e l é m obvodu p l e t e n é , v J Z č á s t i zapou­ š t ě n é do z e m ě , v S V č á s t i do p o d v a l o v é h o t r á m u ; b y l y o m í t n u t y v á p e n n o u m a l t o u na p o v r c h u h r u b ě v y h l a z e n o u a o b í l e n o u . P r o u t ě n á a r m a t u r a s t ě n o h o z e n ý c h maltovou o m í t k o u b y l a ve v e l k o m o r a v s k é a r c h i t e k t u ř e z j i š t ě n a n ě k o l i k r á t . Je z n á m a z c h r á m o v ý c h staveb ve S t a r é m M ě s t ě „ N a v a l a c h " , kde m ě l a p a t r n ě část s t ě n h r á z d ě n o u k o n s t r u k c i , a t é ž s t ě n y V I I . kostela — rotundy — z M i k u l č i c m ě l y p r o u t ě n é j á d r o o m í t n u t é v á p e n n o u m a l ­ t o u . V e s v ě t s k é a r c h i t e k t u ř e b y l a tato technika z j i š t ě n a v M i k u l č i c í c h u t ř í p r o s t o r o v é b u d o v y B s l i t o u m a l t o v o u podlahou ( r o z m ě r y 16,3 X 6 m) a t é ž u m e n š í h o d o m k u (obj. 7, r o z m ě r y 4 X 4 m) u kostela a l a 2 . V obj. 35 nebylo b e z p e č n ě z j i š t ě n o o h n i š t ě , a v š a k po t é m ě ř celé jeho ploše se n a c h á z e l y r o z p t ý l e n é d r o b n ě j š í ú l o m k y a o j e d i n ě l e i v ě t š í k u s y p r o p á l e n é mazanice, t a k ž e p ř í t o m n o s t pece nebo o h n i š t ě nelze v y l o u č i t . Proto, a t é ž z toho d ů v o d u , že objekt m ě l m a l t o v o u o m í t k u a s t á l v ř a d ě d o m ů za kostelem t v o ř í c í c h v e l m o ž s k é sídlo, ř a d í m ho m e z i o b y t n é stavby. Po k o n s t r u k c i s t ř e c h y se nezachovaly v ý r a z n é stopy. H l a v n í j e j i c h t í h a se z ř e j m ě p ř e n á š e l a na r á m o v o u k o n s t r u k c i s t ě n . Z d a d v ě k ů l o v é j a m k y 2

2

85

80

87

88

65

ležící na p o d é l n é ose stavby jsou po s o c h á c h , k t e r é o p í r a l y h ř e b e n o v o u v a z n i c i s t ř e c h y , nebo zda souvisely s t e j n ě jako o s t a t n í k ů l o v é j a m k y v a r e á l u obj. 35 s n ě j a k ý m i s t a r š í m i stavbami, nelze j e d n o z n a č n ě roz­ hodnout.

Dům vymezený podlahy

rozptýlenými

kameny

v

úrovni

Objekt 95 (tab. 11:1; I X : 5 ) b y l v y m e z e n v ú r o v n i podlahy v r s t v o u p l o ­ c h ý c h k a m e n ů p o m ě r n ě v ý r a z n ě o h r a n i č e n o u na S Z a J V s t r a n ě a na d a l š í c h d v o u s t r a n á c h ž l á b k e m a obj. 96. N a z á k l a d ě t ě c h t o p o z o r o v á n í lze p ř i b l i ž n ě stanovit jeho p ů d o r y s n é r o z m ě r y n a 400 X 450 cm. P ů v o d n í ú č e l k a m e n ů nelze b e z p e č n ě zjistit. Č á s t j i c h m o h l a t v o ř i t n e k o m p a k t n í d l á ž d ě n í podlahy, j i n é p r o p á l e n é a s p ř i l n u t o u m a l t o u z ř e j m ě t v o ř i l y sou­ část o t o p n é h o z a ř í z e n í s t a v ě n é h o z kamene na m a l t u , j e h o ž p ů v o d n í typ a t v a r nelze zjistit. N e j p r a v d ě p o d o b n ě j i šlo o o t e v ř e n é o h n i š t ě s ochrannou z í d k o u jako u obj. 25 a 37. Podle r o z p t y l u v e l k ý c h p ř e p á l e n ý c h k a m e n ů se n e d á j e d n o z n a č n ě stanovit, kde se o t o p n é z a ř í z e n í n a c h á z e l o : jedno u s k u p e n í je v z á p a d n í m rohu, j i n é t é m ě ř u p r o s t ř e d o b j e k t u . S t ě n y objek­ tu b y l y s n e j v ě t š í p r a v d ě p o d o b n o s t í s r u b o v é . O d a l š í c h p r v c í c h s t a v e b n í konstrukce se n e d á nic bližšího říci.- snad k r o m ě toho, že v z h l e d e m k b l í z ­ k o s t i d a l š í c h s í d l i š t n í c h o b j e k t ů m o h l b ý t v c h o d jen z j i h o v ý c h o d n í strany. Podle p ř í t o m n o s t i o t o p n é h o z a ř í z e n í se d á objekt o z n a č i t za o b y t n ý . V e s m y s l u n á l e z u W . Kočky z H n ě z d n a , k t e r ý o z n a č i l stavbu s k a m e n n o u p e c í u p r o s t ř e d za l á z e ň , by se dalo i zde u v a ž o v a t o s h o d n é interpretaci. Nelze j i v š a k b e z p e č n ě p r o k á z a t v z h l e d e m k n e j i s t o t ě v lokalizaci otop­ n é h o z a ř í z e n í v d ů s l e d k u s i l n é h o p o r u š e n í objektu. 89

90

Celkové sídla

zhodnocení

obytných

domů

velmožského

D o m y II. s k u p i n y b y l y z j i š t ě n y jen v a r e á l u v l a s t n í h o v e l m o ž s k é h o sídla o d d ě l e n é h o od o s t a t n í plochy dvorce z v l á š t n í m o p l o c e n í m . V z t a h t ě c h t o d o m ů k j e d n o t l i v ý m f á z í m p a l i s á d o v é h o o p e v n ě n í i k d í l č í m ohra­ d á m , j a k o ž i jejich v z á j e m n ý v z t a h n á m d o v o l u j í j i s t é z á v ě r y . P ř e d e v š í m v ě t š i n a t ě c h t o d o m ů (obj. 24, 35, 37, 25, 95, 96, 97) t v o ř í j e d n u ř a d u , což je v ý r a z e m j e d n o t n é h o s t a v e b n í h o z á m ě r u a f u n k č n í s o u n á l e ž i t o s t i . P o l o h a za kostelem na zvlášť v y č l e n ě n é ploše je v ý r a z e m v ý z n a č n é h o p o s t a v e n í t ě c h , kdo v t ě c h t o domech b y d l e l i a v ý r a z e m spo­ j e n í s v ě t s k é moci s m o c í c í r k e v n í . S t e j n é u s p o ř á d á n í — souvislost c h r á m u s p a l á c e m — v i d í m e v M i k u l č i c í c h , i k d y ž zde složitost n á l e z o v é situace n e d á v á zcela j e d n o z n a č n ý o b r a z , ale t é ž na p o z d ě j š í falci T i l l e d ě , v ř a d ě 91

92

66

k a r o l i n s k ý c h curtes, f a l c i c h i f e u d á l n í c h s í d l e c h . K h l a v n í ř a d ě d o m ů p ř i ­ l é h a l y p a r a l e l n ě další stavby (obj. 29, 36) snad h o s p o d á ř s k é h o ú č e l u , k t e r é p a t r n ě nevznikly současně s h l a v n í m traktem. P ů v o d n ě jsem s y n c h r o n i z o v a l d o m y v ř a d ě za kostelem s ohledem na p o u ž i t í m a l t y p ř i jejich s t a v b ě a ž s v y b u d o v á n í m kostela a s m l a d š í fází d v o r c e . A n i dnes nepochybuji, ž e u v e d e n é d o m y j s o u s c h r á m e m sou­ časné, a v š a k s y m e t r i c k é u m í s t ě n í v o h r a d ě v z n i k l é v souvislosti se s t a r š í m o p e v n ě n í m dvorce, m ě vede k z á v ě r u , že p o d s t a t n á č á s t t ě c h t o o b j e k t ů b y l a postavena j i ž ve s t a r š í fázi dvorce. T ř i fáze ve v ý s t a v b ě k o s t e l a n e v y l u č u j í , ž e p r v n í z n i c h b y l a v y b u d o v á n a j e š t ě v d o b ě existence s t a r š í h o o p e v n ě n í dvorce. T a t o s k u t e č n o s t b y sotva co z m ě n i l a na c e l k o v é dataci dvorce, z p o c h y b ň u j e v š a k souvislost z a l o ž e n í c h r á m u s p ř í c h o d e m c y r i l o m e t o d ě j s k é m i s i e ; o s t a t n ě i prototyp c h r á m o v ý c h staveb tohoto d r u h u je ve S t a r é m M ě s t ě „ N a v a l a c h " d a t o v á n n a p o č á t e k d r u h é p o l o v i n y 9. stol., tedy p ř e d dobu p ř í c h o d u c y r i l o m e t o d ě j s k é m i s i e . 93

94

05

Z v l á š t n í s k u p i n u t v o ř í domy 94, 95; s o u v i s e j í sice se s t a r š í fází dvorce, jsou v š a k od h l a v n í h o t r a k t u budov (obj. 24, 35, 37, 25) o d d ě l e n y ž l á b k e m po p l e t e n é o h r a d ě . V e s t e j n é situaci je i zemnice 98, k t e r á o v š e m p ř e d ­ c h á z e l a stavbu 94, ale z ř e j m ě se n e v y m y k a l a z r á m c e s t a r š í fáze dvorce. S m l a d š í fází dvorce n e s p o r n ě s o u v i s e j í obj. 36, 96, 97 a 82. O b j . 97 stojí sice v ř a d ě s p ř e v á ž n o u v ě t š i n o u staveb v e l m o ž s k é h o sídla, je v š a k již v n ě p a l i s á d y , k t e r á ohrazovala dvorec ve s t a r š í fázi, ale n a c h á z í se u v n i t ř m l a d š í h o o p e v n ě n í . T o t é ž s v ě d e c t v í p o d á v a j í i obj. 36, 82 a 96, k t e r é p ř e k r ý v a j í ž l á b k y s o u v i s e j í c í se s t a r š í f á z í . o p e v n ě n í dvorce a n a c h á z e j í se u v n i t ř o p e v n ě n í m l a d š í fáze. T y t o s k u t e č n o s t i n a z n a č u j í , že celý k o m ­ plex sídla, k t e r ý b y l v y b u d o v á n ve s t a r š í fázi dvorce, b y l p o u ž í v á n a r o z ­ š i ř o v á n i v m l a d š í fázi. Nakonec nelze opominout j e š t ě jednu ú v a h u . V y s l o v i l jsem s v é h o č a s u soud, že v dvorci n a P o h a n s k u n e b y l j e š t ě p a l á c , ale n ě k o l i k d o b ř e zbudo­ v a n ý c h , p a t r n ě s r u b o v ý c h o b j e k t ů s k a m e n n ý m i p o d e z d í v k a m i na m a l t u , k t e r é t v o ř i l y p e v n ě s e v ř e n ý s í d l i š t n í ú t v a r . O s p r á v n o s t i tohoto soudu m á m po s e z n á m e n í s p r a c í J . P . S p e g a l s k é h o pochybnosti. Z m í n ě n ý autor p o u k á z a l na p ř í k l a d ě s e v e r o r u s k é h o m a t e r i á l u ( S t a r á Ladoga, Novgorod, Toropec), že v s í d l i š t n í c h k o m p l e x e c h , kde s í d l e l y v y š š í a z á m o ž n ě j š í v r s t v y (feudálové, b o h a t í o b c h o d n í c i , d r u ž i n í c i atd.), nelze p o z ů s t a t k y d ř e v ě n ý c h s r u b ů stojících blízko sebe rekonstruovat j a k o i z o l o v a n ě stojící d r o b n é j e d n o p r o s t o r o v é v e s n i c k é d o m k y , n ý b r ž jako r o u b e n é s t ě n y j e d n o t l i v ý c h b u n ě k , n ě k d y v í c e p o d l a ž n í c h , k t e r é jsou n a v z á j e m spojeny v j e d n u v e l k o u stavbu — choromy, k t e r é n e m u s í m í t a n i s t ě n y v j e d n é l i n i i , a n i s t ř e c h u v j e d n é ú r o v n i . A p l i k a c e postupu S p e g a l s k é h o b y u m o ž n i l a rekonstuovat celý k o m p l e x p o z ů s t a t k ů obj. 35, 37, 25 (spolu s obj. 29 a 36) v r o z ­ s á h l o u p a l á c o v o u stavbu v d é l c e 26 m, spojenou p ř e c h o d y a galeriemi u m o ž ň u j í c í m i vstup do v y š š í c h p o d l a ž í (obr. 9). O v e r t i k á l n í m a h o r i z o n ­ tálním členění knížecích d o m ů uvažuje též L . Niederle; mluví o věžích, 9 6

9 7

67

OBYTNÉ

Obj.

Tvar

Půdo­ rysné rozměry v m

D O M Y V E L M O Z S K É H O S Í D L A (II. Přehled základních údajů

Plo­ cha v m

2

Orien­ tace

Druh otopného zařízení

Umístění otopného zařízení

SKUPINA)

Konstrukční a identifikační prvky

Stěny

Časové zařazení

mazanic, podlaha + kam. p o d e z d í v k a

srub ?

velkomor. starší

16

srub

velkomor. starší

13:1

Tab.

24

obdélníkovitý

5 X9

45

JZ-SV

h l i n ě n á pec

při S V stěně

25

obdélníkovitý

7,6X5,7

43

JZ-SV

ohniště

při S rohu

k a m e n n á pode­ z d í v k a s maltou

35

obdélníkovitý

5 X8

40

JZ-SV

?

?

žlábky, štěrková podlaha, malta

37

čtvercovitý

5,6X5,6

31

JZ-SV

o h n i š t ě ve zděném nároží

v J rohu

zděné nároží + podezdívka

srub

velkomor. starší

15:1

82

čtvercoví tý

4,5X4,5

20

JZ-SV

o h n i š t ě (?) ve zděném nároží

v Z rohu

zděné nároží + podezdívka

srub

velkomor. mladší

15:2

94

čtvercovitý

4 X3,6

14,4 J Z - S V

ohniště ? kam. pec. ?

v J rohu

k a m e n n á pode­ z d í v k a s maltou

srub

velkomor. mladší

13:2

95

obdélníkovitý

4 X4,5

18

JZ-SV

ohniště ? k a m . pec ?

upro­ střed

kam. dláždění + destrukce pece

srub

velkomor. starší

11:1

96

obdélníkovitý

4 X7

28

JZ-SV

ohniště

ve V rohu

pruh mazanice + m a z á n , podlaha

pletené

velkomor. mladší

17

97

obdélníkovitý

4 X5

20

JZ-SV

ohniště

ve V rohu

k a m e n n á pode­ z d í v k a s maltou

srub

velkomor. mladší

14

p l e t e n é velkomor. omítnuté starší

18

Obr. 9. Pokus o rekonstrukci k o m p l e x u staveb v e l m o ž s k é h o sídla v pojetí J . V . Speg a l s k é h o (pohled od J Z a od J V ) .

69

ř a d á c h budov s p o j e n ý c h s í n ě m i a p ř e c h o d y , o p r o s t o r n ý c h s í n í c h aj., z e j m é n a u v ý c h o d n í c h S l o v a n ů , ale i na B a l k á n ě a j i n d e v r o z m e z í 9.—12. stol. ( z m i ň u j e se i o A t t i l o v ě d ř e v ě n é m p a l á c i s d ř e v ě n o u h r a d b o u a v ě ­ ž e m i ) . I k d y ž se n á m p í s e m n é p r a m e n y o tom n e z m i ň u j í , n e n í v y l o u č e n o , že i ve s t ř e d n í E v r o p ě e x i s t o v a l y p o m ě r n ě v e l k é a složité d ř e v ě n é p a l á c o v é stavby v k n í ž e c í m p r o s t ř e d í . 98

V e l k é stavby k ů l o v é konstrukce (III. skupina nadzemních staveb) B y l y z j i š t ě n y v p o č t u deseti v ý l u č n ě u v n i t ř dvorce a v ě t š i n a j i c h v z n i k l a v souvislosti s jeho s t a r š í fází (53, 106, 109, 110, 113 a snad i 114 a 115 (tab. 19—26), j i n é až v souvislosti s jeho m l a d š í fází (107 a 108), p ř i č e m ž v ě t š i n a d ř í v e v z n i k l ý c h m o h l a sloužit po celou dobu existence dvorce (s v ý j i m k o u obj. 106 a 109, k t e r é jsou p ř e k r y t y p o z d ě j i v y b u d o v a n ý m i objekty 105 a 107). N e n í v y l o u č e n o , že v J V č á s t i dvorce, kde je z n a č n é m n o ž s t v í k ů l o v ý c h jamek, se n a c h á z e l y j e š t ě další stavby tohoto t y p u (asi dvě), a v š a k jejich p ů d o r y s se n e d á v d ů s l e d k u v e l k é mezerovitosti p o z ů s t a t k ů dosti d o b ř e rekonstruovat. T v a r t ě c h t o v e l k ý c h d o m ů je na r o z d í l od v ě t š i n y z d e j š í c h o b y t n ý c h staveb j i n ý c h t y p ů d ů s l e d n ě o b d é l n í k o v i t ý , p ř i č e m ž d é l k a z p r a v i d l a p ř e ­ sahuje š í ř k u . P l o c h o u se t é ž n á p a d n ě o d l i š u j í od v š e c h o s t a t n í c h staveb v č e t n ě o b y d l í v e l m o ž s k é h o sídla, n e b o ť jejich r o z m ě r y kolísají m e z i 50 a ž 110 m p ř i d é l c e s t ě n 7,2—14 m a š í ř c e 5,6—9,2 m . Orientace, tj. s m ě r delší osy, je u v ě t š i n y s h o d n ý — J Z — S V , pouze u d v o u (43 a 114 a t é ž u d o m u 107a) je p r o t i o b v y k l é m u stavu p ř í č n ý , tj. S Z — J V . O podlaze t ě c h t o d o m ů n e m ů ž e m e n i c říci, n e b o ť v š e c h n y b y l y zachyceny až pod její n ě k ­ d e j š í ú r o v n í , k t e r á se n a c h á z e l a z h r u b a v r o v i n ě p o v r c h u t e r é n u z 9. stol., tj. asi 20—30 c m nad p o d l o ž í m . P o z ů s t a t k y s t ě n a n o s n é konstrukce s t ř e ­ c h y se zachovaly v r ů z n é m í ř e . S h o d n ě n a s v ě d č u j í , že v z á s a d ě šlo o d v o u l o d n í t y p staveb a ř a d o u k ů l ů na p o d é l n é ose. J e v í se m e z i n i m i t ř i p o n ě ­ k u d o d c h y l n é v a r i a n t y , v j e j i c h ž r á m c i se m o h l y u p l a t n i t další r o z d í l y ve v ý p l n i s t ě n , t v a r u s t ř e c h y a v j e j í m n o s n é m skeletu. 2

9 9

Stavby v y t ý č e n é a na p o d é l n é ose

řadami

kůlů

na

obvodu

J s o u z a s t o u p e n é d v ě m a objekty (43 a 53). O b j e k t 4 3 (tab. 26), p a t r n ě č a s n ě s l o v a n s k ý , b y l i n t e r p r e t o v á n z k ů ­ l o v ý c h j a m e k r o z m í s t ě n ý c h na o b d é l n í k o v é p l o š e o r o z m ě r e c h 12 X 7,2 m . S t ě n y m o h l y b ý t p l e t e n é nebo t y č k o v é v r á m e c h , p ř í p a d n ě z h o t o v e n é 70

zasouvací t e c h n i k o u z p r k e n či b ř e v e n . V á h a s t ř e c h y se p ř e n á š e l a vedle s t ř e d o v ý c h soch p ř í m o na o k a p o v é vaznice b o č n í c h s t ě n . P o d l e m o h u t ­ nosti k ů l o v ý c h j a m e k n a p o d é l n é ose a j e j i c h p o s u n u t í s m ě r e m d o v n i t ř objektu lze soudit, že h ř e b e n o v á vaznice s p o č í v a l a na s o c h á c h v n i c h z a p u š t ě n ý c h a ž e c e l k o v ý t v a r s t ř e c h y b y l v a l b o v ý . A n a l o g i e k tomuto t y p u d o m u b y c h o m n a š l i již na v e l a t i c k é m s í d l i š t i v L o v č i č k á c h ( d ů m A K s v a l b o v o u s t ř e c h o u , r o z m ě r y 7 , 4 X 1 0 ni); jde tedy o stavby s d l o u ­ hou t r a d i c í v n a š e m p r a v ě k u . O b j e k t 5 3 (tab. 26) m ě l S Z , S V a z č á s t i J V s t ě n u v y t y č e n u v ý r a z n o u linií k ů l o v ý c h j a m e k ; pouze v j i ž n í části se asi n e p o d a ř i l o zachytit n ě k t e r é k ů l o v é j a m k y . J a m k y po s o c h á c h jsou na p o d é l n é ose i ve š t í t o v ý c h s t ě ­ nách, takže střecha byla p a t r n ě sedlová. Její o p ě r n ý s y s t é m mohl b ý t s t e j n ý jako u obj. 43, ale v z h l e d e m k n ě k o l i k a j a m k á m p o d é l v n i t ř n í strany o k a p o v ý c h s t ě n n e n í v y l o u č e n o , že b y l s t e j n ý jako u v a r i a n t y n á s l e d u j í c í . N a z n a č e n é z a o b l e n í r o h ů na S V s t r a n ě , d o l o ž e n é u č a s o v ě b l í z k ý c h o b j e k t ů 108 a 113, b y b y l o m o ž n é jen u p l e t e n ý c h s t ě n ; j i n a k p l a t í o m o ž n é k o n s t r u k c i s t ě n t o t é ž co u obj. 43. L o k a l i z a c e a orientace obj. 53 činí nepochybnou jeho souvislost s e x i s t e n c í dvorce. K s t a v b á m p o p s a n é h o t y p u asi p a t ř i l o 7 k ů l o v ý c h staveb z V l a s t i s l a v i , a v š a k jejich r o z m ě r y , konstrukce i funkce jsou n e j i s t é . Stejné kůlové stavby s n e p r a v i d e l n ě r o z m í s t ě n ý m i j a m k a m i p o c h á z e j í ze s l o v a n s k ý c h sídlišť p ř i h r a d i š t i T o r n o w ě ( d ů m 109, 20, 112, 92, 175); je tam i d ů m s a p s i d o v i t ý m z á v ě r e m (81). K tomuto t y p u d o m ů ř a d í P . G r i m m ob­ j e k t y z p ř e d h r a d í falce T i l l e d y ( d ů m 21, 33, 38) a s h l e d á v á jejich podob­ nost se s t a r š í m i g e r m á n s k ý m i d v o u l o d n í m i s t a v b a m i u v á d ě n ý m i A . Z i p peliem. Podobné jednoduché půdorysy mají vesměs i slovanské kůlové stavby z j i š t ě n é na ú z e m í P o l s k a (Chorula, L i s e w o , Zgnilce a j . ) . 100

1 0 1

1 0 2

103

104

105

Stavby v y t y č e n é k ů l o v ý m i nebo žlábkovými pozůstatky stěn a centrálními i obvodovými nosných kůlů střechy

řadami

T y t o stavby t v o ř í s p e c i f i c k ý s t a v e b n í typ, k t e r ý se dosud v y s k y t l jen na P o h a n s k u . P a t ř í k n ě m u objekty 106, 107, 109, 110, 113. O b j e k t 1 0 6 (tab. 24) m ě l p a t r n ě p l e t e n é s t ě n y , j e j i c h ž p r ů b ě h je n a ­ z n a č e n o b v o d o v ý m i ž l á b k y n a r u š e n ý m i z a h l o u b e n ý m i stavbami 105 a 106a. Z l á b e k u v n i t ř objektu je b u ď p o z ů s t a t k e m p ř í č k y r o z d ě l u j í c í d ů m na d v ě m í s t n o s t i , nebo je p o z ů s t a t k e m s t a r š í h o objektu, s t e j n ě jako ž l á b e k p r o ­ tínající kolmo S V š t í t o v o u s t ě n u . S nosnou k o n s t r u k c í s t ř e c h y souvisela ř a d a k ů l o v ý c h j a m e k na v n i t ř n í s t r a n ě o k a p o v ý c h s t ě n , zvlášť v ý r a z n ě p a t r n á na J V s t r a n ě . S t o p y po s o c h á c h n e s o u c í c h h ř e b e n o v o u v a z n i c i p a t r n ě s p l ý v a j í se ž l á b k y na S V s t r a n ě a na J Z s t r a n ě s k ů l o v o u j a m k o u 22. R o z m í s t ě n í o b v o d o v ý c h i s t ř e d o v ý c h k ů l ů n a z n a č u j e , že s t ř e c h a b y l a 71

p a t r n ě v a l b o v á . P ř í m o s t o b v o d o v ý c h ž l á b k ů p ř i p o u š t í , že s t ě n y m o h l y m í t r á m o v o u k o n s t r u k c i , ale z ř e j m ě j e n l e h k o u v z h l e d e m k z v l á š t n í m u o p ě r ­ n é m u s y s t é m u s t ř e c h y . V c h o d b y l p a t r n ě z J Z strany, m e z i k ů l o v ý m i j a m ­ k a m i 16 a 17. O b j e k t 1 0 7 (tab. 19:1; VIII:1), o b d é l n í k o v i t ý , s v ý r a z n ě z a o b l e n ý m i rohy b y l vymezen žlábkem značně z p r o h ý b a n ý m a několikrát přeruše­ n ý m ; 2,5 m š i r o k é p ř e r u š e n í na J Z s t r a n ě b y l o p a t r n ě m í s t e m vchodu. Z l á b e k b y l s n e j v ě t š í p r a v d ě p o d o b n o s t í p o z ů s t a t k e m po p l e t e n é s t ě n ě . P o d l e z a o b l e n í r o h ů a z p r o h ý b á n í ž l á b k ů lze soudit, že s p o d n í část p l e t e n é s t ě n y n e b y l a zasazena do p o d v a l o v é h o t r á m u , n ý b r ž že svislé t y č k y o p r ů m ě r u asi 5 cm, t v o ř í c í k o s t r u p l e t i v a , b y l y po s t a r o b y l é m z p ů s o b u z a p o u š t ě n y p ř í m o do z e m ě . Z m í n ě n é k r a t š í mezery v ž l á b k u m o h l y v z n i k n o u t v m í s t e c h , kde v ý p l e t nesahal s t e j n ě hluboko, p ř í p a d n ě kde h u m u s dosahoval v ě t š í síly, nebo kde b y l o p o d l o ž í p ř i v ý z k u m u více se­ š k r a b á n o . P l e t e n á s t ě n a n e m o h l a m í t f u n k c i nosnou, n ý b r ž pouze v y ­ p l ň u j í c í a i z o l a č n í ; v ž l á b k u t o t i ž nejsou p a t r n é ž á d n é v ý r a z n ě j š í stopy po s i l n ě j š í c h k ů l e c h , k t e r é b y m o h l y n é s t p o m ě r n ě t ě ž k o u s t ř e c h u . Nosnou f u n k c i m ě l y k ů l y t á h n o u c í se asi v 0,5—1 m v z d á l e n o s t i p o d é l v n i t ř n í strany o k a p o v ý c h s t ě n , a d á l e d v a k ů l y na p o d é l n é ose stavby; podle r o z m ě r ů j a m e k m o h l y m í t k ů l y p r ů m ě r do 20 c m a b y l y z a p u š t ě n y pod p o d l a h u 25—55 c m . N ě k t e r é z k ů l ů p ř i S Z s t r a n ě souvisely s objektem 109. Č á s t k ů l ů r o z m í s t ě n ý c h p o d é l o k a p o v ý c h s t ě n t v o ř i l a p r o t i l e h l é d v o ­ jice, v z d á l e n é n a v z á j e m 4 — 5 m . N a d z e m n í v ý š k a t ě c h t o k ů l ů musela do­ sahovat v ý š k y d o s p ě l é h o č l o v ě k a a činila tedy m i n i m á l n ě 180—200 cm. V jejich p r a v d ě p o d o b n ě v i d l i c o v i t é m u k o n č e n í (pokud n e š l o o složitější vazbu) b y l y u p e v n ě n y o k a p o v é vaznice b o č n í c h s t ě n , o n ě ž se o p í r a l y , nebo do n i c h ž b y l y z a p u š t ě n y k r o k v e z a v ě š e n é h á k o v i t o u ú p r a v o u za h ř e b e n o v o u vaznici. Z ů s t á v á o t á z k o u , zda dvojice k ů l ů p ř i p r o t i l e h l ý c h s t ě n á c h b y l y spojeny p ř í č n ý m i b ř e v n y (svazky); a u t o ř i se v ú v a h á c h o nutnosti p ř í č n é h o s p o j e n í o k r a j o v ý c h n o s n í k ů s t ř e c h y r ů z n í . J i s t é je, že t í m t o t e c h n i c k ý m o p a t ř e n í m se n o s n á konstrukce z n a č n ě z p e v n í p r o t i b o č n í m u t l a k u z p ů s o b e n é m u v á h o u s t ř e c h y . Proto jeho p o u ž i t í u obj^. 107 nelze v y l o u č i t , p o n ě v a d ž z a h l o u b e n í n o s n ý c h k ů l ů je p ř i z n a č n é šířce objektu p o m ě r n ě n e v e l i k é . Skelet s t ř e š n í k r y t i n y t v o ř i l y p a t r n ě krokve, z a k l e s n u t é nebo z a p u š t ě n é h o r n í m k o n c e m do h ř e b e n o v é vaznice upev­ n ě n é v r o z s o c h á c h d v o u k ů l ů v y s o k ý c h k o l e m 4 m, m ě l o - l i se d o s á h n o u t optimálního sklonu s t ř e c h y . Je p r a v d ě p o d o b n é , že h ř e b e n o v á vaznice b y l a p r o t a ž e n a asi 1,5 m s e v e r o v ý c h o d n í m s m ě r e m a její k o n c o v á opera ( p ů l s o c h a ) b y l a z a p u š t ě n a do p ř í č n é h o t r á m c e s p o j u j í c í h o p o s t r a n n í n o s n é k ů l y ; t í m bylo d o s a ž e n o , ž e o b ě k r a t š í č á s t i v a l b o v é s t ř e c h y m ě l y zhruba s t e j n é r o z m ě r y a sklon. P r o k o n s t r u k c i v a l b o v é s t ř e c h y s v ě d č í ne­ p ř í t o m n o s t nebo a s p o ň n e d o s t a t e č n á prokazatelnost k ů l o v ý c h j a m e k ve středu štítových stěn a dále m í r n ě obloukovitý půdorys pletené štítové s t ě n y , na n í ž n e m o h l b ý t z b u d o v á n štít. V z h l e d e m k m í r n ě e x c e n t r i c k é m u 1 0 6

1 0 7

1 0 8

1 0 9

72

u m í s t ě n í s t ř e d o v ý c h k ů l ů se sklon s t ř e c h y na j e d n o t l i v ý c h s t r a n á c h po­ n ě k u d r ů z n i l . Okraje s t ř e c h y p ř e s a h o v a l y pletenou s t ě n u , j e j í ž v ý š k a v d ů s l e d k u r o z d í l n é h o s k l o n u s t ř e c h y k o l í s a l a m e z i 120—160 c m . K r o k v e musely b ý t n a v z á j e m propojeny p o d é l n ě l e h č í m i t y č e m i nebo p r u t y a na takto v z n i k l é m m ř í ž o v é m skeletu b y l a uchycena v l a s t n í k r y t i n a v p o d o b ě s v a z k ů s l á m y , r á k o s u aj. O t á z k o u z ů s t á v á , j a k b y l v y u ž i t nebo v y p l n ě n prostor mezi p l e t e n ý m i s t ě n a m i a ř a d a m i n o s n ý c h k ů l ů , k t e r ý b y l na větší části obvodu š i r o k ý pouze k o l e m 0,5 m a jen na k r a t š í m ú s e k u u z á ­ p a d n í h o r o h u k o l e m 100 cm. N e n í v y l o u č e n o , že b y l v y p l n ě n tepelnou izolací (seno, s l á m a aj.) a b y l o d d ě l e n od v l a s t n í u ž i t k o v é p l o c h y s t ě n a m i z p r k e n z a p u š t ě n ý c h do s v i s l ý c h ž l á b k ů v p o s t r a n n í c h n o s n ý c h k ů l e c h . O b d o b n ě b y l v y b u d o v á n tzv. s t ř e d n í d ů m ze S t e l l e r b u r g u z doby v i k i n g s k é (9. stol.). S t a r o l a d o ž s k é s r u b o v é domy s galeriemi z 10. stol. o b s a h u j í vlastně tutéž ideu zdvojení vnějších s t ě n . O nevýrazných zbytcích o h n i š t ě z j i š t ě n ý c h v b l í z k o s t i v c h o d u p ř i J V s t ě n ě , i z o l o v a n é h o snad od s t ě n y mazanicovou o h r á d k o u , se n e d á b e z p e č n ě p r o k á z a t , zda souvisely s obj. 107. O b j e k t 1 0 9 (tab. 20; VIII:2) b y l v y m e z e n z v ě t š í č á s t i k ů l o v ý m i j a m k a m i , pouze S V strana b y l a u z a v ř e n a ž l á b k e m . V ý p l ň s t ě n m o h l a tedy b ý t na v ě t š i n ě obvodu z p r k e n nebo b ř e v e n v o d o r o v n ě z a p o u š t ě n ý c h do svislých ž l á b k ů v k ů l e c h ; S V strana b y l a p l e t e n á nebo p a l i s á d o v á . O p ě r n ý s y s t é m s t ř e c h y t v o ř i l y ř a d y k ů l ů ( v ý š k a asi 2 m) p o d é l v n i t ř n í strany o k a ­ p o v ý c h s t ě n a č t y ř i k ů l y ( v ý š k a asi 4 m ) u m í s t ě n é v r o z í c h o b d é l n í k a (120—150 c m X 500 cm) ležícího na p o d é l n é ose stavby. K ů l y p o d é l v n i t ř n í strany o k a p o v ý c h s t ě n p a t r n ě nesly p o d é l n é o k a p o v é vaznice a snad b y l y a s p o ň n ě k t e r é z n i c h propojeny p ř í č n ý m i b ř e v n y , aby b y l a celá stavba více s v á z á n a . S t ř e d o v é k ů l y b y l y asi n a h o ř e spojeny o b d é l n í k o v ý m r á m e m . K r o k v e u c h y c e n é za tento r á m jej n a h o ř e p ř e č n í v a l y tak, že se nad s t ř e d e m stavby k ř í ž i l y ; h ř e b e n o v á vaznice zde již n e b y l a n u t n á . T v a r s t ř e c h y b y l z ř e j m ě v a l b o v ý . N a d vchodem š i r o k ý m asi 3 m v y t v á ř e l a č t v e ř i c e k ů l ů n e h l u b o k ý p ř í s t ř e š e k . V b l í z k o s t i s t ř e d u objektu se n a ­ cházelo o h n i š t ě (obr. 10:1). O b j e k t 1 1 0 (tab. 21; VIII:3) b y l v y m e z e n na v ě t š i n ě obvodu ž l á b k y , v n i c h ž b y l y p a t r n é stopy po silnějších k ů l e c h ; jen v části J V s t ě n y p ř e ­ c h á z e l ž l á b e k v hustou ř a d u t e n k ý c h r a ž e n ý c h k ů l ů . S t ě n y b y l y asi p l e ­ t e n é , z a p u š t ě n é m í s t y p ř í m o do z e m ě , a v š a k na r o z d í l od obj. 107 t v o ř i l y jejich kostru silnější k ů l y . P ř í m o s t ž l á b k ů m í s t y n a s v ě d č u j e , ž e pletivo mohlo b ý t z a p u š t ě n o do p o d v a l o v é h o t r á m u . Žlábky též mohou svědčit o kůlových stěnách s palisádovou v ý p l n í nebo o z d o k o n a l e n é t y č o v é technice, a to o k ů l o v ě - t y č o v é s t a v b ě s p o d v a l e m , ' p ř i n í ž jsou svislá d ř e v a z a p u š t ě n a j a k do podvalu, tak jsou spojena n a v z á j e m a s h l a v n í m i k ů l y . N e n í v y l o u č e n o i p o u ž i t í p r k e n z a s o u v a c í technikou, jak b y n a s v ě d ­ č o v a l a J Z š t í t o v á s t ě n a , kde jsou k ů l y , ale n i k o l i v ž l á b k y . T v a r s t ř e c h y b y l na r o z d í l od v ý š e p o p s a n ý c h o b j e k t ů p a t r n ě s e d l o v ý , n e b o ť j a m k y po 110

1 1 1

1 1 1

1 1 2

1 1 3

11

73

5

Obr. 10. Rekonstrukce v e l k ý c h n a d z e m n í c h k ů l o v ý c h d o m ů . N a h o ř e obj. 109, dole obj. 110.

74

s o c h á c h n e s o u c í c h h ř e b e n o v o u v a z n i c i s p l ý v a j í s linií š t í t o v ý c h s t ě n . Vchod v jižní polovině J Z štítové stěny, široký t é m ě ř 3 m , b y l r o z m ě r y i polohou s h o d n ý se s i t u a c í v obj. 107 (obr. 10:2). O b j e k t 1 1 3 (tab. 22) m ě l obvod v y m e z e n zčásti j a m k a m i a zčásti ž l á b k y . Z a o b l e n í ž l á b k u ve v ý c h o d n í m r o h u ukazuje na a p s i d o v i t ý z á v ě r domu, z j i š t ě n ý t é ž u d o m u 81 na sídlišti v T o r n o w ě , a svědčí o použití p l e t e n é s t ě n y . S t ř e c h u nesly o k a p o v é vaznice spočívající n a p ř í s t ě n n ý c h k ů l e c h , po n i c h ž se zachovaly p o n ě k u d m e z e r o v i t ě j a m k y p o d é l v n i t ř n í strany o k a p o v ý c h s t ě n , a č t y ř i k ů l y (jamka po j e d n o m n e b y l a zjištěna) r o z m í s t ě n é do o b d é l n í k a (1,5X6 m) k o l e m p o d é l n é osy. S t ř e c h a b y l a p a t r n ě valbová, k o n s t r u o v a n á s t e j n ě jako u obj. 109. V c h o d š i r o k ý asi 120 cm b y l ve s t ř e d u J Z š t í t o v é s t ě n y a č t v e ř i c e k ů l ů s n í m s o u v i s e j í c í c h n a z n a ­ čuje, ž e nad n í m b y l p ř í s t ř e š e k asi 120 c m h l u b o k ý a s t e j n ě š i r o k ý . Z á k l a d n í z n a k y p o p s a n ý c h o b j e k t ů jsou t y t o : 1. jsou p o m ě r n ě v e l k é , o b d é l n í k o v i t é h o p ů d o r y s u , 10—14 m d l o u h é , 6,5—8,5 m š i r o k é ; 2. nosnou k o n s t r u k c i s t ř e c h y t v o ř í a) d v ě ř a d y k ů l ů t á h n o u c í se v n e v e l k é v z d á ­ lenosti p o d é l v n i t ř n í strany o k a p o v ý c h s t ě n ; b) k ů l y r o z m í s t ě n é b u ď na p o d é l n é ose nebo k o l e m n í ve vrcholech o b d é l n í k a ; 3. podle v z t a h u s t ř e ­ d o v ý c h k ů l ů ke š t í t o v ý m s t ě n á m m o h l a b ý t s t ř e c h a b u ď s e d l o v á nebo v a l ­ b o v á ; 4. s t ě n y m a j í pouze v y p l ň u j í c í a izolační, n i k o l i v nosnou f u n k c i ; nelze t é z v y l o u č i t , že b y l y z d v o j e n é a prostor m e z i n i m i b y l v y p l n ě n te­ pelnou izolací. U v e d e n ý m i znaky zmíněné domy silně připomínají g e r m á n s k é halové stavby z n á m é p ř e d e v š í m ze s e v e r o z á p a d n í h o N ě m e c k a , k t e r é J . Schepers charakterizuje takto: 1. p r o t á h l á p r a v o ú h l á plocha, d é l k a 8—25 m, š í ř k a 4 — 7 m ; 2. v n i t ř n í prostor je p o d é l n ě č l e n ě n d v ě m a ř a d a m i k ů l ů ; 3. ve v e r t i k á l e n e n í v n i t ř n í prostor až k h ř e b e n i r o z d ě l e n ; 4. n í z k é p l e t e n é s t ě n y , k t e r é pouze v y m e z u j í prostor; 5. v a l b o v á s t ř e c h a . Je t ř e b a j e š t ě dodat, že c h a r a k t e r i s t i c k é h a l o v é domy z n á m é n a p ř . z v ý z k u m ů v Ezinge, Warendorfu aj. jsou l e m o v á n y po c e l é m v n ě j š í m obvodu j a m k a m i po opěrných kůlech. 1 1 5

1 1 6

1 1 7

N e j b l i ž š í k o n s t r u k č n í analogii pro d ů m 107 z P o h a n s k á b y c h o m n a š l i na g e r m á n s k é m sídlišti 1.—2. stol. v H a l d e r n v d o l n í m P o r ý n í ( d ů m I, r o z m ě r y 6X9 » v y m e z e n ž l á b k e m 10—35 c m š i r o k ý m a s t e j n ě h l u b o k ý m , s mnoha kůly u v n i t ř ) , pro d ů m 110 z P o h a n s k á na í r á n s k é m sídlišti 6.—9. stol. v G l a d b a c h u ( d ů m 14, v y m e z e n ý ž l á b k y n a t ř e c h s t r a n á c h , r o z m ě r y asi 8X7 m , s m n o h a k ů l y u v n i t ř ) . O b j e k t 109 a 113 z P o ­ h a n s k á p ř i p o m í n a j í n e j v í c e t r o j l o d n í h a l o v é domy, z n i c h ž n e j v í c e p r o ­ z k o u m a n ý c h p a t ř í d o b ě ř í m s k é , m a j í v š a k s v é p o č á t k y již v d o b ě h a l š t a t s k é a v ý z k u m y jsou p l y n u l e d o l o ž e n y až do 15. s t o l . ; lze tedy u v a ž o v a t o c h r o n o l o g i c k é souvislosti t ě c h t o t y p ů staveb s n á l e z y z P o h a n s k á . P ř i s l e d o v á n í shod mezi u v e d e n ý m i t y p y g e r m á n s k ý c h d o m ů a n a d ­ z e m n í c h staveb z P o h a n s k á je n u t n é si p o v š i m n o u t p o d r o b n ě j i n ě k t e r ý c h k o n s t r u k č n í c h d e t a i l ů . P o z o r u h o d n á je p ř e d e v š í m m a l á a r o z m a n i t á m

1 1 8

1 1 9

120

75

h l o u b k a k ů l o v ý c h j a m e k n o s n é konstrukce kolísající od 5 do 50 cm. Tento fakt nelze p o k l á d a t za projev nedokonalosti s t a v e b n í c h k o n s t r u k c í . Jednak m u s í m e k z j i š t ě n é hloubce p ř i p o č í t a t 20—30 c m k ú r o v n i p ů v o d n í h o te­ r é n u , t a k ž e h l o u b k a j a m e k se t í m p o d s t a t n ě z v ě t š u j e , a jednak m ů ž e m e p o č í t a t s t í m , že d ř e v ě n á n o s n á konstrukce b y l a v n a d z e m n í části s v á z á n a p ř í č n ý m i b ř e v n y natolik, že b y l a s a m o n o s n á a k ů l y pouze z a k o t v e n á v zemi. N a p o z ů s t a t c í c h d o m u 3 z H u s t e r k n u p p u ze s k l o n k u 9. a z 1. po­ l o v i n y 10. stol., kde se zachovalo zčásti i d ř e v o , se u k á z a l o , že h l o u b k a k ů l ů kolísá až v 30 c m r o z d í l e c h a že t u d í ž z ř e j m ě n e h r á l a r o z h o d u j í c í ú l o h u ve s t a b i l i t ě stavby. D ů l e ž i t ě j š í n e ž h l o u b k a j a m e k b y l a p a t r n ě síla kůlů. P r ů m ě r k ů l ů o v š e m zdaleka n e o d p o v í d á p r ů m ě r u k ů l o v ý c h jamek, jak to m á m e z t é ž e l o k a l i t y n á z o r n ě d o l o ž e n o . Dvěma řadám n o s n ý c h k ů l ů na v n i t ř n í s t r a n ě o k a p o v ý c h s t ě n staveb z P o h a n s k á b y c h o m m o h l i na p r v ý pohled p ř i č í t a t t u t é ž ú l o h u jako ř a d á m k ů l ů v t r o j l o d n í c h h a l o v ý c h s t a v b á c h z n á m ý c h n a p ř . z Ezinge, Feddersen W i e r d e aj., t o t i ž jednak ú l o h u opory s t ř e c h y a jednak ú l o h u h l a v n í opory p ř í č e k , d ě l í c í c h stavbu na ř a d u p o s t r a n n í c h b o x ů . Bližší s r o v n á n í n á s v š a k p ř e s v ě d č í , že m o h l y b ý t pouze n o s n í k y s t ř e c h y ; mezi ř a d a m i k ů l ů a s t ě n a m i n e v z n i k á t o t i ž d o s t a t e č n ě š i r o k ý prostor, k t e r ý b y c h o m m o h l i o z n a č i t jako loď a p ř í ­ p a d n ě jej j e š t ě d ě l i t na p ř í č k y . U staveb z P o h a n s k á t é ž c h y b í k ů l y na vnějších stranách, které u germánských domů šikmo podpíraly spodní č á s t s t ř e c h y na c e l é m v n ě j š í m obvodu. K o n s t r u k č n í o d l i š n o s t u staveb z P o h a n s k á s p o č í v á t é ž v tom, že na j e j i c h p o d é l n é ose je ř a d a k ů l ů — soch — n e s o u c í c h h ř e b e n o v o u v a z n i c i s t ř e c h y . P o u ž i t í s t ř e d o v é ř a d y k ů l ů i p ř e s o b ě ř a d y p o s t r a n n í c h opor lze v y s v ě t l i t t í m , že_ p ř e k r y t á plocha b y l a z n a č n ě š i r o k á . Pouze u obj. 109 a 113 je tento k o n s t r u k č n í p r i n c i p b ě ž n ý pro Pohansko a v ě t š i n u s l o v a n s k ý c h staveb v ů b e c p o r u š e n tím, ž e i v p o d é l n é ose jsou d v ě ř a d y k ů l ů , u m o ž ň u j í c í p ř e k r y t í stavby valbovou s t ř e c h o u bez p o u ž i t í h ř e b e n o v é vaznice, což je pro g e r m á n s k é d o m y cha­ r a k t e r i s t i c k é . I tyto objekty v š a k nelze p r a k t i c k y o z n a č i t za t r o j l o d n í , p r o t o ž e rozpon s t ř e d o v ý c h k ů l ů do š í ř k y objektu činí 120—200 c m a s t ř e d n í loď b y tedy b y l a p ř í l i š ú z k á ; d á l e tu jde pouze o č t y ř i k ů l y , což je k v y ­ t v o ř e n í p ř e d s t a v y l o d i m á l o . U k ů l o v ý c h staveb tohoto t y p u z P o h a n s k á je t é ž n á p a d n á jejich orientace (delší osa ve s m ě r u J Z - S V ) a z e j m é n a j e d n o t n é u m í s t ě n í v c h o d ů n a J Z š t í t o v é s t r a n ě , j a k o ž i jejich v e l k á š í ř k a , o b n á š e j í c í 120—250—300 cm. G e r m á n s k é h a l o v é d o m y m a j í z p r a v i d l a vchody na o k a p o v ý c h s t r a n á c h (Warendorf, Ezinge, Feddersen Wierde) a jsou m n o h e m u ž š í ; jen n ě k d y b ý v á ve š t í t o v é s t ě n ě v e d l e j š í vchod. G e r m á n s k é m u p r o s t ř e d í se k ů l o v é stavby z P o h a n s k á p ř i b l i ž u j í p r a v d ě ­ p o d o b n ý m p o u ž i t í m tzv. t y č o v é s t a v e b n í t e c h n i k y . Tato t e c h n i k a b y l a pod d o j m e m v ý z k u m ů v H a i t h a b u , S t e l l e r b u r g u a pod v l i v e m toho, že je do­ dnes z a c h o v á n a n a s k a n d i n á v s k ý c h d ř e v ě n ý c h k o s t e l í c í c h , p o k l á d á n a za t y p i c k y severskou a j e j í v ý s k y t jinde b y l v y k l á d á n j a k o d o k l a d expanze severogermánských k m e n ů , v pozdějším středověku zejména V i k i n g ů . 1 2 1

122

1 2 3

76

Dnes se již od j e j í h o s p o j o v á n í s u r č i t ý m i k m e n o v ý m i s k u p i n a m i u p o u š t í vzhledem k tomu, že se s n í o b e c n ě s e t k á v á m e v z á p a d n í E v r o p ě i v a l p ­ s k ý c h z e m í c h , n i c m é n ě její p ů v o d se spojuje a s p o ň se z á p a d n í Evropou. '* Z d á se tedy, že se v k o n s t r u k c i k ů l o v ý c h staveb n a P o h a n s k u projevily jisté z á p a d o e v r o p s k é v l i v y s t e j n ě jako v c í r k e v n í a r c h i t e k t u ř e , u m ě l e c k é m ř e m e s l e , v k ř e s ť a n s k é m i s i j n í č i n n o s t i aj. V ž á d n é m p ř í p a d ě v š a k n e š l o 0 p o u h é p ř e j í m á n í a k o p í r o v á n í . V oblasti p r o f á n n í d ř e v ě n é a r c h i t e k t u r y z P o h a n s k á v z n i k a j í c í v p r o s t ř e d í v y š š í s p o l e č e n s k é v r s t v y b y l o t é ž mnoho p r v k ů s v é r á z n ý c h , k t e r é u k a z u j í na u p l a t n ě n í m í s t n í s t a v e b n í l i d o v é t r a ­ dice. M n o h e m bližší analogie k p o p s a n é m u s t a v e b n í m u t y p u z P o h a n s k á p o c h á z e j í z t ě s n é h o s o u s e d s t v í v ý c h o d n í h o Slovanstva, z oblasti saltovom a j a c k é k u l t u r y . N a K a r n a u c h o v s k é m sídlišti ze s k l o n k u 9. — p o č á t k u 10. stol. b y l o z j i š t ě n o p ě t n a d z e m n í c h staveb o r o z m ě r e c h 6 — 8 X 1 0 — 1 2 m s lehkými stěnami vypletenými rákosem a v y m a z a n ý m i hlínou, které byly z a p u š t ě n y do o b v o d o v ý c h ž l á b k ů ; v obj. V b y l y na v n i t ř n í c h s t r a n á c h o k a p o v ý c h s t ě n d v ě ř a d y k ů l ů , k t e r é nesly s t ř e c h u . Chybí tu ovšem zase s t ř e d o v á ř a d a k ů l ů , nebo naopak u j i n ý c h o b j e k t ů p o s t r á d á m e p ř í s t ě n n é k ů l y . V z h l e d e m k o h r o m n é v z d á l e n o s t i jsou v l i v y z t é t o oblasti m é n ě pravděpodobné než z bezprostředního západoevropského sousedství. 1 k d y ž nelze v y l o u č i t v n ě j š í p o d n ě t y v e d o u c í ke v z n i k u tohoto s t a v e b n í h o typu, ať už p ř i š l y odkudkoliv, je n u t n é z d ů r a z n i t jeho m o d i f i k o v á n í a h l u ­ b o k é z a k o ř e n ě n í v m í s t n í m l i d o v é m s t a v i t e l s t v í , v n ě m ž se u c h o v a l až do s o u č a s n o s t i na j i h o v ý c h o d n í M o r a v ě a j i h o z á p a d n í m S l o v e n s k u u h l i n ě ­ n ý c h staveb s p ř í s t ě n n ý m i s l o u p y . S l o u p y jsou o v š e m na v n ě j š í s t r a n ě s t ě n nebo v z á p a d n í m M a ď a r s k u z ů s t á v a j í ve s t ě n á c h , ale v obou p ř í p a ­ dech jsou to jen tyto sloupy, na n ě ž se p o m o c í p ř í č n ý c h t r á m ů p ř e n á š í t í h a s t ř e c h y , a n i k o l i v na samy s t ě n y . V . F r o l e c poukazuje na to, že p ř í s t é n n é sloupy jsou k o m b i n o v á n y nejen s k r o k v o v o u , ale i k l e š ť o v o u k o n ­ s t r u k c í s t ř e c h y a v y s l o v u j e d o m n ě n k u o v e l k é m s t á ř í tohoto s t a v e b n í h o prvku. Tato d o m n ě n k a se n á l e z y z P o h a n s k á potvrzuje a s p o ň pro v e l k o ­ moravské období. 12

1 2 5

126

1 2 7

Stavby v y t y č e n é k ů l o v ý m i nebo žlábkovými p o z ů s t a t k y s t ě n a k ů l o v ý m i j a m k a m i na p o d é l n é

ose

P a t ř í k n i m objekty 107a, 108, 114 a 115. J e j i c h s p o l e č n ý m z n a k e m je, že ž l á b k e m je v y m e z e n a jen asi polovina obvodu, z a t í m c o d r u h o u p o l o v i n u n a z n a č u j í n e v ý r a z n é k ů l o v é j a m k y (obj. 108 — tab. 23) nebo n e n í z j i s t i ­ t e l n á v ů b e c (obj. 107a, 114, 115 — tab. 19:1; 25:1,2). Z c e l a - c h y b í stopy po n o s n ý c h p ř í s t ě n n ý c h k ů l e c h a zachovaly se jen k ů l o v é j a m k y n a po­ d é l n é ose, i k d y ž p a t r n ě n i k o l i v v š e c h n y . J i n a k se r o z m ě r y a v ě t š i n o u i o r i e n t a c í a polohou v c h o d ů neliší od p ř e d e š l ý c h variant. Z ů s t á v á o t á z k o u , zda jde o z v l á š t n í v a r i a n t u staveb k ů l o v é konstrukce nebo zda se p r v k y 77

t y p i c k é pro p ř e d c h á z e j í c í v a r i a n t u n e p o d a ř i l o v d ů s l e d k u p ů d n í c h pod­ m í n e k zjistit. J e s t l i ž e d r u h o u m o ž n o s t v y l o u č í m e , pak se n a b í z í r e k o n ­ strukce jako u p r v é v a r i a n t y t ě c h t o staveb (obj. 43, 53 — tab. 26) s t í m , že s t ě n y b y l y z ř e j m ě p l e t e n é a v jejich l i n i i se n a c h á z e l y silnější k ů l y , na n ě ž b y l a p ř e n á š e n a p r o s t ř e d n i c t v í m o k a p o v é vaznice t í h a s t ř e c h y — p a t r n ě s e d l o v é (velmi p r a v d ě p o d o b n é je to u obj. 108), nebo že šlo jen o l e h k é p ř í s t ě n k y c h r á n ě n é pouze ze d v o u stran a k r y t é p u l t o v o u s t ř e c h o u (obj. 114, 115 — obr. 32, 33). P r a v d ě p o d o b n o s t rekonstrukce objektu 108 jako u z a v ř e n é h o se z v y š u j e n á z n a k e m v c h o d u s p ř í s t ř e š k e m p ř i s t ř e d u J Z s t ě n y , v y t y č e n é h o t r o j i c í k ů l ů a ž l á b k e m , v n ě m ž se asi s k r ý v a l č t v r t ý k ů l ; v c h o d b y l asi 1,5 m š i r o k ý a p ř í s t ř e š e k asi 120 c m h l u b o k ý . N a d z e m n í stavby v y m e z e n é ž l á b k y se stopami k ů l ů ve d n ě , j e j i c h ž s t ě n y jsou r e k o n s t r u o v a t e l n é jako p l e t e n é , b y l y z j i š t ě n y i v M i k u l č i c í c h (obj. 551 n a akropoli, r o z m ě r y asi 3 , 7 X 3 , 2 m , s o h n i š t ě m , p a t r n ě p ř e d velkomoravský), a d á l e v P o b e d i m i III (obj. 19, r o z m ě r y 7 X 4 , 5 m); u p o s l e d n í h o objektu je o b v o d o v ý ž l a b š i r o k ý 70—100 c m a b y l y v n ě m nalezeny ú l o m k y mazanice s otisky p r u t ů . V š e c h n y tyto stavby lze srovnat s k o n s t r u k c í l i d o v ý c h h o s p o d á ř s k ý c h staveb z jihoslovensko-pan o n s k é oblasti, u n i c h ž t v o ř í k o s t r u s t ě n v y p l e t e n ý c h p r o u t í m nebo r á ­ kosem k ů l y n e s o u c í o k a p o v é vaznice a s t ř e d o v é sochy nesou h ř e b e n o v o u v a z n i c i ; s t ř e c h a b ý v á s e d l o v á , její vaznice i k r o k v e jen p a s i v n ě leží, neboť jsou s celou s t ř e c h o u z a v ě š e n y do v i d l i c rozsoch. V jejich k o n s t r u k c i spatřuje V . Mencl pravěkou tradici, k t e r á se o d r á ž í i ve v e l k o m o r a v ­ ských nálezech z Pohanská. 1 2 8

1 2 9

130

Účel

velkých"

staveb

kůlové

konstrukce

S t a n o v e n í ú č e l u v e l k ý c h k ů l o v ý c h staveb je o b t í ž n é , p o n ě v a d ž jejich p o z ů s t a t k y z n á m e až z ú r o v n ě pod podlahou, tzn. že se nezachovaly stopy v n i t ř n í h o z a ř í z e n í a nelze k n i m b e z p e č n ě p ř i ř a d i t k o n k r é t n í a r c h e o l o g i c k ý materiál, poněvadž b y l roztahán při orbě. Ostatně nálezů zjištěných v a r e á l u j e d n o t l i v ý c h k ů l o v ý c h o b j e k t ů je m á l o a jsou v ě t š i n o u n e v ý ­ r a z n é ; t é ž v k u l t u r n í v r s t v ě o n é částí dvorce, kde se n a c h á z e l y k ů l o v é stavby je pouze n e v e l k é m n o ž s t v í n á l e z ů . R e l a t i v n ě více je j i c h jen v prostoru obj. 107 a 109, v n i c h ž b y l a z j i š t ě n a o t o p n á z a ř í z e n í . Podle b ě ž n é h o s c h é m a t u b y se dalo říci, že obj. 107 a 109 b y l y o b y t n é , z a t í m c o o s t a t n í k ů l o v é objekty (43, 53, 106, 108, 110, 113, 114, 115) b y l y h o s p o d á ř ­ s k é . N e n í o v š e m j i s t é , zda u n ě k t e r é h o z n i c h nebylo t é ž o h n i š t ě , k t e r é v š a k bylo orbou zcela z n i č e n o . N a d r u h é s t r a n ě ani u obj. 107 a 109 s o t o p n ý m i z a ř í z e n í m i n e š l o v z h l e d e m k jejich v e l i k o s t i a m a l é m u k u ­ c h y ň s k é m u odpadu o o b y č e j n á o b y d l í . D á l e je si t ř e b a p o v š i m n o u t toho, že v š e c h n y k ů l o v é objekty l e i i p ř i J V s t r a n ě dvorce, tedy na s t r a n ě p r o t i ­ l e h l é v l a s t n í m u v e l m o ž s k é m u s í d l u a jsou zde p r a v i d e l n ě u s p o ř á d á n y — 78

VELKÉ

Obj.

Tvar

S T A V B Y K Ů L O V É K O N S T R U K C E (III. Přehled základních údajů

Půdorysné rozměry v m

P l o ­ Orien­ cha tace v m

SKUPINA)

Vztah k dvorci

Časové zařazení

Poznám ka

Tab.

uvnitř

časněslovanský

předsíň?

26

pletené?

uvnitř

velkomor. starší

-

26

kůl. jamky přístěnné a s t ř e d o v é a obvodové žlábky

pletené

vně

pletené

uvnitř

19:1 velkomor. o h n i š t ě mladší u V s t ě n y VIII:1

Konstrukční prvky

Stěny

2

k ů l o v é j a m k y obvodové p l e t e n é ? a středové dražené?

43

obdélníkovitý

12. X7,2

86

SZ-JV

53

obdélník, se zaoblen, rohy

12 X9,2

110

JZ-SV

106

obdélníkovitý

14,2X7,5

106

JZ-SV

107

obdélník, se zaoblen, rohy

11 X6,5 (7,1)

75

JZ-SV

107a

obdélník, se zaoblen, rohy

6,3X4

25

SZ-JV

obvodobý žlábek a kůlové jamky

pletené

uvnitř

velkomor. mladší

108

obdélník, se zaoblen, rohy

7,2X6,4

47

JZ-SV

kůl. j a m k y obvodové a žlábek

pletené

uvnitř

velkomor. mladší

109

obdélníkovitý

12 X7,9 (8,3)

96

JZ-SV

pletené? dražené?

vně

110

obdélníkovitý

10 X8 (8,6)

84

k ů l o v é j a m k y obvodové p l e t e n é ? J Z - S V + přístěnné + středové dražené? + žlábky

uvnitř

velkomor. starší

113

obdélník, se zaoblen, rohy

10 X7,7

77

JZ-SV

pletené

uvnitř

velkomor. starší

114

obdélníkovitý

12,8X5,6

71

SZ-JV

obvodový žlábek a stře­ pletené dové k ů l o v é jamky

uvnitř

velkomor. starší

pultová střecha?

25:1

115

obdélníkovitý

12 X5,6

67

JZ-SV

obvodový žlábek a stře­ pletené dová kůlová jamka

uvnitř

velkomor. starší

pultová střecha?

25:2

k ů l . j a m k y obvodové, přístěnné a středové

velkomor. dvouprostarší storový

-

24

19:1 23

20 velkomor. o h n i š t ě starší u p r o s t ř e d VIII:2

-

-

21 VIII:3 22

obj. 53, 113 a 110 v ř a d ě u v n i t ř o p e v n ě n í , obj. 109 a 106 p a r a l e l n ě v n ě o p e v n ě n í , u v n i t ř z v l á š t n í ohrady. N e n í v y l o u č e n o , že šlo o u b y t o v a c í , p ř í p a d n ě s h r o m a ž ď o v a c í prostory d r u ž i n y . V e v ý c h o d o s l o v a n s k é m p r o ­ s t ř e d í p r a m e n y d o s v ě d č u j í existenci r e p r e z e n t a č n í c h m í s t n o s t í s č e t n ý m i sloupy, o z n a č o v a n ý c h jako gridnice, seni nebo choromy, v n i c h ž se shro­ mažďovala knížecí družina k hostinám a j e d n á n í m . H y p o t e t i c k o u re­ k o n s t r u k c i t a k o v é d v o u l o d n í a d v o u p o d l a ž n í stavby u v á d í J . P . Spegalskij vedle č e t n ý c h d a l š í c h r e k o n s t r u k c í v y c h á z e j í c í c h z k o n k r é t n í c h n á l e z ů . V e l k é k ů l o v é stavby u v n i t ř dvorce m o h l y s l o u ž i t d o m á c í m d r u ž i n í k ů m , stavby v n ě dvorce, ve z v l á š t n í o h r a d ě cizím d r u ž i n í k ů m s h r o m a ž ď u j í c í m se k v á l e č n é m u t a ž e n í , o b c h o d n í k ů m apod. P . G r i m m s h l e d á v á , že v ger­ m á n s k é m p r o s t ř e d í s l o u ž i l y p ů v o d n ě d v o u l o d n í h a l y jako stáje, od ř í m s k é doby t a k é jako h l a v n í b u d o v y v ě t š í c h d v o r c ů a od r a n é doby d ě j i n n é se v y s k y t o v a l y n a systematicky b u d o v a n ý c h o p e v n ě n í c h , v o p e v n ě n ý c h š l e c h t i c k ý c h sídlech, v k u p e c k ý c h a t r ž n í c h o s a d á c h . Akceptuje n á z o r A . Z i p p e l i a , že tyto stavby b y l y p ř i z p ů s o b o v á n y r ů z n ý m f u n k c í m , což potvrzuje svou i n t e r p r e t a c í staveb tohoto t y p u n a falci T i l l e d ě jako t k a l ­ coven. U p o z o r ň u j e d á l e , že z d ě n é d v o u l o d n í h a l y b y l y v n á s l e d u j í c í c h s t a l e t í c h (tj. po 10. stol.) v e l m i r o z š í ř e n y ve f u n k c i s l a v n o s t n í c h s h r o m a ž ď o v a c í c h s á l ů nebo t r ž n i c ve falcích, hradech, r a d n i c í c h a c e c h o v n í c h domech. 1 3 1

1 3 2

1 3 3

1 3 4

135

P o k u d b y c h o m s t r i k t n ě v y c h á z e l i z p ř e d p o k l a d u , že stavby bez otop­ n ý c h z a ř í z e n í s l o u ž i l y j e n h o s p o d á ř s k ý m ú č e l ů m , n a s k ý t á se j e š t ě v í c e m o ž n o s t í interpretace. M o h l o j í t o s t á j e pro k o n ě , k t e r é d r u ž i n í c i museli m í t po ruce. S o u č a s n ě lze myslet i na s e n í k y , v n i c h ž se skladovala z á s o b a p í c e n a z i m u . T ě m t o ú č e l ů m m o h l y s l o u ž i t l e h k é , b y ť p r o s t o r n é stavby s m é n ě složitou k o n s t r u k c í — obj. 108, 114, 115, p ř í p a d n ě 53. N ě k t e r é stavby se t é ž m o h l y p o u ž í v a t jako s ý p k y a s k l a d i š t ě , v n i c h ž se s h r o m a ž ­ ď o v a l v ý t ě ž e k velkostatku, d á v k y z á v i s l é h o obyvatelstva aj. O s t o d o l á c h b y c h o m m o h l i u v a ž o v a t za p ř e d p o k l a d u , že v l a s t n í k dvorce h o s p o d a ř i l ve v l a s t n í režii, což je pro toto o b d o b í u tak v ý z n a č n é h o sídla m á l o p r a v d ě p o d o b n é . Rozhodnout o ú č e l u j e d n o t l i v ý c h staveb zcela k o n k r é t n ě nelze.

4. O T O P N Á

ZAftlZENl

V souvislosti s p o j e d n á n í m o s í d l i š t n í c h objektech si zaslouží z v l á š t n í pozornosti o t o p n á z a ř í z e n í . M ě l a totiž v ž d y p o d s t a t n ý v l i v n a z p ů s o b b y d l e n í , n a v z n i k n o v ý c h k u s ů n á b y t k u , n a v n i t ř n í v y b a v e n í o b y d l í , na v ý b ě r p o u ž í v a n é h o n á d o b í , n a v ý b ě r a z p ů s o b p ř í p r a v y stravy a j . V e d l e č t y ř p r o k a z a t e l n ý c h v ý r o b n í c h t e p e l n ý c h z a ř í z e n í (obj. 22, 48, 51, 90) b y l o v a r e á l u dvorce z j i š t ě n o 47 o t o p n ý c h z a ř í z e n í ; 37 se n a ­ c h á z e l o u v n i t ř o b y t n ý c h staveb a 10 n a v o l n é m p r o s t r a n s t v í m i m o obrysy 1 3 6

1 3 7

80

z a c h y t i t e l n ý c h staveb (obj. 4, 12, 26, 44, 46, 76, u obj. 37, 108, 112 a ve čtverci A 1 4 — 5 8 ) . O p o s l e d n í c h lze se d o m n í v a t , že sloužila jako l e t n í o h n i š t ě , c h l e b o v é pece nebo v ý r o b n í t e p e l n á z a ř í z e n í , což n e n í v y l o u č e n o ani u n ě k t e r ý c h o t o p n ý c h z a ř í z e n í v objektech, z e j m é n a p o k u d jsou z d v o ­ jená. D á se tedy říci, že z P o h a n s k á p o c h á z í jeden z n e j b o h a t š í c h dosud publikovaných souborů otopných zařízení z velkomoravského období. Nejsou zde sice zastoupeny v š e c h n y v a r i a n t y , k t e r é u v á d í V . H r u b ý v r e k o n s t r u o v a n é p o d o b ě ze S t a r é h o M ě s t a , zato se t u v š a k v y s k y t l y n ě k t e r é n o v é o b m ě n y — z e j m é n a o h n i š t ě b u d o v a n á z kamene na m a l t u a s p o j e n á se z d ě n ý m i n á r o ž í m i , z a h l o u b e n á o h n i š t ě o b l o ž e n á k a m e n n ý m i bloky, h l i n ě n é pece č á s t e č n ě v t e s a n é do s t ě n zemnice aj. V t ř í d ě n í o t o p n ý c h z a ř í z e n í se p ř i d r ž u j i klasifikace L . S k r u ž n é h o , k t e r ý rozlišuje o t e v ř e n á a u z a v ř e n á o t o p n á z a ř í z e n í , tj. o h n i š t ě a pece; o h n i š t ě pak d á l e č l e n í podle j e j i c h polohy k ú r o v n i t e r é n u (na ú r o v n i , v y v ý š e n á , z a h l o u b e n á ) a podle d a l š í c h ú p r a v (obložení a v y l o ž e n í k a m e n y , č á s t e č n é nebo ú p l n é ) . Pece dělí na k a m e n n é a h l i n ě n é a d á l e je r o z l i š u j e podle úrovně topeniště. Poněkud abstraktní přístup k problému, způsobený o v š e m nedokonalou p u b l i k a c í o t o p n ý c h z a ř í z e n í , se u n ě j o d r á ž í v tom, že vyobrazuje jen k r u h o v á o h n i š t ě , i k d y ž v p ř e h l e d n ý c h t a b u l k á c h o j e d i ­ n ě l e u v á d í i j i n ý tvar. O d l i š n o u k l a s i f i k a c i s t a r o m ě s t s k ý c h o t o p n ý c h z a ­ ř í z e n í obohacenou o n ě k o l i k v a r i a n t v y v ý š e n ý c h a tzv. s n í ž e n ý c h ohnišť podal V . H r u b ý ; d i s k u t a b i l n í se j e v í pokus o z a v e d e n í t e r m í n u k r b pro n ě k t e r á o t o p n á z a ř í z e n í h r a d i š t n í h o o b d o b í . O z n a č e n í k r b sice k d y s i po­ užíval L . Niederle, ale pouze jako s y n o n y m u m pro p e c , j i n a k se j í m dnes o b e c n ě r o z u m í v y š š í forma o t e v ř e n é h o o h n i š t ě se z d ě n ý m k o m í n e m , b ě ž n á až v k a m e n n ý c h m ě š ť a n s k ý c h domech a hradech v y s p ě l é h o s t ř e d o ­ věku. 1 3 8

1 3 9

1 4 0

1 4 1

1 4 2

143

1 4 4

Ohniště B y l a z j i š t ě n a c e l k e m 3 5 X , a to 2 8 X u v n i t ř staveb a 7 X n a v o l n é m p r o ­ s t r a n s t v í (obj. 4, 26, 44, 46, 76, u obj. 37 a ve č t v e r c i A 14—58). O h n i š t ě n a ú r o v n i se v y s k y t l a 2 2 X (z toho 18 v o b y d l í c h a 4 na v o l n é m p r o s t r a n s t v í ) . Z n i c h lze č t y ř i o z n a č i t za p r o s t á (obj. 52, 63, 66, 92), p ě t bylo o b l o ž e n o k a m e n y (obj. 4, 76, 96, 97, 98), šest b y l o v y l o ž e n o kameny (obj. 81, 111, 126, u obj. 37, ve č t v e r c i A 14—58; o h n i š t ě v obj. 20 bylo k r o m ě toho č á s t e č n ě obloženo), č t y ř i b y l a v y l o ž e n a k a m e n y a o h r a ­ zena k a m e n n ý m i z í d k a m i s p o j o v a n ý m i m a l t o u (obj. 25, 37, 82, 95), t ř i b y l a v y m a z á n a m a z a n i c í (obj. 3, 109, 120). V n ě k t e r ý c h p ř í p a d e c h n e n í ú u v e d e n ý c h o h n i š ť j a s n é , zda n e š l o o j i n ý t y p s i l n ě d e s t r u o v a n é h o otop­ n é h o z a ř í z e n í . T a k n a p ř . v obj. 66 mohlo j í t podle z l o m k ů mazanice s otisky p r u t ů o h l i n ě n o u k o p u l o v i t o u pec. P o u ž i t í v e l k ý c h p l o c h ý c h k a m e n ů v o t o p n ý c h z a ř í z e n í c h obj. 76, 95, 97 n e v y l u č u j e , že mohlo j í t 81

Přehled

OHNIŠTĚ základních Popel, jáma (roz­ měry)

Druh

Tvar

Rozměry v cm

Úprava

3

na ú r o v ­ ni

kruhové

100

vymazané

4

na ú r o v ­ ni

kruhové

140

obloženo kameny

20

na ú r o v ­ ni

obdélníkovité

100X 70 vylož, a v 50 oblož. kam.

25

na ú r o v ­ ni

obdélníkovité

200X120

26

zahlou­ bené -35

obdéln. kotlovité

37

na ú r o v ­ ni

42

Cis. obj.

údajů

Umístění

Poznámka

Tab.

-

u JZ stěny

v nartexu kostela (pec?)

28:3 X I :6

mimo stavbu

silně p o r u š e n é nad obj. 16

30:1

-

v SV rohu

kamenná pec ?

1:4

vylož, a ohrazené kameny

-

vS rohu

kam. z í d k y spojované maltou

X:4

100X 80

zavalené kameny

-

mimo stavbu

-

31:1

čtvercovité

120X120

vylož, a ohrazené kameny

-

v J rohu

v nároží z kam. spoj. maltou

X:l

zahlou­ bené

trojúh. mísovité

120X100

-

oválná 130X80

upro­ střed

-

44

vyvýše­ n é +35

• oválné

95X 72

oválná 110X60

mimo stavbu

hliněná pec ?

45

zahlou­ bené

oválné kotlovité

oválná IIOX95

upro­ střed

-

46

vyvýše­ n é +30

oválné

-

mimo stavbu

hliněná pec

49

zahlou­ b e n é —66

kruhové kotlovité

200

oválná 280X200X X42

v SV rohu

-

4:2

52

na ú r o v ­ ni

kruhové

80

-

vS rohu

-

10:4

63

na ú r o v ­ ni

kruhové

70

-

v J rohu

-

3:4

66

na ú r o v ­ ni

kruhové

100

kruhová 260

uZ stěny

hliněná pec ?

3:1

75

zahlou­ bené -10

kruhové mísovité

85

vymazané

-

uSV stěny

kam. pec s v y ­ m a ž , topen.?

XI:2,3

76

na ú r o v ­ ni

oválné

200X120

obložené kameny

-

mimo stavbu

topeniště 50 X 20

36:5

vymazané

110X 90 č á s t e č n ě ob­ ložené kam. 90X 80

vymazané

-

82

1:3

XII:1

4:1

X I :5

OHNIŠTĚ

(Pokračování)

Cis. obj.

Druh

Tvar

Rozměry v cm

Úprava

81

na ú r o v ­ ni

obdélníkovité

225X120

vyložené kameny

82

na ú r o v ­ ni

trojúheln.

150X130

ohrazené kameny

84

vyvýšené + 50

oválné

100X75

vyložené kameny

87

vyvýšené

kruhové

100

kruhové

87/2 v y v ý š e n é + 20 až 40

Popel, jáma Umiste (rozmě­ ry)

Poznámka

Tab.

vS rohu

-

11:2

vZ rohu

v nároží z kam. spojov. maltou

15:2

u J stěny

-

2:3

-

vymazané

oválná 100X70

vSV rohu

h l i n ě n á pec ?

6

100

vymazané

-

vSZ rohu

h l i n ě n á pec ?

6 38:4

92

na úrovni

oválné

30X15

vymazané

-

u J stěny

-

94

zahlou­ b e n é —45

obdélní­ kové

180X170

vylož, a oblož. k a m .

v J rohu

t o p e n i š t ě 75X42 k a m e n n á pec ?

95

na úrovni

7

7

ohrazené kameny

upro­ střed

z kamenů spoj. maltou

11:1

96

na úrovni

čtvercovité

140X140

obložené kameny

ve V rohu

silně destruoyané

17

97

na úrovni

čtvercovité

120X120

obložené kameny

-

ve V rohu

t o p e n i š t ě 75X55 k a m e n n á pec ?

XII:5

98

na úrovni

kruhové

60

obložené kameny

ve V rohu

-

4:3

107

zahlou­ b e n é —5

kruhové mísovité

100

obložené kameny

oválná

u JV stěny

s ochran, z í d ­ kou z mazanice

19:1

109

na úrovni

kruhové

100

vymazané

-

upro­ střed

111

na úrovni

oválné

100X80

vyložené kameny

vZ rohu

116

vyvýšené + 40

oválné

130X105

vyložené kameny

120

na úrovni

kruhové

55

vymazané

-

-

126

na úrovni

nejasný

•>

vyložené kameny

u obj. 37

na úrovni

oválné

360X180

vyložené kameny

čtv. A 14-58

na úrovni

oválné

115X80

vyložené kameny

-

-

83

ve V rohu upro­ střed

-

s p l ý v á se sta­ vební destrukcí

mimo stavbu

-

mimo stavbu

nd hrobem 63

XII:3

20 10:1 X:5 40:3

X:3

o z b y t k y k a m e n n ý c h pecí. M a l t o u v y m a z á v a n á o h n i š t ě ve z d ě n ý c h n á ­ r o ž í c h obj. 37 a 82 jsou specifickou v a r i a n t o u pro P o h a n s k o ; o jejich a n a l o g i í c h a h i s t o r i c k ý c h souvislostech jsem již pojednal (str. 64). O h n i š t ě m e z i obj. 37 a 25 mohlo b ý t p ů v o d n ě v u z a v ř e n é m prostoru a pak n e n í v y l o u č e n o , že b y l o s o u č á s t í p a r n í l á z n ě ; k z í s k á n í p á r y b y l y r o z p á l e n é k a m e n y p o l é v á n y vodou. S h o d n o u f u n k c i mohlo m í t i o t o p n é z a ř í z e n í v obj. 9 5 . O h n i š t ě v y v ý š e n á b y l a z a r e g i s t r o v á n a 6 X ; z toho d v ě b y l a v y ­ l o ž e n a k a m e n y (obj. 84, 116) a č t y ř i b y l a v y m a z á n a (obj. 44, 46 a d v ě v obj. 87). V y v ý š e n á poloha ohnišť u obj. 44 a 46 je o v š e m jen ve vztahu k podloží. U v y m a z a n ý c h ohnišť nelze v y l o u č i t , zda p ů v o d n ě n e š l o o h l i ­ n ě n é k o p u l o v i t é pece; kopule v obj. 44 a 46 m o h l y b ý t o d o r á n y , v ý m a z y o t o p n ý c h z a ř í z e n í v obj. 87 jsou u m í s t ě n y v k r u h o v i t ý c h v ý k l e n c í c h s t ě n , jak je t o m u u obj. 105, kde jde e v i d e n t n ě o pece. Další podobnost je v tom, že v ý m a z y t o p e n i š ť v obj. 105 s t e j n ě jako v obj. 44 a 46 jsou provedeny na v r s t v ě z d r o b n ý c h k a m e n ů , z l o m k ů p e k á č ů a s t ř e p ů . O h n i š t ě z a h l o u b e n á b y l a z j i š t ě n a 7 X ; z toho d v ě b y l a k o t l o v i t á (obj. 45, 49 — o b ě s p ř e d o h n i š t n í m i j a m a m i a snad č á s t e č n ě o b l o ž e n á k a ­ meny), d v ě o b d é l n í k o v i t á , z n a č n ě z a h l o u b e n á a v y l o ž e n á k a m e n y (obj. 26 a 94), z n i c h ž p e č l i v ý m v y l o ž e n í m v y n i k á o h n i š t ě s v e l k ý m i kameny v obj. 94, u n ě h o ž n e n í v y l o u č e n o , zda n e b y l o zaklenuto jako pec, d v ě m í s o v i t á s č á s t e č n ý m o b l o ž e n í m (obj. 42, 107) a jedno m í s o v i t é a v y m a z a n é (obj. 75), u n ě h o ž v š a k nelze v y l o u č i t , zda v z h l e d e m k s u p e r p o n o v a n é k a m e n n é destrukci n e š l o o v y m a z a n é t o p e n i š t ě k a m e n n é pece (tab. XI:2,3). 145

Pece B y l y objeveny 1 2 X , z toho t ř i m i m o o b y d l í (obj. 12, u obj. 108 a 112). P ě t z n i c h b y l o k a m e n n ý c h a sedm h l i n ě n ý c h . K a m e n n é p e c e (obj. 86, 117, 118, 127, 128 — tab. X I I ) b y l y pod­ k o v o v i t é h o nebo o b d é l n í k o v i t é h o p ů d o r y s u se s t ě n a m i a k l e n b o u z m e n ­ ších v a l o u n ů nebo z k a m e n n ý c h d e s e k . T o p e n i š t ě b y l a b u ď r o v n á nebo s l a b ě z a h l o u b e n á , n ě k d y v y m a z a n á , v ž d y p o m ě r n ě n e v e l k á . D á se říci, že k a m e n n é pece s l o u ž i l y v ý l u č n ě k v y t á p ě n í o b y t n ý c h p r o s t o r ů ; k b ě ž ­ n é m u v a ř e n í b y l y asi m é n ě v h o d n é n e ž o t e v ř e n á o h n i š t ě . H l i n ě n é p e c e (v obj. 12, 24, 71, 105, u obj. 108 a 112) n e b y l y naopak n i k d y objeveny v t a k o v é situaci, aby je b y l o m o ž n é j e d n o z n a č n ě p r o h l á s i t za v ý h ř e v n é ; v ě t š i n o u se n a c h á z e l y v n ě staveb, n ě k d y pod l e h ­ k ý m i p ř í s t ř e š k y . P o k u d b y l y ve s t a v b á c h , n e d á se v z h l e d e m k jejich v e l i ­ kosti, z d v o j e n í a s p o j e n í s v e l k ý m i pekelci v y l o u č i t jejich p r i m á r n ě v ý ­ r o b n í účel. P o d l e c h a r a k t e r u jejich p o z ů s t a t k ů a n ě k t e r ý c h k o n s t r u k č n í c h d e t a i l ů je lze r o z d ě l i t n a d v ě s k u p i n y . D o p r v é s k u p i n y p a t ř í ony h l i n ě n é 146

84

Přehled

PECE základních

údajů

Popel, j á m a U m í s ­ (rozměry) tění

*obj.

Druh

Tvar

Rozměry v cm

12

hliněná

oválná (destr.)

150X60

24

hliněná

kruhovitá

250

71

hliněná

oválná (destr.)

240X120

86

kamenná

čtvercovitá

85X85

105/1

hliněná

kruhová s obdél. ústím

105/2

hliněná

kruhová s ústím

118X110X X50 ústí 15X3( 120X100X X50 ústí 40X35

u obj. 108

hliněná

kruhová (destr.)

asi 150 (destr.)

u obj. 112

hliněná

oválná (destr.)

200X160 (destr.)

kruhové 80 (zbytek)

protáhlá 200X70X10

117

kamenná

podkovo­ vitá

90X75

zahloubené 60X25X45

oválná 60X30X12

v J rohu

118

kamenná

obdélníkovitá

130X110

obdélník. 70X45

čtvercová 70X80X20

u JV stěny

127

kamenná

podkovo­ vitá

80X60

obdél. zahl. 35X30

v J rohu

128

kamenná

obdélníkovitá

150X110

obdél. zahl. 95X45X15

-

-

ve V rohu

stěny vně i uvnitř omazány

C

Topeniště

ovál. zahl. 65X33

oválná 96X80X12

mimo stavbu

zbytek m a z á ­ n k o v ý c h hrud

-

u S stěny

-

upro­ střed v J rohu

v ý m a z na oválná v SV kamenech 330X130X120 rohu v ý m a z na kamenech

Poznámka

ti

?

v SV rohu

Tab.

29:4

X I :4

3:2

XII:1

část. v t e s á n a chlebová ?

8

»»

p r ů d u c h na kouř

11:1, l a

pod p ř í s t ř e š ­ mimo stavbu k e m ; c h l e b o v á ?

X:7

pod p ř í s t ř e š ­ mimo stavbu kem ; c h l e b o v á ?

X:6

XII:2

XII:4

XII:6

9:5

pece, z n i c h ž se zachovala pouze destrukce s e s t á v a j í c í z h r u d p r o p á l e n é mazanice a u n i c h ž se n e p o d a ř i l o zjistit p ů v o d n í p ů d o r y s a n i t v a r a ú p r a v a t o p e n i š t ě (obj. 12, 24, 71, u obj. 108). D o d r u h é s k u p i n y p a t ř í d v ě pece z obj. 105, u n i c h ž se z a c h o v a l y z b y t k y k o p u l e č á s t e č n ě v t e s a n é do s t ě n zemnice; k l e n b o u j e d n é z n i c h p r o c h á z e l n a p o v r c h otvor, j í m ž b y l z ř e j m ě o d v á d ě n k o u ř (obr. 11:1, l a ) . O b ě pece m ě l y n a z n a č e n é ú s t í a vy­ m a z a n á t o p e n i š t ě s p o č í v a l a n a 1—2 v r s t v á c h k a m e n ů ; obsluhovány byly z v e l k é j á m y — pekelce. P o d l e P . M i c h n y šlo o c h l e b o v é pece 1. t y p u , tj. malých rozměrů. Podložení v ý m a z ů topeniště vrstvou k a m e n ů , zlomky 1 4 7

1 4 8

1 4 9

1 5 0

85

p e k á č ů a s t ř e p y b y l o z j i š t ě n o i u obj. 3, 44, 46, t a k ž e n e n í v y l o u č e n o , že i v t ě c h t o p ř í p a d e c h šlo o k o p u l o v i t é pece; u p o s l e d n í c h d v o u lze v z h l e d e m k jejich u m í s t ě n í v ř e m e s l n i c k é m o k r s k u u v a ž o v a t o jejich p o u ž i t í v k o v o l i t e c t v í . Z p e c o v i t ý c h ú t v a r ů m o h l y p o c h á z e t i estrichy ve v ý k l e n c í c h obj. 87. Z pece p a t r n ě p o c h á z e l a n a h r o m a d ě n i n a s i l n ě p r o p á l e n é mazanice u obj. 112 (tab. 36:4), pod n í ž b y l z j i š t ě n z b y t e k t o p e n i š t ě (80X80 cm) s e s t á v a j í c í z v e l k ý c h p l o c h ý c h k a m e n ů p o k r y t ý c h v r s t v o u mazanice. B y l y u n í t é ž stopy po p ř í s t ř e š k u p o d o b n ě jako u h l i n ě n é pece p ř i obj. 108 (tab. X : 6 , 7); o b ě snad b y l y c h l e b o v é . P o p e l o v é j á m y se v y s k y t l y jak u ohnišť (obj. 42, 44, 45, 49, 66), tak u pecí (obj. 12, 105, 117, 118, u obj. 112). V e v ě t š i n ě p ř í p a d ů šlo o j á m y

Obr. 11. Rekonstrukce o t o p n ý c h a v ý r o b n í c h t e p e l n ý c h z a ř í z e n í . P ů d o r y s p o z ů s t a t k ů (1) a č á s t e č n á rekonstrukce v ř e z u (la) h l i n ě n é pece z obj. 105; rekonstrukce otopného z a ř í z e n í s d y m n í k e m z obj. 37 (2) a rekonstrukce ž e l e z á ř s k é pece z obj. 48 (3).

86

n e v e l k ý c h r o z m ě r ů , k t e r é p a t r n ě sloužily k d o č a s n é m u v y h r n o v á n í popela a snad k u d r ž o v á n í t e p l é stravy v h r n c í c h do n ě j z a h r a b a n ý c h . V obj. 66 a 105 šlo o j á m y v e l k é a h l u b o k é , k t e r é lze o z n a č i t za pekelce, v n i c h ž stála topící o s o b a . Dymníky nejsou v n á l e z o v é situaci b e z p e č n ě p r o k á z á n y . M o h l y v š a k b ý t snadno z k o n s t r u o v á n y nad o h n i š t i se z d ě n ý m i n á r o ž í m i (obj. 37, 82 — obr. 11:2) a též nad o h r a z e n ý m i o t o p n ý m i z a ř í z e n í m i v d a l š í c h objektech v e l m o ž s k é h o sídla (obj. 25, 94, 97), kde se d á p ř e d p o k l á d a t vyšší k u l t u r a b y d l e n í . O p r ů d u c h u na k o u ř v k l e n b ě j e d n é pece z obj. 105 již b y l a z m í n k a . P o l o h a o t o p n ý c h z a ř í z e n í v objektech b y l a p ř e s t é m ě ř na­ prosto shodnou orientaci o b j e k t ů r o z m a n i t á . N e j č a s t ě j i se o t o p n á z a ř í z e n í n a c h á z e l a v r o z í c h (22 p ř í p a d ů ) , a to v j i ž n í m (obj. .37, 63, 86, 94, 117, 127), v ý c h o d n í m (obj. 96, 97, 98, 116, 118), s e v e r o v ý c h o d n í m (obj. 20, 49, 87, 105), s e v e r n í m (obj. 25, 52, 81), z á p a d n í m (obj. 82, 11), s e v e r o z á p a d n í m (obj. 87). V z á c n ě j i b ý v a l a u p r o s t ř e d (6 p ř í p a d ů — obj. 42, 45, 71, 95, 109, 120) nebo p ř i n ě k t e r é ze s t ě n , z p r a v i d l a u p r o s t ř e d j e j í d é l k y (7 p ř í p a d ů ) , a to u s e v e r n í (obj. 24), u j i ž n í (obj. 84, 92), u z á p a d n í (obj. 66), u j i h o ­ v ý c h o d n í (obj. 107, 118), u s e v e r o v ý c h o d n í (obj. 75). Rozmanitost v u m í s t ě n í o t o p n ý c h z a ř í z e n í svědčí, že nebylo u r č o v á n o p ř í r o d n ý m i č i n i ­ teli jak je tomu asi u v e n k o v s k ý c h o s a d , n ý b r ž p ř e v á ž n ě ú č e l o v ý m i m o ­ menty a s t a v i t e l s k ý m i z á m ě r y . 151

1 5 2

153

5.

JAMY

V e d l e o b y t n ý c h , d í l e n s k ý c h a h o s p o d á ř s k ý c h staveb jak z a h l o u b e n ý c h , tak i n a d z e m n í c h b y l o p ř i v ý z k u m u v e l m o ž s k é h o dvorce z j i š t ě n o 60 m e n ­ ších jam, j e j i c h ž plocha n e p ř e s a h o v a l a 4 m . N e m o h l y t u d í ž sloužit odpo­ č i n k u nebo p r a c o v n í m u p o b y t u člověka, souvisely v š a k jako p o m o c n á za­ ř í z e n í s jeho z e m ě d ě l s k o - c h o v a t e l s k o u nebo ř e m e s l n i c k o - v ý r o b n í č i n n o s t í . K o n k r é t n í ú č e l se z p r a v i d l a n e d á zjistit, p o n ě v a d ž z b y t k y p ů v o d n í h o ob­ sahu se zachovaly jen za v ý j i m e č n ě p ř í z n i v ý c h o k o l n o s t í ; v ě t š i n o u o b s a h u j í již druhotnou v ý p l ň . T v a r je pro u r č i t o u f u n k c i c h a r a k t e r i s t i c k ý jen ojedi­ n ě l e (obilnice). P ř i interpretaci se proto u v a ž u j e o r ů z n ý c h m o ž n o s t e c h : kotce pro d r o b n ý dobytek, s k l í p k y , z á s o b n í j á m y , krechty, studny, p o m o c n é d í l e n s k é objekty ( v ý h n ě , d e h t a ř s k é j á m y aj.). A č k o l i v r ů z n é j á m y t v o ř í n a s l o v a n s k ý c h s t e j n ě jako p r a v ě k ý c h sídliš­ t í c h n e j v ě t š í č á s t z j i š t ě n ý c h o b j e k t ů , n e b y l vnesen do jejich typologie a terminologie j e d n o t n ý s y s t é m nebo v y t v o ř e n a s p o l e č n á k r i t é r i a pro jejich t ř í d ě n í . Tento stav v ý r a z n ě d e m o n s t r u j í z p r a c o v á n í n ě k t e r ý c h v ě t ­ ších s l o v a n s k ý c h sídlišť. T a k n a p ř . J . K u d r n á č se p o d r o b n ě j i z a b ý v á jen obilnicemi, k d e ž t o o s t a t n í c h j a m si blíže n e v š í m á . V . V e n d t o v á sice 2

1 5 4

87

Přehled

Čís. obj.

1 2

Půdorysné rozměry v cm 80X100 100

Hloubka v cm

J A M Y základních

údajů

Půdorysný Tvar v kolmém Po­ tvar řezu a tvar dna z n á m k a

85/160

oválný

hruškovitý

40/115

kruhový

r o v n é dno

6

95X100

30/80

oválný

mísovitý

7

105X150

20/70

oválný

r o v n é dno

8

150X165

22/70

oválný

mísovitý

9

110X115

20/90

oválný

mísovitý

10

80X100

110/190

oválný

nálevkovitý vanovitý

obilnice

-

Časové zařazení

Tab.

časněslov. j 28:1 časněslov.

28:2

časněslov.

28:4

velkomor.

28:5

?

28:6

časněslov.

29:1

studna ?

Časněslov.

29:2

-

časněslov.

29:3

velkomor.

29:4

časněslov.

29:5

11

60X115

40/95

obdélníkovitý

12

80X96

27/122

oválný

r o v n é dno

13

110X135

23/83

oválný

r o v n é dno

14

100X120

7

oválný

nálevkovitý

studna ?

15

120

90/135

kruhový

kotlovitý

obilnice

časněslov.

30:2

16

120X172

75/135

r o v n é dno

30:1

85X130

12/72

r o v n é dno

časněslov.

30:3

18

85X130

45/100

časněslov.

30:4

19

70

50/115

kruhový

r o v n é dno

časněslov.

30:5

21

100X120

oválný

r o v n é dno

-

časněslov.

17

obdélníkovitý obdélníkovitý obdélníkovitý

7

obr. 3

22

75X170

23

120X175

12/115

27

85

90/140

kruhový

28

100

110/160

kruhový

30

100X200

15/80

31

120

51/110

35/95

obdélníkovitý obdélníkovitý

r o v n é dno

?

29:6

r o v n é dno

výheň

časněslov.

30:6

r o v n é dno

-

7

30:7

časněslov.

31:2

s t u p ň o v i t é dno studna ?

časněslov.

31:3

obdélníkovitý

v a n o v i t é dno

velkomor.

31:4

kruhový

r o v n é dno

časněslov.

31:5

hruškovitý

88

obilnice

-

J A M Y (pokračování) Přehled základních údajů

Cis. obj.

32

Půdorysné rozměry v cm 110X140

Hloubka v cm

57/120

Půdorysný Tvar v kolmém P o z n á m ­ tvar řezu a tvar dna ka oválný

r o v n é dno

-

Časové zařazení

Tab.

časněslov.

(31:6

38

68X130

18/78

40

68X110

10/55

nepravi­ delný obdélníkovitý obdélníkovitý nepravi­ delný

41

90

20/80

kruhový

r o v n é dno

47

110X190

40/85

oválný

r o v n é dno

depot

mísovitý

žel. pec

velkomor.

33:2

r o v n é dno

-

časněslov.

33:5

33 36a

48

50-150X270 140X200

120X180

10/95 60/120

35/90

r o v n é dno v a n o v i t é dno r o v n é dno r o v n é dno

oválný

50

120X220

30/85

51

120X310

55/115

54

125X230

31/85

protáhle oválný obdélníkovitý protáhle oválný

55

125

30/90

56

100X140

57 58

časněslov. j 32:1

j č a s n i s l o v . i 12:3 ? 32:2 ?

32:4

časněslov.

32:5

časněslov. j 33:3

r o v n é dno

výheň

velkomor.

34:1

s t u p ň o v i t é dno

-

7

35:5

kruhový

r o v n é dno

7

35:4

15/65

oválný

mísovitý

-

7

35:1

80X280

63/110

protáhle oválný

-

v a n o v i t é dno

7

36:1

100X120

20/65

oválný

mísovitý

-

?

36:2

časněslov.

34:2

časněslov.

34:3

-

časněslov.

35:2

obdélníkovitý obdélníkovitý

59

124X305

35/80

n e r o v n é dno

60

130X285

75/130

62

60X 80

80/120

oválný

nálevkovitý

64

75X 90

75/115

oválný

hruškovitý

obilnice

7

35:3

65

75X240

60/110

protáhle oválný

v a n o v i t é dno

7

36:3

67

150X240

130/175

oválný

s t u p ň o v i t é dno

velkomor.

37:1

70

115X135

80/130

oválný

r o v n é dno

časněslov.

37:2

77

120X180

55/105

oválný

s t u p ň o v i t é dno

-

r o v n é dno

89

časněslov. ' 37:3

JÁMY (pokračování) Přehled základních údajů

Cis. obj.

Půdorysné rozměry v cm

Hloubka v cm

78

110

55/105

kruhový

mísovitý

79

125

45/95

kruhový

r o v n é dno

80

100X120

25/75

oválný

mísovitý

85

120X140

80/140

oválný

r o v n é dno

90

105

60/110

kruhový

s t u p ň o v i t é dno

92

80-120X270

30/80

protáhle oválný

n e r o v n é dno

93

100X130

30/80

oválný

r o v n é dno

99

140X200

45/120

oválný

mísovitý

119

90X180

45/145

protáhle oválný

v a n o v i t é dno

Půdorysný Tvar v kolmém Poznám­ ř e z u a tvar dna tvar ka

121

90

15/115

kruhový

mísovitý

122

140X170

25/75

oválný

r o v n é dno

123

110X130

10/60

oválný

mísovitý

124

110X120

26/70

obdélníkovitý

v a n o v i t é dno

125

130

23/67

kruhový

mísovitý

Časové zařazení

Tab.

-

časněslov.

37:4

deht.

časněslov.

38:1

časněslov.

37:4

časněslov.

38:2

velkomor.

38:3

velkomor.

38:4

jáma

-

38:5

-

velkomor.

39:1

časněslov.

40:1

časněslov.

40:2

velkomor.

40:4

velkomor.

39:3

velkomor.

39:4

-

časněslov.

