Encyklopedie antiky

Citation preview

En cy kl op ed ie antiky ACADEM IA

ČESKOSLOVENSKÁ AKA DEM IE VĚD Kabin et pro studia řecká, a latins ká

římská

EN CYK L OPE DIE ANT IKY

Zpracoval autorský kolektiv za vedení vědeckého redaktora díla univ. prof. dr. LUDVÍKA SVOBODY, DrSc., člena korespondenta ČSAV

a za

vědecké

recenze

univ. prof. dr. LADISLAVA VARCLA, DrSc. a Dr. LADISLAVA VIDMANA, CSc.

EncY.klopedie antiky

ACADEMIA PRAHA 1973

© ACADEM IA, naklada telstvi Českoslovl!nské

akadi:rnle věd, Praha 1973

Obsah

Význam antiky v

dějinách

evropské kultury

(Ludvík Svobodaj ! 7 /

Úvod / 19 / Základní literatura / 21 / Návod k používání Encyklopedie antiky / 25 / Seznam zkratek řeckých a římských autorů a odborné literatury moderní / 27 / Seznam obecných zkratek / 29 / Hesla A-Ž / 31 / Sentence a termíny / 705 / Přehled římských císařii / 731 / Rejstřík zeměpisných lokalit / 736 / Prameny reprodukcí / 742 / Seznam barevných vyo hrazení / 743 / Přílohy:

Synchronní tabulky: I. II. III. IV.

Nejstarší kultury v oblasti Orientu a Evropy Rozkvét Řecka a počátky Itálie Helénismus a vzestup Říma Rozkvét a pád římské říše

Mapy a plány: 1. Starovék_v svét ve 2. stol. n. l. 2. Starovéké Řecko 3. Starovéká Itálie 4. Imperium Romanum Plán Athén Plán Říma

Význam antiky v dějinách evropské kultury

Antikou rozumíme obyčejně kulturu starověkého Řecka a Říma. Mluvíme-li však o významu antiky, je nám jasno, že musíme pojem antiky nějak omezit, protože tu už hodnotíme a vybíráme to, co z ní pokládáme za zvlášť cenné. Hodnocení se pak děje vždy z urči­ tého hlediska, podle určitých kritérií a postojů. Nechtěli bychom tu mít kritéria příliš úzká. Proto bychom to řekli asi takto: antiku posuzujeme podle toho, co dala evropské kultuře, co dala a dávala vždy jejím progresivním silám. I v antice byly pochopitelně tendence, které pokrok a vývoj zdržovaly a ukázaly se neplodnými či škodlivými. Ty však vyřadil čas, soudce nejspravedlivější. Nemůžeme zde hovořit o významu složek, které jen dočasně sehrály určitou kladnou roli. Spíše se z nezbytnosti zaměříme na hodnoty trvalé, ,,věčné", nadčasové, na to, co lze pokládat za jakési ktéma es aei (zisk jednou provždy). A tu není patrně sporu o tom, že to nejcennější dává klasické údobí Řecka a Říma, i když nemůžeme zcela pominout ani jiná údobí. Pokud jde o Řím, je všeobecně přijato, že římská kultura namnoze není původní. Už básník Horatius napsal: Zdolalo zpupného vítěze zdolané Recka a vneslo uměny v Latium drsné (Epist. 2, I, 156n, přel. O. Jiráni). Ale přesto má římská kultura i své veliké ctitele. Neboť to, jak Římané cizí hodnoty přijímali a jak je svým duchem spojovali a přetvářeli, je vskutku úctyhodné a přes staletí, která od té doby uplynula, hodnotné. (Uveďme za mnohé aspoň Cicerona, Horatia a Vergilia.) Původní jsou Římané ovšem v právní oblasti. Také myšlenka římského impéria se ukázala velmi ·plodnou. Byla to myšlenka kulturního universalismu. Spojování hodnot partikulárních a vytváření světových kulturních tradic nutno hodnotit velmi vysoko. Antická kultura má v sobě něco jedinečného, co se jinde na světě neobjevilo, něco, co je životodárné ve všech dobách, co se udržuje a co s prospěchem oplodňuje kultury jiné. To má na rozdíl od jiných velikých kultur - míním především velké kultury východní, čínskou a indickou-~ které to, co antika, nedovedly. Otázku proč tu musíme nechat stranou. Antika právě dovedla být oním fermentem, který jiným kulturám pomáhal se rozvíjet. Bylo to možné díky řeckému a římskému duchu, jasnému, pronikavému, s živým smyslem pro realitu. Můžeme-li si dovolit zjednodušení, byl tu zdravý empirismus se smyslem pro dary země a života, nepřející mystice a askezi, a racionalismus, pracující s rozumem bez předsudků. Přínos antiky není ovšem ve všech oblastech kultury stejný. Tak ve vědě nacházíme skvělé výsledky v matematice, zvláště geometrii, dále v astronomii a v lékařství, částečně i v jiných organických přírodních vědách. Tu však nehodláme nadsazovat, poněvadž výsledky jsou tu spíše dílčí. Technika obdobné výše nedosáhla pro dobově omezené ekonomické podmínky a možnosti. Cenné jsou i některé výsledky věd společenských, rovněž však omezené sociálně ekonomickou formací, v níž vznikly. V umění je všeobecně uznávána úroveň, jaké dosáhlo v době klasické. V náboženství bylo výhodou, že tu šlo zpravidla jen o státní kult a že se neprosadila zvláštní kněžská kasta jako jinde. Zato ve filosofii podala antika výkony nesmrtelné, takže je nasnadě otázka, proč se to mohlo stát právě v řeckém světě . . Spolupůsobily tu jistě silně společenské poměry, zvláště rozvoj zbožní

8/ a s ním spojené uvolnění lidského individua v řeckých městských státech. Tamní otrokářské výrobní vztahy umožňovaly i značnou individuální svobodu, na Východě neznámou. Řecká decentralizace pak podporovala samostatný vývoj i myšlenkové činnosti. Vývoj tu byl velmi bohatý, takže je plně oprávněn Engelsův závěr, že „v rozmanitých formách řecké filosofie jsou již v zárodku obsaženy všechny pozdější způsoby nazírání". Působení antiky je ovšem v různých dobách různé. Vždy působí to, co je nějak živé, co se setká s potřebami a pochopením jisté doby a určité společnosti. Působení antiky tedy není jednosměrné. Je tu vždy nejen aktivita antiky, nýbrž předpokládá se i aktivita těch, kdo ji přijímají. U přijímajících musí být dispozice k porozumění. Dá se to ukázat hned na poměru antiky a křesťanství, kde došlo k prvnímu velkému střetnutí. Byl to velmi složitý proces, po stránce politické i kulturní. Když po bitvě u Aktia dobyl Octavianus r. 30 př. n. 1. Egypta a učinil z něho římskou provincii, dostal se pod římskou moc prakticky celý tehdejší řecký svět. Nedošlo se tím však k pevné jednotě. Kdežto Západ říše se romanizoval, zůstával Východ řecký jazykem i kulturou. Ale řecká kultura silně působila i na Západě. Římané jí podléhali a vzdělanci ovládali oba jazyky. Pro přejímání řecké kultury měli zvláštní význam i někteří císařové (Traianus a zvláště Hadrianus), kteří řeckou kulturu milovali a v době, kdy již upadala, usilovali o renesanci helénismu. Střediskem této renesance byl Řím. Při této renesanci šlo vlastně o marný pokus obnovit dosti vnějším, formálním způsobem klasicismus v umění a literatuře, počítajíc v to i rétoriku, literární historii, literární kritiku a estetiku. Přímo podivuhodné bylo, jak zvláště rétoři-sofisté oživovali něco, co už bylo mrtvé - klasickou attickou řeč­ tinu. Význam to však mohlo mít jen pro úzkou vrstvu vzdělanců. Lid mluvil obecnou lidovou řečtinou, žil bídně a hledal ve svých strastech útěchu v náboženství. Tehdejší náboženství bylo však velmi složitá směs z různých náboženských prvků orientálních, promíšených i prvky křesťanskými, jež zprvu ani nebyly příliš odlifovány od židovství. Křesťanství se na počátku střetá s antikou a teprve postupně se s ní vyrovnává. Přes diametrální odlišnost antiky a křesťanství řecká filosofie bezděčně vycházela křesťanství vstříc. Byla stejně už všelijak zasahována působením orientálního myšlení. Zvláštní místo tu má myšlenkové vyústění antiky, jak je můžeme spatřovat hlavně v novoplatónismu. Novoplatónismus je velmi složitý průplet rozmanitých, přece však nějak spřízněných myšlenek. Nacházíme tu antický synkrétismus z prvků platónských, aristotelských i stoických, promíšený prvky Filónovy theosofie, helénisticky přetvořeného židovského zjevení, gnose apod. To vše se pak spojilo i v křesťanství, přičemž udával ráz novoplatónismus. Aby se tak mohlo stát, musilo zde být pro to jisté pochopení ze strany křesťanské. Setkáváme se s ním především u Klémenta Alexandrijského a Órigena. Zajímavé přitom je, že Órigenés byl snad žákem Ammónia Sakka a spolužákem Plótínovým. Právě Plótínos má od r. 244 školu v Římě a snaží se bránit postupu křesťanství. Jeho žák Porfyrios pak přímo vystupuje proti křesťanství. V tomto procesu měl ovšem velký význam osud původního společného kulturního jazyka, řečtiny. Na Západě začíná řečtina už od 3. stol. ustupovat latině. Za Konstantina (v 1. pol. 4. stol.) je ještě jazykem úředním a církevním. Ale už od 2. stol. se Písmo pře­ kládá do latiny. 2ápadní církevní otcové píší od 2. pol. 3. stol. už jen latinsky. Vůbec se v té době hodně překládá z řečtiny do latiny. Posléze v 8. stol. řečtina na Západě mizí, a proto ji evropský středověk až na výjimky nezná. Nezapomínejme přitom ani na četné vojenské útoky na římskou říši. Útočili na ni opě­ tovně její sousedé, zvláště Germáni od konce 2. stol. Ve 3. stol. panuje v celé říši neklid, výroby a

peněžního hospodářství

9/ propukají vzpoury a dochází k uzurpacím. Pociťuje se nutnost říši reorganizovat. Tohoto úkolu se podjal Diocletianus (284-305). Vznikl dominát. To byla absolutní monarchie opírající se o vojensko-byrokratický aparát se silnými prvky orientálních despocií. K velkým změnám došlo ve 4. stol., kdy tuto Diocletianovu reorganizaci svým způsobem dokončil Konstantin (306-337). Útoky barbarů sílily přesto dále. Jedním z pokusů o záchranu byl také milánský edikt (313), jímž se křesťanství stalo náboženstvím státem uznaným. Za Theodosia I. (379-395) je už křesťanství od r. 382 náboženstvím pro všechny vůbec (kath'holon), tj. náboženstvím obecným (katolickým), státním. Ve 4. stol. také rozkvetla křesťanská literatura. Po řeckých apologetech nastupuje patristika, a to řecká i římská. Nejvýznamnějšími církevními Otci (patres ecclesiastici) píšícími řecky se ve 4. stol. stávají Athanasios a Kyrillos (oba z Alexandrie), tři Velcí Kappadočtí (Basileios, zv. Veliký, jeho bratr Grégorios z Nyssy a Grégorios z Nazianzu) a lóannés Chrýsostomos (Jan Zlatoústý) z Antiocheie. Z nich Basileios přirovnává přejímání antického dědictví k práci včel. Doporučuje vybírat z antické kultury vše užitečné a pilně to zpracovávat. Podobně po latinských apologetech 2.-3. stol. - byli to Minucius Felix, Tertullianus a Lactantius - tento „křesťanský Cicero" jako skutečný ctitel Říma sehrál roli vyrovnávajícího zprostředkovatele a získával pro křesťanství římské vzdělance - nadchází údobí latinské patristiky ve 4. a 5. stol. Mezi latinskými Otci církve tu vynikají Ambrož (Ambrosius), Augustinus a Jeroným. Jeroným (Hieronymus), známý jako pře­ kladatel bible, byl ostrým kritikem své doby. Bývá nazýván i praotcem humanistů, protože dovedl bibli oceňovat už také jako literární dílo. Páté stol. na Východě představuje už úpadek antické literatury. Je tu téměř jen literatura křesťanská. Přechodný vzestup v 6. stol., zvl. za I ustiniana, se obyčejně počítá již do literatury byzantské. Ale Východ zůstává řeckým až do 15. stol., do pádu Cařihradu r. 1453. Západ byl v 5. a 6. stol. zaplaven barbary a byl zachvácen rozkladem. Tento proces měl svůj počátek v rozdělení říše římské r. 395. Germáni měli na tento vývoj vliv stále silnější, neboť zaujímali významná místa ve státním aparátě a hlavně v armádě. R. 476 Odoaker sesadil posledního římského císaře a začal ve zbytku římské říše vládnout sám. Činil to velmi obratně: nechal byrokratický aparát fungovat dál a dovedl spojit římské tradice vládnutí se zvyklostmi svého vlastního kmenového království. Kolem r. 500, za ostrogótského Theodoricha, se nakrátko dostavil jistý kulturní rozkvět. Tehdy působil filosof Boethius, z jehož díla později středověk poznával antickou filosofii, a původně Theodorichův tajemník Cassiodorus, zv. Senator, jenž zemřel r. 583 v klášteře Vivariu v Bruttijsku, kde podněcoval k opisování antických rukopisů a podporoval vědeckou práci. Mimo kulturní střediska však klasická latina v těchto staletích tak upadala, že byla již zcela barbarská. Mezitím ovšem probíhal velmi složitý proces sbližování křesťanství s antikou. Zpočátku křesťanství antiku naprosto odmítalo. Hlavní věcí pro křesťana je křesťanská víra, prostá víra a důvěra v Boha. Víra musí obrodit mravnost, protože přísně mravné jednání je hlavní zárukou spásy. Má-li se však dostat taková víra z lidu do vzdělaných vrstev - a tento proces vskutku nastává již od 2. stol. -, musí si křesťanství najít příslušné působivé prostředky, a to kulturní. Tak se začíná využívat také antické vzdělanosti. Bylo nutno především křesťanskou víru hájit - odtud vzniká apologetika. Apologeti vyhledávali argumenty proti nepochopení především ze strany odpůrců vnějších. Byli tu však i nepřátelé vnitřní, vznikající a šířící se sekty a kacířstva, živící se zvláště z mystiky a z novoplatónismu. Bylo nutno se tedy dobře vyzbrojit rozumovými úvahami a logickou argumentací. Odpůrci už také začínali proti křesťanům citovat bibli, popřípadě se dovolávali křesťanského ústního podání. Obhájci proto musili hluboce studovat zdroje své víry, zvl. biblické texty. A tu poznali, co

10/ jim v tomto směru muže poskytnout antická filologie. Učili se z ní textové kritice, interpretaci a exegezi. Snahou bylo mít bezvadný text, který by byl jednotný a závazný pro všechny, který by byl zakotven též v jednotě učení. Měl být prost rozporů věcných i logických, aby byl obsahově i formálně konsistentní. To vedlo - po četných zápasech zvl. s novoplatónismem a gnosí, ale i s mystickou fantastikou, hájenou přívrženci s vypjatým fanatismem - nakonec k oficiálnímu stanovení tzv. kánonu biblických knih, jenž vyloučil určité texty (těm se pak říkalo apokryfy). Pevný kánon nejlépe představuje latinský překlad Hieronymuv (t 420), tzv. Vulgáta, z níž byly později pořizovány překlady do jazyku národních. Hieronymus tu přeložil- s použitím starších překladů- Starý zákon z hebrejštiny, Nový zákon z řečtiny. I překlad sám byl kanonizován, přičemž posvátným zůstal jen text řecký. Správný výklad i překlad předpokládá ovšem určitý věroučný systém. O ten už pečovala od 2. pol. 2. stol. tzv. katéchétská škola v Alexandrii, zvl. Órigenés. Kdežto Kléméns Alexandrijský soudil, že řecká paideiá (,,vzdělanost", doslova „výchova"), která vedla ke spravedlnosti, muže vést i k bohabojnosti, jeho žák Órigenés pod vlivem stoické morálky přejímá eo ipso etiku římského práva, jež se pak vskutku v mnohém stala trvalým kulturním majetkem. Tak vznikl ponenáhlu z filosofické spekulace určitý abstraktně metafysický řád s přesnými definicemi, jenž vyústil v pevný dogmatický systém (viz zvláště Órigenuv spis Peri archón, O základech). Jednotlivá dogmata i dogmatický celek bylo pak nutno zdůvod­ ňovat, někdy i proti vlivum politickým, ukrývajícím se za duvody věroučné (např. ariánství). Někdy k tomu bylo potřebí dovolávat se určitých autorit, zvláště rozhodnutí koncilů. Dogmatický systém tak ponenáhlu přecházel v systém filosofický, jenž vyvrcholil v Augustinově syntéze církevních dogmat a antické filosofie. Tak se šířil jednotný světový názor, jenž hrál významnou roli ideologickou. K pochopení dalšího vývoje je však nezbytné podat aspoň stručný přehled o vývoji v Byzanci. Ač původně právě východní říše římská byla hospodářsky i kulturně vyspělejší, nastala tam od 6. stol. doba temna. Úplná kulturní stagnace v 7. a 8. stol. byla v 8. stol. ještě zesílena obrazoborectvím, jež počalo r. 726 za Lva III. a svedlo nejurputnější zápas mezi Východem a Západem. Teprve v 9. stol. došlo k obratu. Byzantská literatura se obrodila ze zdroju antických. Vedle textů křesťanských byly nyní sbírány a shromažďovány i texty antické. Byly hojně opisovány a opatřovány výklady a komentáři. Vznikala též díla encyklopedicky shrnující poznatky tak získané. Tato kulturní obroda vyvrcholila ve 12. stol. R. 1204 byl však Cařihrad rozbořen rytíři benátskými, francouzskými a vlámskými, čímž byl rozmach byzantské kultury přerušen, ba téměř zmařen. U strnul a teprve na rozmezí 14. stol. máme tu řadu učených mužu. Konec nadešel pádem Cařihradu r. 1453. Tehdy byzantští učenci odešli valnou většinou na Západ. Oživili tam zájem o řeckou kulturu, a ten dosáhl vrcholu v renesanci, jež pak umožnila přímé pusobení kultury řecké opět i na Západě. Osudy byzantské kultury souvisejí s celým vývojem politickým i církevním. Její vývoj kdysi začal diferenciací mezi Západem a Východem, zahájenou rozdělením římské říše v r. 395. To vedlo také k rozdělení církve, jež bylo zpečetěno definitivně schi~matem z r. 1054. Diferenciace mezi oběma hlavními větvemi křesťanské církve sahala však hlouběji. Církev římská klade důraz na mravy a právo. V jejím čele je jediný patriarcha, totiž papež, jenž se po zániku říše stává samostatným. Postupně svou moc rozšiřuje na feudální pány a vede neustálý boj s císařem obnovené říše. Církev východní naproti tomu se stará především o bohoslužby. Má v čele čtyři navzájem se svářící patriarchy, kteří jsou podrobeni císaři a jeho úřednicko-vojenskému státu. Náboženství se tu stávalo stále více politickou hříčkou v rukách panovníku, což dalo vznik cesaropapismu. Rozdíl mezi oběma církvemi je zvlášť patrný na vývoji mnišství. Východní mnišství znamenalo více útěk ze

11/ světa,

provázený asketickým životem a rozjímáním, kdežto na Západě se kláštery stávaly důležitými kulturními středisky. Tuto tendenci vidíme už u zakladatele benediktinského řádu Benedikta z Nursie. Zmínili jsme se také, že právě ve Vivariu uplatňoval Cassiodorus své snahy po udržení klasického vzdělání. Tu platila zásada Ora et labora (Modli se a pracuj), jež vedle duchovních cvičení vedla k práci na poli i v zahradě a učila pak agrikultuře a hortikultuře i obyvatele příslušného kraje. Vedle této materiální kultury šířila i zájem o práci vědeckou. Mnoho rukopisu antických děl, s nimiž pracuje později renesance, pochází z doby mezi Cassiodorem a Karlem Velikým, tj. mezi 6. a 9. stol. Na Západě tedy probíhal vývoj značně jinak než na Východě. Vpád barbaru, zvláště Gótů a Vandalu, neznamenal konec antické kultury, nýbrž její osvojování ze strany barbaru. I zde vítěz kulturně podlehl přemoženému a mnoho okolností tu podporovalo postupnou romanizaci. Slovanům se dostalo řeckého kulturního dědictví z Byzance. Odtud se i k nám dostalo mnoho stinných stránek. Ale Byzanc bývala mostem i mezi Západem a vzdálenějším Východem, ba stávala se - jak bylo kýmsi výstižně řečeno - jakýmsi kulturním filtrem. Islám např. se dostal s řeckou kulturou do styku rovněž přes Byzanc. Znalec byzantské kultury J. Bidlo se o ní vyjadřuje takto: ,,Říše byzantská zustala neobmezenou, militaristickobyrokratickou monarchií, jejíž křesťanský panovník nebyl sice již pokládán za boha nebo poloboha, ale vystupoval jako náměstek boží nebo Kristuv na zemi, tj. nejvyšší hlava církve, která byla státním ústavem bohoslužebným, jenž své zájmy byl nucen podřizovat zájmům státním." Byla to tedy theokracie s despotickým panovníkem v čele. Západní křesťanství si nedalo vnutit víru od východořímského císaře. Byl zde římský papež. A Bidlo pokračuje: „Zaniknutí římského státu v západních částech říše římské mělo za následek osvobození tamějšího křesťanství a církve od moci státní." Tak se západní církev stala duležitým či­ nitelem politickým i kulturním. Západní křesťanství vyvolávalo pocit odpovědnosti za vlastní činy před Bohem jako spravedlivým soudcem, jenž jako by soudil podle římského práva. Křivolaké jsou někdy cesty kultury. Zajímavá je např. zvláštní historická úloha, kterou sehrálo syrské křesťanství. V syrské Edesse kvetla v 5. stol. filosofie a věda lékařská. Nestoriáni ji koncem toho století zanesli do Persie a také k Arabům. Těmto pak zase bylo osudem určeno vnést vědecký pokrok této v základě řecké vědy do Evropy. Arabové, jak je všeobecně známo, vytvořili ohromnou říši. Převzali mnohé z řecké vědy a filosofie a to, co převzali, dovedli rozvíjet a rozmnožovat. Jejich vlastní přínos je zvlášť patrný v přírod­ ních vědách, v matematice, astronomii a lékařství. Antická filosofie zde svérázně tmelila navzájem rozmanité prvky orientálních nauk. Zvlášť pozoruhodné na Arabech je, že se na antiku dovedli dívat bez předsudku. To je ostatně také spojovalo s řeckým bezpředsudeč­ ným myšlením. Ti největší z nich se dokonce dovedli oprostit i od vlastních vlivů islámských. Tak se dostalo nejlepší řecké kulturní dědictví celkem neporušené na Západ, hlavně přes Sicílii a Španělsko. A arabská věda se tak mimoděk stala důležitou prostřednicí mezi antikou a novověkem. Pro středověk to byla skutečnost osudová, protože antická věda byla vědou skutečnou. Aristotelovi tak byla otevřena cesta, takže od 13. stol. je největší autoritou také in naturalibus (ve „vědění přirozeném"). Dříve se jeho význam omezoval jen na logiku. Toto však nebyla první renesance antiky. Pokusy o ni jsou už staršího data. Všechny pak vycházejí z určitých ideálních představ, jež by měly být realizovány. Hlavním takovým ideálem bylo imperium Romanum ve smyslu politicko-kulturní jednoty Západu. Dědici impéria se cítili jak císařové, tak papeži. Odtud stálé spory mezi nimi s mnoha často bouřli­ vými peripetiemi. Právně vzato tu byl legálním dědicem jen císař východořímský. Proto také nemohlo jít o „znovupřevzetí" vlády západořímské, jež přece byla vždy závislá na říši východořímské. Sen o obnově římského impéria se pokusili realizovat jednak Karel Veliký

12/ (768-814), jednak Otto I. Veliký (936-973). Říše Karlova však byla ve skutečnosti impériem křesťansko-franským s rázem germánským a svůj základ měla vlastně ve franském království. Podobně tomu bylo s říší ottonskou. Ideál římského impéria pak žil i nadále v představách, dokud trvalo císařství římské národa německého. Renesanci karlovskou či karolinskou nepochopíme bez trochy historie. Musíme mít na paměti, že Germáni přišli z východu, kde se stali ariány. Až v nových sídlech na západě přistoupili k athanasiánství, tj. ke katolicismu, když kníže Chlodovech se dal r. 496 se svými Franky pokřtít od remešského arcibiskupa. Tím se také romanizovali a stali se oporou církve. R. 754 byl opět Pippin Krátký papežem Štěpánem II. pomazán na krále Franku. To znamenalo uznání dynastie, ale také uznání nároku papeže na světský stát. Po smrti Pippinově (r. 768) se stal jeho syn Karel Veliký nejmocnějším panovníkem své doby. Byl tak mocný, že dokonce papež Lev III. musil z nutnosti uznat jeho svrchovanost i nad papežským státem ar. 800 jej korunoval jako císaře. Úmyslem Karla Velikého bylo obnovit západořímské impérium jako Augustinovu „obec boží" (civz'.tas Dei). Vedle jednoty politické a církevní chtěl ustavit i jednotu duchovní. Za tím účelem zřídil v Cáchách Akademii, jejíž duší se stal Alkuin (Alchvine) a jeho žák Hrabanus Maurus. Alkuin byl představitelem vědy anglosaské. Do činnosti Akademie byli zapojeni četní učenci z ruzných zemí. I je spojovala zase latina. Karel zakládal četné školy, jež pak potřebovaly také pedagogickou teorii, o niž pečovala škola dvorská (schola palatina). Cílem bylo spojit křesťanství s antikou. Bylo proto nutné podporovat antická studia, v první řadě pak nejduležitější prostředek k jejich provádění, totiž filologii. Důraz byl kladen hlavně na gramatiku a úpravu autentického textu. Usilovalo se o dokonalé zvládnutí latiny, jež byla jazykem -úředním. Šlo o formální nápodobu antických textu, a to nejen prózou (Einhard např. napsal životopis Karlův podle Suetoniova Augusta), nýbrž i veršem. Z věd pěstovala Akademie zvláště matematiku a astronomii, z umění hlavně hudbu. Celkem lze říci, že naprosto převážila forma, duch antiky se příliš neprojevoval. Po puldruhém století nato dochází k renesanci ottonské, jež však zustává omezena na Německo. I ona je nesena opět obživlou myšlenkou impéria. Chce spojit „zlatý Rím" (auream Romam) s duchem křesťanské askeze. Ale i tu jde v podstatě jen o vnější, formální napodobení latinských vzorů, římské literatury, zvláště děl římských historiku. Vidíme to na jeptišce Hrotswitě z Gandersheimu, která psala křesťanské komedie, napodobujíc oblíbeného Terentia, ale uvědomovala si, že „v medu jeho jazyka je ukryt i jed". Za Oty I. i Oty II. je v Německu patrný kulturní vzestup. Jsou zřizovány školy klášterní i biskupské, kde je věnováno místo i křesťansky pojímané antice. Celá vzdělanost je v rukou kněží, oni sami vlastně tvoří vrstvu inteligence. Ottonskou renesanci nesmíme však přeceňovat, už také proto ne, že víme také o hlasech negativních, jako je hlas Alberta Brackmanna, který nechce o nějaké ottonské renesanci ani slyšet. Nemuže prý být o ní ani řeči, ani pokud jde o oblast politickou, ani pokud jde o oblast duchovní, i když se skutečně z Itálie dovážela umělecká díla antická a napodobovala, např. chrámové dveře v Hildesheimu. Taková situace trvala do konce 11. stol. Od konce 11. stol. už vznikají národní kultury, nesené zvláště rytířským stavem. Jsou budovány gotické katedrály, pěstuje se poezie epická i lyrická z prvků románských i germánských, zvl. ve Francii. Působí trubadúři a minnesangři, první kručky zkouší liturgické drama a ponenáhlu vznikají zárodky universit. To přináší i nový poměr k antice. Nejde už jen o nápodobu, hledá se též její smysl, obsah. Vedle gramatiky a textové kritiky je nyní také pěstována interpretace textů. Začíná se studovat římské právo, především v italské Bologni, a oceňovat kodex I ustinianův.

13 i Od 12. stol. pozorujeme všude tendence ke smíru s antikou. Všude se dostává do poAristotelés, ať jde o křesťanství (Albertus Magnus a Tomáš Akvinský) či o islám (Averroes) či o judaismus (Maimonides). Od spekulativní filosofie víry se přechází k systematicky studované rozumové vědě. Někdy se už setkáváme se slabými náznaky nové doby, s její životní moudrostí a tolerancí. Dochází k přesunu významu z klášterních a chrámových škol na nově vznikající university. I když vládnoucí nyní Aristotelés není ještě Aristotelés pravý, přece jen působí už i jako skutečný filosof, nejen jako logik, jak tomu bylo posud. Platón je nyní viděn jako „nebezpečný svůdce na scestí". Spolupůsobili přitom Arabové, jejichž vliv byl tehdy patrný i v Chartres. Tehdy je také oceňován Galénos zase jako lékař. Situace je taková, že se dá dokonce mluvit o zvláštní renesanci 12. století, jak činí Haskins (The Renaissance of the Twelfth Century). Platí to však jen pro země románské, země germánské z toho nemají valného zisku. Brání tomu italská politika císařů v souvislosti s bojem o investituru. Tehdy vznikla řada nových universit: v Salernu, v Bologni, v Paříži, v Montpellieru, v Oxfordu. Zvlášť bolognská má se svým studiem práva význam i pro vnitropolitický vývoj říše. K zájmu o právo se však pojí také zájem o historii, smysl pro ni (zvláštní zájem je věnován Sallustiovi). Třebaže převládá zájem o Rím císařský a o jeho spravedlivé vládce, jako byli Vespasianus, Titus a Traianus, počíná se projevovat zájem i o římskou republiku s jejími velkými muži, jako byli Regulus, Scipio či Pompeius, v nichž byli viděni nositelé starořímských ctností, hlavně fides a pietas (věrnost a zbožnost). I demokratické argumenty se pojednou objevují jako odraz dobových poměrů, jež jsou plny rozporu. Začíná se psát proti jedinovládě, a nemíní se jen monarchie ve státě, nýbrž i v organizaci klášteru. Zvlášť žebravé řády např. požadují, aby opat nebyl vládcem, nýbrž jen primus inter pares. Vypracovává se nauka o suverenitě lidu (Marsilius z Padovy). Za rozkvětll měst se argumentuje proti vládě šlechty tím, že antika také byla proti hierarchii. Při prosazování požadavku většinového práva v lidových shromážděních je proti imperátorovi stavěn pojem civis imperans (poroučející občan). A najednou se pociťují též rozpory mezi zákonem a právem. Rozhodující instancí v takových rozporech má být opět římská aequitas (slušnost ve smyslu spravedlnosti; to, co se sluší), zcela podle staré římské definice, že ius est ars aequi et boni (právo je umění stanovit, co je slušn.é a dobré). Někdy tu byl činěn i rozdíl mezi zákonem světským a duchovním, křesťanským, při čemž toto právo božské bylo interpretováno vlastně jako právo přirozené. To se později odrazilo i v hesle, že vládce má být prvním služebníkem státu. Jako zvláštnost v tomto smyslu mužeme uvést historický fakt, že Ludvík Bavor byl r. 1328 zvolen za císaře římským parlamentem a korunován laikem ve jménu lidu. Stalo se to v dějinách poprvé a také naposled. Ale v povědomí lidí tato představa trvala i nadále. Ve vědě a filosofii byly patrny důsledky této renesance 12. stol. v tom, že se od metody tzv. dialektické, tj. formálně-logické, přešlo k metodě metafysické, rozuměj filosofické až ontologické. Přes různé ještě zákazy byl ponenáhlu připuštěn Aristotelés celý a stal se jak jsme se už o tom zmínili - praecursor Christi in naturalibus (předchudce Kristuv ve věcech přirozených). Stoletím dvanáctým se obyčejně v periodizaci končívá první, rané období scholastiky, sahající od 9.-12. stol. Druhé období scholastiky zaujímá stol. 13.-15. Zeptejme se nyní, co vlastně má scholastika z antiky? Puvodně to méně cenné. Látku i metodu převzala prvotně z řeckých církevních Otců. Myšlení je pak založeno na Aristotelovi, Plótínovi a Augustinovi. Ale antika je tu vždy jen jakousi podezdívkou. Časem se objevují snahy po kompromisu, totiž pokusy o stmelení různých myšlenkových prvku v jednotu. Jde o to, jak spojit platónské předí

14/ nadšení pro nadsmyslné s aristotelovskou systematikou, jak smířit mystiku, vždy nějak novoplatónskou a založenou na autoritě zjevení, se střízlivou ratio (rozumovými postupy) aristotelské logiky. Je to konec konců snaha po jednotě víry a vědy. I tu, v době ještě dosti temné, přináší právě zase antika světlo. Všude, kde se objeví touha po poznání skutečnosti, je podporována klasickými antickými prvky. Dochází pritom někdy ironií osudu k situacím až paradoxním. To nám budiž upozorněním, abychom si věci nikdy nevykládali príliš přímočaře. Povšimněme si jen, jak se v průběhu vývoje vědy měnil poměr k Platónovi a Aristotelovi. Najednou se stává Platón autoritou v prírodní filosofii, v metafysice a estetice, kdežto Aristotelés je zdrojem nauk o logice, etice a státovědě. Tak je tomu často v prvním období scholastiky, kdy proti sobě stojí platonizující františkáni a aristotelští dominikáni. Obrat v tom přináší právě století třinácté. V tomto století se šíří Aristotelovy spisy s arabskými komentáři po celém Západě. S tím se objevují různé momenty pantheistické a při tom skutečný pokrok v nově pojímané pří­ rodovědě. Paradoxní je zde opět to, že ani v tom nebyl Platón bez užitku. Je zajímavé, že právě on byl pokládán za patrona fyzikálních teorií strojového pohonu, jež vedly k novému obrazu světa u Cusana, Regiomontana, Leonarda da Vinci, Koperníka, Galileiho, Keplera. Někdy se vyzvedá jako klad realistická střízlivost scholastického racionalismu. Jenže tento racionalismus byl i ve vrcholných výkonech scholastiky pravým opakem racionalismu antického. Vždy se totiž uplatňoval jen jako argumentace v rámci pevně daného světo­ nazorového systému, jenž je přese vše supraracionální. Nikdy tu nejde o nové poznání, o skutečnou vědu, o svobodné bádání, jako tomu bývalo ve slavných dobách antiky. Alespoň krátce se zde zmíníme o sporu nominalismu s realismem. Je to sice spor v podstatě středověký, ale jeho smysl překračuje hranice středověku jak do minulosti, tak i do budoucnosti. Táhne se od 11. stol. Realismus, představovaný Anselmem z Canterbury, vychází z Platóna a Aristotela, i když mezi oběma byl značný rozdíl. Universalia (obecniny) jsou podle něho mimo tento svět jevů a jsou před jednotlivými věcmi, popřípadě ve věcech (podle Aristotela). Také nominalismus, představovaný Roscellinem, by se mohl dovolávat antické tradice, nejspíše Démokrita. Universalz'.a jsou podle něho „po věcech", jako naše výtvory, jako nomina rerum (jména věcí). Odhlédneme-li od detailů i kompromisních řešení, jakým byl např. Abélardův konceptualismus, a nepřihlížíme-li ani k problémům, jež tento spor vyvolal v theologii (v učení o Trojici), bylo velmi významné, a to především pro vědu, že tehdy zvítězil nominalismus. Toto vítězství znamenalo vykročení ze středověku. Věda se jím osvobozuje od víry, od zjevení, od theologie. Vrací se k antickému racionalismu, jenž je odpůrcem iracionalismu i supraracionalismu. Člověk se dostává z područí autorit, církve, dogmat. Může se vrátit k východiskům zdravého naturalismu antiky, ke své přirozenosti, jež odporuje supranaturalismu. Celý člověk může nyní žít plným životem. Může povstat člověk renesanční. A to způsobila antika, její renesance. Pokud jde o antiku ve scholastické filosofii, je možné říci, že úkolem filosofie bylo nanejvýš nechat více méně fungovat v dogmatice jistý jaksi zharmonizovaný celek řecké filosofie. A právě tuto harmonii rozbilo proniknutí pravého antického ducha do středověku. Nově nyní ražené heslo adfontes! (k pramenům) vedlo k analýzám, jež rozebraly každý celek, i celý systém, jako stroj na jeho kolečka. Pátralo se, odkud která součást pochází. Takto začal humanismus, jenž připravoval svými studiemi půdu renesanci. Už za vlády scholastiky je antika stále více poznávána, ovšem spíše v jednotlivostech a nahodile. Nyní však jde o celek antiky a o ducha antické kultury, má-li být obrozen celý život. Proto nutno antiku studovat, hlavně antické literatury. Humanismus je vcelku aristokratické hnutí učenců. Jsou sbírány a studovány starověké památky. Budí obdiv a snahu přizpůsobit se

15/ jim. Antická díla se stávají vzory a příklady (exempla), usiluje se o dokonalé napodobení jejich dokonalosti. Formální dokonalost má jít tak daleko, aby soudobý učenec-humanista dokázal psát zvláště své listy a řeči jako mistr slohu Cicero. Zprvu se tak dálo latinsky, později i v národní řeči. Vrcholu dosáhly tyto snahy ve stol. 14.-16., hlavně v Itálii. Zpočátku byla studována jen literatura latinská v originále. Později, asi od poloviny 15. stol. v dusledku dobytí Cařihradu Turky - se šíří znalost řečtiny, zvláště Platóna. Zakládají se nové university. Co jich jen vzniklo ve 14. a 15. stol. jen v jednom kulturním okruhu! Po pražské Karlově 1348 universita v Heidelberku 1386, v Kolíně nad Rýnem 1388, ve Freiburgu im Breisgau 1455, v Basileji 1460, v Trevíru 1473, v Mohuči 1477. Zakládání universit se šířilo tím spíše, že chrámové školy, i tak slavné, jako byly v Remeši nebo v Chartres, ztrácely již ve 13. stol. přitažlivost. Ale i na universitách se dlouho udržoval vědní ideál filosoficko-theologický (zvl. v Paříži). Jak blahodárná byla nová orientace na antiku, vidíme na universitě oxfordské, jež byla založena snad už ve 12. stol. (jsou o to spory). Tam byla poměrně brzy volně studována matematika, vědy přírodní, zvláště fyzika a optika, i jazykozpyt. Zvláště františkán Roger Bacon (asi 1214-1294), doctor mirabilis, už usiloval o vědění potřebné pro život, pochopil význam vědy pro člověka, proti autoritativnosti ve vědách stavěl empirň a přirozenou logiku. Staví se contra consuetudinis diurnitatem, tj. proti líné navyklé každodennosti, a chce vést lidstvo od theologických systémů a různých Sum (Summae) k studiím věcí lidských (ad studia humana). Vedle universit jsou zakládány i knihovny a akademie, z nichž platónská akademie florentská, založená Cosimem z Medici, byla nejslavnější a nejvýznamnější. Renesance znamená znovuzrození antiky za účelem obrody celého současného života. Vyjadřuje nespokojenost s přítomností, chce mít pocit samostatnosti vůči zděděnému, je procitnutím kritického ducha. Odpor k dosavadním autoritám a k dogmatismu oprošťuje tehdejšího člověka do té míry, že ho už ani pohanství neděsí jako dříve. Nestává se tu však antika novou autoritou? Zdá se, že nikoliv. Antika přestává být postupně, jak jsme viděli, formálním vzorem, nyní už jde o jejího tvořivého ducha. Stává se zdrojem živých podnětů a silou přetvářející dané skutečnosti. Antika je brána v celku, nejen v tom, co se hodilo církvi. Co nyní opět tak plodně pusobí, je bezpředsudečný duch řecké vědy a filosofie, pozemskost antiky, chápání krásy života, zvl. v Helladě. I řečtí bohové jsou obdivováni pro svou pozemskost a lidskost, ovšem idealizováni, jako později u Schillera. U lidí nyní vyniká zřetelně touha po pozemském štěstí, i když je zprvu jaksi neklidně vyhledáváno, jako u Petrarky, protože je působením dosavadních tradic tak vnitřně rozporné. Rozsáhlá je nyní četba klasiku, zvl. Cicerona a Vergilia. Jakoby přikazovali návrat k velikosti, jasnosti a prostotě. Radost z nového, osvobozeného člověka je provázena až entusiasmem při pozorování antických uměleckých děl. Lorenzo il Magnifico prý gaudio exultavit (tančil radostí), když dostal bustu Platóna. Mimo literaturu je hodně studováno antické umění. Je obdivována antická plastika, ač byla známa spíše z kopií (r. 1506 byla nalezena známá skupina s Láokoóntem), je napodobována architektura. Kolik stavitelů kupolí se dalo inspirovat Agrippovým Pantheonem ! Po odložení šablon a ztrnulých forem se tvoří volně v duchu antiky. Vede to k jistému naturalismu, jenž chce vystihnout přírodu ve smyslu dávné pohanské krásy, i ke kultu krásy nahého těla. Aby byl vyvolán plný pocit svobody v chápání antiky, musila se tu uplatnit i jistá příprava. Aby bylo dosaženo skutečného kontaktu s antickým duchem, musilo být docíleno duchovní spřízněnosti. Renesance však nebyla vždy jen proticírkevní. Díky některým svým aristokratickým rysům pronikala i do hořejších vrstev společenských, včetně kruhů církevních. Lidu se nelíbila rozmařilost církve a jejích hodnostářú, a to i papeže. Jejich někdy světský, ba pohanský postoj jim lid vytýkal,

16/ spatřoval

v něm úpadek církve. Lid se nadále držel náboženství a zvláště na sever od Alp vzniklo proti renesančnímu duchu hnutí odporu. Je to reformace. Jak už tomu bývá, púvodně se i zde uplatňoval silně fanatismus (viz Savonarolu) až obrazoborecký a vrchu nabývají misomúzové (nepřátelé vyššího vzdělání). Ale není zbytí - i reformace je zasažena humanismem, jeho kritickým duchem a metodou. I ona převezme heslo ad fontes, jenže tím míní prameny původního, antického křesťanství. Biblické texty jsou studovány zpusobem humanistu. Reformace neduvěřuje ani Vulgátě. Chce mít text neporušený, chce znát nefalšované znění originální. Proto se studuje hebrejština a řečtina, a odtud pak vycházejí i nové překlady Bible do jazyků národních. Brzy se však i reformace umírňuje. Dochází až ke smíru reformace s renesanci v takových postavách, jako byli Erasmus Rotterdamský či Melanchthon. Podobnou úlohu sehrál ve vývoji naši Jednoty bratrské Jan Blahoslav. I tu se počínalo studiem textu a od filologického studia se leckdy docházelo k chápáni smyslu antické, zvláště řecké kultury. Překonávala se tak omezenost náboženského reformačního nazírání. Ale bývalo to velmi nesnadné, protože probuzené individuum se dostávalo do vnitřních boju. Reformační člověk - jako kdysi první křesťané - se dostával do stavu úzkosti a ze strachu před upadnutím do pohanství byl ochoten ze svého poznáni připustit jen to, co musil připustit jako nezvratné. Humanismus i renesance se tedy dotkly i českého života kulturního. Jiráni upozornil, že němečtí a angličtí protestanté se dostali blíže k řecké kultuře, kdežto Italové a Francouzi ustrnuli jakožto katolíci na kultuře spíše římské. Něco na tom je, ale není tomu tak zcela. Slyšme míněni Viléma Mathesia, který srovnával renesanci u nás s renesanci v Anglii. Konstatuje, že od počátku 16. století odcházejí čeští vzdělanci místo do Itálie do Německa z důvodu náboženských. Ale Německo bylo „chudé a hrubé". Náš protestantismus se tedy na rozdíl od Angličanů kulturně špatně orientoval. Zprvu jsme měli „ v humanistické předehře k renesanci" předstih před Anglií. Ale zakrátko jsme se již nemohli s Anglií měřit, zvláště pokud šlo o renesanci dvořanskou, stojící pod vlivem italského platónismu (Sydney, Spencer), či básnickou, již vévodil Shakespeare. U nás byla počínající renesance brzy oslabena a podlomena náboženskými bouřemi. Angličané zatím cestovali a pobývali v Itálii a ve Francii. Protestantismus se orientoval románsky. Naproti tomu českobratrská literatura, jež byla u nás tehdy to nejvyšší, nemohla mít ani svého Miltona. Puritánství nabylo v Anglii moci až po naplnění renesance. U nás však husitství i českobratrství „nabylo převahy dřív, než mohla vyspěti v svérázné formy česká radost ze života a krásy". Našim poměrem k antice od Kosmy k protireformaci se zabýval také Miloslav Hýsek. U Kosmy už shledává kulturní spojení se Západem. Kosmas (1045-1125) je mu prostoupen antickým duchem natolik, že je mu humanistou avant la lettre a ctitelem krásy života. Ale postup antiky u nás byl zaražen husitstvím. Humanismus byl tedy u nás buď jen formální, nebo byl prosycen křesťanským náboženstvím. Vždy tu byl odpor k pohanskému duchu. V Jednotě bratrské Blahoslav využívá klasického vzdělání jen ve prospěch křes­ ťanství a Komenský neustále varuje před čtením pohanských autorů, i když se pokouší o syntézu antiky a křesťanství. Není pak divu, věří-li někteří fanatičtí katolíci protireformační, že antickými knihami nás pokouší ďábel. Jaká to změna proti Kosmovi! Na cestě od renesance k osvícenství se pokračuje v získávání přehledu po celku antické kultury. Impulzy čerpané z antické vědy, jež principiálně pracuje stejně, oplodňují novou vědu. Antická filosofie pak vede k osvícenskému racionalismu a materialismu 18. stol. (od poznáni Epikúra prostřednictvím Gassendiho). Vira v silu lidského rozumu, jenž prosvě­ cuje všechny temné kouty i společenského dění, je zdurazňována do té míry, že vzbudí nakonec odpor, zvláště u praotce romantismu Rousseaua, ve jménu zdravého citu a při-

17/

rozené prostoty, proti rozumářství. Kult vědy však vede i k organizaci vědecké práce a ke zřizování novodobých akademií věd. Nejznámější je berlínská, organizovaná Leibnizem, jenž byl poradcem i při zakládání akademie petrohradské. Od navazování na antiku dochází osvícenství i k vědomému, rozumovému i rozumnému, přetváření tehdejší společnosti. Vzor athénské a římské republiky napomáhá uskutečňování demokratizace. Proti feudální nespravedlnosti a mocenskému soudnictví světskému i církevnímu (inkvizici) se ozývá volání po nestranné spravedlnosti, spatřované v idealizované římské antice. A opět se staví právní cit proti pozitivnímu právnímu řádu. Zvláště Cicero je oceňován jako právník a státovědec. Jeho znalost má i praktické dusledky ve francouzské buržoazní revoluci. Je dále všeobecně známo, že za francouzské revoluce bylo dokonce používáno starořímských republikánských symbolu a forem - až po kostýmy a později i stavební styl. Vedle řečníka Cicerona byli ctěni a napodobováni jakožto republikáni také Brutus a Cato Mladší. Další etapou přejímání a propagování antiky je novohumanismus. Mocněji zapusobil vla_stně jen v Německu a v oblastech, které byly pod silnějším vlivem německé kultury, tedy i u nás. Toto obrození antiky vedlo především k zavedení nového systému školského. Byla zřizována humanistická gymnasia, jež měla podávat ucelené vzdělání na základě studia především antiky. Ale klasická kultura nebyla pak studována jen z důvodů formálních nebo praktických. Propagátory antické kultury v Německu byli už Herder, Lessing, Goethe a Schiller, přímo pak \Xi'inckelmann a Wilhelm von Humboldt. Zvláště Humboldtovi nešlo o pouhou nápodobu, nýbrž o spojení starého a nového „v jedinou formu k vpravdě ideálnímu zušlechtění našeho národního charakteru", tedy i k povzbuzení německého národního vědomí. Novohumanisté soudili, že nikoli Rím, nýbrž Řecko je pravá antika. Tam bylo dosaženo kulturního ideálu lidského kat' exochén. Řecká kultura byla výtvorem celého řec­ kého národa a celý řecký národ jí také s prospěchem užíval. Byla to kultura přirozená, svobodná, harmonická, se smyslem pro krásu. Muže nám být vzorem, ale ještě spíše poučením. Cílem naším je humanita, lidskost, a ta byla v klasickém Řecku. Zpravidla se tím mínila doba Perikleova, tedy krátké údobí 5. stol. př. n. 1. v Athénách. A tak se hlásal návrat k Řekum. Tam byla i harmonie mezi individuem a národním celkem. - To vše je zřejmá idealizace, ale podle ní se soudilo vše přítomné. Podle ní se vytyčovaly postuláty a umělecké normy. Silně zapůsobila i na Marxovy názory na literaturu. Jde tu v podstatě o obnovu klasicismu, jenž má ve všech dobách jisté shodné rysy, a to ne vždy pozitivní. Příkladem nám muže být vývoj klasicismu ve Francii, kde měl dlouho silné kořeny. I když se v novohumanismu hodně zdůrazňovalo samostatné tvoření, přece se mnoho napodobovalo. A takovýto klasicismus se pak šířil i jinde v Evropě. Rozmohl se zvláště v sochařství a architektuře. Usilovalo se především o antickou monumentalitu. Byla to však doba, kdy mnohé antické výtvory byly ještě neznámy, skryty pod zemí. Při nápodobě sochařství se málo rozlišovalo, je-li podkladem originál či jen kopie. V architektuře pak z toho vznikl tzv. empíre, když empereur v Paříži napodoboval antickou (řeckou i římskou) architekturu sloupy, chrámy či triumfální oblouky. Nesmírnou zásluhou novohumanismu bylo, že objevil pravé Řecko, neviděné již brýlemi římskými (latinskými). Řecká kultura dostala místo, jež jí náleželo. Místo Vergiliovo zaujal Homéros, místo tragika Seneky řečtí tragikové. Poznán byl nyní i pravý Platón, jejž Němcům objevil Schleiermacher. Neboť dosavadní Platón, viděný očima florentské akademie, nebyl pravý Platón, jako nebyl skutečným Aristotelem dřívější Aristotelés, hlavně ne v té podobě, jak ho viděla scholastika. Na idealizující novohumanismus a klasicismus i s jeho klasicizujícím estetismem se však brzy dostavila reakce. Je jí střízlivý historismus 19. stol. Začíná patrně Droysenovým studiem helénistické doby, dříve opomíjené. Z toho pak vzejde velmi rozšířený směr v mo-

18/ derním historickém bádání, jenž se šířil z Německa dále. Je to reakce na minulost, která dávala přednost údobím a jevum klasickým, kdežto tzv. údobí úpadková byla chápána jako nehistorická. Právě dnes zase víme, jak záslužné a plodné bylo studovat podhoubí, z něhož vyšly reprezentativní postavy antiky, a nejen tyto postavy samy. Podobný postoj má však i své záporné rysy. Svádí k výkladu jen z „podmínek" a k všeobecnému znehodnocování právě toho hodnotného. Neboť vše je pak viděno jakoby v jedné rovině, jak tomu bylo v době epigonú tainovského pozitivisticko-sociologického výkladu. Vše historické je pak pojímáno jako „jen historické". Co si pak však počít s jevy nadprůměrnými, nadčaso­ vými, geniálními? Proti historicistickému zdurazňování jedinečnosti jevu nutno ukazovat na jejich plodnost, schopnost znovuožívat a znovuoživovat, na možnost jejich nového, dalšího samostatného života v nadčasovosti. Z toho přece vyšly všechny renesance antiky, totiž vždy jiný, nový pohled na ni v celku či jednotlivostech. Víme, jakým vývojem v chápání prošel Platón a Aristotelés. Zajímavým příkladem je nám i Cicero, jehož proměny v chápání staletí vysledoval TaJeusz Zielinski. Vedle Cicerona historického zná Cicerona církevních otcu, jenž zprostředkuje humánní etiku helénismu, Cicerona renesance, ceněného pro formální dokonalost jazyka, a Cicerona doby francouzské revoluce, politického řečníka a republikánského státníka. Hodnoťme však spravedlivě i historismus. Jeho zásady byly asi tyto. Nelze hodnotit minulost podle vzorových kritérií klasicistických, ale ani jen podle relativistických hledisek dobových (toho kterého údobí), i když i k tomu nutno přihlížet. Vedle ocenění historického je zapotřebí uplatňovat i hodnocení z hlediska filosofie kultury. Nesmíme totiž zapomínat na hodnoty obecné, universální ve smyslu místním i časovém, na hodnoty nejvyšší, nadčasové, obecnč platné, všelidské. A tu odpadají i třídní měřítka, jde-li o intence vážně míněné. Mám na mysli např. hodnocení francouzských osvícencu Leninem, jenž si jich váží, přesto, že jich bylo zneužito buržoazií, proto, že chtěli vskutku lidstvu pomoci. A antický humanismus má právě v tomto smyslu hodnoty nesporné. V posledních desetiletích se mluví - zvláště na základě podnětu z některých spisu Wilamowitze-Moellendorffa a Wernera Jaegera - také ještě o „třetím humanismu", navazujícím v něčem na zmíněný novohumanismus. Požaduje se tu nový filosofický pohled na antiku, jenž by z ní umožnil ocenit a pak i uplatnit především to, co Jaeger označil už antickým řeckým slovem: paideiá. Je tím míněno vědomé sebeformování antického řeckého národa, souhrn jeho objektivních kulturních výkonu, s cílem společenského utváření a výchovy jednotlivcu. Řecký pojem paideiá je tu kulturněhistoricky kladen proti orientálnímu pojmu sótériá, tj. proti zaměření jen na spásu jednotlivcu (jak to známe zvláště z helénistických předoasijských náboženství). I „třetí humanismus" je univerzalistický a hledá v klasické kultuře oporu hlavně proti soudobé prospěchářské civilizaci s její relativistickou morálkou, která ohrožuje a ruší kulturu vůbec. Jde tedy i zde o snahu zachránit to nejhodnotnější, z čeho vzešla obecná evropská vzdělanost. Blíží se to stanovisku Paula Valéryho, jenž (v Regards sur le monde actuel) evropskou kulturu vidí jako organické spojení řeckého myšlení, římského řádu a křesťanské duchovosti. Domnívám se, že i dnes ještě je oprávněna otázka Emanuela Peroutky (Čechz'sche Revue I, l 907): ,,Je náš poměr k antice týž jako ke každé jiné libovolné historické periodě? A - dodejme - ke každému údobí, ke každé oblasti a oboru antiky stejně?" Myslím, že na otázku Peroutkovu jistě většinou odpovíme, že antika má pro nás opravdu zvláštní význam: je bazí naší kultury. A jaký z ní může být prospěch do budoucna? Dvojí. Jednak teoretický, budeme-li ji chápat v duchu hesla: nikoli scientia (pouhé vědění), nybrž eruditio (vzdělání). A praktický prospěch nám vzejde z antiky, budeme-li v duchu jejího humanismu usilovat Lu D ví K s v o B o DA o uskutečňování hodnot všelidských.

Úvod

Myšlenka na vydáni encyklopedické príručky, která by poskytovala přístupnou formou základní poznatky ze všech oboru vědy o antickém starověku, vznikla v Kabinetě pro studia řecká, římská a latinská ČSAV ještě před výzvou 10. plenárního zasedání ČSAV v roce 1959, aby pracoviště Akademie „přistoupila energicky k vydávání vědeckých děl encyklopedické povahy". V české odborné literatuře nebyla antika dosud formou encyklopedie zpracována, takže český čtenář, pokud hledal poučení o některé otázce, byl odkázán na encyklopedie cizojazyčné. Pokládali jsme proto za svou povinnost vyplnit tuto mezeru. Umožnila nám to v neposlední řadě organizační struktura Akademie, která soustřeďuje na jednotlivých pracovištích kolektivy odborníku a vytváří tak žádoucí podmínky pro týmovou práci, jaká je dnes při dílech encyklopedické povahy již nezbytná. Zároveň bylo možné využít i spolupráce jiných ústavu Akademie, u nichž se náš plán na vydání EA setkal s velikým pochopením a v nichž jsme nalezli obětavé spolupracovníky a rádce. Náš upřímný dík zde náleží zejména pracovníkum Orientálního ústavu ČSAV, Ústavu státu a práva ČSAV a dalším institucím. Se stejnou ochotou jsme se setkali i u pracovníku universitních kateder, především Katedry věd o antickém starověku filosofické fakulty UK v Praze a Katedry starověké kultury filosofické fakulty U JEP v Brně, kteří mají na encyklopedii značný autorský i recenzentský podíl. Zvláště pak jsme zavázáni prof. Editě Svobodové z Kabinetu pro studia řecká, římská a latinská ČSAV za přínos a péči, s nimiž se po celou dobu přípravy rukopisu i tisku věnovala našemu společnému dílu. EA nemuže ovšem nahradit rozsáhlé encyklopedie cizojazyčné, bez nichž se odborník při studiu speciálních problému neobejde. Jejím cílem je především umožnit porozumění velkému kulturnímu odkazu antiky těm, kdo neměli možnost se s ním seznámit přímo a hledají potřebné poučení o něm při studiu odborných děl, při četbě krásné literatury i překladu antických autoru, při setkání s díly dramatickými, výtvarnými i hudebními. Doufáme též, že se stane užitečnou pomůckou pro pracovníky rozmanitých oblastí našeho kulturního života i pro profesory latiny v jejich školské praxi. Základní informace v ní nalezne i vysokoškolský student klasické filologie a při okamžitém selhání paměti poslouží snad jako pramen jejího rychlého osvěžení leckdy i odborníku. Snahou autoru EA bylo obsáhnout antický svět jako celek pokud možná ve všech jeho projevech. Proto si rozdělili látku do jednotlivých disciplín. Všechny oblasti antického života nejsou ovšem zastoupeny rovnoměrně. Určitá disproporce mezi nimi je dána především zřetelem na čtenáře; tento zřetel je pak určován životností té které · oblasti antického kulturního odkazu. Proto jsou, pokud jde o rozsah, preferovány např. antické náboženství, mytologie a filosofie. U jednotlivých mytologických postav se uvádějí ohlasy z ruzných oblastí novodobého umění, světového i českého. Přitom nemohlo jít ovšem o úplnost výčtu, která je prakticky nedosažitelná. Pokud jde o ohlasy v české literatuře, výtvarném umění a hudbě, snažili jsme se zachytit co největší počet dokladu jednak proto, fo tyto ohlasy nenajdeme pochopitelně v žádné příručce cizí, jednak proto, abychom na konkrétních příkladech ukázali, jak hluboko proniká antika ce-

20/ lým naším kulturním vývojem, a jak tedy její znalost přispívá i k úplnějšímu porozumění naší kultuře národní. V bibliografii připojené k významnějším, zejména souhrnným heshim uvádíme nejen literaturu vědeckou, urče~ou především odborníku, nýbrž i díla populárně vědecká pro potřeby zájemce-neodborníka. I zde jde ovšem jen o výběr, při němž jsme se snažili uvést pokud možná nejvíc z odborné literatury české a slovenské. V bibliografii neodkazujeme na hesla v RE, s výjimkou těch, která svým významem a rozsahem mají povahu monografie. Rovněž většinou necitujeme časopisecké články, neboť tím by bibliografické údaje neúměrně narostly. Zájemce je nalezne v příslušných bibliografiích, uvedených v přehledu základní literatury (str. 21). Výjimku jsme učinili pouze tam, kde časopisecký článek je jediným zpracováním daného tématu v české odborné literatuře. U hesel pojednávajících o antických spisovatelích se uvádí uznaný český, popřípadě slovenský překlad.

Základní literatura

Speciální literatura se uvádí na konci jednotlivých hesel, v tomto přehledu uvádíme pouze základní pomucky a díla obecná.

Bibliografie W. Engelmann - E. Preuss, Bibliotheca scriptorum classicorum (za léta 1700-1878), Leipzig 1880-18828 • R. Klussmann, Bibliotheca scriptorum classicorum et Graecorum et Latinorum (za léta 1878-1896), Leipzig 1909-1913. S. Lambrino, Bibliographie de l'antiquité classique (za léta 1896-1914), Paris 1951n. C. Bursian, Jahresberichte uber die Fortschritte der klassischen Altertumswissenschaft, s bibliografickou přílohou Bibliotheca philologica classica (naposledy vydávané A. Thierfelderem), Leipzig 1-69 (sv. 284), 1873-1943; roč. 70 (sv. 285) vyšel 1956. Lustrum, Internationale F orschungsberichte aus dem Bereich des klassischen Altertums, vydává H. J. Mette a A. Thierfelder, Gottingen (od r. 1956). J. Marouzeau, Dix années de Bibliographie Classique. Bibliographie critique et analytique de l'antiquité gréco-latine (za desetiletí 1914 až 1924), 2 sv., Paris 1927-1928. L'année philologique (APh). Bibliographie critique et analytique de l'antiquité gréco-latine, publiée par la Société internationale de Bibliographie Classique fondée par J. Marouzeau, publiée par J uliette Ernst, Paris (od r. 1924). The Year's Work in Classical Studies, London 1967nn. M. Platnauer, Fifty years (and Twelwe) of Classical Scholarship, Oxford 1968 2 • Fasti Archaeologici, Firenze 1946 (1948)nn. Archaologische Bibliographie (Beilage zum Jahrbuch des Deutschen Archaologischen Instituts in Rom). Bibliographia Patristica, Internationale Patristische Bibliographie, vydává W. Schneemelcher, Berlin (od r. 1959 [za r. 1956 a 1957]). K. Svoboda, Bibliografie českých prací o antice za léta 1775-1900 (příloha LF 70, 1946 a 71, 1947).

K. Svoboda, Bibliografie českých prací o antice za léta 1901-1950, Praha, Státní knihovna ČSSR - Národní knihovna 1961 (Bibliografický katalog ČSSR - České knihy 1961, Zvláštní sešit 4). Bibliografie řeckých a latinských studií v Čes­ koslovensku za léta 1951-1960. Sestavil za pomoci bibliografické komise Jednoty klasických filologu L. Vidman, Praha, Státní knihovna ČSSR - Národní knihovna 1966 (Bibliografický katalog ČSSR - České knihy 1966, Zvláštní sešit 1). Bibliografie řeckých a latinských studií v Čes­ koslovensku za rok 1961, 1962, 1963, 1964 (4 sešity). Sestavil za pomoci bibliografické komise Jednoty klasických filologu L. Vidman, Zprávy Jednoty klasických filologu, Praha 1962, 1963, 1964, 1965. Bibliografie řeckých a latinských studií v Čes­ koslovensku za rok 1965 a další. Sestavil za pomoci bibliografické komise Jednoty klasických filologů L. Vidman, Praha, Státní knihovna ČSSR - Bibliografické středisko společenských věd. Společenské vědy - Rada VI.

Jazykové slovníky řecké:

H. Estienne (Stephanus), Thesaurus Graecae linguae, Geneva 1572; vyd. C. B. Hase, W. a L. Dindorf, 8 sv., 1831-1865 3 ; poslední přetisk Graz 1954. - Z moderního TGL, rozděleného podle jednotlivých odvětví řec. literatury, vyšly zatím svazky: 1(1955), 2(1956), 3(1959) v Gottingen. F. Passow, Handworterbuch der griechischen Sprache, vyd. V. Ch. F. Rost a další, 2 sv., Leipzig 1841-18575 • F. Lepař, Homérovský slovník řeckočeský, Mladá Boleslav s. a. [1889 2]. F. Lepař, Nehomérovský slovník řeckočeský, Mladá Boleslav s. a. [1894]. W. Pape, Griechisch-deutsches Handworterbuch, vyd. M. Sengebusch, 2 sv., Braunschweig 1914 3 ; 3. sv., Worterbuch der griechischen Eigennamen, vyd. G. E. Benseler, Braunschweig 1863-1870.

22/ H. Menge - O. Giithling, Griechisch-deutsches und deutsch-griechisches Worterbuch mit besonderer Beriicksichtigung der Etymologie, 2 sv., Berlín 1927 4 • A. Bailly, Dictionnaire Grec-fran~ais, Paris 1919. Nové vyd. přehlédli L. Séchan a P. Chantraine, Paris 1950. H. G. Liddell - R. Scott, A Greek-English Lexikon, 1843; nové vyd. H. S. Jones aj., Oxford 19409 (přetisk 1968); Supplement 1968. I. Ch. Dvoreckij - S. I. Sobolevskij, Drevnegrečesko-russkij slovar', 2 sv., Moskva 1958. Z. Abramowiczówna, Slownik grecko-polski, 4 sv., Warszawa 1958-1965. H. van Herwerden, Lexicon Graecum suppletorium et dialecticum, 2 sv., Leiden 19102 • J. B. Hofmann, Etymologisches Worterbuch des Griechischen, Miinchen 1950. E. Boisacq, Dictionnaire étymologique de la langue grecque, Heidelberg 19504 • H. Frisk, Griechisches etymologisches Worterbuch, sv. 1 (A-Ko), Heidelberg 1954-1960 (dosud neukončen). P. Chantraine, Dictionnaire étymologique de la langue grecque, sv. 1 (A-D), Paris 1968; sv. 2 (E-H), 1970. P. Kretschmer - E. Locker, Riicklaufiges Worterbuch der griechischen Sprache, vyd. G. Kisser, Gottingen 19632 • B. Hansen - F. Dornseiff, Ri.icklaufiges Worterbuch der griechischen Eigennamen, Berlín 1957. W. Bauer, Griechisch-deutsches Worterbuch zu den Schriften des Neuen Testaments und der iibrigen urchristlichen Literatur, Berlín 1958 5 • F. Preisigke, Worterbuch der griechischen Papyrusurkunden, 1-3, Berlín 1914-1931; nově vydává E. Kiessling, Berlin-Marburg 1944 nn. E. A. Sophocles, Greek Lexicon of the Roman and Byzantine Periods, 18873, naposledy New York - Leipzig 1893. latinské: Ae. Forcellini aj., Totius latinitatis lexicon, 5 sv., Padova 1771; naposledy F. Corradini a J. Perin, 6 sv., Padova 1940. Thesaurus linguae Latinae (TLL ), Leipzig 1900nn (do r. 1972 k písmenu O; vlastní jména, vydávaná odděleně, k písmenu C). Oxford Latin Dictionary, vyd. A. Souter a další, sv. 1 (A-Calcitro), London-Oxford 1968. L. Quicherat - A. Daveluv, Dictionnaire latin-fram;ais, vyd. E. Chatelain, Paris 1929 48 (přihlíží k nápisům a délce samohlásek).

K. E. Georges, Ausfohrliches lateinischdeutsches Handworterbuch, 2 sv., vyd. H. Georges, Hannover-Leipzig 19138 (11. přetisk Basel 1962). J. M. Pražák- F. Novotný- J. Sedláček, Latinsko-český slovník; přepracoval F. Novotný, Praha 1955 17 • A. Walde - J. B. Hofmann, Lateinisches etymologisches Worterbuch, 2 sv., Heidelberg 1938-19563. A. Ernout - A. Meillet, Dictionnaire étymologique de la langue latine, Paris 1959 4 • K. E. Georges, Deutsch-lateinisches Handworterbuch, 2 sv., Leipzig 18827 • A. Bacci, Vocabolario italiano-latino delle parole modeme e difficili a tradurre, Roma 19553.

Knižnice textu Bibliotheca scriptorum Graecorum et Romanorum Teubneriana, vydává nakladatelství B. G. Teubner, Leipzig, nyní ve spojení s Deutsche Akademie der Wissenschaften zu Berlín. Scriptorum classicorum bibliotheca Oxoniensis, Oxford. Collection des Universités de France, publiée sous le patronage de I' Association Guillaume Budé, Paris, Société d'Edition Les Belles Lettres (řec. a lat. řada s franc. překladem). The Loeb Classical Library, vychází současně v Londýně a americké Cambridgi (Massachusetts, Harvard University Press), (řec. a lat. řada s angl. překladem). Corpus scriptorum Latinorum Paravianum, Torino - Milano - Roma. Tusculum-Biicher, nakladatelství Heimeran, Miinchen (texty s něm. překladem). Corpus medicorum Graecorum, Deutsche Akademie der Wissenschaften zu Berlín. Migne, Patrologiae cursus completus, series Latina (PL), series Graeca (PG), Paris (s paralelním překladem do latiny); nekritické, ale pro mnoho círk. autoru jediné přístupné vydání. Die griechischen christlichen Schriftsteller der ersten Jahrhunderte, Deutsche Akademie der Wissenschaften zu Berlín. Corpus scriptorum ecclesiasticorum Latinorum (CSEL), nakladatelství F. Tempsky, Wien. Monumenta Germaniae historka, Auctores antiquissimi, nakladatelství H. Bohlaus Nachfolger, Weimar.

Obecné encyklopedie Real-Encyclopadie der classischen Altertumswissenschaft (RE), 2. vyd. A. Pauly, G. Wis-

23/ sowa, W. Kroll, K. Mittelhaus, K. Ziegler, W. John, Stuttgart (od r. 1894 dosud). Der Kleine Pauly, Lexikon der Antike auf der Grundlage von Pauly's Real-Encyclopadie der classischen Altertumswissenschaft, vyd. K. Ziegler a W. Sontheimer, Stuttgart (od r. 1964 po sešitech). F. Li.ibkers Reallexikon des klassischen Altertums, vyd. J. Geffken a E. Ziebarth, Leipzig-Berlin, 19148 • Lexikon der Alten Welt, vyd. C. Andresen, H. Erbse, O. Gigon, K. Schefold, K. Fr. Stroheker, E. Zinn, Zi.irich-Stuttgart 1965. The Oxford Classical Dictionary, vyd. M. Cary, J. D. Denniston a další, Oxford 1949 (přetisk 1950, 1953, 1957). Enciclopedia classica, vyd. G. B. Pighi, C. del Grande, P. E. Arias, Torino 1957nn. Sovetskaja istoričeskaja enciklopedija, Moskva 1961nn. Mala encyklopedia kultury swiata antycznego, redakční rada K. F. Kumaniecki, K. Michalowski, L. Winniczuk, 1-11, Warszawa 1958, 1962. Mala encyklopedia kultury antycznej, redaktor Z. Piszczek, Warszawa 19683 • O. Hiltbrunner, Kleines Lexikon der Antike, Bern-Mi.inchen 19613. H. Lamer- E. Bux- W. Schone, Worterbuch der Antike, Stuttgart 1963 6 • J. Filip, Enzyklopadisches Handbuch zur Urund Friihgeschichte Europas, 1-11, Praha 1966-1969. G. Lowe - H. A. Stoll, Die Antike in Stichworten, Leipzig 19693 • Lexikon der Antike, vyd. J. Irmscher a další, Leipzig 1971.

v 10 sešitech 1921-1927 3 ; 7. sešit přetištěn 1929, 4. sešit 1933); II, 1, 2, 1932-19334 (též v 6 sešitech, 19223 ; 1930-1933 4); III (pouze sešit 2-5, 1932-1935 3). J. Hense - F. Leonard, Griechisch-romische Altertumskunde, Miinster 1959 9 -10 .

Základní příručky a metodické úvody

Hospodářske dějiny

(V. t. pod heslem filologie)

Handbuch der Altertumswissenschaft, založil lwan v. Muller (1866nn), od r. 1920 vyd. W. Otto, po něm H. Bengtson, Miinchen. Obsahuje speciální díla z jednotlivých oboru vědy o ant. starověku. Nově vydáváno, dosud neukončeno.

L. Whibley, A companion to Greek studies, Cambridge 19344 • J. E. Sandys, A companion to Latin studies, Cambridge 19434 • L. Laurand, Manuel des études grecques et latines, 1-111, Paris 1948-1956. A. Gercke - E. Norden, Einleitung in die Altertumswissenschaft, 1-111, Leipzig-Berlin 1910-1912; nově vydáváno: I, 1927 3 (také

Souborná díla o

dějinách starověku

(V. t. pod hesly Řecko; římské dějiny)

E. Meyer, Geschichte des Altertums, 5 sv., Stuttgart 1884-1902 (znovu vydáváno). The Cambridge Ancient History, vyd. J. B. Bury aj., 12 sv., 1924-1939; od r. 1961 samostatné kap. v novém vyd; knižně I, 1, 19703, I, 2, 1971. Histoire générale, vyd. G. Glotz, Paris 1925nn (v jejím rámci vychází vícesvazková Histoire ancienne). Propylaen-Weltgeschichte, sv. Ill-IV, Berlin, Frankfurt, Wien 1962-63. Dějiny lidstva: I, Světla východu a Hellady (J. Šusta, J. Čadík, J. Černý, V. Groh, B. Hrozný aj.), Praha 1940; II, Římské imperium, jeho vznik a rozklad (J. Šusta, V. Groh, J. Dobiáš, O. Sommer aj.), Praha 1936. Historia Mundi, Handbuch der Weltgeschichte: III, Der Aufstieg Europas; IV, Romisches Weltreich und Christentum; Bern 1954-1956. U. Kahrstedt, Geschichte des griechischromischen Altertums, Miinchen 1952 2 • Dějiny světa, pod redakcí J. M. Žukova, Ju. P. Franceva aj., česky 1-11, Praha 1958 až 1959. H. Bengtson, Einfiihrung in die alte Geschichte, Miinchen 1965 5 • F. Heichelheim, Wirtschaftsgeschichte des Altertums vom Palaolithikum bis zur Volkerwanderung, 1-11, Leiden 1938 (nové vyd. angl. I- II, Leiden 1958-1964). T. Walek-Czernecki, Historia gospodarcza swiata starožytnego, Warsza wa 1948.

Souborná díla o antické

kultuře

Ch. Daremberg - E. Saglio - E. Pottier, Dictionnaire des antiquités grecques et romaines ďapres les textes et les monuments, I-X, Paris 1873-1919. J. Burckhardt, Griechische Kulturgeschichte, vyd. J. Oeri, 4 sv., Berlín-Stuttgart 1898-1902 (mnohokrát znovu vydáváno, nyní sv. VIII-XI souborného vydání s předmluvou F. Stahelina).

24/ F. Baumgarten - F. Poland - R. Wagner, Die hellenische Kultur, Leipzig 1913 3 ; Die hellenistisch-romische Kultur, tamže 1913. L. Friedlander, Darstellungen aus der Sittengeschichte Roms in der Zeit von Augustus bis zum Ausgang der Antonine, Leipzig 19211°; nově vydáno pod názvem Sittengeschichte Roms, Wien 1934. H. Lamer, Griechische Kultur im Bilde, Leipzig 19223. W. Otto, Kulturgeschichte des Altertums, Miinchen 1925. Th. Birt, Das Kulturleben der Griechen und Romer in seiner Entwicklung, Leipzig 1928. L. Homo, La civilisation romaine, Paris 1930. H. Lamer, Romische Kultur im Bilde, Leipzig 1933s-6. Th. v. Scheffer, Die Kultur der Griechen, Wien 1935; přetisk Konigsberg s. a. [1942]. W. Durant, Das Leben Griechenlands, Bern 1947. W. Kranz, Griechentum, Baden-Baden Stuttgart 1952 A. Bonnard, Civilisation grecque, 1-111, Lausanne 1954-1959 (ruský překlad 1-111, Moskva 1958-1959). Histoire générale des Civilisations, I, L'Orient et la Grece antique, A. Aymard, J. Auboyer, Paris 1955; II, Rome et son empire, 19593 • H. Mattingly, Roman imperial civilisation, London 1957. U. Kahrstedt, Kulturgeschichte der romischen Kaiserzeit, Bern 19582 • W. Zschietzschmann, Hellas und Rom. Eine Kulturgeschichte des Altertums in Bildem, Ziirich 19592 • M. Grant, The World ofRome, London 1960 (něm. Rom. Von 133 v. Chr. bis 217 n. Chr., Ziirich 1960). P. Grimal, La civilisation Romaine, Paris 1960. Antická kultura, B. Borecký a kol., Praha 1961. M. Grant a další: The Birth of Western Civilisation. Greece and Rome, London 1965 2 • K. Kumaniecki, Historia kultury starozytnej Grccji i Rzymu, Warszawa 19673. O. Gigon - A. Wotschitzky, Die Kultur des klassischen Altertums, 1969.

Souborná díla o antické

vědě

J. L. Heiberg, Exakte Wissenschaften und Medizin (v: Gercke-Norden, Einleitung in die Altertumswissenschaft II, 5), 19223 •

O. Regenbogen, Eine Forschungsmethode antiker Naturwissenschaften, 1930 (v: Kleine Schriften, Miinchen 1961, 141-194). A. Rey, La science dans l'antiquité, 5 sv., Paris 1930-1946. P. Brunet - A. Mieli, Histoire des sciences, I, Antiquité, Paris 1935. S. J. Lur'je, Očerki po istorii antičnoj nauki. Grecija epochi rascveta, Moskva - Leningrad 1947. B. Farrington, Věda ve starém Řecku a její význam pro nás: I, Od Thaleta k Aristotelovi; II, Od Theofrasta po Galena, Praha 1950-1951. - Nově: Science in antiquity, Oxford 19692 • E. Schrodinger, Nature and the Greeks, Cambridge 1954. . Histoire générale des sciences, I, R. Taton aj., La science antique et médiévale (des origines a 1450), Paris 1957. G. Sarton, A history of science, I, Ancient science through the golden age of Greece, Cambridge 1953; II, Hellenistic science and culture in the last three centuries B. C., Cambridge 1959. G. de Santillana, The origins of scientific thought. From Anaximander to Produs, 600 B. C. to 300 A. D., Chicago 1961. J. D. Bernal, Science in history, I, The emergence of science, London 1969.

Mapy Atlas antiquus. Zwolf Karten zur alten Geschichte, vyd. H. Kiepert, Berlin 19021 2 • Atlas historique, I, L'antiquité, vyd. L. Delaporte, E. Drioton, A. Piganiol, R. Cohen, Paris 1937 (s obsáhlou bibliografií k ant. země- · pisu a topografii). F. W. Putzger, Historischer Weltatlas, Bielefeld - Leipzig 196383. GroBer Historischer Weltatlas, I, Urgeschichte und Altertum, vyd. H. Bengtson a V. Milojčié, 2 sv. (mapy a vysvětlivky), Miinchen 1963 4 • Československý vojenský atlas, Praha 1965 (plány stv. bitev). Seznamy lokalit M. Besnier, Lexique de géographie ancienne, Paris 1914 (rejstřík ant. lokalit). J. G. Th. Graesse, Orbis Latinus oder Verzeichnis der wichtigsten lateinischen Orts- und Landernamen, vyd. F. Benedict, Berlin 19223.

Návod k používání Encyklopedie antiky

R.azení hesel Hesla jsou řazena abecedně, přičemž víceslovná hesla jsou pokládána za souvislou řadu písmen. Podle téže zásady je řazen i oddíl sentencí a řec. a lat. termínu. Ruzné osoby téhož jména, pokud jsou spojeny pod jedním heslem, jsou řazeny chronologicky a podle toho očíslovány. Odkazuje-li se na ně, uvádí se pro snazší orientaci příslušné číslo v závorce (~Pyrrhos [2]). U řec. a lat. vlastních jmen i u obecných slov, kde se kmen nepozná podle 1. pádu, se udává v hranatých závorkách kon~ovka 2. pádu (Thespis [2. p. -ida]). V kulatých závorkách se uvádí u řec. a lat. slov puvod, např. búlé (řec.), popřípadě i doslovný překlad. Římská jména se uvádějí v tom znění, které je obecně vžité, za ním se pak udává plné jméno (Caesar. Gaius Iulius C.). Vyskytuje-li se jméno v řec. i lat. formě, jsou zachyceny obě, jedna z nich formou odkazu (Androníkos viz Livius Andronicus ). Místní jména (měst, řek, hor) se většinou uvádějí v puvodním, řec. nebo lat., znění (Marseille pod Massaliá, Dunaj pod Danuvius, Parnas pod Parnás(s)os). Výjimku tvoří jména v češtině běžná, např. Athény, Řím, Ale~andrie, u nichž se naopak ant. znění uvádí v závorce.

Odkazy Poměrně značné množství jednořádkových odkazů slouží jednak vnitřnímu propojení textu, jednak odpomáhá zbytečnému opakování. Odkazy uvnitř textu se vyznačují ~. Přitom se odkazník neklade mechanicky před každé jméno

a pojem, které mají v EA své heslo, nýbrž pouze před ty, které základní heslo doplňují.

řídíme (,,řecká

zásadou Graeca Graece, Latina Latine jména řecky, latinská latinsky"), tj. - vzhledem k speciálnímu rázu slovníku - pře­ pisujeme podle původního pravopisu (návrh na tento zpusob transkripce vyplynul z veřejné diskuse o psaní řeckých a latinských slov v češ­ tině, uspořádané Jednotou klasických filologu v r. 1959, sr. Zprávy JKF 2, 1960, 19nn). U řeckých jmen označujeme proto všude dusledně délky (i nad a, i,y). V latině se délky neoznačovaly, i když se ve výslovnosti jasně rozlišovaly, neoznačujeme je tedy při přepisu lat. jmen ani my. U řeckých jmen zachováváme skupinu th (Athény, Thrákie), která se v češtině často také jako skupina hlásek vyslovuje, a nezjednodušujeme psaní dvojí souhlásky (Attika, Illyrie), protože nejde o slova v češtině zdomácnělá. Rovněž zbytečně nenahrazujeme i v řeckých dvojhláskách naším j (Aiás, Euboia). U latinských jmen na -cus a -ca užíváme v ne- · přímých pádech tvarů s -k (Marcus, Marka, Seneca, Seneky), neboť psaní Marca, Senecy působí nezvykle. Při psaní obecných slov řeckého a latinského původu se řídíme usem (píšeme krize, ale atheismus, theologie, theofagie, aby bylo jasné, z kterých složek se slovo skládá). Názvy římských úředníků ponecháváme vět­ šinou v latinském tvaru (praefectus, praetor), tam, kde je ustálená zčeštěná forma, dáváme českou koncovku, ale zachováváme latinský pravopis (aedilové), zčešťujeme-li úplně, uvádíme latinské znění jako odkazové heslo (consules viz konsulové). Obecně platí, že slova začínající v latině na _c nutno hledat pod c nebo k, slova začínající na i pod i neboj. - Sr. heslo výslovnost latinského jazyka.

Zkratky Transkripce Transkripce řeckých a latinských vlastních jmen pusobila odedávna potíže a v názoru na ni nejsou jednotni ani klasičtí filologové. V EA se

Textu je předeslán seznam obecných zkratek a seznam zkratek řeckých a římských autorů a odborné literatury moderní, v EA používaných. Zkratek neužíváme v první větě hesla, která je

26/ obvykle definicí, dále na konci důrazném; rovněž neklademe za sebou.

věty

a na místě zkratek

několik

Chronologické údaje Vodorovná čárka mezi daty znamená dobu trvání (např. 27 př. n. 1. - 14 n. 1. = od r. 27 př. n. 1. do r. 14 n. 1.). Poněvadž začátek roku se ve starověku všude nekryl se začátkem roku našeho, užíváme, zejména při datech z řeckých dějin, lomených čísel (např. Solón byl archontem r. 594;3 př. n. 1., tj. v 2. pol. r. 594 a v 1. pol. r. 593 [ -➔kalendář]). Datum narození vyznaču­ jeme *, datum úmrtí t. Při uvádění dat jsme se řídili pro řecké a římské dějiny H. Bengtsonem (Griechische Geschichte, 1965 3 ; GrundriB der romischen Ge-

schichte mit Quellenkunde, I, Republik und Kaiserzeit bis 284 n. Chr., 1967), pro řeckou literaturu A. Leskym (Geschichte der griechischen Literatur, 1963:3), pro římskou E. Bickelem (Geschichte der romischen Literatur, 19612).

Tabulky Tabulky měr a vah (včetně peněžních jednotek) byly z praktických duvodu připojeny přímo k příslušným heslum, rovněž srovnávací tabulka řeckých nářečí je u hesla nářečí. řecká. Na str. 371 je tabulka řím. císařu. Na konci EA jsou při­ pojeny čtyři synchronní tabulky (I. Nejstarší kultury v oblasti Orientu a Evropy, II. Rozkve"t Řecka a počátky Itálie, Ill. Helénismus a vzestup Říma, IV. Rozkve"t a pád římské říše).

Seznam zkratek řeckých a římských autorů a odborné literatury moderní Julie Nováková - Jan Pečírka, Antika v dokumentech, I, Řecko, 1959; II, Řím, 1961 Antická knihovna (nakladatelství Svoboda) AK Antická próza (nakladatelství Odeon) AP Apollodóros, Bibliothéké Apollod. Bibl. Aristofanés, Nefelai Aristof. N ef. - Lýsistraté -Lys. Aristotelés, De anima (Peri psýchés) Aristot. De anima - Metaphysica (Metafysika) -Metaf. - Meteorologica (Meteórologika) -Meteor. - Poetica (Peri poiétikés) - Poet. Acta U ni versita tis Carolinae AUC Caesar, Commentarii de bello Gallico Caesar, B. G. Cato, De agricultura (praefatio) Cato, Agr. (praef.) Corpus inscriptionum Latinarum CIL Cicero, Academica priora Cicero, Acad. pr. - De divinatione -De div. - Tusculanae disputationes -Tusc. Codex Theodosianus Cod. Theod. Corpus Scriptorum Ecclesiasticorum Latinorum CSEL Československý časopis historický ČČH Časopis českého musea ČČM Diodóros Sicilský Diod. Sic. Diogenés Laertios, Bioi Diogenés Laertios, Bioi kai gnómai tón en filosofiá eudokimésantón Disticha Catonis Dist. Cat. Eukleidés, Elementa (Stoicheia) Eukleidés, Elem. Filostratos, lmagines (Eikones) Filostratos, Imag. Hérodotos Hdt. Hésiodos, Erga kai hémerai Hes. Erga -Theogoniá -Theog. Hymni Homerici Horn. Hymn. Homéros, Ílias Horn. 11. - Odysseia -Od. Horatius, Carmina Hor. Carm. - Carmen saeculare - Carm. saec. - Epodi - Epod. - Saturae - Sat. - Epistulae - Epist. -Ars - De arte poetica luv. Sat. Iuvenalis, Saturae Kallimachos, Aitia Kallim. Ait. -Hymny -Hymn. Listy filologické LF Livius Liv. Lucretius Lucr. Ovidius, Amores Ov.Am.

AD I, II

28/ -Ars - Fast. -Her. -Met. - Pont. -Rem. -Trist. Paus. PL Plat. Faidr. - Faid. - Gorg. - Krat. - Parmen. - Pol. -Sof. -Symp. -Theait. -Tim. Plin. Nat. hist. Plin. Epist. Plut. Mor. - Théseus Quint., Instit. orat. RE ŘecL ŘímL

Sall. Catil. SbNM Sen. Epist. SHA Suetonius, Gramm. Tac. Agr. -Ann. -Germ. - Hist. Theokr. Eid. Thuk. Varro, Res rust. Vcrg. Aen. - Georg. - Buc. (Ecl.) Vitruvius, De archit. VKČSN

Výbor řec. Výbor řím. Xen. Anab. -Mem. -Oik.

zrn

ZPM

Zkratky

řím.

- Ars amatoria - Fasti - Heroides - Metamorphoses - Epistulae ex Ponto - Remedia amoris - Tristia Pausaniás Patrologia Latina Platón, Faidros - Faidón - Gorgiás - Kratylos - Parmenidés - Políteiá - Sofistés - Symposion - Theaitétos - Tímaios Plinius St., Naturalis historia Plinius Ml., Epistulae Plútarchos, Moralia (Éthika) - Théseus Quintilianus, Institutio oratoria . Pauly-Wissowa, Real-Encyclopadie der classischen Altertumswissenschaft F. Stiebitz, Řecká lyrika, 19542 F. Stiebitz a kol., Římská lyrika, 1957 Sallustius, De coniuratione Catilinae Sborník Národního musea Seneca, Epistulae morales ad Lucilium Scriptores Historiae Augustae Suetonius, De grammaticis et rhetoribus Tacitus, Agricola - Annales - Germania - Historiae Theokritos, Eidyllia Thúkýdidés Varro, Res rustica Vergilius, Aeneis - Georgica - Bucolica ( = Eclogae) Vitruvius, De architectura Věstník královské české společnosti nauk K. Hrdina, Výbor z řecké poesie v překladech, 1933 - Výbor z římské poesie, 1935 Xenofón, Anabasis - Memorabilia (Apomnémoneumata Sókratús) - Oikonomikos Zentralblatt fiir Bibliothekswesen K. Svoboda, Zlomky předsokratovských myslitelu, 1962 2

praenomin viz s. v. jméno osobní (B)

Seznam obecných zkratek

admin. aj. angl. ant. apod. arab. archeol. astron. atd. cent.

administrativní a jiné anglický, anglicky antický a podobně arabský, arabsky archeologický astronomický a tak dále centuria (lat.) = oddíl obsahující počet

círk.

100

církevní

lék. lid. lit. matem. max. metr.

MG ml. mn. č. m. r. mytol. náb.

lékařský

lidový literární, literárně matematický maximální metrický Moravská galerie v mladší (u vl. jm.) množné číslo mužský rod mytologický náboženský

Brně

čes.

český, česky

např.

například

dn. dol. dram. ed. ekon. estet. etymol. evr. filol. filos. franc. geom. germ. gram. helénist. hist. hosp. hud. ie. it. jazykov. j. č. již. jv.

dnes, dnešní (u jmen měst) dolní dramatický edidit (vydal) ekonomický estetický etymologický evropský filologický filosofický francouzský, francouzsky geometrický germánský gramatický helénistický historický

násl.

ND

následující Národní divadlo v Praze

něm.

německý, německy

nejst.

nejstarší Národní galerie v Praze našeho letopočtu

hospodářský

hudební indoevropský italský, italsky jazykovědný jednotné číslo jižní, jižně

jihovýchod, jihovýchodní, jihovýchodně

jz. kap. kat. kelt. klas. kn. král.

jihozápad, jihozápadní, jihozápadně kapitola katolický keltský, keltsky klasický kniha, knihy (po číslovkách) královský

křesť.

křesťanský

lat.

latinský, latinsky

NG n. 1. nyn.

nynější

NZ

Nový zákon obchodní

obch. obyč.

obyčejně

odb. orient. otrok. p. pedag.

odborný orientální

·poč.

počátek, počátkem

pol. polit.

polovina politický

otrokářský

pád pedagogický

popř.

popřípadě

prehist.

prehistorický

předřec.

před řecký

předřím.

předřímský přeložil, přeloženo příjmení, příjmením

přel. příjm. přír. př. n.

1.

puv. r. renes. republ. resp. rkp. rom. rytm.

přírodní před naším letopočtem

puvodní, puvodně rok, roku renesanční

republikánský respektive rukopis, rukopisný románský rytmický

30/ ř.

řádek

řec.

řecký, řecky

řím.

římský

s. a. se. c~sent.) sev. sl. slovan. soc. sr. st.

sine anno (bez vročení) scilicet (totiž) viz oddíl sentencí a termínu sever, severní, severně sloupec slovanský sociální srovnej starší (u vl. jm.)

staroslověn. staroslověnský

stol. stř.

století střední

stř.

r.

střední

rod

teoret. theol. tis. tj. tzv. univ. v.

vl. vl. jm. všeob. vyd. vých. výrob. výtv. v. t. v. z.

teoretický theologický tisíciletí to jest tak zvaný universitní verš, verše (po číslovkách) vlastní, vlastně vlastní jméno všeobecný vydání, vydal východ, východní, východně výrobní výtvarný viz též Výroční zpráva

střv.

středověk, středověký

zač.

začátek, začátkem

stv.

starověk, starověký

sv. s. v.

severovýchodní, severovýchodně sub voce (pod heslem) Starý zákon severozápad, severozápadní, seve-

záp. zejm.

západ, západní, zejména

zeměd.

zemědělský

sz sz.

rozápadně

škol. špan. techn.

školský, školní španělský, španělsky

technický

západně

zeměp.

zeměpisný

zl. zp. zvl. žid. ž. r.

zlomek zpěv (po číslovkách) zvláštní, zvláště židovský ženský rod viz (v textu)

~

i ,w_ "/

1,

f..,~i _; W
Bruttiů. Podle pověsti byl pochován v korytě řeky Busentus (it. Busento), aby byl bezpečen

před

vykradači

hrobů;

pokusy v nové době nalézt tento slavný, také básníky zvěčněný hrob (sr. např. báseň Augusta von Platena [1796-1835], Das Grab im Busento) byly bezvýsledné. Postavu A-ovu zbásnil J. S. Machar: Alarich dobývající Říma (Jed z Judey, 1906).

Alba Longa viz Latium Albanus mons (dn. Monte Cava), nejvyšší vrchol pohoří Albského v --+Latiu. Zde staval chrám -. Jova, zvaného Latiaris, kultovní a polit. středisko Latinů. O svátcích Akr6térion, Apollón Vejský, kolem zasvěcených tomuto božstvu (tzv. r. 500 př. n. 1. (pomalovaná terakota, feriae Latinae) byl v Latiu vyhlášen ilím) svatý mír a u jeho chrámu se konaly slavnostní oběti. Na A. m. slavívali svůj triumť vojevůdci, jimž prefekt jezdeckého stavu ( -.prae- jej senát nedovolil slavit v Římě. fectus [C]). Albis, z keltštiny přejatý latinský Alamanové (lat. Alamanni), ger- název dnešního Labe; poprvé se mánský kmenový svaz, který od o něm zmiňuje Strabón (290). počátku 3. stol. n. 1. útočil na řím­ ské území při horním Rýně a Du- album (lat., bílé), dřevěná deska naji. Za vlády císaře Galliena potažená vrstvou sádry nebo na(253-268) překročila část A-nu třená bílou barvou, na níž byly Brennerský průsmyk a pronikla až v Římě i v jiných městech, většinou před Rím, ale zase odtáhla. Gallie- na foru, oznamovány úřední vynus je dostihl u -►Mediolana (dn. hlášky, edicta (-.praetora, -.aedilů Milán) a tam je r. 258 nebo 259 a jiných úředníků, seznamy soudců, porazil. Krátce nato však A. obsa- odvody, slavnosti, veřejný prodej dili trvale tzv. -+agri decumates. apod.). Psalo se na ni černou nebo R. 357 byli poraženi císařem -.Iu- červenou barvou. Na takové desce lianem u Argentorata (dn. Štras- zaznamenával za starých časů i ponburk). Ve 4. stol. se A. osvědčili ve tifex maximus (-.pontifikové) výslužbách na řím. císařském dvoře. znamné události roku ( -+anály). V pol. 5. stol. se usadili v Elsasku V pozdější době znamená a. sea sev. Švýcarsku. R. 536 byli po- znam členů (např. a. senatorium, drobeni ---+Franky. - Památkou na seznam členů --+senátu). ně je franc. název Německa Allemagne. Aldobrandinská svatba (it. nozze Aldobrandini), nástěnná malba naAlanové, sarmatský kočovný kme- lezená 1606 na Esquilinu, pak ve nový svaz, rozložený ve stepní ob- sbírce Aldobrandiniho, nyní ve lasti severně od Kaspického moře a Vatikánském muzeu, nazývaná pood Kavkazu až k řece -.Tanais dle pův. majitele. Dobrá kopie asi (dn. Don). Koncem 3. stol. n. 1. z konce 1. stol. př. n. 1. podle řec. podlehli -+Hunům, značné části originálu z konce 4. stol. př. n. 1. A-nu se však podařilo uniknout na Výjev zobrazuje patrně přípravy

ald k svatebnímu

46/ obřadu

za

ůčasti

bohů.

alea viz hry (IV);

--➔ Sent.

alegorická metoda (jinotajná), hledání skrytého hlubšího smyslu v starých náboženských předsta­ vách a mýtech. A. m. sloužila jako prostředek k smiřování tradičních představ s pokrokem vědy a filosofie. Jako první jí prý použil Theágenés z Rhégia (6. stol. př. n. I.) při výkladu Homéra. Velké oblibě se těšila u stoiků, novopýthagorovců a novoplatóniků, kteří dokazovali, že je shoda mezi představami Homéra, Hésioda a jiných starých básníků a jejich vlastními názory. Např. --➔Chrý­ sippos vykládal spojení Dia a Héry jako kosmogonickou alegorii; Héra podle něho znamená látku, která od logu (Dia) přijímá semenné zárodky, aby vznikl kosmos. A-kou m-du si osvojili k výkladu svých posvátných spisů i židé a křesťané. Literatura: A. B. Hersman, Studies in Greek Allegorical Interpretation, 1906.

Alesia (dn. Alise Sainte-Reine), jedno z nejstarších galských měst na náhorní plošine Mont Auxois v Lugdunské -➔Galii v ůzemí Mandubiů. R. 52 př. n. 1. dobyl A-ie po dlouhém obléhání Caesar v rozhodujícím boji proti Galům, jež vedl --➔Vercingetorix. Ještě v 5. stol. n. 1. existovala A. jako kvetoucí řím. provinční město. Alexander Severus viz Severus Alexander Alexandrie (řec. Alexandreia), název řady stv. měst, z nichž nejvýznamnější bylo přístavní město v Egyptě v deltě Nilu, na výběžku mezi Středozemním mořem a jezerem (Mareótis); hrází byla A. spojena s ostrovem Farem. Byla založena r. 332 př. n. I. --➔Alexandrem Velikým a vybudována podle plánu rhodského stavitele Deinokrata. Za --➔Ptolemaiovců se stala hl. městem Egypta a nejdůležitějším hosp. a kulturním střediskem helénist. svě­ ta ( --➔alexandrijské básnictví). Nejvýznamnější stavby, které dali zbudovat Ptolemaiovci, byly král. palác, mausoleum, -+Můseion, v němž byla umístěna proslulá --➔knihovna, a maják na ostrově Faru. V A-ii se soustřeďoval světový obchod (byl tu tranzitní přístav pro celé vých. Středomoří a pro obch. styk s Indií a Čínou), který byl příčinou rychlého růstu města; počet obyvatel, většinou Egypťanů, ale i ~eků, Židů a rumanů, přesahoval

v 1. stol. př. n. l. půl miliónu. Zpracovával se zde -➔papyrus, len, sklo a jiné suroviny (-►obchod; --➔ře­ meslo ). Výroba i obchod byly znač­ ně monopolizovány ( -➔monopol). V době největšího rozkvětu v 1. stol. př. n. I. byla A. obsazena rumany (r. 30) a za Augusta se stala druhým nejdůležitějším měs­ tem řím. říše. V té době tu sídlila početná židovská kolonie a brzy sem též proniklo jejím prostřednictvím křesťanství. V následujících stoletích tu často docházelo ke krvavým srážkám mezi křesťany a přívrženci jiných kultů, zejm. když se od 3. stol. n. I. stala A. ůtočištěm novoplatónismu ( --➔Hypatiá). --➔Katé­ chétská škola alexandrijská (--➔Klé­ méns Alexandrijský; -►Órigenés) byla významná pro vývoj křesť. theologie. Po založení Kónstantínopole r. 330 ztratila A. značně na polit. a hosp. významu a od rozdělení řím. říše r. 395 začíná ůpadek města; ten byl dovršen dobytím Araby r. 643. Teprve tehdy pozbyla A. svěho významu jako vědecké centrum.

alexandrijské básnictví, řecká poezie helénistického období, pěs­ tovaná především v egyptské --➔Alexandrii. Jeho rozkvět spadá do 1. pol. 3. stol. př. n. I. Básníci za změněných polit. poměrů ( --➔he­ lénismus) nepsali již pro lid, nýbrž pro vyšší společenské kruhy, na nichž byli závislí. Navazovali na starší, klas. literaturu, nebyli však pouhými epigony; vnesli do poezie mnoho nového, látkově i formálně. Zpracovávali zapadlé mýty, původ měst, kultů a obyčejů, proměny, látky pohádkové. Bývali to často učenci, knihovníci, lit. historici, slovníkáři. Touze po poznání vycházeli vstříc didaktickými básně­ mi s tématy lěk., astron., zeměděl­ skými. Vznikla -►bukolská poezie, oblíbeny byly žánrové obrázky, -►mímy. Zájem o individuum se projevil zálibou v líčení duševních stavů, motivu lásky i citlivém vnímání přírody. Zvl. péči věnovali alexandrijští básníci formální, jazykové i veršové propracovanosti; libovali si v narážkách, slohové umělkovanosti, jazykových zvláštnostech, přeceňovali detail. Rázu této učené poezie odpovídají kratší básnické formy: -elegie, --➔epi­ gram; v epice odmítali rozsáhlý epos a dávali přednost --➔epylliu (-►Apollónios [1] Rhodský; -➔Kal­ limachos). Za zakladatele a-ho b. bývá pokládán --➔Filítás, nejvýznamnějším představitelem byl Kallimachos. Z tvorby alexandrijských

básníků působili

se zachovalo jen málo, však mocně na řím. poezii hl. v 1. stol. př. n. I. (sr. Catullus; Propertius).

Alexandros [2. p. -ra ], syn trójského krále --➔Priama a --➔Hekaby, viz Paris. Alexandros 1. Veliký, makedonský král 336-323 př. n. I., syn -➔Filippa II. Hned po svém nastoupení na trůn, ač mu bylo teprve 20 let, donutil ke klidu kmeny sousedící s --➔Makedonií na severu a nato si rázně zajistil poslušnost ~eků, přičemž dal srovnat se zemí -➔Théby. R. 334 vytáhl s dobře vycvičenou armádou proti Persii, zvítězil po přechodu Helléspontu u -► Gráníku a ovládl záhy celou Malou Asii; tamější řec. obce prohlásil za svobodné. R. 333 porazil u -►Issu v Kilikii silné perské vojsko, kterému velel sám král -►Dáreios III., zmocnil se Foiníkie, kde mu kladlo odpor jen město -► Tyros, a vtáhl r. 332 jako osvoboditel do Egypta; tam byl od Ammónova velekněze prohlášen za syna božího. R. 331 porazil znovu Dáreiovo vojsko u --+Gaugamél v Assýrii, ovládl střední část perské říše a zmocnil se obrovských pokladů. Když Dáreia III. zavraždil (r. 330) baktrijský satrapa -► Béssos, vtrhl A. do Baktrie, Béssa zajal a dal popravit. Svou vojenskou \'7pravu dovršil r. 327 tažením do Indie, ale v Pandžábu odmítli již jeho vojáci postupovat dále. Proto se A. vrátil do Babylónie (r. 324), s ůmys­ lem konsolidovat správu své rozsáhlé říše a rozšířit ji ještě dalšími výboji. Zemřel však náhle r. 323 na horečnatou nemoc. A. zahájil svými výboji helénistické dějiny, v nichž se řecká civilizace rozšířila do rozsáhlých oblastí. Na svém tažení založil mnoho nových řec. měst, jež vesměs pojmenoval svým jménem (-►Alexan­ drie), a snažil se vybudovat světo­ vou říši, v níž měl vládnout král nadaný božskou mocí a v níž mělo být obyvatelstvo spojeno příbu­ zenskými svazky; proto vyžadoval po svých vítězstvích božské pocty (-►proskynésis) a podporoval sňatky makedonských a řec. vojáků s asijskými dívkami. Sám se oženil nejen s baktrijskou šlechtičnou Róxanou, nýbrž i s Dáreiovou dcerou Stateirou. Odpor makedonskě šlechty proti zavádění orient. despotismu a ceremoniálu krutě trestal. A-rova monarchie nestála na pevném a trvalém základě, ale její hist. ůlohou bylo začít heleni-

47/

Alk

Dramatizace v nové době: Racine, Ale- peutika (12 kn.) se zabýval nemocezovat Přední východ a řec. svět Je Grand (1665); Lope de Vega vyvést na čas z krize, do které ve xandre (1562-1635), Las Grandezzas de Alejan- mi lidského těla od hlavy až k patě. 4. stol. př. n. 1. upadl ( -+Řecko dro; Calderón (1600-1681), Certámen de Kromě toho napsal snad i spis Amor y celos. - Román: J. Wassermann, o očních chorobách (o 3 kn.). V jeho rn. Dejiny]; ---+helénismus). Alexander in Babylon, 1904; P. Gurk, Iskander, 1944. - Zhudebnění: Hande!, terapii zaujímají významné místo Alessar,.dro, opera 1726 (libreto Paolo Rol- magické prostředky jako amulety li); týž, Das Alexander-Fest (nebo: Die apod. Měl značný vliv na střv.

Macht der MusikJ, 1736; M.L.Z.. C.S. Cherubíni (1760-1842), Alessandro nell' lékařství. India, opera. - Z výtv. zobrazení vyniká tzv. Alexandrova mozaika (asi z konce alfabéta viz abeceda řecká 2. stol. př. n. l.), nalezená r. 1831 v Pompejích (5,12 x 2,77m), znamenitá kopie řec. originálu z konce 4. stol. př. n. I. Před­ Alfeios [2. p. -ia], největší řeka na stavuje A-rovo vítézství nad Dáreiem. - ---+Peloponnésu; protéká Arkadií V král. nekropoli v ---+Sídónu byl nalezen tzv. Alexandrův sarkofág (z doby kolem a Élidou a vlévá se do Ionského 330 př. n.1.), s relíéfni výzdobou předsta­ moře záp. od Olympie; v. t. Arethúvující vedle loveckých a bojových scén sa. A-ra jako vítěze u -+Issu (dnes v muzeu v Istanbulu). V nové dobé čerpal náméty z A-rovy alchymie viz chemie historie u nás např. Paolo della Stella (t 1552) pro relíéfni výzdobu letohrádku Belvederu v Praze (A. a Diogenés; A. roz- alimentace (od lat. alimentum, tíná gordický uzel; A. a Dáreiovy ženy), výživa), péče o výživu dětí chudých dále neznámý autor nástropního reliéfu ve rodičů a sirotků; byla organizována Vrbnovském paláci v Praze kolem r. 1700 ( A. a Diogenés) a A. F. Maulbertsch zprvu jednotlivci, od doby císaře v nástropní malbě z r. 1794 zobrazující Nervy (96-98) a Traiana (98-117) dějiny lidstva ve Strahovském klášteře ji organizoval stát. Císařové zalov Praze (A. se svým béloušem Búkefalem). Literatura: U. Wilcken, Alexander der žili peněžní (alimentační) fond, GroBe, 1931; W. W. Tarn, Alexander the z něhož se půjčovalo drobným Great, 1-11, 1948; Fr. Schachermeyr, a středním rolníkům na 5 % úrok, Alexander der GroBe, 1949; V. Vavřínek, Alexandr Veliký. 1967 (tam další litera- čímž se mělo pomoci i majitelům tura). drobných usedlostí, a úroku pak

Alexandros Veliký (římská kopie podle Lysippa), kolem r. 330 př. n. 1.

Historii A-ra Velikého vylíčil jeden z jeho egyptský král ---..Ptolemaios I. Z jeho pamětí a z hist. díla ---+Aristobúlova čerpala zachovaná díla řecká (---+Arriánova Anabasis Alexandrú, Plútarchův životopis Alexandra), i latinská ( -+Curtius Rufus). Románové ději­ ny Alexandrovy napsal též jiný jeho spolubojovník, -+Kleitarchos. Postava A-rova byla záhy opředena zachovaný románový pověstmi: 2ivot Alexandra Velikého, neprávem přičítaný ---+Kallisthenovi, ve skutečnosti dílo neznáměho autora 3. stol. n. l., se těšil velké oblibě, o níž svědčí větší počet řec. verzí, známých ze sklonku stv., i lat. pře­ klad Iulia Valeria Polemia (z konce 3. stol. n. l.) a Leona Archipresbytera (z doby kolem r. 900). Stv. románový životopis Alexandrův se stal jádrem nesčetných skladeb o Alexandrovi (tzv. Alexandreid) téměř ve všech světových literaturách (též v staročeské). poměrně spolehlivě vojevůdců, pozdější

Překlad: Nataša op de Hipt, Leo Archipresbyter, Život Alexandra Velikého, v: Láska a válka, 1971, str. 239-311 (AP sv. 2).

2. A., syn a dědic A-ra Velikého a Róxany, se narodil po smrti otcově r. 323 př. n. l. Jeho jménem vládli otcovi vojevůdcové ( ---+diadochové); na rozkaz jednoho z nich, -+Kassandra, byl r. 310 se svou matkou i babičkou zavražděn. 3. A. z Abonuteichu (v Ponta), věštec v pol. 2. stol. n. l., zakladatel kultu hadího božstva, zv. Glykón, ústřední postava -.Lúkiánovy satiry Alexandros neboli Lžiprorok. 4. A. z Afrodisiady, peripatetický filosof na zač. 3. stol. n. I., proslulý komentátor Aristotelových spisů. Zachovaly se od něho komentáře k části spisů logických, ke spisu Meteorologika (O jevech na nebi), Peri aisthéseós (O vnímání) a k 1. až 5. kn. Metafysik. Ze zachovaných vlastních spisů A-rových jsou nejdůležitější Peri psýchés (0 duši), Peri heimarmenés (O osudu) a Peri kráseós kai auxéseós (O míšení a růstu). A. dokazoval, že „obecné" existuje jen v našem myšlení jako výsledek procesu abstrakce z poznávání jednotlivých věcí. Proprateorii Aristotelovu coval dále o aktivním rozumu (nús poiétikos) jakožto nesmrtelné části duše. Ve spise O osudu hájil svobodu vůle proti stoickému determinismu. 5. A. z Trall v Lýdii, učitel lékařství v 6. stol. n. 1. v Římě, stoupenec eklektického směru v medicíně (---+lékařské školy), ale kritický k učení předchůdců. V zachovaném řec. psaném spise Thera-

užíval stát k výživě dětí. Správou alimentací byl pověřen praefectus alimentorum; jemu podléhali procuratores alimentorum. V severoit. Velleii činil např. za Traiana (viz CIL XI 1147) úrok celkem 52 000 sesterciů a dělil se mezi 245 chlapců (po 16 sesterciích měsíčně), 34 děvčat (12 sesterciů měsíčně) a 2 nemanželské děti (12-10 sesterciů). Od 2. stol. n. 1. se a. šířila i do provincií.

aliterace (lat. allitteratio od littera, „písmeno"), užití téže hlásky na počátku dvou nebo více po sobě (ne vždy bezprostředně) následujících slov. Soustavně se jí užívalo v latině k dokreslování rytmu verše saturnského (--+saturnius), odtud přešla do hexametrů archaického období (-+Ennius). U básníků klas. údobí se vyskytovala jen příležitostně (právě tak jako -+rým), z prozaiků si ji oblíbil ---+Apuleius. - Velikou roli hrála a. ve střv. latinském verši. Alkaios [2. p. -ial, z Mytilény na Lesbu, * asi 630/20 př. n. l., řecký lyrický básník. Je spolu se -+Sapfou hlavním představitelem řec. sólové lyrické poezie, tzv. aiolské -+lyriky. Předpokladem pro rozkvět sólové písně byl rozvoj hudby na Lesbu, kde působil v 2. čtvrtině 7. stol. př. n. l. hudebník --+Terpandros z Antissy. Z A-iovy lyrické poezie se zachovaly jen zlomky, jejich počet se však

Alk

48/

v poslední době zvýšil novými dopatřením jako tvůrce záp. štítu nálezy na zbytcích papyrových Diova chrámu v Olympii. svitků. A., príslušník aristokracie, bojoval za polit. zápasů na Lesbu Alkéstis [2. p. -tidy], manželka proti -+tyrannidě. Část jeho písní Adméta, vládce v thessalském městě Ferách. Když měl Admétos před­ časně zemřít, vymohl mu -►Apollón u -+Moir, že bude zachován na živu, odhodlá-li se někdo zemřít místo něho. Jediná A. přinesla tuto oběť. Avšak -+Héraklés ji bohu smrti vyrval a přivedl ji Admétovi

Podařilo se mu získat od Tissaferna pomoc pro Athény, přešel pak k Athéňanům a dopomohl jim dvě­ ma vítěznými bitvami nad peloponnéským loďstvem (u Abýdu r. 411 a Kyziku r. 410)opětkpřevaze na moři. Po triumfálním návratu do Athén r. 408 byl zvolen vrchním velitelem s neomezenou mocí, ale po menších neúspěších svého podřízeného velitele byl sesazen. Odešel na své statky na Thráckém Chersonésu a po pádu Athén (r. 404) do zpět. Frygie k satrapovi Farnabazovi. Dramatizace: -➔Eurípidés, Alkéstis; Ten jej však dal na naléhání athénv nové době: H. Hofmannsthal, Alkestis, 1893; A. Lernet-Holenia, Alkestis, 1946; ských --+-třiceti tyranů a spartského T. S. Eliot, Cocktail Party (námi!t přesazen velitele -+Lýsandra zavraždit. do současnosti), 1947; E. W. Eschmann, A-dův životopis napsali PlútarAlkestis, 1950; Thornton Wilder, A Life in the Sun, 1955; A. M. Swinarsky, Alces- chos a Cornelius Nepos. A. je též tin návrat (podle námětu Eurípidova), čes. jednou z významných postav PlaSvětová literatura 5, 1960. - Básně: J. Vrchlický, Alkestis (Nové básně epické) tónova Symposia.

1885; R. M. Rilke, Alkestis (Neue Gedichte), 1907; O. Fischer, Admetos (Host, 1937). - Loutková hra: Matěj Kopecký, Herkules, 1862. - Socha: A. Rodin (1840 až 1917), Smrt Alkestina. - Obraz: J. Platzer (1752-1810), Herkules přivádí Alcestu Admetovi. - Opery: G. F. Hande! (1685-1759), Admeto (text podle Aurelio Aureli; do němčiny prel. W. Lewin); F. Karpinski (1741-1825), Alcesta; B. V. J. Benda (1745-1814), Alceste; Ch. W. Gluck, Alkesta, 1767; E. Wellesz, Alkestis, 1924 (na text Hofmannsthalův).

Alkaios a Sapfó, lyričtí básníci, proto s lyrou a tepátkem (červenofigurová váza, zač. 5. stol. př. n. 1.)

(tzv. stasiótika) vznikla primo ve vřavě bojů a vyjadřují básníkův bojový zápal, hněv proti nepřáte­ lům, jásot nad vítězstvím a smutek z porážky; v některých prudce napadá svého někdejšího druha v boji, -+Pittaka. Druhou část A-iovy poezie tvoří písně pijácké a milostné. Zachoval se počátek básně, věnovaný -+Sapfě (avšak pověst o tom, že Sapfu miloval a byl jí odmítnut, je pozdější výmysl). A. psal též -+hymny na počest některých bohů. Z lidové poezie pravděpodobně převzal a dále rozvinul tzv. alkajskou -+strofu. Psal aiolským nářečím ( -nářečí řecká). U Římanů jej napodobil -+Horatius. Překlad: ŘecL

alkajská strofa viz strofa Alkamenés [2. p. -na], athénský sochař poslední čtvrtiny 5. stol. př. n. l., žák -.Feidiúv. Vytvořil řa­ du soch bohů z mramoru, bronzu i z -+ehrýselefantíny. Nejznámější z nich je tzv. Afrodíté v zahradách - v přiléhavé drapérii - a archaizující Hermés Propylaios (-+-hermovka); obojí se zachovalo v řim. kopiích. Pausaniás uvádí A-na ne-

Alkibiadés [2. p. -da], * 451, 404 př. n. I., athénský státník a vojevůdce. Pocházel z bohaté aristokratické rodiny (jeho strýcem a poručníkem byl --Periklés) a vynikal neobyčejnými schopnostmi, vzděláním a krásou. Podmanivý vliv -+Sókratův nebyl tak trvalý, aby usměrnil jeho nezkrotnou ctižádost; vlivem sofistů viděl svůj ideál v dosažení skvělého postavení a moci, třebas na úkor obecných zájmů. Po -+Kleónově smrti r. 422 se stal vůdcem radikální demokratické strany a od počátku usiloval o obnovení války proti Spartě (-+peloponnéská válka). V souhlase s potřebami mocenské politiky Athén vedl A. úspěšnou agitaci pro expanzi na západ, přiměl Athéňany k sicilské výpravě (r. 415) a stal se jedním z jejích velitelů. Když však byl na začátku válečných operací působením svých polit. nepřátel odvolán pro podezření ze zhanobení soch boha --+-Herma (tzv. -+hermovek), k němuž došlo v Athénách v noci před odplutím loďstva na Sicílii, a ze zneuctění eleusínských mystérií a měl být postaven před soud, uprchl do Sparty. Z jeho návodu poslali Sparťané pomoc Syrákúsám, obsadili (r. 413) attickou pevnost -+Dekeleiu a uzavřeli spojenectví s perským satrapou -+Tissafernem. Brzy však byl A. pro nedůvěru Sparťanů nucen uprchnout ze Sparty do Persie.

t

Alkifrón viz list Alkinoos [2. p. -noa], král -+Fajáků na ostrově Scherii, jenž přijal přátelsky -Odyssea. - V. t. Hornéros (Odysseia). Alkmaión. 1. syn Amfiaráův a Erifýlin, účastník tažení tzv. epigonů proti Thébám ( -+sedm proti Th.). Po návratu potrestal matčinu zradu spáchanou na otci a zabil ji. Pronásledován -+Erínyemi po celém Řecku, přišel do Psófidy v Arkadii, oženil se s dcerou krále Fégea a daroval jí osudný náhrdelník, jímž kdysi Polyneikés podplatil Erifýlu, aby přiměla Amfiaráa k tažení proti Thébám. Kletba ho však štvala dále, až ho bůh -+Achelóos očistil a dal mu za manželku svou dceru Kallirhoé. Když A. lstí vylákal na Fégeovi náhrdelník, přikázal Fégeus svým dvěma synům, aby A-a zabili. Na prosbu Kallirhoinu dal -+Zeus synům A-ovým rychle vyspět v muže a ti se krvavě pomstili otcovým vrahům. Osudný šperk darovali pak delfskému -+Apollónovi. Bájí zpracoval -+Eurípidés ve dvou tragédiích, A. v Korintl a A. v Psófídé; zachovaly se z nich zlomky. - Dramatizace v nové době: Voltaire, Eriphyle, 1732. Opera: J. Mysliveček, Erifile, 1773.

2. A. z Krotónu, žák

-+Pý-

thagorův, vynikající filosof a lékař, činný na rozhraní 6./5. stol. př. n. I. Přenesl pýthagorovskou myšlenku světové harmonie (sr.

astronomie) i na lidský organismus a vykládal zdraví jako rovnováhu sil vlhka a sucha, chladu a tepla, působících v těle, nemoc jako porušení této rovnováhy. Velký pokrok ve fyziologii znamenala jeho myšlenka, že mozek je ůstředním orgánem duševní činnosti.

Amb

49/

Alkmán z maloasijských Sard, př. n. 1., otec --+-Kroisův. Zasta- Trójanům pod vedením královny 2. pol. 7. stol. př. n. I., první vil vpády --+-Kimmeriů, donutil -+-Penthesileie. Později podnikly známý básník řecké umělé sborové -+-Mílětos uznat lýdskou svrcho- odvetnou výpravu do Athén (-+písně. Působil ve Spartě. Proslul vanost. Válka s médským Kyaxa- Thěseus). Báje je spojuje též s jiným zvl. písněmi pro dívčí sbory (par- rem (591-585) byla zakončena řec. legendárním hrdinou, -+-Hérathenia); v zachovaném zlomku o 100 veršich lze rozeznat tři části, mytickou, didaktickou a osobní. Tyto tři prvky zůstaly i nadále charakteristické pro sborovou lyriku. Skládal i jiné druhy sborové -lyriky i ---+monódie. V skrovných zlomcích zachovaných z jeho tvorby se zračí vnímavost pro přírodu (líčení noci), radost ze života i milostný cit. Překlad ukázek: ŘecL

Alkméné, manželka-+-Amfitryónova, matka -+-Hérakleova. Alkmeónovci (od Alkmeón; též Alkmaiónovci od Alkmaión), athénský aristokratický rod. Za -+-Kyló- . nova pokusu zmocnit se samovlády (r. 636 nebo 632 př. n. I.) pobili přes daný slib Kylónovy přívržence, kteří se utekli do Athénina chrámu. Tohoto činu bylo i později v polit. zápasech využíváno proti jejich potomkům. Z rodu A-ců pocházeli mírem, který stanovil jako hranici -+-Megaklés, -.Kleisthenés a -+-Pe- mezi oběma říšemi řeku ---+Halys. riklés. Zatmění slunce, k němuž došlo v den poslední bitvy 28. května Alkyoné viz Kéýx a A. r. 585, předpověděl -+-Thalés Mílétský. Alléktó viz Erínye Amaltheia, nymfa, podle Jme Allia, levý přítok Tiberu 15 km verze koza, která živila na Krétě severně od Říma, známý vítězstvím svým mlékem maličkěho Dia. Galů nad Římany 18. července r. 390 Z ulomeného rohu Amaltheina (nebo 387 /6) př. n. I. Tento den učinil -+-Zeus později nevyčerpa­ (dies Alliensis) byl pokládán od té telný -+-roh hojnosti. Jako symbol doby v Římě za nešťastný (dies bohatství je roh Amalthein (u Ří­ ater, černý den). manů zv. cornu copiae) atributem bohů -+-Eirény, -+-Gáie, -+-Plůta a Alpy (lat. A/pes), přirozená hranice Tychy (--+-tyché). Obrazy: A. Schiavone (t 1563), Malý mezi severní Itálií a ostatní Evroživen Amaltheiou; totéž téma: J. pou. Ke styku se zaalpskými národy Jupiter Jordaens (1593-1678); N. Poussin (1594 se používalo od nejst. dob průsmy­ až 1665). ků v Přímořských, popř. ve vých. Alpách. Tak --Hannibal užil při Amásis [2. p. -ia nebo -ida], přechodu Alp (r. 218 př. n. 1.) egyptský král 569-526 př. n. I. průsmyků v okolí dn. Malého sv. Podporoval osídlování -+-Egypta Bernarda (2192 m) a Velkého sv. Řeky ( -+-Naukratis). Spojenec lýdBernarda (2472 m). Čilejší styky ského krále -+-Kroisa a samského se zaalpskými národy a využití tyrana --+-Polykrata. přír. bohatství umožnily Římanům teprve -+-silnice, jež byly přes A. Amazonky, mytický kmen bojovvybudovány koncem republiky. ných žen, jenž prý sídlil na již. Rozsáhlé lesy poskytovaly hojnost a jv. pobřeží Černého moře, zvl. stavebního dříví; v ůdolích se při řece Thermodontu. Jejich dařilo chovu dobytka a včelařství, jméno se v antice mylně vykládalo později se i ve vyšších polohách jako „bezprsé" (z řec. a-mazos) pěstovalo obilí (hl. žito), v nižších a bájilo se, že si uřezávaly jeden viru:á réva. Důležitým předmětem nebo oba prsy, aby jim nepřekážely vývozu byl mramor, železo a měd. při střelbě z luku. A. trpěly mezi sebou muže jen pro zachování rodu, Alyattés [2. p. -ta], předposlední válka i politika byla věcí žen. lýdský král v letech 607 ( ?) - 560 V -+-trójské válce přišly na pomoc

Amazonomachie, vlys maus61eia v Halikarnássu, Skopás - kolem r, 350 př. n. 1. (Londýn)

kleem. - Boj s A-kami (řec. amazonomachiá) byl oblíbeným námětem výtv. umění v 5. stol. př. n. I. (-+-Parthenón; -+-stoá poikilé), kdy byl chápán jako mytol. obraz bojů s Peršany. Vyskytuje se i později, např. ve 4. stol. př. n. I. na Mausóleiu v Halikarnássu ( -+-Mausólos), ve 2. stol. př. n. I. ve vlysu Artert1ísia v -+-Magněsii nad Maiandrem; v římské době zvl. na reliéfních sarkofázích. Sochy v nové době: J. Gibson, Zraněná A., 1840; B. Schnirch, Boj Amazonek, 1870; Amazonka, 1871; A. s koněm, 1879; Mladý Řek, jenž spatřuje mrtvou Amazonku, 1879; L. Tuaillon, A. na koni, 1895. - Reliéf: A. M. Avostalis del Pambio a Jan Campion, Amazonka (letohrádek Hvězda v Praze), mezi r. 1555-1560. Obrazy: P. P. Rubens, Bitva Amazonek, okolo 1620; P. Fendi (1796-1842), Umírající A.; A. Feuerbach, Bitva Amazonek, 1873; P. P. Matýsek (* 1885), Amazonka; O. Kokoschka, Bitva Amazonek (Theseus), 1955. - Balet: J. Charrat, Le massacre des Amazones, 1952.

ambarvalia [2. p. -ií], starobylá římská agrární slavnost očišťování pozemků, slavená 29. května, před započetím žní (Verg. Georg. 1,347).

