127 41 2MB
Czech Pages 54 [68] Year 1992
Stvoření či evoluce? Josef Potoček
© Křesťanský život, 1992 735 43 Albrechtice 504
ISBN 80-7112-015-4
1. Úvodem Darwinistické tvrzení, že celý systém adaptací přírody je výsledkem nahodilosti, je jedním z nejodvážnějších tvrzení v historii vědy.
Michael Denton Evoluce: teorie v krizi, 1985 Chceme zde říci něco k tématu „Stvoření a evoluce“, tedy k vývojové teorii z pohledu biblicky věřícího člověka. Je to téma, které je na jedné straně vymezeno pohledem víry, založeným na zvěsti Bible, a na druhé straně pohledem sou časné vědy. Pohled víry je možno ve stručnosti vyjádřit takto: za veškerou hmotnou existencí tohoto světa stojí Bůh jako jeho Stvořitel. Po hled vědy je podle současných názorů takový, že na začátku dějin vesmíru byl gigantický vý buch neuvěřitelně koncentrované hmoty zvaný „velký třesk“, po kterém následovala tzv. astro fyzikální evoluce, tj. vývoj vesmírných galaktic kých a hvězdných systémů, a ten nakonec na naší Zemi vyústil do evoluce biochemické - ve vznik života. Život postupně nabýval stále složi tějších forem, až se zde nakonec objevil - vznikl - člověk. Z tohoto vývojového pohledu se v našem výkladu soustředíme pouze na druhou část: po mineme otázky kosmologické, tedy vznik a vývoj vesmíru, a budeme se věnovat otázkám vzniku a 3
rozvoje života. Pro omezený rozsah tohoto sděle ní bylo nutno zvolit určitý přístup a přijmout některá zjednodušení. To však nebude na úkor principiální správnosti našich závěrů. Neočekávejte, že v tomto výkladu postavíme vědu a víru do nějakého protikladu. Jsem pře svědčen, že takovýto druh myšlení je zásadním omylem a zdrojem mnoha zbytečných nedoro zumění. Naopak jsem hluboce přesvědčen, že mezi pravou vírou a opravdovou vědou nemůže nikdy k nějakým rozporům dojít. Ty vznikají jen tam, kde věda či víra překračují svou kompe tenci. Špatně by smysl tohoto sděleni pochopil i ten, kdo by si myslel, že v něm víru ve stvoření budeme nějak dokazovat. To by bylo jen dalším zásadním omylem. Mezi rovinou vír, a rovinou vědy budeme naopak důsledně rozlišovat. Naše víra je založena na Božím slově, které je nám zjevováno skrze Ducha svátého. Věda je naproti tomu založena na experimentu a důkazů. Vý sledkem našeho uvažování se sice muže stát, že naše víra bude posílena, ale to ještě zdaleka neznamená, že byla dokázána. Věda nám nikdy nepomůže při rozhodování o tom, co je dobré a co špatné - věda je mravně indiferentní, není schopna odpovědět na otázky po smyslu a cíli lidského života. To může jedině víra, která má základ mimo nás, která je nám zjevována od Boha. Chceme také úvodem ještě upozornit na rozdí 4
ly mezi fakty a jejich interpretací - výkladem. Člověk je už takový, že chce fakta nejen pozná vat, ale také je nějak uspořádat, zařadit do urči tého systému, učinit součástí svého obrazu světa. A tu se dopouští stále stejné chyby, že za fakta vydává i svá přání, představy a zbytky překona ných starých názorů. V jeho pohledu se tak stále mísí mýtus se skutečností. Tak například zná mý astronom Johannes Kepler objevil v 17. stole tí objektivně platné zákony, kterými se řídí pohy by planet. V Praze v Karlově ulici je deska, která tuto skutečnost připomíná. Ale na druhé straně věřil, že tyto planety pohánějí vesmírem andělé, a Zemi líčil jako obrovské zvíře, jehož dech způso buje příliv a odliv [1], Ve stejné době vydal také spisek na obhajobu astrologie a jeho rukopisná pozůstalost obsahuje na 800 horoskopů [2]. To už na žádné desce nenajdeme. Biolog Jaeger vykládal v minulém století duši chemicky, jako určité těkavé fluidum. A prak tickým důsledkem byly košile, zvané po něm jágerovky, které měly zabránit vypařování duše z těla [1], Směšné se takové věci zdají obvykle až po letech, ale v dané chvíli nemusí být hned snadné odlišit omyl od skutečnosti. Z dnešní doby bychom si něco podobného mohli ukázat na tro jím ztvárnění opočlověka zvaného odborně Si nanthropus, tak jak to bylo uveřejněno v jedné soudobé kritické publikaci [3]. Vedle sebe jsou tam uvedeny tři zcela odlišné podoby: první byla 5
převzata ze známého amerického časopisu National Geographic Magazine, druhá z Britské ho muzea a třetí z anglického listu Sunday Ti mes. Kolik lidské fantazie se zde vmísilo do zdán livě vědeckého výsledku, je z takového srovnám zřejmé na první pohled.
