Franz Kafka a Praha. Literární průvodce [1. Czech edition] 9783899194555, 9783899194586, 9788072533398

Citation preview

FRANZ KAFKA A PRAHA

Juliana Weitlanerová

František Josef I. Život císaře slovem i obrazem Císař František Josef I. vtiskl době svého panování výraznou pečec a sral se posléze ztělesněním starého Rakouska 19. století. Pozvednut na trůn v roce 1848 jako mladý princ, vládl císařství pevnou rukou plných 68 let. Přes četné rány osudu přivedl monarchii k rozkvětu a nakonec k zániku. Smysl svého úřadu spatřoval v ochraně svých národů před jejich politiky. Když roku 1916 zemřel, ztratilo Rakousko-Uhersko jako mnohonárodnostní scác co nejdůležitější, co je drželo pohromadě. V této knize jsou s historickou oscrosá i jistou literární licencí vylíčeny nejtřpytivější dny i nejhořčejší tragédie životního příběhu Františka Josefa. Je co biografie, jejíž největší předností je její stručnost a zároveň výstižnost.

S četnými barevnými vyobrazeními • z

ně mči ny přeložil

FRANZ KAFKA A PRAHA

Pavel Cink • 80 stran • 1S x 21 cm • brožováno se

záložkami• ISBN 978-3-89919-455-5

Juliana Weiclanerová

Marie Terezie Ž ivot císařovny slovem i obrazem

LITERÁRNÍ PRŮVODCE HARALDA 5ALFELLNERA PRAHOU FRANZE KAFKY

Marie Terezie Rakouská - jméno jako concerco grosso, žena jako kantáta z krásy, nádhery a panovnického lesku. Julianě Weiclanerové se podařilo dostat u císařovny audienci a nyní vykresluje její jemně stínovaný portrét, od boje o dědictví po předcích , přes nekonečné války s pruským sokem, Friedrichem Velikým, až k velkému reformnímu dílu pozdějších let. Tady ze stránek vykukuje veselé děvče, tu milující manželka a přísná matka a konečně i prudérní strážkyně mravnosti v černém vdoveckém úboru. Mezi svěclými dny v Schonbrunnu a neradostnými hodinami v Hofburgu nám Marie Terezie vlídně podává ruku jako oslavovaná panovnice, jako bycosc zkoušená osudem, jako milovaná matka vlasci. S četnými barevnými vyobrazeními • z něm činy přeložil Pavel Cink • 120 stran • 15 x 21 cm • brožováno se

záložkami • ISBN 978-3-89919-458-6

Franz Kafka

Venkovský lékař • Drobné povídky Povídky, které napsal Franz Kafka (1883-1924) na Hradčanech, ve Zlaté uličce čp. 22, vyšly pod titulem Venkovský lékař knižně již za jeho života. Kafka ve svých krátkých textech stále znovu evokuje zčásti iracionální, zčásti nevyzpytatelný, vždy však znepokojivý a tísnivý svět, jemuž lze jen stěží uniknout. Jednou vyvolá řetězec nešcastných událostí chybné zazvonění lékařského zvonku, jindy se zjeví jacísi podivní kočovníci, vůči nimž je bezmocný i sám císař. Mluvící šakali nebo stěží definovatelný Odradek unášejí čtenáře do surreálna. Existuje nějaké východisko z tohoto znepokojivého světa? Dveřníkova odpověď v př~bě,hu o usil°','?.é touze „po zákoně" zni: ,,Je co mozne, ale ne ted. S ilustracemi Karla Hrušky • z němčiny přeložil Pavel Cink • 96 stran • 13 x 21 cm • pevná vazba • ISBN 978-80-7253-339-8

VITALIS

ZÁKLADNÍ ŽIVOTOPISNÁ DATA

3. ČERVENCE 1883: Franz Kafka se narodil v Praze jako první dítě obchodníka Hermanna Kafky a jeho ženy Julie, rozené Lowyové. Další dva synové manžel ů Kafkových umírají v raném dětském věku, tři Kafkovy sestry, Gabriele (Elii), Valerie (Valli) a Occilie (Ocela), při­ cházejí na svět v krátkém časovém odstupu. ZÁŘÍ

1889 Až LÉTO 1893: Franz Kafka je žákem německé chlapecké obecné školy v Masné ulici. ZÁŘÍ

1893 Až ČERVENEC 1901: Studium na c. k. Státním gymnáziu s n ě­ meckým vyučovacím jazykem v paláci Kinských na Staroměstském náměstí.

13. ČERVNA 1896: Bar-mikva (obřad, kterým se z židovského chlapce stává nábožensky dospělý muž). KVĚTEN Až ČERVENEC 1901 : Písemná a ústní maturitní zkouška na ně­ meckém státním gymnáziu.

1. ŘÍJNA 1901 : Zahájení studia na c. k.

německé Karlov Praze (nejprve dva týdny chemie, pak přednášky z práva, dějin umění, filozofie a germanistiky, od zimního semestru 1902/03 pak s koneč­ nou platností práva). Ferdinandově univerz itě

23. ŘÍJNA 1902: První setkání s Maxem Brodem; celoživotního přátelství.

počátek

18. ČERVNA 1906: Promoce doktorem práv na Karlo-Ferdinandově univerzitě.

ŘíJEN 1906:

1. ŘÍJNA 1907: Kafka je přijat jako výpomocná síla do soukromého pojišťovacího ústavu ,,Assicurazioni Generali" na Václavském náměstí.

13. SRPNA 1912: Kafka se v bytě rodičů Maxe Broda seznamuje s berlínskou prokuristkou Felicí Bauerovou; 20. září jí píše první dopis.

BŘEZEN

Noc z 22. NA 23. ZÁŘÍ 1912: Kafka během této jediné noci napíše Ortel.

1908: prvních literárních texti'.1 (osmi próz) v časopise Hyperion.

2

PROSINCE

1912:

PROSINEC 1912: Lipské nakladatelství Ernsta Rowohlta

ZIMA 1911/12: Vzniká první verze románu „Nezvěstný" (známého též pod názvem „Amerika").

roční soudní praxe, nejprve u Zemského civilního soudu na Ovocném trhu, po půl roce u Zemského trestního soudu na Karlově náměstí.

Uveřejnění

17. LISTOPADU Až 6. Vzniká Proměna.

pojišťovny.

1. LEDNA 1912: Den vzniku společnosti „Pražská továrna na azbest Hermann & Co.", ve které vlastní Kafka podíl díky vkladu svého otce.

Začátek

Franz Kafka (1906).

30. ČERVENCE 1908: Kafka je jako výpomocný úředník přijat do polostátní „Dělnické úrazové pojišťov­ ny pro Království čes ké v Praze". Během let to dotáhne až na vrchního tajemníka

Max Brod kolem roku 1900.

3

v Praze. I toto zasnoubení je 25. prosince zrušeno.

1922: práce na posledním románu Zámek. Koncem srpna Kafka práci na románu zastavuje. Nedokončené dílo vydá až po Kafkově smrti Max Brod. KONEC LEDNA

Začátek

12./13. SRPNA 1917: Kafka je postižen nočním chrlením krve; konzulrovaný lékař 3. září diagnostikuje ,,zánět plicních hrotů". 22. LEDNA 1919: První setkání s Julií Wohryzkovou během ozdravného pobytu v Želízech. Pravdě­ podobně v září dojde k zasnoubení, které je však po několika týdnech také zrušeno.

1. ČERVENCE 1922 Protože není naděje na brzké uzdravení, podaří se Kafkovi dosáhnout svého penzionování.

1

Cesta do lázeňského města Miiritz u Baltského moře, kde se Kafka setkává s Dorou Diamantovou. Naváže s tímto židovským děvčetem z východu milostný vztah.

LISTOPAD 1919: V Želízech vzniká více než sto stran čítající

Franz Kafka (1917).

vydává Kafkovu první knihu, soubor povídek Rozjímání. 1. ČERVNA 1914: Oficiální zasnoubení s Felicí Bauerovou v Berlíně; poté co se Kafky zmocní pochybnosti, je toto zasnoubení 12. července 1914 v hotelu ,,Askánský dvůr" zase zrušeno.

Sanatorium Dr. Hoffmanna v Kierlingu nedaleko Klosterneuburku.

ČERVENEC 1923:

Dopis otci.

8. DUBNA 1920: Začátek korespondence s Milenou Jesenskou, českou novinářkou žijící ve Vídni. Dopisování s vdanou Češkou se záhy rozvine v milostný vztah. KOLEM

I

24. ZÁŘÍ 1923: Kafka opouští Prahu a stěhuje se společně s Dorou Diamantovou do bytu v Berlíně. 17. BŘEZNA 1924: Poté, co se jeho zdravotní stav

výrazně

ZAČÁTEK ČERVENCE

1917: Druhé zasnoubení s Felicí Bauerovou

4

Milena Jesenská se svým učitelem tenisu (1911).

DUBEN 1924: Tuberkulóza mezitím napadla i hrtan; Kafka teď v zimním oblečení váží pouhých 49 kg.

J

I

3. ČERVNA 1924 Kafka umírá v Kierlingu, do poslední chvíle o něj pečuje jeho milovaná Dora Diamantová a přítel, lékař Robert Klopstock. Tělesná schránka je převezena po železnici do Prahy. Pohřbu na Novém židovském hřbitově v Praze se 11. června kromě pří­ buzných a známých účastní i mnoho ně­ meckých a českých přátel literatury.

1914: práce na Procesu. V lednu 1915 Kafka práce na ještě nedokončeném románu zastaví.

Začátek

1916: Kafka využívá k psaní domek ve Zlaté uličce na Pražském hradě, který si pronajala jeho setra Ottla; vznikají zde mimo jiné povídky, které v dubnu až červnu 1920 vyjdou jako soubor povídek v lipském nakladatelství Kurta Wolffa pod názvem Vesnický lékař.

peltově domě.

19. DUBNA 1924: Po pobytu v sanatoriu Wienerwald v Dolních Rakousích a po pokusu o léčbu na laryngologické klinice prof. Dr. Markuse Hajeka ve Vídni je Kafka přijat do „Sanatoria Dr. Hoffmanna" v Kierlingu u Klosterneuburku.

SRPEN

OD LISTOPADU

zhorší, vrací se Kafka zpátky do Prahy a ně­ kolik týdnů bydlí u svých rodičů v Op-

Dora Diamantová na pasové fotografii (1928).

5

PRAHA FRANZE KAFKY Osvoboďme se od romantické představy, že Praha za Kafkova života byla poklidným provinčním měs­ tečkem rakouského mocnářství. Již dlouho předtím, než Habsburkové v tomto městě nad Vltavou nastoupili svou vládu, vyzařoval kulturní a politický šarm Prahy daleko za hranice země. Hlavní město Čech se několikrát stalo ústředním jevištěm evropských dějin a duchovním centrem kontinentu. Vzhledem k tomu, že leželo na křižovatce důležitých obchodních cest, mělo značný strategický význam: jako most na východ, jímž zůstalo dodnes, právě tak jako kulturní spojovací článek mezi starým Rakouskem a na výsluní se deroucí pruskou metropolí Berlínem. Poté co si Prusko a Rakousko v roce 1866 na bitevním poli u Hradce Králové nově rozdělily své role v budoucí Evropě, byl výsledek s notnou dávkou symboliky zakotven v „Pražském míru". Od svých počátků v 9. století byla Praha hlavním městem českého národa. Praha však vždy měla zvláštní důležitost i jako centrum hospodářsky významného německého obyvatelstva Čech, které obepínalo převážně slovanské jádro vnitřních Čech. Hlavní město tak propojovalo natolik různé kraje, jako byly chudé Krkonoše a průmyslové oblasti severních Čech na jedné a selské Chebsko a poetické Pošumaví Adalberta Stiftera na druhé straně. Přes toto topografické postavení a navzdory své zřetelné a nepřehlédnutelné funkci mostu musela Praha během 18. a 19. století přenechat první housle v politickém a diplomatickém koncertu střední Evropy císařské Vídni. Za Kafkova života se však věci daly znovu do pohybu: prakticky ve všech oblastech života města docházelo k bouřlivému rozvoji, ve starých městských Čtvrtích i na nových předměstích to řádně kvasilo. Počet obyvatel se prudce zvyšoval, město se rychle rozpínalo za své historické hranice.

Znak města Prahy.

Obr. vlevo: Franz Kafka před Oppeltovým domem na Staroměstském náměstí (1922).

7

Obr. dole: Veřejní posluhové (kolem roku 1900).

8

patriciát v lepších Čtvrtích byl konfrontován s neustále narůstajícím českým proletariátem na předměsdch: pražské německé obyvatelstvo, kdysi páteř měšťanstva, které udávalo tón, i městské správy, bylo v 19. století početně vytlačeno na okraj a citelně ztrácelo vliv i politickou moc. Jestliže ještě ve čtyři­ cátých letech existovala v Praze německá většina, pak v době Kafkova narození se majoritní poměry změ­ nily v opak: V roce 1883 žilo ve vnitřní historické Praze podle výsledků sčítání lidu, při němž se poprvé zjišéovalo i to, ke které národnosti se lidé hlásí, na 32 000 pražských Němců a „jenom" 126 000 Čechů. Zahrneme-li však do nich i obyvatelstvo tehdy ještě samostatných obcí Smíchova, Žižkova a dalších budoucích pražských čtvrtí, čítala Praha více než 300 000 česky mluvících obyvatel. Česká společnost obecně prochází v 70. a 80. letech, mimo jiné i v důsledku dovršení průmyslové revoluce, bouřlivým demografickým, politickým, kulturním a ekonomickým rozvojem. Zaznamenává významné úspěchy, k nimž bezesporu patří založení čes­ ké Živnostenské banky v roce 1869, otevření Pražské burzy v roce 1871, ovládnutí měst­ ské správy hlavního města českého království, vybudování reprezentativní národní scény- českého Národního divadla. V letech 1881-1882 dochází k rozdělení pražské univerzity na německou a českou Karlo-Ferdinandovu univerzitu. Počet českých studentů prudce narůstá: jen o třicet let později má česká univerzita více než dva a půl krát více studentů než německá . Na půdě samostatné české univerzity se rychle začíná rozvíjet čes­ ká věda. Svým vystoupením proti pravosti Zelenohorského a Královédvorskéhoro rukopisu na sebe upoutává pozornost skupina kritických vědců soustředěných kolem profesora (tehdy právě jako nového vědního

Česká pouliční tabulka na Valdštejnském náměstí pře­ krývající kdysi dvojjazyčn é z načení a podtrhující nyn ěj ší slovanský ráz m ěsta (kolem roku 1912).

