Surovinová základna raně středověkých žernovů na příkladě lokalit Chotěbuz-Podbora u Českého Těšína a Pohansko u Břeclavi

Diplomová práce řeší problematiku provenience surovin používaných na výrobu žernovů, které se nacházejí na hradisku Chot

124 56 69MB

Czech Pages [77] Year 1997

Report DMCA / Copyright

DOWNLOAD FILE

Polecaj historie

Surovinová základna raně středověkých žernovů na příkladě lokalit Chotěbuz-Podbora u Českého Těšína a Pohansko u Břeclavi

Citation preview

,'!ťuffrti7

ďrtťt#{ťťť"

Katedra geologie a paleontologie Přírodovědecká fakulta Masarykovy U n iverzity

Bmo

sURoVlNoVA ZAKLADNA RANĚ STŘEDoVĚrcýcH Že nruovŮ run pŘíxlnoĚ Loxnlll ,: CHoTĚBUZ - PoDoBoRA U ČEsKEHo TĚŠíNA AEoHANSKo U BŘECLAVI

diplomová práce

Helena Gilíková

Brno 1997

,i"

?t /-./?,..r t

/A.''t?/

Prohlašuji, Že jsem diplomovou práci Vypracovala samostatně a všechny pouŽité prameny řádně cituji'

Úvodem bych chtěla poděkovat doc RNDr. A. Přichystalovi, Csc' za cenné rady a připomínky při vedení mé diplomové práce, RNDr' J. Leichmannovi za pomoc při vyhodnocování analýz' Děkuji rovněŽ Mgr. T. Kratochvílovi za uvedení do historického kontextu, RNDr' P. Sulovskému a Mgr. V. Vávrovi za ochotné provedení chemických analýz' Také bych chtěla poděkovat svým rodičůma kamarádům za jejich pomoc a podporu.

ABSTRAKT

na

Diplomová práce "Surovinová základna raně středověkých Žemovů příkladě lokality Chotěbuz - Podobora u ČeskéhoTěšína''řeší

problematiku provenience surovin používaných na uýrobu Žemovů, které se nacházejí na hradisku Chotěbuz - Podobora a srovnávací lokalitě Pohansko u Břeclavi' Ze zadaného souboru Žemovů byl proveden makroskopický popis a z kaŽdého hominového typu odebrány vzorky pro mikropetrografické studium. Na základě chemických analýz minerálů provedených na

mikrosondě, měření magnetické susceptibility a koncentrace radioaktivních prvků K, U, Th V homině jsem se pokusila určit provenienci hominového materiálu,

z kterého byly vyráběny slovanské

Žemovy.

ABSTRACT Diploma thesis "Raw material basis of Early Middleages millstones on the example of the locality Chotěbuz - Podobora near ČeskýTěšín'' answers relevant question of raw materials used for millstones. There were studied two collections of millstones from the ringwall Chotěbuz - Podobora near ČeskýTěšín(6 pieces) and from Pohansko near Břeclav (2o7 pieces). The collections of millstons were examinated petrographically: after macroskopical destription every main rock type was studied in thin sections. On the basis of microprobe analyses of minerals, magnetic susceptibility and distribution of radioactive elements K, U and Th in the rocks I tried to determine provenance of the material used for millstones production. KLíČoVÁSLoVA

:

Žemov Provenience Chotěbuz _ Podobora Pohansko u Břeclavi

OBSAH 1. Úvod

1

2. PoužívaníŽemovůa jejich charakteristika 2.1' výuo) pouŽívánímlecích kamenů

2.2. Suroviny laténských Žemovů v českých zemích 2.3. Suroviny raně středověkých Žemovů

3. Přehled

4'

pouŽitých metod

Popis studovaných lokalit 4.1. Chotěbuz - Podobora u ČeskéhoTěšína 4.2. Pohansko u Břeclavi 5. Petrografické studium použitých homin 5.1 . Charakteristika surovin Žemovů z hradiska Chotěbuz - Podobora 5.1.1. Svor 5'1.2. Pískovec 5'2. Charakteristika surovin Žemovů z hradiska Pohansko u Břeclavi 5.2.1. Svory 5.2.2. Ryolity - dacity 5.2.3. Vápence 5.2.4. Droby 5.2.5. Slepenec 5.2.6. Rula 5'2.7. Pískovec 5.2.8. Andezity 5.2.9. Durbachit 6' Provenience pouŽitých surovin 6.1. Svory 6.2. Ryolity - dacity, andezity 6.3. Vápence, pískovce 6.4. Droby 6.5. Slepence 6.6. Ruly 6.7. Durbachit 7. Závěr 8. Seznam pouŽité literatury Přílohy: tabulky, fotografie

2 2

I 11

13 14 14 17

20 20 2A 21

23 24 28 29 32 34 35 36 38

39 41 41

43 44 45 45 46 46 47 50

-1-

1. ÚVoD

Diplomová práce mi byla zadána v červnu 1995 na Katedře geologie a paleontologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univezity v Brně.

