Encyklopedie světového malířství

Citation preview

Encyklopedie Encyklopedie světového malí._... malířstvíí ACA EM A A C AD DE M IIA PR A PRAHA 1

975

S 10014 10074

42498

malířstvl se Encyklopedie světového světového malířství poprvé v české literatuře pokouší syste­ systematicky shrnout nejdůležitější informace uměnl, a to po všech stránoo malířském malířském umění, strán­ věcném i historickém kách a v celém celém věcném rozsahu: To znamená od pravěku po současnost, na všech kontinentech a vv hlavnlch hlavních zemích. Abecedně uspořádaná hesla hesla obsahuj!' obsahují nejen medailóny významvýznam­ mallřů, ale i charakteristiky malíř­ ných malířů, ských škol národních aa místních, pojed­ pojednání oo malířských slozlch, slozích, směrech a skusku­ pinách, druzlch druzích a žánrech, technikách technikách aa výrazových prostředcích až až po informace oo předních světových světových galeriích, restaurorestauro­ váni, vání, obchodu s obrazy aa falzech. Malíř­ ství je přitom pojímáno vv širokém širokém smyslu, včetně kresby a včetně a grafiky. Hesla jsou zprazpra­ cována cována tak, aby vyhovovala oběma oběma zázá­ kladním kladním záměrům; aby se se kniha stala zdrojem mallř­ zdrojem poučení oo všech otázkách malíř­ ství aa jeho vývoje pro nejširší okruh čtenářů, milovníků umční, milovníků výtvarného umění, a aby zároveň posloužila také odborníodborní­ kům kům jako rychlá aa spolehlivá informainforma­ tivní příručka. Proto jsou uu jednotlivých medailónů medailónů uváděna vybraná díla díla a u vět­ šiny hesel citována základnl základní bibliografie. Výchoz! Výchozí požadavek, aby tak obsáhlá a rozsáhlá látka nepřesáhla nepřesáhla jeden svazek, vymezila vymezila výběr hesel, jejich počet, délku aa zpracování. Pro větší názornost a přehlednost vý­ výkladu jsou vv encyklopedii uvedeny také přehledné přehledné tabulky hlavních malířských škol a směrů, uspořádané uspořádané chronologicky, a orientační černobílé černobílé mapy. Pojmy, popřípadě jména umělců, jimž nenl výkJad, uvádíme není věnován zvláštnl zvláštní výklad, v v abecedním abecedním pořadí alespoň alespoň s odkazem na hesla, vv nichž je oo nich zmlnka. zmínka. Jména mallfů, malířů, kteřl kteří majl mají zvláštní hesla, jsou vv textu vesměs vesměs označena označena k11rzlvou, kursivou, jež

upozorňuje na možnost náhledu těchto hesel. U U pojmů pojmů se se zvláštním zvláštním heslem heslem je kurzivy kurzívy použito jen vv takových případech, kde se nahlédnuti nahlédnutí příslušného příslušného hesla

zvláště doporučuje. Jména mallřů malířů vv přehledných přehledných tabulkách jsou uspořádána chronologicky, přičemž kritérium kritérium je datum datum narození umělce. V V bibliografii uvádíme uu medailónů medailónů pře­ devším devším poslední monografie, kde je citocito­ vána starší literatura. Jen ve výjimečných výjimečných případech odkazujeme na úvodni úvodní studie vv katalozích výstav. V V údajlch údajích kk dílúm dílům neuvádlme neuvádíme uu závěs­ ných obrazů obrazů techniku, ale ale podložku; technikou se rozumí uu novější novější malby většinou většinou olejomalba, u středověkých středověkých tempera. Rozměry uvedeny Rozměry obrazů obrazů jsou uvedeny vv cm, nejprve výška, potom šířka.

© ACADEMIA NAKLADATELSTVÍ ČSAV PRAHA 1975

Alte Pinakothek; Venuše aa Cupido, plátno 175 175x140, x 140, Norimberk, Germanisches Nationalmuseum; Hlava dívky, kolem kolem 1600, plátno 51 51 xx 38, Praha, ObraObra­ zárna Pražského hradu. Peltzer, R. A.: Hans von Aachen. Wallraf-Richartz-Jahrbuch V, 1928, 75.

A A la prima -— Metoda olejomalby, při níž celý obraz je dokončen niž dokončen během během jediné pracovnl pracovní fáze fáze bez dodatečných dodatečných retuši. Protikladným je malba Protikladným postupem je malba po vrstvách, kdy kdy se se nanáší postupně na sebe několik několik barevných vrstev; přitom je třeba třeba dbát, aby aby spodní vrstvy byly dostadosta­ tečně tečně suché; jinak malba malba praská. Aachen Hans von (1552 (1552 Kolín n. R. 1615 1615 Praha) -— Německý malíř, žák malíře malíře G. Jerrigha vv Kolíně n. R. Působil vv Itálii (1574-88: Benátky, Řím, FlorenFloren­ cie), kde proslul jako následovník nizonizo­ manýristů; pak se stal dvornlm zemských manýristů; dvorním malířem malířem bavorského vévody Viléma V. vv Mnichově; zde se se 1596 1596 oženil s dcerou význačného význačného hudebního skladatele Orlanda cli di Lasso. Od 1601 1601 žil v Praze jako dvornl dvorní malíř clsaře císaře Rudolfa II. (jmenován již 1592), který ho zahrnoval zakázkami i přízní přízni a a 1604 1604 jej povýšil do šlechtického stavu. V V clsařových císařových službách podnikl dvě (1603,1605), cesty do Itálie (1603, 1605), aby aby kopíroval renesančnl mistry a renesanční a nakoupil umělecké předměty. Mimo Mimo jiné získal pro RudolRudol­ fovy dnes fovy sbírky Praxitelova Ilionea ((dnes vv mnichovské glyptotéce). Po Rudolfově smrti se clsaře se stal dvorním malířem malířem císaře Matyáše Matyáše a jeho oficiáln!m oficiálním portrétistou. Typický středoevropský středoevropský manýrista, vedle G. Heinze st. sl. G. Arcimbolda, B. Sprangera Sprangera aa J. J. Hein^e n e j významněj šl malíř nejvýznamnějšl malíř na dvoře dvoře c!saře císaře Rudolfa II. vv Praze. Působili na něho zejména Tintoretto, Tintoretto, Correggio Correggio aa B. Spranger. Maloval náboženské, ale ale především především mytologické obrazy, alegorie aa podo­ podobizny, vyznačující se artistně chladnou barevnost! barevností aa rafinovanou vybroušenost! vybroušeností malířského podán!. malířského podání.

Vítězství spra­ V!tězstvl pravdy pod ochranou spraměď 56 56x47, vedlnosti, 1598, měď x 47, Mnichov, Reprodukce R eprodukce na straně s tra n ě 7

Abildgaard Nicolai Abraham Abraham (1743 (1743 Kodaň - 1809 1809 Frederiksdal uu Kodaně) -— Dánský malíř, mal!ř, od od 1778 1778 profesor aa od 1789 ředitel malířské malířské akademie vv Kodani, jež se se pod jeho vedením vedením stala stala význačným význačným uměleckým ústavem. Zakladatel dánské uměleckým malířské školy, učitel B. Thorvaldsena, působil také na německé romantické maliře, jako např. C. D. Friedricha, Friedricha, Ph. O. malíře, Runga ad. Maloval historické obrazy Rimga zz antických aa dánských dánských dějin, jejichž klasicismus ovlivnilo italské manýristické mal!řstvl. malířství. dějin Dánska za Historické obrazy z dějin vlády Odenburgů, 1778-91, zámek Christiansborg uu Kodan Kodaněě (z (z větší části p ožárem 1794). zničené požárem Skovgaard, B.: B.: Maleren Maleren Abildgaard, Kodaň 1961.

Abstraction-Creation --+ —> nefigurativní malířství, francouzské malířství malířství, francouzské

Abstraktní malířství malířstvi -> -> nefigurativní nefigurativní

malířství

malířství

Adam Albrecht (1786 (1786 Nč:irdlingen Nordlingen -1862 1862 Mnichov) -— Německý Německý malíř malíř bitev aa jezdeckých podobizen, dvorn! dvorní malíř místokrále Eugena Eugěna Beauharnais vv MiMi­ láně, činný činný vv Mnichově, Itálii a Vídni. Účastnil se se tažení do Ruska (1812) aa tata­ ženi žení maršála Radeckého proti Sardinii (1848). Na ruském ruském tažení tažení namaloval přes přes osmdesát olejových skic, jež pak dalších dvacet let prováděl se se svými syny syny vv litolito­ grafii. Bitva uu Borodina, kolem kolem 1838, plátno 205 22, Mnichov, Residenzmuseum 205 xx 3322, Residenzmuseum;· Bitva uu Zorndorfu, 1859-62, plátno plátn~ 78 x x5 24, Mnichov, Maximilianeum 3378 524, Maximilianeum (jeho největší obraz); obraz); Jezdecký portrét maršála x 72, MniRadeckého, 1848, plátno 60 60x72, Mni­ chov, Neue Pinakothek.

(1602 Delft - 1657 Aelst Evert van (1602 malíř zátišl, zátiší, strýc tamže). Holandský mallř Wil/ema van Aelsta. Jeho obllbeným Willema van oblíbeným momo­

tivem tivem byl párek koroptví

zavěšených na zavěšených

hřeblku. hřebíku.

Aelst Willem - 26DelftWillem van(kolem van (kolem 1625 1625-26 Delft 1683 Amsterodam) -— Holandský po 1683 malíř zátiší a a květin, žák žák svého strýce Everta van Ae/sta, činný činný v Everta van Aelsta, v Delftu, kde byl 11643 643 přijat do malířského cechu. Čtyři roky cestoval po Francii aa osm osm let strávil vv Itálii, kde proslul pod jménem Gupod jménem glielmo d'Olanda. ďOlanda. Po návratu do AmsteAmste­ rodamu na něho působil J. D. D . de de Heem; Heem; od jeho zátišl zátiší se odlišuje zpočátku šedým, tmavým pozadím. později velmi tmavým Svá zátiš! zátiší skládal Aelst z loveckých úlovků, ptáků ptá ků a a ryb, stolních stolních příborů, skleněných skleněných aa hliněných nádob, ovoce a květin v dekorativně dekorativně působivé komkom­ pozice, přičemž hlavní zájem zájem věnoval malířsky přesvědčivému přesvědčivému vystiženi vystižení růz­ ných látek. Všechny jeho obrazy majl mají signaturu, psanou s kaligrafickou ozdobností: ností: ,,Guill(el)mo". „Guill(el)mo“. Lovecká trofej, 1668, plátno 68 x 54, 68x54, Karlsruhe, Kunsthalle. Zvěřina a lovecká x 76, Brusel, výzbroj, 1667, plátno 81 81x76, Musées Royaux des Beaux-Arts.

Aertsen Pieter (kolem (kolem 1508-9 AmsteAmste­ rodam rodam - 11557755 tamže) -— Holandský mallř, malíř, žák A. Claessena vv Amsterodamu, pro svou postavu nazývaný nazývaný „Dlouhý Pier". Pier“. Kolem 530 odešel do Antverp, kde pů­ Kolem 11530 sobil déle než*dvacet než• dvacet let; 15 3 5 vstoupil 1535 do gildy sv. Lukáše, 15 42 se stal antverp1542 ským měšťanem měšťanem aa téhož roku se se oženil ským syno­ s Kateřinou Beuckelaerovou, jejíž synoB111ckelaer patřil k Aertsenovým vec J. Beuckelaer Aertsenovým úsp ěchu žákům. V V Antverpách dosáhl úspěchu i bohatství. bohatstvl. Přesto se se z neznámých důvo­ 5 5 5 do svého rodiště, kde dů vrátil I1555 kde se se stal obllbeným oblíbeným aa vyhledávaným vyhledávaným mal!řem; malířem; zvěři nou. zvláště proslul svými obrazy se se zvěřinou. Průkopnlk nových malířských druhů, Průkopník zátišl tě zátiší aa lidového žánru, jež tak boha bohatě rozkvetly vv holandské i vlámské malbě 17. stoletl. století. V V jeho obrazech z trhů aa dodo­ mácností se se však postupně osamostatňuje hlavni téma zátišl; jako hlavní zátiší; vv jejich pozadí se se ještě odehrává drobný náboženský výjev. Nejstaršl obraz - triptych s Ukřižováním Nejstarší Ukřižováním (1546) - ukazuje souvislost s P. P. Breughelem sl. a tzv. brunšvickým monogralem st. mistou, jenž bývá bývá· ztptožňován ss]. J. S. S. van van Hemessenem Hemessenem nebo ·’- i;°'.J. s J. va~ van Amstelem, Aertsenovým Aertsenovým starším starším bratrem. Na zaza­ čátku čátku padesátých let vznikají obrazy s hloubkovou manýristickou perspektivní popředl konstruk:c!, konstrukcí, ss bohatým zátišlm zátiším v popředí

5/A 5/A

aa žánrovým žánrovým nebo náboženským náboženským výjevem výjevem vv pozadí; přitom zadnl plán přitom přední aa zadní nejsou prostorově spojeny. Nejcharakte­ Nejcharakterističtější rističtější pro Aertsena je kompozice ss postavou vv životní velikosti, obklopeobklope­ nou vystavenými předměty. V V koloritu aa malířském malířském rukopisu se se projevuje vliv benátské malby (Tintoretto, ]. Bassano), Bauano), {Tintoretto, J. běžný běžný u jeho současníků; jedinečná jedinečná je jen Aertsenova slavnostní monumentalita, ss niž níž jsou spojeny jižní aa severské prvky. Své trojSvé obrazy obrazy signoval iniciálami aa troj­ úhelnlkem, úhelníkem, symbolizujícím symbolizujícím tkalcovský člunek (narážka (narážka na otcovo zaměstnání).

ÁkáM Áká Míírak rak -—» Behead Behzád Kamáloddín Kamáloddin

- Řecké jméno akademeia Akademie — ~everozápůvodně označovalo park v severozá­ padní části části Athén, kde se se scházel Platón se svými žáky k filosofickým rozhovofilosofickým rozhovo­ rům. S S oživením platónské filosofie 5. století byl přejat v renesanční Itálii 115. filoi název accademia, který znamenal filo­ sofický kroužek nebo společnost rene­ renesančních učenců a estétů (Platónská akademie Marsilia Ficina na medicejském dvoře). První akademie ve smyslu ském zaumělecké školy pro malíře aa sochaře za­ Řeznický obchod, 1551, dřevo Řeznický ve Florencii Lorenzo Lorenza ložili kolem 1490 1490 124 124 xx 169, Uppsala, Universitetets KonstMilán ě Leonardo Leonardo da da Vinci ili] Magnifico a v Miláně Linci samlingar; Zátiší, 15 52, dřevo 60 x 102, 1552, 60x102, (Accademia Vinciana); v obou případech Vídeň, Kunsthistorisches Museum; KuKu­ šlo šlo oo společenství umělců, vv nichž se po x 82, Brusel, chařka, 1559, dřevo dřevo 127 127x82, způsobu humanistů o umění učeně diskudisku­ Musées Royaux Royaux des des Beaux-Arts. tovalo; z okruhu medicejské akademie, Genaille, R.: R.: L'reuvre L’ceuvre de Pieter jejímž hlavním posláním bylo studium Aertsen. Gazette des des Beaux-Arts, XLIV, antiky (zde začíná akademická tradice 1954, 1954. 267. 267kopírování antických děl, v tomto pří­ padě originálů padě originálů z medicejských sbírek), vyšel mladý mladý Michelangelo. vyšel Ajvazovskij IIvan van Konstantinovič 1 8 I7 Konstantinovič ((1817 Feodosie na Krymu - 1900 1900 tamže) -— Accademia del disegno, kterou založil 1563 G. Vasari, Vasari, sledovala Ruský malíř malíř marín, žák žák petrohradské ve Florencii 1563 kromě pedagogického účelu účelu i záměr akademie. Pocházel z rodiny arménských kupců. Hodně cestoval: 1839 1839 jel přes reprezentativní; členové akademie měli Berlín, Drážďany, Vídeň, Benátky aa FloFlo­ tvořit zvláštní společnost, nadřazenou cechu nebo rencii rencii do Říma, odtud pak zajel do Anglie, mistrům, sdruženým vv cechu bratrstvu. Akademici tak hned na na popo­ Španělska, Portugalska aa na Maltu. 1844 čátku demonstrovali sepětí ss nej vyššími nejvyššími se se vrátil přes přes Nizozemí do Ruska, kde ho čátku společenskými vrstvami, jež v podstatě car Mikuláš I. záhy jmenoval malířem 1 9. století; tato spole­ spolepřetrvalo až do 19. admirality; stal se se členem členem akademie aa přetrvalo čenská závislost, dávající zprvu akadeakade­ profesorem. Od 1847 1847 žil ve Feodosii, kde čenská si ve vlastním vlastním domě domě zřídil galerii obrazů mickému umělci proti cechovnímu svobodu, vedla vedla popo­ aa malířskou malířskou školu. Prováděl i vykopávky. mistru větší tvůrčí svobodu, stupně ke konzervativismu, jak převlá­ Za Za krymské války žil v obleženém obleženém Se- stupně aristokraticdala nutnost vyhovět vkusu aristokratic­ vastopolu. 1869 1869 se se účastnil slavnostního dala kých mecenášů. otevření Suezského pJ.'ůplavu, naprůplavu, 1879 1879 na­ 577 vznikla v Římě Accademia di vštívil Janov, když když zamýšlel namalovat I1577 (kreslení cyklus obrazů obrazů ze života Kryštofa Kryštofa KoKo­ S. Luca, jejíž učební program (kresleni sádrolumba. 1892 1892 cestoval do Ameriky. Jeho nejdříve podle kreseb, pak podle sádro­ vých odlitků aa nakonec podle živého žákem A.. I. Kuind% Kuindži.i. žákem byl mimo jiné A Ve své době velmi slavný aa vyznamenávyznamená­ modelu) praktikovaly akademie až do 1600 založili Carracvaný vaný malíř mořských bouří bouři aa námořních 19. století. Kolem 1600 ciové vv Bologni proslulou Accademia bitev; namaloval na 6000 6000 obrazů, zz nichž ciové degli Incamminati. nejvýznamnější Treť­ nejvýznamnější jsou vystaveny vv TreťZ významných evropských akademií akademii byly jakovské galerii aa vv galerii Ajvazov- Z založeny postupně Académie Royale Royale de ského ve Feodosii. V V malbě novámalbě nebyl nová­ Peinture et de Sculpture vv Paříži (1648), pratorem, ale ale držel se se akademických pra­ 1816 přeměněná na Académie des videl, jež oživoval pozorováním přírody od 1816 Sandrartova akademie v No­ Noromantickou náladou. náladou. Jeho Jeho obrazy obrazy Beaux-Arts; Sandrartova aa romantickou vystihují poměr poměr ke ke krajině, který měli rimberku (1674); pařížská akademie byla vzorem pro akademii vídeňskou vídeňskou (1692), lidé kolem kolem poloviny 19. století. berlínskou (1696), petrohradskou (1764), Skvorcov, A. M.: M.: I. K. Ajvazovskij. londýnskou londýnskou (1768) a nakonec i pražskou Moskva 1942. 1942. Moskva Akademii výtvarných umění (1800).

A /ó A/6

Pieter Aertsen, Pieter Kuchařka, I f f9, dřevo dřevo 127 I 27 x x 82, 82, Musées Rojaux Royaux des des Beaux-sírts Beaux-Arts Brusel, Musées

označeni pro Akademismus -— Hanlivé označení konzervativní umělecký projev, vychávychá­ zející z oficiálních a konvenčních umě­ leckých norem. Název vznikl z toho, že nositelem těchto oficiálních a ustálených nositelem norem byly hlavně umělecké akademie. Protože na akademiích v 19. století dlouho přežíval klasicismus, klasicismus, užívá se se někdy také tohoto pojmu pro označení zpátečnického umění. I na akademiích však působili umělci, jejichž dílo , patří progresívnímu proudu „živého“ „živého" umění; umění; k progresivnímu chajako akademismus nelze například cha­ rakterizovat ani tvorbu J. L. Davida, ani Tkadlíka nebo J. Preislera. Za pří­ F. Tkadlíka značný akademický projev se obvykle považuje malířské dílo například A. Ca(1823 - 1889) nebo W. A. Boubanela (1823-1889) (1825 - 1905), jejichž mytologuereaua (1825-1905), mytolo­ gické, alegorické, historické a náboženské obrazy se vyznačují přesnou kresbou, hladkým malířským podáním, stro jenou hladkým malířským strojenou kompozici aa obsahovou prázdnotou. kompozicí Akademismus se neomezuje jen na umění akastarších období; existuje i moderní aka­ demismus všude tam, kde se z určitého uměleckého názoru vychází jako z dané hotové normy, která se je se pouze obměňu obměňuje aa rozmčh\uje. rozmělňuje.

- Zobrazení nahého lidského těla. Akt — Setkáváme se se s ním ním již na skalních malmal­ bách zz pozdního paleolitu i na malbách starověkého starověkého Orientu, Dálného východu a předkolumbovské předkolumbovské Ameriky; jeho smyslovou krásu krásu vv našem slova smyslu ob jevila teprve řecká antika. V V aktu, objevila vv znázornění dokonalého lidského těla, vyvrcholuje umělecké umělecké snažení antiky, jež proporčn!ho kánonu. vytváří první teorii proporčního Řecký antropomorfismus vv náboženství pojetí bohů jako dokonalých lidí - aa ideál kalokagathie - harmonické spojení krásy tě lesné ss mravní ušlechtilostí ušlechtilosti - vytvořily tělesné ělecké vhodné ideové podmínky pro um umělecké podání aktu, jež se stalo závazné pro o bnovovaných následující staletí aa vv obnovovaných vlnách klasicismu platí stále jako ideál a vzor. V křesťanském křesťanském středověkém uměnl se V středověkém umění oobjevují bjevují akty jen tam, kde to téma přímo vyžaduje (např. výjevy zz ráje, Kristův křest, Ukřižování apod.); jinak církev zobrazování nahého těla z náboženských aa morálních důvodů zakazovala. Ideální

akt a realistické studium lidského těla nahradilo ve vrcholném středověku schéma „nahosti", jež nerozlišovalo ani pohlaví. Nový vztah k nahému tělu při­ nesla až gotika se se svým realismem aa teo­ nesla teologickou představou, že při Posledním soudu vstanou všechna těla vv dokonalé kráse (Vincenc zz Beauvais, Speculum maius). Typ gotické postavy, štíhlé aa oválsubtilní, s dlouhým krkem a malou ovál­ nou hlavou, ztělesňující středověký ideál spirituální krásy, žije v v malířství severně od Alp i vv 15. století, přestože právě vv této době se projevuje intenzívní stu­ studium přírody. Rozdíl mezi severským pozdně gotickým, na pozorování skusku­ tečnosti založeným aktu, a jeho založeným pojetím aktu, pojetím vv italské rané renesanci, inspiroinspiro­ vaným antikou, ukazuje srovnání mezi vaným ] . van van Eyckem J. 'Býčkem aa Masacciem Masacciem (Adam (Adam aa Eva Eva na Gentském Gentském oltáři, 1432 1432;; Adam Adam a Eva na Vyhnání z ráje vv kapli Brancacciů Brancacciů ve Florencii, 1426-27). Ačkoli se vv Itálii setkáváme již na počátku 5. století se počátku I15. studiemi podle modelu (Pisanellova (Pisanellova dílna),

Hans von Aachen, Hans Ceres Bacchus aa Ceres plátno, Vídeň, Hof museum Hofmusmm

rozhodující vliv vliv má přlklad příklad antiky, jejíž památky se napodobují. napodobuj!. Na aktu - hlavně Michelangela měří měř! mužském - se se až do Michelangela pokrok v v stále se zdokonalujícím vyzdokonalujícím vy­ jádření lidského těla těla (A. del Pollajuolo, A . Mantegna, S. Botticelli, E. L. Signorelli). A. Kreslení aktů se stalo základem jakékoli jakéko li figurální kompozice aa hlavním učebním předmětem malířské malířské výuky podnes. První zdůraznil tuto jeho úlohu L. B. lberti ve svém svém traktátu o malířství malířstvl A Alberti (1435). V V dílnách malířů 15. 15. stoletl století byly byly (1435). rozšířeny grafické reprodukce aktů podle antických předloh, později i podle děl

současných umělců. V 16. století strhl na sebe hlavní pozor­ pozorV nost Michelangelo, jehož nahé postavy („Ignudi") (,,Ignudi") se dokonalým podáním těla t ěla po všech stránkách vyrovnaly antice aa ještě ji předstihly nadsazenou muskulaturou a dynamikou tělesných tělesných pohybů. Akt se stal klasickým klasickým oborem Michelanum ění a středem jeho zájmu, pro­ progelova umění tože usiloval - podobně podobn ě jako v v antice -p ouze oo vyjádření uměleckého uměleckého obsahu pouze výlidskou postavou, jejím pohybem aa vý­ razem. Michelangelo vytvořil nový figufigu­ rální kánon těžké postavy s mohutným svalstvem, ale ss malou hlavou, který silně ovlivní manýristické umění. V V 16. století se se akt stává velmi oblíbeným oblíbeným obrazovým motivem. Kromě tradičních tradičních témat, k nimž přibyly přibyly nyní i biblické příběhy ss Lotem aa se Zuzanou v v lázni, se se malují m ytologické výjevy (Diovy lásky) a alemytologické ale­ gorie (Nuda Veritas). Pro benátské malíř­ gorie ství je příznačné příznačné téma ležící Venuše, jemuž se dostane klasického výrazu u Giorgiona Giorgiona (v ideální krajině) aa Tirana Tiziana (v interiéru); jejich řešeni řešení bude závazné mallřství až do 19. století (P. P. Ru­ Rupro malířství bens, Rembrandt, F. Goya, G. Courbet, bens., E. Manet) Manet).. VV malířství malířství severně severně od od Alp Alp dochází kk syntéze pozdně gotického podložedetailního realismu ss teoreticky podlože­ reneným a o antiku opřeným opřeným názorem rene­ A.. Diirera, Durera, jenž usiluje po­ posance vv díle A mocí měřeni měření postihnout zákonitosti ideálního aktu. V V manýristickém malíř­ ství 16. století s kultem kultem nahého lidského lidského samotěla je suverénní ovládán! ovládání aktu samo­ zřejmým Vlivem zřejmým předpokladem. V livem Michelangelova díla roste záliba vv komplikova­ komplikovapostoj!ch, ných pohybech aa neobvyklých postojích, třl různých jež se vyhranila do tří různých pojetí; převážně artistní pojetí představuje Fiorentino aa G. Vasari, G. B. Rosso Florentinů Vasari, smyslné Parmigianino Parmigianino a extaticko-vizionářské Tintoretto Tintoretto aa El Greco. Greco. Návrat kk „přirozenosti" lidské postavy, který

7/A

provedli bratři Carracciové Carracciové se svou akaaka­ demii, vytvořil novou tradici kresleni aa malován! bamalování aktu, přecházejld přecházejíc! přes ba­ roknl rokní klasicismus (N. (IV. Poussin) a akademismus hluboko do 19. století. RealisRealis­ ticky studované lidské nahé tělo tělo je tu v v duchu antické idealizace povyšováno na neskutečný neskutečný ideál a zušlechťováno zušlechťováno na ideálni ým ideální typ, který se se může stát důstojn důstojným nositelem nositelem velkých myšlenek. Proti klasicistické lineárně lineárně plastické idealizaci aktu vzniká opticko-smyslové, na na barvě barvě zalozalo­ žené žené pojetí aa podáni podání nahého lidského těla vv Holandsku (Rembrandt) (Rembrandt) aa Vlámsku ((P. P. P. Rubens), vrch o Ilci vv erotických vrcholící aa barevně vybraných obrazech francouzfrancouz­ ského rokoka (A. {A, Watteau, Watteau, F. Boucher). V V klasicismu aa romantismu 19. století je ještě ještě akt vázán na mytologický nebo historický námět. námět . Teprve s generaci generací franfran­ couzských impresionistů se objevuje vv obraze „nahota" jako samostatný umě­ lecký problém (E. (B. Manet, Snídaně 186} aa Olympia, 1863). 1863). Jestliže vv trávě, 1863 A. Renoir Renoir podával smyslový půvab nana­ hého ženského těla, objevuji objevují E. Degas a H. de de Toulouse-Lau/rec Toulouse-Lautrec nové, ,,indis„indis­ krétní" pohledy na ženskou nahotu. V V maliřstvl malířství 20. 20. století je akt pouhým nositelem jednotlinositelem výtvarných tendenci jednotli­ vých vyhraněných uměleckých uměleckých názorů; Matisse lineárního rytmu, u kubistů u H. Matisse elementárnlch elementárních tvarů těla, uu expresionistů expresionistů psychických napětí. Smyslné kouzlo vyjadřuji malíři, nahého ženského těla vyjadřují stojicl stojící na okraji hlavnlch hlavních proudů světo­ vého mallřstvl: malířství: vv Paříži Paříži A. Modigliani, vv Praze R. Kremlička. Kremlilka. Bay!, Bayl, F.: F.: Der nackte Mensch Mensch in der Kunst. Kolin Kolín n. R. 1964. Clark, K.: Das Nackte in der Malerei. Berlín 1958.

Aktivní malba -> Pol!ock Jackson -> Pollock Akvarel -— (z franc. l'aquarelle), 1’aquarelle), malba vodovými barvami, je zdánlivě zdánlivě nejsnadnejsnad­ nějšl malířská mallřská technika, ve skutečnosti nější mnohem obtfžnějšl obtížnější než napřlklad například však mnohem olejomalba, olejomalba, protože lazurnf lagurní malba a á la la prima nedovoluje provádět dodatečné akva­ opravy. Dvě specifické vlastnosti akvarelu vymezuji vymezují jeho přednosti i nevýhody: relu schnutí vodových barev a spoluspolu­ rychlé sehnut! působení bílého podkladu při lazurnl lazurní p ůsoben! b!lého malbě. Technika akvarelu vyžaduje proto rychlý postup, jistotu a velkorysost, nene­ rychlý detailů a drobnodovoluje promalování promalovánl detailů spíše kk skicovitému před­ malbu, vede splše nesu. Přitom průsvitnost barevného

A /8 A/8

nátěru nátěru

aa uplatňován! uplatňování b!lého bílého podkladu působí, že akvarel vypadá tak nehmotně. Proti olejomalbě, která může zvyšovat hmotný objem objem až až do plastičnosti a tak věcně věcně realizovat hmotnost obrazu, akvaakva­ rel předměty odhmotňuje. Proto se se hodí spíše kk podání jevů světla světla aa atmosféry splše podán! jevů než hmotných předmětů. Akvarelové barvy, ředěné ředěné vodou - vovo­ se připravují dové barvy - se připravuji z velmi jemně rozetřelých rozetřelých barviv, pojených malým malým množstvím arabské gumy gumy ss nepatrnou množstvlm přlsadou látek zvyšujiclch přísadou zvyšujících pružnost aa vláčnost barev. V V pravém akvarelu chybí běloba, kterou nahrazuje bílý podklad. bllý papír, paplr, ale i na Maluje se se nejčastěji na bílý pergamen (starokřesťanské, středověké aa byzantské miniatury), na slonovinu (drobné miniaturnl miniaturní portréty z 18. aa 19. stoletl), století), na papyrus (egyptské „knihy mrtvých"), na hedvábí (čínské (čínské aa japonské mallřstvi) malířství) apod. Maluje se obvykle měk­ kými vlasovými, nejlépe kuními štětci, od nejsvětlejšlho nejsvětlejšího do nejtmavšího tónu. Ačkoli název akvarel se se objevuje až v 18. století, lze malbu malbu vodovými barbar­ vami sledovat od starověku; setkáváme se koloruji se s ní vv Egyptě (akvarelem (akvarelem se se kolorují reliéfy a kresby v „knihách mrtvých"), ve východnl východní Asii a v Indii. Většina ilustracl ilustrací v arabských, starokřesťanských, středověkých středověkých aa byzantských rukopisech jsou sice kvaše, kvaše, některé některé miniatury však byly provedeny akvarelem. V V 15 15.. století se se akvarelem akvarelem kolorovaly kresby aa dřevo­ řezy, stejně jako kartóny (A. {A. Mantegna, návrhy pro Triumf Caesarův, Caesarův, 1484-94; Raffael, kartóny pro koberce do Sixtinské Rajfael, kaple, 1515-19). Ve všech případech hraje akvarel vedlejší úlohu aa pouze dodo­ plňuje plňuje kresbu. Prvnl První umělec, který z akvarelu vytvořil soběstačnou soběstačnou malířskou malířskou techniku, rovnoprávnou ostatním, byl až působ!,

Diego Velázquez, Diego Venuše Venuše s, se zrcadlem, l6jl, IÓJI, plátno 122 I 22 x 777, Ill, Londýn, National Gallery Gallery

Akt

A.. Diirer (akvarely z první italské cesty, A 1494). Jeho průkopnický čin čin však nenanena­ 1494). lezl následovníky. Kolorované portrétní kresby L. Cranacha Cranacha st. a obou Holbeinů Holbeinů jsou zase především především kresby, podobně jako sepií ((C. C. Lorrain), barokní kresby bistrem bistrem aa sépií jež mají s akvarelem akvarelem shodnou štětcovou štětcovou techniku. Druhým obdobím rozkvětu akvarelové r. polovina malby je 2. 2. polovina 18. a 1. 19. století v Anglii. Na počátku 19. stosto­ Jeti akvarelovánl oblíbenou zálibou letí bylo akvarelování vyšší anglické společnosti. Z Z této široké základny základny vyrostlo clilo dílo J. Constabla Constabla a W. W. Turnera, Turnéra, vv němž dosáhla anglická krajinářská škola svého vrcholu. SpeciálSpeciál­ ním ním oborem jsou miniaturni miniaturní podobizny, pro něž něž jako první užil za za podklad sloslo­ novou kost anglický malíř Lens kolem kolem 1700. 1700. Akvarelové miniatury byly vv emem­ píru piru aa biedermeieru velmi obllbeny; oblíbeny; ve Vídni se se na ně ně specializovali Daffinger aa Kriehuber. V V českém českém malířství vynikaji vynikají Mánesa a specialisty J. A. akvarely akvarely J. Mánesa Zeyera. Z Z moderních maliřů malířů měl akvarel zvláštni zvláštní význam význam u P. Cézanna Céganna (na (na tužkové stínováni vv modré, přes kresbě stínování přes ně ně lehké barevné lazury), jenž si si vlastně vlastně z akvarelu odvodil i svou osobitou techniku olejoolejo­ malby. Impresionisté i secesní malíři dávali přednost pastelu. Jedinečnou Jedinečnou svě­ telnost aa nehmotnou barevnost akvarelu využili vv 20. 20. století zejména V. Kandinskij (jeho prvnl první abstraktni abstraktní obraz byl akvarel) aa P. Klee Klee ((v v akvarelech z cesty cesty do Tunisu, 1914).

Nockher, F.: F.: Aquarellmalerei. Ravens1958. Vinner, A. V.: V.; Akvarel aa kvaš. burg 195 53. Brieger, L.: Bratislava 19 1953. L.: Das Aqua1923. rell. Berlín 192 3. Akvatinta (it. acqua = voda, tinta =

Albani Francesco (1578 (1578 Bologna - 1660 tamže) -— Italský malíř, žák vlámského malíře malíře Denyse Calvaerta vv Bologni, od 15 1594 94 na akademii bratří Carracciů. Carracciů. SS Annibalem Carraccim odjel 1600 1600 do Řlma. Říma. Působil v v Římě Římě (1600-20 aa 1623-25), vv Mantově (162 5-60). (16211-22) -22) aa Bologni (162 (1625-60). Se Se svou druhou manželkou, krasavici Doralici Fioravanti, měl měl dvanáct děti, dětí, které mu stály modelem modelem pro anakreóntské scény, pro něž byl ve své době nazýván ,,Anakreónem „Anakreónem malířství". Současníky Současníky obdivován, připadal pozdější době příliš příliš literárním; dnes se oceňuje padli, jejž měl spolu ss Annibalem zvláště podíl, Carraccim Carraccim aa Domenichinem Domenichinem na vzniku nono­ vodobé krajinomalby vv prvních desetideseti­ letích 17. století vv Římě.

Thomas Thomas Girtin, Krajina, akvare Krqiina, Ii8oiy 8oI, akvare

= barva) je jak napovídá italský název grafická technika, jíž možno vyjádřit půltóny vodové barvy. Akvatintě se také řlká zrnkový lept nebo tušová technika, říká protože připomíná lavírovanou malbu tuší, pracující pracujlcl s půltóny v plochách. Ve skutečnosti akvatinta rozkládá plochu v množství drobných, mělčeji či hlouběji vyleptaných bodů aa kanálků, které teprve na otisku splynou v divákově oku ve světlejší světlejší nebo tmavší šedou plochu. Povšechné obrysy budoucího obrazu se suchoujehlou jehlou na vleptají nebo vyryjí suchou na desku, která se potom popráší ve zvláštní skříni jemně jemně rozdrcenou kalafunou, popřípadě změní po­ poasfaltem. Někde se také ke zrnění užívá mořské mořské soli nebo vinného kamínku. Takto připravený kryt se skládá zz husté sít ě nepatrných zrníček, mezi nimiž sítě vniká ke vyke kovu leptající kyselina, jež vy­ tvoří stejnoměrné stejnoměrné zdrsněni. zdrsnění. Aby zrníčka držela na desce, je třeba ji nad mírným zahřáti a ohněm zahřát. Podle stupně zahřátí délky času tónočasu lze leptáním dosáhnout tóno­ vých stupňů od světlé šedi až po sytou čerň; světlá místa mlsta obrazu se přitom chrán čerň; tekutým krytem. Zakrýváni světlejších opaku je tolikrát, kolik· míst a leptáni leptání se opakuje kolikK opravě stupňů světlosti obraz obsahuje. K a doplňkům se užlvá užívá hladítka, suché jehly, rydla, rulety aa mulety. Akvatinta byla vynalezena v v druhé polo­ polostoletl. První pokus prý provedl vině 18. století. 1759 norimberský grafik J. 1759 J . A. Schweizdokokard . Novou grafickou techniku zdoko­ kard. mallř a grafik Jean nalil francouzský malíř

Akvarel

Baptiste Lep Leprince řince (1733-81); (1733— 81); malířských vynikajíclm uměleckým účinků akvatinty vynikajícím způsobem využil F. Goya.

Alamagna Giovanni d* ď (doložen od

1443 v Benátkách aa Padově - 1450 1450 PaPa­ 1443 dova) -— Německý malíř působící v BeBe­ nátkách a od 1446 vv Padově, známý také pod jménem Johannes Alamanus nebo Zuane de Murano. Zachovalo se od něho jen málo obrazů, jež vesměs maloval společně se svým cla svým švagrem Antoniem da Murano, zv. Vivarini. Vivarini. Podíl obou malířů nelze rozlišit; nebyli ani průkopníky nových uměleckých tendencí. tendenci. Jejich vývý­ zálež! vv tom, že jako první mistři znam záleží tzv. muránské školy školy dali konzervativnímu benátskému malířství podnětné impulsy; dřlvějšl dřívější pestrobarevnost ustupuje světlem spolupravázanému koloritu. Alamagna spolupra­ A. Mantegnou Mantegnou na freskách coval s A.. v Chiesa degli Eremitani v Padově (1448-50). ( 1

4

4

8

- 5

0

) .

Triptych ss P. Marií aa Ježíškem, 1446, dřevo: uprostřed P. Marie ss Ježíškem, 344x203, 344 x 203, vlevo sv. Jeroným aa Řehoř, vpravo sv. Ambrož aa Augustin, 344 344 xx 137, 137, Benátky, Galleria dell' Accademia; PodelPAccademia; lyptych ss Narozením Páně, 1447, dřevo: uprostřed Narození Páně, 13 1311 xx 60, vlevo sv. František aa Bartoloměj, vpravo x 32, Praha, sv. Bernard aa Antonin, Antonín, 114 114x32, Národní galerie.

Gio­ Alamanus Johannes -—> Alamagna A!amagna Giovanni

ď

ď

Dějiny Dějiny lásky, 44 tonda pro knížete Scipiana piona Borghese, kolem kolem 1620-22, dřevo průměr 154 Vulká154 (Venuše vv Kovárně Vulká­ nově, Venušina toaleta, Venuše a a Adonis, Triumf Dianin), Řlm, Řím, Galleria Borghese; Tanec Amoretů, kolem kolem 1630-40, měď měd 90 x 114, Milán, Pinacoteca cli 90x114, di Brera.

Alberti na -— Grafická sblrka Albertina sbírka ve Vldni, Vídni, založená v 18 18.. století Albertem, vévodou sasko-těšínským, zetěm zetěm císařovny clsařovny Marie Terezie. Obsahuje přes 25 25 ooo 000 kreseb aa přes půl miliónu grafických listů světo­ vých mistrů. K patři K nejvýznačnějším nejvýznačnějším patří početné Rajfaela početné soubory od A. Durera, Diirera, Rafaela a a Rembrandta.

Meisterzeichnungen der Benesch, O.: Meisterzeichnungen Albertina. Salcburk 1964. Albertina, Albertinelli Mariotto (1474 (1474 Florencie 1515 R os1515 tamže) -— Italský maliř, malíř, žák C. Rossel!iho selliho ve Florencii spolu s oo dva roky starším starším Fra Barto!ommeem, Bartolommeem, ss nímž měl od 1594 společnou společnou dílnu. Když Fra BartoBarto­ 1594 lommeo, podlehnuv Savonarolovi, spálil své kresby aa 1500 1500 vstoupil do kláštera, dílnu sám, než si 1505 1505 vedl Albertinelli dllnu zřídil jeho společník malířskou maliřskou dílnu vv klášteře S. Marco. S S Fra Bartolommeem Bartolommeem spolupracoval Albertinelli do 15 1 2, kdy 1512, pro pomluvy nakrátko zanechal malířstvf malířství aa otevřel si ve Florencii krčmu. Když začal opět malovat, působil mimo FloFlo­ patři Pontormo. rencii. K K jeho žákům žákům patří Proti Fra Bartolommeovi, jehož monumonu­ mentální styl zdůrazňov a l plastičn ost zdůrazňoval plastičnost postav, byl Albertinelli koloristou; pů­ sobili na něho P. Perugino Perugino aa Nizozemci Nizozem ci (H. Memling, H. van van der der Gots). Goes). V V jeho

9/A

Sandro Nařčení (podle Sandro Botticelli, Nařčení (podle Apella) Apel/a),, kolem 149 I 49 J, dřevo 62 62 x x 9z, Ga//erie deg/i Ujfizi kolem j, dřevo 91y Florencie, Gallerie degli Ujfi^i oltářních obrazech žije ještě idylická fl orentského quatrocenta. pohoda florentského Zvěstování P. Marii, 1510, dřevo 335x230, 3 3 5 x 2 30, Florencie, Galleria delPAccadel!' Accademia. van Le Lorraine (1879 (1879 WarAlbright IIvan ois) — - Americký malíř, renville v Illin Illinois) n a Art Institute v Chicagu, studoval na National Academy of Design vv New École des Beaux-Arts vv Nan­ NanYorku a na Ecole sochařem M. Marrem tes. Se sochařem Marrem si zařídil společný spol eč n ý ateliér v Warrenville. Přední člen sdružení Allied Artists of America. Ovládá malířské techniky starých mistrů O vládá malířské aa vvee svých svých obrazech přehání iluzivní iluzívní podání podán í předmětů, aby dosáhl dojmu fantaskní strašidelnosti. S M. Marrem navrhuje dekorace pro hollywoodské mi). filmy (Bel A Ami).