Obr. 1: Tří rekonstrukce Sinanthropcr. a) podle časopisu National Geographic Magazine b) podle Britského muzea c) podle Sunday Times K. P. Oakley, Sunday Times, 5. dubna 1964
A konečně ještě k obsahu této práce, pokud jde o slovo „vývoj“ - evoluce: především tím nebu deme mít na mysli individuální vývoj jednot livce, tzv. ontogenezi. Tedy proces, kdy z ne patrného zárodku postupně vzniká - vyvíjí se nesmírně složitá forma dospělého organismu. Po hled na lidské embryo, které má ve stáří 5 týdnů velikost asi 7,5 mm, kde je v partii hlavy vidět základ mozku, uprostřed základ srdce a jater 6
atp., je něco fascinujícího. Zde se dotýkáme jed noho z největších divů přírody. Když se dítě narodí, nemá ještě zcela vyvinutý mozek. Ten mění svoji strukturu - vyvíjí se - asi až do 12. roku života. Děje tohoto druhu však nebudou předmě tem našeho výkladu. Nepůjde nám ani o tzv. domestifikaci, tj. vývo jové změny, kterých člověk dosahuje u zvířat v důsledku umělého křížení a šlechtění. Takový čistokrevný trpasličí pudl, který si za své doupě zvolí křeslo v obývacím pokoji, má ke svému divokému předku už skutečně hodně daleko. Vý vojových změn tohoto typu se však dotkneme jenom okrajově. A nepůjde nám ani o podobné procesy, které probíhají ve volné přírodě, o tzv. mikroevoluci. To je označení pro relativně malé změny v živé přírodě, které mají svůj základ v jisté pružnosti a skrytých možnostech gene tického materiálu, a které lze odůvodněně před pokládat nebo i exaktně v přírodě doložit. Předmětem našeho výkladu bude makroevoluce, čímž se myslí pohled na rozvoj života v jeho celku, kdy jde o pokus o globální výklad celé živé přírody. Dříve však, než se na tento předmět soustředíme, řekneme si několik slov k biblické víře ve stvoření.
