Keltské oppidum Staré Hradisko 8085037327

Citation preview

ARCHEOLOGICKÉ PAMÁTKY STŘEDNÍ MORAVY Svazek 4

Keltské oppidum Staré Hradisko Miloš Čižmář

P1'edchůdci autora ve výzkumu S tarého Hradiska a Nahoře F Lipka s K. Snětinou před svo u léká rnou ,

tím i spolutVL/rci této publikace. K. Snětina na obrazu O. K ubína, dole J. Bohm (uprostFed) s J. Skuti lem (v levo) aJ. Meduna při nivela ci.

ARCHEOLOGICKÉ PAMÁTKY STŘEDNÍ MORAVY

SVAZEK4

Keltské oppidum Staré Hradisko Miloš Čižmář

Na titulní straně obálky letecký pohled na oppidum od západu. Foto M . Bálek. Na zadní straně obálky bronzová lidská hlavic'Ka, zakončující původně rukojeť meče.

© Miloš Čižmář, 2002 ISBN 80-85037-32-7

1. Úvod Keltové jsou nejstarším historicky doloženým etnikem severně ód Alp, jehož sídla ležela v jihozápadním Německu, východoi Francii a přilehlé části Švýcarska. Z těchto úzenú začali od 5. stol. př . n. I. pos':upně v několika vlnách pronikat do celé západní a střední Evropy. V obd()bí mezi 4. a 2. stol. př. n . I. se keltské kmeny dostaly přes Alpy do Itálie, osídlily její severní úrodné oblasti a kolem r. 387 př. n. I. dobyly dokonce samotný Řím. Po celá dvě století trvaly urputné boje, než se konečně Římanům podařilo Kelty porazit a ovládnout jejich předalpská území . Další proudy keltských váleč ní.kl1 směřovaly od 4. stol. př . n . I. přes Karpatskou kot:línu na Balkán, kde v samém srdci Řecka oblehly r. 279 př. n. I. DelfY a část z nich pronikla dokonce až do Malé Asie. Přesto , že Keltové na dobu několika století obsadili značnou část evropského úzenú od Atlantického oceánu až po Balkán, nedokázali vytvořit vlastní stát a účinně tak čelit tlaku Římanů z jihu a Germán ll ze severu. Kolem poloviny posledtúho století starého letopočtu proto dochází ke zhroucení jejich moci v Evropě . Na svém postupu přinesli Keltové do nově obsazených oblastí kulturu, podle naleziště La Tene ve Švýcarsku nazvanou kulturou laténskou. Laténský styl archeologických památek převládl v druhé polovině posledního tisíciletí před změnou letopočtu ve velké části Evropy a v době svého největšího rozkvětu dokonce přesáhl hranice teritoriálního rozšíření keltských kmemt Svými kontakty s vyspělým středomoř­ ským prostředím přinesli Keltové do tehdy barbarské oblasti severně Alp významné civilizační podněty a bez nadsázky lze říci , že v době laténské probíhal na našem území vrchol pravěkého vývoje. původtú

V době největšího rozkvětu, ve 4.stol. př. n. 1. , obsadili Keltové nejúrodnější části našich zenú. Čechy obýval kmen Bójů, podle něhož nazvali gern1ánští Markomani zemi Boiohaemum (země Bójů). Dalším keltským kmenem, jehož sídla lze hledat na našem území, byli Volkové - Tektoságové, kteří žili pravděpodobně na Moravě .

Z úrodných částí Moravy známe více než 150 pohřebišť a 300 sídlišť, jejichž archeologické odkryvy nám přispívají k osvětlení způsobu života starých Keltů . Výzkumy prokázaly existenci rozsálllých osad i malých usedlostí . Tato skutečnost je ostatně doložena i v "Zápiscích o válce galské" G.J.Caesara, popisujících podrobně život Keltů , kde jsou zmiňovány tři druhy keltských sídlišť - "oppida" (opevněná sídliště) , "vici" (vesnice) a "aedificia privata" (o samotě stojící dvorce) . Nejnápadnějšírn znakem keltské civilizace 2. a 1. století př. n. I. jsou velká opevněná sídelní centra, která nazýváme po vzoru Caesarově oppidy. Tato sídliště výrazně městského charakteru byla zakládána v celé Kelty osídlené Evropě jako centra řemeslné činnosti a dálkového obchodu. Měla patrně i funkci správní a snad 3

i kultovní . Jejich původ je nutno nepochybně hledat v keltských městech severni Itálie a pravděpodobně s odchodem Bójů roku 180 př.n.l. do oblasti sevemě Alp začala být budována i tam. Římané založili tehdy na adriatickém pobřeží klíčové obchodni středisko Aquileiu, odkud směřoval dálkový obchod do středni a severni části Evropy na trasách později tzv. jantarové stezky a středoevropští Keltové pak na jejich průběhu jako důležitá střediska. těchto obchodnich styků zakládali oppida. Z-mer-avského území, kudy jantarová stezka probíha:ta=Merav~ u bránou, známe z oblasti jejího jižniho vyústěni oppidwn na Hostýně a ne ní ani vyloučeno , že tento charakter měla dnes již bohužel zcela zníčená lokalita na Kotouči u Štramberka. Další oppidwn na Moravě , na protilehlém západnim okraji Hané, bylo Staré Hradisko u obce Malého Hradiska, které bylo nejen centrem dálkového obchodu, zvláště s jantarem, nýbrž i značně rozvinuté řemeslné výroby. Jde o jedno z nejlépe prozkownaných oppid nejenom u nás, nýbrž na evropském území vůbec ; díky rozsáltlým plošným výzkwnům si můžeme udělat již velmi reálnou představu o jeho původni podobě i vývoji.

4

2. Popis lokality Keltské oppidum Staré Hradisko se nachází asi l km východně od intravilánu obce Malé Hradisko, v centrální části Dral1anské vrchoviny, v jejím podcelku zvaném Konická vrchovina. Zaujímá prostor na rozsáhlém ostrohu v nadmořské výši 500-540 metrů, mezi dvěma údolími, v kterých protéká na severu potok O kluka a na jihu jeho bezejme1mý pravostraimý přítok , které se spojují pod východním výbě ž­ kem oppida. Sval1y do obou údolí jsou poměrně strmé, až 50°, a lokalita je nad jejich dnem převýšena o 80- 90 metrů . Podloží vnitřního areálu je tvořeno převáž ně prachovitou břidlicí , v menší miře pak drobami . Přibližně trojúhelníkovitá ostrožnaje na západě oddělena širokým sedlem od plochého hr'betu, pomalu stoupajícího k Malému Hradisku. V prostoru lokality je velmi dobře patrný opevňovací systém, jehož zachované valy dosahují výšky 3-6 metrů . Západní, nejlépe přistupná strana ostrožny byla opevněna asi 600 metrů dlouhým valem, probíhajícím přibližně v severojižním smě­ ru. Jižní úsek tohoto přičného valu je zvláště výrazný a byl před ním viditelný asi 15 metrů široký příkop , který byl zemědělským obděláváním zarovnán teprve asi před 30 lety. U vyústění žlebu, jenž směřuje do údolí Okluky, se val zatáčí pravoúhle na severovýchod a probíhá dále v tomto směru asi 250 metrů. Přibližně v polovině je

Plán oppida se

zn ázorn ěním

pnlbe11U

opevn ění

a provedených odkryv1l.

5

přerušen, což by mohlo spolu s terénní konfigurací naznačovat existenci vchodu . V nejsevernější části oppida mě1ú val opět svůj průběh, lonú se v pravém úhlu a směřuje po severním obvodu lokality téměř rovně v délce asi 900 metrů na východ. Tam, na konci ostrožny se pak obrací v ostrém úhlu k jihozápadu a dosahuje po asi 140 metrech přerušení , které je vytvořeno východní bránou. Od ní obvodový val pokračuje dál ve stejném, asi 220 metrů dlouhém směru , kde se však posléze pravoúhle lonú a val ohraníčuje jižní obvod oppida. V této části , v délce asi 320 metrů je doplněn lO metrů širokou terasou, jež se pak obloukovitě stáčí a po 340 metrech dosahuje jihozápadní brány oppida, nacházející se ve vyústě1ú žlebu. Ten spadá do jižního údolí, kde na něho navazuje příčný západní val . Celkem obvodový val měří příbli žně 2770 metrů a ohraničuje plochu o výměře asi 37 ha . Oppidum bylo dále členěno vnitřním opevněním na tří části . V západní části u jižního rohu lokality začíná příčný val , který probíhá asi 90 metrů severozápadním směrem, lmni se a tálme se dále asi 130 metrů na sever. Pak mění opět svůj směr na severovýchod a po asi ll Ometrech končí u vnitřní brány. Severně od ní, směrem k severovýchodu se tálme val v délce asi 210 metrů a přípojuje se k obvodovému valu na severní straně oppida. Vnitřní val o celkové délce asi 540 m dělí oppidum na západní předhradí o ploše 13 ,5 ha a centrální zvýšenou část o rozloze 23 ,5 ha, s nejvyšším nústem lokality, nacházejícím se v nadmořské výšce 541 metrů . Mezi bránou a severním obvodovým valem vybíhající trojúhelníkovitý výběžek je pře­ pažen asi 120 metrů dlouhým valem, čímž je vytvořeno malé, jeden hektar rozsáhlé východní předhradí. Lokalita je zalesněna pouze ve východní části a na severních svazích, vnitřní areál byl do 70. let minulého století zemědělsky obděláván jako pole, poté až do současnosti je zatravněn a využíván jako pastviny.