40:2

155

j á m y r ů z n ě o z n a č u j e , s m ě š u j e je v š a k s o s t a t n í m i s í d l i š t n í m i s t a v b a m i . D l e p ů d o r y s u je č l e n í Z . V á ň a a I. I. L j a p u š k i n , k t e r ý je p o d r o b n ě v y ­ obrazuje, dle p ů d o r y s u , k o l m é h o ř e z u i v e l i k o s t i je dělí G . G . M e z e n c e v o v á , a n i ž je v y o b r a z u j e , podle s k l o n u s t ě n a p ů d o r y s u na z á k l a d ě p o d r o b n ý c h v y o b r a z e n í je t ř í d í A . N . M o s k a l e n k o v á . V . H r u b ý vnesl do t ř í d ě n í j a m jako p r i m á r n í ú č e l o v é hledisko, n a j e h o ž z á k l a d ě lze podle m é h o soudu p ř e s v ě d č i v ě j i v y č l e n i t j e n obilnice, z a t í m c o ú č e l o s t a t n í c h j a m z ů s t á v á v k o n k r é t n í c h p ř í p a d e c h n e p r o k a z a t e l n ý , i k d y ž je jejich hos­ p o d á ř s k ý charakter n e s p o r n ý . Při třídění zásobních jam pokládá V . H r u b ý za n u t n é p ř i h l í ž e t k jejich p ů d o r y s u ( o b d é l n é , k r u h o v é , o v á l n é ) i k ř e z u ( u t v á ř e n í dna a s t ě n ) , podle n ě h o ž r o z l i š u j e t ř i h l a v n í s k u p i n y : j á m y se š i k m ý m i nebo t é m ě ř s v i s l ý m i b o k y a s r o v n ý m dnem, j á m y n á l e v k o v i t ě z a h l o u b e n é , j á m y m í s o v i t ě z a h l o u b e n é až k o t l o v i t é . S o u d í ne1 5 6

157

158

1 6 9

1 6 0

90

p o c h y b n ě s p r á v n ě , ž e b y l u r č i t ý v z t a h m e z i ú p r a v o u j á m y a j e j í m ob­ sahem. P ř i t ř í d ě n í j a m p o k l á d á m za n u t n é sledovat s o u b ě ž n ě jejich p ů d o r y s , tvar v k o l m é m ř e z u i velikost. R e s p e k t o v á n í t ě c h t o f o r m á l n í c h hledisek m ů ž e zčásti p ř i s p ě t k z j i š t ě n í funkce. P o d l e u v e d e n ý c h m o r f o l o g i c k ý c h k r i t é r i í lze na P o h a n s k u m l u v i t o j á m á c h k r u h o v ý c h ( p r ů m ě r kolísá mezi 70—130 cm, h l o u b k a m e z i 15—110 cm), a to h r u š k o v i t ý c h (obj. 27), kotlov i t ý c h (obj. 15), m í s o v i t ý c h (obj. 78, 121, 125), s r o v n ý m d n e m (obj. 2, 19, 31, 41, 55, 79), se s t u p ň o v i t ý m d n e m (obj. 28, 90), d á l e o v á l n ý c h (roz­ m ě r y kolísají m e z i 60—150X80—240 c m v p ů d o r y s e a m e z i 10—130 cm v hloubce), o p ě t h r u š k o v i t ý c h (obj. 1, 64), n á l e v k o v i t ý c h (obj. 10, 14, 62), m í s o v i t ý c h (obj. 6, 8, 9, 48, 56, 58, 80, 99, 123), s r o v n ý m d n e m (obj. 7, 12, 13, 21, 32,' 47, 70, 85, 93, 122), se s t u p ň o v i t ý m d n e m (obj. 67, 77), p r o t á h l e o v á l n ý c h ( r o z m ě r y kolísají v p ů d o r y s u m e z i 75—125X180 až 280 cm, v hloubce m e z i 26—63 cm) s r o v n ý m d n e m (obj. 50), s v a n o v i t ý m d n e m (obj. 57, 65, 119), se s t u p ň o v i t ý m d n e m (obj. 54), s n e r o v n ý m d n e m (obj. 92), o b d é l n í k o v i t ý c h nebo l i c h o b ě ž n í k o v i t ý c h ( p ů d o r y s 60—110X115 až 310 cm, h l o u b k a 1 2 - 7 5 cm) s r o v n ý m d n e m (obj. 16—18, 22, 23, 38, 51, 60), s v a n o v i t ý m d n e m (obj. 11, 30, 36a, 124), s n e r o v n ý m d n e m (obj. 59) a n e p r a v i d e l n ý c h s r o v n ý m d n e m (obj. 33, 40). 161

R o z d í l mezi j á m a m i k r u h o v ý m i a o v á l n ý m i je v ř a d ě p ř í ­ p a d ů f o r m á l n í , p r o t o ž e diference m e z i k r a t š í a delší osou je n e v e l i k á a v z n i k l a m n o h d y v d ů s l e d k u n e p ř e s n é p r á c e v m i n u l o s t i nebo je v ý s l e d ­ k e m d r u h o t n é deformace. P r o t o nejsou z á s a d n í o d c h y l k y v u t v á ř e n í s t ě n a dna k r u h o v ý c h a o v á l n ý c h j a m . H r u š k o v i t é j á m y (obj. 1, 27, 64) m a j í užší hrdlo p ř e c h á z e j í c í p l y n u l e ve v y k l e n u t é p ř e v i s l é s t ě n y a z a o b l e n é dno. K o t l o v i t é j á m y (obj. 15) m a j í k o l m é s t ě n y a v p r o f i l u z a o b l e n é dno. P o n ě v a d ž h l o u b k a obou t y p ů dosahuje 85—90 cm, lze je p o k l á d a t za m e n š í obilnice. N á l e v k o v i t é j á m y (obj. 10, 14, 62) m a j í s i l n ě z e š i k m e n é s t ě n y , t a k ž e dno — p o k u d bylo zachyceno — t v o ř í n e v ý r a z n ý m i s k o v i t ý ú t v a r ; vzhledem k z n a č n é hloubce (80—110—xcm), k t e r o u b y l o d o s a ž e n o ú r o v n ě h l a d i n y s p o d n í vody, a v z h l e d e m k n e p a t r n é m u m n o ž s t v í n á l e z ů lze u v a ž o v a t , zda v l a s t n ě n e š l o o studny s jednoduchou ú p r a v o u s t ě n (kad­ lubovou, pletenou), k t e r á se nezachovala. T u t o m o ž n o s t nelze v y l o u č i t z toho d ů v o d u , ž e dvorec m u s e l m í t z a j i š t ě n o z á s o b o v á n í p i t n o u vodou. M í s o v i t é j á m y b y l y v e l m i m ě l k é (10—55 cm) a jejich dno na c e l é m obvodu o b l o u k o v i t ě v y ú s ť o v a l o v ú r o v n i podloží, t a k ž e v l a s t n ě n e v y t v á ř e l y b o č n í s t ě n y . M e z i m í s o v i t ý m i j á m a m i z a u j í m á z v l á š t n í m í s t o obj. 48, k t e r ý m ě l d í l e n s k ý r á z , n e b o ť v jeho v ý p l n i se n a š l y z b y t k y ž e l e z á ř s k é š a c h t o v é pece (obr. 11:3). U j á m y 90 se s t u p ň o v i t ý m d n e m n e n í v y l o u č e n o , zda n e š l o o d e h t a ř s k o u j á m u . ' * Z v l á š t n í f u n k c i z ř e j m ě m ě l l e d v i n o v i t ý objekt 67, k t e r ý b y l m i m o ř á d n ě h l u b o k ý (130 cm), a jeho v ý p l ň s i l n ě p r o m í š e n á k a m e n y obsahovala jen n e p a t r n é m n o ž s t v í i n v e n t á ř e , k t e r ý z ř e j m ě p ř e d ­ stavoval s o u č á s t d r u h o t n é h o z á s y p u z o k o l n í k u l t u r n í v r s t v y ; n e n í v y 162

163

10

91

l o u č e n o , že š l o r o v n ě ž o s t u d n u se s t ě n a m i a obvodem o b l o ž e n ý m k a m e n y . P r o t á h l e o v á l n é j á m y se s v ý m i r o z m ě r y v ý r a z n ě liší od b ě ž n ý c h o v á l n ý c h j a m a m a j í blíže k j á m á m o b d é l n í k o v i t ý m . Z e j m é n a u variant s v a n o v i t ý m d n e m (obj. 57, 65, 119) nebo s n e r o v n ý m d n e m (obj. 92) nelze v y l o u č i t , že šlo o m e n š í c h l é v y pro b r a v nebo kotce pro d r o b n ě j š í z v í ­ ř e c t v o , jako je t o m u u d l o u h ý c h p r o t á h l ý c h z a h l o u b e n ý c h staveb. O s t a t n í asi sloužily jako k r e c h t y . O b d é l n í k o v i t é j á m y přecházející n ě k d y v lichoběžníkovité m í ­ v a j í n e j č a s t ě j i r o v n é , m é n ě v a n o v i t é a o j e d i n ě l e n e r o v n é dno. P r a v i d e l n ý tvar, k t e r ý se zachoval p ř e s v e š k e r é d e f o r m a č n í v l i v y v p ů d ě , s v ě d č í , ž e m o h l y b ý t p ů v o d n ě v y d ř e v e n y a m o h l y m í t vedle s k l a d o v a c í h o ú č e l u i f u n k c i v ý r o b n í , n a p ř . jako j i r c h á ř s k é j á m y , což b y o v š e m muselo b ý t prokázáno i chemickou a n a l ý z o u . P r o p á l e n é dno a s t ě n y o b d é l n í k o v i t ý c h j a m 22 a 51 b e z p e č n ě p r o k a z u j í , ž e šlo o v ý h n ě sloužící ř e m e s l n í ­ k ů m při práci s kovy. F u n k c e n e p r a v i d e l n ý c h j a m (hloubka 10—40cm) z ů s t á v á ne­ j a s n á ; m o h l o j í t o p r o h l u b n ě v y r y t é prasaty, j a k o t o m u v a ž u j e n a z á k l a d ě recentních pozorování J. K u d r n á č , p o k u d o v š e m n e m a j í r o v n é dno. Z á v ě r e m nutno podotknout, že z c e l k o v é h o p o č t u 60 j a m obsahovalo 35 s t a r o h r a d i š t n í m a t e r i á l a 14 b y l o bez i n v e n t á ř e a t u d í ž nedatovateln ý c h ; s v e l k o m o r a v s k o u fází a s e x i s t e n c í dvorce lze b e z p e č n ě spojit jen 12 j a m (z toho b y l y pouze t ř i u v n i t ř dvorce — obj. 12, 99, 122). S v ě d č í to o tom, že s k l a d o v a c í t e c h n i k a p ř í p a d n ě u s t á j o v á n í d r o b n é h o d o b y t k a se p r o t i s t a r o h r a d i š t n í m u o b d o b í v oblasti P o h a n s k á a z e j m é n a v p r o s t ř e d í dvorce z m ě n i l a v t o m s m y s l u , že se p ř e s u n u l a ze z a h l o u b e n ý c h do n a d ­ z e m n í c h o b j e k t ů a p a t r n ě se tak z v ý š i l a i její ú r o v e ň . 1 6 5

1 6 6

1 6 7

92

POZNÁMKY SÍDLIŠTNÍ

K E K A P I T O L E

III.

OBJEKTY

I

Očíslováním devíti d ř í v e n e o č í s l o v a n ý c h j a m (obj. 53—58, 62, 64, 65) se celkový počet o b j e k t ů v dvorci zvětšil j e n z d á n l i v ě ; srov. B . Dostál, T y p y s l o v a n s k ý c h sídlišt­ ních o b j e k t ů z B ř e c l a v i - P o h a n s k a , S P F F B U E 12, 1967, 81, pozn. 3 n a str. 126. P l n ě s o u h l a s í m s n á z o r e m Z . Váni, ž e je t ř e b a činit j a s n ý rozdíl mezi stavbami p o v r c h o v ý m i (s kůly, žlábky, p o d e z d í v k a m i ) a z a h l o u b e n ý m i (do j a k é k o l i v hloubky) — P A 59/1, 1968, 96; n i c m é n ě nutno konstatovat, ž e m ě l k é z a h l o u b e n í části p ů d o r y s u m ů ž e b ý t i u n a d z e m n í stavby. T ř í d ě n í staveb podle účelu by sice bylo ideální, u archeologických o b j e k t ů n e n í v š a k vždy p ř e s v ě d č i v é - V . Hrubý, S M V V , 109-174. U h l í k y určil E. Opravil; dílčí z á v ě r y publikoval týž, L e s n í d ř e v i n y n a Pohansku v d o b ě říše v e l k o m o r a v s k é , S P F F B U E 11, 1966, 133-136. O použití d ř e v a v lidové t v o r b ě v č e t n ě architektury srov. n a p ř . M . Janotka, Dřevo v t r a d i č n í r u k o d ě l n é v ý r o b ě , M u z e j n í a v l a s t i v ě d n á p r á c e 5, 196—205; týž, P ř í p r a v a a užití š t í p a n é h o d ř e v a v t r a d i č n í výrobě, C L 50, 1963, 152—163 aj. K . Moszyňski, K u l t u r a ludowa S l o w i a n I, Warszawa 1967, (II. vyd.), 506, obr. 444; p l e t e n é stěny p o l e p e n é hlínou p o k l á d á za t y p i c k é pro s t ř e d n í a jižní U k r a j i n u a v ý ­ chodní poloviny B a l k á n u . V . Frolec poukazuje, ž e se tato technika u d r ž u j e i v jihoslovanské nížině a u h o s p o d á ř s k ý c h staveb n a j i h o v ý c h o d n í M o r a v ě ; t ý ž , K u l t u r n í společenství a i n t e r e t n i c k é vztahy v l i d o v é m stavitelství v P o d u n a j í , Rozpravy Č S A V 80, 1970, seš. 3, 30. N a p ř . obilní sila v Bylanech byla v y m a z á v á n a k a ž d o r o č n ě . S t e j n ě často b y l y opra­ vovány h l i n ě n é o m í t k y n a n a š e m v e n k o v ě d o n e d á v n a . V . Vendtová, S l o v a n s k é osídlenie Pobedima a okolia, S I A 17/1, 1969, 198. Této skutečnosti si p o v š i m l a ř a d a a u t o r ů ; n a p ř . V . Hrubý, Sídliště z p o z d n í doby ř í m s k é ve Zlechově, A R 19, 1967, 653; V. Šikulova, N e j s t a r š í o p a v s k á studna, ČSM, hist., 15/1, 1966, 5; J. Pyrgala, Budownictwo z okresu l a t e ň s k o - r z y m s k i e g o i starszych faz wczesnego š r e d n i o w i e c z a na Mazowszu P l o c k i m , K H K M 20, 1972, 222—225. 10 p j ^ v y h o d n o c o v á n í mazanic z P o h a n s k á m i s n e v š e d n í pečlivostí a iniciativou p o m á h a l zesnulý p r a c o v n í k k e r a m i c k é l a b o r a t o ř e katedry prehistorie F F U J E P L . D o vídek. Možnou z á m ě n u za zlomky z h l i n ě n é kopulovité pece nutno vyloučit podle n á l e ­ zové situace. J. Stelcl — J. Tejkal, Z p r á v a o p e t r o g r a f i c k é m v ý z k u m u s t a v e b n í h o m a t e r i á l u sídlištních o b j e k t ů v e l k o m o r a v s k é h o hradiska P o h a n s k á u B ř e c l a v i , F o l i a P F U J E P , Geologia IV/1, B r n o 1963, 29—36; J. Stelcl, P ř í s p ě v e k k p e t r o g r a f i c k é m u v ý z k u m u s t a v e b n í h o kamene ze sídlištních o b j e k t ů v e l k o m o r a v s k é h o v e l m o ž s k é h o dvorce na Pohansku u B ř e c l a v i , S P F F B U E 11, 1966, 51—58, 5 p ř í l o h ; J. Stelcl — J. Malina, A n w e n d u n g der Petrographie i n der Archáologie, F o l i a P F U J E P , Geologia X I / 5 , Brno 1970, 66—68, A b b . 8; J . Stelcl, K a m e n n é p a m á t k y v e l k o m o r a v s k é h o P o h a n s k á , M i k u l o v 1971, 8—12; J. Stelcl — J . Malina, Z á k l a d y petroarcheologie, B r n o 1974 (v tis­ ku), str. rkp. 271. 5

3

4

5

6

7

8

9

I I

n

93

1 3

B . Dostál, K v ý z n a m u p e t r o g r a f i c k é h o studia s t a v e b n í h o kamene velkomorav­ s k ý c h hradišť, S P F F B U E 13, 1968, 215-217. J . Síeící — J. Malina, Z á k l a d y petroarcheologie, B r n o 1974, (v tisku), str. rkp. 270. S. V e n c i , K otázce interpretace p r a v ě k ý c h staveb, A R 20, 1968, 492. Z . Smetánka, V ý z k u m s t ř e d o v ě k é osady v Bylanech u K u t n é hory, A R 14, 1962, 169. Srov. V . Hrubý, S M W , 1965, 115; Z . Váňa, Vlastislav, P A 59/1, 1968, 95-96. V . Hrubý, S M W , 110; p ř e s v e š k e r é v y s l o v e n é pochybnosti ř a d í autor k o b y d l í m jen stavby s o t o p n ý m z a ř í z e n í m . C. Stana, S l o v a n s k é o b y t n é objekty na h r a d i š t i S t a r é Z á m k y u Líšně, P A 51/1, 1960, 277, pozn. 176; grafické z n á z o r n ě n í rozdílu mezi zemnicemi a polozemnicemi lze srovnat n a p ř . u G . G . Mezeňcevové, K a n i v s k e poselennja poljan, K i i v 1965, obr. 24 a 25. V . Hrubý, S M W , 115; t é ž A. Paterová, P ř í s p ě v e k k otázce rekonstrukce n o s n é h o s y s t é m u s t ř e c h y s t a r o s l o v a n s k ý c h zemnic, S b N M , A-hist., X X I V , 1/2, 1970, 129-130. J. Kudrnáč, Die slawischen eingetieften Wohnstatten, V P S 6, 1966, 198n.; W. Szymaňski. P r z y c z y n k i do b a d a ň nad osadnictwem s l o w i a ň s k i m w poczatkach wczesnego š r e d n i o w i e c z a , Archeologia P o l s k i X I V , 1969, 228; P. Donat, ZUT Nordausbreitung der slawischen Grubenhauser, Z f A 4, 1970, 250; p ř e h l e d s l o v a n s k ý c h zemnic a jejich s r o v n á n í s g e r m á n s k ý m i spolu s jejich k o n s t r u k č n í m a f u n k č n í m r o z t ř í d ě n í m podal naposled Z . Váňa, P A 59/1, 1968, 90-100. W . Szymaňski, A r c h . P o l s k i X I V , 1969, 228; v ú z e m n í m rozšíření tohoto typu zemnic se autor mýlí, neboť jsou zcela b ě ž n é i u n á s . W. Szymaňski, Szeligi pod P l o c k i e m na poczatku wczesnego šredniowiecza, W r o c l a w - W a r s z a w a - K r a k ó w 1967, 229. B ě ž n ě p ř e d p o k l á d a n ý p l o š n ý l i m i t zemnic — 20 m — p ř e k r a č u j í zemnice z p ř e h r a d í falce Tilledy, k t e r é v š a k nejsou s l o v a n s k é ; P . Grimm, Z u m Hausbau i n der V o r b u r g der Pfalz Tilleda, V a r i a archaeologica, B e r l i n 1964, 369—371, A b b . 2 : d - l . P. Donat, Z f A 4, 1970, 255. G . B . Fedorov, Naselenije jugozapada S S S R v I — n a č a l e II tysjačeletija nasej ery, Sov. etn. 1961, N o 5, 97; týž, Drevnije s l a v j a n ě v P r u t s k o - D n ě s t r o v s k o m m ě ž d u rečje, M o s k v a 1966, 5. W. Szymaňski, A r c h . P o l s k i X I V , 1969, 229. Č á s t e č n é z a h l o u b e n í podlahy v n a d z e m n í c h s t a v b á c h p ř e d p o k l á d a j í n ě k t e ř í a u t o ř i jen u o h n i š t ě a v n e j f r e k v e n t o v a n ě j š í části obydlí — J. Hermann, Siedlung, Wirtschaft und gesellschaftliche V e r h á l t n i s s e des slawischen S t á m m e zwischen Oder, Neisse und Elbe, B e r l i n 1968, 213n. J. Kaémierczyk, B u d o w n i c t w o m í e s z k a n i o w e z drewna w V I - X I I I w i e k u na obszarze Slaska, A r c h . P o l s k i X I V , 1969, 174. A. Pitterová, S b N M , A - h i s t . , X X I V , 1/2, 1970, 129-137; ani jedna z variant na obr. 1 a 2 sice n e o d p o v í d á p ř e s n ě situaci obj. 86 a 118, ale z p ů s o b konstrukce je j a s n ý . I. Pleinerová, Germanische und slawische Komponenten i n der altslawischen Siedlung B ř e z n o bei Louny, G e r m a n i a 43, 1965, A b b . 1; C. Stana, P A 51/1, 1960, 253, obr. 2, 9. A. N. Moskalenko, G o r o d i š t ě Titčicha, 54—55. G . B . Fedorov, Sov. etn. 1961, No 5, 99-100. J . Kudrnáč, K l u č o v , s t a r o s l o v a n s k é hradisko ve s t ř e d n í c h Cechách, P r a h a 1970, 85. A. V. Uspenskaja, D r e v n ě r u s s k o j e krestjanskoje žilišče po m a t ě r i á l a m selišč, S l a v j a n ě i Rus, M o s k v a 1968, 198; A. N. Moskalenko, Gorodišče Titčicha, 55—56; M. K. Karger, Drevnij K i j e v I, M o s k v a 1958, obr. 59, 62 aj. D. Bialeková, N o v é v č a s n o s l o v a n s k é n á l e z y z j u h o z á p a d n é h o Slovenska, S1A 10/1, 1962, 124. 14

1 5

1 6

1 7

1 8

19

2 0

2 1

2 2

2 3

2 4

2

2 5

2 6

2 7

2 8

29

3 0

3 1

3 2

3 3

3 4

3 5

56

94

37

A. V . Vspenskaja, S l a v j a n ě i Rus, 198. I. Borkovský, O b y t n é stavby s l o v a n s k é . . . , C L 41, 1954, 59—60; D. Bialeková, Z á c h r a n n ý v ý s k ů m s l o v a n s k ý c h sídlisk v N i t r i a n s k o m H r á d k u a B e n e š o v e , okr. Surany, S1A 6/2, 1958, 400 ( u v á d í výčet z našich h r a d i š ť ) ; V . Hrubý, S M W , 119. V . Hrubý, S M W , 119; P. Grimm, Z u m Stand der Ausgrabungen i n der Pfalz Tilleda am Kyffhfiuser, J f M V 49, 1965, 119; týž, V a r i a archaeologica, B e r l i n 1964, 374. I. I. LjapuSkin, Gorodišče Novotroickoje, M I A 74, M o s k v a - L e n i n g r a d 1958, 217. V i z o p r á v n ě n o u k r i t i k u A. A. Mansurova ( D r e v n ě r u s s k i j e žilišča, Istoričeskije zapiski, M o s k v a 1941, 12) B. A. Rybakovem, Ř e m e s l o d r e v n ě j Rusi, 502—503. B . A. Rybakov, Ř e m e s l o , 482. B . A. Rybakov, Řemeslo, 507. V . Hrubý, K e r a m i k a a n t i c k ý c h t v a r ů v době v e l k o m o r a v s k é , C M M B 50, 1965, 58. V . Hrubý, S M W , 140, obr. 54:17. W. Hensel, S l o w i a ň s c z y z n a w c z e s n o š r e d n i o w i e c z n a , P o z n a ň 1952, 262. L. Niederle, ŽSS 1/2, 748n.; V . Hrubý, S M W , 141-143. W. V. Guyan, Einige K a r t e n z u ř Verbreitung des Grubenhauses i n Mitteleuropa im ersten nachchristlichen Jahrtausend und einige Hinweise auf das archaologische P r o b l é m der volkerwanderungszeitlichen Hausformen der Schweiz, J d S G f U 42, 1952, 174n.; G . Behm-Blancke, F r i i h e Burgen und Stadte, B e r l i n 1954, lOOn. « L. Niederle, 2SS 1/2, 749; V. Hrubý, S M W , 141. G . Béhm, Eine spatslawische Siedlung bei Berlin-Kaulsdorf, P Z 32/33, 1941/42, 260f.; P. Donát, Haus und Hof, i n : Die Slawen i n Deutschland, B e r l i n 1970, 145. I. I. Ljapuškin, Karnauchovskoje poselenije, M I A 62, M o s k v a - L e n i n g r a d 1958, 288. A. N. Moskalenko, Titčicha, 60, obr. na str. 247 a na p l á n u . Stejného typu jsou obydlí 2 a 3 z B a š o v c ů - Š p a n i e a v Pobedimi I I ; V . Vendtová, S1A 17/1, 1969, obr. 18, str. 193 (skup. A ) . Mělké ploché ú t v a r y v podloží c h á p e jako n e j s p o d n ě j š í a n e j e x p o n o v a n ě j š í části n a d z e m n í c h staveb Z . Smetánka, V ý z k u m s t ř e d o v ě k é osady v Bylanech, A R 14, 1962, 160, 169. Podle P. I. Zasurceva domy chudiny v Novgorodě, i k d y ž jde o dobu p o d s t a t n ě pozdější (10.-14. stol.) n e m ě l y větší plochu než 10—12 m (Novgorod otkrytyj archeologami, M o s k v a 1967, 50). K. Chotek, P l e t e n é stavby na Slovensku, Slov. n á r o d o p i s 2, 1954, 254 n.; V . Frolec, Rozpravy Č S A V 80, 1970, seš. 3, 30. P. A. Rappoport, Die ostslawischen Wohnbauten des 6.—13. Jahrhunderts i n der Waldsteppenzone, Zf A 6, 1972, 235. Srov. rekonstrukci n a d z e m n í stavby u G . B. Fedorova, S l a v j a n ě P o d n ě s t r o v j a , Po sledam d ř e v n í c h kultur, Drevnjaja Rus, M o s k v a 1953, 2. a 3. obr. za str. 144. K . Chotek, Slov. n á r o d o p i s 2, 1954, 253-268. Spojení dvou nebo t ř í vedle sebe p o s t a v e n ý c h s r u b ů označuje P . I. Zasurcev za choromy, k t e r é byly sídly f e u d á l ů (Novgorod otkrytyj archeologami, 59—60). J. Poulík, Pevnost v l u ž n í m lese, P r a h a 1967, 142. Z . Klanica, P ř e d v e l k o m o r a v s k ý horizont v Mikulčicích . . . , A R 19, 1967, 690; týž, ZUT Frage der A n f á n g e des Burgwalles V a l y bei Mikulčice, A R 20, 1968, 642; J. Poulík, Rotundy, 103, 108; J. Poulík, Pevnost v l u ž n í m lese, 201—203. D. Bialeková, V ý s k ů m s l o v a n s k é h o hradiska v Pobedime v rokoch 1959—1962, A R 15, 1963, 358. V . D. Baran, R a n n ě s l a v j a n s k o j e poselenije u s. R i p n ě v a (Ripněv II) na Zapadnom Buge, M I A 108, 352, obr. 5:1; týž, R a n n i slovjani m i ž Dnistrom i Pripjattju, K i i v 1972, 23, 212, obr. 3:IX. J. Kažmierczyk, A r c h , P o l s k i , X I V / l , 1969, 171. Jde p ř e v á ž n ě o písčité v á p e n c e , v m e n š í m í ř e o pískovce s k a l c i t i c k ý m tmelem 3 8

3 9

4 0

4 1

4 2

4 3

4 4

4 5

4 6

4 7

48

5 0

6 1

5 2

5 3

6 4

5 5

2

5 8

5 6

5 7

5 9

6 0

6 1

6 2

6 3

6 4

6 5

6 6

95

a oolitické v á p e n c e ; srov. J. Stelcl — J. Malina, A n w e n d u n g der Petrographie i n der Archaologie, B r n o 1970, 5, A b b . 8; J. Stelcl, K a m e n n é p a m á t k y v e l k o m o r a v s k é h o P o h a n s k á , M i k u l o v 1971, obr. 5. C. Stana, P A 51/1, 1960, 242-243, obr. 2, 27. J. Poulík, Pevnost v l u ž n í m lese, 142. I. Borkovský, U k o n č e n í v ý z k u m u na L e v é m Hradci, A R 7, 1955, 655, obr. 314 a 315; týž, L e v ý Hradec, n e j s t a r š í sídlo P ř e m y s l o v c ů , P r a h a 1965, 45—47. I. Borkovský, L e v ý Hradec, 42. P. I. Zasurcev, Usadby i postrojki d r e v n ě g o Novgoroda, M I A 123, 55. A. Pitterová, Vývoj z á k l a d n í c h p ů d o r y s n ý c h t y p ů t r a d i č n í h o domu na územi ČSSR ve světle archeologických p r a m e n ů , C L 52, 1965, 277, 282, 286. F. Kalousek, N ě k t e r é n o v é poznatky k s t a v e b n í technice v e l k o m o r a v s k é archi­ tektury, S P F F B U F 5, 1961, 142. V. Hrubý, S M V . 283. V. Hrubý, S M V V , 189. J. Poulík, Rotundy, 15. J. Poulík, V ý s l e d k y v ý z k u m u na v e l k o m o r a v s k é m h r a d i š t i „Valy" u Mikulčic P A 48. 1957, 248. 255. J. Poulík, Pevnost v l u ž n í m lese, 142, 145. A. Ruttkay, V ý s k ů m v č a s n ě s t ř e d o v ě k é h o o p e v n ě n é h o sídla v Ducovom, okres Trnava, A R 24, 1972, 132-134. P. Grimm. Z w e i bemerkenswerte Gebaude i n der Pfalz Tilleda, P Z 41, 1963, 78. V . Hrubý, S M V V , 131-132, obr. 50:1-3. J. Poulík, P A 48. 1957, 330, obr. 31, 35. S n á l e z e m m ě l a s k a v ě na m í s t ě s e z n á m i l v r. 1967 W. Winkelmann, vedoucí tamě.išího a r c h e o l o g i c k é h o v ý z k u m u . P. Grimm, Z u m Ofen i n der friihmittelalterlichen Archaologie, A u F 16, 1971, 282. Taf. 44 :b. B. Dostál, S P F F B U E 12, 1967. 99. V . Hrubý, S M V , 283, tab. 93:10, 11. J. Poulík, Rotundy, 78-83, tab. 32:1. J . P o u l í k , P A 48, 1957, 255-256. B. Dostál, S P F F B U E 12, 1967, 113, 124. W. Kočka, G r ó d plemionny i piastowski w G n i e ž n i e w šwietle wykopalisk, ve spise J. Kostrzewski, G n i e ž n o w zaraniu dziejów, 1938, 15—40. J. Poulík, Pevnost v l u ž n í m lese, 140—143, obr. na str. 251. P. Grimm, Die Pfalz T i l l e d a a m Kyffhauser, T i l l e d a 1969, G r u n d p l a n . B . Dostál, K otázce v e l m o ž s k ý c h d v o r c ů u S l o v a n ů , P A 61, 1970, 275; týž, S P F F B U E 12, 1967, 84. B . Dostál, S l o v á c k o 3, 1961, 20-22; F. Kalousek, S P F F B U F 5, 1961, 143-144. V . Hrubý, S M V , 179. B . Dostál, P A 61, 1970; týž, Berichte uber den II. I K S A , B d . III, B e r l i n 1973, 303. J . P . Spegalskij, Žilišče severozapadnoj R u s i 9—13 vv., Leningrad 1972, 182—229, obr. 73-105. L. Niederle, 2 S S 1/1, 779-789. S. Venci, A R 20, 1968, 493. Srov. V, Frolec, Rozpravy Č S A V 80, 1970, seš. 3, 38. J. Ríhovský, D o s a v a d n í v ý s l e d k y v ý z k u m u v e l a t i c k é h o sídliště v Lovčičkách na Slavkovsku, A R 24, 1972, 177, obr. 6; týž, K p o z n á n í sídlištních forem v k u l t u ř e s t ř e d o d u n a j s k ý c h p o p e l n i c o v ý c h polí, Č M M B 51, 1966, 61—68. Z . Váňa, P A 59/1, 1968, 100-102, obr. 38. Die Slawen i n Deutschland, B e r l i n 1970, A b b . 61 : a - d , f—g. 6 7

68

6 6

70

7 1

72

7 3

74

7 5

76

7 7

78

79

80

8 1

8 2

8 3

8 4

8 5

8 6

8 7

8 8

m

M

9 1

0 2

9 3

9 4

9 5

9 6

9 7

38

9 9

m

101

1 0 2

1 0 3

96

104

P. Grimm, V a r i a archaeologica, 372-373; týž, P Z 41, 1963, 71-72. J. Szydlowski, Sprawozdanie z b a d a ň na osadzie VI—VII w , w miejscowošci Chorula, pow. K r a p k o w i c e , W A '24, 1957, 54—58; J. Delekta, B a d a n i a na podgrodziu w Llsewie, W A 16, 1939—1948, 304—312; E. Naumowiczówna, Wczesnoáredniowieczna osada w Z g n i l c e . . . F A P 12, 1961, 237. Srov. nález z b y t k ů domu ze Sigtuny — M . V . Rudolph, Germanischer Holzbau der Wlkingerzeit, Neumunster 1942, 147-148, obr. 120—121. S t a r o b y l á s t a v e b n í technika z n á z a p o u š t ě n í p l e t e n ý c h s t ě n až 40 c m pod ú r o v e ň podlahy; srov. B . Trier, Das Haus i m Nordwesten der G e r m a n i a L i b e r a , M ú n s t e r Westfallen 1969, 76-82. Srov. diskusi zaznamenanou B. Trierem, 1, c , 119—120. «» u neolitických d o m ů v B y l a n e c h je z t e c h n i c k ý c h d ů v o d ů p o k l á d á n za opti­ m á l n í 35° sklon s t ř e c h y ; v r a n é m s t ř e d o v ě k u dovolovaly p a t r n ě d o k o n a l e j š í vazby d ř e v i větší sklon s t ř e c h y ; srov. B. Dostál, S b N M A - h i s t . 24, 1970, č. 1/2, 35, pozn. 10. M . V . Rudolph, 1. c , 81-86, Taf. 15-19. J . P. Spegalskij, 1. c , 38-61, obr. 10. nia Ochranu d ř e v ě n é s t ě n y domu p ř e d o h n ě m z o t e v ř e n é h o o h n i š t ě t v o ř í často v lidové a r c h i t e k t u ř e v e l k ý k á m e n — A. Plessingerová, Vývoj topeniště, jeho v y u ž í ­ v á n í a v ý z n a m ve s l o v e n s k ý c h obcích pod J a v o r n í k y , S b N M , A—hist., 17/4—5, 1963, 159. M . V . Rudolph, 1. c , 145n., zejm. obr. 119-121, 129. 113 Vedle Husterknuppu je tato technika doložena z Haithabu, Wandsbeck-Tonndorfu, Eggerstadtu, Borken, Herrnburgu, Wilhelmsven-Hessen, W o l l i n u aj. — srov. A. Zippelius, Husterknupp, 171—172. A. Zippelius, Husterknupp, 191, obr. 7Be (Pfostenstabbau mit Schwellriegelkonstruktion). Die Slawen i n Deutschland, A b b . 61 :b. J . Schepers, Das Bauernhaus i n Nordwestdeutschland, 1943 25n.; u v á d í t é ž A . Zippelius, B J 153, 1953, 13. A. E. van Giffen, Die Wurtenforschung i n Holand, i n : P r o b l é m e der Kiistenforschung i m sudlichen Nordseegebiet 1, 1940, A b b . 10—12; W. Winkelmann, Germania 32, 1954, 193-197, A b b . 4 - 8 . R. v. Uslar, Die germanische Siedlung i n H a l d e r n bei Wesel am Niederrhein, B J 149, 1949, 109-110, A b b . 3. K . H . Wagner, L . Hussong, H . M y l i u s , Frankische Siedlung bei Gladbach, K r . Neuwied, G e r m a n i a 22, 1938, 182, Beilage 2. A. Zippelius, Das vormittelalterliche dreischiffige Hallenhaus i n Mitteleuropa, B J 153, 1953, 28. A. Zippelius, Die Rekonstruktion und baugeschichtliche Stellung der Holzbauten auf dem Husterknupp; i n : A. Herrnbrodt, Der Husterknupp. E i n e niederrheinische Burganlage des fruhen Mittelalters, K ó l n - G r a z 1958, 127. A. Herrnbrodt, Der Husterknupp, A b b . 12. Srov. n a p ř . W. la Baume, D i e Wikinger, i n : Vorgeschichte der deutschen Stamme (hrsg. von H . Reinerth) III, 190, 1281n.; M. V. Rudolph, Germanischer H o l z b a u der Wikingerzeit, I, 107, 160. H . Jankuhn, Haithabu, ein Handelsplatz der Wikingerzeit, Neumunster 1955; upouští zcela od m y š l e n k y spojovat s t a v e b n í techniku s k m e n y ; F . Tischler, Der Stand der Sachsenforschung, archáologisch gesehen, Berichte der R K G 35, 1954, 137; M. V. Rudolph, U r a l p e n l á n d i s c h - r á t i s c h e r Hausbau i n S ů d t i r o l , Der Schlern (Božen) 27, 1953, 64n.; A. Zippelius, Der Husterknupp, 184—186. I. I. Ljapuíkin, Karnauchovskoje poselenije, M I A 62, M o s k v a - L e n i n g r a d 1958, 265-285, zejm. obr. 7. S. Švecová, Stavby s p r í s t e n n ý m i stlpmi na z á p a d n o m Slovensku, Slov. n á r o 105

1 0 6

1 0 7

1 0 8

1 1 0

1 1 1

1 , 2

114

1 1 5

116

1 ) 7

1 1 B

1 1 9

120

121

m

1 2 3

m

125

126

97

dopis 8, 1960, "382—492. N a rozdíl od m í n ě n í a u t o r č i n a p o t v r z u j í p o z ů s t a t k y kůlových staveb z P o h a n s k á , že p ř í s t ě n n é sloupy souvisejí s pletenou technikou stěn, n i k o l i v však rámovou. V. Frolec, Rozpravy Č S A V 80, 1970, 37. Z. Klanica, Vorbericht uber die Ergebnisse der G r a b u n g des slawischen B u r g walles i n Mikulčice fur das J a h r 1963, P ř e h l e d v ý z k u m ů 1963. B r n o 1964, 46, tab. 23. 129 v Vendtová, S1A 17/1, 1969, obr. 9:19; str. 198. V . M e n c l , P r a v ě k é tradice v s t a v e b n í t v o r b ě n a š e h o l i d u , Z P P 16, 1956, 86, zejm. obr. 92 a 94. Srov. též J. Mjartan, P o s l e d n ě sochové domv na Slovensku, L u d o v é stavitelstvo a b ý v a n i e na Slovensku, B r a t i s l a v a 1963. 131—134, obr. 19—25. M . Štěpánek, K problematice halových staveb na č a s n ě h i s t o r i c k ý c h h r a d i š t í c h , S b C s S A 1, 1961, 120-123. J. M. Spegalškij, 1. c , obr. 107 aj. P. Grimm, V a r i a archeologica, 1964, 373. A. Zippelius, Husterknupp, 151. P. Grimm, P Z 41, 1963. 72. A. Plessingerová, S b N M , A - h i s t . , 17/4-5, 1963, 154. Pro o z n a č e n í otopných z a ř í z e n í používá V . Pražák t e r m í n u „topeniště" — srov. týž, Vývojové epochy a s t u o n ě topenišť v č e s k é m a s l o v a n s k é m l i d o v é m obydlí, ČL 53, 1966, 321—348. S á m p o u ž í v á m t e r m í n u t o p e n i š t ě jen pro prostor, v n ě m ž hořel oheň. at v o t e v ř e n é m ohništi nebo" u z a v ř e n é peci. I. 1. Ljapuškin, MI A 74, 198. V. Hrubý, S M V V , 133—140; p ř e d b ě ž n ě p u b l i k o v a l o m e z e n ý počet variant otop­ ných z a ř í z e n í týž, P ř í s p ě v e k k p o z n á n í v e l k o m o r a v s k é h o obydlí, P A 52, 1961, 488 až 497. P o u ž i t í malty p ř i s t a v b ě pecí bylo ojediněle doloženo ve Slepoticích v obj. 9/62; L. Skružný, P A 54/2, 1963, 240. pozn. 45. L. Skružný, P ř í s p ě v e k k t ř í d ě n í a chronologii s l o v a n s k ý c h otopných zařízení na ú z e m í C S S R , P A 54/2, 1963, 234—265; m í s t o t e r m í n u t o p e n i š t ě (u pecí) p o u ž í v á n á z e v o h n i š t ě , což m ů ž e vést k t e r m i n o l o g i c k ý m nejasnostem. V . Hrubý, S M V V , 133-140. L. Niederle, 2 S S 1/2, P r a h a 1913, 843—845; t e r m í n e m krb označuje pece též C. Stana, P A 51/1, 1960, 240n. A. Pitterová, P ř í s p ě v e k k otázce tzv. í r á n s k é h o v l i v u na slovanský d ů m , V P S 3, 1960, 207; P. Michna, Vývoj o t o p n é h o z a ř í z e n í u m o r a v s k ý c h S l o v a n ů . . . , Brno 1966, d i p l . p r á c e , I, 5—6; tam i další literatura. W. Kočka, G r ó d plemionny i piastowski w Gniežnie, 15—40; P. Michna, 1. c , 57. 146 V a r i a n t y k a m e n n ý c h peeí srov. u G . B . Fedorova, Naselenije jugozapada SSSR v I — n a č a l e II tysjačeletija n. e., Sov. etn. 1961, N o 5, obr. 6., P o d o b n ě b y l zajištěn odvod k o u ř e z pece v K u d l o v i c í c h — V. Hrubý, Pozdně h r a d i š t n í pec v K u d l o v i c í c h , S b V , 12, 1941, 54-55. Srov. rekonstrukci o b d o b n é pece u V . Hrubého, S M V V , obr. 54:17. Zcela shodnou konstrukci m ě l a chlebová pec z h r a d i š t ě Styrmen v B u l h a r s k u — U. a A. Dymaczewskie, Z. Hilczerówna, W y n i k i b a d a ň wykopaliskowych na grodzisku u Styrmen, okr. Ruse (Bulgaria) w l a t á c h 1961—1964, Slávia A n t i q u a 13, 1966, 284, obr. 14, 15. Obdobnou konstrukci m ě l y k o p u l o v i t é h r n č í ř s k é pece z Dragosloveni v R u m u n s k u — M . Com?a, Tópferofen aus dem I X . — X . J h . freigelegt bei Dragosloveni, K r e i s Vrancea, S1A 18/1, 1970, 119-127. P. Michna, V z á j e m n ý vztah pecí chlebových a pecí v y h ř í v a c í c h na staroslo­ v a n s k ý c h a r a n ě s l o v a n s k ý c h sídlištích, V V M 22, 1970, č. 3, 68—81. L. Skružný, P A 54/2, 1963, 244. L . Niederle označuje za d y m n í k pouze otvor ve střeše, existenci d ý m o v o d ů 127

128

1 3 0

1 3 1

m

1 3 3

134

1 3 5

136

1 3 7

1 3 8

139

1 4 0

141

1 4 2

153

144

145

1 4 7

1 4 S

1 4 9

150

151

1 5 2

98

o d m í t á — Z S S 1/2, 853, pozn. 6, 854, pozn. 1. Existenci d y m n í k u ve funkci k o m í n u v době h r a d i š t n í p ř i p o u š t í a p ř í k l a d y d o k l á d á L . Skružný, P A 54/2, 1963, 244. L. Skružný, P A 54/2, 1963, 248. J. Kudrnáč, K l u č o v , 89-97. V. Vendtová, S1A 17/1, 1969, 194-195. Z . V á ň a , P A 59/1, 1968, 103-106. I. I. Ljapuškin, M I A 74, tab. 63-75, str. 138, 207. G . G . Mezenceva, K a n i v s k e poselennja poljan, K i i v 1965, 57—61; táž, D r e v n ě ruske m í s t o R o d ě ň , K i i v 1968, 58—59. A. N. Moskalenko, Gorodišče Titčicha, 57-60, 240-246. Z . Vána, P A 59/1, 1968, 102. V. Hrubý, S M V V , 146, 148. 162 j Tribula, Studny a č e r p á n í vody u S l o v a n ů v r a n é m s t ř e d o v ě k u , Brno 1965, dipl. p r á c e , 45-52; týž, R a n ě s t ř e d o v ě k é s l o v a n s k é studny, S P F F B U E 11, 1966, 62, 66-67, obr. 2:3, 4. R. Pleiner, Z á k l a d y s l o v a n s k é h o železářského h u t n i c t v í v českých zemích, P r a h a 1958, 12, obr. 48; s t e j n ý typ p ř e d s t a v u j e obj. 42 ve S t a r é m M ě s t ě (V. Hrubý, S M V V , 312, obr. 99:2). D. Bialeková, S l o v a n s k é p ř í b y t k y a d e h t á r s k é jamy v Bojniciach, A R 14, 1962, 823n., obr. 270—272; V . Hrubý, S M V V , 158; D. Šaurová, V ý z k u m d e h t a ř s k ý c h pecí na v ý r o b u kolomazi na M o r a v ě , A R 20, 1968, 43—46; R. Pleiner, S t ř e d o v ě k é ' d e h t á r n y v K r á s n é dolině u R a k o v n í k a , A R 13, 1961, 202—213; zde i další literatura z a h r a n i č n í a etnografická. B . A. Rybakov, Řemeslo, Istorija k u l t u r y d r e v n ě j Rusi, M o s k v a - L e n i n g r a d 1948, 150, obr. 102. R. Pleiner, Z á k l a d y , 12, obr. 46—47 aj.; týž, Osada s ž e l e z á r n a m i z m l a d š í doby ř í m s k é v Tuchlovicích, P A 50/1, 1959, 182—184, obr. 17-19. «" J. Kudrnáč, K l u č o v , 97. 153

154

155

1 5 6

157

1 5 8

159

1 6 0

161

m

164

1 8 5

166

99

IV.

SAKRÁLNÍ STAVBY A HROBY

V areálu dvorce na Pohansku byly zjištěny pozůstatky tří staveb, jejichž zvláštní stavební technika, tvar, poloha a jiné příznaky nasvědčují, že šlo s větší či menší pravděpodobností o stavby sakrální. Nepochybný je sakrální význam zděných základů křesťanského chrámu, o němž uvedu pro úplnost obrazu dvorce a jeho chronologie jen několik základních publikovaných údajů, neboť vyčerpávající vyhodnocení bude předmětem plánované práce F. Kalouska. Pohanský kultovní význam je přičítán obdélníkovité ohradě zjištěné v okolí kostela. Jako kultovní pohanské místo lze vyložit i kůlový objekt 39. Sakrální význam měly i hroby. Vedle kostelního hřbitova se 407 hroby, který bude vyhodnocen v plánované monografii F. Kalouska, a jemuž se zde tudíž blíže nevěnuji, se v areálu dvorce objevila ještě další skupina 8 kostrových hrobů vně jeho jiho­ východní strany, označená jako pohřebiště II, a 8 ojedinělých hrobů roz­ ptýlených na vnější i vnitřní straně jižního rohu dvorce. 1

2

1.

KŘESŤANSKÝ

CHRÁM 3

Zachovaly se z něho základy budované z lomového kamene na maltu (se silným obsahem vápna a červených zrn přepálené hlíny), široké 50 (v nartexu) až 60 cm (v lodi a kněžišti) a hluboké 70 cm. Z půdorysu vyplývá, že chrám byl podélného jednolodního typu (d 18,65 m, š 7,2 m), orientovaný delší osou od JZ k SV, a sestával z protáhlé odsazené apsidy s půlkruhovitým závěrem, z obdélníkovité lodi s přístavkem bez základu na JV straně a z téměř čtvercovitého nartexu (obr. 3; tab. 111:3; 1:2). Podlaha v apsidě a v lodi byla z kamenného štětu zalitého maltou, v nar­ texu jen z plochých nasucho kladených kamenů; v druhé fázi byla po­ dlaha kněžiště vysypána pískem. V lodi se zachovaly zbytky zděné předkněžištní příčky v podobě dvou schůdků, s průchodem uprostřed. Ve středu lodi byla obdélníkovitá jáma (100X180 cm) vyplněná stavební destrukcí, související snad s vnitřní konstrukcí chrámu. Podle zříceného bloku nadzemního zdiva zjištěného v nartexu, podle fragmentů nadzem­ ního zdiva zachovaného místy nad základovým zdivem a podle zdiva pří101

stávku (š jen 40 cm) je zřejmé, že stěny chrámu byly rovněž z lomového kamene na maltu, omítnuty zvenčí i zevnitř vápennou omítkou zvenčí obílenou a zevnitř opatřenou v kněžišti a v přední části lodi (patrně na triumfálním oblouku) barevnými freskami. Podle mezery mezi hroby na JZ straně kostela byl vchod ve středu průčelní stěny nartexu; další vedl patrně přes přístavek. Uvnitř chrámu byly podél stěn zjištěny kůlové jamky obložené kameny, které zřejmě sloužily jako opora lešení při stavbě, při omítání nebo malování kostela. Chrám měl patrně tři stavební fáze (plán 1). V první fázi byla postavena loď s kněžištěm; svědčí o tom stejná šířka základů (60 cm) a stejný ráz podlahy. V druhé fázi, která však nebyla časově příliš vzdálena od fáze první, byl přistaven nartex; na to, že nebyl postaven současně s lodí, ukazují poněkud užší základy (50 cm), jiný druh a jiná úroveň podlahy a konečně náznak přerušení mezi lodí a nartexem ve spodní části základu. O malém časovém odstupu mezi stavbou lodi a nartexu svědčí to, že zá­ klady neporušují ani jeden z hrobů, které začaly být hloubeny kolem kostela. V třetí fázi byl postaven bez základu lehký přístavek; o jeho značném časovém odstupu od prvých dvou fází svědčí to, že překrýval tři hroby zahloubené již při základech chrámu. Strop v lodi, nartexu a přístavku byl patrně plochý, apsida byla asi klenutá. Není vyloučeno, že nartex měl dvě podlaží, z nichž horní před­ stavovalo panskou tribunu. K podlaze a tvaru oken a ke způsobu za­ střešení nemáme v nálezové situaci žádné podklady, takže představa cel­ kového vzhledu je jen rámcová; za jednu z možných variant lze pokládat rekonstrukci J. Pošmourného. Pro relativní chronologii chrámu a jeho zařazení do stavebního vývoje dvorce jsou důležité tyto momenty: 1. Orientace podélné osy chrámu JZ-SV (kněžištěm k SV), která je shodná s orientací palisádového opev­ nění a většiny staveb a ohrad v dvorci, ale značně se odchyluje od obvyklé orientace křesťanských chrámů. 2. Chrám byl umístěn ve zvláštní ohradě na SV straně dvorce; již ve své druhé stavební fázi, nepříliš vzdálené časově od jeho založení, překryl část pozůstatků této ohrady. To znamená, že ohrada tu s největší pravděpodobností byla již před založením chrámu a plnila asi též kultovní funkci; právě proto byl kostel patrně situován do ní. 3. Základy kostela s výjimkou pozdního přístavku neporušovaly ani jeden z hrobů, které jsou ve své převážné většině orientovány shodně s podélnou osou kostela; to nasvědčuje, že se zde začalo pohřbívat (nebo aspoň s větší intenzitou pohřbívat) až po založení kostela. 4. Po zániku sakrální funkce, ale v době, kdy stěny kostela stály, vzniklo v jeho nar­ texu ohniště, s nímž souvisejí úlomky tuhové keramiky nalézané v nar­ texu a v okolí kostela, převážně pod destrukcí. Pro vznik kostela dává tedy datum post quem založení starší fáze opev­ nění dvorce a datum ante quem inventář z hrobů. Absolutní časové zařazení kolísá kolem poloviny 9. stol. Úvahy historiků umění vycházející 4

5

6

102

z typů staveb nám bohužel k dataci vzniku chrámu nepřispívají. J. Po­ šmourný spojuje tento typ chrámu s činností cyrilometodějské misie, kdežto J. Cibulka jej uvádí v souvislost s působením vlašských misií vy­ cházejících z dolního Podunají a pokládá je za předcyrilometodějské. Archeologický materiál z hrobů patří ve své většině až poslední třetině 9. stol., nevylučuje však možnost vzniku jak po roce 863, tak o několik desítiletí dříve, neboť zahrnuje i věci blatnicko-mikulčického rázu. Též vztah kostela k dvorci by svědčil spíš pro nižší absolutní datum, než je rok 863. Zánik kostela není jednorázový a zřejmě se časově nekryje ztráta sa­ krální funkce s rozpadnutím stavby. Na požár chrámu ukazují kousky kamenů a malty zalité sklovitou hmotou, která vznikla tavením písku a vápna při velkém žáru. Není ovšem jasné, zda s požárem souvisel zánik sakrální funkce, pro niž datem ante quem je vznik ohniště v nartexu s tuhovou mladohradištní keramikou 2. pol. 10. stol. Zároveň tyto nálezy skýtají datum post quem pro zánik stavby. Bohužel jsou v obou případech absolutní rámce dat příliš široké; mohou oscilovat s velkými výkyvy kolem poloviny 10. stol. 7

8

9

2.

„KULTOVNÍ" OHRADA

Na severovýchodní straně staršího palisádového opevnění přiléhala k dvorci přibližně obdélníková ohrada o délce stran 21,5 m (SZ), 20 m (JV), 18 m (JZ) a 17 m (SV) o celkové ploše asi 358 m . JZ strana se kryla s částí SV ramene staršího opevnění, na něž SZ a JV strany ohrady na­ vazovaly; to je vedle shodné orientace (JZ-SV) neklamným důkazem ča­ sové souvislosti ohrady se starší fází opevnění dvorce. Zlábky po palisádové ohradě byly široké 25—60 cm (nejčastěji kolem 50 cm) a hluboké 52—120 cm (nejčastěji kolem 90 cm). Neustupovaly tedy v rozměrech za žlábky po opevnění dvorce, nýbrž je v hloubce i překonávaly. Tento rozdíl se ještě zvětšuje, uvážíme-li, že v místech této ohrady bylo podloží v hloubce 75 až 120 cm pod dnešním povrchem, neboť přirozená terénní vlna tam byla ještě zvýšena ruinami pozdějšího kostela, zatímco jinde bylo podloží již v hloubce 50—60 cm pod povrchem. Mohla být tedy palisáda kolem tohoto prostoru nejméně stejně vysoká jako obvodové opev­ nění dvorce, tj. kolem 3m, pravděpodobněji však byla ještě asi o l m vyšší. Vchod do této ohrady byl zřejmě ze strany dvorce, jeho stopy však zůstaly skryty pod základem kostela. Původní zástavba vnitřního prostoru ohrady je nejasná, neboť je vy­ plněn pozdějšími základy kostela a hroby, které stopy po starších objek­ tech zcela zničily. Objekty 119, 120 a 121, které byly v torzovitém stavu zjištěny pod lodí kostela (obj. 119 a 120 jsou základy porušeny), obsahovaly 2

10

103

starohradištní inventář, takže lze předpokládat, že jsou podstatně starší než ohrada sama, jejíž souvislost se starší fází velkomoravského dvorce je nesporná. Objekt 23 nacházející se ve východním rohu ohrady je pro­ blematický; byl patrně součástí hrobové jámy 71 a jeho inventář byl asi částí inventáře hrobu. V ohradě bylo též zjištěno několik kůlových jamek, jednak podél vnitřní strany stěn lodi a apsidy kostela, jednak skupina jamek v jeho nartexu a 4 jamky v prostoru mimo kostel. Je otázka, zda lze tyto jamky spojovat s konstrukcí lešení uvnitř kostela, jak. bylo naznačeno výše, nebo zda je lze chápat jako pozůstatky starší dřevěné stavby křesťanského chrámu, jak bylo v několika případech doloženo v západní Evropě, nebo jako po­ zůstatky pohanské svatyně jak soudí V . Richter. I když nelze souhlasit s V. Richtrem v jeho pojetí svatyně na Pohansku, k níž počítá dvojité oplocení kolem kostela (oplocení totiž nejsou současná) a v důsledku toho ji srovnává s gallo-římskými chrámy v Noriku, přece jen nelze zamít­ nout jeho základní myšlenku, že první křesťanské chrámy byly záměrně budovány na starých pohanských kultovních místech. Ve vztahu ohrady a kostela jsou nápadné tyto okolnosti: 1. že kostel je umístěn do ohrady zhruba ve stejné orientaci s jeho delší osou, která je výrazně odchylná od běžné orientace křesťanských chrámů, není v ni však umístěn centrálně; to lze pokládat za důkaz, že ohrada zde stála dřív a kostel byl do ní již ve své nejstarší stavební fázi záměrně umístěn, přičemž svou úlohu hrála i excentricita jeho polohy v ohradě; 2. že do­ datečné přistavění nartexu, i když bez většího časového odstupu, již pře­ vrstvilo žlábek po starším opevnění, což pokládám za další důkaz toho, že ohrada stála již před zbudováním kostela a její rozměry nebyly pod­ řízeny stavebním záměrům souvisejícím s chrámem; současně s druhou stavební fází chrámu zanikla patrně i starší fáze opevnění dvorce. Zlábky po „kultovní" ohradě byly překryty 22 hroby (č. 44, 45, 48, 49, 62, 75, 89, 99, 108, 109, 148, 178, 179, 199, 240, 244, 245, 259, 262, 263, 264), nemluvě o hrobech, které se pozůstatků ohrady jen dotýkaly nebo je pouze nepatrně překrývaly, takže superpozice není zcela prokazatelná (hroby č. 79, 101, 141, 174, 209, 213). Datovací schopnosti inventáře těchto hrobů byly zhodnoceny již v souvislosti s chronologií opevnění (str. 32) a na jeho základě lze datovat zánik „kultovní" ohrady do doby kolem poloviny 9. stol., nejspíše nedlouho po ní. 11

12

13

3.

KOLOVÝ

O B J E K T C. 39

Vzhledem k tomu, že podrobný popis a zhodnocení objektu bylo pro­ vedeno ve zvláštní studii, omezím se na tomto místě jen na základní fakta související s nálezovou situací a interpretací. 14

104

Objekt 39 byl kruhový (p 250—300 cm) a sestával z mohutné středové kůlové jámy (p 85 cm, hl 25 cm), osmi obvodových kůlových jamek (p 46—60 cm, hl 8—25 cm) a ze žlábku (š 22 cm, hl 7—11 cm) zaujímajícího asi třetinu obvodu (tab. 19:2). K zjištěné hloubce jamek a žlábku lze přičíslit asi 50—70 cm humusu k původní úrovni terénu. Objekt překrýval velkomoravský hrob č. 300 a pravděpodobně i hrob č. 68. Podle toho a podle střepů z výplně, které mají vyspělý velkomo­ ravský až povelkomoravský ráz, patří nejpravděpodobněji ranému povelkomoravskému období a je asi současný s některými pozdními hroby, které se nacházejí v jeho blízkosti (mají odlišnou orientaci od hrobů velkomoravských a obsahují pozdní inventář — esovité záušnice, masivní prsten se zahrocenými konci aj.). K celkové poloze objektu nutno pozna­ menat, že se nacházel asi 11 m severovýchodně od apsidy kostela, avšak již vně dvorce, v jedné ze tří skupin velkomoravských hrobů, které se vyznačovaly doklady pohanských přežitků (zejména výskytem keramiky) a již svou polohou mimo posvátný hřbitovní okrsek u kostela naznačo­ valy, že zde mohli být pohřbíváni pohané. Z půdorysu objektu 39 vyplývá, že nejde o náhodné uskupení jamek chronologicky odlišných (např. o postupné doplňování opor středového kůlu), nýbrž že jde o uzavřený komplex vybudovaný podle jednotného architektonického záměru. Vzhledem k mohutnosti jamek a jejich ne­ patrným vzájemným vzdálenostem je však zřejmé, že nejdříve musela být zahloubena jamka střední a v ní byl vztyčen kůl, pak byly postupně hloubeny obvodové jamky a do nich vsazovány kůly, a nakonec bylo vybudováno obloukovité oplocení. Z půdorysu také plyne, že objekt nelze rekonstruovat jako vysoký sloup vzepřený osmi vzpěrami; vzpěr by bylo jednak příliš mnoho (stačily by čtyři), jednak nemají od středu náležitý odstup, aby mohly účinně vzpírat, a konečně obvodové jamky nemají protáhlý eliptický tvar a příslušně utvářené stěny a dno, jak by tomu bylo u jamek po kůlech šikmo postavených. Vše tedy nasvědčuje tomu, že aspoň spodní část objektu představovala skupinu kolmo stojících kůlů na severovýchodní straně oplocenou. Průměr obvodových kůlů lze odhadnout na 30 cm, středového kůlu na 60 cm a kůlů v ohradě nejvýše na 10 cm. Výška kůlů, pokud volně stály, mohla kolísat u obvodových mezi 200—225 cm, u centrálního mezi 230 až 285 cm. Jak vypadala horní část objektu, byla-li nějak upravena nebo se konstrukčně odlišovala od spodní části, pro to nemáme žádných pod­ kladů. Lze o tom, stejně jako o účelu stavby uvažovat jen na základě analogií obdobných archeologických nálezů, jejich rekonstrukcí, po pří­ padě podle zařízení známých z výzkumů etnografických za respektování celkové nálezové situace. Analogie z archeologického a etnografického materiálu, jako osmiboké rošty sýpek nebo seníků z Warendorfu (obr. 12:6), košovité slovanské sýpky, nosné kůly větrných mlýnů, oplocené kříže, dřevěné zvonice, 15

16

17

18

19

20

105

21

22

nelze pro interpretaci obj. 39 použít pro odlišnosti v celkových rozměrech, v počtu a uspořádání kůlů, pro neobvyklou polohu ve vztahu ke kostelu a hřbitovu. Nenacházíme-li zcela přesvědčivou oporu pro interpretaci objektu 39 v sídlištních stavbách ani v křesťanských kultovních zařízeních, nezbývá než povšimnout si společných znaků s pohanskými kultovními stavbami. Nejvíce analogií tohoto druhu shledáváme ve východoslovanském prostře­ dí a vůbec ve východoevropské oblasti i u etnik neslovanských. Přes námitky vznesené v některých starších pracích je takovéto srovnání ve světle nejnovějších studií možné aspoň v rovině obecného srovnávání vnějších znaků jednoduchých pohanských kultovních zařízení umístěných pod širým nebem (tedy nikoliv chrámů, jaké známe u pobaltských Slo­ vanů). Nevíme pochopitelně, jaká ideová náplň se za těmito vnějšími znaky skrývala; tu jsou možné i jisté rozdíly. Nemáme-li u českých Slovanů doloženy v písemných pramenech po­ hanské chrámy a kultovní místa a ojedinělé zmínky o idolech a jiných objektech zbožňování nelze ve většině případů chápat jinak než jako interpretatio ecclesiastica, jsou dnes u nás k dispozici hmotné doklady existence slovanských kultovních předmětů z Mikulčic, datovaných do 5.—6. stol., pro něž shledáváme analogie v nálezech východoslovanských, a lze tudíž připustit, že i v konstrukci kultovních míst byly jisté shody, máme-li v obou případech zjištěny objekty tvarově velmi blízké, nerekonstruovatelné jako běžné sídlištní objekty a naopak plně odpovídající obrazu kultovních míst v popisu současníků. Základní složkou východoslovanských a jim blízkých pohanských obětišť představuje dřevěný idol nacházející se ve středu kruhu tvořeného buď příkopem, ohradou, dalšími idoly či ohništi. Tento princip je uplatněn i v obj. 39 z Pohanská a plně odpovídá popisu pohanského obětiště Rusů zachovaného ve spise arabského cestovatele ibn Fadlána o jeho cestě na Volhu v letech 921—922. Obětiště sestávalo podle ibn Fadlána z vy­ sokého, do země vsazeného dřevěného kůlu s vytesanou lidskou tváří, kolem něhož byla malá vyobrazení (idoly — patrně rovněž kůly) a za nimi stála dlouhá břevna vrážená do země. Chronologicky jsou obj. 39 z Pohanská nejbližší zbytky Perunovy sva­ tyně na Peryni u Novgorodu (obr. 12:1, 7). Význam možnosti srovnávání právě s tímto objektem spočívá v tom, že kultovní charakter Peryně je potvrzen jak letopisnými údaji, tak lidovou tradicí uchovanou téměř po celé tisíciletí, a konečně i skutečností, že v bezprostřední blízkosti kultov­ ního místa byl postaven křesťanský kostelík. Pohanská svatyně měla po­ dobu kruhové plošiny (p 21 m) s jámou (p 110 cm, hl 100 cm po idolu uprostřed, obehnané příkopem (š 5—7 m, hl až 1 m) s osmi výklenky na vnější straně; ve výklencích byly zbytky žárovišť. Vedle základní ideje idolu obklopeného kruhem je při srovnávání peryňské svatyně s obj. 39 z Pohanská nejpozoruhodnější princip osmi prvků opakujících se v ob23

24

25

26

27

28

29

30

31

106

vodovém útvaru: na Peryni 8 výklenků, na Pohansku 8 kůlových jamek — patrně stop po dalších idolech. Na význam čísla osm v pravěké myto­ logii mě upozornil akad. B. A. Rybakov, jemuž vděčím i za informace o dalším, dosud nepublikovaném obětišti zarubiněcké kultury z Děvič-gory u Tripolje, které je objektu z Pohanská velmi blízké svými rozměry. Jde o nevelké kruhové žároviště, v jehož středu byla kůlová jamka a v kruhu kolem ní osm jamek obvodových. I když tento objekt pochází z počátku n. 1., nelze jej vyloučit z okruhu praslovanských památek, neboť o slavinitě zarubiněcké kultury se běžně uvažuje. Za pohanská obětiště jsou označovány i další objekty spojené s žárovišti a s jednou nebo více jam­ kami po idolech ze Staré Rjazaně, z Vorgolského hradiště, z povodí Gnilopjati, z Kyjeva aj. Idea kruhového kultovního místa, v němž je centrální idol obklopen menšími modlami, je nejvýrazněji vyjádřena v nálezu z pol. 9. stol. na východobaltském hradišti Tušemlja (obr. 12:3). Kruh vymezený žlábkem má průměr 5,5 m, uprostřed je jamka po hlavním idolu. P. N . Tretjakov ukázal na dalších nálezech, že tato podoba obětiště má na Smolenštině dávnou tradici až na sklonek I. tis. před n. I. Rekonstrukce těchto obětišť uváděná P. N . Tretjakovem (obr. 12:9) odpovídá jak popisu sva­ tyně u ibn Fadlána, tak rekonstrukčním možnostem obj. 39 z Pohanská. Kruhový tvar nebo kruhové rozmístění prvků kultovních míst je za­ chován nejen u slovanských obětišť z Trzebiatówa (obr. 12:2), u kultov­ ních smolenských hradišť, ale i u starších pravěkých objektů jako např. u juchnovského hradiště na Blagověščenské hoře u Vščiže a též u kul­ tovních a hrobových staveb v jiných částech Evropy (obr. 12:4). Srovnáme-li archeologicky zjištěná východoslovanská a jim geograficky blízká, i když někdy mnohem starší kultovní místa s obj. 39 z Pohanská, zjistíme některé odlišnosti, ale i významné znaky společné. Rozdíly spočí­ vají především v tom, že objekt z Pohanská je podstatně menší než vět­ šina z nich, a dále v tom, že u něj nebyly zjištěny stopy ohně (ačko­ liv nelze vyloučit, že žároviště nebylo zničeno orbou, poněvadž pů­ vodní povrch na Pohansku se jen málo odlišoval od současného). Konečně objekt z Pohanská není umístěn na návrší. T. Palm však po pečlivém rozboru pramenů ukazuje, že pokládat výšinné umístění svatyň za typické pro Slovany je neodůvodněné a že známé případy z Rusi nestačí k zevše­ obecnění. Shodně i E. Wienecke dokazuje, že názor o výšinné poloze slovanských svatyň je neudržitelnou učeneckou konstrukcí, a konstatuje, že je třeba ji vyloučit z diskuse o dějinách slovanského náboženství. Vezmeme-li ostatně v úvahu terén z Pohanská i z jeho širšího okolí, nikde tam nenajdeme výrazné návrší, takže již z tohoto důvodu je tam výšinná lokalizace kultovního místa nemožná. — Společné znaky mezi objektem z Pohanská a zmíněnými východoevropskými nálezy jsou v pře­ vaze. Patří k nim především fakt, že idoly nestály v nějakém chrámu, nýbrž pod širým nebem, což je v několika případech doloženo i u Po32

33

35

34

36

37

38

39

40

41

42

43

107

Obr. 12. Analogie ke k u l t o v n í m u obj. 39 a s r o v n á n í jejich velikostí. 1 — P e r y ň u N o v gorodu (podle V . V . Sedova); 2 — T r z e b i a t ó w (podle W . F i l i p o w i a k a ) ; 3 — T u š e m i j a (podle P . N . T r e ť j a k o v a ) ; 4 — Skjeberg (podle R . Marstrandera); 5 — B ř e c l a v - P o h a n sko; 6 — Warendorf (podle W . Winkelmanna). Pokusy o rekonstrukce k u l t o v n í c h m í s t (v r ů z n ý c h m ě ř í t c í c h ) : 7 — P e r y ň u Novgorodu (podle V . V . Sedova); 8 — B ř e c l a v - P o hansko (dle autora); 9 — T u š e m l j a (podle P . N . T r e ť j a k o v a ) .

108

44

baltských Slovanů a odpovídá to staršímu stupni slovanského nábožen­ ství. Dále je to shodný tvar kruhu s hlavním idolem uprostřed (Peryň, Tušemlja aj.), uplatnění počtu osmi v prvcích periferního vymezení (8 obvodových kůlů na Pohansku stejně jako na Děvič-gore a 8 obvodových výklenků na Pery ni), shoda mezi rekonstrukčními možnostmi obj. 39 z Pohanská a popisem ruské svatyně u ibn Fadlána a konečně souvislost s kultem mrtvých nebo přímo s pohřebištěm. Rada indicií tedy svědčí pro kultovní výklad uvedeného objektu. Domyslíme-li naznačené úvahy o jeho rekonstrukci, máme před sebou obraz kultovního místa pod širým nebem, pozůstávajícího z jednoho idolu středového a osmi idolů perifer­ ních, chráněných na> SV straně oplocením (obr. 12:8). Při vybavování tohoto obrazu napadá, zda se v něm neskrývá odpověď na otázku mnohohlavosti slovanských bohů, jejímuž vyvrácení věnoval hodně důvtipu E. Wienecke. Není samozřejmě myslitelné, že by pohanské kultovní místo mohlo existovat v těsné blízkosti křesťanského chrámu, byť i ve skupině hrobů oddělené od posvátného okrsku kostelního hřbitova a vykazující v celko­ vém průměru vyšší počet dokladů pohanských přežitků. Mohlo vzniknout jedině po zániku kostela nebo aspoň po ztrátě jeho původní funkce. Uvedl jsem již indicie řadící objekt do povelkomoravského období a v pojednání o kostele jsem naznačil, že k zániku jeho sakrální funkce mohlo dojít již v průběhu 1. pol. 10. stol., zatímco stavba sama, sloužící již k obytným účelům podle ohniště v nartexu s úlomky tuhové keramiky mladohradištního rázu, stála ještě v 2. pol. 10. stol. V oné kritické části 10. stol., po pádu Velké Moravy, mohlo na čas dojít k rozkladu církevní organizace v souvislosti s oslabením nebo zánikem státní moci a mohl se projevit odpor lidu proti církvi i vládnoucí vrstvě návratem k pohanskému kultu. V historii Cech se ostatně uvažuje o pohanské reakci i ve vládnoucích kruzích v 2. čtvrtině 10. stol. v souvislosti se smrtí sv. Václava a sv. Lud­ mily. O silných pohanských přežitcích mezi lidem českých zemí svědčí jejich zákazy vyhlašované opakovaně v průběhu 11. stol. (1039, 1092). Též na Rusi můžeme pozorovat v polovině 11. stol. přímo odklon od křesťanství v podmínkách neúrody, hladu a politické krize vyvolané meziknížecími spory; obnovuje se tam tehdy uctívání pohanských kamenů, dolmenů a v mohylách se nachází velké množství amuletů. Návrat k po­ hanství je spojen s lidovými povstáními. Tím větší musela být síla pohanských tradic v první pol. 10. stol. na Moravě, ležící tehdy na peri­ férii mocenských zájmů českého a formujícího se uherského státu, které nutně musely vést k zápasu protikladných politických a ideových tenden­ cí. Na Pohansku mohli v té době ještě žít pamětníci (nebo první generace je­ jich potomků) pohanské svatyně — je-li výklad obdélníkové ohrady zčásti překryté kostelem správný — zaniklé v souvislosti s postavením křesťan­ ského chrámu někdy kolem poloviny 9. stol. 2ivé povědomí o místě po­ hanského posvátného okrsku mohlo vést k tomu, že nové kultovní místo 45

46

47

48

109

bylo zbudováno v jeho bezprostřední blízkosti, v té části hřbitova, kde již dříve, v době fungování kostela, pohřbívali ti, kteří v pohřebním ritu uplatňovali více pohanských tradic, dokonce do té míry, že své mrtvé pochovávali mimo posvěcenou půdu v bezprostředním okolí chrámu. Zbývá ještě podotknout, že kultovní obj. 39 je výrazem primitivnější formy kultu, než jakou představovala zdejší starší svatyně. Ta měla blíž k vyspělým chrámům Pobaltských Slovanů, které F. Oelmann řadil k sa­ mostatné severogermánsko-slovanské skupině chrámů a spatřoval v ní vlivy gallo-římských tradic. Úpadek v konstrukci kultovního místa i v úrovni kultu bylo možné vysvětlit tím, že projevy pohanství v 10. stol. mohly být po téměř staletém úsilí christianizačním jen krátkodobé a nemohly dosáhnout postavení kultu oficiálního a všeobecně platného. Vyjadřovaly spíše přesvědčení menších skupin lidí, kteří si zřizovali kul­ tovní místo jen pro sebe. 49

4.

POHŘEBIŠTĚ HROBY

II A

OJEDINĚLE

Více méně kompaktní skupinu 8 kostrových hrobů označenou jako pohřebiště II a 8 ojedinělých kostrových hrobů rozptýlených při jižním rohu dvorce (obr. 34—36; popisy na str. 334—341) lze hodnotit sou­ časně pro jejich blízkost prostorovou, rituální i časovou. Všechny lze klást do doby, kdy existoval dvorec, neboť některé z nich respektují jeho ohrazení či ohrazení usedlostí s ním souvisejících (hr. 1—4, 6, 7 z pohřebiště II, ojedinělé hroby 4, 7, 8), zejména opevnění mladší fáze. Ojedinělé hroby 4 a 8 přiléhají z vnější strany k mladšímu opevnění dvorce, stejně jako hrob 6/II. Ojedinělé hroby 10 a 11 přiléhají k ohradě obj. 126 (tab. 27) navazující na mladší fázi opevnění. Podobně většina hrobů pohřebiště II (1, 2, 3, 4, 7) respektuje ohradu usedlosti, která zřejmě přiléhala k dvorci v mladší fázi jeho existence (obr. 3 a plán 1 vpravo dole). Ojedinělý hrob 9 zřetelně porušoval v rámci obj. 107 žlábek po starší ohradě (tab. 19:1), která byla vybudována na JV straně staršího opevnění dvorce. Polohová situace ojedinělých hrobů 5 a 7 nedovoluje jinou představu, než že byly vyhloubeny až v souvislosti s mladším opev­ něním, případně ještě později. Jde tu tedy o případ známý z některých velkomoravských lokalit, kde se pohřbívalo přímo v osadě mezi obydlí­ mi. Jámy těchto hrobů byly většinou velmi mělké, mezi 40—60 cm pod současným povrchem. Část pohřbů se nacházela ještě v humusu nebo na rozhraní humusu a podloží, takže jámy byly nerozlišitelné (hr. 1, 4, 6, OH 6, 11); další se jen mělce zahlubovaly do podloží (4—25 cm) a jen OH 7 narušující obj. 87 měl výraznější hloubku (115 cm). Půdorysné 50

110

rozměry jam byly přiměřené velikosti koster; byly obdélníkovité nebo mírně lichoběžníkovité, se zaoblenými rohy, pouze OH 7 byl při dně oválný a měl místy převislé stěny. Zvláštní úpravy jam kromě zbytků kamenného obložení v podobě ojedinělých kamenů v hr. 1 a 4 nebyly pozorovány. Orientace většiny hrobů respektovala směr JZ-SV (s menšími odchyl­ kami), přičemž lebky směřovaly převážně k JZ a jen u hr. 6/II, v němž kostra ležela na břiše, byla orientace lebky obrácená. Čtyři hroby měly orientaci příčnou k uvedené poloze, tj. jejich delší osa směřovala rámcově od SZ k JV, přičemž u dvou byla lebka na SZ straně (OH 7, 9) a u dvou na JV straně (hr. 8/II a OH 8). Od těchto dvou základních směrů se odchy­ lovala orientace skrčené kostry OH 6 (lebka k J, nohy k S), která zřejmě zůstala nepohřbena v ruinách stavby 87. Kostry náležely jednak dětem (7) ve věku od 7 měsíců do 3—4 let, a jednak mužům (8), a to mladistvým mezi 14—16 léty (4) a zralým mezi 40—50 léty (3); pouze 1 muž byl dospělý. Jedna kostra bez lebky (hr. 8/II) patřila dospělému neurčitého pohlaví. Toto složení pohřbených je zajímavé, nelze je však bezpečně vysvětlit. Kostry byly poměrně špatně zachovány, částečně dislokovány a někdy jejich značné části chyběly (obr. 34; 36:1—8), což bylo zapříčiněno jejich mělkým uložením, které je nechránilo před zásahem pluhu. Pro drobné odchylky v poloze končetin není tedy třeba hledat zvláštní vysvětlení. Běžná byla zřejmě poloha naznak s nataženýma nohama a s pažemi podél těla; pouze v hr. 8/II bylo pravé předloktí položeno přes břicho (obr. 34:8) a v OH 11 byla pravá paže položena na prsou (obr. 36:8). Závažnější odchylky lze registrovat pouze u hr. 6, v němž kostra byla do jámy vhozena obličejem dolů (obr. 34:7) a u OH 6, kde byla kostra skrčena na levém boku (obr. 36:5). Zatímco v prvém případě jde o jev vysvětlovaný zpra­ vidla vampyrickými pověrami, v druhém případě jde patrně o kostru nepohřbeného jedince, který zahynul pod troskami katastroficky zaniklé stavby 87, v níž byly rozptýlené pozůstatky dalšího jedince a úplné kostry 4 domácích zvířat. Polovina hrobů obsahovala milodary. V mužských hrobech šlo většinou o nedatovatelné předměty, jako nože (hr. 2/II, OH 7, 9 — obr. 35:7; 36:12, 14), oválný rámeček přezky (OH 7 — obr. 36:13), fragmenty hřebenů nebo šidel (OH 4 — obr. 34:9, 10 — mohly se dostat do zásypu z kulturní vrstvy), ovčácké nůžky (OH 7 — obr. 36:11); jedině střepy z jednoho hrnce z hr. 8/II odpovídají vyspělé sídlištní velkomoravské keramice (obr. 35:8). Zato dětské hroby poskytly chronologicky výrazný inventář, který je dovoluje synchronizovat s kostelním hřbitovem. V hr. l/II byly zlaté knoflíčky s makovou granulací v deltoidech (obr. 35:2, 3) a stříbrný malinovitý knoflík s hrubou granulací v prstencích po celém povrchu (obr. 35:1) a v hr. 5/II byl pár měděných pozlacených gombíků zdobených úpadkovými lisovanými palmetami na pozadí puncovaném kroužky (obr. 51

111

35:4, 5), které patří k vyspělému veligradskému horizontu šperků z po­ slední třetiny 9. a 1. pol. 10. stol., s těžiskem výskytu až v počínajícím 10. stol. S touto datací je v souhlase i skleněný knoflík s železným ouškem z OH 10, v němž byla i chronologicky nevýrazná železná rolnička (obr. 36:16), která se ještě v počátku 10. stol. může vyskytnout. Vybavení hrobů by ukazovalo na jistou majetkovou diferenciaci pohř­ bených, i když zřejmě zkreslenou tím, že jsou zde pohřbeni jen muži a děti. Není zde však zastoupena vrstva bojovníků a jezdců. Patrně zde pohřbívala nějaká neprivilegovaná a snad pohanská skupina lidí, podobně jak je tomu v nejsevernější části kostelního hřbitova, ve dvou skupinách hrobů u vchodu do dvorce. 52

53

112

POZNÁMKY

SAKRÁLNÍ

K E K A P I T O L E

STAVBY

1

A

IV.

HROBY

V . Richter, Die A n f á n g e der groGmahrischen Architektur, Magna M o r a v i a , P r a h a 1965, 195, 203-204. Nálezovou z p r á v u o k o s t e l n í m h ř b i t o v ě publikoval F. Kalousek, B ř e c l a v - P o h a n sko I, v e l k o m o r a v s k é p o h ř e b i š t ě u kostela, Brno 1971; p l á n o v a n á monografie ponese titul B ř e c l a v - P o h a n s k o II. V e l k o m o r a v s k é p o h ř e b i š t ě u kostela. Archeologicko-historické zhodnocení. Šlo o pískovce, písčité a oolitické v á p e n c e ; podle J. Stelcla — J. Tejkala, Petrografický p ř í s p ě v e k k v ý z k u m u v e l k o m o r a v s k é h o hradiska P o h a n s k á u Břeclavi, Spisy P F U J E P , F 9, č. 427, B r n o 1961. B. Dostál, V ý z k u m v e l k o m o r a v s k é h o hradiska P o h a n s k á u Břeclavi, Slovácko 3, 1961, 20—22; F . Kalousek, N ě k t e r é n o v é poznatky k s t a v e b n í technice v e l k o m o r a v s k é architektury, S P F F B U F 5, 1961, 143-144. V. Richter, Magna Moravia, 194. Vyobrazeno u V . Vavřinka, C í r k e v n í misie v d ě j i n á c h V e l k é M o r a v y , P r a h a 1963, str. 143. J. PoSmourný, S t a v e b n í u m ě n í v e l k o m o r a v s k é říše, Architektura ČSSR 20, 1961, 129—135; týž, Provenience s t a v e b n í h o u m ě n í v e l k o m o r a v s k ý c h Slovanů, Z b F F U K O (Musaica) 22, 1971, 41-60. J. Cibulka, ZUT Fruhgeschichte der A r c h i t e k t u r i n M a h r e n (800—900), Festschrift K . M . Swoboda zum 28. 1. 1959, 55-74. Podle posouzení dr. J. Olczaka z university v Poznani, k t e r ý se z a b ý v a l s p e c i á l n ě o t á z k a m i v ý r o b y skla v r a n é m s t ř e d o v ě k u . Z. Weber, O t ř e t í m r o z m ě r u v archeologii, S P F F B U E 14, 1969, 222. G . P. Fehring, Die Stellung des friihmittelalterlichen Holzkirchenbaues i n der Architekturgeschichte, Jehrbuch des R ó m i s c h - G e r m a n i s c h e n Zentralmuseums M a i n z 14, 1967, 179-197. V . Richter, Magna Moravia, 203—204; týž, P ř e d k ř e s t a n s k é s v a t y n ě na M o r a v ě , Almanach V e l k á Morava, Brno 1965, 120—121. Krems, St. Margarethen, Ulrichsberg, Pulst aj. — A. Schober, Die Romerzeit i n Osterreich und i n angrenzenden Gebieten von Slowenien, W i e n 1953, II. Auflage, 82 f. B. Dostál, S l o v a n s k é k u l t o v n í místo na Pohansku u Břeclavi, V V M 20, 1968, 3-25. F. Kalousek, B ř e c l a v - P o h a n s k o I, srov. p l á n — hr. 44, 45, 49, 59, 60, 61, 73, 76, 110, 121, 265, 298; obr. 45:1; 75:2; 76:1. Rozdíl mezi p r ů m ě r e m k ů l o v ý c h jamek a k ů l ů je r ů z n ý ; p ř i k l á n í m se proto k s t ř e d n í m o d h a d ů m , tj. že k ů l v y p l ň o v a l asi j á m y . K tomu srov. C. Schuchhardt, Die Romerschanze bei Potsdam, P Z 1, 1909, 215—216; H a l š t a t s k á p r ů m y s l o v á osada v P r a z e - H l o u b ě t í n ě , A R 7, 1955, 194—195; F. Kalousek, V e l k o m o r a v s k é hradisko ve Z n o j m ě - H r a d i š t i na M o r a v ě , S P F F B U C 2, 1955, obr. 4; K. Brandt — H. Beck, E i n Grosshaus mit R ó s s e n e r K e r a m i k in B ó c h u m - H i l t r o p , Germania 32, 1954, Beilage 5—6; K . Schwarz, S p á t l a t é n z e i t l i c h e Viereckschanzen — keltische K u l t p l á t z e , Neue 2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

u

M

15

16

2

3

113

Ausgrabungen i n Deutschland, B e r l i n 1958, 239, A b b . 6; W. Winkelmann, Eine westfállische Siedlung des 8. Jahrhunderts bei Warendorf, G e r m a n i a 32, 1954, Beilage 4, Taf. 28:1; A. Herrnbrodt, Der Husterknupp. K ó l n - G r a z 1958, A b b . 12; W. Dehn E. Sangmeister, Die Heuneburg beim Talhof, G e r m a n i a 32, 1954, A b b . 10. Odhad v ý š k y k ů l ů je j e š t ě p r o b l e m a t i č t ě j š í pokud n e m á m e p ř e d s t a v u o jejich funkci ve s t a v e b n í m celku. U k ů l ů použitých ve s t a v e b n í c h k o n s t r u k c í c h a vysta­ v e n ý c h nejen k o l m é m u , ale i b o č n í m u tlaku se p ř e d p o k l á d á , že byla z a h l u b o v á n a asi V Í celkové délky. W. Winkelmann, Die Ausgrabungen i n der f r ú h m i t t e l a l t e r l i c h e n Siedlung bei Warendorf (Westfallen), Neue Ausgrabungen i n Deutschland, B e r l i n 1958, 492, 505, A b b . 4, 5:VII, 8:VII, Beilage 1, 2. L. Niederle, 2SS1/2, P r a h a 1913, 800 n., tab. L I I : 1 , 2; K. Moszyúski, Kultura l u d o v á Slowian I, v y d . II, Warszawa 1967, obr. 202, 203, obr. 450:3 na str. 244 až 245, 518. V . Hrubý, V ě t r n ý m l ý n z doby h r a d i š t n í , S P F F B U E 1, 1956, 107-114; týž, S M V V , 170—174; 1. V. Makoveckij, A r c h i t e k t u r a ruskogo narodnogo žilišča. Sever i V ě r c h n ě j e Povolžje. M o s k v a 1962, 215—216, obr. na str. 311. Srov. n a p ř . B . Vavroušek, C í r k e v n í p a m á t k y na P o d k a r p a t s k é Rusi, P r a h a 1929, 14 (Sola); v y s k y t u j í se v š a k též u n á s kdekoliv na v e n k o v ě . Ú l o m e k zvonu v m o r a v s k ý c h nálezech 9. st. je z a t í m ojedinělý — M i k u l č i c e ; zvony a zvonice byly v 9. stol. b ě ž n ě rozšířeny v Itálii a v B y z a n c i ; odtud se v 10. stol. p ř e n e s l a jejich obliba na "Rus (F. Táborský, R u s k é u m ě n í , díl l/l, P r a h a 1921, 34—38); existenci j e d n o d u c h ý c h zvonic nelze ve v e l k o m o r a v s k é m období a priori v y l o u č i t ; p ř í k l a d e m jednoduchosti jejich konstrukce mohou posloužit lidové zvoničky z m o r a v s k é h o H o r á č k a a odjinud, jejichž rozšíření je s p o j o v á n o až s t e r e z i á n s k ý m o h ň o v ý m patentem z 2. pol. 18. stol. (J. F . Svoboda, Z v o n i č k y na m o r a v s k é m H o ­ r á č k u , P r a h a 1932, 5.) T. Palm. Wendische KultstStten, L u n d 1937, 6-7, 140-152, 165-166. Z . R. Dittrich, Z u ř religiosen U r - und F r ú r g e s c h i c h t e der Slawen, Jahrbiicher fúr Geschichte Osteuropas 9, 1961, 481—510; V. Polák, S l o v a n s k é n á b o ž e n s t v í , V P S 1, 1956, z e j m é n a str. 131—132; B . A. Rybakov, Z a d a č i izučenija slavjanskogo jazyčeskogo mirovozzrenija, Metodologičeskije voprosy o b š č e s t v ě n n y c h nauk, M o s k v a 1966, 369 až 380. S. A. Tokarev, Rannije formy religii, M o s k v a 1964, 17—25. L. Niederle, Rukověť s l o v a n s k ý c h starožitností, P r a h a 1953, 307; T. Palm, 1. c , 142; Z. Kalandra, České p o h a n s t v í , P r a h a 1947, 100. E. Wienecke, Untersuchungen zur Religion der Westslawen, L e i p z i g 1940, 19 až 193. B . Novotný, H r o m a d n ý nález h l i n ě n ý c h votivních s y m b o l ů ze s l o v a n s k é h o k n í ž e ­ cího hradu u Mikulčic, P A 57/2, 1966, 649-688. G . B . Fedorov, Naselenije jugozapada SSSR v I — n a č a l e II tysjačeletija n. e., Sov. etn. 1961, No 5, 96, 103, obr. 13:6-8. A. P- Kovalevskij, K n i g a A c h m e d a i b n - F a d l á n a o jego p u t ě š e s t v i i na Volgu v 921-922 gg., Charkov 1956, 142-143 (§99). V. V. Sedov, D r e v n ě r u s s k o j e jazyčeskoje svjatilišče v P e r y n i , K S I I M K 50, 1953, 92—103; týž, Novyje dannyje o d r e v n ě r u s s k o m svjatilišče Peruna, K S I I M K 53, 1954, 105-108. Otčet o raskopkach P r i d n ě p r o v s k o j archeologičeskoj ekspedicii v 1963 g. (Nač a l n i k ekspedicii B . A . Rybakov). A r c h i v I A A N S S S R , Moskva, P l , No. 3030, str. 12—14. Uvedeno s l a s k a v ý m s v o l e n í m B. A. Rybáková. P l á n h r a d i š t ě Děvič-gora je p u b l i k o v á n u V . J. Dovženka, Zemlerobstvo drevnoj Rusi, K i i v 1961, 101. Podle r e f e r á t u A. L. Mongajta na z a s e d á n í s l o v a n s k o - r u s k é h o sektoru Archeolo­ gického ú s t a v u A N SSSR v M o s k v ě v listopadu 1966. Srov. též I. G . Rozenfeldt, 1 7

18

19

2 0

2 1

2 2

2 3

2 4

2 5

26

2 7

2 8

2 9

3 0

3 1

3 2

3 3

114

Raskopki severnogo mysa s t a r o r j a z a ň s k o g o gorodišča, Archeologičeskije otkrytija 1966 g., M o s k v a 1967, 44. A. N. Moskalenko, Svjatilišče na reke Vorgol, S A 1966, N o 2, 203-209. I. P. Rusanova, J a z y č e s k o j e svjatilišče na reke Gnilopjat pod Ž i t o m i r o m , K u l ­ tura d r e v n ě j Rusi, M o s k v a 1966, 233-237. V. V. Chvojka, Drevnije obitatěli S r e d n ě g o P o d n ě p r o v j a i ich k u l t u r a v doistoričeskije vremena, K i j e v 1913, 66; M. K. Karger, Drevnij K i j e v , M o s k v a — L e n i n g r a d 1958, I, 105-112. P. N. Tretjakov, Drevnije gorodišča Smolenščiny, M o s k v a — L e n i n g r a d 1963, 17, 59—65, 96—102; týž, O drevnostjach serediny i t r e t ě j č e t v e r t i I tysjačeletija v j u ž n y c h častjach V ě r c h n ě g o P o d n ě p r o v j a , S A 1965, N o 4, 77. W. Filipowiak, S l o w i a ň s k i e miejsca kultowe z Trzebiatowa, pow. Grifice, Mate­ riály Zachodnio-Pomorskie 3, 1957, 75—97. V. V. Sedov, J a z y č e s k i j e svjatilišča smolenskich k r i v i č e j , K S I I M K 87, 1962, 57 až 64. ' B. A. Rybakov, J a z y č e s k o j e svjatilišče na Blagověščenskoj gore. Po sledam drevnich kultur. Drevnjaja Rus. M o s k v a 1953, 108—113. R. M . Pernička, Eine u n i k á t e Grabanlage der Glockenbecherkultur bei Prosiměřice, S ú d w e s t m a h r e n , S P F F B U E 6, 1961, 9—54, tab. I - I V ; B. Novotný, K otázce k u l t u m r t v ý c h na p o h ř e b i š t i doby s t ě h o v á n í n á r o d ů u S m o l í n a na M o r a v ě , A R 9, 1957, 462—479; týž, Hroby kultury zvoncovitých p o h á r ů u S m o l í n a na M o r a v ě , P A 49, 1958, 297—311; A. Mahr, Stonenhenge, ve spise M. Ebert, Reallexikon der Vorgeschichte, B d . 12, B e r l i n 1928, 442-450 aj. T. Palm, 1. c , 34-37. E. Wienecke, 1. c , 54. T. Palm, 1. c , 35, 51. ' E. Wienecke, 1. c , 142-177, 290. '• V diskusi o tomto p r o b l é m u po p ř e d n á š c e k o n a n é autorem na z a s e d á n í slov a n s k o - r u s k é h o sektoru a r c h e o l o g i c k é h o ú t a v u A N U S S R v K y j e v ě dne 2. 11. 1972 vyslovil V . J. Dovženok názor, že k ř e s ť a n s k ý c h r á m i p o h a n s k é obětiště mohly existovat vedle sebe s o u č a s n ě v d ů s l e d k u p r o l í n á n í k ř e s ť a n s k ý c h a p o h a n s k ý c h p r v k ů v s l o v a n s k é ideologii. V . Novotný, České dějiny, P r a h a 1912, 1/1, 472, 478, 629; 1/2, 355-357. '' B. D. Grekov, K y j e v s k á Rus, P r a h a 1953, 263-268, 401-403; B. A. Rybakov, Jazyčestvo i christianstvo v d r e v n ě j Rusi, Tezisy dokladov na zasedanijach posvjaščonnych itogam polevých issledovanij 1965 g., M o s k v a 1966, 4. F. Oelmann, Z u m P r o b l é m des wendischen Tempels, Bonner J a h r b ú c h e r 145, 1940, 154-165. Srov. S t a r é Město, osada V I „Nad H a l t ý ř i " - V. Hrubý, S M V V , 86-88, 347. S t e j n á situace je i na j i n ý c h m í s t e c h P o h a n s k á — na S V a J Z p ř e d h r a d í , na sídliš­ tích v a r e á l u ž á r o v é h o p o h ř e b i š t ě i v lesní školce. B . Dostál, Slov. p o h ř e b i š t ě , 27; í. BorJcovsícý, S k r č e n é p o h ř b y doby knížecí v Cechách, P A 4 1 , 1938, 134-139. B . Dostál, Slov. p o h ř e b i š t ě , 63. V. Hrubý, S M V , 266; s h o d n é r o l n i č k y jsou v hr. 98 na k o s t e l n í m h ř b i t o v ě P o ­ h a n s k á — F. Kalousek, B ř e c l a v - P o h a n s k o I, obr. 98. 34

3 5

36

37

3 8

39

l0

4 1

a

/,:>

M

A

a

4 7

8

4a

6 0

5 1

6 2

53

115

V.

KULTURNÍ

VRSTVA

1

Kulturní vrstva jako druhotný produkt sídlení v areálu dvorce na Pohansku splývá s povrchovou humusovitou vrstvou silnou 40—60 cm, která se vytvořila v geologické současnosti — aluviu. O rychlosti a inten­ zitě narůstání této vrstvy si lze učinit jistou představu na základě toho, že podezdívky a zbytky podlah povrchových staveb (obj. 24, 25, 35, 94, 97) velkomoravského období se v době výzkumu nacházely asi 25—30 cm pod dnešním povrchem a pod nimi pokračuje humusovitá vrstva dalších 20—30 cm než je dosaženo podloží. Nálezy různých epoch a zejména jednotlivých fází slovanského osídlení jsou promíšeny v celé síle humusovité vrstvy, neboť na jedné straně orba, zasahující nejméně do hloubky kolem 30 cm a místy i více (někdy byly v podloží patrné rýhy po pluhu), vynesla starší nálezy k povrchu a na druhé straně se v důsledku stavební činnosti dostaly i nejmladší slovanské nálezy do spodní části humusovité vrstvy, případně i do zahloubenin v podloží. Zdejší sídlištní vrstva se tedy jeví jako jednolitá a nálezy z ní lze třídit pouze typologicky. V zásadě jde o památník jednovrstevný. Existují pouze ojediněné lokální podmínky, kde je vrstva stratigraficky rozčleněna zásahem člověka. Stalo se tak jílovitou úpravou pod obj. 24 (tab. 16), štěrkopískovou podlahou u obj. 35 (tab. 18) a podlahou kostela (dílčí úseky této situace jsou patrné na tab. 28:3; 40:1—3). Všechny tyto úpravy rozdělující sídlištní vrstvu vznikly až v době velkomoravské, takže keramický materiál v oddělené spodní a horní části vrstvy nemůže být zásadně odlišný, zejména když nelze vyloučit pozdější porušení spojená s proniknutím mladšího materiálu do spodní části vrstvy. K takovému narušení bezpečně došlo při novověké těžbě kamene z ruin kostela. Přesto se však pod úpravou obj. 24 jeví výrazná převaha starohradištního materiálu a přímo pod ní se nacházejí dva starohradištní objekty (34, 50). Stejně i pod podlahou kostela jsou jen starohradištní objekty 119—121. Do jisté míry je oddělena od povrchové humusovité hlíny vrstva s mezolitickými nálezy svou hloubkou v 80 až 90 cm; o jejím narušení pozdějšími zásahy, případně prolínání k spod­ nímu okraji humusu svědčí ojedinělé nálezy mezolitické industrie v po­ vrchové vrstvě.

117

1.

PŘEDŠLO VAN SKÉ

NÁLEZY

Kulturní vrstva v areálu dvorce obsahovala nepatrnou příměs předslovanských nálezů, které se zčásti dostaly druhotně i do výplně hradišt­ ních zahloubených objektů (19, 31, 69, 71, 101, 105, 106), nebo se ocitla v souvislosti s nadzemními stavbami 107 a 108. Vedle asi 350 kusů štípané mezolitické industrie jde přibližně jen o 20 fragmentárních nálezů po­ cházejících z období neolitu až eneolitu, laténu a z doby římské. M e z o l i t reprezentuje štípaná kamenná industrie (z rohovce, pazourku, křemene, rádiolaritu, obsidiánu aj.) mikrolitického rázu roztroušená v růz­ ných čtvercích, většinou v druhotné poloze. Výjimečně se dostala i do výplně slovanských jam a zahloubených staveb (obj. 29, 31, 105 — tab. 51:8; 54:4a). Pouze na dvou místech bylo při sondování podloží zjištěno v původní poloze v tmavěji zbarveném prostředí, v hloubce 80—90 cm větší soustředění nálezů: na rozhraní čtverců A 16—56 na ploše asi 350 X 380 cm bylo nalezeno 253 kusů kamenné industrie (vesměs odpadový materiál, nepravidelné úštěpy, zlomky čepelí a škrabadla) a při jižní straně čtverce A 7—62, v hloubce asi 80 cm, na ploše cca 550 X 90 cm bylo sebráno 56 kusů štípané industrie (nepravidelné úštěpy, zlomky čepelí). Chybí pravidelně retušované geometrické mikrolity. F. Kalousek předpokládá v těchto místech mezolitické sídlištní objekty. N e o l i t je doložen okrajovým střepem z jemně plavené hlíny po­ cházejícím z bombovité nádoby zdobené nepravidelně rozmístěnými otisky prstů (obj. 13:9); náleží volutové kultuře. Ze sklonku neolitu nebo z eneo­ litu se zachoval fragment kamenné sekerky ze zelené břidlice s asymet­ ricky zbroušeným tělem (obj. 101 —tab. 86:5). L a t é n je zastoupen rozmanitými výrobky. V obj. 71 byla polovina prstencovitého korálu z černé sklovité pasty zdobené příčnými pruhy (p 3,15 cm; tab. 69:6); shodné korály jsou hojně zastoupeny na laténských oppidech Starém Hradisku i Stradonicích. Z obj. 105 a z kulturní vrstvy ve čtvercích A 11—52 a A 6—53 pocházejí tři zlomky silně profilovaných náramků z modrého skla (š 1,4—1,6 cm; v 0,7 cm) zdobených plastickými lištami, někdy s příčnými rýhami nebo jinobarevnými vlnicemi (tab. 88:9; obr. 13:14—15). Ostatní laténské nálezy představují střepy, nejčastě­ ji ovalené okraje tuhových soudkovitých situl (obj. 69 — tab. 68:30; A 4—55 — i. č. 26 730; A 22—66 — i. č. 37 823; A 7-70 — obr. 13:12), z nichž jednu bylo možné kresebně rekonstruovat; je zdobena svislým rýhováním (po 21,5 cm; pd 14 cm; v 19 cm; obr. 13:11). Střepy z rýhova­ ných situl byly i v obj. 106a (i. č. 57 493) a 108 (i. č. 51 393). Pro tuhové situly existují nesčetné analogie v celém středoevropském prostředí da­ tované od sklonku 2. stol. před n. 1. až do počátku doby římské. Z laténského soudkovitého hrnce pochází šedohnědý, uvnitř cihlově červený střep s poškozeným, výrazně zeslabeným a od výdutě odsazeným okrajem; na povrchu a zejména uvnitř vystupují ostré kaménky (po 18 cm; obr. 13:13). 2

3

4

5

6

7

8

118

Obr. 13. P ř e d s l o v a n s k é n á l e z y . U k á z k y m e s o l i t i c k é k a m e n n é industrie (1—8); fragment n e o l i t i c k é n á d o b y k u l t u r y v o l u t o v é (9); zlomek b r o n z o v é h o srpu ? (10); zlomky l a t é n s k é k e r a m i k y (11-13) a s k l e n ě n ý c h n á r a m k ů (14, 15) a s t ř e p y z doby ř í m s k é (16-19).