Na její starobylost ukazuje to, že se při ní nesmělo užívat železa a nádob zhotovených na hrnčířském kruhu a že ji slaviii -+-Arválové, starobylé řím. náboženské kolegium, jehož původ sahal do rodově společnosti.

Ambroni, germánský kmen, který táhl koncem 2. stol. př. n. I. ze svých severních sídel s -K~mbry

Amb

50/

a -->-Teutony směrem na jih; spolu ·~ s Teutony byli (r. 102 př. n. 1.) poraž~ni--->-Mariem u-+Aquae Sextiae. ambrosie a nektar, v řec. mytologii pokrm a nápoj bohů, které jim uchovávalv nesmrrelnost a věčné mládí. Ambrosius [2. p. -ia], * okolo 340, 397, latinský církevní spisovatel, od r. 374 biskup v Miláně, tehdy sídelním městě západořímské říše. Horlivý odpůrce ariánů ( -+ariánství) i vyznavačů tradičního řím. náboženství. Císaře Theodosia při­ měl r. 390 hrozbou vyobcování z církve k pokání za krveprolití v Thessaloníce. Z jeho četných spisů podržela nejdéle svůj význam kniha De officiis (O povinnostech; podle -+Cicerona), jako příručka praktické etiky. Křesť. bohoslužby obohatil zpěvem hymnů (ambrosiánský chorál). Prek/ad: Řadu A-iových řeči prel. J. Č-z, Blahověst, 1862. - Postavu A-iO'l:11 oživil Val. Brjusov v románe Oltář vítěz­ ství, čes. preklad 1970.

t

ametyst (řec. amethystos, neopilý, vzdorující opojení), modrofialový drahokam. jenž byl pokládán za prostředek chránící proti opilosti (Plin. Nat. hist. 37, 9, 40). Hojně se z něho zhotovovaly -+gemmy řezané do hloubky (intaglio). Amfiaráos viz sedm proti Thébám amfiktyonie (řec.), spolek obcí sídlících kolem význačné svatyně. Zástupci takových obcí (amfiktyoni) se pravidelně scházeli, aby pečovali o chrám, jeho pozemky :1 e'oklady a organizování -+her (I). V době her byli povinni dbát o zachování posvátného míru. Členské obce byly vázány určitými humánními ustanoveními (např. nesměly si ve válce vzájemně otravovat studně apod.). Staré a. byly v Argolidě, v Boiótii, v Korintě aj. A. delfská, spolek dvanácti měst při chrámě Apollónově v Delfech, nabyla většího významu asi v 7. stol. př. n. 1. (pův. sídlem byl chrám Démétřin v Anthele u Thermopyl). Slavnostní shromáždění, tzv. Pylaia, se konala dvakrát ročně střídavě v Thermopylách a v Delfech za předs~dnictví Thessalů. Významnou se stala a. d. za 3. -->-svaté války (356-346) proti Fókům; tehdy z ní byli vyloučeni Fókové a Sparťané a místo nich byl přijat makedonský král -+Filippos II., jemuž se tak dostalo práva zasahovat do řec. záležitostí. A. d. se udržela i za řím. císařství.

Amfiteátr ve Veroně (částečně restaurovaný), asi 1. stol. n. 1.

A. délská byla ustavena u Apol- pro gladiátorské hry a štvanice lónova chrámu na ostrově Délu. zvířat ( -+hry [III]), artistické proV chrámu byla později na čas dukce, popř. -->-naumachie. Okolo pokladna --->-athénského (délského) otevřeného oválného prostoru vysypaného pískem pro zápasy a hry námořního spolku. (arena) bylo hlediště (cavea) se Amfíón a Zéthos [2. p. -ona, stoupavými řadami sedadel (maenia-tha], dvojčata, synové -->-Dia a na). Aréna byla obehnána ochranAntiopy. Po narození byli pohozeni nou zdí (podium), opatřenou ještě na Kithairónu. Antiopé musela nahoře mříží. Na podiu byla sloužit jako otrokyně ukrutné Dir- čestná místa a lóže, pod ním byly ky, manželky thébského krále v podzemních prostorách chovány Lyka. Když A. a Z. dospěli, šelmy, které byly otvory v podiu Lyka zabili, Dirké přivázali k divo- vypouštěny do arény. Vstupy do kému býku a usmýkali ji. Sami se hlediště (vomitoria) byly po vnitř­ pak ujali vlády. Théby obehnali ních zaklenutých schodištích a na hradbami, přičemž A. hrál na lyru jednotlivá místa po schodech, tak krásně, že se kameny na sebe dělících pořadí na klínovitá odkladly samy od sebe. A. se oženil dělení (cunei). Vnější fasáda měla patrové členění s arkádami zdobes --+Niobou. Sousoší v antice --->-Farnéský býk. - nými sloupy a pilastry. Na ochranu Obraz: H. Siemiradzki, Dirké křesťanská, proti dešti a slunečri.ímu žáru byly 1896. - Báseň: J. Vrchlický (1853-1912), Pomsta Amfionova. - Scénická hudba: A. nad hledištěm napínány plachty (velaria). A-,y byly budovány Honegger, Amphion, 1931. zvláště v záp. části říše římské. Amfipolis [2. p. -le], důležité řec. Nejst. a. je v Pompejích, v Římě město v části Makedonie dříve po- bylo 5 a-ú, z nich největší -+Koločítané k Thrákii, na řece Stry- seum; dobře dochován je a. ve mónu (dn. Struma), athénská kolo- Veroně, Capui, Pulji, (-Pola), ve nie založená r. 437 př. n. 1. jako Francii v Arles, Nimes a Fréjus. vývozní přístav pro stavební dří­ Našemu území nejbližší jsou zříce­ ví. Za -►peloponněské války jí (r. niny a-ů u Petronellu v Rakousku 424 př. n. 1.) dobyl spartský voje- (-+Carnuntum) a v Budapešti vůdce -+Brásidás a r. 422 porazil (-,,.Aquincum). A. se stal vzorem u jejích bran athénské vojsko ve- pro moderní atletické stadióny. dené -+Kleónem. R. 358 ji obsadil makedonský král --->-Filippos II. Amfitríté [2. p. -ty], dcera -+Néreova, manželka -+Poseidóamfiteátr (z řec.), v římské době nova. Když se o ni Poseidón uchánezastřešená stavba o eliptickém zel, uprchla k -+Atlantovi, Poseipůdoryse, původně dřevěná, od dónův delťín ji však vyslídil a pře­ počátku doby císařské kamenná, mluvil k návratu. Synem Amfitríti-

ana

51/

dostal podle svého zaměstnání. Sám nic nenapsal; ze zpráv --➔Por­ fyriových lze soudit, že se v jeho učení prolínaly prvky pýthagorovské i platónské.

ným a Poseidónovým byl --+Tritón. Jako vládkyně moře jezdí A. na voze z mušlí v průvodu Néreoven ( --+Néreus) a Tritónů. Obraz: N. Poussin, Triumf Neptuna

( = Poseidóna) a Amfitríty, 1637; Tiepolo, Triumf Amfitrítín, 1740.

Amor viz Erós

Amfitry6n, vnuk --+Perseúv, král mykénský. Dopustil se vraždy, a žil proto ve vyhnanství v Thébách. -+Zeus v podobě Amfitryónově zplodil s jeho manželkou Alkménou -➔Héraklea.

Amor a Psýché. Podle stv. pohádky, zpracované --+Apuleiem, byla P. jednou ze tří královských dcer. Zalíbila se bohu lásky Amorovi a stala se jeho ženou. A. ji však navštěvoval jen za tmy, protože ho P. nesměla spatřit. Zlá rada nepřejí­ cích sester přiměla P-chu k porušení zákazu. Byla proto zavržena a teprve po dlouhém strádání vzata na milost a povznesena mezi bohy. Báje byla vykládána alegoricky: -►duše (řec. psýché) se utrpením

Báje je zachována jen v lat. zpracování -Plautově, v komedií Amphitruo; dramatizace v nové době napr.: Moliere, Amphítryon, 1668; H. Kleist, Amphítryon, 1807; O. Fischer, Jupiter (Amfitryon naruby), hráno 191!) (Zprávy Jednoty klasických filologů 11, 1969, 41-74); J. Giraudoux, Amphítryon 38, 1929; F. Michael, Ausflug mit Damen, 1944; G. Kaiser, Zweímal Amphítryon, 1948; G. Fígueíredo, V tomhle domě spal bůh, 1949 (prel. V. Hvížďala, 1965). - Opera: Wolf-Ferrari, Der Kuckuck von Theben, 1943; R. Oboussier, Amphitryon, 1951; G. Klebes, Alkmene, 1961. - Hudební komedie: B. Papandopulo (* 1906), Líjepa Alkmena.

amfora (řec.) 1. druh řecké -+vázy s vejčitou bání, se dvěma svislými uchy; a-ry byly často malované, v nezdobených zásobnicových a-rách, mnohdy se značkova­ nými uchy ( -+kolek), se dopravovalo víno, olej apod.; nálezy těchto uch jsou důležitým archeol. pramenem pro dějiny ant. obchodu; - 2. dutá míra pro tekutiny, přes 26 I; - 3. tzv. panathénajské a-ry s olejem z posvátných oliv byly odměnou vítězům v závodech o svátku --+Panathénají; tradičně se na nich udržovala černofigurová výzdoba: na přední straně Athéna ve zbroji, na zadní výjev z přísluš­ ného závodu. Tyto a-ry pocházejí z doby před pol. 6. stol. př. n. 1. až do pozdního helénismu. Pro 4. stol. jsou přesně datovány jménem archonta --➔epónyma. Ammianus Marcellinus [2. p. -na -na], * kolem r. 332 n. 1., poslední velký antický historik; ač byl rodem Řek z Antiochie, psal po vystoupení z činné vojenské služby (r. 363) v Římě latinsky své dějiny řím. císařství (Rerum gestarum libri) o 31 knihách. Navázal v nich přímo na -+Tacita, neboť svůj výklad začal nastoupením Nervovým r. 96 n. 1. Z jeho díla se však dochovaly jen kn. 14.-31., líčící události let 353-378, jež autor sám prožil, zčásti bezprostřed­ ně. Snažil se být nestranným posuzovatelem, ačkoli nedovedl potlačit všechny své sympatie a antipatie k jednotlivým císařům; z nich miloval a obdivoval jen --➔ Iuliana.

111ravně očišťuje.

Amfora panathénajská, prední strana (Athéna ve zbroji)

Dramatizace: Molíere-Corneílle-Quínault (hudba Lullí), Psyché, 1671; W. Weígand, Psyches Erwachen, 1912. - Veršované vyprávění: I. F. Bogdanovič, Dušeňka, 1783. - Báseň: La Fontaine, Les Amours de Psyché et de Arpidon, 1669; T. Storm, Psyche, 1875; R. Pannwítz, Psyche, 1905. J. Karásek ze Lvovic, Psyche (Endymion), 1909. - Próza: K. Bednář, Pohádka o princezně duši, 1958'. - Sochy: Adriaen de Vries, Merkur a P., 1593; Canova, Amor a P., 1793; A. Rodin, Amor a P., 1893; P. de Vigne (1843-1901), Psyché. - Malby a obrazy: Raffael, Eros a P., 1518 (Řím, Villa Farnesina, nástropní freska); Giulío Romano (1499-1546), Mýtus Psýchy; F. Gérard (1770-1837), Psýché; G. F. Watts, Psýché, 1880; H. Boettinger (Desiderius) Amor a P., 1922 (cyklus litografií); O. Kokoschka, Amor a P., 1955. - Opera: J. J. Rosler (1771-1813), Psiche e Amore, asi 1797. - Symfonická báseň: C. Franek, Psyché, 1887-88. Ent1'acte pro orchestr: K. Kovařovic, Amor a P., 1888.

Dílo A-na M-na je důležitým pramenem k polit. dějinám 2. pol. 4. stol. n. 1. (čerpáme z něho informace o bojích llimanů na území dn. Slovenska [ -+Území ČSSR v době římské], o -+Ht:.nech apod.), zato k dějinám hosp. a soc. v něm najdeme jen málo údajů. Hist. výklad je protkán přírodověd., amulet (lat. amuletum, slovo pře­ zeměp. i jinymi odbočkami. vzaté z Orientu), předmět, který Překlad (výňatku): F. Stíebítz, Konec chrání svého nositele před zlem, císaře Juliana, 1926. zvl. nemocí, popř. proti účinkům Amm6n, egyptský bůh Amun, --magie. Víra v sílu a-u je prastará, jehož proslulou věštírnu v libyjské z antiky však máme četné doklady poušti v oáze Siuah, záp. od Mem- a-ů až z doby helénist. a římské; fidy ( = A-ova oáza), znali Řekové jde totiž o primitivní druh víry, již v dávné době. A-a ztotožnili vlastní spíše nižším vrstvám obys Diem. A. býval zobrazován vatel, jejichž život poznáváme buď jako beran nebo aspoň s beraní blíže až v nálezech z těchto údobí. hlavou. Od 5. stol. př. n. 1. se Mnozí filosoficky vzdělaní lidé, rozšířil A-ův kult do Řecka (Athén, jako --Theofrastos, se však víře Sparty, Théb). Také jeho libyjská v a-y vysmívali. Za a-y sloužily často --➔gemmy věštírna nabyla větší slávy a mezi svými návštěvníky zaznamenala s čarovnými nápisy. Jiné chránící i Alexandra Velikého (ten bývá prostředky ( --➔apotropaion) se od zobrazován s A-ovými beraními a-ů lišily tím, že nebyly vázány na rohy). U Římanů byl A. podle jednu osobu. řec. vzoru ztotožněn s lovem. V helénist. době byla kultovní Amyntás I. [2. p. -ta], makedonský družka A-ova ztotožněna s --+Hérou král koncem 6. stol. př. n. 1. Po --➔ Dáreiově výpravě proti --+Skypod jménem Hérá Ammóniá. thúm uznal perskou nadvládu. Ammónios Sakkás [2. p. -ia -ky], -A. DI., makedonský král (3931. pol. 3. stol. n. 1., zakladatel 370), otec -➔Filippa II. --➔novoplatónismu, učitel --+Plótínúv. Příjmení Sakkás (nosič pytlů) anabaze (z řec. anabasis, cesta

ana

52/ A. začínali založením Říma, o starších obdobích vyprávěli stručně, o nedávné minulosti a o svě době obšírněji. Události často tendenčně zkreslovali ve prospěch aristokracie, z jejíchž řad většinou pocházeli. Z děl všech a-tů se zachovaly jen zlomky. Nejstarší a. (od konce 2. -►pun­ ské války [218-201]) psali řecky, neboť chtěli seznámit především řecky mluvící svět s dějinami svě vlasti a propagovat řím. výboje podle vzoru helénist. historiků. Z řec. píšících a-tů byl nejvýznamnější senátor Q. Fabius Pictor; jeho dějiny, jež napsal po vítězství Římanů nad Hannibalem, počínají r. 747. Ant. autoři chválí Fabiovu pravdomluvnost. - Lucius Cincius Alimentus, vrstevník předcháze­ jícího, kladl ve svých análech založení Říma do r. 729/8. Vyprávěl v nich také o svém zajetí u- Hannibala. Byly ceněny méně než Fabiovy. Hojná analistická produkce, jež Anakreón, kopie podle Feidiova bronzu, asi po r. 450 př. n. 1. (Kodaň) se objevuje v 2. pol. 2. stol. př. n. I., je psána vesměs již lat. jazykem. Význam Říma po vítězství ve 3. makedonské válce (r. 168 př. n. I.) vzrostl natolik, že odpadly důvody propagační i obranné, pro něž by Římané museli psát o svých ději­ nách řecky. Působil v tom směru také vliv -► Catona St., jenž první užil lat. prózy pro dílo o národních dějinách. Podle jeho vzoru vkládali a. do svých dějin řeči, jinak ho však nenásledovali v systematickém výkladu a nadále podrželi tradiční analistickou metodu. Ze starších analistů; vynikli nad průměr dva: Lucius Calpurnius Piso Frugi, konsul r. 133 př. n. I., protivník - ► Gracchů. Ve svých Análech, sahajících do r. 146 př. n. I., se snažil o racionalistický výklad starých domácích legend. Gaius Fannius, účastník dobytí Kartága roku 146, člen kroužku -► Scipiona Ml., napsal Anály, jež byly zvl. dobrým pramenem pro gracchovské bouře. Afladšími analisty jsou nazýváni historici 1. stol. př. n. I., kteří přes současný pokrok děje­ pisectví nadále užívali analistického postupu ve vyprávění dějin. Ve snaze vyhovět zvýšeným nárokům čtenářů na lit. hodnoty dějepisného díla, jež mělo být zároveň zábavnou četbou, vyzdobovali rétorsky holá fakta, přičemž vzor a pramen nalézali v řec. spisovatelích. Své líčení zabarvovali často stranicky z dů­ vodů politických. Z mladších analistů vynikli: Quintus Claudius Quadrigarius (1. pol. 1. stol. př. •1alll1ill■~'1'#1~t~t91■ n. 1.), autor rozsáhlého díla, aspoň

nahoru, pochod do vnitrozemí), písní -►Anakreontových. Z 62 dlouhé a obtížné vojenské tažení. starověkých dosti mělkých ohlasů Sr. Xenofón; Arriános. vznikla v římské době sbírka Anakreonteia. R. 1554 ji s franc. anagnórismos [2. p. -mu] nebo překladem vydal Henri Estienne anagnórisis [2. p. -rise] (řec. (Henricus Stephanus). Měla vliv poznání), motiv řecké vyprávěcí na evr. literaturu, např. na P. literatury, v němž dojde k vzájem- Ronsarda, něm. anakreontiky 18. nému poznání osob, zejm příbuz­ stol., dále na Goetha, Puškina a jiné ných, rozloučených po dlouhou významné básníky; u nás na Puchdobu životními osu--ly. A-mu se majerovce, Řecké píseňky J. Wenužívalo v epice (v Odys„eji Pénelo- ziga (1874) a texty pijáckých písní pa poznává Odyssea vrátivšího se K. Bendla. od Tróje podle jizvy na noze), Prek/ad ukázek: ŘecL; přebásnění: v tragédii (v Ífigenii v Tauridě do- . Vojt. Jestřáb, Oslavujeme Bakcha, 1963. jde k poznání mezi ní a bratrem Orestem, když Ífigenie sděluje analisté (sr. lat. annus, rok), Pyladovi obsah dopisu pro bratra), letopisci - nejstarší římští děje­ i v komedii (-►Menandros; v řím. pisci, zvaní tak proto, že líčili literatuře -Plautus) a v románě. události v pouhém časovém sledu V moderní literatuře např. u Shake- rok za rokem. Vzorem jim v tom speara. Teorii a-mu jakožto umělec­ byly -►anály pontifiků, kteří k jedkého prostředku vypracoval Aristo- notlivým dnům v roce připisovali telés. záznamy o důležitých událostech. Literatura: O. Fischer, Duše a slovo. 1929 (Anagnorise, 130-139).

anachórésis [2. p. -rése] (řec.), útěk z místa pracoviště, forma odboje proti vykořisťování, rozšířená zvláště u zemědělského obyvatelstva ptolemaiovského Egypta (v letech 323-31 př. n. 1.). A. narušovala odvádění daní, měla za následek pustnutí půdy apod. Útěk zeměd. obyvatelstva byl rozšířenou formou soc. odboje i za řím. císařství. Od pol. 3. stol. n. I. byli mezi těmito uprchlíky (anachóréty) v stále větším počtu zastoupeni křesťané, kteří svůj pobyt v poušti spojovali s náb. rozjímáním a askezí (proto dnes anachoreta = poustevník). V. t. kolonát; patrocinium; latrones. Anakreón [2. p. -onta] z Teu v Malé Asii, 2. pol. 6. stol. př. n. I., dovršitel řecké monódickě -►lyriky (sr. monódie). Po obsazení Teu Peršany se vystěhoval do Abdéry, později žil jako dvorní básník u tyrana Polykrata na Samu, po jeho smrti byl povolán Hipparchem, bratrem tyrana -►Hippia, do Athén. Zemřel stár 85 let. Tvořil půvabné milostné i pijácké písně o lásce, víně, mládí a darech života lehkou, až hravou formou, jasným slohem a uhlazeným veršem, jaké se líbily dvorské společnosti jeho chlebodárců. Nebyla mu cizí ani humorná sebeironie starce nad milostnými neúspěchy, ani ostřejší tón, zesměš­ ňující povýšence. Verše A-oniovy byly hojně napodobovány ( -anakreontská poezie). Prek/ad ukázek: ŘecL

anakreontská poezie, napodobení

53/ o 23 kn., jež sahalo patrně od r. 386 př. n. l. - dobytí Říma od Galů - nejméně do 70. let 1. stol. př. n. I. Delší zlomky jsou zachovany u -Gellia. Jeho styl se vyznačuje úsečnými větami bez umělých period. Našli v něm zalíbení pří­ vrženci archaizujícího směru ve 2. stol. n. I. - Gaius Lícinius Macer, tribun lidu r. 73 př. n. I., významný stoupenec strany ->-populárů, začal své dějiny (asi o 16 kn.) opět založením Říma, ale již ve 2. kn. došel k válce s ->-Pyrrhem. Většina zachovaných zlomků pochází z prvých dvou knih. Cicero, ač byl polit. protivník, chválí jeho svědomitost a píli. - Valerius Antias, straník ----;.-optimátů, autor Análů (nejméně o 75 kn.) od založení Říma až asi do smrti Sullovy (78 př. n. 1.), usiloval především o efekt a originalitu. Proto si vymýšlel množství podrobností, zvl. v líčení bitev a údajích o padlých nepřátelích. Čerpal z něho - stejně jako z ostatních analistů - vydatně Livius, ačkoliv se sám často rozhořčuje pro jeho nestoudné lhaní. Analistické historiografické techniky použili i největší řím. historikové -.Livius a -•-Tacitus, kteří jí však již uměli dodat umělecké hodnoty tím, že ve svém líčení události jednotlivých let sdružovali ve vyšší celky o společné tematice.

analogie viz gramatika anály (lat. annales od annus, rok), letopisy, původně roční záznamy -.pontifiků, kteří měli na starosti řím. ->-kalendář. Na označení roku v nich bývala uváděna jměna konsulů, podle nichž se datovalo (-►epónymos), a jiných úředníků; následovaly jednotlivé dni různě označované, k nimž byly připisová­ ny důležité události. A. pontifiků byly zapisovány na bílé tabule a ty byly veřejně vystavovány. Asi r. 123 př. n. I. byly shrnuty a vydány v 80 kn. pod názvem a. maximi; byly v nich zashyceny události asi 280 let. Nezachovaly se však a ani pozdější dějepisci z nich mnoho nečerpali. Protože nejstarší řím. ..dějepisci vypisovali události rok po roce, nazývají se --+analisté. V. t. datování; chronica. analytika (z řec. analytiké [techné], umění rozboru), v antické logice metoda analýzy myšlenek, hledání jejich prvků, a tím pronikání k pravdě. Analytika (mn. č.) se nazývají dva nejvýznamnější --►Aristotelovy logické spisy. Analytika první (A. protera, lat. Analytica priora) pojednávají o úsudku, Analytika

Ana

druhá (A. hystera, lat. Analytica sv. části M. Asie) a chetitština hieposteriora) o důkazu. roglyfická (z pomezí anatolsko-syrského), zachycovaná zvláštním anamnésis viz Platón písemným systémem, kterého se užívalo zejm. na konci 2. a na zač. ananké (řec.), násilí, nutnost, též 1. tis. př. n. I. Dnes se obvykle za personifikovaná Nutnost. Původně další pokračování této jazykové moc vše ve světě ovládající, proti větve považují některé jazyky, jimiž níž ani bohové nic nesvedou, osud. se hovořilo v M. Asii v 1. tis. př. Nutné je to, co nemůže býti jinak, n. I., jako zvl. lýdština (--+Lýdie), popř. co nemůže nebýti, čili to, lykijština (-Lykie) a snad i kárco býti musí. Ve filosofii bývá nut- ština (->-Kárie). Indoevropský chanost někdy ztotožňována se světo­ rakter těchto jazyků není však, zvl. vým Rozumem, tj. s řádem světa, v posledním případě, zcela nepov němž se vše děje nutně ( --+Dé- chybný. mokritos; ->-stoikové). Rozlišuje se též nutnost přírodní a morální, to- Anaxagorás [2. p. -ra] z Klazotiž nutnost podrobit se zákonům men, 500/497-428/27, řecký filopřírodním a mravním, a nutnost sof. Okolo r. 460 přišel do Athén čistě logická (u ->-Aristotela logic- a šířil tam svou přírodní filoky nutný je např. závěr v úsudku). sofii. Byl blízkým přítelem Peri- V řím. filosofii: necessitas. kleovým a Eurípidovým. Krátce před začátkem peloponnéské války anapést (z řec. anapaistos, snad byl obžalován z bezbožnosti, pro,, vzhůru vymrštěný", tj. vzestup- tože prohlašoval slunce za rozžhaný), trojslabičná stopa o dvou krát- vený kámen o něco větší než Pelokých slabikách a jedné dlouhé, ponnésos, a musel proto opustit s iktem na této: ---~- (Vysky- Athény. A-rova filosofie byla potoval se i v tvaru _ _.!_ nebo kusem o překonání učení ->-elejské ._._...:..,._ a _...:..,._.) Užívalo se ho školy o jediném neměnném bytí. jako taktu pochodového (při prů­ A. pokládal mnohotvárnost a provodech, v nástupní písni sboru měnlivost světa, o které nás inforv tragédii a komedii) i taktu lyric- mují smysly, za základní fakt a kého (ve sborových písních Eurí- pokusil se jej vysvětlit. Souhlasil s ->-Parmenidem v tom, že ve skupidových a Senekových). tečnosti není vzniku a zániku, Anastasios [2. p. -ia], východo- nýbrž jen směšování a rozlučování. římský císař (491-518), vedl války Za základní prvky všeho, co exiss Peršany a dal k obraně Konstan- tuje, pokládal A. nepatrné, do netinopole před útoky Bulharů zbu- konečna dělitelné a specifickými dovat · opevnění mezi Černým a kvalitami obdařené částečky (kouMarmarským mořem. Poněvadž se síčky zlata, kostí, masa atd.), které odklonil od kat. ortodoxie, došlo za nazývá spermata (semena). Později jeho vlády k mnoha náb. sporům se vžil Aristotelův název homoiomereiai (->-homoiomerie). Každá i bojům. jednotlivina obsahuje všechny druanathematizace, (v židovství a hy semen; rozdílnost věcí je dána křesťanství) rituální prokletí, kte- tím, že v nich převažují semena rému podléhali príslušníci nábo- určité kvality. Semenům je vlastní ženské obce; pokud se dopustili vnitřní tendence spojovat se se obzvlášť těžkého provinění (např. semeny stejného druhu. A-rova krvesmilstva), bylo nad nimi vy- --+kosmogonie, navazující na starší sloveno anathema (prokletí). Podle tradice, obsahuje důležitou změnu. starě křesťanské víry byl takto pro- Počáteční chaotická směs, v níž kletý člověk tělesně zahuben „pe- byly „všechny věci pohromadě", se kelnými silami", jeho duše však změnila v uspořádaný svět půso­ mohla dojít spasení (takto zdůvod­ bením rozumu (řec. nús), jejž A. ňovala i střv. inkvizice upalování charakterizoval jako nejjemnější ze všech látek. Rozum je ve vztahu tzv. kacířů). k pasivním částicím (látce) nejen anatolské jazyky, v širším smyslu hybným, nýbrž i vládnoucím prinvšechny stv. jazyky z Malé Asie, cipem. A. sice nepoužil rozumu v užším - a obvyklejším - smyslu k teleologickému výkladu přírody, ie. jazyky skupiny chetitské ( --+Che- přece však je oddělení rozumu od tité). Především sem patřila che- ostatních látek určitou etapou při titština klínopisná (s bohatým formování idealismu v řec. filoarchivem, nalezeným v Bogazkoy sofii. - V. t. fysika. ve stř. Anatolíi; doklady zvl. z 3. Prek/ad: ZPM čtvrtiny 2. tis. př. n. 1.), luvijština Literatura: D. Ciurnelli, La filosofia di (t. jv. části M. Asie), palajština (ze Anassagora, 1947; I. Zafiropulo, Anaxa-

Ana

54/

gore de Clazoměne, 1948; F. M. Cleve, The philosophy of Anaxagoras, 1949; D. E. Gershenson and D. A. Greenberg, Anaxagoras and the birth of physics, 1964.

a zřeďování. Vzduch se stává ohněm, jestliže se zřeďuje, jestliže se zhušťuje, mění se ve vodu, zemi a kameny. A. podal bystré naivně materialistickě výklady o vzniku zemětřesení, duhy, sněhu apod.

Anaximandros [2. p. -ra], * asi 610, t brzy po 546, řecký filosof, příslušník -+-mílétské školy. Jako člen starěho aristokratického rodu byl pověřen vedením při zakládání mílétské kolonie -+-Apollónie na černomořském pobřeží. A. sestrojil první mapu světa, model vesmíru a zdokonalil sluneční hodiny; napsal první řec. prozaický spis (z ně­ ho se zachoval jediný zlomek). Za počátek (arché), z něhož svě­ ty vznikají a do něhož po uplynutí určitě periody opět zanikají, pokládal A. -+-apeiron, kvalitativně nediferencovanou a prostorově neomezenou pralátku. Při kosmogonickém procesu se z apeira postupně vylučovaly protiklady (první dvojicí bylo teplo a chladno, druhou vlhko a sucho) a z jejich vzájemného působení se vyvinulo existující uspořádání světa. Mezi protiklady je neustálý boj; každý z nich má totiž v sobě tendenci získat nadvládu nad ostatními. Pře­ vahou určitěho protikladu nad ostatními A. pravděpodobně vysvětloval, podobně jako -+-Hérakleitos, pýthagorovci a jiní filosofové, cyklické změny v. přírodě, jako střídání dne a noci, ročních období apod. Boj mezi protiklady chápal jako neustálé narušování spravedlnosti (převaha některého protikladu) a jejího opětného vyrovnávání (střídání protikladů v nadvládě). V oblasti kosmologie je nejpozoruhodnější A-rův názor, že se Země volně vznáší uprostřed vesmíru, aniž potřebuje podpory; stabilní rovnováhu zachovává proto, že je od všech bodů obvodu vesmíru stejně vzdálena ( -+-astronomie ). - Zajímavým způsobem vykládal A. vznik prvních lidí : „lidé se nejprve zrodili a vyrostli uvnitř ryb tak jako žraloci," (ně­ které druhy žraloků totiž rodí živá mláďata) ,,a když se stali schopnými, aby si sami pomáhali, tehdy vystoupili a zmocnili se země." (Zl. A 30 z Plůtarcha.) Překlad:

ZPM

Literatura: C. H. Kahn, Anaximander and the Origins of Greek Cosmology, 1960; P. Seligman, The Apeiron of Anaximander, 1962.

Anaximenés [2. p. -na], řecký filosof z --+-mílétské školy, t v olympiadě 528/25 př. n. 1. Za pralátku považoval vzduch. Nad -+-Thaléta a --+Anaximandra pokročil v tom, že se pokusil určit, které faktory umožňují přechod pralátky v ostatní stavy. Nalezl je v zhušťování

lozích, učitelích a žácích), o charakterových typech (chytrák, lakomec); obyvatelé některých měst (u ~eků Abdéra, Sidón, Kýmé) hráli roli našich „kocourkovských". A-ty jsou zachovány porůznu v lit. dílech; máme však i sbírku řeckých Překlad: ZPM a-t Filogelós (Šprýmař), asi ze Ancus Marcius viz římští králové 3.-5. stol. n. 1., která obsahuje hlavně série ne vždy zdařilých a-t Andělský hrad viz Moles Had- o Abdéřanech atd., a o nepraktickém učenci (scholastikos). riani

Andokidés viz

řečnictví

(A)

Androklos nebo Androklés, lat. Androclus [2. p. -okla], uprchlý otrok římského prokonsula v Africe, jenž později znovu upadl v pánovu moc a byl odsouzen k zápasu se šelmami. V aréně se octl podivuhodnou náhodou proti lvu, jemuž kdysi vytáhl na poušti z tlapy trn a vyléčil mu ji. Když lev nejen A-la nenapadl, nýbrž vděčně se k němu lísal, dostal A. svobodu a lva darem. Bajka je zachována u Gellia (5, 14) aj. Dramatizace: G. B. Shaw, Androkles a lev, 1912.

Andromaché, manželka --+-Hektorova, matka -+-Astyanaktova. Po pádu Tróje si ji odvedl --+-Neoptolemos ( = Pyrrhos) jako otrokyni do Épeiru a měl s ní syna Molossa (-►Molossové), praotce épeirských králů. Později se Neoptolemos oženil s dcerou krále -+-Meneláa, Hermionou; ta A-chu sužovala nezkrotnou žárlivostí. Dramatizace: --+-Eurípidés, tragédie Andromaché; v nové době: Racine, Andromaque, 1667; F. Bruckner, Pyrrhus und A., 1953. - Obraz: J. L. David, Andromaché oplakává smrt Rektorovu, 1784: - Opera: H. Wendt, Andromache, 1932.

Andromeda, v řecké mytologii dcera aithiopského krále Kéfea, zachráněná -+-Perseem. Socha: B. Benda (* 1897), Andromeda (mramor).

Anchísés viz Aineiás Annikeris viz kyrénská škola animismus (od lat. anima, duše), moderní označení pro jeden z nejstarších stupňů ve vývoji náboženských představ (-+-tabu; -+-dynamismus; --+-fetišismus; -+-polydaimonismus); tento vývoj narýsovali v 19. stol. moderní etnografové na základě pozorování, která srovnávali i se stv. zprávami : podle nich si primitivní člověk představoval vedle existence materiálního světa i existenci druhého světa, v němž jsou duše (tj. dvojníci živých bytostí: zvířat, rostlin, lidí tohoto světa) a duchové, kteří nemají odpovídající bytost v přirozeném světě. V člo­ věku sídli buď jedna duše nebo duší více a každá z nich odpovídá jiným lidským vlastnostem. Duše stárne se svou bytostí a po smrti odchází z těla, avšak zasahuje opět do lidské společnosti, zvl. do věcí svého rodu. Odtud vznikl -+-kult mrtvých, kult předků. - A. byl právem kritizován za to, že promítá moderní myšlení do duše primitivního člo­ věka. Proto byly vysloveny pochyby, zda jde skutečně o nejst. stadium ve vývoji náboženství, jak soudili E. B. Tylor, H. Spencer, W. Wundt aj. Jeho významným přínosem bylo však osvětlení mnohých i stv. představ (dvě duše v -+-manicheismu; -+-kult mrtvých; trojí druh duše u -►Aristotela apod.).

Androníkos viz Livius AndroAnkýra (lat. Ancyra, dn. Ankara), nicus původně fryžské město ve střední Androníkos Rhodský viz peri- Malé Asii, od začátku 3. stol. př. n. 1. jedno z hlavních sídel Galatů, patetická škola v římské době hlavní město provincie -+-Galatie, východiště karaAndros viz Kyklady vanních cest. Z ant. památek jsou anekdota (řec.) I. (doslova) ,,to, zvlášť významně zříceniny chrámu co nebylo vydáno"; název „Taj- Augusta a Romy, kde byl nalezen ných dějin" -+-Prokópiových; - těměř ůplný nápisný text závěti 2. a. v našem smyslu existovala císaře -+-Augusta ( --+-Monumentum ve stv. ~ecku i v rumě (bez zvlášt- Ancyranum). ního označení); kromě žertovných vyprávění o slavných osobách byly Anna Perenna, starobylé římské zvl. oblíbeny a-ty o některých po- božstvo, snad stále se obnovujícího voláních (lékařích, holičích, astro- měsíce. Jeho svátek připadal na

55/

Ant

Anonymus Iamblichi, traktát neznámého sofisty z konce 5. stol. př. n. I., jehož značné části převzal novoplatónik -.Iamblichos (3./4. stol. n. I.) do svého spisu Logos protreptikos eis filosofián (Vybídnutí annona (od lat. annus, rok) pů­ k filosofii). Neznámý autor povodně roční výtěžek, sklizeň vůbec kládá zákon (----+nomos [l]) za při­ (např. mléka, vína, ale zejména rozenou nutnost a za nevyhnutelný obilí), pak zásoba potravin, zejména předpoklad pro trvání společnosti. obilovin, na rok, dále dovoz obilí do Říma a do municipií, pak tržní Anonymus Peri hypsús (A. cena potravin, zejména obilí, kon- o vznešenu slovesném), řec. spis neprávem Cassiu trolovaná péčí státu (eura annonae). pnp1sovaný Konečně se tímto slovem označo­ -.Longinovi (odtud též Pseudovaly provinciemi odváděné natu- longinus) nebo --->-Dionýsiovi Halirální dávky, které sloužily k záso- karnásskému. Pochází patrně z 1. bování vojska a provinciálního stol. n. I. a je to jeden z nejpozoruúřednictva (a. militaris) nebo v urči­ hodnějších výkladů ant. literární tých provinciích k zásobování hlav- ----+estetiky. ního města (a. eiviea). Překlad: V. Sládek, Dionysiův neb Gura annonae záležela v péči Longinuv spis O vznešenu, 193ť. státu o dostatečnou zásobu obilí (zejm. pšenice) za dostupné ceny. Anonymus Einsiedlensis, dvě V dobách hladu bylo z pověření anonymní bukolské básně, nalestátu nakupováno obilí v bližším zené v klášteře Einsiedeln ve Švýnebo vzdálenějším okolí Říma a carsku; v jedné oslavují pastýři prodáváno za normální ceny. Když císaře Nerona jako umělce ve hře počet obyvatel hlavního města na ki tharu a tvůrce básně o dovzrostl, bylo dováženo obilí z provincií, zejm. ze Sicílie a Sardinie. Až do doby --Gracchů se péče státu omezila na to, aby byly dodržovány přiměřené tržní ceny, od té doby přistoupil stát k prodávání obilí pod cenou ( --+frumentace). Dodávky levného obilí pro Řím byly důležité jak hospodářsky, tak politicky (jejich výše měla často vliv na smýšlení řím. lidu). Za republiky patrila eura annonae do kompetence ----+aedilů. V 1. stol. př. n. I. přešla za mimořádných okolností na přední polit. činitele (Pompeius, Augustus). Za císařství byla svěřena početnému císařskému aparátu, v jehož čele stál ----..praefectus (B 2) annonae. Podobně byla organizována i v jiných městech. Dodávky obilí do Říma přicházely hlavně z Egypta a ze sev. Afriky. K zabezpečení severoafrických dodávek zřídil císař Commodus (180-192) zvláštní lodstvo. Od doby Diocletianovy (284-305) se stala a. pravidelnou daní, vybíranou převážně v naturáliích.

bytí Tróje; v druhé je pozdravován jako zakladatel „zlatého věku". Obě básně pocházejí z do by N eronovy a náležejí asi jednomu autoru.

15. března, tj. na idy prvního mě­ síce v nejstarším řím. kalendáři. Průběh slavnosti, kdy prý každý vypil tolik číší, kolik chtěl žít let, popsal Ovidius (Fast. 3, 523n).

anomálie viz gramatika Anonymus (lat., z řec. anónymos, beze jména,nejmenovaný),anonym, nejmenovaný, neznámý autor. U mnoha ant. spisů neznáme pravého autora. Někdy se uvádějí pod jménem spisovatele (s předponou --+Pseudo-), jemuž byly mylně při­ pisovány, jindy se uvádí jen název spisu a autor se označuje jako Anonymus.

Anonymus Valesii, dva lat. historické zlomky, nazvané podle prvního vydavatele H. Valesia (r. 1636). První zahrnuje léta 293 až 337 (Konstantin), druhý léta 474-526 (Odoaker, Theodorich). Starší zl. pochází z pohanského díla ze 4. stol. n. I., mladší z křesť. spisu ze 6. stol. n. I. antae (lat., mn. č.), pilastrové zakončení průčelního nároží bočních stěn, obyč. s hlavicí a patkou. Jsou-li mezi oběma antami sloupy, mluvíme o stavbě antové (in antis). Antové průčelí mají též attické - ➔stély architektonického typu. V. t. chrám. Antaios [2. p. -ia], syn -➔Posei­ dóna a -•-Gáie ( = Země), libyjský obr, jenž nutil každého příchozího, aby s ním zápasil, a když ho pře­ mohl, usmrcoval jej. A. však měl

Antefix (Apollónův chrám ve Vejích, kolem r. 500 př. n. I.)

Ant

56/

sílu jen tehdy, dotýkal-li se svě (Chytroi - Slavnost hrnců). A. byla matky Země. Proto ho -.Héraklés buď celá anebo aspoň poslední jepři zápase vyzdvihl do vzduchu a jich den řec. Dušičkami, neboť se pak zardousil (sr. vyo hrazení na věřilo, že v ten čas vystupují duše krátéru -.Eufroniově z let 520 až zemřelých z podsvětí na svět. 500 př. n. I.). anthologie (z řec. anthos, květ, Obrazy: A. Pollaiuolo (1432-1498), Héraklés a A.; Tintoretto (1518-94), Hé- legó, sbírám), sbírka vybraných raklés a A.; Tiepolo (1696-1770), Héra- kratších literárních útvarů nebo klés a A. - Socha: Zápas Héraklea s An- ůryvků jednoho nebo více autorů. taiem (Lobkovický palác v Praze, Vlašská ul.), neznámý vídeňský sochař kolem r. Nejčastěji se pořádají a. veršovaně. 1720. Ze stv. se nám zachovala Anthologia Graeca Palatina, sbírka řec. Antalkidás [2. p. -da], spartský epigramů o 15 kn. nazvaná podle vojevůdce a diplomat, jehož jmé- rukopisu uloženého kdysi v Biblionem byl nazván mír sjednaný thece Palatinské v Heidelbergu. r. 387 s Peršany. Podle podmínek Byla sestavena z menších sbírek, míru A-dova (zvaného též „mír které vznikaly od 1. stol. př. n. I.; královský") zůstala řec. města nejvýznamnější z nich uspořádali: v Malě Asii pod perskou svrcho- Meleagros z Gadar (okolo 100 př. vaností, města v ilecku byla pro- n. 1.), Filippos z Thessaloníky hlášena svobodnými a všechny (1. stol. n. I.), Agathiás (6. stol. spolky kromě -.peloponnéského n. I.), Konstantínos Kefalás (9./10. byly zrušeny. stol.). Stručnější je Anthologia Planudea o 7 kn., zachovaná v opise antefix (z lat.), terakotová nebo byzantského filologa Maxima Plakamenná deska ve tvaru štítku nebo nůda ze 14. stol. Z autorů zastoupolokruhu, připevňovaná na okraj pených v AGP vynikl potulný střechy antických staveb, která za- básník Leónidás z Tarentu (3. stol. krývala spáru tašek. Býval zdoben př. n. I.) realistickou drobnokresornamenty nebo figurálními náměty bou lidových postav a Asklépiaděs v malbě nebo reliéfu. - V architek- ze Samu (3. stol. př. n. I.). tuře etruské se udržely a-y déle než Anthologia Latina byla pod tímto v řec. a byly i na základně chrámo- názvem sestavena až W. Burmanvého štítu (-+Obr. na str. 55.) nem v 2. pol. 18. stol. Její součástí je sbírka lat. epigramů (pův. 24 kp.), Anténór [2. p. -ora], athénský so- která vznikla v 7. stol. n. I. v sev. chař z rozhraní 6./5. stol. př. n. 1. Africe a nazývá se podle franc. V originále se od něho zachovala filologa Claudia Salmasia též Corpus mramorová socha dívky (-.koré), Salmasianum. Ve sbírce vyniká pokterou věnoval por. 520 na athén- slední kniha, jejímž autorem je skou Akropolis hrnčíř Nearchos. Luxorius. Některé jeho básně osvět­ A. asi spolupracoval na výzdobě lují kulturní pom~ry v Africe za novostavby Apollónova chrámu vlády -.Vandalů. v Delfech. Nezachovalo se jeho nejznámější dílo, bronzově sousoší antidosis viz leitúrgie --+Tyranobijců, postavené na athénské agoře a odvlečeně jako kořist Antifón [2. p. -ónta] 1. viz recr. 480 př. n. 1. Peršany. A. je před­ nictví (A);- 2. A. z Athén, 5. stol. stavitelem attické věcnosti, proti- př. n. I., řecký sofista demokratickladné tehdejší pozdně archaické kého zaměření. Zabýval se převážně iónské manýře. společenskými otázkami, ale bádal i v oblasti teorie poznání, matemaAnthestéria [2. p. -ií], athénské tiky a biologie. Antiteze zákon-pří­ svátky zasvěcené -Dionýsovi v mě­ roda (-+-nomos [1]; - ➔fysis) nabyla síci anthestériónu (únor - březen). u něho ještě vyhraněnější podoby První den byl dnem ochutnávání než u .-Hippia. ,,Většina z toho, co vína (Pťthoigia - Otvírání sudů). je spravedlivé podle zákona, je neDruhý den byl oslavován veřejnou přátelské přírodě." Podle přírody hostinou, k níž každý donesl nové není rozdílu mezi urozenými a nevíno (Choes - Slavnost džbánků). urozenými, ani mezi Řeky a barV týž den se ve starobylém chrámu bary. v Lénaiu (snad na záp. od -AkroPřeklad: ZPM pole) konala mystická svatba basiLiteratura: F. Solmsen, Antiphonlissy, manželky archonta krále studien, 1931. ( -archonti), s Dionýsem ( -hieros gamos). Třetí den byla obětována Antigoné [2. p. -ny ], podle báje luštěninová směs (panspermia) prů­ v podání -➔ Sofokleově dcera -Oivodci mrtvých Hermovi (Chthonios, dipova a lokastina, sestra EteokleoPodsvětní) a duším zemřelých va, Polyneikova a Isménina. Pro-

vázela slepého otce do vyhnanství a pečovala o něho až do jeho smrti na attickém Kolónu Hippiu. Když Eteoklěs a Polyneikěs padli v bratrovražedněm boji o Théby (-sedm proti Th.), zakázal nový thébský král, Iokastin bratr Kreón, Polyneika jako nepřítele vlasti pohřbít. A. zákazu neuposlechla, a byla proto živá uzavřena do skalní hrobky. Když její snoubenec Haimón, syn Kreontův, vnikl do hrobky, aby ji osvobodil, nalezl ji obě­ šenu. Haimón se ze zoufalství probodl a jeho matka Eurydiké si z bolesti nad jeho smrtí vzala život. V postavě A-ny je ztělesněn konflikt dvou povinností: vůči nepsaným zákonům lidskosti a vůči zákonům daným tvrdou státní mocí. Hloubka a tragičnost tohoto konfliktu inspiruje dramatické básníky k stále novým zpracováním ant. látky. Ve stv. zpracoval báji -.Sofoklés v tragédii Antigoné. Dramarizace v nové době: J. Cocteau, Antigone, 1922; L. Stojanov, Antigone, 1926; A. Maliszewski, Antigone, 1939; R. Worner, Antigone, 1939; J. Anouilh, Antigone, 1942; K. Bervinska, Ocalenie Antygony, 1948; B. Brecht, Antigone-Modell, 1948; F. Lutzkendorf, Die zyprische Antigone, 1956; D. Smole, Antigone, 1959; N. Szcepaň.ska, Kucharki (I., Antygona), travestie, Dialog 1, 1961, 5-35; C . Hubalek, Die Stunde der Antigone (hráno u nás pod názvem Hrdinové v Thébách nebydlí a Lázeňská sezóna [ čes. knižně: Hodina Antigony, 1962]); P. Karvaš, Antigona a ti druzí, 1962. - Opera: J. Mysliveček, Antigone, 1773; A. Honegger, Antigone, 1930 (text Cocteau); C. Orff, Antigone, 1949; L. Pipkov, Antigona 43 (libreto V. Bašev, P. Pančev, 1963); M. Uhde, Děvka z mésta Théb (premiéra 1967). - Zhudebnlní: Sofokleova Antigoné, Mendelssohn, 1841; scénickou hudbu k Sofokleově Antigoně složil O. Jeremiáš, 1932; hudbu k 1. jednání Sofokleovy Antigony složil I. Krejčí, 1933/34 (nová verze 1958/59); předehru k Sofokleové tragédii složil V. Sommer, 1957. - V. t. Sofoklés.

Antigonos [2. p. -na] 1. Monofthalmos (Jednooký), vojevůdce -➔Alexandra Velikého, správce -➔Frygie, od r. 315 př. n. I. nejmocnější z -diadochů. Spolu se svým synem -.Démétriem Poliorkétem přijal r. 306 královský diadém s nárokem na vládu v celé Alexandrově říši. Padl v bitvě proti -.Lýsimachovi a Seleukovi I. u --+lpsu r. 301. 2. A. Gonatás, syn -.Démétria Poliorkéta, makedonský král 276 až 239 př. n. I. (král. titulu užíval již od r. 283). Svou moc upevnil zejména vítězstvím nad Galaty. Jeho ůsilí o sjednocení Makedonie a ilecka se pro odpor Sparty a Egypta zdařilo jen zčásti. 3. A. Dósón, synovec předcho­ zího, makedonský král 229-222/21 př. n. 1. Byl povolán na pomoc

57/ ->-achajským spolkem a vítězstvím 14. stol. př. n. 1. - Konec ant. staronad spartským králem ->-Kleome- věku bývá kladen někdy už do nem III. (r. 222) si zajistil nad- r. 325 (círk. -koncil v Níkaii svolaný císařem Konstantinem, tj. dovláalu nad ileckem. klad proměny křesťanství ve státní Antigonos z Karystu viz bio- náboženství), častěji však rozdílně pro obě části řím. říše: pro západní grafie polovinu do r. 375 (začátek tzv. Antigonovci (řec. Antigonidai) viz stěhování národů) nebo do r. 476 (zánik západořímskě říše); pro část Antigonos východní pak do r. 529 (zavření antika (z lat. antiquus, starý, „pohanských" filosofických škol starobylý), novodobý výraz, ražený v Athěnách, kterě znamenalo defive francouzském prostředí; ozna- nitivní rozchod s ant. kulturní čuje dnes časový úsek starověku, tradicí). ve kterém vznikly a rozvinuly se ve výtv. uměních i krásné literatuře, Antikrist (řec. antichristos, prove vědě i filosofii, v polit. teorii tivník Kristův), mytická postava, i praxi, zásluhou řec. a řím. tvůrců, podle starých křesťanů odpůrce kulturní hodnoty, které se staly -Kristův, jehož vystoupení při­ základem evropské - a jejím pro- nese Kristovým vyznavačům mnostřednictvím do značné míry i svě­ ho běd a utrpení, zároveň však bude znamením blížícího se konce tové - vzdělanosti. Od doby vzniku prošel výraz a. světa (->-eschatologie). Představa poměrně složitým vývojem: pů­ A-a se objevuje už v některých vodně (v 16.-17. stol.) se jím spisech NZ, zvl. však v lid. víře jednotlivé umělecké 3. stol. n. I. - V. t. Hippolytos (2); označovaly předměty, zvl. sochařské, pokud Commodianus. pocházely z řec. a řím. starověku (nejčastěji v mn. č. antiky = [umě­ Antimachos [2. p. -cha] z Kololecké] starožitnosti), a to v proti- fónu, iónský básník na přelomu 5. kladu k výtvorům středověkým a a 4. stol. př. n. I., autor eposu soudobým. Thébais a výpravné epické elegie V 18. stol., od doby J. J. Win- 1.Jydé, kterou napsal po smrti své ckelmanna (1717-1768), značil vý- stejnojmenně milenky. Jeho básně raz a. soubor takových památek a už měly ráz učené poezie helénist. kulturní ideál v nich ztělesněný. období ( ->-alexandrijské básnictví). Na a-ku se pak nahlíželo jako na Zachovaly se pouze zlomky. na měřítko uměleckou normu, sloužící k posuzování novodobých Antinoos [2. p. -noa], miláček císa( --klasicis- ře -+Hadriana. R. 122 n. I. bylo na uměleckých výtvorů mus). jeho počest založeno město An tinoů­ Nové chápání a-ky jako histo- polis, na vých. břehu Nilu, na již. rické epochy (antický starověk) se hranici středního Egypta. Když všemi konkrétními životními pro- r. 130 utonul v Nilu, byl Hadriajevy se připravovalo od 1. pol. 19. nem prohlášen za boha. - Jeho stol., kdy se bojovalo o nové, širší plastický portrét, zachovaný ve pojetí klasické --+filologie. Defini- velkém počtu replik a variant, je tivně se však prosadilo až poč. 20. typickým projevem sentimentálniho stol., po vítězství historismu, který klasicismu Hadrianovy doby. odmítal idealistický výklad historického dění. Antiocheia, Antiochie, jměno ně­ Ant. starověk měl své meze jak kolika řeckých měst; z nich vyniv prostoru, tak v čase. Oblast ant. kala zvl. A. nad řekou Orontem světa spadá zhruba v jedno s ůze­ v Sýrii (dn. Antakija), založená r. mím římské říše ( ->-imperium Ro- 300 př. n. I. od -+Seleuka I. Níkámanum) v dobách jejího největšího tora, sídlo syrských králů, později rozmachu (jednotlivé části se však římských prokonsulů a křesť. patrik ant. světu připojovaly jen po- archy (v A-ii byli křesťané poprvé stupně). označeni názvem Christianoi, tj. Trvání a-ky (její časové vyme- Kristovci); východisko cest k Euzení) se uvádí rozdílně: Její za- fratu. Rodiště -+Ammiana Marčátek, kdysi datovaný do doby cellina. vzniku homérských básní (jenž byl kladen někdy až do 9. stol. př. n. I.), Antiochos I. [2. p. -cha], syrský byl posunut novodobými archeol. král 281-261 př. n. 1., syn a spoluobjevy, zvl. pak rozluštěním nově vladař -+Seleuka I. ( -seleukovská nalezených hliněných tabulek po- říše). Zvítězil nad Galaty (-+Galapsaných krétsko-mykénským pís- tie), odtud jeho příjmení -+S6tér mem (->-písma egejská), až asi do ( = Zachránce, Spasitel), avšak ve

A nt válkách proti Egyptu a Pergamu neměl ůspěch.

A. II., syn předchozího, syrský král 261-246 př. n. I. Za jeho vlády byly od jeho říše odtrženy --Baktrie a Parthie ( -+Parthové). Mír s Egyptem si vykoupil sňat­ kem s dcerou --+-Ptolemaia Filadelfa, ->-Bereníkou. Příjmení Theos (Bůh) mu udělili Miléťané za osvobození od tyrannidy. A. III. Veliký, mladší syn -.Seleuka II., syrský král 223-187 př. n. 1. Byl nucen několikrát bránit svou vládu proti odbojným ---+Satrapům. V boji proti Egyptu byl nakonec poražen u -+-Rafie (r. 217) a pozbyl již. část -Sýrie (tzv. Koilé Sýria), Foiníkii a Palestinu. Úspěšná byla jeho výprava na východ (215-205), jíž dosáhl hranic Indie a dobyl zpět části ůzemí ztracených za dřívějších panovníků. Jeho spojenectví s makedonským králem -+Filippem V. a společný útok na Egypt, jímž znova dobyl Foiníkie a Koilé Sýrie, vyvolal zásah ilímanů. Porážky u ---+Thermopyl a u -►Magnésie pod Sipylem r. 190 (-+Scipio [3]) zamezily další vzrůst jeho moci. A. musel odstoupit území v M. Asii a zaplatit 15 000 talentů náhrady. Byl zabit v městě Tabai po nezdařeném pokusu vyplenit chrám Artemidin v Elamu (na vých. od dolního toku řeky Tigridu). A. IV. Epifanés [2. p. -na] (Jasný, Zářící), syrský král 175 až 164 ( ?) př. n. 1., syn --+Antiocha III.; od r. 189 žil jako rukojmí v ilímě. R. 168 porazil egyptského krále -+Ptolemaia VI. za sporů o tzv. Koilé Sýriá (-•Sýrie; -+-syrské války). Výbojů v Egyptě se musel vzdát na zákrok rumanů. Byl příznivcem :ileků, tům

řeckým

měs­

uděloval

dary a podporoval jejich výstavbu. Násilnou helénizací a zaváděním Diova kultu v Jeruzalémě vyvolal povstání ->-Makkabejských. Zemřel na výpravě do Parthie.

Antiochos z Askalónu viz Akadémie Antipatros [2. p. -ra], makedonský v armádě --+Filippa II. a --+Alexandra Velikého. Za Alexandrova tažení do Persie byl ponechán v Makedonii k ochraně týlu. Po Alexandrově smrti r. 323 př. n. I. potlačil jako správce Makedonie a ilecka v ->-lamijské válce povstání :ileků (r. 322 v bitvě u -+-Krannónu). Po ---+Perdikkově (3) zavraždění r. 321 př. n. I. byl zvolen regentem Alexandrovy říše, ale zemřel již r. 319. A-rovým nástupcem se stal

vojevůdce

Ant

58/

(proti jeho ustanovení) jeho syn tě, že Caesarova opatření nebyla --► Kassandros. zrušena, že bylo rozhodnuto zveřejnit jeho závěť a že byl uspořádán Antisthenés [2. p. -nal, asi 455 slavnostní veřejný pohřeb Caesarův asi 360 př. n. 1., athénský filosof, (A-iova proslulá demagogická řeč žák Gorgiův a Sókratův, zakladatel nad Caesarovou mrtvolou, v nové -kynismu. Přednášel v athénskěm době literárně zpracovaná v Shakegymnasiu Kynosarges, určeném pro spearově dramatu Iulius Caesar, neplnoprávné občany. Sofistické 1599). Usiloval o to, aby se stal antiteze zákon-příroda použil jako Caesarovým nástupcem, podcenil teoret. základu k ostré kritice celé však schopnosti mladého Octaviana tehdejší civilizace. Jako senzualista ( -+Augustus). Zprvu stál A. proti odmítal Platónovo učení o idejích. Octavianovi, který byl jako propraetor spolu s konsuly Hirtiem Antitauros viz Tauros (1) a Pansou r. 43 př. n. 1. v čele vojska, senátem vyslaného proti němu Antium [2. p. -ia] (dn. Anzio), po- ( -Mutina). Koncem téhož roku břežní město v -->-Latiu, obsazené 23. listopadu - uzavřel však A. v 5. stol. př. n. 1. Volsky; r. 338 s Octavianem a Lepidem tzv. druhý př. n. 1. ho dobyli Římané (-ros- -+triumvirát. A. přispěl r. 42 př. n. tra). Od konce republiky lázeňské 1. rozhodujícím způsobem k postředisko; rodiště císaře Nerona. rážce Marka Bruta a Gaia Cassia V nové době tam byly nalezeny vý- u -+Filipp. Při rozdělování triumznamné antické umělecké památky viry ovládaných oblastí řím. říše obdržel A. Východ. Snažil se zde (mj. tzv. Apollón Belveděrský). upevnit své postavení, stále více si Antoninianus (2. p. -anu], římský počínal nezávisle na Octavianovi, stříbrný dvoudenár z doby krize ve v Egyptě podlehl vlivu královny 3. stol. n. l., pův. s portrétem císaře -----),-Kleopatry. Soupeření mezi OctaAntonina -.Caracally (odtud jmé- vianem a A-iem vedlo k válce. Po porazce A-iova a Kleopatřina no) s paprskovou korunou. loďstva u -Aktia r. 31 př. n. 1. Antoninus Pius. Titus Aelius Had- spáchal A. sebevraždu. rianus A. P. (Zbožný) [2. p. -ta -ia Literatura: J. Lindsay, Marc Antony, -na -na Pial, adoptivní syn -.Had- his World and his Contemporaries, 1936. rianův, římský císař (138-161). Vedl rozvážnou vnitřní politiku, antropologie (od řec. anthrópos, zachovával dobrý poměr k senátu. člověk) jako speciální vědecká disStátní finance byly v nejlepším ciplína v antice neexistovala. Pod stavu. V náboženství obnovoval pojem antropologie v dnešním staré kulty, r. 147 uspořádal oslavy smyslu lze z antiky zahrnout veškedevítistého výročí založení Říma. ré poznatky o člověku, pokud bezProvincie za jeho vlády hospodář­ prostředně nesouvisely s léčením sky vzkvétaly, proto bylo toto údobí nemocí. Náleží sem tedy např. označováno jako zlatý věk římské úvahy filosofů (mílétská škola; Sóříše. Ale ani tehdy nenastal v říši kratés; Platón) o původu a podstanaprostý klid: k nepokojům dochá- tě člověka, postřehy Hippokratovy zelo např. v Mauretánii, řím. o tvarech lidské lebky i zmínvojska musela stále bojovat s dác- ky básníků (Homéros) a historiků kými kmeny. Zahraniční politika (Hěrodotos; Polybios) o specificbyla obranného rázu, především kých vlastnostech různých národů. v Británii a Germánii byla posiloSoustavně uvažoval o člověku vána a budována obranná linie lékař -Alkmaión z Krotónu (ko( -►limes). Za svého nástupce určil lem r. 500 př. n. l.); uvědomil A. P. svého zetě -Marka Aurelia, si, že se člověk od ostatních živokterého adoptoval. Životopis čichů, kteří rovněž smyslově vnímaA-na Pia viz Historia Augusta. jí, podstatně odlišuje tím, že svým Literatura: W. Hi.ittl, Antoninus Pius, rozumem chápe. Proti názorům v té době běžným dokazoval, že I, 1936; II, 1933. smyslová činnost není řízena a ovláAntonius. Marcus A. [2. p. Marka dána srdcem, nýbrž mozkem. -ia] (triumvir), * asi 82, t 31 př. n.l., ->-Aristotelés (384-322) obohatil římský státník a vojevůdce, přítel ant. vědomosti o tělesné i duševní __,.Caesarův. R. 52/51 kvéstor, stránce člověka (Peri psýchés [O du50/49 tribun lidu, 44 př. n. 1. ši]) o experimentálně podložená poprvé konsul. - Od r. 54 př. n. l. fakta (sr. biologie; zoologie). Matebojoval jako Caesarův legát v Galii, riálovou studií o některých zvláštr. 48 jako propraetor u Dyrrhachia nostech lidské letory a tělesné (--Epidamnos) a u --+Farsálu. Po konstituce jsou Charaktéres (Povasmrti Caesarově prosadil v sená- hopisy) Aristotelova žáka -+Theo-

Jrasta. Stoik ___,.Poseidónios z Apameie (* okolo 135, t 51 př. n. 1.) studoval tělesné i povahově rozdíly mezi Seveřany a Středo­ zemci a vyslovil názor, že základ cívilizace netvoří thýmos, citový prvek charakteristický pro Germány a Kelty, nýbrž racionální logos, vlastní obyvatelům Středomoří. Všiml si takě toho, že rozvoji intelektu neprosp1va nadměrné chladno ani tropická vedra a že náhlá změna přirozeného prostředí vadí člověku stejně jako zvířatům a rostlinám. Poseidónios uvažoval i o možnostech a hranicích aklimatizace a o přizpůsobivosti člověka prostředí, v němž žije. Bývá považován za prvního antropologa v moderním smyslu. Také -+-Plinius St. (23/4-79 n. 1.) uložil do své Prírodovedy (Naturalis historia) některé ant. poznatky o člověku. Litllrarura: E. E. Sikes, The anthropology of the Greeks, 1914; W. E. Muehlmann, Geschichte der Anthropologie, 1948.

antropomorfismus (z řec. anthrópos, člověk; morfé, tvar, podoba), soubor náboženských před­ stav a názorů, podle kterých božské síly vystupují a působí v podobě lidské a sdílejí s lidmi i jejich slabosti, žárlivost, závist (fthonos theón [ -+hybris]), mstivost apod. Typicky antropomorfní je -+homérske náboženství. - V. t. bohové olympští. Anúbis

[2. p. -ida], egyptské božstvo (Anúp) s lidským tělem a šakalí hlavou, jež Řekové ztotožnili s Hermem (zvaným obv. -Hermes Trismegistos). Ří­ manům bylo známo od posledních let republiky. A. byl uctíván větši­ nou společně se -+Sarápidem (Osiridem) a --+Ísidou. pohřební

(řec. aoidos [2. p. -da], potulní pěvci improvizovaných epických písní, které před­ cházely literárnímu eposu. První zmínky o a-dech jsou v -->-Homérově Odysseii (Démodokos; Fémios), kde vystupují jako pěvci při hostinách. Své písně doprovázeli hrou na formingu nebo kitharu. Obsahem jejich písní byla mytol. vyprávění o bozích a héróích. V pozdější době byl zpěv a-dů vystřídán

aoidové zpěvák),

přednesem -+rapsódů.

Apameia, jméno několika měst v Asii, zejména hlavního města krajiny Apaméné v -+Sýrii nad řekou Orontem (dn. Kala'at el Medík) v úrodném kraji na jih od Antiocheie; pův. Farnaké, pak Pella, bylo přejmenováno po Apamé,

choti syrskěho krále --+Seleuka I. Níkátora (t 281 př. n. 1.). V A-ii byl r. 188 př. n. 1. uzavřen mír po porážce Antiocha III. Římany (--+syrskě války). Rodiště --+Poseidóniovo. - Z antiky jsou částečně zachovány městské hradby se čtyř­ hrannými věžemi. Napříč městem vedla třída vroubená podloubím (asi z 2. stol. n. 1.), 23,5 m široká a přes 1,5 km dlouhá (část rekonstruována v Musée du Cinquantenaire v Bruselu). - Proslulá byla též svatyně Baalova ( -➔Bél).

59/

Apo

apex (lat.) 1. násadec z olivového prutu ovinutého vlněnou stuhou, na čepici --+flaminů, popř. čepice sama; - 2. svislá čárka nad písmeny na nápisech, obyč. nad dlouhými samohláskami.

apokryf!Y, náboženské spisy, kterě nebyly při --+kanonizaci knih SZ, popř. NZ, zařazeny do jejich souboru, ačkoli jsou jim podobné obsahem i celkovým rázem. Proto také byly zpočátku některé a. zařazová­ ny mezi spisy kanonické (např. v NZ: --+Pastor Hermae, list Barnabášův aj.). A. byly zavrhovány pravověrnou církví proto, že obsahovaly myšlenky nebo před­ stavy „pravé" víře cizí. - V nové době přeneseně „apokryfní" nepravý, podvržený.

Ápis [2. p. -ia nebo -ida], býk, uctívaný jako božstvo v egyptské Memfidě. Jeho božství se poznávalo podle předepsaných znaků. Den zrození Ápia byl pro Egypťany svátkem, den uhynutí dnem obecného smutku. V době helénist. se Překlad: J. Mánek, Výbor z nov ozákon rozšířil jeho kult i mimo Egypt apokryfů (Evangelia a Skutky apošto Apatúria [2. p. -ií], rodová slav- (je znám např. z Chalkidy a z Prié- nich lů), 1959 (rotaprint). _ nost u Iónů, známá především ny) a přetrval i v době římské. Literatura: J Merell, Uvod do četby Nového zákona, 1952 (s preklady ukázek z Athén; byla slavena na podzim Zhudebnění: L. Delibes, opereta Býk z novozákonních apokryfů); M. R. James, v měsíci pyanepsiónu a trvala Apis, 1865. The Apocryphal New Testament, 1924; tři dni. Prvý den byla pořádána Hennecke - W. Schnee melcher, NeuApocolocyntosis viz Seneca (2) E. testamentliche Apokryphen, I, 19593 ; II, slavnostní večeře pro členy jednot19643 • livých frátrií ( --+fýly), nazítří se apoforéton [2. p. -ta] (od řec. konaly oběti, třetí den byli zapiso- apofore6, odnáším) 1. zpravidla Apollodóros [2. p. -ra] 1. athénváni do soupisů frátrií jejich noví v mn. č. apoforéta, dárky určené ský malíř z konce 5. stol. př. n. 1. členové; za ty se přinášela oběť hostům k odnesení z hostiny domů, Podle lit. zpráv první začal používat Diovi (zv. Frátrios) a Athěně (zv. výslužka; - 2. --+epigram připojo­ světla a stínu i barevných přechodů, Frátria), jako kúreion ( = obětováni vaný k takovýmto dárkům. dokonce snad jakěsi perspektivy. vlasů, odstřižených při vstupu Náměty ke svým obrazům čerpal mladíka mezi efěby) a gamélia Apokalypsa Janova (Zjevení Jana z mytologie. ( = oběť při zápisu nevěsty do Theologa), bývá pokládána za jednu 2. A. z Gely, básník nové --+kofrátrie jejího muže). z nejstarších knih NZ (jediná medie, působil v poslední čtvrtině „prorocká"). Používá obrazů ze 4. stol. př. n. 1. Není jisté, zda zaapeiron (řec. neomezeno, neko- starších žid. --+apokalyps apokryf- chovaně zlomky komedií náležejí nečno), v --+Anaximandrové filoso- ních k vylíčení ,apokalyptických' jemu, anebo A-rovi z Karystu. 3. A. z Karystu (na ostrově fii prostorově neomezená a kvalita- hrůz; ty prý budou předcházet tivně neurčená pralátka, z níž věci poslednímu boji sil dobra a zla a po Euboji), jeden z nejvýznamnějších vznikají a do které zanikají; je něm se dostaví konec světa autorů nové attické --+komedie věčně pohyblivá, nesmrtelná a ( --+eschatologie). Autor A-sy J-vy v 1. pol. 3. stol. př. n. 1., pokračova­ nestárnoucí ( --+hýlozoismus). není patrně totožný s předpokláda­ tel --+Menandrův. Jeho kusů poV pýthagorovském seznamu pro- ným autorem -.-evangelia Janova. užil --+Terentius pro své komedie tikladů bylo uváděno a. ve dvojici Phormio a Hecyra. Prek/ad: F. Stiebitz, Apokalypsa čili s peras, tj.,,určitým", ,,omezeným". Zjevení 4. A. z Athén, * okolo 180, apoštola Jana zvaného Theologos, A. mělo také význam prostorového, 1929. t mezi 120 a 110 př. n. 1., řecký Apokalypsa se stala oblíbeným námě­ časového i matematického nekoneč­ gramatik a kronikář, žák alexandrijtem rady malířů, z nichž u nás je nejznána. skěho vědce Aristarcha ze Samomější Mistr karlštejnské apokalypsy (cyklus obrazů na zdi kostela Panny Marie na thráky (--+gramatika [A]). Napsal Karlštejně, do r. 1357), z cizích umělců spis Peri the6n (O bozích, 24 kn.), apeleutheros viz propouštění Albrecht Diirer (1471-1528), k jehož otroků hlavním dřevořezbám náleží Apokalypsa první pokus o vědecký výklad řec. náboženství, a veršované dílo Chro(16 listů). nika (Kronika, 4 kn.), v němž vylíapellá (řec.), sněm ve --+Spartě. apokalypsy apokryfní, knihy vy- čil řec. dějiny od pádu Tróje Apellés [2. p. -la], dvorní malíř dávaně svými autory, blíže nám (1184/83) až do r. 120/19 př. n. 1. Filippa II. a Alexandra Velikého neznámými, za dílo některé význač­ Toto dílo, v němž datoval události (2. pol. 4. stol. př. n. 1.), podle ně postavy židovských nábožen- po vzoru --+Eratosthenově podle Plinia (Nat. hist. 35, 79) největší ských dějin (--+pseudepigrafon) a olympiád, bylo základním dílem malíř všech dob. Vytvořil řadu podávající s použitím množství pro stanovení hist. dat. Z obou děl podobizen a alegorických obrazů fantastických obrazů vizi událostí, se zachovaly pouze zlomky. Mylně (např. Pomluvu), nejznámější byla zpravidla děsivých, které se prý mu byla připisována mytol. pří­ jeho Afrodíté vynořující se z moř­ dostaví v blízké budoucnosti ručka Bibliothéké (Knihovna, 3 kn.), ských vln (Afrodíté anadyomené). (-.-eschatologie). A. a. měly vnuk- která pochází asi z 1. stol. n. 1. Podle ant. zpráv vynikl důsledným nout věřícím naději na šťastné Dílo se zachovalo ve výtahu, obsauplatněním s·větla, bohatou škálou zakončení současné nesnesitelné huje rodokmeny řec. bohů a héróů barev, náběhy k perspektivě a vý- skutečnosti. Byly psány hebr. nebo a stručné obsahy řec. bájí. raznou charakteristikou postav, zvl. aram., dochovaly se však jen v pře­ 5. A. z Pergamu, významný řeč­ portrétů. Žádně z jeho děl se neza- kladech (řec., staroslověn., kopt. ník 1. stol. př. n. 1., učitel Octaviachovalo. i etiop.) pod jménem Henocho- nův ( --+Augustus). Vypracoval pevStv. popisem A-lovy Pomluvy byli v no- vým a Abrahámovým (patří sem ný systém rétoriky. Jeho učebnice vé době inspirováni Důrer, Raffaela Botti- i tzv. Závěti 12 patriarchů, tj. rétoriky (nezachována) byla pře­ celli; motivAfrodíiy anadyomené zpracoval Tizian (po r. 1530), v 19. stol. Bocklin, praotců žid. kmenů). Z řady dalších ložena do latiny a měla vliv až do se zachovaly zlomky. --➔Quintiliana. u nás V. Makovský (1900-1966).

60/

Apo 6. A. z Damasku viz architektura (3)

Apollón (lat. Apollo, 2. p. Apollina), řecké božstvo, jemuž byla přičítána řada funkcí. Vznikl splynutím maloasijského A-a a mykénského boha Paiávona (Paiěona, Paiána), dárce zdraví a vítězství. Byl vyzbrojen lukem, jehož střela­ mi sesílal a zaháněl nemoci i oddaloval přírodní pohromy ( Smintheus - Hubitel polních myší; Lykeios - Zahaněč vlku). Tak mohl být i ochráncem domu, uctívaným v podobě kamenného sloupku (A. Thyraios - Dveřní, Agyieus Uliční). Při léčení mělo v nejst. dobách významnou úlohu zaříkání. Proto se A. mohl stát ochráncem těch povolání, jejichž příslušníci tvořili v --+enthusiasmu, jako byli hudebníci, básníci, rapsódi nebo věštci. Byl též bohem slunečního jasu a jeho přídomek Foibos (lat. Phoebus, Zářící) je až dodnes poetickým označením slunečního kotouče. V řec.

veřejném

životě

měly

vliv jeho věštírny v --+Mílétu, --+Didymách, na Klaru u -rKolofónu, v --+Delfech, v -+Argu, na -+Délu (kde podle báje porodila --+Létó Diovi dvojčata Apollóna a -►Artemidu) a ve -►Velkém Řec­ ku v --+Kýmé (Cumae), které byly polit. nástrojem aristokracie. V maloasijských věštírnách věštili muži, avšak vedle nich působily jako soukromé věštkyně vědmy --+Sibylly; věštkyně v Delfech se jmenovala --+Pýthiá. Za helénismu proslul A. pře­ devším jako bůh léčení; na delfských nápisech se dochovaly záznamy o jeho zázračných léčeb­ ných zákrocích. Seleukovci ho vedle Dia pokládali za svého hlavního ochránce. V téže době se kult A-a Léčitele (A. látros, lat. Medicus) rozšířil i v Římě, kde mu byl již r. 433 př. n. l. při epidemii moru zaslíben chrám. Oficiálně byl A. za řím. boha přijat při --+lectisterniu r. 217 př. n. l. Jako dárci vítězství u --+Aktia dal mu Augustus r. 28 př. n. l. vystavět na Palatinu skvostný chrám, jenž se stal v tě době oficiálním náb. střediskem Říma. V něm byly uloženy knihy Sibylliny. Za --Aureliana byl A. ztotožněn se --+solárními božstvy, to však nezabránilo konečnému úpadku jeho kultu. V mýtu byl A. synem Dia a bohyně --+Létó, otcem ->--Orfea, -►Lina a -►Asklé­ pia, bratrem --+Artemidy. Báje o A-ově příchodu z Kréty přes moře na delfínu do Delf udělala z něho ochránce mořských cest

značný

Apollón Belvederský, říniská kopie podle Leóchara, koleni r. 330 př. n. 1. (Vatikán)

(A. Delfínios); vyprávění o A-ově vítězství nad drakem Pýthónem (A. Pýthios; -+hry [I] pýthijské) bylo obrazným vylíčením toho, že antropomorfní božstvo A. zatlav Delfech starší božstvo čilo thériomorfní (-► thériomorfismus). S A-em byly spojeny četně mytol. postavy, dále bůh --+Hermés, od něhož dostal A. lyru, -+Múzy, jimž stojí v čele (A. Múságetés) aj. Výtvarné zobrazení v antice: Apollón Vejský, součást sousoší (výška 1,75 m), jež zdobilo chrám

A-ův ve Vejích, z konce 6. stol. př. n. l., asi dílo etruského umělce --+Vulky. Bůh je tu zobrazen v prudkém pohybu doleva; zpodoben byl spor o posvátnou laň mezi Hérakleem a A-em za přítomnosti Herma a Artemidy (z těchto jsou zachovány jen fragmenty), vynikající doklad monumentální plastiky etruské a její svébytnosti. A. Belvederský,řím. kopie (Vatikán) klasicistní bronzové sochy --+Leócharovy ze 4. stol. př. n. l.; koncern 18. a zač. 19. stol. byla považována

za vrchol ant. krásy a umělecké dokonalosti (Winckelmann, Goethe), jak to odpovídalo vkusu tehdejšího klasicismu. A. Sauroktonos (zabíjející ještěrku), řím. kopie sochy Práxitelovy ze 4. stol. př. n. 1. (Vatikán). Sochy v nové době: F. Girardon 0628-1715), Apollón a nymfy; M. Braun 0648-1738), Apollón (NG v Praze, Šternberský palác); F. Ščedrin (* kolem 1751, t 1825), A. vyjímá· šip z toulu; A. Rodin (1840-1917), A. a Pýthón; B. Schnirch (1845-1901), A. a Múzy (na attice ND v Praze); A. s lyrou (v tympanonu nad jevištém ND). - Reliéf: A. M. Avostalis del Pambio a Jan Campion, Apollón s lyrou, 1555-60 (v letohrádku Hvězda v Praze). - Fresky: F. Harovník (t 1683), A. a devět Múz (Lobkovický palác na Pražském hradě); J. J. Steinfels, Apollón na slunečním voze taženém čtyř­ spřežím, okolo r. 1691 (Stará restaurace v Královské oboře - Stromovce v Praze); J. F. Schor, Apollónova jízda na okřídle­ ném Pégasu, po r. 1720 (Michnovský pavilón, zv. letohrádek Amerika v Praze); Carlo Carlone, Triumf Apollónův; Korunováni umění a věd (centrální postava Apollón), 1727-30 (palác Clam-Gallasův v Praze). - Obrazy: L. Cranach st. (1472 až 1553), A. a Diana; Tintoretto (1518 až 1597), A. a Múzy; G. Reni (1575-1642), Apollón; A. F. Maulbertsch (1724-96), Návštěva u Apollóna a Diany; R. Mengs (1728-1779), A. a Múzy (MG Brno); F. Tkadlík (1786-1840), Hlava Apollóna (NG Praha); E. Delacroix (1798-1863), Boj Apollónův s Pýthónem (NG Praha); A. Rothang (1870--1946), A. střílí morovými šípy na město. - Medirytina: A. Diirer, Apollón a Diana, okolo 1505. - Dramarizace: J. Giraudoux, L'Apollon de Bell.ic, 1957. - Básni v antice: Hymnos na Apollóna (-►homérské hymny), 7. stol. př. n.1.; Kallimachos, Hymnos na Apollóná (1. pol. 3. stol. př. n. I.); Hymnos na Délos (narození A-ovo); v nové době: J. Vrchlický, Hymna Apollinovi (Překročen zenit, 1899); Pomsta Apollinova (Nové sonety samotáře, 1891). - Opery: Gaspar, Apollo et les muses, 1921 (text Marcalis). - Balet: Igor Stravinskij, Apollón Múságetés, 1928.

Apollóniá, název měst,

zvláště:

několika řeckých město v jižní

1.

--Illyrii nad řekou Áóem (dn. Pojani v Albánii), založené v 6. stol. př. n. I. Korinťany, proslulé v řím. době vyššími školami (studoval tam Octavianus [ --Augustus] a --Maecenas); - 2. A. Pontiké (lat. Pontica), důležité obch. město v --Thrákii (dn. Sozopol v Bulharsku) na pobřeží Pontu a na přilehlém ostrově, kde stál Apollónův chrám s proslulou kultovní sochou od kovolijce Kalamida. Bylo v 7. stol. př. n. 1. osazeno z -►Mílétu. Jeho význam poklesl v 1. stol. př. n. 1., kdy bylo poboře­ no Římany. V byzantské době se nazývalo S6zopolis. Mnoho ant. památek se zde zachovalo dodnes.

Apollónios [2. p. -ia] 1. Rhodský, * mezi 295 a 290 př. n. 1., doba smrti neznáma; významný helénistický epik, vychovatel na dvoře Ptolemaiovců, učenec a správce knihovny v Alexandrii. Psal kratší

61/

apo

epické básně o původu měst. Jeho hlavním dílem byl rozsáhlejší epos Argonautika (4 kn.) o osudech --Argonautů. Ten byl asi příčinou Apollóniových sporů s jeho uči­ telem --Kallimachem o ceně velkých eposů i jeho odchodu na Rhodos (proto je nazýván Rhodský). Význam díla, jímž chtěl A. obrodit homérský epos prostředky helénist. učeného básnictví, je v tom, že uvedl do eposu motiv lásky v detailním líčení průběhu milostné vášně Médeiny. A rgonautika pře­ pracoval v lat. jazyce --Valerius Flaccus, napodobil je již --Vergilius v Aeneidě.

madným jevem. Proto je také zprvu adresovali nejvyšším vládním místům (císařům, správcům provincií). Teprve později se tyto apologie staly spíše propagačními spisy, jež byly určeny širšímu publiku. A. v nich vyvraceli pomluvy, .které o křesťanech šířili jejich odpůrci

Literatura: W. Nestle, Griechische Religiositat, III, 1934. J. Karásek ze Lvovic vylíčil v dram. básni Apollonius z Tyany (1905) smrt Apollóniovu.

Apologie neb obrana k panu Jiříkovi z Hodic od Karla St. ze Žerotína (1606), v níž autor spojil svou obranu proti výtce z nečinnosti s ostrou kritikou soudobých veřej­ ných poměrů, dále Komenského Apologia Latinitatis (Apologie latiny) z r. 1657 a Balbínova Dissertatio apologetica pro lingua Slavonica, praecipue Bohemica (Obrana jazyka slovanského, zvláště čes­ kého, asi z r. 1672, poprvé vydána F. M. Pelclem 1775). - V. t. apologeti.

(-►agapé), zdůrazňovali čistotu křesť. mravů a hájili právo křes­ ťanů odpírat vzdávání božských poct žijícím lidem (tj. císařům). Díla a-tů využívala k obhajobě křes­ ťanství i argumentů řec. filosofie; byla psána nejprve řecky (od pol.

2. stol. n. I., --Iustinos Martyr; Tatiános ze Sýrie), v posledním Překlad: J. Jaroš, Apollonia Rhodskédesítiletí 2. stol. pak též latinsky ho Argonautika, 1924. Literatura: A. Hurst, Apollonios de (--Minucius Felix; --Tertullianus). Rhodes, 1967. 2. A. z Tyany, 1. stol. n. I., novopýthagorovský filosof. Jeho apologie (řec. apologiá, odpověď, životopisec --Filostratos (1. pol. obhajoba) 1. obranná řeč před­ 3. stol.) ho líčí jako bytost, kterou nášená obžalovaným na soudě. bohové obdařili nadpřirozenými si- V Athénách se obžalovaný před lami (např. že křísil mrtvé). A. soudem obhajoval sám, tak probyl pokládán, podobně jako Kris- nesl svou a-ii také Sókratés. Jeho tus, za syna božího a spasitele, a-ii literárně zpracovali --Platón a který vysvobodí lidstvo. z utrpení. --Xenofón. V lat. literatuře zpraVe svém učení odlišoval A. nej- coval -►Apuleius literárně svou vyššího boha, který je odloučen od vlastní a-ii sám; - 2. v nové době světa a jemuž nelze obětovat, od obranný spis, obhajující např. jabohů nižších, ke kterým se člověk zyk, náboženství nebo světový námůže obracet s obětmi. zor. V české literatuře je proslulá

3. A. z Tyru [2. p. -ia], hrdina ztraceného řeckého --románu z 3. stol. n. I. Zachovala se lat. verze z 6. stol. n. I. Historia Apollonii regis Tyrii (O Apollóniovi, králi tyrském), která se ve střv. stala oblíbenou lidovou četbou. Ve střv. se látka vrátila z evr. západu na řec. východ, kde zatím zanikly všechny stopy původního ant. díla. Ve střv. národních literaturách vznikly vedle dvou verzí řeckých ( 14. a 15. stol.) verze anglická (10.-11. stol.), francouzská (12. stol.), španělská (13. stol.), italská (14. stol.), německá (14. stol.) a staročeská (14.-15. stol.); o tu se 0pírá verze polská a ruská. - Z této latky čerpal Shakespeare v tragédii Periklés, princ tyrský. Překlad: š. Brožová, Příhody Apollonia,

aporie (z řec. aporiá, nesnáz, bezradnost), obtížné filosofické otázky, otevřené problémy. Rozumové úvahy o nich nabyly někdy formy dů­ kazu o rozpornosti smyslového a rozumového poznání. Nejproslulejší takové a. jsou připisovány -►Zénónovi z Eleje.

apostata (řec. apostatés, odpadlík), člověk, jenž se zřekl víry, kterou dříve přijal nebo v níž byl vycho4. A. Dyskolos viz gramatika (A). ván. Křesťany tak byl nazýván císař 5. A. z Pergé viz matematika (3). -►lulianus.

krále Tyru, v: Láska a válka, 1971, str. 315-350 (AP sv. 2).

apologeti, (v křesť. literatuře) spi- apoštolové (řec. apostolos, vyslasovatelé, kteří si kladli za cíl obranu nec), podle křesťanské věrouky pří­ křesťanského učení. Svá díla (apo- mí učedníci Ježíše Krista nebo jiní logie) začali psát, když se procesy vyznavači, jejichž posláním bylo s křesťany pro občanskou nepo- šířit známost křesťanské zvěsti slušnost stávaly častějším, až hro- (-► kérygma) po celém světě. Ob-

apo

62/

vykle se mluví o 12 a-lech, a to podle počtu starých žid. kmenů (jejich činnost měla tedy obsáhnout veškeré židovstvo). Zvl. významní byli -+-Petr a synové Zebedeovi Juda a Jan, zvláštní postavení zaujímá tzv. ,apoštol pohanů' -Pavel, který nepatril k prvním ,dvanácti'.

vracející), prostředek odvracející svou magickou silou zlé mocnosti. Takovou sílu mohlo mít vyobrazení (např. hlava Gorgony [tzv. -+-gorgoneion] na pancíři bohyně Athény zahání zlé mocnosti a děsí nepřá­ tele; Gorgona na domě zahání od něho pohromy; Medůsina hlava na poháru odvrací od jeho uživatele jed; oči namalované na hliněných číších zastupují oči pijícího, který má zakrytý rozhled, a chrání ho tak před uhranutím), vůně (smolou natřené dveře zadržovaly o -+-Anthestériích nebo -+-narozeninách duše zemřelých od příbytků), různé prostředky bránící dotyku zlých sil s chráněnou osobou nebo věcí (např. opsaný okruh anebo ovázání provazem) apod. Magická síla mohla dotykem přejít i na člověka, který se pak mohl sám ubránit zlým silám. Tak o Anthestériích chránilo člověka před dušemi zemřelých žvýkání plodů hlohu.

apoštolští otcové, souhrnné označení pro skupinu nejstarších církevních spisovatelů, zhruba z 1. pol. 2. stol. n. I. Jejich spisy zpracovávají mnohdy myšlenky vzniklé v prostředí žid. -+-sekt, pronikají však do nich také ideje řec. filosofie. Nékteré z nich byly zpočátku řazeny mezi kanonické knihy NZ (-➔kanonizace). Nejvýznačnější z těchto spisů jsou: -+-Didaché, --+Pastor Hermae; formou listů ( -+-epištoly) jsou psány ~isy Barnabáše, -+-Klémenta Rímského, -+-Ignatia z Antiochie, -•-Polykarpa ze Smyrny, list Diognétovi. - V novější době zužují někteří badatelé Apoxyomenos [2. p. -na] (řec.), okruh a-ských otců na ty autory, známá -+-Lýsippova socha (jediná kteří mohli být žáky prvních apo- řím. kopie je ve Vatikáně) atleta štolů nebo setrvávali svými názory . seškrabujícího po cvičení s těla olej při jejich učení; v tom případě jsou a písek; charakteristický příklad mezi díla a-ských otců zařazovány Lýsippova pojetí nového -►kánonu. jenom tyto spisy: 1. list Kléménta Římského, sedm listů Ignatiových, Appendix Probi viz gramatika listy Polykarpovy a zlomky z Qua- (B) dratovy Apologie. Appiános [2. p. -na] z Alexandrie, Překlad: Spisy otců apoštolských a Jus- řecký historík 1./2. stol. n. I. Stal se řím. občanem, dosáhl hodnosti tina Mučednika, přel. F. Sušil, 1874". Literatura: K. Bihlmeyer, Die apostoli- jezdce ( -+-equites) a zastával vyschen Vater, I, 1924; M. Whittaker, Die apostolischen Vater, I, Der Hirt des Her- soké státní úřady. Ve stáří sepsal dějiny) mas, 1956; J. A. Fischer, Die apostolischen dílo Rhóma'ika (Římské Vater, 1964 Komentáře: R. Knopf - o 24 kn. (ukončil je okolo r. 160 W. Bauer - H. Windisch - M. Dibelius (v: Handbuch zum Neuen Testament, n. l.). Látku uspořádal podle oblastí, s nimiž se řím. říše postupně stře­ Erganzungsband I-IV), 1920-1923. távala a jichž dobývala. A. se apoteóza (řec. apotheósis, lat. con- obdivoval řím. výbojům, proto se secratio), zbožnění, náboženský jev, soustředil zvl. na popis válek; státkdy člověk, zpravidla po smrti, na- nímu a společenskému zřízení mnobývá podle názoru věřících božské ho pozornosti nevěnoval. Přesto podstaty (u Řeků byl takový člověk zachoval mnoho cenného hist. manazýván -+-héros, u Římanů divus). teriálu, zvl. pro poznání řím. poMýtus vypravoval o a-ze např. při měrů v období občanských válek. smrti -+-Hérakleově, Aeneově Úplně se zachovaly kn. 6-7 a ( -+-Aineiás) nebo -+-Romulově. Od 11-17, ve zlomcích kn. 1-5 a konce peloponnéské války dochází 8-9. ke zbožnění osob již za jejich života ( -+-Lýsandros). Tato praxe se roz- Appius Claudius zv. Caecus šířila u helénist. vládců, zvl. u Pto- (Slepý) [2. p. -ia -ia Caeka], lemaiovců a Seleukovců. V Římě římský státník, patricij s demokrabyl C. Iulius Caesar po své smrti, tickými sklony. Jako censor r. 312 ale až r. 42 zařazen mezi bohy jako př. n. I. dal vybudovat -+-silnici, zv. Divus Iulius. Římští císaři a někdy via Appia, a první vodovod v Římě i jejich příbuzní bývali zpravidla po (aqua Appia). Proslul řečí proti smrti prohlašováni za bohy. O je- uzavření míru s epirským králem jich kult se starali -+-flamines Di- -+-Pyrrhem (r. 280 př. n. 1.), která vorum (v. t. Augustálové). -Výtvar- byla písemně zaznamenána; byla ně bývala a. zobrazována jako na- známa ještě v době Ciceronově a nebevstoupení. v 1. stol. n. 1. Složil též sbírku -+-sentencí. Z obojího máme jen apotropaion (řec. apotropaios, od- zlomky. 4

•

-

Appuleius viz Saturninus apsida (řec. apsís), uzávěr budov ve tvaru půlkruhu nebo kruhové úseče, vybíhající jako výklenek z obdélného půdorysu. Vyskytuje se již od doby helénist., častá je v císařské době v chrámech, thermách, palácích, basilikách; je i později běžná. Apuleius. Lucius A. [2. p. -ia -ia], filosoficky vzdělaný rétor,* asi 125 n. 1. v římské kolonii Madauře (dn. Mdauruš v Alžírsku). Vzdě­ lání nabyl v Kartágu a v Athénách, mnoho cestoval, v Římě byl činný jako advokát, později se vrátil do vlasti. Byl stoupencem pýthagorizujícího platónismu (učení o protikladu boha a hmoty a o „démonech" [-►daimón] jako prostřed­ nících mezi bohem a lidmi). Silný sklon k mystickým kultům ho vedl k orientálnímu, zvláště egyptskému náboženství. Především je však A. typickým představitelem -+-druhé sofistiky, jejíž květnatý sloh přenesl do lat. literatury. Psal řec. i lat., prózou i veršem. Zachovalo se jen několik jeho lat. děl. Pro se de magia (Na svou obranu proti obvinění z magie) čili Apologia, literárně upravená vlastní A-iova obhajovací řeč v procesu s příbuznými jeho bohaté manželky (kteří ho obvinili, že ji k sňatku při­ měl kouzly), je jediná zachovaná soudní řeč z císařské doby. Nejrozsáhlejší a nejcennější A-iovo dílo je román Metamorphoses (Promě­ ny), zv. též Asinus aureus (Zlatý osel, 11 kn.). Hrdina románu Lucius vypráví v první osobě o svých osudech: byl kouzlem proměněn v osla, prožil v této podobě četná dobrodružství a posléze mu byla milostí bohyně -+-Ísidy vrácena jeho pravá podoba. Román je protkán mnoha odbočkami, povídkami a novelami pestrého obsahu, z nichž nejdelší je pohádka o -+-Amoru a Psýché. A-iovy Proměny byly známy ve střv. a motivy některých novel zpracoval Boccaccio v Dekameronu. Překlady: I. Šafár, Amor a Psyche, 1944 (slovensky); týž: Premeny čiže Zlatý somár, 1962; F. Stiebitz, Zlatý osel, 1968•.

Apulie (lat. Apulia), ve stv. krajina na východním pobřeží jižní -+-Itálie, ve vnitrozemí hornatá (pastevectví, chov koní, ovcí) s četnými jezery, na pobřeží úrodná (rozsáhlé sady). Z měst měly význam jako řím. vojenské kolonie Venusia (dn. Venosa), rodišté---,.Horatiovo, a Luceria, vojenská pevnost v týle Samnitů. Canusium (dn. Canosa) na řece Aufidu proslulo zpracová-

ním a vývozem vlny, na témže toku ležely -.Cannae, známé z bojů s -.Hannibalem. - Jv. výběžek dolní Itálie, dnes označovaný jako Apulie (it. Puglia), se ve stv. nazýval Calabria (-.Kalábrie).

apulské vázy viz vázy italiótské Aquae (lat., Lázně), jméno mnoha antických lázeňských míst s lěči­ vými prameny, např. A. Aureliae (dn. Baden-Baden v NSR), A. Calidae (dn. Vichy), A. Mattiacae (dn. Wiesbaden), A. Granni (dn. Aachen = Cáchy); ve stv. byly významné zvl. A. Sextiae (Lázně Sextiovy, dn. Aix en Provence) v Narbonskě Galii sev. od -.Massalie, v území ligurského kmene Saluviů, od r. 122 př. n. I. římská pevnost; r. 102 př. n. I. tu C. -.Marius porazil Teutony. aquae et ignis interdictio (lat.) viz vyhnanství Aquileia, město v jižní -Venetii u severního cípu Jaderského moře, v nížině mezi dvěma řekami (Alsa, Natiso), obchodně a vojensky důle­ žité. Střežilo přístup do Julských Alp od jihu a do Itálie od severu ( ->Marcus Aurelius tam odrazil nájezdy Germánů). Římané zde založili kolonii r. 181 př. n. I. na ochranu proti keltským kmenům. R. 113 př. n. I. tu utrpělo řím. vojsko porážku od -~•Kimbrů. Zejm. za císařství byla A. středis­ kem obchodu s Podunajím a pobřežím ->Histrie a -.Dalmácie. - Z ant. památek jsou význačné zbytky přístaviště, amfiteátru a náhrobních staveb. Aquilius 1. Manius A. [2. p. -ia -ia], konsul r. 129 př. n. I.; ukončil jako nástupce Perpernův válku proti ->Aristoníkovi, nevlastnímu bratru pergamskěho krále -~Attala 111.;-2. Manius A., konsul r. 101 př. n. I., přítel -.Mariův; před odsouzením z vyděračství ho zachránilo, žer. 101 př. n. I. potlačil druhé povstání otroků na -.Sicílii. Jako vůdce řím. poselstva vyprovokoval -.Mithradata VI. proti jeho vůli k válce s Římem, byl jím však r. 88 na hlavu poražen. Mithradatés pak ztrestal jeho chamtivost tím, že mu dal nalít do úst roztavené zlato. Aquincum [2. p. -inka] (dn. Buda[pest]), římský vojenský tábor a civilní město, významný opěrný bod na středodunajské hranici ( -limes). Od 20. let 1. stol. n. I. sídlo menšího vojenského útvaru,

63/

Ara

od konce 1. stol. n. I. sídlo legie (JI Adiutrix - Pomocná). Tato legie se účastnila význačně válek -.Marka Aurelia na našem území. Její vybraný oddíl tábořil v -.Laugariciu (Trenčíně), sr. nápis na hradní skále. A. bylo z velké části archeol. prozkoumáno (zejm. civilní město), výkopy konzervovány a část nálezů je uložena v místním muzeu. Významný je palác legáta (velitele legie) na dunajském ostrově, dva amfiteátry, soukromé domy. Literatura: J. Szilágyi, Aquincum, 1956.

jinách sehráli Arabové na konci stv., kdy převzali duchovní odkaz řec. vědy (zejm. lékařství a matematiku), která na západě zanikla, a zprostředkovali jej ve střv. ze sev. Afriky a Španělska znovu Západu. Mnoho řec. děl se zachovalo v arabských překladech ( -překlady v antice [4]).

Arachné [2. p. -ny] (řec., pavouk), proslulá tkadlena z Kolofónu. Zpyšněla tak, že vyzvala -.Athénu k soutěžení v tkalcovském umění. Její tkanina, zobrazující milostná Aquitania viz Galie (1) dobrodružství bohů, byla bez vady, ale námět Athěnu pobouřil tak, že Arábie (lat. Arabia), poloostrov A-nu proměnila v pavouka (Ov. jihozápadní Asie, ve starověku Met. 6, Sn). známý hlavně ve svých okrajových Obrazy: P. Veronese (1528-88), přímořských částech (názvem Ara- Arachné; Rubens, Pallas a A., 1636-38; Velásquez, Tkadleny koberců, okolo 1657. bia se původně označovala pouze Báseň: J. Vrchlický, Arachne (Votivní severoarabská poušť, teprve později desky 29-35), 1902. celý poloostrov). Od doby Klaudia -.Ptolemaia se dělila na tři části: Aramejci, skupina semitských A. desert a (pustá, sousedící s Me- kmenů, které se okolo r. 1500 př. sopotamií), A. Petraea (kolem měs­ n. I. rozšířily z původních sídel ta Petry na jih od Palestiny), A. mezi ----Palestinou a Eufratem do f elix (šťastná = úrodná, jz. část, dn. -.Sýrie a -.Mesopotamie; tam Jemen). Augustus se pokusil (r. 25 vytvořili A. několik států, které byly př. n. I.) připojit A-ii felix k řím. později podrobeny Assyřany a pak impériu, ale bez úspěchu. A. Pet- spolu s nimi Peršany. Jejich jazyk, raea byla podrobena Traianem aramejština, se stal v Prední Asii r. 105 n. I. a stala se řím. provincií. tedy i v Palestině - obecným doPřírodní bohatství A. bylo ve rozumívacím jazykem, za perské stv. příslovečné. Arabové byli známí nadvlády dokonce úředním jazykem jako chovatelé koní, ovcí a skotu. pro záp. části perské říše (tzv. Z plodin pěstovali palmy, olivy, říšská aramejština). Aramejsky je sezam, nejrůznější aromatické rost- psáno i několik knih -.Starého záliny; proslul vývoz kadidla. Ne- kona, vzniklých v době, kdy hebrejrostné bohatství bylo rovněž ne- ština byla již mrtvým jazykem. A. smírné: doly na zlato, stříbro, na- zanikli jako samostatná etnická skuleziště drahokamů; rozsáhlá byla pina v 7.-8. stol. n. I., když se i produkce soli. Arabští obchodníci Přední Asie zmocnili Arabové. byli ve styku s Východem (Aithiopie, Persie, Indie) i Západem, zpro- Ara Pacis Augustae (lat.), oltář středkovávali tranzitní směnu zboží. Míru, zasvěcený r. 9 př. n. I. na Důležitou úlohu v kulturních dě- -Martově poli v Římě k poctě Ara Pacis Augustae, pruvod s Augustem, tiaminy, liktory aj., ':· 13-9 př. n. 1.

Ara

64/ arena viz cirkus; amfiteátr areopag (z řec.), název staré aristokratické rady, odvozený od Areova pahorku (Areios pagos) v Athénách, kde zasedala. Doživotními členy byli bývalí --+-archonti. A. měl kompetenci správní i soudní. Ve starých dobách volil úředníky, prověřoval je, dozíral na zachovávání zákonů, soudil provinění, zejm. politická. Později byl a. ve své pravomoci omezen (-Efialtés [2]). Nakonec mu zbylo jen soudnictví nad hrdelními zločiny.

Ara Pacis Augustae v ~ímě (rekonstrukce)

Augustově

za úspěšnou pacifikaci Galie a Hispánie. Oltář na stupňové podstavě byl ohrazen 6 m vysokou zdí (prostor 10,5 m krát 11 m), zdobenou vně i uvnitř reliéfy. Na vnitřní straně byl pás girland. Vně po obou stranách vchodu byly alegorické a symbolické postavy a výjevy připomínající počátky Říma, na druhých dvou stranách byl v horním páse obětní průvod členů císařské rodiny, kněží, úředníků a senátorů; dolní pás má výzdobu ornamentální. Historicko-politický památník velké umělecké ceny, je dnes rekonstruován vedle mausolea Augustova. Reliéfní výzdoba zdi je reprezentativní ukázkou augustovského klasicismu. Jednotlivé části plastické výzdoby jsou uloženy v několika muzeích.

Arátos [2. p. -ta] 1. ze Sol v Kilíkii, řecký epický básník, žil na dvoře makedonského vladaře --+-Antigona Gonata (vládl 276-239) v Pelle. Vedle drobných básní napsal z podnětu Antigonova astron. didaktickou báseň Fainomena (Zjevy nebeské), podle vědeckého díla astronoma --+-Eudoxa z Knidu. Po umělecké stránce v ní vynikají báje o vzniku souhvězdí. Báseň se zachovala v řec. originále a byla ve stv. několikrát přeložena do latiny: --+-Ciceronem (zachovala se asi polovina překladu), --+-Germanikem a --+-Avienem. A. byl i autorem lék. didaktických básní. 2. A. ze Sikyónu, * 271, t 213, dlouholetý --+-stratégos --+-achajského spolku; osvobodil svě rodné

město od tyrannidy a přiměl je ke vstupu do tohoto spolku. A-tovy rozsáhlé Paměti (Hypomnémata) se staly důležitým pramenem pro Polybia a Plútarcha.

Arausio (dn. Orange), významné římské (původně keltské) město v Galii Narbonské v povodí --+-Rhodanu. Zachovalo se tu divadlo a vítězný oblouk ze zač. 1. stol. n. I. --+-Kimbrové zde r. 105 př. n. I. rozdrtili řím. armádu.

Arés [2. p. Area], řecký bůh války, bratr bohyně sváru --+-Eridy; jeho původ byl v bájích kladen do Thrákie, snad pro vnější shodu (divokost kraje, surovost boha). Zvlášť proslulá byla jeho svatyně pod athénským --+-areopagem a chrám v Argolidě (na cestě do --+-Mantineie) zasvěcený též --+-Afrodítě. Tato dvojice vznikla pod vlivem homérské báje, podle níž se cizoložná Afrodíté zapletla spolu s Areem na lůžku do kovových sítí, které na ně nastražil její manžel --+-Héfaistos (Odyss. 8, 266 nn). Pů­ sobením homérského příběhu začal být A. zobrazován jako sličný mladík. S Areem byl mnohdy ztotožňován bůh válečného pokřiku En,ýalios. - Římané ztotožnili s Areem it. boha Marta ( -+Mars).

Sochy: tzv. Ares Ludovisi (kopie bronzového originálu ze 4. stol. př. n. 1.), Rím, Museo Nazionale, sbírka Ludovisi Boncompagni; v nové době: J. Sansovino, Mars, 1567; Adriaen de Vries ( ?), Mars a Venuše, kolem r. 1600 (Obrazárna Pražského hradu); M. B. Braun, Mars, arbiter (lat.), ,,očitý svědek", pak 1723 (na mramorovém památníku hr. ,,rozhodčí", ,,smírčí soudce", ,,pro- Leopolda Šlika v chrámu sv. Víta); Thorstředník". Již v zákonech dvanácti waldsen, Mars s Amorem, 1809-11; CaMars a Venuše, 1816. - Reliéfy: A. desk (--+-leges XII tabu/arum) je a. nova, M. Avostalis del Pambio a Jan Campion, často jmenován vedle soudce (iu- Arés (2 štukové reliéfy v letohrádku dex), vyskytuje se rovněž v pravi- Hvězda v Praze). - Obrazy: Botticelli, a Venuše, okolo 1476--78; Tintoretdelném procesu soukromoprávním Mars to, Minerva a Mars, 1578; Paolo Veronese (-+-proces civilní [2]). Někteří mo- (1528-88), Venuše a Mars; Rubens, derní badatelé oba pojmy, iudex a Mars s Venuši a Amorem, okolo 1625; Rembrandt, Mars, 1655; Velásquez, Mars, prostě ztotožňují, podle jiných mezi 1640--58; Pietro Antonio Rotari byl a. znalec ve fun~ci smírčího (1707-1762), Mars a Venuše (Galerie soudce, za starších dob dožádaný Mělník); J. L. David (1748-1825), Boj s Athénou; L. Corinth, Mars v dílně od obou sporných stran, jež se vzá- Area Vulkanově, 1910. - Nástropní malby: Arés jemně dohodly, že se podrobí jeho a Afroditě, několik řím. nástěnných maleb výroku, v pozdější době jmenovaný z Pompejí; Baccio Bianco, Albrecht Valdštejna jako bůh Mars na triumfál--+-praetorem. A. rozhodoval podle zním voze, asi 1625-30 (Valdštejnský palác svého nejlepšího vědomí a svědomí v Praze); J. J. Steinfels (1651-1730), Mars ve zbroji (Stará restaurace v Králov( --+-aequitas) a nebyl vázán přísný­ oboře-Stromovce v Praze); Carlo mi právními formami jako iudex. - ské Carlone, Mars s kopím a pochodní, V Digestech (17, 2, 76) je a. roz- 1727-30 (palác Clam-Gallasův v Praze). hodčí při mimosoudním vyrovnání

a.,

rovněž

Aretaios [2. p. -ia] z Kappadokie, řecký lékaf 1. stol. n. I., stoupenec pneumaticko-eklektického směru Arbiter elegantiarum viz Petro- ( --+-lékařské školy). Zachovalo se od něho 8 knih (s mezerami), v nichž nius Arbiter pojednává v iónském dialektu o pří. činách, příznacích i léčbě prudkých Arcadius viz Theodosius I.

sporu, jehož postavení je volnější než soudcovo.

65/

arch

i vleklých chorob. Přiblížil se více tězství nad Sparťany. Mořská bouře -Apollónios Rhodský a -►Valerius než ostatní soudobí lékaři duchu znemožnila vylovit ztroskotance a · Flaccus. Často byla vyobrazována i metodě -Hippokratově. V léčení těla utonulých. Athénští stratégové na vázách a reliéfech (--➔Cista Fikladl důraz na přirozené prostřed­ byli nato obžalováni, že se nepo- coroni). Výtvarné zobrazení v nové době: Baccio ky, zvl. na dietu. starali o pohřbení padlých, a šest cyklus fresek z báje o Argonautech z nich bylo popraveno. Na jejich Bianco, (Valdštejnský palác v Praze), asi 1625 až aretálogie (z řec. areté, ctnost, obhajobu vystoupil jako jeden 1630; K. Rahl, Argonauti, nástropní malba (palác Wimptfen, Vídeň), okolo 1860-65; mocný čin, logos, slovo), druh lido- z mála --+Sókratés. obrazy: I. M. Toidze (*1902), lásón a Mévé literatury helénistického a řím­ deia odcházejí se zla rým rounem k lodi; ského období, který líčil zázračný Argolis (2. p. -idy], zčásti hornatá G. de Chirico, Odjezd Argonautů, 1922; život divotvorce (termín a. razil krajina na severovýchodě -Pelo- kachle: J. Kutálek, Pfíbeh zlatého roun~; Argonauti (vystaveno 1965). - Dramatizaaž koncem 19. stol. něm·ecký filolog ponnésu. Polit. a hosp. život se ce: P. Corneille, La toison ďor, 1660; R. Reitzenstein). Nejznámější po- soustřeďoval v úrodné argejské ní- Grillparzer, Argonauten (2. díl trilogie stavy a-ií jsou -Pýthagorás a žině (zemědělství, chov koní) v po- Oas goldene Vlies), 1820; V. Ilic, Argona Lemnosu, 1889. - Román: R. ->-Apollónios z Tyany. Novopla- vodí řeky -ínachu (města: -Ar- nauti Graves, Zlaté rouno (angl. 1944), česky tónskou protikřesťanskou propa- gos, -Mykény, -Tíryns, Mi- 1948. - Báseň: J. Vrchlický, Bezvctří (Vogandou byli tito divotvorci stavěni dea) a v přístavech ( -➔Epidauros, tivní desky), 1902. - Rád Zlatého rouna byl v Burgundsku, Rakousku a Španělsku nejproti postavě - Ježíšově. Ze stv. Troizén, Asiné, Naupliá). Ve vyšším vyznamenáním. křesťanské literatury patří mezi vnitrozemské Nemeii se konaly a. -Skutky apoštolské a některé -►hry (I) k poctě Dia Nemejského Argos (2. p. -ga], stooký strážce novozákonní -apokryfy (v. t. le- (zachovaly se zbytky Diova chrámu -Íó. genda). asi z pol. 4. stol. př. n. 1.). Volně Literatura: R. Reitzenstein, Griechi- sdružené obce A-idy spojil asi Argos (2. p. -gu], město v -Argov 7. stol. př. n. 1. král Feidón pod lidě (na místě stejnojmenného dnešsche Wundererzahlungen, 1906. vedením Argu v mocný stát, který ního města) v úrodné rovině nad areté (řec.), zdatnost, dokonalost, soupeřil se Spartou a v těžkých řekou -ínachem, na úpatí vrchu ctnost. Slovem a. se v řečtině bojích si dovedl uhájit nezávislost. Lárísa (dn. Kastro 289 m) a Aspis označovala vlastnost (popř. čin­ Jeho nástupcům se však nepodařilo (dn. Ajos Ilias 80 m). Bylo osídleno nost), v které se projevovala cha- jednotu A-idy udržet a města My- již v prehistorické době před pří­ rakteristická a přitom vynikající kény a Tíryns byla až do 5. stol. chodem -Dórů. K Argu se upíschopnost nějaké věci nebo bytosti samostatná. Území A-idy bylo nalo mnoho řec. pověstí ( -Da(např. a. nože je dobře řezat, a. často zpustošeno za válek se -Spar- naovny; -sedm proti Thébám). oka je dobře vidět apod.). Ob- tou, pro niž byl Argos stálým sou- U -Homéra se označoval tímto zvláštní význam měla v řec. životě peřem. Za spojenectví s Athénami jměnem celý Peloponnésos, popř. a. polítike (občanská zdatnost); byla se podařilo Argu podrobením My- celé Řecko, ,,Argejští" je u něho chápána jako souhrn vlastností a kén a Tírynthu r. 468/7 př. n. 1. jméno pro Řeky vůbec. - Dórové činností, jimiž se jednotlivec pro- opět ovládnout celou Argolidu. udělili části pův. obyvatelstva rovjevoval jako dobrý a zdatný člen noprávnost. Městu vládli králové občanské pospolitosti. Řecké a. od- Argonauti, řečtí hrdinové, kteří se z rodu Temenovců. -Řeckoper­ povídal u Římanů výraz -virtus. plavili na lodi Argó (podle báje ských válek se A. nezúčastnil, pozprvní lodi na světě) z thessalského ději se přidal k Athénám, r. 468/7 Arethás (2. p. -tha], arcibiskup Iólku do -Kolchidy pro _zlaté si podrobil Mykény a Tíryns a pře­ v Kaisareii kappadocké, řecký filo- rouno, darované kdysi -Prixem vzal řízení nemejských -her (I). log 9./10. stol. n. 1., žák -Fótiův. králi Aiětovi. Měl je přinést do Za -peloponnéské války zachováZasloužil se o zachování mnoha řec. Řecka -Iásón na příkaz svého val zpočátku neutralitu, potom se památek: sbíral, dával opisovat a strýce Pelia, krále v Iólku. Peliás na straně Athén zúčastnil sicilské vykládal díla -Platónova, -Lú- se tak chtěl zbavit nepohodlného výpravy, Za -korintské války bokiánova, -Dióna Chrýsostoma a synovce, kterého za jeho dětství joval na straně protispartské koa-Eusebiova. připravil o vládu v Iólku. Iásona lice a byl -Agésiláem zpustošen. provázeli -Orfeus, -Héraklés, Ve 3. stol. byl po nějakou dobu Arethúsa, pramen na ostrově -Dioskúrové, --Kalais a Zétés, členem -achajského spolku. R. 146 Ortygii u Syrákús; podle báje -Telamón, -Théseus, -Melea- př. n. 1. se dostal do moci Říma. Ze staveb v Argu bylo význačné původně nymfa, do níž se zamiloval gros a jiní hrdinové. Cestou se peloponnéský říční bůh Alfeios. A. A. setkali s mnoha překážkami divadlo (postaveno okolo r. 350 prchající před ním byla proměněna ( -Hypsipylé, -Hylás, -►Harpyje). př. n. 1., obnoveno císařem Hadriav ponorný pramen, který pod mo- Král Aiétés slíbil Iásonovi rouno nem), ódeion z doby římské, lázně, řem dospěl až na Ortygii. Alfeios ji vydat jen pod podmínkou, že zorá chrám (snad) Apollóna Pýthia. Na však pronásledoval až tam a smísil pole divokými býky, · kteří chrlili vrchu Láríse se zachovaly zbytky své vody s jejími (Ov. Met. z chřípí oheň a měli kovová ko- hradu z doby mykénskě a chrámů 5, 573n). - Syrákúsané razili mince pyta, zaseje dračí zuby a přemůže z doby klasické. (Dvě hodiny cesty s hlavou Arethúsy. ozbrojence, kteří z této setby vze- od města byl chrám bohyně -HéObraz: J. Restout (1692-1768), Are- jdou. lásón vše šťastně vykonal ry, tzv. Héraion.) - Vedoucí osobou thúsa pronásledovaná Alfeiem. - Báseň: Shelley, Arethusa, 1824. Opera: R. Cassa- s pomocí Aiétovy dcery, kouzelnice sochařské školy v Argu v rané době -Médeie, jejíž lásku si získal. klasické byl -Polykleitos. laina, Aretusa, 1904. Když Aiétés ani pak nechtěl rouno Arginúsy (řec. Arginúsai), tři vydat, zmocnil se ho lásón lstí. archaické umění. označení starší ostrůvky v Egejském moři u malo- Médeia prchla s Argonauty. Dale- fáze řeckého -umění výtvarného asijského pobřeží naproti Lesbu. kými oklikami, po četných dobro- zhruba 7. a 6. stol. př. n. 1. Za -peloponnéské války dobyli družstvích se pak vrátili do Iólku. Báji zpracovali ve stv. v eposech archaismus (od řec. arch~ios, tam Athéňané r. 406 př. n. 1. ví-

arch

66/

starobylý) 1. zastaralý výraz nebo stylistický či kompoziční postup; - 2. literární směr v řím. literatuře 2. stol. n. 1., zvl. v próze ( --➔Fronto), jenž napodoboval archaický jazyk starých řím. spisovatelů. V řec. literatuře p1'edstavoval obdobný směr ->-atticismus.

památek z různých oblastí. A. používá řady poznatků přír. věd (antropologie, osteologie, chemické a fyzikální rozbory atd.). Památky se získávají též z mořského dna u pobřeží (tzv. podmořská a.). Sídliště a trasy cest v terénu zjišťuje letecká fotografie (tzv. vzdušná nebo letecká a.). Pokud existují písemné prameny, dokresluje a. historický obraz jimi daný, pro společnosti bez písemných památek vypracovává prehistorická a. dějiny sama, pokud je lze ze zachovaných hmotných pramenů rekonstruovat. Klasická a. je dnes pěstována ve dvou základních větvích, vlastní a. (výkopy a klasifikace památek) a dě­ jiny ant. umění (slohový vývoj a jeho příčiny). Třetí větev, filologickoantikvářská (ilustrace života hmotnou kulturou), je na ústupu.

archaistické umění. - napodobu. jící --► archaické. Takové proudy lze sledovat v řec. umění od konce 5. stol. př. n. 1.; záliba v nápodobě starobylého stylu byla zvláště silná v 1. stol. př. n. 1. a v 2. stol. n. 1. v řím. umění doby Hadrianovy. V. t. umění výtvarné. Archeláos [2. p. -áa], makedonský král 413-399 př. n. I. Organizoval vojsko podle řec. vzoru. Rozvinul bohatou stavební činnost, zejm. za vojenskými účely (silnice, pevnosti). Podporoval šíření řec. zvyků a kultury. Na jeho dvore v Pelle žili a působili slavní řečtí umělci ( --~Zeuxis) a básníci jako -➔ Timotheos ( 1), -➔Eurípidés, --~Choirilos, -➔Agathón.

archeologie

(řec.

archaiologiá = o dávných dobách", sr. úvod k dílu -➔Thúký­ didovu nebo název díla -➔ Josepha Flavia), historická věda zabývající se hmotnou kulturou - včetně výtvarného umění - pravěku (prehistorická a.), starověku (klasická a.) a středověku (st ředoveká a.), tj. výkopy památek (města, vesnice, -►pohřebiště, doly, cesty apod., rúzné předměty, umelecká díla) a jejich klasifikací i podrobnějším studiem. Památky řec. umění byly sbírány již ve stv. Římě, ant. památky již ve středověku, hlavně od renesance. Za zakladatele klas. archeologie jako vědního oboru se považuje J. J. Winckelmann (tl768); k jejímu rozmachu došlo v minulém stol. (zv I. nálezy etruských pohřebišť). Koncem minulého stol. začaly velké systematické výzkumy ant. měst a pohřebišť. Na přelomu stol. byly odkryty zapomenuté kultury krétská (A. Evans [ -➔ Kréta]) a -➔mykénská (H. Schliemann). Základem archeol. studia je časová a prostorová (územr1í) klasifikace památek. Podkladem pro časové zařazení je kromě vnějšího datování nálezu (nápisy, mince, literární zprávy) - ➔stratigrafie a stylod analýza, popř. typologie, které stanoví, jak probíhají změny ve stylu umelcckých výtvorů, popř. v tvarech a funkci ostatních hmotných památek, a jsou současně východiskem pro postižení vztahů původně

„vyprávění

Literatura: F. v. Oppeln-Bronikowski, Archaolmrische Entdeckungen im 20. Jh., 1931; K. Schefold, Orient, Hellas und Rom in der an:hii.ologischen Forschung seit 1939, vyšlo 1949; Handbuch der Archiiolugie I, 1939 a II, 1954 (text); I, 1939 a II, 1954 (obrazové přílohy); III, 5, 1950; IV, 6, 1953 (v: Handbuch der Altertumswi~senschaft); M. Wheeler, Modeme Archaologic, 1960; Archeologia e storia del!' arte classica X, 1, 2 (1964), 3, 4 (1957); XI, 5 (1963); XII, l (1959) (v: Enciclopedia classica, oddil III); H. G. Niemeyer, Einfiihrung in die Archii.ologie, 1968; Handbuch der Archii.ologie: Allgemeine Grundlagen der Archii.ologie, Bcgriff und Methodc, Geschichte, Problem der Form, Schriftzeugnisse, vyd. U. Hausmann, 1969; J. Bouzek, M. Buchvaldek aj., Nové archeologické metody I, 1971 (Učební texty vysokých škol, UK).

archetyp viz kritika textová Archidámos [2. p. -ma], jméno spartských králů. A. II. (476-427 př. n. 1.) vpadl na počátku -➔peloponnéské války něko­ likrát do Attiky a pustošil okolí Athén. Podle něho se první období této války ( v I. 431-421) nazývá válkou Archidámovou. několika

Archigenés [2. p. -na], z Apameje v Sýrii, významný lékař doby Traianovy (vládl 98-117), stoupenec pneumaticko-eklektického směru (--► lékařské školy). Z jeho studií o pulsu čerpal -~Galénos, ze spisů farmakologických i pozdější lékaři. Užíval však i magických prostředků, na rozdíl od jiných pneumatiků, např. ->-Aretaía. Z jeho děl se zachovaly jen zlomky. Archilochos [2. p. -cha] z ostrova Paru, kolem r. 650 př. n. 1., tvůrce řecké -➔jambické poezie, nejstarší evr. básnik milostný i „prokletý", první, který psal sám o sobě, takže toho o něm dost víme, třebaže se od něho zachovaly jen troskovité zlomky. Původ ze šlechtického otce

a matky otrokyně byl patrně příči­ nou jeho chudoby ,a musil proto shánět obživu jako námezdný žoldnéř. Ostrými jamby se vyrovnával s uzavřeností aristokratické společ­ nosti a osobními i polit. odpůrci. Zvl. jízlivě dotíral na šlechtice Ly kam ba, jenž mu zasnoubil dceru Neobúlu, ale potom ji dal jinému,na proradného druha i naduté povýšence (bajka Liška a opice). Dovedl však psát i líbezné verše lásky, dojímavou báseň na smrt švakrovu a vášnivé výzvy k mužnosti. Psal i elegie, epigramy, hymny (např. na Herma, na Héraklea). Tvořil v složitých metrických útvarech a zavedl melodramatický přednes ( -➔ melo­ dram). Ve stv. byl stavěn vedle Homéra, na Paru byl ctěn jako hérós, jeho verše šířili ---➔rapsódi. Měl vliv zvl. na starou attickou -➔komedii, -➔ Lucilia a -➔ Horatia. Překlad ukázek: ŘecL; parafráze J. Pokorný,

Písně ostrovů

a bídy, 1942.

