Moravské nerosty a jejich literatura 1940-1965

Citation preview

TOMAS KRUŤA

MORAVSKÉ NEROSTY A JEJICH LITERATURA

1940-1965

MHHEPAJIH MOPABHH H HX JIHTEPATYPA

1940-1965

MORAVIAN MINERALS AND THEIR LITERATUR 1940-1965

MAHRENS MINERALE UND IHRE LITERATUR 1940-1965 LES MIN~RAUX MORAVIENS ET LEUR LITE:RATURE 1940-1965

• VYDANO K 150. VÝROCl ZALOZENl MORAVSKE:HO MUSEA V BRN~ A K XXIII. MEZINARODNlMU GEOLOGICKE:MU KONGRESU V CESKOSLOVENSKU V ROCE 1968

Vydévá

©

Moravské museum, Brno

Moravské museum v

Brně-

1966

P~EDMLUVA

Rev. 2013

- 8 -07- 2011

14895

Jan JeHnek Helena

(odpovědný

Dočkalová

redaktor], Vilém Hank, Vilém Hrubý, Jaroslav StehHk,

(technický redaktor) a okruh

spolupracovníků.

Recenzent Karel

Tuček.

Morava je díky své geologické stavbě a petrografickému složení mineralogicky velmi zajímavá. Hlavni její nerostné bohatství se soustřeďuje na českomoravské vrchovině a v Hrubém Jeseníku, tedy v oblasti českého masivu. Nad stře­ doevropské měřítko vynikají v této oblasti nerosty z pegmatitů a ze serpentinitů. K těmto nerostům se v poslední době připojily také nově objevené vzácné minerály ze starých a zejména nově otevřených rudních ložisek. V tomto smě­ ru zůstávala dosud Morava daleko za Čechami a Slovenskem. Nerostné bohatství Moravy bylo dosud nejúplněji zachyceno v rozsáhlém, německy psaném kompendiu dr. Ed. Burkarta "Moravské ne· rosty a jejich literatura", jež vyšlo v roce 1953 v nakladatelství ČSAV v Praze. Jsou v něm vyčerpávajíclm způsobem zahrnuty znalosti z oboru moravské topografické mineralogie do roku 1940. Burkartovo celoživotní dílo nalezlo živý ohlas a . přlznivé ocenění. Svědčí o tom zejména řada referátfi vyšlých v Evropě i v zámoří. V poslednl době se kompendium stalo prvním neocenitelným pomocníkem při vyhledávání nových zdroji!. nerostných surovin a rud, důle­ žitých pro rozvoj našeho prO.myslu. Hodnotu dlla zvyšuje vedle obsáhlého seznamu literatury a rejstříků též kritické zhodnoceni literárních záznamů a vyškrtání údajfi nesprávných nebo pochybných. Dílo doplnil T. Kruťa o nejvýznačnější nerosty a nerostná naleziště do roku 1953. Výzkum v oboru geologických věd dosáhl od roku 1940 velkého pokroku v celosvětovém mě­ řítku. PodHela se na něm také naše republika a mineralogický výzkum v českých zemích i na Slovensku. Na Moravě byl v těchto letech objeven nový minerál cyrilovit, vodnatý fosforeč­ nan železitý, nazvaný podle osady Cyrilova u Vel. Meziříčí, odkud pochází. Byla nalezena též řada nerostů ve světovém měřítku velmi vzácných, jejichž podrobný výzkum přispěl k poznání jejich fyziografie a paragenetickýc'fl poměrfi. Značně byl také rozmnožen jak ·celkový počet minerálů nalezených na Moravě, tak také počet mineralogických lokalit. Nemalou měrou přispěly k rozšíření znalostí o nerostném bohatství Moravy i průzkumné a báňské práce našich národnfch podniků. Sběrem dokladového materiálu a registracl novinek zabývají se na. Morav~ hlavně pracovnici Moravského musea v Brně, podporovaní ve své činnosti řadou odborných pracovníků i laických sběratelů nerostů. v Moravském museu jsou dnes uloženy nejúplnější sbírky moravských nerostů z dob starších 1 z období uplynulého od uzavření Burkartova dťla v roce 1940. Hromadlcí se výsledky sběratelské a vědec­ ké činnosti moravských mineralogů, petrografů a geologů v období po roce 1940 bylo též za-

potřeb{ zveřejňovat. Východiskem z nouze bylo vydání "Příspěvků k moravské topografické mineralogii" v letech 1949 až 1965, které vyšly v "časopise Moravského musea v Brně" v řadě I. až IX. Pro úsporu místa jsou v nich nerosty uvedeny v abecedním pořadí. Za každýJTI následuje výčet nalezišť, rovněž abecedně seřaze­ ných. Bližší data jsou co nejstručnějšL Toto sprše heslovité uspořádáni bylo nezbytné, neboť uspořádání podle nalezišť by si vyžádalo znač­ ného tiskového rozsahu. Vyhledávání nerostfi k jednotlivým nalezištím je však u "PříspěvkO." časově náročné a znamená vedle zběžnosti popisu nerostO. jejich další, avšak nevyhnutelný nedostatek. Z iniciativy "Komise pro topografickou mineralog! ČSSR přiČSAV" bylo proto přikročeno k přepracování, doplnění a knižnímu vydání materiálu zachyceného v "Příspěvcích I. až IX". Předkládaná kniha je rozvržena do pěti nestejně rozsáhlých dílů: I. Seznam literatury o moravských nerostech za léta 1940-1965. II. Seznam nalezišť na Moravě a popis jejich nerostů.

III. Seznam nerostů a výčet jejich nalezišť. IV. Doly na Moravě, opuštěné i činné. V. Rejstříky nalezišť a nerostů. Jádrém knihy je její druhý díl - popisná část, která je také nejrozsáhlejší. Jsou v ní uvedena nerostná naleziště od Adamova po Zupanovice. Vedle úředních názvfi obcí jsou v závorkách uvedeny všechny starší názvy a nejbHže ležící města a větší obce. Nově zjištěná naleziště jsou označena plným trojúhelníkem před názvem obce. Pak následují nerósty v abecedním pořadí včetně bližších nalezišť, popisu, známých dat a literatury. Za každým nerostem je první literární údaj o něm. V chronologickém pořad! následují pak autoři mladší; někde je uváděn 1 nálezce. Nerosty jen jednou nalezené mají hvězdičku, nerosty vzácné jsou označeny dvěma hvězdičkami. Volné krystaly jsou označeny znaménkem X, drúzy krystalů pak znaménkem XX. Novinkou jsou údaje o nerostech ze štěrků a těžkých podílů v náplavách. Během své dlouholeté výzkumné činnosti v oboru moravské topografické mineralogie navštlvil. autor častokrát všechna v knize uvedená naleziště. Funkce vedoucího vědeckého pracovnlka v Moravském museu v Brně, kde pfi1sobl od r. 1945, mu umožnila revizi muzejního mineralogického materiálu, shromážděného tam několika generacemi. To mu také umožnilo .zaujmout kritické stanovisko k různícím se literárnlm údajům i jiným nejasnostem. Případ­ né poznámky a opravy uvádí autor u jednotlivých nerostů v textové části, škrty v samostatných odstavcích na konci popisu každé lokality. K ucelenému obrazu o dnes známé nerost5

ném bohatství každé obce je zapotřebí použít Burkartova dfla, které končí rokem 1940 a této práce, ukončené roku 1965. ' V seznamu literatury, který předchází popisnou část, jsou uvedeni nejen autoři za období minulého čtvrtstoletí, ale i někteří autoři starší, pokud bylo zjištěno, že nejsou citováni v Burkartově díle. V třetím díle je seznam nerostfi s výčtem jejich nalezišť. V něm lze zjistit které minerály jsou na Moravě zastoupeny, n~ kterých lokalitách se vyskytují a celkový počet jejich nalezišť. čtvrtý dll za~namenává doly na M?"ravě, ~ to jak opuštěné, tak i činné. Do něho JSOu téz zahrnuty údaje z Burkartova kompendia, ve kterém jsou doly uváděny u jednotlivých l?k~ltt. Seznam dolfi byl do knihy zařa­ zen zeJmena s ohledem na potřeby našich prfizkumných podnikfi, při jejichž práci bývají star~ kut~cí a báňská díla cenným vodrtkem. Slabmou Je však nejasnost v otázce, co lze považovat opravdu za doly a co byly jen prospekční prá_?e s negativním výsledkem. Pátý dll knihy tvarl rejstřík obcí a rejstříky nerostfi, jež umožňují rychlé hledání a orientaci v knize. . . Předmluvy ve světových jazycích pomohou Cizím zájemcfim a badatelfim poznat nerostné bohatství Moravy a seznámit se s novodobým výzkumem~ v této části Československa. Při zpracovám topografických mineralogií nelze se VJ.h~out určité jednotvárnosti a uniformitě. Snazll_ ]Se~ se proto zpestřit obsah knihy obrazovými prílohami, zachycujícími některá význa_~ně!ší moravská naleziště. V mapách, které tvon zavěr knihy, jsou moravská nerostná naleziště přehledně zakreslena. Seznam literatury obsahuje 674 položek se~nam nalezišť 1348 lokalit (z toho jich přibylo Jako nových za posledních 25 let 536 J ; seznam nerostfi má 317 čísel. Několik nerostfi, uvedených a popsaných v Burkartově kompendiu neby!o zap~áno v jeho rejstříku; proto jsou do~ datecně poJaty do rejstříku v této knize ':~knize jsou také uvedena nově zjištěná na·· lez1stě vlt~vínfi (moldavitfi) na Moravě. Jako pazourek JSou ozna~eny konkrece, pocházející z baltické psací krídy, které k nám zanesl v době pleistocénního zalednění kontinentální ledovec. _Pazourek se vyskytuje v glaclfluviálních sedimentech v oblasti Moravské brány a na Kravařsku. Výskyty nafty, která nenf minerálem, a jejíž název představuje spíše jen sběr­ né jm~no pro některé uhlovodíky, jsou rovněž uvedeny. Neobyčejný rozmach výzkumných i prfizkumných geologických prací, zvláště v 20 letech uplynulých po osvobození, přispěl k pokroku moravské topografické mineralogie značným množství!" mate;iálu. Zpracování velkého počtu_ ročmch přírustkfi nových nerostfi, nalezišť i literatury klade však také velké nároky na pracovníka, který se věnuje tomuto úkolu. Proto také nebylo vždy možno provést náročnou detailní identifikaci těch nerostfi, které by toho vyžadovaly. Tak jsou například v práci uvádě-

né granáty označovány jen přibližně - větši­ nou jen podle některých vnějších znakfi a parageneze. Krystaly granátfi s převažujícím tvarem {211) z pegmatitfi jsou označovány jako almand!n~spessartin: spojky tvarfi {211) a {110) z erlánu Jako hesomt, nafialovělé granáty z rul j~ko almandin, granáty ze skarnfi jako andradit, granáty ze serpentinitfi (hadcfi) jako pyrop. Je samozřejmé, že pokud nejsou u jednotlivých vzorkfi provedeny chemické analýzy nelze tato označení považovat pro velkou' izomorfní mísivost ve skupině granátfi za zaruče­ ná. Obdobně je tomu u pyroxenfi, amfibolfi, chloritO, živcO, slíd apod. U nich však mnohdy k identifikaci minerálu postačí zjištění jeho optických ,konstant. S určitými obtížemi při určování nerostfi se setkáváme také u nerostů opaknlch, kde není vždy možné zhotovit nábrusy nebo použit jiných diagnostických metod. Kromě jiných nerostfi se to týká zvláště kyslič­ níkfi Fe, Ti a Mn. Konečně je nutno poukázat také na nedostatky vyplývající z dosud nevyjasněných otázek systematické mineralogie n nomenklatury, jako je např. volné a nepřesné používání názvfi "chlorit" limonit" stilpnosiderit", "uranová čerň", .. ~~nganové' d~ndrity" a jiné. V uplynulém čtvrtstoletí bylo objeveno pro Morav'! těchto 101 nových nerostO: amblygonit,

argentzt, arzenit, augelit, aurichalcit, autunit, bavenžt, beraunit, berthíerit, bertrandzt, berzelianit, bismutin, bismutit blomstrandit (priorit), boulangerit, blihmit, b;ochantit, clausthalit, columbít, cookeit, covelfn, crooke~ sit, cyril~v~t, da_tolit, destinezit, deweyllt, dundasit, epzdzdymzt, eskebornit, eukairit, euklas, farmakostderit, fenakit, ferimontmorillonit fertsicklerit, fichteltt, qahnit, goslarit, graft~nit, hambergit, hawleyit, herderit, heterosit hoabomit, huntit, hydromuskovit, hljdrotalktt chalkantit, chalkotrichit, idrialin, illít, ilvait (liévrlt), ;amesonit, kalinit, kobaltin, koktail, kryptomelan, laueit, linarit, manaanotantalit metastrengit, mikrolit, milarit, millertt, mítrtdatžt, montebrasit, montmorillonit, nepouit, oqamallt, petalit, polucit, polysferit, plumbolarosit rockbridgeit, scorzalit, stanín. scheelit, sid~roael sla.?lkit, stíbiotantalit, stichtit, stokesit strengit: JJtHMHCll MHHepiUJ&MH H OOr&TLIMH MeCTOpolK.D.eBHliMH, OTKpr.ITLIMH .11;0 1953-ero rOJI:&. HcCJie.IJ;OB8liHJI B o6JillCTH reoJIOrH'IecKHX aayK .IJ;OCTHI'JIH c 1940-oro roJX& óom.moro nporpecca BO BCeM Mupe. ToJKe Bama peciiy6JIHKll H MHBep&JIOrH'IecKGe HCCJie.IJ;OB&HHe B qemCKHX aeMJIJIX H B CJIOB&ICHH npHBHM&JIH yqaCTKe Ba HX ycnexax. B MopaBHH Ó~t~JI B BTO BpeMJl aaibleH HOBLiii: MRHepaJI I{HpHJIOB~ BO)liiHjj: lKeJie8HCTLIŘ ~'aT, H83BS.BHLIH no ceJieBHil .l.lupH.liOB, J Baamx sHaHHii: MKHep8Jildloro óoraTCTBa M:opaBHH noMorJIH TOlKe pasae.IJ;o'IBLie 11 pyJJ.liH'IHJ,Ie paÓOT!.l BamHX S&BO.IJ;OB. CóopoM MaTepHaJJa ll perHCTpaitHeil: HOBWt BllXO.IJ;OIC saHRMB.JIHCb B MopllBHH npeliOle Bcero paoom:mle. YKaaa'reJIL MeCTOpolK.IleBHi H MBBepaJIOB.

I. Cnacox

II. III.

IV. V.

B&lKHeima.ll 'I&CTL KHHI'H BTOpoit OIIHC&TeJ!JdiLiii: OTJJ:eJI, KOTOpLlii: TGlKe BllHÓOJiee o6ampBLii. B STOi 'I&CTH IIpHBe.lleHLl MeCTOpolK.II;eBHll OT A.aaMOB& )1;0 )l{yn&HOBHit. fiOMHMO CltH" ~HllJILHr.lX BaSBaBHH ceJieBHii, B CltOOK&X IIpHBeJleHLl BCe CT&p~ mae aasBaHHJl H oJIHl!Caii:ume ropo.IUol. HoBYe MeCTOpol!CJlemtll 3.IJ;ecL oOosBll'leHLl 'lepBLIM T}leyt'OJIWIHKOM nepe.ll IIUBaHHeM CeJieBHll. IlocJie Bll8118l1HJ[ IIOCJie.IJ;yDr &JI,&BBTBO yDOp.IIJJ:O" 'leHHr.le MKHepaJIH, IIX MeCTOH&XOlK.IleHHJI, OIIHC&HHll, 911lUCOMr.le JJ:llliBLie 11 JIHrepaTýpa. Kallt.llJ,Ii MBHepa.ll ČonpoBOliClleu nepBOi .liBTepapaoii: CCLIJIKOi; JX&JILHeiame aBropr.r IIpHBeJlem.J: xpcmo-JIOI'H'leI

TOJRe ,llaHHhle

OnHChi1.laeT ropHUe pa60Thi y

Mo-

BypKapTa, KOTOpuii:

OT,lleJibHhiX MecTopoll(,lleHHH. :3TOT

AeTaJihHoe H KOTOpbie

AeHHI>Ie

s

Tpe6osaTeJ1hHoe

&TO

Tpe6yJOT.

KHure,

onpe,D;eJieHHe TeX

MHHepa-

TaK HanpuMep rp&HaThi,

o6oaHatieHI>I

JIHmh

npHse-

npu6JIHauTeJ1hHO

60Jihmeii: tiaCTH TOJihKO no BHemHHM SHaK&M a

-

no

napareHesucy.

KpHCTaJIJlhi rp&HaTa c npeo6JI&,ll&JOn:teii: i{lopMoií {211} HS ner-

HOBJ>IH OT,lleJI BKJliO'IeH B KHHry B OCOOeRHOCTH ,llJIJl DOTpe6HOCTH

MaTHTOB

HaillHX p83Be,ll0tiHhiX saBO,llOB, B pa60Te KOTOpi>IX CTapue pyAHH-

H3:ql!IH i{lopM {211} H {110} HS 3pJI8HOB K3K reCCOHHT, i{ll!IOJiero-

KH 6usaJOT :qeHHhlM noHCKOBUM npusHaKoM. Ho He scer,lla JlCHo,

Bhie

tiTO Ha,D;O

KaK &H,llpaAHT, rpaHaThi cepneHTHHHTOB KaK nHpon. PasyMeeT-

TOJlhKO

CtiHTaTb

HaCTOHIItHMH

OCTaTKaMH

HeraTHBHI>IX

py,llHHKaMH

paase,llOtiHhiX

rJiaBa CO.llep)I(HT fKaB8TeJIH CeJieHHii: H KOTOphie

CDOC06CTBYIOT

H

6hiCTpOMy

tiTO

JlBJIJleTCJl

pa60T.

fiHTaJl

fKaaaTeJIH MHHepaJIOB,

HCKaHHIO

H

OpHeHT&:qHH

rpaHaThi

flpe,D;HCJIOBHJl B ytreHhiM

H

BaJRHeii:mHX

ApyrHM

Jl3UKax

DOSBOJIJliOT

aaRHTepeCOBaHHI>IM

SH&KOMHThCJl C MHHepaJihHhiM

6oraTCTBOM

HHOCTpaH·

pa60THHKliM

MopaBHH H

DO·

COBpe-

MeHHhiMH HCCJie,D;osaHHHMH B &Toii: tiaCTH l.JexocJiosaKHH. llpH COCTSBJleHHH

TODorpai{>HtieCKOH MHHepaJIOrHH

HeBOSMO)I(HQ 1!3-

HS

KaK

rHeHCOB

8JlhM3H,llHH-CneccapTHH, 8JlhMaH,llHH,

KaK

rpaHaThi

KOM6HCKapHOB

CH, tiTO . Ha-sa 6oJ1hmoií: HSOMopi{>Hoií: cMeCHMOCTH B rpynne rpaH&TOB HeJih3Jl IlTH HaSBaHHJl XHMH'IeCKHX aH8JIH30B. 3Mi{>H60JIOB,

B KHHre . HhtM

0003H8tieHhl

K

DOJieBJ>IX

H,lleHTHi{>HKaD;HH

CtiHT&Th rap8HTHpOB8HHhlMH

6ea

flo.llOOHO TOMy B rpynne nHpOKCeHOB,

mnaTOB,

MHHepaJia

CJIIO,ll

H

,llp.,

HO

S,llecb

JlBJIJleTCJl ,llOCTaTO'IHhiM

tiaCTO

onpe,lle-

JieHHe ero onTHtiecKHX csoií:CTB. C HeKOTopuMH saTpy.llHeHHHMH BC~tiaeMCJl

Mhl

p&JIOB, HJIH

TaK KaK

11pHMeHHTh

TO)f(e npH OUpe,lleJieHHH HenpospatiHJ>IX MHHeHe scer,lla B03M0)1(H0 nO,ll'I'OTOBHTh aHWJIHi{lhi, Apyrue

,lll!larHOCTHtiecKHe

MeTO,ll,hi.

flOMHMO

6erHyTh SHatiHTeJ1hHOH O,llH006pasHOCTH. ABTOp CTpeMI!JICJl HC-

.npyrHx MHHepaJios, sTo KacaeTCII npe)l(,lle scero oKHCJIOB Fe, Ti

nen:tpHTh CO,llepll(aHHe KHHTH i{>OTOrpai{>HJlMH BJ>I,llaJOn:tHXCJl MQ-

H

paBHHCKHX MecTOpOll(,lleHHH. Ha KapTaX B KOH:qe KHHrH MHHe-

MHHepaJIOTH'IeCKOH

paJihHJ>Ie

pemeHHhiMH sonpocaMH, KaK HanpHMep cso6o.llHoe u He TOtiHoe npHMeHeHHe Ha3B8HHH «JIHMOHHT», « CTHJihDHOCH,llepHT », «XJIO-

MeCTopo)l(,lleHHH .Miopamra HarJIJl,llHO sapHcosaHbl .

· CnucoK

JIHTeparypu

po)l(,lleHaii:

nOCJie,llHHX 25 JleT) ; pos.

HecKOJihKO

KHHre

CO.llepll(He

1348 nyHKTOB

BypKapTa,

(536

674

pa60T,

HOBI.rX,

tnHCOK

OTKp!dThiX

B

MecTo-

Te'leHHI!

tnHCOK MHHepaJIOB CO,llepli(HT 317 HOMe·

MHHepaJIOB, He

6I.rJIO

npHseneHHhlx aaHeCeHO

B

a

ero

onacaHHUx HH,lleKcax;

B

OHH

Mn .

Hy)f(HO

TO)f(e

COCJI3ThCJl

TepeCHI>IX

MHHepaJIOB H

fiOJlBJlTCJl

OT,lleJlhHhiX MHHepaJIOB H

(MOJl,llaBHTOB

-

TeKTHTOB) s

MopasaH . KpeMHHCTI>Ie KoHKpe-

KOHTHHeHT3JihHhlM

D;eHe

MeJia,

as

6aJITCKoro

HaXO,llJlTCJl o6JiaCTH Hei{>TH,

r JiaBHJ>IM

00p8SOM

Mopasaii:CKHX KOTOpaH

npe,D;CTaBJIJ[eT

HaSBaHhl B

sopOT.

pazourek

B

nJieHCTQ-

llpHBe.lleHJ>I K

TO)I(e

MHHepaJiaM

o6oaHatieHHe

OC&,llKaX HaxO.IUIe

pa60Tbi,

HX MecTOpO)I(,lleHHH.

KaCaJOn:tHecJl

fiO.D:OOHO TOMy,

npasJieHhi H ,llOnOJIHeHbl HeKOTOpi.re i{laKThi npe,llJI&raeMOH KHHrH. 3Ha'luTeJihHUií: ·o6"&eM BeJIH.KOMy s

nporpeccy

B

KHHTH

OTBe'laeT

o6JI3CTH

npomJihlx 25- THJieTHHX.