Německý

oboru etablované) sociologie Tomáše G. Masaryka. Mezi nimi jsou i historik Jaroslav Goll a lingvista Jan Gebauer. Česká literatura mílovými kroky dohání evropský vývoj, české malířství dosáhlo v 90. letech Mařákovou krajinářskou školou opět evropské úrovně a o deset let později se již kubistickými díly malířů sdružených ve skupině Osma přímo podílelo na výbojích evropské moderny. V zahraničí slaví významné úspěchy i česká hudba a v české společnosti rychle zapouštějí své kořeny ideje olympismu. Kdesi v hloubi české společnosti však stále doutnalo zklamání z rakousko-uherského vyrovnání v roce 1868, které upevnilo dominanci Němců a Maďarů v habsburské říši. Čechům usilujícím již dlouho o to, aby v rakouské monarchii mohli hrát významnější roli, nepřineslo prakticky nic. Tato frustrace zůstává, vzdor jiným úspěchům, po celou dobu latentním zdrojem, z něhož se napájí přehnaná soutěživost i nevraživost pražských Čechů vůči německým spoluobčanům umocňovaná i odlišným sociálním postavením České většiny. Neboť přese vše tvořili pražští Němci

jen dvě věci jsou obligátní: žádné koketování se slovanstvím a žádné nepřátelství vůči

Židům. Obojí je

podmínkou existence zdejší německé společnosti.

Friedrich Jodl

9

Ráz všedního života určují národnostní symboly: pečeť Německé sekce Zemské kulturní rady pro Království české (kolem roku 1901).

10

stále ještě sebevědomou a hrdou horní vrstvu, převážně majetné, nezřídka bohaté měšťanstvo, které se v nádherných vilách a panských bytech těšilo ze svého materiálního a společenského postavení. Byli to majitelé dolů, ředitelé bank a obchodníci, poslanci Zemského sněmu, továrníci a rektoři univerzit, prokurátoři, vrchní inspektoři a vdovy po c. k. dvorních radech. Tato smetánka měla k dispozici dvě prosperující divadla, univerzitu, technickou vysokou školu, koncertní budovu, půl tuctu gymnázií, několik velmi produktivních nakladatelství, zhruba dvě stě spolků, které našly své útočiště v „Německém domě" na Pří­ kopě a několik deníků, které si našly Čtenáře i mimo region, mezi nimi Bohemii a Deutsches Abendblatt, Montagsblatt aus Bohmen a úřední list vlády Prager Abendblatt, dále Union, což byly české noviny v ně­ meckém jazyce, a hlavně slavný Prager Tagblatt vycházející přes týden po určitou dobu dokonce dvakrát za den. To vše byly relikty kdysi nepopiratelné kulturní dominance, nyní vzdorovitě třímané do výše v moři českých korouhví. Tato „německá Praha", neschopná rozpoznat anachronismus světa svých snů, se oddala pozdnímu, velkou minulostÍ živenému rozkvětu.

A tak většina Němců a Židů nežila ani tak v jakémsi ghettu, jak to někdy bývá formulováno, jako spíše v elitářské věži ze slonoviny s jen minimální sociální adhezí. Grunderská epocha a následky neregulované industrializace se v podobě města projevovaly stále zře­ telněji. Stovky domů se stavební historií sahající čas­ to až do středověku musely teď udělat místo novým stavbám. Technické novinky a modernizační šílenství měnily celé ulice k nepoznání. V listopadu 1885, byla v pražském Podolí uvedena do řádného provozu nová vodárna, nyní bylo možné zásobovat pražské domácnosti pitnou vodou a vybavit je anglickými toaletami. Důvěrně známé studny v pražských ulič­ kách vytesané z kamene nebo vyrobené ze dřeva mizely postupně z obrazu města. Do městských análů se skvostnými stavbami, jež si dodnes zasluhují uznání, zapsala řada architektů: Na Vyšehradě byl v novogotickém slohu přestavěn kostel sv. Petra a Pavla (1885-1887), na horním konci Václavského náměstí byla zbudována impozantní novorenesanční budova Národního muzea (1885-1890), jen několik set metrů dále postavili vídeňští divadelní architekti

Pohled na panoráma Prahy: vlevo Pražský hrad s Hradča n y a chrámem sv. Víra, pod nimi Malá Strana s chrámem sv. Mikuláše, upros třed obrazu Karlův most, vpravo na břehu Vltavy Národní divadlo (kolem roku 1901 ).

Praha člověka nepustí (. . .) Tahle matička má drápy. je třeba se podrobit nebo -. Na dvou koncích bychom ji museli zapálit, na Vyšehradě a na Hradčanech, pak by bylo možné se od ní odpoutat. Franz Kafka Oskaru Pollakovi 20. prosince 1902

11

Obr. dole: Při přílež itosti Jubilejní zemské výstavy v roce 1891 byla na Petříně postavena 60 metrů vysoká petřínská rozhledna. Obr. vpravo: Motiv z :Židovského města: vetešnictví Mojžíše Reacha.

12

Fellner a Helmer budovu Nového německého divadla (1886-1887). V roce 1888 zakoupila obec hradby mezi pražským Novým Městem a Královskými Vinohrady, staré zdivo bylo strženo, rozparcelované pozemky zastavěny, dosud oddělené městské Čtvrti mohly srůst. Na Petřín vedla od roku 1891 pozemní lanová dráha a výletníci teď mohli pohodlně vyjet k vyhlídkové věži, která právě nedávno přibyla do souboru několika stovek pražských věží. A z jejího vrcholku mohl člověk vidět, jak se město proměňu­ je, viděl nové mosty a paláce, nová muzea a pomníky, tu nový Obecní dům, tamhle moderní radnici kamkoli Kafka pohlédl, všude se z pražské půdy obtěžkané dějinami dral na světlo nový život. I na Starém Městě se bouralo, měnilo, stavělo nové. Obzvláště tvrdě postihla euforie z pokroku starou židovskou čtvrt, která se rozkládala za Staroměst­ ským náměstím. Vznešené židovské rodiny, které se dopracovaly blahobytu v obchodu, průmyslu a správě, v ní již nebydlely od chvíle, kdy směly opustit ghetto. Avšak ti, kdo v životě klopýtli, nebo načisto ztroskotali, lidé bez prostředků a chudáci, tu setrvali, mezi děvkami, lumpy a zločineckou sebrankou. Zakouřené putyky, vykřičené bordely, hodinové hotely plné vší: kdo mohl, vyhnul se této pochybné Čtvrti, kde se na jednom Čtverečním kilometru tísnilo více než 1800 obyvatel - téměř třikrát víc než v přilehlých okrscích Starého Města. Kdyby to bylo někde na předměstí, asi by to nikoho nezajímalo, ale uprostřed Starého Města, na nejlepším místě - staré židovské město zkrátka stálo na cenných stavebních pozemcích, a komupak by se chtělo odporovat, když se začalo hovořit o důkladné „asanaci", která chtěla zatnout tipec nepřijatelným hygienickým podmínkám, semeništím nemocí, ba epidemií a nákaz, a pře­ lidněnou chudinskou čtvrt proměnit

v čistou obytnou čtvrt', s moderními nájemními paláci a elegantními secesními domy. I soudobá německá literatura procházela obdobím bouřlivého rozvoje. Mimo Prahu, ve venkovských průmyslových pohraničních oblastech s převa­ žujícím německým osídlením sice čtenáři ještě dávali přednost široké a pestré nabídce sentimentální literatury s domovskou tematikou, ,,Heimatkunst", avšak literární kruhy hlavního města, a zejména básníci sami, již měli jemný sluch pro nové slohové směry. A už se nemluvilo o naturalistické realitě, nýbrž o symbolistech a novoromanticích, o impresionistech a expresionistech - moderna si razila cestu díky různým proměňujícím se formám a atmosféra velkoměsta otevřeného světu jí v tom notně napomáhala. Stejně pestrým dojmem, jako byl nepře­ hledný konglomerát politických a estetických směrů, působili i němečtí spisovatelé, jimiž se to pod Hradčany hemžilo: advokát Friedrich Adler nebo židovský lékař Hugo Salus, pro vše německé zapálený jarmareční zpěvák Oskar Wiener, kosmopolitický

Někde v nás stále ještě

žijí temná zákoutí, tajuplné chodby, slepá okna, špinavé dvory, hlučící hospody a zamčené hostince. Jdeme širokými ulicemi nově postaveného města. Avšak naše kroky a pohledy jsou nejisté. V nitru se chvějeme tak jako ve starých uličkách bídy. Naše srdce ještě nic neví o provedené asanací. Nezdravé staré Židovské město v nás je mnohem skutečnější než hygienické nové město kolem nás. Bdělí kráčíme snem: samí jsouce pouze duchem zašlých časů. Franz Kafka

13

Výstavi š tě

ve Stromovce (kolem roku 1900).

Č isticí souprava pražské tramvajové dráhy (kolem roku 1900).

14

básník Rainer Maria Rilke, zuřivý reportér Egon Erwin Kisch, nekorunovaný král pražské bohémy Paul Leppin a v první řadě autoři Pražského kruhu, kteří našli svůj domov v pražských kavárnách: Franz Werfel, Max Brod, Felix Weltsch, Oskar Baum, Ludwig Winder a - Franz Kafka. V důsledku tohoto kulturního rozkvětu mohla Praha obstát i vedle metropolí jako Paříž, Berlín a Vídeň a díky svému charakteru exotického města dvou národností mezi nimi zaujímala pozoruhodné, specifické místo. Všudypřítomná proměna a civilizační pokrok se samozřejmě neomezovaly na estetické otázky, umění a kulturu, dotýkaly se všech oblastí každodenního života. Obchod, průmysl a technika zažívaly závratný rozmach. Velmi rychle se prosadila telefonie (od roku 1889 již bylo možné dálkově telefonovat do Vídně), elektrárny umožňovaly provozování pří­ strojů nového druhu, stavební úpravy učinily Vltavu splavnou a „elektrika" stejně jako první motorové vozy ohlašovaly od počátku 90. let již nepříliš vzdálenou revoluci v dopravě. Od roku 1891 městem kodrcaly a rachotily první vozy elektrické dráhy. Tato ,,tramway" jezdila z Letné na Jubilejní zemskou výstavu ve Stromovce, později byla její trasa prodloužena

až k Místodržitelskému letohrádku, než byla roku 1900 zase zrušena poté, co se stala nerentabilní. Roku 1894 byly některé části Prahy poprvé osvětleny s pomocí malého agregátu, který vyráběl elektrický proud. V následujícím roce, tedy 1895, pak byla uvedena do provozu první regulérní elektrárna v českých zemích, byla to městská elektrárna na pražském Žižkově. V roce 1899 pak zahájila provoz „ Ústřední elektrická stanice královského hlavního měs ta Prahy" v Holešovicích, kterou společně vybudovalo několik významných průmyslových podniků. Technický pokrok, tak znělo kouzelné slovíčko oné doby, a nové výdobytky techniky byly zaváděny ve stále kratších intervalech a prezentovány v listech, které četla inteligence: V roce 1906 křižovalo měs­ tem již 69 úředně přihlášených kočárů poháněných benzinem, na obzoru se objevily létající stroje, pilotované odvážnými muži do jasných výšin, a v temných předváděcích sálech zprostředkovávaly pohyb1ivé obrázky právě zrozené kinematografie pohled do širého světa. Od roku 1907 existovalo v Praze první stálé kino, biograf Ponrepo v domě „U Modré štiky" na Starém Městě, v Karlově ulici 20 (I-180). Do začátku světové války se jich etablovalo již 39 a Pražané i mohli vybírat ze stále širší nabídky filmů . Člověk

Auromobil Benz na rampě Pražského hradu (1898).

15

sice ještě neviděl o mnoho víc než divadelní představení spoutaná na celuloidovém pásku nebo tradiční varietní programy, a to ještě pouze černobíle PoflC5. Betel Kalaen. Osterrelcb. Tel.749tYill a jen se skromným hudebním doprovodem, ale to nebylo celkovému nadšení nijak na překážku: uchvácen sledoval Kafka a jeho přátelé pohyblivé obrázky v tehdejších „biografech". Jak město rozkvetlo díky požehnáním pokroku! Zdálo se, že všechno je lepší a větší, elegantnější a bohatší. Jistěže, člověk nesměl nahlížet za kulisy, nedívat se ven do dělnických čtvrtí, kde z bídy a roztrpčení vznikala explozivní směs, doutnající oheň sociální nespokojenosti, která se pomocí zákonů a vyhlášek dala jen obtížně kanalizovat. Za Inzerát na western Otroci zlata, který Kafka viděl těžkými závěsy z brokátu se kroutilo hlavami nad v kině Grand Theatre-Bio novými údernými slogany, které zněly: dělnické ,,Elite" (1913). hnutí, všeobecné volební právo, socialismus, odbory, právo na stávku, zkrácení pracovní doby - kampak to všechno asi povede! Po ojedinělých střetech maNěmci a Židé: to bylo tenkrát pro lých rozměrů následovaly záhy stávky a masové demonstrace ve velkém. Jestliže dnes vyšli do ulic českou Prahu zaměstnanci velkopekáren kvůli zkrácení pracovní skoro totéž, a ti i oni, Němci i Židé, doby, pak již nazítří požadovali zvýšení mezd dělníci byli nenáviděni stejně. v prádelnách, sotva byla zlomena stávka smíchovŽidé mluvili německy ských tkalců, již referoval Tagblatt o demonstracích a byli rakouskými na Václavském náměstí za všeobecné volební právo. vlastenci ... Sociální pnutí mělo i zřejmý nacionální charakter tu utlačovaná většina pokrokových Čechů, tam Willy Haas temná reakce, Němci, monarchie, Židé! Zatímco po levé straně ulice na jedné straně stavěli na odiv své Obr. vpravo nahoře: Postejnokroje ve slovanských barvách Sokolové, procháuliční řeč českého sociálzeli se vpravo vzdorně „buršáci", jak byli opovržlivě ního demokrata Františka Soukupa kolem roku 1910. nazýváni nacionálně smýšlející členové německých Kafka slyšel jednu ze Soustudentských spolků, jakým byla například „Gerkupových přednášek v červ­ mania". A mezi nimi téměř bezmocná c. k. policie nu 1912 v Obecním domě .