Archimédés [2. p. -da], asi 287 až 212, největší vědec starověku (matematik, mechanik, astronom), při­ tom jediný, kterého díky tomu, že dovedl teorii spojovat s praxí, známe blíže i jako člověka (životopisné údaje jsou však namnoze anekdotické povahy). Narodil se v Syrákúsách, studoval v Alexandrii. Studiu se věnoval s takovým zaujetím, že prý mu museli při­ pomínat nejnutnější životní potřeby. Byl přítelem syrákúského samovládce Hieróna II. i jeho syna Gelóna. Když objevil zákon páky, prohlásil prý před nimi: ,,Dej mi pevný bod a pohnu zemi" (řec. Dos moi pú stó kai tén gén kínésó); na důkaz toho vytáhl pomocí soustavy pák a kladek velkou loď z moře na břeh. Hierónova zlatníka prý usvědčil z podvodu na základě rozdílné specifické váhy zlata a stříbra. Na důkaz přišel (podle Vitruvia, De archit., praef. § 216 n. ke kn. 9) v lázni, vyběhl nahý na ulici a volal: ,,Už to mám!" (řec. Héuréka, dosl. ,,Našel jsem to"). Jeho vynálezy válečných strojů se uplatnily za války proti Rírnanům. Byl usmrcen při plenění dobytých Syrákús, i v nejpohnutěj­ ších chvílích zabrán do svých teoretických či technických úvah. Vyrušen z práce projevil prý jedinou starost: ,,Člověče, jdi od mých obrazců!" (řec. Apostéthi, ó anthrópe, tú diagrammatos mú - lat. -➔noli tangere circulos meos [ -► Sent.]). V. t. mechanika; matematika (3); astronomie. Literatura: E. J. Dijksterhuis, Archimeclcs, 1956; P. ver Eecke, Les oeuvres complétes d'Archiméde. Trad. avec une introd. et des notes, 1961.

Architektura řecká, thésauros Athéňanů, Delfy, r. 490/489 př. n. l.

architektura 1. řecká: nejstarší doklady řec. a-ry jsou -+hradby doby mykénské s mohutnými branami ( -+Lví brána) v Mykénách, Tírynthu aj. Význačné jsou okrouhlé -+hrobky s nepravou ---+klenbou. Budovány byly i -+paláce s obdélným sálem ( ---+mykénská kultura [architektura]), který se později stal základem řec. --+chrámu, stavby pro řeckou a-ru nejtypičtější (snad už od 10. stol. př. n. 1.). V jeho dalším vývoji ve slohu dórském, iónském a korintském (-+slohy stavitelské) lze sledo,·at postupné odlehčování stavební hmoty v sloupech a násloupí a

chrám Démétřin v Paestu, z iónských Artemidin chrám v Efesu a Héraion na Samu. Národní sebevědomí polit. i umě­ lecké po vítězných válkách řecko­ -perských vedlo i k rozkvětu a-ry, v kterém měly p řední místo Athény. Vrcholné období za Periklea (450až 430), v němž tvořili významní architekti (---+Iktínos, Mnésiklés, ---+Kallikratés), reprezentují - ►Par­ thenón, ---+Erechtheion a chrámek bohyně Athény-Níké, -►Héfoistei­ on, ---+propylaje na athénské Akropoli, chrám Apollónův v Bassách v Arkadii od Iktína, telestérion v ---+Eleusíně. Pro votivní dary zjemňování tvarů. v Delfech, Olympii, na Délu aj. V době archaické vynikají ze byly jednotlivými městy budovány staveb dórského slohu: Héraion pokladnice (- ►thésaury) v podobě v Olympii, tzv. basilika a tzv. chrámku. Ve 4. stol. je méně no-

vých chrámů: Asklépiův v Epidauru od Theodota, Athénin od Skopy v Tegei (největší na Peloponnésu), Athénin v Priéně. Obnoven byl chrám Apollónův v Didymech a Artemidin v Efesu (jeden ze -+sedmi divů ant. světa). Tvar rotundy ( ---+tholos) měla svatyně v Epidauru s dórským sloupořadím vně a s korintským uvnitř, dílo Polykleita ml. Nejistého určení byl tholos v Delfech. Pro dram. hry byla budována - ►divadla; nejstarší je v Athénách (5. stol. př. n. 1.), největší bylo v Megalopoli (4. stol. př. n. 1.), v jeho sousedství pak stálo tzv. Thersilion, budova (68 m >: X 66 m) pro spolková shromáždění. Pro hud. a zpěvní produkce byla určena ---+ódeia. Národní hry a slavnosti byly konány ve ---+stadiích

arch

68/

(dobře dochováno je v Delfech, restaurováno je v Athénách). Vyvinutý typ -+gymnasia v řec. městech měl atletickou dráhu, tělocvičnu, lázně, podloubí a sedadla pro diváky; stalo se vzorem i pro řím. thermy (lázně). Pro zásobování měst vodou byly budovány i monumentální fontány a -+kašny s vyzdobeným průčelím. V době helénist. převažovaly ·stavby civilní. Došlo k míšení architektonických řádů a k uvolňo­ vání dřívějších norem (např. zvyšoval se počet -+triglyfů mezi -+metopami). Budovaly se vladař­ ské rezidence (Pergamon, Antiocheia, Alexandrie); dochován je vzhled pergamského paláce s peristylovým nádvořím. Pro zakládání měst v helénist. Orientě s pravidelnou sítí uliční byl určující urbanistický ( -+urbanistika) systém

přitesaných i z kvádrů horizontálně vrstvených na maltu i nasucho. Z městských bran valeně zaklenutých jsou pozoruhodné v Perugii, Volteře a Fáleriích. Z mostních staveb, v nichž byli Etruskové mistry, je dochován most ve Vulci, u Vejí aj. Některá města měla vodovody, dochované zčásti v řím. přestavbě (Vulci, Cerveteri). Pro melioraci kraje a odvodňování byly zřizovány kanály a pokročilý byl systém stokové techniky; v Římě je takovou památkou -+cloaca maxima (6. stol. př. n. 1.). Nejvýznamnější stavby jsou hrobky zámožných vrstev, vyhloubené v skalním podloží, kruhového půdorysu, s válcovitou nástavbou a kupovitě navršenou -+mohylou: mnohé hrobní komory kryté stropem rovným nebo zaklenutým jsou zdobeny nástěnnými malbami. Z -+chrámů budovaných pův. ze dřeva a z nevypálených cihel, časem i z kamene, je dochována většinou jen podstava a části plastické výzdoby z terakoty na vlysu, římse, hřebenu střechy a štítě. Domy ( -+dům [2]) byly pravoúhlé o jedné nebo několika místnostech, se střechou sedlovou nebo terasovitou, patrně typu atriového. Stavivem bylo dřevo, sušené cihly a kámen; 3. římská architektura se vyvíjela pod vlivem etruským a řeckým; po rozšíření řím. moci do vých. Středomoří se uplatnil vliv světa helénistického. Pro její rozvoj se otevřely další možnosti jednak novými potřebami veřejného a soukromého života, jednak byly pro ni získány nové oblasti rozsáhlé římské říše. Moc a bohatství vytvořily příznivé podmínky, a proto i kvantitativně předčila římská a. řeckou. Jako -+stavebních hmot používali Římané různých druhů kamene, pálených cihel a betonu. V době republ. a poč. císařství byla římská a. ovládána tradičními formami a-ry řecké, opírající se o systém architrávový, který byl postupně nahrazen soustavou zdi, oblouku, -+klenby a pilíře. Z doby republ. je dochováno málo architektonických děl, ač na jejím konci byli velkými stavebníky Sulla, Pompeius a Caesar. Z c1saru vynikli jako budovatelé vedle Augusta Nero, Flaviovci, Traianus, Hadrianus, Septimius Severus a Diocletianus. Z architektů, mezi nimiž byli i architekti řečtí, prosluli: v době helénist. Cossutius, první řím. architekt, jenž působil mimo Itálii ( -Olympieion); za Caesara a Augusta -+ Vitruvius; v době císaře Nerona dvojice architektů Severus a Celer, podle

-+Hippodámův. Z veřejných

budov významné bylo -+búleutérion a pro lidová shromáždění ekklésiastérion (např. v Priéně). Na Délu byl pro schůze obchodníků zbudován obdélný sál (56 m X 34 m) s vnitřní kolonádou dórsko-iónskou, jakási burza. Čas­ tou složkou plánu města byla samostatná krytá -+sloupořadí (stoy). Na -+agorách byly zřizovány sluneční a vodní -+hodiny; v Athénách se dochovala tzv. -+Věž větrů (asi z 1. pol. 1. stol. př. n. 1.), osmiboká rotunda v korintském stylu. Proslulá knihovna v Alexandrii (3. stol. př. n. 1.) měla svůj protějšek v Pergamu (2. stol. př. n. 1.). -+Divadla byla nově budována nebo restaurována (Epidauros, Priéné, Efesos). K -+sedmi divům ant. světa se počítá též -+maják na ostrově Faru v deltě Nilu u Alexandrie. Z chrámů proslul iónský Artemidin v Magnésii od Hermogena (2. stol. př. n.1.). Z monumentálních oltářů s plastickou výzdobou vynikaly - vedle -+pergamského oltáře Diova - Hierónův v Syrákúsách (198 m x 22 m) ze 3. stol. př. n. 1. a Artemidin v Magnésii n. Maiandrem ze 2. stol. př. n. 1. Řídké jsou mostní kamenné stavby (např. mezi Epidaurem a Nauplií). V řecké a-uře, reprezentované pře­ devším chrámy, méně stavbami světskými, byly základní složkou sloup a architráv. Toto dědictví splynulo časem se stavebními prvky i technikou římskou pro nové archi tektonické úkoly. 2. architekturu etruskou můžeme sledovat od 8. do 1. stol. př. n. 1.; reprezentují ji městské hradby, brány, mosty, vodovody, stoky, hradby, chrámy a domy. Hradby jsou z kamenů polygonálně

jejichž plánu byl r. 64 n. 1. zbudován tzv. zlatý palác Neronův (--.paláce); Martialův přítel Rabirius, stavitel palatinského paláce Domitianova (z r. 92), a Apollodóros z Damašku, jenž vystavěl za Traiana (v 1. 104-105) v Dákii velký most přes Dunaj (obraz je zachován na reliéfech Traianova sloupu), v Římě pak odeum ( -+ódeion), cirkus, gymnasium a -+forum Traianovo. Římané byli tvůrčí zvl. v a-uře civilní, která se stala v provinciích i účinným prostředkem romanizačním. Ze staveb z poč. 1. stol. př. n. 1. je dochován státní -+archiv (tabularium) na Kapitolu v Římě s místnostmi valeně a křížově zaklenutými a s arkádovým průčelím, zdobeným polosloupy dórskými a korintskými s násloupím. Shromaždištěm řím. senátu a městských rad v městech mimo Řím byla -+curia, obyč. obdélného půdo­ rysu se zasedacím sálem, popř. s apsidou proti hl. vchodu. V Římě se dobře dochovala curia Julia z přestavby za Diocletiana. -+Basiliky byly budovány systémem architrávovým ( -+stavební technika) s plochým stropem (v Pompejích, Traianova v Římě) nebo s loďmi zaklenutými valeně nebo křížově s oporou na pilířích (basilica Julia a Konstantinova v Římě). -+Chrámy byly adaptacemi řec. a etruských vzorů, obdobného půdorysu, s průčelním schodištěm. Chrám kapitolské trojice zachoval přes pozdější přestavby etruský půdorys. Z rotund vyniká -+Pantheon. Chrám Venuše a Romy v Římě měl dvě valeně zaklenuté svatyně napojené k sobě dvojí apsidou s polokupolí, s vnější kolonádou jako řecký chrám. K největším

chrámům

patřil

Jovův

v -+Héliopoli (Baalbeku) v Sýrii (2. stol. n .. 1.). -+Divadla, budovaná podle vzoru řec., byla architektonicky sevře­ nější; hlediště podpíraly obyč. mohutné zaklenuté substrukce, takže se jeví jako stavby vícepatrové. Dochovaná část hlediště divadla Marcellova v Římě má na obvodě v přízemí a v patře arkádový ochoz zdobený vně polosloupy dórskými a iónskými. Jevištní patrovou budovu dochovalo divadlo v Arausiu (dn. Orange v již. Francii) z 1. stol. n. 1. a v Aspendu v M. Asii z 2. stol. n. 1. Domitianovo odeum (-+ódeion) pro hud. a zpěv­ ní produkce na -+Martově poli v Římě (asi pro 5000 posluchačů) bylo významnou stavbou ještě v 5. stol. n. 1. Vedle soukromých -+knihoven

69/

Architektura římská: a) Praeneste (dn. Palestrina), zbytky chrámu Fortuny Primigenie, kolem r. 80 př. n. 1.

bJ Rím, mausoleum Konstantiny, dcery Konstantina Velikého, 1. pol. 4. stol. n. l.

v Římě vznikly koncem republiky veřejné (---+-Asinius Pollio), jejichž počet za císařství vzrostl (na foru Traianově, v thermách, při chrámech aj.). Čtenářské sály měly svitky knih v regálech vestavěných do pravoúhlých výklenků ve stěnách budovy. -+-Lázně z doby republ. měly půdorys upravený různě, v době císařské pronikla symetrická sestava prostorů; na střední trakt jsou napojeny sály a místnosti pravoúhlé, mnohoúhelné, okrouhlé i oválné, zastropené klenbou valenou, křížovou, kupolí nebo polokupolí. Měly mozaikové podlahy a bohatou výzdobu sochařskou.

Největší

jsou thermy Caracallovy a Diocletianovy (z velké části dochované). Císařské --+-paláce na Palatinu v Římě, budované podle vzoru helénist. s reprezentačními sály a obytnými komnatami kolem rozlehlého ---+-peristylu, vyznačovala monumentalita a luxusní výprava (palác Domitianův). Neroniiv palác s bohatou půdorysnou členitostí a malířskou výzdobou byl spíše rozsáhlou vilou s rozlehlým parkem, předchůdce císařské vily Hadrianovy v ---+-Tiburu (dn. Tivoli). Ve zříceninách palácové vily Maximianovy (286-305) u Piazza Armerina

arch na Sicílii se dochovaly skvělé mozaikové podlahy. Palác ---+-Diocletianúv ve Splitu, v němž vedle obytných komnat a reprezentač­ ních sálů byl chrám a císařovo mausoleum (dn. katedrála), měl opevnění se 16 věžemi. Typ obdélného fora byl v císař­ ských forech, jež měla reprezentač­ ní ráz, pozměněn připojením apsid na bočních stranách. Prostranství ovládal chrám na vysokém podiu a komplex architektur byl rozložen symetricky k podélné ose. Velkolepé bylo forum Traianovo (-+-forum; -►urbanistika). Na něm stojí dosud dochovaná několikapatrová tržnice. Pro prodej potravin bylo v městech macellum, budova s krámy a skladišti, opatřená vodní nádrží (Pompeje, Leptis Magna v Tripolsku); byly i stavby rozměrů a výpravy monumentální (macellum magnum [velká tržnice] na Caeliu v Řime). Pro gladiátorské zápasy a štvanice zvířat, popř. pro ---+-naumachie~ byly -•-amfiteátry, typicky řím. architektura, dochovaná zvl. v záp. části řím. říše; největší z nich je řím. ---+-Koloseum. Pro jízdní závody a koňské dostihy byly určeny cirky. Z nich v Římě nejst. a největší tzv. Circus maximus (--+-cirkus) byl několikrát obnoven a vždy nádherněji vyzdoben. Vnější strana hlediště, podpíraná oblouky a zdobená sloupy, byla dvoupatrová. Z náhrobních staveb proslul okrouhlý náhrobek Caecilie Metelly, postavený na čtvercové podstavě, pův. se zemitým násypem, na konci republiky při via Appia. Podobného typu, ale mnohem větší (o průměru 87 m, výšce 44 m) je v Římě mausoleum ( ---+-mausóleion) Augustovo a Hadrianovo ( ---+-Moles Hadriani). Pod helénist. vlivem byla budována i v Římě, zvl. v době císařské, ---+-sloupořadí (porticus), podpíraná sloupy nebo pilíři, jako architektury samostatné nebo včleněné jako podloubí v stavbě domovní podél ulic a náměstí. Za císařství byla v Římě zřízena soustava kolonád spojujících vnitřní části města, zvl. na ---+-Martově poli. Samostatným řím. výtvorem jsou čestné sloupy, z nichž proslul sloup ---+-Traianův a -+-Marka Aurelia v Římě. Podobně i ---+-vítězné ( čest­ né) oblouky, zvl. v záp. části řím. říše, nejčastěji k oslavě císaře; výzdobu tvoří architektonické člán­ ky, sochy a výjevy reliéfní. Klasický typ podává oblouk -+-Titův. Z památníků na válečné vítězství se dochovalo tropaeum v La Turbie (již. Francie) z doby Augustovy. Na čtvercové podstavě byla rotunda

arch

70/

s obsloupením, završená kuželovitě. Z doby Traianovy je rotunda na stupňové podstavě v Adamclisi v Rumunsku (sr. tropaion). Jv. úpatí Palatinu uznvíralo nymphaeum (--+nymfaion) zv. Septizoníurn, kulisovitá stavba z doby Septimia Severa. Z inženýrských staveb jsou pozoruhodné --+vodovody po celě řím. říši, podpírané soustavou arkád na pilířích (např. Pont du Gard ve Francii). Brány v městských hradbách, zvl. z doby císařské, s jedním i s několika vstupy obyč. valeně zaklenutými, byly často chráněny věžemi; průčelí s okny, s výklenky, polosloupy, pilastry i s výzdobou plastickou. Pozoruhodné jsou Porta m'g!a v Trevíru, Porta A1aggiore aj. v Rímě, brány v Pompejích, Veroně, Turině, Autunu, Nimes, ve Splitu aj. Rozsáhlý obchod žádal úpravu --+přístavů v Itálii a v provinciích (Puteoli, Ancona, Ostia, Forum Julii = Fréjus), rozsáhlá skladiště (horrea, dochována zvl. v Ostii) a --+majáky. Systém stokování řím. měst (--+kanalizace; --+cloaca maxima) byl stále zdokonalován, upravován tok řek (Pád, Rýn, Tiber) a splavné kanály a čás­ tečně proveden za Nerona projekt prokopání šíje korintské (--+Isthmos). K trvalým dokladům řím. staviteiské techniky patří -+silnice, zvl. z doby císařské, jejichž hustá síť měla účel hosp. a strategický; zřizování silnic vedlo k stavbě kamenn-Albanus mons). V jeho blízkosti u jezera zv. -+lacus Nemorensis byl prastarý kult Diany, zv. Nemorensis, ochránkyně latinských měst. Jejím knězem (rex Nemorensis) mohl být jen ten, kdo zabil svého předchůdce v souboji větví z posvátného stromu, rostoucího v Dianině háji. Když r. 496 př. n. l. připadla A. spolu s ostatními latinskými městy k Rímu, byl v Římě zřízen pobočný kult Diany na Aventinu, kterým byl kult Diany Nemorensis zcela zatlačen. Kromě polit. důvodů vedlo k jeho úpadku i obsazování kněžské funkce, o kterou poté měli zájem jen uprchlí otroci.

Aristagorás [2. p. -raJ, mílétský tyran, jenž se po neúspěšném pokusu o obnovu aristokratické vlády na ostrově Naxu znepřátelil s Peršany a zo"'noval proti nim -+Íónské povstání. Po jeho nezdaru uprchl do Thrákie a padl tam r. 497 př. n.1. při obléhání města Ennea hodoi (pozdější -+Amfipolis).

Aricia město

Ariminum [2. p. -na] (dn. Rimini), přístavní město v -►Umbrii u Jaderského moře, podle Strabóna založené Umbry, později bylo obýváno keltskými Senony. Po jejich porážce zde byla založena r. 268 př. n.1. latinská kolonie. Vedla tudy silnice Flaminiova (via Flaminia), která spojovala Řím s Předalpskou Galií. Po bitvě u -.Filipp r. 42 př. n. 1. zde členové druhého -+triumvirátu usadili své veterány.Je tu zachován jeden z nejst. řím­ ských čestných oblouků (zřízen k poctě Augustově 27 př. n. I.), most z r. 12 n. 1., dosud užívaný, a mozaikové podlahy z 2. stol. n. l.

Obraz: P. P. Rubens (1577-1640) Arión delfíny zachránénv; F. Bouchcr (1703-1770) Aríón. - Zhudebnění: G. F. Malipiero, Arionc, 1913 (symfonická báseň pro violonceilo a orchestr).

Ariovistus [2. p. -ta], vůdce germánského kmenového svazu -► Sue­ bů, výborný taktik; zasáhl do sporu mezí dvěma významnými keltskými kmeny, -->-Sequany a -->-Haeduy (--► Galie [1]), byv povolán na pomoc od Sequanú. R. 58 př. n. 1. ho porazil ----Caesar v okolí dn. Štrasburku(Caesar B. G. 1, 31-53). Toto řim. vítězství odvrátilo na čas vpád dalších germ. kmenů do Galie.

Aristainetos viz list Aristarchos [2. p. -cha] l. ze Samu, řecký matematik a astronom l. pol. 3. stol. př. n. 1., žák -+Stratóna z Lampsaku, první hlasatel héliocentrické (sluncestředné) soustavy; působil v Alexandrii. V zachovaném spise Peri megethón kai apostématón héliú kai selénés (0 velikosti a vzdálenosti Slunce a Měsíce) se pokusil jako první, metodou v podstatě správnou, určit vzájemný poměr velikosti uvedených těles (např. průměr Slunce je podle něho asi 7 x větší než průměr Země, a Slunce je asi 20 x od ní dále než Měsíc; chybné početní výsledky přitom vznikly nepřesným měřením). Přijal -.Hérakleidovu myšlenku, že se Země otáčí kolem vlastní osy ( ----►astronomie). Největší význam měla A-chova před­ stava, že Slunce je středem, kolem něhož obíhají planety i se Zemí. Spis o sluneční soustavě se nedochoval, o autorovi samém jsou zmínky v díle Plútarchově, u Sexta Empeirika aj. Pozdější významní astronomové, -.Hipparchos a Klaudios -► Ptolemaios, A-chův héliocentrický názor nesdíleli. Jedině Seleukos z Babylónu se o sto let později vlivem A-chovým stal zastáncem héliocentrické soustavy; - 2. A. ze Samothráky viz gramatika (A).

Aríón [2. p. -ona] z Méthymny na Lesbu, řecký básník a kitharódos (zpěvák doprovázející se na kitharu); kolem r. 600 př. n. 1. žil na dvoře korintského tyrana Periandra. Tam kultivoval lidový -.dithyrambos a provozoval jej se sborem převlečeným za Satyry. -+Aristotelés v tom spatřoval zárodek Aristeidés (lat. Aristides) [2. p. -+tragédie. Nic zaručeně pravého -da] 1. athénský státník 5. stol. př. se od A-ona nezachovalo. Proslulost n. 1., vůdce umirněné demokratické

Ari

72 /

strany, jež se opírala o vlastníky žených, v ostrém posuzování konkrétních postav politiků, vojevůdců, básníků, věštců apod. Jeho kritika vycházela ze srovnání zidealizovase proti ---+Themistokleovu návrhu ných dob, v nichž žila generace bobudovat silné loďstvo a byl r. 482 jovníků od ---+Marathónu (A. sám vyobcován ostrakismem. Z vy- k ní nepatřil) se současnou dobou, hnanství se vrátil r. 480 v předvečer a tím budila zdání zpátečnického bitvy u ---+Salamíny. Jako stratégos postoje. velel následujícího roku athénské A. stál jak proti aristokracii, tak pozemní armádé ve vítězné bitvě proti radikální demokracii. V jeho u --►Plataj. Vedl jednání při uza- díle se projevoval humánní odpor vírání --athénského námořního k těm, kdo kořistili z války nebo spolku a hyl zvolen předsedou ko- slabosti druhých, a naopak soucit mise, která měla stanovit výši člen­ s trpícími, zejm. s venkovany poskych príspěvků. Pro nezištnost a stiženými válkou. Neváhal zaútočit neúplatnost se mu dostalo příjmení ani na současné modernisty v umě­ .,Spravedlivý". A-dův život je ní, zejm. na ---+Eurípida, kterého znám ze zpracování Cornelia Ne- snižoval - zvláště ve srovnání pota a Plútarcha. s ---+Aischylem. 2. A. z Milétu, asi koncem 2. stol. Jazyk jeho komedií byla čistá pf. n. 1., autor nezachované sbírky attičtina, neobyčejně bohatá na výlascivnich milostných novel, na- razy převzaté z nejrůznějších odzvané podk místa děje Milésiaka v ětví života i vytvořené básníkem (Mílétské povídky). pro potřebu dané situace. Tak 3. A. viz Aelius Aristides. vedle výrazů vysokého stylu, namnoze komicky zkreslených, stojí Aristión, epikúrovský filosof. Roku výrazy prodavačů, nevěstek a vo88 př. n. 1. stál v čele vzbouřené jáků, fantastické složeniny a půso­ chudiny v Athénách, která usilo- bivé zdrobněliny, zvukomalebně vala o prosazení radikálně-demo­ je vystižen zpěv ptáků, skřehot kratických cílů; za přispění -Mi- žab, výslovnost cizinců apod. Bothradata VI. Eupatora ovládl město. hatá je stavba jeho veršů i po stránce Padl r. 86 př. n. 1. za ---+Sullova metrické. obléhání Athén. Lit. činnost zahájil básník r. 427 kritikou moderní výchovy, snad Aristippos viz kyrénská škola sofistů, kterou názorně předvedl na postavách dvou bratrů, z nichž Aristobúlos [2. p. -la], řecký jeden byl vychován po staru, druhý dějepisec 4. stol. př. n. 1., účastník moderně. Tato hra, Daitalés (Hovýprav --Alexandra Velikého. Na- dovníci), se nedochovala právě tak psal o nich rozsáhlé hist. dílo, které jako r. 426 provozovaní Babylónioi bylo jedním z hlavních pramenů (Otroci z Babylónu), kterými byli pro Arriánův spis Anabasis Ale- míněni athénští spojenci, Athénami xandrú (Alexandrovo tažení). vykořisťovaní jako nejhorší otroci; v této hře útočil A. proti ---+KleóAristofanés [2. p. -na] 1. řecký novi. O ---+Léna jích r. 425 získal A. dramatik, 445 až 380 ( ?) př. n. 1., první cenu před ---+Kratínem a z dému Kydathénaion, hlavní před­ ---+Eupolidem dochovanou hrou stavitel tzv. staré attické -komedie. Acharnés (Acharňané), v níž DikaioO jeho životě máme málo zpráv.Je- polis, představitel rolníků sužovaho tvorba, která vznikala od doby ných peloponnéskou válkou, dorozkvětu attické obce za -►Periklea až sáhne nejprve separátního míru se do 80. let 4. stol., podává umělecký Spartou a posléze získá na svou obraz athénského života. Od útoků stranu sbor uhlířů z dému Acharnai. na konkrétní osoby přechází pozRovněž o Lénajích r. 424 vyhrál ději k obecné problematice. Dlouhé A. svou nejostřejší protikleónovúdobí A-novy tvorby obráží změny skou komedií Hippés (Jezdci). Tři v myšlenkové náplni i ve stavbě otroci - (dva z nich jsou vojevůdci, komedie. ---+Níkiás a ---+Démosthenés [1], Ze 44 komedií se jich dochovalo třetím je politik Kleón) - otročí nejedenáct. A-nova tvorba vycházela vrlému stařeckému Lidu. Věštba z tradic attické komedie, a proto určí, aby prohnaného Paflagonceobsahovala řadu starobylých prvků -Kleóna nahradil prodavač jelit, v námětu (např. čarovná země), který za pomoci Jezdců vyhání v postavách (párové dvojice), v te- Paflagonce. Ve druhé části se pání tělesných nebo charakterových Paflagonec s jelitářem předhánějí nedostatků, jež shledával hlavně na v nadbíhání Lidu; jelitář vítězí a ženách, starcích, vychloubačích, ci- nakonec převaří Lid v kotli a zincích, méně již na tělesně posti- omladí ho. Lid se objeví v šatě

zemědělských pozemků. R. 490 se zúčastnil jako jeden z deseti ---+stratégů bitvy u ---+Marathónu. Stavěl

z doby marathónských bojovníků. Komedie Nefelai (Oblaky) z r. 423 byla zaměřena proti současné tzv. přírodní filosofii a proti sofistické výchově; jako jejího předsta­ vitele A. neprávem předvádí ---+Sóttrata.

V komedii Sfékes (Vosy) zaA. r. 422 znovu proti Kleónovi za to, že zvýšil příspěvek čle­ nům ---+héliaie, a tím podpořil suútočil

dičství. Počínajíc komedií Eiréné (Mír) z r. 421 můžeme v A-nově tvorbě sledovat zm ěnu. Básník přechází od her útočících na konkrétní osobu k obecnějším námětům .

Nové prvky, které se tu objevují, jsou zárodkem toho, co tvoří podstatu rzv. střední --+komedie. Orníthes (Ptáci), nejpůvabnější, ale ve svém výkladu nejspornější hra, byli uvedeni r. 414, v době sicilské výpravy. Vyskytují se v nich dva Athéňané omrzeli životem ve svém městě, kteří v říši ptáků 7aloží město mezi nebem a zemí. To brání průchodu obětního kouře do nebe, a tak jsou bohové hladem donuceni, aby vydali ptákům vládu nad světem. Hra končí svatbou jednoho z Athéňanů se zosobněnou Vládou, kterou mu odstoupí sám Zeus. - Ve hře bývají shledávány pohádkové motivy i aktuální politické narážky. Z r. 411 známe dvě hry, ThesrnoJoriazúsai (Ženy o Thesmoforiích), v níž A. zaútočil na Eurípida, ale tepal i ženské vady, a Lýsistratu, nazvanou podle hrdinky hry. Lýsistraté poradí athénským a spartským ženám, aby odpíraly svým mužům manželské povinnosti, dokud neustanou ve válce. Koneč­ nému usmíření předchází Lýsistratin varovný projev k řeckým kmenům o jejich společném osudu, který patří k vrcholným místům A-novy tvorby. Po smrti Aischyla a Eurípida uvedl A. r. 405 komedii Batrachoi (Žáby), nazvanou podle sboru podsvětních žab, doprovázejících svým zpěvem Charónovu loďku, po níž se přepravuje do podsvětí Dionýsos pro Eurípida. Ale po Eurípidově literárním souboji s Aischylem si odvede na svět jeho přemožitele, Aischyla. Poslední dvě hry, Ekklésiazúsai (Ženský sněm) z r. 392 a Plútos (Bohatství) z r. 388, se obírají soc. nespravedlností. Kdežto prvá z nich předvádí komické důsledky soc. reforem, jak o nich mluvili někteří tehdejší filosofové, ukazuje druhá na to, co by vzniklo, kdyby slepý bůh bohatství nabyl zraku. Třebaže se ve všech hrách, jež vznikly od doby provozování Ptáků,

73/ řešila

v komickém rouše obecná problematika, bylo její řešení stále více zatlačováno vnějšími prvky, ať již výpravou (Ptáci, Žáby), či stále ostřejším obrazem žen, v němž nabývají vrchu sexuální scény apod. Tato tendence vrcholí tím, že parabase je nahrazena nejdříve zpěvem sboru a později jen jeho tancem. Četné dobové narážky, dnes bez stv. -.scholií nesrozumitelné, nutí k úpravě A-nových her, určených pro moderní jeviště. Proto máme dvojí překlady, věrné (V. B. Nebeský, Aug. Krejčí, J. Šprincl) a volnější (F. Stiebitz, VI. Šrámek). V nich je přeloženo do češtiny celé básníkovo dílo. Překlady:

V.

Nebeský,

Acharnští,

ČČM 23, 1849, 1, 3-36; 2. 45-62; Rytíři, ČČM. 24. 1850, 364-99. 596-623; Žáby,

všech -.městských státech nahrazena aristokratickou -.oligarchií. K rodové a-ii se počítaly jen osoby urozené (eupatridai) a pokládaly se za povznesené nad ostatní lid. Ale mezi lidem se při postupném rozvoji otrok. výrobních vztahů, zejm. v řemeslech a obchodu, začali od 7. stol. př. n. 1. objevovat bohatí lidé, kteří se domáhali pří­ stupu k vládě. Tato nová, peněžní a. se obvykle při svém boji s a-ií rodovou opírala o prostý -►démos, ale posléze - od 5. stol. př. n. 1. srůstala s a-ií rodovou, jejíž moc se stále ještě zakládala hlavně na pozemkovém majetku, v jeden celek, který se ve všech řcc. státech snažil jako nepřítel -->-demokracie uchovat oligarchický režim. Mnoho rysů, kttré známe z nejst. řecké společnosti v tzv. době ho-: mérské, se uchovávalo ještě ve 4. stol. př. n. I. v -.Makedonii; v jejím čele stál král-basíleus se svými druhy (hetairoi) z vojenskorodové a., vlastnící rozsáhlé pozemky i velká stáda dobytka. Mnozí příslušníci makedonské a. se domohli vysokého postavení po výbojích -.Alexandra Velikého a z jejího středu pocházely i přední panovnické dynastie známé z helénistických dějin ( -.Řecko

1872: A. Krejčí, Acharňané, 1913; F. Stiebitz, Acharňané, 1954; Vi. Šrámek, Uprchlíci (Acharnés), 1954; A. Krejčí, Jezdci, 1910; F. Stiebitz, Jezdci - Žáby, 1940; A. Krejčí, Lysistrate, 1911; F. Stiebitz, Lysistrate, 1963; V. Mihálik, L'ýsistrata, 1969 (slovensky, rotaprint), 1971 (knižně); A. Kreičí, Mír, 1922; F. Stiebitz, Mír. 1954;M. Okál, Oblaky, 1947; J. Šprincl, Oblakv, 1954; F. Stiebitz, Plutos, 1954; F. Stiebitz, Ptáci, 1954; V. Renč, Ptáci, 1970 (cyklos_tyl); A. Krejčí, Vosy, 1917; A. Krejčí. Zeny o Thesmoforiich, 1914; A. Krejčí, Ženský sněm, 1915; F. Stiebitz, Ženský sněm, 1924; M. Okál, Komédie (Lysistrata, Acharňania, 2eny na sneme, Vtáci, Plutos, s průvodním pojednáním), 1966. [dějiny]). Literatura: R. Hošek, Lidovost a lidové II. V královské době a v rané fázi motivy u Aristofana, 1962; M. Okál, Problémy aténskej demokracie a Aristofanes, republiky tvořili -'rímskou aristo1969. kracii pouze příslušníci patricijZhudebnění: A. Košťál, Písně z Aristofanovy hry Mír, 1947; V. Šrámek, Jezdci, ských rodů (-.patriciové). Později, 1955 (komorní opera na slova Stiebitzova po vzniku -.nobility vstoupily do prekladu); K. Kupka, Lysistrata, 1956/57 jejích řad i přední plebejské rody (opera podle Aristofana).

2. A. Byzantský, asi 257-180, jeden z nejučenějších alexandrijských knihovníků, muž všestranně vzdělaný. Zabýval se textovou úpravou a vydáváním i estet. hodnocením básníků, zvl. Homéra, Menandra aj., a -.lexikografií.

Aristogeitón viz Tyranobijci aristokracie, vláda „nejlepších" (řec. aristoi), tj. lidí urozeného pů­ vodu. I. Ve všech nejstarších řeckých státech vládla zprvu a. rodová; ta si přisvojila největší část majetku, hlavně pozemkového, který předtím vlastnily celé rody, a opírajíc se o něj, o svou nákladnější a dokonalejší výzbroj i o své kultovní postavení v přežívajícím -.rodovém zřízení, osobovala si až do 8. stol. př. n. I. v celém ilecku právo na vládu ve svých obcích. Aristokratickými radami byl všude omezován -.basileus (král), jenž byl v patriarchální společnosti vojevůd­ cem, soudcem i vrchním knězem, až by a nakonec jeho vláda skoro ve

(-.plebejové). Vedoucí složkou a. byl senátorský stav ( -.senatores); od 2. stol. př. n. I. se začali v řím. a-ii stále více uplatňovat jezdci ( -.equites), kteří předsta­ vovali v republikánské společnosti a-ii finanční. Na sklonku republiky vzrůstal význam bohatých příslušníků italských měst, kteří začali pronikat mezi řím. aristokracii. Za císařství došlo k určitým změnám ve složení římské a., jejíž počet se zvyšoval o ty příslušníky aristokratických složek provinciálního obyvatelstva, kteří byli ochotni ke spolupráci s Římem. Příslušní­ kům provinciální a. byl povolen přístup k úřadům v Římě, do senátu a v některých případech i na císařský dvůr. Tato provinciální a. napomáhala v provinciích šíření latiny, řím. způsobu života i kultury a za pozdního císařství někdy i křesťanství. Část provinciální která nebyla ochotna smířit se s římskou nadvládou, se stávala organizátorkou vzpour nebo autonomistických (separatistických) hnutí. V pozdním císařství došlo římské

a.,

Ari k úpadku nm. rodilých aristokratických vrstev a na jejich místě se stále více uplatňovala a. barbarská.

Aristoníkos [2. p. -ka], nemanželský syn pergamského krále -.Eumena li. a nevlastní bratr krále -+Attala III., vůdce povstání proti Římanům v -.Pergamu. Neuznával platnost závěti Attala III., jenž odkázal (r. 133 př. n. 1.) Římu pergamskou říši, a uplatňoval nárok na pergamský trůn. Přidala se k němu některá města na pobřeží. Po porážce, kterou utrpělo jeho loďstvo od Efeských u Kýmé v Malé Asii, ustoupil A. do vnitrozemí. Tam se postavil v čelo nespokojené chudině a otrokům, jimž slíbil svobodu a vybudovt.ní „Slunečního státu" (Héliopolis, odtud si říkali Héliopolítai, tj. občané „Slunečního státu"). Nato se mu podařilo zmocnit se velké části pergamského území a r. 130 př. n. 1. porazit řím. armádu vedenou konsulem Crassem. Avšak téhož roku byi poražen od M. Perperny, zajat ar. 129 z rozkazu senátu v Římě popraven. A-kova myšlenka slunečního státu ožila na přelomu 16. a 17. stol. v díle T. Campanelly. Literatura: V. Vavřínek, La d'Aristonicos, 1957.

révolte

Aristotelés [2. p. -la] ze Stageiry, 384-322 př. n. 1., největší filosoi starověku. Jeho otec Níkomachos byl lékařem makedonského krále -Filippa II. Jako sedmnáctiletý mladík se stal A. členem Platónovy -.Akadémie, v níž setrval až do smrti svého učitele r. 348/7. Po Platónově smrti vyučoval v maloasijském Assu (348/7-345/4) a v Mytiléně na Lesbu (345/4-343/2). R. 343/2 byl povolán na makedonský král. dvůr v Pelle, aby řídil výchovu prince -.Alexandra (1). Kolem roku 335 založil v Athénách filos. školu, zvanou Lykeion nebo škola peripatetická. Z A-lových spisů určených pro veřejnost (tzv. exoterických), které měly většinou formu dialogu, máme jen zlomkj. Zachovala se však podstatná část spisů esoterických (jinak též akroamatických), tj. odborných pojednání, která A. napsal pro vnitřní potřebu -.peripatetické školy a která nezamýšlel uveřejnit. Tyto spisy jsou psány specializovaným a ne vždy dost srozumitelným jazykem. Jsou to většinou jen náčrty (snad podklady k přednáš­ kám), vykazující stopy nehotovosti a nepropracovanosti. Vyskytují se v nich četná opakování, vsuvky, doplňky, myšlenkové přeryvy a jiné

Ari

74/

kompoziční nedostatky. Je mozne, že v nich byly později učiněny redakční zásahy. K soubornému vydání A-lových děl došlo pravdě­ podobně nedlouho po jeho smrti. K tomuto vydání se patrně vztahuje seznam A-lových spisů zachovaný u Diogena Laěrtia (5, 22 až 27). Nové vydání pořídil v 1. stol. pi;. n. 1. Androníkos z Rhodu ( ·->-peripatetická škola); obsahovalo výběr nejdůležitějších esoterických pojednání a stalo se všeobecně užívaným v posledních stol. starověku. Zachovaný soubor A-lových spisů (Corpus Aristotelicum) obsahuje spisy logické, ontologické -Parthové); - 2. Armenia secunda viz Kappadokie.

armilustrium, římský svátek Martův. slavený 19. října. V ten den nesli ---+Saliové v průvodu měs­ tem posvátné štíty (ancilia) a

očisťovali zbraně bojovníků, kteťí

se nátili z letního tažení.

Arminius [2. p. -ia], Němci zvaný též Hermann, vůdce germánskeho kmene ----+Cherusku, * asi 18 př. n. I., t asi 19 n. I. V mládí sloužil v řím. armádě a stal se příslušníkem jezdeckého stavu (----+equites). Po návratu do vlasti připravoval tajně odboj proti Římu; r. 9 n. I. rozdrtil legie vedené Quinctiliem Varem v ----+Tcutoburském lese, r. 15 bojoval proti -->-Germanikovi a r. 17 se střetl v nerozhodném boji s markomanským králem -Marbodem. Krátce poté byl od svých pří­ buzných zavražděn. Arnobius [2. p. -ia], latinský církevní spisovatel zač. 4. stol. n. I.; v chvatně psaném polemickém spise Adversus nationes (Proti pohanům, 7 kn.) uchoval velmi mnoho materiálu k poznání starého řím. náboženství, jehož nesmyslnost a pošetilost dokazoval. Arnus (dn. Arno), hlavní řeka v Etrurii, pramení u města -Arretia, protéká Florencií a Pisou a jižně od Pisy se vlévá do Ligurského moře. Močálovitým údolím Arnu obešel - ----Hannibal r. 217 př. n. I. řím. opevnění před bitvou u jezera ----+Trasimenského. Arretium (dn. Arezzo), bohaté město v sev. Etrurii v údolí řeky Arna, koncem 1. stol. př. n. I. a začátkem 1. stol. n. I. významné středisko výroby reliéfní keramiky zhotovované v kadlubech; výzdobné náměty ornamentální (zvl. rostlinné), řidčeji figurální, byly do nádob vyráženy kolky; řadu majiteíů dílen známe jménem podle zkrácených reliéfních signatur (proslul Perennius). Povrch těchto váz má zářivě červenou barvu, které se docilovalo dokonalým vypálením

79/

A rt

jemné hlíny bohaté železem. Poarretinské keramiky je ----+terra sigillata. - A. proslulo též kovovými výrobky.

Artaxerxés I. [2. p. -xa] (staropersky Artachšathra), řecky zvaný Makrocheir (Dlouhoruký), perský král 465 / 4-425, syn ----+Xerxa I. U něho nalezl útočiště ----+Themistoklés. Tzv. mírem ----+Kalliovým (1), uzavřeným s Athéňany r. 449 př. n. 1. po bitvě u Salaminy Kyperské (r. 450), uznal samostatnost řec. měst v Malé Asii. A. II. Mnémón, vnuk předchozí­ ho, perský král 404-359/58 př. n. I.; v boji o trůn porazil svého bratra -->-Kýra Ml. (r. 401) v bitvě u --► Kú­ nax. Spartskou nadvládu na mor1 zničilo jeho loďstvo pod vedením bývalého athénského stratéga -->-Konóna r. 394 u -➔ Knitlu. Mírem --->-Antalkidovým (r. 386) si zajistil svrchovanost nad řec. městy v Malé Asii a nad Kyprem. - Životopis A-xa II. napsal Plútarchos. A. III. Óchos, perský král 359/58-338 př. n. I. Obnovil jednotu říše ohrožovanou odbojnými satrapy a znova si podrobil Egypt (343). Uzavřel mír s makedonským králem ----+Filippem II., zároveň však proti n~mu podporoval Athé-

kračováním

Arriános, lat. Flavius Arrianus [2. p. -ia -na] z Níkomédie v Bíthýnii, asi 95-175 n. I., žák ----+Epiktétův. Psal spisy filos., hist. a vojenské. Z osmi knih spisu Diatríbai Epiktétú (Rozpravy Epiktétovy) se zachovaly čtyři. Obsahují nárys učení Epiktétova. Úplně se zachoval spis Encheiridion Epiktétú (Rukověť Epiktétova), shrnutí Epiktétovy etiky. Z hist. děl je nejvýznamnější Anabasis Alexandrú (Alexandrovo tažení), popisuJ1c1 v 7 kn. na základe dobrých pramenů život a výbojná tažení ~►Alexandra Velikého. V jazyce, stylu i volbě lit. druhů byl A-novi vzorem ---+Xenofón. Překlady:

viz s. v. Epiktétos.

arrogatio (lat.) viz adopce ars viz techné

Arsakovci, dynastie, která vládla ňany. A. IV. viz Béssos. v letech 247 př. n. l.-224 n. I. v říši parthské (----+Parthové). Jejím zakladatelem byl Arsakés, osvobo- Artemis [2. p. -idy], vládkyně ditel z nadvlády ----+Seleukovců. přírody, bohyně známá již z před­ A. se později vydávali ia potomky řeckého a nejstaršího řeckého nábo----+Achaimenovců. ženství. A-idina vláda nad přírodou byla Arsinoé, jméno několika egypt- vyjadřována v jejím zobrazení jako ských královen. Nejznámější z nich lovkyně s lukem v ruce a doprovábyla A. (* kolem r. 316 př. n. 1.), zeně zvěří, zvl. jelenem. Pův. nebydcera ----+Ptolemaia I., manželka la A. spojována s žádným jiným ----+Lýsimachova; po jeho smrti božstvem, o čemž svědčí i to, že je (r. 281) se provdala za ----+Ptolemaia bohyní panenskou. Její doprovod Kerauna, pak za svého bratra Pto- tvořily podle mýtu nymfy; proto lemaia li. Filadelfa. - V. t. Arsi- se soudilo, že se A. zdržuje u studánek, jejichž léčivá síla jí byla noeion. Arsinoeion [2. p. -eia] 1. okrouhlá stavba (----+tholos), kterou dala zbudovat „Velkým bohům" (----+Kabeirům) začátkem 3. stol. př. n. I. na ostrově Samothráké královna ----+Arsinoé; první patro zdobily na vnější straně pilastry rámující okenní otvory, uvnitř korintské polosloupy; - 2. posmrtná svatyně Arsinoina, postavená v Alexandrii jejím manželem, -Ptolemaiem II., v níž byla uctívána jako bohyně s příjmením Filadelfos (Milující bratra). arsis (řec. ,,zdvih"), ,,arze", tzv. „lehká doba" veršové stopy, jedna nebo více slabik, které nemají ----+iktus. (Někteří novodobí metrikové pokládají arsi za „dobu těž­ kou".) - Opak ----+thesis. Artafernés viz

řecko-perské

války

přičítána. Jako vládkyně přírody měla

A. i plodivou moc, takže bývala oslavována buď jako bohyně svateb, jako živitelka nebo jako bohyně plodnosti. A-idin kult byl rozšířen po celém Řecku, zejm. na Peloponnésu: ve Spartě byli před jejím oltářem mrskáni efébové, aby se na ně přenesla plodivá síla prutu. Tam se také konal průvod s májovou ratolestí a prováděly orgiastické reje známé i z --+Efesu, prosiaveného A-idin:S,m chrámem (--➔Artemísion). Attické dívky se obracely k A-idě v --->-Braurónu ve všech významných okamžicích svého života (Aristot. Lys. 641n). V Athénách se v jarním měsíci elaféboliónu ( = březen/du­ ben) konala domácí slavnost, při níž byli A-idě obětováni jeleni upečení z těsta, jako symbolická oběť za pův. jí obětovaného jelena

Art

80/

(elafos). V helénist. době nabyly slavnosti A-idy Efeské mystického obsahu. A. bývala ztotožňována i se -----+Selénou a -----+Hekatou, u Ří­ manů s ---+Dianou; později jako A. Persiké (Perská) splývala s perskou bohyní Anaítis, v jejímž chrámu byla prováděna prostituce. Lid. představivost obetkala A-idu celou řadou bájí. Tak byla sestrou -►Apollóna, s nímž ji zrodila -► Létá na Délu (v pozdější verzi u Efesu), pomstila se -----+Niobě, potrestala -----+Aktaióna, -----+ Títya a -----+Órióna, zachránila -----+Ífigenii aj. Známe také její umělecká zobrazení, především v tzv. Artemidě z Versailles, která je kopií originálu z doby kolem 320 př. n. 1. (Paříž, Louvre).

nimi přes 2 m vysoká socha Poseidónova z r. 460 př. n. 1., nyní v Národním archeologickém muzeu v Athénách). 2. A. v Efesu, slavný Artemídin chrám v iónském slohu s dvojitou vnější kolonádou, trojlodní, zbudovaný před pol. 6. stol. př. n. 1. na místě starší svatyně. R. 356 př. n. 1. jej zapálil -----+Hérostrates. Chrám byl brzy obnoven, zachovány jsou jen zřícené zbytky. Pro svou nádheru a velikost (109 m X 55 m) se A. počítalo k ---+sedmi divům ant. světa.

Sochy: J. A. Houdon, Diana (sádrový odlitek z r. 1776, NG Praha); F. F. Ščed­ rin, Diana, 1798 (mramor); O. Benda, Diana (vystaveno 1930). - Reliéf: A. M. Avostalis del Pambio a Jan Campion, Diana (v letohrádku Hvězda v Praze, 1555 -1560).-Nástenné malby: J. J. Steinfels (1651 až 1730), Diana s lukem sedící na obláčku (ve Staré restauraci v Král. Obore Stromovce v Praze); J. F. Schor, Socha Diany, 20.léta 18. stol. (v Michnovském pavilonu [ -Americe) v Praze).- Obrazy: Giulio Romano (1499-1546), Honba Diany; P. Veronese (1528-1588), Diana; Tizian, Diana, 1559; Tintoretto, Diana ( = Luna) a Hóry, okolo 1580; Rubens, Dianin návrat, 1619; Lov Dianin, okolo 1632-35; Rembrandt, Diana v lázni, okolo 1635; N. Kniipfer (kolem 1603 - asi 16ó0), Diana vystupuje z lázně (NG Praha); F. Boucher, Diana po lázni; 1742; F. X. Tkadlík, Diana a Apollo, 1817-1824; Béicklin, Lov Dianin, 1862; C. Corot, Diana v lázni, 1873; J. Preisler (1872-1918), Diana; J. Zrzavý, Diana, 1913; A. G. Sartorio (1860-1932), Diana efeská a otroci; A. Procházka (1882-1945), Diana; B. S. Urban, Artemidino údolí, 1944. - Gobelin: Diana, podle návrhu M. Švabinského (1873-1962) vypracovala M. HoppeováTeinitzerová.

Artemísia 1. královna v ➔ Halikar­ nássu. Zúčastnila se s pěti loďmi -----+Xerxova tažení proti Řecku a bojovala u -----+Salamíny. Xerxés vysoko oceňoval její chytrost a energii; - 2. sestra a manželka kárského vládce -----+Mausóla, po jehož smrti vládla (353-351) v Kárii a na Rhodu. Dokončila v Halikarnássu stavbu monumentální hrobky ( -----+mausóleion), kterou započal její manžel. Artemísion [2. p. -ia] 1. mys v severní části ostrova Euboje, nazvaný podle Artemidina chrámu, který na něm stál. U A-ia se r. 480 př. n. 1. úspěšně střetlo řec. loďstvo s perským, když však perské pozemní vojsko prorazilo protilehlou soutěsku thermopylskou (-----+ Thermopyly), musilo se řec. loďstvo nakonec stáhnout k -----+ Isthmu. V moři u A-ia byly nalezeny významné bronzové plastiky (mezi

skou podstatu nebeských těles a Tyto rozpory starého a moderního nazírání vedly až k soudnímu stíhání těch, kdo šířili myšlenky zaměřené proti bohům (grafé asebeiás, žaloba z bezbožnosti); takových žalob bývalo často využíváno politicky, např. aristokraty proti stoupencům Perikleovým (-----+Anaxagorás) a Alkibiadovým (-----+Prótagorás; -----+Diagorás), ale i demokraty proti -Sókratovi. Zákony na ochranu zbožnosti navrhuje pro svou obec i ---+Platón v Zákonech (907 E). přír. úkazů.

artes liberales (lat.) viz svobodná asfalt (řec. asfaltos, lat. bitumen durum) přírodní byl znám od nejumění starších dob. Ve stv. byl nejvíce Arválové (fratres Arvales, bra- ceněn a. z Mrtvého moře (lacus trstvo Arválů), starobylé římské Asphaltites - Asfaltové jezero); bonáboženské kolegium o 12 členech. hatá naleziště a-u byla i v okolí Obřady, které A. konali, byly spjaty Babylónu, dále byl nalezen v amfos očistnými obětmi za úrodu polí. rách z oblasti kavkazské. A-u se Význam A-lů časem upadl a byl používalo k očišťování v nejširším obnoven až Augustem. V císařské slova smyslu: k dezinfikování ran době měli na starosti třídenní po- (spolu se sírou), vykuřování chrámů hyblivé svátky v květnu, jež sloužily apod.; sloužil též jako pojidlo ve k očistě polí. Zasvěceny byly bo- stavebnictví ( -----+stavební hmoty). hyni ---+Dea Dia a nahradily snad Nátěrem a-u se chránily lodi a dře­ starobylá -----+ambarvalia. V aktech věné předměty vůbec. V Egyptě kolegia z r. 218 n. 1. se dochovalo sloužil dovážený a. k balzamování tzv. Carmen fratrum Arvalium mrtvol. (Píseň Arvalských bratří), obsahující vzývání polních božstev v staro- Asia (lat.), římská provincie, která bylém jazyce. vznikla z odkazu pergamského krále -----+Attala III. r. 133 př. n. 1. Arvernové, keltský kmen, usazený Pův. zahrnovala -►Mýsii, ---+Lýdii v dnešní Auvergni, s hlavním a záhy potom i -----+Kárii. V letech 49 střediskem -----+Gergovií. Záhy vy- př. n. 1. až 297 n. 1. sahalo její tvořili velkou říši v již. Galii, při území dále na východ, a to téměř čemž se střetali především s -----+Hae- až k jezeru Tatta (dn. Tuz-golu). duy. Po porážce r. 121 př. n. 1. jim R. 297 n. 1. byla A. rozdělena na Římané ponechali samostatnost. 7 menších provincií (např. Lýdie, R. 52 př. n. 1. povstali spolu s ostat- Frygie aj.). Územíprovincier.i. bylo ními Galy pod vedením -----+Vercin- již za Attalovců konglomerátem getorigovým. Caesar je porazil, měst, z nichž některá byla autoale ponechal jim nadále zvláštní nomní. Za řím. vlády byla formální postavení svobodné obce ( -rcivitas svoboda ponechána jen několika městům. Řím. prokonsul sídlil [1] libera). v Efesu. Hospodářsky významná as [2. p. assu] (lat.), základní vá- byla především stará obch. střediska hová jednotka a zároveň základní -----+Mílétos, ---+Efesos, ---+Smyrna mince nejstarší římské měny, litá na záp. pobřeží ---+Malé Asie. Hoszmědi;vážila 1--rlibru (tzv. librální podářsky provincie prosperovala as = 12 uncíí). Jeho váha byla po- hlavně v prvních dvou stoletích stupně snižována až na 1 /24 pův. vá- řím. císařství. hy v 1. stol. př. n.1.-V. t. mince (II). asianismus (lat. Asianum genus asbest viz tkaniny dicendi), řečnický sloh v řec. a řím. literatuře, vyznačující se května­ asebeia (řec. neostýchání se, zvl. tostí a nabubřelostí. Vznikl v helépřed bohy, neúcta k nim), porušení nist. době ve svobodných řec. obecně přijatých představ o bozích městech v Malé Asii ( -----+řečnictví slovem nebo činem. Zvláštního [A]). Převládal v řím. řečnictví až významu nabyla a. v 5. stol. př. n.1., do doby -----+Ciceronovy (106-43 př. kdy se dostaly do konfliktu staré n. 1.). Starší a. vyjadřoval myšlenky náb. představy, hlásané především v krátkých větách nebo větných věštci, s názory tehdy moderních členech podobných veršům, mladší filosofů, kteří vyvraceli víru v bož- a. užíval dlouhých souvětí a rytmic-

A st

81/ kých --+-klauzulí. Nejznámějším zá- vyléčena jen vnějším zásahem lěka­ stupcem tohoto stylu byl Ciceronův řovým. Jako léčivé prostředky protivník, řečník Quíntus Horten- předpisoval změnu způsobu života, sius Hortalus (114--50 př. n. 1.). dietu, pohyb a masáže. O jeho zdatProtikladem asianismu byl --+-atti- nosti chirurgické svědčí, že je mu přičítáno první provedení tracheocismus. tomie (otevření průdušnice). Z Aasignace půdy viz vlastnictví -dova díla se dochovaly jen úryvky ve spisech pozdějších spisovatelů; půdy (II) - 2. A. ze Samu viz anthologie. Asinius Pollio. Gaius A. P. [2. p. -ia -nia -ona], * 76 př. n. I., asklépiadský verš viz metrika t 5. n.1., římský politik a vojevůdce Caesarův a Antoniův. Za Augusta Asklépios [2. p. -ia], původně se oddal hlavně kulturním zálibám, thessalský hérós zdraví, se stal byl přítelem Vergiliovým (který v Řecku od konce 5. stol. př. n. I. mu připsal 4. eklogu) a Horatiovým. velmi populárním božstvem. V mýZavedl v Římě veřejné předčítání tu byl spojen s Apollónem; ten prý lit. novinek ( --+-recitace) a založil dal svého syna A-ia na výchovu první veřejnou knihovnu (starý Kentauru --+-Cheirónovi a u ·toho se plán Caesarův). Literárně byl činný A. naučil lék. umění. A-ovi synové jako řečník (zvl. jako obhájce), --+-Macháón a Podaleirios byli slavní psal tragédie a dějiny občanské lékaři Achajů před Trójou. Jeho války (nezachováno), jež začínaly dcerou byla bohyně zdraví 1. triumvirátem (r. 60 př. n. 1.) --+-Hygieia. Když A. křísil i mrtvé, a končily asi bitvou u -+-Filipp; zabil ho -+-Zeus bleskem. Apollón patrně se v nich netajil svými sym- pak zato zahubil --+-Kyklópy, kteří patiemi k Augustovu protivníku kovali Diovi jeho blesky. Antoniovi. Použili jich pozdější Hlavním střediskem, z něhož řečtí i římští historikové. se A-iův kult šířil, byl --+-Epidauros. Nejstarší jeho chrám v _}\ttice stál Askanios (lat. Ascanius )[2. p. -ia], v Peiraieu, r. 420 př. n. I. u\redl jeho syn --+-Aineiův; v. t. lulus. kult do Athén --+-Sofoklés. - V tzv. Asklépieích, A-iových svatyních askeze (řec. askésis, cvičení), po- s léčebným lázeňským zařízením, tlačování přirozených tělesných se léčilo --+-inkubací, tj. ve spánku: potřeb, vycházející z názoru, že tělo pacient, vykoupaný v chrámové je jen přítěží a žalářem duše. Lidé, vodě, se odebral s obětinami do kteří se a-zi oddávali (tzv. asketi), chrámu, kde byli chování hadi požívali jen nejnutnější jídlo, často zasvěcení bohu, ulehl na podlahu a dlouho se postili, zdržovali se (na rouno zvířete předtím oběto­ pohlavního styku; někdy přistupo­ vaného) a vyčkával příchod boha; vali až k sebetrýznění: sebemrská- ten se mu zjevil ve spánku a dal ní, nošení těžkých řetězů apod. mu svou radu nebo na něm provedl Křesťanští asketi se považovali lěčebný zákrok. Uzdravení pacienti (a bývali považováni) za osoby zavěšovali z vděčnosti v chrámě obzvlášť svaté. V a-zi býval také destičky s popisem choroby a jejího spatřován prostředek boje proti vyléčení nebo plastickou repro-+ďáblovi. dukci uzdraveného orgánu. Velký počet nápisů hovořících o vyléčení Askiburgion [2. p. -ia], severní (tzv. iámat) byl nalezen právě hraniční pohoří Čech a Moravy, v Epidauru. asi Krkonoše a Jeseníky ( -+-Území Ve 3. stol. př. n. I. se A-iův kult ČSSR v době řím.). rozšířil na vých. do Efesu, Mílétu, Pergamu, na ostrov Kós s proslulou Asklépiadés [2. p. -da] 1. z Prúsy lék. školou, ale také na záp. do v Bíthýnii, řecký lékař ze zač. Říma. Tam byl A. uveden za moru 1. stol. př. n. I., předchůdce r. 293 př. n. I. na příkaz --+-Sibyllí--+-lékařské školy metodické. V Římě ných knih přímo z Epidauru pod dosáhl zvučněho jména, protože jménem Aesculapius. Jeho kultovdovedl spojit své odborné vědomosti ním střediskem v Římě byla svatys filos. názory atomistů a epikúrov- ně na tiberském ostrově (sr. Ov. ců. Lidské tělo je podle něho slo- Met. 15, 622n). ženo z pevných hmotných částeček, A-iův kult kvetl i v době císařské, kterě se navzájem proplétají a tvoří jak vidíme z četných nápisů věno­ síť průduchů - pórů. V těch se vaných buď jemu samotnému nebo pohybují volná tělíska, která tvoří společně s jinými božstvy zdraví tělesné tekutiny a vzduch (--+-pneu- (--+-Apollón; -.Hygieia; -+-Salus aj.). ma). Nemoc chápal A. jako poruchu A. se stal ochranným božstvem pohybu tělísek, jež může být lěkařů; byl zobrazován jako vou-

satý muž, opírající se o hůl ovinutou hadem, a v doprovodu psa. Básně: Homérsky hymnos na Asklépia (16); Héróndás, Ženy obětující v chrámě (mimiambos [4]). - Vyobrazení: A. F. Maulbertsch a M. Michl, Asklépios (nástropní malba zachycující dějiny lidstva ve Strahovském klášteře v Praze), 1794; P. N. Guérin (1774-1833), Oběť pred oltářem Asklépiovým (obraz podle Gessnerovy idyllý); F. K. Waldherr (1784 až 1835), Aesculap. Ask!épiově

Askrá, městečko v Boiótii na J1zmm úpatí Helikónu, rodiště a bydliště básníka --+-Hěsioda. Aspasiá, hetéra z Míléta. Po svém příchodu do Athén hrála pro své vzdělání a půvab významnou úlohu ve společnosti vedoucích politiků, filosofů, spisovatelů a umělcú. Stala se milenkou, později manželkou --+-Perikleovou. Na podkladě pomlouvačných útoků komiků ji žalovali Perikleovi nepřátelé z bezbožnosti (-+-asebeia), Perikleovi se však podařilo dosáhnout jejího osvobození. assiduus viz vlastnictví

půdy

(II)

Aššurbanipal viz Sardanapallos Assýrie 1. oblast mezi středním Tigridem, dolním Zábem a Tartarskou stepí. Assyřané sami mluvili jen o „zemi města Aššuru". Teprve --+-Aramejci nazývali tuto oblast zemí Athór (název přešel do řec. označení Atůriá). Jména Assyria užil řec. zeměpisec Klaudios --+-Ptolemaios v pol. 2. stol. n. 1. Země, pro niž toto označení platilo (mezi Babylónií, Arménií, Médií a Súsiánou), byla nazývána za rozkvětu klínopisné kultury Gutium. Říše Assyřanů měla povahu nárazníkového státu. Assyřaně prosluli krutým, až krvelačným charakterem. 2. Assyria, římská provincie. R. 114 n. I. vtrhl císař Traianus po anexi --+-Arménie jako provincie také do --+-Mesopotamie a po pádu města Nisibis ji dobyl. V následujících dvou letech se zmocnil sousední krajiny Adiabény a dosáhl hlavního města parthské říše Ktésifóntu. Adiabéné byla prohlášena za provincii pod jménem Assyria. R. 116 však v ní vypuklo povstání proti Římu a bylo jen stěží potlačeno. Traianus tam musil dosadit parthského vasalského krá1e. Hadrianus byl nucen se obou provincií zase vzdát a také z Arměnie učinit opět vasalský stát. Astarté, syrsko-foinická bohyně, Řeky ztotožňovaná s --+-Afrodítou, byla známa již Hérodotovi. Obecně

Ast

82/

známou se stala za helénismu a za ., k'h , • , kd b 1 • nms e O c1sarstv1, Y Y a ztotozňována i s jinými božstvy (Ísis; kartáginská Juno Caelestis [Nebeská]).

Boll, Sternglaube und Sterndeutung, 1966 5 ; W. Gundel, H. G. Gundel, AstroIogumena. Die astrologische Literatur in der Antike und ihre Geschichte, 1966.

astrologie (z řec. astron, hvězda, logos, slovo, výklad), u Řeků pů­ vodně nauka o hvězdách vůbec, později nauka, která se snažila předvídat události z postavení planet a zvířetníkových znamení. V ---+Babylóně se vyvinula a. z pozorování pravidelně se opakujících astron. jevů (zatmění Slunce a Mě­ síce, postavení planet apod.), jež bylo možno podle výpočtů a zkušeností předpovídat. Další vývoj předvídání lidských osudů z postavení hvězd - vedl k rozchodu -►astronomie jako vědy s astrologií. Na spojení s Orientem ukazuje řec. název pro astrology Babylónioi (Babylóňané), nebo Chaldaioi (Chaldeové), který se udržel i v Ří­ mě až do konce starověku. A. sama se nazývala obecným slovem mathéma (nauka), odtud její předsta­ vitelé nazýváni též matematikové nebo astrologové (tj. hvězdopravci). Asi v době ---+řecko-perských válek proniklo do Řecka babylónské a jemu obdobné egyptské pojetí astrologie. Za ---+helénismu se a. rozšířila obecně, takže se s jejím vlivem musela vyrovnávat i ---+filosofie. Zejm. lze sledovat její vlivy u -+stoiků, kteří spojovali vývoj světového dění i života jedince s postavením hvězd., To vedlo k odevzdané víře v neodvratný -+osud (fatalismus). Přes zákazy senátu pronikla a. ve 2. stol. př. n. I. do obecného života v Římě, kde v té době upadaly staré formy --+věštění. ---+Ciceronovo opatrné stanovisko (sr. zvláště spis De divinatione [O věštění]) není zdaleka hlasem všech řím. vzdě­ lanců. Za císařské doby, kdy vzrostl vliv Orientu, se postavení a. upevnilo a také většina císařů ji byla nakloněna. Křesť. panovníci ji však stíhali a císař Honorius (395-423) vypověděl astrology ze záp. části impéria. Kladnou úlohu sehrála stv. a. tím, že svou přitažli­ vostí usnadnila cestu vědecké astronomii a přispěla k jejímu rozvoji. O astrologických spisech sr. ---+Manilius; ---+ Firmicus Maternus. Ant. a-ii převzali a horlivě pěsto­ vali Arabové. Od nich pronikla do západního křesť. světa a přes odpor církve se rozšířila po celé Evropě. Největšího rozkvětu dosáhla ve 14.-16. stol. Literatura: W. Gundel, Sterne und Sternbilder im Glauben des Altertums und der Neuzeit, 1922; V. Stegemann, Beitrage zur Geschichte der Astrologie, 1935; F.

astronomie (z řec. astron, hvězda, nomos, zákon), nauka o hvězdách, nazývaná Řeky původně ---+astrologie, začala být pěstována ve 3. až 2. tis. př. n. I. v Mesopotamii a Egyptě (byla pozorována nebeská tělesa, rok rozdělen na měsíce a týdny, den na hodiny a minuty, určováno zatmění Slunce a Měsíce, popsán zvířetník apod.). V 7. stol. př. n. I. se s ní seznámili lánové v Malé Asii, od nich se pak dostala do evr. Řecka. První řec. vědec ---+ Thalés z Mílétu znal již patrně tzv. babylónské tabulky, podle nichž se vypočítávala doba, kdy dojde k zatmění Slunce nebo Měsíce, a podle nich předpo­ věděl zatmění slunce r. 585 př. n. I. Původ jeho představy o uspořádání vesmíru neznáme. Podle jeho názoru pluje Země na vodě jako deska, nebeská klenba pak je dutá polokoule s upevněnými hvězdami (---+kosmologie). Na rozdíl od něho ---+Anaximandros z Mílétu (* 610, tbrzy po 546 př. n. l.) pokládal Zemi za (plo~ válec, který se vznáší volně v prostoru, kolem něho pak se otáčejí ostatní nebeská tě­ lesa. ---+Anaximenés (t v olympiadě 528/25) opět zastával názor, že Země je plochá deska, tvrdil však, že se i Slunce, Měsíc a planety volně vznášejí ve vzduchu. První vědecké poznatky na základě matem. výpočtů vnesli do a. pýthagorovci (podle nich se Země pohybuje, je kulatá, není středem vesmíru, nýbrž jen jednou z planet). Nejvíce prohloubil toto učení kolem r. 500 př. n. I. Filoláos, podle něhož se kolem ústředního ohně otáčejí -+sféry, nesoucí dráhy Slunce, Země, Měsíce, planet a stálic. Vzdálenosti sfér od sebe jsou v harmonickém poměru jako tóny ve stupnici a vydávají hudbu slyšitelnou vyvoleným (harmonie sfér). Mladší pýthagorovec Hiketás ze Syrákús pronesl názor, že se Země točí kolem své osy. Okolo poloviny 5. stol. př. n. I. ---+Anaxagorás z Klazomen vysvětloval podrobně vliv zemského stínu na zatmění Měsíce a jako první mluvil o pohořích a údolích na Měsíci, o teplotě hvězd a jejich vlastním i odraženém světle; avšak Zemi si představoval jako plochou desku. V ---+Platónových astron. názorech je patrný vliv pýthagorovců (Země je kulatá, kolem ní obíhá celý vesmír, rozdělený na sféry). Ve spise Tímaios vytvořil pojem „velký (tzv. platónský) rok" ( = doba, po

níž se Slunce, Měsíc, planety a stálice vrátí při otáčení sfér do stejné konstelace). A-ií se zabývali i ně­ kteří Platónovi žáci: ---+-Eudoxos z Knidu (1. pol. 4. stol. př. n. I.) se pokusil vysvětlit dráhy planet, jež se podle něho točí kolem Země, pomocí důmyslné soustavy hlavních a soustředných sfér (v. t. kosmologie; matematika [2]). Eudoxův spis Fainomena (Zjevy nebeské) zpracoval ve formě básně ---+Arátos (1. pol. 3. stol. př. n. 1.). Jiný Platónův žák ---+Hérakleidés z Pontu (2. pol. 4. stol. př. n. I.) vnesl do a. dvě převratné myšlenky: a) z malé úhlové vzdálenosti od Slunce lze podle něho soudit, že planety Merkur a Venuše obíhají kolem Slunce, nikoli kolem Země; b) Země se točí kolem své osy, a tak vzniká zdánlivý pohyb nebes (sr. pýthagorovci). Tyto názory však v ant. vědě nepronikly. ---+Aristotelés (384-322 př. n. I.) pojednal o stavbě vesmíru ve spise Peri úranú (lat. De caelo, O nebi). Přijal v zásadě Eudoxovu soustavu sfér, ale rozhojnil jejich počet, takže se stala až nesrozumitelnou. Aristotelés však též důmyslně zdůvodnil kulatost Země (při zatmění Měsíce lze na něm pozorovat kruhovitý stín Země). Třetí a druhé stol. př. n. I. bylo pro řec. a-ii dobou rozkvětu. Studiem astron. jevů a pořizováním hvězdných katalogů na . základě matem. výpočtů a přesného pozorování, jež bylo umožněno rozvojem astron. přístrojů, se zabývali učenci v ---+Alexandrii. V té době žili dva vynikající astronomové Aristarchos a Hipparchos. ---+Aristarchos ze Samu (1. pol. 3. stol. př. n. I.) jako první hlásal názor, že Slunce je středem soustavy planet, které kolem něho i se Zemí obíhají. ---+Hipparchos z Níkaie (2. stol. př. n. I.) héliocentrickou soustavu Aristarchovu nepřijal stejně jako významný mechanik a matematik ---+Archimédés (287 -212) -, prověřil však Aristarchův důkaz, že zdánlivá velikost průměru Měsíce a Slunce není stálá, nýbrž kolísá, čímž vyvrátil teorii soustředných sfér. Nejznámější řec. astronom Klaudios ---+Ptolemaios působil až v době římské. Jeho geocentrický (země­ středný) systém, umožňující před­ vídat nebeské jevy a vybudovaný na dílech jeho předchůdců, pře­ trval starověk; byl přenesen do Sýrie a Persie a stal se též kulturním majetkem Arabů a jejich prostřednictvím později majetkem celé středověké Evropy. Římská astronomie nepřinesla nic podstatného. Astron. partie (o Hip-

83/ parchovi a jeho názorech) v --+Pliniově díle N aturalis historia (Pří­ rodověda) jsou nepůvodní. Ze stv. astronomických pomůcek je nejznámější gnómón (sluneční -+hodiny), přístroj s naznačeným poledníkem, jehož se kromě k jiným účelům (např. v geometrii) používalo k určení výšky Slunce v poledne (--Anaximandros). K určení úhlu dopadajícího slunečního paprsku použil alexandrijský učenec --Eratosthenés (3. stol. př. n. 1.) přístroje, zv. skafé (dutá polokoule s gnómónem). V Alexandrii vznikly ještě další přístroje, zvl. armillární sféra, přístroj, který pomoci otáči­ vých kovových kruhů určoval výši hvězd nad obzorem. -V. t. kosmologie. Literatura: F. W. Westaway, Objevy bez konce I, 1937; Z. Horský - M. Plavec, Poznávání vesmíru, 1962 (tam další líteratura).

Asturové, ibérský horský kmen, usedlý v severozápadní části --+Hispánie Tarrakonské. Na jeho území byly bohaté rudné doly, především na zlato. Římanům kladli tuhý odpor, podrobil je až --+Agrippa r. 19 př. n. l. Astyagés viz Kýros Starší Astyanax [2. p. -nakta], syn --Rektora a --+Andromachy; -Odysseus ho dal svrhnout s hradeb dobyté --+Tróje. asyl (řec. asýlort, útočiště) nacházel pronásledovaný i provinilec u --+krbu, v chrámě nebo u oltáře pod ochranou bohů nebo zbožně­ ných osob. V -Athénách byl a-em tzv. chrám Théseův (--+Héfaisteion), v --+Římě např. pahorek Tarpejský (--+Tarpeia), později sochy císařů. Když zločinci zneužívali takto i chrámů křesť., bylo právo a-u císařskými nařízeními omezeno. Později upravila právo a-u (ius asyli) cirkev. Atalanté [2. p. -ty], arkadská lovjako dítě byla pohozena, ale odkojila ji medvědice. A. se zúčast­ nila lovu kalydónského (--+Meleagros). Její nápadníci s ní musili závodit v běhu, a kdo podlehl, byl zabit. Hippomeněs (podle jiné verze Meilanión) ji získal lstí. Bě­ hem závodu totiž upustil postupně tři zlatá jablka, A. se pro ně pokaždé shýbla, a tím se zdržela (Ov. Met. 10, 560n).

kyně;

Dramatizace: J. Palmotíé, Atalanta, hra, hrána 1629; E. Ludwíg, Atalante, 1911. - Reliéfy: Paolo della Stella Ct 1552), Atalanté na lovu (letohrádek Belveder v Praze); neznámý sochař: Híppomenés a Atalanté (štukový relíéf ve pastýřská

Vrbnovském palácí v Praze), okolo r. 1700. Obrazy: G. Rení (1575-1642), Závod A-ty a Híppomena; A. Govaerts (1589 až 1626), Meleagros a Atalanté (NG v Praze); J. Jordaens, A. a Hippomenés, 1646. Opera: F. Hande!, Atalante, 1736.

ath

Jeho životopis egyptského poustevníka sv. Antonína (přel. A. L. Stříž, 1928) inspiroval G. Flauberta k hist. románu Pokušení sv. Antonína, jako už dříve malíře Hieronyma Bosche (asi 1462-1516) k četným ataraxiá (řec.), neochvějnost, ne- fantasmagorickým obrazům. otřesitelný klid duše, který je nezbytnou podmínkou štěstí. Pojem atheismus (z řec.), světový názor důležitý zejm. v helénist. etice, zvl. a životní postoj, odmítající nábov epikureismu ( --+Epikúros), skep- ženství a jeho projevy, popř. vůbec ticismu (--+skeptikové), stoicismu existenci boha (theos). Zárodky kritiky náb. představ se nacházejí ( --+stoikové). už v nejst. dílech řec. literatury; Atargatis [2. p. -tidy], též Der- avšak teprve od 6. stol. př. n. 1. lze ketó, syrská bohyně ( --+Dea Syria) mluvit o a-mu v souvislosti s filoz města Hierápolis (dn. Mambúž); sofickou a vědeckou kritikou nájejí kult se rozšířil zvl. za helé- boženství. Náb. víra ustupuje pře­ nismu, kdy byla ztotožňována devším mezi vzdělanci, kteří se ptají, co je náboženství, jak vzniklo s --+Afroditou. a jaká je jeho společenská funkce. Áté [2. p. Áty], vášeň a zaslepenost Počátky kritiky náboženství se obmysli, jež vrhá člověka do záhuby. jevují u --+Xenofana z Kolofónu, Byla též zosobňována jako bohyně --+Hekataia z Mílétu, --+Anaxagoneštěstí, dcera --+Diova. rova žáka Métrodóra, známého svými převody mýtů na alegorie, ateleia (řec. zproštění, úleva), u --+sofistů ( --+Prótagorás; --+Diav řeckých městských státech zba- gorás Mélský; --+Kritíás; --+Prodivení povinnosti platit poplatky a kos), u představitelů --+kynismu --+daně. Občané zasloužilí o vlast ( --+Antisthenés; --+Diogenés ze Sibývali vyznamenáni osvobozením nópy), ve škole - ►megarské (Stilod --+leitúrgií. Také --+cizinci pón) a --+kyrénské (Theodóros, v městském státě usedlí (metoikoi) zvaný Atheos (Bezbožník), a --+Eu' mohli nabýt za své zásluhy usne- hémeros). Filosofie a věda daly a-mu pozisením lidu hmotných výhod, mezi nimi i slevy z pravidelných i mimo- tívni ráz a měly vliv na jeho prinřádných daní. - Sr. u R.ímanů cipy a metody. Zpětně pak a. po--+immunitas. máhal vytvářet filos. základy nejen přírodovědy (--+Anaxagorás), nýbrž atellana, již předliterární jiho- i etiky, dějepisu a politiky (-Déitalská lidová fraška, zvaná podle mokritos; --+Thúkýdidés; -Aristokampánského města Atelly. Byla to telés). Filosoficky nejdůslednější jednoaktová hra s ustálenými po- odmítnutí náb. pojmů a představ stavami (hloupý žrout [Maccus], podali Aristotelovi žáci : - Theožvanivý hlupák [Bucco]; směšný frastos odmítl účelnost světa a jestařec [Pappus] a hrbatý šarlatán jího púvojce (božstvo), --+Dikai[Dossennus]). Náměty si brala archos z Messény vyvracel doz denního života. Lit. ztvárnění mněnky o netělesnosti a nesmrtelse ji dostalo koncem 2. stol. př. n. l., nosti duše, -Stratón z Lampsaku, kdy byla v Jlímě provozována pra- zvaný Fysik, výslovně učil, že svět videlně po --+tragédii nebo samo- není dilem boha, nýbrž samé pří­ statně. S jejími ohlasy se setkáváme rody (řec. fysis). Vyvracel též náv it. commedii dell'arte (tzv. ře­ boženství z jeho vnitřních rozporů: meslné komedii) za rané renesance. Jestliže kněží nepracují, poněvadž práce poskvrňuje, jistě by nepraAthanasios [2. p. -ia] z Alexan- coval ani bůh, kdyby vůbec byl drie, řecký církevní spisovatel (Cicero, Acad. 2, 38, 121). Od 5. a 4. stol., kdy došlo k při­ 4. stol. n. 1. (t 373). Ve sporu o podstatu --+Kristovu zastával způsobení starších náb. představ velmi úporně učení, podle něhož novým etickým požadavkům, takže tzv. druhá osoba křesť. božské bohové začali být vydáváni za trojice (Bůh-syn) je stejné (tedy tvůrce dobra a za ručitele mravbožské) podstaty jako Bůh-otec nosti, útočí a. na náboženství ( --+homoúsios; --+ariánství), ale při­ i z etických pozic. Činili tak již tom je i plným člověkem. Octl se někteří sofisté (např. -Thrasytím v rozporu s východořím. císař­ machos). Nejvýznamnějši kritiku ským dvorem, ale nakonec spor v tomto směru podal na zač. 3. stol. vyhrál. Od něho vychází učení př. n. 1. --+Epikúros; s ní pak mucírkve římskokatolické i pravoslav- silo zápasit rané křesťanství ( --+Lacné, po reformaci i protestantské. tantius), a náboženští lidé a theo-

ath

84/

logové jsou nuceni na ni odpovídat dosud: Proč ůdajně všemocný a dobrý bůh neodstraní zlo? Bohové podle Epikúra nemají vliv na dění světa a život lidí. Jsou-li něčím, tedy jen blíže neurčenými vesmírnými bytostmi, jejichž bezstarostný život v -,-intermundiích je projekcí individualisticky pojaté blaženosti. Představitel nové Akaděmie -. Karneadés (214-129 př. n. I.) kritizoval ze skeptického stanoviska stoickou obhajobu náb. představ, zvl. argumenty stoiků o existenci

občany,

bohů.

Avšak třebaže a. nejrozmanitěj­ ších odstínů usiloval zbavit člověka strachu před bohem a smrtí, a tak mu poskytnout šťastný život, nebyl spjat s praktickými ůkoly soc. pokroku. Nakonec se stále více stával pro vládnoucí třídy nežádoucím a pro porobené třídy nepřijatelným výkladem světa. Klid, štěstí a svobodu, ráj a vykoupení nepřinášeli lidstvu filosofové, vytvořeny byly fiktivně v novém náboženství křesťanství. V novověku s nástupem buržoazie a se vzrůstem jejího pocitu re-

álné moci byla obnovena tradice ant. a-mu, ale teprve přechodem k moderní společnosti se začínají vytvářet podmínky pro to, aby nebyl jen výsadou vzdělaných jedinců, nýbrž obecně pochopitelný a prakticky přijatelný. Literatura: A. B. Drachmann, Atheism in Pagan Antiquity, 1922; Fr. Mauthner, Der Atheismus und seine Geschichte im Abendlande, 1922; E. Derenne, Les proces ďimpiété, 1930; A. P. Každan, Náboženství a ateismus ve starověku, 1960; D. Machovec, Dějiny antického atheismu (vysokoškol. skripta), 1963.

Athéna, řec. Athéné, Athénaié, Athénd, řecká bohyně, dosvědčená pro mykénskou dobu památkami z -•-Knóssu, psanými lineárním písmem B (Atana); byla tam ochránkyní vladařova paláce a při­ druženého sídliště. Okolní země­ dělské půdě dávala úrodnost. V boji stála po vladařově boku a chránila ho (A. Promachos, Přední bojovnice). Pozůstatkem -.thériomorfismu je A-nino epiteton sovooká a to, že jí byli zasvěceni sova a had. V době -městského státu (polis) změnila se A. v jeho ochránkyni. Tou byla např. v Athénách (A. Polias), kde byla její ochranná moc skryta ve starobylé soše (paládium) chované v jejím chrámě na Akropoli, nebo ve Spartě (A. Poliúchos, Městodržná) aj. Pod její ochranou byla zejm. celá Attika, které podle mýtu dobyla ve sporu s -.Poseidónem a jejímž občanům věnovala svůj strom, -.olivu. Její působ­ nost se od té doby vztahovala na

kterým dávala vítězství Athéna Parthenos, kopiezVarvakeia ) (-.Níké) v zápase i boji. Polím za- (originál Feidiás) ručovala ůrodnost i nadále, o čemž svědčí každoroční slavnost Skira (v mes1c1 skiroforiónu = červen/ červenec), kdy se do země ukrývalo pečivo v podobě symbolů plodnosti (-.fallos) a současně se prosil Zeus o déšť. Vedle toho se jí přisuzovalo, že obdarovala lidstvo znalostí některých prací a řemesel. Mnohé z toho je asi dědictvím mykénské doby (naučila tkát, krotit koně a býky, používat pluhu, voru a korábů), ale důležitosti nabyla představa A-ny, dárkyně řemesel, až v době rozkvětu řemesla, tj. v době městského státu. A. Ergané (Děl­ nice) byla považována za ochránkyni řemeslníků (v tom je blízká -.Héfaistovi) a posléze i věd a za dárkyni moudrosti. Proto se tehdy rozmohl i její kult. -.Peisistratos povznesl A-ninu slavnost, slavenou každého čtvrtého roku, tzv. Velkě -.Panathénaje, na jeden z hlavních athénských svátků a bohyni vybudoval nový chrám -.Hekatompedon. Když byl r. 480 zničen Peršany, dal postavit Periklés ještě nádhernější chrám, tzv. -.Parthenón. V helénist. době byla A. zejm. bohyni vítězství (Níkéforos, Nositelka vítězství, známá z -.Pergamu) a ochránkyní řemeslnických sdružení (-.thiasos). V Římě byla ztotožněna s --+Minervou. Vystupuje v mnoha bájích. Zrodila se z Diovy hlavy, je panenská bohyně (Parthenos, Pallas), v -.trójské válce stála na straně Řeků, chránila -.Argonauty aj. A-nina sova byla ražena na athénské mince jako znak města, později se stala symbolem moudrosti. Báseň: Homérský hymnus na Athén u (28). - Sochy: A. Parthenos, kultovní socha ze zlata a slonoviny, kterou pro -.Parthenón dokončil r. 438 -.Feidiás. Stojící bohyně byla oděna v dlouhý řas­ natý šat, na hlavě měla přilbu ozdobenou vpředu sfingou, po stranách bájnými ptáky, nohy. Na prsou měla -.aigidu, v levé ruce držela kopí a opírala se o štít, pod nímž se skrýval had, představující Erechthea. Na napřažené pravici držela bohyni vítězství -.Níké. Zevní stran11 ;,Lllu ,:Jobila reliéfní amazonomachie (Théseův· boj s Amazonkami), na vnitřní byl vymalován boj olympských bohů s -.Giganty. Zachovala se řada vesměs podřadných řím. kopií růz­ ného měřítka. - A. Promachos, kolosální bronzová socha ozbrojené bohyně, jež stála před Parthenónem; vytvořil ji Feidiás těsně před pol. 5. stol. - A. Lémniá, bron-

Ath

86/

zová socha, kterou věnovali na Akropolis po pol. 5. stol. př. n. 1. klérúchové ( -+klérúchie) z ostrova Lémnu, ve stv. nejvýše hodnocené Feidiovo dílo. Zachovala se v řím. kopiích. Představovala A-nu jako bohyni míru: byla prostovlasá, přilbu držela nejspíše v pravé ruce, levicí se opírala o kopí. Sousoší Athénv se Silénem Marsyou -+Myrón:

většinu. Po vítězství nad Peršany v bitvě u řeky--+Eurymedontu (snad

Sochy v nové dobe: M. Braun, mramorový památník hr. Leopolda Šlika s postavami Marta, Pallady Athény a Farny z r.1723 (chrám sv. Víta v Praze); J. Drahoňovský (1877-1938), Pallas Athéné (postava pro portál reálky v České Třebové). - Obrazy: Botticelli, Pallas spoutává Kentaura, kolem 1485; Pauwels Franek nebo Franceschi, zv. Paolo Fiammingo, Zrození Athény z Diovy hlavy, kolem 1590; J. Slanský, Allegorie umení: Pallas Athéné s kopím a erbem umělcu, 1605 (sepiová kresba v knihovne na Strahově); P. Maixner (1831-1884), Pallas Athéna (ve Valdštejnském paláci v Praze); J. Konůpek (1883 až 1950), Pallas Athéné (lept). - Opera: E. Křenek, Pallas Athéné pláče, 1955. - V. t. s. v. Minerva.

Athenaeum [2. p. -aea], vysoká škola v Římě založená ve 2. stol. n. 1. císařem Hadrianem, ctitelem řecké kultury, a vydržovaná ze státních prostředku. Přednášela se na ní rétorika, filosofie, literatura a právo. Do té doby bylo možné studovat filosofii jen u jednotlivých filosofů. Studia se tu konala řecky i latinsky. Polohu A-aea se dosud nepodařilo zjistit: Athénaios [2. p. -ia] z Naukratidy v Egyptě, řecký spisovatel z konce 2. stol. n.1., představitel tzv. -+druhé sofistiky. Jeho dialog Deipnosofistai (Hodující mudrci, 15 kn.) líčí po vzoru Platónova Symposia hostinu filosofů, umělců a učenců, kteří rozprávějí o nejrůznějších tématech, o jídle, hudbě, tanci, literatuře aj. Má především hodnotu dokumentární pro množství citátu ze starších autorů. athénský námořní spolek, federace řeckých obcí přímořských a ostrovních s Athénami v čele. První a. n. s. byl uzavřen r. 478/7 př. n. 1. s cílem osvobodit po vítěz­ ném odražení perských útoků na evr. Řecko od perské nadvlády také Řeky maloasijské. Jeho členské obce buď stavěly pro spolkově loďstvo válečné lodi, nebo platily do spolkové pokladny peněžní příspěvky.

Poněvadž

střediskem

této federace byl zprvu ostrov Délos, nazývala se též délský spolek. Teoreticky byly všechny členské obce rovnoprávné, ale od samého počátku měly Athény prvenství už proto, že měly ve spolkovém loďstvu nadpoloviční

r. 469) náležely k a-kému n-mu spolku všechny ostrovy v Egejském moři vyjma Aigínu, Mélos a Théru, celé pobřeží thrácké a obce na záp. pobřeží maloasijském od Bosporu až k hranicím Pamfýlie. Délský spolek ukončil po několi­ ka vítězstvích nad Peršany r. 449 (-+Kalliuv mír) úspěšně -+řecko­ -perské války, ale v té době nabyla athěnská nadvláda ve spolku již takového stupně, že se změnil v jakousi athénskou říši. Sparťané pozorovali tento vývoj s nelibostí a zvlášť těžce nesli to, že Athéňané všude prosazovali demokratické zřízení, ale nakonec se s tím smířili a uzavřeli r. 446/45 s Athénami mír na 30 let. Roztržky však trvaly dále a vyústily r. 431 v -+peloponnéskou válku. Během ní se projevila athěn­ ská panovačnost vůči spojencům v plném světle: příspěvky členských obcí vzrostly z původních 460 talentu r. 425/424 na 1 460 talentů a byly r. 413 nahrazeny ještě tíživějším 5% clem na dovoz a vývoz, vybíraným ve všechpřístavecha-ké­ ho n-ho spolku; úsilí některých obcí o vystoupení ze spolku bylo krutě trestáno a jejich půda zčásti proměňována v athénské -+klérúchie. Proto se v druhé fázi peloponněskě války, která probíhala pro Athény neúspěšně, a. n. s. postupně rozpadal, až posléze s kapitulací Athén r. 404 úplně zanikl. Nový a. n. s. byl založen r. 378/7 př. n. 1. opět na základě úplné rovnoprávnosti všech jeho původ­ ních 32 členů, ale nenabyl již zdaleka takového významu jako spolek první. Jeho další růst zamezily -+ Théby svou dočasnou hegemonií a rozvrátila jej nakonec tzv. spojenecká válka (357-355 př. n. 1.); ta vznikla odpadnutím mnoha obcí od Athén, které se Athéňané marně snažili přinutit k setrvání násilím.

Athény (řec. Athénai), hlavní město -+Attiky, se rozkládaly v rovině chráněné horami a otevřené jen na jih k moři. Protékala jí řeka Kéfís(s)os s přítoky Ilissem (na jih od Athén) a Éridanem (na severozápadě Athén). Na sv. od města, již za hradbami, se tyčil strmý vrch Lykabéttos (277,3 m), na sev. ve vzdálenosti 2 km od hradeb nevysoký Kolónos hippios; mezi pahorky,kterésezdvíhaly v měst­ ském areálu (Múseion 147,4 m, Areios pagos 115 m, Nymfaion 104,8 m, Pnyx 109,5 m) měla dominující polohu -+Akropolis (156,2 m), která sloužila již od

mladší doby kamenné jako útočiště okolního obyvatelstva a byla opevněna v 2. pol. 2. tis. ,,kyklópskou" zdí. Pod ní bylo otevřené sídliště; jeho význam stoupl po -+synoikismu, přičítaném tradicí -+Théseovi, když se A. staly správním středis­ kem -+Attiky. Hosp. a polit. život se přenesl na -+agoru, v jejíž blízkosti byla městská studna (Kallirhoé =- ,,Krásně tekoucí"). Záhy nabyl významu Kerameikos (,,Hrnčíř­ ská čtvrť") záp. od agory. 1. Stavební vývoj. V době -+Peisistratovců (6. stol. př. n. 1. první stavební rozvoj Athén) byl kromě několika sakrálních staveb položen vodovod k nově zřízené městské studni, opatřeně kašnou (Enneakrúnos = ,,Devítipramenná" - poloha nejistá); přebytečná voda byla odváděna kanalizací. Další stavební rozvoj města byl podnícen ústavní reformou Kleisthenovou r. 508/07 př. n. 1.: na agoře bylo postaveno -+búleutérion a prytaneion ( -➔prytanové); státní archiv byl (od pol. 4. stol. př. n. 1.) umístěn ve svatyni -+Métróon. Za -+řecko-perských válek byly A. (480-79) téměř srovnány se zemí, ale obnova města začala již r. 479/8 stavbou městských hradeb, později prodloužených „dlouhými zdmi" (makra teiché) k přistavům -+Peiraieu a Faléru, vzdáleným asi 8 km od Athén. Uvnitř městských hradeb bylo vybudováno téměř úplně nově město (přestavba -+Akropole a divadla, rekonstrukce státních budov na -+agoře, výstavba sportovních zařízení, zejm. prvního athénského -+gymnasia u svatyně hěróa Akadéma, tzv. -+Akadémie). Na západ od agory byla postavena na nevysokém návrší, zv. Kolónos . agoraios, svatyně Héfaistova(-►Hé­ faisteion, dříve zvaná Théseion) a stoápoikilé (malované sloupořadí), proslulé malbami -+Polygnótovými. Přístavní město Peiraieus bylo vybudováno podle plánu -+Hippodáma z Mílétu (rovnoběž­ né ulice, protínající se v pravém úhlu). Ve 4. a 3. stol. př. n. 1. význam A-n poklesl. Teprve na konci 3. stol. došlo k nové výstavbě města podnícené podporou helénist. vládců: poblíže agory dali postavit -+Ptolemaiovci gymnasion (Ptolemaion), u nově rekonstruovaněhoDionýsova divadla postavil pergamský král --+Eumenés II. sloupovou síň. Syrský král -+Antiochos IV. pokračoval ve výstavbě -+Olympieia a na vých. okraji agory dal postavit sloupořadí pergamský -+Attalos II. (tzv. -+Attalova stoá).

87/

Athény, agorá - stoá Attalova, 2. sto). př. n. 1. (znovu vybudována s použitím puvodních zbytku)

Athény, agorá (rekonstrukce). Pohled od jihozápadu přes střední stou na ódeion, za ním Attalova stoá.

Ke zkáze mnoha staveb došlo r. 86 př. n. I. za vzpoury vedené --➔ Ari­ stiónem, kdy města dobyl --➔ Sulla. Následující období postupných rekonstrukcí vyvrcholilo v době císaře Hadriana (117-138 n. I.): mj. bylo vystavěno náměstí (tzv. římská agora) s Hadrianovou knihovnou, dokončena stavba Olympieia, vybudována nová čtvrť, tzv. Hadrianovo město, a zřízeno několik lázní a vodovod (z pohoří Pentelikon). V pol. 2. stol. n. I. uzavřel ant. stavební vývoj A-n větším počtem staveb (např. -ódeion) -+-Herodes Atticus. 2. Dějiny. Kolem r. 800 př. n.1. ovládly A. --➔synoikismem celou --+-Attiku, zůstávaly však zprvu poměrně v pozadí: nepodílely se na tzv. velké -➔kolonizaci a v 7. stol.

dokonce

strpěly,

že blízký ostrov ovládla -.Megara. Ale od 7. stol. se jejich výrobní síly začaly rychle rozvíjet; to zvyšovalo napětí mezi vládnoucí rodovou -.aristokracií a mezi -►démem. --➔ Drakontovy zákony (r. 624-621) značily sice první krok k urovnání rozporů, ale teprve -►Solón provedl (r. 594/3) hlubší reformy sociální i politickě, a to na základě tzv. --+-tímokracie; proto uspokojily především řemeslníky a obchodníky, kteří bohatli využíváním práce otroků, ale nikoli bezzemky, kteří toužili po pů­ dě. Jejich nespokojenosti využil r. 561/60 --+-Peisistratos, zmocnil se samovlády (řec. --+-tyrannis) a podržel ji s dvěma přestávkami až do své smrti r. 528/7. Jeho synové po něm vládu sice zdědili, ale Hip--➔ Salamínu

Ath parchos byl r. 514 zavražděn a -+Hippiás (1) r. 510 vyhnán. Tyrannis byla v A-nách zaměřena především proti aristokracii, a proto ji r. 511/10 pomáhal odstranit spartský král --➔ Kleome­ nés I. Ale aristokratická reakce podlehla záhy demokratickým silám, jejichž vítězství nad ní bylo dovršeno r. 508/7 -► Kleisthenový­ mi reformami; těmi byly - kromě jiných změn v a-nské ústavě zrušeny čtyři rodové -+fýly a občanstvo bylo nově rozděleno do 10 fýl územních. A. se staly v 6. stol. poměrně mocným -+městským státem (1) a značně rozšířily své obch. a polit. styky, takže se r. 500/499 mohly odvážit vyslat vojenskou pomoc --➔ iónskému povstání a r. 490 perský útok dokázaly odrazit u --➔ Marathónu. V dalším průběhu -+řecko-perských válek uznávaly A. ještě r. 480/79 spartské velení v řec. obranné koalici, ačkoliv již v té době měly zásluhou -►Themi­ stokleovou nejsilnější loďstvo v celém Řecku; ale již r. 478/7 založily --➔ athénský námořní spolek a ujaly se samy vedení dalších bojů s Peršany. Jejich cílem bylo ovládnout obchod v celém vých. Středomoří. Sparťané se s tímto stavem neradi smiřovali, i když se tehdejší přední a-nský politik -+Kimón zasazoval o dobrou shodu s nimi. Další demokratizace a-nské ústavy však jejich rozpory stále více prohlubovala. Od pol. 5. stol. př. n. I. stál v popředí a-nského politického života -+Periklés. Za jeho vedení dosáhla vrcholu i --+-demokracie, i a-nská námorm moc, neboť z někdejšího -+athénského námoř­ ního spolku se postupně vyvinula athénská „říše" (řec. arché), která ovládala celé Egejské moře téměř se všemi ostrovy, s jeho sev. pobřežím i s černomořskými úžinami a také všechny řec. obce v Malé Asii. V bojích s Peršany ( --➔ řecko­ -perské války) dosahovali Athéňané stále dalších úspěchů, proto s nimi r. 449 uzavřel perský král tzv. -►Kalliův mír. Také Sparta uznala nakonec a-nskou námořní hegemonii v míru uzavřeném r. 446/5. Poněvadž konzervativní -+Sparta byla v řec. světě oporou oligarchických režimů, kdežto A. oporou demokracie, nebyl mír mezi nimi trvalý a vyústil r. 431 v tzv. --➔ peloponnéskou válku, do které bylo strženo skoro celé Řecko, zejm. když a-nští radikálové v čele s -+Alkibiadem prosadili r. 415 válečnou výpravu A-n proti --➔ Sy­ rákúsám. V této válce byly A. r. 404 poraženy a musely se svého

Ath

88/

námořního panství vzdát. Byly archontů, která proti ročně se zbourány a-nské hradby a v A-nách střídajícím úředníkům představo­ nastolena, i když jen nakrátko vala prvek stability v proměnlivosti (--+Thrasybúlos), oligarchická vláda polit. života. Ústavní změny, pritzv. --➔třiceti tyranů. čítané -►Drakontovi v souvislosti Krize řec. městského státu, která s jeho první psanou kodifikací se jasně projevila v řeckých dějinách attického práva, pocházejí bezve 4. stol. př. n. l., postihla i Athény. pochyby teprve od --+Solóna. Ten Podařilo se jim sice r. 393 obnovit rozdělil obyvatelstvo Attiky do své hradby a r. 378/7 založit nový 4 majetkových tříd podle výnosu -►athénský námořní spolek, ale půdy a vymezil jejich polit. práva někdejší moci již nedosáhly. --+Ma- i povinnosti. Nejdůležitější úřady kedonie začala od r. 353 ohrožovat (archontát a úřad správce [řec. a-nské spojení s Černomořím, tamiás] chrámového pokladu bohykteré bylo hlavním odbytištěm ně Athény v Parthenónu) byly a-nského zboží a také a-nskou přístupny jen občanům 1. třídy, obilnicí. Mír --➔ Filokratův přinesl nižší úřady příslušníkům 2. a 3. tří­ r. 346 jen dočasné řešení athénsko- dy, občané zařazení do 4. třídy -makedonských vztahů a řečník byli ze zastávání úřadů vyloučeni. -Démosthenés volal marně po sil- Demokratický prvek Solónových né řec. koaiici proti makedonskému reforem se však projevil v tom, králi --+Filippovi II. V bitvě že přístup do --➔ sněmu (ekklésiá), u --+Chairóneie r. 338 byli Athéňa- kde se volili úředníci, i do nejvyšné spolu s Thébany ( --+Théby) od šího a-nského soudního dvoru Filippa poraženi. ( --+héliaiá), jenž fungoval zároveň A. se jen těžce smiřovaly s ma- jako odvolací instance, byl otevřen kedonskou nadvládou a bojovaly i pro příslušníky nejnižší třídy protinír.323/2 (--+lamijskáválka)a (théty). Aby získali přístup k ve267-261( ?) (--+Chremónidova vál- řejným úřadům i ti zámožní občané, ka), ale pokaždé prohrály. ,,Svobo- kteří nevlastnili pozemky, bylo du" si A. udržely i po vyvrácení jmění přepočítáváno v -➔-drach. --+Korintu Římany (146 př. n. l.), mách. Jako protiváhu k aristokrakdy četná řec. města byla podřízena tickému areopagu, který dozíral na místodržiteli řím. provincie Mace- státní záležitosti a byl „strážcem donia ( -➔-Makedonie). Za války zákonů", vytvořil Solón radu (-➔-bú­ --+Mithradata VI. Eupatora s Ří- lé) 400 (po 100 vylosovaných z kažmany ovládla A. chudina pod vede- dé -➔-fýly). Základ a-nské demokraním epikúrovce --+Aristióna (88 př. tické ústavě položil -►Kleisthenés n. l.). R. 86 dobyl města -➔-Sulla. novou organizací -➔-tyl, v nichž Až do sklonku antiky si podržely byli od tě doby rovnoměrně zastouA. význam jako centrum kultury peni příslušníci všech soc. vrstev. a vědy. V oblibě je měl zvl. císař Fýlám náležela též volba --+stratégů, -►Hadrianus, za něhož zde byly kteří veleli oddílům těžkooděnců postaveny nové stavby. R. 267 n. l. z fýly odvedených. Počet členů rady byly A. za nájezdu germ. Herulů byl zvýšen na 500 (50 z každé fýly) vypleněny. Okolo pol. 4. stol. došlo a jejich pravomoc značně rozšířena k novému rozkvětu A-n: staly se na úkor areopagu. R. 487/6 byla universitním městem, do něhož zrušena volba archontů ve sněmu, přicházeli studenti z dalekých krajů, od té doby byli vybíráni losem mezi nimi i pozdější křesť. mysli- z kandidátů volených v nejnižších telé (např. --+Basileios Veliký). správních jednotkách, -➔démech(4). R. 529 uzavřel císař --+Iustinianus R. 462 provedl základní změnu poslední filosofické školy v A-nách, ústavy --+Efialtés: areopag byl a tím poklesl jejich význam na úro- zbaven vší polit. pravomoci, zůstalo veň provinciálního města . . mu jen soudnictví v hrdelních přích 3. Vývoj ústavy. Jako v astat- a dohled nad sakrálními záležitostních řec. obcích vládl i v Athénách mi. Kompetence areopagu byla za tzv. homěrského období „král" rozdělena na radu, héliaiu a ekklésii. ( --+basileus; --+Ústavní formy). Za- Radě náležel dozor nad úředníky, chovaná jména nejstarších a-nských rozsáhlá pravomoc trestní a právo králů (-► Kekrops, Erechtheus, předem projednat vše, co bylo Pandión, -➔-Aigeus, -►Théseus) předkládáno sněmu (ekklésii). Hě­ nejsou historicky doložena. Dědič- liaiá, o celkovém počtu 6 000 obča­ né království bylo v A-nách okolo nů, volených losem, rozhodovala pol. 8. stol. př. n. l. vystřídáno v jednotlivých soudních sborech vládou devítičlenného sboru -+ar- o udělení absolutoria úředníkům po chontů, původně desítiletou, od uplynutí úředního roku. V reforr. 683/2 roční. Velký polit. význam mách započatých Efialtem pokračo­ měla aristokratická rada, --areopag, val -►Periklěs. Zavedením diet pro volená na doživotí z bývalých členy héliaie a denního platu pro

búleuty i ostatní úředníky byla možnost účastnit se polit. života rozšířena na ještě větší počet obča­ nů. R. 458/7 byli poprvť· připuště­ ni k archontátu občané 3. majetkové třídy (zeugítai). Théti nezískali však pasivní volební právo nikdy. Na sklonku --+peloponnéské války se několikrát pokoušela --+oligarchie zrušit demokratické vymoženosti a-nské ústavy. S vítězstvím -►Ma­ kedonie (r. 338 př. n. I., sr. výše) skončila suverenita a-nského měst­ ského státu. - V. t. Řecko (II. Dě­ jiny). - O životě v A-mích v. s. v. den. Literawra: F. Groh, Tooografie starých Athén, 1909; W. Judeich, Topographie von Athen, 19 31 •; F. Jacoby, Atthis, 1949 ; C. Hignett, A history of the Athenian constitution to the end of the fifth cent. B. C. , 1952; E. Kirsten - W. Kraiker, Griechenlandkunde, 1962 4 , 76-144; A. French, The growth of the Athenian economy, 1964. - V. t. Řecko (II. Dějiny).

Ath6s (dn. Ajon Oros, ,,Svatá hora", 2032 m) na poloostrově Akté, nejvýchodnějším výběžku poloostrova --+Chalkidiké. R. 492 př. n. 1. bylo u předhoří Athosu zničeno bouří ( -►Mardonios),

perskě

loďstvo

proto dal --+Xerxés I. při třetím tažení proti Řecku r. 480 prokopat poloostrovem Akté kanál, aby loďstvo nemusilo A. obeplouvat. V byzantské době byly na Athosu založeny četné kláštery, většinou přístupné jen po moři. Uchovaly se v nich nádherně malby (ze 14.-17. stol.) a vzácné rukopisy (např. úplný text slovníku --+Fótiova, nalezený r. 1959). (řec. bezectnost), občanských práv u Reků;

atímiá

ztráta mohla

být úplná nebo částečná. Občan stižený úplnou a-ií pozbyl všech polit. i hmotných práv: nesměl chodit do sněmu, dovolávat se soudu, uzavřít sňatek, vlastnit pozemkový majetek, volit a být volen do rady (-►búlé) a porot (-,,.héliaiá), byl vyhoštěn ze svatyň i z tržišť. A. znamenala vážné ohrožení existence občana, protože s ní bylo spojeno propadnutí majetku ve prospěch státu. - Částečná a. postihovala např. toho, kdo v trestním sporu jako žalobce nedostal ani pětinu hlasů porotců; takový člověk nesměl už nikdy podat podobnou žalobu a musil zaplatit pokutu 1000 drachem (např. -➔-Aischiněs ve sporu proti -Démosthenovi). - Obdobou a-ie byla u Římanů infamia.

Atlantis [2. p. -idy], výtvor --+Platónovy fantazie, ostrov „větší než Libye (=Severní Afrika) a

Asie ( =Malá Asie) dohromady" (Plat. Tim. 25 A; Kritiás 108 E), umístěný na vnější stranu průlivu, kterým souvisí Atlantský oceán s mořem Středozemním. Když se kdysi bozi dělili o veškerou zemi, připadla prý A. bohu Poseidónovi. Ten rozdělil ostrov mezi svých deset synů, a tak vzniklo deset království; králové vládli ve své zemi neomezeně, ale uznávali vrchní moc prvorozeného bratra; v určitých lhůtách se scházeli k poradám o společných věcech a k soudům. Království mělo 60 000 údělných statků, každý statek měl svého náčelníka, jenž vládl veškerému obyvatelstvu k tomuto statku náležejícímu; podle statků byly vyměřeny vojenské povinnosti a válečné dávky. Král měl svou osobní stráž, rozdělenou podle stupně spolehlivosti na tři oddíly; oddíl nejvěrnějších měl pří­ bytky uvnitř akropole kolem krále. K vlastnímu bohatství A-idy přispíval námořní obchod; blahobyt ostrova se projevoval přepy­ chem v stavební a umělecké úpravě hl. města, pri níž se nešetřilo zlatem a stříbrem. Kultura A-idy má v líčení Platónově ráz namnoze barbarský. Duchovní vzdělanost tam nenalezla půdu. Obyvatelé A-idy podnikli dobyvačný útok na všechny země kolem Středozemní­ ho moře, také na Helladu i na athénskou obec. V té době měly již mezi nimi lidské složky převahu nad puvodními božskými a oni „nemajíce tehdy již síly snášeti své bohatství, jednali neslušně" (Kritiás 121 B, překlad F. Novotného). V tomto boji zvítězily Athény obec bohyně Athény - svou zdatností nad hmotnou přesilou mravně zkaženého státu Poseidónova. Pyšný ostrov byl posléze stižen zemětřesením a velkými povodněmi, propadl se do more a zmizel. Památkou na něj je neproniknutelné bahno, kterě po svém potopení zanechal a které překáží plavbě i zkoumání. - Novodobé pokusy ztotožnit A-idu s Amerikou, záp. Afrikou, Azorskými ostrovy nebo jinými zeměmi postrádají vědecké­ ho zduvodnění. Pravděpodobněj­ ší jsou domněnky spojující A-idu s ostrovem Thérou, resp. s krétskou civilizací vubec. Literatura: F. Novotný, O Platónovi, III, 1949, 584n. Dramatizace v nové době: L. M. Rejsnerová, Atlantida, 1913; V. Nezval, Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, 1956; básník tu použil stv. mýtu k odsouzeni těch jedincu v současném světě, kteří si pohrávají s obrovskou ničivostí přír. síl, zeim. s atomovou energií. - A. se stala též předmětem fantastické literatury, sr. Pierre Benoit, román L'Atlantide, 1919; A. Laurie, Tajemná Atlantis (přel. V.

89/

atl

Netušil) 1971. - Vyobrazení : P. Krátký Ct 1937), Rozkvet, pád a vzkříšení AtJantícfy (cyklus olejomaleb).

básní epických), 1906; A. E. Mužík, Atlas (Z antických motivu, Zvon 1919). - Sochy: Atlas s armílární sférou (na hvězdárenské věži Klementina v Praze); 1722; V. Dunajský, Atlas (na kanovnickém domě v Nitře), 1818-1821 (pískovec); J. J. Vorel (1874 až 1936), Atlas (na pražské hvezdárne).

Atlás [2. p. -lanta] 1. V řec. mytologii _..,.Títán, bratr -+Prométheův a Epimétheův ( ---,.Pandóra). Na záp. konci svéta držel na svých plecích sloupy, na nichž spočívala nebeská klenba. -+Hérakleovi, který zatím podržel jeho břímě, při­ nesl zlatá jablka ze zahrady svých dcer -+Hesperoven ( __-,- Hesperidek). Když pak již A. nechtěl břímě na sebe vzít, Héraklés ho obelstil: vyžádal si, aby je A. na chvíli podržel, než si opatří nějakou podložku na ramena, a když A. uposlechl, utekl i se zlatými jablky. Dcerami Atlantovými byly též ->-Plejady a ->-Hyady. Postava obra nesoucího zemi a nebe je známa také ze starých orient. mýtů (Upelluri) v chetitských textech. - 2. Podle pozdější báje byl A. africký král daleko na západě (odtud název Atlantský oceán), kterého ->-Perseus (1) proměnil hlavou Medúsinou v pohoří Atlás za to, že mu odepřel pohostinství. - · 3. Podle vyobrazení Atlanta na prvých souborech map vznikl název atlas (zeměpisný apod.). 4. V architektuře se nazývá atlant podpora v podobě mohutné mužské postavy, na níž spočívají balkóny, loubí apod. (např. portál ClamGallasova paláce v Praze, nesený čtyřmi atlanty, dílem M. Brauna, kolem r. 1714). Báseň:

J. Vrchlický, Atlas

(Třetí

kniha

(řec. j. č. áthlétés), původně označení závodníků o cenu (řec.

atleti

áthlon) v závodech gymnických, hippických, múzických aj. (->-agón), později omezeno na profesionální závodníky v závodech gymnických. V tomto významu je slova užito již u Xenofana (565-470 př. n. 1.). Pro vysoké pocty a peněžité odměny se atletika stala pro mnohé muže lákavým zaměstnáním, většinou se jí však věnovali jen příslušníci nižších společenských vrstev. Byli cvičeni v paléstrách ( ->-palaistra) pod vedením profesionálních trenéni a musili zachovávat přísnou životosprávu. Pro každý druh závodu byli trénováni speciálně (box [ ->-rohování], zápolení, pankration [ -hry I] náležely k obtížným disciplínám, lehčí disciplíny byly často kombinací několika druhů závodu). Profesionální a. byli obecně kritizováni od spisovatelů a filoso:DŮ, zejm. pro svou jednostrannost, která prý byla nezdravá a činila je neschopnými pro občanské povolání i vojenskou službu. V Římě doby císařské byli a. organizováni ve zvl. sdružení (pod patronátem císařů) a dostávalo se jim rovněž různých privilegií. Ve 2. stol. n. 1. dospěla atletika k svému vrcholu, začátkem 3. stol. nastává úpadek Atleti (baze nezachované sochy, asi r. 510 př. n. 1., Athény). Nahoře míčová hra dvou družstev, dole skokan, zápasníci, oštěpař.

atl

90/ odlučují miniaturní obrázky (řec. eidóla), které bezprostředně působí na naše smyslové orgány.

se

Atomistická

Atleti, hokej (mladší baze, 5. stol. př. n. 1., Athény)

zač.

v souvislosti s postupným rušením převzali z elejské školy i představu o nutnosti, která u eleatů drží -➔her v římském impériu. Literatura: J. Ji.ithner, Die athletischen jsoucno „v poutech" a nepřipouští Leibesi.ibungen der Griechen, vyd. F. jeho změnu v nejsoucno. Změnili Brein, I, Geschichte der Leibesúbungen, však statickou nutnost elejskě školy 1965; II, 1, Einzelne Sponarten, Lauf-, v nutnost dynamickou, která se Sprung- und Wurfbewerbe, 1968. projevuje v pohybu každého atomu. atomismus (od řec. atomos, ne- Každá událost ve vesmíru je dělitelný), nejvýznamnejší materia- v kausální souvislosti s událostí listický směr v antické filosofii. jinou. Ve vesmíru panuje přísný Zakladatelem a-mu byl snad Leu- determinismus. Na sebe navzájem kippos z Mílétu (5. stol. př. n. 1.), mohou atomy působit pouze nážák -➔Parmenidův a -➔ Zénónův. razem. Atomy se mezi sebou liší tvarem Zdali znal i filosofii Empedokleovu a Anaxagorovu, není jasné. Leu- (mohou být kulaté, hranaté, udicokippos formuloval základní zásady vité atd.), velikostí a v důsledku atomismu, ale všestranně propra- toho i tíží; ve složených věcech covaný systém z něho vytvořil záleží na jejich množství (hustotě), teprve jeho žák -➔Démokritos, poloze a uspořádání. Jako se dá *asi 460 př. n. l., jeden z největších z rozdílného seskupení písmen filosofů a vědců starověku. Ato- sestavit tragédie nebo komedie, tak mistická filosofie je nejzdařilejším se dají vytvořit různým uspořádá­ pokusem o řešení problémů bytí ním týchž atomů věci s různými a změny, jednoty a mnohosti, ne- vlastnostmi. O smyslových kvalidělitelnosti a dělitelnosti hmoty, tách, jako barvě, vími, chuti, teplokteré vytyčila --+elejská škola a na tě, vlhkosti apod., atomisté soudili, které odpověděli svým způsobem že nepatří přímo atomům, nýbrž --➔Empedoklés a -➔ Anaxagorás. vysvětlovali je z tvarů, pohybů Atomisté „rozbili" neměnné a a uspořádání atomů. Např. kyselá kompaktní jsoucno elejské školy chuť je vyvolávána atomy hranatýna nekonečné množství nepatrných mi, zahnutými, malými a tenkými, částic, atomů. Atomům zůstaly bílá barva má základ v atomech všechny podstatné vlastnosti Par- hladkých a pravidelných, černá menidova jsoucna: kompaktnost, naopak v drsných a nepravidelných neměnnost, neprostupnost a ne- apod. Podle atomistů tedy objektivdělitelnost. Nedbajíce Parmenido- ní kvalita není taková, jak se jeví vých logických důkazů proti našim smyslům, ale rozdíly ve existenci nejsoucna přijali atomisté vjemech jsou podmíněny odlišností jako druhý základní princip svého věcí samých. Specifickým shlukem nebo struksystému prázdný prostor (nejsoucno), který je nutný pro pohyb turou atomů je i lidská duše. atomů. Jsoucno (atomy) i nejsoucno Duševní atomy jsou z ohnivé lát(prázdný prostor) jsou věčné, pře­ ky. Jsou ze všech atomů nejoblejší chod z jednoho do druhého je ne- a nejpohyblivější. Pomocí ohnivých možný. Dění je založeno na spojo- atomů, jež jsou i nositelem rozumu, vání a rozpojování neměnných poznává duše podstatu světa atomů. Vše se mění a pohybuje, atomy a prázdno -, kdežto pouhé ale podstata světa - atomy a prázd- smyslové poznání je temné. Vjemy no - zůstává stále stejná. Atomisté vznikají tak, že z povrchu věcí

teorie

o

vzniku

světa vcelku navazovala na starší -➔kosmogonie, ale uznávala mnoho světů. Vykládala i původ a vývoj lidské civilizace. Lidé žili původné drsným způsobem, který se skoro nelišil od života zvěře. V boji s přírodou se postupně sdružovali ve větší celky, začali užívat ohně, naučili se obdělávat zemi, vynalezli remesla a umění, až konečně vytvořili organizovaný stát. Démokritos měl četné pokračo­ vatele, kteří rozvíjeli atomistické učení už jen v detailech. Podstatné změny zavedl do atomismu -➔Epikúros na začátku helénist. do-

by. Na něho navázal v Římě -+Lucretius (*asi 97, t55 př. n. l.). - O etice atomistů viz Démokritos. V novoveku se pokusil toto mechanicko-materialistické učení obnovit Pierre Gassendi (1592 až 1655). Na Gassendiho atomismus pak navázal jeden ze zakladatelů moderní chemie Robert Boyle (1627-1691). Překlad: K. Svoboda, Zlomky staroreckých atomistů, 1953. Literatura: A. Brieger, Die Urbewegung der Atome und die Weltentstehung bei Leukippos und Demokritos, 1884; C. Hailey, The Greek Atomists and Epicurus, 1928.

atomisté viz atomismus Atreovci, synové--+Átreovi, -+Agamemnón a --➔Meneláos. Atreus a Thyestés [2. p. -ea, -ta], synové --➔Pelopa a Hippodameie, vládci v Mykénách. Odtud musil T., když svedl Átreovu manželku, prchnout. Unesl přitom Átreova synáčka, a když _ten dospěl, poslal ho do Mykén. A., pokládaje ho za syna Thyestova, ho zabil. Když zvěděl pravdu, pozval k sobě pod záminkou smíření T-ta a jeho děti, ty dal zabít a předložil je T-tovi k jídlu (tzv. ,,Thy~stovy hody"). Po hostině ukázal A. Thyestovi už jen jejich hlavy a ruce. T. ho proklel. Poslušen věštby zplodil pak T. s vlastní dcerou Pelopeí syna -➔Aigistha. A., který se brzy nato s Pelopeí oženil, pokládal Aigistha za svého. Když Aigisthos dospěl, poslal ho A. zavraždit T-ta, ale syn v něm poznal vlastního otce, Átrea zabil a dosadil na jeho trůn Thyesta. Synové Átreovi, -Agamemnón a --➔Meneláos, prchli do Sparty ke králi Tyndareovi. Zasnoubili se tam s jeho dcerami, Agamemnón s Klytaiméstrou a Meneláos s -➔Helenou. Společně pak vyhnali Thyesta a Aigistha z otcovské

91/ země. Agamemnón se stal králem v Mykénách a Meneláos ve Spartě. Báji zdramatizoval Sofoklés ve 2 tragédiích (Thyestés; Atreus) a Eurípidés v tragédii Thyestés; zachovány jsou jen zlomky. Celá se zachovala Senekova tragédie Thyestés.

atrium viz

dům

(3)

atrium Vestae, dům ---+vestálek na římském foru, vedle chrámku bohyně Vesty, s nádvořím vroubeným kolonádou v pi-ízemí i v patře. Jako osoba vestálek byl i jejich pří­ bytek nedotknutelný, a proto se v něm často ukládaly důležité listiny i cenné věci. Ve zříceninách jsou dochovány místnosti obytné a hosp. (např. pekárna, skladiště). Prostorné nádvoří (69 m x 24 m) zdobily sochy významných před­ stavených sboru vestálek; nápisná jména ze 3. a 4. stol. n. I. Atropos viz Moiry Attalos I. [2. p. -la], bratranec, adoptivní syn a nástupce ---+Eumena I., pergamský vládce (-+-Pergamon) v I. 241-197 př. n. I. Královský titul přijal po vítězstvích nad Galaty ( ---+Galatie). Využil výhodné zahraniční situace, aby se osvobodil z nadvlády syrských -+Seleukovců. S Římany udržoval přátelské styky. Založil slavnou pergamskou knihovnu, jež měla v 1. stol. př. n. I. 200 000 svitků. A. II. Filadelfos ( = Milující bratra), druhý syn předešlého, pergamský král 160/59-139 př. n. I. Pomáhal Římanům ve válce proti ---+achajskému spolku a při dobytí Korinta r. 146 př. n. I. V Athénách připomíná jeho jméno -+Attalova stoá na řec. ---+agoře. A. III. Filométór ( = Milující matku), pergamský král 139/8-133 př. n. I. U vlády se udržoval jen s podporou Římanů. V zemi sílilo hnutí lidových vrstev, které propuklo po jeho smrti v ozbrojené povstání. A. odkázal v závěti své bohatství a říši Římanům; tak při­ padla pergamská říše po potlačení povstání -+-Aristoníkova Římu. Attalova stoá, patrové sloupořadí na vých. straně athénské ---+agory, zbudované z mramoru nákladem pergamského krále -►Attala II. Vnitřní kolonáda měla hlavice sloupů ve tvaru palmového listu, horní patro mělo sloupy iónské. V 1. 1953-1956 byla Americkou školou klasických studií v Athénách rekonstruována; je v ní umístěno muzeum vykopávek z řec. agory.