60JihmOMy TPYAY

MOp3BHHCKOH

H

MHHepaJIO'I'HH

By.neT-JIH KHHra TaKuM-)I(e noMon:t-

HHKOM sceM aaHHTepecosaHHhiM KaK HHura BypKapTa H noMo)l(eT-JIH K ,llaJibHeií:meMy pa3BHTHIO MHHepaJIOTHtieCKOTO HCCJie,llOBaHHJl s

BO.llOpo,D;os.

COBpeMeHHOH

KaK Mhi cero,llHJl KOHTpOJIHpyeM ,D;aHHUe BypKapTa, 6yAYT no-

( i{>JIHHT) • . 0HH

r JiaD;Hoi{>JiysH3JihHhiX

He npi!Ha.IlJle)I(HT

JIHmh .c6opHoe

Jie,llHHKOM

He,llOCTaTKH

TepMHHOJIOTHH

,lleHuii:, TaK KaK TeppuTopuH Mopasuu HSytreHa HepasHOMepHo.

B

:qaa, npHTan:teHHhle

H

pHT», I TO)I(e HOBI>Ie MecTOHaXOll(,lleHHH BJITaBHHOB

Ha

CHCTeMaTHKH

Mopasuu , HcnOJIHHT TeM cso10 sa.naqy ,

INTRODUCTION

Thanks to its geological position, Moravia is very interesting from mineralogical point of view. Its main mineral riches are concentrated in the Bohemian-Moravian Highlands and in the High Jesenfk, i.e. in the area of the Bohemian Massive. The pegmatite and serpentinite minerals of this country surpass the Central-European average. During the past years, these occurences were eqúalled by .n ew findings of rare miner:als from the old and particularly the newly opened ore deposits. · In this respect, Moravia has been overshadowed by Bohemian ' and SlovakÚl Iong um'e.

a

The most complete list of Moravian mimíral riches, published up to the present, is the detailed comp~lation of Dr. Ed. Burkp.rt "Moravsk~ nerosty a jejich 'literatura" ( The Moravian minerals and their litera ture), written in German. It was edited by the Czechoslovak Acag~my of Sci!~nces, Prag\le, 1953. In this book, all knowledge of the Mora-

vian topographiaal minellalogy is exhaustively registered up to 1940. Dr. Burlrerťs work of life got a vivid echo and a favourable appreciation. This is .witnessed by many reviews in European l,lnd oversea journals. During the last years, Dr. Burkarťs book has been an inestimable handbook for prospecting new resources of mineral raw materials and ores, which are important for the development of our industry. Besides the voluminous bibliography and indexes, the value of the book is increased also by a critical review of literature dáta' and cancelling incorrect and doubtful statements. Dr. T. Kruťa completed this work with notes on most important minerals and Iocalities, as ·known before 1953. Since 1940, geological sciences have progressed markedly in the whole world. Also our Republic and our mineralogical investigation in Czech countries and Slovakia have participated ln thls pro-

Moravia a new mineral cyrilovite was gress. In • d ft round _ a hydrous ferric phosphate, name a er the 1ocality, Cyrilov village. Many minerals were oo which are very rare in the world; f ound , t , . · t i detailed investigation of these mmerals has con r. buted considerably to the knowledge of the1r hysiography and paragenetic relations. The num~er of minerals found in Moravia and the number of mineral localities have also increased. Prosp~ct­ ing and mining works of our national enterpr1ses markedly contributed to the enlargement of the knowledge of the Moravian mineral riches. Collecting documentary material and the registration of the new findings has been the main occupation of mineralogists of the Moravské museum (the Moravian Museum) in Brno, supported in this work by many scientists and amateur collectors. At present, most complete collections. of Moravian minerals are deposited in the Morav1an Museum. They include minerals of the older era and of the new period, commenced since the completion of Dr. Burkarťs work. It was necessary to publish the results of the collecting and scientific work of the Moravian mineralogist and geologists, which were accumulated rapidly after 1940. The only chance was the publishing of "Příspěvky k moravské topografické mi'Deral'ogii" ( "ContribuUons to the Moravian Topographical Mineralogy"), whose No. I-IX appeared in the "Acta Musei Moraviae" in Brno in 1949-1965. In these papers, the alphabetical list of minerals contains the enumeration of Iocallties of each mineral, also in alphabetical OTder. The detailed data are as brief as possible. This concise arrangement was necessary to diminish the extent of printing space available. Looking for minerals belonging to one locality is very Iengthy in these papers. Besides the insufficient description of minerals, this is another inevitable imperfection of "The Contributions". On the initiation of the Czechoslovak Academy of Sciences, "The Commission on Topographical Mineralogy of Czechoslovakia", the data registered in "The Contributions" were re-arranged, completed and prepared for a summarized edition. The result of this work is the present book, which was divided in five nonequally extensive chapters: I. The Bibliography of the Moravian minerals 1940-1965. •

11. The List of the Moravian mineral localities and the description of their minerals. III. The List of minerals and thf! enumeration of their Iocalities. IV. The Moravian mines, abandoned and exploited. V. The Indexes of minerals and Iocalities. The most important part of this book is the second chapter - the descriptive part, which is also most extensive. The mineral Iocalities are listed from Adamov to Zupanovice. Besides the official name of the village there are given in parentheses also all older names and nearest larger towns. The newly discovered Iocalities are marked

with a black triangle in front of the name of the village Then the minerals are enumerated, with detailed location of their occurence, description, known data and literature. The first literary note on the mineral is quoted on the first place, other authors follow in chronological order. Minerals, which were found only once, are marked with an asterisk, rare minerals are marked with two asterisks. Crystal druses are signed XX, loose crystals X. During his Iong-lasting investigations in the field of the Moravian topographical mineralogy; the author has visited many times all cited Iocalities. This enables him to take up a critical standpoint towards differing literary data and other indistinctnesses. Eventual notes and corrections are in the text following each mineral, cancelled mineral occurences are placed in independent paragraphs at the end of the descriptions of each locality. A complete picture of the mineral riches of each village is given by Dr. Burkart's work completed in 1940 and by this book, finished in 1965. In the bibliography, which precedes the descriptive part, papers published during the past 25 years are listed, besides some older studies, which w~re not quoted in Dr. Burkart's book. The third chapter contains the list of minerals with the enumeration of their localities. It may be easily determined which minerals are found in Moravia, in what Iocalities they occur and the total number of their Iocalities. Jn the fourth chapter, the abandoned and recently exploited mines in Moravia are listed. The list contains also data from Dr. Burkart's book, in which the mines are noted in the descriptions of individua! localities. This new chapter was added to this book for the use of our ~rospecting companies, old mines being often a valuable guidance to their work. In many cases it is not possible to decide, whether the present traces of old mining works are remnants of a real mining exploitation or negative prospecting pits. The fifth chapter consists of the indexes of the names of villages and minerals; they make possible a quick Iooking up and orientation in the book. The introductions in the world Ianguages enable to foreign scientists and other interested parties to become acquainted with the mineral riches of Moravia and with the modern mineral investigations in this part of Czechoslovakia. The inevitable uniformity of this type of topographical mineral~gy is somewhat variega:ted with plates representmg important Moravian Iocalities. At the end of the book, the Moravian mineral localities are drawn in the map. The lists contain 674 papers, 1348 Iocalities ( 536 new occurence places discovered during the past 25 years), and 317 minerals. Severalminerals, cited and described in Dr. Burkarťs book, were not registered in its indexes. They are listed in the index of this book. The present book contains also new Iocalities of moldavites ( tectites) in Moravia. Siliceous concretions occurring in glaciofluvial sediments, coming from the Baltic cretaceous sediments, are nam9

ed pazourek (flint). Their most important occurence places.are accumulated in the area of the Moravian Gateway. The occurence places of oil - which is no mineral species, its name representing rather a summarising designation .o f some hydrocarbons - are also reported. The immense development of researcp. into prospecting and mining works, particularly during the 20 years after the liberation, has added much material to the progress of the Moravian topographical rnineralogy. But the revaluation of the yearly accretions of new minerals, localities, and literature, which Iays also considerable claims to the worker who devotes himself to this task. Therefore it was not always possible to finish a pretentious detailed determination of those minerals which require it. For example, the garnets cited in this book are signed only approximately - mostly according to several external properties and paragenesis. Crystals with predominating form {211} from pegmatites are named almandite - spessartite, combinations of {2111 an9. 1110} from erlans are described as hessonite, violet-red garnets from gneisses as almandite, garnets from skarns as andradite, garriets from serpentinites as pyrope. These names are, however, appr.oximate only, due to the large extent of isomorphous mlscibility in the garnet group, unless the quantitative chemical analysis is finished. Similar relations are in the pyroxene, amphibole, chlorite, feldspar nnd mica groups, but

in most cases the de~ermination of optical properties is sufficient for the correct naming of a ml oera! belonging to them. Some difficulties are also encountered when determining opaque minerals. It is often impossible to prepare polished sections or to use some other diagnostic method. Besides other minerals, this refers particularly to oxides of Fe, Ti, Mn. Finally, it is necessary to draw attention to insufficiencies following from problems of systematic mineralogy and nomenclature, e.g. the wide and inaccurate use of terms "chlorite", "limonite", "·s tilpnosiderite", "Mn-dendrite" etc. In future years, we may expect further interesting mineral findings and discoveries of new rich mineral localities, as the territory of Moravia !S geologically and mineralogically unequally studied. Also the existing literature, dealing with the individua! localities and their minerals, will be enriched. Some data of this book are sure to be corrected and completed, similarly to those of Dr. Burkarťs monograph, which have been corrected in the present time. The considerable extent of this book corresponds to the great progress and much work in the Moravian topographical mineralogy during the past 25 years. If it serves to aU readers in the same good way as Dr. Burkarťs work, and contributes to further development of the mineralogical prospecting and researches in Moravia, its purpose will be fulfilled.

VORWORT

Milhren ist, dank seiner geologischen Lage, mineralogisch sehr interessant. Sein hauptsahlicher Reichtum an Mineralien ist im Bčihmisch-mahri­ schen Grenzgebirge (Českomoravská vrchovina) und im Hohen Gesenke (Hrubý Jeseník), also lm Gebiete des Bčihmischen Massivs, konzentriert. Mitteleuropaischen Masstab ťlbertragen in diesem Gebiete die Minerale in den Pegmatiten und im Serpentinit. Diesen Mineralen haben sich in letzter Zeit aÚch neuentdeckte, seltene Mineralien aus alten und besonders aus neuaufgeschlossenen Erzlagerstatten angeschlossen. In dieser Richtung war Mahren bis jetzt weit htnter Bčihmen und der Slowakei zurťlckgeblieben. Milhrens Reichtum an Mineralien war bisher am vollstilndigsten in dem umfangreichen, in dentseber Spl'lache verfassten Wer·k e Dr. Ed. Burkarts ,.Morevské ne.r osty a jeJich lite-ratura" ["Ma,h rens Minerale und ihre Literatur") erfasst, das 1953 im Verlag der ČSAV in Prag erschienen ist. Darin sind in erschčipfender Weise alle Erkenntnisse auf dem Gebiete der topographischen Mineralogie Mahrens bis 1940 zusammengefasst. Burkarts Lebenswerk erweckte Ie·b endiges Interesse und fand gťlnstige Bewertung, wovon namentlich eine Reihe von ReJO

feraten zeugt, die in Europa und Obersee erschtenen sind. In letzter Zeit leistet ďas Werk unschatzbare Dienste als erster .Behelf auf der Suche nach neuen Quellen von Mineralrohstoffen und Erzen, die filr die Entfaltung unserer Industrie wichtig sind. Neben dem umfangreichen Literaturverzeichnls und den Registern sind es auch die kritische Bewertung von Literaturangaben und die Streichung unrichtiger oder zweifelhafter Angaben, dle den Wert des Werkes ungemein erhčihen. T. Kruťa erganzte das Werk durch Angaben uber die bedeutendsten Minerale und Fundorte bis 1953. Vom Jahre 1940 hat die Forschung auf dem Gebiete der geologischen Wissenschaften auf der ganzen Welt grosse Fortschritte erreicht. Daran beteiligte sich auch unsere Republik und dle mineralogische Forschung in den bčihmischen Landeru und der Slowakei. In Mahren entdeckte man in diesen Jahren ein neues Mineral, Cyrilovit, wasserhaltiges Ferriphosphat, benannt nach der gemeinde Cyrilov bei Velké Meziříčí, wo es gefunden wul.'de. Man fand auch eine Reihe in der Welt sehr seltener Minerale, deren ausfiihrliche Durchforschung nicht wentg zur Erkenntnis ihrer Physiographie und ihrer paragenetischen Verhaltnisse

beigetragen hat. Es wurde nicht nur die Gesamtanzahl der in Mahren gefundener Minerale, sondern auch dle Anzahl der mineralogischen Lokalitaten betrachtlich vermehrt. In nicht geringem Masse haben zu dieser Vermehrung der Kentnisse Uiber den mineralogischen Reichtum Mll.hrens die Forschungs- und Grubenbauarbeiten unserer volkseigenen Betriebe [VEB) beigetragen. Mit dem Sammeln des Belegmaterials und mít der Neufundregistrierung beschaftigte sich hauptsachltch dle Belegschaft des Moravské museum ( Mahrischen Museums) in Brilnn, unterstiltz in ihrer Tattgkeit von einer Reihe von F'lachmannern und Mineralsammlern aus Laienkrelsen. lm Mahrischen Museum sind heutzutage die vollstandigsten sammlungen milhrischer Minerale sowohl aus der Zeit vor, als auch nach dem Abschluss des Werkes von Burkart untergebracht. Es war auch notwendig, dle steh anhaufenden Ergebnlsse sammlerischer und wissenschaftlicher Tatigkeit mahrischer Mineralogen, Petrographen und Geologen in der Zeit nach dem }. 1940 zu verčiffentlichen. Nur als Notbehelf kann dle Herau'3gabe der "Přispěvky k moravské topografické mineralogii" [ "Beitrage zur topographischen Mineralogie Mahrens") ln den Jahren 1949 bis 1965 betracb.tet werden, dle in "Acta Muset Moraviae" in Brílnn, Reihe I bis IX, verčiffentllcht wurden. Um Papier zu ersparen, sind darin dle Minerale in alphabetischer Reihenfolge angefiihrt. Nach jedem Mineral· folgt. eine gleichfalls alphabetisch geordnete Aufzlihlung seiner Fundorte. Nahere Daten sind so kurz als mčiglich gehalte-n. Diese eher schlagwortartige Anordnung . war unvermeidlich, denn elne Anordnung nach Fundorten hatte viel mehr Platz ln Anspruch genommen. Das Aufsuchen der den einzelnen Fundorten zugeh1irlgen Minerale an Hand der "Beitrage" ist jedoch sehr zeitraubend und, neben der fliichtigen Beschreibung der Minerale, ihr weiterer, jedoch unvermeidlicher Mangel. Auf Anregung der "Kommission fiir topographische Mineralogie der ČSSR" bel der ČSAV -begann man mit der Umarbeitung und Erganzung des in den "Beitragen" erfassten Materials, um es in Buchform herauszubringen. Das vorliegende Buch ist in filnf Teile ungleichen Umfanges aufgeteilt: I. Verzeichnis der Literatur uber mahrische Mlnerale vom Jahre 1940 bis 1965. II. Verzelchnis mahrischer Fundorte und Beschreibung der Minerale. III. Mineralverzeichnis und Aufzahlung der Fundorte. IV. Mahrens Bergwerke, aufgelassene sowie im Betrleb stehende. V. Reglster der Fundorte und Minerale. Den Kern des Buches bildet seln zweiter, beschreibender Tell, der auch am umfangreichsten ist. Es sind darin alle MineralienfUJndorte von Adamov (Adamsthal) bis županovice [Zoppans) angeffihrt. Neben den amtlichen Ortsnamen sind in Klammern alle alteren Benennungen und die nachstliegenden, grčisseren Stadte und Gemeinden angegeben.

Neuentdeckte Fundorte bezeichnet ein volles Dreieck vor den Urtsnamen. Dann folgen in alphabetischer Reihenfolge die Minerale mit ihren eigentlichen Fundstellen, Beschreibungen, bekannten Daten und ihrer Literatur. Jedem Mineral folgt die erste, sich auf ditlses Mineral beziehende Literaturangabe; in chronologischer Reihenfolge sind dann dle wetteren Autoren angegeben. Auch der Finder ist manchmal angefiihrt. Einmallg gefundene Minerale slnd mit einem. Sternchen, seltene Minerale mit zwel Sternchen bezeichnet. Freie Kristalle sind mít dem Zelchen X, Kristalldrusen mit dem Zeichen XX versehen. lm Laufe seiner langjahrigen Forschungstatigkeit auf dem Gebiete der topographischen Mineralogie Mahrens hat der Autor alle angefilhrten Fundorte oftmals besucht. Dies ermčiglichte !hm, zu voneinander abwelchenden Literaturangaben und anderen Unklarheiten einen kritischen Standpunkt einzunehmen. Eventuelle Anmerkungen und Berichtigungen filhrt der Autor im beschreibenden Teile bel jedem elnzelnen Mineral an, Streichungen dann ln selbstandigen Absatzen am Schluss der Beschreibung jeder Lokalltat. Um ein vollstandiges Bild Uber den heute bekannten Mlneralienreichtum elnes jeden Ortes zu gewinnen, muss man nicht nur zu Burkarťs Werk greifen, das 1940 abgeschlossen wurde, sondern auch zu dieser Arbeit, die 1965 beendet wurde. lm Literaturverzeichnis, das dem beschreibenden Teile vorangeht, sind neben den Autoren der letzten ffinfundzwanzig Jahr auch elnlge ll.ltere angefiihrt, soweit festgestellt wurde, dass sie in Burkarts Werk unangefiihrt blieben. Den dritten Teil bildet · das Verzeichnis der Minerale mit der Aufzilhlung lhrer Fundorte. Darin kann festgestellt werden, welche Minerale, in Mahren vertreten sind, auf welchen Lokalitaten sle vorkommen und wie gross dle ·Gesamtzahl ihrer Fundorte ist. lm vierten Teil slnd die Bergbaue Mll.hrens verzeichnet, und zwar sowohl die aufgegebenen, als auch die in Betrieb stehenden. Miteinbegrlffen sind darin auch Angaben aus dem Werke Burkarts, wo Bergbaue bel den einzelnen LokaliUi.ten angefilhrt sind. Dieser neue Teil wurde in das Buch besonders in Hinsicht auf die Bediirfnisse unserer Forschungsunternehmen eingereiht, bel deren Arbeit alte Bergbaue als wertvolle Wegweiser dienen; doch ihre Verlasslichkeit wird durch die ungeklarte Frage beschrankt, was man 1Jatsachlich als Bergtbau betrachten 'k ann und was nur Schiirfe mit negativem Ergebnis waren. Den fiinften Teil bilden Register der Ortsnamen und Mlnerale, die ein schnelles Suchen und leichte Orientierung in dem Buche erm1iglichen. Vorworte in Weltsprachen sollen auslandischen Forschern und Interessenten behilflich sein, Mahrens Relchtum an Minerali8'U und dle neuzeHliche Forschung ín diesem Teile der ČSSR kennenzulernen. Beim Verfassen einer topcigraphischen Mineralogie 1st eine gewisse Monotonie und Uniformitat unvermeidlich. Der AutoT war daher bestrebt, den Inhalt des Buches durch Bildbeilagen bunter zu gestalten, dle einige bedeutendere Fundorte zeigen. ll

In den Landkarten, die den Abschluss des Buches bilden, sind mahrische Fundorte iibersichtlich eingezeichnet. Das Literaturverzeichnis weist 674 Angaben aus, das Verzeichnis der Fundorte 1348 Lokalita ten ( davon 536 neue aus den letzten 25 Jahren); das Verzeichnis der Minerale hat 317 Nummern. Einige Minerale, dle Burkart angefiihrt und beschrieben, aber in seinem Register nicht verzeichnet hat, sind nachtraglich ins Register des vorliegenden Buches aufgenommen worden. Weiter sind darin auch die in Mahren neuentdeckten Fundorte von Moldaviten (Tektiten) angegeben. Als Feuerstein werden Konkretionen bezeichnet, die aus der baltischen Schreibekreide stammen und in der Zeit der pleistozanen Vereisung vom Kontinentalgletscher zu uns verschleppt wurden. Man findet sie in den glaziofluvialen Sedimenten im Gebiete der Mahrischen Pforte. Vorkommen von Erdč:il, das eigentlich kein Mineral ist und dessen Benennung eher nur einen Sammelnamen einiger Kohlenhydrate vorstellt, sind ebenfalls angefilhrt. Der ungewi:ihnliche Aufschwung der geologischen Prospektions- und Forschungsarbeiten, besonders in den nach der Befreiung verflossenen 20 Jahren, hat zum Fortschritt der topographischen Mineralogie Mahrens durch eine betrachtliche Menge des · Ma·t erials beigetragen. Die Bearbeitung einer so grosse Anzahl von jahrlichen Zuwachsen an Mineralien, Fundorten und Literatur stellt jedoch auch hohe Anspriiche an jenen Angestellten, der sich dieser Aufgabe widmet. Darum war es auch nicht immer mi:iglich, die anspruchsvolle, bis ins einzelne gehende Identifikation jener Minerale durchzufiihren, dle es erfordert hatten. So sind z. B. die ln der Arbeit angefilhrten Granaten nur ungefl:l.hr bestimmt, gri:isstenteils nur nach irgendwelchen ausseren Merkmalen und der Paragenesis. Granatkristalle aus Pegmatiten mít ilberwiegenden Formen {211) werden als Almandin - Spessartin, Kombinationen der Formen {211) und {110) aus Erlanen als Hessonit, leicht violette Granaten aus dem Gnels als Almandin, Granaten aus dem Skarn als Andradit und Granaten aus Serpentiniten als Pyrop bezeichnet. Es ist selbstversUindlich, dass man, solange keine chemlschen Analysen der einzelnen

Proben vorliegen, diese Bezeichnungen infolge der hohen isomorphen Mischungsfahigkeit innerhalb der Granatgruppe nicht als sichergestellt betrachten kann. Analoge Verhaltnisse ftndet man bel Pyroxenen, Amphibolen, Chloritan, Feldspaten, Glimmern u. a. vor.· Bel diesen geniigt jedoch oft zur Identifizierung des Minerals die Bestlmmung seiner optischen Konstantan. Gewissen Schwierlgkeiten bei der Bestimmung begegnet man auch bel opaken Mineralen, wo es nicht immer mi:iglich ist, Anschlieffe zu verfertigen oder andere Bestimmungsmethoden anzuwenden. Neben anderen Mineralen betrifft dies besonders Oxyde, die Fe, Ti und Mn enthalten. Schliesslich ist es notwendig, auch auf die Unzulanglichkeiten hinzuweisen, dia dle noch ungeklarten Fragen der systematlschen Mineralogie und der Nomenklatur zur Folge haben, Wie z. B. dle frele und ungenaue Anwendung der Bezeichnungen "Chlorit", "Limonit", "Stilpnosiderit ", "Mn-Dendrit", "Uranschwarze" u. a. m. In Hinsicht darauf, dass das Geblet Mahrens nicht gleichmass!g geologisch, petrographisch und mineralogisch erforschert ist, ki:innen in kilnftlgen Jahnm weitere interessante Mineralienfunde und Entdeckungen neuer mineralogisch reicher Lokalitaten erwartet werden. Es wird auch zu einer Vermehrung der bisherigen Literaturangaben iiber einzelne Minerale und ihre Fundorte kommen. Ahnlich wie dle in Burkarts Werke enthaltenen Angaben heute revidiert werden, werden dann dle Daten dieses Buches einer Berichtigung und Prazlsierung unterzogen werden. Das Verzeichnis der in den Jahren 1940-1965 in Mahren neu entdeckten hundertein Mineralien ist in dem tschechischen Vorwort angefilhrt. Mahrens Minerale und ihre Literatur 1940-1965 wurden zum 31. Dezember 1965 abgeschlossen. Der betrachtliche Umfang des Buches entspricht der Grosse des Fortschritts und der Arbeit, dle auf dem Gebiete der Mineralogie Mahrens in den letzten filnfundzwanzlg Jahren erzielt und geleistet wurden. Wird das vorliegende Buch allen Interessenten gleich gute Dienste leisten wie Burkarts Werk und zur welteren Entfaltung der mineralogischen Forschung in Mahren beitragen, dann hat es seine Aufgabe erfilllt.