Aldegreer Heinrich (kolem (kolem 1502 1502 Pa-

A /10 A/10

derborn - mezi 1555 - 61 Soest) — - Ně­ 1555-61 mecký malíř a především grafik, činný v Soestu. Původně se jmenoval Trippenmecker (dřevákář), od 1527 1527 přijal jméno Aldegrever. Vyučil · se zlatníkem a na studijní cestě do Nizozemí poznal dílo

J. GossaerJa, Gossaerta, B. van van Orleye Or/eye a J. van van Cleve. C/eve. L. van van Feydena Leydena se seznámil s DiireDurePřes -L. rovou grafikou. Nejprve maloval oltáře, rovou ale když město Soest přešlo k protestant­ protestantvyství, změnil Aldegrever náboženské vy­ grafice; znání a věnoval se portrétům a grafice. nejvýznamnější drobné Patří mezi nej významnější tzv. drobné mistry. Provedl mnoho rytin, z nichž kromě podobizen vynikají ornamentální listy, jež sloužily jako vzorníky pro umě­ lecká řemesla. Jeho tři návrhy na vý­ výnejvýznamněj ším zdobu dýk patří k nej významnějším kresbám německé renesance. Podobizna hraběte hraběte Filipa III. z Waldecku, 1537, 1537, dřevo 75x50, Arolsen, decku, 75 x 50, Arolsen, sbírka knížete zz Waldecku aa Pyrmontu.

Alegorie

als Fritz, R.: Heinrich Aldegrever ais Maier. Malér. Dortmund 1959.

- je zobrazení abstraktního Alegorie — pojmu (např. spravedlnost) konkrétním nej častěji postavou předmětem nebo nejčastčji s atributy (žena se se zavázanýma očima, mečem a váhami). Vznikla v antice, kde (personifidošlo k prolnutí ss mytologií (personifi­ kováni přírodních živlů a útvarů lidskou kování bytostí); odtud mnohá tradicí ustálená spojení přešla do starokřesťanského a pak perdo západoevropského umění; např. per­ sonifikace řek postavami říčních bohů bo hů (Jordán jako antický říční bůh v ariánském baptisteriu v Ravenně) se užívalo až do konce 19 19.. století. V V karolinské knižní malb malběě doprovází obraz panovníka na trůně trůn ě alegorické postavy jeho ctností Holého roura, (Bible Karla H o lého v S. Paolo le můra, kolem 870), v otonské miniatuře alegoalego­ rické personifikace zemí aa měst (evange­ měs t (evangeliář Otty III. v Mnicho Mnichově). vě) . Křestanské

alegorické výklady se v podstatě opírají oo Prudentiovu Psychomachii (405 - 6). (405-6). Historické alegorie se objevují v poantickém antickém umění v nástěnných malbách vystukarolinských, kde Karel Veliký vystu­ poval vv podobě Alexandra Velikého (nedochované malby z karlovských falcí známe jen z názvů - tituli). V V pozdním středověku nástředověku byly oblíbeny alegorické ná­ měty z tehdejší literatury (Alexandreis, mytus mýtus o Tristanovi aa sv. Grálu, Zahrada nálásky a Hrad Idrad lásky), prováděné jako ná­ kostěnné malby na hradech, tkané na ko­ bercích a malované jako knižnl knižní ilustrace rů ži; René ď d'Anjou, (Román o růži; Anjou, Livre du ďam ours espris). coeur ďamours Na rozdíl od středověku, kdy se alegorie vyskytují poměrně zřídka, stává se aleale­ nejmilej gorie pro renesanci nej milejším ším pramenem aninspirace. Nepřejaly se jen všechny an­ t y, ale i humanistické básnictví náměty, tické námě se stalo zdrojem obrazové tematiky (Tasso, Osvobozený Jeruzalém). Na papa­ novnických dvorech se těšily zvláštní přízni triumfální průvody, napodobující Mantegna, Triumf římské triumfy (A (A... Mantegna, d ě jiny se začleňovaly Caesarův); římské dějiny do genealogie vládnoucích rodů (Max(Max­ milián I.). Obrazy, komponované na složitá témata z antické mytologie, vybívybí­ raná z klasických klasických spisovatelů (Ovidius, Livius, Lukianus), byly určeny kultivokultivo­

vaným milovníkům umění, kteří si na vaným nich mohli brousit literární důvtip. K K nejpřitažlivějším přitažlivějším patřily erotické náměty: Venuše (záminka k ženskému aktu), Amor a Psýché, Jupiterova prostopáš­ prostopášnictví, Mars překvapený Vulkánem. reneVyznačují-li se se alegorie vrcholné rene­ oduševn ěl ý m idealismem, ústí sance oduševnělým v manýrismu do učené duchaplnosti (např. pražští manýristé kolem 1600); literární obsah se se stává tak komplikovakomplikova­ ným, že ho nelze pochopit bez výkladu (škola z Fontainebleau). Mytologické náměty slouží často za prostředek oslavy současných událostí (bitvy); objednavatel bývá ztotožňován s Marsem nebo jiným antickým bohem či heroem (Herkules). Vedle antických alegorií (Dionysos, Venušina slavnost) se vyskytují alegorie křesťanské (Nebeská a pozemská láska). Barok chápal mytologická témata jako ilustrace kk vyprávění antických autorů; rozváděl je s oblibou do triumfálních průvodů jednotlivých bohů (Annibale Carracci, Bacchus aa Ariadna, Řím, Palazzo historicFarnese). Alegorické motivy v historic­ kých nebo reprezentačních obrazech sle­ sledují oslavu moci církve nebo panovnicpanovnic­ kého rodu (II (II Gesú vv Římě, P. P. Rubens, Medicejský cyklus). V V protestantském aleseverském umění dostávají povahu ale­ gorie některá některá témata vv tehdy se osamo­ osamo-

Mikoláš Aleš Setkání Jiřího Jiřího z Poděbrad Poděbrad s Matyášem Matyášem Korvínem, I878, plátno IJ9 xx 225, Národní galerie galerie 1878, 22/, Praha, Národní

statňujících malířských druzích, jako Vanitas v zátiší aa podobiznách, lidské věky a a smysly v žánru a roční doby vv krajinomalbě. anticko-renesanč­ Mytologie aa alegorie vv anticko-renesančním romanním smyslu žije v klasicismu; v roman­ tismu bylo alegorie použito k politicky dílům (E. (E. Delacroix, Svo­ Svoangažovaným dílům A legorii boda vedoucí lid na barikády). Alegorii se nevyhýbal ani realismus (G. Courbet, Ateliér), kdežto moderní malířství se stále vrací kk mytologické inspiraci (P. Cé­ Céde Chavannes, P. Picasso, PicaSJo, G. de d, zanne, Puvis de Chirico, J. ]. Šíma aj.). Hocke, G. R.: als Labyrinth. R.: Die Welt ais Hamburk 1957. Burckhardt, J.: Die Kúnsten. Allegorie in den bildenden Kiinsten. Berlín-Lipsko 1933.

Písku Aleš Mikoláš (1852 (1852 Mirotice uu Pisku 1913 Praha) — 1913 - Český malíř a kreslíř; 11869-76 869-76 studoval na pražské akademii u prof. M. Trenkwalda a J. Sweertse. Za demonstraci proti prof. Woltmannovi, který popřel existenci českého umění, byl 1876 potrestán čtyřdenním vězením vězením a vy­ vy79 pobýval loučením z akademie. 18761876-79 vv Suchdole u Prahy na statku Alexandra Brandeise. 1879 1879 vyhrál společně s F. Ženíškem paleta" níškem pod heslem „Okřídlená paleta“ první cenu v soutěži na výzdobu foyeru Národního divadla; téhož roku se se oženil stus Marinou roz. Kailovou a odjel na stu­ dijní cestu do Itálie. Od té doby žil vv Praze, odkud podnikl zájezd na Hanou, Slovensko a Valašsko. uměnl Aleš patří ke klasikům klasikům českého umění 19. století, kteří kteřl rozvíjeli odkaz J. ]. Má­ Mánesa. Jeho dílo, založené na dramatickém obsavýrazu a lidové pádnosti, připadalo připadalo obsa­ hově přetížené a vv podání málo ušlechtilé. Proto zůstalo dlouho ve stínu efektní akademizující formy jeho spolupracovníka F. Ženíška. Ženíška. Alšovi Alšovinebylo nebyloani ani dovoleno dovoleno vv lunetách foyeru Národního divadla lasti, který byl jeho provést cyklus V Vlasti, duchovním majetkem. Velkolepá monumonu­ mentalita jeho raných cyklů (Smysly, 1876; Vlast, 1877 -81 ) a olejových obrazů 1877-81) (Setkání Jiřího z Poděbrad Matyášem Pod ěbrad s Matyášem až v uměl­ Korvínem, 1878) I 878) byla oceněna až cově stáří, kdy se věnoval převážně cykilustracím. Aleš umělecky myslel v cyk­ lech (Smysly, Vlast, Živly, 1881; Praha, 1882; Život starých Slovanů, 1891). Jeho se uplatnil smysl pro monumentalitu se v četných kartónech pro freska aa sgrafita na průčelí v Plzni a jiných průčell domů v Praze, v českých městech. Vynikl jako ilustrátor

11/ A 11/ A

českých lidových plsnl písní (Špalíček (Špalíček I, 1907; českých II., 1912), pohádek, pověsti aa přísloví aa knih F. L. Čelakovského, A. Jiráska aj. Setkáni Jiřího z Poděbrad s Matyášem Matyášem Setkání 159 xx 225, Praha, Korvlnem, 1878, plátno 159 Národní galerie; Husitský tábor, plátno 70x127, 70 x 127, tamže; Triptych Poesie x 67, Malba - Hudba, 1878, lepenka 16 16x67, soukromá sbírka; Rákoczyho pochod, 22x56, 1877, plátno 22 x 56, soukromá sbírka; Karlštejnský havran, 1882, lepenka 21 N árodní galerie. 21 xx 26, Praha, Národní Hlaváček, L.: L.: Mikoláš Aleš. Praha M.: Mikoláš 1974. Svoboda, E., Mlčko, M.: Nástěnné Aleš. Nástěn né malby. Praha 1957. Neu­ Neumann, J.: Mikoláš Aleš. Cykly. Praha Pěšina, JJ.: 1957. Pešina, . : Mikoláš Aleš. Malířská Mlčko, tvorba. Praha 1954. Matějček, A., Míčko, M., Svoboda, E.: Mikoláš Aleš. Vlast. M.: Malíř svého lidu. Praha 1952. Mlčko, M.: o Mikoláši Alšovi. Praha 1946. 1946, Čtení o

Alexy Janko (1894 (1894 Liptovský Mikuláš 1970 Bratislava) -— Slovenský Slovenský malíř. StuStu­ 1970 uměni doval na Akademii výtvarných uměnl v Praze uu prof. V V.. Bukovace, M. Pirnera T Švabinského (1919-25). 1920 1920 podnikl a M. M . .Svabinského studijnl studijní cestu do Paříže. 1921-32 1921-52 žil v Martině, 1933-37 1953-37 organizoval um umě­ v ě­ leckou kolonii vv Piešťanech. Člen skupiny leckou Život. Kromě malířské malířské tvorby působil i jako spisovatel aa publicista, organizátor kulturnlho kulturního života aa pedagog. 1964 1964 byl jmenován národnlm národním umělcem. J. Alexy Alexy patřil kk mladšl mladší meziválečné gege­ neraci slovenských malířů, mallřů, kteří usilovali po přlkladu přikladu G. Mallého Mallébo aa M. Benky oo stysty­ lizaci typicky slovenských krajinářských aa figurálnlch figurálních motivů. Sedle! Sedící žena, kolem kolem 1932, pastel, kartón 60 60 x 44, Bratislava, Slovenská Slovenská národná galéria; Baby, 1932, 1932,pastel,kartón32 galéria; pastel, kartón 32 xx49, 49, tamže.

M.: Janko Alexy. Bratislava Veselý, M.: 1967. 1967. Alkmaar -> A/kmaar —> Mistr Mistr z z Alkmaar Allori -— Florentská mallřská malířská rodina, z níž vynikli: Agnolo Allori, zvaný Bronzino, jeho synovec aa žák Alessandro (15 39 Florencie (1539 Florencie - 1607 1607 tamže), nazývaný také Bronzino, aa jeho syn syn aa žák Cristofano fano (1577 (1577 Florencie - 1621 1621 tamže). Allston Ailston Washington (1779 (1779 Brook Green Domain uu Georgetownu v Jižnl Jižní KaroKaro­

A/12

llně líně

- 1843 1843 Cambridge Port vv MassaMassa­ chusetts)-Americký chusetts) —Americký malíř, činný v LonLon­ dýně (od 1801), vv Paříži (1803), (1803), vv Římě (1804-08), Anglii (18II-14), (1811-14), vv Bostonu aa Cambridge. Působil na něho B. West a]. Fuss/i. V kompoziclch na biblická a J. H. H. Fiissli. V kompozicích témata napodoboval benátské mistry, odtud přezdívka přezd!vka „americký Tizian". Maloval i ideální krajiny, sentimentálnl sentimentálni žánry aa podobizny. svém dile díle nevyjádřil Allston Ailston nic spespe­ Ve svém cificky cificky amerického. Jeho význam význam zálež! záleží vv tom, že první napojil americké malíř­ ství na tehdy aktuální tendence evropevrop­ ského uměni. umění. Proti řemeslným řemeslným portrétistům 18. století představuje vv Americe nový typ vzdělaného a uvědomělého umělce. Vytvořil nejvýznamnější nej významnější krajiny vv americkém americkém malířství I. 1. poloviny 19. stoletl, jež působily amestoletí, jež působily na na pozdější ame­ rickou krajinomalbu.

rytíř von (1812 (1812 Vídeň Vídeň - 1905 1905 Alt Rudolf rytlř tamže) -— Rakouský malíř, žák žák vídeňské vldeňské akademie (od 1826). Hodně Hodně cestoval po Rakousku-Uhersku, jižním Německu a Itálii. 1835 1835 se se seznámil vv Římě Římě ss M. von von Schwindem králem LudviSchwindem aa bavorským králem Ludví­ kem I. Za své zásluhy oo věrné věrné zobrazeni zobrazení pohledů na Videň Vídeň byl 1892 1892 povýšen do šlechtického stavu; získal také čestné

občanstvl města Vldně. občanství města Vídně. Ve své době době světově světově proslulý vedutista. Jeho pohledy na cisařské císařské město mají vzhledem vzhledem k fotograficky fotograficky přesnému přesnému aa peč­ livému provedeni jedinečný livému provedení jedinečný význam význam kulturně historického dokumentu. AltoAlto­ vým motivem byl pohled vým nejmilejšlm nejmilejším motivem na dóm dóm sv. Štěpána. Ve stáfl stáři překvapoval barevnými experimenty, navazujícími navazujlcimi na modem! moderní malířské malířské směry. Přitažlivějšl než jeho olejomalby Přitažlivější olejomalby jsou Altovy Altový akvarely, vv nichž se se mu podařilo atmosféru vystihnout biedermeierovskou Eliáš vv pustině, 1818, plátno 127 127 xx 178, vldeňského pouličního pouličního života; maloval Boston, Museum Museum of Fine Arts; Belsaza- vídeňského také pohledy do interiérů. rova slavnost, 1817-43, plátno 365 xX488, 488, Pohled na dóm dóm sv. Štěpána, 1832, Detroit, Institute of Fine Arts. x 58, Vídeň, Vldeň, Osterreichische 46x58, r plátno 46 Galerie. Richardson, E. P.: P.:Washington Allston. Ailston. 1Galerie. Můnz, L. L.:: Rudolf von Alt. Vídeň Mi.inz, V!deň 1954. Chicago 1948.

Albrecht Altdorfer, Umučení F /oriána, sv. Floriána, dřevo 8I dřevo 81 xx 66, Praha, Národnl galerie galerie Národní

Altamira ---->franko-kantabr[ifký sty -> franko-kantabrijský Altdorfer Albrecht (kolem (kolem 1480 1480 asi Řezno -- 1538 1538 tamže) — Německý malíř, Řezno - Německý grafik a stavitel. Žák svého otce Ulricha, žil od 1505 1505 v Řezně, kde se stal radním, od 11526 526 zastával úřad úřad městského městského stavitele a 1528 purk1528 odmítl nabízenou hodnost purk­ 1511 mistra. 15 II podnikl cestu po Dunaji do Horního a Dolnlho Dolního Rakouska aa dále do Solnohradska, kam kam před před ním putovali krajinářstvl L. zakladatelé novodobého krajinářství Crana,h st.,]. Brsu st. a R. Frueauf Frueauf ml. Na Cranach st., J. Breu cestě Pa,hera v sv. cestě si prohlédl oltář M. TVÍ. Pachera Wolfgangu, který ovlivnil jeho největší dílo, Pašijový oltář ve sv. Floriánu. Nej­ Nejma­ významnější představitel dunajské malířské školy 1 6. stoletl. 16. století. Jako většina jeho současníků neměl mnoho příležitosti přlležitostl k uskutečnění velkých oltářních oltářních obrazů. Typičtějšl Typičtější pro něho jsou drobné obrazy s Narozením Páně Páně nebo Útěkem Útěkem do Egypta, do nichž uložil smysl pro lyrické líčeni líčení příběhu a duševní náladu. Nejosobitěji se se Altdorfer projeproje­ vuje tam, kde mohl co nejvíce uplatnit krajinu. Biblické výjevy klade do roman­ romantické přírody, jejíž prvky přejal z okoll okolí Patři k zakladatelům svého svého domova. Patří zakladatelům německé německé krajinomalby 16. století. Kromě A. Diirera malířem v Německu, Durera je prvním malířem který maluje krajinu bez figurální figurální stafáže. V V krajinomalbě krajinomalbě mohl zvláště uplatnit svůj svůj neobyčejně vyvinutý cit pro barvu a světlo. Podivná fantasknost jeho svísví­ tivého koloritu působí až bizarně v jeho drobných alegorických obrazech na lili­ přfslovl, jimiž předjímá lidový žánr dová přísloví, století. V V grafice nizozemské malby 16. stoletl. mistry. Nejvýznam­ patří mezi tzv. drobné drobné mirtry. Nejvýznamnější jsou i tady jeho krajinářské listy nější vegetací, pro niž vytvořil chacha­ s bujnou vegetaci, podání podunajské rakteristický způsob podáni školy. Známe od něho i malebné kresby krajin. kolem Altdorferovo dílo dosáhlo záhy - kolem 1510 - prvního vrcholu; po 1520 1520 sílí 1510 lokálrú lokální barevnost, krajina dostává vývý­ znamnější úlohu, přibývá přibývá epizodních

výjevů. Odpočinek na útěku, 1510, dřevo 557x38, 7 x 38, Záp. Berlín, Stiftung Staatliche Museen, Gemaldegalerie; Gemáldegalerie; Listnatý Listnatý les se sv. Jiřím, 1510, pergamen 28x23, se Mnichov, Alte Pinakothek; Pašijový kolem 1510-12, dřevo původně asi oltář, kolem 850 x 550, 44 tabule s výjevy ze života 850x550, sv. Štěpána umučeni Štěpána a 88 tabuli tabulí s výjevy z umučení Kristova, sv. Florian (u (u Lince), Augustiner Chorherrenstift; Narozen! P. Marie, Chorherrenstift; Narození výjevů.

kolem 1520, dřevo 141 141 xX130, kolem 130, Mnichov, Alte Pinakothek; Bitva Alexandra VeliVeli­ kého s Dariem, 11529 529 (na objednávku baba­ x 120, vorského Viléma IV.), dřevo 158 158x120, tamže. NoOettinger, K.: K.: Altdorfer-Studien. No­ rimberk 1959. Buchner, E.: Albrecht Altdorfer-Die Alexanderschlacht. StuttStutt­ gart 1956.

Alte Pinakothek v Mnichově Mnichově -— ZáZá­ klad k mnichovské sbírce obrazů položil vévoda Vilém Vilém IV. Bavorský již v 16. stosto­ letl, letí, ale teprve na konci 17. stoletl století za Maxe Maxe Emanuela se stala přední evropskou galerii. galerií. Budovu pro starou pinakotéku postavil Ludvik Ludvík I. podle plánů L. von Klenze (1826-1836). Druhou světovou světovou válku přežila přežila sbírka bez ztrát. Budova byla sice zničena, ale ale již 1957 1957 obnovena a sbírky (Bayerische Staatsgemalde Staatsgemálde -— Sammlungen) opět otevřeny veřejnosti. V V mnichovské pinakotéce jsou vynikajívynikají­ dmi cími příklady příklady zastoupeny všechny hlavní školy evropského malířstvl. malířství. Z Z význač­ ných děl italské renesance je třeba uvést Bollfrelliho Pietu, Zvěstován! FiBotticelliho Zvěstování od Fra Fi­ lippo Peruginovo Vidění Viděni sv. Bernlippo Lippi, Peruginovo harda a Tizianovu Tispanovu Podobiznu Karla V. a Korunováni Korunování trním; nizozemská malba je zastoupena díly díly R. van van der der W,yden, Weyden, Boutse a P. Brueghela Brueghela st., vlámská škola D. Boutse P. P. Rubensem Rubensem a A. van Dy,k,m, holandvan Dyckem, holand­ ská Rembrandtem R,mbrandtem a F. Halscm Haisem ml., španěl­ ská El E/ Gruem, Murillem a Velázquezem. Grecem, Murillem Velá^que^em. Mnichovská pinakotéka má také vynikavynika­ jíc! sbírku německé renesanční malby jící (Dllrerovu {Diirerom Vlastni Vlastní podobiznu z r. 1500, Grllmwaldova Grumwaldova Erasma a Mauricia, Mauritia, Altdorferovu Dunajskou krajinu, Elsheimerův ferovu Elsheimerův Útěk do Egypta, Crana,hovo CranachovoUkfižovánl Ukřižování ad. Das grosse Buch der Malerei. BraunBraun­ schweig 1960. i960.

Altichiero cla poloda Zevio (činný vv 2. polo­ vině 14. stoletl století ve Veroně Veroně a Padově) -—hlavní představitel padovské padovski Italský malíř, hlavni školy 14. století, proměňující pod vlivem školy severské gotiky Giottův Giollův monumentální sloh v bohaté a pestré líčení líčeni podrobností podrobnosti odpozorovaných ze skutečnosti; libuje si v exotických oděvech, hlavám hlavám dává portrétní rysy, zdůrazňuje epizodní vý­ výjevy. Kompozice s mnoha postavami sjednocuje kolorit harmonizovaný svět­ lými tóny růžové, zelené, šeříkově šeříkově modré a a bílé.

Ukfižování Ukřižování Krista a výjevy ze života sv. Jakuba, kolem kolem 1379, freska, Padova, S. Antonio, Cappella di S. Feike; Felice; Výjevy ze života Krista a sv. Lucie, Kateřiny a sv. Jifl, Jiří, mezi 1378-84, freska, Padova, Oratorio di S. Giorgio. Magagnato, L.: L.: Da Altichiero a Pisanello. Verona 1958.

Altomonte, původním jménem Martin Hohenberg(16nNeapol-1745 Hohenberg (1657 Neapol -1745 Vídeň)­ Vídeň)— Původem německý německý mallf, malíř, žák Baúm'a Baciccia a C. Maratty Mara/ty v Římě. Když byl 1684 1684 popo­ volán do Varšavy jako dvorní mallř malíř krále Sobieskiho, přijal italské jméno Altomonte. Od 1702 1702 působil ve Vldni, Vídni, 1707 1707 se stal členem členem vídeňské vídeňské malířské akademie, 1720 vstoupil do kláštera sv. Kříže Kříže u V!dně Vídně (Heiligenkreuz). Apoteóza prince Evžena, 1716, fresko, V!deň, Vídeň, Osterreichische Galerie; Zuzana

v lázni, 1709, plámo 131x197, plátno 131 x 197, tamže.

T

(kolem 1500 Amberger Christoph (kolem Schwaben - 1561-62 Augšpurk) -— Ně­ mecký mallř malíř činný činný v Augšpurku, po mecký Holb,inovi nejvýznamnčjšl nejvýznamnějšl malíř augšpurHolbeinovi ské školy 1. poloviny 16. století. Učil Učil se dílně L. Becka, Bečka, s jehož dcerou se asi v dllně 15 30 oženil. Působil na něho H. Burgmair 1530 st. a benátské mallřstvl. malířství. Těžiště Těžiště jeho clila díla JI. spočívá vv podobiznách, jejichž výraz je spočívá proti Holbeinovi založen především na Oltářních obrazů obrazů namaloval koloritu. Oltářních nemnoho. Podobizna Karla V., kolem 15 1532, 32, 65 o, Záp. Berl!n, 65 x 550, Berlín, Stiftung StaatStaat­ liche Museen, Gemaldegalerie; Gemáldegalerie; Christoph x 90, Mnichov, Fugger, 1541, dřevo 98 98x90, Alte Pinakothek. dřevo dřevo

Ambrosiana -— Umělecké Umělecké museum aa knihovna v v Miláně, chovajlcí chovající mimo jiné velkou sbírku Leonardový,h Eeonardových kreseb a RaffatlůP faelův kartón pro malbu Athénská škola v Stanza della Segnatura ve Vatikáně. Vatikáne. Americké malíi'ství malířství -— Malířství v SeSe­ verní Americe bylo od 18. století závislé na Anglii. Přestože Přestože byla ve Filadelfii zaza­ ložena 1803 1803 umělecká akademie, nedonedo­ kázala vychovat malíře mallře schopné vyřešit úlohy, které kladla tehdejšl tehdejší doba. I nana­ dále se obrazy objednávaly v Evropě, odkud byly také povoláváni mallři. malíři. Portrétista J. Smybert (1684-1751) byl prvnl první Angličan, který v Americe zdomácněl.

13/A 13/ A

J. West ] . S. Copley Copley (1737-1815) a a B. West (1738-1820) (1738 - 1820) se zase uplatnili v Anglii, kde splynuli s novým novým prostředím. B. West jako ředitel londýnské akademie odchoodcho­ val řadu řadu amerických malířů: portrétistu G. Ch. Stuarta Stuarta(1775-1823), (1775-1823), portrétistu portrétistu G . Ch. a historického malíře J. Trombulla (1756-1843) W.. Allstona. (17561843) a W Al/stana. Pokus o vy­ vytvoření americké realistické krajinářské školy podnikla tzv. tzv. Hudson River School, vystěhova lec jejíž hlavou byl anglický vystěhovalec Cali (1801-1848). (1801 - 1848). S hospodářským Th. Coll hospodářským 9. sto­ storozvojem USA USA vv druhé polovině 119. aktiletí stoupala i kulturní a umělecká akti­ vita. Američtí malíři postupně vyznávali všechny význačnější význačnější evropské umělecké lnnes (1825-1894) (1825 - 1894) směry. Tak krajinář G. Innes barbizonské školy školy a J. La následoval malíře barbi^onské Farge (1835-1910), (1835 - 1910), žák W. H. Hunta, pokračoval ve svých nástěnných malbách aa návrzích vitráží pro kostely v Bostonu a New Yorku vv tradici anglických preraffaelistti. Většina mladých amerických raffaelistů. Pařlži. Z malířů však studovala v Paříži. Z nich předev š ím J. M. N. Whistler především Whistler dosáhl svě­ úrovn ě a tové úrovně a podnětně zapůsobil na moderevropské malířství. Pro působení moder­ ního umění na americké prostředí měla historický význam Show význam výstava Armory Show 191 3. Druhá světová válka způsobila, že 1913. do USA USA emigrovala řada řada předních mlaevropských malířů, kteří inspirovali mla­ dou americkou uměleckou generaci. Bounoure, V.: V.: Die amerikanische Malerei. Lausanne 1968. 1968. Flexner, J. T.: Jerei. 1958. Amerikanische Malerei. Hannover 19 58. P.: Painting in America. Richardson, E. E . P.: New York 1956. 1956.

Amerling Friedrich von (1803 Vídeň (1803 Vídeň 1887 tamže) — 1887 - Rakouský malíř, žák vídeňské akademie ((18x6-24). 1816- 24)_ Neklidná povaha ho zavedla do Prahy, Londýna, kde studoval u T. Fawrence, Lawrence, a do Paříže. Paříže . Podnikl také několik cest do Itálie. nejv,-ýznamnější Vedle F. Waldmiillera Waldmullera nej významnější malíř vídeňského biedermeieru; věnoval se především podobizně a stal se vyhledávyhledá­ vaným portrétistou vídeňského císař­ ského dvora. Jeho oficiální oficiálnl podobizna císaře Františka I., kterou 1832 1832 získal uznání uznán! aa slávu, zahajuje jeho vrcholné období, končící vv polovině čtyřicátých let. Stáří prožil v polozapomenutí. Císař František I. v korunovačním 1832, plátno 260x175, rouchu, 1832, 260 x 175, Laxenburg (zámek u Vídně); Rudolf von

Andrea da Firenze. da Firenze, Alegorie církve, kolem freska, kolem 136/, IJÓf ,freska, S. Maria Maria Novella, Novel/a, Cappellone degli Spagnuoli Florencie, L. Cappellone degli

1837, plátno Arthaber se svými dětmi, 1837, 2221 2 1 x 156, 1 56, Vídeň, Osterreichische Ósterreichische Galerie. Probszt, G.: Friedrich von Amerling. AJtmeister der Wiener Portrátmalerei, Portratmalerei, Der Altmeister Curych, Lipsko a Vídeň Vídeň 1927. (1868 Solothurn - 1961 Amiet Cuno (1868 1961 Oschwand) -— Švýcarský malíř, žák mnichovské akademie (od 1886), kde se seznámil se svým svým krajanem sochařem 87 odjel do G. Giacomettim, s nímž 18 1887 Paříže na Académie Julian. Připojil se k pontavenské škole. Působili na něho němečtí expresionisté skupiny Die Briicke a asijské umění, jež posílilo jeho snahu mnichovpo dekorativním dekorativním účinku. Požár mnichov­ ského Skleněného paláce 1931 1931 zničil na padesát jeho obrazů, hlavně hlavně z pontavenského období. Od třicátých let plat! platí nejv ýznamnějších švýcarza jednoho z nejvýznamnějších švýcar­ ských malířů 20. století. dívky, 1905, 1905, plátno 91 98, BaBa­ Žluté dlvky, 91 x 98, silej, Kunstmuseum. Tatarinoff, A.: A.: Cuno Amiet, ein Malerleben. Solothurn 195 1958. 8. lcben.

Andrea da Firenze, vlastním jménem Andrea Bonaiuti (doložen od 1343 1343 ve Florencii - 1377 1377 Pisa) — - Italský malíř, \

A/14

činný ve Florencii, Orvietu a Pise. 1366 1366 se také účastnil soutěže na konstrukci kupole florentského dómu. Ve svých giottovskou tradici s vli­ vlifreskách freskách spojuje giottovskou vem sienské školy; Vasari připisoval školy; G. Vasari jeho díla také S. Martinimu. Martinimtt. kolem 1365, fresko, Alegorie církve, kolem Florencie, S. Maria Novella, Cappellone degli Spagnuoli; Triumf sv. Tomáše Akvinského, kolem 1365, freska, tamže. cla Murano — ----->» muranská muranská škola Andrea da Angelico - Fra Giovanni da cla Fiesole, zvaný Beato Angelico (1387 (1387 Vicchio di cli Mugello - 14 145555 Řím) -— Italský malíř, syn rolníka vv údolí Mugello u Florencie. Od mládí maloval, ale ve dvaceti letech vstoupil se svým svým bratrem Benedettem, malířem-miniaturistou, dobrovolně do V ne­ nekláštera S. Domenico ve Fiesole. V klidných dobách pro klášter pobýval s mnichy ve Folignu a Cortoně. Po ná­ návratu do Fiesole (1418) byla mu svěřena malířská výzdoba kláštera nástěnnými obrazy. TTyto cha­ yto rané práce ukazují již charakteristické znaky jeho umění, sladký výraz P. Marie, půvabné půvabné typy andělů, mystickou zbožnost světců. Angelico jedinečným způsobem spojil giottovský

sloh posledních následovníků T. T. Gaddiho Gaddiho se se sienským sienským smyslem pro krásu barev a jejich dekorativní účinek. Působili na Monaco a minia miniaturisté něho S. Martini, L. Monaco turisté ze S. Maria Angelico Beauckelaer Joachim J oachim (1533 ( 1 53 3 Antverpy -- Nizozemský malíř, prav­ prav1573 1573 tamže) — děpodobně žák P. Aertsena, Aertsena, jenž se sňatkem sňatkem stal Beauckelaerovým strýcem. Maloval výjevy z jarmarků a kuchyňské záinteriéry, v nichž uplatnil smysl pro zá­ tiší, aa náboženské obrazy, jejichž popředí vyplňují trhové scény, zatímco v v pozadí pózadi se odehrává odehrává drobný drobný náboženský výjev. výjev. Beauckelaer patří k nizozemským manýBeauckelaer ristům kolem P. Aertsena, vv jejichž díle se rozvíjely lidopisný žánr a zátiší.

(1884 Lipsko Lipsko -- 1950 1950 Beckmann Max (1884 - Německý N ěmecký malíř, žák umě­ New York) — lecké školy ve Výmaru. 1903 1903 navštívil priPaříž, kde ho nejvíce zaujali gotičtí pri­ mitivové. 1904 přesídlil do Berlína. 19n 1911 uspořádal první výstavu ve Frankfurtu n. M. Za první světové s větové války přišel jako zdravotník do Belgie, kde se seznámil Heckelem ze skupiny Die Briicke. s E. Heckelem 1915—33 působil ve Frankfurtu n. n. M., M., 1915-33 kde 1925 1925-33 kde - 33 učil na umělecké škole. 1933-37 odkud odjel do do 1933 - 37 žil v Berlíně, odkud Amsterodamu, kde našel asyl. 1947 1947 pře­ sídlil do USA, kde přednášel na washingwashing­ universitě . tonské universitě. Beckmannovy rané obrazy ovlivnili Liebermann, L. Corinth von Marées. Marees. M. Eiebermann, Corinth a H. von Na vytváření jeho osobitého stylu půso­ bili němečtí aa italští renesanční malíři, Holbein ml. , H. H . Baldung,, L. Signorelli H. Ho lbein ml., a Piero ca. Jako vyhraněný Piero della della Prances Francesca. individualista nebyl členem členem žádné umě­ lecké skupiny. Již před první světovou válkou maloval téma katastrofy, jež předznamenalo celé jeho budoucí dílo. Po válce patřil s G. Grossem Groszem aa O. Dixem k německému sociálně kritickému mama­ lířství; tato tendence vyznívá v cyklech litografií Die Hólle litografii Holle (Peklo), 1919, Die Stadtnacht (Noc ve městě), 1921, a Stadtnacht Il?ěstě), 1921, v cyklech leptů Gesichte (Tváře), 1919, 1921. Ve dvacádvacá­ aa Der Jahrmarkt (Trh), 1921.

tých letech si Beckmann vypracova Jsvůj )svůj a lířsk ý styl, konturo­ konturocharakteristický m malířský svět! ých barev černou linií, jež dování světlých do­ dává jeho obrazům obraz ům monumentální rys, námety, výjevy kontrastující ss jeho náměty, barú, tančíren aa ci rkusů . Když i jeho z barů, cirkusů. dílo bylo nacisty zařazeno mezi Entartete svů j první triptych Kunst, začal začal malovat svůj Odj ezd, jímž symbolizoval vlastní osud Odjezd, zá rove ň osud lidí na tomto světě. Devět Dev ě t a zároveň velk ých triptychů tripty chů na o bdo bné téma na­ navelkých obdobné plňuje Beckmannovo dílo posledního n ěmž stále více inklinoval období, v němž cké a mytologické tematice. Beck­ Beckkk myti mytické mann byl označován označován za jednoho z před­ n emeckých expresionistů; jeho před­ před ­ ních německých stavový svět určila první ssvětová větová válka. Ve svých svých symbolických triptyších, nava­ na vatradi ční formu form u gotického zujících na tradiční oltáře, vyjádřil mizerabilní mizerab ilní situaci lidské existence v krutém moderním světě. Noc, 1918-19, 134x156, DúsN o c, 1918 - 19, plátno 134 x 156, Diisseldorf, Kunstsammlung NordrheinWestfallen;; Odjezd, triptych, 1932 1932-33, Westfallen Odj ezd , triptych, - 33, plátno, střední obraz Návrat domů, 216x115, Zámek 216x100, 216 x 115, levé křídlo křídl o Zámek 216 x 100, pravé křídlo Schody 216x100, 216 x 100, New York, Museum Museum of Modern Modem Art. Lackner, S.: Max Beckmann, 1884 až 1950. Berlín 1962. 1962. 1950.

Miloš A. Bazovský, Venkovanka, plátno 46 xx 39, J9, Slovenská národná národná galéria Bratislava, Slovenská

niatur, které vytvořil v rozmezí jednoho desetiletl. desetiletí. Jeho zásluha zálež! záleží vv tom, že klasický styl perské miniatury, dovedl klasický aka­ vypracovaný vv polovině 15. století akademii demií v Herátu, naplnit kompoziční vynalézavostí, nebývalým koloristickým koloristickým citem citem aa živými pohyby aa postoji postav. Nejlepšími jeho žáky byli Šejch-záde aa Áká Mírak. opevněn! v Stavba opevnění v Karnaku, kolem kolem 1495, miniatura 17,8 17,8 x 15,2, Londýn, BriBri­ tish Museum; Bitva kmenů, kolem kolem 1495, miniatura 13,3 x 8,9, tamže; Harun al13,3x8,9, Rašid aa holič, kolem kolem 1495, miniatura Rašid 17,8 xx 15,2, 15,2, tamže. 17,8

G,nti!e Gtntile Bellini, Kříže, Zachráněni sv. Křígc, i;oo, I 500, plátno 323x430, J2J x 4Jo, Benátky, Galleria Galleria del/' dell’ Accademia

Zachráněr.f

Beham Barthel (kolem Norimberk(kolem 1502 1502 Norimberk !1540 540 Bologna) — Německý Německý malíř aa grafik, Barthe!a, ss nímž měl mladší bratr H. S. Barthela, spo l eč nou dílnu v společnou v Norimberku. Oba bratři šířili šířili učení učen! T. Munzera Miinzera aa byli jako kacíři 1525 1525 uvězněni aa vypovězeni zz Norimberka. Beham Beham se se stal vv Mnichově dvorním malířem ba vorského vévody malířem bavorského Viléma IV., jenž ho 1540 1540 poslal studovat do Itálie, kde v témž roce zemřel. Patří kk předním tzv. drobným drobným mistrům. ZZ jeho obrazů vynikají podobizny bavorské šlechty aa mnichovského patriciátu. Jeho m ědirytiny ukazuji pozmědirytiny ukazují vliv A. Diirera, poz­ d ě ji na n ě ho působil italský rytec M. ději něho M. RaiRai­ mondi, uu něhož se se prý učil. učil. Behamovy ornamentální rytiny, arabesky, vlysy vlysy nejdokonalejším grafickým s putti patří k nejdokonalejším listům německé německé renesance.

ženy ss papouškem, kolem Podobizna ženy 1529, dřevo 8855 xx 66, Vídeň, Kunsthistofalckého risches Museum; Podobizna falckého hraběte Ottheinricha, Ottheinricha, 15 1535, dřevo 44 44 xx 33, 3, hraběte 3 5, dřevo Mnichov, Alte Pinakothek. 1 529, dřevo

Beham Hans Sebald (1500 (1500 Norimberk 1550 1550 Frankfurt n. M.)M.) — Německý malíř aa především především grafik, starší bratr Barthela Barthela

A . Diirera. Eehama, pravděpodobně žák A. Eebama, Po svém vypovězení zz Norimberka se usadil ve Frankfurtu n. M. Grafické dílo H. S. Behama ve srovnání s bratrem Barthelem Barthelem je tradičnější, formálně hrubší aa naivnější. Jeho dřevořezy dřevořezy byly velmi nejširšlch vrstvách. Neoby­ Neobyrozšířeny vv nejširších čejně plodný grafik vytvořil na 270 270 mě­ dirytin aa na 5500 oo dřevořezů.

Behzád Kamáloddín (asi 14501450-60 60 Tabriz) -— Perský malíř. Brzy 11535-6 5 35-6 Tabríz) osiřel aa jeho poručníkem se se stal malíř Mírak Nakkáš, bibliotékář sultána HuHu­ saina sajna Mírzy, posledního panovníka Timurovců; Behzád se se učil malbě zz rodu Timurovců; uu svého poručníka poručníka aa nastoupil místo vv knihovně knihovně vv Herátu, Herátu. 1488 1488 namaloval pro sultána své hlavní dílo, pět miniatur k opisu Sa'diho Sa’diho knihy Bústán (Zahrada). Pracoval i pro další perské panovníky aa 115 5~2 ředitelem císařské knihovny 22 se se stal ředitelem vv Tabrízu, jemuž podléhali všichni dvorští malíři - miniaturisté, kopisté, malíři marginálií, zlatníci a a pozlacovači. Behzád ě jším a Behzád byl nejvýznamn nejvýznamnějším a nejslavnejslav­ nějším malířem miniatur, ačkoli nějším perským malířem se se od něho zachovalo jen velmi málo miprací; připisuje se se mu celkem celkem asi 30 30 mi­

Belgické malířství -— V n árod nostn ě V národnostně smíšené Belgii, která dosáhla revolucí revoluci 18 30 politické samostatnosti, rozkvetlo 1830 historické malířství, nacházející vv národnárod­ ních dějinách dějinách vděčný vděčný zdroj inspirace. Romantická malířská generace se se vv boji proti klasicistické bruselské akadem akademiiii dovolávala Rubensova umění jako vzoru. dovolávala Rubensova Střediskem Střediskem belgické historické národnl národní malby byla antverpská akademie, kde (1803-1874) působili G. Wappers (1 803-1874) aa N. de (1813-1887), aa bruselská akadeakade­ Keyser (1813-1887), mie, kde E. de Biefve Biěfve (1808-1882) (1808-1882) aa Gallait (1810-188 (1810-1887) L. Ga/!ail 7) ji dovedli na po­ pomezí dokumentárního realismu. Plátna belgických malířů putovala Evropou, kde kde získávala nejvyšší obdiv aa uznání, mladí malíři ze střední Evropy přicházeli studovat do Antverp aa Bruselu. Úpadek belgické historické školy představuje (1815-1865) aa A. Wiertze dílo H. Leyse (1815-1865) (1806-1865), kteří napodobovali staré nizozemské mistry. Realistické sociální umění vytvářel sochař a a malíř C. Meunier (1831-1904). Módní žánrové malířství ve stylu Meissonierově Meissonierově pěstoval A. Stevens (1828-1906), (1828 -1906), F. Rops vynikl jako grafik, neoimpresionismus vyznával T. van Rysselberghe. Největší uměleckou uměleckou osobosob­ elgického malířství ností bbelgického malířství na konci 19. století byl symbolista]. symbolista J. Ensor aa vv první polovině 20. století C. Permeke.