Att

Attalovci (řec. Attalidai) viz Afidna, -+Marathón, ---+Braurón, Pergamon; Attalos I., II., III. Prasiai, Thorikos, Sféttos, -...Eleusís a -+Athény. Téměř ve všech pří­ atticismus (lat. Atticum genus padech šlo o výšinná sídliště, dicendi), řečnický sloh v řec. a řím. v mykénské době opevněná. Konliteratuře,vyznačující se uhlazeností cem 2. tis. se do A-ky přesunulo a jednoduchostí, jenž vznikl asi iónské obyvatelstvo ze sev. a vých. v pol. 1. stol. př. n. I. jako reakce Peloponnésu, vytvořilo novou kmeproti ---+asianismu a jako výraz novou organizaci ( čtyři „praiónské" snah dosáhnout vzorů klas. období. fýly: Geleontes, Hoplétes, Argadeis, Hlasateli tohoto slohu byli rétoři Ai"gikoreis) a zčásti se pak odstěho­ -►Dionýsios Halikarnásský, Cae- valo dále do Malé Asie. Nad A-kou, cilius z Kalakty a anonymní autor dotud politicky nejednotnou, získaspisu Peri hypsús (O vznešenu ly převahu Athény. Místní tradice slovesném; -.Anonymus). Pro toto sjednocení (-➔synoikismos) atticisty se vzorem jazyka a stylu připisovala mytickému ---+Théseovi, stali attičtí prozaikové 5. a 4. stol. ve skutečnosti k němu došlo asi př. n. I., zejm. -...Lýsiás, -.Démo- na poč. 8. stol. př. n. I. sthenés, ---+Thúkýdidés a -...XenoV hist. době hrály v Attice rozfón. Přehnané lpění na klas. vzo- hodující úlohu pro své zeměp., rech vedlo už na konci stv. a později hosp. i polit. postavení Athény. ve střv. i novověku k odtržení lite- Kromě Athén si udržely význam ratury psané spisovným jazykem od tyto attické lokality: Rhamnús, lidu a k dvojjazyčnosti založené -Dekeleia, ---+Marathón, -.Acharna velkých rozdílech mezi řečí nai, athénské přístavy -...Peiraieus, spisovnou a lidovou ( -+jazyk řec­ Faléron a Múnychiá, Eleusís a ký). Jako řečnický styl pronikl a. (v sporném boiótsko-attickém úzei do Říma. Jeho nejznámějším mí) Órópos s Amfiaráovou věštír­ zástupcem u Rímanů je C. Iulius nou (-+sedm proti Thébám). Jižní vrchol attického trojúhelníku tvo-+Caesar. řil mys Súnion s chrámem PoAtticus. Titus Pomponius A. [2. seidónovým a Athéniným a s opevp. -ta -ia Attika], 109-32, římský něním z 5. stol. př. n. I. Obyvatelstvo tvořilo pův. čtyři podnikatel z řad jezdců (-----► equites), majitel nakladatelství, v němž vydal ---+fýly (kmeny), které se dělily některé spisy svého přítele ---+Cice- na frátrie, a ty se skládaly z rodů. rona. Je adresátem nejdůležitějších Význam rodového zřízení byl podopisů Ciceronových (Epistulae stupně oslaben rozdělením svobodad Atticum). Sám sepsal přehled ného obyvatelstva podle zaměstná­ řím. chronologie pod názvem Liber ní a majetku: eupatridai bohatá annalis (nedochováno). Příjmení A. pozemková aristokracie, geómoroi dostal pro svou zálibu v attickě střední a malí rolníci, kteří tvořili kultuře. Jeho (zachovaný) životo- většinu svobodného obyvatelstva, démiúrgoi řemeslníci, obchodníci pis napsal Cornelius -➔Nepos. a námořníci, thétes nádeníci. Podle místa, kde obyvatelé žili, dělili se a ttičtina viz nářečí řecká v 6. stol. př. n. 1. na tři skupiny: Attika (řec. Attiké), poloostrov na pediaioi obyvatelé úrodné roviny, východě středního Řecka, obklope- snad zejm. majitelé velkých poný dokonalými přírodními hranice- zemkových usedlostí, paralioi obymi, na jihu Sarónským zálivem vatelé pobřežního pásma, snad zejm. s ostrovem Salamínou, na východě obchodníci a řemeslníci a diakrioi úžinou Eubojskou, na severozápadě chudí rolníci hornaté oblasti. Toto pohořím Kithairónem. Z ostatních územní rozdělení vzal za základ athénský státník horských pásem byl v Attice pro- své reformy slulý -►Hyméttos (1026m) a ---+Kleisthenés. - V. t. :Recko (II. -..Pentelikon (1019m), nejvyšší Dějiny); Solón; třídy (2a). byl Parnés (1413m). Mírné středo­ mořské podnebí podporovalo v niž- Attila viz Hunové ších polohách bohatou vegetaci (olivy, fíkovníky, obilí, vinná réva); Attis (Atys) [2. p. -ida; -ya], výše položených míst se využívalo fryžské vegetativní božstvo, uctívapro pastviny. Pohoří -+Laurion né především v maloasijském - ➔fes­ (na již. pobřeží) bylo známo stří­ sinúntu; jeho kult pronikl do Recbrnými doly. Nejst. předřecké oby- ka i :Ríma a má významné shody vatelstvo (před 2. tis. př. n. I.) je s kultem křesťanským. Podle mýtu doloženo archeol. památkami a byla A-idovou matkou říční nymfa místními jmény. Řekové přišli do Nana, dcera říčního boha Sangaria A-ky během 2. tis. Z této doby po- (jež otěhotněla po požití plodu chází řada sídlišť, z nichž vynikala mandlovníku, který vyrostl z krve

Att bohyně ---+Kybely, vyklešbohy pro jeho divokou povahu). A. byl vychován mezi pastevci a vyrostl v krásněho mladíka. Když se však zamiloval do dcery vladaře v Pessinúntu, seslala na něho Kybelé ze žárlivosti šílenství. A. prchl do hor, zbavil se tu pod . smrkem mužství a zemřel. Z jeho krve vyrostly okolo stromu fialky. Na přání Kybelino svolil Zeus, aby A-idovo tělo nevzalo za své. Domnělý hrob A-idův byl na hoře Dindymu v svatyni Kybelině, jejíž kněží (galii) se na A-idovu památku vyklešťovali. A-idovy svátky měly orgiastický ráz. Slavily se každoročně na jaře a symbolizovaly jarní oživení prírody. Významná byla noc, kdy velekněz (archigallus) oznamoval věřícím A-idovo zmrtvýchvstání, načež věřící zaměnili svůj zármutek veselím (sr. křesť. velikonoční obřady). V mystériích se věřícím předkládalo víno a chléb. Z Frygie se tento kult přenesl okolo r. 300 př. n. l. do ---+Pergamu, do Řecka ar. 204 př. n. l. i do Říma (---+náboženství [B] římské); tam však nebylo dlouho řím. občanům dovoleno zastávat funkci gallů. V literatuře zpracoval báji podle helénist. vzoru sugestívním způso­ bem Catullus (báseň 63), ve výtv. umění známe řadu vyobrazení, zvl. na votivních reliéfech.

potomka těného

a. u. c. (ab urbe condita [lat.], od založení města; tj. Říma), jenž se ustálil letopočet, řím. koncem republiky. Vycházel od údajného založení Říma r. 753 př. n. l. Puvodcem tohoto výpočtu je --+-Atticus a převzal jej --+-Varro Reatinus (odtud „éra Varronova"). - Též název díla -Liviova.

Augi(áš)uv chlév viz Héraklés augurové (lat. augures), u Římanů kolegium, jehož hlavním úkolem bylo, pokud víme, pozorovat věštná znamení, zvl. let ptáků. Vzniklo už v rodové společnosti, neboť pův.počet tří augurů odpovídá počtu tří -tribuí (1). V době republikánské vzrostl jejich počet až na 16. Pův. byli a. vybíráni výhradně z řad patriciú, od r. 300 př. n. l. se stalo jejich kolegium přístupné i plebejum. Odznakem a-rů byla dlouhá zakřivená hůl (lituus) a starobylé roucho se širokými nachovými pruhy (trabea). Augurská nauka měla svůj původ v prastarých zvycích Italiků, byla však postupně obohacována cizími, zejm. etruskými vlivy. Při věštění vycházeli a. z rozdělení pozorovaného okruhu (temp/um) na část

kněžské

92/ příznivou a nepříznivou. Templum rozdělili dvěma kolmými čarami, a to ve směru východ-západ

(decumanus) a sever-jih (cardo), na čtyři díly. Obě kolmice byly určeny nástrojem zvaným gruma. Byl to kolík, zaražený do země, jehož stín při východu slunce směřoval na záp. a prodloužením dával čáru západ-východ. Prodloužená čára nejkratšího stínu byla pak čára sever-jih. Při pozorování vycházel pozorovatel z před­ pokladu, že bohové sídlí na sev. a že se dívají na jih. Levá strana byla proto považována jako strana světla a slunce za příznivou, pravá za nepříznivou. Stejného principu jako při rozdělování templa se užívalo při rozměřování zakládaných měst, při stavbách chrámů a při vyměřování půdy vůbec. Rozhodnutí a-rů o nevhodnosti situace se dálo slovy alio die (až nazítří); často vedlo k odročení jednání na sněmu apod.

Nejznámější

byly: A. Emerita (dn. Mérida) na řece Anas v hispanské Lusitanii (velkolepé zříceniny). R. 23 př. n. l. kolonie Augustova pro vysloužilce (lat. emeriti) V. a X. legie. - A. Praetoria Salassorum (dn. Aosta), Augustem založená kolonie na úpatí Poeninských Alp. Četné ant. památky (amfiteátr, divadlo, triumfální oblouk AuA. Raurica, kolonie gustův). založená r. 44 př. n. l. v území keltských Raurikú (dn. Augst u Basileje). Nejlépe zachované řím. divadlo sev. od Alp a jiné stavby. - A. Taurinorum (dn. Turin), hl. město Taurinů v Předalpské -+Galii při soutoku Pádu a Durie, střežící vstup do Alp. - A. Treverorum (dn. Trier, Trevír), hl. město -Treverů na řece Moselle. A. Vindelicorum (dn. Augšpurk), hl. město Vindelicie ( = sev. část -Raetie) na soutoku dvou řek (Virgo, Licus).

Augustálové (lat. Augusta/es), Augusta, časté jméno měst, zvláště kněžské kolegium, které pečovalo v západní polovině římské říše, v římské říši za císařství o kult nazvaných podle císaře -Augusta. -Larů (Lares) nebo ---+genia Au-

Augusta Treverorum, Porta nigra, asi 3. stol. n. 1.

93/

A ug

gustova. Jeho členy, s právem nosit zvláštní úbor, bývali bohatí propuštěnci. Značný význam měli A. v municipiích. Bylo to kolegium, které vyjadrovalo spíše loajalitu vůči císaři než náb. cítění. Augustinus. Aurelius A. (2. p. -ia -na],* 354 v Thagaste v Numidii, t 430 v měste Hippo Regius (dn. Bóne v Tunisku), nejvýznamnější latinský církevní spisovatel. Zpočátku učitel rétoriky, byl po 9 let přívržencem ----+manicheismu, pak podléhal vlivu ----+novoplatónismu, až r. 387 získán ----+Ambrosiem se dal pokřtít v Miláně. R. 391 se stal -➔presbyterem, od r. 395 pak byl biskupem v Hipponu. V dogmatických sporech s ruznými heretiky (---+hereze) a schismatiky ( --schisma) rozvinul křesť. věrouku, do níž dal proniknout některým ideám novoplatónským. Ve shodě s apoštolem -►Pavlem učil, že člověk je od přirozenosti neschopen konat dobré skutky (nauka o dědičném hříchu), že však určití jednotlivci jsou z milosti boží predurčeni k věčnému spasení (predestinace); proti -.donatismu, jehož byl A. hlavním ideovým odpurcem, bylo zaměřeno jeho učení o platnosti svátostí, i když byly vysluhovány nehodnými kněžími. Tyto své názory vyslovoval leckdy i ve svých spisech exegetických, napr. Enarrationes in Psalmos (Výklady žalmů), Tractatus in /oannis evangelium (Pojednání o Janově evangeliu, počtem 124) nebo De Genesi ad litteram (O Stvoření slovo od slova, 12 kn.). Pod dojmem dobytí Říma -+Visigoty vznikl A-nův spis De civitate Dei (O boží obci): brání v něm křesťanství proti nařčení, že je vinno zkázou řím. říše, a rozvíjí svéráznou filosofii dějin; jejich smysl nachází v zápase dobra a zla, v boji obce boží (tj. křesť. církve) s obcí ďáblovou (tj. světským státem), který skončí vítězstvím království božího. Přitom vidí příslušníky boží obce i mimo církev, takže mohou být uchovány výtěžky ant. kultury i v křesť. světě. Stát je podle A-na jen nutným zlem, jež musí existovat, pokud jsou zlí lidé; kdyby všichni lidé byli spravedliví, nebylo by ho třeba. Ve svém spise Confessiones (Vyznání), nejst. dochované autobiografii evr. literatury, líčí A. svůj duševní vývoj až do svého pokřtění r. 387; pro naprostou otevřenost, s kterou vypráví o svých duševních zápasech, jsou Confessiones dodnes živou četbou (sr. ---+Marcus Aurelius). Překlady: F. L

Čelakovský, O městě

Augustus z Liviiny vily v Primaportě, konec 1. stol. př. n. I. (Vatikán)

Božím, 1829-33; J. Nováková, O Boží obci, 1950;M. Levý, Vyznání, 1926; J.Kováč, Vyznanie, 1948; K. Svoboda, O pořádku; O učiteli, 1942; J. Kratochvíl, Rozhovor o blaženém životě, 1931; F. Jokl, Sv. Augustina kniha o vyučování ka-

Imperator Caesar (divi f.) Augustus (27 př. n. I. - 14 n. I.); jméno Octavianus, běžně užívané pro dobu před r. 27 př. n. I., mu nikdy

oficiálně nepříslušelo. techumenu, 1901. Po Caesarově zavraždění vyvinul Literatura: K. Svoboda, L'Esthétique de Saint Augustin et ses sources, 1933; velké úsilí, aby se dostal v čelo E. Dinkler, Die Anthropologie Augustinus', 1934; Ch. Boyer, Christianisme et státu. V soupeření s Markem néoplatonisme dans la formation de Saint ----+Antoniem využil nejprve neAugustin, 194P; G. Bardy, Saint Augus- přátelského vztahu M. Tullia -►Ci­ tin, l'homme et l'reuvre, 1948; H. I. Marrou, Saint Augustin et la fin de la cul- cerona k tomuto politikovi a zároture antique, 1942 2 ; P. Brown, Augus- veň se sblížil se senátem. Když r. 43 tíne of Hippo, 1967. porazil Antonia u -+Mutiny a senát

Augustus (2. p. -ta] (lat., vznešený, velebný) 1. římský císař (27 př. n. I. - 14 n. I.), *63 př. n. I. Původním jménem Gaius Octavius (63-44), po adopci -.Caesarem v jeho závěti vystupoval jako Gaius Iulius Gaii f(ilius) Caesar (44-42), C. Iulius divi f(ilius) Caesar (42-38), Imperator Caesar divi f(ilius) (38-27) a jako císař užíval titulatury

mu nato odepřel uznání a odměnu, vynutil si vojenským pochodem na Rím konsulát a v témže roce uzavřel dohodu s Antoniem a Lepidem, tzv. druhý --triumvirát. Triumvirové postihli své odpůrce rozsáhlými --proskripcemi, v jejichž prů­ běhu byl zavražděn i Cicero. Vojsko republ. vůdců, Bruta a Cassia, bylo poraženo v rozhodné bitvě u -+Filipp r. 42 př. n. I.

Aug

94/

Ve složité situaci následujících let si počinal velmi obratně, využívaje pomoci svých rádců, hlavně M. Vipsania --+-Agrippy. R. 40 př. n. I. krvavě potlačil u -+Perusie (odtud bellum Perusinum, válka perusijská) spiknutí Lucia Antonia, bratra triumvirova; r. 36 př. n. I. zvítězil nad Sextem --+-Pompeiem a nakonec zplnomocněn senátem, vedl válku proti M. Antoniovi a Kleopatře, jež skončila jeho vítěz­ stvím u --+-Aktia r. 31 př. n. I. A. se stal tvůrcem --+-principátu, státni formy spojující absolutni monarchickou moc se zachováním republ. institucí. Za počátek jeho cisařské vlády se pokládá den 16. 1. r. 27 př. n. I., kdy se formálně vzdal nejvyšší moci, propůjčené mu senátem. Senát mu ji však vrátil a udělil mu titul Augustus; A. pak postupně soustředil ve svých rukou všechny nejvyšší hodnosti ve státě. Přitom usiloval o vytvoření pokud možno nejširší soc. základny pro svou moc: pokusil se upevnit postavení senátorů a jezdců zákony o manželství a rodině, štědře obdarovával řím. lid, podporoval it. municipální aristokracii i horní společen­ ské vrstvy v provinciích. Oporou cisařské vlády se však stalo především námezdní vojsko, nově A-tem organizované. V zahraniční politice se A. v prvních letech své vlády soustře­ dil na útočné války, zejm. v Germánii, kde byla r. 5 př. n. I. založena provincie; později se omezil na obranu impéria. Útoku jeho vojsk na --+-Marbodovu říši r. 6 n. I. zabránilo povstání pannonských a dalmatských kmenů (6-9 n. I.). Jeho hlavním heslem byl však trvalý mír (pax Romana). A. navazoval na staré řím. tradice jak v zákonodárství, tak i v náboženství. Během občanských válek upadala v Itálii vážnost starých kultů, avšak vzrostla religiosita, což A-tovi umožnilo obnovit některé staré kulty (např. kapitolské trojice [-+Kapitol]) a povznést význam některých božstev, zvl. Venuše ( -+-Venus) jako prarodičky rodu luliů, --+-Apollóna jako dárce vítěz­ ství u Aktia a -+-Marta jako mstitele Caesarovy smrti. Proto dal zbudovat nádherné chrámy, zvl. chrám Apollónův na Palatinu. Tam byly uloženy Sibylliny knihy ( --+-Sibylla) a přenesena hlavní část slavnosti --+saecula. Neméně významný byl chrám Venušin na Augustově foru, nebo r. 25 př. n. I. vybudovaný --Pantheon. V tomto údobí se Augustus zaměřil též na obnovu starých řím. mravů. Rozklad rodiny a rozvrat společnosti mělo zadr-

žet obnovení kultu bohyně - ►Pietas. V Orientě, kde byl vladař již dříve považován za boha, byl A. již r. 29 př. n. I. uctíván jako bůh a r. 27 byl v Pergamu vybudován chrám Augusta a Romy (Říma). Na Západě se A. dal označovat jen jako syn božského Iulia a zobrazovat jako některý bůh sestoupivší z nebe (např. Mercurius Augustus nebo Apollo Augustus). K dalším reformám přikročil r. 12 př. n. I., kdy převzal hodnost nejvyššího pontifika. Obsadil po 75 let neobsazený úřad Jovova obětníka (-➔flaminové) a posílil význam --➔vestálek. Avšak starobylý kult -+-Vesty - ochránkyně státu proměnil v soukromý kult svého paláce. V těchto letech byl též vybudován na --➔Martově poli skvělý Oltář Míru ( -+-Ara Pacis Augustae), zasvěcený r. 9 př. n. I. Významné bylo i opatření z r. 7 př. n. I., kdy při novém rozdělení města byla mezi sošky tzv. Lares compitales ( -+-Lárové) postavena i soška --+-genia Augusti. Velkou pozornost věnoval A. a jeho přátelé a rádcové ( --+-Maecenas) též literatuře, jež měla šířit oficiálni ideologii hlásáním návratu k starým obyčejům a oslavou císaře jako dárce klidu a míru (-►Vergilius, --+-Horatius). Velkolepá stavební činnost, kterou A. rozvinul, byla vnějším výrazem velmocenského postavení Říma. Právem mluvíme o době A-tově jako o zlatém věku řím. kultury (stín na tento jasný obraz vrhají však životní osudy Cornelia --o-Galla a -➔Ovidia). Ant. tradice ctí v A-tovi zakladatele řím. c1sarství. Sám popsal své životní dílo v autobiografickém přehledu své činnosti (--+-Monumentum Ancyranum). - Životopis A-tův napsal Suetonius. V. t. Dio Cassius, kn. 52-56. Nejznámější portrétni sochou A-tovou je tzv. A. z Primaporty (ve Vatikáně). Mramorová socha znázorňuje A-ta v podobě imperátora promlouvajícího k vojákům. Reliéfy na pancíři (Parthové vracejí orla ukořistěného řím. legiím) oslavují A-ta jako vládce. Socha je klasicistní obdobou ->-Polykleitova Doryfora. Literatura: H. Dessau, Geschichte der romischen Kaiserzeit, 1924; T. Rice Holmes, The Architect of the Roman Empire, 1-11, 1928-1931; M. Hammond, The Augustean Principate, 1933; R. Heinze, Augusteische Kultur, 1933; W. Weber, Princeps, 1936; A. v. Premerstein, Vom Werden und Wesen des Prinzipats, 1937; K. Honn, Augustus im Wandel zweier Jahrtausende, 1938; G. Rodenwaldt, Kunst um Augustus, 1942; N. A. Maškin, Principat Avgusta, 1949; M. A. Levi, II tempo di A., 1951; R. Syme, The Roman Revolution, 1951; V. Ehrenberg -- A. H.

M. Jones, Documcnts illustrating the Reign of Augustus and Tiberius, 1955: ; Fr. Vittinghoff, Kaiser Augustus, 1959; A. H. M. Jones, Augustus, 1970.

2. Čestný titul řím. císařů za principátu; 3. augustus v pozdní řím. říši jeden z titulů řím. císařů, jehož se užívalo pro označení hodnosti panovníka, který byl vrchním velitelem řím­ ských branných sil, nejvyšším soudcem a zákonodárcem. Podle zásad Diocletianovy -►tetrarchie měli v řím. říši vládnout vždy dva augustové (každý v jedné polovině říše) se dvěma jmenovanými následníky, tzv. --➔ Caesary. Tento vládni systém se však nepodařilo uchovat, takže ve 4. stol. n. 1. vládl v některých dobách a. jeden, jindy dva nebo tři, nehledíme-li na augusty pokládané za uzurpátory; teprve po smrti -► Theodosia I. (r. 395) se stal počet dvou a-tů v řím. říši pravidlem. (z řec.), vnitrm nádvoří řeckého domu (-►dům [1]) s hospodářskými a obytnými místnostmi okolo, popř. s podloubím. V řím. době císařské označení pro palác. V novější době hlavní shromažďo­ vací síň university nebo jiných škol.

aula

Aulis [2. p. -idy] (dn. Vathy), přístavní město na východním pobřeží --➔Boiótie (u úžiny Eurípos) s proslulým chrámem --➔Artemidi­ ným (odkryt r. 1956); z A-idy vypluli podle báje Řekové pod vedením --+-Agamemnonovým proti --➔Tróji; dějiště --➔Eurípidovy tragédie Ífigenie v Aulid~. aulos viz hudební nástroje Aureliarius. Lucius Domitius A. [2. p. -ia -ia -na], římský císař v letech 270-275. Na Západě upevnil (270/71) své postavení vítězný­ mi válkami s Juthungy, Sarmaty, Vandaly a vytlačil germ. kmeny, které pronikly až na území Itálie. Pravděpodobně r. 271 byl nucen vyklidit část Dákie ležící sev. od Dunaje ve prospěch -➔Visigótů aj. barbarů. Na Východě porazil palmýrskou královnu --➔Zénobii a její spojence. Snažil se upevnit říši i vnitřně. Jeho vládu vyznačují již rysy před­ znamenávající novou vládni formu (-➔dominát); tak vystupoval jako ,,pán a bůh" (dominus et deus). Mezi státni kulty byl za jeho vlády zařazen kult Nepřemožitelného Slunce (Sol lnvictus [ -► solární božstva]). Zásobování Říma se snažil zajistit dohledem nad sdruženími řemeslníků ( --➔kolegium) a utužil kontrolu i nad zaměstnanci

95/ mincovny ( ->-monetarii), kteří se za jeho vlády vzbouřili. Podařilo se mu dočasně překonat důsledky krize 3. stol. a obnovit jednotu ríše ohroženou za --►-Galliena (byl proto nazván restitutor orbis = obnovitel říše). K ochraně Říma zbudoval hradby, Jez dokončil c1sar Probus (276-282). Jsou z betonu vně obloženého cihlami, o síle 4 m, vysoké pův. asi 8 m, později až 17 m; byly dlouhé 19 km, měly 15 bran a množství čtyřbokých věží. Velká část jich je dochována. Jsou v nich zastavěny starší stavby. Na počátku vých. tažení proti Peršanům padl A. za oběť spiknutí, které zosnoval jeho sekretář Erós. Životopis A-nův viz Historia Augusta.

A vi

(Svatební c.) autonomie (řec. autonomiá [autos, sám, nomos, zákon]), nezávislost Pfeklad: R. Neuhofer, Mosella, V. z. městských států v zákonodárství I. gymnasia v Brně, 1906/7. nebo ve správě obecních věcí. ponechávána nedotčena auspicia [2. p. -ií] (lat.), pozorová- Byla ní vůle bohů z letu ptáků, později u městských států, které se sdružily každé pozorování stanovených (a. v rovnoprávný spolek (např. impetrativa) nebo náhodných zna- ---+achajský nebo -►aitólský), byla mení (a. oblativa). Stanovená zna- však různě omezována, popř. zcela mení (omen, mn. č. omina) se zrušena, když v pův. rovnoprávném pozorovala z letu ptáků (ex avibus), spolku nabyl jeden z členských ze zobání posvátných kuřat (ex států mocenské převahy (např. tripudiis), z nebeských znamení, v prvním --athénském námořním zvl. blesku (de caelo) a z chování spolku). Jinde (např. v --pelozvířat (ex quadrupedibus). Tato ponnéském spolku) byly na společ­ pozorování prováděli především né usnesení vázány jen otázky války --➔augurové. Za náhodná znamení a míru. - Řím vůči svým --►-spojen­ se považovaly různé zvuky, záchvat cům (2) postupoval zcela obdobně epilepsie apod., což vše mělo ( -►civitates [1] foederatae). význam zlého znamení (a. ex diris). A. pro své osobní cíle mohl konat auxilia (lat.), pomocné sbory, každý občan. Zkoumat vůli bohů které vznikly v římském vojsku Aurelius 1. viz Marcus Aurelius; pomocí a-ií bylo však nutné před po --►-punských válkách, kdy se - 2. viz Augustinus každým úředním jednáním. V tom římské panství rozšířilo mimo případě bylo právo pozorovat zna- Itálii. Skládaly se z kontingentů doAurelius Victor viz biografie mení v předepsaném okruhu (tem- dávaných mimoitalskými --►-spojen­ plum) vyhrazeno senátu a patri- ci (2), z poddaných provinciálů aureus (tj. nummus, lat., zlatý cijským úřadům; a. významnějších a z cizinců Římany najatých. A. peníz), zlatá římská mince o váze úředníků (diktátora, konsulů, prae- tvořily obyč. speciální zbraně (jízda přes 8 g, užívaná hlavně od doby torů a censorů), tzv. a. maxima na slonech, lučištníci, prakovníci, ->Caesarovy. - V. t. mince (II). (nejvyšší a.), měla rozhodující plat- lehká pěchota). V pozdějších donost proti a-iím nižších ůředníků bách republiky tvořila auxiliární Aurora viz Éós (aedilů a kvéstorů), tzv. a. minora -►-jízda vedle jízdy spojenecké řím. (nižší a.). Znamení vyložená jako kavalerii. Augustus zorganizoval a. Ausculum [2. p. -la] (dn. Ascoli nepříznivá odsouvala průběh úřed­ po řím. způsobu v aly (-)•ala) a di Satriano), městečko v -►-Apulii ního jednání na další den, Práva ->-kohorty pod velením -►praefecta při silnici Aureliově (via Aurelia). hlásit takové znamení (obnuntiatio) (C[l]) ze stavu jezdeckého. V jeho okolí porazil r. 279 př. n. I. bývalo v polit. bojích koncem re(dn. -➔Pyrrhos Rímany, ale utrpěl publiky úředníky často zneužíváno. Avaricum [2. p. -ika] pritom tak těžké ztráty, že začal A. se udržela až do konce 4. stol. Bourges), středisko kmene Biturigů v severní Aquitanii (--➔ Galie) chrávyjednávat o mír (,,Pyrrhovo vítěz­ n. I. něné bažinami. Caesar chválí jeho ství"). R. 125 př. n. I. propukly v A-lu bouře v souvislosti s poku- autarkie (řec. autarkeia), ve smyslu polohu a vzhled. Bylo vypleněno sem M. Fulvia Flacca prosadit ekonomickém soběstačnost společ­ Římany za --Vercingetorigova pozákon o udělení řím. občanského nosti, zajištěná dostatečným rozvo- vstání r. 52 př. n. I. práva řím. --►-spojencům v Itálii. jem vlastního hospodářství, v poliNepokoje byly reakcí na odmítavé tickém smyslu nezávislost státu. Aventin (lat. mons Aventinus) stanovisko řím. senátu, který přijetí Jako etický ideál byla a. chápána viz Řím zákona znemožnil. různě: v -►-kynismu a u -stoiků jako postačitelnost ctnosti pro Avesta viz zoroastrismus blažený život, a tím nezávislost Ausonius. Decimus Magnus A. indivídua na vnějších okolnostech Avianus [2. p. -na], římský autor [2. p. -ma -na -ia], * okolo 310, (--adiafora), u --Aristotela naopak 42 bajek z rozhraní 4.-5. stol. n. I. t 393 nebo 394, latinský básník, jako dovršení šťastného života Bajky jsou psány elegickým distichem, ne však podle bajek Ezopodlouholetý profesor rétoriky ve v rámci občanské pospolitosti. vých ( -►-Aisópos), nýbrž podle lat. svém rodišti Burdigale (dn. Bordeaux), v I. 364-8 vychovatel autochth6n (řec.), ,,přímo z té prozaické parafráze řeckých veršopozdějšího císaře Gratiana, r. 379 země", tj. ,,nepřistěhovalý, domo- vaných bajek --Babriových (3. stol. konsul. Jeho poměrně rozsáhlá a rodý, původní obyvatel země". Být n. 1.). Ve střv. se stal škol. autorem; formálně obratná básnická tvorba autochthonním obyvatelem bylo pro všechny střv. sbírky bajek vznikly vznikla z velké části pro potřebu Řeky zvláštní chloubou. Zejm. více méně pod jeho vlivem. škol. praxe. Zajímavým pramenem Athéňané prohlašovali hrdě, že se pro poznání dobové kultury jsou . do své vlasti nepřistěhovali odjinud, Avidius Cassius [2. p. -ia -ia]. jeho básničky věnované jednotli- nýbrž že Attika je jejich pravlastí. římský vojevůdce za vlády císaře vým burdigalským profesorům a Ve skutečnosti přišli --►-Iónové do -►-Marka Aurelia, vynikl při tažení jednotlivým městům říše. Básnic- Attiky, osídlené již dříve jiným, proti -►-Parthům. R. 172 n. I. se kou cenu má hl. jeho nejdelší báseň předřeckým obyvatelstvem, ve 2. osvědčil při potlačení povstání Mosella (483 v.) líčící plavbu po tis. př. n. I. --►-bůkolů v Egyptě. R. 175 se pokuřece, okolní krajinu i život v ní. sil o vzpouru proti císaři; jeho vyMimo jiné formální hříčky sestavil automaty viz mechanika stoupení bylo v době markomani z

- ► Cento nuptialis veršů Vergiliových.

Avi

96/

ských válek obzvlášť nebezpečné. Záhy však byl svými stoupenci za-

Baalbek viz

vražděn.

Babrios [2. p. -ia], řecký skladatel bajek z konce 2. stol. n. I., původem asi helénizovaný Ríman z M. Asie. Látku čerpal převážně z -.Aisópa, psal -.choliambem.

Avienus. Rufius Festus A. [2. p. -ia -ta -na], římský básník a pře­ kladatel v 2. pol. 4. stol. n. I. Volně přeložil z řečtiny do latiny -.Arátova Fainomena a geografickou báseň Dionýsia Periégéta (2. stol. n. I.) Descriptio orbis (Popis světa). Oba překlady se zachovaly. Podle neznámé řec. předlohy napsal báseň Ora maritima (Mořské pobřeží), popis západoevr. pobřeží od Británie po Massilii (--Massaliá). Zachovalo se z ní 713 veršů.

Hěliopolis

Babylón (z akkadského Báb-ili, ,,brána boží") na řece Eufratu, od dob vladaře Chammurapiho z amorejské dynastie v 18. stol. př. n. I. hlavní město -.Babylónie. Ve 2. a v 1. tis. př. n. I. byl B. několikrát zničen, v letech 612 až 539 byl střediskem novobabylónské říše, později (539-331 př. n. I.) pod vládou Peršanů, v letech 331-323 hlavní město makedonsko-perské ríše -.Alexandra Velikého; ten zde r. 323 př. n. I. zemřel. Za vlády -.Seleukovců ustoupil B. -.Seleukeii na Tigridu. Od pol. 2. stol. př. n. I. náležel -.Parthům. Ustavičné boje na římsko-parthských hranicích vedly k hosp. úpadku města, až zpustlo a na jeho místě byla obora pro zvěř. Traianus nalezl B. při svém příchodu (r. 115 n. 1.) v troskách. B-ská věda podnítila - zprostřed­ kována především národy vých. Středomoří - počátky řec. vědy (-.Thalés). - Stavby: chrám boha Marduka Esagila se stupňovitou věží zvanou Entemenanki (jedna z tzv. ,,babylónských věží", akkadsky zvaných zikkurat), visutě zahrady (terasy) královny -.Semiramidy (jeden ze -sedmi divů ant. světa).

Poseidón, Apollón, Artemis (metopa vých. vlisu Parthenónu)

Babylónie, oblast v jižním povodí Eufratu a Tigridu, nazvaná podle hlavního města -.Babylónu teprve řeckými geografy a historiografy. Dělila se· na jižní -.Sumer, obývaný pův. nesemitskými Sumery, a severní -.Akkad, obývaný semitskými Akkady, kteří B-ii označovali jako „zemi města Babylónu". bacchanalia viz bakchanálie Bacchus viz Dionýsos bagaudi, příslušníci protiřímského hnutí, ·které se rozvinulo koncem 3. stol. n. 1. v Galii. Hlavní složku povstalců tvořilo chudé venkovskě obyvatelstvo, které se snažilo svrhnout řím. nadvládu a v některých případech útočilo i proti místním pozemkovým magnátům. V určité míře se hnutí ůčastnili i otroci. Povstalci vedení Aelianem a Amandem (Eutropius 9, 20; Zonaras 12, 21; Orosius 7, 25) byli poraženi pozdějším císařem -.Maximianem.

V 5. stol. povstali b. znovu nejen v Galii, ale i v Hispánii; o tomto povstání není však mnoho zpráv. Důležitým centrem protiřím. nepokojů v Galii byla v těto době Armorica (pobřežní krajina v Galii Lugdunské a Belgické) a v Hispánii oblast tarrakonská. - Povstání b-dů bylo projevem krize, kterou od 3. stol. n. l. prožívaly záp. oblasti řím. ríše. Literatura: A. R. Korsunskij. Dviženije bagaudov, Vestník drevnej istorii 1957, č. 4, 71-88.

bajka (řec. mýthos, lat. fabula), krátký prozaický nebo veršovaný útvar s didaktickou tendencí, který osvětluje příkladem nějakou životní moudrost nebo zkušenost. V bajce vystupují zpravidla jako postavy polidštěná zvířata, rostliny, nerosty apod. V řec. literatuře pěsto­ vali bajku --+Archilochos a -►Aisópos (Ezop). Zachované sbírky Aisópových bajek pocházejí teprve z doby byzantské, ačkoli jejich náměty jsou velmi staré. Mnohé z těchto námětů přešly do národních evr. literatur. V řím. literatuře je bajkou např. vyprávění -►Menenia Agrippy o žaludku a údech u Livia (2, 32n). -►Phaedrus (asi 15 př. n. l. až 50 n. 1.) zpracoval latinsky bajky Aisópovy, jen menší část jich složil sám. Ve 2. stol. n. l. zpracoval bajky Aisópovy řecky píšící -►Ba­ brios. V naší literatuře byly Ezopovy bajky přeloženy už ve sti v., jednotlivé motivy nalézáme u Dalimila, Štítného. Ve světové literatuře vynikli v 17. stol. francouzský básník Jean de La Fontaine, v 18. stol. Němec Lessing, který psal bajky prozaické, v 18.-19. stol. ruský básník J. A. Krylov. Literatura: M. L. Gasparov, Antičnaja literaturnaja basnja, 1971.

bakchanálie (lat. bacchanalia, mn. č.), dionýsovská (bakchická) mystéria, jež se na rozdíl od starých slavností Dionýsova kultu ( -►Dioný­ sia; -orgie) rozšířila až v helénist. a řím. době, hl. po M. Asií, ale i na Balkáně a v Itálii. Účastníci, a to muži i ženy, se soustřeďovali v jednom spolku, uvnitř něhož vládla bohatě odstupňovaná hierarchie s množstvím titulů. Dionýsa oslavoval spolek hostinami a pitím vína. V Itálii se v bohatších vrstvách rozšířila bakchická mystéria, známá zejm. z fresek soukromých domů (zvl. Villa Item v Pompejích). Jejich vyvrcholením bylo odhalení -►fallu, zakrytého plody v košíku (liknon). Jiným druhem b-ií byla bakchická sdružení, jež se rozšířila obecně ve 2. stol. př. n. l. v Itálii, kde byla často pláštíkem pro různé zločiny. Sem spadá i opatření senátu proti b-iím (tzv.

97/

han

senatus consultum de Bacanalibus z r. 186 př. n. l.) dochované na bronzové desce (text je zajímavý i pro poznání hist. vývoje latiny); kult nebyl zakázán, ale byl řím. úřady přísně střežen a omezen.

okem neviditelná a která lidé vdechují nosem nebo ústy.

Výtvarné zobrazení v nové době: B. Kafka, Bacchanale, 1905 (sousoší); A. Procházka (1882-1945), Bacchanale (obraz); V. Stříbrný (*1905), Bacchanale (obraz).

bakchantky nebo mainady (od řec. mainomai, šílím), ženy sdružené v náboženském kolektivu (-►thiasos) ke konání dionýsovských --➔Orgií. Odívaly se do kolouší kůže (nebris), aby se podobaly -►Dioný­ sovi. Jejich odznakem byl thyrsos, delší dřevěná hůl ovinutá révovím a břečťanem, s piniovou šiškou nasazenou na horním konci. Výtvarné zobrazení: J. V. Myslbek, Bakchantky (medailon pro bývalou siň akademie), 1872. - Obrazy: G. Courbet, Mladá bakchantka, 1847 (NG Praha); Ch. Gleyre, Tanec bakchantek, 1849; K. V. Klíč (1841-1926),Bakchantka; P. Merwart (1855-1902), Bakchantka; B. S. Urban, Lapená Bakchantka, 1939 (olej). - Opera: E. Wellesz (* 1885), Die Bacchantinen. k resťanské

Bakchiovci (řec. Bakchíadai), královský rod v -► Korintě, jehož pří­ slušníci stáli v čele obce i za vlády rodové aristokracie ( od pol. 8. stol. př. n. 1.). B. rozvíjeli velkorysou obch. a kolonizační politku, ale pro svévoli a hýřivost byli lidem nenáviděni a (podle tradice r. 657 př. n. l.) byli tyranem -► Kypselem vypuzeni. Bakchos viz Dionýsos Bakchylidés [2. p. -da] z Keu, řecký básník 1. pol. 5. stol. př. n. I., jenž pěstoval všechny druhy sborové lyriky. Nečetné drobné zlomky rozhojnil r. 1896 objev 19 zčásti celých -►epiníkií a -►dithyrambů.

Baktrie (řec. Baktriá nebo Baktriané), hornatá krajina ve střední Asii, severně od Paropamisu ( = Hindúkuš) s hlavním městem Baktrou (dn. Balch v sev. Afganistanu); největší řeka Oxos (Arnu-Darja). V nížině se dařilo zemědělství (rýže), na horských svazích se pěstoval dobytek a koně. Zemi obývali Baktrové, kočovný kmen, jenž hovořil patrně ie. jazykem indoíránské větve. Úrodnost a nerostné bohatství (zlato, smaragdy) umožnily vznik kultury, jejíž počátky sahají do starší doby kamenné. -►Kýros St. připojil B-ii k perské říši, za -►Dáreia I. náležela k 12. daňovému okresu (satrapii), -►Xer­ xovi I. postavila r. 480-479 kontingent pěšího vojska a jízdy. Od doby Alexandra Velikého, který v B-ii usadil četné Řeky (sám měl za manželku baktrijskou princeznu Róxanu), se octla B. na dvě století pod řec. politickým a zejm. kulturním vlivem. Po Alexandrově smrti byla součástí říše -► Seleukovců. R. 250 př. n. l. využil satrapa Diodotos války syrského krále Antiocha II. s egyptským Ptolemaiem II. a prohlásil se nezávislým králem. Jeho syn a nástupce Diodotos II. uzavřel na obranu proti Seleukovcům spojenectví s parthským králem Arsakem I. Opakované pokusy Seleukovců o znovudobytí B. byly bezvýsledné. Antiochos III. uznal r. 206 př. n. l. panství Euthydéma, Řeka z Magnésie, nad B-ií i jeho královský titul. Euthydémos a jeho syn Démětrios vytvořili řecko-baktrij­

ské království, jehož území bylo rozšířeno o část Indie (180 př. n. l.). Od r. 140 př. n. l. trpěla B. nájezdy Dialogická forma jednoho z nich Saků a Skythů, později Tocharů. (Théseus) ukazuje na vliv drama- R. 642 n. l. jí dobyli Arabově. tické poezie. B. vynikal přístup­ ností a dojímavostí myšlenek, ne- ballista viz stroje (2) válečné dosáhl však básnickým vzletem svého strýce a učitele -► simónida balsamování viz mumie ani svého soupeře -►Pindara. banausos (řec.), v antickém Řecku P rek/ad ukázek: ŘecL původně asi označení řemeslníka bakterie nebyly ve stv. známy užívajícího při práci ohně, potom (pojem pochází z 19. stol.). Přes­ řemeslníka vůbec, konečně člověka, to však nacházíme u řec. autorů který žije z výtěžku práce svých pozoruhodné poznámky svědčící rukou. Ještě v 5. stol. př. n. l. bylo o správném chápání epidemických slovo b. běžné označení pro výtv. nemocí, např. o šíření epidemií umělce, kterého tak společnost stykem nemocných se zdravými hodnotila stejně jako kteréhokoli ji(Thúkýdidés, Lucretius). Někteří ného řemeslníka (-►práce [I]). Terspisovatelé, např. Varro a Lucre- mín b. nabyl však v očích aristotius, se snažili přesněji určit původ kratů a zámožných občanů, kteří infekce v jakýchsi „semíncích", žili z práce otroků, peiorativního (lat. semina, řec. miasmata), která významu; Aristotelés také vylučuje létají vzduchem, jsou prostým banausy z řad občanů ideálního

han

98/

státu. Podle Aristotela (Politika 8,2) ,,za banausní je treba pokládat tu činnost, která zbavuje tělo nebo duši nebo rozumové myšlení svobodných lidí schopnosti uplatňovat svou dobrou podstatu". Platónovi (Nomoi, 644 A) je b. opakem vzdělance a banausní činnost je podle něho nedůstojná svobodného člo­ véka.

doval městečko Basilias [2. p. -ady] s velikou nemocnicí, chudobincem a jinými zařízeními, kde pusobili mniši a jeptišky, pro něž B. sepsal řeholi, dodržovanou tzv. Basiliány dosud. B. nezavrhoval ant. kulturu, nýbrž doporučoval

mládeži studovat ji jako zásobnici morálních příkladu a zásad (Pros tús neús [Mládeži]). Vedle nauč­ ných spisu napsal řadu kázání (-homilií: o stvoření světa; výklad žalmů aj.), řečí a vedl bohatou korespondenci. Vedle toho za-

Kochba (aramejsky „Syn titul mesiášského vládce), skutečným jménem Šimeón bar Kosibá (syn Kosibův), vůdce židovského ( -+Židé) povstání proti Rímu v letech 132-135 n. 1. Zprávy -➔Dióna Cassia a žid. pověsti o něm byly doplněny dopisy Bar K-by a dokumenty z jeho doby nalezenými v letech 1952 až 1961 v jeskyních Judské pouště. Po počátečních Bar K-bových úspěších potlačili Římané - byť s těžkými ztrátami - povstání a zpustošili -+Judeu. Pri dobytí pevnosti Betaru (Bét-tér) záp. od Jeruzaléma Bar K. zahynul. Bar

Hvězdy",

Povstání Bar K-by zbásnil J. Vrchlický v dram. eposu po něm nazvaném (1897).

barbarikum (lat. barbaricum, totiž solum = území --'>- barbarů), název pro kraje za hranicemi římského impéria, běžný už v době římského

Basilika Maxentiova-Konstantinova 8.ím

císařství.

barbaři, původně u Řeků všichni, kdo mluvili cizí, Řekům nesrozumitelnou řečí. Od -+řecko-per- ~ ských válek byl v tomto slově obsažen navíc hanlivý odstín hrubosti, krutosti a nevzdělanosti; ten pak od doby helénist. převládl.

···················••t ................... ··t

Basileidés viz gnosticismus Basileios Veliký (2. p. -eia], známý též pod jménem sv. Basil, Vasil, * okolo 330 v Kaisareii Kappadocké, t 379 v Kaisareii Basilika starokřesťansk~, sv. Petra, Pontské, řecký církevní spisovatel, 8.ím 1 Hlavní vchod, 2 atrium, 3 hlavní jeden ze „tří velkých Kappadoclod, 4 příčná lod, 5 apsida-presbykých" (-.. Grégorios), poctěný pří­ terium, oltár, 6 prístavby po jmím doctor ecclesiae (učitel církve). Konstantinu Velikém (mausoleum, baptisterium ). Dostalo se mu důkladného vysoko- Basilika, Pompeje školského vzdělání v Kaisareii, Kónstantínopoli a v Athénách; tam se spřátelil s Grégoriem z Nazianzu. Po návratu do vlasti působil zprvu jako právní zástupce (stejně jako jeho otec), dal se však pokřtít a po delší cestě po Předním v-=-:.-_-=:----====-:.:Q:.:.-:.-:.~----=---=-=-=:=----~u:-·==-=-====-=-::D východě, kde se setkal s nejvý• • ll znamnějšími askety té doby, žil @] !! s několika svými přáteli jako mnich • • :i v Pontu. Přibrán biskupem Euse===--=-------~ n - :- - :::::..-_-:. _-_~-=-==-=rt=-:-=----======--0 -Ó:. biem v Kaisareii Pontské jako poI mocník, později sám jako biskup, rozvinul silnou činnost charitativní: před branami Kaisareie vybu-

• • • • • • • • • • • •

t

• • • • • • • • • • • •

99/ chytil písemně dopodrobna vy- B. spojenci Římanů; jejich oddíly pracovanou liturgii, která se v pra- tvořily např. po určitou dobu povoslavné církvi v určitých dnech mocné sbory (-.auxilia) XIV. legie v provincii Horní Germanii. Aktivdodržuje podnes. Překlad: J. N. Desolda, 15 rečí, Blaho- ně se podíleli i v bojích o císařskou věst, 2, 1856; 3, 1857; 4, 1858,j 15, 1865; bojovali proti 16, 1866; 24, 1874; 26, 1876; casopis kat. moc r. 69 n. I., kdy duchovenstva 17, 1876. - Č:. Vyhnis, Slovo -.Vitelliovi. R. 69-70 se vzbouk jinochum, V. z. reálného gymnasia řili proti Římanům pod vedením v Příbrami 1877. -.Civilovým (Tac. Hist. 4, 12-37). basileus [2. p. -lea] (řec.), ,,král" - B-vy pokládají Holanďané za své doby homérské, tj. vojevůdce, předky. soudce a vrchní kněz obce nebo kmenového svazu; jeho postavení Bathyklés [2. p. -la] z Magnésie bylo v tehdejší patriarchální spo- v Malé Asii, řecký umělec asi lečnosti vůči ostatním jejím členům v 2. pol. 6. stol. př. n. I., vytvořil takové jako postavení stařešiny vůči pro starobylou kolosální sochu rodu. B. dostával z obecní půdy Apollónovu v Amyklách u Sparty i z válečné kořisti největší podíl, sloupovou budovu, tzv. trůn Apolale jeho moc se nikde ve starém lónův. Podle popisu -.Pausaniova řec. světě nestala absolutní. Všude byla zdobena reliěfy s náměty byl- omezován rodovou -.aristo- z cyklu bájí o héróích a bozích. kracií a zůstal v řec. -.městských státech nakonec jen nejvyšším Batrachomyomachiá (popřípadě knězem. Pouze ve -.Spartě se zkráceně Batrachomachiá, Žabomyší trvale uchovala vláda dvou b-leů, válka, starořecký komický zvířecí ale značně omezená; b. vládl i v Ma- epos o 300 v., mylně přičítaný kedonii. O králích, v jejichž rukou -.Homérovi. Vtipná parodie Íliady byla veškerá moc, se Řekové pův. asi z 6.-5. stol. př. n. 1., zesměš­ dovídali jen z ciziny, zejm. z Per- ňující pokusy oživit starý bohasie, ale po výbojích -.Alexandra týrský epos. Velikého se uplatnila -monarchie Překlad: Ot. Smrčka, Homérské hymny. podle vzoru -despocií orientálních Válka žab a myší, 1959. ve všech helěnist. říších ( -.diadochové). Baukis (lat. Baucis) viz Filémón a Baukis basilika (řec. basiliké), tržní a výjimečně i soudní budova v řím­ bavlna viz tkaniny ských městech, obyčejně na foru. Síňová obdélná stavba podělně čle­ Bél, označení pro „pána" v semitněná řadami sloupů nebo pilířů ských jazycích (syrský Ba'al). Pů­ na několik lodí. Střední loď, širší vodně atribut boha Hadada. Podle a vyšší, zastřešená sedlově, vybíhá mesopotamského mýtu o stvoření někde v -.apsidu, kde bylo vyvý- světa je také u řecky píšících autorů šené místo pro soudního úředníka; (např. u -.Běrósa) v pořadí geneosvětlení měla okny nad nižšími rací bohů na konečném místě uvábočními loďmi s pultovou stře­ děn Bélos, odpovídající babylónchou. V patrové b-ice byla galerie. skému bohu Mardukovi. Řekové V Římě na foru bylo několik b-k, ztotožňovali Béla s Diem nebo nejstarší b. Porcia z r. 184 př. n. I., s Kronem. ve zřícených zbytcích je pětilodní b. Julia, na foru Traianově b. Ulpia; Belgica viz Galie (1) nejlépe je dochována b. Maxentiova nebo Konstantinova, půdorysně Bellerofón nebo Bellerofontés [2. změněná a s dvojí apsidou, s mohut- p. -nta], vnuk -.Sísyfův; pro nánými valenými a křížovými klenbami hodnou vraždu musil opustit svůj nad třemi loďmi. V it. městech rodný -.Korint. Přijal ho přátelsky a v provinciích jsou b-ky i jiného ----+Proitos, král v Tírynthu, ale jeho půdorysného řešení (Pompeje, Ni- manželka Anteia (nebo Stheneboia), mes, Timgad, v Trevíru slouží do- jejíž lásku B. odmítl, ho lživě ososud jako křesť. chrám). - Byla vzo- čila u svěho manžela. Proitos jí uvě­ rem pro křesť. basiliku ( -.umění ři'l, a poslal proto B-nta k svému starokřesťanské). Řec. jméno je asi tchánovi lobatovi do Lykie v Malé z doby helénistických království, Asii. Dal mu s sebou tabulku s japůvod stavby je dosud předmětem kýmisi značkami, z nichž lobatés diskuse. poznal, že má B-nta odstranit. Uložil mu proto bojovat s -.Chimairou, Bata vové, germánský kmen, usa- avšak B. na svém okřídleném koni zený na severovýchodní hranici -➔Pégasu obludu zdolal. Když bez -Galie, při ústí Rýna, známý svou pohromy vyvázl i z dalších nebezbojovností. V četných válkách byli pečných zkoušek a nástrah, učinil

Ben ho lobatés svým zetěm a nástupcem. B. však štěstím zpychl a chtěl se vzněst na Pěgasu do nebe. -.Zeus ho srazil z výše na zem a ztrestal ho šílenstvím. Dramatizace v antice: Eurípidés, tragédie Bellerofón; Stheneboia (zachovaly se jen zlomky); v nové době: G. Kaiser, Bellerophon, 1948. - Opera: J. Mysliveček, Belierofonte, 1767. - Socha: J. N. Schaller, B. v boji s Chimairou, 1821. - Obraz: L. Silvestre Ml. (1675-1760), Vítězství Bellerofonta nad Chimairou.

Bellona, starolatinská bohyně války (helium), JeJIZ kult ožil v 1. stol. př. n. I. pod starým jménem v divoce orgiastickém kultu kappadocké bohyně Má ( -.Kybelé), přeneseném do Říma Sullovými vojsky.

Bendís na lani, votivní tabulka (z území dn. Bulharska, 1.-2. stol. n. 1.)

Bendís [2. p. -ídy], thrácká bohyně lovu, ztotožňovaná Řeky s Artemidou. Její kult pronikl v 5. stol. př. n. I. do Athén (sr. Plat. Pol. 327-328). beneficiarius (lat.), legionář zproštěný beneficio (,,milostí") některého důstojníka hrubých prací a nižších služeb (,,svobodník"). Beneficiarii se vyskytují až koncem republ. doby, ve velkěm počtu pak v době císařské. Používalo se jich např. ke kancelářské službě a na stanicích císařské -.pošty k službě pořádkové ( -.policie). Beneventum [2. p. -ta] (dn. Benevento), město v jižním -+-Samniu na křižovatce dvou silnic (via Appia, via Traiana), známé původ­ ně pod jménem Maleventum. Po

Ben

100/

vítězství Římanů n·a d épeirským králem -+Pyrrhem (2) r. 275 př. n.1. tam byla uvedena kolonie s latinským občanským právem a město bylo přejmenováno na Beneventum. Zachovaly se zbytky Ísidina chrámu z r. 88/9 n. 1., divadla a lázní. Nejvýznamnější památkou je Traianův oblouk z r. 114 n. 1. s bohatou reliéfní výzdobou. - Významná pevnost až do doby Gótů.

vém zemětřesení -+Sídónu.

Bereníké 1. makedonské ženské jméno (řec. Fereníké) oblíbené za Ptolemaiovců; nejznámější byla B., manželka -+Ptolemaia III. Euergeta. Za šťastný návrat svého manžela ze -+syrské války obětova­ la Afrodítě své nádherné vlasy. Když druhého dne vlasy z chrámu zmizely, oznámil dvorní hvězdář Konón ze Samu, že byly přeneseny mezi hvězdy. Odtud má jméno ,,Kadeř Bereníčina" skupina drobných hvězd v souhvězdí Velkého Medvěda. Báji zpracoval literárně Kallimachos, jeho báseň přeložil do latiny Catullus. 2. B. * 18 n. 1., dcera -+Héróda Agrippy I., provdaná za svého strýce Héróda z Chalkidy (u pohoří Libanonu). Po jeho smrti ( 48 n. 1.) žila se svým bratrem Héródem Agrippou II. V letech 67-70 v Judeji a později v Římě byla milenkou Vespasianova syna -►Tita. Když se Titus stal císařem, odeslal ji pod tlakem veřejného mínění zpět do Judeje. Jejich příběh byl později beletristicky zpracováván. V závodu podníceném r. 1670 Jindřiškou Anglickou napsali svá dramata Corneille (Tite et Bérénice) a Racine (Bérénice). M. Barres napsal prózou Le Jardin de Bérénice (1891; čes. A. Procházka, Bereničina zahrada, 1897).

Bérósos (též -ssos) [2. p. -s(s)a], Bélův v Babylóně. Kolem r. 270 př. n. 1. napsal řecky Babylóniaka, dějiny své vlasti od mytických počátků do r. 323 př. n. 1., na základě spolehlivých klínopisných pramenů. Zachovaly se jen citáty. kněz

Bérytos [2. p. -tu] (z foinického Bérút = ,,Studny"; dn. Bejrút), město a přístav ve -+Foiníkii (v 2. stol. př. n. 1. byl nazýván též Láodikeia ve Foiníkii). Za Augusta zde usadil -+Agrippa řím. kolonii veteránů. Okolí B-tu proslulo ve stv. úrodností a krajinnými krásami. Výrobky ze lnu se vyvážely do celého světa. V pozdější době císařské byl B. hlavním střediskem výroby a vývozu hedvábí. Od pol. 3. stol. n. 1. působila v B-tu vlivná vysoká škola právnická do r. 529, kdy byla po pustoši-

přenesena

do (antilegomena, sporné), a dokonce i některé, prohlašované cirkví za podvržené, bezbožné. Tato díla růz­ Béssarión [2. p. -iona], řecký ných heterodoxních -sekt (2) měla humanista 15. stol., arcibiskup rozdílný osud: řada starozákonních níkajský, později římský kardinál. -►apokrym se zachovala, protože Zúčastnil se v letech 1438-1442 křesťanství vyrostlo právě na půdě ve Florencii jednání o spojení pra- heterodoxního židovství, a proto voslavné a římské církve a po mělo zájem na uchování a šíření pádu Cařihradu zústal v Itálii; spisů, které obsahovaly jejich učení·; kupoval a dával opisovat řec. naproti tomu spisy sekt křesťan­ rukopisy a podporoval překládání ských až na nevelké zbytky zanikly, řec. děl do latiny. Sám přeložil protože je církev horlivě - a úspěšně Xenofóntovy Vzpomínky na Só- - potírala. B. měla veliký vliv na tvorbu krata a Aristotelovu Metafysiku. Hájil dílo -+Platónovo, jehož učení kulturních hodnot od doby, kdy se snažil spojit s učením -+Aristo- se křesťanství stalo oficiálním nátelovým, který byl ve střv. církví boženským učením v pozdně­ jedině uznáván. Prostřednictvím antickém světě, ať to byly morální B-ionovým přešly do it. humanismu maximy v b-li obsažené, jež mnohdy tradice novoplatónské ( -+novopla- byly výzvou ke vzniku radikálních tónismus). Sbírka jeho 746 ruko- soc. hnutí, ať děje v ní vyprávěné pisů (z toho 482 řeckých) se stala inspirovaly umělce slovesné či výzákladem knihovny sv. Marka tvarné, ale i hudebníky k nepře­ v Benátkách, z jejíchž rukopisů byly hledné řadě děl; i lidové umění vydány první humanistické řec. vydalo množství často půvabně naivních výtvorů, které vznikly tisky. právě na biblickém základě. Béssos [2. p. -ssa], satrapa v Bak- Potřeba seznamovat širší vrstvy trii. Zajal -►Dáreia III., jenž po neznalé řečtiny a latiny s křesťan­ porážce u -+Gaugamél prchl do skou věroukou na základě biblickéBaktrie, r. 330 př. n. 1. jej zavraždil ho textu, přeloženého do národního a sám se prohlásil králem pod jmé- jazyka, měla plodný vliv na vytvánem Artaxerxés IV. Byl zajat ření moderního spisovného jazyka: Alexandrovým osobním strážcem tak se stal Lutherův překlad b. -+Ptolemaiem, synem Lágovým, základem soudobé spisovné němči­ ny; také jazyk Kralické b. měl a r. 328 popraven. podstatný vliv na vývoj novodobé Betlém, město v Palestině 7 km češtiny. na jih od Jeruzaléma, kolébka královského rodu Davidovců. Nad jes- bibliotéka viz knihovny kyní, kam křesť. tradice umisťuje narození -'► J ežišovo, dal Konstantin biblos viz kniha postavit ve 4. stol. n. 1. basiliku Bibracte, jedno z nejbohatších ,,Narození Páně". -+oppid ve střední Galii mezi řekou Ligerem (Loire) a Ararem beton viz stavební hmoty (Saóne), na výšině Mont Beuvray, bible (z řec. biblia, knížky, název kmenové středisko -+Haeduů. V jeužívaný od doby -+Ióanna Chrý- ho blízkosti porazil -+Caesar r. 58 sostoma [Jana Zlatoústého]; před­ př. n. 1. -►Helvetie. Koncem 1. stol. !ím se užívalo označení grafé, př. n. 1. byli obyvatelé B. donuceni písmo, nebo grafai, písma), soubor Římany přestěhovat se do nově knih pokládaných křesťany za svaté, založeného oppida Augustodunum tj. obsahující pravdy zjevené samým (dn. Autun). Bohem; podle staršího názoru to byly knihy inspirované, tj. napsané bigae (lat., mn. č.) nebo biga pod přímým vlivem Ducha svatého. (j.č.) viz vůz B. se dělí na dvě velké části, -..Starý zákon, který křesťané převzali jako biografie (z řec. bios, život, základ svého učení od židů - a to grafó, píši), vylíčení života jednotliv jeho řeckém znění ( --➔ Septuagin­ vé osoby. Zárodky řecké b. nalézáta), a -+Nový zákon, ve krerém je me v oslavných řečích pohřebních zachycena křesť. zvěst ( -+kérygma). (stopy u -+Thúkýdida), vlastní b. Do b. byly vedle spisů, církví se však objevila až s oceněním úlohy obecně pokládaných za posvátné, individua v 5. stol. př. n. 1. (-isopravdivé (řec. homologúmena, do- kratova oslavná řeč Euagorás; hodnuté), zahrnovány též knihy, -+Xenofóntovy spisy Vzpomínky které se jim svým rázem blížily, na Sókrata a Agésiláos). Později nebyly však uznávány obecně byla b. pěstována zejm. v -+pe-

bit

101 / ripatetické škole ( --->-Dikaiarchos; -+Theofrastos; -+Aristoxenos).Autori této školy mísili do vyprávění skutečných událostí i prvky legendární a anekdotickě. Z vlastních vzpomínek a informací čerpal ve svých b-iích ve 3. stol. př. n. 1. Antigonos z Karystu, ve 2. stol. př. n. 1. -+Polybios. Nejvýznamněj­ ším autorem antické b. a vzorem b-ií moderních se stal -+Plútarchos, který první uvedl do b. psychologické prvky a vyvozoval hrdinovu povahu z jeho činů. -►Diogenés Laertios napsal kompilované Životy slavn)ich filosofů, sofista Flavios -►Filostratos líčil životy divotvorců (-+aretálogie). Římská b. vznikla na základě domácí tradice, ale částečně i pod řec. vlivem. V nejst. době existovaly písně oslavující slavné muže a pohřební písně (->-nenia), nad hrobem byly pronášeny oslavné řeči ( --laudatio funebris), život zemřelého býval stručně vylíčen na náhrobním nápise. Koncem republiky se římská b. sblížila s řeckou. Autory b-ií byli: M. Terentius ------Varro (Imagines [Podobizny], 700 životopisů Řeků a Římanů), Cornelius -+Nepos (De viris illustribus [Životopisy slavných mužů], paralelní b. Řeků a Římanů s moralizující tendencí), -+Tacitus napsal b-ii svého tchána -+Agricoly, která nese znaky chvalořeči, --Suetonius spis De viris illustribus a De vita Caesarum (Životopisy císařů), Sextus Aurelius Victor ve 4. stol. n. 1. historii řím. císařů od Augusta po luliana (Caesares). Z valné části se ztratila literatura autobiografická, v níž státníci ospravedlňovali svou činnost, např. C. Gracchus ( -+Gracchové), -+Sulla, M. Tullius -+Cicero, --+Tiberius, --► Claudius. Zachovaly se -➔Caesarovy biograficko-historické Zápisky o válce Galské a Zápisky o válce občanské, životopis Augustův (nápisně, -+Monumentum Ancyranum); -+Ovidius vylíčil svůj život v Tristiích (4, 10). Autobiografický ráz mají i -►Au­ gustinova Vyznání. Ztracena je memoárová literatura, jejímiž autory byli spolupracovníci některých významných řím. postav (Oppius o Caesarovi, propuštěnec ->-Tiro o Ciceronovi).

botanika), ale jejich životní projevy ještě neposuzovali z jednotného hlediska. Smysl pro obecnější biologické myšlení měli však již někteří staří myslitelé. V 5. stol. př. n. 1. vyslovil -►Empedoklés domněnku, že se organismy objevovaly na Zemi postupně, od nižších forem k vyšším. Otázkami vzniku a vývoje individua a dědičností se zabývala již škola -•-Hippokratova (5.-4. stol. př. n. 1.). Základy k některým obecným vědám biologickým (srovnávací anatomii živočichů, fyziologii živočichů a rostlin) byly položeny ve škole --Aristotelové (4.-3. stol. př. n. 1.). Přívrženci Aristotelovi zastávali proti stoupencům Hippokratovým názor, že se jednotlivé orgány zvířecího a lidskěho těla diferencují nikoli ve spermatu, které je homogenní, nýbrž až v zárodku. Shodně s dnešními názory soudil již Aristotelés, že vše živé vzniká ze živého, domníval se však, že některé nekvetoucí rostliny a někteří bezkrevní živočichové ( ----,..zoologie) mohou vznikat samoplozením; byl to důsledek jeho přesvědčení o všudypřítomnosti životního principu, který může oživit každý zlomek hmoty. Biologickou povahu botaniky jasně zdů­ raznil teprve -+Níkoláos z Damasku (2. pol. 1. stol. př. n. 1.). Zajímavé biologické myšlenky se najdou také v dílech některých básníků. Tak u --Lucretia je zachován výklad vývoje organismů z materialistického stanoviska, a to jejich měnivostí a vlivem vnějšího prostředí. Zajímavé postřehy, zvláště o životě rostlin a organizaci společenství včel, jsou obsaženy v básních -+Vergiliových; čerpal je nejen ze svých pramenů, nýbrž opíral se i o vlastní pozorování. Literatura: W. May, Lucrez und Darwin, Die Naturwissenschaften, 1917; F. Stiebitz, Biologické základy antických názoru o dědičnosti, 1937; H. O. Taylor, Greck biology and medicine, 1963.

napodobitel ------,. Theokritův. Kromě 18 básniček, hlavně milostných, se zachoval patetický Žalozpěv na Adónida (Adónidos Epitafios). Překlad: R. Kuthan, Řečtí bukolikové (Theokritos, Moschos, Bion, Idyly), 1927.

biskupové (z řec. episkopos, dozorce), církevní hodnostáři, původ­ ně vybíraní k plnění správních a finančních úkolů v křesťanských obcích; poč. 2. stol. n. 1. vytlačili z vedoucího postavení --->-presbytery a stali se hlavními představiteli duchovního stavu (kléros); svůj nárok na toto postavení opírali o tzv. apoštolskou posloupnost (přejímání círk. úřadu vždy od oprávněného držitele, počínajíc od založení obce některým z -►apošto­ lů nebo jejich bezprostředních žáků). Tato změna ve správě křesť. obcí (episkopalizace) napomohla smiřování církve se současným společenským řádem.

země v části -➔Malé Asie,

Bíthýnie,

severozápadní od 7. stol. př. n. 1. Řeky kolonizovaná na pobřeží Černého moře a --Propontidy (pří­ stavní město ----,..Hérakleia [2] Pontská). Ve 3. stol. př. n. 1. zde vzniklo samostatné království s hlavním městem Níkomédeií (dn. Ízmit), obch. přístavem na pobřeží Propontidy. Soupeřem Níkomédeie byla Níkaia (dn. Íznik), známeJst od r. 325 n. 1. pod lat. jménem Nicaea jako místo konání církevního -.► koncilu. Vnitrozemí bylo hornaté (chov dobytka), rozsáhlé lesy poskytovaly hojnost stavebního dřeva. Pobřeží a údolí četných řek dovolovala pěstování obilí a sadař­ ství. Vyváželo se dříví, sýry a ovoce. Odkazem posledního krále Níkoméda IV. Filopatora ( t koncem 74 př. n. 1.) připadla B. Římanům. Po válce s --➔Mithradatem VI. (r. 64) připojil --►Pompeius k B-ii i část -►pontské říše a záp. část --➔Pafl.agonie. Za Augusta byla tato provincie přidělena senátu. Asi v 1. 111-113 byl sem císařem --➔ Traianem se zvláštním pově­ řením vyslán --➔Plinius Mladší. Měl uspořádat neurovnané admin. a finanční poměry ve zdejších městech (sr. obsah jeho korespondence s Traianem). Za císaře Marka Aurelia (161-180) byla B. prohlášena za císařskou provincii. V císařské době byly budovány v B-ii četné silnice, důležité pro obchod i pro vojenské účely.

1. z Borysthenu u Černého kynický filosof: a rétor okolo poloviny 3. stol. př. n. 1., původem propuštěný otrok. Nějaký čas žil na dvoře makedonského krále Antigona Gonata. Kynickou -►eti­ ku sloučil s prvky -►hédonismu. populárně filos. rozpravy Literatura: F. Leo, Die griechisch-ro- Psal mische Biographie nach ihrer litterarischen ( ----,..diatriba), kterě vynikaly duchaForm, 1901; W. Steidle, Sueton und die antike Biographie, 1951; A. Dihle, Stu- plným stylem a sršely sarkastickými vtipy. Zmiňuje se o nich Horatius dien zur griechischen Biographie, 1956. (Epist. 2, 2, 60) jako o Bionei biologie (od řec. bios, život, sermones (=satiry s ostrým vtipem). logos, slovo, výklad) nebyla v an- Zachovalo se z nich však jen několik Bitón víz Kleobis a Bitón tice vědou v našem smyslu. Ant. názvů. badatelé studovali živočichy i rost2. B. ze Smyrny, řecký básník liny (sr. antropologie; zoologie; bukolský asi z 2. pol. 2. stol.př. n. l., bitva viz taktika válečná

Bión

moře,

102/ blesk býval od pradávna považován za projev nadpřirozené moci, ovládající přírodu. Proto se všechno, čeho se b. dotkl, stávalo nedotknutelným ( -►tabu). Místo zásahu bývalo proto chráněno před vstupem. Římané je obezdívali (odtud lat. název puteal = ,,roubení") a zakrývali čtyřmi kameny, na nichž byl nápis fulgur conditum ( = uschovaný blesk) nebo jen FC. Známé bylo zejm. puteal na komitiu v Římě. U antropomorfních božstev (-->-antropomorfismus) se b. stával atributem nejvyššího boha prírody (Zeus Kataibatés, luppiter Fulgur). Z b-ů se rovněž véštívalo. -Etruskově rozlišovali b-y podle místa záblesku na nebi, Římané je dělili na denní a noční. Božstvo nočního blesku Summana odlišili od lova snad až pontifikové poté, když za -►Pyrrhova tažení srazil noční b. J ovovu sochu stojící na kapitolském chrámu. Bocchus [2. p. -cha], mauretánský král, tchán numidského krále .-J ugurthy. Za války Římanů proti Jugurthovi se dal Římany podplatit a r. 105 jim svého zetě vydal. Za to od nich dostal část Numidie. Boěthius. Anicius Manlius Severinus B. [2. p. -ia -ia -na -ia], asi 480-524, římský státník a filoso~. Ačkoliv byl křesťanem, choval velkou úctu k ant. filosofické tradici, zvl. k Platónovi a Aristotelovi. Zachovaly se jeho překlady a komentáře k Aristotelovým logickým spisům, překlad -►Porfyriova Úvodu k Aristotelovým Kategoriím s dvě­ ma komentáři a několik jeho vlastních prací o logice, matematice a hudbě. R. 510 byl B. jmenován od císaře Theodoricha Velikého konsulem, později se však přidal k polit. skupině, která usilovala o vysvobození Římanů z gótského panství. Byl proto uvržen do žaláře a popraven. Ve vězení napsal proslulý spis De consolatione philosophiae (O útěše filosofie). Byl pře­ ložen do mnoha jazyků a zůstal oblíbenou četbou až do XVII. stol. V. t. logika; matematika (4).

Literatura: F. Klingner, De Boethii consolatione philosophiae, 1921.

Boethos [2. p. -tha] z Chalkédonu nebo z Kartága, asi 2. stol. př. n. I., helénistický sochař žánrových námětů; jeho nejznámějším dílem je Chlapec zápasící s husou, zachovaný v řím. kopiích. Originálním dílem snad je bronzová socha okřídleného mladíka (Erós, Agón? [Závod]) spojovaná s hermovkou s B-thovou signaturou (muzeum v Tunisu).

bohové, bytosti vytvořené lidskou myslí z nejasných představ o uspořádání přírody (-+animismus; -►fe­ tišismus; -►magie). Od původních neurčitých představ o nadlidské (božské) moci (mana), která se může projevovat rozličnými způ­ soby, např. i v mimořádných lid· ských činech, se přešlo přes před­ stavy o zvířecí ( -►thériomorfismus) a lidské (-►antropomorfismus) podobě božstev (-►polytheismus) k nejvyšší, nadsmyslové abstrakci jediného, všeobsáhlého boha (-->-henotheismus; .-monotheismus). Složitý tisíciletý vývoj vedl k nerovnoměrnému růstu významu jednotlivých božstev, na nějž měl vliv společenský vývoj, polit. události i náhodné přírodní jevy. Některá božstva zanikala, jiná přijímala rysy příbuzných božstev, popř. s nimi splývala ( -►synkrétismus). Důsled­ kem toho bylo, že se v hist. době rozeznávala božstva vyšší a nižší ( .-daimón). Ant. kult byl v jednotlivých konkrétních případech zaměřen zpravidla jen k jednomu božstvu, pouze při zvláštních příležitostech se vě­ řící obraceli k více bohům najednou. Proto nemělo smysl nějaké rozdělení božstev, neboť věřící se obracel podle potřeby právě k tomu božstvu, do jehož kompetence prosba patřila. Byl ovšem uznáván nejvyšší bůh ( .-Zeus, -► Jupiter), vůči němuž byli ostatní bohové v určitém poměru buď příbuzen­ ském nebo podřízeném. Rozděle­ ní božstev na nebeská, pozemní (chthonická), mořská a vodní vů­ bec, podsvětní, lesní apod. nemělo kultovní význam a bylo spíše pomůckou pro systematické řazení božstev v -►mytologii. Ve stv. se často hovoří jako o zvl. skupině o .-bozích olympských; také moderní věda má pro některé svou podstatou příbuzné bohy jednotné označení (-►solární božstva). Nezbytným charakteristickým znakem ant. boha byl .-kult. Božstvo bez kultu nepatřilo do náboženství, nýbrž do mytologie. V ně­ kterých případech je však tato hranice velmi neurčitá ( .-Arés). O ně­ kterých zaniklých kultech se dovídáme jen z toho, že jsou obsaženy v kalendáři nebo že se dochoval název kněžského úřadu (např. fiamen Pomonalis [-►Pomona]). Náboženství netvořilo ve stv. systém, jemuž by se mohlo vyučovat. Proto nevznikla náboženská věda, nýbrž dílčími náb. otázkami se zabývaly jiné vědní disciplíny. Otázky gnoseologické, etické a noetické rozebírala (ve vztahu k náboženství) .-filosofie, otázky

právní spadaly do -►práva, starožitnické zprávy zachycovali historici, zeměpisci a antikváři (M. Terentius -►Varro). Tito autoři takě uvažovali o soc. významu náboženství, o možnosti sdělení úplné pravdy lidu apod. Teprve křes­ ťanství obracející se k jedinému božstvu mohlo vytvořit jednotnou nauku o bohu, -►theologii (název i pojem je však starší). Křesťanští -►apologeti, vyrovnávající se polemicky se staršími polytheistickými ( .-polytheismus) představami, jsou proto pro nás cenným pramenem i pro poznání ant. učení o bozích ( .-Augustinus, O boží obci, kn. 4. a kn. 6.).

bohové mořští viz Amfitríté; Glaukos; Néreus; Ókeanos; Pontos; Poseidón; Téthys; Thetis; Tritón bohové olympští, v řecké mytologii skupina božstev sdružených v jeden celek v době mykénské. Zpravidla se uvádí šest dvojic: Zeus, Héra, Poseidón, Démétér, Apollón, Artemis, Arés, Afrodíté, Hermés, Athéna, Héfaistos, Hestia. Jejich původ nebyl jednotný, např. Zeus byl božstvo ie., Athéna před­ řecké. Vedle bohů o-ských rozeznávala řec. mytologie ještě -►bohy mořské a -➔ bohy podsvětní. Rozdíly mezi těmito bohy vyjadřoval mýtus, podle něhož si synové --Kronovi rozdělili svět na tři úděly. Do žádné z těchto tří skupin nepatří však bohové mladšího původu, jako .-Dionýsos, --➔ Asklépios aj., ani bohové nižší nebo lokální. Název obdrželi b. o. podle hory .-Olympu, kde měli podle báje své příbytky. V jejich způsobu života se zrcadlí život patriarchální společnosti -►mykénské kultury. V jejich čele stojí -►Zeus, který bohy o-ské svolává na porady, hoduje s nimi i odchází do vzdálené Aithiopie na hostinu. Protože ovládá -►0sud, jsou mu ostatní bohové podřízeni. Tak nám bohy o-ské líčí již -►Homérova Ílias; označení b. o. se pak ustálilo jako obecná řec. představa. Olympanem byl nazýván především -►Zeus, v přene­ seném smyslu pak např. -►Periklés. bohové podsvětní Persefoné

viz

Hádés;

bohové říční. V řecké a římské mytologii měla každá řeka svého boha, jenž sídlil buď v hlubinách říčního koryta nebo v jeskyni poblíž jejího pramene. Bohové řek byli synové -►ókeana, nejmohutnějšího veletoku, aTítánky Téthye

103/

Boj

Bobové olyxnpšti (obraz P. P . Rubense, Galerie Praž kého hradu)

(-+Téthys). Podle lit. i výtv. svě­ dectví si Řekové predstavovali bohy řek pův. v podobě býků, později v podobě lidské. Jako všechna vodní božstva měli i říční bohové schopnost se proměňovat a věštit budoucnost. Nejdůležitější říční bůh byl u Řeků -Achelóos, u Ří­ manů Tiberinus, bůh řeky -Tiberu. Ctění řek bylo, jak dosvěd­ čuje Homérova Ílias, velmi staré. Od bohů řek odvozovali svůj původ četní héróové ( -.hérós). - Příklad výtv. zobrazení -Nil.

Boiohaemum (lat. z keltštiny), ,,země -Bojú" = zhruba Čechy; název je doložen u historiků a zeměpisců ze začátku řím. doby císařské (např. Velleius Paterculus 2, 109). Boiótie

(řec.

Boiótiá), krajina ve

středním Řecku s úrodnou nížinou

zaostalé, ačkoliv v době mykénské náleželi ke kulturně nejvyspělejším řec. kmenům (----->-Minyové). V 1. tis. př. n. I. tvořilo obyvatelstvo B. velmi pestrou kmenovou i nářeční směs. Starší aiolské obyvatelstvo bylo za dórského vpádu převrst­ veno kmeny z řec. severozápadu, z nichž jeden, Boiótové, dal zemi 1 obyvatelstvu jejich pozdější jméno. Boiótské nářečí bylo charakterizováno velmi intenzívním uplatně­ ním severozápadořec. elementů na celém boiótském území. Jednotícím poutem b-tských měst bylo zpočátku jejich kultovní sdružení. Později vznikl polit. svaz, do jehož čela se během doby dostaly Théby. Pouze Plataje tíhly více k ---->-Athénám, s nimiž byly Théby zejm. v 5. stol. př. n. I. v nepřátelském poměru. S athénskou pomocí byl r. 379 př. n. I. zřízen boiótský spolek s demokratickým zřízením, sdružující celou B-ii a řízený radou sedmi boiótarchů. Tento spolek, jehož centrem byly opět Thěby, se dostal pod vedením -.Epameinóndovým v letech 371-362 do popředí v řec. světě. Četnými válkami se však síla B., jež se opírala o rolnické obyvatelstvo, vyčerpala; úplně byla zlomena -Filippem II. r. 338 a poté -Alexandrem Velikým r. 334 př. n. 1.

v povodí řek Kéfísu, Isménu a Asópu. Z pohoří, jimiž je obklopena, vyniká na jihu Kithairón a -+Helikón, mytické sídlo -+Múz. Hojnost vlahy působila, že se tu dařilo zemědělství (obilí, vinná réva, olivy), chovu koní a dobytka. Proslulý byl vývoz úhořů. Z měst vynikly -+Théby, -.Plataje, -+Tanagra, -+Chairóneia, -Koróneia, -►Thespiai ( chrám Erótův s kultovní sochou od Práxitela), ---+Orchomenos a -Aulis. Obyvatelé B. byli pokládáni za boiótština viz

nářečí řecká

Bojové, mocný keltský kmen o ně­ kolika větvích. Jedna sídlila v sev. Itálii, kam pronikla ve 4.-3. stol. př. n. I. (musila bojovat s Etrusky a Římany), v 2. stol. př. n. I. ustoupila na ·sv. do stř. Podunají. Jiná větev osídlila asi ve 4. stol. př. n. I. nížiny v stř. a sz. Čechách ( -.Boiohaemum), odlišujíc se kostrovým pohřbíváním od jihočes. mohylových Keltů; v starším období má jejich kultura vojenský ráz, v 2.-1. stol. př. n. I. nastal rozvoj výroby a obchodu (v 2. pol. 1. stol. př. n. I. navázali styky s Římany). Nejvýznačnější hradiště (--->-oppida), která se vyvinula ve skutečná města, jsou: Hradiště u Stradonic (blízko Berouna) s mincovnou (zlaté „duhovky"), Hradiště nad Závistí u Zbraslavě, na Moravě Staré Hradisko (mezi Boskovicemi a Prostě­ jovem), na Slovensku asi Bratislava (poklady stříbrných biateků). Od konce 2. stol. př. n. I. byli B. v Čechách nuceni bránit se germ. náporu; během 1. stol. jich část opustila Čechy a odtáhli snad na jz. Slovensko a do sv. Rakouska (oblast -+Carnunta). Kolem r. 60 př. n. I. porazili Dákové (-+Dákie) pannonské Boje, kteří se potom odstěhovali z větší části k -+Helvetiům do nyn. Švýcarska. Caesar je usadil na území -+Haeduů v Galii. Koncem 1. stol. př. n. I. převrstvili Germáni české Boje. Slovenští se udrželi o něco déle.

Boj

104/

Literacura: J. Filip, Kdtov6 ve stř. stupně 1956; Keltská civilizace a její B. ř. 1963 '.

Evropě, dědictví,

Bona Dea (Dobrá Bohyně), ženskě božstvo řeckého původu, jehož kult se (snad po pádu Tarentu r. 272 př. n. 1.) rozšířil v Římě. Její noční slavnost (snad ze 4. na 5. prosince) pořádala ve svém domě pro matrony a vestálky manželka některého úředníka cum imperio. Obřady spojenéskultem Bonae Deae byly-jako všechny kulty ženských božstev mužům nepřístupné. Když ser. 62 př. n. I. konala slavnost v domě městského praetora Caesara, vloudil se tam P. -+Clodius přestrojen za ženu, byl však prozrazen. V Římě byla B. D. uctívána jako bohyně zdraví a její kult se rozšířil zvl. za císařství. Boreás viz

větry

Borghéský zápasník, mramorová socha nahého bojovníka v prudkém pohybu (dříve ve sbírce rodu Borghese, nyní v Louvru). Vytvořil ji koncem 2. stol. př. n. I. Agasiás z Efesu. Vyznačuje se detailním až naturalistickým podáním výrazné anatomie; sloužila proto jako model v sochařských školách.

se vzmáhalo i vinařství. byla v čilém obch. styku zejm. s Athěnami, odkud dovážela především řemeslnické výrobky. Podle řec. vzorů (nikoli však otrocky přejímaných) se na jejím území vyvinula také vlastní výroba keramiky, tepaných před­ mětů, šperků aj. B. ř. plnila funkci nárazníkového státu zadržujícího útoky barbarů, zvl. -+Skythů, a zprostředkovala šíření řec. kultury mezi skythskou šlechtou v sev. -+Černomoří. V helénist. době podržela svou nezávislost, ale hosp., a tím i vojenské oslabení, a nápor Skythů od severu donutily r. 109 př. n. I. krále --Pairisada V., aby postoupil vládu pontskému králi -+Mithradatu VI. Eupatorovi. Po smrti Mithradatově se dostala b. ř. do závislosti na říši římské. R. 63 př. n. I. jmenoval Pompeius vládcem Mithradatova syna ->-Farnaka II. Jeho nástupci byli ustanovováni Římany, ale řím. svrchovanost zde byla jen nominální. Řím. vliv vzrostl za císaře Nerona (54-68 n. 1.), kdy Římaně odrazili útok Skythů a zřídili v b-ské říši opěrné body pro své posádky. Za Flaviovců (69-96) řím. vliv poklesl, po dobytí -+Dákie Traianem (105/6) se naopak upevnil. Romanizace do těchto končin nepronikla, helénizované obyvatelstvo bylo v menšině. V 1.-2. stol. n. I. se počala výrazněji uplatňovat místní sarmatsko-skythská kultura. B. ř. se udržela až do 4. stol. n. I.

telés vzorem, jenž však nepřijímal nekriticky všechny jeho názory. Je to patrné např. z jeho pochybování o správnosti Aristotelova názoru o účelnosti přírodního dění (sr. zoologie,) jak se projevuje ve všech 9 knihách Theofrastova Rostlinopisu (Peri Jytón historiás). Tímto i svým dalším dílem, v němž pojednal o fyziologii rostlin (Perifytón aitión [O životě rostlin, 6 kn.]), položil Theofrastos základy ke všem moderním botanickým disciplínám. Většina z celkového počtu asi 500 rostlin, kterě uvádí, má význam praktický (především hospodářský) a z praxe vychází i jejich klasifikace: rostliny se dělí na stromy s kmenem přímým a od země nevětve­ ným, keře s kmenem větveným, polokeře, jejichž větvený kmen je jen zčásti dřevnatý, a byliny bez dřevnaté složky. V ant. b-ice nenastal po Theofrastovi takový úpadek jako v -+Zoologii po Aristotelovi; naopak, zájem botaniků se obrátil k rostlinám důležitým pro zemědělství a lékař­ ství. Zemědělská b., jejíž prvky lze nalézt již kolem r. 700 př. n. 1. v Hésiodově didaktickém eposu Erga kai hémerai (Práce a dni), se rozvinula hlavně u Římanů ( -+Cato St.; -➔ V arro (2); -➔ Columella), kdežto b-kou lékařskou se zabývali přede­ vším autoři řečtí. Již -+Hippokratovi z Kóu (2. pol. 5. stol. př. n. 1.) bylo známo přes 200 léčivých rostlin, neudivuje proto, vypočítá­ vá-li jich ->-Níkandros z Kolofónu (kolem pol. 2. stol. př. n. I.) ve svých dvou didaktických básních Thériaka (Léky proti uštknutí) a Alexifarmaka (Léky proti otravám) 125. Nejvýznamnější ant. dílo o léčivých rostlinách (Peri hýlés iátrikés) napsal v 2. pol. 1. stol. n. I. -►Dioskúridés. Bylo překonáno až v 17. stol. a mnohé poznatky lze z něho čerpat i dnes. B-ice je věnována podstatná část Přírodovédy (Naturalis historia) -Plinia St. (23/4-79 n. I.). I když je třeba Pliniovy údaje přijímat s opatrností (pro nedostatek kritičnosti, leckde nedostatečné popisy, záměnu názvů), zůstává jeho velkou zásluhou, že sebral obrovský materiál (zmiňuje se asi o 1 000 rostlinách) a zachoval nám zprávy, které bychom kdekoliv jinde marně hledali.

Bospor (řec. Bosporos, z bús, doporos, brod), jméno dvou průlivů.v Černomoří: 1. B. Kimmerský ( = Kerčský) spolu s řekou Tanais ( = Don) tvořil podle stv. názorů hranici mezi Evropou a Literatura: V. F. Gajdukevič, BoAsií; na obou jeho březích vznikla v 2. pol. 5. stol. př. n. I. -+bospor- sporskoje carstvo, 1949. ská říše; - 2. B. Thrácký ( = Caři­ botanika (od řec. botané, rostlina), hradský, 27 km dlouhý, 550 až rostlinopis, navazovala v antice 1950 m široký), známý z báje patrně na starší zkušenosti, přede­ o Íó. vším mesopotamskě a egyptské. Rostliny poskytovaly ant. člo­ bosporská říše vznikla v 2. pol. věku potravu i materiál k zhotovo5. stol. př. n. I. sjednocením řec­ vání různých potřebných před­ kých osad ležících po obou bře­ mětů, ale měly významnou úlohu zích Kimmerského -+Bosporu (dn. také v jeho náb. představách. Mnoprůliv Kerčský) a sahala na severo- hým z nich připisoval kouzelnou východě až k ústí Donu (řec. moc a odedávna jich užíval k lě­ -+Tanais); města -+Olbia a pů­ čení neduhů. V tomto směru je vodně i -+Chersonésos (3) zůstala pověstná zvláště mandragora. V hosamostatná. V čele b-ké ř"íše stáli mérských eposech je zmínka asi -+Spartokovci (438/7-108/7) se o 50 různých rostlinných druzích, sídlem v městě --+Pantikapaiu (poz- z nichž více než polovina jsou dější Bosporos). Expanzí za Leu- stromy a keře. Jsou většinou pokóna I. (387-347) byla k b-ké psány s takovou přesností, že je ríši připojena Theodosiá na Kry- můžeme i dnes bezpečně identimu a rozsáhlé území v povodí fikovat. Kubáně, čímž se stala státem Základy k vědecké botanice byly Literatura: B. Nemec, Rostliny na se smíšeným řecko-sindsko-maiót­ položeny v -•·Aristotelové Lykeiu. vzdělanosti, 1921; Leon. Baťa - L. ským obyvatelstvem. Vládnoucí O rostlinách psal snad také sám úsvitě Sýkora, Užitkové rostliny ve starověku, vrstvou tu byli velcí vlastníci půdy, Aristotelés, nezachoval se však 1945; J. Levý, Contribution to the Idenk nimž náleželi na prvním místě žádný jeho spis z tohoto oboru. tification of Some Trees and Shrubs in Oldest Works of European Literature, bosporští vládci (archonti). Obilí Jeho žák ->-Theofrastos (373/2 až the Isis 52, 1961, 78-86. by lo - vedle nakládaných ryb - 288/7) byl v b-ice badatelem značně hlavnim předmětem vývozu; po- samostatným, jemuž byl sice Aristo- Boudicca, manželka Prasutaga, bytče,

Bru

105/ krále keltských Icenů v --➔Británii, organizátorka protiřímského povstání v I. 59-61 n. I. Prasutagus ustanovil ve své závěti dědicem římské císaře a své dvě dcery. Po jeho smrti však byla země i král. dvůr Římany zpustošen. Povstání vedené B-cou, namířené proti řím. nadvládě, bylo potlačeno r. 61 C. Suetoniem Paulinem.

box viz rohování Brásidás [2. p. -da], spartský vojevůdce za --➔peloponnéské války. Vynikal statečností, energií a rozhledem. S malým oddílem podnikl úspěšnou výpravu proti athénským koloniím v Thrákii a porazil --+Kleóna u -►Amfipole r. 422 př. n. I. Sám však tam také zemřel na těžké zranění.

Braurón, osada na vých. pobřeží Attiky. Udržoval se tu kult -►Arte­ midy B-ské, do něhož byly dívky zasvěcovány v přestrojení za medvědice (Aristof. Lys. 645n). Lze v tom spatřovat přežívání ----+totemismu. Brigetio [2. p. -ia] (dn. Ó-Sziiny), římský vojenský tábor a civilní město v Maďarsku, proti ústí Váhu do Dunaje. Už za Tiberia (14--37 n. 1.) sídlo menšího vojenského útvaru, od konce 1. stol. n. 1. sídlo legie (/ Adiutrix =- Pomocná). Vykopávkami byly odkryty amfiteátr, svatyně, hřbitov a zbytky tábora i města. Četné nálezy z B-ia jsou uloženy v Podunajském múzeu v Komárně. Předmostí B-ia na našem, levém břehu je Leányvár (--+Kelemantia). Bríseovna

(řec.

Bríseis), oblíbená v táboře před Trójou (--➔Homéros, Ílias). - V. t. Chrýseovna.

otrokyně

--➔Achilleova

Báseň: J. Vrchlický, Briseis (Dojmy a rozmary), 1880.

Británie (lat. Britannia), ostrov s obyvatelstvem původně keltským, známý v antice těžbou cínu (odtud řec. název Kassiterides = Cínové ostrovy) již Foiníčanům a obyvatelům -+Massalie (od nich pochází název Albion). Římané se s B-ií blíže seznámili za Caesarovy války galské: první, toliko průzkumnou výpravu, podnikl --➔Caesar r. 55 př. n. I., za druhé výpravy r. 54 pronikl sice až na území severně od Temže, byl však britským králem Cassiovellaunem donucen k návratu do Galie. Za císaře Claudia byla r. 43 n. I. získána jižní Británie, dobyto Camulo-

duna (dn. Colchester), ale řím. vojsko neproniklo daleko na sever od Temže. Teprve za císaře Nerona (54--68) byla hranice řím. provincie posunuta asi na linii Deva (Chester) Lindum (Lincoln) ve stř. Británii. Po potlačení protiřímského povstání, organizovaného královnou ----+Boudiccou (r. 59-61) byla řím. moc v B-ii upevněna. Nová etapa v dobývání B. nastala za správcovství Cn. Iulia -►Agrico­ ly, pod jehož vedením (v I. 77-84) obsadili Římané ostrov Mona (Man) a položili po těžkých bojích s --➔Kaledonci základy k obrannému valu (-➔limes) proti nim na linii od zálivu Bodotrie (dn. Firth of Forth) na vých. k zálivu Clotě (dn. Firth of Clyde) na západě. Val zbudovaný za císaře Hadriana (vládl 117-138) probíhal jižněji (na linii !tuna aestuarium [dn. Solway-Firth] - Pons Aelius [dn. Newcastle-upon-Tyne]). Císař Antoninus Pius opevnil r. 142 znovu linii zajištěnou kdysi Agrippou, Septimius Severus (193-211) však musil obnovit val Hadrianův. Největšího rozkvětu dosáhla jižní B. ve 3. stol. n. I., kdy tam řím. kultura zapustila hluboké kořeny. V ekonomice převažovalo zeměděl­ ství, jak dosvědčují vykopávky četných statků(villae),např. vChedworthu aj. Z měst vynikla: ---+Londinium (Londýn) na řece Tamese (Temže), Verulamium (Old Verulam), Camulodunum, Eburacum (York). Řím. panství v B-ii ukončily nájezdy Piktů a Skotů ze severu a Saxonů, kteří vpadli z moře; r. 407 byla za císaře Honoria odvolána řím. vojska z celé Británie.

bronz viz kovy Brundisium [2. p. -sia] (dn. Brindisi), obchodní a válečný pří­ stav v ---+Kalábrii, jenž obstarával námořní spojení s Řeckem; s Ří­ mem byl spojen silnicí Appiovou (via Appia). Kolonie s latinským právem (-➔Latium [B]) zde vznikla r. 246 nebo 245 př. n. I. Bruttii (lat.), dn. Kalábrie, hornatá krajina v nejjižnější části -+Itálie s rozsáhlými lesy (stavební dřevo), nazvaná podle původních obyvatel, Bruttiů, příbuzných Lukánům. Pů­ da byla málo úrodná, proto pře­ vládal chov dobytka. Pobřeží bylo od 8. stol. př. n. I. kolonizováno

Řeky, kteří

zde založili četné obch. ( ---+Sybaris, --➔ Thúrioi, --➔Krotón, --➔Rhégion). R. 272 př. n. I. ovládli krajinu Římané; postavili tu silnici Popiliovu (via Popilia), která udržovala spojení s -►Lukánií.

osady

(1669).

Brutus 1. Lucius Iunius B. [2. p. -ia -ia -ta], podle římské tradice jeden ze zakladatelů republiky. Spolu s Tarquiniem Collatinem (--➔Lucretia) vyhnal posledního řím. krále Tarquinia Superba ( -+římští králové). B. a Collatinus se stali prvními konsuly (509 př. n. 1.). V této funkci byl B. nucen odsoudit k smrti své vlastní syny, kteří se přidali ke spiklencům, usilujícím o znovunastolení království. Sám pak padl v boji proti královu synu Arruntovi. Pověst, zdramatizovanou Acciem v (nedochované) tragédii, známe např. z Livia (2, 3n). 2. Marcus Iunius B. [2. p. Marka -ia -ta],* 85 př. n. I., římský politik. Od mládí patřil mezi nejbližší přátele --+Caesarovy. Na r. 44 mu Caesar svěřil městskou praeturu. Jeho republ. smýšlení jej však přivedlo do řad spiklenců a 15. 3. 44 se s nimi podílel na Caesarově zavraždění. Poté se odebral do Malé Asie a tam shromáždil armádu. Byl však právě tak jako --+Cassius (2) poražen r. 42 př. n. l. u --+Filipp Octavianem a M. -➔Antoniem. Po porážce spáchal sebevraždu. Cicero nazval jeho jměnem jeden ze svých rétorických spisů. Jeho životopis napsal Plútarchos.

Britomartis [2. p. -idy], též Diktynna, krétská bohyně lovu, později ztotožněná buď s Artemidou nebo s její nejmilejší družkou. Zamiloval se do ní --➔Mínós, ale B. unikla jeho lásce skokem do moře a zachránila se v rybářských sítích. (Kallim., Hymny, 3, 189n).

3. Decimus Iunius B. Albinus [2. p. -ma -ia -ta -na], * asi 81 př. n. 1., důstojník ---+Caesarův, jenž se vyznamenal za válek v -+Galii, pak správce Galie zaalpské. R. 44 přešel na stranu spiklenců proti Caesarovi. Po jeho zavraždění

Literatura: F. Haverfield - G. Macdonald, Roman Occupation of Britain, 1924; R. W. Moore, The Romans in Britain, 1959 2 ; I. A. Richmond, Roman Brita in, 1963 2 ; přetisk 1966 (tam literatura); S. Frere, Britannia. A history of Roman Britain, 1967.

Britannicus [2. p. -nika] * 42 n. I., syn císaře --➔Claudia a jeho třetí manželky, --➔Messaliny. Intrikami svě macechy -►Agrippiny ml. (čtvrté manželky Claudiovy) byl odsunut do pozadí a císařem po Claudiově smrti se stal Agrippinin syn --➔Nero. R. 55 byl B. na Neronův rozkaz zavražděn. Postavu B-nikovu zdramatizoval v nové Racine ve stejnojmenné tragédii

době

Literatura: H. Bengtson, Zur Geschichte des Brutus, 1970.

Bru

106/

byl Markem -+Antoniem obléhán v -+Mutině, r. 43 vítězstvím senátního vojska nad Antoniem osvobozen a pověřen tažením proti Antoniovi do Galie zaalpské. Byl však svými 6 legiemi opuštěn a při pokusu uniknout k Marku Brutovi (2) do Makedonie zajat Keltem Camulem a na Antoniuv rozkaz r. 43 zabit.

delty. Pod vedením kněze Ísidóra se r. 172 n. l. vzbouřili proti Římanům Zprvu měli úspěchy a ohrožovali i samotnou Alexandrii. Římanům se však podařilo vyvolat mezi b-ly nesváry a jejich jednotlivé skupiny porazit. (Dio Cassius 71, 4). Hnutí b-lů bylo namířeno proti řím. nadvládě a bylo jedním z projevů blížící se krize řím. impéria.

Bryaxis [2. p. -ida], řecký sochař ve 4. stol. př. n. I., spolupracovník na výzdobě --Mausóleia v Halikarnássu. Vytvořil několik soch různých božstev; asi neprávem se mu přisuzovala kultovní socha Sarápida v Alexandrii.

bukolská poezie (od

bucchero (it.), keramika z černé, dobře vypálené hlíny, kovově lesklá, rozmanitých, často bizarních tvarů, zdobená reliéfně motivy ornamentálními a figurálními. Vyrábě­ na byla ve vých. Iónii a v Etrurii (zvláště v Clusiu [dn. Chiusi]) bě­ hem 8.-6. stol. př. n. I.

Bucchero, etruský džbán, 6. stol. n. l.

př.

řec. búkolos, pastýř) čerpala náměty z přírody a života na venkově. Navazovala na starou lid. pastýřskou píseň

doprovázenou hrou na flétnu. Bukolské motivy se objevují v řec. literatuře od nejst. doby (Horn. II. 18, 525 n; Eurípidovo satyrské drama Kyklóps). Postavu pastýře Dafnida uvedl do b-ké poezie kolem r. 600 př. n. I. sicilský básník --Stésichoros. -+Sófrón psal okolo pol. 5. stol. př. n. I. mímy o venkovanech a rybářích. B. p. vzkvétala zejm. v době vzniku helénist. velkoměst (-+Alexandrie; -+-Syrákúsy), jejichž obyvatelé se alespoň v četbě rádi vraceli k přírodě. Básníci vycházeli těmto náladám vstříc líče­ ním idealizovaného venkovského života. Tak činil ve svých -idylách -Theokritos. V těchto básních ně­ kdy v rouše pastýřů vystupují básníkovi přátelé. Theokritovými následovníky byli ---+Moschos (kolem pol. 2. stol. př. n. I.) a o něco mladší -Bión. V próze navázal na b-kou poezii pastýřský -+-román -+-Longův (1. pol. 3. stol. n. 1.). V Římě vzkvétala b. p. zejména v době zániku republiky a vzniku císařství. Tehdy napsal podle vzoru Theokritových idyl -+Vergilius své Eklogy čili Bucolica a podobně i Cornelius -Gallus, jehož dílo se však ztratilo. Idyly psali též Calpurnius Siculus (asi 2. pol. l. stol. n. 1.) a Nemesianus (3. stol. n. 1.). Zejm. Vergiliova poezie měla vliv na renesanční pastýřskou poezii (Sannazaro; Honoré d'Urfé; Ronsard) i moderní (Goethe, epos Heřman a Dorothea; Chateaubriand, romány Atala, René). - V. t. idyla. (řec.), rada v řadě řeckých městských států, též v -->-Athénách. V době nadvlády rodové aristokracie byla složena z aristokratů

občanstva

po padesáti z každé místní -+fýly (bylo jich deset), a to na jeden rok. Búleuti (členové búlé) prostředkovali mezi sněmem a úředníky, připravovali jednání sně­ mu svým dobrozdáním (probúleuma); dávali příkazy úředníkům, jednali s cizími vyslanci, předklá­ dali sněmu smlouvy; dozírali na správu financí, spravovali veřejné budovy a svatyně; soudili polit. udání. Desetina rady, 50 členů jedné fýly, úřadovala desetinu roku; pořadí fýl bylo určováno losem. Úřadující búleuti byli nazyvam --prytanové (prytaneis, „představení"). Vždy jeden den fungoval losem určený předseda prytanú. Členové b. byli zproštěni vojenské služby, měli čestná místa při slavnostech ( -+-proedriá). Od dob Perikleových (5. stol. př. n. 1.) dostávali denní plat 5 obolů. Po skončení úřadu skládali účty ze své činnosti.

Búleutérion, Milétos, 2. stol.

př.

n. 1.

búlé

Budinové, jeden z kmenů, které žily ve starověku v rozsáhlých prostorách východní Evropy na sever od Černého moře (Hdt. 4, 21. 102. 108. 119); někteří moderní badatelé jim - podobně jako Neurúm - přikládali bez dostatečného du.vodu slovan. etnický charakter.

(basileové [ -+-basileus] v době homérské byli členy búlé). Od doby -Solónovy (sklonek 7. a 1. pol. 6. stol.) b. již nebyla výlučně aristokratická. -+-Kleistheněs (konec 6. stol. př. n. 1.) rozmnožil počet členů b. na 500 občanů, nejméně búkolové (řec. búkolos, pastýř), třicetiletých, bezúhonných, zvoleobyvatelě severozápadní části nilské ných losem z prvních tří tříd

búleutérion [2. p. -ia] (řec.), radnice, budova pro zasedání rady ( -+-búlé) v řeckých městech, vesměs při -+-agoře. V zasedací síni byla sedadla okolo oltáře, za ním tribuna pro předsednictvo. Dochováno je zvláště b. v Mílětě (2. stol. př. n.1.). Byla to patrová obdélníková budova (35 m X 24 m), s kamennými amfiteatrálně rozloženými sedadly asi pro 1200 účastníku, s před-

dvořím vroubeným kolonádou. Zde i v b-iu v Priéně, kde byla sedadla stupňovitě souběžná s 3 stěnami sálu, bylo využito sklonitého terénu. Také v b-iu athénském z konce 5. stol. př. n. I. vedle ---+tholu a ---+Métróa byla podobná úprava vnitřní (asi pro 700 účastníků).

Bulla Felix viz latrones Burdigala (dn. Bordeaux), důle­ žitý obchodní přístav v -+Galii při ústí řeky Garumny (dn. Garonne); od ---+Augustova rozdělení Galie (r. 16 př. n. I.) hlavní město provincie Aquitanie; vyváželo se odtud hlavně víno a ústřice. Od 2. stol. n. I. významné středisko kulturního a vědeckého života. Rodiště básníka ---+Ausonia. burgus [2. p. -gu] (lat. z germ., sr. něm. Burg), strážní věž na hranicích, malá pevnůstka. Součást opevnění -+limitu. Pův. byla budována ze dřeva, později z kamene. Posádky sousedních burgů (lat. burgarii) se dorozumívaly světel­ nými nebo kouřovými signály. burleska (it., z lat. burla, tretka), literární útvar vyznačující se hrubou komičností a zesměšňováním. V ant. literatuře neexistují b-ky jako samostatný lit. druh. Burleskní rysy mají v řec. literatuře některá vyprávění o bozích u -+-Homéra (II. 1, 536n) a v ---+homérských hymnech, -komedie, zvl. dórské flyáky, -+-Héróndovy mímiamby a olympské hostiny v některých spisech ---.. Lúkiánových; v řím. literatuře ---+atellana, menippská satira (-►Menippos) a satirický román ---+Petroniův.

Burové (lat. Buri), germánský kmen, jižní větev kmenového svazu Lugiů. Ze Slezska zasahovali ve 2. stol. n. l. na sev. Moravu a hlavně na sev. Slovensko (horní Pováži).

107/

byz

v kultu ---+Mithrově. Býčí krev byla považována za jedovatou a její vypití bez následků za důkaz čistoty. Očistná moc se jí přičítala při ---+tauroboliích. Přemáhání b-a se objevuje v řadě bájí (lásón [ ---+Argonauti]) a bylo základem býčích zápasů, které známe už z Kréty. Podle starých vyobrazení zápasili na Krétě a v Egyptě býci mezi sebou. Zápasy cvičených b-ú byly také oblíbenou podívanou v době římské (Plin. Nat. hist. 8, 182). Vlastní býčí zápasy, při nichž proti rozzuřenému zvířeti stojí člověk, který je má přemoci a usmrtit,pocházelyz Thessalie; do Říma byly prý poprvé uvedeny Caesarem a v době císař­ ské se rozšířily po celé řím. říši. Zápasníci bojovali buď se země nebo na koni a byli vyzbrojeni dlouhým bodacím kopím.

byzantská literatura viz literatura řecká

Byzantion [2. p. -ia] (dn. Istanbul Carihrad), dórská osada na Thráckěm -Bosporu, založená kolem r. 660 př. n. I. z --+-Megary, patrně za přispění některých dalších obcí. Pro klíčové postavení v námořních a obch. spojích, jež mu umožnilo kontrolovat veškerý vývoz obilí z --+-Černomoří, nabylo B. brzy velkého významu. Proto také mělo pohnuté dějiny za -řecko­ -perských válek i za války --peloponnéské. Za Dáreia I. se dostalo pod perskou nadvládu. R. 478 bylo Řeky za vedení--,.Pausaniova (1) osvobozeno a přistoupilo k prvnímu -athénskému námořnímu spolku, za peloponnéské války r. 411 od Athén odpadlo a po dobytí -►Thrasybúlem pak přistoupilo k novému athénskému námořnímu spolku, avšak r. 355 se odtrhlo na trvalo. V I. 340/339 se ubránilo makedonskému králi -Filippovi II. a zůstalo i v době helénist. svobodné. Za makedonských válek (--+-Makedonie) se přidalo k Říma­ nům. Za nástupnických bojů mezi Septimiem Severem a Pescenniem Nigrem r. 196 n. l. bylo rozbořeno, císařem Caracallou (211-217) obnoveno. Císař Konstantin je pře­ budoval jakožto Kónstantínopolis (jako „narozeniny" města platil den 11. 5. 330) a učinil je hlavním městem vých. poloviny řím. říše. - Později bylo B. hlavním městem ---+byzantské říše. B. mělo několik přístavů, jeho hradby, zesílené sedmi věžemi, byly z nejmohutnějších v Řecku. Na nejvyšším bodě v areálu města byla agorá, sev. od ní zvlášť opevněná akropolis.

býk se často vyskytuje v náboženství různých národů jako symbol sily. Na Krétě byly nalezeny pečeti s vyobrazením --+-daimonů s lidským tělem a býčí hlavou (sr. báji o Mínótaurovi [--+-Mínós]) a před­ měty různých rozměrů napodobící býčí rohy, které snad sloužily ke kultovním účelům; podle krétské báje se spojil v okolí Gortýny Zeus s --+-Európou, kterou unesl z Foiníkie změniv se v býka. Ve vlastním Řecku byli v býčí podobé zobrazováni bohové řek a ---+Poseidón. Plodivá síla b-a měla své místo i v kultu ---+Dionýsově, významnou úlohu měl b. byzantologie viz filologie

byzantská říše vznikla po rozdě­ lení římského impéria ( --+-imperium Romanum; --+-Theodosius I.), a to z jeho východní části. Ačkoli to byla říše mnohonárodnostní, nazývali se její obyvatelé (Řekoyé, Makedonci, později i Sýřané, Egypťané, Arméni, Slované, růz­ né maloasijské kmeny aj.), dorozumívající se většinou jazykem řeckým, Rhómaioi (čti Róméí), to je Římané, a byzantský císař se považoval za nástupce řím. císařů. Na státní ideji řím. impéria zakládala b. ř. po celou dobu svého trvání své mocenské postavení. Byzantský c1sar byl i nejvyšší hlavou byzantské orthodoxní, tj. pravoslavné církve (césaropapismus - spojení moci světské a cirkevní). Hlavním městem se stalo --+-Byzantion, přebudované r. 330 n. I. císařem ---+Konstantinem I. Velikým po vzoru Říma a přejm~nované na Kónstantínopolis (dn. Istanbul = Cařihrad). Sem byl přenesen i řím. senát a město bylo často označováno názvem Nový Řím. Stol. 4.-6. bylo dobou přechodnou, kte1 á v sobě nesla prvky zániku řím. otrokářských vztahů, ale i zárodky vzniku feudální byzantské společnosti. Města si zde dosud podržovala značný význam jako střediska obchodu a ře­ mesel a městská civilizace upadala pomaleji než v záp. Evropě. I východořímská říše se musela v 5. stol. bránit nájezdům barbarských kmenů, zvl. ---+Gótů a --+-Hunů, nepodlehla však těmto nájezdům jako říše západořímská, jejíž jádro (Itálii, sev. Afriku a část Hispánie) znovu získal pro b-kou ríši císař ---+lustinianus (527-565). Pro upevnění správy říše kodifikoval řím. právo ( --+-Corpus iuris civilis). Kdežto z řím. větve antiky převzala Byzanc státní zřízení, administrativu a právo, z její řec. větve převzala jazyk a kulturu, tj. literaturu, vědu, filosofii a křesťanství v jeho helénizované podobě. To se zpočátku opíralo o řec. filosofické pojmosloví, a tak ze snahy o racionalistický výklad círk. dogmat vznikaly zvl. ve východořím. říši různé formy kacířství, např. -ariánství, nestoriánství (--nestoriáni), monofysitismus (---+monofysité). V 6. a 7. stol. oslabovaly b-kou říši četné nájezdy Peršanů, Slovanů a později Arabů. Na obranu proti nim byla zpočátku na východní hranici, později po celém ůzemí b-ské ř. zřizována tzv. themata, tj okresy podřízené vojenskému veliteli.

byz

108/

V 7.-9. stol. probíhaly, nejspíš pod vlivem sílícího islámu, v b-ké říši tzv. obrazoborecké (ikonoklastické) boje proti přívržencům uctívání obrazů (ikonodúlům). V tomto období bylo zničeno mnoho klášterů, a tím i část ant. rukopisů, čímž se ztratila některá stv. díla v té době ještě známá. Proto již v 9. stol. patriarcha -Fótios vědomě usiloval o shromažďování a opisování zachovaných řec. ru-

rukou italských městských republik. Na severozáp. hranici se vzmáhala moc srbské říše, na vých. hranici nabývali moci osmanští Turci, kteří postupnými útoky ovládli Malou Asii a Balkán. Císař Jan V. se r. 1369 marně snažil získat pomoc katolické Evropy přestupem na katolickou víru. R. 1371 se b.ř. stala tureckým vasalským státem (s povinností poplatků a vojenské pomoci) a postupně se její území omezilo na Cařihrad s nevelkým okolím a na -Peloponnésos (střv. název Morea). Zde se ve městě Mistře nedaleko stv. Sparty zrodily počátkem 15. stol první myšlenky evr. humanismu. Neoplatónik Georgios Gemistos Pléthón tu navrhl byzantskému císaři obrodu řec. státu podle -Platónovy Ústavy. Císař Jan VII I. hledal pomoc proti Turkům v církevní unii s Římem na koncilu ve Ferraře a Florencii (1438/9). Tehdy poprvé významněji pronikla do Itálie znalost řečtiny a řec. rukopisů. Po dobytí Caři­ hradu Turky r. 1453 b.ř. zanikla.

kopisů.

Jedním z největších protivníků Byzance na Balkánském poloostrově byla sílící říše bulharská, s níž se museli vyrovnávat zvl. panovníci makedonské dynastie (867-1057). Z hlediska kulturně­ -historického je z jejích členů nejvýznamnější císař

-➔Kónstantínos

VII. Porfyrogennétos, z jehož podnětu byly pořizovány velké sbírky excerpt z ant. historiků a vědeckých spisů. R. 1045 byla v Cařihradě založena vysoká škola s fakultou filosofickou a právnickou, která se stala významným střediskem pro uchování tradic řec. filosofie a řím. práva. Pro rozvoj byzantského feudálního hospodářství měla velký význam instituce pronií (z řec. pronoia = správa, péče), to je svěření velkých pozemků do užívání jednotlivcům po dobu jejich života. Svobodní drobní rolníci se dostávan do závislosti na feudálech a stávali se závislými paroiky (řec. paroikos = spolubydlící). Na rozdíl od západoevropských střv. lenních panství byly tyto statky nezcizitelné a zpočátku nebyly dědičné. Tyto feudální vztahy se plně rozvinuly za dynastie Komnénovců (1081-1185). V 11. stol. byl dovršen patriarchou Michaelem Kerullariem proces odloučení byzantské orthodoxní církve od řím. papežskě pravomoci (tzv. církevní schisma), který započal již v 9. stol. Fótios. Koncem 11. stol. byla b.ř. napadána seldžuckými Turky. Čtvrtá křížová výprava vedla r. 1204 k nastolení tzv. Latinského císařství ovládaného křižáky. Při obsazení Cařihradu křížáky byly zničeny mnohé kulturní památky i starověké řec. rukopisy. Nezávislost si zachovaly despotát epirský, císařství trapezúntské a císařství níkajské, kterě vedly boj o obnovu b-ké říše. R. 1261 nastoupila v Cařihradě dynastie Palaiologovců, která vládla až do zániku b-ké ríše r. 1453. V období palaiologovském byla posílena feudální moc šlechty (dědičné pronie) a oslabován císařský centralismus. Obchod se postupně dostával do

Literatura: M. V. Levčenko, Istorija Vizantiji, 1940; F. Kukules Byzantínón bios kai politismos, I-IV, 1948; G. Ostrogorsky, Geschichte des byzantinischen Staates, Handbuch der Altertumswissenschaft, XII, I, 2 (Byzantinisches Handbuch I, 2), 1963 3 ; S. Vryonis, Byzantium and Europe, 1967. M. Paulová, Politický rozklad imperia římského od Konstantina Velikého až do Justiniána I., v: Dějiny lidstva od pravěku k dnešku, II, 1936, 473-555; J. Bidlo, Byzantský svet a jeho kultura, tamtéž, III, 39-100; Ríše byzantská v 9. stol. a Veliká Morava, tamtéž, 369--406; Chorvati, Bulhari a říše byzantská, tamtéž, 695-747; M. Paulová, Evropský sever a východ do sklonku 13. věku, tamtéž, IV 1, 345--422; K. Muller, Vznik a sláva pyzantské řiše, Hist. knihovna 12, 1927; týž, Soumrak byzantské říše, Hist. knihovna 14, 1927; F. Dvorník, Byzantské misie u Slovanu, 1970; S. Runciman, Pád Carihradu (přel. J. Kostohryz), 1970.

byzantské právo viz právo

řecké

Cae

109/ C viz též K Cacus [Kakus, 2. p. -ka], v římské• mytologii obr chrlící plameny, jenž žil na území pozdějšího Říma v jeskyni na Aventinu a zabíjel kolemjdoucí. Když se tudy vracel --->-Héraklés se stády Géryonovými, C. mu jich část ukradl. Aby Héraklea oklamal, vtáhl dobytek do jeskyně pozpátku. Héraklés však podle bučení stád zloděje nalezl a zabil. Z vděčnosti za osvobozeni od netvora byl založen Hérakleovi v Římě zvláštní kult u „Velikého oltáře" (Ara maxima) na „Dobytčím trhu" (Forum boarium). Caelius (mons, lat.) viz Řím Caelius Aurelianus [2. p. -ia -na], římský lékař 5. stol. n. 1., původem z Numidie. Jeho dochovaný lat. spis Acutarum passionum libri tres (O prudkých nemocech, 3 kn.) a Chronicarum passionum libri quinque (O vleklých nemocech, 5 kn.) je volný překlad ztraceného díla -► Sarana, hlavního představitele --►lékařské školy metodické. Caelius Rufus. Marcus C. R. [2. p. Marka -ia -fa], tribun lidu r. 52 př. n. 1. a praetor r. 48. V této funkci navrhl zrušení dluhů a promlčení nezaplaceného nájemného. Návrh měl široký ohlas, ale C. R. byl zbaven senátem funkce. Spolu s -Milonem se snažil zorganizovat hnutí na podporu návrhů, ale byl zabit Ceasarovými vojáky. - Dopisy C-ia R-fa informující ·o tehdejších událostech jsou zachovány v korespondenci Ciceronově z doby jeho vyhnanství (tvoří převážnou část 8. knihy sbírky dopisů Adfamiliares

Caesar (pozdější kopie podle origi„ nálu ze 3. čtvrtiny l. stol, pf. n. I., ~ím)

[Přátelům]).

Caere (dn. Cerveteri), v antice jedno z dvanácti největších etruských měst (45 km sz. od Říma). Rozkvetlo obchodem přes blízký přístav Pyrgi (dn. Santa Severia); ve 4. stol. př. n. 1. upadlo pod řím. moc. Z města se zachovaly jen nevelké zbytky, významné je pohřebiště s komorovými -.hrobkami vyzdobenými nástěnnými malbami (proslulá hrobka Regolini-Galassi s bohatými milodary). Z uměleckořemeslné produkce je pozoruhodná keramika -.bucchero i malovaná (caerské hydrie). V Pyrgi byly r. 1964 nalezeny tři zlaté destičky asi z let 500-490 př. n. 1., dvě psané etruskou abecedou, třetí punskou, jejichž obsah má vztah k etruské historii. Caesar

1.

původně příjmení

né větve římského patricijského rodu Juliů; Octavianus je získal po své adopci C. Juliem --Caesarem; - 2. za --+-principátu jeden z titulů řím. císařů počínajíc --+-Claudiem (s výjimkou --+-Vitellia); - 3. za --->-dominátu hodnost mladšího císaře, kterého jmenoval jako svého spoluvladaře císař vládnoucí ( -➔augustus). C. měl zpravidla vymezenou pravomoc a stával se augustovým nástupcem. Za Diocletianovy --+-tetrarchie vládli v řím. říši dva augustové s dvěma caesary. - Odtud Kaiser, císař, car.