6

3. Historie

výzkumů

Zájem o Staré Hradisko a jeho nálezy mají již velmi bohatou historii. Na znalost keltského oppida nepřímo ukazuje samotný název obce Malé Hradisko, která se v pramenech poprvé uvádi pod názvem Hradystko již roku 1408. Nejstarší historická zpráva o vlastiú lokalitě ovšem pochází až z počátku 16. století, kdy roku 1519 je v zemských deskách olomouckého kraje uveden zápis: "Ladislav z Boskovic, nejvyšší komonúk markrabství moravského, Jakubovi z Šarova a jeho erbóm kus lesu, kterajž byl k Vícovu, pod Oklikvami po hranice boskovské a po cestu, kterážjde od Lipové k Stínavě, po Črtů Hrádek a horu Kadidlnú a po žleb Řendov až na pole hradiské a po Malochovec po hranice boskovské, ve deky vkládám a vpisuji ." Z této zprávy je zřej mé, že Staré Hradisko bylo nazýváno horou Kadidlnou, jejíž název tak nepřímo dokládá tehdejší znalost nálezůjantant. Roku 1552 předni moravský humanista, olomoucký biskup Dubravius se zmiňuje o nálezech myrhy (jantaru), nalézané "in loco, cui Gradisco nomen ..." (v mi stě, které se nazývá Hradisko). Tuto Dubraviovu zprávu o nálezech myrhy - jantaru opakovala pak řada autorů . V práci brněnského lékaře Tomáše Jordána z Klausenburgu z roku 1580 je uvedeno : "Nebo ty drobty a hrudky kteréž se okolo Prostěgowa na zboží Panuov Ssárowců w Potocých zbijragij s kterýchž k kaděnij zwlásstě pak Kněžij žádostiwij gsau a ge za dosti drahé penijze kupugija za Myrrhu se prodáwagij nic giného negsau než pauhá Pryskyřice" Roku 1579 do českého vydání knihy J. B . Aubana vložil překladatel Jan Mirotický z Mirotic kapitolu, v níž mimo jiné píše: " ... a w prawdě gest se čemu diwiti, že se nacházý na Morawě kadidlo y také mirra ne ta, kteráž z Stromůo yako ginde teče, a zbijrána býwá, ale ta, kteráž se z země wykopáwá a to od dáwna, na gednom toliko mijstě, kterémuž Hradisstko opevnění

říjkagij. "

Výsek z mapy J. IÍ. Komenského z roku 1627 s označením lokality jako .. Hradisko, ubi myrrha effoditur ".

7

Tyto zprávy jednoznačně dokládají na Starém Hradisku záměrné získávání jantaru a jeho prodej do širokého okolí, čizmost, kterou zde po dobu více než 100 let patrně organizovali majitelé lokality - páni ze Šárova (vlastnili Malé Hradisko v letech 1490-1630). Není bez zajímavosti, že při archeologickém výzkumu jsme skutečně v několika připadech zaznamenal i druhotné porušezú laténských objektů s nálezy středověké a časně novověké keramiky. Věhlas tohoto naleziště v písemných pramenech dokonce způsobil , že lokalita se dostala na slavnou mapu Moravy J. Á . Komenského z roku 1627 s označezúm: ,,Hradisco, ubi myrrha effoditur" (Hradisko, kde se nachází myrha) . V počátcích archeologického bádání na Moravě, v osmdesátých letech 19. století zaznamenáváme i první odborný zájem o Staré Hradisko. Spoluzakladatel olomouckého muzea a známý moravský vlastivědný pracoVIúk J. Havelka se o něm zmiňuje : " ... z místa velikého nezbylo stop takořka žádných, jenom místa, kde dmhdy vysoké valy stm1ěly, dosud poznati lze." V tomto období je Staré Hradisko ztotožňová ­ no s nústy, uváděnými na mapě Klaudia Ptolemaía a prVIÚ publikované mincoVIÚ nálezy uvedly lokalitu také do nunúsmatické literatury. Nemůže být přitom pochyb, že při obdělávání polí musely být běžně nalézány i další předměty, kterým však patrně nebyla věnována pozornost. Teprve roku 1897 se o ních znúňuje profesor prostějovské reálky F. Faktor, který númo jiné píše: "Při zorávázú půdy a zkopávání nejvyšší části hradiště přišlo se na zlaté předměty, popelníce a hliněné střepy bohatě ozdobami krášlené. " Zásluhu na prVIúm záměrném shromažďování nálezů ze Starého Hradiska má nesporně J. V Sedláček, dlouholetý správce místní školy v letech 1894--1921, o jehož sbírce, uložené dnes v prostějovském muzeu, píše roku 1908 F. Lipka: " ... není tomu ani ještě rok, co překvapen postál jsem náhodou před skromnou kníhoVIÚčkou venkovské školy na M.Hradisku nad prvýnú bronzy, které sporadicky byly sebrány dětmi po polích". Vlastní podnět k prvním výzkunmým pracím na Starém Hradisku však nepochybně vyšel již o několik let dříve od mistiúho občana F. Kašpárka, který v roce 1946 vzpomínal: "Roku 1904 už mě bylo přes 30 roku tak jsem tam pracoval na poli jsem vykopal žernov a jiné předměty. Po zději jsem měl cestu do Boskovic byl jsem v drogueri p Frant Lipky on se mě ptal jak je zvikem co je u nás nového tak jsem o těch věcech povídal on měl o to zájem a přijel k nám s panem Dr. Snětinou lékařem též z Boskovic." Na základě těchto podnětů se prVIÚch výzkwTmých prací na lokalitě ujala dvojice nadšených vlastivědných pracovníků z Boskovic - jednatel muzejního spolku a lékárník F. Lipka (1863- 1917) a muzejní kustod, lékař K. Snětina (1860- 1942). Začali zde kopat na podzim roku 1907 a od té doby až do roku 1912 se snažili provádět v jarním a podzinmím období výzkumné práce každoročně . Naráželi však na značné finanční potíže a je zřejmé, že kromě subvencí zemského výboru se na zabezpečování výzku mů podíleli i osobně. Celkem prokopali na různých místech

8

I

S TAR E H RADl S J.

~

l '()

9 ~t

~ k\

[_u \

{

'=)

~~

o

'

Výběr sklen ěných a bronzových ozdob ze Starého Hradiska. Nah oře vlevo části skleněných náramků, skleněné perly a závěsek. Nahoře vpravo bronzové závěsky, pod nimi bronzové opaskové zápony, části opasků a nášivky. Ve spodní části bronzové kroužky a náramky.

26

~ .

!

I

I

j

I

1

oJ c

I

f

u

Železn é části zbraní a vybavení jezdců. Vlevo hroty kopí a šípů, dole ostruhy, uprostřed části m eče a p ochev. Po pravé stran ě ideální vzhled m eče s čás tmi nalezenými na Starém Hradisku.

27

Na poměrně vysoké úrovni byla i úroveil stavitelství, nejen při realizaci vlastních staveb, ale patrně i při urbanistickém záměru zástavby oppida -již při jeho vzniku byla totiž vnitřní plocha rozparcelována na jednotlivé dvorce. K budová.Iú nadzenuúch kůlových domů , řemeslných chat a hradeb se používaly dokonalé nástroje a pro spojováni jejich dřevěných částí bylo poměrně často používáno různých druhů železných stavebních ková.Iú . Zabezpečová.Iú příbytků i menších schránek dokládají časté nálezy železných i bronzových klíčů a kování zámků . V inventáři oppida nacházíme velnú často předměty z výbavy domácnosti, sloužící k přípravě a uchovává.Iú potravin - jde o různé železné nástroje a přede­ vším o části keramických nádob různých tvarl'! ; počítat ovšem musíme i s běž ným používá.Iúm nástrojů a nádob vyrobených ze dřeva a proutí. Obyvatelé oppida se samozřejmě zabývali i ruznými druhy jen obtí žně doložitelné domácí výroby výrobou látek, zpracovává.IlÍm kůže a kožešin, výrobou dřevěnýc h a proutěných předmětů a nepochybně i starostí o domácí zvířata a pěstová.Iú plodin v blízkosti oppida či přímo v jeho areálu . Tento každodenní, jistě tvrdý život byl ovšem nepochybně zpestřován různý­ nú druhy her, zábav a náboženskýnú obřady, na něž můžeme usuzovat především ze svědectví antických autoru a pouze sporadicky i podle archeologických nálezů . Ty nám pak samozřejmě vi'!bec nic nevypovídají o rodinném ž ivotě , osobních a citových vztazích, které podmiňovaly či hrály podstatnou úlohu při plození d ětí a následně i jejich výchově, o léčitelství a dalších činnostech, provázejících tehdejší lidi od narození až do smrti. Nezodpovězena dosud zůstává také otázka pohr'bívá.Iú obyvatel oppida. V tomto období totiž středoevropští Keltové své mrtvé spalovali a ukládali patrně do malých jámových hrobů s minimem přídavků, podle určitých indicií z antického i keltského světa by pohřebi ště měla být situována před hlavní brány oppid. Na Starém Hradisku skutečně také bylo při výzkumu v roce 193 5 v prostoru před hlavní bránou do západního předhradí údajně několik malých jamek s kremací a chudou výbavou nalezeno. V tomto prostoru, na polích kultivovaných po staleti, mohou být další hroby pffika.zně nalezeny ovšem již jen stěží.

Oppidum bylo nepochybně i přirozeným středískem celé přilehlé oblasti Hané, takže musíme počítat i s tím, že do jeho areálu několikrát do roka přicházeli i obyvatelé z okolních vesnic při příležitostí trhů či jiných veřejných shromáždění . Bezproblémový chod každodenního života oppida umožiloval, aby část jeho kvalifikovaných obyvatel se mohla věnovat specializované řemeslné výrobě a někteří z nich zajišťovat i obchodní činnost. Byla tak vytvořena vysoká prosperita celé této sídlištní jednotky, která se skutečně v mnohém blížila městským útvarům.