7
2. Víra ve stvoření Zvěst o stvoření je v Písmu vyjádřena velice úsporným způsobem, svým významem však pat ří k základnímu obsahu biblického svědectví. Mohli bychom o ní mluvit z různých hledisek: mohli bychom uvažovat o tzv. „kosmickém pratýdnu“ z 1. kapitoly Genesis, zda je možno ho chápat doslovně anebo obrazně, mokli bychom mluvit o zvláštním postavení člověka mohli by chom mluvit o pádu člověka, o fenoménu smrti a o vztahu těchto skutečností k povaze současné přírody, mohli bychom mluvit o skutečnosti sed mého dne, pro kterou v pojetí vědy neexistuje žádná paralela atp. Z důvodu omezeného rozsahu tohcto textu si však zdůrazníme jen tu nejzákladnější myšlen ku, a tou je skutečnost, že všechno, co xolem sebe v přírodě vidíme, všechna její krása a rozma nitost, je zde jako výsledek předem pojatého Bo žího plánu a záměru. V listu Koloským nachá zíme pro vyjádření této myšlenky tato známá slova (Ko 1,16-17): Nebo skrze něho (Krista) stvořeny jsou všecky věci, kteréž jsou na nebi i na zemi, viditelné i neviditelné... Všecko skrze něho a pre něho stvo řeno jest. A on jest přede vším a všecko jím stojí. V základu celého stvořeníje hluboká Boží myš lenka, kterou lze vyjádřit jediným slovem: 8
Kristus. Stvoření je zde jako výsledek předem pojatého Božího plánu a záměru: Na počátku stvořil Bůh nebe i zemi. Jako věřícím nám tato myšlenka připadá jako samozřejmost, ale pro potřebu našeho dalšího výkladu si právě tuto skutečnost chceme zdůraznit jako ústřední prin cip biblické víry ve stvoření. Tento princip ozna čujeme jako účelnost - teleonomii, a znamená pohled na přírodu jako na výsledek plánu, pro gramu či konceptu, za kterým stojí Bůh jako Svrchovaná tvůrčí inteligence. Pro vysvětlení pojmu teleonomie bychom si mohli uvést tisíce příkladů z naší lidské činnosti. Jedním z nich může být začátek jedné básně: Co nám ostává? Či bysme sa mali hanbit’ za evanjelium Kristovo? Či sa život hanbí za to, že žije? Či sa hanbia jedle za svoju výšku, alebo biele ruže za svoju krásu? Či sa hanbia pšeničné polia za to, že vonia chlebom? Či sa před niekým schovávajú oblaky ? Či vietor neletí slobodne a či slnko přijímá světlo vyhasnutej hviezdy? Je to začátek básně Milana Jurča Víťazný oblúk [4], která mne vždy znovu hluboce oslovuje svým obsahem i formou. Jak tato báseň vznikla? 9
Autor měl nejdříve v mysli její základní myš lenku, kterou potom vyjádřil vhodnými slovy. Ta báseň nejsou náhodně nakupená sleva, nýbrž hluboce promyšlené dílo, výsledek předem poja tého záměru. Jiným příkladem může být složitá struktura integrovaného obvodu, který je jedním ze sym bolů technického pokroku současnosti. Na ne patrné ploše několika desítek čtverečních mili metrů je tam umístěno ohromné množství (tisíce až milióny) miniaturních prvků, a to přesně defi novaným způsobem, tak jak to určil konstruktér (autor) obvodu. A ještě jiným příkladem může být notová partitura hudebního díla. Hudební génius tak formou přesně uspořádaných not rea lizuje myšlenku, kterou nejdříve nosu v mysli. Každé hodnotné lidské dílo, ať už technické či umělecké, je výsledkem předem pojatého plánu, projevem tvořivé lidské inteligence. A přesně to též je v základu víry ve stvoření, našeho pohledu na skutečnost živé přírody. Na základě zjeve ného slova Bible věříme a vyznáváme, že příroda je zde jako jedinečné Boží dílo, jako výsledek předem pojatého Božího záměru, jako projev mocné tvůrčí Inteligence. Toto naše vyznám je a vždy zůstane vírou, protože Boha nelze z pří rody dokázat. Je to však dílo takové povahy, že za ním mocného Tvůrce můžeme tušit, že člověka k myšlenkám o Bohu vede. Právě tak to ve zná mém slově vyjadřuje apoštol Pavel: 10
Jeho věčnou moc a božství, které jsou nevi ditelné, lze od stvoření světa vidět, když lidé pře mýšlejí ojeho díle, takže nemají výmluvu. (Ř 1,20)
11
3. Vznik evoluční teorie, obsah klasického darwinismu Pohled na živou přírodu se po dlouhá staletí nedostával s poznáním biologie do žádného zá sadního rozporu. Příroda byla chápána jako diskontinuální, tj. přijímalo se, že zvířata a rostli ny se v ní vyskytují v jasně oddělených skupinách a druzích, a myšlenka stvoření zde byla pociťo vána jako přijatelné vysvětlení, i když ovšem k exaktnímu základu biologie nepatřila. Tento stav trval zhruba do poloviny 18. století, kdy se v biologii postupně začaly objevovat jiné názory [1], [5]. Jejich podstatou bylo, že živou přírodu viděly jako výsledek kontinuálního vývojo vého procesu, vysvětlitelného z vlastností hmo ty, působením přírodních zákonů. Vyvrcholením v tomto směru se stalo vystoupení anglického přírodovědce Charlese Darwina (1809-1882), který v roce 1859 uveřejnil svůj známý spis O vzniku druhů přirozeným výběrem České vy dání má rozsah asi 400 stran [6]. Jak už vy jadřuje název, Darwin v tomto díle formuloval teorii, jakým způsobem jednotlivé druhy živých organismů na naší Zemi vznikly. Jádrem jeho názoru je přesvědčení, že nebyly stvořeny, nýbrž že se v průběhu dlouhých časových cbdobí vyvi 12
nuly postupnou přeměnou z nižších, méně doko nalých forem.