2. Gaius Iulius C. [2. p. -ia] 100, t 44 př. n. 1., vynikající římský vojevůdce, státník a spisovatel, původem ze starobylého rodu Juliů. Příbuzenskými svazky měl blízko k --+-populárům; jeho teta Julia byla manželka --+-Mariova, jeho první žena Cornelia dcera --► Cinnova (1), jeho dcera Julia byla žena --+-Pompeiova. Před --+-Sullou ho uchránila jen osobní statečnost a přímluva vlivných přátel. Po návratu z M. Asie, kam se v 1. 8178 uchýlil, se zúčastnil polit. života v Římě: odpor proti Sullově ústavě ho posléze sblížil s PomCaesar 1. Lucius Iulius C. [2. p. peiem a --+-Crassem. Polit. kariéru -ia -ia -a], konsul r. 90 př. n. 1. zahájil r. 68 jako kvéstor, jako Spolu s P. Rutiliem Lupem velel aedil vzbudil r. 65 pozornost řím. vojsku v boji proti spojencům nákladnými hrami, r. 63 se stal jed- ( -►spojenecká válka [2]). nejvyšším pontifikem, r. 62 měst-

*

Cae

110/

ským praetorem. Přitom stále zvítězil C. nad pontským králem bello civili (Zápisky o válce občan­ usiloval o přízeň širokých lid. -.Farnakem u Zely v Pontu ské, 3 kn.). V prvním vylíčil své vrstev; jakou úlohu hrál ve spiknutí (Veni, vidi vici [-➔ Sent.]), rychle boje v Galii, v druhém události -➔ Catilinově, není zcela jasné. ukončil tuto asijskou válku a vrátil prvních dvou let války s Pompeiem. Krize řím. republiky se počala se do Říma. Odtud se obrátil proti Oba spisy jsou tendenční, mají opět výrazněji projevovat koncem zbývajícím přívržencům Pompeio- objasnit i ospravedlnit C-ovo jedná60. let; jedním z příznaků blížící vým a rozdrtil je r. 46 v Africe ní. To jim však v podstatě neubírá se vojenské diktatury byl první u -.Thapsu (válka africká) a r. 45 na věcné správnosti a obsahové -►triumvirát, uzavřený r. 60 mezi .v Hispánii u -.Mundy (válka hodnotě; zvlášť zajímavé jsou údaje C-em, Pompeiem a Crassem. Tak hispanská). o kelt. a germ. společnosti té doby bylo umožněno, že byl C. zvolen o odboji -.Vercingetorigově Při reorganizaci státu, k níž a konsulem na r. 59; nato obdržel nato přistoupil, si C. počínal v Zápiscích o válce galské. Sloh od r. 58 na pět let jako prokonsul vůči svým bývalým protivníkům spisů je úmyslně jednoduchý, bez správu --➔ Galie předalpské a Nar- velkomyslně. Doplnil senát na rétorických ozdob, má však přesto bonské, a tím i velení nad vojskem 900 členů, štědře udílel občanské velkou uměleckou hodnotu. Pro tam umístěným; r. 54 mu bylo toto právo, soc. opatřeními snížil počet svou formu i zajímavý obsah byly velení svěřeno na dalších pět let. řím. chudiny oprávněné k bez- oba spisy již ve stv. hojně čítány Během té doby (v l. 58-51) dobyl platnému přídělu obilí ( -➔ frumen­ a našly své pokračovatele. C-ův celé Galie zaalpské. Nejdříve pře­ tace). R. 46 zreformoval řím. důstojník Aulus Hirtius připojil mohl ---➔ Helvetie a -►Ariovista, pak ---➔kalendář (řím. rok byl tehdy 8. kn. k Zápiskům o válce galské. postupně všechny galské kmeny. proti roku slunečnímu opož- Kromě toho se zachovaly tři Dvakrát překročil na dolním toku děn o 90 dní), přitom byl měsíc spisy, jejichž autorství je nejisté: Rýn (r. 55 a 53) a podnikl dvě Quintilis po něm nazván Iulius. Ve Bellum Alexandrinum (Válka alevýpravy do Británie (r. 55 a 54). svých rukou soustředil C. mimo- xandrijská, snad též od Hirtia), Konečně potlačil (r. 52) nebez- řádné pravomoci: od r. 48 byl Bellum Afric(an)um (Válka africká) pečnou vzpouru celé Galie, vedenou diktátorem na neurčitou dobu, a Bellum Hispaniense (Válka hispan---➔Vercingetorigem. Galská tažení konsulem na 5 let, tribunem se stal ská), které navazují na C-ovy posílila C-ův prestiž a poskytla mu na doživotí. Od r. 45 pak dispono- Zápisky o válce občanské. Všechny oporu v silné armádě, jíž využil val státní pokladnou, zcela ovládal tyto spisy tvoří dohromady tzv. v -➔ občanské válce (2) s Pompeiem. armádu. Připustil - jako před ním Corpus Caesarianum. Životopis C-ův napsali Plútarchos Když Crassus padl r. 53 v Mesopo- již Sulla a Pompeius - kult své tamii a C-ova dcera I ulia zemřela, osoby a odvozoval svůj původ od a Suetonius. došlo mezi C-em a Pompeiem Venuše (--➔Venus) a --➔Marta, což I. Bureš, Zápisky o válce galk odcizení. Pompeius se sblížil usnadnilo jeho -► apoteózu za Au- ské,Překlady: 1964; J. Hrabovský, Zápisky o vojne v senátě s optimáty, a tak senát gusta. C-ův vztah k Venuši se proje- v Galii, 1966 (slovensky); J. Kormunda, (koncem r. 50) rozhodl, aby C. vil i tím, že jí před bitvou u Farsálu Zápisky o válce občanské, 1882. Literatura: J. Burian, G. J. Caesar, 1963 rozpustil svá vojska (IO legií) zasvětil chrám a před bitvou u Mun- (tam i další bibliografie); J. Carcopino a odešel z provincie, jinak že bude dy vyhlásil její jméno jako heslo. P. Grima!, Jules César, 1968; F. E. Adprohlášen za nepřítele vlasti; zá- Monarchické sklony se však sta- cock, Caesar als Schriftsteller, 1969'. Dramarizace: Shakespeare, Julius Caeroveň byl jmenován vrchním veli- ly C-ovi osudnými; 15. března sar, 1599 (prel. J. V. Sládek a j.). - V. t. s. telem Pompeius. Tu C. překročil (ldibus Martiis) r. 44 byl spik- v. Kleopatra. začátkem r. 49 říčku -➔Rubico leneckými republikány, vedený(alea iacta est [-➔ Sent.]), která mi ---➔Brutem (2) a ---➔ Cassiem (2), Caesarea (řec. Kaisareia), jméno tvorila hraqici jeho provincie, a bě­ v sále Pompeiova divadla, kde několika měst na východě i na hem dvou měsíců dobyl celé Itálie. měl zasedat senát, ubodán západě římského impéria pojmenoPompeius uprchl se svými věrnými k smrti. vaných na paměť Caesara mladšího, do Řecka. C. nejprve zneškodnil Silná osobnost C-ova, nadaná tj. --➔Augusta; nejznámější z nich sedm Pompeiových legií v Hispánii vojenskými i polit. schopnostmi, jsou: 1. C. Palaestinensis, přístav (-► Ilerda), pak se přepraví! do zvl. pak uměním získat si nejrůz­ v Palestině (dříve Stratonis Turris), Recka a po neúspěšném obléhání nější vrstvy řím. společnosti, se sídlo řím. prokurátorů. ---➔Vespa­ Pompeia v Dyrrhachiu jej porazil mohla uplatnit teprve v době krize sianus, který zde byl prohlášen r. 48 u -➔Farsálu. Pronásledoval řím. republiky, kdy se jediným císařem, poskytl městu práva koloPompeia do Egypta, když však východiskem stala vojenská dikta- nie. Protižidovskými bouřemi r. 66 tam doplul, nalezl jej již mrtvého. tura. Pokusy o uchvácení moci po- v C-eji začala tzv. -➔Židovská válka. V Egyptě urovnal spory o trůn dobně nadanými osobnostmi v pod- Dnes jsou odkryty četné zbytky mezi Ptolemaiem XIII. a jeho mínkách ještě nezralých ztroskotaly stv. i střv. města (amfiteátr, hippostarší sestrou -.Kleopatrou a vy- ( -.Marius, -► Sulla). drom, vodovod); v divadle nalezen hlásil jejich společnou vládu. Jeho Státnické a vojevůdcovské schop- r. 1961 jediný nápis -+Pontia spojení s Kleopatrou vyvolalo tzv. nosti byly u C-a spojeny s mimo- Pilata. Rodiště -►Prokopiovo; pů­ alexandrijskou válku s Ptolemaiem řádným nadáním spisovatelským. sobiště -+Eusebiovo; - 2. hl. město XIII., která trvala několik měsíců Byl též vynikajícím řečníkem, -+Mauretánie (dříve Jol, dn. Šeršel (r. 48/47) a během níž shořela stoupencem -.auicismu. Zabýval v záp. Alžírsku); - 3. hl. město slavná -➔knihovna v Alexandrii. se i teoreticky otázkami jazyka ve -+Kappadokie (dříve Mazaka nebo Po vítězství C-ově se Ptolemaios (ztraceném) spisku o analogii, Eusebeia, dn. Kayseri); 4. XIII. utopil na útěku v Nilu. věnovaném ---➔ Ciceronovi (De ana- C. Paneas nebo C. Philippi (dn. Kleopatra se na přání Ceasarovo logia ad Ciceronem, 2 kn.; ---+grama- Benijas), město ve Foiníkii. provdala na oko za svého bratra tika [B]). Zachovaly se dva nejPtolemaia XIV., ale jejím skuteč­ důležitější C-ovy spisy: Commen- Caligula. Gaius Caesar C. [2. p. ným manželem byl C., jemuž tarii de bello Gallico (Zápisky o vál- -ia -a -ly], římský císař (* 12 n. l., porodila syna Kaisarióna. R. 4 7 ce galské, 7 kn.) a Commentarii de vládl 37-41), syn -►Germanikův;

lll/ Caligula ( = Botička) mu dali vojáci podle vojenských bot, které nosil jako dítě v otcově táboře. Jako císař brzy porušil počáteční shodu se senátem svými tyranskými sklony a špatným hospodařením: promrhaný státní majetek nahrazoval konfiskacemi majetku senátorůJ pro svou osobu vyžadoval božské pocty. V zahraniční politice neučinil nic významného, přesto však slavil řadu triumfů. V provinciích zvyšoval daně. Nespokojenost s jeho vládou vyvrcholila spiknutím r. 41, kdy byl zavražděn. - Životopis C-lův napsal Suetonius. přezdívku

Camillus. Marcus Furius C. [2. p. Marka -ia -la], podle římské tradice jeden z nejúspěšnějších vojevůdců rané republiky. Podmanil prý -+Aequy a --+Volsky, kteří sídlili v - ►Latiu, dobyl -+Vejí v již. Etrurii a zahnal od Říma Galy. Polit. přesvědčením aristokrat, nesouhlasil se zřízením tribunátu ( -➔tribunus [4) plebis). - C-lův životopis napsal Plútarchos. Campus Martius (lat.) viz Martovo pole canabae viz tábor candidatus (lat., od candidus, bílý), vlastně nos1c1 bílou (tj. nakřídovanou) togu uchazečů o úřady v Římě. Kandidáti se přihlašovali u magistráta, jenž přihlášku prově­ řil. Přízeň voličů hleděli leckdy získat i nekalými prostředky, dary a podplácením; proto byl na tyto přestupky ke konci republiky zřízen zvláštní soud (quaestio de ambitu). Caesar a po něm císařové doporučovali na úřady - vedle kandidátů senátních - také kandidáty své, kteří zvoleni být museli. Cannae (lat.), Kanny, nevýznamná osada v -Apulii (na jihu Itálie), nedaleko řeky Aufidu (dn. Ofanto); zachovaly se po ní nepatrné stopy na Monte di Canne, mezi dn. Canosou a Barlettou. Místo proslulo bitvou, v níž Hannibal 2. srpna 216 př. n. 1. rozdrtil řím. vojsko vedené konsuly L. Aemiliem Paullem a C. Terentiem Varronem. cantica (lat., j. č. canticum), části komedií (u Plauta a Terentia), které se za hudebního doprovodu pištcova buď zpívaly jako árie, nebo alespoň výrazněji recitovaly jako melodram; první byly skládány v lyrických metrech (--+lyrika), druhé v trochejských, jambických nebo anapéstických septeřímských

Car

nárech. Taková c. dodávala těmto dluhy, při válečném zajetí. Pomikomediím rázu podobného dnešní nuly-li příčiny, mohl postižený iure operetě. -+postliminii nabýt opět plné způsobilosti k právům. capitatio plebeia (lat.) viz daCaracalla, římský císař (211-217), ně (II) syn -+Septimia Severa, bratr P. capitis deminutio (lat.) viz ca- Septimia Gety, jejž dal r. 212 zavraždit. Z jeho vnitropolit. opaput; občanství (2) tření je proslulý edikt o udělení Capitolinus (mons, lat.) viz Ka- občanství všem svobodným obyvatelům říše (k rozsahu ediktu sr. pitol; Řím -+constitutio Antoniniana) z r. 212. Capri (lat. Capreae insulae), skal- Hranice říše byl nucen bránit na natý ostrov u pobřeží -+Kam- severu proti -+Chattům, -+Alapánie, nedaleko -+Neápole, ve sta- manům, -►Karpům a -+Jazygům; rověku s řeckým osídlením. Ob- na Východě pokračoval v boji líbené místo pobytu císaře -+Ti- s -+Parthy. Na výpravě proti nim beria. Později tam žili v exilu ně­ byl r. 217 zavražděn. - Z jeho staveb jsou nejznámější -+lázně kteří členové císařské rodiny. v Římě. - Pramenem pro dějiny Capua (dn. S. Maria di Capua ve- doby C-lovy je 4. kn. Héródiánova, tere), ve starší době středisko 77.-78. kn. Diona Cassia a životoetruské moci v Kampánii, od 5. pis v Historia Augusta. stol. př. n. I. ovládáno Samnity ( -->-sabellské kmeny). V pol. 4. stol. carcer Tullianus (lat.), státní vě­ př. n. 1. se capujští velkostatkáři zení v -+Římě asi od 3. stol. př. uchýlili pod ochranu Říma, město n. 1. do 4. stol. n. 1., pod Kapitolem získalo řím. občanské právo. R. 216 u fora mezi -►curií a chrámem př. n. 1. přinutil capujský lid vlád- Concordie, kde se konaly i popranoucí vrstvu, aby se město poddalo vy ( -► J ugurtha, -+Catilinovi spo-►Hannibalovi. Po dobytí města luspiklenci, -+Vercingetorix). Jeho r. 211 př. n. 1. Římany ztratila C. spodní podzemní část, zv. Tulliaobčanská práva. R. 59 př. n. 1. zde num, je okrouhlá a valeně zaklenutá, Caesar a opět r. 43 př. n. 1. M. horní je obdélná. Klamná tradice Antonius usídlili kolonisty. - Dů­ o tamním věznění apoštola Petra ležité obch. středisko (výroba bron- vedla ke změně stavby na kapli zových nádob, koberců, růžového S. Pietro in Carcere. oleje). V okolí se pěstovaly růže a vinná réva. Byla zde nejst. gladiá- carmen (lat.), zažehnávací píseň, torská škola v Itálii ( -► Spartacus). pak modlitba nebo vzývání, zpravidla rytmované. Každé řím. božcaput (lat., doslova „hlava") stvo mělo předepsaná carmina v římském právu justiniánském (mn. č.), jejichž text uchovávala právní osobnost, tj. plná způsobi­ příslušná kněžská kolegia. Docholost k právům. Právní osobnost val se text modlitby -+Arválů a měl odedávna jen ten, kdo byl -+Saliů, rovněž Carmen saeculare osobně svobodný, občanského pů­ (Píseň stoletní), již složil r. 17 př. vodu a měl postavení otce rodiny n. 1. pro slavnost „stoletních her" (pater familias [-+Jamilia]). Při ( -->-hry [II]) na žádost císaře Auzměně těchto podmínek dochá- gusta básnik -►Horatius. - Pak též zelo ke snížení osobnosti řím. ,,báseň". občana; by lo trojí: capi tis deminutio minima (nejmenší) znamenalo carmen epigraphicum (lat.), nájen ztrátu příslušnosti k původní pisná báseň. Carmina epigraphica agnátské rodině ( -+agnatio), se za- se zachovala hlavně na náhrobcích chováním osobní svobody i -➔ob­ (-►epitaf; -►elogium] a na čestných čanství (2); nastávalo při -+adopci, nápisech. Kromě toho jsou dochoarrogaci nebo provdání; při capi- vány na kamenech i celé hymny tis deminutio media (nebo minor, k poctě božstev, --->-epigramy, různé středním, menším) pozbyl občan hříčky (např. v -+Pompejích) a státního občanství, ale zůstával citáty z oblíbených básníků, hlavně osobně svoboden; docházelo k to- -+Vergilia. mu, když řím. občan uprchl do ciziny, aby se vyhnul následkům Carmenta, italská bohyně porodu, trestního odsouzení, zpravidla trestu matka -+Euandrova, jejíž svatyně smrti; capitis deminutťo maxima stála v Římě před branou zv. porta (největší) neslo s sebou ztrátu občan­ Carmentalis. Její slavnost, Carmenství i osobní svobody, např. v nejst. talia, připadala na 11. a 15. ledna. dobách při prodeji do otroctví pro

car

112/

carmina figurata (lat. tvarované básně, dnes tzv. vizuální poezie), též technopaignia (řec. umělecké hříčky; obojí označení však pochází až z nové doby) vznikly jako řecká básnická forma v době helénistické. Grafická forma těchto básní napodobuje spojením veršů různé délky v strofu obraz předmě­ tu, kterého se báseň týká. Původně to snad byly nápisy na skutečné předměty; v tomto smyslu použil této formy R. Krátký v přebásnění některých ---+Martialových nápisů na dárky (XeniaaApophoreta), psaných v originále elegickým distichem. Ze stv. se zachovalo několik řec. básní z 3. stol. př. n. l., jejichž autory jsou ---+Simmiás (Sekyra, Krídlo, Vejce), ----+Theokritos (Píšt'ala), Dosiadés a Bésantínos (Oltář). V řím. literatuře napodobili tuto formu Laevius na zač. 1. stol. př. n. 1. (Krídlo Fénixovo) a Publilius Optatianus Porphyrius ve 4. stol. n. 1. ( Varhany, Oltár, Píšťala). Ve 13. stol. vydal byzantský rétor Manuel Holobolos ilustrované a komentované vydání řec. technopaignií, která napodobovali i byzantští básníci. Na Západě byla tato forma oblíbena za renesance karlovské a zvláště v době barokní. Z moderních básníků se k ní vrátil v Německu Christian Morgenstern (t 1914), ve Francii Guillaume Apollinaire (Les Calligrammes, 1918).

sednictví ----+-Diocletianova vyřešili otázku nástupnictví v řím. říši. Kvetla zde rozsáhlá řemeslná výroba pro místní spotřebu i pro vývoz do Germánie: dílny šperkařské, keramické, sochařské, cihelny aj. Významné výkopy (vojenský tábor, dva amfiteátry, chrámy, soukromé domy tzv. pannonského typu, hroby) a muzeum.

Literatura: C. Haberlin, Carmina figurata Graeca, 1887.

carmina triumphalia (lat., písně při triumfu), hanlivé popěvky vojáků na vítězného vojevůdce, zpí-

vaně při --+triumfu. Měly ho ochránit před závistí bohů, jimž byl při triumfu stavěn na roveň. Byly to většinou nepříliš umné improvizace, jichž se někdy zúčastnil i při­ hlížející lid, a pak měly formu dialogu. Vyspělejší formu mají c. t. známá ze Suetonia.

Carnuntum [2. p. -ta], původně keltská osada, od doby kolem r. 15 n. 1. římský vojenský tábor; pozdéji vzniklo v jeho blízkosti i civilní město, u dn. Petronellu v Rakousku. Nejst. sídlo legie na stř. Dunaji (legio XV, od 2. stol. n. 1. legio XIV); místo důležité strategicky (Pomoraví - výpadní brána do tzv. ---+barbarika) i obchodně (křižovatka ----+-jantarové stezky se západo-východní dunajskou cestou); byl tu hlavní stan -MarkaAurelia za jeho válek s Germány a Sarmaty. R. 308 se v C-tu setkali spolucísařové ----+-Licinius, ----+-Galerius a --~Konstantin, aby za před-

peiem stál na straně Pompeiově. Po bitvě u -.-Farsálu se r. 47 př. n. 1. smířil s Caesarem; na r. 44 obdržel úřad praetora. Podílel se na Caesarově zavraždění, poté odešel do Sýrie a později se spojil s --+-Bmtem (2). Po porážce u -Filipp (r. 42) spáchal sebevraždu. V tradici tzv. senátorské opozice za císařství byl oslavován jako „poslední RíLiteratura: E. Swoboda, Carnuntum, man".

1964'.

Carrhae viz Karrhy Carthago nova viz Kartágo (2)

Cassius Dio (Dión) viz Dio Cassius castellum [2. p. -la] (od lat. castra, tábor) 1. menší opevněný --+tábor římského vojska, pevnůst­ ka. C-la byla budována k ochraně hranic mezi většími tábory nebo i vně u limitu ( ----+-limes) na před­ sunutých pozicích. Jejich posádku tvořily detašované oddíly --+-legií nebo samostatné oddíly pomocných sborů ( ---+ala; -➔kohorta). Na území ČSSR byla dosud zjištěna dvě c-la, ---+Kelemantia (dn. Leányvár) u Komárna a ----+-Gerulata ( = Rusnvce) na pravém břehu Dunaje. Ve v{1 znamu „pevnost, hrad" přeš1.1 výraz jo rom. jazyků a u nás z něho poch,áí slovenské kaštiel' ( = ,,malý z„mek"); stejného původu je i čes. kostel; 2. pův. právně nesamostatná, ale samostatně hospodařící malá obec. C-la bývala často připojována k větším městům, některá však dosáhla významu měst a mohla dostat i řím. obecní statut. V pohraničních krajích bývala opevňo­ vána. Vojenský velitel byl současně správcem obce.

Cassiodorus Senator. Flavius Magnus Aurelius C. S. [2. p. -ia -na -ia -ra -a], ministr gótského císaře Theodoricha, významný hodnostář i za jeho nástupců (t asi 583). Psal díla hist.: kroniku od Adama do r. 519 n. 1.; dějiny Gótů, v nichž propagoval myšlenku splynutí Římanů a Gótů v jeden národ. Zachoval se z nich jen stručný výtah (Getica), jejž vydal r. 551 romanizovaný Gót Jordanes. R. 537 uspořádal vyhlášky z doby své úřední činnosti ve sbírku pod názvem Variae (Různé) o 12 knihách. Po r. 540 se uchýlil do kláštera Vivarium v Bruttijsku, který sám založil. Z jeho popudu byla v klášterech opisována díla ant. autorů. Pro mnichy napsal mj. encyklopedii Institutiones divinarum et humanarum litterarum (Učebnice božských a lidských věd), jež byla ůvo­ dem do theologie a elementárním výkladem 7 ----+-svobodných umění. Jeho učebnic se užívalo po celý středověk. Z jeho podnětu vznikly četné spisyi překlady, např. Histo- castra (lat.,mn.č.), -->-tábor; název ria ecclesiastica tripartita (Třídílné několika římských lokalit, např.: 1. C. Regina (dn. Regensburg, Řez­ dějiny církve). Překlad: Jan Kocín z Kocinétu, Histo- no), řím. vojenský tábor v --Raetii, ria církevní Kassiodora, 1594; Alfons Neu- od 2. stol. n. 1. důležitá pevnost a bauer, M. Aurelius Cassiodorus, obrázek obch. středisko (vývoz dříví); z doby stěhování národú, V. z. gym2. C. Vetera (dn. Xanten), řím. nasia Jičín 1912/3, 3-9. vojenský tábor v záp. Germánii, Cassius. 1. Spurius C. Vecellinus hlavní základna řím. výbojů proti [2. p. -ia -ia -na], římský konsul Germánům za Augusta. v letech 502,493 a 486 př. n. 1. Sjednal spolek s Latiny ( 493) a Herniky Castus viz Spartacus ( 486) a podle jedné verze navrhl nový pozemkový zákon (486), jímž měly Catilina. Lucius Sergius C. [2. p. být státní pozemky (-ager[publicus]) -ia -ia -ny], zchudlý římský aristorozdíleny nejen -.-patriciům, nýbrž krat, přívrženec -.-Sullův. ----+-Sallusi ·-+plebejům a ----+-spojencům. Byl tius (Catil. 5) ho líčí jako člověka proto obviněn (podle jedné verze statečného a neobyčejně vytrvapatricii, podle druhé svým otcem) lého, ale s mnoha charakterovými z úsilí o nastolení tyrannidy, od- kazy. Obohatil se nestoudně - jako souzen k smrti a svržen s Tarpejské mnozí jiní - při -->-proskripcích. skály. - V. t. pozemkové reformy. R. 68 př. n. 1. byl praetorem, r. 67 2. Gaius C. Longinus [2. p. -ia správcem provincie Afriky. Zprávy -ia -na], římský řečník a politik o tzv. prvním catilinovském spikplebejského původu; za občanské nutí (r. 66) nejsou zaručené, proti války mezi ---+Caesarem a ----+-Pom- údajným spiklencům nebylo také

113/ zakročeno. R. z vyděračství

64 byl C. obžalován (repetundarum), ale k odsouzení nedošlo. Téhož roku se ucházel o konsulát podporován -+Caesarem a -+Crassem, vyhrál však Cicero za podpory významných členů nobility. C-novo nepřátelství k Ciceronovi se ještě zostrilo, když propadl i ve volbách r. 63, třebaže usiloval o podporu u širších lidových řím. vrstev tím, že proklamoval požadavek likvidace -+dluhů. Osobním cílem C-novým bylo nejspíše nastolení samovlády v Římě. Objektivně nelze posoudit, do jaké míry C. chtěl řešit ožehavé soc. problémy. Bdě­ lostí -+Ciceronovou bylo spiknutí odhaleno. C. padl po statečném boji u Pistorie v sev. Etrurii (r. 62); jeho přední přívrženci byli bez řádného soudu na Ciceronův rozkaz popraveni. Události r. 63 známe z monografie Sallustiovy a ze čtyř řečí Ciceronových; oba tito autoři však zprávy o C-novi tendenčně zkreslují. V nové době zdramatizovali látku o C-novi např. B. Jonson (Catiline, his Conspiracy, 1611), Crébilon (1748), Voltaire (Rome sauvée, 1750); sympatie k revoluci r. 1848 se obráží v dramatu H. Ibsena (1848/49) a F. Kurnbergra (1851). V. Hálek v dramatu Sergius Catilina (1861/2) pod dojmem prvních projevů soc. nespokojenosti dělnictva líčí C-nu jako nadaného bojovníka za osvobození utiskovaných. - Výtv. zobrazení: Salvator Rosa (* 1615), Spiknutí Catilinovo.

Cato 1. Marcus Porcius C. Starší, zv. Censorius [2. p. Marka -ia -na -ia], 234-149, římský politik a spisovatel. Původem z prostého plebejského rodu, dosáhl v Římě jako schopný vojevůdce a politik vynikajícího postavení ( -+homo novus). Nenávist, kterou projevoval za -►punských válek ke Kartágu, se stala příslovečnou ( -+ceterum autem [ -+Sent.]). Proslul jako přís­ ný zastánce starořím. způsobu života, vystupující ostře proti helénizaci řím. mravů a kultury. Vzpomínku na přísné provádění censury (-+censores; -+census) uchovalo jeho čestné příjmení Censorius. Snažil se vytvořit novou soustavu řím. vzdělání, jež by vyhovovala moderním požadavkům a přitom se zakládala na řím. tradicích. Neváhal však k tomu účelu používat řec. pramenů. Sepsal řadu příruček z nejrůznějších oborů, jež shrnul do spisu věnovaného synu Markovi (Libri ad filium). Dochovaly se z nich jen citáty, některé velmi proslulé (rem tene, verba sequentur [ -+Sent.] aj.). Nedochovala se nám i jiná C-nova díla, mezi nimi též jeho nejrozsáhlejší spis Origines (Počátky, tj. it. měst, o 7 kn.), v němž podal výklad dějin it. obcí

cau

a Říma až do své doby. Také jeho po porážce pompeiovců u -+Thapsu jež bylo ve stv. spáchal sebevraždu v -+Utice, jejíž velmi chváleno, poznáváme jen ze obrana mu byla svěřena (odtud C-novo rezlomků řečí. Ještě v době Cicero- Uticensis = Utický). publikánské přesvědčení, čestnost nově jich bylo známo 150. Jediným zachovaným spisem C- a přímost byly vzorem i později novým a zároveň nejst. zachovaným za císařství, hlavně v senátorských prozaickým spisem lat. psaným je kruzích. Stalo se zvykem, že odpůr­ dílo De agricultura ( či De re rustica, ci monarchie skládali chvalořeči na O zemědělství). V první části po- C-na (např. již za života Caesajednává o statku a zeměd. pracích rova Cicero a M. Brutus, za císaře Životopis v jednotlivých ročních dobách, Nerona Lucanus). druhá část je volným souborem C-nův napsal Plútarchos. příležitostně zaznamenaných před­ pisů, rad i receptů pro řím. země- Catullus. Gaius Valerius C. [2 p. dělce. Spis vznikl z autorovy . -ia, -ia, -la], * asi 84 ve Veroně, zeměd. praxe i z jeho studia řec. t asi 54 př. n. L, římský básník, a kartáginské zeměd. literatury. nejslavnější příslušník -+neoteriků, Ideálním hospodářem je pro C-na který v lyrické části své tvorby odten, který do hospodářství včetně povídá modernímu pojetí subjekotrockých sil investuje minimum, tivní poezie, založené na citovém aby vyrobil pro trh maximum. Dílo prožitku. Jeho zachovaná sbírka podává informativní pohled na (116 čísel), věnovaná úvodní básní řím. hospodaření na otrok. statku krajanu Corneliu -+Nepotovi, obstřední velikosti v Latiu a Kampá- sahuje tři skupiny básní: 1. Roznii ve 2. stol. př. n. I. a má velký sáhlejší skladby, z nichž nejst. je význam pro poznání postavení překlad -+Kallimachovy Bereníotroka v zeměd. výrobě; jeho vý- činy kadeře; -►epyllion o svatbě klad je cenný rovněž výčtem růz- Pélea a Thetidy předjímá plynným ných řemeslných výrobků, u nichž veršem a mistrovskou kompozicí zpravidla uvádí místo jejich pů- -►Ovidiovy Metamorfózy; básnicvodu, popř. trh. kou silou vyniká epylliono Attidovi C-novo polit. působení bylo ( -+Attis) a -+epithalamion k svatbě v mnohém rozporné. Spjat svym Manlia Torquata, navazující forpostavením a zájmy s hosp. a polit. mou i motivy na řím. folklór. Kratší rozmachem řím. státu, bojoval svatební píseň pro dva sbory je velmi ostře proti důsledkům tohoto zpracována podle -► Sapfy. -2. Cykrozmachu, především v oblasti lus epigramů psaných elegickým mravní a kulturní. Svým odporem ~distichem, většinou satirických proti všemu řeckému, jistě pře- (šlehy na Cicerona i Caesara a na hnaným (zasloužil se např. o do- neřestnost řím. soukromého žičasný zákaz působení řec. filosofů vota). Obsahují však i variace na v Římě), čelil však zároveň otroc- milostná témata zpracovaná v báskému napodobování řec. vzorů. ních lyrických. - 3. Lyrické básŘím. próze dal svými spisy vý- ničky, které založily jeho slávu už znamný základ myšlenkový i jazy- ve stv., věnované přátelům a jeho kový. Ve 2. stol. n. I. byl jeho styl milence Lesbii (vl. jménem Cloideálem archaistů. Zidealisovaná dia, sestra -+Clodia Pulchra). Prospostava C-na vystupuje v --+Cice- tou veršovou formou (nejčastěji ronově dialogu o stáří. Životopis hendekasyllabem [-+metrika]), která C-nův napsal Plútarchos. - Tzv. dovolovala výraz zcela nenucený, -+Disticha Catonis od něho nepo- zachytil v nich básník historii své cházejí. osudné vášně, od prvního okouzPřeklad: V. Zamarovský, o zeměděl- lení a obapolného štěstí až po horké ství, 1959. zklamání a konečný rozchod. - Na 2. Marcus Porcius C. Mladší básničku č. 45 navázal J. Vrchlický [2. p. Marka -ia -na], po smrti na- divadelní hrou Pomsta Catullova. zvaný Uticensis, * 95 př. n. I., t 46 Překlad (ve výboru): Ot. Smrčka, Kniha . "k veršů, 1940; Z. K. Vysoký. Epylion I , , k, pr. n. ., vyznamny ríms Y po1ltl , o svatbě Pelea a Thetidy, 1948; J. Stáhlík, stoupenec stoické filosofie ( -+stoi- G. v. Katullus, Básně, 1959. kové), řečník atticistického směru Literatura: J. Granarolo, L'oeuvre de Catulle, 1967. • • ) V . · • ( -+atticismus · po1lt. boJích na Zhudebnění: J. Novák, Passer Catulli, sklonku republiky vystupoval jako 1963 (skladba pro zpev a orchestr). přísný zastánce republ. svobody a starořím. mravů. R. 63 rozhodně Caucasus Scythicus viz Kavkaz žádal odsouzení -►Catiliny a jeho spoluspiklenců k smrti (Sall. Catil. Caudium viz Samnium 52, 2n). Za druhé -+občanské války bojoval proti -+Caesarovi na cautio (lat., zajištění, kauce) 1. straně Pompeia a jeho přívrženců; záruka k zajištění právních nároků

řečnické umění,

v

v

cau

114/

a proti majetkovým škodám, nejčastěji poskytovaná --stipulací; např. vlastník ohroženého majetku mohl žádat c. k náhradě budoucí škody; žena si vyžadovala od manžela c. na vrácení věna v případě rozvodu manželství; uživatel věci bral na sebe c., že jí bude užívat řádně a že věc vrátí; - 2. listina sepsaná o stipulaci.

jejich léčení. Nejcennější je část pojednávající o chirurgii. Vedle sbírky hippokratovské a spisů Galénových je to jediné velké lék. dílo starověké, v němž jsou obsaženy a organicky uspořádány téměř veškeré medicínské poznatky. V renesanci i v pozdějších údobích byl C. považován za Cicerona lék. vědy a za tvůrce lék. názvosloví. - 2. C. viz Kelsos.

celibát (od lat. caelebs~ svobodný, neženatý, neprovdaná), dočasná, popřípadě trvalá zdrženlivost od pohlavního styku; byla vyžadována v některých ant. kultech, zvláště tam, kde podle názoru věřících docházelo k bezprostřednímu styku s božstvem. Tak si měly uchovat panenství především kněžky, které byly jakoby nástrojem věštného božstva ( --Sibylly v různých svatyních --Apollónových; -►Pýthia v --Delfech), nebo ty, které byly určeny ke zvláštní, trvalé službě ochrannému božstvu obce (např. římské --vestálky; ztráta panenství byla v takovémto případě trestána smrtí). V některých orient. kultech byl c. kněží zajišťován vyklešťováním (např. tzv. --gallové v kultu Velké matky -► Kybelé). - Odmítavým postojem k pohlavnímu styku se vyznačovalo i prvotní křesťanství; c. však v něm nebyl striktně vyžadován: apoštol Pavel k němu jen radil (1. epištola Korintským, kap. 7). V řeholnických řádech (ženských i mužských) byl c. uložen jako přísný požadavek. Přísně jej začal uplatňovat i proti světským klerikům teprve papež Řehoř VII. (1073-1085); od tridentského koncilu (1545-1563) byl c. povinně uložen všem kat. kněžím.

Napodobením nábožensky podloženého c-u byl odmítavý postoj některých ant. filosofických škol proti pohlavnímu styku; byli to zvl. stoupenci --kynismu, kteří jej zdůvodňovali tím, že žena není schopna filosoficky uvažovat.

Celsus 1. Aulus Cornelius C. [2.p. -la -lia -sa], autor nejslavnější­ ho dochovaného díla z oboru lékař­ ství v řím. literatuře. Byl činný v prvních desetiletích 1. stol. n. 1. Napsal encyklopedické dílo Artes (Vědy), pojednávající o rétorice, filosofii, náboženství, zemědělství a lékařství. Z něho se nám dochovala poslední část - 8 knih De medicina. Ač sám nebyl lékařem, měl C. rozsáhlé vědomosti v tomto oboru, znal řec. lékařské spisy a dovedl si utvořit i vlastní úsudek o mnohých odb. problémech. Zpracoval celou nauku o nemocech a

mu, místo jeho bydliště, věk apod. Do seznamu osob podléhajících censu se nezapisovaly ženy a děti. Za císařství se konaly místní censy v jednotlivých provinciích, ale tato praxe brzy ustala. Povinnosti jednotlivce vůči státu se začaly určovat podle výměry pozemků, které obdělával, popř. podle počtu osob, které na svých pozemcích zaměstnával. Pro jezdecký stav se koncem republiky a za císařství požadoval majetek ve výši 400 000 cement viz stavební hmoty sesterciů, pro stav senátorský censores (lat.), nejvyšší hospodář­ 1 000 000 sesterciů. Péče o censovní ští a finanční úředníci v Římě, seznamy v provinciích patřila za počtem dva. Úřad censora (censura) císařství správcům provincií. vznikl v 5. stol. př. n. •].; c. byli voleni na sněmu centuriátním cento (lat., látka sešitá z cárů), ( -► sněmy [2]). Koncem 3. a ve 2. báseň sestavená z celých veršů nebo stol. př. n. 1. nastupovali vždy jejich částí od jiného autora. jednou za pět let, aby vykonali Centones byly skládány v době sčítání lidu a odhad majetku jednot- úpadku řím. literatury na sklonku livých občanů (census popu.li). Se- stv., a to zejm. z básní --Vergiliostavovali soupis majetku, jenž byl vých. - V. t. Ausonius. podkladem pro zdanění a stanovení vojenské povinnosti. Slavnostní centonarii viz kolegium očistná obět -► Martovi při censu se nazývala ~.zustrum. C. měli i právo centumviri (lat.), tj. stočlenná 105 členech udělovat občanům důtky a pokuty. komise, vlastně o Do jejich kompetence spadal také (po 3 z 35 -►tribuí [2]), kteří fundozor nad mravy (regimen morum). govali v římském soudnictví jaOd konce 4. stol. př. n. 1. sestavovali ko stálí soudcové po dobu jedseznam senátorů (-senát) a při tom noho roku. Rozhodovali v několika vylučovali ty, kteří si podle jejich s borech za předsednictví --praemínění tuto hodnost nezasloužili, tora, za císařství pod vedením a jmenovali nové senátory. Vedli -decemvirů (2). evidenci státního nemovitého majetku, zadávali státní dodávky a centuria (lat.) 1. viz serviovské prováděli veřejné stavby. Svůj zřízení; - 2. viz legie; - 3. římská úřad skládali nejpozději po půldru­ plošná míra (asi 50,5 ha), viz míry hém roce, načež byl až do zvolení plošné. nových censorů vakantní. Po složení funkce nebyli povinni se za její centurio [2. p. -ona] (lat., setník), vykonávání zodpovídat. Censura velitel setniny (centurie; -legie) byla považována za vrchol polit. v římském vojsku. Centurií, a tedy kariéry. Ke konci republiky však i c-onů, bylo v legii 60; dvě centuúřad c-rů zanikl, neboť řím. občané rie tvořily vždy jeden manipulus, nebyli již povinni platit přímé jemuž velel centurio liché centurie. mezi c-ony byl tzv. -►daně a konat vojenskou službu. Nejvyšší Po udělení občanského práva všem primipilus, tj. velitel prvního maniit. spojencům (na jih od Pádu) r. 89 pulu první -➔kohorty. To byla př. n. 1. nebylo už také třeba dělit také vedle --praefekta (C) tábora občany na třídy a setniny. Později nejvyšší hodnost, jaké mohl dosáhvšechna pravomoc censorská přešla nout prostý legionář. Odznakem c-onovy moci byla hůlka z révy na císaře. (vitis). C-oni cvičili a vedli svěřené census (lat.), majetkový odhad mužstvo. Dlouho byli vybíráni jen římských občanů prováděný za z ltaliků (-►prétoriáni), aby tak bylo republiky (koncem 3. a ve 2. stol. zajištěno loajální smýšlení armády. př. n. 1.) vždy za 5 let --censory. Pokud k censu docházelo za král. Ceres [2. p. Cerery ], italské božstvo doby, prováděli jej sami králové. ( -►numen) růstu obilí, které se Od dob -► serviovského zřízení byli objevuje ve dvojici s božstvem země řím. občané děleni do pěti -tříd (-► Tellus) při hlavních slavnostech (2 [b]) původně podle velikosti ne- vztahujících se k polním pracím. Před zasetím obilí obětoval Cemovitého majetku, později podle majetku peněžního. Při censu se reřin obětník fiamen Cerialis (--ft.azjišťovala příslušnost občana ke minové) oběma božstvům a vzýval stavu jezdeckému nebo senátorské- na poli dvanáct božských sil zo-

ces

115/

prováděl krátce p řed r. 281 n. 1. průzkum vých. pobřeží Kaspického moře; o formě jeho zprávy není nic známo, mnoho jeho omylu však převzali pozdější země­ pisci popisující tyto končiny. Pří­ ručka O přístavech (10 kn.) od Tímosthena z Rhodu, velitele loďstva -Ptolemaia II. (285-246), obsahovala seznam všech známých přístavů s údaji o směrech a vzdálenostech i poukazy na obecný

jenž

př.

--->-zeměpis.

U některých pozdějších telů-zeměpisců nacházíme

Cestiova pyramida v 8.íme (konec I. stol. př. n. I.), Aurelianovy hradby, Ostijská brána

sobňujících

jednotlivé polní práce. Zasetému zrnu měly dát sílu oběti přinášené ve dvou dnech odděle­ ných od sebe týdenní lhůtou; o druhém z nich se obětovala Cereře špalda. 19. dubna (svátek Cerialia) se konala rituální štvanice na lišky, jimž se na ohon přivazovaly hořící pochodně (Ov. Fast. 4, 681). Žně zahajovala předžňová oběť oběma božstvům.

Významnou změnu přinesl r. 493 př. n. 1., kdy byl založen na Aventinu chrám Cerery, -Libera a Libery, ztotožněných s řec. trojicí -Démétěr, -Dionýsos a -Karé. U tohoto chrámu (aedes Cereris) byl obilní trh, kde měli dozor původní chrámoví správcové ( -aedilové). Ti také střežili plebejský archiv a plebejskou pokladnu, chované v tomto chrámě, a pořádali vždy 19. dubna hry zv. ludi Ceriales. V mytologii byly na Cereru přene­ seny všechny řec. báje o Démétře.

cessio_ (l~t.) 1. ustoupení od práva, zeJmena na soudě, a z toho vzniklé jednání (in iure cessio); 2. postoupení žaloby (cessio actionis); - 3. postoupení pohledávky cedentem (osobou postupující) jiné osobě (cessionáři); - 4. dobrovolné odstoupení majetku (cessio bonorum) věřitelům, nebyl-li dlužník schopen zaplatit dluhy. Tím se vyhnul exekuci, prodeji majetku (bonorum emptio) i ztrátě občanských práv. C. b. byla zavedena Caesarem nebo Augustem.

Cestiova pyramida, náhrobek praetora a tribuna lidu Gaia Cestia Epulona (t před r. 12 př. n. 1.) v podobě -pyramidy u porta Ostiensis (S. Paolo) v Římě. Byl zahrnut do -Aurelianových hradeb. Jádro z litého zdiva je obloženo kvádry z bílého mramoru (základna 29,5 m, výška 36,4 m). Klenutý interiér má výzdobu štukovou a nástěnné malby. cestopisy. Na začátku řecké zeměpisné literatury stojí popisy cest, jednak po souši (s titulem Periégésis), jednak po moři (s titulem Periplús; v předponě peri = ,,kolem" je pojem „okružní cesty"). Jedním z nejstarších c-sů je slovní doprovod k -mapě světa, Périégésis, od -Hekataia z Mílétu (6./5. stol. př. n. 1.), z něhož se dochovaly zlomky. Popis krajiny z lodi je podán již v Odysseii ( -s.-Homéros). Odtud se vyvíjí periplús přes -Skylaka z Kárie (5. stol. př. n. 1.) k praktickým příručkám námořní nautiky, v nichž se věnuje pozornost údajům o vzdálenostech a směrech. Popisů jednotlivých moří, pořízených samotnými mořeplavci, horlivě využívali ant. geografové. Této povahy je zachovaná zpráva kartáginského moře­ plavce ----+Hannóna o expedici poděl záp. pobřeží Afriky (nejpozději r. 450 př. n. I.), dále (nezachovaný) popis plavby po Atlantském oceáně v 2. pol. 4. stol. př. n. 1. od ----+Pýthea z Massalie a cestopis Patroklea, správce ----+Seleuka I. v Babylóně,

spisovaliterární napodobení periplu: Agatharchidés z Knidu (asi 200-120 př. n. 1.) popsal obydlenou část země (oikúmené) od Egypta po Skythii (Asiatika, 10 kn.) a od Skythie po -Kyrénu (Európiaka, 49 kn.) s hist. poznámkami. Z autopsie znal jen Egypt a Aithiopii, jinak čerpal z knih. Politik a zeměpisec Artemidóros z Efesu (asi 100 př. n. 1.) byl v čele poselstva vyslaného do Říma a procestoval Španělsko a Egypt. V díle Geógrafúmena popsal formou periplu Evropu, Libyi a Asii včetně Egypta (zachovány četně zlomky). Periplús Menippa z Pergamu, popis Středozemního a Černého moře s důrazem na mě­ ření pobřeží, jenž vznikl krátce před r. 26 př. n.1., je znám z pozděj­ šího výtahu. Podrobný popis Bosporu (Anaplus Bospori Thracii) podal v 1. nebo 2. stol. n. 1. Dionýsios z Byzantia, jenž přitom věnoval velkou pozornost historii a mytologii. Zachovaný anonymní Periplus maris Erythraei (snad z konce 1. stol. n. 1. nebo okolo 230) popisuje za)ímavě plavby po Indickém oceáně mezi Aithiopií (-Aithiopové) a již. cípem Přední Indie. Bohaté cestopisné údaje jsou zahrnuty v dílech historiků -s.-Hérodota (Mesopotamie, Egypt, Aithiopie, Skythie) a ----+Xenofónta (-Arménie). Obsáhlý popis celého tehdy známého světa (včetně římské říše) podal v díle Geógrafika -Strabón (64 př. n. 1.-19 n. 1.), základním pramenem pro topografii středního Řecka a Peloponnésu je -Pausaniova Periégésis tés Hellados (Cestování po Řecku) z 2. stol. n. 1. Velmi důležitým cestopisným pramenem jsou tzv. itineráře (lat. itinerarium, od iter cesta), které byly pořizovány v řím. době císařské. Jsou to příručky obsahující údaje o silnicích, silničních stanicích, vzdálenostech mezi jednotlivými lokalitami atd. Z této literatury se zachovalo velmi málo: ltinerarium maritimum Antonini Augusti obsahuje údaje o vzdálenos-

ces mezi přístavy Středozemního moře;

116/

a ostrovy přeličení odešel do vyhnanství. Itinerarium Ze dvou řečí In Verrem (Proti provinciarum Antonini Augusti je Verrovi), pronesl C. jen první, jedním z nejdůležitějších pramenů v druhé (o 5 kn.) dodatečně zpracopro naši znalost ant. topografie. val nashromážděný materiál. Mají Je to seznam větších silnic z doby neobyčejnou cenu jako hist. pramen - caracallovy (211-217), jenž byl a svědčí o C-nově tehdejším kriticokolo r. 300 n. 1. nově zredigován. kém poměru k vládnoucí oligarchii. Mnoho poučení lze též získat Jako praetor r. 66 podporoval v řeči z popisů křesť. poutí do Svaté země De imperio Cn. Pompei (O svěření (sr. např. -.Peregrinatio Aetheriae, velitelské moci Cn. Pompeiovi) pravděpodobně ze 6. stol. n. 1.). návrh, aby vedení války proti -~•Mithradatovi VI. bylo svěřeno suděCeyx viz Kéýx lením mimořádných moci Cn. Pompeiovi. Návrh byl přes odpor césura (lat. caesura, překlad řec. konservativní části senátu přijat. tomé, řez), přerývka, obecně rozhraní Na ukončení války měli zájem zvl. poloveršů jednoho a téhož verše. jezdci, finančně zainteresovaní na V antice ji tvoří téměř vždycky vybírání daní v bohaté provincii mezislovný předěl. Padá-li c. Asii. Vrcholu své polit. kariéry dovnitř stopy (např. -/u'...), -u /u), dosáhl C. r. 63, kdy zastával kona tím ji „přerývá", je to césura sulát. Hned po nastoupení tohoto· v užším smyslu (protiklad -+diairesis). C. se často kryla se syntaktic- úřadu přispěl nemalou měrou k zakým předělem, nemusila však být mítnutí návrhu tribuna lidu P. místem oddechu (pauzou). C-ry Servilia Rulla, za nímž stál Caesar, byly nejdokonaleji propracovány na přidělování it. a provinční půdy bezzemkům. Proti návrhu pozemv -+hexametru. kového zákona pronesl C. tři řeči Cicero. Marcus Tullius C. [2. p. De lege agraria (O pozemkovém Marka -ia -na], 106-43 př. n. 1., zákoně). Za svého konsulátu se narozen v Arpinu ve stř. Itálii, přiklonil k umírněným optimátům významný politik, spisovatel a nej- a jeho polit. programem se stala větší římský řečník. Pocházel ze concordia ordinum, ,,svornost stavů" zámožné jezdecké rodiny ( ----+equi- se senátem jako vedoucí silou. tes); jeho předkové nezastávali Za svůj nejzáslužnější polit. čin v Římě vyšší úřady, takže C. byl pokládal C., že jako konsul potlačil -+homo novus. V mládí se mu dosta- spiknutí -+Catilinovo. Při této lo velmi dobrého vzdělání a brzy příležitosti pronesl čtyři proslulé dosáhl úspěchu jako obhájce. R. 80, řeči In Catilinam (Proti Catilinovi). v době Sullovy diktatury, se ne- C. dal několik usvědčených účastníbojácně ujal obhajoby S. Roscia ků Catilinova spiknutí popravit bez z Amerie (Pro Sexto Roscio Ameri- řádného soudu; toho využil po no ), křivě obžalovaného z otco- několika letech jeho nepřítel P. vraždy. Ačkoliv na Rosciově odsou- -+Clodius Pulcher a donutil ho zení měl zájem Sullův vlivný r. 58 k odchodu do vyhnanství. oblíbenec Chrýsogonos, soud ho Na C-nově odstranění měl snad osvobodil. R. 79 odejel C. na dvou- zájem Caesar i druzí dva triumviletou studijní cestu do Řecka. rové. Po púldruhém roce byl se Za pobytu v Athénách se ve filos. souhlasem triumvirů povolán zpět škole akademické utvrdil v názoru do vlasti, kde se mu dostalo slavnéo nutnosti filos. vzdělání pro řeční­ ho přijetí. R. 56 úspěšně hájil ka-státníka. Tam také uzavřel P. Sestia, přívržence optimátů, celoživotní přátelství s T. Pompo- který byl obžalován z rušení veřejniem -+Attikem, pozdějším nakla- ného pořádku. Reč Pro Sestio datelem svých děl. Cestoval pak (Na obranu Sestia) je významná zvl. po Malé Asii a delší čas pobyl u ré- tím, že v ní C. formuluje svůj tora Apollónia -+Molóna na Rhodu, konservativně republikánský projehož zásluhou si osvojil slohovou gram; pokouší se definovat, kdo jsou populárové a kdo optimáti; optimáukázněnost. Polit. kariéru zahájil jako kvéstor ty definuje jako ty, kterým jde r. 75; spravoval s nezištností v té o blaho státu. Následující léta době neobvyklou záp. Sicílii. R. 70 (55-52) byla pro C-novu polit. pohnal na žádost Sicilanů před činnost nepříznivá, takže se přesoud C. Verra, jenž jako propraetor vážně věnoval činnosti literární. na Sicílii (r. 73-71) nestoudně Pracoval na spisech rétorických zneužíval úřední moci k vlastnímu (De oratore [O řečníku]) a politickoobohacování. C. proti němu uvedl -filosofických (De re publica [O státakové množství usvědčujících dů­ tě] a De legibus [O zákonech]). kazů, že Verres hned po prvním R. 52 hájil bez úspěchu stoupence tech

optimátů T. Annia Milona, jehož ozbrojenými tlupami byl zabit P. Clodius Pulcher. Zachovaná řeč Pro Milone (Na obranu Milona) patří k nejlepším, ale podstatně se liší od řeči skutečně pronesené. R. 51 vzorně spravoval jako prokonsul provincii Kilikii. V občanské válce, která vypukla r. 49, se po delším váhání přidal na stranu Pompeiovu a odešel za ním do Řecka. Po Pompeiově porážce u Farsálu (r. 48) se vrátil do Itálie; Caesar se k němu zachoval velkomyslně. Až na několik obhajob bývalých pompeiovců - Pro Li.gario (Na obranu Ligaria), Pro Marcel/o (Na obranu Marcella), Pro rege Deiotaro (Na obranu krále Deiotara) - přednesených v senátě žil C. v soukromí a věnoval se intenzívně psaní rétorických a filos. spisů. Po Caesarově zavraždění (r. 44) se stal jednou z vůdčích osobností senátní strany. Snažil se získat Octaviana pro boj proti M. Antoniovi, jenž vystupoval jako pokračovatel Caesarovy politiky. Svě­ dectví o C-nově marném úsilí o záchranu republiky podává jeho 14 bojovných řečí proti Antoniovi In M. Antonium orationes Philippicae (tzv. Filippiky). Po uzavření druhého triumvirátu byl C. na přání Antoniovo zařazen do proskripčních seznamů a 7. 12. 43 za-

vražděn.

C-izova literární činnost byla neobyčejně rozsáhlá a mnohostranná. Kromě řečí, které bezprostřed­ ně souvisely s jeho řečnickou praxí, vydal mnoho spisů rétorických a filos., napsal několik epických básní, překládal z řečtiny a zanechal rozsáhlou korespondenci. Z jeho více než 100 řečí se zachovalo 58. Pro vydání je zpravidla upravoval po stránce obsahové i formální. Mimo uvedené řeči jsou významnější: Pro Murena (Na obranu Mureny), úspěšná obhajoba L. Mureny, zvoleného konsulem na r. 62, který byl obžalován pro korupci ve volebním boji. - Pro Archia poeta (Na obranu básníka Archia, r. 62), obhajoba řec. básníka, jenž byl obžalován, že dosáhl nezákonnou cestou řím. občanství. Protože fakta mluvila jasně pro obžalovaného, věnoval C. rozsáhlý exkurs chvále básnictví. Vyslovuje zde své názory na společenskou funkci básnictví, které podle něho má především oslavovat vynikající činy státníků. - Pro M. Caelio Rufo (Na obranu M. Caelia Rufa, r. 56), úspěšná obhajoba muže, jenž byl obviněn z pokusu oťrávit ----Clodii. C. podal barvitou charakteristiku této prostopášné

117 /

Cicero (pozdější kopie podle originálu z doby po r. 50 pf. n. 1., Florencie)

Rímanky, o které se běžně soudí, že je totožná s ->-Catullovou Lesbií. C-novy řeči jsou prvořadé hist. dokumenty i vynikající umělecká díla. Jsou cenným pramenem pro poznání řím. dějin, práva, státního zřízení a konservativně republikánské ideologie, jejímž předním hlasatelem C. byl. Řečnickou praxi spojoval C. s hlubokým studiem teorie řečnic­ tví. Tomuto oboru věnoval několik spisů. V dialogu De oratore (O řeč­ níku, 3 kn.) vyložil_své pojetí dokonalého řečníka. Rečník má být zároveň státníkem, a to filosoficky vzdělaným; má znát ty obory, kterých je třeba při působení na lidi a při řízení státu. Ve spise Brutus, jenž má rovněž formu dialo-

gu, polemizuje proti stoupencům tzv. attického řečnického slohu; polemice předchází výklad o vývoji řím. řečnictví od nejst. dob až do autorovy~ současnosti. Ve spise Orator (Rečník) se C. znovu vrátil k otázce slohu. Dokonalý řečník má ovládat sloh střízlivý, střední i velkolepý a má jich používat podle okolností. Svého filos. vzdělání využil C. k popularizaci řec. filosofie. Jeho učiteli a přáteli byli přední řečtí filosofové tehdejší doby, např. Filón z Lárísy (->-Akadémie), Antiochos z Askalónu (->-Akadémie), ->-Poseidónios aj. Převážná část C-nových filos. spisů vznikla v letech 55-52 a 46-44, kdy byl polit. situací donucen žít v soukromí. Gnoseolo-

Cic gickým problémem, zda je pravda, se zabýval ve spise Academica (Akademika, z r. 45; první vydání, tzv. Academica priora, mělo 2 kn., druhé rozšířené vydání Academica posteriora - mělo 4 knihy; zachovala se 2. kn. 1. vydání a 1. kn. 2. vydání). Obhajuje tu skeptické stanovisko nové -➔Akadé­ mie, že můžeme dosáhnout jen pravděpodobnosti. Akademický skepticismus se projevuje výrazně i ve spisech De natura deorum (O přirozenosti bohů, 3 kn.) a De divinatione (O věštění, 2 kn.). C. zastává názor, že o podstatě bohů nemůžeme vědět nic určitého a že nelze prokázat jejich zasahování do života lidí. Víru ve věštění, kterou hájili stoikové, odmítá. Jeho teoretická skepse nemá praktické důsledky; státní náboženství považuje jako mnozí jiní vzdělanci té doby za nezbytné, ba nedotknutelné, a skepticismus mu nebránil, aby byl členem kolegia augurů. Spis De fato (O osudu; zachováno neúplně) je namířen proti fatalismu, vyplývajícímu ze stoické fysiky. Neúplně zachované spisy O státě (6 kn.) a O zákonech (3 kn.), psané v letech 55-52, se zabývají (jako obdobné spisy ->--Platónovy) otázkami ideálního státního zřízení. Za nejlepší a nejstabilnější považuje C. tzv. smíšenou ústavu, v níž jsou vyváženy prvky monarchické, aristokratické a demokratické. Taková byla podle jeho soudu římská ústava až do vystoupení bratří ---+Gracchú; monarchický prvek v ní byl reprezentován vládní mocí (imperiem) magistrátů, aristokratický senátem a demokratický lidovým shromážděním (comitia [mn. č.]). Záver spisu O státě tvoří tzv. Somnium Scipionis (Scipionův sen), působivý mýtus, v němž se vykládá, jaké odměny čekají po smrti státníka, jenž zasvětil svou činnost blahu státu. Kdežto spis De re publica se týká obecných problémů, ve spise De legibus ·podává C. návrhy konkrétních zákonů. Cerpal silně ze starého řím. práva a snažil se dokazovat, že právě řím. zákony nejlépe odpovídají požadavkům přirozeného práva. V obou svých politickofilosofických spisech se C. pokouší o syntézu idejí helénist. filosofie a řím. tradice. Většina jeho dalších filos. spisů se týká etiky: De finibus bonorum et malorum (O nejvyšším dobru a zlu, 5 kn., r. 45) obsahuje výklad epikúrovské a stoické etiky a polemiku proti nim z novoakademického stanoviska. Tusculanae disputationes (Hovory tuskulské, 5 kn.) probírají nejdůležitější otázky praktické etiky:

Cic

118/

pohrdání smrtí, snášení bolesti apod. řeč O vé"nci, Xenofóntúv OikonoVe spise De officiis (O povinnostech, mikos, Arátova Fainomena aj.). 3 kn.) se C. pokusil sloučit etiku Z tohoto okruhu C-novy literární střední stoe (-Panaitios) s tradiční činnosti se však zachovaly jen etikou řím. aristokracie. Člověka zlomky. chápe jako člena celé hierarchie C. byl důvěrně seznámen s řec. pospolitostí (rodově, občanskě, kulturou; studoval ji, více či méně všelidské) a snaží se stanovit jeho intenzívně , po celý život. Ve všech závazky vůči ostatním lidem. Nejde oblastech své lit. činnosti se učil mu př itom o prostého člověka, od Řeků. V jeho díle se dovršila nýbrž o muže, jenž chce hrát řecko-římská kulturní syntéza. významnou úlohu ve veřejném Žádný Říman neudělal pro zušlechživotě. Své pojetí přátelství vyložil tění lat. prózy tolik jako právě C.; ve spisku Laelius de amicitia vypracoval si nejen osobitý sloh, (Laelius o přátelství), obhajobou vyznačující se promyšleně stavě­ stáří je drobný dialog Cato Maior nými periodami a --+-eurytmií, de senectute (Cato Starší o stáří). nýbrž přispěl i k upevnění lat. C. si nečinil ve filosofii nárok na tvarosloví a syntaxe (teoreticky originálnost; sám o svých filos. stavěl na principu analogie) a spisech říká, že jsou to přepisy k obohacení slovníku. Je právem řec. vzorů. To je pravda jen částeč­ považován za největšího lat. proná. C. v mnoha případech živelně zaika. Měl dalekosáhlý vliv na prózu, zvl. humanistickou. slučoval řec. myšlenky s domácí evr. řím. tradicí. Hlásil se k umírněné Pro Evropu měl velký význam i jako skepsi nové Akadémie, která ospra- zprostředkovatel řec. kultury, zvl. vedlňovala -eklekticismus, a byl filosofie. - C-nův životopis napsal jedním z jeho typických představi­ Plútarchos. telů. Jeho filosofie obsahovala Preklady: K. Koblížek, Brutus, 1880; prvky akademické, peripatetické R. Novák, Reči proti Katilinovi, 1885; P. Hrubý, O svěření vrchního velitelství Cn. i stoické. Odmítavě se stavěl jen Pompeiovi, 1895; V. Kubelka, První a k apolitické a atheistické filosofii druhá reč filipická, 1896; T. Hrubý, O nej--+-Epikúrově. Jeho filos. spisy jsou vyšším dobru a zlu, 1896; F. Novák, Sen Scipionúv (část spisu O státě), 1901; P. cenné také proto, že se v nich za- Hrubý, Za Sexta Roscia z Amerie; Proti chovaly, i když leckdy v pozměněné Q. Caeciliu Nigrovi, 1902; J. Voborník, formě, myšlenky jeho řec. předloh. Troje knihy o řečníku, 1915; V. Prach, O rečníku (výbor), 1940; J. Hrůša, Před­ Neobyčejně záslužnou práci vyko- tuchy a výstrahy ( = De divinatione), 1942; nal jako průkopník latinské filos. Hovory Tuskulské, 1948; A. Kolár, O při­ terminologie; tvořil nové termíny, rozenosti bohů, 1948; J. Reiniš, Dvě roz(0 přátelství, O stáří), 1960; J. z nichž mnohé zůstaly dodnes mluvy Ludvíkovský, O povinnostech, 1970 (AK součástí filos. terminologie (např. sv. 6). qualitas). Velmi cennou součástí C-nova lit. odkazu je jeho korespondence; o její vydání z pozůstalosti se zasloužil C-nův propuštěnec a přítel -►Tiro. C-novy dopisy se zachovaly ve 4 sbírkách: Epistulae ad familiares, ad Atticum, ad Quintum fratrem, ad Brutum (Dopisy přáte­ lům, 16 kn., Attikovi, 16 kn., bratru Quintovi, 3 kn., Brutovi, 1 kn.). Tyto sbírky obsahují celkem 864 dopisů z I. 68-43 př. n. I., tj. asi polovinu toho, co bylo známo ve starověku. Z toho je u 90 dopisů C. adresátem. C-nova korespondence podává velmi důležitě a podrobné informace o polit., hosp., společenských a kulturních poměrech v řím. republice; ukazuje pisatelovu osobnost z nejrůznějších, často velmi intimních stránek. C. psal také díla hist., zeměp., básnická (např. Marius; De consulatu suo, O svěm konsulátu; De temporibus suis, O své době; De expeditione Britannica, O výpravě do Británie) a překládal z řečtiny (např. Platónovy dialogy Prótagorás a Tímaios, Démosthenovu

Literatura: K. Svoboda, Studie o pramenech filosofických spisů Ciceronových, 1919; Th. Zielinski, Cicero im Wandel der Jahrhunderte, 1929' (mluví o čtve­ rém Ciceronovi: 1. Cicero historický, 2. Cicero církevních otců, který zprostředko­ val vedle Seneky latinskému stredoveku humánni etiku helénismu, 3. Cicero renesance, který budil snahy po jazykové formální dokonalosti, 4. Cicero doby revoluční, vzor politické řeči a republikánského smýšlení); V. Poschl, Romischer Staat und griechisches Staatsdenken bei Cicero, 1936; R. Heinze, Ciceros politische Anfange; Ciceros ,Staať als politische Tendenzschrift (v: Vom Geist des Romertums, 1938, str. 59-170); J. Carcopino, Les secrets de la correspondance de Cicéron, 1947; O. Seel, Cicero, 1953; P. Boyancé, Rapport présenté au congres de l' Association Guillaume-Budé, Lyon 1958 (bibliografie od r. 1939-1958); K. Kumaniecki, Cyceron i jego wspókzešni, 1959; K. Buchner, Studien zur romischen Literatur, Bd. 2, Cicero, 1962; týž: Cicero. Bestand und Wandel seiner geistigen Welt, 1964; M. Gelzer, Cicero: Ein biographischer Versuch, 1969.

cihly sušené na slunci (nepálené) byly v užívání na řeckém území od 4. tis. př. n. I.; i v klas. Řecku se používalo cihel nepálených; podle Vitruvia byly řecké c. tvaru čtvercového a vyráběly se ve dvou rozměrech (pět a tři dlaně, tj. 37 cm a 22,2 cm) a též poloviny obou. - Pálené c. se začaly objevovat v řec. městech až v pol. 4. stol. př. n. 1., ale byly stále vzácně; i v Římě za republiky byly v užívání c. nepálené, pálené až v době císař­ ské. Správně vyrobená nepálená cihla měla schnout nejméně dva roky. Římaně vyráběli většinou c. obdélné, ale i čtvercově a trojúhelníkovitě, vesměs plošší než Cihly kolkované (LEG X, XV, XIIII)

ll9i

cír

dnes (normálně cca 8 cm silné); etruské c. se svými rozměry při­ bližovaly dnešním. Čtvercových cihel se používalo pro sloupky hypokaustu ( -+topení) a podlahu nad ním, dutých jako kouřovodů ve stěnách. C. bývaly značeny výrobci; na c-lách, nalézaných i na našem území, jsou otisky kolků cihelen státních a vojenských (se jmény legií a kohort) i soukromých se jmény výrobců. Cihlové zdi nebyly považovány za reprezentativní a bývaly překrývány omítkou nebo mramorovými deskami.

Cinna 1. Lucius Cornelius C. [2. p. -ia -ia -ny], syn L. Cornelia Cinny, konsula z r. 127 př. n. l. Ve --+spojenecké válce byl legátem a v ní r. 88 spolu s Q. Caeciliem Metellem Piem, synem ----...Metella Numidika, porazil -+Marsy. V bojích mezi --+Mariem a --+Sullou se postavil na stranu Maríovu. Za svého konsulátu r. 87 př. n. l. navrhl dva zákony, namířené proti Sullovi: o zařazení nových občanů (dřívějších --+spojenců) do všech tribuí a o povolení návratu do Říma těm, kdo byli z města vypovězeni po Sullově převratu. V nastalých občanských nepokojích zprvu zvítězili stoupenci Sullovi a Cinna z Říma uprchl. Shromáždil však vojsko z vojáků oddaných Maríovi, z Italiků a ze zběhlých otroku. Spolu s Mariem pak vytáhl proti Římu a města dobyli. Konsuly na r. 86 byli zvoleni Marius a Cinna; ten se stal po smrti Maríově rozhodujícím činitelem ve státě. Snažil se získat podporu městských plebejů. K odstranění svých polit. odpůrců používal nevybíravých prostředku. Na jaře 84 př. n. l. byl zavražděn vzbouřenými vojáky v Anconě, když se chtěl vypravit s vojskem proti Sullovi.

circumcelliones viz agonistikové

Tašky strešní (Pompeje)

2. Gaius Helvius C. [2. p. -ia -ia -ny], římský básník okolo poloviny 1. stol. př. n. l., přísluš­ ník mladořímskě školy ( -►neo­ terikové), přítel --+Catullův. Jeho učené --+epyllion Zmyrna (o hříšné lásce Smyrny = Myrrhy k otci), které prý piloval devět let, se nezachovalo (týž námět zpracoval např. Ovidius, Met. 10, 298n). R. 44 př. n. l. byl C. ubit davem, který ho zaměnil s Caesarovým -►katolické. vrahem, praetorem L. Corneliem církevní Otcové (lat. patres ecCinnou, synem Cinny (1). clesiastici), staří křesťanští theolocippus (lat.), čtverhranný kamenný gové a spisovatelé, uznávaní církví sloup; u Římanů se tak nazývaly za pravověrné. Doba jejich působe­ čtverhranné náhrobky, především ní sahala od konce 1. až asi do však různě mezníky, udávající konce 6. stol. n. l. V jejich spisech hranice polností, měst (zvl. v Římě lze sledovat, jak se postupně přetvá­ tzv. -►pomerium) a území jednotli- řela a dotvářela stará křesť. věro­ vých kmenů; svým tvarem připo­ uka, na níž staví pozdější věrouka míná c. i komolý jehlan s lat. katolická, protestantská i pravoslavarchaickým nápisem, nalezený na ná. Vývoj jejich názorů byl podměnícími se potřebami řím. faru pod tzv. černým kame- míněn nem (lapis niger) a pocházející křesť. obcí, resp. křesť. církve jako celku, a působil naň i vliv různých z 6. stol. př. n. l. Ve vojenském opevňovacím sy- tehdejších myšlenkových proudů, stému značí cippi (mn. č.) silné např. --+gnosticismu, hlavně však ostré větve zaražené do země a na- soudobé řec. filosofie, především vzájem spojené, které měly při­ --+novoplatónismu. Věda, která se bližně stejný účel jako dnes pře­ zabývá spisy c-ch Otců a učením v nich obsaženým, se nazývá kážky z ostnatého drátu. --+patristika. Úplné vydání řec. Cippus Abellanus viz jazyky i lat. spisů c-ích Otců pořídil v 19. stol. J. P. Migne (Patrologiae v Itálii

Jako krytiny používali Řekové tašek z pálené hlíny i mramorových. Tašky bývaly buď sedlovité, po stranách zdvižené (lakónský způ­ sob), nebo rovné s lištami po stranách (korintský, iónský způsob); prejzy, které překrývaly spojnice tašek, byly polokruhovitého i trojúhelníkovitého průřezu. U Římanů byly tašky ploché, s lištami po stranách, na spojnicích překryté polokruhovitými prejzy. Cimbrové viz Kimbrové cín viz kovy Cincinnatus. Lucius Quinctius C. [2. p. -ia -ia -ta], legendami opře­ dený římský diktátor z r. 458 př. n. l., který byl podle tradice povolán od pluhu, aby osvobodil řím. vojsko obklíčené ----+-Aequy; během krátké doby porazil nepřátele a hned nato se vrátil na své hospodářství. Řím. dějepisci (např. Liv. 3, 26, 1-3, 29, 7) v něm spatřovali zosobnění starořím. ctnosti. Sr. pověst o Přemyslu Oráči u čes. kronikáře Kosmy. Cincius Alimentus viz analisté; dějepisectví (B)

církev (z řec. kýriaké, [sbor] Páně), náboženská organizace sdružující osoby stejného vyznání, zpravidla hierarchicky uspořádaná. Vedle křesť. církví bývá tímto výrazem označována zpravidla už jen c. židovská. Řec. pojmenování církve, ekklésiá (pův. význam: sněm, lidové shromáždění), označovalo zpočátku

jednotlivou náb. obec; to prozrazuje rovněž, že prvotní křesť. obce byly uspořádány značně demokraticky. O tom svědčí i zprávy, že v prvních dobách stáli v čele jednotlivých obcí --+presbyteři, kterým pomáhali --+diakoni. V nejst. dobách (zhruba až do zač. 2. stol. n. l.) měli v životě křesť. církevních obcí významnou úlohu hodnostáři charismatičtí ( --+charisma). Ti vnášeli do círk. života, zejm.při bohoslužbách, prvek ekstatický. Noví členové círk. obcí byli získáváni poučováním o křesť. učení; to byli tzv. katéchúmenoi, kteří byli teprve na závěr katechizace ( = poučování) křtěni; od té chvíle se stávali plnoprávnými příslušníky církve; křtě­ ní novorozených se prosadilo až později. Od samého začátku nechyběly pokusy vytvořit z křesťan­ ství jednotnou c.: tomu účelu sloužilo vyprávění o založení církve, zachycené v prvních kapitolách ----> ,,Skutků apoštolských", stejně jako výklad o církvi jako jednom těle, jehož údy jsou všichni křesťané a hlavou sám -► Kristus (v epištole Kolosským). K většímu sjednocení došlo však až v 1. pol. 2. stol. n. l., kdy se řízení jednotlivých obcí ujali (monarchičtí) --+biskupové; od té doby se mluví už o církvi

cír

120/

cursus completus, series Graeca 162 sv. [1857-1912], series Latina 221 sv. [1879-1890]). V novější době jsou vydávány spisy řeckých Otců (Die griechischen christlichen Schriftsteller der ersten Jahrhunderte) berlínskou, latinských (Corpus scriptorum ecclesiasticorum Latinorum [CSEL]) pak vídeňskou Akademií věd.

Elagabali, částečně známý již z dřívější doby, byl r. 1959 dále odkryt uvnitř aureliánských hradeb. Vně Říma u silnice zv. via Appia leží ze stv. nejlépe zachovaný c. Maxentiův, který pochází z r. 309 n. l. Mnohé cirky byly i v jiných městech záp. poloviny řím. říše.

město a obchodní středisko --+Numidie, spojené silnicemi se severoafrickými přístavy. Římané jí dobyli r. 112 př. n. l. za války s --+ Jugurthou. Po přechodném úpadku se zasloužil o její nový rozvoj císař Konstantin (306-337), podle ně­ hož byla C. nazvána Constantina.

Constantine), hlavní

císař, císařství viz Caesar; monarchie; principát; dominát

Cirta (dn.

císařská

doba viz

římské dějiny

cista (lat.), proutěná schránka (koš) k různým účelům, též na knihy; také volební urna v řím­ C. mystica, ském -+sněmu. schránka na kultovní předměty (proutěná i kovová) v ant. chrámu. - C. Ficoroni (it.), bronzová toaletní

cirkus (lat. circus, z řec. kirkos, Cirkus (náhrobní reliéf úředníka syn - závodník, s palmou kruh), protáhlá závodní dráha, cirku, vítězství, zač . 2. stol. n. I., doba na jedné straně s polokruhovým Traianova), ~ím uzávěrem, se stoupavým hledištěm kolem dokola. Konaly se v něm jízdní závody, koňské dostihy, popř. i jiné sportovní hry a artistické produkce. V podélné ose pískem vysypaného závodiště (arena) byla nízká zeď (spina), kterou závodníci objížděli. Na jejich obou koncích stály na podstavcích vždy tři kuže- Cista (bronzová nádoba z Praeneste, lovité sloupy (metae); objet „me- 4. stol. př. n. I.) tu" co nejtěsněji vyžadovalo velkého mistrovství. Zeď byla zdobena Cista Ficoroni, rytá kresba z konce sochami, sloupy, oltáři a opatřena 4. stol. př. n. I. (výprava Argonautů zařízením udávajícím počet uje- u krále Bebryků) tých kol závodu. V cirku byly konány i slavnosti při triumfu, lidová shromáždění a veselice, popř. slavnostní pohřby. V Římě byly čtyři cirky: C. Maximus v údolí mezi Aventinem a Palatinem, jenž sloužil i zápasům gladiátorským. Podle tradice pocházel již z doby král., za republiky byl upraven a za Caesara nově zbudován. V době císařské byl postupně rozšiřován, za Augusta měl kapacitu 55 000 až 60 000 diváků, za Traiana a jeho nástupců 80 000. Během věků byla stavba rozbírána a nyní jsou z ní jen nevelké zbytky. C. Flaminius byl postaven r. 221 př. n. l. censorem Gaiem Flaminiem v již. části pole Martova. Byly v něm slaveny ludi plebeii ( -+-hry II). C. Gai et Neronis čili Vaticanus byl postaven za Caliguly na pravém břehu Tiberu. C. Varanius čili

121/ skřínka př. n.

tvaru válce z konce 4. stol. I., nalezená v Praeneste (dnes ve Villa Giulia v Římě), nazvaná podle prvního novodobého majitele, Ficoroniho: rytina na ní zobrazuje v rámci bohatě ornamentiky na krajinném pozadí výjev z výpravy --+Argonautů. Na víku cisty je nápis Novios Plautios med Romai fecid. Dindia Macolnia fileai dedit. (Novius Plautius mě v Římě zhotovil. Dindia Macolnia dceři [podle jiného výkladu: dceři Macolnii] darovala.)

cisterna (lat.), nádrž, obyčejně z cihel pokrytých betonovým povlakem, do níž se chytala dešťová voda zejména tam, kde byl nedostatek vody pramenité. V řec. -+domě bývala krytá c. na sloupech pod --+peristylem, v řím. domě v atriu pod impluviem. Zejm. veřejné c-ny byly pečlivě upravovány: aby se dešťová voda čistila od prachu v ní obsaženého, probíhala několika místnostmi, a jak se její rychlost zmírňovala, nečistota se usazovala. Zachovaná c. ve Firmu (dn. Fermo) v Picenu se skládá z řady klenutých síní (plocha 9 x 6 m, v. 5,20 m), rozdělených ve směru vertikálním ve dvě poschodí nad sebou. Z horního poschodí přetékala voda do dolního a tam protékala obloukovými pře­ chody z místnosti do místnosti. Podobný systém býval zřizován pro vodu pramenitou (např. Aqua Virgo na mons Pincius na sev. Ří­ ma ústila do c-ny složené ze čtyř klenutých místností, z nichž dvě a dvě byly vždy umístěny nad sebou). C-ny pro dešťovou vodu byly někdy zachovány i při zřízení -vodovodu a užilo se jich jako vodo~ jemů pro vodu pramenitou (např. v Kartágu, kde vodovod zřídil císař Hadrianus). citační zákon Valen tiniana III. viz právnictví

Civilis. Iulius Claudius C. [2. p. -ia -ia -la], urozený příslušník kmene -Batavů, vůdce jejich povstání proti Římanům v I. 69-70 n. 1. R. 45 vstoupil do řím. armády a velel jako praefectus cohortis oddílu Batavů. Koncem vlády --+Neronovy byl nespravedlivě uvězněn spolu se svým bratrem Iuliem Paulem; ten byl popraven, kdežto C. byl po smrti Neronově propuštěn na svobodu. Ziskuchtivost řím. úředníků při odvodech do vojska mu dala příležitost podnítit ze msty povstání proti Říma­ nům. Zdá se, že boje skončily

ciz

mírovým jednáním mezi C-lem usadili a provozovali řemeslo, a Římany, o jehož výsledku sice udílel občanství, za --+Periklea nemáme zpráv, řím. moc však byla nesměl dostat žádný cizinec objiž na podzim r. 70 obnovena. čanské právo a byl nazýván metoikos. Někteří ze zasloužilých metoiků bývali poctěni názvem „dobrodicivis (lat.) viz občanství (2) nec" (euergetés) a „hostinný přítel" civitas (lat., mn. č. civítates) (proxenos). Usnesením sněmu se l. politicky organizované spo- jim mohlo dostat práva vlastnit lečenství lidí, obec, --+městský stát; pozemkový majetek (právo enktése Římané užívali v tomto smyslu jen [ --+vlastnictví půdy]), mohli být zřídka výrazu c. Romana, většinou osvobozeni od placení metoikia, populus Romanus. Slovem c. ozna- ba i nabýt plných občanských práv. čovali nejčastěji cizí obec (c. peregri- Směli pak i samt vystupovat na na [ --+cizinci]) nebo abstraktní obec soudě, kdežto prostí metoikové si (např. Sallustius). Podle poměru museli opatřit zástupce (prostatés). k Římu se rozlišovaly: a) civitates Z existence proxenů se vyvinula foederatae, obce, s nimiž Řím proxeniá ( --+hostinné přátelství). uzavřel smlouvu ( --+foedus). Měly Propuštění otroci se stávali rovněž vlastní občanské právo a obvykle metoiky; museli pak mít svého jim byl ponecháván určitý stupeň právního zástupce a platili metoisamosprávy, hlavně ve věcech kion. Spory mezi c. a attickými místní správy, soudnictví a kultu. občany spadaly od 5. stol. př. n. 1. V zahraniční politice většinou ne- do soudní pravomoci -polemarbyly samostatné. Postavení jednot- chovy. - Nepohodlní c. mohli být tlivých civitates bylo ovšem rozdílné vypovídáni (tzv. xenélasiá). - Popodle toho, zda se opíralo o f oedus dobné výjimečné postavení, jaké aequum, smlouvu uzavřenou na měli metoikové v Athénách, měli základě rovnoprávnosti (pouze teh- trvale usedlí c. i na mnoha jiných dy byly suverénní), nebo o foedus místech v řec. světě, někde pod iniquum, ,,nerovnou"; - b) civitates jiným jménem a s rozličnými zvlášsine foedere (bez smlouvy) měly jen nostmi. 2. V Římě byli c., neobčané, omezenou míru samostatnosti, a i ta mohla být z moci Říma kdykoliv původně bez právní ochrany a byli zrušena. Většinou byly povinny označováni slovem hostes (j. č. hosodvádět Římu dávky (stipendia tis, st. čes. host; od 5. stol. př. n. I. [ -►daně (2)]), odtud civitates stípen- však výraz hostis nabyl významu diariae (poplatné), jen málokteré „nepřítel"); mohli být zabiti nebo byly této povinnosti zproštěny vzati do otroctví kterýmkoliv obča­ nem. Teprve později byli c. nazýváni (civitates liberae et immunes svobodné a nepoplatné). - V době peregrini (přespolní); i nadále byli císařskě se rozdíl mezi oběma typy vyloučeni z řím. právního společen­ civitates stále více zmenšoval. - ství (sňatek mezi řím. občany 2. viz občanství (2). - Z lat. civitas a peregriny nebyl platný, peregrini nemohli pořídit závěť platnou podle pochází moderní slovo city. řím. práva ani dědit po řím. obča­ cizinci. 1. U Reků se c. nazývali nu); mohli však vytvářet samostatxenoi: byli to neobčané osobně né peregrinské osady (civitates svobodní, ovšem bez politických peregrinae), jejichž postavení bylo práv; pocházeli především z ci- různé: pokud pocházeli peregrini zích obcí ve vlastním Řecku. Mohli z ob:::í, jež dostaly smlouvou ( --+foese však v hostinně obci usadit na dus) od Říma určitou míru samotrvalo a získat tam postavení, správy (civitates foederatae [ --+civikterým se poměrně výrazně lišili tas]), spravovali se svým domácím od těch c-ců, kteří tam pobývali právem, přičemž užívali před soujen přechodně. - V Athénách se dem také pravidel tzv. -ius 'gentakoví trvalí usedlíci z cizích obcí tium; ostatní peregrini se museli nazývali metoikoi ( = spolubydlící). při svých právních jednáních na Většinou to byli obchodníci a ře­ řím. území opírat pouze o ius meslníci nebo příslušníci tzv. svo- 'gentium. Na základě smlouvy s Ří­ bodných povolání, neboť jako ne- mem mohly pak peregrinskě osady občané nemohli vlastnit pozemky dostat i conubium (právo uzavírat a věnovat se zemědělství. Měli právoplatný sňatek s řím. občany) i povinnost platit daň z hlavy commercium (právo nakládat volně a (metoikion), konat vojenskou službu právoplatně s veškerým majetkem). Zvl. postavení měli Latini, obča­ i plnit --leitůrgie; směli mít vlastní otroky. Jejich postavení né z --+Latia mimo Řím. Jurisdikci záviselo na polit. a hosp. situaci pro peregriny vykonával v Řimě v Athénách: kdežto -+Solón c-ce (od r. 242 př. n. I.) --+praetor do Athén zval a těm, kdo se tam peregrinus.

cla

122/

cla (řec. telé, lat. portoria, vectigalia), poplatky vybírané v Řecku i v římské říši původně v přístavech (lat. portus), později i na silničních pohraničních přechodech za dovážené nebo vyvážené zboží (odtud vectigal od lat. veho vezu) ve výši 2-5 o;, hodnoty zboží. C. byla chápána jako důležitý zdroj státních příjmů a nikoli jako ochrana hospodářství před možným nežádoucím dovozem. Jejich vybírání obstarávali nájemci zvaní v Řecku telónai, v Římě za republiky -->-publikáni, za císařství konduktoři (lat. conductores), později císař­ ský úřední aparát. C. byla vybírána i některými městy jako prostředek ke zvýšení místních příjmů.

Mnohé však Clodius Pulcher. Publius C. P. · [2. p. -ia -ia -chra], dobrodružný římský politik 1. stol. př. n. I., člen patricijskěho rodu Claudiů. R. 65 ření její sociální opory. Štědře udě- žaloval neúspěšně -Catilinu. R. 62 loval právo římského -občanství byl pohnán před soud pro náb. v provinciích, zaalpským Galům přestupek, neboť pronikl přestrojen propůjčil ius honorum (právo zastá- za ženu na noční slavnost konanou vat úřady a hodnosti a být členem v domě Caesarově ke cti bohyně senátu). Uvážlivá finanční politika ->-Bona Dea, kam muži neměli mu umožnila rozvinout stavební přístup. R. 59 přestoupil k -~plečinnost: vybudoval nový vodovod, bejům, aby dosáhl tribunátu lidu; silnice aj. Po vzoru -AugustoYě v tomto úřadě- prosadil (r. 58) podporoval staré řím. náboženství jednak zákony ve prospěch plebejů, a ochotně pořádal --+hry pro řím. jednak zákon, že má být potrestán lid (též ludi saeculares [ -saeculum] ten, kdo dal protiprávně usmrtit r. 47). Z událostí zahraničních je řím. občana. Na základě tohoto významně dobytí již. Británie (r. zákona byl nucen --+Cicero pro 43), Mauretánie (r. 45) a připojení svůj postup proti přívržencům CaThrákie (r. 46). R. 54 byl C. otráven tilinovým odejít do vyhnanství. svou čtvrtou manželkou Agrippi- V polit. bojích mezi optimáty nou, která usilovala získat vládu a přívrženci triumvirů ( -►triumvi­ pro svěho syna z prvěho manžel- rát) hrál C. významnou úlohu: ství, -.Nerona. - Pramenem pro jeho ozbrojené oddíly složeně období vlády C-iovy do r. 46 je těž z příslušníků proletariátu a otroků 57.-60. kn. dějin Diana Cassia. se utkávaly s oddíly stoupence Literatura: A. ~omigl_iano, Claudius. senátní strany ->-Milona. R. 52 The emperor and h1s ach1evement, 19_34; byl C. při takověm střetnutí zabit W. M. Scramuzza, The emperor Claud1us, . h l l Ř' • lk, 1940. a Je o smrt vyvo a a v 1me ve e nepokoje. Claudius Aelianus, řec. Klaudios Ailiános [2. p. -ia -na], asi 175-235 Codex lustinianus (lat.), jedna n. I., řecký spisovatel, představitel z právních sbírek východořímského tzv. -►druhé sofistiky, autor mora- císaře -Iustiniana (527-565), zálistických spisů Poikilé historiá koník sestavený z vybraných kon(Pestré příběhy, 14 kn.), obv. stitucí ( -->-constitutio) a zákonů citovaných lat. Varia historia, císařských vydaných od Hadriana sbírky novel a anekdot, a Peri až do Iustiniana, součást tzv. zóón idiotétos (O zvláštnostech kompilace justiniánské. - V. t. živočichů, 17 kn.), lat. De natura Corpus iuris civilis. animalium, kuriózních příběhů ze života zvířat; jejich cílem bylo Codex Theodosianus (lat.), záukázat v duchu stoické filosofie koník vyhlášený r. 438 n. I. císařem moudrost přírody. Oba spisy obsa- Theodosiem li. Vznikl prací úřed­ hují mnoho citátů z jinak nedocho- nickě komise, jež sebrala zákony vaných starších autorů. C. Ae. slo- a konstituce ( -constitutio), vydané žil též sbírku 20 smyšlených Do- císařem Konstantinem a jeho nástupci a uspořádala je. Přitom pisů z venkova. rozšířila pův. text vysvětlujícími Překlad 4 listů v: V. Bahník, Listy hevložkami. C. Th. má 16 kn., jež tér, 1970, str. 27-29 (AK sv. 8). jsou rozděleny v tituly, ty dále na jednotlivé konstituce, jež jsou seřa­ Clemens viz Kléměns zeny časově. Prvních 5 kn. se týká práva soukromého, kn. 6. až 15. Clio (řec. Kleió) viz Múzy obsahují předpisy práva veřejného, cloaca maxima (lat., největší, 16. kn. uvádí věci církevní. C. Th. hlavní kanál), zaklenutá hlavní byl publikován jako zákoník též větev kanalizace v Římě, ústící do v říši západní. Později byly k němu Tiberu, podle tradice už z doby vydány některé soukromé doplňky. Tarquinia Super ba (--+ Tarquiniové), původně pro odvodnění -fara cognatio (lat.), v římském právu a bažinatého údolí mezi římskými příbuzenství, jehož základem bylo pahorky. V pozdějších dobách byla společenství krve (consanguinitas), dále rozvětvována a po dalších tedy příbuzenství pokrevní: jedna osoba byla zplozena nebo zrozena úpravách funguje dosud. osobou druhou nebo dvě osoby Clodia, sestra -Clodia Pulchra, pocházely pokrevně od společného proslulá krásou a milostnými dobro- předka. Podle toho se rozeznávala družstvími; byla pravděpodobně příbuzenská řada přímá (linea recta) nebo nepřímá, pobočná -Catullovou Lesbií.

classis viz

třídy

(2b)

Claudianus. Claudius C. [2. p. -ia -na], * asi 369, t asi 404 n. I., původem egyptský Řek, poslední významný pohanský římský básník. Studoval v Alexandrii, od r. 396 žil v Miláně na dvoře císaře Honoria, jehož mocnému náměstkovi Stilichonovi byl bezmezně oddán. Psal většinou lat., a to mytol. eposy, z nichž vyniká nedokončený De raptu Proserpinae (Unos Proserpiny, 3 kn.), básně dvorské a polit. (panegyriky na Stilichona a na Honoriova vítězství nad -Alarichem a vzbouřivším se řím. vojevůdcem Gildonem, pamflety na ministry říše východořím., které byly obhajobou Stilichonovy politiky) a drobnější básně pestrého obsahu (listy, epigramy, epithalamia, např. Epithalamium de nuptiis Honorii Augusti, epický svatební zpěv k sňatku Honoria se Stilichonovou dcerou Marií). Ve svě době i ve střv. byl oblíben pro svůj uhlazený verš, jímž navazoval na -Statia. Prek/ad: I. Bureš, O ptáku Fénixovi, Krematorium 23, 1932; J. Fišer, O únosu Persefony, 1967.

Claudius. Tiberius C. Nero Germanicus [2. p. -ia -ia -na -ika], římský císař (* 10 př. n. I., vládl 41-54), syn -Drusa St., mladší bratr --Germanikův. Dlouho žil v ústraní a oddával se vědám (byl znalcem etruštiny, řím. starožitností). Po smrti -Caligulově byl prétoriány prohlášen císařem. Pro své podivínství a učené zájmy byl současníky přehlížen (jak ukazuje ještě -► Senekova satira Apocolocyntosis, napsaná po C-iovii smrti); ant. dějepisci (Tacitus, Ann. 11-12 [pro léta 47-54]; Suetonius) ho líčí jako císaře neschopného, ovládaného propuštěnci (Narcissus, Pallas) a manželkami (-Messalina,

-Agrippina

Ml.).

nasvědčuje, že se státním záležitostem věnoval intenzívně, usiloval o upevnění císařskě moci a o rozší-

con

123/ (linea obliqua). Přímé příbuzenství bylo buď vzestupné (linea superior, ascendens), to jest předkové, nebo sestupné (linea inferior, descendens), to jest potomstvo. Pobočné příbu­ zenstvo se dělilo na větev otcovskou a mateřskou. Sourozenci byli buď plnorodí, když měli společného otce i matku (germani, germanae), nebo polorodí ze společného otce (consanguinei) či ze společné matky (uterini). Blízkost pokrevního pří­ buzenství se počítala podle stupňů (gradus), tj. podle počtu porodů, jimiž bylo příbuzenství zprostřed­ kováno (např. otec a syn nebo matka a syn byli příbuzní v prvním stupni, sourozenci ve druhém stupni). - V protikladu ke c. bylo -.agnatio, příbuzenství právní. cognomen viz

jměno

osobní (B)

colonia (lat.) viz kolonizace Colonia Agrippina (dn. Koln, Kolín nad Rýnem), římská kolonie na území germánského kmene Ubiů založená r. 50 n. l. a pojmenovaná po --+Agrippině mladší, choti císaře Claudia. Colosseum viz Koloseum Columella. Lucius Iunius Moderatus C. [2. p. -ia -ia -ta -ly], rodem z ---..Gád v Hispánii, po nějakou dobu vojenský tribun v Sýrii a Kilikii. Jako praktický zemědělec - obhospodařoval v Itálii několik statků - napsal v pol. 1. stol. n. 1. na základě svých zkušeností a studia řecké i latinské zeměd. literatury rozsáhlé dílo De re rustica (O zemědělství, 13 kn.). To mělo vzbudit u Římanů znovu zájem o hospodaření. Ciceronským slohem v něm dává rady pro všechny obory řím. zemědělství (obdě­ lávání půdy, chov dobytka, sadař­ ství, vinařství, včelařství). Desátou knihu De cultu hortorum (O zahradnictví) složil v hexametrech. Kromě spisu o zemědělství se zachovalo ještě C-lovo pojednání De arboribus (O pěstování stromů). C. je zastáncem intenzívního a racionálního hospodaření, jemuž je nutno se naučit spojováním vědeckých poznatků s praxí. Itálii pokládá za zemi nejvhodnější pro zemědělství a dobu, kdy se řím. patricijové sami zabývali zeměděl­ stvím, za ideální. Příčinu úpadku řím. zemědělství vidí v nedostatku pracovních sil a v tom, že půdu obdělávají nejhorší otroci. Nápravu vidí v rozdělování půdy velkostatků na menší pozemky a v jejich pronajímání (sr. -.kolonát).

columna (lat.) viz sloup comes (lat.), mn. č. comites, za doby římské republiky a na počátku principátu označení soukromého prů­ vodce, popřípadě poradce někte­ rěho úředníka; postupem doby se c. stává úředníkem, od doby Claudiovy (41-54) se objevuje c. Augusti jako právní poradce císařův na cestách. Od vlády -.Marka Aurelia (161-180) do ---+Septimia Severa (193-211) se vyskytuje ---+kolegium comitů, jejichž hlavní úkoly jsou vojenského rázu (generální štáb). Úřad obnovil -.Konstantin Veliký (324-337) a pověřil jej zvláštními úkoly. Konečně byly kompetence comitů pevně vymezeny a vojenští i civilní comites se uplatňují v dvorském úředním aparátu i ve správě provincií. Comes se však též vyskytuje jako pouhý čestný titul (bez vykonávání funkce) a přináší s sebou osvobození od municipálních břemen. Někteří comites mají jako vykonavatelé nejvyšších dvorských úřadů silný vliv na císaře a říšskou správu. Vyniká mezi nimi zejm. comes sacrarum largitionum (správce císařské pokladny), jakýsi ministr financí.

ský), z mz se vyvinuly jednotlivé rom. jazyky.

Commodus. Lucius Aurelius C. [2. p. -ia -ia -da], římský císař (180-192), syn a nástupce císaře --+Marka Aurelia. Markomanské války vedené otcem ukončil mírem r. 180, jímž se vzdal výbojů na sev. od Dunaje. Ve vnitřní politice utvrzoval absolutistické tendence, pronásledoval senátory, opíral se především o prétoriánskou gardu. Byl r. 192 zavražděn spiklenci, mezi něž patřila i jeho konkubina Marcia. - Pramenem pro dějiny C-dovy vlády je jeho životopis v ~➔Historia Augusta a Dějiny Héródiánovy. Compitalia viz

Larově

concilia plebis (lat.) viz

sněmy

(2)

Concordia (lat., Svornost), zbožpersonifikace svornosti, vyvolaná v římském ---+náboženství v život potřebou dát posvěcení jistému uklidnění poměrů. Tak byl zasvě­ cen chrám Concordii r. 367 př. n. 1. po dosažení jednoty mezi patricii a plebeji za M. Furia --+Camilla a obnoven byl po skončení graccomitatenses (lat.) viz dominát; chovských bouří r. 121 př. n. 1. V císařské době byla uctívána římské dějiny zejm. C. Augusta nebo Augustorum comitia curiata, centuriata, tributa (Svornost císařů). (lat.) viz sněmy (2) conductor viz redemptor; cla commentarii (lat. záznamy) 1. druh latinské předliterární prózy confarreatio viz manželství úředního charakteru; c. si vedla kněžská kolegia a státní úředníci, congiarium (od lat. congius byly proto dúležitým hist. prame- [ --+míry duté]), původně dar connem. Později označoval termín c. giu vína nebo oleje, pak i peněžní úřední protokol, soukromé poznám- (---+largitio). ky apod. ~➔ Caesar tak nazval své paměti o válečných akcích v Galii consolatio (lat., útěcha), útěšný a o válce občanské; - 2. výklady spis, útěšná řeč (řec. logos parak textu řec., řím. i křesť. autorů, dn. mýthétikos), literární druh (prokomentář. zaický i básnický) oblíbený v antické literatuře. commercium (lat.) viz občanství Z prozaických spisů tohoto druhu (2) byla ve stv. známa řecky psaná konsolace O utrpení filosofa Krantora Commodianus [2. p. -na], křes­ ze Sol, stoupence starší Akadémie ťanský básník nejspíše 3., podle (asi 330-275 př. n. 1.), kterou vyněkterých až 5. stol. n. 1., předsta­ soce ocenil Cicero, dále rovněž vitel lidového proudu v křesťanství. řecky psaná konsolace -➔ Karnea­ Ve svých básních zpracoval jednak dova žáka Kleitomacha, již složil některé základní poučky křesť. vě­ pro své kartáginské krajany truchrouky (lnstructiones [Naučení] ve lící nad zkázou jejich rodného města 2 kn., zaměřené proti různým po- (r. 146 př. n. 1.), dále Consolatio hanským názorům), jednak vizi zá- Ciceronova, již napsal pro sebe věrečného boje, který prý povede r. 45 př. n. 1. po úmrtí své dcery Mesiáš ( ~➔ mesianismus) proti voj- Tullie, kdy hledal útěchu ve filoskům --+Antikristovým (Carmen apo- sofii. Zachovány jsou tři konsolace logeticum [Báseň obranná]). C-novy -➔ Senekovy (Ad Marciam, Ad básně jsou jedním z nejst. dokladů Polybium, Ad Helviam matrem) a tzv. vulgární latiny ( ~➔jazyk latin- útěšný list Plútarchův manželce něná

con

124/

(Paramýthétikos pros tén gynaika, citovaný obyč. latinsky, Consolatio ad uxorem). I když v něm Plútarchos hojně čerpal z myšlenkové výzbroje rétoriky, působí dodnes pře­ svědčivě svou citovou opravdovostí. Specifickým znakem básnické konsolace je jednak hexametrický rozměr, jednak přejímání tradičních myšlenek a motivů (řec. topoi [ -+-locus communis]) z prozaické rétoricko-filosofické konsolace. Tento vliv se uplatnil v zachované útěšné básni císařovně Livii ( Consolatio ad Liviam), složené r. 9 př. n. 1. po úmrtí jejího syna Drusa. Vrcholu poetické jemnosti dosáhla řada básnických konsolací obsažených v -+-Statiově sbírce Silvae (z konce 1. stol. př. n. 1.). Z 1. pol. 6. stol. n. 1. se zachoval spis křesť. autora -.Boeth~a De consolatione philosophiae (Utěcha filosofie), protkaný veršovanými vložkami. Byl oblíbenou četbou až do 17. stol.

tum, -+-rescriptum. C-nes principum cornu viz hudební nástroje byly citovány jako pramen práva. cornu copiae viz Amaltheia constitutio Antoniniana (lat.), konstituce (ustanovení, výnos) cí- corona (lat.) viz věnec saře Caracally z r. 212 n. 1., která udělovala římské občanské právo corpus (lat. soubor; mn. č. cortéměř všem svobodným příslušní- pora). Tak se označovaly už ve stv. kům římské říše s výjimkou tzv. soubory spisů téhož autora nebo -.dediticiů. Vydání konstituce okruhu autorů nebo týkající se tésvědčilo o tom, že řím. občanství hož předmětu, např. Corpus Tibu/ztratilo svůj dřívější význam. Pod- lianum (-.Tibullus), řec. Corpus nětem k vydání konstituce byla Hippocraticum (-.Hippokratés) a u Caracally nejspíše snaha zvýšit Corpus Hermeticum ( -+-Hermés příjmy fisku ( -.finanční správa [2]; Trismegistos). Stejný název mají neobčané byli v té době zproštěni i novodobé sbírky, v nichž je některých-daní). Výnos Caracallův shrnut všechen ant. materiál téhož neměl vliv na soc. strukturu tehdejší druhu, např. nápisy (Corpus inřím. společnosti a byl jen jedním scriptionum Graecarum, C. i. Latiz příznaků krize řím. impéria. narum, C. i. Judaicarum, tj. soubor nápisů řec., lat., žid.), papyry (C. consules (lat.) viz konsulové papyrorum Latinarum), vázy (C. vasorum antiquorum), též lék. spicontiones (lat.) viz sněmy (2) sy, gramatikové, křesť. spisovatelé aj. contractus (lat.) viz smlouvy (2) Corpus iuris civilis (lat.; zkratka CIC, soubor občanského práva), controversiae viz deklamace pozdní označení souboru zákoníků, conubium (lat.) viz občanství (2); který byl pořízen na příkaz císaře manželství (2) Iustiniana v 1. pol. 6. stol. n. 1. Zvláštní kompilační komise v čele Corfinium [2. p. -ia] (dn. Cor.fi- s vynikajícím právníkem Tribonianio), osada v území Paelignů, seve- nem sestavila ze spisů klasických rovýchodně od -.Latia, známá ře­ právníků a z císařských konstitucí meslnou výrobou (kovářství) a pří­ ( ---constitutio) a zákonů, které porodními teplými lázněmi v okolí. dle potřeby přizpůsobíla škrty a Za -+spojenecké války (91-87 př. dodatky (tzv. interpolacemi) své n. 1.) hlavní město odbojných spo- době, postupně tři sbírky: 1. Instijenc~ Jlíma, s novým jměnem tutiones čili Elementa z r. 533, učeb ­ nici občanského práva o 4 kn.; ,,Itaha . 2. Digesta ( = uspořádané souborné Coriolanus. Gnaeus Marcius C. dílo) neboli Pandectae ( = všeob[2. p. -aea -ia -na], podle římské sáhlé knihy) z r. 533, zákoník tradice vynikající vojevůdce v bo- o 50 kn.; 3. Codex repetitae praelecjích s -+-Etrusky a -.Volsky v 5. tionis (Codex lustinianus) z r. 534, stol. př. n. 1. Pro nepřátelský postoj zrevidovaný starší zákoník císařský k -.plebejům musel opustit Řím. (z r. 529) o 12 kn. - Po vydání uvePřešel poté k Volskům a spolu dených tří sbírek, z nichž Digesta s ními Řím oblehl. Dal se však zachovala nejcennější výtvory řím. obměkčit řím. ženami, mezi nimi právnictví, vydal Iustinianus ještě svou matkou a manželkou, a od řadu nových jednotlivých zákonů města ustoupil; podle pověsti byl většinou psaných řecky (novellae za to Volsky zabit. - Životopis leges, řec. nearai diataxeis), které byly teprve dodatečně sestaveny· do C-nův napsal -.Plútarchos. Pověst zpracoval Shakespeare v dramatu sbírky a pod názvem Novellae spoCoriolanus (čes. E. A. Saudek, 1959). jovány s Iustinianovými zákoníky Cornelia, dcera P. Cornelia -+-Sci- v jeden celek. Od konce 11. stol. se piona (3) Afrického Staršího, matka stalo Iustinianovo zákonodárně dílo -+-Gracchů. Byla jednou z prvních předmětem studia it. právních škol řím. žen, jež uplatnily svůj vliv a jejich vlivem i základem -+-rev polit. životě. Když ovdověla, od- cepce římského práva dovršené až mítla prý provdat se za egyptského v novověku. Název C. i. c. je středověký; krále Ptolemaia VIII. Euergeta (Plut. Ti. Gracchus 1, 3). Byla zobecněl, když r. 1583 bylo celé spřátelena s řec. učenci a dala dílo vydáno v jednom svazku D. u nich vzdělávat své syny. Řím. Gothofredem. tradice z ní učinila vzor Římanky. Překlad vybraných části ve Výboru Zachovaly se dva zlomky jejích do- z textů ke studiu obecných dějin státu a pisů synu Gaiovi. práva (red. J. Tureček), 1956; též v AD II.

Literatura: K. Buresch, Consolationum a Graecis Romanisque scriptarum historia critica, 1886; B. Ryb;.,, Dvě konsolace Senekovy a jejich prameny, 1928; R. Kassel, Untersuchungen zur griechischen und rčmischen Konsolationsliteratur, Zetemata 18, 1958.

Constans viz Constantius II. Constantinus viz Konstantin Constantius I. Flavius Valerius C. Chlorus [2. p. -ia -ia -ia -ra], mladší spolucísař (-+-caesar) -Maximianův r. 293-305, -+-augustus v západní polovině římské říše r. 305-306, otec -.Konstantina I. (Velikého). C. II. Flavius Julius C., [2. p. -ia -ia -ia], syn -.Konstantina Velikého, římský císař v letech 337-361; vládl zprvu jen ve vých. části říše, kdežto nad záp. a stř. části panovali jeho bratři, Konstantin II. (337-340) a Constans (337-350). Po potlačení uzurpace Magnentiovy (350 až 353), kterou byl Constans zbaven vlády i života, ovládl C. v letech 353-361 celou říši a snažil se ji upevnit tuhou byrokracií a jednotnou křesť. ideologií, v níž preferoval -+-ariánství. Od r. 355 byl jeho caesarem pozdější jeho nástupce -.Iulianus Apostata. constitutio (lat.), v římském právu ustanovení, předpis vydaný ve prospěch individuální osoby (c. personalis - osobní) nebo pro všechny případy určitého druhu (c. generalis = obecný). - C. princi,pis =-~ úřední ustanovení vzešlé z magistrátské moci císařovy. Constitutiones (tli acta) principum jsou: --~edictum, -➔mandatum, -.decre00

Crassus. Marcus Licinius C. Dives (Boháč) [2. p. Marka -ia -ssa -vita], * 115, t 53 př. n. 1., římský vojevůdce a politik. V době --Sullovy vlády patřil k jeho stoupencům. Za --proskripcí nahromadil své pověstné obrovské jmění. R. 71 př. n. 1. potlačil --Spartakovo povstání. Ve snaze politicky vyniknout volil po smrti Sullově (r. 78) podobný postup jako --Pompeius - vystupoval proti Sullovým opatřením. Od doby společného konsulátu s Poml'eiem (70 př. n. 1.) se však stal jeho protivníkem; smířil je až --Caesar r. 60, kdy s ním a s Pompeiem uzavřel tzv. první --triumvirát. Po konsulátu r. 55 př. n. 1., který zastával opět spolu s Pompeiem, dostal na 5 let do správy Sýrii. Podrobil Mesopotamii, ale v boji proti --Parthům zahynul r. 53 př. n. l. u -~Karrh. - Životopis Crassův napsal Plútarchos. Cremona (tak i dnes it.), město v severní Itálii (v Galii zapádské), založeně Římany r. 218 př. n. 1. jako pevnost proti galským vpádům ( --Keltové), později důležité obchodní a vojenské středisko. R. 69 n. 1. se u Bedriaka v okolí C-ny střetla vojska --Othonova a --Vitelliova. Po Othonově porážce zvítězili za několik měsíců nato poblíž téhož místa stoupenci -.Vespasianovi nad přívrženci Vitelliovými. crimen (lat.) viz delictum crimen laesae maiestatis (lat.), zločin urážky svrchovanosti, za republiky hrubé poškození zájmů římského státu, velezrada, popř. urážka magistráta (voleného úřed­ níka), spáchaná např. neuposlechnutím jeho příkazu; v době císařské se používalo obvinění z tohoto zločinu proti těm, kdo se dotkli cti císařovy (urážka veličenstva). V tomto smyslu se tohoto výrazu používá dodnes (i přeneseně na případy, kdy se někdo dotkne osoby nadřízené, ale i prostě domýšlivé). Crixus viz Spartacus Cumae viz Kýmé Cunctator. Quintus Fabius Maximus Verrucosus C. [2. p. -ta -ia -ma -osa -a], asi 280-203 př. n. 1., římský vojevůdce, pětkrát konsul, r. 230 censor, r. 221 a 217 diktátor. Proslul válečnou taktikou postupného vyčerpávání nepřítele drobnými potyčkami (odtud Cunctator Váhal). Jeho postup, který byl obecně přijat po zdrcující porážce

125/

eur

Římanů u Kann (-.Cannae), vyvolával sice nespokojenost u demokratických kruhů, ale v boji proti -.Hannibalovi za druhé -.punské války se osvědčil a zabránil dalším těžším porážkám Říma. ( Unus homo nobis cunctando restituit rem = Jediný člověk nám váháním zachránil stát [Ennius, Annales, 12, zl. 370n].) Životopis Fabia Maxima napsal Plútarchos.

jetek, společný všem jejím členům (curia/es). Seskupením deseti curií vznikla --tribus (podle tradice poč­ tem tři). Do kurií patřili patriciové i plebejové, příslušnost byla dědičná. Počet kurií zůstal vždy třicet. Podle kurií se scházela comitia curiata ( -➔sněmy [2]); kurie byly také základem nejstarší organizace vojenské a snad i daňové. Již koncem doby královské význam kurií poklesl. Kurie jsou známy i u ltaliků; . 2. radnice, kde se scházel řím. senát a v menších městech rada decurionů (--curiales); dochovala se např. c. v Pompejích, Timgadě (--Thamugadi), Paestu (--Poseidóniá) a Cose (v Etrurii). Stará curia Hostilia z doby král. na foru v Římě byla později ně­ kolikráte přestavěna. Dochována je úprava z doby -.Diocletianovy (284-305): obdélný zasedací sál (27 m x 18 m) s mozaikovou podlahou, s okny v horní části - v 7. stol. upravený na kostel sv. Hadriana, úřadovna kurie (secretarium) byla změněna na kostel sv. Martiny a nádvoří s kolonádou (atrium Minervae) bylo zbořeno.

V moderní době byla podle něho nazvána angl. reformistická intelektuálská společnost Fabian Society (Fabiánská společnost), založená r. 1884 G. B. Shawem, H. G. Wellsem aj. Jejím programem byly pozvolné a mírné soc. reformy. Vycházela z názoru, že kapitalismus sám od sebe postupně odumře.

Cupido viz Erós curator (lat., správce, kurátor [eura, péče]) 1. název římských úředníků, kteří vedli práce technické, hospodářskě i kultovní. Už za republiky byli --aedilové nazýváni curatores urbis (města), operum publicorum (veřejných prací), annonae (zásobování), ludorum (pořadatelé her). V době císařské jmenoval princeps sbor kurátorů i jejich předsedu, pův. po dohodě se senátem, později sám. Pravomoc technická zahrnovala i jurisdikci příslušného oboru. Curatores aquarum, tříčlenný sbor, který spravoval hospodaření vodou, dozíral na vodovody a lázně; c-es riparum et alvei Tiberis, pětičlenná komise, která se starala o řečiště Tiberu, později o síť městských stok (c-es cloacarum). C-es viarum dbali o stavbu a udržování silnic a veřejných staveb, od doby Traianovy (poč. 2. stol.) organizovali také péči sociální. C-es aedium sacrarum et operum locorumque publicorum udržovali chrámy a budovy na náklad fisku. Jeden c. tabularum publicarum vedl úřední akta senátní; - 2. státní komisaři dosazovaní za císařství (od 2. stol. n. 1.) do -.municipií, když hospodářství v municipiích bylo čím dále měně uspokojivé. Takoví kurátoři byli též dosazováni do provincií; - 3. poručník ( -.poru-

curiales, též decuriones, ordo decurionum (lat.), kuriálové, členové městských rad ve městech, jejichž občané měli římské nebo latinské občanské právo ( -.občanství [2]; -.Latium). Zprvu tvořili c. privilegovanou vrstvu; v provinciích byli nositeli řím. vlivu a podléhali nejsilněji -.romanizaci. Při úpadku měst za pozdního císařství se zhoršilo i jejich postavení. Členství v městské radě (curia) se stalo dědičným a hlavní povinností c-lů bylo dbát, aby obyvatelstvo jejich měst odvádělo řím. státu předepsané daně. Funkce c-lů se stala břemenem, a proto c. často opouštěli své domovy, aby se povinnostem na ně doléhajícím vyhnuli.

curiosi (lat.), císařští agenti vysílaní do provincií za pozdního císař­ ství jako dohližitelé nad řádným chodem -.pošty; vedle toho měli dbát, aby zařízení pošty nebylo čenství). zneužíváno císařskými úředníky. curia (lat., mn. č. curiae, kurie) Vedlejším, později hlavním jejich - 1. původně asi skupina rodů úkolem bylo podávat zprávy císaři (podle tradice vždy desíti) v antic- o všech podezřelých ~dálostech kém Římě, obdobná řecké frátrii; v provinciích. každá c. měla své jméno (neznáme všechna), svou budovu (curia), cursus honorum (lat.), úřední svého představeného (curio), kněze kariéra, výčet úřadů a fonkcí, jež (fiamen curialis) a služebníka (lictor postupně zastával římský občan. curialis) i svůj kult (všechny kurie Pro příslušníky stavu senátorského ctily lunonu Quiritis [Cur(r)itis]). (--senatores) je typický p9stup od Pův. měla c. i svůj pozemkovýma- některého nižšího úřadu přes vo-

eur

126/

jenského tribuna (-+legie), -►kvé­ stora, ---+aedila nebo --+tribuna (4) lidu, ---+praetora k úřadu --+konsula a po praetuře nebo konsulátu k růz­ ným správním funkcím (např. správce provincie, velitel legie). Jezdcům ( -►equites) bylo vyhrazeno, zvl. v době císařské, více vojenských funkcí, správních a finančních prokuratur ( ---+procurator). Příslušní­ kům nižších vrstev byl otevřen přístup k méně významným funkcím v řím. státní správě a vojsku. Při uvádění cursu h. na nápisech bývají vypočteny i zásluhy a pocty, jež občan získal při zastávání jednotlivých úřadů. Curtius Rufus. Quintus C. R. [2. p. -ta -ia -fa], římský spisovatel 1. stol. n. 1.; sepsal rétorickým slohem historii Alexandra Velikého o 10 kn. (z nich se první dvě nezachovaly). Je to spíše fantastický román, který působil na střv. Alexandreidy. O

Prek/ad: F. Š. Kott, Q. Curtius Rufus, Alexandra Velikého, 1899.

činech

Cusus (illyrské slovo značící rychle proudící vodu, bystřinu), asi Váh. Jiné názvy s týmž významem: kelt. Duria, germ. lfJ'aag (sr. něm. Woge=vlna). Vých. hranice -Vanniova království. Cybele viz Kybelé cynik viz kynismus Cyprianus. Thascius CaeciHus C. [2. p. -ia -ia -na], * mezi 210-15, t 258, latinský církevní spisovatel, asi od r. 248 biskup v Kartágu. Byl popraven za to, že se bez dovolení vrátil do své diecéze z vyhnanství, kam byl poslán řím. úřady. - Ve snaze upevnit v katolicke církvi jednotu, rozvinul učení, podle něhož biskupové jsou nástupci apoštolů (a tím nositeli darů Ducha svatého [-►charisma]). Tak podle něho platí neposlušnost vůči biskupovi dokonce za neposlušnost vůči samému Bohu. C-nova spisovatelská činnost byla rozsáhlá a většinou prakticky zaměřená k potřebám křesť. církve. Ve spise Ad Donatum podal sytý obraz mravního úpadku tehdejší řím. společnosti. Zachovaná korespondence je cenným pramenem pro dějiny církve a církevního práva. Preklady: J. Deml, O divadle, 1927; V. Martinu, O

jednotě

církve, 1940.

Candragupta (řec. Sandrokottos), indický král, mladší vrstevník ---+Alexandra Velikého. Vytvořil v sev. Indii mezi Indem a Gangou rozsáhlou říši. ---+Seleukos I. 'S ním úspěšně válčil, ale pro nepříznivý vývoj poměrů v záp. části své říše byl nucen uzavřít mír pro Č-tu výhodný a odstoupit mu část území západní Indie; za to mu č. věnoval 500 bojových slonů. čas (řec. chronos) se měřil ve starověku, stejně jako dnes, podle pří­ rodních jevů pravidelně se opakují-

cích, vznikajících pohybem nebeských těles. Nejpřirozenější základní jednotkou času byl vždy den. Řekové počítali kalendářni den od večera do večera, Makedonci od rána do rána, Římané od půlnoci do půlnoci. Podle vzoru Orientu se den i noc začaly dělit na 12 hodin, avšak nestejných, závislých na délce dne nebo noci; hodin naprosto stejné délky užívali jen astronomové. Ti také hodiny dělili dále na minuty a vteřiny. V praktickém životě nebylo minut ani vteřin zapotřebí. Pro vojenské potřeby byla noc rozdělována u Řeků na tři hlídky, u Římanů na čtyři (dvě do půlnoci, dvě od půlnoci). Jejich délka byla přirozeně různá podle roční doby. K měření času sloužily vodní --►hodiny (řec. klepsydra), tj. nádobka, z níž za přesně stanovenou dobu vykapala voda. Těmito hodinami se též vyměřoval v Athénách čas řečníkům na soudě. Ke stanovení delších časových úseků se užívalo gnómónu, tj. sloupku (menšího obelisku nebo kovové tyče), podle jehož stínu bylo možno určit i rovnodennost, nejdelší a nejkratší den apod., ale také hodiny. Ty se měřívaly i menšími hodinami slunečními, i přenosnými. Složitější přístroje se objevily v době helénist., často však sloužily jen k výpočtům astrologickým. Římané se seznámili s hodinami na měření času až ve 3. stol. př. n. 1. Základem občanského roku byl u Řeků i Římanů původně rok měsíční (lunární), stanovený podle oběhů měsíce, bylo však nutné vyrovnávat jej vkládáním přestup­ ných měsíců s rokem slunečním (solárním [---+kalendář]). Vedle rozdě­ lení roku na měsíce se později objevuje nezávisle na měsících dělení na devítidenní, osmidenní a sedmidenní období (řec. hebdomas). V řím. kalendářích byly označovány jednotlivé dni osmidenních tržních období (nundinae) pravidelně se opakujícími písmeny A až H. Začátkem doby císařské

127/ nacházíme první stopy sedmidenního týdne semitského původu (babylónského a židovského), jehož dni se pak označovaly v kalendářích písmeny A áž G. Vedle toho začalo být podle egyptského učení označo­ váno těchto sedm dní jmény planet ( -+hvězdy [2]), Měsíce, Marta, Merkura, Jupitera, Venuše, Saturna, Slunce. Toto označování dní přejali i křesťané; většina těchto jmen se pak objevuje i v románských a germánských jazycích; den Saturnův byl zpravidla označen podle žid. týdne jako sabat (sobota) a den slunce jako den Páně, křesť. neděle. Sedmidenní týdenní cyklus a neděle jako sváteční den nabyly oficiální platnosti r. 321 n. 1. Chronologická díla (vědecky zkoumající měření času) psali už ve stv. (v helénist. době) ---+Eratosthenés z Kyrény a ---+Apollodóros z Athén (z jeho díla se zachovaly zlomky). -V. t. datování; kalendář. V ant. filosofii byl č. pokládán zpravidla za realitu nezávislou na poznání, za určení pohybu. Podle mínění idealistů, jako byli eleaté a Platón, přísluší č. jen světu smyslovému, s jehož vytvořením také sám vznikl. Aristotelés soudil, že č. vnímáme zárovť!ň s pohybem, jehož je počtem, pokud jde o dří­ vější a pozdější (arithmos kínéseós kata to proteron kai hysteron). Předpokládá to ovšem počítající duši. č. je spojitý, nikoli přetržitý, a je nekonečný. Podle stoiků je č. roztaženost nebo rozměr (diastéma) pohybu,a je tedy netělesný. Psychologické pojetí č-u uplatňuje vlastně až Augustinus. Od helénist. doby pronikl Chronos jako božstvo do --+orfismu, kde byl zobrazován jako had s různými zvířecími hlavami. Nejspíše pro hláskovou podobu svého jména byl Chronos ztotožněn s -+Kronem. Jiným božstvem č-u byl Aión, což v řečtině pův. označuje jeden cyklus lidského věku. Tato před~ stava byla přenesena na vesmír, o jehož vývoji se soč!dilo, že rovněž probíhá v cyklech. Aión býval zobrazován jako okřídlená, tj. vše pronikající postava se lví hlavou, obtočená hadem (symbol nekoneč­ nosti) a držící blesk, žezlo a klíč jako symboly vlády nad světem.

rytmu dosahuje sledem slabik dlouhých a krátkých, řazených podle volnějších nebo přísnějších pravidel. Vyvinula se v jazycích, ve kterých dlouhé samohlásky nejen existovaly, nýbrž i spoluvytvářely význam slova a rytmus řeči. V řečtině (zhruba do doby před počátkem n. 1.) byl slovní přízvuk spoluurčován délkou samohlásek, v latině (asi do 3. stol. n. 1.) vedle toho i tzv. délkou polohovou ( ---+prosodie). Proto byl v lat. verši rytmus do jisté míry časoměrný už před převzetím řec. meter ( ---+Saturnius), v Řecku byl časoměrný od počátku až do konce starověku, kdy začal znenáhla ustupovat prosodii pří­ zvučné. V češtině jsou doloženy první pokusy o časoměrný verš ve 13. stol.; soustavněji jej prosazoval Komenský, programově tak činili Palacký, Šafařík a Jungmann, který zavedl do české poezie dokonce i některá metra staroindická. Těchto použil zejm. Chmelenský v některých libretech, z antických meter se držel v původní tvorbě nejdéle časoměrný hexametr (naposled u Čecha, v epose Václav Živsa, 1889-1891); v překladech ant. básníků odstranil č-ru teprve Josef Král, mj. cyklem článků v LF počínajíc r. 1893. Překážkou č-ry u nás byla poměrně nevýznamná úloha kvantity v jazyce. Přesto byla č. pro češtinu teoreticky obhajována ještě v době mezi oběma válkami. Literatura: J. Král, O prosodii české, 1923 a 1938; R. Jakobson, Základy českého verše, 1926; J. Nováková, Indické rozméry v českém básnictví, 1952; J. Levy, České theorie překladu, 1957.

Černomoří bylo ve starověku obklopeno celým věncem řeckých měst, takže je lze počítat k řeckému světu, i když obyvatelstvo zázemí bylo vesměs neřeckě. Název „Čer­ ného moře" zněl u místního obyvatelstva achšaena (staropersky „černý"). Řekové tento název převzali ve znění axeinos ( = nehostinný), změnili jej však z tabuových důvodů v Pontos euxeinos ( = moře pohostinné). Moderní název je svým významem vlastně pokračováním názvu prvotního (předřeckého).