28

7.

Zemědělství

V pozdní době laténské byla přes velký rozvoj dalších různých výrobních stále jistě nejdůležitější zemědělská výroba, přičemž její rostlinné a živočiš­ né složky byly pravděpodobně rovnocenné.

odvětví

Rostlinná výroba Již samotná poloha Starého Hradiska, poměrně ve vysoké nadmořské výši s málo kvalitními půdami a s nepříznivými klimatickými podmínkami naznačuje, že v nejbližším jeho okolí se nacházely pouze zanedbatelně velké plochy, jež by byly vhodné k obdělávání a pěstování kultumích plodin. Lze proto předpokládat , že početné obyvatelstvo Starého Hradiska bylo po této stránce do značné míry závislé na zemědě lské produkci nížilll1ých sídlišť ve svém zázemí, především v úrodných oblastech Hané. Nepřímo nám to dokládá i skutečnost, že v dosud získaném velmi početném materiálu zcela scházejí železné součásti pluhu- radlic a krojidel. Nálezy železných tulejovitých motyk mohly mít i obecnější použití a železné kosy sloužily spíše ke sklizni trávy. Plavením výplní objektů byl při výzkumu oppida získán jeden z největších souborů zuhelnatělých semen (10 325) kulturních plodin z doby laténské vůbec, který nán1 podává infonnace o jejich druhové i početní skladbě. Z obilnin je zde nejvíce zastoupena pšenice, což je situace známá i z jiných keltských oppid, jako z českých Stradonic (52,9 %), Závisti (50,5 %) či bavorského Manchingu (54,5 %) Na Starém Hradisku přitom zcela dominuje pšenice dvouzrnka (95 %), pšenice obecná byla zj ištěna pouze nepatrně (1 %). Podobně převládá pšenice dvouzrnka nad pšenicí obecnou i na 20 km vzdáleném nížinném sídlišti v Bořitově , naopak na Závisti byla zj ištěna nejvíce pšenice obecná. Ne1ú snad proto ani vyloučeno , že obyvatelé moravských sídlišť mohli preferovat pěstování jiného druhu pšenice, než tomu bylo běžně v Čechách. Podstatně méně je na Starém Hradisku zastoupen ječmen (3 ,7 %), podobně jako i v Bořitově (6,6 %). Toto zj ištění je ovšem v příkrém rozporu, alespoi1 pro naše úzenú, s údaji o hlavním podilu ječmene v rostlinné výrobě Kelti'!, obsaženými v písemných pramenech. Jen nepatrně je zastoupeno žito, oves a proso, jejichž výskyt je i na jiných našich lokalitách z pozdní doby laténské velmi malý. Ve skladbě potravy obyvatel Starého Hradiska zaujímaly důležitou roli rovněž luštěniny - hrách, čočka , bob a vikev, přiče mž poslední druh mohl být používán i jako jádrové krmivo pro dobytek. Ve složité zástavbě lokality se dosud nepodařilo identifikovat nadzemní špýchary na uskladnění dováženého obilí, které přitom z některých jiných oppid známy jsou. Také zde zcela postrádá me zásobní jámy, vyskytující se přitom na morav29

~. I

Kamenné žernovy ze S ta rého Hradiska (kresba K. Snétiny), nah oře rekonstrukce celého mlýna, tvořen é h o spodn ím a vrchním kam enem.

ských nížinných sídlištích běžně ; na lokalitě byly patrně kvůli skalnatému podloží používány pro uskladněrú obilí velké hliněné zásobnice. K dalšímu zpracovávání sklizeného zrna obilnin sloužily rotačrú žernovy, jejichž spodní a vrchrú kameny či zlomky z nich byly na oppidu nalezeny ve značném množství.

30

Živočišná výroba Tato složka zemědělské čiru1osti je na Starém Hradisku doložena početnými nálezy zvířecích kostí (více než 1O000 určitelných jedinců) domácích druhů. Z nich největší podíl, podobně jako i v Bořitově či na sídlištích v Podyjí, mají kostni zbytky tura domácího (57,7 %), u něhož navíc již jeho hmotnost určovala prioritu pro jateční účely. Na druhém místě jsou ovšem překvapivě zastoupeny kosti koně (26,8 %), které se na 1úžinných sídlištích vyskytují podstatně méně ; tato skuteč­ nost by mohla dokládat větší míru použití koní obyvateli oppid. Naopak poměrně málo, v porovnání s 11ÍŽÍ.Imýnu sídlišti, byly nalezeny kosti prasete domácího (10,8 %) a drobných přežvýkavců - ovce nebo kozy (4,4 %) . Pouze mi zivě je v osteologickém materiálu zastoupen pes (0,3 %), u něhož je doloženo také konzunmí využití, a kur domácí. U posledně jmenovaného druhu však může být zjištěný stav zkreslen poměrně špatným stavem dochování kostí na lokalitě ; doklady kura domácího i husy domácí jsou na Moravě známy z řady nížinných sídlišť. Všechna domácí zvířata měla samo zřejmě jateČJú význan1, většina však byla chována i z jiných důvodú . Zatímco výraznou část nálezi1prasete domácího tvoří nedospělé kusy do 1,5 roku (nechybí ovšem ani doklady velmi starých samic), skot, ovce a kozy byly poráženy především v dospělém věku. Dllvodje nepochybně nutno spatřovat v mléčné produkci těchto zvířat , u skotu pak i vjeho využití jako tažné síly. K tahu, na oppidu však spíše k jízdě byl používán kůň, pes nepochybně pak k hlídá.Iú, případně i k lovu. Domácí zvířata kromě masa poskytovala i další velmi podstatné složky obživy - vejce, tuky a mléko, z něho ž se vyráběly jako další produkty máslo, tvaroh a sýry. Neméně závažná byla také skutečnost, že domácí zvířata poskytovala i důležité suroviny (kúže, vlna, kosti, rohovina) pro řadu řemeslných činností.

Otevřenou zústává otázka způsobu chovu domácích zvířat, pro který nemáme dosud v archeologických pramenech prúkazné doklady, neboť pro dobu laténskou bezpečně znán1é pozústatky stájí a chlévů na našem úzenú dosud zjištěny nebyly. S chovem drobného zvířectva je třeba počítat přímo v areálu sídliště a u dobytka je nutno předpokládat spíše volný chov stád v prostoru lučních niv potoků, spojený s lesní pastvou, která byla praktikována 11illohde až do počátku 19. století.

Lov a

sběr

Ve vyspělém hospodářském životě laténského období byly lov a sběr san1ovyužívány pouze příležitostně a doplňkově . Podíl kostí divokých zvířat je v celém keltském prostředí naprosto zanedbatelný, což ukazuje i situace zjištěná na Starém Hradisku. Z celkového 11illožství osteologického materiálu tvoří kosti divokých druhú zvířat pouze 0,5%, tedy obdobně málo, jak je to známé i z jiných zřejmě

31

keltských oppid (např. Závist - O, 1 %, Manching- 0,2 %), nebo i z většiny Iúžinných sídlišť. Při úvahách o podilu divokých dmhů zvířat v hospodářském životě obyvatel oppida je ovšem třeba nút na paměti , že údaje o jejich zastoupení jsou nepochybně zkresleny, a to nejen podminkami pro dochování kosti. Divoká zvířata mohla totiž být lovena ve větším měřítku spíše než ke konzumaci i z jiných důvodů (získáváiú parohoviny, kosti, ki'1že, kožešin), takže se jejich kostni pozůstatky v sídlištnim prostředí nemusejí projevovat, neboť ulovená zvířata byla stahována přímo na nústě zabití. Sběrem získávali obyvatelé oppida nejen jeleni paroží, nýbrž i různé dmhy plodin, které nejen konzumovali , ale patrně využívali i pro jejich příznivé léčivé účinky.

32

8. Řemeslná výroba Dlouholeté výzkumy keltského oppida Starého Hradiska vytvořily velmi dobré k posouzení řemeslné výroby. Bylo získáno množství suroviny, výrobního odpadu, technické keramiky, případně kadlubů , nástrojů , polotovarů a výrobků různých řemeslných odvětvi . Bezpečně byla prokázána i některá vlastní výrobní zařízení, polohu dalších lze s jistou pravděpodobností identifikovat podle kumulace výrazných předmětú . Bohaté nálezy vedly již prv1ú výkopce F. Lipku a K. Sněti nu k dosti podrobným úvahám o řemeslné produkci na oppidu, v kterých na základě mez iválečných plošných odkryvů pokračovali J. Bohm aJ. Skutil. Podrobné zpracování staršího nálezového fondu a nové výzk1m1y, doplněné zejména plavením výplní objekru, přinesly ovšem v tomto směm nové dúležité nálezy a infonnace. Obyvatelé oppida se podle svědectví archeologických pramenů věnovali ře­ meslné čiimosti velmi intenzivně . Kromě výrob1úch činností podomáckého charaktem, z nichž řada v archeologických nálezech bohužel není ani doložena a múžemeje pouze předpokládat, byla některá další řemesla bezespom specializovaná a jejich výrobky byly urče ny pro obchod. předpoklady