Brani Tlleatre-Bio „mite"

16

na koních, s obušky a fédrbušem. Tak se v Praze s velkou zarputilostí odehrávaly národnostní konflikty mezi Čechy a Němci, jejichž kořeny sahaly do daleké minulosti. Soužití bylo stále obtížnější, proti snahám nemnoha uvážlivých stála většina, jež o vyrovnání nechtěla nic vědět. Ještě před pře­ lomem století se tato etnická rivalita rozroscla ve skutečnou poziční válku, v níž jen vzácně zaznívala slova umírněnosti a rozumu, na obou stranách přehlušovaná křikem militantních radikálů.

Začátky českého národního obrození na počátku 19. století se ještě opíraly o práce českých učenců, kteří svá díla psali zčásti v německém jazyce a s německou kulturou udržovali důvěr­ ný vztah - připomeňme v této souvislosti například literárního vědce a lingvistu Josefa Dobrovského nebo národně konzervativního historika Františka Palackého. Jak se však situace za ně­ kolik desetiletí změnila! Radikální národní síly se na obou stranách vydaly nesmiřitelným konfrontačním kursem, srážka byla nevyhnutelná. Reakce na jazyková nařízení někdejšího místodržícího v Haliči Kazimíra hraběte Badeniho, kterého roku 1895 císař František Josef pověřil vytvořením „vlády silné ruky", ukázaly, že mezi oběma národními skupinami žijícími v Čechách se už dávno vytratila jakákoli základna pro nalezení společné řeči: Badeni chtěl prosadit nové zákony a navíc vést nedořešená jednání o rozpočtu s maďarskou polovinou říše. Snažil se tedy za cenu různých ústupků uzavřít potřebný hradní mír

Plakát Českoslovanské národopisné výstavy v Praze (1895).

17

Jlrtnbld1dt.

r}f.t~,~

Da, :mJattrltiitb. S'.lonncrJJtaR, bcn 2. s:>ccembcr 1897.

~icn, 2. 1.Dcccmbcr. lltbtr !Urag lít trutt baf 6 ta n b rt cf)t btr T1ňn9t roorbcn. 3u bltftr auéttorbtntlid) fdiorfrn !Dlal!rtnd Hr ln Oritrmid) fd)on langt nid)t mt~r OtRrifim lllorbrn. ~ie !ltflrigtn !lor«angr in !Urnq loffm itbod) bit 21nwmbung bitlti3 9lmrff!t>mitttl3

Zpráva novin Otčina o pražských „prosincových bouřích ", násilných, národnostn ě motivovaných nepokojích, které musely být poclače n y s pomocí stanného práva (1897).

Obr. vpravo: Masové shromáždění 18 000 cvičenců českého tělocvičného spolku Sokol na Staroměstském n áměs tí (1912).

18

XXXVIII

foll>obl btlrtffrnb bit Wuffafiung brr 1,,tgm l!agr alt aud, brr btmnod,fl tin1ufd,IGQtnbtn taltir conitatlct. 0or• Atbobtn 1Dtrbrn. baf, blr '{lofitlon btr btibtn '(la,trlrn rrinrtm,p;• burdJ btn !RtAltrun•rott Wbaro, bnrtr brr trll>ňhntrn 'llarttltn rublg brr ll>tilmn C111tll>idl11ng tni• AtAloffrn, bit Bltlt btf graulnhboltlid>rn 'llrogro'!!_m!f nldJI auf btn 1luAtn _1u !~firn u~b. _in . rntlc!Jd,

se vlna nevole, míra přetekla. To že i Češi museli v oblastech, kde tradičně žili, akceptovat němčin u jako úřední jazyk, nechtěli Němci uznat, poukazujíce na to, že většina Čechů (stejně) umí německy. Vzhledem k tomuto nebezpečnému vývoj i uzavřel jeho císařský a královský apoštolský majestát 28. listopadu 1897 parlament, hrabě Badeni musel abdikovat. Poté sice hlavy na německé straně vychladly, ale ještě před koncem roku se zklamání Čechů vyb ilo v pražských ulicích v tzv. ,,prosincových bouřích " . Bylo vyhlášeno stanné právo a stav anarchie ukonči­ ly až jednotky armády vybavené ostrou municí. Co zůs talo, byla nesmiři telná nenávist. Centrální vídeňské úřady se zoufale snažily dostat situaci pod kontrolu pomocí krizových nařízení, císařství, jako instituce z valné části v národnostním

s Čechy a ukončit dva roky trvající výjimečný stav v Praze vyhlášený necelý měsíc po jeho nástupu do úřadu. Doufal, že díky reformě volebního práva, kterou v červnu 1896 protlačil Říšskou radou, zkrotí v trvalé obstrukci setrvávající „Mladočechy", jejichž frakce zesílila natolik, že se stala nejsilnější politickou silou Čechů. Badeni záhy seznal, že k úspěchu povede pouze vstřícnost ve věci českých jazykových požadavků . Vydal tedy 5. dubna 1897 jazyková nařízení pro korunní zemi Čechy (o tři týdny později též pro Moravu), která vyvolala velmi vášnivé reakce, ba dokonce státní krizi. Podle Badeniho nařízení měly být oba jazyky, češ­ tina i němčina, v úředním styku v zemích Koruny české zrovnoprávněny. V Němci osídlených oblastech zemí Koruny české explodoval tento krok jako bomba, k tomu se přidružilo i to, že německá veřej­ nos t pouze s nevolí sledovala nárůs t českého úřed­ nictva ve veřejné správě. Z Vídně očekávala podporu v národnostních střetech, teď se cítila polským hrabětem zesměšněna, ba co hůř: ponížena. Vzedm ula 19

Rakouský císař a (nekorunovaný) český král František Josef I. v roce 1915.

Ranní vydání Prager Tagblattu oznamuje založení československého státu jako suverénní republiky.

ohledu indiferentní, stálo jako ochrnuté před příkopy, které se rozevíraly mezi jeho národy. Až do posledního okamžiku se dynastie pokoušela stavět mosty, ale lesk mnohonárodnostní monarchie bledl ve srovnání s charismatem unitárního národního státu. Zatímco Češi pranýřovali staré, unavené Rakousko jako žalář národů a malovali je v těch nejtemnějších barvách, sympatie stále rostoucího počtu německých obyvatelů Čech získávala mladá, silná Německá říše: zejména po Badeniho krizi v ní začali spatřovat protiklad ke zeuchřelému rakouskému císařství. Ceši stále více hovořili o svobodě a sebeurčení, o demokratické obnově a nakonec i o obnově české státnosti. Pak přišla světová válka: v materiálových bitvách a ztečích mizely ve smrtelném chrapotu poslední síly starých Rakous, a když Rakousko padlo, nabídla se jedinečná příleži­ tost - a Češi dokázali příznivého okamžiku využít. Tak začala 28 . října 1918 nová éra. Po umírajícím Rakousku následovalo mladé Československo. Milióny Čechů jásaly a hlasy hloučku Pražanů hledících

sklíčeně do budoucnosti nebylo ve všeobecném radostném opojení slyšet: Pražských Němců kupříkla­ du, kteří přes noc ztratili svá místa, jako Kafkovi nadřízení v Dělnické úrazové pojišťovně, nebo pražských Židů, kteří do poslední chvíle stáli loajálně Praha a zase Praha. na straně svého císařské­ je surrealistickou realitou ho ochránce a nyní se báli projevů nepřátelství ze všech Kafkových knih a strany českých národovumocněným půdorysem ců. I císaři věrné české rojeho díla. diny, kterých nakonec asi Hugo Siebenschein byla jen malá menšina, zjistily, že se přes noc ocitly na špatné straně. Na místo shrbeného císaře a jeho neúspěšného následníka nastoupil sebevědo­ mý Tomáš G. Masaryk. Z jednoho dne na druhý se z Kafkovy staré Prahy stalo moderní hlavní město nového česko­ slovenského státu, ponořené do záplavy červeno-modro-bílých vlajek.

Dlena.... 29, Oktof>er 1911

Nr. 251.

tie firriiJtuno bes tfdJedJoffolDolifdJen Stootes. První československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk (1931).

20

21

ZAČÁTKY RODINY KAFKOVÝCH V PRAZE Když se židovskému obchodníkovi s galanterním zbožím Hermannu Kafkovi rok po svatbě narodil synek, musela to být radost převeliká - přinejmenším to byl pokračovatel rodu, jenž sliboval, že jednoho dne vstoupí do jeho šlépějí. Hermann byl sice úplně na začátku své cesty, ale výhybky na této cestě již byly nastaveny: z českého venkova, z vesnice Osek v jižních Čechách, kde se roku 1852 narodil v nuzné chalupě do rodiny židovského řezníka a kde prožil své dět­ ství, přišel do Prahy, do tohoto opěvaného města nad Vltavou. V hlavním městě to mohl šikovný a praktický chlapík jako on, který měl vojenskou službu už za sebou a práce se neštítil, někam dotáhnout! Hermann Kafka si tedy v Celetné ulici, a poté na dobrém místě, v jedné z budov na severní straně Staroměstského náměs tí, otevřel krám s galanterií a drobným střižním a módním zbožím. Rodiče Hermanna Kafky podle všeho mluvili ně­ mecky, ale on sám se jako kluk zřejmě naučil česky, což bylo pro obchodníka v jazykově smíšených Če­ chách zcela samozřejmé, a i v Praze to bylo užitečné. Od útlého dětství musel Hermann Kafka pomáhat a pracovat, byl tedy na těžkou práci zvyklý. Přesto nikdy nezapomněl na drsné chvíle svého mládí, kdy musel za vedra i chladu časně zrána s vozíkem z domu ven za zákazníky svého otce roztroušenými po celém kraji. I hlad býval častým hostem v malém baráčku se střechou krytou slaměnými došky. To Kafkova matka Julie to asi měla v mládí lehčí. Její otec, bývalý majitel pivovaru z Poděbrad, nebyl sice zrovna bohatý, ale rodina měla své živobytí a netrpěla žádným nedostatkem. Když Juliin otec v roce 1877 svůj pivovar se ziskem prodal, odstěhoval

Hermann Kafka kolem roku 1885 .

Obchod galanterním zbožím H ermanna Kafky v paláci Kinských s pravděpo­ dobn ě původním zařízením

(kolem roku 1946).

23

--·

se s celou rodinou do Prahy. Dcera rostla, až dosáhla věku ~ ' ' na vdávání a byla svěřena do ; ~ I VELKOZÁVOD GI\LI\NTERNIM, KRI\TK'ÍM : péče šatchena, tedy židovskéL ~ ~ I\ STI\VKOV'ÍM ZBOllM ho zprostředkovatele sňatků. I Továrnl sklad A ten, jak se zdá, vytáhl z taI praVých moravských i;.~ř-ě" ,L ětL.ě, ,. i::: P'AP'l!{ í ::::: ·-.J íc) I I'\ 1 lónu Hermanna Kafku. Ov1 šem i Julie musela v mládí I ~ trikového zboží . r rel i.. rJel •J vést domácnost a starat se Celetn.á ulice 3. ~ : ' ..J. ,tukilll ,ritt. • I o mladší děti, jež zanechala její časně zesnulá matka. eJ \9 Z tohoto důvodu jí nepřipadlo zatěžko stát manželovi po boku. Na malého Franze, s nímž slehla 3. červen­ Obchodní vizitka Hermanna Kafky (před rokem ce 1883, však dávala pozor služebná nebo kojná, ani 1906). na kojení neměla Julie Kafková zřejmě čas, neboť rodiče se jen ztěžka - i když nakonec úspěšně - probojovávali tvrdými prvními roky fungování svého obchodu. Přestože o personál nebylo v domě nouze, o nějaké poklidné rodinné idylce nemohlo být ani řeči. Rodiče vídali chlapce jen po čas jídla a večer, Franz Kafka v útlém dětství (zhruba 1884). když už byli příliš unaveni na to, aby si s ním hráli, předčítali mu a vyprávěli mu příběhy. Zbývající síly stači­ ly ještě tak na partičku francefusu, jednoduché karetní hry, k níž manželé Kafkovi usedali ke stolu po vykonané práci. Kromě povinností v obchodě měli Kafkovi plné ruce práce s tím, jak najít pro stále více se rozrůstající rodinu vhodný byt. V květnu 1885, chlapci v té době nebyly ještě ani dva roky, se přestěho­ vali do bytu na Václavském náměstí č. 56 (Il-802), paní Kafkové při stěhování již =-~

_,., ,.,_

1--

. . .. .

lu ! i!•

~Ý~·r:r!':~~

~

-

24

I.,

o

•

•

o

o

~

patrně

pomáhala mladá katolická služebná jménem Františka. Již v prosinci téhož roku pak vidíme Kafkovy znovu, jak balí svou domácnost a stěhují se do nového. V tomto bytě, v Dušní ulici 27 (V-187) bydleli zase jen několik měsíců, v létě 1887 následovalo další stěhování, tentokrát do Mikulášské ul. 14 (I-936), a o rok později znovu o několik set metrů dál do Celetné 2 (1-553). V červenci 1889 se rodina konečně usadila mezi Staroměstskou radnicí a Malým náměstím (I-3) v bezprostřed­ ním sousedství Staroměstské radnice a našla tak alespoň na tři roky klid v poněkud prostornějším

Juli e Kafková kolem roku 1886.

bytě.