Kolonizace Č. začala na jihu, od bosporské úžiny : řada významných Literatura: W. Kubitschek, GrundriB měst vznikla na sev. pobřeží Malé der antiken Zeitrechnung, 1928; G. Fried- Asie (zejm. ---+Hérakleia Pontiké rich, Rukověť křesťanské chronologie, [Pontská], ---+Trapezús, --►Sinópé), 1934; A. Degrassi, Fasti consolari delťim­ pero romano, 1952, E. J. Bickerman, v ---+Kolchidě (zejm. Dioskúrias, Chronology of the Ancient World, 1968. Fásis), na pobřeží dn. Bulharska (-►Apollóniá [dn. Sozopol], ---+Mečasomíra (překlad řec. výrazu sémbriá [dn. Nesebiír], ---+Odéssos chronón taxis [ ---+Aristoxenos]), ver- [dn. Varna]) a Rumunska (-+Tomis šová technika, při níž se dojmu [dn. Constanta] a ---+Histriá neboli

Čín lstros). Z řec. kolonií v severním Č. byla nejvýznamnější města při --+Bosporu Kimmerském (dn. Kerčském průlivu): ---+Pantikapaion, -➔ Fanagoreia, na již. Krymu Theodosiá a ---+Chersonésos (3) a při ústí Bugu ---+Olbia; nejsevernější řec. kolonií bylo město ---+Tanais při ústí Donu do Azovského moře. Většina řec. měst v severním č. byla založena z -+Mílétu (Olbia, Pantikapaion, Theodosiá), Fanagoreia ---+ Ióny z ostrova Teu, Chersonésos z Hérakleie Pontské. Až na mladší Chersonésos (z 2. pol. 5. stol. př. n. 1.) byly řec. osady založeny většinou v 7 .-6. stol. př. n. 1. Okolo Kerčského průlivu vznikla v 2. pol. 5. stol. př. n. I. ---+bosporská říše, která trvala až do 4. stol. n. 1.; Olbia na záp. zanikla v pol. 3. stol. a již nebyla obnovena, kdežto města na Krymu se později stala součástí ---+byzantské říše. Hlavní hosp. základnou řec. měst v Č. byl obchod obilím, kupovaným od sev, barbarů ( ---+Skythů) a zčásti též produkovaným v okolí měst. Hojně se též vyvážely nasolené ryby a víno. Zejm. za helénismu byla v č. rozvinuta všechna řemesla. Monumentální stavby nejsou z č. téměř známy, památky kamenné plastiky kolísají od kvalitní práce k hrubé provinciální, produkce keramiky nepřesáhla místní trh (významnější byla výroba terakot), značný byl dovoz keramiky z Athén . Zajímavé nástěnné malby nepřesahují průměr, avšak výzdoba jihoruských hrobek patří k nejvýznamnějším památkám řec. kultury. Na umělecký vkus a celý život měst mělo silný vliv - jako sotva kde jinde v řec. městech místní, zejm. skythské obyvatelstvo. Symbióza těchto dvou složek se projevila také ve vrcholných památkách umění těchto měst, nádobách a špercích z drahých kovů (---+toreutika), vyráběných pro skythské zákazníky, zejm. ve 4. stol. př. n. 1. (---+skythské umění). Sev. pobřeží Černého moře bylo od počátku císařství ve sféře římského vlivu, ale přímou součástí impéria se nikdy nestalo. Polit. závislost zdejších měst a států na Římu byla určována především vztahem řec. obyvatelstva k okolním barbarským, hlavně skythským kmenům. Sociálně-ekonomicky zde lze rozlišovat tyto oblasti: a) řecká města: kdežto např. v Chersonésu vlastnili a obdělávali půdu (hlavně vinice) občané města, v Olbii obdělávalo půdu původní

Čín

128/

obyvatelstvo, jež platilo naturální dávky; b) -+bosporská ríše (na poloostrově Kerčském a na části poloostrova Tamanského): proti nájezdům barbarů byla chráněna valy; půdu vlastnil zčásti král a občané řec. měst, zčásti byla chrámovým majetkem; pozemky obdělávalo porobené a snad i zotročené původní obyvatelstvo; c) thrácké a íránské kmeny; skythské království s hlavním sídlem v N eápoli (poblíž dn. Simferopole na Krymu) - vlastníky půdy zde byli přísluš­ níci vládnoucího kmene, obilí se dopravovalo z přístavu Eupatorie (na jih od Neápole) do Olbie a odtud dále do Řecka. Všechna černomořská města později velmi utrpěla posuny barbarských kmenů. Výhodná poloha je však namnoze udržela při životě až do dnešních dob. O výzkum č. se zasloužili i čeští badatelé, zvl. K. Jireček, bratří Škorpilové, V. Dobruský, A. Salač aj.

umožnila vytvořit Hedvábnou cestu přes Tun-chuang, Kašgár, odtud přes Baktrii nebo přes Sogdianu do -+Seleukeie na Tigridu a k hranicím řím. říše. Není vyloučeno, že r. 36 př. n.1. při útoku Marka -+Antonia na Baktrii došlo ke srážce čín­ ských vojsk s římskými. R. 97 n.1. dorazil čínský vyslanec Kan Jing do území Tchiao-č', asi blízko Kaspického moře, a odtud bud k tomuto moři nebo k Perskému zálivu; další cesty se však neodvážil. V čínských pramenech jsou o stycích s řecko­ římským světem dvě zajímavé zprávy: tak 120 n.1. přišli prý kouzelníci a hudebníci od „západního moře" (z Alexandrie?) vyslaní řím. říší a byli přijati čínským císařem; v čín­ ských říšských análech pak je zpráva, že řím. říše je velmi rozsáhlá, bohatá na města a je pánem mnoha podrobených zemí, a popisuje se

Literatura: J. Čadík, O klenotnictví jižního Ruska ve starověku, 1927; A. A. Jessen, l{ecká kolonizace severního Černo­ moří, (čes.) 1951; E. S. Golubcova, Severnoje Pričernomor'je i Rim na rubeže našej ery, 1951; D. P. Kallistov, Severnoje Pričernomor'je v antičnuju epochu, 1952; V. F. Gajdukevič, M. I. Maksimova, Antičnyje goroda severnogo Pričernomor'ja, 1955; D. B. Šelov, Antičnyj mír v severnom Pričernomor'je, 1956; M. I. Maksimova, Antičnyje goroda jugo-vostočnogo Pričernomor'ja, 1956; J. M. Boháč, Kerč­ ské vázy se zřetelem k památkám v česko­ slovenských sbírkách, 1958. - Archeol. výzkumům a historii č. je věnována speciální knižnice Pričernomor'je v antičnuju epochu, vydávaná Akademii věd SSSR.

Čína. Civilizace čínská a civilizace antická se vyvíjely zcela nezávisle na sobě; přesto však v omezené míře vzájemně přejímaly některě podněty, k čemuž obvykle nedocházelo přímo. Tak výprava -+Ale-

xandra Velikého do -+Indie ve 4. stol. př. n. 1. přispěla asi k rozšíření pýthagorovské hudební stupnice v Číně; již koncem 3. stol. př. n. 1. znali Řekové prostřednictvím jihosibiřských kmenů čínský název pro hedvábí (s'f sér]) a podle něho pojmenovali Čínu Sériké (odtud lat. Serica). Také zeměpisec Klaudios -.Ptolemaios (2. stol. n. 1.) zahrnul Čínu do své mapy Asie. V letech 138-125 př. n. 1. podnikl Čang Čchien velkou objevnou cestu do Ferghány (kotlina v sv. oblasti perskě říše) a Baktrie a našel tu čínské výrobky, které se tam dostaly přes Indii. Na základě toho se Číňané pokusili proniknout do Indie po souši, sice bez úspěchu, avšak námořní spojení navázali nejpozději v 1. stol. př. n. 1. Naproti tomu již Čang čchienova cesta

Řím.

Východní řím. provincie (patrně i s Egyptem) nazývali Číňané Ta-čchin, egyptskou Alexandrii znali pod jménem Li-kan. Také Římané měli zájem, aby jejich rozsáhlý nákup čínského zboží nemusel procházet rukama cizích kupců; svědčí o tom obch. poselstvo, které r. 166 n. 1. dorazilo z Vietnamu do Číny a tvrdilo, že bylo vysláno císařem An-tunem (tj. -+Markem Aureliem Antoninem). K takovým stykům možná došlo již dříve, o nich však zprávy chybějí. Zájem vzbuzovalo mj. čín­ ské hedvábnictví, aspoň již v pol. 2. stol. n. 1. se -+Pausaniás ve svém Cestování po Řecku důkladně zabýval bourcem morušovým a hedvábím. V dalších staletích se rozvinul pravidelný obchod mezi Čínou a východořím. říší (čínský název Fu-Zin z perského Prom), jak o tom svědčí např. to, žer. 1953 byl nalezen solidus východořím. císaře Justina li. (565-578) v hrobě z r. 599 nedaleko tehdejšího čínského hlavního města Si-anu. Občasné styky umožnily Řekům a Římanům v podstatě správně ocenit význam čínské civilizace, kdežto Číňané se převážně omezili na shromažďování polit., vojenských a obchod. informací. Vzájemné styky obou velikých civilizací starověku nebyly tedy trvalé ani hluboké, poptávka po čínském zboží měla však od 4. stol. n. 1. občas vážný vliv na řím. hospodářství (směnou za luxusní předměty odplývalo velké množství drahých kovů do ciziny). Literatura: G. Coedes, Textes ďauteurs grecs et latins relatifs á !'Extréme Orient depuis Je 4eme siecle avant J. C. jusqu'au 14eme siecle apres J. C., 1910; A. Herrman, Die alten Seidenstrafien zwischen China und Syrien, 1910; týÍ, Das Land

der Seitle und Tibet im Lichte der Antike, 1939. číslice A. řecké: starší způsob zapisování č-c u Řeků byl aditivní a záležel v označování hodnot 5, 10, 100, 1 000 a 10 000 začáteční­ mi písmeny příslušných číslovek: 5 °= TI od pente; 10 = ~ od deka; 100 =Hod hekaton; 1 000 = X od chilioť; 10 000 = M od myrioi. Tak např. 1227 se psalo XHH~~IIII. Tento způsob byl již v období před­ alexandrijském nahrazen desítkovým systémem abecedním, schopným vyjádřit každé číslo do 1 000 nejvýše třemi znaky. K tomu bylo však třeba 27 znaků, a proto bylo používáno tří liter semitské abecedy jinak nepotřebných: vau pro 6 ( F nebo ~• ), koppa pro 90 ( 9 nebo 9 ) a sampí pro 900 ( 9 nebo ->i ) :

Jednotky A B IX ~ y 1 2 3 Desítky I K A L A X 1 2 3 Stovky

r

,:l

E F

8

E

s'

4

5

6

z H

0 .S·

~ 7

8

o

TI 9

'1l

9

MN

,!;!,

µ 4

~ 6

o

1C

Q

7

8

9

o/ 9 ljJ w "'>\ 7 8 9

v

5

P

~

T

r

©

x

p

cr

'C'

u

cp

X

1

2

3

4

5

6

n

Od 1-999 se číslice označovaly písmeny s čárkou nahoře: 1X' = 1. Pro tisíce se užívalo týchž písmen s čárkou dole: ,1x = 1 000, ,~ = = 2000, ,y = 3000 ... , ,& = = 9 000, ,L = 10 000, ,X = 20 000, ,"A = 30 000 ... , ,p = 100 000; tak např. 338 se přepisovalo 'tA"f); 1907 = ,IX L: : zlomky se vyjadřo­ valy např. takto: 12/35 = L!3'Ae:". Tento způsob (ůsporný pro písaře, ale nevýhodný pro početní operace a pro rozvoj algebry) se udržel i v byzantské době. Místní hodnota znaků (významný vynález Sumerů, kteří již kolem r. 2100 př. n. 1. dovedli vyjádřit v šedesátkové soustavě libovolně velkě číslo) byla Řekům neznámá. B. římské: nejstaršími číslicemi, kterých užívali Římané, byly znaky I, V, X, jež byly známy již v době před poznáním abecedy; jsou napodobením nataženého prstu (]), otevřené dlaně (V) nebo dvou dlaní (X). Pro 50, 100 a 1 000 při­ jali Římaně (pravděpodobně společně s -,.abecedou prostřednictvím -+Etrusků) znaky opřerié o tvary řec. písmen archaickě formy, jež nebyly pojaty do lat. abecedy (aspiráty): i chí (z toho J.,., J_, L) = 50; 8 ffi O théta (z toho C) = 100; (]) Jí (z toho (!l; velmi pozdě též

Knóssos, tzv. velké schodište ve východní obytné části

Akropolis s Parthenónem (upro~ střed), na úpatí ódeion Héróda Attika a stoá Eumenova

Héfaisteion (dříve nazývané Théseion)

129/ M působením číslovky Mille) = = 1 000. Jak vývoj jednotlivých tvarů naznačuje, projevovala se snaha přizpůsobit znaky běžně užívaným písmenům. Rozpůlením znaku Jí (c!>) pro 1 000 vznikla číslice D pro 500. Vyšší hodnoty se tvořily skládáním číslic: tak např. 1 227 se přepisovalo MCCXXVII. Postupovalo se tak, že znaky, postavené za vyšší číslicí se přičítaly (VI = 6), znaky postaveně před vyšší číslici se odčítaly (IV = 4); u Etrusků byla však známa i praxe opačná. Číslice vyšších řádů než 1 000 označovali Římané tak, že znak pro 1 000 kladli do závorek, napr. 10 000 = (c!>) nebo (M), 100 000 = (( r.t, )) nebo ((M)), analogicky též 5 000 = (D); někdy bylo použito i jiného způsobu, kdy tisíce byly označovány pomocí vodorovné čárky, kladené nad príslušnou číslici (např. ffi = 3 000, XX.X = 30 000, C = 100 000, M = 1 000 000). Poloviny se oS značovaly přidáním písmene (semis), později přeškrtáváním čís­ lic ( t ).

IV

v

4

5

I 1

2

III 3

VI

VII

VIII IX

X

6

7

8

10

XI

XII

XIII XIV

XV

11

12

13

15

II

9 14

XVI XVII XVIII XIX XX 16

17

18

XX.I XXX XL 21

30

40

LXX LXXX XC

19

20

L 50

60

70

80

90

C 100

CI 101

CC 200

D 500

M 1 000

LX

byly v pozdějším arabskými. Jejich znalost však nikdy nevymizela a v určitých případech se jich užívá dodnes; nepostradatelné jsou např. v chronogramech, kde grafickým zvýrazněním (obvykle prodloužením) určitých liter je upozorněno, že se mají současně číst jako číslice. Jejich seřazení dává letopočet, prozrazující nejčastěji datování díla nebo letopočet události, k níž se text vztahuje: tak rok upálení M. Jana Husi (1415) je skryt ve verši: „GrassatVr frVstra proh Vis CapltaLls In HVssVM/Chrlstl eXtlrparl VoX preClosa neqVlt" Římské č.

střv. zatlačeny č-mi

( -= VVVICILIIVVMCIIXIIVXCIVI = 1415; čes . : ,,Nadarmo, ach, je Hus trestán na hrdle, drahocenný hlas Kristův nelze umlčet"). (B. Sturm, Eteostichorum ... centuriae sex, Gorlicii 1580, str. A 5v). číslo (řec.

arithmos, lat. numerus), pojem pro kvantitu stejnorodých věcí, z nichž každou jednotlivou nazýváme jednotkou. Jako souhrn jednotek určují číslo už Platón (Parmen. 153n), Aristotelés (Metaf. X 6 1057a 3: ,,Mnohost však jest rodem čísel. Neboť číslo jest mnohost měřitelná jednotkou." - Viz též Metaf. XI 9 1085b 22) i Eukleidés (Elem. VII). Č. mělo ovšem od počátku velký význam praktický, ať už šlo o odhad majetku či o výpočty v prostoru i v čase. Matematika budila obdiv a úctu, až došlo k přecenění, ba zbožnění čísel, což zase vedlo k číselné mystice a povérám. Zvláštní úlohu sehrála ve stv. pýthagorovská nauka oč-lech, podnícená snad bádáním egyptským. Pýthagorovci poznali význam matematiky zvl. v astronomii a akustice a své poznatky zobecňovali přenášením čí­ selných vztahů i do jiných oblastí (např. i do výkladu jevů psychických). Tak uznali nakonec č. za metafysický princip, podle něhož je uspořádán celý vesmír. C. se stalo podstatou (úsiá) světa, č-la pak podobenstvími pro vše, co jest a co se děje. V č-lech jsou však nejen principy bytí. I naše poznání je založeno na č-lech, i naše před­ nosti. Jestliže podle pýthagorovců jsou věci napodobením čísel, jsou pro Platóna (zvl. v pozdním období) věci účastny v ideách, tj. v číslech. Platón se s pýthagorovci shoduje v tom, že č-la jsou pro všechny druhé věci příčinou jejich podstaty. Později se metafysický význam č-la uplatňuje hlavně v novopýthagoreismu a novoplatónismu. čočka (optický nástroj) již ve starověku. Svědčí

byla známa o tom např . nález ploskovypouklé č-ky, zasazené do zlata, z jednoho hrobu v italské Nole. Obdobné č-ky byly nalezeny i jinde, např. v Pompejích. Písemné zprávy jsou však velmi skoupé. Aristofanés se zmiňuje v Oblacích o tom, že č-kou lze vznítit oheň (Nef. 766n.). Podle Plinia (Nat. hist. 37, 28) se č-ky používalo v lékařství k vypalování ran. - V. t. optika.

čoč

ďáb

130/ ďábel (z řec. diabolos, pomlouvač, klevetník), těž Satan: v žid. a křesť. náboženství Zlý duch, ztělesnění veškerého zla ve světě. Představa o něm vnikla do žid. myslení z náboženství perského: ,, Tento svět" tam byl pokládán za panství ďábla, jenž se prý snaží působit na lidi „světskými" lákadly (proto též: Pokušitel). Lidě jej mohou překo­ návat ---+-askezí. - Vedle Satana se věřilo v množství zlých duchů (démonů, běsů, z nichž nejvyšší byl Beelzebul [Belzebub]); ti prý pů­ sobí různé duševní a nervové choroby; proto bylo provozováno tzv. ,,vymítání duchů" (exorcismus) zaklínáním pomocí mocných (božských) jmen (v některých církvích se tak děje dosud).

----+-sochařství (A) označovalo jako

se podle něho daidalské. D-lovy sochy byly prý jako živé (musely se prý uvazovat, aby neutekly: tj. nepůsobily jako umělecký obraz skutečnosti, nýbrž chápaly se jako její přímá náhrada). Na Krétě vystavěl pro krále -.Mínóa proslulý -----+-labyrinthos. Mínóově dceří Ariadně poradil, jak pomoci -+ Théseovi, aby nalezl cestu ven z labyrinthu. Mínós ho proto zavřel i s jeho synem Íkarem do labyrinthu. D. vyrobil pro sebe i pro Íkara z peří a vosku křídla a oba prchli vzduchem. Íkaros se však přes varováni otcovo příliš přiblížil k slunci, vosk roztál a Íkaros se zřítil do moře. To bylo po něm nazváno Íkarské. D. doletěl na Sicílii a nalezl zde útočiště u kráDada viz Dákie le Kókala (Ov. Met. 8, 183n). - Pravzorem řec. D-la a Íkara byl Dafné [2. p. -ny], nymfa, dcera Etana, hrdina mesopotamského říčního boha Péneia ( -----+-Thessalie). mýtu o letu ke slunci na křídlech Zamiloval se do m ----+-Apollón orla pro získání byliny plodivě síly. a pronásledoval ji. Když ji už doVýtvarné zobrazení v antice: D. a Íkaháněl, vyprosila si D. od otce, ros, reliéf ve vile Albani v Římě; nástěnné aby ji proměnil ve vavřín (řec. malby pompejské. V nové době: Donatello (1386-1466), dafné). Od té doby byl vavřín zaD. a Íkaros, kruhový reliéf v mramoru ve svěcen Apollónovi. Haluze vavřínu dvoře paláce ve Florencii. - Sochy: A. přinášeli chlapci jako očistný pro- Canova (1757-1822), D. a Íkaros; A. středek z ůdolí Tempé v Thessalii Rodin (1840-1917), Pád Íkarúv; Fr. HnáÍkaros (reprodukováno v Ceském světě do Apollónova chrámu v Delfech. tek, 22. 5. a 16. 3. 1917); J. Štursa, Íkaros, - Báje byla ve stv. oblíbeným 1919 (bronz, Sbírka čes. sochařství, námětem výtv. umění i poezie Zbraslav); Íkaros, 1920 (tamže); V. Dohnalová-Pešanová (* 1897), Íkaros (bronz, (Ov. Met. 1, 452n). vystaveno 1936); J. B. K. Vlach (* 1904), Sousoší: L. Bernini, Apollón a Dafné, !kar (bronz); R. Pribiš (* 1913), Ikarus, okolo 1623-25. - Nástěnná malba: F. 1943 (reliéf medailovité řešený). - NáHarovník (f 1683), Apollón a Dafné (Lob- stropní malby: Baccio Bianco, Daidalos a kovický palác na Hradčanech). - Obraz: N. Íkaros (Valdštejnský palác v Praze), asi Poussin, Apollón a Dafné, okolo 1630-35; 1625-1630; neznámý malíř, Daidalův a E. Kalabis (* 1899), Proměna Dafny ve Íkarův let, 1720 (Lobkovický palác v Praze, vavřín. - Báseň: J. S. Machar, Vavřín Vlašská ul). - Obrazy: neznámý malfr (snad (Antické motivy, Tretí kniha lyriky), 1892. flámský), Pád Íkarův, asi 16. stol. (repro- Lyrická povídka: J. Karásek ze Lvovic, dukováno v Zlaté Praze 1917, str. 213); Dafnino hoře, 1926. - Pastorální hra: J. P. Brueghel St. (1525-69), Krajina s páPeri, Dafné (na text Rinucciniho), prove- dem Íkara; A. van Dyck (1599-1641), deno ve Florencii 1597/8. - Opera: G. F. Daidalos a Íkaros (týž námět celkem tři­ Hande!, Daphne, 1708; R. Straul3, Daphne krát); Frederick Leighton (1830-1896), D. a Íkaros; Jan Preisler (1872-1918), (text J. Gregor), 1938. Íkarúv pád (pastel; týž námět olej); M. Pirner (1854-1924), Íkarova smrt (kresba, Dafnis [2. p. -ida], sicilský pastýř, reprodukováno ve Vet sacrum 2, 1909, ,,vynálezce" (řec. heuretés) -➔bú­ seš. 10); J. Šíma, Pád Íkarův, 1936; V. Vaculka, Íkarův pád, 1960; B. Matal, kolské poezie. Svou krásou a hrou íkarúv pád, 1961. - Literární ohlasy: na -.sýringu okouzloval nymfy. Sv. Cech (1846-1908), román Ikaros; Zemřel hořem z nešťastné lásky. James Joyce (1882-1941), Daedalus; J. (* 1894), povídka !kar. Podle jiné verze ho nymfa Echenais Iwaszkiewicz Básnické zpracování: J. Vrchlický, Ikarus, potrestala slepotou, protože jí byl 1889 (ze sbírky Různé masky, 107); J. Kanevěrný. -D. bylo již v ant. litera- rásek ze Lvovic, Ikaros (ve sbírce Endymion, 1909); Gabriele d'Annunzio (1863 tuře oblíbené jméno pro pastýře až 1928), epos o Íkarovi (ukázku přel. M. (vyskytuje se např. v několika Votrubová-Haunerová, Novina 1911, 417 eklogách Vergiliových Bukolik; v 5. až 420); V. Brjusov, báseň D. a Ikaros P. Křička, Květy 1911, 1. polo!. str. ekloze bývá v postavě D-ida spatřo­ (přel. 364 n); V. Roy, Náš Ikarus (alegorická ván Iulius Caesar).-.Longos nazval báseň ve sbírce In memoriam, 1934); F. svůj pastýřský román Dafnis a Hrubín, Proměna, 1958; š. Žáry, !kar živý, 1960, kniha básní. - ZhudebChloé. Postava D-idova ožila v pa- večne nění: S. Goldbach (* 1896), Nový Ikastýřské poezii 17. a 18. stol. rus, op. 14 (symfonická skladba), 1928; K. Bohm (* 1890), Ikarus (symfonická báseň), 1929; R. Mašek (* 1906), Ikaros, Daidalos [2. p. -la], mytický řecký op. 8 (symfonická báseň); I. Markevič, sochař, vynikající stavitel a „vyná- Odlet Ikarův (balet), 1943.

lezce" (řec. heuretés) umělecké­ ho řemesla. Nejst. monumentální daimón [2. p. -ona]

(řec.,

snad

131/ rozdělovatel), označení pro nositele nadpřirozeně síly, projevující se v přírodních úkazech (démon počasí, plodnosti apod.), popř. zasahující do lidskěho života.

Víra v existenci d-ú se vyvinula nejspíše ve společnosti, která ještě neznala jiné dělení osob a věcí než na dobré a zlé. Proto byli i d-i dobří a zlí. Když se později vytvořila představa antropomorfních božstev, přičítalo se jim působení namnoze podobné působnosti daimonů. S tímto stavem se setkáváme nejen v ---+homérském náboženství; víra v d-'y zesiluje opět koncem 5. stol. př. n. I., kdy antropomorfní náb. představy ustupují pod tlakem filosofie. D. zasahoval podle víry Řeků do lidského života příznivě (agathos d., dobrý d.) nebo nepříznivě (odtud eudaimón = mající dobrěho d-a, tj. blažený, v protikladu ke kakodaimón = mající zlého d-a, tj. ubohý); proto splynul d. již před Homěrem s představou -+osudu (později --+tyché). Denní jídlo u Řeků končívalo úlitbou Dobrému d-u, ochránci domu. Spojení d-a s jedincem bylo rozvedeno již u Platóna (---+Sókratovo daimonion) a objevuje se v helénist. filosofii a literatuře, zvl. v nové komedii. Problémem d-ů se zabývala zejm. ---+Akadémie, která je považovala za bytosti stojící na přechodu mezi lidmi a bohy. V pozdějších dobách přispěl k rozvoji nauky o d-ech (démonologie) ---+gnosticismus uče­ ním, že d. provází člověka od narození až do smrti, dále ---+manicheismus (podle něhož je d. principem zla) a novoplatónici, zvl. ---+Porfyrios (jenž je považuje za tlumočníky mezi lidmi a bohy) a pak pod jeho vlivem v byzantskě době Michaěl ---+Psellos. Křesťanství ztotožnilo d-y s padlými anděly, a proto uznávalo jejich větší tělesnou dokonalost proti člověku (mají prý např. křídla a létají, dovedou číst z pří­ rody anebo sesílat na člověka nemoc). U ---+Tertulliana a ---+Augustina jsou d-i ztotožněni s bohy řím. impéria; tím je také omezena jejich vláda na pozemskou obec (societas daemonum), jejíž zkázu předpověděl Bůh.

Vedle této filos. démonologie byla otázka duchů, jejich zasahování do života i jejich ovládání a potírání předmětem lidové víry, jež se projevuje v ---+zaklínáních, známých zvl. z Egypta. Tato víra byla velmi živá, proto zakazovaly od 4. stol. n. I. křesť. zákony uctívání daimonů. To se pak objevilo ve střv. jako učení o -+ďáblu - knížeti zla a jeho pomocnících. Pronásledování čaro-

dějnic zákonů

dan

bylo pokračováním oněch D-ii sídlili Liburnové (hl. město v jiných podmínkách. Scardona, dn. Skradin). Oba kmeny se zabývaly pastevectvím, rybolovem a v malé míře zemědělstvím. daimonion viz Sókratés Zpočátku byla D. spojena s ---+PanDákie (lat. Dacia) ve starověku ná- nonií, za pannonsko-dalmatského zev území mezi dolním Dunajem povstání (6-9 n. 1.) došlo k jejich (lat. Danuvius), Seretem (lat. Hiera- admin. rozdělení. Označení Dalmasus) a východními Karpatami (zhru- tia je doloženo až z doby Flaviovců ba dn. Rumunsko a malá část jihový- (69-96 n. 1.). D. byla romanizováchodního Maďarska); hlavními oby- na především na pobřeží, kde zejm. vateli byli Dákové (thráckého půvo­ za Flaviovců řada měst obdržela du) a -Getové. Zabývali se zeměděl­ právo municipií; staré kolonie ---+Sastvím (obilí, len) a chovem dobytka. lonae (dn. Solin u Splitu, rodiště cíAsi v 1. stol. př. n. I. se dostali do saře ---+Diocletiana), Narona (dn. styku s řím. říší. Jejich nájezdy, Vid u Metkoviée) a Iader (dn. jimiž znepokojovali hranice říše Zadar) vznikly již na počátku v 1. 85-89 (---+Decebalus), si vzali principátu. Ve vnitrozemí bylo poŘímané za záminku k tažení proti měrně málo římských měst. VyváD-ii, proslulé bohatstvím zlata želo se odtud dřevo, železná ruda, a stříbra; to skončilo vítézstvím textilie, sýry; na pobřeží se pěsto­ ---+Traianovým r. 106 n. l. : hl. město valy olivy a vinná réva. Hospodář­ Sarmizegetusa (na výšině Dealul ský rozkvět, který nastal v D-ii za Griídi~tii) bylo Římany obsazeno, Diocletiana, se tu udržel až do D. přeměněna v řím. provincii. konce starověku. Kolonisty zde byli především voLiteratura: C. Patsch, Archiiologisch-epijáci, kromě toho sem byli přesídleni graphische Untersuchungen zur Geschichte horníci z Dalmácie a usadilo se zde der romischen Provinz Dalmatien, Wisseni mnoho orientálců. Památkou na schaftliche Mittheilungen aus Bosnien und IV-XII, 1896-1912; C. Jitoto vítězství je Traianův sloup Herzegowina reček, Die Romanen in den Stiidten Dalv Římě a jeho ---+tropaion u Adam- matiens imMittelalter, 1901/03; Forschunclisi v rumunskě Dobrudži. - gen in Salona, 3 sv., 1913-39; B. Saria, Dalmatia, RE, Supplementband VIII, 1956, D. byla jednou z prvních provincií, sl. 21-59; G. Alfoldy, Bevolkerung und kterou byli Římané nuceni vy- Gesellschaft der romischen Provinz Dalklidit (za Aurelianovy vlády r. 271 matien, 1965; J. J. Wilkes, Dalmatia. History of the Provinces of the Roman Empin. 1.). re, 1969; K. Kurz, Die Wirtschaftsgebiete Okolo začátku n. I. sídleli Dákově im vorromischen Dalmatien, 1970. i na již. Slovensku u dolních toků řek. V 1. pol. 1. stol. n. I. byli damnatio memoriae (lat.), pro---+ J azygy a germ. kmeny, hlavně kletí a odstranění památky toho, -+Kvády, zatlačeni do hornatých kdo byl odsouzen podle řím. práva krajů na sev. a na východ. Měli z vlastizrady, zvl. v době císařskě. podíl na tzv. půchovské kultuře. Jeho jméno bylo nato odstraněno Literatura: C. Daicoviciu, Siebenbiirgen ze všech veřejných a někdy i souim Altertum, 1943; I. T. Kruglikova, Da- kromých dokladů, tj. odtesáno na kija v epochu rimskoj okkupaciji, 1955; V. nápisech ( ---+razura), odstraněny jeParvan, Dacia, 1958 2 ; V. I. Velkov, Gradat v Trakija i Dakija prez kasnata antič­ ho pomníky. K d. m. docházelo nost (IV-VI v.), 1959; W. D. von obvykle posmrtně; byl jí postižen Barloewen, AbriB der Geschichte der anti- např. triumvir Marcus ---+Antonius ken Randkulturen, 1961, zejm. 103-128 (literatura); H. Daicoviciu, Dacii (Les Da- rozhodnutím senátu i mnozí císařové (např. ---+Domitianus) i pří­ ces), 1965. slušníci jejich rodiny (např. ---+Mesdaktyl (z řec. daktylos „prst", salina). snad proto, že měl rovněž tři člán­ ky), trojslabičná sestupná stopa, Dámoklés [2. p. -lea], dvořan skládající se z jedné dlouhé a dvou syrákúského tyrana (samovládce) krátkých, s ---+iktem na prvé-'---· ---+Dionýsia I. Když D. vychvaloval Používalo se ho ve verších čistě tyranovo štěstí, přikázal mu Dionýdaktylských (dvou až šestistopých) sios, aby se posadil při hostině na i smíšených, hlavně však v ---+hexa- jeho místo, a dal mu nad hlavu zavésit meč na koňské žíni. Pohled metru a ---+pentametru. na meč D-lea poučil o nebezpečí Dalmácie (lat. Dalmatia), římská tyranova postavení. Odtud příslo­ provincie na pobřeží Jaderského večně Dámoklův meč jako symbol moře (vedle vlastní D. i dn. Bosna trvalěho ohrožení. a Hercegovina), původně součást římskě provincie Illyrika (---+ Illy- Danaé, dcera krále Akrisia v Argu, rie), osídlená illyrskými, popřípadě matka ---+Perseova (1). illyro-keltskými kmeny. Nazývala se podle kmene Dalmatů; v severní danajský dar viz Danaové

Dan

132/

Danaové, u Homéra označení všech Řeků před -+-Trójou (podobně jako -+-Achajově a Argejští), u jiných autorů však někdy pouze název obyvatel -+-Argu. Název bývá odvozován od jména argolského krále Danaa (Danaos, -+-Danaovny), který prý byl původem z Egypta. D. bývají někdy ztotožňováni s lidem Dan[a]una, o němž jsou zmínky na egyptských záznamech z doby kolem r. 1200 př. n. I. jako o jednom z tzv. -+-námořských národů (-+-Frygie), které tehdy zaútočily na Egypt. - Přídavně jméno „danajský" žije dodnes ve spojení „danajskv dar" (quidquid id est [ -+-Sent.]).

z účtů a potvrzení, ze závětí aj. Platily se i dávky z vyměřování půdy, ze zavlažovacích staveb, silnic apod. Vybírání daní bylo svěřováno nájemcům, kteří zaplatili do státní pokladny stanovenou částku a vybírali pak d. za pomoci státního aparátu. V době hosp. úpadku Egypta se najímání daní změnilo z výnosného obchodu v tíživou povinnost a náiemci se pak stávali státními úředníky. II. Římané označovali d. přímé jako tributa, stipendia, d. nepřímé jako vectigalia. V některých přípa­ dech byli jednotlivci nebo obce zbaveny daňových povinností (immunitas). K přímým daním patřila především daň z majetku, zvl. nemovitého (viz níže), která se stanovila podle potřeby (obvykle 1, 2 nebo 3 % z hodnoty majetku tzv. tributum simplex, duplex, trip/ex). K určení tributa se bral za základ odhad majetku provedený jeho vlastníkem (aestimatio). Vdovy, neprovdané ženy, které nepodlěhaly otcovské pravomoci, a nedospělí sirotci tributum neodváděli. Z nepřímých daní byla nejstarší

Danaovny, 50 dcer Danaových. Danaos se znesvářil s bratrem Aigyptem, otcem 50 synů, o vládu, a odplul proto z Egypta do -+-Argu, vlasti své pramáti -+-Íó. Synové Aigyptovi přišli však do Argu a žádali si D. za manželky. Na otcův příkaz zavraždily D. ve svatební noci své muže, jen Hyperméstra ušetřila Lynkea a později s ním založila nový královský rod v Argu. D. byly potrestány tím, že musily v podsvětí nabírat věčně vodu do bezedněho sudu. Báji zpracoval -►Aiscnylos v trilogii, z níž se zachoval 1. díl, Prosebnice (tj. prosící Danaovny). - Opera: Ch. W. Gluck, lpermestra, 1742. - Socha: A. Rodin, Danaide, 1890.

daně patřily v antickěm Řecku i Římě k hlavním zdrojům státních příjmů; dělily se na přímé, určova­ né podle výše majetku a odváděné přímo státu, a na nepřímé, jimiž byly pevně stanovené poplatky z koupě a prodeje, dědictví, nájmu apod. Zvláštním druhem nepřímých daní bylo -+-clo. I. V řeckých obcích převažo­ valy nepřímě d. nad přímými. Ty postihovaly především neobčany (daň metoikú [-+-cizinci] z hlavy, ze živnosti). Na občany byla uvalována obvykle za války zvláštní daň (eisforá). V athénskěm městském státě se původně asi vybírala podle čtyř majetkových -+-tříd (2a), zavedených -+-Solónem, od 4. stol. př. n. I. podle -+-symmorií. Specifickou formou daní byly -+-leitúrgie. Nepřímé d. byly vybírány na trzích, pří veřejných dražbách, při prodeji půdy apod. Složitý daňový systém se vytvořil v ptolemaiovském Egyptě. Byly tu vybírány přímé d. z hlavy, z půdy, z budov, z otroků, z pracovních nástrojů, z domácích zvířat aj. Nepřímé d. byly vybírány z dováženěho i vyváženého zboží, z koupě a prodeje, z nájmu a smluv,

pětiprocentní daň propouštění otroka

odváděná

při

(vicesima manumissionum), která byla za Caracally (211-217) přechodně zvýšena na 10 %- Za císařství byla zavedena řada nepřímých daní. Augustus zavedl 5 % daň z dědictví a odkazů (vicesima hereditatum et legatorum), 1 % obratovou daň z prodeje uskutečněného aukcí nebo kupní smlouvou (centesima rerum venalium) a 4% daň odváděnou při prodeji otroka ( quinta et vicesima venalium mancipiorum). Za republiky bylo vybírání daní svěřeno -+-publikánům, za císařství byla povinnost vybírat d. přenášena na obce a v rostoucí míře na byrokratický úřední aparát. Zvláštní kategorii tvořila pozemková daň, kterou byli v řím. říši zatíženi zejm. obyvatelě provincií; Itálie byla až do Diocletiana prakticky této d. zproštěna. Jen ve zvl. případech bylo tributum pře­ depsáno i pro Itálii. Desátek (decuma) z výtěžku okupovaně a obdělá­ vané státni půdy nebyl důsledně vymáhán. V provinciích se za republiky odvádělo buď pevně stanovené tributum (ve zvl. případech vectigal [ -+-ager privatus vectigalisque ], nebo stipendium [-+-ager stipendiarius] anebo desátek in natura; takto byla zdaněna např. provincie Asia a Sicílie). Desátky byly vybírány společnostmi publikánů. Poplatky se odváděly za používání státních pastvin, lesů, za těžbu

v dolech (zvláštní forma pozemkové renty) apod. Za císařství bylo vybírání pozemkové d. zdokonaleno. Císařský aparát, který některé d. vybíral, měl k dispozici dokonalé podklady o daňových povinnostech provinciálů ( -+-katastr). Za -+-dominátu platili vlastníci půdy pravidelnou daň pozemkovou ( -+-annona), kdežto obyvatelé nevlastnící půdu platili daň z „hlavy" (capitatio plebeia). Danuvius nebo Danubius, (keltský) název původně jen horního a středního toku Dunaje (dolní tok se nazýval -+-Istros). Identita D-iu a Istru byla dlouho neznámá. D. tvořil v císařské době na celém středním toku přirozenou sev. hranici řím. říše, později silně opevněnou (-+-limes). Současně se stal důležitou dopravní tepnou obchodní i strategickou. Dardanos viz Dardanové příbuzný Tróobyvatelé trójzázemí, vedení -+-Aineiou; jejich jméno bylo odvozováno od Dardana, syna Diova a -+-Plejady Élektry, mytického praotce trójského královského rodu, leckdy je ho však užíváno jako názvu pro Trójany vůbec.

Dardanové, kmen janům skěho

(-►Trója),

dáreikos [2. p. -ku], zlatá perská mince, na jejímž líci byl zobrazen král Dáreios s lukem. Obíhala i v Řecku až do 4. stol. př. n. I. V. t. mince (I). Dáreios I. [2. p. -ia] (staropersky Dárajavauš), perský král 522-486 př. n. 1. Pocházel z mladší větve -+-Achaimenovců. Vyšel vítězně z bojů proti Gaumatovi, který se vydával za -+-Kambýsova bratra Bardiju (řec. Smerdis) a uchvátil trůn, i proti uchazečům v různých částech země. Autentickou zprávu o obnovení říše obsahují skalní reliéfy s trojjazyčným (persky, médsky a babylónsky) tzv. Behistúnským nápisem. D. rozšířil perskou říši o kraje již. Kavkazu a sz. Indie a provedl správní i hosp. reformy. Říši rozdělil ve 20 satrapií. Vybudoval silnice s poštovními stanicemi a zájezdními dvory. Zavedl zlatou měnovou jednotku ( -+-dáreikos ). Nezdarem skončily jeho výpravy proti Skythům i obě výpravy proti Řekům r. 492 a 490 (-+-řecko-perské války). Za příprav k třetí výpravě zemřel r. 486/5. D. II. Nothos [2. p. -tha], perský král 424-404 př. n. I., syn -+-Artaxerxa I. Zmocnil se vlády po za-

ded

133/ vraždění

svého bratra -+Xerxa II. Ztratil sice Egypt, avšak na Západě se uplatnil perský vliv za -+peloponnéské války. D. III. Kodomannos [2. p. -na], poslední perský král 336-330 př. n. 1. Nedovedl klást vážný odpor vítěznému postupu -~-Alexandrovu. Z bitvy u -+ Issu r. 333 se zachránil útěkem, jeho matka, žena a děti se tu dostaly do zajetí. Po porážce u -+Gaugamél (r. 331) prchal na vých. do Baktrie, tam ho však zajali a zavraždili spiklenci v čele s -+Béssem. Jeho smrtí vymřela dynastie -+Achaimenovců.

v Egyptě, kde mělo dlouhou tradici už před řím. dobou. Proto také v Egyptě vznikla éra -+Diocletianova, počítaná od nastoupení tohoto císaře. r. 284 n. 1. V pozdní antice vzniklo rovněž d. podle patnáctiletých období (-+indikce) a objevují se různé letopočty od stvoření světa, např. židovský. Základ křesť. éry byl položen teprve v 6. stol. n. 1. mnichem Dionysiem Exiguem, jenž vypočítal, způsobem arci nevědeckým, že se rok 279 éry Diocletianovy rovná roku 563 od narození Kristova. Křesť. éry „našeho letopočtu" se u nás doposud užívá a převádějí se na ni všechna data uvedená v pramenech jinak. Poněvadž se však rok ve stv. nezačínal všude po zimním slunovratu (-+kalendář), musíme někdy, zvl. v řec. dějinách, udávat rok lomeným číslem (např. -+Solón byl archontem r. 594/3 př. n. 1., tj. v 2. pol. r. 594 a v 1. pol. r. 593).

Darés [2. p. -éta], domnělý autor ztraceného řec. románu o -+trójské válce (snad z rané doby císařské), který se zachoval pouze v lat. verzi Historia de excidio Troiae (Vyprávění o vyvrácení Tróje) z 5. stol. n. 1. U čtenářů se autor snažil vyvolat dojem, že se zúčastnil této války na straně Trójanů, s nimiž Literaturu viz s. v. čas. na rozdíl od -+Homéra a -+Diktya sympatizuje. Lat. verze se stala Dea Dia, snad tabuové jméno pro vzorem střv. trojánských kronik. bohyni jarní setby, uctívanou kolegiem -+Arválů, obnoveným za AuDátis viz řecko-perské války gusta, a to v květnu o slavnosti, jež snad nahradila stará -+ambarvalia. datovaní nebylo ve stv. jednotné, zvl. v Řecku, kde každá obec uží- Dea Roma, bohyně Říma, uctívala jiného způsobu. Datovalo se vaná od 2. stol. př. n. 1. nejdříve především pomocí jmen nejvyšších mimo Rím; její kult tu byl projefunkcionářů (-+epónymos), např. vem spojenecké podřízenosti Rímu. v Athénách podle archontů, v Římě Od doby Augustovy byl její kult, podle konsulů. Tyto údaje mů­ spojovaný s kultem vladaře, oficiálžeme převádět na d. dnes platné, ním projevem loajality. Skvostný protože máme zachovány seznamy chrám jí a Venuši jako prarodičce epónymů; pro Athény je to např. Římanů zasvětil v Římě r. 121 n. 1. -marmor Pari um, pro Řím tzv. císař -+Hadrianus. Den založení konsulské fasti ( -+kalendář [B]). Je- chrámu byl stanoven na 21. dubna diné d. společné všem Řekům už (,,narozeniny" Říma, -+Parilia). v době klas. bylo d. podle -+olym- Kult přetrval do konce 4. stol. piad, užívalo se ho však ve větší míře až v pozdějších dobách. Pro Dea Syria (řec. Syriá theos), dobu před začátkem olympijských označení pro syrskou bohyni her (r. 776 př. n. 1.) se datovalo (po- -+Atargatis. Vedle nápisů známe čínajíc helénist. dobou) od ůdaj­ označení D. S. i z literatury: -+Lů­ ného dobytí Tróje (r. 1184 př. n. l.). kiános v zachovaném spisku Syrská Od doby helěnist. se určovalo da- bohyně popisuje její chrám v Hierátum na východě podle různých ér, poli (dn. Mambůž, sv. od Halabu). při čemž datum, od něhož se vycházelo, se nazývá epocha. Nejvý- Decebalus, řec. Dekebalos [2. p. znamnější z nich byla éra seleukov- -la], hlavní vůdce dáckého kmenoská (od r. 312 př. n. l.), později např. vého svazu v době Domitianové a sullovská v M. Asii (od r. 85 př. Traianově. S Domitianem uzavřel n. 1.) nebo aktijská (od bitvy r. 89 n. 1. výhodný mír, ale r. 101 u -+Aktia r. 31 př. n. 1.). byl od Traiana poražen a po druhé, V Římě se později datovalo od konečné porážce r. 106 spáchal založení Říma (753 př. n. 1.; sebevraždu. Po jeho smrti se -+a. u. c.), v době císařské nám -+Dákie stala řím. provincií. slouží k určení data údaj, po kolikáté byla císařovi udělena tri- decemviri (lat.), desetičlenný sbor bunská moc, která se každoročně pro určitý ůřední ůkon: 1. d. legibus obnovovala ( -+principát). Datová- scribundis (pro napsání zákonů) ní podle let panování vládců měli v pol. 5. stol. př. n. 1. kodibylo rozšířeno více na východě, zvl. fikovat -+právo obyčejové, aby

bylo magistrátům zabráněno v risdikční libovůli. Sepsali za

judva roky zákony dvanácti desek ( -+leges duodecim tabularum); - 2. d. stlitibus iudicandis (pro posouzení sporů) rozhodovali pře svěřené jim -+praetorem, zejm. spory týkající se osobní svobody občanskě (causae liberales). Od doby Augustovy před­ sedali při porotách v soukroprávních sporech;-3. d. sacrisfaciundis, kněžský sbor, původně dvoučlenný (duoviri), později patnáctičlenný (quindecimviri), jenž opatroval pro potřeby státu tzv. Sibyllskě věštby ( -+Sibylla) a hledal v nich návod pro řešení polit. problémů.

Decius 1. Publius D. Mus (2. p. -ia -ia -sa], hrdina římského národa, oslavovaný pro lásku k vlasti. Jako konsul r. 340 př. n. 1. obětoval svůj život ( -+devotio) v bitvě proti Latinům (Liv. 8, 6n); - 2. syn před­ chozího, jenž rovněž zasvětil svůj život podsvětním bohům, aby tak vykoupil vítězství Římanům v bitvě u Sentina (v Umbrii) r. 295 př. n. 1. (Liv. 10, 27n); Accius ho oslavil v (nezachované) praetextě Aeneades (nebo Decius); - 3. Gaius Messius Quintus Traianus D. Augustus [2. p. -ia -ia -ta -na -ia -ta], vládl 249-251; byl to první řím. císař illyrsko-pannonského původu. Pokoušel se obnovit starořím. tradice, proto byli za jeho vlády křes­ ťané poprvé soustavně pronásledováni v celě šíři. Zahynul r. 251 u Abrittu (v dn. Dobrudži) v boji proti -+Gótům. decretum (lat., rozhodnutí) 1. výrok ůředníka cum -+imperio nařizující nějaké opatření nebo rozhodující v soudním případě (podléhalo tribunské -+intercessi); 2. později název jednoho ze čtyř druhů císařských konstitucí ( -+constitutio ). Byl to rozsudek, jímž princeps rozhodoval procesy projednávaně před ním v první a jediné instanci; rozhodoval rovněž odvolání podaná k císařskě kanceláři. V d-tech bývala někdy vyslovena nová právní zásada, a tak se d. stalo novým pramenem práva. D-ta nebyla uveřejňována, ale byla právníky respektována, citována a vědecky zpracovávána. decurio (lat., desátník) 1. před­ stavený nebo velitel 10 mužů. V řím. vojsku velitel decurie, tj. nejmenší jednotky -+jízdy; - 2. viz curiales. dědictví

viz právo

dědické

dedikace (lat. dedicatio,

zasvě-

ded

134/

cení), právní akt ve stv. rumě, jímž stát nebo jedinec postupoval božstvu určitý předmět (např. chrám, sochu apod.). Za stát vykonával d-ci nejvyšší magistrát (také censorové nebo aedilové); schvaloval ji senát a sněm (zvl. bylo-li třeba prostředků ze státní pokladny). Zasvěcování chrámu probíhalo slavnostní formou tak, že dedikující stál uprostřed vchodu, držel se oběma rukama veřejí a odříkával věnovací formuli, jež byla zpravidla zachycena nápisně. D. chrámu bývala oslavována hrami (ludi dedicatorii), den založení pak každoročními slavnostmi.

pozvedl d. --+Thúkýdidés; vylíčil dějiny peloponnéské války, jíž se zprvu aktivně účastnil; přitom se opíral o spolehlivé prameny, a to zčásti povahy archivální, a přihlížel i k otázkám hospodářským. Své dílo psal pro poučení státníků, a tak položil základy d. pragmatickému, třebaže jeho úkoly definoval až --+Polybios. Thúkýdidovi současníci si tak vysoké cíle ještě nevytyčili: --+Hellaníkovo studium se rozbí4alo příliš do šíře, --+Ktésiás sepsal spíše hist. román než věrné dějiny perské říše, a tak snad jen Kratippos snese přís­ né měřítko, je-li ovšem autorem zlomku zv. --+Hellénika z Oxyrhynchu. Ale i z mladších historiků chyběla --+Xenofóntovi kritičnost a objektivnost, --+Filistos stranil ve svých dějinách Sicílie Dionýsiovi I. i II. a --+Theopompos tak silně sympatizoval s makedonským Filippem II., že dospěl k přecenění významu jedince jakožto hist. činitele; jeho řec. dějiny byly nadto prodchnuty rétorismem obdobně jako universální dějiny --+Eforovy. Sicilan --+Tímaios, jemuž se vytýkalo, že čerpal poučení jen v knihách, vynikl svou péčí o přesnou chronologii. Tímaios náleží svým životem i dílem už do doby helénistické stejně jako Dúris ze Samu, jenž kladl důraz na patetické líčení dě­ jinných událostí, přičítaje jejich vznik často podružným dějům, např. milostným historkám. Vlastní helénistické d., které se zaměřovalo na území získané makedonskými výboji, zahájili účastníci Alexandrovy výpravy, zvl. Aristobúlos, Nearchos a Onésikritos, jejichž paměti měly ovšem nestejnou hist. věrohodnost. Alexandrovy činy vylíčil také --+Kallisthenés, jenž však nemá nic společného s pohádkovým románem, rozšířeným pod jeho jménem ve středověku. Ve 3. a 2. stol. se mezi historiky zařadili významní vědci jako všestranný --+Eratosthenés dílem chronologickým, básník --+Kallimachos dílem literárněvědným a politikové i vládcové --+Démétrios Falérský, --+Arátos Sikyónský, --+Antigonos Gonatás a -+Pyrrhos svými pamětmi. Žádné z těch děl se přímo nedochovalo, ba i výsledky práce Hierónyma z Kardie, dějepisce, jak se zdá, spolehlivého a kritického, známe jen z pozdějších citátů. Velké oblibě se dále těšily kroniky ( -►chronika), zvl. athénské (atthidy), a mezi historiky píšícími řecky se objevili i orientálci jako Egypťan --+Manethó a Babylóňan --+Bérósos. Teprve v době, kdy začal

dediticii (lat.), původně nepřá­ telé, kteří se vzdali na milost Ří­ manům. Ve výnosu císaře Caracally z r. 212 n. 1. ( --+constitutio Antoniniana) se tak označují svobodní obyvatelé říše, jimž se nedostalo řím. občanství. Význam termínu v této souvislosti není zcela jasný; jde nejspíše o určité skupiny propuštěncú, o příslušníky někte­ rých domorodých kmenů v provinciích apod. defixio viz zaklínání Déianeira viz

Héraklěs

Deinarchos viz

řečnictví

[A]

Deiotarus [2. p. -ra], král --+Galatie v 1. pol. 1. stol. př. n. 1. Za --+občanské války mezi --+Caesarem a --+Pompeiem se přidal k Pompeiovi. Později byl obžalován, že ukládal Caesarovi za jeho pobytu v Asii o život. Hájil jej v dochované řeči Cicero. dějepisectví (historiografie), líčení dějin, často spjaté se zeměpisnými

a národopisnými odbočkami, bylo v antickém světě nejoblíbenějším odvětvím prozaické literatury. A. U Reků tkvěly kořeny d. dlouho v homérské poezii, teprve od 7. stol. př. n. 1. byly prózou sepisovány seznamy dějinných událostí a v 6. stol. vznikala díla --+logografů, kteří popisovali to, co se dovídali na svých cestách, takže jejich spisy měly charakter i zeměp. a národopisný. Přitom již --+Hekataios z Míléta vnesl do svého vyprávění některé prvky hist. kritiky a báje vykládal racionalisticky. ,,Otcem historie" se stal v 5. stol. př. n. 1. --+Hérodotos, který se ve svém díle, pojatém jako dějiny universální, soustředil na řecko-perské války a jemuž se smyslem dějin jevil odvěký zápas mezi Řeky a vých. národy. Na vědeckou úroveň

být helénist. svět pohlcován řím. mocí, se vynořil opět autor universálních dějin, --+Polybios, jenž v nadvládě Římanů nad celým ant. světem spatřoval hist. nutnost. Kdežto Polybios vyvozoval všechny události z polit. příčin, hledal jeho pokračovatel --+Poseidónios, filosof'. a etik, jejich kořeny i v hosp., soc. a zvl. mravních poměrech. B. Rímané vedli zprvu jen seznamy nejvyšších úředníků (fasti consulares) a významných událostí (např. fasti triumphales); až ve 3. stol. př. n. 1. vznikly prvé latinsky psané hist. eposy, --+Naeviův o prvé válce punské a --+Enniův o celých dosavadních řím. dějinách. Prózou začali psát Římané ve 3. stol. př. n. 1. řecky (Fabius Pictor a Cincius Alimentus), aby se o nich a jejich politice dověděl celý tehdejší kulturní svět. Poněvadž se však ve 2. stol. př. n. 1. stal propagátorem oprávněnosti řím. vzestupu sám Polybios, mohli Římané napříště sepisovat svá prozaická hist. díla - více pro svou vnitřní potřebu - již latinsky. V čele tu stojí --+Catonovy (1) řím. dějiny o počátcích jednotlivých it. měst. Po nich následovaly spisy --+analistů, z nichž zvl. mladší analisté vyšperkovávali nejstarší řím. dějiny vlastními smyšlenkami. V 1. stol. př. n. l. psali někteří řím. politikové jako --+Sulla, -+Cicero a -+Caesar své paměti, Cornelius --+Nepos stavěl proti skupinám významných Neřímanů skupiny vynikajících Ří­ manů, Terentius --+Varro se zabýval řím. starožitnostmi a --+Sallustius Crispus psal zdařilé, i když stranicky zaměřené, hist. monografie. Teprve na poč. principátu sepsal patriotický Titus --+ Livius celě řím. dějiny až do r. 9 př. n. l., a to tak vynikajícím uměleckým způsobem, že již žádný Říman po něm nepokládal za možné touž látku znovu zpracovávat. Liviův současník --+Dionýsicis Halikarnásský sice vylíčil řecky nejstarší řím. dějiny ještě mnohem obšírněji, ale s Liviem úspěšně konkurovat nemohl. Zato užitečnou se stala přes malou systematičnost --+Diodórova „Historická bibliothéka", jež obsahovala světové dějiny, zvláště helénist. doby. Více než kompilací nebyla také ani hist. práce --+Strabónova, ani obsáhlé svě­ tové dějiny --+Níkoláa z Damašku. Je příznačné, že se z Římanů universálními světovými dějinami zabýval pouze --+Pompeius Trogus, jenž žil kolem začátku n. 1. O něco později jiný Říman, --+Curtius Rufos, vylíčil rétorsky vyumělko­ vaným způsobem tažení Alexandra

Velikého a císař -i-Claudius vydal řecky psané studie o dějinách etruských a kartáginských. S proměnou řím. republiky v císařství souvisely i obtíže pro kritickě zpracovávání dějin vyúsťu­ jících v tehdejší současnost. Za vlády některých císařů byla velmi omezena volnost slova; proto historikové současné císaře obvykle přespříliš chválili (např. -i-Velleius Paterculus), kdežto předešlé hodnotili až nespravedlivě přísně. Takto nepříznivě pro prvě císaře vyznívá i silně psychologicky zabarvené dílo -i-Tacitovo, jež dosahuje mohutné dramatické účinnosti. Kdežto po Tacitovi latinsky psané d. rychle upadalo, uchovávalo si řecké d. ještě slušnou úroveň, ba filosof a satirik -i-Lúkiános napsal ve 2. stol. n. I. zdařilý traktát o metodě hist. práce. Jinak řečtí historikové zpracovávali ještě velkě dějinné úseky: -i-Appiános pojal dějiny řím. říše ve vztahu ke všem jejím územím a věnoval značnou pozornost řím. občanským válkám, -i-Plútarchos pak srovnával slavné Řeky a Římany, maje na zřeteli cíle především etické, -i-Arriános vypsal spolehlivě dějiny Alexandra Velikého a jeho nástupců, -i-Pausaniás (2) se ve svém průvodci po Řec­ ku dotýkal i řec. historie a kultury a -i-Dión Cassius dovedl své řím. dějiny od jejich počátků až do r. 229 n. I. Mezi nejvýznamnější historiky se zařadil i Žid-i-J osephus Flavius svými dějinami židovské války a židovskými starožitnostmi. Z Římanů se v 2. stol. n. I. spokojil rétor Florus namnoze jen výtahem z Livia, -i-Suetonius Tranquillus sepsal životopisy prvních 12 císařů, jež se nevyhýbají klepům a pikantnostem, a na něj později navazoval Marius Maximus, o jehož dílo se kolem r. 400 opírali Scriptores ---+Historiae Augustae. Velkým historikem byl ve 4. stol. n. 1. ještě -i-Ammianus Marcellinus, třebaže jeho dějiny řím. doby císař­ ské jsou již v mnohém poznamenány dobovou krizí. Na sklonku stv. psali poslední ant. historikově většinou řecky ( -i-Héródiános, Dexippos, Eunapios, Zósimos, -i-Prokopios) a jen někteří latinsky (mimo jmenované Aurelius Victor [---+biografie] a-i-Eutropius). Řečtina převládala i mezi historiky křesťanskými. Vznikaly světové kroniky a na poč. 4. stol. napsal -i-Eusebios první církevní ději­ ny, kolem r. 400 přeloženě do latiny a rozšířené od Turannia Rufina. Jako Eusebios chápali vývoj dějin v duchu křesť. theologie i jeho pokračovatelé Sókratés, zv. Scho-

135/

del

lastikos, Sózomenos a Theodórětos; jejich spisy sloučil v 5. stol. v jeden latinský celek Epiphanius. Filostorgiovo řec. pokračování Eusebiových dějin, napsané v duchu mladoariánském, bylo církví zavrženo. Po r. 400 aplikoval na západě theologické -i-Augustinovo pojetí dějin jako stálý boj „nebeské obce boží" a „pozemské obce ďáblovy" na celé řím. dějiny -i-Orosius. Antika se na d. dívala jinak než my. Nešlo jí v první řadě o vědeckou historiografii, která by podávala objektivní pravdu, jako to dělal např. Thúkýdidés nebo Polybios. D. bylo pokládáno za umělecký druh, jemuž hist. události slouží více či méně jako látka ke zpracování. Působila na to jednak rétorika (řečnictví epideiktické, zvl. po vzoru Isokratově), jednak estet. teorie, zvl. Aristotelova nauka o dramatu. I hist. díla měla budit afekty, jako tragédie, popř. měla být podle tragédií i umělecky stavě­ na (sr. Sallustiovy monografie). Tak se vyvinul dvojí typ d., jak se ostatně uplatňuje dodnes. Vedle d. přísně vědecky objektivního se vždy vyskytuje d. ,,vzdělávací", s morálním důrazem vyzdvihující ,,velké činy" jako paradeigmata, exempla (příklady) k následování. Tím se stává historia magistra vitae, jak chtěl Cicero, tím se dějiny píší (podle Quintiliana) ad narrandum, non ad probandum, tj. aby se vypravovalo o velkých činech, ne aby byl čtenář jen přesvědčován, že tomu tak vskutku bylo; v tom smyslu také Tacitus píše dějiny, ne virtutes sileantur utque pravis dictis factisque ex posteritate et infamia metus sit, tedy abychom dobrými činy byli povzbuzováni, a špatnými varováni, jak svůj úkol chápal i Livius.

dekelejská válka 413-404 př. n. I.). Zachovaly se zbytky spartského

Literatura: A. Salač, Studie k historikum římské doby revoluční, 1924; J. Dobiáš, Dějepisectví starověké, 1948; Kurt von Fritz, Die griechische Geschichtsschreibung I. Von den Anfangen bis Thukydides, 1967.

dějiny

(II.

helénistické viz Řecko helénismus

Dějiny);

dějiny A.ecka v době římské viz Achaia (2) dějiny řeckévizŘecko (II.Dějiny) dějiny římské

viz

římské dějiny

Dekeleia (dn. Tatai), horská ves v -i-Attice severovýchodně od Athén, v třetí fázi -i-peloponnéské války východisko spartských váleč­ ných podniků proti Athénám (tzv.

opevnění.

deklamace (lat. mn. č. declamationes), rétorická cvičení, oblíbená v Řecku i Římě, zvl. v dobách úpadku praktického -i-řečnictví. Skládali je nejen žáci rétorských škol, nýbrž i významní řečníci. Rozeznávaly se dva druhy d-cí: 1) suasoriae (řeči poradní) obsahovaly úvahy o tom, jak jednat v určité kritické situaci, přičemž byly zpravidla uváděny důvody pro i proti; obvykle byly vkládány do úst některé hist. nebo mytol. osobě, popř. jejím rádcům; 2) controversiae byly fiktivní soudní řeči, často s neobvyklou i nepravděpodobnou zápletkou, v nichž se hájilo stanovisko jen jedné strany. D. známe především ze sbírky, kterou pořídil -i-Seneca St., a ze dvou sbírek deklamací připisovaných neprávem -Quintilianovi. delator (lat.), ve stv. Římě, zvl. v době císařské, udavač takových přestupků, které byly stíhány trestem na majetku; proto se obětí d-ů stávali především zámožní lidé. Odměnou pro udavače bývaly peníze, část zkonfiskovaného majetku, pro otroky též propuštění na svobodu. Proti řádění d-ů bylo tře­ ba vydat ochranné zákony. - Sr. u Řeků -i-sýkofanti. delfín (řec. delfís; lat. delphin nebo delphinus), v antice nejoblíbenější z mořských tvorů. Obecně se na něm zdůrazňoval přátelský vztah k bohům a lidem a záliba v hudbě a ve zpěvu. Původně byl snad d. považován sám za mořské božstvo, později byl ztotožňován s -i-Poseidónem nebo počítán k jeho družině; byl i průvodcem -i-Tritóna, Galateie (-i-Polyfémos), Néreoven ( -i-Néreus) aj. Často se na něm proháněla -i-Afrodíté nebo Eróti ( -i-Erós). Podle mýtu přivedl -i-Apollón v podobě d-a osadníky z -i-Knóssu do Krísy (ve -i-Fókidě), aby založili jeho chrám v nedalekých -i-Delfech. V jiné báji proměnil -i-Dionýsos tyrrhénské plavce v d-y za to, že ho jako malého chlapce zajali a odvlékli na svou loď. Řada vyprávění hovoří o přátelství mezi d-em a lidmi: vynáší na břeh mrtvé, např. Palaimóna-Melikerta (-i-hry [I] isthmickě) nebo zachraňuje živě ( -i-Aríón). V helěnist. době byl d. přenesen na nebe jako souhvězdí delfína. V záhrobních představách odváží d. duše zemřelých na -i-ostrovy

del

136/

blažených. Proto se jeho podoba často objevuje na náhrobcích. Renesanční umění prevzalo z antiky zejm. líbivý námět d-a vezoucího Eróty, známý z přečetných vyobrazení na vázách, lampách aj. Hojně se rozšířil i v umění následujících dob. (řec. Deljoi), město ve -•·Fókidě na jižním úpatí ->-Parnás-

Delfy

su, s posvátným okrskem ->-Apollónovým, kde v Apollónově chrámu věštila ->-Pýthiá. Výkladem jejich věšteb zasahovali del:Dští kněží často do polit. událostí (napr. za ➔řecko­ -perských válek, kdy nepřáli demokratickým Athénám). Již od archaickě doby věnovali do DelD jednotlivci (např. ->-Hierón I.) i celé obce z ilecka a okolních zemí sochy i prostředky na stavbu budov a památníku, aby si získali přízeň tamních kněží, i jako projev díků. Vedle Apollóna byl tu ctěn i - ➔Dio­ nýsos. Zdí obehnaný posvátný okrsek podoby čtyřúhelníku (asi 200 m x 130 m) se rozkládá na svahu pod dvěma holými skalními stěnami parnásskými, Faidriadami, oddelenými od sebe průrvou, z níž vytéká posvátný pramen Kastaliá. Od hlavního vchodu do okrsku na jihovýchodě stoupala vzhůru v četných zákrutech „svatá cesta" až k chrámu Apollónovu (ve výšce 573 m nad mořem). Cestu vroubily po obou stranách pokladnice (thésauroi [ -•·thésauros]) různých měst (např. Sikyónu, zachovány ->-metopy, ostrova Sifnu, zachovány karyatidy, vlys a štít, Korintu aj.) v podobě chrámků, sochy, sloupy s trojnožkami a jinými votivními dary. Dnes je rekonstruován thésauros Athéňanů, mramorový dórský chrámek (10 m x 6 m) z r. 490/489 př. n. 1. (originály třiceti metop zdobených reliéfy představujícími činy Hérakleovy a Théseovy jsou vystaveny v muzeu v Delfech). Posvátná cesta se ke konci stáčí na záp. ke chrámu Apollónovu, z něhož jsou zachovány jen nevelké zbytky. Byl to dórský peripteros (60 m X 24 m) se 6 sloupy na obou kratších a 15 sloupy na obou delších stranách (první stavba ze 7. stol. shořela r. 548, nová, dokončená okolo r. 510 byla r. 373 zničena zemětřesením, nato obnovena a okolo r. 330 dokončena, ve středověku postupně rozebírána). V nepřístupné části svatyně (adyton) byl podle víry ileků pupek země (omfalos, tj. střed světa), vyznačený polokulovitým kamenem (nyní v muzeu v Delfech). Proslulá trhlina ve skále nebyla

Delfy, posvátný okrsek. Svatá cesta, chrám Apollónův, vpravo

uprostřed

divadlo.

Delfy, posvátný okrsek 1 Hlavní brána, 2 svatá cesta, 3 pokladnice Sifnu, 4 pokladnice Athén, 5 chrám Apollónuv, 6 divadlo a horní terasa, 7 lesché Knidských.

137 /

Dél

·

smyslu d. zahrnuje trestné cmy vůbec, tedy i crimina nazývaná pak delicta publica (veřejné). dělníci

viz práce;

zemědělští děl­

níci

Delfy, divadlo, 2. stol. př. n. 1. (pohled přes posvátný okrsek do údolí Pleistu)

vykopávkami objevena. Sz. část posvátného okrsku na prudce se svažujícím svahu zaujímá dobfe zachované divadlo s 35 řadami sedadel asi pro 5000 diváku. Bylo postaveno ve 4. stol. př. n. 1. a r. 160 př. n. 1. restaurováno. Na vých. stála lesché (místo k besedám) Knidských, z níž jsou zachovány jen základy. Byla vyzdobena malbami -.Polygnótovými. Nalevo odtud vyvěral pramen napájející fontánu Kassotis. Z divadla se šlo ke stadiu na nejvyšším, sz. bodě krajiny. Je to nejlépe zachované stadion na ant. půdě. Pochází z 5. stol. př. n. 1., nově bylo zbudováno -.Héródem Attikem ve 2. stol. n. 1.; pojme 7000 diváků. Na jv. od okrsku Apollónova leží posvátný okrsek (150 m x 40 m) Athény jměnem Pronáiá (,,Strážkyně chrámu"), dnes zvaný Marmaria. Vykopávkami tu byly odkryty pozůstatky pěti budov (dvou Athéniných chrámů ze 6. a 4. stol. př. n. 1., dvou thésaurů), z nichž nejzajímavější je okrouhlá stavba ( -.tholos) neznámého ůčelu z rozhraní 5. a 4. stol. př. n. 1. Z původ­ ních 20 dórských sloupů jsou zcela zachovány tři, stavba byla částečně znovu postavena franc. archeology. Z gymnasia (z 4. stol. př. n. 1.) ve vých. části města jsou zachovány zříceniny.

Z plastik, uložených dnes v muzeu v Delfech, jsou především socha bronzová pozoruhodné: -.Vozataje delfského (okolo r. 475 př. n. I.), mramorové nadživotní sochy -.Kleobia a Bitóna (okolo 600 př. n. 1. z Argu), Sfinx z Naxu (okolo 560 př. n. l.); z nápisů zejm.

dva hymny na Apollóna i s notami (2. stol. př. n. I.), nalezené na stě­ nách pokladnice Athéňanů.

delictum (lat.), původně jen d. privatum, bezprávný čin porušující zájem soukromý a ponechaný soukromému stíhání, pravidelně trestní žalobou soukromou na pokutu (poena). Na peněžitou rozdíl od d-ta byl trestný čin stíhaný veřejně od magistráta (z povinnosti úřední nebo na základě obžaloby) nazýván původně crimen (např. velezrada, vražda, žhářství, křivé svědectví). Za císařství bylo místo soukromé žaloby na pokutu zavedeno mimořádné řízení, stíhající delicta privata. Teprve v širším

Délos [2. p. -lu] (dn. Mikra Dilos), hornatý ostrůvek v -. Kykladách s horou Kynthos (113 m) uprostřed, osídlený Ióny. Podle mýtu porodila na Délu -.Létó --+-Apollóna a -.Artemidu, a proto byl považován za posvátný; tamější Apollónův chrám byl jednou z nejslavnějších řec. svatyni. V 1. 478-454 v něm byla uložena pokladnice 1. -.athénského námořního spolku. Od r. 425 se konala na Délu každé čtyři roky Apollónova slavnost, na niž vysílali Athéňané poselstvo o 100 mužich na zvláštni, k tomu účelu postavené lodi. Pro svou výhodnou polohu na cestě z řec. pevniny do M. Asie byl D. důležitou obch. křižovatkou. Velký význam měly jeho -.trhy (i na otroky), zvl. od r. 168 př. n. I., kdy byl Římany prohlášen za svobodný přístav. Apollónův chrám, při němž byly délské trhy pořádány, zaujímal též přední místo mezi řec. podnikateli a lichváři (-.půjč-. ky). Po zničení za válek s Mithradatem VI. v 1. stol. př. n. I. podržel D. již jen kultovní význam. Celé město bylo odkryto franc. výzkumy (od r. 1873). Středem posvátného okrsku byly tři chrámy Apollónovy obklopené pokladnicemi, kolonádami (stoai) a dalšími stavbami. První (severní) chrám pochází z 1. pol. 6. stol., stála v něm 8 m vysoká kovová socha Apollónova. Jižní chrám byl postaven v I.

Délos, domy helénistického období (vpredu peristyl)

Dél

138/

pol. 5. stol. př. n. I. jako nová pokladnice athénského námořního spolku, když starý chrám již nestačil;

prostřední

zřídili

Athéňané

koncem 5. stol. Vně posvátného okrsku byly kolonády a tržiště, většinou až z doby helénist., a chrám bohyně Létó ze 6. stol. př. n. 1. Obytné město helénist., patřilo mezi nejvýznamnější své doby, při jeho vých. okraji leželo divadlo, na jihu přístav. délský spolek viz athénský ní spolek

námoř­

démagógové (z řec. démos, lid, agó, vedu), vůdcové lidu, zvláště v Athénách. Nezastávali zpravidla žádný úřad, avšak svou vážností a výmluvností působili na lid a stávali se jeho rádci a vůdci a pro svůj vliv měli ve shromáždění lidu rozhodující úlohu. Hanlivého významu dodali tomuto výrazu svým působením někteří -+-Perikleovi pokračovatelé jako -+-Kleón a -+-Hyperbolos, kteří svého vlivu na lid zneužívali k osobním zájmům a k uspokojení své ctižádosti. Démétér [2. p. -try], řecká bohyně, Matka-Země, dárkyně obilí a ochránkyně zemědělství. Existenci D-try musíme předpokládat již v době mykénské. Byla MatkouZemí a má svou obdobu v ženských božstvech vzniklých ještě v matriarchátu. Do hist. doby se v D-třině kultu dochovaly v zaostalejších krajích pozůstatky -+-thériomorfismu: v Arkádii byla Cerná D. zobrazována s koňskou hlavou. V aristokratické společnosti její význam poklesl, u Homéra se objevuje jen v zaklínací formuli jako síla působící v přírodě. Její kult se však udržel mezi zemědělci a u Hésioda vystupuje již opět jako personifikovaná bohyně. Významu nabyla D. za -+-Peisistrata, který její kult silně podporoval v protikladu k aristokratickým olympským božstvům. V té době se D. stala významným božstvem a jako dárkyně obilí byla považována za ručitelku dobrého stavu obce (Thesmoforá). V této funkci byla v Attice oslavována třídenními slavnostmi plodnosti Thesmoforia. O nich se vdané ženy po tři dny zdržovaly mimo domov u chrámu zv. Thesmoforion, kde žily v chyších z ratolestí. Druhého dne se postily a připravo­ valy se na třetí den, kdy se jim mělo dostat plodivé síly. Plodnost žen měly zvyšovat necudné řeči jimi pronášené, šlehání ratolestmi apod. O Thesmoforiích bylo při zahájení nové setby použito zbytků

Dérnétér z Knidu, po r. 350 (Londýn)

př.

n. I.

těch obětin, jež byly uloženy do zvláštních jam o slavnosti Skira ( -+-Athéna), jako dar Zemi za svěře­ nou úrodu. Těmito obětinami byly buď sele nebo pečivo v podobě hadů a -+-fallů. Hlavní D-třinou slavností v Attice byla mystéria v -+-Eleusíně, která si udržela primát mezi řec. mystériemi i za helénismu a za řím. císařství. V bájích byla D. dcerou -+Krona a -+-Rhey, sestrou Dia, matkou -+-Persefony (Koré). Jako bohyně plodnosti i bohyně mrtvých měla mnoho společného s jinou bohyní země, -+-Gáia. U tlímanů byla D. ztotožněna s bohyní -+-Ceres.

Výtvarné zobrazení: Démétér z Knitlu, originálni mramorová kultovní socha v životní velikosti (v Britském muzeu), z doby po pol. 4. stol. př. n. I. Sedící postava bohyně s velebným výrazem tváře se nejnověji přisuzuje -Leócharovi; v nové době: B. Benda (* 1897), Démétér, socha. Básně: Homérský hymnus na Démétru (2); Kallimachos, Hymnus na Démétru; v nové době: Fr. Schiller, Das Eleusische Fest, 1789.

Démétrios [2. p. -ia] 1. z Alópeky, athénský sochař na přelomu 5./4. stol. př. n. I., považovaný za tvůrce -+-portrétu, vystihujícího věrně fyziognomii. Dosud bezpečně neurčené podobizny korintského stratéga Pelicha a Athéniny stařičké kněžky Lýsimachy, známé od

ant. spisovatelů, podávaly nelítostně znaky stáří. Ve stv. byl nazýván ,,tvůrce lidí" -v protikladu k -+-Feidiovi, ,,tvůrci bohů". 2. D. Falérský, athénský státník, řečník a peripatetický filosof v 2. pol. 4. stol. př. n. 1. Makedonský vládce -+-Kassandros jej r. 317 postavil v čelo Athěn jako správce (epimelétés); po 10 letech vlády byl vypovězen Démétriem Poliorkétem a odešel na dvůr Ptolemaia I. do Egypta; tam se věnoval lit. čin­ nosti. Zjednal si též zásluhy o založení alexandrijského -+-Múseia a knihovny. Ptolemaiem II. byl poslán do vyhnanství a zemřel v horním Egyptě. 3. D. I. Poliorkétés [2. p. -ta], syn -+-Antigona Jednookého. Účast­ nil se bojů o nástupnictví po smrti Alexandra Velikého nejprve po boku svého otce, potom samostatně se střídavým úspěchem. V Athénách byl r. 307 př. n. I. uvítán jako osvoboditel a obnovitel demokracie. Příjmení „oblehatel měst" obdržel po použití nové obléhací techniky při dobývání Salamíny na Kypru (r. 306). Dobyl mnoha měst v Ílecku a v Malé Asii, ale nepodařilo se mu je trvaleji udržet. - R. 301 byl se svým otcem poražen -+-Lýsimachem a Seleukem I. v bitvě u -+-lpsu. R. 294 př. n. I. se stal makedonským králem, ale když -+-Lýsimachos a -+-Pyrrhos vpadli do Makedonie, byl opuštěn vojskem a jeho panství v Makedonii se (r. 287) zhroutilo. R. 286 se dostal do zajetí -+-Seleuka I. a v něm (r. 283) zemřel. - Jeho životopis napsal Plútarchos. 4. D. II., makedonský král v 1. 239-229 př. n. I., vnuk D-ia I., tj. syn -+-Antigona Gonata. démiúrgos (řec., 2. p. -ga), řeme­ slník, tvůrce. 1. démiúrgoi (mn. č.), v Attice před -.Solónem třetí vrstva obyvatelstva vedle eupatridů ( -+-aristokracie [1]) a -+-geómorů (zemědělců). Byli to hlavně řeme­ slníci, byli však mezi ně počítáni i lékaři, pěvci, hlasatelé a věštci. V Platónově Ústave tvoří démiúrgové třetí stav vedle filosofů a válečníků a mají svou prací opatřovat státu nezbytné materiální statky. 2. Ve významu filosofickém, v Platónově dialogu Tímaios (28 B n), stavitel, budovatel světa a tvůrce světového řádu z chaotické prahmoty (tedy nikoli z ničeho), do které vnáší řád podle vzoru věčných idejí. Toto učení působilo na různé idealistické filosofy, u nich (např. u nejvýznamnějšího předchůdce novoplatónismu -+-Númenia z Apameie, 2. stol. n. 1.) však bývá d.

kladen mezi transcendentního boha a hmotný svět jako druhý bůh, tvůrce hmotného světa a původce všeho dění v něm, protože se s dokonalostí prvního boha nesnáší styk se hmotou. U gnostiků ( ---+-gnosticismus) byl tento rozdíl vyhraněn do té míry, že d-ovi bylo přičítáno i působení zla. Jindy, např. u ---+-Filóna Alexandrijského, byl d. ztotožňován s Logem (Rozumem; později u ---+-Plótína je to Nús) jako prostředník mezi Bohem a člově­ kem: toto pojetí přejali od Filóna někteří křesť. theologově. 3. V žid. a křesť. náboženství (nejvyšší) bůh, který podle vyprávění v 1. kn. Mojžíšově, inspirova-

ného obdobným mýtem babylónským, stvořil (z ničeho) pomocí svého slova ( -+Logos) v šesti dnech celý svět i člověka. Jakožto tvůrce veškerenstva má na svět vlastnický nárok a může s ním zacházet podle své libovůle; člověk je pak z téhož důvodu vůči němu jakožto svému pánu vázán poslušností: neuposlechnutí d-ových (stvořitelových) příkazů se rovná hříchu. Tzv. prarodiče lidstva (Adam a Eva) svou neposlušností spáchali dedičný hřích, kterým přivedli na svět smrt. Logos (s nímž byl ztotožněn křesť. kultovní hérós, Ježíš) se spojil v Ježíšovi s člověkem, a tak přinesl lidem spasení (tj. záchranu před [věčnou] smrtí).

Démofón [2. p. -ónta] 1. syn Kelea, krále v Eleusíně, a Metaneiry. ---+-Démétér chtěla dítě z vděčnosti za vlídné přijetí v Eleusíně učinit nesmrtelným, a proto je vkládala do ohně. Zděšená Metaneira jí v tom však zabránila. Místo Démofónta bývá někdy jmenován -Triptolemos. - 2. syn ---+-Théseův. Při návratu z Tróje (-➔Aithra) přišel do Thrákie, získal lásku královské dcery Fyllidy a slíbil jí manželství. Když se dlouho nevracel z Athén, Fyllis se oběsila a byla proměněna v mandlovník. Dramatizace: M. V. Lomonosov (1711 až 1765), Demofont (tragédie). - Obraz: E. Burne-Jones, Fyllis a Démofón, 1870. Opera: Ch. W. Gluck, Demofoonte (tex:t P. Metastasio), 1742; J. E. A. T. Koželuh, Demofoonte, 1772; J. Mysliveček, Demofoonte, 1775.

demokracie (řec. démokratiá, z -+-démos, lid, krate6, vládnu), vláda lidu, jenž požíval osobní svobody a občanských práv. Prvky d. se uchovávaly téměř v každém řeckém ---+-městském státě zprvu jako pozůstatek prvotně pospolných vztahů v třídní společnosti, později jako polit. program širokých vrstev proti rodové ---+-aristokracii. Heslem d. byla isonomiá ( =rovno-

139/

Dém

právnost), ale majetková diferenciace občanů byla příčinou toho, že po svržení rodové aristokracie mohly z této rovnoprávnosti těžit jen zámožné vrstvy, poněvadž pouze jejich příslušníci mohli zastávat úřady, jež byly neplacené (sr. timokracie). V řec. dějinách proslula přede­ vším d. v Athěnách. Nejvyšším státním orgánem tam byl občanský sněm (ekklésiá [ -+-sněmy (1)]), který rozhodoval o všech důleži­ tějších otázkách zahraniční i vnitř­ ní politiky. Pro sněm připravovala návrhy zákonů a vyřizovala běž­ nou státní agendu „rada ( ---+-búlé) 500", která byla volena vždy na rok a jejímž členem se mohl stát kterýkoli athénský občan jen dvakrát za svůj život. Úřadující „radní" (búleutai) byli zdarma stravováni v „radnici" (prytaneion). Všichni občaně se také mohli stát členy porotního soudu (---+-héliaia), neboť jako porotci dostávali denně menší peněžitou náhradu za ušlý výdělek. Athénská d. byla však omezena jen na malou část tehdejšího athénského obyvatelstva. Zcela z ní byli vyloučeni otroci, užitku z ní neměli ani svobodní neobčané a při­ stěhovalí --+-cizinci; takě ženy v ní byly z veřejněho života vyloučeny. To byly hlavní zápory otrokářské d., kdežt-0 jejím kladem byla účast mnoha občanů na řízení státu (tedy opak ---+-oligarchie) a široká možnost veřejné kritiky. Athénská d. vzkvétala zvl. v době ---+-Perikleově a zčásti i v 1. pol. 4. stol. př. n. I. D. se také uplatnila téměř ve všech obcích, které náležely k ---+-athénskému námořnímu spolku, a dočasně si dobyla vítězství např. i v Thébách, Argu a v Syrákúsách. Alexandros Veliký podporoval demokratické režimy pře­ chodně jen v obcích maloasijských, poněvadž tamější oligarchové kolaborovali s Persií. V helénist. dě­ jinách měl demokratický charakter ---+-aitólský spolek, kdežto ve velkých helénist. říších se některé prvky d. uchovaly jen v autonomních městech. D. v Římě byla podstatně odlišná od d. řeckého typu: Římaně sami svou státní formu jako d-ii neoznačovali. ---+-Polybios pokládal řím. státní zřízení za ideál tzv. smíšené ústavy, v níž jsou spojeny prvky aristokratické s demokratickými a monarchickými. Za republiky byl spojen v řím. způsobu vlády především prvek demokratický ( -+-sněmy [2] a lidová shromáždění) a aristokratický (magistratury, -+-úřady [2]; -+-senát). Rovnováha mezi oběma slož-

kami vlády se podle situace měnila, v 1. pol. 2. stol. př. n. 1. vzrostl vliv senátu, projevovaly se tedy silněji tendence aristokraticko-oligarchickě (---+-oligarchie [2]), na sklonku republiky se výrazněji uplatnily ně­ které prvky demokratické. Literatura: A. H. M. Jones, Athenian democracy, 1957; W. G. Forrest, The emergence of Greek democracy. The character of Greek politics, 800--400 B. C. 1966. - V. t. s. v. Řecko; římské dějiny.

Démokritos [2. p. -ta] z Abdér, asi 460-370, vynikající řecký materialistický filosof a vědec. Propracoval atomistickou filosofii (---+-atomismus), k níž základy položil Leukippos. D. napsal okolo 70 spisů, jejichž tituly ukazují obrovskou šíři jeho zájmů a znalostí a jejichž ztráta je nenahraditelná. Zabýval se nejen filos. disciplínami, nýbrž i ---+-matematikou (2), zejména geometrií, hudbou, básnictvím, zeměpisem a země­ dělstvím. Všestranností jej ve starověku předčili jen ---+-Aristotelés a ---+-Poseidónios. Z jeho díla se zachovalo kolem 300 přímých zlomků, které se převážně týkají etiky a politiky. O ostatních D-tových názorech se dovídáme ze zpráv ant. autorů, zvl. Aristotela, který si ho vysoce vážil. Vedle atomismu se v D-tových eticko-politických myšlenkách projevuje úsilí o harmonické začlenění občana do řádu městského státu. V řadě zlomků je výstižně vyjádřeno, jak velký význam byl v klas. době přikládán prospěchu celku: ,,Státní záležitosti je třeba pokládat za důležitější než všechny ostatní ... Vždyť dobře řízený stát je největší záštitou a na tom všechno závisí; je-li dobré řízení zachováno, zachovává se vše, upadá-li, upadá vše" (B 252). Občané se podle D-tova názoru mají učit státnickému umění a mají podstupovat námahy, z nichž vzniká velikost a sláva. Jednotlivce, porušující zákony, doporučoval tvrdě trestat. Za nejlepší formu vlády pokládal demokracii: „Chudobě v lidovládě je o tolik dát přednost před tak zvaným blahobytem u panovníků, o kolik svobodě před otroctvím" (B 251). V osobním životě má občan usilovat o štěstí (eudaimoniá) a dobrou mysl (euthýmiá). Tyto hodnoty nezávisí na vnějších věcech, na peně­ zích a hojnosti statků, nýbrž na duševní pohodě. Vodítkem pro rozumného člověka je dodržování míry a řádu ve všech věcech. D. zdůrazňoval, že člověk má dodržovat mravní normy z odpověd­ nosti před sebou samým, nikoliv jen ze strachu před důsledky: ,,Ne-

Dém

140/ dostalo božského nadání, vytvořil svět všelikých veršů" (B 21). V. t. atomismus; fysika; chemie. Rozdíl mezi pi:írodní filosofii Démokritovou a Epikurovou byl tématem disertace K. Marxe (1841). Preklad: M. Okál, Demokritos a iní grécki atomisti, 1952; K. Svoboda, Zlomky starořeckých atomistů (v uspořádání A. O. Makovefského), 1953; 2PM. Literatura: P. Natorp, Die Ethik des Demokrit, 1893; S. J. Lurje, Demokrit, 1970. Vyobrazení: Flámský mistr ze školy Rubensovy, Smějící se Démokritos, kolem 1630 (Obrazárna Pražského hradu).

démon viz daimón

Démokritos?, římská kopie podle originálu z 3. stol. př. n. 1.

sluší se o nic více stydět se lidí než sebe samého a o nic více konat zlé, nedoví-li se o tom nikdo, než dovědí-li se o tom všichni lidě. Je však třeba stydět se nejvíce sebe samého a tento zákon má být dán duši: nedělat nic nepřístojného" (B 264). Svou atomistickou teorii uplatňoval D. i při výkladu ostatních vědních oborů. Tak např. v gramatice jsou podle něho slova složena ze základních nedělitelných prvků - hlásek; z hlásek jsou složeny slabiky a ze slabik slova. D. se též zabýval otázkou správné výslovnosti, zvukomalebnosti slov atd. V lékařství věnoval pozornost fysiologii člověka a snažil se určit funkci jednotlivých částí lidského těla. Přičítá se mu první užití vivisekce a objevení mikroorganismů. D. radí hledat původ nemoci v při­ rozených příčinách: ,,Lidé žádají v modlitbách od bohů zdraví, ale že mají v sobě nad ním moc, nevědí, a jednajíce ve své nevázanosti proti němu, stávají se svými

démos (řec.) 1. počínajíc Homérem „národ", veškeré obyvatelstvo určitého území (sr. populus Romanus), občanstvo jako celek (sr. např. spojení hé tú démú gé = pozemek náležející kolektivu občanů [lat. = = -+ager publicus]); - 2. ,,lid" ve významu „různorodá vrstva svobodných občanů" proti rodové šlechtě ( -+aristokracii), proti nejbohatším příslušníkům obce, také proti -+cizincům, obyvatelům bez občanských práv a -+otrokům. Takovýto „lid" (sr. lat. -+plebs) měl prístup do sněmu (-+sněmy [1]) a v tomto smyslu je třeba chápat ant. -+demokracii; - 3. země, území, na němž „národ" žije (zejm. u Homéra); - 4. malá územní jednotka -+městského státu (1) a jeho obyvatelstva, tedy vesnice, obec, popř. městský okrsek. Na atticko-iónském území byl význam dému, jakožto územní a správní jednotky městského státu, dán reformou -+ Kleisthenovou (koncem 6. stol. př. n. 1.). Každý občan tu náležel nejen do -+fýly a frátrie, ale těž do děmu, a to pův. podle místa bydliště. Přísluš­ nost do dému byla dědičná, takže trvala i po přestěhování občana do dému jiného. Tzv. démotikon (údaj o domovském děmu) bylo oficiální součástí občanského -+jména. Počet démů v -+Attice stále vzrůstal dělením existujících i vyčleňováním nových; ve 4. stol. př. n. 1. jich bylo asi 150, v době Augustově 174. Démy měly jistý stupeň samosprávy, své pozemkové jmění, pří­ jmy a vydání. Byly povinny vést seznamy občanů starších 18 let, pomáhat při odvodu vojska, vybírat -+daně apod. Pečovaly též o místní kulty a slavnosti s nimi spojené. Měly své úředníky, v jejichž čele stál démarchos. O nejdů­ ležitějších věcech však rozhodovalo shromáždění (agorá) všech příslušníků dému (démotai).

žádostmi sami zrádci zdraví" (B 234). Velký význam přikládal D. pedagogice, kterou přirovnává k přírodě a přisuzuje jí stejnou moc: ,,Pří­ roda a vyučování jsou si podobny, neboť i vyučování přetváří člo­ věka a přetvářejíc ho tvoří pří­ rodu" (B 33). D. klade zejm. důraz na výchovu k práci, samostatnosti a umírněnosti. Otázkami estetickými se zabýval v řadě spisú, např. ,,O kráse básní", ,,O rytmech a harmonii". Základem jeho poetiky byla nauka o libozvučných a nelibozvučných hláskách. Umělecké tvoření pokládal za činnost čistě emociální, při níž se neuplatňuje rozum a jež je blízká jakémusi stavu šílenství; vyvolená a uchvácená duše, která přijímá výrony božské substance, rodí podle něho básnickou vizi: „Cokoli píše básník v opojení a v posvátném nadšení, je velmi krásne" (B 18). ,,Božské mysli náleží rozvažovat vždy něco krás- Démosthenés [2. p. -na] 1. aného" (B 112). ,,Homér, jemuž se thénský stratégos za -peloponnéské

den

141/ války. Několikrát porazil (v 1. 426-5 př. n. 1.) Sparťany, obsadil Pylos a zajal spartskou posádku na ostrove ---+-Sfaktérii. R. 413 připlul s posilami na Sicílii, byl však poražen, při ůstupu do vnitrozemí zajat a popraven. 2. D., *384, t 322 př. n.1., nejslavnější athénský řečník a významný politik. Přišel po smrti otcové o jmění, zbrojařskou dílnu, a proto se věnoval dráze řečnické. Houževnatostí a sebekázní pře­ konal vrozenou vadu řeči a dosáhl řečnické dokonalosti. Působil nejprve jako ---+-logograf, brzy se však věnoval činnosti politické, a to jako přívrženec demokracie. Jeho osobní osudy i řečnická kariéra byly spjaty s bojem Athén proti ---+-Filippovi II. Makedonskému. D. stál v čele protimakedonské strany a měl hlavní podíl na vytvoření koalice řec. států proti Filippovi, jejíž boj skončil v bitvě u Chairóneie r. 338 katastrofou a ztrátou svobody. D., který S! bitvy zůčastnil, pronesl pohřební řeč nad padlými a měl být vyznamenán na návrh Ktésifóntův zlatým věncem. Protinávrh podal ---+-Aischinés (v. níže). R. 324 uprchl do Athěn správce Alexandrovy pokladny Harpalos s obrovským množstvím zlata a podplatil athénské úředníky, aby ho králi nevydali. Došlo ke skandálnímu procesu, v němž byl odsouzen též D., takže musil odejít do vyhnanství. Naděje na obnovu svobody Řecka se nesplnily nejen po zavraždění Filippa r. 336, ale ani po smrti ---+-Alexandra Velikého r. 323. Tehdy se D. vrátil z vyhnanství slavně do Athén a podnítil nový odboj proti Makedonii, jenž skončil porážkou koalice řec. států u ---+-Krannónu (322). D., odsouzený k smrti, se utekl do chrámu na ostrově Kalaurii, a když byl dopaden, otrávil se. Pod D-novým jménem se zachovalo 61 řečí a 6 dopisů; nepocházejí však od něho všechny. Většinu tvoří řeči polit., z nichž nejdůležitější jsou namířeny proti Filippovi, zejm. tři tzv. Filippiky (349,344, 341) a tři řeči Olynthské (349/348), jimiž se snažil pohnout Athéňany k pomoci ---+-Olynthu ohrožovanému Filippem II. Nejvýznamnější ze soudních řečí souvisejí také úzce s D-novou činností polit. V řeči Peri tés parapresbeiás (O nepoctivém vyslanectví) obžaloval r. 343 svého hlavního odpůrce ---+-Aischina z nepoctivosti při vyjednávání ---+-Filokratova míru (z r. 346). V jedné ze svých nejslavnějších řečí, Peri tú stefanú (O věnci), skvěle obhájil svou politiku i v době vrcholně-

i formálně skvěle skloubené periody. Formální dokonalost byla u D-na spojena s obsažností, s mohutnou myšlenkovou silou. Vzrušený přednes doprovázený gestikulací dotvářel jeho výmluvnost, kterou charakterizovali ant. rétoři slovem deinotés (mohutnost). D-núv životopis napsal Plůtarchos. Preklad: F. Stiebitz, Demosthenes. Poslední zápas Řeků o svobodu, 1940.

den. Časové rozvržení dne bylo v Řecku i Itálii přibližně stejné (-+čas). Činnost během dne se lišila podle ročních dob a místa bydliště, kromě toho byly též značné rozdíly u různých společenských vrstev svobodného občanstva (zcela odlišně byl vyplněn den u --+-otroků).

Démosthenés, kopie, originál ze 3. stol. př. n. 1. (Kodaň)

zač.

ho makedonského panství r. 330. D-novy polit. cíle nebyly reálné: bojoval vášnivě za zachování měst­ ského státu (polis), ale nechápal, že tato forma byla v jeho době již polit. přežitkem. Hájil polis proti makedonskému králi, kterého pokládal za tyrana a barbara, kdežto jiní politikové, např. ---+-Isokratés, očekávali právě od makedonského vládce záchranu pro Řecko, vyčer­ pané vnitřními zápasy. Další vývoj dal sice za pravdu D-novým protivníkům, avšak morální obsah jeho programu, láska k vlasti a ke svobodě, i osobní statečnost činí z D-na jednu z největších postav řec. dějin.

D-novo řečnické umění, obdiv antice i v nové době, využív:i v plné míře prostředků vytvořených řec. řečnictvím a zároveň z nich vytváří celek velmi osobitého rázu. D. dovedl střídat různě slohové prostředky podle nálady a charakteru projevu. Mezi jeho větami převládají myšlenkově

vovaně

Na venkově plynuly dny s opakující se pravidelností, jak vyplývalo ze samotné povahy zemědělskě práce. Vstávalo se při východu slunce, následovala oběť bohům, snídaně a odchod za prací, která trvala až do oběda. Po polední přestávce znovu práce až do večeře. Všední dny byly přerušeny jen oslavami rodinných svátků (narozenin apod.), kdy se shromáždila celá rodina ve svátečním oblečení s dárky a přáními, vykonala se oběť bohům a uspořádala se hostina. Ve městě byl denní rozvrh pestřejší. Vstávalo se zpravidla za ranního rozbřesku, v nejst. dobách přijímal otec rodiny zrána pozdravy svých dětí a otroků a obě­ toval a modlil se s nimi. Později přinášeli tyto ranní ---+-pozdravy (lat. salutatio matutina) svému ---+-patronovi jeho --+-klienti, podobně jako nižší ůředníci ůřední­ kům vyšším a nejvyšší hodnostáři císaři. Dopoledne bývalo vyhrazeno práci, jednání na soudě, slavnostem apod. V poledne byla pře­ snídávka ( --+-strava) a krátký odpočinek. Ve veřejných úřadech se často zasedalo až do západu slunce; kdo nebyl odpoledne vázán pracovními povinnostmi, věnoval se četbě, studiu a tělesným cvičením spojeným s koupelí (--+-lázně). Mezi 16. a 17. hodinou se začínalo podávat hlavní jídlo, které se často protáhlo do pozdních nočních hodin, zejm. bylo-li spojeno se -► symposiem. - V. t. ůřady; ře­ meslo; zemědělství; zemědělští děl­ níci; hry; divadlo; svátky; výchova a vyučování. Literatura: Ch. Picard, La vie privée dans la Grece classique, 1930; T. Šílený, G. Hejzlar, Život v antickém Řecku, 1947 5 ; T. B. L. Webster, Everyday Life in Classical Athens, 1969; A. Adorno aj., Klasické Atény, 1970 (přel. do slovenštiny A. Škorupová).

den

142/

V. Groh, Starý Řím, 1931; týž: Život v starém Řimě, 1936; Život v antickém Římě 1967 (přepracoval G. Hejzlar, Učební texty vysokých škol, UJEP v Brne); J. Carcopino, La vie quotidienne a Rome, 1939 (něm. So lebten die Romer wlihrend der Kaiserzeit, 1959; angl. Daily Life in Ancient Rome, 1964); U. E. Paoli, Oas Leben im alten Rom, 19612; M. J. Sergejenko, Žizn' drevnego Ríma, 1964; J. Burian, Řím. Světla a stíny antického velkoměsta, 1970; O. Jurewicz, Staro:žytni Grecy i Rzymianie w :žyciu prywatnym i panstwowym, 1970 2 •

nice se často měnily, ale v nichž stále zůstával stejný způsob vlády. Proto se i po výbojích -.Alexandra Velikého nejen dále uchovávala v helénist. říších na půdě egyptské a předoasijské, nýbrž některé její prvky se tehdy začaly uplatňovat také v některých státech na půdě antické. V řím. říši vládli despoticky již někteří císařové za -+-principátu, ale vlastní, ničím nezakrývaná

tragédiích ho první užil Sofoklés (ve Filoktétovi), častěji Eurípidés. Lat. termín je překladem Sókratova výrazu (Plat. Krat. 425 D) theos apo méchanés. (Užívá se ho dnes při nečekaném zásahu kterékoliv osoby do průběhu událostí.)

deuteragonista nistés) viz herci

(řec.

deuteragó-

Děvín, asi od zač. 2. stol. n. I. římský opěrný bod při ůstí Moravy do Dunaje, který střežil významný přechod (-.jantarová stezka). Ve 4. stol. za císaře Valentiniana byla vojenská stanice rozšířena (tzv. Děvín li).

Denár (hlava bohyne Romy, X - 10; Dioskúrové s hvezdami)

devotio (lat., zaslíbení), nábožen. ský akt, jímž římský velitel zaslíbil zpravidla v bitvě bud vla~tní život nebo život některého legionáře za život protivníkův některému podsvětnímu božstvu(-.Tellus, -➔Terra Mater, -.Manes). Z řím. dějin proslula d. Deciů ( -+-Decius (l]). V císařské době se d. za císařovo zdraví stala postupně pouhou zdvořilostní frází (odtud „devotní"). Dexippos viz

denarius (2. p. -riu] (od lat. deni= po deseti), základní římská stří­ brná mince, skoro 4 g; původně = 10 assů (odtud značka X), později 16 assů. - V. t. mince (li). deportatio (lat.) viz vyhnanství designatus (lat.), designovaný, byl úředník, který byl už zvolen, ale ještě neůřadoval. Délka designace závisela na době voleb; např. tribunové lidu nastupující 10. prosince byli voleni v červenci. Delší designace umožňovala eventuálně volbu doplňovací i vyřízení žalob pro volební nepřístojnosti. Za císařství byli úředníci designováni často na léta předem. despocie orientální se vyvinula ve 3. tis. př. n. I. v -.Egyptě a v -.Mesopotamii jako státní útvar, v jehož čele stál vládce s neomezenou moci, a uplatnila se později takřka ve všech starověkých předo­ asij ských státech. ~ekové ji poznali hlavně při svém styku se staroperskou říší (--Persie) a odsuzovali ji proto, že v ní král mohl nakládat se všemi lidmi - nesvobodnými, polosvobodnými i svobodnými jako řecký despotés ( = pán) se svými otroky. Tato absolutní -.monarchie se osvědčila jako pevné pojítko velkých stv. říší, jejichž dynastie, polit. centra i hra-

dějepisectví

(B)

despocie i s ceremoniálem převza­ Dia, Diovi, Diem, Diův viz Zeus tým ze dvora -.Sásánovců, kteří vládli od 3. stol. n. I. v Persii, byla diadém (řec. diadéma (2. p. -atu]), v řím. říši zavedena teprve za původně každá - hedvábná nebo -.dominátu a přežívala pak v říši vlněná - stužka, ovazovaná okolo hlavy, nad čelem rozšířená, vzadu byzantské. volně splývající, většinou bílá. Nosili ji v ~ecku kněží a vítězní atleti děti viz výchova a vyučování ( -.Diadůmenos).Později především Deukalión, syn -.Prométheův, symbol královské moci. D. pera Pyrrha, dcera Epimétheova a ských králů - purpurová stuha -+-Pandóřina, jediní lidé, kteří s bílými ozdobami - se ovíjel unikli potopě seslané -.Diem okolo tiáry. Alexandr Veliký přenesl na hříšné pokolení lidské. Po tento d. do ~ecka, d. helénist. vládců dlouhou dobu byli zmítáni ve však byla bílá stužka se zdobenými člunu na vzbouřených vlnách, až okraji, s konci spadajícími do týla, přistáli na hoře Parnássu. Z kame- a nosila se přímo na vlasech. nů, jež po opadnutí vod D. a P. V ~ímě byl takový d. nabídnut na příkaz věštby házeli za sebe, r. 44 př. n. I. Markem Antoniem vzniklo nové lidské pokolení (Ov. Caesarovi, ten jej však odmítl. Proto jej také řim. císařové až do Met. 1, 313n). Diocletiana (284-305) nenosili, Výtvarné zobrazení: Baccio Bianco, Deukalión a Pyrrha (nástropní malba ve neboť v něm byl spatřován symbol Valdštejnském paláci v Praze), asi v I. nenáviděné král. moci. Součástí 1625-30; A. F. Maulbertsch, Deukalión císařského oficiálního úboru se stal a Pyrrha házejí za sebe kameny, z nichž se rodí noví lidé (výjev z nástropní malby, teprve r. 325 n. I. za Konstantina. zachycující dějiny lidstva, ve Strahovském Byla to široká purpurová stuha klášteře v Praze), 1794; obraz: J. Šíma, s velkým drahokamem vpředu, Lidé Deukaliónovi, 1943, - Melodram: F. O. Holý (1747-1783), Deukalíon und popř. posázená drahokamy a perlami. Z ní se vyvinula koruna byPyrrha. zantských císařů. deus ex machina (lat.), ,,bůh ze stroje", božská postava, která se na diadochové, vlastně „nástupci", konci některých ant. dramat stroj- vojenští velitelé -.Alexandra Veliním zařízením náhle objevila ve výši kého, kteří po jeho smrti r. 323 nad jevištěm, aby rozřešila situaci př. n. I. vládli v jeho říši a jejichž jinak neřešitelnou; v zachovaných vzájemné boje zabírají v helénistic-

143/ kých dějinách (----+~ecko [II. Dějiny]; -+helénismus) čtyři desetiletí. Byli pův. pověřeni správou jednotlivých oblastí (tak -+Antipatros spravoval Makedonii, -+Ptolemaios [I.] Egypt, -+Antigonos Jednooký a -+Eumenés (1) Malou Asii, - ➔Lýsimachos Thrákii a -+Seleukos [I.] Babylónii), přičemž jednota Alexandrovy říše měla být zachována. Všichni d. sice uznali formálně za krále Alexandrova stejnojmeného syna, narozeného jako pohrobka, a Alexandrova bratra Filippa III. Arr(h)idaia, ale nechtěli se již podřizovat říš­ ským regentům (prostlltai). Proto došlo záhy k vzájemným bojům, v nichž padli již r. 321 první dva představitelé ústřední moci, -+Perdikkás (3) a -+Krateros. Klid v říši nebyl ani za regentství Antipatrova, a když se po jeho smrti stal r. 319 jeho nástupcem -+Polyperchón, nerespektoval jej ani Antipatrův syn -+Kassandros. K rozporům došlo i v král. rodině, a ty vedly postupně k úplnému jejímu vyvraždění. V tě době nabýval stále větší moci -+Antigonos Mono~thalmos (Jednooký). R. 306 se rozhodl přijmout pro sebe a pro svého syna -+Démétria Poliorkéta král. titul s nárokem na vládu v celé říši. Ostatní d. se však vzápětí prohlásili rovněž za krále v těch oblastech, které ovládali. Když byl r. 301 Antigonos poražen u -+Ipsu od Seleuka I. a -+Lýsimacha a padl, zůstali v říši už jen čtyři a po r. 298, kdy zemřel Kassandros, tři d., kteří vládli již jako zcela nezávislí panovníci. Z nich se -+Ptolemaios I. Sótér spokojoval až do své smrti r. 283 vládou nad Egyptem a blízkými oblastmi; Seleukos I. se zato pokusil spojit znovu Přední Asii s Makedonií: porazil r. 281 Lýsimacha, ale necelý rok poté byl -+Ptolemaiem Keraunem zavražděn. Nato vládli ve velkých helénist. říších potomci (tzv. epigoni) nejmocnějších d-chů, Ptolemaiovci v Egyptě, Seleukovci v Přední Asii a Antigonovci v Makedonii.

Diadúmenos [2. p. -na] (řec.), -+Polykleitova socha mladíka uvazujícího si na hlavu stužku ( -+diadém) jako symbol vítězství. Diagorás [2. p. -ra] z Mélu, řecký filoso~ a lyrický básník z 5. stol. př. n. 1., o kterém se zmiňuje Aristofanés v Oblacích a 2ábách jako o známém atheistovi. Zesměš­ ňováním eleusínských mystérií vyvolal v Athénách pobouření, byl odsouzen k smrti a musil prchnout. V existenci bohů prý přestal věřit,

když jakýsi muž porušil a nestihl ho od nich trest.

přísahu

diairesis, diairese i dierese (řec. ,,rozluka"), zvláštni typ césury, ve které se mezislovný předěl kryje s rozhraním stopy. - D. bukolská, d. mezi 4. a 5. stopou hexametru, zdůrazněná silným syntaktickým předělem; tento tvar se podobal lyrické strofě (daktylský tetrametr + adonius) a byl oblíben v -+bukolské poezii. diakoni (řec. diakonos, pomocník), v křesťanských církevních obcích nižší fonkcionáři, jejichž úkolem bylo vykonávat veškeré služebné práce (např. v péči o nemocné, sirotky a vdovy). - Z řec. diakonos vzniklo v češtině jednak označení jáhen (kněz nižšího svěcení), jednak slovo žák. dialektika (z řec. dialektike [techne], dialektické umění, od dialegomai, rozmlouvám), původně metoda zkoumání pojmů a vyhledávání definic, založená na soustavně vedeném dialogu. Zakladatelem d-ky v tomto smyslu byl -+Sókrates (* okolo 470, t 399). Ten vedl dialog tak, že na začátku přijal nějaký předpoklad (hypotézu) a vhodně kladenými otázkami jej pak ověřoval; nepostupoval dále, dokud nedosáhl se svým partnerem· shody o každém novém pojmu nebo soudu. Způsob, jímž Sókratés užíval dialektické metody, je literárně zachycen v -+Xenofóntových Vzpomínkách na Sókrata a v -+Platónových dialozích, zvl. z raného období. Sókratovská d. byla účin­ nou zbraní, které on i jeho žáci užívali jednak jako prostředku k prověřování tradičních zásad a názorů, jednak v bojích proti filos. odpůrcům. Část athénské mládeže Sókrata napodobovala, aniž však sledovala jeho vážné cíle, a zneužívala d-ky nejen k zábavným slovním hříčkám a sporům ( -+eristika), nýbrž i k potírání eticko-politických zásad tehdejšího řádu (Plat. Pol. 7, 17-18). Jako metodu vážného filos. poznání rozvíjel d-ku Platón (428/7348/7). Když vytvořil teorii o nadsmyslovém světě idejí, stala se u něho d., ačkoliv její forma zůstala stejná jako u Sókrata, nástrojem k poznávání idejí a vztahů mezi nimi. Dialektická činnost má podle Platóna dvě protikladné stránky, které se navzájem doplňují, a to soubor (synopsis, synagógé) a rozbor neboli dělení (diairesis). Soubor záleží v tom, že se hledá jednota v rozmanitých jevech, např. idea

dia krásy společná krásným věcem. Při rozboru se naopak vyhledává mnohost v jednotě, tj. dělením se odkrývají složky obsažené ve vyšším poj mu (ideji). U filosofů po Platónovi přestala být d. vázána na dialog; slovo d. nabylo různých významových odstínů, ale ve stv. vždy označovalo filos. disciplíny související s řečí a myšlením: gramatiku, logiku, teorii poznání nebo některé jejich části. Obdobný význam měl termín d. ve střv. a dlouho do novověku. Teprve v Hegelově systěmu objektivního idealismu přestala být d. omezena na činnost subjektu a byla chápána jako zákonitý a na člověku nezávislý pohyb idejí, za jehož odraz Hegel považoval i veškeré dění v oblasti materiální skutečnosti. U zakladatelů marxismu, kteří odmítli idealistický základ Hegelovy filosofie, stala se d. především nejobecnější zákonitostí materiálního světa, dále odrazem této objektivní zákonitosti v poznání a konečně metodou, kterou subjekt zkoumá skutečnost. Četné (v marxistickém smyslu) dialektické rysy objektivní reality objevili do určité míry již ant. filosofové. Názor, že materiální svět je ve věčném pohybu, byl společný téměř celé ant. filosofii; avšak pro vznik myšlenky o vzestupném vývoji nebylo shromážděno dostatečné množství poznatků z přír. věd a nebyly pro ni ani předpoklady společenské. Atomisté ( -+atomismus), -+stoikové a další filosofové si pohyb vesmíru představovali analogicky podle živých organismů jako nepřetržitý cyklický koloběh mládnutí a stárnutí. Také dialektická myšlenka o světě jako jednotné totalitě, v níž existuje zákonitá souvislost mezi všemi jejími částmi, byla v ant. filosofii rozšířená; v nejpropracovanější formě se vyskytuje u stoiků, zvl. u -+Poseidónia. Rovněž idea o všeobecné souvislosti (sympatheia) byla součástí koncepce světa jako živého organismu. Učení o jednotě protikladů, které Lenin považoval za jádro d-ky, se v zárodečné formě vyskytovalo u mnoha ant. filosofů. Nejvýrazněj­ ší podobu mu dal -+Herakleitos z Efesu (jeho -+akmé okolo 500 př. n. 1.), jenž mluvil nejen o jednotě, nýbrž i o totožnosti protikladů: „Totéž je živé a mrtvé, bdící a spící, mladé i staré, neboť toto změnivši se je oním a ono změnivši se je tímto" (zl. 88). Podobně považoval Hérakleitos za „jedno" den a noc, zimu a léto, teplo a chladno, sucho a vlhko apod. Podle

dia

144/

jeho názoru se střídají a bojují mezi sebou stále tytéž protiklady; jejich pohyb je cyklický a ve světě tedy nevzniká nic kvalitativně nového. - V. t. Platón; Aristotelés; stoikové; Epikůros.

Oba chrámy měly rovnez právo asylu, a snad proto se stal 13. srpen slavností řím. otroků (servorum dies, den otroků). D. byla záhy ztotožňována s řec. ---+Artemidou, popříp. s ---+Hekatou, s nimiž ji spojovalo to, že byly bohyněmi hájů, měsíce, žen a porodu. D. se tak stala i lovkyní a ochránkyní zvěře; stále častěji se též objevovala společně s ---+Apollónem, např. při ---+lectisterniích nebo ve stoletních hrách ( ---+saeculum), slavených za Augusta. Za císařství byl D-nin kult rozšířen v provinciích, kde se pod jejím jménem skrývala Artemis, -+Dea Syria nebo jiná provinciální božstva. V řim. výtvarném umění i v umě­ ní pozdějších dob je D. podle vzoru řec. Artemidy zobrazována jako bohyně s toulcem na zádech a s laní. Báseň na D-nu složil např. ---+Catullus (34). Ohlasy v nové době viz s. v. Artemis.

Literatura: P. Sándor, L'histoire de la dialectique, 1948; R. Franchini, Le origini della dialettica, 1961.

dialekty

řecké

viz

nářečí

řecká

dialog (řec. dialogos, rozhovor) 1. rozmluva dvou nebo více osob, stylistický prostředek, oblíbený pro živost a dramatičnost v krásné i odb. literatuře; je základem dramatu; - 2. lit. druh, forma pojednání o nejrůznějších tématech, zvl. filosofických; vycházel z před­ pokladu, že bezprostřední konfrontace tvrzení a námitek v rozhovoru vede nejlépe k poznání pravdy. Takto rozmlouval se svými spoluobčany o filos. tématech ---+Sókratés; jako ohlas těchto rozmluv vznikl podle tradice lit. dialog. Vrcholu dosáhl u --+Platóna, jehož d-y se vyznačují živostí, názorností a dobrou charakteristikou postav. D-y Platónova vrstevníka Xenofónta nedosahují umě­ lecké hodnoty d-ú Platónových. V -+Aristotelových dialozích nahradily živou výměnu názorů rozsáhlejší pasáže, vkládané do úst rozmlouvajícím osobám; později se stala fingovaná rozmluva pouhým rámcem. Filosofický d. kvetl v řec. literatuře až do doby helénistické, v 1. stol. n. I. ho oživil ---+Plútarchos. ---+Lúkiános napsal na filosofický d. několik parodií. Z :ílímanů užívali formy d-u -+Cicero a ---+Varro (2). Formálně působil d. i na křesť. autory (---+Minucius Felix; ---+Augustinus; ---+Boethius) a byl oblíben po celý střv. až do novověku (např. Galileo Galilei, G. Berkeley, J. D' Alembert). Diana, staroitalská bohyně mes1ce a ochránkyně žen. Její svatyně ležely na kopcích (Tifata u -+Capue) a v hájích ( ---+Aricia). Sem jí přinášely ženy obětní dary a konaly procesí. Chrám v Aricii byl od pradávna sakrálním střediskem svazu latinských obcí. V :llímě postavil D-ně Servius Tullius chrám na Aventinu; v něm stála socha, zhotovená podle --+xoana z Massalie, jež byla kopií sochy ---+Artemidy z Efesu. Tento D-nin chrám měl strhnout vedoucí postavení v lat. spolku na :llím. Proto měly oba chrámy např. shodný den založení (13. 8.) a shodný chrámový zákon, upravující práva mezi :llímany a cizinci v sakrální oblasti.

Diana Veteranorum (dn. Zana), římské municipium poblíž starověké ---+Cirty (v dnešním východním Alžírsku). Z antiky se dochovaly dva řím. oblouky a monumentální brána před chrámem Dianiným. Pochází odtud lat. nápis (Anněe épigraphique 1956, 124) M. Valeria Maximiana, velitele v ---+Laugariciu (dn. Trenčíně). diaspora (řec., rozesetí, rozptýlení), v době helénistické a římské označení pro židovské ( -+Židé) vystěhovalce z Palestiny a jejich potomky, kteří žili porůznu ve větším nebo menším počtu v měs­ tech a osadách především východního Středomoří (nejvýznamnější střediska: ---+Alexandrie v Egyptě, ---+Kyréné, ---+Antiocheia v Sýrii), leckdy však i daleko za hranicemi římské říše (např. v ---+Babylóně). Odlišovali se od ostatního obyvatelstva úzkostlivým dodržováním židovského zákona, zapomněli však řeč svých předků, hebrejštinu, resp. aramejštinu, a proto bylo pro ně třeba převést text Starěho zákona do řeči jim obecně známé, do řečtiny ( ---+Septuaginta). diathéké (řec.)viz právo dědické (1) diatriba (z totiž času),

řec. diatríbé, strávení, populárně filosofická

přednáška, zvl. určená širokým

na etické téma, vrstvám; vyznačo­ vala se volnou formou i stylem, oživovaným množstvím citátů, anekdot, slovních hříček a řečnic­ kých otázek; látku čerpala z denního života. Jejím tvůrcem byl ---+Bión z Borysthenu. Formou d-b šířili

své učení zvl. stoupenci --+kynismu a tzv. -+druhé sofistiky. - U :llímanů působil tento lit. druh na ---+Cicerona a zejm. na řím. satiriky ( -+Satira). D. byla přímým před­ chůdcem křesť. kázání.

dictator (lat.) viz diktátor Učení [dvanácti jeden ze spisů tzv. ---+apoštolských otců, asi z rozhraní 1. a 2. stol. n. I. Důležitý dokument pro poznání života raněkřesť. obcí v době, kdy byly spravovány ještě charismatickými hodnostáři (---+charisma). Obsahuje pravidla pro křesť. životní praxi (vyjadřují např. odpor k těm, kdo si z křesť. víry činí pramen výdělku) i pro bohoslužebnou liturgii, v níž se uchovaly některé archaické rysy.

Didaché

(řec.

apoštolů]),

didaktická poezie (od řec. didaskó, učím), naučné básnictví, mohlo vzniknout proto, že v ant. literatuře nebylo ostrě hranice mezi tzv. krásnou a odbornou literaturou. Kořeny řecké d-ké p. nacházíme ve veršovaných morálních ---+sentencích a pravidlech, které se objevují od nejranějších dob. Zakladatelem d-kého eposu byl ---+Hésiodos. V jeho díle jsou zastoupeny obě základní látky d-ké p.: mýtos s genealogií (Theogonie) a soubory znalostí z různých oborů (Práce a dni). Na začátku klas. doby vznikla řada d-kých básní filosofických (---+Xenofanés z Kolofónu, ---+Parmeniděs, ---+Empedoklés z Akragantu psali O pří­ rodě). K novému rozkvětu tohoto lit. druhu došlo za ---+helěnismu, kdy se filologové zabývali i rozborem básní ---+Hésiodových. D-ký epos se tehdy obíral především vědeckými látkami (lékařství, astronomie, zoologie, botanika, geografie). Z tohoto období jsou nejvýznamnější ---+Arátova Fainomena (Zjevy nebeskě), básnické zpracování ---+Eudoxova astron. traktátu. ---+Níkandros z Kolofónu napsal Thériaka (o lécích proti uštknutí) a Alexifarmaka (o lécích proti otravám). V době řím. se ve školách uplatňovala geografická báseň Dionýsia Periégéta (v 1. pol. 2. stol. n. I.). Pozdní řecká d. p. měla pouze školský význam a usnadňo­ vala memorování. Římskd d. p. vznikla pod řec. vlivem, v jejích vrcholných dílech (---+Lucretius; ---+Vergilius) však :llímané předstihli své řec. vzory a vytvořili tak nejkrásnější díla řím. básnictví. Prvními výtvory d-ké p. byly překlady z řečtiny ( -+Ennius přeložil anonymní řec. filosofickou

Delfy, celkový pohled, úpatí Parnássu

Forum Romanum, celkový pohled (vpředu Saturnův chrám, vzadu Koloseum a Titův oblouk)

die

145/

báseň Epicharmus [--.-Epicharmos], 1912; W. Becker, Dido, 1914; M. Hart- f ecti praetorio (zástupce praefekta Dido, 1918; A. Muller, Didos Tod, ->-Cicero-+ArátovaFainomena). Lu- wich, 1941. - Obrazy: Mantegna (1431-1506), praetoria, tj. správce praefektury). cretius uvedl doveršůfilosofii->-Epi­ Dido; G. Reni (1575-1642), Aeneas a Nejvyšší instancí ve věcech správkůrovu v básni De rerum natura (O Dido; Rubens, Smrt Didony, kolem ních byli praefecti praetorio. Počet 1535-38; G. Coli (1536-1681), Smrt prírodě). Na Vergiliovu d-kou p-iť Didony; K. Škréta Šotnovský ze Závořic praefektur nejdříve kolísal, až se měla velký vliv Arátova Fainomena. (1610-1674), Dido a Aeneáš; J. Reynolds r. 395 n. 1. ustálil na čtyřech Jeho báseň o zemědělství ( Georgi- (1723-1792), Smrt Didony; J. H. Tisch- s hlavními městy -►Augusta Trest., Aeneas a Dido, 1773; W. Turner, ca), napsaná v souladu s -►Augusto­ bein Dido, 1814. - Freska: P. A. Aldrovandini, verorum, -►Mediolanum, -► sir­ vými snahami o obrodu řím. ze- Sebevražda Didony (v Šternberském paláci mium a Kónstantínopolis (-► By­ mědělství, patří k vrcholným dílům na Hradčanském nám. v Praze), 1707. - zantion); každé praefektuře podléskupina diecézí. Na zač. řím. literatury. Didaktický obsah Opery: H. Purcell, Dido und Aeneas, 1680 hala má i literární list -► Horatiův De (text N. Tate; přel. M. Šašková-Provazni- 4. stol. n. 1. bylo v řím. říši d-zí dvaarte poetica (O umení básnickém). ková, 1935); A. Scarlatti, Didone abban- náct, koncem století patnáct. Každá donata, 1724 (text P. Metastasio); J. -►Ovidius psal d-kou p-H milostnou Haydn, Dido, 1778; B. Klein, Dido, 1823 d. měla několik ->-provincií, jejichž o umění milovat (Ars amatoria), (text L. Rellstab); O. Neitzel, Dido, 1889. rozloha byla proti dřívějším dobám o lécích proti lásce (Remedia amoris), o líčidlech (De medicamine faciei femininae). V 1. stol. n. 1. složil ---+Columella báseň o zahradnictví. Pozdně antické výtvory ~00000000000000000000000000000000~00~00 o gramatice, metrice, lékařství, jsou 00 [!) ---~,.!!-~~~~~~~~~~~~• S Ctl školské básně bez básnické hodnoty ~00000000~~· 0000 a ukazují cestu ke středověku, kdy byla moralizující d. p. oblíbe0000@0000 ným vyučovacím prostředkem.

oooooooosoooooooooo~oooooooooooooooooooo

didaskalie (řec. didaskaliá, vyučování, nácvik, totiž sboru), veřej­ né záznamy o provedení sborových básní a dramat. Byly vedeny chronologicky a uchovávány v archivech. Obsahovaly název díla, datum jeho provedení, jméno autora, prvého herce a vůdce sboru a ceny, které tito ti'i získali. Z didaskalií athénských se nám zachovaly zlomky na nápisech. Tyto úřední zápisy zpracoval soustavně Aristoteles ve dvou spisech (Didaskaliai a Níkai Dionýsiakai kať Lénaikai [Vítězství o Dionýsiích a Lénajích]); z nich máme rovněž jen zlomky. D-ií používali alexandrijští učenci při vypracování úvodních poznámek k dramatům. Také v rukopisech -➔Plauta a -►Terentia se zachovaly d. k jejich komediím.