Haesaerts, P.-Marijnissen, R. H.: L' Art H.: L’Art Flamand d'Ensor ďEnsor a á Permeke. Antverpy 1970. 1970. Bellini Gentile (1429 07 (1429 Benátky - 15 1507 nejstarší syn tamže) -— Italský malíř, nejstarš! Jacopa Bellinibo, Be!!iniho, u Jacopa u něhož se se učil; působil na A . Mantegna. Mant~gna. Žil Ži l na něho jeho švagr A. uznán!; císař v Benátkách aa dosáhl brzy uznání; Fridrich II. ho jmenoval hrabětem hrabětem conte palatino. 1479 1479 odjel do Cařihradu Cařihradu

27/B 27/B

portrétovat su sultána ltána Mohameda II., který se chtél chtěl dát malovat od nejlepšího benátbenát­ portrétisty ; pobyl zde přes rok ského portrétisty; ná­ aa byl vyznamenán titulem bej. Po návratu namaloval namal oval podobiznu dóžete Agostina Barbariga a legendu o sv. Kříži, jejíž jejiž drod­ vvýjevy ýjevy zasadil zasadi l do prostředí svého ro měs ta. Na obraze Procesí na náměstí ného města. S. Marco (1496) ( 1496) zobrazil první skutečný pohled na Benátky. Jeho rozměrné ko kom­ mbapozice s množstvím postav a živou ba­ revností ho charakterizují jako malíř­ áře benátského společen­ spol ečen­ ského kronik kronikáře ského života. Podobizna II.,., Po dobizna Sultána Su ltána Mohameda U Londýn, 70 x 5 2, L ondý n, National Nati o nal 1480, plátno 70x52, Gallery; Proces Procesíí na náměstí S. Marco, 1496, plátno 367 Benátky, Galleria Galleria 1496, 367 x 745, Benátky, del!' Accademia; Zachránění sv. Kříže, Kříž e, dell’Accademia; 1500, 15 00, plátno 323 323 xX430, 430, tamže.

Bellini Giovanni, zvaný Giambellino (kolem 1430 1430 Benátky - 15 1516 16 tamže) — Italský malíř, mladší a pravděpodobně pravděpod obně nemanželský syn syn Jacopa Belliniho. Eelliniho. Učil se u svého ootce tce aa spolupracoval ss ním až Centi!em BelliBe!!ido jeho smrti; s bratrem Gentilem 11im, který získával v ě tš í uznání, žil v pří­ nimy větší kladném bratrském poměru. Byl neo byneoby­ čejně skromný aa laskavý člověk. V raném člověk . V období na něho ně ho působili Donatello a Mantegna; podle jejich příkladu usi­ usiA . Mantegna; loval o přesnou kresbu, perspektivně perspektivn ě správné zkratky a plastickou modelaci, vy j ádři l svůj svů j ale již v prvních dílech vyjádřil m ě kkém , vrozený smysl pro barvu v měkkém, zářivém koloritu. 1475 se se sezná­ koloritu . Kolem 1475 sezní.mil s nizozemsko nizozemskouu technikou, s níž prapra­ A 11tonello da da Messina; Messina ; coval vv Benátkách Antonello olejové lazury lazur y oobohatily bohatny barevnou škálu tó nové nuance. Krajina v jeho o nové tónové náobrazech není již pouhým pozadím ná­ v ýjevu, ale stává se důležitou d ůlež itou boženského výjevu, součástí so u část í obrazu, o brazu, spoluvytvářejícím spo luvytvářejícím jeho citový obsah. V V Proměnění Krista (1480 -8 5) se soustřeďuje soustřeďu j e v krajině roz­ roz(1480-85) ptýlené světlo sv ě tlo na hlavních postavách do té míry, že působí pů so bí nadpozemsky, přestože nema jí svatozář. svatozář . Když jeho bratr Gentil nemají Gentilee p ortrétoval bbyl yl vyslán do Cařihradu, aby portrétoval sultána, převzal po něm n čm práci v dóžecí m v dóžecím paláci; od této doby se těšilo jeho umění tripstále větší přízni. V V Mariánském Mariánském trip­ n ově vyřešil formu tohoto tychu (1488) nově tím , že spojil tradičního oltářníh oltářníhoo typu tím, čás ti a bou křídlech výjevy a na oobou vý jevy ve střední části renesan č ními v iluzi jediné scény, členěné renesančními o braz silně zapůsobil na pilastry. Tento obraz A . Diirera, který jeho kompozici přejal A.

B/28

později ve svých čtyřech apoštolech. Sacra Conversazione (1487-88) (1487 - 88) pro kostel S. Giobbe představuje předsta v uje klasický klapříklad tohoto obrazového typu v kla­ sické renesanci tak oblíbeného, oblíbeného , přičemž př i čemž baměkké kontury a jemně stupňované ba­ revné tóny neubírají tvarům nic z plas­ plastické plnosti. Jemné J emné světelné přechody aa barevná harmonie naplňují všechny jeho obrazy od 90. let 115. 5. století. Mist­ Mistdílem je Alegorie očistce o či s tce (korovským dílem (ko­ lem 1490 - obraz lem 1490 o braz byl dříve připisován Giorgicnovi). V V tomto desetiletí dosáhl Giorgionovi). malíř vrcholu ve svých obrazech Madcn; Madcn; pů sobil v širokém okruhu nejen jeho styl působil v Benátkách, ale i v Lombardii, Bergamu, by Cremoně a Emilii. Z malířské výzdo výzdoby dóžecího paláce, kterou řídil aa na níž se podílelo mnoho benátských malířů, m a lí řů, po nezů stalo. Když přišel při šel požáru 1577 nic nezůstalo. A. Durer Díirer 11506 506 po druhé do Benátek, našel v Giovannim Bellinim jediného přítele, který ho obdivoval a s nímž si rozuměl. Ačkoli se nepovažoval za malíře komplikovaných témat, namaloval ještě v posledních letech svého života vlivem svých žá ků Giorgiona a pod vlivem žáků Tirana Tiziana mytologickou kompozici Hostina bohů pro studovnu Alfonse A lfonse I. z Ferrary. Giambellino je vlastním zakladatelem zakl adatelem renesančníí malby; vytvoři vytvořill benátské renesančn lyrický styl, v němž spojil obdiv kk pří­ N a začátku rodě ss citovým půvabem půvabem.. Na 16. století usiloval o vyjádření vy jádření smyslové krásy, vv čemž čemž na něho navázali jeho L ctto, četní žáci: Tizian, Giorgione, L. Lotto, L. dílem začíná slavná S. del del Plombo. Piombo . Jeho J eho dílem epocha benátského benátsk ého kolorismu.

Giovanni Bellini, Pieta, kolem 1470, kolem 1470, dřevo dřevo 86 x x 107, Milán, Milán, Pinacoteca Pinacoteca di Brera

kolem 1465, Kristus na hoře Olivetské, kolem dřevo 81 81x127, x 127, Londýn, National N ational Gal­ Gallery; Pieta, kolem 1470, dřevo dře vo 86x107, 86 x 107, Proměnění ěn ění Milán, Pinacoteca di Brera; Prom 1480-85, 115x152, Krista, 1480-8 5, dřevo dřev o 115 x 152, Nea­ Neapol, Galleria Nazionale; Sacra Coversazione (pro kostel S. Giobbe), kolem 471x258, x 258, Benátky, 1487-88, dřevo 471 Galleria dell’Accademia; tripdell'Accademia; Mariánský trip­ tych, 1488, dřevo, střední část P. Marie s hudoucími anděly, 184 184 xx 79, levé křídlo křídl o sv. Mikuláš a sv. Petr, II 1155 x 46, pravé křídlo sv. Benedikt aa sv. Marek, l\farek, 115 r 15 xx 46, Benátky, S. Maria dei Frari; Alegorie očistce (Svatá Alegorie), kolem kolem r1490, 490, dřevo 73 73 x 119, II9, Florencie, Galleria Gdlcria degli dožete Loredana, Uffizi; Podobizna dóžete kolem 1501 1501-5, 62x42, Londýn, - 5, dřevo dře vo 62 x 42, Lond ýn, National Gallery; P. Maria se světci, 1505, (původně 15 05, plátno (půvo dn ě dřevo) 500x235, 5oo x 2 35, Benátky, kostel S. Zaccaria; P. Maria dřev o 85 x 118, II 8, s dítětem v krajině, 1510, dřevo Milán , Pinacoteca di Brera; Milán, Brera; Hostina bohů, 1514, plátno 17ox1 170x188, 88, Washing­ WashingC.), National Gallery of Art. ton (D. C), Pallucchin.i, R .: Giovanni Bel li ni . Pallucchini, R.: Bellini. Milán 1959. dřevo

Bellini Jacopo J acopo (kolem (kolem 1400 1400 Benátky 71 tamže) — - Ita l s k ý ' rnalíř , kolem 14701470-71 Italský'malíř, y. hlava slavné benátské malířské malířské rodin rodiny. Syn cínaře, cínaře , žá da Fabriana Fabriana ve Syn žákk Gentile Gentile da 2- 25 ); když úspěšně úsp ěš n ě hájil háj il Florencii (142 (1422-25); floren tských ílnu před útokem florentských jeho ddílnu ú spčch „cizímu“ „cizímu" výrostků, kteří záviděli úspěch žal ářován a vykázán z města. mě s ta. malíři, byl žalářován Přesto zůstal obdivovatelem obdivovatelem florentského

umění. S S Gentilem působil v Římě, kde 1430 žil v Benátkách, studoval antiku. Od 1430 m ěs t v se­ seodkud zajížděl do různých měst verní Itálii. Itálii. 1436 1436 maloval v domě dómě ve Ferraře Ferraře fresko Ukřižování, jež se se stalo na dlouhou dobu vzorem pro severoitalské malíře (zničeno). 1437 1437 se stal členem cli S. Giovanni v Benátkách. 1441 Scuoly di pobýval na dvoře ve Ferraře; v Padově navštěvoval humanistické učence a sbě­ ratele starožitností. Byl prvním učitelem svých synů Gentileho a Giovanniho; Giovanniho; A.. Mandceru Nicolossii dal za ženu A tegnovi. Obrazů Jacopa Belliniho se zachovalo velmi málo; vynikají zz nich Madony Nejjemné barevnosti aa měkké měkké kresby. Nej­ významnější jsou jeho kresby ze skicáků (Paříž, Musée Musée National du Louvre, Londýn, British Museum); neukazují pouze jeho fantazii a pozorovací schop­ schopikonogranost, ale představují zásobu ikonogra­ fických fických aa kompozičních motivů, jichž se zdarem využívala jeho dílna. Vedle ná­ názdarem mětů mytologických, náboženských nebo z antické historie jsou tu kresby zvířat, studie sedláků a řemeslníků, scény z lovů aa turnajů, pohledy na kanály aa architekarchitek­ turu, kopie antických medailí aa nápisů; renesanční názor Jacopa Belliniho se projevuje nejvýrazněji vv jeho studiích svém díle aktů. Jacopo Bellini spojuje ve svém florentské, umbrijské padovské školy. vliv florentské, umbrijské aa padovské V V době, kdy benátské malířství se ještě jedinevymanilo zz byzantské tradice, byl jedi­ ným benátským malířem, o něhož se zajímaly italské dvory. Madona ss dítětem dítětem a cherubíny, kolem 1450, dřevo 94x66, 94 x 66, Benátky, Galleria Accademia; Kristus v předpeklí, dell' delPAccademia; 29 x 58, Padova, Museo Civio; dřevo 29x58, Ukřižování, plátno 298x176, 298 x 176, Verona, Museo cli Castelvecchio; Skicář, Paříž, Museo di Musée National du Louvre a Londýn, British Museum.

Bellotto (1720 Benátky BenátkyBel lotto Bernardo (1720 - 1780 - Italský malíř, synovec a žák Varšava) — A. Canale, po němž přejal přídomek Canal,tto. Canaletto. Se Se svým svým strýcem jel 1742 1742 do Říma, kde maloval antické památky. 1 746 ho povolal král August III. do 1746 Drážďan a jmenoval dvorním malířem. Dráždan 1759 pobýval ve Vídni, 1761 v Mnichově. 1759 1768 1768 odjel do Ruska. Od 1770 žil ve Varšav ě jako dvorní malíř krále Stani­ StaniVaršavě p o kračo­ slava Poniatowského. Bellotto pokračo­ val v malbách městských vedut ve stylu svého strýce, ale postupně se od něho

odlišoval od lišoval topografickou popisností a strohou barevností. Jeho obrazy obrazy mají mají strohou umělecký vý­ větší dokumentární než umělecký význam; doznívá v nich velká tradice benátského kolorismu. Pohled na Drážďany, 1749, plátno 136 x 236, Drážďany, Gemaldegalerie; 136x236, Gemáldegalerie; Pohled na Vídeň od Belvedere, 1759-61, plátno 135 135x213, x 213, Vídeň, Kunsthistorisches Museum; Pohled na Varšavu, 1773-74, 166x269, 1773 -74, plátno 166 x 269, Varšava, Muzeum Muzeum Narodowe.

Lippoldová, G.: G.: Bernando Belotto genannt Canaletto. Lipsko 1963. Wallis, M.: M.: Canaletto, malarz Warszawy. VarVar­ šava 1954. 1954. Benátská škola — - Povahu benátské školy předurčila zvláštní poloha města na lagunách, jeho ostrovní uzavřenost při celým svě­ neobyčejně živých živých stycích ss celým zátem, malebnost prostředí, zářivé a zá­ roveň zamlžené ovzduší. Benátky přijí přijí­­ maly vlivy z východu i západu, odtud přicházely umělecké podněty do střední ByEvropy. Benátky dlouho náležely k By­ zanci a byzantská malířská malířská tradice zde přežívala až až do renesance. beH lavním charakteristickým znakem be­ Hlavním nátské školy je smysl pro barvu. Senzualismus aa kolorismus dominují nad problémy kresby, plastické modelace a prostorové výstavby obrazu. Proti jiným italským malířským malířským školám se benátská škola rozvíjí později. Teprve působení Florenťana Fabriana a Veroňana Florenťana Gentile Gentile da da Fabriana Pisane!la, kteří byli 1410 Pisanella, 1410 povoláni kk vývý­ zdobě zdobě dóžecího paláce, zakládá malířskou tradici. Oba malíři ovlivnili J. Belliniho, Be!liniho, otce slavné benátské malířské rodiny, aa A. da cla Murano, zakladatele malířské školy muránské. Další podněty podněty přišly od padovské školy školy a a od Antone Antone!!a da Messina, Messina, padovské Ha da který kolem 14 1475 75 přinesl do Benátek znalost vlámské malířské malířské techniky, jak ji van Eyck. Benátské malířství vytvořil J. van se se rozvinulo především v závěsném obraze; vlhké ovzduší benátské nesvěd­ čilo čilo fresku. Vůdčími osobnostmi 15. století jsou sysy­ Gentile a Giovanni BclliBellinové Jacopovi, Gentile niové, kteří zakládají dva směry benátské malby: Gentile se zaměřil zaměřil na obšírné, líčerú slavnostních popisné aa statické líčení shromáždění, Giovanni usiloval o vy­ vyjádření duševních hnutí a žia citového ži­ vota. Na Gentila navázal V. Carpaccio v cykl~ch na legendární náměty, na G iov cyklech Gio­ vannih:::l Cima Cima da da Conegliano Conegliano a M. Basaiti. vanniho

Z Belliniho dílny vyšli i největší mistři benátské vrcholné renesance, Giorgione, Titian Vecchio. Tiz ian a Palma Vecchio. Tizian rozvinul benátský kolorismus do nebývalé nádhery; propracoval nový způsob malířské malířské výstavby obrazu, tzv. něm ž se benátský malířský malířský proces, vv němž vycházi od tmavého bolusového pod­ podvychází kladu, na němž něm ž se modeluje plastický tvar bílou aa šedou a nakonec se nanášejí nanáše jí průsvitné lazury. Tento způsob, průs vitné barevné lazury. umožňující dosáhnout výraznější plastičnosti a prostorovosti, přejalo přejalo barokní malířství. Tizian, který se dožil téměř tém ěř sta let, ovládl celé celé století století a působil na sta Lotta, P. BorPordenona, S. del Piomba, L. Eotta, Pordenonai dona a rodinu Bassanů. dona Slavná éra benátského cinquecenta vrcholí P . Veronese 18 . stov díle P. Veronese a Tintoretta Tintoretta;; až až v 18. sto­ letí naposled zazářila slavná koloristická tradice benátské školy ve freskách freskách Tiepo/ových a vedutách Guardiho Guardiho a Canalettových. lových Závěr benátské malby představují žánry G. Pia^yetty Piazzetty a P. Eonghiho, Longhiho, dekorace Aí. M. Ricciho aa pastely R. Carriery. a S. Ricciho

R.: La Pittura Veneziana Pallucchini, R.: del Settecento. Řim Řím 1961. Pilo, G. M.: M.: La Pittura del Seicento aa Venezia. BeBe­ B.: The Venetian nátky 1959. Berenson, B.: Painters of the Renaissance. Londýn 1195 957· 7Beneš Vincenc (1883 Velké Lišice uu Chlumce n. C.) — - Český malíř. StuStu­ Uměl eckoprůmyslové škole doval na Uměleckoprůmyslové u prof. Lišky a Dítěte (1902-4) aa na akademii v Praze u prof. Bukovace aa Ottenfelda (1904-8), (1904 -8), kde se sešel s členy příští skupiny Osmi, jejíž druhé výstavy se se zúčastnil (1908). 1907 poznal v Paříži van Gogha Gogha aa postimpresionistů. dílo V. van 1909 vstoupil do SVU Mánes, 1911-14 1909 Mánu, 19u - 14 se účastnil činnosti Skupiny výtvarných výtvarných umělců Um ěleckém měsíč­ umělců a publikoval v Uměleckém níku. Od Od 1921 1921 je členem členem SVU SVU Mánes. 1952 zvítězi l v ma1952 zvítězil v soutěži na výzdobu ma­ lého foyer Národního divadla v Praze. 1963 byl jmenován národním národním umělcem. 1963 V V.. Beneš patří k předním předním představi­ Větš inu telům umělecké generace Osmi. Většinu svých kubistických kompozic však zničil na počátku první světové války, když se názorově reanázorově přiklonil kk modernímu rea­ lismu. Na jeho krajinomalbu krajinomalbu působil zprvu příklad A A.. Slavíčka Slavíčka a od konce dvacátých let kolorismus P. Bonnarda. NáVrcholná díla vytvořil pro pražské Ná­ rodní cli vadlo; v pohledech na místa, divadlo; odkud byly přivezeny základní kameny

29/B

k jeho stavbě, uplatnil osobitý smysl pro v ýrazovou schopnost. barvu a její výrazovou Hlaváček, L.: L.: Vincenc Beneš. Praha 1967. 1967. Benka Martin (1888 (1 888 Kiripolec, dnešní dnešnl Kostoliště u Malacek na Slovensku) — Slovenský malíř, žák žá k soukromé krajinář­ ské školy Aloise Kalvody v Praze. Mo­ Motivy pro své krajiny krajin y si vybíral z Oravy, Spiše a krajů pod p od slovenskými horami. horami . Benka je bytostný realista; prostotou výrazových v ýrazových prostředků, lineární a barev­ barevnou no u zkratkou se mu však podařilo podařil o vy­ vyj ádřit svéráz slovenské horské přírody jádřit a práci slovenského lidu, že byl jako první ze slovenských malířů jmenován po druhé světové válce národním n árodním uměl­ cem. Dřevorubci na Fatře, 1921, plátno 119x131, 119 x 13 1, Praha, Národní Národnl galerie. Berchem Nicolaes (Claes) Pietersz (1620 Haarlem - 1683 Amsterodam) — - Ho­ Holandský malíř a grafik, hlavní předsta­ vitel italizujícího italizujlciho směru v holandském krajinářstvl. Žák svého otce, Moeyaerta krajinářství. a P. de Grebbera. Činný Činn ý v Itálii (1. ( 1. cesta asi 1642 1642-45, - 45, 2. cesta asi 1653-54), 1653-54), v Haarlemu, Delftu a Amsterodamu. Maloval také stafáž do krajin J. Ruisdaelovi a M. Hobbemovi. Od poloviny pade­ padesátých let maluje své charakteristické krajiny s vysokými v ysokými horami, strmými skálami a vodopády, jež oživuje pastýř­ skou stafáží. stafáž!. Někdy N ě kdy vkládal italské ruiny do holandské h olandské zimní krajiny; kraji ny; maloval také přístavní přlstavní scény, biblické, alegorické a mytologické obrazy, jimiž se začlenil do proudu klasicistního klasicistnlho amsterodamského baroka. Neobyčejně produktivní produktivnl malíř, kreslíř kresliř a grafik; jeho dílo, až do 18. století vysoce oceňované, rozšiřovali četní grafici. Pozdní obrazy maloval povrchní rutinou. Krajina Kraji na se zámkem Bentheim, 1656, 1656, plátno 13 138x103, 8 x 103, Drážďany, GemáldeGemaldegalerie; Krajina K rajina s pastýři, 1658, 1658, plátno 109x126, 109 x 126, Londýn, National Gallery; Gallery ; Skalnatá krajina s antickými ruinami, plátno 83 83 x 104, Mnichov, Alte Pinakothek; Přístav, plátno 68x81, 68 x 81, Stock­ Stockholm, h olm, Nationalmuseum. Nationa lmuseum. Sick, I. von: Nicolaes Berchem, ein Vorláufer Rokoko. 1930. Vorliiufer des Ro koko. Berlín 1930.

Berlinghieri Berlinghiero (doložen od 12288 Lucca - kolem 1242 1242 tamže) — 122 -

B/30

Italský malíř, původem z Milána, činný v Lucce. Jediné signované dílo, Kruci­ Krucifix, namaloval 1220 pro klášter S. Maria degli Angioli v Lucce; podle něho se mu připisuje řada dalších deskových obrazů. obra z ů . Hlava malířské maliřské školy v Lucce, kterou po něm vedli jeho synové Bonaventura, Ba­ Barone a Marco Berlinghieri a jejíž vliv působil v širokém širokém okruhu až do konce 13 . století. Maloval velké krucifixy a Ma­ 13. Madony v byzantizujícím byzantizujícim slohu; jen ve vol­ voln ě j š ím chápání byzantských ikonogra­ nějším ikonografick ých vzorů fických vzo rů lze spatřovat osobní umě­ um ě­ lecký přínos. Krucifix, kolem 1220, dřevo dřev o 176 x 141, Lucca, Pinacoteca Civica. Berli nghieri Bonaventura (kolem Berlinghieri (kolem 1210 1 21 o doložen 1228-74 Lucca) Lucca)— - Italský Italsk ý malíř, m al íř, syn Berlinghiera Berlinghiera Berlinghieriho, u něhož n ě h ož se u č il. Jediné signované a datované dílo, učil. oltář Sv. Františka s výjevy z jeho života, namaloval 1235 1235 pro kostel S. Francesco Fescii. Ve srovnání s otcovým slohem v Pescii. je synovo dílo d!lo mnohem závislejší na by­ byzantském malířství; malířství ; ani v kvalitě syn o tce nepřekonal. Přesto byl mladší otce Berlinghieri z celé rodiny nej oblíbenější nejoblíbenější malíř a jeho vliv působil silně siln ě na florent­ florentské malířství v polovině 13. století. Od jeho bratra Barona neznáme žádné dílo; druhý bratr Marco působil jako malíř miniatur. Sv. František a výjevy z jeho života, 1235, 143x107, 12 3 5, dřevo 143 x 107, Pescia, Pescia, kostel kostel S. Francesco.

Bernard Émile Émile (1868 1941 Bernard (1868 Lilie Lille - 1941 Paříž) Pařlž) — - Francouzský malíř. ma líř. 1885-86 1885 - 86 navštěvoval Studio Ferdinanda Cormona, kde také studoval H. H . Tonlouse-Bautrec. T oulouse-Lautrec. 1886 poprvé cestoval do Normandie a Bretaně. 18877 se seznámil s V. V. van Bretaně . 188 van Goghem Goghem a 1888 1888 s P. Gauguinem, s nímž se rozešel 1891;; mezi oběma malíři došlo ke kontra1891 verzi o prvenství cloisonismu. 1892 uspo­ uspořádal Bernard výstavu díla van Gogha. 1:893-1904 1893-1904 cestoval po Itálii, Blízkém východu a Španělsku. 1904 po návratu Španěl sku. 1904 do Francie se spřátelil s P. Cé% annem\ Céz.a1111em; v dopise Bernardovi napsal Cézanne 1905 190 5 slavný výrok: výrok: „Vše ,,Vše v přírodě se modeluje modeluj e podle koule, kužele a válce. “ válce." Bernard byl jedním z tvůrců cloisonismu, jehož metoda záležela v konturování ploch jednoduchými výraznými liniemi, takže obraz připomínal techniku emailu „cloisonné“. „ cloisonné". V V Paříži založil časopis La

Rénovation Esthétique, kde propagoval obnovu náboženského n áboženského umění. um ěn í . Maloval figurální figurá ln í kompozice, ženské akty, krajiny a zátiší. Po koupeli, 1908, 1908, plátno 122 122x153, x 15 3, Paříž, Paří ž, Musée National ational d’Art d'A rt Modeme. Cailler, P.: Émile É mile Bernard. Ženeva 1959. 1959. Bertram z Mindenu (kolem 1340 1340 Bel"tram Minden - 1414-15 Hamburk) -— Ně­ mecký malíř. malíř . Učil Uči l se pravděpodobně pravd ě pod o bně v Praze u malířů na dvoře d voře Karla Karl a IV., kde poznal dílo Mistra vysebrodského ~yšebrodského aa Mistra M istra třeboňského třebo1íského oltáře. Autor A utor bývalého hlav­ hlavko stele sv. Petra v Ham­ ního oltáře v kostele Hamburku, nazývaného také grabovský oltář, oltá ř, protože jeho část byla 18. sto­ b yla darována darov ána v 18. století městskému kostelu v Grabově v Meklenbursku. Z oltáře chybějí ch y b ějí malby malb y vněj š í straně vnějších vn ě j š ích křídel. Jejich na vnější vnitřnl strany a vnější v n č j š í strany vnitřních vnitřní křídel obsahují obsahuj í ve dvou řadách řad á ch nad sebou 24 obrazů, líčících lí čících biblické příběhy od stvoření světa po požehnání Isákovo a příběhy příb ěhy ze života Kristova od zvěsto­ zvěs to­ vání P. Marii až po útěk útě k do Egypta. O O hlavních církevních církevn!ch svátcích se ote­ otevnitřn( křídla, křídl a , na jejichž vnitř­ vírala i vnitřní ních stranách a ve střední skříni jsou umístěny dřevořezby: dřev ořezby: uprostřed upro s třed Ukři­ žování, po stranách ve dvou d vou řadách řad ách 44 postav proroků, apoštolů apoš tol ů a světců; s větců; zda Mistr Bertram byl také autorem řezřez­ bářské b ářské práce, není dosud jasné. Podle vzoru obrazových biblí 13. 1 3. století se umělec snažil učinit slova bible srozumi­ srozumitelnými i pro věřící, kteří neuměli neum ěli číst. č íst . Proto si vybral témata, která mu umož­ um ožnila vyjádřit v y j ádřit dramatičnost příběhu, jeho citový vztah nebo uplatnit svůj smysl smys l pro detail; na obraze o braze Stvoření Stvořen( zvířat zv ířat například věrně zpodobil reálná zvířata. zv ířata . Bertram byl nej významnějším nejvýznamněj š ím a nej vliv­ vlivnějším n ější m malířem v severním Německu N ě mecku ve 2. 14. století; působil 2. polovině 14. půs obil mimo jiné i na svého následovníka v Hamburku, Mistra Franckého. Franckeho. Grabovský oltář, kolem 13 1379, 79, dřevo přes 243 x68i, x 68 1, Oddělení světla sv ětl a od tmy, Odloučení vody, Stvoření St vo řen! hvězd, Stvo­ Stvoření rostlin, Stvoření St vo ření zvířat, Stvoření St voření Adama, Stvoření Evy, E vy, Strom poznání, První hřích, Hospodin H ospodin trestá Adama A dama a Evu, E vu, Vyhnání z ráje, Adam a Eva pra­ pracují, Oběť Kainova a Ábelova, Abelova, Zavraž­ Zav raždění d ě ní Ábela, Abela, Stavění archy, oběť ob ěť Isáka, Isák a Esau, Požehnání Isáka, Zvěstování Zv ěstov án(

nuancovaně j š l kolorit. chromní tón za nuancovanější Jeho oblíbeným motivem bylo zátiší s humrem. Ačkoli za svého života ne­ nedošel velkého uznání, patří vedle W. Kalfa nejpředněj ším mistrům holandského k nejpřednějším zátiší. Zátišíshumrem, 1653,plátno 125 xx 105, 105, Z átišíshumrem, 1653,plátno125 Mnichov, Alte Pinakothek; Pinakothek ; Mořské po­ pobřeží s rybami, plátno 96x151, 96 x 151, Praha, N árodní galerie; Zátiší s rybami, plátno Národní 74x87, 74 x 87, Amsterodam, Rijksmuseum. Gelder, H. E. van: W. C. Pleda A. van van:W. Hecla --A. Beyeren - W. Kalf. Amsterodam 1941.

Claes Pietersz Berchem, Odpočívajícípastýři, dřevo dřevo 49 49 x x 77, J7, Praha, Národní galerie

P. Marii, Narození Krista, Klanění tří tři krá lů , Představení králů, Představe ní v chrámu, Vraždění neviňátek, Odpočinek Od poči nek na útěku; Ham­ Hamburk, Kunsthalle. Platte, H.: H. : Meister Bertram. SchópSchčp­ fungsgeschichte. 1956. fungsgcschichte. Stuttgart 1956. Beyeren Abraham Hendriksz van (1620-21 Haag - 1690 Overschie u Rot­ Rotterdamu) -— Plolandský Holandský malíř, syn zlat­ zlatníka, pravděpodobně pravděp odobn ě žák svého švagra P. de Puttera; Puttera ; působil pů sobil v Haagu (do 1657), Delftu (1657-63), (1657 - 63), Haagu (1663-68), (1663 - 68),

Berlinghiero Berlinghieri, Krucifix, kolem kolem 1220, I 220, dřevo dřevo 176 r76 x 141, I 4r, Pinawteca C ivfra Lucca, Pinacoteca Civica

Amsterodamu (1669-74), Alkamaaru (1674-78) a Overschie (1678-90). Typ zátiší s rybami přejal asi od svého učitele P. de Puttera; v raných marínách a zá­ zátiších s rybami na mořském pobřeží pobřež í se se projevuje vliv J. van van Goyena Goyena v světelné malbě ovzduší, kdežto vynikající smysl pro vyjádření chladného lesku mořských živočichů je Beyerenovou osobitou před­ ností. Později na něho působila vlámská malba (F. (F. Snyders); začal malovat zátiší s ovocem a drahocennými kovovými a skleněnými nádobami ve stylu J. ]. D. de de Heema, v nichž zaměnil šedivý mono-

A.braham Abraham van van Beyeren, Mořské pobřeží s rybami plátno 96 x 7/7, 96x IfI, Praha, Národní galerie

Bibiena Ferdinando Ferdinande Galii Galli (1653 Bo­ Bologna - 1743 1743 tamže) — - Italský malíř a architekt, žák žá k Carla Cignani. Proslul stavitd divadel di vadel a divadelní dekora­ jako stavitel dekoratér. Byl povolán ke korunovaci Karla VI. do Prahy a vystavěl zde k této příleži­ tosti divadlo. Pracoval pak ve Vídni a nakonec v Bologni. Jeho J eho dekorativní malby jsou založeny na přesné perspektivě; p,rspektivé; vydal je knižně pod titulem Varie opere di prospettiva (Augšpurk, 1740). Biedermeier — - se nazývá slohové ob­ o bdobí ve střední Evropě Evro pě od konce empiru empíru do 1848. Byla to pokojná doba měšťan­ ského blahobytu po Napoleonově pádu, epocha restaurace, v Rakousku éra Metternichova režimu. režimu . Příznačné Př íz na čné pro biedermeierovské malířství byly drobné spole­ společenské žánrové obrázky, alpské krajinky a gourmanská zátiší; zátiší ; jejich charakteris­ charakteristickými vlastnostmi byly milý, nevtíravý půvab a tichá intimita jako reakce proti heroickému aa monumentálně monumentáln ě cítícímu empiru. K K typickým malířům bieder­ biedermeieru patří např. vídeňský vídet"1ský F. F . J. ]. Waldmuller,, 111iiller, mnichovský K. Spitin'eg Spitzu ·eg a pražský J. ] . Navrátil. N avrátil. Hermann, G.: G . : Das D as Biedermaier. Olden­ Oldenburg-Hamburk 1956. Leittlich, A. A . T.: T.: Wiener Biedermeier. Vídeň 1942.

Biéfve Edouard de —t>belgické belgické malířství Bissier Julius (1893 Freiburg vv BreisBreisgau) — - Německý malíř. malíř . Před první svě­ tovou válkou studoval krátce dějiny d ě jin y umění na universitě uni vers itě ve Freiburgu a ma­ malířství lířstv í na akademii v Karlsruhe. Po válce maloval krajiny ve stylu Nové Nové věcnosti. Přátelství Přá telství se sinologem E. Grossem při­ vedlo Bissiera k umění um ě nl Dálného D álného východu. Od 1929 až do příchodu přích odu nacistů k moci

3 1/B 31/

1933 1933 byl profesorem na universitě ve Freiburgu. Působili na něho jeho přátelé W. IV. Baumeister a O. Schlemmer. Od 1939 žije v Hagnau uu Bodamského jezera. Od žije začátku třicátých let provádí abstraktní tušové kresby šštětcem, tětcem, inspirované čín­ skou kaligrafií. V V padesátých letech začal vy tvářet drobné „miniatury4 „miniatury"4 jemné ba­ bavytvářet revnosti, malované lazurní olejovou temperou, vv nichž nejosobitěji vyjádřil svou meditativní aa zároveň hravou po­ povahu. Vedle nich vznikají barevné monotypy. Tuš 13. XII. 1955, 1955, papír 48 48 xx 26, Hamburk, Kunsthalle; Miniatura 28. XI. 1956, 1956, plátno 20 195 6, 1956, 20 xx 25, 2 5, tamže; ta mže; Minia­ Miniatura 31. III. 1958, 1958, 1958, 1958, plátno 40x53, 40 x 53, tamže.

William William Blake, Ilustrace Ilustrace k Dantovu Peklu, Zpěv zpěv pátýy pátý, kresba kresba perem, Londýn, Lontfýn, Pate T ate Gallery

Bissiere (1888 Villeréal) -— FranBissiěre Roger (1888 Fran­ couzský malíř. Studoval na École Ecole des Beaux-Arts v Bordeaux. Bordeaux. 1910 1910 odjel odjel do do Beaux-Arts za jížd ěl do severní Afriky. Paříže, odkud zajížděl 1921 Braquem aa spolupra­ spolupra1921 se sc spřátelil s G. Braquem coval společně společně s Le Corbusierem Corbusiérem a A. Ozenfanlem v časopise L'Esprit O^en/antem L’Esprit Nouveau, do něhož napsal mimo jiné články oo G. Braquovi,]. Ingresovi, G. G . Seuratovi Braquovi, J. A. D. Ingresoviy aa]. J. B. Corotovi. 19241924-37 37 učil na pařížské Académie Ranson; k jeho žákům patřil například A. A. Manessier. Manessier. Jako jeden napřlklad maliřů propagoval ve Francii z prvních malířů uměnl umění P. Kleea. Za druhé světové války žil na svém svém statku vv Boissérette a věnoval ve po oční operaci se zemědělství. Tepr Teprve 1948, jež ho ho zachránila před oslepnutím, oslepnutím, 1948, začal V těchto pozdních začal znovu znovu malovat. V dílech se Bissiere nejosobitěji . Bissiěre vyjádři vyjádřill nejosobitěji. poNejprve maloval barevné kompozice po­ d obné vitrážím, v nichž se uplatňovaly dobné ělů, ptáků, ryb, hvězd motivy and andělů, hvězd a křížů, upo mínajících na P. Klee K lee a J. Miró. Poupomínajících Po­ iscence mizí stupně předmětné remin reminiscence aa obraz tvoří pouze čisté, zářící barevné skvrny aa jednoduché abstraktní znaky. Žlutá 1950, plátno plátno 116x89, Žl utá a šedá, 1950, u6 x 89, d'Art Modeme; Paříž, Musée National ďArt Modrá krajina, 1956, 1956, plátno 50x73, 50 x 73, for modeme Kunst. Hannover, Galerie fůr Fouchet, M. M. P.: P.: Bissiere. Bissiěre. Paříž 19 1955. Fouchet, 5 5.

Londýn - 1827 1827 Blake William (1757 Londýn - Anglický malíř, syn londýn­ lond ýntamže) — ského obchodníka, navštěvoval od desíti desíti ského let kreslířskou školu. školu. 17721772-79 79 se učil uu rytce J. Basira, pro něhož něhož kopíroval gotické obrazy ve Westminsterském opatopat­ ství. 1779-80 1779-80 studoval na londýnské londýnské ství. akademii, kde projevoval vyslovený odod­ por proti akademické výuce, kreslení podle antik a podle modelů. 1780 1780 se Blake osamostatnil jako grafik a ilustrá­ ilustrátor. Spřátelil se se sochařem J. Flaxmanem aa švýcarským malířem malířem H. Fiisslim. 1782 se se oženil s Kateřinou Butcherovou, Butcherovou, 1782 která mu pomáhala kolorovat rytiny. Po neúspěšném pokusu vést tiskařský ob­ obreformáchod se stýkal se společenskými reformá­ tory a pomýšlel i na politickou dráhu. 1800-0 1800-033 pracoval jako grafik grafik pro básníka W. Hayleye ve Felphamu v Sussexu. 1809 1809 uspořádal samostatnou výstavu nav krámě svého bratra, jež skončila na­ neúsp ěchem. 1818 se spřátelil prostým neúspěchem. maliřem J. Linnellem, který ho sezná­ seznás malířem mil s akvarelistou a astrologem astrologem J. Varleyem; oba malíři tvořili jádro přátel­ posledského kroužku kolem Blakea v posled­ ních letech jeho života. Význam Blakea jako jedné z nej nejvýznamVýznam význam­ nějších osobností romantismu ocenilo až 20. století. V 20. V jeho díle se prolíná tvorba m ystika a vizionáře s tvorbou t vorbou básníka, mystika malíře a především kreslíře aa grafika. Už jako dítě sbíral reprodukce podle děl Kaffaelay Rajfaefa, Michelangela Michelangela aa A. Diirera Diirera a během učení se seznámil se středověkým umě­ ním. Blakeova díla do 1790 1790 nevynikají osobitostí a lze lze je zařadit do předromanpředroman­ tického historického malířství. 1789 vy­ vydal knihu básní Písně nevinnosti aa 1794 1794

Bistr — - Barva teple hnědého tónu, při­ pravovaná ze sazí vzniklých při spalování spalování bukového dřeva, s oblibou používaná starými, zvláště barokními mistry ke kresbám, často měkce lavírovaným. Bistr byl v 16.-18. století rozšířenější než tuš.

B/32 8/32

Písně zkušenosti; stejně jako prorocké knihy Kniha Kniha o Thelovi, Thelovi, 11789, 789, Podoby dcer Albionových, 1793, jsou tištěny jeho vlastní vlastní technikou, kterou nazval „iluminovaný 4; text napsaný „i lu minovaný tisk4 tisk"; napsan ý přímo na desku doprovodil kresbou. Desku vyleptal a provedl v různých různých barvách několik obtisků, které pak akvarelem několik vykoloroval. Již od dětství měl měl Blake vizionářské v izi onářské stavy; ve zralém věku usilo­ usilomystickou filosofii, val vytvořit vlastní mystiékou navazující na na J. Bóhma, Paracelsa aa Bohma, Paracelsa E . Sweneborga. E. Sweneborga. Zabýval Zabýval sese problémem problémem zla aa sta stall se manicheistou. V vyV druhé polovině devadesátých let vy­ bare vných monotvořil řadu velkých barevných typů technikou, kterou sám vynalezl: na desku nanesl silnou vrstvu temperových desku pořídi l z barev aa pořídil z ní několik obtisků, jež pak dokončil perokresbou perokresbou inkoustem aa akvarelem. Témata si vybíral z bible, lastní bohaté Shakespeara, Miltona i z vvlastní představivosti; jejich symbolický obsah je často často mnohovýznamný mnohovýznamný aa svědčí oo BlaBlakeově myšlenkové originalitě. Zároveň maloval malé obrazy na biblické náměty temperou aa akvarelem. Po 1800 1800 pracoval na velkém velkém mystickém eposu Milton a ilustracích k Blairově knize The Grave (1808), 180418 na velké symbolické 1804-18 knize Jeruzalém; Jeruzalém; pouze jediný úplný úplný exemp lář tohoto díla sám koloroval. exemplář V V posledních letech se se zabýval ilustrailustra­ cemi ke knize Job a k Dantově Božské komedii. Elohim tvoří Adama, 1795, 1795, barevný monotyp, papír 43 43 x 54, Londýn, Tate Gallery;; Newton, 1795, 1795, barevný mono­ Gallery monotamže; Moudré aa potyp, papír 46 46 x 60, tamže;

Herri met de de Bles, Krajina se se Krajina jekanou hutí, železnou hutí, dřevo dřevo 88xIIJ, SS x i i j , Praha, Národnl galerie galerie Národní

cích uplatňovat studie podle přlrody. přírody. Zálibu pro světelné světelné efekty převzal od holandských caravaggistů, kteřl kteří se se vrátili zz Itálie. Bloemaertova vrcholná dlla díla vznikla vv třicátých třicátých letech 17. stoletl; století; jeho Pastýřky Pastýřky byly ve své době vv Utrechtu velmi obdivovány aa vyhledávány. Judita ukazuje lidu Holofernovu hlavu, 15 1593, 34 xx 44, Vldeň, Vídeň, Kunst93, dřevo 34 historisches Museum; Klaněnl Klanění pastýřů, 286x229, Paříž, Musée du 1612, plátno 286 x 229, Pařlž, Louvre; Pastýřka, 1628, plátno 104 x 84, 104x84, Karlsruhe, Kunsthalle. Delbanco, B.: B.: Der Maier Malér Abraham Bloemaert. Štrasburk 1928.

akvarelovaná pero­ šetilé panny, 1805, akvarelovaná perokresba, papír 40 40x35, x 33, tamže. Blunt, A.: A.: The Art of William William Blake. New York 1959. Blažíček Oldřich -> -+ české české malířství

Blechen Karl Eduard Ferdinand (1798 (1798 1840 Berlín) -— Německý mama­ Cottbus - 1840 líř. Ve čtyřiadvaceti letech opustil místo pokladníka stu­ pokladnlka vv berlínské berllnské bance aa začal studovat na -ber!Jnské berlínské akademii. Znechucen :tkademickou nedokonakademickou výukou studium nedokon­ čil aa odj odjel se spřátelil el do Drážďan, kde se Ch. C. Dahlem ss J. Ch. Dahlem aa C. D. Friedrichem, kteří dali jeho vývoji mocné podněty. 1824-27 dekorací 182427 působil jako malíř dekoraci berlínského divadla. 1828-29 pobýval v Itálii. I1831 se stal profesorem krajiná8 31 se ství na berlínské berllnské akademii. Neuspokojen svou uměleckou aa pedagogickou prací depresi, zz nichž ho vysvobodila upadal do depresí, předčasná předčasná smrt. Představitel německé německé romantické krajinomalby; maloval komponované krajiny poesil divadelními světelnými efekty a poe­ tickou náladou i italské krajiny vv nejrůz­

nějším nějšlm přírodním osvětlení. Malířsky jsou nejpřitažlivějšl nejpřitažlivější jeho drobné barevné skici z Itálie. V V parku vv Terni, 1828-29, papír, 36 x 26, Stuttgart, Staatsgalerie; 36x26, Staatsgalerie; Villa d'Este, x 93, d’Este, kolem kolem 1830, plátno 126 126x93, Berlín, hl. hi. m. NDR, Staatliche Museen, Nationalgalerie. O.: .: Karl Blechen: LebenRave, P. O Wiirdigungen-Werk. Berl(n Berlín 1940.