PR2FACE

Grlice A sa situation géologique, la Moravie est interessante él l'égard minéralogique. La principale richesse en minéraux se concentre sur le Plateau tchéco-morave et dans le Hrubý Jesentk, c'est donc sur le territoire du Massif de la Boh~me. Ce sont les minéraux des pegmatites et de Ia serpentinite de cette région qui excédaient I'échelle de l'Europe Centrale. Pendant les années derniěres ~e rares minéraux nouveau-découverts dans les mi~ trěs

12

nes de minerais déjél délaissées et surtout nouveauouverts s'ajoutaient A ces minéraux. Dans ce sens Ia Moravie restait jusqu'ici en derriěre sur Ia Bohěme et Ia Slovaquie. La richesse minérale de la Moravie a été décrit jusqu'ici le plus complětement dans l'ouvrage volumineux "Moravské nerosty a jejich literatura" (Les minéraux de la Moravie et Ieur littérature), écrit en allemand par Dr. Ed. Burkart et édité en

1953 par la maison d'édition de la ČSAV A Prague.

ns y sont comprls des connaissances sur le domaine de ll.a minéralogie topogjraphique morave jusqu A 1940. L'ouvrage de Ia vie de Burkart a reveillé un vif inter~t et a trouvé une appréciation favorable. C'est notamment une série des notices bibllographiques, parrues en Europe et dans les pays ďoutre mer, qui en fait preuve. Au temps dernier l'ouvrage est devenu une ressource inappréciable A la recherche des nouvelles sources de matiěres premiěres minérales et des minerals qui ont une grande importance pour le dévéloppement de notre industrie. La valeur de l'ouvrage augmente non seulement par Ia bibliographie volumineuse et les registres, mais aussi par l'appréciation critique des données de Ia Iitérature et par la rayure des données incorrectes et celles dont Ia validitě est mise en doute. L'ouvrage a été oomplété jusqu'A 1953 de ·minéraux et de gisements minéraux les plus caractéristiques par T. Kruťa. Dépuis 1940, Ia recherche sur le domaine des sciences géologiques a atteint un grand progrěs dans le monde entier. Notre république y prennait part ainsi que Ia recherche minéralogique dans les pays tchěques et en Slovaquie. Pendant ces années, on a découvert en Moravie un minéral nouveau cyrilovite, phosphate ferrique hydraté, nommé d'aprěs Ie village Cyrilov, oťl. ll a été trouvé. On a récolté aussi une série de minéraux trěs rares dans le monde entier dont les recherches ont contribué A la connaissance de leur physiographie et de Ieurs rélations paragénétiques. Non seulement le nombre total de minéraux trouvés en Moravie, mais aussi le nombre de gites minéraux augmentaient consldérablement. Ce sont aussi des travaux de recherches miniéres de nos entreprises nationales qui ont contribue ďune mésure no~édiocre A l'augmentation de Ia richesse de Ia Moravie en minéraux. Surtout les travailleurs du Moravské museum (Musée de Moravie) A Brno s'occupaient de Ia collecte du matérie! et de l'enregistrement de nouveautés, ayant été aidés par une file de travailleurs professionels et de collectioneurs laiques. Au Musée de Moravie, les plus complětes collectlons de minéraux moraves sont installées de temps antérieurs ainsi que ·de temps quand l'ouvrage de Burkart était děje\ terminé. ll était aussi nécessaire de publier des résultats de l'activité scientifique développée par les minéralogistes et géologues moraves dans Ia période depuis 1940. La publication des "Přispěvky k moravské topografické mineralogii" ( Contributions A Ia minéralogie topographique morave") dans les "Acta Musei Moraviae" 1949-1965, Série I-IX, publiés A Brno, n'a été qu'une sortie ďembarras. Les minéraux y sont cités par ordre alphabétique. Chaque minéral est suivl ďune énumeration de ses gites classés aussi alphabétiquement. Les donnés plus proches sont traitées le plus concisement. Cet arrangement plus au moin en forme de mots ďor­ dre a été nécessaire, parce qu'un arrangement salon les gites aurait eu besoin plus de place. En cherchant dans les "Contributions" les minéraux

appartenants aux gites particuliers on perd beaucoup de temps; c'est outre Ia déscription superficlelle des minéraux, l'un des manques · inévitables de cet arrangement. A !'avis initiateur de la "Commission de minéralogie topographique de Ia ČSSR" de Ia ČSAV on se mit A remanier, compléter et publier le matérie! rassamblé dans les "Contributions". Le livre présenté est divisé en cinq parties ďune étendue différente: I. Index de Ia litérature sur les minéraux moraves de 1940 A 1965. II. Index des gites en Moravie et déscription de leurs minéraux. III. Index des minéraux et énumeration de leurs gites. IV. Les mines en Moravie, délaissées eten exploitation. V. Index des gites et des minéraux. La partie la plus essentielle du livre est Ia seconde - la partie descriptive - qui est aussi la plus étendue. On y trouve cités les gites minéraux de Adamov A Zupanovice. A coté des noms officiels des communes, tous les noms employés autrefois sont données, mis en parenthěses, aussi bien que les communes plus grandes situées dans le voisinage le plus proche. Les gites nouveau-découvel.'lts sont désignés par un triangle remplit devant le nom de la commune. Alors suivent les minéraux par ordre alphabétique inclusivement leurs lieux de Ia prise, leur description, leurs données connues et leur littérature. Chaque minéral est suivi de la premiěre indication littéraire. Les autres auteurs su!vent par ordre chronologique; le trouveur est aussi cité. Les minéraux trouvés une fois sont désignés ďune seule étoile, les minéraux rares de deux étoiles. Le signe X inarque les cristaus libres, le signe XX les druses des cristaux. ·Au cours de longues années de son activité de recherches minéra1ogiques topographiques l'auteur visltait beaucoup de fois tous les gites cités. Cela lui rend possible de prendre un point de vue critique A l'égard des indications opposants et ďautres obscurltés. L'auteur all~gue les remarques et corrections éventuelles dans les texte sur chaque minéral, les indications rayés alors dans les alinéas A la fin de Ia déscription de chaque gite. Pour obte:nir une Image complěte de Ia richesse minérale de chaque commune jusqu'aujourďhui connue, il faut conseiller non seulement l'ouvrage de Burkart tarmině en 1940, mais aussi l'ouvrage presenté qui a été fini en 1965. L'index de Ia littérature qui précěde la partie descriptive comprend non seulement les auteurs de 25 années derniěres mais aussi quelques auteurs antérieurs qui ne sont pas cités dans Burkart. L'index des minéraux avec l'énumeration de leurs gites se trouve dans Ia troisiěme partie. On peut y constater lesquels minéraux se trouvent en Moravie, dans quels gites on les trouve et Iequel est le nombre total de gites. La quatriěme partie donne les mines moraves délaissées et celles en exploitaUon. lis y sont aussi compris les indications de 13

Burkart qui a cité les mines auprěs des gites particullers. Cette nouvelle partie a été rangée surtout en vue du besoin de nos enterprlses car les vieux ouvrages miniěres servent de guide inappréciable A leurs traveaux de recherches. Son faible est le manque de clarté de la question de ce qu'on peut considérer vraiment comme mine et que n'était qu'une prospection sans succěs. La cinquiěme partie est constituée par des registres des noms des communes et des registres des minéraux; ces registres rendent possible une recherche vite et une orientation facile dans le livre. Les préfaces dans les langues mondiales aident les intéressés et les chercheurs étrangers faire la connaissance de la richesse minérale de la Moravie et des recherches modernes dans cette partie de la Tchécoslovaquie. En écrivant une minéralogie topographique, il est impossible ďéviter une cer.talne monotonie et uniformitě. C'est pourquoi l'auteur s'est eUorcé aux ďagrémenter le contenu du llvre par des photos des gites principaux de Moravie. Les gites de Moravie sont notés clairement dans les cartes qui sont A la fin de l'ouvrage. Dans !'index de la littérature, 674 références sont stgnalées, dans !'index des gites en 1348 localltés (on a découverts 536 au cours des · 25 années derniěres) et !'index des minéraux donne 317 numéros. Quelques minéraux cités et décrits par Burkart, n'ayant été enregistrés par lul, sont enregistrés par addltion dans ce livre. lis y sont aussi cités les gites de moldavites nouveau découverts en Moravie. Les concrétions, provenant de la craie baltique, qui ont été trainées chez nous par le glacier continental pendant l'extension glaciaire au pléistocěne, son.t désignées comme silex. Elles se trouvent dans les dép6ts glaciofluviatils dans la région de la Porte de Moravie. Les gisements du naphte qui n'est pas un minéral et représente plutOt un nom collectif de quelques hydrocarbures sont aussi donnés. L'assort singulier des travaux de prospection et de recherches géologiques, surtaut durant 20 années reculées děs l'exemption, contribuait au progrěs de la minéralogie topographique de la Moravie par une grande multitude de matérie!. L'élaboration ďun tel grand nombre ďaccroissements des nouveaux minéraux, des gites et de Ia littérature mit aussi de grandes prétenitions au travameur qui se voue A cette tliche. C'est pourquoi il n'était pas toujours possible ďeffectuer une identification dé-

14

taillée et prétentieuse de ces minéraux dont ils auraient en nécessité. Ainsi par exemple les grenats traités dans l'ouvrage ne sont désignés qu'approximativement - pour .la plupart selon des propriétés extérieures et la parageněse. Les cristaux de grenat des pegmaltites avec la forme préponderante ,{2111 sont désignés comme · almandine-spessartine, les combinaisons {211l, {110} des erlans comme hesonite, les grenats violacés des gneiss comme almadine, les grenats de skarn comme andradite, les grenats des serpentinites comme pyrope. II est évident qu'il est impossible A l'égard de la grande miscibilité isomorphe dans le groupe de grenats de considérer ces désignations comme justes jusqu'ou les analyses chimiques de spécimens slnguliers ne sont pas effectuées. Des rélations analogiques se trouvent chez les pyroxěnes, amphiboles, chlorites, feldspaths, micas etc. Mais c'est souvent la déterminations de leurs propriétés optiques qui est suffisante A l'identification de ces minéraux. La détermination des minéraux opaques est rattaché aussi aux \difficultés car il n'est pas de m~me toujours possible ďen faire des sections polies ou ďemployer ďau­ tres méthodes diagnostiques. Sauf ďautres minéraux, cela touche sul.'tout les oxydes de Fe, Ti et Mn. Enfln il est nécessaire de faire remarquer aussi aux insuffisances qui résultént des questions lnexpliquées sur Ia minéralogie systématique et la . nomenclature, comme par exemple l'emploi libre et lnexact de dénominations "chlorite", "limonite", "stilpnosiderite", "Mn-dendrite" etc. Vu que le territoire de la Moravie n'est pas au point de vue de la minéralogie et géologie exploré A fond, on peut attendre dans les années prochaines des nouvelles trouvailles de minéraux intéressantes et la découverte des nouvelles localités riches en minéraux. Une augmentation des indications llttéraires sur les minéraux singuliers et leurs gites aura aussi lieu. De m~me que nous revisons ajourďhui les indications comprises dans l'ouvrage de Burkart, on arrivera alors A corriger et préciser les dates du livre présenté. L'extension considérable de ce livre correspond au grand progrěs et au grand travail sur le domaine de la minéralogie de lit Moravie dans 25 années derniěres. S'il rend A tous intéressants de bons services comme l'ouvrage de Burkart et s'il contribue au dévéloppement des recherches et des investigations minéralogiques en Moravie, alors sa Hlche sera remplie.

PlEBLEDNl DIJINY MORAVSKl MINERALOGIE

Vznik a počátky zájmu a bádání o nerostném bohatství Moravy jsou mladého data: je to přelom 18. a 19. stoletL Dolováni na rudy drahých, barev·ných a če!lnýc'h ,kovif v minulých stole·Ucih sledovalo ekonomické cíle a znalost doprovodných minerálii byla nepatrná. Podle J. P. Cerroniho nevě­ dělo se o moravských nerostech do r. 1783 téměř nic. O některých dolech a o výskytu rud na Moravě píše J. T. P elit ne r z Li c h ten f e l s u (1780), zčásti jsou uvedeny včetně minerálních vod ve velkém F. J. s c h w o y o v ě dne "Topographie vom Markgrafthum Mahren". V r. 1792 vyšla v Dráždanech práce hr. J. N e p. Mitrovského "Beitrage zur mllhrischen Mineralogie", která přispěla k poznání nerostných poměrii a minerálních vod na Moravě. Na Moravě vznikla již r. 1770 "Agriculturgesellschaft", kterou vedl hr. Jan Kř. Mitrovský. Podobná společnost piisobila i ve Slezsku. K. Rudczinsky, lékárník W. Petke, školdozorce I. Mehoffer, J. Schotte, hr. J. Kř. Mitrovský a dalši spolupracovníci založili r. 1794 společnost "Mahrische Gesellschaft der Natur und Vaterlandskunde" a roku 1799 velkoobchodník K. Herzogenrath "Verein von Naturfreunden". Roku 1800 oba spolky SI;llynuly a vznikla společnost naeJVaná "Priva'tgese!l.iS'chaflt der veO?ellntgtan Freunde zur BefO:rderung der Natur- und Vaterlandskunde". Na výzvu policejního ministerstva rozhodla se tato společnost r. 1802 splynout s Mor. zemědělskou společností. Spojeni bylo povoleno r. 1804, ale došlo k němu teprve v r. 1806. Nově vzniklá "Gesellschaft zur Bemrderung des Ackerbaues, der Natur- uml Landeskunde" zvolila za svého ředitele hr. A. B. Mitrovského. Císařským patentem ze dne 29. srpna 1811 byla prohlášena za veřejnou a spojena se Slezskou zemědělskou společnosti. Zabývala se spolu s předchozími společnostmi přírodními poměry na Moravě a ve Slezsku. V této společnosti dal již r. 1800 Chr. K. André podnět k založení Mor. zemského musea v Brně. Plán byl v r. 1801 předložen vládě a setkal se s pochvalou a porozuměním. Na Andréův podnět předložil také hr. H. Salm zemskému mor. guvernéru hr. A. B. Mitrovskému z Mitrovic a Nemyšle memorandum o zřízení Mor. zemského musea v Brně. Ten měl jako horlivý pěstitel moravské vlastivědy velké pochopeni pro memorandum a staral se o jeho schválení a uskutečněni. Memorandum podepsal vedle hr. H. Salma z Rait.trscheidu také apelační president ]os. hr. Auer·s perk. Tito tři šlechtici Hugo Salm, ]os. Auersperk a A. B. Mitrovský - se stali zakladateli Mor. musea a stáli u jeho zrodu. Myšlenka však i podnět k založeni byly ovšem od Chr. K. Andrého. Pro založeni musea bylo zapotřebí císařova schváleni a bylo třeba řešit otázku umistěni. 29. července r. 1817 dal císař František I. svoleni ke zřizeni Zemského musea v· Brně a schválil, aby se po něm jmenovalo Františkovo. Zemský guvernér moravský hr. A. B. Mít-

rovský vydal 24. března 1818 výnos, jímž se zakládá Moravské zemské museum Františkovo v Brně, nikoli však jako samostatný ústav, nýbrž jako součást zmíněné hospodářské společnosti. Františkovo museum v Brně bylo organizováno podle vzoru muzea Johannea v Štýrském Hradci [·Graz), založeného r. 1811. Pokud šlo o umlstění, ziskal mor. zemský guvernér prázdný biskupský dviir ("curia episcopalis") na Zelném trhu v Brně, který dali olomoucký arcibiskup hr. Trautsmannsdorf a kapitola dómu sv. Petra a Pavla na Petrově ochotně k dispozici. Nově zřizené museum bylo vybaveno bohatými sblrkovými fondy. Byly to především čtyři velké šlechtické sbirky nerostů, které dostalo museum darem. V r. 1818 věnoval museu svou sbírku Serényi, v r. 1820 Salm a Mitrovský a v r. 1837 Lichtenštejn. Museum dostalo darem také mnoho soukromých sbírek starých listin, historických památek i přírodnin, hlavně od moravské šlechty, jakož i značné peněžité dary. Starohr. H. Salm odkázal museu své bohaté přírodovědecké sblrky, zvláště zmlněnou již sbírku nerostii. Na zařízení inusea věnoval 2000 zl. ve stát. paplrech. Až na několik výjimek však zájem moravské šlechty o museum brzy opadl. Bohatý olomoucký arcibiskup a vysoká církevní hierarchie nedali museu nic. Hned od svého vzniku zápasilo Františkovo museum s finanč­ ními obtížemi. V osobách prvních tří kustodii nenalezlo museum také vhodné osoby. Prvním kustodem byl usta1noven Dr. Med. Ad. Meiineke, lékař a chemik, který byl nezaslouženě pronásledován. V r. 1811 opustil službu u starohr; Salma a ocitl se na delší dobu v bídě. Po založení musea povolal jej Salm do Brna a ustanovil kustodem musea. Ziistal jím až do sv·é smrti v r. 1827. Pro správu musea neměl potřebné znalosti odborné ani osobnL Dalším kustodem až do r. 1831 byl profesor zemědělství Fr. Diebel, rovněž nevhodná osoba. V r. 1832 byl vystřldán zvěrolékařem Ad. Orkonyrn, který byl pro neschopnost suspendován. Obrat k lepšimu nastal teprve r. 1836, kdy byl povolán za nového kustoda A. Heinrich, profesor na brněllJSkém akademickém gymnasiu. Zhodnotíme-li však mineralogický a geologický výzkum Moravy v první polovině 19. století, shledáme, že měl nízkou úroveň. Výjimkami byli E. F. Glocker a A. Heinrich, kteři poznali nejlépe mineralogické a geologické poměry na Moravě a ve Slezsku. Význačným objevem je jen nález lepidolitu na vrchu "Hradisku" u Rožné (1785-1786). Situace se zlepšila teprve po založeni říšského geologického ústavu ve Vídni r. 1849 a po založeni "Wernervereinu" v Brně r. 1851. Po této době docházi také k systematickému sběru nerostťl a k vě­ deckému zpracováni význačných nálezů. Tento stav se udržel bez většich výkyvii a podstatných změn až do konce 19. století. Z té doby je pozoruhodný nález chryzoberylu v Maršíkově u Sobotína, který

