Encyklopedie českých tvrzí (I. díl - III. díl) 807203068X, 8072032798, 8072037005

Table of contents :
úvod
1. díl A-J
2. díl K-Ř
3. díl S-Ž
seznam hesel
bibliografie
všeobecná literatura k problematice tvrzí
díla vztahující se k jednotlivým tvrzím

Citation preview

ENCYKLOPEDIE

CESKíCH TVRZÍ I.DÍL

A-J

LADISLAV SVOBODA, JIŘÍ ÚLOVEC, PETR CHOTĚBOR, ZDENĚK PROCHÁZKA, ZDENĚK FIŠERA, JAN ANDERLE, JIŘÍ SLAVÍK, MIROSLAV RYKL, TOMÁŠ DURDÍK, VLADIMÍR BRYCH

ARGO MCMXCVIII

a území Čech vzniklo během historického vývoje od počátku středověku nespočetné množství architektonických památek všech druhů. Mezi ně neodmyslitelně patří rovněž velká sku­ pina staveb, označovaná souhrnně názvem panská síd­ la. K nim řadíme především hrady, zámky, tvrze, paláce, panské domy a letohrádky. Tato sídla tvořila po dobu existence českého království neoddělitelnou součást každodenního života obyvatel. neboť se stala jedním ze základních druhů lidských sídel. Pozoruhodnou kategorii panských sídel tvoří tvrze. Pod tímto pojmem je chápáno malé feudální sídlo, ve starší době převážně opevněné, vázané přímo na vesnické či městské osídlení. případně na jejich nej­ bližší okolí. Umístění tvrzí v terénu. které se postup­ ně měnilo, bylo dáno, obdobně jako jejich stavební podoba, především hospodářskou a společenskou si­ tuací jejich stavitelů. Již ze samotného termínu „panské sídlo" vyplývá, že jejich stavitelé pocházeli z poměrně úzké vrstvy oby­ vatel. jinými slovy ze špičky tehdejší společnosti. Mu­ seli totiž nutně mít dostatečné finanční a další pro­ středky, jejichž prostřednictvím byli schopni panská sídla vybudovat a následně zajistit jejich provoz a údrž­ bu. Jelikož tedy budování panských sídel· předpoklá­ dalo určité rozvrstvení společnosti a určitý majetek, zvláště nemovitý (půda). je nutné se nejdříve alespoň v hrubém náčrtu seznámit s postupným procesem vzniku šlechty (která byla nejčastějším stavitelem tvr­ zí) a soukromého vlastnictví půdy.

Hlavním znakem šlechty jako stavu jsou dědičná poli­ tická práva. Příslušníci šlechty měli zajištěna politic­ ká práva spoluúčastí na rozhodování o osudech státu prostřednictvím stavovských shromáždění (sjezdy a sně­ my) a výkonem správní moci nad místním obyvatel­ stvem (soudní a policejní pravomoc nad poddanými).

Původ šlechty doposud nebyl zcela jednoznačně objasněn. V současné době je všeobecně přijímána teorie vysvětlující její vznik postupnou feudalizací přís­ lušníků knížecí družiny. Obyvatelstvo tvořícího se českého státu I O. století se dělilo na osobně nesvobodné a osobně svobodné. Z obyvatelstva osobně svobodného pocházeli druži­ níci, čili příslušníci knížecí družiny. Na základě sou­ časných znalostí je přitom možné tvrdit, že tito druži­ níci nebyli potomky starší rodové aristokracie. Zdá se. že ta byla v zápásech vedoucích v 10. století k vítězství rodu Přemyslovců a k jejich nástupu na český trůn zce­ la zlikvidována. Družiníci tvořili sociálně vymezenou vrstvu společ­ nosti. Od jejího zbytku se výrazně odlišovali zastává­ ním důležitých úřadů a osobním majetkem. Oboje přitom záviselo zcela na knížeti. který za prokázanou věrnost a statečnost uděloval jednotlivým družiníkům úřady a majetek. Již v průběhu 11. století je sledova­ telný proces, v němž se část této družiny upevňovala a stabilizovala. Jeho výsledkem byl vznik určitého po­ vědomí o jisté genealogii (následnosti) osob, obklo­ pujících více či méně těsně svými předky po několik generací vládnoucí knížata. Tyto svazky tvořily základ­ ny užší knfžecí družiny, z nichž se zřejmě na základě ro­ dového seniorátu vydělila v 11. a 12. století skupina relativně stálých družiníků panujícího knížete. Byly to osoby, vyznamenávané zvláštní důvěrou a přízní pa­ novníka. z jehož pověření vykonávaly významné služ­ by při jeho dvoře a plnily různé správní funkce. Monopolní postavení příslušníků jednotlivých sku­ pin však zprvu spočívalo pouze ve výkonu služeb ve prospěch panujícího knížete. Ve druhé polovině 11. sto­ letí ještě nemělo dostatečně pevnou oporu. Tu posky­ tovala teprve rozsáhlejší pozemková držba. Vytváření této držby příslušníky jednotlivých skupin rozrušovalo svazky, poutající členy skupin mezi sebou. Na místo svazků starších, pro něž byla charakteristickým rysem existence rodu, nastupovala proto od počátku 12. sto­ letí do popředí rodina. Ta pak o více než jedno století později dala svým rozrodem počátek novému typu po­ krevně spřízněných osob, uznávajících za svého před­ ka otce, nikoliv děda (jako tomu bylo u rodu). Tento proces byl odrazem stabilizace vztahu družiníků ke kní­ žeti a ustálení vnitřních společenských pohybů, smě­ řujících prozatím alespoň k jevu, kdy se zastávání úřa­ dů postupně stávalo dědičným. Tímto způsobem se v průběhu 11. století ustavila zvláštní společenská sku­ pina, tvořená příslušníky knížecí družiny, odlišující se od ostatního obyvatelstva země nejen vědomím po­ krevní sounáležitosti, ale rovněž daleko těsnějším vzta­ hem ke knížeti, a konečně také označením. Jenom pří­ slušníci této skupiny byli totiž chápáni jako „Bohemi", tedy „čechové" v pravém slova smyslu. Jako přísluš­ níci „politického národa" se také mohli zúčastňovat

v

(a zúčastňovali se) shromáždění, která přijímala nové­ ho knížete. rozhodovala souhlasem či nesouhlasem o zákonech, které panovník vydával. apod. Přelom 11. a 12. století pak proběhl již zcela ve zna­ mení přerodu starší knížecí družiny v klasickou feudál­ ní šlechtu. opírající se mocensky o specifický zdroj bo­ hatství, totiž o pozemkovou držbu. Základem feudální pozemkové držby je relativně koncentrované pozemkové vlastnictví, tj. úplné vlast­ nictví půdy jako základního výrobního prostředku a uplatňování vrchnostenských práv z tohoto vlastnic­ tví vyplývajících nad závislým (tj. poddaným) obyva­ telstvem. Takovémuto vymezení feudální pozemková držba 11. a 12. století samozřejmě v naprosté úplnos­ ti neodpovídala. neboť situace byla v tomto období zcela jiná, než jaká se vytvořila na přelomu 12. a 13. sto­ letí a jak se dotvořila během 13. věku. Od 10. do 12. století se pozemkové vlastnictví na­ cházelo z největší části přímo v rukou panovníka. český kníže byl pffmým vlastníkem rozsáhlých statků obdě­ lávaných ve vlastní režii. Dále uplatňoval vrchní vlast­ nictví nad pozemky všech poddaných, kteří neupadli do závislosti na feudálech. nad půdou propůjčenou církvi a konečně rovněž nad výsluhami darovanými šlechtě a veškerou dosud neosazenou půdou. Mimo rámec vrchního vlastnictví zprvu zůstávaly snad jedi­ ně dědičné statky šlechty, které však měly zpočátku jen nepatrný rozsah, a tedy rovněž minimálmf význam. Ja­ ko vrchnímu vlastníku téměř veškeré půdy v zemi pří­ slušel panovníkovi také rozsáhlý soubor výlučných práv, tzv. regálů. Přímo z jeho monopolního vlastnic­ tví půdy (pozemkový regál) vyplývala výhradní práva na užívání lesů (lesní a lovecký regál). vod (regály rybo­ lovu. přívozů a mlýnů) a nerostného bohatství (horní regál). Zpočátku to bylo rovněž budování hradů a asi i kostelů jako další řada monopolních regálů souvi­ sejících se stále se rozvíjející společenskou směnou (regály trhů, cel. krčem, ražby mince). Půda neměla v počátcích jinou cenu než užitnou. Tato situace přetrvávala zřejmě až do 10. století. Teprve tehdy se začala pomalu rozvíjet drobná individuální držba půdy, založená na přímé osobní závislosti ne­ svobodné části obyvatelstva na svobodných obyvate­ lích tvořícího se českého státu. Pokus o další rozšíření vlastnictví půdy drobnými majiteli mohl proběhnout v podstatě dvěma způsoby. Vlastníci se mohli pokusit o individuální rozšiřování pozemkového majetku (což byla cesta tehdy velmi složitá a ne vždy vedla k úspě­ chu). nebo zvolili cestu členství v knížecí družině, v zá­ vislosti na vládnoucím knížeti. Nabývat pozemkové vlastnictví se v průběhu 11. a 12. století dalo jedině za předpokladu služebného vztahu ke knížeti, který od­ měňoval půdou věrnost a konání služeb. Knížecí odměny družiníkům měly zpočátku charak­ ter převážně věcný (koně, zbraně, kožišiny, posléze rovVI

něž drahý kov, převážně ve formě mincí, apod.). Teprve od první poloviny 12. století začínají být družiníci od­ měňováni přímo pozemky. Znakem této držby byla zpočátku její velká rozptýlenost po širokém teritoriu Čech. Tu mohl nový majitel půdy kompenzovat jejím postupným přikupováním, směnou, dary a konečně ta­ ké kolonizací dosud neosídlené půdy, k níž dostal po­ volení od panovníka. Majitel však měl zpočátku plné právo soukromého vlastnictví a dispozice pozemkovou držbou pouze na majetek získaný již dříve (statky svobodné). Ten ovšem tvořil zanedbatelné procento v rozloze půdy držené družiníky ve 12. století. K dispozicím s výsluhami (jako bylo např. darování či prodej půdy). které tehdy pře­ važovaly, musel mít nutně souhlas darovatele - kní­ žete. Další vývoj ještě během 12. století ukázal. že do­ savadní praxe v držbě půdy není pro knížete udržitelná. Zeměpán nemohl nadále přímo kontrolovat majetkový pohyb půdy. Jednak to bylo technicky nemožné, jed­ nak mu v tom zamezila neustále stoupající moc býva­ lých družiníků - šlechty. Vývoj byl završen až v tzv. Sta­ tutech knížete Konráda Oty, vyhlášených na sněmu v Sadské roku 1189. Statuta obsahovala ustanovení o nepominutelném dědičném právu držitelů pozem­ ků a o nezrušitelnosti feudální pozemkové držby šlech­ ty. Konstatovala totiž, že „všecky nemovitosti, které urození muži jak vyšší tak nižší za času vévody Konrá­ da drželi dodnes beze sporu spravedlivě a pokojně, nechť drží dále v dobrém pokoji a míru". V podstatě se tedy jednalo o potvrzení držby výsluhových zboží, tedy bývalé zeměpanské půdy. Koncem první polovi­ ny 12. století byl tak definitivně zakončen vývoj, smě­ řující v proměnu původní držby pozemků, zcela závis­ lé na osobě knížete, v typicky feudální dělenou držbu mezi družiníky - šlechtu a panovníka. Jejím výrazem bylo panovníkovo vrchní vlastnictví. vyplývající ze země­ panského pozemkového regálu a realizující se v právu tzv. odúmrti. To znamenalo, že jestliže nějaký statek připadl z jakéhokoliv důvodu na krále (po předchozím majiteli nezůstal žádný zákonný dědic, majitel se do­ pustil zločinu apod.). bylo povinností nejvyššího su­ dího se v tento „uvázat", tzn. vejít v jeho držbu. a po­ té ho nechat v Praze nebo v některém krajském městě tzv. .,provolat". Jestliže se nikdo v předepsané lhůtě ne­ přihlásil a neprokázal své nároky ke statku, připadl do královského majetku. Instituce odúmrti tak zůstala je­ diným panovníkovým nástrojem. kterým bylo alespoň částečně možné ovlivňovat držbu půdy jednotlivými feudály. Feudální vlastnictví půdy a poddaných však neby­ lo ve 13. století ještě právně vymezeno vůči majetku panovníka. V otázkách vlastnictví půdy záviselo jed­ nání na konkrétní situaci. Při neexistenci zákonů vy­ mezujících jasně práva obou stran tak byla důležitá okamžitá situace a síla panovníka či jednotlivých feu-

dálů. Muselo proto nutně dojít k vytvořen( organizo­ vané společenské skupiny rovnoprávných feudálních vlastníků půdy - šlechty. Proto se během 13. století zformovala šlechtická stavovská obec. a to na základě vlastního zemského práva. Právě během druhé polo­ viny 13. století se šlechta dokázala prosadit jako stav. Tento postup byl umožněn díky jejf dobré hospodář­ ské základně. Vhodný okamžik pro vytvořen( stavovské obce nastal v době oslabení ústřední moci panovní­ ka, k nfž došlo v době zmatků na konci vlády a přede­ vším po úmrtí českého krále Přemysla Otakara li. (roku 1278), kdy šlechta založila zemský soud a zemské des­ ky. Zemský soud, který měl pravidelná půlroční zase­ dání. řešil všechny sporné i nesporné záležitosti přf­ slušnfků šlechtické obce v oblasti práv majetkových i politických. Rozhodnut( soudu se zapisovala do zem­ ských desek. Ty sloužily zprvu především k zazname­ nán( soudního jednání, ale zřejmě již na konci vlády Přemysla Otakara li. také k záznamu převodů nemo­ vitého šlechtického majetku. tedy půdy a zboží. Po tomto aktu byl panovník přinucen definitivně re­ zignovat na plný výkon práva a moci v celé zemi. Pří­ mo vládl pouze na svém majetku (ten tvořily králov­ ské hrady a jejich obvody, královská města. výnosy z dolů, cel apod., tedy na tzv. dominiu speciale). ne­ přímo pak spravoval za pomoci šlechty celou zemi, tzv. dominium generale. Feudální majitel - šlechtic se tfm definitivně osvobodil z postavení jakéhosi pouhého správce královského majetku a získal plnou moc nad půdou a lidmi. Stal se politicky svobodným a mohl vy­ užít nového postaven( nad svým „panstvím" k vybírá­ n( feudálních dávek. Ty sloužily jednak přímo jemu. je­ ho poddaní pak jejich prostřednictvím za sebe a za něho odváděli všechny druhy platů králi a církvi. To byl prvotní předpoklad pro pozdější diferenciaci šlech­ ty podle rozsahu a významu panství na skupinu vyšší šlechty, tzv. panstva (později zvanou aristokracie), a skupinu nižší šlechty. Vyšší šlechta - panstvo - mě­ la spolu s králem největší podíl na řízen( státu.

Stavovská obec českého království vznikla během dlou­ hého procesu, trvajícího několik staletí. Ani ona však netvořila homogenní skupinu obyvatel. Velmi záhy se rozdělila do několika kategorií. Již během 14. století došlo k již zmíněnému odlišení šlechty vyšší (její pří­ slušníci se pak nazývali páni) a nižší. Toto odlišen( pro­ běhlo nikoliv na základě velikosti rodového majetku (i když majetek hrál v procesu oddělení také význam­ nou úlohu). ale především v důsledku staršího poli­ tického vývoje (větší politická práva, zvláště zastávání významných úřadů).

Příslušníci nižší šlechty se rekrutovali jednak ze šlechty vyšší (do nižší kategorie se dostali především díky ztrátě majetku, čili zchudnutím). částečně však ta­ ké z původně osobně svobodného obyvatelstva (po­ zději i z řad měšťanů). Rovněž mezi nižší šlechtou do­ šlo během druhé půle 13. a ve 14. století k poměrně ostré diferenciaci, založené tentokrát již na velikosti rodového majetku. Toto rozdělení šlechty se projevi­ lo v jej( vnitřní struktuře (dělení na rytíře, zemany, vla­ dyky a panoše). Nižší šlechta byla ve své většině chu­ dá, proto se snažila přiblížit se šlechtě vyšší alespoň životním stylem a snahou po zdůraznění své sociální nadřazenosti nad ostatním obyvatelstvem. Obdobně proto přijímala erbovní znamení a přídomky (prediká­ ty) a budovala si skromnější panská sídla - tvrze. Po­ všimněme si proto nynf jejich hlavních rysů. Každé panské sídlo mělo několik základních funkcí. Mezi nejvýznamnější patřila zprvu funkce obranná. Hlavním úkolem panského sídla - tvrze bylo poskyto­ vat majiteli bezpečné útočiště v čase potřeby (válečné události, krizové okamžiky společenského vývoje, drob­ né potyčky se sousedy, loupežné přepady apod). Nelze si ovšem představovat, že tvrz byla pevnostním útva­ rem podobným hradům. Její funkce obranná skutečně spočívala především v možnosti poskytnout majiteli a jeho rodině nejnutnější ochranu v nebezpečné době. Opevnění žádné tvrze nemohlo nahradit pevnostní systém hradů nebo měst. Nejednalo se tedy (zřejmě až na několik výjimek) o útvar vojensky plnohodnotný. Druhou významnou funkcí byla funkce obytná. Tvrz měla za úkol nabídnout majiteli v rámci daných mož­ ností pokud možno nejlepší životní podmínky pro jeho život. Protože však mezi tvrzemi byly značné rozdíly, co se stavební podoby týká, mohly některé z nich maji­ telům sloužit k trvalému pobytu, některé z nich byly obývány zřejmě jen sezonně (např. většina tvrzí měšťa­ nů v okolí Prahy, obdobně také tvrze některých církev­ ních institucí). Ty nejjednodušší stavby sloužily pře­ devším k uschování nejcennějšího majetku, který jejf majitel měl (peníze, úroda apod.), zatímco vlastní úto­ čiště mu poskytovaly pouze v době ohrožení. Významné byly také další funkce sídel. Každé z nich tvořilo přirozené centrum malého šlechtického statku. z něhož byl organizován hospodářský život. Sídla, která se stala trvalým obydlím majitelů, vytvářela mnohdy i významná centra společenského života blízkého oko­ lí. V neposlední řadě hrála důležitou úlohu stavební podoba tvrzí, zvláště její výtvarná (umělecká) stránka. Tvrze ve většině případů tvořily současně s církevními stavbami nejvýznamnější součásti vesnické zástavby. Výrazně se z ní vydělovaly způsobem architektonic­ kého provedení a uměleckého ztvárnění. Výtvarný cha­ rakter tvrzí společně s jejich monumentálností tak podtrhoval význam a nadřazené společenské postave­ ní majitelů a prezentoval jejich majetkové poměry. VII

Velice poučné je zjištění, z jakých vrstev společnosti pocházeli stavebníci tvrzí. Zpočátku, během 13. stoletf, to byli hlavně přfslušnfci nižší šlechty, tedy především rytíři a zemané. Jejich majetková situace jim umožňo­ vala vystavět si pouze zcela prosté sídlo, stojfcf ve strnu mocnějších hradů. Smyslem výstavby tvrzí bylo pře­ devším upozornit na společenské posavení jejich ma­ jitele, nabídnout jim odpovfdajfcf komfort v bydlení a poskytnout nejnutnější ochranu. Velké množství tvrzí vzniklo v souvislosti s rozvojem tzv. manských či lenních systémů kolem důležitých hra­ dů. Smyslem takového systému bylo vytvořit kolem hradu okruh drobných tvrzí, jejichž zástavní držitelé leníci byli povinni vykonávat k hradu přesně vymeze­ né služby ponejvíce vojenského charakteru. Nejstarší manské systémy vznikaly kolem královských hradů (na­ př. Křivoklát, Most, Tachov, Loket. Trutnov, Karlštejn aj.), později však byly zakládány kolem některých hra­ dů rovněž příslušníky panstva (systém vytvořený Berky z Dubé na Českolipsku a jinde). Poslední výzkumy do­ volují usuzovat, že obdobné systémy existovaly rov­ něž kolem některých klášterů, na jejichž majetku vy­ tvářely pravidelnou síť sestavenou z těchto drobných panských sídel (např. síť na majetku kláštera v Teplé, kolem Plas aj.). Mezi stavebníky tvrzí se tak postupně začlenily rov­ něž církevní instituce (pražský biskup, jednotlivé kláš­ tery). Jim tvrze sloužily kromě výše uvedeného příkladu především ke správním účelům (sídlo správce majet­ ku). Rezidenční funkce byla v jejich případě poněkud potlačena, neboť tvrze byly k obytným účelům majitelů využívány jen okrajově (sezonně, při občasných návště­ vách apod.). Od druhé poloviny 14. století však můžeme sledo­ vat, jak se mezi stavebníky tvrzí přiřadili také nejbo­ hatší měšťané. Tento proces je velmi dobře patrný zvláště v okolí nejvýznamnějšího města českého krá­ lovství, tedy v okolí Prahy. Měšťané. kteří měli v mno­ ha případech podstatně více finančních prostředků než drobní šlechtici, se snažili dostat na vyšší společen­ ský stupínek, tedy právě mezi nižší šlechtu. Kromě snah politických (povýšení do šlechtického stavu) pro­ to začali budovat na svých venkovských statcích tvrze (v okolí Prahy patří k nejznámějším např. Jiřice, Velký Brázdim, Ostrov u Záp aj.). Obdobnou situaci je pak možné zjistit rovněž u dalších královských měst; typic­ ké je to např. pro okolí města Klatovy (tvrz Beňovy). Během 15. a 16. stol. se situace přfliš nezměnila. Největšími stavebníky tvrzí zůstávala i nadále nižší šlechta, po nf následovali měšťané a teprve s velkým odstupem za nimi církev. Panovník tvrze samozřejmě nebudoval a těch, které ještě přežívaly v rámci man­ ských (lenních) systémů, byl zanedbatelný počet. Tím se dostáváme k zajímavé otázce, totiž kolik tvrzí postupem vývoje v českých zemích vzniklo. Na základě VIII

současných znalostí je možné konstatovat, že do kon­ ce 13. stoletf jich bylo založeno pravděpodobně jen několik stovek. Během 14. století a zvláště v jeho dru­ hé polovině jejich počet několikanásobně stoupl, ovšem počátek 15. věku a zvláště válečné události (sa­ mozřejmě především husitské války) přinesl prudký pokles jejich počtu. Právě v tomto krizovém období vyplynuly na povrch nevýhody tvrzí, především jejich nesnadná obrana v případě útoku silnějšího vojenské­ ho oddílu. S jejich novou výstavbou se proto setká­ váme především od šedesátých či sedmdesátých let 15. století. Během 16. století byl výzkumy zaznamenán prudký vzrůst počtu tvrzí. Bylo to způsobeno především tím, že jejich stavební podoba se podstatně změnila. Vzhle­ dem k jejich nesnadné obraně stavitelé zcela rezigno­ vali na opevnění a soustředili se především na složku obytnou a výtvarnou. Tfm se tvrz stala přístupnější i pro méně majetné nižší šlechtice. Kolem roku 1600 tak zaznamenáváme zřejmě největší množství tvrzí v celé éře jejich budování. Za konec jejich výstavby se většinou považuje období třicetileté války. Již během něho pomalu nastupuje nový typ panského sídla - zá­ mek, který během druhé půle 17. věku zcela převládl. Tvrz ve své klasické podobě zmizela. Absolutní číslo, vyjadřující množství tvrzí vznik­ lých od 13. až po počátek 17. století, není dosud mož­ né uvést. Je sice známo, že A. Sedláček shromáždil ve svém díle údaje o ne méně než 2 423 tvrzích, ovšem současné vědomosti nás opravňují tvrdit, že tvrzí bylo ve skutečnosti jistě alespoň dvakrát více. Abychom mohli na takovou otázku objektivně od­ povědět, musíme si uvědomit, jaké jsou prameny, z ni­ chž se o existenci tvrzí dovídáme. V zásadě jsou dva: hmotné pozůstatky jejich staveb a písemné prameny. Zastavme se nejprve u skupiny druhé. K písemným pramenům patří především vlastní pí­ semné zmínky o tvrzích či jejich majitelích v listinách, listech, aktovém materiálu, kronikách apod. Patří k nim rovněž staré mapy a plány, vyobrazení, kresby a foto­ grafie. Písemné zmínky je možné dělit na přímé a ne­ přímé. K nepřímým patří především tzv. predikáty či přídomky. Již samo použití přídomku ve středověku vý­ znamně upozorňuje na možnou existenci panského sídla. Jelikož se však v některých případech mohlo jed­ nat nikoli o přímý vztah přídomek= sídlo, ale pouze o určení původu osoby, která sídlo již dávno nevlastní, případně o vlastnický vztah osoby k části vsi bez síd­ la apod., musíme v případě existence přídomku zacho­ vávat velkou obezřetnost a snažit se zachytit zmínku přímou. Většina přídomků ovšem skutečně vyjadřuje nejen vlastnický vztah osoby k nemovitému majetku, ale sou­ časně dokládá i existenci sídla. Takové přídomky mají většinou ustálenou podobu jako např. ..Jan ze Lhoty

a na Lhotě", případně ještě konkrétněji ,,Jan ze Lhoty seděním na Lhotě". Historický vývoj byl však velmi různorodý a pestrý, takže pro něj neplatí všeobecná pravidla bez výjimek. Je proto možné doložit řadu příkladů svědčících o men­ ší hodnověrnosti přídomků pro starší období do zá­ věru 14. a počátku 15. století. Jako ukázka poslouží dvě tvrze nacházející se v jihozápadních Čechách, v okre­ se Klatovy. Zatímco pro Vrhaveč známe pouze několik přídomků majitelů z konce 14. a z počátku 15. století, přičemž o existenci gotické tvrze není ve stejném ob­ dobí v pramenech ani zmínky, z mladšího vyobrazení a dochovaných zbytků víme, že při poplužním dvoře skutečně stávala. Oproti tomu pro nedaleké Němčice je doložena od začátku šedesátých let 14. století řada majitelů s přídomky ve tvaru „z Němčic" či „na Něm­ čicích", ovšem důkladným rozborem písemných pra­ menů bylo doloženo, že gotická tvrz byla ve vsi zalo­ žena teprve někdy v rozmezí let 1417 - 1434. Z těchto důvodů jsou pro poměrně velkou nespo­ lehlivost nepřímých zmínek (zvláště pro starší období) mnohem významnější zmínky přímé. První přímé zprá­ vy v písemných pramenech o tvrzích nalézáme až ze 14. století, kdy je jimi toto panské sídlo latinsky vět­ šinou nazýváno „munitio". V německy psaných prame­ nech se vyskytuje jako „Feste", ,,Vorwerk", ,,Haus", nebo prostě „Rittersitz", ,Ansitz" či jenom „Sitz''. V česky psa­ ných pramenech pak nalézáme kromě termínu tvrz celou řadu jiných označení (především sídlo, rytířské sídlo, dům, obydlí). V zásadě ovšem platí, že zatímco latinský termín se vyskytuje nejdříve, s českými se set­ káváme poprvé až počátkem 15. století. Ani přímé písemné zmínky však nemusí být v někte­ rých případech zcela spolehlivé. V latinsky psaných pramenech je termín „munitio" typologicky neprůkaz­ ný. V některých případech jím totiž byly označeny ob­ jekty, patřící nepopiratelně do skupiny hradů, v jiných přfpadech byl naopak termín „castrum", tj. hrad, pou­ žit pro označení tvrzí (např. Myšlín a Tehov na okrese Praha - východ a řada dalších). Kromě toho je jisté, že některé tvrze, stojící přímo ve vrchnostenských po­ plužních dvorech, bývaly mnohdy označovány pouze jako „curia arature", tj. poplužní dvůr. O stejné ne­ jednotnosti v používání terminologie pak svědčí mlad­ ší písemné prameny německé i české. Za všechny ales­ poň dva příklady. Když v době kolem roku 1450 udělil Václav Carda z Petrovic městu Úštěku (okres Litomě­ řice) městská práva, v listině se hovoří o jejich povin­ nosti vydat provinilého člověka „na tvrz nebo hrad v Úšti". Obdobně při soudním projednávání odúmrti v Libouni (okres Benešov) roku 1460 bylo tamní sídlo nazýváno v jednom dokumentu současně poplužním dvorem i tvrzí. V zásadě je ovšem možné konstatovat, že uvedené termíny „munitio", ,,Feste" a „tvrz" skutečně označují

drobná panská sídla, v některých případech je pro ně použito ještě termínů jiných (,,Haus", ,,Rittersitz", ,,síd­ lo" aj.). Tato nejednotnost se v pramenech vyskytuje po celé sledované období, tj. od 13. až do počátku 17. století. Teprve od druhé poloviny 15. století přinášejí pí­ semné prameny kromě přímých zmínek rovněž zají­ mavé popisy staveb tvrzí a jejich součástí. Velké množ­ ství popisů využil a publikoval v „Hradech" A. Sedláček, množství popisů dosud nepublikovaných bylo obje­ veno v poslední době v souvislosti s důkladným ar­ chivním výzkumem. Blíže se o nich zmíníme v části po­ jednávající o jednotlivých tvrzích. K písemným pramenům řadíme rovněž stará vyobra­ zení tvrzí (pohledy, veduty) a jejich zachycení na ma­ pách či plánech. Vyobrazení tvrzí z doby před rokem 1700 jsou poměrně řídká a proto velmi cenná. K nej­ starším patří vyobrazení tvrze Schónstein u Libouchce na staré hraniční mapě z roku 1629. Od počátku 18. sto­ letí se vyobrazení objevují nepoměrně častěji. Na­ cházíme je především ve spisech bývalých panských velkostatků, a to buď jako vlastní pohledy na tvrze veduty (např. Čejkovy, Lužany, Skočice), nebo na tzv. pohledových mapách, na nichž byla zachycena přímo stavba sídla (jihočeské Kestřany či Lnáře). Z 19. stole­ tí pochází již řada vyobrazení tvrzí. Na tomto místě pro­ to jmenujme alespoň díla F. A. Hebera či A. Sedláčka, která jich obsahují stovky. Stavby tvrzí se staly vděč­ ným námětem malířů i ilustrátorů, takže kromě zmi­ ňovaných knih je nalézáme v prakticky každém časo­ pise. Rozšíření fotografie od druhé poloviny 19. století pak znamenalo pro dokumentaci tvrzí zásadní přelom. Důležitou roli hrají rovněž starší plány tvrzí, i když jsou dnes poměrně vzácné. V minulosti jich existova­ lo jistě nemalé množství, ale vzhledem k poklesu vý­ znamu většiny tvrzí a jejich využívání k hospodářským účelům jich byla v mladší době většina zničena. V ar­ chivních fondech bývalých vrchnostenských statků se jich dochovalo velmi málo (např. Králův Dvůr, Krutě­ nice, Tedražice). Významnou informaci o tvrzích zprostředkovávají mnohdy staré mapy. Panská sídla jsou v mapách o ma­ lém měřítku zaznamenána pomocí značek, v mapách o velkém měřítku pak jsou i jejich obrysy (např. soubor katastrálních map stabilního katastru z první poloviny 19. století pro celé Čechy). Katastrální mapy přinášejí význané informace zvláště v případech, kdy sídla v po­ zdější době beze stopy zanikla. Také u tvrzí dosud sto­ jících však přinášejí důležité informace o rozsahu zá­ stavby, zbytcích vodních příkopů i širší situaci, zejména vztahu tvrze k jejímu hospodářskému zázemí i k zá­ stavbě obce vůbec. Proto je zastoupení výřezů z těch­ to map v obrazovém doprovodu knihy tak široké.

IX

Výše uvedené údaje svědčí o tom. že písemné prame­ ny jsou schopny podat často vysoce závažné svědectví o panských sídlech. jejich majitelích a stavební po­ době. Samotné studium písemných pramenů je náročné na přesnost interpretace údajů a jejich správné zasa­ zení do dobových souvislostí. Někdy však vlivem ne zcela přesných zápisů a zpráv dochází k situacím, kdy uvedené údaje nejsou jednoznačně interpretovatelné a kdy je možný jejich několikerý výklad. V těchto pří­ padech musíme provést průzkum pramenů obdobných či stejně starých a teprve srovnáním s původním úda­ jem jej vyložit. Vypovídací hodnota písemných pra-

X

menů je tedy omezená a pouze v kombinaci s výsledky dalších vědních disciplín, jako je archeologie, dějiny architektury a umění, je možné vytěžit z poznatků zís­ kaných jejich studiem maximální množství informací o určitém objektu. panském sídle. Tento závěr platí pochopitelně rovněž v obráceném pořadí. Znamená to, že písemné prameny mohou ve většině případů po­ tvrdit údaje získané jinými vědními disciplinami. Je to svědectví o známé zásadě, že ověřit a poznat vývoj na­ ší minulosti lze pouze všestranně zaměřeným průzku­ mem. - Jiří Olovec -

STAVEBNf VÝVOJ ČESKÝCH TVRZf

vrzemi nejčastěji rozumíme opevněná sídla menších rozměrů, která vznikala od 13. do 17. století. Jejich stavebníky byli především pří­ slušníci nižší šlechty, avšak velmi podobného charak­ teru mohla nabývat i sídla správců královských, církev­ ních (zejména biskupských a klášterních) a městských majetků a venkovská sídla měšťanů, úředníků a pod­ nikatelů (zejména důlních). Výjimečně se jim blržily i stavby svobodnfků (někdy erbovních) a dokonce rych­ tářů. Ekonomické možnosti a potřeby těchto stavební­ ků i jejich proměňující se nároky na obranu umožnily vznik pestré škály objektů, které se mohou značně růz­ nit svojí velikostí, stavebním provedením i obrany­ schopností. Pojem tvrz má tak nepříliš pevně vyme­ zené hranice: na jedné straně vůči prostším vesnickým usedlostem (i v nich často nemajetní příslušníci vla­ dyckých rodů sídlili, jak je doloženo např. v úlohu u Kla­ tov; přechodnou formou je tzv. rezidenční dvůr) a na druhé straně vůči důkladnějším hradům. Rozhodně te­ dy nelze každé obydlí rytíře, vladyky či zemana v tom­ to období považovat za tvrz. Jako hlavní znak, odlišující tvrz od hradu, bývá uvá­ děna její těsnější návaznost na osídlení a hospodářské zázemí. diktovaná tím, že k živobytf jejího vlastníka či správce nestačila vybíraná feudální renta. Vlastník tvrze proto musel hospodařit i ve vlastní režii. Vazba hradu na sídliště bývá volnější. protože jeho staveniště je vy­ bíráno tak, aby bylo přírodou dobře chráněné. Někdy se však takové místo v těsné blízkosti vsi naskytlo i méně majetnému šlechtici - vzniklo tak sídlo na po­ mezí tvrze a hradu (nabízí se i označení hrádek). jehož zařazení není jednoznačné (srov. např. Hradové Střime­ lice, Křikavu. Mokřice a další). Rozpaky co do typo­ logického označení vyvolávají i mnohá sídla v návaz­ nosti na města (Bělá pod Bezdězem, Hrádek v Kutné Hoře, Kostelec nad Labem, Lanškroun apod.). V mlad­ ší době pak podobný problém vyvolává odlišení tvrzí od zámků. Na opačném konci spektra nalézáme stavby kurií, jak je v Čechách označováno nejčastěji sídlo ve společném hrazení s kostelem, a rezidenčních dvo­ rů. často dříve označovaných jako dvorce. Rezidenční

dvory zachovávají v jednom, zpravidla lehčím ohrazení bez terénních úprav obytnou funkci i hospodářský pro­ voz. K dosažení potřebné plasticity obrazu drobných feudálních sídel středověku a renesance jsme zařadili i některé objekty na těchto mezích, ojediněle i navzdo­ ry vžité klasifikaci. FUNKCE TVRZE: Také v rozdělení funkcí mezi vlastní tvrz a hospodářský dvůr, který ji zpravidla doplňoval. na­ stávala v závislosti na velikosti a charakteru tvrze ce­ lá řada možností. V běžném případě měla vlastní tvrz funkci převážně obytnou a obrannou (k ochraně životů a majetku, včetně zásob obilf), zatímco přilehlý dvůr soustřeďoval hospodářský provoz. K obytné funkci tvr­ ze patřilo i mfsto pro vaření (zejména od konce 15. sto­ letí se vytváří samostatná kuchyně). U jednoduchých tvrzí se velmi často vyskytují po­ chybnosti i o jejich trvalém obývání (pro něj musely být vybaveny alespoň prostorami pro denní pobyt a spaní). Zároveň jim zůstávalo trvalé uskladnění zá­ sob a zbraní a jen v době zvýšeného nebezpečf pře­ chodné obývání a případná obrana, pokud k napadení skutečně došlo. Výstavnější tvrz mohla obsahovat navíc místo pro případnou trvalou posádku a služebnictvo, stáje, výji­ mečně kapli, vězení a místa pro další provozy. U tvrzí vyššf feudální vrstvy světské i církevní (a podobně i měšťanů), spravovaných správci, purkrabími či nájem­ ci, lze předpokládat i rezidenční prostory pro občasný pobyt vlastníka a jeho doprovod. Zcela specifickým funkčnfm typem jsou strážní tvr­ ze (Bezník, Sendraž), z jejichž areálu hospodářské funk­ ce zcela odpadají a obytné se omezují jen na nevelkou posádku. VNĚJšl OPEVNĚNI: Důležitou součástí středověkých tvrzí a často prvním počinem jejich výstavby jsou terénní úpravy vně opevňovaného okrsku. Pouze minimum stavenišť je situováno ve výrazných polohách. kde je třeba valem a příkopem zabezpečit jen jednu či dvě strany tvrze. Ve většině případů bylo přistoupeno ke zřízení obvodového příkopu, před nějž byl ze získaného materiálu vyhozen val a často jím byla zvýšena i úroveň vnitřní plošiny. Nevýrazné polohy s sebou přinášejí hojně využívanou možnost vodního opevnění. Vodní příkop je někdy i vícenásobný nebo přechází ve větší vodní plochu. Terénní úpravy jsou pak často to jedi­ né, co se nám po mnoha tvrzích zachovalo - takovou situaci nazýváme tvrzištěm. Zde je třeba poznamenat, že nasypání akropole u nás bývá (na rozdíl od někte­ rých zahraničních předloh) poměrně nevýrazné, tvr­ ziště je z terénu spíše vykrojeno. TvPv VNITŘNI ZÁSTAVBY: Příkopem vymezený prostor byl (pokud ovšem neměl tak malé rozměry, že celou plo­ chu zabrala jediná stavba) ohražen ještě hradbou, pali­ sádou či jiným plotem a na takto vzniklé hájitelné plo­ še vznikla zástavba, v nejjednodušším přfpadě tvořená XI

jediným objektem. V zástavbě vnitřnfho obvodu tvrze nám vystupuje jako důležitý znak v celém středověkém vývoji tvrzí vztah jejich hlavní, převážně obytné stav­ by a obvodového opevnění. Ten má sice dvě základní řešení - obytná stavba je do opevnění zapojena, nebo stojí uvnitř opevnění samostatně, avšak první z nich může mít dvě značně odlišné kvality. Celá váha obran­ né funkce tvrze může být soustředěna na zesílený ob­ vod a zástavba, spíše subtilnější. se k němu pasivně přikládá - pak ji analogicky s podobným typem hradu označujeme jako plášťovou tvrz. Avšak i obytná stavba, zapojená do obvodu, může mít, alespoň zčásti, i svoji pevnost a tedy obrannou kvalitu. Jde-li o pevně vysta­ věný palác, podstatně převyšující opevnění zbývajícího obvodu, označujeme celek jako palácový typ tvrze. U izolovaného řešení hlavní obytné stavby je zpravi­ dla počítáno s její obranou i po ztečení obvodového opevnění, které je méně výrazné a stavba naopak čas­ to nabývá věžového charakteru. Jde pak o věžovou tvrz. Hlavní objekt tvrze obsahoval ve spodních podlažích zpravidla sklady, výše obytné prostory a často byl zavr­ šen vykonzolovaným obranným polopatrem. Mohly jej doplňovat dalšf obytné objekty i výlučně hospodářské stavby, mnohdy výrazně lehčího provedení (Čimice). méně často samostatné objekty kuchyní (Řesanice) a cisterny nebo studny (horní tvrz v Kestřanech). Vlast­ ní zdroj vody není totiž pro tvrz tak důležitý jako pro hrad, protože tvrz většinou nemohla vzdorovat delší­ mu obléhání. Naznačený postup od terénních úprav k budová­ ní vnitřní zástavby však mohl probíhat i opačně. Tvrz v mnoha případech nevznikla jako novostavba na vol­ ném staveništi, ale často byla zřejmě vsazována nebo dokonce v etapách přebudovávána z již existujícího re­ zidenčního dvora nebo jeho části. Právě doplněním celého dvora hradbou, příkopem a valem lze vysvětlit velký plošný rozsah některých lokalit (Buzice, Němči­ ce). Jiné řešení představuje např. tvrz v Křepenicích z konce 16. stoletf, přes svoji reprezentativnost připoje­ ná ke staršímu zázemí. Hospodářský dvůr měl většinou nižší stavební kvalitu, avšak i v tomto již známe zají­ mavé, ne zcela vysvětlené výjimky (Čimice). VÝVOJ NAzoRO: Přes veliký pokrok, jakého bylo v posled­ ních desetiletfch dosaženo v poznání drobných ven­ kovských feudálních sídel. zůstává podání jejich vývo­ je zatrženo mnoha neznámými. Devatenácté století, především v monumentálním díle Augusta Sedláčka, přináší v mnoha případech vyčerpávající pohled na vý­ voj vlastnické držby feudálních sídel, avšak jejich sta­ vební podoba zůstává na okraji, nebo je zcela opome­ nuta. Také umělecko-historická literatura (tady máme na mysli především nedokončený soupis památek his­ torických a uměleckých v jednotlivých politických okre­ sech a později Umělecké památky Čech) věnuje větší pozornost jen architektonicky výjimečným stavbám XII