Bles Herri met de, zvaný Civetta (kolem I1510 510 Bouvignes nebo Dinant - po I1555 555 malíř, asi Antverpy) -— Nizozemský mallř, pravděpodobně synovec ]. J. Patiniera. Působil vv Itálii aa Nizozemí. Proslul fanfan­ tastickými komponovanými italskými krajinami vv manýristickém manýristickém stylu Patinierově, vv nichž biblický nebo žánrový výjev vý jev má jen podřadný význam. Vytvořil také několik samostatných krajin bez stafáže. Protože do svých obrazů obrazů maloval jako svou signaturu sýčka, dali mu ItaIta­ lové přezdívku přezdívku Civetta. Prováděl také krajinářské pozadí do kompozic různých antverpských malířů. antverpských maliřů.

Krajina ss Milosrdným Milosrdným samaritánem, x II 1, Namur 11531, 531, dřevo 84 84x111, Namur, Musée Musée;· x 11; Krajina se se železnou hutí, dřev~ dřevo 88 88x115 (signováno na dřevěné dřevěné podpěře podpěře huti Národnl galerie. značkou sýčka), Praha, Národní

Bloemaert Abraham (1564asi (1564asi Gorkum BloemaertAbraham 1651 Utrecht)gra1651 Utrecht) — Holandský malíř malíř a gra­ Bloemaerta, fik, syn sochaře Cornelise Bloemaerta žák C. Splintera aa Joosta de Beer. Působil PůsobiÍ vv Paříži aa Fontainebleau, Amsterodamu 1583 usadil aa později aa Utrechtu, kde se 1583 stal představeným představeným cechu sv. Lukáše. Zasáhl do všech všech druhů malby, maloval podobizny, biblické aa mytologické scény, žánry, krajiny aa květinová zátišl. zátiší. ZaklaZakla­ maliřské školy. Vychoval datel utrechtské malířské na dvacet žáků; žáků; učili se se u něho C. PoelenBothové aa snad burgh, hurgh, G. Honthorst, oba Bothové i J. Cuyp. Bloemaert vyšel ze sprangerovského sprangerovského manýmaný­ rismu; krarismu ; po 1500 1500 kladl větší důraz na kra­ kompozipozadl aa začal ve svých kompozi­ jinné pozadí

Boccioni Umberto (1882 (1882 Reggio di Calabria - 1916 1916 u Verony) -— Italský malíř, 1898-1902 studoval v v Římě, kde se se spřátelil se se G. Severinim Severinim aa G. Ballou, který ho seznámil s francouzským francouzským impreimpre­ 1902 odjel do Paříže, 1903 1903 sionismem. 1902 do Petrohradu, 1906-08 pobýval vv PaPa­ dově a a Benátkách, 1908-II 1908-11 vv Miláně. S Russol1m aa SeveS Ballou, C. Carrou, Carrou, L. Russolem Seve­ rinim napsal 1910 1910 Manifest futuristické malby aa podílel se se na dalších futuristicfuturistic­ kých manifestech, např. např . Technický mama­ nifest futuristického futuristického sochařstvl, sochařství, 1910. Se Se Severinim Severinim odjel 19u 1911 do Pařlže, Paříže, kde poznal P. Picassa, G. Braqita Braqua aa R. Dufyho. Boccioni měl významný podíl na prvnl první futuristické futuristické výstavě vv galerii Bernheima ml. vv Paříži 1912, jež putovala do LonLon­ dýna, Bruselu aa Berlína. I1913 913 vystavil vv Galerie de la Boětie v v Paříži své futufutu­ ristické skulptury. Obrazy zz poslednlch posledních let před válkou ukazuji ukazují vliv P. Cézanna. Cé^jmna. 1914 1914 vydal vv Miláně Miláně knihu Pittura scultura futuriste: futuristé: dinamismo plastico, vyvy­ nikající studii oo novém uměleckém směru. 1914 1914 odešel jako dobrovolník na frontu, kde zemřel 1916 1916 na následky zraněni při pádu s koně. zranění Boccioni byl nejvýznamnější umělecká osobnost italského futurismu aa hlavni hlavní teoretik skupiny. Jeho rané obrazy do 1910 1910 ovlivnil impresionismus, vv Paříži přešel přes přes kubismus velmi rychle kk futufutu­ ristickým kompozicím, oslavujiclm poristickým oslavujícím po­ hyb aa rychlost. (Dynamismus cyklisty, 1913). Dynamickou aa barevnou expresi expresí své malby, vv n(ž níž mizí význam význam předmětu, se se Boccioni přiblížil abstraktnlmu abstraktnímu mama­

lířství. Síly Síly ulice, 19II, 1911, plátno 100 100 xx 81, Basilej, Kunstmuseum; Hluk ulice proniká do domu, 19II, 1911, plátno 100 100 xx 100, Hannover,

33/8

Niedersachsische Landesgalerie; Niedersáchsische Landesgalerie; Stavy duše: Odcházející, 19n, x 96, 1911, plátno 72 72x96, Arte Moderna; Milán, Galleria ď d’Arte Moderna; Elastič­ Elastičnost, plátno 100 100 xx 100, Milán, soukromá sbírka; Dynamismus cyklisty, 1913, plátno 70 70 xx 95, Milán, sblrka sbírka G. Mattioli; 1913,plátnoioox Spirální konstrukce, 1913, plátno 100 x 70, ď Arte Moderna. Milán, Galleria d’Arte Argan, G. C. C.:: Umberto Boccioni. Řím 1953. 1953. Ř!m

Bocklin (1827 Basilej - 1901 Bócklin Arnold (1827 1901 Fiesole)Fiesole) — Švýcarský malíř; malíř; od 1845 1845 stustu­ doval na diisseldorfské dússeldorfské akademii vv krajikraji­ nářské nářské škole prof. JJ.. W. Schirmera, od něhož něhož přejal ideál klasicistní heroické krajiny ve stylu N N.. Pottssina. Poussina. 184 18477 podnikl studijní cestu do Bruselu Bruselu aa Antwerp; vv Ženevě 848 Zenevě studoval u A. Ca/ama. Calama. 11848 se se vrátil přes přes Paříž Paříž do Basileje, kde mama­ loval alpské krajiny vv Calameho pojetí. poVlastní umělecký umělecký styl si vytvořil za po­ 57; kk jeho malířským bytu vv Římě Římě 18501830-37; malířským přátelům přátelům patřili zejména A. Feuerbach. 11853 8 53 se se oženil s Římankou Řimankou Angelou Pascucci, která mu stála modelem modelem kk jeho ženským ženským postavám. Když po návratu do Basileje nenašel uplatnění, přestěhoval se se 1858 1838 do Mnichova, kde jeho obraz Pan vv rákosí byl zakoupen pro Novou Pinakotéku; jeho mecenášem mecenášem se stal baron von Schack. S Lenbachem aa R. BeS F. von von Eenbachem gasem gasem přijal přijal místo profesora na umělecké škole ve Výmaru, ale ale po čtyřech čtyřech letech školu opustil aa vrátil se se do Říma; Říma; vv PomPom­ pejích se se pokoušel oo enkaustiku. 1868 1868 se se vrátil do Basileje, ale ale nespokojen odjel znovu do Mnichova, kde každé jeho nové dílo vyvolávalo jak obdivnou, tak odmítavou kritiku. Po roztržce ss Lenbachem odjel 1874 1874 do Florencie, kde se bachem kolem kolem něho vytvořil přátelský přátelský kroužek, který tvořili R. von Tschudi, A. Hildebrandt aa H. von von Marées. Zkoušel různé temperové techniky aa začal začal malovat na dřevo. 1885 1885 se se přestěhoval do Curychu, kde žil vv přátelských přátelských stycích se se spisovaspisova­ telem telem G. Kellerem. Po záchvatu mrtvice 11892 892 odjel znovu znovu do Itálie. Dožil se se ještě ještě překvapivého překvapivého vzestupu cen cen svých

obrazů. O O Bocklinově Bocklinově díle díle se se od začátku začátku soudy podiametrálně různí; někteří Bocklina po­ važuji važují za za génia, který který objevil nové cesty cesty umění, jiní jin! mu upírají hodnotu pravého umělce . Současník Současník impresionistů povaumělce. impresionistů pova­ žoval malířství za za pouhý prostředek k názornému vyjádření velkých myšlenek. Jeho dílu se se nejčastěji předhazuje výtka obrazů .

B/34

literárnosti - literárnost však nebyla jeho cílem. Bocklin stál mimo dobové úsilí, úsill, zabývající se problémem, jak zachytit náhodný, okamžikový okamžikový dojem dojem ze skuteč­ nosti ; maloval mytologické aa alegorické obrazy, vv nichž barvy měly měly symbolický význam význam aa divadelní osvětlení dodávalo scénám scénám neskutečnou neskutečnou tajemnost. Svým Svým originálním dílem dílem působil Bocklin Bocklin na Klingera, F. von Stucka aa H. Thomu; M. Klingera, Thomu; z českých malířů na A. Kniipfera. Knůpfera. Víla uu moře, 1864, plátno 121 x 173, 121x173, Mnichov, Schack-Galerie; Schack-Galerie; Triton aa Nereida, 1873, plátno 102 102x191, x 191, Mnichov, tamže ; Boj kentaurů, 1873, plátno tamže; 105 105 xx 195, 193, Basilej, Kunstmuseum; Ostrov 15 5, tamže; mrtvých, 1880, plátno 111 m xX155, Odyseusa 1883,dřevo Odyseus a Kalypso, 1883, dřevo 104 104 xx 150, 13o, x 170, tamže; Válka, 1896, plátno 222 222x170, Curych, Kunsthaus, G. Keller-Stiftung.

valo se se od něho nemnoho děl, zz nichž ponejvýznamnější jsou obrazy Madon Madon aa po­ dobizny. Leonardův styl i malířské pomalířské po­ dání jsou vv nich zjednodušeny. BolBol­ traffio nikdy nedosáhl zázračné jemnosti aa tajemnosti Leonardova šerosvitu, kresba uu něho vystupuje daleko výrazněji, modelace se se nespojuje nespojuje ss obrazovým obrazovým prostoprosto­ rem jedrem a osvětlení netvoří s barvou barvou jed­ notné medium. V V jeho pozdějších dílech se se znovu projevuje vliv lombardské mama­ lířské tradice, zz niž níž původně původně vyšel. Madona rodiny Casiovy, 1500, dřevo 532 xx 40, Paříž, Musée du Louvre; Louvre; PodoPodo­ bizna chlapce, dřevo 43 45 xx 33, Washington Gallery of Art. (D. C.), National Gallery Venturi, A.: Leonardo cla da Vinci und seine Schule. Vídeň Vídeň 194_1. 1941.

Andree, R.: R.: Arnold Bocklin. Beitrage zur Analyse seiner Bildgestaltung. DiisDússeldorf 1962 1962 (disertace).

Bombois Camille (r 883 Venaray-les(1883 Laumes) -— Francouzský naivní malíř; ve třinácti letech opustil rodinu a a sloužil jako čeledín čeledín uu sedláka, vv sedmnácti zázá­ pasil vv kočovném cirkusu, pak pracoval jako cestář. 1907 1907 šel pěšky pěšky do Paříže, kde přes deQ den maloval aa v noci pracoval jako pomocný dělník dělník vv tiskárně. 1922 1922 se se stal známým uliznámým výstavami svých obrazů na uli­ cích Montmartru; když je téměř všechny prodal, věnoval se se od 1923 1923 výlučně malířství. 1937 1937 se se podílel na výstavě Maitres populaires de la la Réalité vv Paříži 1938 vv New Yorku. aa vv Curychu aa 1938

Bol Ferdinand (1616 (1616 Dordrecht - 1680 Amsterodam) -— Holandský malíř aa Rembrandta, jehož grafik, jeden zz žáků Kembrandta, styl zprvu kk nerozeznání napodoboval. Vynikl především jako portrétista s jem­ jemným ným citem citem pro vkus objednavatelů, amsterodamských patriciů. Bolovy Bolovy skupiskupi­ nové podobizny patří kk nejvýznamnějším dílům, jež vznikla v v Rembrandtově okruhu. Vrcholné období jeho tvorby spadá do padesátých let. Po 1669, kdy se podruhé oženil, přestal malovat aa žil jako vážený měšťan, zastávající mnoho čest­ ných funkcí. Odpočinek na na útěku, 1644, plátno 203 x 261, Drážďany, Gemaldegalerie; 203x261, Gemáldegalerie; Regenti ústavu pro malomocné, 1649, 224 x 310, Amsterodam, Rijksmuseum; 224x310, střeleckých důstojníků, 165 1633, Podobizna střeleckých 3, plátnc> 213 x 252, Gouda, Stedelijk Muplátno 213x252, Mu­ seum. Bolognská škola -- se škola— se stala významným ohniskem barokního barokního malířství od 1585, 1383, ohniskem Carracciové založili akademii. akademii. Vliv kdy zde Carracciové bolognské školy školy nacházíme v různé míře aa podobě uu většiny většiny barokních mama­ lířů evropských evropských škol. K K hlavním hlavním předsta­ lířů vitelům patřili G. Keni, vitelům Reni, F. F . Albani, DomeGuercino, Eanjrančo nichino, Guercino, Lanfranco ad. Boltraffio Giovanni Anton:o Antonio (1467 (1467 Milán - 1516 1516 tamže) -— Italský malíř, nejlepší Leonardův Feonardňv žák v Miláně. ZachoZacho­

nejvýznamnější

Pouťový x 89, Pouťový atlet, plátno 130 130x89, Musée National ď Art Modeme. d’Art

Paříž,

Bodmer, H. B.: B.: Camille Bombois. Paříž 1951. 1931.

Bonington Richard Parkes (1801 (1801 ArAr­ nold u Nottinghamu - 1828 1828 Londýn) -— Ar1glický Anglický malíř. 1817 1817 se se přestěhoval sros ro­ diči diči do Calais ve Francii, kde se se učil akvarelu uu L. Francii. V V Paříži Paříži studoval na École Ecole des Beaux-Arts aa vv ateliéru A.. J. Grose; přítelem byl A Grose; jeho starším starším přítelem š ím kraE. Delacroix. Věnoval se se předev především jinomalbě; jinomalbč; vv Louvru kopíroval akvaakva­ relem relem holandské holandské aa vlámské krajináře krajináře 17. století; na cestě cestě po Seině Seině 1821 1821 sbíral studie zz přírody, podle nichž maloval pařížském ateliéru obrazy. obrazy .Patřil vv zimě v pařížském Patřil kk anglickým anglickým malířům, jejichž krajinoiv aa uznání na paříž­ malby získaly získaly obd obdiv ském ském Saloně Saloně 1824, kde Bonington dostal zlatou medaili. 1824 1824 působil vv DunkerDunker­ que, kde připravoval litografie pro Taylorovo topografické dílo Voyages

l’AnPittoresques et Romantiques de l'An1825 pracoval vv Anglii, cienne France. 1825 odkud se vrátil do Pařlže Paříže společně s J. /. B. Isabeyem Isab~y1m a Delacroixem, vv jehož ateliéru 1826 odjel do Itálie, krátký čas maloval. 1826 kde na něho v Benátkách Benátkách silně zapůsobili Veronese aa Canaletto. 1826 1826 onemocněl P. Verones, tuberkulózou, jíž ne­ již podlehl ve svých necelých sedmadvaceti letech. celých Boningtonův historický význam význam spočívá že rozšlřil rozšířil ve Francii znalost vv tom, že anglické krajinomalby a položil základ kk rozkvětu francouzské francouzské krajinářské školy barbi^onskou pokračujlcí přes barbizonskou 19. století, pokračující školu až kk impresionistům. Jeho obrazy školu až vybyly již za jeho života velmi ceněny ceněny a vy­ čehož využili četní napodobi­ napodobihledávány, čehož telé. Většinu Většinu raných raných prací tvoří akvarely, vyznačujlcl se svěžl nekonvyznačující svěží barevností aa nekon­ venčnl venční kompozici. kompozicí. Časnější olejomalby charakterizuje pastózní dělený dělený rukopis. V posledních V poslednlch dvou letech maloval pod vlivem Delacroixe, Benátčanů Benátčanů a A A.. Watteaua historické žánry v romantickém teaua duchu W. Scotta aa lorda Byrona. Výjev z Normandie, kolem kolem 1823, 1825, plátno 33 53 xx 44, Londýn, National GalGal­ lery; lery; Pohled na zámek Versailles zZparku, kolem 1826, plátno 42 xx 52, Paříž, Musée kolem National du Louvre; František I. aa MarMar­ kéta Navarská, 1827, plátno 46x34, Londýn, Wallace Collection. .: Bonington. Londýn 1940. Shirley, A A.: Bonnard Pierre (r867 (1867 Fontenay-aux1947 Le Cannet)Cannet) — Francouzský Roses - 1947 malíř. 11885-88 maliř. 885-8 8 studoval na Sorbonně práva, ale ale 1888 1888 přešel na studium malíř­ stvl. ství. Nav~těvoval Navštěvoval Académie Julian Julian spolu s E. Vuillardem, Denisem aa P. SérusieVuillardem, M. Denisem re,n rem aa zároveň École Ecole des Beaux-Arts, kde marně usiloval oo získání římské ceny. 1888 Pont-Avenu 1888 se se seznámil v Pont-A vénu s P. Gauguinem, jehož umělecké názory mu byly blízké; studoval tehdy umění D álného Dálného východu a pokoušel se se oo plošnou obryobry­ sovou zkratku. Když dosáhl úspěchu vlno, vzrostlo plakátem na šampaňské víno, jeho sebevědomí a rozhodl se definitivně věnovat se se malířství. Od r890 1890 bydlel společně společně v Rue Pigalle s Vuillardem aa Denisem. Seznámil se se s H. ToulouseToulouseLautrecem a hledal s ním motivy v zábavEautrecem zábav­ ních podnicích na Montmartru. Připojil se Nabis; když vystavil pět se ke ke skupině skupině Nabis; obrazů obrazů na první skupinové výstavě vv Salónu nezávislých, dostal přezdívku ,,japonský nabi". Navštěvoval také ga„japonský nabi“. ga­ lerii Otce Tanguyho, kde se diskutovalo

oo novém umění; Bonnard zastával Gauguinův názor, že malba má být především 1893 měl první výstavu dekorativní. r893 vv galerii Durant-Ruel. Spolupracoval Res Revue Blanche aa spřátelil se se s O. Re­ donem, done#?, který ho zasvětil do techniky litolito­ grafie aa ovlivnil jeho ilustrace kk básním 1903 vystavoval také P. Verlaina. Od r903 Podzimním salóně. r907 1907 cestoval do vv Podzimnlm Belgie, Holandska, Anglie, Itálie, ŠpaŠpa­ nělska aa Tuniska. Od r912 1912 pobýval každý nělska měsíců ve Vernonetu, kde rok několik měslců 1913 cestoval s VuilVuil­ si koupil chalupu. 1913 lardem do Anglie, Holandska aa Německa. lardem První světovou válku strávil, soustředěn Prvni na svou práci, s St.-Germain-en-Laye. r930-38 bydlel vv Le Cannet u Cannes. 1930-38 V V poslednim posledním roce dokončil dokončil nástěnnou malbu vv kostele vv Assy. Bonnard přejal od impresionistů techtech­ niku aa snahu zachytit čistými barevnými tóny hru světla aa atmosféry. Nešlo mu však oo postižení okamžikového vjemu, nýbrž oo vyjádření vyjádřeni obecné povahy jevu, celá a proto na jediném obrazu pracoval celá léta, nežli se mu podařilo podařilo dokonale vyvy­ uměleckou představu. stihnout svou uměleckou se liší napří­ Také jeho barevná skvrna se dekorativ­ klad od Monetovy, Monetovy; je plošší aa dekorativnější v koloritu dominuj! dominují pro Bonnarda něj, ší a v charakteristické žluti žlutí aa oranže. V V devadeva­ desátých letech maloval drobné výjevy pařížského pouličního života; kolem kolem zz pařížského první obrazy Bonnardova 11904 904 vznikly prvnl ,,intimismu", „intimismu“, prosté motivy z měšťan­ ských interiérů, ženy u toalety aa zátiší, jimiž vzbudil zájem zájem u publika aa stal se vyhledávaným vyhledávaným malířem. Po cestách do ciziny se věnoval více krajinomalbě. Bonnardův měšťanský intimismus před­ stavu ie kvintesenci francouzského stavuje francouzského sensualismu a koloristické tradice; po první světové světové válce silně silně působil na moderní malbu nejen ve Francii, ale ale i ve střední Evropě. Rozhovor v Provenci, 1912, plátno rz9 x 202, Praha, Národní galerie; U 129x U toatoa­ x 80, Paříž, Musée lety, 1922, plátno 120 120x80, National d'Art ďArt Modeme; Stůl, 1925, plátno ro3 103x74, x 74, Londýn, Tate Gallery; Zahrada, kolem x 100, kolem 1935, plátno rz7 127x100, Petit-Palais; Sv. FranPaříž, Musée du Petit-Palais; Fran­ tišek navštěvuje nemocné, 1947, fresko fresko v kostele v Assy. Rumpel, H. Bonnard. Bern 1952. Rewald, J. Pierre Bonnard. New York 1948. 1948. Bordone Paris (1500 (1500 Treviso - 1571 1571 BeBe­

nátky) — Italský malíř, jeden z nejlepších nátky)nejlepšlch žáků Tizianových; Tisýanovjch; působil na něho něho také Giorgione. Pracoval vv Benátkách, Vicenze, 1559 Pa­ 15 59 byl povolán Františkem II. do Paříže, pak byl činný činný pro Fuggery vv AugMiláně a nakonec se špurku, potom vv Miláně usadil vv Benátkách, kde dostával zakázky od Marie Rakouské, místodržitelky v Ni­ Nizozemí, aa od polského krále Zikmunda II. Augusta. V V raném období vycházel z Tiziana aa Kolem 15 1535 Giorgiona. Kolem 3 5 namaloval své vrcholné dílo, Rybář předává dóžeti prsten sv. Marka, jeden z nejvýznamněj­ obrazů 116. ších historických obrazů 6. století. Poz­ PozLolJJ, zejména ději na něj působil L. Lotto, v podobiznách; pod vlivem Pordenona Pordenona usiloval oo monumentální kompozici. V V pozdním období přešel k manýrismu; manýrismu; před krajinné pozadí pozadi stavěl svalnaté po­ postavy vv nepřirozených nepřirozených postojích. Rybář předává dóžeti prsten sv. Marka, kolem 1535, plátno 370 370x301, kolem x 301, Benátky, Galleria dell' Accademia; Flora, Venuše dell’Accademia; x 129, Leningrad, aa Mars, plátno 108 108x129, Ermitáž; Vznešená mladá Janovanka, plátno 107 107 xx 86, Londýn, National GalGal­ lery.

Jacob —>Bauernfreund Bornfriend Jacob-+ Bauernfre11nd Jakub Bose Nanda Lál (1883 (1883 Kharagpur) --Indický malíř, žák básníka básnlka R. Thákura; studoval vv Kalkatě. 1909-11 se se účastnil výpravy Lady Herringhamové, jež pro­ provedla kopie fresek fresek v Adžantě Adžantě.. Od 1922 působil jako profesor a ředitel na Kalá Bhavan vv Šántiniketanu, kde se se snažil obnovit učení „ášrama". nej„ášrama“. Bose je nej­ významnějším indickým významnějším indickým malířem malířem momo­ stavitelem derní doby a hlavním hlavním před představitelem bengálské školy, jež navázala na starou malířstvl. tradici indického malířství.

Sati, x 19, Sáti, 1908, tuš na papíru 31 31x19, soukromá sbírka. Bosch Hieronymus van Aken (kolem (kolem

1450 Hertogenbosch - 1516 1516 tamže) -— 1450 Nizozemský malíř. Pocházel z malířské rodiny; jeho otec Antonius i dědeček Jan malíři vv Hertogenboschi vv severním byli malíři Křestní jméno Hieronymus Brabantsku. Křestni v nějakém nějakém nasvědčuje, že rodina byla v poměru se se sektou Bratří společného poměru života, jež měla vv Hertogenboschi školu; du­ tato nizozemská sekta usilovala oo duchovnl prohlouben! života. Podle histo­ histochovní prohloubení rických zpráv byl Bosch zámožným aa

35/8

váženým měšťanem svého rodného města; města; váženým měšťanem proslul i jako malíř, protože mezi objedobjed­ navatele jeho obrazů patřili Filip Sličný aa mlstodržitelka Markéta. Po smrti byl obviněn z kaclřstvl. kacířství. Boschovo dílo obdiobdi­ voval zvlášť španělský král Filip II., který mě mě ve své sbírce 33 33 jeho obrazů. Bosch byl typickým typickým malířem malířem „podzimu středověku" (Huizinga); jeho clilo středověku*' dílo je očekáváni konce světa a výrazem výrazem očekávání a PosledPosled­ n!ho ního soudu soudu.. SS neuvěřitelně neuvěřitelně bohatou fantazii fantazií tvořil vize, jimiž reagoval na dávné úzkosti aa strachy lidstva. Přesvěd­ čen o čen o úplné zkaženosti světa, maloval neřesti, po­ posymbolické obrazy lidských neřestí, šetilosti šetilostí aa bláznovství. Hrůzná monstra, jimiž zaplňoval své malby, nejsou ďáb­ lové, ale člověku; ale zosobněni zosobnění zlých zlých hnuti hnutí vv člověku; symbolizuji symbolizují hněv, smyslnost a marnost veškerého lidského počínám počínáni.. Svými zrůdami předčil Bosch monstra starověku i středověku. S S nevyčerpatelnou nevyčerpatelnou fantazii fantazií skládal z uřezaných uřezaných údů, hlav, uší aa obob­ nažených vnitřností nové celky: celky; hlavy pohybují na lidských no­ nobez trupů se se pohybuji hách, ryby dostaly ptačí, opice zase momo­ týli křídla. Bosch přitom udivuje obdivutýlí obdivu­ hodnou znalosti znalostí zvířat; namaloval i didi­ kobraza, ptakopyska a létajíc! létající rybu, zvízví­ řata řata ve střední Evropě nevídaná; jeho ještěr se se dokonce shoduje s rekonstrukcí dnešnich dnešních paleontologů. Ovládal znamezname­ nitě nitě i exotickou vegetaci (palmy, kaktusy) a geologické útvary. Své obrazy kompokompo­ noval tak, že že každá věc věc je neustále narunaru­ šována jinou věcí; lidské nebó nebo zvířecí postavy či či jejich části jsou nabodnuté na roštu, ptakopysk je provlečen provlečen tětivou luku, bobule propíchnutá prop!chnutá prutem, vejce šlpem; šípem; vše zároveň zároveň je aa zároveň zároveň zaniká, vytvářl se vytváří se koloběh hmoty: padající zrna zobou ptáci, žáby a ryby ryby polykají ne­ nestvůry, výkaly výkaly tečou tečou do úst tlustého bujl: ze zadku žrouta. Hmota neustále bují: trpasllka trpaslíka roste sloni chobot, z nosu nene­ proměňuji, člověk stvůry flétna. Věci Věci se proměňují, se stává zvířetem zvířetem nebo stromem, zvíře předmětem, les a a pole slyšíc! slyšící aa vidící bytosti; zvlřata chodí ve vodě, ryby bytostí; lidé aa zvířata se se vznášej! ve vzduchu. Bosch Bosch ilustruje starověkou starověkou představu, že duše je uzavřena uzavřena vv těle „jako ústřice ve skořápce" skořápce" aa že „ti, kteří hověli labužnictví aa chlípnosti aa pijáctvl, pijáctví, berou na sebe podobu oslů, ti, kteří si hleděli nene­ spravedlnosti, tyranství aa hrabivosti, podobu vlků, jestřábů aa supů" (Platón). Ve všech věcech, vyrobených lidskou rukou, viděl nebezpečí. Bosch byl prvním malířem, který fantastickou fantastickou formou vyvy­

B/36 8/36

jádřil proces sebeodcizenl, sebeodcizení, k němuž vede lidská činnost. Proti italským italským renesa oč­ nčnim malířům, kteřl ním kteří hledali ve světě a lidlid­ ském ském těle aa životě harmonii aa dokonalost, viděl ve vesmlru vesmíru jen nesoulad a zmar; jeho pesimismus byl absolutní. Po mallřské malířské stránce vázal Bosch své kompozice, složené z množství množstvl fantaskfantask­ nlch ních detailů, šerosvitem, z něhož něhož vystuvystu­ puji pují tvary vv jasných aa sytých barvách; jako kolorista vyvrcholuje „zlatý věk" nizozemského malířství. Boschovy obrazy byly kopírovány již za za umělcova života; později působily na na P. Breughela Brengbela st. a F. G(!)'u; Goyu; ve ve 20. 20. století století se se kk Boschovi Boschovi programově přihlásili surrealisté. 9, Operace lebky, 1475-80, dřevo 48 48 xx 559, Madrid, Museo del Prado; Triptych Vozem sena, kolem s Vozem kolem 1490, dřevo: střední obraz Vůz sena 135 x 100, levé křídlo křldlo 135x100, křídlo Peklo, obě 135 135x45, Ráj, pravé křldlo x45, tamže; Triptych se se Zahradou rozkoší, středo! obraz Zahrada před 1500, dřevo: střední rozkoší 220 x 195, levé křidlo Stvoření, 220x195,

Hieronymus Bosch, Hieronymus Neseni Mříže, kříže, Nesení kolem IJIO, dřevo kolem ijio, dřevo 74x 74 x 8I, Si, Gent, Musée Musée des des Beaux-Arts

x 97, tamže; pravé křídlo Peklo, obě obě 220 220x97, Triptych s Klaněním tři tří králů, kolem kolem 1500, dřevo: středo! střední obraz Klaněnl Klanění tři tří králů králů 13 1388 xx 72, levé křídlo křídlo donátor se sv. Petrem aa Josefem, pravé křldlo křídlo donátorka se se sv. Anežkou aa pastýři, obě I3^X33, 138 x 33, tamže; Triptych s Posledním středo! soudem, kolem 1505, dřevo: střední obraz Poslednl x 127, levé Poslední soud 164 164x127, křídlo křídlo - uvnitř Ráj, vně sv. Jakub z Compostely Compostely 164 xx 60, pravé křídlo uvnitř Peklo, vně sv. Bavo z Gentu 164 Aka164 xx 60, Vídeň, Gemiildegalerie Gemáldegalerie der Aka­ demie der Bildenden Kunste; Ztracený syn, kolem 5I o, dřevo, tondo, průměr kolem I1510, 71, Rotterdam, Museum Museum Boymans-vanBeuningen; Pokušení sv. Antonina, Antonína, koko­ lem 1510, 70 xx 1xi5, Museo lem 1 51 o, dřevo 70 15, Madrid, Musea del Prada; ro, Prado; Loď bláznů, kolem kolem 15 1510, x 32, Paříž, Musée National du dřevo 56 56x32, Louvre; Nesení Neseni kříže, kolem ro, dřevo kolem 15 1510, 74 x 81, Gent, Musée des Beaux-Arts. 74x81,

Delevoy, R. L.: L.: Bosch. Ženeva Zeneva 1960. i960.

Sandro Sandro Botticelli, Zrozen( Zrosení Venuše, kolem r48;,plátno 148j, plátno Ilf 177 xx 278, kolem Florencie, Florencie, Ga//eria Galleria degli degli Ufftzi Uffiz‘

(kolem 1618 1618 Utrecht - 1652 1652 Both Jan (kolem tamže) — - Holandský malíř aa grafik, učil se se spolu se se svým svým bratrem Andriesem 16388 se se stal členem členem AccaAccauu A. Bloemaerta. 163 Řlmě. Oba bratři demie di S. Lucca vv Římě. pracovali společně. Svými klasicistickými ideálními krajinami velmi ovlivnil mladé holandské krajináře, např. A. Cuypa. Do italského období nelze s určitostí určitosti zařadit žádné jeho dílo. Své ideální krajiny kom­ komponoval podle podle vzoru C. Lorraina, ale ale se se severským zájmem oo naturalistický detail severským zájmem aa žánrové epizody. Charakteristický pro ně je zlatý tón, pro nějž nějž byly oblíbeny aa vyhledávány. Bothovu popularitu šířily grafické reprodukce jeho obrazů. Večerní krajina, plátno 65 65 x 82, KarlsKarls­ ruhe, Kunsthalle; Skalnatá Skalnatá krajina ss venven­ kovany aa mezky, plátno 119 119 x 160, LonLon­ dýn, National Gallery. vlastním jménem Botticelli Sandro, vlastním Alessandro di Mariano Filipepi (1445 (1443 1510 Florencie - 15 ro tamže) -— Italský malíř. Přídomek získal po svém svém učiteli, zlatniczlatnic­ Přídomek kém kém mistru Botticellim. Žák Fra Filippa Lippiho, ovlivněn A. Verocchiem Verocchiem aa A A.. del Lippibo, ovlivněn Pollajuolem, Polla;i,olem. Žil stále ve Florencii, jen 1481-82 vv Římě. Patřil ke skupině umělců kolem kolem medicejského dvora. Později na Reprodukce na straně 10

něho působil náboženský reformátor Savonarola. Botticelli patři patří k nejpopulárnějším renerene­ sančním 15. století; vv 19. 19. stosto­ sančním umělcům 15. letí si jeho dllo angličtl dílo oblíbili zvláště angličtí preraffaelisté. Jako žák Fra Lippiho usiloprerajfaelisté. usilo­ val oo zvroucnění výrazu; naturalismus quattrocenta, z něhož vyšel, překonával trojím způsobem: zdůrazněním zdůrazněním kresby, idealizaci idealizací postav aa obohacením obsahu. Botticelli byl znamenitý kreslíř; jedikreslíř; jedi­ nečně dovedl podat chvatný pohyb figury figury.. Vlasově ostrá čára, čára, připomínajíc! připomínající dřevoryt, nejen přesně přesně vymezuje tvar, ale i kompozičně spojuje obraz, který působí jako ornamentální plošná dekodeko­ proplétarace, skládající se se z navzájem navzájem propléta­ jících se linií. Nadvládě Nadvládě linie podřídil Botticelli kompozici, tvar i barvu; chladné, zdušené tóny připodobňují obraz ke goblénu. V V době, jejímž ideálem ideálem byla hubená postava s dlouhým dlouhým krkem aa plochým poprsím, vytvořil nový, ideaidea­ lizovaný typ ženy ss úzkým úzkým obličejem, vysedlou bradou aa smutnýma, daleko od sebe položenýma očima. Vytýkalo Vytýkalo se se mu mu proto, že vyhledává vyhledává souchotinářské souchotinářské momo­ dely. Jeho postavy vv nepřirozených postojích se se vznášejí, roucha se se podobají závojům a vlají. Botticelli klade znovu důraz důraz na na obsah;

vv duchu dvorského humanismu si vybírá mytologické náměty náměty aa složité alegorie. mytologické němž převládajl převládají obrazy Rané období, vv němž Madon, vyvrcholuje Klaněním Klaněním tří králů (kolem 1475), určen určeným (kolem ým původně pro kostel S. Maria Novella ve Florencii; zachytil zde podobizny členů medicejské Ježíškem klečí klečí Cosimo st., rodiny: před Ježíškem Piero aa Lorenza, Lorenzo, za za nimi stoj! stojí vv popředí Piera 1478 ve florentském florentském Giuliano, jenž byl 1478 dómu zavražděn při povstání Pazziů Pazziů vpravo se namaloval sám sám malíř ve žlužlu­ tém Nejznámějším náboženským tém plášti. Nejznámějším obrazem je Madonna del Magnificat; obrazem zálibu pro formát tonda tonda přejal Botticelli od Fra Lippiho aa rozvinul vv něm složitou hru vzájemných vzájemných vztahů vztahů pomocí pohledů, spojujících jednotlivé postavy. Figurálnl Figurální kompozice kompozice působí spíše dojmem dojmem plošné dekorace než jako zobrazení zobrazen! plastických tvarů v prostoru. tvarů Slávu aa uznání získaly získaly Botticellimu přede­ Slávu vším vším dva dva obrazy, Jaro (Primavera) aa Zrozen! Venuše. Oba maloval pro vilu Zrození Reále Lorenza Medici v Castellu. Námět Reale pro Jaro si vybral zz antické literatury; jeho poradcem byl básník medicejského dvora, A. Poliziano. Uprostřed obrazu stojí Venuše jako zosobněná zosobněná matka pří­ stoj! ní vypouští Amor šíp, Merkur rody, nad ní zahání mlhu, Grazie tančí, tanči, Flóra kráčí

ověnčena vv překrásném květovaném květovaném šatě, Zefyr přináší Primaveru; výjev se se odehrává vv pomerančovém pomerančovém háji. PodPod­ nětem nětem kk obrazu obrazu Zrozeni Zrození Venuše byla pravděpodobně báseň A. Poliziana, oslaosla­ vujíci vující Simonettu Vespucci, předčasně zesnuvší idol Florencie, jako Afroditu větrů Anadyomene. Bohové mírných větrů (Zefyr (Zefyr aa Chloris) ženou zlatovlasou VeVe­ nuši, plujíc! plujlci v lastuře, ke břehu, kde Flera skryje její nahotu rudým vyšívaným Hera vyšívaným pláštěm; ostré, precióznl preciózní linie vytvářejí arabesku, celek působí jako goblén. Botticelliho obraz Nařčení Nařčení je rekonrekon­ strukci Ape//ova obrazu strukcí slavného Apellova obrazu podle Lukianova textu, který který byl tehdy nalezen aa vzbudil velkou pozornost humanistů. V Botticelliho pozdních dílech byly pod V vlivem Savonarolovým Savonarolovým půvab aa líbezlíbez­ nost vystřídány vystřídány asketickou vážností aa vzrušenou expresí. Ilustrace kk Dantově Božské komedii jsou kresleny výraznou obrysovou linii linií bez modelujícího šrafování. Botticelli se se pokusil vytvořit na naturanatura­ listickém základě základ ě nový idealizující idealizujíc! sloh, listickém aniž dokázal rozejít se ss naturalismem; proto byl tak oblíbený vv secesi. Klanění tří králů, kolem Klaněni kolem 1475, 1473, dřevo ověnčena

37/B 37/B

i.11 111 xx 134, Florencie, Galleria degli Uffizi; Jaro (Primavera), kolem kolem 1478, dřevo 203x314, 203 x 314, tamže; Podobizna Giuliana 54x36, x 36, Záp. BerBer­ Medici, 1478, dřevo 54 lín, Stiftung Staatliche Museen, Gemaldegalerie; Madona del Magnificat, máldegalerie; -82, tondo, dřevo průměr kolem 1481 1481-82, 1115, 1 5, Florencie, Galleria degli Uffizi; Uffizi; Očistná oběť malomocného, Potrestání Korabovy Korahovy vzpoury, Mojžíš aa dcery Jethrovy, 1481 - 82, freska, Vatikán, 1481-82, Mu sei Vaticani, Cappella Sixtina; Zrozeni Musei Zrození Venuše, kolem 1485, plátno 175 x 278, 175x278, Florencie, Galleria degli Uffizi; Nařčení Nařčeni 62 x 91, (podle Apella), kolem kolem 1495, dřevo 62 tamže; Narození Narozeni Krista, kolem kolem 1500, plátno 109 109x75, Gal­ x 75, Londýn, National Galvě Božské komelery; ilustrace kk Danto Dantově kome­ dii, kolem kolem 1490, Záp. Berlfn, Berlín, Stifrung Stiftung Staatliche Museen.

Vertova, L.: L.: Botticelli. Florencie 1948. Bouda Cyril (1901 (1901 Kladno) -— Český malíř aa grafik, žák prof. F. Kysely na Uměleckoprůmyslové škole vv Praze aa výtvarprof. M. Svabinského Svabinského na Akademii výtvar­ působ! ných uměnl umění vv Praze. Od 1945 1945 působí jako profesor kreslen! kreslení na pedagogické fakultě UK vv Praze. Od 1927 1927 člen SČVG Hollar. Bouda začal maliř krajinář, začal jako malíř ale ale od od třicátých třicátých let se se soustředil na gragra­ fiku fiku aa knižnl knižní ilustraci; vv těchto těchto oborech si záhy získal mezinárodnl mezinárodní uznáni uznání jako vynikajíc! vynikající kreslíř, figuralista, mimo jiné za ilustrace kk Vlastnímu životopisu Benvenuta Celliniho. Jeho zásluhou se se vv české české moderní grafice mimo jiné rozvirozvi­ nul nulyy klasická technika mědirytiny mědirytiny aa techtech­ nika kamenorytiny. kamenorytiny. Navrhl také řadu dekodeko­ rativních děl (sklomalby, goblény). Branald, A . : Kouzelné zrcadlo. VypráA.: Vyprá­ vění o o Cyrilu Boudovi. Boudoví. Praha 1961.

Eugěne (1824 (1824 Honfleur - 1898 Boudin Eugene Deauville) -— Francouzský malíř; popo­ cházel z námořnické rodiny. Jako osmnáctiletý si vv Le Havru otevřel papfrnický obchod s rámařstvfm, pírnický rámařstvím, kde vyvy­ Isabeye stavoval obrazy T. Coutura, E. Jsabeye aa J. F. Milleta. Mille/a. V V jedenadvaceti letech, povzbuzen Isabeyem Isabeyem a Milletem, zanezane­ chal obchodu a věnoval se se malířství. 18477 odjel do Paříže, kde studoval staré 184 mistry vv Louvru. Když vystavil své práce 185 185oo v Le Havru, dostal stipendium na tříleté tříleté studium vv Paříži. Navštěvoval École des Beaux-Arts, ale ale přitom zajížděl do Honfleuru. 185 Mo18588 se se seznámil s C. Mo­

B/38 8/38

netem, ndem, kterého získal pro malbu vv pleple­ ném, 1859 1859 s G. G. Courbetem Courbetcm aa 1862 ss]. J. B. néru, ]ongkindem. Pobýval střídavě v Jongkindem. v Le Havru,

Paříži a především především vv Honfleuru a vv Trouville-Deauville; ville-Deauville; jeho obllbenými oblíbenými motivy byly pohledy na přístavy přístavy s loďmi aa moř­ ské pláže vv Normandii. 1870 1870 odjel do Bruselu, kde maloval výjevy z trhu. Poslední období strávil většinou ve svém u v ille, kde maloval normanddomě vv Dea Deauville, skou krajinu; několik let před smrtí navštívil Benátky. Boudin patří kk prvním průkopníkům plenérové malby ve Francii; kolem roku plenérové 1i860 860 zanechal temnosvitné ateliérové malby žánrů, jimiž začínal, a maloval krajinu přímo přímo vv přírodě; světlou světlou paletou aa volným děleným děleným rukopisem připravo­ val im;:,resionismus, impresionismus, jehož metodu dělení světla světla čistými barevnými tóny však nikdy nepřijal. nepřijal. Jeho obchodník Durand-Ruel ho nutil k nadprodukci, čímž čímž klesla umě­ lecká polecká kvalita Boudinových obrazů po­ sledního obdob!. období. Koupajíc! Koupající se se na pobřežl pobřeží vv Trouville, 1869, dřevo 31 x 48, Paříž, Musée Na­ Na31x48, tional du Louvre; Lodě 1872, dřevo 21 x 30, Praha, Národní galerie; Před 21x30, kasinem 23 x 42, kasinem vv Trouville, 1874, dřevo 23 Honfleur, Musée Municipal; Honfleur, 36x58, r1889, 889, plátno 36 x 5 8, Praha, Národní galerie. Cario, L.: Eugene Eugěne Boudin.