Cílem mé diplomové práce je petrografické určeníkamenných surovin pouŽitých na výrobu rotačníchmlýnků (Žernovů) na lokalitách Chotěbuz - Podobora u ČeskéhoTěšínaa Pohansko u Břeclavi. Tato tak vzdálená hradiska (Chotěbuz - Podobora ležíu polských hranic a Pohansko u rakouských hranic) byla vybrána záměmě proto, abychom zjistíli, zda se suroviny pouŽité na výrobu Žernovů budou ýrazně lišit v

závislosti

na

pouŽívání lokálních hornin, nebo naopak budou

dokumentovat, v případě podobnosti surovin, existenci výrobních center, která zásobovala Žernovy raně středověká hradiska. Druhým úkolem bylo, pomocí makroskopického a mikroskopického studia s vyuŽitím analýz vybraných minerálů na mikrosondě, pokusit se zjistit zdroje používanýchsurovin k výrobě Žernovů. Tato diplomová práce zčásti navazuje na dřívějšípráce Zacherleho

(1977) a Štěpánové(1973), kteří studovali Žernovy hradisku Pohansko u Břeclavi.

na

slovanském

oo,*o

s'

RAKOUSKO

OSTRAVA I I

o'

$ í

srcÍ rĚŠÍlr

-2-

2. PovŽivÁruiŽenruovŮ A JEJlcH cHARAKTERIsTIKA

z't' yývol

pouŽívÁNÍ rralrcÍcH xnurruu

NEOLIT A DOBA BRONZOVA Se vznikem a vývojem zemědělství v mladšídobě kamenné (neolit) je spojen rozvoj norných technologických postupů pro pěstování obilí a jeho zpracování. Výrobní nástroje (včetně rotaěních mlýnků) se vyvíjely velmi pomalu' Prvnízemědělci pěstovali pŠenici,jeěmen, proso, které se, když uzrály, bez kuchyňské úpravy nedaly konzumovat' Z tohoto důvodu se značná cást obilí postupně podle potřeby drtila na ručníchdrtidlech, buď hrubě na krupici' nebo jemněji na mouku (Beranová 1980)' Ručnídrtidlo (zrnotěrka) je nejstaršínástroj na zpracování obilí, které se skládalo ze dvou cástí: spodní ploché kamenné desky (později s prohlubní) na níŽ se obilí rozmělňovalo, a horního kamene' kteý se

nazfral drtič, nebo také tříč,či těrka. obvykle šlo o kulovitý nebo podlouhlý kámen, kteým se zmo na spodní desce drtilo (Beranová 1980). Zmotěrky jsou doloŽeny snad ve všech částech světa bez ohledu

na vzdálenost a zeměpisnou polohu (Jaroš 1982). Vedle zmotěrek

dalŠímnástrojem na zpracování obilí byly stupy a moŽdíře. Jednalo se o zčásti vydlabané kmeny stromů, Ve ktených se tlouklo obilí pomocí dřevěného tlouku'

ŘrcxÉ oBDoBí (NA NAŠEMUZEMí PoZDNí DoBA HALŠTATSM) Se vzrustem počtu obyvatelstva a pouŽíváním železných nástrojů došlo k rozvoji zemědělské činnosti. Z tohoto důvodu byly zvýšeny nároky na zpracování obilí. PřibliŽně v 5. století př.n.l. na územíŘecka, nebo v jeho nejbližšíchkoloniích, se začaly pouŽívat mlýnky tzv. řeckého typu. Bylo to technicky dokonalejší a výkonnějšídrtidlo (Beranová 1963). Tento nástroj (obr. č.1) se skládal ze lří částí_ oproti zmotěrce

přibyla rukojet'. Spodní deska zůstávala v podstatě stejná, byl to velký plochý kámen obdélníkovéhotvaru, většíneŽ u pravěkých drtidel Její homí pracovní část byla zmitá nebo zbrázdéná tenkými hustými ýhami. To záleželo na pouŽitém materiálu (Beranová 1963). Homí kámen byl

většinou také obdélníkový, o něco kratšía užšíneŽ spodní deska. Výrazně se lišil od běŽného drtiče u zmotěrek' Na homí straně bylo nálevkovité zahloubení hranatého nebo kruhového tvaru. Na dně této

-3-

nálevkovité násypky byla v podélnémsměru dlouhá úzká štěrbina, kterou vpadávala zrna mezi třecí plochy horního a dolního kamene' V okrajové liště kratšíchstran homího kamene byly dva protilehlé hranaté zářezy slouŽícík upevnění rukojeti, která procházela delšíosou mlýnku' Rukojet' byla připevněna mimo homí kámen do jakéhosi loŽiska tak, aby byl

umoŽněn pohyb do

stran

(Beranová

1963).

Produktivita práce se oproti klasickým zrnotěrkám v důsledku zvětšení styčnéplochy výrazně zvýšila, ale mletí na těchto typech mlýnku bylo

značně namáhavější. z tohoto důvodu ji vykonávalo několik lidí najednou. Mlýnky řeckého typu se šířily do všech oblastí, kam až dosahoval řecký vliv. Často byly zjednodušovány a barbarizovány. Barbarizované řecké mlýnky známe i z našeho Území, například ze Žatecka, Albrechtic, Hoštic, Krašovic (Waldhauser 1989). l když řecký mlýnek nelze nazvat rotačním,jeho pohyb i mechanismus' jímžse pohyboval, jsou rotaci velmi blízké.Právě mlýnek řeckého typu byl předchůdcem laténských slovanských rotačníchmlýnků _ Žemovů

i

(Beranová 1963).

obr. č.1' Mlýnky řeckého typu dle Beranové 1963 i

DoBA LATÉNSKÁ (MLADŠíDoBA ŽrlrzruÁ) Rotačnímlýnek (Žernov) byl vynalezen pravděpodobně v Etrurii; uŽ ve 4.-3. století př.n.l. byl znám na lberském poloostrově. Jednoduché rotačnímlýnky jsou uváděny již v době hradištní. o hromadné pouŽívání Žemovů a jejich rozšířenítéměř po celé Evropě se zaslouŽili Keltové. ČeštíKeltové princip rotačníchmlýnků přejali, bud' kompletně, nebo jej

-4-

samostatně dotvářeli. U nás jsou první Žernovy známy již z pwní poloviny 2. století před n.l. (Beranová 1963). Keltský mlýnek (obr. č.2) se skládal z horního kamene - běhounu a spodního - leŽáku. Horní kámen byl kruhový, většinou značně vysoký, a

vyznačoval se kruhovou, miskovitě zahloubenou násypkou na horní straně, která slouŽila k nasypávání zma. Na bočníchstranách Žemovu by| zahlouben otvor pro postranní rukojet'. Později býval místo postranního otvoru obdélníkovývýřez v horní straně Žernovu. Spodní

mlecí strana byla vydutá sklon pracovní plochy byl

asi

15-19"

(Waldhauser 1980). Kruhovým otvorem uprostřed procházela osa mlýnku.