(Cuknštejn, Kestřany). ostatní většinou ani nezmiňu­ je. Archeologické výzkumy na tvrzištích sledují přede­ vším nálezy keramiky, železných (viz Semonice) a dal­ ších předmětů a stavební podobou tvrze se zabývají většinou jen povšechně. Nemůžeme sice pominout množství drobných článků v regionálních vlastivěd­ ných a muzejních časopisech a sbornících, avšak záro­ veň si musíme uvědomit, že nejčastěji podávají infor­ mace pouze o jediném objektu. Tvrze i v novější době jen zřídka pronikají do časopisů Umění nebo Zprávy památkové péče. Ještě v I. polovině 20. století v podstatě přežíval romantický názor na převažující podobu tvrze (prezen­ tovaný i Sedláčkem) jako jednoduché, věžovité i okrou­ hlé stavby. S rozvojem středověké archeologie při­ cházejí v 50. letech výzkumy Martinic, Zvírotic a Zrůbku (nesprávně interpretovaného jako věž). které začínajf poodkrývat rozmanitost v podobě české tvrze. S těmi­ to čerstvými objevy se vyrovnává i knížka Antonína Hejny české tvrze jako první pokus o ucelený pohled na tuto problematiku. Přináší bohužel minimum půdo­ rysů a stavebních rozborů, avšak řadu kvalitních foto­ grafií. Jejich hodnota, spočfvající v prezentaci objektů hned poté zaniklých (Chlumeček). zpustlých (Vyšeho­ řovice), nebo ztrativších historické prostředí (Chodov) nebo patinu (Hořenice u Jaroměře, Kestřany). je znač­ ná a vezmeme-li v úvahu, jak málo času od jejich poří­ zení uplynulo, burcující. Co se týče vývoje tvrzí, sledu­ je kniha v obsáhlém úvodu především jejich hmotový vývoj a předchůdce tvrzí vidf v západoevropských vě­ žových hradech, v kruhových zděných hradech ze Sas­ ka a v převážně dřevěných slovanských hradech. V 60. letech se rozvíjejí stavebně historické průzkumy jako vědecká disciplína, založená na precizním vyhod­ nocení půdorysů, architektonických detailů, stavební techniky a archivních zpráv. Syntéza tohoto výzkumu, aplikovaná na některé zámky a zámečky, zpočátku cele v rukou SÚRPMO, v mnohých z nich odhalila staveb­ ní relikty tvrzí (Ježovy, Kvasiny, Mirošov, Radíč a další) a u stojících tvrzí rozpoznala etapovitost výstavby. Další mocný impuls v rostoucím zájmu o stavební podstatu středověkých feudálních sídel znamenalo vy­ dání dvousvazkových českých hradů od Dobroslavy Menclové. Tady je jako přívažek v několika kapitolách charakterizováno několik našich tvrzí. v jejichž řazenf a výběru (upřednostňujícím stavby s dochovanými, mnohdy výjimečnými architektonickými detaily) může­ me spatřovat vývojovou linii, spočívající v postupné diferenciaci vnitřní dispozice jejich obytné stavby. V polovině 70. let začal vycházet sborník Archaeo­ logia historka, který poskytl tolik potřebný prostor pro rychlou prezentaci výsledků archeologických výzkumů. širší veřejnost tak dostala možnost seznámit se s aktuál­ ními výsledky výzkumu tvrzí, ať již v podobě monografií nebo regionálně či jinak zaměřených studií. V dalším

poznání se vedle profesionálů, stavebně historických průzkumníků (P. Chotěbor a F. Kašička) a archeologů (A. Hejna, V. Huml) postupně stále šířeji prosazují ama­ térští badatelé. Své výsledky publikují v časopise Hlás­ ka a ročence Klubu Augusta Sedláčka, kterou koncem 80. let nahradil výpravnější sborník Castellologica Bo­ hemica. SoučASNí STAV POZNANI: Mohlo by se tedy zdát, že uply­ nulá více než třetina století přinesla dostatek materiálu k tomu, aby vývoj českých tvrzí mohl být podán po­ drobně v jasných barvách. Bohužel, není tomu tak. Ja­ ko u většiny vědních disciplin, i zde se ukazuje, že pro­ blematika je složitější, než se na počátku očekávalo, škála stavebních typů je široká a časová období jejich používání se nám s přibývajícími příklady rozšiřují. Vý­ voj pak nespočívá v radikální výměně typů tvrzí v jed­ notlivých obdobích, ale spíše v proměnách jejich po­ četnosti. Ve vývoji tvrzí máme samozřejmě nejlépe zmapo­ vané ty nejkvalitnější objekty, které se díky své důklad­ né výstavbě dobře uchovaly a jsou i v pozdějších pře­ stavbách (zejména na zámky) zřejmé. Z obrovského množství roubených tvrzí se zachoval pouze zlomek (Dašice, Hoděčín) a několik jich známe z archeologic­ kých výzkumů (Mělnice, Tlesky). Až do procentního po­ měru ve výskytu jednotlivých typů tak můžeme cha­ rakterizovat s vysokou mírou pravděpodobnosti pouze půdorysy přízemí obytných objektů. Díky rychlému roz­ voji výzkumu v posledních letech jich můžeme vyhod­ notit už kolem pěti set, zatímco úplných půdorysů tvr­ zí známe daleko méně. Poměrně přesně tedy můžeme sledovat postupnou diferenciaci půdorysného uspo­ řádání obytných staveb tvrzí co do počtu dílů (řazeny v podélném směru) i traktů (řazeny v příčném směru) a nárůst jejich zastavěné plochy. Je nutno přiznat, že dispozice vyšších pater se mohla od přízemí lišit jak vynecháním některých dělících zdí, tak i vložením leh­ kých příček (Litovice). Možnosti převratných objevů, které mohou předkládaný urbanistický a stavební vý­ voj českých tvrzí ještě značně upravit, naznačují bio­ indikací zjištěné podoby areálu tvrze ve Slavkově. Značné potíže nám mnohdy činí nejen určení původní podoby tvrze, ale i určení doby jejího vzniku. Zvláště ve starším období je nám často jediným vodítkem pr­ vý známý výskyt vladyckého přídomku, který indikuje existenci sídla, není však bezpečnou zárukou, že se ne­ jednalo o třeba dřevěného předchůdce dnešní tvrze, nebo jen rezidenční dvůr. Na druhé straně archeolo­ gické výzkumy často posunují vznik tvrze o mnohá de­ setiletí před první písemnou zmínku o lokalitě. V následujících odstavcích se pokusíme na základě dostupných znalostí sledovat podle jednotlivých ob­ dobí urbanistickou situaci tvrzí, proměny ve vztahu ob­ vodového opevnění a budov tvrze a členitost vnitřní zástavby českých tvrzí vůbec, v navazujících odstavcích

pak vývoj dispozičního uspořádání hlavní obytné stav­ by a nakonec tendence v zanikání tvrzí. Rekonstrukční kresby, které výklad vývoje doprová­ zejí, se snaží dokumentovat především proměny hmot a velikosti tvrzí pomocí kavalírnfch pohledů jednotné­ ho provedení a měřítka. Míru skutečných znalostí o po­ době tvrze a z nf vyplývající hypotetičnosti v podání výšky zástavby a tvarů střech a štítů nalezne čtenář u hesla příslušného objektu ve slovníkové části knihy. Ochozy, v pozdní gotice často doplněné věžičkami, ja­ ko dobově příznačný prvek doplňujeme analogicky, aniž bychom je měli v jednotlivých případech dolože­ né, obloučkové štíty je třeba vnímat jako obecnou značku renesančního štítu a podobně.

I. NEJSTARšf OBDOB( (DO POL. 14. STOL.)

Sídla drobných feudálů nabývají v Čechách podobu tvrze nejdříve kolem poloviny 13. století, vzhledem k neustálené politické situaci na konci tohoto věku však k většímu početnímu nárůstu těchto staveb do­ chází až v 1. polovině 14. století. PŘEDCHúDCI TVRZI: Představa o stavební podobě nej­ starších drobných sídel formující se nižší šlechty je vzhledem k malému počtu zachovaných nebo doku­ mentovaných příkladů nepříliš jasná a do jisté míry roztříštěná. Rozpoznat jednotlivé cizí vlivy a podíl do­ mácí tradice je v prostředí střední Evropy téměř ne­ možné, výsledné stavby jsou navíc spíše obrazem je­ jich mísení i realizace vlastních myšlenek, reagujících na vyvstalou potřebu. Předchůdci tvrzí jsou nejčastěji hledáni v kuriích, jež měly tvořit součást snad všech románských tribunových kostelíků, které jsou po Če­ chách hojně rozesety. Jejich vzory jsou spatřovány ve velkomoravských dvorcích s vlastní palisádovou hrad­ bou, vznikajících v rámci větších opevněných celků (Mikulčice, Pohansko) a obsahujících dřevěné obydlí velmože, vlastnický kostelík a hospodářské budovy. Podobné sídelní formy byly v 10. století přeneseny i na hradiště v Čechách (Levý hradec, Pražský hrad), z nichž je dobře znám např. komplex knížecího paláce a koste­ la na slavníkovské Libici. Z portálů, vedoucích přímo na panské tribuny v 1. patře těchto kostelíků, se usuzo­ valo na věžovou podobu kurií v jejich těsném soused­ ství a propojení obou staveb rychle odstranitelným můstkem. Archeologické výzkumy několika málo těch­ to lokalit však jednoznačnost jejich převýšené podoby nepotvrdilo, sídla ve V.routku a ve Chvojně lze inter­ pretovat spíše jako nízká, nepříliš pevná stavení. V Če­ lákovicích se sice předpokládá společné ohrazení před­ chůdce tvrze a kostela, obě stavby jsou však dosti vzdálené. Přístup na tribunu kostela tu mohl být stej­ ně jako jinde zprostředkován opět lehkým, tedy snad-

XIII

no odstranitelným schodištěm, nejlépe opřeným o stě· nu kostela (srov. otisk schodiště k portálku s vpadli­ nou pro padací můstek na mladší věžové tvrzi v Loša­ nech). Ve prospěch volnější vazby alespoň některých z nejmladší vrstvy vlastnických tribunových kostelů ke šlechtickému sídlu hovoří i situace asi z poloviny 13. století v Martinicích a Česticích. kde jsou zachovaná sídla natolik archaická, že existence jen o něco starší· ho sídla těsně u kostela není příliš pravděpodobná. Další argument proti nutnému sousedství věžové stav­ by vedle kostela poskytuje tribunový kostel v Kojicích, kde na tribunu vede pozdně gotický portálek, ačkoli tvrziště je od něj I 00 m vzdálené. Zástavba kurií (Radomyšl. Vroutek) se tedy zřejmě velmi často blížila rezidenčním dvorům, které byly dal­ šími předchůdci tvrzí a zůstaly jednou z jejich typo­ logických skupin po celou dobu jejich výstavby. Jejich neopevněný zástupce se nám v Čechách z tohoto ob­ dobí nezachoval. s jistou spekulativností můžeme předpokládat, že se podoba těchto dvorů vyvíjela od dvorců velkomoravských velmožů (Sady u Uherského Hradiště) a dospěla k podobě, odkryté v Zalužanech na poněkud již vzdálené Spiši. Koncem 13. století tu byl ve svahu pod kostelem zbudován čtyřboký areál, vymezený kamennou zdí, k níž zevnitř přiléhaly pře­ vážně dřevěné hospodářské budovy a převýšená obyt­ ná stavba. Jinou cestou k formující se podobě tvrze byly ve slo­ vanském prostředí zřejmě zmenšující se pevnůstky a samostatně opevněné akropole starších hradišť, nej­ častěji chráněné i výraznou polohou (Hrádek u Šárov­ covy Lhoty). Pokládají se za předchůdce tvrzí s obvo­ dovou zástavbou, ovšem hrádky s masivní kruhovou hradbou. k níž přiléhaly subtilnější objekty, byly zjiště­ ny i v Německu a Nizozemí (Windenburg). VLIVY NA PODOBU TVRZI: Při procesu vydělení obytné složky dvorce do menšího. kompaktnějšího a při ma­ lém počtu obránců lépe hájitelného okrsku tvrze, je­ hož počátek leží v našem prostředí v polovině 13. stole­ tí. se obecně velká úloha u tvrzí s centrální izolovanou stavbou přiznává importu, tedy ovlivnění vývoje u nás převzatými modely ze sousedství. zejména ze severu a západu. Vliv kruhových saských hrádků a věžových obytných i obranných staveb na nasypaném kuželo­ vitém pahorku (tzv. motty, Turmhtigel. Hausberg) se začal projevovat spíše až koncem 13. století, dosáhly však rychle obliby. K asimilaci pravděpodobně přispěly i pražské románské domy (Jílové u Prahy) a donjony našich nejstarších hradů, např. Vimperk. SITUACE TVRZI: Co se týče situace v terénu. je mezi nej­ staršími tvrzemi ze 13. století právě jako odraz hra­ dištní tradice ještě skupina lokalit ve výrazné poloze na ostrozích bez vodního opevnění (Bezník, Bilantova Lhota, Hrádek u šárovc. Lhoty, Dubenec. Vražba). Ve 14. století taková řešení početně slábnou (Hradce, OstXIV

OBR. 1.

Bilantova Lhota, 2. polovina 13. století

rov u Jedomělic) ve prospěch tvrzí v méně výrazných polohách, ve velké většině opatřených vodním opev­ něním. V Koldíně-Hradišti umožnilo prameniště i vy­ budování kaskády rybníčků v šíjovém příkopu výraz­ ného návrší. Nejpočetnější je však skupina lokalit, využívajících plochých terénních jazyků, nejraději v ohybech nebo vidlicích vodotečí, které umožnily re­ lativně snadné vybudování vodního opevnění. v šir­ ším pohledu však jde o polohu v plochých pánvích, údolích apod. Za ochranný prvek se považuje vodní příkop už od cca 5 metrů šířky. U dvou královských tvr­ zí nacházíme i zbytky nákladného opevnění trojná­ sobným soustředným vodním příkopem (Chvojenec, Nechanice). Obvod terénem neovlivněné tvrze je nej­ častěji okrouhlý, kruhová plocha má totiž oproti stejné čtverhranné ploše menší obvod a vybudování opev­ nění kolem ní je tedy o něco méně pracnější. Vztah tvrze k osídlení je nejčastěji velmi těsný, tvrz leží nezřídka uprostřed zástavby nebo většinou na je­ jím okraji. Nejpřirozenější polohou vsi je rozšiřující se plocha ostrohu v předpolí tvrze nebo - u výraznějších ostrohů - poloha v údolí pod tvrzí (Ostrov u Jedomě­ lic). Archeologickými sběry nebo písemnými zprávami i terénními stopami se potvrzuje, že i lokality, ležící dnes mimo osídlení, měly ve svém sousedství další obydlí (Hradce). Osídlení náležející ke tvrzi však ještě ve 13. století mohly vytvářet i rozptýlené usedlosti. Vztah tvrze a zástavby vsi dnes nejčastěji posuzujeme podle katastrálních map ze 2. čtvrtiny 19. století. Vyvo­ zené závěry tedy mohou být opět zatíženy jistou chy­ bou, neboť stav. který tyto mapy zachycují, je pozna-

menán pětisetletým vývojem nikoli přímočarým, ale často poznamenaným vylidněním během husitské revoluce a zejména za třicetileté války (Solec). Nej­ častěji tedy jde o víceméně volné sousedstvf, v němž se existence tvrze projevuje nanejvýš částečnou defor­ mací komunikační osnovy. Otázkou, kterou bohužel ve většině případů neumí­ me jednoznačně zodpovědět, je současnost či násled­ nost v založení tvrze a vsi. Ani v případech, kde se tvrz v zástavbě vsi projevuje jako organizující prvek ve vý­ lučném postavení (Obědovice, Slavkov). nemusí jít vždy o současné založení (potvrzuje to i archeologic­ ky zkoumaná situace v Lažanech). Během 13. a 14. sto­ letí totiž docházelo v souvislosti s celkovou proměnou systému zemědělské výroby k novému vyměření mno­ ha vesnic a k soustředění jejich do té doby rozptýle­ ného osídlení. Jen ojediněle tvrz zůstala v poloze u kostela, na místě starší kurie (Dolní Počernice). Hospodářský dvůr stál nejčastěji v těsném předpo­ lí tvrze (Bilantova Lhota, Ostrov u Jedomělic). tedy se jfm procházelo mezi vsí a tvrzí. Trochu odlišný vztah tvrze a jejího hospodářského dvora máme zachycen v Čimicích: k přístupové cestě ke tvrzi byl těsně u pří· kopu přiložen obdélný dvůr (asi 600 m'). Nelze vylou­ čit, že se na rozsáhlých lokalitách (Svrčovec - cca přes 800 m', Nepomyšl dokonce asi 1200 m') hospodářský provoz původně vměstnal dovnitř. Ještě větší hrazený areál je hypoteticky předpokládán ve Slavkově (asi 3500 m'), kde se hospodářské objekty neformovaly po obvodu kolem dvora. ale vytvářely téměř rovnoběž· nou zástavbu v řadách. Areál pojímal i kostel. TvRZE s OBVODOVOU ZÁSTAVBOU: Mezi nejstaršími tvr­ zemi ze 2. poloviny 13. století převažují ponejvíce dře­ věné tvrze či hrádky, s obvodovou zástavbou (Dube­ nec. Vražba). a jak jsme naznačili výff,e. pokračovatelé starších hradišť ve výrazných polohách. Plošná výmě­ ra jejich akropole se pohybuje asi od 350 (Bezník) do 1225 m' (Dubenec). jejich nepravidelný, nejčastěji ová­ lu nebo trojúhelníku se blížící obvod je vynucen tva­ rem ostrohu. Naproti tomu v nížinných polohách (Chvo­ jenec, Nechanice) mají tvrze s obvodovou zástavbou pravidelný kruhový půdorys a často jsou vybaveny

OBR.

2.

Dubenec, tvrz na Zámeckém vrchu, 13. století

OBR. 3. OBR. 4.

Čestice, 2. polovina 13. století Chvalkovice, I. polovina 14. století

3.

i masivní kamennou obvodovou zdí. vybudovanou „po západnfm způsobu". Nabízí se tu paralela i s plášťo­ vými hrady, jejichž význam byl u nás ve 13. století prav­ děpodobně větší. než se dosud soudilo. Podobnost podporuje i časté užití dvojice budov (Čestice. Chval­ kovice). Na rozdíl od hradů neznáme v nejstarším ob­ dobí plášťové tvrze na pravidelném čtyřbokém půdo­ ryse. jejich tvar se pohybuje od přesně kruhového (Martinice) přes mírně deformovaný půdorys (Čestice) ke tvarům polygonálním a vejčitým (Chvalkovice). Plo­ cha jádra se u známých zástupců pohybuje od 320 m' (Martinice) až po 1400 m' (Svrčovec). podobně jako u výšinných lokalit není však vzorek příliš reprezenta­ tivní. V hradním stavitelství, mezi hrady tzv. přechod­ ného typu. také nalézáme analogie pro tvrze. jejichž zděný a tedy kvalitativně hodnotnější palác byl zřejmě zapojen do opevnění valem. palisádou nebo obojím (Nepomyšl asi 1100 m'). Snad již z tohoto období po­ chází přinejmenším dvoukřídlá zástavba tzv. Hanuso­ vých zámků, neznámý je rozsah zástavby Chodova a i u dalších tvrzí (zejména Svrčovce) si nejsme jisti. zda nebyla i ve zděném provedení větší. Rozhodně lze před­ pokládat různé lehčí dřevěné přístavky a přístřešky. TvRzE s IZOLOVANOU STAVBOU: Druhá polovina 13. sto­ letí, průkazně však až jeho konec. je obdobím. v němž se u nás stavějí také první tvrze s izolovanou. často vě­ žovou stavbou. Staršf tvrze tohoto typu zatfm nebyly prokázány, překvapuje však. jak rychle tento typ ovládl podstatnou část produkce tvrzí. Centrálnf stavbu ně-

OBR. 5.

Nepomyšl, I. polovina 14. století

XV

OBR. 6. OBR. 1.

Kestřany, horní tvrz, konec 13. století Cerekvice nad Bystřicí, I. polovina 14. století

6.

kdy obklopuje větší ohrazený prostor, pravděpodobně s útočištnou funkcí, o výměře i kolem 1000 m2 (Hluba­ ny, méně již na horní tvrzi v Kestřanech), souběžně se však vyskytují i věže, přímo obtočené příkopem (Tlest­ ky). K početně největšímu budování těchto staveb, jež jsou pro většinu z nás neoprávněným synonymem pro pojem tvrz, dochází v polovině 14. století. Bohužel jen u nemnoha z nich (a to zřejmě těch stavebně nejkva­ litnějších, s kamennou hradbou) můžeme sledovat ve­ likost ohražené plochy, která se stále mohla blížit i uvedenému tisíci čtverečních metrů (Chotýšany). Bu­ dova tvrze může být umístěna jak uprostřed staveniš­ tě (Tasňovice), tak posunuta k jedné straně (Cerekvice nad Bystřicí). Bez plošných archeologických průzkumů můžeme jen předpokládat, že k tomuto typu patřila zástavba mnoha z dochovaných kruhových i čtverhran­ ných tvrzišť s plochou akropole široce oscilující zhruba kolem 300 m'. Od 2. poloviny 13. století však vznikají ojediněle už i kamenné tvrze s kombinací paláce a věže, sloužící ja­ ko brána (Chodov). Tvrz s palisádovým opevněním, je­ hož nejzranitelnější místo chránila kamenná věž, byla postavena kolem r. 1300 v Ervěnicích. O něco pozdější tvrz v Dírné má věž v ještě drobnějším provedení, ve­ tknutou do hradby vedle brány, takže celek velmi při­ pomíná malý hrad s čtverhranným bergfritem. Obytné stavby tvořily zpravidla kvadratické hmoty, někdy deformované přiložením ke stáčejícímu se ne­ bo zalamovanému obvodu. Věž v Tleskách se variantně rekonstruuje s okosenými rohy, objekty v Martinicích

8.

OBR. 8. OBR. 9.

Dírná, I. polovina 14. století Cehnice, 2. čtvrtina 14. století

XVI

zřejmě měly zaoblená nároží. Lze předpokládat zácho­ dové arkýře a různé drobnější přístavky zejména před­ síní (Čimice) a vnějších schodišť. Zcela ojedinělé jsou v našem prostředí rizality litovické tvrze (jeden obsa­ hoval schodiště a kapli, druhý záchody). OBYTNt STAVBY: Pokud můžeme soudit z nepočetných příkladů z nejstaršího období výstavby českých tvrzí, jednoznačně v této době převládaly obytné stavby jed­ noprostorové. Objekty o jedné prostoře v každém po­ dlaží mají bezesporu nejlapidárnější dispozici, jakou lze vymyslet a postavit, a i tento prvek přidává vývoji českých tvrzí na zajímavosti - odvíjí se skutečně od toho nejjednoduššího. V nejstarším období, po polo­ vině 13. století, tvořf většinu produkce i u obvodové zástavby (v Martinicích mají zastavěnou plochu nece­ lých 40 m'), záhy však dochází k dělení na více prostor a jednoprostorové stavby se objevují již jen sporadicky. Pro jednoprostorové obytné stavby je však nejtypič­ tější izolovaná poloha uvnitř hrazeného areálu, ovšem o jejich vývinu do věžové podoby často můžeme pod­ le zachovaných zbytků jen spekulovat. Tato podoba je jistá u tloušťky zdiva kolem dvou metrů (taková mo­ hutnost zdiva by byla u nízké stavby zcela nadbyteč­ ná), na druhé straně u tenčích stěn nelze vyloučit, že nesly např. vícero roubených pater. čtyřpodlažní výš­ ka byla odvozena i u staveb roubených (Kundratice). Za standartní provedení věžové tvrze můžeme poklá­ dat tfi až čtyři podlaží zděná a jedno podlaží dřevěné, tedy o výšce 15 až 20 metrů pod střechu. Mnohé stav­ by však měly jen dvě podlaží. Zajfmavým příkladem motte s takovými stavbami, několikrát obnovenými v různých podobách, je Kulatý kopec na zaniklém Ko­ válově na jižní Moravě. Nejkvalitnější, zřejmě věžová stavba tu vznikla ve 3. fázi až počátkem 14. století na předhradí. Spodní podlaží budovy (často dvě i tři) by­ la vyhrazena skladovacím účelům a teprve ve vyšších patrech se bydlelo. Pokud vůbec byly vyděleny pro­ story ke spaní, nacházely se nad obytnými místnost­ mi, které sloužily i ke stolování a přijímání hostů. Sporadické zastoupení jednoprostorových věžových staveb ze 13. století nám dovoluje pouze konstatovat, že půdorysy byly převážně blízké čtverci (Kundratice, Tlestky). V I. polovině 14. století jsou nejoblíbenější věže o straně 8 až I O m (Popovice, Slavkov), resp. dále se zvětšující v mírně obdélném poměru stran (Cehni­ ce, Chotýšany) až k věži malešovské tvrze o stranách 15 a 11, 5 m, která je naší půdorysně vůbec největší objektivně zjištěnou jednoprostorovou věží. Počet jed­ noprostorových staveb postupně během sledovaného období klesá zhruba z 80 na 60 procent ve prospěch staveb dvou- a tříprostorových. Také u dvouprostorových staveb se potýkáme při úvahách o jejich podlažnosti se značným nedostatkem informací. Již jsme uvedli, že jen málokterá obytná stav­ ba se zachovala v původní výšce, a vzhledem ke znač-

ně půdorysné variabilitě úvahy o jejich přiřazení k vě­ žfm nebo palácům často postrádají oporu. Stavby totiž mají od 57 (Čimice) do 300 m' (poněkud atypické Litovice) plošné výměry a poměr stran činf od 1: 1,4 (Nedražice, 1. fáze) až po 1:1,9 (Litovice). Pokud to umfme ze zbytků a situace posoudit, převažuje polo­ ha při obvodu, kvůli níž je půdorys někdy, zejména ve staršfm období, deformovaný (Svrčovec, východní palác). U nejstaršfch obytných staveb s několika prostora­ mi byla často každá z prostor samostatnou obytnou jednotkou. Nejlépe je to patrné v Čimicích, kde obě prostory majf vlastní předsíň: tvoří tedy jakýsi „dvoj­ domek". Použitf jedné z místností jako vstupní a tudfž průchozí můžeme považovat za vyšší vývojový stupeň v uspořádání vnitřní dispozice. Vstupní prostor (vesti­ bul) je tfmto řešením mnohem více použitelný pro po­ mocné provozy (skladování, případně vařenf) než pro bydlení, značně tfm zfskává i koncová místnost: je da­ leko méně ovlivněna vnějším prostředfm, lze v nf lé­ pe udržet drahocenné teplo a je tedy lépe obyvatelná. jistěže se i u dalších přfkladů vfcepodlažních tvrzí i slo­ žitějších dispozic setkáváme s několika vstupy v příze­ mí, jejich obytné podlaží však bylo zpravidla řešeno s vestibulem. Efektu navázání více místností na vstup­ ní prostoru (kromě jiného) je někdy dosaženo vlože­ ním mezipatra v sousedním dílu (Litovice). Jako trojprostorový typ paláce označujeme stavby s uspořádáním prostor 1-1-1. Známí zástupci ze 12.-13. století (Chvojen. Radomyšl. 2. fáze) snad po­ dobně jako Čimice ještě nefungovaly jako dispozice, v nfž se. jak jsme uvedli. alespoň v obytném podlaží využívá té výhody, že průchozí je pouze střední pro­ stora. Zatímco v prostředí českých hradů tento typ zdomácňuje už během 13. století, drobná šlechta si trojprostorové schéma rychle osvojuje podle našich vědomostí teprve ve 2. čtvrtině 14. století (rychleji snad ve středních a západních Čechách). Podle zasta­ věné plochy jsou mezi zděnými reprezentanty tohoto typu zastoupeny velikosti od 110 (severní palác v Ne­ pomyšli) do 200 m' (severozápadní palác Svrčovce). od 280 do 300 m' (Kašovice. Lešany) a ojediněle i větší (Nový hrad u Loun) při běžné šířce od 7 do 12 metrů. Prostory jsou ovšem vedle přibližně čtvercových i znač­ ně protáhlé. Vestibul je nejčastěji plochou téměř shod­ ný s velikostí bočních prostor a je zřejmé, že plnil ved­ le komunikační často i další funkce (příprava pokrmů, skladování ap.). V jednom z krajních dflů, zpravidla v druhém podlaží tvrze bývala velká obytná, většinou zateplená světnice (Radíč). někdy ji indikuje větší roz­ měr tohoto dílu, jindy mohla velká světnice vzniknout i sloučením dílů (Kašovice). Palác tvrze měl nejčastěji tři nebo čtyři podlaží, příčemž nejvyšší podlažf bylo dřevěné. Kupodivu zatím nebyly nalezeny žádné rou­ bené tvrze tohoto typu, ačkoli lze jejich existenci před-

pokládat. U tvrzí z lehčích konstrukcí nelze vyloučit i daleko časnější vznik rozměrnějších obytných staveb s komplikovanější dispozicí. jak předpokládají nálezy ve Slavkově, učiněné bioindikační metodou. Pro první třetinu 14. století tu byl zjišťěn zhruba obdélný palác s dvoutraktovým čtyřdílným půdorysem (asi 400 m'). ZANIKANf TVRZI: Dřevěné tvrze jen zřídka odolaly po­ četnějšímu ozbrojenému přepadení. protože jejich konstrukce nebyly odolné proti ohni. Lehčí forma však umožňovala rychlou obnovu. k níž někdy došlo i ně­ kolikrát na tomtéž místě, zpravidla s pozměněnou pů­ dorysnou strukturou (Bedřichův Světec). Zajímavá situace byla odkryta v Kundraticích u Chomutova. Izo­ lovanou věž z konce 13. století nahradila obvodová zá­ stavba - následnost je tedy spíše opačná, než bychom podle obecného časového nástupu obou typů očeká­ vali. Už v neklidných dobách 2. poloviny 13. a počát­ ku 14. stoletf definitivně zaniká většina sídel ve formě kurif a během 14. století většina výšinných hrádků. Ty­ to tvrze zanikly i v případech, kdy bylo sídla v dané lo­ kalitě nadále zapotřebí (Dubenec).

2.

ROZKVĚT PŘED HUSITSKOU REVOLUC(

(1350 • 1420)

Zejména 2. polovina 14. století, tedy období vlády Kar­ la IV. a první polovina panovánf Václava IV., znamená zlatou dobu ve výstavbě tvrzí. Jejich početnost provází i rychlý nárůst v kvalitativní pestrosti, spojené se vzni­ kem nových hmotových variací v jejich skladbě a ústu­ pem od obranyschopnosti. SITUACE TVRZI: V situování do terénu nabývají v této době převahu lokality relativně nevýrazné, využívající vodní opevnění, jak jsme je charakterizovali v před-

OBR. 10.

Okrouhlice, konec 14. století

XVII

chozfm období, a to i v relativně členitém podhorském terénu (Javornfk, Vlčice). Polohy na výrazných ostro­ zfch však zcela nemizf (Opálka, Veliké Horky). také strážní tvrze se musejf svou polohou vždy přizpůsobit prostoru, který majf kontrolovat (Zálesí, Sendraž). Vod­ nf opevnění bylo často zřízeno i v polohách, kde dnes nenf po vodě ani potuchy (blfzkost vodnfho zdroje je ostatně podmínkou i pro zřízení sídliště, jehož byla tvrz součást(. a pro hospodářský provoz tvrze). Pouč­ ná je v tomto směru např. tvrz Smrčensko, snad z to­ hoto období, položená v mfrném svahu (6%) ..náhor­ nf" plošiny, 40 m nad nejbližšf vodoteč(. Meziklaským potokem. I když nad svahem k potoku nacházfme lé­ pe chráněné polohy, byla tu dána přednost blízkosti pramene. Ten napájel rybnfček, obemykající tvrz na straně proti svahu. Spfše tedy možnost zřfzenf kvalit­ ního vodnfho opevnění byla v tomto obdobf důvodem pro stavbu tvrze opodál jádra vsi (Buzice, Nelechov, Smiřice). Jen v ojedinělých přfpadech důraz na opev­ nění tvrze poklesl natolik, že lze předpokládat, že by­ lo upuštěno dokonce i od vybudovánf příkopu (Drsla­ vice, kde tvrz situovanou ve svahu zřejmě obklopoval hospodářský dvůr). Rezignace na výraznou polohu v terénu u většiny lokalit umožňila připojenf tvrze k původnímu osídle­ ní. Nejčastěji jde o víceméně volné sousedstvf, při němž se existence areálu tvrze a dvora projevuje v pů­ dorysu vsi nejvýše deformací komunikační osnovy. Někdy je dvůr přiložen k centrálnímu prostoru sfdla náměstf, návsi (Kalenice) či ulici, avšak sama tvrz je vysunuta na jeho okraj. Jen málokdy se tvrz v zástav­ bě vsi projevuje jako organizující prvek ve výlučném postavení (Dub, Pluhův Zďár). Jinde je areál tvrze pro­ stě včleněn jako jedna z usedlostí do zástavby kolem návsi (Sekeřice se dvěma tvrzemi). ve Smiřicích může­ me pozorovat i protažení zástavby o vfce než 600 met­ rů podél ulice, vedoucí k původně osamocené tvrzi. V osfdlenf u tvrzf však převažujf do značné míry ne­ pravidelné, i když značně soustředěné půdorysné struktury. Půdorysy těchto vsí napovídají, že náležejf ke starší síti osfdlení a otevírají tím i možnost pro star­ šf vznik šlechtického sídla, než nabízejí nejstarší pí­ semné zprávy. Vcelku ojedinělý příklad promyšlené kompozice poskytovaly Ervěnice: mladší tvrz tu byla situována na osu protáhlého tržního náměstí. Vztah tvrze a hospodářského dvora zůstává zřejmě těsný. i když má vfcero variant, jež můžeme se znač­ nou pravděpodobností často odvodit i z mladších pod­ kladů, zejména zmíněných katastrálních map z doby kolem r. 1840. Mnohé informace poskytuje i terénní si­ tuace a rozsah pozdější zástavby (Okrouhlice). Vedle prostého sousedství jednou stranou (Hlubany) mohl dvůr tvrz objímat ze dvou i tří stran (Třebokov. Smiřice) nebo ji dokonce úplně obklopovat (Džbánek). Dvůr zů­ stává vůči tvrzi většinou otevřený, mladší mapy přiXVIII

pouštějf v některých přfpadech i opačný výklad (Sta­ rosedlský Hrádek). Pravidlem zůstává bránitelná uza­ vřenost hospodářského dvora minimálně oplocením, často i příkopy (Blatník) a vodními toky či plochami. U nejrozsáhlejších lokalit lze opět předpokládat hos­ podářský provoz uvnitř tvrze (v Buzicfch lze zprávu z doby kolem roku 1530 o pusté tvrzi a dvoru vysvětlit zanedbánfm věže, přfpadně dalšfch obytných částf). V Hodkovičkách (v dnešní Praze 4) uvádí nájemní smlouva z r. 1417 hradbami opevněný dvůr s věžf upro­ střed, který dále obsahoval kamenný dům šafáře, kamenné stáje a stodoly. TvRzE s IZOLOVANOU STAVBOU: Nejprostší typ tvrze na­ dále představuje tvrz s centrální stavbou na půdoryse blížícím se čtverci, často vyvinutou z důvodu lepšf obranyschopnosti do věžové podoby. Stavba je nej­ častěji umístěna volně na ohrazené ploše o výměře kolem 400 m' (Chlumek u Koldína, pravděpodobně sem však náležf celá řada tvrzí, po nichž zbyla jen tvr­ ziště). se zděnou hradbou i podstatně většf (Dobrš asi 600 m', Opálka dokonce 1100 m'). V úplně minimalizo­ vaném řešenf tvrz postrádá i dvorek a je bezprostředně obklopena přfkopem (Křešice, 60 m', Zavlekov, 140 m'), nebo je dvorek jen po jedné straně (Humniště, asi 300 m'). Důraz stavebníků na obranyschopnost těch­ to tvrzí dokládajf i nárožní válcové bašty (Humniště, Kestřany, Malešov). Vůbec největší oblfbenosti dosa­ huje tento typ v polovině 14. stoletf, poté jeho užití slábne ve prospěch složitějších typů tvrzf.

11. OBR. 11. OBR. 12.

12.

Dobrš, 3. čtvrtina 14. století Mrač, polovina 14. století

PLAštovt TVRZE: Tvrze s plášťovou hradbou se v pů­ doryse rychle vyvíjejí přes tvary s okosenými (Mrač, asi 1200 m') či zaoblenými rohy (Libčeves, asi.660 m') až k půdorysům čtyřbokým (variantně Zrůbek, 240 m'). Důvodem tohoto vývoje je lepší využitelnost pravo­ úhle vymezené plochy, která pak může být i menší, a podobně i bezproblémové přiložení zástavby k přf­ mým stěnám. PALAcovt TVRZE: Tvrze s obytnou stavbou při obvodu. vystavěnou stejně důkladně jako hradba, jíž převyšo­ vala a účinně se podílela na obraně (Dřevčice téměř

Drslavice, 2. polovina 14. století Pluhllv Zďár, konec 14. století 15. Vlčice, 3. čtvrtina 14. století

OBR. 13.

OBR. 14. OBR.

14.

13.