I když mladá rodina určitě neměla nějaké závratné množství domácího náčiní a zařízení domácnosti, které musela stěhovat z jednoho místa na další, přece jen muselo Rodiče, kteří od svých dětí být toto časté stěhování na obočekávají vděčnost (jsou tíž, a navíc bylo spojeno s formalitami, starostmi a spoustou i takoví, kteří ji vyžadují), pochůzek. K tomu byla Franjsou jako lichváři, kteří rádi zova matka ještě dvakrát v poriskují kapitál, jen aby se jim žehnaném stavu a darovala, jen tak jakoby mimochodem, život dostalo úroků v postačující ,v• dvěma synům. Byl to však krátvysz. ký život: první bratr, Georg, Kafkův deníkový záznam z 12.lisropadu 1914. narozený 11. září 1885, zemřel 15. prosince 1886 na tehdy obávané spalničky, a druhý bratr, Heinrich, narozený 27. září 1887, zemřel ještě jako kojenec na následky meningitidy. Bylo zapotře­ bí jisté robustnosti, aby se člověk přenesl přes všechny tyto rány osudu a věnoval se dále cílevědomě

25

KAFKŮV PRAŽSKÝ ITINERÁŘ

STAROMĚSTSKÉ NÁMĚSTÍ

Na nejdůležitější místa a zastávky Kafkova pražského života se nejlépe dostaneme ze starého „rynku", dnešního Staroměstského náměstí v srdci Starého Města Pražského: Střed města je zároveň centrem světa, v němž Kafka žil. K místům pojícím se s Kafkou, která jsou tu koncentrována na malé ploše, patří Kafkův rodný dům, Sixtův dům, v němž mladá rodina s malým chlapcem po několik m ěsíců bydlela, dům „U Minuty" a palác Kinských, kde se nacházelo Kafkovo gymnázium a po určitou dobu i otcův obchod. Ve Smetanově domě na Staroměst­ ském náměstí 20 (I-548) bydlela Julie Kafková od roku 1881 se svým otcem a nevlastním bratrem Siegfriedem předtím, než se z ní stala paní Kafková.

Pohled na S tarom ěs tské náměs tí s Týnským chrámem, na pravém okraji obrázku S me ta nův dům , (kolorovaná pohl ednice, kolem roku 1910).

/ ----~~~~~~~~~~~ /

Začátek Kafkova Dopisu otci z roku 1919: „N ejmilejší otče , nedávno ses m ě ptal, pro č tvrdím, že z Tebe mám strach . Jako o byčejn ě, nedovedl jsem Ti odpověd ě t, čás teč n ě proto, že z Tebe mám strach, čás­ te č n ě proto, že k zdůvod­ n ění tohoto strachu p a tří příli š mnoho podrobností, než abych je dokázal v rozhovoru s Tebou alespo11 jakžtakž udržet pohromadě( ... )."

26

dalšímu budování a rozšiřování obchodu s galanterním zbožím. K tomu se přidružila ještě nepříjem­ nost s úřady po anonymním udání, podle kterého Hermann Kafka „v neděli dopoledne, vždy když je nával na ulici největší", vykládá zboží na prkna upravená speciálně pro tento účel. Chodcům prý hrozilo nebezpečí kvůli hřebíkům v prknech. Jindy se zase objevilo nařčení, že Hermann Kafka nakupuje zboží od překupníků. Pokaždé se mu sice podařilo vytáhnout hlavu z oprátky, ale pro rodinu byly takové Útoky určitě deptající. Starosti a práce od rána do večera: na svého syna Franze nem ěli rodiče v těchto letech moc času , vždyť byli „ ustavičně v obchodě" , jak později napsal své snoubence Felici Bauerové. A tak se prý musel protloukat s „kojnými, starými chůvami, uštěpačnými kuchařkami, neš ťastnými osobami, které rády poučovaly druhé" . 27

Staroměstské náměsú

se Staroměstskou radnjcí a domem „ U Min u ty" (čtyřbarevný světlotisk, 1914).

Hned vedle, v domě „U Lazara" na Staroměstském náměstí 19 (I- 549), provozoval od roku 1897 Kafkův prastrýc Leopold kavárnu se salónem. V domě, kde sídlilo knihkupectví „A. Štorch a syn" na Staroměstském náměstí č. 16 (I-552), se nacházelo sídlo advokátní kanceláře Dr. Richarda Lowyho, v níž Franz Kafka jako mladý advokátTady bylo mé gymnázium, ní koncipient od 1. dubna 1906 získával tam v té budově, jež hledí své první profesní zkušenosti. Takzvaný sem k nám, univerzita Krennův dům před kostelem sv. Mikuláše a kousíček dál nalevo moje (tenkrát Mikulášská ulice č. 14, 1-936), kde bydlela Kafkova rodina od července kancelář. V tomto malém kruhu ( . .) je uzamčen 1887 do srpna 1888, se nezachoval. Staroměstská radnice s orlojem a tehdy celý můj život. ještě existujícím novogotickým východKafka ke svému u čiteli hebrejštiny ním křídlem, půvabné měšťanské domy Friedrichu Thiebergerovi na jižní straně náměstí, gotický Týnský chrám s přistavěnými domky s podloubím, těžká hmota kostela sv. Mikuláše trůnícího hned vedle Kafkova rodného domu, palác Kinských sebevědomě vystupující směrem do náměstí, k tomu monumentální pomník Jana Husa, odhalený uprostřed první světové války jako demonstrace českého

28

sebevědomí,

a tenkrát ještě do výše čnící barokní Mariánský sloup, který až do roku 1918 označoval přirozený střed náměstí a u kterého se vždy na svátek Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna) konaly mariánské slavnosti - to vše patřilo k prostředí Franze Kafky, ve kterém byl zvyklý se pohybovat, to vše se odráželo v jeho dílech a bylo důvěrnou součástí jeho myšlenek, představ a snů. Starý „rynek" byl po staletí jevištěm politického a společenského dění v podhradí. Byl historickou kulisou událostí, které již dávno odpluly do bájně dálných časů: tady ve jménu inkvizice hořely hranice, zde leželi jako oběti justice v tratolištích krve radní páni a starostové, rebelům, spiklencům i sprostým vrahům se zde na šibenici, na pranýři a vpletením do kola dostávalo jejich odměny. Náměstí vidělo účastníky náboženských rozepří a husitské oddíly i boj rozlícených Pražanů proti pasovským váleční­ kům i zmatky a chaos při útěku zimního krále Friedricha Falckého. Dvacátého prvního června 1621 byli vzpurní čeští páni přivedeni před Staroměstskou radnici a předáni katovi. Nad náměs­ tím zněl stále znovu hluk zbraní, řinčení kopí, mečů a šavlí nepřátelských bojovníků, nakonec i dunění kanónů a palba z pušek. Dosti často varovalo vyzvánění zvonů a bily bubny na poplach před cizími vetřelci, před Branibory a Sasy, Francouzi a Švédy, Prusy a Bavory. Avšak anály Staroměstského

Pohled na Staroměstskou radnici s tehdy ještě existujícím východním křídlem. Krennův dům, který s ním sousedí na pravé straně, byl kolem roku 1902 stržen (kolorovaná pohlednice, kolem roku 1902).

náměstí

29

RODNÝ DŮM V BÝVALÉ MIKULÁŠSKÉ ULICI Náměstí Franze Kafky 3 (I-24), Staré Město

Rodný dům Franze Kafky, prostý, dvoupatrový obytný dům na severovýchodní straně Staroměstského náměstí, se nachází na okraji tehdy ještě existujícího Pražského ghetta. Jeho poloha byla sice centrální, avšak bytové poměry byly na sklonku 19. století spíše skromné. Dům už měl své lepší časy za sebou: postaven byl v první polovině 18. století podle plánů českého architekta Františka Maximiliána Kaňky. Budova postavená na kamenných základech původ­ ních románských domů měla sloužit slovanským benediktinům, kteří měli sousední kostel svatého Mikuláše jako svůj konventní kostel, jako prelátství. Sm ěrem k Židovskému městu byl dům, jenž byl

Staroměs tské n á m ěs tí s Týnským chrám em a Týnskou školou nacházející se před ním. Nalevo od ní dům ,,U Kamenného zvonu" tehdy j eš tě s barokní fasádou , a palác Kinských, vpravo barokní Mariánský sloup (kolem roku 1900).

30

Pam ě tní

rodném

des ka na Kafkově dom ě .

Rodný dům F. Kafky, bývalá prelatura kostela sv. Mikuláše (kolem roku 1898) .

zaznamenávají i přívětivější dny: častokrát lákaly občany z jejich domů slavnostní turnaje a podívané, královské výsosti sem přijížděly v slavnostních prů­ vodech, vítány provoláváním slávy a hlaholem zvonů, vířením bubnů a plameny ohňů zapálených na jejich počest. Nadšení Pražanů před Staroměstskou radnicí při volbě Jiřího z Poděbrad českým králem neznalo mezí. K těmto historickým dnům plným jásotu se družily lidové slavnosti, slavnostní vojenské nástupy a koncerty a ovšem i svátky křesťanského roku, kupříkladu každým rokem v čase vánočním Mikulášský trh se svými boudami a atrakcemi, nebo slavnost Božího těla, během níž byly kostely a domy s lomenicovými štíty vyzdobeny květinami, věnci a májkami, přes náměstí přecházela slavnostní procesí a vzhůru k oknům se vznášely radostné tóny písní. 31

součástí

Franz Kafka ve věku při­ bližně pěti let (kolem roku 1888).

32

kláštera, ohraničen zdí. Mniši však stavbu neužívali dlouho: když císař Josef II. nechal v roce 1785 klášter zrušit, koupila areál pražská městská obec a používala jej zprvu jako archiv a sklad. Od roku 1816 sloužil dům jako divadlo, nakonec byl využíván k obytným účelům. Tam, kde kdysi meditovali benediktinští mniši, se nyní usadili Zidé a křes­ ťanská budova i s Mikulášským náměstím, které leželo před ní, se postupně proměňovala v jakési entrée do sousedního Židovského města. Zde se tedy 3. července roku 1883 narodil Franz Kafka jako první ze šesti dětí mladého manželského páru Hermanna a Julie Kafkových. Jak tomu bylo u domácích porodů obvyklé, asistovala u porodu porodní bába, Zofte Popperová. Pár dní po narození, 10. července byl chlapec v souladu s rituálními před­ pisy obřezán jistým doktorem Moritzem Weislem. Za kmotra ustanovili rodiče Angeluse Kafku, zámožného otcova bratrance. Malému Franzovi nebyly ještě ani dva roky, když se rodiče v květnu 1885 pře­ stěhovali na Václavské náměstí č. 56 (II-802, dům již neexistuje), byl tedy příliš malý na to, aby se na byt, ve kterém se narodil, v pozdějších letech dokázal upamatovat. V roce 1897 byl dům poškozený požárem stržen a jeho místo zaujala nová budova v novobarokním slohu. Z původního Kafkova rodného domu zůstal jen hlavní portál a balkonové zábradlí nacházející se nad ním, které byly začleněny do nového domu. Od roku 1956, kdy komunistické vedení země v tušení Pražského jara začalo opatrně uvolňovat svou klatbu nad Kafkou, je na vnější straně budovy umístěna pamětní bronzová deska, která je dílem českého sochaře Karla Hladíka.

SIXTŮV DŮM V CELETNÉ ULICI Celetná 2 (I-553), Staré Město)

Úzká Celetná ulice odvozuje své jméno od caltnéřů či caletníků, tedy pernikářů či pekařů bílého pleteného pečiva, kteří tu do začátku 14. století nabízeli své pochoutky. Za Kafkových časů byla ulička živou a noblesní obchodní ulicí, kde bylo o člověka v každém ohledu dobře postaráno díky řemeslníkům všech potřebných řemesel, dále zde byly kavárny a pivnice, obchody s lahůdkami, své pochoutky tu nabízeli uzenáři i cukráři, dařilo se tady knihkupectvím, papírnictvím, obchodům s uměleckými před­ měty i obchodům s módním a galanterním zbožím. V Sixtově domě poblíž Staroměstského náměstí bydleli Kafkovi od září 1888 do července 1889. Dům nese své jméno po Sixtovi z Ottersdorfu, který tento dům získal roku 1560 výměnou za jiný a jehož rodina tento dům vlastnila až do roku 1621. Stavební historie domu ovšem sahá mnohem dále do minulosti, zachovaná křížová a valená klenba z období kolem roku 1220 svědčí o jeho románském původu. Během více než 800 let své existence byl dům opakovaně přestavován a rozšiřován a říká se, že tu pobýval nejeden vznešený host, kupříkladu lidový římský tribun Cola di R.ienzo nebo Francesco Petrarca, podle některých pramenů dokonce i Johannes Faust. Rovněž jméno české mučednice Ludmily, babičky svatého Václava, bývá dáváno do spojitosti s tímto domem. Po stavovském povstání byla budova zkonfiskována a nabídnuta k prodeji. Konfiskát získal v dražbě roku 1621 za 5000 zlatých Filip

Sixtův dům

v Celetné ulici (kolem roku 1910).

33

Fabricius Platter z Rosenfeldu, sekretář České dvorské kanceláře, jenž byl anno 1618 vyhozen z okna Zemské kanceláře na Pražském hradě. Po dalších různých vlastnících převzali roku 1845 dům manželé Václav a Anna Loschnerovi. Jim patřil dům i v době, kdy si zde na krátký čas pronajal byt Hermann Kafka se svou mladou rodinou.

DůM

"u MINUTY"

NA STAROMĚSTSKÉM NÁMĚSTÍ Staroměstské náměstí 2 (I-3), Staré Město Vchod do trafiky v domě „U Minuty" (před rokem 1900).