119

Ř í m s k á doba je zastoupena třemi střepy s rytou hřebenovou vý­ zdobou (obr. 13:16—18), pro něž jsou četné analogie z moravských lokalit (Nejdek, Křepice, Sebranice, Sudice aj.), typické pro pokročilý stupeň starší doby římské (80/120 až 170/200 n. I.). Provinciálního původu je asi fragment misky s mírně zesíleným a zaobleným okrajem, z jemně plavené šedé hlíny (obr. 13:9); snad šlo o prstencovou misku nebo její napodobe­ ninu, jejichž chronologie je rámcově shodná s předcházejícími nálezy. O žlábkovaném fragmentu bronzového předmětu (obr. 13:10) nelze bez­ pečně rozhodnout, zda pochází již z doby bronzové (zlomek srpu?) nebo patří až období protohistorickému. Předslovanské nálezy v kulturní vrstvě dvorce na Pohansku jsou nejen nepočetné, ale nebyly též s výjimkou mezolitické industrie nikdy zjiš­ těny v předslovanských sídlištních objektech nebo hrobech. Znamená to, že starší osídlení zde bylo jen velmi sporadické a spíše se zdá, že tato oblast byla jen hospodářsky využívána k lovu, rybolovu, pastvě, těžbě dřeva, sběru různých plodin případně surovin, nebo byla jen komunikační trasou procházenou čas od času při obchodních výpravách, válečných ta­ ženích apod. 9

10

11

2.

SLOVANSKÉ

NÁLEZY

Slovanské nálezy tvoří rozhodující převahu získaného archeologického materiálu. Z toho důvodu by se dala kulturní vrstva dvorce označit za slovanskou. Vrstva vykazuje v různých místech rozdílný stupeň nasyce­ nosti nálezy (plán 4). Značná nasycenost se jeví v severní části výkopu (od pásu 52 po pás 65), dále v jižní části (od pásu 73 do pásu 80), nad objekty velmožského sídla a vůbec na obvodu dvorce. Poměrně malá je nad kůlovými nadzemními stavbami. Střední část dvorce je téměř prázdná. Větší nasycenost vrstvy v severní části výkopu je vysvětlitelná tím, že še zde protínají tři sídlištní horizonty: časněslovanský, velkomoravský a povelkomoravský. Obsah sídlištní vrstvy úzce souvisí s inventářem slovanských nadzem­ ních i zahloubených staveb, jam a žlábků. Vrstva obsahuje jednak odpad vyházený během existence osídlení do okolí staveb, jednak v ní byl orbou roztažen inventář nadzemních staveb spolu s jejich pozůstatky, a byly jí vyplněny zahloubené stavby a jámy, ať záměrně člověkem při vyrov­ návání povrchu nebo přirozenými splachy z okolí. Kromě toho zahloubení staveb nezačínalo úrovní podloží, ale úrovní dřívějšího povrchu, tj. již v humusovité vrstvě, takže část jejich výplně byla při výzkumu přiřazena k obsahu kulturní vrstvy čtverců, neboť obrys objektů nemohl být v hu­ musovité vrstvě postižen. V souvislosti s těmito úvahami vyvstává otázka výskytu uzavřených 120

sídlištních nálezových celků v areálu dvorce. Z 73 velkomoravských objektů je 32 nadzemních a materiál pocházející z nich splývá s obsahem kulturní vrstvy; jde o tzv. otevřené nálezové celky v pojetí I. S. Kameněckého. I když shodou okolností se většina nadzemních velkomoravských objektů ve vnitřním areálu dvorce nacházela v místech, kde v sídlištní vrstvě ne­ byla příměs starohradištního materiálu, a lze tudíž střepy z nich charakte­ rizovat jako středohradištní, nelze je využít pro jemnější třídění jak pro výše uvedený důvod, tak pro nevelký počet. Střepy a jiný odpad byly zřejmě z nadzemních objektů vyhazovány, resp. uklízeny a je otázka na­ kolik a kdy se dostaly do blízkých zahloubených objektů. Z hlediska uzavřenosti nálezových celků je situace lepší u sídlištních jam (ve smyslu zahloubených staveb i drobnějších jam). U většiny za­ nikla jejich funkce na existujícím sídlišti a byly záhy záměrně zasypány (byť i odpadem) a lze je tudíž chápat jako uzavřené celky, i když je rozdíl mezi původním obsahem vzniklým před ztrátou prvotní funkce objektu a druhotným zásypem. Zřejmě je však tato typologická diference zane­ dbatelná, o čemž nejlépe svědčí to, že v areálu velkomoravského dvorce bylo na 40 jam s výlučně časněslovanským materiálem, mezi nimiž je možné ještě dále rozlišit celky pouze s nezdobenou v ruce robenou keramikou, celky se smíšenou keramikou a celky s výlučně zdobenou částečně obtáčenou keramikou. Jen v 7 jámách s nevelkým počtem inven­ táře byly časněslovanské a velkomoravské střepy zastoupeny natolik rov­ noměrně, že nebylo možné jen podle nich rozhodnout, zda jde o velko­ moravský objekt vzniklý v místech, kde byla kulturní vrstva silně nasycena časněslovanským materiálem, nebo o časněslovanský objekt, který byl porušen velkomoravským zásahem. Nevelká příměs časněslovanského ma­ teriálu ve velkomoravských objektech je snadno vysvětlitelná. Složitější je problém uzavřenosti vlastních velkomoravských celků, poněvadž pocházejí z období časově podstatně kratšího než období starohradištní, z míst s intenzívní stavební činností, kde však ne vždy vznik nových staveb musel znamenat zánik všech staveb starších. V pojetí J. Neústupného lze chápat jako uzavřený celek inventář obj. 98, který musel být záměrně zplanýrován, neboť nad ním byl vybudován srub s maltovou podezdívkou — obj. 94. Méně jasná je situace u obj. 20 a 29, v jejichž výplni byly zjištěny vrstvy, které mohly být nejen výsledkem zasypávání, ale i splachů z okolí. Nicméně i tu se mohl dostat do výplně jen středohradištní ma­ teriál z okolních nadzemních objektů, ale vzhledem k tomu, že šlo o objekty velké a zaplňování mohlo trvat delší dobu, mohl být výrazněji setřen rozdíl mezi materiálem z doby užívání objektu a materiálem, který se dostal do výplně po jeho zániku. Jinými slovy, obsah inventáře všech tří jmenovaných objektů (20, 29, 98) se svými znaky sblížil, i když stratigrafická pozorování mluví o rozdílné době vzniku těchto tří objektů. O blízké příbuznosti inventáře všech tří uvedených objektů mluví to, že v jejich zásypu byla malta a omítka — zřejmě z podezdívek nadzemních 12

13

14

121

objektů (případně kostela), a dále to, že střepy tří nádob se našly jak v obj. 20 a 29, tak i v obj. 98. O tom, že uzavřenost celků i ze zahloubených objektů nelze chápat absolutně, svědčí nejlépe rozptyl střepů ze stejných nádob v různých, často navzájem značně vzdálených objektech (srov. soupis).

122

P O Z N Á M K Y

K E K A P I T O L E

K U L T U R N Í

V R S T V A

V.

' Definici k u t u r n í nebo s í d l i š t n í vrstvy p o d á v á J. Neústupný, K m e t o d á m archeo­ l o g i c k é p r á c e , C N M 126, 1957, 54—58; srov. t é ž D . A. Avdusin, Polevaja archeologija SSSR, M o s k v a 1972, 26-43. Seznam m e z o l i t i c k ý c h a r t e f a k t ů ve č t v e r c í c h : A15-53 (36 598); A 12-55 (8487); A 1-56 (28 006); A 5-56 (26 443-4); A 13-56 (4567); A 15-56 (25 986-7); A 16-56 (6888); A 9-57 (9792); A 15-57 (25 989); A 7-58 (10 640); A 12-58 (8597); A 6-59 (10 941-2); A 19-60 (24 063); A 4-62 (26 935); A 7-62 (10 971-4); A 21-62 (22 772). 2

F . Kalousek, Habitat m é s o l i t h i q u e á Pohansko pres de B ř e c l a v (Moravie), Investigations a r c h é o l o g i q u e s en T c h é c o s l o v a q u i e , Prague 1966, 39. B. Dostál - J. Stelcl - J. Malina, S P F F B U E 16, 1971, 181. J. Meduna, S t a r é Hradisko, F A M I I , Brno 1961, tab. 12:27-30, 35, 36; J . L . Píč, S t a r o ž i t n o s t i , d í l II/2, P r a h a 1903, tab. V I :6, 7, 23-26. Analogie: J. Meduna, S t a r é Hradisko, tab. 11:2, 19; J . L . Píč, S t a r o ž i t n o s t i II/2, tab. V:32, 37-40. J. Meduna, S t a r é Hradisko, tab. 47—48; J . F i l i p , K e l t o v é ve s t ř e d n í E v r o p ě , P r a h a 1956, obr. 98. 3. Filip, K e l t o v é ve s t ř e d n í E v r o p ě , 204, 208. R. M. Pernička, Die K e r a m i k der á l t e r e n r ó m i s c h e n Kaiserzeit i n M a h r e n , B r n o 1966, 75-76, 142, tab. XLIII:10, 13; X L I V : 1 7 , 21 aj. H . M . Pernička, 1. c , 142-143. O b d o b n á situace je i v j i n ý c h č á s t e c h P o h a n s k á ; srov. B. Dostál, Severovýchodní p ř e d h r a d í B ř e c l a v i - P o h a n s k a , S P F F B U E 15, 1970, 137, 139, 141; obr. 9:6, 19; 11:1, 12-14; 12:5, 27; 13. I. S. Kameněckij, K teorii sloja, Statistiko-kombinatornyje metody v archeologii, M o s k v a 1970, 84-85. J . Neústupný, K m e t o d á m a r c h e o l o g i c k é p r á c e , Č N M 126, 1957, 66. J . N e ú s t u p n ý , 1. c , 66. 3

4

5

6

7

8

9

í 0

11

1 2

, 3

1 4

123

VI.

KERAMIKA

Keramika tvoří většinu sídlištních nálezů v areálu velmožského dvorce a její rozbor je časově nejnáročnější. V soupisové části není přirozeně možné veškerou keramiku popsat, poněvadž práce by se rozrostla do ne­ únosných rozměrů. Proto je u popisu jednotlivých objektů pouze stručná charakteristika keramického inventáře s odkazem na kresebné tabulky, kde jsou vyobrazeny celé nádoby, jejich větší části, varianty zastoupené okrajové profilace, střepy se zvláštní výzdobou, značky na dnech aj. U kaž­ dé kresby jsou uvedeny při okraji měřitelné rozměry a za pořadovým číslem numerický kód nevyobrazených nebo nevyobrazitelných znaků. V textu k tabulce je uvedeno inventární číslo nálezů; v případě, že nádoba nebo její torzo je slepeno z více inventárních čísel, je uvedeno pro ne­ dostatek místa pouze jedno z nich. Celkem je na tabulkách vyobrazeno kolem 1 000 keramických nálezů. Již zběžný pohled na tabulky naznačuje, že v nálezech je zastoupena ke­ ramika tří časových horizontů — časněslovanského , velkomoravského a po velkomoravského. Pro hodnocení sídlištní keramiky z areálu velmož­ ského dvorce a z celého Pohanská vůbec má základní význam skutečnost, že ji lze srovnávat s keramikou ze žárových i kostrových hrobů z téže lo­ kality. Význam možnosti srovnání s keramikou ze žárových hrobů spočívá v tom, že shodnou sídlištní keramiku můžeme časově ztotožnit s horizon­ tem žárového ritu, i když přesnější absolutní datace zůstává nepostižitelná. Vzhledem k tomu, že Pohansko leží v centrální velkomoravské oblasti, kde vývoj hmotné kultury probíhal nejrychleji, dá se předpokládat, že horizont žárových hrobů se tam příliš neprolínal s horizontem kostrových hrobů, takže je lze prakticky pokládat za oddělené; potvrzuje to odlišnost keramiky z kostrových hrobů (zejména z hrobů u kostela) od keramiky ze žárových hrobů. Srovnání sídlištní keramiky s nádobami z kostrových hrobů kostelního hřbitova skýtá možnost chronologicky ztotožnit některé keramické typy ze sídliště s horizontem šperků staroměstského rázu buď přímo (pokud jsou některé keramické typy v hrobech se šperky — hrob 127 a 253) , nebo zprostředkovaně (bereme-li pohřebiště jako celek). Šperky umožňují po­ někud přesnější dataci. 1

2

125

1.

KOD POPISU K E R A M I K Y

Kód popisu keramiky je v této práci vyjádřen pěti číslicemi uváděnými za pořadovým číslem obrázku na pérovkových tabulkách. Z vyobrazení může čtenář vyčíst přímo tvar nádoby, okrajovou profilaci, výzdobu, tvar dna případně značku. Kód ho pak informuje o složení hlinitého těsta (I), o způsobu úpravy povrchu (II), o barvě (III), výrobní technice (IV) a kva­ litě vypálení (V). Pokud není některý ze znaků zjistitelný, je číslice na­ hrazena vodorovnou čárkou. Význam číslic u jednotlivých znaků je vy­ světlen v následujícím textu (stručněji v ruském a německém překladu na přiloženém listě). I. S l o ž e n í h l i n i t é h o t ě s t a bylo sledováno na lomu i na povrchu prostým okem. V jednotlivých případech není vyloučeno, že na lomu v jiném místě by se materiál jevil poněkud jinak. Teprve po stano­ vení základních skupin byly provedeny nábrusy typických vzorků (tab. XXVIII), které v podstatě potvrdily správnost makroskopického pozoro­ vání. Hlína byla míšena: 1. s pískem (tab. XXVIII:3), tj. se zřetelně pa­ trnými zrnky, jejichž průměr nepřesahoval l m m ; 2. s pískem a slídou, tzn. že do hliněného těsta ostřeného stejně jako v předešlém případě jsou přimíšena lesklá zrnka slídy zřejmě nezáměrně; kód nevyjadřuje stupeň slídové příměsi, který je u ojedinělých střepů značně vysoký; 3. s pískem a kaménky (tab. XXVIII:1, 2), tj. do ostřiva stejného jako v bodě 1 jsou přimíšeny ve výrazném množství drobné či větší kaménky o průměru větším než 1 mm; 4. s pískem, slídou a kaménky, kdy do ostřiva jako v bodě 2 jsou přidány i kaménky; 5. s jemně plaveným mikroskopickým pískem (tab. XXVIII:4) prostým okem sotva postižitelným; bývá u vy­ táčené keramiky se specifickou výzdobou; 6. jemně plavená, bez viditel­ ného ostřiva, někdy s náhodně přimíšenými většími zrny písku (tab. XXVIII:8, se vyskytla jen ojediněle; charakteristický je nápadně lehký střep; 7. pórovitý materiál s vápenitým ostřivem, které na povrchu při pálení shořelo (tab. XXIII:11; XXVIII:6); 8. tuha buď jemně rozemletá nebo ve větších zrnech (tab. XXVIII:7). II. Ú p r a v a p o v r c h u . Kód vyjadřuje jen její vzhled, aniž rozlišuje, zda jí bylo dosaženo celkovým míšením těsta nebo přetřením zvláštní hlinitou vrstvičkou, jak se tomu zdá být u střepů z obj. 71 a 74. Povrch byl: 1. jemně drsný, u většiny nádob se složením těsta 1—2; přes zřejmé pokusy o uhlazování se struktura těsta projevovala na povrchu jemnou drsností na omak; 2. krupičkovitý, když ostřivo vyčnívalo natolik, že krupičkovitý vzhled je zjistitelný nejen hmatem, ale i zrakem; 3. hladký, dosažený buď jemností materiálu (skup. 5 a 6) nebo vyhlazením a vy­ leštěním povrchu tak, že hrubý písek a kaménky byly s povrchu odstra­ něny (u většiny starohradištních střepů), případně byla na povrch nane­ sena jemná hlinitá engoba (tab. XIX:1—3). III. B a r v a j e u hradištních nádob činitelem značně proměnlivým, 3

126

většina je skvrnitá. Stupnice zbarvení je neširoká a zjišťování jemnějších rozdílů není důležité. Zpravidla se dá vyjádřit pouze převažující zbarvení povrchu, které může být: 1. hnědé, středních až tmavých odstínů; 2. hnědošedé s rovnoměrně zastoupenými a vzájemně se prostupujícími hnědými a šedými skvrnami; 3. tmavošedá až černá ve skvrnách vzájemně se pro­ stupujících po celém povrchu nádoby; 4. světlešedá až ocelově šedá nebo bělošedá, pokrývající bez výrazných skvrn celou nádobu; bývá na dobře vypálených a dokonale obtáčených nádobách s vodorovně seříznutým nebo prožlabeným okrajem s krupičkovitým povrchem (tab. 47:1, 3; 52:3; 60:1; 67:2; 72:1 aj.); 5. červené, vyskytující se ojediněle u dokonale vypálených střepů vesměs vyspělé profilace (např. tab. 46:5; 48:5; 49:12; 52:8; 56:1, 4; 86:2; 87:2; 93:2, 3; 99:5, 6); 6. žluté, převážně jen u nádob antického tvaru s nádechem do oranžova (tab. 50:6, 7, 8; 75:3); 7. světlehnědé, jevící se většinou jako slabý stín na téměř bílých střepech ze silně ostřeného těsta, dobře vypálených a s vyspělou profilací okraje; kvalitativně jsou shodné se skupinou 4 (tab. 47:6, 8; 51:1; 56:12; 68:27; 78:34; 82:2, 3; 92:6, 14; 94:1). IV. V ý r o b n í t e c h n i k a je někdy zejména u drobnějších střepů těžko zjistitelná, neboť stopy po způsobu formování jsou nepatrné nebo v některých částech nádoby vůbec chybí. U studované keramiky lze roz­ lišit čtyři základní výrobní způsoby: 1. nálep — výroba z hliněných vá­ lečků ve volné ruce — projevující se značnými nepravidelnostmi vodorov­ ného směru, někdy se stopami svislého shlazování uvnitř (tab. X V :3); na okraji nebývají vodorovné rýžky, výzdoba chybí nebo je velmi neumělá; 2. částečné obtáčení okraje nebo horní části projevující se charakteristickými horizontálními rýžkami, zatímco na ostatních částech se jeví značné nepra­ videlnosti; svědčí o lepení nádob z válečků a dotáčení na primitivním ruč­ ním kruhu; výzdoba je již běžná a je provedena buď primitivněji nebo poměrně zručně (tab. XIV, XV); 3. celkové obtáčení na dokonalejším ruč­ ním kruhu s větším počtem obrátek umožňujícím téměř úplné zahlazení stop po válečcích; výzdoba je provedena velmi zručně a pravidelně (tab. XVI—XXI); 4. vytáčení z jednoho kusu hlíny na velmi dokonalém ručním nebo rychle rotujícím nožním kruhu; vyznačuje se tenkostěnností, jem­ nými vodorovnými žlábky uvnitř (tab. XXII:1); omezuje se zejména na keramiku z jemně plavené hlíny (tab. 58:1, 2; 64:14; 73:2; 86:2; 99:6); výzdoba je jednoduchá, ale dokonalá; není jisté, zda nebyly vytáčeny i některé nádoby ocelově šedé .barvy. V. V y p á l e n í se bez použití exaktních metod dá hodnotit jen velmi nedokonale. Vizuálně lze vycházet z barvy střepu jako na povrchu (pro­ měnlivost či jednolitost zbarvení, červené zbarvení), tak na lomu (zda je zbarvení jednotné či vykazuje několik vrstev). Vypálení lze hodnotit též podle zvuku střepu na poklep a podle drolivosti. Uvádím tři stupně vy­ pálení, prakticky se však velmi dobré vypálení od průměrného velmi těžko rozlišuje. Kód nevyjadřuje, byl-li střep druhotně přepálen (jak je tomu 127

u obj. 66 a 103 — tab. 65:1). Vypálení může být: 1. velmi tvrdé až zvonivé vyskytující se zejména u ocelově šedých střepů; 2. dobré u střepů bez vrstev na lomu a lámajících se při vynaložení značné síly; takto byla vy­ pálena převážná většina nádob; 3. špatné; projevuje se značnou drolivostí střepu, černým zbarvením nebo dvěma až třemi vrstvami na lomu. Jsem si plně vědom, že uvedená charakteristika zakódovaných znaků nese jisté rysy subjektivnosti a zjednodušení a nevylučuje některé ne­ přesnosti. Kritéria jednotlivých znaků byla stanovena po předběžném probrání veškerého keramického materiálu z dvorce. Při kódování byl všechen materiál probírán znovu a je samozřejmé, že kritéria byla upřes­ ňována a doplňována. Vzhledem k velkému množství materiálu trvalo jeho studium asi tři roky s několika delšími přetržkami, přičemž se pochopitelně pozměnila i subjektivní hlediska. Kód nemohl též podchytit některé zvlášt­ nosti a jemné nuance, zejména ty, které byly zjištěny při konečném kódování, neboť by to znamenalo přepracování celého systému. V zásadě však zakódování přispělo k ujednocení popisu i hodnotících kritérií a plně nahradilo verbální deskripci, která rovněž nikdy není zbavena momentů subjektivnosti a postupných změn kritérií, je-li zpracováván velký nále­ zový soubor. 4

2.

POCTY KERAMICKÝCH

NALEZU

Z areálu velmožského dvorce bylo zainventováno celkem 31 574 kera­ mických nálezů pocházejících jednak z výplně objektů, jednak z kulturní vrstvy nad podložím (ze čtverců) a též ze zásypů hrobů, které byly sou­ částí kulturní vrstvy. Toto číslo samozřejmě nepředstavuje všechny ke­ ramické fragmenty vzniklé v době osídlení areálu dvorce, neboť část jich unikla pozornosti při výzkumu a část byla zničena během věků povětrnost­ ními vlivy, orbou atd. Přesto však lze tento soubor pokládat v podstatě za úplný a reprezentativní, neboť byly inventovány zásadně všechny střepy získané při výzkumu s výjimkou zcela drobných a otřelých kousků. Na druhé straně nedává toto číslo přímou představu o počtu nádob používa­ ných v době osídlení areálu dvorce, neboť v některých případech repre­ zentuje jedno inventární číslo jednu nádobu (ať již byla vykopána nepo­ rušená nebo hned při inventarizaci bylo dáno. střepům z téže nádoby jedno číslo), jindy z více inventárních čísel byly sestaveny větší kusy nebo celé hrnce (např. tab. 60:2; 70:1; 111:1, 2 aj.) až při podrobném studiu keramiky. Proces zjišťování sounáležitosti střepů nelze za současných pod­ mínek ukončit, neboť by vyžadoval ohromného počtu srovnání. Na něko­ lika příkladech se totiž podařilo zjistit, že střepy z jedné nádoby se vy­ skytly ve dvou nebo i více objektech často od sebe značně vzdálených (srov. popisy obj. 11, 20, 25, 29, 44, 48, 98, 105 aj.). 128

K reálnější úvaze o skutečném počtu nádob používaných ve zkoumaném úseku v průběhu staletí vede tabulka rozdělující keramické • fragmenty nejen podle místa původu (výplň objektů, kulturní vrstva čtverců, zásypy hrobů), ale i podle charakteristických částí nádob, z nichž zlomek pocházel (okraj, dno, zdobená či nezdobená část výdutě). V celkových průměrech pozorujeme, že zatímco fragmenty výdutě před­ stavují téměř 80 %, zlomky okrajů a den jen něco přes 20 %, přičemž okrajových zlomků je o něco více než zlomků den. To odpovídá ploše jakou zaujímají jednotlivé části na nádobě a citlivosti jednotlivých částí nádoby k rozbití. Počtu okrajů a den se nejvíce blíží počtu používaných nádob, i když nevíme přesně jakým koeficientem je krátit (u den a okrajů bude zřejmě rozdílný), abychom zjistili počet nádob, z něhož pocházejí. P O C T Y

S T Ř E P U

V

Celkem

%

Kusy

A R E Á L U

V E L M O Ž S K É H O

Okraje

Zdobené

Dna

%

Kusy

%

Kusy

D V O R C E

Kusy

Nezdobené

%

Kusy

%

Objekty

12 577

100

2 063

17

1 397

10

5 326

42

3 971

31

Čtverce

16 194

100

1925

12

1843

11

5 287

32

7 139

45

Zásypy hrobů

2 803

100

267

10

126

4

900

32

1 510

54

Celkem

31574

100

4 255

13

3 666

11

11 513 [

12 440

39

37

Podrobnou analýzou okrajových střepů z objektů dvorce, při níž jsem sledoval jejich profilaci, materiál a průměry a sloučil tak okraje z téže nádoby v jeden celek, jsem dospěl k závěru, že pocházejí z 1167 nádob (108 z 31 časněslovanských objektů a 1059 z 53 velkomoravských objektů; ve zbylých 44 objektech buď nebyla keramika vůbec nebo v nich nebyly okrajové střepy, takže nemohly být do této úvahy pojaty). P O C T Y

N Á D O B

Z

O B J E K T Ů

V E L M O Ž S K É H O

Počet

jednotkách

A R E Á L U

P o č e t n á d o b podle okrajových střepů

objektů

Období v

Z

D V O R C E

%

v kusech

%

Časněslovanské

31

37

108

Velkomoravské

53

63

1 059

91

Celkem

84

100

1 167

100

129

9

Skutečný počet nádob používaných v areálu dvorce byl ovšem větší, neboť v této tabulce není brán v potaz materiál ze sídlištní vrstvy čtverců. V ní jsou střepy z nadzemních objektů, které se z jisté části nedostaly do výplně zahloubených objektů a na druhé straně jsou v ní i střepy ze za­ hloubených objektů (a to nejen zbylé části okrajů registrovaných v ob­ jektech, ale někdy i všechny okrajové střepy z dalších nádob, jejichž ostatní fragmenty zůstaly buď jen v kulturní vrstvě, nebo se zčásti do­ staly do výplně objektů, kde ovšem při daném postupu nemohly být roz­ lišeny jako zvláštní jednotky), neboť původní úroveň byla 20—30 cm nad podložím a při výzkumu byla horní část výplně zahloubených objektů od­ říznuta, protože nemohla být rozlišena. Jestliže z analýzy okrajových střepů vyplynulo, že něco více než 50 % z nich představuje samostatné nádoby, nelze mechanicky počítat, že 50 % okrajů z kulturní vrstvy po­ chází z dalších celých nádob; procento nádob, které okrajové střepy z kul­ turní vrstvy reprezentují, bude zřejmě nižší. Vedle souhrnných počtů střepů z celého dvorce je nutné si povšimnout počtů střepů v jednotlivých objektech, a to nejen celkových, ale i podle druhů fragmentů (okraje, dna, zdobené, nezdobené). Z takového přehledu totiž vyplyne hodnota jednotlivých nálezových celků pro zpracování kera­ miky. Poměrně značný celkový počet střepů v objektu nemusí ještě zna­ menat, že objekt poskytne dosti údajů pro statistické vyhodnocení. Pro něj jsou téměř bezvýznamné nezdobené střepy a mnohdy i fragmenty den, pokud jsou příliš malé. Zdobené střepy mohou většinou přispět pouze k rozlišení časněslovanské nebo velkomoravské příslušnosti (samozřejmě jen s platností pro Pohansko a ne ve všech případech stejně přesvědčivě). Největší význam tedy zůstává okrajům, zejména pokud je jich dostatečný počet. Pro statistické hodnocení má samozřejmě význam i to, zda zjištěný soubor tvoří bezpečně uzavřený nálezový celek či nikoliv. Z těchto hledisek se jeví pro zpracování keramiky jako nejcennější obj. 20, 29, 105, obsahující nad 1000 střepů, z toho okrajových mezi 200—300 kusy, dále obj. 16, 26, 42, 44, 49, 66, 68, 69, 71, 72, 84, 87, 98, 99, 101, 106, 111, 112, 116, z nichž pochází nad 100 střepů (nejvíce z obj. 98 — 616 střepů), z čehož u obj. 66, 71, 98 kolísal počet okrajových střepů kolem 100, zatímco u ostatních se pohyboval mezi 9 až 48. Zanedbatelné nejsou i některé další objekty (např. 75, 100, 120, 122 aj.) s jistým počtem okra­ jových střepů (7—18 kusů). Naproti tomu střepový inventář z obj. 24, 25, 35, 52, 74, 110, 126 je neplnohodnotný, i když celkový počet střepů přesahuje stovku (okrajů 16—74), neboť pochází z celků naprosto otevře­ ných a nejistých; totéž pochopitelně platí o inventáři z nadzemních ob­ jektů o menším počtu nálezů. Poněvadž u většiny časněslovanských objektů klesá počet okrajových střepů pod statistický práh (20 kusů), nemá u nich statistické hodnocení smysl. Za to u některých velkomoravských objektů s dostatečným počtem okrajů poskytují i nejjednodušší statistické operace pozoruhodné výsledky. 5

130

3.

CASNESLOVANSKA

KERAMIKA

Casněslovanská keramika představovala necelou desetinu keramických nálezů z areálu velmožského dvorce, i když byla zjištěna celkem v 43 objektech — vesměs drobnějších jámách s nevelkým počtem střepů. V kulturní vrstvě se koncentrovala v severní části zkoumané plochy. Z hle­ diska výzdoby a výrobní technologie ji lze rozdělit na dvě skupiny: ne­ zdobenou v ruce lepenou keramiku a zdobenou zčásti obtáčenou keramiku. Podle nálezových celků lze soudit, že obě skupiny jsou následné, zčásti se však prolínají. Nezdobená casněslovanská

keramika

Je vyrobena převážně ve volné ruce (tab. XIII); prozrazují to výrazné povrchové nerovnosti zejména u dna (tab. 71:5), stopy po svislém shlazování uvnitř (tab. X V :3). Jen nepatrná část nezdobené keramiky má stopy po obtáčení při okraji; jde vesměs o střepy s vyhnutými zaoblenými nebo kuželovitě seříznutými okraji. Hlinité těsto této keramiky bývá ostřeno pískem, slídou a někdy i kaménky v různých kombinacích, případně i s absencí některé z uvedených složek. Povrch bývá buď hladký (vytváří se povrchová vrstvička), nebo jemně drsný. Zbarven bývá většinou hnědošedě, někdy s převahou hnědého, jindy tmavošedého odstínu; téměř vždy však bývá na jedné nádobě několik odstínů. Vypálení je dobré, nikoliv však příliš dokonalé, neboť lomy bývají buď černé, nezvrstvené, nebo vy­ kazují dvě až tři barevně odlišné vrstvy. Celé nádoby se nezachovaly, tvarovou variabilitu lze však rámcově zjistit z fragmentů. Převážná část střepů pochází z hrnců, z nichž ojedinělé měly asi miskovitý ráz (tab. 102:9—11) a z talířů (tab. 71:8; 102:12; 104:1—4), které byly současné i se zdobenou časněslovanskou keramikou. Z h r n c ů patřících klasickému tvaru pražského typu lze uvést větší část nádoby z obj. 75 s téměř kolmým zaobleným okrajem, s náznakem lomu v horní části a s poměrně širokou spodní částí (tab. 74:1). Kolmý zaoblený okraj má i fragment z obj. 79 (tab. 75:9). Tvarově odpovídají hrncům z hrobu 6 a 32 ze zdejšího žárového pohřebiště (obr. 14:20). Výjimečný je dvoukónický kalichoví tě rozevřený hrnec s prstencoví tě rozšířeným dnem z obj. 75 (tab. 74:4), který asi odpovídá 1. skupině hrnců z Přítluk. Ostatní hrncovité tvary, zejména z obj. 72, mají vyhnuté okraje a celková profilace je soudkovitá až kulovitá (tab. 71:5—7, 12; 74:5, 7; 102:3, 7). Na zdejším žárovém pohřebišti jsou s nimi shodné hrnce z hrobu 1, 3, 25, 38 (obr. 14:19, 21, 22). Z kulturní vrstvy pochází fragment (tab. 102:2), který se typologicky blíží hrncům se zataženým okrajem, patřícím k náplni časněslovanské keramiky. Některé nezdobené tvary z kulturní vrstvy připomínají stlačené misky (tab. 102:11) nebo pohárovitě rozevřené 6

7

7

8

9

10

11

131

misky (tab. 102:10), které mají analogie v Dessau-Mosigkau, Szeligách a v Zimně. Tvarově zajímavá je i téměř válcovitá nádobka s odsazeným zaobleným okrajem (tab. 102:8). Okraje nezdobených časněslovanských hrnců jsou převážně zaoblené (tab. 74:1, 7, 12; 75:7—9; 71:5), vzácněji též vodorovně (tab. 71:10) nebo kuželovitě seříznuté (tab. 71:6, 12, 15; 102:1). Na hrncích pražského typu ze zdejšího žárového pohřebiště se jeví poměr zaoblených a kuželovitě seříznutých okrajů obrácený. Dna nezdobené časněslovanské keramiky přecházejí z vnější strany ve výduť prostou hranou, častěji jsou však rozšířená a vytvářejí náběh k prstenci (tab. 71:10; 75:10). Naspodu jsou převážně rovná až vypouklá, takže nádoby špatně stojí, výjimečně jsou slabě klenutá (tab. 74:5, 8). Z vnitřní strany jsou buď rovná a tudíž stejně silná jako stěny, převážně však zaoblená ke stěnám, takže jsou značně masivní (tab. 75:10; 74:9; 71:14), zejména na přechodu dna ve stěny. Na žádném se nevyskytla ani technická značka — důlek či kruhový výstupek. T a l í ř e (tab. XIII:9; XIV:2) mají většinou masivní dna (ojediněle se objeví i nápadně tenká dna — tab. 60:17; 104:1), zpravidla rovná na spodní a hrbolatá na vnitřní straně, a hrubě modelované nízké stěny vytvářející někdy u dna obvodové prstence (tab. 104:3) a nahoře zaoblené nepravi­ delné okraje. U jedněch, snad starších, jsou okraje velmi nízké, takže talíř má podobu plochého disku (tab. 71:8; 104:2), u ostatních jsou stěny vyšší, buď kónicky rozevřené (tab. 60:17; 104:3, 4) nebo zatažené (tab. 104:1). Jejich průměr kolísá mezi 17—26 cm, vysoké jsou zpravidla jen 1,5 až 2,5 cm. Vyskytují se v nálezových celcích s nezdobenou (obj. 72) a smí­ šenou časněslovanskou keramikou (obj. 50); fragment talíře z výplně obj. 44 (tab. 57:12) nutno pokládat za příměs ze starší kulturní vrstvy, z níž pocházejí další čtyři zlomky (tab. 104:1—4). Vzhledem k tomu, že jsou zásadně hotoveny v ruce, lze se domnívat, že se vytrácejí spolu s keramikou pražského typu. Výjimečně se objeví i na nejstarší v ruce robené časněslovanské kera­ mice jednoduché výzdobné prvky. Je to především vývalkovitá lišta pod okrajem (tab. 74:11; 102:5, 6), která je v hladkém, častěji však přesekávaném provedení zjišťována v 1—5 % na časněslovanské keramice mezi Dněprem a Západním Bugem, např. v Korčaku, Samčincích a v Chotomelu. P. I. Chavljuk o ní soudí, že vyšla z používání ještě v 6. stol., I. P. Rusanovová však předpokládá její existenci ještě v 6.—7. stol. Z rytých prvků jsou to body tvořící nepravidelné řady nebo ovály (tab. 71:5; 103:6, 17), svislé rýhy na spodní části výdutě (tab. 71:8) připomína­ jící rýhování laténských situl (tab. XIII :4), jednoduchá zcela nepravi­ delná vlnice (tab. 103:18). Na rozmezí mezi rytou a kolkovanou výzdobou stojí střep zdobený motivem lidského obličeje s naznačenýma očima a nosem (tab. 45:40; XIII :6). Kolkované kroužky se vyskytly na střepu z obj. 119 (tab. 98:14; XIII:5). Kolkovanou výzdobou na slovanské kera12

13

14

15

16

17

18

19

132

mice se nedávno zabýval S. Venci; zjistil, že jednoduché kroužkovité kolky mají široký kulturní i časoprostorový výskyt, a soudí, že se rozšířily po celém slovanském světě během expanze z pravlasti. Vzhledem k nále­ zovým kontextům je datování zmíněného střepu z Pohanská do 6. stol. nejpravděpodobnější. Uvedené výzdobné prvky se vyskytují natolik ojedi­ něle a více méně náhodně, že nenarušují jednotný ráz nálezových celků s nezdobenou časněslovanskou keramikou. — Poměrně často se vyskytují reparační otvory (tab. 71:12; 102:2). 20

Z d o b e n á č a s n ě s l o v a n s k á keramika Nevykazuje v mnoha směrech podstatné rozdíly proti nezdobené časněslovanské keramice (tab. XIV, XV). Je tomu tak v míšení hliněného těsta, v povrchové úpravě, barvě a vypálení. Výrazný rozdíl proti nezdobené časněslovanské keramice je však vedle samého zdobení ve výrobní tech­ nice. Část zdobených nádob byla zřejmě i nadále vyráběna nálepem bez jakéhokoliv dodatečného obtáčení, většina je však při okraji nebo v celé horní části obtáčena na kruhu. Slo zřejmě o ruční kruh s pomalou a krát­ kodobou rotací, neboť obtáčení je jen dílčí, neodstraňuje podstatnou část stop po nálepové technice a též výzdoba na značné části nádob je převážně neumělá, nevyužívající dostatečně rotace kruhu. V tvarech jsou zastoupeny hrnce a misky. H r n c e absolutně převládají. Převažují mezi nimi soudkovité tvary s maximální výdutí přibližně v polovině výšky (tab. 41:1, 2; 43:9; 103:2); zvlášť typické — zřejmě pro pozdější období — jsou hrnce s nápadně vydutou střední částí z obj. 16 (tab. 44:6, 8, 9) a z vrstvy pod obj. 24 (tab. 55:15). Některé soudkovité tvary mají náběh k dvoukóničnosti (tab. 64:13; X V :5). Méně jsou zastoupeny tvary vejčité, z nichž některé jsou minimálně obtáčeny a velmi primitivně zdobeny (tab. 103:1; XIV:1), jiné jsou silně stlačené, takže nabývají miskovitého vzhledu (tab. 105:1), nebo výduť vykazuje zaoblený lom, takže se stávají dvoukónickými (tab. 44:7). Některé z fragmentárně zachovaných hrnců mají ústí široce rozevřené (tab. 42:3; 104:7), jiné mají nápadně štíhlou horní část (tab. 105:7), která někdy přechází ve výrazně odsazené hrdlo a ústí (tab. 104:6). Okraje hrnců jsou esovitě vyhnuté a převážně zaoblené. Vzácně se ob­ jevuje náznak tupého kuželovitého seříznutí (tab. 43:15; 44:7; 54:13; 105:3), válcovité seříznutí kombinované někdy se zdobením seříznuté části (tab. 42:1; 44:5). Zcela ojedinělé je vodorovné seříznutí (tab. 64:11), v jednom případě kombinované s nálevkovitým (tab. 104:6) a kombinace kuželovitého a nálevkovitého seříznutí (tab. 42:6). Dna hrnců jsou rovná i slabě klenutá, většinou však ještě dosti masivní, zejména na přechodu dna ve výduť vykazují z vnitřní strany výrazné za­ oblení; vytrácejí se však již prstencovitá rozšíření na vnější straně. Ob21

133

jevují se kruhové otisky osy kruhu (obj. 5 — i . č. 5145; obj. 16 — i . č. 7349, 7289; obj. 59 — i . č. 20 832; obj. 61 — i . č. 20 942/1; obj. 73 — i . č. 32 569) a dokonce i plastická značka kříže ve čtverci (tab. 76:20). Podle velikosti tvořily zdobené podunajské hrnce dvě skupiny: jedna s průměry okrajů mezi 12—15 cm (žádný hrnec z této skupiny se neza­ choval celý a nelze tudíž hovořit o výšce a obsahu), druhá s průměry okrajů od ±20 do +25 cm; z těchto mohly být tři rekonstruovány: jejich výška kolísala mezi 23—33 cm a obsah činil 6—12 litrů. Při pokusech najít matematický vztah mezi průměrem okraje, výškou a obsahem (za použití sídlištní i hrobové keramiky) se nepodařilo Z. Webrovi dojít u časněslovanské keramiky (nezdobené i zdobené) k pozitivnímu výsledku: vynášené hodnoty nevytvářely Gaussovu křivku. Je to zřejmě důsledkem toho, že formování každé časněslovanské nádoby bylo individuální, ať už byla hotovena jen v ruce nebo s dodatečným obtáčením na kruhu. M i s k y jsou zastoupeny ve dvou typech. Prvý představuje v ruce hně­ tená miska s oblými stěnami a zataženým okrajem zdobená pásem místy zanikajících vodorov-Rých rýh z obj. 34 (tab. 54:15) a miska zdobená kroužky z vpichů z kulturní vrstvy (tab. 103:17). Průměry okrajů těchto misek kolísají mezi 7—12 cm, výška prvé je jen 3,5 cm. Druhý typ repre­ zentuje hrncovitá miska z obj. 16 se stlačeným esovitým profilem, s de­ formovanou důlkovou značkou ve dně, zdobená dvěma pásy hřebenových vpichů a dvěma vodorovnými rýhami (tab. 44:4; X X I V :6); je vysoká jen 8 cm. Výzdoba obtáčené časněslovanské keramiky je pouze rytá a lze roz­ lišovat rozdílnou technickou úroveň provedení ovlivněnou především tím, zda se nanášela na stojící nebo pomaleji či rychleji rotující nádobu. Nejčastějším výzdobným motivem jsou horizontální pásy hřebenových vlnic a rýh různě kombinované: jedna nebo dvě hřebenové vlnice bývají zpra­ vidla naneseny mezi dvěma pásy vodorovných rýh nad nebo na největší výduti (tab. 41:1; 42:3; 43:2, 9; 54:14; 64:11, 13; 75:2; 103:1; 104:6, 11; 105:1, 3); někdy chybí horní pás vodorovných rýh (tab. 44:6, 9; 103:2; 104:7). Vlnice mají někdy zahrocené spodní části (tab. 55:16; 76:20) nebo přecházejí téměř v klikatku (tab. 55:17). Jindy jde o tři nebo více pásů hřebenových vlnic omezených někdy jednostranně, jindy oboustranně pásem rýh, pokrývajících horní část nádoby, případně jevících tendenci pokrýt celý povrch hrnce (tab. 41:2, 3; 42:1; 44:7, 8; 60:18; 104:10, 12). Na vlnicích můžeme často pozorovat, že byly provedeny buď na stojící nebo pomalu rotující nádobě, a pak jsou přes zřejmou snahu vytvářet symetrické obrazce nepravidelné, různě zadrhované a deformované podle zručnosti hrnčíře (tab. 41:2; 42:3; 43:9; 55:18; 103:1). Domnívám se, že není vhodné označovat nádoby s touto výzdobou za zdobený pražský typ jak to činí I. Borkovský, D. Bialeková, J. Justová aj., neboť tím, že upouštíme od představy, že nezdobená časněslovanská keramika je repre­ zentována klasickým tvarem pražského typu, bychom se dostali do neře22

23

134

šitelných terminologických rozporů. — Jindy jsou vlnice provedeny na rychleji rotující nádobě a pak jsou většinou skloněny vlevo, jsou převážně asymetrické, někdy značně vysoké (tab. 42:1; 44:10; 105:2, 7 aj.), jindy nízké (tab. 104:7, 10, 12), a i když zůstávají mnohdy nepravidelné, jsou hotoveny zručně, svižně, svérázným rukopisem a mají tendenci pokrývat celý povrch nádoby (tab. 42:1, 55:15; 60:18 aj.). K vzácnějším výzdobným motivům patří hřebenová klikatka (tab. 55:12, 17; 105:13) a hřebenové vpichy objevující se buď samostatně v 1—2 pásech (tab. 44:5; 103:15), nebo sevřené mezi dvěma pásy vodorovných rýh (tab. 52:5; 103:14), či kombinované s jedním pásem vodorovných rýh (tab. 44:4; 64:12) nebo s hřebenovými vlnicemi (tab. 64:19; 103:4; 105:5, 6, 8). Hře­ benové vpichy jsou i na keramice ze zdejších žárových hrobů (hr. 20a, 20b, 24 — obr. 14:24). Svislé nebo šikmé svazky rýh doplňují někdy hřebenové vlnice a rýhy (tab. 54:19; 71:20; 103:11, 16; 105:4, 9). Pozoru­ hodná je výzdoba sestávající z polí vzniklých z obvodového vodorovného pásu a svislých svazků rýh vyplněných neuspořádanými vpichy (tab. 71:18). Zcela ojediněle se vodorovné a svislé pásy rýh někdy doplňují, jindy přesekávají a vytvářejí souvislé pásy nebo šachovnicový vzor (tab. 103:12; 105:10—12) připomínající ornamentaci saltovské keramiky v přičernomořských oblastech. Začíná se objevovat výzdoba na vnitřní straně okraje (tab. 71:20) a na seříznuté plošce okraje (tab. 42:1; 44:5). Zdobené časněslovanské keramice ze sídlištních objektů v areálu dvorce odpovídá část nádob ze zdejšího žárového pohřebiště vytvářející tytéž sku­ piny podle výrobní technologie, provedení a druhu výzdoby i okrajové profilace. V ruce hnětených nebo částečně obtáčených hrnců s neumělou vínkovou výzdobou kombinovanou vodorovnými pásy a výjimečně svis­ lými svazky rýh, převážně se zaoblenými, ojediněle s kuželovitě seříznu­ tými okraji, se vyskytlo v žárových hrobech čtrnáct (hr. 6a, 8, 9, 10a, 13, 15, 17, 18, 23, 28, 30, 41, 48a — obr. 14:19—22), dokonaleji obtáčených hrnců se zručně provedenou a plynulou vlnovkovou výzdobou, převážně s kuželo vitým, vzácně ji zaobleným ukončením okraje a s klenutými dny s technickými značkami se našlo devět (hr. 19, 20a, 20b, 24, 26, 31, 34, 39, 47 — obr. 14:23); mezi nimi se vyskytly i kusy zdobené hřebenovými vpichy (obr. 14:24). Některé exempláře jsou již tak dokonalé (obr. 14:25), že se blíží středohradištní keramice. 24

25

26

Chronologicko-historické

závěry

Rozborem časněslovanské sídlištní keramiky z areálu dvorce a jejím srovnáním s keramikou ze zdejšího žárového pohřebiště se podařilo nejen bezpečně vyčlenit časněslovanské sídlištní objekty, nýbrž i rozšířit sorti­ ment zdejší časněslovanské keramiky o misky a talíře, které se v hrobech nevyskytují. Kromě toho bylo možné pomocí sídlištních nálezových celků 135

rozdělit časněslovanskou keramiku do tří horizontů (obr. 14). Relativně chronologický vztah těchto horizontů, zčásti do sebe zaklíněných, lze spo­ jovat s absolutními daty jen velmi podmíněně, a to jen zčásti na základě vhodných nálezů z lokality samé, převážně pak navázáním na závěry jiných autorů. H o r i z o n t n e z d o b e n é v r u c e l e p e n é k e r a m i k y reprezen­ tují tři objekty — 72, 75, 79 (tab. 71, 74, 75), obsahující pouze nezdobenou keramiku pražského typu a jeho derivátů ve formě hrnců, talířů a pe­ káčů. Starobylost objektů s nejstarší časněslovanskou keramikou potvrzuje výskyt fragmentů s plastickou lištou pod okrajem a nález střepu vytáče­ ného z jemně plavené šedé hlíny v obj. 72 (tab. 71:9; XIII:7, 8), patřícího k typické šedé keramice z období pozdněřímského nebo stěhování národů, jejíž spolu výskyt v nálezových celcích s časněslovanskou keramikou je nejhojněji demonstrován na sídlišti v Březnu u Loun. Obsah uvedených objektů odpovídá plně nej staršímu časněslovanskému horizontu s nezdo­ benou v ruce lepenou keramikou, který J. Zeman datuje v Cechách do 6. stol., zejména do jeho první poloviny, a předpokládá, že na Moravě a na Slovensku mohl začít ještě dříve. H o r i z o n t s m í š e n ý s n e z d o b e n o u v r u c e l e p e n o u a zdo­ b e n o u o b t á č e n o u k e r a m i k o u představují objekty, v nichž se oba druhy keramiky vyskytují společně, a to přibližně ve stejném nebo vý­ razně patrném poměru. Objekty s ojedinělými nezdobenými střepy k nim bezpečně řadit nemůžeme jednak proto, že nezdobený tvar se může objevit v kterékoli fázi hradištního období, dále proto, že fragment může pocházet pouze z nezdobené části nádoby a nemusí mít výrazné technologické stopy, a konečně proto, že může jít o náhodnou starší příměs z kulturní vrstvy. Charakteristickými reprezentanty tohoto horizontu jsou obj. 2, 36a, 73, 119, 120 obsahující větší množství materiálu. Není vyloučeno, že k němu patří i objekty další, ale ty mají tak málo nálezů a především jen nevelké střípky, takže je nelze bezpečně zařadit. Nezdobená keramika z těchto objektů má téměř ve všech ohledech stejný ráz jako keramika z předešlého horizontu, pouze se v ni nevyskytly klasické tvary pražského typu, nýbrž jen kusy s vyhnutými a zaoblenými nebo kuželovitě seříznu­ tými okraji (tab. 41:8; 55:3, 4; 98:21 aj.). Obtáčená hrncovitá keramika má převážně primitivněji provedenou výzdobu z hřebenových vlnic a vo­ dorovných rýh nebo šikmých svazků rýh, bodů ev. hřebenových klikatek; mezi okraji převažují zaoblené, u den zůstává masivnost, ale mizí prstencovité rozšíření a nastupuje jejich klenutí a objevují se otisky osy kruhu. V keramickém sortimentu pokračují talíře, pekáče a objevují se misky. Existuje-li samostatný horizont s lepenou nezdobenou keramikou, pak horizont se smíšenou keramikou musí být mladší. Sotva může jít o pouhou náhodu, která by způsobila, že ze současných objektů by v jedněch byla jen keramika lepená a nezdobená a v druhých keramika smíšená. Smí­ šený horizont datuje J. Zeman do 7. stol. a uvažuje o jeho počátku již 27

28

29

136

30

v druhé polovině 6. stol. Na Pohansku samém není jeho datace, snad s výjimkou střepu s kolkovanými kroužky, bezpečněji potvrzena. Na zá­ kladě spoluvýskytu nezdobené a podunajské zdobené keramiky v kostro­ vých slovanskoavarských hrobech na jihozápadním Slovensku lze s touto datací souhlasit. Problémem zůstává datování horní hranice smíšeného horizontu. Vzhledem k tomu, že se zřejmě časem měnilo procento výskytu nezdobené a zdobené keramiky v závislosti na pronikání řemeslné pro­ dukce do hrnčířské výroby, lze pokládat v době, kdy se nezdobené (tech­ nologicky snad již dokonalejší) nádoby vyskytovaly ojediněle a převažo­ vala masa obtáčené a zručně zdobené keramiky, smíšený horizont za ukončený a nahrazený horizontem výlučně zdobené obtáčené keramiky. Otázka následnosti ev. spoluvýskytu primitivnější a dokonalejší výzdoby nebude zřejmě řešitelná jednoznačně. Na teritoriu zásobovaném jednou dílnou by mohlo jít o následnost, o výraz postupného zdokonalování ruč­ ního kruhu a výrobní technologie. Tam, kde se stýkáme s výrobky většího počtu hrnčířů, v oblastech hospodářsky vyspělejších, mohly se vyskytovat hrnčířské kruhy různé dokonalosti, a tudíž keramika různé technologické úrovně současně. Ryze spekulativně by šlo horní časovou hranici smíše­ ného horizontu ztotožnit s koncem výskytu keramiky pražského typu, jehož datace u různých autorů značně kolísá a naposled jej D. Bialeková ztotožnila s nástupem lité bronzové industrie a žluté keramiky na slo­ vanskoavarských pohřebištích, tj. s počátkem poslední třetiny 7. stol. H o r i z o n t s o b t á č e n o u p o d u n a j s k o u k e r a m i k o u (obr. 14:11—14) je doložen objekty 1, 5, 15, 16, 34, 50, 61, 62, 77, které obsaho­ valy větší množství výrazných fragmentů nebo i celé nádoby výlučně zdobené a obtáčené v různém stupni dokonalosti. Tvarově jsou v něm zastoupeny hrnce (soudkovité, vejčité, dvoukónické, miskovité), misky, pe­ káče; talíře jsou patrně na ústupu. U okrajů stále převažuje zaoblení, ob­ jevuje se však i kuželovité seříznutí i jiné složitější kombinace jeho úpravy (tab. 42:1; 44:5; 64:11; 104:6). Nad rovnými dny začínají převažovat dna klenutá, někdy s otisky osy kruhu a ojediněle i s plastickou značkou (tab. 76:20). Počátek výskytu plastických značek klade A. Točík na zá­ kladě materiálu ze slovansko-avarských pohřebišť z jihozápadního Sloven­ ska do druhé poloviny 8. stol.; sem asi patří i citovaný hrnec z obj. 85, čímž je dán i záchytný bod pro datování horizontu s obtáčenou zdobenou podunajskou keramikou. Za nejmladší celek tohoto horizontu by bylo možné pokládat obj. 16 s tvrdě vypálenou a zručně zdobenou keramikou se zaoblenými okraji (tab. 44; obr. 14:16—18). Absolutní dataci tohoto předpokládaného horizontu nelze v nálezech z Pohanská doložit. Dá se však předpokládat, že nastupuje již na sklonku 7. stol. a trvá v 8. stol. Shrneme-li závěry o datování časněslovanské keramiky z Pohanská, shledáváme na základě nálezových celků, že keramika se tu postupně vy­ víjela od nezdobených v ruce robených tvarů k tvarům obtáčeným a zdo­ beným, přičemž ještě v poslední vývojové fázi se primitivní výzdoba 31

32

137

Obr. 14. H y p o t e t i c k ý v ý v o j a tvary č a s n ě s l o v a n s k é s í d l i š t n í k e r a m i k y z a r e á l u v e l m o ž s k é h o dvorce (1—18) a h r o b o v é k e r a m i k y z ž á r o v é h o p o h ř e b i š t ě (19—25). Nezdo-

prolínala s dokonalejší, která nastoupila o něco později. Nelze doložit, že by se zde již v 6.—7. stol. vyskytovala dokonalá keramika blížící se typologicky vyspělé keramice velkomoravské, případně i mladší, jak je tomu v Mikulčicích. Nepotvrzují se tedy na zdejším materiálu ony názory, že ve slovanské keramice se od příchodu Slovanů do historických sídel, ev. od samého raného středověku jeví dva proudy, tj. podomácká primitivní výroba nezdobeného nádobí a řemeslná výroba obtáčené zdobené keramiky 33

138

b e n á l e p e n á keramika (1—6, 19—22); č á s t e č n ě o b t á č e n á a n e u m ě l e z d o b e n á keramika (7-10, 15, 23, 24); o b t á č e n á a z r u č n ě z d o b e n á k e r a m i k a (11-14, 16-18, 25).

vycházející z římsko-provinciálních tradic zachovaných na území bývalých římských provincií nebo v hrnčířských střediscích v barbariku, z nichž prvý postupně zaniká a druhý se rozvíjí. V Břeclavi-Pohansku se výrazně vyčle­ ňuje časový horizont, v němž vládne výlučně podomácká výroba keramiky vycházející ve svém výrobním sortimentu z praslovanských tradic z doby expanze. Teprve později je postupně ovlivňována řemeslnou produkcí ob­ táčené a zdobené keramiky, ať již v tom smyslu, že podomácká výroba je 34

139

zlepšována zaváděním ručního hrnčířského kruhu různé dokonalosti a na­ podobováním výzdobných vzorů, nebo že se v domácnostech začíná po­ užívat vedle podomácky vyrobených nádob i řemeslně vyrobené zboží ze speciálních dílen, které postupně nabývá převahy. Tato druhá vývojová fáze již nebyla přímočará a intenzita vlivu řemeslné produkce se mohla měnit v jednotlivých obdobích i domácnostech. Na základě keramiky z časněslovanských objektů lze však soudit, že v 6.—7. stol. a zřejmě i v podstatné části 8. stol. nedosáhla řemeslná produkce keramiky na Pohansku nebo její vliv zde takové úrovně, aby její výrobky mohly být srovnávány se zdejší vyspělou velkomoravskou keramikou z objektů, které se stratigraficky váží k velkomoravskému dvorci. Není samozřejmě vy­ loučeno, že část keramiky z kulturní vrstvy, která se typologicky řadí ke keramice z velkomoravských objektů, je ve skutečnosti starší; dosavadními metodami to ovšem není možné prokázat. Z toho lze soudit, že v 6.—8. stol. mělo Pohansko a jeho okolí jen zemědělské osídlení rozptýlené v drobných osadách. Není zde dokladů, knížecího sídla, většího množství háčkovitých ostruh atd., jak je tomu v Mikulčicích. Je však třeba si povšimnout, že jinde ve slovanském světě i na opevněných slovanských sídlištích ze 6.—7. stol. s nálezy zbraní, háčko­ vitých ostruh a ozdob typických pro knížecí prostředí té doby je keramika buď jen v ruce robená a nezdobená (Zimno, pokud je nejstarší horizont keramiky správně vyčleněn) , nebo keramika smíšená, tj. lepená nezdo­ bená i obtáčená zdobená, vždy však jen s velmi primitivním ornamentem, který se nevymyká ze starohradištního stylu; jen profilace okrajů i celých tvarů bývá poněkud pestřejší, nikoliv však .zásadně odlišná (Szeligi). Přitom je třeba mít na mysli, že jižní Polsko patří k oblastem, kde pracovaly dílny s pozdněřímskou tradicí. V keramické produkci 6.—7. stol. zůstávají tedy Mikulčice naprostou výjimkou, která se neopakuje ani na tak blízké lokalitě jako je Pohansko. 35

315

4. V E L K O M O R A V S K Á

KERAMIKA

Velkomoravská neboli středohradištní keramika srovnatelná s III. stup­ něm klasifikace J. Poulíka představovala přes 90 % keramických ná­ lezů z areálu dvorce. Vedle kulturní vrstvy se nacházela v 65 objektech, z nichž 38 bylo v horizontálně stratigrafickém vztahu k opevnění dvorce. Tím je potvrzeno její datování do 9. a počínajícího 10. stol., neboť opevnění je ve vertikálně stratigrafickém vztahu ke kostelu a k hrobům s charak­ teristickými velkomoravskými šperky, zbraněmi a výstrojí. Kromě toho vykazuje většina sídlištní keramiky z areálu dvorce shodné znaky s ke­ ramikou z hrobů kostelního hřbitova. Předložená analýza sídlištní velkomoravské keramiky je provedena na 37

140

základě nálezů z objektů, a to především zahloubených staveb a jam, tj. více méně uzavřených nálezových celků, neboť souvislost keramických zlomků nalezených na vnitřní ploše nadzemních staveb s nimi není bez­ pečná a soubory z těchto objektů získané netvoří uzavřené nálezové celky. Pouze jako doplněk k celkové charakteristice tvarů, výzdoby a značek je použito keramiky středohradištního rázu z kulturní vrstvy dvorce, neboť její datace není bezpečná. Morfologie Ve velkomoravské keramice hradištního rázu jsou zastoupeny jen tři základní tvary: lahve, misky a hrnce. L á h e v je doložena pouze jednou čtyřmi hnědavými střepy z obj. 112. Její úzké hrdlo přechází plynule ve výduť, která byla buď vejčitá nebo válcovitá. Výzdoba sestává z drobných vlnovek oddělených vodorovnými rýhami a vytváří v horní části nádoby čtyři výzdobné pásy; též vnitřní strana hrdla je zdobena radélkovým ornamentem (tab. 95:4). Uvedený exemplář se řadí k moravským lahvím z Klobouk a Holásek, tedy k Váňovu typu IVa s válcovitým tělem nebo k jeho vejčitým formám (IIIc), které mají analogie v podunajské oblasti slovansko-avarských po­ hřebišť. Proti původní dataci do 2. poloviny 9. stol. se později došlo k závěru, že moravské láhve jsou výsledkem kulturního proudu, který se na Moravu šířil v prvé polovině 9. století z Karpatské kotliny. Tomuto časovému zařazení by odpovídal i výskyt láhve v obj. 112, který souvisí se starší fází opevnění dvorce. M i s k y se v sídlištních objektech našly jen tři a v kulturní vrstvě rovněž tři. Dá-li se podle okrajů odhadnout, že ve středohradištních objek­ tech bylo asi 1059 nádob a že fragmenty z kulturní vrstvy pocházejí rovněž asi z 1 000 nádob, pak počet misek nedosahuje ani 3 promile. Není ovšem vyloučeno, že zastoupení misek je o něco větší, neboť zlomky hrncovitýchmisek nelze odlišit od střepů z hrnců. Zastoupeny jsou tři hlavní typy misek. 1. Miska se zataženým okrajem nálevkovitě seříznutým, s vytaženými hranami, zdobená na největší výduti spirálovitou vodorovnou rýhou o třech závitech pochází z obj. 105 (tab. 88:2; XXIV:3). Odpovídá Váňově variantě Ib (nízké široké tvary se zataženým okrajem) datované do 9. stol.; nález z Pohanská vyvrací Váňovo zjištění, že misky této varianty jsou omezeny jen na Cechy a na střední Německo. 2. Kónické misky nezdobené s vodorovně seříznutým okrajem jsou do­ loženy dvěma fragmenty ze čtverců A 10—53 a A 8—54 (tab. 107:1,4); na jednom se zachovala část dna, takže je zjistitelná výška (tab. X X I V :1). Uvedené misky odpovídají Váňově variantě Ha (nižší a širší kuželovité mísy), které pokládá za napodobeninu dřevěných misek a řadí je na 38

39

40

41

141

konec 8. a do 9. stol., aniž vylučuje jejich dlouhé přetrvání až do mladohradištního období. Omezení jejich výskytu na východní Německo, Pol­ sko a Cechy je rovněž nepřesné, neboť nálezy z Pohanská a též z území Slovenska jsou výrazným spojovacím článkem k nálezům z Moldavská a k východoslovanským nálezům vůbec. 3. Hrncovité misky představují tři exempláře. Miska z obj. 100 se silně přehnutými a válcovitě seříznutým okrajem zdobená hřebenovou vlnovkou a pásem vodorovných rýh a se značkou v podobě maltézského kříže na dně (tab. 85:17; X X I V :4) patří k Váňově skupině mis s prohnutým hr­ dlem (lila, varianta 1), které se vyskytují od časněslovanského období přes středohradištní (kde dosahují plného rozvoje) až k mladohradištnímu. Další exemplář z obj. 29, pohárovitého profilu, zdobený pásem větvičkovitě uspořádaných hřebenových vpichů, hřebenovou vlnovkou a dvěma pásy rýh (tab. 51:4; XXIV:5) patří zřejmě již k Váňově skupině lila, varianta 2, neboť je hlubší. Tato varianta je zastoupena ve všech fázích hradištního období, přičemž doklady středohradištní jsou velmi četné mi­ mo jiné i na Moravě. Obdobné hrncovité misky jako popsané dva exem­ pláře byly i v hrobech 78 a 84 na kostelním hřbitově dvorce. Třetí široká miska hrncovité profilace s kalichovitě rozevřeným a prožlabeným okra­ jem zdobená hřebenovou vlnovkou (tab. 107:2; XXIV:2) pochází z kulturní vrstvy čtverce A 9—54; patří k Váňově skupině Illb, variantě 1, datované do 9. stol. a později. Tato miska rozmnožuje počet moravských nálezů a osla­ buje Váňovu domněnku, že původ tohoto tvaru bude nutné hledat podle počtu nálezů v Cechách. H r n c e tvoří převážnou většinu keramického inventáře — přes 99%. Z výplně objektů pochází 27 a z kulturní vrstvy 3 celé středohradištní hrnce; připočteme-li k nim i větší fragmenty, z nichž je patrný celkový tvar, jde celkem o 60 velkomoravských hrnců, což jsou asi 3 % z před­ pokládaného počtu hrnců používaných v dvorci. Mezi hrnci lze rozlišit jako nejčastější tvary vejčité, a to jednak štíhlejší (tab. 46:1; 51:1; 65:1 aj.) nebo širší (tab. 46:3; 49:1; 50:1; 58:1,3; 62:1; 66:1; 72:1 aj.), dále tvary soudkovité (tab. 60:2; 75:1; 80:2; 107:5,6), tvary miskovité s průměrem okraje stejným nebo o něco větším než výška (tab. 51:2;77:1; 95:18 aj.), lahvovité s nápadně zúženým hrdlem a ústím (tab. 46:2; 58:2; 80:14), pohárovité s úzkým dnem a široce rozevřeným ústím (tab. 69:2; 101:1) a dvoukónické se zaobleným lomem na výduti (tab. 80:19; 101:5). Poměr výskytu vyjmenovaných tvarových variant vyplývá z ta­ bulky na straně 143. Orientační pohled na další vyobrazené fragmenty na tabulkách na­ svědčuje, že procento vejčitých hrnců bude progresivně stoupat na úkor ostatních variant, zejména lahvovitých. pohárovitých a dvoukónických. P o d l e v e l i k o s t i lze středohradištní hrnce z pracovních důvodů rozdělit na tři skupiny: 1. Malé hrnky vysoké do 15 cm (nejčastěji mezi 10—13 cm) s průměrem okraje kolísajícím mezi 8—15 cm a o obsahu do 42

43

44

45

46

47

48

142

Z A S T O U P E N I

T V A R O V Ý C H

V A R I A N T

H R N C Ů

Varianta b)

|

Počet kusů

širší

| i

Procenta 25

o/o

19

31,6

%

14

23,3

%

15

Vejčité

56,6 %

34 a)

štíhlejší

Soudkovité Miskovité

5

8,3 %

Lahvovité

3

5

Pohárovité

2

3,4 %

Dvoukónické

2

3,4 o/

Celkem

60

%

0

100

%

a kolem 1 litru. 2. Střední hrnce vysoké 15—25 cm s průměry okrajů kolí­ sajícími mezi 15 až + 20 cm (výjimečně až 23 cm) a s obsahem mezi 2 až + 5 litry. 3. Velké hrnce přesahují výšku 25 cm a průměry okrajů mají nad 20 cm; obsah bývá nad 6 litrů. Hrnce o obsahu mezi 1—2 litry a mezi 5—6 litry jsou vzácné a jsou přičteny buď k vyšší nebo nižší kategorii. Hranice mezi jednotlivými skupinami byly stanoveny v podstatě zkusmo. Jistým objektivním čini­ telem zdůvodňujícím jejich oprávněnost je skutečnost, že malé kusy od­ povídají svými rozměry hrnkům dávaným ve velkomoravském období do kostrových hrobů, střední exempláře se kdysi uplatňovaly převážně v žárových hrobech a představovaly patrně velikost tradičně užívanou v slovanské domácnosti k běžným, avšak přesněji nezjistitelným účelům, odlišným od funkce malých hrnků; velké tvary mají již charakter zásobnic, které se jak v žárových, tak v kostrových hrobech až na ojedinělé výjimky nevyskytovaly. Velikost hrnců byla stanovena na základě vzájemného poměru výšky, průměru okraje a obsahu. Na základě asi 80 proměřených středohradištních hrnců z celého hradiska zjistil Z. Weber, že existuje matematická závislost mezi výškou, průměrem okraje, průměrem výdutě a obsahem středohradištních hrnců, a propočítal, jaké výšky a obsahy přibližně odpo­ vídají průměrům okraje a výdutě v rozsahu 6—40 cm. Tato okolnost umožnila rozčlenit podle velikosti všechny (1059) středohradištní hrnce z výplně velkomoravských objektů (53 — srov. přehled na str. 129) na základě zachovalých okrajů. Z šetření vyplynulo následující zastoupení hrnců dle velikosti. 49

50

51

52

143

Z A S T O U P E N I

V E L I K O S T I

H R N C Ů

V E L K O M O R A V S K Ý C H

V E

V Š E C H

O B J E K T E C H

Hrnce

Malé

Střední

Velké

Celkem

Počet

237

437

385

1059

Procenta

23%

41%

36 %

100 %

Zákonitost v zastoupení jednotlivých velikostí hrnců byla ověřena u sku­ piny zahloubených objektů s větším množstvím inventáře; ukázalo se, že i jeden objekt (obj. 29) s dostatečně velkým počtem okrajových střepů (nad 50 kusů) vykazuje typické procentuální zastoupení velikostí vyjádři­ telné v Gaussově křivce. Z A S T O U P E N I

V E L I K O S T Í

H R N C Ů

V E L K O M O R A V S K Ý C H Malé

V E

V E T S l C H

O B J E K T E C H

Střední

Celkem

Velké

Objekt Kusy

%

Kusy

%

Kusy

%

Kusy

%

20

29

23

55

44

41

33

125

100

29

28

18

71

45

58

37

157

100

42

15

36

18

44

B

20

41

100

66

14

25

27

49

14

26

55

100

71

16

29

28

50

12

21

56

100

98

13

26

12

25

24

49

49

100

i

105 Celkem

32

20

46

28

84

52

162

100

147

23

257

40

241

37

645

100

Rozdíly v procentuálním zastoupení velikostí hrnců v jednotlivých objektech s větším množstvím inventáře by mohly být průvodním jevem odlišné funkce jednotlivých objektů. Zajímavá je naprostá identita v za­ stoupení velikostí hrnců u obj. 105 na Pohansku a u sídliště 1 ve Sta­ rém Městě „Na valach". 53

144

Profilace

okrajů

Přestože profilace okrajů slovanské keramiky nemá takovou chronolo­ gickou průkaznost, zejména u izolovaných nálezů, jak se dříve soudilo, ' nelze j i nechat bez povšimnutí, stejně jako aplikaci typologické metody při hodnocení keramických souborů z nálezových celků a horizontů z jedné lokality či užší oblasti, které se stalo všeobecně uznávaným postulátem ve slovanské archeologii. Přes existující souběžnost jednoduchých a slosložitěji profilovaných okrajů projevují se ve statistických průměrech jistě obecné vývojové tendence, na jejichž pozadí je možné zachytit pro­ dukci lokálních dílen nebo mistrů. U okraje jako samostatně modelované koncové části ústí si všímáme celkového rozevření a rozdílů v ukončení. Někdy ráz okraje souvisí s utvá­ řením hrdla. H r d l o většinou nebývá odděleno od okrajového rozevření a plynule přechází i ve výduť. Jenom výjimečně bývá oboustranně odsazeno hranou (tab. 101:5), častěji jde o jednostranné odsazení od výdutě (tab. 46:1, 5; 47:1; 49:1; 50:2, 5; 51:1, 3; 52:3, 5, 11; 56:12; 57:3; 58:2; 65:2-4; 70:5, 9; 76:1; 77:3, 4; 80:19; 81:1; 82:1; 83:2; 85:1; 86:1; 90:8; 100:8; 101:6). Vzácně se též vyskytlo hrdlo profilované jedním až dvěma vývalky (tab. 88:3; 89:2; 53:1). R o z e v ř e n í o k r a j e může být buď menší nebo větší, takže se dá mluvit o okrajích vyhnutých (cca do 45 °) nebo přehnutých (nad 45 °, většinou však až kolem 90 °), přičemž většinou zůstává zachována plynulá esovitá linie přechodu v hrdlo a stěny. V jednom případě byl zjištěn okraj, který lze označit za převislý, neboť byl přehnut pod vodorovnou úroveň ústí (tab. 70:13). Silně přehnuté okraje vytvářejí vzácně na vnitřní straně ústí hranu, takže se dá mluvit o okraji odsazeném (tab. 43:1; 46:4; 47:7, 8, 11; 50:2; 80:2; 100:13). V několika případech se silně přehnuté okraje jevily jako nápadně krátké, což jim vesměs dodávalo archaičtější ráz (tab. 52:4; 56:9; 80:9; 90:5—7; 96:2; 101:5). Rozevřená část okraje byla zpravidla slabě klenutá nebo rovná a plynule navazovala na celkovou esovitou linii hrnce, v řadě případů však byla slabě kalichovitě prohnutá (tab. 47:1; 49:3, 14; 50:2, 5; 51:1—3; 52:5; 53:1, 7, 16—19; 56:5, 12; 64:14; 65:3, 4; 66:7, 9; 67:1—3; 84:1; 85:1—4; 92:15—16; 101:6) vesměs ve spojení s progresivními formami ukončení okrajů (vodorovně seříznutými a prožlabenými). U k o n č e n í o k r a j ů vykazují největší variabilitu. Lze rozlišit 11 zá­ kladních typů obsahujících řadu variant (obr. 15). Někdy byly okraje upravovány velmi zběžně, takže v jedné části jsou seříznuty válcovitě, v jiné kuželovitě nebo nálevkovitě apod.; tyto krajní případy jsou ovšem ponechány stranou. Některé typy nebo varianty lze označit za tradiční, neboť jdou průběžně přes celé hradištní období (zaoblené, kuželovitě, válcovitě a nálevkovitě seříznuté), jiné za progresivní, a to buď masové, 5 1

55

56

563

57

145

Obr. 15. T y p y a varianty o k r a j o v é profilace v e l k o m o r a v s k é k e r a m i k y : I — z a o b l e n é (1-17); II - k u ž e l o v i t ě s e ř í z n u t é (18-28); III - v á l c o v i t ě s e ř í z n u t é (29—49); I V - n á l e v k o v i t ě s e ř í z n u t é (50—66); V — v o d o r o v n ě s e ř í z n u t é (67—85); V I — p r o ž l a b e n é (86-94); V I I - z a š p i č a t ě l é (95-101); VIII - z d u ř e l é (102-104); I X - o v a l e n é (105-106); X - v r u b o v i t é (107); X I — z e s í l e n é , b o h a t ě p r o f i l o v a n é (108—129).

146

147

charakterizující produkci jednotlivých velkomoravských dílen nebo mistrů (nejpravděpodobněji místních nebo z blízkého okolí), nebo ojedinělé, před­ znamenávající pozdější vývoj v období mladohradištním. I. Z a o b l e n é o k r a j e (obr. 15:1—17) převažovaly na starohradištní keramice, která se někdy vyskytla jako příměs ve středohradištních ob­ jektech (tab. 58:4; 61:12). V této jednoduché formě pokračují částečně i na středohradištní keramice (tab. 45:23; 92:11), někdy na nápadně krátkých a silně přehnutých okrajích (tab. 96:2). Obvykle však i zaoblené okraje vykazují na středohradištní keramice některé charakteristické zvláštnosti: a) jsou silně přehnuté, tenkostěnné, z jemně plavené hlíny (tab. 58:1); b) vedle výše uvedených příznaků je rozevření okraje kalichovitě prohnuté (tab. 49:3); c) kromě zaoblení vytváří spodní nebo horní část okraje hranu (tab. 63:3; 73:12), případně průběžnou lištu (tab. 53:9); d) mimo zaoblení vzniká na vnitřní straně rozevření ostře odsazený žlábek (tab. 56:3) nebo vývalek (tab. 49:14); e) okraj je kyjovitě zesílen, a to buď plynule (tab. 100:5), nebo s oboustranným odsazením (tab. 49:10); f) okraj je zesílen jen na spodní straně (tab. 60:5; 77:12). II. K u ž e l o v i t ě s e ř í z n u t é o k r a j e (obr. 15:18—28) se objevují v několika variantách, z nichž nejjednoduší jsou i na časněslovanské ke­ ramice a mírně profilované jsou označovány za typicky středohradištní. Základní varianty jsou tyto: a) kuželovité seříznutí s hladkou ploškou (tab. 47:9); b) s prožlabenou ploškou (tab. 99:1); c) s hladkou ploškou a s vytaženou horní hranou (tab. 70:1) objevující se zejména na engobované keramice obj. 71; d) s hladkou ploškou a hrotitě vytaženou spodní hranou (tab. 76:5) nebo s masivním zesílením spodní části (tab. 96:6; 97:2); e) s hladkou ploškou s vytaženou spodní i horní hranou (tab. 45:34); f) s prožlabenou ploškou a s vytaženou horní hranou (tab. 72:8); g) s pro­ žlabenou ploškou a s vytaženou spodní hranou (tab. 62:2; 63:1); h) s pro­ žlabenou ploškou a s oběma vytaženými hranami (tab. 45:25), které je někdy těžké odlišit od vyloženě prožlabených okrajů VI. skupiny; ch) s šik­ mo oboustranně povytaženými hranami na kalichovitě prohnutém roze­ vření (tab. 80:17; 83:6). III. V á l c o v i t ě s e ř í z n u t é o k r a j e (obr. 15:29—49) vykazují též řadu variant: a) válcovité seříznutí s rovnou ploškou (tab. 49:2) kombi­ nované někdy se zduřením horní části rozevření (tab. 48:8); b) s rovnou ploškou a s vytaženou horní hranou (tab. 57:1); c) s rovnou ploškou a s vy­ taženou spodní hranou (tab. 52:2; 91:9); d) s rovnou ploškou a s oběma vytaženými hranami (tab. 55:10); e) s vyžlabenou ploškou a s vytaženou horní hranou (tab. 68:25); f) s vyžlabenou ploškou a s vytaženou spodní hranou (tab. 87:16); g) s vyžlabenou ploškou a s oběma vytaženými hra­ nami (tab. 67:10); h) s oběma vytaženými hranami a s profilovou ploškou, takže vzniká téměř okruží (tab. 51:2; 48:1; 77:3; 91:1 aj.); hrnce s touto úpravou tvoří zvláštní skupinu charakterizovanou i stejnou výzdobou; ch) válcovitá seříznutí s vodorovně odkrojenou horní hranou vytváří celou 58

148

řadu drobnějších odstínů: mimo formu prostou (tab. 45:32) nebo s vy­ krojeným rozevřením (tab. 52:8) existují tvary s vytaženou spodní hranou a s vyklenutou (tab. 75:17) nebo prožlabenou boční případně i horní ploškou (tab. 45:35; 49:15); i když je těchto odstínů poměrně dosti, opakují se jen na malém počtu střepů; i) ojediněle se objeví i výrazně vytažené okraje se svislou boční ploškou již zcela mladohradištního rázu (tab. 109:26) IV. N á l e v k o v i t ě s e ř í z n u t é o k r a j e (obr. 15:50—66) jsou za­ stoupeny poměrně málo, přesto však je jejich variabilita značná: a) ná­ levkovitě seříznutí prosté (tab. 92:9); b) s vytaženou horní hranou (tab. 85:6) nabývající někdy ve spojení se žlábkovitým hrdlem až mladohra­ dištního rázu (tab. 100:1); c) s vytaženou spodní hranou (tab. 49:13; 56:9); d) s oběma vytaženými hranami (tab. 84:19); e) kombinované s vodorovně nebo šikmo seříznutou vytaženou horní hranou (tab. 56:2; 100:21) někdy ještě vyžlábnutou (tab. 45:30); zcela mladohradištní ráz má červený střep, kde nálevkovitě a vodorovně seříznutý okraj vytváří okruží (tab. 49:12); f) s předcházející variantou souvisejí zesílené nálevkovitě, vodorovně či kuželovitě seříznuté okraje s rovnou (tab. 45:38) až podseknutou spodní částí (tab. 48:5; 72:7); g) ve spojení s kalichovitým rozevřením nabývají některé nálevkovitě a vodorovně seříznuté okraje již zcela mladohradišt­ ního rázu (tab. 109:24, 25). V. V o d o r o v n ě s e ř í z n u t é o k r a j e se objevují už na časněslovanské keramice (tab. 64:11), bohatě zastoupeny a v četných variantách jsou však ve velkomoravském horizontu (obr. 15:67—85); a) vodorovné seříznutí prosté (tab. 47:7); b) s vně vytaženou hranou (tab. 47:3; 51:3); c) s vně i dovnitř vytaženou hranou (tab. 53:5); d) s vrubem na vnější straně (tab. 86:31); e) vypouklé vodorovné seříznutí (obr. 15:75); f) vy­ pouklé vodorovné seříznutí s oboustranným odsazením (obr. 15:74); g) vy­ pouklé vodorovné seříznutí s vytaženou vnější hranou (tab. 70:4); h) mírně dovnitř zešikmené seříznutí se zesílenou vnější hranou (tab. 85:1); ch) mír­ ně dovnitř zešikmené seříznutí s vytaženou vnější i vnitřní hranou (tab. 50:2); i) vyžlabené vodorovné seříznutí s vytaženou vnější hranou (tab. 66:7); j) vyžlabené vodorovné seříznutí s oběma vytaženými hranami (tab. 53:5); k) vodorovné seříznutí — rovné nebo vyžlabené — vně vykloněné (tab. 47:6; 72:1). V nevelkém počtu případů je vodorovné seříznutí kombinováno s vál­ covitým, kuželovitým, nálevkovitým a s dalšími variantami okrajové pro­ filace (obr. 15:42—47, 59, 60, 63, 64, 100—118); tyto okraje bývají většinou výrazně zesílené, a proto jsou zčásti vyčleněny ve zvláštní skupinu. Vodorovně seříznuté okraje jsou většinou na hrncích z hlíny silně ostřené hrubým pískem, vypálených dobře až zvonitě do světlešedého nebo světlehnědého odstínu (např. tab. 72:1). Jsou poměrně hojné i na keramice v Mikulčicích, i když ne v charakteristickém spojení s mate­ riálem, vypálením a výzdobou, jak je tomu na Pohansku, kde jsou s jinými 59

149

prvky kombinovány jen ojediněle. Zajímavé je, že vodorovně seříznuté okraje nejsou známy z areálu Starého Města, s výjimkou kombinovaného spojení vodorovného seříznutí se svislým nebo nálevkoví tým. V I . P r o ž l a b e n é o k r a j e (obr. 15:86—94) se vyznačují tím, že jejich ukončením probíhá hlubší či mělká obvodová rýha, která je štěpí na dva vývalkovité útvary. Je-li rýha mělčí, je v některých případech sporné, zda patří střep k této skupině nebo ke skupině vodorovných či kuželovitě seříznutých okrajů s prožlabením (obr. 15:25—28, 81—83, 85). Prožlabené ukončení bývá téměř výlučně na kalichovitě rozevřených okrajích většinou u nádob s úzkým, aspoň jednostranně odsazeným hrdlem. Varianty lze rozlišit podle toho, z jakého úhlu byla rýha provedena: buď kolmo (tab. 47:5; 56:12), nebo šikmo (tab. 46:1; 47:1), případně vodorovně z boku (tab. 46:2). Keramika s prožlabenými okraji vytváří v kombinaci s typickým mí­ šením hlinitého těsta, vypálením a výzdobou výraznou skupinu a je charakteristickým reprezentantem velkomoravského horizontu. Nachází se v objektech souvisejících se starší i mladší fází dvorce, ale zdá se, že procento zastoupení, je v mladších objektech menší než u předcházející skupiny okrajů. Nabízí se výklad, že jde o výrobky z jedné hrnčířské dílny nebo od jednoho hrnčíře, jejichž produkce byla maximální ve star­ ším velkomoravském horizontu a v mladším postupně doznívala. Podle dobře provedených fotografií v práci J. Poulíka lze soudit, že tato keramika je zastoupena ve velkomoravském i povelkomoravském ho­ rizontu v Mikulčicích i v kostrových hrobech v Josefově. Ve Starém Městě keramika s výrazně prožlabenými okraji chybí. Z toho lze soudit, že odbytiště hrnčířské dílny (nebo dílen) produkující nádoby s vodorovně seříznutými a prožlabenými okraji zahrnovala jak Mikulčice, tak Pohansko, avšak nezasahovala do okruhu Starého Města. Další typy okrajů se vyskytovaly jen vzácně nebo jsou méně výrazné. V I I . Z a š p i č a t ě l é o k r a j e (obr. 15:95—101), tj. kuželovitě a nálevkovitě seříznuté (tab. 43:1) mívají někdy povytaženou horní (tab. 80:5) či spodní hranu (tab. 53:12; 97:4) nebo obě hrany (tab. 42:6). Bývají též na konci zesílené (tab. 86:2), případně mají výraznou kalichovitou úpravu (tab. 68:19). Jsou známy i z jiných velkomoravských lokalit a z Cech, avšak všude jsou vzácné, takže je nelze využít k širším závěrům. V I I I . Z d u ř e l é o k r a j e (obr. 15:102—104) jsou v objektech zastou­ peny jen ve 3 kusech v kombinaci s kuželovitým seříznutím (tab. 86:23; 94:19) a s válcovitým seříznutím (tab. 54:26). IX. O v a l e n é okraje (obr. 15:105—106) se vyskytly jen dvakrát v obj. 71 (tab. 69:11) a v obj. 100 (tab. 85:9), takže je lze jako výjimku přiřadit k velkomoravskému horizontu. X. O k r a j s v r u b e m (obr. 15:107) na dolní hraně byl jen v obj. 52 (tab. 62:1), jehož keramika má tvarově i ornamentačně specifický ráz. X I . Z e s í l e n é b o h a t ě p r o f i l o v a n é o k r a j e (obr. 15:108—129) 60

61

02

6 3

64

6 6

6 7

6 8

150

63

bývají na vyspělé keramice, ať je silněji ostřená, či z jemně plavené hlíny. Na zesíleném ukončení se uplatňují žlábky, ostřejší či tupá seříznutí (tab. 58:2; 54:34; 86:1; 101:3), vytažené hrany (tab. 49:9), vývalky na vnitřní straně (tab. 109:9) aj. K této skupině by bylo možné přiřadit i některé varianty, které byly zmíněny při válcovitě seříznutých okrajích (obr. 15:43 až 48, 58, 62—64). Všechny tyto okraje lze spojit s produkcí vyspělých dílen, kde mistrná úprava okraje nebyla problémem a mohla být indivi­ dualizována na jednotlivých nádobách. O významu studia okrajové profilace pro relativní chronologii keramiky svědčí tabulka zachycující početní i procentuální zastoupení typů okrajů v jednotlivých objektech dvorce s větším počtem střepů. Jde zčásti o objek­ ty, které jsou v horizontálně stratigrafickém vztahu k jednotlivým fázím opevnění dvorce, takže závěry vyplývající ze studia keramiky jsou kontro­ lovatelné stratigrafií. Z tabulky vyplývá, že základními typy okrajové profilace jsou okraje zaoblené, válcovitě, kuželovi tě a vodorovně seříznuté a prožlabené. Ostatní typy a varianty okrajů jsou početně nevýznamné. Přitom se jasně jeví, že zaoblené okraje jsou na ústupu (jevilo by se to ještě výrazněji, kdyby byla odečtena starohradištní příměs) a další čtyři uvedené typy mají v jednotlivých objektech variabilní zastoupení. Přitom se jeví jako zákonité, že válcovité a kuželovité seříznutí se vyskytuje v méně procentech než vodorovná a prožlabená úprava okrajů (s výjimkou některých objektů ze starší fáze dvorce) a že prožlabené ukončení a vodo­ rovné seříznutí se sice vyskytuje v objektech starší i mladší fáze dvorce, ale tak, že ve starších objektech je vodorovně seříznutých okrajů méně než prožlabených. Navíc je tato tendence potvrzena i tím, že v obj. 20, který porušuje žlábek po mladší palisádě, je prožlabená úprava okrajů proti vodorovnému seříznutí velmi výrazně na ústupu a nadto se tu ob­ jevuje několik výjimečných okrajů vyloženě mladohradištního rázu (tab. 48:5; 49:12). Obraz vývojové tendence okrajové profilace vynikne ještě výrazněji, sloučíme-li ve smyslu Váňovy typologie tradiční úpravy okrajů (zaoblené, kuželovitě a válcovitě seříznuté) v jeden celek (přičemž se dopouštím zkreslení v neprospěch použité statistiky, neboť ve svých součtech nemám odděleny okraje s mírně vytaženými hranami, které Z. Váňa vyčleňuje ve tři další typy středohradištních okrajů) stejně jako progresivní typy okrajů, a porovnáme jejich procentuální zastoupení v jednotlivých objek­ tech. Na tabulce se výrazně vyčlenily některé objekty ze starší fáze dvorce (84, 111, 112, 116) a dosti výrazně se odlišil jako nejmladší objekt 20. Po­ měr tradiční a progresivní profilace signalizoval, i když nepříliš výrazně, část objektů mladší fáze (obj. 66, 68, 99, 105), ale dva objekty starší fáze (29, 98) vykázaly vyšší procento střepů progresivních než tradičních. Zřejmě je to v důsledku toho, že podstatná část výplně těchto objektů byla vytvořena až po zániku jejich funkce. Objekt 106, ač souvisí nej69

151

Z A S T O U P E N I O K R A J O V É P R O F I L A C E V E L K O M O R A V S K Ý C H O B J E K T E C H S V Ě T Š Í M N A L E Z U

P O Č T E M

Kuželovitě seř. Obr, 15:18-28

Válcovitě seř. Obr. 15:29, 31-35

S vále. okružím Obr. 15:37-40

Nálevkovitě seř. Obr. 15:50-57

Vodorovně seř. Obr. 15:67-83

Prožlabené Obr. 15:86-94

Zašpičatělé Obr. 15:95-101

Zesílené, obr. 15:42-48, 109-111

Nálevk. zesílené Obr. 15:62-64

Ostatní zesílené Obr. 15:13, 30, 112-116

Celkem

8

18

16

5

2

48

25

2

2

5

9

140 K

6

13

11

3,5

1,5

34

18

1,5

1,5

3,5

6,5

100 %

8

33

12

7

8

35

44

1

6

1

2

157 K

5

21

8

5

5

22

28

0,5

4

0,5

1

100 %

6

10

3

1

10

16

—

2

2

2

55 K

-

4

4

4

100 o/

—

2

—

—

20 K

-

10

-1

-

100 o/o

1

56 K

2

100 o/o

20

29

3_ 66 5

11

18

5

2

18

29

2

3

1

1

—

8

3

68

71

84

10

15

5

5

-

40

15

5

17

8

2

1

12

9

9

30

4

2

21

14

16

2

9

3

1

1

2

2

9

43

5

5

9

15

9

—

4

5

16

20

3

2

—

2

6

—

12

8

2

7

10

2

4

14

20

1

4

1

6

25

6

11

32

7

20

87

98

99

105

106

24

2

10

15

4

4

20

30

—

1

7

1

45

6

28

-

6

7

7

32

25

18

4

4

20

—

1

4

-

4,5

1

1

-

-

27

36

9

9

9

3

12

6

4

—

1

11

43

21

14

2

9

5

2

-

4

1

1

10

39

22

10

4

4

1 4,5

—

8

7

36

32

3

111

112

-

8

116

— 1

16 2 10

—

—

-— -

2

Fáze

Zaoblené Obr. 15:1-17

Číslo objektu

|

VE

starší

mladší

0

mladší

?

1

21 K

—

5

100 o/

1

1

1

25 K

4

4

4

100 %

1

50 K

-

—

2

100%

-

6

—

2

6

1

4

-

1

2

—

—

1

1

4,5

4,5

—

1

-—

9

—

- -

.

16 K

5

-

100 o/

5

160 K

3

3

100 o/

1

22 K

—

4

100 o/o

—

- -_ —7

— —

-

100 %

—

23 K

-

-

100 o/.

1

4

4

4

pozdní

0

11 K

1

starší

mladší

100 o/o

1

mladší?

0

—

2

starší

0

—

1

pozdní

?

starší 28 K

starší

starší

U k a ž d é h o objektu je u v á d ě n v p r v é m ř á d k u p o č e t ( k u s ů = K ) o k r a j o v ý c h p ř í s l u š n é h o typu, v d r u h é m ř á d k u procento z a s t o u p e n ý c h s t ř e p ů .