1100 m2), lze podle půdorysu od předchozího typu jen velmi těžko odlišit. Palác, zapojený alespoň jednou, nezřídka však dvěma i třemi stranami (Drslavice) do obvodu tvrze, je většinou podélný (Pluhův Žďár 650 m2 , Vlčice 900 m2 ) a kolem r. 1400 se někdy už i zalamuje ve dvou- i trojkřídlou stavbu (Třebešice 680 m2 ). Ob­ vod tvrze je, a to zejména v místech, kde je do něj vlo­ žen palác, již ve většině případů čtyřboký nebo se to­ muto tvaru snaží přiblížit. Zajímavé jsou segmentově vypjaté stěny ve Tchořovicích a Vyšehořovicích. V re­ tardovaném prostředí, kde nejnáročnější součástí tvr­ ze zůstává okružní příkop, však může být tvar i nadále okrouhlý (např. mladší tvrz v Ervěnicích cca 240 m2 ). Stabilizovaným poměrům v Čechách tohoto období palácový typ velmi dobře vyhovuje, a nabývá proto po-

16.

18.

Smiřice, před 1380 Lobkovice, konec 14. století OBR. 18. Kestřany, dolní tvrz, polovina 14. století OBR. 19. Libčeves, konec 14. století

OBR. 16. OBR. 11.

stupně na významu. Důraz na obrannou složku tvrze se užitím pohodlnějšího, avšak zranitelnějšího paláce snižuje. Podobný vývoj můžeme pozorovat i na hra­ dech. TvRZE s KOMPLIKOVANĚJšlMI DISPOZICEMI: Kompromis a do značné mfry vyvážení jak hlediska pohodlného bydlení, tak i obrany představují tvrze s dvojicí budov ve skladbě palác - věž. Věž je i v tomto případě v na­ prosté většině čtyřboká, aby mohla doplňovat a rozši­ řovat obytné nebo skladovací prostory (výjimku tvoří brána v Pluhově Žďáru). a ocitá se zejména ve dvou polohách. V prvé tvoří vstupní bránu - pak má v pří­ zemí průjezd a částí svého objemu většinou vystupuje z linie hradby (Kuřívody 600 m2 , Smiřice 1420 m2 , a vel­ mi podobné Tchořovice 1000 m2, v Měcholupech asi 500 m2 , kde je věž přiložena i k paláci). Ve druhé je ja­ kousi obdobou hradních donjonů, stoji volně v ohra­ zení (Malotice), nebo - jsouc vložena, nejčastěji v ná­ roží, do obvodové hradby - kontroluje přístupovou trasu (Buzice asi 1600 m2 . Rovný asi 560 m2, Veliké Horky 1400 m2 , podobně, i když nikoli v nároží, na Skal­ sku asi 350 m2 a v Lobkovicích 520 m2 ). V této poloze věže s hradbou nejčastěji lrcujf, jen ojediněle z nf vy­ stupují (Kladno). Vyskytuji se, podobně jako na sou­ dobých hradech, i věže srostlé s palácem (Třebotov, 960 m2 ). Při přítomnosti věže i paláce jsou tedy větši­ nou hlavní obytné prostory v paláci a věž, pokud ne­ sloužila převážně skladování (špýchar), je pouze do­ plňovala (u těch menších se předpokládá, že obytná místnost měla jen útočištnou funkci). V několika pří­ padech je však hlavním objektem mohutná věž, palá­ cem pouze doplněná (dolní tvrz v Kestřanech, snad i větší tvrz v Holešicích). Příkladem takovéto tvrze, vzniklé přestavbou, je stavba s mohutnou věžf a defor­ movaným vfcekřfdlým palácem, vtěsnaným do starší plášťové hradby v Martinicích (asi 430 m2 ). Podobně se, ovšem v méně stísněné podobě, vyvíjela i obvodo­ vá zástavba tvrze v Roztokách (asi 1000 m2 ) kolem obyt­ né věže, která byla v souladu s vývojem následně zřej­ mě zbořena. Stavebníci těchto úprav tedy ještě lpějí na zachováni obvodu, dobře uzpůsobeného k obraně. Mohutný podélný palác v Bělé pod Bezdězem však byl ke starší tvrzi přistavěn zevně, tedy způsobem, který je obvyklý až v daleko pozdějším období (srv. Zákupy). Příznivé klima pro výstavbu a zvelebování sídel niž­ ší šlechty dokládají i další řešení. Vznikají, nejčas­ těji přestavbami, i tvrze s více paláci (Roztoky téměř 1100 m2 , bohužel velmi torzálně se dochovala tvrz s ne­ pravidelným obvodem, štíhlou věží, branou a nejméně dvěma budovami v českém Rudolci). R.ešení s více objekty však nemusí být vždy přímým odrazem prospe­ rity, ale výsledkem postupného zaplňování volných koutů v ohrazení nenáročnými objekty (Mydlná asi 600 m2 , starší tvrz v Ostrolovském Ojezdě asi 550 m2 ). Vývoj se propracoval i k téměř dokonale pravidelné XIX

OBR. 20. OBR. 21.

Zvírotice, konec 14. století Kestřany, fwrn( tvrz, 3. čtvrtina 14. století

20.

dvoupalácové dispozici (Libčeves). Vfce než formální dokonalost vedla zřejmě stavebníky k jejímu použití úspornost, v níž velká část obvodové hradby tvoří zá­ roveň stěny paláců a například oproti dvoukřídlé stav­ bě lze všechny mfstnosti opatřit okny z nádvoří. Tvrze s vfcero věžemi, někde vyvinuté i do podoby kastelu (Zvfrotice asi 800 m2 ). jsou velmi vzácné. Ně­ kdy vznikajf z potřeby vytvořit bydlenf pro rozrůstající se příslušníky rodu (Kestřany, horní tvrz je doplněna i nárožní baštou). OBYTNt STAVBY: Téměř automaticky předpokládáme na ,.poctivě" z kamene vystavěných obytných stavbách tvr­ zí v nejvyššfm podlaží obranný ochoz nebo toto po­ dlaží rozšířené, cele lehčeji vystavěné. Pouze ojedině­ le lze spekulovat o tom, že stabilizovaná situace v zemi vedla k opominutí této součásti (Konecchlumí). Dal­ ší hmotové členění staveb tvořily nejčastěji jen pre­ vety a i ty mohly mít někdy podobu výklenku s odpa­ dem, nebyly tedy vždy arkýřem. Nejpočetnějšími obytnými stavbami jsou stále ob­ jekty jednoprostorové: je to jejich vrcholné období. V poměrném zastoupení však počet vznikajících jedno­ prostorových obytných staveb klesá i pod 50 % na úkor nově vznikajících dispozic, nejprve čtyřdílného jedno­ traktu a posléze i čtyř- a pětiprostorového typu a dal­ šfch atypických. zejména vícekřídlých objektů. Zastou­ pení dvou- a tříprostorového typu zůstává zhruba stabilní jako v předchozím období (kolem 15 a 25 %). Pro jednoprostorovou stavbu je stále nejtypičtější izolovaná poloha uvnitř hrazeného areálu: je dolože­ na téměř u 60 % těchto staveb. Výškové uspořádání zůstává stejné jako v předchozím období. Za standard­ ní provedení věžové tvrze jednoprostorového typu te­ dy můžeme pokládat tři až čtyři podlaží zděná a jedno podlaží dřevěné o celkové výšce 15 až 18 metrů pod střechu. Výjimečná, zřejmě sedmipodlažní věž tvrze v Semtěši je vysoká 20 metrů. Nejběžnější jsou věže o velikosti oscilující kolem půdorysu 9 x 8 m (Sulislav, Voračice) a dále se zvětšují­ cí v mírně obdélném poměru stran (Tisová, Uzeničky) XX

až k zastavěné ploše 150 m2 (Mačice, Klabava). Zejmé­ na v areálech s více obytnými objekty nalézáme i drob­ né věže o straně kolem 6 metrů (Pasovary). nejčastě­ ji v kombinaci s palácem (Malotice, Skalsko). jejichž často jen příležitostné obytné využití jsme uvedli výše. Nižší jednoprostorové stavby se při obvodu objevují již jen sporadicky (Trnová ještě na nepravidelném pů­ dorysu. 1. fáze paláce dolní tvrze v Kestřanech). u niž­ ší obvodové zástavby dochází totiž zpravidla k dělení na více prostor. Důvodem k zapojení věžové obytné stavby do obvodového opevnění je zmnožení věží ně­ kdy až do podoby kastelu, souvisícf často zřejmě s obý­ váním areálu několika rodinami (Kestřany). nebo sna­ ha umístit ji do nejlépe chráněné polohy (Okrouhlice. Hradenín). a to kupodivu i v přfpadě, že v areálu lze předpokládat i palác (Dolní Přím). Dvouprostorové obytné stavby mají nejčastěji zasta­ věnou plochu mezi 100 a 230 m2 , ojedinělé jsou men­ ší (jižnf palác v Roztokách, 90 m2 ) i výrazně větší (že­ lezné Horky, 295 m2 ). Poměr stran kolfsá od téměř 1: 1 (východní objekt v Souticích) až po 1: 2.3 (východní palác v Roztokách), běžný je kolem 1:1.7. Pokud to do­ kážeme ze zbytků a situace posoudit, převažuje poloha při obvodu, kvůli níž je půdorys obytné stavby někdy, zejména ve starším období, deformovaný (Zásadka). V předchozí kapitole jsme sledovali vyčlenění jed­ né z prostor jako vestibulu. které je v tomto období zřejmě již pravidlem. Příkladem zmnožení prostor na vestibul napojených pomocí vloženého mezipatra je tvrz ve Zvíkově. Diferenciace ve využití přední. vstup­ ní a zadní obytné prostory se někdy projevuje tfm. že přední je znatelně menší (Skalsko, Úsilov, Ostrov). U jedno- a dvouprostorové dispozice se často setká­ váme se vstupem užší stranou. což řada složitějších dispozic téměř vylučuje. Stavby mívaly nejvýše čtyři nadzemní podlaží včetně nejvyššího podlažf lehčí kon­ strukce nebo opatřeného ochozem. U nejmenší z obytných staveb trojprostorového typu (Nedrahovice 91 m2 ) lze s velkou pravděpodob­ ností předpokládat menšf počet prostor ve vyššfch pat­ rech. Podle zastavěné plochy jsou dále vcelku plynu­ le zastoupeny velikosti od 110 (Částkov) do 300 m2 (Zbraslavice). vyskytují se i větší (Dohalice 390 m') při běžné šířce od 7 do 12 metrů. Vestibul je nejčastěji plochou téměř shodný s velikostí bočních prostor a je zřejmé, že plnil vedle komunikační často i další funkce (příprava pokrmů, skladování ap.), jinde je jeho šířka redukovaná na pouhou chodbu (Popovice u Berouna, Vyšehořovice). Větší rozměr jednoho z krajních dílů zpravidla indikuje, že v některém jeho podlaží byla vel­ ká obytná, většinou srubem, řídčeji snad i táflovánfm zateplená světnice (v Hradišti a v Dohalicfch to v I. pa­ tře potvrzuje i zeslabené zdivo). Vytápění zajišťovaly krby a od počátku 14. století stále častěji i kachlová kamna. Poprvé se v tomto období objevuje i atypické

uspořádánf třf prostor nikoli za sebou (Drslavice). Po­ dlažnost kolísá nejčastěji mezi čísly 3 a 4, s nejvyšším podlažím dřevěným. Dalšf zmnožení prostor, napojených na vestibul v jednom podlaží, umožnilo připojení krátkého kolmé­ ho křidélka na výsledný půdorys „T" (Staré Hrady, kde je komunikační využití vstupní síně zcela neobvykle znásobeno ještě napojením tří schodišť). Čtyřdílný jednotrakt vzniká prodloužením tříprosto­ rové dipozice, u mnoha jeho zástupců (zejména na červeném Hrádku a ve Smiřicích) si však nejsme jisti, zda 4. díl nebyl provozně samostatnou sýpkou či věží. Vícedílné jednotrakty se již zalamují do dvou nebo i třf křídel. nakolik však tvořily ve šňůru propojenou dispozici, nebo spíše fungovaly jako buňky, obsluho­ vané z přilehlé pavlače, nemůžeme dnes již posoudit. U nejméně dvoukřfdlých staveb je velká světnice často umísťována do lomu křfdel tak, že z kouta nádvoří vy­ stupuje a přerušuje pavlač (Lobkovice, Škvořetice). Pavlače byly převážně dřevěné, zděný peron se zacho­ val ve Vojkově. Nelze vyloučit i konzolovou konstruk­ ci. Rozšířenf pavlačf zatím nebylo velké, nejsou dolo­ ženy ani ikonograficky. Jako čtyřprostorový typ obytné stavby tvrze označu­ jeme uspořádání 2-1-1, kdy je jedna z bočních pro­ stor tříprostorové dispozice rozštěpena ve dvě. Obje­ vuje se koncem 14. století (Kamenice a Malotice, oba zástupci jsou však určeni s jistou hypotetičností) sou­ časně s typem pětiprostorovým a je zřejmě mezistup­ něm, ..nedokonalou proměnou" typu tříprostorového v tento. Typ je dosti nepočetný, jeho zástupci z tohoto období mají zastavěnou plochu asi 190 a 250 m2 • Ves­ tibul většinou není největší prostorou na podlaží. Tor­ zovitě dochovaná tvrz v Beztahově však zřejmě nazna­ čuje, že existovaly i jiné složitější dispozice. Stavby byly zřejmě dvou- až třípodlažní. Typ pětiprostorový, tedy přehledné, formálně vy­ tříbené a velmi pohodlné uspořádání trojdílné dispo­ zice s hloubkovým vestibulem a dvěma dvojicemi místností po stranách, vznikl už na přelomu 14. a 15. století (zachycené příklady jsou z východní poloviny Čech), relativně brzo po rozšíření trojprostorové dispo­ zice a v souladu s podobným vývojem na hradech. Všechny čtyři takovéto tvrze (Dřevěnice, Neustupov, Hořice, Veliké Horky) mají důkladnou stavbu s obvodo­ vými zdmi o tlouštce kolem 1,6 metru a značnou zasta­ věnou plochu 290-490 m', z níž největší část zabírá ves­ tibul. Objekty zřejmě měly dvě až tři podlaží. Zcela překvapivou představu paláce přinášf hypo­ tetická rekonstrukce areálu tvrze ve Slavkově. U troj­ křídlého paláce se zastavěnou plochou asi 600 m', přiloženého ke kostelu, měla obě boční křídla pravi­ delnou dvoutraktovou, hustě dělenou dispozici. Rezidenční dvory v Trocnově mají dvouprostorové obytné stavby, ve Svídné se vedle trojprostorového

OBR. 22.

Hostačov, 14. století

objektu, zapojeného do obvodu, předpokládá i men­ ší věžovitá stavba. Příkladem dvoukřídlé stavby tako­ vého dvora jsou snad Liderovice. SAKRALNf FUNKCE TVRZE: Mše se dosud na tvrzích slou­ žily jen výjimečně (Dohalice), nejspíš ve velké světnici, jež mohla být vybavena i oltářnfm výklenkem, jen zříd­ ka náročnějšfm arkýřem (Příbram, Roztoky). Výjimeč­ ně, v případech zdůvodněných osobami stavebníků, byly tvrze vybaveny i samostatnými objekty kaplí (Sta­ rá Dobev, Staré Hrady). NADvoŘf: Přihrazený prostor rozhodně není ani v tom­ to období jen minimalizovanou plochou kolem věže nebo po boku paláce, ale plnil vedle komunikace i dal­ ší funkce, mohl být zčásti zaplněn i lehčími stavbami, jejichž rozsah a podoba nám uniká (srov. velmi častou polohu paláce při kratší straně areálu - Smiřice, Tcho­ řovice). Někdy lehčí zástavbu předpokládáme podle odsazení pozdějších dostaveb do areálu (Hostačov). V některých přfpadech velikost nádvoří a tedy celé opevněné plošiny pravděpodobně ovlivnilo i členění terénu, tedy mfsta, kde bylo nejsnadnější oddělit plo­ šinu vyhloubením přfkopů (v Buzících ze cca 1600 m' víme o zastavění pouhých 460 m'). ZANIKANf TVRZI: Už v tomto období přirozeně dochází k přesunu tvrzí z poloh sice chráněných, avšak vzdále­ ných od osídlení, přímo k němu (Hrušov). Přesun z Mr­ dic do Heřmanova Městce je přfkladem tohoto proce­ su i v případě nevýhodně položené vodní tvrze. Méně častý je přesun z nevýrazné polohy, která neodpovída­ la zamýšlené důkladnější výstavbě sídla (Mrač). 3.

HUSITSKÁ REVOLUCE A POZDNf GOTIKA

(1420-1520)

Stoupající křivka výstavby tvrzí ve 14. století, vrcholí­ cí někdy v 70. letech, je pravým opakem propadu v 15. století, majfcího své dno někdy ve 30. letech 15. stole­ tí. Období vojenských střetů 20. a 30. let 15. století zmrazilo vývoj tvrzí jak v počtu nově stavěných objektů a jejich kvalitě, tak i opuštěním nebo dokonce poniče­ ním mnoha již stojfcích staveb během četných bojů. Na druhé straně je pro dobové dění příznačné využití kláštera jako panského sídla (Lanškroun). Přelom 15. a 16. století je pak ve znamení posledního vzestupu ve výstavbě opevněných, hmotově členitých tvrzí. SITUACE TVRZE v TERÉNU: Vztah osídlení, tvrze a jejího hospodářského dvora zůstává ve většině případů stej-

XX.I

ný jako dříve. Zajímavým a velmi přínosným způso­ bem bylo hospodářského předpolí využito u tvrze Su­ šiny: dvůr a pivovar byly rozděleny do dvou hrazených okrsků, které jako velké bašty posílily konce předního valu na přístupové. přírodou nechráněné straně tvrze. Velmi časté zůstává i vodní opevnění. Významnou sou­ částí hospodářského předpolí tvrze ve Střfteži byl zřej­ mě mlýn, využívající asi třiapůlmetrový rozdíl hladin mezi rybníky, které tvrz obklopovaly. Pokusem o opětné zvýšení obranyschopnosti tvrzí je i několik realizací ve výrazných terénních polohách (Dřel, Osečany, Starosedlský Hrádek, Týnec nad La­ bem). koncem 15. století však tato tendence opět mi­ zí. V souvislosti s výběrem chráněného staveniště se některé tvrze opět ocitají i dále od vsi. TvRZE s IZOLOVANOU STAVBOU: Dílem snížený ekono­ mický potenciál nižší šlechty, dílem snaha o větší obranyschopnost i na úkor menšího pohodlí vedou na počátku sledovaného období k potlačení zastavěné plochy hlavní obytné stavby, která se místo do délky často opět protahuje do výšky a nabývá tak zase věžo­ vý nebo věži se blížící tvar. Ve 2. polovině 15. století však věže rychle ztrácejí význam. Některé zřejmě tvo­ řily izolovanou stavbu (snad Pašinka, Týnec nad La­ bem. plochy, vymezené opevněním těchto tvrzí. však

OBR. 24. OBR. 25.

Chřešťovice, konec 15. století Chudenice, počátek 16. století

XX.li

nelze přesně určit). další byly zapojeny, stejně jako zá­ stavba všech dalších typů tvrzí. do ohrazení (Košátky, Sušiny). nebo přímo obtočeny příkopem (Střítež, Svoj­ šice u Sušice). PLAštovt TVRZE: Tvrze s převýšenou plášťovou hradbou se v tomto období již téměř nestavějí, jejich zástup­ cem mohou být hypoteticky Chanovice (asi 1300 m'). U mnoha tvrzí (Chřešťovice nejméně 880 m'. Chudeni­ ce téměř 1400 m') však lze předpokládat vyrovnanou výšku hradby a paláce tak. že ochoz hradby plynule na­ vazoval na nejvyšší. obranné patro obytné stavby. Obo­ jí často mělo totéž vykonzolované krytí, umožfiujícf postřelovat patu hradby. Posílení obrany tohoto·nejcit­ livějšího místa sledovalo od poloviny 15. století i stá­ le častější doplfiování obvodu baštami, nejčastěji na nárožích. Nejarchaičtější. objevující se již v minulém obdob(. jsou bašty válcové, za nimi následují uzavřené bašty polygonální a podkovovité a nakonec otevřené bašty hranolové, polygonální i podkovovité, ba i slo­ žitěji konstruované. Zajímavá je kombinace válcové. šestiboké a velmi pokročilé podkovovité bašty (všech­ ny jsou uzavřené) v Chudenicích. v Chanovicích vznik­ la bašta pětiboká, v Chřešťovicích bašty hranolové.

26. OBR. 26. OBR. 21.

27.

Radenín, konec 15. století

Radíč, kolem 1500

PALAcovt TVRZE: Tvrze s jedním palácem po přeryvu během husitské revoluce, kdy se zřejmě nestavěly, na­ vazují svým charakterem na vývoj v předchozím obdo­ bí. Mají pravidelný půdorys (Tmafi) zřídkakdy doplně­ ný baštami (Zámrsk asi 1300 m') a od konce 15. století i nárožními rizality. Palác je nejčastěji podélný, někdy i zalomený (Hostivař, snad Radenín). jeho vícekřídlá podoba vzniká často dostavbami (Radíč, Zámrsk). TvRZE s KOMPLIKOVANĚJŠÍMI DISPOZICEMI: Novostavbu tvrze s menší. volně stojící věží a palácem reprezentuje Kouskova Lhotka (asi 560 m'). v Lubech věž, plnící úlo­ hu brány, s palácem sousedí. Věže jsou ještě ve 3. čtvr­ tině 15. století dostavovány i do areálů některých star­ ších, převážně palácových tvrzí (Čelákovice, Úsilov). opět i v úloze vstupních bran (Ctěnice, Tuchoraz. do­ plněná i čtverhrannou baštou). Ve všech těchto přípa­ dech jde o čtverhranné věže nejčastěji o straně kolem 9 metrů, které měly zlepšit obranyschopnost tvrze

OBR. 28. OBR.

Kouskova Lhota, 2. polovina 15. století 2. polovina 15. století

29. Chvalkovice,

i rozš!řit obytné prostory. Zajímavým příkladem dopl­ nění věže je plášťová tvrz ve Chvalkovicích, kde se plo­ cha jádra zmenšila asi na 800 m2 • Kombinace paláce a věže vzniká i přístavbou paláce ke starší obytné vě­ ži (Okrouhlice). Jak je dále uvedeno, k obytné věži by­ la ojediněle dostavěna v Dobrši deformovaná dvou­ palácová dispozice a další tvrze s touto dispozicí měly věžovou bránu. Posledně jmenovaný příklad se již hlásí k tenden­ ci, s níž byla kolem roku 1500, po ustálení vnitropoli­ tické situace, opět věnována větší pozornost obytné složce tvrze. Toto období obnovuje výstavbu pravidel­ né dvoupalácové dispozice (Cuknštejn asi 1000 m 2 , Sedlice 450 m2. Velký Brázdim asi 360 m2 , v deformo­ vané podobě Dobrš asi 700 m2 • Dub asi 820 m', Libě­ jovice asi 1600 m2). u níž kvalitní výstavbu s dostatkem obytných prostor provází i dobře zabezpečená, zpravi­ dla věžová brána a v Dubu i pozoruhodné zabezpečení OBR. OBR. OBR. OBR.

30. Sedlice, počátek 16. století 31. Dobrš, před 1500 32. Dub, kolem 1500 33. Libějovice, počátek 16. století

flankování členitým obrysem a čtverhrannou, dovnitř otevřenou baštou. Tvrz v Machově měla archaičtější nárožní válcovou věž. Další palác obohacuje i areály některých starších palácových tvrzí (Bystřice nad Ohla­ vou s válcovou baštou asi 900 m2 , Nedrahovice s otev­ řenou hranolovou baštou nejméně 530 m2 ). Zástavba některých tvrzí se tak blfžf úplnému obestavění ná­ dvoří (Červené Janovice nejméně 1100 m', Kladno asi 800 m2 ). Některé z realizací stavějí nebo rozšiřují s vě­ domím reprezentativnosti architektury palác do čela tvrze (červený Hrádek, Hostačov, horní tvrz v Kestřa­ nech, Vranová Lhota). nejvýraznějším takovým poči­ nem je přiložení dalších dvou paláců po bocích vstup­ ní brány tvrze v další pozdně gotické fázi v Dobrši.

34.

36.

Kladno, kolem 1500 Hostačov, 2. polovina 15. století OBR. 36. Kestřany, fwrnítvrz, konec 15. století OBR. 37. Dobrš, kolem 1500

OBR. 34.

OBR. 35.

31

32.

Tvrze s větším počtem věží se již v tomto období nestavějí. obrana je posilována především baštami, jak jsme je zaznamenali u všech typologických skupin. Novým prvkem v uspořádání opevnění je hradba s baš­ tami, vysunutá před příkop (Březnice). Situace v Chotči (okres Jičín) připomíná kurii - tvrz a kostel měly společné opevnění. Stavby, blížící se re­ zidenčním dvorům, reprezentuje dosud stojící areál v Krníně (asi 1700 m2 ) s domem tzv. špýcharového typu a důkladným dalším špýcharem (ten supluje obran­ nou stavbu u vjezdu a nelze vyloučit, že stejný účel měly již ve středověku i některé stavby, jež považuje­ me za obytné), dále Citoliby (nejméně 1050 m') a Pot­ štejn (přes 630 m').

XXIII

OBR. 38. OBR. 39.

Kmín, kolem I 500

Drslavice, 2. polovina 15. století

39.

OBYTNÉ STAVBY: Také v podobě obytných staveb se so­ ciální a ekonomický propad drobné šlechty v první po­ lovině tohoto období projevuje nejen v objemu pro­ dukce, ale i v návratu ke třem nejjednodušším typům. V jejich vzájemném poměru nabývá po jednoprosto­ rovém typu v polovině 15. století převahu typ dvou­ prostorový a na konci trojprostorový. Nárůst obytných kvalit tvrzí kolem roku 1500 se projevuje i zmnožením objektů. Jednoprostorové stavby měly nejčastěji věžový cha­ rakter a délku strany kolem deseti metrů (Pašinka, Studnice, Vestec), půdorysy přes 100 m' (Dřel, Košátky) po r. 1500 mizí. Zajímavé jsou dostavby takovýchto vě­ ží do areálů víceprostorových paláců (Úsilov, Čeláko­ vice, volněji i Drslavice a Chvalkovice). Obytné stavby dvouprostorové mají nejčastěji me­ zi 80 (Sudkův Důl) a 240 m' (Dolany). na samém konci sledovaného období vznikají i výrazně větší (Cehnice, 2. fáze, 280 m'). Stavby jsou robustnější, poměr stran kolísá kolem I:1,4. Pokud to můžeme ze zbytků a situa­ ce posoudit, není převaha polohy při obvodu tvrze tak výrazná jako dříve. U trojprostorového typu v tomto období mizí veli­ kosti do 150 m', velmi oblíbená je velikost do 200 m' (jihovýchodní a severovýchodní palác v Dobrši, palá­ ce v Běstvině, Budkově, Tmani) a dále jsou podle za­ stavěné plochy vcelku plynule zastoupeny velikosti do 300 m' (východní palác Cuknštejna, západní palác v Dobrši, paláce v Okrouhlici a Starosedlském Hrád­ ku). Výskyt větších staveb tohoto typu (Zámrsk, Oleš­ ná) koncem 15. století pohasíná, neboť ekonomicky silnější prostředí si osvojuje složitější dispozice. Běž­ ná šířka činí stále od 7 do 12 metrů. Prostory jsou ovšem vedle přibližně čtvercových i značně protáhlé a i v takových případech často navazují kratší stranou - takové stavby s poměrem stran i větším než I :4 (Zámrsk a Olešná) pak vyhlížejí až nepravděpodobně. Vestibul je nejčastěji plochou téměř shodný s velikostí bočních prostor a je zřejmé, že stále plnil vedle ko­ munikační často i další funkce. Opět se objevuje i tro­ jice prostor v odlišném uspořádání 2-1 (Vlksice, Hor­ ní Hraničná).

XXIV

Půdorys „T" z tohoto období reprezentoval výstav­ ný palác v Kopistech. Pětiprostorový typ se znovu objevuje až počátkem 16. století (Ježovy). podobně komplikované dispozice se však už o něco dříve objevují v atypickém uspo­ řádání (jihozápadní palác v Bělé pod Bezdězem). ovlivněném i vesnickými stavbami (Luby, Kmín). Vzniká i typ šestiprostorový, mající uspořádání pro­ stor 2-2-2 podobně jako dispozice 1-2-1 vydělením černé kuchyně z hloubkové vstupní síně, ovšem z typu pětiprostorového (Nové Město nad Metují, kde se zřej­ mě na vestibul podařilo navázat všechny prostory). Vícedílné jednotrakty reprezentují tvrze v Polánce (čtyřdílný, nezvykle hluboký) a Beňovech, dvoukřídlý palác s velmi rozdrobenou dispozicí vznikl dostavbou tvrze v Čelákovicích. Dvoupatrový palác s velkým sá­ lem byl vystavěn na horní tvrzi v Kestřanech. Nejmé­ ně pět dílů měl přední, asi trojkřídlý palác v červených Janovicích. Převážně pravidelné kvadratické hmoty objektů za­ čínají být členěny vedle vyloženého nejvyššího patra s věžičkami (srov. zejména Willenbergovy rytiny) a arký­ řových prevetů i nárožními rizality či věžicemi. Obrysy tvrzi jakoby ve snaze zlepšit flankování při obraně tvr­ ze jimi nabývají podivuhodné členitosti. Zbytek snad nejstaršího takového obohacení nároží, nejspíše ná­ rožní věžici, máme doložen z I. poloviny 15. století u severozápadního paláce v Nesperách. častěji se ta­ kové útvary začínají objevovat jako módní záležitost pod vlivem výstavby nového paláce Albrechtsburgu v Míšni koncem 15. století ve formě nakoso postave­ ných obdélných rizalitů, nejčastěji v drobném měřít­ ku bez většího dopadu existence vnitřního prostoru na uspořádání dispozice (Brandlín, Horní Hraničná, Kladno, Nová Včelnice, Vranová Lhota). Pouze u palá­ ců v Libějovicích suplují prostory v rizalitech krajní dí­ ly dispozice, zůstaly však nenásledovaným, poněkud neohrabaným experimentem. V červených Janovicích mají podobu hranolů nikoli nakoso postavených, v ža­ kách je rizalit třičtvrtěkruhový. Další členící prvky v zevnějšku paláců představova­ ly komunikační přístavky. Masivní zděný nástupní pe­ ron se zachoval v Týnci nad Labem, snad do této doby můžeme položit i některé pavlače, zmiňované v pozděj­ ších popisech např. v Chřešťovicích. KAPLE: Na náročněji vybavených tvrzích se setkáváme i se samostatnými prostorami kaplí (Horní trvz v Kest­ řanech, Březnice). ZANIKANI TVRZI: Jak jsme již zmínili v úvodu ke sledo­ vanému období, zaniklo v průběhu husitských válek skutečně velké množství tvrzí (na Rokycansku, kde by­ la situace vyhodnocena, přežila dokonce jen jediná z patnácti tvrzí). Tento zánik často nezpůsobilo zničení násilnou akcí, ale odchod obyvatel vsi. Pokud po kon­ solidaci situace opět vyvstala potřeba sídla, nahradily

archaické lokality ve výrazných polohách nové tvrze, nejčastěji v areálech hospodářských dvorů (Bělčice, Mladějovice), zatímco vodní tvrze zřejmě často využily staršího staveniště, byť třeba s úplnou náhradou star­ ší zástavby (Luby). 4.

0BD0BI RANt RENESANCE

OBR.

(1520�1550)

Relativně krátký časový úsek je obdobím nejprudšího ústupu od tvrzí opevněných ke stavbám s žádným nebo jen symbolickým opevněním. V tomto období vzniklo jen nemnoho tvrzí. SITUACE TVRZI: Někteří ze stavitelů tvrzí ještě zvolili ta­ kové místo v terénu, které přispělo k jejich obrany­ schopnosti (Dolní Libchavy, Velehrádek, Velká Buko­ vina u Děčína). Umístění na výrazných oblých návrších a terénních hranách (Hostivař, Koldín, Nové Benátky) však mohlo i zdůrazňovat nadřazenost feudálova sídla nad ostatní zástavbou. Mnoho tvrzí se spokojuje s ne­ výraznou polohou (Jindřichovice, Přestavlky). Z tohoto období nejspíš pochází realizace rozměrné tvrze s pře­ važující nízkou zástavbou a nejméně dvěma hranolo­ vými baštami ve Lhoticích. Byla postavena na rovné plošině, uměle upravené ve svažitém terénu, který ji na východní straně převyšuje. Její hospodářský dvůr zřejmě vzniká rozšířením jedné z usedlostí při ústřed­ ním prostoru. Poloha na návsi také vzniká dostavbou ke staršímu vrchnostenskému dvoru (správcovský dům v Litochovicfch), areály ostatních tvrzí vznikají volně vedle starších sídelních struktur. Hospodářský dvůr se ke tvrzi volně připojuje větši­ nou tak, že její stavba tvoří jednu jeho stranu nebo

OBR. 40.

Cerekvice nad Bystřicí, I. polovina 16. století 42. Cuknštejn, 2. čtvrtina 16. století

OBR. 41.

41.

roh. Jeho skladbu s jistou licencí rekonstruujeme na příkladu z Kamenice u Jičína podle unikátně dochova­ ných plánů z r. 1637. Zcela odlišná situace, ovlivněná starším vývojem, se hypoteticky předpokládá ve Slav­ kově. Rovnoběžně situované hospodářské objekty jsou spolu s kostelem, věží a palácem uzavřeny novým, pra­ videlnějším ohrazením, dokonce na větší ploše než zaujímal předešlý útvar (4600 m2 ). TvRzE s vtžf: V tomto období jsme nezachytili výstav­ bu žádné věžové tvrze ani v kombinaci s palácem, do­ stavbou paláce vzniká taková sestava v Cerekvici nad Bystřicf. PAIAcovt TVRZE: Tvrze s jedním palácem mají většinou pravidelný půdorys někdy se zaobleným nárožím (Hos­ tivař, Kostelec nad Labem), v případě dostaveb si si­ tuace někdy vynucuje tvar nepravidelný (Kadov asi 1080 m2 , Nepomyšl asi 1100 m2 ). Vzhledem k tomu, že velká okna jsou již běžně umísťována na vnější průče-

Kamenice, 2. čtvrtina 16. století

XXV

Hostačov, počátek 16. století Radenín, 2. čtvrtina 16. století OBR. 45. Drslavice, 2. čtvrtina 16. století

OBR. 43. OBR. 44.

45.

lí, odpadá jistá přednost dvoupalácové dispozice, kte­ rá se dále neužívá. Množí se dostavby dalších křídel do areálů starších tvrzí (Libějovice asi 1600 m2 ) až po úplné obestavění nádvoří (Cuknštejn, Suchdol 1330 m2 ). Křídla se zatím přikládají k hradbě převážně zevnitř nebo vyrůstají na jejím místě (snad Kadov). takže plocha jádra se nezvětšuje, ale podstatně se za­ hušťuje její zástavba. Někdy však dochází i k přístav­ bám zvenčí, často opět v čele tvrze (Cuknštejn, Hosta­ čov) nebo i k podstatnějšímu rozšíření plochy tvrze (Radenín ze 620 na asi 1300 m2 ). Rychle se vytrácí doplňování obvodu baštami (Chol­ tice), i když u mnoha staveb s baštami nebo nárožními rizality, o nichž jsme pojednali v předchozí kapitole, nelze vyloučit časový přesah i do tohoto období. Mo­ hutná osmiboká bašta byla postavena také na nároží Cuknštejna. Dvoupalácová tvrz vzniká spíše jako ná­ hodný výsledek dostavby (Drslavice). I tak tvoří palá­ cové tvrze většinu staveb.

Rezidenční dvory z tohoto období reprezentují Bra­ novice a zřejmě Holovousy, rozměrností, způsobem zástavby a snad i absencí přfkopů se mu blížila mlad­ ší tvrz ve Lhoticích. Tato lokalita je i příkladem přesu­ nu z výrazné polohy přímo do vsi. 0BYTNt STAVBY: V souvislosti s potlačováním obranné funkce se proměňuje i hmota paláce: mizí nejvyšší vy­ konzolované patro, což umožňuje použití sedlové stře­ chy a s ní souvisejících štítů. Nárožní nakoso postavené obdélné rizality střída­ jí, zčásti pod slezským vlivem. věže nebo bašty válcové (Jindřichovice) či polygonální (Benešov nad Ploučni­ cí, Horní zámek). méně často byly použity i arkýře (Ka­ dov, Nasavrky). .Zřídkakdy, vzhledem ke své dispozič­ ně nevýhodné poloze, plní úlohu schodišťových věží, převážně však zůstávají architektonickým prvkem, kte­ rý naznačuje obranyschopnost stavby. Výstavba tvrzí v tomto období početně nijak ne­ vzrůstá, struktura jejich obytných staveb se však rych­ le mění ve prospěch složitějších, převážně trojdílných dispozic, majících více než poloviční podíl. Zatím­ co zastoupení trojprostorového typu klesá ze cca 30 na 20 %, užití pěti- a šestiprostorových typů roste. Jednoprostorové stavby jsme v tomto období ne­ zachytili a na ústupu jsou i dvouprostorové stavby (obytná stavba dvora v Křepenicích, Nové Benátky, pří­ stavba v Radeníně). Obytné stavby tříprostorového ty­ pu jsou oproti předchozímu období plošně spíš men­ ší, jen mezi 110 a 230 m2 (Litochovice, Cerekvice nad Bystřicí, Potštejn, Velká Bukovina u Děčína). větší je jen palác v Kostelci nad Labem (280 m'). Stavby pětiprostorového typu se objevují v široké škále co do velikosti i důkladnosti stavby - od 170 (Koldín) do 420 m2 plochy (Jindřichovice navíc s válco­ vými věžemi). od roubených stěn (Přestavlky u Choc­ ně 230 m2 ) po 1,3 m silné zdi. Z realizací šestiprostorového typu sem náleží rene­ sanční křídlo v Kamenici a tvrz ve Volfarticích se stě­ nami vzorně průběžnými a snad i roubený Hoděčín (velikosti mezi 250 a 330 m'). Velkolepý pětidílný palác byl připojen ke tvrzi v Zá­ kupech (830 m2 ). na pozoruhodný křížový půdorys byl rozšířen palác v Kopistech (370 m2 ). Další vícekřídlé paláce jsme již zmínili výše, na nádvoří Cuknštejna se intaktně zachovaly i pozdně gotické zděné pavlače. 5.

47.

OBR. 46. OBR. 47.

Litochovice, 2. čtvrtina 16. století Kopisty, po 151 o XXVI

OBDOB( VRCHOLNt A POZDN( RENESANCE (PO R.

I 550)

Výstavba neopevňovaných tvrzí, které se neliší od menších zámečků, ve 2. polovině 16. století znovu vr­ cholí a zároveň se i rychle uzavírá. SITUACE TVRZ(: Nečetné novostavby, které se nemusely vázat na starší situaci tvrze nebo vrchnostenského dvo­ ra, vznikají na rovinatých staveništích (Doksy, Libou-

OBR. 48.

Bratronice, před 1603

chec). i když někdy bylo dosaženo krajinně hodnotné­ ho umístění (Pole). Jednu z mála výjimek tvoří Nové Zámky, postavené na 35 metrů vysokém kopci mezi údolím Labe a Kalenského potoka. Nové tvrze se nejčastěji stavějí za okrajem vsi. v ně­ kolika případech stavebník přistoupil ke vsunutí na ná­ ves za cenu vykoupení jedné i více usedlostí a defor­ mace komunikační sítě (Domašín. Chocholatá Lhota). Podle poněkud většího odstupu od hospodářských budov dvora musíme připustit. že i některé dispozič­ ně značně členité novostavby tvrzí z tohoto období (Bí­ lé Poličany) vznikaly ještě izolovaně a byly opatřeny vlastním opevněním: příkopem nebo dokonce zídkou, kterou předpokládáme v Lánech. častější je však absence opevnění. která v tomto období zpravidla vra­ cí tvrze do polohy jedné z budov rezidenčního dvora. z níž. ovšem na jiné kvalitativní úrovni. před zhruba 300 lety vzešly. Tvrz v Bratronicích přes symbolický pří­ kop vnímáme spíš jako součást rozvolněné obvodové zástavby. Budovy dvora si u většiny tvrzí zachovávají samostatnost podle funkcí a jsou propojeny jen ohrad­ ní zdí. některé realizace však dospěly až k téměř kom­ paktní zástavbě Uf jeho stran (Libouchec. Světlá nad Sázavou). Snaha o souměrné uspořádání se v tomto období projevuje v řešení celého areálu jen ojediněle (Svébohy, zřejmě i v původním záměru, umocněném ještě dostavbou užších křídel). předznamenává však častější a mnohdy rafinovaně propracovaná řešení v následujícím barokním období. Opevnění dvora v předpolí tvrze i s věžovou branou mají Košátky.