Po letech putování od jednoho příbytku ke druhému se Kafkova rodina v červenci roku 1889 nastěho­ vala do bytu v bezprostřední blízkosti Staroměstské

mJ; I

i

34

J

.-'I

radnice. Její nový domov se nacházel v prvním poschodí domu „U Minuty", pozdně gotického, během 16. a 17. století mnohokrát přesta­ vovaného domu s lomenicovým štítem. Lékárnu, kde se téměř 130 let míchaly masti a vařily lektvary, než roku 1850 zavřela své brány, dodnes připomíná lev s erbem v dekorativním rámování. Před přelomem století, když tady rodina Kafkova bydlela, tu v obchodních prostorách jakýsi trafikant prodával kuřácké potřeby, noviny a „zboží v malém", nebo jak se italsky říká, ,,al minuto" . Sgrafita s biblickými a antickými motivy, umístěná na domě před rokem 1615, byla tenkrát překryta barvou. I podloubí bylo na přelomu dvacátého století ještě uzavřené, bylo odkryto roku 1938. V květnu 1945 byla budova zasažena střelbou . Kafkovi zůstali v tomto bytě asi tři roky, malý Franz tu tedy prožil velkou část doby, kdy chodil do obecné školy. Vzpomínky na útlé dětství, které později vyprávěl své milence Mileně, jsou zpětnou reflexí let strávených v tomto domě: ,,Jednou jsem jako docela malý kluk dostal šesták a měl jsem hroznou chuť dát jej jedné staré žebračce, která sedávala mezi velkým a malým náměstím. Obnos se mi ale zdál nehorázně velký, byla to suma, jakou asi ještě nikdo žádnému žebrákovi nedal, styděl jsem se tedy před žebračkou udělat něco tak neslýchaného. Dát jsem jí ho ale musel, proto jsem šestá!{ rozměnil, dal jsem žebračce krejcar, oběhl celý komplex radnice a podloubí na malém rynku, vynořil se jako nový dobrodinec zleva, dal jsem žebračce zase krejcar, znovu se rozběhl a učinil jsem tak šťastně desetkrát (nebo možná o něco méněkrát, myslím, že žebračce pak

Dům

„U Minuty", ve kterém Kafka bydlel, po odkrytí renesančních sgraffi c.

35

došla trpělivost a zmizela mi). Buď jak buď byl jsem nakonec, i morálně, tak vyčerpaný, že jsem hned běžel domů a plakal jsem tak dlouho, dokud mi matka ten šesták zase nenahradila." Když Hermann a Julie Kafkovi po synovi a dvou dcerách (Elli a Valli) opět čekali přírůstek do rodiny, začali se rozhlížet po nějakém větším bytě. Podnik Kafkových teď vydělával tolik, že si rodina mohla dovolit komfortnější domov. A tak roku 1892 vidíme rodinu Kafkových, jak s veškerým majetkem schází po schodech domu ,,U Minuty" dolů a ukládá zařízení domácnosti, které se mezitím rozrostlo, do připraveného stěhovacího vozu. Kafkovy sestry cupitají- možná s panenkami v náručí - za vozem, Franz asi podle svých sil pomáhal.

l, ~

]D. ~

-

~

•li. I,• rif Ill

~

••

)L

____,

• I

li -=-

' • "==-»

-=-

I lil .uJ li J --i

C. K. CHLAPECKÁ OBECNÁ ŠKOLA S NĚMECKÝM VYUČOVACÍM JAZYKEM v PRAZE - STARÉM MĚSTĚ Masná 18 (I-1000), Staré Město

Šestnáctého září 1889, bylo to pondělí na začátku podzimu, nastoupil štíhlounký Franz poprvé svou cestu do německé chlapecké školy v Masné ulici. Trídní učitel Hans Markert mu stejně jako dalším dětem jeho ročníku přidělil místa v dřevěných lavicích. Po několika odměřených slovech pod podobiznou Jeho císařské Výsosti byli chlapci zase propuště­ ni a předáni do péče čekajících matek. Byla to jen kratičká ceremonie, a přece značila významnou cézuru - Franzi Kafkovi začal život s celou jeho vážností, ale nastával i čas objevování nových horizontů překračujících stísněnost rodičovského domu, životní čas, ,,jak je v této srdečnosti dán snad jen žákům obecných škol v jejich lavicích." Byla to ovšem i doba plná strachování, vždyť Kafka se neustále obával, že nárokům, které na něj bude škola klást, nebude stačit: ,,Nikdy se mi nepodaří projít první obecnou, myslel jsem si, ale povedlo se to, dokonce itoť111rnh·: jsem měl vyzname' '" nan1. Kafkova cesta do školy vedla od domu „U Minuty", kde teď rodina bydlela, kolem Staroměstské radnice s orlojem přes Staroměstské

Obr. vlevo nahoře: Kafka jako žák obecné školy se svými sestrami Elii (uprostřed) a Valli kolem roku 1890. Obr. vlevo dole: Malé náměstí se středověkým podloubím (kolem roku 1907). Obr. dole: Výňatek z vyFranze Kafky na gymnáziu.

svědčení

náměstí,

kolem Mariánského sloupu směrem k Týnskému chrámu. Mezi 36

37

kostelem a domem „U Kamenného zvonu", tehdy ještě v barokním převleku, se nacházela úzká Týnská ulička, kterou člověk prošel přes Týnský dvůr nebo kolem Týnského dvora do Masné. V bezprostředním sousedství německé obecné školy, píše Hugo Bergmann ve svém vzpomínkovém eseji Škola a studium, se nacházela konkurenční česká škola, u jejíhož vchodu se skvěla busta Jana Ámose Komenského a slova, jež nabádala: ,,České dítě patří do české školy!" Byly to roky urputného boje Německého školského spolku a Matice české o každého jednotlivého Pražská školní třída z pře­ lomu století. V první řadě úplně vlevo pražský básník Johannes Urzidil, který později uveřejnil svazek esejů a vzpomínek Da geht Kajka (TudyjdeKajka), 1965.

38

,,školáčka".

Od chvíle, kdy bránou tohoto ústavu prošli poslední žáci, již uplynulo mnoho času. Klasicistická školní budova postavená před rokem 1853, byla v letech 1874 až 1879 přestavěna v novorenesančním slohu a slouží dnes jako obytný dům.

C. K. STÁTNÍ GYMNÁZIUM S NĚMECKÝM VYUČOVACÍM JAZYKEM v PRAZE - STARÉM MĚSTĚ Staroměstské náměstí 12 (1-606 a I-607), Staré Město Datum 10. září roku 1893 bylo pro Franze, kterému teď bylo deset let, památným dnem - byl to jeho první školní den jako žáka primy „Státního gymnázia s německým vyučovacím jazykem v Praze Starém Městě". Zápisu do humanistického státního gymnázia předcházela přijímací zkouška z náboženství, němčiny a matematiky, kterou Kafka složil bez zvláštních potíží. Teď tedy měl Kafka před sebou čtyři roky nižšího gymnázia (prima, sekunda, tercie a kvarta) v paláci Kinských a v případě dostatečného prospěchu čtyři třídy vyššího gymnázia s maturitou, tehdy nesmírně obtížnou a velmi obávanou zkouškou, která vše korunovala. Každý školní rok trval deset měsíců, od září do června, v únoru čekalo několik dní prázdnin. Školní výlety a další rozptýlení, jež by mohly odvádět žáky od výuky, byly vzácností. Již záhy bylo od chovanců požadováno korektní chování a připravenost podávat dobré studijní výkony; kdo nestačil požadavkům, musel ze školy odejít. Gymnazistům zůstávalo vedle každodenního studia, povinné Četby, domácích úkolů, doučování a příprav na zkoušky jen málo času na další zájmy, o neužitečných hrách a radovánkách ani nemluvě. Nepočítaje matematiku, jež nepatřila k jeho silným stránkám, byl Kafka ve všech vyučovacích předmě­ tech dobrým žákem, v prvních třech

Obr. dole: Franz Kafka jako desetilerý (kolem roku 1893).

39

Palác Kinských na Staroměstském náměstí (kolem roku 1910).

fys úkol. Siroko daleko

školních rocích patřil podle výroční zprávy ve třídě dokonce k premiantům. Palác Kinských, jeden z nejkrásnějších aristokratických paláců v Praze, postavený v letech 1755 až 1765 italským stavitelem Anselmem Luragem, je zralým dílem stárnoucího Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Plastická výzdoba budovy pochází z dílny Ignáce Františka Platzera, empirové schodiště v interiéru budovy vzniklo ve třicátých letech 19. století. Palác postavený původně pro Johanna Arnolda von Goltze se dostal do vlastnictví Kinských až v roce 1786. Období svého útlého dětství zde prožila Berta von Suttnerová, první nositelka Nobelovy ceny za mír, která se tu roku 1843 narodila jako Berta Sofie (Žofie) Felicita hraběnka Kinská z Chynic a Tetova. V roce 1871 bylo ve dvorním traktu paláce postaveném v letech 1836-1839 zřízeno gymnázium, v němž Kafka strávil první čtyři roky studia. Trídy vyššího gymnázia se nacházely ve druhém poschodí přední budovy. Tato instituce byla od roku 1911 díky

žádný žák. Franz Kafka, Aforismy

Kafka poté, co úspěšně složil maturitní zkoušku (1910).

zvláštnímu zřeteli k přírodovědným předmětům vedena jako první Pražské německé reálné gymnázium, než byla roku 1924 zavřena. Od října 1912 do června 1918 se v paláci, který měl v Praze jedinečnou rokokovou fasádu, nacházel obchod Hermanna Kafky. Šlo o vskutku exkluzivní adresu. Po druhé světové válce byli právoplatní majitelé paláce, šlechtická rodina Kinských, vyvlastněni na základě prezidentských dekretů Edvarda Beneše. Dnes je v paláci, zasahujícím hluboko do Staroměstského náměstí, umístěna jedna ze sbírek Národní galerie.

40

41

DůM „ U TŘÍ KRÁLů" V CELETNÉ ULICI Celetná 3 (I-602), Staré Město

Nový domov, do kterého se rodina Kafkova nastě­ hovala v roce 1892, se nacházel v pozdně gotickém, dvoupatrovém domě „U Trí králů" v Celetné ulici, zmiňovaném již roku 1365. V 18. století byla fasáda barokizována a dům získal svůj dnešní vzhled. Pavlače směrem do dvora byly přistavěny v roce 1800. Byt ve druhém poschodí s prastarými, stísněnými místnostmi plnými výklenků v bezprostřední blízkosti Týnského chrámu měl pro Franze Kafku jednu nepopiratelnou přednost: vlastní pokoj nalevo od jídelny, jehož prosté zařízení tvořila p·ostel a umyvadlo, noční stolek, regál na knihy a šatní skříň. ,,Dveře byly neustále otevřeny", referovala o desítky let později vychovatelka Anna Pouzarová. Mít vlastní pokoj nebylo pro gymnazistu v Praze zdaleka samozřej­ mostí, jak potvrdil i Kafkův přítel z mládí Hugo Bergmann: ,,Byli jsme přátelé od útlého mládí. Matka Franze Kafky znala mou matku a tak jsem se záhy stal Franzovým domácím společníkem v jejich domě v Celetné ulici. Udělalo na mě velký dojem, že Franz měl už jako mladý žák svůj vlastní pokoj, z kterého se dalo dívat dolů do Celetné, ba že měl dokonce i vlastní psací stůl." V domě „U Trí králů" se Kafka pokoušel o své první literární krůč­ ky, většinu z těchto raných žákovských a studentských prací však později zničil. V mladém muži, který tu přistupuje k okennímu parapetu, ještě nevidíme vynikajícího spisovatele, nýbrž plachého, vyhublého a vytáhlého kvartána.

Obr. vlevo: Spleť střech, ko'.ní~ů a pavlačí na Starém Meste. Obr. dole: Franz Kafka, kresba perem, ze série, kterou Max Brod později nazval „černé loucky na neviditelných nitích".

43

Otcovský obchod přesídlil do domu „U Trí králů" už v roce 1887, a tak teď byla rodina i firma pod jednou střechou. Podnik otce, který mezitím povýšil na „pří­ sežného úředního soudního znalce" c. k. obchodního soudu, dále vzkvétal a rozsah obchodních aktivit se rozšiřoval. Hermann Kafka neustále pracoval, jeho žena · Julie se projevila jako spolehlivá pomocnice a opora jeho podniku. Ke krámku v ulici přibyl velkoobchod - Kafkovi uměli kout železo, dokud bylo horké. K majetku gymnazisty patřil starý, malý, Syna ovšem lákaly jiné vyhlídskoro černý psací stůl, hned vedle dveří, ky, i když rodiče v něm stále u kterého se učil a vyřizoval své domácí ještě viděli budoucího náúkoly. Nad stolem visela velká reprodukce stupce. Vstup do světa povon_ějakého uměleckého díla, stranou na stěně lání byl ještě na hony vzdálen, sádrový otisk římského mramorového reliéfu. škola a univerzita otvíraly Na desce tohoto psacího stolu leželo jednoho horizonty, jež dalece přesaho­ dne i Kafkovo maturitní vysvědčení, jež mě­ valy otcovy obchodní cíle. lo doložit jeho zralost a vyznačit konec jeho Kolem roku 1906 si Herškolních povinností. Záhy se na tomto psacím stole začaly vršit knihy pro univerzitní mann Kafka mohl očividně studia - římské a občanské právo, obchodní dovolit vzdát se pouličního a trestní právo, abychom uvedli jen ty nejdů­ krámku vyžadujícího spousležitějšípředměty. Shrben nad knihami protu práce a svůj nynější „velkožil Kafka v Celetné ulici svá mladá léta závod galanterním, krátkým a dokonce ještě v době, kdy jako mladý práva stávkovým zbožím" a „praník absolvoval obligatorní rok soudní praxe, vými moravskými papučemi, bydlel stále ještě ve svém prvním „dětském švýcarským vyšíváním, krajkapokoji". mi, trikovým zbožím a pánským prádlem" přestěhoval do domu v Celetné ulici 12 (I-558). O rok později, v květnu 1907 se Kafkovi rozloučí i s bytem v Celetné 3. Bydleli tu patnáct let, z malého chlapce se stal pan student, jemuž je teď dvacet čtyři let. Ještě jednou, naposledy, pohlédne asi Kafka roztržitě oknem vedoucím do ulice, než svůj majeteček, pečlivě posvazovaný, snese po schodech dolů, protože výtah Obr. vlevo: Portál domu v domě samozřejmě nebyl. Své jízdní kolo tenkrát v Celetné ulici č. 12 s firemní tabulí „G alanterního velzřejmě na stěhovací vůz nenaložil, vždyť do nového kozávodu" Heřmana Kafky (kolem roku 1906) . bytu to bylo jen několik šlápnutí do pedálů.

45

KARLův MOST Obr. dol e: Karlúv most se Staroměs ts kou mostní vě­ ží, Křižovnickým klášterem a věžemi Starého Měs ta.