Také spodní kámen kruhového tvaru byl poměrně masívní,jeho pracovní plocha měla jehlanovitý tvar. Ve středu ležáku byl otvor pro osu' kteý ale neprocházel celou tloušt'kou spodního kamene. Výška kamenů byla kolem 11 cm a pruměr 30 - 40 cm. Přemístěním osy z okraje do středu obou kamenů a jejich zakulacením se výrazně projevilo na usnadnění práce. Tření obou pracovních ploch bylo menší, tíha kamene byla rovnoměměji rozloŽená. Tento Žemov pouŽívaný Kelty se pravděpodobně neotáčel kolem dokola, ale pomocí bočnírukojeti se pohybovalo homím kamenem sem a tam, tal,že běhoun vykonával obloukovitý pohyb (Beranová 1 963).

il

!::

lii i,i ;..,

obr. č'2. Laténský mlýnek

dle Beranové 1981

tr

Zavedením keltského rotačníhomlýnku se zvýšila produktivita práce při mletí obilí na mouku na rozdíl od mlýnku řeckého typu aŽ o 660 %. Během třicetiminutového pokusu bylo semleto 16 kg obilí. Při mletí zma docházelo k opotřebovávání mlýnku a vydrolování hominových částic. Uvádí se, Že V mouce ěi ve uýrobcích mohlo byt aŽ 2 % těchto částic (Maurizio 1927 in Waldhauser 1980) Laténskéžemovy byly vyráběny z ruzných materiálů. Materiál na uýrobu rotačníchmlýnků se těŽil v exploatačníchcentrech, která byla poloŽena V blízkosti surovinového zdroje. Ze skalního podloŽí se odseknul sloupec hominy, kteý byl následně napříčporcován na jednotlivé kotouče a dále dotvářen v kamenické dílně. Zde byl jemně opracován a do tohoto polotovaru byl vyvrtán středouý otvor. Poslední Íázívýroby Žemovu bylo lícování (homího a spodního kamene) tak, aby do sebe zapadaly. Hotové Žemovy nebo jejich polotovary byly posléze keltskými kameníky výměnným obchodem exportovány do okolí. Pro distribuci výrobků byla důleŽitá přítomnost vodního toku ' o hominovém materiálu pouŽívanémna výrobu žemovůbude ještě .

zmínka v následující kapitole.

DOBA Řítrlsxn V římskémobdobí se pouŽívaly rotačnímlýnky , které byly podobné mlýnkům laténským. Později se začaly objevovat Žemovy s provrtaným středovým otvorem u spodního kamene, které postupně nahrazovaly Žemovy s nedovrtaným otvorem. Provrtaný otvor dával moŽnost dalšího vývoje a zdokonaleníŽemovů .

DoBA HRADIŠTNí,RANÝ STŘEDoVÉK Slované se s funkcí rotačníhomlýnku seznámili přibliŽně v 3_5. století n.l. Tehdy pravděpodobně sídlili na územídnešníhoPolska, kde se setkali s laténskou kulturou nebo jejími vlivy a odtud asi převzali znalost rotačníchmlýnků. Tyto mlýnky převzaté Slovany se postupně v průběhu doby přetvářely a dále rozšiřovaly. Ve Slezsku a Malopolsku můŽeme sledovat kontinuitu vwoje Žemovů od doby laténskéaŽ do raného středověku (Beranová 1963). Zjednodušenímlaténských typů rotačních mlýnků se za přispění pokročilejšíkonstrukce mlýnků římských vyvinul

typ ručníchmlýnků, kteý znamenal ukončenívývoje tohoto rnýrobního nástro1e' Zjednodušení spočívalov tom, Že se na homí straně běhounu

-6-

jiŽ dále nevyrábělo miskovité zahloubení-násypka. Místo ní se jen zvětšil

středový otvor, kudy propadávalo obilí mezi třecí plochy. SníŽil se sklon mlecí plochy, zmizely otvory pro rukojeť a zvětŠilse pruměr Žemovu. První rotačnímlýnky raně středověkého typu známe z lokality Nowa Huta - Mogilia v Polsku (Beranová 1980).

PoPlS SLoVANSKÉHo RUČNíHoMLÝNKU (obr. č.3) Ručnírotačnímlýnek - žemov je kamenný deskovitý artefekt pouŽívaný k mletí obilí (Čemohorský 1957). Rotačnímlýnek se skládá ze dvou okrouhlých Žemovů - spodního ležáku a horního běhounu' Drcením zrna vznikaly dobře patmé stopy po vydrolení hominy - pracovní plochy, které se u obou kamenů od středu k okrajům mímě svaŽují. Sklon činí přibliŽně 8'(na rozdíl od laténských Žernovů, kde sklon je přibliŽně 15 19 "

).