Železářství

Na Starém Hradisku je železářství doloženo v archeologickém materiálu velkým nmožstvi m stmsky, surovým železem, nářadím k jeho dalšímu zpracovávání, polotovary a především širokým sortimentem výrobků samotných, u nichž lze předpo­ kládat, že naprostá většina z nich byla na oppidu i vyprodukována. Nemúže být tedy pochyb, že kovářství , přesto že dosud nedokážeme v rámci oppida přesně identifikovat jednotlivé dílny, bylo jedno z načně provozováno ve velkém měřítku . S w1ústěním hutnických pecí je nutno logicky počítat u zdrojů suroviny, naopak na oppidu velnú hojně nacházenou stmskuje podle dosud provedených analýz vět­ šinou možno považovat za kovářskou . Do areálu oppida bylo surové železo pravděpodobně alespoň ve své většině dopravováno v podobě poměrně početných železných ingoru, které byly nalezeny na různých nústech lokality. Jsou to čtyřhranné ploché tyčinkovité artefakty o délce do 10 cm, jimž je věnována pozornost především teprve v posledních letech a jsou uváděny i z řady jiných současných lokalit. V této souvislosti lze však upozornit, že již F. Lipka a K. Sněti na výslovně uváděli mezi nálezy ze Starého Hradiska "surový materiál v podobě železných různých hranolú" . Na dmhé straně titíž archeologové konstatovali na oppidu malý výskyt kovář­ ských nástrojů- znali pouze tři kladiva a žádné kleště a ani po následných rozsáhlých výzkumech není v tomto směm situace o nmoho lepší. Je dosud známo osm kladiv, z nichž však menší tvary mohly sloužit i ke zpracování barevných kovů, 33

stejně

jako i jediné dosud nalezené malé kleště. Poměrně početné jsou ovšem nálezy sekáčů, pilníků, průbojniků a výlu1ov),ch lopatek, ve třech exemplářích se dochovaly i protal1ovače drátu. Železářská výroba je ovšem na Starém Hradisku doložena především nálezy velké masy výrobků - různorodým sortimentem nástrojů, zbrani, velkým nmožstvím různých druhů stavebního kování a nepochybně byl zhotovován i drátěný šperk.

Kovo l itectví Základní tepel11é zpracovávání neželezných kovi'I - zlata, stříbra, mědi a cillu na oppidu dokládají kromě bronzových slitků a polotovarů nálezy tygllli.'Ů . Na Starém Hradisku byly prozatím zjištěny tři typy : tyglíky kornoutovitého tvaru, polokulovitého tvaru a malé tyglíky miskovitého tvaru. Spektrální analýzy prokázaly, že první dva typy tyglíků sloužily alespoil ve své většině k odlévá1ú bronzu, naopak třetí miskovitý snad spíše k odléváiú zlata. Tekutý kov byl na oppidu odléván z tyglíkii do otevřených hliněných forem , uzavřených hliněných forem na ztracené jádro a do kamenných kadlubú . Jsou známy tří druhy otevřených hliněných forem na odléváiti mincovních střižků a tyčinkovitých a kotoučových ingotů . Destiček na odlévání mincovních střížkti různých velikostí je ze Starého Hradiska dosud známo již více než 40 , u 31 z nich byly provedeny spektrální analýzy. Ty prokázaly, že v 16 byly zhotovovái1y stříbr­ né a v 15 zlaté 111Íncovní střížky, ve čtyřech případech jsou na destičkách pouhým okem viditelné kapky zlata. Podle velikosti dtilkli lze soudit, že na oppidu byly vyráběny střížky 111Íncí všech velikostí : pro zlaté statéry, jejich třetink)', osmink)' i čtyřiadvacetinky a malé stříbrné ražby. Jde ovšem většinou o zlomky, které neumožňují stanovení tvaru a velikosti destičky a počtu důlkú . Pouze jedl1a destička obdélníkového tvaru s jednou kratší odlomenou stranou a dochovanýnú 12 důlky ukazuje, že kromě velkých destiček o několika desítkách důlků existovaly i destič­ ky veli11Í malé. Hliněné 111Íncoviú destičky pravděpodobně spolu s nálezy bronzových a železných vážek však dokládají pouze výrobu zlatých a stříbrných 111Íncovních střížků, z nichž jeden stříbrný byl na lokalitě také nalezen. Vlastrú ražba mincí je v materiálu ze Starého Hradiska prokázána kromě nálezú ntincí samotných olově­ nou destičkou se zkušebnínú ražbami malých stříbrných 111Íncí s kOJtičkem a vlast11Ín1Í mincoVI1Ín1Í razidly, které jsou veli11Í řídce znáiny i z jiných evropských lokalit. Jednoznačně je jím kromě jednoho neúplného artefaktu nález železného kotouče, do něhož je vložena bronzová vložka- tedy spodní razidlo, určené pravděpodob­ ně k ražbě lícní strany zlaté núnce typu Athéné-Alkis, který je na Starém Hradisku dosud nejpočetněji zastoupen. Z oppida pochází i železné kuželovité horní razidlo a uvádí se ovšem ještě další, pouze železné razidlo, jemuž podobné dlouhé kuželovité předměty z bavorského úzei11Í ze Staffelbergu a Karlsteinu jsou za 111Íncovní

34

~

),..". t)

~·

~~

!\s

{f

I i

•..... , '

'

'

Nálezy ze Starého Hradiska dokumentující výrobu mincí se znázorn ěn ím j ejich ražby. Nah oře čás ti hlin ěných des tiček na odlévání střiž/a/ a zlomky vážek na odvažování drceného kovu,. Dole hlin ěn é kelímky na tavení kovu, spodní část razidla a o lo věná destic'ka na zkušební ražbu.

35

Výběr ražeb velikost.

36

stříbrných

(horní

řada)

a zlatých mincí ze Starého Hradiska. Dvojnásobná

o Kovotepecké nástroje ze Starého Hradiska. Kladívka, vlevo kružítko, a pilník, napravo kovadlinka.

uprostřed klešt ě

horní razidla běžn ě považovány. Výsledkem nústní núncovní výroby je nepochybně většina na lokalitě nalezených mincí. V so u časné době lze dokumentačně podchytit celkem 91 mincí, u nichž kromě tří kusÍ! cizí provenience jde převážně o bójské ražby, a to o 70 zlatých a 18 stříbrných núncí. Formy na bronzové ingoty jsou zhotoveny ze střepli většinou tuhových nádob a byly v nich odlévány ingoty jednak ve tvam tyčinek o délce 7,5 a 10 cm, jednak kotoučové o průměru pohybujícím se mezi 1 až 3 cm. S podobnýnú formami i vla stními odlitky se v Evropě řídce setkáváme v nálezovém materiálu i z jiných laténských lokalit. Nejčastěji byly v době laténské nepochybně používány hlině né formy na ztracené jádro, které se však vzhledem ke svému špatnému dochová tú v archeologickém materiálu nacházejí pouze vzácně a jsou obtížně rozpoznatelné. Lze je sice

37

z moravského úzenú v několika případech uvést již z halštatského období, z doby laténské jsou dosud známy pouze ze Starého Hradiska . Z dilny před bránou do vnitřního areálu pocházejí špatně rekonstruovatelné zlomky formy či spíše více forem, v 1úchž byly odlévány jednak tyčinky zakončené kuli čkou, jednak ploché vodorovně žebrované pásky; oba druhy bronzových odlitkú se ve výplni tohoto objektu také skutečně dochovaly. K výrobě polotovaru, snad opět tyčinek zakončených kuli čkou, sloužila pravděpodobně i další fonna zhotovená ze střepu velké nádoby z hrubého materiálu. Kamenné dvoudílné fom1y byly v době laténské obecně užívány již pouze vzácně a z oppida pocházej í dosud pouze dvě . V jedné, která je částí dvojdílné formy, byly vy ráběny jednoduché kroužky, v dmhé blíže n eurči telné p ředm ěty z dosavadního nálezového materiálu nám zatím neznámé. z ingoru či polotovaru odlitých z forem byly pak zhotovovány ruzné bronzové předměty. Například do hliněných forem nalezených v dílně před bránou do V1Útř­ ního areálu byly odlévány bronzové profilované pásky, z nichž byly pa trně odsekávány jednotlivé tenké tyč inky, dále vykovávány a používány snad pro výrobu spon. Pro tuto kovotepeckou či nno st byly jistě používány nalezená menší kladívka, malé kl eště a malá kovadlinka . Jsou doloženy i části bronzových plechů , tvarovaných stříháním či odsekáváním a k přípravě výroby n'bwrodých bronzových předměru bylo vyu žíváno i kmžítko.

Výroba jantarových

korálů

Staré Hradisko se díl) ' velnú početným nálezú m surového jantam dlouho považovalo především za důl ež ité nústo na trase dálkového obchodu s touto surovinou a až J. Meduna zača l uvažovat o nústní výrobě jantarového šperku. Teprve však plavením objeklli získané početné polotovary, odpad, zmetky i hotové korálky ruzných tvarl! a velikostí jednoznačně prokázaly nústiú zpracovávání jantaru, které se v prostoru západního předl1radí koncentrovalo do tří míst; v každém z nich se podle všeho zhotovovaly poněkud odlišné typy výrobkú. V jednom objektu p řevažovaly korálky malé a nízké, v druhém objektu korálky dlouhé, v třetím pak nízké a větší. Na západním předhradí se pravděpodobn ě vyráběl i typ větších plochých korál ů, jak to dokládají nejenom jejich nálezy, ale především i jejich polotovar. Hrnčířství

Pro naprostou vět š inu velkého nálezového soubom keranúky ze Starého Hradiska (více než 30 000 kusú) je nurno předpokládat mí smí původ . Přímo to dokládají dvě dochované hrnčířské pece vertikáhúho typu, které byly odkryty v úplně prozkoumaném dvorci na západním předhradí . V každé jeho čás ti se nacházela jedna a je pravd ěpodobné , že pracovaly součas ně . V blízkosti jedné z ních byly 38

Výb ěr různých

tvanl keramických nádob z hrubého a jemného materiálu.