Zcela vl evo kupole kostela sv. Mikuláše vedle Kafkova rodn ého domu (kolem roku 1870) . Obr. vpravo: Služka na Karlově mos tě, v pozadí gotická Malostranská mostní věž (kolem roku 1910) .

46

Už od 14. století se gotický Karlův most, možná nejkrásnější monument středověké architektury v Če­ chách, klene nad Vltavou. Když jeho předchůdce z 12. století, kamenný Juditin most, padl roku 1342 za oběť nahromaděným ledovým krám, bylo třeba postavit nový most. Nejprve bylo na dvorním astrologovi, aby určil nejvhodnější čas pro zahájení stavby: císař Karel IV položil základní kamen roku 1357, devátého dne sedmého měsíce v 5 hodin 31 minut. I když se mladý mistr Petr Parléř ze Švábského

Gmiindu, který byl pracemi pověřen, chutě pusMučedníci nepodceňují til do díla, protáhly se tělo, práce až do 16. století. Za to se pak byla radost kříži. podívat na to, co se tu v 16 obloucích klenulo přes Vltavu a zhruba po půl tisíciletí sloužilo jako jediné spojení mezi StaFranz Kafka, Aforismy rým Městem a Malou Stranou. Lidová tradice dokáže o pevnosti mostu vyprávět legendy, přesto se Karlův most jednou zřítil: 4. září 1890 nevydržel šestý a sedmý mostní oblouk nápor velké vody a toho, co naplavila - sochy se zřítily do hlubiny, dva lidé utonuli ve vlnách. Po celé dva roky bylo tenkrát hlavní spojení mezi Starým Městem a Malou Stranou pro běžnou dopravu uzavřeno! Na Karlově mostě se udála i leckterá historická událost, tak třeba hrdinný boj Pražanů proti Švédům postupujícím na Staré Město během Třicetileté války. Notná část cenné výzdoby průčelí staroměst­ ské mostní věže vzala za své v důsledku švédského ostřelování, ale ještě před křížem na mostě museli lancknechti ze severu zatroubit k ústupu na Malou Stranu. První z celkem třiceti postav na mostě byla instalována v roce 1657, byl to litinový krucifix, k ně­ muž byl roku 1696 přidán hebrejský nápis. Druhou sochou byla roku 1683 bronzová plastika svatého Jana Nepomuckého ulitá v Norimberku. Zde se zrodil Nepomukův kult, jenž se záhy rozšířil po celé Evropě: bezpočtu soch a obrazů světce od té doby drží stráž na mostech a přechodech a podává zprávu o krutém utrpení a mučednictví českého světce. V 18., 19. a 20. století následovalo dalších 28 soch a sousoší. Když Kafka putoval přes Karlův most na druhý břeh směrem k Malé Straně, což se jistě dělo

ale pozvedají je na V tom jsou se svými protivníky zajedno.

47

dosti často, mohl obdivovat zkamenělé svědky tehdy v Praze ještě živé katolické zbožnosti. Kafka se dovolává Karlova mostu a jeho svatých v prostinké mladické básni o třech slokách, kterou složil pro svého přítele Oskara Pollaka:

Obr. dole: Zčásti zničený Karlův most s naplaveninami po povodni v roce 1890. Obr. vpravo nahoře: Pečeť Karlovy univerzity. Obr. vpravo dole: Socha Pražský student na jednom z nádvoří Klementina při­ pomíná zásluhy stude_ntů na obraně Prahy proti Svédům v roce 1648.

48

,,Lidé, již kráčí po temných mostech, kolem svatých s matnými světýlky. Oblaka, jež táhnou po sivém nebi kolem kostelů s věžemi ztrácejícími se ve tmě. Kdosi, jenž opřen o zábradlí z kvádrů, hledí do večerních vod, ruce na starých kamenech."

PRAžSKÁ UNIVERZITA Železná 9/0vocný trh 3 (I-541), Staré Město Pražská univerzita byla založena 7. dubna 1348 císařem Karlem IV Lucemburským jako první univerzita severně od Alp. Z dob počátků tohoto významného vysokého učení zůstal zachován pouze nádherný gotický arkýř kaple svatého Kosmy a Damiána z roku 1370 a aula ve druhém poschodí, v níž se dodnes konají slavnostní shromáždění akademické obce. V osudu univerzity se zrcadlí i české zemské ději­ ny uplynulých staletí: po období raného rozkvětu přivodil na počátku 15. století „Dekret kutnohorský" vydaný Václavem IV její úpadek. ,,Natio Bohemica", k němuž patřili němečtí a čeští rodáci ze zemí Koruny české měla mít napříště ve věcech univerzitní samosprávy tři hlasy, zatímco bavorský, saský a polský univerzitní národ se měly dohromady spokojit s hlasem jedním. Pražskou Karlovu kolej poté opustilo mnoho studentů, univerzitních učitelů a profesorů, aby se studiu věnovali na jiných univerzitách. Univerzitní města Krakov, Heidelberg, Vídeň a Kolín nad Rýnem rozkvetla, v Lipsku bylo dokonce založeno nové vysoké učení. Až do převzetí univerzity jezuity v roce 1622 a jejího sjednocení s Klementinem v Karlo-Ferdinandovu univerzitu bylo pražské vysoké učení vysmíváno jako hnízdo kacířství. Také v 19. a 20. století byla pražská univerzita dějištěm politických střetů. V období největší národnostní rivality mezi Němci a Če­ chy bylo rozhodnuto, že se univerzita rozdělí na německou a českou vysokou školu. Svár se tím nepodařilo utišit a obě strany se v něm vyžívaly až do druhé světové války. Sedmnáctého listopadu 1939 byla česká univerzita z rozkazu říšského protektora zavřena, v roce 1945 byla na základě dekretu prezidenta Edvarda

49

Beneše navrátivšího se z londýnského exilu retroaktivně zrušena německá univerzita. Ještě dvakrát měla Karlova univerzita sehrát pozoruhodnou roli v politických dějinách země: během takzvaného „Pražského jara" v letech 1967/68 a v roce 1989, kdy studenti v den padesátého výročí uzavření české univerzity protektorátními úřady sehráli významnou roli v „sametové revoluci". Po složení maturity a několi­ katýdenních prázdninách na ostrovech Nordeney a Helgoland v Severním moři začala zimním semestrem 1901/02 léta Kafkových studií na německé KarloFerdinandově univerzitě. Kafka nejprve podnikl dva týdny trvající pokus studovat chemii, nakonec se ale zapsal na právnickou fakultu. V letním semestru 1902 si Kafka zapsal přednášky u renomovaného pražského germanisty profesora Augusta Sauera, k definitivnímu přestupu se však pře­ ce jenom nedokázal rozhodnout a až do své promoce zůstal posluchačem fakulty právních věd. Advokátem se sice mladý právník stát nechtěl, jistě se však poštěstí najít nějaké to místo referenta ve státním aparátu, i když, jak se šuškalo, tam Židé nebyli přijí­ máni s otevřenou náručí. Rovněž v bankách, v pojišťovnách, u pošty nebo v obchodě a průmyslu existovaly určité vyhlídky do

50

budoucnosti - právničina byla profese, která dokázala člověka uživit. Přednášky pro studenty práv se konaly v centrální budově univerzity, v Karolinu, do kterého se vcházelo ze Železné ulice č. 9. Kafka studoval také v semináři právních věd na Ovocném trhu 5 (1-560) a ve státovědném semináři, jehož sídlo se nacházelo v ClamGallasově paláci v Husově ulici 20 (1-158). Po letních prázdninách roku 1905 radosti studentského života skončily: Ohlašovaly se závěrečné zkoušky a s nimi i čas, kdy se Kafka „za hojného drásání nervů duchovně živil doslova dřevní moučkou červo­ točiny, navíc již předžvýkanou tisícero červy" , jak si zavzpomínal v Dopise otci. Návštěvy kaváren, literární a filozofické exkurze a různé akce bylo třeba odložit na dobu po promoci. Kafku dělily od doktorského titulu ještě tři Ústní zkoušky: nejprve bylo třeba úspěšně vykonat rigorosum II, při kterém se zkoušely znalosti z občanského, obchodního a směnečného práva. Kafka tuto překážku zvládl 7. listopadu 1905

Ze života pražs kých ně m eckých s cude nců :

Obr. vlevo naho ře: Plakát „Čte­ n á řs kého a debatního spolku n ěm eckých stude ntů v Praze", zasd-ešujícího svazu li beráln ích n ě m ec kýc h s tud e ntů. Kafka vstoupil d o „Spolku" na počá t­ ku svého studia a angažoval se obzvl áš tě v „Sekci pro literaturu a um ě ní" .

Obr. vlevo dole: Čl e nové Pražského studentského spolku s typickými cereviskam i na hlavách (kol em roku 1900). Obr. nahoře: Členové Pražského studentského spolku probodávají při příležirosti slavnosti tak zvan ého „Landesvaterstechen" (,,Propichování cerevisek rapírem na počest otce vlasti") své pokrývky hlavy. Tradice tohoto velmi slavnostního rituálu sahá až do 18. stoleá (olejomalba O scara Rexe, kolem roku 1900).

51

CAFÉ LOUVRE NA BÝVALÉ FERDINANDOVĚ TŘÍDĚ Národní třída 22 (II-116) , Nové Město

Café Louvre je jedna z posledních klasicky elegantních kaváren z časů starého Rakouska. Zřízena byla v roce 1902 v prvním patře jednoho z městských ealáců na Ferdinandově třídě, jež sloužila jako korso Cechům. Hosty tu vítalo foyer obložené zrcadly a místnosti s vysokými stropy zalité světlem se starými rytinami na zdech, k tomu světlé kulečníkové sály (v nichž Pražský kulečníkový klub pořádal své každo.> roční turnaje) a prostorné místnosti na šach, k dispozici tu byly dokonce i pracovny s telefonními přístroji, kde bylo možné psát, kdo chtěl být sám, mohl se uchýlit do „chambres particulieres". Pro publikum rekrutující se veskrze z vyšších vrstev se v kavárně dvakrát denně pořádal koncert živé hudby. V zrcadlech se odrážely hezké profily mnoha českých dam, jež kolem přelomu

Bafé J:ouvre,

Ovocný trh. Tmavá budova v levé části obrázku je Zemský civilní soud (srov. str. 55) (Pohlednice kolem roku 1900).

s dobrým, i když nikoli vynikajícím výsledkem. Ze čtyř zkoušejících byli s vědomostmi, které Kafka u zkoušky prokázal, spokojeni tři. V euforii z úspěš­ ně složené zkoušky se Kafka nyní přihlásil k rigorózní zkoušce III ze všeobecného a rakouského veřejné­ ho práva, mezinárodního práva veřejného a politické ekonomie. Šestnáctého března 1906 obstál i v této zkoušce, i když s nejtěsnějším možným výsledkem. Tri z pěti zkoušejících mu dali nejnižší možnou známku

Je cíl ale nikoliv cesta; to, co nazýváme cestou, je váhání.

Obr. dole: Café Louvre ve Fe rdinandově ulici (1907). Obr. na následující s tran ě : Hl avní sál Café Louvre (1910).

,,dostatečně".

Po tomto nesmírném výkonu zbývalo ještě rigorózum I z římského, kanonického a ně­ meckého práva. Třináctého Franz Kafka, Aforismy června 1906 překonal Kafka, tentokráte výrazně lépe při­ praven, i tuto poslední překážku, dosáhnuv jednomyslně dobrého výsledku, a již o pět dní později, 18. června 1906, byl ve starém slavnostním sále Karlo-Ferdinandovy univerzity během ceremonielu starého několik staletí promován doktorem práv.

52

53

Max mi předčítal první akt „Loučení s mládím ". Jak jen to v tom rozpoložení, v němž se dnes nacházím, zvládnu; rok bych musel hledat, než bych v sobě našel ten pravý pocit, leč já musím pozdě večer v kavárně, trápen zatoulanými větry kohosi, vzdor všemu, špatného trávení, tváří v tvář tak velkému dílu zůstat sedět na své židli a nedat na sobě ničeho znát. Kafkův

deníkový záznam ze 17. ledna 1911 o večeru stráveném v kavárně Louvre.

století místo na domácké dýchánky v salónech začaly docházet za zábavou do kaváren. Nebyl to jen Franz Kafka a Max Brod, kdož tu trávili „krásné, příjemné hodiny", jak si 7. listopadu 1907 poznamenal do svého deníku právě Max Brod, nýbrž i Felix Weltsch, Otto Pick, Franz Werfel a František Langer, abychom jmenovali alespoň některé. Brzy po otevření kavárny se tu v separé jedné místnosti směrem do dvora setkávali i členové jednoho německého filozofického kroužku, který zde každé dva týdny do hloubky diskutoval o učení v Praze velmi populárního filozofa, bývalého profesora vídeňské univerzity a odpadlého kněze Franze Brentana. Ke členům kroužku patřili například pražští filozofové Oskar Kraus a Emil Utitz stejně jako Max Brod, jenž tato setkání ve své autobiografii počítá k nejkrásnějším vzpomínkám svého života: „Krásné na tomto kroužku bylo, že na něm nelpěla ani špetka takového toho spolkaře­ ní, že člověk měl pocit, že tady se slouží čisté pravdě a bádání. " Zpočát­ ku do kroužku docházel i Franz Kafka, ale když byl Max Brod roku 1905 kvůli „intrice jistého jedince" vyloučen,

přerušil

Kafka své vztahy ke kroužku brentanistů, ovšem docházet do kavárny nepřestal.

54

ZEMSKÝ CIVILNÍ SOUD NA OVOCNÉM TRHU Ovocný trh 14/Celemá 36 (I-587), Staré

Město

Prvního října 1906 nastoupil Kafka na právní praxi, která byla pro právníky povinná, nejprve u Zemského civilního soudu na Ovocném trhu 14, poté u Zemského trestního soudu na Karlově nám ěs tí, sídlícího v novorenesanční budově z let 1900 až 1903. Roční praxi absolvoval Kafka s nechutí a myslel si o ní, že „ho úplně odrovná". Jako mladý právník tu pracoval i Max Brod. Říká se, že jeho nekonečné chodby a nepřehledné množství soudních síní a če­ káren Kafkovi posloužily jako předloha pro jeho román „Proces ". V budově směrem k Celetné ulici, kde ve středo­ věku stával měšťanský dům , se až do roku 1783 nacházela mincovna. Od roku 1784 zde sídlila c. k. válečná kancelář a vrchní vojenské velitelství Prahy, po roce 1850 tu měl sídlo Zemský civilní soud, a proto byla v letech 1857 až 1861 směrem k Ovocnému trhu realizována novobarokní přístavba. Postavy horníků a vojínů pod portálem jsou dílem sochaře Ignáce Františka Platzera: připomínají původní určení budovy jako mincovny a vojenského ústavu.