OBR. 49.

Světlá nad Sázavou. po 1 561

Impozantní opevnění. opatřené archaickými válcový­ mi baštami. z větší části dochované kolem tvrze. dvo­ ra. kostela a hřbitova v Žumberku (asi 16 000 m2 ) po­ tvrzuje i možnou reálnost rozsáhlého hrazeného areálu ve Slavkově. TvRzE s vtžf: Dosti překvapivě je do 2. poloviny 16. sto­ letí položena výstavba několika věžových tvrzí (Velký Třebešov. Veselá). jejich prostředí je však bohužel na­ tolik pozměněné, že již nedokážeme určit, zda a jak by­ ly opevněné. Věžovou podobu si i po renesanční pře­ stavbě udržela tvrz v Královicích. Vůbec nejmladší věžová tvrz v Golčově Jeníkově pochází až z poloviny 17. století. Stála v čele dvora při silnici a terénními úpravami zřejmě vybavena nebyla. Kombinace paláce a obytné věže vznikají výlučně dostavbou (Opálka). Starší věžová část tvrze zůstává ponechána pouze jako dominanta (Herálec. Cerekvi­ ce nad Bystřicí).

OBR. 50.

Herálec, po 1560

XXVII

Cerekvice nad Bystřicí, 2. polovina 16. století Doksy, konec 16. století OBR. 53. Odolena Voda, po 1556 OBR. 51.

OBR. 52.

51.

53.

PALAcovt TVRZE: V závěrečném období výstavby pře­

važují tvrze, jejichž budova tvoří jeden z objektů šle­ chtických hospodářských dvorů. Pojem tvrz se tedy přenáší na palác - obytnou stavbu šlechtice, nejčas­ těji jednopatrovou, obdélnou, někdy i značně rozměr­ nou budovu (Doksy, Zduchovice). Jejf poloze v nároží dvorce vyhovuje i dvoukřídlá podoba (Odolena Voda), v Mladějovicích (a z jiného důvodu i na Vysokém Hrád­ ku) jsou křídla spojená jen úzkým krčkem. Jistou re­ miniscenci na izolovanou věžovou tvrz, která reaguje na italské předlohy, můžeme spatřovat v kubické stav­ bě tvrze v Křepenicích, inspirované rožmberským le­ tohrádkem Kratochvíle. Stavba takového v podstatě symbolického opevnění, zde navíc s nárožními baštovi­ tými pavilonky, nemusela být ojedinělá (Bílé Poličany, Lány, Mirošov), dnes však o nf hypoteticky usuzujeme jen z odstupu od hospodářských budov a z půdorysu, který se blíží čtverci. Roste však i podíl vfcekřídlých staveb a ve velkém počtu případů dochází i k vylepšování stávajících tvrzí. U těchto tvrzí bylo zpravidla k dispozici terénními úpra­ vami chráněné staveniště. Jen zřídkakdy jde o úplnou novostavbu na místě starší, nejspíše dřevěné tvrze (Dolní Libchavy, žireč), častěji jsou využity některé substrukce (Březno), podstatnějšf části nebo celá obyt-

54. OBR. 54. OBR. 55.

Dub, kolem 1607 Pluht'.lv Žďár, 2. polovina 16. století XXVIII

ná stavba a někdy i ohrazení, kvůli němuž jsou nová křídla deformovaná (Dub, Libějovice, Pluhův Žďár). Křfdla se podle prostorových možností přikládají k hradbě zvenčí i zevnitř (Opálka, Pluhův Žďár, Vlčice), nebo vyrůstají na jejím místě (Radíč), někdy docházf i k podstatnějšímu rozšíření plochy tvrze (Dub, Chře­ šťovice) až k přestavbě na zámek (Heřmanův Městec, Tatenice). Dostavby mají ráz dalších samostatných bu­ dov (Kouskova Lhotka), nebo se připojují k stávajfcím objektům jako další křídla (Drslavice, Libějovice, Plu­ hův Žďár), při nedostatku prostoru přicházf vhod i zdvo­ j enf traktů (Libčeves, Nedrahovice s pozoruhodnou hloubkou přfčně řazených prostor). Méně časté je po­ nechání podstatné části hradby jako skořápky, do níž je vestavěn nový, jemněji členěný a architektonicky ná­ ročnější obsah (Komařice, Radenín). Při rozšíření vě­ žové tvrze je tato někdy snížena na úroveň ostatních objektů (Mladějovice, Benice). Ojedinělá zůstala dvou­ křídlá stavba, stojfcí izolovaně v ohrazení s pravoúh­ lými bastiony (Nové Zámky).

Vlčice, před 1610 Chřešťovice, poslední třetina 16. století OBR. 58. Drslavice, 2. polovina 16. století OBR. 56.

OBR. 57.

Nejvýraznějším prvkem, členícím pravoúhle kon­ struované hmoty staveb, jsou menší nárožní věže či bašty: válcové (Domašín, Herálec, Louňovice pod Blaníkem) nebo polygonální (Bernartice, Kozlov, Vi­ nařice). Málokde však byly věže vystavěny na všech čty­ řech rozích - hrozba tureckého nebezpečí, která dala podobu kastelu mnohým stavbám zejména na Slo­ vensku, se u nás tolik neprojevila (Louňovice pod Bla­ níkem, v trojboké podobě snad i Proseč u Pošné). Vý­ jimečnou dostavbu prodělala tvrz ve Vysokém Veselí, jejíž rozměrné nárožní rizality inspirovaly gryspekov­ ské stavby zámků v Kaceřově a Nelahozevsi.

OBR. 59. Herálec, kolem 1602

Dispoziční řešení obytných staveb se rozvíjí k nebývalé pestrosti. Dílem silný tradicionalis­ mus, dílem menší ekonomický potenciál části šlechty způsobily, že v koncepci obytných staveb stále ještě přetrvává - v zastoupení kolem 5 % - výstavba jedno­ a dvouprostorového typu. K této úrovni se blfžf i typ tříprostorový. Na zhruba stejné úrovni se pohybuje i výstavba čtyř-. pěti a šestiprostorového typu, na po­ lovičnf podfi ve výstavbě doplňujf trojdílné dispozice atypické a složitějšf půdorysy. Téměř pětinového po­ dílu dosahují stavby čtyřdílné a přes IO% i stavby více než čtyřdrlné. Výstavba jednoprostorových tvrzí jen doznívá v menších velikostech do I 00 m' zastavěné plochy (Milčeves. Veselá a Velký Třebešov) a v málo náročném prostředí (výstavba snad poslední z nich ve Svobod­ ných Hamrech zřejmě souvisí s obranou hamru). Z dvouprostorových staveb sem náleží rozměrný jihovýchodní palác v Orlici a trojice příkladů ze závě­ ru 16. století (Královice. Choteč a Kratice). jež všech­ ny vznikly přestavbami tvrzí staršfch. Ukazují tedy, že ještě v tomto prostředí horečně vznikajících staveb. které se vyznačují daleko většfm komfortem. byly pro určitou vrstvu nižší šlechty plnohodnotným. jejím finančním možnostem odpovídajícfm obydlím. Tuto dispozici má i nejmladší věž v Golčově Jeníkově. OBYTNÉ STAVBY:

OBR. 60. Louňovice pod Blaníkem, konec 16. století

Již jsme zmínili polovičnf podfl trojdílných dispozic na celkové produkci. Ještě ze 3. čtvrtiny 16. století pocházf poměrně početná řada tvrzí trojprostorového typu (Bílý Újezdec, Čkyně, Hněvkovice, Olbramovice. ve velikostním rozpětí od 120 do 280 m'. které přesa­ huje pouze palác v Košátkách - 320 m'). potom však zastoupení slábne (Chrastná, východní palác v Zichovi­ cfch a protáhlá mladší tvrz v Borovsku. z pokročilého 17. století pak uvádíme ještě Bylany a Jesenný). Po stopadesátileté odmlce se opět objevuje čtyř­ prostorový typ (Černíkovice, Zichovice). oproti starším zástupcům na menšf zastavěné ploše, jen 160-185 m'. Vestibul většinou není největší prostorou na podlažf. Pětiprostorový typ zůstává nadále v oblibě, i když jeho podíl pomalu klesá. Převaha nyní patří méně roz­ lehlým stavbám na ploše 170-300 m' (Domašín. Libo­ chovany, Mladějov, Zdíkov). Vstupní sfň je svou plo­ chou největší prostorou nebo alespoň rovnocenná největší z místností bočních traktů. Objekty zřejmě měly dvě podlažf.

OBR. 61. Mladějov, po 1603

Sestiprostorový typ reprezentují Svébohy se vzor­ ně průběžnými stěnami. u dalších zástupců mezitrak­ tová zeď uskakuje (Dolní Adršpach. Jaroměřice, snad i Habartice) nebo je členění tvrze ještě nepravidelnější (Zálší). Nejoblíbenější velikost má zastavěnou plochu kolem 260 m' (Častolovice. Zálší), zároveň však vzni­ kají i větší. až do 470 m' (Dolní Adršpach). Kupodivu nejmenší palác tohoto typu je zároveň nejmladší (Své­ bohy, 220 m'). Mezi šestiprostorovými tvrzemi jsou za­ stoupeny i roubené tvrze (Hoděčín). Vestibul má větši­ nou menší podlahovou výměru než největší místnost. Sestiprostorový typ je typem posledním. Z ještě slo­ žitějších staveb mají ještě formálně dokonalé sou­ měrné řešení Hřebečníky (3-2-3). vzhledem k ojedině­ lému výskytu však nelze zatím hovořit o typu. S velmi zajímavým uspořádáním 1-2-1. kdy jedna ze středních prostor slouží jako vstupní, vznikla tvrz v Poli (vzorem byla Kratochvíle. resp. Bratronice). K trojdílným dispozicím můžeme volněji přiřadit i příklady s nedůsledným dělením. jen u jednodušších z nich zůstávají všechny prostory přímo přístupné z vestibulu. Vestibul prorůstá do jednoho dílu krajního (Benice, Choceň, Hamr). nebo, a to většinou. zůstává ve střednfm dflu (Neprobylice, štěkře). Z těchto zá­ stupců tvoří ucelenější skupinu stavby s uspořádáním

XXIX

2-2-1 (Brloh, snad doplněný užším křidélkem, Buko­ vany, Holešice. Samšina). přičemž onou místností na celou šířku stavby bývá velká světnice. Také u složitěj­ šfch trojdflných staveb tvoří vstupní síň podstatnou část středního dílu. Vestibul prochází celou hloubkou budovy (Částkov, Chrást u Chrudimi). nebo je zkrácený a zbylá část středního dílu je využita pro další míst­ nost. nejčastěji černou kuchyň, schodiště (Brloh. Dol­ ní Adršpach, Kvasiny, Pyšely) a řfdčeji i další místnos­ ti (Drahenice, Velichovky). Boční trakty tvoří jedna až tři, výjimečně čtyři (Dětenice) místnosti v řadě, někdy prohlubuje velikostnf škálu prostor i dalšf dělení přfč­ né (Bílé Poličany, Kozlov, Přftoky, Všebořice). jímž ovšem vznikajf prostory nenapojené na vestibul. Výji­ mečně tvořf jeden z traktů schodiště (Hradišťko). Napojení většího počtu prostor na vestibul se opět dosahuje i vyvinutím stavby do půdorysu masivního ..T" s převažujícím dvoutraktovým provedením (Dobro­ vítov, Chvalešovice, Nasavrky, Stěžery). V Ohrazenicích vedly k výstavbě širokého, v přízemí arkádami otevře­ ného rizalitu zřejmě jiné pohnutky. čtyřdílný jednotrakt reprezentuje nezvyklá dispo­ zice s koncovým komunikačním dílem (východní pa­ lác v Ahníkově). značně pozdní, která však měla v patře arkádovou chodbu. Další tvrze se čtyřdílnou dispozicí mají většinou mělkou vstupní síň. příčemž se převáž­ ně jedná o dvoutrakty (Klokočín, Nové Benátky) nebo o smíšené jedno- a dvoutrakty (Dolní Krupá, Šťáhla­ vy, Vlksice). Vícedílné dispozice se v tomto období objevují po­ prvé. Pětidílné stavby nejčastěji směšují jeden a dva trakty (Cehnice, Doksy a Hoříněves, která je zajímavá tfm, že komunikaci mezi vestibulem ve středním dílu a jedním dílem koncovým zprostředkovává schodiš­ ťová hala). ojediněle známe i jednotrakt (křižovnický „kněžský dům" v Dobřichovicích) a dokonce smíšený dvou- až trojtrakt (Koldín, 2. fáze). šestidflné dispozice jsou sice pouze jednotraktové, nálezy první etapy dolního zámku v Dolních Kralovi­ cích však dokládají existenci pavlače a podobně lze pavlač očekávat s velkou pravděpodobností i u tvrze v Klášteře. Sedmidílná dispozice je zastoupena jediným pří­ kladem: Světlá nad Sázavou. Ukazuje spolu s výše uve­ denými dalšími vícedílnými stavbami s nejasně formu­ lovanou jedno- až dvoutraktovou smíšenou dispozicí bezradnost, s níž se některé, i architektonicky nároč­ nější realizace vypořádávaly s potřebou vyššího počtu místností a zřejmě i se snahou nepřekročit zhruba pat­ náctimetrovou šířku budovy (ta ještě technicky umož­ ňovala zakrýt stavbu jedinou sedlovou střechou s řád­ nými strmými štíty). Volněji sem lze přiřadit i dvou­ i vícetraktový „Nový Herálec" (pozdně renesanční fázi Herálce). který však pravděpodobně měl více sedlo­ vých střech v kolmém směru. XXX

Při posuzování dispozic tvrzf podle počtu traktů na­ bývají v tomto období na významu obytné stavby se dvěma trakty (v dosavadním vývoji máme bezpeč­ ně doloženou úplnou dvoutraktovou dispozici jen v pozdně gotickém paláci v Bělé pod Bezdězem, zřej­ mě ji měla i raně renesanční přístavba tvrze ve Velké Bukovině u Děčína a snad i tvrz v Březně). Mají pět (Cerekvice nad Bystřicí, Hamr. Mirošov) i více prostor (Dolejší Krušec, pozdně renesanční fáze Vinařic) a jsou z poloviny tvořené přestavbami. Vstupní prostor se výjimečně ocitá i v rohu půdorysu (Teplice nad Metu­ jí). Z vestibulu je přímo přfstupná zhruba polovina místností. Další dvoutrakty jsou jen konstrukční (Kře� penice. Kunkovice). Asymetrický dvoutrakt s užším komunikačním trak­ tem se u našich monoblokových tvrzí příliš neprosa­ dil (Cehnice, Horní Branná, Chcebuz). hodnocení je však ovlivněno tfm. že v neurčitelném procentu přfpa­ dů pavlač nebo třeba i arkádová chodba beze zbytku zanikla (Čejkovy).

OBR. 62.

Cehnice, kolem 1600

V tomto období se poprvé setkáváme i s trojtrakto­ vými dispozicemi. V důsledně realizované podobě jsou velmi vzácné (Březno, Částkov). Jde v podstatě o troj­ dílné dispozice. u nichž se znásobením počtu bočních komor zaměnila délka za šířku. Velmi zajímavá jsou však i řešení. v nichž je traktování nedůsledné. Stavba sídla ve Zduchovicích s úzkou střední podélnou chod­ bou předbíhá podobná, i když propracovanější řešení barokních feudálnfch sídel nejméně o sto let. Několi­ krát se opakuje i řešení, v němž dvěma trakty prorůstá vestibul, resp. k pětiprostorovému typu nebo jemu pří­ buzné dispozici je přiložen další trakt (Hřebečníky, Koz­ lov. Solnice, Bílé Poličany). Někdy se tento trakt po­ kládá za dodatečný (Kunkovice). FUNKCE MISTNOSTI: v již značně diferencovaných pů­ dorysech dochovaných tvrzí lze často velmi dobře roz­ lišit vstupní síň - vestibul i síň v patře, černou kuchyň a někdy i další prostory. Rozlišení účelu dalších míst­ ností, jak je známě již z početně dochovaných inven­ tářů, je však velmi obtížné. Znesnadňuje je i fakt, že většinou neznáme původní dělení obytných podlažf

lehkými příčkami, členění podkroví, rozsah lehčích pří­ stavků a někdy i neodlišené umístění části prostor do sousedních budov (Zaječice). V přízemí bývaly sklady, komory, kuchyň, někdy i pekárna a menší obytné svět­ nice a kanceláře, stáje s komorou pro sedla a postroje, lednice, ratejna. méně často vrátnice, vězení a lázeň. Obytné místnosti, umístěné nejčastěji v patrech, tvo­ řily vedle jídelny (zvané palác či tabulnice) i četné po­ koje, rozlišené podle barvy výmalby, typu stropu nebo obkladu (viz např. Chřešťovice se světnicemi „břevno­ vou a fermezínovou". dobové inventáře místností i pří­ slušenství najde čtenář např. u Frýdnavy, Heřmanova Městce, Liblína a Zaječic). U větších objektů se roz­ lišují místnosti pro muže a ženy - fraucimor.

OBR. 63.

Skřivany, 2. polovina 16. století

Velký počet tvrzí má dvě i tři obytná křídla, čtyřkřídlá podoba však vzniká jen zřídka (snad Stolany), nejčas­ těji dostavbami (Bernartice, Pluhův Žďár, Skřivany, Tře­ botov, Žumberk). U vícekřídlých obytných staveb je použití asymetrického dvoutraktu přece jen častější než u obdélných (Dolní Kralovice, Odolená Voda, Plu­ hův Žďár, zřejmě i Skřivany). i když pavlač nebo třeba i arkádová chodba opět často beze zbytku zanikla nebo byla nejspíš nahrazena mladší (Dub, Hostačov, Lešany, Zámrsk). Velmi často se však arkádová chodba uplat­ nila jen u části stavby (Budihostice, Heřmanův Měs­ tec) nebo u jednoho z křídel (Dolní Počernice, Lipka a Nové Zámky). Mnohé menší dvoukřídlé stavby však stále vystačily s prostým jednotraktovým řešením (Zvě­ stov). Komplikovanější. zpravidla kombinované dis­ pozice vznikají nejčastěji přístavbami (Lázně Bělohrad. Vlčice, Vysoký Hrádek. Zahrádka, Žichovice zřejmě s několika vestibuly). Zajímavé jsou v této souvislos­ ti dvě hmotově původně zcela identické dvoukřídlé tvrze Zilvárů z Pilníkova v Žirči a v Nových Zámcích. Starší žirečská_ tvrz má rozměrný. původně arkádami otevřený zalomený vestibul. který se zřejmě neosvěd. čil. Proto při další stavbě byly dispozice obou křídel odlišeny: v severním. jako obvykle trojdílném křídle Nových Zámků vznikl uprostřed mělký vestibul, na nějž navázala arkádová chodba při západním křídle.

Obytné stavby jsou převážně jednopatrové, řidčeji přízemní (Hořenice) nebo dvoupatrové (Nové Benát­ ky). Nálezy v Pěčicfch a Zaječicích ukazují, že se stále užívalo i odlišných výšek podlaží v rámci jednoho ob­ jemu. KAPLE: Součástí mnoha větších tvrzí byla pravděpo­ dobně i prostora. využitá jako kaple. Pokud nebyla vy­ sunuta do samostatného křidélka (Bratronice, Cehni­ ce, Pole), neumíme ji dnes už rozlišit. Tradice často klade kapli do nárožní věže (Dolní Adršpach). Jako sa­ mostatná stavba vznikla kaple v předpolí tvrze ve Sta­ rosedlském Hrádku. DAišl PŘlSLUšENSTVl TVRZ(: Hospodářský dvůr tvrze tvo­ řily stáje, konírny, sýpky, stodoly, ale často i pivovar. vinopalna. kovárna a další objekty (psinec, pila, cihel­ na). Jejich zděné stavby, mnohdy zdobené sgrafitem, římsami i štíty, se místy zachovaly dodnes (Bratroni­ ce, Dašice. Drslavice. Nedrahovice, Nihošovice, Úhře­ tice). Zajímavé jsou průjezdní špýchary ve Stěkřích a Habarticích, analogické stejným stavbám vesnických usedlostí. V jihočeském prostředí byly zachyceny i zdě­ né renesanční stodoly (Frymburk. Nihošovice, Přečín). zatímco ve východních Čechách je archivním plánem doložena v Kamenici u Jičína velká polygonální rou­ bená stodola. Unikátní je bydlení pro čeládku. zřízené ve zvláštním křídle zámku v Hrádku u Sušice. Kuchyňské zahrádky či zahrady a sady vznikly u tvr­ zí jistě už dříve, nyní se místy připojují i zahrady okras­ né (Bratronice). Nezbytnou součástí areálu býval i ryb­ ník k chovu ryb, pokud k němu nebyl využit vodní příkop, a ovčín. ZANtKANl TVRZI: Tvrze ztrácejí svou sídelní funkci a zani­ kají především jako důsledek scelování panství nebo přechodem do majetku měst. Nezřídka však dochází k přesunu z lépe chráněné polohy přímo do dvora (Bo­ rohrádek, Borovsko, Frymburk). 6. POZDĚJšl OSUDY TVRZI

Hned následující období - třicetiletá válka - zname­ ná téměř úplné přerušení stavební produkce (staví se v Heřmanově Městci, Jesenném, Štěkřích. těsně po vál­ ce vzniká věž v Golčově Jeníkově) a zánik velké části nejen roubených věží. ale i převážně dřevěných tvrzí většího rozsahu. Velmi nepříznivé je pro další existenci mnoha lokalit i další rozsáhlé scelování feudálních dr­ žav a vytváření rozsáhlých velkostatků, které pokraču­ je i v 18. století. Jistou šanci poskytuje tvrzím pokra­ čující provoz vrchnostenského dvora. v němž důkladně vystavěné tvrze nadále slouží. a to nejčastěji účelu. který v části prostor mívaly už dříve - jako sýpky. V místech, kde existovalo panské sídlo nepřetržitě, byly tvrze nebo jejich části s dobovou šetrností velmi dovedně rozšiřovány a upravovány podle nových nároXXXI

ků. Je překvapivé, v kolika na pohled jednotných barok­ ních novostavbách se skrývajf zejména v nižších podla­ žích rozsáhlé zbytky starších tvrzí. Potřeba vyrovnat se se staršfmi konstrukcemi přispěla často k zajímavé kompozici nových hmot (Běstvina, Cerkvice nad Bys­ třicí, zčásti Kladno). Některé pozdně renesanční tvrze dosáhly takového komfortu, že baroko v podstatě ani nezvětšilo jejich objem (Barchůvek). Někde zůstal pů­ dorys a přibylo druhé patro (Dětenice). V jiných pří­ padech byla poloha sídla přece jen pozměněna nebo v rámci scelování statků - sídelní funkce místa zanik­ la. Tvrze pak byly v lepším případě přeměněny na hos­ podářské budovy (Chotýšany, Čimelice), pivovary (Dol­ ní tvrz v Kestřanech, Kopisty, Rudník) a nejčastěji sýpky (jmenujme alespoň Budkov, Dohalice, Drslavice u Pra­ chatic a Hradiště u Teplic), v horším rozebrány na sta­ vební materiál. Pak nám za příznivých podmínek zbylo alespoň tvrziště - pahorek, zpravidla vymezený příko­ pem a valem. Zachování tvrze bylo tedy až na úplné výjimky (Machov, kde je doložena snaha o zabránění likvidaci) diktováno výlučně praktickými potřebami. To je také důvodem, proč se v.tolika případech zachovala jen utilitárně upravená hlavní budova tvrze, zatímco její již nepotřebné opevnění zaniklo. Takový osud potkával tvrze po celou dobu jejich existence a potkává je bohužel dosud. K tomu vždy přispívají změny majitelů a nejvíce násilné změny, me­ zi něž lze počítat parcelovánf dvorů, pozemkové refor­ my a posléze znárodnění. Přes postupné vytváření zá­ sad památkové péče i její uzákonění zánik dalších a dalších tvrzišť a dokonce i lépe dochovaných tvrzí nezadržitelně pokračuje (v 80. letech 20. století Benice, Budihostice a Milčeves, v 90. letech Sulislav). Jen má­ lo tvrzí zatím slouží muzejním a kulturním účelům, jež s sebou nesou důkladnou rekonstrukci a veřejné zpří­ stupnění (Čelákovice, Chodov, Roztoky, Žumberk). Roz­ sáhlý restituční a privatizační proces minulých let, kte­ rý se dotkl i mnoha tvrzí, zatím přinesl více negativních než pozitivních výsledků. Postoj ke tvrzím, stejně jako k mnoha dalším svědkům minulosti, provází nezájem, nepochopení i přímé vandalství. Věříme, že ke změně tohoto přístupu napomůže i tato kniha. Rádi bychom ukázali, že pro poznání drobných sídel nižší šlechty má nezastupitelný význam každý, i menší a slohově nevý­ razný objekt, každý rozpoznaný relikt. 7. ZAvtR SHRNUTI VWOJE: Pokusme se pohlédnout na·vývoj čes­ kých tvrzí s větším nadhledem a charakterizovat jejich nejobecnějšf podobu v jednotlivých obdobích, z nichž, a to je třeba zdůraznit, je z hlediska početního nárůstu rozhodující zhruba období let 1340-1400. Tvrze se vyvi­ nuly z obytné složky rezidenčních dvorů během 13. sto-

XXXII

letí převážně jako sídla nižší šlechty, která v sobě slou­ čila prvky bydlení (palác či věž) a obrany (hradba a nej­ častěji vodní příkop). Domácímu prostředí jsou bližší typy s obvodovou zástavbou, které prokázaly i větší životnost. Plášťové tvrze se od kruhového půdorysu od 2. poloviny 13. sto­ letí rychle vyvíjejí přes deformované tvary až k pravi­ delnému čtverhrannému obvodu. Původně subtilní zástavba, tvořená často dvěma objekty, se svým pro­ vedením i výškou rychle vyrovnává masivní hradbě a posléze ji, u palácových tvrzí, i převyšuje. Dispozice obytných objektů se diferencuje od jednoprostorové­ ho k třfprostorovému typu a ještě před husitskou re­ volucí i k typu pětiprostorovému. Husitská revoluce zcela zvrátila vývoj v růstu a rozrůzňování obytných prostor, stav se konsoliduje až kolem roku 1500. Pře­ devším ve 2. polovině 15. století se obranyschopnost hradby posiluje baštami. Ve 20. až 50. letech 16. sto­ letí dosahují tří-, pěti- a šestiprostorový dispoziční typ ve svém součtu kolem poloviny produkce. Postupnou rezignací na obrannou složku zejména během 2. čtvr­ tiny 16. století se tvrze opět včleňují do obvodu hos­ podářského dvora. V následujícím půlstoletí vytvářejí nebývale pestrou škálu obdélných i vfcekřídlých sta­ veb, v níž jedno- až šestiprostorové dispoziční typy po­ stupně pozbývají na významu. Trojdflné, i značně diferencované dispozice si však stále udržují téměř po­ loviční podíl. Izolované obytné věže, obtočené prstencem opev­ nění, vstoupily do našeho prostředí v poslední třetině 13. století. Téměř ihned získaly dominantní charakter a až do poloviny 14. století tvořily i přes polovinu pro­ dukce tvrzí. Poté jejich význam klesá, nadále si však udržují význačné postavení, především díky kombina­ ci s palácovým typem a díky husitské revoluci, v níž nebyly ostatní typy tvrzí stavěny vůbec. Dispozice izo­ lovaných obytných věží byla převážně jednoprostorová, řidčeji dvouprostorová. NEJTYPičrĚJŠI REPREZENTANTI JEDNOTLIWCH OBDOBf: Nej­ starší české tvrze ze 3. čtvrtiny 13. století asi nejlépe reprezentuje plášťová tvrz o průměru kolem 30 metrů (Čestice, asi 675 m2 ), jejíž zástavbu tvoří dva dvoupo­ dlažní objekty jednoprostorového typu o zastavěné ploše zhruba po 50 m2 • Následuje ji až do poloviny 14. století tvrz s izolovanou věžovou stavbou o straně kolem 9 metrů, s jednou prostorou v každém ze čtyř podlaží, postavenou na opevněním vymezené plošině o výměře asi 400 m2 . Pokud to můžeme při zoufalém nedostatku znalostí o posledním z údajů určit, nejvíce se takovéto představě blíží tvrz v Cerekvici nad Bystři­ cí. Ve druhé polovině 14. století má prioritu tvrz palá­ cová. Její dvoupatrový podélný palác s trojprostoro­ vou dispozicí má necelých 200 m2 zastavěné plochy a je třemi stranami vložen po bok téměř pravidelné plochy (asi 650 m2 ), vymezené hradbou se zesílenou

branou (Pluhův Zďár). Pro období husitských válek je nejtypičtější opět obytná věž, avšak o zastavěné plo­ še pfes 100 m', vložená do obvodu opevněné plošiny (kolem 400 m') a doplněná ještě dalším objektem (Dfel). Po polovině 15. století vzniká dostavbou asi čtyřpodlažní obytné věže ( 83m') vedle dvouprostoro­ vého dvoupatrového paláce kombinovaná zástavba tvrze v Úsilově (plošina měla nejméně 600m'). Nejty­ pičtější stavbou pro období kolem r. 1500je pravidel­ né uspofádání dvou dvoupatrových, proti sobě posta­ vených paláců, dvou- a tffprostorového typu ( 180 a 220m'), propojených hradbou s hranolovou vstup­ nf branou (Cuknštejn), takže jádro bez vnějšího opev­ nění má rozlohu pfes 1000 m'. Stfed mezi jedno­ duššími obdélnými paláci a vícekffdlými tvrzemi ze 2. čtvrtiny 16. století tvoří patrová stavba se šesti­ prostostorovou dispozicí (Volfartice 330 m'). Nejty­ pičtější tvrz vrcholně renesančního období reprezen­ tuje dnes bohužel zaniklá patrová tvrz v Kozlově s členitou trojdrlnou dispozicí, dvěma nárožními po­ lygonálními věžemi a s větší zastavěnou plochou (450m'). POROVNÁNI s HRADY: Pro lepší pfedstavu o velikosti tvr­ zí uvedeme pro porovnání i plošné výměry jader ně-

kterých hradů. Pro plášťové hrady jsou nejtypičtější velikosti od 250 do 1300m', pro pravidelně rozvržené dvoupalácové dispozice kolem 1000 m'. Pro další ty­ py není rozměrová studie dosud zpracovaná, bergfri­ tové hrady měly zfejmě nejméně 700m' (Lazurová ho­ ra), běžně kolem 1000 m' (Frýdlant), hrady s obytnou věží i menší (Čejchanov asi 600m', Pajrek asi 970m'). Podstatně větší plochy zabírají jádra složitějších dis­ pozic (Kost 1700m'), např. kastelů (Kadaň asi 2100m', Tábor asi 3200 m'). Již při tomto letmém pohledu vi­ díme, že v rozsahu jádra může velký počet tvrzí směle soutěžit s běžnou hradní produkcí a mnohé obstojí i pfi porovnávání kvality a rozsahu zástavby. Schop­ nost vyrovnat se hradům ztrácejí teprve pfi pohledu před hradbu, kde má velký počet hradů parkán, tvrzím zcela chybějící. Tvrze si tedy jako důležití svědci stře­ dověkého a raně novověkého vývoje Čech plně zaslouží svým stářím, svojí mnohotvárností i stavebním a ar­ chitektonickým provedením naši pozornost. A nejen to; zaslouží si také větší respekt, důslednější ochranu a pečlivou údržbu. Jen tak mohou být zachovány i příš­ tím generacím. - Text a kresby Ladislav Svoboda -

XXXIII

STAVEBNÍ TECHNIKA

liiii•iiiil ětšina staveb našich středověkých tvrzí byla zbudována z lomového kamene. pojeného vápennou maltou. tedy tradiční technikou. jíž se stavělo po celý středověk. Pro tuto techniku zdě­ ní je charakteristická snaha o udržení vodorovné ložné spáry, jejíž provedení se v detailu může lišit. Staveb­ ní materiál tvoří většinou lámané kusy metamorfova­ ných hornin. Odlišně vyhlíží zdivo z méně běžných materiálů. jako je lomová opuka (Milčeves. Divice. Litovice). lomový pískovec (Ostrov u Záp, Košátky) ne­ bo čedič (Hlubany). Užití zdiva z opracovaných kame­ nů je výjimečné; z větší části je z pískovcových kvádrů nejstarší část stavby na Zásadce. Hrubě opracované kvádry z pískovce byly stavivem pro palác tvrze ve Vy­ šehořovicích. Z hladce opracovaných kvádrů je posta­ vena vstupní věž sídla v Tuchorazi. Tuto stavbu však můžeme v prostředí našich tvrzí po všech stránkách považovat za zcela výjimečnou. Hlazené kvádry moh­ ly být užity také jen na výtvarně nejexponovanější čás­ ti stavby, jako je tomu u arkýřové kaple v Roztokách. V protikladu k dokonalému kvádrovému zdivu stojí na nejnižším stupni kvality objekty zděné bez použití malty a objekty. u nichž bylo zdivo užito jen v malé mí­ ře. Využití zdiva pojeného hlínou nebo jílem je vcelku pochopitelné u plentování a u podezdívek dřevěných

Malešov, obytná věž. Typické lomové zdivo s pravidelným intervalem vyrovnaných vrstev. Foto P. Chotěbor.

XXXIV

konstrukcí (např. Tlesky, Kundratice). Méně obvyklé je u mohutnějších věžovitých staveb (např. Kratice. Su­ lislav). čistě cihelné zdivo středověkého původu není na tvrzích v Čechách zatím bezpečně doloženo. Smíšené zdivo se běžně vyskytuje od 16. stol.. ovšem už před­ tím byly cihly užívány na náročnější místa staveb (klen­ by, záklenky, špalety). Jedno z nejstarších užití cihel představuje klenba „purkrabství" Horní tvrze ve Sta­ rých Kestřanech z poslední čtvrti 13. stol. Poměrně běžné bylo zdění detailů z cihel od konce 14. stol. S užitím cihel souvisí i užití cihelných tvarovek. zatím v prostředí tvrzí zjištěné spíše ojediněle (Staré Kestřa­ ny - Horní tvrz. klenební žebra; Doubravice u Volyně. desky okenních sedátek).

Malešov, hradba. Zdivo z nepravidelného drobnéno lomovéno kamene. založené na skále. Dobře patrné jsou odlenčovací pasy klenuté ze štípa­ nýcn desek. Foto P. Cnotěbor.

Běžněji než z cihel byly nejnáročnější detaily sta­ veb zhotovovány z dobře opracovatelného kamene. obvykle z jiného. než který byl užit ke zdění. Kromě ostění a dalších detailů se často užívalo tesaného ka­ mene v nárožích staveb. Nejčastěji býval vnější roh budovy vyvázán z velkých kvádrů, jejichž konce. za­ puštěné do zdiva. bývají nepravidelně odlomeny. Ne­ četnou skupinu tvoří lokality bez kvádrů v nároží a tvr­ ze. kde je užito oblých rohů vyzděných z lomového kamene (např. Opálka. Dřevčice. Hostivař, Patokryje). Zákládání staveb nebyla většinou věnována velká po­ zornost. Roubené objekty bez podezdívky jsou kotveny do mělkého žlábku. podezdívka bývá založena rovněž poměrně mělce, stejně jako základy zděných staveb. V nespolehlivých bažinatých terénech a u některých staveb na umělých vyvýšeninách uprostřed vodního opevnění bylo použito pilot nebo jiných dřevěných zpevňujících a základových konstrukcí (ve Vepici, v Obědovicích. v Třebověticfch). Konstrukce stěn byly v daleko větší míře. než lze dnes usuzovat. tvořeny nebo doplňovány dřevem.

Semtěš. Zdivo z plochého lomového kamene bez výrazného řádkování.

Stňlnovité okénko bez tesaného ostění má pouze jednoduchý neopraco­ vaný překlad, nad nímž není proveden vynášecí pas. Spárování zdiva je novodobé. Foto P Chotěbor.