Ležák má pracovní plochu vypuklou ve tvaru komolého kuŽele,

středouý otvor prochází celou tloušt'kou kamene.

obr. č 3. Slovanský mlýnek d]e Beranové 1980

-7-

Homí kámen - běhoun: středový otvor prochází celou tloušt'kou kamene. Bývá zpravidla o něco většíneŽ provrt leŽáku a na homí straně se mímě rozšiřuje do tvaru nálevky. Středový otvor slouŽil nejen k nasazení na osu a otáěení, ale také jako násypka na obilí. Jeho pruměr je přibližně 6 _ 12 cm' Pracovní (spodní) strana běhounu je pečlivě opracována, aby dobře dosedla na pracovní plochu leŽáku' Průměmá velikost byla v rozmezí 34 - 56 cm a váha okolo 17 kg, podle druhu pouŽité suroviny (Škvmová 1975)' Tloušt'ka kamenů byla ruzná' závisela na opotřebení. Někdy jsou tyto kameny velmi tenké 2 - 3 cm, jindy silné (více neŽ 10 cm)'

Ve středovém otvoru se nacházela tzv. papřice. Na spodní pracovní ploše běhounu byly vytvořeny dva, výjimeěně čtyři zářezy pro papřici. Papřice je příčkasvým tvarem podobná k]adívku, která se vkládala mezi oba žemovy' Pomocí této příčkyse reguloval rozestup mezi oběma kameny a tak se získávala podle potřeby hrubšínebo jemnějšímouka' U slovanských Žemovů se v homím kameni (běhounu) nenachází žádná stopa po upevnění rukojeti. MůŽeme předpokládat, Že Žemov byl ovinut nějakým provazem' lýkem' kůŽí,popř. železnou páskou, v níŽ byla Vsazena rukojet', která byla zavěšena ke stropu' Mlýnek býval umístěn na lavici nebo na zemi ve speciální konstrukci (Beranová 1980). K výrobě Žemovů se pouŽívaly nejruznější typy kamene - měkké i tvrdší. Žemovy z tvrdšíchdruhů kamene měly tu rnýhodu, Že se tak rychle neomílaly, i kdyŽ u nich také ěasem docházelo k opracování a proto je bylo třeba zdrsňovat (nasekávat)' Pórovité nebo hrubě zmité si zachovávaly drsnou plochu po celou dobu pouŽití a nebylo třeba je znovu nasekávat. Na rozdíl od laténského mlýnku byl slovanský mlýnek vysekáván ze skalního podloŽí uŽ jako polotovar ve tvaru disku. Pak následovalo provrtání středového otvoru a posléze opacování obvodu a povrchu. Ručnírotačnímlýnky měly jistě také velkou cenu, kterou si udržely aŽ

do středověku. Jen za ukradení kovové papřice ze Žemovu byl

-barbarských zákonících" peněžitý trest šest solidů (Čemohorský 1957)'

v

-8-

2.2.

sURoVlNY LATENSKícH ŽERNoVU V ČEsrcÍcHzruicH

LaténskéŽemovy byly vyráběny z ruzných materiálů. Petrografickou

charakteristikou těchto mlýnků se zabývali'' Škvmová (1979), Waldhauser (1980, 1981, 1989), Mág (1984), Leichmann (1990)' V rámci laténských Žemovů, které jsou svou mohutností spodního kamene a neprovrtaným středovým otvorem odlišnéod slovanských Žemovů, vyčlenili několik hominových typů používaných na jejich výrobu. Poměmě rozsáhlý výzkum v této oblasti provedl J. Waldhauser, kteý se kromě petrografické charakteristiky zabýval distribucí keltských Žemovů V Čechách V závislosti mezi vzdáleností surovinového exploatačního centra a surovinou pouŽívanou na rnýrobu mlýnků. V roce 1980 zpracoval kolekci 1o4 laténských Žemovů z Čech' Zjistil, že nejčastějšímpouŽívaným materiálem byl''křemenný porfyť' - paleoryolit (34,6%) a tefritický fonolit (28,9%). Dále pak granit (13,5%), arkóza (4,8o/o), pískovec (3,9olo), vápenec (3,9%), granodiorit (2,8olo)' V roce 1981 a 1989 svůj výzkum rozšířil' Zaměřil se spolu s J. FrÓhlichem na oblast jiŽních Čech a sevemí polovinu Čech (tabulka č.1). V severní polovině Čech z 1o5 petrograficky určených Žemovů se nejčastěji pouŽíval ''křemenný porfyť' - paleoryolit (48,1o/o) a tefritický fonolit (25,9o/o).

Ve východních Čechách byl nejpouŽívanějšímmateriálem tefritický fonolit (70,60/o).

Při porovnání hominového materiálu zjistíme, že procentuální

zastoupení v jednotlivých oblastech odpovídá nalezištímexploatačních center v těchto oblastech. V sevemích Čechách, kde největšízastoupenímá "křemenný porfyť' - paleoryolit, pochází pravděpodobně z qýrobního centra Malé Žemoseky - opamo na Litoměřicku' Touto surovinou keltštíkameníci zásobovali oblast nejen v PodkruŠnohoří,ale také ve středních Čechách (Kolínsko). Největšívzdálenost importovaného *porfyru' činívzdušnou čarou od exploatačníhocentra 117 km. Mlýnky z "křemenného porfyru" se nacházejí na územío rozloze 117 x 84 km. Ve rnýchodních Čechách nejpočetněji zastoupenou surovinou byl tefritický fonolit. Jeho uýrobní centrum se nacházelo pod Kunětickou horou u Pardubic (Waldhauser 1980)' Také tyto mlýnky by|y importovány

-9-

do širokého okolí , by|y zjištěny ažve vzdálenosti 113 km od výrobního centra. V jiŽních Čechách se, na rozdít od sevemích a východních Čech,

nejvíce pouŽíval granit (43'8%), pískovec _ slepenec (18,7o/o), durbachit (18,7o/o)' Patmě zde nevznikala exploatační centra, a proto jihočeští Keltové využívalírozptýlené surovinové zdroje. Protože se využívaly nepříliškvalitní místnísuroviny, by|y mlýnky z rnýrobních dílen exploatovány jen na krátké vzdálenosti (FrÓhlich, Waldhauser 1989). Cena finálního výrobku - Žemovu, v místech vzdálenějších od exploatačních center, mohla být podstatně vyšší,tudíŽ se vyplácelo vyrábět žemovy z místníchsurovin, ačkoliv ty nemusely byt vždy příliš kvalitní.