15

- - - - - - - - - - - - - - - - - - -·-·--·----·--·· ········· ·--

učinil A. Boleslawsky (1819) a .vltavím1 na Třebíč­ sku, které objevil a popsal Fr. Dvorský ( 1883). Svou zakládací listinou z r. 1816 a svým otevře­ ním v r. 1818 předstihlo Moravské museum Františkovo v Brně "české vlastenecké museum" v Praze. Nemělo však v čele tak významné osobnosti, jak byli v Praze hr. Kašpar a Fr. Šternberkové, Jos. Dobrovský a Fr. Palacký, a nemělo ani kustody tak vysakýoh vědeckýoh kvalit, jaikými byli Fr. X. M. Zippe, K. B. Presl a J. Corda. Svým vývojem, vě­ deckým významem a osvětovou činností zfistávalo za českým museem velmi pozadu. V r. 1849 konstatoval předseda Moravskoslezské hospodářské společnosti, pod jejíž správu museum příslušelo, že ani mnozí vzdělanci v Brně museum neznajl. Jako vrchol nezájmu o museum budiž uvedeno, že moravský zemský sněm zamítl r. 1869 podporu 6000 zl., navrženou zemským výborem. Referent finanč­ ního odboru Skene pl'ohlásil, že celé museum za 6000 zl. nestojí! Museum království českého dostávalo v té době 25.000 zl. zemské subvence. Od smrti Heinrichovy v r. 1864 až do ustanovení dr. Zd. Jaroše v r. 1921 kustodem Mor. musea nebyly mineralogické sbírky odborně vedeny. Spravovali je kustodi jiných oddělení a tak docházelo nejčas­ těji k tomu, že sbírky nerostfi byly uchovávány jen v uzavřených místnostech. Od r. 1901-1917 pečo­ vali o ně K. Schirmeisen, K. Absolon a V. ]. Procházka. Tento neutěšený stav trval až do konce první světové války. Stejně smutná, ne-li horší, byla i situace v ostatních moravských museích, pokud ovšem měla vfibec sbírky nerostfi. Výjimkami byla muzea v Olomouci, kde byl kustodem H. Laus, a ve Znojmě pod správou A. Vrbky. Velkých úspěchů. na poli moravské mineralogie bylo dosaženo teprve po zřízení Masarykovy university v Brně, kde byl od r. 1920 profesorem V. Rosický, a po ustanovení Zd. Jaroše v r. 1921 kustodem tehdejšího mineralogicko-geologického oddělení Moravského musea v Brně. Kolem těchto institucí se sdružila skupina vědecky zaměřených mineralogů. a sběratelé nerostfi. Byli to zejména dr. Ed. Burkart, dr. B. Kučera, dr. J. Bakeš, J. Fiala, Al. Křen, L. Furman, G. šwmcara, J. PetTžellm a další, ještě žijící pracovníci. V této době došlo na Moravě k významným objevfim a nalezlo se 1 ně­ kolik nerostfi zcela nových. Slibný rozvoj byl však přerván druhou světovou válkou. Před ní a během války uvedení badatelé a sběratelé nerostfi zemřeli. Po osvobození v r. 1945 byla znovu otevřena Masarykova univeooita v Brně, kterou okupanti uzavřeli. V r. 1948 bylo rozděleno dosavadní mineralogicko-geologické oddělení Mor. musea a vznikla · dvě samostatná oddělení: mineralogicko-petrografické a geologicko-paleontologické. Prfizkumné složky našich národních podniků. začaly pátrat po nových ložiskách rud a zdrojích nerostných surovin. Byl to zejména: českomoravský rudný prů­ zkum (později přejmenovaný na Geologický prfizkum, n. p.), Jáchymovské doly, n. p., Uhelný prfizkum, n. p., ústav pro výzkum nafty i jejich pobočné zárvody. V roce 1953 vyšlo v ČSAV v Praze vel1ké kompendiUilll Ed. Bul'\karta "Mooovs.ké nerosty a jejich literatura". V něm jsou podrobně

uvedeny všechny poznatky a literatura o dosud zná:mýah nerosteah a nel'IOSitinýCih nalezištích na Moravě. Výsledky práce Zla uplynulé čttvrtstoleti (1940-1965) podává předložená práce. V závěru stručných dějin mineralogie na Moravě pokládám za potřebné uvést v přehledu a časové posloupnosti galerii zemřelých vědeckých pracovníků a sběratelii nerostii, kteří se zasloužili o rozvoj mineralogie na Moravě. Jejich práce má trvalou hodnotu a jejich památky nebude zapomenuto! Peithner J. T., rytíř z Lichtenfelsu ( *1727 v Božím Daru, t 1792 ve Vídni). Studoval v Praze, kde dosáhl doktorátu práv. Zabýval se vědami hornickými a vstoupil r. 1750 do služby v královské mineovtně. Stal se profesorem báňských věd na universitě v Praze a r. 1772 piisobil na báňské akademii v Banské Štiavnici. Je autorem prací z oboru horního práva a dolování. Nejznámější je jeho dílo "Versuch liber die natlirliche und politische Geschichte der bohmischen und m!ihrischen Bergwerke" (Wien, 1780). Věnoval jej císařovně Marii Terezii a byl povýšen do stavu rytířského s při­ domkem z Lichtenfelsu. V této práci jsou uvedeny doly na Moravě a ve Slezsku podle tehdejšího rozdělení na kraje. Mehoffer I. (*1747 ve Fulneku, +1807 v Brně}. Vrchní školní inspektor německých škol na Moravě a ve Slezsku. Studoval v Olomouci filosofii a práva ve Vídni. ,p ro své záslllihy o školství byl povýšen r. 1796 do stavu šlechtického. V jeho "Erdkunde der Markgrafschaft M!ihren" jsou čet­ né zprávy o moravských nalezištích nerostťi. Rudczinsky, též Rudzinsky K. ·(*? v Opavě, +1819). Od r. 1784 byl inženýrem, architektem a ředitelem hutí kn. Lichtenštejna, potom jeho hospodářským radou. Stejný úřad zastával u hr. Josefy z Flirstenberku. Stal se známým svým sestupem na dno Macochy v r. 1784. Pracoval po třicet let v moravské mineralogii. Nalezl andalusit v Ostružné; apatit v Rož,né a další nel'OISty. Mylně mu byl při­ pisován objev lepidolitu v Rožné. Jeho velkou sbírku moravských nerostii a· zkamenělin v počtu více než 3000 kusů koupil kn. Lichtenštejn a s jeho vlastní sbírkou přešla v r. 1837 do Františkova musea. Petke W. ( *1753 v Opavě, t 1805 v Brně). Od r. 1781 lékárník u "Zlaté koruny" v Brně. Byl dobrým chemikem a mineralogem. Petke analyzoval Iepidolit a rubeli't z R~né. Jeho sbír.Im většinou moravských nerostfi měla 2228 kusO. Od jeho dědi­ ců ji koupil za 1600 zl. k. m. studijní fond pro olomoucké lyceum. Jako profesor v Olomouci spravoval tuto sbírku J. S. Presl a odevzdal ji r. 1820 svému nástupci. Mitrovský Jan Nep., hrabě (*1757, +1799). V 17 letech vstoupil do vojska, ale v r. 1782 opustil vojenskou službu, aby se mohl věnovat vědám, hlavně chemii a mineralogii. Cestoval po světě a v r. 1784 vystoupil na Vesuv. V zámku v Dol. Rožínce shromáždil velkou sbirku nerostd a motýlii. Velkou pozornost věnoval také moravským minerálnlm vodám. Od něho pocházi vedle v úvodu uvedené práce také zpráva o tzv. "náměšťském kameni", tj.

granulitu od Náměště nad Oslavou. Jeho sbírka nerosti\ je od r. 1820 součástí mineralogické sblrlw Moravského musea. Wondraschek A. ( * kol r. 1758, t ve Vídni 1798). Byl povoláním láklařam, věnoval vša:k brzy porz:ornost přírodním vědám. V Královské společnosti nauk v Praze uveřejnil r. 1798 zprávu o berylu z Moravy, analýzu lepidolitu z Rožné a mořské pěny z Hrubšic. Rožná vzbudila koncem 18. století velkou pozornost mezi domácími i cizími sběrateli nerostii. Jak již bylo uvedeno, byl objev Iepidolitu na Rožné mylně připisován Rudczinskému. Nalezl jej však jako první jindřichohradecký abbé Poda a nazval jej podle růžové a nafialovělé barvy "lilalit''. Roku 1791 jsj prvně popsal lg. šl. Born, a to jako celistvý "zeolit". V r. 1792-1795 jej analyzoval poprrvé M. Klapproth v BerUně. Za:vrhl Podův ná,zev "lilalit", neboť leptdolit je znám i jinak zbarvený. Vzhledem k šupinMtému slohu jej označili ja- · ko •Iepidolit a tento název se udržel. Litlh;ium bylo v roženském lepidolitu zjištěno r. 1820 Wenzem, tedy jen o tři roky později, kdy bylo lithium poznáno jako nový prvek. Wondraschek znal Rožnou již od r. 1785. Pokoušel se o dobývání Iepidolitu a chtěl roženské "Hradisko" prokopat. V této práci však neuspěl. André Ch. K. ( *1763 v Hilburghausenu, t 1831 ve Stuttgartu). Od r. 1798 do r. 1812 byl ředitelem protestantské školy v Brně. Od r. 1800 vydával ča­ sopis "Patriotisches Tageblatt", který cenzura po pěti letech potlačila . Měl velký vliv na hr. H. Salma a doporučil mu založení Moravského zemského musea. úsilím hr. H. S:alma, hr. A. B. Mitrovského a hr. Jos. Auersperka a po dlouholetém předchozím jednání a schválení císařem Františkem I., bylo museum počátkem r. 1818 založeno. S těmito šlechtici stál André u kolébky ústavu. V časopise "Hesperus" podnltil r. 1811 jako prvnl myšlenku krajských muzeí a načrtl jejich plán. V r. 1800 dal podnět k sloučení společnosti "Mlihrische Gesellschaft der Natur- und Vaterlandskunde" se soukromým spolkem "Freunde der Natur- und Vaterlandskunde". V letech 1803 a 1806 dal podnět k tomu, aby sbírky těchto společností byly přetvořeny v Zemské museum. V "Patriotisches Tageblatt" a v "Hesperu" napsal několik článkii o moravských nerostech. Jeho velikou a bohatou sbírku nerostů zakoupil hr. H. Salm pro Františkovo museum v Brně . Ulram K. ( *? ve Vídni, t 1832 v Brně). Byl moravskoslézským zemským advokátem, konzervátorem Františkova musea a pilným mineralogem. Objevil několik nerostných nalezišť (např. andalusit s kyanitem u Štěpánova nad Svratkou, zirkón u Rudy nad Moravou) a napsal některá pojednání o nerostech. Jeho sbírka minerálii byla prodána za 1400 zl. velkoobchodniku ryt. von Herringovi. Podstatně zmenšená přešla později do nově zřízené německé techniky v Brně. Boleslawsky Al. ( *1765 v Maršíkově t 1829 v Brně). Studoval práva a praktikova! v ~ěkolika advokátnlch kancelářlch v Brně. v r. 1824 se stal ředitelem výpravny u moravskoslezského apelační-

......... . ... ....

·-- ---

........ .

ho soudu v Brně. Byl horlivým sběratelem a objevil některé pro Moravu vzácné nerosty. z nich má svě­

tový význél!lll nález C·h rywberylu v jeho rodišti Marší_kově u Šumperka. Byl to až do nedávna jediný vyskyt v Evropě a patří spolu s Iepidolitem z Rožné k nejznámějšlm nerostům z Moravy, zastoupeným ve všech větších světových sbírkách. Podle J. V. Meliona objevil jej Boleslawsky v r . 1815, podle W. Hruschky v r. 1819. O jeho nálezech podávali zprávy W. Hruschka, J. V. Melion a M. Braumiiller, neboť sám nic nepublikoval. Měl pěk­ nou sbírku moravských nerostfi, z níž některé vzácné kusy získal v dražbě pro Moravské museum A. Heinrich. Braumiiller M. F. ( * 1780 v ? , t 1860 v Brně). Povoláním ředitel pro stavbu silnic na Moravě a ve Siezsku a kancléř Moravskoslezské zemědělské společnosti. Napsal několik zpráv o nerostech zejména o tehdy objeveném sma·l'lagdu (berylu) na Moravě a o jeskyních v Mladči u Litovle. Jako kustod Františkova musea podal r. 1828 o tomto ústavu zprávu. Jeho sbírka nerostii byla zakoupena za 700 zl. pro Františkovo museum v Brně cenná sbírka meteoritů přišla podle Chr. d'Elv~rta do Indie. Heinrich Albin ( *1785 ve Frýdlantu nad Moravicí u Rýmařova, dnes Břidličné, t 1864 v Brně). "Otec moravskoslezské mineralogie". Studoval na universitách ve Vídni a Prešpurku, zabýval se starou řec­ kou a římskou literaturou, ovládal dokonale klasické jazyky, ale jeho oblíbenými předměty byly také botanika, mineralogie a geologie. v Krakově, k~e byl vychovatelem ve šlechtické rodině, podrobil se zkouškám pro učitelstvl na gymnasiích. Při polském povstání v r. 1809 uprchl z Krakova, kde z~nech~! velkou sbírku nerostii a hornin ze západm Hahce. V r. 1813 obdržel místo na gymnasiu v Těšíně .a navázal tam styk se zakladatelem gymnasijního muzea prefektem L. J. šeršnikem. Po jeho sm:_ti převzal správu tohoto muzea, které značně ro~sfřil, zejména o knihovnu a ukázky z Těšlnska. Sb1rka byla jím pečlivě katalogizována, utříděna a vyst~vena ve staré gymnasijnť budově. Její hodnota presahovala 30.000 zl. Přlrodovědné muzeum založené L. J. šeršnikem v jeho rodném Těšíně je považováno za nejstarší muzeum na území ČSSR. Jeho ~tradici př~vzalo Slezské muzeum v Opavě. V Těslně působil A. Heinrich až do r. 1831 kdy přešel na akademické gymnasium do Brna. 'Roku 1836 byl ustanoven kustodem Františkova musea a sprá VU tohoto ústa·vu ·v edl až do své smrti v roce 1864. · V r. 1851 byl zvolen předsedou nově založeného "Wernervereinu". V r. 1853 vydal prvního priivOdce po sbírkách Františkova musea. Sbirky mu~ea by~ v ch~otickém stavu a jejich k.a talogizacl ukonc1l úspěsně v r. 1845. Mineralogické sbírky byly uspořádány podle Mohsova systému na zák~adě _přírodopisné podobnosti minerálů, geologieke sb1rky ·podle tehdejšího Wernerova systému. . Moravskoslezským nerostOm a horninám vyhradil ~ Heinrich zvláštní místnost, kde je v r. 1840 instaloval; po deset let zůstala jeho práce beze změny. Do těchto sblrek vodil mládež; dospělí neměli o museum zájem. Za obětavou práci vyznamenala 1

16 Kn ihov na A RC HE OLOGiCKÝ ÚSTAV AV ČR . BRNO. v.v.i.

17

jej Moravsiwsiezská spoleČnost, které museum pazlatou medaili . . Vedle E. F. Glockera byl A. Heinrich nesporně nejlepším znalcem přírodních poměrů na Moravě a ve Slezsku. Uveřejnil četné práce v moravských časQpiseoh a sbornídch. Za svého pťisobení v Tě­ šíně popsal geologické poměry Slezska, zvláště Tě­ šínska. K nejvýznamnějším Heinrichovým pracím patří všeobecné přehledy fyzikálních a politických poměrů jednotlivých moravských krajů, které napsal jallro úvodní kalpUoly do velkého šestiSva7Jkového kompendia G. Wolnyho "Die Mal'lkgrafschaft Mahren topographisch, stattstisch und historisch geschildert" (Brno, 1836-1846). V těchto přehle­ dech nacházíme první zprávy o mineralogických a geologických poměrech morevských krajů. Reichenbach K. L. ( *1788 ve Stuttgartu, t 1869 v ·Lipsku). Na universitě v Tubinkách (Tilbingen) dosáhl hodnosti doktora filosofie, v letech 1816 až 1820 cestoval po Německu a Rakousku a zajímal se o železárny. Roku 1821 vstoupil do služeb starohr. H. Salma a stal se ředitelem jeho huU a později i panství. V této funkci zůstal do r. 1840. Rok předtím získal titul wiirttemberského barona. Vynikl jalto chemik a práce z tohoto oboru mu získaly evropské jméno. V časopise "Annalen der Physik' und Chemie", který vydával J. C. Poggendorf od r. 1824 až do r. 1874 v Lipsku, uveřejnU Reichenbach v letech 1834-1865 dvacetosm pojednání o meteoritech. Velkou pozornost věnoval sedmi malým meteorickým kamenům, které spadly r. 1833 v okolí Blanska (správněji Závisti u .Blanska]. Zasloužil se také o jejich vyhledávání. Na základě WidmannsU!.ttenových obrazcO poznal vnitřní sloh meteorických želez. Rozeznával tzv. trias, tj. trojici slitin železa s niklem: kamacit, tenit a plesit. Meteoritfim ze Závisti a jejich vyhledávání věnoval samostatnou práci. Presl J. S. ( *1791 v Praze, .:1-1849 v Praze). Doktor lé~ařství, přírodovědec, přední národní buditel a 7.akladatel moderní české vědecké terminologie. Vystudoval lékařství, věnoval se však přírodním vědám. V r. 1819 působil na lyceu v Olomouci a r. 1820 byl jmenován profesorem přírodovědy na universitě v Praze. Nejznámější jeho prací je "Nerostopis čili Mineralogie", vydaná v r. 1837. Glocker E. F. ( *1793 ve Stuttgartu, t 1858 ve Stuttgartu). Studoval filosofii a teologii na universitě v Tubinkách (Tilbingen] a zabýval se studiem přírodních věd. POldruhého roku pOsobil v duchovní správě. V r. 1818 přišel do Vratislavi, kde zprvu vyučoval na gymnasiu, později se habilitoval na tamní universitě a v r. 1832 se stal řádným profesorem a ředitelem mineralogického kabinetu. Sbíral po několik let nerosty na Moravě a ve Slezsku. Jeho bohatá sbírka nerostů převyšovala prý zr.dčně všechny ostatní sbírky moravskoslezské. Objevil mnoho nových nerostných nalezišť a nerostO, které popsal německy, latinsky a francouzsky v řadě menších i větších pojednání. Jeho práce byla všestranná a zahrnovala celé Slezsko a Moravu. Vedle A. Heinricha byl v první polovině 19. století nejlepším znalcem mineralogických a geologických poměrO na Moravě a ve Slezsku. třilo,

18

llruschka W. A. ( *1796 v Brně, +1874 v Mor. Tře­ bové). Navštěvoval jen brněnskou "Normal-Hauptsohule" a byl hrnčíi\ským mistrem. Vlastní pílí získal však později diplomy pro hutnictví, hornictví a důlní měřičství. Podpisoval se obyčejně "W. Hruschka, měšťanský hrnčířský mistr a dopisující člen Společnosti". Byl členem Moravskoslezské společnosti a zástupcem konzervátorá mineralogických sbírek Františkova musea. V r. 1843 zastával funkci vedoucího dolů na panství břeclavském a ždánickém, v r. 1845 působil jako kontrolor hutního úřa­ du a správce zámku v Adamově. V letech 1848 až 1859 byl správcem lichtenštejnských kamenolomO na břidlici ve Šternberku. Jeho cenná sbírka nerostů byla prodána r. 1855 za 400 zl. k. m. klášteru v Rajhradě a přešla v r. 1951 do sbírek Moravského musea. Od r. 1823 do r . 1850 napsal do časopisu "Mittheilungen der mahrisch-schlesischen Ackerbaugesellschaft" 48 pojednání, převážně o nerostech z Moravy. Pro zkoumání nerostO si zhotovil dmuchavku. W. Hruschka byl jedním z prvních vět­ ších sběratelO nerostů na Moravě. Měl potřebnou průpravu, trpělivost a velmi dobré pozorovací schopnosti. Jeho údaje jsou velmi spolehlivé. Obje· vil řadu nových nerostfi a nerostných nalezišť na Moravě. O některých jeho vzácnějších nálezech bylo dloupo pochybováno, v poslední době byly však potvrzeny. Schmidt K. J. ( *1801 v Brně, t 1862 v Olomouci]. V}'IStudoV'al gymnasium v Bmě, .vyšší studia pro nedostatek prostředkfi však neukončil. POsobil jako úředník u moravsko-slezského generálního veUtelství v Bl'lně a na riizných jiných místech. V roce 1854 byl přeložen do Brna. Po J. V. Melionovi se stal tajemníkem "Wernervereinu" a byl jmenován dopisujícím členem říšského geologického ústavu ve Vídni. Se svým přítelem A. Heinrichem podnikl řadu exkursí po Moravě. Napsal několik pojednání o nerostech z Moravy. Kolenati F. A., Dr. Med. ( *1812 v Praze, t 1864 na Ovčárně pod Pradědem). Vystudoval na pražské universitě lékařství a věnoval se přírodovědě; hlav" ně entomologii. Roku 1842 odešel do Ruska a stal se asistentem zoologie při petrohradské akademii. Z podnětu akademie vykonal tříletou cestu po Kavkaze a přivezl bohatý zoologický a entomologický materiál. V r. 1845 se vrátil do vlasti a habilitoval ·se jako soukromý docent na pražské universitě. V Praze založil r. 1848 přírodovědecký spolek "Lotos". Pro účast na revoluci byl uvězněn. Koncem r. 1849 se stal profesorem na brněnské technice. Jeho zásluhou byla podstatně rozšířena Ulramova sbírka nerostfi na tomto ústavě. Zemřel v Ovčárně na exkursi po pádu z Petrových kamenfi pod Pradědem a je pochován v Malé Morávce ve Slezsku. Má velké zásluhy o přírodovědecký výzkum Hrubého Jeseníku. Napsal řadu pojednání, ze kterých má nejvěší význam práce "Die Mineralien Mlihrens und Osterr.-Schlesiens, deren Fundorte und techlli!?ch~okonomische Verwendung" ( Brilnn, 1854]. Je to první topografická mineralogie Moravy a Slezska. Tuto práci doplnil o nové nerosty i naleziště a chystal její druhé vydání, k němuž však již ne~ došlo. RukoiJiS této práce s Kolenatiho poznámka-

mi a doplň,ky je uložen v knihovně M v Brně. or. musea

thum Ďsterreich ,, ( Wien 1859, 1873 a 1893. W. Braumiiller]. Schrockinger J. von Neúdenberg ( *1813 v B ě +1_882 ve. Víd?i). Na vídeňské universitě vystud~~aÍ M~kowsky A. ( *1833 ve Svitavách, t 1908 v Brně prava. Pusobll~ na rfizných místech a v r. 1872 se ~a~yv_~l se mineralogií, geologií, paleontologií ~ stal sekčním séfem v ministerstvu orby kd o am ou. Po smrti svého učitele F. A. Kolenatiho byla svěřena vrchní správa státních le;fi s~a:::~ suplo~al r. 1864-1865 stolici přírodopisu na ně· a dolil.. Měl velkou mineralogickou sbírku' kt meck~m technickém učilišti v Brně. Když se stalo k il · , erou z~ oup o m_misterstvo kultu a vyučování pro nově techmkou, byl jmenován r. 1868 profesorem V roce zrízenou umversitu v Černovicích (dnes č 1873, ~dy byla profesura přírodopisu rozděiella na USSR) . ernovcy, . Objevil nový nerost, který A. Schrauf na~rga·~cký a liDOrga!Ilioký přírodopis, stal se Maz~al po něm schroc_kingerltem. Uveřejnil řadu praows Y profesorem mineralogie a geologie Vedl CI, Mo~avy ~e týka pojednání "Zwei neue Harze převážně geologických a paleontologických prac~ aus ~a~ren , kde popisuje muckit a neudorftt napsal také několik pojednáni o moravských z uhli krídového útvaru od Mor. Třebové. ~ostech, o meteoritu z Těšíc u Nezamyslic a o vl~=~ ~nech. Spolu s A. Rzehakem vydali r. 1884 geolov Melion J. V., Dr. Med. ( *1813 v Jihlavě, t 1905 gicko~ mapu okolf Brna v měřítku 1 : 75.000. Brně]. Působil r. 1840 jako praktický lékař HanJsch A· ( *1839 v N ovem v B~~untálu, v letech. 1841-1850 v Budišově nad č Bernštejnu u Dubé ~Udisovkou a v Brně jako praktický a od r. 1852 v echách, H922 v Třebíči l. Po absolvování gymJako okresní policejní lékař. Od r. 1855 byl ordinasia v české Lípě a v Jihlavě studova~I od·bo•mou nářem_ konventu Milosrdných bratří a v nemocnici hospodářskou školu v Libverdě u Děčína St I Al~bětmek. Mvim~ svou lékařskou praxi věnoval se ~o~podářským radou na třebíčském panství ~a~~~ s velkým nadsemm a pílí přírodovědeckému výzkuste)na-.wartenberka. Byl velmi horlivým sběratelem ~u Moravy a Slezska. Napsal řadu větších i mennerostu a _zanechal po sobě velkou sbírku nerostů sich _článkfi z oboru balneologie, geologie, mineraze západm Moravy, která se dostala zčásti do Nálogie, ~aleontologie atd. Roku 1854 byl jmenován rodního m~~ea v Praze_ a zčásti do městského mudopiSUJí~ím členem říšského geologického ústavu zea v TřebiCi. Jeho nálezy publikovali Fr Slav'k 1 Fr. Dvorský a J. Uličný. • • ve Vídm. Jeho velkou a cennou sbírku moravskoslezských nerostfi získal dr. B. Kučera a je dnes něOborny Ad. ( *1840 v myslivně Svaté, jihovýchodspolu s jeho sbírkou uložena v Moravském mu od Lovčiček, t 1924 ve Znojmě}. Vystudoval Melion má velké zásluhy o výzkum přírodních s;~~ techniku v Brně a od r. 1870 . do r 1898 č n 'I · vyu oval měrfi na Moravě .a ve Slezsku. r:ál~ea ce _ve Znojmě. Později se stal ředitelem v ~auer K. ( *1819 ve Vídni, t 1880 ve Vídni 1 B 1 Y v Lipníku nad Bečvou a působil tam do ~editelem báňské akademie v Lubnu ( Leoben.) r. 1907, kd~ odešel na odpočinek do Znojma. Za· týrsku. V "Arbeiten in dem chemischen Labo ~ýv~~~e mmer~Iogif a geologií, zejména v oblasti ra torturo de k k č r · · geolog. Reichsanstalt" uveřejnil ru o Jesemku. Napsal několik prací např etné rozbory moravskoslezských nerostO a hornin. o ~orundu z Franziska-Zeche v Sumperkd kte ; ~brvu. Tato lokalita, považovaná za ztr~cenoC: t Foetterle Fr: ( *1823 v Mramoticích u Znojma, . y a v poslední době znovu objevena. ' 1876 ve Vídm); báňský inženýr. Vystudoval báň· Helmhacker R v ( *1 840 skou ~akademii a od r. 1849 pfisobil jako asistent · · v Rokycanech +1915 n& řísském geologickém ústavu ve Vídni. Pozdě"· v Praze}. Studoval na universitě a technice 'v Praze ~á~ským radou, šéfgeologem a místořediteler!; a na báňské akademii v Přfbrami. Byl báňským t hoěz ku~tavu. Svými pracemi, které vykonal pro inže~nýrem v Nučicích a v letech 1867-1872 ve b · ·", se velmi zasloužil geoZbýsově u Rosi_c. Roku 1872-1875 byl docentem lorn ns Y " Werner verem 0 gický vý~kum Moravy a Slezska. Roku 1866 vydal ~ap~~~s~:em mme~_alogie, geologie a paleontologie na dvou listech a v měřítku 1 : 280 000 G I i s akademu v Lubně (Leoben] ve Stýrsku kou m · " eo og capu markrabství Moravského a vévod t Roku~ 1883 odejel do Ruska a na Sibiř, kde átraÍ Slezského". s VI po loziskách zlata na AltaJi a na Urale. Zabý~al se geologii a ~aleontologií rosicko-oslavanského revíSape~a J. (také Sapetza), *1829 ve Všechovicích r~. Ze Z~stav~y a Zbýšova popsal organický mineu Ho~esova, t 1868 ve Vídni. Učitel přírodopisu ral vál~It,_ bhzký asfaltu, který pojmenoval odle botamk, geolog a mineralog. Byl členem Werner' vereinu" " montamstického spisovatele J. Vály. . P .a k orespondentem říšského geologického us~vu ve Vídni. Vydal několik odborných prací Dvorský Fr. ( *1846 ve Strážnici t 1917 v Brně z . _ravařska, zejména z okolí Nov. Jičína a byl Pro~esor: ~ineral_?g- a vlastivědnÝ pracovník. PJ~ maJitelem sbírky nerostfi. sobil neJdele v Trebiči a nakonec v Brně. B I redaktorem sbornfku "Vlastivěda moravská" : po-Ze~harowich V. L. von ( *1830 ve Vídni t 1890 ve psal okres~ Třebfč a Hrotovice. Objevil mnoho mi~~~m): .Studoval na báňské akademii ,v Banské ne:alogickych nalezišť na západní Moravě a svou tiavmci. Od r. 1852-1857 byl členem říšského geologického ústavu ve Vídni. Roku 1857 b I j S~Irkou obohatil Moravské museum. Objevil na Tře·· nován pr f . Y mebičsku vltavíny a napsal o nich . řadu pojednánf k o esorem mmeralogie na universitě v KraPrvní z_právu o nich publikoval r.' 1883. První dv~ ově, r. 1861 ve Stýrském Hradci (Graz] a r 1864 moldavity nalezl r . 1880 odb. učitel Fr Z ř 1 v Pr~ze. Jeho hlaWlím dilem je třísvazkové. komzasl~l tehdejšímu sekretáři "Naturf~rsc~ve~de~ pendmm "Mineralogisches Lexikon fiir das Kaisereremu v Brně ' prof· G· von . N"Iessl-Mayendorfovi.