O podobě dřevěných staveb víme poměrně málo. ne­ boť se takové stavby zachovaly jen z mladšího hori­ zontu výstavby tvrzí (Dašice. Hoděčín. Přestavlky). ve všech případech omítnuté. Starší dřevěné tvrze lze do­ ložit pouze archeologicky, popisem z písemných pra­ menů nebo ikonografickými doklady Kromě celodře­ věných staveb. které zanikly teprve relativně nedávno (např. Slavíkov, kde stála dřevěná třípodlažní tvrz zřej­ mě do konce 18. stol.) nebo které jsou zmiňovány v pí­ semných pramenech (např. Miřejov. v r. 1677 „tvrzka ode dřeva se světnicemi, komorami a jedním sklepem podzemním"; Horní Malobratřice. r. 1657 „tvrz všech­ na ode dřeva") se odůvodněně předpokládá velký po­ díl dřeva i tam. kde bylo užito zdiva. Pravidelně bývala z lehčích konstrukcí (roubených nebo hrázděných) sta­ věna hlavně nejvyšší podlaží. Nepřímo dokládají dře­ věnou výstavbu nebo alespoň její podfl četné nálezy mazanice. jíž byly stěny jednak utěsňovány, jednak omítány proti ohni. Mazanice vypálená požárem za-

Kouty, věž. Lomové zdivo s pravidelným rastrem otvon, po trámech lešení. Foto P Chotěbor.

chovává i cenné informace o stavebním materiálu (např. věž tvrze v Kundraticích byla postavena z kula­ tiny o průměru cca 20 cm). Rovné stropy obytných (ale i dalších) místností by­ ly ve středověku trámové či povalové, v pozdní gotice a renesanci byly průvlaky a trámy někdy zdobeny pro­ filací (Divice). Typické renesanční stropy zdobila mal­ ba na trámech a záklopových prknech (Křepenice). Asi nejnáročnější a nejnákladnější provedení představo­ valy kazetové stropy. S klenbami se setkáváme v men­ ší míře a jen v některých prostorách, hojněji až v mlad­ ším období. kdy byly někdy dodatečně zaklenuty dříve plochostropé prostory (např. Ctěnice). Poměrně čas­ to bývají klenuty suterénní místnosti. a to většinou va­ lenou klenbou půlkruhového průřezu, provedenou z lo­ mového kamene. hojně prolévaného maltou. s otisky bednění (např. Staré Kestřany - Horní tvrz, Beztahov, Dolní Počernice. Drslavice. Hlubany, Voračice. Zásad­ ka). V některých sklepních místnostech se dochovaly

Nedrahovice. Příklad klenby z lomového kamene na střední pilíř

Foto P Chotěbor.

doklady o vodních zdrojích (např. Vyšehořovice. Pu­ tim. Měcholupy u Klatov. Hostivař) Obdobně jako sklepy byly často vybaveny i místnosti v přízemí. I tady nacházíme valené klenby a původní vstupy zvenčí (Ma­ lotice - věž, Pášinka). Ve většině případů však byla pří­ zemí obytných staveb plochostropá . Ve vyšších pat­ rech se užití kleneb (žebrových) omezuje spíše jen na domácí kaple, avšak ani ty nejsou nijak početné (Příb­ ram, Roztoky u Prahy). Podfl klenutých místností se poněkud zvýšil v období pozdní gotiky. Kromě tradič­ ních žebrových kleneb (např. věž tvrze Velké Horky) se objevují i komplikované žebrové vzory (Tuchoraz) a po­ zději i sklípkové klenby (např Staré Kestřany, Horní tvrz, kaple) Obliba kleneb se ještě zvýšila v období re­ nesance, kdy se setkáváme s valenou klenbou s výse­ čemi, neckovou a klášterní s výsečemi, zejména kou-

XX.XV

údraž. Střední část ploché výsečové klenby s komplikovaným obraz­

cem tvořeným hřebínky. Foto J. Škabrada.

tovými. Typické hřebínky zdůrazňují někdy pouze hra­ ny, jindy se ve vrcholech přetínají (Vlksice - přízemí) nebo přecházejí v lilie (Popovice u Benešova). V ná­ ročnějším provedení vytvářejí hřebínky na ploše klen­ by různé obrazce (Vlksice. l. patro; údraž). Obytné místnosti byly umísťovány do vyšších po­ dlaží, počínaje prvním patrem. Vyznačují se především okny větších rozměrů v kamenném ostění, velmi čas­ to se sedátky. K obytným účelům se využívala nejen patra obytných věží a palácových stavení, ale i vyšší podlaží dalších staveb. (Tak např. horní podlaží ma­ lých hranolových věží, které stály při palácích - Malo­ tice, Pasovary, Velké Horky, patrně Kouskova Lhota a Doubravice u Volyně). Dodatečně si majitelé k obývá­ ní uzpůsobili i horní část věžovité brány v Němčicích. Na obytných stavbách tvrzí někdy nacházíme do­ klady místností se zvláštní tepelně izolační úpravou (tzv. roubené komory). V některém z vyšších pater byla postavena srubová konstrukce s roubenou valenou

klenbou nebo rovným stropem, která byla posléze obe­ zděna. K charakteristickým dokladům této konstrukce patří úseky obvodové zdi o menší tloušťce, otisky rou­ bené konstrukce a typická malá okénka s ven rozevře­ nými špaletami, zpravidla v pyramidálním uspořádání. Nejlépe dochované stopy roubených komor známe z tvrzí Sudkův Důl a Čachrov. K příslušenství obytných místností náleželo otop­ né zařízení. Archeologické nálezy z výzkumů i povr­ chových sběrů dokládají poměrně běžné užívání kach­ lových kamen zejména v 15. stol. Ve zbytcích jsou ojediněle doloženy také krby (např. Hrochův Hrádek, Doubravice). K obvyklému vybavení obytných podlaží tvrzí patřil také prevet. Vstupovalo se do něj přímo z obytné míst­ nosti otvorem s nezkosenými špaletami. Měl podobu malého arkýře neseného dvěma krakorci, mezi nimiž byl odpadní otvor. Obvykle přísluší jeden prevet na ce­ lou stavbu. Někdy jím jsou však vybavena jednotlivá podlaží (Staré Kestřany - Horní tvrz, Nekmíř). nebo dokonce obě obytné místnosti téhož patra (Čachrov). Poslední podlaží obytných staveb bývala dosti čas­ to budována z lehčích konstrukcí a jejich obvodové stěny byly většinou vysazeny na krakorcích před prů­ čelí spodní části stavby. Jednak se tím zvětšil půdorys podlaží, jednak bylo možné využít tohoto předsazení k obraně objektu. Tvrze se většinou zastřešovaly sedlovými a valbo­ vými střechami. Vyšší valbové střechy věží, tzv. dlátka, ve středověku velmi rozšířené, dokládají tvary střech v Doubravici, Divicfch a Královicích, přestože vlastní dřevěná konstrukce krovu může být již mladší. Z palá­ cových staveb si původní pozdně středověký krov zachovala valbová střecha v Budkově. U věží je třeba kromě jehlancových střech předpokládat i sedlové a polovalbové zastřešení. Střešní krytina se nepochyb­ ně lišila podle důležitosti objektu. Pomocné a hospo­ dářské stavby, s výjimkou sýpek, mohly mít doškovou nebo šindelovou krytinu, obytné stavby pak šindelo­ vou nebo pálenou (prejzy a poměrně brzy i tašky) Zce­ la výjimečně se dodnes dochovala původní renesanč­ ní krytina na ohradní zdi sídla v Branovicfch.

- Petr Chotěbor -

Královice - Praha I O. Poslední vysazené patro obytné věže má ob­ vodové stěny založené na kamenných krakorcích překlenutých malými pasy. Foto P Chotěbor.

XXXVI

OBRANNA ZAŘfZENf

pevnění patřilo po celé období středověku k základním a neodmyslitelným vnějším zna­ kům českých tvrzí. Nebylo přitom rozhodu­ jící, zda představovalo skutečnou ochranu, nebo mělo spíše symbolickou povahu. Opevněním dával majitel tvrze jednoznačně najevo, o jaký druh sídla jde a ke které společenské vrstvě sám patří. české tvrze (roz­ lohou, dispozicí a stavební podobou značně rozdílné) měly společné právě to, že byly opevněny. Prakticky teprve s nástupem renesance je otázkám fortifikačního zajištění věnována menší pozornost a postupně se (u nově budovaných tvrzí) opevnění ztrácí úplně. U celé řady lokalit opevnění zcela nebo z velké čás­ ti zaniklo. Týká se to zejména těch, jejichž obytné stav­ by sloužily v mladším období jako sýpky nebo jako jiné hospodářské budovy, jež se staly součástí hospodář­ ských dvorů. nebo byly přestavěny na zámky. Naopak u tvrzí, které se dochovaly jako zříceniny nebo jako pouhé terénní útvary, bývá někdejší fortifikace většinou lépe čitelná. úroveň a mohutnost obranných zařízení se značně lišila, podobně jako rozsah a výstavnost vlastní tvrze. Základní fortifikací je příkop, vyhloube­ ný podle povahy terénu kolem celého areálu nebo je­ nom v části obvodu (tvrze na ostrožnách a na výraz-

Tvrz nebo rezidenční dvůr s kamennou a dřevěnou výstavbou a s lehčím ohrazením (plot ze zahrocených dřevěnýcfr fošen). Podle vyobrazení v bibli Václava IV.

ných terénních hranách mají příkopy jen na přístupné straně). Materiál získaný výkopem byl použit k navrše­ ní valu po vnějším obvodu příkopu a někdy, zvláště ve svažitém terénu, i k úpravě plochy vlastního tvrziště (Solec). popřípadě k navršení umělého pahorku (Bo­ řice). Valové těleso nebývalo takových rozměrů, aby nutně vyžadovalo zpevnění vnitřní konstrukcí. Příkopy se velmi často napouštěly vodou, nebo se alespoň uzpůsobovaly tak, aby je bylo možno vodou napustit. Vodní příkopy obklopující tvrz bývaly někdy propojeny s větším rybníkem. Jindy byl vodní příkop rozšířen na rybník, v němž tvrz tvořila pouze ostrůvek. Rozměry příkopů jsou samozřejmě různé, navíc dnešnf stav zemního opevnění bývá zkreslen dlouhotrvají­ cí erozí. Maximální šířka příkopu se pohybuje mezi horními hranami kolem 10 m, u mohutnějších fortifi­ kací i více (Dražovice 14 - 16 m). Stěny příkopu se zpevňovaly: nejjednodušší způsob je doložen archeo­ logicky na několika moravských příkladech a spočívá v pokrytí svahu drnem, dobře zakotveným proti sesuvu. Nákladnější bylo vyzdění příkopu, doložené např. v Roztokách u Prahy. Nutnost zpevňování odpadla u příkopů tesaných do skály (Dírná, Ctěnice). Zemní opevnění bývalo u lépe vybavených tvrzí po celém ob­ vodu nebo na jeho části zdvojeno (spíše výjimkou je trojité opevnění - Chvojenec, Nechanice). Uvnitř věn­ ce zemního opevnění vymezovala a chránila vlastní areál tvrze obvykle hradba. Jen u skromnějších staveb je zřejmé, že se kolem vlastní obytné budovy nachá­ zel úzký pruh srovnaného terénu, který ji odděloval od příkopu. Pro žádné další konstrukce nezbylo na ome­ zené ploše místo. Dnešní stav poznání dokládá v na­ prosté většině zděnou hradbu. Zároveň však musíme předpokládat, zvláště kolem hlavních obytných staveb ze dřeva, lehčí ohrazení ve formě dřevěné konstrukce. Doklady palisádového ohrazení zjistil archeologický výzkum např. na tvrzi v Čimicích (Praha 8). Ikonogra­ ficky jsou dále doložena dřevěná opevnění ve formě palisády, hradby ze zahrocených fošen nebo vyplétané­ ho plotu, který patřil spíše k symbolickým ohrazením nebo se jej užívalo v hospodářských dvorech mimo vlastní tvrz. Proti ohni se dřevěná opevnění zajišťova­ la hliněnou omazávkou. Síla zděné hradby se pohybo­ vala obvykle kolem jednoho metru. Známe však i mno­ hem silnější konstrukce. Až do konce 14. stol. se zeď budovala jako plná bez otvorů a celá tíha obrany spo­ čívala na obranném ochozu. Až u mladších a pokroči­ lejších staveb bývá hradba opatřena střílnami. úpra­ vy koruny hradby pro obranu se patrně příliš nelišily od těch, které známe z hradní architektury. Stopy po dřevěných vzpěrách, které nesly částečně ven vysaze­ ný ochoz (asi hrázděný). se dochovaly např. na hrad­ bách obou kestřanských tvrzí. Kromě vlastní hradby mohly plnit některé úkoly obrany i ostatní stavby, zejména pokud stály při obvoXXXVII

bí pozdního středověku lze uvést několik typů bašt, které doplnily starší tvrze (např. válcové v Jistebnici; polygonální v Hradeníně, Chanovicích; podkovovitá v Chudenicích, kde původně stálo více bašt různého půdorysu). Dobře datovaným příkladem je archeolo­ gicky zkoumaná polygonální bašta z konce 15. stol. v nároží tvrze ve Volyni. Z pozdější doby můžeme uvést ještě sypané bastiony v nárožích mohutného valu ko­ lem tvrze v Přerově nad Labem, jež byly součástí renesanční přestavby tvrze poté, co se stala centrem komorního panství. Vzhledem k obecně nevelkým možnostem obrany­ schopnosti tvrzí nenalezly v jejich prostředí fortifikač­ ní novinky větší uplatnění. Starší způsoby opevňová­ ní se užívaly až do doby, kdy se od fortifikačního zajištění začalo upouštět. Příkladem pozdního užití v té době již značně archaických válcových věží je opev­ nění tvrze, poplužního dvora a kostela v Žumberku z počátku 17. stol. Poměrně pohodlné sídlo bylo tehdy uzavřeno hradbou a nejméně šesti věžemi, z nichž pět se zachovalo dodnes. Praktickým prověřením obranyschopnosti tvrze bylo obléhání a dobývání; o některých těchto událos­ tech jsme informováni písemnými prameny Menším skupinám tvrz mohla odolat. Např. v r. 1508 Jiří Ko­ pidlanský s 20 pomocníky v Dolních Počernicích spálil stodoly a stohy, ale „dům nechal na pokoji". Ve většině případů nemělo pravidelné vojsko s dobytím tvrze vel-

Ukázky lehčího dřevěného ohrazení.

A)

Dvě varianty vyplétaného plotu.

B)

Hradba ze zahrocených fošen, vedle řez.

(/.,I\

h

A li.

�i

Cl Palisáda.

du tvrze. Jejich spodní patra měla střílny nebo stříl­ novitá okna, v podstřeší se nacházela obranná patra nebo ochozy, někdy předstupující před líc zdiva. Vstup do tvrze zajišťovaly brány, u lépe vybavených lokalit věžovité. Některé z věžovitých bran, zejm. z ob­ dobí pozdní gotiky, byly otevřené dovnitř. Další obran­ né věže, vetknuté do hradebního věnce, představovaly většinou štíhlé válcové stavby v nárožích, jež jsou pří­ kladem věží určených výhradně k obraně. Proto se ob­ jevují u staveb vyšší kvality, kde byla důsledněji uplat­ něna diferenciace objektů podle účelu (např. Malešov. Staré Kestřany - Horní i Dolní tvrz; někde se tyto vě­ že dochovaly osamoceně - Brloh u Písku, Drahonice). Válcové věže či bašty nacházíme nejen v nároží hrad­ by, ale i připojené přímo k nároží obytných staveb. S výjimkou Ostrova u Brandýsa n. L., kde se k rohu pa­ láce připojuje pozdně gotická bašta oválného půdory­ su, jde prakticky ve všech případech o renesanční síd­ la, kde tyto prvky již neplnily obrannou funkci (např. Louňovice pod Blaníkem. Domašín. Žaky). Válcové a polygonální věže se uplatňovaly jako čistě výtvarný prvek i v nárožích mladších renesančních zámků. V opevnění tvrzí se v malé míře uplatnily i některé novinky, jimiž vývoj fortifikací reagoval na rychlý roz­ voj palných zbraní v období husitských válek. Z obdo-

XXXVIII

Dva schematické řezy opevněním tvrzí.

Obytná věž opevněná palisádou na minimálním tvrzišti, které je vlastně umělým ostruvkem v rybníku.

A)

Obytná věž opevněná hradbou s ochozem a stň1nami. Vnější opevně­ ní tvoří vodní příkop a val, na jedné straně ještě druhý (suchý) příkop. čárkovaně jsou vyznačeny možné drány střel z jednotlivých obranných stanovišť. B)

ké potíže: r. 1420 dobyli Pražané „rychlým útokem" tvrz Bezděkov u Žatce. V fadě případů se tvrze vůbec ne­ bránily - např. 1434 se vojsko pod vedením Jana ze Švamberka zmocnilo tvrze Tachlovice, jejíž držitel se s 10 muži vzdal a „neodvážil se bránit". Za křižáckého tažení r. 1421 „někteří. opustivše dobře opevněné tvrze, utekli se do měst". I přes tuhý odpor však byly tvrze většinou dobyty a s obránci bylo pak často naloženo nemilosrdně, jak ukazuje příklad Sedlce u Plané nad Lužnicí. Z posádky byl ušetřen jediný muž, tvrz byla rozbořena a vypálena. Na pevnost tvrze se spoléhali i obyvatelé z okolí. kteří si sem uložili cenné věci. S do­ býváním snad souvisí archeologický nález otýpek ro­ ští v příkopě. Jsou však zaznamenány i případy, kdy tvrz musela být obléhána. Bohuslav ze Švamberka a další čtyři šle­ chtici oblehli 4. června 1425 se 40 pěšími. 1O jezdci a děly tvrz Obořiště. Po třech dnech se držitel Jindřich Kolman z Dornštejna vzdal na milost a nemilost. Obránců tvrze bylo včetně Jindřicha 56. Obléhání Švi­ hova v r. 1425 trvalo 15 dní. Obléhatelů bylo 8000 pě-

ších, 1000 jezdců, měli 3 praky a velká děla. Tvrz zís­ kali vyjednáváním. když předtím vypustili vodu z pří­ kopů. Tehdy zajali 130 obránců. Malešov Pražané ob­ lehli 14. listopadu 1421 a obsadili jej po dohodě 19. listopadu. Po 5 dní čelila tato dobře opevněná tvrz střelbě z praků. Jan Žižka oblehl tvrz Malý Bor r. 1421 a „byl tu tak dlouho, dokud se nevzdali". Některé tvrze však dobyty nebyly: hlavním důvodem však jistě nebyla jejich nedobytnost, ale nákladnost obléhánf. Pokud nebyla tvrz cílem výpravy nebo její dobytí nemělo pro oblehatele zásadní význam. stačil někdy neúspěšný pokus o útok a vojsko odtáhlo. Ro­ ku 1434 Aleš ze Stemberka a Jan ze Švamberka s pěší- . mi, jezdci a vozy „položili se táborem před tvrzí Řisuty a pokoušeli se ji dobýt. Nakonec však. když to nedo­ kázali za jeden den a noc, se vrátili". 1. listopadu 1436 vytáhlo vojsko královéhradeckých měšťanů s děly do­ bývat tvrz Plačice, obsazenou lidmi Diviše Bořka z Mi­ letínka. 6. listopadu bylo neúspěšné vojsko zpět ve městě. - Text a kresby Petr Chotěbor -

XXXIX

ARCHITEKTONICKÉ DETAILY

tavebníka tvrze reprezentovala navenek hlav­ ně kvalita a výstavnost jeho sídla. Čím lepší stavební huť si mohl dovolit. tím lépe byla M ii! l!i!ir! jeho tvrz. zejména její hlavní obytná stavba. vybavena architektonickými detaily. Výsledky výzkumu ukazují. že počet a charakter architektonických detailů závisel také na vývojovém období. Stavby tvrzí v počátečním období (2 pol. 13. stol.) byly většinou velmi skromné. V následující etapě (zhruba do 2. pol 15. stol.) pře­ vládaly v prostředí tvrzí detaily sice profesionálně te­ sané. avšak jednodušších tvarů a profilací (naprostá většina ostění má pouze okosenou hranu). V pozdní gotice (2. pol. 15. stol. až I. pol. 16. stol.) se zvětšuje počet architektonických článků a jejich tvary i profila­ ce nabývají na bohatosti. Zcela odlišné pojetí přináší

Neprobylice. Renesančn( kartuše s datovacím nápisem a dvě zna­ kové desky z r. 1588. Foto M. Fuchs.

XL

Pasovary, věž. Hrotitý portálek s okoseným ostěním a vpadlinou pro padac( mClstek. Foto P. Chotěbor. období renesance. kdy jsou v oblibě detaily štukové. malované a výzdoba technikou sgrafita. Vstupní objekty byly téměř vždy vybaveny branami v kamenném ostění. zasazeném ve vpadlině pro zve­ dací most. Tento detail je zároveň dokladem užití su­ chého nebo vodního příkopu i tam. kde se jinak žádné stopy této fortifikace nedochovaly. často vedl do tvr­ ze pouze jediný širší průjezdový otvor v hranolové vě­ ži (Jiřice. Němčice. Luby) nebo v průjezdném stavení (Staré Kestřany - Horní tvrz. Cuknštejn). Jindy byl pě­ ší vstup a vjezd oddělen a každý z nich měl samostat­ ný zvedací most a portál ve věži (Tuchoraz. Libějovi­ ce) nebo v obytném stavení (Vyšehořovice). Většina dochovaných ostění má hrotitý oblouk a okosenou hranu. Vedle toho nacházíme zvláště u mladších otvo­ rů půlkruhová (Popovice. okr. Benešov. Křepenice. Ne­ pomyšl. Žehušice - vstup pro pěší). segmentová (Že­ hušice - vjezd) a rovná (Libějovice - sedlový portál vstupu pro pěší) nadpraží. Tyto mladší goticko-rene­ sanční nebo renesanční vstupy mají většinou také slo­ žitější profilaci ostění. Z dochovaných technických de­ tailů lze kromě otvorů pro kladky jmenovat kamenná ložiska. v nichž se otáčel zvedací most (Křepenice). ne­ bo ložiska pro čepy vnitřních vrat (Libějovice). Nad vstupy a na vnější průčelí budov byly umísťo­ vány znaky majitelů. Ve středověké podobě se jich do­ chovalo poměrně málo. Nejhonosnějším (a ovšem zce­ la výjimečným) příkladem takovéto výzdoby spojené s pamětním nápisem o stavbě je známá deska nad branou v Tuchorazi. Dva neurčené kamenné erby vel­ mi jednoduchého provedení se zachovaly v Úsilově. znak pánů z Veitmile se nachází na věži v Košátkách. znaková deska je zazděna v průčelí palácové tvrze v Hvožďanech. Velmi kvalitně je proveden dražický znak nad sedlovým portálem (dnes v druhotné poloze) v Li­ tovicích i dnes nezvěstný rožmitálský erb z Vyšehořo­ vic. Hodně znaků se dochovalo z období renesance.

�

O

50 cm

Malotice, věž. Dva příklady hrotitých portálků s okoseným (vlevo) a složitěji profilovaným ostěním (profilace ve dvojnásobném měřítku).

často v kombinaci s nápisovou deskou (např. Pěčice, Neprobylice, Nepomyšl). Většina portálů má tvar hrotitého oblouku s profi­ lovaným jednoduchým okosením vnější hrany. Portály se užívaly hlavně v obytných stavbách jako hlavní vstu­ py i jako spojení jednotlivých místností v interiéru. Hrotité profilované portály jsou poměrně vzácné. Ze 14. stol. známe ostění v přízemí věže v Maloticích, profilované hruškovcem mezi dvěma výžlabky. Na kon­ ci tohoto století byl hrotitým portálem s profilací, tvo­ řenou střídajícími se výžlabky, hruškovcem upostřed a oblouny po stranách vybaven hlavní vstup paláce tvrze ve Starých Hradech. Z poč. 16. stol. pochází pře­ tfnavý hrotitý portál na Horní tvrzi ve Starých Kestřa­ nech s oblounem mezi dvěma výžlabky uprostřed oko­ sení. Hrotité portály bez ostění, vyzděné z lomového kamene, spojují místnosti tvrze ve Svojšicích (konec 14. stol.). Půlkruhově zaklenuté portály, opět jednoduše oko­ sené, se ve větší míře objevují kolem poloviny 15. stol. (Vyšehořovice, Ctěnice, Hamr. Nedrahovice) a později (Vlkošov, Velké Horky - poč. 16. stol.). Ze staršího ob-

dobí pochází pouze dvojice vstupů na prevety v obyt­ ném patře tvrze v Čachrově (konec 14. stol.). portály v Litovicích (I. pol. 14. stol.) a snad v pískovcové ská­ le napodobený portál na Kvítkově Profilovaný půlkru­ hový portál se dochoval z 2. pol. 15. stol. v Dolanech (okr. Klatovy) s pravoúhlým ústupkem a výžlabkem Stejně hojně a na stejných místech se na tvrzích užívaly sedlové portály. Jejich naprostá většina má jen zkosenou vnější hranu, takže v profilaci nejsou téměř žádné rozdíly, ať jde o portál z 2. pol. 14. stol. (Lipovi­ ce). z konce 14. stol. (Svojšice), z počátku 15. stol. (Zví­ kov) nebo z 2. pol. 15. stol. (Starosedlský Hrádek, Ob­ děnice). Vývoji podléhal v této době spíše celkový tvar portálu, zejména úprava nadpraží a konzol. a způsob, jakým bylo okosení převedeno do ostré hrany v dolní části stojky. Určitou výjimku představují čtyři sedlové portály v přízemí tvrze v Hořicích, označené kamenic­ kými značkami uprostřed nadpraží Profilované sedlo­ vé portály nacházíme na některých, zejména pozdně gotických stavbách. Za jeden z nejstarších příkladů mů­ žeme považovat ostění z Neustupova, členěné oblou­ nem mezi dvěma výžlabky z 2. pol. 14. stol. Výjimeč­ ným zjevem je opět čtveřice portálů ve vstupní síni již zmiňovaného paláce tvrze ve Starých Hradech z kon­ ce 14. stol. Jeden (severní) má obdobnou profilaci jako portál hlavní, další profilují dvě dvojice oblouků a vý­ žlabků. Ostatní příklady pocházejí většinou z doby mnohem pozdější. Téměř stejné byly portály s přetf­ navými pruty z 2. pol. 15. stol. v přízemí obytné věže v Pašince a v Přerově nad Labem, kde byl ovšem nale­ zen jen druhotně užitý fragment. Bohatou přetfnavou

B)

A)

C) O

50 '"'

Ukázky půlkruhově zaklenutých portálů. AJ Ctěnice, BJ Hamr, Cl. DJ Vlkošov.

Litovice. Atypický sedlový portál se znakem pánů z Dražic v tympa­ nonu (portál je zřejmě v druhotné poloze). Foto P. Chotěbor.

c.;�")?

XLI

Varianty sedlových portálů od 14. do 16. stol.

Lipovice, BJ Hořice, CJ Obděnice, EJ Popovice u Benešova, FJ údraž.

AJ

Di

Hostivař - Praha 10,

C)

>-

D)

\

�-

)

1 ·

E)

_..,--

""'

li -

o

i

•

F)

50 '"'

profilaci mají např. ostění v Popovicích, okr. Benešov. a v Budkově, z poč. 16. stol. Pravoúhlé portály se od sedlových portálů v pod­ statě liší jen absencí koutových konzol v nadpraží. Ur­ čitý předstupeň k nim tvoří sedlové portály, u nichž jsou konzoly redukovány na pouhý výzdobný detail (Zvíkov). Zpočátku se pravoúhlá ostění užívala asi jen pro úzké otvory, u nichž nebylo třeba délku překladu zkracovat zmíněnými konzolami. Takovým případem byly zejména malé vstupy na prevety (Nekmíř z 2. pol. 14. stol., Divice. asi z přelomu 15. a 16. stol.). Později se tyto portály užívaly namísto sedlových i v rozměr­ ných otvorech (Budkov, vnitřní portál z poč. 16. stol.; Křepenice, vstupní portál z 80. let 16. stol.). Všechny uvedené příklady mají jen jednoduché okosené hrany. Blízkou analogii představuje rozměrný pravoúhlý por­ tál v 1. patře hospodářské budovy při sídle v Tuchora­ zi (poč. 16. stol). Původní dveřní křídla se dochovala jen zcela vý­ jimečně díky důkladné konstrukci a odolnějšímu mate­ riálu (oplechování a zpevnění křfžfcfmi se pásy oceli,

-

O

50 '"'

Tři ukázky pravoúhlých portálů. Zleva Komárov, Suchdol u Kut­ né Hory a Divice (profilace ve dvojnásobném měřítku).

XLII

např. Pičín, Hrádek u Sušice, Popovice, okr. Benešov, Hradiště u Blatné). Představu o kovových součástech celodřevěných dveří si můžeme učinit z některých ar­ cheologických nálezů (např. v Semonicfch a Martini­ cích). Kromě pevných dveřních zámků a visacích zám­ ků byla nejběžnějším zajištěním dveří zasouvací závora, doložená desítkami příkladů dochovaných kapes v po­ lovině výšky špalet za ostěním. Pro snadnější mani­ pulaci byla kapsa vyložena prkny, která se alespoň ně­ kde zachovala dodnes. Kromě dveří byly obvodové zdi tvrzí prolomeny řa­ dou okenních otvorů, sloužících k větrání, obraně a osvětlení vnitřního prostoru. Nejjednodušším Rro­ vedenfm střílen a větracích otvorů bylo prosté vy­ nechání úzké štěrbiny v lomovém zdivu (např. Hrochův Hrádek, Malešov, Božejovice, Svojšice). Uvedené pří­ klady jsou dochovány na obytných budovách. Stejně byly provedeny i zvláštní střfnovité otvory v obranných věžích a hradbách, prolomené často v celých řadách (Staré Kestřany - Homr tvrz). I malá okénka bývala často ve vnějším lfci opatře­ na ostěním z opracovaného kamene, někdy monolitic­ kým. Z jednoho kusu kamene se tesala i ostění střílen, zejména klíčových, z období pozdní gotiky (Kopisty, Cholupice). Komorám v nižších podlažích přísluší ob­ vykle obdélná okna menších rozměrů. Jejich ostění bý­ vají většinou okosená. Některá z nich, zvláště ve starší době, mají okosení široké a po celém obvodu (Staré Kestřany - Homr tvrz, purkrabství; Příbram, Čachrov, Svojšice). v mladší době se okosení nachází jen na nadpraží a horních částech stojek (Starosedlský Hrá-

Staré Kestřany, Horní tvrz, nejstar�í jádro z konce 13. stol. Střtt­ novité okénko se žulovým, po celém obvodu okoseným ostěním. Foto P. Chotěbor.

Ukázky malých okének s okoseným ostěním. Zleva Libějovice, Drslavice (vlevo schematický řez),

Hořice.

I"\

/

"\

v ,

50cm

dek, Hořic�. Libějovice, Velké Horky). V pozdní gotice bývají i tato menší okna obohacena výzdobnými prv­ ky, např. po vzoru velkých oken obytných místností ven vyloženými parapetními deskami (Drslavice), nebo pro­ filacf (Popovice, okr. Benešov). Poměrně výjimečný je u menších oken hrotitý oblouk. Ve spojení s jednodu­ chými kružbovými nosy se dochoval např. v Přerově nad Labem a v Čečovicích (z 2. pol. 14. stol.). Hrotitá okna velkých rozměrů jsou nepočetná a byla zřejmě vyhrazena domácím kaplrm, případně reprezentačním prostorům ve starším období (Litovice, Hradenín, Roz­ toky). Mezi okny obytných místností mají zvláštní posta­ vení malá okénka roubených komor. Byly to otvory bez kamenného ostění, ve vnitřním líci zdiva úzké a smě­ rem ven opatřené široce sešikmenou špaletou se segmentovým záklenkem. Charakteristické je pyrami­ dální seskupení trojice těchto okének v čelní stěně ko­ mory. Tvar otvorů byl zřejmě ovlivněn požadavkem, aby byl únik tepla co nejmenší a zároveň aby se do­ vnitř dostalo maximum denního světla. Umístění hor­ ního okénka co nejvýše souvisí s účinným odvětráním. Kamenná ostění oken obytných prostorů byla vět­ šinou profilována jen okosením. Poměrně malá okna obvyklého obdélného tvaru nacházíme např. na Male­ šově (I. pol. 14. stol.). Svojšicfch (konec 14. stol.), Lo­ šanech (konec 14. až poč. 15. stol.). Zvíkově (poč. 15.

stol.), Pašince (pol. 15. stol.) a jinde. Rozměrnější okna mají alespoň stopy dělení kamenným křížem. Z oko­ sených ostění se podobně dělení nachází v Konec­ chlumí (konec 14. stol), Drahonicfch (nález fragmen­ tu). Pašince (pol. 15. stol.) a v Roztokách (asi 15. stol.). Profilovaná ostění s křížem jsou dobře zachovaná na tvrzi v Čachrově (konec 14. stol., pozdně gotická v Tu­ chorazi (1474). Zaječicfch a Komárově (poč. 16. stol.). pozoruhodná raně renesanční v Suchdole u Kutné Ho­ ry (před pol. 16. stol.) a renesanční v paláci Horní tvr­ ze ve Starých Kestřanech (po pol. 16. stol.). Pěkná ko­ lekce různě profilovaných ostění z počátku 16. stol. se zachovala na tvrzi ve Vranové Lhotě. Sdružená nedělená okna má poslední patro tvrze v Pašince (pol. 15. stol.). Dekorativněji působí sdružené okno v Čeláko­ vicích z I. pol. 16. stol. Z profilovaných nedělených oken (s výjimkou Litovic) patří k nejstarším ostění ve věži tvrze v Královicích (Praha 10) a ve Starých Hradech z konce 14. stol., ostatní příklady pocházejí z pozdní gotiky (Popovice, okr. Benešov, Drslavice, okr. Pracha­ tice). Profilace je většinou velmi jednoduchá a tvoří ji kombinace okosení a výžlabku. Můžeme se ovšem set­ kat i s profilacf složitější. zvláště v pozdní gotice (na­ př. Přečín, Dobrš). Nežádoucímu vstupu do velkých oken zabraňovaly mříže, kotvené buď do vnitřních stěn ostění, nebo do jeho Ircní plochy v rovině fasády. Po­ dobnému účelu sloužily u velkých i malých otvorů oke­ nice, po nichž se dochovaly čepy pro jejich zavěšení či obvodová drážka z vnější nebo z vnitřní strany. Kamenné články se zásadním způsobem proměnily v období renesance. U okenních i portálových ostění poměrně dlouho přežívá pozdně gotické přetínání pro­ filace v rozích, renesanční prvky proto pronikají do pro­ filů i do plastické výzdoby zprvu jen ojediněle. Profi­ lace se stále více zplošťuje a vystupuje před líc stěny. Rohové přetínání postupně mizí a je nahrazováno pro­ stým zalomením do pravého úhlu, a to i nad hladkou soklovou částí ostění. Z profilů, přetrvávajfcfch z po­ zdní gotiky, se nejprve ztrácejí varianty hruškovitých

;,;,;:,;:;,,:_c_c:"m,;.,.,...,,.····•

-

O

50 cm

Popovice u Benešova. Malé okénko s mňzí v okoseném ostění, le­ mované hlazenou bílou paspartou s liliemi v rozích.

\.----· -------------------- -----------------------------·

o

o

Suchdol u Kutné Hory. Velké okno dělené kamenným knzem, ra­ ně renesanční. Profilace římsy a parapetu rekonstruovány podle do­ chovaných stop.

XLIII

Ukázky úpravy krakorců. A) Drslavice, B) Libějovice

1;11 ._ •I

' lil

I

5

8

Badry: 4-5. Mrázova Lhota: 9, Semonice: 1-3. 6-8, 10-11. Kovové součásti dveří (nábytku): 1 závora, 2 skoba, 3 závěsná skoba, 4-7 klíče, 8, 11 závěsy, 9-1O petlice.

OBR. 37.

LXXVIII

nebo hradním prostředí. Také na tvrzích je doložen vý­ skyt kachlů, které představují vrchol hrnčířské, respek­ tive kamnářské produkce Takové zboží je nejen výra­ zem vzrůstajfcích nároků šlechtických objednavatelů, ale též zajfmavým archeologickým odrazem vnějšfch kontaktů drobných feudálních sfdel a jejich napojení na lokální trhy Příkladem mohou být nálezy figurálních výžlabkových kachlů z Křešic na Benešovsku (obr. 29), provedené ve vysokém reliéfu. Lze je považovat za prá­ ci vyspělých kutnohorských dílen pozdně gotického období. Poznání teritoriální distribuce výrobků jedno­ tlivých dílenských okruhů s využitfm nálezů pocháze­ jfcích z tvrzí, je však úkolem budoucího studia. Lákavé přitom nejsou jen kachle, jež přímo nesou jméno své­ ho výrobce, známé např. z Opočna nad Jizerou. K ná­ ročnějšfm typům kachlů patřf také exempláře s pro­ řezávanou čelní vyhřívací stěnou do tvaru gotických kružeb, doložené rovněž nálezy z Opočna nad Jizerou, Nehvizdek či severočeských Ervěnic. Změny, jež přine­ sla české kachlové tvorbě renesance v oblasti techno­ logie a ikonografie, taktéž odráží materiál z tvrzí. Je srovnatelný s nálezy ze soudobého městského prostře­ df i panských sídel, snad s výjimkou luxusní majoliko­ vé produkce, jejíž archeologické doklady na tvrzích za­ tím postrádáme. Nálezy reliéfnfch kachlů jsou nepochybně význam­ ným svědectvím výtvarné úrovně interiéru a kultury bydlenf na středověké tvrzi. Vypovídací schopnosti té­ to skupiny hmotných památek ještě nebylo zdaleka vy­ užito. Stavební železo, reprezentované hřeby a skobami nejrůznějšfch typů a velikostí, tvoří nejpočetnější slož­ ku kovového inventáře na většině lokalit. V nálezech se objevují základní typy hřebů. jež byly používány v te­ sařské práci po celý středověk. Běžné jsou hřeby bez­ hlavicové (klfnce, obr. 40, č. 3). hřeby s příčně vykova­ nou hlavicí tvaru „T'' (křídlové, obr. 40, č. 5) nebo hřeby se zploštělou střechovitě zformovanou hlavicí (obr. 40, č. 6). jež se mohly uplatnit v různých konstrukcfch stav-

OBR. 38.

Batňovice: klíč s hákovitou bradou (železo).

by tam, kde se používala prkna, latě nebo fošny Do­ loženy jsou i hřeby velkého formátu (vazáky či krová­ ky). Zvláštnf typy hřebů indikuj! šindelovou střešní kry­ tinu (hřeby se svitkovou hlavicí, šindeláky, obr. 40, č. 8) Z jejich absence můžeme naopak usuzovat na krytinu doškovou v přfpadě některých dřevěných objektů (Kun­ dratice I a snad i Semonice). Jiné hřeby sloužily k upev­ něn! kovových dílů dveří nebo nábytku, anebo k pobi­ t! jejich plochy, kdy se počítalo s vizuálnfm uplatněnfm zvýrazněné hlavice bochníkovitého, hráněného nebo rosetového tvaru. Běžné jsou typy skob jednoramen­ ných (hákovitých) a dvouramenných (kramlí). V rámci uvedené skupiny nálezů stojí za bližší po-_ zornost železné prvky dveří. Představu o konstrukci a podobě dveří dřevěné věžové tvrze 13. stoletf podává materiál ze Semonic. Tyto dveře byly opatřeny závěsy v podobě masivních pásových kován! s jednfm koncem zformovaným v objímku pro čep závěsné skoby a dru­ hým, zpravidla ozdobně tvarovaným (obr. 37, č. 8,11) Svědectvím, že již v tomto obdob! poskytovaly dveře prostor pro jednoduché dekorativnf řešen! (zdaleka ne ještě umělecko-řemeslné úrovně) je srdcovitá či roze­ klaná forma zakončen! těchto kování. Závěsné skoby nesoucí dveře, jež byly zaraženy do zárubní. byly vyko­ vány ze železného prutu dole hráněného a v horní par­ tii, která sloužila jako čep, kolem něhož se otáčely dveřnf veřeje, oblého průřezu (obr. 37, č. 3). Nejprostší formu uzavíracího zařízení reprezentuje petlice, jednodílná či vícedílná (řetězová), upevněná očkem s trnem. Nálezy ze Semonic (obr. 37, č. I O) či Mrázovy Lhoty (obr. 37, č. 9) mají charakteristický osmičkovitý tvar řetězových článků, navzájem se však liší velikostí, což může souviset s jejich rozdílnou funk­ cí. Nálezy masivních otočných klíčů s bradou profilo­ vanou několika zářezy, dutým nebo plným dříkem a jednoduchou okrouhlou či kosočtvercovou hlavicí, dokládají užití závorkového pružinového zámku se zá­ branami již v nejstarším horizontu českých tvrzí 13 sto­ letí. Ze semonické tvrze se dochovaly celkem tři exem-

OBR. 39.

Popovice: dveřní zámek (železo). LXXIX

i

j

� ..

1.

1

'1 )

,.., ._ �

.� !

- CJ "

,�

C=:J

ť·.'

,t

:,.i·

·i

4

3 CJ - '?

- Cl

5

' -o

-=

6

8

�'."··

"'

�.-,;,..._,,-:-. :""· ,-r.."'='-�I

9

,:i:9::,:�.�� . :oQ� ::"' __ ":"::-

\J

11

10

--:-

:-11".

13

Mrázova Lhota: 7- I 4, Opočno nad Jizerou: 2, Semonice: I .3-6. Stavební železo, součásti dvefí a nábytku: 1-2 visací zámky, 3, 5 6,8-9 hfeby, 4 klíč visacího zámku. 7 skoba, I 0- I I. I 4 kování truhlice, I 2 klíč truhlice. I 3 držadlo truhlice.

OBR. 40.