V Třebušicích u Mostu a ve Starém Kolíně se našly Žemovy z materiálu (celkem 3 ks), kteý se v Čechách nevyskytuje - čedičtypu Mayen. Tyto Žemovy byly importovány z Poýní na vzdálenost až 550 km.

Na Moravě byl podle J. Leichmanna (ústnísdělení) nejpouŽívanější hominou tefritický fonolit (51,7 oÁ) a akóza (23,4 o/o) dále viz tabulka č.1. Keltové nejčastěji vyráběli Žemovy z homin, které by|y svými vlastnostmi vhodné pro distribuci na velké vzdálenosti např' pevnost v tlaku tefritického fonolitu pruměmě činí1099 kp l cm2'narozdíl od méně pouŽívanéhopískovce a arkózy 300 -7oo kp / cm2 1Štelcl,Malina 1972).

- 10-

materiál

(%

sevemí Čechy

}

"křemenný porfyť' ( typ Žernoseky )

48,1

tefritický fonolit ( typ Kunětická hora ) nefelinický fonolit ( typ Mariánská hora)

25,9

Čechy

Morava 2,4

70,6

51,7

43,8

atkóza pískovec - slepenec vápenec

24,2

3,7 7,4

18,7

5,9

4,8

4,8

2,2

granodiorit

12,5

kvarcit

5,9

ryolit porfyrový tuf

0,8

23,5 8,9

o,8

rula durbachit ( typ Čertovo břemeno

poěet ks celkem

vtýchodní

2,2

granit

olivinický bazalt čedič( typ Mayen

jižní Čechy

0,9

6,3 18,7

)

3,2 )

2,2 135

16

17

125

Tabulka č.1 Zastoupení homin používaných na Žernovy v době laténskév Čechách a na Moravě. PouŽity tyto pramany: sevemí a jiŽní Čechy (Waldhauserl 981, 1 989); východní Čechy (Škvmová 1979); Morava (Leichmann, ústnísdělení březen 1997).

- 11-

2.3' SURoVlNY RANĚ STŘEDoVĚrcÍcH Žrnruovu

Horninový materiál raně středověkých rotačníchmlýnků studovali: Čemohorský (1957), Hrubý ('t965), Kudmáč (197o), Štěpánová - Škvmová (1975, 1979), Zacherle (1977), Bialeková, Husák (1987)' kteří popsali řadu hominových typů. Relativně širokéspektrum petrograficky určených žemovů nám dává určitý obraz o hominách pouŽívaných na slovanských hradištích nejen na Moravě, ale iv Čechách a na Slovensku. Jak je uŽ uvedeno v kapitole 2.2', nejpouŽívanějšísurovinou na výrobu rotačníchmlýnků v době laténskébyl paleoryolit (křemenný porfyr) a tefritický fonolit. Hominová základna pro výrobu slovanských žemovův době hradištní

je odlišná' Na rozdíl od doby laténskévyrazně vzrustá zastoupení svoru a ryolitů, jasně dominantním materiálem je svor, jehoŽ pouŽívání V době laténskénení doloŽeno' Svor sice nedosahuje tvrdosti ''křemenného porfyru'' - paleoryolitu nebo tefritického fonolitu, ale některé jeho vlastnosti byly pro výrobu žemovů vhodné' Břidličnatost svoru usnadňovala vyštípávánídeskovitých tvarů, které se snadno opracovávaly do kruhové podoby' Granát nebo turmalín obsažený Ve svorech zajišt'oval přirozenou drsnost materiálu, takŽe se pracovní plocha Žemovu nemusela dále uměle zdrsňovat (nasekávat). Přítomnost většího mnoŽství jednotně orientovaných lupínkůslídy umoŽňuje snadnější klouzání jedné desky po druhé při malém tření s mínimální moŽností drolení (Suk in Kudrnáč 1970).

Ryolit, kteý se na slovanských hradištíchvyskytuje rovněŽ ve větším procentuálním zastoupení, se stal druhým nejcastěji pouŽívaným materiálem na výrobu Žemovů. Má nízký koeficient obrusnosti a díky své pórovitosti se nemusel zdrsňovat. Dalšímihominovými materiály, které se používalyna výrobu rotačních mlýnků, byly ruly, vápence, pískovce, slepence, arkózy, droby (tabulka č.2).

12-

{:'''"'''"

"

Horninový Mikulěice St. Město Brno_Líšeň Velehrad Pobedim východní

typ(%) svor

uUh.Hrad

63,1

pískovec 1,7

arkóza

slepenec

47,1

14,7

22,6

13,6

13,0

20,5

12,4

3,2

10,9 3,2

1,7

4,4

27,0

2,2

16,1

30,4

2,2

7,8

1,7

20,5

9,7

27,9 1,7

8,6 11,9

trachyt

fylit

16,1

33,3

andezit

droba

6,5

4,7

4,3

vápenec

Čechy

67,4

granodiorit

rula ryolit

St.Zámky

13,6

0'9 0,9

'']'

1,7

6,9

1,7

6,5

kvarcit pegmatit

3,2

3,2

břidlice křem' diorit il, - 0 Krem. ponyr

3,2 22,6

neurčována 1,7

1,7

ks celkem 114

59

46

34

129

31

Tabulka č.2 Zastoupení homin pouŽitých na Žernovy na někteých raně středověkých lokalitách. Udaje převzaty z těchto zdrojů: Bmo - Líšeň,Staré Zámky a východní Čechy (Štěpánová Škvmová 1973, 1979); pro Pobedim (Bialeková, Husák 1987); pro Mikulčice a Staré Město u Uherského Hradiště (Zacherle '1977);.Yelehrad (Hrubý 1965) ';| 'r l

-

1

,

Dalšívýzkumy ještě proběhly na hradiskách Dolní Kotvice (Marešová 1985); (svor 5 ks, pískovec 1 ks, rula 2 ks, droba 1 ks), Čučiceu oslavan (Zacherle 1977) ( svor 8 ks ), MuŽle - Čenkov (Hanuliak, Kuzma, Šalkovský1993) (svor 4 ks, ryolit 20 ks ), Klučov - stř. Čechy (Kudmáč 1970): 6 Žemovů; svor, svorová rula, migmatit, granodiorit, pískovec).