Obr. 2: Titulní list českého vydání Darwinovy knihy O vzniku druhů z roku 1914
Darwin přitom vyšel z pozorování, které je samo o sobě naprosto správné, a to ze skuteč nosti, že živé organismy jsou skutečně schopné určitých proměn, že vykazují zřetelnou varia bilitu. Na celém světě neexistují dva přesně stejné stromy, dvě naprosto stejná zvířata, či úplně stejní lidé, ale každý jednotlivec je trochu odlišný, existují zde určité odchylky. A druhá věc - živý organismus je přizpůsobivý, je nadán schopností reagovat v určitých mezích na 13
podmínky, ve kterých žije. Rostlina reste prostě jinak na slunci a jinak ve stínu atp. Těchto vlast ností živých organismů člověk už od pradávna využívá při pěstování kulturních plodin a ochočování divokých zvířat, a za dlouhá staletí v ní dosáhl pozoruhodných výsledků. Tak např. z ně jakého divokého předka vypěstoval slovky ple men psů, z nichž některá se od sebe liší až ne uvěřitelným způsobem.
Obr. 3: Různá plemena psů jako výsledek výběru řízeného člověkem
14
Když např. v Žalmu 65,14 čteme, že se louky oděly dobytkem a doliny se halí obilím, tak je to vlastně velice staré svědectví o této lidské čin nosti. A když si uvědomíme rozdíly ve tvaru lebky divokého vlka a pekingského palácového psíka se zkráceným čenichem (jejichž genetická příbuznost je nepochybná), tak je nám zřejmé, k jakým až změnám může dojít v důsledku umě lého křížem. A podobně je tomu i se šlechtěnými rostlinami, kde existují stovky druhů růží, broskvoní, jabloní - veškeré šlechtění a křížem je založeno na tomto principu. Metodu, kterou toho člověk dosahuje, nazý váme řízený výběr. Slovo „řízený“ říká, že v poza dí celého procesu je lidský plán, záměr, lidská inteligence. A slovo „výběr“ zase vyjadřuje, jak přitom člověk postupuje: skutečně doslova vybí rá nejlepší jedince a usměrňuje jejich rozmno žování tak, aby dosáhl co nejlepšího výsledku. A nyní podstata Darwinovy teorie spočívá v tom, že říká: Podobně jako domácí druhy rostlin a zvířat vznikly výběrem řízeným člověkem, tak je zde celá živá příroda jako výsledek výběru, který provádí ona sama - jako výsledek tzv. přírodního či přirozeného výběru. Tak došlo v biologii k obratu, který nutně vedl ke konfliktu s vírou ve stvoření, která je založena na názoru, že podobně jako za každým lidským dílem stojí lidský záměr a intelekt, tak je živá příroda Božím dílem, za kterým stojí plán a 15
inteligence Stvořitele. Proto jsme právě tento moment víry ve stvoření zdůraznili. Naproti to mu Darwinova evoluční teorie vidí přírodu jako výsledek působení přírodních sil a Boha k výkla du života a jeho forem nepotřebuje. Vše vzniklo pomalým samovolným procesem tak, že z jakési původní prabuňky se život postupně vyvíjel do stále složitějších a dokonalejších forem, od formy nejnižší, přes rostliny a zvířata - až po člověka. Všechny formy života jsou tak navzájem pří buzné, jedna vznikla z druhé, všechny lze uspo řádat do vývojové řady. Vznikaly tak nejrůznější vývojové diagramy, podobné rozvětveným stromům, které se podle názorů jejich autorů navzájem lišily, ale které měly jedno společné: na