LXXX

pláře (obr. 37, č. 6,7). Jednodušší variantu závorkové­ ho dveřního zámku obsluhoval klíč s hákovitou bra­ dou (uzamykacím ozubem). jaký známe z Batňovic (obr. 38). Ve zmíněném semonickém materiálu roze­ znáváme další součásti těchto kombinovaných dřevě­ ných a kovových zámků, závoru - závorku (obr. 37, č. 1), posuvnou část zámku v podobě plochého pásku žele­ za se dvěma ozuby na širší straně a vodiče závory (obr. 37, č. 2). vysoké skoby tvaru „U", držící závoru ve vodorovné poloze. Druhý základní typ závorky s ozu­ bem na užší straně pásku je doložen pro následující století např. v Batňovicích. Již ve 13. století šlo o běžný typ uzamykacího mechanismu, jehož princip a výrobu si patrně dokázaly osvojit lokální kovárny ve venkov­ ském prostředí a který se zde udržel delší dobu. S vý­ vojem zámečnické techniky byla zvyšována bezpečnost zámků a současně bylo dbáno i na jejich výtvarnou kvalitu, což platí i pro klíče. V tomto případě jde ne­ pochybně o produkci specializovaných zámečnických dílen, jež nacházely odbyt i na sídlech drobných feu­ dálů. V tomto období se proto zámečnická práce (či alespoň její nejnáročnější část) řadí do okruhu výrob­ ků, jež ve vesnickém prostředí odlišují hmotnou kul­ turu tvrze a poddanské usedlosti, i když i zde jsou mož­ né výjimky. Charakteristickým typem zámku pro období pozdního středověku je celokovový závorkový zámek se stavítkem, prvkem zajišťujícím závorku proti nežá­ doucímu pohybu a někdy zdvojenou či vícenásobnou závorkou. Zámek býval umístěn na vnitřní straně dve­ ří a jeho skříň byla ponechána otevřená. Dekorativním prvkem takových zámků byly často zvýrazněné a různě profilované hlavice nýtů. Dobrým příkladem uvedené­ ho řešení v prostředí tvrze je zámek z Popovic (obr. 39), původně instalovaný ve dveřích do věže tvrze. Oblíbe­ ným prvkem zejména v 15. a 16. století bylo vkládání výzdobných motivů do hlavice klíče (paprsky, čtyřlist, gotická kružba). jak o tom svědčí nálezy z Bader či Opočna nad Jizerou. Vedle pevných dveřních zámků jsou v nálezech z tvr­ zí doloženy zámky visací, jež nevybočují z rámce běžné produkce. Tyto zámky souvisí s výše zmíněnými petli­ cemi a mohly se uplatnit i u nábytku. Pro 13. století je doložen v Semonicích pružinový svorníkový zámek (obr. 40, č. I), ovládaný zásuvným lopatkovitým klíčem. Vyspělejším typem, rozšířeným v 15.-16. století, je zá­ vorkový třmenový zámek, který byl obsluhován otoč­ ným klíčem. Exemplář z Opočna nad Jizerou (obr. 40, č. 2) má skříňku trojúhelníkového tvaru a její díly jsou pájeny mědí . V prostředí tvrze není nálezem ojedi­ nělým. Další kovové součásti dveří představují plechová kování klíčové dírky, klepadla nebo přítuhové kruhy, jež známe z Chodova a Třebovětic. Zdá se, že ne vždy jsme schopni v nálezech rozlišit mezi kovovými součástmi dveří a nábytku. např. truh-

lic, jež byly po celý středověk nepostradatelným ku­ sem úložného nábytku v každém sociálním prostředí. Zatím ojedinělý je soubor pozůstatků subtilních ko­ vání malé truhlice z tvrze Mrázova Lhota, ze 2. polovi­ ny 13. století. Dekorativní zakončení jejích pantíků by­ lo provedeno dvojím způsobem - esovitě (obr. 40, č. 10) nebo do tvaru stylizované lilie (obr. 40, č. 11, 14). Snahu po jednoduché zdobnosti zjišťujeme i u okrouh­ lých puklic držadla (obr. 40, č. 13). Truhlička byla vy­ bavena závorkovým zámkem s plechovým okrouhlým krytem, zdobeným po obvodu vseky a čtveřicí trojlíst­ ků. Patřil k němu malý klíč s neprofilovanou bradou (obr. 40, č. 12). Lhotský nález dokládá překvapivě vysoký standard vybavení nevelkého sídla jinak nená­ ročné dřevěné konstrukce. Ke stopám po vnitřním ne­ přenosném zařízení tvrze musíme počítat pozůstatky zatím jen obtížně interpretovatelných nálezových si­ tuací, jež se projevují sestavami drobných kůlových ja­ mek, zahloubených v podlaze objektu. To je případ nej­ starší fáze tvrze v Kundraticích. Rekonstrukce vnitřního vybavení středověké tvrze nábytkem naráží na nedostatek archeologických i pí­ semných pramenů. Nezbývá proto než odkázat na in­ ventární prameny předbělohorského období, které snad mohou do jisté míry odrážet i o něco starší stře­ dověký stav. Spfše pro ilustraci na tomto místě připo­ meňme truhlu, almaru, stoly se židlemi a postele, ně­ kdy s nebesy, jako nezbytnou výbavu obytných světnic tvrzí již v jejich nejnižší kvalitativní vrstvě. Bližší cha­ rakteristika tohoto vybavení na základě inventářů vět­ šinou není možná. Ani kvantitativní údaje o počtu jed­ notlivých kusů však nejsou bez zajímavosti, stejně jako možnost sledovat rozmístění nábytku v jednotlivých prostorách sídla a jeho vnitřní obsah. Vedle poměrně značného množství truhel (IO i více kusů) se můžeme setkat s relativně vysokým počtem loží (na tvrzi v Lob­ kovicích 18, v Morašicích 17). U ekonomicky a spole­ čensky výše situovaných domácností registrujeme též některé méně obvyklé kusy mobiliáře (psací stoly či závěsné hodiny). které však přísluší již plně renesanční etapě života tvrzí. V tomto období nechybějí ani do­ klady náročné umělecké výbavy obytných i sakrálních prostor (Žumberk). 0STATNI NÁLEZY

Z památek, jež jsme nezařadily do žádné z výše defi­ novaných skupin, musíme upozornit především na ná­ lezy mincí a v některých případech snad i náhradních platidel. Význam jednotlivých mincí v nálezovém kon­ textu spočívá v jejich datovací schopnosti. Stačí zmínit jeden z klíčových nálezových celků ze semonické tvr­ ze, jehož dataci upřesňují groše Václava II. Známe také hromadné nálezy mincí (depoty). objevené při výzkuLXXXI

mu tvrze. Připomeňme dva známé poklady drobné stříbrné mince 15. století. uložené v plátěných váčcích. ze Zvírotic. Byly však zakopány do země až po zániku tvrze. takže se životem vlastního sídla nesouvisí. VYBAVEN(, FUNKCE A KAžDODENN( PROVOZ TVRZE ZÁVĚRECNt SHRNUTI

Z funkčpího rozdělení souboru archeologických pamá­ tek do jednotlivých skupin vidíme. že hmotná kultura tvrze odráží různé stránky života tohoto malého šlech­ tického sídla. Vzhledem k rozsahu nálezového fondu jsme se zaměřili především na ty aspekty, jež mohou co nejvíce přispět k charakteristice daného sociálního prostředí. Zdá se. že vy.bavení sledovaných typů sídel. tvrzí a rezidenčních dvorů. nevykazuje podstatné odliš­ nosti a lze je tedy hodnotit společně. Hlavní skupiny hmotných pramenů představují předměty zemědělské a řemeslné povahy, militaria a vnitřní vybavení obyt­ né části sídla. Z rozboru uvedených složek je zřejmé, že tvrz plnila tři základní funkce v rámci feudálního panství. Na prvním místě stojí funkce residenčnf. případně sfdelně-reprezentačnf. Tvrze bývaly ve většině případů v držení příslušníků nižší šlechty, kteří zde žili se svý­ mi rodinami a služebnou čeledí. V rámci každodenní­ ho života na tvrzích hmotné prameny dokumentují čin­ nosti převážně spojené s přípravou a konzumací stravy (využití volného času a zábavy jen zřídka). V této po­ sledně jmenované skupině jsou pro panské sídlo cha­ rakteristické doklady lovu. jenž byl doménou středo­ věké šlechty. O duchovní kultuře sídla máme jen velmi málo archeologických svědectví. Na jejich základě lze proto obtížně hodnotit. jak velká pozornost zde byla věnována kultuře psaného slova. náboženskému či magickému rituálu nebo primitivnímu hudebnímu projevu. Patří sem i oblast výtvarného umění. kterou v podmínkách středověké tvrze reprezentuje zejména užitá tvorba. O kultuře bydlení a životní úrovni nižší­ ho šlechtického stavu lze říci. že se pravděpodobně lišila v závislosti na individuálních majetkových po­ měrech. Vůči okolnímu vesnickému prostředí však v hmotném vybavení existují zřejmé odlišnosti: v kera­ mické výbavě např. časté nálezy kachlů a v menší míře i luxusní stolní keramiky, svědčící o vyšší kultuře byd­ lení ve srovnání s poddanskou usedlostí. Od nf tvrz odlišují i předměty dokládající vnější kontakty šlech­ tického sídla (importy). Stejné závěry lze vyvodit z ná­ lezů skla. které je rovněž známkou vyššího sociálního prostředí. K charakteristice vybavení panského sídla bezesporu přispívají i šperky a honosné oděvní sou­ části. kterými se elita snažila odlišit od ostatních spo­ lečenských vrstev a současně mohly být prostředkem tezaurace majetku. Tyto nálezy jsou ovšem stejně vzácLXXXII

né jako v prostředí vesnickém. K úplnému obrazu ži­ votního prostředí náleží i vyhodnocení hygienických podmínek. Mnohé napoví archeologické doklady ku­ chyňského odpadu. volně přístupného domácím zví­ řatům v areálu sídla. Archeologická zjištění naznačují, že vybavení domácnosti drobných šlechtických sídel - při všech změnách v průběhu dlouhého období je­ jich existence - zachovává některé obecné charakte­ ristiky, jež jsou tomuto prostředí vlastní. Se sídelní funkcí je úzce spojena funkce mocensko­ správnf. jež vyplývá z úlohy tvrze jako střediska pan­ ství a výkonu vrchnostenské správy nad poddaným obyvatelstvem. I v archeologickém materiálu najdeme předmět, který je výrazem nejen společenského ale současně i právního postavení šlechtického vlastníka tvrze - osobní pečetní typář. Archeologicky dobře postižitelné jsou další dvě vel­ mi důležité funkce tvrze - hospodářská a vojenská. Tvrz bývala hospodářským centrem feudálova majetku čas­ to ve spojení s dvorem. situovaným v bezprostřední blízkosti sídla. Hospodářská funkce tvrze se projevuje v oblasti zemědělské a řemeslné výroby. V nálezech z českých tvrzí převažují předměty zemědělské povahy nad nálezy řemeslnických nástrojů. Na vzájemný po­ měr obou složek lze nepřímo usuzovat i podle počtu lokalit, na kterých se nástroje obou kategorií vyskytu­ jí. Z archeologických pramenů tak jednoznačně vyplý­ vá, že zemědělství mělo v ekonomice panství nižšího šlechtice vedoucí postavení. Řemeslná produkce byla tomuto odvětví podřízena a zajišťovala jeho chod. Ved­ le toho měla význam pro údržbu a obranyschopnost sídla. Na větší hospodářský význam tvrze než jako centra feudálního panství zemana nebo rytíře nelze z archeologických pramenů usuzovat. Je nanejvýš prav­ děpodobné. že hospodářský provoz tvrze pokrýval pouze místní spotřebu a nepřekračoval rámec malého feudálního panství. které bylo do značné míry sobě­ stačnou a uzavřenou jednotkou. Ve výrazném zastou­ pení zemědělské složky je prostředí tvrze velmi blízké prostředí vesnické usedlosti. neboť i zde je zeměděl­ ství hlavní výrobní činností. Z kvantity nálezů země­ dělské povahy je zřejmý i hlavní rozdíl mezi hmotnou kulturou feudálního sídla typu tvrze a dvora na jedné a hradu na druhé straně. Vojenská funkce tvrze. jejímž prvořadým úkolem by­ lo zajištění bezpečnosti obyvatel sídla a provozu hos­ podářství. naopak spojuje tvrz s prostředím hradu. V hmotné kultuře jsou jejím odrazem zbraně. Otázku jejich přítomnosti u poddaných. otevřenou svědectvím soudobých pramenů. nelze z archeologického hlediska spolehlivě zhodnotit. Můžeme však konstatovat. že pro vesnické prostředí nejsou na rozdíl od tvrze typickým druhem archeologického nálezu. Pro tvrze je charakte­ ristické výrazné zastoupení předmětů jezdecké výba­ vy, jež však nejsou ničím neobvyklým ani v poddanské

usedlosti, kde byl kůň rovněž důležitou součástí živého inventáře. V případě sídel šlechtické elity bojující v sed­ le však k hospodářské funkci koně navíc přistupuje důležitý aspekt vojenský a reprezentační. Můžeme shrnout, že archeologie je schopna - ve spolupráci s dalšími obory - do značné míry postih­ nout základní funkce tvrze a přispět k poznání někte­ rých stránek její každodennosti. Další okruh problémů je již na hranici vypovídací schopnosti hmotných pra­ menů. Dosavadní historické bádání prokázalo značnou majetkovou diferenciaci nižší šlechty, a tím i obtížnost jednoznačného vymezení této vrstvy vůči ostatním sociálním skupinám. Zatím se zdá, že i archeologické prameny, získané výzkumem šlechtických sídel. nejsou s uvedenou představou v rozporu. Nevíme však, jak re­ prezentativní vzorek pramenů dnes máme k dispozici. Sociální postavení šlechtických vlastníků tvrzí (máme­ li na mysli především nižší šlechtu) by bylo možné na základě výpovědi archeologických pramenů charakte­ rizovat již naznačenými vztahy k sociálně nižšímu pro-

středí vsi, se kterou je spojuje samotná poloha sídla, správní a ekonomické vazby, a hradu. jako sídla spo­ lečensky výše postaveného příslušníka panského sta­ vu. Charakterem sociálního prostředí a životním sty­ lem stála nižší šlechta zřejmě někde uprostřed mezi těmito dvěma skupinami obyvatelstva, přičemž něk­ teří vlastníci tvrzí se způsobem svého života blížili více k té či oné skupině. Komplexní srovnání hmotné kultury uvedených vrs­ tev středověké společnosti v Čechách a její zhodnoce­ ní v širších evropských souvislostech je věcí vzdálené budoucnosti. Výzkum vlastních hmotných pramenů je u nás, i přes pokroky v rozvoji teoretického aparátu dějin hmotné kultury, stále v počátcích. Již dnes je ale zřejmé, že dosavadní obraz světa středověkých tvrzí může archeologie doplnit pozoruhodným svědectvím o životě a společenském postavení obyvatel těchto sídel.

Materiál z lokalit v obrawvé pň1oze je publikován s laskavým soufilasem následujícícfi institucí:

Autoři kreseb:

Muzeum okresu Benešov: Martinice, okr. Benešov, Popovice, okr. Benešov. Městské muzeum Čelákovice: Opočno nad Jizerou, okr.Prafia výcfiod. Okresní muzeum český Krumlov: Křemže, okr. český Krumlov. Okresní muzeum Cfiomutov: Ervěnice, okr. Most, Kundratice, okr. Cfiomutov, Nové Sedlo nad Bílinou, okr. Cfiomutov. Městské muzeum Jesenice: Tlesky, okr. Rakovník. Okresní muzeum Most: Bedřicfillv Světec, okr. Most. Okresní muzeum Nácfiod: Batňovice, okr. Trutnov. Výcfiodočeské muzeum Pardubice: Krcfileby, k.ú. Lány na Dlllku, okr. Pardubice. Polabské muzeum Poděbrady: Badry, k.ú. Opolánky, okr. Nymburk, Havraň, k.ú. Vestec, okr. Nymburk, Krňovice, k.ú. Rašovice, okr. Nymburk, Kře, k.ú. Hradišťko, okr. Nymburk. Archeologický ústav AVČR v Praze: Libice nad Cidlinou, okr. Nym­ burk, Zvírotice, okr. Příbram. Muzeum filavnífio města Prafiy: Čimice, Prafia 8. Národní muzeum v Praze: Čívice, okr. Pardubice, Dědibaby, okr. Měl­ ník, Hedčany, k.ú. Dašice, okr. Pardubice, Kozojedy, k.ú. Lány, okr. Cfirudim, Kralovice, okr. Prafia-výcfiod, Křešice, okr. Benešov, Mnichovice, okr. Benešov, Mrázova Lhota, k.ú. Dobrovítova Lfio­ ta, okr. Havlíčkllv Brod, Nehvizdky, okr. Praha-východ, Plačice, okr. Hradec Králové, Předboř, okr. Havlíčkllv Brod, Rovný, k.ú. Drahoňllv újezd, okr.Rokycany, Semice, okr. Nymburk, Semonice, okr. Hradec Králové, Slavětín „V Karšově'', okr. Louny, Tlesky, okr. Rakovník, Zbečno, okr. Rakovník, Zvíkovec, okr. Rokycany.

-Vladimír Brycfi-

J. Egnerová: 22:6. M. Fábiková: 9:5, 9; 37:9; 40:10-13. H. Jonášová: 4:1, 2, 6; 6; 10:1. 2, 6, 7; 13:6, 16; 21; 37:4, 5. Y. Lenfiartová: 29. K. Macková: 12:1-5. E.Pokorná: 2:8, 9; 4:5, 13:5. L.Raslová: 1:1-12; 2:2-7, 11, 12; 4:3; 5:1-5; 8; 9:6-8, IO; 10:5; 11:1, 4, 5; 13:1-3, 7; 17:10-13; 37:6-8, IO, 11; 40:1, 4. O.Tupá: 2: I; 4:4; 5:6, 7; 9: I, 2, 11; I0:3, 4, 8, 9; 11:2, 3, 6, 7;

22:12.

H.Velímská: 15. A.Waldfiauserová: 2:10; 5:8, 9; 9:4; 17:1-9, 18; 22:1-5, 7-11, 13, 14;

37:1-3; 40:2, 3, 5-9, 14.

Archiv Arcfieologickéfio ústavu AVčR v Praze: 13:4; 20; 23. Autoři fotografií:

K. Hník: la, 38.

J. Kutová: 3, 7, 8, 14, 19, 25, 27-36.

R. Váňa: 39. Arcfiiv Archeologickéfio ústavu AVčR v Praze: 24.

LXXXIII

Ao LECTOREM

Katalog obsahuje všechny významnější tvrze nacházející se v čecftácft. a to podle správního rozdělení platného k roku 1982. Jednot­ livé tvrze jsou v něm seřaženy abecedně podle jejich jmen; pokud jméno nemají nebo pokud je totožné s obcí, v nicftž stojí, pak jsou zařazeny podle jmen těchto obcí. případně podle jména obce, v jejichž katastrálním území leží. Do katalogu nebyly zařazeny některé objekty, ležící na pomezí mezi tvrzemi a ftrady, které se sice v některých pracích o tvrzích vyskytují, ale jejichž příslušnost je buďto sporná, nebo se jedná vysloveně o ftrady (např. Chvatěruby, Škvorec, Týnec nad Sáza­ vou aj.). Oproti tomu byly do katalogu zařazeny ty objekty, které někteří autoři sice považovali za ftrady, přitom se však jistě jed­ ná o tvrze (např. Teftov u Říčan). Každá tvrz je v katalogu zpravidla uvedena samostatným fteslem, pouze některé lokality s více tvrzemi, jejichž dějiny se prolínají. jsou soustředěny do jediného fteska (např Dolní Kralovice, Kestřany). V ftesle je podána nejprve stručná charakteristika, poté ná­ sleduje základní nástin ftistorickéfto vývoje a nakonec popis a stavební vývoj. Toto členění bylo pominuto pouze v malé míře, a to v případech, kdy do katalogu byly zařazeny tvrze architektonicky dosud nezkoumané, na něž je však nutné upozornit (nedoceněný význam pro region, bezprostřední ohrožení stavby či dokonce její zánik). Pňíoftou nesla zařazenou přímo do textu knifty jsou kopie katastrálních map a plány tvrzí, v některých případech rovněž stará vyobrazení a fotografie dokumentující jejicft současný stav. Podklady katastrálních map byly získány převážně z fondu Stabilní katastr, uloženého ve Státním ústředním archivu v Praze, z velkostatkovýcft fondů státních oblastních archivů české republiky a z ústředního archivu zeměměřičství a katastru v Praze. Je­ jich zaměstnancům patří poděkování za prokázanou ocftotu při náročném studiu autorů. Katastrální mapy zachycují situaci tvrzí především v první polovině 19. století. Pokud není v popiskách k nim uvedeno jinak, pak plně jsou označeny vodní toky a plochy, čárkovaně stavby z nespalného a tečkovaně stavby zbudované převážně ze spalného materiálu (tj. stavby s hrázděnými konstrukcemi nad zděným přízemím, případně stavby zcela dřevěné). Tečky v některých přípa­ dech vymezují rovněž uspořádání parkových a zaftradnícft plocft při mladších sídlech. Lokalita tvrze je v nich zpravidla označena šipkou. Plány tvrzí byly pořízeny v převážné většině přímo autory publikace, případně byly převzaty od autorů jinýcft či z historických plánů. Jména autorů jsou vždy uvedena v popiskách plánů. Pokud bylo možné a znalost tvrze to umožňovala, pak do plánu tvrze byly označeny její jednotlivé vývojové etapy. V případě, že v popiskách k plánům není uvedeno jinak, pak plně značené zdivo pochází z doby gotické, případná mladší gotická fáze je značena kň'žky šikmými k obrysu zdiva, renesanční zdivo je značeno šikmou šrafu­ rou, případná mladší renesanční fáze kň'žky kolmými k obrysu zdiva, zdivo barokní a mladší je neznačeno. Přerušovaně je znače­ no zařazení hypotetické.

LXXXIV

AHNÍKOV (Chomutov) ZANIKLÁ RENESANČNÍ TVRZ A POPLUŽNÍ DVŮR VE VSI,

7

KM SEVEROVÝCHODNĚ

OD KADANĚ.

Počátky vzniku Ahníkova jsou na rozdíl od jiných sídlišť poměrně dobře známy. Jejím zakladatelem byl s největší pravděpodobností Ahník (zvaný též Ahně), syn Milhosta Mašťovského, připomínaný mezi léty 1196 až 1239. Bezprostředně následující osudy vsi a jejích majitelů však neznáme. Jisté je jen tolik, že ves byla snad již koncem 13. stol. připojena k panství hradu Hasištejn, jehož majitelé v nf zřídili služebné manství. Během 14. a 15. stol. se v jeho držení vystřídala řada majitelů, až je r. 1531 získal Petr Velemyský z Velemyšlevsi. Po následujícím majiteli, panu Vítovi z Hartenberka, pak prodal majitel panství Hasištejn, Bohuslav Felix z Lobkovic, ahníkovské manství a statek Linhartovi Steinbachovi ze Steinbachu. Teprve jemu propustil císař Rudolf II. ahníkovské zboží r. 1581 z manství. Znamenalo to, že Linhart Steinbach se stal jeho plnoprávným vlastníkem; byl to ta�" ké on, kdo nahradil staré panské sídlo novou renesanční tvrzí. 200m 100

ru

Linhartův stejnojmenný syn, Linhart mladší, se zúčastnil protihabsbur­ ského povstání z let 1618 až 1620. Následně mu proto byl zkonfiskován majetek a r. 1623 prodán Jaroslavovi Bořitovi z Martinic. Tento pán pak rovněž koupil sousední zboží Prunéřov, takže jeho nástupci vlastnili až do r. 1791 poměrně rozsáhlý statek Prunéřov - Ahníkov. Po nich násle­ dovali v držbě tohoto majetkového komplexu Firmianiové, Wolkenstei­ nové-Trostburg a příslušníci dalších rodů. Posledním držitelem statku byl Emanuel Karsch. Místo a stavební podobu nejstarší ahníkovské tvrze bohužel neznáme. Pravděpodobně na počátku 16. stol. byla původní stavba nahrazena rene­ sanční novostavbou tvrze. Její budova se dochovala až do našeho věku v poplužním dvoře, jehož severní křídlo tvořila. Patrová obdélná stavba s bočním přístavkem, krytá sedlovou střechou s renesančními štíty, ob-

Ahníkov (Chomutov). výřez z katastrální mapy z r. 1842. Severní stranu poplužního dvora tvoří z větší části budova starší tvrze z doby po r. 1500 ( označena č. I), východní průčelí zaujímá stavba tvrze z osmdesátých let 16. stol. (č 2). Kresba J. Úlovec.

sahovala v přízemí několik místností zaklenutých hřebínkovými klenba­ mi a valeně s lunetami, patro pak bylo plochostropé Ve druhé polovině 17. stol. byla za Martiniců tvrz stavebně upravována. Tehdy byly v příze­ mí některé místnosti nově zastropeny plochými stropy se štukovými de­ koracemi. Mladší panské sídlo přestalo po polovině 16. stol. majitelům stat­ ku vyhovovat, a ti proto přikročili k výstavbě sídla nového, v pořadí již třetího. To bylo zbudováno ko­ lem r. 1581 za Linharta Steinbacha při severovýchodním nádvoří po­ plužního dvora v blízkosti staršf-tvr­ ze ve slohu saské renesance. Za již zmíněných úprav ze druhé polovi­ ny 17. stol., podniknutých za Marti­ niců, k němu byla rovněž stavebně přičleněna budova sousední starší tvrze. I přes toto rozšíření areálu však je pravděpodobné, že nej­ mladší ahníkovské sídlo je pouhým torzem původního, rozsáhleji za­ IO 20m mýšleného založenL Ahníkov (Chomutov). situace před demoli­ cí poplužního dvora a obou panských sídel r. 1985. šikmé šrafy značí zdivo z počátku 16. stol., mřížky zdivo z osmdesátých let téhož stol., tečkovaně zdivo z 18. stol., neznačené mladší. Podle Uměleckých památek Čech.

Hlavní budova z osmdesátých let 16. věku, patmvá stavba krytá sedlovou střechou, měla v hlavním, východním průčelí nad vstupním průjezdem do nádvoří bohatě členěný třípatrový věžovitý rizalit, zakončený balustrá­ dou. Poblíž arkýře pak byl do střechy vsazen opět bohatě zdobený vikýř. Do prostoru nádvoří se přízemí tvrze otevíralo arkádou, která byla později zazděna. Místnosti přízemí byly zaklenuty vesměs valenými klenbami s bohatými hřebínky a štukaturou, případně valeně s lunetami . Ahníkovská tvrz byla sice během druhé poloviny 17, první poloviny 18. a koncem 19. stol. stavebně upravena, nicméně úpravy se její renesanční podoby podstatněji nedotkly. Tato cenná stavba, vzorový příklad archi­ tektury saské (či severské) renesance na našem území, byla por. 1945 vy­ užívána místním státním statkem. K jeho účelům sloužila až do r. 1985, kdy byla i se starší tvrzí a celou vesnicí zbořena, neboť do jejích míst se rozšířila důlní činnost severočeského hnědouhelného revíru. -JO-

Ahníkov (Chomutov). severovýchodní nároží starší tvrze. Foto L. Svoboda 1981

Ahníkov (Chomutov), pohled na východní průčelí mladší tvrze se vstup­ ním portálem a arkýřem. Foto J. Fiedler 1977.

ALBEROVICE (Benešov) VÝRAZNt ZBYTKY VELKtHO TVRZIŠTĚ V JIHOZÁPADN( ČÁSTI VSI, ASI OD ZRUCE NAD

12

KM JIŽNĚ

SAzAvou.

Ves Alberovice. zvaná dříve rovněž Arbelovice, vznikla snad již ve 13. stol., první písemné zmínky jsou však podstatně mladší. K r. 1354 je doložen Stříž z Alberovic, mezi léty 1399 až 1418 pak držel část vsi Maršík Smrčka, syn Benešův, který přivěsil svou pečeť na stfžný list české šlechty z r. 1415, zaslaný koncilu do Kostnice na protest proti upálení Mistra Jana Husa. Druhá část vsi patřila Peškovi, známému ze zpráv z let 1415 až 1417. Je­ jich potomci v Alberovicích seděli zřejmě až do počátku 16. věku. Roku 1543 však Alberovice držel pražský měšťan Mikuláš Kamarét, za jehož sy­ na jsou prameny zmíněny k r. 1568 dvě mfstní tvrze s poplužním dvorem. Dvě alberovická panská sídla vznik­ la ve vsi zřejmě již ve 14. stol. v sou­ vislosti s rozdělením vsi mezi dva majitele. Můžeme předpokládat, že obě panská hospodářství ležela již od počátku včetně poplužního dvo­ ra v jihozápadnf a jižní části vsi. Za­ tímco poplužní dvůr zaujímal jižní okraj zástavby, k založení sídel vy­ užili majitelé příhodnou terénní si­ tuaci na jihozápadě, kde tok potoka změnili ve vodní příkop, obklo­ pující výšinu s jedním sídlem. Ze situace se dodnes dochovala pod­ statná část vodního příkopu a pa­ horek, na němž stojí obytný dům čp. 27.

100

Alberovice (Benešov), výfez z katastrální

mapy vsi z r. 1838. Prostor tvrziště je vyme­ zen od severu, východu a jihu dochovaným pfíkopem, severozápadně od něho se pak roz­ kládá pfedpokládané místo druhé tvrze. Východně leží bývalý poplužní dvůr. Kresba J. Úlovec.

200m

Doposud není zcela jasné, ve kterých místech stávalo sídlo druhé. Situace ovšem nevylučuje, že vodní příkop pokračoval podstatně dále severním směrem a uzavíral mnohem větší vnitřní prostor, než je tomu v součas­ nosti, takže tvořil ochranu i pro druhé sfdlo. Tento předpoklad, vyslovený již A. Sedláčkem, však bude nutné ověřit následným průzkumem. -JO-

Albrechtice (Liberec), plán tvrziště podle

J. V. Šimáka. Stav pfed r. 1909, sever naho­

ře. Kresba Z. Fišera.

ALBRECHTICE (Liberec) ZBYTKY TVRZIŠTĚ NA ZÁPADN(M KONCI OBCE PŘI CP.

24,

ASI

6 KM

SEVEROZÁPADNĚ

OD TURNOVA.

Albrechtice vznikly nejpozději koncem 14. stol. ve spojitosti s rodem krá­ lovského purkrabího na Bezdězu, Oldřicha Tisty z Libštejna. Jeho potom­ kem byl r 1412 Petr Tista z Albrechtic. Rod se zde udržel po celé 15. stol. Po Purkartech Novohradských z Kolovrat přichází r. 1520 Aleš ze Sovince jako držitel tvrze, dvora a vsi. Jeho syn Jan prodal r. 1548 statek Kyjům

3

ur4-

�

'' '

11\1/,' ,1'1>'

'

Albrechtice (Liberec), současný stav tvr­

z Kyjova. Ti zde seděli až do r. 1631, kdy jim Albrechtice byly zkonfisko­ vány pro jejich spojenectví se Sasy. Za Daniela Beygotta z Remerstatu tvrz po r. 1634 zpustla. Nahradil ji barokní zámek Lamottů z Frintropu, vystavěný při jejím severovýchodním boku a dosud částečně dochovaný. Tvrz stávala na pozemku dnešního rekreačního objektu čp. 24, patřícího původně k čp. 1 . Dnes z původního sídla přežívá jen torzo. Nevysoká vy­ výšenina téměř trojúhelného půdorysu největších rozměrů 25 a 22 m má na severozápadní straně dosud náznaky příkopu širokého 1O m. Ještě po­ čátkem 20. stol. zde bylo podle J. V. Šimáka dochováno tvrziště o roz­ měrech 20 x 16 m se zbytky zdiva až metr silného, na jehož západní stra­ ně vybíhal jazykovitý výběžek. .,,.zF-

ziště ( I 995). Kresba Z. Fišera.

ANDĚLKA (Liberec} RENESANčNI TVRZ VE DVOŘE NA VÝCHODNfM OKRAJI VSI, ASI

11

KM SEVERO�

ZÁPADNĚ OD FRÝDLANTU.

-

O

5

IOm

Andělka (Liberec), situace poplužního dvo­

ra podle katastrální mapy z r. I 843. Kresba

Ves Andělka se uvádí v pramenech poprvé r. 1340 pod názvem Engels­ dorf. Tvořila součást frýdlantského panství, k němuž náležela jako lenní statek. Ten drželi v 15. stol. Wedebachové, r. 1520 je zde uváděn Jindřich ze Schwanczu a poté páni z Weigsdorfu. Dalšími majiteli léna byli páni z Dobšic, kterým patřil od r. 1549 až do r. 1603, kdy vymřeli. Tehdejší frýd­ lantská vrchnost, jmenovitě paní Kateřina z Redernu, proto prodala len­ ní statek Engelsdorf Adamovi ze Schweinichenu a Kolmitz. Jan Jiří ze Schweinichenu pak prodal statek r. 1670 hraběti Antonu Gallasovi. Engels­ dorfské panské sídlo od té doby nesloužilo jako rezidence majitelů, by­ lo využíváno pro potřeby poplužního dvora.

Z. Fišera.

Součást dnešního barokně přestavěného poplužního dvora tvoří mimo jiné také části starší tvrze a sídla zdejších šlechtických držitelů. Podle zná­ zornění dvora v katastrální mapě z r. 1843 tu tehdy existovala čtyři zděná křídla a při západní straně nádvoří menší budova ze spalného materiálu. Na východní straně stávala kašna. Patrně nejstarší budovou dvora byl vý­ chodní trakt, zbořený kolem r. 1980. Dosahoval délky asi 50 m, měl hlubo­ ké klenuté sklepy, nad ním přízemí s metr silnými zdmi a podpěrné pilíře. Obytné podkroví mělo boční štít. Jižní hospodářské křídlo je na východní straně dodnes zakončeno patro­ vým domkem rozměrů 13,5 x 12,8 m se zdmi 0,8 m silnými a s věžičkou na střeše, který místní tradice považuje za zámek. V mladší době v něm byl byt šafáře. Severní křídlo dvora je bez větší architektonické hodnoty. Za zbytek původní tvrze lze považovat severní díl západního křídla. Budova rozměrů 18 x 16 m kolem r. 1955 vyhořela, do dnešní podoby byla obnove­ na krátce nato jako slepičárna. Klenutý suterén se třemi sklepy a barokní chodbou slouží jako sklady brambor. Sklepní zdivo je přes I m široké, pří­ zemí asi 0,8 m. Bývalý poplužní dvůr je dnes soukromý zemědělský objekt. -ZF-

Andělka (Liberec), suterén budovy bývalé tvrze v severní části západního křídla, stav z r. I 966. Kresba Z. Fišera. 4

BABICE (Hradec Králové) TvRZIŠTĚ, ZVANÉ VLCf HRAD, NA LOUCE ASI 0,4 KM SEVEROZÁPADNĚ OD OBCE, LEžfCI

I O KM SEVEROVÝCHODNĚ OD CHLUMCE NAD CIDLINOU.

Sídlo místních vladyků, z nichž jako první se připomíná v letech 1363 1375 Matěj, zaniklo zřejmě už za husitských válek a statek byl připojen k nechanickému zbožf. Tvrziště přiléhá východní stranou k prostoru vypuštěného rybníka. Po něm tu zbyla hráz, na níž navazuje srpovitý val s korunou o šířce 3-4 met­ ry, který obtáčel zbývající strany. Kuželovitý pahorek uprostřed je už jen kolem 2,5 m vysoký

-LS-

Babice (Hradec Králové), pohled na tvrziště od jihozápadu. Foto L. Svoboda 1978.

-

O

IO

20m

Babice (Hradec Králové), půdorys tvrziště. Měňli J. Sla­

vík, L. Svoboda a I. Svobodová v r. 1994.

BAKOV (Kladno) TvRZ, PŘESTAVĚNÁ NA SÝPKU, PO JIŽNf STRANĚ DVORA V SEVEROVÝCHODNI ČÁSTI OSADY, ASI

4 KM SEVERNĚ OD

SLANÉHO.

Vladyka Bechlín z Bakova je doložen již k r. 1267, jeho následníci před husitskými válkami snad měli Bakov pronajatý od roudnického kláštera

5

Bakov (Kladno), katastrální plán obce z ro­ ku 1840. Kresba J. Slavík.

Bakov (Kladno). sgrafito na jižním průčelí tvrze. Foto L. Svoboda 1995.

T vrz postavila po r. 1584 Ludmila Valkounová. Valkounové drželi statek až do r. 1708, kdy jej prodali Norbertu Libštejnskému z Kolovrat Podle popisu z r. 1707 byly v přizemí ra­ tejna, dvě komory čeledi a šafářo­ va kuchyň, mazhaus, kurniky a díl­ na, nahoře jeden prostranný a dva menši pokoje, které se už tehdy užívaly jako sýpka. Protáhlá patrová podélná stavba se sedlovou střechou a ležatými sýp­ kovými okénky byla snad Bohtr­ slavem Valkounem por. 1601 opat­ řena nadprůměrnou sgrafitovou výzdobou s figurálnimi scénami, objevenou vr. 1900. Dnes je kromě několika zlomků nejlépe patrná část na jižním průčelí, opravená v r. 1959: psanička a pás rozvilin s jednorožcem, býkem, lvem a vel­ bloudem. Vnitřní členění bylo při úpravě na sýpku někdy v 18. stol. od­ straněno, budova má prosté trámové stropy.

-LS-

BARCHůvEK (Hradec Králové) ZANIKLÁ TVRZ, POZDĚJšf ZÁMEČEK, NA SEVERN( STRANĚ HOSPODÁŘSK�HO DVO� RA NA JIHOVÝCHODNIM OKRAJI VSI, 8 KM SEVEROVÝCHODNĚ OD CHLUMCE NAD CIDLINOU.

Barchůvek (Hradec Králové). katastrální plán obce z r. 184 l . Kresba I. Slavík.

Barchůvek (Hradec Králové). jižní průčelí zámečku. Podle fotografie z doby kolem r. 1900 v Městském muzeu v Novém Bydžově. Kresba L. Svoboda.

Ves Malý Barchov byla až do r. 1595 součástí Barchova Velkého, toho ro­ ku byla oddělena jako statek šťastného Panského ze Střezetic . Ten byl pro účast na stavovském povstání odsouzen k uvedeni svého statku s tvr­ zí a dvorem v manství. V letech 1654-1690 byl Barchůvek spojen s Bartou­ šovem, ale poté opět osamostatněn jako sídlo Vančurů z Řehnic. Vr. 1911 byl zámeček zbořen a nahrazen secesni vilou. Patrový obdélný zámeček měl značně přesahujicf střechu poměrně vyso­ kou, se zřejmě jen falešně, druhotně provedenou mansardovou řfmsou. Prvé naznačuje alespoň částečné (nejméně tedy v patře) použiti roube­ ných stěn, druhé možný původ krovu alespoň ze 17. stol. Oba znaky spo­ lu s podobnými půdorysnými rozměry (u barchůvského zámečku je lze, ovšem bez přístavků, z nichž jeden byl barokní kaplí, odhadovat podle katastrální mapy z r. 1841 na asi 23 a 14 metrů) a podélně trojtraktovou dispozicí. jíž indikuje rozmístění oken v šesti osách i barokni lisenové rá­ my, přímo vnucují podobnost se zámečkem v Hoděčině, u něhož rene­ sanční stáří roubené konstrukce dosud potvrzuje soudobý krov. Zámeček tedy zřejmě skutečně byl pozdně renesanční tvrzí z doby po r. 1595, jejíž kabát byl později jen minimálně přizpůsoben baroknímu vkusu a dopl­ něn o dvojici přístavků na severní straně .

-LS-

6

BAŠNICE (Jičín) MfSTO TVRZE V JižNI CÁSTI VSI NA PRAVÉM BŘEHU POTOKA, ASI 4 KM JIHOzAl>AI>­ NĚ OD HOŘIC.

Ves. zvaná původně Bašněves, se poprvé připomíná v r. 1318, kdy patřila zemanu Petrovi. V průběhu 14. stol. patřila Kulům z Bašnic a později Uzí­ kům z Bašnic. Tvrz se připomíná poprvé r. 1499, kdy oba díly rozdělené tvrze, dvora a vsi spojil Jan Krupý z Probluze. K panství připojil dalších pět vesnic. Již r. 1521 prodal toto zboží Vojtěchovi z Pernštejna. Za něj bylo panství spravováno z Chlumce a při prodeji v r. 1542 se připomíná tvrz pustá. Tradice klade tvrz do údolí potoka na jižní straně obce. kde je za požární zbrojnicí uprostřed louky umístěn pahorek se sklepem, zvaný Na parkáně. Nepřístupný obdélný sklep je údajně vyzděn z pravidelných pískovcových kvádrů. Louky jižně od něj, částečně zastavěné budovami zemědělského družstva. se nazývají Potvrznf.

I 00

-200rn

Bašnice (Jičín). obec podle mapy stabilního katastru z r. 1841, zakreslen sklep Na par­ káně. Kresba J. Slavík.