39

o Keramická nádoba a

části

9 cm

dvou dalších s hrn čířskými

o

zna čkami

18 cm

na dnech.

pak zjištěny zbytky dalších dvou zničených pecí, což svědčí o tom, že hrnčířská výroba byla v tomto dvorci provozována i ve starší fázi jeho trvání. Vbezprostřediú blízkosti jeho severrúho obvodu také bylo nalezeno větší nmožství grafitové hlíny. Keramika ze Starého Hradiska neni ovšem bohužel zpracována natolik, aby bylo možno spolehlivě odlišit nústni produkci od cizí. Dosud je pouze téměř jisté, že na Starém Hradisku byly vyráběny tuhové nádoby označované na dnech značkami ve tvaru buď rovnoramenného kříže nebo dvou vlnic oddělených rovnou čarou. Kamenická výroba V inventáři oppida se ve větším množství vyskytují tři druhy kamenných před­ brousky, žernovy a břidlicová kolečka . Převažující část brousků (74 %) zhotovených z různých druhů pískovce byla na lokalitu patrně dovážena pravděpodobně buď z oblasti Lysické sníženiny nebo Hostýnských vrchů, či Moravsko-slezských Beskyd. Místního původu jsou pravděpodobně pouze brousky zhotovené z kulmských drob (8 %) a kulmských břidlic (ll%), surovin, vyskytujících se v neJbližším okolí lokality. Horší kvalita použitého materiálu i relativně nižší stupeň opracování ukazují na jejich omezenou, pouze příležitostnou výrobu . Podobný charakter můžeme předpokládat i u pravděpodobně nústní výroby žernovů , zhotovených z méně kvalitních surovin (vápenec a droby - 12,5 % z celkového počtu), které pocházejí z blízkého okolí oppida. Většina žernovů z celkem asi 140 evidovaných a analyzovaných kusů byla totiž dovážena z poměrně vzdálemětů :

40

ných oblasti, například žemovy z fonolitu (46,7 %) ze známého produkčního centra v oblasti východočeské Kunětické hory. Z kamene byla na Starém Hradisku vyráběna ve velkém měřítku hrubě opracovaná plochá břidlicová kolečka o průměru od 2 do lO cm, pro něž materiál byl získáván zcela jistě přímo v areálu oppida. Jejich účel dosud nedovedeme určit, podle mého názoru není vyloučeno , že by mohlo jít o munici do praků . Zdá se ovšem, že tato břidlicová kolečka byla vyráběna jen pro nústní potřebu, neboť mimo Staré Hradisko je znám pouze jediný exemplář z jednoho 1úžinného sídliště na Hané. Rozsáhl á musela být ovšem nústní těžba kamene pro výstavbu cest a zejména hradeb1úch zdí, pro n ěž bylo i kámen nutno alespoň hrubě opracovávat; ten se ve své většině získával patrně v bezprostřední blízkosti, přímo z budovaných opevňovacích příkopli .

Ostatní

řemeslné činnosti

Ve velkém měřítku musíme po čítat i s řemeslným opracováiúm dřeva a s výrobou d řevě nýc h předmětťl . Dokládají to nejenom početné nálezy dřevoobráběcích nástroj tl a obecně předpokládaná znalost soustruhu, nýbrž nepřímo i značná potřeba dovednosti a zkušenosti při výstavbě pomě rně složitých konstrukcí rťlzných typli obydlí a hradeb, a to za použití i ná ročných tesařských technik. Řada dalších výrobních odvětví měla ovšem nepochybně pouze podomácký charakter: výroba tkanin , zpracování kožešin a kliŽí , opracování kostí a parohoviny, košíkářství a pravd ěpodobně i některá dal ší. Otázkou stále zt1stává místní výroba skleněných předměru. Naznačují ji sice nálezy surového skla, řeše1ú však mťlže přinést až provede1ú podrobných přírodo­ vědných analýz. Prezentované doklady jednotlivých výrob1úch činností nejsou samozřejmě vyčerpávající a bude třeba vyčkat soubomého zpracování veškerého nálezového materiálu. Již nYIÚ lze však podat určité infonnace o roznústění řemeslných čilmosti v rámci oppida . Dosavadní výzkumy ukázaly, že podstatriá část jeho zástavby byla tvořena jednotlivými dvorci, z nichž jeden, jak již bylo z núněno , byl v prostom západiúho předhradi i v úplnosti prozkoumán . Právě v jeho areálu byly zj ištěny hrnčířsk é pece, které zde pracovaly po delší časové období, a to nú1úmálně ve dvou fá zích osídlení. Vzhledem k tomu, že poměrně velkými odkryvy na jiných nústech oppida nebyly již další pece zji štěny, je pravděpodobné, že keranúka nebyla vyráběna ve všech dvorcích, nýbrž pouze v několíka , či snad dokonce jen v tomto jediném. To by mohlo podporovat názor o určité specializaci tohoto řemesla . Na druhé straně zcela jistě specializovaná výroba zlatých a stříbrných mincovních střížkl1 nebyla na Starém Hradisku soustředěna na jedno místo. Jejich nálezy se sice na západ1úm předhradí koncentrovaly do prostomjedné zallioubené chaty, 41

o .

.I

·Železné dřevoobráběcí nástroje. Po levé straně část pily, po pravé dláto, uprostřed sekery, dole poříz.

42

kterou by tedy bylo možno považovat za dílnu na jejich výrobu, druhé velké seskupetú, a to opět na výrobu střížků z obou kovů, se ovšem podaňlo objevit v prostoru západně opevněného areálu oppida. Naopak z kompletně prozkoumaného dvorce na západtúm předhradí Starého Hradískajsou známy pouze dva zlomky destiček a olověná destička na zkoušku ražby stříbrných mincí s koníčkem ; z toho lze snad vyvozovat, že v jeho areálu tato výroba provozována nebyla. Je také nápadné, že mi11covní destičky, podobně jako i na některých jiných oppidech, nebyly dosud zjištěny v centrální části Starého Hradiska. Nález destičky v jedné chatě v prostoru před bránou do centrální části oppida ukazuje na možné spojení výroby mincovtúch střížků a bronzových předměn1 v jedné dílně . O tom, kde se odehrávala vlastrú ražba mincí , však nemáme dosud žádné přímé doklady. Podobně na více nústech byl zpracováván i jantar, jehož nálezy jsou znán1y z celého prostoru oppida. Podle nmožství polotovarů a výrobního odpadu lze na západt1ím předhradí předpokládat čtyři dílny na výrobu ri'tzných typl! jantarových korálk-ů .

Kovoliteckou dílnu na zhotovováni bronzových předn1ěruje možno podle nálezl! dosud identifikovat pouze v dílně před bránou do centrální části oppida, je ovšem jisté, že toto jistě specializované výrobtú odvětví bylo provozováno i na jiných nústech lokality. Totéž platí i o kovářské výrobě, nepochybně nejdíHežitěj­ ším řemeslném odvětvi na oppidu. Bližší poznatky o něm však přínese až podrobné shromáždě ní všech jeho archeologických dokladli včetně vyhodt1ocení jejich dislokace. Souhrnně lze však již ny1ú konstatovat, že jednotlivé specializované výrobní činnosti byly na oppidu pravd ěpodobně provozovány ve více dvorcích.

43

9. Obchod Vyspělé poměry keltské společnosti v pozdní době laténské, podmíněné rozvinutou výrobou, poskytovaly velmi dobré předpoklady pro existenci obchodili činnosti , a to jak dálkového, tak i mí struho charakteru. Přirozeným hospodářsJ...')rm zázenúm Starého Hradiska bylo nepochybně území úrodné Hané, jejíž rúžinná sídliště na jedné straně zajišťovala zemědělské produkty pro obživu obyvatel oppida, na straně druhé pak byla odbytištěm výrobkí'1 jeho specializovaných řemeslných činností. Předmětem lokálruho obchodu s blízkým zázenúm byly kromě zemědělských i další produkty, které jsou v archeologických pramenech buď zcela nepostižitelné, nebo se velmi těžko dokládají. Na oppidu musíme počítat například se značnou spotřebou dřevěného uhlí, nutnou pro zabezpečování rozvinuté řemeslné výroby. Velmi dobře lze široké spektrum původu předn1ětů bě žné potřeby pozorovat díky provedeným analýzám výrazně početných nálezů kamenných brouskí'1 a žer-novů . Z bezprostředního okolí oppida pochází pouze malá část brousků (19 %), vyrobených z kulmských drob a kulmské břidlice. Na druhé straně výrobky z glaukonitického pískovce ( 1O%) pocházejí nejspíše až z velmi vzdálené oblasti severovýchodní Moravy či Slezska, jak to nakonec nepřímo dokládá skutečnost, že na současné lokalitě "Požaha" u Nového Jičína představují brousky z tohoto materiálu 86% celkového počtu . Převažující, velmi kvalitlli část brousků byla ovšem vyrobena z křemenného pískovce (64 %) a byla na Staré Hradisko dovážena patrně z oblasti Lysické sniženiny, vzdálené asi 30 km. Také u většiny žernovů z celkem téměř 140 evidovaných a analyzovaných kusi'1 je podle jejich materiálu zřejmé, že obyvatelům oppida záleželo především na jejich kvalitě. Jen několik málo těchto mlýnských kamenů je totiž zhotoveno z nekvalitrúch surovin (vápenec, droba, pískovec), pocházej ících z blízkého okolí lokality. Podstatně početněji se na Starém Hradisku setkáváme s kvalitnějšími žernovy, vyrobenými z arkoz (21 %), pocházejících z asi 30 km vzdálené Boskovické brázdy. Určitý počet mlýnských kamenů byl ovšem dovážen z poměrně vzdálených oblasti, v největším rnnožstvi žernovy z fonolitu (46,7 %) ze známého produkčlliho centra v oblasti východočeské Kunětické hory, vzdáleného asi 80 km. Předmětem dálkového obchodu bylo i menší množství výrobků z dalších, velmi kvalit1úch surovin. žernovy z křemence (14 %) a z křemenného porfyru (1 ,5 %) pocházejí až z vice než 300 km vzdáleného území severozápadních Čech; v prvním případě se jejich výroba mohla realizovat v Černovicích u Chomutova, v druhém případě v prostoru Opárenského údolí u Lovosic, největšího výrobruho místa laténských žernovů v Čechách. Také mlýnské kameny z olivirúckého bazaltu (4 %) jsou pravděpodobně importem až z asi 150 km vzdálené oblasti Burgenlandu.