Je

bt

V

i;

19

L.

.

--·-

.

-----·-----·-

·•····· ·-

Pocházejí od é:huravova miýna na řece iihiavcé, Dvorský člá­ na západní

východně od Třebíče. V r. 1898 napsal nek "0 předních nalezištích nerostii Moravě" .

I II

Kretschmer Fr. ( *1848 ve Vítkovicích, t 1921 ve Šternberku); báňský inženýr. Vystudoval Vysokou školu báňskou v Příbrami, piisobil v ostravsko-karvinském revíru a od r. 1875 až do své výslužby r . 1908 byl vedoucím provozu Sobotínsko-štěpáno­ vické železářské společnosti. Zasloužil se o mineralogický, geologický a montanistický výzkum Moravy a Slezska. Napsal přes 30 pojednáni uveřej­ něných u nás i v zahraničí. Byl jmenován korespondentem říšského geologického ústavu ve Vídni i spolupracovníkem Stát. geologického ústavu ČSR. Za svého života shromáždil pozoruhodnou sbírku moravskoslezských nerostii, která byla v r. 1908 zakoupena za 5000 K pro Františkovo museum v Bmě. Zahrnuje řadu unilkátních Kretsctmnerových sběrii, zejména nádherné krystaly a drúzy epidotu ze Sobotína, pokládané za třetí nejhezčí výskyt na světě. ·· Kastner L. ( *1850 v Náchodě, t 1893 v Pardubicích). Povoláním chemik a asistent při stolici obecné a analytické kvantitativní chemie. Od roku 1876 byl profesorem v Praze, v Prostějově, v Pře­ rově a v P.arou:bicíoh. V školních pro&~rameoh pře­ rovských c. k. středních škiol napsal r. 1881 a 1882 pojednání "Minerály moravské". Klvaňa J. (*1857 ve Vídni, +1919 v Kyjově). Stu· doval gymnasium v Lipníku nad Bečvou a v Olomouci, přírodni vědy na universitě v Praze. Byl asistentem u profesora E. Bořického, později u K. Vrby při Museu království českého. Pi'tsobil na gymnasiích v Kroměříži a Uh. Hradišti. Roku 1894 byl OlkreSIDím školn~m ioopetktorem pro okres hod·onínSký, r. 1898 ředitelem gymnasiJél v Kyjově. Vytkonal četné cesty po Rlakousku a cizině. Byl doptsujicím členem české akademie věd a umění a říšstké­ ho geologic!kého ústavu ve Vídni. Vedle mineralogie, petrografie a geologie se zabýval horlivě národopisem. Vydal ve1kou i'adu menších i větších pojednáni. Zabýval se zejména neovulkanity na Uherskobrodsku (~andezity a jim příbuzné horniny) a subbeskydskými neovulkanity (pikrity, těšinity aj.} v okoll Nového Jičína a na Kravařsku. Práce o nich publikoval v Rozpravách české akademie. Větší práce "0 geologických poměrech Moravy" vyšla ve Vlastivědě moravské; tam vyšly také jeho práce o geologických poměrech okresii lipnického a holešovského. P.ro Moravu a Slezsko je významná Klvaňova práce "Nerosty Moravy a Slezska" podle nalezišť, s geologickým úvodem a geologickou mapkou (Praha 1882). Je to po Kolenatim (1854) druhý a první český pokus o topografickou mine· ralogii obou zemí. Má ovšem kompilační ráz a nepřináší téměř nic nového. Proch6zka Vl. J. ( *1862 v Tišnově, t 1913 v Tišnově). Studoval na německé reálce v Brně, dva semestry absolvqval na německé technice v Brně a přírodní vědy studoval na Karlově universitě v Praze. Od r. 1888 až do r. 1893 byl volontérem .v říšském geologickém ústavu ve Vídni, dva roky piisobil v Museu království českého a od r. 1895

20

do r. 1901 ]ako asistent na technice. ód ·r. 1912 byl kustodem mineralogicko-geologického oddělení Františkova musea v Brně. Od r. 1910 byl docentem pedologie, geologie, paleontologie a nauky o ložiskách na české technice v Brně. Byl geologem obdivuhodné píle, vytrvalosti i nadšení. Zanechal po sobě sta pojednání a většinou nedokončených rukopisii. Geologickou bibliografii zpracoval do roku 1896.

Kováf Fr. ( *1862 v Křtěnově u Olešnice, t 1941 v Praze). Chemii studoval na technice, · přírodní vědy na Kar.Jově universitě. Byl asistentem v Národním museu u profesora K. Vrby, asistentem chemie na technice, profesorem a konečně ředitelem obchodní akademie v Karlíně. Hlavním oborem jeho práce byl regionální výzkum nerostů Kunštátska, Bystřicka nad P. a Poličska, i chemické analýzy nerostii a hornin. Kučera B. ( *1863 ve Velkém Meziříčí, t 1934 v Brně). Universitu studoval v Praze, kde dosáhl hodnosti doktora veškerého lékařství. Roku 1897 přišel do Br.na, kde zřtdil léčebný úst·av, a od roku 1910 do r. 1930 byl ředitelem Zemské nemocnice v B_!mě. Zabýval se horUvě sběrem moravskýc-h nerost\1. Navštívil jednak sám, jednak se svými přá ­ teli, d.r. Ed. Burk·a rtem, profesorem V. RosiC,kým, kustodem dr. Zd. Jarošem, G. švancarou, J. Petržel'k ou, J. Fi,alou aj. ještě Žlijídmi, všechna význačná naleziště nerostů na Moravě. Mezi jeho přátele patřil také dr. J. V. Melion, jehož sbírku Kučera získal. Doba Kučerova a Burkartova byla dobou objevii nových nerostii a nerostných nalezišť na Moravě. Kučera podrobil také revizi řadu pochybných i nejistých údajii uváděných v literatuře a opravil je. Od r. 1914 do r. 1933 uveřejnil "Doplňky k seznamu nerostii a nale·zišť moravských". V roce 1923 uveřejnil "Seznam moravských nerostů a jejich nalezišť". Po Kolenatim (1854), Zepharowi chovi (1859-1893), Klvaňovi [1882) a Schirmeise· novi (1903) byla to pátá a nejdokonalejší topografická mineralogie Moravy. Sloužila jako základ pro další vědecké práce, zejména však pro Burkartovo kompendium "Moravské nerosty a jej,Ich literatul'la" (Praha, ČSAV, 1953). Kučerova velká sbírka nerostů, ve které byla zahrnuta i sbírka Melionova, má přes 8000 kusii a je součástí sbírek Moravského musea. Jahn J. J. [ *1865 v Pardubicích, +1934 v Praze). Universitu studoval v Praze a r. 1890 byl promován na doktora filosofie. Byl volontérem vídeňského dvor.nLho př~rodovědného muzea, asistentem paJeontoiogie na vídeňské universitě a sB~kČillím geolo· gem říšského geologidkého ústavu ve Vídni. R. 1899 byl jmenován profesorem rninHralogie a geologie na nově založené české teohnice v Brně. Vybudoval při ní mineralogický a geologický ústav. Roku 1902 založil v Brně "Komisi pro přírodovědecký výzkum Moravy a Slezska" . .Nějaký čas řídil také naftové doly ve Gbelích na Slovensku. Byl členem mnoha vědeckých společností a sta vědeckých pojednání ze všech oborů geologie podávají svědectví o jeho neúnavné píli a badatelské činnosti. V r. 1910 vydal v měřítku 1 : 300.000 "Přehlednou geologickou mapu Moravy a Slezska". česky a německy napsal

v r. 1917 "Pamětní spis o nerostnfch pokladech Moravy". Zabýval se výskyty nafty na Moravě. Burkart._Ed. (*1865 v Brně, +1941 v Brně). Nej. významněJsi moravskf mineralog. Gymnasium stud?val v Brně, chemii a mineralogii v Brně, ve Vídm, Curychu a Bernu, kde získal doktorskou hOdnost. Po zemřelém otci převzal tiskárnu a nakladatelství na Běhounské ulici v Brně. Tiskárnu však prodal a všechen čas věnoval sběru a studiu moravských nerostii. Byl vynikajícím znalcem moravskfch nerostů a kromě několika menšich prací se proslavil svfm obsáhlým celoživotním dflem Mlihrens Minerale und ihre Literatur". Toto dno" nale~l~ živý ohlas v celém světě. Svědčí 0 tom řada kritickfch posudkii ze všech světadílii. Vyšlo po Burkartově smrti nákladem ČSA v v Praze ( 1953) Burkart byl spolupracovníkem mineralogicko-geo~ logického oddělení Moravského musea, kde měl také svou oblibenou pracovnu. Mezi jeho přátele _ ~ineralogy patřili dr.. B. Kučera, profesor v. Ro· s~cký, kustod dr. Zd. Jaroš a řada dalších zemře­ lych nebo ještě žijících mineralogů.. Kolem něho se sdružovala plejáda moravských sběratelii no-· rostd. Tato vzájemná spolupráce byla velmi plodn~á a přispěla k rozšíření znalosti o moravských ner:>stech. S nimi navštívil všechna význačnější naleZiště a s nimi objevil také nová naleziště nerostů na Moravě. Byl funkcionářem a členem českfch a německfch spolkii zabývajících se výzkumem pří­ rodních poměrii na Moravě. Remei M. ( *1867 v Příboru, t 1959 v Dvor,cích u Mor. Berouna). Přední paleontolog a přírodově­ dec moravskf. Lékařství vystudoval na universitě v~ Ví~ni, praksi konal v Brně a Příboru. Od r. 1892 ťusobll_ trvale v Olomouci a r. 1931 odešel jako séflékar olomouckého ředitelství stát. drah do výslužby. Až do své smrti byl vědecky činný Jeho publikační .činnost obsahuje mnoho set pr~cí ze všech oboru lékařství a přírodních věd. Zasloužil se. o s~íflky VIastivědného muzea v Olmnoucd a o Jeho casopis. Napsal také několik drobnfch zpráv o moravských nerostech. Do "časopisu vlasteneckého spolku musejního v Olomouci" napsal pojed~~!. "Z dějin přírodovědy na Moravě a ve Slez-

Suess Fr. Ed. {*1867 ve Vídni, +1941 ve Vídni). Byl :~nem stav_ného geologa Ed. Suesse. V r. 1891 dohl na Vldeňské universitě doktorátu filosofie '6hllietech 1891-1893 byl asistentem u profesor~ ga na německé technice v Praze, od r. 1893 do r .. 1908 v?lontérem a šéfge.o logem říšského geologiCkého ustavu ve Vídni. Roku 1898 se habilitoval na vídeňské universitě kde byl r 1908 . f ' · )menovan pro esorem. V r. 1911 přišel jako profesor geologie na německo~ techniku do Prahy, ale ještě téhož roku se vrátll ve stejně hodnosti na vídeňskou universitu. Velká část jeho prací se týká geologie Mora~y. Napsal. velkou řadu německých, francouzskych a anglických pojednání týkajících se geologie, pet~ografie a pli.vodu vltavínů. i jim podobných ~kel. Ma velké zásluhy o výzkum českého masívu· ke?o ~těžejním dílem je kniha "Bau und Bild de; ohmlschen Masse". Fr. Ed. Suess je autorem těch. to listii geologických spec. map v měřítku 1 : 75.000:

Velké Meziříčí, Třebíč-Mor. Krumlov, Brno a Slavonice-Drosendorf (východní polovina). Schirmeisen K. ( *1868 v Zamberku, t 1958 v Ahrw~Ueru, Kr. Koblenz, NSR). Studoval na reálce a učltel~kém ústavu v Brně a byl odb. učitelem a pozděJi ředitelem měšťanské školy. Spolu s profesorem A. R~e'ha_kem katalogizoval a uspořádal pří­ rodovědecke sblfky Františkova musea v Brně. Od r. 190_1 do r. 1917 spravoval mineralogické sbírky a redlgo~val časopis musea. Byl předsedou spolku "Naturforschender Verein". Věnoval se zvláště pravěku Moravy. Napsal několik zpráv o moravských n~rostech, zejména však "Systematisches Verzeichms mah~isch-schlesischer Mineralien und ihrer Fundorte . Některě jeho údaje jsou však pochybné Redli?h K. A. ( *1869 v Brně, t 1942 v Meran~ v Tyrollch).Absolvoval gymnasium v Brně a Lubně ( Leoben, Stýrsko), přírodní vědy studoval na universitách ve Vídni a Tubinkách (TUbingen) a dok· to~átu dosáhl r. 1894 VP. Vídni. Od r. 1895 byl as1ste~tem, adjunktem, docentem a profesorem na b~ňske akademii v Lubně a od r. 1913 profesorem mmeralogie a geologie na německé technice v Praze. Věnoval se mineralogii, geologii a studiu rudnich ložisek. Napsal l'léldu vědecký'oh pojednání mnoho cesto~al a udržoval přátelské styky s č~s~ kými badateli. Jeho velká ložisková sbírka i sbírka separátii jsou uloženy v Moravském museu Fiala. J. ( *1870 v Tře biči, t 1952 v Třebíči)~ Vyučil se obuvnictví, po návratu z vojenské služby zastával _místo městského strážníka v Třebíči a v r. 1931 odesel jako inspektor do výslužby. Byl též kusto~em v třebíčském museu a velmi horlivým a neunavným sběratelem nerostii a vltavínii na západní Moravě. ObjevU řadu nových nerostných nalezišť Jeho. sbírka čítala více než 4000 kusii nerostii: hornm a vltavinii; obohatila sbírky vysokých škol v Praz~, v Brně, v Bratislavě a v Košicích. Jádro sbírky Je uloženo v Moravském museu v Brně sbírka západomoravských vltavínii v Národním ~useu v Praze. BakeiJ. {*1871 v Blansku, +1930 v Nadworné ve vých. Haliči, dnes USSR). Studoval lékařství ve Vídni, pllsobil jako primář v nemocnicích v TřebíčÍ a v Brně a . habilitoval se i na české technice v Brně. Měl velký zájem o mineralogii a nashromáždil velkou a vědecky uspořádanou sbírku ne- ' rostů. Čítala přes 9000 kusii a v r. 1922 přešla do ~ajetku Moravského musea. Je jednou z nejcenněj­ sich a vysoko ohodnocených sbírek ve střednl Evropě. _vyniká jak krásou krystalovaných ukázek a vzácnymi nerosty, tak i estetickým uspořádáním. Tvoří základ sbírky cizích nerostd uložených v Mo~avském museu a je skutečnou ozdobou a chloubou ustavu. Vyhledávají ji domácí i cizí badatelé. ze svých vědeckých cest světem získal Bakeš krásné sběry zoologické. Rovněž tato sbírka je uložena v Moravském museu . . Laus H. ( *1872 v Nesloviclch, t 1941 v Olomouci) Odborný učitel, mineralog a přírodovědec. Reálk~ a učite_lský ústav studoval v Brně a již od mládl měl ZáJen: o mineralogU a botaniku. Vyučoval na . obecných skolách v Hustopečlch, v Brně a od roku 1902 na učitelském ústavu v Olomouci. v Brně pra21

coval jako konzervátor ve Františkově museu a v Olomouci se rovněž zasloužil o přírodovědecké sbírky tamního muzea. Pracoval v rllzných spolcích a napsal třicet prací z regionální mineralogie a botaniky Moravy a Slezska. Jeho nejdllležitější, přehlednou a spolehlivou prací jsou "Dle nutzbaren Mineralien und Gesteine Mahrens" (Brilnn, 1906). Slavík Fr. (*1876 v Kutné Hoře, +1957 v Praze). Akademik, doktor mineralogicko-geologických věd, laureát státní ceny, nositel ~ádu republiky, profesor Karlovy university atd. Svou vědeckou prací si z1skal světové jméno a patří mezi nejvýznamnější představitele naší přírodovědy. Byl členem . velké řady domách granátO., meteoritu ze Saz.ovic u ZUna, doilnoborskýc·h pseud::>morfóz aj. V době okupace měl v museu těžkou pozici. Jeho zásluhou se v něm udrželi čeští badatelé. Svancara G. ( *1883 v Bohuňově u Olešnice, t 1953 v Brně). Byl d~mským krejčÍim a pl.'ecovaJ v Blrně na Veselé ulici čís. 15. Tento dům, v sousedstvl Interhotelu, byl v r. 1963 zbořen. Spolupracoval jako speleolog s J. V. Procházkou a sbíral pleistocénní nálezy. V první světové válce byl zajat a pracoval v turkestánských dolech. Tam shromáždil sbírku nerostll a zkamenělin, kterou se mu bohužel nepodařilo přivézt do vlasti. Za svého Žii\'Ota shromáždil velkou sbirku nerostů, čítající přes 4000 kusll, která je dnes uložena v Moravském museu. Byl velmi nadšeným a vytrvalým sběratelem nerostt1. Při práci v terénu zapomlnal často na návrat do Brna a ztrácel stálé zákaznlky. V mnohém při­ pomlnal W. Hruschku. Z moravských sběratelO. své geneoo.·c e objevil největší počet nových nalezišť nerostll na Moravě. Forman L. ( •1883 v Rokytnici nad Rokytnou u Třebíče, +1953 v Jesenlku ve Slezsku). Vystudoval reálku v Telči a složil zkoušky z přlrodovědy

(ll. odbor) pro měšťanské školy. Učil na obecných školách v Rosiclch a Zidenicfch a od r. 1914 na měšťanských školách v Maloměřicích, v Zidenlcfch, v Miroslavi a v Rousfnově, kde byl jmenován ře­ ditelem. V r. 1939 odešel do dllchodu a žil v gumparku a Jeseníku, kde zemřel. Věnoval se sběru moravských nerostll, hornin a zk.amenělin. Udržoval dlouholeté styky s dr. Zd. Jarošem, dr. B. Kučerou, profesorem V. Rosickým a dr. K. Zapletalem. Za svého působení na Krumlovsku napsal pro Vlastivědný sborník (Mor. Krumlov a Hrotovice) stať "Horniny a nerosty" (1925) a v Rousfnově menší pojednání "Minerály Vyškovska" (1933). Ja,k o prmí objeVIil na Drahanské vrchovině stopové zrudněnf barevnými kovy (ve Vitovicích u Slavkova u Brna). Jahelka V. (*1889 v Brně, +1962 v Brně). Absol· voval tři třídy reálky a strojní školu rakouskouherského námořnictva v Pulji. V .r. 1907 pracoval na křižníku "Sv. · Jiřf" a postupně na dalších lodích všech typll a velikosti. V r. 1915 získal hodnost štábního lodního strojmistra. Po zhroucení monarchie pracoval v Ioděnicíoh v Komárně a posledně u Hlldacího ťístavu v Brně. Přes svllj vysoký věk věnoval se horlivě sběru nerostů a věnoval mu všechen volný 008. Pěkný,ch výsledkll se dopracoval ve štěrkových terasách na jižni Moravě a v Hrubém Jeseníku. V Želešicí-ch u B'l'lna nalezl měď a pro Moravu nový nerost chalkotrichit. Ulrych Fr. ( *1899 v Boharyni u Hradce Králové, i· 1941 v Praze). Po středoškolských studiích v Hradci Králové a v Nov. Bydžově se věnoval studiu . věd na Kaa-lově unlve·rsitě. Již r. 1920 byl asistentem mineralogického ťístavu u profesora Fr. Slavíka a r. 1922 byl promovlln na doktora přirodních věd. V r. 1928 se habilitoval pro obor krystalografie a mineralogie; v r. 1934 byl jmenován mimořádným profesorem experimentální mineralogie. v r. 1941 byl při zatýkáni těžce zraněn a zemřel v nemocnici na Pankráci. V letech 1920-1941 publikoval řadu prací týkajíclch se minerált1, a to po stránce krystalografické, chemické, optické, rentgenometrické a paragenetické. Obsáhlejší z nich jsou "Poznámky k mineralogU západní Moravy" (1923). Moravy se týkajf dále články: "Brookit z Bobrllvky" (1922}. "Hydrozinkit z Nové Vsi u Rýmařova" (1930}. "Dva nové nálezy orthitu z českých zemí" (1929) aj. Klein Hubert. Zasloužilý sběratel nerostt1 na severní Moravě, zejména na gumpersku. Byl kovářem a bydlel v Rudolticích čís. 42 u Sobotfna. Bližší data o něm se nepodařilo zfskat. Shromáždil velkou sbfrku nerostll, která přešla v r. 1948 do sbírek Mor. musea v Brně. V Hrubém Jeseníku objevil mnoho nerostů a nových nerostných nalezišť. Byl v osobním a písemném styku s význačnými našimi i německými mineralogy, zejména pak s dr. Ed. Burkartem, se kte~ým byl až do jeho smrti v roce 1941 v přátelských stycloh. Z Kleinových shěrll z[skal Ed. Bunkart řadu poZJoOO:hodnýoh novinek a ve svém dfle "Moravské nerosty a jejich l1teratuTa" se na něj často odvolává. Klein pllsobil také jako správce dolů na beryl v Maršíkově ( Scheilb engraben) a v dolech na nefrit v Jordanówu (dři ve JordansmOhl). Zemřel v Bavorsku.