Obr. n ahoře : První t·ádky rukopi su Kafkova románu Proces. Obr. dole: Zemský civilní soud.

55

DůM „U Lom" V BÝVALÉ MIKULÁŠSKÉ ULICI Pařížská

V

36 (I-883), Staré

Město

(již neexistuje)

červnu

roku 1907 se rodina Kafkova ze středověkého domu „U Trí králů" do mondénní Mikulášské ulice. Dll Franzi Kafkovi se v tomto domě podařilo dosáhnout literárního i osobního úspě­ chu, který rozhodujícím způsobem ovlivnil jeho další budoucnost. Obytný dům „U Lodi" byl jedním z činžovních paláců pro měšťanskou klientelu, které byly právě postaveny na místě starého Pražského ghetta. Dům sice patřil českém u klenotníkovi jménem Alfréd Nikodém, bydleli v něm však pře­ vážně němečtí nájemníci. Kromě stře­ DER dostavovských obchodníků v mezaninu, v prvním, druhém a třetím poschodí tu v mansardě bydlel jeden student a v podkroví dvě prodavačky a jeden pomocník se svou ženou a v přízemí domovník se svou rodinou, kterému se musel platit „šesták za otevře­ ní", pokud se chtěl čl ověk v noci po desáté hodině ještě dostat do zamčeného domu. Z bytu ve třetím poschodí bylo vidět dolů na konec Mikulášské ulice a na nový Čechův most, kde svou službu konal výběrčí mýtného, dále se pak přes Vltavu nabízelo jedinečné panorama: na levé straně se tyčila rozhledna na Petříně, pak kostelní věže premonstrátského kláštera na Strahově a nakonec Chrám svatého Víta a Pražský hrad jakož i letohrádek Belveder a zelená úbočí Letné s Hanavským pavilonem. Přes řeku, po níž se rybáři nechávali unášet na svých loďkách, mohl Kafka vidět i Občanskou plovárnu, veřejné koupaliště, které Kafka v létě rád navštěvoval. V tomto bytě vznikla mimo jiné Proměna, ve které se zřetelně odráží uspořádání pokojů: stejně jako přestěhovala

FRANZ KAFKA

DLllNG

/ŮNGSTE TAG • l l / 2 '

KURT WOLff VERLAG . LEIPZIG 1

9

1

6

Obr. nahoře: Obálka prvního vydání povídky Franze Kafky Proměna s tituln í ilustrací Otcomara Starkeho.

Obr. vlevo: Pohled z Letné na Mikulášskou ulici a Staré Město (kolem roku 1910). V popředí obrázku dvě mostní věže Čechova mostu. Za nimi rohový dům „U Lodi". Byt Kafkových se nacházel v nejvyšším úp ln ém poschodí domu. Pokoj Franze Kafky se nacházel vlevo od balkónu.

57

tomu bylo v domě „U Lodi", bydlel Řehoř Samsa v pokoji s vysokým stropem a postranními dveřmi vedoucími do sousedních pokojů vlevo a vpravo. Kafka v povídce vylíčil mnohý detail, například: ,,Záře elektrických pouličních lamp spočívala bledě tu a tam na stropu pokoje a na výše se nacházejících částech nábytku." V noci z 22. na 23. září 1912 napsal Kafka v domě „U Lodi" slavnou povídku ,,Ortel", ,,bylo to jako opravdový porod, se špínou a slizem": ,,Psal jsem povídku Ortel v noci z 22. na 23. září od 10 hoPavel Eisner din večer do 6 hodin ráno. Nohy ztuhlé od sezení jsem stěží vytáhl zpod psacího stolu. Strašlivé vypětí a radost, jak se ten příběh přede mnou rozvíjel, jako bych se brodil nějakou vodou vpřed. Mnohokráte za tu noc jsem nesl svou vlastní tíhu na hřbetě. Jak je možno všeho se odvážit jak je pro všechny, i pro ty nejroztodivnější nápad; přichys,tán veliký oheň, v němž hynou a vstávají z mrtvych. Jak vzduch za okny modral. Kolem projel

Kajku je možné vyložit jen z Prahy.

Secesní Čechův most (kolem roku 1910).

vůz.

Dva muži šli přes most. Ve 2 hodiny jsem se naposled podíval na hodinky. Když služebná procházela poprvé předsíní, dopisoval jsem poslední větu. ~hasnutí lampy a denní světlo. Slabé bolesti u srdce. Unava, která uprostřed noci pominula. Tres, s nímž vstupuji do pokoje sester. Předčítání. Předtím se před služebnou protahuji a říkám: ,Až do teď jsem psal.' Netknutá postel, která vypadá, jako by ji sem právě někdo přinesl. Potvrdilo se přesvědčení, že se díky svému spisování románu nalézám v hanebných nížinách psaní. Jen takhle se dá psát, jen v takovéto souvislosti, s takovým absolutním otevřením těla a duše. Dopoledne v posteli." V posledních dnech války v roce 1945 byl dům „U Lodi" poškozen dělostřeleckým ostřelováním a následně stržen. Na místě zbouraného domu stojí budova hotelu ze 70. let minulého století.

Obr. vlevo: První řádky Kafkovy povídky Ortel (1912). „Bylo překrásné jaro, n ed ěl e dopoled ne. Georg Bendemann, mladý obchodník, sedě l ve svém soukromém pokoji v prvním patře jednoho z těch nízkých, jednoduše stavěných domů , které se jako dlouhá řada táhly podél řeky, lišíce se od sebe jen výškou a zbarvením. Právě dokončil dopis pří­ teli z mládí, žijícímu nyní v cizin ě, skládal ho do obálky s jakousi hravou pomalostí( ... )."

První vydání Kafkova Ortelu. Povídka vyšla v edici Der

jungste Tag nakladatelství Kurta Wolffa.

58

~

59

ASSICURAZIONI GENERALI NA VÁCLAVSKÉM NÁMĚSTÍ Václavské náměsrí 19 (II-832), Nové

Město

Po své promoci si Kafka nejdříve udělal prázdniny na u svého oblíbeného strýčka Lowyho v Trešti. Vyhlídky na získání pracovního místa nebyly prozatím nijak valné, možná i proto, že jeho závěrečná vysvědčení nebyla úplně nejlepší a tak se rodina snažila využít svých konexí. Za Kafku se nakonec zasadil prokurista Union banky v Praze Arnold Weissberger. Jeho syn byl vedoucím madridské pobočky pojišťovny Assicurazione Generali a mohl Kafku snadno zaměstnat v pražské filiálce tohoto světového koncernu. Možná ale, že žadatel o místo mohl za přijetí do zaměstnání děkovat navíc i přímluvě Maxe Broda, venkově,

60

neboť ten byl úzce spřátelen s Ernstem Eisnerem, vzdělaným a umě­ nímilovným ředitelem pražské Generali, příbuzným pražského germanisty a spisovatele Pavla Eisnera. Prvního října 1907 tedy Kafka nastoupil na své místo u Generali, která měla sídlo v jednom z reprezentativních novobarokních paláců na Václavském náměstí. Židovské slečně Hedvice Weilerové, se kterou se sblížil v Trešti, napsal o svých nadějích: ,,Tak jsem v kanceláři. Pracuji u Assicurazioni Generali a stále ještě se kojím nadějí, že jednoho dne budu sedět v pohodlném křesle někde velice daleko a budu se dívat z okna kanceláře ven na pole s cukrovou třtinou nebo na muslimské hřbitovy. Samotné pojišťovnictví mě velice zajímá, ale práce, kterou mi předběžně dali, je tristní. A přes­ to je někdy docela hezké odložit pero a představit si, jak Tvé ruce položím přes sebe, sevřu je jednou rukou, a vědět, že bych je nepustil, ani kdyby mi ně­ kdo odšrouboval ruku v zápěstí." Trvalo samozřejmě jen několik týdnů, než se Kafka začal rozhlížet po nějakém novém místě. Jeho představený, ředitel Ernst Eisner, který měl rád literaturu, s ním sice jednal s určitou laskavostí, ale pracovní doba u Generali se zdála Kafkovi příliš dlouhá a jeho představa o vzdálených zemích a pohledu na „muslimské hřbitovy" a podobné věci se ukázala jako fantazie z říše snů. Franz Kafka sloužil jako pomocná síla denně od osmi hodin ráno nezřídka až do půl deváté večer, s dvouhodinovou polední přestávkou, s tím že měl pouhých 7 dní dovolené za rok a osmdesát korun měsíčního platu. V pojišťovně panoval či­ lý ruch, který vyžadoval plné soustředění.

Franz Kafka na začátku své profesní dráhy (kolem roku 1907).

Obr. vlevo: Palác Assicurazioni Generali na Václavském náměstí z roku 1896 (kolorovaná pohlednice, kolem roku 1903).

61

DůM BÝVALÉ NĚMECKÉ PRAžSKÉ OBCHODNÍ AKADEMIE Masná 8 (I-620), Staré Město ,,Německá obchodní akademie", škola, jež v pražských hospodářských kruzích požívala vysokého uznání, byla založena v roce 1856 jako první vyšší obchodní vzdělávací Ústav na území monarchie. Učebny se nacházely v prvním a druhém poschodí této klasicistické budovy nedaleko židovských masných trhů. V 18. století tu byla takzvaná Reduta, koncertní a taneční sál, kde si bylo možno v roce 1813 poslechnout nikoho menšího než Carla Maria Webera. Obchodní akademie patřila k držbám pražských Kulérová pohlednice pražNěmců, což při „prosincových bouřích" v roce 1897 ských německých studentů mělo za následek její poničení. Willy Haas si vzpopřipomínající šarvátky komíná: ,,Všude v okolí došlo k násilnému vniknutí do lem „prosincových bouří " (kolem roku 1900). židovských a německých obchodů a bytů a k rabování. Když se rozhořčené skupiny začaly tvořit i před naším domem „U Černého beránka" a bylo slyšet výkřiky: ,Němci! Židi', otevřela služebná, sama Češka, okno v kuchyni a křičela z něho na ulici: ,Tady nebydlí žádní Němci, ale tam naproti je němec­ ká obchodní akademie!' O hodinu později ležel nábytek, vybavení a obrazy německé obchodní akademie roztřískaný na ulici - ale našemu domu se nic nestalo, ani okenní tabulky nebyly rozbité." V tomto ústavu navštěvoval Kafka od 3. února do 20. května 1908 l)I• lltl>olú in Jlra9. DrutfdJt Stubentrn, meld)e rinen Utrwunbrtrn (oUtatn ne1d7 !)nufr abiturientský kurs k problematice fůl}rrn woUrn, wtrbrn oom pObrl ůbrrfollrn. ZO. itoormbrr l 891. dělnického pojištění. K předmětům patřily přednášky k „Vývoji dělnického pojištění v evropských

62

zemích a v Rakousku", které konal Kafkův pozdější šéf Dr. Marschner. Kafka dále navštěvoval přednášky svého pozdějšího nadřízeného Eugena Pfohla na téma „Příjmová agenda úrazového pojištění (pojišťo­ vací povinnost, klasifikace provozů, platba příspěvků a kontrola)" a také přednášky statistiky. Kafkův pozdější kolega Dr. Fleischmann se zabýval „Speciální právní naukou zdravotního pojištění (pojišťovací povinnost, organizace a detailní analýza pokladenství)". Konečně se Kafkovi dostalo i poučení v „Základních pojmech jednoduchého a podvojného účetnictví" jakož i v „Účetnictví zdravotního a úrazového pojištění". Kafka doufal, že díky nabytým speciálním znalostem dodá patřičného důrazu své žádosti o místo u Pražské dělnické úrazové pojišťovny.

Budova německé Pražské obchodní akademie (kolem roku 1900).

63

DĚLNICKÁ ÚRAZOVÁ POJIŠŤOVNA PRO KRÁLOVSTVÍ ČESKÉ Na Poříčí 7 (11-1075), Nové Město

Za to, že byl 30. července 1908 přijat jako pomocný úředník do „Dělnické úrazové pojišťovny pro Království české", děkoval Kafka svému příteli ze školy Ewaldu Felixi Příbramovi. Otec Ewalda Felixe Příb­ rama, Dr. Otto Příbram, byl od roku 1895 prezidentem tohoto Ústavu. Pro něj bylo hračkou urovnat ještě nezkušenému absolventu Kafkovi cestu do ústavu. Mezi zhruba 250 zaměstnanci byl vedle Kafky už jenom jeden další Žid, a to tajemník pojišťovny Dr. Siegmund Fleischmann, takže bylo nasnadě, že Kafka byl jako výpomocný úředník přidělen prozatím jemu. Pracovní povinnosti u Generali se Kafka elegantně zbavil díky lékařskému dobrozdání. Kafkova pracovní doba trvala od osmi do čtrnácti hodin v takzvané „jednoduché frekvenci", tedy bez odpolední služby, a tudíž jen o něco málo déle než práce na poloviční úvazek. Přes neutuchající lamentování na nenáviděné pracovní povinnosti se Kafka po několika letech vypracoval ve zkušeného pojišťo­ vacího odborníka. Díky vzácnému propojení odborných technických pojišťovacích znalostí, důkladné­ ho právního vzdělání a patřičné dávky rétorické šikovnosti se z něho stal mnohostranně použitelný, záhy nenahraditelný zaměstnanec. Kafka se opakovaně dělal zajímavým svou zdánlivou neznalostí v technických záležitostech, ačkoli si pilně osvojoval znalosti týkající se složitých pracovních procesů a nejnovějších technických bezpečnostních předpi­ sů. K jeho prvním povinnostem patřilo rozřazovat podniky, které spadaly do jeho kompetence, podle jejich potenciální nebezpečnosti do jednotlivých kategorií, navštěvovat je a kontrolovat je. Po svém zapracování musel Kafka také zastupovat ústav před soudem, zpracovávat statistiky, vést korespondenci a starat se o úrazovou ochranu dělnictva vězící tenkrát

Obr. vlevo: Budova Dělnic­ ké úrazové pojišťovny. Kafka m ěl kancelář nejprve v nejvyšším, později v prvním poschodí. Obr. nahoře: Dvojjazyčná pečet' Dělnické úrazové poji šťovny pro Království čes­ ké v Praze (před rokem 1918) .