Paříž 1928; 1928.

Bouguereau William William Adolphe -+ -> akademismus demismus

Francois (1703 (1703 Paříž Paříž - 1770 Boucher Fran,;;ois tamže) -— Francouzský malíř. Jeho otec malíř malíř kreslil návrhy na nábytek. Učil se

Franfois Franrois Boucher, Odpočívající dívka, dívka, 2, JIJf 7S2, plátno f9 J9 xx 7J, 7}, Mnichov, Alte Pinakothek

u malíře malíře F. Lemoyna. První samostatné Boucherovy práce byly rytiny podle A. Watteaua Watteaua (1725). 1727 1727 odjel do Říma, kde na něho působila Albaniho, působila díla díla F. Albanibo, Pietro da Lanfranca. 1731 Pietro da Cortona Cortona a G. Eanfranca. 1731 byl přijat jako historický malíř malíř do pařížské pařížské akademie; akademie; vv rané době době vytvořil 3333 kreseb jako ilustrace pro nejkrásnější knihy knihy 118. 8. století, souborné vydání Moliěrových Mohérových her, vv nichž se se vyrovnal Watteauovi. Od 1734, kdy se se stal ředitelem ředitelem manufaktury na goblény vv Beauvais J. B. Oudry, prováděl Boucher četné četné návrhy na tapitapi­ serie aa goblény. 1737 1737 byl jmenován řád­ ným profesorem akademie aa octl se na ným vrcholu své umělecké umělecké kariéry; byl zaza­ a dostával mnoho hrnován přízní přízni dvora a zakázek, jimž mohl vyhovovat jen díky se stal své technické virtuozitě. 1742-49 se vedoucím vedoucím výpravy pařížské pařížské opery, od 17555 byl pověřen dohledem dohledem na manumanu­ 175 faktury faktury na goblény goblény vv Beauvais, 1761 1761 byl jmenován rektorem akademie aa 1765 1765 prvním královským královským malířem. Byl oblíoblí­ bencem bencem zvláště zvláště Madame de de Pompadour, kterou učil malovat aa sám sám několikrát Ve stáří mu slábl zrak. Již portrétoval. Ve stáři mu od druhé poloviny čtyřicátých čtyřicátých let měla měla kritika kk Boucherovu dílu výhrady, jež se se vv padesátých letech vystupňovaly vv nepřátelství mladých kritiků, kteří stavěli ideály klasicismu proti požívač­ požívačnému aa povrchnímu rokoku. Boucher byl typickým typickým francouzským francouzským mama­ lířem lířem doby Ludvíka XV. aa jedním z nejnej­ větších dekoratérů vůbec; jeho návrhy pro tapiserie (např. Lásky bohů), chinoiserie i dekorativní obrazy lovů a bukolických výjevů výjevů vytvořily vytvořily nový dekorační sloh 18. stolet!. století. V V raných obrazech a ryry­ tinách se se jeví jako pokračovatel Wat-

Dierik Bouts, Zkouška ohněm, Již hraběnka hraběnka jíŽ prokázala nevinu nevinu svého chotě svého chotě před před císařem císařem Otou Otou III., kolem r470 Xjf/o-yj, kolem - 7;, dřevo 324 324 xv 182, dřevo z82, Brusel, Musées Royaux Musées des des Beaux-Arts

teauův; teprve na konci třicátých let si vytvořil osobitý mal1fský malířský styl, jímž získal rázem rázem velký úspěch. Jeho obrazy, vv nichž hlavním tématem tématem je nahé ženské těl o, jsou naplněny něhou, šarmem gratělo, šarmem a grá­ cií; cii; maluje světlým světlým koloritem, nuancovaným vaným do harmonických akordů akordů bledě modrých aa zelených, růžových růžových aa oranoran­ žových tónů. Nikdo nedokázal podat smyslný půvab půvab aa kouzlo nahoty jako Boucher. S ý m zaujetím S malířsk malířským zaujetím zobrazobra­ zoval drahé látky aa zátiší, jež zdobí jeho kompozice, kdežto oo krajinu neměl žádný zájem. Byl vynikající kreslíř aa jako první vystavil kresby vv Salonu 1745; kreslil na na různobarevné různobarevné papíry rudkou, černou, červenou červenou aa bílou křídou, uhlem uhlem i tuší. Boucherovy Boucherovy práce pozdního období teauův;

představují zřetelný zřetelný pokles umělecké kvality; touha po požitcích vyvolávala stále větší potřebu peněz, které si BouBou­ cher opatřoval nadprodukcí nadprodukcl obrazů. Snídaně, 1739, plátno 82x65, 82 x 65, Paříž, Pařlž, Musée National du Louvre; Diana 57x73, vv lázni, 1742, plátno 57 x 73, tamže; Venušina toaleta, 1751, plátno 108 x 85, 108x85, New York, Metropolitan Museum Museum of Art; Odpočívající dívka, 1752, plátno 59x73, 59 x 73, Mnichov, Alte Pinakothek; Slunce vychází aa přemáhá noc, 1753, nástropní obraz vv Salie Salle du Conseil vv zámku Fontainebleau; Podobizna MaMa­ dame de Pornpadour, 58, plátno Pompadour, 17 1758, 205 162, New York, Wildenstein Gal205 xX162, Gal­ lery.

Hullenbroek, A.: A.: Peintres de cartons tapisseries; Fran,;ois Francois Boucher. PaPa­ pour tapisseries: říž a Lutych 1937. říž

Bouts Dierik, zvaný Stuerbout (1410-20 Haarlem Haarlem - 1475 1475 Lovaň) -— Nizozemský malíř; o o jeho životě životě je málo známo známo;; riěkdy ve čtyřicátých někdy čtyřicátých letech přišel z Haarlemu do Lovaně, kde se ěstským se stal m městským malířem. Nejvlce ho ovlivnil R. van van der der malířem. Nejvíce Wryden, Weyden, jenž právě právě pro Lovaň vytvořil své hlavní dílo Oplakávání Krista. Od počátku počátku se však však od Weydena odlišoval malířským malířským pojetím formy, klidnou klidnou aa nedramatickou kompozicí, zájmem zájmem oo krakra­ dramatickou jinu aa perspektivní prohloubení prostoru smyslem pro realistický detail. Pravdě­ aa smyslem podobně na něho ně ho působil jeho starší krajan Petrus Christus. Krajina vv pozadí oltářních obrazů obrazů svou nálanála­ Boutsových oltářních zá­ dovostí podbarvuje biblický výjev aa zároveň jej časově časově určuje; poprvé se se roz­ rozlišují jednotlivé denní doby. I vzrušené náměty umučení líčí líčí Bouts jako klidné, proslavnostní scény, jimiž jeho goticky pro­ tažené postavy ss mírnými důstojnými gesty dodávají ráz kontemplace. Bouts gesty byl novátorem i vv obsahovém pojetí tradičních v obraze Poslední tradičnlch námětů; v večeře (1464(1464-67) večeře 67) poprvé zobrazil místo obvyklého motivu Jidášovy zrady výjev v Průvodě blažených svěcení kalichu, v (kolem (kolem 1468) obohacuje tradiční téma andělé vedou vyvolené kk nebeské bráně oo motiv pozemského ráje se se studni studní žiži­ vota, uu níž se se blažení občerstvují občerstvuj! před ikono­ cestou do nebe. Boutsova nová ikonografická řešení souvisejí s tehdejším ožioži­ vením teologického myšlení na leydenvením ské universitě. nejvýznamnějším následovnásledov­ Bouts patří k nejvýznamnějším níkům R. van der Weydena; Weydena; vv jeho smyslu pro vystižení krajinné nálady, v jeho zázá­ libě libě pro malířskou malířskou charakteristiku reálreál­ předmětů aa věcném věcném nepathetickém nepathetickém ných předmětů líčeni se líčení se však projevily holandské rysy jeho umělecké umělecké povahy. O O Boutsovo dílo se mezi odborníky vedou stále spory; se například oltář Brabantská perla (kolem 146768) byl v 1467-68) v poslední době době připsán jeho synovi Dieriku ml.

Triptych Umučení sv. Erasma, 1464 až až 1467, dřevo: střední obraz Umučení sv. Erasma 82 82 xx 80, levé křídlo křídlo sv. JeroJero­ x 34, ným, pravé sv. Bernard, každé 82 82x34, Lovaň, S. Peter; Oltář Poslední večeře, 146467, dřevo: střední obraz Poslednl 1464-67, Poslední 80 x r 5o, levé křídlo křídl o Eliášův Eli ášův večeře r180x150, pokrm aa Sbírání many, pravé křídlo

39/B

Setkání Abraháma s Melchisedechem, každé 82 82 x 34, tamže; Průvod blažených, kolem kolem 1468, dřevo dřevo 11 1155 xx 70, Lille, Lilie, Musée, aa Svržení do pekla, kolem 1468, dřevo n6 x 71, Paříž, Musée National du 116x71, Louvre (oba obrazy tvořily tvořily křídla křídla oltáře, jehož střední obraz Poslednl Poslední soud je ztracen); Poprava nespravedlivě nespravedlivě osoče­ ného hraběte, kolem kolem 1468, dřevo 324 x 182, Brusel, Musées Royaux des 324x182, hraBeaux-Arts aa Zkouška ohněm, jíž hra­ běnka prokázala nevinu svého chotě před císařem Otou III., kolem 14701470-75, císařem 75, dřevo 324 xx 182, tamže; Oltář Brabantská perla, 324 kolem 1467-68: střední obraz Klanění Klaněni kolem x 63, levé křídlo uvnitř sv. Jan tří králů králů 63 63x63, Křtitel, vně sv. Kateřina Kateřina 63 63 xx 28, pravé křídlo křidlo uvnitř sv. Kryštof přenáší Ježíška přes řeku, vně sv. Barbora 63 x 28, 63x28, Mnichov, Alte Pinakothek.

malířem dekorací. Navště­ jeho otec byl malířem voval večerní kurs na umělecké umělecké škole vv Le Havru a rok se učil natěračem, než 1900 1900 odjel do Paříže, aby se věnoval umění. Bydlel na Montmartru a a chodil do večerního kursu kreslení. 1902-4 stustu­ doval na Académie Humbert, dva měsíce měsíce na École des Beaux-Arts. Spřátelil se s M. Laurencinovou a F. Picabiou. Picabio11. V V Louvru ho zaujalo zejména řecké řecké aa egyptské sochařství, sochařství, uu Durand-Ruela poznal malbu impresionistů impresionistů aa poimpre-

Schone, Schóne, W.: W.: Dieric Bouts und seine 9 38. Schule. Berlín 11938. Boznaíiska --+ polské malířství Boznaňska Olga -> Brána harmonie

->->

kompozice komposice

Brandl Petr Jan (1668 (1668 Praha -—173~ 1735 Český mallř; malíř; jeho otec Kutná Hora) -— Český byl krejčím, později hostinským na Malé Straně. Učil se u pražského dvorního malíře králov­ mallře Ch. Schrodera, inspektora královské obrazárny, vv níž kopíroval obrazy 1694 byl přijat za za mistra starých mistrů. 1694 do staroměstského staroměstského malířského malířského cechu, 1693 1693 se se oženil s Alenou Klosovou, sisi­ rotkem rotkem po pražském pražském malíři, s níž se se po čtrnácti letech rozvedl a a pak léta soudil oo alimenty. Až do svého čtyřicátého roku žil většinou většinou v zajížděl za pracl v Praze; pak zajížděl za prací po českém českém venkově. 1730-32 byl hostem hr. A. Šporka vv Kuksu, odkud cestoval do Slezska, kde se se s českými českými umělci podílel na výzdobě výzdobě kostela vv Křesoboru. 1734 1734 se se přestěhoval do Kutné Hory. Zprvu žil vv blahobytu, ale neúspěšná spekulace na zlatém zlatém dolu vv Jílovém Jílovém ho přivedla přivedla do dluhů, zz nichž se nevymanil do smrti. Brandl byl nejvýznamnějším nejvýznamnějším představi­ telem telem vrcholně vrcholně barokního malířství vv Čechách. Od počátku devadesátých let se stal vyhledávaným vyhledávaným mallřem malířem oltářních obrazů vv Praze i na českém českém venkově. Tehdy na něho silně silně zapůsobil rakouský mallf M. V. Halbax, který se usadil malíř vv Praze před před 1686. Jeho prostřednictvím se se Brandl seznámil s koloristicky uvol-

B/40

Petr Brandl, Peír Simeon ss Ježíškem, Simeon x 60, pldtno 82 plátno 82x60, galerie Praha, Národní galerie

něnou kontrastnl nčnou kontrastní šerosvitnou malbou severoitalskou, usilující oo dramatický výraz. V V průběhu dvacátých let se světlo aa barva stále více uvolňovaly z šerosvitné vazby a malířský rukopis se stával svosvo­ bodnějším pod vlivem vlivem pozdně pozdně barokního italského malířství. Vedle velkých oltář­ podoních obrazů maloval po celý celý život podo­ bizny a hlavy světců, v nichž uplatnil svou schopnost psychologické charaktecharakte­ ristiky i zálibu pro patózní přednes. Smrt sv. Vintlře, Vintíře, kolem kolem 1718, plátno 340 340 xx 208, Břevnov, Kostel sv. Markéty; Klanění tři tří králů, 1727, plátno 470 470 xx 240, Smiřice, zámecká kaple; kaple; Umučení sv. BarBar­ toloměje, 1734, plátno 209 x 118, Kolín, 209x118, kostel sv. Bartoloměje; Uzdravení slesle­ 58 x 176, Praha, pého Tobiáše, plátno 2258x176, Národní galerie; Vlastní podobizna, plátno 73 73x55, Ježíš­ x 55, tamže; Simeon s Ježíškem, plátno 82 82 xx 60, tamže. Neumann, J.: J.: Petr Brandl. Praha 1969 (katalog). Matějček, A.: A.: Petr Brandl. Umění 1936, 1936, 7. 7.

Brandt Józef --+ malířstvl -x polské malířství Braque Georges (1882 (1882 Argenteuil-surPaříž) -— Francouzský malíř; 1963 Paříž) mallř; Seine --1963

M onet, A. Renoir, P. P . Cézanne, sionistů (C. Monet, G. Se11rat, Seurat,V.V.van vanGogh), Gogh),ježježovlivnila ovlivnilajeho jeho první obrazy. 1903 1903 se se prostřednictvím prostřednictvím svých krajanů D11fyho a O. Friesze krajanů R. Dufyho seznámil se skupinou fauvistů. Na podzim 1906 1906 maloval vv L'Estaque L’Estaque uu Marseille. 1907 1907 vystavil v Salónu nezávislých šest fauvistických fauvistických obrazů; na Podzimním salóně se se seznámil s G. Apollinairem, Picauova ateliéru, kde jenž ho uvedl do Picassova Slečny z Avividěl nedokončený obraz Slečny Avi­ 1908 maloval s Dufym vv L'EstaL’Esta­ gnonu. 1908 Stromy uu L'Estaque L’Estaque popo­ que; v obraze Stromy prvé přetvářel přírodní předměty do geometrických forem. Když jury PodPod­ ze sedmi zimního salónu odmítla pět ze celý sousou­ Braqueových obrazů, vystavil celý Kahnweilerově galerii. Když kri­ bor v Kahnweilerově kritik L. Vauxcelles užil v odsuzující kritice Braqueových obrazů, vystavených 1909 vv Salónu nezávislých, slov „kubické bizarnosti", dal podnět ke vzniku názvu nového uměleckého směru. Až do první světové války spolupracoval Braque úzce s Picassem; společně, ve vzájemném ovlivňování, prošli obdobím obdobím analyticanalytic­ - 12) a syntetického kubismu kého (1909 (1909-12) (1912-14); Braqueovým Braqueovým přínosem přínosem bylo imitováni imitování textury dřeva dřeva aa použití sádry 1912 vytvořil Braque první vv obraze. 1912 Mísu ovoce. 1914 1914 byl Braque odod­ koláž, Mlsu veden na frontu, kde byl 1915 1915 těžce raněn raněn do hlavy; podrobil se trepanaci, ale po propuštění propuštěni do civilu se se mohl vrátit kk malováni malování teprve 1917. 1922 1922 vystavil na Podzimním salónu salónu vv samostatné místmíst­ Podzimním nosti 18 18 obrazů aa všechny všechny se se mu podařilo prodat. Místo s Picassem Picassem se stýká s J. Grísem Grisem aa sochařem sochařem H. Laurensem. 1923-25 navrhoval kostýmy aa výpravy pro Ďagilevův Ruský balet. 1932 1932 provedl ilustrace Hcsiodovy Hesiodovy Theogonie pro Vollarda. V V třicátých letech prošel obob­ doblm dobím neoklasicismu. 1948 1948 vyšla vyšla sbírka Braqueových aforismů aforismů aa litografii litografií Cahier de Georges Braque. V pozdnlch obraV pozdních obra­ zech Ateliérů z padesátých let se se jako hlavní motiv objevuje b!lý bílý pták. 195 19533 hlavni

provedl nástropní malbu vv Etruské gaga­ 1954 dokončil vitráže lerii v Louvru, 1954 v v kostele ve Varengeville u Dieppe. Braque byl spolu s Picassem Picassem zakladatezakladate­ lem lem aa nejvýznamnějším nej významnějším představitelem kubismu. kubismu. Braque stál dlouho ve stínu Picassovy slávy; jednou z příčin byla jeho zdrženlivá povaha, jež mu ani nene­ dovolila účastnit se se života uměleckých uměleckých skupin. Teprve po druhé světové válce ět­ začal být oceňován oceňován jako jeden z nejv největ­ ších moderních modernlch malířů. Proti Picassovi výbušným španělským španělským temperatempera­ s jeho výbušným mentem ztělesňuje Braque ctnosti franfran­ mentem couzského ducha: racionalismus, umčum ě­ řenost, harmonii. Ty se se projevují ve všech jeho obdobích v přísné a dokonale vyvážené kompozici, zdrženlivé a nobnob­ lesní barevnosti a kultivovanosti malíř­ ského přednesu. přednesu. Své Své záměry záměry neuskuteč­ neuskutečňoval geniálními výpady, ale ale soustředě­ nou vytrvalosti. vytrvalostí. Většinu svých nejraněj­ šlch impresionistických děl později sám ších sám zničil. Braqueovy fauvistické fauvistické obrazy se se na rozdíl od ostatních malířů malířů vyznačuji vyznačují lomenými barvami, z nichž převládá převládá fialová fialová aa růžová. V V obdob! období analytického kubismu podobně podobně jako Picasso použlval používal bohaté škály šedých aa hnědých, jimiž usiloval vyjádřit přesné přesné prostorové vztahy; hlavními tématy byly byly zátiší aa figura figura (Muž s kytarou, Muž s houslemi, oba 19II), 1911). V V obdob! období syntetického kuku­ bismu spojoval vv abstraktní kompozici reálné a namalované předměty (Žena s kytarou, 1913 1913 aa Hudební formy, 1918). Téma zátiší tvořilo osu i jeho pováleč­ ného období; za za druhé světové světové války vytvořil cyklus Kulečníků. Syntézu cece­ lého dosavadního Braqueova vývoje tvoří jeho pozdní kompozice s bílým bílým ptákem, vv nichž dosáhl nové harmonie předmětných předmětných i abstraktních forem forem s obraobra­ zovým zovým prostorem. Přístav Přístav vv L'Estaque, L’Estaque, 1906, plátno 37 x 47, Paříž, Musée National d'Art ďArt 37 Modeme; Zátiší s houslemi aa sklenici, sklenicí, 1910-II, x 67 (ovál), Praha, 1910-11, plátno 51 51x67 Národní galerie; Muž s kytarou, 19n, 1911, x 81, New York, Museum plátno II6 116x81, Museum of Modem Art; Zátiší s klarinetem klarinetem a houshous­ 1913, plátno 55 55x43, x 43, Praha, Ná­ Nálemi, 1913, 1918,, rodní galerie; Hudební formy, 1918 plátno 92 92 xx 60, 60, Filadelfie, Museum Museum of Art, L. aa W. Arensberg Collection; Zátiší s kytarou, kolem 920, plátno kolem 11920, 130 13° xx 75, Praha, Národní galerie; Kuleč­ nlk, 5, plátno 15 ník, 194 1945, 150o xx 194, Paříž, Musée Art Modeme. National ď d’Art

Russel, J.: J.: Georges Braque. Londýn 11959. 959•

Braunerová Zdenka➔ Chittussi Antonín BraunerováZdenka-x ChittussiAntonín Brera Pinacoteca div Jmédi v MiláněMiláně — Jmé­ nem brera se se označovaly označovaly zahrady aa nene­ zastavěné zastavěné pozemky před branami Milána. Název se se pak přenesl na budovu Palazzo di Brera, sloužící nejprve jezuitskému řádu řádu a po jeho zrušeni zrušení kulturním a vzdě­ lávacím polávacím účelům. Galerie vznikla na po­ čátku čátku 19. stoletl, století, když Napoleon nařídil všechny obrazy ze ze zrušených církevních instituci institucí soustředit vv Palazzo di Brera. 1805 1805 byla otevřena otevřena instalace, jež měla veřejnosti ukázat všechny italské malířské školy. Galerie, původně spojena s akaaka­ demii, demií, se osamostatnila 1882. 1943 1943 byla budova téměř zničena zničena leteckou pumou, ale po válce znovu opravena a sblrky sbírky nejvýznamnějším moderně instalovány. K K nej významnějším dílům dílům patří Rajfaelovo Rafaelovo Zasnoubení P. Marie (Sposalizio), Madona s donátorem Federigem Piera del/a Franrigem da Moltefeltro od Piera della Fran­ cesca, cesca, Pieta od Giovanni Belliniho, Manlegnova tegnova Madona s dltětem dítětem aa anděly; jsou zde zastoupeni mj. V. Carpaccio, Carpaccio, CorregCorreg­ gio, F. del del Cossa, Cossa, L. Costa, C. Crivelli, Criťel/i, F. Guardi, L. Lotto, B. Luini, G. B.

Piazzetta, L. Sig11orelli, Pia^getta, Signorelli, G. B. Tiepolo, Tintoretto, Tintoretto, Tizian, Titian, P. Veronese Veronese ad. Das grosse Buch der Malerei. BraunBraun­ schweig 1960. i960.

Jórg st. (kolem (kolem 1475 1475 Augšpurk Breu Jorg 1537 1537 tamže) -— Německý Německý malíř aa kreslíř pro dřevoryt, činný vv Augšpurku. Půso­ bili na něho H. Burgkmair st., Jan Jan Polack Polack aa R. Frueauf ml. Nejvýznamnější Calame Alexandre (1810 (1810 Vevey - 1864 Mentone) -■— Švýcarský malíř, syn chuchu­ dého kameníka; ve dvanácti letech oslepl jedno, oko. Žák krajináře na jedno krajináře F. Didaye; již I1838 v Paříži zlatou medaili. 83 8 dostal v 1839 cestoval po Německu Německu a Nizozemí, 1839 1845 1845 pobýval vv Itálii, kde na něho něho půso­ bilo dílo N. N . Poussina Pottssina a C. Lorrai11a. Lorraina. Zemřel Zemřel na souchotiny. Calame proslul svými romantickými krakra­ švýjinami, jejichž motivy si vybíral ze ze švý­ Alp; působil na carských Alp; na diisseldorfskou a mnichovskou krajinomalbu. Malířsky Malířsk y nejpůsobivější jsou jeho drobné skici, jež prováděl přímo vv přírodě.

Zříceniny chrámu vv Paestum, 1847, 1847, Zříceniny x 260, Lipsko, Museum plátno 195 195x260, Museum der Bildenden Kunste; Urirotstock, 1848, dřevo 40 40 xx 54, Winterthur, Stiftung O. Reinhart. Schreiber-Favre, A.: A.: Alexandre CaCa­ lame. Ženeva 1934. Caliari Paolo ----> —> Veronese Veronese Paolo

(1592-3 Nancy - 1635 Callot Jacques (1592-3 tamže) --— Francouzský kreslíř a grafik. 11607 607 se se začal začal učit zlatníkem, ale ale již příš­ tího roku utekl s tlupou cikánů cikánů do Itálie. Dostal se se do Florencie a Říma, odkud ho francouzští kupci vzali zpět do Nancy. Když po dvou letech utekl po druhé, dovolili mu rodiče, aby aby odjel do Říma, kde kde se se učil uu francouzského francouzského grafika P. Thomassina. 16II-21 1611-21 pobýval ve

zvaný Antonio Canal % yanj Canaletto, Pohled na L,ondyn Pohled na Londýn s Tem^i, Temží, plátno u8x237, i i S x 237, galerie Praha, Národní galerie

Florencii, kde navštěvoval ateliér archiarchi­ tekta G. G . Parigiho. Callotovy grafické práce získaly mu přízeň florentského velkovévody Cosima II. Po návratu do Nancy se se stal oblíbencem vévody Jindři­ 1625 ho povolala místocha Lotrinského. 1625 Radržitelka Nizozemí Klára Eugenie Ra­ kouská do Bruselu, aby ryl obleženi obležení Nizozemi, kde Bredy; podnikl cestu do Nizozemí, se seznámil s předními umělci. Pro Lud­ Ludvíka XIII. XIII. zobrazil zobrazil obležení La La Rochelle Rochelle Ile de Ré; Ré; vv Paříž Pařížii vytvořil dvě veduty aa Ile vedu ty Pont-Neuf aa Louvrem. Když FranFran­ ss Pont-Neuf (1632 - 33), couzové dobyli Lotrinsko (1632-33), nepřijal nabídku Ludvíka Ludvíka XIII., aby aby se vlastenecstal jeho dvorním umělcem; z vlastenec­ kých důvodů také odmítl zobrazit obleoble­ ·žení Nancy. Trpěl žaludeční chorobou, takže pracoval vstoje. Zamýšlel odjet na trvalo do Itálie, ale před odjezdem

zemřel. Callotovo grafické dílo, jež obsahuje na 1500 listů, většinou leptů, vyniká doko­ 1 5oo li s tů, většinou dokonalostí technického podáni, podání, neobyčejnou pronikavosti pronikavostí pozorování aa šíří zájmu. Hrůza a děs, jíž působí jeho lepty na téma války, jsou poněkud mírněny mírněny bizarní ironií a dokumentárně věrným pohledem ž ivot za vál ky . Ve své době na život za třicetileté války. tak plnil funkci válečného válečného obrazového zpravodaje. Ideově předcházel cyklus Goytlv. Callotův vliv se Goyův. se jevil ve francouzfrancouz­ zaské grafice až do 19. století. Callot za­ lanechal také mnoho kreseb, převážně la­ graficvírovaných kreseb tuší, jež proti grafic­ kým listům vyjadřují bezprostředněji

umělcův temperament. temperament. V V pozdní pozdní době dob ě kreslil pod vlivem holandských krajinářů hlavně krajiny. Pokušení sv. Antonína, lept; Imprunetský trh, 1619-20, lept; Obležení Obleženi Bredy, 1625, lept; Obležení La Rochelle, 1628-31, 1628 - 31, lept; Pohled na Louvre, kolem 1630, lept; Misěres de la Guerre (Hrůzy války), cyklus 18 18 velkých a 7 malých leptů. Wittlichová, JJ.: Callot. Praha Praha .: Jacques Callot. L’art de Jacques 1969; Ternois, D.: L'art Callot. Paříž Paříž 1962. Camphuysen Govert Dircksen (1624 - Ho­ HoGorinchem - 1672 1672 Amsterodam) — landský malíř, bratr Rafaela Rafae/a G. Camphuykraj iny se stafáži. sena. Maloval krajiny se zvířecí stafáží. Camphuysen Rafael Govertsen (1598 Gorinchem - 1657 Amsterodam) — - Ho­ Holandský malíř, bratr Goverta Goverta D. Camphuysena. Maloval říční krajiny vv monotónmonotón­ ních hnědých odstínech. Jeho žákem byl van der der Neer. A. van Campin ->- Mistr % z Flémalle Cam pin Robert -> Canal Antonio -> ->- Canaletto Canaletto Canaletto, vlastním jménem Antonio - 1768 Canal (1697 Benátky — 1768 tamže) -—

Italský malíř a grafik, žák svého otce Bernarda Canala, divadelního malíře v Benátkách. 1719-20 pobýval vv Římě, Pan11inim a začal kde se seznámil ss G. B. Panninim malovat pohledy podle skutečnosti. skutečnosti . Po návratu do Benátek se učil uu M. Ricciho. Canalettovy pohledy na Benátky si oblí­ oblíbili zvláště Angličané; pro anglického konsula Johna Smitha namaloval cyklus 36 vedut, pro vévodu z Bedfordu cyklus 24 vedut. 1742 1742 odjel se svým svým synovcem 24 Be//ottem podruhé do Říma, kde začal B. Bellottem komponovat ideální krajiny, skládané zz detailů převzatých ze skutečnosti. 1746-50, 1751 1751-53 - 53 a 1754 působil v Lon­ Londýně. 1768 se stal členem benátské aka­ akademie. Canalettovy rané veduty veduty se vyznačují kontrastním šerosvitem, vv pozdějších obrazech se jeho paleta postupně jasní, až v londýnském období dosáhla prů­ zračné atmosférické světlosti. Při své pozdpráci používal camery obscury. V V pozd­ ních vedutách usiloval oo dokumentární přesnost . Canaletto byl typickým přesnost. typickým předsta­ ilusionismu 18. sto­ vitelem benátského ilusionismu století; jeho malba vv plenéru inspirovala v 19. století anglické krajináře (R. P. Bo­ Bonington, J. ]. Constable). Kromě obrazů vy­ vytvoři l Canaletto série grafických vedut tvořil a mnoho kreseb podle skutečnosti, jež obmu sloužily jako předlohy pro jeho ob­ razy. Jako oblíbený aa vyhledávaný malíř si udržoval velkou dílnu. Již za svého Beživota byl často napodobován; v Be­ stylem M. Marienátkách maloval jeho stylem cla Salo, schi, G. B. Cimaroli, da Sálo, G. Moretti, F. Tironi aa G. Migliara, v Anglii S. Scott.

Slavnost sv. Rocha, kolem 1735, kolem 173 5, plátno 147x199, Gallery; 14 7 x 199, Londýn, National Gallery; Piazzetta v Benátkách, kolem 1745, plátno 131 131x131, Metropo­ x 131, New York, Metropolitan Museum Museum of Art; Pohled na Londýn s Temží, Temží, kolem 1748, 1748, plátno 118x237, II8 x 237, Praha, Národní galerie. Constable, W.: W.: Canaletto. Oxford 1962. Parker, K. T,., J .: X, Byam Byam Shaw, J.: Canaletto e Guardi. Benátky 1962. Canaletto -> ->- Bellotto Be//otto Bernarda Bernardo

(162 4- 25 Amstero­ AmsteroCappelle Jan van de (1624-25 dam dam - 1679 1679 tamže) -— Holandský malíř. Jako samouk napodoboval maríny S. de de Jako Vliegera A.. van van der der Neera. Vliegera a zimní krajiny A Byl zámožným amsterodamským měšťa­ nem; 1674 1674 zdědil po svém otci otci barvírnu; vlastnil jachtu, na níž konal studijnl studijní

49/C

cesty. Měl jednu z největších a nejcen­ nejcennějších nější ch uměleckých sbírek v Holandsku stolet!, jež obsahovala na 200 v 17. století, obrazů, mezi jiným jiným také dnes nezvěstné Rembrandtaa a F Haise. podobizny od Rembrandt F.. Halse. patři k nejvýznamnějš!m hoCappelle patří nejvýznamnějším ho­ landským malířům malířům marín\ marín; miloval klidné landským moře s nízkým nízkým horizontem, vv němž se zrcadlí plachetnice; stavěl je tak, aby se v mezerách mezi nimi objevily zajímavé průhledy do dálky. Hlavní malířský půvab jeho obrazů spočívá v neobyčejně průsvitn ý ch ba­ bajemném odstupňování průsvitných revných tónů, jimiž postihoval hru svě­ reflexů a telných reflexů a vlhk vlhkýý opar atmosféry. mar!n maloval také zimní krajiny, Kromě marín v kterémžto oboru vynikl i nad svůj vzor, A. van der Neera. Vytvořil také několik krajinářských leptů. 1650, dřevo Plachetnice v přístavu, 1650, 85x115, 85 x II5, Londýn, National Gallery; Gal1ery; Říční krajina, 1665, 1665, plátno 93x131, Říčn! 93 x 131, tamže; 477 x 60, Kolín ta mže; Bezvětří, Bezvětří , dřevo 4 n. R., Wallraf-Richartz-Museum; Zimo! Zimní krajina, plátno 52x68, 52 x 68, Amsterodam, Rijksmuseum. - Volně podle fantazie kom­ komCapriccio — architektobinované reálné aa vymyšlené architekto­ nické motivy vv malovaných nebo gra­ grafických fických vedutácb, vedutách, jak je vytvořili G. P. Pa11nini, G. B. Piranesi, F Pannini, F.. Guardi nebo H. Robert. Nový Nov ý imaginární smysl dal Go)'a. tomuto termínu Goya. Caravaggio Michelangelo Merisi, zvaný (1573 Caravaggio u Milána - 1610 Port'E rcole u Civitavecchia) — - Italský PorťErcole 90 se učil u malíře S. Petermalíř. 15841584-90 zana; 1591 po1591 odjel do Říma, kde byl po­ mocníkem u malíře G. Césariho, zvaného „cavalier d’Arpino“. d'Arpino". 1593 1593 byl těžce zraněn kopnutím koně; v Ospedale dellá della Consolazione namaloval řadu obrazů pro španěl ského původu Camilla převora španělského Contrerase, který si je později odvezl do Sevilly, kde ovlivnily rané dílo VelazVela%quezovo. Po uzdravení našel svého mece­ meceque^ovo. náše v kardinálovi Del Monte. Jeho pro­ proslulost rychle rostla a Caravaggia podpo­ podpouměn!, jako Vin­ Vinrovali další sběratelé umění, Cesari. cenzo Giustiniani a Tiberio Césaři. Prchlivá povaha uváděla Caravaggia stále do nových nesnází; 1600 byl obžalován, obže že zbil Gerolama Spampu; 1603 1603 byl ob­ žalován spolu se svými přáteli pro uráž­ urážoblivý pamflet na Bagliona; 1604 byl ob­ viněn, že hodil sluhovi talíř artičoků do obličeje; byl několikrát vězněn. 1605 1605

C/50

Jan Jan van van de Capelle, de P lacbetnice Plachetnice přístavu, vv přístavu, 16jo, I6JO, dřevo 8j j, dřevo 8; x x 11 IIJ, Fondy n, Lonqýn, National Gallery

zranil v rvačce kvůli jakési ženě svého soka, takže musel nakrátko utéci z Říma do Janova; 1606 musel - protože zabil vv souboji Ranuccia Tomassoniho znovu na půl roku prchnout před uvěz­ něním něním do Neapole. 1607 odjel na Maltu, aby vstoupil do řádu maltézských rytířů uvězněn; a dosáhl rehabilitace, ale byl tam uvězněn; podařilo se se mu však uprchnout na Sicílii, kde namaloval svá poslední díla. Zemřel vysílen povysílen v přístavu, když se zoufale po­ koušel vrátit se do Říma. baCaravaggio je zakladatelem zakladatelem italského ba­ rokního realismu; realismu ; tím, že ideální postavy mytologických nebo biblických výjevů začal zobrazovat jako skutečné prosté lidi své doby, bez jakéhokoli přikrašlo­ vání, že si pro tento svůj záměr vytvořil nové výrazové prostředky, nový styl, způs obil revoluční převrat ve vývoji způsobil evropského umění. Hluboký náboženský obsah jeho obrazů souvisí ss protireformačním hnutím a jmenovitě se směrem mačním Karla Boromejského, působícího p ůsobícího v Mi­ Miláně; Caravaggiova mystičnost nalezla nejplnější výraz vv jeho pozdním díle; v raných závěsných obrazech, jež nabízel po obchodech, navázal na severoitalské aa benátské malířství 16. století. Maloval zvláště zátiší v jednotném chladném stříbřitém tónu. Teprve na samém konci stříbřitém 16. století dospěl k svému osobitému vypnuslohu, pracujícímu s dramaticky vypnu­ protitou plastickou formou, s prudkými proti­ m klady světla světla aa stínu aa volným volným malířský malířským rukopisem. Charakteristické je Caravaggiovo světlo, vržené v koncentrovaném proudu ze strany, téměř paralelně k obrazové ploše, na jednající postavy. Dojmu skutečného

uměleckým využitím zázraku dosáhl uměleckým osvětlení v obraze Šavlova obrácení; nadskutečné světlo jako božská síla činí mysz naturalisticky podaného příběhu mys­ tický výjev. Osvětlení proráží tmu obra­ obrazového prostoru a umožňuje, aby tvary postav vystoupily v téměř hmatatelné tělesnosti a ostře ohraničených objemech, a aby barvy dostaly teplejší odstín. BaBa­ rokní dramatičnost a monumentalita pozdstoupá vv období neapolském, až v pozd­ ních dílech, která vytvořil na Maltě a ěl k velkorysému pojetí a náSicílii, dosp dospěl a ná­ znakové malířské technice, podřizující vše vedlejší a detailní jedinému ohromu­ ohromujícímu účinku .a duchov­ ,a mystickému duchovnímu významu. významu .

Hráčka na loutnu, kolem 1590, 1590, plátno 94x119, 94 x 119, Leningrad, Ermitáž; Medusa, po 1590, 1590, plátno na dřevě, tondo průměr 60, Florencie, Galleria degli Uffizi; Sv. Matouš s andělem, kolem 1596, plátno 223x183, 223 x 183, Berlín, bývalé KaiserFriedrich-Museum (zničeno); (zničeno); Amor jako vítěz, kolem 1596-8, 1596-8, plátno 154 154x110, x ITO, Be11ín, Stiftung Staatliche Museen, Záp. Beilín, Gemáldegalerie; Bacchus, kolem 1598, 15 98, Gemaldegalerie; plátno 98x85, 98 x 85, Florencie, Galleria degli Uffizi; Povolání sv. Matouše, 15981598-1601, 1601, plátno 328 328 xx 348, Řím, S. Luigi dei Francesi; Obrácení Šavla, 1601, 1601, plátno 230x175, 230 x 175, Řím, S. Maria del Popolo; Růžencová Madona, 16041604-05, 05, plátno 364x249, Mu­ 364 x 249, Vídeň, Kunsthistorisches Museum; Stětí Stětí sv. Jana Křtitele, 1608, 1608, plátno 361 La Valetta (Malta), Cathedral 361 X520, x 520, La S. John John; Vzkříšení Lazara, Lazara, 1609, 1609, plátno plátno ; Vzkříšení 380x275, 380 x 275, Messina, Museo Nazionale. R.: Caravaggio. VarBergerhoffová, Bergerhoffbvá, R.: B arevn á reprodukce rep ro du kce IV IV Barevná

šava r97r. L'opera com1971. Guttuso, R.: R.: L’opera pleta del Caravaggio. Milán r967. 1967. WagWag­ ner, H.: H.: Michelangelo da Caravaggio. Bern 1958. Caravaggio. Bern r958 . Neumann, J.: J.: Caravaggio. Praha r957. 1957.

Carolsfeld Julius Schnorr von (1794 Lipsko - 1872 r872 Drážďany) -— Německý malíř, žák svého otce Veita Schnorra aa od 1811 F. H. Fi.igera Fiigera na vídeňské vídeňské akademii, r8rr kde stál vv opozici proti jejímu klasicismu. 11817 8 r 7 odjel do Itálie aa 11818 8 r 8 se připojil v Římě ke skupině německých na^arém, nazarémi, J. Vei] . F. Overbeckovi, P. v. Corneliovi a P. Veitovi; vyzdobil vyzdob il jednu místnost ve Villa ýovi; 82 7 se stal profesorem na Massimi. r1827 mnichovské akademii, 11848 848 profesorem akademie a ředitelem ředitelem obrazárny vv DrážDráž­

ďanech. Carolsfeld patří k nejosobitějším nejosobitějším kreslí­ kreslířům nazarenské romantické školy, s ni­ nimiž sdílí i nedostatek smyslu pro barvu. Výjevy z Ariostova Zuřivého Rolanda, freska, Řím, Villa Massimi. ďanech.

14555 BeBe­ Carpaccio Vittore (kolem r45 nátky - r1526 526 tamže) -— Italský malíř, pravděpodobn ě žák Gentilt Gentil, Belliniho, Be//iniho, pravděpodobně s nímž asi jel do Cařihradu. Jako Gentile

Vittore Vittoťe Carpaccio, Sv. abíjí draka, Sv. Jiří % zabíjí draka, IIJ02 J O 2 -- 8S,, plátno 1IJ6x 3 6 x 3JJ4, 3 4 , Benátky, Scuola Scuola di S. Giorgio Giorgio degli degli Schiavoni Bellini maloval Carpaccio výpravné líčením soudobého obrazy s obšírným líčením benátského života; života; v pozdních dílech na něho působila citová vroucnost GiovanGiovanniho nímž 1507 niho Belliniho, ss nimž r 507 pracoval na Sala del Maggior Consiglio výzdobě Šala v dóžecím paláci (obrazy zničeny při požáru I1577). 577). Maloval pro benátské „Scuoly“ „Scuoly" cykly obrazů ze života svatých, svátých, jejichž výjevy zasazoval do prostředí svého rodného

Caravaggio, Bacchus, Bacchus, kolem IJ9S, kolem 1398, plátno 9S 98x83, x S;, Florencie, Gal!eria degli Uffizj Ufftzi Galleria

mc'!sta. Až do konce života zůstal malířem malířem města. quatrocenta, spoju spojujícím jícím bohatou narativní fantazii s jemným dekorativním smyslem smyslem aa půvabné vyprávění vyprávěni o soudobých mra­ mravech aa zvycích se vzpomínkami z dale­ dalekých cest. Do krajinných pozadí svých obrazů se zálibou umisťoval fantaskní renesanční architektury. Jeho obrazy okouzlují prostým aa naivním vyprávě­ ním, něžným koloritem a magickým osvětlením, rozlišujícím různé denní doby. ze života sv. Uršuly (cyklus Výjevy ze devíti obrazů pro Scuola di S. Orsola vv Benátkách), r49095, Benátky, Galleria 1490-95, dell’Accademia; del!' Accademia; Sv. Jiří zabíjí draka, x 354, r1502-8, 502-8, plátno 136 I 36 x 3 54, Benátky, Scuola di dí S. Giorgio degli Schiavoni; Uložení 145x185, Krista do hrobu, plátno r45 x 185, Záp. Berlín, Stiftung Staatliche Museen, Gemiildegalede; Meditace oo umučení, Gemáldegalerie; dřevo 7r 71 x 87, 87, New York, Metropolitan Museum of Art; Dvě kurtizány, dřevo 94 x 64, Benátky, Museo Correr. , 962 aa Lauts, J.: Carpaccio. Londýn 1962 Kolín n. R. r962. 1962. Perocco, I-I.: H.: Carpaccio. Milán r960. i960.