začátku byla vždy nějaká prapůvodní primitivní forma života a na konci vždy člověk. Tak například jeden takový vývo jový diagram z Darwinovy doby, od německého přírodovědce Ernsta Haeckela (1834 -1919), kte rý byl fanatickým Darwinovým přívržencem a velice se zasloužil o rozšíření jeho teorie, obsa huje toto schéma [7]: monéry (hypotetické praorganismy) - prvoci - ryby - dvojdyšné ryby - obojživelníci - vačnatci - poloopice - opice - lidoopi - člověk. Jiným příkladem může být vývojový diagram ze současné doby, od ně meckého přírodovědce C. F. von Weizsáckera, který je křesťanem, ale současně přijímá evo luční pohled na vznik života. Jeho diagram obsa 16
huje tuto posloupnost [8]: jednobuněční - meta zoa - kruhoústí - krytolebí - plazi - vačnatci - hmyzožravá - opice - člověk. Opět jiné vývojové schéma je uvedeno v encyklopedii o životě, která u nás nedávno vyšla [9], a tak bychom mohli pokračovat.
Obr. 4: Vývojový diagram E. Haeckela z roku 1903 17
jevy mikroevoluce, o nichž jsme se již zmínili. To jsou ta ochočená zvířata a vyšlechtěné růže a jim podobné procesy ve volné přírodě. Jeho zásadní omyl však spočíval v tom, že tyto jevy rozšířil do konceptu rnakroevoluce, tj. do vývojového pohle du na život jako celek. Z faktu, že určitý stupeň změn je možný, vyvodil mylný závěr, že je možný stupeň libovolný, aniž pro to měl exaktní důkazy. Tento závěr se však setkal s tak všeobecným souhlasem, že se evoluční teorie velice brzo kon stituovala jako dogma takové účinnosti, že si toho dodnes mnoho biologii není ani vědomo [5]. Pokud se týče stoupenců teologie, všeobecně se dá říci, že v tomto zápase zklamali Většinou přijali evoluci jako Boží stvořitelskou metodu, a proti podstatě evolučního učení nepodali žádné závažnější argumenty. Ještě dnes je celková si tuace taková, že - slovy jednoho soudobého pří rodovědce - „teology, kteří by proti evoluční teorii něco namítali, je nutno hledat lupou“ [13]. Je to právě zásluhou nikoli teologů, ale určité části přírodovědců současné doby, že se v dosavadním postavem evoluční teorie něco podstatného změ nilo. Věřící vědci vstupují do tohoto dialogu z biblického hlediska a zdůrazňují princip stvo ření. Pro podporu tohoto stanoviska se ve světě sdružují do interdisciplinárních společností, jako jsou např. tyto: Institute For Creation Research (USA) Creation Research Society (USA) 20
Bible Science Association (USA) Biblical Creation Society (Velká Británie) Studiengemeinschafl Wort und Wissen (SRN) Aby se odlišili od evolucionismu, který je ve své podstatě materialistickou doktrínou, označují své pojetí jako kreacionismus (z anglického crea tion = stvoření, respektive z latinského creare = stvořit). To nemá v žádném případě znamenat, že by víru ve stvoření chtěli vědeckými argu menty nějak dokazovat. Na základě exaktních důvodů však ukazují, že evoluční teorie není ani zdaleka tak pevným a jednoznačným vědeckým konceptem, jak se obvykle tvrdí. Základem zů stává i nadále víra v zjevené slovo Bible, sou časně se však stává zcela jasným, že s poznáním současné vědy není takový pohled v žádném roz poru.