152

střepů

Z A S T O U P E N I

T R A D I Č N Í C H

O K R A J Ů

A

V O B J E K T E C H

P R O G R E S I V N Í C H D V O R C E

T r a d i č n í tvary okrajů v %

P r o g r e s i v n í tvary okrajů v %

N e z a ř a z e n é tvary okrajů v %

20

32

58

10

29

39

56

66

36

56

8

68

30

70

-

71

55

43

2

84

72

28

-

87

48

48

4

98

42

54

4

99

43

55

2

105

48

50

2

106

78

19

3

111

72

18

10

112

71

25

4

116

71

22

7

Číslo objektu

|

5

pravděpodobněji s mladší fází dvorce, vykázal výrazné procento tradiční profilace; je to však patrně náhodné, neboť je v něm poměrně malý počet okrajů (22). Výzdoba Na velkomoravské keramice byla výzdoba ojediněle malovaná, vzácně plastická a nejčastěji rytá. M a l o v á n í v podobě tmavých svislých pruhů bylo zjištěno na hrnci z obj. 48 (tab. 60:1) a z obj. 74 (tab. 72:1) a na střepech z obj. 66 (i. č. 21 735), 88 (tab. 79:11) a 105 (tab. XIX:4—7). Střepy zdobené malováním v podobě svislých pruhů uvádí ve velkomoravském staroměstském mate­ riálu V. Hrubý. 70

153

P l a s t i c k á v ý z d o b a se objevuje vzácně v podobě plastických li&t, zpravidla jedné, ojediněle dvou (tab. 110:21). Na průřezu bývají lišty obdélníkovité, zaoblené nebo hrotité (tab. 110:15—20). Vyskytly se pouze na malých střepech, takže celý tvar nádob s lištami není znám. V nálezo­ vých celcích se našly pouze v obj. 42 (i. č. 11466) a 68 (tab. 68:18), které souvisejí s mladší fází dvorce. Jinak jsou známy na 15 fragmentech z kul­ turní vrstvy, kde nejsou datovatelné. Podle Z. Váni hranatá, plasticky ostře členěná žebra naznačují přechod k mladohradištnímu stylu. Malý počet střepů s plastickými lištami by byl v souhlase s představou, že tento druh výzdoby patří k progresivním prvkům ve výzdobě keramiky; nevelké zastoupení má totiž i nejpokročilejší tuhová keramika mladohradištního rázu. Jiným druhem plastické výzdoby je výválkovité členění hrdla nebo podhrdlí. Bylo zaznamenáno u dvou hrnců v obj. 105 (tab. 88:3; 89:2) a u jed­ noho hrnku v obj. 29 (tab. 53:1). Slo vždy jen o jeden vývalek. Takovou výzdobu, někdy s větším počtem vývalků, lze pozorovat u některých hrnků ze středohradištních hrobů na Moravě (Mostkovice, Hodonice, Dolní Věs­ tonice) a též na keramice ze Staré Kouřimi. Tuto keramiku uvádí v souvislost s tornowským typem vyčleněným J. Herrmannem V. Nekuda, který uvažuje o ovlivnění slovanské keramiky v Polabí z Moravy. Není to vyloučeno, neboť původ tornowského typu je hledán v horním Poodří a v Malopolsku, odkud vyvozoval J. Poulík původ dolnověstonické keramiky. Nálezy z Pohanská patří k méně rozvinutým nebo již úpadkovým reprezentantům tohoto typu. R y t á v ý z d o b a bývá provedena buď hřebenem, nebo jednoduchým rydlem. Hřebenová výzdoba byla prováděna ve vodorovných pásech, hře­ benových vlnicích, v řadách hřebenových vpichů a v různých kombinacích těchto prvků. Je více či méně pravidelná, ale vždy provedena rutinované za využití rotace kruhu. Vodorovné pásy (buď jeden nebo více) se jako jediná výzdoba nádob objevují poměrně vzácně a lze ji bezpečně doložit jen na celých nádobách (tab. 53:11; 65:1; 67:2, 11; 90:5; 92:9); pojí se s válcovité a nálevkovitě seříznutými okraji a s běžným hradištním hliněným těstem. Hřebenové vlnice (jedna až pět), zpravidla vlevo skloněné, vzácněji kolmé, jsou jako jediná výzdoba nádob jen o málo častější než předchá­ zející způsob a lze je rovněž prokázat jen na celých nádobách (u fragmentů nemůžeme zjistit, zda na celé nádobě nebyly ještě jiné výzdobné prvky). Byly zjištěny na tuhovém hrnku z obj. 44 (tab. 57:1; XXIII:12), na dvoukónickém hrnku ze silně slídnaté hlíny z obj. 97 (tab. 80:19) a na řadě dalších hrnků s běžným písčitým ostřivem z obj. 52, 71, 95, 105, 106 (tab. 63:1; 69:1; 80:2; 88:1; 89:2; 93:19), s okraji svisle a šikmo, ojediněle i vodo­ rovně seříznutými nebo i prožlabenými. Kombinace hřebenových vlnic a pásů v různém počtu a pořadí obou prvků (tab. 46:1; 50:1; 51:1, 3; 63:4; 70:7, 13; 75:1; 81:1, 3; 97:1; 95:18; 71

72

73

74

75

76

77

154

XVI:2, 3; XX:2, 3; XXI:1, 2) je nejčastěji používaným způsobem výzdoby. Uplatňuje se na nádobách z různě ostřené hlíny a různě vypálených, s okraji vodorovně, kolmo nebo šikmo seříznutými, většinou s vytaženými hranami, případně i s prožlabenými okraji. Hřebenové vpichy ve dvou až třech stejně skloněných nebo větvičkovitě upravených řadách jsou vzácné; vedle hrnků z běžně ostřeného těsta s prostými zaoblenými okraji (tab. 72:9; 96:2) se s nimi setkáváme i na keramice z jemně plavené hlíny se zesílenými nebo prožlabenými okraji (tab. 58:2; 108:11). Vyskytlo se i cikcakovité uspořádání vpichů (tab. 50:3). Hřebenové vpichy a pásy se kombinují na hrubozrnných hrncích z obj. 111 a 112 (tab. 94:16; 95:1), které jsou ve středohradištním inventáři Po­ hanská výjimkou. Výjimečný je též způsob výzdoby svislými řadami vpichů a pásem vpichů (tab. 61:9). Kombinování vpichů s jednoduchou rýhou bylo zjištěno na hrnci z jemně plavené hlíny (tab. 108:2). Hřebenové vpichy a vlnice (tab. 53:4; 65:2; 84:9; 95:14) se kombinují vzácně. Kombinace hřebenových vpichů, pásů a vlnic je zcela ojedinělá (tab. 51:4), stejně jako kombinace záseků, hřebenových vlnic a pásů (tab. 96:7), hřebenových a jednoduchých vlnic (tab. 89:1; 69:2) a kombinace jednoduché vlnice s hřebenovými pásy (tab. 79:1). Výzdoba prováděná jednoduchým rydlem sestává buď z jednoduchých vlnic, řídce kladených vodorovných rýh (v některých případech jde o spi­ rálu), z hustého rýhování často ve spodní části uvolněného, z četných kombinací jednoduchých vlnic a rýh, ze záseků a z kombinací záseků s jednotlivými rýhami, případně i s jednoduchými nebo hřebenovými vlnicemi. Jednoduché vlnice v počtu dvou až sedmi jsou poměrně vzácným výzdobným prvkem (tab. 54:34; 61:2; 66:1; XVI:1); pojí se převážně s kuželovitě a kolmo seříznutými okraji a v obj. 48 i s malováním (tab. 60:1). Řídce kladené rýhy (spirála) se objevují poněkud častěji. Jsou sice i na hrncích se zaoblenými (tab. 45:6; 92:11) a šikmo seříznutými okraji (tab. 66:2), ale zpravidla jsou na nádobách s bohatěji profilovanými okraji (tab. 48:1, 7; 56:1; 66:2; 77:3; 81:2; 85:9; 88:2; 92:11) a též ve zdejších kostro­ vých hrobech 348 na hrnci z jemně plavené hlíny a 390 na zvonivě vy­ páleném šedém hrnci ze silně ostřené hlíny. Husté rýhování (spirála s uvolněnými spodními závity — tab. XVII :1, 2) není sice příliš časté, ale vždy se kombinuje se silně profilovanými okraji, takže vytváří zvláštní keramickou skupinu. Vyskytlo se na hrncích v obj. 29, 105, 128 (tab. 51:2; 52:1; 91:1; 101:3), v kulturní vrstvě (tab. 109:2) i v hrobech 343 a 404. Stejná je výzdoba i na hrnku z jemně plavené hlíny z hr. 380, který se však materiálem z této skupiny vymyká. Kombinace jednoduché vlnice (jedné až čtyř) a vodorovných rýh v řid­ ším i hustším provedení bývá používána nejčastěji: a) na tvrdě vypálených světlešedých hrncích s vodorovně seříznutým okrajem (tab. 54:31; 94:1; 47:3; 72:1; 78:34); b) na hrncích vytáčených z jemně plavené hlíny (tab. 78

79

80

155

58:1; 64:21; 83:1, 3, 4; 86:2; 100:1; 46:2; 99:6); c) na větších hrncích s drsným povrchem v nedbalém provedení (tab. 60:2; 68:27; 100:13; XVIII:1); d) na engobovaných hrncích (tab. 70:12; 73:1 aj.); e) na hrncích blučinského typu (tab. 90:1, 2: 91:10; XVIII:2 aj.); f) na hrncích zdobených charakteristickým sledem 2—3 vlnic a 3 a více rýh (tab. 45:1; 48:2; 53:2; 77:1, 2; 80:14; 86:1; 87:5; 100:21; XVII:3, 4). Záseky provedené šikmo v jedné řadě (tab. 100:22; 110:11) nebo větvičkovitě ve dvou řadách (tab. 110:12) se objevují na tvrdě vypálených, bělošedě zbarvených střepech s drsným povrchem a někdy s vodorovně seříz­ nutým okrajem. Někdy se objeví ve spojení s vodorovnými rýhami (tab. 47:11; 53:6; 79:24; 110:14). Vzácná je kombinace s jednotlivými rýhami a s jednoduchou vlnicí (tab. 92:7; 110:13) nebo s hřebenovou vlnicí (tab. 107:8). Šikmé záseky se objevují na dobře vypálené pomoravské keramice ze středohradištních hrobů (Kyjov, Staré Město-Spitálky, Strážnice) a předznamenávají výzdobnou módu, která se stala běžnou patrně kolem poloviny 10. stol., avšak v hustším provedení na spodním okraji výrazně odsazeného hrdla. V ý z d o b a o k r a j ů nádob bývala umísťována buď na vnitřní straně okraje, nebo na jeho ukončení, vzácněji na obou uvedených částech sou­ časně (tab. 62:4; 110:4). Nejčastěji jde o hřebenové vlnice (tab. 49:7; 62:4; 64:8; 70:14; 93:23; 110:4—8), ojediněle o jednoduchou vlnovku (tab. 48:7) a nepříliš často o hřebenové vpichy (tab. 95:4; 110:1, 9, 10). Celkem bylo zjištěno asi 20 zlomků zdobených na okraji, tj. necelá 2 % nádob zjištěných v areálu dvorce. Přehled okrajové výzdoby na slovanské keramice v celé oblasti jejího rozšíření sestavil K. Černohorský a dospěl k závěru, že se vyskytovala od 6. do 10. stol. s maximem používání před 10. stol. 81

82

Dna a z n a č k y Dna středohradištní keramiky z Pohanská navazují na výduť v tupém úhlu, tj. jejich okraje jsou hraněné a šikmé, jen vzácněji se objeví ná­ znaky svislé úpravy (tab. 46:1, 2), rozšíření (např. tab. 58:1; 80:2, 19) a zcela ojediněle náběh k odsazení (tab. 49 ú). Rozšíření okraje u dna nedosahuje nikdy takové výraznosti, jak je tomu u zdejší časněslovanské keramiky. Vlastní plocha dna bývá na vnější straně někdy rovná (např. tab. 51:2; 58:1 aj.), nejčastěji je však klenutá (např. 58:2, 3; 66:1; 72:1 aj.), někdy ve spojení s obvodovým výstupkem (tab. 46:3; 50:1; 85:17 aj.). Síla den zpravidla odpovídá síle stěn, ojediněle jsou zesílena středovým vyklenutím (tab. 101:1), častěji jsou však tenčí než stěny (tab. 80:2; 62:1; 58:1 aj.). I silnější kusy středohradištních den nevykazují zpravidla vnitřní zaoblené splývání se stěnami a tudíž nápadnou masivnost, jak je tomu běžně u zdejší časněslovanské keramiky. Od přesnějšího statistického hod­ nocení den jsem upustil pro jejich zlomkovitost, která nedovolila hodnotit 83

156

všechny základní prvky; oněch zlomků, kde bylo možné základní znaky sledovat, byla jen nepatrná část z celkového množství. Z n a č k y byly na 40 dnech z velkomoravských objektů. Z toho 21 (tj. 52 %) neslo pouze značky technické (tab. X X V ) , tj. 16 kruhových důlků (2 v obj. 20, 94, 99, po jednom v obj. 24, 29, 35, 42, 49, 52, 71, 105, 112, 116), 3 vtlačené obdélníky — patrně otisky destiček kryjících osu kruhu (1 v obj. 42, 2 v obj. 66), 2 kruhové plastické výstupky (obj. 49, 128). Na dalších 19 dnech (tj. 48 %) byly plastické členěné značky v užším slova smyslu (tab. XXVI). Dá-li se podle okrajů odhadnout počet nádob registrovatelných v ob­ jektech na 1059 kusů, pak jsou značky na necelých 4 % nádob a vlastní plastické značky na necelých 2 % nádob. Zcela jiný poměr značkovaných nádob se jeví v hrobové keramice. Ze 14 nádob nalezených v hrobech u kostela mělo značky 7, tj. 50%, z toho ovšem 5 bylo technických, kdežto vlastní značky byly jen 2, tj. na 14 % nádob. Mezi střepy z kulturní vrstvy dvorce se našlo 38 zlomků značkovaných den (tab. 110:22—33), z toho 22 s důlky, 2 s kruhovými výstupky a 1 s vtla­ čeným kroužkem (tedy celkem 66%) technických značek) a 13 s plastic­ kými značkami (tj. 34 %). Vyšší procento technických značek lze vysvětlit tím, že ve fragmentech den z kulturní vrstvy nelze bezpečně odlišit starohradištní materiál. Pocházejí-li střepy z kulturní vrstvy rovněž asi z 1000 nádob, pak se procento značkovaných nádob jeví stejné jako v sídlištních objektech. Motivy plastických značek (v objektech, sídlištní vrstvě i hrobech) bý­ vají nejčastěji paprsky (6X, tab. 69:19; 98:2), někdy značně rozvětvené (2X, tab. 83:5; 110:24), dále kříže, a to buď s přímými jednoduchými rameny (4X, tab. 94:18), nebo s hákovými jednoduchými (tab. 110:27; XXVI:5) či rozvětvenými rameny (tab. 51:5; 69:18; tab. XXVI:7, 8 — celkem 4X), výjimečně s trojúhelníkovitými rameny v podobě maltézského kříže (tab. 35:17; XXIV:4). Stejně početné jako předešlé jsou obdélníkovité a čtvercovité značky, které jsou velmi variabilní; uvnitř bývají další linie rozmístěné buď nepravidelně (tab. 83:1), vytvářející kříž (tab. 49:17; 56:7; tab. XXVI:1, 2), mřížku (tab. 66:6; XXVI:3), nebo tzv. psaníčko (tab. 85:22; 95:18; XXVI:6), případně je uvnitř umístěn kroužek (tab. 80:19). Poněkud méně jsou zastoupeny plastické kroužky, a to buď prosté (4X — tab. 49:1; 110:32), nebo vyplněné příčkami či paprsky (tab. 92:10; 110:25). Ostatní plastické značky jsou natolik fragmentární nebo nejasné, že si o jejich celkovém vzhledu nelze učinit přesnější představu a nelze je řadit do větších skupin. Celkově lze k značkám z dvorce říci, že je jich velmi málo, že mezi nimi nejsou značky identické, ani takové, které by dávaly podnět k úva­ hám o jejich vývoji apod. Snad jediné pozorování má jistý význam, totiž že se zde ve velkomoravském prostředí vyskytují vedle relativně jedno­ duchých značek i značky velmi složité (tab. 51:5; 69:18; 83:5; 110:24), 84

85

157

což je v protikladu se staršími názory o výskytu komplikovaných značek teprve v mladohradištním období. Soubor značek z dvorce nemůže sám 0 sobě přispět k vývoji názorů na funkci a význam značek, jak ji v po­ slední době shrnuli např. Z. Váňa, V. Nekuda nebo M . Richter, a nemá tudíž smyslu je znovu shrnovat. 86

87

Výrobní

technologie

M a t e r i á l pro výrobu zdejší velkomoravské keramiky sestával z hlíny ostřené pískem, kaménky, slídou, případně tuhou v různém poměru za­ stoupení a v kombinacích vyjádřených osmi položkami kódu (tab. XXVIII). Poměrně málo se vyskytuje příměs kaménků (je více charakteristická pro časněslovanskou keramiku) stejně jako jemně plavený lehký materiál a též tuhové těsto, které jsou typické pro povelkomoravskou keramiku. Velmi příznačná je pro velkomoravské nádobí hlína silně ostřená jemnějším 1 hrubším pískem s příměsí slídy a dále jemně plavený materiál s mikro­ skopickým pískem. P o v r c h bývá upraven v zásadě třemi způsoby jak uvádí kód. Nejčastější je povrch jemně drsný a krupičkovitý, což je dáno písčitým jem­ nějším či hrubším ostřivem. Krupičkovitý povrch je častý u dokonale obtáčených a velmi dobře vypálených nádob světlešedých, případně světlehnědých odstínů. Výjimkou je silně hrbolkovitý povrch některých střepů z obj. 111 a 112 (tab. 94:16; 95:1, 5, 9). Hladký povrch je u keramiky z jemně plaveného materiálu a u nádob s engobou, které jsou nejčetnější v obj. 71 (tab. 70:1, 6, 7, 12) a 74 (tab. 72:8, 11; 73:1). B a r v a jako výsledek složení hliněného těsta, vypalování i druhotného uložení je značně proměnlivá a zpravidla lze mluvit jen o převažujícím odstínu. Na velkomoravské keramice je zastoupena celá barevná škála uváděná kódem; převažují však šedé odstíny. Pro poměrně početnou sku­ pinu zdejší velkomoravské keramiky je typická světlešedá případně světlehnědá barva. Červené zbarvení se vyskytuje ojediněle u dokonale vy­ pálených střepů vyspělé profilace (např. tab. 46:5; 48:5; 49:12; 52:8; 56:1, 4; 86:2; 87:2; 93:2, 3; 99:5, 6), často též u střepů z jemně plavené hlíny. Žlutá barva, někdy spíše s oranžovým odstínem, je běžná u nádob antic­ kých tvarů. V y p á l e n í je co do kvality těžko určitelné bez použití exaktních metod. O jeho nepříliš vysoké kvalitě u většiny zdejší velkomoravské keramiky svědčí skvrnitý povrch a barevné vrstvy na lomu. Podle odol­ nosti vůči drolení by je bylo možné označit za dobré a u části do šeda vy­ pálených střepů za velmi dobré. Vyskytnou se však i tenkostěnné a vy­ spěle zdobené střepy silně drolivé a tudíž špatně vypálené (např. tab. 107:9). O t v á r n ě n í k e r a m i k y nebyly získány žádné zásadně nové po158

znatky. Převážnou většinu nádob lze označit za cele obtáčené na více či méně dokonalém ručním kruhu, přičemž základ tvárnění byl v lepení vá­ lečků a jejich stáčení; po nich se jeví na nádobě horizontální nepravidel­ nosti, zejména uvnitř nádob a v jejich spodní části. O tomto způsobu tvárnění svědčí značná síla stěn, převaha klenutých den a den s obvodo­ vým výstupkem a do jisté míry i stopy podsýpky, i když její jedno­ značné ztotožnění s ručním kruhem není zcela správné. Některé velko­ moravské nádoby z Pohanská jsou natolik pravidelné, že lze pochopit úvahy o výrobě podobných nádob na rychle rotujícím kruhu, nicméně šlo zřejmě o ruční kruh, který mohl vykazovat různý stupeň dokonalosti a umožňoval pouhé obtáčení. Z hlediska kvality obtáčení ve smyslu úvah polských autorů (nádoby obtáčené zčásti slabě nebo silně tvarujícím způ­ sobem, nádoby obtáčené úplně silně tvarujícím způsobem) nebyla zdejší velkomoravská keramika tříděna; dalo by se však říci, že většinou byla obtáčena silně tvarujícím způsobem jak zčásti, tak úplně. Existují však i dva náznaky o používání nožního kruhu ve velkomoravském období na Pohansku. Jsou to obdélníkové otisky na dnech z obj. 42 a 66 (tab. X X V :4, 7; 66:4, 5), které A. Bobrinskij pokládá za otisky čtverhranné osy nožního kruhu, jež je takto pevně spojena s vytvářecí deskou. Nedá se ovšem vyloučit i výklad K. Černohorského, že čtyřboká destička překrývala pře­ čnívající osu ručního kruhu; silnostěnné a klenuté spodky nádob s tě­ mito otisky by nasvědčovaly správnosti posledního výkladu. Za přesvěd­ čivější důkaz vytáčení na nožním kruhu pokládám výskyt zcela pravidel­ ných žlábků uvnitř nádob z jemně plavené hlíny (tab. XXII :1), z nichž některé jsou i při značné velikosti nápadně tenkostěnné (3—5 mm — tab. 58:1). Dna u této keramiky jsou většinou rovná, vyhlazená, a i když nenesou stopy po odřezávání, nelze odmítat možnost jejich výroby na nožním kruhu. Ve společensky pokročilém prostředí Pohanská mohla ře­ meslná produkce keramiky vést nejen k používání vyspělých variant ruč­ ních kruhů umožňujících dokonalé obtáčení nádob, ale i používání vysoce produktivního kruhu nožního dovolujícího jejich vytáčení. 88

89

90

91

92

93

94

95

Skupiny v e l k o m o r a v s k é

keramiky

Podrobnější třídění hradištní keramiky je vzhledem k malé variabilitě jednotlivých znaků obtížné. Jestliže se dříve zdůrazňovaly typologické znaky a ponechával se stranou materiál jako homogenní v celé slovanské oblasti a tudíž pro třídění bezvýznamný, začalo se od sklonku padesátých let upouštět od čistě typologického hlediska a na významu nabývalo sledo­ vání hlinitého materiálu a skladba hliněného těsta se uváděla v souvis­ lost s výrobní technikou. Téměř obecně začala být zastávána myšlenka o souběžnosti keramiky vyráběné v ruce i na ručním kruhu od dob slovanské expanze, aniž se však hlouběji uvažovalo o dokonalosti tohoto 96

97

98

99

100

159

kruhu a aniž se děly pokusy o třídění keramiky podle kvality obtáčení. Odrazem tohoto stavu v bádání o slovanské keramice u nás je nedávný pokus Z. Klanicy o třídění keramiky z Mikulčic, v němž je především přihlíženo k materiálu a vypálení a teprve na druhém místě k profilaci a výzdobě, aniž se mezi hlavními kritérii uvádí výrobní technika, i když u jednotlivých typů jsou o ní zmínky, a v obecné rovině se mluví o výrob­ ních postupech a dílenských okruzích. Vzhledem k tomu, že při tomto postupu je typologické hledisko odsunuto do pozadí (což je v zásadě správné), spatřoval bych ve výsledcích třídění spíše keramické skupiny a nikoliv typy. Nelze dále zastírat, že právě objektivní posouzení skladby materiálu naráží na značné potíže, neboť použití přírodovědných metod k analýze každého nebo aspoň většího množství střepů není za dnešního stavu možné; stejně i kritéria pro zjištění stupně vypálení jsou bez exakt­ ních zkoušek vágní. Proto též některé „typy" Z. Klanicy jsou příliš široce pojaty (např. typ 2), takže jejich stanovení neskýtá žádnou pomůcku pro chronologii, určení dílny apod. Kromě toho se jeho typy nekryjí s kera­ mickými typy dříve stanovenými v širších geografických rámcích a obecně uznávanými (blučinský typ, pomoravský typ). Pro rozlišení produkce určitého hrnčíře nebo dílny, případně zjištění módního či časového prvku charakteristického pro určitou lokalitu nebo menší oblast, pokládám za užitečný postup V. Hrubého, který spatřuje jejich odraz v některých krátkodobě se vyskytujících formách okrajové profilace. Proto při stanovení skupin velkomoravské keramiky z areálu velmožského dvorce na Pohansku vycházím sice ze složení hliněného těsta a částečně z vypálení (podle tvrdosti a zbarvení), současně však sleduji jeho kombinaci s okrajovou profilací a výzdobou v souvislosti s výrobní technikou (i když se nepokouším o podrobnější klasifikaci kvality obtá­ čení). Ve shodě s postupem V. Hrubého jsem do svého třídění nepojal všechnu keramiku, nýbrž jen skupiny výrazně se odlišující, které jsou podle mého soudu rozhodující pro časové zařazení ostatního keramického materiálu z nálezových celků. Roztříděná keramika při tom představuje podstatnou část nálezového souboru. 1. s k u p i n a zahrnuje většinu zdejší velkomoravské keramiky. Je charakterizována materiálem nepříliš silně ostřeným pískem, kaménky, případně slídou v různém poměru (prvé čtyři položky v kódu pro mate­ riál). Vypálení není příliš kvalitní, na lomu jsou zpravidla 2—3 odlišně zbarvené vrstvy. Společné pro celou tuto skupinu je to, že proti jádru vykazuje povrch jemnější strukturu a bývá zpravidla jemně drsný. Nejde tu ovšem o nanášení zvláštní vrstvy z jemnější hlinky, nýbrž jen výsledek přetření nádoby mokrou rukou nebo látkou, při němž se z tvárněného materiálu vyplavily na povrch hlinité složky, které pokryly hrubší ostřící částice. Všechny hrnce této skupiny byly obtáčeny celé na ručním kruhu, avšak s různou dokonalostí a intenzitou. Podle okrajové profilace a vý­ zdoby můžeme rozlišit několik typů. 101

102

103

160

a) Převážně širší hrnce středních velikostí se sytě hnědými a tmavo­ šedými skvrnami, s výrazně profilovaným okrajem v podstatě válcovitě seříznutým, s povytaženou horní i spodní hranou, s vnější ploškou buď prohnutou nebo s plastickou středovou lištou. Zdobeny jsou hustým rýho­ váním, které začíná již na hrdle nebo těsně pod ním a pokrývá větší část povrchu nádoby; naspodu se od sebe rýhy stále více vzdalují. Našly se v obj. 20, 29, 87, 105, 128 a ve čtverci A11—52 (tab. 48:1; 51:2; 77:3; 91:1; 101:3; 109:2; XVII:1, 2). Patří k nim zřejmě i zlomky červeně vy­ pálených výrazně profilovaných okrajových střepů mladohradištního rázu z obj. 20 a 74 (tab. 48:5; 49:12; 72:7). Na kostelním hřbitově se objevily štíhlejší dvoukónické a vejčité varianty s válcovitým seříznutím okraje v hr. 343 a 404; tato varianta je poměrně častá na moravských středohradištních pohřebištích, nelze j i však uvádět v souvislost s keramickou produkcí na Pohansku. b) Střední a velké hrnce s výrazně profilovanými, zpravidla zesílenými okraji (nálevkovitě a kuželovitě seříznutými), jindy jen zaoblenými nebo kuželovitě seříznutými, zdobené 2—3 jednoduchými pravidelnými středně velkými vlnicemi pod hrdlem a niže spirálou širokých vodorovných rýh navzájem poměrně dosti vzdálených. Patří sem nádoby z obj. 17, 20, 29, 35, 44, 87, 96, 101, 102, 126 (tab. 45:1; 48:2; 53:2; 54:34; 57:4; 77:1, 2; 80:14; 86:1; 87:5; 100:21; XVII:3, 4). Jako variantu tohoto typu lze označit hrnce s jednoduchou profilací zdobené drobnou vlnovkou o velké frek­ venci obloučků pod hrdlem, pod níž následuje spirála vodorovných rýh. Od blučinského typu se liší rázem a umístěním vlnovky. Jsou v obj. 20, 35, 71, 95, 116, 127 (tab. 46:3; 47:10; 54:23; 69:15; 80:1; 97:4; 101:2; XVI :4). c) Nevelký soubor větších šedohnědých nebo žlutohnědých hrnců s ku­ želovitě seříznutým a prožlabeným okrajem, s jemně drsným až pórovitým povrchem, zdobených 2—3 jednoduchými povlovnými vlnicemi o malé frekvenci oblouků, nedbale rytými a někdy propletenými, pod nimiž je jedna nebo více vodorovných rýh. Z hlediska výzdoby jde o úpadkový derivát předešlého typu. Větší části hrnců tohoto typu se podařilo rekon­ struovat ze střepů v obj. 44 a 48, 66, 69 a 126 (tab. 60:2; 67:12: 68:27; 100:13; XVIII:1); střepy ze stejných nádob jsou i v jiných objektech a v kulturní vrstvě. d) Blučinský typ se vyznačuje válcovitě seříznutými okraji s mírně povytaženou spodní nebo horní hranou (případně oběma), přičemž horní bývá ještě někdy vodorovně seříznuta. Je zde zastoupena jak klasická vý­ zdoba s jednoduchými vlnicemi na hrdle a na výduti střídanými spirálami vodorovných rýh, tak zjednodušené deriváty vykazující vedle spirál vlnice buď jen na hrdle nebo na výduti, což nelze na zlomcích vždy bezpečně rozlišit. Zlomky nádob blučinského typu se našly v obj. 20, 35, 42, 81, 105, 106, 116 (tab. 48:6; 54:17; 56:9; 75:17; 90:1, 2; 91:10; 97:10; XVIII:2). Vzhledem k malému zastoupení nemá smyslu rozvádět zde problematiku 104

105

161

blučinského typu stanoveného kdysi J. Poulíkem jako výraz zrychleného vývoje slovanské keramiky na Moravě a datovaného původně do 7.—8. stol., později v rozmezí přelomu 8.—9. stol. až konce 9. stol. Jisté je, že jde o produkt vyspělých hrnčířských dílen vyrábějících tvarově i výzdobně shodnou keramiku nezávisle na sobě jak na Moravě, tak na Slo­ vensku i v Polsku. V Mikulčicích řadí Z. Klanica nádoby blučinského typu k svému 2. typu, který vystupuje mezi polovinou 6. až 9. stol., netvrdí však, že by se blučinský typ měl datovat v tomto širokém roz­ mezí. Přestože k 1. skupině patří většina zdejší velkomoravské keramiky, neseskupují se všechny nádoby ve výraznější soubory, u nichž by se jevila vazba mezi způsobem výzdoby a profilací okrajů, případně hliněným těstem a vypálením, aby bylo možné stanovit další typy a varianty (tab. XVI:1—3). Poněkud výrazněji vystupují ještě do červena vypálené hrnce s kuželovitě seříznutým okrajem s vytaženou spodní hranou, zdobené více­ násobnými vlnicemi a rýhami z obj. 52 a 84 (tab. 62:1, 2; 63:1, 2, 4; 76:4), dále střepy s velmi hrubou strukturou těsta (tab. XXVIII :1) a s hrbolatým povrchem z obj. 111 a 112 (tab. 94:16,17; 95:1, 5 9) a hnědavé střepy s vysokým obsahem slídy z obj. 97 (tab. 80:19) a 39. čtverců B 100-64, A 9-71, A 15-71, A 13-73, A 11-76, A 11-77, A 4-79, které ovšem nestačí na vytvoření zvláštních typů. Z této poznámky plyne, že 1. keramická skupina si vyžádá ještě další hlubší analýzu po nashromáždění většího množství materiálu, zejména celých tvarů ve větších nálezových celcích. 2. s k u p i n a je charakterizována stejným materiálem jako 1. skupina, odlišuje se však od ní tím, že povrch nádob je pokryt hladkou engobou z jemně plavené hlíny, která se od vnitřku střepu výrazně odlišuje. Ob­ táčení i vypálení je velmi dokonalé. Okraje těchto nádob bývají kuželo­ vitě seříznuty a někdy prožlábnuty. Podle výzdoby lze rozlišit dva typy: a) Hrnce s jednoduchou povlovnou vlnicí na hrdle a řídce kladenými vodorovnými rýhami na výduti. Jsou v obj. 71, 74 a ve čtverci A 10-53 (tab. 73:1; 109:1; XIX:2). b) Engobované hrnce zdobené zručně rytými hřebenovými vlnovkami a pásy, které jsou též především v obj. 71 a 74 (tab. 70:1, 6, 7; 72:8, 11; XIX:3). Je nápadné, že nálezy 2. keramické skupiny se soustřeďují v objektech severní části výkopu dvorce a vytvářejí zřejmě zvláštní výrobní nebo ča­ sový okruh. 3. s k u p i n a zahrnuje keramiku silně ostřenou drsným pískem, jehož struktura vytváří krupičkovitý povrch (tab. XXVIII :2), vypálenou zvo­ nivě do bělošeda, světlešeda, vzácněji do světlehněda. Je poměrně tenkostěnná, což vyniká zvláště u velkých nádob. Nepravidelnosti na povrchu svědčí o pouhém obtáčení na ručním kruhu, nicméně obtáčení je někdy velmi dokonalé, zejména v horní části. Typické je vodorovné seříznutí okrajů. Výzdoba je nebohatá a sestává z různých kombinací jednoduchých 106

107

108

V

162

povlovných vlnic někdy propletených, a z vodorovných rýh; výjimečně je doplněna malovanými svislými pásy. Výrazné zlomky a celé nádoby po­ cházejí z obj. 20, 35, 49, 66, 74, 87, 99, 105, 108 (tab: 47:3, 7; 54:31; 61:1; 67:2; 72:1; 78:34; 85:1; 91:2; 92:5, 14; 94:1; X X :1). Tato keramická skupina mi není z jiných velkomoravských lokalit známa. V Mikulčicích se sice objevuje keramika s obdobně seříznutými okraji, ale jsou podstatné rozdíly v celkové tektonice okraje, v materiálu, ve výzdobě a nachází se též ve zcela jiných stratigrafických a tudíž chro­ nologických souvislostech. Mám na mysli především fragmenty s tzv. římsovitými okraji; i když část je jich skutečně vodorovně seříznutých, chybí jim charakteristické rozevření okraje; kromě toho jde o nálezy ze starší předvelkomoravské vrstvy 6.—7. stol. V Mikulčicích se obje­ vuje vodorovné seříznutí na charakteristicky rozevřených okrajích, avšak u nádob z jiného materiálu a s hřebenovou výzdobou, a dále na keramice ze VII. horizontu (975—1100), který je od nálezů z Pohanská chronolo­ gicky příliš vzdálen. J. Poulík sice uvádí, že podobná keramika je i v ho­ rizontu 2. pol. 9. stol., dosavadní publikace materiálu však nedovoluje zjistit, zda se to vztahuje právě na keramiku s vodorovně seříznutými okraji s jednoduchou výzdobou, jaká je známa z Pohanská. 4. s k u p i n a je podle složení hliněného těsta blízká předcházející. Je rovněž ostřeno drsným pískem (tab. XXVIII:3) vytvářejícím krupičkovitý povrch. Nádoby této skupiny bývají vypáleny někdy zvonivě do světlešedých odstínů, jindy méně kvalitně do tmavších hnědošedých odstínů. Vyznačují se též tenkostěnností (kolem 6 mm) a vykazují stopy obtáčení po celém povrchu, provedeném zejména pečlivě v horní části, na níž byly okraj a hrdlo upravovány pomocí šablony. Hrdlo bývá zpravidla ostře odlišeno jednou nebo dvěma hranami, rozevření okraje bývá kalichovitě pro­ hnuté a ukončení prožlabené nebo šikmo seříznuté s vyžlabenou ploškou. Výzdoba sestává z velmi zručně rytých hřebenových vlnic často kombino­ vaných s pásy hřebenových rýh. Hrnce 4. skupiny jsou zastoupeny v obj. 20, 24, 29, 42, 44, 46, 66, 71, 76, 87, 98, 105, 128 (tab. 46:1, 5; 47:1; 49:1, 16; 50:1, 2; 51:1, 3; 52:3, 11; 53:1, 7, 8; 56:12; 57:3, 14; 65:3, 4; 66:9; 67:1, 3; 69:1; 75:1; 77:4; 81:1, 3, 4; 82:1—3; 83:2; 84:2; 88:3; 89:2; 90:8, 9; 91:11, 12; 92:2; 101:6; tab. X X : 2 , 3; XXI:1, 2); z kulturní vrstvy k nim patří hrnce a miska (tab. 107:2, 5, 6; XXIV:2). Na kostelním hřbitově se objevily hrnky 4. skupiny v hrobech 390, 253 a 375. V mikulčickém keramickém inventáři je tato skupina srovnatelná s Klanicovým typem 3, který je zastoupen v kostrových hrobech a v síd­ lištních objektech současných s poslední fází opevnění knížecího hradu (tj. rámcově 2. polovina 9. — 1. polovina 10. stol.); není ve vrstvách na podloží ani v horizontu podlahových úprav, tj. v před velkomoravském horizontu I. (550—700) i II. fáze (700—800). Četnější příklady z velko­ moravského horizontu (zejména 2. poloviny 9. stol.) uvádí ve fotografiích J. Poulík. Při hledání širších souvislostí, které jsou přirozeně pro řešení 109

110

111

112

113

163

problematiky Pohanská nepodstatné, bychom našli nejbližší analogie v tzv. litoměřickém keramickém typu 9.—10. stol. 5. s k u p i n a je představována keramikou z jemně plavené hlíny ob­ sahující mikroskopická zrnka písku (tab. XXVIII :4). Je vypálena do čer­ vena nebo červenohněda, někdy však i do Šeda; kvalita vypálení je zpra­ vidla velmi dobrá. Je většinou značně tenkostěnná (3—6 mm), má hladký pravidelný povrch a uvnitř jsou pozorovatelné stopy po vytáčení. Okraje jsou často zaoblené, ale kyjovitě zesílené nebo bohatě profilované. Dna jsou rovná nebo mírně klenutá, vyhlazená; tak byly zřejmě odstraněny stopy po odřezávání. Nejtypičtější je výzdoba sestávající z nízké vlnice o velké frekvenci obloučků a z pásů vodorovných rýh. Jsou i jiné varianty výzdoby, avšak použití hřebenové vlnice (tab. 64:14) a hřebenových vpichů (tab. 58:2) je výjimečné. Složením hlíny je tato skupina blízká keramice antických tvarů; hrdlo z láhve v obj. 87 (tab. 77:7) je prakticky z téhož hliněného těsta. Keramika z jemně plavené hlíny se vyčleňuje mezi velko­ moravskou keramikou dvorce velmi výrazně, poněvadž má největší množ­ ství charakteristických příznaků u jiných skupin se nevyskytujících. Je zastoupena střepy nebo celými nádobami v obj. 20, 29, 45, 48, 63, 69, 71, 74, 86, 87, 88, 98, 100, 101, 102, 103, 104, 105, 123, 126 (tab. 46:2; 53:11; 58:1, 2; 60:7; 64:14, 21; 68:37; 69:16; 73:2, 12, 14; 79:1; 78:35; 79:14; 83:3, 4; 85:14; 86:2; 87:3, 10; 86:11, 18; 92:12; 99:6; 100:1). Na kostelním hřbi­ tově byla zastoupena v hrobech 127, 348, 380, 400. 6. s k u p i n a — keramika antických tvarů — do jisté míry souvisí podle složení hlíny s předcházející skupinou, i když tvarově se z hradištní keramiky zcela vymyká. Je zastoupena nepatrným počtem nálezů — cel­ kem 11 zlomky pocházejícími nejméně z 8 nádob. Její hlinitý materiál vykazuje čtyři varianty míšení: a) klasický jemně plavený hlinitý mate­ riál bez příměsí, světležlutý, práškovitě se otírající (spodek nádobky z obj. 24 — tab. 50:8; zlomky misek z obj. 106 a ze čtverce A 8-58 — tab. 93:12; 107:3); b) jemně plavený hlinitý materiál promíšený keramickou drtí (tab. XXVIII :5) oranžového odstínu, pokrytý na povrchu voskovitým firnisem (2 zlomky lahvovitého ústí — tab. 50:7; fragment hrdla dvouuché amforky — tab. 50:6; zlomek misky z obj. 42 — tab. XXIII:9); c) jemně plavený hlinitý materiál promíšený mikroskopickými zrnky písku a slídy, totožný s materiálem 5. skupiny hradištní keramiky z Pohanská; povrch střepu je sice hladký, ale neotírá se a není vyloučeno, že byl původně pokryt firnisem; je cihlově červený, v jednom případě se na lomu jevily dvě vrstvy: povrchová cihlově červená a vnitřní šedá; patří sem zlomky hrdel z lahví v obj. 87 a 106 (tab. 77:7; 93:3); d) hlína s pískem a slídou — tedy běžný hradištní způsob míšení hrnčířského těsta; pouze skutečnost, že jde o zlomek úzkého hrdla z láhve (tab. 93:2) mě vede k přiřazení to­ hoto nálezu ke keramice antických tvarů; může však jít o pouhou hradištní napodobeninu ve smyslu úvah V. Hrubého o původu některých lahví ze střední Evropy. 114

115

116

164

Tvarově jsou v této skupině zastoupeny lahve (obj. 24, 87, 106 — tab. XXIII:1, 2, 7), dvouuché amforky (obr. 24 - tab. XXIII:5. 6) a misky v podstatě sférické, se zaoblenými okraji a slabě naznačeným hrdlem (obj. 42, 106, čtv. A 8-58; tab. XXIII :4, 8, 9). U zlomků úzkých hrdel se nedá říci, zda pocházejí z lahví nebo amforek. Nádobky antických tvarů jsou zpravidla nezdobené, pouze na misce ze čtverce A 8-58 jsou tři pásy jemných šikmých dvojitých rýžek různé veli­ kosti (tab. 107:3; XXIII :4). O vytáčení této keramiky na nožním kruhu, aspoň u exemplářů z jemně plavené hlíny, svědčí vedle pravidelnosti tvarů i lasturovitě uspořádané rýžky na dně nádobky z obj. 24 (tab. XXIII :3), které by svědčily o odřezávání nádobky z kotouče kruhu strunou. Nemělo by smyslu opakovat zde údaje o výskytu a názory o původu této keramiky shrnuté v pracích V.'Hrubého. Nálezy z Pohanská ne­ umožňují upřesnit dataci této keramiky, pouze rámcově potvrzují její výskyt v 2. polovině 9. stol. Tvarově tato keramika nenachází pokračování v hradištním nádobí s výjimkou nemnohých napodobenin zmíněných V. Hrubým. Zůstává však otázkou, zda v míšení hliněného těsta ne­ vytvořila základ pro výrobu hradištní keramiky z jemně plavené hlíny (5. skupina), která však zná jen obvyklé hrncovité tvary. Tato domněnka je tím pravděpodobnější, že u keramiky 5. skupiny zjišťujeme doklady o tom, že byla vytáčena na nožním hrnčířském kruhu. 7. s k u p i n a se vyznačuje nápadně lehkými střepy světležluté až hnědé barvy, které jsou na povrchu pokryty dolíčky po vypálených zrnkách ostřiva (tab. XXIII :11). V hlíně byla přimíšena drť vápencové horniny se zkamenělými ulitami (tab. XXVIII:6), které na povrchu při vypalování shořely; střepy tak nabyly pórovitého vzhledu. Pórovité střepy byly roz­ ptýleny v celkovém počtu asi 50 v řadě objektů (25, 29, 74, 81, 87, 96, 98, 99, 100, 102, 104, 112) a čtverců (A 11-55, A 13-55, A 12-56, A 2-57, A 10-60, A 3-64, A19-64, A 2-67, A13-67, A 21-67, B 100-67, A 7-68, A 15-71, A 20-71, A 9-71, A 15-74, A 11-76, A 15-77, A 14-78). Podařilo se rekonstruo­ vat pouze jedinou celou nádobu z obj. 98 (tab. 83:1: XIX:1) pokrytou na povrchu engobou místy sedřenou; má kolmo seříznutý okraj s vytaženou horní horní hranou a klenuté dno se čtvercovitou plastickou značkou; zdobí ji široká nízká vlnice a spirála řídce kladených vodorovných rýh; pórovitý povrch je patrný z vnitřní strany, kde jsou též svislé i vodorovné stopy po špatně zahlazených válečcích. Jinak jsou mezi zlomky zastoupeny okraje kuželovitě seříznuté prosté (obj. 87 a střep ze zásypu hr. 27) nebo s vytaženou spodní hranou (obj. 112), horní hranou (obj. 25) či s oběma vytaženými hranami (obj. 81). Dna jsou buď rovná s obvodovým výstup­ kem (obj. 74), nebo klenutá s mírným rozšířením na obvodu (obj. 81, 102). Výzdoba sestává z jednoduchých nízkých a širokých vlnic (obj. 29, 99) a z řídce kladených vodorovných rýh (obj. 29, 96). Jediný střep této sku­ piny vykazuje charakteristický profil hrnce pražského typu s vodorovně 117

118

165

seříznutým okrajem (i. č. 3555). Detailnější charakteristika této skupiny není zatím možná. 8. s k u p i n u představuje tuhová keramika velkomoravského období zastoupená asi 100 střepy ve výplni nebo v okruhu půdorysu obj. 20, 35, 42, 44, 63, 66, 74, 87, 106, 126, jako celá nádoba v hr. 42 a střepy rozptýlené v různých čtvercích v severní a jižní části dvorce (mezi pásy čtverců 52—61, 72—79) a též uprostřed ohrady v severozápadní části dvorce. Nepočítám mezi ně tuhové střepy mladohradištního rázu koncen­ trované na ruinách kostela. Tuha byla v hlíně buď rozemletá, nebo vytvářela větší zrna. Povrch tuhových nádob byl vždy vyhlazený a tvořil jej buď přímo tuhový ma­ teriál, nebo byl v několika případech potažen jemnou hnědavou vrstvič­ kou (střepy ze čtverců A11 a 13/77, A13-78, A12-79), která asi měla zabránit otírání tuhy. Okrajová profilace velkomoravské tuhové keramiky byla zásadně jednoduchá: s kuželovitým (tab. 47:9; 93:16; 100:9) nebo nálevkovitým seříznutím (tab. 57:1), případně s jednoduchým zaoblením (tab. 64:16). Výzdoba sestává z hřebenových rýh (tab. 93:16) nebo vlnic (tab. 47:9; 66:8; 57:1; 72:13; XXIII:12) někdy navzájem kombinovaných (tab. 100:9; XXIII:13). Na střepu ze čtverce A 17-63 byla zjištěna plastická lišta. Tuhová keramika se nachází v objektech převážně souvisej ících.s mladší fází dvorce. S tím je v souhlase i výskyt tuhové nádoby v okrajovém hrobě 42. Nicméně je nepochybné, že jde o keramiku 9. stol., nejvýš počátku 10. stol., tvarově a výzdobně shodnou s ostatní současnou kera­ mikou. Tuhovou keramiku známe z několika velkomoravských pohřebišť (Vysočany, Mostkovice, Nová Dědina, Strážovice) a je známa již od po­ čátku 9. stol. v hradištní keramice v rakouském Podunají. Též na hra­ disku Staré Zámky u Líšně je zřetelně odlišena tuhová keramika třetí fáze tamějšího slovanského osídlení, kterou C. Stana klade k polovině desátého století, od tuhové keramiky čtvrté sídlištní fáze patřící již době mladohradištní. Zjištěné skupiny velkomoravské keramiky jsou velmi pravděpodobně svéráznými výrobky jednotlivých hrnčířských dílen nebo hrnčířů pracu­ jících s různým technickým zařízením (ruční kruhy různé dokonalosti u 1.—4., 7.—8. skupiny, patrně nožní kruh u 5. a 6. skupiny; různé šablony a rydla), používajících různého míšení hlíny a povrchové úpravy nádob a vyznačujících se osobitým přístupem k úpravě okrajové profilace a spe­ cifickým rukopisem při provádění výzdoby. V pojetí I. S. Kameněckého by tedy šlo vlastně o výrobní varianty, které jsou v principu současné a odrážejí zvláštnosti tvůrčí činnosti skupin mistrů nebo dokonce jednotlivých mistrů. Jmenovaný autor však upozor­ ňuje, že mezi výrobními variantami mohou být i chronologické varianty, které zůstávají nerozlišeny z důvodu nepřesnosti datování nebo z jiných příčin. Tyto skryté chronologické varianty mohou spočívat v exemplá119

120

121

122

123

166

řích spojujících v sobě jednotlivé specifické znaky, které mohou být od­ razem oněch rychle se střídajících forem schopných stát se datovací po­ můckou. 124

Datování velkomoravské

keramiky

Synchronizace keramiky středohradištního rázu ze zkoumaného sídlišt­ ního útvaru s velkomoravským obdobím je založena na těchto poznatcích: 1. Nachází se převážně ve výplni objektů, které jsou v přímém verti­ kálně nebo horizontálně stratigrafickém vztahu k palisádovému opevnění dvorce, jež je opět v bezprostředním poměru ke křesťanskému chrámu, jehož existence je rámcově datována inventářem okolních hrobů do 9. stol. a jisté části 10. stol. 2. Tato keramika představuje přibližně 90 % nálezů z tohoto prostoru, což je v souhlase s významem opevněného sídlištního útvaru, který se nacházel ve velkomoravském období v tomto místě. 3. Základní skupiny této sídlištní keramiky jsou zastoupeny i v inven­ táři hrobů (1. skupina v hr. 84, 116, 388 — šlo o nádoby nezařazené do typů, kdežto v hr. 343 a 404 šlo o typ la; k 3. nebo 4. skupině patří hrnek z hr. 390; ke 4. skupině hrnce z hrobů 253 a 375; k 5. skupině hrnce z hr. 127, 348, 380, 400; k 8. skupině nádoba z hr. 42), které byly hloubeny v době existence kostela, a to i po zániku opevnění dvorce, a které jsou datovány charakteristickými velkomoravskými šperky (ojediněle blatnicko-mikulčického stylu, většinou staroměstského rázu), meči, sekerami a ostruhami. 4. Keramika se shodným míšením hliněného těsta, okrajovou profilací a výzdobou (patřící ke skupině 1, 4, 6, 8) se vyskytuje i na jiných bezpečně datovaných velkomoravských lokalitách, především v kostrových hrobech, ale též v sídlištních objektech, jak bylo uvedeno v pojednání o jednotli­ vých keramických skupinách a při charakteristice okrajové profilace a vý­ zdoby. Pro detailnější r e l a t i v n ě c h r o n o l o g i c k é t ř í d ě n í zdejší v e l k o m o r a v s k é k e r a m i k y je málo podmínek. Převaha objektů s větším množstvím velkomoravské keramiky obsahuje totiž všechny zá­ kladní keramické skupiny s výjimkou druhé, jejíž výskyt nebyl dostatečně sledován a ve výraznějším množství se objevovala v periferních objektech mimo vlastní areál dvorce, a s výjimkou 6. a 8. skupiny, které jsou po­ četně slabě zastoupeny. V podmínkách zkoumané lokality se při jemnějším třídění velkomoravské keramiky ukazuje jako nejcitlivější okrajová pro­ filace; závěry vyplývající z jejího hodnocení nelze přirozeně vztahovat na jiné lokality zásobované jinými hrnčířskými dílnami, neboť tam může mít stejná okrajová profilace zcela jinou chronologickou pozici. Je třeba zopakovat, že ve všech velkomoravských objektech s větším množstvím 125

167

•800

825

850

875

900

925

•950

Obr. 16. S k u p i n y , typy ( o z n a č e n y ř í m s k ý m i č í s l i c e m i a p í s m e n y ) a tvary velkomorav­ s k é (1—35) a p o v e l k o m o r a v s k é (36—41) k e r a m i k y a jejich chronologie. V e l k o m o r a v s k é hrnce (1—25), l á h e v (26), m i s k y (31-35) a ú l o m k y k e r a m i k y a n t i c k ý c h t v a r ů (27-30). V e l k o m o r a v s k á k e r a m i k a z o b j e k t ů p ř e d c h á z e j í c í c h vznik dvorce (1—3), z o b j e k t ů v z n i k l ý c h ve s t a r š í f á z i dvorce (4, 5, 6, 8, 11, 18, 23, 26, 31), z o b j e k t ů v z n i k l ý c h

80(H

v m l a d š í f á z i dvorce (6, 9, 10, 12, 14, 15, 16, 19, 21, 24, 27-30, 32, 34) a z o b j e k t ů v z n i k l ý c h po z á n i k u o p e v n ě n í dvorce (7, 13, 17, 20, 22, 25, 35). T e č k a m i jsou propojeny p r ů b ě ž n é skupiny a typy. J e d n o t n é z m e n š e n í n á d o b z p ů s o b u j e , ž e n ě k t e r é z a u j í m a j í š i r š í č a s o v é r o z p ě t í v c h r o n o l o g i c k é š k á l e n e ž tomu ve s k u t e č n o s t i bylo.

inventáře jsou zastoupeny všechny hlavní typy okrajové profilace, avšak v rozdílném procentuálním zastoupení podle souvislosti příslušného ob­ jektu se starší nebo mladší fází dvorce (srov. přehled na str. 152). Tra­ diční úprava okrajů (kuželovitě, válcovitě a nálevkoví tě seříznuté, ne­ mluvě o zaoblených, které jsou výrazně na ústupu) převažuje v objektech souvisejících se starší fází, a to někdy velmi výrazně (obj. 84, 111, 112, 116), progresivní forma okrajů (prožlabené a zejména vodorovně seříznuté a okraje s povytaženými hranami) převládá u objektů souvisejících s mladší fází, i když ne vždy dosti výrazně (obj. 68, 99, 105); jako nejmladší se zřetelně projevil obj. 20 (srov. přehled na str. 153), což je též v souhlase se stratigrafickým pozorováním. Na základě těchto poznatků by bylo možné synchronizovat některé objekty, které nejsou v přímém stratigrafickém vztahu k opevnění dvorce, s jeho opevňovacími fázemi: objekty 86, 117, 127, 128 mají blízko ke starší fázi a není vyloučeno, že ji předcházely (spolu se stratifikovaným obj. 116, 118 a snad i 103), ob­ jekty 63, 66, 67, 69, 71, 74 byly asi současné s mladší fází dvorce. Toto schéma narušuje inventář obj. 29 a 98, které vznikly nesporně v souvis­ losti se starší fází opevnění, ale obsahují vysoké procento progresivních typů okrajové profilace; je to zřejmě způsobeno tím, že jejich výplň mohla být vytvořena aspoň zčásti až v mladší fázi, zejména u obj. 29. A b s o l u t n í d a t a c e v e l k o m o r a v s k é k e r a m i k y je dána její souvislostí s objekty starší a mladší fáze dvorce, která je vedle popisu jednotlivých objektů v soupisové části vyjádřena souhrnně na plánu 1 (s barevným odlišením časové příslušnosti jednotlivých objektů), na obr. 31 (sloupce A, B, C) a v textu závěrečné kapitoly (str. 239—247). Na obr. 16 jsou pak vyobrazeny některé nádoby příslušné k jednotlivým skupinám a typům v chronologické síti tak, jak jsou zastoupeny v ob­ jektech starší či mladší fáze. Vyobrazení nádob v jednotném měřítku někdy způsobuje, že některé kusy jsou umístěny časově výše než jak se hovoří v textu. Z těchže prostorových důvodů jsou nádoby z obj. 20 a 105 dávány jako nejmladší velkomoravské až po roce 900, i když není vylou­ čeno, že uvedené objekty vznikly již před tímto datem. Na druhé straně není vyloučeno, ba naopak je velmi pravděpodobné, že keramika shodná s nádobami z nejmladších velkomoravských objektů byla používána až k polovině 10. stol., jak je na obr. 16:25 naznačeno vyspělou nádobou z obj. 126. Nelze totiž zapomínat, že pohřebiště se používalo ještě po zá­ niku opevnění dvorce a že i tehdy mohly ještě fungovat některé sídlištní stavby vzniklé v mladší, ne-li dokonce starší fázi dvorce. Lokalizaci nádob do jednotlivých pásů chronologické sítě danou jejich příslušností k určité fázi dvorce nelze chápat ztrnule, neboť ani absolutní datace fází není pevná a je dána širšími časovými rámci (viz obr. 31). Obr. 16 vyjadřuje též průběžnost některých keramických skupin a typů oběma opevňovacími fázemi dvorce (sk. la, b, d, 4). Je-li zřejmé, že velkomoravská keramika byla v areálu dvorce použí170

vána i po zániku opevnění a že její hlavní masa souvisela s dobou existence dvorce, vyvstává otázka, kdy se zde tato keramika objevila vůbec. Je pravděpodobné, že se začala vyrábět již před založením dvorce (tj. před obdobím + 820/840) a není vyloučeno, že se tak stalo již před 9. stol. Nasvědčuje tomu keramika s některými starobylejšími rysy (obr. 16:1—3) z několika objektů (86, 116—118, 127—128) u jižního rohu dvorce, které při jeho založení již asi neexistovaly. Zatím však nebyly objeveny sídlištní nálezové celky, v nichž by se keramika středohradištního rázu vyskytovala pohromadě s bezpečněji datovatelnými kovovými předměty ze 7.—8. stol, jak je tomu napr. v Mikulčicích. Není proto důvodu počítat ve zdejších podmínkách s jejími počátky hlouběji v 8. stol.

5. P O V E L K O M O R A V S K A K E R A M I K A MLADOHRADISTNÍHO RAZU Výskyt této keramiky se omezoval na vnitřní prostor kostela a jeho bezprostřední okolí; většinou nepřesahoval okraje destrukční kry. Stratigraficky závažným zjištěním je, že fragmenty této keramiky se nacházely převážně v úrovni původního terénu nebo na podlaze kostela, těsně pod vrstvou jeho ruin. Tím je dán i základní relativní chronologický poznatek, že tyto střepy se sem dostaly v době, kdy chrám ještě stál, ale patrně již ztratil svou sakrální funkci; teprve později byly nálezy zasuty zří­ cenými stěnami. Výskyt ojedinělých střepů této keramiky v destrukční vrstvě, v ornici nad destrukcí, nebo naopak hlouběji v humusovité vrstvě nad podložím lze vysvětlit pozdějšími zásahy při těžbě kamene z ruin a orbou. Celkem byly získány 4 celé nádoby a 5 horních částí nádob (obojí rekonstruované z většího množství střepů) a asi 30 dalších střepů. Jde tedy jen o nevelkou a zřejmě krátkodobou nálezovou skupinu. Podle s l o ž e n í h l i n ě n é h o t ě s t a lze tuto keramiku rozdělit na tři skupiny: 1. Keramika obsahující vysoké procento tuhy (tab. XXVIII:7) s vyhlazeným povrchem shodným s vnitřní strukturou nebo pokrytým tenkou vrstvou hnědové engoby (tab. 111:1, 3, 6; 112:2, 11). 2. Keramika z běžného hradištního těsta ostřeného pískem (tab. 112:3—7, 10, 12), k níž mohly být přiřazeny jen ty kusy, které mají shodné morfologické znaky s tuhovou keramikou nebo se některými typologickými příznaky odlišují od běžné středohradištní keramiky v areálu dvorce. Není vyloučeno, že část střepů středohradištního rázu byla současná s mladohradištní tuhovou keramikou; v důsledku toho, že nemohly být zjištěny uzavřené nálezové celky, nelze je od starších střepů oddělit. 3. Keramika z jemně plavené še­ dobílé hlíny s ojedinělými většími zrnky (tab. XXVIII:8; 112:1), kterou lze zařadit do stejného časového horizontu s tuhovou keramikou především podle výzdobného stylu. 171

Tvarově je tato keramika reprezentována miskou a hrnci vykazujícími řadu znaků, jimiž se liší od ostatní keramiky z areálu dvorce. M i s k a je nízká, kónická, s vodorovně seříznutým okrajem, nezdobená (tab. 111:8; XXVII:3). Okrajové fragmenty snad patří k další misce téhož typu s kuželovitě seříznutým okrajem (tab. 111:7). Podle Váňova třídění by tyto exempláře patřily k typu Ha; i když v době vzniku své práce mohl Z. Váňa uvést jejich příklady jen ze starohradištních celků, poukazoval správně na to, že jednoduchý kónický tvar se mohl udržovat velmi dlouho bez velkých změn, jak to dokládají mladší vývojové odvozeniny garzského typu i exempláře z Pohanská. H r n c e jsou buď široké, mísovité (tab. 111:1; XXVII:1), nebo vysoké, vejčité (tab. 111:2; XXVII :2), přičemž kónická výduť zpravidla nemá vý­ raznější zakřivení a hned pod hrdlem má téměř maximální průměr (tab. 111:3; 112:2, 3), vzácněji jsou soudkovité (tab. 112:1). U všech typů s vý­ jimkou posledního je žlábkovité hrdlo ostře odděleno od výdutě. Výzdoba sestává převážně z pásu šikmých záseků těsně pod hrdlem (nebo na pře­ chodu hrdla a výdutě) a níže následuje spirála širokých vodorovných rýh, jejíž závity se směrem ke dnu stávají širšími. Ojedinělé jsou široké jedno­ duché vlnice nebo hřebenová vlnice. Úprava okraje je méně jednotná a bývá provedena dosti nedbale. Zpravidla jde o nálevkovité nebo válco­ vité seříznutí spojené s vytažením horní hrany okraje (tab. 111:1, 2, 9; 112:5, 8); jsou však i jiné varianty: zaoblení, prosté kuželovité seříznutí nebo válcovité seříznutí s vytaženou spodní hranou. Dna jsou silně kle­ nutá, masivní, někdy se značkou (tab. 111:1; 112:10, 11). Podle velikosti jde převážně o velké hrnce (vysoké 20—30 cm), v menší míře jsou zastou­ peny nižší hrnky s výškou kolem 10—15 cm. Celkovými morfologickými znaky, výzdobou i tuhovým materiálem mají hrnce této nálezové skupiny velmi blízko ke keramice 11. věku. Nejlépe to prokazuje srovnání se souborem 4 hrnců z mladohradištního pohřebiště prokopaného F. Kalouskem ve Vícemilicích a ostatní moravské kera­ mické nálezy té doby zpracované V. Nekudou. Stejné znaky vykazují i některé střepy z hradiska 11.—12. stol. Hnidy u Sudoměřic a nechy­ bějí ani na keramice 12.—13. stol. (Kouřim, Praha-Vyšehrad aj.). Od uvedených analogií 11.—13. stol. se však keramická skupina z Pohanská liší podstatně jednodušší okrajovou profilací, čímž se jeví jako typologicky starší. Zásluhu o rozlišení a přesnější časové zařazení této keramické skupiny má B. Novotný. V keramice z Hradce u Opavy a z hradiska u Kylešovic ji vyčlenil jako skupinu charakterizovanou hliněným těstem trojího druhu (ostřeným pískem, bělošedým jemně plaveným, grafitovým), žlábkovitými hrdly ostře odsazenými od výdutě, zesílenými nálevkovité, kolmo nebo kuželovitě seříznutými okraji s vytaženou horní hranou, s kónickými výdutěmi zdobenými šikmými vrypy, jednoduchými vlnivkami a širokými rýhami. Spatřoval v ní polabsko-pobaltské a jihopolské prvky, které 126

127

128

129

130

131

172

se do našeho Slezska dostaly za česko-polských konfliktů v 2. pol. 10. stol. a naznačil možnost jejich rozšíření v souvislosti se stěhováním příslušníků kmene Holasiců do Cech a na Moravu na základě místních jmen připo­ mínajících tento název. Správnost datování vej čitých hrnců s kónickou výdutí, s prožlabeným hrdlem, zdobených vrypy a rýhami do 2. pol. 10. stol. potvrzuje jejich výskyt v slavníkovské fázi osídlení Libice, nádoba z vrstvy nad středohradištními hroby v Raděticích a zčásti i skupina dvoukónických hrnců zdobených jednoduchými vrypy ze severozápadních Cech. Nejblíže mají k popisované keramické skupině z Břeclavi-Pohanska nálezy z povelkomoravského horizontu od 6. kostela v Mikulčicích, a to jak po stránce tvarové, výzdobné a materiálové, tak po stránce stratigrafické. Význam mikulčických nálezů tohoto druhu, spočívá v tom, že se zde poprvé podařilo J. Poulíkovi začlenit je stratigraficky do složitějšího souvrství a ověřit tak správnost datace stanovené podle archeologických a historických indicií B. Novotným. Mikulčické objekty I—IV, VI—VII u 6. kostela se nacházely pod stavební destrukcí dvouapsidové rotundy, to znamená, že byly vybudovány v době, kdy chrám ještě stál, ale ztratil již svou funkci, stejně jako velmožské sídlo, jemuž sloužil, a kdy se kolem něj již nepohřbívalo. Zřícené stěny ro­ tundy pak zmíněné objekty překryly. Přestalo-li se zde pohřbívat podle inventáře hrobů kolem roku 925, je 2. pol. 10. stol. nejpravděpodobnější dobou existence i zániku zmíněných objektů. Obdobně i na Pohansku převážná většina nálezů této skupiny, zejména celé nádoby, byly nalezeny pod destrukcí kostela na třech místech: a) na rozhraní čtverců A 11—60 a A 12—60 (nádoby tab. 111:1—4, 7, 9; 112:9, 11, 12), kde byl patrně nerozlišený objekt, s nímž asi souvisely přepálené kameny na okrajích destrukce; b) na podlaze nartexu kostela (nálezy tab. 112:1, 6), který dle ohniště upraveného mazanicí přímo na dlažbě (označen jako obj. 3) byl po ztrátě původní funkce obýván; c) na podlaze kostelní lodi (fragmenty tab. 111:5, 6), jež byla asi rovněž využita k bydlení. Takto lze přibližně stanovit polohu aspoň 2—3 pozdních sídlištních objektů, jejichž obyvateli byla uvedená keramika používána. Další střepy patřící k této skupině byly nalezeny rozptýlené v okolních čtvercích (A 11—59, A 9—60, A 10—60, A 9—56, A 12—56), a to nejen pod destrukcí, nýbrž i v ní nebo v ornici nad destrukcí, což souvisí s pozdější těžbou kamene z destrukce a s orbou, kdy byly uvedené střepy z uvedených objektů rozvlečeny. Tak se dostal na jedné straně střep z hrnce tab. 111:1 do povrchové části výplně starohradištního objektu 1 a na druhé straně se ocitly střepy popisované skupiny spolu se středohradištním a starohradištním materiálem až v ornici nad destrukcí. Jestliže v Mikulčicích byly objekty 2. pol. 10. stol. u dvouapsidové rotundy těžko rozlišitelné, na Pohansku nemohly být jejich obrysy rozli­ šeny vůbec. Z citovaných mikulčických objektů pochází vedle 6 celých 132

133

134

135

136

173

nádob (z toho 2 tuhové) 208 střepů (z toho 94 okrajových, 35 tuhových, 16 zdobených záseky neby vrypy, 2 s plastickou lištou), které jsou J. Poulíkem podrobně popsány. Jsou na nich všechny znaky, které spatřujeme i na uvedené keramické skupině z Pohanská: tuhový materiál, žlábkovité odsazené hrdlo, výzdoba vrypy, jednoduchými vlnicemi a širokými rýhami. V porovnání s Mikulčicemi je soudobý keramický soubor z Pohanská ne­ méně hodnotný (4 celé a 5 podstatných částí nádob vedle drobnějších střepů), není však úplný. Poněvadž nepochází z uzavřených celků, mohly být vybrány jen ty exempláře, které představují nové formy. Kusy zho­ tovené v duchu starších tradic nemohly být odlišeny od zdejšího velko­ moravského materiálu. Přesto nemůže být pochyb, že materiál z obou lokalit je shodný a patří do stejného časového horizontu, tedy rámcově do druhé poloviny 10. stol. Potvrzuje to i skutečnost, že na Pohansku se obje­ vil exemplář z jemně plaveného špinavého materiálu (tab. 112:1), který je ty­ pický pro tento časový horizont na slezských hradištích v Hradci a Kylešovicích u Opavy. Popisovaná sídlištní keramika z Pohanská patrně chronologicky souvisí se skupinou poměrně mělkých hrobů koncentrovaných východně od apsidy kostela (ve čtvercích A 8—57 a A 8—58); jsou důsledně západovýchodní orientace, která je na zdejším kostelním hřbitově poměrně vzácná, a zpra­ vidla se nacházejí v superpozici nad staršími hroby s velkomoravským inventářem. Z nich hrob 76 obsahoval silně poškozenou záušnici a z hrobu 44 zřejmě pocházela masivní esovitá záušnice, která v průběhu výzkumu v místě složité hrobové stratigrafie zapadla do spodního hrobu 75 (ne­ tvoří tedy nálezový celek s gombíkem). Datace těchto hrobů na počátek 2. pol. 10. stol. je nejravděpodobnější. Současné mohou být i další shodně orientované hroby bez nálezů (hr. 59, 60, 61, 121, 265) nebo s nedatovatelným inventářem (hr. 49 s přezkou, 110 s nožem) z uvedené skupiny. Zda ostatní hroby západovýchodní orientace rozptýlené po celém kostelním hřbitově, ať bez nálezů (hrob 23, 35, 39, 58, 290, 326, 333, 396), nebo jen s noži (hrob 37, 232, 233, 379), jsou až z doby po polovině 10. stol. je problematické, neboť některé z hrobů této orientace (hrob 280, 351, 368, 370, 375, 398) obsahují charakteristický velkomoravský inventář. Pro chronologické zhodnocení popisované keramické skupiny z BřeclaviPohanska má význam metodický poznatek, že sídlištní keramické soubory obsahují vedle forem převládajících a tudíž určujících dobu trvání sídliště (nebo jeho části) i formy retardující a formy progresivní, přednaznačující směr dalšího vývoje v keramice. Popsaný soubor z Břeclavi-Pohanska představuje progresivní složku zdejší keramiky, jejíž vznik mohl být pod­ míněn vnějšími vlivy. Podle počtu nálezů, vztahu ke chrámu a jeho de­ strukci a k počtu současných hrobů lze její výskyt odhadnout na poměrně krátkou dobu v rámci 2. pol. 10. stol., podle všeho již na její počátek. V rámci vžité terminologie je možné tuto keramiku označit za mladohradištní s tím, že se její výskyt omezuje na sám počátek tohoto období. 137

138

139

140

174

Historické souvislosti vížící se k popisované keramické skupině v M i ­ kulčicích naznačil J. Poulík a lze je v obecné poloze rozšířit i na Pohansko. Konkrétně se tu však jeví některé zvláštnosti spočívající např. ve vazbě nálezů jen k chrámové stavbě a v jejich nevelkém počtu, svědčí­ cím o krátkém trvání této sídlištní fáze, která již na Pohansku neměla pokračování v dalším osídlení. Tyto okolnosti nabízejí výklad, že první pokusy Přemyslovců o získání Moravy v 2. pol. 10. stol. měly v oblasti Pohanská jen krátkodobé výsledky nebo vedly k definitivnímu zániku osídlení v tomto starém sídlištním areálu. 141

6.

O S T A T N Í KERAMICKÉ

VÝROBKY

Patří k nim pekáče, závaží, hliněné terčíky a přesleny; o posledních bude však pojednáno jinde v souvislosti s výrobními pomůckami, mimo jiné též proto, že část je jich kamenných. P e k á č e byly ve zlomcích nalezeny v objektech 2, 15, 16, 20, 24, 25, 29, 32, 35, 42, 44, 46, 52, 60, 61, 68, 69, 72, 85, 86, 87, 105, 107, 119 (26 zlomků okrajů, 120 zlomků den, 1 zrekonstruován celý) a v kulturní vrstvě četných čtverců (plán 4; celkem 50 zlomků okrajů a asi 150 zlomků den). Pocházejí též z výplně staršího (A 10—60, A 11—60, A 12—60, A 19—62) i mladšího (A 18—61) palisádového žlábku po opevnění dvorce (9 zlomků okrajů, 6 zlomků den). Byly tedy ve výplni časněslovanských i velkomorav­ ských objektů a souvisejí zřejmě s oběma hlavními časovými horizonty v kulturní vrstvě. Stěny pekáčů byly vysoké asi 8,8—14 cm, dna vykazo­ vala otisky desek nebo nerovné půdy, na níž byla formována. V úplnosti se podařilo rekonstruovat pekáč z obj.. 52. Byl obdélníkovitý, o rozměrech 102 X 83 cm, se zaoblenými rohy, se stěnami z vnější strany šikmo skloněnými a zevnitř téměř kolmými, a se zaoblenými okraji. Výška stěn činila 9—10,5 cm na vnější straně, 6—7 cm na vnitřní straně (tab. XXIV :7). Pekáče označuje Z. Váňa za VII. typ slovanských mísovitých forem. Datovány jsou mezi 5.—12. stol. Sloužily patrně k pečení chleba a k su­ šení nebo pražení obilí. Na jejich souvislost se skladováním obilí upo­ zornil J. Herrmann na základě nálezových okolností na hradišti Tornowě. O stejných sociálně-ekonomických souvislostech pekáčů jako v Tornowě lze uvažovat i v dvorci na Pohansku. H l i n ě n á z á v a ž í se našla v několika objektech velkomoravského období. V obj. 29 byly 4 zlomky ze dvou závaží v podobě rotačních elip­ soidů. Na jednom byl v blízkosti středového otvoru vtlačen obdélník a opo­ dál otisk v podobě kyrilského m (p 11 cm, p otvoru 1,5 cm, v 6 cm; tab. 52:12). Druhé závaží bylo poněkud masivnější (p 11,5 cm, v 7 cm, p otvoru 1,2 cm, i. č. 34 577). Další nalezená závaží byla kruhová, plochá. 142

143

144

145

175

V obj. 44 byl fragment o průměru asi 7,5 cm s centimetrovým otvorem uprostřed; síla se nedala zjistit (tab. 57:13). V obj. 97 byl fragment o prů­ měru asi 11,5 cm a síle kolem 4 cm s otvorem asi 1,5 cm širokým (i. č. 44 444). Hliněná závaží se mohla uplatnit buď jako zátěž nití osnovy na tkal­ covském stavu, nebo jako zátěž rybářských sítí. Nález rybích šupin a kostí v obj. 29 spolu se dvěma závažími by ukazoval na větší pravděpodobnost druhého výkladu. Hliněná závaží rybářských sítí se uvádějí ve staroruském, staropolském i starobulharském materiálu. H l i n ě n é t e r č o v i t é p ř e d m ě t y se vyskytly v několika variantách. Cočkovitý předmět z obj. 69 (p 3,5 cm, v 1 cm, tab. 68:32) lze srovnat s hliněným výrobkem v podobě dvouvypouklé čočky z Novotroicka. Mohlo by snad jít o dětskou hračku. V ruské archeologii jsou tyto před­ měty (mívají někdy větší průměr, až 8—10 cm) nazývány „chlebcy"; někteří autoři označují jejich funkci za nejasnou, jiní nevylučují jejich kultovní význam, neboť se nacházejí i po několika kusech ve zvláštních jámách. O kultovním významu se dá uvažovat i u fragmentu hliněného kotouče s úzkým excentrickým otvorem a s několika výzdobnými důlky (obr. 27:7); jde patrně o obdobný předmět, jaký je znám z Libušina a který Z. Váňa spojuje se solárním kultem z doby pražského typu. Do této kategorie snad patří hliněný předmět silně stlačeného hruškovitého tvaru, opatřený na užším konci jamkou (p 3,1 cm; v 1,8 cm; obr. 27:1). 146

147

148

149

150

176

P O Z N Á M K Y

K E K A P I T O L E

VI.

K E R A M I K A

1

T e r m í n „ č a s n ě s l o v a n s k ý " pro o z n a č e n í n e j s t a r š í s l o v a n s k é k e r a m i k y zavedla D. Bialeková (S1A 10, 1962, 97n.); byl a k c e p t o v á n J. Eisnerem (Rukověť slovanské archeologie, P r a h a 1966, 139) a p o k l á d á se v s o u č a s n é d o b ě za n e j v h o d n ě j š í (J. Zeman, A R 22, 1970, 722). F. Kalousek, B ř e c l a v - P o h a n s k o I, 84-86, 147-148. N á b r u s y v z o r k ů provedl ing. St. Zacherle, j e m u ž t í m t o vyslovuji s r d e č n ý d í k . K subjektivitě hodnocení a k výhodám taxonometrického zpracování materiálu srov. J. Bouzek, K l a s i c k é metody t ř í d ě n í , N o v é a r c h e o l o g i c k é metody, P r a h a 1971, 48. Z a celky v h o d n é pro s t a t i s t i c k é z p r a c o v á n í o z n a č u j e I. Pavlů ony, j e ž o b s a h u j í n e j m é n ě 20 o k r a j ů (I. Pavlů, P r a ž s k á keramika 12.-13. stol., P r a h a 1971, 15); Z . Smetánka p o k l á d á za s t a t i s t i c k ý p r á h 50 k u s ů o k r a j ů (Z. Smetánka, P A 64/2, 1973, 473). I. skupina v p o j e t í I. Borkovského, S t a r o s l o v a n s k á k e r a m i k a ve s t ř e d n í E v r o p ě , Praha 1940, 17; I. s t u p e ň v p o j e t í J. Poulíka, Stsl. M o r a v a , 15—16. V klasifikaci 1. Pleinerové a J. Zemana ( A R 22, 1970, 721—732) by p a t ř i l a k I. nebo I V . s k u p i n ě , podle I. P. Rusanovové (Slavjanskije drevnosti VI—IX vv. m ě ž d u D n ě p r o m i Z a p a d n y m B u g o m , M o s k v a 1973, 11, obr. 2) by p a t ř i l a k 2. nebo 3. v a ­ r i a n t ě typu K o r č a k nebo k b) v a r i a n t ě d v o u k ó n i c k ý c h n á d o b . U l o ž e n o ve s b í r k á c h katedry prehistorie F F U J E P . J. Poulík, S t a ř í M o r a v a n é , 187-188. O d p o v í d a j í II. s k u p i n ě klasifikace I. Pleinerové — J. Zemana ( A R 20, 1972, 725) a 3. s k u p i n ě p ř í t l u c k é klasifikace J. Poulíka ( S t a ř í M o r a v a n é , 188). U l o ž e n o ve s b í r k á c h katedry prehistorie F F U J E P . D. Bialeková, S1A 10/1, 1962, 131-132; obr. 47:4; 48:6. B. Krúger, Dessau-Mosigkau, A b b . 30 :h, 33 :p; W. Szymaňski, Szeligi, skup. I X a , b, n a p ř . obr. 73:7; 89:5; 91:5 aj.; V . V . Aulich, Z i m n i v s k e g o r o d i š č e , tab. VI:13. P o d o b n é jsou v Dessau-Mosigkau; srov. B . Kriiger, 1. c , A b b . 34:g, r; 35 :h. R o z č l e n ě n í srov. u I. Pleinerové — J. Zemana, A R 20, 1972, 721—732. 1. P. Rusanova, A R 20, 1968, 578; táž, Slavjanskije drevnosti, 11—12; na tabulce 27 vyobrazuje t é ž e x e m p l á ř e z T ě t ě r e v k i , D ě n ě š i , Chotomelu; P. I. Chavljuk, Ranněslavjanskije poselenija v s r e d n ě j č a s t i J u ž n o g o P o b u ž j a , S A 1961, N o 3, 189, obr. 2:1, 2; týž, M I A 108, 347; J. Kucharenko, R a s k o p k i g o r o d i š č a i s e l i š č a Chotomel, K S I I M K 68, 1957, 95, obr. 36:7. P. 1. Ghavljuk, M I A 108, 374. J. P. Rusanova, Slavjanskije drevnosti, 21, tab. VIII. Svisle r ý h o v a n o u č a s n ě s l o v a n s k o u k e r a m i k u z B ě c h o v i c u v á d í S. Venci, P A 64/2, 1973, obr. 4:14b. N á d o b k a z d o b e n á jednoduchou nepravidelnou v l n i c í byla nalezena na s í d l i š t i R i p n ě v II, d a t o v a n é m do 6.—1. pol. 7. stol. (V. D. Baran, R a n n i slovjani, obr. 12:2; 37, 225). T é ž ze s í d l i š t ě 2, obj. 2 v C z e k a n o w ě , d a t o v a n é h o do 2. pol. 6. stol. a p o č . 7. stol. p o c h á z í n á d o b a z d o b e n á jednoduchou nepravidelnou v l n i c í (W. Szymaňski, Szeligi, obr. 102:5. 2

3

4

5

6

7

7 a

8

9

1 0

1 1

1 2

1 3

1 4

15

1 6

17

1 8

1 9

177

2 0

S. V e n c i , P A 6 4 / 2 , 1973, obr. 15:6, 9. Podle terminologie J. Eisnera n e m a j í tzv. v n i t ř n í dno — D ě v . N o v á Ves, 254. V ž á r o v é m h r o b ě 6 na z d e j š í m p o h ř e b i š t i se vyskytla n á d o b a s n e u m ě l o u v ý ­ zdobou spolu s k l a s i c k ý m p r a ž s k ý m typem. 1. Borkovský, Stsl. k e r a m i k a , 17; D. Bialeková, S1A 10, 1962, 135; J. Justová, S b N M X X I V / 1 , 2, ř a d a A-hist., 1970, 61, tab. VIII. J. Zeman d ů s l e d n ě n e p o u ž í v á t e r m í n u z d o b e n ý p r a ž s k ý typ a zdobenou podunajskou k e r a m i k u o z n a č u j e za po­ d u n a j s k ý typ - A R 18, .1966, 157-189. Z r u č n ě a plynule rytou v ý z d o b u p r o v á d ě n o u p ř i o b t á č e n í m á na z d e j š í m ž á ­ r o v é m p o h ř e b i š t i 9 n á d o b (hr. 19, 20a, 20b, 24, 26, 31, 34, 39, 47); velmi č a s t é je u nich k u ž e l o v i t é s e ř í z n u t í okraje, t e c h n i c k é z n a č k y a k l e n u t é dno. U l o ž e n o ve s b í r k á c h katedry prehistorie F F U J E P . 2 1

2 2

2 3

2 4

2 5

2 6

Z . Vyžarova, S l a v j a ň s k i i slavjanoblgarski s e l i š č a v blgarskite zemi ot kraja na VI—XI vek, Sofia 1965; obr. 72, 86; M . Comsa, L a civilisation balcano-danubienne ( I X — X I s i ě c l e s ) sur la territoire de la R. P. Roumanie. Origine, é v o l u t i o n et appartenance ethnique, Dacia 7, 1963, 413—436, P l . 1; S. A. Pletněva, Ot k o č e v i j k gorodam. Saltovo-majackaja kultura. M o s k v a 1967, M I A 142, obr. 26. C

2 7

C

V e smyslu klasifikace í. Pleinerové

a J. Zemana,

A R 22, 1970, 721—732.

2 8

I. Pleinerová, Germanische u n a slawische K o m p o n e n t e n i n der altslawischen Siedlung B ř e z n o bei L o u n y , G e r m a n i a 43, 1965, 121—138. J. Zeman, Z u den chronologischen F r a g e n der á l t e s t e n slawischen Besiedlung i m Bereich der Tschechoslowakei, A R 18, 1966, 188-189. J. Zeman, A R 18, 1966, 189; týž, A R 20, 1968, 672. 2 3

3 0

3 1

J. Eisner, D ě v . N o v á Ves, 251—252; J. Poulík, Stsl. M o r a v a , 100; V . Budinský — Krička, P a m i a t k y p r a v ě k é a h r a d i š t n é z K ú t o v . . . , P A 43, 1947/8, 114; D. Bialeková, SI A 10, 1962, 135; táž, Z u r Datierung der oberen Grenze des Prager Typus in der S ů d w e s t s l o w a k e i , A R 20, 1968, 625. 3 2

A. Točík, K e r a m i k a so z n a č k a m i na dne zo s l o v a n s k o - a v a r s k ý c h p o h r e b í s k na j u h o z á p a d n o m Slovensku, P A 53/2, 1962, 376-377. J. Poulík, P o s t a v e n í M i k u l č i c ve v ý v o j i s l o v a n s k ý c h h r a d i š ť , A R 19, 1967, 694; Z. Klanica, Pokus o t ř í d ě n í keramiky z M i k u l č i c , S b o r n í k J . P o u l í k o v i k š e d e s á t i n á m , B r n o 1970, 103—114. V. Hrubý, S í d l i š t ě z p o z d n í doby ř í m s k é ve Z l e c h o v ě , A R 19, 1967, 656; J. Poulík, A R 19, 1967, 694; Z . Kurnatowska, Studien uber die Organisation des T ó p f e r h a n d werks z u B e g i n n des friihen Mittelalters, Berichte uber den II. I K S A , B d . III, B e r l i n 1973, 173-181. V. V. Aulich, Z i m n i v s k e g o r o d i š č e , 30—40, tab. VI—VII. W. Szymaňski, Szeligi, v y o b r a z e n í k e r a m i k y p o r ů z n u . J. Poulík, Stsl. M o r a v a , 14, 15, 17. 3 3

3 4

3 5

3 0

3 7

3 8

J. Poulík, Stsl. M o r a v a , 31-32, tab. 30:3-4; B . Dostál, Slov. p o h ř e b i š t ě , 82, tab. 81:1; 78:1. Z . Váňa, L a h v o v i t é tvary v z á p a d o s l o v a n s k é keramice, P A 47, 1956, 132, 136. J. Eisner, P A 46, 1955, 218; Z . Váňa, P A 47, 1956, 143; M.. Solle, P A 50, 1959, 466. Z. Váňa, M í s y v z á p a d o s l o v a n s k é keramice, P A 4 9 / 1 , 1958, 193—195, obr. 4:1; 5:1-3, 5. 3 9

4 0

4 1

4 2

Z . Váňa, P A 49/1, 1958, 202-204. B. Chropovský, S l o v a n s k é pohrebisko v N i t ř e na L u p k e , S1A X / l , 1962, obr. 23:2, 3; v s l o v a n s k o - a v a r s k é m horizontu jsou na p o h ř e b i š t i v P r š e (A. Točík, Po­ hrebisko a s í d l i s k o z doby avarskej ř í š e v P r š i , S 1 A X I / 1 , 1963, tab. V:65; IV:13; X:49), v Holiarech (A. Točík, Slawisch-awarisches G r á b e r f e l d in Holiare, Bratislava 1968, Taf. L X V I : 1 9 ; L X V : 2 3 ) . I. G . Chynku, K e r a m i k a slavjan P o d n ě s t r o v j a v X — X I I w . , I z v ě s t i j a A N 4 3

4 4

178

M o l d S S R , N o 2, 1971, 87—88, obr. 2:4; 7; E. A. Rikman, I. A. Rafalovič, I. G. Chynku, O č e r k i istorii kuftury M o l d á v i i , K i š i n ě v 1971, 96, 152, obr. 17:4; 54. Z . Váňa, P A 4 9 / 1 , 1958, 208-214; obr. 10-15. Z. Váňa, P A 49/1, 1958, 214-219, obr. 16-23. F. Kalousek, B ř e c l a v - P o h a n s k o I, obr. 78 a 84. Z . Váňa, P A 4 9 / 1 , 1958, 223-224, obr. 28-30. S k u p i n y h r n c ů podle velikosti jsou u j e d n o t l i v ý c h a u t o r ů r ů z n ě o z n a č o v á n y a m a j í o d l i š n é r o z m ě r y . T a k n a p ř . V . Hrubý o z n a č u j e n á d o b y z k o s t r o v ý c h h r o b ů za m e n š í a u v á d í , ž e v s í d l i š t n í keramice p ř e v a ž u j e k u c h y ň s k é n á d o b í v ě t š í c h a v e l k ý c h r o z m ě r ů , a n i ž u v á d í k o n k r é t n í r o z m ě r y ( S M V V , 264—265). Z . Hilczerówna označuje za s t ř e d n í n á d o b y o obsahu 1—3,5 l i t r u a za v e l k é hrnce o obsahu nad 5 l i t r ů ; z toho plyne, ž e m a l é hrnce m a j í obsah pod 1 litr (Z b a d a ň nad geneza ceramiki wczesnoš r e d n i o w i e c z n e j , A r c h . Polski 8, 1963, 321). V p r á c i V . Někudy a K. Reichertové se m l u v í o velikostech h r n c ů jen r á m c o v ě ; m a l é m a j í v ý š k u nad 5 c m ( h o r n í hranice se n e u v á d í ) , s t ř e d n í pod 30 c m ( s p o d n í hranice se n e u v á d í ) , v e l k é 30—50 c m ( s l o u ž i l y jako z á s o b n i c e — S t ř e d o v ě k á k e r a m i k a v Č e c h á c h a na M o r a v ě , B r n o 1968, 55). 1. Pavlů ( P r a ž s k á k e r a m i k a , 34) u r č u j e velikost h r n c ů jen podle p r ů m ě r ů o k r a j ů , a to na z á k l a d ě k u m u l a c í p r ů m ě r ů o k r a j ů b l í ž e s t ř e d u u d a n ý c h r o z m ě r ů ; r o z l i š u j e h r n k y m a l é (po 14—17 c m ; s t ř e d kolem 16 cm), s t ř e d n í (po 18—27 cm, s t ř e d kolem 22 cm), v e l k é (po 28—34 cm, s t ř e d 30 cm), z á s o b n í (po 38—44 cm, s t ř e d 40 cm). 4 5

4 6

4 7

4 8

4 9

5 0

V . Hrubý, S M V V , 265, obr. 76, u v á d í , ž e hrnce z k o s t r o v ý c h h r o b ů na V a l a c h ve S t a r é m M ě s t ě m ě ř i l y v p r ů m ě r e c h o k r a j ů 7—15 cm, n e j č a s t ě j i 8—11 c m . K m a l ý m p a t ř í s v ý j i m k o u n á d o b y z hr. 253 i hrnce z k o s t e l n í h o h ř b i t o v a v B ř e c l a v i - P o h a n s k u . M ě ř e n a byla v ý š k a , p r ů m ě r okraje, p r ů m ě r v ý d u t ě , p r ů m ě r d n a ; obsah b y l m ě ř e n p o m o c í k a l i b r o v a n é n á d o b y a prosa, a to tak, ž e n á d o b a byla n a p l n ě n a a ž po okraj; u ž i t k o v ý obsah byl s a m o z ř e j m ě m e n š í . U n á d o b r e k o n s t r u o v a n ý c h k r e s e b n ě byl obsah m ě ř e n p o m o c í Grjaznovovy metody (SA 8, 1946, 314—318). P ř i s r o v n á v á n í t e o r e t i c k ý c h v ý p o č t ů s hodnotami n a m ě ř e n ý m i u j e d n o t l i v ý c h h r n c ů bylo z j i š t ě n o , ž e d o c h á z í k c h y b ě a ž +20 % , v z n i k l é v d ů s l e d k u r o z d í l n é š t í h losti n á d o b , a to z e j m é n a u m e n š í c h h r n c ů . V . Hrubý, S M V V , 260. Z . Váňa, Vlastislav, P A 59/1, 1968, 136; Z . Klanica, S b o r n í k J . P o u l í k o v i k š e d e s á t i n á m , 103, 110; J . Poulík, Rotundy, 124; V . Hrubý, S M V V , 290, 298. Z . Klanica, S b o r n í k J . P o u l í k o v i k š e d e s á t i n á m , 110; V . Hrubý, S M V V , 300. Z. Váňa, Vlastislav, P A 59/1, 1968, 136; V . Hrubý, S M V V , 300. Z d a ř i l ý m pokusem o e x a k t n í č l e n ě n í o k r a j ů a s t a t i s t i c k é v y u ž i t í jejich r o z d í l ů p o d á v á J. Pavlů, P r a ž s k á k e r a m i k a 12. a 13. stol., P r a h a 1971, 30-36, 2 obr. Z č á s t i p o u ž í v á m j e j í terminologie; vzhledem k o d l i š n o s t i z p r a c o v á v a n é h o m a t e r i á l u bylo nutné použít i termínů jiných. Z . Váňa, Vlastislav, P A 59/1, 1968, 138, obr. 84:VIII. 5 1

5 2

5 3

5 4

5 5

5 6

M

a

5 7

5 8

5 9

Z . Váňa

J. PA48, 13:2, 4; V. 6 0

-

J. Kabát,

L i b u š i n , P A 62/1, 1971, 265.

PoulíJc, Rotundy, obr. 37:8 ( p o v e l k o m o r a v s k ý horizont n a Š t ě p n i c i ) ; týž, 1957, 354, obr. 107:6 (VII. horizont); Z . Klanica, P ř e h l e d v ý z k u m ů 1965, tab. týž, P ř e h l e d v ý z k u m ů 1964, tab. 27:8; týž, P ř e h l e d v ý z k u m ů 1963, tab. 30:2, 4. Hrubý, S M V V , obr. 89-94 a t é ž obr. 22:4; 25:3; 27:1.

6 1

J . Poulík, Rotundy, tab. X L I V (z v e l k o m o r a v s k é vrstvy), X L V : 2 (z h r o b u 2. p o l . 9. stol.), X L V I : 2 (Josefov), L : 2 ( Š t ě p n i c e — p o v e l k o m o r a v s k ý horizont); obr. 37:3—5. 9 ( p o v e l k o m o r a v s k ý horizont na Š t ě p n i c i ) . V. Hrubý, S M V V , n a p ř . obr. 89-94. 6 2

6 3

Dle terminologie Z . Váni,

6 4

J. Poulík,

6 5

Z . Váňa,

6 6

Podle t e r m í n u z v o l e n é h o

Vlastislav, P A 59/1, 1968, 138.

Stsl. M o r a v a , obr. 7:4; V . Hrubý,

S M V V , obr. 89:6; 90:46.

Vlastislav, P A 59/1, 1968, 138. í. Pavlů,

Pražská

179

keramika. 33, obr. 9 na str. 31.

6 7

Dle terminologie Z . Váni, Vlastislav, P A 5 9 / 1 , 1968, 138. V p o j e t í Z . Váni, Vlastislav, P A 59/1, 1968, 138. « Z . Váňa, P A 59/1, 1968, 136-138, obr. 84. V . Hrubý, S M V V , 297, tab. 55:2. Z . Vána, P A 59/1, 1968, 142. J. Poulík, J i ž n í M o r a v a , obr. 124-130; B . Dostál, Slov. p o h ř e b i š t ě , tab. 69:1, 2; 71:16. M. Solle, S t a r á K o u ř i m a projevy v e l k o m o r a v s k é h m o t n é kultury v Č e c h á c h , P r a h a 1966, tab. 52:2, 4; 53:2-4; 54:1-3. J . Herrmann, T o r n o w und Vorberg, B e r l i n 1966, 53n. V . Nekuda, S l o v a n s k é hradisko v B e r l í n é - Š p a n d a v ě , Č M M B 56, 1971, 108—110. Die Slawen in Deutschland, 76; na souvislost v ý r o b y s l o v a n s k é p r o f i l o v a n é ke­ r a m i k y se z d e j š í m p o z d n ě ř í m s k ý m o b d o b í m poukazovala Z . Hilczerówna, Grundziige der K u l t u r der slawischen S t á m m e in Sudgrosspolen, Z f A 1, 1967, 289. J. Poulík, J i ž n í M o r a v a , 85—90. F. Kalousek, B ř e c l a v - P o h a n s k o I, tab. 45:1, 3. F. Kalousek, B ř e c l a v - P o h a n s k o I, tab. 45:4; 47:2. F. Kalousek, B ř e c l a v - P o h a n s k o I, tab. 45:2. B . Dostál, Slov. p o h ř e b i š t ě , tab. X X I I I : 3 , 5; X L I V : 5 , 9; X L I X : 4 ; L : l . K. Černohorský, K problematice D o l n í c h V ě s t o n i c v č a s n é m s t ř e d o v ě k u , Č M M B 50, 1965, 71—74; soupis na str. 87-102. V . Nekuda — K . Reichertová, S t ř e d o v ě k á k e r a m i k a , obr. 12. F . Kalousek, B ř e c l a v - P o h a n s k o I, hr. 42, 78, 116, 375, 253, 404. V e Vlastislavi b y l y p l a s t i c k é z n a č k y na 4—5 % n á d o b , d ů l k y na 2,5—3 % n á d o b (Z. Váňa, P A 5 9 / 1 , 1968, 144), v L i b u š i n ě asi na 10% den (Z. Váňa - J. Kabát, P A 6 2 / 1 , 1971, 270). I. L . Červinka, S l o v a n é na M o r a v ě a ř í š e v e l k o m o r a v s k á , B r n o 1928, 203. M . Richter, H r n č í ř s k é pece v Kostelci nad O r l i c í , A R 19, 1967, 506—509; Z . Váňa, P A 59/1, 1968, 145—146; V . Nekuda — K. Reichertová, S t ř e d o v ě k á keramika, 82—98. K . Černohorský, K e r a m i k a a feudalismus, C L 39, 1952, 227. V . Nekuda — K. Reichertová, S t ř e d o v ě k á k e r a m i k a , 37. M. Richter — Z. Smetánka, Recenze p r á c e V . N ě k u d y — K . R e i c h e r t o v á , S t ř e d o ­ v ě k á keramika, Č s C H 18, 1970, 91. Srov. ú v a h y J . Eisnera, D ě v . N o v á Ves, 248n.; J. Filipa, P r a v ě k é Č e s k o s l o v e n s k o , P r a h a 1948, 348; J. Poulíka, Stsl. M o r a v a , P r a h a 1948, 28. Z . Kurnatowska, G l ó w n e " momenty w rozwoju w c z e s n o š r e d n i o w i e c z n e g o garncarstwa polskiego, K H K M 21, 1973, 436; W. Losiňski, Poczatki w c z e s n o š r e d n i o w i e c z ­ nego osadnictwa grodowego w dorzeczu dolnej Parsety ( V I I — X / X I w.), Wroclaw 1972, 32n. aj. A. A. Bobrinskij, D r e v n ě r u s s k i j g o n č a r n y j krug, S A 1962, N o 3, 42—44. K . Černohorský, K e r a m i k a a feudalismus II, C L 40, 1953, 22-23. 6 8

9

7 0

7 1

7 2

7 3

7 Í

7 5

7 souviset. Inventář objektu není bezpečně uzavřeným celkem. Přesto je však většina nálezů jednotná a vykazuje jisté odchylky proti inventáři stratigraficky mladších objektů. Z výplně bylo vyzvednuto 229 kostí, 3 amorfní kusy mazanice, 13 uhlíků z dubu, 2 železné objímky (tab. 84:20), zlomek obrouč­ ky z vědra (tab. 84:22), 2 poškozené kostěné proplétáčky (tab. 84:21,23) a 616 střepů. Ze střepů byly rekonstruovány 2 celé a 7 větších částí nádob. Většina z nich byla velkých rozměrů, tenkostěnná, z drsného písčitého materiálu, velmi tvrdě vypálená, šedohnědých a ocelově šedých odstínů, s prožlabenými, vodorovně nebo šikmo seříznutými okraji a s bohatou zručně rytou výzdobou hřebenových vlnic a rýh (tab. 81:1, 8, 4. 82:1-3; 83:2; X X : 2 ; XXI:1, 2). Stejný ráz měly i některé drobnější střepy (tab. 84:2, 4, 8, 10 až 12, 14, 15, 17, 18). Naproti tomu velký hrnec zdobený jednoduchou vlnicí a rýhami, s plastickou značkou na dně (tab. 83:1; XIX:1) byl z pórovitého materiálu s povrchovou engobou. Jiný ráz (hrubší písek, trocha slídy v hlíně) měl spodek hnědavého hrnce zdobený spirálou (tab. 81:2). Materiálově a po­ vrchovou úpravou je mu blízká horní část hrnce zdobeného hřebenovými vlnovkami a rýhami (tab. 81:5). Vyskytly se i střepy ze 2 nádob z jemně plavené hlíny (tab. 83:3, 4). Zvláštností je část nápadně lehké, zřejmě pře­ pálené nádoby z drsného materiálu a s neumělou výzdobou (tab. 83:7). Ne­ obvyklá je část nádobky s prožlabeným vnitřkem ústí(tab. 81:4) a zdobený střep s několikanásobně vyhraněným okrajem (tab. 84:5). Vedle zmíněné značky na celé nádobě se vyskytly na 2 dnech paprsčité značky (tab. 83:5; 84:6). Pásy hřebenových vpichů se vyskytly pouze na 1 střepu (tab. 84:9). 2 zdobené střepy (tab. 84:3, 7) jsou patrně příměsí ze starší kulturní vrstvy. Některé střepy šly slepit v jeden celek se střepy z jiných objektů. Tak střep tab. 83:6 souvisí se střepy z obj. 96 (tab. 80:17), střep tab. 84:1 se stře­ pem v obj. 99 (tab. 85:4), masivní střep tab. 84:16 lze slepit se stejnými střepy z obj. 20 (tab. 48:8) a 29 (i. č. 17 053), ke střepu tab. 84:2 patří nejen řada dalších střepů z obj. 98, ale lze k němu přilepit i střep i. č. 44 304 z obj. 94. K horní části hrnce tab. 83:2 patří střep i . č. 44 305 z obj. 94. Střep tab. 84:8 lze slepit se střepem z obj. 29 (tab. 53:13, stejně jako k nádobě tab. 81:1 byl přilepen střep z obj. 29 (tab. 52:11). Střep tab. 84:15 patří k stejné nádobě jako střep z obj. 105 (tab. 92:15). Tato pozorování svědčí, že některé ze střepů se dostaly do výplně objektu ze starší kulturní vrstvy, jiné uka310

zují na časové souvislosti jednotlivých objektů (98, 29, 99), jiné na to, že střepy z nádob používaných v obj. 98 se dostaly do výplně mladších ob­ jektů. Z okrajů výrazně převažují prožlabené (20), na druhém místě jsou kolmo seříznuté (12), po 6 kusech zastoupeny vodorovně a šikmo seříznuté, vzácné je nálevko vité seříznutí a zaoblení (po 2 kusech) a ojedinělé jsou zvláštní varianty. Z dostatečně velkých úlomků den (11) je převaha klenutá (9), 1 rovné a 1 s obvodovým výstupkem. Ze stratigrafických pozorování souvisejících s objektem 98 nutno ještě uvést, že žlábek po mladší palisádě probíhal těsně podél objektu 98, avšak neprotínal jej. Méně jasný je vztah obj. 98 k žlábku po ohradě související se starším palisádovým opevněním a k obj. 29. OBJEKT

99

(A21/22—65/66); tab. 39:1

Oválná jáma (200 X 140 cm, hl 45/120 cm) s šikmými stěnami plynule přecházejícími ve vano vité dno. V JZ části dna byla skvrna sazovité hlíny s přepálenými kostmi. Výplň objektu se začala rýsovat již v humusovité vrstvě pod úrovní podlahy obj. 97 (který byl v superpozici) tmavějším zbar­ vením, kousky mazanice, zapadlými kameny a kusy malty. Jak se ukázalo na kontrolním bloku, propadal se tento materiál do výplně obj. 99 postupně z obj. 97. Pod nejsvrchnější vrstvou byla totiž čočka světložluté jílovité hlíny, která zřejmě vznikla při planýrce terénu před stavbou obj. 97 a te­ prve pod ní byla původní výplň obj. 99, vzniklá zčásti v době jeho použí­ vání, zčásti splachy z okolí bezprostředně po jeho zániku. Vlastní výplň objektu obsahovala 116 kostí, uhlíky z dubu, drolivé oranžové kousky mazanice a 129 střepů. Výrazný je ocelově šedý střep s vodorovně seříznutým okrajem (tab. 85:1), k němuž patří i klenuté dno se stopami po odřezávání (i. č. 44 454/1). Vodorovně seříznuté střepy (např. tab. 85:7) jsou v převaze (7); další početnější skupinou jsou šikmo seříznuté, někdy mírně prožlabené okraje (4), jejichž reprezentantem je horní část zdobeného očazeného hrnce (tab. 85:5) a část hrnce s plastickým výstup­ kem na hrdle (tab. 85:8). Středohradištní ráz má i střep se zaobleným okra­ jem a miskovitě prohnutým ústím (tab. 85:4), který patří k nádobě z obj. 98 (tab. 84:1). Ojedinělé jsou střepy s prožlabeným (tab. 85:2), s nálevkovitě seříznutým (tab. 85:6), s vodorovně a kolmo upraveným okrajem (tab. 85:3). Zlomky den jsou výlučně klenuté a na 2 jsou vtlačené kruhové značky (i. č. 44 512, 44 697). Střep i . č. 44 613 lze přilepit k horní části hrnce z obj. 84 (tab. 76:1). Střep i. č. 44 607 je silně pórovitý. Přestože obj. 99 je převrstven objektem 97, vykazuje velmi vyspělý vel­ komoravský materiál a časový odstup mezi nimi je nepatrný.