Carra (r88r Quargnento v PieCarrá Carlo (1881 - Italský malíř. Vyučil se malímontu) — se malí­ řem dekorací, ale zároveň navštěvoval řem kresleni v Miláně. 1900 r900 pro­ provečerní kurs kreslení váděl v Paříži dekorace pro světovou r884 studoval na milánské výstavu. Od 1884 akademii; od svého učitele C. Talloneho přejal techniku malířského divisionismu. 1909 1909 se seznámil s F. P. Marinettim aa U. Boccionim. r910 1910 podepsal Manifest futuristického malířství. 191 1911r namaloval dynamické kompozice Rytmy předmětů R eprod u kce na straně stra n ě 223 Reprodukce

51/ C 51/C

aa Pouliční dráha a dokončil obraz Pohřeb anarchisty Galliho. 1912 odjel do Paříže, kde poznal Apollinaira, A A.. Modiglianiho Modiglianiho aa P. Picassa, jehož dílo na Carru silně zapůsobilo. 19121912-13 13 se účastnil futuris­ futuristických výstav vv Paříži, Londýně aa BerBer­ tických líně. 191 19155 se seznámil ve Ferraře s G. de de metafyChiricem, jehož vlivem přešel k metafy­ malbě; 1916 „metazické malbě; 1916 namaloval první „meta­ fyzický" obraz Opilý šlechtic. Téhož fyzický" V nce své Rozroku vydal v časopise La V^ce Roz­ mluvy s GiottjiTi Paoio Uccelem 1919 Giot~ : :r,"a P1oí0 UcceJee_ 1919 metafisíca. V V dvacátých knihu La píttura pittura metafisica. předm ě tn·~ letech se se vrátil kk tradiční předmětné malb ě ; jeho oblíbeným motivem byiy malbě; byly přestá v á loďky na moři. Od třicátých let přestává b ýt Carrova malba umělecky zajímavá. být Vrcholná díla Carra ve dvou tvůr­ t v ůr­ díla vytvořil Carrá futuristickém (1911 - 13) čích obdobích, futuristickém (1911-13) pozdě j š í a „metafyzickém" (1916-17); pozdější vývoj znamená nezadržitelný sestup.

Rytmy předmětů, 19n, 1911, plátno 51 51 x 66, E . Jesi; Pouliční dráha, Milán, sbírka E. 1911, plátno 52 52x67, 19II, x 67, Milán, sbírka Bergamini; Pohřeb anarchisty Galliho, 19n, 1911, plátno 199 199 x 259, New York, Museum Museum of Modern Art; Metafyzická múza, 1917, 1917, Modem 66 , Milán, sbírka E. Jesi; Jesi ; Idol plátno 90 90 x 66, Hermafrodit, 1917, 1917, plátno 65 65 x 42, 42, Milán, sbírka G G.. Mattiolí. Mattioli. Pacchioni, G.: Pacchíoni, G.: Carlo Carrá. Carra. Milán 1959. 1959. Carracci Car racci Agostino (1557 ( 1 557 Bologna 1602 Italský malíř, starší 1602 Parma) — A nnibala bratr A nuihala Carracciho, Carracciho, umělecky umělecky nejnej­ ýznamný malíř z rodiny Carracméně vvýznamný cíů. Nejprve se učil zlatnictví, pak byl ciů. Fontany a B. Passerotžákem malířů P. Fontány tiho a grafika D. Tibaldiho. V V raném období prováděl grafické reprodukce podle děl d ěl Michelangela Michelangela a manýristů a po 82 P. P . Veronese pobytu v Benátkách 15 1582 Veronese a Tintoretta. Se Se svým svým bratrem navštívil 1584-855 Parmu, kde na něho působilo 1584-8 dílo Correggiovo. Nejprve spolupracoval s bratrancem Ludovicem Ludovicem Carraccim při freskové výzdobě výzdobě bolognských paláců - 84 ; Palazzo Magna(Palazzo Fava, 1583 1583-84; ni, 1588-91; 1593-94), 15 88- 91 ; Palazzo Sampieri, Sampierí, 1593 - 94), pak se svým svým bratrem Annibalem v Římě (Palazzo Farnese, 159799); podílel se 1597-99); hlavně iko nografické koncepci, k če­ hlavně na ikonografické muž ho předurčovala jeho humanistická učenost aa znalost grafických předloh. Když se nepohodl se svým bratrem, opustil Řím a pracoval pro vévodu Far­ FarParm ě. nese v Parmě.

C/52 C/52

Agostino Carraccí Carracci byl hlavním předsta­ vitelem carraccíovského carracciovského akademismu; spíše než jako malíř vynikl jako grafik a především učitel; byl znamenitým řeč­ níkem a autorem pojednání o perspektivě. Přijímání ssv. v. JJeronýma, eronýma, kolem 15 1591-93, Příjímání 91-93, 376 x 224, Bologna, Pinacoteca Pínacoteca plátno 376x224, Nazionale; Nanebevzetí P. Marie, kolem 1591— 93, plátno 349 x 209, 209, tamže; PodoPodo­ 1591-93, bizna Gíovanny Giovanny Guicciardiní, Guicciardini, 1598, 1598, Berlín, Stiftung plátno 95 95 x 76, Záp. Berlinr Staatliche Museen, Gemáldegalerie. Gemaldegaleríe. (1560 Bologna Carracci Annibale (1560 1609 - Italský malíř, mladší bratr 1609 Řím) — A gostina Carracciho, žák B. Passerottiho. Agostina 1584-85 v Parmě, kde studoval 158485 pobýval v Correggiovy 87 - 88 v Correggiovy fresky, 15 1587-88 v Benátkách, kde byl ovlivněn Tťzianem Ti^jcínem aa P. Veronesem. Spolupracoval velmi úzce se svým svým bratrancem Ludovicem Ludovicem Carraccim Carraccim na vý­ výzdobě bolognských paláců nástěnnými malbami; oba založili v Bologni akade­ akademii, jež měla šířit nový umělecký sloh; Accademía dei akademie nesla název Accademia desiderosi nebo „del naturale", později „degli incamminati", íncamminati", protože každý každý žák měl možnost dojít k k takovému slohu, který nejlépe odpovídal jeho přirozenému Reni, nadání; k žákům akademie patřili G. Keni, Domenichino ad. Kromě kres­ kresF. Albani, Domenichino lení, studia anatomie a perspektivy se na akademií pořádaly semináře s diskusemi akademii lio problémech z oblasti vědy, umění a li­ teratury. 1588-91 15 88 - 91 provedl freskovou vý­ vývýzdobu Palazza Magnani v Bologní Bologni vý­ jevy zz římských dějin, rámovanými karyatidami; dekorativní pojetí nástěnné malby rozvinul Annibale Carracci v Římě, kam 1595 kardinál Odoardo kam ho povolal 1595 Farnese, aby vyzdobil galerii v Palazzo Farnese. Předtím na zkoušku vymaloval kabinet (Triumf ctnosti nad neřestí a Herkules na rozcestí). V V galerii rozvedl pů vodní objednávku — - zobrazit válečná původní vítězství Alessandra Farnese -—v mytomyto­ logickou alegorii; na stěnách a stropu se střídají obrazy s plastickými medailony, mramorovými karyatidami a životnými (,,ígnudí"), vše malo­ malonahými postavami („ignudi"), váno s vytříbeným smyslem pro jednotný dekorativní účinek. Zachované kresby pracovn! postup; studiemi ukazují jeho pracovní podle živého modelu dával motivům, odvozeným Rajfaela nebo antiky, přiro­ odvozeným zz Kajfaela zenější výraz; tak dospěl k neobyčejně přirozeně působ!dmu působícímu klasicismu, vv němž antické formy formy jsou podány s překvapující malířskou bezprostředností. Na tuto

polohu díla Annibala Carracciho pak navázal barok Rt1bensův Kubensův aa Berniniho. řlmském období maloval V V pozdním římském umělec klasicistní kompozice heroického stylu, vv němž pokračoval Domenichino. Carraccí položil také základy Annibale Carracci pro klasicistickou krajinomalbu; jeho p o dn ěty rozvíjeli v 17. století stolet! C. Lorrain L orrain podněty N . Poussin. 1605 a N. 1605 ranila Annibala Carracciho mrtvice mrtvice;; od té doby kreslil pouze kartóny, podle nichž prováděli provád ěli omeníchino, malbu jeho žáci F. Albani, D Domenichino, Antonio Carracci, syn jeho bratra AgosAgos­ tina aj. Druhému záchvatu mrtvice podlehl. nqvyznamne1s1m Annibale Carracci byl nej významnějším fanmalířem z rodiny Carracciů; bohatá fan­ jovala s při­ tazie se se v jeho díle šťastně spo spojovala rozenc rozené u senzitivnosti senzitivností aa kultivovaným kultivovaným smyskm smyslem pro krásu barvy. Ve svém svém díle ú,;pěšně pokusil spo jit přednosti se úspěšně spojit mistrů italské vrcholné renesance ss dě­ dictvím dictvím antiky v nový sloh, z něhož pak vyšly dvě hlavní tendence malířství 17. století, radikálně radikáln ě barokní i klasicisb yl oplakáván jako tická. Když zemřel, byl druhý Raffael. Kateřin y, 1586, 15 86, Mystická svatba sv. Kateřiny, plátno 160 160x128, x 128, Neapol, Galleria Na­ Nazionale, Palazzo di Campodimonte; Ve­ Venuše a Adonis, 1590, plátno 217x246, 217 x 246, Vídeň, Kunsthistorisches Museum; Bacchantka, kolem 1590, 1590, plátno 112x142, n2 x 142, Florencie, S. S. Apo Apollonia; Alighieri, 1450, fresko fresko 245 245 x 165, 165, FloFlo­ Ali ghieri, po 1450, rencie, S. Apollonia (původně ve Villa Carducci v Leg naia; Božská Trojice se Legnaia; se sv. Jeronýmem Jeronýmem aa dvěma dvěma Mariemi, 14545 5, fresko, Florencie, SS. Annun1454-55, ziata; Ukřižování, kolem kolem 1456, fresko 270 x 347, Florencie, S. Apollonia; Nic270x347, colo da Tolentino, 1456, fresko, FlorenFloren­ 134 xx 57, cie, dóm; Sv. Šebestián, dřevo 134 Museum of New York, Metropolitan Museum Art. Fortuna, A. M .: Andrea del Castagno. M.: Florencie 57. Florencie 19 1957.

Castiglione Giovanni Benedetto -—> monotyp 111011otyp Catena Vincenzo di Biagio (kolem (kolem 1470 asi v Benátkách - Italský Benátkách - 15'31 1531 tamtéž) — malíř, žák Giovanni Be//iniho, Belliniho, vv jehož dílně se se seznámil mimo jiné s Giorgio11e111 Giorgionem aa Ti27yianeni. Vliv velkých velkých benátských malířů malířů z ia11e111. Vliv je patrný v Catenových oltářních obraobra­ zech, jež byly vv tehdej ší době velmi ocetehdejší oce­ ňovány. Catena vynikl i jako portrétista. Madona s Ježíškem, sv. Janem Křtite­ lem, JJáchymem áchymem aa Annou, plátno 82 82 x 122, Praha, Národní galerie.

Pietro Cerroni, zvaný zvaný (kolem (kolem Cavallini, Pietra 1250 Řím - 1340-50 1340-50 tamže) -— Italský 125 0 Řím malíř. malíř . O O jeho vyučení nemáme žádných II. zpráv. Působil vv Neapoli na dvoře Karla KarlaII. aa Roberta z Anjou (1308-16) aa vv Římě. ze školy římských mo­ Cavallini vyšel ze řimských mozaikářů, ale ale na rozdíl od svého současníka J. Torritiho T o rritiho se se snažil překonat tradiční byzantská schémata schémata aa vytvořit nové klakla­ sické umění, inspirované především především starokřesťanským ví m 4. a rokřesťanským malířst malířstvím a 5. století ě . Jeho plně plasůcky v Řím Římě. plasticky vyvinuté tváři a postavy ušlechtilých tváří a uměřených gest zztělesňují tělesňují stejné stejné vědomí lidské dů­ stojnosti jako bytosti v Giottových Giottovjch obraobra­ oběma malíři existoval zvláštní zech. Mezi oběma vztah závislosti; Giotto pravd ěpodobně pravděpodobně během římského pobytu studoval během svého římského

C/54

Cavalliniho díla díla aa naopak na Cavalliniho působil už vv devadesátých letech 13. stosto­ letí Giottův raný styl. Cavalliniho tvorbu ovlivnil také architekt aa sochař A. di Cambio. G. Vasari Vasari připomenul i CavalliCavalli­ niho niho sochařskou sochařskou činnost. ZZ Cavalliniho četných četných žáků aa následovníků následovníků vv Římě Římě aa Neapoli je známý Filippo Rosuti, jenž působil v V dě­ v Římě Římě jako tvůrce mozaik. V jinách italského umění náleží Cavallinimu místo hned za nejvýznamza Giottem jako nejvýznam­ v malířství 14. stosto­ nější tvůrčí osobnosti v letí. ze života P. Marie, kolem 1291, Výjevy ze mozaika, Řím, S. Maria vv Trastevere; Poslední soud a výjevy ze Starého a No­ Nokolem 1293, fresko, Řím, vého zákona, kolem S. Cecillia Cecillia vv Trastevere; Kristus ss P. MaMa­ rií aa svatými, svátými, 1296, fresko, Řím, S. GiorGior­

Andrea del del Castagno, Niccolo Niccold da da To/entino, Tolentino, I4J6, i4Jé, fresk o, fresko, Florencie, dóm dóm

gio in Velabro; P. Maria mezi sv. Janem, Františkem aa kardinálem Aguaspartou, kardinálem ď ďAguaspartou, kolem 1302, fresko, Řim, Řím, S. Maria kolem d'Aracoeli. ďAracoeli. Sindona, E.: E .: Pietra Pietro Cavallini. Milán 1958. 1958.

Celník Rousseau --->Romseau Henri -> Rousseau Cennini Cennino --->-» tempera tempera Cézanne Paul (1839 (1839 AixAix —1906 1906 tamže) -— Francouzský malíř malíř.. Jeho otec byl banban­ kéř; s Paus matkou se se oženil, když bylo Pau­ lovi pět let. Od dětství měl Cézanne prchlivou, vášnivou povahu. Mládí Mlád! propro­ žil vv Aix ss přítelem přítelem E. Zolou; oba psali b ás ně. Prvního um ěleckého školení se básně. Prvního uměleckého

Paul Cézanne, Dům v Aix, kolem 88j , kolem iI88J, plátno 6o 7^, 60 x x 73, Praha, galerie Národní galerie

mu dostalo na městské Ecole École des Beauxmit ze syna svého Arts v Aix. Otec chtěl mít nástupce, aa proto ho dal studovat práva. Teprve 1861 1861 mu dovolil odjet do Pařiže, Paříže, kde navštěvoval Académie Suisse na Ile Cité a studoval staré mistry v Louvru; de la Čité po půl roce se však navrátil do Aix a po­ pokračoval ve studiu práv. Příští Přišti rok se vrac! znovu do Paříže, Pařiže, kde se Cézanne vrací Pissarrem a J. B. GuillaumiGui!laumispřátelil s C. Pissarrem École děs de·s Beaux-Arts nebyl nem. Na Ecole přijat; jeho oblíbenými mistry byli P. P. obdivoRubens, P. Veronese Veronese a N. Poussin, obdivo­ val na výstavách E. Maneta. Žil střídavě v Pařiži Paříži a Aix, občas pobýval v L'EstaL’Esta­ q ue u Marseille. que (1860 až V raném romantickém obdob! V období (i860 1870) namaloval několik barokizujících barokizujicich kompozic na mytologická aa náboženská témata, řadu řadu podobizen členů rodiny prvni zátiší a krajiny, malované a přátel, první v ateliéru podle skic v plenéru; obrazy jsou provedeny v tmavém koloritu pastózní technikou, při níž niž používal špachtle; přes zřetelné vlivy G. Courbeta, proH. Daumiera, E. Delacroixe a Maneta pro­ jevuji vlastně svou brutalitou opozici jevují proti všemu. Pro salón vv otcově sídlu v Jas de Bouffan provedl dekorativní dekorativni ročnich dob, parodie na akaobrazy Čtyř ročních aka­ demismus, jež ironicky podepsal Ingresotjm jménem. 1870 sovjm 1870 se skrýval před odod­ vodem vv Jas de Bouffan a pak v L'Estaque, L’Estaque, kde se seznámil s Hortensií Fiquetovou, jedijež se stala jeho milenkou a matkou jedi­ ného syna; svůj poměr Cézanne skrýval svým otcem, na němž byl finančně před svým zcela závislý. SS Hor,ensií Hortensií se oženil teprve po otcově smrti 1886, když po něm něm zdědil

ooo franků a sídlo v Jas de Bouffan 400 000 a tím se konečně konečně zbavil existenčních starostí. 1872-74 pobýval Cézanne u Pissarra v Pontoise aa u doktora Gacheta v Auvers; Auvers; pod Pissarrovým vlivem přejal impresionistickou světlou malbu barevnými přirodě skvrnami; od té doby maloval v přírodě Nejvýznamnějši před motivem. Nej významnější obraz tohoto obdob!, období, Dům oběšencův, 1873, vystavil 1874 1874 na první výstavě impresionistů u fotografa fotografa Nadara na Boulevard des Capucins; obraz zakoupil hrabě A. Doria. Cézanne obeslal i impresionistickou výstavu 1877, 1877, protože se však jeho dlla díla setkala opět s nepochopením, přestal nakonec vystavovat aa stal se samotářem. Od 1874 1874 žil u rodičů v Aix, kam nakrátko 1877 přivedl svou družku i syna; ale pro 1877 neshody s otcem musel odejít do L'EstaL’Esta­ měsiců que; otec ho dokonce několik několik měsíců přestal podporovat. Všechny obrazy, které posílal do Salónu, byly odmítnuty; jen 1882 1882 byl na přímluvu jeho přítele Guillemeta vystaven jeden Cézannův neuznávánim svého portrét. Zklamán neuznáváním umění, usadil se Pravenci aa váš­ vášse trvale v Provenci nivě se oddal malbě. 1883 1883 jezdil společně s A. Monticellim Monticellim po Provenci. Pravenci. 1886 1886 se rozešel se se Zolou, který zneužil Cézanvystiženi typu zkra­ zkranovy osoby a díla k vystižení maliře ve svém románu Dílo. Dilo. chovaného malíře Po 1880 začiná nové Cézannovo období, 1880 začíná v němž překonal impresionismus a našel svůj osobitý sloh; sloh; maluje krajiny s horou Ste Victoire, jež dominuje městu Aix, zátiší, vv němž dával přednost jablkům, zátiši, praprotože se nekazila během dlouhého pra­ covního postupu, a podobizny přátel; covniho

v pěti variantách vytvořil kompozici pastózni, hmotné Hráčů karet. Proti pastózní, malbě raného obdob! období se barva stává stále omez! na akva­ akvaprůsvitnější, až se nátěry omezí )azurni relově průsvitné, čisté barevné Jazurní tóny; úměrně se změnou techniky roste spirituálnost malby. V cizině byl pouze, pouze; 1881 1881 ve Švýcarsku. V 1895 si postavil chatu v Chateau 1895 Cháteau Noir, poslednim desetiletí qesetileti rád maloval; kde vv posledním vv témže roce mu uspořádal Vollard první prvni soubornou výstavu v Paříži; vystavoval také několikrát v Salónu nezávislých a na Podzimnim zřidil atelier Podzimním salónu. 1902 1902 si zřídil v Chemin des Lauves, vv němž je dnes Cézannovo muzeum. 1904 1904 se se seznámil s E. Bernardem, jenž své rozhovory s Cézannem, podnětné pro dalši další vývoj momo­ derního umění, uveřejnil 1904. Zemřel nachlazeni, jež si uhnal při na následky nachlazení, malování v plenéru. Jeho posmrtná vývý­ stava v Podzimním salónu 1907 (56 (56 ob­ obmorazů) měla měla velký úspěch u mladých mo­ dernich malířů, jimž se stal vzorem; vět­ derních šina jeho obrazů byla tehdy vv majetku obchodnika s barvami Otce Tanguyho. obchodníka nejvýznamnějším osob­ osobCézanne patři patří kk nejvýznamnějším nostem moderniho moderního umění; bývá právem maliřstvl" . nazýván „otcem moderního malířství". Svým temperamentem romantik, usiloval Svým vytvořit klasický malířský styl, který by uměni starých mistrů P. Veronese Veroncse měl řád umění a N. Poussina, jimiž 'se se nepřestával inspiinspi­ rovat. Pissarro uvolnil Cézannův koloristický talent a pozorovatelský smysl; od impresionistů přejal i malbu čistými, světlými barevnými tóny, ale svým zájmem o vnitřní vnitřni strukturu věci zájmem věcí impreimpre­ sionismus vlastně překonával; předmět, u impresionistů rozpuštěný ve světelné krystaatmosféře, uu něho znovu tvarově krysta­ luje. Sám říkal, že udělal z impresionismu 'něco solidniho, umění uměni pro muzea. Opněco solidního, Op­ přirodu, jímž se vyznačuje tický názor na přírodu, měni v neoptický, impresionismus, se mění neperspektivni systém, jenž podřizuje neperspektivní Céviditelný svět výtvarné zákonitosti. Cé­ zannův obraz představuje harmonické abstraktni malířskou maliřskou forvyrovnání mezi abstraktní for­ přirody. Modelaci mou a optickými jevy přírody. „modulaci" (Cézannův termín), termin), nahradil „modulací" řazenim čistých tj. takovým řazením čistých barevných tónů v odstinech v různých světelných odstínech vedle sebe, aby vznikl na sítnici divákova oka dojem dojem prostorové hloubky. OrgaOrga­ nizace obrazových plánů plánů podle poměrů barev, jejich vyvažování vv obrazové ploše a organizace této plochy jako samo­ samostatného organismu a nositele obsahu vytváří autonomní svět obrazu.

55/c 55/C

Cézanne se řadí k těm velkým velkým malířům, kteří vytvořili novou konstrukci, struk­ strukturu obrazů, jako byli Giotto, P. Veronese N . Poussin. Cézanne pronikavě nebo N. ovlivnil moderní malířství 20. století; zz jeho výroku, výro ku, že v v přírod příroděě vše dostává ttvar var koule, kužele a válce, vyšli kubisté', kubisté; dílem . - akvarely aa oleje jeho pozdním pozdním dílem něm ž před­ z období Chateau Noir - v němž barevmět se téměř ztrácí v expresívních barev­ ných skvrnách, se se inspirovali abstraktní malíři, přestože Cézannovo dílo dílo vždy zůs talo „blízké přírod ě" a zůstalo přírodě** a vázané na motiv. Dům 1873, plátno 55x66, Dů m oběšence, 1873, 55 x 66, Paříž,, Musée National du Louvre; Paříž Louvre; Vlastní podobizna, 1875-77, 1875—77, plátno 5555 x 47, Mnichov, Mnichov, Neue Staatsgalerie; 46 x 36, Cam­ CamChocquet, 1877, plátno 46x36, bridge, sbírka Lorda V. Rothschilda; Le Jas de Bouffan, kolem 1885, plátno 60x73, 60 x 73 , Praha, Národní galerie; Hráči karet, 1885-90, 1885-90, plátno 48x57, 48 x 57, Paříž, Musée National du Louvre; Hráči karet, 1885-90, 188 5- 90, plátno 65x81, 65 x 81, New York, sbírka St. Clarka; Mladý muž s červenou vestou, 1890-95, 1890-95, plátno 92 x 73, Curych, vestou, sbírka E. Bůhrleho; Podobizna Joachyma E . Búhrleho; 1897, plátno 65x54, 65 x 54, Gasqueta, kolem 1897, N árodní galerie; Zátiší s cibulí, Praha, Národní 18955 až 1900, 1900, plátno 66x82, 189 66 x 82, Paříž, Musée National N ational du Louvre; Velké kou­ koupání, 18981898-1905, 1905, plátno 208x249, 208 x 249, Fila­ Filadelfie, Museum ofArt Art;; Hora Ste -Victoire;; Ste-Victoire 1904, plátno 70 70 xx 92, 92, tamže. 1904, Míčko , M.: M .: Paul Cézanne. Praha 1970. Míčko, Siblík, J. J.:: Paul Cézanne. Kresby. Praha 1969. Hlaváček, H l aváček, Z.: Z .: Paul Cézanne. DoDo­ pisy, svědectví přátel. Praha 1967. Kostka, J. J.:: Paul Cézanne. Bratislava 1967. 1

9

6

7

.

Cima da Conegliano, vlastním jménem Giovanni Battista (kolem 1460 Cone­ Conegliano - kolem 1518 tamže) -— Italský malíř; mallř; působil na něho B. Montagna, M ontagna, da Messina, Giovanni Bellini a A ntone/Jo da Antonello v posledním posledním období Giorgione. Byl činný (1492-1516) ve Vicenze, vv Benátkách (14921516) a Coneglianu. O O tom, jaký význam při­ oltá řních obrazech kra­ krakládal ve svých oltářních jině, svědčí svědči nejlépe, že i tradiční schéma sacra conversazione, umístil z interiéru do volné přírody. Mezi svými současníky byl jediným malířem, jemuž se podařilo

vyjádřit průzračně měkkou světelnou atmosféru italské krajiny. 350 x 2JO, Kristův křest, 1494, dřevo 350x210,

C/56

Benátky, S. Giovanni v Bragora; P. Ma­ Maria pod oranžovnikem, kolem 1496, 212 x 139, Benátky, Galleria delP dell' dřevo 212x139, Accademia; Accademia; Klanění pastýřů, 15 1504, dřevo JOO x 185, Benátky, S. Maria del Carmine. 100 L.: Cima da Conegliano. Be­ BeColetti, L.: nátky 1959. 1959.

Cimabue, vlastním jménem Cenni cli di (kolem 1240 1240 Florencie - po 1302)1302)— Pepo (kolem Italský malíř, činný činný ve Florencii, Řím Říměě (1272) a Pise (1301-2), (1301 - 2), učitel Giottův. Giotttiv. Podle G. Vasariho Vasariho pocházel ze ze vzneševzneše­ ného rodu a nejdříve se se věnoval vědám; malířstv í studoval u řeckých mozaicistů, malířství kteří pracovali v kostele S. Maria Novella ve Florencii. obb yl dlouho oslavován jako ob­ Cimabue byl novitel florentského florentského malířství, kterážto zásluha patří až jeho geniálnímu žáku Giottovi. Ve srovnání ss ním se Cimabue zcela neodpoutal od byzantské malířské a ikonografické tradice, ale pokusil se ji um ění doplnit novými výsledky italského umění

Cimabue, P. Marie na dítětem, na trůně s dítětem, 7272-74, 38j xx 22/, z272- 74, dřevo dřevo 38; 22;, Florencie, Florencie, Galleria Ca/Jeria degli degli Uffizi Pieter

-~

1

I I I J

I I

I

r

cli Cambio). Svým Svým hlavním (N. Pisano, A A.. di hlavním dílem, freskami v horním kostele v Assisi, dilem, působil silně siln ě na toskánské malířství malířstv í až začá tku 14. století. O O chronologii do začátku Cimabuova díla se vedou vedou mezi badateli podnes spory.

P. Marie na trůně s dítětem, 1272-74, dítětem , 1272 - 74, 385 x 225, 22 5, Florencie, Galleria degli dřevo 385 Uffizi (ze S. Trinitá); 1272-74, Trinita); Krucifix, 127274, dřevo 448x390, (ze S. Croce); 448 x 390, tamže tam že (ze Croce) ; Evangelisté, výjevy ze života P. Marie, K rista, výjevy vý jevy zz A pokalypsy Ukřižování Krista, Apokalypsy a výjevy 1275-85, apoštol ů, 1275 - 85, vý jevy ze života apoštolů, Su­ fresky, Assisi, S. Francesco, Chiesa Superiore; PP.. Marie na trůně se sv. Fran­ Františkem, 127 1275-85, 5-8 5, freska, Assisi, S. Fran­ Francesco, Chiesa Inferiore; P. Marie s andely, anděly, kolem 1280, dřevo 424x276, 424 x 276, Paříž, Pař í ž, (ze S. FranFran­ Musée National du Louvre (ze cesco vv Pise). cesco Salvini, R.: R.: Cimabue. Řím Řím 1946. 1946. Cinquecento -— Italské označení pro italské umění 16. století, tjtj.. pro umění mavrcholné a pozdní renesance a umění ma­ střediskem malířství mal!řství nýristické. Hlavním Hlavním střediskem cinquecenta byl Řím Řím.. -+ Bles B/es Herri met de Civetta -*■

Claesz Pieter (1597-98 (1597- 98 Burgsteinfurt ve HolandVestfálsku - 1661 1661 Haarlem) -— Holand­ ský malíř. Od 1617 1617 až do své smrti pů­ sobil v Haarlemu; byl otcem krajináře N . Berchema. Působili na něho n ěho haarlemšti N. haarlemští malíři zátiší Floris van Dijck aa Floris van Schoten. Od jejich prostého řazení věcí věci vedle sebe však záhy přešel k dynamičtější ko mpozici; především kompozici; především snížil poče počett před­ m ě tů, zmenšil zorný úhel a tím přibllžil mětů, přiblížil zátiší divákovi. Omezil se na roh stolu, pokrytý ubrusem, na němž stojí nádherné čiše s vínem číše vínem a talíře s malou přesnídávkou. Tím, že číši postavil p ostavil ke kraji obrazu, vytvořil kompoziční diagonály, jež spolu ětů prohlu­ prohlus prostým překrýváním předm předmětů detail y bují obrazový prostor. Všechny detaily jsou podřízeny celkovému působení, jedjemuž slouží i barva, vyladěná vyladěná na jed­ notný tón. Pozadí tvoří neutrální prázdná plocha, aby tím více vynikla materiální skvělost a hrom áž dě­ a barevná zářivost sshromáždě­ ných věcí věcí a lahůdek. Claeszovi je velmi blízký haarlemský malíř W Heda, jehož zátiší byla někdy W.. C. Heda, s Claeszovými zaměňována. Na rozdíl od Hecly Hedy mají Claeszovy obrazy teplejší kolorit a vzdušenější v zd ušeně j š í tón.

Claesz, Zátiší s cínovfm džbánem, I 646, dřevo 39 x 60, Praha, Národní galerie

Zátiší s ústřicemi a dýmkou, d ýmko u, 1624, dřevo 40x52, 40 x 52, Amsterodam, Rijksmuseum; Vanitas (Marnost), 1624, dřevo dřev o seum; 65 ZáGemiildegalerie; Zá­ x 56, Drážďany, Gcmáldegalerie; 65 x tiší s hořící svíčkou, 1627, 1627, dřevo 3 7, x 37, 26 x dřev o 26 pi va Haag, Mauritshuis; Zátiší se sklenicí piva a slanečkem, Rotterx 49, Rotter­ s l a n eč kem, 1636, dřevo 36 x dam, Museum Boymans-van Beuningen; Zátiší se šunkou, 1643, 1643, dřevo 89x64, 89 x 64, Brusel, Musées Royaux Roya ux des Beaux-Arts; Zátiší dnovým džbánem, 1646, dřevo Zátišl s cínovým Zátišl galerie ; Zátiší 39x60, 39 x 60, Praha, Národní galerie; s rybami, 1660, 1660, plátno 64 x 79, tamže. Antv Ant­ 1511 v Cleve eve Joos van (doložen od 1511 Cl Nizo- Nizo­ verpách - kolem 1540 tamže) — zemský malíř. 1511 byl přijat do antverpmaliř. 15n ského cechu. Působil ve Francii, kde portrétoval Františka I. a jeho manželku Eleonoru, a v Itálii. Ve svých oltářních obrazech spojoval Cleve vliv severoitalseveroital­ ské malby leonardovského okruhu se staronizozemskou tradicí; tradicí ; své kompozice s výjevy ze života svaté rodiny naplňoval vádrahocennými látkami, skleněnými vá­ mrazami, zátišími s ovocem s nádherně mra­ morovanými sloupy ve fantastických maj[ leoarchitekturách. Jeho Madony mají nardovský nardo vský úsměv. Cleve nebyl velkou tvůrčí tvůrč! osobností, ale elegantním manýristou vkusem; všechny vytříben ý m vkusem; risto u s vytříbeným jeho obrazy prochvívá jakási nervozita. obAntverpské malířství přechodného ob­ dobí poddob! oživil Cleve novými italskými pod­ n ěty . něty. olkřldlov éh o ol­ Smrt P. Marie (střed křídlového táře), 1523, dřevo 132 132x154, Mnix 154, Mni­ tá ře), před 1523, Klaněnl tři králů, chov, Alte Pinakothek; Pinakothek; Klanění dřevo 110x71, Gemáldegax 71, Drážďany, Gemiildegadřev o 110 lerie; Klanění tří tři králů (střed křídlového lerie ; Klaněn! Národnl oltáře), o ltá ře), dřevo 72 x 69, Praha, Národní galerie.

Baldass, L.: Maier J oos van Cleve, der Malér L.: Joos des Todes Maria. Vídeň 192 1925. 5. nepatři - nepatří prů sv it — Cliché-verre ché-verre neboli průsvit Cli mezi grafické techniky ve vlastním slova nen! tisk, jejím výsledkem není smyslu, protože jejím kresb y. Provádí se tak, že ale fotografie kresby. desku , osvět­ fotografickou desku, na skleněnou fotografickou l eptařským krytem lenou a potaženou leptařským če rní , se kreslí jehlou. nebo tiskařskou ti skařs kou černí, fotograPak se na kresbu položí citlivý fotogra­ účin ků m fický fick ý papír a sklo se vystaví účinkům ob jevil C. Corot slunce. Tuto techniku objevil francouzštl n ě kteří francouzští a jejími pěstiteli byli někteří malíři kolem poloviny 19. století.

GauBernard Emile, Gau­ Cloisonismus -+ -> Bernard Cloisonismus guin guin Paul

Clouet Francois, zvan ý Janet (kolem Fran

Courbet Gustave (1819 (1819 Ornans - 1877 - FranLa Tour-de-Peilz ve Švýcarsku) — Fran­ couzský malíř, syn zámožného sedláka gymnasi jnlch studií v Ornans; během gymnasijních na vš těvova l soukromou kreslířskou školu navštěvoval v Besan~onu. Besangonu. 1840 odešel do Paříže sice mastudovat práva, ale věnoval se zcela ma­ lířství. Maloval krajiny ve fontainebleauském lese, podobizny své rodiny a figufigu­ rální romantické kompozice. V V Louvre studoval Rembrandta, benátské a španělské mistry; 184 18477 podnikl cestu do Holandska. 1849 namaloval své první ,,realistické“ „realistické" obrazy - Odpoledne v Ornans, Štěrkaře a Pohřeb v Ornans, jež mu získaly pověst avantgardního malíře. V V Pohřbu v OrOr­ patři bezesporu mezi nejnans - obraz patří komvýznamnější Courbetovy realistické kom­ - navázal až na středověký typ pozice —

Ukládání do hrobu. Když vystavil vv Sa­ Ukládáni Salóně 1853 obraz Koupajících se dívek, došlo ke skandálu; skandálu ; obraz však zakoupil Bruyas ; na připomínku své ná­ násběratel Bruyas; vštěvy uu Bruyase v Montpellieru namanama­ vštěvy loval Courbet Setkání neboli Bonjour, Monsieur Courbet (1854). Výstavy, které uspořádal ve Frankfurtu n. M. a Mni­ Mnizískaly přívržence vv Německu. chově, mu získaly V Palavas-les-Flots vytvořil své první V maríny. Pod vlivem jižního slunce stává se jeho paleta stále světlejší. Světovou výstavu v Paříži 18 1855 55 obeslal řadou obrazů, zároveň však uspořádal samosamo­ statnou výstavu v najaté boudě na Avenue Montaigne, kde shromáždil 40 obrazů v čele s Ateliérem, obrovskou kompozici, zobrazující ma­ maalegorickou kompozicí, líře llře s jeho přáteli Baudelairem, Bryasem, Buchonemaa Champfleurym Proudhonem, Buchonem a představitele sociální bídy: bídy: žida, starce, podomního obchodníka, pytláka, podloudníka a nádeníka. Courbet byl přesvědčeným přesvědčeným stoupencem socialistických idei ideí Proudhonových. Pod Slečny na břehu jejich vlivem vytvořil Slečny prostiSeiny (1857), obraz namířený proti prosti­ tuci. Zároveň maluje lovecké výjevy. 1858 1858 odjel do Frankfurtu n. M., kde uspořádal výstavu; získal si tu oblibu jako skvělý společník a nimrod. 1862 navštívil obchodníka s obrazy Etienna Baudryho vv Saintes, kde se setkal s J. B. C. Corotem Corotem aa namaloval první zátiší s kvě­ tinami. Když si otevřel v Paříži ateliér, velkým sběhům sběhům lidi, docházelo k velkým lidí, takže Troujej musel zase zavřít. 1865 1865 odjel do Trou­ se stýkal s J. Whistlerem, Wbistlerem, jehož ville, kde se milenku portrétoval, a namaloval mnoho marín. 1866 1866 pobýval v Deauville jako host hraběte z Choiseul. K K světové výstavě 1867 1 867 uspořádal samostatnou výReprodukce na

straně _291 291

stavu. Jeho Siesta (1869) ukazuje již ve světlém koloritu vliv nastupujícího imsvětlém im­ presionismu. 1869 odjel do Mnichova, kde měl na mezinárodní výstavě výstavě velký Kaul bac hově ateliéru nama­ namaúspěch; v Kaulbachově naMnichovánku. Když byl 1870 na­ loval Mnichovanku. vržen na řád čestné legie, demonstrativně odmitl. Za vlády Komuny vyznamenání odmítl. byl jejím jejím členem a presidentem umělec­ sdruženi, přičemž byl pověřen zakého sdružení, za­ bezpečit umělecké sbírky před válečným poškozením. Po pádu Komuny byl zatčen aa činěn odpovědným za stržení Vendómského sloupu. Po šestiměsíčním vězení během něhož vytvořil řadu zátiší - a po během operaci odjel do Ornans. Obrazy, které 1872 1872 poslal do Salónu, byly na veto ]. L. E. Meissonniera Meissonniera odmitnuty. J. odmítnuty. Když mu hrozilo nové zatčení, uprchl do Švý­ ŠvýProcarska, kde maloval hlavně krajiny. Pro­ tože měl měl zaplatit za obnovu Vendómského 325 000 ooo franků, založil se svými sloupu 325 pomocníky zejména Ch. Patou aa Morelem velkovýrobu velmi špatných obrazů; obrazů; lem od těchto pomocníků pochází také mnoho falešných Courbetů. Courbet bývá pokládán za za programového 185 5 vystoupil na svě­ realistu, protože 1855 Pařlži se samostatnou vý­ výtové výstavě vv Paříži stavou pod heslem realismu; realismus znamenal pro Courbeta malbu podle skutečnosti, nezatíženou klasicistickými nebo romantickými estetickými ideály. podPovaha Courbetova realismu je však pod­ míněna jeho lidským i uměleckým tem­ temperamentem; Courbet byl aa zůstal ver:ven­ kovanem, člověkem a člověkem silných instinktů a vůle, vášnivě zaujatý přírodou a jejími elementárními projevy. Jako jediný zz francouzských francouzských malířů vyjádřil se vší brutalitou přirozenost přírody i lidské existence. Když maloval, byl zaujat pouze tím, jak zachytit charakter zobrazených předmětů; pleť si uchovává smyslnou svěžest, oděv svou materiálnost, půda zemitost, voda tekutost a skála kameni­ kamenitost. Courbet byl vzdálen všeho intelektualismu ; do svých obrazů lektualismu; obrazů nevkládal obsah; i tam, kde žádný ideový literární obsah; to bylo vv programu příslušného příslušného druhu malby, jako například vv jeho „realistické alegorii" alegorii“ Ateliéru, nepochopíme jinozá měr bez předběžného upozornění; upozorněn í; tajný záměr tajný do té míry působí reálnost zpodobených osob aa typů. Své obrazy vlastně vlastně nekomponoval, ale skládal prostým přiřazová­ ním jednotlivých částí. části. ním Courbet jako malíř byl vv podstatě autodidakt; jeho vzory byli barokní mistři 1 7. století. Vytvořil si osobitou malířskou 17. Barevná reprodukce V V

techniku, pracující bez lazur s několika barevnými vrstvami, nanášenými přes sebe. Často maloval špachtlí; jeho barva je materialistická, sugeruje zemitou hru­ hrubost aa tíhu; protože užíval asfaltu, jeho obrazy, zejména rané, značně zčernaly. Courbetovo dílo není vyrovnané v náná­ zoru ani vv umělecké umělecké úrovni; vedle rearea­ listických děl vznikaly i v pozdějším období plátna romantická i ryze akadeakade­ mická, vedle vynikajících děl, jež otevřela novou epochu, výrobky zcela konvenční aa podprůměrné. Jeho malířský vývoj lze zhruba charakterizovat jako postup od šerosvitu k světlé, plenérové barevnosti přičemž tradiční rezidua dlouho přetrvá­ vají - a od hladké malby k pastózní, nanášené špachtli. špachtlí. CourVrozená bojovná povaha sváděla sváděla Cour­ beta kk polemikám a k psaní pamfletů, sblížilo s Proudhojeho sociální cítění ho sblížilo politicnovým socialismem, své vlohy politic­ kého revolucionáře uplatnil v období Pařížské Pařížské komuny. Na Courbetův Courbetův rearea­ lismus navázali v šedesátých letech hodnč násle­ náslefrancouzští impresionisté; hodně dovníků našel Courbet i v Německu. Vlastní podobizna s černým černým psem, 46x55, 11842, 842, plátno 46 x 5 5, Paříž, Musée du Petit-Palais; Odpoledne vv Ornans, 1849, Petit-Palais; plátno 195 195 x 257, Lille, Palais des BeauxArts; Štěrkaři, 1849, 1849, plátno 159 159x259, x 2 59, dříve Drážďany, Gemáldegalerie Gemaldegalerie (1945 zničeno); Pohřeb v Ornans, 1849, plátno 314x663, 3 14 x 663, Paříž, Musée National du Louvre; Setkání Setkán! . (Bonjour Monsieur Courbet), 1854, plátno 149 149 x 155, tamže; Ateliér, 1855, 1855, plátno 361x598, 361 x 598, Paříž, Musée National du Louvre; Slečny Slečny na 168x202, Pa­ břehu Seiny, 1856, plátno 168 x 202, Paříž, Musée du Petit-Palais; Zápasíc! Zápasící jeleni (Jarní říje), 1861, plátno 356 xx 508, Paříž, Musée National du Louvre; Podobizna Proudhona s dětmi, 1853-65, plátno 147 x 198, Paříž, Musée du Petit-Palais; Petit-Palais ; 147x198, 222 x 272, tamže; Siesta, 1868, · plátno 222x272, Vlna, 1870, plátno 117 x 161, Paříž, Mu117x161, Mu­ sée National du Louvre. sée G.: Dokumenty. Praha 1958. Courbet, G.: L.: Das Beispiel Courbet. Dráž­ DrážAragon, L.: ďany 1956. 1956. Kotalík, J.: J .: G. Courbet. 1950. Legér, Ch.: Praha 1950. Ch.: Courbet et son 1948. temps. Paříž 1948. 1879 na Couture Thomas (1815 (i815 Senlis - 1879 illiers-le-bel u Paříže) -— svém zámku V Villiers-le-bel A.. Grose Grose aa Francouzský malíř, žák J. A P. Delaroche. Čtyři roky pracoval na svém svém hlavním díle, inspirovaném P. Ve-

ronesem, Římané v době úpadku, nejroznej roz­ měrnějším obraze 19. století, jímž získal velký úspěch. Později maloval obrazy na nry romantické náměty, anekdotické žá žánry aa podobizny: podobizny. Víc nežli Couturovo malíř­ ské dílo má význam jeho pedagogická činnost; učili se u něho např. Puvis P11vis de de A.. Feuerbach Feuerbach a E. Manet; Manet; slavný Chavanne, A je Couturův výrok při korigování Manetovy kresby: Z Z vás nebude víc než Daumier vaší doby doby!! :Římané Římané vv době úpadku, 1847, pl.itno plátno 466 x 775, Paříž, Musée National du 466x775, Louvre. Coxié Coxiě Michiel (1499 ( 1499 Mecheln - 1592 15 92 tamže)tamže) — Nizozemský malíř z rozvětvené malířské malířské rodiny. Působil vv Římě s B. Van Van Or ley, pak vv Mecheln aa Bruselu. Ve své Orley, době slavný aa vyhledávaný mistr „vlámský Raffael" Raffael“ - působí dnes jako typický nizozemský manýrista, napodo­ napodobující italské renesanční malíře. Luká­ Oltářní křídla triptychu se sv. Lukášem, kreslícím P. Marii uprostřed (od J. Gossaerta zv. Mabuse), levé křídlo: Mučen! sv. Jana Evangelisty, na vnitřní Mučení straně, sv. Lukáš na vnějši vnější straně, pravé křldlo: sv. Jan na Patrnu na vnitřní křídlo: straně, sv. Jan Evangelista na na vnější straně, dřevo, obě křídla 230 L30 x 90, Praha, Národní galerie. Cranach ml. Lucas (1515 Wittenberg 15 86 tamže) -— Německý malíř, maliř, mladší 1586 Lucase Cranacha Cranacha st., u syn Eucase u něhož se vyučil a jehož dílnu vedl po 1548, kdy jeho otec zajet! kurfiřta Jana Beddoprovázel do zajetí Bed­ řicha; 1549 se stal radním, 1555 I 5 5 5 důchod­ ním a 15 1565 65 starostou ve Wittenbergu. V dílnč měl vedoucí postavení po V otcově dílně smrti svého bratra Hanse (f ( t 1537); 1 53 7) ; dráček značící signaturu má od té doby místo svislých vodorovná křídla. 1522 převzal otcovu dílnu do vlastních rukou. Lucas Cranach ml. pokračoval ve stylu svého ootce; tce; změna je patrná hlavnč hlavně v koloritu; místo žlutorůžového tónu pleti užívá šedorůžového odstínu. Umělecky nejpů­ mytolosobivější jsou jeho podobizny a mytolo­ nejmén ě významné gické kompozice, nejméně jeho oltářní obrazy.

kolem 1540, 1540, dřevo Venuše s Amorem, kolem 196x89, 196 x 89, Mnichov, Alte Pinakothek; Podobizna Lucase Cranacha st., 1550, 1550, dřevo 67 67 x 49, Florencie, Galleria degli 565, Uffizi; Podobizna kurfiřta Augusta, I1565, 215 x 97, Drážďany, Historisches dřevo 215x97, Museum.