-13 3' PŘEHLED PoUŽlTýcH METoD Terénníetapa V rámci terénníetapy jsem rekognoskovala terén v okolí lokalit Břeclav - Pohansko a Chotěbuz - Podobora s vyuŽitím map 1:10000 list 34_23-19 Břeclav a 1:25000 M-34-74-ca list Stonava'

Na hradiskách jsem makroskopicky určila a rozdělila soubor

Žernovů podle hominových typů, z kteých jsem odebrala vzorky pro dalšístudium. Pro přesnější určeníprovenience homin, z kteých jsou vyrobeny žemovy, jsem v rámci terénnípráce změřila magnetickou

susceptibilitu homin přenosným kappametrem Kr 5 (výrobce Geofyzika Bmo). Změřené hodnoty jsou udány V 10-3 sl jednotkách' Spolu s dr. l. Gnojkem jsem změřila, na zenla zachovalých celých kusech Žernovů, koncentrace radioaktivních prvků: draslíku (v o/o), uranu (v ppm) a thoria (v ppm) přenosným gama spektrometrem GS

256. Tyto naměřené údaje byly dále srovnávány s údaji naměřenými na výchozech v terénu.

Laboratorní práce Z kolekce 2o7 žemovůna Pohansku a 6 kusů v Chotěbuzi jsem odebrala celkem 17 vzorkŮ, které reprezentují vždy určitou skupinu stejného petrografického charakteru. Z těchto vzorků jsem si nechala

zhotovit výbrusy mikropetrografický

a na

jejich základě jsem provedla detailní popis na polarizačnímmikroskopu. Bylo určeno

minerální sloŽení, vztahy mezi jednotlivými minerály, struktura hominy, zrnitost (viz kap. 5 0 ) Tyto výbrusy jsem potom srovnala s rnýbrusy příslušných homin z terénů.

U několika

vybraných vzorků byly na katedře mineralogie, petrografie a geochemie provedeny RNDr. P. Sulovským a Mgr. V. Vávrou mikrosondové analýzy někteých minerálů. Chemismus minerálů by| určen pomocí řádkovacího elektronového mikroskopu cAM SCAN 4 DV, osazeného energiově - dispezním analyzátorem L|NK AN 10 000. Energiově disperzní spektra byla snímána při urychlovacím napětí 20 kV, načítacídoba 100 sec. Při uýpočtu byla vyuŽita ZAF korekce. Porovnáváním chemismů někteých minerálů ze svoru s chemismem minerálů z primámích zdrojů, jsem se pokusila určit pravděpodobnou provenienci těchto homin.

- 14-

4. PoPIs sTUDoVANÝcH LoKALIT 4.1.

cHoTĚauz _ PoBoBoRA

U

ČesxÉHorĚŠÍrun

Archeolog ická charakteri stika Hradisko Chotěbuz - Podobora bylo osídleno Slovany přibliŽně v

první polovině 8. století. Ti vyuŽili dřívějšíhoopevnění, které bylo vybudováno uŽ v době halŠtatské.Na tomto hradisku pokračoval

nepřerušovaný plynulý vývoj až do přelomu 70. - 80' let g. století, kdy byl násilně ukončen. Po časovéodmlce' trvajícísnad 70 - 80 let, došlo v průběhu 2. poloviny 10.století k novému osídlení, když méně

i

výraznému neŽ v období předchozím, které pokračovalo aŽ do první poloviny 11. století. od této doby docházelo k pozvolnému zániku

hradiska (Kouřil 1994) Hradisko (obr. č. 4) se nachází na ploše 5,9 ha, kdyŽ jeho maximální délka je 400 m a šířka 100 m. skládá se ze tří částí- dvou předhradía akropole. .

I I

I

iYí*l trr-j

j '-.9r.4r-tÁí i

.

r-->--.--

I

1..-..-.......

j

i I

-Av i' \E\\. oílrE BÍ'tť* í_ r. tí :--5' .

\*-,-/' /l

it

Choléť|!@Ia' kal6ló)ni úzeftú chotébuz Pd\otnrc. oklťJ Ko'(ukl. si|Lltcl|t pldll gX1 lrch(o]ogQkeho L]Ú*W pKLe&tp u Bech 1952. t95+'o lg7a až t993. , . pozúslolAu tqlli' .? . ldllg u'rer". 5 . Á,ai"prrJ(ťo€'E (' lelechl9!'2a193+.4'gÍh'JgdYklléulerccht97802lggi..s.tortúróty'6'okíojyiťír9)éholex.71tirstetnccpr, lorn,8-uEÍanrccpoýn'9'(6lal)E^ep()!m'A-okwle'B.!.pteflhr&rÍ'c.2'plťďúKri.H-L!É)ŠÍhrawptko^t\l ol vl - LniU Pl d' P+ - přkqa!' s ' illlrce'

- 15-

Hradisko je delšíosou orientováno ve směru sV - JZ, přičemžke své obraně plně vyuŽívalo příznivéterénníkonfigurace, především

přírodních ko$ ve štěrkovitéterase řeky olše. Dokonalý obranný systém, kteď byl na hradisku vybudován, jen zdůrazňuje jeho strategický význam, kteý mělo v sevemím předpolí Moravské brány a při brodu přes řeku olši. Geograf ická charakteristi ka

sZ od

VýŠinnéhradisko Chtěbuz - Podobora leŽí přibliŽně 5 km na

ČeskéhoTěŠína,na východním okraji Louckého lesa. z geografického hlediska je poloŽeno v sevemím předpolí Moravské brány' na levém břehu řeky olše, přibliŽně 500 - 700 m západně od jejího toku' Terénnívyvýšenina s nadmořskou rnýškou 27o _ 280 m náleží k Těšínsképahorkatině. Geolog ická charakteristi ka

Z

regionálně geologického hlediska náležíokolí Chotěbuze k slezské jednotce flyšového pásma.