21
4. Objevení genetického kódu a jeho důsledky Darwinův princip přirozeného výběru byl od doby svého vzniku stále znovu kritizován, ale protože nebylo známo nic o tom, jakým způsobem se uvnitř organismu uplatňuje, měly všechny námitky jen spekulativní, velmi neurčitý cha rakter. Tento stav se změnil teprve se vznikem a rozvojem nových biologických disciplín - gene tiky a molekulární biologie, které nám otevřely zcela nový pohled na podstatu života. V názvu genetika je obsažen pojem gen, který můžeme chápat jako určitou jednotku dědičné informace. A název molekulární biologie zase vyjadřuje, na jaké úrovni se odehrávají procesy, které jsou zodpovědné za projevy života. Tak například kla sický hodinový stroj funguje na velice hrubé me chanické úrovni. Můžeme ho rozebrat na jed notlivé mechanické součástky, a ty zase složit tak, že stroj opět funguje. U živých organismů je všecko neskonale složitější, je tam několik hie rarchicky uspořádaných úrovní: orgány - tkáně - buňky a molekuly. A teprve na úrovni molekul se dostáváme k procesům, které mají bezpro střední vztah k jevům života a ke způsobu, jakým je zajišťována kontinuita druhu mezi jednotli vými generacemi. Proto název molekulární bio logie. 22
Obr. 5: Chemická struktura základních jednotek DNA
Každá buňka má jádro, a v něm se nachází zvláštní chemická látka, o které se dá říci, že představuje základ života. Je to chemická slou čenina zvaná kyselina deoxyribonukleová (zkrá 23
ceně DNA) a můžeme šiji představit jako dlouhý řetěz nepravidelného tvaru, který se skládá z ohromného počtu navzájem spojených základ ních jednotek, tzv. nukleotidů. Je to asi tak, jako když se velké množství lidí chytí za ruce a vytvoří dlouhý, navzájem spojený řetěz. Chemické slou čeniny tohoto typu označujeme jako lineární ma kromolekuly. Objevení této sloučeniny v jádru buněk živých organismů a odhalení způsobu, jakým je v její struktuře uložena genetická infor mace, tzv. genetický kód, patří k největším výko nům přírodních věd v tomto století. Hlavní obje vy spadají do doby asi před 30 lety, kdy bylo v rozmezí asi 12 let uděleno za zásadní obje vy v této oblasti na 20 Nobelových cen. Způsob, jakým je genetická informace (tj. in formace, kterou je řízena výstavba živého orga nismu) v molekule DNA uložena, si můžeme přiblížit velice jednoduše. Vrátíme se opět k ukázce naší básně (str. 9), kterou zapíšeme zvláštním způsobem: Č-O=N-Á-M=0-S-T-Á-V-A-?=Č-I=B-Y-S-K-E=S-A —i r-U-I-L-E-J-N-A-V-E=A-Z=Ť-I-B-N-A-H=I-L-A-M—1 I—M=K-R-I-S-T-O-V-O-?=Č-I=S-A=Ž-I-V-O-T=H-A —i
|—a-h=a-s=i-č=?-e-j-i-ž=e-ž=,-o-t=a-z=í-b-n—1 L-N-B-I-A=J-E-D-L-E=Z-A=S-V-O-J-U=V-Ý-Š-K-U—I r—J-O-V-S=A-Z=E-Ž-U-R=E-L-E-I-B=O-B-E-L-A=, —1 >—U=K-R-Á-S-U-?=Č-I=S-A=H-A-N-B-í=P-é-E-N-I —] r—H-C=A-I-N-O-V=E-Ž=,-O-T=A-Z=E-L-O-P=É-N-Č —1 L-L-E-B-O-M-?=Č-I=S-A=P-R-E-D=N-I-E-K-Ý-M=S-| r—E-I-V=I-Č=?-Y-K-A-L-B-O=Ú-J-A-V-Á-V-O-H-C —1 L-T-O-R=N-E-L-E-T-Í=S-L-O-B-O-D-N-E=A=Č-I=S—i