-IS-

BAŠTĚK

(Praha - východ)

'fvRZIŠTĚ PŘI CP. 203 UPROSTŘED VSI, ASI 15 KM SEVERNĚ OD PRAHY.

Nejstarší dějiny této vsi jsou dosud neznámé, neboť splývají s historií sousedního a jistě staršího Baště. Písemné zmínky od 11. až do polovi­ ny 14. stol. zřejmě patří právě k němu. Snad až v době kolem poloviny 14. věku byla založena v jeho těsném sousedství nová ves. zvaná Baštěk. První nesporná zmínka o nf pochází až z r. 1396, kdy ji Aleš škopek z Dubé směnil s klášterem na Karlově v Praze za jiný majetek. Klášter si ji pak podržel do r. 1407, kdy ji směnil s pražským měšťanem Kašparem čotrem za Tehov.

100

Baštěk (Praha - východ), výfez z katastrální mapy vsi z r. 1842. Kresba J. Olovec.

200m

7

Během první poloviny 15. stol. držel Baštěk Václav Baštecký z Lerojid, ve čtyřicátých letech 16. věku se po ní psal Vilém Lužanský z Lužné. Roku 1581 získali místní statek Hochhauzárové z Hochhauzu a podrželi si ho až do počátku 17. stol. Pro účast v protihabsburském povstání z let 1618 až 1620 jim však byl zkonfiskován a prodán dominikánskému klášteru sv. Máří Magdalény na Malé Straně. Roku 1694 koupil Baštěk Václav Desi­ der z Nostic a spojil ho se sousedním statkem Pakom�řice.

o

IO

20

30111

Baštěk (Praha - východ), celková situace (současný stav). Dobře je patrné narušen( tvr­ ziště výstavbou bazénu v jeho severozápadn(m nárož(. Kresba J. Olovec.

Panské sídlo bylo v Bašťku založeno pravděpodobně teprve po polovině 14. stol. První přímá zmínka ho připomíná r. 1396. Majitelé ho využívali zřejmě až do počátku 17. stol. Po spojení s Pakoměficemi bylo držiteli opuštěno a zaniklo. Majitelé vsi si sídlo vystavěli přímo uprostřed vsi. To stávalo na pahor­ ku přibližně obdélného půdorysu rozměrů asi 18 x 20 m, který obklopo­ val příkop, původně snad vodní. Vlastní pahorek byl zčásti umělého pů­ vodu, neboť stavitel tvrze využil výchozu skalnatého podloží, který upravil. Rostlá skála pak sloužila k založení jednotlivých objektů a části obvodo­ vé hradební zdi. Do dnešní doby se na povrchui tvrziště nedochovaly žád­ né pozůstatky zdiva. Je pravděpodobné, že po zániku rezidenční funkce tvrze sloužily její zbytky jako zdroj stavebního materiálu a až později, snad koncem 18. stol.. na nich byl zbudován obytný dům, čp. 3 (dnes čp. 203). V současné době ze sídla zbývá část plochy tvrziště, změněná v sad a na­ rušená v severozápadním nároží výstavbou bazénu. která se tyčí stále ješ­ tě 3 až 4 m nad okolním terénem. Zbytek bývalého příkopu při severním boku tvrziště je využíván jako zahrádka. Existenci tvrze v době od polovi­ ny 14. do počátku 17. věku dokládají bohaté nálezy keramiky (většinou se jedná o hrnce, majitel domku však nalezl i pozůstatek trojnožky). re­ nesančních kachlů a kovových předmětů (ostruha). -JO-

BEDŘICHŮV SVĚTEC

(Most)

ZANIKLA PANSKÁ SfDLA VE VSI,

11

KM JIHOVÝCHODNĚ OD MOSTU.

Vesnice Bedřichův Světec byla zprvu zvána pouze Světec. Vznikla zřejmě velice brzy, o čemž svědčí mimo nálezů rovněž románský kostel sv. Jakuba, datovaný do dvacátých až třicátých let 13. stol. První písemná zpráva z r. 1238 zmiňuje Ahníka (Ahně, Hagen) ze Světce. další majitelé místního zboží jsou připomínáni po zbytek 13. a počátkem 14. stol. Dnešní jméno ves získala až v polovině 14. stol. po majiteli Bedřichovi. Bedřichovi potomci udrželi statek až do poloviny 15. stol. Ten poté ně­ kolikrát vystřídal majitele, z nichž nejvýznamnější byli Světečtí z Černčic, Kaplířové ze Sulevic a Lobkovicové. Od r. 1582 se Bedřichův Světec stal trvalou součástí lobkovických majetků a byl spojen s většími sousední­ mi panstvími. Samostatnosti již nikdy nenabyl. Panské sídlo v Bedřichově Světci je písemnými prameny zmiňováno až r. 1559, ovšem jeho vývoj byl nepoměrně složitější Po archeologickém 8

průzkumu okolí románského kostela mezi lety 1976 až 1987 je v kombi­ naci s písemnými prameny možno doložit, že ve vsi existovala minimálně dvě panská sídla. Nejstarší panské sídlo bylo založeno uprostřed vsi v závěru ostrožny, na níž stál rovněž kostel sv. Jakuba, jednolodní stavba z velkých kvádrů s půl­ kruhovým závěrem a panskou tribunou. Stávalo severozápadně od sva­ tostánku. Jeho stavební podobu přesně neznáme; jisté je pouze to, že obsahovalo mimo jiné objekty rovněž dvě zemnice o vnějších rozměrech 4 x 4 a 5 x 5 m. Opevnění sídla tvořila pouze palisáda, jejíž část se vstu­ pem nejasného druhu byla odkryta archeologickým průzkumem západně od zemnic. Snad již v době kolem r. 1250 bylo toto starší sídlo nahrazeno sídlem no­ vým. To zaujalo část jeho plochy. Vnitřní areál rozměrů přibližně 16-19 x 14-15 m byl opevněn již lépe, neboť ho obklopoval suchý příkop o šířce přibližně 5 m. O jeho zástavbě opět nevíme téměř nic. Kromě jiných bu­ dov ji tvořily opět dvě zemnice, jedna z nich o rozměrech 4 x 4 m.

IOm

50

Bedřichův Světec (Most) celková situace kostela a zbytkll obou sídel ze 13. stol. Západně od kostela je patrný pozllstatek odhaleného kalového opevnění a dvě starší zemnice, z nichž se­ vernější byla poškozena příkopem mladšího sídla, obsahujícího rovněž dvojici zemnic. Východně sto­ jí kostel sv. Jakuba většího, jehož románská fáze je vyznačena černě. šipka od severu naznačuje vstup na panskou tribunu. Podle J. Klápštěho kreslil J. Olovec. Toto mladší sídlo bylo majiteli užíváno pravděpodobně nejpozději do počátku 14. věku. V blíže neznámé době si majitelé vystavěli ve vsi sídlo nové, které však neumíme lokalizovat. Je možné, že stávalo v jižní části vsi a existovalo až do druhé poloviny 16. stol. Poté však bylo opuštěno a beze stopy zaniklo. Obě panská sídla v Bedřichově Světci ze 13. stol. jsou příkladem jedno­ duchých sídel, která si budovali majitelé v těsné blízkosti tribunových kostelů. Význam jejich zjištění je o to větší, že do současné doby bylo v Čechách zkoumáno obdobných sídel jen několik.

-JO-

9

100m

Bedřichův Světec (Most). výřez z katas­ trální mapy vsi z r. 1843. Místo tvrze ozna­ čeno šipkou. Kresba J. Olovec.

BĚLÁ (Havlíčkť'J:v Brod) ZBYTKY TVRZE NA NMRAZNt TERtNN( TERASE V JIHOVÝCHODN( CAsTI VSI, 7 KM SEVERO:zAJ>ADNĚ OD LEDCE.

Místní vladykové jsou doloženi k r. 1316 a další pak od r. 1384. Dějiny po husitských válkách neznáme, tvrz se připomíná v r. 1455 a pak 1544, kdy patřila k ledečskému panství. Podle ledečských urbářů bydleli ve tvrzi sedláci. Ještě za dob Sedláčkových tu byly hradby po západní a severní straně, brána na severu a zazděná branka na západě, obě půlkruhové s ostěními, a několik let předtím tu byly dvě bašty (poslední, na katast­ rální mapě z r. 1838 patrná na jihozápadním nároží, byla zbořena asi r. 1881), příkopy a čtverhranná věž, v níž bývala kovárna.

JOOm

Bělá ( Havlíčkrlv Brod), katastrální plán obce z r. 1838. Kresba L. Svoboda.

Z areálu čp. 10 dnes zbývají jen část severní hradby se střílnou (dnes těs­ ně nad terénem) a 2 metry vysokou pravou stojkou brány, jejíž okosení se zalamuje ve výši 140 cm, k hradbě přistavěný obdélný zřícený objekt a nepřístupný sklep po východní budově. Stodoly na západní straně, na hraně mírného svahu, zanikly ve 3. čtvrtině 20. stol.

-LS-

10

BĚLA POD BEZDĚZEM (Mladá Boleslav) ZÁMEK NA OSTROHU NA VÝCHODN(M KONCI HISTORICKÉHO JÁDRA MĚSTA, 15 KM SEVEROZÁPADNĚ OD MLADÉ BOLESLAVI.

Město bylo založeno v r. 1304 Hynkem Berkou z Dubé a tvrz snad vznikla současně s ním. Berkové drželi bezdězské panství pouze zástavně, Karel N je vyplatil, měl tu svého rychtáře (později purkrabího) a někdy se tu i sám zdržoval. Na počátku husitských válek byla Bělá i s Bezdězem zastavena Janovi z Michalovic, za něhož se města v r. 1421 a znovu v r. 1426 zmoc­ nili husité. Poté zůstala v rukou sirotků do r. 1431, kdy ji dobyl Zikmund, markrabě míšeňský, a tvrz pobořil. V r. 1468 vystřídal pány z Michalovic v držen! Jan Tovačovský z Cimburka a následně i další šlechtičtf držite­ lé. Při dělen! bezdězského panstvf v roce 1553 dostala Anna z Janovic, manželka Jana Berky z Dubé, zámek Bělou s dvorem poplužním, kopa­ ninami, zahradami k setí, vařením, chmelnic!, sladovnou s pivovarem pod zámkem a dalšfm příslušen­ stvím. Berkové přišli o statek v roce 1621 konfiskacf a hned následujf­ cího roku jej koupil Albrecht z Vald­ štejna. V posledním desetiletf třice­ tileté války, již za markýze Františka Caretta di Grana, město drancovali císařštf a zejména švédové. Nejstaršf částí rozlehlé dvoupatrové zámecké stavby je pravděpodobně hlavní trakt jižního, tedy pravého křídla. Po úplné barokní přestavbě to dosvědčuj! jen tloušťky podél­ ných zdí a vcelku dobře chráněná poloha, i když úplně prvotnf palác

IOm

Bělá pod Bezdězem (Mladá Boleslav), pitdorys pffzemí zámku s vyznačením středo­ věkého zdiva podle L. Svobody. Zpracováno s použitím zaměření v archivu PO středních Čech, tečkovanými čarami doplněny klenby podle). V Šimáka (nyní je zakrývají podhle­ dy).

BĚLÁ poil Bezdězem.

Bělá pod Bezdězem (Mladá Boleslav),

pohled na krajinu se zámkem od východu. Podle pohlednice, odeslané v r 1912.

11

Bělá pod Bezdězem (Mladá Boleslav). ponled na zámek od jiho­ západu, v popředí křídla obsahující středověké konstrukce. Podle po­ hlednice, odeslané v r. 1947.

Bělá pod Bezdězem (Mladá Boleslav). jihozápadní část zámecké­ no nádvoří s křídly, obsahujícími středověké konstrukce. Foto L. Svoboda 1994.

musíme předpokládat na špici ostrohu. tedy někde v místě kaple. I tak byl jižní palác asi 40 m dlouhý a jako jeho stavebník se nabízí král Karel IV Další stavbou byl palác v křídle vpravo od vstupu, opět s mohutnými zdmi a jednou z nejranějších dvoutraktových dispozic. Tu potvrzují valeně klenuté sklepy, propojené půlkruhovým portálkem s okosením, zalome­ ným ve výši soklu, nejspíše ze 2. poloviny 15. století. Substrukce nejspíše pozdně středověké stavby o tloušťce zdiva kolem 150 cm lze pozorovat i ve vnějších zdech levého čelního křídla. Přesun stavební aktivity do přední části areálu může nasvědčovat i tomu, že nejstarší část na špici už nebyla způsobilá k obývání a byla pravděpodobně i rozebírána na ma­ teriál - v závěru této činnosti pak mohlo snad vzniknout i jádro mohutné zdi, uzavírající východní čelo nádvoří. Velká stavební aktivita po r. 1586, vedená Italem M. Ruvianem, vytvořila novostavbu severního křídla s po­ zoruhodnou arkádou a zasáhla i ostatní zámecká křídla. Stavba kaple v r. 1629 výtvarný vývoj v podstatě ukončila, Canevalleho raně barokní úpravy po r. 1689 vyšší úroveň postrádají. -LS-

BĚLČICE (Strakonice) TvRzlšTĚ „HRADEK" ZÁPADNĚ OD MĚSTEČK A A PŘESTAVĚNÁ BUDOVA TVRZE V HOS� PODÁŘSKf::M DVOŘE SEVERNĚ OD NÁMĚSTf,

IO

KM SEVERNĚ OD 8LATNf::.

Jako nejstarší známý majitel se uvádí k r. 1243 Petr z Bělčic s bratřími. Po dalších vladycích s místním přídomkem následovala po r. 1360 na krát­ ký čas v držení Markéta ze Šternberka, v letech 1389-1406 Zbyněk a Bo­ huněk, bratří z Lochovic, a epizodicky další majitelé. Před r. 1422 koupili Bělčice Běšínové, kteří je r. 1494 povyšují na městečko. K r. 1528, kdy se o tvrz dělili bratři Jan. Jindřich, Burjan a Václav, se zachoval unikátní popis. v němž se mj. uvádí veliká světnice, komory, pavlače, světnička táflova­ ná, srub, most a příkop V r. 1623 prodal Smil z Běšin tvrz s dvorem a měs­ tečkem Jaroslavovi Volfovi ze Šternberka na Lnářích a Kladrubcfch a po­ sléze byly Bělčice připojeny ke lnářskému panství.

Poloha „Hrádek" se nachází na ostrohu zvaném Slepičí hora, vysunutém nad údolí s rybníkem. Na šíjové straně je chráněna dvojitým valem a pří­ kopem, ještě v minulém století tu bývaly téměř dva metry vysoké zdi. Ná­ lezy keramiky dokládají osídlení lokality ve 13.-14. století, nelze však vy­ loučit, že nejstarší, snad jen krátce sloužící sídlo se nacházelo v blízkosti farního kostela sv. Petra a Pavla, který je pozdně románského původu.

Bělčice (Strakonice). katastrální plán měs­ tečka z r. 1837, šipkou označena mladší tvrz.

Kresba L. Svoboda.

Jednopatrová dvoukřídlá budova mladší tvrze tvoří jihozápadní část hospodářského dvora. Po posled­ ní úpravě na sokolovnu v 70. letech 20. stol. upomínají na jejím zevněj­ šku na starší původ budovy již jen piniové šišky na vrcholcích štítů sedlové střechy. Uvnitř se v západ­ ní části zachovaly valené, zčásti vý­ sečové klenby s otisky bednění, do­ sud dokládající pozdně středověký původ. Stavba zřejmě vznikla v ně­ kolika etapách během 15.-16. stol. a byla upravována i později, zejmé­ na v 19. stol. po požáru. -LS-

BĚLUŠICE (Jičín) TvRZIŠTĚ V LESfKU NA OSTROHU V POLOZE HRÁDEK NAD POTOKEM DUBOVEC, ) KM SEVEROZÁPADNĚ OD VŘESNfKA A

10

KM SEVERNĚ OD HOŘIC.

Dvůr a ves jsou doloženy až koncem 15. stol. již jako pusté při prodeji Čeňkem Vyšehněvským z Barchova spolu s dalšími majetky Kunšovi z Oděrad a z Crkleněvsi. Později patřilo toto zboží ke hradu Pecka. Zhruba vejčité tvrziště s jámou, snad po objektu při severovýchodní stra­ ně, je obklopeno v severní části prudkými svahy, v nichž je 6-7 metrů pod plošinou terasa jako zbytek příkopu, na špici a severní straně je i zbytek valu. Příkop na jižní, šíjové straně je mělčí, přeťatý druhotně nasypanou přístupovou šíjí. -LS-

BĚLUŠICE (Most)

GOTICKÁ TVRZ V POPLUžNIM DVOŘE V SEVERNf ČÁSTI VSI, ASI

12

KM )IHOV�

CHODNĚ OD MOSTU.

Ves Bělušice byla založena zřejmě velmi záhy, neboť první písemné zprá­ vy o jejích majitelích pocházejí již z první poloviny 13. stol. (v letech 1231 13

IO

20m

Bělušice (Jičín). pCtdorys tvrziště, zpra­ covaný podle zaměření Památkového ústavu v Pardubicích z r. 1994. Kresba L. Svoboda.

až 1254 je připomínán Vít z Bělušic, r. 1240 Boleslav). Jejich nástupci ve vsi sídlili až do počátku 15. stol. Z nich neblaze proslul především Jindřich Bozděch, odsouzený r. 1395 králem Václavem IV. za loupeže, kterých se dopouštěl na okolních silnicích a cestách. Za jeho nástupce Vchyny je ve vsi uváděna r. 1404 poprvé výslovně tvrz.

Bělušice (Most}, náčrt půdorysu gotické tvr­ ze. Kresba J. Olovec.

Kolem poloviny 15. stol. ztratili původní majitelé bělušické zboží, které poté několikrát změnilo majitele, až ho někdy před r 1523 získali Char­ vátové z Barštejna. Posledním majitelem Bělušic z tohoto rodu byl Jan Charvát. Zúčastnil se sice stavovského povstání z let 1618 až 1620, r 1623 však byl omilostněn a majetek mu ponechán. Bělušické zboží poté odká­ zal dceři Alžbětě, provdané za Karla Chotka z Chotkova. Jejich potomkům pak zůstalo v držení až do počátku 20. stol.

15m

Bělušice (Most). pohled na gotickou tvrz od jihu. Foto/. Olovec 1991.

Gotická tvrz byla v Bělušicích založena před r. 1404 . O možném starším sídle, na němž sídlili Vít a Boleslav z Bělušic ve 13. stol., nemáme žádné informace. Tvrz ze druhé poloviny 14. stol. byla založena v poplužním dvo­ ře, při jeho severním okraji. Jako panské sídlo sloužila majitelům až do 16. stol., poté byla nahrazena mladšími stavbami. Dnes z ní zbývá jen tor­ zo, neboť od 16. stol. sloužila výlučně hospodářským potřebám dvora. Je to nízká patrová stavba obdélného půdorysu, krytá původně valbovou střechou; valba v jižním průčelí byla nověji stržena a nahrazena novým cihelným štítem. Budova je ze statických důvodů podepřena ve všech čty­ řech nárožích mohutnými opěrnými pilíři. Z původní tvrze se v nf docho­ valy pouze obvodové zdi, kdežto vnitřní vybavení bylo zřejmě nejpozději v 18. stol. nahrazeno novým dělením a zaklenuto valenými klenbičkami do pasů. Bylo využíváno především k ustájení dobytka, zatímco plochos­ tropé patro k uskladnění píce. Budova tvrze je dnes v katastrofálním sta­ vu. Opuštěná a prázdná se začíná hroutit (zvláště její východní strana, kde se nedávno zřítila část zdi patra a střechy). Nevyhovující budova gotické tvrze byla někdy v průběhu 16 . stol. nahra­ zena Charváty z Barštejna renesanční novostavbou. Tu nechali Charváto­ vé vystavět těsně vedle gotické budovy. Nová tvrz neznámé stavební po­ doby měla přízemí zaklenuté valenými klenbami s lunetovými výsečemi nad okenními a dveřními otvory Během druhé poloviny 17. stol., za Chot­ ků, však byla radikálně přestavěna, takže se z nf dochovaly pouze tři kle­ nuté prostory a zbytky obvodového zdiva -JO-

14

.kJ1N

� .. " �. ·�..... ,// .,,-_, '

BENEŠOV NAD PLOUČNICf (Děčín) Tzv.

HORN( ZÁMEK PŘI SEVERN( STRANĚ MĚSTSKĚHO OPEVNĚNI,

9

KM )IHOW�

CHODNĚ OD DĚčfNA.

Městečko vzniklo zřejmě v polovině 13. stol., současně s nedalekým hradem šarfenštejnem. jako součást kolonizace Markvarticů. V poslední čtvrtině 15. stol. ponechal Zikmund z Vartemberka hrad jeho osudu a po­ stavil si městské sídlo, které však dal v r. 1502 v dědičné užívání měšťa­ nu Tietzemu. Po krátké vládě Mikuláše Trčky z Lípy (v letech 1511-1515) následovali v držení bratři Jan, Volf a Fridrich ze Salhausenu, z nichž po­ slední získal Benešov a další zboží za svůj díl při vypořádání v r. 1522. Po čtyřicetileté Fridrichově vládě, která znamenala pro město období roz­ květu. si město i panství rozdělili jeho synové, z nichž díl s Horním zám­ kem získal Fridrich mladší. Zámek spolu s částí města v r. 1571 vyhořel. Koncem 16 . stol. vystřídali Salhauseny další držitelé. v letech 1631-1927 patřil Thun-Hohensteinům. IOrn

u1

u...__jj

Benešov nad Ploučnicí (Děčín). půdorys areálu Horního zámku, zpracovaný s použitím projektu F. M. černého, s analýzou L. Svobody. Horní zámek má jako nejstarší stavba z celého souboru feudálních sídel v Benešově k označení „tvrz" jednoznačně nejblíž. Jeho obdélná dvoupat­ rová stavba z let 1522-1524 je dlouhou severní frontou zapojena do měst­ ské hradby, k příkopu se obrací branka s vpadlinou pro padací most. Stav­ bu člení dnes snížená válcová věž na severozápadním nároží. snad pozůstatek vartemberského sídla, dále schodišťová jihovýchodní věž na osmibokém půdorysu a konečně hranolová obytná věž na severovýchodě, vysunutá do příkopu kolem r. 1540. Fasády zdobí nárožní armatury a portá­ ly a okenní ostění s přetínavou profilací nebo alespoň okosením. Valené klenutí v západní části přízemí je původní. ve východní části nahradilo snad až r I 784 záklopové stropy s bohatě profilovanými trámy. Pozdně gotické portálky se zachovaly i v patrech, v jedné místnosti i renesanční kazetový malovaný strop z doby po požáru. Strop je současný se strmý­ mi volutovými štíty, bohatě členěnými římsami a pilastry Uzavřený areál doplňuje po východní straně hospodářská budova z r. 1543 opět s pozdně gotickými ostěními a jihozápadní schodišťovou věží. upravenou po r. 1863. Vedle ní je v jižní ohradní zdi osazen hodnotný renesanční portál z r. 1571.

-LS15

Benešov nad Ploučnicí (Děčín). východ­ ní průčelí Horního zámku. Foto L. Svoboda 1994.

Benešov nad Ploučnicí (Děčín), pohled na Horní zámek od severozápadu podle kres­ by z r. 1832 (sign. Preyss)

BENICE (Praha 10) POZŮSTATKY 1VRZE VE STATKU ČP. 7, NAD JlžN( STRANOU NÁVSI, ASI 15 KM JIHO• VÝCHODNĚ OD CENTRA PRAHY.

První zmínka je z r. 1356, podle jména šlo o ves Zbyňovu. Přídomek je do­ ložen i v 15. stol., v I. polovině 16. stol. část vsi připadla k panství Kolodě­ je. Další část však byla samostatným statkem až do 17. stol.. kdy byla při­ pojena k Uhříněvsi.

-

IOOrn

Benice (Praha l 0), katastrální plán obce

z r. 1841. Kresba J. Svobodová.

Sklep s kamennou valenou klenbou a zdivo nad ním vyzdvižené střední místnosti byly zřejmě zbytky nevelké, dosti subtilní věžové tvrze z polo­ viny 14. stol. Patrová obdélná stavba s valbovou střechou a barokně-kla­ sicistními fasádami dosáhla svého objemu již v pozdně renesančním ob­ dobí. kdy dostalo valenou klenbu s výsečemi i přízemí původní stavby. Zchátralá budova byla i s hospodářským objektem po západní straně dvo­ ra odstraněna v r. 1987. -LS-

Benice (Praha 10), plldorys přízemí tvrze s analrjwu podle P. Heř­ mana a P. Dvořáka. Kresba L. Svoboda.

Benice (Praha 10), pohled na budovu zaniklé tvrze od jihu. Foto L. Svoboda 1981.

BEŇOVY (Klatovy) RENESANČN( TVRZ V POPLUžN(M DVOŘE V JIHOZÁPADN( ČÁST I VSI NAD ŘEKOU ÚHLAVOU, ASI 2,5 KM JIHOZÁPADNĚ OD CENTRA KLATOV.

Vesnice Beňovy je velmi stará, neboť se řadí k vesnickým sídlištím Klatov­ ska, které připomínají prameny již počátkem 13. stol. Tehdy, r. 1227, přiná­ ležely společně s dalším majetkem klášteru sv. Jiří na Pražském hradě. Později ji však král Přemysl Otakar li. klášteru odňal a daroval nově založe­ nému městu Klatovy. Záhy si ji mezi sebe rozdělili bohatší klatovští měš­ ťané, podací právo k místnímu kostelu však zůstalo v majetku panovníka K podstatné změně ve vsi došlo zřejmě až v průběhu druhé poloviny 15. stol. Tehdy se zde usadil Jan Beňovský z Hunstruku a vedle poplužního dvora si vystavěl tvrz. Jeho nástupcem v držbě Beňov byl Ondřej Samuel ze Sontálu, zvaný Beňovský na Beňovech. S manželkou Regínou vedli řadu soudních sporů s klatovskými měšťany, zejména o okolní pozemky a rybnf-

ky, současně s tím však i ve věcech zcela osobních. Tak např. r. 1538 obe­ slal měšťan Zbraslav Podkova před soud Ondřeje Samuela ze šontálu proto, že mu vyhrožoval šavlí. Současně se však jak Ondřej, tak jeho man­ želka postupně dostali do finančních potíží, takže od r. 1536 byli nuceni postupně zastavovat a prodávat části pozemkového majetku. V této době, přesně 18. listopadu 1538, je poprvé prameny zmíněna beňovská tvrz. Ondřej Samuel ze šontálu zemřel r. 1538. Jeho manželka pak dokázala udržet neustále se zmenšující zboží až do r. 1543. Nakonec však kapitulo­ vala a ,,tvrz Beňovy s dědinami, lukami, rybníčky, s vosením a všemi užit­ ky i se vší tou svobodou" prodala za částku 400 kop českých grošů klatov­ ským měšťanům Pavlu Jelítkovi a Janu Krbcovi. Od této doby drželi beňovskou tvrz a zboží klatovští měšťané. Jako jejich sídlo byla využívá­ na zřejmě pouze během druhé poloviny 16. stol., kdy došlo rovněž k její úpravě. Poté na ní majitelé již trvale nesídlili. Jako obydlí ji využívali pou­ ze při občasných návštěvách, takže od počátku 17. stol. sloužila jako hospodářská budova poplužního dvora. Beňovská tvrz vznikla zřejmě až během druhé poloviny 15. stol. Pozdně gotická stavba byla založena v jihozápadním nároží poplužního dvora, na konci ostrohu spadajícího do zamokřeného terénu v údolní nivě řeky Úhlavy. Její stavitel využil skutečnosti, že skála na konci ostrohu klesala směrem k jihu mírně, kdežto k západu téměř kolmo. V jižním boku skály proto nechal vytesat a urovnat jakýsi stupeň, na kterém založil přízemí tvrze. Nad ním pak vztyčil patro. Takto se tvrz jevila pozorovateli při po­ hledu na ostroh od jihu a západu. Při pohledu z prostoru dvora, od se­ veru a východu, však patro tvořilo přízemní budovu, zatímco její přízemí vypadalo jako sklepení. Přímo pod patou skály, kterou ostroh končil, byla vyhloubena cisterna, z níž obyvatelé tvrze čerpali vodu. V o něco vyšší úrovni, přibližně 16 m dále směrem k východu, nechal stavitel přímo do skály vytesat sklep o rozměrech asi 4 x 2.5-3 m. Mezi sklepem a studnou pak bylo vystavě­ no přízemí sídla. Jeho severní obvodovou stěnu tvořila skála ostrohu, zby­ lé tři strany byly vymezeny obvodovou zdí silnou 0,8 až 1,2 m. Přízemí tvr­ ze sestávalo původně z pěti prostor zaklenutých valenou klenbou, později doplněnou renesančními lunetami. Nejzápadnější z nich byla později zbořena a budova byla v těchto místech uzavřena původní dělicí příčkou, o čemž svědčí skutečnost. že dnešní západní obvodová zeď je silná pou­ hých 50 cm. Z přízemí se dalo vstupovat na terasu, která obíhala na jižní straně příze­ mí, neboť teprve v hloubce asi tři metry pod ním byla úroveň terénu mo­ křinaté louky. Přístup do přízemí vedl po točitém schodišti z horního pat­ ra. To bylo řešeno obdobně. Za vstupní východní místností byly seřazeny další čtyři prostory, původně zaklenuté valeně, jejichž klenby byly později nahrazeny klenbami s lunetami. Z místnosti se schodištěm z přízemí vedl výstup rovněž na horní plato ostrohu. Odtud se do tvrze také vstupovalo. Z historického vývoje se zdá být jisté, že pozdně gotická tvrz byla někdy během druhé poloviny 16. stol. částečně přestavěna. Tehdy snad zanik­ la pátá místnost přízemí a klenby všech prostor byly doplněny renesanč­ ními lunetami. Další stavební úpravy provedené na stavbě již nebyly nik­ terak radikální, takže beňovská tvrz se nám dochovala až do současnosti -JOv prakticky nezměněné podobě. 17

Beňovy (Klatovy). náčrt prldorysu horního podlaží tvrze Stav r. 1989. Kresba J. O lovec.

BERNARTICE (Tachov) GOTICKO•RENESANCNI TVRZ V HOSPODÁŘSKtM DVOŘE PŘI OKRAJI VSI, ) 0 KM JIHOVÝCHODNĚ OD BORU U TACHOVA.

Nejstarší ověřené zprávy o obci, položené v blízkosti Stráže u Tachova, pocházejí již z let 1158 až 1173. S první zmínkou o bernartické tvrzi se setkáváme v soupisu majetku po zemřelém Janu z Bernartic v r. 1413. V 15. a v první polovině 16. stol. vlastnili tvrz Purkartové z Hořešovic, od r. 1544 Merklínští z Merklína. Po smrti Purkarta Merklínského v r. 1626 �ís­ kali zadlužený statek s pustou tvrzí Kocové z Dobrše. Podobu tvrze před r. 1634 přináší obraz zachycující zneuctění hosti! bernartickými židy. Tvrz je zde zobrazena jako trojdílný uzavřený objekt s baštou, obehnaný zíd­ kou s klíčovými střílnami (obraz uložen na zámku v Horšovském Týně). V r. 1732 zakoupili bernartický statek Lówensteinové a připojili jej k Boru. jehož součástí zůstal až do r. 1945. Od těch dob byla tvrz využívána jako obydlí správce dvora a sýpky Od poloviny 20. stol. je tvrz v soukromém majetku a slouží k sezonnímu obývání.

Bernartice (Tachov). plán suterénu a pří­

zemí tvrze, stav r. 1984. Zaměření a kresba Z. Procházka.

Bernartice (Tachov). plán zvýšeného pří­ zemí tvrze, stav r. 1984. Zaměření a kresba Z. Procházka.

Bernartická tvrz byla do nedá vna uváděna jako zaniklá. Její výrazná stav­ ba ale dosud existuje v prostoru mezi bývalým hospodářským dvorem a kostelem. Nejstarší část dvoupodlažního komplexu budov seskupeného

Bernartice (Tachov), jihozápadní průčelí tvrze. Foto Z. Procházka 1984.

18

Bernartice (Tachov), jihovýchodní průčelí tvrze, pohled z kostelní věže. Foto Z. Procházka 1984.

Bernartice (Tachov), pokus o rekonstrukci podoby tvrze v 16. stol. Kresba Z. Procházka.

Bernartice (Tachov), schematický pohled na tvrz, stav r 1984. Kresba Z. Procházka.

kolem malého nádvoří tvoří pozůstatky gotické palácové tvrze a ohradní zdi dvorku. (Stavebně se do značné míry shoduje s tvrzí v Zahořanech.) Pozdně gotická stavba pochází patrně z období konce 15. stol., kdy Ber­ nartice vlastnili rytíři z Hořešovic. V renesanci byla původní stavba roz­ šířena o tři křídla, doplněná na severním a jižním nároží polygonálními věžičkami. Celý objekt obklopoval vyzděný příkop, zachovaný ještě na konci 18. stol. Zajímavý popis objektu s plánkem z r. 1786 je uložen v SOA Klatovy (fond velkostatek Bor). Vnitřní prostory tvrze, poznamenané mno­ ha přestavbami, neobsahují žádné významné pamětihodnosti. Jako celek však tvrz náleží k nejvýznačnějším renesančním sídlům jihozápadních Čech.

-ZP-

BĚSTVINA (Chrudim) ZÁMEK S PARKEM NA ZÁPADN(M OKRAJI VSI, 16 KM )IHOWCHODNĚ OD ČAsLAVI.

Ves se připomíná již k r. 1137. V letech 1356-1364 tu sídlil Jan Kokot z Pří­ chodu, po něm jeho synové a další držitelé. Podle dějinné přestávky lze soudit, že po husitských válkách byla Běstvina nějaký čas opuštěná. V le­ tech 1523-1533 ji držel Václav Onšovský z Onšova, jehož vnučky ji v r. 1592 prodali Kryštofu Kapounovi ze Svojkova. V 17. stol. se majitelé často mě­ nili, o Antonínu Arnoštovi z Pirkenštejna Sedláček uvádí, že starou tvrz znovu upravil.

Běstvina (Chrudim), půdorys přízemí zámku s vyznačením zdiva tvrze podle L. Svobody.

19

Předhusitská tvrz snad stávala na kruhovém ostrůvku v rybníce, který bý­ val v 19. stol. severně od zámku, vzhledem k minimálnímu průměru ( cca 11 m) však mohlo jít i o romantický doplněk parku. Raně renesanční tvrz Onšovských s obvyklým trojprostorovým dělením a valenými klenbami se styčnými výsečemi tvoří severní část zalamovaného východního křídla dnešního zámku - její existence barokního stavitele podnítila k obdivu­ hodné půdorysné skladbě, v níž se vyrovnal i s úkolem překomponovat stavbu na novou osu. -LS-

Běstvina (Chrudim). výsek z katastrálního plánu obce se zámkem a domnělým tvrzištěm z r. 1838. Kresba L Svoboda.

Běstvina (Chrudim). pohled na zámek od jihovýchodu, vpravo křídlo bývalé tvrze. Foto L Svoboda 1982.

BĚŠINY (Klatovy) POZŮSTATKY GOTICKt TVRZE A RENESANČNfHO SfDLA UPROSTŘED VSI MEZI RYBNf� KEM A KOSTELEM, ASI ) 0 KM JIŽNĚ OD KLATOV.

Běšiny jsou místem původu známého západočeského rodu rytířů Běšínů z Běšin. Samotná vesnice se připomíná až r. 1379, kdy byla rozdělena mezi častovoje, Drslava a Sudu. Před­ kem Běšínů byl Jeník Mnich z Běšin, zmiňovaný až k r. 1382. On zřejmě vlastnil podstatnou část vsi se síd­ lem. Majetek po něm zdědil Milota, známý z pramenů z let 1395 a 1396. Jejich potomci pak drželi běšinský statek až do počátku 17. stol. Adamovi synové Jindřich a Adam Tristram se o něj r. 1602 podělili. Při té příle­ žitosti jsou zmíněna obě místní panská sídla. Obě části původně jednotného statku byly opět spoje­ ny ve dvacátých letech za Evy Lamingenové z Alben­ reutu, provdané z Běšin, od níž je získal její druhý man­ žel, Adam Havel Koc z Dobrše. Jeho potomci ovšem veškerý majetek včetně Běšin prodali r. 1678 Viléma100

200m

Běšiny (Klatovy). celková situace podle katastrální mapy z r. 1837: č. I označuje předpokládanou polohu nejstarší tvrze na ostrůvku v rybníce, č. 2 pozůstatky mladší gotické tvrze v nároží poplužního dvora a č 3 nejmladší panské sídlo. Kresba J. Olovec

20

vi Albrechtovi Krakovskému z Kolovrat a ten jej spojil s panstvím Týnec. Běšiny poté již nenabyly samostatnosti. Historické zprávy o vsi potvrzují. že v průběhu vývoje v nf byla založena dvě panská sfdla. Velice lákavá je však domněnka. že vůbec nejstarší sfd­ lo. tedy třetí. stávalo snad již v prvnf polovině 14. stol. na ostrůvku v rybnf­ ce rozkládajícím se jižně od komplexu dvora a pozdějších sfdel. Za sou­ časného stavu vědomostí ovšem toto tvrzení nelze uspokojivě prokázat. Bezpečně prokázaná je tak až existence gotické tvrze ze druhé poloviny 14. stol. Písemné prameny ji zmiňují r. 1602 jako „tvrz starou". Jejf pů­ vodní podobu neznáme; vfme jen. že stávala v blízkosti kostela. v nárožf poplužního dvora. Dodnes se z nf dochovala pouze jedna obvodová zeď, použitá někdy v 18. stol. při výstavbě mladšf sýpky. Pravděpodobně za pana Adama z Běšin vzniklo v poplužním dvoře mlad­ ší panské sfdlo. nazývané prameny r. 1602 jako „tvrz nová". Jejf renesanč­ ní budova z doby po polovině 16. stol. se dochovala ve vsi dodnes. Roz­ lehlé trojkřfdlé jednopatrové (původně zčásti dvojpatrové) založení, k jehož jihozápadnímu nárožf přiléhá čtyřhranná věž, snfžená do dnešní úrovně teprve koncem 19. stol., bylo na východnf straně směrem do ná­ dvoří vybaveno patrovou arkádou. Jejf přízemf obsahovalo čtyři pole. patro pak polí osm. Středem hlavního křídla procházela široká klenutá chod­ ba. po jejíchž obou stranách byly rozloženy jednotlivé místnosti a scho­ diště do patra. Prostory byly zaklenuty vesměs valenou klenbou. případ­ ně valeně s lunetami. Výjimku tvořila pouze velká reprezentativní místnost při jihozápadním nároží. navazujfcf na přfzemf nárožní věže. Její valenou klenbu s lunetami zdobila bohatá štuková výzdoba. dnes ovšem překrytá mladšími vrstvami omftek Patro tvrze obsahuje arkádovou chodbu podél nádvorní zdi hlavního křfd­ la. zaklenutou osmi poli renesanční křížové klenby, a několik prostor skle­ nutých valeně nebo s rovnými stropy. V přilehlé prostoře nárožní věže, zaklenuté paprsčitou klenbou se štukovou výzdobou. bývala původně zá­ mecká kaple V podstřeší se dochovaly některé prostory bývalého druhé­ ho patra. sneseného během některé z četných adaptací objektu.

IO

15m

Běšiny (Klatovy), náčrt půdorysu renesanč­ ní tvrze podle zaměření F. Wiendla. Kresba J. úlovec.

Původní renesanční podoba tvrze byla poněkud setřena barokními úpra­ vami a přestavbou v 19. stol. na lihovar a byty. Přesto si však dodnes do­ chovala vzezření venkovského panského sfdla středně bohatého šlech­ tice ze druhé poloviny 16. věku. -JO-

Běšiny (Klatovy). nejstarší vyobrazení sídel a vsi ze závěru 18. stol. Kresba Z. Procházka.