22 23

Nová.ňek R. ( *1905 v Ústí nad Orlicí, t 1942 v Mauthausenu u Lince). Vystudoval gymnasium ve Vysokém Mýtě; na Karlově universitě se věnoval přírodním vědám a chemii. Záhy se stal asistentem u profesora Slavíka a v r. 1936 se habilitoval pro obor mineralogie. Po uzavření vysokých škol v roce 1939 pracoval v Národním museu v Praze, zejména v chemické laboratoři. Byl člověkem vzácných charakterových vlastností a velkou nadějí českoslo­ venské mineralogie. Za svou odbojovou činnost byl r. 1941 zatčen a v následujícím roce, někol;i;k dní

po profesoru V. Rosi~okém, zemřel v koncent:l'!ač­ v Mauthausenu v Ra1kousku. Jeho práce z Moravy se tý:kají chemického složení a fyzilkálníc.h vlastností granátu z Puklic u Jihlavy, Maršíkova u Sobotína ,a Bludov,a, moravských vltavínů aj. n~m táboře

K zpracování této kapitoly bylo použito archívu a knihovny Mineralogicko-petrografického oddělení Moravského musea v Brně, práce dr. M. Remeše uvedené v lit. (389), rukopisu akademika R. Kettnera (lit. 136) a dalších pramemi. Akademiku R. Kettnerovi děkuji za zaplijčení rukopisu.

DlL I.

SEZNAM LITERATURY O MORAVSKÝCH NEROSTECH 1940-1965 U každého nerostu jsou uvedena

čísla příslušné

literatury

qACTb I.

CDI1COI< .IT11TEPATYPbl O MOPABI1YfCI:- nerosty vzácně se vyskytující

Adamov, sev. od Brna, již. od Blanska. Bornit ( 224g). Zrnité agregáty zarostlé v chalkozí.nu. T. Kruťa, určil B. Fojt. Covellfn (224g) byl zjištěn pouze v nábrusu. Vyskytuje se spolu s chalkozinem, bornitem, malachitem a azuritem v granititu brněnské vyvřeliny. T. Kruťa, určil B. Fojt. Chalcedon (202). Ve sbírkách Moravského musea v Bmě je geóda se šedobílou ledvinitou výplní chalcedonu. Ze sbírky primáře dr. J. Bakeše v Brně ( 202, 212, 220). Chalkozin ( 224g). Až přes 2 cm mocné žilky spolu s malachitem a azuritem; zrnitý až celistvý, šedý a kovově lesklý. Stavba sídliště vlevo nad kostelem na tzv. Horce. Z nově budované silnice odbočuje vzhůru výkop pro potrubí, po jehož levé straně v hloubce necelého metru se narazilo na podzim r. 1963 na uvedené Cu-nerosty. Kalolong (207). Křídově bHá ledvinitá výplň geód ze štěrkopísků. Původní naleziště geód jsou v okolí Rudle a Olomučan u Blanska. Odtud se ,dostaly vodnfm transportem do vzdálených oblasti a nacházfme je v řečištích a štěrkových terasách v povodí Svitavy, Svratky a Dyje až po její ústí do Moravy (viz také řadu dalších nalezišť na již. Moravě). Na Slovensku, zejména na Záhoří a na Zitném ostrově, a v Rakousku na Moravském poli nebylo dosud po geódách pátráno ( 207, 212, 220) . Kfemeo XX a kfišťél XX ( 198, 202). Drúzy sloupcovitých krystalů na puklinách granititu brněnské­ ho masivu. Křišťál tvoří také drúzy krystalů v dutinách rohovce.

A Albrechtice, obec Rozsochy,

záp. od

Bystřice

nad Pernštejnem, sev. od Zvole.

Amfibol (207). černozelené stébelnatě paprsčité agregáty v amfibolitu. Z volně uložených balvanů na záp. oklooj.t osady. V mlgmatitických rulách moldanubika. Biotit (207). Větší lupenité shluky tmavé slídy v pegmatitu z rul. Epidot ( 207). Světle zelené paprsčité shluky na puklinách amfibolltu. Pyrit (207). Zrnité vtroušeniny a povlaky na puklinách amfibolitu.

A Arnolec, jv. od Polné, vsv. od Jihlavy. Apatit ( 207). Světle zelená zrna zarostlá v pegmatitu v biotltických pararulách.

X volné krystaly, zarostlé a XX drúzy ~

vyvětralé

krys'talů

doly v provozu

Arzenopyrit ( 207). Cínově bHé a ocelově šedé zrnité vtroušeniny v pegmatitu. Dialag (207). Hnědavě zelené a zelenošedé lupenitě shluky v erlánu. Diopsid (207). šedozelené, krátce stébelnaté a zrnité shluky v erlánu. Magnetit ( 207). černé zrnité a kovově lesklé vtroušeniny v amfibolitu. Muskovit (207). Lupenité a šupinaté shluky svět­ lé sUdy v pegmatitu. Pyrhotin ( 207). Zrnité vtroušeniny zarostlé do erlánu. Sillimanit ( 207). Šedobílé vláknité a hedvábně lesklé agregáty na _plochách S v sillimaniticko-biotitických pararulách. Skapolit ( 207). šedobílé, ploše stébelnaté agregáty na puklinách erlánu. Titanit X (207). Světle hnědé obálkovitě krystalky zarostlé v erlánu. Turmalin X ( 207). černé sloupcovité a neukončené krystaly skorylu zarostlé do pegmatitu. Též stébelnaté a zrnitě agregáty. Zoisit ( 207). Zlutozelené a zelenohnědé paprsčitě stébelnaté agregáty .na puklinách erlánu.

Babice nad Svitavou, jv. od Adamova, sv. od Brna. Biotit X ( 202). Volné, vyvětralé a krátce sloupcovité pseudohexagonálni krystaly v žulovém detritu z brněnské vyvřeliny. Epidot XX ( 198). Drúzy svět.Ie zelených a nedokonale vyvinutých krystalků na puklinách biotitické žuly z brněnského masívu. Též epidozit. Kalcit (198). štěpný šedobílý a hydroxydy železa červeně zbarvený. Kfilťél XX ( 202). Drúzy drobných krystalů na puklinách aplitu. Mabtchit ( 202). Zelené povlaky na puklinách granititu z brněnské vyvřeliny. Titanit X (202). Hnědé obálkovité krystalky zarostlé v biotitické žule.

A Babice, ssz. od Moravských

Budějovic,

vjv. od Želetavy. Amfibol ( 202). černozelené stébelnatě paprsčité agregáty na puklinách erlánu, tvořícího vložku v biotitických pararulách moldanubika. Z kamenolomu na návrší v polích, jv. od kostela u kóty 56:2 "V Martinicfch". ·

45

Diopsid ( 202). Světle zelené krátce stébelnaté a zrnité agregáty zarostlé v erlánu. Ze stěnového a hloubeného kamenolomu jv. od obce. Grafit ( 202). šupinaté shluky v grafitické rule. Z volných balvanů na poHch nedaleko kóty 562 m. Gran6t (202). červenohnědá a místy navětralá zrna zarostlá v rule. Z míst u kapličky vpravo od silnice do Lesonic. Limonit (202). Kůry a náteky na puklinách ruly. Druhotný produkt vzniklý větráním sirníků. Z míst vpravo od silnice do Lesonic. Palygorskit ( 202). Tence deskovité útvary na puklinách ruly. Psllomelan (?). ( 202). černohnědé ledvinité agregáty na puklinách ruly; nebyl blíže určován. Pyrhotin (202). Zrnité vtroušeniny v erlánu, v kamenolomu jv. od obce. Skapolit (202). šedobHé radiálně paprsčité shluky na puklinách erlánu. Stllpnosiderit ( 202). černohnědé, smolně lesklé a lasturově lomné partie na puklinách biotitické ruly z kamenolomu. Titanit X ( 202). Světle hnědé krystalky obálkovitého vzhledu zarostlé do erlánu, tvořícího vložku v biotitlckých rulách. Turmalín X ( 202). černé sloupcovité a neukonče­ né krystaly skorylu zarostlé v pegmatitu, který tvoří žUy, čočky a nepravidelné polohy v rulách. Z výchozů na polích sev. od obce, směrem k Bolíkoviclm. Wavellit ( 202). Šedobllé radiálně papr.sčité agregáty na puklinách ruly.

**

.& Babice, sev. od Uherského jjz. od Napajedel.

Hradiště,

Křemen, kfiit61, z6hniida a rohovec ( 182). ObláZiky z kor}"ta řaky Mo11avy získané při bagrování štěrkopísků pro stavební účely ( 182, 209).

A Babolky, obec Chlum, sev. od Letovic, vsv. od Křetína. Glaukonit (19a). Sev. od osady, v blízkosti kóty 558,7 je otevřena pískovna s polohou cenomanských glaukonitických pískovců, s hojnými shluky černozeleného zrnitého glaukonitu ( 19a, 224g). Magnetit (19a). V lese na cestě mezi Babolkami a Dol. Smržovem jsou volně uloženy balvany gabra s magnetovcem a vyrostlicemi pyroxenu. Magnetit tvoři drobné nělwlikamilimetrové shluky, je zrnitý a volně roztroušený v hornině. Vzorky byly sbírány 600 m vých. od Dol. Smržova, 300 m sev. od kóty 485,4 (19a, 224g). Baěkovice (dříve Backovice), jii. od Jemnice, zsz. od Police.

Aktlnollt (207). V amfibolitu. V kamenolomu na amfibolit a amfibolickou rulu sev. od obce směrem k Radoticlm, na levém břehu Zeletavky. Amfibolit

46

je otevřen stěnovým kamenolomem a tvoří polohu v biotltické plagioklasové rule. Alof6n ( 202). Z výchozů kvarcitu vých. od obce v levém břehu úvozové -cesty k P.olici. Místní označeni je "V brance". Biotit (202). V rule; naleZ'iště jako u B'ktinolitu. Též v pegmatitu z lomu "U skalky". Epidot ( 207). šedozelené stébelnaté agregáty i celistvý v amfibolitu. Hematit ( 202). šupinaté shluky v křemenci "V brance". Chalkopyrit ( 207). Zrnité vtroušeniny spolu s pyrhotinem v amfibolitu. Jarosit XX (202). Drúzy drobných žlutohnědých krystalků na puklinách křemence; z výchozů "V brance". Kalcit ( 207). Štěpný, jako výplň puklin v amfibolitu. Křlit61 XX ( 198). Drúzy krystalů běžného vzhledu na puklinách aplitu. Laumontit ( 207). šedobílé stébelnaté agregáty na puklinách amfibolitu. Limonit ( 198 I. V pseudomorfózách po pyritu X, i v aplitu. · Malachit ( 207). Zelené povlaky spolu s chalkopyritem v amfibolitu. Muskovit ( 202). šupinaté shluky v křemenci z výchozů "V brance". OpAl (202). Konkrece žlutého ·opálu v rule "V brance". Ortit (207). červenohnědá, smolně lesklá a lasturově lomná zrna zarostlá do světlých partií ·v amfibolitu; z kamenolomu na levém břehu Želetavky. Prehnit XX ( 207). Drúzy drobných, světle zelenýah tabulkovHých krystalků na pukliJIJ.ách amfibal:Ftu. Pyrhotin ( 207). Zrnité vtroušeniny spolu s chalkopyritem v amfibolitu. Pyrit (202). Zrnité vtroušeniny a povlaky na kře­ menci "V brance". Skapolit XX ( 207). Šedobllé stébelnaté agregáty a sloupcovité krystaly na puklinách amfibolitu; v kamenolomu nad želetavk.ou. Stllpnosiderit ( 202). černohnědé, smolně lesklé a lasturově lomné partie v křemenci "V brance". Turmalin X ( 198). černé, krátce sloupcovité krystalky skorylu zarostlé v aplitu. Zolslt ( 207). Světle zelené, stébelnaté a radiálně paprsčitě agregáty na puklinách amfibolitu; v kamenolomu nad Želetavkou. Baěov u Svitávky, vjv. od Letovic, ssz. od Boskovic.

Azurit ( 6). Bradavčité shluky a modré povlaky na puklinách permských břidlic (6, 410a, 207). Baryt ( 410a). Z permských břidlic ( 410a, 207). Kalcit (19a). V zářezu dříve plánovaně a připra· vované dálnice u Bačova vycházejí permské šedé

jílovce (spodnt červená jalovina), obsahující na puklinách žilky krystalického rezavě bělošedého kalcitu, zi'ídka i povlaky malachitu ( 19a, 224g).

Malachit ( 6). Zelené povlaky na puklinách permských břidlic ( 6, 410a, 207).

Ballny, jz. od Velkého

Meziřiěí,

jv. od

Uhřínova.

Ortoklas ( 209). šedobílé štěpné kusy v - pegmatitu z porlyrického syenitu třebíčského masívu.

Bánov, jv. od Uherského Brodn, jz. od Bojkovic. Asfalt ( 185). Na puklinách andezitu. Opuštěný kamenolom v obci vpravo od stát. silnice do Uh. Brodu, zvaný "Hrad" nebo také "Kalvárie" (u kostela a hřbitoVla). Též v kamenolomech na amdezit v trati "Skalky" vlevo nad stát. silnicí do Bystřice pod Lopenlkem. E. Burka r t (1953) jej zaznamenává ze sousednlho Ordějova, který je však tře­ ba uvádět jako samostatnou lokalitu ( 185, 209). ·~·~ Baryt XX ( 185). Destičkovtté k'rysta.~ky šedobílého a světle modrého barytu o velikosti kolem 1 cm, vzácněji i větší, a o tloušťce asi 1 mm, tvoří vějířovité skupiny a nariistají jako mladší na drúzy krystah1 kalcitu a křemene. Z andezitu na "Hradu" (185, 209). Glaukonit ( 190). špinavě zelená a na povrchu navětralá zrna uložená v karpatském flyšovém pískovci v kamenolomech na "Skalkách" a při cestě od "Skalek" směrem k ovčínu (190, 209). *~ Kalolong (185). Křidově bllé ledvinité výplně dutin v andezitu a perimorfózy na krystalech kře­ mene v kamenolomu na "Hradě" ( 185, 209).

>:-* Markazit ( 207). Kulovité shluky spolu s karbonáty z dutin v andezitu na "Hradě".

*"'

Molybdenit (209). Drobné ojedinělé lupénky a shluky šupin v andezitu na "Skalkách". >:->:· Nafta ( 185). V době za okupace, kdy se v kamenolomu na "Hradě" pracovalo, narazilo se v roce 1943 na dutiny s tekutou naftovou výplní. Po zapálení hořela hustým čadivým plamenem. Výplň dutin a okolní andezit byly naftou impregnovány (185, 209). Pyrhotin (209). Zrnité vtroušeniny i celistvé uzavřeniny (xenolity) v andezitu ze "Skalek".

Báňovice,

záp. od Jemnice, vých. od Slavonic.

Křemen XX (202). Drúzy krystalů prizmatického vzhledu na puklinách ruly. Opuštěné železnorudné doly sv. od obce, sz. od kóty 504 m, v trati "V jalovčí".

Limonit ( 198). Z

opuštěných dolů

"V

A Bartoňov, obec Bartoňov-Radomllov, záp. od Sumperka, sev. od Zábfeha. Almandln-spessartin X ( 213). Veliká, tmavohněd:l, již navětralá zrna a drobné 2 mm velké ikozitetraedry zarostlé v pegmatitu. Opuštěné kamenolomy v rule proťaté pegmatitovými žilami, vlevo od dráhy do Bohutína. Odtud jsou i dalšl nerosty (213, 214). Epidot ( 213). Žlutozelené celistvé žilky v rule (213, 214). GoethU (213). Pseudomorfózy po 1 mm velkých krychHch pyritu ( 213, 214). Chlorit ( 213). Tmavozelené lupení té agregáty na puklinách ruly (213, 214). Muskovit ( 213). Větší lupenité a šupinaté shluky v pegmatitu (213, 214). Ortoklas ( 213). šedobílé štěpné kusy v pegmatitu (213, 214). zčásti

A Batelov,

%SZ.

od

Třeště,

jz. od Jihlavy.

Aktinollt ( 215). Stébelnaté shluky v amfibolitu. Andalusit ( 215). Růžové sloupcovitě krystalky a zrna v pegmatitu. Z rozhl'aní tratí "Hejv-aldy nad cestou" a "Horní úzké pole". Arzenopyrit X ( 224g). Drobně, hustě nahloučené a nedokonale vyvinuté krystalky 1 zrnité agregáty v žule. Z opuštěných dolů 2 km sz. od obce, na pravém břehu "Hraničního potoka". Biotit (202). Lupenité shluky tmavě slídy v pegmatitu. Diopsid ( 215). šedozelené, krátce stébelnaté agregáty a zrna v erlánu. Galenit ( 215). Štěpné vtroušeniny v žilném kře­ meni. Chalkopyrit ( 215). Zrnité agregáty v žilném kře­ meni. IIJI!enit ( 202). Destičkovitý, tmavohnědý, zarostlý v pegmatitu. Kfemen XX ( 202) .. Drúzy krystalů na puklinách žilného křemene. Manganomelan ( 215). Dendritický, bez bližšíha určení, na puklinách žuly. Muskovit ( 215). Větší shluky světlé sUdy v pegmatitu. Pyrhotin ( 215). Jednotlivá zrna a zrnité vtroušeniny v erlánu. Sfalerit ( 215). štěpné, hnědé a silně lesklé vtroušeniny v žilném křemeni. Titanit X ( 215). Světlehnědé obálkovité krystaly v erlánu. TurmaUn (202). černé, sloupcovité a neukončené krystaly skorylu v pegmatitu. Viz andalusit.

jalovčí".

Nontronit ( 224g). Zlutozelené, kusově a zemité agregáty v rule. Z kamenolomu v trati "Větrný kopec", kóta 572, 1 km sz. od obce. S6drovec ( 224g). šedobílé průsvitné a povlaky i lamely na křemenci.

kůrovité

Batouchovice, obec Bochovice, Meziříěi, sev. od Třebiěe.

jz. od Velkého

Ortoklas X (198). Karlovarská dvojčata jako vyrostlice v porfyrickém syenitu a volné krystaly v horninovém detritu. Z třebíčského masívu.

47

Titanit X ( 202). rostlé v pegmatitu.

Hnědé

obálkovité krystaly za-

Turmalfn, skoryl ( 224g). černé zrnité agregáty v křemeni z pegmatitu. Běhafovice,

Bedfichovtce, sev. od Šlapanic, vých. od Brna. Goethit ( 209). Pseudomorfózy po pyrltu X v šedomodrém devonském vápenci. Kamenolom ve svahu v poli záp. od obce, s téglem o mocnosti přes 1 m v nadloží a s ústřicovým slapem. Vlevo od státní silnice do Brna. Manganomelan ( 198). Dendritický, blíže neurče­ ný, na puklinách vápence ze stěnového a opuštěné­ ho kamenolomu. Nemetamorfovaný devon moravskoslezské zóny ( famen a to urna i).

Benkov (dříve Penková), obec Stfellce, záp. od Uničova, sev. od Litovle. PrůzklLlll v oblasti opuželezo11udných doh1 l"'hin-dlirUského typu. českomoravský rudný průzkum, n. p., závod v Rýmařově (ČMRP). Z vrtu B-2, ve vrtném jádru z hloubky 64-65 m. ::->< Thuringit ( 217). P·růz,kum ČMRP. Z vrtného jádra vrtu B-2.

>:·>< Stilpnomelan (217).

štěných

Beranovec, obec Vílanec, již. od Jihlavy, vsv. od Tl'eitě. Granát ( 202). červenohnědá zrna zarostlá v arnfibolitu. Z volně ležících balvanů různých hornin v lesíku a na polích vlevo· od státní silnice do Stonařova.

Limonit ( 202}. Z opuštěných železorudných dolů v oblasti biotitických pararul moldanubika. Muskovit ( 202). Lupenité agregáty spolu se skorylem v pegmatitu. Turmalin X ( 202}. černé sloupoovlirté :k.rystaly skorylu zarostlé v pegmatitu v biotiticko-sillimanitických pararulách.

.6

Bezděkov,

jv. od

Třeště,

jz. od

Stonařova.

Almadin ( 215). červenohnědá zrna s fialovým odstmem zarostlá v cord1erHických a sillimarutiolro~biati'tJiclkých pararuláoh záp. od obce. Apatit ( 215). Zelené zrnité agregáty zarostlé v rulách. Cordierit (215). Nafialovělá a modrofialová prosvítající zrna v cordieritických rulách. Kfemen XX ( 215). Drúzy sloupcovitých krystalů na puklinách ruly. Muskovit ( 215). šupinka té shluky na puklinách l'llly. Plnit ( 215). Tmavě zelené lemy na obvodu cordieritových zrn v rule. Sillimanit ( 202). Šedobílé, vláknité a hedvábně lesklé agregáty na puklinách biotitické ruly. Bezděkov,

zsz. od Velké Bíteie, již. od Osové Bftýiky.

Chalcedon a opál (224g). V serpentinitu záp. od obce a vých. od kóty 533.