6 3 /C 63/C

Cranach st. Lucas, vlastním jménem Sunder nebo Muller (1472 (1472 Kronach -— 1553 1553 Vymar) Výmar)— Německý malíř aa grafik; grafik; jmenuje se se podle svého rodiště vv Hornich Horních O jeho malíř­ Francích; žák svého otce. O ských začátcích začátcích nemáme zpráv. Po cestě na zkušenou pobýval ve Vídni (1500-4), kde maloval podobizny, oltářní obrazy aa pod vlivem A A.. Diirera Diirera kreslil předlohy pro dřevoryty; v nej významnějším díle nejvýznamnějším tohoto raného období - Odpočinek na útěku, 1504, útě ku, 1 504, první Cranachův signovaný obraz - před jal romantickou krajinu popo­ předjal dunajské školy škol y (A. Altdorfer). 1504 se oženil s dcerou gothského starosty. Když 505 usadil jako dvorní malíř kurfiřta se 11505 Bedřicha Bedřicha Moudrého ve Wittenbergu, jeho styl se se postupně proměnil, ztratil dřívější a jednotu dří vě jší kompoziční sevřenost a postav s krajinou. 1508 1508 byl kurfiřtem povýšen do šlechtického stavu; okřídle­ ného dráčka ze svého erbu používal od V témže roce byl té doby jako signatury. V poslán na dvůr císaře Maxmiliána do Mecheln, kde portrétoval císařova vnuka Karla V.: V.: při této příležitosti poznal nizozemskou malbu a některé obrazy z Leonardova V prvních letech Leonardova okruhu. V wittenbergského pobytu rozvinul také rozsáhlou grafickou činnost, jež obsáhla všechna témata, později provedl témata , jež ..později v obrazech. TTyy si zprvu uchovávaly ještě zářivou aa svěží svěží barevnost vídeňského období, rozvedenou do akordu světlého karmínu, bledě bledě modré a olivově o li vově zelené. Teprve v desátých letech 16. století se vyvinul příznačný příznačný saský cranachovský sloh, vyznačující se plošnou dekorativností, vkusnou kompozicí kompozici a hladkou modelací. Svým smyslem smyslem pro módní eleele­ ganci a dvorskou nádheru si Cranach získal přízeň šlechty a bohatého měšťan­ stva. Byl zahrnován zakázkami na oltářní obrazy, světské mravoličné žánry aa popo­ dobizny, jež zvládl za pomoci své velké dílny dokonale vypracovanou manýrou. Jeho hmotné i společenské postavení rychle stoupalo. 1513 1513 si otevřel ve svém domě vmarnu, vinárnu, 1518 dům r 5 r 8 zakoupil dům v Gothě, 1519 1519 se se stal radním ve WittenWitten­ bergu, kde později zastával několik let úřad starosty, 1520 1520 si zakoupil wittenbergskou lékárnu. Byl blízkým přítelem M. Luthera, jenž byl kmotrem Cranachovy první dcery; Cranach zase svědčil na Lutherově svatbě a nesl ke křtu jeho prvního syna. Na rozdíl od svého přítele byl Cranach světský člověk, zaujatý pře­ devším uměleckými problémy; maloval dál tradiční náboženské obrazy, při čemž

C/64

nedělal žádný rozdíl mezi katolickými aa evangelickými objednavateli. Z Z rozsáhlé produkce Cranachovy dílny vynikají zvláště obrazy Madon různých typů, rozšířených rozšířených v mnoha variantách. Nekonvenční bezprostředností vynikají podobizny saských knížat a především reformátorů, Luthera a Melanchtona. Zvláště oblíbeny byly Cranachovy obrazy Prvního hříchu, vv nichž měl příležitost uplatnit svůj ideál krásných lidí aa pře­ devším pikantní ženský akt. S biblickým tématem prarodičů konkurovaly mytolo­ mytologické ,obrazy obrazy ss Venuší nebo Lukrecií; Evu namaloval celkem celkem 31 pkrát, krát, Venuši 32krát a Lukrecii 335krát. 5krát. V V mnoha ob­ obParidů v soud, v němž měnách provedl Paridův Paridovo brnění kontrastuje ss bělostnými akty graciézně lidograciézně pózujícich pózujících bohyň. SS lido­ vým humorem namaloval přes tucet vým variací na tradiční téma nerovných dvojic, variaci mladíka aa po milování toužící stařeny, nebo starce, objímajícího prodejnou dívku. Vytvořil také řadu řadu výjevů z honu na jelena. Když po bitvě u Miihlbergu Muhlbergu Cranach doprovázel kurfiřta Jana Bedřicha do zajetí vv Augšpurku a Innsbrucku, vedl Lucas Cranach Cranach ml. 111/. Po jeho dílnu jeho syn L.ucas návratu 1522 se usadil ve Výmaru a dílnu předal synovi. Cranach byl b yl zakladatelem saské rene­ renesanční malířské školy aa hlava největší dílny, jež svou obrovskou produkcí za­ zahrnula východní a severní Německo; jako přítel M. Luthera bývá pokládán za hlavního malíře německé reformace, jejíž vůdce portrétoval. V V jeho díle však pře­ vládá renesanční smyslovost, vybíhající smyslmnohdy až do erotické dráždivé smysl­ nosti. Ukřižování, 1503, 1503, dřevo 138 138x99, x 99, Mnichov, Alte Pinakothek; Odpočinek na útěku, 1504, 1504, dřevo 69 x 51, 51, Záp. Berlín, Stiftung Staatliche Museen, Ge­ Gemaldegalerie; Oltář sv. Kateřiny, 1506, máldegalerie; dřevo, uprostřed Umučení sv. Kateřiny, 128 128 x 141, levé křídlo sv. Dorota, Anežka aa Kunhuta, pravé křídlo křídlo (nezvěstné) sv. Barbora, Uršula a Markéta, Drážďany, Gemaldegalerie; Gemáldegalerie; Venuše s Amorem, 1509, plátno 213 213 x rn2, 102, Leningrad, Ermitáž; Vévoda Jindřich Zbožný, 1514, x 83, Drážďany, Gemálde­ Gemaldeplátno 184 184x83, galerie; Vévodkyně Vévodkyně Kateřina z Meklenburku, 1514, plátno 184x 184x83, 83, tamže; Paridův soud, 1529, dřevo rn2 102 x 71, New York, Metropolitan Museum of Art; 36x22, Lukrecie, 1533, dřevo 36 x 22, Záp. Ber­ Berlín, Stiftung Staatliche Museen, Ge-

Lucas Cranach st.y st., L.ucas Starý pošetilec, dřevo x z/, dřevo 38 x 2f, Praha, Národní galerie

máldegalerie; dřevo 75 104, maldegalerie; Zlatý Z latý věk, dřevo 75 xx rn4, Oslo, Nasjonalgalleriet; Starý pošetilec, dřevo 38x25, 38 x 25, Praha, Národní galerie; Císař Bedřichem Saským Saským Císař Karel V. s Janem Bedřichem 117x177, na lovu, 1544, dřevo 117 x1 77, Vídeň, Kunsthistorisches Museum. Liidecke, H.: Ludecke, H.: Lucas Cranach der Áltere 1953. Altere im Spiegel seiner Zeit. Berlín 19 53. Liidecke, Ludecke, H.: Lucas Cranach der Altere Áltere Der Kúnstler Kunstler und seine Zeit. Berlín 195 1953. 3. Crayer Casper de (1584 Antverpy - Vlámský mal{ř, 1669 Gent) — malíř, žák Coxitiv. 1607 bruxiuv. 1607 byl přijat jako mistr do bru­ selského malířského cechu. Do 1620 se zabýval hlavně obchodem s uměním; byl pověřen nákupem uměleckých děl pro španělský dvůr aa nizozemské místodržící. 1635 malířem kardinála 1635 se stal dvorním malířem V četných oltářních infanta Ferdinanda. V obrazech pro kostely v Bruselu a okolí napodoboval Kubensňv Rubensův styl; v pozdním období podléhal vlivu benátského mama­ lířství. Nejvýznamnější díla vytvoři vytvořill v čtyřicátých letech 17. století. Působil vv Bruselu a od 1664 v Gentu. P. Maria na trůně se světci, 1646, plátno 594 594x385, x 385, Mnichov, Theatiner-

Lorenza di Credi, Lorenzo Venuše, plátno 7// z5z x x 69, Florencie, Galleria Galleria degli degli Ufftzi Uffizi

Carlo Carlo Crivelli,

Zvěstováni P. Marii, zi486, 486, dřevě plátno na na dřevě 207 x. 147, 207xz47, Londýn, Lonc{ýn, National Gallery Nationa/ Gallery Zvěstováni

kirche S. Kajetan; Sv. Tereza, plátno 320 320 xx 220, Vídeň, Kunsthistorisches MuMu­ seum.

Credi Lorenza vlastnlm jménem Lorenzo di, vlastním Lorenza Lorenzo d'Andrea d’Andrea d'Oderigo d’Oderigo (1458 (1458 FloFlo­ rencie - 1537 1537 tamže) -— Italský malíř, syn zlatníka a žák A. del del Verrocchia, Verrocchia, u něhož zlatnika se Leonardem da se učil spolu s Leonardem da Vinci Vinci aa vv jehož dilně dílně zůstal zůstal až až do mistrovy smrti (1488). svém vlastnim vlastním díle (Madony, Ani ve svém Zvěstování Klanění tří králů) Z v ěstováni P. Marii, Klanění nepřekročil meze. jichž dosáhl během během svého učení. Jeho kompozice představují technicky technicky vynikajíc! vynikající průřez italským italským mama­ lířstvím lířstvím quattrocenta quattrocenta bez zvláštního zvláštního osooso­ bitého akcentu. Crespi Giovanni Battista, zvaný Cerano (kolem 1575 1575 Cerano - 1633 1633 Milán) -— (kolem Italský malíř, sochař aa architekt; půso­ bili na něho něho G. Ferrari, P. Tibaldi aa Baroccio. Typický představitel milánF. Baroccio. milán­ usilujíc!ho spojit přiského manýrismu, usilujícího při­

rozenost s transcendencí a odříkavou askesi s citovou vroucností. Tato tenten­ dence kulminuje vv Crespiho obraze Křest sv. Augustina, jednom zz nejvýznamněj­ ších děl italského seicenta. Výjevy ze života sv. Karla Karla Boromejského, 1602-03, plátno 480 480 xx 600, Milán, dóm; Křest sv. Augustina, 1618, plátno 470 xx 720, Milán, Pinacoteca di Brera. 470

vv nichž uplatnil smysl pro humor. ProPro­ řadu grafických listů. vedl i řadu Sedm Sedm svátost! svátostí

(Křest, Biřmováni, Biřmování, Poslední pomazání, pomazáni, Svěcení kněžstva, Svátost manželství), Svěcení kněžstva, kolem kolem 1712-15, plátna, každý obraz 127 Vi127 xx 94, Drážďany, Gemaldegalerie; Gemáldegalerie; Vi­ naři ve sklepě, plátno 54 x 41, Praha, 54x41, Národní galerie. (Křest,

Zpověď, Přijímáni, Přijímání,

H.: Giuseppe Maria Crespi. Voss, H.: Crespi Giuseppe Maria, zvao'.ý zvaný Lo Spagnuolo(1665 Spagnuolo (1665 Bologna-1747tamže)Bologna -1747 tamže)— Italský malíř, žák žák D. M. Canutiho aa C. Cignaniho, 1686-68 spolupracovník G. A. Burriniho. Působil vv Bologni. Pro své elegantní oblečení oblečení dostal od žáků přezdívku přezdívku Lo Spagnuolo. Ve svých obraobra­ zech kladl důraz především na světelné efekty; přírodní osvětlení osvětlení studoval dádo­ konce pomocí kamery. Ve svém svém nejvýnejvý­ znamnějším znamnějším díle, cyklu Sedmi svátostí, líčil líčil katolická katolická liturgická témata jako prosté lidové výjevy. Maloval také žánry,

Řím 192r. 1921. Řím (1430-35 Crivelli Carlo (143035 Benátky - 1500 Ascoli) -— Italský malíř; patřil ke genegene­ raci benátských malířů, na něž něž působilo dílo A. Mantegni aa F. Squarciona spolu s florentským renesančním uměním. uměnlm. florentským raně raně renesančním Působil v v Benátkách, vv dalmatské Laře (1457-68) a vv Ascoli. 1490 byl povýšen na rytíře. Crivelli zůstal gotikem; měl zálibu v ornamentice, dekoraci aa nádhernádher­ ných barvách; barvách; zlaté pozadí svých obrazů často často zdobil puncováním. Jeho postavy

65/C 65/C

Aelbert Cuyp, Skot na pastvě, pastvě, S kol na dřevo 37 47y dřevo J7 * x 47, Praha, Prahat galerie Národní galerie

boroughem a J. Constable?n\ Constab/em; motivy pro krajinomalby si vybíral zz okolí rodného města aa podával je v čistých tónech jas­ jasného denního osvětlení. osvětleni. 1814 odjel do Paříže, aby si prohlédl napoleonské umě­ lecké sbírky; po návratu namaloval své nejlepší nej lepší obrazy. kolem 1812, Vřesoviště u Norwich, kolem 55 x 87, Londýn, Victoria and plátno 55x87, Albert Museum; Boulevard des Italiens 55 x 86, Norwich, vv Paříži, 1814, plátno 55 Castle Museum; Ulice ss ořezanými stromy, kolem 1815, plátno 74x 74x107, kolem 1815, 107, tamže; Dub v Poringlandu, 1818, plátno 125 125 x 100, Londýn, Tate Gallery. Collins Baker, C. H.: Crome. Londýn 1921. 1921.

jsou ostře kreslené aa jejich plastická modelace je tak nadsazena, že že působí působ! do­ dojmem kamenné skulptury; záhyby rouch lomil do výrazných křivek a vzdouval pomyslným větrem. Vášnivá povaha v mládi mládl byl odsouzen na půl roku do žaláře, protože unesl manželku jakéhosi námořníka sváděla kk bizar­ námořnlka - ho někdy sváděla bizarním kompozicím, jež lze zařadit do kate­ nlm kategorie tzv. fantaskního fantaskního umění. Sv. Jiří bojuje s drakem, 1470, dřevo 90 x 46, 46, Boston, Isabella Stewart Gardner 90 x Museum GiorMuseum (z (z polyptychu zz Porto S. Gior­ gio); Polyptych s P. Marií uprostřed, 1473, dřevo 300 300x275, 1473, x 275, Ascoli Piceno, ěs továni P. Marii, 1486, dóm; Zv Zvěstování i486, plátno 207 x 147, Londýn, National na dřevě 207 Gallery. Zampetti, P.: P.: Carlo Crivelli nelle Marche. Urbino 1952. 1952.

Cross Henri-Edmont — - ➔> neoimpresionis111us nismus

Crome John, zvaný Old Crome (1768 - Anglický Norwich - 1821 1821 tamže) — techmalíř. Učil se u malíře dekorací. V V tech­ nice olejomalby se se zdokonalil uu portrétistů W. W . Beecheye aa J. Opieho. Působil jako soukromý učitel kreslení vv Norwichi, později se se stal učitelem výtvarné výchovy na tamní základní škole; byl prvním z učitelů, který vedl své žáky kk studiu přímo ve volné přírodě. Účastnil se uměleckých výstav pořádaných v Norwichi Society of Artists, jejímž se stal 1808 předsedou. Ve své krajinářské 1808 tvorbě Crome rád napodoboval styl svých vzorů, R. Wilsona, Gainsborougha, lf7ilsona, T. Gainsborougha, M. Hobbemy, A. van van der der Neera. Přesto jeho dílo představuje významný vývojový článek anglické krajinomalby mezi Gains-

Dordrecht - 1691 1691 Cuyp Aelbert (1620 (1620 Dordrccht - Holandský malíř, syn aa žák tamže) — Jacopa Cuypa st. Působil v Dordrechtu. Jacopa Svým sňatkem sňatkem 1658 Svým 1658 se stal zámožným měšťanem; v posledních dvou desetiledesetile­ tích svého života přestal malovat aa vě­ noval se veřejným funkcím. Cuyp byl podouniverzálním malířem; maloval podo­ lobizny, krajiny, maríny, říční krajiny s lo­ děmi, zimní krajiny, zátiší, lovecké vý­ výjevy, dostihy, jezdecké podobizny. V V ra­ raných podobiznách pokračoval ve stylu svého otce; otce; své modely podle vzoru utrechtské školy s oblibou odíval do pastýřského pastýřského kostýmu. Cuypovy zvířecí obrazy napodobují styl G. G. ďHonde­ ďHondecoetera. Těžiště Cuypova díla však spo­ spopředevším v čívá především v krajinomalbě, v níž

C/66 C/66

]. van van Goyena. GoJ'tna. Nikdo navázal na příklad příklad J. nedovedl lépe podat světlo a vyjádřit osvěžujíc! pocit, jímž jimž působí vlahé pro­ proosvěžující středí. Vlhkou šedivou atmosféru vy­ vystřldal osvětlen! střídal postupně za za sluneční osvětlení srovv základním základním žlutohnědém tónu. Ve Ve srov­ nán! nání s van Goyenem má uu Cuypa většl větší význam ryvýznam stafáž, pastýři s dobytkem aa ry­ báři u řeky. Cuypovy krajiny čtyřicátých let charakterizuje zlaté světlo, jež přejal zz italských krajin J. ]. Botha; Botha; Cuyp však zůstal věrný domácí přírodě a ke svým svým krajinám krajinám si vybíral motivy z okolí DorDor­ V zlatém osvětlení vynikají ba­ badrechtu. V revné tóny červené, žluté, zelené a modré. řeš! poměr mezi světelnou atmo­ atmoCuyp řeší sférou, obalující předměty, a jejich vlastni vlastní předmětnou formou. Pro Cuypa charakteristickým druhem byly skupinové podobizny vv krajině, jezdecké podobizny lovců, jimiž působil na anglické malířství 18. století. Cuyp školu; v Dor­ Dornevytvořil malířskou malířskou školu; Abradrechtu pokračovali vv jeho stylu Abra­ ham Největš í vliv ham aa Barend van Calraet. Největší měl na anglické krajinářství 18. století Van(R. Wilson,]. Wilson, J. Crome Crome a W. Turner) Turner).. V an­ glických sbírkách jsou také uloženy jeho nejvýznamnější nejvýznamnější díla. Alej v Meerdervoortu, plátno 70 70 x 98, Londýn, Wallace Collection; Pohled na Dordrecht od Maasy, plátno 69 69x196, x 196, Ascott (Buckinghamshire), sbírka A. de Rothschilda; Skot na pastvě, dřevo Rothschilda; 37 37 x 47, Praha, Národní galerie.

Cuyp Jacob st. (1594 (1594 Dordrecht 1651-52 tamže) — 1651-52 - Holandský malíř, žák Bloemaerta v Ae/bertaa A. Bloemaerta v Utrechtu, otec Aelbert Cuypa. Maloval převážně portréty, které upomínají de Key Keysera. úpornínají na styl T. de sera.

1964. Josefa Čapka. Hradec Králové 1964. 1961. Pečírka, J.: Josef Čapek. Praha 1961.

Čapek 1945 kon­ Čapek Josef (1887 Hronov - 1945 koncentrační tábor Bergen-Belsen) -— Český malíř, grafik, divadelní výtvarník, ilustráilustrá­ tor a spisovatel, bratr a spoluautor Karla Karla' Čapka. Čapka . Studoval na Umě^ckoprůmyslové U m ě l eckop růmyslové škole vv Praze u prof. Dítěte, A. Hofbauera a V. K. Maška (1904-10). 1911 1911 podnikl studijní cestu do Paříže. Stal se členem Skupiny výtvarných umělců a na členem kratší dobu redaktorem Uměleckého měsíčníku. 1912 1912 Skupinu pro názorové neshody opouští, vstupuje do SVU směry . 1913 Mánes a rediguje Volné směry. 1913 byl z SVU SVU Mánes vyloučen. vyl oučen. Sblížil se ss S. K. Neumannem aa stal se jedním Tvrdošíjz hlavních iniciátorů skupiny Tvrdošíj­ přece" vy­ vyných, která pod názvem „A přece“ stavovala 1918 1918 vv Praze. Pracoval jako leredaktor řady časopisů. Ve třicátých le­ tech se aktivně zapojil do antifašistické fronty fronty aa kreslil politické karikatury. Po okupaci ČSR ČSR byl 1. 1939 zatčen aa věz­ 1. 9. 1939 něn vv koncentračních táborech, kde na samém konci války zemřel. samém Čapek patří k umělecké generaci, která nastoupila před před první světovou válkou. Prošel lekcí kubismu aa nalezl osobitou malířskou zkratku pro vyjádření svých ai již šlo šlo oo život města, slovenskou témat, ať V jeho hravě krajinu nebo hrající si děti. V stylizovaných obrazech splývaly příroda a děti v jednotu; Čapek vv nich dokázal vyvolat poetické kouzlo dětské kresby. Dramatická účinnost vrcholí vv umělco­ vých posledních cyklech Touha aa Oheň, symbolizujících nadcházející válku. Muž ss pytlem, 1926, 1926, plátno 70x52, 70 x 52, Praha, Národní galerie; Z Z cyklu Touha, 1939, x 61, tamže; Z cyklu 1939, plátno 46 46x61, Oheň, 1939, 1939, plátno 70x44, 70 x 44, tamže. Halík, M.-Slavík, J.: J.: Bojovné dílo

Čermák Jaroslav (1830 Praha - 1878 1878 Čermák - Český malíř, žák Ch. Rubena Paříž) — 1849 odjel přes na pražské akademii. 1849 Mnichov, Dráždany, Drážďany, Berlín a Diisseldorf do Antverp, kde se zapsal na malířskou akademii. Po cestě cestě do Holandska vstoupil 1850 Gallaitova ateliéru v 1850 do Gallaitova v Bruselu. V první prvni polovině šedesátých let podnikl V zem!, zvláště Černé cesty do slovanských zemí, šedeHory aa Dalmácie, v druhé polovině šede­ sátých let cestoval po Francii, Riviéře a Pyrenejích. 1865-67 1865-67 pobýval v Itálii. 11869 869 se us!dlil usídlil v Roscoffu RoscofFu vv Bretani. maliřů­ Čermák patří ke generaci českých malířůreali st ů, kteří kteři se v realistů, v polovině 19. století snažili navázat kontakty s pokrokovým uměním uměním vv západních zemích. Vedle řady historických kompozic zz národních dějin aa zz bojů Černohorců za za svobodu, jimiž ve své době mezinárodn! úspěch, době získal mezinárodní Roscoffu vytvořil i realistické maríny z RoscofFu Dala interiéry selských jizeb z Bretaně a Dal­ mácie. Návrat Hercegovek do vypálené vesves­ nice, 1877, plátno 148 148x200, x 200, Praha, Obrazárna Pražského hradu; Dalmatská svatba, plátno 113 II3 x x 174, Praha, Národní galerie; Prokop Holý před Naumburkem,

Josef Čapek, M u% s pytlem, 1926, 70 xx J/2, Muž r92ó, plátno 70 2, galerie Praha, Národní galerie

1875, plátno 91 1875, 91 xi66, x 166, Praha, Obrazárna Pražského hradu. Mokrý, F. V: V: Jaroslav Čermák. Praha 1930. 1930. Černofigurový sloh sloh-+ ř1cké Černofigurový -> archaické, archaické, řecké

malířství Červenofigurový sloh -> -+ archaickér archaické, Červenofigurový řecké malířství řecké

České malířství České malířství -— dosáhlo dosáhlo - po něko­ vynikajicich dílech románské malby lika vynikajících nástěnné a knižní - světové úrovně v nástěnné v druhé polovině 14. 14. století, kdy z podnětů italské francouzské malby vznikla na pražském a francouzské cisaře Karla IV. a dvoře císaře a krále Václava IV. významná malířská škola, jejíž jej!ž vliv až do 5. století vyzařoval do blfzkéhobljzkéhočtvrtiny 115. i vzdáleného okolí. V V Praze se také také'kolem kolem 1400 1400 plně rozvinul mezinárodní krásnf krásný V době pohusitské Čechy ztrácejí, ztráce jí, sloh. V dřívějšl vedoucí postavení postaveni ve výtvarném* výtvarném, dřívější umění. Teprve v baroku se výrazně pro­ projev! český senzualismus jako jeden z pří­ jeví národnl povahy v dile značných rysů národní díle hlavních představitelů domácí malířské tradice, která jde od K. .Skréty Škréty přes Brandla a V. V. Reiner Reineraa až P. Brandla až do do 19. 19. stosto­ letí ke K. Půrky ni. Konec Konec 18 18.. století před­ Jeti Purkyni. stavuje úpadek českého umění, z něhož se postupně vymaňuje během 19. stolett století současně s probíhajícím problhajlcim národním obro­ obrozením. Proti kreslířské tradici, jak ji před­ stavují F. Tkadlik Tkadlík a J. Mánes, stojí stavuji stoj! koloNavrátil, v dile přežívá, přežlvá rista J. Navrátil, v jehož díle barokní barokn! aa rokokový smysl pro barvu. Jedna z největších největš!ch osobností českého českého­ malířství 119. ně svým 9. století - K. Půrky Purkyně moderní, osobitým realismem vytváří moderní malířství, již rozvinou tradici českého mallřstvl, malíři 20. století. Nejstarší malířská památka, jež se se váže kk Čechám, je iluminovaný rukopis Gumpoř!zený poldovy legendy o sv. Václavu, pořízený před 1006 1006 pro kněžnu Emmu, manželku Boleslava II. (Wolfenbiittel, (Wolfenbuttel, knihovna); slohově patři do okruhu ot ónského saského slohově patří otonského malířství. ZZ románské knižní malby vyvy­ niká bohatě ilustrovaný Kodex vyše­ vyšenejnádherněj š ích evanhradský, jeden z nejnádhernějších gelistářů své doby. Vznikl pravděpo­ dobně ke korunovaci krále Vratislava II. 1085. Slohově navazuje na řezenskou 1085. školu, ale má již charakteristický místní mistnl ráz. Ve 12. století působil v Čechách iluminátor Hildebert, vyškolený asi vv salcburské u urské škole, který sebe aa svého pomoc-

67/č

Vje%d Vjezd do Jeruzaléma. do Kodex vyšehradský. iI08J. o Sj . Praha, Universitní knihovna

nika Everwina zobrazil vv žertovném zanrovém žánrovém výjevu (Horologium oloolo­ moucké, Stockholm, knihovna). V rukoV ruko­ o, Olopisu Flores S. Bernardi (po 115 1150, Olo­ mouc, kapitulní knihovna) je na dedikačním perokačním listu zobrazen kolorovanou pero­ kresbou pražský biskup Daniel aa čeští patroni. Vrcholným Vrcholným projevem byzantskoitalských vlivů, které do Čech pronikaly polovin ě 13. století, je je Antifonář vv 2. polovině sedlecký (Praha, Universitní knihovna). Z Z románských nástěnných maleb je bezebeze­ sporu nejvýznamnější výzdoba rotundy sv. Kateřiny ve Znojmě, jež představuje zeprvní historickou malbu vv českých českých ze­ mích; obrazy líčí líčí původ panovnického rodu Přemyslovců Přemyslovců a genealogii rodu (u43). (1143). Příkladem Příkladem byzantsko-italských vlivů vlivů jsou nástěnné malby kostela sv. Jiří na Hradčanech. Gotický sloh pronikal od počátku 14. stosto­ letí nejprve do knižní malby, jež sloužila za za vzor pro malbu nástěnnou; vv druhé polovině polovině 14. století, kdy gotický sloh vv Čechách Čechách již zdomácněl, působila na nástěnné nástěnné malířství malba desková. Nejran ější památkou gotické knižní malby rančjši

Č /68 č/68

jsou chorální knihy, které objednala Alžběta Rejčka, vdova po králi Václavu II. pravděpodobně pro cisterciácký klášter ve Starém Starém Brně; vv jejich výzdobě se spospo­ jují západní anglické vlivy s italizujicl italizující domácí tradicí. tradic!. Z Z anglického ilustračního slohu vyšel i neznámý malíř mysticky expresivních miniatur Pasionálu abatyše Kunhuty (před ni versi tni (před 1320, Praha, U Universitní knihovna), soudobý život se se zrcadli zrcadlí vv kresbách obrázkové Velislavovy bible (po 1340, Praha, Universitní knihovna). Nejrozsáhlejší cyklus výjevů ze života Nejrozsáhlejšl Kristova ve střední Evropě představuji představují nástěnné johanástěnné malby vv křížové křížové chodbě chodbě joha­ nitské komendy ve Strakonicích (kolem 1350). Nejstarší 1330). Nej starší památky deskové malby se se dochovaly až až zz poloviny 14. stoleít. stoleit. Vedle Mistra ryšebrodského vyšebrodského oltáře sem sem patří patři rané Madony (Madona veverská, MaMa­ dona strahovská, kolem kolem 1350, Praha, Národní galerie), v nichž byzantskoitalský typ mariánského milostného obrazu dostal místně místně příznačný ráz. Za Karla IV. působila působila vv Praze aa na Karlštejně Karlštejně důležitá důležitá malířská malířská škola evropského významu, jež zanechala vy-

nikající díla v malbě nástěnné, deskové i knižní. knižnl. Hrad Karlštejn dostal jednotnou koncepci malířské výzdoby, rozvíjející rozvíjejíc! se od legendárniho legendárního cyklu vv kapli sv. MikuMiku­ láše přes genealogický brabantsko-lucemburský cyklus velkého sálu paláce, ostatkové scény a výjevy z Apokalypsy vv kostele P. Marie a legendární cykly cykly ze života sv. Václava aa sv. Ludmily na hlavním hlavním schodišti až až po ideu Nebeského Jeruzaléma vv nejvyšší kapli sv. Kříže; ve všech cyklech se objevuje postava Karla IV. s portrétními rysy. Na karlkarl­ štejnských malbách se podíleli především především Mistr karlštejnského rodokmenu, jehož dilem dílem byly také nástěnné nástěnné malby v křížové chodbě chodbě kláštera na Slovanech Slovanech v Praze, Mikuláš Wurmser aa M Mistr Náistr Theodorik. Ná­ stěnné stěnné malby v kapli sv. Václava Václava ve sv. Vítu provedl pravděpodobně Mistr Osvald aa mozaiku mozaiku Poslední soud na jižní bráně sv. Vita Víta italšti italští umělci umělci z Benátek podle návrhu dvorských malířů malířů a z dodo­ máclho skelného materiálu. Iluminátorské mácího dílny pracovaly pro arcibiskupa Arnošta z Pardubic a litomyšlského biskupa Jana ze Středy; jeho Liber viaticus, cestovní 64, Praha, knihovna brevíř (kolem (kolem 13 1364, Národního muzea) patřil k nejbohatěji vyzdobeným rukopisům rukopisům své doby. V V době vlády krále Václava IV. došlo

Český před 1400, I 400, Český mistr před Madona roudnická, dř,vo dřevo 90 po x 68, Praha, Národní galerie

kk prohloubeni prohloubení náboženského života vv dudu­ chovnim chovním umění Mistra třeboňského o/tdře oltáře i kk vytvořeni vytvoření tzv. krdmého krásného slohu kolem 1400, který se se nejvýrazněji projevil v řadě českých svačeských tzv. krásných Madon (Mistr (M istr sva­ jedtovítské Madony). Pro Václava IV., jed­ noho z největších největšlch bibliofilů bibliofilů tehdejší doby, byla iluminována iluminována šestidílná bible, Zlatá bula aa astronomický spis (Vídeň, OsterÓsterreichische Nationalbibliothek); od zaza­ čátku 15. stolett století se se jako objednavatelé iluminovaných knih objevuje šlechta aa církevnl církevní řády řády (bible Konráda z Vechty, Museum Plantin-Moret). Ná­ Antverpy, Museum Námaliřství stěnná malba těžila těžila z vývoje malířství deskového aa knižního. Husitské revoluční hnutí přerušilo přerušilo umě­ Čechách aa na lecký vývoj; jen vv jižních Čechách Moravě pokračovala domácí malířská tradice vv produkci provinciální úrovně; kk nejvýznamnějším malířům deskových nejvýznamnějším malířům obrazů před vypuknutím vypuknutím husitských válek Mistr oltdře (koválek patřil M istr rajhradského oltáře (ko­ lem palem 1420). K K významným významným husitským husitským pa­ mátkám mátkám patří kodex gottingenský (po 1460) aa jenský (začátek (začátek 16. století, Praha, Národnl muzeum), jejichž ilustrace se Národní vyznačuji vyznačují lidovou sdílností. Teprve s pozdnl pozdní gotikou (po 1470) se se začlná postupně zvyšovat kvalita českého českého začíná malířství , které sice malířství, sice nedosáhlo světového významu významu jako vv 2. 2. polovině 14. století, mlsto v ma­ maale ale ziskalo získalo si pozoruhodné místo

Watuut matou 6ti cumNfcito{uo&íwoií* J*.iluemma tm Sďttátt 4$o mata

fitíftm m m m á m m itipm i qwApútttufMtfwlciM a im j ^ornu}uie?isteí«5 intuumá fit fótía působil Préault. Od polo­ poloviny čtyřicátých let se věnoval převážně alegomalbě. 1848 se účastnil soutěže na alego­ rické znázornění republiky; v postavě ženy, tisknoucí k prsům své děti, vytvořil první mistrovskou kompozici svého plas­ plasticky pádného stylu a zároveň jedno stoz nejvýznamnějších nej významnějších děl malířství 19. sto­ V Salónech 1849 vy1849 aa 185 18511 vy­ letí vůbec. V stavil obrazy Mlynář, jeho syn aa osel a Zloděj aa osel na témata Lafontainových bajek, aniž vzbudil nějaký ohlas. Při své žurnalistické aa umělecké činnosti získal řadu řadu přátel mezi spisovateli (Balzac, (E.. Delacroix Delacroix,, C. Corot Corot,, Michelet) i malíři (E ]. Dupre), Dupré), trpěl však tím, že Rousseau,, J. T. Rousseau ho nepovažovali za malíře malíře sobě rovného. barbizonské Sblížil se zejména s malíři barbi^onské školy]. Mi/letem,, Corotem a T. Rous­ Rousškoly ]. F. Milletem seauem. 1846 1846 se oženil s dělnicí, jež s nim ním 1 868 trpělivě snášela jeho těžký osud. Od 1868 bydlel ve Valmondois v departementu Seine-et-Oise v domě, který mu tajně koupil Corot, když domácí chtěl Daumiera vystěhovat na ulici. Po 1873 1873 začal Daumierovi slábnout zrak. V V letech nouze mu nezištně pomáhali jeho přátelé, kteří si vážili jeho ryzího charakteru. Od 1877 dostával od státu roční penzi. Te­ Teprve rok před před Daumierovou smrtí vzrostl zájem o jeho malířské dílo: velká vývý­ stava, kterou 1878 uspořádal uu DurandRuela, byla velmi příznivě hodnocena. Zemřel na mozkovou mrtvici. Daumier byl jedním zz největších malířů 19. století; témata svých obrazů, jež vy­ 19. vytvářel jako svá privatissima, si vybíral z literatury (Don Quichotte a Sancho Pansa), divadla (Crespin a Scapin), ze každosoudního prostředí, uměleckého i každo­ denního života obyčejných lidí (Pradleny, Vagón třetí třídy, Polévka). Protože scházejí přesná data, lze Daumierovo ma­ malířské dílo jen s velkými obtížemi chro­ chrozkomnologicky řadit; situaci ještě více zkom­ plikovali četní plagiátoři plagiátoři.. Falza Daumierových obrazů daleko převyšují počet autenjeho originálů. Navíc jsou někdy auten­ nedotická díla, jež Daumier zanechal nedo­ domalokončena, pokažena pozdějším pozdějším domalo­ váním. Určitá Určitá témata (např. Pradleny) známe v několika variantách, přičemž některé obrazy vzbuzuji vzbuzují vážné pochyb­ pochybnosti o své pravosti. Autentická Daumierova díla však svědčí, že jejich autor byl vlastně nej baroknějším umělcem nejbaroknějším umělcem mezi :Barevná B a re v n á reprodukce rep ro du kce VII V II

realisty francouzského francouzského malířství 19. 19. stosto­ letí. Jeho vypjatý plastický smysl, vyhlevyhle­ dávání dáváni prudkých kontrastů světla aa tmy, sklon k dramatickému stupňování děje i dynamický, radikálně dělený malířský rukopis upomínají až na Tintoretta Tintoretta;; bývá-li v novější literatuře označován za Michelangela 19. století, není to jen ne­ nezávazné přirovnání. přirovnáni. Na Daumiera na­ navázal ve svém raném období P. Cé^anne. Cézanne. Republika, 1848, plátno 73 73 x 60, Paříž, Musée National du Louvre; Polévka, 1853, 185 3, akvarelová kresba tuší, papír 28x40, kolem 18 1856-60, 2 8 x 40, tamže; Drama, kolem 56-60, plátno 97 x 89, Mnichov, Neue Pinakothek; Milovník rytin, kolem 18571857-60, 60, plátno 41x33, 41 x 33, Paříž, Musée du Petit1858-60, 8- 60, Palais; Crispin a Scapin, kolem 185 60 x 82, Paříž, Musée National du plátno 60 Louvre; Rodina na barikádě roku 1848, po 1860, i860, plátno 92x74, 92 x 74, Praha, Národní galerie; Pradlena, kolem 1863, 1863, dřevo 49 x 34 Louvre; 34,, Paříž, Musée National du Louvre; Vagón třetí třídy, kolem 1862, plátno 65 Mu­ 65 x 90, New York, Metropolitan Museum of Art; Don Quichotte a Sancho seum 868, plátno 51 51 xx 32, 32, Mni­ MniPansa, kolem 11868, chov, Neue Pinakothek. R.: Honoré Daumier. Paříž 1968. Rey, R.: Adhémar, J.: Honoré Daumier. Paříž 1954. Tilkovský, V.: Daumier. BratiBrati­ 1954. slava 1951. Pečírka, J.: J.: Honoré Daumier. Praha 1930. 1930. Fuchs, E.: Malér DauDau­ E. : Der Maier mier. Mnichov 1927.