311

OBJEKT

100

(A16/17—73); tab. 9:4

Nepravidelná jáma v podobě písmene L (d 270 cm, š 240 cm, hl 15—40/60 až 85 cm) sestávající ze SZ mělčí ledvinovité časti (hl 15 cm) přecházející stupněm v J V hlubší část (hl 30—45 cm). Stěny v obou částech byly ze­ šikmené a plynule přecházely v rovné dno; pouze na JZ straně vynikal asi 10 cm hluboký a 30—45 cm široký stupeň. Výplň objektu se v šedožlutém podloží poměrně špatně odlišovala; prozrazovaly ji vedle poněkud tmavšího zbarvení jen ojediněle čnějící kameny a kůstky. Asi ve středu hlubší části byla ve výplni skupina kamenů se střepy a kostmi a s úplnou nádobkou obrácenou dnem vzhůru. Ve dně objektu se výrazně rýsoval tmavý pruh výplně žlábku po starší palisádě, kterou obj. 100 porušoval, což nasvědčuje jeho souvislosti s mladší fází dvorce. — Asi 100 cm východně a 20 cm zá­ padně od objektu bylo po jedné kůlové jamce (p 30 X 45 cm, h l 10 cm; p 60 X 40 cm, h l 20 cm), o nichž nelze vyloučit, že souvisely s přestřešením objektu. Ve výplni objektu bylo 105 kostí, uhlíky z dubu, amorfní kusy mazanice, 2 zlomky brusu (tab. 85:18), zlomky 2 ataší z vědra (tab. 85:19, 20), zlomek železného plechu (tab. 85:21), zdobený miskovitý hrnek s plastickou znač­ kou na dně (tab. 85:17) a 62 střepů. Zvláštností je rýhovaný střep s ovaleným okrajem (tab. 85:9), jinak jsou běžné okraje prožlabené (4 kusy — tab. 85:10, 11, 23), z toho 1 z jemně plavené hlíny (tab. 85:14), vodorovně seříznuté (2) reprezentované horní částí hrnce zdobeného záseky mezi vodorovnými rýhami (tab. 85:13) a šik­ mo seříznutý římsovitý okraj (tab. 85:15). Na jednom zlomku dna je plastic­ ká značka čtverce s úhlopříčkami (tab. 85:22). Bohatě zdobený střep (tab. 85:16) lze slepit s dalšími 4 střepy ze čtverce A 17—73 a ne vyobrazený střep i. č. 50 871 lze slepit nejen se střepem i . č. 60 394 ze čtverce A 17—73, ale i se střepy i . č. 52 719/1—2 z obj. 122. V zásypu byl též 1 pórovitý střep i. č. 51 806. Vcelku má keramický inventář obj. 100 vyspělý středohradištní ráz a tvo­ ří uzavřený celek. To je v souladu s uvedenou stratigrafickou situací ob­ jektu. t

2

t

2

OBJEKT

101

(A 17—72/73); tab. 39:5

Oválná jáma (d 310 cm, š 80—130 cm, hl 42-55/87-100 cm) s šikmými stěnami přecházejícími podél delších stěn stupňovitě v dno skloněné k JZ. Ve dně byly 4 kůlové jamky (p 13—20 cm, hl 12—17 cm), z nichž 3 ležely na podélné ose a mohly souviset s opěrným systémem střechy. — Objekt porušoval žlábek po starší palisádě dvorce, který zasahoval ještě 15—35 cm pod dno objektu. Ve výplni objektu bylo 95 kostí, 4 kusy jednostranně vyhlazené mazanice, 312

uhlíky z dubu, zlomek eneolitické sekerky (tab. 86:5), železná šipka (tab. 86:6), železné sídlo (tab. 86:7), zlomek nože ( obr. 20:18) a 123 střepů. — Ze střepů byla slepena horní část zdobeného hrnce se složitě profilovaným okrajem (tab. 86:1) a horní polovina dalšího zdobeného hrnce z jemně pla­ vené hlíny (tab. 86:2). Ojediněle jsou zastoupeny vodorovně seříznuté (tab. 86:4) a miskovitě prohnuté, mírně prožlabené okraje (tab. 86:3). Vedle okrajů svědčí klenutá dna a zručně provedená výzdoba střepů o vyspělém středohradištním rázu tohoto objektu, což je potvrzeno i jeho časovou sou­ vislostí s mladší fází opevnění dvorce.

OBJEKT

102

(A 17/18—71/72); tab. 12:1

Nadzemní stavba patrně s pletenými stěnami v rámové konstrukci, z níž se zachovala podezdívka dvou na sebe navazujících stěn. Na SV straně byla podezdívka (d 600 cm, š 40—70 cm) z velkých plochých pískovcových kame­ nů (d 20—40 cm), na J V straně byla ve stejné délce a šíři naznačena pruhem tmavé hlíny s rozhozenými drobnějšími kameny. Tím jsou naznačeny pů­ dorysné rozměry objektu: 6 X 6 m. Při východním rohu byly rovnoběžně s JV stěnou rozloženy 2 skupiny kamenů vzdálené od JV stěny objektu asi 1 m a navzájem asi 50 cm (snad byly oporou přístěnku). Přibližně uprostřed objektu byla kůlová jamka (p 30 cm, hl 20 cm) s kolmými stěnami a se za­ obleným dnem; je snad stopou po soše opírající hřebenovou vaznici střechy nebo centrální oporou stanové střechy. Pro dataci objektu lze s jistou rezervou využít nálezy zjištěné mezi ka­ meny podezdívky a v kulturní vrstvě na jeho vnitřní ploše. Tyto nálezy ovšem netvoří uzavřený nálezový celek. Patří k nim 9 kostí, 7 kousků ma­ zanice (z toho 4 s jednostrannými otisky prutů a s hladkým reversem), zlo­ mek nože (tab. 87:12), zlomek rukojeti vědra (tab. 87: 13), železná tyčinka (i. č. 51 146) a 77 střepů. Ze střepů byl rekonstruován téměř úplný profil velké zdobené nádoby (tab. 87:2) á horní část zdobeného hrnce ze silně ostřeného materiálu (tab. 87:1). Převažují vodorovně seříznuté okraje (4 — tab. 87:3, 10, 11), za nimi následují kuželovitě seříznuté okraje (3 — tab. 87:1, 6, 8) a nechybějí ani složitější profilované kusy s prvky prožlabení (tab. 87:4, 5, 9). — Střep tab. 87:5 patří profilací okraje a rázem výzdoby k nádobám zjištěným v obj. 96 (tab. 80:14) a v obj. 101 (tab. 86:1). Střep tab. 87:8 patři zřejmě ke střepu z obj. 100 (tab. 85:12). Několik střepů bylo z jemně plavené hlíny (tab. 87:3, 10). Střepy vykazují vyspělý středohradištní ráz, což je v souladu s tím, že obj. 102 překrýval žlábek po starší palisádě a souvisel tedy s mladší fází opevnění dvorce.

313

OBJEKT

103

(A 18—73/74); plán 1

Nadzemní stavba, z níž se v kulturní vrstvě nad podložím zachovala pouze tmavší, 10 cm silná skvrna, roztažená do šířky 380 cm a délky až 550 cm, z níž vyčnívaly ojedinělé kameny, střepy a kosti. V blízkosti této skvrny byla ve čtverci A 18—74 kůlová jamka (p 25 cm, hl 45 cm). Skvrnou probí­ hal žlábek po mladší palisádě dvorce, není však zcela jasné, zda ji protínal. Šlo zřejmě o slabě zahloubený objekt, jehož obrysy byly orbou zcela zni­ čeny a jehož inventář byl roztažen v kulturní vrstvě. K inventáři objektu, který netvoří uzavřený nálezový celek, patří 15 kostí, 7 kousků mazanice (z toho 1 kus s otisky prutů a 4 kusy jednostranně vyhlazené), rameno železných nůžek (tab. 86:8) a 63 střepů. — Střepy jsou vesměs drobné, silně rozdrcené. Charakteristické jsou exempláře zdobené jednoduchými vlnicemi a rýhami (tab. 86:9, 10), vodorovně seříznuté okraje (2 — tab. 86:12), složitější profilované a slabě prožlabené okraje (tab. 86:11, 13). Jsou zastoupeny i 3 střepy z jemně plaveného materiálu a 1 pórovitý střep (i. č. 51 215). Střepy vykazují středohradištní ráz. Objekt 103 snad souvisel se starší fází opevnění dvorce, není však vy­ loučeno ani dřívější či pozdější zařazení. OBJEKT

104

(A20—71/72); plán 1

Z nadzemní stavby se zachovalo velké množství mazanice s otisky prutů rozptýlené v kulturní vrstvě v hloubce 30—40 cm pod povrchem, na ploše asi 25 m . Přesnou polohu stěn a orientaci objektu nebylo možné zjistit. Lze předpokládat, že stavba měla pletené stěny v rámové konstrukci omazané hlínou; rozměry a orientace patrně odpovídaly běžným zvyklostem na tomto sídlišti. S objektem asi souvisela oválná jáma (d 120 cm, š 60 cm, hl 35 cm) se šikmými stěnami a s rovným dnem. Mezi 177 sebranými kusy mazanice souvisejícími s obj. 104 byl vedle 91 kusů amorfních 4 kusy trojúhelníkovitého průřezu, 61 kusů s otisky prutů (přičemž asi u poloviny byl revers hladký, u druhé poloviny amorfní) a 21 kusů jednostranně vyhlazených. Toto složení mazanice by odpovídalo po­ užití roubené a pletené techniky. Mezi mazanicí bylo nalezeno pouze 8 střepů, což by ukazovalo na hospo­ dářský charakter objektu, u něhož nevznikal kuchyňský odpad. Jsou mezi nimi silně otřelé tvrdě vypálené střepy (tab. 86:14, 19), vytáčený střep z jemně plavené hlíny (tab. 86:18), střep s výzdobou blučinského typu (tab. 86:15) i pórovitý střep s kolmo seříznutým okrajem (tab. 86:20). Slabě prožlabené, jednoduše či složitější profilované okraje (tab. 86:16, 17) jsou pro inventář obj. 104, který netvoří uzavřený celek, typické. Celkově odpo­ vídá tato keramika vyspělé středohradištní fázi, což odpovídá pravděpodob­ né souvislosti objektu s mladší fází opevnění dvorce. 2

314

OBJEKT

105

(A7/8-72/73/74); tab. 8; VI:1 2

Zemnice lichoběžníkovitého tvaru (d 870 cm, š 780 cm, plocha asi 65 m ); nepravidelnost obrysu byla způsobena hroucením stěn po zániku stavby. Stěny byly místy kolmé, místy poněkud zešikmené. Dno se nacházelo v prů­ měrné hloubce 30—60 cm; bylo značně nerovné. Ve východní části objektu byla hluboká oválná jáma (330 X 130 cm, hl asi 120 cm) se stěnami místy kolmými až převislými, jinde šikmými. Jáma funkčně souvisela s dvěma hliněnými pecemi umístěnými s SV rohu objektu, vzdálenými navzájem asi 80 cm a obrácenými ústím k jámě. Mezi pecemi byla nepravidelná bělošedá popelovitá kra (85 X 40 cm, síla 5 cm). Na protilehlém okraji jámy (v JV rohu zemnice) bylo nápadné seskupení odpadků (střepů, kostí aj.) pa­ trné již nad úrovní podloží; na toto místo byl zřejmě odpad z jámy občas vyhrnován. Na obvodu zemnice byly zachyceny 4 kůlové jamky, z nichž dvě ležící na ose objektu (severní p 28 cm, hl 22 cm; jižní p 55 cm, hl 15 cm) jsou patrně pozůstatkem po sochách nesoucích hřebenovou vaznici střechy. Rampovitý vchod byl patrně při jižní štítové stěně. Pec I ležela na severním okraji zemnice v hloubce 45—50 cm. Zachovalo se z ní jen dno a část hliněných stěn. Půdorys pece byl téměř kruhový (118 X 110 cm), její dno se mírně svažovalo od stěn ke středu a hlavní spád šel směrem JJZ. kde dno přecházelo v 15 cm dlouhý a 30 cm široký vý­ běžek tvořící ústí pece. Dno bylo vymazáno asi 3 cm silnou vrstvou propá­ lené mazanice; pod ní byla vrstva nevelkých kamenů mocná asi 10—12 cm. Na severní a západní straně přecházelo dno v mazanicové boční stěny pece zachované až do výše 15 cm a silné asi 2 cm; byly na nich dobře patrné stopy po modelujících prstech. Písek za mazánkovou stěnou byl propálen do červena v síle asi 10 cm. Zakřivení bočních stěn pece naznačuje přechod v klenbu. Pec II ležela v SV části zemnice a zasahovala 33 cm pod její obvodovou stěnu. Její půdorys byl slabě oválný (100 X 120 cm); na západní straně vy­ bíhala v ústí dlouhé asi 40 cm, široké naspodu 35 cm, výše až 50 cm. Dno vymazané jílem a do bělošeda vypálené mírně klesalo směrem k ústí; pod mazánkovou vrstvou dna (síla 2—3 cm) byly dvě vrstvy drobných kamenů (síla asi 20 cm). Stejně i výmaz stěn byl místy podložen plochými kameny. Stěny pece se zachovaly na severní a jižní straně až do výše 13 cm. V mís­ tech, kde byla pec zapuštěna do stěny zemnice, se zachovala značná část klenby. Klenba byla poměrně nízká: v zachované části v délce 120 cm měla největší výšku 30 cm a prodloužením křivky zaklenutí nad střed pece by se dosáhlo největší výšky asi 50 cm. Nad kopulí pece byla hlína propálena v síle asi 10 cm do červena. Nad okrajem pece se vně objektu rýsovala na podloží jamka (p 30 cm, hl 36 cm) vyplněná třemi kameny (1 zlomek žer­ novu) a dosahující až klenby pece; nelze vyloučit, že tu šlo o průduch, jímž z pece odcházel kouř. Obě pece byly tedy v podstatě stejného typu a stejných rozměrů. Fungo315

valy buď současně, nebo v krátkém časovém intervalu za sebou. Jáma ve vý­ chodní části objektu sloužila u obou k vyhrnování popela, snad i k usklad­ ňování paliva, a zřejmě i usnadňovala obsluhu pecí. Tmavošedá výplň objektu se začala odlišovat již v humusovité vrstvě; v hloubce 20—30 cm pod úrovní podloží v ni bylo zkoncentrováno (zejména v SZ části) množství drobnějších kamenů, které se porůznu vyskytovaly i v jiných hloubkách. Výplň dále obsahovala asi 3700 kostí soustředěných zejména v jámě a v JV rohu objektu, množství uhlíků, přes 160 větších kusů mazanice (vedle 90 amorfních, 56 jednostranně vyhlazených, 8 s otis­ ky prutů, 2 oboustranně vyhlazené), 3 okraje z pekáče a 1632 střepů. Ze střepů se podařilo rekonstruovat celý zdobený hrnec (tab. 88:1), misku se zataženým okrajem (tab. 88:2; XXIV:3) a 13 větších částí nádob. Z toho 6 kusů procházelo z hrnců o obsahu kolem 10 1 s bohatou výzdobou a prostě seříznutými okraji (tab. 89:1, 2; 90:3; 91:6; 92:1), další 3 patří kblučinskému typu (tab. 90:1, 2; 91:10; XVIII:2), jemuž odpovídá i několik dalších střepů. Hojně je zastoupena skupina ocelově šedých střepů, např. nezdobe­ ným spodkem hrnce (tab. 92:14), charakterizovaná vodorovně seříznutými okraji a jednoduchou výzdobou (30 kusů — tab. 91:2—4; 92:3, 5, 7, 15, 16). Jindy jsou střepy tohoto vypálení a materiálu kombinovány s prožlabeným (25 kusů) nebo šikmo seříznutým okrajem (33 kusů) a hřebenovou výzdo­ bou (tab. 90:8, 9; 92:6, B, 13). Nejčastější je však kolmé seřízení okraje (přes 40 kusů) doplněné někdy římsovitým vytažením hran (tab. 91:1, 10; XVII:2) nebo podseknutím ( tab. 91:9). Vzácné je nálevkovité seříznutí okraje (tab. 92:9) obvykle kombinované s jeho zesílením (tab. 90:10—12). Zaoblení okraje (11 případů) se objevuje převážně na střepech z jemně plaveného materiálu (8 kusů — tab. 92:11, 12). Pouze 1 střep je dle výzdoby starohradištní (i. č. 56 878). Vodorovně přehnutým, ostře profilovaným okra­ jem a precizně provedenou výzdobou vynikají 3 střepy nažloutlých a červenavých odstínů (tab. 90:5, 6; 91:3). Vyskytla se i vlnicová výzdoba na vnitřní straně okraje (tab. 90:7). Hrdla 2 nádob vykazují zvlněnou profi­ laci (tab. 89:2; 88:3). Byla zde i skupina střepů malovaných svislými hně­ dočernými pruhy (tab. XIX:4—7). Ze 160 zlomků den bylo možné pouze na 4 pozorovat obvodový výstupek, dalších 9 bylo klenutých, ostatní byly příliš drobné a nevýrazné. Vyskytla se 1 značka dúlková (i. č. 57 056) a 1 značka plastická (tab. 92:10). Asi na 4 dnech jsou stopy po odřezávání ná­ doby z kruhu (i. č. 56 807, 56 713, 56 107, 57 177). Pět střepů zdobených vícenásobnými vlnicemi přesekávajícími pásy rýh lze slepit se střepem i . č. 13 674 z obj. 24 (tab. 92:4) a patří k nim patrně i střep z obj. 81 (tab. 75:16). Též bohatě profilovaný okraj tab. 91:5 lze slepit se střepem z obj. 24 (tab. 50:5). Materiálem, profilací a rázem výzdoby patří patrně střep i . č. 57 180 z obj. 105 ke střepům z obj. 29 (tab. 53:5, 7) nebo 98 (tab. 84:2); též střep tab. 92:2 je blízký střepu z obj. 25 (tab. 45:25). Ve výplni byl nalezen též zlomek laténského skleněného náramku (tab. 88:9), bronzová náušnice se spirálovitým ukončením (tab. 88:8), zlomek 316

sekerovité hřivny (tab. 88:5), 2 železná sídla (tab. 88:4, 6), půlkruhové že­ lezné kováníčko s 3 nýty (tab. 88:7), 3 kostěné proplétáčky (tab. 88:10—12), 2 železné nože (tab. 88:13; 89:3), železné rydlo pro uměleckou dřevořezbu (tab. 89:4), železná šipka (tab. 88:16) a 2 další tulejkovité hroty s jedno­ stranným křidélkem (tab. 88:14, 15). Objekt 105 porušuje žlábky po oplocení souvisejícím se starším palisádovým opevněním dvorce a souvisí tedy chronologicky nejméně s mladší sta­ vební fází opevnění, není-li ještě mladší. Složení keramického inventáře tomu plně odpovídá.

OBJEKT

106

(A 7/8—72/73/74); tab. 7:1 a 24

Nadzemní stavba obdélníkového půdorysu se zaoblenými rohy, po níž se v podloží zachovaly mělké žlábky (š 20—30 cm, hl 10—20 cm) a kůlové jamky (1-22). Žlábky naznačovaly jen zčásti průběh SV, JV a SZ stěny. Průběh JZ stěny není jistý; je buď naznačen žlábkem (poněkud užším než obvo­ dové; š 12—15 cm, hl 10 cm) a pak délka objektu činí 8 m, nebo je více na jihozápadě naznačen kůlovými jamkami (zmíněný žlábek by pak bylo nutné chápat jako pozůstatek příčky), a v tom případě by činila délka stavby asi 14,2 m. Šířka stavby se pohybovala kolem 7,5 m. Jako u ostatních objektů tohoto typu na zdejším nalezišti (obj. 107, 109, 110) jsou žlábky stopami po pletených stěnách, kdežto pozůstatky nosného skeletu střechy tvořily kůlové jamky podél vnitřní strany stěn, patrné zejména na JV straně. Řidší jamky na vnější straně stěn jsou po doplňkových operách. Žlábek protínající kolmo SV stranu je patrně pozůstatkem dalšího nedo­ statečně zachovaného objektu. Rozměry jamek (v cm): 1 - p 38 X 26, hl 30; 2 - p 45 X 28, hl 27; 3 - p 30 X 27, hl 28; 4 - p 30, hl 20; 5 - p 33, hl 23; 6 - p 30, hl 14; 7 - p 57 X 20, hl 8; 8 - p 32, hl 18; 9 - p 26, hl 15; 10 - p 30, hl 12; 11 - p 30, hl 12; 12 - p 27, hl 7; 13 - p 30, hl 18; 14 - p 30, hl 18; 15 - p 30, hl 22; 16 - p 37, hl 18; 17 - p 45, hl 18; 18 - p 30, hl 24; 19 - p 35, hl 17; 20 - p 35, hl 17; 21 - p 28, hl 36; 22 - p 80 X 35, hl 7-43. Objekt 106 je umístěn do ohrady při starším palisádovém opevnění dvorce, jejíž průběh v celé délce respektuje; tím je dána jeho chronolo­ gická souvislost se starší fází dvorce. Žlábek po SZ stěně objektu je porušen dlouhou úzkou jámou 106a (d 11,45 m, š 90—220 cm) rozpadající se na tři nestejně veliké a zhruba oválné části s šikmými stěnami a s vodorovným dnem (hl 45—100 cm). Vzhledem k tomu, že jáma 106a respektuje delší osou směr J V strany star­ šího palisádového opevnění, lze soudit, že její vznik souvisí s mladší úpra­ vou ohrady přiléhající na J V straně k staršímu palisádovému opevnění. Na JV straně je objekt 106 porušován zemnicí 105, která již vůbec ne317

respektuje ohrady související se starším palisádovým opevněním dvorce a je tudíž podstatně mladší. Zatímco k nadzemnímu objektu 106 nelze přičíst žádný materiál a lze nejvýš uvažovat o souvislosti některých nálezů z kulturní vrstvy přísluš­ ných čtverců s ním (např. nádobka ze silně ostřeného materiálu (tab. 107:5; XX:3), pak jáma 106a obsahovala množství materiálu: 179 kostí, amorfní kousky mazanice, uhlíky z dubu, železný nůž (tab. 93:20), bochánkovitý a dvoukónický přeslen (tab. 93:10—11) a 171 střepů. Z keramiky jsou zejména typické střepy ze 2 nádob blučinského typu (tab. 93:1, 9), silně slídnatý zdobený střep staršího rázu (tab. 93:19) a černý zdobený střep s kuželovitě seříznutým okrajem (tab. 93:14). K dataci ob­ jektu přispívají 2 červené fragmenty z hrdel lahví antického rázu (tab. 93:2,3) a zaoblený okraj vytáčené misky z jemně plavené žluté hlíny (tab. 93:12). Hradištní střepy mají v tomto objektu nejčastěji šikmo a kolmo seříznuté okraje (po 8), vzácné je prožlabení, zaoblení, nálevkovité seříz­ nutí nebo jiná úprava (tab. 93:1, 4-9, 13-18, 21-23). Ojediněle se vyskytla vlnicová výzdoba na vnitřní straně okraje (tab. 93:23) a střep s příměsí tuhy (tab. 93:16). Do výplně se přimísil též střep z rýhované laténské situly (i. č. 57 493). Z identifikovatelných úlomků den bylo 16 klenutých a 2 s ob­ vodovým výstupkem. Vcelku se jeví keramika z obj. 106a jako primitivnější, konzervativnější a starší než keramický soubor z obj. 105, což odpovídá i stratigrafickým pozorováním.

OBJEKT

107

(A10/11/12—76/77/78); tab. 19:1; VIII:1

Obdélníková nadzemní stavba se zaoblenými rohy o rozměrech 1100 X 650—710 cm (plocha asi 75 m ). Jeho půdorys byl vymezen žlábky průměrně 20—25 cm širokými a zahloubenými 5—12 cm pod úroveň pod­ loží (původní úroveň byla o 20—30 cm výše, takže ve skutečnosti byly hlubší). V rovném nebo mírně vanovitém dně žlábků byly místy výraznější zahloubeniny (patrně stopy po zahroceriých kůlech a tyčkách tvořících svis­ lou kostru pletiva). Obvodový žlábek byl na 5 místech přerušen. Ve 4 pří­ padech šlo pouze o krátké přerušení, které lze vysvětlit tím, že příslušný kůl v daném místě nedosahoval úrovně podloží a tudíž nezanechal stopu. 2,5 m široké přerušení na JZ štítové straně označuje zřejmě místo vchodu. Podél vnitřní strany žlábků po okapových stěnách se nacházelo asi v půlmetrové vzdálenosti od nich 21 kůlových jamek vzdálených navzájem 10—100 cm (všechny patrně nebyly současné a zčásti souvisely se starším obj. 109); na delší ose objektu byly zjištěny 2 kůlové jamky (18, 19), třetí jamka na SV straně patrně splývala s obvodovým žlábkem. Kůlové jamky byly též v rozích vně obvodových žlábků (v severním a západním rohu po dvou — 20, 21, 23, 24, v jižním rohu jedna — 25). 2

318

Rozměry kůlových jamek (v cm): 1 - p 25, hl 20; 2 - p 35, hl 14; 3 - p 25 X 28, hl 12; 4 - p 27 X 35, hl 14; 5 - p 29, hl 20; 6 - p 41 X 34, hl 20; 7 - p 30, hl 20; 8 - p 25, hl 17; 9 - p 24, hl 14; 10 - p 32, hl 20; 11 - p 30 X 24, h l l 2 ; 12 - p 25, h l 8 ; 13 - p 41 X 36, hl 15; 1 4 - p 53X30, hl 12; 15 - p 30, hl 7: 16 - p 23, hl 25; 17 - p 26, hl 17; 18 - p 23, hl 8; 19 - p 26, hl 5; 20 - p 40, hl 20; 21 - p 42 X 33, hl 20; 22 - p 27, hl 10; 23 - p 35, hl 16; 24 - p 33, hl 10; 25 - p 25, hl 5; 26 - p 50 X 25, hl 13; 27 - p 28, hl 13; 28 - p 28, hl 13; 29 - p 27 X 37, hl 26. Při J V stěně poblíž jižního rohu byla nalezena ještě v humusovité vrstvě skupina dočervena přepálených kamenů, pod nimiž byla v podloží mělká kruhová jáma (p 100 cm, hl 5 cm) s několika zahloubeninami, patrně po tenčích tyčkách. Jde asi o pozůstatek ohniště izolovaného od dřevěných stěn objektu hliněnou přepážkou zpevněnou uvnitř tyčkami. Nedá se bez­ pečně rozhodnout, zda ohniště souviselo s obj. 107 nebo se starším objektem 107a jím překrytým. Asi ve středu obj. 107, poněkud posunuta k SZ oka­ pové stěně, byla mělká obdélníková jáma (158 X 100 cm, hl 13—18 cm) s rovným dnem, jejíž funkce je nejasná (mohlo jít též o ohniště). V JZ polovině objektu 107 se dále objevil žlábek (š 20—30 cm, hl 3-23 cm) po starším objektu s pletenými stěnami 107a, obdélníkového půdorysu, o rozměrech 630 X 400 cm (plocha asi 25 m ), orientovaném podélnou osou od SZ k JV. S objektem patrně souvisejí 4 kůlové jamky rozmístěné podél jeho SZ štítové stěny. V SZ polovině objektu 107a protíná žlábky po oplo­ cení související se starším palisádovým opevněním jáma ojedinělého kostro­ vého hrobu 9 (d 210 cm, š 35—44 cm), blíže nedatovatelného. — Objekt 107 dále překrývá dva žlábky (š 20—23 cm, hl 6—25 cm) rovnoběžné s jeho podélnou osou, které jsou zřejmě pozůstatkem silně porušených zbytků oplocení navazujícího na starší palisádové opevnění dvorce. Též rovnoběžnost okapových stěn objektu 107 s JV ramenem mladšího palisádového opevnění dvorce svědčí pro jeho současnost s ním. Pro časovou charakteristiku objektu lze zčásti využít jednak materiálu z výplně žlábků a kůlových jamek, a jednak materiálu z kulturní vrstvy čtverců v nichž objekt leží. Obojí nemusí s objektem beze zbytku souviset: v jamkáclí a žlábcích může být materiál s objektem současný a starší, v kulturní vrstvě materiál starší, současný i mladší, — Z výplně žlábků a kůlových jamek pochází 44 kostí, 8 kousků mazanice (4 amorfní, 3 jednostraně vyhlazené, 1 okraj pekáče), uhlíky z dubu, zlomek kostěného proplétáčku (tab. 86:25) a 72 střepů. Střípky jsou drobné, většinou nezdobené, s okraji šikmo a vodorovně seříznutými (tab. 86:23, 24, 31); z 27 zdobených střípků je nejvýraznější kus s pásem vodorovných rýh a hřebenových vlnic (tab. 86:32). Kulturní vrstva čtverců A 10/11-76, A 11/12-77 a A 11-78, v nichž objekt 107 ležeL byla poměrně bohatě nasycena: bylo v ní 143 kostí, 12 kousků mazanice (z toho 2 s otisky prutů, 5 jednostranně vyhlazených), kostěná brusle (tab. 86:21), železné nákončí s měděnou tauzií (tab. 86:33) 2

319

a 391 střepů. Mezi nimi bylo 7 střepů z tuhové rýhované laténské situly (obr. 13:11). Okraje byly vesměs vodorovně (tab. 86:26—28) a šikmo seříz­ nuté (tab. 86:22), ojedinělý kus měl římsovité okruží (tab. 86:30); složitěji profilovaný okraj měly střepy z jemně plavené hlíny (tab. 86:29). Střep i. č. 51 271 z kůlové jamky opěrného systému střechy šel slepit s nádobou z obj. 108 (tab. 94:1), střepy z kulturní vrstvy čtverce A 11—76 (i. č. 59 840, 59 798, 59 815) šly slepit s částmi nádob z obj. 116 (tab. 97:1, 6, 9). Střepový materiál související s objektem 107 má převážně vyspělý středohradištní ráz a potvrzuje stratigrafické zařazení objektu k mladší fázi opevnění dvorce.

OBJEKT

108

(A9/10-74/75); tab. 23

Obdélníková nadzemní stavba se zaoblenými rohy (d 720 cm, š 640 cm) vymezená na SZ a zčásti na SV straně žlábkem (š 22—40 cm, hl 5—15 cm) s nepravidelně rozmístěnými mělkými stopami po kůlech a v další části obvodu většími kůlovými jamkami většinou oválného půdorysu (2—9). Při­ bližně na delší ose objektu se rýsovaly 2 jamky (1, 12) a shluk kamenů — patrně obložení kůlu, které nesly oporu střechy. Asi 1 m od JZ štítové strany objektu 108 byly 2 kůlové jamky (10, 11) vzdálené navzájem 110 cm, které asi nesly přístřešek nad vchodem. Rozměry kůlových jamek (v cm): 1 - p 74 X 28, hl 15; 2 - p 5B X 38, hl 10; 3 - p 56, hl 25; 4 - p 80 X 48, hl 16; 5 - p 87 X 52, hl 14; 6 p 50 X30, hl 12; 7 - p 165 X 40, hl 15; 8 - p 3 5 X 30, hl 27; 9 p 80 X 55, hl 15; 10 - p 30 X 25, hl 48; 11 - p 37 X 32, hl 45; 12 - p 34, hl 27; 13 - p 40, hl 20; 14 - p 29, hl 15. Severozápadně objektu je zbytek mazanicové pícky (tab. X:7), která je mělkou jámou (d 75 cm, š 140 cm, hl 3—5 cm) spojena se žlábkem po SZ stěně obj. 108. Mazanice z kopule pece byla rozptýlena na ploše asi 2 m . Rovnoběžně se stěnou objektu, po obou stranách pícky, jsou dvě jamky (13, 14), které asi nesly přístřešek nad pecí. Časová souvislost pícky s ob­ jektem je nejasná, není však vyloučena; pec ovšem nemohla sloužit k vy­ tápění, mohla však sloužit k výrobním účelům. Objekt 108 překrývá prostor, jímž musely probíhat žlábky po starší a mladší ohradě související se starším palisádovým opevněním dvorce. Žláb­ ky po ohradách v těchto místech nebyly rozlišeny buď proto, že neměly dostatečnou hloubku, nebo proto, že podloží zde bylo šedavě zbarveno a zá­ sahy v něm tudíž nebyly rozeznatelné. Též obrysy kůlových jam objektu byly těžko identifikovatelné. O chronologické pozici obj. 108 částečně vypovídá materiál z kulturní vrstvy čtverců, v nichž je. lokalizován. Uvedený materiál pochopitelně ne­ tvoří uzavřený celek. Z výplně žlábku a kůlových jam objektu 108 pochází 70 kostí a 97 střepů, 2

320

které byly mimo jednoho střípku z laténské rýhované situly (i. č. 51 393) všechny středohradištního rázu (tab. 94:2—5, 9). Z kulturní vrstvy čtverců A 9/10—74/75 pochází 18 kostí, zlomek jednostranně vyhlazené mazanice a 107 střepů. Mezi nimi byly 3 střepy římsko-barbarského původu (obr. 13:16—18), několik střepů se starohradištní výzdobou (tab. 105:13), větší část zdobeného světlešedého hrnce ze silně ostřeného materiálu (tab. 94:1), k němuž byly střepy i v obj. 107, kyjovitě zesílený a slabě podseknutý okraj (tab. 94:6), vodorovně a kolmo seříznutý okraj s římsou (tab. 94:7), masivní kuželovitě seříznutý okraj (tab. 94:8), 2 miskovitě prohnuté a prožlabené okraje (i. č. 58 837, 58 892), několik střepů z jemně plavené hlíny (jako střep tab. 86:29), 2 kolmo seříznuté okraje, z nichž 1 patří ke střepům z obj. 109 (tab. 87:17), 116 a ze čtverce A 13-76 (tab. 97:11). Převaha střepů souvisejících s obj. 108 má vyspělý středohradištní ráz a potvrzuje vztah objektu k mladší fázi opevnění dvorce.

OBJEKT

109

(A 10/11/12/13-74/75/76); tab. 20; VIII:2

Obdélníková nadzemní stavba o rozměrech 1200 X 790—830 cm (plocha asi 96 m ). Na SV straně byla vymezena žlábkem (d 700 cm, š 40—55 cm, hl 30—40 cm), do něhož se v rozích a ve středu zahlubují 4 výrazné jamky; na ostatních stranách ji vytyčují kůlové jamky vyskytující se většinou ve dvojicích (vzdálenost kůlů ve dvojicích 40—70 cm, vzdálenost dvojic 220 až 300 cm), takže linie podélných stěn je jako u obj. 107, 110 aj. zdvojená. Průběh J V okapové stěny narušuje mladší obj. 107, jehož obvodové žlábky zčásti porušily kůlové jamky obj. 109 a zčásti učinily problematickým, které kůlové jamky lze spojit s obj. 109 a které s obj. 107. Střešní kon­ strukci nesly vedle řad kůlů na vnitřní straně okapových stěn též dvě dvo­ jice kůlů, jejichž jamky (38, 42, 43, 44), vzdálené navzájem v příčném směru 120—200 cm a v podélném směru 500 cm, jsou vzdáleny od okapo­ vých stěn objektu po 300 cm a od štítových stěn po 250 cm; jeden z uvádě­ ných kůlů (38) byl zřejmě dvakrát obnovován, neboť v jeho těsné blízkosti nacházíme ještě dvě další kůlové jamky (39, 40). Na podélné ose se zacho­ valy v původní úrovni zbytky ohniště vymazaného mazanicí, jejíž zbytky se nacházely na ploše asi 1 m . Nejasný je účel zahloubeniny v podobě L při SV stěně objektu. — Čtyři kůlové jamky (19—22) ve středu JZ štítové stěny (jejich spojnice tvoří obdélník o rozměrech 300 X 50—60 cm) ozna­ čují místo vchodu s přístřeškem. Rozměry kůlových jamek (v cm): 1 - p 37 X 32, hl 45; 2 - p 35, hl 25; 3 - p 47 X 32, hl 40; 4 - p 44 X 32, hl 22; 5 - p 40 X 30, hl 22; 6 - p 41, hl 20; 7 - p 25, hl 12; 8 - p 28, hl 15; 9 - p 34, hl 17; 10 - p 60 X 35, hl 10; 11 - p 35, hl 15; 12 - p 35, hl 22; 13 - p 35, hl 16; 14 - p 35, hl 25; 15 - p 27 X 35, hl 14; 16 - p 40 X 22, hl 14; 17 - p 44 X 24, hl 25; 18 p 25 X 28, hl 12; 19 - p 30, hl 13; 20 - p 30, hl 15; 21 - p 30, hl 12; 22 2

2

321

p 32, hl 22; 23 - p 40 X 33, hl 15; 24 - p 26, hl 10; 25 - p 28, hl 9; 26 p 44 X 35, hl 10; 27 - p 35, hl 24; 28 - p 32, hl 10; 29 - p 34, hl 10; 30 - p 16, hl 18; 31 - p 30, hl 20; 32 - p 30, hl 16; 33 - p 30, hl 14; 34 - p 26 X 30, hl 16; 35 - p 33, hl 50; 36 - p 38 X 32, hl 46; 37 p 74 X 66, hl 22; 38 - p 40, hl 22; 39 - p 35, hl 23; 40 - p 40 X 28, hl 15; 41 - p 115 X 124, hl 35; 42 - p 47, hl 20; 43 - p 28, hl 12; 44 - p 28, hl 9. Podle toho, že objekt ležel uvnitř ohrady související se starším palisádovým opevněním a že jeho stěny s ním byly rovnoběžné i při jejich znač­ né délce (mezi okapovými stěnami a ohradou zůstávala poměrně úzká mezera) lze soudit, že obj. 109 byl současný se starším opevněním. Vchod je sice umístěn proti kratší stěně ohrady, ale ta musela být v tomto místě přerušena, jak to naznačuje široký výběžek jejího žlábku směřující smě­ rem na SV. O chronologii objektu částečně svědčí materiál z obvodového žlábku a z kůlových jamek a z kulturní vrstvy čtverců, v nichž objekt ležel (ze­ jména A 11/12—75/76). — Ve výplni obvodového žlábku a kůlových jamek bylo 68 kostí, 14 kousků mazanice (z toho 5 jednostranně vyhlazených, ostatní amorfní) a 63 střepů. Jsou zastoupeny základní typy jednoduché starohradištní profilace (tab. 87:14—18) a střepy se zručně rytou vlnicovou a liniovou výzdobou. Střep tab. 87:17 patří k zlomkům zjištěným v pro­ storu obj. 108 (i. č. 59 251), 110 (i. č. 58 300), v obj. 116 (tab. 97:11) a ve čtverci A 13-76 (i. č. 59 976 a 60 077). - V kulturní vrstvě čtverců v pro­ storu obj. 109 bylo kolem 70 kostí, 40 kousků mazanice (3 s otisky prutů, 18 jednostranně vyhlazených, ostatní amorfní) a na 220 střepů. Mezi nimi výrazně převažuje středohradištní výzdoba a profilace, která vykazuje bo­ hatší variabilitu (s výjimkou prožlabených okrajů), než střepy ve výplni žlábků a jamek. Jsou též zastoupeny střepy blučinského typu (i. č. 59 411), asi 3 střepy z jemně plavené hlíny, 6 střepů z pór ovitého materiálu s pří­ měsí tuhy a stejný počet střepů s vysokou příměsí slídy. Mezi keramickým materiálem nejsou tvary nejvyvinutější, jeví se tedy spíše jako starší středohradištní, což by odpovídalo i stratigrafické situaci.

OBJEKT

110

(A 10/11/12—70/71/72); tab. 21; VIII:3

Obdélníková nadzemní stavba o rozměrech 1000—1020X800—860 cm (plocha asi 84 m ). SZ, SV a polovina J V stěny je vymezena žlábky 20—70 cm širokými a 12—50 cm hlubokými a druhá polovina JV stěny je vytyčena kůlovými jamkami (18—29), z nichž některé byly ostře zahrocené. Kůlové jamky byly též podél delších okapových stěn (ve vzdálenosti asi 50—70 cm od nich) uvnitř objektu, vzdáleny navzájem 100—150 cm, výjimečně 300 až 350 cm (2, 5—9, 13—17); na nich spočíval skelet střechy. Na podélné ose objektu se našly tři jamky (3, 30, 10); v nichž stály sochy nesoucí hřebeno­ vou vaznici střechy. S konstrukcí JZ štítové stěny lze spojit jen 4 kůlové 2

322

jamky dosti nepravidelně rozmístěné (2—5); v jižní části této stěny je mezera široká téměř 3 m, sloužící patrně jako vchod. Na SZ straně obj. 110 byl menší přístěnek o rozměrech asi 200 X200 cm, vymezený dvěma žlábky (d^ 110 cm, š 23—30 cm, h^ 10 cm, hl 45 až 48 cm) směřující kolmo k okapové stěně objektu 110. a kůlovými jamkami (31—34), z nichž dvě splývají se žlábkem po SZ stěně objektu 110. Rozměry jamek (v cm): 1 - p 37 X 33, hl 46; 2 - p 71 X 86, hl 35; 3 p 60 X 40, hl 52; 4 - p 33, hl 14; 5 - p 35, hl 17; 6 - p 35 X 72, hl 4; 6a - p 25, hl 12; 7 - p 29, hl 19; 8 - p 53 X 43, hl 46; 9 - p 31 X 42, hl 25; 10 - p 37, hl 46; 11 - p 32, hl 24; 12 - p 22, hl 25; 13 - p 30, hl 42; 14 - p 18, hl 37; 15 - p 34, hl 27; 16 - p 25, hl 31; 17 - p 49, hl 26; 18 - p 24, hl 36; 19 - p 25, hl 21; 20 - p 22, hl 13; 21 - p 26, hl 16; 22 p 28, hl 36; 23 - p 28, hl 20; 24 - p 23, hl 41; 25 - p 22, hl 13; 26 - p 19, hl 21; 27 - p 48 X 41, hl 43; 28 - p 25, hl 29; 29 - p 28, hl 35; 30 p 36 X 31, hl 24; 31 - p 24, hl 19; 32 - p 25, hl 25; 33 - p 29, hl 26; 34 p 33, hl 39; 35 - p 110 X 23-30, hl 10; 36 - p 110 X 23-33, hl 45-48; 3 7 - p 70X 4 0 , h l l l . Objekt 110 stál uvnitř palisádového opevnění; jeho JV okapová stěna byla od něj vzdálena jen 130—140 cm a byla s ním rovnoběžná. Při délce objektu je vyloučeno, že by jeho rovnoběžnost s palisádou byla náhodná a že by mohl vzniknout po zániku staršího palisádového opevnění dvorce. Můžeme naopak předpokládat, že s ním chronologicky souvisí. Materiál z výplně žlábků a kůlových jamek obj. 110 představuje 17 zví­ řecích kostí, 17 kousků mazanice (2 jednostranně vyhlazené, ostatní amorf­ ní), uhlíky z dubu a na 50 střepů, vesměs jednodušší okrajové profilace (tab. 87:19-21, 23—24). Zdobený střep s poškozeným okrajem (tab. 87:22) je velmi blízký střepům z obj. 81 (tab. 75:16). V kulturní vrstvě čtverců, v nichž leží obj. 110, je jen málo střepového materiálu (cca 17 střepů), a ten je velmi nevýrazný s výjimkou střepu i . č. 58 300, který podle utváření okraje a výzdoby patří k nádobě, z níž byly nalezeny fragmenty v obj. 109 (tab. 87:17) a v obj. 116 (tab. 97:11) a též v kulturní vrstvě čtverců A 10-75 (i. č. 59 251) a A13-76 (i. č. 59 976, 60 077). Jde vesměs o starobylejší středohradištní materiál. 2

OBJEKT

111

1 ) 2

2

(A 12—73/74); tab. 10:1

Z nadzemní stavby se zachovaly dvě kůlové jamky (p 30 cm, hl^ 27 cm; p 23 cm, hl 12 cm) vzdálené navzájem 4 m a představující stopy po so­ chách a téměř čtvercovitá zahloubená část objektu (d 360 cm, š 220 cm, hl 30/75 cm) s šikmými stěnami a s vanovitým dnem, zaujímajícím asi po­ lovinu přestřešené plochy (asi 16 m ). Asi ve středu zahloubené plochy byly též dvě jamky ležící v těsné blízkosti (p 15 cm, hli 12 cm; p 10—15 cm, hl 15 cm) a na spojnici dvou výše uvedených jamek. t

2

2

2

t

2

323

2

V západní polovině zahloubené části byla vrstva kamenů klesající od úrovně podloží ke dnu; při okraji byly větší kameny (d 30—35 cm), blíže ke středu drobnější kameny (do 10 cm); některé z nich jevily stopy po opá­ lení. Ve vrstvě kamenů byly též větší kousky železné strusky. Kameny patrně pocházely z nějakého tepelného výrobního zařízení. Z výplně pochází 53 kostí, 2 kusy mazanice, kusy železné strusky, 2 zlomky brousků (tab. 94:20, 21) a 122 střepů. Z nich lze rekonstruovat horní část zdobené silně očazené nádoby (tab. 94:11). Převažují střepy kolmo a kuželovitě seříznuté (tab. 94:10, 11, 13, 14), ojedinělé je nálevkovité seříznutí (tab. 94:15), vodorovné seříznutí na miskovitě prohnutém ústí (tab. 94:12) a zduřený okraj (tab. 94:19). Zvláštní keramickou skupinu reprezentují 2 střepy z hlíny silně promíšené kaménky vytvářejícími hrbo­ latý povrch a zdobené širokými rýhami a větvičkovítými vpichy (tab. 94:16, 17); k nim asi patří zlomky hrubozrnných klenutých den (i. č. 57 814, 57 779); tyto střepy souvisejí s nádobou z obj. 112 (tab. 95:1). Na jednom z 25 zlomků klenutých den je zdeformovaná plastická značka kříže (tab. 94:18). Mezi střepy byl též jeden z jemně plavené hlíny (i. č. 57 844). Podle polohy obj. 111 souvisel se starší fází opevnění dvorce. Tomu od­ povídají i jednodušší typy profilů keramiky středohradištního rázu nale­ zené v objektu. Na současnost s obj. 112 ukazuje obdobná poloha i výskyt střepů z jedné nádoby v obou objektech. OBJEKT

(A 13—75); tab. 10:2

112

Nepravidelně oválná jáma (d 420 cm. š 1 0 0 - 2 0 0 cm, hl 1 0 - 2 5 cm) s šik­ mými stěnami a s nerovným dnem s výrazným zahloubením v S V části. Představuje patrně jen nejvíce vyšlapanou část v podstatě nadzemní stavby, jejíž jedna stěna se ztotožňovala s J V ramenem starší palisády a druhá byla patrně vymezena spojnicí kůlových jamek ležících severozápadně od něho (PÍ 30 cm, h l 50 cm; p 25 cm, h l 40 cm). Delší osa zahloubené části rovnoběžná s ramenem starší palisády naznačuje délku objektu 420 cm), šířka je zřejmě totožná se vzdáleností spojnice zmíněných kůlových jamek a J V strany starší palisády (asi 3,5 m). Ve výplni jámy byly porůznu drobné kameny (d do 10—15 cm), 151 kostí, 15 kusů mazanice (4 jednostranně vyhlazené, 11 amorfních) a 241 střepů. Zvláštní skupinu mezi nimi tvoří dobře vypálené střepy s hrbolatým po­ vrchem zdobené vodorovnými rýhami a větvičkovitými vpichy, pocházející ze tří hrnců (tab. 95:1. 5, 9). Ze čtyř zlomků lze rekonstruovat horní část zdobené červenohnědé lahvovité nádoby (tab. 95:4). Tvrdým vypálením a výraznými stopami svislého shlazování se vyznačují 3 střepy zdobené šikmými svazky rýh (tab. 95:3), k nimž patří též střepy ze čtverců A 13—75 (i. č. 59 476) a A 17—75 (i. č. 59 676). Z dalších fragmentů vyniká horní část hrnce zdobeného hřebenovými vlnovkami (tab. 95:2) a střep s římsoví tým t

2

2

324

okrajem zdobený mělce rytými vlnicemi (tab. 95:6). Svislé a šikmé seříz­ nutí je na střepech z obj. 112 nejčastější (po 12 kusech — tab. 95:1—3, 5—13), pouze I X se vyskytl střep s vodorovným seříznutím (tab. 95:15) a se zaoblením okraje (tab. 95:17). který asi pochází ze starší kulturní vrstvy stejně jako střep, v jehož výzdobě se kombinují hřebenové vlnice a vpichy (tab. 95:14). Vyskytl se i okrajový pórovitý střep (i. č. 51 990). Z 10 den bylo 9 klenutých a 1 rovné; na jednom byl důlek (i. č. 52 051) a na jiném otisky podložní desky a stopy po odřezávání (i. č. 52 337 aj.). Polohová a časové souvislost objektu se starší fází opevnění dvorce je v souladu s jednoduchou profilací okrajů jeho keramického inventáře. Současnost s obj. 111 se potvrzuje výskytem střepů z jedné nádoby tab. 95:1) ve výplni obou objektů. OBJEKT

113

(A8/9/10—68/69/70); tab. 22

Nadzemní stavba vymezená útržky palisádových žlábků (na SV a JV straně, š 20—30 cm, hl 10—15 cm) a řadami kůlových jamek má obdélní­ kový půdorys se zaoblenými rohy (d 10 m, š 7,7 m, plocha 85 m ). Na vnitřní straně se podél obvodových stěn zachovaly stopy po některých kůlech (4, 8, 11—16, 18—20), které nesly skelet střechy. Z kůlových jamek rozmís­ těných kolem podélné osy objektu (23—26, 37—43) není jasné, zda horní část střechy byla opřena jednou či dvěma řadami kůlů a zda měla typ sedlový (jako u obj. 110) nebo valbový (jako u obj. 109). Rozmístění kůlů při JZ štítové straně objektu (39, 40, 42, 43) nasvědčuje, že vchod byl ve středu a měl přístřešek (asi 120 X 120 cm). Rozměry kůlových jamek (v cm): 1 - p 27, hl 45: 2 - p 60 X 23, hl 25; 3 - p 50 X 32, hl 19-38; 4 - p 29, hl 42; 5 - p 26, hl 10; 6 - p 27, hl 8; 7 - p 43 X 30, hl 10; 8 - p 28, hl 10; 9 - p 25, hl 57; 10 - p 102 X 50, hl 60; 11 - p 30, hl 38; 12 - p 33 X 30, hl 25; 13 - p 35, hl 25; 14 p 32 X 26, hl 21; 15 - p 35 X 25, hl 23; 16 - p 35 X 25, hl 22; 17 p 40 X 30, hl 15; 18 - p 40, hl 10; 19 - p 30 X 40, hl 14; 20 - p 30 X 27, hl 15; 21 - p 27, hl 14; 22 - p 35, hl 17; 23 - p 35 X 47,hl 22: 24 - p 40X 30, hl 20; 25 - p 68 X 56, hl 42; 26 - p 68 X 55, hl P; 27 - p 40, hl 12; 28 p 90, hl 50; 29 - p 50, hl 70; 30 - p 30, hl 8; 31 - p 32, hl 17; 32 - p 26, hl 15; 33 - p 33, hl 12; 34 - p 51, hl 42; 35 - p 25, hl 12; 36 - p 28, hl 23; 37 - p 30, hl 14; 38 - p 24, hl 28; 39 - p 24, hl 58; 40 - p 38 X 35, hl 30; 41 - p 42 X 34, hl 20; 42 - p 38, hl 50; 43 - p 35 X 23, hl 14. Okapové stěny obj. 113 byly rovnoběžné s JV stěnou staršího palisádového opevnění dvorce, od níž byl vzdálen jen asi 120—140 cm; obj. 113 ležel v řadě mezi obj. 110 a 53 téhož typu; to vše svědčí pro jeho časovou sou­ vislost se starší fází opevnění dvorce. V kulturní vrstvě čtverců, v nichž se objekt 113 nacházel, bylo jen málo materiálu (kolem 70 střepů); bylo v něm jen několik střepů starohradišt2

325

nich, většina však vykazovala jednoduchou středohradištní profilaci a vý­ zdobu včetně zlomků blučinského typu (i. č. 58 111), střepů s výzdobou vodorovných rýh přesekávaných vícenásobnou vlnicí (i. č. 58 105, 46 248) jako na nádobě z obj. 81 (tab. 75:16) a 110 (tab. 87:22) a střepu s jednodu­ chou strmou vlnicí (i. č. 46 241) jako v obj. 116 (tab. 97:11) a 109 (tab. 87:17). — Souvislost některých z těchto střepů s obj. 113 je v souhlase s jeho horizontálně stratigrafickou situací. O B J E K T 114

(A 12/13/14—69/70/71); tab. 25:1

Obdélníková nadzemní stavba (d 12,8 m, š 5,6 m), z níž se zachoval ob­ vodový žlábek (š 33 cm, hl 15 cm) asi na polovině obvodu a 5 kůlových jamek na podélné ose objektu i mimo ni. Rozměry kůlových jamek: 1 — p 27, hl 25; 2 - p 38, hl 11; 3 - p 37, hl 13; 4 - p 30, hl 22; 5 - p 100, hl 20. V kulturní vrstvě čtverců, v nichž se obj. 114. nacházel, bylo jen 8 nevý­ razných středohradištních střepů. Objekt zřejmě sloužil k hospodářským účelům a mohl vzniknout podle vztahu k jiným objektům již ve starší fázi dvorce. O B J E K T 115

(A 15/16—70/71/72); tab. 25:2

Obdélníková nadzemní stavba (d 12 m, š 5,6 m), z níž se zachoval obvo­ dový žlábek (š 35—40 cm, hl 10—37 cm) na polovině obvodu a kůlové jamky na podélné ose; jedna splývající se žlábkem (p 20 cm), druhá značně roz­ plizlá v mělkou jámu (170 X 120 cm), snad v důsledku obnovování, blíže k protilehlé štítové straně. V kulturní vrstvě čtverců, v nichž se objekt 115 nacházel, bylo jen 57 střepů. Nevytvářel se tu podobně jako u obj. 114 kuchyňský odpad; objekt zřejmě sloužil k hospodářským účelům. Malá část z uvedených střepů je starohradištní, z ostatních výraznější kusy mají jednoduchou středohra­ dištní profilaci, která nasvědčuje na souvislost se starší fází dvorce.

O B J E K T 116

(A15—76); tab. 9:1; X:5

Obdélníková jáma (390 X 180 cm, hl 20—30 cm) s šikmými stěnami a slabě prohnutým dnem. Již 20 cm nad podložím byly v SV rohu jámy zachy­ ceny zbytky ohniště sestávajícího ze skupiny do červena vypálených pís­ kovcových kamenů rozložených kompaktněji na ploše 105 X 130 cm. Další kameny se nacházely porůznu ve výplni jámy, která přiléhala ze severní strany k JZ ramenu žlábku po mladším palisádovém opevnění dvorce. 326

Několik kamenů bylo i v přilehlé části žlábku a jeden se nacházel na úrovni podloží 140 cm jižně od žlábku (proti JV straně objektu); není vyloučeno, že tento kámen naznačuje polohu jižního rohu této nadzemní stavby se slabě zahloubeným dnem, jehož obrysy nebyly v sedavém podloží jižně od palisádového žlábku rozlišeny. Za tohoto předpokladu by měl objekt roz­ měry 390 X 370 cm. — Žlábek po mladší palisádě, soudě podle kamenů po­ cházejících z pece obj. 116 v jeho výplni, objekt 116 zřejmě porušoval. Ve výplni objektu bylo nalezeno 111 kostí, 17 kusů mazanice (z toho 1 s oboustrannými otisky prutů, 5 jednostranně vyhlazených, ostatní amorfní), uhlíky z dubu a 173 střepů. Z nich se podařilo slepit horní část hrnce blučinského typu (tab. 97:10), téměř celý profil velké bohatě zdo­ bené nádoby (tab. 97:1), horní část velkého hrnce zdobeného větvičkovitými záseky, hřebenovými vlnovkami a rýhami (tab. 96:7), nezdobený hrnec s důlkem a pásem nehtovitých záseků ve dně (tab. 96:1), část masivního hrnku se zaobleným okrajem zdobeného větvičkovitě uspořádanými vpichy (tab. 96:2). V utváření okrajů výrazně převažuje svislé a šikmé seříznutí, někdy s dalšími úpravami (tab. 96:1, 3—8; 97:1—6, 9—11), nálevkovité se­ říznutí, prožlabení a vodorovné seříznutí (tab. 96:9; 97:7, 8) je ojedinělé. Vyskytly se i cihlově červené rýhované střepy z jemně plavené hlíny (6 kusů, i . č. 52 396 aj.). K tvrdě vypálené nádobce (tab. 96:6) se našly 4 střepy (i. č. 59 798 aj.) ve čtverci A 11—76; v temže čtverci se našel i střep i. č. 59 840, který lze slepit se střepem na tab. 97:9. Střep zdobený dvěma vlevo skloněnými vlnicemi (tab. 97:11) patří k téže nádobě jako 3 střepy (i. č. 59 976, 60 077, 60 040) ze čtverce A 13-76 a střep z obj. 109 (tab. 87:17). Okrajový střep tab. 97:2 souvisí se střepem z obj. 118 (tab. 98:1). K nádobě tab. 97:1 se našly střepy v kulturní vrstvě čtverců A 11—76 (i. č. 59 815) a A 10-75 (i. č. 59 255). Z dalších nálezů byl v zásypu objektu zlomek srpu (tab. 96:10). Keramický materiál odpovídá ve své většině svou jednoduchou profilací starší středohradištní fázi.

OBJEKT

117

(A 12-78); tab. 39:2

Jde o kamennou pec umístěnou patrně původně v nadzemním objektu, jehož půdorys se nepodařilo zachytit. V hloubce 50 cm pod povrchem se pec jevila jako nakupení kamenů promíšených kousky do červena propá­ lené hlíny. Po vyčištění a odstranění destruovaných částí se ukázalo, že jde o kamennou pec, mající v půdorysu podobu U o rozměrech 90 X 75 cm (tab. XII:2). Její kolmé stěny, jevící v horní části sbíhavou tendenci, zbu­ dované z valounovitých kamenů stmelených hlínou, byly 25 cm silné a až 45 cm vysoké (10—18 cm přečnívaly nad podloží); uzavíraly topeniště (d 60 cm, š 25—28 cm, hl 45 cm) s dnem do červena propáleným a sklánějí­ cím se od ústí dovnitř. Topeniště bylo vyplněno popelem, kousky do čer327

vena propálené hlíny a drobnějšími kameny pocházejícími z klenby pece. Před ústím byla oválná popelová jamka (š 60 cm, d 30 cm, hl 12 cm). Asi 1 m severozápadně od ní ležel větší silně propálený kámen, který patrně sloužil k uzavírání ústí pece. Ve výplni topeniště a předpecní jamky byla kost z prasete a 7 střepů; z nich 1 nálevkovitě seříznutý (tab. 95:19), část klenutého dna z jemně plavené hlíny (i. č. 52 465) a 3 střepy ze zdobené nádoby s plastickou značkou na dně (tab. 95:18, XVI :2), k níž se další střepy našly ve čtverci A 12—77. Jednoduchá profilace a bohatá výzdoba keramiky odpovídá starší fázi středohradištního období. Pec leží při JZ rameni mladší palisády, které zřejmě narušovalo objekt, v němž se nacházela, podobně jako tomu bylo u obj. 116 a 118. Objekt 117 mohl tedy souviset se starší fází opevnění dvorce, patrně však předcházel jeho existenci.

OBJEKT

118

(A14—77); tab. 9:2

Nevýrazná téměř čtvercovitá zemnice (320 X 330 cm, hl 35—45/85—95 cm) s šikmými stěnami a s nakloněným dnem. Při JZ stěně byla ve dně kůlová jamka (p 32 cm, hl 18 cm) po soše nesoucí hřebenovou vaznici střechy. Protilehlá jamka byla asi zničena žlábkem po palisádě. Ke středu JV strany zemnice přiléhala ruina poněkud zahloubené kamenné pece rozložené na ploše 130 X 110 cm a roztažená v jednom místě při rytí palisádového žlábku do délky až 200 cm (tab. XII:4). Vlastní topeniště (š 45 cm, d 60-70 cm) bylo tvořeno na hranu postavenými přepálenými kameny a též ústí pece obrácené k JZ bylo sestaveno z 5 do červena přepálených kamenů, které přecházely v klenbu. Před ústím byla téměř čtvercovitá popelová jáma (70 X 80 cm, hl 10—20 cm). Pec byla destruována při rytí žlábku pro mladší palisádu a kameny z ní byly roztaženy ve výplni žlábku, který protínal středem celý objekt. Zemnice tedy mohla souviset se starší fází dvorce, není-li ještě starší. Tmavohnědá výplň objektu, poměrně těžko odlišitelná od šedavě zbar­ veného podloží, obsahovala velmi málo materiálu: pouze 3 kosti, uhlíky z dubu a 10 střepů. Nejvýraznější je střep s šikmo seříznutým okrajem zdobený hřebenovou vlnicí (tab. 98:1), který patří ke střepu z obj. 116 (tab. 97:2), dále spodek očazeného hrnce s klenutým dnem (tab. 98:3), zlomek klenutého dna s plastickou paprsčitou značkou (tab. 98:2) a střep zdobený hřebenovými vlnicemi (tab. 98:4). — Pro celkovou charakteristiku je stře­ pový materiál příliš nepočetný, vykazuje však spíše starší středohradištní znaky, což je v souhlase se stratigrafickou situací i ve shodě s materiálem z obj. 116, který má stejnou stratigrafickou pozici.

328

OBJEKT

119

(A 11—58); tab. 40:1

Oválná jáma (180 X 90 cm, hl 20-45/120-145 cm) se šikmými stěnami a s dnem skloněným k jihu. Není vyloučeno, že šlo o větší zahloubený ob­ jekt, který byl z větší části zničen základy kostela. Při východní stěně jámy byla zjištěna na ploše 60 X 30 cm skupina větších kamenů postavených převážně na hraně. Na západní straně objektu byla kůlová jamka (p 22 cm, hl 12 cm). V tmavé výplni objektu byly mimo kamenů nalezeny 2 kosti, zlomek hliněného pekáče (tab. 98:17) a 22 střepů. Střepy mají převážně starohradištní ráz. Charakteristické je masivní, rovné, vně rozšířené a uvnitř zaoblené dno (tab. 98:15), zaoblené okraje (tab. 98:10, 11), kuželovitě seříznuté a málo vyhnuté okraje (tab. 98:12, 13) a střep zdobený kroužky (tab. 98:14). Též vlnicová výzdoba odpovídá starohradištnímu stylu (tab. 98:16). Pouze ostřeji profilovaný střep s hřebe­ novou vlnovkou (tab. 98:9) je mladší příměsí. Pro starohradištní zařazení objektu svědčí jeho převrstvení chrámovou stavbou a místní souvislost s blízkými objekty 120 a 121 s vyloženě starohradištním materiálem. OBJEKT

120

(A 11-58/59); tab. 40:3

Pozůstatky nadzemní stavby představovaly kamennou kru rozloženou na čtvercové ploše (230 X 230 cm) různě zprohýbaného podloží (v hl asi 100 cm). Některé kameny na jižní straně byly až 30 cm nad podložím. Pod kamenou krou bylo asi uprostřed objektu zjištěno přibližně kruhové ohniště (p 55 cm) představované mísovitě prohnutou plochou vymazanou do červena přepálenou hlínou (síla 4—5 cm). Na SZ okraji kry byly 2 mělké kůlové jamky související snad s konstrukcí střechy; amorfní mělká jáma byla též na severní straně ohniště. — Objekt byl porušen základy kostela a též sondami zjišťujícími jejich průběh (zejména na JV a JZ straně a též při severním rohu). Inventář objektu netvoří uzavřený nálezový celek, neboť k němu byly přičteny nálezy z kamenné kry a z vrstvy pod ní a není vždy jasný jejich vztah k superponované kulturní vrstvě. Mají však jednotný ráz a lze je k chronologické charakteristice objektu využít. Jde o 4 kosti, 2 kousky jed­ nostranně vyhlazené mazanice, železný nůž (tab 98:18) a 30 střepů. — Vý­ razný střep je z horní části nezdobené nádoby se slabě vyhnutým a kuže­ lovitě seříznutým okrajem (tab. 98:21), 2 masivní rovná dna (tab. 98:24, 25), zaoblený okraj (tab. 98:19) a další střepy s neuměle rytou výzdobou (tab. 98:20, 22, 23). Všechny tyto střepy mají vysloveně starohradištní ráz, což není v rozporu se stratigrafickou situací objektu.

329

OBJEKT

121

(A 11-58); tab. 40:2

V nevýrazné oválné zahloubenině vyplněné tmavošedým zásypem se je­ vily dvě mělké jámy o průměru 90 cm, hluboké 10—15 cm, vyplněné mast­ nou černou hlínou. Ve dně JV zahloubeniny se jevily 2 mělké elipsovité jamky, SV zahloubeninu porušovala kůlová jáma (p 40 cm, hl 40/140 cm), která se jevila už těsně pod podlahou kostela kamenným obložením. Ve výplni objektu byla nalezena zvířecí kost a 14 střepů, které však ne­ tvoří nálezový celek. Výraznou skupinu představují málo vyhnuté zaoblené nebo šikmo seříznuté okraje (tab. 98:5—7) a 2 zlomky masivních, rovných a zevnitř zaoblených den ( tab. 98:8). Vyskytovaly se i drobné střípky se zručně rytou výzdobou, které se do objektu zřejmě dostaly pozdějšími zá­ sahy. Mimo kůlové jámy související se stavbou kostela byl totiž objekt po­ rušen i sondou, jíž byl zjišťován průběh základů kostela. Vedle nálezů z výplně potvrzuje i stratigrafická situace objektu 121 (umístění pod dlažbou kostela, sousedství s jinými výlučně starohradištními dě označené jako objekt 126, související s mladší fází opevnění dvorce. OBJEKT

122

(A16—74); tab. 40:4

Oválná jáma (170 X 140 cm, hl 25 cm) s šikmými stěnami a s rovným dnem, nad jehož SV částí spočívalo několik kamenů. JZ část objektu se pro­ tínala s JZ ramenem žlábku po starší palisádě, půdní podmínky však ne­ dovolovaly jednoznačně rozlišit, zda žlábek přesekával objekt či naopak. Na rozdíl od sousedních objektů 100 a 101 nebyl ve dně objektu patrný průběh palisádového žlábku. V tmavohnědé výplni objektu bylo zjištěno 64 kostí, 7 kousků mazanice (4 jednostranně vyhlazené a 3 amorfní) a 25 střepů. Část střepů je silnostěnných, hrubozrnných — zřejmě starohradištních, ostatní jsou středohradištní. K těmto patří 4 horní části zdobených hrnců (tab. 99:1—3, 5). Bohatě zdobený tenkostěnný střep (tab. 99:4) patří spíše k pozdnímu souboru starohradištnímu. Dva střepy zdobené dvojicemi rýh (i. č. 52 719) souvisejí se střepy i . č. 50 871 z obj. 100 a i . č. 60 394 ze čtverce A 17-73, což by svědčilo vedle nevelké vzdálenosti o časové souvislosti obj. 122 a 100. OBJEKT

123

(A 15/16—76); tab. 39:3

Mělká oválná jáma (130 X 110 cm, hl 10 cm) mísovitého profilu. Ve vý­ plni jámy byly 3 prasečí kosti a 3 střepy. Z nich jeden z jemně plavené hlíny lze slepit s dalšími střepy ze čtverce A 16—77 v horní část bohatě zdobeného hrnce (tab. 99:6). Vyspělý středohradištní ráz tohoto hrnce je potvrzen i souvislostí obj. 123 s ohradou označenou jako obj. 126, která navazuje na mladší fázi opevnění dvorce. 330

OBJEKT

124

(A 16—76); tab. 39:4

Obdélníkovitá jáma se zaoblenými rohy (120 X 110 cm, hl 26 cm) mísovitého profilu. Tmavá výplň obsahovala zvířecí kost a 4 střepy. Jeden z nich měl zevnitř ostře odsazený a šikmo seříznutý okraj (tab. 99:7), jiný byl ocelově šedý, tvrdě vypálený a silně ostřený (i. č. 52 810). — Střepy i umí­ stění objektu do ohrady označené jako obj. 126 související s mladším opev­ něním dvorce potvrzují jeho časové zařazení do vyspělého středohradištního období.

OBJEKT

125

(A 16—75/76); tab. 39:6

Kruhová jáma (p 130 cm, hl 23 cm) mísovitého profilu. Výplň obsahovala 2 kosti a 13 střepů. Z nich byly 2 nezdobené spodní části nádob, 4 střepy zdobené rýhami a nejvýraznější byl střep s miskovitě prohnutým ústím, vodorovně seříznutým okrajem, zdobený jednoduchou vlnicí (tab. 99:8). Vyspělý ráz keramiky je ve shodě s tím, že objekt 125 je lokalizován v ohra­ dě označené jako objekt 126, související s mladší fází opevnění dvorce.

OBJEKT

126

(A 14 až 19—76 až 81); tab. 27

Mělké žlábky po ohradě (š 15—20 cm, hl 6—12 cm) uzavírající lichoběžní­ kovou plochu (d 28 m, š 16 m, Š2 11,5 m; plocha cca 340 m ) navazující zřejmě na JZ rameno mladšího palisádového opevnění dvorce, i když žláb­ ky po ohradě se ve vzdálenosti asi 3 m od opevnění dvorce vytratily nebo nebyly rozlišeny. Na SV straně ležely na ploše uzavřené ohradou objekty 123, 124, 125 a ojedinělý hrob 10; vně západního rohu ohrady se nacházel ojedinělý hrob 11. Při východním rohu ohrazené plochy, zejména ve čtvercích A 15—78 a A 16—77 ležely 2 nahromaděniny drobných kamenů, kostí a střepů rozta­ žené pluhem do sousedních čtverců i mimo ohradu a představující zřejmě pozůstatek rozrušené nadzemní stavby, jejíž půdorys však zůstává nepostíhnutelný. — Nedílnou součástí ohrady byla též lehčí kůlová stavba (d 5,5 m, š 2 m), z níž se zachovala zakřivená řada 14 drobných zahrocených kůlo­ vých jamek (p 8—12 cm, hl 4—14 cm). — Skupina 5 větších kůlových jamek (p asi 30 cm, hl asi 15 cm) rozmístěných do kosodélníka ( 3 X 2 m) proti 2,5 m širokému přerušení obvodového žlábku souvisí asi s úpravou vchodu do hrazeného objektu. — S hospodářskými zařízeními hrazeného objektu 126 souvisí mělká obdélníková jáma (d 150 cm, š 70 cm, hl 6—12 cm) ležící při západním rohu ohrady. Veškerý materiál z kulturní vrstvy čtverců, v nichž hrazený objekt 126 leží, má jednotný ráz a lze ho tudíž využít pro chronologickou charakte2

t

331

nstiku objektu. — Z drobného inventáře tam byly nalezeny 4 kostěné proplétáčky (tab. 99:14—17), 2 celé a 1 přepálený zlomek kostěné brusle (tab. 99:13; 100:12, 23), zlomek brousku (tab. 99:10), zlomek sekerovité hřivny (tab. 99:11), 4 zlomky plochých obrouček z věder (tab. 99:9, 12; 100:10), přeslen (tab. 100:2) a značné množství střepů. Z nich se podařilo rekon­ struovat zdobenou šedou vytáčenou nádobu z jemně plavené hlíny (tab. 100:1), horní část tuhového lahvovitého hrnce (tab. 100:9; XXIII:13), část zdobeného hrnce z pórovitého materiálu (tab. 100:13) a horní část vlnicemi zdobeného a tvrdě vypáleného hrnce s 2 rýhami na vnitřní straně ústí (tab. 100:11). Objevily se i další okrajové tvrdě vypálené střepy s jednou nebo dvěma rýhami na vnitřní straně ústí (tab. 100:6, 16). Zastoupena je bohatá škála úpravy okrajů (tab. 100:3—9, 11, 13—21) ukazující na příslušnost této keramiky k vyspělému středohradištnímu období, což je v souhlase s tím, že ohrada navazuje na mladší palisádové opevnění dvorce. K vyspělé kera­ mice se hlásí i světlešedý tvrdě vypálený střep zdobený šikmými záseky (tab. 100:22). Materiál z obj. 126 je shodný s inventářem objektů 123—125, které s ním souvisejí, a naopak materiál z objektů 116 a 118, které mají sice též prosto­ rovou návaznost na obj. 126, avšak jsou porušovány žlábkem po mladším opevnění dvorce, je starobylejší, i když se středohradištnímu období nevymyká.

OBJEKT

127

(A 14—81/82); tab. 9:3

Nadzemní stavba dosahující podlahou úrovně hnědavého podloží. Ještě v humusu, 15 cm nad úrovní podloží, bylo nalezeno několik kamenů, zejmé­ na nad pecí a při SZ straně objektu. Nejzahloubenéjší (25 cm) byla oválná část (165 X 100 cm) kolem otopného zařízení; jinak bylo dno zhruba v úrovni podloží. Otopné zařízení bylo umístěno v jižním rohu. Zachovala se podkovovitá spodní část kamenné pece o vnějších rozměrech 80 X 66 cm a výšce 25 cm (tab. XII:6). Vlastní topeniště má rozměry 35 X 30 cm. Pec je orientována ve směru JZ-SV, ústí je otevřeno k SV. Kameny z vnitřní strany topeniště byly silně opálené. Topeniště bylo vyplněno množstvím uhlíků a popela. Ve výplni zahloubení kolem pece bylo nalezeno 5 kostí, kousky mazanice a 22 střepů. Část z nich šla slepit se střepy ze čtverce A 14—82 v téměř celý široký rozevřený zdobený hrnec (tab. 101:1). Další střepy stejného slo­ žení a vypálení nesly výzdobu jednoduché vlnice a spirály z vodorovných rýh (tab. 101:2). 2 střepy (i. č. 66 172 a 66 188) se daly přilepit k nádobě z obj. 128 (tab. 101:6). Inventář z obj. 127 tedy netvoří uzavřený nálezový celek. Je rámcově středohradištní, ale málo výrazný; není např. zachován ani jeden okraj. Uvedená souvislost 2 střepů s nádobou z obj. 128 ukazuje na současnost obou objektů. 332

OBJEKT

128

(A14/15—81/82); tab. 9:5

Nadzemní stavba s nerovným dnem nacházejícím se zhruba v úrovni podloží a klesajícím pouze v okolí otopného zařízení do hloubky 10—30 cm. Část objektu zasahující do podloží má oválný tvar o rozměrech 340 X 230 cm. V SV rohu byly zjištěny zbytky kamenné pece obdélníkovitého tvaru o rozměrech 150 X 110 cm. Její SV část čněla nad úroveň podloží do výše asi 10 cm. Pec byla orientována JV-SZ. ústí topeniště měřícího 95 X 45 cm, hl 15 cm, bylo otevřeno směrem k SZ. Stěny pece byly vymazány silnou vrstvou do červena vypálené mazanice silné zevnitř 5—8 cm, z vnějšku až 10 cm. Výplň topeniště tvořila zhroucená část klenby; jeho dno bylo vydlážděno kameny. Ke stavbě pece bylo použito zlomku žernovu (i. č. 66 605). 40 cm jihozápadně od pece byl nalezen obdélníkovitý kus maza­ nice o rozměrech 40 X 60 X 5—8 cm, zřejmě dno hliněného pekáče. Mezi pecí a pekáčem bylo množství uhlíků. V zahloubené části objektu kolem pece byly nalezeny 3 kosti, uhlíky, zlomek železné skobky (i. č. 66 219) a 19 střepů. Z nich se podařilo slepit horní část hustě rýhovaného hrnce se složitě profilovaným okrajem (tab. 101:3), část soudkovitého zdobeného hrnce (tab. 101:5), téměř celý zdobený vejčitý hrnec (tab. 101:6). Na jednom ze 2 zlomků klenutých den byla plastická kruhová značka (tab. 101:4). — Inventář obj. 128 vykazuje středohradištní ráz a je patrně současný s obj. 127.

333

HROBY

Pohřebiště II při velmožském dvorci H R O B 1 (A 6-74); rozrušený — obr. 34:1 Jáma nerozlišitelná, hl 40 cm; po straně pravého chodidla byl kámen z obložení. Orientace JZ-SV. Kostra (d 85 cm; dítě, inf. I, 22—24 měsíců) ležela naznak. Zachovala se rozdrcená lebka, polovina hrudníku, dlouhé kosti dolních končetin. — U levého spánku ležel knoflík (1), pod dolní če­ listí byl jiný zlatý knoflíček (2) a k němu párový (3) se nacházel u pravého lokte. 1. Knoflík ze stříbrného silně pozlaceného plechu zdobený hrubou granulačí zatavovanou v prstencích rozmístěných po celém povrchu. Drátěné ouško je navlečeno do kruhové objímky natavené u otvoru v horní polo­ vině knoflíku. P 1,7 cm; v 2,3 cm; i. č. 16 950; obr. 35:1. 2—3. Pár knoflíků ze zlatého plechu pokrytých kosočtverečky z devíti drobných granulek. Otvor v horní polokouli je lemován prstencem z tordovaného drátu, do něhož je zapuštěna plochá, dvěma rýhami zdobená objím­ ka držící ouško z kulatého drátu. P 1,1 cm; v 1,6 cm; i. č. 16 951—2; obr. 35:2, 3. H R O B 2 (A 5—78); neporušený - obr. 34:3 Jáma 207 X 65-88 X 25/65 cm. Orientace JZ-SV. Kostra (d 168 cm; muž, iuv., asi 14 let) ležela naznak, s lebkou na pravém spánku, s nohama mírně pokrčenýma v kolenou vpravo. Dobře zachována, kosti hrudníku a pánve částečně dislokovány. — U levé ruky ležel nůž (1) směřující hrotem k cho­ didlům. 1. Železný nůž s obloukoví tým hřbetem i ostřím. Masivní trojúhelníko­ vitý řap od hřbetu odsazen a od ostří skosen. D 16 cm; d rapu 4,9 cm; max. š 1,7 cm; i. č. 16 953; obr. 35:7. H R O B 3 (A 5-78); rozrušený — obr. 34:4 Jáma 193 X 48-70 X 8/48 cm. Orientace JZ-SV. Kostra (d 144 cm; muž, iuv., 14—15 let) ležela naznak, s lebkou pootočenou k levému rameni, s le334

H

2

H3

H5

H6

HB

Obr. 34. Plány hrobů z pohřebiště č. II.

vou paží pokrčenou v lokti a s femury odchýlenými při kolenou vlevo. Dobře zachována, kosti trupu a částečně i femury dislokovány. — Bez ná­ lezů.

H R O B 4 (A5—77/78); rozrušený — obr. 34:2 Jáma nerozlišitelná, hl 40 cm; v hlavách zjištěn kámen z obložení. Z kostry (dítě) zachovány jen zbytky lebky. Podle polohy zbytků lebky a kamene z obložení lze soudit, že hrob měl přibližně stejnou orientaci jako jiné hroby v tomto místě, tj. JZ-SV. Bez nálezů.

H R O B 5 (A 6—76): rozrušený — obr. 34:5 Jáma 110 X 80 X 4/44 cm. Orientace ZJZ-VSV. Kostra (d 84 cm; dítě, inf. I, 2, 5—3 roky) ležela naznak, s lebkou skloněnou vlevo. Poměrně dobře zachována, lebka rozdrcena, kosti hrudníku dislokovány. — Po obou stra­ nách dolní čelisti bylo po gombíku (1, 2) a porůznu byly u kostry nalezeny střepy (3). 1—2. Pár měděných pozlacených gombíků (jeden silněji poškozen) zdo­ bených dvěma trojicemi trojlistých palmet vyrůstajících z vrcholů sféric­ kých trojúhelníků umístěných na horní a dolní polokouli gombíku. Vrcholy trojúhelníků jsou navzájem posunuty o 60°, čímž pro zavěšené i vztyčené 335

palmety zůstává dostatečný prostor. Pozadí je puncováno kroužky. Drá­ těná ouška jsou slzovitá. otvor pro ně je lemován drátěnou objímkou. P 2,3 cm; v ouška 0,7 cm; i . č. 16 954—5; obr. 35:4, 5. 3. Osm střepů z jedné tenkostěnné nádoby zdobené lehce rytou dvojitou vlnicí mezi dvěma dvojicemi vodorovných rýh. Povrch krupičkovitě drsný, cihlově červený a žlutavý. V hlíně drobný písek a kaménky. Dno téměř třikrát silnější než stěny. Okraj chybí. I. č. 16 956—63. Obr. 35:6. H R O B 6 (A 6—74); porušený — obr. 34:7 Jáma nerozlišitelná, hl 50 cm. Orientace SV-JZ. Kostra (d 150 cm; muž, mat., 45—50 let) ležela na břiše, lebka pootočena na levý spánek; levá paže byla ohnuta pod tělem tak, že dlaň spočívala na čele, pravá paže byla nata­ žena podél těla, nohy mírně pokrčeny v kolenou vpravo. Zachována roz­ drcená lebka, dlouhé kosti, část žeber a obratlů. Kosti trupu byly značně stráveny. — Bez nálezů. H R O B 7 (A 5—77); neporušený — obr. 34:6 Jáma 97 X 33-38 X 15/95 cm. Orientace JZ-SV. Kostra (d 74 cm; dítě, inf. I, 9—10 měsíců) ležela naznak, s lebkou mírně skloněnou k pravému rameni. Dobře zachována, obratle pánev a levé předloktí dislokovány. — Bez nálezů. H R O B 8 (A 5—76/77); porušený — obr. 34:8 Jáma 240 X 50 X 8/48' cm. Orientace JV-SZ. Kostra A (d 150 + x cm; dospělý jedinec) ležela naznak, s pravou paží ohnutou pravoúhle v lokti a položenou přes břicho. Lebka se nezachovala (byla asi odorána), žebra, obratle a pánev zetlelé, zachovány jen zbytky dlouhých kostí. — V nohách po levé straně kostry A ležely zbytky kostry B, z níž se zachoval pravý humerus, lopatka a několik obratlů. Podle polohy těchto pozůstatků by se zdálo, že kostra B byla orientována SZ-JV. Nelze však vyloučit, že jde o pozůstatky sebrané z porušeného staršího hrobu a položené na hromádku do hrobu mladšího. Při těchto pozůstatcích byly nalezeny střepy (1). 1. 15 střepů z jedné tenkostěnné nádoby, z níž byl podle charakteristic­ kých částí a jejich proporcí kresebně rekonstruován hrnec s vyhnutým a kuželovitě seříznutým okrajem, s výdutí zdobenou dvěma hřebenovými vlnicemi umístěnými mezi třemi pásy vodorovných rýh a s rovným dnem. Hlína silně ostřena, dobře vypálen, povrch jemně drsný, šedohnědý až cihlo­ vě červený. V 23 cm, po 20 cm, pv 21 cm, pd 11 cm; i. č. 16 964-78; obr. 35:8. 336

Obr. 35. Inventář hrobů z pohřebiště č. II.

337

Ojedinělé hroby při velmožském dvorci Ojedinělé hroby byly číslovány v rámci celého hradiska. V areálu dvorce se nacházely hroby č. 4—11. Na celkovém plánu a v textu jsou označeny písmeny OH. H R O B 4 (A 8-76); porušen — obr. 36:1 Jáma 130 X 60 X 10/50 cm se nacházela těsně při žlábku po mladším palisádovém opevnění dvorce. Orientace JZ-SV. Kostra (d 115 cm; muž, iuv., asi 14 let) ležela naznak, s lebkou na pravém spánku, s nohama mírně po­ krčenýma v kolenou vpravo. Značně strávena, nedochovaly se kosti rukou a chodidel. — V pravé části pánve nalezena dvě šidélka (1, 2). 1. Železné sídlo kruhového průřezu. D 8 cm. p 0,4 cm; obr. 36:9. 2. Zlomek železného sídla. D 5 cm, p 0,4 cm; obr. 36:10. H R O B 5 (A 12—78); porušený -obr. 36:2 Jáma 75 X 40 X 6/52 cm. Orientace JZ-SV. Kostra (dítěte, inf. ?) ležela naznak. Zachovala se rozpadlá lebka, úlomky žeber a dlouhých kostí. — Bez nálezů. — Hrob 5 leží u kamenné pece obj. 117. H R O B 6 (A 12-80); porušený — obr. 36:5 Jáma nerozlišitelná; kostra byla ve výplni zahloubeného obj. 87, v jižním rohu, asi v místě vchodu, v hloubce 60 cm. Orientace J-S. Kostra (d 150 cm, muž, ad. ?) ležela na levém boku ve skrčené poloze, ruce v loktech ohnuté a směřující k obličeji. Zachována rozdrcená lebka, dlouhé kosti a několik žeber a obratlů. — Bez přídavků. Vzhledem k umístění kostry ve výplni objektu a s ohledem na její po­ lohu zřejmě nejde o rituální pohřeb, nýbrž o jedince zahynulého při ka­ tastrofě. Ve výplni objektu se našly roztroušené pozůstatky dalšího lidského jedince a úplné kostry asi 5 zvířat. HRO B 7 (A 12—78/79); neporušený — obr. 36:6 Jáma 180X 80 X 30/115 cm s vanovitým dnem. Orientace ZSZ-VJV. Kostra (d 160 cm, muž, mat... 40—45 let) ležela naznak, s mírně rozevřenými čelistmi, dlaň pravé ruky položena na hlavici femuru. Dobře zachována. — Vpravo od lebky, šikmo k ose těla, položen nůž (1) směřující hrotem od 338

těla, vpravo od něj přezka (2). Při okraji hrobové jámy, vpravo od lebky, ležely nůžky (3), které ovšem mohly patřit k výplni objektu 87. 1. Železný nůž s rovným k hrotu skoseným hřbetem a s obloukovitě prohnutým ostřím. Masivní řap od čepele oboustranně zkosen. D 17,2 cm, max. š. 2,1 cm; i . č. 58 025; obr. 36:12. 2. Oválný rámeček železné přezky obdélníkového průřezu. D 3,9 cm; š 2,7 cm; i . č. 58 026; obr. 36:13. 3. Železné ovčácké nůžky s prostým obloukovitým perem. D 14 cm; d ostří 7 cm; i . č. 58 024; obr. 36:11. Hrob byl zahlouben do dna objektu 87. Zbarvením se jeho zásyp nelišil od výplně objektu. Nelze bezpečně rozhodnout, zda byl vyhlouben před existencí objektu nebo po jeho zániku. Na rozdíl od hrobu 6 jde o rituálně uložený pohřeb. HROB 8 (A 16/17—75); porušený — obr. 36:3 Jáma 80 X 40 X 10/50 cm se nacházela při vnějším okraji žlábku po JZ straně mladšího palisádového opevnění dvorce. Orientace SZ-JV. Z kostry dítěte se zachovaly jen zlomky lebky. — Bez nálezů. H R O B 9 (All/12—77); neporušený - obr. 36:7 Jáma 195 X 55 X 20/60 cm leží v prostoru objektu 107a. Orientace SZ-JV. Kostra (d 158 cm, muž, mat., 45—50 let) ležela naznak, s lebkou skloněnou k levému rameni, s pažemi silně přitisknutými k tělu, takže ruce leží na femurech; celá kostra byla jakoby vtěsnána do úzkého prostoru (zabalená v tkanině?). Dobře zachována. U prstů pravé ruky, na vnější straně femuru, ležel nůž (1). 1. Poškozený železný nůž s rovným hřbetem a s ostřím k hrotu oblouko­ vitě zvednutým. Rap oboustranně zkosen a z větší části odlomen. D 8,4 cm, max. š 1,6 cm; i. č. 58 041; obr. 36:14. Hrob 9 má příčnou orientaci (stejně jako hrob 7) vzhledem k většině hrobů v areálu dvorce. Porušuje žlábky související s ohradou navazující na starší palisádové opevnění dvorce. Nelze však rozhodnout, zda byl vyryt před vznikem nebo po zániku obj. 107. H R O B 10

(A 14-77); porušený — obr. 36:4

Jáma 105 X 40 X 15/55 cm. Orientace JJZ-SSV. Kostra (d 70 cm; dítě, inf. I, 3—4 roky) ležela naznak, s lebkou skloněnou k levému rameni. Po­ měrně dobře zachována, žebra a kosti holenní silně dislokovány. — U levé339

11 OH 7

Obr. 36. Plány ojedinělých hrobů z areálu dvorce (1—8) a jejich inventář (9—16;

340

ho lokte se našla rolnička (1) pod kostrou knoflík (2). V zásypu bylo 6 zví­ řecích kostí a 8 vyspělých středohradištních střepů, svědčících o tom, že hrob byl vyrýván v kulturní vrstvě. 1. Železná kulovitá rolnička s trojúhelníkovitým ouškem přecházejícím v plastickou lištu obepínající celou rolničku. V 4 cm; p 2,5 cm; i. č. 58 043; obr. 36:16. 2. Kulovitý knoflík ze světlezeleného skla se zataveným železným ouškem. V 1,6 cm; p 1,2 cm; i. č. 58 042; obr. 36:15. Hrob 10 ležel na vnější straně JZ ramene mladšího opevnění dvorce (kolmo k němu), v blízkosti obj. 118, uvnitř ohrazení souvisejícího s objek­ tem 126. H R O B 11

(A 19—80); porušený - obr. 36:8

Jáma nerozlišitelná; hl 40 cm. Orientace JZ-SV. Kostra (d 120 cm; muž, iuv., 14—16 let) ležela naznak, s lebkou pootočenou k pravému rameni, s pravou paží pokrčenou v lokti a s dlaní položenou na prsa. Levá ruka, pánevní partie a kosti dolních končetin se nezachovaly; byly asi odorány, neboť tříšť kostí se nacházela o něco výše v humusu. — Bez nálezů. — Hrob 11 ležel vně západního rohu oplocení souvisejícího s obj. 126.

341

Б Р Ж Е Ц Л А В — П О Г А Н С К О IV У с а д ь б а в сл и к о м о р а в ско го вельможи Резюме I. Местоположение раскопок, история и метод исследования, состо­ яние обработки в настоящее время Укрепленная усадьба вельможи IX века была открыта на площади великоморавского городища Поганско, лежащего приблизительно в 2 км южнее от г. Бржецлав, в пойменной луговой и залесненной области над слиянием рек Моравы и Дые (рис. 1; табл. 1:1). Усадьба по всей вероятности существовала уже до возникновения горо­ дища. Раскопки усадьбы были произведены кафедрой предыстории философского факультета Университета им. Я. Э. Пуркине к 1959—1965 гг. (рис. 2; табл. 1:2) под руководством проф. д-ра Ф. Калоусека и автора. Раскопки велись классическим методом в рамках заранее намеченной сети ква­ дратов на сравнительно больших площадях, с последовательной системой докумен­ тации. Это позволило найти более широкую связь исследуемых археологических объектов. Вскрытие производилось в 2—3 пластах, приблизительно по 20 см, и была произведена подробная документация находок, как в культурном слое, так и в за­ полнении углублений в материке. Таким образом могли быть отличены каменные подкладки наземных построек, планы больших построек столбовой конструкции, сеть желобков от частоколового укрепления и разных заборов, а также остатки боль­ ше или меньше углубленных построек (табл. II — X). В связи с научной обработкой раскопок усадьбы образовался коллектив научных сотрудников. Петрографическим анализом камня занимался Й. Штелцл, Ю. Тейкал и Я. Малина, антропологический материал обработала А. Лоренцова, кости животных исследовал 3. Кратохвил, палеоботанический анализ древесных угольков произвел Э. Оправил, отчет о находке церковного кладбища, принадлежащего к усадьбе опу­ бликовал Ф. Калоусек, который также кроме того подготавливает историко-археологический анализ храма и могильника. Укреплением усадьбы, ее постройками, как и некоторыми специальными проблемами, а также общей интерпретацией зани­ мался в нескольких отдельных статях и автор предлагаемой монографии.

П. Укрепления и заборы усадьбы Усадьба была обнесена дубовым частоколом, от которого сохранилась сеть желоб­ ков шириной около 50 см и глубиной 60—80 см. Их стратиграфическая взаимо­ связь дала возможность различать две строительные фазы укреплений. Можно пред­ полагать, что высота частоколового укрепления местами достигала 3 м. С внутренней и внешней стороны укрепления, по его периметру, существовали более низкие за­ боры, высотой приблизительно, 1—1,5 м, от которых сохранились более узкие неглу­ бокие желобки, шириной в 15—30 см и глубиной в 20—30 см. Б более древней фазе укрепление ограничивало почти квадратную площадь, ориен­ тированную своими углами на четыре стороны света. Его стороны были от 64 до 70 м длины, вся площадь составляла 4230 м , а с прилегающими заборами 5488 м . Отдельная огражденная площадь (65X15—16 м; 1040 м ) находилась внутри укрепления на его се2

2

2

343

вероэападной стороне. На ней находилась резиденция самого вельможи. Другая ого­ роженная площадь находилась на его наружной северо-восточной стороне (21,5 X 17 м; 358 м ) и, по всей вероятности, имела культовое значение, так как позднее именно там был построен храм. Третья ограда, сооруженная в двух этапах ( 6 5 X 9 — Н м; 650 м ; 70 X 11—13 м,- около 900 м ) приблизительно на том же месте, возможно, слу­ жила защитой больших построек, или же была связана со скотоводством (рис. 4). Вход в усадбу с северо-восточной стороны представлял собой очевидно проход в час­ токоле, возможно с воротами. От прямого нападения извне он был защищен плетнем длиной около 15 м, находящемся в среднем, в 2 м от входа (рис. 5; табл. III :5). На более позднем этапе укрепление ограничивало трапецевидную площадь со сто­ ронами 80—юо м, т. е. около 7900 м (рис. 6:1). В нее входила площадь более древ­ него укрепления вместе с оградами; его стороны были ориентированы одинаково (рис. 3). Из более ранней фазы, вероятно, сохранилась внутренняя ограда меньших размеров (длина 28 м, ширина 11,5—16 м, площадь около 340 м ), обозначенная как объект 126. Возможно это была небольшая усадьба с одной жилой и двумя хозяй­ ственными постройками (табл. 27). На северовосточной стороне более позднего укре­ пления находились ворота с башенной надстройкой на 6 столбах (рис. 6:2). 2

2

2

2

2

Для более детальной х р о н о л о г и и у к р е п л е н и я нельзя пользоваться на­ ходками из заполнения желобков (план 2, з), так как они или старше, или же совпа­ дают во времени с возникновением и разрушением частокола. Эти находки представ­ ляют собой, как украшенные и неукрашенные обломки раннеславянской, затем пре­ восходной великоморавской керамики, так и единичные предметы, относящиеся к пе риоду 6—10 вв. Для определения относительной и абсолютной хронологии решаю­ щим являются стратиграфические соотношения его отдельных частей, а также соот­ ношения с местным храмом, могилами и сооружениями поселения, а кроме того — долговечность деревянного частокола. Желобки, оставшиеся от более древнего частоколового укрепления, в четырех мес­ тах пересечены желобками более поздней фазы укрепления, затем перекрыты фун­ даментами нартекса храма, 44 могилами и 10 постройками с великоморавским.инвен­ тарем прекрасного качества. Храм (его первые две строительные фазы) возник между половиной и началом последней трети IX века. Массовое производство инвентаря, из упомянутых могил кончается (шпоры тпиа 1А, II, меч типа Н), или же напротив начинается (украшения велиградского горизонта) в первых двух десятилетиях второй половины IX века. Это и есть тот период, когда было разрушено более раннее укре­ пление и возникло более позднее. Если прочности дубового частокола, в местных условиях, хватало лет на 25—50, то более древнее укрепление могло возникнуть меж­ ду годами + 820—+ 840 и быть разрушено между + 850—+ 866 гг. Желобки от более позднего частоколового укрепления включают весь ареал более древнего укрепления и замыкают гораздо большую площадь, которая должна была вместить храм, место для кладбища и другие постройки. Желобки прорезали четыре более древних великоморавских сооружений и сами были нарушены двумя построй­ ками с поздним великоморавским инвентарем и 15 могилами, большая часть которых была без инвентаря, а часть содержала замечательные великоморавские украшения. Кроме того целый ряд могил явно не нарушал более позднее частоколовое укрепле­ ние, хотя они и находились в его непосредственной близости. Принимая во внима­ ние эти обстоятельства и предполагаемую прочность частокола, новая фаза укрепле­ ния возникла между + 850—+ 866 годами и разрушение могло наступить между ± 880— + 900 гг. Так как обе фазы укрепления усадьбы шли одна за другой, то некоторыми по­ стройками можно было пользоваться на протяжении всего времени существования усадьбы, т. е. приблизительно 50—100 лет; однако предположить более короткий срок было бы вероятнее, т. к. несмотря на долговечность частокола, которая, однако, не бесспорна, могло произойти разрушение отдельных фаз укрепления ранее, чем окон­ чился бы естественный срок его службы. :

344

III. Жилые и хозяйственные постройки На площади усадьбы и в ее окрестностях было обнаружено 128 раннеславянских и великоморавских объектов, из которых 3 были построены дважды на одном месте (следовательно 131 объект). Ко времени существования усадьбы относился 41 объект внутри ее укрепления, и 32 объекта в ее ближайших окрестностях; 45 объектов — раннеславянских, 11 объектов — без находок, и поэтому их нельзя датировать, а 2 объекта были послевеликоморавские. Постройки сооруженные из дерева, глины, камня и раствора (рис. 7; табл. V) и почти все расположены в одном направлении, т. е. с юго-запада на северо-восток, мы классифицируем по отношению к уровню местности (углубленные в землю и на­ земные), по конструкции стен (принимая во внимание подкладки из камня, столбовые ямки, желобки и отпечатки на глиняной обмазке) и по их назначению (жилища, мастерские, хозяйственные и культовые постройки). З е м л я н о ч н ы е п о с т р о й к и (табл. 1—9; VI—VII). Среди них было 7 жи­ лых землянок глубиной в 40—140 см, площадью 7,6—19,6 м , с каменными или глиня­ ными печами, с простыми или обложенными камнем очагами (объект 20, 63, 71, 84, 86, 98, 118). Три землянки можно считать мастерскими, а именно: первую гончарной или кузнечной (объект 66), вторую кузницей, соединенной с хлевом (объект 87; табл. 6; УП:3), и третью пекарней (объект 105; табл. 8; У Ы ) . Кроме отходов (шлак, обломки гривен, окалина, пережженная керамика) об этом свидетельствует существо­ вание нескольких очагов, возможно горнов, с большими ямами и большая площадь объектов (25—65 м ). Восемь землянок можно считать хозяйственными (объект 5, 29, 68, 69, 73, 88, 91, 106а), т. к. у них не было очагов, некоторые из них были двухэтаж­ ные, в виде древнеславянских клетей (объект 29,- табл. 2:1); их площадь колеблется от 4 до 28 м и планы их различны. 2

2

2

Н а з е м н ы е п о с т р о й к и мы делим на три группы. Первая группа по своей площади, конструкции, разному назначению, а также по неглубокому запуску в землю (до 20—40 см) не отличается от полуземлянок (табл. 9—12). К ней без сомнения отно­ сятся 8 жилищ (объект 54, 52, 75, 81, 116, 120, 127, 128), а от следующих 5 объектов, по всей вероятности тоже жилищ, неопределенной конструкции, сохранились только очаги или печи (объект 3, 4, 76, 117, 126). Их площадь от 4,4 до 15 м и в них нахо­ дятся каменные печи или же очаги различного устройства, помещенные в углу, у сте­ ны или посередине (объект 45, 120) в виде исключения. К этой группе также отно­ сятся 3 мастерские, литейная (объект 42) и 2 кузнечные (объект 49, 111), различаемые по полуфабрикатам и горнам, находящимся более или менее в центре. Хозяйствен­ ных построек этого типа было 10; они были идентифицированы по частичному углу­ блению в земле (объект 72, 89, 112), по каменным подкладкам (объект 36, 83, 102) или по скоплению находок и обмазки в гумусе (объект 61, 74, 103, 104). Вторая группа наземных построек представляет собой жилые дома резиденции са­ мого вельможи (табл. 13—18; IX—X), находящиеся на особо отделенной площади позади храма. Большая часть из них были очень просторными (18—45 м ). По остат­ кам можно различить среди них дома с выжженными глинобитными полами (объект 24, 96 — табл. 16—17), дома ограниченные полосами камней кое-где залитыми раст­ вором (объект 25, 94, 97 — табл. 13, 14), дома с углами из каменной кладки (объект 37, 82 — табл. 15), дом со щебнепесочным полом (объект 35 — табл. 18) и дом, огра­ ниченный расбросанными камнями с раствором на уровне пола (объект 95 — табли­ ца 11:1). У большинства таких домов были срубные стены, только у объекта 96 стены были плетенные и обмазанные глиной, а у объекта 35 стены частично частоколовые, частично же плетенные или же армированные прутьями и оштукатуренные из­ вестковой побеленной штукатуркой. Побеленная штукатурка (табл. V) имелась и у объектов 25, 29, 64, 82. Некоторые каменные подкладки указывают на то, что дом имел два помещения (объект 25, 35), и не исключено, что несколько из этих 2

2

345

построек (объект 35, 37 и 25) были соединены и таким образом создавали деревян­ ные хоромы, наподобие восточнославянских, длиной в 26 м (рис. 9). К третьей группе наземных построек относятся большие постройки столбовой кон­ струкции, длиной в 7,2—14 м, шириной в 5,6—9,2 м, площадью 25—110 м (табл. 19— 27; VIII). От них сохранились ряды столбовых ямок по периметру и по продольной оси (объект 43, 53 — табл. 26). Во втором случае на местах бывших стен остались желобки или столбовые ямки и два боковых и один центральный ряд ямок от несущей конструкции крыши (объект 106, 107, 109, 110, 113 — табл. 19—24; VIII). Третий вариант остатков этих построек представляют собой желобки или ямки от столбов, находящиеся в самих стенах и ряд ямок по продольной оси (объект 107а, 108, 114, 115 — табл. 19:1; 23; 25). Стены этих домов были сооружены из досок или бревен, вставленных в пазы столбов, или же, что более вероятно — были плетенные, причем конструкция крыш (двухскатная или четырехскатная) опиралась на столбы в стенах и на центральные столбы. Главным образом второй вариант является ярким строи­ тельно-конструктивным типом, в котором несущую конструкцию крыши образуют два ряда столбов вдоль внутренней стороны продольных стен и ряд столбов на про­ дольной оси; плетенные стены этих построек являлись только заполняющим, а не не­ сущим элементом (рис. 10), чем они напоминают германские холловые постройки, от которых, однако, отличаются некоторыми конструктивными деталями (они не трехнефные, несущие столбы крыши находятся не на внешней стороне стен, входы бывают не в продольных стенах и др.). У двух таких построек были найдены очаги (У других могли быть разрушены пахотой). Следовательно, не исключено, что в этих помещениях жила и собиралась дружина. В некоторых случаях это могли быть хо­ зяйственные постройки, напр. конюшни (объект 114, 115 — которые, вероятно, пред­ ставляли собой легкие навесы) или сеновалы, амбары, или же всякого рода склады (объект 53, 108, ИЗ и др.), в которых хранились хозяйские продукты и оброки, со­ бранные от подданного населения и т. д. Точно определить назначение этих построек затруднительно. 2

О т о п и т е л ь н ы е с о о р у ж е н и я (рис. 11; табл. X—XII) были обнаружены, как внутри жилых помещений и мастерских, так и вне их (возможно они также относи­ лись к жилым домам, стены которых не удалось идентифицировать). Эти отопитель­ ные сооружения можно разделить на открытые очаги (35) и закрытые печи (12), ко­ торые, однако, по их остаткам нельзя было всегда точно определить. Очаги были простые, облицованные, выложенные камнями, или же обмазанные глиной, соору­ женные на уровне земли, на возвышении или же углубленные (котлообразные, таэообразные). Своеобразным вариантом очага являются топки, обмазанные раствором, комбинированные с углом помещения из каменной кладки, или же с боковыми стен­ ками, аккумулирующими тепло и защищающими деревянные стены сруба от воспла­ менения (объект 25, 37, 82, 95?). Печи были или каменные (табл. XII) или же гли­ няные куполообразные (рис. 11:1, 1а; Х:6, 7; Х1:1, 4, 5, 6), иногда частично врезаю­ щиеся в стену землянки (объект 105). Каменные печи служили главным образом для отопления, а возможно и для приготовления пищи. Глиняные печи, как и обмазан­ ные глиной очаги, имели в своем основании 1—2 слоя камня, служащие как аккуму­ лятор тепла, и часто перед ними были большие ямы, откуда они обслуживались; если же они находились под открытым небом, около них были найдены следы от простых перекрытий. Большинство же глиняных печей служило скорее для произ­ водства (напр. литейного). Над некоторыми очагами, преимущественно в жилых объектах вельможеской резиденции могли быть и дымоходы (рис. 11:2). 2

Я м ы (всего 63; табл. 28—40) небольших размеров в плане (до 4 м ) большей частью были круглые или овальные, в поперечном разрезе — грушевидные, котло­ образные, тазообразные, с ровным дном, редко воронкообразные или со ступенча­ тым дном. Два первых варианта типичны для раннеславянских зерновых ям (объект 1, 15, 27, 64), остальные представляли собой, большей частью, небольшие запасные

346

ямы и погреба, как в раннеславянский, так и в великоморавский период. В некото­ рых случаях это могли быть деггарные ямы (объект 90), или же колодцы (объект 10, 28). Реже встречаются ямы продолговато-овальные или прямоугольные с разновид­ ными днищами, которые иногда служили в качестве горнов (если у них обожженные стены — объект 22, 51), а также как склады или же закутки для мелких животных.