Pelosid.erit (198}. Kulovité, vejČité a ploché konkrece uložené v plskovci. Pyrlt (198}. Zrnité vtroušeniny v pelosideritu a. pískovci.

vsv. od Jevišovic, sev. od Znojma. Epidot (222) . Zelené, stébelnatě paprsčité agregáty na puklinách amfibolitu. V poiich vlevo nd silnice do Ratišovic a nedaleko katastrálního rozmezi s touto obcí. Prehnit XX ( 222). Drúzy světle zelených tabulkovitých krystalků seskupených do kulovitých útvarů na puklinách v amfibolitu. Titanit X (222) . Hnědé obálkovité krystaly zarostlé v pegmatitu. Naleziště viz epidot. Bělá,

záp. od

Jevíčka,

ssz. od Velkých Opatovic.

Muckit ( 198). červenohnědá. průsvitJná zmka v uhlí z křídových cenomanských sedimentů. Analýza neby:la •p rovedena (198, 398). Sádrovec X (198}. Až 12 cm dlouhé pravítkovité krystaly v žáruvzdorných jilovcích ( 198, 398}. Valchovit ( 198) . Konkrece až 3 kg těžké v uhlí z křldovýcll. sed.imentů. P·od:le J. R y š e (398) též v žáruvzdorném jHu (198, 398}. Bělčovice (dříve Vyšice), jz. od Jemnice, .vých. od Slavonic.

Jai'osit XX ( 224g }. Drúzy drobných žlutohnědých spolu s limonitem na puklinách křemen­ ce. V kamenolomu sev. od obce, kóta 566. Kaolinit ( 198}. V křemenci v kamenolomech na "Kamenném vrchu", kóta 566. Kl'emen XX (198). Drúzy krystalů prizmatického vzhledu na .puJkli'nách kvarcitu. Limonit ( 198). V pestrých náběhových barvách ("pavích chvostech") a v pseudomorfózách po pyritu X z "Kamenného vrchu". · Nontronit ( 224g). Zlutozelený, celistvý a rozpadavý v křemenci. Psilomelan (? ). černohnědé kulovité agregáty v křemenci z "Kamenného vrchu" (207). Sillimanit ( 198}. šedobílé, vlákn,ité a hedvá.bně lesklé agregáty na puklinách křemence. krystalků

Bělkovice, obec Bělkovice-Laitany, ssv. od Olomouce, jjv. od Šternberka.

Galenit. M. R e m e š ( 390): "Z kulmu od Bělko­ vic jsem dostal před lety kus droby, ve které byl valounek galenitu" (spodní karbon, benešovské vrstvy), ( 390, 224g).

A Bflá, vých. od Horní Beěvy, jv. od Frenitátu pod Radhoitěm. Limonit (198). V pestrých náběhových barvách a jako železný okr v magurském flyšovém plskovci (račanská jednotka, soláňské vrstvy). Z kamenolomu jz. od obce a vpravo u silnice k Mezivodí. Odtud jsou i další nerosty. Muskovit (198}. Hojné šupinky na puklinách karpatského pískovce.

Bflkov~

vsv. od Daě~c, sz. od Jemnice.

Jarosit XX ( 215}. Drúzy drobných světle . hnědých a prň.svitných krystalů na puklinách křemence; na kopci "Kleničnf" 523 m sz. od obce. Kaolinit ( 224g}. Jemně šupinka té, téměř celistvé šedobHé agregáty spolu· s limonitem na puklinách křemence. Kopec "Kleničnl". Sběrem R. částka, optické určeni provedl P. černý~ Kfemen XX ( 215). Drúzy sloupcovitých krystalů na _puklinách kvarcitu. Limonit (215). černohnědé hroznovité agregáty s kaolinitem v křemenci. , Muskovit (215}. Supinkaté agregáty na puklinách křemence.

• Psilomelan (? J, ( 215}. Ledvinité, blíže Óeurčené agregáty v křemenr;

Bflovicé nad Svitavou, ssv. od Brna, jjv. ~od Blanska. Granát (222}. Vyrýžován z řeky Svitavy. Hematit (202}. Supinkaté agregáty na puklinách biotitlcké žuly z brněnské vyvřeliny. · Chalkopyrit ( 202). Zrmté 'V'troušenimy v ibiotitické žule, z brměnSké vyvřeliny. Ilmenit (217). Vyrýžován spolu s magnetitem v Těsnohlfdkově údoH. · Magnetit (217). Viz ilmenit. TěsnohUdkovo údoH. Rýžování provedl S. Krause.

Biskoupky ( dffve Biskupsko), zsz. od Hrnbiic, ssz. od Mora,vského Krnmlova. Analcim XX (217}. Drúzy krystal'ů, omezených plochami {2111, n~rostlých na puklinách amfibolitu. Natrolit XX ( 214). Sloupcovité, vzácněji i ukonkrystaly na puklinách amfibolitu. Též šedobflé radiálně Pliprsčité agregáty. Drtit (209). červenohnědá, smolně leskla · ~ las· turnatě lomná zrna, zarostlá ve světlých žilkách v amfibolitu. Z volných balvanů u řeky Jihlavy. čené

Turmalfn X (224g). černé sloupcovité a neukončené krystaly skorylu zarostlé v pegmatitu. Též stébelRaté a zrnité agregáty. Z valounň. na poUch sz. od obce směrem k ;,Biskupskému -kopci", kóta 398.

Biskupice jjz. od Hrotovic, záp. od Moravského Krnmlova. Aktinolit ( 202). šedozelené, paprsčitě stébelnaté agregáty v amfibolitu. Albit ( 42}. štěpný namodralý v pegmatitu. Spolu s dalšími nerosty z pegmatitu ssv. od obce v trati "U starého čihadla". Jde asi o blokový a albitový

pegmatit. NenCodkryt a o jeho celkové stavbě a složeni nelze prozl\tlm nic řlci ( 42, 446, 224g} :

**

Amblygonit ? ( 446). V pegmatitu "U starého Není potvrzen ( 446, 224g).

čihadla".

Analcim XX (202). Drúzy krystalů, omezených plochami {2111 na pukUnách amfibolitu, který tvoři spolu se serpentinitem větší těle~.a v biotitických o,:l"toruláoh (bllýoh rulá-ch gfohls•kých }. Baryt XX ( 202). Drobné tabulkovité kryštalky seskupené v drúzy na puklinách serpentinitu. Biotit (202). Většl shluky tmavé sUdy v pegmatitu. Diopsid ( 202). šedoz~l811é, krátce stébelnaté a zrnité agregáty v amfibolitu. *>:· Dumortlerit (202). Světle modré, vláknité a snopkovitě uspořádané agregáty zarostlé v peg- . matl tu. >:->:- llmenorutll X ( 215}. Při kontrole a stÚdiu staršlch ukázek nerostů lithného pegmatitu z Biskupic, uložených ve sbfrkách Mor. musea v Brně, zjistil Fr.- Čech spolu s lepidolitem, verdelitem a ,kaslitertte.m taiké minerál ze skupmy rutilu. Tvoři drobné, siLně leSikJé 1krystJailky a Z'mka 'Za'l"osttá. v namodralém albitu. Nerost našel P. Chlupaček: Fr. č ech ( 42) tento nerost podrobně popsal. Podle výsledku spektrální analýzy jsou hlavnlmi složkaml-Ti a Nb, v , podřadném množství jsou zastoupenL Fe, Ta a Sn. · Měřenlm krystalů zjistil čtyři tvary {OlOl, {1101, {1111 a {011/. Uvádl také optické konstanty. Podle revize minerálů z řady polyrutilu, kterou provedli autoři v lit. (61c), jde o niobový rutil ( 215, 42, 61c }. Kasiterit X ( 215). Drobné černé krystalky zarostlé v namodralém albitu z pegmatitu. Sběr P. Chlwpáčka, Uirčil Fr. Cech. Spolu s Hmenol"\)Jtilem, lepidolltem, rubelitem a verdelitem "U starého čichadla" ( 215, 42, 446). · ' Kfemen XX ( 446}. Drúzy sloupcovitých krystalkí\ na puklinách pegmatitu. "U starého čihadla" ( 446, 224g). Laumontit ( 202). šedobílé stébelnaté agregáty na puklinách amfibolitu. Mukovlt (2d2). Větší Iupenité a šupinkaté shluky v pegmatitu. Natrollt (202). šedobílé radiálně paprsčité agregáty na puklinách amfibolitu:

**

Ortlt ( 202}. Cernohnědá, smolně le,sklá zrna s Iasturnatýltl lomem zarostlá do S'!ětlých části amfibolitu. Z opuštěných železorudných dolll skarnového typu na, řece Rokytně u ůjezdského mlýna. Také zrnitý zarostlý v pegmatitU. Rutil X (202). čexw811ohnědé sloopcoVIité :krystalky a zrna zarostlá v am~iboli~u. Saponlt (62c}. Spolu s chloritem zatlačuje živce v desilikovaných pegmatitech v S!'lrpentinitu.

** **

Verdelit X (202). Zelený sloupcovitý zarostlý v pegmatitu. Zirk6n ? ( 446). V pegmatitu "U starého či­ hadla". Nebyl potvrzen (446, 224g}. 49

48

. ..-··

·I .

' I

;··~

~

I-

'

~· -

"v"· .:::

,. . . .. . .. ':•· '

~

'

A Biskupice, jz. od tuhaěovic, ssv. od Uherského Brodu.

Blatnice, sv. od Noravskfch ·Budějovic, Jjz. od Jaroměřic nad Rokytnou. ·

Baryt XX ( 215). Drúzy mlé_čně bllých a místy namodralých tabulkovitých krystalků. Na puklin6ch lupkfi v magurském flyšovém pískovci [račanskA jednotka, zHnské vrstvy). Z bývalé Oxnerovy cihelny založené v eocénnich sUnech s vložkami plskovců. Glaukonit [190). Modrozelená zrna uloženA v plskovci ( 190, 209). ., Kalcit XX [190). Drúzy nažloutlých krystalů klencového typu na pukl1n6ch plskovce. Některé z nich jsou povlečeny pestře naběhlým llmonitem. Sedobllý, štěpný je hojnějšl [ 190, 209). Limonit ( 190). Zemitý rozpadavý a prAškovitý jako železný okr ( 190, 209). Mf:l~ganomelan [190). Dendritický, blíže neurče­ ný na puklinách karpatských flyšových sedimentfi (~90, 209). Sádrovec [ 215) . Prfisvitné až čiré štěpné partie a lamely na puklinách flyšových hornin. ** Vi\'lanit [ 215) . Světle modré zemd.té a.g.r egáty ("modrA hlinka") v jilovcích.

Amfibol (198). Cernozelené stébelnaté agregáty v amfibolitu. Muskovit (198). Lupenité a šupinkaté shluky v pegmatitu. Turmalln X (198). černé sloupcovité krystaly a zrnitý v pegmatitu.

**

A Bítovanky, obec Želetava, sz. od Moravských Budějovic. Alóf6n (202). Na pukll:nách biotitických par&rul. Psllomelan ? [202). Ledvinitý na puklinách ruly. Nebyl bHže určován.

A

Bítovělce,

záp. od Kamenice, vjv. od Jihlavy.

)llotit (207). Lupe111té a šupinkaté agregáty v pegmatitu v rule. Křemen XX ( 207). Drúzy sloupcovitých krystalfi na p\lkllnách ruly. Silllmanit ( 207). Sedobllé, vláknité a hedvábně lesklé agregáty v rule. Turmalfn X [207). Cerné sloupcovité krystaly skorylu a zrnitý v pegmatitu.

A Blahutovice (dříve Blahutlce), záp. od Nového Jlěína, vsv. od Hranic. Limonit (224g). Konkrece a geódy z glacifluviálnlch štěrkopísků, otevřených stěnovou piskovnou jv. od obce, vlevo od silnice do Dubu. Odtud jsou i dalšl nerosty. Pazourek ( 223). ·Konkrece a úlomky v různé barvě a veiikosti. Dalšl naleziště je v Pavllštlkově štěrkovně v sev. části obce za domem majitele ( 223, 224g). Peloslderit (224g). Na povrchu limonitizované konkrece z glacifiuviAlnlch sedimentů pocházejlcl pravděpodobně z beskydské křfdy.

Blansko, jii. od Boskovic, sev. od Brna. Glaukonit ( 482a). Malá zrna Uiložooá v lkřldovém pískovci (ceno man) z Mošnovy plskovlly již. od města ( 482a, 224g). 50

A Blatnice (dříve Hrubá Blatnice), jv. od Uh. Ostrohu, již. od Uh. Hradiitě. Kalcit XX :(170). Drúzy ikrystalfi skialenoedrického typu a žlutý stébelnatý "medovec" z magurského flyšového piskovce (bělokarpatskA jednotka). Výchozy hornin vých. od obce vpravo nad státní silnicí do Blatničky a nad potokem Svodnicf. Ve sprašových hHnách mezi tlmto nalezištěm a výoh. okirajem obce vyskytuji se hojné cicváry (170, 175, 209). Limonit (175). Okrové a:áva1ky a pEliVIIlějši čočky v magurském piskovci ( 175, 209). Manganomelan (175). Dendritické, bHže neurčo­ vané agregáty (175, 209).

. A Blatniěka (dříve Malá Blatnice), vjv. od Uh. Ostrohu, jjv. od Uh. Hradlitě. Kalcit XX (175). Dr:úzy'krystalfi klencového typu, nlzké klence - 1/2R' a štěpný šedobílý a narfižovělý. Z magurského piskovce bělokarpatské jednotky. V~h. od obce při stav,Jbě stAtnl Sliltnll.ce do Boršic i sv. od obce na svazích "Jasenové" 410 m (175, 209).

Blažkov, sev. od Strážku, jz. od Bystřice nad Pernštejnem. Almandin X (214). červenohínědé .kryst'flY s f1aiJOvým nád~chem, omezené plochami {1101 a zarostlé v žilách aplitu z ruly. Apatit X (198). Světle zelené sloupcovité krystalky a zrnité shluky zarostlé v erlánu. Erlán tvořl vložky v migmatitiC·k ých rulách. Z výchozů vpravo nad silnici do Mirošova nedaleko říčky Bobrovky (též Loučky). Chl.,rlt ( 198). Modl"ozelené šuplln:katé ag,regáty na puklinách serpentinitu. Pyrhotln ( 202). Zrnité vtroušeniny v amfibollttt z výchozů vpravo nad silnici do Mirošova.

Blízkov, sv. od sz. od Velkého

Měřína, Meziříěí:

Almandiu-spessartin (214). červenohnědá iozometrloká zrna v 13pllitu. Cordierit ( 202). Modrofialová prfisvitná zrna s lasturnatým lomem v cordieritických rulách. Limonit (209). Na puklinách sillimanlticko-biotitických pararul. Muskovit (214). Supinkaté agregáty na pukUnAch biotitických rul.

Pyrhotin (198). Zrnité agregAty zarostlé v erlAnu, který tvoři spolu s aplitem vložky v biotitických pararulAch moldanubika. Pyrit (214). Zrnité vtroušeniny v rulAch. Slllimanit ( 614). Sed obílé vláknité a hedvábně lesklé agregáty na plochách S v sillimanitických rulách. Zolslt ( 214). Narfižovělé vláknité, jehličkovité a stébelnaté agregáty v erlánu.

Blížkovice, zsz. od Grešlova Mfta, . jjv. od Moravských Budějovic. Amfibol ( 198). černozelené pa·prsčité stébelnaté agregáty v amfibolitu, tvořlclm pruhy v cordieritických migmatitech pláště třebičského masívu. . Spolu s nim se vyskytuji žily a vložky pégmatitu. Z výchozfi po obou stranách silnice do Ctidružic. . Chlorit (207). Sedozelené lupenité a šupinkaté shluky na puklinách amfibolitu. Kfemen XX (198). Drúzy. prizmatických krystalií na puklinách ruly. OrtU ( 215). Č811n()h!nědá, smolně lesklá zr,na zarostlA v pegmatitu. Ortoklas XX a adulár XX [ 215). Drúzy krystalťl na puklinách amfibolitu. Sillimanit ( 198). Sedobílé vláknité a hedvábně - lesklé agregáty v rule. Titanit X ( 2!5). Světle hnědé obálko vité krystaly zarostlé v amfibolitu. Turmalln X ( 215). černé sloupcovité krystaly i stébelnaté a zrnité agregáty zarostlé v pegmatitu. IUuěiná,

sv. od Zidlochovic, jii. od Brna. ·Kfemen XX (214). Drúzy drobných krystalů běž­

Ortoldas ( 446). Šedobilé štěpné kusy draselného živce v pegmatitu. (446, 224g). Sillimanlt ( 198). šedobílé vláknité a hedvábně lesklé agregáty v rule. .

Bohdalec, záp. od Bobrové, již. od Nového Města na Moravě Albit XX (224g). Drúzy větších šedooflých, m.Isty

navětralých krystalfi v ' pegmatitú. Jednoduché i zdvojčatělé, mnohočatně rýhované krystaly narfistaji na volně vyvinuté a ukončené krystaly záhnědy. Hydroxydy železa zbarvují povrch krystalů do hněda. Stavba hospodářského objektu pro mlstní JZD. Též v trati "U hranic", v sousedstvi rousměrovského katastru. Apatit ( 224g). Až 1 cm velká, světle zelená zrna zarostlá spolu se skorylem v pegmatitu. Kfišť61 ( 224g'). VětM čiré valouny roztroušené volně na poHch v trati "Křiby" u Sklenského rybnlka. Muskovit XX (224g). Drúzy tabulkovitých a hypoparalelně srostlých krystalfi v , pegitlautu, podobné ukáZlkám z ' Bobrůvky. Ze stavby objektu pro mlstnl JZD a v trati -;,U hranic". ·, · Turmalln X (224g). Sloupcovité a ukončené krystaly skorylu v pegmatitu, volné valouny na pollch i stébelnaté a zrnité agregáty v trati "Sejhy" smě­ rem na Hodlškov. Též ze stavby objektu pro JZD a v trati "U hranic".

A. Bohdallce, Jii. od Vyikova, sev. od Buěovic. Limonit (214). Z neogénnich štěrkoplsků na ·jv. okraji obce při silnici do Kozlova ( 214, 224h). Rohovec (214). Konkrece a úlomky z neogénnlch štěrkopísků (214, 224h).

ného tvaru v dutinách rohovce z pleistocénních teraJSových ště.rkopískfi na poHch.

Bludov, ssv. od Zábřehu, jz. od Sumperka. Kaolinit. E. Burka r t (29) jej uvádl jako nejistý. Z kiao]Jj.nlwvaného ·b iotitiokého granodd.Ol'itu šumperského od Bludova jej nově zaznamenává J. Hl obil o v á (88), (29, 88, 224g, 240b).

Bobmvka, s8v. od Velkého Meziříčí, již. od Nového Města na Moravě. Almandin-spessartin ( 224g). Až 2 cm velká čer­ venoh!nědá ZTII1IB. zarostlá v a,plli,tu, který tvoři žHy v biotitických pararulách moldanubika.' Andalusit ( 446). V pegmatitu na kopci "Houper~k ", vých. od ·obce ( 446, 224g). Grafit ( 198). Supinaté agr~gáty v grafitické rule. Sběr AL Křena. Granát ( 198). červenohnědá zrna zarostlá v amfibolitu. Chlorit (198). Modxozelené lupenité ~té shlu)iy v amfibolitu.

Bohdalov, se v. od Měl'ína, jjz. od Žďáru nad Sázavou. Apatit ( 215). Světle zelená zrna zarostlá do pegmatitu v rule_. TurmaHn ( 215). Sloupcovité a neukončené, ve vertikálnim pásmu rýhované krystaly skoryld spolu se zrnitými agregáty z pegmatitu v biotitické .rule. Bohuňov,

sz. od Bystl'ice nad Pernitejnem, Yých. od Nového Města na Moravě,

*'~ Fl~orlt ( 224g). Až 1,5 cm velké, tmavě fialové a

štěpné

agregáty v kalcitové výplni z ruly.

Sběr A. Pulcové. Z vrtů a kutacíc~ rýh Jáchymov-'

ských dolů, n. p., jv. od obce. Vrt čls. Bh-7, hloubka 72-72,5 m. Odtud jsou i dalšl nerosty. Chalkopyrit (224g). Zrnité agregáty spolu s pyrhotinem v rule. JD, vrt čls. 16, hloubka 179 m. Z dvojslldných rul svratecké antiklinAly. Pyrhotln ( 224g). Zrnité vtroušeniny spolu s chalkopyritem v rule. Pyrlt (224g). Zrnité agregáty a mlsty hojné povlaky v biotitické rule. 51

•-

1

'l'arillaUn ( 224g). Stébelnaté a zrnité agregáty skorylu v pegmatitových vložkách v biotitic~é - rule. Bohuňov,

ssz. od Kuaitátu, -ssv. od Olešnice.

Epldot ( 224g). šedozelené krystalické až celistvé polOhy epidotltu v amfibolitu v kamenolomu. Glaukonit. P. T y r o I e r o v á ( 482a) uvádl kvan, tltativ.ni chemickou a spektrálnl analýzu. Malá zrna v ki'ldovém (cenomanském) plskovcl ( 482a, 224g). ; Limonit (202). Celistvý, ze starých sběrt'l uložených ve sblrkách Moravského musea v Brně. · ;

-,,..-.·.

... · ·:

Bohuslavice nad Vlái'f, jz. od Valaiskfch Klobouk, vých. od Slaviěma. Glaukonit (189). Modrozelená zrna uložená v magurském flyšovém plskovct, z kamenolomu po le- vé straně želez. trati k Popovu v trati zvané .,DUy" ·a v "Hájku". ZHnské vrstvy bystrické jednoty (189, 209). Kalcit XX (189). Drúzy krystalt'l nízce klencového typu, omezených plochami tvaru (Oll2l;• dále šedobHý a nažloutlý, štěpný. Mlsty -:taik:é vápenný silntr. IV tPfttlch .,DUy" a v .,Hájku"; na puklinách karpatského plskovce ( 189, 204, 209) . Kfemen (189). Valouny magurských plskovclch a slepenclch i volné valounky a valouny -V horninovém detrltu ( 189, 209). Limonit ( 189). V hroznovitých, bradavčitých a ledvinitých agregátech, kt'lrách a rozpadavých závalcich, nebo zemitý, drobivý a práškový .,železný okr" (189, 209). MaJiganomelan (189). Dendritický, blíže neurče-_ ný na puklinách flyšových sedimentťi v "Dnech" ' (189, 209).

v

.'

A Bohuslavice, sev. od Kyjova, jjz. od

Koryěan.

\

Glaukonit (194). Světle zelená navětralá zrna a rozpadavý jako .,zelená~hUnka". V magurském flyšovém plskovct otevřeném - kamenolomy u nádražf a "Na hradě". Odtud jsou i dalšl ~erosty. Soláňské vrstvy račanské jednotky (194, 209). Chlorit ( 194). Velké tmavozelené šupiny v hrubozrnných pískovcích, přecházejicich misty do slepencfi (194, 209). Kalcit XX (194). Drúzy drobných čočkovitých kle1_1ct'l (OÚ21 na puklirťDch pfskovce a štěpný šedobllý (194, 209). Kfemen (194). Valounky uzavřené ve flyšových sedimentech nebo volné v horninovém detritu (194, 209). Limonit ( 194). Konkrece a závalky z flyšových seaimentt'l nebo jako zemitý a rozpadavý .,železný okr" (194, 209). Manganomelan (194). DendrlUcký, bllže neurče­ ný, na puklinách pfskovce (194, 209). Ortoklás (194). šedobflá až 1h cm velká a na. štěpných plochách perleťově lesklá zrna v pfskovci (1~4. 209).