65

ještě

Kafkův nejbližš í přítel Max Brod (kolem roku 1910).

66

v dětských botkách. Během válečných let se jeho úkoly změnily, protože nyní bylo třeba starat se i o válečné invalidy, kterých tehdy v pražských ulicích neustále přibývalo. V Dělnické úrazové pojišťovně existovalo od roku 1915 pro tyto záležitosti vlastní oddělení, ,,Státní zemská centrála péče o navracející se vojáky pro Království české". O úkoly při tom nebyla nouze ani v dobách míru. Následující slavné řádky byly určeny Maxi Brodovi, který měl rovněž místo s „jednoduchou frekvencí": ,,V mých čtyřech rajónech padají lidé - bez jakéhokoli ohledu na mé další úkoly - z lešení jako opilí, do strojů, trámy se vyvracejí, důlní stěny se uvolňují a sesouvají, žebříky kloužou a kácí se, cokoli dá někdo nahoru, tak spadne dolů, co podá dolů, přes to sám upadne. A člověka rozbolí hlava z těch mladých holek v porcelánkách, co věčně padají ze schodů s horami nádobí v rukou." Se stavbou novobarokní budovy pojišťovny ozdobené kupolí bylo započato roku 1894 podle plánů pražského architekta Alfonse Wercmullera, jenž se podílel i na vybudování Nového německého divadla. Kafkova kancelář se nacházela v nejvyšším, později v prvním poschodí paláce dostavěného v roce 1896, kde byla i kancelář prezidenta ústavu. Přes četné žádosti o dovolenou a zvýšení placu si Kafky velmi vážili nejen jeho kolegové, nýbrž i jeho nadřízení, kteří se o něm často pochvalně zmiňovali. Během své čtrnáctileté profesní kariéry u Dělnické úrazové pojišťovny byl opakovaně povyšován, nejprve v roce 1910 na koncipienta, o tři roky později na zastupujícího tajemníka, roku 1920 na tajemníka a 1922, krátce před svým definitivním penzionováním, ještě na vrchního tajemníka, přičemž důvodem

posledního povýšení byla snaha pomoci nemocnému Kafkovi dostat se do vyšší penzijní třídy. KAVÁRNA AR.co v HYBERNSKÉ ULICI Hybernská 16 (II-1004, II-1005), Nové Město

Na podzim roku 1907 otevřel kavárník Josef Suchánek pocházející z Liberce v blízkosti tehdejšího pražského Státního nádraží podnik, který se záhy stal centrem dostaveníček výtvarných umělců, jako byli kupříkladu Max Švabinský, Bohuslav Kubišta nebo Friedrich Feigl. Ještě známější je však Arco jako kavárna pražských německých spisovatelů, chodívali sem třeba Willy Haas, Paul Kornfeld, Hans a Franz Janowitzovi, Rudolf Fuchs a Otto Pick. Také Ernst Weiís, Kurc Tucholsky a Alfred Kubin tu sedávali ponořeni do četby novin Arca, a Johannes Urzidil

Pohled do kavárny Arco v Hybernské ulici (1907).

67

Smíšené pocity mezi mladými lidmi v kavárně Arco. Kafkův

deníkový záznam z 25. února 1912

učinil Arco dokonce dějištěm své povídky Noc hrůzy, kterou zařadil do svého posledního díla s českou tematikou Ztracená milenka z roku 1956. Kavárenský literát Anton Kuh pocházející z Prahy vylíčil Arco jako „experimentální meteorologickou sta"oici němec­ kého umění a literatury": ,,Na barometru kavárny Arco se dalo přesně odečíst, kdy svou vládu nastoupil křest'anský panteismus, kdy po impresionismu následoval expresionismus a jaké nové hnutí právě nabývalo na síle." Karl Kraus, alias Kraus z Pochodně, se literátům v Arcu svým nabroušeným perem vysmíval, a zároveň v nich spatřoval exkluzivní vybranou společnost, nazývaje je ironicky „Arconauty". Také Franz Kafka byl prý až do vypuknutí své nemoci členem jednoho z literárních kroužků v Arcu, navíc se tu seznámil s českou novinářkou Milenou Jesenskou. S Maxem Brodem si Kafka domlouval schůzky také v Arcu, jak se dovídáme z pohlednice napsané někdy kolem roku 1909: ,,Můj milý MaxiCo bys řekl na to, kdybys hned na chvilku zaskočil do ,Arca', ne na dlouho, Bůh chraň, jen, abys mi udělal radost, víš, je tam Př [Příbram]. Prosím, milostivá paní, buďte tak hodná a dovolte mu tam jít." Těsně spjat s kavárnou Arco je pražský spisovatel, lyrik a romanopisec Franz Werfel. Narodil se v Praze v rodině zámožného židovského průmyslníka, již záhy se začal věnovat literatuře: už jako žák

Café „Arco" in Prag

novoměstského němec­

kého gymnázia psal básně a dramata a kolem . . . . e:r~ff'Iie~. ..... roku 1910 už byl považován za ústřední osobnost „Pražského kruhu" spojeného s kavárnou Arco. Od roku 1912 pracoval jako lektor lipského nakladatelství Kurta Wolffa. Po první světové válce, do níž musel narukovat, se Werfel přestěhoval do Vídně a oženil se roku 1929 s vdovou po Gustavu Mahlerovi. Po anšlusu Rakouska

68

v roce 1938 emigroval do Ameriky a našel nový domov ve Spojených státech, kde po skončení druhé světové války podlehl srdeční nemoci. Kafka se s Werfelem seznámil pravděpodobně koncem roku 1908 přes Maxe Broda. Jeho vztah k Werfelovi následně osciloval mezi obdivem a příkrým odmítáním. Werfel zase věštil Kafkovi neomaleně: ,,To se nikdy nedostane dál než do Podmokel!" - neprávem, jak musel Werfel později přiznat. Vůči Felici Bauerové se Kafka jednou vyjádřil pln nadšení: ,,Werfel je opravdu zázrak; když jsem poprvé četl jeho knihu „Přítel světa" (už předtím jsem jej slyšel recitovat básně), myslel jsem, že nadšení pro něj mne dožen~ k nepří­ četnosti. Ten člověk dokáže obrovské věci." Ze se Kafka s úspěšným kolegou poměřoval, se nedá zcela vyloučit: ,,Minulou sobotu recitoval Werfel v Arcu ,Písně o životě' a ,Oběť. Něco úžasného! Ale díval jsem se mu do očí a vydržel jsem jeho pohled celý večer." Po Werfelově odchodu převzal roli vůdčí literární hvězdy na rohu Hybernské a Dlážděné nejprve Ernst Polak, než se roku 1918 vydal hledat své štěstí do

Obr. vlevo: Pražský spisovatel, dramatik a básník Franz Werfel na fotografii z roku 1940. Obr. vpravo: Milena Jesenská (kolem roku 1920).

69

Obr. vp ravo nahoře: Dělni­ ce v tová rn ě na azbest, 1918. Obr. vpravo dole: Bývalá Pražská továrna na azbest skromná budova na zadním dvoře na Žižkově, snímek z doby kol em roku 1980.

Vídně,

aby tu, pryč ze zorného pole zuřícího tchána, se svou nevěstou Milenou Jesenskou založil novou domácnost.

PRAZSKÁ TOVÁRNA NA AZBEST HERMANN & Co. Bořivojova 27 (XI-918), Praha-Zižkov

Brzy po své svatbě s Elli Kafkovou 27. listopadu 1910 založil Kafkův švagr Karl Hermann „Pražskou továrnu na azbest Hermann & Co.", malý podnik v děl­ nické čtvrti Žižkov. Za tímto účelem byla v prosinci 1911 u c. k. Obchodního soudu v Praze podána žádost o zápis otevřené obchodní společnosti. ,,Pražská továrna na azbest" připomínala vzdor nadnesenému jménu spíše manufakturu na zadním dvorku než prosperující průmyslový podnik. To se ale mělo záhy změnit: Výroba azbestu a výrobků z azbestu byla na začátku 20. století velmi slibným obchodním odvětvím . ,,Zázračná vlákna" se používala v loďařském průmysl u, ve stavebnictví a všude tam, kde bylo zapotřebí pevných, dobře izolujících látek odolných vůči vedru a kyselinám. Vyráběly se z něho pneumatiky pro automobily stejně jako ochranné oděvy pro hasiče, divadelní opony a šindele na nehořlavé stře­ chy. Prodej azbestu a azbestových produktů neustále Reklama Pražs ké továrny rostl, o zdravotních rizicích nemluvil nikdo. Vítězné na azbest. tažení zázračných vláken nedokázala zastavit ani azbestóza známá jako plicní choroba již kolem roku 1900. Díky Pražské továrně na azbest naskočil Karl Hermann do jedouofferleren ~ lederuerkdulem bel prompte,ter ' "'·" Bedlenung ln erstklasslgen fabrl koten cího vlaku a jeho tchán Hermann Kafka, který chtěl vidět svou dceru Bsbest• und Hsbest-Kauíschukroaren a jednou ranou i svého poněkud zaJeder Brt.'.\~technlsche rettprdparate. sněného syna Franze zabezpečené, Stopibiíchsenpac:kungen.~ Hochdruc:k· porozuměl znamením doby a od... hadl ~ platten. "·"' :Jsoliermaterlallen. :.,;.;,. správně situaci. Když už ne

jako následovník ve vlastním obchodě, měl Franz ukázat, co dovede jako továrník, alespoň na vedlejší úvazek. Ani sám Franz Kafka nebyl na založení firmy tak docela bez viny: musel svému otci minimálně naznačit, že je ochoten se na celé věci podílet. A tak se díky vkladu vého otce stal společníkem Pražské továrny na azbest. Ovšem již záhy se naděje rozplynuly. Kafka továrnu nenáviděl a o podnik se staral jen s odporem. Z deníkových záznamů z těchto let je zjevné, jaké mučivé utrpení mu továrna na azbest působila, a svědčí o neustálých výčitkách z otcovy strany i o Kafkových pocitech viny, že zase selhal. Postával tam ,,bez užitku a jako zmlácený", mučen pochybnostmi, zda vůbec ně­ kdy „přijde na kloub všem detailům továrního provozu a zvládne

Prager Bsbestwerke Hermann & eo., Prag

70

71

je". ,,Politováníhodná továrna", stěžoval si, Cfln lllercitlfcf)U ll)el~nacf)fftnnber l11111>ah1hn etnne lff hl když musel v místnosotl i,on :Dlac 1'tob něco napsal, při aby C!lons(cfnm6an& :1lm. &.50 2lf ~ana Rafla am „Junf 1,2, lf.itl, u,uJlm 111t11lge 11emallft ~cunk ~al bit beul(~ tom továrna se svými ,Cllcratur rinen ,anJ grojm :Oicf)trr 11trffflll ~lft. Um bm .Cel-tn&m u,a~'f Immer j!ill ge, ll>tfen. Jn &en bm Ja~rm, bit fell fdnnn :tobc.ffl11Gngen fla~, ifl barin rinc u,efcnfli~ čtrnácti moderními lllaabtune elntdrdm. l)lctc unfm 2'eflcn ~kn ti„ au bmt tolm ~tu 6tfannt, kn fdn C!ltrlntcrrr afl 6tnnann 6ttft stroji byla dobře vydnen ~efmffd;m :Dleifhr unO ffinl9 Oer beuffd;en 61m1d;e bavena a z valné části omannt ~L - :lfbfr crlf mit Mtfmt :Roman, km Nt ncuc .ctftr~tur 111t11lg an bit (Seife mechanizována. au fcfJcn ~at, u,irb bet f>i~ler au, ber ~fltrlm :llnerfennune felner ~mtlnDe bi ~c u,clftflm strctft klnocn. Od samého začát­ . . :ID (llt 0 .~~f f~ rcftl I• hr ,Lllcrorl(... :IBtlf• hrlttr La: ku nebyl Pražské továrně na azbest souzen úspěch, podnik pracoval neefektivně a opakovaně potřeboval finanční injekce. Kafka továrnu nenáviděl a trpěl tlakem své rodiny, která od něj požadovala stále větší nasazení. Když si dokonce začal pohrávat s myšlenkou na sebevraždu, bylo třeba intervence Maxe Broda, aby přesvědčil matku o vážnosti situace. Julii Kafkové, plné starostí a obav, se podařilo přesvědčit podnikatelova bratra Paula Hermanna, aby zaskočil jako náhradník za jejího nešťastného syna - a tím byl Franz, alespoň pro tentokrát, z nejhoršího venku. Pak vypukla první světová válka a hodiny továrny, v níž si kdysi na živobytí vydělávalo slušných 25 zaměstnanců, byly s definitivní platností sečteny. Když musel Karl Hermann narukovat do armády, došlo Obr. nahoře: Nakladatelský inzerát z roku 1927 v Prazase na Kafku, přece jenom nesl odpovědnost za figer Tagblattu na posmrtně nanční hospodaření. Bratr Karla Hermanna Paul, vydaný román Amerika. jenž do firmy vstoupil jako třetí podílník už v dubObr. dole: V období zanu 1914, teď odpovídal za technické provozní záleložení továrny na azbest žitosti, na zániku podniku však už nedokázal nic psal Kafka román Amerika. Dílo nebylo nikdy dokonzměnit. Nedostatek surovin a spotřebního zboží, náčeno a vydal je až po Kafsledek války, již neumožňoval nerušený chod továrkově smrti jeho přítel Max ny, a tak byla továrna brzy po vypuknutí války uzaBrod. Na obrázku je první vydání z roku 1927. vřena, v roce 1917 podána žádost o likvidaci a o rok