David Gerard (kolem 1460 1460 Oudewater 1523 1523 Bruggy) -— Nizozemský malíř desdes­ kových obrazů aa miniatur, žák A.. A . OuivaOtnvatera v sev Haarlemu. 1484 zapsán do se­ znamu malířského malířského cechu v Bruggách. Po smrti H .. Memlinga Memlinga,, u u něhož se pravděpo­ madobně také učil, se stal hlavou velké ma­ lířské školy v Bruggách. Ve svých dílech zachovává tradici nizozemské malby 15. století (R. van der Weyden, H.. van der Weyden, H Goes Goes,, H H.. Memling Mem!ing aa zejména J. J. van Eyck). moAvšak vv slavnostním zklidnění aa v mo­ numentálnosti symetrické kompozice i v typu postav, v němž se harmonicky spojuje pronikavé studium skutečnosti s idealizací, se objevují rysy, jež vyzna­ vyznačují tehdejší malířství vrcholné renesance v Itálii. Davidův holandský původ a školeni se projevily vv nejobyhaarlemské školení čejném smyslu pro prostor a čejném a krajinu, jíž připadal vv jeho oltářních obrazech stále větší význam; v některých Davidových dílech se krajina stala dokonce vlastním

námětem obrazu. V V posledním posledním období došel k oproštěnému jednoduchému slohu, vyznačujícímu se jednotným chladchlad­ ným tónem, který vyvolává dojem vzru­ vzrušené atmosféry. David je posledním mistrem v řadě vel­ vel1 5. sto­ stokých osobností nizozemské malby 15. letí, na jejímž začátku stál Jan van Eyck. Teprve koncem 19. století byl vytržen ze zapomenutí; dnes známe přes 50 5o děl jeho dílny. David ovlivnil malířskou stoškolu v Bruggách až do poloviny 16. sto­ letí; letí ; přímo na něho navázali Adriaen Ysenbrant a Ambrosius Benson. Mimo okruh Brugg David nepůsobil. Mystická svatba sv. Kateřiny, dřevo 104x144, 104 x 144, Londýn, National Gallery; 1509, dřevo P. Maria se světicemi, 1509, 120 x 213, Rouen, Musée des Beaux120x213, Arts; Svatba v Káni galilejské, dřevo 96x129, 96 x 129, Paříž, Musée National du Louvre; Triptych Kristova křtu, dřevo, 128 x 97, na uprostřed Křest Kristův, 128x97, levém křídle uvnitř objednavatel Jean des Trompes se synem Philippem a sv. Janem Evangelistou, vně P. Marie s dítětem, 132 132x43, x 43, na pravém křídle křídl e uvnitř první žena objednavatelova, EliEli­ dcesabeth van der Meersch se čtyřmi dce­ vn ě druhá žena ob­ obrami a sv. Alžbětou, vně jednavatelova, Madeleine Cordierová s nejstarší dcerou aa·sv. Maří Magdalénou, 132 x 42, Bruggy, Stedelijk Museum voor 132 schone Kunsten; Snímání s kříže, dřevo 63 63 x 62, Londýn, National Gallery. Bodenhausen, E. von: Gerard David und seine Schule. Mnichov 1905. námětem

1825 David Jacques-Louis (1748 (1748 Paříž - 1825 Brusel) — - Francouzský malíř; když jeho otec, obchodník se střižním zbožím, byl Davi1757 175 7 v souboji zabit, starali se se o Davi­ dovu výchovu jeho strýcové architekt J. F. Desmainson aa J. Buron. Navště­ voval kurs kreslení na Académie de Saint-Luc a na radu Boucherovu se stal žákem Vienovým Vienovým na malířské akademii. Když se 1772 1772 marně marně ucházel oo první cenu, pomýšlel na sebevraždu. Když pak konečně získal 1774 1774 Římskou cenu za obraz Erasistratos odkrývá příčinu Antiochovy nemoci, odjel se svým učitelem, který se se stal ředitelem Académie de France ve Villa Mancini v Římě, do Itálie; navštívil Parmu, kde poznal Correggia,, a Bolognu, kde na něho silně Correggia zapůsobilo staré umění, a 1775 1775 dorazil Ríma. do Říma.

75/D 75/D

Řlm Řím byl tehdy ovládán antikizující vlnou; 1760 1760 byly objeveny Pompeje aa Herkulaneum, vv Římě Římě rostly sbírky anan­ tických starožitností. V V Římě Římě studoval Raffaela, antické sochařství, Michelangela, Rajfaela, G. Reniho Renihoa aDomenichina. Domenichina.Za Zaobraz obrazSlepý Slepý Belisar prosí oo almužnu jmenoalmužnu byl 1780 1780 jmeno­ ván mimořádným mimořádným aa za za obraz Andromache oplakává smrt Hektorovu (1783) řádným řádným členem akademie. 1780 členem 1780 se se vrátil do PaPa­ říže, kde se 1782 1782 bohatě oženil. Slavný obraz Přísaha Přísaha Horatiů namaloval David 1784 1784 při druhém druhém pobytu vv Římě Římě na obob­ jednávku generálního intendanta královkrálov­ ských staveb hraběte d'Angiviller. ďAngiviller. Obraz byl přijat vv Římě Římě i vv Paříži s triumfálním nadšením nadšením jako první antickým antickým duchem naplněné naplněné dílo; tématem, přísnou morálmorál­ kou, střízlivou střízlivou kompozicí, plastickým slohem a dokonalým dokonalým ovládáním ovládáním antických reálií se se stalo vzorem klasicismu. Když 1788 1788 maloval na objednávku hraběte ď Artois kompozici Láska Parise aa HeďArtois He­ leny, dal si zhotovit antický nábytek jako přesnou přesnou archeologickou rekonstrukci. David byl oslavován jako největší malíř tehdejší Evropy. V V jeho ateliéru vv Louvru ]. Gros pracovali A. L. Girodet, AA.. J. a F. F . Gérard. Aktivně se se zúčastnil revoluce. Na objedobjed­ návku zákonodárného · shromážděni shromáždění mama­ loval Přlsahu 1). Byl čle­ Přísahu v Míčovně Míčovně (179 (1791). nem nem národního konventu, přívržencem přívržencem Hory a 1793 1793 hlasoval pro smrt LudLud­ víka XVI.; XVI.; vv Café de la Régence nakreslil královnu Marie-Antoinettu vv okamžiku, kdy ji vezli po Rue Saint-Honoré na popraviště. Byl členem členem umělecké umělecké komise, na jaře 1793 1793 předsedou klubu jakobínů, sekretářem sekretářem a vv lednu 1794 předsedou konventu a členem členem výboru pro obecnou bezpečnost. Jeho obrazy Umírající Le Peletier (zničen) (zničen) a Zavražděný Marat, jež daroval konventu, byly zavěšeny vv jeho zasedacl zasedací slni. síni. Své politické moci využíval kk záchraně záchraně šlechticů šlechticů aa umělců; zasloužil se oo zachováni zachován! mnoha umělec­ kých děl, jež by byla z politických důvodů zničena; dozíral na zřizováni zřizování muzea v Louvru aa protestoval proti přehmatům přehmatům restaurátorů. Staral se se také oo ochranu

středověkého umění. Po vítězství vítězstvl thermidoristů byl sedm sedm mě­ síců vězněn. Ve vězení vězení začal koncipovat obraz Sabinky (1799). 1800 1800 se stal členem Institutu. Po vystoupen! vystoupení Napoleona byl jeho nadšeným nadšeným přívržencem aa oslaosla­ voval ho obrazy stejně stejně jako dříve revorevo­ luci (Bonaparte (Bonaparte překračujíc! překračující Alpy, 1800). Napoleon Davida jmenoval 1804 1804 svým

D /7Ó D/76

Reprodukce R eprod u kce na straně s tra n ě 106

prvním malířem. Za obraz Napoleonova korunovace (1806-7) byl 1808 1808 jmenován důstojníkem čestné čestné legie. Když obraz Rozdílení orlů (1810) byl ostře kritizokritizo­ ván, nedostal již žádnou státní objedobjed­ návku. Po Napoleonově Napoleonově pádu byl David za za to, že v konventě hlasoval pro královu smrt, vyloučen z akademie aa vypovězen z Francie. Dva obrazy, Sabinky aa LeoLeo­ nidas v Thermopylách, zakoupil LudLud­ vik vík XVIII. Konec života strávil vv BruBru­ selu, kde zemřel aa byl pohřben, když francouzská vláda nepovolila převezeni převezení ostatků.

ostatků.

David byl zakladatelem zakladatelem klasicismu ve francouzském francouzském malířství 2. 2. poloviny 18. století; jeho obrazy Přísaha Přísaha Horatiů aa Sabinky patří kk umělecky umělecky nejvýznač­ něj ším projevům nějším projevům tohoto slohu; vv jiných svých dílech (Leonidas v Thermopylách) se se nebezpečně nebezpečně přiblížil kk akademismu; akademismu; vv representačních representačních oficiálních obrazech uplatnil vynikající talent portrétisty (Na(Na­ poleonova korunovace). V V podobiznách, jež provázejí ve všech obdobích jeho historické kompozice, se projevil jako pronikavý pozorovatel skutečnosti; skutečnosti; vždy také pracoval před modelem. Díla popo­ sledního bruselského období představují však zřetelný zřetelný pokles umělecké umělecké kvality. Ačkoli prohlašoval, že že pohrdá řemeslem řemeslem jako špínou, maloval dokonalou malíř­ skou technikou polopastózním rukopirukopi­ sem, s lehkými průsvitnými tóny. David byl prvním malířem, který pochokterý pocho­ pil aa propagoval ideu společenského významu umění. Vytvořil školu, která usměrňovala usměrňovala vývoj francouzského francouzského umění hluboko do 19. století; kk jeho žákům patřili mimo jiné F. Gérard, A. J. Gros, ]. A A.. D D.. Ingres, J. ]. B. Isabey J. lsabey ad.

Přísaha Horatiů, 1784, plátno 3330 x 42 425, 30 x 5, Paříž, Musée National du Louvre; Smrt 130x197, Sokratova, 1787, plátno 130 x 197, New York, Metropolitan Museum Museum of Art; Liktoři přinášejí Brutovi jeho mrtvé 1789, plátno 325 325x423, x 425, Musée syny, 1789, National du Louvre; Zavražděný Marat, 1793, plátno 165 165x128, 1793, x 128, Brusel, Musée Royaux des Beaux-Arts; Vlastní podopodo­ 81 xx 64, Paříž, Musée bizna, 1794, plátno 81 National du Louvre; Sabinky, 1799, 386x520, plátno 386 x 520, tamže; Bonaparte pře­ 263x292, kračující Alpy, 1800, plátno 263 x 292, Malmaison, Musée; Madame Récamier, 173x243, 1800, plátno 173 x 243, Paříž, Musée National du Louvre; Louvre; Napoleonova koru­ koru1806-7, plátno 610 610x931, novace, 1806-7, x 931, tamže; Paříž,

Rozdílení orlů, 1810, plátno 610 x 971, 610x971, Versailles, Musée. Lamač, M.: 3. M.: David. Bratislava 195 1953. Hautecceur, L.: Louis David. Paříž 1949.

Davis Stuart (1894 (1894 Filadelfie) -— AmeAme­ rický rický malíř. U U svého otce, vydavatele, se seznámil s realistickými ilustrátory, jako Linksem ad. 1910-13 1910-13 se se J. Sloanem, G. Linksem učil v New Yorku uu R. Henriho a své učil 1913 na vý­ realistické obrazy vystavil 1913 výstavě Arm ory Show. Několik let let se věno­ stavě Armory val ilustrování; zaujala ho swingová hudba a černošské uměnl. umění. Působili na něho něho Gauguin, Gogh, Matisse aa kubisté. Prováděl také kubistické experimenty: 1921. Lucky Strike, 1921. V V období let 1927-28 učinil z gumové rukavice a elektrického ventilátoru ventilátoru hlavni hlavní téma svých obrazů, jež měly měly vytvářet standardní zátišl. Pařlži, zátiší. 1928 1928 žil rok v Paříži, kde se se stýkal s americkou kolonii kolonií aa přl­ pří­ telem telem Elliot Paulem. Po návratu do USA provedl několik nástěnných maleb (např. Swing Landscape na universitě universitě vv In-

dianě). Přední americký malíř první generace moderního malířstvl. malířství. Lucky Strike, 1921, x 46, 1921, plátno 84 84x46, New York, Museum Museum of Modem Art. Sweeney, J. J.; J.: Stuart Davis. New York 1945. dianě).

De Stijl -— Holandský časopis, propagu­ propagujíc! neoplasticismus, založený 1917 jící 1917 P. Mondrianem, T. ]. J. ] . P. T . van Doesburgem aa J. Oudem. Mezi jeho spolupracovníky patřili malíři V. Huszar, G. Vantengerloo, G. SeSe­ verini, básník A. Kok, architekti Wils, van't van’t Hoff, Rietveld, filmový filmový režisér H. Richter ad. Mondrian publikoval v časopise svůj poslednl poslední článek článek 1924. 1924. 1928 přestal De Stijl vycházet. Poslední 1928 číslo vydala žena T. van van Doesburga kk uctění památky svého 1931 1931 zemřelého manžela. Jaífé, H. L. C.: De Stijl 1917-1931. Jaffé, Amsterodam 1956. Amsterodam Decamps Alexandre Gabriel (1803 (1803 PaPa­ říž - 1860 i860 Fontainebleau) -— Francouzský Ábela de Pujol. 1828 1828 podnikl malíř, žák Abela cestu do Orientu, aby prováděl skici pro obraz bitvy uu Navarina 1827 1827 (Pylos na Peloponnésu). Usadil se se ve Smyrn Smyrněě (Izmir) aa maloval orientálnl orientální žánry. Pozříž

ději podnikl cestu po Itálii. 11839 839 dostal řád čestné čestné legie a 1851 1851 se stal jejím dů­ stojníkem. Žil vv Saint-Denis uu Paříže b yl sběratelskou jako bohém, jeho ateliér byl kuriozitou a kupci se se přeli oo jeho obrazy. Kolem 844 začala Kolem 11844 začala jeho nervová nemoc. Od té doby ho kritikové odsuzovali. 185 18555 dostal velkou čestnou medaili na světové clsař ho navštívil v atevýstavě vv Paříži a císař ate­ liéru. Zemřel následkem clsař­ následkem pádu s koně na císař­ ském ském honu ve fontainebleauském fontainebleauském lese, který tak miloval. Romantický malíř, prováděl žánrové obrazy obrazy v manýře manýře 17. století na orientálnl orientální témata. Typický ateliérový malíř. 1833, plátno 130 130x195, Porážka Cimbrů, 1833,plátno x 195, Paříž, Louvre; Lov na kachny, 1843, x41, Moskva, Gosu věž, 203 xx 139, New York, SoloSolo­ 1910, plátno 203 mon R. Guggenheim Museum; Město Paříž, 1910-12, plátno 267x406, Paříž, Musée National d'Art ďArt Modeme; Okno, 1912-13, plátno III x 90, tamže; Slu111x90, Slu­ nečnl terče, 1912-13, plátno průměr 135, neční New York, Museum Museum od Modem Art; x 190, Paříž, Běžci, 1926, plátno 171 171x190, sbírka S. Delaunayové.

P.: Robert Delaunay. Du Francastel, P.: á !'art 1’art abstrait. Paříž Paříž 195 1957. cubisme a 7. (1885 na Delaunayová-Terková Soňa (1885 Ukrajině) -— Ukrajinská malířka; studostudo­ vala malířství v Petrohradě a v Německu, I1905 905 odjela do Paříže, kde poprvé uviděla obrazy P. Cézanna, Cé^ama, V. V . van Gogha a P. Gauguina. Navštěvovala Navštěvovala Académie de la la PaPa­ lette spolu ss Dunoyerem de de Segonzac Segon^ac a A. A. Ozenfantem. Jejím Jejím prvním manželem manželem byl druhým R. Delaunay W. Uhde, druhým De/aunay (1910); ním žila žila během během první světové světové války války ve s nim Španělsku aa Portugalsku aa podílela se se na Španělsku vzniku abstraktního umění; její jej i význam spočívá především především vv aplikaci nového směru na užité umění, knižní obálky, koko­ berce aa nábytek. V V dvacátých dvacátých letech si zřídila zřídila vv Paříži módní salón, kde prodáprodá­ vala látky, tištěné tištěné podle jejích návrhů. Její abstraktně abstraktně geometrické obrazy se se vyvy­ značuji značuj! ve srovnání s dilem dílem R. Delaunaye expresívnějšl barevnosti. Podílela expresívnější barevností. Podílela se se také na organizaci výstav abstraktního umění vv Paříži (L'Art (L’Art Coueret, 1945; Salon des Réalités Nouvelles, 1946).

Robert Delaunay, Eiffelova věž, 1910, plátno 196 I9IO, p/dtno z96 Xx 129, I 29, Basilej, Kunstmuseum

Prismes électriques, 1914, plátno 230x250, d’Art 230 x 250, Paříž, Musée National d'Art Modeme; Portugalský trh, 1915, plátno 90 x 90, New York, Museum Museum of Modem Modern 90 Art. Delftská škola->škola -> Vermeer Jan Delvaux Paul (1897 (1897 Antheit vv Belgii)Belgii) — Belgický malíř, žák Académie Royale des Beaux-Arts vv Bruselu. V V raném období dílo C. Permeka aa de na něho působilo clilo Smetá; 1936 1936 ho oslnil R. Magritte Smeta; Magritte,, pod vlivem přešel kk surrealismu. Již na jehož vlivem vlastní počátku své tvorby našel Delvaux vlastni tematiku aa osobitý styl; ve svých halucinačních obrazech staví ženské akty před načních perspektivní architektonické pozadí nebo klasickou ideální krajinu. Dvakrát po­ pobýval v Itálii. 1955-56 provedl nástěnné dekorace vv domě domě G. Périera vv Bruselu. Delvauxe lze povšechně přiřadit k sursur­ realismu, ačkoli nikdy nebyl členem žádné surrealistické skupiny; od raného dlla díla G. de Chirica, s nimž nímž Delvauxovy obrazy nejvíce souvisejí, se odlišuje litelite­ rární symbolikou, vlámskou zálibou pro smyslné až lascivní formy formy a smyslem smyslem pro anekdotičnost aa detail.

Paul

Delvaux, Spící Venuše, Spicl I944,, 1944 plátno 173x199, I7J x r99, Loncijn, Londýn, T ate Gallery Tate

Žena 86 x n2, 112, New Žena,;s růží, 1936, plátno 86 York, Museum Museum of Modem Art; Spící 1944, plátno 173 173 x 199, 199, Londýn, Venuše, 1944, Tate Gallery. Langui, E. M.: M.: Paul Delvaux. Benátky 1949. Spaak, C.: Paul Del Delvaux. 1949. vaux. Antverpy 1948. 1948. 1943 Denis Maurice (1870 Granville - 1943 - Francouzský malíř. maliř. Studoval na Paříž) — Académie Juliana Julian a od 1888 1888 na École NaPationale Supérieure des Beaux-Arts v Pa­ říži. Působili na něho něho J].. AA.. D. D . Ingm, Ingres, G. Moreau, Moreau,Puvis PuvisdedeChavannes Chavannesa aO.O.Redon. Kedon. dilem GauguinoP. Sérusier ho seznámil s dílem vým a pontavenské školy', školy; Denis se vjm se stal čle­ nem skupiny Nabis (název dal skupině Sérusier podle židovského proroka), přezdívku „Nabi s krásnými vv níž měl přezdívku ikonami". ikonami“. S nabisty obdivoval symbolistické básníky aa maloval technikou cloisonné. Denis vynikl také jako teoretik skupiny; 1890 1890 v úvodu ke svému slav­ slavnému eseji formuloval zásadu nového umění: Je třeba si uvědomit, že obraz, dříve než se stane bitevním koněm, nahou ženou nebo libovolnou anekdotou, je svou vlastní podstatou rovnou, v urči­ tém řádu barvami pokrytou plochou. 1895-98 pobýval v Itálii, kde na na něho 1895-98 Pieraa della působila zejména díla Pier della FranFran­ cesca aa Fra Angelica. Od devadesátých let 19. století se Denis věnoval převážně náboženské malbě a výzdobě kostelů (College Ste-Croix vv Le Vésinet, 1899; (Collěge St. Louis ve Vincennes, kaple sv. FranFran­ tiška v Rouenu, 1930; 1930; St. Martin ve Paříž)

Vienne, 1933; Marie Mediatrice na Kypru, 1941). 1919 1919 založil s G. Desvallierem v Paříži dílny pro církevní valliěrem umění, kde kněží přednášeli malířům oo liturgii. Provedl také nástěnné deko­ dekoThéatre de Champs-Élysées Champs-Elysées (1912), race vv Théátre v Palais de Chaillot v Paříži a v paláci Společnosti národů v Ženevě. Zemřel 1943 na následky automobilové nehody. 1943 Denis byl předním členem členem skupiny Na­ Nabis;; vv opozici proti impresionismu a neobis filoimpresionismu uváděl do malířství filo­ nasofické a náboženské náměty, aby se na­ konec stal výlučně náboženským malířem. maliřské dílo jsou jeho Významnější než malířské teoretické názory, v nichž jako by před­ jímal nepředmětné umění.

Músy, 1893, 1893, plátno plátno 168 168x135, x 135, Paříž, ď Art Modeme; Pocta Musée National ďArt x 240, P. Cézannovi, 1900, plátno, 180 180x240, tamže; Zvěstováni Zvěstování P. Marii, 1913, plátno 100 100 x 126, tamže. Jamot, 1947. Jarnot, P.: Maurice Denis. Paříž 1947. Der blaue Reiter R e it e r -— Mnichovská umě­ lecká skupina, nazvaná podle jednoho obrazu Kandinskébo, Kandinského, jež vznikla 1911, in, F. Marc když V. Kandinskij, A A.. Kub Kubin, Múnterová pro názorové rozpory aa G. Miinterová opustili mnichovský spolek Neue KiinstKúnstgalervereinigung. 18. 12. 19II 1911 otevřeli v ga­ Tannhiiuser vlastní vlastni výstavu a vydali lerii Tannháuser H.. Rous­ Rousalmanach; výstavy se účastnili H R.. Delaunay De!aunáy,, A A.. Macke Macke,, A. SchónSchonseau, R Miinterová, berg, bratří Burljukové, Múnterová, Kandinskij, Marc a jiní. 1912 1912 přistoupil

T a b u lk a Der D e r blaue Reiter R e ite r na straně stra n ě 266 Tabulka

ke skupině P. Klee. Skupina se rozešla na počátku první světové války. Buchheim, L. G.: G.: Der Blaue Reiter* Reiteť Feldafing 1959. 1959. Der Sturm Sturm -— Název uměleckého časo­ pisu a nakladatelství, jež založil 1910 v Berlíně Herwarth Walden. 1912 otevřel stejnojmennou galerii a 1916 1916 uměleckou školu, kterou vedl Georg Muche. Časo­ pis propagoval moderní umění, expreexpre­ sionismus, kubismus, futurismus futurismus aa orfismus, reprodukoval kresby a dřevoryty umělců skupiny Die Briicke aa Der blaue Reiter a otiskoval články F V. F.. Marca, V. Kandinskébo, R . Delaunaye po­ Kandinského, R. De/aunaye ad. Galerie pořádala výstavy avantgardního umění, francouzských francouzských kubistů, italských futufutu­ ristů, německých německých expresionistů (Der M.. Chagalla blaue Reiter, O. Kokoschka), M výa sochaře Archipenka. Vyvrcholením vý­ podstavní činnosti byl První německý pod­ zimní salón 1913, 1913, zahrnující na 360 ob­ obdlla razů evropských moderních malířů a díla několika umělců z Dálného východu. zaGalerie uspořádala také řadu výstav v za­ hraničí. Schreyer, L.: L.: Erinnerungen an Sturm und Bauhaus. 1956. 1956.

1954 Derain André (1880 Chatou - 1954 - Francouzský malíř; jeho otec Paříž) — byl cukrář. Do malby ho uvedl 1895 1895 Jacomin, přítel P. Cé^anna. Cézanna. Studoval na Académie Carriěre Carriere (1898-99), kde se se­ seMatissem,, který 1904 známil s H. H . Matissem 1904 pře­ mluvil Derainova otce, aby dovolil svému synovi věnovat se se zcela malířství. Po 1900 M. Vlaminckem, 1900 má společný ateliér s AI. jehož seznamuje 1901 1901 na výstavě V. V . van 1901 - 3 absolvoval Gogha s Matissem. 1901-3 vojenskou prezenční službu v Commercy a kreslil pro noviny pod značkou Bouzi. V Paříži se Derain v prvním desetiletí V avant20. století úzce stýkal s uměleckou avant­ gardou. 1905 pobýval s Matissem Matissem v Collioure, 1907 1907 s P. Picassem Picassem v Avignonu a 1910 1910 v Cadaquěs Cadaques ve Španělsku, 1909 s G. Braquem vv Carrieres-St. Carriěres-St. Denis, 1913 1913 s Vlaminckem Vlaminckem v Martigues. 1903 1903-4 - 4 se intenzívně zajímal o africké umění. 1905-7 byl Derain jedním z předních 1905-7 tvůrcůfauvismu. 1905 1905 koupil Vollard jeho obrazy a uzavřel s ním smlouvu. 1906 navštívil s Vlaminckem Londýn. 1907-10 parausiloval podle Cézannova vzoru a para­ lelně s experimenty P. Picassa a G. Braqua o novou konstrukci obrazu, přičemž

81/D 81/D

se se nikdy ani zcela zcela nevzdálil od optického vjemu, ani nedošel ke ke geometrizaci pří­ rody. 1910 Kubišta,, který 1910 ho navštívil B. Kubista připravoval výstavu nezávislých vv Praze. Od 1911 1911 se se přibližoval stále vice více tradičrti tradiční malbě; vliv italských primitivů předzna­ -14). menal jeho tzv. gotické období (1911 (1911-14). Vynikl také jako ilustrátor Apollinaira aa (1912). Od 1918 1918 navrhoval M. Jacoba (1912). rovněž rovněž divadelní dekorace aa kostýmy; 1919 1919 vypravil pro Ďagilevův Ruský balet vv Londýně Lond ý ně balet La Boutique fantasque. Po první světové válce začal malovat rearea­ listické podobizny, zátiší aa krajiny. 1920 uzavřel s s ním ním smlouvu Kahnweiler. 1921 1921 odjel do Itálie, kde kde ho příklad antiky utvrdil vv nastoupené cestě; v Římě na­ namaloval řadu krajin z Castel Gandolfo. Derainův Derainův návrat kk realistické valérové malbě malbě vv hnědých hnědých aa šedých tónech vyvolal ělecké avantgardy útoky ze ze strany um umělecké (Sborník (Sborník Pro aa proti Derainovi, Paříž, 1931) i oblibu publika; Derain se se stal vzorem vzorem pro ty mladé umělce, kteří chtěli být moderní aa tradiční zároveň. Od 1935 1935 žil vv ústran! ústraní vv Chambourcy. 1941 1941 se se popo­ liticky kompromitoval tím, že že odjel s dede­ legací pařížských malířů niž malířů aa sochařů, v níž espiau, O. Friesz, Dubyli mimo jiné D Despiau, 0. F r i e s Dunoyer de Segonzac, K . van Dongen aa M IVI.. VlaSegon^ac, K. V la­ minck, na pozvání n ěmec kého sochaře německého A. Breckera na osm osm dni dní do Berlína. Po osvobozeni osvobození Francie 1944 1944 žil žil ve spolespole­ čenské čenské i umělecké umělecké izolaci. 1946 1946 vydal Skira jeho barevné dřevoryty dřev oryty k Panta1950 řadu soch, 19 1953 gruelovi. 19 5o vytvořil řadu 53 navrhl poslední (de~átou) (desátou) divadelní scénu aa kos týmy. Derain zahynul tragicky při kostýmy. automobilové nehodě. Derain patřil vedle Matisse k hlavním předsta v itelům francouzského představitelům francouzského fauvismu; fauvismu; od 1907 1907 usiloval oo vytvoření nového obrazového řádu řádu ve smyslu Cézannově, aby klasickým aby po 191 1911r hledal souvislost s klasickým realistickým malířstvím. Od konce tři­ cátých let bylo Derainovo dílo podceňo­ váno aa teprve po jeho posmrtné výstavě získává znovu pozornost.

Přístav vv Havru, 1905, 1905, plátno 41 41 xx 33, 33, Paříž, Musée National ďArt Modeme; Sušení plachet, 1907, plátno Sr ror, 81 xx 101, , Moskva, Muzej izobraziteTnych izobrazitelnych iskusstv imeni A. S. Puškina; Koupání, 1907, 1907, plátno r180 80 x 230, Praha, Národní galerie; Poslední večeře, 1911, r9rr, plátno 227x288, 227 x 288, Chicago, Art Institut; Sobota, r9rr - 14, 19x1-14, plátno r181 8 r xx 228, Moskva, Mu zej izobraMuzej izobra­ ziteTnych zitelnych iskusstv imeni A. S. Puškina; Golgota, 1912, plátno 65 x 58, Basilej, 65x58,

D/82

Kunstmuseum; Zátiší s džbánem, po 1914, plátno 102 102x73, 1914, x 73, Praha, Národní galerie; Poprsí ženy, po 1921, plátno 73 xx 60, 60, tamže. 73 Fiala, V.: André Derain. Praha 1962. r 962. D.: Sutton, D .: André Derain. Londýn ri960. 960.

Deskové malířství -— Obrazy malomalo­ vané na dřevěných dřevěných deskách známe zz pípí­ semných semných pramenů již zz řecké antiky; vv římském malířství císařské císařské doby měly měly funkci vyměnitelné vyměnitelné nástěnné nástěnné dekorace vv soukromých místnostech; také se se na ně malovali realistické podobizny. DoDo­ chovaly se pouze portréty na prkénkách, jimiž byly kryty hlavy mumii mumií na pohře­ bišti vv egyptském egyptském Fajumu. Další vývoj deskového obrazu po pádu římské říše Byzanci, kde vznikla ikona, probíhal vv Byganci, ikona, zobrazující postavy postavy svatých svátých nebo nábonábo­ ženské výjevy. V maV západoevropském západoevropském ma­ llřství lířství se se objevuje deskový obraz až až ve 12. století v v Itálii aa Anglii (v (v Německu Německu až od 13. r 3. století), aa to jako náhrada zlatniczlatnic­ oltářním nástavci (retabl) kých prací na oltářnim aa jeho přední stěně (antependium). Kompoziční členěni členění těchto desek desek postavám Krista nebo kk středním středním hlavním hlavním postavám P. Marie Marie jsou po stranách připojeny úzké části s drobnými figurálními výjevy výjevy ře­ zanými vv pásech pásech - ovlivnily nástavce sestavené zz emailových tabulek, podobně jako diptychy, vznikající od 2. 2. poloviny r13. 3. století (Berlinghieriové), (Berlinghieriové), mají svůj vzor vv antických diptyšich diptyších ze ze slonoviny. Z Z diptychu se se ve středověku stal malý cestovní nebo domácí oltář. Symetrické rozdělení učinilo učinilo později později zz diptychu vhodný formát pro dvoučlenné dvoučlenné náměty, votivní obrazy (na (na jednom křídle postava světce, na druhé klečící prosebník) nebo podobizny manželů. Ze sochařství byly odvozeny i obrovské malované krucifixy, charakteristické pro italské malířství 13. století, nesoucí po stranách destičky s výjevy zz Kristova života. V monumenV monumen­ tálních tálních tabulích tabulích se se sv. Františkem zz Assisi - velká postava světce světce je opět doprovádoprová­ zena zz obou stran výpravnými miniaturminiatur­ ními scénami - poprvé přichází výškový formát, který se se stane nejvhodnějším pro oltářní obrazy. Kolem Kolem 1300 1300 se objevuji objevují vv toskánském toskánském rr.alířstvi malířství kolosální Madony (Cimabue, ( plátno p látno 97 97 x x 190 I JO,y New N ,w Yorky York, Museum oojf Modern A .rt Art

galerie obrazy italské, španělské, vlámské, holandské i francouzské školy. V V rozši­ rozšiřování řovam sbírky pokračovali i carové Alexandr I. a Mikuláš I., jenž obrazárnu 11840 840 otevřel veřejnosti a dal pro ni pře­ sstavět ta vět budovu. Před první světovou válkou rozmnožovaly galerii odkazy sběratelů z řad šlechty. Po vítězství vítězstvf Velké říjnové socialistické revoluce doplnily sbírku obrazy zz carských a šlechtických paláců a zámků i z domů bohatého měš­ ťanstva. K dílům K nejpozoruhodnějším dílům Raffaelory Ma­ Mapatří z italské školy dvě Rafaelovy dony aa dvě Madony Leonarda da cla Vinci (Madona Litta aa Madona Benois), Giorgionova Judita a Caravaggiova Hráčka V čele početného souboru na loutnu. V vlámské a holandské malby stojí osmaosma­ Rembrandt01,ých,, mezi nimi třicet obrazů Rembrandtovjch Danae a Návrat ztraceného syna. Z Z rere­ prezentativní kolekce francouzského mama­ lířství 17. a 18. století je třeba připome­ nout zejména Čtyři denní doby C. Lorraina. Soubor španělské malby náleží k nej početnějším kvalitnějším ne jp očetnějším a nej nejkvalitn ějším mimo franhranice Španělska. Z moderního fran­ couzského malířství jsou v Ermitáži zastoupeni vynikajícími díly zvláště P. Cézanne, Cé^anne, A A.. Renoir, P. Gauguin, H H.. Ma­ Maa P. Picasso. tisse a Gubčevskij, P. F.: F.: Gosudarstvennyj Ermitáž. Leningrad 1966.

Erni Hans (1909 (1909 Lucern) — - Švýcarský malíř, maliř, kreslíř a grafik. Původně stavební kreslič. 1927-28 studoval na Académie Julian vv Paříži, pak v Berlíně. Od 1930 žije střídavě v Lucernu aa Paříži, kde byl spoluzakládajícím členem členem skupiny Abstraction-Création. 1935 1935-36 - 36 podnikl cesty do Belgie a Itálie, kde na něho silně za­ zapůsobilo antické umění. 1939 provádí uměnf. Od 1939 kompodidakticko-dekorativní nástěnné kompo­ zice obrovských rozměrů na téma člověk a moderní technická civilizace; klasiklasi­ ci stni akademické akty jsou vv nich cistní eklekticky kombinovány se se surrealisticsurrealistic­ kými a abstraktními motivy. Didaktická tendence proniká celým celým jeho dílem, vv němž se prolínají naturalismus se surrealismem, klasicismus s působením lidového umění a abstraktní sova díla. abstraktn í umění s vlivy Picas Picassova Erni je bravurní bravurnf kreslíř; kresba tvoří také základ jeho malby. Významnější než malířské dílo jsou Erniho práce vv oboru užité grafiky. Švýcarsko, prázdninová země národů, 500 xx 1000, Curych, 1939, nástěnný obraz, 500 paŠvýcarská zemská výstava, dopravní pa­

vilón; Člověk aa stroj, 1944, nástěnný obraz 600 xx 1300, Basilej, Švýcarské vzorvzor­ kové veletrhy, strojová hala. Hanert, R., Read, H., Schneebergcr, Banert, Schneeberger, P. F.: F.: Hans Erni. Ženeva :Ženeva 1961. Briihl u Kolína Kolínan. R.)Ernst Max(1891 Max (1891 Brůhl n. R.) — Německý malíř. Po maturitě maturitě studoval na universitě universitě vv Bonnu filosofii filosofii a psychiatrii, zamltl vše, co jej vedlo k výdě­ ale brzy zamítl malečné činnosti aa věnoval se se umění; umění; vv ma­ lířství je autodidakt. 1913 1913 vystavoval na Prvním německém podzimním salóně vv Berlíně aa poprvé zajel do Paříže; H.. A Arpem. v témže roce se se seznámil s H rpem . Před první světovou válkou byl členem skupiny Das Junge Rheinland; válku strávil jako důstojník důstojník dělostřelectva na frontě. 1918 otevřel vv Kolíně n. R. Dadahaus; 1919 1919 navštívil v Mnichově P. Kleea. litoPod vlivem G. de Chirica vytvořil lito­ grafie Fiat Modes, Pereat Ars; tehdy vznikly také jeho první koláže. S Baargeldem vydával vv Kolíně n. R. dadaistický časopis Der Ventilator, který britské okupační úřady zakázaly. Účastnil se Koprvní (1919) i druhé výstavy Dada v Ko­ líně n. R. (1920), na níž byla kk dispozici sekera, aby návštěvníci mohli rozbíjet vystavené objekty. Vznikají Ernstovy 21 se účastnil spo­ spokoláže z fotografií. 19 1921 experimentováni dadaistů vv TyT ylečného experimentování psyrolích; všichni zkoušeli metodu psy­ chického automatismu, kterou A. Breton prohlašoval za najdůležitější techniku nového umění. Od 1922 1922 žil vv Paříži; téhož roku namaloval obraz Rendez-vous podopřátel, nadskutečnou skupinovou podo­ pří ští surbiznu vůdčích vůdčích představitelů představitelů příští sur­ realistické aktivity; jsou to André Bre­ BreEluard, ton, Louis Aragon, Gala aa Paul Éluard, René Crevel, Robert Desnos, Benjamin Péret, Jean Pauhan, Philippe Soupault, Georges Ribemont-Dessaignes, Max MoBaargclt a rise, dr. Théodore Fraenkel, Baargelt H. Arp; mezi nimi stojí Raffael a v sochu proměněný G. de Chirico; Chirico; Ernst sedí na kolenou F. M. Dostojevského. 1923 1923 odjel společně s Eluardovými do Singapuru. 1924 členem založené surrealistické 1924 se stal členem jeskupiny; Breton pokládal Ernsta za je­ jího nejsilnějšího nej silnějšího malíře. Z „écriture „éeriture automatique" vznikla ErnsErns­ tova frotáz’ metodu objevil ro. 10. 8. frotáž;, novou metodu 1925; 192 5 ; zážitek z dětství - halucinační obrazy na pseudomahagonové desce - se obnovil při pohledu na strukturu dřevěné podlahy. Ernst se pokusil prozkoumat symboliku této obsedantní inspirace aa Německý malíř.

Barevná B arevn á reprodukce re p ro d u k c e X X

udělal podle prken podlahy sérii kreseb; položil na ně listy papíru a tužkou vyba­ vybavoval strukturu dřeva. Obrazce vyvolaly překvapující asociace aa podle Ernsta „zjevily ,,zjevily původní původni podnět nutkavé před­ stavy nebo vytvořily přeludnou podobu iejlho jejího podnětu". 1926 1926 vznikl cyklus frotáží Histoiries naturelles. Od tohoto roku roste Ernstovo dílo systematicky v cyk­ cykkoláží, obrazů a soch; když lech frotáží, koláži, se 1929 seznámil s Giacomettim, věnuje se Ilustruj e knihy svých se také sochařství. Ilustruje přátel, zejména P. Eluarda, E luarda, kteří zase píší básně na jeho koláže; ilustruje i vlastní básnické texty. Celé Ernstovo dílo se se stává jakousi historii historií přírody v cyklech Lesů, Moří, Větrů, Ptáků a Měst; motiv prolínání ptačích ptačích a lidských těl vv jeho dčtství: díle souvisí se vzpomínkou z dětství: téže noci, kdy mu zahynul jeho milovaný pták Hornebom, se mu narodila sestřička, šesté dítě Ernstových rodičů. Vznikají romány vv kolážích, z nichž nejvýznam­ nejvýznamněj ší jsou Stohlavá žena, 1929, a pěfidílný pět;dílný nější Týden dobra neboli sedm základních prvků, 1934. 1926 navrhuje Ernst spospo­ J. M Miró lečně s J. iró dekorace a kostýmy pro Ďagilevův Ruský balet kk Romeo aa Julii, 1937 scénickou výpravu pro Jarryho Ubu 1937 Enchainé; 1929 hraje v Bufiuelově Bunuelově aa Dalibo filmu filmu Zlatý věk, který byl zčásti inspirován jeho obrazy. Ernstovy rané vliolejomalby vznikly pod Chiricovým vli­ :Žena, stařec aa květina, vem; jeho obraz Zena, 1923-24, byl inspirován Lautréamontem, obdivojehož poezii surrealisté objevili aa obdivo­ vali. K K blízkým Ernstovým přátelům přátelům patřili kromě P. Eluarda E luarda i Man Ray Ray aa Penrose. Na začátku druhé světové války se se Ernst octl ve svízelné situaci; jako německý Franobčan byl několikrát internován Fran­ couzi, ale uprchnout; ale vždy se mu podařilo uprchnout; když byl hledán gestapem, vstoupil do ilegality aa začal malovat obraz Evropa v dešti. 1941 emigroval do USA; jeho výstavy neměly nem ěly úspěch ani u publika, ani u kritiků; zato byli jeho dílem dílem nadšeni objemladí malíři a básníci. Ernstovým obje­ vem vem je také technika lití, kterou silně zapůsobil na americké aktivní malíře v čele s J. Pollockem. 11943 943 se usídlil s Dorotheou Tanningovou vv Arizon Arizoně, ě , kde v monumentální pustině pustině se vrací znovu ke svým vizím fantaskních měst z třicá­ tých let. 195 19500 se vrátil do Francie. 1954 byl vyznamenán mezinárodní cenou za malířství na bienále v Benátkách. 1961 výuspořádalo velkou retrospektivní vý­ stavu jeho díla Museum Museum of Modem Modern Ar udělal

95/E 95/E

v New Yorku, 1963 1963 Wallraf-RichartzMuseum v Kolíně n. R. Ernst má trojí troji státní občanství, německé, americké (od 1958). 1948) a francouzské (od 195 8) . E rnst patří Ernst významnějším osob­ patři k nej nejvýznamnějším osobnostem umění um ě ní 20. století; podílel se na zrodu dadaismu dadaismu a surrealismu mrrealismtt a jeho dílo patří k nejvyšším a zároveň nejosobitěj­ ším hodnotám, jež byly vytvořeny v rámci těchto názorů. Jako intelektuál stál nad dočasnými doča s n ý mi spory programů i osob a ne­ nedával se spoutávat Bretonovými zákazy. Ofici á lně byl b yl členem č l enem surrealistické sku­ Oficiálně skupiny do 1934, kdy ho Breton vyloučil. Až do pozdního období si uchoval neumdlévající tvořivost a „konvulzívnost" (E rnstův termín). (Ernstův Celebes, 1921, plátno 130 130x110, x 110, Lon­ Londýn, d ýn, sbírka R. Penrosa; Čínský slavík, 14x10, 1921, koláž na papíře 14 x 10, Paříž, sbírka T. Tzary; Pieta nebo revoluce v noci, 1923, plátno 116 116x89, x 89, Londýn, sbírka sbí rka R. Penrosa; Žena, stařec a kvě­ k v ě­ tina, 1923-24, plátno 97 130, New York, 97 x 130, Museum of Modem Modern Art; Les, 1926, plátno 73x92, 1927, 73 x 92, tamže; Velký les, 1927, plátno Ir 114X 4 x 146, Basilej, Kunstmuseum; Nymfa Echo, 1936, plátno 46 46 x 55, New York, Museum of Modem Art; Evropa vv dešti, 1940-42, Martr940- 42, plátno 55 55 x 148, r48, Martford, Connecticut, Wadsworth Atheneum, sbírka E. E . G. a M. C. Sumnerových; Růžový Rů žo vý pták, 1956, plátno 46x61, 46 x 61, Ber­ Berlín, Galerie des 20. Jahrhunderts. Russel, J.: Max Ernst. Brusel 1967. r967. Petrová, E.: E .: Max Ernst, Praha 1965. Waldberg, P.: P.: Max Ernst, Paříž 1939. 1959. Estěve Esteve Maurice (1904 Culan) — - Fran­ Francouzský malíř; po první světové svě tové válce studoval na Académie Colarossi aa AcaAca­ démie de la Grande Chaumiěre vv Paříži. Zprvu si vvydělával yd čl ával jako tiskař a kreslíř návrhů n ávrhů na nábytek. n ábytek. První samostatnou výstavu v ýstavu jeho obrazů uspořádala 1930 r93 0 pa­ pařížs ká galerie Yvangot; 1941 řížská 1941 byl za­ zastoupen na výstavě Jeunes peintres de la tradition franchise ainem fran