44

A!/apa míst pzlvodu žem ovzl. které se na Staré Hradisko dostávaly dálkovým obchodem.

Nejvýzna1TI11ěj ší úlohu hrálo Staré Hradisko v dálkovém obchodu; kontrolovalo v něm severojižrú spojnici mezi Baltem a Podw1ajím a dále jižtúm, severoitalským prostředím a spojnici vedoucí západně do oblastí keltského úzenú v Čechách . Obchodními artikly nebyly jen důlež ité suroviny Uantar, zlato, stříbro, měď, cín, sůl , grafit, kožešiny atd .), nýbrž i potraviny a hotové výrobky.

Kontakty sjiž1úm prostředím m ůžeme na moravském úzenú registrovat již od laténského období, je ovšem zřejmé , že v pozdně laténském období byly jedno z načně nejsilnější. Zatímco v dřívěj ších dobách šlo nejspíše pouze o doklady pohybů keltských skupin, v pozdním Iaténu jde zcela jistě o projev orgarúzovaných vzáje1TI11ých obchodních styků. Římskou republikou byly pro to vytvořeny předpoklady ovládnutím Gallie Zaalpské na počátku 2.století a založením města Aquileje v roce 181 př. n.l. , díHežitého výchozího nústa na dálkové obchod1ú trase pozdější tzv. jantarové stezky, probíhající z venétské oblasti východním Příalpím přes Korutany až na naše uzemi a odtud Moravskou branou dále na sever. Založerú Aquileje bylo jednou z nejvýznamnějších událostí pro východiú území středočasně

45

evropského pravěku a toto městské centrwn tvořilo paralelu k mnohem starší západní Massilii v jiŽiú Gallii. Právě v tomto období je v moravském nálezovém fondu patrný silný kontakt se slovinským a dále s adriatickým severoitalským prostředím ; je velmi pravděpo­ dobné, že právě tyto význanmé obchodili styky byly nejdůležitější příčinou vzniku Starého Hradiska. Na oppidu shledáváme výrazné doklady jižruch impom1 a naopak na italské úzenú se dostávaly nepochybně velnú oblíbené jantarové šperky, které byly právě zde z dovážené severské suroviny vy ráběny a odtud v rámci oboustranných obchod1úch styků dále distribuovány do římského republikánského prostředí . Přítomnost kupců na Starém Hradisku je doložena nálezy bronzových pečet­ ruch schránek a v osteologickém materiálu dokonce kostmi osla, na jiných oppidech pak nálezy stilů - rydel na psa1ú a kostěných rámečků voskových psacích tabulek. Obchodiú úlohu oppida na severojižru obchodní trase zdůrazilují i numismatické nálezy. Poslednínú výzh.'ll111y byla získána stříbrná núnce velemského typu, pocházející z Burgenlandu a bronzový římský republikánsh.i denár datovaný do období kolem roku 133 n. I. Přemše1ú tohoto dálkového obchodu v důs l edku z měněné politické situace v jižrum sousedství našich zenú, proniknutí D áků na západ a zhoršeru vztahů s norickým královstvím bylo podle mého názom hlavill příč inou zániku oppida i keltského osídlení Moravy vůbec.

Líc a ntb stří­ brné letradrachmy norického pzlvodu. Dvojnásobná velikost.

Ze severního, tehdy východogermánského prostředí byl na moravské územi dovážen v pozdili době laténské surový jantar baltského původu. Jeho distribuce směřovala dálkovou spojnicí, probíhající jednoz načně Moravskou branou na oppidum Staré Hradisko, kde byl zpracováván a výrobky z něho byly dále distribuovány nejspíše do jižních oblastí. Na kontakty keltského obyvatelstva Moravy se severním germánským světem ukazují ovšem i další nálezy, a to jak z oppida, tak i z ružinných osad; sporadicky se vyskytují zlomky nádob s hraněnýnú okraji, kte-

46

Zlomky importovaných bronzových nádob ze Starého Hradiska s vyobrazením celých tvarů pánve, cedníku a vědra.

47

ré jsou charakteristické pro současnou przeworskou kulturu na polském úzenú, a ruzné

tvary bronzových a železných pásov),ch zápon. Na Starém Hradisku jsou ovšem i typy zápon, mající původ v západogem1ánském prostředi středoněmecké oblasti. Vztah slovinského a severoitalského úzenú s Moravou přesvědčivě dokládá nalézaných nejčastěji právě na Starém Hradisku; jejich púvod nelze ovšem bohužel dosud vždy jednoznačně určit. Některé z nich mají svťij púvod zcela jistě v severoitalské venétské oblasti odtud pocházejí například nálezy bronzových trojkroužkll, košíčkovitého závěsku a bronzových plechú s maskami . Italské provenience jsou i železné prsteny se zlatou folií v lúžku pro gerrunu a pravděpodobně také závěsky v podobě mky s gestem zaťaté pěsti . Z dilen severoitalské oblasti nepochybně pochází také vět ­ šina typú bronzových nádob, opět známých především ze Starého Hradiska a až jihoitalskou provenienci mají zlomky skleněných mielefiorových šál.kl1 a nús . Na moravském úzenújsou ovšem známy i nálezy jednoznačně slovinského původu ­ bronzový závěsek z Postoupek, bronzová motschwilská spona z Pohanska, spona typu Šma.rjeta ze Starého Hradiska a snad i bronzový tordova.ný kroužek s vývalk)' z Bořitova. Kontakt s istrijskou oblastí dokumentují dvě spony typu Picugi ze Starého Hradiska. Velké jantarové perly, bronzové trojlisté nášivky či knoflíky zdobené triskelem mohly být ovšem naopak pravděpodobně vyráběny na Starém Hradisku, nebo v případě ozubených koleček na středočeském oppidu Závist a do jižniho prostře­ di byly odtud dováženy. Dálkové kontakty moravského územi s jižními oblastmi nám kromě výše uvedených dokladú názorně ilustruje také známý hromadný nález, objevený již v roce 1868 nedaleko oppida u Pteni. Většina předmětů- jantarové perly, skleněné perly typu Adria , bronzové kroužky s lidskou postavou uvnitř, bronzové z ávěsky řada předmětů,

o Bronzové závěsky v podobě boty a

48

výběr bronzových kroužků z

hromadného nálezu ze Plení.

v podobě boty a vědrovitý závěsek dokládají spojeni podél východniho okraje Alp se slovinskou oblastí a dále se severoitalským venetským úzenúm. Nechybí ani archeologické doklady kontaktů moravských Keltů s norickým územím v podobě prolamovaných bronzových plechů , a časných noricko-panonských opaskových zápon ze Starého Hradiska a především mincoVJúch nálezů. Kromě výše již znúněné stříbrné tetradracluny typu Velem St. Vid byly v poslednich letech nalezeny další norické mince i na jiných moravských sídlištích doby laténské. V pozdni době laténské se na Moravě ze Starého Hradiska i z jiných lokalit vyskytují též nálezy, ukazující i na řídké kontakty se vzdálenýmijihovýchodnimi, případně východnimi a západtúnu oblastriu Evropy. Ze Starého Hradiska jsou to doklady části bronzových opasků , pocházejících ze skordiské oblasti středního Podunají a objevují se dokonce i nálezy součástí koňských postrojů ze vzdáleněj­ šího dohúho Podw1ají a ze severniho Černomoří . Ty snad mohou souviset s dovozem tráckých kmú do keltského středoevropského prostředí, který je znám z písemných zpráv. Naopakjedna patinová nunce nalezená na Starém Hradisku má pťtvod ve středni Gallii , na úzenú keltského kmene Rémů ; jihogalského pťtvodujsou zde zjištěné bronzové cedtúky i zlomky hliněných vinných amfor. Výrazným způsobem je ovšem možno v moravském nálezovém fondu sledovat spojeni i s úzenúrn Čech . Projevuje se nejvice v keramice, mezi IÚ Ž se poměrně hoj ně objevuje hmbé zboží se struhadlovitě drsněným povrchem, typické pro středočes­ kou a východočeskou oblast, řidčeji pak hmbá keranUka s příměsí muskovitické slídy v materiálu, která je příznačná pro východ1ú Čechy. Na Moravě se s těmito dvěma dmhy keramik]' setkáváme především na lokalitách oblasti přilehlé k Česko­ moravské vysočině , ale vyskytují se poměrně často i na Starém Hradisku. Zde byl dokonce nalezen i celý hthový hrnec se z načkou na dně, který má podle tvam i materiálu jednoznačně středočeskou provenienci. V oblasti severní části Boskovické brázdy a opět i na Starém Hradisku se ovšem vyskytují i keramické tvary z hrubého materiálu, zdobené nepravidelným svislým a šikmým rýhováiúm, jež jsou pří značné až pro úzenú severozápadnich Čech, a to oblast střed.Iúho Poohří. Je ovšem nutno poznamenat, že tyto nádoby se zcela jistě na moravské úzenú dostávaly jako obal při transporhtjiných dovážených produktlt, ne1ú ovšem vyloučeno, že jsou současně i dokladem pohybu českých Keltťt na Moravu území. Právě Staré Hradisko a nakonec i celé středo moravské úzenú je v pozd.I1ě laténském období v lm1otné kultuře velmi příbuzné zejména s východočeskou oblastí a mezi oběma regiony probíhaly jistě velmi čilé vzájemné kontakty. Staré Hradisko se totiž nachází v blízkosti jižniho vyústění spojnice, vedoucí údolím Romže a Nectavy mezi Hanou a Malou Hanou, odkud probíhala dálková cesta dále do východ.Iúch Čech . Odrud byly touto obchodni trasou dopravovány na oppidum výše znúněné mlýnské kameny z Ktmětické Hory a naopak Staré Hradisko opač­ ným směrem zprostředkovávalo transport ji žni ho zboží. Bezprostředně v jižnim vyústě tú této spojnice u Ptení je situováno důležité sídliště, mimo jiné s nálezem římského republikánského asu, a jistě s ní souvisí i již uvedený depot. 49