A Bohuslavice, sv. od Nové IBe, vjv. od

ze. J. K() nt a · (l43) uvádf výsledky mikroskopické. ho studia v polarizačnlm a elektronovém mikroskopu, křivky diferenční termické analýzy a tepel~ né dehydratace, rentgenografickou analýzu a poznámku ke genezi. Soudl, že bohušický nontronit je hydrotermálního pt'lvodu a vznikl nejsplše · - rozkladem některých křemičitanfi za nlzkých teplot, ·Má vysoký obsah železa a souvisí přlmo s výskytem hematitu, který je na ukázce hojně zasto~pen (143, 217). Titanit X ( 198). Hnědé obálkovité krystalky zarostlé v amfibolitu. Turmalln X ( 198). Sloupcovité, neukončené krystaly i stébelnaté a zrnité agregáty skorylu zarostié v pegmatitu. ·

Telěe.

Almandln-speuartln (202).. Cervenohnědá zrna _zarostlá v pegmatitu. :z; kamenolomu na biotitickou _· rulu ve stráni V!Pravo od sUmce k Rozseč!, v trati "Na Marvanových" (též ,;Výhony"). • Biotit ( 202). Většf )upenité shluky v pegmatitu, který tvoři vložky a čočkovité útvary v rulách. z kamenolomu k Rozseč! a v trati "Na piskách". Muskovit (202). Lupenité · a šupinaté shluky v pegmatitu. SiW~anit (202). šedobHé vláknité a hedvábně lésklé agregáty v stllimanitické rule v polnf trati "Na piskách". TurmaUn X (202). Sloupcovitý skoryl zarostlý v pegmatitu. Záhněda (224g). Větší černohnědé čočky, úlomky v pegmatitu a kusy na polfch v trati "Na před­ nich".

A Bohuslávky, sev. od Lipíllka nad ssv. od Dolnlho 0Jezda.

Bohutice, Uv. od Moravského záp. od Pohořelic.

Albit XX (214). Drúzy šedobHý-ch a mnohočamě lamelovaných krystalkll na puklinách pegmatitu brněnské vyvřeliny z opuštěného kamenolomu v le· _ se, zsz. od obce. Gran6t (214). Cervenohnědá zrna zarostlá v granulitu ve valounech roztroušených na polfch. Kfemen XX (214). Drúzy drobný.ch k.rystallll v běž­ né spojce hranolu s oběiJja základnlmi klene! v dutináah rohovce. Z v·alounll rozt,roušených l1l8 pOUch. Manganit ? (202). Na puldlnách bio.titické žuly z brněnské vyvřeliny. Ortoklas.. Prvnl jej uvádí L. Fu r man (1925). Ed. B u r k a r t ( 29) jej uvádí s otaznlkem. Byl potvrzen naJezy -T. Krotl (214). Tvoří rllžové a masově červené štěpné agregáty v biotitlcké žule. Též kusový · šedobHý v pegmatitu brněnské vyvřeliny; z kamenolomu zsz. od obce. Pyrit ( 202). Zrnité vtroušeniny v biotitlcké rule. Rohov~c (~14). Konkrece, úlomky a valouny v rfizných barvách a velikostech ze štěrkoplskt'l na polfch jv. od obce. -

Bečvou,

·

Albit XX ( 215). Drúzy šedobllých; jednoduchých i zdvojčatěných a mnohočatně lamelovaných krystalkt'l na puklinách kulmské droby. Spodní karbon, moravické vrstvy. Ankerit (247). Narfižovělý štěpný v drobě (247, 248, 217). Galenit ( 215). štěpné, olověně šedé a kovově lesklé vtroušeniny se sfalerltem v karbonátových žilkách ve výplni puklin v drobě. Gran6t ( 215). Cervenohnědá zrna v kulmském slepenci. Kalcit (215). SedobHý štěpný v karbonátové výplni v kulmské drobě. Kfemen XX (215). Drúzy sloupcovitých krystalkťi na puklinách droby. Llmouit (215). Na puklinách kulmských sedimentů moravických vrstev. Manganomelan ( 215). Dendritický, blíže neurčený na puklinách droby. Pyrit (215). Zrnité vtroušeniny v kalcitových žilkáoh lila pu:kldllláoh ,lmlmské droby a v nf. Sfalerit ( 215). Cervenohnědé štěpné a silně lesklé vtroušeniny spolu s galenitem; v karbonátových žilkách na puklinách-droby.

i

Bohutfn, .zjz. od Šumperka, sev. od Zábfeha. Covellln ( 213). Indigově medré povlaky na chalkopyritu z opuštěných dolů na měděné rudy v oblasti biotitických rul zábřežské série mezi Bohutlnem a Radomilovem. Prt'lz-k um ložiska v r. 1947 a jeho ukončeni provedl Ceskomoravský rudný prllzkum, n. P:_o závod v,,Rýmařově (CMRP), (213, 214).

Bohuiice, sv. _od Moravských Budějovic, zjz. od Jaroměfic nad · Rokytnou. Amfibol ( 198). Cernozelené, paprsčitě stébelnaté agregáty v amfibolltu. , Biotit ( 198). Na puklinách ruly z cordieritických migmatitů pláště třebíčského masivu. Gran6t ( 198). Cervenohnědá, místy navětTalá zrna zarostlá v rule. Kfemen XX a kf1Jť61 XX (198). Drúzy sloupcovitýc~ krystalkO. na puklinách pegmatitu v rulách. Nontronit (143). Jasně zelent na puklinách cordier1tlcké ruly. Ukázky z Národnlho musea v Pra-

~rumlova,

DeSmfn ( 209). šedo)>llé a nažloutlé, snop k ovité -a paprsčité agregáty spolu s heulanaitem na puklinách migmatitizovaných rul. Stěnový strojně zařízený kamenolom na rulu s žilami aplltu · vých. od obce; na sv.- svahu kopce .,Zbová", kóta 496 ( 209, 210; .434). radiálně

'

-

a

-.rluorit XX (207).Na puJdmách apllitu z ruly, svět­ le 1 tmavě fialové krystalky Q velikosti až 1h cm, v krychlfch a ve spojce kryt;hle s oktaedrem. Plochy krychlf bývajl parketované. Byly t~tké zjištěný penetračni- srostlice podle {1111 a zrnité agregáty ,v rulách. R. S I á d e k ( 434) popisuje fluorit po-

drobněJi il uvádl výsledky optické, -chemické a mikrochemické analýzy (207, 434, /427d). ..

GoethU (207). V pseudomortózách po X pyrttu _ v rule. ~ulandit (209). šedobné 1 nažloutlé, luRenité á na štěpných plochách perleťově lesklé agregáty spolu s desminem na puklinách ruly (209, 210, 434). Chalcedon. J. H. B e r 'n ·a r d (ll) za:bývá .se ve své práci krystlalog,rafif ha.rytu z Bohutma; proměNl 10 velmi drobpýohJeho krystalkt'l. Přd Popisu paragenetlckých poměrt'l uvádk ~Llm'OÍllit a ma·I achit býlvaji · v dutiná-ch pakryty vrstvičkou asi 1 mm S'Uinou, rt'VOřenou šooomodrým chalcedo.nem,-poněkud přÍpomtnajícf chalcedon z lokality .,Trl Vody" u Banské Bystrice na Slovensku" (ll, 213, 214). 1 Kalcit XX (210). štěpný, místy i drúzy drobných nedokonale vyvinutých krystalfi na puklinách ruly (210, 214, 434). Laumontit XX (210). Křldově bHé, dlátkovité a rozsýpavé krystaly ;t šedobllé stéb~l'llaté agregáty_ na pukllná~h ruly (210, 434, 224g). Již v lit. (29'). Manganomelan (214). D._endritický, bez bližšlho určeni, na puklinách ruly. Magnetit X (207). Drobné osmistěny a zrnité. vtroušeniny v rule. Natrollt (209). ŠedobHé vláknité, hedvábně lesklé a radiálně. paprsčité agregáty n~ puklinách ruly ( 209, 210, 434). Pyrlt X (210). Kryc.h le o velikosti 3..:_5 mm zarostlé v rule. Z kamenolomu v obci, vpravo od želez. trati do B!frtoňova ( 210, 214). Sá.d rovec ·(207). Šed-rystaiy [ stébelnaté a zrniJté agregáity Slkorylu zarostlé v .pegma>t!itu z polí sev. od obce. Boraě,

již. od Doubravníka, zsz. od Tišnova.

Galenit (224g). Hrubě štěpný v žilném křemeni z bltešské ortoruly v sérii "vnějšich fylitů" ( olešnická série). Z vrtu Bo-5 v hloubce 94,5 m. Pyrit XX ( 224g). Z grafitických poloh ve vápenci. Narostlý na drúzách krystalil. kalcitu i jako drobné krychle a povlaky na krystalech křemene z vrtu Bo-3 v hloubce 51 m.

sv. od Letovic.

Sldrov~c X (198). ·Volně vyvinuté čočkovité a mlsty naleptané krystaly uloe:ené v mořském téglu (spodnl torton, neogén). Stavba dálnice Vídeň-Vra­ tislav (v době okupace). Sběr J. Ryše.

Boňov,

Apatit X (202). Zelené šestibo>ké sioupcovi'té krystalky a zrnité agregáty v pegmatitových a aplitových žilách v porfyrickém syenitu třebíčského masívu. Z polf nedaleko bývalé ovčárny. Ki'emen XX J202). Drúzy sloupcovitých krystalil. na puklinách pegmatitu. Molybdenit (202). Vzácné šupinkaté agregáty v porfyrickém syenitu. Ortit (198). černohnědá, smolně lesklá zrna zarostlá v aplitových žilách, které proni·kají spolu s pegmatitem porfyrickým syenitem. Z výchozů sev. od obce, po obou stranách silnice do Lipníka. Pyrit (202). Zrnité vtroušeniny v porfyrickém syenitu. Titanit X (202). Hnědé obálkovité krystalky z-arostlé v syenitu. Tremolit (?}, ( 202). šedobílé vláknité a stébelnaté agregáty v syenitu. Podobně jako antofylit (?) uváděný J. U I i č n ý m (1901) nebyl ani tento nerest blíže určován.

Jevíěka,

fylitech svratecké klenby, při jejiclJ. styku se svorovou zónou. Ve středověku se těžilo jako ložisko rud olověno-střibrných. V Borovci se vyskytuje také mladšl meta:somatioké lož·isko s křemennou žilovinou a měděnými rudami, těženými rovněž od stře~ dověku. Kutacl ·práce byly pl.'ovedeny v letech 1915 až 1919, geologický pril.zkum v letech 1957-1961. -/ Rudni ložiska a indicie zrudněnl v olešnické klenbě náležl podle J. Skáce 1 a (1957) jedné rudni provincii mladovariského stáří. Ložisko v Borovci je součásti rudních projevil. v sz. křldle uzávěru olešnické klenby a patří k Štěpánovskému revíru. Vedle Borovce patří k tomuto revíru dále Hor. čepl, švařec, Koroužné a čtyři Dvory. V Borovci pře­ važují žily ložni, méně pak žíly pravé. Jejich mocnost koUsá jak ve směru, tak úklonu. Místy se. r02llllršťují nebo vy~Liňujl (63c, 259a).

ď

i

f·

"1·.··

~~

Aktinolit ( 202). Na puklinách amfibolitu. Prvn1 jej zaznamenává F. A. Kolenati (1854); Ed. B u rka r t ( 29) jej uvádí jako sporný, byl však potvrzen nál~zy P. Chlupáčka. Aragonit XX (224g). Nedokonale vyvinuté jehlicovité krystalky a stébelnaté ·agregáty na puklinách prokřemenělého fylitu. Sběr P. černého, který určil aragonit optickou a spektrální analýzou. t opuštěné štoly "Mír" v příkrém svahu nad levým břehem řeky Svratky. Práce Geologického pril.zkumu, n. p., závodu v Brně (bližší viz švařec). Brochantit XX ( 44). Vzáooý a na Moravě po•prvé zjištěný nerosť našel autor na jaře r. 1960. V r. 1961 našel dalšl ukázku J. Miškovský. Všechny . ukázky, včetně dalších z r. 1962, jsou ve sbirkách Mor. musea v Brně. Nerost určil a podrobně popsal Fr. č ech ( 4~). Brochantit tvoří drúzy drobných, smaragdově zelených, silně lesklých a rýhovaných krystalů v kavernózním žilném křemeni. Jen vzácně dosahují krystalky délky 1 mm. Jsou tab'ulkovité ·podle {100} a silně protažené ve směru ortodiagbnály nebo vertikály. Silné rýhováni l'Ovnoběžné s osriu c postihuje všechny plochy vertikálniho pásma. V tomto pásmu jsou vždy přítomny plochy tvaril. {100}, {210} a {110}. Poslední dvá tvary jsou někdy zastoupeny jen velmi úzkými ploškami. Fr. Čech zkoumal nerosl také opticky a udává zjištěná data. Kvalitativnl spektrální analýza ukázala, že nerost je poměrně čistý. Hlavni složkou je pouze měď. Ostatní prvky: Si, Al, Mo, Ca, Ba; Ti, Pb, Mn, Fe, Ag a Sn byly zjištěny v nepatrném až stopovém množství. Identita brochantitu byla jednoznačně prokázána rentgenovým práškovým . diagramem. Brochantit se vyskytuje spolu s malachitem, na který. zpravidla také naril.stá. Je nerostem oxyďačrií zóny a vznikl za specifických podmlne~. Všechny vzorky brochantitu pocházejí z haldy, která byla navezena po strmé svážné ze štoly "Miru" a uskladněna na protějším pravém břehu · řeky Svratky ( 44, 259a, 224g). Hydrotermální ložisko formace Ag-Pb-Zn je uloženo ·ve vápenclch, které tvoří polohy ve vnějš1cft

**

Covellfn (214). Indigově modré povlaky na chalkopyritU (214, 259a). Epidot ( 202). šedozelené stébelnaté agregáty na· puklinách amfibolitu. Jarosit ( 215). Zlutohnědé povlaky na puklinách žilného křemene. Nebyl blíže určován. Magnetit (202). Ojedinělá zrna a zrnité vtroušeniny v amfibolitu. Ortoklas XX (202). Drúzy šedobÍlých a naril.žově­ lých krystalkň. narostlých na puklinách amfibolitu. Záhněda XX ( 224g). Drúzy krystal tl. prizmatického vzhledu n:a puklinách žilného křemene. Spolu s kalcitem ze štoly Míru.

Borová, obec Letovice, vsv. od

Křetfna.

Kalcit XX (19a). Až lh cm vysoké klence na puklinách epizonálně metamorfovaných amfibolitň. při silnici mezi Skřibem a Borovou (19a, 224g).

Borovina,

ěást mě~ta Třebíče

(záp. Mora\Ta).

Chlorit, prochlorit ( 89). V porfyrickém syenitu masívu otevřeném kamenolomem proti továrně vznikl chlorit přeměnou biotitu v základnl hmotě. DrUhý a odlišný typ tvoři jednotlivě vyvinutá id'iomorfnl i'ndiVIidua uza>vřená v ika•lcdrové hmotě. Na pril.řezu jsou pseudohexagonálně omezená a mají dokonalou bazální štěpnost. Na základě zjištěných optických"""dat řadl jej J. H 1 ob ll ov á k .prochloritu ( 89, 215). třebičského

Kitlcit (89). Druhá nejvlce za~toupená složka ve výplni dutin, jejíž štěpné plochy dosahují až 1 cm. V porfyrickém syenitu v kamenolomu (89, 215). Prehnit ( 89).

Pril.sV'ltný,

světle

zelený, mlsty

slabě nafialovělý, tvoří shluky zrn, bĚtz vyvinutých

krystalkň. v syenitu. Optický charakter je pozltlvnl. Indexy lomu světla dávaji pro Na světlo hodnoty a 1,618, r 1,644 (stanovooo :illllerzt a zaměřeno na hranolovém refraktometru), dvojlom je 0,026. Ně­ která zrna jeví mezi zkřiženými nikoly polysyntetické lamelováni, které se kří~í v pravém úhlu. Zhášení zrn je jednotné, ojediněle slabě undulóznl . (89, 215).

55.

·-

. Z6hnlllda X (89). Hnědý prosviooý, 1 cm dl'OUhý krystal, pronikajlcl do : prehnltu. Z porfyrickěho syanitu třebíčského masivu ( 89, 215) .

. A Borovná, jz. od Telěe, Jlv. od 'MrákoUna. , Arzenopyrit ( 217). Zrnité vtroušeniny v žilném křemeni z c«;>rdieritických rul moldanubika, sz. ad obce z polí u lesa nedaleko kóty 670 "Zdeňkov". Cerusit XX (217) . Drobné šedobflé a silně lesklé krystalky spolu s galenitem z křemenných žil v rulách ná pollch. ,. · Galenit (217). štěpně a olověně šedé agregáty zarostlé v žilném křemeni. Kfemen XX ( 202). Drúzy sloupcovitých krystalkO. na puklinách ruly. Malachit ( 217). Zelené povlaky na puklinách křemene. 1

Pyrit X (217). Drobné krychle a zrnité vtroušeniny v žllném křemeni. Sfalerit (217) Hnědé štěpné a silně lesklé vtroušenlny v křemeni.

Borovnfk, sev. od Velké Bltele, jz. od Zd'árce. Bronzit (198). Zprohýbané lupenité a bronzově agregáty. zarostlé v serpentinitu sv. a jz. od obce, kde větší hadcová- tělesa vystupuji v blotitlckých mlgmatltických ortorulách (bllých rulách gfOhlských). Diopsid (198). šedozelené krátce stébelnaté a zrnité agregáty v serpentinitu. Granit ( 198 J. červenohnědá zrna zarostlá v amfibolitu, který tvoři menši pruh y rulách jjz. od Borovnlku. Chlorit ( 198). Modrozelené šupinka té agregáty na puklinách serpentinitu. Kfemen XX ( 209). Drúzy sloupcovitých krystal kil na 'Pllkli'nách křemence. Magnetit (198). černé unitě a .kovově lesklé ytroušeniny v amfibolitu. Mastek (198). Světle zell~né dl'oblvé parti& v serpentinitu sv. od obce. Pikrollt (198): Na puklinách serpentinitu. Plasma ( 198). Světle zelené celistvé konkrece v serpentinitu. TurmaUn X (198). Sloupcovité krystaly a stébelnaté i zrnité agregáty skorylu zarostlé v pegmatitu v rulách. třpytné

_ ...>"

A Borš\ce u Blatnice, vjv. od Uherského Ostrolin, jv. od ·Uherského Hradiitě. Glaukonit ( 175). Modrozelená, zčásti navět_ralá zrna, uložená v magurském flyšovém plskovcl (bě­ lokarpatská jednotka, střednl až svrchnl eo~én). Glaukonit bývá též nahloučen-do výrazných tmavozelenýCh šmouh. Je to vodnatý aluniosilikát s vy. SO!kým obsahem draslfiku a rpatřl me2.il minerály Hlitické sku);>iny. Z opuštěných kamenolomil na pfsko_vec· sev. od obce a vpravo nad stát. silnicí do Slav-

slE!zsko-ždá_nická jednotka, ždánicko -hustopečské souvrstvi; vnějšl flyš), ( 194, 209). Limonit (194). Závalky ze sprašových hUn a železný okr z flyšových sedimentO. v cihelně ( 194, 209).

kova (bývalý SrncO.v loml, z kameoolomu na jv. konci Boršic, nad levým břehem Boršického potoka (bývalý KrejčiřikO.v lom) a z kamenolomu jv. · od obce, v tra.t i "štěpnice", otevřeném v i.". 1948 (175, 209). . Kalcit XX ( 169). Drúzy krystalii skall:inoedrického a nizce klencového typu, narostlé do puklin v piskovci, štěpný, stébelnatý a rO.zné usazeniny novotvořeného CaC03 (vápenný tuf nebo travertin, s~ntr a lublinit ? ) . Z těchto forem jsou nejzajfmavějšf krápnlky o šiřce až 22 cm a Óélce kolem 10 cm. Jsou to stahtktity, stalagmity a duté tenkostěnné . krápníky ("brčka"), které dosahují tloušťky silně tužky a délky 4 až 8 cm. Na přičném lomu · vykazují krápniky klencovou štěpnost. V, době těž- · by kamene za ok!upace byly krápniky zjištěny v obou kamenolomech, hojněji však v lomu Srncově. Vznjk těchto novotvořených pseudokrasových forem le třeba hledat v roztoclch -bohatých na CaC03, které pronikly z nadložnlch hlinitých vrstev do rozsedlin v kvádrových pfskovclch, kde se z nich uhličitan vápenatý usadil. Podobné výskyty známe i z jiných míst v Bílých Karpatech, např . "Ze Starého Hrozenkova, Štltné nad Vláři a z kopce Hostýna nad Bystřicí p. H. Ve sprašových hlínách v nadloží Krejčii'ikova lomu · objevují se hojně vápencové · konkrece (cicváry). (169, 170, 175, 204, 209.) Kfemen, kflif61 a z6hnlda (175). Valouruky o pří\­ m~ru až 1 cm,· uzavřené v magurských slepencích. Též vyvětralé valounky uložené v detritu těchtb hornin ( 175, 209) . Limonit (175). Konkrece v plskovci a drobivý "železitý okr" .(175, 209). Manganomelan (175). Dendritlr.ký, blíže neurče­ ný, na puklinách flyšových sedimentl\ ( 175, 209) . Pyrlt XX (175). Drúzy drobných krychli, jejich prorostllc, jednotlivá zrna a shluky zrn; porO.znu 'i hustě seskupených a vtroušeniny v piskovci v obou kamenolomech (175, 209).

Boriov, zsz. od Městeěka Trnávky, jz. od Moravské Třebové. ** Jarosit ( 215). Zlutohnědé povlaky na limonitu. Z opuštěných železorudných dolil. . v cenomanských sedimentech. _

Bofetlce, ssv. od Velkých Pavlovic, · vjv. od Hustopeěí. Kalcit ( 196). Konkrece ( cicvary) ve sprašových hHnách. z opuštěných cihelen již. od obce, v tratích "u vlnopy" a "v komárku" (196, 209).

Boskovice, sev. od Blanska, jv. od Letovic. Xylolit ( 215). Fosilní silicifikovaná a botanicky se zachovalou strukturou; z miocénnfch štěrkopísků ze štěrkoven za novým hřbi ­ tovem. neurčená dřeva

Boskovitejn,

záp~

od Jeviiovlc, sz. od Znojma.

Plasma ( 198). Světle zelené konkrece a úlomky v serpentinitu z malého tělesa v biotttických migmatitických ortorulách ( bflých rulách gfHhlský