00~

•00~~00~0000~0000000000000000000000• •000000~0000000000~000000000000~0000~ Didymcion u Milétu

Didyma [mn. č.] (dn. Jeronda), 15 km jižně od -►Mílétu, místo proslulě iónským chrámem --'►Apol­ lónovým s věštírnou (Didymeion) ze 6. stol. př. n. I. Tzv. svatá cesta vedoucí od moře ke svatyni byla v 6. stol. př. n. 1. vroubena sochami, které se zčásti zachovaly. Chrám byl zničen r. 494 př. n. 1. od Peršanů, koncem 4. stol. obnoven (nebyl však nikdy dokončen) jako dipteros (51 m x 109 1/2 m; 10 a 21 sloupů) s vnitřním nádvoDido [2. p. -ony] - podle starší řím, v němž byla iónská svatyně tradice Elissa -, dcera krále v Tyru pro kultovní sochu od -► Kanacha (-➔Foiníkie), mytická zakladatelka a posvátný pramen. --->-Kartága. D-nin manžel Acherbas (nebo Sychaeus) byl zabit jejím Didymos zv. Chalkenteros [2.p. bratrem -►Pygmaliónem; avšak -ma .:.ra], 2. pol. 1. stol. př. n. I. s pokladem, jehož se chtěl Pygma- zač. L stol. n. 1., poslední předsta­ lión zmocnit, odplula D. na Kypros vitel alexandrijské gramatické školy. a odtud do sev. Afriky. Tam založi- Pro svou nesmírnou píli byl zván la Kartágo. Aby se nemusila provdat Chalkenteros (muž kovových útrob). za domorodého krále Hiarbu, dala Jeho díla, většinou kompilace, se prý spálit na hranici. Jinak líčí shromáždila výsledky bádání aleD-nu Vergilius ve 4. zp. Aeneidy. xandrijských filologů a stala se Z věrné vdovy se tu stala vášnivě základem většiny pozdějších schomilující žena, jež bojuje o svou lásku lií a slovníků (-lexikografie [A]). k -➔Aineiovi a opuštěna si bere Zachovala se D-mova scholiak Íliaživot. dě a na papyru části jeho komenDramatizace: Ch. Marlowe a Th. Nash, táře k Démosthenovi. The tragedy of Dido Queene of Carthage, 1594; J. E. Schlegel, Dido, 1739; J. B. Kujažnin (1742-1791), Didona (tragédie); Charlotte v. Stein, Dido, 1794; A. Ausserer, Dido, die Griinderin von Karthago,

a:]

00 00 00 t!H!l • 00000000 •00

značně

menší. - S hranicemi těchto správních oblastí se zpravidla kryly i hranice působnosti vyšších křesť. funkcionářii (biskupů); odtud dnešní význam slova diecéze.

dieta (z řec. diaita, způsob života, život) jako jeden z nejpřirozenějších způsobů léčení byla známa už od nejst. dob; počátky tohoto léčení miižeme hledat v empirickém pozorování rázu dietetického. První předpisy dietetických opatření nalézáme v Řecku už v době, kdy se léčívalo v chrámech, asklépieích ( -Asklépios; --inkubace; -lékařství [A]; přípravou pro vlastní terapii tu bylo povšechné očišťová­ ní, jež zahrnovalo i zdržování se vína a určitých pokrmů. D. byla v zásadě, zvl. na počátku rozvoje praktické medicíny, chápána v širším smyslu slova jako zdravotní režim určený pro nemocné, popř. i pro zdravé. V takovém smyslu ji chápe i -► Hippokratés; d. má zdravému udržet dobrý tělesný stav a nemocného léčit. Tak např. kniha Peri diaités oxeón (O životosprávě při akutních nemocech) pojednává nejen o přípravě různých pokrmů vhodných pro pacienta, diecéze (řec. dioikésis, lat. dioecesis), nýbrž určuje i jeho celkový režim. správní oblast v římské říši za -► do­ Za všeobecně prospěšnou považominátu, jíž stál v čele vicarius prae- val Hippokratés uměřenou d-tu,

die

146/

škodlivé je podle něho i přejídání i hladovění; za některých okolností předpisuje jídlo jednou nebo dvakrát denně, při horečce doporučuje lehkou stravu. D. byla chápána jako jedna z fysikálních terapeutických metod, a je tedy pochopitelné, že zvláště mechanistické lékařské teorie kladly na ni zvláštní důraz. Nalezla proto důležité místo v -►Asklépiadově terapii. Rovněž u -►Celsa se považuje d. za základní léčebnou metodu. Proto má v jeho spisech významnou úlohu léčení pečlivě volenými pokrmy. Zvláštní d-tu doporučuje např. při zánětu plic, průjmu, bolení hlavy apod. Také v medicíně --+Galénově je d-cě věnována značná pozornost.

[1]). - D. byla kultu spolu s oběma sestrami, Eunomií a Eirénou, v Korintě, Argu a Olympii, samostatně v Nísaii (v Megaridě) a v Gortýně (na Krétě). 2. V attickém právu: a) obecný, abstraktní pojem zahrnující veškeré druhy žalob, tedy jak žaloby veřejně (dikai démosiai), tak soukromé (dikai idiai); b) v užším smyslu označení žalob soukromých; c) v papyrech znamená diké jednak trest, potrestání, jednak soudní řízení, proces nebo soukromou žalobu.

(Panna;

--➔ hvězdy

předmětem

Literatura: R. Hirzel, Themis, Dike und Verwandtes, 1907; V. Ehrenberg, Die Rechtsidee im frtihen Griechentum, 1921.

diktátor (lat. dictator, zřídka zvaný Digesta viz Corpus iuris civilis též magister popu/i), za římské republiky mimořádně jmenovaný di indigetes, označení skupiny úředník se svrchovanou mocí. římských bohů, jehož význam ne- Nastupoval za kritické situace byl jasný už ve starověku. Od doby zahraniční nebo vnitřní, kdy buď Augustovy (27 př. n. 1.-14 n. 1.) nezpůsobilost úřadujících konsulů se ho užívalo k vyjádření staroby- nebo potíže vyplývající z kolegiality losti bohů (vedle d. i. znali Římaně ohrožovaly stát. D. byl obvykle i božstva luppiter Indiges a Sol jmenován jedním z nejvyšších Indiges). Mylný byl novodobý vý- úředníků na podnět senátu; pravoklad, že d. i. na rozdíl od di noven- moc d-a nebyla omezena ani trisides ,,,nově usedlých", byli nejstar- bunskou --➔intercesí a platila domi ší, domorodí bohové. i militiae (v Římě i v poli). D. si sám jmenoval svého pomocníka Dikaiarchos [2. p. -cha] z Messé- ( -+magister [3] equitum), jenž měl ny, řecký vědec, filosof a spisovatel rovněž postavení magistráta. V do4.-3. stol. př. n. 1., žák --➔Aristo­ bě úřadování d-a zůstali ostatní telův. Napsal řadu polit., literárně­ magistráti sice v úřadě, ale konali hist., filos. a zeměp. spisů, které silně jen ty funkce, které jim buď d. působily na pozdější autory. K nej- výslovně uložil, nebo o něž se přímo důležitějším patřilo dílo o řec. nestaral. Proto také musil po vykulturních dějinách od mytických konání úkolu ihned odstoupit a dob až do současnosti, Bios Hella- směl být u moci nejvýše 6 měsíců. dos (Život Řecka, 3 kn.), první Odznaky d-a byly tytéž jako u konpokus o hist. zpracování takového sulů, počet --➔ liktorů 24 se svazky tématu, dále Gés periodos (Popis prutů ( --➔fasces) se sekyrami i uvnitř země) a filos. dialog, ve kterém po- města. Kromě úkolů vojenských píral nesmrtelnost duše. Z D-chova byli d-oři někdy jmenováni k zvláštdíla se zachovaly jen zlomky. ním úkolům, např. ke svolání V. t. mapy; peripatetická škola. sněmu, sestavení senátu nebo k dů­ ležitým úkonům sakrálním. - Zcela Diké 1. Spravedlnost, v --➔Hésiodo­ jiného rázu byla diktatura -► Sullo­ vě Theogonii (901n) dcera --➔Diova va, udělená mu zvláštním zákonem a --+Themidina, jedna ze tří sester, r. 82 př. n. 1.; nebyla již omezena -Hór, panenská ochránkyně práva časově. Podobně byl -➔Caesar a nepřítelkyně lsti (Hes. Erga 220 n; ustanoven diktátorem zprvu na 256n). U některých filosofů, např. deset let, později doživotně; to u --+Anaximandra, --+Hérakleita byl však již přechod od republiky a --➔ Parmenida, byla D. chápána k monarchii ( --+principátu). jako kosmická spravedlnost. Jejími pomocnicemi jsou u Hérakleita Diktys [2. p. -ya], domnělý autor --+Erínye. Významnou úlohu měla ztraceného řec. románu o --+trójD. u tragiků; u --+Aischyla je ské válce (snad z rané doby císař­ vykonavatelkou Diovy vůle na zemi; ské), z něhož se zachoval zlomek na iejím atributem je meč, průvodky­ papyru ze zač. 3. stol. n. 1. a lat. němi jsou jí Poiné (Trest), Erínýs překlad (Ephemeris belli Troiani) a Aisa ( -►osud). Podle -►Ovi­ ze 4. stol. n. 1. Autor se snažil diových Metamorfóz (1, 149n) u čtenáře vzbudit dojem, že byl opustila D. s příchodem železného účastníkem trójské války na straně věku zemi a stala se souhvězdím Řeků (sr. Darés).

Překlad: E. Kamínková, Diktys z Knóssu, Historie o válce trojské, v: Láska a válka, 1971, str. 145-326 (AP sv. 2).

Dimini, sídliště v Thessalii (4. tis.), podle něhož je nazvána kultura mladší doby kamenné, následující po kultuře -► Sesklo. Sídliště bylo opevněné, s akropolí, kde stál dům náčelníka (--+megaron). Keramika je bohatě malovaná v několika barvách (hnědá, černá, červená, bílá) na světlém podkladě. Magické ženské sošky jsou hliněné i kamenné, značně schematické. di novensides viz di indigetes Dio (Di6n) Cassius Cocceianus [2. p. -na -ia -na], asi 155-235 n. 1., řecký historik z Níkaie v Bíthýnii. Pocházel z významné rodiny a zastával vysoké úřady v řím. říši. Napsal řecky rozsáhlě dílo Rómaiké historiá (Římské dějiny, 80 kn.). Zpracoval v něm analistickou metodou události od mytických počátků řím. dějin až do své doby. Dílo D-na C-ia je důležitým pramenem pro dějiny --➔území ČSSR v řím. době, zejm. pro poznaní germánsko-sarmatských válek za -Marka Aurelia. Důklad­ ností a svědomitostí se D. C. řadí mezi nejlepší řec. historiky římské doby. Kn. 36-60 o letech 68 př. n. 1.-47 n. l. se zachovaly téměř úplně, řada knih částečně nebo ve zkráceném znění. Kromě toho máme z mnoha knih --+epitomy z byzantské doby. Pi;eklad ukázek v AD II

Diocletianus (Gaius Aurelius V alerius D.) [2. p. -ia ~ia -ia -na], římský císař 284-305, tvůrce --➔dominátu. Aby zabránil uzurpacím císařské vlády, k nimž před jeho nastoupením často docházelo, a aby konsolidoval poměry v říši, které nemohl jediný císař operativně zvládnout, ponechal si pod svou přímou vládou vých. polovinu řím. říše, kdežto pro záp. polovinu říše si r. 285 přibral jako spolucísaře --+Maximiana. R. 293 zřídil pak --+tetrarchii (vládu čtyř), reprezentovanou dvěma staršími císaři s hodností --+augusta a dvěma mladšími ( --➔ Galerius a -.Constantius Chlorus) s hodností -►Cae­ sara. Sám podržel v tomto kolegiu dále primát a moc zákonodárnou. Svým sídlem učinil Níkomédii (dn. !zrnit v Turecku). D. provedl nové územní rozdělení říše na --➔diecéze, reformoval armádu, daňový systém i měnu a zavedl na císařském dvoře po perském vzoru obřadný ceremoniál, při němž byly císařům vzdávány božské pocty. Z jeho zákonů je nej-

známější --edictum Diocletiani de pretiis a čtyři edikty (z let 303-304) proti křesťanům, kteří se nechtěli podřizovat jednotnému státnímu kultu, v němž významné místo měl i kult císařů (D. byl Iovius, Maximianus Herculius). D. i jeho spoluvladaři byli zdatnými válečníky. Podařilo se jim potlačit některá povstání i lépe zabezpečit řím. hranice; na Východě získali Římané dokonce na pře­ chodnou dobu nové území za Eufratem, když r. 297 porazili Peršany. R. 305 se D. spolu s Maximianem vzdal vlády a žil pak jako soukromník ve svém paláci u -.Salon (v nyn. Splitu), podržel si však vliv na polit. události ( -►Carnun­ tum) až do smrti (r. 316).

147/

Dio

potulný život, bydlel v sudu a bez rozpaků dělal na veřejnosti věci, které jiní nedělali ani v ústraní. Svou nezávislost vyjádřil prý i při setkání s Alexandrem Velikým. Když mu Alexandr řekl: ,,Jsem Alexandr, velký král", odpověděl D.: ,,Já jsem Diogenés, pes". Když se Alexandr otázal slunícího se D-na, co by si přál, odpověděl mu D.: ,,Ustup mi ze slunce".

(zábavný) materiál. Otázka, odkud bral jádro svých výkladů o filosofech, je pro nedostatek srovnávacího materiálu patrně neřešitelná. S prameny zacházel nekriticky a přebíral z nich vedle cenných zpráv i různá nedopatření, omyly a výmysly. Přes své nedostatky má D-nův spis velkou cenu, protože obsahuje značné množství informací jinde nedochovaných. D-novu nedokonalému dílu bylo souzeno předat následujícím věkům alespoň část výsledků, které byly o řec. filosofii nashromážděny badateli helénist. a řím. doby. Kromě dějin filosofie napsal D. L. básnickou sbírku Pammetros (Sbírka všech rozměrů), ve které zveršoval přitažlivé motivy ze života slavných lidí. Verše z této sbírky cituje často v životopisech filosofů.

Dramatizace: O D-novi napsal Komenský (zachovanou) divadelní hru Diogenes Cynicus Redivivus (Vzkříšení kynika Diogena). Literatura: F. Sayre, Diogenes of Sinope, 1938.

3. D. z Oinoandy v Malé Asii, stoupenec Epikúrovy filosofie. Z nadšení pro ni a ze snahy, aby ji poznalo co nejvíce lidí, dal vytesat okolo r. 200 n. 1. v sloupové síni ve svém rodišti rozsáhlý nápis, Literatura: W. Seston, Dioclétien et la obsahující hlavní principy epikutétrarchie, I, 1946. Románové zpracování: A. Trýb, Císař reismu. Z tohoto nápisu se zachovaly početné zlomky. chudých, 1970•.

Diodóros Sicilský (lat. Diodorus Siculus) [2. p. -ra -la], řecký historik 1. stol. př. n. I. V díle Bibliothéké historiké (Historická knihovna, 40 kn.) vylíčil synchronně řec. a řím. dějiny od mytických začátků až po Caesarovu výpravu do Británie (r. 54 př. n. I.). Je to dílo kompilační, některé zachované části opírající se mj. o ztracenou mytol. příručku, obohacují však naše znalosti ant. mytologie, jiné jsou významné pro řec. historiografii, neboť lze poměrně snadno určit prameny, z nichž D. čerpal. Jsou tu i důležité údaje historické. Prek/ad ukázek: AD II

Diofantos viz matematika (4) Diogenés [2. p. -na] 1. z Apollónie (krétské nebo fryžské), řecký filosof 5. stol. př. n. I. Proti -► Empedokleovi zastával názor, že slučování a rozlučování elementů by bylo nemožné, kdyby nepocházely z jediné pralátky. Za pralátku považoval, navazuje na -.Anaximena, vzduch, který ztotožnil s bohem. Vzduch mu byl řídícím principem sveta a rozum jeho neoddělitelným atributem, jak svědčí pravidelnost přír. procesů. Překlad:

ZPM

2. D. ze Sinópy, asi 400-asi 323, nejradikálnější představitel -.kynismu v životní praxi. Odešel z rodného města do vyhnanství, protože prý padělal peníze. V Athénách se seznámil s učením -.Antisthenovým; domyslel jeho zásady do krajních důsledků a prakticky je uskutečňoval. O D-novi se vypráví nesčetné množství historek a anekdot. V duchu své filosofie vedl

řecký

Prek/ad: J. Ludvíkovský, Diogenés Laertios, Život a učení filosofa Epikúra, 1952, str. 93n. Literatura: J. William, Die Inschrift von Oinoanda, 1907.

4. D. Laértios [2. p. -ia], asi 3. stol. n. I., autor jediných zachovaných starověkých dějin řecké filosofie. Jeho spis Bioi kai gnómai tón enfilosofiá eudokimésantón (O životě a názorech těch, kdo se proslavili ve filosofii; titul je zachován i v jiném znění) obsahuje výklad o hlavních postavách řec. filosofie od jejích začátků asi do 1. stol. př. n. I. (D. L. se zmiňuje i o pozděj­ ších filosofech, ale soustavně o nich nepojednává). Rozsáhlejší biografie obsahují kromě životopisné části zpravidla též výklad o spisech, nástin učení, výroky přičítané dotyčnému filosofovi a seznam soujmenovcú. Svůj výklad zpestřil D. L. v mnoha případech uvedením dopisů (většinou nepravých), závětí, dekretů a veršů, týkajících se pří­ slušného filosofa. Kompozice spisu je neurovnaná, místy dokonce chaotická. D. L. nedbal na logické členění látky a často řadil údaje spíše podle asociace představ. Někdy dokonce působí jeho výklad jako náhodné řazení excerpt z různých pramenů. Kromě toho je text velmi špatně zachován. Z neurovnaného stavu D-nova spisu mnozí badatelé usuzují, že autor sám neprovedl definitivní redakci díla. D. L. cituje velké množství pramenů, ale je zřejmé, že většinu z nich neznal z první ruky. Lze předpokládat, že z vlastní četby znal -.Favorina, Pamfilu (1. stol. n. I.), Myróniána (asi 2. stol. n. I.) a některé další autory císařské doby. Z těchto autorů čerpal doplňující

Překlady: M. Okál, Životopisy slávnych filozofov, 1-11, 1954; A. Kolár, Životy, názory a výroky proslulých filosofú, 1964. Literatura: R. Hope, The Book of Diogenes Laertius, 1930; A. Schwartz, RE s. v. Diogenes (čís. 40), sl. 738-763.

Dioklés [2. p. -lea] z Karystu na Euboii, řecký lékař činný ve 4. stol. př. n. I. v Athénách, stoupenec -.lékařské školy dogmatické, avšak pod silným vlivem sicilského učení o -.pneumatu. Část jeho spisu o zdravé životosprávě, věnovaného Pleistarchovi (Hygieina pros Pleistarchon) je zachována u -.Oreibasia. Z jeho popisu rostlin a jejich léčivých účinků čerpali všichni pozdější spisovatelé, zabývající se botanikou, od -.Theofrasta aži,po -.Dioskúrida. diolkos (řec.), převlaka k přetaho­ vání lodí po souši. D. přes korintskou šíji ( -.Isthmos) byl vybudován okolo r. 600 př. n. I. za vlády korintského tyrana -.Periandra, když se prokopání průplavu ukázalo příliš obtížným. Na udusanou vrstvu štěrku byly upevněny vápencové desky v souvislém pásu, širokém 360-420 cm, který vedl mírnými zatáčkami nejnižší trasou po korintské šíji. Lodi byly převá­ ženy na zvláštním podvozku, taženém v rýhách o rozchodu 150 cm, vytesaných do vápencových desek vozovky. D., jehož stopy byly objeveny v nedávné době, vedl nedaleko dnešního průplavu. Používalo se ho až do 12. stol. n. I. Diomédés [2. p. -da] 1. syn -.Týdeův, jeden z předních řec­ kých bojovníků před -► Trójou v -.Homérově Íliadě a účastník druhé výpravy proti Thébám (-.epigoni); - 2. král Histonů

Dio

148/

v Thrákii, jehož koně se živili lidským masem. -►Héraklés dal D-da sežrat jeho vlastním koním a odvedl je pak do Mykén.

i otrokům. Její součástí byly závod o to, kdo se udrží vstoje na nafouknutém měchu, průvod ( -► pom­ pé), při němž byl nesen -► fallos, dále pak soutěž ve zpěvu a maskování, v níž soutěžily zvláštní skupiny, zv. k6moi. Později se tu hrály reprízy tragédií a komedií, které byly již předváděny o Velkých Dionýsiích v Athénách. Velkým D-iím dodal v Athénách lesku -►Peisistratos provozováním tragédií (první vystoupení -► Thespidovo 534 př. n. 1.); měla být protiváhou proti rodovým kultům ovládaným statkářskou aristokracií. Tato šestidenní nadmíru okázalá slavnost začínala obětmi a před­ stavováním básníků a herců na veřejnosti, druhý den pokračovala velkolepým průvodem, při němž byl za zpěvu písně, obsahově spjaté s Dionýsem, vezen po městě obrovský fallos; téhož dne se pořádaly lyrické závody chlapeckých a mužských sborů, konečně vrcholila D. jedním dnem, kdy byly provozovány -->-komedie, a třemi dny, věnovanými -->-tragédii. O každém z těchto tří dnů byly uváděny tři tragědie a jedno -► satyrské drama od téhož básníka. Velká D. se konala začátkem dubna, v době příhodné pro plavbu, a proto byla hojně navštěvována i cizinci. Jinou Dionýsovou slavností byly

Dión 1. ze Syrákús, švagr a zeť syrákúského tyrana (samovládce) -► Dionýsia I., filosof a ctitel -►Platónův. -► Dionýsiem II. byl vypuzen ze Sicílie a žil ve vyhnanství v Athénách. R. 357 př. n. 1. podnikl odtud proti Dionýsiovi výpravu, svrhl jej a sám se stal tyranem. R. 354 byl úkladně zavražděn. D-ovi je adresován 4. list ve sbírce Platónových listů. D-ův životopis napsal Plútarchos. 2. D. Cocceianus [2. p. -na] z Prúsy v Bíthýnii, asi 40-120 n.1., řecký řečník a filosof:, pro svůj skvělý sloh nazývaný od 3. stol. Chrýsostomos (Zlatoústý). Zachovalo se od něho 80 řečí s převážně eticko-politickou problematikou. Za císaře Domitiana (od r. 82) byl nucen žít ve vyhnanství a živit se těžkou prací. V té době se stal stoupencem a propagátorem -► ky­ nismu. Za vlády Nervovy byl omilostněn, obdržel římské občan­ ství (odtud Cocceianus), později navštívil i Traianův dvůr a pronesl tam své proslulé čtyři „královské" řeči, v nichž dokazoval, že nejlepší formou vlády je osvícená monarchie. Panovníkovi má být vzorem Zeus, který svou prozřetelností řídí vesmír. Literatura: H. von Arnim, Leben und Werke des Dion von Prusa, 1898; H. Binder, Dio Chrysostomus und Posidonius, 1905.

:3t viz Dio Cassius Cocceianus.

Dióné [2. p. -ny], starobylá řecká bohyně v -►Dódóně, tvořila s Diem snad původní dvojici (stejný kořen jména). K této božské dvojici se Řekové obraceli s prosbou o věštbu (dosvědčuje to Démosthenés). V mýtech byla řazena mezi-► Títány, podle Homéra (li. 5,370) zplodila s Diem -►Afrodítu. Později byla D. ztotožněna s -► Hérou, která byla obecně považována za Diovu manželku. Dionýsia [2. p. -ií], svátky na počest boha -►Dionýsa slavené zvláště v Attice. Tam se také vyvinula z dram. prvků, objevujících se o D-iích, -tragédie a -► komedie. D. byla slavena jednak na attickém venkově (tzv. D. Malá nebo Venkovská), jednak v Athénách (D. Velká nebo Městská). Obojí svátky se konaly vždy jednou do roka, ale každé v jinou dobu. Malá D., slavená koncem prosince, byla starobylá veselá slavnost přístupná všemu venkovskému lidu

-► Lénaje.

Dionýsios [2. p. -ia] 1. I., Star.ší, syrákúský tyran v 1. 406/5367 př. n. 1. Za války -➔ Syrákús proti -->-Kartágu (-► řecko-kartá­ ginské války) provedl jako velitel žoldnéřských oddílů převrat v -► Gele a vypudil oligarchy. R. 406/5 uchvátil moc v Syrákúsách, uvěznil oligarchy, zmocnil se jejich půdy a přidělil ji svým žoldnéřům. Zvláštní pozornost věnoval finanční správě a vojenství, jak to vyžadovaly války s Kartágem. Dobytím -► Rhěgia a -->-Krotónu upevnil hegemonii Syrákús na Jaderském moři a v Tarentském zálivu. Spartě poskytl pomoc proti Thébám a Athénám. Na svém dvoře soustřeďoval umělce a spisovatele. Stv. spisovatelé jej vylíčili jako typického tyrana a vypravovali o něm v tom smyslu mnoho anekdot ( -->-Dámoklés). 2. D. II., Mlad.ší, syrákúský tyran 367-344 př. n. 1., syn a nástupce Dionýsia I. Skončil válku s Kartágem mírovou smlouvou a porazil illyrské piráty (-► Illyrové). Stýkal se s -->-Platónem, který chtěl s jeho pomocí uskutečnit své polit. ideály. R. 357 byl dočasně svržen -->-Diónem. Po jeho smrti

(r. 354) se opět zmocnil vlády, avšak pro odpor lidu a na zásah -->-Tímoleonta z Korinta byl nucen odejít do vyhnanství do Korinta. 3. D. z Alexandrie, zv. Thráx, asi 170-90 př. n.1., řecký gramatik, žák Aristarchův (-► gramatika [A]). Studoval v Alexandrii, později vyučoval na Rhodu. Z jeho žáků prosluli zvl. -->-Tyrannión St. a Aelius Stilo ( -► gramatika [B]). D-iův spis o umění mluvnickém (Techné [grammatiké]) je nejst. z antiky zachovanou gram. příručkou a zároveň prvním pokusem uvést v soustavu množství poznatků o jazyce, získaných jednak spekulativně ve filos. školách (zejm. od -► stoiků), jednak alexandrijskými filology při výkladech děl klas. literatury. Výklad v ní je omezen na hláskosloví a tvarosloví, skladba a stylistika nebyly zpracovány. Spis D-iův měl nesmírný význam pro výuku mluvnice v pozdějších dobách a zůstal vzorem všech gramatik až do 18. stol. - V. t. gramatika (A). 4. D. Halikarnásský, řecký rétor, který od r. 30 př. n .. 1. :pů: sobil 22 let v Římě, vyznacny představitel přísně střízlivého slohu (-~atticismus). V rétorických spisech charakterizuje attické řeč­ níky a -->-Thúkýdida, jedná o jednotlivých stylistických otázkách i systematicky: v díle Peri syntheseós onomatón (0 skládání slov) pojednává o výběru a sestavování slov z estet. hlediska. V hist. spisu Rómaiké archaiologiá (Římský starověk, 20 kn., zachováno 11 kn., poslednJ_ dvě neúplně) líčí nejst. dějiny Ríma do r. 266/5 př. n. 1. Jde mu v něm ~píše o rétoricky podanou oslavu Ríma než o hist. pravdu.

Dionýsos [2. p. -ýsa], též Bakchos (lat. Bacchus), l.ikchos [2. p. -cha], řecký bůh plodnosti, podle mýtu syn Dia a -->-Kadmovy dcery Semely. Z návodu žárlivé ->-Héry uprosila Semelé svého milence Dia, aby ho směla spatřit v jeho pravé podobě. Ten se objevil jako blesk a Semelu sežehl. Její plod pak donosil ve svém stehně. Když D. dospěl, podrobil si celý Orient; na zpáteční cestě do Řecka se na ostrově Naxu zasnoubil s Ariadnou, kterou tam opustil -->-Théseus. V --►orfismu přistupoval k těmto mýtům ještě výklad o Dionýsovi -► Zagreovi.

Řekové poznali kult D-ýsa u Thrá-

ků záhy po svém příchodu do Řec­

ka, takže se objevuje již mezi božstvy v -->-Knóssu. Mýty vypravují, jak byl D. lidem

Dionýsos s mainauami (z jihoitalské vázy, konec 5. stol. př. n. I.)

Dio

150/

houfně pnJ1mán, když přišel z Thrákie do Řecka v 9.-8. stol. ( -►Lykúrgos [1.]; -Minyovny; -Pentheus v Eurípidových Bakchách). Podle těchto mýtů věřící nečekal trpně, zda bude jeho modlitba božstvem vyslyšena, nýbrž dostával se v -►extázi sám do blízkosti boha. Kult D-ýsa se tehdy šířil nejdříve mezi ženami, které slavily -orgie jako -bakchantky. Asi v téže době poznali Řekové totéž božstvo v lýdsko-fryžské oblasti, kde se nazývalo Bakchos. Obou názvů se pak užívalo bez rozdílu. D. jako bůh plodnosti v přírodě byl zobrazován jako dítě, jež se na jaře probouzí, v létě dospívá, na podzim umírá nebo usíná a na jaře se opět objevuje jako dítě. Búh plodnosti a extáze stal se i bohem vína, jež prý do Řecka přivezl přes moře. Symbol plodnosti (-fallos) charakterizoval jeho průvodce -► Silény, -Satyry a -~Priápa. Jiným D-ýsovým symbolem byl thyrsos (hůl s nasazenou piniovou šiškou, ovinutá révovím a břečťanem), který nosily -bakchantky. D-ýsův kult se sblížil s --mystériemi (----+Lénaje) a byl přijat kněžími do Apollónovy svatyně v -Delfech. Významného postavení nabyl v Athénách za Peisistrata kult D-ýsa Osvoboditele (Eleutheros), k jehož poctě byla zavedena -►Dio­ nýsia. Divadelní hry, jež se z této slavnosti vyvinuly, měly proto za svého ochránce D-ýsa ( -Aristofanés, Žáby). V helénist. a řím. době se rozšířila orgiastická D-ýsova mystéria ( -►bakchanálie) i mimo Řecko; vystupovali proti nim -Ptolemaios IV. i římský senát. Ráz těchto mystérií poznáváme i z maleb v Pompejích ( Vil/a dei misteri). Vedle toho byl však D. již od 5. stol. př. n. I. ztotožněn se staroitalským bohem -Liberem, jehož kult se D-ýsovu zcela přizpůsobil. Proto se v řím. literatuře užívá jmen Dionýsos, Bacchus, Liber zcela bez rozdílu až do konce starověku. D. tvořil s -►Démétrou a -Persefonou trojici, která má svou obdobu rovněž v Římě (-Ceres, -Liber, Libera).

ze); Thorwaldsen (1768-1844), Bakchos; B. Schnirch, Dionýsos (ve skupine Vítězné Čechie, Múz Melpomené a Thalie a Apollóna, nad prosceniem Národního divadla v Praze), 1881; Th. Friedl, Vůz Dionýsův a Thalie (skupina na štíte Smetanova divadla v Praze), 1886-87. - Nástenné malby: R. Bys, Opilý Bakchos a Satyr, okolo 1700 (Strakovský palác v Praze); Carlo Carlone, Bakchos se sudem, 1727-30 (ClamGallasúv palác v Praze); V. V. Reiner, Bakchos jedoucí na oslu, na kterém veze Bakchantku, 1729 (,,Portheimka" - Dienzenhoferova vila v Praze); A. F. Maulbertsch a M. Michl, Opilý Bakchos, Satyrové, Charitka a Kentaur (výjev z nástropní malby „Dejiny lidstva" ve Strahovském klášteře v Praze), 1794. - Obrazy: G. Romano (1499-1546), Bakchův prů­ vod (MG Brno); Tizian, Bakchos a Ariadné, 1523; A. Carracci (1560-1609), Triumfální průvod Bakchův; M. Caravaggio (1573-1610), Bakchus; N. Poussin, Výchova Bakcha, pred r. 1609; G. Reni (1575-1642), Malý Bakchos; Rubens, Z družiny Bakchovy, 1615-20; Feuerbach, Bakchos a Bakchanti, 1849; M. Pirner, Dionýsova čiše, 1897 (Ver sacrum, 2, 1909, seš. 10). - Dramacizace: J. Cocteau, Bacchus, 1953. - Básné: J. Vrchlický, Felice Boni, psáno 1875 (Rok na jihu, 1878); Osm reliéfů ze života Iakchova (Poslední sonety samotáre, 1896); Bacchus (Prchavé iluse, 1904). Opery: A. S. Dargomyžskij (1813--1869), Toržestvo Bakcha; Debussy, Dionysos, 1904 (text Gasquet); J. F. Massenet, Bacchus, 1909 (text C. Mendes). - Balet: L. Delibes, Bacchův průvod z baletu Sylvia, 1876. - Lidová zpěvohra: E. F. Burian, Žebravý Bacchus (komponováno 1938).

Básne: -..Homérsky hymnus (7)~ -..Nonnos, Dionýsiaka. - Reliéfy v nove dobe: Paolo della Stella (Ť 1552), Bakchos se Satyrem; Scény z bakchického pruvodu (na letohrádku Belvederu v Praze); A. M. Avostalis del Pambio a Jan Campion, Bakchos ověnčený révou; Bakchos s čiši (v letohrádku Hvězdě v Praze ,1555-1560). - Sochy: Michelangelo, Bakchos, 1497; N. Roccatagliata, Bakchos, konec 16. nebo zač. 17. stol. (NG Praha); Adrian de Vries (t 1626), Bakchos s vinnou révou a amórkem (kopie ve Valdštejnské zahradě v Pra-

Dioskúridés (též Dioskoridés) Pedanius [2. p. -da -ia] z Anazarby v Kilíkii, lěkař 2. pol. 1. stol. n. I., významný ant. botanik a farmakolog. Jeho řecky psaný Herbáf (Peri hýlés iátrikés, lat. De materia medica, dos!. O léčivých látkách) o 5 kn. (další dvě knihy jsou pozdější přídavky) je první zachovanou soustavnou prací o lě­ čivých rostlinách ve světové literatuře. D. do něho vložil také popis tehdy známých léčiv z říše živočišné a nerostné i některé poznatky ant. chemie (např. získávání rtuti z rumělky). Mimo léčivé rostliny v jeho době již známé uvádí řadu dalších (např. cicvár a moruši), takže své čtenáře seznámil asi se 600 různými rostlinnými druhy (proti 500 -Theofrastovým). Pozdější ant. lékaři (např. Galénos) se v hojně míře opírali o D-dovy poznatky. Dílo D-dovo, ilustrované r. 512 neznámým byzantským umělcem ( codex Anicianus ve vídeňské Nár. knihovně), který čerpal z ikonografické tradice počínající v herbáři Krateuově (-►lěčiva), bylo vzorem pro pozdější herbáře a také první novověká botanická díla vycházela z D-da jako ze základního textu. - V. t. botanika. Většinu D-dových rostlin identifikoval r. 1857 Ch. Daubeny (tabulka je otištěna v Guntherově vydání angl. překladu D-da, New York 1959).

Literatura: M. Meyerhof, Die Materia medica des Dioskurides bei den Arabem, Quellen und Studien zur Geschichte der Naturwissenschaft und Medizin, 3, 1932 až 1933, 72-84.

Dioskúrové (řec. = synové Dia), dvojčata Kastór a Polydeukés (lat. Pollux). Jejich matkou byla -Léda, otcem smrtelného Kastora spartský král Tyndareus, nesmrtelného Polydeuka -.Zeus. Jejich sestry byly: -Helcné a -Klytaiméstra. D. byla božstva původně spartská. Podle mýtu vytáhli D. do boje proti -► Thěseovi, když unesl jejich sestru Helenu, a osvobodili ji; zůčastnili se výpravy -Argonautů, s -Hěrakleem tažení proti -Amazonkám a s dalšími héróy lovu na kance kalydónského ( -.Meleagros). Když je jejich messenští bratranci -►Ídás a Lynkeus pozvali na svatbu, zmocnili se D. obou jejich nevěst, dcer Leukippových ( = Leukippovny). Došlo k boji, v němž Ídás zabil Kastora a Polydeukés Lynkea; Ída zabil bleskem Zeus. Polydeukés byl vzat na Olymp a vyprosil si od Dia, aby směl zůstat se svým smrtelným bratrem. Proto tráví D. střídavě jeden den na Olympu a druhý v podsvětí. D. byli spatřováni ve dvou září­ cích hvězdách v souhvězdí Blíženců. Bývali ztotožňováni s jinými skupinami božstev, jako -Kůréty, -► Korybanty, - ►Kabeiry apod. Ze Sparty, kde bývali hlavními bohy, se jejich kult rozšířil i do ostatního Řecka.

Pův. byli D. ochránci domu a byli zobrazováni jako dva -hadi, jimž se předkládal kultovní pokrm. Později však, především ve Spartě, se změnili z ochránců králova domu i v jeho osobní ochránce za války. Proto bývali zobrazováni jako mladý pár jezdeckých bohů. V bitvě se náhle objevovali ( -epifaneia) jako zachránci, spasitelě (-sótěr). Později se k nim lidé obraceli i při jiných příležitostech, zejm. tak činili plavci na moři, kteří v tzv. Eliášově světle spatřovali Dioskúry. Do Říma byli D. přijati ze sousedních obcí; jejich chrám (nazývaný aedes Castorum [chrám Kas- . torů]) byl zasvěcen již r. 484 př. n. 1. Podle řec. vzoru byli i v Římě uctíváni jako Spasitelě, zvláště v bitvě (např. u jezera Regillu [ -Regillus lacus]) nebo na moři. Jako jezdecká božstva se stali ochránci řím. jezdců a k jejich poctě byl pořádán (15. července) slavnostní průvod (tzv. transvectio equitum) od chrámu Martova na Kapitol.

151/

dít

Básne v antice: Homérský hymnus na způsobena věku a síle cv1cenců; Dioskúry (33); Theokritos (22), Dio]ikúrové. - Obrazy v nové době: Rubens, Unos jiná byla pro chlapce, jiná pro muLeukippoven, 1619-20; J. R. Bys, Kas- že. U zachovaných (asi 15) disků tór; Polydeukés (2 busty malované na stro- se pohybuje váha mezi 5,7 a 1,25 kg, pě ve Šternberském paláci na Hradčanech), mezi 1698-1707; A. Renou (1731-1806), prúměr mezi 15;5 a 34 cm. Disky Kastór čili hvězda jitřní (nástropní malba byly někdy zdobeny rytinou nebo v Galerii Apollónově v Louvru). - Opera: reliéfem, popř. opatřeny nápisem. J. Ph. Rameau, Castor et Pollux, 1737 (text G. Bernard).

diploma (řec. i lat., mn. č. diplomata) púvodně jakákoliv psací látka přeložená na dví; bývalo na ní napsáno nějaké doporučení (např. opravňující k používání služeb řím. státní -+pošty), potvrzení nebo císařský dekret (o udělení řím. občanství apod.). D-ta nám známá měla většinou formu bronzových diptych ( -►ta­ bulky voskové). V této formě se nám zachovala, především z podunajských provincií, tzv. vojenská d-ta, tj. císařské dekrety, v nichž byly obsaženy výsady udělované vojákům při propuštění ze služby (řím. občanství, právo sňatku [ --➔ve­ teráni]). Vojenská d-ta jsou souborně vydána v Corpus inscriptionum Latinarum, sv. XVI. D-ta všeho druhu byla vyhotovována dvojmo; kopii dostávala osoba, pro niž bylo d. vydáno, originály zůstávaly v Římě v archivu, kde je spravoval úředník a diplomatibus (odtud diplomat). - Ve střv. byly označovány názvem d. listiny vydané panovníkem.

'

diptychon viz tabulky voskové dipylský sloh, konvenční označení výzdoby monumentálních náhrobních atticlkých váz (-►vázy řecké) z 8. stol. př. n. 1. (geometrické ornamenty a stejně schematicky pojaté výjevy pohřbu a boje); množství této keramiky se našlo na pohřebišti (pohřbívalo se na něm od 12. stol. př. n. 1. do doby řím­ ské), které leželo před dvojitou městskou branou (řec. Dipylon) na sz. straně stv. Athén při tzv. Svaté cestě do Eleusíny. Dirké viz Amfión a Zéthos Dis viz Hádés disciplína Etrusca viz

Dipylský sloh, geometrická amfora, pol. 8. stol. př. n. 1. (Athény)

Disticha Catonis, soubor latinských dvojverší, z nichž každé ve dvou hexametrech podává některou životní zkušenost nebo zásadu, dílo neznámého autora z doby mezi 2.-4. stol. n. 1. Mylně bylo připi­ sováno přísnému strážci starořímské morálky M. Porciu --➔Catonovi (1). Stalo se základní školní čítankou od raného středověku až do 18. stol. a bylo třikrát přeloženo do staré češtiny, později J. A. Komenským, nejnověji je přeložil J. Rašín (Moudrého Katona mravní poučování, 1927).

věštění

distichon elegické [2. p. -cha], „dvojverší" složené z daktylského hexametru a pentametru (řecky zvaného původně elegeion). Byly jím psány delší skladby, --➔elegie, ale i krátké věnovací a náhrobní diskos (řec.), disk, touš, plochý ko- nápisy, v době helénist. četné epitouč z kamene, kovu i ze dřeva gramy. Možnosti sevřít v tuto drobuprostřed zesílený (a někdy ve stře­ nou dvojřádkovou strofu celou myšdu provrtaný), o síle mezi 0,4 až lenku využil mistrovsky ---+Martia1,3 cm. Velikost a váha byla při- lis. - Časoměrným e-kým d-chem je

Diskobolos [2. p. -la] (řec.), proslulá ->-Myrónova socha atleta vrhajícího disk, zachovaná v řím­ ských kopiích.

psán

Kollárův Předzpěv

k Slávy

dceři. dítě

mělo v antickém božském jen omezený význam, i když řecké antropomorfní (---+antropomorfismus) -➔náboženství znalo generační rozdíly mezi uctívanými božstvy a vyjadřovalo je stejnými termíny, jichž se používalo k označení příbuzenských vztahů mezi lidmi (otec - matka X syn - dcera). V kultu se objevují představitelé rozdílných božských generací jen ojediněle jako „chrámoví společníci" (theoi synnáoi). Lze uvést eleusínskou dvojici (snad už z doby před­ řecké) ---+Démétér - Koré, u níž je příbuzenský vztah zvýrazněn ještě druhou složkou jména Démétřina (rnétér = matka) a jménem dceři­ ným (koré = dívka, dcera). Pozděj­ šího původu je dvojice (otce) --➔Asklépia, božského lékaře, a (dcery) --➔Hygieie, bohyně zdraví. Kult d-te samotného je dosvědčen z Kréty, kde byl - v Diktajské jeskyni - uctíván mladičký -+Zeus (prý v místech, kde jej skryla jeho matka -►Rhea před jeho otcem --➔Kronem, jenž se chystal jej pohltit). Řec. mýtus dovedl vyprávět o bozích v dětském věku více. Někdy to byl výklad symbolický (aitiologický) jako v orfickém (--+orfismus) mýtu o Dionýsu - --➔Zagreovi, kterého prý --➔ Títáni uchvátili, když si hrál o samotě, jeho tělo roztrhali a pozřeli, začež byli spáleni Diovým bleskem na popel; z toho pak vzešli noví lidé, spojující v sobě složku títánskou (zlou) a zagreovskou (dobrou). - Většina mytol. vyprávění o božských dětech zpracovává však spíše motivy povídkové (pohádkové) a je určena více k pobavení než poučení. Tak osudy mladičkého -+Herma, který - ač ještě v plenkách - osvědčil v několika případech své schopnosti jako zloděj, ale i jako vynálezce hudebního nástroje, jímž usmířil svého rozhněvaného staršího bratra --➔Apollóna. - Podobně ještě v kolébce projevil svou budoucí sílu ->-Héraklés, když nedlouho po narození zardousil dva hady, které na něho poslala --➔Héra, aby se zbavila nenáviděného levobočka. Také Dionýsos, syn thébské princezny Semely, pocítil na sobě účin­ ky Héřiny žárlivosti, když se jeho nešťastná matka dala Hérou pře­ mluvit a vyžádala si na Diovi, aby se jí představil ve své pravé podobě. Semelé byla zachvácena ohněm a Dionýsa zachránil Zeus tím, že ho vyrval z jejího lůna a donosil jej ve svém stehne. - Zázračně světě

dít

152/

přišla na svet i bohyně ->-Athéna, kterou odnosil Zeus ve svě hlavě, ale i ta si hned po narození počí­ nala jako dospělá. Doba helénistická, známá svou zálibou v dětských motivech, si predstavovala jako malého kloučka boha ->-Eróta, jejž starší doba znala jako zosobnění milostné touhy působící v lidech i v celé živé pří­ rod ě a jehož vznik kladla na jedno z prvních míst v generačr.í posloupnosti bohů; v době helénist. byla dokonce zobrazována celá hejna okrídlených Erótů. Ani řec. představy o božských dětech nebyly ušetřeny cizích vlivů. Už v archaické době přijali Řekové foiníckého Melkarta (v pořečtěné podobě Melikerta), který byl pů­ vodně synem orchomenského krále Athamanta, a když s ním matka -ínó skočila do mofo, stal se moř­ ským bohem Palaimonem. - V císařské době pronikla do řec. kulturní oblasti z perského prostředí postava -➔Mithry, zrozeněho ze skály, jenž si však - podobně jako Athéna - vedl hned od počátku jako dospělý.

dithyrambos [2. p. -bu] (řec.), původně strofický kultovní -.hymnus na ->-Dionýsa, doprovázený hrou na píšťalu, druh řecké sborové ->-lyriky. Za tvůrce literárního d-bu byl považován -.Aríón z Méthymny (kolem 600 př. n. I.), který učinil jeho obsahem pověsti o -➔héróích; Arionovo dílo se nezachovalo. Po přijetí Dionýsova kultu do -➔Delf (asi koncem doby archaickě) se sblížila tematika d-bu s okruhem pověstí o ->-Apollónovi. D-by psali ->-Simónidés, -Bakchylidés, ->-Lasos z Hermiony, -.Pindaros a básnířka Praxilla ze Sikyónu (asi 1. pol. 5. stol. př. n. 1.), zachovaly se nám však pouze některé d-by Bakchylidovy. D-by byly přednášeny též při músických soutěžích např. v Athénách. Podle tradice se z d-buvyvinula ->-tragědie.

řecké, př. n. I.

Divadlo

4. stol.

Epidauros,

Dius Fidius viz Semo Sancus divadlo. I. A. Řecké d., umístěně zpravidla na svahu návrší, bylo nekryté a skládalo se z hlediště, orchéstry a jeviště. V polokruhovém hledišti (theátron) byla sedadla vytesána v přirozené skále nebo provedena z kamene v horizontálních řadách na stoupavém terénu. Přístupné bylo z orchéstry po schodištích, jež členila hlediště na klínovité úseky. - Orchéstra kruhového půdorysu, určená pro sbor ( -.chór), mívala uprostřed oltář; vstupovalo se do ní dvěma

Divadlo řecké, Epidauros

bočními vchody (parodoi) mezi hledištěm a skěnou. - Skéné byla obdělná stavba s několika místnostmi, nejméně jednopatrová, která

sloupů s násloupím a s deskovou výplní. Proskénion mělo úkol jeviště až asi v době helénist., v 5.stol. př. n. I. snad ještě nebylo (herci prostor divadla uzavírala; z ní tehdy vystupovali v orchéstře). při hře vystupovali herci; před ní Nejlépe dochované stv. d. je bylo podium (proskénion) vysoké v Epidauru, nejslavnější je v Athéasi 3 m, které mělo v průčelí řadu nách, velkě d. je v Pergamu, další

153/

di

jsou v Mílétě, Priéně, v Delfech aj. Jsou dochována vesměs hlavné hlediště.

B. V římském d-le tvorilo amfiteatrální hlediště (cavea) s jevištní stavbou architektonický celek. Pozadí jeviště (scaena) byla obdélná patrová budova, která dosahovala výšky hlediště; její pručelí (scaenae Jrons) : bývalo členéno sloupy s tympany a výklenky a zdobeno sochami. Jevišté (proscaenium) bylo nižší (asi 1,5 m) a hlubší než řecké a polokruhová orchéstra tvořila součást hlediště určenou pro vznešené návštěvníky. Výstavba římského d-la v rovině vedla použitím kleneb k novým architektonickým ůpra­ vám. První stálé kamenné d. v Římě zbudoval teprve Pompeius (r. 55 př. n. I.), předtím byla d-la pouze provizorní ze dřeva. Z doby Augustovy je částečně dochováno d. Marcellovo v Římě (asi pro 30 000 diváků). Z 1. stol. n. I. je význačné divadlo v Orange (---+Arausio), z 2. stol. n. I. V Aspen- Divadlo Marcellovo v Římě, konec du (v ---+Pamfýlii). 1. stol. př. n. 1. (dnešní vzhled,

II. A. Pořádání divadelních představení zůstalo v antice vždy součástí státního kultu - v Attice -Dionýsova (---+Lénaje a zejm. ---+Dionýsia), v jiných městech jiných bohů (např. ---+Apollóna v Delfech) -, a připadalo proto státu. Slavnost Velkých Dionýsií měl na starosti archón ---+epónymos, slavnost Lénají archón basileus

rekonstrukce)

Divadlo řecké, detail hlediště, sedadla Dionýsova divadla v Athénách

čestná

( -➔archonti). Provozování divadelních her se dálo formou soutěže ( -agón) o nejlepší hru a nejlepšího herce. Udělovala se jen první cena, třetí místo znamenalo propadnutí. Pořádající archón svémocně rozhodoval, kteří z přihlášených básníků budou připuštěni k soutěži, sám opatřil prvního --herce (prótagónistés) a jmenoval sbor soudců

(v Athénách desítičlenný) pro posouzení hry. Povinnost vycvičit a vypravit sbor přenášel na nejbohatší občany, kteří byli nazýváni chorégy ( ---+leitúrgie). Režijní práce a inscenace hry pi'ipadala básníku samotnému, zpočátku dokonce vystupoval sám jako herec, a to jako prótagónistés. Od doby Sofokleovy byla úloha prótagónisty přenechána profesionálnímu herci. První den divadelní soutěže se hrálo pět -►komedií, pr1cemž jednotliví básníci soutěžili vždy jedním kusem. Koncem války peloponnéské (431-404) se hrály již jen tři komedie. Další tři dny soutěžili autoři ---+tragědií, každý třemi tragědiemi (ty tvořily někdy ---+trilogii) a jedním ---+satyrským dramatem. V době rozkvětu dramatu (v 5. stol. př. n. 1.) se v Athénách hra již jednou provozovaná neopakovala. Na venkově se však dávaly kusy, které byly již v Athénách hrány. Z d-del mimo Attiku proslulo d. na dvoře tyrannů v makedonské Pelle a mimo vlastní Řecko zvlášť d. v Arménii, které tam přežívalo až do 12. stol. V době lit. ůpadku tragédie ve 4. stol. př. n. I. byli pořadatelé nuceni uvádět pro nedostatek nových kusů vždy jeden starší. Divadelní představení v Řecku byla přístupna mužům, ženám i détem, ba i otrokům; vyplývalo to z jejich náb. charakteru. Vstupné (řec. theórikon) pův. neexistovalo,

154/

div později čestná

bylo zavedeno; ti, kdo měli místa, je však neplatili. Chudým občanům bylo vstupné placeno ze státní pokladny. Řec. obecenstvo předem znalo motiv dramatu, proto zaměřovalo svou pozornost především na uměleckou a myšlenkovou stránku díla a nepotrebovalo k vytvorení patřičné iluze opony ani výpravné dekorace, kromě -+masek, kostýmů, v době helénist. -+-kothurnu a několika divadelních strojů. Hrálo se od časného rána 3-5 dramat v jednom dni, takže diváci strávili v di- • vadle 8-9 hodin. Do d-la při­ cházeli v slavnostním rouchu a ověnčeni a přinášeli si s sebou jídlo a nápoje. Herce odměňovali potleskem a voláním authis (,,ještě jednou"), nelibost dávali najevo syčením, mlaskáním a dupáním. Po hrách se konalo v divadle shromáždění lidu, v němž vylosovaní soudcové podali úsudek o hodnotě a výpravě kusů a výkonech účinkujících. Vítězný básník, herec a chorégos byli od archonta ověnčeni

břečťanovým

Divadlo řecké, herci komedie, pištkyne

věncem,

básník dostal kromě toho od státu honorář a peněžitou cenu. Jména vítězů i názvy dramat dal archón zapsat do úředních protokolů ve státním archivu (-+-didaskalie). V pozdější době byly tyto údaje vyrývány na mramorové desky a veřejně vystavovány. Zachovaly se z nich zlomky. Z těchto záznamů čerpal Aristotelés pro své dva spisy o vítězných básnících a o jejich dramatech. Zachované zlomky Aristotelova díla jsou velmi cenné pro dějiny řec. dramatu. B. U Římanů se staly podle řec. vzoru scénické hry součástí náb. slavností (tzv. římských her) ve 4. stol. př. n. 1. Původně byl při nich provozován patrně -+-pantomímos, jenž měl magický účel. Skutečné drama, tragédie a komedie, upravené podle řec. vzoru se hrálo v Římě od r. 240 př. n. 1. Přibližně v té době bylo povoleno básníkům a hercům organizovat se ve zvl. -+-kolegiu. Tragédie a komedie se sice na pořadu scénických her udržely poměrně dlouho, u řím. obecenstva však nikdy nedošly takového pochopení a obliby jako u Řeků. Tak např. z prologu k Terentiově komedii Tchyně se dovídáme, že při jejích prvních dvou uvedeních obecenstvo odešlo z divadla zlákáno jednou podívanou na pěstní zápasníky, podruhé na tanečníka na provaze. V kultivovanějších kruzích se udržela obliba tragédie déle než komedie (ještě za Cicerona). Vkusu širokého publika mnohem více vyhovovaly měně

náročné

jevištní útvary, především -+atellana a ---->-mímos (za Sully byl hrán jako dohra k tragédiím, samostatně byl provozován o hrách -+Flořiných), který se udržel až do 6. stol. n. 1. Na začátku principátu rozkvetl pantomímos, jenž se těšil oblibě Maecenata a samotného císaře Augusta. Hojně se dávaly též bohatě vypravené balety. Římské d. mělo oponu, která se stahovala dolů (pod podlahu), výpravnou dekoraci s kulisami i otáčivým jevištěm, protože bylo především zábavnou a pestrou podívanou, při níž se hledělo víc na okázalost výpravy než na obsah. Přístup do d-la měli všichni občané bez rozdílu věku a pohlaví, vstupné se neplatilo. Diváci měli sice na herce přísné požadavky, svě oblíbence však vyznamenávali a zahrnovali dary. - V. t. didaskalie; hry; herci; stroje divadelní. Literatura: M. Bieber, The history of the Greek and Roman theater, 19612.

divinatio viz

věštění

divortium (lat.) viz rozvod (2) divus viz apoteóza dluhy. K zadlužování méně majetného obyvatelstva docházelo v Řecku i v Římě již v rané fázi dějin. Dlužní otázka byla v Řec­ ku i v Římě častou příčinou soc. nepokojů.

I. V Athénách až do -----+Solónovy

reformy často upadal dlužník do otroctví, nemohl-li svůj d-h splatit. Později přicházel pro d. jen o svůj majetek, zejm. o pozemky. Zadlužení dosahovalo takové výše, že při některých soc. reformách bývaly d. rušeny nebo aspoň bylo jejich rušení žádáno, protože je dlužníci většinou nemohli splatit. Tak tomu bylo při reformě Solónově, kdy byli za státní prostředky vykoupeni občané, ktelí pro dluhy upadli do otroctví, v pozdějších dobách např. při reformě -+-Agida IV. a -+-Kleomena III. ve Spartě, kdy bylo zrušení d-hů důležitou částí reformního programu. Růst d-hů byl způsoben i vysokými úroky ( -+-půjčky). . II. Vzrůst d-hů v Rímii byl důsledkem rozvoje soukromého vlastnictví a prohlubující se soc. diferenciace mezi svobodným obyvatelstvem. Otázka d-hů měla dů­ ležitě místo v soc. a polit. bojích již v rané fázi řím. republiky. Zadlužení -►plebejů vedlo např. k první secesi. Opatření k ochraně práv věřitelů byla zahrnuta do zákonů dvanácti desek (-►leges XII tabularum). Jeden ze zákonů Liciniových a Sextiových (r. 367 př. n. I. [ -.[eges Liciniae Sextiae]) vycházel dlužníkům vstříc tím, že zaplacené úroky se počítaly za splátku původního dluhu. Za rané republiky ručili dlužníci za splacení d-hu věřitelům svým majetkem i svou osobou. Bylo tedy možné, aby věřitel uvrhl insolventního

dlužníka do otroctví (tzv. dlužní otroctví, -nexum, nexus). Tato praxe byla podle tradice odstraněna až r. 326 př. n. 1. zákonem Poeteliovým, podle něhož dlužník ručil napříště za splacení d-hu pouze svým majetkem. Majetek dlužníků, kteří d-h nemohli splatit, byl prodán v dražbě a výtěžek připadal věřiteli jako náhrada dluhu. Bylo-li věřitelů několik, sešli se k rozdělení majetku dlužníkova (concursus creditorum). Otázka d-hů se za republiky stávala stále tíživější, neboť d. rostly a věřitelé vymáhali vysoké úroky. Dlužní otázka se stala významnou složkou soc. boje v době krize řím. republiky. Sr. Catilina (heslo zrušení dluhů v jeho programu), Mithradatés VI. (získal řadu přívrženců v Řecku slibem, že zruší dluhy). S návrhem na likvidaci d-hů vystoupil v Římě r. 48 př. n. 1. M. Caelius Rufus. Protože se mu nepodařilo návrh prosadit, pokusil se s -➔·Milonem uskutečnit jej násilím. Oba však byli zabiti a jejich hnutí nemělo úspěch. S dlužní otázkou souviselo i hnutí ---+Dolabellovo. Za císařství zadluženost dále rostla. Již v 1. stol. n. 1. byli it. kolóni ( -➔kolonát) zadluženi do té míry, že statkáři začali vyžadovat nájemné v naturáliích místo v penězích. V některých případech byly v provinciích v dobách nepokojů ničeny seznamy dlužníků, popř. dlužní úpisy.

155/

dol

pohoří Tomaros (dn. Olytsikas). V D-ně se věštilo ze šumění Diova posvátného dubu tak, že kněží si psali odpověď (jen slovem Ano nebo Ne) na otázku vyrytou do kovové destičky (zachovalo se jich velké množství). Nejst. zpráva (Horn. 11. 16, 233) mluví o kněžích, kteří spali na zemi a nemyli si nohy. Její uspokojivý výklad není dosud podán, obecně se tu vidí pozůstatek prastarého způsobu života a jměno kněží, Selloi, se spojuje s názvem Hellénes (ze staršího tvaru Sellénes). V mladší době vznikly mýty, kterě spojovaly D-nu s jinou proslulou věštírnou Dia ---➔Ammóna v Libyi.

být správným"), v polit. životě ,,usnesení" (sněmu, rady apod.); ve filos. a theol. smyslu nepopiratelné učení, absolutní pravda, neměnná zásada, článek víry.

sophus, iuris prudens). V pozdním střv. byl dáván titul d. vynikajícím učencům; takě -církevní Otcové byli zváni doctores ecclesiae. Od pol. 12. stol. název učitelů řím. práva na it. universitách; odtud se rozšířil titul jako akademická hodnost i na jiné vědní obory.

(řec.)

viz

úřady

(1)

Dolabella. Publius Cornelius D. [2. p. -ia -ia -ly], zeť ---+Ciceronův, tribun lidu r. 47, konsul r. 44 př. n. 1.; jako tribun se snažil pomoci zadluženým vrstvám řím. obyvatelstva návrhem na zrušení dluhů a na prominutí nezaplaceného nájemného. Hnutí, které D. zorganizoval na prosazení těchto požadavků, bylo rozbito Markem -➔Antoniem. Ve funkci konsula, jímž se stal po Caesarově smrti, však potlačil D. hnutí řím. lidu bojujícího za cíle blízkě jeho vlastním návrhům z r. 47. Skončil sebevraždou r. 43 př. n. 1. luppiter Dolichenus, votivní reliéf kolem r. 200 n. 1. z rímskeho tábora v Brigetiu (částečně doplněný, Komárno)

v

doctor (lat. učitel), ve stv. název odborníků (filosofů, právníků, gramatiků), kteří přednášeli na vyšších školách (těž professor, rhetor, philo-

dokétismus (od řec. dokeó, zdám se), učení rozšířené v řadě gnostických směrů (-gnosticismus), které byly pod vlivem křesť. učení. Poč. 3. stol. vznikla i samostatná sekta dokětú. Podle d-mu nebyl (Ježíš) Kristus skutečný člověk z masa a kostí, nýbrž jenom přízrak, který podstoupil muka a smrt na kříži toliko zdánlivě. D. vznikl jednak z rozporu, že Ježíš jako postava historická měl být zároveň považován za bytost nadsvětskou, božskou, jednak z filosofického přesvědčení, že Kristus se nemohl spojit s hmotou, zdrojem zla. dokimasiá

D.M. ( = Dis manibus) viz Manes doba (řec. chronos prótos - ,,první doba", lat. mora) v antické rytmice nejmenší (základní) jednotka, kterou lze získat dělením taktů. V metrice doba, potřebná k vyslovení krátké slabiky (značka u). V časoměrné prosodii se ustálila konvence, že dlouhá slabika (znač­ ka-) trvá dvě doby, ,,předlouže­ ná" tři až pět CL_ l._J LLJ); byl to důsledek přenesení hudebního taktového principu do verše ( -Aristoxenos z Tarentu).

dochmios (řec. ,,kosý", tj. odchylný, totiž od normálního tvaru stopy) pětislabičný metrický útvar podoby u - - u -, dosti častý ve sborových zpěvech řec. tragédií.

Většinu monumentálních staveb D-ně dal zřídit Pyrrhos po svém

vítězství nad Římany (279 př. n. 1.), přestavbám došlo koncem 3. a poč. 2. stol. př. n. 1. Svatyně Diova

k

stála v sousedství posvátného dubu, k ní přiléhal menší chrám bohyně Dióné, podle místní tradice manželky Diovy. Nedaleko stálo divadlo (pro 14-18 tisíc diváků), postavené Pyrrhem a r. 1960 obnovené. - Za řím. doby nastal nový rozkvět D-ny zejm. za Hadriana (117-138). Koncem 4. stol. n. 1. byla Diova svatyně rozbořena.

Dolichenus [2. p. -na], semitské božstvo města Doliché v -Kommagéně, které splynulo v době císařské s řím. Jovem (proto Iuppiter D.). Byl zobrazován, jak stojí na hřbetě býka s bleskem v pravici. Od_ 1. stol. n. 1. se jeho kult šířil do Ríma a evr. provincií; uctíván byl zvl. vojáky. Zachovalo se značné množství výtv. památek kultu tohoto božstva, zvl. v Podunají. Společně s ním byla uctívána luno Dolichena stojící na lani.

dolus (lat.) 1. úmysl způsobit bezprávný výsledek (trestný); 2. vědomé porušení povinností smluvních, zahrnující i jednání, které se příčí slušnosti obchodu; Dódóna, prastará věštírna Diova - 3. lstivé oklamání nebo poškození ve středním -➔Épeiru na úpatí dogma (řec. doslova „co se uzdálo druhého.

dol

156/

doly. Umění dobývat a zpracovávat rudy poznali Řekové u Foiníčanů. Ti jako první zakládali d. na pobřeží a na ostrovech Středozem­ ního moře. I. Řecko. Největší řecké d. byly u --Lauria v Attice, kde se těžilo stříbro a olovo. Kdy tam byla zahájena těžba, není známo, archeol. nálezy ukazují již na ranou hist. dobu. Laurijské d. byly státním majetkem a byly pronajímány používali kteří soukromníkům, k těžbě otroků. D. byly rozděleny na kategorie, podle nichž se řídila délka nájmu. Kainotomia, tj. nově založené d., palaion anasaximon a anasaximon (tj. ty, které byly ně­ jaký čas mimo provoz nebo které změnily nájemce) byly pronajímány na 7 let, ergasimon (obnovený nájem) na 3 roky. Za nájem byl placen patrně roční poplatek a kromě toho 1/24 výnosu dolu. Výnos státu byl tedy proměnlivý. R. 483/2 př. n. 1., činil např. 100 talentů; bylo jich použito na stavbu válečných lodí, jež zasáhly v bitvě u --Salamíny. Původní metoda těžení stříbra z horniny byla značně nedokonalá, a tak hald částečně vytěžené rudy bylo podruhé použito pro těžbu stříbra v 1. stol. n. 1. (potřetí pak po r. 1860, kdy se zájem soustředil spíše na vedlejší produkty stříbrné rudy). Kromě laurijských dolů byly v Řecku nejznámější zlaté d. na ostrově Sifnu, Thasu a v Makedonii, d. na měděnou rudu na Délu a na Euboii u Eretrie a na železnou rudu v L_a kónice v pohoří Táygetu. II. Rím. Nejvýznamnější d. v řím. říši ležely v provinciích. Itálie sama byla na rudy poměrně chudá a byla odkázána na dovoz. Nejznámější d. byly v Hispánii (stříbro a měď), železo se těžilo v Noriku a Dalmácii, zlato v Dákii a cín v Británii. Úspěchů, jichž v těžbě a zpracování rudy dosáhli Římané, bylo docíleno především tím, že nasazovali do dolů velké množství pracovních sil. Byli to v prvé řadě otroci, trestanci (servi poenae), kteří v dolech pracovali zvl. za císařství, námezdní pracovníci (mercennarii) a rozmanitě další kategoriie svobodného a polosvobodného provinciálního obyvatelstva. V dolech pracovaly i ženy a děti. Odsouzení do dolů bývalo pokládáno za trest blízký trestu smrti. V blízkosti významných dolů ležely obvykle vojenské posádky, jejichž příslušníci řídili techn. práce v dolech, chránili důlní území a udržovali v dolech pořádek. Za republiky patřily d. jednotliv-

cům

i státu, který je pronajímal soukromým podnikatelům nebo větším společnostem. Tato praxe se zčásti udržovala i za císařství. Nejvýznamnější d. však přešly do císařova majetku. Ill. Technika. Práce v povrchových dolech se nelišila od práce v --lomech. Také nástroje, jichž se k těžbě rud používalo, byly stejné: kladivo (řec. typis, lat. malleus), palice (řec. rhopalon, lat. festuca), dláto (řec. kolaptér, lat. tornus), špičák (řec. oryx, lat. motyka (řec. skapané, dolabra), lat. ligo), lopata (řec. listron, lat. pala), klín (řec. látomis, lat. cuneus) a páčidlo (řec. moch/os, lat. vectis). K těžbě pod povrchem země se hloubily studňovité šachty nebo vodorovné štoly, z nichž dále odbočovaly menší chodbičky, sledující rudnou žílu. V řec. dolech byly šachty čtvercové, v řím. kruhovitě nebo elipsovité. U Lauria je ještě dnes zachováno na 2000 šachet. Jejich průměrná hloubka se pohybovala od 25 do 50 m. V některých dolech byly však šachty až 150 m hluboké. Boční chodbičky nebyly často vyšší než 1 m, takže se v nich mohlo pracovat pouze vleže. Vytěžená hornina se vynášela na povrch v nosítkách nebo dopravovala jednoduchými těžebními stroji v koších nebo kožených pytlech. K -➔ O­ světlování chodeb používali děl­ níci lampiček plněných olejem, které měli připevněny na čele. Jimi se také zjišťovala v dolech přítom­ nost otravných plynů. Jako svého ochránce uctívali horníci zejména pův. fryžské božstvo, zvané Mén tyrannos.

Tvůrcem d-u byl -Diocletianus (284-305) a jeho dovršitelem --Konstantin I. (306-337). Za jejich vlády byla řím. říše nově rozdělena do --diecézí, v daňovém systému (převážně naturálním) se stala základem daň pozemková ( --+annona), měna byla ustálena ražbou zlatých mincí (tzv. --solidů) a v armádě, v níž sloužilo stále více najatých barbarů, byly od sebe odděleny jednotky mobilní (comitatenses) a pohraniční (limitanei). Ve správě státu byla zavedena rozvětvená byrokracie a v ní mnoho nových hodností a titulů. Za d-u vládlo zpravidla několik císařů současně. Jednota říše byla zajišťo­ vána především jednotným zákonodárstvím a jednotnou měnou; znakem jednoty bylo také, že se i nadále v celé říši datovalo podle konsulátů.

D. vznikl jako výsledek krize řím. říše ve 3. stol. n. 1., která byla rozkladem způsobena hlubokým otrok. řádu. Tento rozklad, v němž se vytvářely prvky feudalismu, se za d-u podařilo po jistou dobu

zadržet, ale nikoli odvrátit. Rozvoj výrob. sil podstatně omezovalo připoutání kolónů ( --kolonát) k pů­ dě (r. 332) a řemeslníků i obchodníků ke --kolegiím. D. byl tedy přechodnou státní formou v období mezi otrok. řádem a feudalismem a představoval správní strukturu na Západě až do zániku tamější řím. moci a na Východě až do 7. stol. Literatura: E. Stein, Histoire du BasEmpire, I, 1 (Texte), I, 2 (Notes et cartes), 1959; A. Pigamol, L'Empire chrétien, 1947; Dějiny světa, II-III, 1959-1960.

Literatura: S. Lauffer, Die Bergwerks- dominium ex iure Quiritium sklaven von Laureion I, 1955; II, 1957; (lat.) viz vlastnictví (2) H. Wilsdorf, Bergleute und Hi.ittenmanner im Altertum bis zum Ausgang der réim. Republik, 1952; J. Burian, Evropské rudné dominus (lat., pán), původně oslodoly za rímského císarství, 1954. vení, jehož užívali otroci vůči

D. O. M. viz I. O. M. domáci zvířata viz (I, 1; II, 1)

zemědělství

svým pánům; za principátu se zača­ lo výrazu d. záhy užívat k označení císaře. Prvý vyžadoval tento titul Caligula. Po něm se vyskytuje u Domitiana, Traiana, Marka Aurelia aj. Za Diocletiana se císař stal dominus et deus (pán a bůh) svých poddaných (odtud označení epochy slovem -►dominát). Vedle toho se užívalo d. jako oslovení v běžném životě od 1. stol. n. 1. oslovovali jako pána Křesťané (řec. kýrios, lat. dominus) svého boha, protože pociťovali svou naprostou podrobenost jeho vůli.

dominát, poslední úsek římských dějin, v němž již nebyla skrývána skutečnost, že římská říše je absolutní monarchií; postavení řím. císařů vůči obyvatelstvu bylo v té době z hlediska řím. práva v podstatě takové, jaké měl -►dominus (pán, vlastník) nad otrockou čeledí (odtud název). V rukou císařů, kteří žili podle vzoru orient. --despocie na nákladných dvorech a zřídkakdy Domitianus. Titus Flavius D. vystupovali před lidem, byla moc [2. p. -ta -ia -na], římský císař zákonodárná, nejvyšší moc soudní, * 51, vládl 81-96, mladší syn nejvyšší vojenské velení i právo --Vespasianův, bratr --Titův. Vnirozhodovat o válce a míru. tropolit. a hosp. poměry, které

předchozí císařové urovnali, se za jeho vlády opět zhoršily. D. projevoval absolutistickě sklony, a tak došlo k novým sporům se senátem;

zejm. po spiknutí proti císari r. 88-89 nastalo kruté pronásledování senátorů. Státní majetek promrhal D. nemírnými výdaji na stavby, hry a dary lidu. V zahranič­ ní politice měl řadu úspěchů, zejm. v Germánii, kde počal budovat --+limes. Bojoval též úspěšně v Británii a v Dákii. Opozice proti ně­ mu však rostla; r. 96 byl zavražděn propuštěncem své manželky. - Za D-na nastal nový rozmach poezie ( --+Statius, --+Martialis), v níž zvítězil --+klasicismus. Císař sám měl od mládí živý zájem o krásná umění (zbásnil např. --+židovskou válku Titovu). R. 86 založil po vzoru olympijských her (-+hry [I]) tzv. agon Capitolinus, slavnost, která se opakovala vždy po 4 letech. - Životopis D-nův napsal Suetonius, sr. též 67. kn. Diona Cassia.

domus aurea Neronis viz paláce donatismus, náboženský směr, který vznikl počátkem 4. stol. n. 1. v sev. Africe, nazvaný podle kartáginského biskupa --+Donata (2). Samostatná donatistická církev stála v opozici proti církvi kat., která spolupracovala s řím. státem. Část donatistického kléru zpočátku spolupráci s řím. státem neodmítala. Teprve když Římané vystoupili proti donatistům, postavil se i vyšší donatistický klérus proti Římu, a přivodil tak donatistické --+schisma. Soc. složení donatistů bylo různorodé. Vedle venkovské i měst­ ské chudiny, která svou účastí v donatistickém hnutí protestovala proti horšící se hosp. a soc. situaci, byli mezi donatisty i majetní jednotlivci (senátoři); pro ty byl d. prostředkem k uhájení a rozšíření vlastních hosp. pozic a k dosažení větších polit. práv na úkor ústřední polit. moci v řím. říši. V rozvoji d-mu koncem 4. a poč. 5. stol. n. 1. se obráží růst separatistických tendencí v sev. Africe, zvl. v Numidii. Hlavním ideologickým odpůrcem donatistů byl --+Augustinus. - V. t. agonistikové. Literatura: W. H. C. Frend, The Donatist Church, 1952; G. G. Diligcnskij, Severnaja Afrika v 4-5 vekach, 1961.

Donatus 1. Aelius D . [2. p. -ia -ta] viz gramatika (B). - 2. D. Veliký, od r. 313 n. 1. biskup v Kartágu, původce tzv. donatistického --+schismatu. - V. t. donatismus.

157/

dox

dopis, písemná náhrada ústního sdělení, určená vzdálené osobě a doručená poslem, byla hojně používána u Asyřanů, Babylóňanů a v Egyptě. První zmínka o d-e je u Homéra (11. 6, 168) ve vyprávění o poselství --+Bellerofontově. V hist. době býval d. psán na dřevě­ ných tabulkách potažených tmavým voskem (-+tabulky voskové). Tabulky spojovala šňůrka, řemínek nebo drátek protažený otvory spojených destiček. Na konci byla šňůrka zapečetěna voskem, hlinkou nebo smúlou. Pečetním prstenem vtiskl odesilatel do pečeti svůj portrét nebo značku. Na vnější straně d-u bylo adresátovo jméno a místo určení. Od konce 4. stol. př. n. 1. se psalo též na papír vyrobený z egyptského -+papyru. (Dochovaly se četné doklady soukromé i úřední korespondence.) Od 4. stol. n. 1. se čím dál více užívalo --+pergamenu. Ant. dopis býval uvozován jménem pisatele (v 1. pádě), příjemce (ve 3. pádě), popř. s jeho přátel­ ským oslovením, a pozdravnou formulí (např. lat: Cicero Attico suo optima s. p. d. [salutem plurimam dicit] = Cicero svému nejdražšímu Attikovi přeje co největší zdar). Konec d-u tvořívala pozdravná formule (nap ř. lat. vale nebo salve bud zdráv) a datum. Podpis na konci d-u nebýval. Obsah d-u byl chápán jako jedna část dialogu s nepřítomným adresátem: pisatel se přenášel do okamžiku, kdy bude d. čten, proto užíval o přítomném ději času minulého (,,Poslal jsem Ti dopis", kde my bychom napsali „Posílám Ti dopis"). - V. t. list.

míře. V hornatém terénu Řecka se

doprava nákladní i osobní byla v antice obstarávána zvířaty, povozy i lidmi. Podle množství a charakteru byl náklad nošen (lidé, mezci, osli) nebo vožen na vozech a lodích. Povozu se v Řecku používalo již v době mykénské ( --+vúz). V Římě, kde byly úzké ulice, byla nákladní d. omezena zákonem. S výjimkou stavebního materiálu nesměly vozy do města prvních deset hodin od úsvitu, úplný zákaz vjezdu pro těžká vozidla vydal císař Hadrianus. Síť dobře udržovaných -+silnic po celé říši se zájezdními --+hostinci (nálevny, kuchyně, pokoje pro hosty, dvůr, stáje) umožňovala poměrně rychlý přesun. Po řekách a na moři dopravovaly náklad -+lodi opatřené vesly, plachtou nebo provazem k vleku, kratší, ale širší a hlubší než lodi osobní. K osobní dopravě se vozu v Řecku i v Římě používalo jen v omezené

chodilo většinou pěšky nebo jezdilo na koni, mezku či oslu. V Římě byla běžným dopravním prostřed­ kem zámožných osob a příslušníků nobility krytá nosítka upravená k ležení (lectica) i sezení (sella gestatoria) a nošená otroky. - V. t. pošta.

Dórové, podle antické tradice jeden z hlavních řeckých kmenů; sídlili v době rozkvětu --+mykénské kultury (16.-12. stol. př. n. 1.) nejspíše na hornatém severozápadě Řecka v sousedství --+ lllyrů; stopy illyrského sousedství se u hist. Dórů projevovaly v jazyce i v jiných oblastech, např. v kultu. Koncem 2. tis. př. n. 1. se začali D. z neznámého důvodu přesunovat na jih a jv.; tento přesun bývá chápán jako vpád, který zničil mykěnskou kulturu --+Achajů. V 1. tis. př. n. 1. nacházíme Dóry v širším smyslu slova (tj. spolu s tzv. severozápadními kmeny) už pevně usazené na nejzazším řeckém sz. (např. v Épeiru), dále v Akarnánii a Aitólii a v různých krajinách stř. Řecka (např. ve Fókidě a Lokridě); zabrali téměř celý Peloponnésos i s přilehlým územím korintsko-megarským (jedinou výjimku tu tvořila Arkadie), dále osídlili Krétu, četné ostrovy jv. Egeidy a přilehlý jz. cíp Malé Asie (tzv. Dóridu) stejně jako řadu osad v jižní Itálii a na -+Sicílii; přitom se dórské jazykové prvky uplatnily jako jazyková složka, která se později vstře­ bala do starší jazykové vrstvy ve větší či menší míře i v celé řadě dalších krajin, zejm. v záp. části Thessalie a v celé Boiótii. - Po stránce jazykové označujeme však dnes raději jazyk dórských přícho­ zích souborným termínem „západní řečtina"; musíme totiž rozlišovat tzv. severozápadní dialekty (mezi ně patřila všechna západořecká nářečí z oblasti na sever od Korintského zálivu, ale i západořecká nářečí z Élidy a snad i z --+Achaie [ --+achajština]) od dórštiny v užším smyslu (tj. všechna ostatní západořecká nářečí).

dórská

nářečí

viz

nářečí řecká

dórský sloh viz slohy

stavitelskě

Doryforos [2, p. -ra] (řec.), --+Polykleitova socha mladíka nesoucího kopí. - V. t. kánon (2). dovoz viz obchod (řec.), výraz, jímž filosofové --+elejskě školy vyjadřovali ne-

doxa

dox dostatečnost

158/

Drakón [2. p. -onta], athénský zákonodárce. Jako archón (po r. 624 př. n. I.) sepsal zákony, které se zakládaly na obyčejovém právu. Zdá se, že již rozlišoval mezi zabitím a vraždou, že však mnohé delikty byly nadále stíhány podle starých zvyklostí, takže se tresty jevily ve světle pozdější právní doxografové (z řec. doxa, názor, praxe jako neobyčejně přísné (odtud grafein, psáti), antičtí autoři, kteří drakonický o-= velmi přísný, krutý). psali o názorech filosofů. Vzorem doxografické literatury byly Ari- drama (řec. dráma, čin, jednání), stotelovy přehledy o názorech dnes souhrnné označení všech předchůdců, kterě podával v úvod- literárních druhů, určených k před­ ních kapitolách svých prací. vádění na jevišti, v antice zejm. Z Theofrastova spisu Fysikón -tragédie.-V. t. komedie; mímos; doxai (Názory přírodních filosofů) satyrské drama; atellana. čerpali přímo nebo nepřímo všichni pozdější d., jako Aetios (I. nebo dražba (řec. apartiá, apokéryxis; 2. stol. n. I.), autor spisu Synagógé lat. auctio) byla v Řecku rozšířena tón areskontón (Soubor filosofických pri prodeji nebo pronájmu státního názorů), velmi cenného pro dějiny majetku, v Římě docházelo k dražbě ant. filosofie, křesť. spisovatel i při prodeji či pronájmu majetku -Hippolytos aj. Vedle spisů do- soukromého (např. při zcizování xografických existovala ve stv. též zemědělských produktů, otroků, rozsáhlá literatura, dnes skoro dědictví apod.). Vyhlášení d-by, úplně ztracená, o učení filos. škol vyvolávání cen aj. obstarával vya jejich historii, o životech jednot- volavač (řec. kéryx, lat. praeco). livých filosofů ( -Diogenés Laer- U větších d-žeb býval přítomen coactor, který z pověření majitele tios) aj. režii d-by, přijímal Literatura: Vydání zlomku: H. Diels, obstarával peníze od nabyvatelů apod. TakoDoxographi Graeci, 1879. vým výběrčím (exauctionum coactor) drahokamy a polodrahokamy za- byl otec básníka -Horatia. Z prosazované do -šperků z drahých deje uskutečněného d-bou žádal řím. kovů byly známy v Řecku již v době stát 1 ~;i -+daně (z prodeje otroků -mykénské kultury, ale větší 4 %) . V Římě se vydražovalo též měrou se s nimi Řekové seznámili vybírání daní ( -publikáni). až za tažení Alexandra Velikého na Východ. Používání d-mů na dvo- Drepanon [2. p. -ana] (dn. Traparech helénist. vládců v Alexandrii, ni), přístav na západním pobřeží Antiochii a v Syrákúsách (nábytek Sicílie proti -Aegatským ostrovům, zdobený d., nádoby, toaletní v první -punské válce (264-241) drobnosti z onyxu, jantaru, křišťálu středisko kartáginské moci. R. 242 apod.) mělo vliv na vybavení pří­ př. n. I. ho dobyli Římané. bytků bohatých soukromníků a tato záliba pronikla koncem republi- druhá sonstika, literární hnutí ky i do Říma. V pozdní císařske v řecké literatuře římské doby době se d. staly ozdobou oficiálního císařské (2.-4. stol. n. 1.); uplatnilo císařského úboru a užívalo se jich se zvl. v oblasti -►rétoriky, jíž se nejen na špercích, nýbrž i na v tomto období dávala přednost koňských postrojích, součástech před filosofií a odbornými věda­ vozů a domácího zařízení. Nej- mi. Sofisté se uplatňovali ve státní hledanější d. byly: onyx, ametyst, správě, v diplomatických službách, křišťál, jaspis, chalcedon, beryl, ve výchově. V písemnictví určeném rubín, smaragd, opál (přivážený širšímu posluchačstvu dbali více z Východu), jantar (ze zapádské o dokonalou formu než o obsah, Galie a z Pobaltí) a korál, dovážený obdivovali se vzorům klas. období v císařské době z Orientu. Tehdy (-klasicismus [I]) a napodobovali i se také d. začaly nahrazovat barev- jejich jazyk a sloh ( -atticismus). ným sklem (proslula výroba v Ale- Pěstovali zejm. -diatribu, příle­ xandrii). - O rytých kamenech ve žitostné oslavné řeči, -list, -biošpercích ----glyptika; -prsten. - grafii, - ►román. Představiteli tohoto V. t. mineralogie. směru byli -►Aelius Aristides, -Lúkiános, -claudius Aelianus, drachma (řec. drachmé, hrst -Athénaios, -Filostratos, -Liba[ -obolů]), jednotka váhy a základní nios - V. t. řečnictví. řecká stříbrná mince, v Athénách Literatura: G. W. Bowersock, Sophists asi 4,3 g. - V. t. váhy (I); mince (I). in the Roman Empíre, 1969. poznání smyslového oproti rozumovému (,,pravdě"). -Také u Platóna označuje d. zpravidla nižší druh poznání (proti „vědění" - řec. epistémé). Konečně jsou doxai jakékoliv filos. myšlenky, názory vůbec (sr. doxografové).

(,,zdání")

druidové, keltští kněží, kteří tvo- vedle jezdců - nejvyšší sociální vrstvu keltské společnosti (Caesar, B. G. 6, 13n). D. se dělili v podskupiny (např. bardi), vedle nichž existovali ještě jiní věštci a věštkyně. V čele d-dů stál předák, který byl po smrti svého před­ chůdce vylosován. D. spravovali celou sakrální oblast. Byli účastni při všech obě­ tech (i lidských), věštili z -auspicií, vystupovali jako lékaři, mágové; jako učitelě vzdělávali mládež ve své nauce. Výuka se konala na odlehlých místech; žáci se při ní řili

učili nazpaměť ústně předávaným

zásadám náb. a morálním, dostávalo se jim i znalostí z oblasti příro­ dovědy a astronomie. Pro své vědomosti požívali d. obecné úcty, takže mohli rozhodovat ve sporech mezi jedinci i obcemi. · Od doby -Augustovy byli d. potlačováni, protože stáli v cestě -romanizaci. Přesto se v lid. vrstvách udrželi do 4.-5. stol. n. I., v Irsku dokonce do r. 560. D. měli obdobu v indických brehmánech, iránských mázích (-magie) i řím. -flaminech.

Drusus I. Marcus Livius D. [2. p. Marka -ia Drusa] Starší, tribun lidu r. 122 př. n. I., odpůrce Gaia Graccha ( -► Gracchové), autor demagogického návrhu zákona na založení 12 kolonií na italské půdě za velmi výhodných podmínek pro kolonisty. Jeho cílem bylo získat přízeň řím. lidu, a zbavit tak Gaia Graccha jeho nejsilnější podpory. K uskutečnění Drusova návrhu došlo jen ve zcela nepatrné míře. 2. Marcus Livius D. Mladší, tribun lidu r. 91 př. n. I., syn před­ cházejícího, autor návrhů namíře­ ných proti senátní oligarchii i bohatým jezdcům, jež měly zlepšit postavení drobného řím. obyvatelstva. Nejzávažnější byl návrh zákona na udělení řím. občanství it. -spojencům Říma. Návrhy Drusovy nebyly uskutečněny a D. byl zabit. Neochota Římanů udělit řím. občanství it. spojencům vedla pak k -spojenecké válce v letech 90-88. 3. Nero Claudius D. [2. p. -na -ia Drusa], * 38 př. n. I., syn -Livie Drusilly, mladší bratr -Tiberiův, nevlastní syn -►Augustův. Vyznamenal se především ve válkách s Germány; r. 9 př. n. I. se mu podařilo dospět až k Labi, ale téhož roku podlehl zranění po pádu s koně. Dryady viz nymfy držba viz vlastnictví

159/ dřevo patří

d. tři s místnostmi obytnými a skladišti, obdélbohatší na lesní porosty (jedle, né megaron pro muže a gynaikonítis borovice, pinie, moruše, jilm, ja- pro ženy. Asi koncem 6. stol. př. n. vor, buk, lípa, dub, jasan), než je tomu dnes, kromě toho se množství dřeva, zejm. vzácné druhy, dováželo (nap ř . eben z Afriky, cedr z Libanonu, cypřiše z Arménie). Ve starší době se d-va používalo ke stavbě obydlí a -+chrámů (základní architektonické články řec. chrámu se ustálily ve stavbě původně dřevěné, uchovaly se však i později v kameni, i když tam již neplnily svou pův. tektonickou funkci). Koncem 7. stol. bylo d. ve stavitelství pod vlivem Egypta nahrazováno kamenem (-+stavební hmoty; -+stavební technika), ale používalo se ho i nadále pro krovy, dveře, okna a pod. Ve stavitelství se obzvlášť cenilo d. jedlové a dubové, v truhlářství vedle jedlového též javorové, ke stavbě -+lodí se používalo d-va akáciového, cypři­ šového, cedrového a sykomory. Některé zeměd. nástroje se zhotovovaly z vavřínu a součástky řím. tkalcovského stavu (---+-textilní výroba [2]) byly obvykle vyrobeny ze d-va andrachné, původem z Řecka. D. se též uplatňovalo jako materiál ve výtv. umění, a to jak pro monu- :A.ecký dům peristylový (Délos, mentální plastiku, tak pro drobné 2. stol. př. n. 1.) vyřezávané sošky ( -+xoanon), rov- 1 Hlavní vchod, chodba, 2 peristyl, 3 sál (oikos), puvodně- pro muže něž kostra soch z -+chrýselefantíny (andrón). byla dřevěná. - D. se opracovávalo sekerami, pův. kamennými, později kovovými. Známa byla i pila, původně však neměla rozvod zubů.

k nejstarším surovinám,

starověku zpracovávaly. Středomořská oblast byla tehdy

které se ve

1. na řecké půdě měl dlouhý a měni'i se v půdoryse, rozměrech i ve vnitřní úpravě. V nejst. době, před příchodem Řeků (3. a 2. tis. př. n. 1.), měl d. půdorys okrouhlý, oválný i podkovovitý, ale stále častěji pravoúhlý, popř. s apsidovým zaoblením. Na kamenné podezdívce byly stěny z pletiva a mazaniny, ze sušených cihel nebo ze dřeva, podlaha udusaná a střecha rovná nebo sklonitá. Po příchodu Řeků byla jádrem větších domů obdélná místnost, u Homéra zv. -+megaron, s nehlubokou předsíní, s vchodem na kratší straně a s ústředním krbem a otvorem ve stropě. První doklady nacházíme už v Tróji (v 3. tis. př. n. 1.). Vyvinutá forma tohoto typu staveb je v -+paláci mykénském. Z doby geometrické (10.8. stol.) je typ domů pravoúhlých a oválných dochován jen v půdo­ ryse a horní úprava v terakotových modelech (Argos, Perachora nedaleko Korintu).

V době archaické měl části: vnitřní dvorek (aule)

dům

vývoj

□

:A.ímský dům atriový, ,,pompejský .. (tzv. dům tragického básníka) 1 Hlavní vchod, vestibulum, 2 tabernae, krámy, 3 atrium, 4 impluvium, 5 alae, 6 cubicula, 7 tablinum, 8 peristyl s larariem, 9 triclinium, 1 O kuchyne, 11 salon ( oecus ), 12 zadní vchod, 1 3 schodište do horního patra.

dům

1. se začalo usilovat o větší světlost, vzdušnost a pohodlí. Vedle typu s megarem se objevuje typ s ústřed­ ním dvorem se sloupořadím okolo, předchůdce typu peristylního (-+peristyl), který pronikl v době helénistické. Z 5. a 4. stol. známe domy z lit. zpráv, ale i archeologicky, zvl. z -+Olynthu. Pravoúhlé měst­ ské domy, celkem nevelkých rozměrů a seskupené v blocích, mají i při různých dispozicích dvorek vždy na straně jižní a na jeho sev. straně podloubí, do něhož se otvírají obytné místnosti (diaitétéria), jež měly hojnost světla a tepla. V domě bývá koupelna (balaneion) vedle kuchyně a ve dvoře kloset. Stěny byly malovány nebo štukovány, podlahy udusané, cementové nebo kryté mozaikou. Do patra vedly vnitřní schody. Sklonitá střecha byla kryta taškami, byly i střechy terasovité. Dům kněží v Olympii (theokoleion) a ubytovna pro vzácné návštěvníky (Leónidaion) měly ústřední obdélné nádvoří vroubené sloupořadím s obytnými prostorami okolo. Materiálem byl kámen, dře­ vo, sušené i pálené cihly. Z doby helénist. je dochováno více domů (v Priéně, Pergamu, Efesu, Mílétě, na Délu aj.). Mají pravoúhlé ústřední nádvoří se sloupovým ochozem na všech stranách nebo jen na jedné, dláždě­ né nebo v úpravě zahradní, popř. s bazénem; sem byly orientovány obytné a hosp. místnosti. Byly i domy patrově, popř. s horní kolonádou, střechy sedlové nebo terasovité. Nejlepší doklady jsou v Priéně v obdélných blocích různé velikosti a na Délu natěsnané v souvislých řadách. Typ domu s peristylem se vyskytuje všude, kde byli Řekové usídleni. Peristylový byl -+palác v Pergamu, Alexandrii, v Palatitze (v Makedonii) a panské domy v sev. Řecku a Makedonii. 2. Z domů etruských jsou dochovány jen základy na různých místech Itálie, zvl. v Marzabotto u Bologne. V půdoryse byly obdélné, o jedné nebo několika místnostech kolem ústředního prostoru, zastřešeny byly sedlovitě i terasovitě. Vnější vzhled a vnitřní dispozici si lze představit podle hrobek a domečkových popelnic. Budovány byly ze dřeva, ze sušených cihel i z kamene. 3. Dům římský byl dvojího druhu, rodinný (domus) a blokový nebo samostatný činžovní (insula). Nejst. nám známá obydlí (9.-7 stol. př. n. l.) měla tvar okrouhlých nebo pravoúhlých chýší s doškovou

dům

160/ iumský dům, rozvinutý typ „pompejský" (Faunův dům) A Hlavní vchod, B atrium, C druhé atrium, D tablinum, E peristyl, F velký peristyl, zahrada, G zimní jídelny, H letní jídelny, CH kuchyne; 1 krámy, 2 cubicula, 3 alae, 4 koupelna, 5 exedra, 6 zadní vchod. 6

lmský dóm, HercuJaneum - ulice Velkomč

tský dům, Ostia (rekonstrukce)

střechou. Z pravoúhlého typu se vyvinul (asi od 5. stol.) prízemní d. různé velikosti, jehož ůstřední místností bylo pravoůhlé atrium, před ním byla předsíň (vestibulum). V atriu byl krb, výklenek pro kult -+-Larů a ve stropě otevřený světlík (compluvium), hlavní zdroj vzduchu a světla, pod nímž byla pravoúhlá nádrž pro dešťovou vodu (impluvium). V zadních koutech atria zůstávala po obou stranách volná prostranství (alae); v rodinách nobilů tam bývaly skřínky s voskovými -+-maskami (imagines) p'ředků. Okolo atria byly další obytné místnosti: ložnice (cubicula, j. č. cubiculum), jídelna (triclinium), pracovna (tablinum); vzadu byla kuchyně a koupelna a za domem zahrada. Patro bylo prístupné po schodišti. Od 2. stol. př. n. I. bylo bydlení zdokonaleno připojením řec. --+peristylu s obytnými a hosp. prostorami kolem neho; atrium se stalo místností reprezentační. V zadní části domu byla někde domácí svatyňka pro kult ---+Larů (lararium). Zámožné domy měly nástěnně

malby, mozaikové podlahy, štukované nebo kasetované stropy i výzdobu plastikami. Střechy byly sklonité, kryté taškami, i terasovité. Mimo Itálii je atriový d. vzácný, byl upravován podle místních klimatických podmínek a domácí stavební tradice. Boháči méli na venkově přepy­ chově zařízené vily. Venkovská stavení měla i hosp. prostory a zařízení pro zeměd. práce.

V době císařské měl v Římě i v jiných velkých městech převahu poschoďový dům činžovní pro lidové vrstvy. Nejvíce dokladů je v -+-Ostii, kde 3-4 patrové cihlové domy tvořily souvislé bloky s byty o několika místnostech, s okny pravidelně rozmístěnými do ulice i do dvora, s krámy a s řemeslnic­ kými dílnami v přízemí nebo v mezaninu. Ulici lemuje mnohdy podloubí, jsou tu i dvory vroubené

161/

duš

I 5

'------->

~.rIJg_~-s-: ~ i

- - - - - - - ,- - - - - - - . . -------''-----~

Rímský dům, villa (sub )urbana (Pisom1, Herculaneum) l Vstupní sloupořadí, 2 atrium, 3 peristyl, 4 tablinum, 5 velký peristyl s bazénem a zahradou, 6 kryté sloupořadí ( cryptoporticus ),

arkádami. V horních patrech byly do ulice balkóny (maeniana [mn. č.]) a verandy různé úpravy. Stře­ chy byly sklonité i terasovité. V. t. urbanistika; zařízení bytu. Literatura: Bertha Carr Rider, The Greek House, 1916 (přetisk 1965); G. Hejzlar, Obytný a obchodní dům v Ostii, 1933; Povils Zicans, Ůber die Haustypen der Forma Urbis, Opuscula archaeologica, II, 1941; A. Wotschitzky, Hochhiiuser im antiken Rom, Innsbrucker Beitrage zur Kulturwissenschaft, III, 2 (12), 1955; týž: Insula, Serta Philologica Aenipontana, 1962.

Dunaj viz Danuvius duoviri (lat.), dvoučlenné komise 1. d. s různými úkoly, např.: perduellionis, dva soudcové, známí už v době královské: stíhali velezradu(perduellio) a podobné zločiny; • v komiciích ( -+sněmy [2]) vedli jako státní zástupci z pověření magistráta soudní pi:i, jindy soudili v kriminálních přích odvolacích. Jejich pravomoc převzaly v 2. stol. př. n. 1. stálé soudní dvory (-+právo trestní [2]); - 2. d. iure dicundo úřadovali v obcích ( -+munici pi um), které měly svou samosprávu a senát; - 3. d. aediles měli úkoly sakrální, např. -+dedikace (zasvěcení); - 4. d. navales fungovali jako velitelé menších oddělení loďstva; - 5. d. viis purgandis se starali o udržování cest mimo město Rím (za principátu převzali jejich úkol curatores [ -+curator]); - 6. d. sacris faciundis viz decemviri (3). Dura-Európos, lokalita v Sýrii na stř. toku Eufratu, původně assyrská pevnost Dura. Připojený řec. název Európos označoval vojenskou kolonii, osídlenou Makedonci, kterou tam založil nejpozději r. 312 př. n. 1. -+Seleukos I. V Duře se trvale prolínaly vlivy orient. a helénist. kultury. Ve 2. stol. př. n. 1. byla důležitým obch. střediskem na cestě ze Sýrie do Perského zálivu. Zanikla koncem 3. stol. n. 1. Rozsáhlé americko-francouzské výzkumy odkryly většinu města, mnoho nástěnných maleb, významných

2

I

C

~ -

□fo)

'

.

'1 horní terasa zahrady, 8 knihovna (se zachovanými papyry).

pro poznání vlivu vých. provincií na pozdně ant. umění, a jiných uměleckých památek. Nalezl se tu též nejst. dosud známý -+pergamen (z přelomu 3. a 2. stol. př. n. 1.), obsahující smlouvu (Paris BNat Suppl. gr. 1354).

Duria ( = asi Váh) viz Cusus. Dúris ze Samu viz

dějepisectví

(A)

duše. Nejstarší řecké představy o duši, značně primitivní a neurčité, se zachovaly v homérských básních. D. (psýché, eidólon) je tam považována za jakousi stínovou bytost, která po smrti člověka odchází do podsvětí. Duším zůstává vnější vzhled těch, v nichž sídlily, schází jim však tělesná masivnost i veškeré psychické funkce - rozum, paměť, cit apod. Těch mohou dočasně znovu nabýt, napijí-li se krve (např. obětního zvířete). Homérské představy o duši byly mezi řec. lidem běžné ještě v době Platónově (5.-4. stol. př. n. 1.). Zcela jiné pojetí d. se vyvinulo v -+orfismu (asi 6. stol. př. n. 1.). Orfikové považovali duši za božskou složku v člověku, pro niž je tělo (sóma) hrobem (séma); mezi duší a tělem je stejný antagonismus jako mezi dobrem a zlem. D. jsou připoutány k cyklu rození, tj. musejí se převtělovat do různých živých bytostí, nejen lidí, nýbrž i zvířat a rostlin, tak dlouho, dokud nedosáhnou úplného očiště­ ní. K němu je třeba zasvěcení do orfického -+thiasu (tajné náb. společnosti), kde se člověku dostává poučení o způsobu života, vedoucím k věčné blaženosti na onom světě. D. beznadějně zkažené od poskvrňujícího spojení s tě­ lem jsou po smrti trestány svržením do Tartaru. Podobné představy o duši se vyskytovaly v eleusínských -+mystériích a příbuzných mystických proudech. Nejst. filosofové ztotožňovali duši se životní silou a považovali ji za

sourodou s pralátkou. Např. -+Hérakleitos pokládal duši za částečku světového ohně (život teplo, oheň), -+Anaximenés a -+Diogenés z Apollónie za díl vzduchu (život dech, vzduch). -+ Démokritos se domníval, že sed. skládá z ohnivých a kulatých atomů, které jsou ze všech nejjemnější a nejpohyblivější a jsou rozmístěny po celém těle. Na Démokritovy názory navazoval -+Epikúros a jeho žáci; podrobný výklad epikúrovské nauky o duši, která je vyvrcholením materialistického proudu v ant. psychologii, obsahuje 3. kn. -+Lucretiovy básně De rerum natura (O podstatě světa). Někteří filosofové (----+-Pýthagorás; -+Empedoklés) přejali orfickou nauku o převtělování duší (metempsychosa) a včlenili ji do svých systémů. Pod silným vlivem orficko-pýthagorovským byl -+Platón. Ten věnoval otázce nesmrtelnosti d. dialog Faidón; ale i jiné jeho spisy, např. Gorgiás, Ústava, Faidros, Tímaios a Zákony, obsahují četné úvahy o duši, o její struktuře, převtělování, očišťování, poměru tělu a k světu idejí_atd. -+Aristotelés překonal Platónovo

k

náb. pojetí duše. Ve spise De anima (O duši, 3 kn.) přistoupil k jejímu zkoumání jako přírodovědec. Vymezil ji jako podstatu (formu, entelecheii) živého těla; d. je podle něho souhrnem funkcí, které jsou vlastní živému organismu. Aristotelés rozeznává čtyři základní funkce d.: schopnost vyživování, pohybu, vnímání a myšlení. Nejnižší druh d. mají rostliny; té náleží jen schopnost vyživovací. Živočišná d. má navíc schopnost pohybu a vnímání,za jehož centrum pokládal srdce; mozek je podle Aristotelových představ jen zařízením k ochlazování krve. Rozumová schopnost je specifickým znakem d. lidské. Nejvyšší části d., tzv. činnému rozumu, který vstupuje do člověka z vnějšku, přičítal nesmrtelnost, kdežto ostatní části d. hynou společně s tělem. Po učení o posmrtné odplatě není v Aristotelových názorech ani stopy. ----+-Stoikové považovali lidskou duši za ohnivý dech (pneuma), který proniká celým tělem a je v něm řídící složkou. D. má podle stoiků 8 částí: 5 smyslů, sílu plodivou, schopnost řeči a část vládnoucí (hégemonikon), tj. rozum. -+Kleanthés učil, že d. všech lidí po smrti dále trvají, kdežto -+Chrýsippos byl toho názoru, že zánik těla přečkají jen d. mudrců, které prý jsou z lepší a trvanlivější látky. Při světovém požáru, kdy je dočasně obnovena úplná jednota

duš světa, sjednocují se všechny d. se světovým ohněm a ztrácejí svou individualitu. Stoické pojetí d. jako ohnivého dechu mělo mimo jiné vliv na ---+Filóna z Alexandrie a na některé křesť. myslitele, např. na ---+ Tertulliana a ---+Arnobia. V. t. animismus; pneuma; smrt; manicheismus.

Literatura: E. Rohde, Psyche. Seelenkult und Unsterblichkeitsglaube der Griechen, I-II, 1925"-'"•; W. Jager, Die Theologie der frtihen griechischen Denker, 1953; J. Fišer, Puvod čtvrté podstaty v atomistickém učeni Epikúrově a filosofický význam její interpretace u Lucretia, 1964.

Dynamis, bosporská vládkyně v době císaře Augusta, dcera krále ---+Farnaka II., vnučka ---+Mithradata VI., mj. manželka bosporského krále ---+Polemóna I. dynamismus (od řec. dynamis, síla), jedna z nejstarších vývojových fází primitivního náboženství; jeho základem je víra v existenci neosobní božské síly (označuje se obvykle polynéským výrazem mana nebo irokézským orenda), prostupující celou přírodu i lidskou společnost. Nositeli této síly mohla být silná, člověku nebezpečná zvířata, právě tak jako lidé nadaní velikou silou nebo znalostí, ale i neživé předměty (např. veliké meteority apod.). K ovládnutí síly a jejímu využití k prospěchu lidí bylo třeba rozličných (magických)

162/ edictum (lat. od edicere, veřejně oznámiti, vyhlásiti), vyhláška úřed­ níka, který měl právo vyhlašovací (ius edicendi), rozkaz dávaný a vyhlašovaný všemu občanstvu ústně nebo písemně. Edikty mohly mít nejrůznější obsah: svolání sněmů, vyhlášení odvodu, pořádání slavností aj. Důležité byly edikty, jež vydával úředník při svém nástupu; vyhlašoval jimi zásady, kterými se chce ve svém úřadě řídit. Takové edikty proklamovali konsulové, censoři, aedilové, místodržící v provinciích, zejména však praetoři. B. praetorů, zejména městského (urbanus), jemuž náležela soukromoprávní jurisdikce ve sporech mezi řím. občany, a praetora, jenž fungoval ve sporech mezi cizinci nebo mezi cizinci a občany (peregrinus), bylo přejímáno i od nástupců (e. tra(ns)laticium). Praetorské edikty týkající se soudních procesů se staly pramenem tzv. práva honorárního (praetorského). Vývoj práva praetorského ukončil císař Hadrianus (1. pol. 2. stol. n. 1.); dal právníku ---+Salviu Iulianovi úkol zredigovat definitivní znění všech ediktů a nařídil, aby je magistráti nadále v této podobě přijímali do svých vyhlášek (e. perpetuum Hadriani [věčný edikt Hadrianův]). E. principis byl jeden ze čtyř druhů císařských konstitucí (---+constitutio), jimž byla dávána platnost zákonů.

obřadů.

dynastie adoptivních císaru (96-192 n. 1.) viz římské dějiny dynastie flaviovská (69-96 n. 1.) viz římské dějiny dynastie iuliovsko-claudiovská (27 př. n. 1. - 68 n. 1.) viz římské dějiny

dynastie severovská (193-235 n. 1.) viz římské dějiny Dyrrhachium viz Epidamnos

edictum Diocletiani de pretiis (lat.), edikt císaře Diocletiana o cenách z r. 301 n. 1., jímž stanovil maximální ceny rozličných druhů zboží a řemeslnických úkonú. Jeho vydání bylo důležitou součástí Diocletianových reforem a mělo napomoci k hosp. stabilizaci říše i k upevnění řím. měny. Přesto, že porušení ediktu mělo být přísně trestáno, edikt svůj účel nesplnil. Ceny v něm byly totiž stanoveny celkem libovolně, bez přihlédnutí ke koupěschopnosti obyvatelstva v říši, k rozdílům mezi jednotlivými částmi říše a ke skutečné hodnotě jednotlivých druhů zboží nebo pracovních úkonů. Text ediktu (latinský i řecký) se zachoval na četných nápisech. Prek/ad: AD II, str. 450n Literatura: T. Frank, An Economic Survey of Ancient Rome V, 1940, 307n.

edikt milánský, konvenční název pro úmluvu uzavřenou mezi -- ➔Kon­ stantinem I. a ---+Liciniem r. 313 v ---+Mediolanu (dn. Milán), při níž se oba císařové dohodli respektovat toleranční edikt ---+Galeriův z r. 311 a interpretovat jej co nejvíce ve prospěch křesťanů. Verze provádě-

Efi

163/ cího příkazu Liciniova se dochovala u -+Lactantia. Konstantin sám začal vystupovat jako ctitel Kristův již r. 312, takže povolovat v řím. říši křesť. víru r. 313 už nemusel.

edilové viz aedilové editio princeps (lat.), první vydám: buď vůbec první vydání tiskem nebo první kritické vydání (-+rukopisná tradice). efébie (od řec. efébos, dospělý), dvouletá vojenská služba, jíž byl athénský občan povinen po dovršení 18. roku. Prvý rok byl cvičen ve zbrani, druhý rok sloužil v posádkách opevněných míst. Efébové tvořili oddíly p ěchoty a jízdy, účast­ nili se národních slavností a v divadle měli vyhrazená místa. E. byla zavedena i v jiných řec. méstských státech a její délka byla místně i ča­ sově rozdílná. Její vojenský ráz ča­ sem mizel a cílem se stala fyzická výchova a duševní vzdělání pod vedením instruktorů. efémeris viz noviny Efesos [2. p. -esu], město na pobřeží M. Asie při ústí řeky Kaystros, osídlené v 11. stol. př. n. l. -+Ióny, východiště důležité obchodní cesty mezi Iónií a Východem. V 1. pol. 6. stol. vládli v Efesu tyrani, od r. 545 byl pod perskou nadvládou. -+lánského povstání se pravděpodobně nezúčast­ nil, proto zůstal při jeho potlačení ušetřen. Po vítězství Řeků nad Peršany r. 480 a 479 se přidal k -+athénskému námořnímu spolku, za -+peloponnéské války se přiklonil k Spartě a bojoval na její straně (r. 405) u -+Aigospotamoi. Mírem -+Antalkidovým (r. 387) se stal opět poplatným Persii. Alexandros Veliký jej po vítězství u -+Gráníku (r. 334) prohlásil samostatným. Po jeho smrti r. 323 byl E. nejprve v moci ---+Lýsimachově, potom při­ padl -+Seleukovcům. Od r. 133 př. n. l. byl pod řím. vládou (jako hl. město řím. provincie Asie), ale uchovával si řec. ráz. R. 88 př. n. l. se poddal -+Mithradatovi VI. Eupatorovi, který odtud vyhlásil svůj pověstný příkaz k vyvraždění Italiků usedlých v M. Asii. Až do pozdního císařství - přes vpád Gótů r. 263 - si město podrželo svůj význam jako obch. a výrob. centrum (vlna, koberce, zlatnické zboží, vzácné masti). V Efesu se stýkal perský kult ohně, jenž působil snad i na -+Hérakleita, s představami řeckými. Proslul chrám -+Artemidy Efeské

Efesos, baze sloupu Artemidina chrámu, po r. 350 pf. n. 1.

( -+Artemísion), největší z řec. chrámů, který byl počítán k -+sedmi divům ant. světa. Socha Artemidy s mnoha prsy byla později velmi rozšířena. R. 356 př. n. l. byl chrám vypálen -+Hérostratem, ale záhy byl znovu vystavěn. Významnou hosp. úlohu měl i nadále chrámový poklad, který fungoval jako banka. Město- požívalo práva -+asylu, které s různými úpravami platilo i v době řím. císařství. Z města i chrámu se zachovaly jen trosky. Rakouské archeol. výzkumy od r. 1894 odkryly velké divadlo, helénist. a řím. agoru, lázně císaře Konstantina, stadion a křesť. chrám P. Marie, kde se konal r. 431 církevní koncil. E. byl rodištěm filosofa -+Hérakleita, básníka -+Hippónakta, malířů -+Parrhasia a snad i -+Apella. Působila tam jedna z prvních křesť. obcí, s níž jsou spojena jména apoštola -+Pavla a Jana evangelisty ( .-evangelium).

efetové (řec. eferai), stálý soudní sbor v Athénách o 51 členech, zří­ zený (vedle -+areopagu) snad -+Drakontem, zákonodárcem 7. stol. př. n. l. E. soudili kriminální procesy jako neúmyslné zabití cizince nebo otroka, kdežto zločiny jako vražda nebo žhářství zůstaly v pravomoci areopagu. Byli rozdě­ leni na čtyři soudní dvory, jež zasedaly na různých místech; odsuzovali k smrti nebo k vyhnanství bez konfiskace jmění. Ve 4. stol. · př. n. l. převzala pravomoc e-tů -+héliaiá. Efialtés [2. p. -ta] 1. zrádný Řek, který převedl r. 480 př. n. l. Peršany u -+Thermopyl pohořím Kallidromos, takže se dostali do týlu řeckých obránců. 2. E., vůdce demokratické

strany v Athénách po -+Themistokleovi. R. 462 př. n. l. prosadil omezení pravomoci -+areopagu. Společně s --►Perikleem navrhl plat za vy-

Efi

164/

konávání povinností porotce. R. 461 Egeria, nymfa uctívaná v ---4-Aricii jako bohyně pramene a porodu. byl oligarchy úkladně zavražděn. Odtud přenesl Numa její kult Eforos [2. p. -ra] z Kýmy, asi do Říma. Scházel se s ní prý často 405-330 př. n. 1., řecký historik. za noci a dostával od ní pokyny; Kromě několika drobných prací se- mnozí historikové (Dionýsios Hapsal řec. dějiny od dórského vpádu likarnásský, Livius, Valerius Maxido r. 341 př. n. 1. Měly 30 kn., po- mus) v tom viděli Numův nápad, slední připojil jeho syn. Tato kom- jenž mu měl usnadnit zavedení jeho pilace byla prvním pokusem o sou- zákonů. borné zpracování dějin celého Řecka ve světových souvislostech. Egypt (řec. Aigyptos, lat. AegypStala se hlavním pramenem pro tus) sahal ve starověku na jihu pů­ 11.-16. kn. --->-Diodórovy Histo- vodně k prvním kataraktům u Syérické knihovny; jinak se zachovaly ny (dn. Assuán). Za Syénou začí­ jen zlomky. nala Núbie neboli Aithiopie (-►Ai­ thiopové). Od nejst. dob se E. eforové (řec. eforoi), doslova „do- dělil na Horní a Dolní (s rozhraním zorci", nejdůležitější spartští úřed­ na jih od Memfidy), od doby níci. Dva z pěti e-rů provázeli krále ----➔ Ptolemaiovců se dělil na část do války jako jeho pomocníci i do- horní (Thébais), střední (Heptanohlížitelé. E. byli dosazováni každo- mis) a dolní. Egypťané náleželi ročně volbou občanů (první ze etnicky k pův. africkěmu obyvasboru byl ----➔ epónymos). Jejich telstvu (Hami té) a dovedli se dlouho funkce, pův. správní, v 6. stol. uhájit před cizími vlivy. Po celý př. n. 1. vzrostla: dohlíželi na celý stv. vynikali vysokou kulturou, já stát, na chování občanů i mládeže, měla základ ve vyspělém zeměděl­ svolávali gerúsii (radu starších) a ství (zavodňovací kanály), podpoapellu (sněm [ - ► Sparta]), měli pra- rovaném přír. podmínkami (teplě vomoc vojenskou; byli soudci v ob- klima, zúrodňující nilské nánosy). čanských i trestních věcech a spraPočátek e-ských dějin sahá do vovali stárni pokladnu; jednali 4. tis. př. n. 1. V historii E-a bylo s cizími vyslanci; úředníky i krále několik období velkého vnitřního mohli sesadit, věznit i postavit před i vnějšího rozmachu: Stará ríše soud; ----➔ perioiky mohli dát uvěznit (v pol. 3. tis. - hl. město Mennofer, bez vyšetření, -heilótům vypoví- řec. Memfis, později Véset, řec. dali každoročně válku. Po skončení Thébai) po sobě zanechala mohutné úřadu mohli být voláni k odpověd­ --► pyramidy, které jsou svědectvím nosti. E. jsou známi i z jiných dór- o velké moci tehdejších králů (faských obcí. raonů); ve Střední i·íši (na poč. 2. tis.) byla k E-u připojena Núbie Egeis [2. p. -idy], krajiny v oblasti na jihu a byly provedeny rozsáhlě -->-Egejského moře. Již v 2. tis. př. odvodňovací práce (ve Fajjúmu); n. 1. dosáhla E. mimořádně vyso- v Nové Nši (16.-13. stol.) sahalo kého stupně rozvoje hospodářského e-ské panství až do Asie a zabíralo i kulturního ( --egejská kultura) a Palestinu a Sýrii. Ve 14. stol. pr. v l. tis. př. n. 1. byla až do začátku n. 1. bylo započato se stavbou ka-► helénismu (323 př. n. 1.) ústřední nálu, který byl obnoven za ----➔ Pto­ oblastí ant. světa. lemaiovců; spojoval povodí Nilu přes město Héróónpolis a Hořká egejská kultura, souhrnně ozna- jezera s územím dn. Suezu. Z pozčení pro kulturu doby měděné a dějšího vnitřního rozkladu E-a tě­ bronzové (1. pol. 3. tis.-1100 př. žila v 7. stol. př. n. 1. Assýrie, jejíž n. 1.) na -➔ Krétě (krétskou), řec­ králové E. dočasně ovládli. Po pádu ké pevnině ( --➔ heladskou; ---➔ my­ assyrské nadvlády byl E. opět sakénskou), ostrovech (kykladskou, mostatným státem, jemuž vládla ---➔ Kyklady; na Kypru, -->-Enkomi) domácí sajská dynastie (654 až a v - ►Tróji. 525); v jejím námezdném vojsku sloužilo nemálo Řeků. Od konce Egejské moře (Aigaion pelagos), 7. stol. př. n. 1. existovala na c-ské ohraničeně na severu ----➔ Thrákií půdě řec. osada ----➔ Naukratis (v del(sev. část se nazývá Thrácké moře), tě Nilu), která prostředkovala obch. n~ západě -►Řeckem, na jihu ---➔ Kré­ styky s Řeckem. R. 525 dobyl E-a tou (jižní část tvoří Myrtské moře) ----➔ Kambýsěs a včlenil jej do rámce a na východě -➔ Malou Asií, bylo perské říše. Přes dvě období fakpodle tradice nazváno po králi tické nezávislosti ( 463-456 a 404 ----➔ Aigeovi. Četně ostrovy, zejména až 341), vydobyté na čas odbojem ---➔ Kyklady a -► Sporady, usnadňo- proti perské vládě, podporovaným valy již od předhistorické doby hoj- nejednou Athénami, zůstal E. Persii podroben až do tažení -➔ Alené styky mezi Evropou a Asií.

xandra Velikého, jenž byl r. 332 př. n. 1. přivítán v E-ě jako osvoboditel. V helénist. době vládli v E-ě Ptolemaiovci. První tři z nich, ----➔ Ptolemaios I. Sótér (323-285), ----➔ Ptolemaios II. Filadelfos (285 až 246) a ----➔ Ptolemaios III. Euergetěs (246-221), pozvedli značně moc E-a, jenž byl y jejich době pevně a dobře organizovaným státním celkem s hlavním městem ----➔ Ale­ xandrií, předním střediskem obchodu (sr. monopol) i helénist. kultury. K E-u patřila v 3. stol. př. n. 1. Libye, Palestina, již. Sýrie i některé oblasti maloasijské a egejskě. O svá vedlejší území musili Ptolemaiovci často válčit, hlavně se --+-selcukovskou ns1 (sr. syrské války). Vládnoucí třídou byli v helénist. době v E-ě jen privilegovaní Makedoňané a Řekové. Přes snahy Ptolemaiovců se řec. menšina, jejíž život nejlěpe osvětlují papyrové nálezy v Oxyrhynchu i jinde, nerozšířila za hranice Dolního Egypta. Vlastní Egypťané se od konce 3. stol. př. n. 1. proti vládě Ptolemaiovců stále častěji bouřili (----➔ anachórésis). V bitvě u --➔ Rafie r. 217 pomohli ---->-Ptolemaiovi IV. Filopatorovi zvítězit nad syrským králem ----➔ Antiochem Ill., a proto poté stále rozhodněji prosazovali své soc. požadavky. Vnitřními rozpory a častými vzpourami ptolemaiovská říše slábla a postupně ztratila své vedlejší země. Svou existenci uchovávala pak jen s pomocí Rímanů, kteří v ní viděli protiváhu říše seleukovské. V 1. stol. př. n. 1. si již -► Caesar počínal (r. 48-47) v E-ě jako v podrobené zemi, ----➔ Antonius tam žil od r. 41 s královnou ----➔ Kleo­ patrou VII. jako monarcha se svou manželkou, až konečně Octavianus ( ----➔ Augustus) poraziv je připojil r. 30 př. n. 1. E. k řím. říši. Pro svůj polit. (nebezpečí vzpour) i hosp. význam (obilí pro Řím, výroba a vývoz --➔ papyru, což bylo státním -+monopolem, transitní obchod s Indií) zůstal E. pod pří­ mou císařskou správou. Císař byl v E-ě uctíván jako nástupce Ptolemaiovců, zemi spravoval ---->-prefekt (praefectus Alexandreae et ,:1.egypti) z řad jezdců ( ----➔ equites). Uředním jazykem zůstala řečtina. Za řím. vlády se rozvíjelo zemědělství, kvetlo řemeslo a --➔ obchod. Za -►Hadriana bylo (r. 122 n. 1.) založeno město Antinoúpolis (u dn. vesnice Šéch Ibáda) pojmenované na paměť císařova oblíbence ----➔An­ tinoa, který se v těch místech utopil. I v době řím. vznikala však v E-ě odbojná hnutí proti soc.

Eib

165/ útlaku (--->-búkolové, anachórésis). Eileithyia, bohyně přinášející poOd konce 1. stol. n. 1. se v E-ě rodní bolesti a svou prítomností začalo šířit --->-křesťanství. Vznikaly usnadňující porod. Proto ji vzývaly tu i různé náb. -->-sekty (2), které rodičky. Pův. byla samostatným se často střetávaly v rozhořčených božstvem, později se vyskytuje ve bojích mezi sebou i s pohany ( --->-Hy- spojení s bohyněmi, majícími obpatiá). Typický pro E. je vznik dobné funkce ( --->-Artemis; -.Heklášterů a mnišství. - Vpád Arabů ka té aj.). Její kult známe zvláště r. 638 n. 1. znamenal pro E. konec z Kréty a Délu. antiky. Prastará e-ská kultura působila Eirénaios [2. p. -aia] (lat. Irenaeus již na předřecké obyvatelstvo vých. [2. p. -aea]), řecký církevní spisoStředomoří (obch. styky s -->-Krétou vatel 2. pol. 2. stol. n. 1., biskup jsou dosvědčeny již z období Staré v Lugdunu (dn. Lyon). Nejvýříše). Obch. styk s vlastním Řec­ znamnější spis, ve kterém potíral kem a vzájemné kulturní vlivy se --->-gnosticismus, se zachoval jen ve stupňovaly zejm. od založení Nau- starém lat. překladě (Adversus kratie. Řec. věda přejímala pod- haereses, Proti kacířstvím). Bůh něty z E-a (-->-Thalés). Řada vyni- byl E-aiovi vlastním Stvořitelem kajících mužů tam studovala (Tha- světa; nepotřeboval k tomu žádnélés, -->-Platón, ---..Hérodotos, jenž ho -►démiúrga-prostředníka. věnoval popisu E-a 2. knihu svých Preklad: J. N. F. Desolda, Patero kněh dějin).