10. Náboženství Pro poználú duchovrúch představ Keltů sídlících na Starém Hradisku a jeho okolí málne v archeologickém materiálu velnú málo opor. Z pozdně laténského období totiž z celého úzenú na západ od Rýna známe pohřebiště pouze sporadicky a na našem území, s výjimkou hrobů germái1ského charakteru, prakticky vůbec. Muselo to být nepochybně způsobeno zásad.Jú z měnou pohřeb1úho ritu ; již v druhé polovině 3. století totiž středoevropští Keltové zcela přešli od kostrového pohr'bívárú k žárovému, kdy kremace byla spolu se součástnú oděvu , zbra1ú a núlodartt ukládána do větších mělkých jam. V pozdně laténském období pak podle dostupných dokladů došlo k zpřísněni tohoto riht a pohřeb s velmi chudou výbavou ; byl ukládán do malých mělkých jamek z našeho úzenú tomu nasvědčují pozorovái1í ze středočeského oppida Stradonice a především právě ze Starého Hradiska . V průběhu výzkumu z 30. let byly v sondě před jihozápadni brái1ou do západ1úho předhradi zjištěny dva pohřby v mal)1ch jamkách, v nichž kromě lidských kremací . se nacházely pouze zlomky přepálených bronzových a železných před.Jněti'I . Svým charakterem i polohou unústě1ú tento nález zcela odpovídá situaci zj i š těné před 15 lety na hessenském oppidu Heidetrank u Frankfurtu nad Mohanem. Tato poloha pohřebišť nápadně odpovídá ustálenému způsobu pohr'bíválú Římanít u hlavruch cest před městskými branami. Je ovšem zřejmé , že získat bližší poznatky o pohřebnim ritu Keltů v pozdni době laténské bude velmi obtížné až nemožné a v sídlištnim materiálu již nemálne pro osvětleni jejich duchov1úho života k dispozici příliš mnoho podkladů . V tomto hmotném materiálu mán1e k dispozici pouze projevy drobného užitého uměni, objevující se především v prostředí oppid, ale občas i na soudobých sídlištích. Ze Starého Hradiska jsou známy různé formy závěskú , které měly nepochybně funkci amuletů , lidské i zvířecí bronzové plastiky, vzácně i kresby ryté na povrchujemné keramiky : v jednom případě postavy jeřába, v druhém spony s dlouhým vinutím slovinské provenience. Na středoevropských keltských oppidech je doložena i znalost písma, která sem byla zprostředkována patrně kupci; jsou ználny kostěné rálnečky voskových psacích destiček a stily na psa ni. Na Starém Hradisku byly nalezeny bronzové schránky na pečetítka a dokonce malý kotouč ze střepu s vyrytými písmeny. Nálezy cizí, zejménajižni provenience přesvědčivě dokládají, že obyvatelé oppida nežili v žádném případě izolovaně, ale měli čilé kontakty nejen s blízkým okolím, nýbrž i s vyspělým jihoevropským světem . Důležitým druhem pramenů pro poználú náboženských praktik obyvatel oppidajsou nálezy lidských kostí , jichž bylo dosud registrováno celkem deset zlomků , pocházejících většinou z lebky. Na laténských sídlištích jde o jev poměrně častý a byla mu věnována vždy značná pozornost; dosavadní nálezy z moravských sídlišť jsem v nedávné době shromáždil a pokusil se o jejich vyhodnocení. Ojedinělé kosti nelze ovšem přesvědčivě interpretovat a nepochybné je pouze to, že se jedná 50

("

.--·-~

,'--------:,

-~ .·.- .

.

.

.

0(;) ~

®

.

Předm ěty

dokládající duchovní pFedstavy obyvatel oppida. Vlevo n ahoře kost ěná hrací kostka, pod ní bronzová pečetní schránka. Napravo části bronzových zvíFecích plastik, dole čás ti keramických nádob s rytinami spony a jeřába.

o nestandardně uložené pozůstatky části keltské populace, snad přímo obyvatel oppida, jejichž význam mů žeme obecně spatřovat předevš ím v oblasti kultu. Jednoznač n ěji lze naopak interpretovat d ětský pohřeb ve skrčené poloze, uložený v základovém žlabu nadzemní stavby v prostom jednoho dvorce na západnim předhradi . Obdobné d ětské pohr'by nacházíme i na jiných keltských oppidech, na příklad na středočeské Závisti č i bavorském Manchingu a lze je vcelku věro­ hodně považovat za stavebtú obě ti . V životě Keltů hrály náboženské představy, podobně jako u ostatnich soudobých národů, nepochybně velnú významnou roli. Jsme o tom nakonec dobře informovátú z řady starověkých písemných zpráv. Zásadni úlohu ve společnosti měla kněžská vrstva vzdě la ných dmidů a náboženské rituály byly velnú rozmanité; od uctívání jednotlivých božstev v krajillllém prostředí u posvátných stromů a vodních zdrojů až po obřady uskutečňované ve svatynich. Je sice velnú pravděpo51

---

O

50 m

P1td01ys tzv. viereckschanze u Ludéřova.

dobné, že náboženské obřady se odehrávaly přímo v a reálu oppida , ve zjištěných archeologických situacích však pro to žádné doklady nemáme. Nedaleko Starého Hracliska, asi 15 km vzdušnou čaro u , se však nachází výrazný čtyřúhe lníkový valový objekt u Lud éřova , který má řadu znaků , včetně pozústatlci'i šachty, shodných s tzv. keltskými Viereckschanzemi. Tyto objekty jsou velmi po če tné a vyskytují se na rozsá hlém evropském teritoriu od Francie přes Ně mecko až na naše úzenú; nej znánměj ší česká viereckschanze, proslulá nálezem kameru1é plastiky hlavy boha či héroa, se nachází u Mšeckých Žehrovic ve středoníc h Čec hác h . Provedené početné výzkumy ukáza ly podobu těchto kvadratických objekti'1 nejčastěji o rozměrech asi 100 x l 00 metrů se sporaclickou zástavbou uVIútř. V jejich areálech byly často odkrývány kůlové stavby které jsou interpretovány jako chrámy. Kultovní funkce je přisu zována i šachtám či studním, až desítky metri'1 hlubokým, umístěný m vě tš inou v rozích nebo uprostřed vnitřního obvodu opevnění. Přesto , že nejnovějš í výzku my některých těc hto viereckschanzí umo ž ňují je považovat i za dvorce keltské elity, kultovní funkce většiny zústává také pravdě­ podobná a bude třeba v tomto směru posuzovat každou lokalitu inclividuálně podle skutečných archeologických zji štění. V připadě ludéřovského objekt11 , nakonec datovaného do keltského období pouze nepřímo , podle morfologických znaků a snad jeho kartografickým dokladem i vyloučením novověkého pí'ivodu, bude třeba vyčkat archeologického výzkumu.

52

ll. Etnická

přísluš no s t

obyvatel oppida, otázky jeho jména, po čtu obyvatel i jeho zázemí Pod le ná lezů lunotné kultury není třeba nijak pochybovat, že obyvateli oppida i la ténských sí d lišť v úrodných oblastech Moravy byli Keltové. Na moravské území se dostali z Podtmají již v druM polovině 5. století př . n . l. , kdy obsadili nejenom již1ú části země , nýbrž zvl áště podle nejnovějších nálezCi i oblast Hané. Pottze ítzenú Malé Ha11é kolonizovali až v pri'1běhu pmú poloviny 3 .století př. n. 1., tedy ve stupni LT-B2 , a to pravděpodobně z jihu přes Brněnsko a oblast Kuřimska. V pozdně laténském období vykazuje lm1otná kultura obyvatel Starého Hradiska v předmě tech vyrobených z kovi:1 vý raz ně UJúformiÚ rysy pří z načné pro celé středoevropské prostředí , výraz né odlišnosti lze sledovat předevš ím v kera1ruce. Obecně keramika z oppida odpovídá zcela nálezúm ze současných nížim1ých sídli š ť ítzenú Hané a kromě většiny pří značné domácí produkce miižeme u ní sledovat silné ovliV11ě1ú středodočeským prostorem, projevující se zejména přítonmosti výrazné lm1bé keramiky se stmhadlovitým povrchem. Její výskyt, sledovatelný až na úzenú Bratislavy, b)'Vá některými archeology spojován s pohybem Bójú z české kotliny do této oblasti . Ne1újistě náhodou, že právě na Starém Hradisku a v oblasti Ha11é se vyskytuje poměrně často . Jde totiž jistě o logický doklad toho, že spoj1úce centrální části Čech s Moravou probíhala z nejvýchodněji osídleného Litomyšlska do prostoru mezi Městečkem Trnávkou a Chornicí, kde začínalo souvislé osídlení ob lasti Malé Ha11é a kde se tato dálková komunikace větvila jednak směrem do oblasti Malé Ha11é a Lysické sníže1úny, jednak údolím Nectavy a Romže do prostoru Ha11é a na Staré Hradisko. V pozdní době laténské se pak na sídlištích západněji položeného regionu Lysické sní ženiny objevuje také výrazně zdobená keramika, jejíž pt1vod lze sledovat až v oblasti severozápadních Čech a kterou by snad také bylo možno považovat za doklad posunu obyvatelstva. Je ovšem zajímavé, že v materiálu ze Starého Hradiska ji téměř postrádáme. Nelze se ubránit také spekulativnímu pokusu o ztotož nění oppida s některým ze známých obchodtúch středisek, známých z mapy Klaudia Ptolemaia, vytvořené sice v polovině dmhého století našeho letopoč tu , nicméně na podkladě starších cestoVlÚch itineráhl, zaznan1enávajících situace ještě z doby keltského osídle1ú. Staré Hradisko se nachází v prostoru, kudy probíhala trasa tzv. ja11tarové stezky z PodLmají , z Carnunta a Vindobony, směh1jící Moravskou branou k baltskému pobřeží , přičemž na její trase na moravském úzenú se nejčastěji uvažuje o pravdě­ podobném unústě1ú osad Félikia, Meliodunon a Strevinta. Jejich lokalizací se zabývalo nmoho badatelli. Již moravský historik V Bra11dl v roce 1885 vyslovil donměn­ ku, zda se na Starém Hradisku nenacházela Strevinta. E . Šimek, který se u nás