IV. Сакральные постройки и могилы Х р и с т и а н с к и й х р а м (табл. 1:2; III:3; рис. 3) в этой монографии не является предметом исследования, однако в ней необходимо упомянуть о некоторых предва­ рительно опубликованных фактах, имеющих значение для хронологии и интерпре­ тации усадьбы. Это было сооружение, построенное из бутового камня на растворе, однонефного типа (длина 18,65 м, ширина 7,2 м). Оно состояло из продолговатой по­ лукруглой апсиды, прямоугольного нефа с перегородкой и пристройкой и из крадратного нартекса. Пол нефа и апсиды был из щебня, залитого раствором, в нартексе из камня, положенного насухо. Стены — каменные оштукатуренные, снаружи побеленные, внутри украшенные цветными фресками. По различной толщине фун­ дамента (неф с апсидой 70 см; нартекс 60 см; пристройка 40 см), по уровню полов, швов в кладке и по отношению к окружающим могилам, храм был построен в три этапа: в первом — неф с апсидой, во втором, через какое-то короткое время — нартекс, а в третьем, через более длительный промежутек времени, была сделана пристройка. Основание храма датируется временем между сооружением укрепления усадьбы и началом захоронений с инвентарем, относящимся, главным образом, к по­ следней трети IX в. Хотя храм и относится к тому типу, который некоторые авторы связывают с деятельностью кирилломефодиевской миссии, однако это обстоятельство достоверно не подтверждено и его постройку нельзя датировать точнее, чем это сде­ лано выше. На основании его местоположения внутри усадьбы, т. е. непосредственно с резиденцией вельможи, храм можно считать его собственностью (Е1{>епк1гспе). К у л ь т о в о е м е с т о (рис. 3; 4; план 1,- 2) трапецевидной формы ( 1 7 X 2 1 , 5 м; 358 м ), ограниченное желобками больших размеров (ширина 25—60 см, глубина 52—120 см), расположенное на северовосточной стороне усадьбы, относится к более древней фазе укрепления. Хотя первоначальная внутренняя застройка площади была уничтожена множеством могил и постройкой храма, о ее культовом назначении мож­ но судить по тому, что именно на ней был построен храм, который по всей веро­ ятности, должен был заменить старое языческое культовое место. Большая древность ограды, чем храма, подтверждается тем, что он был построен именно на этом месте, что ориентация его была необычна (СВ-ЮЗ) и что он не стоял в центре огороженной площади, т. ч. между северозападной стеной храма и забором была узкая неисполь­ зованная полоса; кроме того уже во втором строительном этапе, бесспорно, требовал сноса забора (если он не был разобран уже при начале постройки храма). 2

К у л ь т о в ы й о б ъ е к т 39 (рис. 12; табл. 19:2) был круглой формы (диаметр 250—300 см) и состоял из большей ямы от центрального столба и восьми столбовых ямок, размещенных по его периметру; по трети периметра проходил желобок. Его можно реконструировать — столбы были поставлены вокруг центрального столба, и были частично защищены плетнем или частоколовым забором. Так как объект находился вне территории селищных участков и на краю кладбища, где еще хоро­ нили (перекрывал могилу великоморавской эпохи № 300), вблизи храма, по всей вероятности уже не служившего своему первоначальному назначению, а также по количеству и размещению столбов и по величине объекта, его нельзя считать обык­ новенной хозяйственной постройкой (сеновал, амбар). Местоположение объекта, стра­ тиграфическая ситуация, его приблизительная датировка — вторая четверть X в., круглая форма, количество элементов (8 столбов) и возможная реконструкция, по-

347

зволяют его сопоставить с восточнославянскими (Перынь у Новгорода, Киев) и более древними восточноевропейскими (Тушемля, Девич-гора, Ст. Рязань и др.) археологи­ чески исследованными культовыми местами, а также с описанием арабским путе­ шественником ибн-Фадланом русского языческого жертвенника (921—922). Не исклю­ чено, что после падения Великой Моравии, в связи с распадом центральной государ­ ственной власти и церкви у народа могла возникнуть неприязнь к христианству и к господствующему слою, и поэтому тогда могло быть возвращение к языческому культу и к устройству культовых мест. М о г и л ь н и к № 2 и о д и н о ч н ы е п о г р е б е н и я . Рядом с прицерковным кладбищем с 407 могилами, на юговосточной стороне, за пределами усадьбы, была вскрыта группа 8 могил с трупоположениями, обозначенная как могильник № 2 (рис. 32), а у южного угла усадьбы было в разных местах найдено 8 отдельных по­ гребений, также с трупоположениями (рис. 34). Все эти могилы можно отнести ко времени существования усадьбы, к ее более поздней фазе, т. к. большинство из них (мог. 1—4, 6, 7; одиночные мог. 4, 7, 8) параллельны с ее оградой,- желобок же отно­ сящийся к более древнему укреплению одной из могил (один. мог. 9) поврежден. Датируемый инвентарь из могил (главным образом пуговицы-„гомбики" — рис. 33:4, 5; золотые и серебряные зерненные пуговицы — рис. 33:1—3) свидетельствуют о том, что они относятся к развитому великоморавскому горизонту украшений последней трети IX в. и первой половины X в. В этих могилах, находящихся между жилыми и хозяйственными постройками, была погребена группа людей, дифференцированная в имущественном отношении, но, повидимому, не привилегированная, а может быть и языческая.

V. Культурный слой в ареале усадьбы смешивается с поверхностным гумусовым слоем толщиной в 40 по 60 см. По глубине лежащих каменных подкладок наземных построек можно су­ дить о том, что с X века слой увеличился на 20—30 см. Он монолитный (только на небольших площадях разделен полами храма и построек № 24, 35) и находки обна­ руженные в нем можно группировать только типологически, а не стратиграфически. Слой содержал только незначительную примесь дославянских находок, иногда попа­ давших в заполнение славянских объектов-, мезолитическую каменную индустрию, нагроможденную на большей глубине, около 80 см (рис. 13:1—8), единичные неоли­ тические и энеолитические находки (рис. 13:9; табл. 86:5), немного больше латенских черепков (рис. 13:11—13; табл. 68:30), стеклянных браслетов (рис. 13:14—15; табл. 88:9), бусин (табл. 69:6) и несколько керамических фрагментов римской эпохи (рпс. 13:16—19). Эти находки никогда не имели ничего общего с жилыми и хозяй­ ственными постройками, а также могилами и следовательно, можно считать, что эта область в дославянском периоде была заселена лишь спорадически, и служила главным образом для экономических целей (охоты, рыбной ловли, в качестве пастби­ ща, места сбора дикорастущих плодов, а также и как коммуникационная трасса и т. п.). Так как в культурном слое преобладают славянские находки, то ареал усадьбы можно считать однослойным. Степень насыщенности культурного слоя различна (план 4); самое большое нагромождение находок в северной части раскопок, где пе­ ремешиваются три горизонта поселения: раннеславянский, великоморавский и послевеликомеравский. Инвентарь наземных объектов смешивается с содержимым куль­ турного слоя, это т. н. открытые комплексы. Хотя инвентарь углубленных в землю построек относится к культурному слою, однако, несмотря на это он образует за­ крытые комплексы, относящиеся к одному совершенно определенному временному периоду. Примесь, принадлежащую к более древнему периоду, находящуюся в нем

348

можно различить типологически. Замкнутость комплексов и в углубленных объектах, естественно, не абсолютна, о чем свидетельствуют обломки одних и тех же сосудов, разбросанные в заполнениях объектов, часто находящихся довольно далеко друг от друга.

VI. Керамика Изучение селищной керамики из усадьбы имеет важное значение, т. к. она отно­ сится к стратификованным объектам и ее можно сравнивать с керамикой, найденной в недалеко находящемся могильнике с трупосожжениями и с сосудами из могил с трупоположениями на церковном кладбище усадьбы. В ареале усадьбы было обна­ ружено свыше 31 тысячи керамиче:ких обломков приблизительно двух тысяч сосу­ дов, из которых почти 7ю была раннеславянской, Д великоморавской, а незначи­ тельная часть относилась к керамике послевеликоморавской. В виду того, что было найдено огромное количество керамики, на рисунках могли быть изображены только целые формы, затем более крупные части сосудов и некоторые обломки с типичным орнаментом, профилировкой венчиков и др. Данные, которые нельзя увидеть на ри­ сунках, были выражены численным кодом, заменяющим описания. Код — пятизнач­ ный и стоит за порядковым номером рисунка; он обозначает сорт материала (1—8), устройство поверхности (1—3), цвет (1—7), технику производства (1—4) и обжиг (1-3). 9

0

Раннеславянская неорнаментированная к е р а м и к а (табл. XIII и 102) лепилась от руки из глины с примесью различно комбинированного количес­ тва песка, слюды и камешков,- поверхность ее была гладкая, серо-коричневая и темносерых оттенков. Больше всего было найдено горшков, среди них горшки классиче­ ской формы пражского типа (табл. 74:1; 75:9), латеноидной формы с кольцеобразно расширенным дном (табл. 74:4), экземпляры с краем венчика загнутым внутрь (табл. 102:3,7). Некоторые сосуды были мискообраэной формы (табл. 102:10, 11). Края вен­ чиков чаще всего бывают закругленными, реже конусообразно или же горизонтально срезанными. Днища — ровные или же выпуклые, массивные — закругляясь внутри сосуда переходят в стенки, снаружи они бывают часто кольцеобразно расширенными. Типичной формой являются глиняные сковородки с низкими бортиками (табл. 60.17; 104:1—4), встречающиеся на протяжении какого-то времени в комплексах вместе с орнаментированной керамикой. В объектах с неорнаментированной лепной кера­ микой, в единичных случаях, появляются примитивные элементы орнамента, как напр. йалепной валик на шейке (табл. 74:11; 102-.5, 6), вертикальные штрихи в нижней вы­ пуклой части сосудов (табл. 71:8), ямки (табл. 71:5; 103:6, 17), штампованные кружки (табл. 98:14), примитивные волнистые линии (табл. 103:18), большей частью подтверж­ дающие связь данной керамики с VI—VII вв. Р а н н е с л а в я н с к а я о р н а м е н т и р о в а н н а я к е р а м и к а (табл. 103—105; XIV—XV) изготовлена также лепкой, а затем обработана на гончарном круге. Дан­ ная керамика имеет характерную форму горшков и мисок. Горшки — бочонкообразные (табл. 41:1, 2; 43:9; 103:2), биконические (табл. 64:13), яйцевидные (табл. 103:1), мискообраэные (табл. 105:1). Их венчики изогнуты и большей частью закру­ глены; срезы (конусообразные, цилиндрические, горизонтальные и др. — табл. 42:6; 44:5, 7; 64:11; 104:6 и др.) — делались редко. Днища горшков — ровные или же не­ много выпуклые, большей частью достаточно массивные, но без закраин. Появляются круглые отпечатки оси гончарного круга и даже пластические клейма в виде креста в квадрате (табл. 76:20). Были найдены миски с краем загнутым внутрь (табл. 54:15; 103:17) и горшкообразной формы (табл. 44:4). Украшением гончарной раннеславян­ ской керамики служит только примитивная гравировка или же наоборот более со­ вершенная. Чаще всего встречаются полосы волнистых, ломаных и прямых линий.

349

отпечатки зубчатого чекана, вертикальные и косые короткие пучки линий, комбини­ рованные в разном количестве и последовательности. По комплексам раннеславянскую керамику можно разделить на три горизонта: X. Горизонт с лепной неорнаментированной керамикой (объект 72, 75, 79 — табл. 71, 74, 75, ХШ), датированный по обломку с пластическим валиком на шейке и черепку посудины, изготовленной на гончарном круге из серой тонко отмученной глины позднеримского периода или периода переселения народов и по аналогичным ком­ плексам других местонахождений, концом V и первой половиной VI вв. 2. Смешанный горизонт с лепной неорнаментированной керамикой и примитивной гончарной орна­ ментированной керамикой (объект 2, 36, 73, 119, 120), в котором постоянно встреча­ ются сковородки, а среди орнаментированной керамики преобладают примитвно орна­ ментированные экземпляры. Этот горизонт можно датировать приблизительно вто­ рой половиной V I века и началом последней трети VII века. 3. Горизонт с орнамен­ тированной подунайской керамикой (объект 1, 5, 15, 16, 34, 50, 61, 62, 77), изготов­ ленной на гончарном круге, в котором неорнаментированная керамика, практически совершенно исчезает и в данной керамике, большей частью, преобладает лучше оформленный орнамент. Его можно отнести от последней трети VII в. до конца VIII в. Раннеславянскую селищную керамику в ареале усадьбы можно синхронизи­ ровать с керамикой из здешнего могильника с трупосожжениями, имеющей одина­ ковые знаки, главным образом, формы и орнаменты (рис. 14). В е л и к о м о р а в с к а я к е р а м и к а (табл. XVI—XXIV). К ней относятся горшки, миски и бутылка. Бутылка — единственная (табл. 95:4) — явно относится к древним моравским формам первой половины IX в.; она представляет интерес тем, что вну­ тренняя сторона ее горлышка орнаментирована оттисками зубчатого колесика. Миски (табл. XXIV) представляют всего лишь 3°/оо керамики; среди них есть миски горшкообразные (табл. 51:4; 85:17), конические (табл. 107:1, 4), и миски с краем загнутым внутрь (табл. 88:2). Форма горшков, главным образом яйцевидная (56,6%) и бочонкообразная (23,3 %), затем мискообразная, бутылкообразная, чашевидная и биконическая. По величине их можно разделить на малые (высота 10—15 см, диаметр вен­ чика 8—15 цм, емкость около 1 литра — 23 %), средние (высота 15—25 см, диаметр венчика 15—20 см, емкость от 2 до 5 литров — 41 %) и большие (высота свыше 25 см, диаметр венчика более 20 см, емкость более 6 литров — 36 % ) ; керамика из могил резко выделяется — в ней преобладают малые формы. По профилю вен­ чиков можно различить 11 групп с различными вариантами (рис. 15). Сопоставление профилей венчиков со стратифицированными комплексами показало, что горизон­ тально срезанные, желобчатые и богато профилированные венчики можно считать новинками для своего времени, тогда как другие видоизменения профилей (конусо­ образно, цилиндрически или воронкообразно срезанные, закругленные) — традиционны и с течением времени мало изменяются, хотя также и в них бывают некоторые про1рессивные элементы, как напр., чашеобразный изгиб, вытянутые края венчиков и др. (ср. табл. с текстом на стр. 152 и 153). Великоморавская керамика орнаментирована гравировкой или пластическими эле­ ментами (валики — табл. 110:15—20; пластическая расчлененность горлышка — табл. 53:1, 88:3, 89:2) и расписными линиями (табл. 60:1; 72:1; 79:11; XIX). Гравированная орнаментация состоит из многорядных или однолинейных волнистых и горизонталь­ ных линий и отпечатков зубчатого чекана и насечки в различных комбинациях; посредством сочетания орнаментации с определенными профилями венчиков, с гли­ няным тестом, цветом и степенью обжига создаются яркие керамические группы и типы, которые можно отнести к произвдоству определенных мастерских или гон­ чаров (групп великоморавской керамики — 8, некоторые из них делятся на несколько типов, см. табл. XVI—XXIV). Орнаментируется не только тулово горшков, но и их венчики (табл. 110:1—10). Днища сосудов чаще всего бывают выпуклыми, иногда с валиком по периметру, реже ровными не утолщенными. Большей частью у них видны следы подсыпки, из-

350

редка грубой подрезки ножом. На дне сосуда античной формы можно видеть рако­ винообразный след среза струной; днища сосудов из тонко отмученной глины — гладкие. Обработка днищ сосудов зависит от производственной техники. Большин­ ство сосудов было изготовлено на довольно совершенном ручном круге, сосуды же античной формы и горшки из тонко отмученной глины (табл. XXII) вероятно изго­ товлены на ножном гончарном круге. У 78 сосудов на дне имелось клеймо, а имен­ но у 4 % сосудов из культурного слоя. Приблизительно половина из них — это от­ тиски круга (ямки и кольцеобразные выступы — табл. 110:28—33; X X V ) , у второй половины днищ сосудов были пластические клейма в виде лучей, креста, свастики, прямоугольника, квадрата, сетки и др. (табл. 110:22—27; XXVI). На прицерковном кладбище было найдено около 5 0 % сосудов с оттисками, из которых подлинных клейм было всего 14 % . Синхронизация вышеописанной керамики с великоморавским периодом определя­ ется так: 1. она находится в заполнении объектов, непосредственно относящихся к укреплению усадьбы, стратиграфически связанному с храмом и могилами, которые вне всякого сомнения относятся к великоморавскому периоду; 2. она представляет собой 90% всей керамики, найденной на исследованном участке, что соответствует как количеству великоморавских объектов и могил, так и значению этого места, именно в великоморавскую эпоху; 3. основные группы и типы этой селищной керамики сход­ ны с керамикой из могил местного великоморавского прицерковного кладбища,4. такая же керамика встречается и на других великоморавских местонахожде­ ниях. П о с л е в е л и к о м о р а в с к а я к е р а м и к а (табл. 111; 112; XXVII) была об­ наружена в храме и вокруг него, главным образом под его развалинами, на дневной поверхности великоморавской эпохи. По составу глиняного теста эту керамику мож­ но разделить на три группы: 1. керамика с большой примесью графита (табл. 111:1—9; 112:2, 8, 11); 2. керамика из глины с примесью песка (табл. 112:3—7, 9, 10, 12); 3. ке­ рамика из тонко отмученной серовато-белой глины (табл. 112:1). По форме это ко­ нические неорнаментированные миски (табл. 111:7, 8) и мискообразные или ситулообразные горшки, большей частью с коническим туловом, желобкообразным горлыш­ ком, резко выделяющимся из тулова, иногда с вытянутым верхним краем венчика, орнаментированные чаще всего полосой косых насечек на переходе горлышка в тулово, а внизу — спиралью широких горизонтальных линий (табл. 111:1—4, 9; 112:1—3, 5, 7, 8). Типичны и простые. широкие волнистые линии (табл. 111:1). Для горшков характерны днища — массивные и сильно выпуклые (табл. 111:1; 112:10, 11). Кера­ мика обычного городищенского состава глины, по всей вероятности современна остальным послевеликоморавским находкам, однако на ней имеются и более древние элементы орнаментации — гребенчатые волнистые и прямые линии (табл. 112:9, 12). На основании морфологических знаков, элементов орнамента и содержания гра­ фита, упомянутую группу керамики можно сопоставить с керамикой XI—XIII вв., однако по невыразительной профилировке венчиков и по стратиграфическим данным она скорее относится к керамике второй половины X века из Градца у Опавы, а именно к керамике из объекта I—IV и VI—VII, найденной близ храма № 6 в Микульчицах. Как условия при которых были найдены эти обломки, так и стратигра­ фия керамической группы в Микульчицах и на Поганске — тождественны. Период пользования этой керамикой дан: 1. утратой сакральной функции храма и 2. разру­ шением его стен, после чего на территории Поганско раннесредневековое население данного места окончательно перестало существовать. Вышеописанная керамика, най­ денная в нескольких ке идентифицированных объектах, по всей вероятности, отно­ сится к тому же периоду как и неглубокие могилы, ориентированные в направлении 3-В; они были или безынвентарные, или же в них были найдены височные кольца, заканчивающиеся ввиде латинской буквы 5. Все свидетельствует о том, что время существования этих объектов было сравнительно коротким, и вероятно его можно приурочивать к началу второй половины X в.

351

К остальным керамическим изделиям относятся противни (табл. X X I V -.7), найден­ ные как в раннеславянском, так и великоморавском горизонтах, служившие для суш­ ки зерна и выпечки хлеба, глиняные грузила (табл. 52:12; 57:13) к рыболовным се­ тям, служившие быть может в качестве гирь к ткацким станкам, а также глиняные хлебцы (табл. 27:1, 7; 68:32), имеющие культовое значение.

VII. Остальной инвентарь представлен гораздо меньшим количеством экземпляров, чем керамика, однако его датировка и способность информации необыкновенно важны для реконструкции ритма и образа жизни в ареале усадьбы в течение нескольких веков. К о с т я н ы е п р е д м е т ы — кочедыки (рис. 17:1—13 и др., найдены лишь в углу­ бленных великоморавских объектах), служившие для вязки лыковых изделий, воз­ можно лаптей, „коньки" (рис. 17:18—23), применяемые вероятно, и в кожевенном производстве, в качестве скребков, колышки (табл. 61:19,- 68:6; рис. 17:16), используе­ мые для БИТЬЯ веревок, плетения ремней, перевясел, а также корзин и др., гребни (табл. 54:2; рис. 17:15), цилиндрические предметы (табл. 61:21), застежки для одежды (табл. 69:7) и скребница (рис. 17:17) свидетельствующая о коневодстве. О р у ж и е и с н а р я ж е н и е в селищных находках встречаются гораздо реже, чем в могилах жителей усадьбы. Два найденных копья (рис. 18:1, 2) принадлежат к груп­ пе западноевропейских, небольшое острие можно отнести к дротикам (рис. 18:3), и последний экземпляр с пирамидальным пером (рис. 18:11) представляет собой м и ­ ниатюрную пику. Стрелы чаще всего втульчатые или с двумья шипами (табл. 78:7; 88:16; рис. 18:15) или же с листовидным пером (рис. 18:13—14); одношипные экзем­ пляры (таб. 88:14, 15; рис. 18:17) видимо служили острогами для рыбной повли. Реже встречаются черешковые стрелы с ромбическим пером (табл. 65:14; 78:6; 86:6—9, 12). Втульчатые и черешковые стрелы с шиловидным пером (табл. 58 ;7; рис. 18:5, 10) имели бронебойное назначение, и могли с успехом применяться против воинов в кольчугах. Ножи (рис. 19; 20), хотя и были инструментом различного применения, однако любой из них будучи длинным мог служить в качестве оружия. Некоторые же особые формы могли быть использованы для специальных работ, напр. для резки кожи (рис. 19:13), прививки деревьев (рис. 19:1) и т. д. Была найдена и оковка кожа­ ных ножен для ножа (рис. 20:19). К снаряжению воина принадлежали складные ножи — бритвы (табл. 56:22; рис. 20:1, 2, 4, 17), а также гарнитуры пряжек (рисун­ ки 18:27, 29), петелек (табл. 79:13; 89:20; рис. 18:30) и наконечников ремней (табл. 86:33; рИС. 28:2). Из с н а р я ж е н и я в с а д н и к а найдена шпора с крючками на плоских дужках (рис. 18:18), датированная второй половиной VI в., и обломки трех великоморавских шпор типа 1А с палочкообразными дужками (рис. 18:19, 21), и типа III с плоскими дужками (рис. 18:20). Из деталей конской сбруи самой ценной является железная петля для седельного ремня (рис. 18:24), относящаяся к IX в., мелкая железная бля­ ха — „фалара" {рис. 18:23), большие пряжки и их обломки (рис. 18:25, 26; 22:14), железные кольца (рис. 18-.28). З е м л е д е л ь ч е с к и е о р у д и я на площади усадбы встречаются редко. Быил найдены 2 мотыги (рис. 21:1, 7), обломок заступа, по всей вероятности нового вре­ мени (рис. 21:13), два виноградарских ножа (рис. 18:3; 21-.6), обломки трех серпов (табл. 96:10; рис. 21:2, 3, 5) и 14 жерновов. Этот комплект инструментов свидетель­ ствует скорее о том, что в усадьбе занимались огородничеством, садоводством, а так­ же виноградарством. Земледелие сосредоточивалось в окрестных поселках, а в усадьбу привозились только его продукты.

352

Р е м е с л е н н ы х и н с т р у м е н т о в в усадьбе и ее окрестностях встречается большее количество, и они разнообразны, что свидетельствует о развитом ремеслен­ ном производстве. Более всего было обнаружено деревообрабатывающих инструмен­ тов.- обломки топоров (рис. 22:5, 6), перовидные сверла (рис. 22:3, 4), токарные резцы (рис. 22:1, 2), используемые для ручной работы или же работы на станке, резец для художественной резьбы по дереву (табл. 89:4), скобель (табл. 51:18) и инструмент при­ меняемый, вероятно, при производстве деревянных колес (рис. 22:7, 8). С плотничьим и столярным ремеслом связаны разные поковки; прежде всего различные виды гвоздей (рис. 23): без головок (граненные, прямоугольного и круглого сечения) или же с головками (с крылатой, молоткообразной, четырехугольной, конической голов­ кой, подковные гвозди). Появляются скобы одноплечные (рис. 22:10—12, 14, 15) или двухплечные (рис. 22:13, 16—18), разные петли (рис. 22:19—24), крюки (рис. 24:5—7), ключ (табл. 68:15). О металлургической и кузнечной обработке железа свидетель­ ствует обнаруженный кое-где шлак, в нескольких же случаях найденный непосред­ ственно около печей (объект 48) и горнов (объект 22, 51) или близ мастерских, а так­ же топорообразные гривны, подвергающиеся дальнейшей кузнечной обработке. Ко­ нечная обработка железных изделий производилась брусками различной формы: аморфными (напр. рис. 26:11, 13, 15), в виде дощечек (рис. 25:1—12), призматичес­ кими, пирамидальными (рис. 25:13—17; 26:5, 9, 10) и точильными кругами (табл. 85:18). О существовании производства текстиля свидетельствуют пряслица (рис. 27), большей частью биконические (27 ш т у к ) , реже дискообразные (7 штук) и 3 коничес кие. Половина из них орнаментирована, чаще всего горизонтальными линиями, в од­ ном случае вертикальными (рис. 27:6), в другом прямыми и ломаными линиями (табл. 71:11) или полукружками (рис. 27:2). Девятнадцать пряслиц, по всей вероят­ ности, были выточены из камня, остальные были глиняные. Для стрижки овец, или Же ДЛЯ КрОЙКИ ТКанеЙ СЛУЖИЛИ НОЖНИЦЫ (РИС. 34:11; т а б Л . 75:11; 86:8), а для шитья иглы (табл. 46:3,- 51:13). О первичной фазе обработки кожи и меха свидетельствуют костяные „коньки" (рис. 17:18—23), возможно и разные ямы, где в соответствующих растворах мочили кожу, а во вторичной применялись специальные ножи, ножницы, иглы и железные шила (рис. 23:44, 46—48; табл. 56:16—17 и др.) — для изготовления обуви, меховой одежды, седел, щитов, колчанов, ремней и др. Спорным является различение гвоздей без головок от шил. т

У к р а щ е н и я и с л е д ы и х п р о и з в о д с т в а в культурном слое усадьбы встречаются редко по сравнению с местным могильником, однако их ценность заклю­ чается в том, что они свидетельствуют о местном производстве украшений в разных фазах славянского заселения. С раннеславянским горизонтом VII—VIII вв. связана ма­ трица для выдавливания звездообразных привесок (рис. 28:3) серег типа Чадъявица— Мартыновка. Блатницко-микульчицкий горизонт первой половины IX в. характеризуют: литая бронзовая петелька с отломанной рамкой с языкообразной пластинкой, укра­ шенной растительным орнаментом (рис. 28:5) и железный наконечник пояса, инкрусти­ рованный медной проволокой в форме пальметты и полукружков (табл. 86:33). Же­ лезный наконечник пояса, украшенный желобками (рис. 28:2), по всей вероятности, более позднего периода. Украшениями подунайского типа является простая кольце­ образная серьга (табл. 51:15) ближе не датируемая, и серьга законченная в виде спи­ рали (табл. 88:8); ее обычно приурочивают X в.; она датирует объект 105. Отливок в виде трехбусинной серьги (рис. 28:4) или матрица для изготовления жестяных и зерненных серег прогрессивного великоморавского горизонта, или же — предвест­ ница „белобрдского" стиля литых украшений X в. Доказательством местного ювелир­ ного производства великоморавского периода является находка глиняного тигелька (рис. 28:1) и полуфабриката свинцового крестика из объекта 42 (табл. 56:23). П р е д м е т ы д о м а ш н е г о о б и х о д а наряду с керамикой и вышеупомяну­ тыми различного рода подсобными инструментами (ножи, кочедыки, пряслица, иглы и др.) служили для приготовления и хранения пищи. К ним относятся два больших

353

железных котла, емкостью 36—38 литров (табл. 59) — клад в отдельной яме № 47, относящиеся, вероятно, еще к древнеславянскому периоду. Для накачивания и хране­ ния воды служили деревянные ведра, от которых сохранились многочисленные фраг­ менты Обручей (РИС. 29:22—25; 30:1—17), Дужек (рис. 29:9, 10) И УШКИ разной фор­ мы (рис. 29:1—8 и др.). Для жаренья служила железная сковородка „силезского" типа (табл. 55:5), найденная вместе с ранкеславянской орнаментированной керамикой. Единственной находкой было калачеобразное кресало (табл. 46:10).

VIII. Заключение Д а т и р о в к а у с а д ь б ы базируется на вертикально и горизонтально стратигра­ фическом соотношении объектов и на типологическо-хронологической оценке их иннентаря. На основании типологии керамики можно было выделить 45 раннеславянских объектов (2 наземных жилища — объект 75, 120; 5 углубленных и наземных хо­ зяйственных построек — объект 5, 43, 61, 72, 73; 3 очага — объект 4, 22, 26; 35 ям — Объект 1, 2, 6, 9—13, 15—19, 27, 28, 31—34, 36а, 38, 41, 47, 50, 59, 60, 62, 70, 77—80, 85, 119, 121), часть которых, по времени, можно отнести к трем горизонтам, как уже было указано при датировке раннеславянской керамики. Хронологически они не свя­ заны с усадьбой, и поэтому не применимы в целях ее датировки. Для установления относительной хронологии усадьбы показателями являются: обо­ юдное повреждение желобков, оставшихся от укрепления, перекрытие желобков фун­ даментом храма, жилыми и хозяйственными постройками и могилами, повреждение построек желобками, наслоение на могилы частей фундамента храма, и горизон­ тально-стратиграфические наблюдения (обнесение объектов заборами, параллельность их стен с заборами и др.), доказывающие одновременное существование определен­ ных групп объектов и могил с частоколовыми желобками. Для абсолютной хронологии усадьбы имеет значение датировка храма, могильного инвентаря и предметов из объектов показательных для хронологии и, наконец, сооб­ ражения, относительно долговечности дубового частокола. 1. Храм сам по себе хро­ нологически неопределим, однако он представляет собой узловой пункт стратигра­ фии усадьбы. На основании исследования храм включается в датировку кладбища, дающего ряд опорных точек, тремя строительными фазами; первые две фазы не повреждают могил (хотя вторая и накладывается на остатки более древнего укрепле­ ния), третья же фаза на могилы наслаивается. 2. На прицерковном кладбище был найден инвентарь трех временных горизонтов: единичные предметы блатницко-микульчицкого горизонта, которые могли попасть в могилы около половины IX в., большое количество украшений велиградского горизонта и разный инвентарь послед­ ней трети IX и первой половины X вв., и снова единичные предметы, датируемые приблизительно половиной X в. (височные кольца, законченные в форме латинской буквы 5, остроконечный перстень и др.). Инвентарь могильника II и отдельных могил совпадает во времени со вторым горизонтом прицерковного кладбища. Из выше­ сказанного вытекает, что х р а м и могильник возникли, вероятно, между половиной и началом последней трети IX в. 3. Находки хорошо датируемых предметов из куль­ турного слоя усадьбы (рис. 31) подтверждают ее заселение в совпадающих во вре­ мени горизонтах, как это видно из инвентаря могил. Гибель поселения и разрушение храма датируется началом второй половины X в., ввиду нахождения небольшого количества графитных керамических обломков, стратиграфически фиксированных между дневной поверхностью великоморавской эпохи и развалинами храма. 4. Если можно отнести возникновение храма, возникновение более поздней фазы укрепления и кладбища к ± 850—+ 866 гг., а конец захоронений на кладбище и разрушение хра­ ма около половины X в., тогда при 25—50-летней долговечности дубового частокола (по исследованию долговечности реконструированных свайных построек), более древ­ нее укрепление усадьбы могло возникнуть в 20—40 гг. / X в., а более позднее укрепле-

354

иие могло быть разрушено а 80—90 гг. / X в. После этого храм и кладбище продол­ жали употребляться, и очевидно тоже некоторые усадебные постройки какое-то время могли еще служить своему назначению, т. к. после разрушения укрепления еще возникали новые постройки (объект 20 и 105). Однако не исключено, что первона­ чальная резиденция потеряла свое значение и была перенесена на другое место, тогда как храм и кладбище продолжали исполнять свои функции. Р е к о н с т р у к ц и я с т р о и т е л ь н ы х ф а з у с а д ь б ы . За время своего суще­ ствования усадьба прошла две основные фазы развития, связанных с ее укрепле­ нием, в рамках которых можно отметить, по меньшей мере, два строительных эта­ па; некоторые же постройки были сооружены уже после разрушения укрепления (план 1; рис. 32; 33). Большая часть домов могла простоять на протяжении всего существования усадьбы (особенно в это время, когда она была укреплена), и только несколько из них было разрушено вследствие перестроек (объект 84, 94, 106, 109). Синхронизация со строительными этапами усадьбы построек, находящихся вне укре­ пленной усадьбы, менее достоверна. Ж и з н ь в у с а д ь б е и е е о к р е с т н о с т я х . По характеру построек, ее обору­ дованию и находкам инструментов можно судить, что жители усадьбы не были земле­ дельцами, а занимались садоводством и огородничеством. Большие наземные амбары усадьбы, вместительные горшки для запасов, противни, жернова и печи для вы­ печки хлеба, свидетельствуют о том, что там в изобилии потреблялись и хранились сельскохозяйственные продукты, преимущественно зерно. О скотоводстве нам извест­ но, главным образом, по кухонным отбросам — по костям животных (свыше 17 ООО), свидетельствующим о разведении свиней, рогатого скота, овец, коз, птицы и др. О коневодстве свидетельствуют находки шпор, прежде всего в могилах а также скребницы, т. к. мясо лошадей в пищу не употреблялось, и поэтому находки костей в культурном слое единичны. Хлевы (объект 68, 87, 88, 103 и др.), вероятно, за исклю­ чением конюшен (объект 108, 114, 115) находились за оградой усадьбы, также как и большая часть оград, служивших для загона скота. Как сельскохозяйственные про­ дукты, так и скот, могли взиматься в усадьбе в качестве оброка с зависимого населе­ ния. Охота зафиксирована неполными 3 % костей диких животных, рыболовство — находками рыболовных крючков, острог, грузил для сетей, рыбьей чешуи и костей. В усадьбе было значительно развито ремесленное производство (металлургическое, кузнечное, литейное и ювелирное, деревообрабатывающее, кожевенное, ткацкое, гончарное), служившее удовлетворению более высоких жизненных потребностей гос­ подствующего слоя общества. Оно было сосредоточено вокруг усадьбы, по ее пери­ метру (напр. объект 110 и 111 в его южном углу) или же вне ограды (ремесленный участок на северовосточной стороне усадбы — объект 42, 44—49, 51, 52, а другой на его южной стороне — объект 66 и 87). Внутренняя площадь усадьбы, кроме небольшой хозяйственно-производственной ее части была застроена жилыми домами. В каждой строительной фазе усадьбы нахо­ дилось не менее 8—11 деревянных жилых построек, необычно больших размеров, претенциозно построенных, на каменных подкладках на растворе, в некоторых слу­ чаях оштукатуренных и побеленных, с искусно встроенными отопительными соору­ жениями. Некоторые из них состояли из двух или трех помещений, и не исключено, что часть их была соединена в большое дворцовое строение. Большие дома столбо­ вой конструкции могли служить местом сбора или же жилищем дружины. Что же касается строительной архитектуры, то она явно отличается от построек простых дет ревенских поселков, и указывает на более высокий уровень жилищных условий. Белее высокий жизненный уровень, а также общественное положение захоронен­ ных в могилах отражается также на инвентаре прицерковного кладбища — в остат­ ках пышной одежды и украшениях, в находках оружия и снаряжения воинов и всад­ ников. Состав населения усадьбы был также необычным. Во всех вскрытых могилах мужчин было 38 %, женщин же только 19 % (не говоря о 43 % детских могил, свиде-

355

тельствующих о высокой смертности детей); из вышесказанного видно, что мужчин было больше, чем женщин, а это означает, что целый ряд мужчин, по всей вероят­ ности дружинников, священников, рабов и др. жили в усадьбе без жен. Если предпо­ ложить, что жителей усадьбы хоронили в течение 50—100 лет, а смертность состав­ ляла 4—5 %, то в усадьбе проживало около 100—120 душ. Ф у н к ц и я и с с л е д о в а н н о г о к о м п л е к с а и е г о о ц е н к а . По общему характеру укрепления и застройки исследуемого комплекса, по находкам производ­ ственной деятельности, по образу жизни и общественному положению жителей, что отчасти характеризуется данным могильником, можно судить, что это была вельмо­ жеская усадьба — двор, служившая его резиденцией и бывшая хозяйственным цен­ тром. Укрепленные вельможеские или княжеские усадьбы, как основные хозяйствен­ ные единицы, связанные с резиденцией, возникали повсюду — в славянском и несла­ вянском мире — в связи с началом феодальной собственности земельных участков и феодализма как такового. Данные о княжеских усадьбах — дворах, получены у сла­ вян из письменных источников, которые, однако, ограничиваются перечнем придвор­ ных сановников, и лишь отрывочно упоминают о внутреннем оборудовании и функ­ циях усадьбы; также их археологическое исследование находится в начальной стадии, т. ч. до нашего времени о них не могло быть получено конкретного представления. Гораздо подробнее описаны усадьбы-дворы в письменных источниках каролинской об­ ласти, археологическое исследование которых ведется также с начала X X в. На осно­ вании критической проверки сведений письменных источников и полученных до сего времени результатов археологических исследований видно, что 1. дворы-сиггез были большими специализированными хозяйственными предприятиями, которые могли, но не должны были ни расчленяться (сигНз, сигИси1а, р о т о е г ш т ) , ни быть прямо­ угольными, как предполагали раннее; 2. это не были крепости, и поэтому их не обносили стенами и валами, с растущим на них колючим кустарником — они были укреплены частоколом (гиштиз) ИЛИ плетеным забором (зерйз), изредка стеною. В заборах были ворота с надстройками ($о1агп), служившими сторожевой и наблюда­ тельной вышкой; 3. внутри на площади сиЛез были многочисленные здания (13—33), а рядом с господским домом (дворцом) целый ряд хозяйственных построек; 4. объекты исследованные до настоящего времени и, обозначаемые археологами как сиггез, в действительности ими не были, а представляли собой крепости с небольшой вну­ тренней застройкой, с мощными крепостными стенами и разновременно пристраи­ ваемыми передгородьями; 5. Каролинские „фальцы" выросли из сигтез, с их преиму­ щественно экономической функцией, однако позднее в них усилилась функция ре­ зиденции и репрезентации, выразившаяся в перестройстве господского дома во дво­ рец, где время от времени проживал правитель; храм же выражал сочетание свет­ ской и церковной власти. Если сопоставить эти данные с селищным комплексом, открытым на территории Поганско, то можно найти целый ряд общих основных признаков: 1. селищный ком­ плекс на территории Поганско был, как и сигглз, обнесен деревянным частоколом, и имел в более ранней фазе ворота с надстройкой; 2. он был расчленен на несколько отдельных частей, на жилые, хозяйственные и производственные участки; з. укре­ пление имело прямоугольную форму, что можно считать проявлением Каролинского ренессанса античных военных и хозяйственных объектов; 4. внутренняя застройка селищного комплекса на территории Поганско, как и в „фальцах" имела сильно вы­ раженную репрезентативную функцию резиденции; в нем находился храм, и не исключено, что там был деревянный дворец. При сопоставлении комплекса на территории Поганско с каролинской сигНз перед нами возникает конкретная картина славянской вельможеской усадьбы-двора, как ее описали в общих чертах В. Грубый и Й. Поулик на основании более поздних пись­ менных источников и археологических свидетельств великоморавского периода. В вос­ точнославянских условиях ее охарактеризовали Л. Нидерле, Б. А. Рыбаков и др. Опу­ бликованное открытие селищного комплекса на территории Поганско является сви­ детельством, что вельможеские усадьбы-дворы типа каролинских сиггез действительно

356

существовали в нашей среде в IX в. Они представляли собой один из типов ранне­ феодальной резиденции еще связанной с хозяйственной усадьбой вельможи, кото­ рые, по всей вероятности, были центром их имений. Благодаря этому открытию под; тверждается реальное существование одного из доказательств, свидетельствующего о раннефеодальном характере Великой Моравии. Перевод Т. Б. Цабликовой

СПИСОК РИСУНКОВ Рис. 1. План городища Бржецлав-Поганско, его положение в рамках ЧССР (наверху) и положение вельможеской усадьбы (1). Пунктир — лес; горизонтальная линовка — вода. Рис. 2. Последовательность раскопок усадьбы в течение 1959—1965 гг. Рис. 3. Общий план раскопок усадьбы с квадратной сеткой. Для обозначения квадрата служат буква гектара и номера пятиметровых полос северо-южного и восточнозападного направления, в пересечении которых квадрат находится; напр. А1-52. Рис. 4. Реконструкция древней фазы укрепления усадьбы без внутренней застройки (1. и 2. этап). Рис. 5. Реконструкция входа в древнее укрепление усадьбы, (створки ворот не изоб­ ражены). 1 — вид с внутренней стороны; 2 — боковой вид (разрез); 3 — вид с внеш­ ней стороны. Рис. 6. Реконструкция поздней фазы укрепления усадьбы без внутренней застройки (1) и его ворот (створки не изображены); 2 — вид с внутренней стороны; 3 — вид с внешней стороны; 4 — боковой вид (разрез). Рис. 7. Обломки глиняной обмазки с оттисками деревянной конструкции стен. Рис. 8. Реконструкция наземного (наверху — объект № 52) и земляночного (внизу — объект № 86) жилища. Рис. 9. Опыт реконструкции комплекса построек вельможеской резиденции в пони­ мании Ю. В. Спегальского (вид с ЮЗ и ЮВ). Рис. 10. Реконструкция больших наземных столбовых домов. Наверху объект № 109, внизу объект № НО. Рис. 11. Реконструкция отопительных и производственных сооружений. План остатков глиняной печи из объекта № 105 (1) и ее частичная реконструкция в разрезе (1а); реконструкция отопительного сооружения с дымоходом из объекта № 37 (2) и ре­ конструкция домницы из объекта № 48 (3). Рис. 12. Аналогии к культовому объекту № 39 и сопоставления их размеров (1—6). Опыты реконструкций языческих святилищ в разных масштабах (7—9). 1, 7 — Перынь при Новгороде (по В. В. Седову); 3, 9 — Тушемля (по П. Н. Третьякову); 5, 8 — Бржецлав-Поганско (по автору); 2 — Трзебиатов (по В. Филиповиаку); 4 — Скъеберг (по Р. Марстрандеру) б — Варендорф (по В. Винкелману). Рис. 13. Дославянские находки. Образцы мезолитической каменной индустрии (1—8), обломок неолитического сосуда (9), обломок серпа бронзового века? (10), латенская керамика (11—13) и куски стеклянных браслетов (14—15) и черепки римской эпохи (16—19). Рис. 14. Гипотетическое развитие и формы раннеславянской керамики в ареале более поздней вельможеской усадьбы (1—18) и в близлежащих могилах с трупосожжениями (19—25). Несрнаментированная лепная керамика (1—6, 19—22); неумело орнаменти­ рованная и частично на ручном гончарном круге обработанная керамика (7—10, 15, 23, 24); на ручном гончарном круге добавочно обработанная керамика с искусной орнаментацией (и—14, 16—18, 25). Рис. 15. Типы и варианты профилей венчиков великоморавской керамики: I — за­ кругленные (1—17),- II — конусообразно срезанные (18—28); III — цилиндрически срезанные (29—49); IV — воронкообразно срезанные (50—66); V — горизонтально срезанные (67—85); VI — желобчатые (86—94); VII — заостренные (95—101); VIII — ;

357

утолщенные (102—104); I X — изогнутые (105—106); X — зарубленные (107); X I — богато профилированные (108—129). Рис. 16. Группы, типы (обозначены римскими цифрами и буквами) и формы великоморавской (1—35) и послевеликоморавской (36—41) керамики и их хронология. Великоморавские горшки (1—25), бутылка (26), миски (31—35) и обломки керамики антич­ ных форм (27—30). Великоморавская керамика из объектов предшествующих возник­ новению усадьбы (1—3), из объектов возникших в древней фазе усадьбы (4—6, 8, 11, 18. 23, 26, 31), из объектов возникших в поздней фазе усадьбы (6, 9, 10, 12, 14—16, 19, 21, 24, 27—30, 32—34) и из объектов возникших после разрушения укрепления усадьбы (7, 13, 17, 20, 22, 25, 35). Пунктиром соединены группы и типы керамики, появляющие в обоих периодах существования усадьбы. Одинаковое уменьшение всех сосудов ведет к тому, что некоторые из них занимают больше места в хронологиче­ ской сетке, чем им полагалось бы. Рис. 17. Костяные предметы из культурного слоя: кочедыки (1—13), коньки (18—23), колышек (16), скребница (17), обломок гребня (15) и орнаментированной пластинки (14). Рис. 18. Оружие и снаряжение всадника из культурного слоя: копья (1, 2), дротики (3, 11), стрелы (4—10, 12—17), шпоры (18—21), обломок стремени (22), фалара (23), петля для седельного ремня (24), пряжки и их обломки (25—27, 29), кружок (28), петелька (30). Рис. 19. Ножи из культурного слоя. Рис. 20. Ножи (3—16), бритвы (1—2, 17), и железная оковка ножен (19) из культурного слоя. Рис. 21. Земледельческие орудия из культурного слоя: мотыги (1, 7), обломки серпов (2, 4, 5), виноградарские ножи (3, 6). Рис. 22. Деревообрабатывающие инструменты — токарные резцы (1, 2), сверла (3, 4), обломки топоров (5, 6), инструменты применяемые при производстве колес (7, 8), скобы (9—18) и другие строительные и мебельные поковки (19—27) из культурного слоя. Рис. 23. Железные гвозди (1—32) и шила (33—48) из культурного слоя. Рис. 24. Железные гривны (1—4), втульчатые предметы (5—7) и другие вероятно со­ временные предметы (8—14) из культурного слоя. Рис. 25. Точильные камни из культурного слоя. Рис. 26. Точильные камни из культурного слоя. Рис. 27. Пряслица из культурного слоя. Рис. 28. Украшения и инструменты для их производства из культурного слоя: тигель (1), матрица (3), височное кольцо (4), наконечники ремней (2, 5). Рис. 29. Ушка (1—8), дужки (9, 10) и обломки обручей (12—26) от ведер из культур­ ного слоя. Рис. 30. Обломки железных обручей от ведер и разных поковок из культурного слоя. Рис. 31. Хронология датируемых находок из селищных объектов и культурного слоя и датировка храма, прицерковного кладбища и вельможеской усадьбы. А — время возникновения укрепленной усадьбы; В — время разрушения древнего укрепления усадьбы и время постройки позднего ее укрепления; С — время разрушения позднего укрепления усадьбы. Сплошная линия — время массового употребления предметов,пунктирная линия — единичное появление (в начальной или конечной фазе употре­ бления) предметов данного типа. Рис. 32. Реконструкция вельможеской усадьбы второго строительного этапа в рамках ранней фазы ее укрепления. Рис. 33. Реконструкция четвертого строительного этапа вельможеской усадьбы в рам­ ках поздней фазы ее укрепления. Часть построек уцелевшая от более ранних стро­ ительных этапов. Рис. 34. Планы погребений из могильника № 2. Рис. 35. Инвентарь погребений из могильника № 2. Рис. 36. Единичные погребения из ареала вельможеской усадьбы (1—8) и их инвентарь (9—16).

358

СПИСОК ТАБЛИЦ

Табл. Табл. Табл. Табл. слоя. Табл.

1—40. Планы объектов. 41-^101. Инвентарь объектов. з02—105. Раннеславянская керамика из культурного слоя. 106—110. Великоморавская (ореднегородищенская) керамика из культурного 111—112. Послевеликоморавская керамика из культурного слоя.

Табл. 7. Общий вид на городище Бржецлав-Поганско (1) и на раскопки вельможеской усадьбы (2). Табл. II Начальный (1) и окончательный (2) этап раскопок в юго-западной части усадьбы. Табл. III. Система частоколовых желобков в ЮЗ (1), ЮВ (2) и СЗ (3) части усадьбы и форма' желобков при входе, в древней (4) и поздней (5) фазе укрепления. Табл. IV. Форма желобков оставшихся от ЮВ стороны древнего частокола (1), от СЗ стороны древнего и позднего частокола (2) и от ЮВ (з) и ЮЗ (4) стороны позднего частокола. Желобок от забора относящегося к древнему укреплению нарушает раннеславянский объект N1 9, а сам он пересечен великоморавской могилой № 105 (5); великоморавские могилы № 262—264 пересекают желобок от „культового" забора (6). Табл. V. Образцы обломков раствора и штукатурки (1—5: объект № 20; 6—10: объект N2 29, 11—15: объект № 35) и глиняной обмазки с оттисками прутьев (16—26). Обломки строительного раствора с оттисками камней (6—8) и прутьев (11—12); побеленная штукатурка (1—4, 10—13); твердая штукатурка со сглаженной поверхностью (5, 9, 14, 15). Табл. VI. Земляночные постройки Я» 105 — пекарня (1) и № 20 — жилище (2). Табл. V I / . Земляночные постройки № 86 — жилище (1), № 88 — хлев (2), № 87 — кузница и хлев (3), № 84 — жилище (4) и № 98 — жилище (5), на которое наслаива­ ется наземное жилище № 94 с каменной подклакой залитой строительным раствором и с каменным очагом. Табл. V / / / . Остатки наземных построек столбовой конструкции N4 107 (1), № 109 (2), № 110 (3). Табл. IX. Подкладки и угловые обкладки наземных срубных (?) построек из бутового камня и строительного раствора. Подкладка объект № 25 и частично засыпанный котлован земляночной постройки (клети) № 29 (1); остатки наземной постройки № 82 с угловой обкладкой (2); боковые виды на каменные стены обкладки объекта № 82 (3, 4); руины постройки № 95 — бани? (5); каменная подкладка постройки № 97 с очагом обложенным камнями (6). Табл. X. Отопительные сооружения. Каменная угловая обкладка объекта № 37 с очагом и боковой вид на ее фундамент (1—2); общий вид на руины постройки № 37 и вы­ мощенный камнями очаг южнее его (3); огаг с боковыми стенками из объекта № 25 (4); очаг на возвышении вымощенный камнями из объекта № 116 (5); остатки глиняной печи с предпечной ямой близ объекта № 112 (6); остатки глиняной печи и столбовых ям от навеса при объекте ДГ> 108 (7). Табл. X / . Остатки обмазанных глиной очагов или глиняных печей: объект № 44 (1), № 46 (5), № 3 (6); остатки глиняной печи объект N4 24 (4); остатки каменной печи с обмазанной круглой топкой в объекте № 75 (2, 3). Табл. X I / . Остатки каменных печей или очагов обложенных камнями из объекта № 86 (1), 117 (2), 94 (3), 118 (4), 97 (5), 127 (6). Табл. ХШ. Лепная иеорнаментированная раннеславянская керамика (1, 2, 3, 9, 10), обломок поэднеримского гончарного сосуда (7, 8) и образцы примитивной орна­ ментации (4—6, 10) из раннеславянских объектов. Табл. XIV. Неумело орнаментированный раннеславянский сосуд (1) и глиняная ско­ вородка (2). Табл. X V . Орнаментированная раннеславянская керамика. Следы заглаживания налепных жгутов (3). Табл. XVI. Великоморавская керамика I группы.

359

Табл. XVII. Великоморавская керамика группы 1а (1, 2) и 16 (3, 4). Табл. XVIII. Великоморавская керамика группы 1с (1) и 1д — блучинского типа (2). Табл. X I X . Великоморавская керамика с „энгобой" группы Па (1, 2) и Пб (3) и кера­ мические обломки с расписными полосами (4—7). Табл. X X . Великоморавская керамика группы III (1) и IV (2—3). Табл. X X I . Великоморавская керамика IV группы (1, 2). Табл. XXII. Великоморавская керамика V группы из тонко отмученной глины с при­ месью микроскопического песка, сделанная на ножном гончарном круге. Отлиток внутренней части сосуда № 2 (1) с характерными желобками свидетельствующими о производстве на ножном гончарном круге. Табл. XXIII. Великоморавская керамика VI группы, т. наз. античных форм (1—10), VII группы из пористого глиняного теста (11) и VIII группы из графитового теста (12, 13). Табл. XXIV. Великоморавские миски (1—6) и противень из объекта № 52 (7). Табл. X X V . Производственные следы на днищах сосудов. Табл. X X V I . Пластические клейма на днищах сосудов. Табл. X X X V I I . Образцы графитовой послевеликоморавской керамики. Табл. XXVIII. Шлифы образцов отдельных керамических групп. 1 — I гр. — глина с примесью крупной дресвы (из сосуда на табл. 95:1 — объект № 112); 2 — III гр.— серостальная твердообожженная керамика с примесью зернистого песка и с горизон­ тально срезанными венчиками (из сосуда на табл. 91:2 — объект № 105); 3 — IV гр. с примесью зернистого песка в глине и с желобчатыми венчиками (из сосуда на табл. 82:1 — объект № 98); 4 — V гр. из тонко отмученной глины с микроскопическим песком (из сосуда на табл. 58:1 — объект № 45); 5 — VI гр. с примесью мелкого шамота в тонко отмученной глине керамики античных форм (из сосуда на табл. 50:7 — объект Мв 24); 6 — VII гр. с примесью известняковой дресвы и битых раку­ шек вызывающей пористость стен (из сосуда на табл. XXIII :11 — объект № 29); 7 — VIII гр. с примесью графита в глине, особенно в послевеликоморавской керамике (из сосуда на табл. 112:8); 8 — из мелких серо-белых черепков из послевеликоморавского сосуда из тонко отмученного теста, но со случайной примесью более круп­ ных зерн песка (табл. 112:1).

360

BR E C L A V — P O H A N S K O IV Großmährischer

Herrenhof

Zusammenfassung I. Lage des Fundortes, Geschichte und Methode der Forschungen, Stand der Bearbeitung Ein befestigter Herrenhof aus dem 9. Jh. wurde im Areal des großmährischen Burgwalles Pohansko entdeckt, der etwa 2 km südlich von Bfeclav in einem auenund wiesenreichen bewaldeten Gebiet oberhalb des Zusammenflusses der March und der Thaya liegt (Abb. 1, Tat. 1:1). Der Herrenhof dürfte älteren Ursprungs sein als der Burgwall. Seine Durchforschung verwirklichte der Lehrstuhl für Prähistorie der Philosophischen Fakultät der Jan-Evangelista-Purkyne-Universität in Brno in den Jahren 1959—1965 (Abb. 2, Taf. 1:2) unter der Leitung von Prof. Dr. F. Kalousek und des Verfassers. Die Ausgrabungen wurden im Rahmen eines im vorhinein abgesteckten Quadrat­ netzes mit klassischen Methoden durchgeführt, jedoch auf verhältnismäßig großen Flächen und mit einem konsequenten Dokumentationssystem. Dies ermöglichte, breitere Zusammenhänge der untersuchten Objekte zu verfolgen. Der Abbau wurde in 2—3 Schichten von je etwa 20 cm durchgeführt, und die Funde in der Kultur­ schicht und die Ausfüllung der Eingriffe in die Unterlage wurden sorgfältig doku­ mentiert. So konnten die Untermauerungen der oberirdischen Bauten, die Grundrisse der großen Pfostenbauten, das Rillennetz nach der Palisadenbefestigung und nach verschiedenen Umzäunungen und die Überreste mehr oder weniger eingetiefter Bauten festgestellt werden (Taf. II—X). Im Zusammenhang mit der Auswertung der Entdeckung des Hofes wurde ein Kollektiv wissenschaftlicher Mitarbeiter gebildet. Mit der petrographischen Analyse des Bausteins befaßten sich J. Stelcl, J. Tejkal und J. Malina, das antropologische Material wurde von A . Lorencovä bearbeitet, die Tierknochen wurden von Z. Kratochvil analysiert, die paläeobotanische Analyse führte E. Opravil durch. Von den Archäologen veröffentlichte F. Kalousek einen Fundbericht über den mit dem Herrenhof im Zusammenhang stehenden Kirchenfriedhof. Derselbe Verfasser bereitet auch eine Auswertung der Kirche und der Grabstätte vor; mit der Befestigung des Herrenhofes, mit dessen Siedlungsobjekten, mit einigen weiteren Teilproblemen sowie mit der Gesamtinterpretation befaßte sich in einigen Studien auch der Ver­ fasser dieser Monographie. Die vorliegende Arbeit trägt den Charakter einer vor­ läufigen Auswertung.

II. Die Befestigung und die Umzäunungen des Hofes Der Hof war durch eine Holzpalisade befestigt, nach der ein System von etwa 50 cm breiten und 60—80 cm tiefen Rinnen erhalten blieb. Deren stratigraphische Beziehung ermöglichte es, zwei Bauphasen der Befestigung zu unterscheiden. Es

361

ist anzunehmen, daß die Palisadenbefestigung etwa 3 m hoch war. Innerhalb der Befestigung und in ihrer nächsten Umgebung befanden sich niedrigere, etwa 1—1,5 Meter hohe Umzäunungen, nach denen engere und seichtere 15—30 cm breite und 20—30 cm tiefe Rinnen erhalten blieben. In der älteren Phase umfriedete die Befestigung eine fast quadratische Fläche, deren Ecken nach den Himmelsrichtungen orientiert waren. Die Seiten hatten ein Ausmaß von 64—70 m, und die Gesamtfläche betrug etwa 4230 m , mit den anlie­ genden Umzäunungen etwa 5488 m . Eine umfriedete Teilfläche (65X15—16 m, 1040 m ) befand sich innerhalb der Befestigung an ihrer NW-Seite und sie stellte den eigentlichen Sitz des Magnaten dar. Eine weitere Umzäunung befand sich außerhalb der Befestigung, u. zw. an ihrer NO-Seite (21,5X17 m, 358 m ); sie dürfte von kultischer Bedeutung gewesen sein, denn innerhalb dieser Umzäunung wurde später mit Absicht eine Kirche erbaut. Die dritte, in zwei Phasen auf derselben Stelle erbaute Umzäunung (65X9—11 m, 650m ; 70XH-13 m, etwa 900 m ) hing wahrscheinlich mit dem Schutz größerer Bauten oder mit der Viehzucht zusammen (Abb. 4). Der Eingang an der NO-Seite wurde durch eine einfache Öffnung gebildet, die wahrscheinlich mit einem Tor versehen und von außen her gegen eine direkte Erstürmung durch eine etwa 15 m lange Flechtwand geschützt war, die sich im Durchschnitt etwa 2 m vom Eingang entfernt befand (Abb. 5, Taf. 111:5). In der jüngeren Phase umschloß die Befestigung eine trapezförmige Fläche mit 80—100 m langen Seiten, d. b. etwa 7900 m (Abb 6). Flächenmäßig umschloß sie das ganze Areal der älteren Befestigung samt den Umzäunungen, und ihre Seiten waren ebenso orientiert wie die der älteren Phase (Abb. 3). Von der älteren Phase blieb wahr­ scheinlich nur die innere Umzäunung des eigentlichen Magnatensitzes erhalten; an der südwestlichen Außenseite grenzte an die jüngere Befestigung nur eine trapez­ förmige Umzäunung (Länge 28 m, Breite 11,5—16 m, Fläche etwa 340 m ); sie ist als Obj. 126 bezeichnet. Es dürfte sich um ein kleineres Gehöft mit einem Wohnbau und zwei Wirtschaftsbauten gehandelt haben (Taf. 27) A n der NO-Seite der jün­ geren Befestigung befand sich ein Tor mit einem turmartigen Uberbau auf sechs Pfosten (Abb. 7). D a t i e r u n g . Die Funde aus der Füllung der Rinnen können nicht zur detail­ lierten Chronologie der Befestigung ausgenützt werden, denn sie sind teils älter als die Entstehung und der Verfall der Palisade, teils stammen sie aus derselben Zeit. Es sind verzierte und unverzierte frühslawische Scherben und auch hochent­ wickelte großmährische Keramik und weitere ins 6.—10. Jh. datierbare Einzelgegen­ stände. Entscheidend für die Bestimmung der relativen und der absoluten Chrono­ logie sind die stratigraphischen Beziehungen der einzelnen Teile der Befestigung und auch die Beziehungen zur hiesigen Kirche, zu den Gräbern und zu den Siedlungsobjekten, im weiteren dann eine Überlegung über die Haltbarkeit der Palisade. Die Rinnen, die nach dem Verfall des älteren Palisandesystemes erhalten geblie­ ben waren, sind an vier Stellen von den Rinnen der jüngeren Befestigungs­ phase durchschnitten und von den Grundmauern des Kirchennartexes sowie von zehn Siedlungsobjekten mit hochentwickeltem großmährischem Inventar und 44 Gräbern überdeckt. Die Kirche (ihre ersten zwei Bauphasen) entstand in der Zeit­ spanne zwischen der Mitte und dem Anfang des letzten Drittels des 9. Jh. Was das datierbare Inventar betrifft, so endet sein massenhaftes Auftreten (Sporen des Typs IA, II, Schwerter des Typs H) in den ersten zwei Jahrzehnten nach der Mitte des 9. Jh., oder es beginnt in dieser Zeitspanne (Schmuck des Veligrader Horizonts). Es ist die Zeit, in der die ältere Befestigung verfiel und die jüngere entstand. Wenn sich die Haltbarkeit der Eichenpalisade auf Grund der örtlichen Bedingungen auf etwa 25—50 Jahre beläuft, dann entstand die ältere Befestigung zwischen den Jahren ±820 bis +840 und verfiel zwischen den Jahren +850 bis +866. Die Rinnen nach der jüngeren Palisade umfassen das ganze Areal der älteren 2

2

2

2

2

2

2

2

362

Befestigung und schließen eine bedeutend größere Fläche ein, die die Kirche und den Platz für den Kirchenfriedhof und für weitere Bauten umfassen sollte. Die Rinnen durchschnitten vier ältere großmährische Objekte und wurden im Gegen­ satz dazu von zwei Objekten mit spätmährischem Inventar und von 15 Gräbern beschädigt, von denen die meisten ohne Inventar waren oder zum Teil hochen­ twickelten großmährischen Schmuck beinhalteten. Außerdem wurde die jüngere Palisade von einer Reihe von Gräbern nachweisbar respektiert. Auf Grund dieser Umstände und der angeführten Haltbarkeit der Palisade kann vorausgesetzt werden, daß die jüngere Phase der Befestigung zwischen den Jahren +850 bis +866 ent­ standen ist und in der Zeit zwischen den Jahren +880 bis +900 verfallen sein konnte. Beide Phasen der Befestigung des Hofes knüpften eng aneinander an, so daß einige Bauten während der ganzen Zeit seiner Existenz benutzt werden konnten, d. h. etwa 50—100 Jahre lang; für wahrscheinlicher halte ich die niedrigere Angabe, da es neben der diskutablen Haltbarkeit der Palisaden zum Verfall der einzelnen Befestigungsphasen früher kommen konnte, als ihre natürliche Lebensdauer beträgt.

III. Siedlungsobjekte Im Areal des Hofes und in seiner Umgebung wurden 128 numerierte frühslawische und großmährische Objekte festgestellt, von denen drei verdoppelt waren (im ganzen also 131 größere Bauten und kleinere Gruben). Mit dem Hof stehen in zeitlichem Zusammenhang 41 Objekte innerhalb seiner Befestigung und 32 Objekte in seiner unmittelbaren Umgebung. 45 Objekte waren frühslawisch, 11 ohne Funde, folglich waren sie zeitlich nicht einreihbar, und zwei waren nachgroßmährisch. Die unter Verwendung von Holz, Tonerde, Stein und Mörtel gebauten und durch­ gehend von SW nach NO orientierten Objekte klassifiziere ich nach ihrer Beziehung zum Niveau des Terrains (eingetiefte und oberirdische), nach der Wandkonstruktion (ich schließe darauf aus den Untermauerungen, den Pfostenlöchern, den Rinnen, den Abdrücken im Lehmbewurf) und nach dem Zweck (Wohnbauten, Werkstätten, Wirt­ schaftsbauten und kultische Bauten). E i n g e t i e f t e B a u t e n (Taf. 1-9; V I - V I I ) . Darunter befanden sich 7 Wohn­ grubenbauten mit einer Tiefe von 40—140 cm, einer Fläche von 7,6—19,5 m , mit Stein- oder Tonöfen oder mit einfachen Feuerstätten, bzw. solchen mit Steinpackung (Obj. 20, 63, 71, 84, 86, 98, 118). Drei Grubenbauten können als Werkstätten bezeichnet werden, und zwar der erste als Töpfer- oder Schmiedewerkstätte (Obj. 66), der zweite als eine mit einem Stall verbundene Schmiede (Obj. 87, Taf. 6; VII :3) und der dritte als Backhaus (Obj. 105, Taf. 8; VI:1). Dies wird nicht nur durch den dazugehörigen Abfall (Schlacke, axtförmige Eisenbarren, geschlackte Keramikscherben usw.) be­ zeugt, sondern auch durch das Vorkommen von mehreren Heizvorrichtungen, Aus­ heizherden und großen Feuerungs- und Aschengruben und durch die große Fläche (25—65 cm ). Acht eingetiefte Bauten können als Wirtschaftsbauten aufgefaßt werden (Obj. 5, 29, 68, 69, 73, 88, 91, 106a), denn darin befanden sich keine Heizvorrichtungen, einige davon waren einstöckig in der Art altslawischer Gaden (Obj. 29, Taf. 2:1), ihre Fläche betrug bei unterschiedlichen Grundrissen 4—28 m . Bei den o b e r i r d i s c h e n B a u t e n unterscheide ich drei Gruppen. Die Gruppe I unterscheidet sich flächen- und konstruktionsmäßig, hinsichtlich ihrer unterschiedlichen Funktionen und sogar ihrer geringen Eintief ung (bis 20—40 cm) nur gering von den Grubenbauten (Taf. 9—12). Zu den oberirdischen Bauten gehören mit großer Wahrscheinlichkeit 8 Wohnbauten (Obj. 45, 52, 75, 81, 116, 120, 127, 128) und aus 5 weiteren von nicht feststellbarer Konstruktion blieben nur Heizvorrichtun­ gen erhalten (Obj. 3, 4, 76, 117, 126a). Die Fläche der oberirdischen Bauten schwankt 2

2

2

363

2

zwischen 4,4—15 m , und sie sind mit Steinöfen oder verschiedenartig hergerichteten Feuerstätten ausgerüstet, die meist in der Ecke oder an der Wand, ausnahmsweise in der Mitte (Obj. 45, 120) angebracht sind. Zu dieser Gruppe gehören auch drei Werkstätten: eine für Metallgießerei (Obj. 42) und zwei Schmiedewerkstätten (Obj. 49, 111), die sich nach den Halbfabrikaten und den mehr oder weniger zentral angelegten Ausheizherden unterscheiden. Es gab 10 Wirtschaftsbauten dieser Art; sie wurden nach der partiellen Eintiefung (Obj. 72, 89, 112), nach den steinernen Untermauerungen (Obj. 36, 83, 102) oder nach der Anhäufung der Funde und der Fragmente des Lehmbewurfs im Humus (Obj. 61, 74, 103, 104) identifiziert. Die Gruppe II der oberirdischen Bauten wird von Wohnhäusern des Magnaten­ sitzes gebildet (Taf. 13—18; IX—X); sie befinden sich in einem besonders abgegrenz­ ten Raum hinter der Kirche. Die meisten waren ziemlich geräumig (18—45 m ). Nach den Überresten lassen sich folgende Bauten unterscheiden: Häuser mit lehm­ gebrannten Fußböden (Obj. 24, 96; Taf. 16, 17), Häuser, die durch stellenweise mit Mörtel vergossene Steinstreifen begrenzt sind (Obj. 25, 94, 97; Taf. 13, 14), Häuser mit gemauerten Ecken (Obj. 37, 82; Taf. 15), ein Haus mit Schottersandfußboden (Obj. 35; Taf. 18) und ein Haus mit auf dem Niveau des Fußbodens verstreuten Steinen, einige davon mit Mörtel (Obj. 95; Taf. 11:1). Die meisten dieser Häuser hatten Blockwände, nur das Objekt 96 hatte geflochtene und mit Lehm beworfene Wände; das Objekt 35 hatte zum Teil Palisadenwände und zum Teil geflochtene (oder rutenarmierte), verputzte und getünchte Wände. Fragmente weiß gestrichenen Verputzes fanden sich auch bei den Objekten 25, 29, 94, 82. Aus einigen Unter­ mauerungen läßt sich auf Zweiräumigkeit der Häuser schließen (Obj. 25, 35), und es ist nicht ausgeschlossen, daß einige dieser Bauten (Obj. 35, 37 und 25) miteinander verbunden waren und eigentlich einen mehrräumigen 26 m langen Holzpalastbau in der Art der ostslawischen Choromi bildeten (Abb. 9). Die Gruppe III der oberirdischen Bauten bilden große Pfostenbauten. Sie sind 7,2-14 m lang, 5,6-9,2 m breit und haben eine Fläche von 25-110 m (Taf. 19-27; VIII). Nach ihrem Verfall blieben entweder Reihen von Pfostengruben am Umfang und an der Längsachse erhalten (Obj. 43, 53; Taf. 26), oder Rinnen, bzw. Pfosten­ gruben nach den Wänden und zwei Reihen von Pfostengruben am Umfang und eine Zentralreihe von Pfostengruben nach der Tragkonstruktion des Daches (Obj. 106, 107, 109, 110, 113; Taf. 19-24; VIII), bzw. Rinnen und Pfostengruben nach den Wänden und Pfostengruben an der Längsachse (Obj. 107a, 108, 114, 115; Taf. 19:1, 23, 25). Die Wände dieser Bauten waren entweder in Einschiebetechnik aus Brettern oder Balken hergestellt, oder sie waren, was wahrscheinlicher ist, geflochten, wobei sich die Konstruktion des Sattel- oder Walmdaches auf einzelne Pfosten in den Wänden oder auf die Mittelpfosten stützte. Vor allem die zweite Variante stellt einen markanten Baukonstruktionstyp dar, bei dem die Tragkonstruktion des Daches von zwei Pfostenreihen entlang der inneren Seite der Traufwände und einer Pfostenreihe an der Längsachse gebildet wird; die geflochtenen Wände hatten nur ausfüllende, jedoch nicht tragende Funktion (Abb. 10). Diese Merkmale erinnern an germanische Hallenbauten; sie unterscheiden sich jedoch von ihnen durch einige Details (die Bauten sind nicht dreischiffig, die Tragpfosten des Daches befinden sich nicht an der äußeren Seite der Wände, die Eingänge nicht in den Traufwänden u. a.). Bei zwei dieser Bauten sind Feuerstätten belegt (bei den anderen könnten sie durch Beackerung zerstört worden sein). Es ist also nicht ausgeschlossen, daß es sich um Wohn- und Treffräume der Gefolgschaft gehandelt hat. In manchen Fällen könnte es sich um Wirtschaftsbauten gehandelt haben: Pferdeställe (Obj. 114, 115; wahrscheinlich leichtere Schutzbauten mit einem pultartigen Dach) oder Heu-, bzw. Getreidescheunen, verschiedenartige Vorratsräume (Obj. 53, 108, 113 u. a.), in denen die Erträge des Hofes, die Abgaben der abhängigen Bevölkerung usw. aufbewahrt wurden. Eine einwandfreie Feststellung der Funktionen dieser Bauten ist nicht möglich. 2

2

364

H e i z v o r r i c h t u n g e n (Abb. 11, Taf. X—XII) befanden sich sowohl inner­ halb der Wohn- und Werkstätteneinrichtungen, als auch auf freien Flächen (sofern es sich nicht um Fälle von Wohnbauten handelte, deren Wände es nicht gelang zu identifizieren). Es ist möglich, die Heizvorrichtungen in offene Feuerstellen (35) und geschlossene Öfen (12) zu gliedern, aus den Überresten war es jedoch nicht immer möglich, beide Arten exakt voneinander zu unterscheiden. Die Feuerstätten waren entweder einfach, oder sie waren mit Steinen belegt oder ausgelegt bzw. mit Lehm angestrichen und im Fußbodenniveau angebracht oder erhöht bzw. eingetieft (kessel- und schüsseiförmige Feuerstätten). Eine eigenartige Variante der Feuer­ stätten sind mit Mörtel ausgestrichene Feuerräume, die mit einer Mauerecke oder mit wärmespeichernden und die Holzwände vor der Entflammung schützenden Seitenwänden aus Stein (Obj. 25, 37, 82, 95?) kombiniert sind. Die Öfen waren ent­ weder aus Stein (Taf. XII) oder aus Lehm und kuppeiförmig (Abb. 11:1a; Taf. X:6, 7; X I :1, 4, 5, 6), manchmal teilweise in die Wand des eingetieften Objektes eingebaut. Die Steinöfen dienten überwiegend zum Heizen und vielleicht auch zum Kochen. Bei den Lehmöfen befanden sich ebenso wie bei den mit Lehm ausgestri­ chenen Feuerstätten im Fundament 1—2 Steinschichten, die einen Wärmeakkumu­ lator bildeten; oft befanden sich bei ihnen große Gruben, von denen aus sie bedient wurden; soweit sie im freien Terrain standen, fanden sich in ihrer Umgebung Spuren nach einer einfachen Überdachung. Die meisten Tonöfen dienten wahr­ scheinlich vor allem zu Produktionszwecken (Backen, Metallgießen?). Über einigen Feuerstätten befanden sich Vorrichtungen zum Rauchabzug (Abb. 11:2). G r u b e n (insgesamt 63; Taf. 28—40), meist klein (bis 4 m ) im Grundriß, waren sie kreis- oder ovalförmig, im Querschnitt dann birnen-, kessel-, oder schüsseiförmig, mit flachem Boden, vereinzelt trichterförmig mit stufenartig gegliedertem Boden. Die ersten zwei Varianten sind typisch für frühslawische Getreidegruben (Obj. 1, 15, 27, 64), die übrigen stellten meist kleinere Vorratsgruben und Keller dar, u. zw. sowohl in der frühslawischen, als auch in der großmährischen Periode. In einigen Fällen könnte es sich um Teergruben gehandelt haben (Obj. 90), oder um Brunnen (Obj. 10, 28). Seltener sind ovale oder rechteckige Gruben mit verschiedenartig hergerichteten Boden; sie dienten manchmal als Ausheizherde (falls sie gebrannte Wände mit Feuerspuren haben — Obj. 22, 51) oder als Lagerräume bzw. zur Vieh­ zucht (als Koben für kleinere Tiere). 2

IV. Sakrale Bauten und Gräber D i e c h r i s t l i c h e K i r c h e (Taf. 1:2; 111:3; Abb. 3) ist zwar nicht Gegenstand der Bearbeitung in dieser Monographie, es ist jedoch notwendig, einige früher veröffentlichte Tatsachen zu erwähnen, die für die Chronologie und die Interpreta­ tion des Hofes von Bedeutung sind. Es handelt sich um einen Bau einschiffigen Typs, der aus Bruchstein auf Mörtel errichtet wurde (Länge 18,65 m, Breite 7,2 m). Die Kirche bestand aus einer länglichen halbkreisförmigen Apsis, aus einem rech­ teckigen Schiff mit einer Querwand und einem Anbau, weiterhin aus einem quadratförmigen Nartex. Der Fußboden in der Apsis und im Schiff war aus mörtelbegossenem Feinkies, im Nartex aus trocken gelegten flachen Steinen. Die Wände waren aus Stein, verputzt, von außen getüncht, von innen mit farbigen Fresken geschmückt. Aus der unterschiedlichen Stärke der Grundmauern (Schiff mit Apsis 70 cm, Nartex 60 cm, Anbau 40 cm), dem Fußbodenniveau, den Fugen im Mauerwerk und nach der Beziehung zu den umliegenden Gräbern läßt sich schließen, daß die Kirche in drei Phasen gebaut wurde: in der ersten wurde das Schiff mit der Apsis, in der zweiten der Nartex gebaut und in der dritten mit größerem zeitlichem Abstand der Anbau errichtet. Für die Entstehung der Kirche gibt das

365

Datum post quem die Gründung der älteren Befestigungsphase des Hofes an, und das Datum ante quem das Inventar aus den Gräbern, die größtenteils in das letzte Drittel des 9. Jh. gehören. Obwohl die Kirche zu dem Typus zählt, der von einigen Autoren mit der cyrillo-methodischen Mission verbunden wird, ist dieser Umstand nicht genau bewiesen, und die Entstehung der Kirche läßt sich nicht exakter datie­ ren, als in den Zeitabschnitt ungefähr zwischen der Hälfte und dem Anfang des letzten Drittels des 9. Jh. Auf Grund ihrer Lage innerhalb des Hofes und ihres Zusammenhangs mit dem Herrensitz ist es möglich, diese Kirche als Eigenkirche zu bezeichnen. D i e „ k u l t i s c h e " U m z ä u n u n g (Abb. 3, 4), umgrenzt durch umfangreiche Rinnen (Breite 25—60 cm, Tiefe 52—120 cm), auf einer trapezförmigen . Fläche (17X21,5 m; 358 m ) an der NO-Seite des Hofes, hing mit der älteren Phase der Befestigung zusammen. Obwohl deren innere Bebauung durch zahlreiche Gräber und durch den Bau der Kirche zerstört wurde, kann auf ihre kultische Bedeutung daraus geschlossen werden, daß gerade innerhalb dieser Umzäunung später mit Absicht die Kirche gebaut wurde, die die alte heidnische Kultstätte ersetzen sollte. Ein Beweis dafür, daß die Umzäunung älter als die Kirche war, ist die Tatsache, daß die Kirche darin auch um den Preis einer markanten Abweichung von der üblichen Orientierung erbaut wurde, daß sie darin exzentrisch situiert war, so daß zwischen der NW-Wand der Kirche und der Umzäunung eine enge, nicht benutzbare Fläche enstand, und auch die Tatsache, daß schon in der zweiten Bauphase die Umzäunung durch die Kirche zweifellos beschädigt wurde (soweit sie nicht schon bei der Gründung der Kirche beseitigt worden war). J

D a s k u l t i s c h e O b j e k t 39 (Abb. 12; Taf. 19:2) war kreisförming (Durch­ schnitt 250—300 cm) und bestand aus acht Pfostengruben am Umfang, die die große Pfostengrube in der Mitte umgaben. Auf einem Drittel des Umfanges zog sich eine Rinne. Das Objekt kann als Pfosten rekonstruiert werden, die um den Zentralpfosten herum errichtet waren und die zum Teil durch eine geflochtene oder eine Palisadenumzäunung geschützt wurden. Hinsichtlich dessen, daß sich das Objekt außerhalb des dortigen Siedlungsbezirkes und am Rande des noch benutzten Kirchen­ friedhofes befand (es überdeckte das großmährische Grab 300), in der Nähe der Kirche, die jedoch nicht mehr ihrer ursprüglichen Bestimmung gedient haben dürfte, weiterlich dann hinsichtlich der Anzahl und der Plazierung der Pfosten und des Gesamtausmaßes, kann es nicht als gewöhnliches Siedlungsobjekt (Heu- oder Ge­ treidescheune) interpretiert werden. Die Gesamtlage, die stratigraphische Situation, die wahrscheinliche Datierung in das zweite Viertel des 10. Jh., die Kreisform, die Anzahl der Umfangelemente (8 Pfosten) und auch mögliche Rekonstruktion erlauben es, das Objekt mit den ostslawischen (Peryn bei Nowgorod, Kyjew) und den älteren osteuropäischen (Tuschemlja, Dewitsch-Gora, Alt Rjasan u. a.) archäolo­ gisch durchforschten Kultstätten und auch mit der vom arabischen Reiseschriftsteller Ibn Fadian beschriebenen heidnischen Opferstätte der Russen aus den Jahren 921 bis 922 zu vergleichen. Es läßt sich nicht ausschließen, daß nach dem Verfall Groß­ mährens, im Zusammenhang mit dem Zerfall der zentralen Staatsmacht und der kirchlichen Organisation der Widerstand des Volkes gegen die Kirche und gegen die herrschende Schicht durch eine Rückkehr zum heidnischen Kult und durch die Errichtung von Kultstätten zum Ausdruck kam. G r ä b e r . Neben dem Kirchenfriedhof mit 407 Gräbern befanden sich eine Gruppe von 8 Skelettgräbern außerhalb der SO-Seite des Hofes, die als Grabstätte II bezeichnet ist (Abb. 32), und 8 vereinzelte, bei der südlichen Ecke des Hofes zerstreute Skelettgräber (Abb. 34). Alle diese Gräber lassen sich in die Zeit der Existenz des Hofes datieren, denn die meisten (Grab 1—4, 6, 7; Einzelgrab 4, 7, 8) respektieren seine Umzäunung, vor allem in der jüngeren Phase, während die mit der älteren Befestigung zusammenhängende Umzäunung durch eines der Gräber

366

(Einzelgrab 9) beschädigt ist. Auch datierbare Beigaben aus den Gräbern (vor allem Kugelknöpfe (Abb. 33:4, 5), granulierte Gold- und Silberknöpfe (Abb. 33:1-3) bestätigen ihre Zugehörigkeit zum hochentwickelten Veligrader Horizont von Schmuck aus dem letzten Drittel des 9. und aus der ersten Hälfte des 10. Jahr­ hunderts. In diesen Gräbern, die sich zum Teil direkt zwischen den Siedlungs­ objekten befanden oder die sie beschädigten, war eine eigentumsmäßig differenzierte, jedoch wahrscheinlich nicht privilegierte und möglicherweise auch eine heidnische Gruppe von Menschen begraben.

V. Die Kulturschicht Die Kulturschicht im Areal des Hofes ist von einer 40—60 cm hohen Humusschicht an der Oberfläche nicht zu unterscheiden; die Plazierung der Untermauerungen der oberirdischen Bauten läßt den Schluß zu, daß sie seit dem 10. Jh. um 20—30 cm gewachsen ist. Sie ist einheitlich (nur auf kleinen Flächen ist sie durch die Fußböden der Bauten 24, 35 und der Kirche gegliedert) und die Funde darin lassen sich nur typplogisch (nicht stratigraphisch) klassifizieren. Sie enthielt nur geringe Beimischun­ gen vorslawischer Funde, die machmal auch in die Ausfüllungen slawischer Objekte gerieten: mesolithische Steinindustrie, die sich stellenweise in größeren Tiefen konzen­ trierte (Abb. 13:1—8), vereinzelte neolithische und eneolithische Funde (Abb. 13:9; Taf. 86:5), etwas mehr latenzeitliche Scherben (Abb. 13:11-13; Taf. 68:30), gläserne Armbänder (Abb. 13:14—15; Taf.88:9) und Korallen (Taf. 69:6) und einige römerzeitliche Scherben (Abb. 13:16—19). Diese Funde befanden sich nie in den Siedlungsobjekten oder in den Gräbern, woraus sich schließen läßt, daß dieses Gebiet in der vorslawischen Zeit sehr sporadisch besiedelt war und nur wirtschaftlich (zum Tier- und Fischfang, zum Weiden, zum Früchtesammeln, als Durchgangsgebiet u. ä.) genutzt wurde. Die meisten Funde aus der Kulturschicht sind slawischen Ursprungs, und in diesem Sinne ist das Areal des Hofes als einschichtig aufzufassen. Die Kulturschicht weist verschiedene Grade der Sättigung auf (Plan 4); die größte befindet sich in der Nordseite der Ausgrabungen, wo sich drei Siedlungshorizonte durchdringen: ein frühslawischer, ein großmährischer und ein nachgroßmährischer. Das Inventar der oberirdischen Objekte ist nicht vom Inhalt der Kulturschicht zu unterscheiden; es handelt sich um sogenannte offene Fundkomplexe. Das Inventar der eingetieften Bauten hängt zwar auch mit der Kulturschicht zusammen, bildet jedoch verhältni­ smäßig gut geschlossene Fundkomplexe. Die ältere Beimischung darin läßt sich also sehr gut typologisch unterscheiden. Die Geschlossenheit der Fundkomplexe aus den eingetieften Objekten ist natürlich nich absolut wie dies Scherben aus den gleichen Gefäßen bezeugen, die in Verschüttungen verschiedener, oft relativ entfernter Objekte vorhanden sind.

VI. Keramik Die Bedeutung des Studiums der Siedlungskeramik beruht darin, daß sie aus stratifizierten Objekten stammt und daß es möglich ist, sie mit der Keramik aus dem naheliegenden Brandgräberfeld und mit den Gefäßen aus den Skelettgräbern des hiesigen Kirchenfriedhofes zu vergleichen. Insgesamt wurden aus dem Areal des Hofes mehr als 31 000 Stück Keramik geborgen, überwiegend Fragmente, die aus ungefähr 2 000 Gefäßen stammen, wovon etwa ein Zehntel frühslawischen, fast neun Zehntel großmährischen Ursprungs waren, und ein geringer Teil nach­ großmährischer Keramik angehörte, Hinsichtlich des massenhaften Vorkommens der

367

Keramik konnten nur ganze Formen abgebildet werden, größere Gefäßteile und einige Scherben mit typischer Verzeirung, Randprofilierung u. a. Es wurden keine Beschreibungen angefertigt, statt dessen wurden die Angaben, die aus den Zeich­ nungen nicht ersichtlich sind, numerisch kodiert. Der Kode ist fünfstellig und in den Tafeln hinter der Numerierung der Zeichnung angeführt; er gibt an: die Art des Materials (1—8), die Oberflächenbehandlung (1—3), die Farbe (1—7), die Produktionstechnik (1—4) und die Brennung (1—3). D i e u n v e r z i e r t e f r ü h s l a w i s c h e K e r a m i k (Taf. XIII und 102) ist handgemacht und mit Sand, Glimmer und kleinen Steinen in verschiedenen quanti­ tativen Kombinationen gemagert, an der Oberfläche geglättet und in braungraue bis dunkelgraue Farbtönungen gebrannt. A m häufigsten kommen Töpfe vor. Darunter sind klassische Formen des Prager Typs vertreten (Taf. 74:1, 75:9), latenoide Formen mit ringförmig erweitertem Boden (Taf. 74:4), Exemplare mit eingezogenem Rand (Taf. 102:2) und fäßchenförmige Töpfe mit sehr ausgebogenem Rand (Taf. 102:3, 7). Manche Gefäße sind schüsseiförmig (Taf. 102:10, 11). Die Ränder sind meist gerundet, seltener waagrecht oder konisch abgeschnitten. Die Böden sind eben bis gewölbt, massiv, im Inneren gehen sie durch eine Abrundung In die Wände über und auf der Außenseite sind sie oft ringförmig erweitert. Eine charakteristische Form sind Tonteller mit niedrigen Rändern (Taf. 60:17; 104:1—4), die eine gewisse Zelt lang auch in den Fundkomplexen mit verzierter Keramik auftreten. In den Objekten mit verzierter handgemachter Keramik treten vereinzelt primitive Verzierungsele­ mente auf: eine plastische Leiste unter dem Rand (Taf. 74:11; 102:5, 6), senkrechte Rillen auf der unteren Seite der Ausbauchung (Taf. 71:8), Punkte (Taf. 71:5; 103:6, 17), Verzierungen durch Rundstempel (Taf. 98:14), primitive Wellenlinien (Taf. 103:18), die meist die Entstehung dieser Keramik im 6.-7. Jh. bestätigen. Verzierte frühslawische K e r a m i k (Taf. 103—105; X I V - X V ) ist ebenfalls handgemacht, aber zum Teil auch nachgedreht. Formenmäßig wird sie durch Töpfe und Schüsseln repräsentiert. Die Töpfe sind fäßchenförmig (Taf. 41:1, 2; 43:9; 103:2), doppelkonisch (Tab. 64:13), eiförmig (Taf. 103:1), schüsseiförmig (Taf. 105:1). Ihre Ränder sind ausgebogen und überwiegend abgerundet. Eine Abschnei­ dung (eine konische, zylindrische, waagrechte u. a. — Taf. 42:6; 44:5, 7; 64:11; 104:6 u. a.) ist selten. Die Topfböden sind eben und auch leicht gewölbt, meist noch ziemlich massiv, aber ohne ringförmige Erweiterung. Es treten kreisförmige Abdrücke der Achse der Töpferscheibe und sogar ein plastisches Zeichen des Kreuzes Im Quadrat auf (Taf. 76:20). Die Schüsseln kamen mit eingezogenen Rändern (Taf. 54:15; 103:17) und topförmig (Taf. 44:4) vor. Die Verzierung der nachgedrehten frühslawischen Keramik ist nur graviert und sie ist zum Teil sehr primitiv und zum Teil mit großen Geschicklichkeit verfertigt. Es handelt sich durchwegs um kammstrichartige Wellen-, Zickzack- und Horizontallinien und Einstiche, sowie um senkrechte und schräge Striche, alles verchiedenartig kombiniert. Nach den Fundkomplexen kann die frühslawische Keramik in drei Horizonte geteilt werden: 1. Der Horizont der unverzierten handgemachten Keramik (Obj. 72, 75, 79 — Taf. 71, 74, 75, XIII), der durch eine Scherbe mit plastischer Leiste unter dem Rand und durch eine Scherbe eines scheibengedrehten Gefäßes aus grauem feingeschlämmtem Ton der spätrömischen bis Völkerwanderungszeit und auch nach analogen Fundkomplexen aus anderen Lokalitäten in den Ausgang des 5. und in die erste Hälfte des 6. Jahrhunderts datiert werden kann. 2. Der gemischte Horizont mit handgemachter unverzierter und nachgedrehter verzierter Keramik (Obj. 2, 36, 73, 119, 120), in dem noch Teller vorkommen und unter der verzierten Keramik primitiv ornamentierte Stücke überwiegen. Dieser Horizont ist im großen und ganzen in die Zeitspanne von der zweiten Hälfte des 6. Jh. an bis Anfang des letzten Drittels des 7. Jh. datierbar. 3. Der Horizont mit nachgedrehter verzierter donauländischer Keramik (Obj. 1, 5, 15, 16, 34, 50, 61, 62, 77), in dem die unverzierte

368

Keramik fast ganz verschwindet und auf der nachgedrehten Keramik eher eine perfekt verfertigte Verzierung überwiegt. Er kann in die Zeitspanne vom letzten Drittel des 7. Jh. bis ans Ende des 8. Jh. datiert werden. Die frühslawische Keramik aus dem Areal des Hofes kann mit der Keramik des hiesigen Brandgräberfeldes synchronisiert werden, das dieselben Merkmale aufweist, vor allem in Form und Verzierung (Abb. 14). G r o ß m ä h r i s c h e K e r a m i k (Taf. XVI—XXIV) ist mit Töpfen, Schüsseln und einer Flasche vertreten. Die Flasche (Taf. 95:4) kommt nur vereinzelt vor und gehört ofensichtlich zu den altmährischen Formen aus der ersten Hälfte des 9. Jh.; interessant ist bei ihr die Rädchenverzierung auf der Innenseite des Halses. Die Schüsseln (Taf. X X I V ) stellen nur 0,3 % der Keramik dar; sie sind topf förmig (Taf. 51:4; 85:17), konisch (taf. 107:1, 4), und mit eingezogenem Rand (Taf. 88:2). Die Töpfe sind überwiegend eiförmig (56,6%) und fäßchenförmig (23,3%), weiter Schüssel-, flaschen- und kelchförmig sowie doppelkonisch. Der Größe nach lassen sie sich folgendermaßen einteilen: kleine (Höhe 10—15 cm, Randdurchmesser 8—15 cm, Inhalt etwa 1 Liter — 23 %), mittlere (Höhe 15—25 cm, Randdurchmesser 15—20 cm, Inhalt 2—5 Liter — 41 %) und große (Höhe mehr als 25 cm, Randdurchmesser mehr als 20 cm, Inhalt mehr als 6 Liter — 36 %); die Grabkeramik ist in dieser Hinsicht von sehr unterschiedlicher Zusammensetzung: kleinere Formen überwiegen. Die Randprofilierung weist 11 Grupen auf (abgerundete, konisch, zylindrisch, trich­ terförmig, waagerecht abgeschnittene, rillenartige, zugespitze, gewulstete, umgebogene, reich profilierte Randlippen) mit vielen Varianten (Abb. 15). Die Konfrontation der Randprofilierung mit den stratifizierten Fundkomplexen zeigte, daß waagerecht abge­ schnittene, gerillte und reich profilierte Ränder als progressiv bezeichnet werden können, wogegen die übrigen Modifikationen traditionell sind und auch in anderen historischen Phasen vorkommen, wenn auch auf ihnen manche progressive Elemente auftreten, wie kelchartige Einbiegung, ausgezogene Kanten u. s. (vgl. Texttaf. auf S. 152-153). Die Verzierung der großmährischen Keramik ist eingeritzt, plastisch (Leisten — Taf. 110:15—20; mit plastischer Halsprofilierung - Taf. 53:1; 88:3; 89:2) und gemalt (Taf. 60:1; 72:1; 79:11; XIX:4-7). Die eingeritzte Verzierung besteht aus verschieden­ artig kombinierten kammstrichartigen Wellentlinien und Rillen, Einstiche und Einschnitten; in Verbindung mit manchen Arten der Randprofilierung, des Mate­ rials, der Farbe und der Ausbrennung haben sich markante keramische Gruppen und Typen ausgebildet, die mit der Produktion einzelner Werkstätten oder Töpfer verbunden werden können (insgesamt 8 Gruppen großmährischer Keramik, von denen sich einige in mehrere Typen gliedern — vgl. Taf. XVI—XXIV). Die Ver­ zierung beschränkt sich nicht nur auf die Ausbauchung, sie befindet sich auch auf den Rändern der Gefäße (Taf. 110:1-10). Die Böden sind meist gedellt, manchmal mit Quellrand, selten sind sie flach; im Vergleich zu den Wänden sind sie in der Regel nicht verstärkt. Sie weisen überwiegend Spuren nach untergestreutem Sand auf, auch solche, die durch Abschneiden mit dem Messer entstanden sind; der Boden eines Gefäßes in antiker Form weist muschelartigen Spuren auf, die nach dem Abschneiden mit einer Saite von der Töpferscheibe sind; die Böden der Gefäße aus feingeschlämmtem Ton sind fein geglättet. Das Aussehen der Böden ist von der Produktionstechnik abhängig. Die meisten Gefäße antiker Formen und Töpfe aus feingeschlämmten Ton lassen erkennen, daß sie auf einer schnell rotierender Fußtöpferscheibe gedreht wurden (Taf. XXII). Bodenzeichen kamen 78 mal vor, d. h. auf etwa 4 % der Gefäße aus der Siedlungsschicht. Bei ungefähr der Hälfte der Fälle handelt es sich um technische Spuren (runde Vertiefungen und Erhöhungen — Taf. 110:28-33; X X V ) , die andere Hälfte weist Bodenzeichen im eingentlichen Sinne auf, und zwar strahlen-, kreuz-, hakenkreuz-, rechteck-, gitterförmige u. a. (Taf. 110:22-27; X X V I ) . Auf dem K i r -

369

chenfriedhof gab es 50 % der Gefäße mit Bodenzeichen, davon waren nur 14 % plastisch. Die Synchronisierung der beschriebenen Keramik mit der großmährischen Epoche ist durch folgende Momente gegeben: 1. daß sie sich in den Ausfüllungen der Objekte befindet, die sich direkt auf die Befestigung des Hofes beziehen, die mit der Kirche und den Gräbern stratigraphisch verbunden ist, und über deren großmährischen Alter kein Zweifel besteht; 2. daß sie etwa 90% der Keramik im unter­ suchten Abschnitt darstellt, was mit der Anzahl der Objekte und der Gräber und mit der Bedeutung dieses Ortes gerade in der großmährischen Epoche übereinstimmt; 3. daß die Grundarten und -typen dieser Siedlungskeramik im Inventar der Gräber des dortigen großmährischen Kirchenfriedhofes vertreten sind; 4. daß sich identische Keramik auch auf anderen großmährischen Lokalitäten befindet. N a c h g r o ß m ä h r i s c h e K e r a m i k (Taf. XXVII) würde im Raum der Kirche und ihrer Umgebung festgestellt, überwiegend unter ihren Uberresten, aber auf der Oberfläche des großmährischen Niveaus. Auf Grund der Zusammensetzung der Tonmasse läßt sich diese Keramik in drei Gruppen einteilen: 1. Keramik mit hohen Graphitgehalt (Taf. 111:1-9; 112:2, 8, 11); 2. Keramik der üblichen burgwallzeitlichen Tonmischung (Taf. 112:3—7, 9, 10, 12); 3. Keramik aus fein­ geschlämmtem grauweißem Ton (Taf. 112:1). Was die Form anlangt, so handelt es sich um konische unverzierte Schüsseln (Taf. 111:7, 8) und Schüssel- oder situlaförmige Töpfe meist mit konischer Ausbauchung, mit gerilltem, scharf von der Ausbauchung abgesetztem Hals, manchmal mit aufgezogener Oberkante des Randes, überwiegend mit einem Streifen schräger Einschnitte unter dem Hals und tiefer dann mit einer breiten Spirale waagrechter Rillen verziert (Taf. 111:1—4, 9; 112:1—3, 5, 7, 8). Die charakteristischen Böden sind massiv und stark gewölbt (Taf. 111:1; 112:10, 11). Auf der Keramik der üblichen burgwallzeitlichen Struktur (Gruppe 2), von der mit große Wahrscheinlichkeit behauptet werden kann, daß sie mit den übrigen nachgroßmährischen Funden gleichzeitig ist, befinden sich auch ältere Verzierungsele­ mente: kammstrichartige Wellenlinien und Rillenstreifen (Taf. 112:9, 12). Auf Grund morphologischen Merkmale, des Graphitmaterials und von Verzierungs­ elementen läßt sich die angeführte Fundgruppe mit der Keramik aus dem 11.-13. Jh. vergleichen, der wenig entwickelten Randprofilierung und den stratigraphischen Umständen nach steht sie der Keramik aus der zweiten Hälfte des 10. Jh. aus Hradec u Opavy und der Keramik aus den Objekten I—IV und VI—VII bei der 6. Kirche aus Mikuldice am nächsten. Die Fundumstände und die Stratigraphie dieser kerami­ schen Gruppe, in Mikulöice und Pohansko sind identisch. Die Zeit ihrer Anwendung ist begrenzt einerseits durch den Verlust der sakralen Funktion der Kirche und dem Einsturz ihrer Wände andererseits, wodurch in Pohansko die frühmittelalterliche Besiedlung endgültig unterging. Mit den beschriebenen keramischen Funden, die aus einigen näher unterschiedenen Siedlungsobjekten stammen, dürften zeitlich einige Gräber von geringer und westöstlicher Orientierung zusammenhängen, die entweder keine Funde aufweisen oder s-förmige Schläfenringe beinhalten. Alles weist darauf hin, daß jene Objekte nur kurze Zeit bestanden und daß sich ihre Existenz nur auf den Beginn der zweiten Hälfte des 10. Jh. beschränken läßt. Zu den übrigen keramischen Erzeugnissen gehörten Lehmwannen (Taf. XXIV:7); die sowohl aus dem frühslawischen als auch aus dem großmährischen Horizont bekannt sind und die zum Getreidetrocknen und zum Brotbacken dienten, tönerne Gewichte (Taf. 52:12; 57:13) zu Fischernetzen oder Webstühlen und scheibenförmige Gegen­ stände aus Ton, die wahrscheinlich von kultischer Bedeutung waren (Taf. 27:1, 7; 68:32).