Území je pokryto mapovacími pracemi 1:50 ooo 1544 list Karviná a 1'.25 000 M-34-74-Ca list Stonava. Podle těchto map jsou nejstaršími hominami v okolí Chotěbuze vyvřelé hominy těšínitpikritové asociace, které jsou součástítěšínsko - hradištského souvrství (valangin - spodní apt). Vyvřeliny jsou rnýrazně rozšířeny na jz. od studované lokality V tzv. kře chotěbuzské. Homina je hrubozmná, obsahuje vyrostlice pyroxenů a amfibolů. Vyskytují se zde také sloupečky plagioklasů a rudní minerály (Šmíd- Uhman 197o).

Předkvartémípovrch uloženin slezského příkrovu byl před nástupem pevninského zalednění postižen tektonickými pohyby, které zapříčinily hloubkové eroze. Na územíChotěbuze zasáhlo jak halštrovské,tak sálské zalednění, během nichž došlo ke glacitektonickým poruchám. Glacifluviální a glacilakustriní sedimenty halštrovského zalednění se zachovaly v depresích, v hlubokých údolíchtoků olŠe,Stonávky, Chotěbuzky' V kataglaciální fázi halŠtrovskéhozalednění se začaly ukládat štěrky a písky, které tvořírnýraznou terasu řeky olše.

16:

Fluviální sedimentace anaglaciální fáze sálského zalednění je postupně zatlačována ledovcovou sedimentací' P i okrajích terasy eky olše se nacházejí z této doby polohy proluviálních štěrk . Po tistupu sálského ledovce nastává v tomto zemí eroze stávajících sedimentrj, eka olše se začala zaezávat a povrch terasy by| postupně zavát souvrstvím sprašío mocnosti 2 - 3 m, z nichž se v holocénu vyvinuly sprašové hlíny. Terasov1i stupe i se sprašov m pokryvem není jiŽ po celé délce jednotn , na několika místech je porušen such mi žleby a zahlouben mi koryty (Macoun et al. 1965).

L,

.o

obr" e. 5. Geologieká mapa dle Roth, Novák 1gB4

"

ls

.,u

4:3U 000

smtu{*lst--,

smltrmlumn[: &,mt?mtlm

M W:W

ze $s í

{

#kv 6

Lť,d@ lJ I

#\:* t.

294

ffi2r

#o

si \"r'

ts .

-

ffiI?l[' , -J

t\\,,

xpaw?ffi,

nť Á\)

_*,

27',

#tr

á&za

{/

@

Pffi; #

h

I

*n ffiw

w*#

'$ry

i

W,kk;

Le.qenda:

lTm

:ffis

-

3 fluviální písčitohlinité_sed-imenty; 4 deluviofluviální písčitohlinitésedimenty; 5 deluviální sedimentv: 7 - fluviální pišeite štěrky; a _ ipi"Joíšiirinv, 9 _ fluviální písčité štěrky (riss); 1o - giacitakust'innilirv'r'iš.;; _ oišune. uoxouo hlíny (riss); 14 proluviální písčitéštěrky; zz - těšínit q6 EO .- -Y

Ée cv N

z

(o

6 -o

6 L

(D

o E

so '-

lh

9i3 .=

la?od

I I

I

I

@.

tr

G'

\ ci (ř)

co

= -o

rÍ, cr)

o

o,

(o

rJ)

Ý o Ý

F* @ @ @ F-@

I

>,1

-ol

td (o

I

F-

(o

c!

@ r{)

Ý CO

ol

oa

q

C.t

@-

q

I

(o.

rí) (.J

lÍ)

(o-

,l

EI

ol ol řl >l

J

o=

,l EI

$l

(í,

o

o r{-

EI

,l -l

EI

FI

:l ol:l ol :l :l

ol el

il

I

c

Y

.8,

I

I

(o

v

(f)

(f)

s

ta

tr-

ol

(Í)

L

-lEI ol

PI il

N

ol

(ř)

1 o .ť o t- ůď :- o i.- (Ý) o o o ó (orio C!Ň o o o o

@

: _ýo E so .!ao vq) E -)a@ E o o (D E v .v, lí x lÉ v L .v. ':í Y E o E o o o o o E o o E o E o E o E o (.) o o o E E E E o o E E o E E o E o E @ E E E o E E lí) E r .=Eo oE .JoE Ýo o šr @ -9 o sl o o -o (o o ro c! _9 o Ý o (o o Ý o (ý, -9 o o o .= .f .J Ý Ý .J sl r= ro .J Ý .= .l

o |r)

F*

rO

JI JI

.E

ř,ro (Ý) F- ť c! o ro o ď Ý N (Ý) o) o ď o - ct J -- Ý d o o (\I (o o o o N (t |. @ o o ; (o o š' o o o, c! í o o o ó_ d ó o o ; Ň o. ú' (ýr. c! .f o o (o st_ c!- o t.c! (D rO o- oí o o) o o oi co o Ý ct ol o (o (o J o o ó o o d o o o ol o o c! o o o o N. ; ú' o ú' c.í o ci lí) ú' c! o o {ď Ň c.i .r (t ó C.lo í ct o o c! C) to ry sl (o F- t*. o o o c.i o o o o o o o @ o o ůď