21

BETLÉM (Karlovy Vary) VELl I I

3

ff

# I

f!ý

--- -- - - - - - ---- -- ----- ------- ------

,

/

,_

I

/

HAMR (Tábor) BUDOVA TVRZE STOJI VOLNĚ V A REÁLU NĚKDEJšfHO HOSPODÁŘSKÉHO DVO RA VE WCHODN( ČÁSTI VESNICE, 6 KM JIHOVÝCHODNĚ OD VESEL( N AD LUŽNICI.

Původně zde byl pouze hamr, zmiňovaný v r. 1395 ja­ ko majetek Petra Henzlina zvaného Hamernfk u Valu (Val je sousední vesnice). Stejná situace trvala ještě v r. 1472, kdy se připomfná Mikuláš Hamernfk u Valu. Po smrti dalšího majitele, Jindřicha ze Sobětic, se ro­ ku 1496 již uvádí dvůr, rybníky a železný hamr. V 16. stol. byli držiteli statku Valovští z Osuší. Tvrz se vý­ slovně uvádí až při prodeji celého statku Markétě Va­ lovské z Hodějova na Valu r. 1572. V r. 1627 za Václava Albrechta ze Svárova tvrz vyhořela, od r. 1729 byla v ma­ jetku Schwarzenberků. Po první světové válce byl v bý­ valé tvrzi zřízen starobinec. Mohutná dvoupatrová budova je kryta dvěma sou­ běžnými valbovými střechami. Má obdélný půdorys se dvěma téměř stejnými trakty, z nichž jižní je starší. Pod ním jsou dochovány valeně klenuté sklepy, přístupné půlkruhovými okosenými portály. Silnější obvodové zdivo jihovýchodního nároží lze považovat za fragment dodatečné věžovité přístavby. Přízemí, zvýšené nad úroveň terénu, má zčásti dochované vnitřní dělení. Ně­ které místnosti mají valené klenby. I. a 2. patro byly při barokní úpravě na sýpku vnitřního dělení zcela zba­ veny. V obvodových zdech jsou patrná dodatečně za­ zděná velká okna. Strop mezi I. a 2. patrem je zničen. Na jižním průčelí je dochován zbytek pravoúhlého oko­ seného ostění okna. Pod opadanou omítkou je patr­ ná starší vrstva s malovaným okrovým kvádrováním v nároží.

.,,,_,._,....___._____JOm

Starší část tvrze byla původně obytným palácovým stavením se dvěma prostory v každém podlaží. Pocházf pravděpodobně z druhé poloviny 15. stol. Dostavba věže je o málo mladší, přístavba druhého traktu je zřejmě renesanční. -CH175

�

Hamr (Tábor), pudorys suterénu (dole) a pří­ zem( tvrze. Kňzem šrafované zdivo starší, čer­ ně zdivo mladší gotické fáze, mňzky kolmé ke konstrukci značí zdivo renesanční. Zaměření a kresba P. Chotěbor.

HANUSOVY zAMKY (Chrudim) TvRZlšTE V LESE 4 KM )IHOZÁPADNE OD LUŽE, NA OSTROHU MEZI ANENSKÝM POTOKEM A ŠIKMOU BOCN( ROKL(, J(ž DNES ŠPLHÁ LESN( SILNICE OD KAPLE SV. ANNY KE ŠTEPÁNOVU.

Hanusovy Zámky (Chrudim). skica pudo­ rysu tvrzi�tě podle krokován( v r. 1982. Kresba L. Svoboda.

Historie ani p ůvodní název tvrze či hrádku nejsou doloženy. Široce se rozevírající konec ostrohu dal tvrzišti tvar sférického trojúhelníku. Obvodová hradba se zacho­ vala jen zčásti v podobě valového tělesa s· drobnými zbytky vystupujícího líce zdi. Podle pravidelných obdél­ ných zahloubení při téměř celém obvodu akropole (vy­ jma střední části jižní. vstupní strany) se zdá. že byla značně zastavěná a pouze na jihu se nacházel nevelký dvorek. Plošina byla obtočena příkopem. silně poruše­ ným zejména na jižní straně (na opyši dosud dosahu­ je přes tři metry hloubky) a stejně narušeným valem. dnes maximálně 2 metry vysokým. Podle charakteru lokality lze předpokládat vznik pravděpodobně krátce užívané tvrze někdy v I. polovině 14. století.

-

O

-LS-

IOrn

Hanusovy Zámky (Chrudim). pohled na východní část tvrziště podle kresby K. Lieb­ schera z doby kolem r. 1880.

HERAi.EC (Havlíčkův Brod) Herálec (Havlíčkuv Brod). západní část vsi na výřezu z katastrálního plánu z r. 1838. Kresba L. Svoboda.

ZÁMEK, VZNIKLÝ POSTUPNÝM ROZŠIŘOVÁNÍM TVRZE, V PARKU V ZÁPADNÍ CÁSTI VSI,

7 KM

VÝCHODNE OD HUMPOLCE.

Osada byla založena želivským opatem Heraltem. me­ zi opatskými statky se poprvé připomíná r. 1226. Byla však odcizena a dostala se Oldřichovi z Říčan a dalším. Od r. 1307 patřila pražskému arcibiskupství. jeho jmě­ ní však bylo za husitských válek rozchváceno a Herá­ lec byl držen Trčky k Lipnici. V roce 1559 byla trčkov­ ská panství rozdělena mezi pět bratrů a Herálec se stal střediskem državy Zdeňka Trčky. Od jeho následovníků jej koupil před r. 1602 Kryštof Karel z Roupova. který zdejší sídlo přejmenoval na Nový Herálec. V roce 1623 mu však bylo zkonfiskováno a získali je hrabata ze Solmsu. za nichž bylo v r. 1647 vydrancováno Švédy

IOOrn'

176

�J�

Nejstarší tvrz ze I 3. stol. je kladena k rybníku Dolní Rybárny západně od obce. Jádrem zámecké stavby je přízemní zbytek jednoprostorové věžové tvrze nejspíše ze 14. stol. tehdy vzniklé k ochraně centra hospodářského okrsku arcibiskupství Měla zřejmě vodní opevnění, drobné stružky v blfz­ kosti zachycuje ještě katastrální mapa z r. 1840. K ní byla po východní straně po r. 1559 přistavěna velká trojdílná obytná stavba. ve vestibulu a severním dfle dosud s dochovanými valenými výsečovými klenbami s hřebínky na hranách a s valeně klenutými sklepy.

Herálec (Havlíčkův Brod), půdorys přízemí zámku podle upraveného a doplněného plánu v SOA Zámrsk s vyznačením zdiva tvrze po­ dle L. Svobody.

Herálec (Havlíčkův Brod). pohled na zámek od jihovýchodu před r. 1950. Ani toto zánovní sídlo však Kryštofu Roupovskému nedostačovalo. podnikl tedy další přestavbu, při níž pojal do mohutné jednopatrové, přes 50 m dlouhé a téměř 23 m široké hmoty s válcovými nárožními vě­ žemi kromě tvrze i dvě nejspíše přízemní křídla hospo­ dářských budov. Prostor. svíraný těmito budovami, v patře vyplňovala dnes nedochovaná sloupová síň, v níž podle popisu z r. 1670 byla velká galerie rakous­ kých panovníků a arciknížat Zámek prodělal ještě ba­ rokní přestavby, při nichž byl dvěma křídly doplněn na půdorys U, a romantické úpravy.

-LS-

HEŘMANICE (Jičín) TvRzlšTĚ V NEVÝRAZNÉ POLOZE SEVERNĚ PŘI VSI, KTERÁ JE DNES SOUč.AsTf NOVÉ PAKY, V ÚDOLIČKU POD PRUDKÝM SVAHEM KONČIN.

Adam z Heřmanic je prameny připomínán již roku I 365, Petr z Heřmanic jinak z Kamenice v r. 1395 . Nějaký čas tu sídlili vladykové z Doubravice a nakonec Mikuláš Kule z Chotče. Od něj koupil zpustlé Heřmanice r. I 549 Vilém Trčka z Lípy a připojil je ke kumburskému panství

Heřmanice (Jičín). skica půdorysu tvrziště podle krokování v r. 1985. Kresba L Svoboda.

Na vejčité, necelých 1O metrů široké akropoli. oddělené od stoupajícího ostrohu 2,5 m hlubokým příkopem. lze s velkou pravděpodobností před­ pokládat jedinou hranolovou, snad i věžovitou stavbu. Celek chránil ryb­ ník, vzniklý přehrazením vidlice drobných vodotečí.

HEŘMANICE (Náchod) ZANIKLÁ TVRZ NA MÍSTĚ ČP. 16 VE VSI, LEž(C( 3 KM SEVERNĚ OD JAROMĚŘE,

Nejstarším známým držitelem Heřmanic byl r. 1356 Rupert, purkrabí Hra­ decký, neznámého rodu. Následující držitelé, doložení hned od r. 1357, patřili k později velmi rozšířenému a zámožnému rodu Plesů Heřman­ ských ze Sloupna. Heřmanic pozbyli někdy kolem r. 1500, poté se maji­ telé, mezi nimiž bylo i město Jaroměř, rychle střídali a tvrz zpustla Po r. 1548 ji obnovil Jan Hostinský z Valdštejna. Mezi lety 1615 a 1623 se sta­ tek stal opět předmětem rychlých majetkových přesunů, až byl nakonec připojen k Choustníkovu Hradišti. Tvrz znovu zpustla, rozebrána však byla až po r. 1787. Na této nevelké tvrzi se 14. září 1583 narodil Albrecht z Valdštejna. V r. 1835 tu byly nalezeny na místě čp. 16 pozůstatky někdejších sklepů s cihelnou dlažbou a dobře patrným dělením na tři prostory. -LS-

HEŘMANŮV MĚSTEC (Chrudim) ZÁMEK, VZNIKLÝ Z TVRZE, S ROZSÁHLÝM PARKEM, JIHOVÝCHODNĚ OD NÁMĚSTI.

Tvrz stála v Městci, který se připomíná poprvé r. 1325 jako příslušenství mrdické tvrze, již ve 14. stol.. v roce 1398 se tu připomíná purkrabí Hen-

178

slina Turgovce z Heřmanova Městce, Hostinného a z Mrdic. Od počátku 15. stol. patřil Městec k Lichnici Trčků z Lípy, v r. 1469 byl vypálen. V roce 1538 byl Městec opět odprodán a r. 1540 se stal centrem panství Zik­ munda Anděla z Ronovce. Roku 1577 získali tvrz, dvůr a městečko jako odúmrť Oppersdorfové z Dubu a Frýdštejna. Při následném prodeji v r. 1591 Žerotínům se již hovoří o zámku. Podle popisu z r. 1658 v urbáři panství byl zámek „na všech čtyřech stranách asi 30 sáhů dlouhý, dvou­ podlažní, vše z kamene velmi krásně vystavěno, šindelem kryto, též na střeše po třech stranách malými, po čtvrté však dvěma velkými štíty ozdo­ ben". Uvnitř se nacházelo „dosti rozdílných pokojů, komor, síní, kaple, síň veliká, chodby, pekárna, kuchyně, spižírna, konírna, kovárna, sýpky, skle­ py jak suché tak i podzemní a jiné". V roce 1661 prodala Anna Marie hra­ běnka Khyslová (roz. ze Žerotína) panství Janovi svobodnému pánovi ze Šporku Tomuto pověstnému generálovi se tu 9. 3. 1662 narodil syn Fran­ tišek Antonín, pozdější hrabě a stavebník známého areálu lázní a hospi­ tálu v Kuksu.

o

Heřmanův Městec (Chrudim), východní část města na výřezu z katastrálního plánu z r. 1839. Kresba L Svoboda.

Heřmanův Městec (Chrudim), půdorys přízemí zámku podle doplněného plánu v ar­ chivu Dornova důchodců Hlavního města Pra­ hy s vyznačením zdiva tvrze podle L Svobody. Cást zdiva tvrze o tloušťce 1,5-2 metry se zachovala v přízemí severový­ chodního nároží čtyřkřídlého jádra zámku. Byla nejméně dvouprostoro­ vá, vzhledem k torzovitému dochování ji však nelze blíže specifikovat Jde nejspíš o zbytek výstavby ze 14. stol., pro období po r. 1540 již nejsou tak­ to masivní konstrukce pravděpodobné. Přestavba Anděla z Ronovce není v organismu zámku čitelná - vzhledem k jeho finanční situaci po získání rozsáhlého pozemkového majetku (městečko a 11 vsí) mohla být z velké části dřevěná. Výstavbu podélného patrového zámku s bočním krátkým křidélkem na jihovýchodě, obsahují­ cím původně i schodiště, připisujeme teprve Oppers­ dorfům Krátké křídlo i přilehlá část budovy byla na jih otevřena arkádovou chodbou, zatímco západní konec obsahoval velký, téměř čtvercový sál, zaklenutý čtyřmi poli křížové klenby, založené na střední pilíř a přízední polopilíře. V ostatních prostorách přízemí byly valené klenby se styčnými trojbokými výsečemi, pouze sálek v severovýchodním nároží. převážně ve zdivu původní tvrze, má neckovou klenbu s výsečemi koutovými Zá­ padní část stavby byla podsklepena s valeným kle­ nutím. Patro bylo zcela přestavěno v 19. stol. ,éi�

179

Heřmanův Městec (Chrudim). pohled od severu na průčelní frontu zámku, obsahující rezidua původní tvrze. Foto L Svoboda 1988.

Sídlo bylo dostavěno do čtyřkřídlé patrové podoby ve 2. čtvrtině 17. stol. Starší budova se stala severním křídlem. výrazně prodlouženo bylo křídlo východní a připojeno křídlo západní. Jižní křídlo tvořila pouze spojovací arkádová galerie. Na severozápadním náro­ ží vznikla zřejmě již tehdy šestiboká věž. Zámek byl pře­ stavován i v 18. (zejména bylo rozšířeno jižní křídlo) a zvláště v 19. stol., kdy byla přistavěna boční křídla, pseudoslohově zvýšena a upravena věž a pseudoba­ rokně sjednoceny fasády. -LS­

Heřmanův Městec (Chrudim), pohled na zámek od severu podle anonymní malby z doby kolem r. 1770.

HLEMÝŽDi (Česká Lípa) Hlemýždí (česká Lípa). výřez z katastrální mapy vsi z r. 1843. Kresba). Olovec.

RENESANCNf TVRZ UPROSTŘED VSI, ROZKLÁDAJfCf SE PŘIBLIŽNĚ ZÁPADNĚ OD JABLONNĚHO V PODJEŠTĚDf A

15 KM

8 KM JIHOJIHO�

SEVEROVÝCHODNĚ OD ČESKĚ

LIPY.

Okolí Hlemýždí původně přináleželo k valtínovskému zboží, které vlast­ nili od počátku 15. stol. Blektové z Útěchovic. Samotná vesnice byla za­ ložena poměrně pozdě, snad až během první poloviny 16. stol., neboť první zmínka o ní ve tvaru „šnekendorf ves" pochází z r. 1540. Když byl r. 1548 rozdělen mezi dědice majetek po Janovi Blektovi z Útěchovic, zfs­ kala díl valtínovského panství jeho dcera Anna. provdaná za Jana Elsni­ ce z Elsnic. Roku 1567, kdy dala manželovi plnou moc k nakládání s její­ mi penězi, se píše poprvé s přídomkem „a v Hlemýždí", což dosvědčuje, že tehdy ve vsi již stálo panské sídlo. V r. 1578 pak Anna prodala hle­ mýžďské zboží Jiřímu z Berbisdorfu a od něho je získal r. 1587 Dětřich ze Švendy. On i jeho syn Julius prosluli jako horkokrevní násilníci Dětřich byl r. 1597 odsouzen za těžká provinění (lživá nařčení) k trestu smrti a r. 1598 skutečně zemřel, jeho syn byl pak r. 1616 zavražděn vlastním slu­ hou. Konec držby Hlemýždí pány ze Švendy učinilo české stavovské po­ vstání z let 1618 až 1620, kterého se Jan Julius aktivně zúčastnil. Roku 1624 koupil zkonfiskované zboží Albrecht z Valdštejna a p{ipojiÍ je k Val­ tínovu. Při něm pak setrvalo až do 19. stol. Hlemýždí (Česká Lípa). pohled na budovu tvrze od jihu. Foto M. Fuchs 1983.

Vzhledem k historickému vývoji a poměrně pozdnímu založení vsi je zřej­ mé, že panské sídlo v nf vzniklo až po r. 1540, respektive 1548. Jeho za­ kladatelskou byla paní Anna Blektovna z Útěchovic. Uprostřed vesnice, nedaleko od můstku přes potok, si nechala vystavět poplužní dvůr a v něm tvrz, rozměr­ nou obdélnou jednopatrovou budovu, krytou polo­ valbovou střechou (dnes čp. I) Uvnitř zůstalo docho­ váno několik starších prostor s valenými klenbami s hřebínky, větší díl budovy však podlehl novějším úpravám, neboť po r. 1624 sloužila více než tři sta let jako hospodářská stavba pro účely poplužního dvora. Její podrobný architektonický vývoj bude poznán tepr­ ve po provedení řádného stavebního průzkumu, na který stále ještě čeká. -fú-

HLINSKO (Chrudim) D0M CP. 295,

B'VVALÁ TVRZ, NYNf SBOR JEDNOTY BRATRSKÉ ZA DOMEM

U TVRZE

PŘI NÁMĚSTI.

Osada patřila ve středověku vždy k panstvf rychmburskému, tvrz se při­ pomíná pouze v r. 1413 za Arnošta Flašky z Rychmburka. Patrová, obdélná stavba s nevýraznou fasádou a sedlovou střechou má v polozapuštěném přfzemf dosud zachovanou trojdílnou dispozici s va­ leně klenutými bočními komorami. Při úpravě v r. 1901 bylo ze střednf prostory, v níž byly v r 1 873 nalezeny groše z doby Václava Ill., odstraně­ no schodiště. -LS-

Hlinsko (Chrudim), jižní část města na vý­ řezu z katastrálního plánu z r. 1839. Kresba L. Svoboda.

Hlinsko (Chrudim). pudorys polozapuště­ ného přízemí domu čp. 295 podle doplněného

plánu z archivu Jednoty bratrské s vyznačením zdiva tvrze podle L. Svobody.

Hlinsko (Chrudim). pohled na tvrz od jihu

před poslední úpravou podle Liebscherovy kresby.

HLOHOVÁ (Domažlice) 'fvRZIŠTĚ ZASTAVĚNÉ VESNICKÝMI USEDLOSTMI UPROSTŘED OBCE, ASI

I O KM VÝCHODNĚ OD

HORŠOVSKÉHO TÝNA.

Hlohovštf zemané se v pramenech objevujf od 2. pol. 14. stol. První z nich, Jan z Hlohové, zvaný Hložek. je uváděn v letech 1368 - 1379. Po něm krátkodobě vlast­ nili tvrz různí zemané z okolí. Na přelomu 15. a 16. stol. zfskali statek s tvrzí Vidršpergárové, kterým byl zaba­ ven v pobělohorských konfiskacích. Mezi léty 1624 až 1629 zakoupil hlohovský statek Maxmilián Trautt­ mannsdorf a připojil jej k rozlehlému horšovskotýn­ skému dominiu. Tvrziště je situováno na terénní hraně uprostřed vsi. V jeho blízkosti stojí kostel sv Jiljí s vidršpergárskou hrobkou a bývalý panský dvůr Kruhové tvrziště o prů­ měru asi 40 m bylo obehnáno hlubokým příkopem

Hlohová (Domažlice). katastrální mapa vsi z r 1838. Plně značeny stavby z nespalného, tečkovaně stavby ze spalného materiálu. č I ozna­ čuje polohu tvrziště, č. 2 poplužní dvur Kresba Z. Procházka. 181

Hlohová (Domažlice), situace sklepení na tvrzišti. Kresba Z. Procházka.

a valem, který je nejlépe zachován na jižní straně. Mimo jižní prostor, kde navršený val spadá strmě do údolí potoka, obepínal tvrziště ještě jeden příkop, který je dobře znatelný na západě. Ve východní části příkopu stá­ la donedávna voda. Na konci minulého století vykopal místní hospodář na tvrzišti starou studnu a sklepení. Jedná se zřejmě o podzemní prostor částečně vytesaný do skály, který existuje pod usedlostí vystavěnou na tvrzišti. Tento sklep zaklenutý mladšími klenbami je patrně jedinou exis­ tující stavební konstrukcí bývalé tvrze. -ZP-

Hlohová (Domažlice), celková situace tvr­ ziště, stav r. 1979. Zaměřenía kresba Z. Pro­ cházka.

HLUBANY (Louny)

VELKt TVRZIŠTĚ SE ZBYTKY OBYTNt BUDOVY V JIHOZÁPADNÍ ČÁSTI VSI, LEŽÍCÍ DNES PŘI SEVEROZÁPADNÍM OKRAJI PODBOŘAN.

Hlubany (Louny). výřez z katastrálníma­

py vsi z r. 1843. Tvrziště s budovou tvrze leží uprostřed rybníka, východně se rozkládá po­ plužnídvllr. Kresba J. Úlovec.

Vesnice Hlubany vznikla v poměrně hlubokém údolf Doláneckého potoka zřejmě během 12. až 13. stol. První písemná zmínka o jejích majitelích pochází z r. 1321, kdy prameny jmenují Fremuta a Buška z Hluban, prav­ děpodobně předky rytířských rodů, jejichž členové se psali s přídomky ..z Hluban" a „z Fictumu". Synem jednoho z nich byl zřejmě Bušek, zná­ mý z let 1363 až 1377. Zboží v Hlubanech po něm držel krátce jeho syn Jindřich, ale r. 1381 je získal Petr z Rabštejl)a a vlastnil je až do počátku 15. věku. Po r. 1400 držela Hlubany postupně řada dalších majitelů. Za Jetřicha z Kladna, nepřítele prohusitsky orientovaného města Žatce, byla místní tvrz městskými oddíly obležena a dobyta. Žatec pak Hlubany po­ držel až do r. 1433, kdy je přenechal Pechanci Ojířovi z Očedělic. Kolem r. 1490 získali hlubanské zboží členové rodu pí­ šícího se po tvrzi v nedalekém Krásném Dvoře. Fre­ mutové v jeho držení zůstali až do r. 1550. Po dalších držitelích z rodů Chrtů ze Rtína, Fictumů, Steinsdorfů a dalších získali Hlubany nakonec r. 1649 Černínové z Chudenic a spojili je s panstvím Krásný Dvůr. Hlubanská tvrz, tvořící centrum stejnojmenného stat­ ku, je poprvé výslovně zmíněna sice až r. 1433, ovšem její vznik je nutné datovat do druhé poloviny 14. stol. Jako panské sídlo sloužila majitelům následně až do 182

r. 1649, poté byla využfvána k podřadnějšfm. přede­ vším hospodářským účelům. Tvrz stávala v areálu té­ měř čtvercového půdorysu o rozměrech asi 30 x 40 m, obklopeného vodnfm přfkopem. Přfstup do něho vedl po mostě zřejmě od východu. Celé tvrziště obklopo­ vala po obvodu hradebnf zeď, která mezitfm zmizela. Ústřednf stavbou tvrze byla poměrně rozložitá pod­ sklepená budova přibližně obdélného, mfrně licho­ běžníkového půdorysu o rozměrech kolem 13,5 x I O m. Vstupem vedoucfm od severu se po schodišti sestu­ povalo do prostory rozměrů asi 9,5 x 4,6 m. zaklenuté dnes novější valenou klenbou a osvětlené okénkem v západnf zdi. Přfzemf stavby přfstupné od východu je osvětleno čtyřmi okennfmi otvory, z nichž dva, totiž v severnf a jižnf zdi, jsou původní. Nad plochostropým přfzemfm bylo vztyčeno minimálně jedno patro, osvětlené dřfve třemi ok­ ny. Okno vedoucf dnes k západu je novější. Staršf okennf otvory mají ve zbytcfch dochovaná původnf profilovaná ostění.

---- -r-------1 r�--: I

,----.k:.::::;L___

,, '

/! .> I : •/

'

�

O

IOrn

Hlubany (Louny). celková situace tvrze.

Podle zaměření P Chotěbora upravil a kreslil J. Úlovec.

:

I I

I I I I I I I I I I I

I -- ________________ __ J � 0

�

5rn

SKLEP

Jelikož po r. 1649 sloužila budova tvrze jako byty úřednfků na statku, po­ zději coby sýpka a koncem 19. stol. byla znovu upravena na nouzové by­ tové prostory, původnf členěn! stavby již nenf známo, neboť zcela zaniklo. Dnes, vzhledem k tomu, že tvrz není vůbec udržována, stoj! na dochova­ ném tvrzišti pouze holé obvodové zdivo se zbytky několika novějších pří­ ček a zpola zasypaným, pomalu se rozpadávajícfm sklepením

Hlubany (Louny), prldorys sklepa a příze­ mí tvrze. Zaměřen{ J. O lovec a H. Klímová

1994, kresba J. úlovec.

-JO-

Hlubany (Louny). pohled na zbytky tvrze od jihozápadu. Foto L. Svoboda l 979.

/"'fii\-:::,,,:_ :_ '�"-��

183

HLUBOKÁ (Cheb)

DOBŘE DOCHOVANÉ TVRZIŠTĚ NA OKRAJI LESA V TĚSNÉ BLIZKOSTI SILNICE l· -·�­ I. PATRO

v·-

. ,,...___,_ - -·-i

-·�

2. PATRO

Kouskova Lhotka (Klatovy), věž tvrze. Zaměření M. Rykl a I. Úlovec 1986-1992, kresba M.Rykl. 326

Dispozici pozdně gotické tvrze je celkově možno charakterizovat jako ar­ chaickou. neboť se jednotlivé části (věž, polygonálnf hradba a obytná bu­ dova) chovajf na sobě nezávisle.

storf

stavent

�

storf st. 20

věží

BB'

[;]

V poslednf čtvrtině 16. stol. za Jakuba Kouska pravděpodobně vznikla roz­ hodujfcf část zástavby tvrze a dvora. Nejvýznamnějšfm motivem. který by­ lo možno i přes zchátralý stav tvrze spatřit ještě v polovině 18. stol. (týnecká veduta) a který je bezesporu renesanční. je krenelovánf na ohradní zdi a ar­ chitektonické zdůrazněnf brány ostěnfm či rustikou a hlavním klenákem. Za Jakuba patrně vzniklo ve tvrzi nové stavenf. které je jako nejvýznamněj­ ší objekt popsáno v r. 1655. Obsahovalo přfzemí s průjezdem, obytné pat­ ro a nižšf 2. patro. Tehdy byl rovněž rozšfřen hospodářský dvůr. Zbytek je­ ho obytné části je dodnes zachován v západnfm díle dnešnf budovy.

Kouskova Lhotka (Klatovy), stav tvrze v polovině 17. stol. Nejpravděpodobnější vari­ anta situace podle popisu z r. 165 5. Kres­ ba M. Rykl 1992.

Kouskova Lhotka (Klatovy), veduta ze zámku v Týnci u Klatov z poloviny 18. stol. Překreslil Z. Procházka.

I když za třicetileté války nebyl majetek zkonfiskován. období majetkových sporů první poloviny 17. stol. ne­ přispělo k stavební aktivitě a připojením k Týnci pozby­ la tvrz definitivně rezidenčního významu. Věž byla upra­ vena na sýpku a obytné budovy postupně zanikly, tvrziště splynulo s dvorem. Až do druhé světové války byl na věži gotický nebo renesanční krov. zobrazený na týnecké vedutě, avšak shořel po úderu blesku a byl nahrazen dnešním. -MRKouskova Lhotka (Klatovy), pohled na zbytky tvrze. Vlevo věž, uprostřed stodola v místech gotické budovy, vpravo zbytky příkopu a valu. Foto M. Rykl 1987.

327

KOUT NA ŠUMAVĚ (Domažlice) RENESANČN( TVRZ PŘESTAvtNA A ROZŠIŘENA V OBDOB( BAROKA VE VSI, VÝCHODNĚ OD

DoMAžuc.

7 KM JIHO­

Ves Kout náleží mezi nejmladší sídelní celky Kdyňska. Je proto přirozené. že i koutská tvrz vznikla až v období, kdy klasické středověké tvrze již ustupovaly stavbám renesančních zámků. Kout je prvně jmenován r. 1544, kdy jej vlastnil Jan Vojslav z Branišova. Na konci 16. stol. získal Kout Jiřík z Gutštejna a připojil jej ke hradu Rýzmberku. který se tyčí přfmo nad vsí. Roku 161O je zde prvně připomínána tvrz. za jejíhož zakladatele je pova­ žován právě Jiřfk. V r. 1648 přišel o život na zdejšf tvrzi její majitel Vilém Colona z Felsu. byl zde zavražděn oddflem drancujících Svédů.

Kout na Šumavě (Domažlice), výřez z ka­ tastrální mapy vsi z r. 1838. čísla označuj( tvrz (I), poplužní dvůr (2), pivovar (3) a no­ vý zámek (4). Kresba Z. Procházka.

Kout na Šumavě (Domažlice). plán části místnosti s odkrytým renesančním stropem. Zaměření a kresba Z. Procházka.

5m

Z r. 1676 pochází popis tvrze , která se skládala ze dvou „štoků", v nichž by­ lo mnoho světnic. komor i sklepů. Pravý štok byl již tehdy na střechách i zdech značně sešlý. Tvrz vystavěná na návsi se původně skládala ze dvou souběžných traktů. Levý je ještě dnes dobře zachován. V přízemí ob­ sahuje velký valeně klenutý prostor, v prvním nadzemním podlaží byla před nedávnem odkryta klenba sálu s renesančnf štukovou výzdobou. Nyní ten­ to prostor obsahuje jednatelství Agrobanky Druh_ý užší trakt je zachován pouze ve fragmentu. K této renesanční tvrzi byl v období baroka přistavěn patrový objekt využívaný správou velkostatku Kout. Dnes zde sídlí obec­ ní úřad a prodejna potravin. -ZP-

Kout na Šumavě (Domažlice). celkový pohled na budovu tvrze s barokní přístavbou. Stav r. 1984, foto Z. Procházka.

328

�")(')

KOUTY (Benešov) ZŘICENINV TVRZE NA OSTRŮVKU NA ZÁPADNIM OKRAJI STEJNOJMENNtHO SEDLiš� TĚ, SEVEROZÁPADNĚ OD BAROKNIHO DVORA VE VSI,

3 KM JIŽNĚ OD VOTIC A 19 KM

JIŽNĚ OD BENEŠOVA.

V predikátu se jméno Kouty poprvé uvádí k r. 1368. Před r. 1394 lokalitu získal Jarohněv Vejhák z Křečovic, v držení jehož rodu tvrz zůstala až do po­ kročilé prvé poloviny 16. stol. Roku 1546 byla tvrz rozdělena na dvě polo­ viny; při této příležitosti vznikl její popis. Tehdy zde existovaly tři budovy: starý dům s vížkou nad mostem, nový dům a obytný dům zvaný Hostini­ ce. Doba ani příčina zániku tvrze nejsou příliš jasné; traduje se údaj o je­ jím poboření v r. 1813. Koncem 70. let 20. stol. byl na lokalitě proveden komplexní povrchový archeologický průzkum současně s průzkumem geodetickým, topografickým a geofyzikálním.

·1

�'-----'----F O L I1-

.. ,

;:ti �i

ť.'

Kouty (Benešov); celková situace tvrziště. Zaměření Archeologický ústav ČSAV Praha.

__�_�:. .....:;___>-- _- -_ - -_ - _- -_- -_ - -_-- .F/;;_o_ nW_ ��-W/;7,?l_ ...._ �_- -_ - -_ - --_ -_ - -_J_� --

_ .. __

+tU

......

L--1-�����"--�����������������-

Nepravidelně oválný ostrůvek o rozměrech asi 20 x 30 m je asymetricky si­ tuován v nevelkém okrouhlém rybníčku. Přístup do tvrze byl veden od vý­ chodu. Na tvrzišti se dochovaly dva výrazné pozůstatky staveb. dosahují­ cf dnes výše prvého patra. Na východní straně tvrziště jde o nároží nejspíše vstupní věže s okenními otvory a zbytky klenby. Zhruba uprostřed probí­ há příčně ostrůvkem nádvorní obvodová zeď obytné budovy v úrovni pří­ zemí s portálem a okny, v patře s oknem a pozůstatkem dalšího velkého otvoru. Plocha tvrziště je rovná, bez reliéfních reliktů. Geofyzikální průzkum zjistil kromě možného průběhu zdiva objektů, jejichž nadzemní konstruk­ ce jsou patrny, i pozůstatky starší. jinak orientované situace.

Kouty (Benešov). řezy tvrzištěm. Zaměření Archeologický ústav ČSAV Praha.

O

5m

Kouty (Benešov). fotogrammetrické zaměře­ ní vnitřního líce obvodové zdi zadní budovy. Zaměření Archeologický ústav ČSAV Praha.

Kouty (Benešov). tvrziště se zříceninami. cel­ kový pohled od severu. Foto P. Chotěbor I 976.

Výsledky geofyzikální prospekce dokládají radikální přeřešení zástavby tvrziště. K podobě a datování starší fáze se nelze za současného stavu vě­ domostí vyjádřit. Patrné zdivo náleží přestavbám druhé základní etapy Je­ jí počátek lze nejspíše klást na konec 14. stol. a průběh až do konce 15. vě­ ku. Od počátku se zřejmě jednalo o typ tvrze s obvodovou zástavbou, jejíž organismus byl postupnými dostavbami na omezené ploše zahušťován. -TO-CH-

!

Libeř (Praha - západ). výřez z katastrální mapy vsi z r. I 841 . Tvrziště vyznačeno při je­

jím severním okraji. Kresba J. Olovec.

CP. 23 IOm

Libeř (Praha - západ). zbytky dochovaného zdiva před devastací jeho východní části po r. 1985. Zaměření a kresba J. Úlovec.

Libeř (Praha - západ). účelová stavba stojící na základových zdech ob­ jektu gotické tvrze. Stav r. 1991, foto J. Olovec.

391

LIBIŠ (Mělník) NESNADNO LOKALIZOVATELNÉ TVRZIŠTĚ PŘI STARÉM KORYTU LABE,

1

KM SEVE�

ROVVCHODNĚ OD CENTRA VSI UBIŠE PŘI SEVEROZÁPADNIM OKRAJI NERATOVIC, 8 KM JIŽNĚ OD MĚLNIKA.

Zaměření a kresba J. Úlovec.

Ves Libiš s významným gotickým kostelem sv. Jakuba je prameny zmíně­ na nepřímo poprvé k r. 1323 v predikátu Protivy z Libiše. K jeho potom­ kům zřejmě patřili bratři Jan a Diviš, připomínaní k r. 1357. Ves však záhy poté získali jiní majitelé; od r. 1371 patřila na krátkou dobu k sousední­ mu statku Obříství. Během 15. a 16. stol. je prameny opět připomínána řa­ da držitelů vsi či jejích částí, panské sídlo však výslovně zmíněno není. Ves poté připadla k sousedním statkům a již nikdy nenabyla samostatnosti.

Libiš (Mělník). pozůstatky centrální části tvrziště. Stav r. 1996, foto J. Úlovec.

Panské sídlo, na němž sídlili místní vladykové, bylo založeno zřejmě již ve 14. stol. Zakladatel ho nezaložil (jak bylo většinou obvyklé) ve vsi, ale umís­ til ho severovýchodně od ní, do inundačního území kolem řeky Labe. Zde, v těžko přístupném terénu a nesnadno lokalizovatelné, se dodnes docho­ valo okrouhlé tvrziště, ležící při levém břehu starého labského koryta

O

5

10"1

Libiš (Mělník). plán tvrziště, stav r. 1996.

Tvrziště, na němž byly až do 19. stol. dochovány zbytky zdiva, má oválný půdorys s horní částí o průměru asi 5 a dolní asi 12 m. Jádro obklopoval příkop, původně zřejmě vodní, do­ sahující ještě dnes šířky kolem tří metrů, a vnější val. Místo, kde se nalézá, bylo nazýváno „Na zámku" či .. Na starém hradě". Toto sídlo maji­ telé opustili zřejmě ještě během 14. stol. Zda si potom vystavěli síd­ lo nové přímo ve vsi, není doposud známo. -Jú-

LIBIŠANY (Pardubice) NEVELKÝ PAHOREK TVRZIŠTĚ UPROSTŘED VSI PŘI SILNICI, 6 KM JIHOZÁPADNĚ OD HRADCE KRALOVÉ.

Ves dal v r. 1436 král Zikmund jako majetek zaniklého opatovického kláštera do zástavy Zdeňku švábo­ vi z Chvalovic. Po dalších zástav­ ních držitelích ji r. 1493 získal Vilém z Pernštejna, který ji připojil k par­ dubickému panství.

IOOrn

392

��

Libišany (Pardubice), střed vsi na kata­ strální mapě z r. 1840. Kresba L. Svoboda.

Na kruhovém pahorku dnes stojí neobvyklá zděná zvonička na kruho­ vém půdorysu Stopy valů a příkopů už nejsou patrné, zanikl i vodní pří­ kop na východní straně, viditelný ještě na katastrální mapě z r. 1840. -LS-

Libišany (Pardubice). pohled na tvrziště se zvonicí od severozápadu. Foto L. Svoboda 1979.

LIBKOVICE (Louny) ZANIKLA RENESANčNf TVRZ, POZDĚJI BAROKNĚ UPRAVOVANÁ, KTERÁ STÁVALA V POPLUžNIM DVOŘE V SEVEROZÁPADNf ČÁSTI VESNICE, ROZKLADAJfCI SE PŘI STÁTNI SILNICI PRAHA - KARLOVY VARY, 9 KM SEVEROVÝCHODNĚ OD ŽLUTIC.

Ves Libkovice vznikla snad již ve 12. stol., ovšem poprvé je prameny zmí­ něna nepřímo teprve r. 1360 v predikátu Ješka z Libkovic. Po jeho potom­ cích, sedících tu do počátku 15. věku. se v držení místního zboží vystřída­ lo několik členů jiných rodů, až je kolem r. 1450 získali Horové z Ocelovic. Ti vlastnili Libkovice až do r. 1578, poté se jejich majitelem stal na krát­ kou dobu Petr Novohradský z Kolovrat, -r. 1583 Grizelda Švamberková z Lobkovic a následně další majitelé (Berkové z Dubé, Klebesbergové, Cla­ ry-Aldringenové a další). Statek si uchoval samostatnost až do 20. stol. Starší panské sídlo vzniklo ve vsi zřejmě již v průběhu 14. stol.. ovšem jeho stavební podobu a místo, kde stá­ valo. neznáme. Snad bylo vybudováno přímo v popluž­ ním dvoře ležícím v severozápadní části vsi. v němž ve druhé polovině 16. stol. vystavěli majitelé zboží rene­ sanční tvrz. možná s využitím konstrukcí staršího sídla. Stavba nové tvrze. upravovaná po r. 1755 za Hartigů, se­ stávala ze dvou patrových kolmých křídel v západní části poplužního dvora. mezi nimiž se v jejich vnitřním nároží tyčila dvoupatrová hranolová věž. Na renesanč­ ní původ stavby upomínaly především zbytky sgrafito­ vé výzdoby, prosvítající pod mladší omítkou. valené klenby sklepů a prostor přízemí s výraznými hřebínky V severním křídle se údajně dochovaly pozůstatky zdi­ va starší tvrze, projevující se až metr silnými zdmi. O této skutečnosti se však již bohužel nemůžeme pře­ svědčit, neboť stavba sídla nebyla po r. 1945 řádně udržována a nakonec ji uživatel nechal pro havarijní stav v 70. letech zbořit. -JO-

100m

Libkovice (Louny), výřez z katastrální mapy vsi z r. 1844. Tvrz s poplužním dvorem lež{ v jej( severozápadní části. Kresba J. O lovec. '��

393

LIBLiN (Rokycany) ZÁMEK S PŘEDPOKLÁDANÝMI POZOSTATKY TVRZE V MĚSTEČKU, NĚ OD l