370

VII. Das übrige Inventar Das übrige Inventar ist auffällig geringer vertreten als die Keramik, aber seine Datierungs- und Aussagemölichkeiten sind für die Rekonstruktion des Rhytmus und der Lebensweise im Areal des Hofes im Laufe einiger Jahrhunderte von großer Bedeutung. K n ö c h e r n e G e g e n s t ä n d e sind Flechtnadeln (Abb. 17:1—13 u. a. — sie sind nur aus eingetieften großmährischen Objekten bekannt) die zum Flechten von Bastgegenständen, möglicherweise von Schuhen, gebraucht wurden, im weiteren Schlittknochen (Abb. 17:18—231, die ihre Anwendung auch in der Gerberei gefunden haben dürften, Knebel (Taf. 61:19; 68:6; Abb. 17:16), die zum Flechten von Schnüren, Riemen, Garbenbändern, Körben u. a. verwendet wurden, Kämme (Taf. 54:2; Abb. 17:15), ein Pfeifenmundstück (Taf. 61:21), ein Knebelknopf (Taf. 69:7) und ein Striegel (Abb. 17:17), der von Pferdezucht zeugt. W a f f e n u n d A u s r ü s t u n g sind in den Siedlungsfunden bedeutend seltener als in den Gräbern der Hofbewohner. Zwei Lanzenspitzen gehören zum Bereich der westeuropäischen, ein weiteres kleines Exemplar läßt sich unter die Speere einreihen (Abb. 18:3), und das letzte Stück mit einer pyramidenförmigen Schneide ist eine Miniaturpike (Abb. 18:11). Pfeilspitzen sind meist tüllenförmig, entweder mit Rückhäkchen (Taf. 78:7; 88:16; Abb. 18:15) oder mit einer blattförmiger Schneide (Abb. 18:13, 14); Exemplare mit einem Häkchen (Taf. 88:14, 15; Abb. 18:17) dürften als Harpunen beim Fischfang gedient haben. Seltener sind dornartige Pfeilspitzen mit rhombischer Schneide (Taf. 65:14; 78:6; 86:6; Abb. 18:6—9, 12). Tüllenförmige und dornartige Pfeilspitzen mit pyramidalen Schneiden (Taf. 58:7; Abb. 18:5, 10) zeichne­ ten sich durch außerordentliche Durchschlagskraft aus und dienten zum Beschießen von Angreifern mit Drahthemden. Messer (Abb. 19, 20) waren zwar Mehrzweckwerk­ zeuge, aber jedes, vor allem ein längeres Exemplar konnte als Waffe verwendet werden. Manche besondere Formen können zu speziellen Zwecken bestimmt gewesen sein, so z. B. zum Schneiden von Häuten (Abb. 19:13), zum Pfropfen (Abb. 19:1) usw. Es wurde auch ein pantoffelförmiger Beschlag einer ledernen Messerscheide gefunden (Abb. 20:19). Zur Ausrüstung der Kämpfer gehörten weiterhin Klappmesser (Taf. '56:22; Abb. 20:1, 2, 4, 17), ferner Garnituren von Schnallen (Abb. 18:27, 29), Schlaufen (Tab. 79:13; 89:20; Abb. 18:30) und Riemenzungen (Taf. 86:33; Abb. 28:2). Von dem R e i t e r z u b e h ö r ist ein Hakensporn mit flachen Schenkeln (Abb. 18:18), der aus der zweiten Hälfte des 6. Jahrhunderts stammen dürfte, und Bruch­ stücke dreier großmährischen Sporen, und zwar des Typs IA mit stäbchenförmigen Schenkeln (Abb. 18:19, 21) und des Typs III mit flachen Schenkeln (Abb. 18:20). Von den Bestandteilen des Pferdegeschirrs ist am wertvollsten eine eiserne Sattel­ schlaufe (Abb. 18:24) aus dem 9. Jh., eine kleine Eisenphalera (Abb. 18:23), große Schnallen und ihre Bruchstücke (Abb. 18:25, 26; 22:14) und kleine Eisenringe (Abb. 18:28). L a n d w i r t s c h a f t l i c h e G e r ä t e kamen im Areal des Hofes selten vor. Es handelte sich um zwei Hacken (Abb. 21:1, 7), um ein Fragment eines wahrscheinlich rezenten Spatens (Abb. 21:13), zwei Rebmesscr (Abb. 18:3; 21:6), um Bruchstücke dreier Sicheln 'Taf. 96:10; Abb. 21:2, 3, 5) und um Bruchstücke von 14 Mühlsteinen. Dieser Werkzeugsatz dürfte bezeugen, daß im Hof Garten-, Obst-, und Weinbau betrieben wurden. Die eigentliche landwirtschaftliche Produktion konzentrierte sich in den umliegenden Siedlungen, und im Hofe wurden nur ihre Produkte gesammelt. H a n d w e r k e r g e r ä t e sind zahlreicher und auch mannigfaltiger; sie zeugen von einer entfalteten handwerklichen Produktion im Hof und in seiner Umgebung. Am zahlreichsten vertreten sind Holzbearbeitungswerkzeuge: Bruchstücke von Äxten (Abb. 22:5, 6), löffeiförmige Bohrer (Abb. 22:3, 4), Holzschnitzmesser (Abb. 22:1, 2), die entweder manuell oder in Verbindung mit einer Drechselbank verwendet wurden,

371

ein Stichel für künstlerische Holzschnitzerei (Taf. 89:4), Schnitzmesser (Taf. 51:18) und Werkzeuge mit zwei Vorsprüngen (Abb. 22:7, 8 — Reifmesser), die wahrschein­ lich im Wagnerhandwerk verwendet wurden. Mit der Tischler- und Zimmerertätigkeit hängen Baubeschläge zusammen. Es handelt sich vor allem um verschiedene Arten von Nägeln (Abb. 23) ohne Kopf (gekantete, zylinderförmige) oder mit Kopf (flügeK und hammerförmigem); Hufnägel, Nägel mit Quadrat-oder Pyramidalkopf), einarmige Klammern (Abb. 22:10—12, 14, 15), zweiarmige Klammern (Abb. 22:13, 16—13), Häkchen (Abb. 24:5—7), einen Schlüssel (Taf. 68:5) u. a. m. Die Hütten-, und Schmiedebearbei-. turig des Eisens wird durch Schlackenfunde bezeugt, manchmal im Zusammenhang mit Öfen (Öbj. 48) und Ausheizherden (Obj. 22, 51) und Werkstättenobjekten (Obj. 87, 111), axtartige Eisenbarren (Abb. 22:1-4; Taf. 75:21; 78:8-11; 88:5), die dann weiter in den Schmieden bearbeitet wurden. Zum Anschleifen und zur Fertigbearbei­ tung der Eisenerzeugnisse dienten Schleifsteine, die entweder in amorfer Form auftraten (z. B. Abb. 26:11, 13, 15), plattenförmig (Abb. 25:1—12), prismatisch oder pyramidal (Abb. 25:13—17; 26:5, 9, 10) waren, oder auch in der Form eines Drehstei­ nes (Taf. 85:18) vorkamen. Die Bearbeitung von Textilien wird durch überwiegend doppelkonische (27 Stück), seltener linsenförmige (7 Stück) und 3 konische Spinnwirtel bezeugt (Abb. 27). Zur Hälfte sind sie verziert, meist durch waagrechte, vereinzelt durch senkrechte Rillen (Abb. 27:6), durch eine kammstrichartige Zickzacklinie und Rillen (Taf. 71:11) oder durch kleine Halbbögen (Abb. 27:2). Ungefähr 11 Spinnwirtel waren aus Stein gedreht. Zur Schaffschur, eventuell zum Schneiden von Stoffen dienten Federscheren (Abb. 34:11, Taf. 75:11; 86:8) und zum Nähen der Stoffe Na­ deln (Taf. 46:13; 51:13). Von der Bearbeitung von Häuten und Fellen zeugen in der ersten Gerberphase „Schlittknochen" (Abb. 17:18—23) und veilleicht auch ver­ schiedene Gruben, in denen die Häute in den entsprechenden Lösungen geweicht wurden; in der zweiten Phase bei der Herstellung von Schuhen, Pelzzubehör, der Kleidung, von Satteln, Schilden, Pfeilköchern und Riemen wurden spezielle Messer, Nadeln sowie Ahlen aus Eisen (Abb. 23:44, 46—48; Taf. 56:16-18 u. a.) gebraucht. Unklar ist die Unterscheidung der Nägel ohne Kopf und der Ahlen. S c h m u c k g e g e n s t ä n d e u n d B e l e g e i h r e r E r z e u g u n g sind in der Siedlungsschicht des Hofes im Vergleich mit dem dortigen Kirchenfriedhof sehr selten, dennoch sind sie von großen Aussagewert, denn sie bezeugen die örtliche Herstellung von Schmuck in verschiedenen Phasen der slawischen Besiedlung. Mit dem frühslawischen Horizont des 7.-8. Jh. hängt eine Matrize zum Pressen sternför­ miger Anhängsel zu Ohrringen des Typs Cadjavica-Martynovka zusammen (Abb. 28:3). Der Horizont von Blatnice- Mikuläice aus der ersten Hälfte des 9. Jh. ist durch eine gegossene bronzene Schlaufe mit abgebrochenem Rahmen und mit einem zungenförmigen, mit einem Pflanzenornament verzierten Plättchen (Abb. 28:5) repräsentiert, weiterhin durch eine eiserne Riemenzunge mit einem kupfertauschierten Palmetten- und Halbbögenmotiv vertreten (Taf. 86:33). Eine eiserne, mit Rillen verzierte Riemenzunge (Abb. 28:2) dürfte jünger sein. Schmuck des donauländischen Typs ist durch einen einfachen, ringförmigen Ohrring vertreten (Taf. 51:15), der nicht näher datierbar ist, und durch einen Ohrring mit spiralenförmiger Endung (Taf. 88:8), der in der Regel erst ins 10. Jh. datiert wird und der das wichtige Objekt 105 datieren hilft. Ein Abguß eines Ohrringes mit drei Trommeln (Abb. 28:4) ist entweder eine Matrize zum Pressen blecherner und granulierter Ohrringe des hoch­ entwickelten Veligrader Horizonts oder er ist schon ein Vorzeichen des Belobrder Stils gegossener Schmuckstücke aus dem 10. Jh. Ein Beleg der örtlichen Schmuckpro­ duktion in der großmährischen Periode ist der Fund eines kleinen Tontiegels (Abb. 28:1) und das Halbfabrikat eines Bleikreuzchens aus dem Objekt 42 (Taf. 56:23). H a u s h a l t s g e g e n s t ä n d e repräsentieren neben der Keramik und verschiede­ nen Geräten und Hilfsmitteln (Messer, Flechtnadeln, Spinnwirtel, Nadeln u. a.), die schon in anderem Zusammenhang behandelt worden sind, auch Gegenstände, die zur Aufbewahrung und Vorbereitung von Lebensmitteln dienten. Zu ihnen gehören zwei

372

große genietete Kessel mit einem Inhalt von 30—38 Liter (Taf. 59), die einen Hortfund in der selbständigen Grube 47 bildeten und der älteren Burgwallzeit angehören dürf­ ten. Zum Schöpfen und Aufbewahren des Wassers dienten Holzeimer, von denen zahlreiche Fragmente von Reifen (Abb. 29:22—25; 30:1-17), Eimerhänkeln (Abb. 29:9, 10) und Hängebeschlägen verschiedener Formen (Abb. 29:1—8 u. ä.) gefunden wurden. Zum Backen diente eine eiserne Schüssel des schlesischen Typs (Taf. 55:5), die mit frühslawischer verzierter Keramik gefunden wurde. Vereinzelt ist auch der Fund eines eisernen lyraförmigen Feuerstahles (Taf. 46:10).

VIII. Schlußfolgerungen D i e D a t i e r u n g d e s H o f e s stützt sich auf die vertikal- und horizontal stratigraphische Beziehung der einzelnen Objekte und auf die typologisch-chronologische Auswertung ihres Inventars. Auf Grund der Typologie der Keramik war es möglich, 45 frühslawische Objekte zu bestimmen (2 oberirdische Wohnbauten — Obj. 75, 120; 5 eingetiefte und oberirdische Wirtschaftsbauten - Obj. 5, 43, 61, 72, 73; drei Feuerstätten — Obj. 4, 22, 26; 35 Gruben - Obj. 1, 2, 6, 9—13, 15-19, 27, 28, 31-34, 36a, 38, 41, 47, 50, 59, 60, 62, 70, 77-80, 85, 119, 121), die zum Teil in drei Horizonte chronologisch einteilbar sind, wie schon bei der Datierung der früh­ slawischen Keramik angeführt wurde. Sie stehen mit dem Hof zeitlich nicht in Zusammenhang, deshalb sind sie für seine Datierung nicht verwendbar. Für die Feststellung der relativen Chronologie des Hofes sind bestimmend: die Störung der älteren Palisadenrinnen durch die jüngeren, die Uberlagerung der Rinnen durch die Fundamente der Kirche, durch Siedlungsobjekte und Gräber, die Störung der Siedlungsobjekte durch Rinnen, die Überlagerung der Gräber durch Teile der Fundamente der Kirche und horizontal-stratigraphische Feststellungen (die Eingeschlossenheit der Objekte in den Umzäunungen, die Paralelität ihrer Wände mit den Umzäunungen u. a.), die von der Gleichzeitigkeit der Existenz der einzelnen Objekte, bzw. auch der Gräber mit den Palisadenrinnen oder von der Gleichzeitigkeit bestimmter Objekt- und Gräbergruppen zeugen. Für die absolute Chronologie sind die Datierung der Kirche, des Gräberinventars und von gut datierbaren Gegenständen aus den Objekten und schließlich eine Überlegung über die Haltbarkeit der Eichenpalisade von Bedeutung. 1. Die Kirche selbst ist nicht datierbar, sie stellt jedoch den Knotenpunkt der Stratigraphie des Hofes dar. Auf Grund der drei während der Grabungen festgestellten Bauphasen, von denen die ersten zwei die Gräber nicht beschädigen (die zweite jedoch die Befestigung überdeckt), die dritte die Gräber aber beschädigt, ist es möglich, die Datierung der Kirche durch die des Gräberfeldes zu bestimmen, das eine Reihe von Anhaltspunkten liefert. 2. Der Kirchenfriedhof enthält das Inventar dreier zeitlicher Horizonte: vereinzelte Gegenstände des Horizonts von Blatnice-Mikulcice, die um die Hälfte des 9. Jh. in die Gräber gelangen konnten, massenhaft vertretene Schmuckstücke des Veligrader Horizonts und anderes Inventar aus dem letzten Drittel des 9. bis zur ersten Hälfte des 10. Jh., und wiederum vereinzelte Gegenstände aus der Zeit um die Mitte des 10. Jh. (s-förmige Schläfenringe, ein Fingerring mit zugespitzten Enden u. a.). Das Inventar des Gräberfeldes II und vereinzelter Gräber ist mit dem zweiten Horizont des Kirchenfriedhofes zeitlich identisch. Wie aus dem bisher Angeführten hervorgeht, sind die Kirche und das Gräberfeld mit größter Wahrscheinlichkeit zwischen der Hälfte und dem letzten Drittel des 9. Jh. ent­ standen. 3. Funde gut datierbarer Gegenstände aus der Siedlungsschicht des Hofes (Abb. 31) bestätigen seine Besiedlung in denselben zeitlichen Horizonten, die auch in den Grabbeigaben zu verfolgen sind. Der Verfall der Besiedlung und der Kirche werden durch eine kleine Anzahl keramischer Funde, überwiegend aus Graphit, in den

373

Beginn der zweiten Hälfte des 10. Jh. datiert. Diese Funde sind zwischen die ursprün­ gliche Oberfläche aus der großmährischen Periode und die Ruinen der Kirche stratigraphisch fixiert. 4. Wenn es möglich ist, die Entstehung der Kirche, der jüngeren Befestigungsphase und des Kirchenfriedhofes zwischen die Jahre +850 bis +866 und den Verfall des Friedhofes und der Kirche in die Zeit um die Mitte des 10. Jh. anzusetzen, dann ergibt sich bei einer 25—50 jährigen Haltbarkeit der Eichenpalisade (nach rezenten Erfahrungen mit der Haltbarkeit von Pfahlbautenrekonstruktionen) als äußerste Möglichkeit für die Entstehung der älteren Befestigung des Hofes die zwanziger bis vierziger Jahre des 9. Jh. und für den Verfall der jüngeren Befe­ stigung die achtziger bis neunziger Jahre des 9. Jh. anzusetzen. Die Kirche und der Friedhof bestanden weiterhin fort, und auch einige Bauten des Hofes könnten offensichtlich einige Zeit lang benutzt worden sein, da noch nach dem Verfall der Befestigung weitere Bauten entstanden sind (Obj. 20 und 105). Es ist jedoch nicht ausgeschlossen, daß die ursprüngliche Residenz ihre Bedeutung verloren hat und an einen anderen Ort übertragen worden ist, während die Kirche und das Gräberfeld auch danach ihre Funktion erfüllt haben. R e k o n s t r u k t i o n der B a u p h a s e n d e s H o f e s . Die Existenz des Hofes machte zwei Grundphasen der Entwicklung durch, die mit seiner Befestigung in Zusammenhang stehen. Im Rahmen dieser zwei Befestigungsphasen verliefen mindestens je zwei weitere Bauetappen (Abb. 32, 33). Zu einem Teil des Aufbaues kam es noch nach dem Verfall der Befestigung. Die meisten Häuser könnten während der ganzen Zeit der Existenz des Hofes gestanden haben (vor allem solange er befestigt war), nur einige von ihnen verfielen infolge von Bauarbeiten (Obj. 84, 94, 106, 109). Die Synchronisierung der Bauten, die außerhalb der Befesti­ gung des Hofes standen, mit seinen Bauetappen, ist weniger sicher. D a s L e b e n i m H o f u n d s e i n e r U m g e b u n g . Dem Charakter der Bauten, den Vorrichtungen und den Gerätefunden nach widmeten sich die Bewohner des Hofes nicht der Landwirtschaft, sondern dem Obst- und Gartenbau und der entsprechenden Gestaltung der Umgebung des Hofes. Landwirtschaftliche Produkte, vor allem Getreide, wurden hier in großem Maße aufbewahrt und konsumiert, wovon große oberirdische Getreidespeicher, große Vorratstöpfe, Tonwannen, Mahl­ steine und Brotöfen zeugen. Über die Viehzucht sind wir vor allem durch Küchen­ abfälle in Form von Tierknochen (über 17 000) informiert, die Schweine-, Rinder-, Schaf-, Geflügel- und Ziegenzucht beweisen. Die Pferdezucht dagegen wird nur durch Funde von Sporen in den Gräbern und durch den Fund eines Striegels bewiesen; Pferdeknochen sind in der Kulturschicht nur vereinzelt vertreten, so daß sich annehmen läßt, daß Pferdefleisch nicht gegessen wurde. Ställe (Obj. 68, 88, 87, 103 u. a.) wahrscheinlich mit Ausnahme der Pferdeställe (Obj. 108, 114, 115), befanden sich außerhalb der Befestigung des Hofes, ebenso wie die meisten Umzäu­ nungen, in die das Vieh getrieben wurde. Sowohl landwirtschaftliche Produkte als auch Rinder konnten in den Hof auch als Abgaben der abhängigen Bevölkerung gelangen. Jagd ist durch nicht ganz 3% aller Knochenfunde von wildlebenden Tieren belegt, Fischfang durch Funde von Angelhaken, Harpunen, Netzgewichten, Fisch­ schuppen und Fischgräten. Handwerkliche Produktion (Hütten- und Schmiedewesen, Metallgießerei und Schmuckherstellung, Holzbearbeitung, Gerberei, Stoffweberei und Töpferei) war im Hof sehr entfaltet und diente zur Befriedigung der höheren Lebensansprüche der herrschenden Gesellschaftsschicht. Sie konzentrierte sich an der Umfanglinie des Hofes (z. B. die Objekte 100, 111 in seiner südlichen Ecke) oder überhaupt außerhalb seiner Befestigung (der Handwerkerbezirk an der NO-Seite des Hofes — Obj. 42, 44—49, 51, 52, und ein anderer an seiner Südseite — Obj. 66, 87). Die innere Fläche des Hofes, mit Ausnahme des kleineren Wirtschafts- und Hand­ werkerareals diente zu Siedlungszwecken. Während jeder Phase des Hofes bestanden mindestens 8—11 Wohnbauten von außergewöhnlich großen Ausmaßen, die an-

374

spruchsvoll aus Holz erbaut waren und zum Teil auf steinernen, mit Mörtel ver­ bundenen Untermauerungen standen, manchmal verputzt und getüncht waren und sinnvoll gebaute Heizvorrichtungen hatten. Einige von ihnen waren zwei- bis dreiräumig, und es ist nicht ausgeschlossen, daß ein Teil davon zu einem großem Palastbäu verbunden war. Große Pfostenhäuser konnten als Treffpunkt bzw. Wohn­ räume der Gefolgschaft dienen. In allen Fällen handelt es sich um eine Architektur, die sich markant von der Bebauung einfacher Landsiedlungen unterscheidet, und das Niveau des Wohnens war hier beträchtlich höher. Das höhere sich in Kleidung und Schmuck widerspiegelnde Lebensniveau und die unterschiedliche gesellschaft­ liche Stellung, die sich in Funden von Waffen, Kampf- und Reiterzubehör kundtut, zeigt sich markant vor allem im Inventar des Kirchenfriedhofes, der auch die ungewöhnliche Zusammensetzung der Hofbewohner bezeugt. Nach den Kindergrä­ bern (43 %), die auf hohe Kindersterblichkeit hinweisen, dominieren Männergräber (38%) vor den Frauengräbern (19%). Das bedeutet, daß eine Reihe von Männern, wahrscheinlich Gefolgschaftsmitglieder, Priester, Sklaven u. a. hier ohne Frauen lebten. Unter der Voraussetzung, daß die Hofbewohner auf dem dortigen Friedhof begraben sind, kann angenommen werden, daß bei einer vorausgesetzten 4—5 prozentigen Mortalität, bei einer Bestattungsdauer von 50—100 Jahren und nach der Errechnung der entsprechenden Durchschnitte die Anzahl der Hofbewohner etwa 100-130 betrug. D i e F u n k t i o n des u n t e r s u c h t e n G e b i l d e s u n d s e i n e Bewertung. Auf Grund der Gesamtcharakteristik der Befestigung und der Bebauung des untersuchten Siedlungsgebietes, der Belege der darin betriebenen Produktionstätig­ keit, der Lebensweise und der gesellschaftlichen Stellung seiner Bewohner, die zum Teil auch aus dem Charakter des entsprechenden Kirchenfriedhofes hervorgeht, ist anzunehmen, daß es sich um einen Herrenhof mit Siedlungs- und Wirtschaftsfunk­ tion gehandelt hat. Befestigte Magnaten- und Fürstenhöfe als Wirtschafts- und Siedlungsgrundeinheiten entstanden überall in der slawischen und nichtslawischen Welt im Zusammenhang mit den Anfängen des feudalen Bodenbesitzes und der feudalen Gesellschaftsordnung überhaupt. Die Angaben über Fürstenhöfe sind in der slawischen Welt aus schriftlichen Quellen bekannt, die sich jedoch nur auf die Aufzählung von höfischen Würdenträgern beschränken und nur lückenhaft die innere Einrichtung und die Funktionen der Höfe erwähnen; auch ihre archäologische Erforschung ist erst in den Anfängen, so daß konkrete Vorstellungen über die Höfe bisher nur sehr unklar gewesen sind. Bedeutend besser sind die Höfe in den schrift­ lichen Quellen des karolingischen Gebietes beschrieben; auch ihre archäologische Erforschung wird schon seit Beginn des 20. Jh. betrieben. Auf Grund einer kritischen Neubewertung der Angaben aus den schriftlichen Quellen und der bisherigen Er­ gebnisse der archäologischen Erforschungen zeigt sich, daß 1. die curtes große spezialisierte wirtschaftliche Unternehmungen waren, die unterteilt (curtis, curticula, pomoerium) sein konnten, aber nicht mußten, und die nicht rechteckig sein mußten, wie vorausgesetzt wurde; daß 2. es sich nicht um Festungen handelte, und deshalb die Schanzen und Wälle nicht durch Dornengewächse geschützt, sondern nur von einer Palisade (tunimus) oder einem Flechtzaun (sepis), selten von einer Mauer umgeben waren. In der Umzäunung befanden sich Tore mit offenen Uberbauten (solarii), die als Wach- und Beobachtungstürme dienten; daß 3. innerhalb der curtis zanlreiche Gebäude (14—33) und neben dem Herrenhaus eine Reihe von Wirtschafts­ bauten (camerae, cellarium, torcolarium, mansiones, stabula, coquina, pistrinum, horrea, spicaria granecae, scurae u a.) bestanden; daß 4. die bisher untersuchten und von Archäologen als curtes bezeichneten Höfe keine curtes waren (es handelte sich um Festungen mit geringer innerer Bebauung, mit mächtiger Befestigung und sukzessiv angebauten Vorburgen); daß 5. die karolingischen Pfalzen aus den curtes

375

mit deren überwiegend wirtschaftlichen Fuktionen hervorgingen, in denen sich jedoch die siedlungsrepräsentative Funktion verstärkte, die sich durch die Um­ wandlung des Herrenhauses in einen Palast, in dem von Zeit zu Zeit der Herrscher wohnte, und durch eine Kirche als Einrichtung höfischer Repräsentation und Aus­ druck der Verbindung von weltlicher und kirchlicher Macht äußerte. Bei einem Vergleich dieser Angaben mit dem in Pohansko festgestellten Sie­ dlungsgebilde stellen wir eine Reihe gemeinsamer Merkmale fest: 1. Der Siedlungs­ komplex in Pohansko war als curtis von einer Holzpalisade umgeben und hatte in der jüngeren Phase ein Tor mit einem offenen Überbau. 2. Er war in einige getrennte Teile gegliedert, in besondere Siedlungs-, Wirtschafts- und Produktions­ bezirke. 3. Die Befestigung war rechteckig, was als Ausdruck karolingischer Renais­ sance antiker Militär- und Wirtschaftseinrichtungen aufzufassen ist. 4. Die innere Bebauung des Siedlungskomplexes in Pohansko hatte in der Art der Pfalzen eine stark betonte siedlungsrepräsentative Funktion; im Hof befand sich eine Kirche, und es ist nicht ausgeschlossen, daß dort auch ein Holzpalast stand. Durch den Vergleich des Komplexes von Pohansko mit der karolingischen curtis entsteht vor uns ein plastisches Bild eines slawischen Herrenhofes, wie es in allge­ meinen Zügen und auf Grund späterer schriftlicher Quellen und archäologischer Indizien für die großmährische Epoche von V . Hruby und J. Poulik dargestellt und unter ostslawischen Bedingungen von L . Niederle, B. A . Rybakov u. a. charakterisiert wurde. Die veröffentlichte Entdeckung des Siedlungskomplex in Pohansko ist ein Beweis dafür, daß Herrenhöfe in der Art der karolingischen curtis in unserem Milieu im 9. Jh. tatsächlich existierten. Es geht um eine der Formen eines früh­ feudalen Sitzes, der noch mit dem Wirtschaftshof des Magnaten verbunden war, der wahrscheinlich den Kern seines Großgrundbesitzes bildete. Durch diese Ent­ deckung wurde die Existenz eines wichtigen Objekts bestätigt, das den frühfeudalen Charakter Großmährens bezeugt. Übersetzt von PhDr. O. Häjek

V E R Z E I C H N I S DER A B B I L D U N G E N .Abb. l. Plan des Burgwalles Bfeclav-Pohansko, seine Lage im Rahmen der CSSR (oben) und die Bezeichnung der Lage des großmährischen Herrenhofes (1). Punktiert — bewaldete Flächen, horizontal schraffiert — Wasserflächen. Abb. 2. Grabungsverlauf des Herrenhofes in den Jahren 1959—1965. Abb. 3. Gesamtplan der durchforschten Fläche des Herrenhofes mit Quadratnetz. Die Bezeichnung eines Quadrates besteht aus dem Buchstaben des Hektars und aus Nummern der N-S und W-O 5-m-Bändern in deren Schnittpunkt er sich befindet; z. B. A 1-52. Abb. 4. Rekonstruktion der älteren Befestigungsphase ohne Innenbebauung (1. und 2. Etappe). Abb. 5. Rekonstruktion des Eingangs in der älteren Befestigungsphase (die Torflügel sind nicht abgebildet). 1 — Innenansicht; 2 — Seitenansicht (Schnitt); 3 — Außenansicht. Abb. 6. Rekonstruktion der jüngeren Befestigungsphase ohne Innenbebauung (1) und ihres Tores: 2 — Innenansicht; 3 — Außenansicht; 4 — Seitenansicht (Schnitt). Abb. 7. Bruchstücke des Lehmbewurfs mit Abdrücken der Holzwände. Abb. 8. Rekonstruktion eines oberirdischen (oben — Obj. 52), und eines eingetieften (unten - Obj. 86) Wohnbaus.

376

Abb. 9. Ein Rekonstruktionsversuch des Baukomplexes des eigentlichen Herrensitzes in der Auffassung von J. V. Spegalskij (Blick von SW und SO). Abb. 10. Rekonstruktion der großen oberirdischen Pfostenbauten. Oben Obj. Nr. 109, unten Obj. Nr. 110. Abb. 11. Rekonstruktion der Heizvorrichtungen und der Öfen für Erzeugungsprozesse. Plan der Uberreste (1) und eine Teilrekonstruktion im Durchschnitt (la) eines Tonofens aus dem Obj. 105; Rekonstruktion einer kaminartigen Feuerstelle aus dem Obj. 37 (2) und eines Eisenschmelzofens aus dem Obj. 48 (3). Abb. 12. Analogien zum Kultobjekt Nr. 39 und Vergleich ihrer Ausmaße (1—6). Rekonstruktionsversuche heidnischer Kultstätten in verschiedenen Maßstaben (7—9). Abb. 13. Vorslawische Funde. Beispiele mesolithischer Steinindustrie (1—8), Fragment eines neolithischen Bombengefäßes (9), einer Bronzesichel ? (10), Bruchstücke von latenzeitlicher Keramik (11—13) und Glasarmbändern (14, 15) und römerzeitliche Scherben (16-19). Abb. 14. Hypothetische Entwicklung und Formen frühslawischer Siedlungskeramik aus den Siedlungsobjekten im Areal des späteren Herrenhofes (1—18) und der Grabkeramik vom naheliegenden Brandgräberfeld (19—25). Unverzierte handge­ machte Keramik (1—6, 19—22), primitiv verzierte und Im Oberteil nachgedrechte Keramik (7—10, 15, 23, 24), voll nachgedrehte und routiniert verzierte Keramik (11-14, 16-18, 25). Abb. 15. Typen und Varianten der Randpröfilieruhg großmährischer Keramik: I — abgerundete (1—17); II — konisch abgeschnittene (18—28); III — zylindrisch abge­ schnittene (29—49); trichterförmig abgeschnittene (50—66); V — waagerecht abge­ schnittene (67-85); VI - rillenartige (86-94); VII - zugespitzte (95-101); VIII gewulstete (102-104); I X - umgebogene (105-106); X - gekerbte (107); X I - ver­ stärkte, reich profilierte (108—129). Abb. 16. Gruppen, Typen (mit römischen Ziffern und Buchstaben bezeichnet) und Formen der großmährischen (1—35) und nachgroßmährischen (36—41) Keramik und ihre Chronologie. Großmährische Töpfe (1—25), Flasche (26), Schüsseln (31—35) und Bruchstücke von Keramik antiker Formen (27—30). Großmährische Keramik aus den Objekten, die der Entstehung des Herrenhofes vorangehen (1—3), aus den Objekten, die in der älteren Phase des Herrenhofes entstanden sind (4—6, 8, 11, 23, 26, 31), aus den Objekten, die in der jüngeren Phase des Herrenhofes erbaut wurden (6, 9, 10, 12, 14-16, 19, 21, 24, 27-30, 32-34) und aus den Objekten, die nach der Zerstörung der Palisadenbefestigung des Herrenhofes errichtet wurden (7, 13, 17, 20, 22, 25, 35). Durchgangsgruppen und Typen sind mit punktierter Linie verbunden. Die einheitliche Verkleinerung der Gefäße verursacht, daß einige eine größere Zeit­ spanne im chronologischen Netz einnehmen, als ihnen zugehört. Abb. 17. Knochengegenstände aus der Kulturschicht: Flechtnadeln (1—13), Schlittknochen (18—23), Knebel (16), Striegel (17), Kammbruchstück (15), verziertes Knochenplättchen (14). Abb. 18. Waffen und Reitzubehör aus der Kulturschicht: Lanzenspitzen (1, 2), Speer­ spitzen (3, 11), Pfeilspitzen (4—10, 12-17), Sporen (18-21), Steigbügelbruchstück (22), Phalere (23), Sattelschlaufe (24), Schnallen und ihre Bruchstücke (25-27, 29), Ring (28), Schlaufe (30). Abb. 19. Messer aus der Kulturschicht. Abb. 20. Messer (3—16), Klappmesser (1—2, 17) und eiserner Messerscheidebeschlag (19) aus der Kulturschicht. Abb. 21. Landwirtschaftliche Geräte — Hacken (1, 7), Bruchstücke von Sicheln (2, 4, 5) und Rebmesser (3, 6) aus der Kulturschicht. Abb. 22. Holzbearbeitungswerkzeuge — Drechslermesser (1, 2), Bohrer (3, 4), Axt­ bruchstücke (5, 6), Reifmesser (7, 8), Klammern (9—18), Bau- und Möbelbeschläge (19—27) aus der Kulturschicht. Abb. 23. Eiserne Nägel (1—32) und Pfriemen (33—48) aus der Kulturschicht. Abb. 24. Axtförmige Eisenbarren (1—4), Tüllengegenstände (5—7), und andere, vielleicht rezente Eisengegenstände (8—14) aus der Kulturschicht. Abb. 25. Schleifsteine aus der Kulturschicht. Abb. 26. Schleifsteine aus der Kulturschicht. Abb. 27. Spinnwirteln aus der Kulturschicht.

377

Abb. 28. Schmucksachen aus der Kulturschicht und Belege ihrer örtlichen Erzeugung: Tiegel (1), Matrize (3), Haarring (4), Riemenzunge (2) und Riemenschlaufe (5). Abb. 29. Hängebeschläge (1-8), Henkel (9-10) und einige Reifenbruchstücke (12-26) von Holzeimern aus der Kulturschicht. Abb. 30. Fragmente eiserner Eimerreifen und verschiedener Blechbeschläge aus der Kulturschicht. Abb. 31. Chronologie der datierbaren Funde aus den Siedlungsobjekten und aus der Kulturschicht des Herrenhofes und die Datierung der Kirche, des Gräberfeldes und der Palisadenbefestigung. A — Zeitspanne der Gründung des mit einer Holzpalisade befestigten Herrenhofes; B — Zeitspanne der Vernichtung der älteren Palisade und des Entstehens der jüngeren Palisade des Herrenhofes; C — Zeitspanne des Unterganges der jüngeren Palisadenbefestigung. Volle Linie — Zeit des häufigsten Vorkommens; punktierter Strich — vereinzeltes oder unsicheres Vorkommen in der Zeit des Antretens oder des Ausklingens der Funde, bzw. der möglichen Gründung oder Vernichtung der Objekte. Abb. 32. Rekonstruktion der zweiten Bauetappe im Rahmen der älteren Befestigungsphase des Herrenhofes. Abb. 33. Rekonstruktion des Herrenhofes in der vierten Bauetappe im Rahmen der jüngeren Befestigungsphase des Herrenhofes. Ein Teil der Bauten überlebt aus den älteren Bauetappen. Abb. 34. Pläne der Gräber aus dem Gräberfeld Nr. II. Abb. 35. Beigaben der Gräber aus dem Gräberfeld Nr. II. Abb. 36. Pläne vereinzelter Gräber aus dem Areal des Herrenhofes (1—8) und ihre Beigaben (9-16).

V E R Z E I C H N I S DER T A F E L N Taf. 1-40. Pläne der Objekte. Taf. 41-101. Die Funde aus den Objekten. Taf. 102—105. Frühslawische Keramik aus der Kulturschicht. Taf. 106—110. Großmährische (mittelburgwallzeitliche) Keramik aus der Kulturschicht. Taf. 111—112. Nachgroßmährische Keramik aus der Kulturschicht.

Taj. I. Gesamtanblick des Burgwalls Bfeclav-Pohansko (1) und der Grabung des großmährischen Herrenhofes (2). Taf. II. Anfangs- (1) und Endphase (2) der Grabung im SW Teil des Herrenhofes. Taf. III. System der Palisadenrillen im SW (1), SO (2) und NW (3) Teil des Herren­ hofes und das Aussehen der Palisadenrillen am Eingang in die ältere (5) und jüngere (4) Palisadenbefestigung. Taf. IV. Die nach der SO-Seite der älteren Palisade erhaltene Rinne (1); ein Teil der Rinnen nach der NW Seite der älteren und jüngeren Palisade (2); die Rinnen nach der SO (3) und SW (4) Seite der jüngeren Palisade. Die Rinne nach der Umzäunung, die mit der älteren Palisade zusammenhängt, durchschneidet das frühslawische Obj. Nr. 9 und wird durch das jüngere großmährische Grab 105 angeschnitten (5). Die Superposition der Gräber Nr. 262—264 über der Rinne nach der kultischen Umzäunung (6). Taf. V. Muster des Mörtels und Verputzes (1-5: Obj. 20; 6-10: Obj. 29; 11-15: Obj. 35) und des Lehmbewurfes mit Rutenabdrücken (16—26). Mörtel mit Stein(6-8) und Rutenabdrücken (11—12); getünchter Verputz (1—4, 10, 13); harter Verputz mit geglätteter Oberfläche (5, 9, 14, 15).

378

Taf. VI. Grubenbauten Nr. 105 - Backhaus (1) und Nr. 20 - Wohnung (2). Taf. VII. Grubenbauten Nr. 86 (1). 84 (4), 98 (5) - Wohnungen, Nr. 88 - Stall (2), Nr. 87 — Schmiede und Stall (3). Die Grubenwohnung 98 wird durch das Obj. 94 mit Mörtelfußboden und mit einer steingepackten Feuerstätte überschichtet. Taf. VIII'. Überreste der großen oberirdischen Bauten mit Pfostenkonstruktion Nr. 107 (1), 109 (2), 110 (3). Taf. IX. Untermauerungen und gemaueurte Ecken der oberirdischen Blockbauten. Die Untermauerung des Obj. Nr. 25 und eines teilweise zugeschütteten Grubenbaus (Gade) Nr. 29 (1); Überreste des Baus Nr. 82 mit gemauerter Ecke (2); Ruinen des Baus Nr. 95 — des Bades (5); die Untermauerung des Obj. Nr. 97 mit steingepackter Feuerstelle (6). Taf. X . Heizvorrichtungen. Gemauerte Ecke des Obj. Nr. 37 mit Feuerstelle und eine Seitenansicht auf ihre Fundamente (1, 2); Gesamtblick auf die Ruinen des Obj. Nr. 37 und auf die steingepflasterte Feuerstelle südlich von ihm (3); umge­ mauerte Feuerstelle aus dem Obj. Nr. 25 (4); erhöhte steingepflasterte Feuerstelle im Obj. Nr. 116 (5); Uberreste eines Tonofens mit Grube am Obj. Nr. 112 (6); Über­ reste eines Tonofens mit Dachvorsprung am Obj. Nr. 108 (7). Taf. X I . Lehmbestriche von Feuerstellen oder Öfen: Obj. Nr. 44 (1), 46 (5), 3 (6); Ruinen des Tonofens im Obj. Nr. 24 (4); Ruinen eines Steinofens mit lehmgestri­ chenem Feuerraum aus dem Obj. Nr. 75 (2, 3). Taf. XII. Überreste der Steinöfen oder steingepackter Feuerstätten aus dem Obj. Nr. 86 (1), 117 (2), 94 (3), 118 (4), 97 (5), 127 (6). Taf. XIII. Die Funde aus den Objekten mit unverzierter handgemachter frühsla­ wischer Keramik. Eine gedrehte spätrömerzeitliche oder völkerwanderungszeitliche Scherbe aus feingeschlämmtem Ton (7, 8) und Beispiele primitiver Verzierung (4-6, 10). Taf. XIV. Primitiv verziertes frühslawisches Gefäß (1) und ein Tonteller (2). Taf. XV. Verzierte frühslawische Keramik. Spuren nach Abstreichen der Tonwülste (3). Taf. XVI. Großmährische Keramik der I. Gruppe. Taf. XVII. Großmährische Keramik der Gruppe Ia (1, 2) und Ib (3, 4). Taf. XVIII. Großmährische Keramik der Gruppe Ic (1) und Id (2 — sg. BluöinerTyp). Taf. XIX. Großmährische Keramik der Gruppe IIa (1, 2) und IIb (3) mit Engobe und mit dunklen Streifen bemalte Scherben (4—7). Taf. XX. Großmährische Keramik der III. (1) und IV. Gruppe (2, 3). Taf. X X I . Großmährische Keramik der IV. Gruppe (1, 2). Taf. XXII. Großmährische Keramik der V. Gruppe aus fein geschlämmtem Ton, mit mikroskopischem Sand gemagert und auf der Fußtöpferscheibe hergestellt. Gefäß aus dem Grab Nr. 348 (2) und Abguß der Drehspuren auf seiner Innenseite (1). Tof. XXIII. Großmährische Keramik der VI. Gruppe (der sg. antiken Formen, 1—10), der VII. Gruppe aus porösem Ton (11) und der VIII. Gruppe aus Graphitton (12, 13). Taf. XXIV. Großmährische Schüsseln (1—6) und Lehmwanne aus dem Obj. Nr. 52 (7). Taf. XXV. Technische Bodenzeichen. Taf. XXVI. Plastische Bodenzeichen. Taf. XXVII. Nachgroßmährische Keramik aus Graphitton. Taf. X X V I I I . Scherbenschliffe einzelner Keramikgruppen. 1 — I. Gr. — mit grobem Sand und Steinchen gemagert (aus dem Gefäß Taf. 95:1 — Obj. Nr. 112); 2 — III. Gr. — stahlgraue hartgebrannte Ware mit körnigem Sand gemagert, mit waagerecht abgeschnittenen Randlippen (aus dem Gefäß Taf. 91:2 - Obj. Nr. 105); 3 — IV. Gr. — mit körnigem Sand im Ton und mit gerillten Randlippen (aus dem Gefäß Taf. 82:1 — Obj. Nr. 98); 4.— V. Gr. — aus fein geschlämmtem Ton mit mikroskopischem Sand (aus dem Gefäß Taf. 58:1 — Obj. Nr. 45); 5 — VI. Gr. — aus fein geschlämmten Ton mit Zusatz von zerschlagenen Scherben (Schamotte-Beimischung), sg. Keramik antiker Formen (aus der Scherbe Taf. 50:7 — Obj. Nr. 24); 6 - VII. Gr. — mit Kalksteinsand und Muschelscherben gemagert, was die Scherben porös macht (aus der Scherbe Taf. X X I I I :11 - Obj. Nr. 29); 7 - VIII. Gr. - aus Graphitton (aus dem nachgroßmährischen Gefäß Taf. 112:8); 8 — aus dem weißgrauen nachgroßmährischen Gefäß aus leichtem fein geschlämmtem Ton mit zufälligen Beimischun­ gen größerer Sandkörner (Taf. 112:1).

379

SEZNAM

LITERATURY

A L E Š K O V S K I J M . C H . : K u r g a n y russkich d r u ž i n n i k o v X I - X I I vv. S A 1960, N o 1, 70-90. A N T O N O V A V . : A u l t na Omurtag p ř i s. C a r K r u m . ( P r o u č v a n i j a 1960—1961 g.) Archeologija (Sofia) 5, 1963, kn. II, 49-56. A R T A M O N O V M . I.: S l a v j a n ě i bolgare v P o d n ě p r o v j e . Berichte ü b e r den II. I K S A , B e r l i n 1970, 119-132. A U L I C H V . V . : Zimnivske gorodišče. Slovjanska pamjatka VI—VII st. n. e. v Z a chidnij V o l i n i . K i j i v 1972. A V D U S I N D. A . : Polevaja archeologija SSSR. M o s k v a 1972. B A R A N V . D . : R a n n ě s l a v j a n s k o j e poselenije u s. R i p n ě v a ( R i p n ě v II) na Z á p a d n o m Buge. M I A 1 0 8 (Slavjaně n a k a n u n ě obrazovanija K i j e v s k o j Rusi), M o s k v a 1963, 351-365. B A R A N V . D . : R a n n i slovjani m i ž Dnistrom i Pripjattju. K i j i v 1972. B A R T H E L H . J . : Schlittknochen oder K n o c h e n g e r ä t e ? A l t - T h ü r i n g e n 10, 1969, 205 až 227. B A S S E R M A N N - J O R D A N F . v.: Geschichte des Weinbaus I. Frankfurt a. M . 1923. B A U M E W . l a : Die Wikinger. Vorgeschichte der deutschen S t ä m m e (hrsg. von H . Reinerth) III, B e r l i n 1940, 1277-1360. B E H M G . : Eine s p ä t s l a w i s c h e Siedlung bei B e r l i n - K a u l s d o r f . P Z 32/33, 1941/1942, 260n. B E H M - B L A N C K E G . : F r ü h e Burgen und S t ä d t e . B e r l i n 1954. B E N D A K . : L e tresor de N a g y s z e n t m i k l ó s sous une l u m i ě r e nouvelle. Byzantinoslavica 21, 1960, 282-287. B E N D A K . : Contribution h ľ é t u d e du style der parures de l a Grande Moravie. Byzantinoslavica 22, 1961, 55—64. B E N D A K . : K a r o l í n s k a složka b l a t n i c k é h o nálezu. S I A 11/1, 1963, 199—222. B E R A N O V Á M . : S l o v a n s k é žňové n á s t r o j e v 6.-12. století. P A 48, 1957, 99—117. B E R A N O V A M . : H r a d i š t n í n ů ž k y v Československu. P A 58/2, 1967, 571-579. B E R A N O V Á M . : N e j s t a r š í s l o v a n s k é podkovy a p o č á t e k n o v o d o b é h o z á p ř e h u koní. S b N M 24, 1970, 6. 1/2, 15-19. B E R A N O V Á M . : S l o v a n s k ý h r o m a d n ý nález ze Semic. A R 24, 1972, 629-643. B E R E Z O V E C D . T.: C h a r i v s k i j skarb. Archeolohija (Kijiv) 6, 1952, 109-119. B E R E Z O V E C D . T.: Poselenija uličej na r. T j a s m i n ě . M I A 108 (Slavjaně n a k a n u n ě obrazovanija K i j e v s k o j Rusi), M o s k v a 1963, 145—208. B I A L E K O V Á D . : Z á c h r a n n ý v ý s k u m s l o v a n s k ý c h sídlisk v N i t r i a n s k o m H r á d k u a Bešeňove, okr. Š u r a n y . S1A 6/2, 1958, 388-413. B I A L E K O V Á D . : N o v é v č a s n o s l o v a n s k é nálezy z j u h o z á p a d n é h o Slovenska. SI A 10/1, 1962, 97-148. B I A L E K O V Á D . : S l o v a n s k é p ř í b y t k y a d e h t á r s k e jamy v Bojniciach. A R 14, 1962, 823-824, 827-841. B I A L E K O V Á D . : V ý s k u m s l o v a n s k é h o hradiska v Pobedime v rokoch 1959-1962. A R 15. 1963, 316, 349-364, 369-372.

381

B I A L E K O V A D . : V ý s k u m s l o v a n s k é h o hradiska v Pobedime r. 1964. A R 17, 1965, 516, 530-538. B I A L E K O V A D . : Z u r Datierung der oberen Grenze des Prager Typus in der S ü d ­ westslowakei. A R 20, 1968, 619-625. B I A L E K O V A D . : V ý s k u m s l o v a n s k é h o hradiska v Pobedime, okr. T r e n č í n . A R 2 4 , 1972, 121-129. B O B R I N S K I J A . A . : D r e v n é r u s s k i j g o n č a r n y j krug. S A 1962, No 3, 33-52. B Ö H N E R K . : Die f r ä n k i s c h e n A l t e r t ü m e r des Trierer Landes. B d . 1. B e r l i n 1958. B O R K O V S K Ý I.: S t a r o s l o v a n s k á k e r a m i k a ve s t ř e d n í E v r o p ě . P r a h a 1940. (Zkratka: Stsl. keramika.) B O R K O V S K Ý I.: O b y t n é stavby s l o v a n s k é v n o v ý c h archeologických objevech. C L 41, 1954, 59-71. B O R K O V S K Ý I.: U k o n č e n í v ý z k u m u na L e v é m H r a d c i . A R 7, 1955, 637-638, 653 až 659. B O R K O V S K Ý I.: L e v ý Hradec, n e j s t a r š í sídlo P ř e m y s l o v c ů . P r a h a 1965. B O U Z E K J . : K l a s i c k é metody t ř í d ě n í . Nové archeologické metody. P r a h a 1971, 31 až 54. B R A N D T K . , B E C K H . : E i n Grosshaus mit R ö s s e n e r K e r a m i k i n Bochum-Hiltrop. G e r m a n i a 32, 1954, 260-269. B U B E N Í K J . : K problematice železné misky tzv. slezského typu. A R 24, 1972, 542 až 567. B U D I N S K Ý - K R l C K A V . : P a m i a t k y p r a v e k é a h r a d i š t n é z K ú t o v (okr. Skalica) v Slovenskom N á r o d n o m m ú z e u v T u r č . Sv. Martine. P A 4 3 , 1947/1948, 108-116. C I B U L K A J . : Z u r F r ü h g e s c h i c h t e der Architektur i n M ä h r e n (800-900). Festschrift K . M . Swoboda z u m 28. 1. 1959. 55-74. C O M S A M . : L a civilisation balcano-danubienne (IX —XI« siěcles) sur l a territoire de l a R. P . Roumanie. Origine, évolution et appartenence ethnique. Dacia 7, 1963, 413-436. C O M S A M . : Töpferöfen aus dem I X . — X . Jh., freigelegt bei Dragosloveni, K r e i s Vrancea. S1A 18/1, 1970, 119-127. Č E R N O H O R S K Ý K . : K e r a m i k a a feudalismus. C L 39, 1952, 223-230. Č E R N O H O R S K Ý K . : K e r a m i k a a feudalismus II. C L 4 0 , 1953, 21-31. Č E R N O H O R S K Ý K . : K problematice Dolních Věstonic v č a s n é m s t ř e d o v ě k u . C M M B 50, 1965, 63-108. Č E R V I N K A I. L . : S l o v a n é na M o r a v ě a říše v e l k o m o r a v s k á . B r n o 1928. C l L I N S K A Z . : Slawisch-awarisches G r ä b e r f e l d i n N o v é Z á m k y . Bratislava 1966. C l L I N S K Á Z . : F r ü h m i t t e l a l t e r l i c h e s G r ä b e r f e l d i n Zelovce. Bratislava 1973. D E H N W., S A N G M E I S T E R E., K I M M I G W . : Die Heuneburg beim Talhof. Germania 32, 1954, 22-59. D E L E K T A J . : B a d a n i a na podgrodziu w L i s e w i e w pow. wa.brzeskim, w ziemie c h e l m i ň s k i e j . W A 16, 1939-1948, 304-312. D I T T R I C H Z . R . : Z u r religiösen U r - und F r ü h g e s c h i c h t e der Slawen. J f G O E 9, 1961, 481-510. D Ö L L I N G H . : Haus und H o f i n westgermanischen Volksrechten. M ü n s t e r - W e s t f a l l e n 1958. D O N A T P . : Haus und Hof. Die Slawen in Deutschland. B e r l i n 1970, 138-147. D O N A T P . : Z u r Nordausbreitung der slawischen G r u b e n h ä u s e r . Z f A 4, 1970, 250 až 269. D O P P E L F E L D O., B E H N G . : Das germanische Dorf auf dem B ä r h o r s t bei Nauen. P Z 28/29, 1937/1938, 284n. D O S T Á L B . : D r e v n ě s l a v j a n s k i j mogilnik v M o r a v s k o m 2 i ž k o v ě (r. B ř e c l a v ) . S P F F B U E 1, 1956, 91-106. e

382

D O S T Á L B . : V ý z k u m v e l k o m o r a v s k é h o hradiska Pohanska u B ř e c l a v i . Slovácko 3, 1960, 17-33. D O S T A L B . : S l o v a n s k á minulost Pohanska. B ř e c l a v 1964. D O S T Á L B . : Das V o r d r i n g e n der g r o s s m ä h r i s c h e n materiellen K u l t u r i n die N a c h ­ b a r l ä n d e r . M a g n a M o r a v i a . P r a h a 1965, 361—416., D O S T Á L B . : S l o v a n s k é prsteny z d o b e n é d v ě m a v o d o r o v n ý m i r ý h a m i . S P F F B U E 10, 1965, 231-252. D O S T Á L B . : S l o v a n s k á p o h ř e b i š t ě ze s t ř e d n í doby h r a d i š t n í na M o r a v ě . P r a h a 1966. (Zkratka: Slov. pohřebiště.) D O S T Á L B . : T y p y s l o v a n s k ý c h sídlištních o b j e k t ů z B ř e c l a v i - P o h a n s k a . S P F F B U E 2, 1967, 81-132. D O S T Á L B . : K prehistorii a protohistorii B ř e c l a v i . B ř e c l a v — d ě j i n y m ě s t a . B ř e c l a v 1968, 9-44. D O S T Á L B . : S l o v a n s k é k u l t o v n í m í s t o na Pohansku u B ř e c l a v i ? W M 20, 1968, 3-25. D O S T Á L B . : K v ý z n a m u p e t r o g r a f i c k é h o studia s t a v e b n í h o kamene velkomorav­ s k ý c h hradišť. S P F F B U E 13, 1968, 215-217. D O S T Á L B . : O p e v n ě n í v e l m o ž s k é h o dvorce na Pohansku u B ř e c l a v i . S P F F B U E 14, 1969, 181-218. D O S T Á L B . : K rekonstrukci k ů l o v ý c h d o m ů z B ř e c l a v i - P o h a n s k a . S b N M 24, 1970, č. 1/2, 33-37. D O S T Á L B . : S e v e r o v ý c h o d n í p ř e d h r a d í B ř e c l a v i - P o h a n s k a . S P F F B U E 1 5 , 1970, 177 až 144. D O S T A L B . : K otázce v e l m o ž s k ý c h d v o r c ů u S l o v a n ů . P A 61/1, 1970, 270—278. D O S T Á L B . : E i n slawischer Herrenhof des 9. Jahrhunderts i n B ř e c l a v - P o h a n s k o . Berichte ü b e r den II. I K S A , B d . III, B e r l i n 1973, 299-306. D O S T Á L B . , S T E L C L J . , M A L I N A J . : K a m e n n é brousky z a r e á l u v e l k o m o r a v s k é h o v e l m o ž s k é h o dvorce na Pohansku u B ř e c l a v i . S P F F B U E 16, 1971, 175-184. D O V Z E N O K V . J . : Zemlerobstvo d r e v ň o j R u s i . K i j i v 1961. D Ů T K O P., L E D E R E R F., F E R J E N C l K P., Č Í Ž E K L . : D r e v e n é k o n š t r u k c i e . P r a h a

1966. D Y M A C Z E W S K A U., D Y M A C Z E W S K I A., HILCZERÓWNA Z.: Wyniki badaň wykopaliskowych n a grodzisku u Styrmen, okrQg Ruse (Bulgaria) w l a t á c h 1961— 1964. Slávia A n t i q u a 13, 1966, 271-323. E I S N E R J . : E i n Hortfund der ä l t e r e n B u r g w a l l z e i t aus der Slowakei. A l t b ö h m e n und A l t m ä h r e n 1, 1941, 153-171. E I S N E R J . : D e v í n s k a N o v á Ves. S l o v a n s k é p o h ř e b i š t ě . B r a t i s l a v a 1952. ( Z k r a t k a : Děv. N o v á Ves.) E I S N E R J . : P o č á t k y českého š p e r k u . P A 46, 1955, 215-226. E I S N E R J . : Rukověť s l o v a n s k é archeologie. P r a h a 1966. F E D O R O V - D A V Y D O V G . A . : Tigaševskoje gorodišče. Archeologičeskije raskopki 1956, 1958 i 1959 gg. M I A 1 1 1 (Kujbyševskaja archeologičeskaja ekspedicija I V ) . M o s k v a 1962, 49-89. F E D O R O V G . B . : S l a v j a n ě P o d n ě s t r o v j a . P o sledam d ř e v n í c h kultur. D r e v ň a j a Rus. M o s k v a 1953, 123-154. F E D O R O V G . B . : Naselenije jugozapada SSSR v I — n a č a l e II tysjačeletija našej ery. Sov. etn. 1961, N o 5, 80—106. F E D O R O V G . B . : Drevnijě slavjaně v Prutsko-Dněstrovskom měždurečje. Moskva 1966. F E H R I N G G . P . : Die Stellung des f r ü h m i t t e l a l t e r l i c h e n Holzkirchenbaues i n der Architektargeschichte. J d R G Z M 14, 1967, 179-197. F E H R I N G G . P . : Unterregenbach. K i r c h e n , Herrensitz, Siedlungsbereiche. Stuttgart 1972, I—III. F I A L A Z . : Pokus o s y n t é z u d ě j i n S t a r é Moravy. C s C H 12, 1964, 230-231.

383

F I A L A Z . : Bemerkungen zur Frage des soziologischen Charakters des G r o s s m ä h r i ­ schen Reiches. Das G r o s s m ä h r i s c h e Reich, P r a h a 1966, 303—306. F I L I P J . : P r a v ě k é Československo. P r a h a 1948. F I L I P J . : K e l t o v é ve s t ř e d n í E v r o p ě . P r a h a 1956. F I L I P O W I A K W . : S l o w i a ň s k i e miejsca kultowe z Trzebiatowa, pow. Gryfice. M a t e ­ r i á l y Zachodnio-Pomorskie 3, 1957, 75—97. F R I E D R I C H F . C : S t a r o s l o v a n s k ý h r o m a d n ý n á l e z v Letech u Dobřichovic. O P 13, 1946, 39-44. F R O L E C V . : K u l t u r n í společenství a i n t e r e t n i c k é vztahy v l i d o v é m stavitelství v P o d u n a j í . Rozpravy ČSAV 80, 1970, seš. 3. F R O L E C V . : Das Rebmesser i n den tschechischen L ä n d e r n . V P S 7 , 1972, 243—273. G E N S E N R . : Die Kesterburg auf dem Christenberg. Hessenland — Geschichte, L a n d ­ schaft und V o l k s t u m . M a r b u r g 1966. G E N S E N R . : Der Christenberg bei M ü n c h h a u s e n und seine Bedeutung. Hessisches Jahrbuch f ü r Landesgeschichte 18, 1968, 14—26. G I E Y S Z T O R A . : Z a m ě t k i o centralnom u p r a v l e n i i v slavjanskich gosudarstvach v I X — X I v v . Stanovlenije r a n n ě f e o d a l n y c h slavjanskich gosudarstv. K i j e v 1972, 67-89. G I F F E N A . E . v a n : Die Wurtenforschung i n Holand. Probleme der K ü s t e n f o r s c h u n g i m s ü d l i c h e n Nordseegebiet 1, 1940. G I F F E N A . E . v a n : P r ä h i s t o r i s c h e Hausformen auf S a n d b ö d e n i n den Niederlanden. G e r m a n i a 36, 1958, 35—72. G Ö R I C H W . : Das Gronauer A l t e Schloss ü b e r der Salzböde. Hessisches Jahrbuch für Landesgeschichte 1, 1951, 25—41. G Ö R I C H W . : Rastorte an alten Strassen. E i n Beitrag zur Hessischen Strassen- und Siedlungsgeschichte. Festschrift E . E . Stengel. M ü n s t e r - K ö l n 1952, 473n. G Ö R I C H W . : Hessische C u r t i s - F a h r t . M a r b u r g 1963. Maschinenschrift. G R E K O V B . D . : K y j e v s k á Rus. P r a h a 1953. G R I M M P . : Die W a l l b u r g „Der Kessel" bei Kretzschau-Groitzschen, K r e i s Zeitz. J f M V 35, 1951, 161-193. G R I M M P . : D i e vor- und f r ü h g e s c h i c h t l i c h e n B u r g w ä l l e der B e z i r k e H a l l e und Magdeburg. B e r l i n 1958. G R I M M P . : Z w e i bemerkenswerte G e b ä u d e i n der Pfalz Tilleda. P Z 41, 1963, 62—82. G R I M M P . : Z u m Hausbau i n der Vorburg der Pfalz Tilleda. V a r i a archaeologica. B e r l i n 1964, 369-371. G R I M M P . : Z u m Stand der Ausgrabungen i n der Pfalz T i l l e d a am Kyffhäuser. J f M V 49, 1965, 99-138. G R I M M P . : Die Pfalz T i l l e d a a m Kyffhäuser. T i l l e d a 1969. G R I M M P . : Z u m Ofen i n der f r ü h m i t t e l a l t e r l i c h e n A r c h ä o l o g i e . Archäologisches zu niederdeutsch Döns, bairisch T ü r n i t z . A u F 16, 1971, 279-282. G R J A Z N O V M . P . : T e c h n i k a grafičeskoj rekonstrukcii formy i r a z m ě r o v gliňanoj posudy po fragmentam. S A 8, 1946, 306—318. G U Y A N W . U . : Einige K a r t e n zur Verbreitung des Grubenhauses i n Mitteleuropa i m ersten nachchristlichen Jahrtausend und einige Hinweise auf das a r c h ä o l o ­ gische P r o b l e m der v ö l k e r w a n d e r u n g s z e i t l i c h e n Hausformen der Schweiz. J d S G f U 42, 1952, 174-197. H A B O V S T I A K A . : P o l n o h o s p o d á r s t v o na Slovensku v 9.—11. stor. O počiatkoch s l o v e n s k ý c h dejín. B r a t i s l a v a 1965, 55—80. H A C H U L S K A - L E D W O S R . : W c z e s n o á r e d n i o w i e c z n a osada w Nowej Hucie-Mogile. M a t e r i á l y archeologiczne Nowej H u t y 3, 1970. H A M P E L J . : A l t e r t ü m e r des f r ü h e n Mittelalters i n Ungarn. I—III. Braunschweig 1905. H E J N A A . : P ř í s p ě v e k k otázce p ů v o d u a v ý z n a m u k r u h o v é h o b l a t n é h o h r á d k u v C e c h á c h . P A 48, 1957, 218-237.

384

H E J N A A . : P ř í s p ě v e k k p o z n á n í n e j s t a r š í c h p a n s k ý c h sídel v C e c h á c h . V P S 2, 1958, 287-303. H E J N A A . : K s i t u a č n í a s t a v e b n í formaci f e u d á l n í h o s í d l a v E v r o p ě . P A 56, 1965, 513-583. H E N S E L W . : G r ó d wczesnodziejowy w K l e č k u w pow. G n i e ž n i e ň s k i m . W A 16, 1939, 265-303. H E N S E L W . : S l o w i a ň s c z y z n a w c z e s n o š r e d n i o w i e c z n a . P o z n a ň 1952. H E R R M A N N J . : Die Ergebnisse der Ausgrabungen i m slawischen B u r g w a l l von Tornow, K r . Calau. A u f 8, 1963, 151-154. H E R R M A N N J . : Tornow und Vorberg. E i n Beitrag zur F r ü h g e s c h i c h t e der Lausitz. B e r l i n 1966. H E R R M A N N J . : Siedlung, Wirtschaft und gesellschaftliche V e r h ä l t n i s s e der s l a w i ­ schen S t ä m m e zwischen Oder, Neisse und Elbe. B e r l i n 1968. H I L C Z E R Ó W N A Z . : Z b a d a ň nad genéza, ceramiki w c z e s n o š r e d n i o w i e c z n e j . A r c h . Polski 8, 1963, 318-331. H I L C Z E R Ó W N A Z . : G r u n d z ü g e der K u l t u r der slawischen S t ä m m e i n S ü d g r o s ­ spolen. Z f A 1, 1967, 278-297. H I N Z H . : Z u m Problem der karolingischen Curtes. P Z 43/44, 1965/66, 320. H I N Z H . : Die Stellung der Curtes innerhalb des karolingischen Wehrbaues. G e r ­ mania 45, 1967, 132-133. H O L O W I Ň S K A Z . : W c z e s n o š r e d n i o w i e c z n e grodzisko w Bonikowie w powiecie K o š c i a ň s k i m . P o z n a ň 1956. H R U B Y V . : P o z d n ě h r a d i š t n í pec v Kudlovicích. S b V 12, 1941, 54-55. H R U B Y V . : S t a r é Město. V e l k o m o r a v s k é p o h ř e b i š t ě N a V a l a c h . P r a h a 1955. (Zkratka: SMV.) H R U B Ý V . : V ě t r n ý m l ý n z doby h r a d i š t n í . S P F F B U E 1, 1956, 107-114. H R U B Y V . : S l o v a n s k é k o s t ě n é p ř e d m ě t y a jejich v ý r o b a na M o r a v ě . P A 48, 1957, 118-217. HRUBÝ V . : C a s n ě s t ř e d o v ě k é sídliště v K u d l o v i c í c h d a t o v a n é m i n c í . C M M B 42, 1957, 43-68. H R U B Ý V . : Klíče z doby h r a d i š t n í na M o r a v ě . C M M B 43, 1958, 49-66. H R U B Ý V . : V e l k o m o r a v s k á m ě s t a a v e l m o ž s k é dvorce. R e f e r á t y L i b l i c e 1961, 100 až 106. HRUBÝ V . : P ř í s p ě v e k k p o z n á n í v e l k o m o r a v s k é h o obydlí. P A 52/2, 1961, 488—497. H R U B Ý V . : S t a r é Město — Velehrad, ú s t ř e d í z doby v e l k o m o r a v s k é říše. P r a h a 1964. HRUBÝ V . : S t a r é Město. V e l k o m o r a v s k ý Velehrad. P r a h a 1965. (Zkratka: S M V V . ) HRUBÝ V . : K e r a m i k a antických, t v a r ů v době v e l k o m o r a v s k é . C M M B 50, 1965, 37 až 62. H R U B Ý V . : Sídliště z pozdní doby ř í m s k é ve Zlechově. A R 19, 1967, 643-658. C H A V L J U K P . I.: R a n n é s l a v j a n s k i j e poselenija v s r e d n ě j časti J u ž n o g o P o b u ž j a . S A 1961, No 3, 187-201. C H A V L J U K P . I.: R a n n é s l a v j a n s k i j e poselenija Semenki i S a m č i n c y v s r e d n ě m těčenii J u ž n o g o Buga. M I A 108 (Slavjaně n a k a n u n ě obrazovanija Kijevskoj Rusi), M o s k v a 1963, 320-350. C H O T E K K . : P l e t e n é stavby na Slovensku. Slovenský n á r o d o p i s 2, 1954, 237—284. C H R O P O V S K Ý B . : S l o v a n s k é pohrebisko z 9. st. vo V e l k o m Grobe. S1A 5/1, 1957, 174-239. C H R O P O V S K Ý B . : S l o v a n s k é pohrebisko v Nitre na L u p k e . S1A 10/1, 1962, 175-240. C H V O J K A V . V . : Drevnije obitatěli S r e d n ě g o P o d n ě p r o v j a i i c h k u l t u r a v doistoričeskije vremena. K i j e v 1913. C H Y N K U I. G . : K e r a m i k a slavjan P o d n ě s t r o v j a v X - X I I v v . Izvěstija A N M o l d S S R , No 2, 1971.

385

J A H N M . : Der Reitersporn, seine Entstehung und f r ü h e s t e Entwicklung. L e i p z i g 1921. J A K O V L E V A O. A . : Drevnosti mordovskogo naroda. Saransk 1941. J A N K U H N H . : Haithabu, ein Handelsplatz der Wikingerzeit. N e u m ü n s t e r 1955. J A N O T K A M . : P ř í p r a v a a užití š t í p a n é h o d ř e v a v t r a d i č n í v ý r o b ě . C L 50, 1963, 152-163. J A N O T K A M . : D ř e v o v t r a d i č n í r u k o d ě l n é v ý r o b ě . M u z e j n í a v l a s t i v ě d n á p r á c e 5, 1967, 196-205. J U S T O V Á J . : K o v á n í p á s u s motivem gryfa z doby a v a r s k é říše na s t a r o h r a d i š t n í m sídlišti v poloze „ S t a r é B a d r y " u O p o l á n e k , okr. N y m b u r k . S b N M 24, 1970, č. 1/2, 55-63. K A L A N D R A Z . : České p o h a n s t v í . P r a h a 1947. K A L O U S E K F . : V e l k o m o r a v s k é h r a d i š t ě ve Z n o j m ě - H r a d i š t i na M o r a v ě . S P F F B U C 2, 1955, 9-30. K A L O U S E K F . : V e l k o m o r a v s k é h r a d i š t ě Pohansko u B ř e c l a v ě . A R 12, 1960, 496, 505-530. K A L O U S E K F . : D i e g r o s s m ä h r i s c h e Burgwallstadt B ř e c l a v - P o h a n s k o . S P F F B U E 5, 1960, 5-22. K A L O U S E K F . : V e l k o m o r a v s k é h r a d i š t n í m ě s t o B ř e c l a v - P o h a n s k o . B ř e c l a v 1961. K A L O U S E K F . : N ě k t e r é n o v é poznatky k s t a v e b n í technice v e l k o m o r a v s k é archi­ tektury. S P F F B U F 5, 1961, 135-150. K A L O U S E K F.: Výsledky archeologického výzkumu velkomoravského hradiště B ř e c l a v - P o h a n s k o v letech 1959-1962. S b o r n í k A Ú Č S A V F . V i l d o m c o v i , II, Brno 1963, 87-88, tab. 28. K A L O U S E K F . : V e l k o m o r a v s k á pevnost Pohansko u B ř e c l a v ě . A l m a n a c h Velká Morava, B r n o 1965, 45-60. K A L O U S E K F . : Habitat m é s o l i t h i q u e á Pohansko pres de B ř e c l a v (Moravie). Investigations a r c h é o l o g i q u e s en Tchécoslovaquie, Prague 1966, 39. K A L O U S E K F . : Bewaffnung und Heereswesen i m G r o s s m ä h r i s c h e n Reich. Gross­ m ä h r e n und die christliche M i s s i o n bei den Slawen. Wien 1966, 85—92. K A L O U S E K F . : B ř e c l a v - P o h a n s k o I. V e l k o m o r a v s k é p o h ř e b i š t ě u kostela. Archeolo­ gické prameny z p o h ř e b i š t ě . B r n o 1971. K A M E N É C K I J I. S.: K teorii sloja. Statistiko-kombinatornyje metody v archeologii. M o s k v a 1970, 84-85. K A R A M A N L . : Iz kolijevke hrvatske prošlosti. Zagreb 1930. K A R G E R M . K . : Drevnij K i j e v I. M o s k v a — Leningrad 1958. K A V A N J . : K a m e n n é s l o v a n s k é p ř e s l e n y v českých z e m í c h . A R 9, 1957, 629—632, 649-652. K A V A N J . : K a m e n n é brousky a jejich funkce u S l o v a n ů na n a š e m území. S b C s S A 1, 1961, 39-44. K A V A N J . : H ř e b l o v i t é n á s t r o j e a jejich problematika. S b C s S A 4, 1970/71, 123-131. K A 2 M I E R C Z Y K J . : Budownictwo mieszkaniowe z drewna w V I — X I I I w i e k u na obszarze Sla.ska. A r c h . P o l s k i 14, 1969, 167—211. K I R P l C N I K O V A . N . : D r e v n ě r u s s k o j e oružje 2. A r c h S S S R S A I , E 1-36, Moskva Leningrad 1966. K L A N I C A Z . : Vorbericht ü b e r die Ergebnisse der G r a b u n g des slawischen B u r g ­ walles i n M i k u l č i c e für das J a h r 1963. P ř e h l e d v ý z k u m ů 1963, B r n o 1964, 44-51, tab. 23-30. K L A N I C A Z . : Vorbericht ü b e r die Grabungsergebnisse des altslawischen B u r g ­ walles i n M i k u l č i c e für das J a h r 1964. P ř e h l e d v ý z k u m ů 1964, B r n o 1965, 55-60, tab. 19-27, 44-49. K L A N I C A Z . : V ý z k u m hradiska v Mikulčicích v roce 1965. P ř e h l e d v ý z k u m ů 1965, B r n o 1966, 54-65, tab. 13-16, 38-42.

386

K L A N I C A Z . : P ř e d b ě ž n á z p r á v a o v ý z k u m u s l o v a n s k é h o hradiska v Mikulčicích za rok 1966. P ř e h l e d v ý z k u m ů 1966, B r n o 1967, 41-51, tab. 14-29, 42-47. K L A N I C A Z . : V ý s l e d k y č t r n á c t é sezóny v ý z k u m u v Mikulčicích (okr. H o d o n í n ) . P ř e ­ hled v ý z k u m ů 1967, B r n o 1968, 61-85, tab. 45-69. K L A N I C A Z . : P ř e d v e l k o m o r a v s k ý horizont v Mikulčicích a jeho vztahy k P o d u n a j í . A R 19, 1967, 686-692. K L A N I C A Z . : Z u r Frage der A n f ä n g e des Burgwalles V a l y bei Mikulčice. A R 20, 1968, 626-644. K L A N I C A Z . : V e l k o m o r a v s k ý g o m b í k . A R 22, 1970, 421-446. K L A N I C A Z . : Pokus o t ř í d ě n í k e r a m i k y z Mikulčic. S b o r n í k J . P o u l í k o v i k š e d e s á t i n á m . B r n o 1970, 103—114. K L A N I C A Z . : V e l k o m o r a v s k é ř e m e s l o . Liberec 1972. K L Í M A B . : S t a v e b n í k o v á n í s l o v a n s k é sídlištní architektury na M o r a v ě . I—III. B r n o 1973. D i p l o m n í p r á c e . K O C K A W . : G r ó d plemionny i piastowski w G n i e ž n i e w š w i e t l e wykopalisk. G n i e ž n o w zaraniu dziejów (ot VIII—XIII wieku) w š w i e t l e wykopalisk. P o z n a ň 1939, 15-40. K O L C I N B . A . : Cornaja metallurgija i metalloobrabotka v drevnej R u s i . M I A 32. M o s k v a 1953. K O L C I N B . A . : Z e l e z n o o b r a b a t y v a j u š č e j e remeslo Novgoroda Velikogo (Produkcija, těchnologija). M I A 65 (Trudy Novgorodskoj archeologičeskoj ekspedicii II), M o s k v a 1959, 7-120. K O R O S E C J . : O s t á v a b r o n č a n i h matrica za otiskivanje u B i s k u p i j i kod K n i n a . S P III/6, 1958, 29-44. K O S T R Z E W S K I J . : K u l t u r a prapolska. P o z n a ň 1947. K O V A L E V S K I J A . P . : K n i g a A c h m e d a ibn-Fadlana o jego p u t ě š e s t v i i na V o l g u v 921-922 gg. Charkov 1956. K R A T O C H V Í L Z . : D i e Tiere des Burgwalles Pohansko. P ř í r o d o v ě d n é p r á c e ú s t a v ů ČSAV v B r n ě . N . S. III, 1969, 1. K R A T O C H V Í L Z . : Wildlebende Tiere und einige Haustiere der B u r g s t ä t t e Pohansko. P ř í r o d o v ě d n é p r á c e ú s t a v ů Č S A V v B r n ě . N . S. III, 1969, .3 K R Ü G E R B . : Dessau-Mosigkau. E i n f r ü h s l a w i s c h e r Siedlungsplatz i m mittleren E l b e ­ gebiet. B e r l i n 1967. ( Z k r a t k a : Dessau-Mosigkau). K U D R N Á C J . : P ř í s p ě v e k k d a t o v á n í z á v ě s n ý c h uch a d r ž a d e l v ě d é r e k ze s t a r š í doby h r a d i š t n í . S b N M 24, 1970, č. 1/2, 119-122. K U D R N Á C J . : K l u č o v , s t a r o s l o v a n s k é hradisko ve s t ř e d n í c h C e c h á c h . P r a h a 1970. (Zkratka: K l u č o v ) . K U C H A R E N K O J . : Raskopki gorodišča i selišča Chotomel. K S I I M K 68, 1957, 90—97. K U R N A T O W S K A Z . : Studien ü b e r die Organisation des T ö p f e r h a n d w e r k s zu Beginn des f r ü h e n Mittelalters. Berichte ü b e r den II. I K S A , B d . III, B e r l i n 1973, 173—181. K U R N A T O W S K A Z . : Elementy uzbrojenia i oporzadzenia ježdzleckiego z wczesnoš r e d n i o w i e c z n e g o grodziska w Styrmen w B u l g a r i i , S l a v i a antiqua 20, 1973, 87—124. K U R N A T O W S K A Z : G l ó w n e momenty w rozwoju w c z e s n o š r e d n i o w i e c z n e g o g a r n carstwa polskiego. K H K M 21, 1973, 435-447. L E V A S E V A V . P . : Selskoje chozjajstvo. Očerki po istorii russkoj d ě r e v n i X — X I I I v v . T r u d y G I M , vyp. 32. M o s k v a 1956, 19-105. L E V A S E V A V . P . : Obrabotka koži, m ě c h a i drugich vidov životnogo syrja. O č e r k i po istorii russkoj d ě r e v n i X — X I I I w . T r u d y G I M , vyp. 33, M o s k v a 1959, 38—104. L J A P U S K I N I. L : Gorodišče Novotroickoje. M I A 74. M o s k v a - L e n i n g r a d 1958. L J A P U S K I N I. L : Karnauchovskoje poselenije. M I A 62 (Trudy Volgo-Donskoj archeo­ logičeskoj ekspedicii I). M o s k v a - L e n i n g r a d 1958, 263—314. L O S I N S K I W . : Poczatki w c z e s n o š r e d n i o w i e c z n e g o osadnictwa grodowego w dorzeczu dolnej Parsijty ( V I I - X / X I w.). W r o c l a w 1972.

387

M A K O V E C K I J I. V . : A r c h i t e k t u r a russkogo narodnogo žilišča. Sever i V ě r c h n ě j e Povolžje. M o s k v a 1962. M A L I N O W S K I T.: Z problematyki polskich p r a ž n i c w c z e s n o ŕ e d n i o w i e c z n y c h . Z O W 22, 1953, 50-53. M A L I N O W S K I T.: W c z e s n o š r e d n i o w i e c z n e p r a ž n i c e w Wielkopolsce. Przeglad archeologiczny 11, 1957, 68-80. M A L M V . A . : P r o m y s l y d r e v n ě r u s s k o j d ě r e v n i . Očerki po istorii russkoj d ě r e v n i X - X I I I v v . T r u d y G I M , vyp. 32. M o s k v a 1956, 106-138. M A N S U R O V A . A . : D r e v n ě r u s s k i j e žilišča. Istoričeskije zapiski. M o s k v a 1941. M E D U N A J . : S t a r é Hradisko. F A M II. B r n o 1961. M E D V É D Ě V A . F . : R u č n o j e m e t a t ě l n o j e oružije. (Luk i střely, samostrel). V I I — X I V vv. A r c h S S S R S A I , E l - 3 6 . M o s k v a 1966. M E N C L V . : P r a v ě k é tradice v s t a v e b n í t v o r b ě n a š e h o l i d u . Z P P 16, 1956, 82-89. M É R Í N S K Ý Z . : V i n a ř s k ý nůž* z ř í m s k é stanice u M u š o v a . N á r o d o p i s n ý věstník československý 7, 1972, 103-110. M E Z E N C E V A G . G . : K a n i v s k e poselennja poljan. K i j i v 1965. M E Z E N C E V A G . G . : D r e v ň o r u s s k e misto R o d ě ň . K i j i v 1968. M I C H N A P . : Vývoj o t o p n é h o z a ř í z e n í u m o r a v s k ý c h S l o v a n ů na z á k l a d ě p a m á t e k h m o t n é kultury. I—III. B r n o 1966. D i p l o m n í p r á c e . M I C H N A P . : V z á j e m n ý vztah pecí chlebových a pecí v y h ř í v a c í c h na s t a r o s l o v a n s k ý c h a r a n ě s t ř e d o v ě k ý c h sídlištích. V V M 22, 1970, příl. k č. 3, 68-81. M I T S C H A - M Ä R H E I M H . : Das karolingische G r ä b e r f e l d von Sieghartskirchen, N.—O., und seine Bedeutung fiir die mittelalterliche Siedlungsgeschichte. A r c h A 13, 1953 21-39. M J A R T A N J . : P o s l e d n é sochové domy na Slovensku. Ľ u d o v é staviteľstvo a b ý v a n i e na Slovensku. B r a t i s l a v a 1963, 89-140. M J A R T A N J . : Ľ u d o v é r y b á r s t v o na československom P o m o r a v í . U h e r s k é H r a d i š t ě 1967. M O S K A L E N K O A . N . : Gorodišče Titčicha. Iz istorii d r e v n ě r u s s k i c h poselenij na Donu. Voronež 1965. M O S K A L E N K O A . N . : Svjatilišče na reke Vorgol. S A 1966, N o 2, 203-209. M O S Z Y N S K I K . : K u l t u r a ludowa Slowian. I. (II. vyd.), Warszawa 1967. M U S I A N O W I C Z K . : K a b i a c z k i skroniowe — p r ó b a typologii i chronologii. Swiatowit 20, 1948/9, 115-232. N A D O L S K I A . : Studia nad uzbrojeniem polskim w X , X I i X I I wieku, Lódž 1954. (Zkratka: Studia). NAUMOWICZOWNA E . : W c z e s n o š r e d n i o w i e c z n a osada w Zgnilce, pow. S^pólno K r a j e ň s k i e , F A P 12, 1961, 220-241. N E K U D A V . : Z a n i k l é osady na M o r a v ě v období feudalismu. B r n o 1961. N E K U D A V . : S l o v a n s k é hradisko v B e r l í n ě - S p a n d a v ě . Č M M B 56, 1971, 103-120. N E K U D A V . , R E I C H E R T O V Á K . : S t ř e d o v ě k á k e r a m i k a v C e c h á c h a na M o r a v ě , B r n o 1968. N E Ú S T U P N Ý J . : K m e t o d á m archeologické p r á c e . C N M 126, 1957, 48-74. N I E D E R L E L . : S l o v a n s k é starožitnosti. Život s t a r ý c h S l o v a n ů . I—III. P r a h a 1911 až 1925. ( Z k r a t k a : ZSS). N I E D E R L E L . : Rukověť s l o v a n s k é archeologie. P r a h a 1931. N I E D E R L E L . : Rukověť s l o v a n s k ý c h starožitností. P r a h a 1953. N I K O L S K A J A T. N . : K voprosu o feodalnych z á m k a c h v ž e m l e v j a t i č e j . K u l t u r a drevnej R u s i . M o s k v a 1966, 184-190. N O V O T N Ý B . : K otázce k u l t u m r t v ý c h na p o h ř e b i š t i doby s t ě h o v á n í n á r o d ů u Smol í n a na M o r a v ě . A R 9, 1957, 462-479. N O V O T N Ý B . : Hroby k u l t u r y zvoncovitých p o h á r ů u S m o l í n a na M o r a v ě . P A 49, 1958, 297-311.

388

N O V O T N Ý B . : Archeologický v ý z k u m Hradce u Opavy. Slezský s b o r n í k 57, 1959, 451-462. N O V O T N Ý B . : V ý z k u m h r a d i š t ě H r u d y u S u d o m ě ř i c nad Moravou. S b C s S A 1, 1961, 61-81. N O V O T N Ý B . : V ý z k u m s l o v a n s k é h o hradiska v O p a v ě - K y l e š o v i c í c h . ČSM (hist.) 11, 1962, 65-79. N O V O T N Ý B . : V ý z k u m v e l k o m o r a v s k é h o h r a d i š t ě „ P o h a n s k o " u N e j d k u na led­ n i c k é m ostrově. P A 54/1, 1963. N O V O T N Ý B . : H r o m a d n ý n á l e z h l i n ě n ý c h votivních s y m b o l ů ze s l o v a n s k é h o k n í ž e ­ cího hradu u Mikulčic. P A 57/2, 1966, 649-688. N O V O T N Ý V . : Č e s k é dějiny. 1/1. P r a h a 1912. O E L M A N N F . : Z u m P r o b l e m des wendischen Tempels. B J 145, 1940, 154-165. O L M E R O V A H . : S l o v a n s k é p o h ř e b i š t ě v Raděticích, okr. P ř í b r a m . P A 50/1, 1959, 227-245. O P P E R M A N N A . , S C H T J C H H A R D T C : Atlas vorgeschichtlicher Befestigungen in Niedersachsen. Hannover 1888—1916. O P R A V I L E . : Lesní d ř e v i n y na Pohansku v d o b ě říše v e l k o m o r a v s k é . S P F F B U E 11, 1966, 133-136. P A L M T.: Wendische K u l t s t ä t t e n . L u n d 1937. P A V L O L : K otázce osídlení v y š e h r a d s k é h o p o d h r a d í . S b C s S A 4, 1970/1, 133-144. P A V L Ü I.: P r a ž s k á keramika 12. a 13. století. Praehistorica I V . P r a h a 1971. P E R N I C K A R . M . : Eine u n i k á t e Grabanlage der Glockenbecherkultur bei P r o s i m ě řice, S ü d w e s t m ä h r e n . S P F F B U E 6, 1961, 9-54. P E R N I C K A R . M . : Die K e r a m i k der ä l t e r e n r ö m i s c h e n Kaiserzeit i n M ä h r e n . B r n o 1966. P I C J . L . : Starožitnosti z e m ě české. II/2. Čechy na ú s v i t ě dějin. P r a h a 1903. P I T T E R O V Á A . : P ř í s p ě v e k k otázce tzv. f r a n s k é h o v l i v u na s l o v a n s k ý d ů m . V P S 3, 1960, 189-227. P I T T E R O V Á A . : Vývoj z á k l a d n í c h p ů d o r y s n ý c h t y p ů t r a d i č n í h o domu na ú z e m í C S S R ve světle archeologických p r a m e n ů . C L 52, 1965, 275-295 P I T T E R O V Á A . : P ř í s p ě v e k k otázce rekonstrukce n o s n é h o s y s t é m u s t ř e c h y staro­ slovanských zemnic. S b N M 24, 1970, č. 1/2, 129-138. P L E I N E R R . Z á k l a d y s l o v a n s k é h o ž e l e z á ř s k é h o h u t n i c t v í v českých z e m í c h . P r a h a 1958. P L E I N E R R . : Osada s ž e l e z á r n a m i z m l a d š í doby ř í m s k é v Tuchlovicích. P A 50/1, 1959, 158-196. P L E I N E R R . : S t ř e d o v ě k é d e h t á r n y v K r á s n é Dolině u R a k o v n í k a . A R 13, 1961, 202-213. P L E I N E R , R . : S l o v a n s k é s e k e r o v i t é h ř i v n y . S1A 9, 1961, 405-450. P L E I N E R R . : S t a r é e v r o p s k é k o v á ř s t v í . P r a h a 1962. P L E I N E R O V A I.: Germanische und slawische Komponente i n der altslawischen Siedlung B ř e z n o bei L o u n y . G e r m a n i a 43, 1965, 121—138. P L E I N E R O V Á I., Z E M A N J . : N á v r h klasifikace č a s n ě s l o v a n s k é k e r a m i k y v C e c h á c h . A R 22, 1970, 721-732. P L E S S I N G E R O V A A . : Vývoj topeniště, jeho v y u ž í v á n í a v ý z n a m ve s l o v e n s k ý c h obcích pod J a v o r n í k y . S b N M - A , 17, 1963, č. 4 - 5 , 149-236. P L E T N E V A S. A . : Ot kočevij k gorodam. Saltovo-majackaja kultura. M I A 142, M o s k v a 1967. P O G R E B O V A N . N . : Pozdněskifskije gorodišča na N i ž n ě m D n ě p r e . (Gorodišča Z n a menskoje i Gavrilovskoje). M I A 64 (Pamjatniki skifo-sarmatskogo vremeni v Se­ vernom P r i č e r n o m o r j e ) . M o s k v a 1958, 103—247. P O L Á K V . : S l o v a n s k é n á b o ž e n s t v í . V P S 1, 1956, 119-132. P Ö R T N E R R . : Bevor die R ö m e r kamen. Düsseldorf 1961.

389

P O Š M O U R N Ý J . : S t a v e b n í u m ě n í v e l k o m o r a v s k é říše. A r c h i t e k t u r a ČSSR 20, 1961, 129-135. P O Š M O U R N Ý J . : C í r k e v n í architektura v e l k o m o r a v s k é říše. U m ě n í 12, 1964, 187 až 202. P O Š M O U R N Ý J . : D v o u a p s i d o v á rotunda v Mikulčicích. A l m a n a c h V e l k á Morava, B r n o 1965, 104-109. P O Š M O U R N Ý J . : Provenience s t a v e b n í h o u m ě n í v e l k o m o r a v s k ý c h S l o v a n ů . Musaica 22, 1971, 41-60. P O U L l K J . : P ř e d h r a d i š t n í k o s t r o v é hroby v B l u č i n ě . P r a h a 1941 P O U L l K J . : S t a r o s l o v a n s k á M o r a v a . P r a h a 1948. ( Z k r a t k a : Stsl. Morava). P O U L l K J . : J i ž n í M o r a v a — z e m ě d á v n ý c h S l o v a n ů . B r n o 1950. P O U L l K J . : V ý s l e d k y v ý z k u m u na v e l k o m o r a v s k é m h r a d i š t i „Valy" u Mikulčic. P A 48, 1957, 241-388. P O U L l K J.: Staří Moravané budují svůj stát. Gottwaldov 1960. (Zkratka: Staří Moravané). P O U L l K J . : Archeologické v ý z k u m y a V e l k á M o r a v a . A R 15, 1963, 547-591. P O U L l K J . : D v ě v e l k o m o r a v s k é rotundy v Mikulčicích. P r a h a 1963. ( Z k r a t k a : R o ­ tundy). P O U L l K J . : A r c h ä o l o g i s c h e Entdeckungen und G r o s s m ä h r e n . Das G r o s s m ä h r i s c h e Reich. P r a h a 1966, 11-47. P O U L l K J . : Pevnost v l u ž n í m lese. P r a h a 1967. P O U L l K J . : P o s t a v e n í M i k u l č i c ve vývoji s l o v a n s k ý c h hradišť. A R 19, 1967, 692—698. P R A 2 A K V . : Vývojové epochy a s t u p n ě topenišť v č e s k é m a s l o v a n s k é m lidovém obydlí. C L 53, 1966, 321-348. P R E I D E L H . : H a n d e l und V e r k e h r i n den S u d e t e n l ä n d e r n w ä h r e n d der zweiten Hälfte des ersten Jahrtausends n. C h . S ü d o s t f o r s c h u n g e n 5, 1940, 473—501. P R E I D E L H . : Die altslawischen Funde von Altstadt i n M ä h r e n und ihre Bedeutung. Stifter J a h r b u c h 4, 1955, 254-277. P R E I D E L H . : Die A n f ä g e der slawischen Besiedlung B ö h m e n s und M ä h r e n s . B d II. Gräfelfing bei M ü n c h e n 1957. P R E I D E L H . : Die slawische Altertumskunde i m östlichen Mitteleuropa. T e i l III. Gräfelfing bei M ü n c h e n 1966. P Y R G A L A J . : Budownictwo z okresu l a t e ň s k o - r z y m s k i e g o i starszych faz wczesnego š r e d n i o w i e c z a na Mazowszu P l o c k i m . K H K M 20, 1972, 219—241. P Y R G A L A J., S Z Y M A N S K I W . : W y n i k i b a d a ň powierzchniowych na terenie pow. P l o ň s k i Sierpc. W A 28, 1962 70-78. R A P P O P O R T P. A . Die ostslawischen Wohnbauten des 6.—13. J h . i n der Waldsteppen­ zone. Z f A 6, 1972, 228-239. R I C H T E R M . : H r n č í ř s k é pece v Kostelci nad Orlicí. A R 19, 1967, 500-510, 517. R I C H T E R M . , S M E T A N K A Z . : Recenze p r á c e V . N ě k u d y - K . R e i c h e r t o v é , S t ř e ­ d o v ě k á k e r a m i k a v C e c h á c h a na M o r a v ě . C s C H 18, 1970, 90—93. R I C H T E R V . : Die A n f ä n g e der g r o s s m ä h r i s c h e n Architektur, M a g n a M o r a v i a , P r a h a 1965, 121-360. R I C H T E R V . : P ř e d k ř e s t a n s k é s v a t y n ě na M o r a v ě . A l m a n a c h V e l k á Morava. Brno 1965, 120-121. R I K M A N E . A . , R A F A L O V I C I. A . , C H Y N K U I. G . : O č e r k i istorii k u l t u r y Moldávii. K i š i n ě v 1971. R O Z E N F E L D T I. G . : Raskopki severnogo mysa s t a r o r j a z a ň s k o g o gorodišča. Archeologičeskije otkrytija 1966 g. M o s k v a 1967, 43^15. R U B E L K . : R e i c h s h ö f e i m L i p p e - , R u h r - , und Diemel-Gebiete und a m Hellwege, B e i t r ä g e zur Geschichte Dortmunds und der Grafschaft M a r k X , 1901. R U D O L P H M . V . : Germanischer Holzbau der Wikingerzeit. N e u m ü n s t e r 1942.