E1

f

sc

o

L

-l ^t OI ol ýl :l -]ct Y

{! c

C\|

.o

C

^l_Ý Nl vlJ {,

o o

c E

šlE {)N

1

o o

Ě o

IA

ť

lc LN

I

il

I

6

Šf O) (o @ ďt

rO @

-

Ž

E l(D t6

.> {) c = E ,(l)E 5 c N N o ÚC.

c lq, 'o a

t-o Eo

IJ lL lc

{tt

o o o o o

I

c c

d

o o

.A

c

ž o a, E o o o c .5 o L E 9 L = = N = = E, E .f .; .; o E .= .v. o 'q) N .; = c o -Ý '; c = = u, c E .:a o E 'o) = c L o -o C N N U' N L E = 5 N N 'q) r E lo c {) = l_Ý E ! .; lo

E E 5 {)c (o E o q) .- o (o ^ (9 ť v. Ó c

,i g



:

Yo Lo ,Yo O o o 3 = E E E

.; .; .; N

ts ť = c c c

N

a,

{) lc'(l) '0) c c lo 'oo oo lo lt,

*

o Ý Ý

(\I

Ý Ý

(\I (Ý) rrf .í) (o rN cl $t c! $t N

o

(\I

Ý

o cv ď)

o)

lí) o) ol ol (o rif rí) (o ď) co C! |í) ro í) rif o, lí) rÍ) lí) rí) lÓ rr) šf O) o, o) o, o, o) Ý rÚ ol o) o) o, N t- F- @ @ co @ co co @

@ @ (o {o

tf o ol c! o (o N @ r.r,

F- @ O) o (\

C\| Ý

Ý

o o (U o (tt r! $ ió E c 6 č oo C $c C ž a C o J o -o řo o o o o r{t -o o o o o a o ,,, = o o o o N u e {.tz ř o o '() = .lJ E o ř o .5 o € lo o (Ú o o @ -o o o () r() :J o o 'o (! E il '(t Ú a Ň= '() o Co Eo c. oc o Ň {, = g c c o o -ct 'O) c c š E c o o o o o o o o (D (D o o co o É c o c o) @ o o o o o o c o L o o c L o o o s .9 { o o o o 6 o o o .Gl 6 o o o o o o o íl

o o

{.t

Ll oi otl dl ol = o d d d E El0 E ,ol ..ol = rí) E o ,ol ol - vl516c. {cl(Ult €l -l lzoo {ooc (ol '.ol *-l Crl ol Y o 1i Lol lZo E c\ll 6E C @ .-t E E ,á -.1 /< lo I (l) o .c = o) ^ o- el o ol t J ! l.c)l ol r,.l b ot € N E g c\rl NI SI -{ J I c = .c. E -o -l -ý' = (l) HIE L :'É *l C ť -l -t -l {!l {j "= {ui sc (El= ! {0 ,E -{ o {! '6 {0 .= .Y (.) ť EI -c. EI ct cl ol o {! o {Et cl c. ť o EI v o c $l (Úl (g o f;lE € o -o ď o o .9 (Ul (E1 (D .o 6 .o o EI v L c o) ao_ ,.i tl o o E. o o (9 ť d q o)l =c Lc ňl -o dt lz -o o q c l: v -l^ /.i o :f = o c c lť E +;l J ť' E vfit íj -i c\I o o = =lC! E = = N o ď tr o o ř9 o o. lí N N E o o o o o ol= o o o o ď ! E 6 .v q) 5 .()l> E o =o 'o 'o o 5 6 L t_ ňí -o -o -to .iď o L E -ý o o l^ 1 a, .< -i llo E ,{" .t E rl -v lí) c -ý' o o lvlď) = 5

ol 6I E

EI

(D

=l z ť| -t o tí)l E ^ Ú) (o

o E

E

-a ot c!

o L o = = 5 o o E 5 6

't g

o o o

c = = =

N

C N

lz v .Y 'o t, o *la C o J J = E ÉlF .o E E E . -l 'd) .; .t .; EIE ť c clE N Ňl.9 N

c

-o)

{) 'í) o 'ol c c c E E E EI

.o

o

-o

o

C c c c o o o Ě (tt o řo {\t oz ř c oř řo oC o o E -o '() ,o z '() ,o o () t, {l) o) tO 'o o 'o) 'o = =

-i

CO

or GI (Í) Ý lÍ) Ý ry Ú) o o o o o o Ň ď (d c.) (ý) ; ď)o ť o o o Ý_ o o o

{!

o)

c. -o =oo Ž

o o o o

óo. Ň í ŇG) c!

EE.

o

ao o t

o

o

o oo oÚ, oo o o ^o o € -o

\r

l.)

(o co Ý Ý Ý F-

F-.

F- cO ď) (o rO (o @ (o (o (o t-

Ý o o lí) @ r

rť šf

sf

o)

o l.f,

Ý

Ý c{ c! rí) N t(.) @ (o tí) @ !ť sl Ý (o rí) c\I C.l (o o) (ř, c) F- @ @

6

'o o ,o EIE C o oÉ ao o

= =

'At

-o -o

:lÍ

ili

I 'c) 2

l,

-o -o -o

Ý

o{ (í, o Ý Ý Ý Ý

(o (o

@ @ (f C.l (o t- C) (o

(f,

.Y ll lz .v v L o E o o E o o (D E o E o E E o E o E sr E o E E o o o o o N o @ Ý o o rí) {t .5 \= Ý i5

tl

o

ilÍ ,li

ili 1: 3t

o c

r

c! (í, o) ol (í) (ý) (f, (ý)