53

nejdůkladněji zab)rval určením míst uváděných na Ptolemaiově mapě, však byl v roce 1958 k tomuto názom zdrženlivý a kladl ji do dnešrú Skalice nad Svitavou. Přehled starších názorů o poloze Strevinty podal v roce 1937 J. Skutil, neodvážil se však sám mčit její unústění. Obecně J. Bohm roku 1946 kriticky konstatoval, že jména výše znúněných osad nelze bezpečně ztotožnit s žádnou lokalitou na našem úzenú. Bližší lokalizace osad uváděných na Ptolemaiově mapě je jistě velmi obtížná až nemožná, přesto však se o její výklad pokouší stále další generace badatelů . Napří­ klad v posled1ú době S. Řehák aR. Květ v roce 1993 zcela odlišně odE. Šimka (a podle mého názom i méně pravděpodobně) výše zmíněné tři osady unúsťovali podstatně západněji , na rakouské a české území . Staré Hradisko pak ztotožrúli s další osadou zvanou Leukaristos. Je zcela jisté, že dalším, sebepodrobněj ším rozborem Ptolemaiovy mapy nemúže být dosaženo ve věci lokalizace v rú uváděných núst spolehlivých závěn'r a že je nutno ve větší núře se snažit využít současných archeologických závěru a vyčkat trpělivě nových. Například se domnívám, že pokud by E. Šimek ve své době znal bořitovské sídliště, ležící vzdušnou čarou asi jen 8 km jižněji od Skalice nad Svitavou, a především jeho výrazný řemeslný a obchodní charakter, lokalizoval by jistě Strevintu tam. Nakonec již i J. Skutil v roce 1937 soudil, že , jedině archeologie může přispět platně k objasněrú těchto lokalizací a identifikací" .

Problematika hustoty osídlerú v době laténské byla sice poměrně často diskutována, je však podle mého soudu pouze velnú obtí ž ně řešitelná a ocitáme se přitom na pokraji pouhých spekulací . Sledová11a byla dosud blíže pouze na úzenúch několika relativně dobře zkownaných regionú. Napřiklad v pozdně laténském období v prostoru Lysické sníženiny bylo podle našich dosavadrúch znalostí současně užívál10 10 sídli šť, tedy jejich hustota by byla 16,6 sídli šť na 100 km 2 Naopak ve velmi dobře prozkownané oblasti pod Pavlovskýnú vrchy v Podyjí se však ukázalo, že v pros tom 12 km 2 se nacházelo v pruběhu pozdní doby laténské dokonce celkem 10 sídlištních lokalit, tedy podstatně vyšší hustota (na 100 km2 asi 83 sídlišť) ; sídliště byla ovšem ve své většině pouze velnú malá. Na jedno z nich by připadalo asi 200 ha, z toho 90 ha orné púdy, obdělávatelné hospodářské zázenú jednoho staršího keltského sídliště z Bíliny odhadovali čeští kolegové na 67-180 ha Přidržíme-li se užívaných teoretických úvah o velikosti typické občiny pravě­ kých zemědělcú, pak na pozdně laténských sídlištích Lysické sníženiny by mohlo žít 60-120, maximálně 250 osob, hustota by tedy byla 1- 2 osoby/km 2 , maximálně 4 osoby. V regionu pod Pavlovskýnú vrchy byla ovšem hustota podstatně větší a pohybovala se mezi 3-6 osob/km 2, maximálně 12,5 osob/km 2, a takovou můžeme patrně předpokládat i v oblasti Hané. Na území na pravém břehu Moravy, vymezeném na jihu vyškovskou bránou a severně Kosířem, především v povodí tekli 54

Romže a Valové, na ploše asi 200 km\ by analogicky mohlo žít 600-1200, maximálně pak 2500 osob. Z jiného pohledu lze uvést, že podle soupisu J. Meduny z roku 1980 je známo z tohoto regionu 93 laténských sídlišť, z nichž minimálně 22 lze datovat do pozdně laténského období; většinu sídlišť ovšem nelze přesněji časově zařadit. Lze ovšem předpokládat, že počet pozdně laténských osad byl zcela jistě podstatně větší , zvláště když počet všech laténských sídlišť se do této doby podstatně zvětšil-v současné době jejich více než 150 a to zdaleka nebude konečný stav. Je pravděpodobné, že jejich púvodní počet mohl být až dvojnásobný a pozdně laténskému období by mohla náležet zcela jistě alespoil třetina. Šlo by tedy asi o 100 sídlišť relativně současných s oppidem a hustota by zde tedy byla asi 50 sídlišť na 100 km 2 Ph pruměmém počtu asi 30-40 obyvatel jedné osady by pak vyplývalo, že na tomto území , které tvohlo nepochybně zázenú oppida žilo asi 3000 až 4000 obyvatel. Tyto hodnoty jsou ovšem podle mého soudu příliš nízké a spíše bych se přikláněl ještě k vyššímu číslu 5000 až 10000 obyvatel. Pokusím se nyní nastínit řešeni otázky počtu obyvatelstva na oppidu Staré Hradisko. Nejprve si ovšem povšimněme tohoto problému na základě současné ­ ho, v úplnosti jediného prozkoumaného sídliště v nedalekém Bořitově. Zde bylo odkryto mimo jiné 14 obdélníkových chat patrně řemeslnického charaktem a tři větší výrobní objekty, phčemž je z řejmé , že musíme počítat nejméně se dvěma stavebními fázemi sídliště. Pokud výrobní objekty mechanicky ro zdělíme do dvou fází , pak múž eme konstatovat, že v nich pracovalo současně miiúmálně 8, zaokrouhleně snad 10 dospělých osob. Pokud bychom pokládali těchto deset osob za představitele maximálně stejného počtu rodin a velikost jedné prúměrné rodiny podle modelu českých badateltl odhadovali na 3-4 osoby, pak lze soudit, že v Bořitově žilo současně 30-40 osob. Na Starém Hradisku byla zástavba tvořena dvorci, z nichž celý byl prozkownán pouze jeden. Nacházelo se v něm 15 zal1loubených řemeslnických chat, ph čemž je pravděpodobné , že tento jejich počet po celou dobu trvání oppida byl přibli žně stejný. Opět bychom tedy došli k počtu 45-60 obyvatel jednoho dvorce. Za před­ pokladu, že zástavba lokality byla phbližně stejně hustá, a s přihlédnutím ke konfiguraci terénu, mohlo být na oppidu unústěno maximálně až 40 podobně velkých dvorcú; pak by mělo Staré Hradisko maximálně asi 2500 obyvatel, spíše méně . Přes značnou spekulativnost těchto úval1 je to odhad patrně reálnější , než údaj J. Bolm1a, který odhadl počet obyvatel oppida na 5000 lidí.

55

12.

Počátek

a konec oppida, jeho význam a postavení

Staré Hradisko je běžně v naší odbomé literah1ře považováno za jedno znejstarších oppid na našem území. Skutečně také podle nálezů chronologicky citlivých spon tzv. motschwilského typu lze počátly- oppida pravděpodobně klást již do první poloviny dmhého století př . n . I. Dlouho se ph tom soudilo, že bylo založeno v poloze v minulosti dosud neosídlené, tedy tzv. na zelené louce; teprve v poslecllúch letech revize nálezi'l ze starších výzkumi'l ukázala, že zde existovalo již osídlení starší. V pruběhu odkryvi'1 z thcátých let zde totiž byla zjištěna výrazná mladohalštatská keranúka, spolu s dalšími současnýnú kovovýnú nálezy prokazující, že osídle1ú lokality je možné datovat již do období 6. století př. n . I. Bohužel však dodnes nemán1e žádi1é infonmce, které by vypovídaly o bližším charakteru tohoto jistě nik1:erak intenzivního osídleru , a1ú zda poloha byla v té době opevněna . Ji ž od založe1ú oppida byla alespoií. na nústech z hlediska obrany nejcitlivěj­ ších, na západním obvodu vybudována prvill hradba a provedena zásadní parcelace dvorcové zástavby. V pn'iběhu jeho asi 100 let dlouhého trvárú docházelo