390

R U D O L P H M . V . : U r a l p e n l ä n d i s c h - r ä t i s c h e r Hausbau i n S ü d t i r o l . Der Schiern (Bozen) 27, 1953, 64n. R U S A N O V A I. P . : J a z y č e s k o j e svjatilišče na reke Gnilopjať pod Zitomirom. K u l t u r a drevnej Rusi. M o s k v a 1966, 233—237. R U S A N O V A I. P . : K e r a m i k a r a n n ě s l a v j a n s k i c h poselenij Z i t o m i r š č i n y . A R 20, 1968, 576-582. R U S A N O V A I. P . : Slavjanskije drevnosti V I — I X v v . m ě ž d u D n ě p r o m i Z á p a d n ý m Bugom. M o s k v a 1973. R U T T K A Y A . : V ý s k u m v č a s n o s t r e d o v e k é h o o p e v n e n é h o s í d l a v Ducovom, okr. T r n a ­ va. A R 24, 1972, 130-139, 217-220. R Y B A K O V B . A . : Remeslo drevnej R u s i . M o s k v a 1948. R Y B A K O V B . A . : Remeslo. Istorija k u l t u r y drevnej R u s i . I., M o s k v a — L e n i n g r a d 1948, 78-279. R Y B A K O V B . A . : Stolnyj gorod Č e r n i g o v i u d ě l n y j gorod Vščiž. Po sledam d ř e v n í c h kultur. D r e v ň a j a Rus. M o s k v a 1953, 75—120. R Y B A K O V B . A . : J a z y č e s k o j e svjatilišče na Blagověščenskoj gore. P o sledam d ř e v ­ n í c h kultur. D r e v ň a j a Rus. M o s k v a 1953, 108—113. R Y B A K O V B . A . : Feodalnyj zamok X I - X I I w . Istorija S S S R I, M o s k v a 1966, 522-525. R Y B A K O V B . A . : Z a d a č i izučenija slavjanskogo jazyčeskogo mirovozzrenija. M e todologičeskije voprosy o b š č e s t v ě n n y c h nauk. M o s k v a 1966, 369—380. R Y B A K O V B . A . : J a z y č e s t v o i christianstvo v drevnej Rusi. Tezisy dokladov na zasedanijach p o s v j a š č o n n y c h itogam polevých issledovanij 1965 g. M o s k v a 1966, 4n. R l H O V S K Ý J . : K p o z n á n í sídlištních forem v k u l t u ř e s t ř e d o d u n a j s k ý c h popelnico­ vých polí. C M M B 51, 1966, 61-98. R l H O V S K Ý J . : D o s a v a d n í v ý s l e d k y v ý z k u m u v e l a t i c k é h o sídliště v L o v č i č k á c h na S l a v k o v s k ú . A R 24, 1972, 173-181, 236-238. S E D O V V . V . : D r e v n ě r u s s k o j e jazyčeskoje svjatilišče v P e r y n i . K S I I M K 50, 1953, 92-103. S E D O V V . V . : Novyje dannyje o d r e v n ě r u s s k o m svjatilišče P e r u n a . K S I I M K 53, 1954, 105-108. S E D O V V . V . : J a z y č e s k i j e svjatilišča smolenskich k r i v i č e j . K S I I M K 87, 1962, 57-64. S C H E P E R S J . : Das Bauernhaus i n Nordwestdeutschand. 1943. S C H O B E R A . : R ö m e r z e i t i n Ö s t e r r e i c h und i n den angrenzenden Gebieten von Slowenien. W i e n 1953. S C H U C H H A R D T C : Die R ö m e r s c h a n z e bei Potsdam. P Z 1, 1909, 209 f. S C H U C H H A R D T C : Die B u r g i m W a n d e l der Weltgeschichte. Potsdam 1931. S C H W A R Z K . : S p ä t l a t é n z e i t l i c h e Viereckschanzen — keltische K u l t p l ä t z e . Neue A u s ­ grabungen i n Deutschland. B e r l i n 1958. S K R U Z N Ý L . : P ř í s p ě v e k k t ř í d ě n í a chronologii s l o v a n s k ý c h o t o p n ý c h z a ř í z e n í na ú z e m í C S S R . P A 54/2, 1963, 234-265. S K R U Z N Ý L . : P e k á č e , jejich výskyt, funkce a d a t o v á n í . P A 55, 1964, 370-391. S K R U Z N Ý L . : R u č n í h r n č í ř s k é k r u h y doby h r a d i š t n í . S b N M - A , 24, 1970, č. 1/2. 145-155. S M E T A N K A Z . : V ý z k u m s t ř e d o v ě k é osady v Bylanech u K u t n é Hory. A R 14, 1962, 159-174. S M E T Á N K A Z . P ř í s p ě v e k k chronologické problematice p o z d n í doby h r a d i š t n í . P A 64/2, 1973, 463-486. S M I R N O V A E . S.: Kiži. L e n i n g r a d 1970. S O B O T K A J . - S E J B A L J . : Palliardiho hradisko, v ý š i n n é sídliště z m l a d š í doby h r a d i š t n í d a t o v a n é mincemi. C M M B 44, 1959, 79—98. SOS A . , B Ö K Ö N Y I S.: Die Ausgrabungen Géza F e h é r s i n Z a l a v á r . Budapest 1963. S O U D S K A E . : Obydlí na p o z d n é h a l š t a t s k ý c h sídlištích. P A 57/2, 1966, 535-595.

391

S P E G A L S K I J J . P . : 2ilišče s e v e r o z á p a d n o j Rusi I X - X I I I v v . Leningrad 1972. S T A N A C : S l o v a n s k é o b y t n é objekty na h r a d i š t i S t a r é Z á m k y u Líšně, P A 51/1, 1960, 240-293. S T A N A C : L i t á b r o n z o v á n á u š n i c e s prolamovanou lunicí z P ř e d m o s t í u P ř e r o v a . S b N M - A , 24, 1970, č. 1/2, 167-176. S T E I N F . : A d e l s g r ä b e r des achten Jahrhunderts i n Deutschland. Text + Tafeln. B e r l i n 1967. S V O B O D A B . : Poklad b y z a n t s k é h o kovotepce z Z e m i a n s k é m V r b o v k u , P A 44, 1953, 33-108. S V O B O D A J . F . : Z v o n i č k y na m o r a v s k é m H o r á č k u . P r a h a 1932. S Z O K E B . : A bjelobrdoi k u l t ú r á r ó l . A É 86, 1959, 32-47. S Z Y D L O W S K I J . : Sprawozdanie z b a d a ň na osadzie VI—VII w. w miejscowoáci Chorula, pow. K r a p k o w i c e . W A 24, 1957, 53n. S Z Y M A N S K I W . : W c z e s n o š r e d n i o w i e c z n e zausznice korkoci^gowate z t e r é n u P o l s k i i podobne ozdoby ze strefy á r o d k o w e g o Dunaju. W A 28, 1962, 207—217. S Z Y M A N S K I W . : Szeligi pod P í o c k i e m na poczatku wczesnego šredniowiecza. Wrocl a w — W a r s z a w a — K r a k ó w 1967. ( Z k r a t k a : Szeligi). S Z Y M A N S K I W . : P r z y c z y n k i do b a d a ň nad osadnictwen s l o w i a ň s k i m w poczatkach wczesnego š r e d n i o w i e c z a . A r c h . P o l s k i 14, 1969, 215—231. S A U R O V Á D . : V ý z k u m d e h t a ř s k ý c h pecí na v ý r o b u kolomazi na M o r a v ě . A R 20, 1968, 43-46. Š I K U L O V A V . : M o r a v s k á p o h ř e b i š t ě z m l a d š í doby h r a d i š t n í . P r a v ě k východní M o r a v y 1, 1958, 88-162. Š I K U L O V A V . : N e j s t a r š í o p a v s k á studna. C S M (hist.) 15/1, 1966, 3-12. S O L L E M . : Knížecí p o h ř e b i š t ě na S t a r é K o u ř i m i . P A 50/2, 1959, 353-508. S O L L E M . : S t a r á K o u ř i m a projevy v e l k o m o r a v s k é h m o t n é k u l t u r y v Cechách. P r a h a 1966. S O L L E M . : K o u ř i m v m l a d š í a p o z d n í době h r a d i š t n í . P A 60/1, 1969, 1-124. S T E L C L J . : P ř í s p ě v e k k p e t r o g r a f i c k é m u v ý z k u m u s t a v e b n í h o kamene ze sídlištních o b j e k t ů v e l k o m o r a v s k é h o v e l m o ž s k é h o dvorce na Pohansku u Břeclavi. S P F F B U E 11, 1966, 51-58. S T E L C L J . : K a m e n n é p a m á t k y v e l k o m o r a v s k é h o Pohanska, M i k u l o v 1971. S T E L C L J . , M A L I N A J . : A n w e n d u n g der Petrographie i n der Archäologie. F o l i a P F U J E P , Geológia X I / 5 . B r n o 1970. S T E L C L J . , M A L I N A J . : Z á k l a d y petroarcheologie. B r n o 1974. S T E L C L J . , T E J K A L J . : P e t r o g r a f i c k ý p ř í s p ě v e k k v ý z k u m u v e l k o m o r a v s k é h o hra­ d i s k a Pohanska u B ř e c l a v i . Spisy P F U J E P , ř a d a F , č. 427, B r n o 1961, 415-449. S T E L C L J., T E J K A L J . : Z p r á v a o p e t r o g r a f i c k é m v ý z k u m u s t a v e b n í h o m a t e r i á l u sídlištních o b j e k t ů v e l k o m o r a v s k é h o hradiska Pohanska u B ř e c l a v i . F o l i a P F U J E P , Geológia I V / 1 . B r n o 1963, 29-36. S T É P A N E K M . : K problematice h a l o v ý c h staveb na č a s n ě h i s t o r i c k ý c h h r a d i š t í c h . S b C s S A 1, 1961, 120-123. S T É P A N E K M . : O p e v n ě n á sídliště z 8.-12. stol. ve s t ř e d n í E v r o p ě . P r a h a 1965. S T E P Á N O V A V . : Ž e r n o v y ze s l o v a n s k é h o h r a d i š t ě Pohanska u Břeclavi. B r n o 1973. I—III. D i p l o m o v á p r á c e . Š V E C O V Á S.: Stavby s p r í s t e n n ý m i s t ĺ p m i na z á p a d n o m Slovensku. Slovenský n á ­ rodopis 8, 1960, 468-493. T Á B O R S K Ý F . : R u s k é u m ě n í 1/1. P r a h a 1921 T I S C H L E R F . : Der Stand der Sachsenforschung, archäologisch gesehen. Berichte der R G K 35, 1954. T O C l K A . : K e r a m i k a so z n a č k a m i n a dne zo s l o v a n s k o - a v a r s k ý c h p o h r e b í s k na j u h o z á p a d n o m Slovensku. P A 53/2, 1962, 347-380. T O C l K A . : Altmagyarische G r ä b e r f e l d e r i n der S ů d w e s t s l o w a k e i . Bratislava 1968.

392

T O Č Í K A . : Slawisch-awarisches G r ä b e r f e l d in Holiare. Bratislava 1968. T O K A R E V S. A . : Rannije formy religii. M o s k v a 1964. T Ö R Ö K G . : Die Bewohner von H a l i m b a i m 10. und 11. Jahrhundert. Budapest 1962. T R E T J A K O V P . N . : Drevnije gorodišča S m o l e n š č i n y . M o s k v a - L e n i n g r a d 1963. T R E T J A K O V P . N . : O drevnostach serediny i t r e t ě j č e t v ě r t i I tysjačeletija v j u ž n ý c h častjach V ě r c h n ě g o P o d n ě p r o v j a . S A 1965. No 4, 63-77. T R I B U L A J . : Studny a č e r p á n í vody u S l o v a n ů v r a n é m s t ř e d o v ě k u . B r n o 1965. Diplomní práce. T R I B U L A J . : R a n ě s t ř e d o v ě k é s l o v a n s k é studny. S P F F B U E 11, 1966, 59-78. T R I E R B . : Das Haus i m Nordwesten der Germania L i b e r a . M ü n s t e r - W e s t f a l l e n 1969. T U R E K R . : L i b i c e - knížecí hradisko X . v ě k u . P r a h a 1966-1968. U S L A R R. v.: D i e germanische Siedlung i n H a l d e r n bei Wesel am Niederrhein. B J 149, 1949, 109-110. U S L A R R. v.: Studien zu f r ü h g e s c h i c h t l i c h e n Befestigungen zwischen Nordsee und A l p e n . K ö l n - G r a z 1964. U S P E N S K A J A A . V . : D r e v n ě r u s s k o j e kresťjanskoje žilišče po m a t ě r i a l a m selišč. S l a v j a n ě i Rus. M o s k v a 1968, 194-199. V Á Ň A Z . : L a h v o v i t é tvary v z á p a d a s l o v a n s k é keramice. P A 47, 1956, 105—150. V A N A Z . : Mísy v z á p a d o s l o v a n s k é keramice. P A 49/1, 1958, 185—247. V Á N A Z . : Vlastislav. Výsledky v ý z k u m u s l o v a n s k é h o h r a d i š t ě v letech 1953—55 a 1957-60. P A 59/1, 1968, 5-192. V Á Ň A Z . : P ř e m y s l o v s k ý L i b u š i n . P r a h a 1973. V Á Ň A Z . — K A B Á T J . : L i b u š i n . Výsledky v ý z k u m u č a s n ě s t ř e d o v ě k é h o h r a d i š t ě v letech 1949-52, 1956 a 1966. P A 62/1, 1971, 179-313. V A V R O U S E K B . : C í r k e v n í p a m á t k y na P o d k a r p a t s k é Rusi. P r a h a 1929. V A V R l N E K V . : C í r k e v n í misie v d ě j i n á c h Velké Moravy. P r a h a 1963. V A V R l N E K V . : Die Christianisierung und Kirchenorganisation Grossmährens. Historica 7, 1963, 5-56. V A V R l N E K V . : Study of the C h u r c h Architecture from the Period of the Great M o r a v i a n Empire. Byzantinoslavica 25, 1964, 288—301. V E N C L S.: K otázce interpretace p r a v ě k ý c h staveb. A R 20, 1968, 490—510. V E N C L S.: Č a s n ě s l o v a n s k é osídlení v Běchovicích, o. P r a h a - v ý c h o d . P A 64/2, 1973, 340-392. V E N D T O V Á V . : S l o v a n s k é osídlenie Pobedima a okolia S1A 17/1, 1969, 119-232. V I G N A T I O V A J., B E C H Y Ň O V Á J . : N ě k o l i k p o z n á m e k k m i s k o v i t ý m t v a r ů m velko­ m o r a v s k é keramiky na h r a d i š t i Pohansku u B ř e c l a v ě . S P F F B U E 12, 1967, 228—232. V I N S K I Z . : N á u š n i c e zvjezdolikog tipa u A r c h e o l o š k o m muzeju u Zagrebu s posebnim obzirom na nosioce srebrnog nakita Cadjavica. S P III/2, 1952, 29—56. V Y Z A R O V A Z . : Slavjanski i slavjanoblgarski selišča v blgarskite zemi ot kraja na V I - X I vek. Sofia 1965. W A G N E R K . H . , H U S S O N G L . , M Y L I U S H . : F r ä n k i s c h e Siedlung bei Gladbach, K r . Neuwied. G e r m a n i a 22, 1938, 188n. W A N D N . : „ O p p i d u m B ü r a b u r g " — der Beitrag der B ü r a b u r g bei F r i t z l a r zur f r ü h e n Stadt östlich des Rheins. V o r - und F r ü h f o r m e n der e u r o p ä i s c h e n Stadt i m M i t t e l ­ alter. T e i l I. G ö t t i n g e n 1973. W E B E R Z . : O t ř e t í m r o z m ě r u v archeologii. S P F F B U E 14, 1969, 219-222. W I E N E C K E E . : Untersuchungen zur Religion der Westslawen. L e i p z i g 1940. W I N K E L M A N N W . : Eine westfällische Siedlung des 8. Jahrhunderts bei Warendorf, K r . Warendorf. G e r m a n i a 32, 1954, 189-213. W I N K E L M A N N W . : Die Ausgrabungen in der f r ü h m i t t e l a l t e r l i c h e n Siedlung bei Warendorf (Westfallen). Neue Ausgrabungen i n Deutschland. B e r l i n 1958, 492n. Z Á P O T O C K Ý M . : S l o v a n s k é osídlení na L i t o m ě ř i c k u . P A 56/2, 1965, 205-391.

393

Z A S U R C E V P . I.: Usatfby i postrojki drevnego Novgoroda. M I A 123 (Ziliäca drevnego Novgoroda). M o s k v a 1963, 5—165. Z A S U R C E V P . I.: Novgorod otkrytyj archeologami. M o s k v a 1967. Z I P P E L I U S A . : Das vormittelalterliche dreischiff ige Hallenhaus i n Mitteleuropa, B J 153, 1953, 13-45. Z I P P E L I U S A . : D i e Rekonstruktion und baugeschichtliche Stellung der Holzbauten auf dem „ H u s t e r k n u p p " . I n : A . Herrenbrodt, Der Husterknupp. Eine niederrhei­ nische Burganlage des f r ü h e n Mittelalters. K ö l n - G r a z 1958, 123—200. Z E M A N J . : Z u den chronologischen Fragen der ä l t e s t e n slawischen Besiedlung i m Bereich der Tschechoslowakei. A R 18, 1966, 157—189. Z E M A N J . : Z u den Fragen der Interpretation der ä l t e s t e n slawischen D e n k m ä l e r i n B ö h m e n . A R 20, 1968, 667—673. 2 A K J . : Najstarsze ostrogi zachodnioslowianskie. Wczesnosredniowieczne ostrogi o zaczepach haczykowato zagietych do wnetrza. Warszawa—Wroclaw 1959.

394

ZKRATKY

AÉ AR ArchA A r c h . Polski ArchSSSR S A I AuF BdRGK BJ CL ČMMB CNM CsČH CSM FAM FAP Germania JdRGZM JdSGfU JfGOE JfMV KHKM KSIIMK MIA Musaica OP PA PZ SA SbCsSA SbNM SbV S1A Sov. etn. SP SPFFBU SSM Trudy G I M VPS VVM WA ZfA ZOW ZPP

ČASOPISŮ

Archaeologiai Értesíto Archeologické rozhledy Archaeologia A u s t r i a c a Archeologia P o l s k i Archeologija SSSR. Svod archeologičeskich istočnikov Ausgrabungen und Funde Berichte der Romisch-Germanischen K o m m i s s i o n Bonner Jahrbúcher Český l i d Časopis Moravského muzea v Brně Časopis Národního muzea v Praze Československý časopis historický Časopis Slezského muzea Fontes Archaeologici Moraviae Fontes Archaeologici Posnanienses Germania. Anzeiger der Romisch-Germanischen K o m m i s s i o n des Deutschen Archaologischen Instituts Jahrbuch des Romisch-Germanischen Zentralmuseums Jahresschrift der Schweizerischen Gesellschařt fiir Urgeschichte Jahrbiicher fiir Geschichte Osteuropas Jahresschrift fiir Mitteldeutsche Vorgeschichte K w a r t a l n i k historii kultury materialnej K r a t k i j e soobščenija Instituta Istorii Matěrialnoj K u l t u r y Materiály i issledovanija po archeologii SSSR Zborník filozofickej fakulty University Komenského Obzor praehistorický Památky archeologické Práhistorische Zeitschrift Sovětskaja archeologija Sborník Československé společnosti archeologické Sborník Národního muzea v Praze Sborník Velehradský Slovenská archeologia Sovětskaja etnografija Starohrvatska prosvěta Sborník prací filosofické fakulty Brněnské university Sborník Slezského muzea v Opavě Trudy Gosudarstvěnnogo Istoričeskogo Muzeja V z n i k a počátky Slovanů Vlastivědný věstník moravský Wiadomošci archeologiczne Zeitschrift fiir Archáologie Z otchlani wieków Zprávy památkové péče

395

OSTATNÍ

ZKRATKY • ДРУГИЕ ANDERE

СОКРАЩЕНИЯ

ABKÜRZUNGEN

d š P hl

délka šířka průměr hloubka

длина ширина диаметр глубина

Länge Breite Durchmesser Tiefe

po

průměr okraje

диаметр венчика

pv pd v o

průměr výdutě průměr dna výška obsah

диаметр тулова диаметр днища высота вместимость

Mündungsdurch­ messer Bauchdurchmesser Bodendurchmesser Höhe Inhalt

S J V Z

sever jih východ západ

север юг восток запад

Norden Süden Osten Westen

SZ JV SV jZ

vedlejší světové strany v různých kombinacích

смежные страны света в разных комбинациях

Nebenhimmelsrichtungen in verschiedenen Kombinationen

OH

ojedinělý hrob

vereinzeltes Grab

i. č.

inventární číslo

единичная могила инвентарный номер

396

Inventarnummer

SEZNAM

INVENTÁRNÍCH CISEL NALEZU

VYOBRAZENÝCH

CIIMCOK H H B E H T A P H M X H O M E P O B M30EPA5KEHHLIX HAXOflOK VERZEICHNIS DER INVENTAE-NUMMERN DER A B G E B I L D E T E N F U N D E

Obr. 7 Inv. č.: 1 - 26 647 (A 5-59); 2 - 56 725 (obj. 105); 3 - 2 491 (A 8-56); 4 - 27 369 (A 3-57); 5 - 51 049 (obj. 102); 6 - 2 1 144/1 (obj. 63); 7 - 21 144/2 (obj. 63); 8 - 21 144/4 (obj. 63); 9 - 26 877 (A 4-59); 10 - 43 924 (obj. 87); 11 - 46 435 (obj. 105). Obr. 13 Inv. č.: 1 - 8487 (A 12-55); 2 - 33 473 (obj. 29); 3 - 54 402 (A - 7-73/74); 4 - 10 794 (A 7-62); 5 - 26 443 (A 5-56); 6 — 6 888 (A 16-56); 7 - 22 772 (A 21-62); 8 - 28 006 (A 1-56); 9 - 25044 (A 17-59); 10 25 290 (A 17-62); 11 - 47 337 (A 10-76); 12 58 147 (A 7-70); 13 - 59 559 (A 14-75); 14 - 36 052 (A 6-53); 15 - 35 683 (A 11-52); 16, 17, 18 - 59 235/1, 2 (A 9-75); 19 - 58 807 (A 20-73). Obr. 14 Inv. čís.: 1 - 32837 (obj. 75); 2 - 31 278 (A 11-52); 3 - 32 838 (obj. 75); 4 - neinv. (obj. 72); 5 - 57 936 (obj. 120); 6 - 28 071 (A 1-57); 7 - 3 124 (obj. 1); 8 - 18 229 (obj. 50); 9 - 14 300 (obj. 34); 10 - 34 956 (obj. 62); 11 - 44 187 (obj. 85); 12 - 20 942 (obj. 61); 13 - 5 116 (obj. 5); 14 - 5 117 (obj. 5); 15 - 45 410 (A 4/5-65); 16 - 7 318 (obj. 16); 17 - 7 407 (obj. 16); 18 - 7 398 (obj. 16); 19 - 68 435 (ž. h. 38); 20 - 68 431 (ž. h. 32); 21 - 42 188 (ž. h. 25); 22 - 30 414 (ž. h. 3); 23 - 42 168 (ž. h. 13); 24 42 182 (ž. h. 20b); 25 - 68 444 (ž. h. 39). Obr. 15 Inv. č.: 1 - 33 488 (o. 25); 2 - 56 979 (o. 105); 3 - 52 468 (o. 116); 4 - 17 703 (o. 45); 5 - 1 5 141 (o. 20); 6 - 18 400 (o. 52); 7 - 32 891 (o. 74); 8 - 21 944 (o. 66); 9 - 63 354 (o. 126); 10 - 34 423 (o. 29); 11 - 11 456 (o. 42); 12 - 46 777 (A 4-72); 13 - 15 269 (o. 20); 1 4 - 61801 (o. 126); 15 - 15 262 (o. 20); 16 - 17 851 (o. 48); 17 - 48 760 (o. 87); 18 - 15 124 (o. 20); 19 - 52 716 (o. 122); 20 - 32 056 (o. 71); 21 - 42 659 (o. 84); 22 52 487 (o. 116); 23 - 23 780 (o. 25); 24 - 32 761 (o. 74); 25 - 15 146 (o. 20); 26 - 18 397 (o. 52); 27 - 23 778 (o. 25); 28 - 44 419 (o. 96); 29 - 15 180 (o. 20); 30 - 15 164 (o. 20); 31 - 26 575 (o. 44); 32 - 34 422 (o. 29); 33 - 57 257 (o. 105); 34 - 14 019 (o. 24); 35 43 347 (o. 68); 36 - 51 591 (o. 109); 37 - 21813 (o. 66); 38 - 34 418 (o. 29); 39 - 35 627 (A 11-52); 40 - 43 707 (o. 87); 41 - 52 472 (o. 116); 42 - 52 476 (o. 116); 43 - 15 145 (o. 20); 44 - 32 407 (o. 25); 45 - 33 570 (o. 29); 46 - 42 511 (o. 81); 47 - 15 382 (o. 20); 48 - 9 546 (o. 26); 49 - 47 725 (A 13-78); 50 - 57 059 (o. 105); 51 - 44 604 (o. 99); 52 15 275 (o. 20); 53 - 11 793 (o. 42); 54 - 50 734 (o. 98); 55 - 11 303 (o. 42); 56 - 62 305 (o. 126); 57 - 62 517 (o. 126); 58 - 23 779 (o. 25); 59 - 15 304 (o. 20); 60 - 9 517 (o. 26); 61 - 56 327 (o. 105); 62 - 15 155 (o. 20); 63 - 32 603 (o. 74); 64 - 11 796 (o. 42); 65 47 720 (A 13-78); 66 - 60 116 (A 14-76); 67 - 15 150 (o. 20); 68 - 36 520 (A 13-53); 69 - 15 179 (o. 20); 70 - 34 419 (o. 29); 71 - 59 470 (A 13-75); 72 - 36 274 (A 10-53); 73 - 57 179 (o. 105); 74 - 51 285 (o. 107); 75 - 15 296 (o. 20); 76 - 15 318 (o. 20); 77 - 31644 (o. 71); 78 - 44 454 (o. 99); 79 - 13 378 (o. 24); 80 - 56 261 (o. 105); 81 17 232 (o. 29); 82 - 11313 (o. 42); 83 - 21625 (o. 66); 84 - 15 109 (o. 20); 85 - 32 755 (o. 74); 86 - 15 142 (o. 20); 87 - 61 883 (A 8-72); 88 - 11 294 (o. 42); 89 - 15 115 (o. 20); 90 - 33 483 (o. 29); 91 - 15 158 (o. 20); 92 - 34 417 (o. 29); 93 - 15 116 (o. 20); 94 - 16 583 (hr. 348); 95 - 28 205 (o. 7); 96 - 37 867 (o. 95); 97 - 33 568 (o. 29); 98 52 478 (o. 116); 9 9 - 5 117 (o. 5); 100 - 50 915 (o. 101); 101 - 42 111 (o. 68); 102 - 57 821

397

(o. (o. (A (A (o. (o.

111); 103 - 51 337 (o. 107); 104 - 30 570 (o. 35); 105 - 31464 (o. 71); 106 100); 107 - 18 398 (o. 52); 108 - 43 993 (o. 84); 109 - 32 612 (o. 74); 110 9-55); 111 - 11295 (o. 42); 112 - 15 193 (o. 20); 113 - 57 314 (o. 105); 114 11-55); 115 - 42 789 (o. 84); 116 - 22 010 (o. 66); 117 - 19 585 (o. 24); 118 25); 119 - 15 227 (o. 20); 120 - 44 346 (o. 94); 121 - 50 910 (o. 101); 122 128); 123 - 30 577 (o. 35); 124 - 27 301 (o. 45); 125 - 36 680 (A 5-54); 126 (o. 29); 127 - 15 148 (o. 20); 128 - 50 733 (o. 9); 129 - 21 527 (o. 66).

50 852 2 777a 3 556 23 862 66 201 33 701

Obr. 16 Inv. 1 - 52 576 (o. 116); 2 - 60 242 (o. 117); 3 - 52 468 (o. 116); 4 - 32 339 (0.112); 5 - 34 418 (o. 29); 6 - 50 179 (o. 87); 7 - 57 182 (o. 105); 8 - 50 178 (o. 87); 9 - 22 667 (o. 96); 10 - 31249 (o. 69); 11 - 52 471 (o. 116); 12 - 11793 (o. 42); 13 - 57 258 (o. 105); 14 - 32 759 (o. 74); 15 - 57 258 (o. 71); 16 - 32 755 (o. 74); 17 - 58 854 (o. 108); 18 45 395 (o. 98); 19 - 66 202 (o. 128); 20 - 15 115 (o. 20); 21 - 17 703 (o. 45); 22 - 15 116 (o. 20); 23 - 45 392 (o. 98); 24 - 26 575 (o. 44); 25 - 62 517 (o. 126); 26 - 52 343 (o. 112); 27 - 13 656 + 13 657 (o. 24); 28 - 25 509 (o. 24); 29 - 50 271 (o. 87); 30 - 2 672 (A 8-58); 31 - 34 420 (o. 29); 32 - 37 004 (A 9-54); 33 - 36 274 (A 10-53); 34 - 60 345 (o. 100); 35 - 57179 (o. 105); 36 - 3 787 (A 10/11/12-60); 37 - 3 812 (A 11-60); 38 - 3 788 (A 11-60); 39 - 8 806 (A 12-59); 40 - 3 875 (A 11-60); 41 - 2 959 (A 9-60). Obr. 17 Inv. č.: 1 - 46 480 (A 1-69); 2 - 47 248 (A 7-74); 3 - 11 650 (A 6-57); 4 - 35 199 (A 2-52); 5 - 46 392 (A 22-68); 6 - 36 497 (A 12-53); 7 - 36 123 (A 8-53); 8 - 2 5 146 (A 17-61); 9 - neinv. (A 22-66); 10 - 25 545 (A 16-59); 11 - 22 932 (A 21-65); 12 22 005 (o. 66); 13 - neinv.; 14 - 25 498 (A 16-59); 1 5 - 9 152b (A 11-59); 16 - 37 688 (A 13-54); 17 - 35 422 (A 7-52); 18 - 59 910 (A 11-76); 19 - 37 845 (A 22-66); 20 37 844 (A 22-66); 21 - 59 404 (A 12-75); 22 - 61 942 (A 3-73); 23 - 45 411 (A 5-65). Obr. 18 Inv. č.: 1 - neinv.; 2 - 58 236 (A 7-71): 3 - 35 045 (A 1-52); 4 - 36 166 (A 9-53); 5 - 24 921 (A 18-63); 6 - 59 610 (A 15-75); 7 - 8 603 (A 12-58); 8 - 35 909 (A 3-53); 9 - 38 025 (A 19-73); 10 - 4 331 (A 12-59); 11 - 5 235 (A 14-58); 12 - 8 432 (A 12-55); 13 - 36 027 (A 4-53): 14 - 2 723 (A 8-56); 15 - 2 427 (A 8-58); 16 - 36 037 (A 5-53); 17 - 58 082 (A .-69); 18 - 58 783 (A 19-73); 19 - 46 846 (A 7 - 72); 20 - 31 383 (A 12-52); 21 - 10 262 (A 8-58); 22 - 36168 (A 9-53); 23 - 9 034a (A 11-57); 24 21935 (obj. 66); 25 - 1 050b (A 11-58); 26 - 8 983a (A 12-59); 27 - neinv. (A 18-61); 28 - 59 522 (A 13-75); 29 - 22 857 (A 21-67); 30 - 36 242 (A 10-53). Obr. 19 Inv. č.: 1 - 9 426a (A 10-58); 2 - neinv. (A 17-61); 3 - 27 964 (A 1-55); 4 - 3 749 (A 11-59); 5 - 60 205 (A 12-77); 6 - 26 462 (A 5-57); 7 - 58 121 (A 13-69); 8 - 26 810 (A 4-57); 9 - 61891 (A 14-72); 10 - 35 408 (A 7-52); 11 - 34 957 (A 14-64); 12 61 971 (A 20-74); 13 - 36 926 (A 8-54); 14 - 27 503 (A 3-60); 15 - 10 704 (A 7-58); 16 - 4 364 (A 12-60); 17 - 60 203 (A 11-77); 18 - 34 863 (A 9-64); 19 - 36 054 (A 6-53); 20 - 46 655 (A 6-70); 21 - 58 834 (A 9-74); 22 - 35 586 (A 11-52); 23 47 806 (A 13-79); 24 - 60 016 (A 13-78); 25 - 46 523 (A 2-70); 26 - 59 355 (A 12-75); 27 - 28 651 (B 100-61); 28 - 45 965 (A 7-67); 29 - 3 553 (A 10-60); 30 - 37 985 (A 23-67); 31 - 3 612 (A 11-55). Obr. 20 Inv č.: 1 - 4088 (A 12-56); 2 - 11 997 (A 6-56); 3 - 35 558 (A 10-52); 4 - 36 898 (A 8-54); 5 - 8 603a (A 12-58); 6 - 26 089 (A 12-79/80); 7 - 36 470 (A 12-53); 8 28 681 (B 100-64); 9 - 47 170 (A 6-74); 10 - 26 090 (A 12-79); 11 - 26 090 (A 12-79); 12 - 58 971 (A 12-74); 13 - 61 892 (A 14-72); 14 - 28 780 (B 100-65); 15 - 61271 (A 10-57); 16 - 10 502 (A 7-56); 17 - neinv. (B 100-63); 18 - 50 890 (A 17-72); 19 24 666 (A 18-60). Obr. 21 Inv. č.: 1 - 47 279 (A 8-76); 2 - 36 899 (A 8-54); 3 - 35 352 (A 3-52); 4 - 4 756 (A 13-59); 5 - 59 611 (A 15-75); 6 - 10 707 (A 9-59); 7 - 9 921 (A 9-58). Obr. 22 Inv. č.: 1 - 59 539 (A 14—75); 2 - 58 247 (A 9-71); 3 - 24 720 (A 18-61); 4 - 37 703 (A 14-54); 5 - 59 168 (A 17-74); 6 - 4794 (A 13-59); 7 - 59 499 (A 13-75); 8 - 3 6 167

398

(A 9-53); 9 - 9 174/1 (A 11-59); 10 - 46 072 (A 11-67); 11 - 58 135 (A 7-70); 12 12117 (A 6-56); 13 - 25 309 (A 17-62); 14 - 9 177/4 (A 11-59); 15 - 34 840 (A 7-64); 16 - 59 570 (A 14-75); 17 - 45 826 (A 9-66); 18 - 46 928 (A 5-71); 19 - 36142 (A 8-53); 20 - 38 012 (A 21-68); 21 - 59 152 (A 17-74); 22 - 58 784 (A 19-73); 23 35 378 (A 5-52); 24 - 35 173 (A 2-52); 25 - 9 174 (A 11-59); 26 - 35 574 (A 10-53); 27 - 9 176 (A 11-59). Obr. 23 Inv. č.: 1 - 26 361 (A 5-56); 2 - 3 370 (A 11-58); 3 - 22 436 (A 23-68); 4 - 24 057 (A 19-60); 5 - 24 701 (A 18-61); 6 - 46 833 (A 5-72); 7 - 23 567 (A 20-63); 8 10 265 (A 8-62); 9 - 59 521 (A 13-75); 10 - 9 152a (A 11-59); 11 - 2 428 (A 8-55); 12 - 11649 (A 6-57); 13 - 26 091 (A 12-79/80); 14 - 47 457 (A 10-78); 15 - 24193 (A 19-61); 16 - 22 310 (A 27-62); 17 - 5 090f (A 11-58); 18 - 3 728 (A 11-58); 19 9 173 (A 11-59); 20 - 9 177/5 (A 11^59); 2 1 - 9 177/1 (A 11-59); 22 - 9 050/c (A 11-58); 23 - 9 050d (A 11-58); 24 - 9 177/2 (A 11-59); 25 - 58 162 (A 8-70); 26 - 58 668 (A 11-73); 27 - 50 890 (A 17-72); 28 - 58 157 (A 7-70); 29 - 5 146 (A 18-72); 30 9 177/3 (A 11-59); 31 - 3 728 (A 11-58); 32 - 36 233 (A 10-58); 33 - 26 209 (A 5-55); 34 - 59 108 (A 15-74); 35 - 10 002 (A 9-58); 36 - 47 573 (A 11-78); 37 - 24185 (A 19-61); 38 - 59 107 (A 15-74); 39 - 58 291 (A 10-71); 40 - 9 172 (A 11-59); 41 27 412 (A 3-58); 42 - 11992 (A 6-56); 43 - 58 555 (A 18-72); 44 - 8 610 (A 12-58); 45 - 4177 (A 12-57); 46 - 58 645 (A 10-73); 47 - 46 237 (A 8-68); 48 - 59 943 (A 12-76). Obr. 24 Inv. č.: 1 - 8983 (A 12-59); 2 - 9 877 (A 9-58); 3 - 8 852 (A 12-59); 4 - 8851 (A 12-59); 5 - 37 172 (A 9-54); 6 - 46 589 (A 5-70); 7 - 46 422 (A 1-68); 8 - 28 680 (B 100-64); 9 - 11 684 (A 6-57); 10 - 27 219 (A 3-57); 11 - 45 190 (A 22-66); 12 10 890a (A 6-60); 13 - 46 317 (A 15-68); 14 - 7 530 (A 15-56). Obr. 25 Inv. č.: 1 - 60 208 (A 12-77); 2 - 7 768 (A 15-59); 3 - 5 235 (A 14-58); 4 - 35 741 (A 1-53); 5 - 27 891 (A 2-61); 6 - 47 874 (B 99-66); 7 - 7 444 (A 13-55); 8 - 24 601 (A 8-60); 9 - 35 947 (A 4-53); 10 - 24 121 (A 19-60); 11 - 58 277 (A 9-71); 12 24 324 (A 19-62); 13 - 34 978 (A 17-64); 14 - 36 053 (A 6-53); 15 - 25 743 (A 16-60); 16 - 27 697 (A 2-56); 17 - 36 154 (A 8-53); 18 - 46 617 (A 5-70); 19 - 58 349 (A 17-71); 20 - 58 087 (A 8-69); 21 - 24 071 (A19-60). Obr. 26 Inv. č.: 1 - 28 892 (B 98-62); 2 - 61864 (A 17-76); 3 - 36 706 (A 5-54); 4 - 24 602 (A 18-60); 5 - 35 785 (A 1-53); 6 - 24121 (A 19-60); 7 - 10 705 (A 7-58); 8 10 768 (A 7-61); 9 - 36 763 (A 7-54); 10 - 46 288 (A 10-68); 11 - 27 655 (A 2-56); 12 - 36 597 (A 15-53); 13 - 25 334 (A 17-63); 14 - 25 950 (A 16-75); 15 - 27 593 (A 4-64). Obr. 27 Inv. č.: 1 - 9788 (A 9—57); 2 - 22 380 (A 23-66); 3 - 22 332 (A 24-62); 4 - 2784a (A 9-55); 5 - 11998 (A 6-56): 6 - 9160a (A 11-59); 7 - 57 989 (A 10-57); 8 - 13 374 (o. 20); 9 - 36165 (A 8-53); 10 - 2784b (A 9-55); 11 - 7354 (o. 16); 12 - 26 666 (A 5-60); 13 - 8160a (A 12-58); 14 - 26 685 (A 5-60); 15 - 28 254 (A 1-63); 16 34 958 (A 14-64); 17 - 27 319 (A 3-57); 18 - 5350 (A 14—59); 19 - 27 320 (A 3-57). Inv. č.: 1 -

Obr. 28 1707 (A 11-60); 2 - 62 971 (A9-81); 3 - 928 (A 10—58); 4 (A 8-58); 5 - 10 262a (A 8-58).

neinv.

Obr. 29 Inv. č.: 1 - 3361 (A 10-59); 2 - 4743 (A 13-58); 3 - 24 833 (A 18—62); 4 - 45 818 (A 8-66); 5 - 27 504 (A 3-60); 6 - 59 521 (A 13-75); 7 - 26 091 (A 12-79/80); 8 28 390 (A 1-69/70); 9 -37 171 (A 9-54); 10 - 22 309 (A 27-62); 11 - 35 497 (A 7-52); 12 - 57 387 (A 8-73); 13 - 27 856 (A 2-61); 14 - 26 463 (A 5-57); 15 - 10 604 (A 7-57); 16 - 59 570 (A 14-75); 17 - 46 819 (A 4-72); 18 - 34 820 (A 5-64); 19 - 26 300 (A 5-55); 20 - 34 728 (A 12-63); 21 - 24 789 (A 18-62); 22 - 10 266 (A 8—62); 23 9828 (A 9-57); 24 - 26 091 (A 12-79/80); 25 - 4633 (A 13-58); 26 - 25 630 (A 16-69).

399

Obr. 30 Inv. C : 1 - 35 353 (A 3-52); 2 - 10 747 (A 7—60); 3 - 9050c (A 11—58); 4 - 27 411 (A 3-58); 5 - 25 233 (A 17-61); 6 - 24 070 (A 19-60); 7 - 31 384 (A 12-52); 8 - 26 811 (A 4-57); 9 - 26 194 (A 1-61); 10 - 3731 (A 11-58); 11 - 27 396 (A 3-58); 12 - 26 361 (A 5-56); 13 - 10 806 (A 6-55); 14, 18, 20 - 26 091 (obj. 87); 15 - 36169 (A 9-53); 16 - 2428 (A 8-55); 17 - 36 088 (A 6-53); 19 - 9050a (A 11-58); 21 - 28 682 (B 100-64); 22 - 36 691 (A 5-54); 23 - 28 683 1B 100-64); 24 - 4974 (A 14-56); 25 - 24 194 (A 19-62); 26 - 3360 (A 10—59); 27 - 58 890 (A 9-74); 28 - 45 745 (A 6-66); 29 58 163 (A 8-70); 30 - 26 698 (A 5-62); 31 - 10 767 (A 7-61); 32 - 26 125 (A 7-78); 33 - 45 827 (A 10-66); 34 - 59 796 (A 10-76); 35, 36 - 24 703 (A 18-61); 37 - 58 763 (A 16-73); 38 - 26 505 (A 5-58); 39 - 59 167 (A 18-74); 40 - 34 728 (A 12-63); 41 8719 (A 12-58). Tab. 41 Inv. č.: 1 - 3123; 2 - 3124; 3 - 3126; 4 ; 3092; 5 - 3091; 6 - 3102; 7 - 3114; 8 - 4941; 9 - 4937; 10 - 4936; 11 - 4934; 12 - 4939; 13 - 4935; 14 - 4933. Tab. 42 Inv. č.: 1 - 5116; 2 - 5108; 3 - 5084; 4 - 5087; 5 - 5118; 6 - 5117; 7 - 5085; 8 5030; 9 - 5031; 10 - 4729; 11 - 4732; 12 - 2999; 13 - 3007; 14 - 3002; 15 - 3001. Tab. 43 Inv. č.: 1 - 28 205; 2 - 7135; 3 - 8031; 4 - 8117; 5 - 8116; 6 - 7000; 7 - 6998; 8 — 7008; 9 - 6997; 10 - 6954; 11 - 6956; 12 - 6945; 13 - 6955; 14 - 6959. Tab. 44 Inv. č.: 1 - 7399; 2 - 7355; 3 - 7409; 4 - 7398; 5 - 7285; 6 - 7397; 7 - 7318; 8 - 7407; 9 - 7429; 10 - 7432. Tab. 45 Inv. č.: 1 - 8149; 2 - 8150; 3 - 8135; 4 - 8145; 5 - 8153; 6 - 8131; 7 - 14 154; 8 - 14 355; 9 - 14 357; 10 - 14 338; 11 - 14 331; 12 - 10 253; 13 - 10 254; 14 - 14 367; 15 - 14 668; 16 - 14 371; 17 - 14 366; 18 - 10 263; 19 - 10 264; 20 - 10 213; 21 10 214; 22 - 23 901; 23 - 33 488; 24 - 23 790; 25 - 23 778; 26 - 23 781; 27 - 23 894; 28 - 23 871; 29 - 23 929; 30 - 23 779; 31 - 23 788; 32 - 42 407; 33 - 23 862; 34 23 780; 35 - 9546; 36 - 9545; 37 - 9519; 38 - 9417; 39 - 9627; 40 - 9604. Tab. 46 Inv. č.: 1 - 15 115; 2 - 15 116; 3 - 15 117; 4 - 15 178; 5 - 15 118; 6 - 13 373; 7 14 874; 8 - 1 5 112; 9 - 1 5 111; 10 - 15 113; 11 - 23 332; 12 - 26 098; 13 - 15 114. Tab. 47 Inv. č.: 1 - 1 5 158; 2 - 1 5 122; 3 - 1 5 179; 4 - 1 5 146; 5 - 1 5 142; 6 - 1 5 109; 7 15 150; 8 - 15 137; 9 - 15 124; 10 - 15 128; 11 - 15 137. Tab. 48 Inv. č.: 1 - 15 121; 2 - 15 119; 3 - 15 189; 4 - 15 159; 5 - 15 155; 6 - 15 216; 7 15 145; 8 - 1 5 164; 9 - 1 5 152; 10 - 15 148; 11 - 15 382. Tab. 49 Inv. č.: 1 - 15 120; 2 - 15 180; 3 - 15 141; 4 - 15 132; 5 - 15 134; 6 - 15 184; 7 15 220; 8 - 15 331; 9 - 15 193; 10 - 15 262; 11 - 15 272; 12 - 15 304; 13 - 15 275; 14 - 15 269; 15 - 15 227; 16 - 15 123; 17 - 16 141. Tab. 50 Inv. č.: 1 - 7910; 2 - 13 378; 3 - 13 407; 4 - 13 504; 5 - 19 585; 6 - 25 509; 7 - 13 656; 8 - 13 657; 9 - 13 489; 10 - 13 780; 11 - 14 183; 12 - 13 377; 13 - 13 583; 14 - 13 376. Tab. 51 Inv. č.: 1 - 34417; 2 - 34418; 3 - 34419; 4 - 34420; 5 - 33 550; 6 - 34347; 7 33 139; 8 - 34 416; 9 - 33 138; 10 - 34 581; 1 1 ' - 34 582; 12 - 34 573; 13 - 33 450; 14 - 34 574; 15 - 16 983; 16 - 33 357; 17 - 34 011; 18 - 34 580. Tab. 52 Inv. č.: 1 - 33 257; 2 - 34 422; 3 - 33 483; 4 - 34 149; 5 - 34 213; 6 - 33 488; 7 33 569; 8 — 33 570; 9 - 33 206; 10 - 33 367; 11 - 34 353; 12 - 34 578; 13 - 34 576.

400

Tab. 53 Inv. č.: 1 - 33 859; 2 - 34421; 3 - 33864; 4 - 33857; 5 - 17232: 6 - 33858; 7 33 140; 8 - 33 861; 9 - 34 423; 10 - 33 696; 11 - 17 325; 12 - 33 568; 13 - 34151; 14 34 227; 15 - 33 701; 16 - 34 223; 17 - 33 707; 18 - 16 993; 19 - 33 372. Tab. 54 Inv. č.: 1 -7109; 2 - 7115; 3 - 8105; 4 -8102; 5 - 8062; 6 - 8090; 7 - 8063; 8 8035; 9 - 8052; 10 - 8036; 11 - 14 324; 12 - 14 329; 13 - 14 302; 14 - 14 301; 15 14 300; 16 - 30 790; 17 - 30 797; 18 - 30 655; 19 - 30 746; 20 - 30 729; 21 - 30 731; 22 - 30 617; 23 - 30 672; 24 - 30 674; 25 - 30 768; 26 - 30 570; 27 - 30 569; 28 - 3 0 575; 29 - 30 571; 30 - 30 676; 31 - 30 744; 32 - 30 574; 33 - 30 572; 34 - 30 577. Tab. 55 Inv. č.: 1 - 34 620; 2 - 34 6T9; 3 - 3 Í 6 1 8 ; 4 - 34 628; 5 - 24 720; 6 - 8228; 7 - 8227; 8 - 42 429; 9 - 15 478; 10 - 13 986; 11 - 14 019; 12 - 14103; 13 - 13 985; 14 - 13 984; 15 - 13 536; 16 - 13 453; 17 - 14 261; 18 - 13 992. Tab. 56 Inv. č.: 1 - 11130; 2 - 11 303; 3 - 11 456: 4 - 11 796; 5 - 11313; 6 - 11311; 7 11184; 8 - 11059; 9 - 11793; 10 - 11 825; 11 - 11 323; 12 - 11 294; 13 - 11 295; 14 - 11 539; 15 - 11517; 16 - 11930; 17 - 11 534; 18 - 11931; 19 - 11517; 20 11541; 21 - 11 540; 22 - 11 544; 23 - 11 543a; 24 - 11 542. Tab. 57 Inv. č.: 1 - 26575; 2 - 17669; 3 - 17631; 4 - 17 493; 5 - 17 471; 6 - 17592; 7 17 593; 8 - 17 596; 9 - 17 492; 10 - 17 603; 11 - 17 628; 12 - 17 580; 13 - neinv.; 14 - 17 750. Tab. 58 Inv. C : 1 - 17 703; 2 - 27 301; 3 - 27 323; 4 - 17 710; 5 - 17 714; 6 - 18 224; 7 17 728; 8 - 17 729; 9 - 17 747. Tab. 59 Inv. č.: 18 225; 2 - 18 226; 3 - 17 760; 4 - 17 761. Tab. 60 Inv. č.: 1 - 17769; 2 - 17537; 3 - 17837; 4 - 17862; 5 - 17851; 6 - 17860; 7 17 818; 8 - 17 802; 9 - 17 836; 10 - 17 842; 11 - 17 768; 12 - 17 835; 13 - 18 234; 14 - 18 228; 15 - 18 231; 16 - 18 230; 17 - 18 229; 18 - 18 233. Tab. 61 Inv. č.: 1 - 17 910; 2 - 18 801; 3 - 17 912; 4 - 18 084; 5 - 18 000; 6 - 18 013; 7 18002; 8 - 18 158; 9 - 17911; 10 - 17989; 11 - 17918; 12 - 17909; 13 - 17916; 14 - 17 888; 15 - 18 147; 16 - 17 971; 17 - 17 972; 18 - 18 119; 19 - 17 969; 20 17968; 21 - 17971; 22 - 17970; 23 - 18 146. Tab. 62 Inv. č.: 1 - 18 398; 2 - 18 397; 3 - 18 294; 4 - 18 306; 5 - 18 293; 6 - 18 295; 7 18 266; 8 - 18 296; 9 - 18 314; 10 - 18 319. Tab. 63 Inv. č.: 1 - 18 395; 2 - 18 399; 3 - 18 400; 4 - 18 396; 5 - 18 272; 6 - 18 313; 7 18 334; 8 - 18 404; 9 - 18 265. Tab. 64 Inv. č.: 1 - 18 256; 2 - 18 257; 3 - 20 801; 4 - 20 845b; 5 - 20 800; 6 - 20 845a; 7 - 20 900; 8 - 20 846; 9 - 20 850; 10 - 20 847; 11 - 20 923; 12 - 20 924; 13 - 20 942; 14 - 21072; 15 - 21105; 16 - 22 268; 17 - 21103; 18 - 21164; 19 - 21073; 20 21 075; 21 - 21 032; 22 - 21 129; 23 - 21 128; 24 - 21 163. Tab. 65 Inv. č.: 1 - 22 198; 2 - 21 520; 3 - 21 820 : 4 - 21 127 ; 5 - 2 1 712; 6 - 21 599b; 7 22 126; 8 - 21 936; 9 - 21 655; 10 - 21 728; 11 - 21 727; 12 - 22 084; 13 - 21 726; 14 - 21 598; 15 - 21 599a. Tab. 66 Inv. č.: 1 - 22003; 2 - 21199; 3 - 21 758; 4 - 21 888; 5 - 21790; 6 - 22 170; 7 21 625; 8 - 21 531; 9 - 20 832.

401

Tab. 67 Inv. č.: 1 - 22129; 2 - 22128; 3 - 22 131; 4 — 22 010; 5 - 22100; 6 - 22 202; 7 21818; 8 - 21 853; 9 - 22 214; 10 - 21813; 11 - 21810; 12 - 21 729; 13 - 21 527; 14 - 22 097; 15 - 21 505; 16 - 22 206; 17 - 21 854; 18 - 21 944; 19 - 22 049. Tab. 68 Inv. č,: 1 - 22 266; 2 - 22 267; 3 - 22 273; 4 - 22 274; 5 - 43 565; 6 - 42 155; 7 43433; 8 - 43563; 9 - 43 496; 10 - 43345; 11 - 42 190; 12 - 42971; 13 - 43 523; 14 - 42 966; 15 - 42 970; 16 - 43 434; 17 - 42 193; 18 - 42 959; 19 - 42111; 20 42 088; 21 - 43 014; 22 - 42 958; 23 - 43 038; 24 - 43 043; 25 - 43 347; 26 - 31 251; 27 - 31 249; 28 - 31 175; 29 - 31028; 30 - 31121; 31 - 31031; 32 - 30 913; 33 30 944; 34 - 31 172; 35 - 31 025; 36 - 31 030; 37 - 30 975. Tab. 69 Inv. č.: 1 - 32 053; 2 - 31 386; 3 - 31971; 4 - 31 458; 5 - 31441; 6 - 31455; 7 31 457; 8 - 31618; 9 - 31456; 10 - 32146; 11 - 31464; 12 - 31976; 13 - 31 393; 14 - 31 975; 15 - 31 737; 16 - 32 061; 17 - 31 895; 18 - 31 942; 19 - 31 940. Tab. 70 Inv. č.: 1 - 32 056; 2 - 31475; 3 - 31643; 4 - 31644; 5 - 31735; 6 - 32 054; 7 31 450; 8 - 31 650; 9 - 31 894; 10 - 31 738; 11 - 31 463; 12 - 31 893; 13 - 31 970; 14 - 31 390; 15 - 32 147. Tab. 71 Inv. č.: 1 - 31 252; 2 - 31 253; 3 - 31 254; 4 - 31 269; 5 - 32 204; 6 - 32 358; 7 32 207; 8 - neinv.; 9 - 32 486; 10 - 32 193; 11 - 32 203; 12 - 32 357; 13 - 32 449; 14 - 32 314; 15 - 32 450; 16 - 32 600; 17 - 32 537; 18 - 32 542; 19 - 32 583; 20 32 581. Tab. 72 Inv. č.: 1 - 32 755; 2 - 32 602; 3 - 32 601; 4 - 32 787; 5 - 32 745; 6 - 32 744; 7 32 603; 8 - 32 761; 9 - 32 616; 10 - 32 889; 11 - 32 776; 12 - 32 927; 13 - 32 615. Tab. 73 Inv. č.: 1 - 32 759; 2 - 32 929; 3 - 32 746; 4 - 32 604; 5 - 32 890; 6 - 32 606; 7 32 612; 8 - 32 613; 9 - 32607; 10 - 32610; 11 - 32 609; 12 - 32 891; 13 - 32611; 14 - 32 608. Tab. 74 Inv. C : 1 - 32 838; 2 - 32 845; 3 - 32 844; 4 - 32 837; 5 - 32 849; 6 - 32 875; 7 32 839; 8 - 32 878; 9 - 32 877; 10 - 32 840; 11 - 32 841; 12 - 32 843. Tab. 75 Inv. č.: 1 - 36 119; 2 - 32 963; 3 - 32 964; 4 - 32 968; 5 - 32 998; 6 - 32 980; 7 33 018; 8 - 33 019; 9 - 33 028; 10 - 33 037; 11 - 38 208; 12 - 33 135; 13 - 42 510; 14 - 33 136; 15 - 33 137; 16 - 42 623; 17 - 42 511; 18 - 33 081; 19 - 33 082; 20 33 044; 21 - 38 049. Tab. 76 Inv. č.: 1 - 42 802; 2 - 42 709; 3 - 42 795; 4 - 42 791; 5 - 42 659; 6 - 42 656; 7 42 657; 8 - 42 789; 9 - 43 993; 10 - 42 790; 11 - 44 088; 12 - 42 924; 13 - 42 667; 14 42 713; 15 - 42 661; 16 - 43 994; 17 - 42 714; 18 - 42 794; 19 - 42 793; 20 - 44187; 21 - 44 164; 22 - 44 168; 23 - 44 188. Tab. 77 Inv. č.: 1 - 50 178; 2 - 49 955; 3 - 50 179; 4 - 43 824; 5 - 50 074; 6 - 49 966; 7 50 271; 8 - 49 905; 9 - 50 073; 10 - 49 963; 11 - 50 194; 12 - 48 760. Tab. 78 Inv. č.: 1 - 49 964; 2 - 50 270; 3 - 50 085; 4 - 50 054; 5 - 48 796; 6 - 50 087; 7 50 084; 8 - 48 797; 9 - 43 759; 10 - 43 905; 11 - 48 797; 12 - 48 795; 13 - 50 260; 14 49 964; 15 - 48 796; 16 - 43 683; 17 - 48 794; 18 - 48 796; 19 - 50 261; 20 - 48 796; 21 - 50 263; 22 - 50 259; 23 až 28 - 48 791; 29 - 50 086; 30 - 43 706; 31 až 33 40 064; 34 - 43 742; 35 - 43 819; 36 - 48 761; 37 - 43 707; 38 - 48 909; 39 - 49 908; 40 - 48 886.

402

Tab. 79 Inv. č.: 1 - 43 653; 2 - 43 634; 3 - 43 633; 4 - 43 632; 5 - 43 658; 6 - 50 599; 7 50 597; 8 - 50 598; 9 - 50 509; 10 - 50 363; 11 - 50 415; 12 - 50 449; 13 - 50 340; 14 50 381; 15 - 50 530; 16 - 50 668; 17 - 44 213; 18 - 44 220; 19 - 44 228; 20 - 44 229; 21 - 44 236; 22 - 50 692; 23 - 44 253; 24 - 44 245 ; 25 - 44 269; 26 - 44 304; 27 - 44 346; 28 - 44 302. Tab. 80 Inv. č.: 1 - 37 868; 2 - 37 869; 3 - 44 356; 4 - 37 866; 5 - 37 867; 6 - 44 416; 7 37 927; 8 - 37 926; 9 - 22 653; 10 - 46 099; 11 - 22 655; 12 - 46 450; 13 - 22 654; 14 22 667; 15 - 37 928; 16 - 22 647; 17 - 44 419; 18 - 44 414; 19 - 38 051; 20 - 38 122; 21 - 22 668; 22 - 22 700; 23 - 44 434; 24 - 38 090; 25 - 46 352; 26 - 46 348; 27 38 092; 28 - 38 091; 29 - 46 332; 30 - 22 436. Tab. 81 Inv. 6.: 1- 45 395; 2 - 45 393; 3 - 45 396; 4 - 45 070; 5 - 45 073. Tab. 82 Inv. č.: 1 - 45 394; 2 - 50 731; 3 - 45 397. Tab. 83 Inv. č.: 1 - 45 392; 2 - 45 398; 3 - 45 195; 4 - 45 192; 5 - 44 996; 6 - 45 071; 7 - 44 854. Tab. 84 Inv. č.: 1 - 45 343; 2 - 44 957; 3 — 44 902; 4 - 50 763; 5 - 50 733; 6 - 50 848; 7 44 797; 8 - 44 820; 9 - 44 798; 10 - 45 072; 11 - 50 696; 12 - 44 962; 13 - 50 694; 14 45 285; 15 - 45 012; 16 - 45 286; 17 - 44 908; 18 - 44 772; 19 - 50 734; 20 - 45 068; 21 - 44 840; 22 - 45 283; 23 - 45 069. Tab. 85 Inv. č.: 1 - 44 454; 2 - 44 455; 3 - 44 461; 4 - 44 656; 5 - 44 453; 6 - 44 604; 7 44 454; 8 - 44 452; 9 - 50 852; 10 - 51761; 11 - 51 762; 12 - 50 870; 13 - 50 872; 14 -• 51763; 15 - 51 764; 16 - 51779; 17 - 60 345; 18 - 50 886-7; 19-20 - 50 851a; 21 51 889; 22 - 51 801; 23 - 50 868. Tab. 86 Inv. č.: 1 - 50 910; 2 - 50 915; 3 - 50 895; 4 - 51054; 5 - 50 893; 6 - 50 891; 7 50 892; 8 - 51 202; 9 - 51 224; 10 - 51231; 11 - 51 226; 12 - 51 204; 13 - 51 225; 14 58 399; 15 - 58 374; 16 - 51251; 17 - 58 393; 18 - 58 367; 19 - 58 371; 20 - 58 368; 21 - 60 202; 22 - 59 841; 23 - 51337; 24 - 51 273; 25 - 51374; 26 - 59 913; 27 59 762; 28 - 59 914; 29 - 59 761; 30 - 59 737; 31 - 51 285; 32 - 51 330; 33 - 59 942. Tab. 87 Inv. č.: 1 - 51147; 2 - 5 1 1 6 3 ; 3 - 5 1 1 5 0 ; 4 - 51 080; 5 - 51 099; 6 - 5 1 100; 7 51 998; 8 - 5 1 104; 9 - 5 1 105; 10 - 51 109; 11 - 51 102; 12 - 51 080; 13 - 51 079; 14 51 623; 15 - 51622; 16 - 51591; 17 - 51 269; 18 - 51551; 19 - 51695; 20 - 51713; 21 - 51 727; 22 - 51 682; 23 - 51 378; 24 - 51 734. Tab. 88 Inv. č.: 1 - 56 864; 2 - 57 179; 3 - 55 938; 4 - 57 396; 5 - 57 385; 6 - 57 401; 7 57 382; 8 - 57 379; 9 - 57 387; 10 - 57 400; 11 - 57 380; 12 - 57 405; 13 - 57 394; 14 57 389; 15 - 57 381; 16 - 57 386. Tab. B9 Inv. č.: 1 - 56 186; 2 - 56 684; 3 - 55 854a; 4 - 55 854b. Tab. 90 Inv. č.: 1 - 56 088; 2 - 57 258; 3 - 56 865; 4 - 57 058; 5 - 57 232; 6 - 57 314; 7 56 089; 8 - 55 992; 9 - 56 812; 10 - 56 327; 11 - 56 993; 12 - 55 899. Tab. 91 Inv. č.: 1 - 57182; 2 - 56 261; 3 - 55 942; 4 - 56 472; 5 - 57 326; 6 - 56 871; 7 57 231; 8 - 56 414; 9 - 57 257; 10 - 56 895; 11 - 57 357; 12 - 57 134. Tab. 92 Inv. č.: 1 - 56 607; 2 - 56 652; 3 - 55 855; 4 - 57 162; 5 - 55 886; 6 - 57 180; 7 -

403

56 631; 8 - 56 515; 9 - 57 059; 10 - 56 408; 11 - 56 979; 12 - 56 984; 13 - 56 017; 14 56 155; 15 - 57 312; 16 - 56 331. Tab. 93 Inv. č.: 1 - 57 512; 2 - 57 527; 3 - 57 474; 4 - 57 583; 5 - 57 581; 6 - 57 584; 7 57 518; 8 - 57 437; 9 - 57 708; 10 - 57 578; 11 - 57 572; 12 - 38 148; 13 - 57 979; 14 57 632; 15 - 57 406; 16 - 57 513; 17 - 57 515; 18 - 57 635; 19 - 57 471; 20 - neinv.; 21 - 57 473; 22 - 57 514; 23 - 57 633. Tab. 94 Inv. č.: 1 - 58 854; 2 - 51 443; 3 - 51.435; 4 - 51436; 5 - 51 396; 6 - 59 234; 7 59 253; 8 - 58 836; 9 - 51 438; 10 - 51 900; 11 - 57 754; 12 - 57 820; 13 - 57 808; 14 57 807J 15 - 51926; 16 - 57 775; 17 - 57 776; 18 - 57 853; 19 - 57 821; 20 - 51947; 21 - 51 946. Tab. 95 Inv. č.: 1 - 32 339; 2 - 52 083; 3 - 52185; 4 - 52 343/1-4; 5 - 52 082; 6 - 52 340; 7 51 952; 8 - 52 287; 9 - 51 948; 10 - 52 188; 11 - 52 086; 12 - 52 191; 13 - 52 088; 14 51996; 15 - 52186; 16 - 52190; 17 - 51991: 18 - 60 242; 19 - 52 460. Tab. 96 Inv. č.: 1 - 52470; 2 - 52468 ; 3 - 52472; 4 - 52476; 5 - 52 482; 6 - 52432; 7 52 556; 8 - 52 481; 9 - 52 489; 10 - 52 388. Tab. 97 Inv. č.: 1 - 52 469; 2 - 52 487; 3 - 52 480: 4 - 52 478; 5 - 52 488; 6 - 52 492; 7 52 401; 8 - 52 371; 9 - 52 426; 10 - 52 471; 11 - 59 976. Tab. 98 Inv. č.: 1 - 52 701; 2 - 52 709; 3 - 52 712; 4 - 52 703; 5 - 57 960; 6 - 57 963; 7 57 962; 8 - 57 969; 9 - 57 890; 10 - 57 891; 11 - 57 894; 12 - 57 892; 13 - 57 895; 14 57 896; 15 - 57 933; 16 - 57 898; 17 - 57 935; 18 - 57 929; 19 - 57 909; 20 - 57 915; 21 - 57 936; 22 - 57 914; 23 - 57 916; 24 - 57 922; 25 - 57 950. Tab. 99 Inv. č.: 1 - 52 716; 2 - 52 759; 3 - 52 789; 4 - 52 790; 5 - 52 717; 6 - 61806; 7 52 809; 8 - 52 814; 9 - 62 501; 10 - 61 864; 11 - 62 151; 12 - 62 224; 13 - 61 805; 14 62 940; 15 - 60 302; 16 - 61992; 17 - 61 993. Tab. 100 Inv. č.: 1 - 62 517; 2 - 30 546; 3 - 61 679; 4 - 61616; 5 - 61801; 6 - 62 271; 7 62 357; 8 - 61 675; 9 - 62 745; 10 - 61 846; 11 - 63 354; 12 - 62 082; 13 - 61 617; 14 62 661; 15 - 61500; 16 - 62 268; 17 - 62 888; 18 - 62 270; 19 - 62 869; 20 - 61741; 21 - 62 305; 22 - 61 793; 23 - 61 659. Tab. 101 Inv. č.: 1 - 63 013; 2 - 66 182; 3 - 66 201; 4 - 66 217; 5 - 66 200; 6 - 66 202. Tab. 102 Inv. č. (čtverec): 1 - 36 038 (A 5-53); 2 - 31 278 (A 11-52); 3 - 28 071 (A 1-57); 4 - 7201 (A 9-55); 5 - 35 685 (A 12-52); 6 - 8 999 (A 12-62); 7 - 26 850 (A 4-57); 8 - 4 1 4 6 (A 12-56); 9 - 3 153 (A 10-55); 10 - 3 578 (A 11-55); 11 - 26 212 (A 5-55): 12 - 7 661 (A 15-57). Tab. 103 Inv. č. (čtverec): 1 - 45 410 (A 4/5-65); 2 - 22 333 (A 24-62); 3 - 7 8 1 6 (A 15-59); 4 - 5 0 1 3 (A 14-56); 5 - 36 551 (A 15-53); 6 - 35 982 (A 4-53); 7 - 24 408 (A 19-63); 8 - 27 545 (A 3-62); 9 - 35 506 (A 8-52); 10 - 28 115 (A 1-58); 11 - 37 705 (A 14-54); 12 - 24 621 (A 2-55); 13 - 24 064 (obj. 38, A 19-60); 14 - 7 628 (A 15-57); 15 - 27 861 (A 2-61); 16 - 34 735 (A 12-63). Tab. 104 Inv. č. (čtverec): 1 - 5 492 (A 15-58); 2 - 10 703 (A 7-56); 3 - 36 321 (A 11-53); 4 - 3460 (A 10-61); 5 - 25 582 (A 16-59); 6 - 4998 (A 14-56); 7 - 25 581 (A 16-59); 8 - 24 048 (A 19-59); 9 - 2 763 (A 8-60); 10 - 24 704 (A 18-61); 11 - 27 236 (A 3-57); 12 - 5 498 (A 15-58).

404

Tab. 105 Inv. č. (čtverec): 1 - 34 956 (obj. 62, A 14-64); 2 - 7 579 (A 15-56); 3 - 22 335 (A 24-62); 4 - 2 429 (A 8-55); 5 - 25 671 (A 16-60); 6 - 8 246 (A 14-62); 7 - 5 493b (A 15-58); 8 - 24 519 (A 19-64); 9 - 2 359 (A 8-55); 10 - 34 934 (A 13-60); 11 45 432 (A 6-65); 12 - 2 973 (A 9-60); 13 - 37 072 (A 9-54). Tab. 106 Inv. č. 7 549 (A 15-56). Tab. 107 Inv. č. (čtverec): 1 - 36 274 (A 10-53); 2 - 37 004 (A 9-54); 3 - 2 672 (A 8-58); 4 36 840 (A 8-54); 5 - 61 883 (A 8-72); 6 - 26 573 (A 5-58;) 7 - 35 628 (A 11-52); 8 - 26 597 (A 5-59); 9 - 58 044 (obj. 8, A 2/3-68). Tab. 108 Inv. č. (čtverec): 1 - 5 209a (A 14-57); 2 - 37 892 (A 2-61); 3 - 2 777a (A 9-55); 4 - 27 123 (A 3-56); 5 - 7 197 (A 9-55); 6 - 2 533 (A 8-56); 7 - 37 224 (A 10-54); 8 - 46 325 (A 21-68); 9 - 22 508 (A 23-69); 10 - 59 470 (A 13-75); 11 - 26 638 (A 5-59). Tab. 109 Inv. č. (čtverec): 1 - 36 254 (A 10-53); 2 - 35 627 (A 11-52); 3 - 5 238a (A 14-58); 4 - 46 956 (A 8-73); 5 - 7 198 (A 9-55); 6 - 25 583 (A 16-59); 7 - 46 778 (A 4-72); 8 - 60 491 (A 12-74); 9 - 36 680 (A 5-54); 10 - 36 800 (A 8-54); 11 - 58 670 (A 11-73); 12 - 59 613 (A 15-75); 13 - 58 754 (A 16-73); 14 - 37 212 (A 10-54); 15 - 3 556 (A 11-55); 16 - 36 520 (A 13-53); 17 - 7 200 (A 9-55); 18 - 7 104 (A 9-55); 19 - 28 710 (B 100-64); 20 - 26 362 (A 5-56); 21 - 46 777 (A 4-72); 22 - 62 450 (A 20-77); 23 - 59 358 (A 12-75); 24 - 47 720 (A 13-78); 25 - 60.116 (A 14-76); 26 - 47 725 (A 13-78). Tab. 110 Inv. č. (čtverec): 1 - 2 783a (A 9-55); 2 - 36 623 (A 2-54); 3 - 26 686 (A 5-60); 4 28 140 (A 1-59); 5 - 2 776 (A 9-55); 6 - 28 723 (B 100-64); 7 - 37 600 (A 12-54); 8 - 9964 (A 9-58); 9 - 26 215 (A 5-55); 10 - 25 192 (A 17-61); 11 - 37 223 (A 10-54); 12 - 37 436 (A 11-54); 13 - 59 459 (A 13-75); 14 - 2 474 (A 8-56); 15 - 26 728 (A 5-79); 16 - 26 751 (A 4-55); 17 - 47 505 (A 11-78); 18 - 36 629 (A 2-54); 19 - 60 325 (12-77); 20 - 46 592 (A 5-70); 21 - 36 836 (A 8-54); 22 - 35 164 (A 2-52); 23 - 25 635 (A 16-60); 24 - 36 218 (A 9-53); 25 - 47 259 (A 8-75); 26 - 35 502 (A 8-52); 27 - 6 242 (A 17-77); 28 - 7 716 (A 15-57); 29 - 3 805 (A 11-60); 30 - 3 296 (A 10-59); 31 3 819 (A 11-60); 32 - 4112 (A 12-56); 33 - 28 073 (A 1-57). Tab. 111 Inv. č. (čtverec): 1 - 3787 ( A 10/11/12-60); 2 - 3 812 (A 11-80); 3 - 3 788 (A 11-60); 4 - 3792 (A 11-60); 5 - 9 055 (A 10/11-58); 6 - 9 315 (A 10-58 + A 9-54); 7 - 3 752 (A 11-59 + A 9/11-60); 8 - 2959 (A 9-60); 9 - 4 369 (A 12-60). Tab. 112 Inv. č. (čtverec): 1 - 8 806 (A 12-59); 2 - 3 371 (A 10-60); 3 - 2 239 (A 9-56); 4 3 372 + 3 410 (A 10-60); 5 - 4 370 (A 12-60): 6 - 3 776 (A 11-60); 7 - 8 820 (A 12-59); 8 - 3 8 1 3 (A 11-60); 9 - 3.814 (A 11-60); 10 - 2 960 (A 9-60); 11 - 3 818 (A 11-60); 12- 3 875 (A 11-60).

405

TABULKY

409

Tab. 2. Z a h l o u b e n é stavby. 1 - obj. 29; 2 - obj. 5; 3 - obj. 84. Obydlí (3), h o s p o d á ř s k é stavby (1, 2).

410

Tab. 3. Z a h l o u b e n é stavby (1—4) a n a d z e m n í stavba se s n í ž e n o u podlahou (5). 1 - obj. 66; 2 - obj. 71; 3 - obj. 73; 4 - obj. 63; 5 - obj. 72. O b y d l í (2, 4), hospo­ d á ř s k é stavby (3, 5), d í l n a (1).

411

H

*

I

I

J L _

1-

L

Tab. 4. Z a h l o u b e n é stavby (3, 4) a n a d z e m n í stavby se z a h l o u b e n ý m i ohništi (1, 2). 1 — obj. 45; 2 — obj. 49; 3 — obj. 98; 4 - obj. 91. O b y d l í (1, 3), h o s p o d á ř s k á stavba (4), d í l n a (2).

412

Tab. 5. Z a h l o u b e n á h o s p o d á ř s k á stavba (chlév?) — obj. 68.

413

Tab. 6. Z a h l o u b e n á d í l e n s k á stavba s p o j e n á s c h l é v e m — obj. 87.

414

Objekt

106 •

Tob. 7. Z a h l o u b e n é h o s p o d á ř s k é stavby (chlévy?). O b j . 106a (1) a 88 (2).

415

Tab. 8. Z a h l o u b e n á d í l e n s k á stavba ( p e k á r n a ? ) — obj. 105.

416

Tab. 9. Z a h l o u b e n á stavba (2) a n a d z e m n í stavby se s n í ž e n o u podlahou (1, 3—6). 1 - obj. 116; 2 - obj. 118; 3 - obj. 127; 4 - obj. 100; 5 - obj. 128; 6 - obj. 89. Obydlí (1, 2, 3, 5), h o s p o d á ř s k é stavby (4, 6).

417

Tab. 1 0 . ' N a d z e m n í stavby se s n í ž e n o u podlahou (1, 2) a n a d z e m n í stavby jevící se n a k u p e n í m m a t e r i á l u (3, 4 ) . l - obj.-111;; 2 - obj. 112;. 3 - obj. 74; 4 - obj. 52. Obydlí (4), h o s p o d á ř s k é stavby. (2, 3), .dílna (1).

418

Tab. 11. N a d z e m n í o b y t n é stavby. 1 — obj. 95; 2 - obj. 81; 3 -

419

obj. 75.

Tab.

12. N a d z e m n í h o s p o d á ř s k é stavby. 1 — obj. 102; 2 — obj. 83; 3 — obj. 36 (pod n í m č a s n ě s l o v a n s k á j á m a 36a).

420

Tab. 13. N a d z e m n í o b y t n é stavby s k a m e n n ý m i p o d e z d í v k a m i zčásti z a l i t ý m i maltou. 1 — obj. 25; 2 — obj. 94 ( n a z n a č e n a jeho superpozice nad obj. 98).

421

Tab. 14. N a d z e m n í o b y t n á stavba 97 s kamennou p o d e z d í v k o u zalitou maltou a s j á m o u 99. Zachycena. celková situace v J Z rohu m l a d š í fáze dvorce. Z á p a d n í část p a l i s á d o v é h o ž l á b k u byla již v humusu s i g n a l i z o v á n a pruhem k a m e n ů .

422

Tab.

15. N a d z e m n í o b y t n é stavby se z d ě n ý m i n á r o ž í m i . 1 — obj. 37; 2 — obj. 82.

423

IiIlllí!iM

I i! il !|! H;;ill!i;i!i

;

,

:

••ObjL.'-50:;>í:'Hr; 3éé-- '. ' Í

I

:^I: Í! :!ÍÍ!N-^V^V!;YV~,-»'

Tab. 16. N a d z e m n í o b y t n á stavba 24 s v y p á l e n o u mazanicovou podlahou, s h l i n ě n o u pecí a kamennou p o d e z d í v k o u . P ř e v r s t v u j e č a s n ě s l o v a n s k é objekty 34 a 50 a v její destrukci je zahlouben hrob 386.

424

Tab. 17. O b y t n á n a d z e m n í stavba 96 s f r a g m e n t á r n ě zachovanou mazanicovou podlahou.

425

vypálenou

426

Tah. 19. N a d z e m n í k ů l o v ý objekt 107 (pod n í m t e č k o v a n é obj. 107a p o r u š e n ý ojedi­ n ě l ý m hrobem 9 a ž l á b k y po o h r a d ě související se s t a r š í fází dvorce) a k ů l o v ý nad­ z e m n í objekt 39 (2).

427

Tdb. 20. N a d z e m n í k ů l o v ý obj. 109. T e č k o v a n é n a z n a č e n o p ř e k r ý v á n í s obj. 107. V l e v o zbytek o h n i š t ě souvisejícího s m l a d š í fází dvorce.

428

Tub. 21. N a d z e m n í k ů l o v ý objekt 110.

429

Tab. 22. N a d z e m n í k ů l o v ý objekt 113.

430

Tab. 23. N a d z e m n í k ů l o v ý objekt 108 se zbytky p ř í s t ř e š k u a h l i n ě n é pece na z á p a d n í straně.

431

Tab. 24. N a d z e m n í k ů l o v ý objekt 106 a jeho vztah k z a h l o u b e n ý m s t a v b á m 106aa 105.

432

Tob. 25. N a d z e m n í k ů l o v é stavby 114 (1) a 115 (2).

433

Tah. 26. P o z ů s t a t k y k ů l o v ý c h staveb 43 a 53 v S V rohu s t a r š í h o o p e v n ě n í dvorce s naznačenými rekonstrukčními možnostmi.

434

Tob. 27. O h r a z e n á usedlost 126 s rozmetanou p o d e z d í v k o u n a d z e m n í h o domu v SV" části a zbytky k ů l o v é stavby v jižní části. Zachycena n á v a z n o s t na m l a d š í o p e v n ě n i dvorce a vztah k obj. 116, 118, 123—125 a k o j e d i n ě l ý m h r o b ů m 8, 10, 11.

Tab. 28. J á m y (1, 2, 4—6) a o h n i š t ě v nartexu kostela (3) a jeho vztah k podlaze c h r á m u a k hrobu 287. 1 — obj. 1; 2 — obj. 2; 3 - obj. 3; 4 — obj. 6; 5 — obj. 7; 6 - obj. 8.

Tab. 29. J á m y . 1 - obj. 9; 2 - obj. 10; 3 - obj. 11; 4 - obj. 12; 5 - obj. 13; 6 - obj. 14.

437

; •••

Táb.

•>)"....:.

•:

•

• • • B

30. J á m y . 1 — obj. 16 s r o z m e t a n ý m o h n i š t ě m 4 v superpozici; 2 — obj. 15; 3 - obj. 17; 4 - obj. 18; 5 - obj. 19; 6 - obj. 22; 7 - obj. 23.

438

Objekt 26

Objekt

27

Objekt

28

Tob. 31. J á m y . 1 - obj. 26; 2 - obj. 27; 3 — obj. 28; 4 - obj. 30; 5 - obj. 31; 6 obj. 32. V ř e z u nad obj. 31 a 32 zbytek jílovité ú p r a v y související s obj. 24.

439

Objekt

38

M Ob|ekt 34 jl_ ili

Objekt L

•* :j j : ::: • : : : : : : : ' : : : : : : : : : : : : : : :

*•

40 ...i.

.::'^////////////Ó>,Í;,.

Tah. 32. J á m y (1, 2, 4, 5) a d l á ž d ě n ý obj. 34 (3), z jehož ř e z u v y p l ý v á jeho vztah k obj. 24. 1 - obj. 33; 2 - obj. 38; 4 - obj. 40; 5 - obj. 41. V ř e z u nad obj. 40 se v y k l i ň u j e jílovitá ú p r a v a související s obj. 24.

Tab. 33. P o z ů s t a t k y v y m a z a n ý c h ohnišť (pecí?) 44 (1) a 46 (4), obj. 48 s železářskou pecí (2), j á m y 47 s depotem železných kotlů (3) a j á m y 50 (5), v j e j í m ž ř e z u je p a t r n ý její vztah k p l a n ý r c e pod obj.. 24 a k jeho destrukci.

Tab. 34. J á m y . 1 — obj. 51 ( v ý h e ň ) ; 2 — obj. 59; 3 — obj. 60 (v ř e z u je p a t r n ý její vztah k podlaze a destrukci obj. 35).

442

Tob. 35. J á m y . 1 - obj. 56; 2 -

obj. 62; 3 - obj. 64; 4 - obj. 55; 5 -

443

obj. 54.

Tab. 36. J á m y (1—3) a o t o p n á z a ř í z e n í (4, 5). 1 — obj. 57; 2 — obj. 58; 3 - obj. 65; 4 — zbytky pece u obj. 112; 5 — kameny obložené o t o p n é z a ř í z e n í z obj. 76 ( p ř e vrstvuje ž l á b e k po s t a r š í m o p e v n ě n í ) .

445

Tab. 38. J á m y . 1 - obj. 79; 2 - obj. 85; 3 -

446

obj. 90; 4 - obj. 92; 5 - obj. 93.

Tob. 39. J á m y (1, 3-6)

a k a m e n n á pec obj. 117 (2). 1 - obj. 99; 3 obj. 124; 5 - obj. 101; 6 - obj. 125.

447

obj. 123; 4

-

Tab. 40. J á m y (1, 2, 4) a p o z ů s t a t e k n a d z e m n í h o obydlí 120 (3). 1 - obj. 119; 2 obj. 121; 4 - obj. 122. O b j . 119-121 jsou pod podlahou kostelní lodi.

448

-

Tub. 41. I n v e n t á ř obj. 1 (1-7) a 2 (8-14).

449

Tab. 42. I n v e n t á ř obj. 5 (1-9), 9 (10-11) a 10 (12-15).

450

Tab. 43. I n v e n t á ř obj. 7 (1), 11 (2), 12 (3), 13 (4-5), 15 (6-14).

451

Tab. 44. I n v e n t á ř obj. 16.

452

Tab. 45. I n v e n t á ř obj. 17 (1-6), 18 (7-9), 19 (14-17), 22 (10-11), 23 (18-19), 25 (22-34), 26 (35-40), 27 (12-13), 28 (20-21).

Tob. 46. I n v e n t á ř obj. 20.

454

Tab. 47. I n v e n t á ř obj. 20.

455

Tob. 48. I n v e n t á ř obj. 20.

456

Tab. 49. I n v e n t á ř obj. 20.

457

Tab. 50. I n v e n t á ř obj. 24. Hrnec s l e p e n ý ze s t ř e p ů v m a z a n ý c h do h l i n ě n é v y p á l e n é podlahy (1) a nálezy z vrstvy nad m a z á n k o v o u podlahou a z k a m e n n é destrukce z á p a d n ě od obj. 24 (2-14).

458

Tab. 51. I n v e n t á ř obj. 29.

459

Tob. 52. I n v e n t á ř obj. 29.

460

'7 412231

16 P1221 poli

12421 1442441 15 12541

P» 14 17

11721

Tttb. 53. I n v e n t á ř obj. 29.

461

po 1 4 ' , 18

21222'

1911221^

1121232!

24I

^25

Ě~26

2

7

2*

29

30

po 25 pv 25.2

po 10 / v ' po 16

32 22232:33 11732 Tab. 54. I n v e n t á ř obj. 30 (1, 2), 31 ( 3 - 7 ) , 32 (8-10), 33 (11-12), 34 (14, 15), 35 (16-34); z toho 16—22 p o c h á z í z v r s t v y pod obj. 35, 23—34 z vrstvy pod d e s t r u k c í nad š t ě r k o ­ p í s k o v o u podlahou, tj. z v l a s t n í v ý p l n ě obj. 35.

462

Tab. 56. I n v e n t á ř obj. 42.

464

Tob. 57. I n v e n t á ř obj. 44 (1-13) a 46 (14).

465

Tab. 58. I n v e n t á ř obj. 45. S t a r o h r a d i š t n í p ř í m ě s (4, 5); hrot (7) p a t ř í b u ď k obj. 45 nebo 52.

Tah. 59. I n v e n t á ř obj. 47. Ž e l e z n é kotle (1, 2), jejich r o z v i n u t é p l á š t ě (la, 2a), detaily z á v ě s n ý c h k o v á n í (lb, 2b, c, f, g) a k o n c ů r u k o j e t í (ld, 2d).

467

4 232-2

5 23222

Tab. 60. I n v e n t á ř obj. 48 (1-12) a 50 (13-18). H r n e c 2 slepen ze s t ř e p ů z obj. 44 a 48.

468

Tob. 61. I n v e n t á ř obj. 49.

469

5 21431

(6 21232,

po M

9

21112

10

Tob. 64. I n v e n t á ř obj. 51 (1, 2), 59 (3-6), 60 (7-10), 61 (11-13), 63 (14-25).

472

13222

Tob. 65. I n v e n t á ř obj. 66.

473

Tob. 67. I n v e n t á ř obj. 66.

475

23

211-2

2 4

53K2

25

23232

Tob. 68. I n v e n t á ř obj. 67 (1-4), 68 (5-25) a 69 (26-36).

476

Tob. 69. I n v e n t á ř obj. 71.

477

478

Tab. 71. I n v e n t á ř obj. 70 (1-4), 72 (5-15) a 73 (16-20).

479

Tab. 72. I n v e n t á ř obj. 74.

480

Tab. 73. I n v e n t á ř obj. 74.

481

Tob. 747 I n v e n t á ř obj. 75.

482

Tah. 75. I n v e n t á ř obj. 76 (1), 77 (2-6), 79 (7-10), 81 (11-20), 82 (21).

483

484

6

7

9

13

21431

14

53K2

15

43202

Tab. 79. I n v e n t á ř obj. 86 (1-5). 88 75-15), 89 (16), 90 (17, 18), 91 (19, 20), 92 (21, 22), 94 (23-28). ,

Tab. 80. I n v e n t á ř obj. 95 (1-5), 96 (6-18) a 97 (19-30).

488

Tab. 81. I n v e n t á ř obj. 98.

489

Tab. 82. I n v e n t á ř abj. 96.

490

Tab. 83. I n v e n t á ř obj. 98.

491

492

Tob. 85. I n v e n t á ř obj. 99 (1-8) a 100 (9-23).

493

po

•po 20

21

"° ^

'26 22131 ^27*1431

Obj.

107

2221132

28.22431

po 74 po :o

i29í53442

^30

41132

31

141431

32

21132

Tob. 86. I n v e n t á ř obj. 101 (1-7), 103 (8-13), 104 (14-20), 107 (21-33).

494

Tab. 87. I n v e n t á ř obj 102 (1-13), 109 (14-18) a 110 (19-24).

495

5 cm

497

Tab. 90. I n v e n t á ř obj. 105.

498

Tab. 91. I n v e n t á ř obj. 105.

499

Tab. 92. I n v e n t á ř obj. 105.

500

Tab. 94. I n v e n t á ř obj. 108 (1-9) a 111 (10-21).

502

Tab. 95. I n v e n t á ř obj. 112 (1-17) a 117 (18-19).

503

Tab. 96. I n v e n t á ř obj. 116.

504

Tah. 97. I n v e n t á ř obj. 116.

505

2 23232

506

Tab. 99. I n v e n t á ř obj. 122 (1-5), 123 (6), 124 (7), 125 (8) a 126 (9-17).

507

Tab. 100. I n v e n t á ř obj. 126.

508

Tab. 101. I n v e n t á ř obj. 127 (1, 2) a 128 (3-6).

509

6 43122

510

Tab. 103. Č a s n ě s l o v a n s k á z d o b e n á keramika z k u l t u r n í vrstvy.

511

Tab. 205. Z d o b e n á č a s n ě s l o v a n s k á k e r a m i k a z k u l t u r n í vrstvy.

513

Tab. 106. S t ř e d o h r a d i Š t n í z á s o b n i c e z k u l t u r n í vrstvy.

514

Tob. 107. S t ř e d o h r a d i š t n í k e r a m i k a z k u l t u r n í vrstvy.

515

5 cm

6

Tob. 108. S t ř e d o h r a d i S t n í k e r a m i k a z k u l t u r n í vrstvy.

516

12231

Tob. 109. S t ř e d o h r a d i š t n í k e r a m i k a z k u l t u r n í vrstvy.

517

Tob. 110. S t ř e d o h r a d i š t n í k e r a m i k a z k u l t u r n í vrstvy. U k á z k y v ý z d o b y na v n i t ř n í s t r a n ě okraje (1—10), z d o b e n í z á s e k y (11—14), p l a s t i c k ý m i l i š t a m i (15—21) a u k á z k y p l a s t i c k ý c h a t e c h n i c k ý c h z n a č e k na dnech (22—33).

518

Tab 111. P o v e l k o m o r a v s k á t u h o v á k e r a m i k a z r o z r u š e n ý c h sídlištních o b j e k t ů d e s t r u k c í kostela.

519

pod

Tab. 112. P o v e l k o m o r a v s k á k e r a m i k a z r o z r u š e n ý c h s í d l i š t n í c h o b j e k t ů pod d e s t r u k c í kostela.

520

FOTOTABULKY

Tab. I. Celkový pohled na h r a d i š t ě B ř e c l a v - P o h a n s k o (1) a na v ý z k u m v e l m o ž s k é h o dvorce (2).

Tob II. P o č á t e č n í (1) a k o n e č n á (2) fáze v ý z k u m u v .IV části dvorce.

Tab. III. Systém palisádových ž l á b k ů v J Z (1), J V (2) a S Z (3) části dvorce a vzhled žlábků u vchodu ve s t a r š í (4) a m l a d š í (5) fázi o p e v n ě n í .

Tab. IV. Z l á b e k po J V rameni palisády (1); část žlábků po S Z ramenech starší a m l a d š í p a l i s á d y (2); ž l á b k y po J V (3) a J Z (4) rameni m l a d š í palisády. Zlábek po oplocení související se s t a r š í m o p e v n ě n í m p o r u š u j e č a s n ě s l o v a n s k ý obj. 9 a je poru­ šován m l a d š í m hrobem 105 (5). Superpozice h r o b ů č. 262—264 nad ž l á b k e m po kultovní o h r a d ě (6).

Tab. V. U k á z k y v z o r k ů malty a o m í t k y (1-5: obj. 20; 6-10: obj. 29; 11-15: obj. 35) a mazanice s otisky p r u t ů (16—26). M a l t a s otisky k a m e n ů (6—8) a p r u t ů (11—12); obílená o m í t k a (1—4, 10, 13); t v r d á o m í t k a s v y h l a z e n ý m povrchem (5, 9, 14, 15). Mazanice z obj. 45 nebo 52 (20), z obj. 87 (26), z obj. 102 (21), z obj. 104 (22), z obj. 105 (25), o s t a t n í z k u l t u r n í vrstvy č t v e r c ů .

Tab. VI. Z a h l o u b e n á stavba 105 - p e k á r n a (1) a 20 - obydlí (2).

Tab. VII. Z a h l o u b e n é stavby 86 - obydlí (1), 88 - chlév (2), 87 - k o v á r n a a chlév (3), 84 — obydlí (4) a 89 — obydlí (5) se s u p e r p o n o v a n ý m obj. 94 s pruhem lité m a l t o v é podlahy a s obloženým o h n i š t ě m .

Tab.

VIII. P o z ů s t a t k y v e l k ý c h n a d z e m n í c h staveb kůlové konstrukce č. 107 (1), 109 (2), 110 (3).

Tab. IX. P o d e z d í v k y a nároží n a d z e m n í c h s r u b o v ý c h (?) staveb b u d o v a n é z lomového kamene s p o j o v a n é h o maltou. P o d e z d í v k a obj. 25 a č á s t e č n ě z a s y p a n á z a h l o u b e n á stavba (klet) 29 (1); p o z ů s t a t k y stavby 82 s k a m e n n ý m n á r o ž í m (2); boční pohledy na ramena z á k l a d ů nároží obj. 82 (3—4); r u i n y stavby 95 — l á z n ě (5); m a l t o v á po­ dezdívka obj. 97 s kameny o b l o ž e n ý m o h n i š t ě m (6).

Tab. X. O t o p n á zařízení. Z d ě n é nároží obj. 37 s o h n i š t ě m a boční pohled na jeho základ (1, 2); celkový pohled na ruiny obj. 37 a kameny vyložené o h n i š t ě jižně od něho (3): o h n i š t ě se z í d k a m i z obj. 25 (4); v y v ý š e n é kameny vyložené ohniště v obj. 116 (5); zbytky h l i n ě n é pece s j á m o u u obj. 112 (6); zbytky h l i n ě n é pece s p ř í s t ř e š ­ k e m u obj. 108 (7).

Tab. XI. P o z ů s t a t k y v y m a z a n ý c h ohnišť nebo h l i n ě n ý c h pecí: obj. 44 (1), 46 (5), 3 (6); ruiny h l i n ě n é pece u obj. 24 (4); ruiny k a m e n n é pece s v y m a z a n ý m k r u h o v ý m tope­ n i š t ě m z obj. 75 (2, 3).

Tab. XII. P o z ů s t a t k y k a m e n n ý c h pecí nebo kameny obložených ohnišť z obj. 86 (1), 117 (2), 94 (3), 118 (4), 97 (5), 127 (6).

Tab. XIII. U k á z k y i n v e n t á ř e z o b j e k t ů s nezdobenou č a s n ě s l o v a n s k o u keramikou. 1, 2, 4 - obj. 75 (36 119, 32 986, 32 878); 7, 8, 10 - obj. 72 (32 486, 32 204); 3 - obj. 120 (57 922); 5 - obj. 119 (57 896); 6 - obj. 26 (9 604); 9 - obj. 44 (17 580).

Tab. XIV.

Z d o b e n ý č a s n ě s l o v a n s k ý hrnec (1 — A 4/5—65, 45 410) a h l i n ě n ý talíř (2 — obj. 50, 18 229).

Tab. X V . Z d o b e n á č a s n ě s l o v a n s k á keramika. 1 - obj. 62 (34 956); 2, 3 - obj. 5 (5 084 líc a rub téhož s t ř e p u se stopami svislého s h l a z o v á n í a o b t á č e n í ) ; 4 — obj. 34 (14 300); 5 - obj. 61 (20 942); 6 - obj. 73 (32 600).

Tab. XVI.

V e l k o m o r a v s k á k e r a m i k a I. skupiny. 1 - obi. 66 (22 003); 2 (60 242); 3 - obj. 76 (36 119); 4 - obj. 20 (15 117).

obj. 117

Tab. XVII. V e l k o m o r a v s k á keramika skupiny l a (1, 2) a Ib (3, 4). 1 - obj. 29 (34 418); 2 - obj. 105 (57 182); 3 - obj. 101 (50 910); 4 - obj. 96 (22 667).

Tab.

XVIII.

V e l k o m o r a v s k á k e r a m i k a skupiny Ic (1) a Id (2 — blučinský typ). 1 — obj. 69 (31 249); 2 - obj. 105 (56 088).

Tab. XIX. V e l k o m o r a v s k á e n g o b o v a n á keramika skupiny I l a (1, 2) a l i b (3). 1 — obj. 98 (45 392); 2 - obj. 74 (32 759); 3 - obj. (31 450): 4-7 - obj. 105 (střepy s malo­ v a n ý m i pruhy).

Tab. XX.

V e l k o m o r a v s k á keramika III. (1) a I V . skupiny (2-3). 1 obj. 74 (32 755); 2 - obj. 98 (45 395); 3 - A 0-72 (61 883).

Tab. XXI.

V e l k o m o r a v s k á keramika I V . skupiny (1, 2). 1 98 (45 394)

obj. 98 (45 396); 2 -

obj.

Tah. XXII. V e l k o m o r a v s k á keramika V . skupiny z j e m n é p l a v e n é hlíny s mikrosko­ p i c k ý m p í s k e m , v y r o b e n á na n o ž n í m kruhu. Hrnec z hr. 348 (16 583) a odlitek stop po v y t á č e n í na jeho v n i t ř n í s t r a n ě (1, 2); 2 - obj. 20 (15 116); 3 - obj. 45 (27 301).

Tab. X X Í I J . V e l k o m o r a v s k á keramika V I . skupiny — a n t i c k ý c h t v a r ů (1—10), V I I . skupiny — z pórovitého m a t e r i á l u (11) a VIII. skupiny — t u h o v á (12—13). 1 — obj. 87 (50 271); 2, 3, 5, 6 - obj. 24 (13 656, 13 657, 25 509 - / l ) ; 4 - A 8-58 (2 672); 7, 8 - obj. 106a (59 474, 38 148); 9 - obj. 42 (11816); 10 - A 20-73 (58 807); 11 - obj. 29 (34 179); 12 - obj. 44 (26 575); 13 - obj. 126 (62 745).

Tab. XXIV. V e l k o m o r a v s k é misky (1-6) a p e k á č z obj. 52 (7). 1 - A 10-53 (36 274); 2 - A 9-54 (37 004); 3 - obj. 105 (57 179); 4 - obj. 100 (68 345); 5 - obj. 29 (34 420); 6 - obj. 16 (7 398); 7 - obj. 52 (18 404).

Tab. X X V . T e c h n i c k é z n a č k y na dnech. 1 - A 11-60 (3 805); 2 - obj. 16 (7 298); 3 A 1-57 (28 073); 4 - obj. 66 (21 790); 5 — A 12-56 (4 112); 6 — A 11-60 (3 819); 7 obj. 42 (11 927); 8 - obj. 20 (16 136).

Tab. XXVI. P l a s t i c k é z n a č k y na 3 - obj. 66 (22 179); 4 - A 12-78 7 - obj. 71 (31 942); 8 - obj. 29 11 - obj. 71

keramice. 1 - obj. 42 (11 174); 2 - obj. 20 (16 141) (47 687); 5 — A 17-77 (62 421); 6 - obj. 100 (51801) (33 550); 9 — A 9-53 (36 218); 10 - obj. 29 (34 347) (31 884); 12 - obj. 118 (52 709).

Tab. XXVII. T u h o v á p o v e l k o m o r a v s k á keramika. 1 , 2 - hrnce (3 787. 3 812), 3 miska (2 959), 4, 5, 6 — zdobené o k r a j o v é s t ř e p y (4 370, 3 788, 3 792), 7 — dno se značkou (3 818).

4- 'r:*^

Tab. XXVTJI. Nábrusy střepů jednotlivých keramických skupin. 1 — I. sk. — silně ostřený mate­ riál s k a m é n k y (z nádoby tab. 95:1 z obj. 112); 2 - III. sk. — ocelově šedá, tvrdě vypálená kerSmika ostřená piskem a s vodorovně seříznutými okraji (z nádoby tab. 91:2 z obj. 105); 3 — IV. sk. s příměsi zrnitého písku a s prožlabenými okraji (z nádoby tab. 02:1 z obj. 98); 4 — V. sk. z jemně plavené hlíny s mikroskopickým pískem (z nádoby tab. 58:1 z obj. 45); 5 — VI. sk. — keramika antického rázu z j e m n ě plavené hlíny s příměsí drcených střepů (ze střepu tab. 50:7 z obj. 24); 6 — VII. sk. — pórovité střepy s příměsí vápencové drtě a mušlovitých zkamenělin (ze střepu tab. XXIII:11 z obj. 29); 7 — VIII. sk. — tuhová keramika (z povelkomoravského střepu tab. 112:8); 8 — z lehkých bělošedých střepů z povelkomoravského hrnce tab 112:1 z jem­ ně plavené hlíny s náhodnou příměsi větších zrn písku. Nábrusy provedl ing. St. Zacherle,

BOŘIVOJ

DOSTAL • Velkomoravský

BRECLAV-POHANSKO velmožský dvorec

V y d a l a Universita J. E. P u r k y n ě — filosofická Spisy filosofické fakulty č. 208

fakulta

Vedoucí redaktor: Josef Češka T a j e m n í k redakce: B e d ř i c h C e r e š ň á k K tisku d o p o r u č i l i : prof. dr. Vilém H r u b ý , DrSc. a prof. dr. Bohuslav C h r o p o v s k ý , DrSc. T e c h n i c k ý redaktor: F r a n t i š e k Herman N á v r h p ř e b a l u a vazby: Augustin Sik G r a f i c k á ú p r a v a : F r a n t i š e k Herman Z nové sazby p í s m e m P r i m u s v y t i s k l T I S K , k n i ž n í v ý r o b a , n. p., závod 2 T e m a t i c k á skupina a podskupina 02/58 A A 48,28 - V A 48,88 - V y d á n í 1. N á k l a d 800 v ý t i s k ů Cena v á z a n é h o v ý t i s k u Kčs 57,00-1

IV