Pro poznání ant. starověku mají nesmírný význam četné památky, které se dochovaly neporušeny díky suchému písku e-ské pouště, přede­ vším písemné památky na papyrech a --->-ostrakách. Literatura: F. Lexa, Verejný život ve Egypte, I -II> 1955; I. F. Fichman, Jegipet na rubeže dvuch epoch, 1965 (tam literatura); Z. Žába, Nejstarší civilizace na půdě Afriky; v: Dějiny Afriky I, 1966; týž, Tesáno do kamene, psáno na papyrus, 1968. starověkém

proti

kacířstvím,

1876.

Eiréné (řec. Mír), zbožněná--->-per­ sonifikace míru, známá z bájí jako jedna z --.-.Hór; jako samostatné božstvo uctívané kultovně se objevuje zvl. od 5. stol. př. n. 1. Byla dárkyní blahobytu a bohatství, zejm. pro zemědělce (sr. Aristofanovu Komedii Mír). - V. t. pax. Socha: --->-Kéfísodótos, Eiréné s dítětem 1. pol. 4. stol. př. n. 1. (bronz); zachována v řím. mramorových kopiích. První alegorie v řec. výtvarném umění: mír přináší bohatství.

-►Plútem,

Echidna viz Kerberos ekklésiá

(řec.)

viz

sněmy

(1)

echínos viz sloup Échó (řec. Ozvěna), horská nymfa, která se zamilovala do sličného --->-Narkissa. Hoře neopětované lásky ji strávilo tak, že z ní zbyl jen hlas, jenž bloudí po horách a lesích (Ov. Met. 3, 356n). Dramatizace: Calderón (1600-1681), Eco y Narcisso. - Báseň: J. Vrchlický, Echo (Dojmy a rozmary), 1880; J. Karásek ze Lvovic, Echo (ve sbírce Endymion), 1909. - Obrazy: N. Poussin (1594-1665), Échó a Narkissos; Ch. Gleyre, Nymfa É., 1846; G. F. Watts (1817-1904), Échó a Narkissos. - Opera: Ch. W. Gluck, Eco e Narcisso (text J. B. L. Th. Tschudi), 1779.

eidos (řec.), vid, tvar, (nehmotná) podstata, idea. U Platóna znamená e. totéž co --->-ideá. Svět idejí mu je světem absolutně existujících nehmotných tvarů, tj. druhů věcí, světem obecného, jež je nezávislé na smyslově vnímatelných jednotlivinách, světem podstat, tj. neměnných jsoucen. K představě tohoto světa tvarů-idejí dospěl Platón hypostazováním, zpřed­ mětněním obecných pojmů. U Aristotela a pozdějších filosofů znamená e. tvar v protikladu k látce (hýlé).

ekkykléma viz stroje divadelní eklekticismus (od řec. eklegein, vybírati), vybírání a slučování zásad rozdílných filos. škol. V ant. filosofii se začal e. rozmáhat v pozdním helénismu v 2. stol. př. n. 1. Největšího rozšíření dosáhl v 1. stol. př. n. 1.-2. stol. n. 1., tj. v období, kdy nevznikaly žádné nové filos. systémy. (Ve 3. stol. n. 1. byly všechny staré směry a s nimi i e. zatlačeny --->-novoplatónismem.) Kromě školy Epikúrovy se e. projevoval ve všech ostatních školách. Byl výrazem stagnace ve vývoji ant. filosofie. Společenské podmínky řím. období se neměnily v tak podstatných rysech, aby si vynutily vznik nových ideologií. Postačilo kombinovat a přizpůso­ bovat to, co bylo vytvořeno v dří­ vějších dobách. E. byl připraven i vývojem filosofie samé. Na velké systémy rozkladně působila pronikavá kritika skepticky orientované nové --->-Akadémie. Zvláště skepticismus Karneadův velmi silně přispěl k rozšíření eklekticismu v teorii i praxi; vyplývalo z něho, že každý si může vybírat to, co

považuje za teoreticky pravdě­ podobné a prakticky užitečné. V. 1. stol. př. n. 1. se projevovala tendence zdůrazňovat spíše shody než rozdíly mezi filos. školami (--->-Akadémie). V etice došlo stírání rozdílů tak daleko, že se dá těžko rozeznat, zda např. --->-Horatiův ideál mudrce je více stoický či epikúrovský. Typickými předsta­ viteli e-mu byli např. Antiochos z Askalónu, který podle ant. svě­ dectví převedl stou do Akadémie, -.Cicero, --->-Varro, --->-Favorinus, -.Plútarchos. - V. t. synkrétismus.

eklogé, výběr, vybraná 1. drobná pastýřská báseň ( -.bukolská poezie); toto označení vzniklo patrně vlivem --->-Vergiliovy sbírky pastýřských zpěvů (Bucolica), zv. též Eclogae. E-gy psali vedle Vergilia i jeho současník Cornelius -.Gallus, v době Neronově Calpurnius Siculus aj.; termín e. přešel i do střv. (Dante) a do nové doby (sr. u nás Vrchlického Eklogy a písně, 1880); - 2. výtah z díla (např. --->-Stobaiovy Eklogy); 3. v nové době krátká hudební skladba bukolského rázu.

ekloga

(řec.

báseň)

Eknomos nebo Eknomon (dn. Poggio S. Angelo), hora na severu -.Sicílie nad řekou Himerou. R. 311 př. n. 1. zde Kartágiňané porazili syrákúského tyrana -.Agathoklea; 256 př. n. 1. opěrný bod Ří­ manů před jejich vítězstvím nad kartáginským lodstvem ( --->-punské války; --->-Regulus). ekpyrósis viz stoikové ekumenický (od řec. oikúmené, [lidmi] obývaná země, svět), celosvětový; tak byly označovány círk. sněmy ( -->-koncily), pokud byly obesílány delegáty z celé řím. říše (která byla chápána jako celý svět). Elagabalus [2. p. -la], vlastním jménem Varius Avitus Bassianus [2. p. -ia -ta -na], prasynovec -.Julie Domny, manželky -.Septimia Severa. Po zavraždění -.Caracallově se stal řím. císařem (218 až 222). Orgie, jež se mu připisují, nutno chápat jako projev syrských zvyklostí spjatých s náb. kultem z -.Emesy, jehož knězem E. byl. Ve stv. byl tento kult ztotožňován se slunečním božstvem, odtud semitské Elagabalus pořečtěno na Héliogabalos. Pramenem pro dobu E-lovy vlády je 5. kn. Héródiánova, 79. kn. Diana Cassia a životopis v Historia Augusta. Elba

(řec.

Aithalé

nebo

-leia

Eib

166/

[ = ostrov sazí]; lat. !lva), ostrov

Literatura: G. Luck, Die romische Liebeselegie, 1961.

pobřeží Etrurie, proti městu -➔Populonii, jemuž původně náležel. Od stv. se tu dodnes těží že-

u

Élejci viz Élis

lezná ruda. Na sev. ostrova byl elejská škola (též eleaté), řecký výborný pi"ístav Argóos limén filosofický směr, který vznikl na (dn. Portoferraio). rozhraní 6. a 5. stol. př. n. I. v jihoit. městě Elei (lat. Velia). Předchůd­ Eleá (lat. Velia, tak i dnes), řecká cem e-ké školy byl -.Xenofanés přímořská kolonie na západním (* 565 t okolo 470), který žil ve pobřeží -.Lukánie, založená v pol. stáří v tomto městě a svým učením 6. stol. př. n. I.; po spojenecké o božstvu měl pravděpodobně vliv válce municipium. Vznikla tu filo- na -.Parmenida (2. pol. 6. a 1. pol. sofická škola -.elejská. 5. stol.), snad vlastního zakladatele školy. Parmenidova filosofie znaelea té viz elej ská škola menala metodicky i obsahově zvrat proti naukám dřívějších filosofů. Eleazar viz židovská válka Zastával totiž názor, že údaje smyslů jsou pouhě zdání a že pravou elegické distichon viz distichon podstatu reality lze poznat jedině elegické myšlením. Čistě spekulativními úvahami dospěl k závěru, že existuje elegie (z řec.), v antické literatuře jedině bytí; důsledně myšlení kratší nebo delší báseň složená nemůže podle něho připustit, že elegickým -.distichem, v Řecku by existovalo nejsoucno, a musí původně doprovázená hrou na odmítnout veškerou změnu, neboť píšťalu, nejrůznějšího obsahu (ne její uznání je založeno na (nevytedy jako v dn. době výhradně sloveném) předpokladu, že jsoucno žalozpěv). Slovo elegos označovalo se mění v nejsoucno a naopak. Čistě sice druh žalozpěvu, doprovázeného spekulativně vyvodil Parmenidés za nejst. dob hrou na píšťalu, a ža- i všechny znaky jsoucna: je neměn­ lozpěv vůbec, ale básně toho druhu né, homogenní, souvislě, nedělitel­ se nám nezachovaly. Řekové řadili né a má podobu obrovské koule. e-ii k epice vycházejíce z hledisek Parmenidovo zdánlivě absurdní formy: metrum - elegické disti- učení obsahuje první formulaci chon, jazyk iónské nářečí; zákona o zachování jsoucna a záklapodle moderní poetiky ji však lze dy deterministickěho pojetí světa. Parmenidovi žáci, -.Zénón (asi řadit k -.lyrice. Nejstarší e. byly bojové výzvy spoluobčanům 490-430) a Melissos ze Samu (-.Kallínos; -.Tyrtaios), velmi (5. stol. př. n. 1.), byli vynikajícími blízké -.embatériím. Básníci 6. obhájci a pokračovateli myšlenek stol. (-.Archilochos, -.Solón, svého učitele. Zénón hájil správnost -.Xenofaněs, -.Theognis) skládali Parmenidova učení o jsoucnu poe. obsahu reflexivního, polit. apod., mocí nepřímých důkazů; důvtipně často s didaktickou tendencí. Tvůr­ dokazoval, že uznání pohybu, mnocem milostně e. byl -.Mimnermos hosti atd. vede k větším nesnázím (kolem 600 př. n. I.), na něho pak než Parmenidovo učení samo. Menavázal -.Antimachos z Kolofónu lissos rozvíjel podrobněji hlavní (na přelomu 5./4. stol. př. n. I.). Parmenidovy myšlenky v polemice Helénist. doba si libovala v e-ii proti odpůrcům. Problémy bytí a výpravné, líčící milostné příběhy poznání, které vytyčila e. š., půso­ a vysvětlující původ různých zvyků; bily velmi plodně na další vývoj z těchto básní se nám zachovaly řec. myšlení. Pod vlivem elejskě jen zlomky, měly však vliv na nauky o bytí (ontologie) vytvořili e-ii římskou. -.Empedoklés, -Anaxagorás a U Římanů pěstovali e-ii -.neo- atomistě ( -.atomismus) nové teorie terikové, největšího rozkvětu však o složení hmoty, nově řešili problě­ dosáhla u -.Galla (nezach.), -.Ti- my vzniku, zániku a pohybu vů­ bulla, -.Propertia a -.Ovidia, bec. V teorii poznání měla e. š. kteří naplnili e-ii hlubokým citem vliv nejen na atomisty, nýbrž (sr. Propertiovu e-ii [4, 11] na i na významné sofisty, např. Prósmrt Cornelie, jež bývá nazývána tagora a Gorgia, i na Platóna. ,,královnou" nebo „perlou elegií"). Způsobu Zénónovy argumentace Elegickou formu oživil ještě v 5. využívali hojně též -.skeptikové. stol. n. 1. -.Namatianus, jenž poLiteratura: G. Calogero, Studí sull' psal v elegickém distichu svou eleatismo, 1932; J. E. Raven, Pythagoreans cestu z Říma domů do Galie. and Eleatics, 1948; J. Zafiropulo, L'école Posledním řím. elegikem byl Ma- éléate. Parmenide, Zénon, Mélissos, 1950; J. H. M. Loenen, Parmenides, Melissus, ximianus (6. stol. n. I.); zachováno Gorgias. A reinterpretation of Eleatic Phije od něho šest elegií. losophy, 1960.

Élektrá, dcera mykénskěho krále -.Agamemnona a jeho manželky -.Klytaiméstry, sestra -.Oresta a -. ífigenie. Když byl Agamemnón zavražděn Klytaiméstrou a jejím milencem -.Aigisthem, ukryla É. bratra Oresta v cizině. Sama zů­ stala v domě vrahů v Mykénách, vydána na pospas hanbě a ponižování, posilována jedině myšlenkou na pomstu. Po mnoha letech se konečně Orestés vrátil a É. ho při­ měla, aby matku i Aigistha zabil. É. je ústřední postavou 2. dílu -.Aischylovy trilogie Oresteia a -.Sofokleovy a -.Eurípidovy tragédie Élektrá. Dramatizace v nové době: H. v. Hofmannsthal; J. Giraudoux; G. Hauptmann; O'Neill viz s. v. Aischylos a Sofoklés. Opera: R. Straul3, Elektra (text od Hofmannsthala), 1909. - Suita z hudby k Sofokleově Élektře: M. Kabeláč, 1956.

élektron viz kovy elementy (z lat. elementum = řec. stoicheion), živly, prvky - čtyři základní látky, oheň, vzduch, voda, země, z nichž podle stv. názorů vznikají všechny ostatní věci. Mezi názory filosofů na e. byly značné rozdíly. Nejst. myslitelé považovali jeden z e-tů za prvotní (-►Thalés, -.Anaximeněs,

-.Hěrakleitos),

ostatní za odvozené. -.Empedoklés prohlásil všechny e. za stejně staré a navzájem rovné. Atomisté ( -.atomismus) a -.Anaxagorás je rozložili na drobně částice, pýthagorovci (-.Pýthagorás) a Platón na geom. útvary. Nejsystematičtěji propracoval nauku o e-tech-.Aristotelés, jenž jejich vlastnosti určil takto: oheň je teplý a suchý, vzduch je teplý a vlhký, voda je studená a vlhká, země je studená a suchá. Vedle nich uznával ještě pátý element -.aithěr, jenž je látkou nebeských těles. Učení o čtyřech e-tech (podstatách) se udrželo až do vzniku moderní chemie na konci 18. stol. Literatura: H. Diels, Elementum, 1899; Ch. H. Kahn, Anaximander and the Origins of Greek Cosmology, 1960.

Eleusis [2. p. -íny] (dn. Lefsina), středisko kultu -.Démétřina a -.Persefonina v západní -.Auice. Byla zde slavena nejstarší řec. -.mystéria. Ta měla charakter agrárni slavnosti (Eleusínia), jejímž smyslem bylo zvýšit plodivost země. Mystéria byla přístupna všem, požadavky pro přijetí byly vyvěšeny veřejně. Zasvěcenci se dělili ve tři stupně, jimž odpovídaly tři stupně mystérií: zasvěcení (myésis), naplnění (teleté), zírání (epopteiá). Jejich obsah je znám jen přibližně, neboť zasvěcenci ze svého tajemství nesměli nic vyzradit.

Ele

167/

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

□:

Eleusis, telestérion

Eleusis, telestérion, 2. pol. 5. stol. př.

n. 1.

Eleusínská božstva, Démétér Triptolemos - Koré, kolem r, 430 př. n. I. (Athény)

Základem mystérií byl mýtus o tom, jak Déméter hledá svou dceru --+Persefonu ( = Koré) unesenou -+Hátlem do podsvetí. Celý pruběh mystérií byl vyprávěn (legomena), hrán (drómena) a před­ váděn (deiknymena). V epoptei byl předváděn děj vztahující se k E-íně: Démétér, trýzněná hladem a žízní, se posléze dozvěděla od -► Hélia o osudu své dcery. Přijde do E-íny, kde byl jeden z bájných vchodů do podsvětí, a žije tu v domě Keleově.

Jeho služka lambé ji rozesměje necudnými řečmi, takže Démétér opět začne požívat potravu. Zů­ stává i nadále u Kelea a za noci chce pomocí kouzel učinit jeho syna Démofónta nesmrtelným. Je však přistižena, přerušuje kouzla a dává se poznat. Od té doby je v E-íně uctívána. Na rozkaz Diův se Koré vrací na zem, aby odstranila neúrodu, kterou její matka seslala. Ale jako každý, kdo okusil ně­ čeho z podsvětních darů, se musí

vrátit pod zem, tak i Koré má svůj pobyt na zemi omezen jen na půl roku; v době jejího pobytu na zemi vládne jaro a léto. Vrcholem epopteie bylo snad spojení Démétry a Dia ( --+hieros gamos). Kult v E-íne sahá do doby mykénské a byl pod správou dvou rodů, Eumolpovců a Kérýků. Znakem jeho starobylosti je, že byl pří­ stupný i cizincům a otrokům, které tak po náb. stránce zrovnoprávňo­ val s attickými zemědělci. Po při­ pojení E-íny k Athénám (v 7. stol. př. n. I.) podléhala mystéria athénskému --+archontu králi, slavnostní průvod vycházel po vybudování ,,Svaté cesty" z Athén do E-íny; k dosavadním božstvům přistoupil ještě kult héróa orby, druhého syna Keleova, -+Triptolema, který naučil v Attice orbě --+Héraklea a --+Dioskúry. (Spolu s Démétrou a Korou vytváří Triptolemos tzv. eleusínskou Trias [trojici]). V posvátném okrsku (temenos) stála od doby mykénské svatyně, určená pro mystéria, tzv. telestérion. V 6. stol. př. n. I. byla znovu vystavěna v dórském slohu, ale za perského vpádu (r. 480) zničena.

Ele

168/

V svatyni obnovené za Periklea byl čtvercový sál (51 m X 51 m), urče­ ný asi pro 3 000 účastníků. Byl vybaven stupňovitými sedadly podél všech čtyř stran, rovný strop se světlíkem (opaion) podpíraly iónské sloupy. Staviteli byli postupně ----+Iktínos, Koroibos, Metagenés a Xenoklés. Průčelní dórské sloupořadí vytvořil Filón ve 4. stol. př. n. l. V římské době trval kult nadále. Posvátný okrsek byl, zejm. za Augusta (27 př. n. 1.-14. n. 1.), pře­ stavován a byly k němu připojeny další stavby. Byl obehnán zdí a vcházelo se do něho skrze vstupní nádvoří s chrámem Artemidy. Uvnitř něho stál kromě telestéria ještě chrám Démétřin a Hádův s údajným vchodem do podsvětí. Trvání mystérií v E-íně dosvěd­ čují ještě křesťanští ----+apologeti, jako -Tertullianus a -->-Arnobius.

nápis složený elegickým distichem, popř. i hexametrem), nejprve oslavný nápis u voskové podobizny předka v atriu řím. --+domu, později veřejný nápis oslavující činy zasloužilého muže, vytesaný pod jeho sochou nebo na náhrobku. Nejst. elogia známe z 3. stol. př. n. l. na náhrobcích rodiny Scipionů (psaná veršem saturnským [ ----+saturnius ]). V 1. stol. př. n. 1. dal ----+Augustus na svém ----+foru postavit sochy slavných mužů republikánskě doby s nápisy - to pak napodobovala jiná města, a tak se zachovalo např. e. Gaia --+Maria. Ve významu „oslavný nápis, oslava" se slova e. užívá podnes.

Élis [2. p. -idy], krajina při západním pobřeží ----+Peloponnésu. Pohori Erymanthos a Foloé na arkadských hranicích (chov dobytka a koní) se svažuje terasovitě k záp. do úrodné nížiny řek Péneia a Alfeia s přítokem Ládónem (země­ dělství). Významnými středisky byly ---+Olympia v krajině Písátis (zvané těž Písa) na Alfeiu, dějiště olympijských her ( --+hry [I]), ----+Pylos a město Élis. S Élidou je spojena báje o Hippodamii, Oinomaovi a ----+Pelopovi, dále o králi Augeiovi (Augiášovi) a jeho chlévě ( ----+Héraklés). - Obyvatelé Élidy, Élejci, hovořili v 1. tis. př. n. 1. jedním z tzv. severozápadních dialektů (-----Dórové; --+nářečí řecká), silně promíšeným jak nářečními prvky dórskými v užším smyslu tohoto slova, tak i substrátovými prvky achajskými ( ----+Achajové).

Élysion, lat. Elysium [2. p. -ia], v řecké mytologii původně- rajské místo na záp. konci země, kde žijí oblíbenci bohů ve věčné blaženosti (---+ostrovy blažených); později zvláštní část ----+podsvětí, kde po smrti duše dobrých lidí docházejí odměny, na rozdíl od ----+ Tartaru, kde duše provinilců stíhá trest.

emanace (z lat.), vyplývání, vycházení nižšího, méně dokonalého bytí z nějakého vyššího, dokonalejšího principu. Nauku o tom zastupoval zvl. ----+Plótínos, podle ně­ hož z božského Jedna vycházejí postupně různé stupně jsoucna: duch, duše a hmotný svět, a to na způsob jakéhosi vyzařování. Tato teorie byla pak běžná v ----+novoplatónismu a byla pokusem idealisticky vysvětlit vznik materiálního světa, aniž bylo nutné uznat vznik hmoty jako zcela nové substance (což bylo filosoficky neudržitelné) nebo dokonce materialisticky uznat absolutnost hmoty. Počátky emanační teorie nacházíme již u --►Filóna z Alexandrie. Pozelize (lat. elisio, vymítnutí, řec. ději působila na různé filosofy synaloifé, stmelení), odsunutí samo- mystické, také na kabalisty. hlásky na konci slova, začíná-li následující slovo opět samohláskou. emancipace (lat. emancipatio), Byl tak odstraňován --►hiát, jak právní akt, kterým pater familias v jazyce, tak ve verši. V řečtině se ( ----+familia) propouštěl dítě z moci elidovaná samohláska zpravidla ne- otcovské (patria potestas). Propušpsala (např. alge' ethéke), v latině těný (emancipatus) vystupoval z agano (např. hom[o] atque). V latině nátské rodiny (----+agnatio) a stával se elídovalo i tehdy, končilo-li prvé se plně způsobilý k právům (sui slovo souhláskou -m (např. pul- iuris). Starší složitá forma e. byla ver[em] Olympžcum), nebo začína­ Iustinianem nahrazena prohlášením lo-li druhé h- (např. dissimil[e] hoc), majitele moci před soudem v pří­ protože koncové -m a počáteční h- tomnosti dítěte. se téměř nevyslovovalo. - Při elizi zvratné, řec. afairesis, byla odsou- embatérion [2. p. -ia] (z řec. vána počáteční samohláska druhého embatérios, pochodový), bojová píslova (např. sata [e]st). seň v dórském dialektu ( --+nářečí řecká), skládaná v ----+anapéstech, elogium (lat., z řec. elegežon =pův. většinou anonymní, druh sborově daktylský pentametr, pak -->-disti- --+lyriky; některá e-ia byla připi­ chon elegické, posléze veršovaný sována ----+Tyrtaiovi.

emendace viz kritika textová Emesa (dn. Homs), město v --+Sýrii, východně od řeky Orontu, za císaře Caracally (vládl 211-217 n. 1.) římská kolonie; rodné město císaře ----+Alexandra Severa. V tamním chrámu Slunce byl nejvyšším knězem císař ----+Elagabalus. U E-sy porazil r. 273 n. 1. císař ----+Aurealianus palmýrskou královnu ----+Zénobii. emfyteusis [2. p. -use] (řec. osázení),zvláštní forma dědičného nájmu, která se vyvinula hlavně v ptolemaiovském Egyptě. Pozemky byly pronajímány na 100 let nebo navždy, právní postavení uživatele pů­ dy se téměř nelišilo od postavení vlastníka: měl právo plně užívat najatého pozemku, a ten mu nesměl být odňat, pokud řádně platil nájemně. Jeho práva byla dědičná i přenosná. E. existovala též jak na vlastním it. území, tak v koloniích. Vlastní forma emfyteutického práva (ius emphyteuticum) vznikla ve 3. stol. n. 1. v Řecku, kde byly dávány císařské pozemky do dědičné­ ho nájmu za určitý roční poplatek a nájemce směl své právo prodat. lus emphyteuticum přešlo i do střv. (u nás právo zákupné). Empedoklés [2. p. -lea] z Akragantu na Sicílii, asi 493-433, řecký lékař a filosof. Své názory vyložil v básních Peri fyseós ·(O přírodě) a Katharmoi (Očišťování), z nichž máme jen zlomky. Jeho výklad světa je zároveň statický i dynamický; navazuje na učení ----+elejské školy, ----+Hěrakleita i pýthagorovců (----+Pýthagorás). E. pokládal za neměnný základ všech proměn čtyři živly čili „kořeny": oheň, vzduch, vodu a zemi. Kvalitativní změna jednoho elementu v jiný je nemožná. Dění vzniká tím, že se elementy slučují a rozlučují v určitých kvantitativních poměrech. Živly nemají zdroj pohybu v sobě, nýbrž jsou do něho uváděny dvěma protikladnými vnějšími silami: Láska (Filiá) elementy spojuje, Svár (Neikos) je odděluje. Láska a Svár se stří­ dají ve vládě nad elementy, takže svět prochází nepřetržitě řadou čtyřfázových cyklů: Za úplné nadvlády Lásky jsou elementy spojeny v dokonalou jednotu, kdežto při panství Sváru dochází k jejich úplnému oddělení. Mezi těmito dvěma fázemi jsou přechodná stadia, kdy postupně získává převahu Láska nad Svárem a naopak. V těchto obdobích přechodu vznikají a zanikají jednotlivě bytosti. Součástí E-leova systému bylo orfic-

ké učení ( -orfismus) o převtělo­ vání duší, jejichž podstatu E. považoval za materiální. Kdo podlehl Sváru a poskvrnil se vraždou nebo křivou přísahou, ten je na 30 000 let vyhoštěn ze sídel bohů a musí se vtělovat do různých živých bytostí. E. sám prý byl již kdysi hochem, dívkou, keřem, ptákem a rybou (zl. 117). Podobně jako orfikové a pýthagorovci podával E. soubor etických předpisů, jak vymýtit z duše Svár a dosáhnout její čistoty.

Pokud jde o poznání, zastával názor, že stejnorodé je poznáváno stejnorodým: zemí vnímáme zemi, vodou vodu, vzduchem vzduch, ohněm oheň, Láskou Lásku a Svárem Svár (zl. 109). Tato poetická myšlenka měla v pozdějších dobách velký vliv a vyskytuje se u -Platóna, -Poseidónia, -Plótína a vlivem Plótínovým u J. W. Goetha. E-leova osobnost, již v antice opře­ dená legendami (skončil prý život skokem do Etny), přitahovala v nové době básnicky založené duchy, např. F. Holderlina, F. Nietzscheho, R. Rollanda aj. J.

O

Překlad: Pokorný, Očistná podstatě světa, 1949; ZPM

píseň,

169/

enk

byla do něho zahrnována gramatika, filosofie, rětorika, hudba, aritmetika, geometrie a astronomie (pozdějších sedm -svobodných umění), ojediněle též lékařství, gymnastika, malířství, kreslení, právo, architektura a dějepis. Souhrnná encyklopedická díla vytvořili až Římané, zvl. -Varro (nezachováno), -Celsus a -Plinius; encyklopedická tradice zůstala v latinsky psaně literatuře živá až do konce antiky; křesť. autoři (zvl. -cassiodorus, -Isidorus) ji předali střv. Okolo pol. 13. stol. vzniklo „Speculum" (Zrcadlo) Vincence z Beauvais (t 1264), nejobsáhlejší z latinských střv. encyklopedií. Z encyklopedií humanistických proslula sedmisvazková lat. Encyclopaedia (z r. 1630) herbornského profesora a přítele Komenského, Johanna Heinricha Alsteda; sám mladý Komenský sestavil dvakrát (1616 až 1618, 1624-1627) českou encyklopedii (z obou verzí jsou zachovány rukopisné zlomky).

Epické básně, 1876); týž přel. Longfellowovu báseň E. a Diana (Lumír 10, 1882, str. 143); O. Wilde, báseň Endymion, 1881; J. Karásek ze Lvovic, básnická sbírka Endymion, 1909; A. Loria, satyrská hra Endimione, 1947. - Opery: J. M. Haydn, Endimione, kolem 1765; J. Chr. Bach, Endimione, 1774 (obě na text P. Metastasia). - Balet: F. Thomé, E. et Phoebe, 1906. - Klavírní suita: V. Polívka, Endymion, 1917 (rkp.).

Literatura: B. Wendt, Idee und Entwicklungsgeschichte der encyklopadischen Literatur (Das Buch im Kulturleben der Volker 2), 1941.

engoba (z kelt.), světlý, obyčejně bílý nebo nažloutlý povlak z jemné hlíny, aplikovaný na hliněných výrobcích (-terakoty; -vázy), aby zakryl strukturu hlíny nebo jako podklad pro nanášení barev . engyé, též engyésis (řec., od engyaó, beru do ruky), osob1;~ záruka, rukojemství mělo svuJ původ již v nejranějších dobách Řecka (Horn. Od. 8, 344-359) a bylo snad nejstarší formou dobrovolného převzetí ručení. V řec. právu mělo vždy velký praktický význam, a to zejm. v procesu, kde žalovaný stavěl rukojmího (engyos) jako záruku, že se dostaví k soudu, dále při -smlouvách a ve všech oblastech práva dlužnického( -dluhy [1]). Jestliže se garantovaný výsledek nedostavil, ručil rukojmí (např. nedostál-li hlavní dlužník své dlužní povinnosti, měl věřitel právo postihnout osobu ručitelovu; ten propadl jako zástava věřiteli, jenž postupoval na základě soukromé svépomoci). Proti ručiteli, jenž nesplnil svůj závazek, mohlo být použito zákonné žaloby (díké engyés), která měla v Athénách roční promlčecí lhůtu. V attickém právu bylo ručení za dluhy osobní svobodou odstraněno -Solónem.

Endymión, sličný lovec v Kárii v lesnatém pohoří Latmu, kterého milovala bohyně měsíce -Seléné (popř. Artemis = Diana, se Selénou směšovaná). Každou noc k ně­ mu sestupovala ze svého vozu do emporion viz trhy (I) jeskyně a ve spánku ho líbala. E. si vyprosil od Dia věčný spánek a encyklopedie (z řec. enkyklíos pai- věčné mládí. deiá, zaokrouhlené vzdělání), moSocha: F. Ščedrin (* kolem 1751, derní označení pro dílo, shrnující t 1825), Endymión; L. Vlodek (* 1907) Endymión. - Obrazy: Tintoretto, Diana poznatky ze všech oblastí lidského a E., asi 1575-80; A. van Dyck, Diana vědění. Ve stv. vytvořili ideál vše- a E., okolo 1626; Rubens, Diana a E., asi stranného vzdělání -.sofisté, jeho 1636-37; N. J. K. Grund (1717-1767), enkaustika (řec. enkaustiké [techA. L. Girodel, Spánek Endyrozsah se však během doby i u jed- Endymión; né]), umělecká technika staroveké mionův, 1798. - Literární ohlasy: J. Vrchnotlivých autorů měnil. Zpravidla lický, báseň Endymion, 1873 (ve sbírce malby, při níž se barvy do podložky

Literatura: W. Kranz, Empedokles. Anůke Gestalt und romanůsche Neuschopfung, 1949; G. Nélod, Empedocle d'Agrigente, 1959; E. Bignone, Empedocle, 1964". - R. Rolland, Empedokles z Akragantu, prel. A. Bareš, 1947.

Endymión a Seléné, římský sarkofág, nedlouho před r. 250 n. 1. (Neapol)

enk

170/

vpalovaly. Byla prováděna na dřevě, mramoru i pálené hlíně. Barvy se rozpouštěly s voskem (někdy s olejem) a pak nanášely na zdrsně­ nou podložku, vypalování trvalo do té doby, než se vosk začal rozpouštět. E. byla oblíbená nejen pro trvanlivost, ale též pro lesk a sytý tón barev, které se podobaly dnešní olejomalbě. Touto technikou jsou provedeny četné zachované podobizny -+mumií. Používá se jí dodnes.

vala výklad přírodní filosofie ( --+fysika), Heduphagetica (O lahůdkách) parodovala epiku. V prozaickém překladu ---+Euhémerova Posvátného zápisu (Hierá anagrafé, lat. Sacra scriptio) se vykládalo o bozích jako mocných lidech, kteří se kdysi sami prohlásili za bohy. Ze satir i z pře­ kladů z řečtiny jsou zachovány rovněž jen zlomky. - E. zavedl do řím. poezie také lit. --+epigram a s ním elegické ---+distichon. Je vlastním tvůrcem lat. básnického jazyka a vznešeného stylu.

Enkomi, archeol. naleziště na Preklad ukázek z Análu a epigramů : -+Kypru s památkami vyspělé Výbor řim. --+egejské kultury z 2. tis. př. n. 1., Literatura: O. Skutsch, Studia Enniana, mimo jiné i s nálezy kypersko- 1968. mínójského písma (->-písma egejská). entelecheia viz Aristotelés enkómion [2. p. -ia] (z řec. en, pri, kómos, slavnostní průvod) - 1. píseň, zpívaná po hostině za doprovodu lyry, druh sborové -+lyriky; zachovala se e-ia ---+Alkaiova, ---+Simónidova, ---+Pindarova aj.; - 2. oslavná řeč na osoby i věci, oblíbená u --+sofistů ( ---+Gorgiás) a v době tzv. -+druhé sofistiky; došla ohlasu též v křesť. literatuře, zvl. ve vyprávěních o mučed­ nících. Satirický obsah má Encomium moriae (Chvála bláznovství, 1509) Erasma Rotterdamského (přel. R. Mertlík, 1966). - V. t. skolion. Enneakrúnos viz Athény (1) Ennius. Quintus E. [2. p. -ta -ia], 239-169 př. n. 1., nejvýznamnější básník archaického období řím. ---+literatury, původem Osk. Byl důkladně vzdělán v řec. literatuře a filosofii. R. 204 přišel do Říma, získal zde podporu aristokratického kroužku ---+Scipiona St. a stal se jeho oslavovatelem. Svými Anály (z celkového počtu 18 kn. zachovány zlomky, celkem 628 v.), v nichž vylíčil řím. dějiny od Aenea až eo činy svých současníků, dal Rímanům národní epos, který byl zastíněn teprve -➔Vergiliovou Aeneidou. Vzorem mu byl ---+Homéros. V Análech užil E. jako první z lat. autorů ---+hexametru. E-iovy tragédie byly jednak volným zpr:icováním řec. předloh (zvl. ---+Eurípida), jednak zpracovávaly látky římské (byly to tzv. praetexty; ---+tragédie [2]). Známe přes 20 titulů, zachovaly se však jen zlomky. Je z nich patrno E-iovo racionalistické zaměření. Zábavně didaktický ráz měla sbírka krátkých, obsahem i formou pestrých básní Saturae, ,,Směs" ( -+satira). Báseň ---+Epicharmus, přeložená z řečtiny, podá-

enthusiasmos (z řec. en, v, theos, bůh), duševní stav, v němž se ocítá člověk, do něhož vstupuje božstvo. Vše, co člověk v tomto stavu dělá nebo o čem mluví, je prý třeba chápat jako projev božstva, jehož je člověk tlumočníkem. Je to idealistický výklad různých duševních pochodů. Enýalios viz Arés

v Megalopoli). Námořní výprava do Helléspontu přinesla odpadnutí ---+Byzantia od Athén. Avšak rychlý růst thébské moci přivedl Athény na stranu Sparty. R. 362 došlo mezi Thébami a koalicí vedenou Spartou k bitvě u ---+Mantineie, v níž sice Thébané zvítězili, avšak utrpěli velké ztráty a E. padl. - Životopis E-diiv napsal Cornelius ---+Nepos. Épeiros (řec. ,,pevnina"), lat. Epirus [2. p. -ru], hornatá a zalesněná země u Ionského moře, sousedící na jihovýchodě s ---+Aitólií, na východě s ·-+Thessalií a ---+Makedonií, na severu s ---+Illyrií. Nejúrodnější částí země byla rovina Hellopiá s městem ---+Dódónou, proslulým věštírnou Diovou. V sev. části země se táhne podél pobřeží vápencový masiv Keraunského pohoří (Keraunia oré), z něhož vybíhá daleko do moře mys Akrokeraunia. Země byla rozdělena podle kmenů na Cháonii, Molossidu a Thesprótii s městy Efyrou, sídlem é-rských králů, a Ambrakií, která zprostřed­ kovala obch. styk s vnitrozemím. V nížinách se obyvatelstvo zabývalo zemědělstvím, převládalo však pastevectví. É. byl ještě v hist. době královstvím, ve 4. stol. př. n. 1. byl spojen s ---+Makedonií (z dynastie molosských králů pocházela matka ---+Alexandra Velikého, Olympias). Hist. významu nabyl É. za krále -+Pyrrha (307-272). Od r. 148 tvořil spolu s Makedonií řím. provincii. - Ant. památkami vyniká Búthrótos (též Búthróton, dn. Butrint v Albánii).

Éós [2. p. Éóje], lat. Aurora, dcera ---+ Títánů Hyperíona a Theie, sestra ---+Héliova a ---+Selénina, bohyně ranních červánků. Podle Homéra . vyjíždí zrána „růžovo­ prstá É." na nebe a přináší lidem světlo. É. unesla z lásky Títhóna, syna trójského krále ---+Láomedonta, a vyprosila mu od bohů nesmrtelLiteratura: N. G. L. Hammond, Epirus, nost, zapomněla mu však vyprosit W. Pajakowski, Starozytny Epir i i věčné mládí. Když Títhónovi 1967; jego mieszkancy, 1970. stářím seschly ůdy a hlas zeslábl, proměnila ho É. ve cvrčka. Jejich epeisodion viz tragédie synem byl ---+Memnón. É. je též matkou -+větru, Heósfora (Jitřen­ epické básnictví zahrnovalo v anky, --+Lucifer) a ostatních -+hvězd. tice jednak rozsáhlé epické skladby Obrazy: G. Reni, Aurora, 1614; L. Sil- (-+epos), jednak kratší básně složevestre ml., Aurora budící Lunu, 1715; né -+hexametrem nebo též elegicV. Bukovec (1855-1922), Aurora umíra- kým ---+distichem. Ze starší poezie jící v náručí dne (vystaveno 1889). je to např. hymnus na Démétru Báseň: A. Tennyson, Tithonus, 1860. Opera: E. T. A. Hoffmann, Aurora, 1811. (6. stol. př. n. 1., ---+homérské hymny). Drobná epická poezie byla Epameinóndás, lat. Epaminondas oblíbena zejm. za -+helénismu, kdy [2. p. -da], thébský státník a voje- byla pěstována jednak v podobě -+elegií (o původu vůdce v 1. pol. 4. stol. př. n. 1. výpravných Po demokratickém převratu r. 379 slavností, zvyků), jednak v podobě řídil s ---+Pelopidem thébskou poli- ---+epyllií (krátkých eposů). Tyto tiku. Za podpory Athén vytvořil uzavřené kratší skladby byly často nový spolek boiótských měst pod spojovány do souvislých celků hegemonií ---+Théb. Novou váleč­ (---+Kallimachos, Aitia; --+Ovidius, nou taktikou (zavedením tzv. kosé- Metamorfózy, Pasti). Pokud -+hymnus nebo -+elegie ho šiku ) porazil r. 371 Sparťany u ---+ Leukter. Jeho tři výpravy na neobsahují vyprávění nějakého pří­ Peloponnésos (r. 370, 369 a 367) běhu, řadíme je podle novodobého způsobily rozpad ---+peloponnéské- pojetí do -+lyriky. ho spolku a osamostatnění ---+Messénie a ---+Arkadie (se střediskem epicykl viz Ptolemaios Klaudios

Epidamnos [2. p. -nu], v římské době Dyrrhachium [2. p. -ia] (dn. Durrěs [Drač] v Albánii), řecká kolonie v jižní--+ Illyrii, založená na přelomu 7. a 6. stol. př. n. I. z ---+ Korkýry za účasti ---+Korintu; přístav důležitý jak pro obchod mezi Itálií (---+Brundisium) a Vychodem, tak i ze strategických dů­ vodů. Polit. spory mezi přívrženci oligarchie a demokracie v E-nu (r. 435) byly jedním z podnětů k ---+peloponnéské válce. Od r. 229 př. n. I. byl E. pod vládou Římanů. Po zemětřesení r. 314 n. l. byl znovu postaven, za ---+dominátu hlavní město provincie Epirus nova.

171/

epi

božstvo (sr. titul Epifanés u --Ptolemaia V. [210-180 př. n. l.] nebo Antiocha IV. [175-163 př. n. l.]), popř. i na řím. císaře. - Víru v e-ii přijali také křesťané; pro ně byl e-ií Kristovou např. ,,zázrak v Káni Galilejské" (proměna vody ve víno), který byl datován na 6. ledna (klanění Tří králů).

také nejstarší nám dosud známý, zlomkovitý řec. nápís (8. stol. př. n. 1.). Velikostí i obsahem vyniká tzv. Parský mramor(---+Marmor Parium), rozsáhlá nápisná kronika, vypočítávající řadu událostí z řec. hístorie; vznikla pod athénským vlivem ve 3. stol. př. n. I. na ostrově Paru. Od helénist. doby se rozšířily řec. nápisy téměř po celé oblasti Středozemního moře a výboji Alexandra Velikého a jeho nástupců i v mnoha orient. krajinách. I při studiu této doby, pro niž psané (vyprávěcí) prameny podávají poměrně dobré zprávy, neztrácejí nápisy na významu, neboť obsahují důležité údaje, jaké vyplývají nap ř. z nápisně zachovaných statutů nově zakládaných měst, přísah žoldnéřů, dispozic s král. půdou nebo z král. korespondence.

epigon (z řec. epigonos, potomek, následovník), ve stv. především označení pokračovatele v díle před­ ků, bez dnešního hanlivého zabarvení. Označovalo zvlášťě: 1. vítěz­ né syny bojovníků, padlých při výpravě --+sedmi proti Thébám; epigoni podnikli pod vedením Epidauros [2. p. -ru], dn. Palea ---+Alkmaiónovým novou výpravu Epidavros, město v ---+Argolidě a města dobyli; - 2. potomci na pobřeží ---+Sarónského zálivu, ---->-diadochů, kteří vládli ve velkých proslulé svatyní boha ---+Asklépia. helenistických říších. Hlavní budovy svatyně vznikly ve 4. stol. př. n. I., ve 2. stol. byly epigrafie A. fecká, vědní obor přistavěny lázně a vily. Středem zabývající se studiem nápisů, které posvátného okrsku byly ---+tholos se vyskytují na trvanlivém materiálu a Asklépiův chrám, k němuž přilé­ (zvl. kámen, kov, keramika) a jsou haly dvě rozsáhlé sloupové síně. psány řeckou ---+abecedou (alfaDo chrámu přicházely ještě v prv- bétou) v řeckém ---+jazyce. Nápisy ních stoletích n. I. tisíce poutníků, na mincích se zabývá ---+numismatikteří doufali v zázračné uzdravení ka, nápisy psanými inkoustem na spánkem v chrámě (---+inkubace). ---+ostrakách ---+papyrologie. ObvykDocházelo tu k překvapujícím le se do řecké e. nezahrnuje ani případům uzdravení, jak dosvědčují studium textů psaných na hliněných dochované nápisy (tzv. iámata) tabulkách krétskomykénským písa četné nálezy votivních darů ( --+ex mem ( --+písma egejská). Z časového voto) v podobě uzdravených částí hlediska jsou předmětem studia těla; přitom důležitou úlohu hrálo řecké e. nápisné památky od doby psychické působení na duševní archaické až do doby, kdy se řec. stav nemocných. Půvabné údolí, dějiny staly součástí dějin byzantv němž byl chrám vybudován, bylo ských (6. stol. n. 1.). ideálním prostředím pro léčebné Pro poznání veřejného i soukrostředisko. Sportovním soutěžím mého života v ant. Řecku mají sloužily stadion a hippodrom. nápisy mnohem větší význam než Divadlo postavené ve 3. stol. př. n. obdobné památky moderní. NápisI. a později rozšířené je nejlépe ně bývaly v Řecku, zvl. ve státech zachovaným řec. divadlem. Pojme s demokratickým zřízením, obvykle 12 000 diváků, vyniká skvělou publikovány zákony a všechna akustikou a dodnes slouží divadel- důležitější usnesení (rady, sněmu ním festivalům. apod.), aby byla veřejně přístupná. Literatura: R. Herzog, Die Wunder- Také nápisy stavební (zaznamenávající hist. okolnosti, za nichž byla heilungen von Epidauros, 1931. ta která stavba provedena, a obsahuepifanie (řec. epifaneia, zjevení). jící leckdy i údaje cenné pro hospoVíra ve zjevování bohů byla dářské dějiny, např. o mzdách typickým rysem řeckého nábožen- řemeslníků apod.), agónistické (se ství, kde se s ní od konce 5. stol. záznamy o vítézích v různých př. n. I. setkáváme stále častěji. --+hrách), sakrální (pojící se k náb. Podle této víry se božstvo mohlo slavnostem nebo kultům - někdy člověku zjevit ve snu nebo ve s cennými seznamy majetků, konskutečnosti, ale mohlo také pouze fiskovaných ve prospěch chrámů) projevit svou sílu. Nápisy popisují nebo náhrobní (podávající zvl. e-ii božstva tak, že hovoří o jeho osobní data o zemřelých) se dnes nadlidské postavě a kráse, o vůni, oceňují jako originální prameny jež se pří jeho zjevení rozlije, o zá- pro studium historie i soukromého zraku, který se přitom udá, vypo- a státního života v ant. Řecku. čítávají účinné vlastnosti božstva Nejbohatší byly v tomto směru (tzv. aretai) anebo jeho činy na nápisné památky Athény, zvl. od (práxeis). Tyto rysy byly přeneseny doby rozkvětu athénské demokracie na helénist. vladaře, ctěné jako v 5. stol. př. n. I. Z Attiky pochází

Literatura: Inscriptiones Graecae, od r. 1873 (základní pramen). - W. Larfeld, Griechische Epigraphik, 1914 3 (v: Handbuch der Altertumswissenschaft I, 5); G. Klaffenbach, Griechische Epigraphik, 1966 2 ; A. G. Woodhead, The Study of Greek Inscriptions, 1959 (přetisk 1967); M. Guarducci, Epigrafia greca I, 1967.

B. latinská e. se zabývá stejně jako řecká památkami psanými na trvanlivém materiálu včetně ---+tabulek voskových a ---+graffit. Do latinské e. se zahrnují i nápisy řecké, vztahující se k řím. světu, z křesťanských obvykle jen významnější. Lat. nápisů je dnes známo více než 200 000 a mají pro poznání všech stránek ant. života (též jazyka, zvl. lidového a ---+výslovnosti) týž význam jako nápisy řecké, od nichž se však liší některými speciálními druhy, jako jsou fasti, (---+chronica; ---+kalendář), ---+diplomy vojenské, ---+elogia, --+milníky, kolky na ---+cihlách, kovové nebo kostěné známky zvané ---+tesserae. Jedním z nejvýznamnějších lat. nápisů je vlastní zpráva císaře --+Augusta o jeho činech ( ---+Monumentum Ancyranum). Nejstarší lat. nápis dialektický pochází snad již ze 7. stol. př. n. I. (spona z ---+Praeneste), nejvíce je jich zachováno z 1.-3. stol. n. I. Vyskytují se na celém území řím. impéria i za jeho hranicemi (u nás v Trenčíně [---+Laugaricio]). Jsou psány většinou písmem monumentálním ( --+písmo latinské), jež se í v téže době často liší podle místa a pečlivosti kameníka, proto je datování jen podle písma vždy toliko přibližné. Typické jsou pro ně četné zkratky (sr. sigla) a v pozdějších dobách ---+ligatury písmen. Na nápisech bývá uváděna velmi často úřední kariéra ( ---+cursus honorum) vojenských velitelů nebo úředníků, kterou se zabývá ---+prosópografie.

epi

172/

Nápisy začaly být záhy sbírány. První rukopisná sbírka lat. nápisů pochází již z 9. stol. (tzv. Anonymus Einsiedlensis), studovali je horlivě humanisté (nejdůležitější rukopisnou sbírku pořídil Cyriacus z Ancony, * 1391, t po 1449), moderní e-ii založil Bartolomeo Borghesi (1781-1860), jehož žák Theodor Mommsen (1817-1903) začal vydávat r. 1863 ůplný soubor lat. nápisů Corpus inscriptionum Latinarum. U nás vybudoval e-ii Prant. Groh (1863-1940), dále ji povznesli jeho žáci Ant. Salač (1885-1960) a Josef Dobiáš (1888-1972).

tili, G. Giangrande, A. Dihle, G. Pfohl, L'épigramme grecque, 1968; Das Epigramm. Zur Geschichte einer inschriftlichen und literarischen Gattung, vyd. G. Pfohl, 1969.

Literatura: L. Brtnický, Starořím. nápisy náhrobní, V. z. gymnasia v Hradci Král. 1908-9, 6-31; R. Cagnat, Cours ďépigraphie latine, 1914'; A. Salač, Výbor řím. nápisů, 1937; R. Bloch, L'épigraphie latine, 1961'; L. Vidman, Ant. epigrafie po druhé svetové válce, LF 84, 1961, 228-237; I. Calabi Limentani, Epigrafia latina, 1968 L. Robert, Die Epigraphik der klassischen Welt, 1970.

epigram (řec. epigramma, nápis), krátká, často jen dvouřádková básnička, složená nejčastěji elegickým -+distichem. V řec. literatuře se objevuje od 6. stol. př. n. 1. původně jako skutečný nápis, nejčastěji dedikační nebo náhrobní. Knižní e. si zachoval stručnost vyjadřování, má však bohatší tematiku: hostinu, lásku, chválu mládí, stesk nad stářím, politiku, literaturu, umění, výsměch. E-y se přičítají většině slavných řec. básníků počínajíc -+Homérem (též -.Sapfó, -.Pýthagorás, -.Platón). Mylně se většina starších e-ů přičítá -.Sémónidovi. Více než 3600 e-ú je shromážděno ve sbírce Anthologia Graeca Palatina ( -.anthologie.) Mezi nejst. ze zachovaných náhrobních latinských e-ů náleží nápisy na hrobce Scipionů (dva z nich jsou z 1. pol. 3. stol. př. n. 1.). E-y existovaly hned v počátcích umělé řím. literatury a měly tu domácí tradici. Předmětem e-ů byl často veřejný a polit. život (sr. zachované polit. epigramy -.Naeviovy, jimiž napadal mocný rod Metellů, i e-y Metellů, kterými mu odpovídali). Helénist. literární e. uvedl do řím. literatury -+Ennius (239-169), zachovaly se erotické e-y z konce archaického období řím. literatury (Q. Lutatius Catulus, vítěz nad -.Kimbry, Valerius Aedituus, oba kolem r. 100). Nejznámější skladatelě e-ů jsou C. Valerius -.Catullus a autor posměšných e-ů -.Martialis. Jeho vlivem je e. v moderní době chápán jako druh satirické poezie.

Epicharmos [2. p. -ma] z Megar na Sicílii, asi 550-460, řecký dramatik v Syrákúsách. Byl pokládán za žáka -.Pýthagorova. Uvedl do literatury sicilskou lidovou frašku a dal jí ucelený děj. Složil nejméně 37 her, z nichž látkově, technicky i metricky těžila attická -+komedie. Zachovaly se jen názvy a kratší zlomky. Jejich obsahem byly -+travestie mýtů, zvl. o Hérakleovi a o Odysseovi, a scény ze všedního života. Ráz E-ových her byl humoristický. Satiricko-polit. témata nepěstoval, ovzduší sicilské tyrannidy jim nepřálo. E. uvedl na scénu parasita a snad i chlubného vojáka. Rád vplétal do textu mravní sentence. Ty pak byly vydávány v samostatných sbírkách, do nichž se vloudilo i hojně podvrhů. Jednu takovou sbírku pod názvem Epicharmus, jež obsahovala zásady přírodní filosofie, přeložil do lat. v trochejských septenárech -+Ennius. epikléros (řec.), v řeckém právu ,,dcera dědička"; zemřel-li v Athénách otec a zanechal po sobě pouze dcery, stávali se dědici jejicll manželští synové, takže se majetek (především pozemkový, kléros [ -.kléroi]) dostal do vlastnictví jiného rodu. Proto bylo nejbližšímu mužskému příbuznému (anchisteus, engytata genús) zůstavitele povoleno vyžádat si od archonta, aby mu spolu se zděděným majetkem byla přidělena za manželku i jedna ze zůstavitelových dcer, která byla ještě bezdětná (a to i tehdy, když již byla provdána za jiného muže). Tím se majetek udržel v témže rodě. - Zdá se, že toto zařízení bylo obecně řecké - i když se v jednotlivostech rozcházelo. Obšírná ustanovení jsou v gortýnských zákonech (-+Gortýna).

Epiktétos [2. p. -ta] z Hierápole ve Frygii, asi 55 - asi 135, stoický filosof. Mládí prožil v Římě jako otrok vlivného Neronova propuštěn­ ce Epafrodíta. V Římě poslouchal přednášky stoika Musonia Rufa a po propuštění na svobodu sám úspěšně působil jako učitel filosofie. Při hromadném vypovídání filosofů z Itálie v 1. 89-92 odešel do Níkopole v Épeiru a tam si získal široký okruh posluchačů. Jeden z nich, -.Arriános z Níkomédie, zachytil jeho myšlenky a dal jim lit. formu Literatura: A. E. Raubitschek, B. Gen- ve spise Diatríbai Epiktétú (Roz-

pravy Epiktétovy) a Encheiridion Epiktétú (Rukověť Epiktétova). V E-tově stoicismu vystupují do popředí kynické prvky. Naléhavě zdůrazňuje, že člověk má poznat bezcennost věcí, které nejsou v jeho moci (-+kynismus; -+adiafora). Pochopení pravé hodnoty věcí pak vede k poznání, že vše ve světě se děje z vůle boží a že se tedy nic lepšího dít nemůže. Nespokojenost s osudem považuje E. za vzpouru proti božské prozřetelnosti. Jeho etika je klas. zdůvodněním pasívního postoje vůči dění ve světě. Prek/ad: Fr. Drtina, Stoika Epikteta Rukověť mravních naučení, 1894; J. Hruša, Moudrost stoika Epiktéta (výbor z Rozprav), 1938; [R. Kuthan], Rukojeť. Rozpravy, 1957. Literatura: A. Bonhoffer, Die Ethik des Stoikers Epiktet, 1894; Th. Colardeau, Étude sur Épictete, 1903; D. S. Sharp, Epictetus and the New Testament, 1914.

Epikúros [2. p. -ra], 341-270, materialistický filosof helénistické doby. Narodil se na Samu, kde jeho otec žil jako osadník (klérúchos), ale byl občanem athénským. Do filosofie ho uvedl démokritovec Nausifanés, později však E. vždy zdůrazňoval, že je ve filosofii samoukem. R. 306 založil v Athénách filos. školu a zakoupil pro ni dům se zahradou (po ní se jeho škola nazývala Képos, Zahrada). Z E-rova rozsáhlého díla se kromě zlomků zachovaly jen tezovitě formulované hlavní články učení a tři dopisy, které uvádí -.Diogenés Laertios v 10. kn. svého spisu o filosofech. Nejvydatnějším pramenem pro poznání E-rovy filosofie je však Lucretiova báseň De rerum natura (O podstatě světa). E. přijal hlavní zásady Démokritova -+atomismu, avšak provedl v něm důležitou změnu. Kdežto podle Děmokrita je pohyb atomů podřízen neměnné nutnosti, zavedl E. do atomismu moment náhody. Přičítá atomům schopnost z vlastního podnětu se nepatrně odchylovat při pohybu v prázdném prostoru od svislého směru, a to „ne v urči­ tém místě a ne v určitém čase" (Lucr. 2,293). Zavedením samovolné odchylky atomů chtěl E. překo­ nat Démokritův přísný determinismus a teoreticky zdůvodnit svobodu vůle, kterou přijímal jako nesporný fakt. Správnému poznání podstaty světa přikládá především etický význam. Na rozdíl od -+skeptiků pokládá toto poznání za nezbytnou podmínku pro dosažení duševního klidu ( -+ataraxiá) a štěstí ( -+eudaimoniá). V správném poznání vidí cestu k potření bludných představ o nesmrtelnosti duše, největší

173 I

epi pomluv

se strany idealistických a později křesťanských Snaha dosáhnout slasti nedovoluje epikúrovskému filosofovi, aby se účastnil politického života, v kterém je nutno podstupovat mnoho těžkostí. E. popíral, že by spravedlnost měla obecnou platnost a považoval ji za úmluvu mezi lidmi, podmíněnou historickými a geografickými podmínkami. E-rova etika znamenala rozchod s kolektivní občanskou etikou měst­ ských států; její individualismus, kosmopolitismus a důraz na soukromí byly výrazem nového životního postoje, charakteristického pro lidi helénist. doby. E-rova filosofie nacházela vřelé přijetí u těch kruhů řec. a později řím. společnosti, které dávaly přednost životu v soukromí a neměly zájem na boji o polit. moc.

filosofů theologů.

Proti pomlouvačným předsudkům a podceňování E-ra vystoupil v 17. stol. významný matematik, fyzik a filosof Pierre Gassendi či Gassend (1592-1655), aby proti aristotelske a descartovské filosofii postavil svůj epikureismus, spojující mechanisticko-atomistické pojetí světa s theismem. O E-rovi a jeho filosofii napsal tři knihy: De vita, moribus et doctrina Epicuri libri ocro (O životě, mravech a nauce Epikúrově osm knih - 1647), A11imadversiones

in decimum librum Diogenis Laertii qui est de vita, moribus placitisque Epicuri (Úvahy

Epikúros, římská kopie podle originálu z 3. stol. př. n. 1. (New York)

posmrtných trestech, o řízení světa božskou prozřetelností. Duši považoval za specifickou strukturu atomů (----+-atomismus), která má jen dočasné trvání právě tak jako tělo, na něž je vázána. O bozích učil, že žijí v mezisvětních prostorech (----+-intermundia) v naprostém klidu a blaženosti. Zasahování bohů do chodu světa, zvl. trestání lidí,pokládal za p ředstavu nedůstoj­ nou a s dokonalým štěstím bohů neslučitelnou. Zvláštní pozornost věnoval E. výkladu kosmických jevů (blesků, zatmění slunce apod.), poněvadž bázeň p řed nimi považuje za pramen náboženské víry. Jeho výklady jsou podřízeny požadavkům boje proti této víře. Nejde mu o vytvoření skutečně vědeckých teorií,

nýbrž spokojuje se jakýmkoli věc­ ným výkladem, který není zatížen náboženským nazíráním. Připouští napr., že zatmění slunce nebo měsíce může být stejně dobře způ­ sobeno dočasným zhasnutím těchto těles, jako tím, že je zakryje země nebo jiné těleso. E-rova etika, navazující na ---+kyrěnskou školu, je individualistická. Východiskem jeho úvah je „lidský atom", pro nějž chtěl nalézt duševní klid v tehdejším rozbouřeném světě. Za nejvyšší hodnotu pro člověka pokládá E. slast (hédoné). Nemyslí tím „rozkoše prostopášníků", nýbrž takový stav, ,,kdy člověk necítí bolest v těle ani neklid v duši". Ač­ koliv E. velmi jasně vysvětlil, co rozumí slastí,stal se již ve stv. terčem

o desáté knize Diogena Láertia, která pojednává o životě, mravech a názorech Epikurových - 1649) a Syntagma philosophiae Epicuri (Shrnutí Epikurovy filosofie 1649). Zvláště druhý z těchto spisů měl velký význam, protože Gassendi tu vydal 10. knihu Diogena Laěrtia, venovanou cele E-rovi a obsahující téměř vše podstatné, co se nám z E-ra dochovalo; vydání obsahuje i lat. překlad a obsáhlý komentář, v némž Gassendi vykládá i vlastni filos. názory. Gassendiho obnova učení o atomech měla dalekosáhlé důsledky ve fyzice a chemii. Z Gassendiho poznal totiž atomismus Newton a z Newtona chemik Dalton. Atomismus byl pak obecně přijat a definitivně zatlačil učení o čtyřech :ž.iv]ech. Jen vzdáleně je epikureismem inspirována ,Epikurova zahrada' Anatola France (čes. 1955), kniha skeptická, nenalézající nikde pevných principů, ani ve vědě. Překlady: J. Ludvíkovský, Epikuros, Myšlenky o štěstí a mravnosti, 1929; týž nově v: Epikúros, Publilius Syrus, Myšlenky, 1970; týž: Diogenes Laertios, Život a učení filosofa Epikura, 1952. Literatura: N. W. de Witt, Epicure and his Philosophy, 1954; A. Cresson, Épicure: Sa vie, son reuvre, 1958; K. Kleve, Gnosis theon, 1963; J. Fišer, Puvod čtvrté podstaty v atomistickém učení Epikúrově a filosofický význam její interpretace u Lucretia, 1964.

epilog (z řec. epilogos, doslov), v antickém ---+řečnictví závěrečná část řeči. V dnešní době doslov, zvl. u románů, dramat apod. Epimétheus viz Pandóra epiníkion [2. p. -ia] (z řec. epi, při, níké, vítězství), oslavná píseň na vítěze v gymnických závodech ( ---+agón), druh sborové -+ly-

epi

174 /

riky. Byla přednášena buď hned po závodech nebo pri návratu vítěze (zpravidla aristokrata nebo jím vydržovaného závodníka) domů a měla oslavit nejen jeho osobu a rod, nýbrž i jeho město. Zachovala se e-ia -+Pindarova a -+Bakchylidova.

dél. Hojně byl výtah z -+Livia zachovaný pod titulem Livi periochae ( = stručné obsahy) na papyru ze 3. nebo 4. stol. n. I. Dochovaly se i některé jiné epitomy, např. Epitome Caesarum (Stručný pře­ hled řím. císařů po Theodosia). z byzantské doby máme epitomy z -+Diona Cassia.

Epirus (lat.) viz Épeiros

a

právnických

rozšířen

např.

epistolografie viz list (řec. epódos, dopěvek), báseň složená z pravidelně se střídajících veršů různé délky a někdy i různého rytmu, z nichž

epóda

epistoli, list), v křes­ ťanském písemnictví literární druh, jenž formou listu zpracovává ně­ které konkrétní i obecnější otázky věroučné, liturgické, morální aj. E. mohly být zaslány některé křesť. obci nebo určeny veškerému křesťanstvu. Jednadvacet takových listů bylo kanonizováno ( -+kanonizace) a zařazeno do NZ: z toho je 13 e-l připisováno apoštolu -+Pavlovi (z těch však bývá několik uznáváno za deuteropavlovské, tj. napodobující listy Pavlovy; především tzv. e. pastorální, dvě Timoteovi a jedna Titovi, jež obsahují návod k pastýř­ ské činnosti); dále anonymní e. Židům a 7 tzv. katolických (urče­ ných pro všechny křesť. obce bez rozdílu), vesměs asi -+pseudepigrafních (Jakubova, dvě Petrovy, tři Janovy, Judova). Z e-l poznáváme, že v křesť. hnutí byly od samého počátku názorové rozdíly, což se nesrovnává s tradičním obrazem původní jednotné křesť. církve. - Mimo NZ stojí řada e-l tzv. -apoštolských otců. epištoly

(řec.

druhý je zpravidla kratší a má charakter dopěvku; všecky liché verše jsou přitom stavěny stejně, právě tak jako všecky sudé. Tvůr­ cem této formy byl -+Archilochos, později jí užil -+Horatius ve sbírce lambi, zv. pro podobu veršů též Epódy. epocha viz datování epónymos (řec.), ,,ten, po kom bylo dáno jméno". Tak byla dána v Athénách kleisthenovským -+fýlám jména podle mytických héróů ( -+hérós). Epónymové byli nejvyšší úředníci nebo kněží, podle nichž se datovalo, tj. podle nichž byl označován rok. Z úředníků to byl v Athénách archón epónymos ( -+archonti), ve Spartě první z eforů, v Římě konsulové (např. za konsulátu Iulianova a Torquatova - r. 148 n. 1.). Podle kněží (kněžek) se datovalo např. v Argu, v Lindu na ostrově Rhodu. Epónymy mohli být dokonce i bohové (např. v -+Mílétu), když nebyl toho roku zvolen žádný epónymní úřed­ ník. - V. t. datování.

epitaf (řec. epitafios) I. náhrobní nápis, často veršovaný ( -+carmen epigraphicum; -+elogium). Časem se začaly psát i e-y fingované, neurčené přímo na hrob, obyč. formou elegického disticha, např. epos (řec. epos, slovo, na rozdíl od e. Vergiliův; - 2. pohřební řeč řec. melos, píseň) I. hrdinský: rozpronášená nad padlými bojovníky sáhlá výpravná báseň složená hexa(např. Perikleův e. u Thúkýdida, metrem, líčící zpravidla hrdinské 2, 35 - 46). - V. t. epigram. činy při válečné výpravě. Je to nejst. dochovaný druh řec. poezie. epithalamion [2. p. -ia] (z řec. Zárodkem hrdinského e-u byly asi epi, při, thalamos, [svatební] ložni- kultovní písně, v nichž vzývání ce), svatební píseň, druh -+lyriky. boha bylo rozšířeno vyprávěním Vzniklo z folklórní písně, kterou o jeho moci a působení, pak hrdinzpíval novomanželům sbor chlapců ské písně oslavující héroizované :a dívek. Literární e-ia psali u Řeků praotce rodů a kmenů. Nejvýznam~► Sapfó a -+Anakreón, u Římanů nější látky nejst. řeckě hrdinské -Catullus a -+Statius. Oblíbené epické poezie byly: tažení -+sedmi bylo i v pozdní řím. literatuře proti Thébám, plavba -+Argonautů (Claudius -+Claudianus). a pověst o -+trójské válce. Původně byly epické písně zpívány -+aoidy, epitomé (vl. ,,seříznutí", z řec. později recitovány -+rapsódy. Na epi, na, temnó, řežu; lat. breviarium), počátku řec. literárního vývoje stojí výtah z rozsáhlejšího díla, zvl. -+Homérovy e-y llias a Odysseia, jiného autora, popř. kompilace psané -+hexametrem a tzv. epicz více prací, nebo stručný přehled, kým nářečím, složeným z iónských učebnice. Epitomy byly pořizovány a aiolských prvků. Téhož verše a názvl. v pozdním stv. z historických řečí se pak užívalo i v pozdějších

eposech. Na homérské e-y navazovaly (v 7.-6. stol.) tzv. e-y kyklické (z řec. kyklos, kruh), jejichž námětem byl jednak okruh pověstí thébských (Oidipodeia, Thébais, Epigonoi), jednak okruh pověstí o Tróji (Kypria líčila události před trójskou válkou, Aithiópis, llias mikrá [Malá Ílias] a lliú persis [Vyvrácení flia] události po smrti Rektorově). Obdobou Odysseie byl e. Nostoi (Návraty), který líčil návraty ostatních řec. hrdinů od Tróje. Télegoneia zpracovala motiv smrti Odysseovy. Z těchto e-ů, které se lišily od homérských básní především hojností látky, čerpalo náměty řec. drama, sborová lyrika, mladší epika i malířství. Za doby poklasické však zcela zapadly. Známe je jen z nepřesného pozdního prozaického výtahu a z nepatrných zlomků. V pozdějších stoletích se hrdinský e. objevoval vzácněji (v 6.-5. stol. vznikaly naopak parodie na hrdinský epos, sr. Batrachomyomachiá; Margítés). -+Antimachos z Kolofónu (na pře­ lomu 5. a 4. stol. př. n. I.) zbásnil okruh thébských bájí (Thébais), -+Apollónios Rhodský (* mezi 295 a 290) báje o Argonautech; v tomto období však dávali epičtí básníci již přednost menší uzavřené formě, -+epylliu. Látku kyklických e-ů líčících události po pádu Tróje zpracoval -.Quintus ze Smyrny (pravděpodobně 4. stol. n. I.) a okruh bájí o Dionýsovi -+Nonnos (5. stol. n. I.). Římané se také v epické poezii učili od Řeků nejprve přímým napodobením; tak řec. propuštěnec -+Livius Andronicus převedl veršem saturnským (-+saturnius) do latiny Odysseiu. Další řím. epikové však na rozdíl od Řeků zpracovávali především látky z řím. historie: -+Naevius (* asi 269, t okolo 201) I. punskou válku, -+Ennius (239 až 169) vyprávěl řím. dějiny od jejich začátků až do své doby, -+Vergilius (70-19 př. n. I.) složil mytologický e. Aeneis, jímž chtěl oslavit nejstarší období řím. dějin, -+Lucanus (39-65 n. I.) psal o občanské válce mezi Caesarem a Pompeiem, -+Silius ltalicus (25-101 n. I.) o 2. punské válce, -+Claudianus (asi 369-asi 404) o válkách vedených Stilichonem. Po vzorn řec. epiků však psali řím. básníci též mytologické e-y s náměty z řec. mytologie. -+Valerius Flaccus (t asi 90 n. I.) zpracoval báji o Argonautech, -+Statius (asi 45-asi 96 n. I.) okruh bájí thébských (Thébais). 2. Řekové pěstovali též e. didaktický (sr. didaktická poezie), jehož nejstarším představitelem byl

Ere

175/ ---+Hésiodos (kolem 700 př. n. 1.), a jeho odrůdy, e. náboženský a filosofický. E. náboženský zpracovával báje o vzniku světa (---+kosmogonie) a o zrození bohů ( ---+theogonie). Byl oblíben zvl. u orfiků (---+orfismus). Filosofické e-y o přírodě psali ---+Xenofanés, ---+Parmenidés a -.Empedoklés. Didaktický e. byl velmi oblíben v helénist. i řím. době ( ---+Arátos, ---+Níkandros, ---+Oppiános) a podával poučení z různých oblastí vědy (botanika, zoologie, astronomie). V řím. literatuře pěstovali didaktický e. ---+Lucretius (De rerum natura, O podstatě světa), ---+Vergilius (Georgica, Zpěvy rolnické), Manilius (Astronomica, O astronomii a astrologii), -.Columella (De cultu hortorum, O zahradnictví). Z ant. epiky měly vliv na vývoj evr. poezie zejm. básně Homérovy (Lessing, Goethe) a Vergiliovy (Dante, Božská komedie; Ariosto, Zuřivý Roland; Tasso, Osvobozený Jerusalém; Camoes, Lusovci). Literatura: S. Koster, Antike Epostheorien, 1970.

za císařství. Jezdecký stav se vyvinul z 18 jízdních setnin, které stavěla podle tzv. ---+serviovského zřízení první, nejbohatší třída občanů. Jezdci nosili jako odznak (---+insignia) svého stavu tuniku s úzkým nachovým pruhem a zlatý prsten. Podmínkou k zařazení do jezdeckého stavu byl na sklonku republiky a za císařství majetek ve výši aspoň 400 000 sesterciů ( --+census). Za republiky původní vojenský význam jezdců poměrně brzy zanikl a jezdci začali hrát významnou roli v polit. a zvláště hosp. životě. Orientovali se především na obch. a finanční transakce, které byly zapovězeny senátorům. Velké moci nabyli jako členové společností pro vybírání daní ( ---+publikáni). Jejich vliv se zvýšil za tribunátu Gaia Graccha ( -•-Gracchové); naproti tomu byli omezováni ---+Sullou. Za císařství se uplatňovali hlavně v císařské administrativě, zvl. od doby Hadrianovy. Mnozí jezdci se stávali členy císařovy rady (consilium principis). Ve 3. stol. n. 1. byli v císařské administrativě rozhodujícím činitelem. Přitom však podléhali císařské kontrole, takže jejich polit. iniciativa byla silně omezena. Za ---+dominátu jejich vliv rychle poklesl.

epyllion [2. p. -ia] (řec., zdrobně­ lina k -+epos), krátký veršovaný útvar, v němž je popisována uzavřená episoda z řec. bájesloví. Literatura: A. Stein, Der réimische Vzniklo asi ve 3. stol. př. n. 1. z ne1927; H. Hill, The Roman chuti k rozvláčným eposům. Bylo Ritterstand, Middle Class in the Republican Period, hojně pěstováno v helénist. době, 1952. odtud bylo převzato řím. básníky. E. pěstovali především: ---+Kallima- éra viz datování chos (Hekalé), ---+Theokritos, -► Eu­ forión, ---+Parthenios, v Římě ---+neo- Erasistratos [2. p. -ta], řecký lékař terikové. z ostrova Keu. Působil dlouhou dobu v Sýrii a v Alexandrii (t koequites (lat.), jezdci, byli ved- lem 250 př. n. 1.). Věnoval se zvl. le ---+senátorů nejdůležitější stav anatomii a fyziologii. Popsal mozek, v římské společnosti za republiky i který pokládal za východisko nervů.

Erechtheion na athénské Akropoli 1 Svatyně Athény (Polias), 2 svatyně Poseidóna - Erechthea, 3 severní sloupová předsíň, 4 stopy Poseidónova trojzubce, 5 svatyně Kekropovy dcery Pandrosy (Pandroseion), Athénina oliva, 6 předsíň karyatid.

Pečlivě

rozlišoval žíly a tepny, o nichž věřil, že jsou spojeny jemnými, za normálního stavu nepropustnými cévami. Nadměrným požitím jídla nastává podle něho zmnožení krve, · ta pak proniká ze žil do tepen, narušuje pohyb vzduchu ( ---+pneuma), a tím vyvolává onemocnění, zvl. horečky a záněty. Svým fyzikálně mechanickým pojetím tělesných pochodů a jejich proměn se E. důsledně odklonil od uznávané teorie humorální (o těles­ ných tekutinách) a spolu s ---+Hérofilem se zasloužil o vybudování pří­ rodovědných základů anatomie a farmacie.

Erató viz Múzy Eratosthenés [2. p. -na] z Kyrény, správce alexandrijské ---+knihovny ve 3. stol. př. n. 1. Spisem Chronografiai položil základ k vědeckému určování -+Času (chronologii = chronografii). V díle Geografika zpracoval matem : a astron. zeměpis a jako první určil délku zemského obvodu. V úvodu k tomuto dílu vypsal dějiny ant. zeměpisu. Zabýval se i filologií a skládal básně ( ---+Íkarios). Prózou napsal spis Katasterismoi (o proměnách lidí, popř. zvířat ve hvězdy). Ze všech těchto děl se zachovaly zlomky. Erebos [2. p. -bu], Temnota, nejtemnější část ---+podsvětí, vlastní sídlo -+Hátla a ---+Persefony, pak i podsvětí celé. V Hésiodově Theogonii (v. 123) je E. synem -+Chaosu. Erechtheion [2. p. -ia], chrám zasvěcený Erechtheovi, Poseidónovi a Athéně na athénské Akropoli, postavený v iónském slohu. Jeho ne-

Ere

176/ měly být podmínky v ergastulu takové, aby nezvyšovaly zbytečně úmrtnost otroků.

Erifýlé viz Alkmaión (1); sedm proti Thěbám Erinna, řecká básnířka z ostrova Télu, asi ve 4. stol. př. n. 1. Zachovaly se od ní 3 epigramy a zlomky básne Élakaté (Kužel), v níž E. vzpomíná na chvíle společných her a společné práce se svou přítelkyní Baukis, která zemřela. č.

Erínýs), Lítice, duše které samy mstily svou smrt, nebylo-li jiných mstitelů. Již u Homéra byly E. mstitelkami křivé přísahy, později pak ochránkyněmi řádu ve společnosti. Jejich sídlem byl hrob, později podsvětí, v němž byly trestajícími bohyněmi. Potom však jejich význam poklesl a Erínýs znamenala pouhou zkázu nebo neštěstí. E. mély svůj samostatný kult a mnohdy byly - aby nebyl vzbuzen jejich hněv - nazývány Eumenides (Blahovolné). Mýtus o proměně E-yí v Eumenidy zpracoval -.Aischylos v Oresteii. E. byly zobrazovány s pochodněmi v ruce a s hady ve vlasech. Zpravidla byly jmenovány tři: Alléktó, Tísifoné a Megaira. U Rímanů byly E. označovány jako Furiae (Furie).

Erínye (j.

zavražděných,

Erechtheion od jihovýchodu, konec S.stol. př. n. 1. (Athény, Akropolis)

Erechtheion od západu

Dramatizace: -+Aischylos, Eumenidy (3. díl trilogie Oresteia); v nové době: Ch. M. R. Leconte de Lisle, Les Érinyes, 1873 (hudba J. Massenet; ilustrace F. Kupka, 1908, originály leptů v NG v Praze). Obraz: J. Sojka (1874-1922), Erínye.

moc -.iónskému povstání; proto byli její obyvatelé r. 480 př. n. 1. staveništé. Charakteristická je jižní přesídleni -.Xerxem I. do vnitropředsíň s 6 -.karyatidami a bohatě zemí perské říše. - Dnes zříceniny zdobený sloupový portál sev. stra- (dvou chrámů ze 6. stol. př. n. 1. ny. Stavitelem byl asi Mnésiklés a divadla ze 4. stol. př. n. 1.) u Nea Psara. koncem 5. stol. př. n. 1.

půdorys byl dán spojením několika svatyň a nestejnou úrovní

obvyklý

Erechtheus ( = Erichthonios) Kekrops

viz ergastérion viz otroci

eremité viz poustevnictví Eretria, obchodní město na ostro-.Euboii, jedno z prvních středisek s vlastní měnou (-.mince). Bylo metropolí několika osad na sev. pobřeží Egejského moře.R.500 (nebo 499) př. n. 1. poskytla E. po-

vě

ergastulum (lat., od řec. ergazesthai, pracovati), robotárna, místo, kam byli zavíráni otroci nespolehliví nebo uvržení do pout z trestu. Bylo obvykle umísténo v podzemí. Okna byla vysoko nad zemí v úrovni stropu, aby otroci neměli možnost uprchnout. Podle rad Varronových a Columellových

Eris [2. p. -idy], řecká bohyně sváru; její bratr byl -.Arés, bůh války. Jediná z božstev nebyla pozvána na svatbu Pélea a -.Thetidy. Pomstila se tím, že hodila mezi svatebčany zlaté jablko s nápisem: ,,Té nejkrásnější!" Spor, který ó jablko vznikl mezi -.Hérou, -.Athénou a -.Afroditou, měl rozhodnout -.Paris; Héra mu slibovalo moc, Athéna válečnou slávu, Afrodíté nejkrásnější ženu. Paris dal jablko Afrodítě, a ta mu pomohla unést -.Helenu. Tak podnítila E. -trójskou válku. eristika (z řec. eristiké [techné]), umení vést slovní spor (eris), tj. dokazovat nebo vyvracet jakě­ koliv tvrzení, bez ohledu na to, zda je pravdivé či nepravdivé (neobešlo se to zpravidla bez pomoci -.sofismat). Mistry v e-ice byli -.sofisté; psali o ní příručky a školili v ní své žáky. Skvělé ukázky a parodie sofistické e-ky obsahuje Platónův dialog Euthydémos. Vedle

177/ sofistů

prosluli v e-ice též členové ní Kartágiňanů, důležitý strate-+megarské školy a eristických způ­ gický bod v jejich boji s Římany. sobů argumentace hojně využívali Z antiky se zachovaly zbytky i -+skeptikové. opevnění a chrámu, restaurovaného císaři Tiberiem a Claudiem. Erós [2. p. -óta], lat. Amor, Cupido, syn -+Areův a -+Afrodítin, bůh eschatologie (z řec.), výklad o „polásky. V představách lidu, básníků sledních věcech"(taeschata),souhrn i umělců žil jako okřídlený jinoch mytologickonáboženských názorů (v helénist. době v podobě dítěte), o konci světa, spojených s vírou, že ozbrojený lukem a šípy, jimiž zasa- se konec světa přiblížil na dosah huje srdce bohů i lidí. E. sám byl ruky. Takovéto eschatologické oče­ přemožen láskou k Psyché, perso- kávání vzniká a šíří se zpravidla nifikované lidské duši. v dobách útlaku a nejistoty narůsta­ E. hrál poměrně dúležitou úlohu jících nad únosnou míru. Vytváří v řec., zvl. orfických, kosmogoniích. příznivou půdu pro šíření opozičně Vystupuje v nich jako síla, která naladěných náb. hnutí; nedílnou působí spojení mezi protikladnými součástí eschatologických názorů složkami kosmu (-+kosmogonie). je proto touha po spravedlivém Podle -+Platóna (v dialogu Sympo- vyrovnání bídy utlačovaných a pře­ sion) vede E. lidskou duši od touhy pychu utlačovatelů; odtud např. po krásných tělech k touze po představa posledního soudu, který krásnu duševním a povznáší ji má následovat po konci světa. konečně až k poznání samotné ideje Někdy bývají tyto názory spojeny krásy. s představou tisíciletí vlády dobra, Nejproslulejší chrám Erótův byl jež má po konci světa následovat v Thespiích v Boiótii. V době (představy chiliastické). helénist. a řím. se objevuje stále častěji na ant. vázách i nástěnných Eskulap viz Asklépios malbách větší počet Erótů pohromade, a to v podobě hošíků, vy- esóterický viz exóterický konávajících nějaké zaměstnání dospělých. V této podobě žijí dále Esquilin, těž Eskvilin (lat. mons v umění renesančním, barokním Esquilinus) viz Řím a rokokovém jako amoretti a bezkřídlí putti. essejci, též esséni (z aramejskěho Lit. zpracování: Pohádková vložka ,,zbožní"); židovská (-+Židé) náo Amoru a Psýché v -+Apuleiově románu boženská společnost (- sekty [1]) Metamorfózy; v nové době básně: J. v Palestině v 2. stol. př. n . I. Vrchlický, Spoutaný Amor; Šíp Amorův; Torso Amora (Různé masky), 1889; J. 1. stol. n. I. Donedávna byli známi Karásek ze Lvovic, Mrtvý Eros (Sodoma, jen ze zpráv Filóna AlexandrijskéII), 1904. - Sochy: Práxitelés, Erós (ne- ho, Josepha Flavia a Plinia St. zachována); Lýsippos, Erós napínajíci luk (zachována kopie; tzv. E. kapitolský); Tyto zprávy ověřují a doplňují v nové době napr.: Andreas Maria Avosta- vlastní spisy e-ců v jazyce hebrejlis del Pambio a Jan Carnpion, Erós podá- ském a aramejském, nalezené r. 1947 vající šípy Afroditě (štukový reliéf v letohrádku Hvězda v Praze), 1555-60; Adrian a později v jeskyních na záp. břehu de Vries (t 1626), Erós s lukem (kopie ve Mrtvého moře (ob~ahují výklady Valdštejnské zahradě v Praze); I. Platzer, SZ, chvalozpěvy, ,,Rád Jednoty", pomník hvězdáře J. Steplinga ve tvaru mramorové sošky Amorka (Praha, Klemen- ,,Válečný řád" aj.), a archeol. tinum, páté nádvoří), 1780. - Medailon: J. průzkum zbytků jejich střediska V. Myslbek, Erós, 1872; A. Rodin, Amor Chirbet Kumrán. Do těchto odleha Psyché, 1893. - Obrazy např.: škola Raffaelova, Amor a Psýché, 1518 (nástropní lých míst se koncem 2. stol. př. n. I. freska ve Villa Farnesina v Římě); Tizian, uchýlila skupina jeruzalémských Venuše a Amor, okolo 1545; R. Bys, Po- kněží a jejich přívrženců nespokotrestám Amorovo; Vláda Amora ve čtyřech živlech (nástropní fresky ve Strakovském jených s vládou židovských králů paláci v Praze), okolo 1700; O. Gentileschi- a velekněží; žili tam v přísné kázni Lomi, Vítězný Amor, první desítiletí 17. a úplném společenství majetku. stol.; J. Mánes (1820-1871), Amorova E. žili i v osadách na okrajích měst snídaně (obrazárna Pražského hradu); J. Tulka, Smrt Amorova, kolem 1870 (kartón, v Palestině. Řídili se důsledně tužka). - Klavírní dílo: J. B. Foerster, předpisy Mojžíšova Zákona a očeká­ Erotovy masky, variace op. 98, 1912. Balet: P. Hindemith, Amor a Psýché, vali Mesiáše. Zakladatelem společenství byl jakýsi „Učitel Spravedl1944. nosti". R. 68 n. I. bylo essejské Eryx [2. p. -yku, lat. -ycis] (dn. středisko zničeno v -+židovskě Monte Erice, 751 m), hora na seve- válce. E. měli vliv na křesťanství: rozápadě -+Sicílie v území Elymů -+ Jan Křtitel, tzv. janovská literatus Afrodítiným chrámem (lat. Venus ra v NZ, židovskokřesť. literatura. Erycina). Stejnojmenné město na Literatura: H. Bardtke, Die Handzáp. svahu hory bylo do konce schriftenfunde am Toten Meer 1-11 5. stol. př. n. I. elymské, pak v drže- (1952, 1958 s překlady textů); I. D. Arnu-

sin, Rukopisy Mitveho mora, 1962; J. Allegro, Rukopisy od Mrtvého more, 1969.

essentia (lat.), doslovný překlad řec. usia (jsoucnost, podstata). Tímto lat. výrazem byla označová­ na hlavně nehmotná podstata, bytnost (řec. eidos), avšak vedle toho zejm. ve filos. úvahách o vzniku a podstatě kosmu i čtyři -+Empedokleovy pralátky a pátá látka (quinta essentia) nebeských sfér, Aristotelův -+aithér. estetika (z řec. aisthétos, vnímatelný, aisthétikos, týkající se vnímání, zvl. uměleckěho; název estetika pro nauku o krásnu razil až v pol. 18. stol. A. G. Baumgarten). Dříve než obecné estet. úvahy a teorie jednotlivých umění byla v Řecku umě­ lecká praxe a nahodilé výroky uměl­ ců a básníků o ní (např. o funkci poezie [Hes. Theog. 55] - dávat oddech a zapomenutí na útrapy). Dlouho bylo o estet. otázkách hovořeno jen příležitostně, nesoustavně. Základní estet. problémy (např. o podstatě krásy) byly mimoto řešeny zpravidla spekulativně, a to v souvislosti s problémy obecně filosofickými, ontologickými i gnoseologickými. Obecně lze říci, že po celou antiku v e-ice převládala v podstatě teorie realistická s požadavkem nápodoby skutečnosti. Antická e. také nebyla pěstována bez zřetelů mravních a výchovných. Počátky estet. uvažování možno vidět u pýthagorovců, zvl. u Filoláa (2. pol. 5. stol. př. n. 1.). Ti vycházeli z kosmického řádu, v němž podle nich vládne harmonie, správná proporcionalita a jednota v rozmanitosti. To se přeneslo do umění, zvl. hudebního. Ukazovalo se na základě akustických studií, že tóny a jejich spoje, akordy a harmonie jsou postižitelné matematicky. Proto byla v Řecku hudba pokládána vůbec za „slyšitelnou matematiku", ovládanou určitým zákonem ( -+nomos [2]). Démokritos (* asi 460 př. n. I.) uvažoval o cíli umění, jímž je podle něho nejen potěšení, ale i mravní zušlechtění. U něho se asi poprvé setkáváme s poukazem na iracionální momenty v umě­ leckém tvoření, prastarou myšlenkou později často opakovanou, jež nakonec vyústila v tvrzení, že umělecké tvoření je zvláštní druh šílenství. Sofista Gorgiás (* asi mezi 500-490) viděl v umění krásný klam, jenž však může oklamat jen lidi vnímavé, a tedy moudřejší, než jsou ti, na něž umění nepůsobí. Sókratés (* asi 470, t 399) vyšel ze sochařství a mluvil o uměleckém napodobo-

est vání lidských povah. Krásu ztotožňoval s účelností. (Krásný je koš, jestliže dobre slouží věci, pro niž byl vyroben.) Pro výtvarná umění, speciálně pro sochařství, nabyl velkého významu -➔kánon sochaře Polykleita (5. stol. př. n. I.), jenž na základě četných měření stanovil zákony proporcionality lidského těla. V tom smyslu vytvořil jako ideální typ sochu kopiníka (Doryf oros). Ale už Lýsippos (4. stol. př. n. 1.) s tím vyslovil nesouhlas svou sochou --➔Apoxyomena, jehož štíhlost byla tehdy pokládána za přiměřenější ideálnímu typu než polykleitovská hranatost. Platón (428/7-348/7) pojednával o věcech umění častěji a v řadě spisů, ne však systematicky a ne vždy stejně (viz zvl. Symposion a Faidros). U něho se projevuje touha po kráse absolutní, nejen smyslové. Uznával stupňovitost krásy. Nejvýše stojí krása o sobě, tj. idea krásy, na níž se jednotlivé krásné věci podílejí, čili krása je obsažena nějak v nich. Vznik estet. záliby viděl Platón v lásce pohlavní. Ve stáří je u něho stále patrnější vliv pýthagorovský. Přes silně racionalistickě sklony však uznává inspiraci jako zdroj uměleckého tvoření. Napodobení chápe celkem doslovně - kritériem je mu věrnost. Umělec­ ká díla jsou mu obrazy věcí, a proto jsou méně dokonalá než věci, při­ čemž i tyto samy jsou jen stíny idejí. Ale umělec by měl podávat netoliko stránku jevovou, nýbrž podstatu zobrazovaně věci. Sociální funkcí umění - pojednává o ní v 2., 3. a 10. kn. Ústavy - je výchova ke ctnosti; nesmí občana ochromovat v plnění jeho povinností. Básnictví jako pouhé napodobení (včetně Homěra) vylučuje Platón z ideální obce. (Později, v Zákonech, své názory však zmírnil.) Aristotelés (384---322) postupoval, jako ve všech oborech, i v e-ice systematicky a empiricky (induktivně). Svě estet. názory uložil zvl. jednak v Rétorice, jednak v Poetice. I řečnictví je mu uměním, protože vyvolává city a působí na posluchače pomocí slovního výrazu. Aristotelés ve svých ůvahách o umění nehloubá o podstatě krásy, nýbrž krásu vyvozuje z jednotlivých krásných věcí. Umělecké tvoření je mu uskutečňováním tvaru (pojmu) v látce. Umění záleží v tvůrčí nápodobě (--➔mímésis), jež je nám vrozena. Umělecká díla jsou víc než věci, neboť zobrazují konkrétně to, co je ve věcech obecné, typické, tj. ideje věcí. To platí i pro básnictví. Aristotelova Poetika obsahuje mnoho dodnes zajímavých problé-

178/ mů, např. problém uměleckou Zvlášť významný

rozdílu mezi a historickou. je v Poetice výklad o tragédii i s její slavnou definicí v kap. 6. (Výklad o komedii byl asi v třetí, ztraceně části spisku.) Teorie tragédie je systematicky vyvozena z rozboru her zvl. Sofokleových a Eurípidových. Dodnes poutá pozornost všech estetiků pojem tragické --➔katarze (očištění): tragédie budí vášně, ale očišťuje je skrze soucit a strach. Aristotelés požaduje po uměleckém díle organickou jednotu, jež by se vyhýbala všemu neorganickému, tj. nahodilému, a tím zbytečnému. Aristotelés je vlastně i původcem tzv. teorie tří jednot v dramatu (děje, času a místa), i když o jednotě sám nemluvil. Empiricky (vycházeje z vnímání) postupoval též významný teoretik hudby v 2. pol. 4. stol. př. n. I., -+Aristoxenos z Tarentu. Zabýval se harmonií a rytmem, uznával řád, ale odmítal pýthagorovskou matematickou teorii a filos. spekulaci. - Z helénist. doby budí pozornost epikúrovec --➔Filodémos z Gadar (1. stol. př. n. 1.), jenž se zabýval řadou jednotlivých umění. I když básnictví napodobuje skutečnost, neplatí to o hudbě, jak mínili ještě Platón a Aristotelés. Hudba nenapadobuje duševní stavy. Je záležitostí jen smyslovou. Teprve my do ní vkládáme něco, co v ní není. O architektuře pojednal nm. architekt Vitruvius (2. pol. 1. stol. př. n. 1.). Mluví také o nápodobě, ale v každěm umění rozlišuje dvě stránky: řemeslnou a rozumovou. Ve stavitelství je hlavní věcí ůčel­ nost a půvab. Z téže doby pochází „zákoník poetiky od humanismu až po Lessinga", básnický list Horatiův k Pisonům (Epist. 2, 3), zvaný běžně De arte poetica (0 umění básnickěm). Působil na něj Aristotelés a --+Neoptolemos z Paria. Horatius požaduje uměleckou jednotu díla, pojednává o zvláštnostech jednotlivých básnických druhů, doporučuje studium a napodobení Řeků. Chce spojovat užitečné s příjemným, i když je cílem vlastně krásno. Jeho ideál je klasicistický: rozumnost a pečlivost je víc než inspirace a obraznost. Proto má být básník sebekritický. Jen o literatuře mluví také spis -,-Anonymus peri hypsús z 1. stol. n. I. Své představy o hodnotě literárního díla shrnuje autor pod pojmem hypsos výše, vznešenost. Hlavní důraz klade na myšlenkový obsah díla,

pravdou

požadavky kladené na zformování myšlenek jsou až na druhém místě. Myšlenková hloubka, doprovázená silou citu - vášně, jsou první z pěti zdrojů vznešena: ,,Vznešenost jest ohlasem veliké duše". I formální zdroje však podrobuje autor důkladněmu rozboru, zabývá se řečnickými a básnickými figurami, výběrem slov a jejich skladbou. Své zásady ilustruje na řadě ůryvků z řec. autorů, jež rozbírá a srovnává, a podává tak jednu z nejzajímavěj­ ších ukázek řec. --➔kritiky literární. Dílo se nám bohužel zachovalo s mezerami a neukončené ( chybí asi 1/3 spisku). - Převážně výtvarným uměním se zabývali Filostratové: Flavios Filostratos (1. pol. 3. stol. n. 1.) a jeho příbuzný (patrně vnuk) Filostratos z Lémnu. Podali popis mnoha obrazů (Eikones, Obrazy) a přitom nadhodili otázku dvojího zobrazování: napodobování rukou a napodobování myslí, tj. obrazností. Hlavním pramenem umění je jim obraznost (tedy víc než nápodoba), k níž nutně přistupuje technická dovednost. Novoplatónik --➔Plótínos (3. stol. n. 1.) má mnohé z Platóna. Krásno je mu podstatným znakem jsoucna, proto je i estetika částí ontologie (filosofické nauky o jsoucnu). Při­ jímá i nauku o stupňovitosti krásy, přičemž každá krása, i krása světa smyslového, je odleskem pravé krásy, jež bytuje v pomyslném svě­ tě. V umění nesmí jít nikdy o nápodobu prostou, nýbrž vždy o podání podstaty jevů. Krása není nikdy ve hmotě, nýbrž vždy v tvaru (pojmu). Látka musí být (jako u Aristotela) utvářena podle pojmu. Umělec jakožto nástroj umění zprostředkuje mezi skutečností a uměleckým dílem: tvar je dříve v jeho mysli, než je realizován. Nad krásou smyslovou je krása duševní. Ta je možná ovšem jen v duši čisté, prosté všeho tělesněho. Duše je krásná, jen pokud je ůčastna rozumu. Je-li pak rozum obsahující všechny pojmy podstatou jsoucna, je bytí totožné s krásnem. Nade vším stojí však dobro čili Jedno, jež je prapříčinou všeho: je absolutní, bez jakýchkoli vlastností, tedy i bez krásy, jež je něčím pozdějším. Dobro nepotřebuje krásna, neboť je samo víc než krásno, ale krásno potřebuje dobro. Plótínos je první, kdo mluvil o estet. soudnosti, při níž jde o srovnávání tvaru věci s tvarem v duši. Posledním, koho ještě můžeme počítat mezi ant. estetiky, je Augustinus (354---430). Cílem umě­ ní podle něho nemá být lidskě

potěšení

(humana delectatio), protože máme sméřovat k vyššímu, i když vycházíme z vjemů tělesných očí. Proč se nám viděné líbí, může­ me vysvětlit jen tak, že se obrátíme k základům, k zákonům umění. Vnitřní zrak nás pak povede k jednotě všeho, a tím k dokonalosti. V antické e-ice tedy převládalo zdůrazňování umělecké kázně a smysl pro omezení. Improvizace byla odmítána. Tvar (morfé), uměřenost byla stavěna proti amorfnosti (beztvárnosti). Vycházelo se ponejvíce z tradice. Nepožadovala se originalita v námětech, nýbrž jen nové zpracování známých látek. Usilovalo se přitom o typické zobrazení, vystižení přirozeného stavu (----+fysis) zobrazované věci. Typ, jenž se pak stával vzorem, neměl být pouhou kopií; byl výsledkem srovnávání. Tak zachytil podstatné, odmítaje vše nahodilé, a stával se ideálem. Vedle běžné ----+mímése (napodobování skuteč­ nosti) se uplatňovala i mímése stylistická. Umělci, hlavně básníci, napodobovali své předchůdce v tom, že zachovávali svéráz jednotlivých lit. druhů, pro něž se ustálila určitá pravidla (forma, metrum apod.). Básníkova osobnost se uplatňovala především ve snaze po dosažení dokonalosti (telos) v určitém slovesném druhu. Velcí umélcí však i zde překračovali uznávané tradiční hranice. V antice máme také již pokusy o teorii kritiky (sr. kritika literární). Systematicky se začala pěstovat zvl. v egyptské Alexandrii, jež byla ve 3. stol. př. n. I. centrem helénist. kultury. Tam vlastně vznikl pojem helénské kultury jako kultury klasické, tj. kultury uzavře­ né, dokonalé, jež se stává vzorem. Alexandrijská kritika zabírala široce: od kritiky filologické, ediční práce na textu, až po výklady estetické. Stala se základem filologie i kritiky renesanční, a tím moderní vůbec. Tak ----+Dionýsios Halikarnásský (žil za Augusta), jenž podnítil vznik "klasicismu zvl. v řečnictví, byl ceněn ještě v 17. stol., podobně jako spis O vznešenu (Peri hypsús). Po celý střv. byla antika vzorem pro poetiku a kritiku, jakožto suma návodů a předpisů. Vlastní základ novodobého klasicismu je však v renesanci. Tu se obrodila ant. teorie literatury a umění. Ve srovnání s antikou se středověk jevil jako úpadek. Humanismus a renesance obdivovaly a napodobily ant. dokonalost. Cenily si formální stránky ant. umě­ leckých děl, literárního výrazu, racionální práce, řádovosti a kulti-

179/

eti

vace vlastní osobnosti. Estetickými názory se uplatňovali vedle sebe Platón í Aristotelés. Ale zracionalizování poezie a umění vedlo až k pseudoklasicismu a akademismu, tj. k dogmatickému doktrinářství, soudícímu vše jen podle předem daných požadavků formálních, jimž zpravidla postačuje dodržování jistých regulí. Ač původně šlo o uměleckou krásu a dokonalost, o styl, uplatňovala se nyní jakási kodifikovaná uniformita, požadující purismus jazyka apod. Takováto strohá období klasicismu se periodicky objevují znova po každém

zájmu již v 2. pol. 5. stol. př. n . I.; průkopníky teoret. zkoumání e-ky byli ----+Démokritos, ----+sofisté a ----+Sókratés. V řec. městských státech platily odpradávna vžité etické normy, zvyklosti ( ---+sedm mudrců), které byly až do 5. stol. považovány za samozřejmé. Podle tradiční občanské e-ky, která byla východiskem e-ky filosofické, tvořilo občanstvo měst­ ského státu (polis) proti otrokům a cizincům uzavřený kolektiv, k némuž byl každý jednotlivec těsně poután společnými zájmy. Jedině ve své polis mohl řec. človék vlastnit půdu a dům, požívat ochrany zákonů, účastnit se polit. a náb. života; všude jinde mohl žít jen jako neplnoprávný ----+cizinec. Polis za to vyžadovala od občana vynaložení všech jeho sil duševních i tělesných. Toho, kdo se neúčastnil polit. života, považovali Athéňaně nejen za nečinného, ale přímo za neužiteč­ ného. Občanská zdatnost ( ---+areté) se posuzovala podle služeb pro stát; odměnou za dobré činy bylo uznání spoluobčanů. Mezi hlavní občanské ctnosti patřila uměřenost (sófrosyné), chápaná jako potlačování nekázně, sobeckosti a individualistických sklonů, zbožnost (eusebeia), tj. zachovávání předpisů státního náboženství, statečnost (andreiá) v boji proti nepřátelům a zvl. spravedlnost (dikaiosyné), za jejíž hlavní rys bylo pokládáno dodržování zákonů. Řec. občanská e. byla orientována zcela na pozemský svět, i když byla v těsném spojení se státním náboženstvím. Od vypuknutí krize městských státův2.pol.5.stol.př. n. l. (---+Řec­ ko [II. Dějiny]) začala být kritizována i tradiční etika. Sofisté ukázali vratkost a relativnost četných jejích zásad. Sókratés (* okolo 4 70, t 399) položil otázku, v čem záleží štěstí ( ----+eudaimoniá) a smysl života. Definováním etických pojmů se snažil dospět k mravním jistotám. V tomto Sókratově díle pokračoval ----+Platón, jehož dialogy, hlavně rané, jsou často věnovány zkoumání etických pojmů a problémů. Sókratovi následovníci ze školy kynické ( -kynismus) a ----+kyrénské začali budovat e-kunanových zásadách. Vtom, že základem jejich úvah nebyl již občan, nýbrž člověk vytržený z občanské pospolitosti, byli předchůdci e-ky helénistické. Aristotelés (384 až 322) toto pojetí člověka nesdílel; východiskem jeho úvah je teze, že člo­ věk je tvor společenský (zóon polítikon ). Za přirozený společenský útvar považoval polis, založenou na tradičních soc. protikladech. Jedině v rámci polis může občan dosáhnout

dočasném

uvolnění.

Definitivně

je znemožnil až romantismus. Nejvíce se klasicismus uplatnil v literatuře francouzské, kde se velkou autoritou stal N. Boileau (t 1711) svým spisem L'art poétique (1669). Proti němu vystoupil pohádkář Ch. Perrault (t 1703). Poukazoval ve spise Parallele des anciens et des modernes (1688) na přeceňování ant. autorů a hlásal obrodu lidovou slovesností. Byl přesvédčen o možnosti nového rozmachu umění, jež půjde nad antiku a bude tedy pokrokem, jehož antika neznala. Perrault svým zásahem vyvolal v oblasti uméní ducha 18. stol. a romantiky. Poté se již jen občas objevují slabé vlny neoklasicismu. Znovu byl klasicismus na nějakou dobu oživen v německé kulturní oblasti v 2. pol. 18. stol. tzv. novohumanismem, jenž se zajímal hlavně o Řecko, a to klasické. K době alexandrijské celkem nepřihlížel. Jeho hlavními představiteli byli: historik ant. umění J. J. Winckelmann, romantik J. G. Herder a osvícenec G. E. Lessing (tento zvl. díly Laokoón a Hamburská dramaturgie, v níž se silně uplatnil vliv Aristotelovy Poetiky). Teprve historismus 19. stol. se počal obírat i ant. uměním neklasickým a vůbec všemi dobami a oblastmi stv. života. Literatura: F . Novotný, Gymnasion, 1922; O. Jiráni, Slovesné umeni starého

Řima, 1925; K. Sv9.boda, Vývoj antické

estetiky, 1926; týž: Uber die sogenannten asthetischen Kategorien; v: J ahrbuch fur Asthetik und allgemeine Kunstwissenschaft, sv. VII, 1962, 7-27; J. Kriiger, Asthetik der Antike, 1964; E. Utitz, Asthetik der Antike, 1964 (antologie estetických textť:J v něm. prekladu); týž: Dějiny estetiky, 1969; K. E. Gilbertová, H. Kuhn, Dějiny estetiky, 1965.

Eteoklés, syn proti Thébám

----+Oidipův,

viz sedm

ét(h)er viz aithér etika antické společnosti se stala v Řecku předmětem teoretického

eti

180/

štěstí

zemí Etrurie bylo hornaté, pokryté rozsáhlými lesy i pastvinami, moř­ ské pobřeží a údolí četných řek byla úrodná. Původ E-ků není dosud bezpečně stanoven: vétšinou jsou pokládáni za přistěhovalce z M. Asie, někdy ze zaalpských oblastí a konečně za ---+autochthony. Nerozřešena dodnes zůstává i jejich jazyková pří­ slušnost (sr. níže). E. přišli do Itálie pravděpodobně v 1. třetině 1. tis., a to nejpozději v 8. stol. př. n. 1. Jejich velký mocenský vliv se klade do konce 7. a 1. pol. 6. stol. př. n. I., kdy se postupně zmocnili oblastí na jihu ( ---+Rím, ---+Tusculum, ---+Kampánie) a na severu (např. Felsina, později Bononia [dn. Bologna], ---+Mantua, ---+Spina). V boji o Korsiku se střetli r. 540 př. n. I. s Řeky a za pomoci Kartágiňanú je porazili. Polit. vliv E-ků klesal od přelomu 6. a 5. stol. př. n. I. Řím se vymanil z jejich nadvlády koncem 6. stol. př. n. I., kdy byla odtud vyhnána etruská král. dynastie ---+ Tarquiniů ( -+římské dě­ jiny). Od Řeků z ---+Kýmé byli poraženi na moři r. 474, poté ztratili již. Itálii. Vpád -+Keltů do pádské nížiny koncem 5. stol. př. n. 1. při­ nutil E-ky k ústupu ze sev. Itálie. Ve 4. stol. př. n. I. se etruská města dostávají jedno po druhém do područí Říma. Po několika marných pokusech o vymanění z této moci byla nakonec podrobena celá Etrurie a od konce 3. stol. př. n. 1. se stává loajálním poddaným Říma. ---+Romanizace, jejíž počátky tu sahají již do 4. stol. př. n. I., dále pokračovala a vedla nakonec k zatlačení etruskěho jazyka a částečně i kultury. Ve společenském zřízení E-ků se uchovaly přežitky prvotně pospolného řádu (názvy některých měst od jmen významných rodů: např. Tarquinii; svobodné postavení ženy), ale projevovaly se již i otrok. vztahy. Otroctví se u nich vyvinulo velmi záhy, ale nelze s jistotou posoudit jeho rozsah ani ráz. Pův. stáli v čele etruských měst králové. Jejich moc byla postupně oslabována aristokracií (lucumones), jejíž významné postavení se opíralo o velké pozemkové vlastnictví a obchod spojený s pirátstvím. Aristokracie dosazovala někde i svě úřed­ níky (zilath, marunuch). Etruské městské státy byly navzájem volně spojeny v kultovní federaci 12 měst, k níž patřila zejména: ---+Caere, ---+Veje (lat. Veii), ---+Tarquinii, ---+Arretium, ---+Perusia, ---+Volsinii. E. nebyli nikdy politicky a vojensky jednotni, hospodářství jednotlivých měst se vyvíjelo rovněž izolovaně.

(eudaimoniá) a soběstačnosti (autarkeia); ve výrazném protikladu ke kynikům chápal Aristotelěs sobě­ stačnost jako zajištění životních potřeb a rozvinutost vztahů mezi členy občanské pospolitosti. Otroctví pokládal za jev přirozený a za nezbytný předpoklad existence městského státu. Významný pokrok přinesla helénist. doba, kdy byly prolomeny hranice městských států. E. ve svých nejpokročilejších formách nabyla kosmopolitního a všelidského charakteru. Platí to plně o-->-Epikúrově (341-270) individualistické etice slasti, ale také o přísné a (alespoň formálně) kolektivistickě etice stoické. ---+Stoikové rozšířili představu pospolitosti z polis na celý svět (kosmopolis) a hlásali rovnost všech lidí bez rozdílu národností a ras. Po sblížení řec. a řím. kultury v 2. stol. př. n. I. formulovali filosofové, zvl. ---+Panaitios a ---+Poseidónios, ideu lidství (řec. filanthrópiá, lat. humanitas), obsahující požadavek, aby každý jednotlivec aktivně rozvíjel spravedlnost a lásku k lidem, jako nepsaná pravidla společenského soužití. Etické ideje Panaitiovy působily na řím. aristokracii, zvl. na ---+Cicerona. Za řím. císařství, kdy docházelo k postupnému ekon. i kulturnímu vyrovnávání mezi jednotlivými oblastmi světové říše římské, utvrzovalo se ve vědomí lidí kosmopolitní cítění a představa o všeobecné rovnosti lidí, společná stoické filosofii, řím. právníkům i křesťanství. Zároveň sílilo přesvědčení, že existuje „přirozená", nadčasová etika, jejíž principy je možno odvodit z „při­ rozených" vztahů mezi lidmi nebo z věčných a neměnných příkazů božích. Literatura: L. Schmidt, Die Ethik der alten Griechen, 1882 (přetisk 1964) ; F. Diettrich-Kalkhoff, Geschichte der Ethik, 1907; M. Můhl, Die antike Menschheitsidee in ihrer geschichtlichen Entwicklung, 1928; W. Jaeger, Paideia: the ldeals of Greek Culture, 1-111, 1943-1944; L. Pearson, Popular Ethics in Ancient Greece, 1962; J. Popelová, Etika, 1962; L. Robin, La morale antique, 1963 3 •

Etna viz Aetna Etrurie viz Etruskové Etruskové (řec. Tyrrhénoi, lat. Tusci) 1. zemepis a dějiny: E., národ usedlý ve starověku v západní části střední -+Itálie, v krajině nazvané po nich Etrurie (lat. Etruria, též Tuscana = dn. Toscana, Toskánsko). Vých. a již. hranici Etrurie tvořila řeka ---+Tiberis, záp. Tyrrhénské moře (---+Tuscum mare), sev. Apeniny (Apenninus mons). Vnitro-

Příčiny úpadku E-ků lze tedy spatřovat nejspíše v jejich roztříště­

nosti, avšak moc E-ků nezanikla naráz, ještě na konci 3. stol. př. n. I. některá jejich města hospodářsky vzkvétala. Hospodářství E-ků bylo poměrně rozvinuté. Zemědělství vyžadovalo v močálovité krajině nákladné meliorační úpravy, jež bylo možno provádět jen s velkým množstvím pracovních sil. Řemeslná výroba, na kterou působily do značné míry řec. vlivy, dosáhla velké dokonalosti. Metalurgie se opírala o domácí surovinové zdroje. V okolí ---+Populonie, Volater, Vetulonie a Rusel se dobývala měď, nedaleko Populonie též cín a stříbro, v hornatém pásu mezi Populonií a Rusellami a hlavně na ostrově Ilvě (dn. Elba) železná ruda. U Volater se těžil alabastr, u Luny mramor. Etruští obchodníci byli ve styku s ---+Kartágem, Řeckem a Foiníkií (vyvážela se hlavně měď, železo, umělecké předměty, dovážela se slonovina, vonné oleje). V Etrurii obíhaly iónské mince a posléze se objevily i mince etruské, ražené podle řec. předloh.

i

th

n

p

S

q

r

s

t

u

k

I

m

ph kh

Etruské písmo

2. Jazyk E-ků, etruština, je známa z nápisů dochovaných na náhrobcích, na stěnách hrobek, urnách, zrcadlech a jiných předmě­ tech. Počet nápisů se odhaduje na 10 000. Nejstarší z nich pocházejí z 8. stol. př. n. I., nejmladší z 1. stol. př. n. 1. Jejich výskyt i mimo vlastní Etrurii, např. v Latiu, Kampánii, Umbrii aj., svědčí o někdejší velké rozšířenosti etruského jazyka. Většinou jde o krátké nápisy náhrobní, které obsahují pouze jméno zemřelého spolu se jmény nejbližších příbuzných. U příslušníků zámožných rodin bývají uvedeny i úřady, které zastávali. Větší počet slov (120) má tzv. Cippus Perusinus, čtyřhranný sloup z ---+Perusie, na němž je patrně zapsána smlouva mezi dvěma rody o užívání hrobky, a tzv. Kapujská cihla z 5. stol. př. n. 1. (asi 300 slov) s textem, který je vykládán jako rituál týkající se rozličných náboženských úkonů a obřadů. Etruské nápisy z města Pyrgi, objevené r. 1964 spolu s punským nápisem na třech zlatých plíšcích, pocházejí pravděpřevážně

181/ podobně ze začátku 5. stol. př. n. I. Všechny tři nápisy se týkají sochy nebo chrámu, které věnoval Thefarie Velianas z Caere. Text obou verzí těchto nápisů se však plně nekryje. Největší rozsah má jediná etruská rkp. památka, tzv. liber /inteus, neúplně zachovaná na plátě­ ných páscích, dnes v záhřebskěm archeol. muzeu. Je to svěho druhu náboženský kalendář s předpisy pro oběti některým bohům v určitě dny. Pochází patrně z 1. stol. př. n. I. Samo čtení etruských památek není obtížně, protože etruská abeceda je odvozena z řecké a protože se zachovalo několik etruských abecedářů. Avšak jejich výklad a překlad ztěžuje krátkost a jednotvárnost materiálu a hlavně nedostatek delších dvojjazyčných nápisů, takže dosavadní znalosti o etruském jazyce jsou přes velké úsilí mnoha badatelů nedostačující. Nebyla také dosud zjištěna příbuznost etruštiny s nějakým jiným známým jazykem, tj. nepodařilo se odkrýt řady pravidelných hláskových responzí, kterě by tuto příbuznost dokazovaly. K spolehlivějším výsledkům vede při výkladu písemného materiálu pouze metoda kombinační. Badatelé používající této metody srovnávají krátké nápisy navzájem, zkoumají jejich vztah k předmětům, na nichž se vyskytují, snaží se určit gramatické kategorie na základě formálních shod a rozdílů mezi slovy a docházejí alespoň k přibliž­ nému určení významu slov. Pomocí této metody se podařilo podle hláskových změn určit relativní stáří etruských písemných památek. Pozdní etruština je charakterizována např. tím, že většina slabik ztrácí své samohlásky: řec. Alexandros - etrusky elsntre. Ve skloňování jsou známy např. přípony -s, -al ve funkci 2. pádu. Mn. č. vyznačuje přípona -r: c/an - syn, c/enar - synové. Na hracích kostkách se dochovalo šest základních číslovek v kombinaci mach-zal, .&u-hu-&, ci-ša. Bylo sice zjištěno, že jde o číslovky 1-6, nebyla však dosud určena číselná hodnota jed notlivých slov. Ze slovesných tvarů tvary končící -ce: /upu(ce) = zemřel, amce = byl, turce = dal, mají funkci perfekta. Na několika nápisech byla určena vazba odpovídající lat. ablativu (6. pádu) časověmu. Znalost etruskě slovní zásoby je nepatrná. Rozumíme slovům, která si etruština vypůjčila z latiny, např. nefts-nepos, z řečtiny, např. qutum-Kw,~wv (čti: kóthón), dále známe výrazy pro některé příbuzenské vztahy: puia = manželka, ati = = matka, sech = dcera; výrazy ča-

sově: avil = rok. S latinou má etruština společná některá jména osobní (Marce= Marcus, Avie= = Au/us) i rodová (např. Tarquinius) a zejměna systém tří vlastních jmen, který je patrně původu etruskěho. O kulturním vlivu E-ků ve starší době svědčí řada lat. slov, o nichž máme svědectví, že je Ří­ mané přejali od E-ků, např. histrio (herec), /dus (idy) aj. 3. O etruskěm ndboženství nás poučují zčásti nápisné doklady, zčásti zprávy řím. spisovatelů, jako Varrona, Livia, Seneky, Plinia, Martiana Capelly aj. Z nich poznáváme, že náboženství neobyčej­ prostupovalo všechny silně ně stránky veřejného i soukroměho života Etrusků. Přitom byly jejich

Etruská hrobka tzv. reliéfu, vnitřek (zdobená reliéfy kultovních predmetú, 3. stol. př. n. I.)

Etr náb. představy značně spletitě, takže je mohli plně znát jen specialisté, kněží z řad lucumonů. Přes nedostatek písemných zpráv můžeme soudit, že se etruské náboženství vyvíjelo, a to k představám chmurnějším a přísnějším. Byl to důsle­ dek soc. rozkladu a zvláště polit. událostí 5. a 4. stol., kterě vedly ke ztrátě mocenského významu Etrusků. To se odrazilo ve zvýšené pochmurnosti hrobkové výzdoby, ve větším počtu soch i pohřebních památek. V těto době se kodifikoval i složitý soubor etruských náb. předpisů, tzv. disciplina Etrusca. Odborníky, kteří tyto předpisy vykládali, byli haruspikově ( -•-haruspex). Etruská božstva byla antropo-

Etruská hrobka tzv. býků, vnitřek (malovaná, 6. stol. př. n. I.)

Etr

Etruská malba, detail z hrobky Fran,;:ois ve Vulci, asi 2. stol. př. n. I.

morfní. K tomuto pojetí došli E. sblížením svých představ s řeckými. Pozůstatkem staršího nazírání byla víra v existenci božské síly prostupující božstva i lidi, která je jiná pro muže a jiná pro ženy. Antropomorfní božstva uvedli E. v systém a rozeznávali božstva nebeská a podsvětní. V čele nebeských božstev stála trojice Tinia, Uni a Menrva, v čele podsvětních Vetise neboli Mantus, Mania čili Perse/oné a Démétér. Nebeským božstvům vládl Tinia (ztotožněný s lat. Jovem), který metal blesky a měl ku pomoci sdružení 6 bohů a 6 bohyní o jménech nám neznámých. Jeho manželkou byla Uni (lat. luno), která podle etruské mytologie odkojila Hercula. Její kult byl velmi rozšířen. Ani (lat. Ianus) bylo božstvo času o dvou nebo čtyřech tvářích. Nethuns (lat. Neptunus) bylo u námořnických E-ků zvláště významné božstvo; jeho atributem byl blesk. Božstvem jarních vod, deště a úrody byl Maris (lat. Mars), který byl řec. vlivem spojen s bohyní Turan (řec. Afrodíté). Z řec. bož-

182/ z etruské Kampánie přeneseny v 5. stol. př. n. I. do Říma. Etruské představy o posmrtném životě, jak se jeví z pohřebního ritu a z fresek bohatých etruských -+-hrobek (v Caere, Populonii, Tarquiniích, -+-Vulci, Vejích), byly značně spletité. Podle nich se duše oddělila od těla a žila dále buď v hrobce anebo v podsvětí. Víra v podsvětí se rozšířila nepochybně řec. vlivem od 4. stol. př. n. I., kdy se v etruských hrobkách začínají objevovat vyobrazení podsvětí, kam přicházeli po smrti všichni lidé. Přitom E. představu o podsvětí prostě od Řeků nepřevzali, nýbrž nejspíše navázali na tradiční před­ stavy domácí, jak vysvítá z toho, že etruské podsvětí je mnohem chmurnější než řecké. V podsvětí se mrtvému - podle výjevů na stě­ nách kobek - dostávalo možnosti účastnit se podsvětní hostiny v pří­ tomnosti bohů. Na starších malbách (ze 6. a 5. stol. př. n. I.) mají tyto hostiny ráz veselý, kdežto od 4. stol. př. n. I. se jejich podání zcela mení a objevují se tu děsivé tváře démonů ( Charuna, Tuchulchu), pomocníků boha podsvětí. Jindy zase jsou stěny hrobek vyzdobeny tragickými náměty z řec. mytologie, v nichž má velký význam prolévání krve. Tak na stěně Fran9oisovy hrobky ve Vulci vidíme podřezání zajatých Trójanů pod Patroklovým přízrakem (nápis: hintial Patrukles). Etruské náboženství mělo výstev přijali E. i Apollóna, Artemidu znam pro další staletí v tom, že zprostředkovalo Římu převzetí řady a Héraklea. Podsvětním božstvům vládl Ve- božstev i mytol. představ, původně tise (lat. Vedius, Veiovis); v 5. stol. řeckých; vneslo do Říma rigorózustoupil jeho kult dvojici Aita nost a formálnost kultu; etruské ( = Hádés) a Phersipuai ( = Perse- představy měly vliv nejen na řím. foné). Z jiných podsvětních bož- teoretiky, nýbrž především na lid. stev zasluhují pozornosti Silvans masy; etruské výjevy podsvětní ( = Silvanus), Satres ( = Saturnus) snad působily i na představy křes­ ťanské. a Velchans ( = Volcanus). 4. Etruské výtvarné umění se vyZ ostatních božstev upomíná Fufiuns na řec. Dionýsa např. tím, víjelo od 8. do 1. stol. př. n. I. pod že vstával vždy na jaře z mrtvých vlivem vzorů orient. a řec., ale má nebo že tvořil s Liberou a Cererou i samostatné rysy, čerpané z místní trojici, v níž ho později vystřídal tradice ( --+-Villanova). Reprezentují je stavby, nástěnné malby, volná a Bacchus. E. věřili, že bohové ovládají ves- reliéfní plastika a drobné výtvory mír a že zasahují do lidského života. uměleckého řemesla. Při polit. rozObraceli se k nim obětmi (zvl. tříštěnosti vládl v Etrurii umělecký --+-lectisternii) a modlitbami, jimž regionalismus. Nejsamostatněji se projevili E. sice nerozumíme, avšak víme, že jde o rytmovanou prózu. Zvlášť ve stavitelství. Zachovaly se zbytky slavnostním uctěním božských by- silnic, mostů, opevnění, městských tostí byly podle etruských názorů bran a stok. Z chrámů a domů zbyly -+-hry, které byly významnou sou- jen základy. Velké hrobky pro příslušníky částí kultu. Vedle vozatajů, jezdců a zápasníků vystupovali při nich vládnoucí třídy byly zdobeny nái tanečníci, kteří předváděli mimic- stěnnými malbami, jež podávají zákě rituální tance doprovázené hud- běry ze života zámožné vrstvy, bou beze zpěvu. Tyto hry byly z dějin a náb. představ o záhrobí;

183/

Etr

Etruský bronzový portrét chlapce, asi 3. stol. př. n. 1. (Florencie) Etruská plastika, Apollón Vejský, detail, kolem r. 500 př. n. 1. (8.ím)

Etruská malba, Tomba dell'Orco podsvetní démon, asi 4.--3. stol. př. n. 1.

vyskytují se i náměty krajinářskě. Velmi bohatá je barevná škála maleb, technika je většinou fresková (-.fresková malba). V plastice se užívalo -.terakoty, bronzu a kamene. Vynikají: terakotový -.Apollón z Vejí, bronzová Vlčice(-.RomulusaRemus),--+Chi­

maira, -.Mars z Todi a tzv. Arringatore = Rečník. Portrétní plastika je realistická (-.portrét). Reliéfy zdobily náhrobní -.stěly, -.sarkofágy, urny (-.popelnice) a -.chrámy. Z bronzu zhotovovali E. nádoby a různé náradí litím, kováním a tepáním a zdobili je plastikami, reliéfy a rytinami. Proslulá byla kovová -.zrcadla a -.cisty. Šperky, často vynikající umělecké kvality, jsou zdobeny plasticky -.granulací a -.filigránem. Nádoby i šperky byly vyváženy i na naše území. Rozmanité jsou práce ze slonoviny. Ačkoliv byla dovážena řec. malovaná -.keramika, vyvinula se i domácí ( -.vázy etruské); originální je tzv. -.bucchero. Etruskěmu umění chybí cit pro harmonickou krásu v řec. pojetí, zato má sílu a živost; výtv. výraz je

Etr

184/ z Arkadie do Latia a založil tam první osaduzv.Pallanteumna místě, kde později stál Řím (Verg. Aen. 8, 97n). Zavedl prý do Latia kult -Pánův. Matka E-ova byla ctěna jako bohyně vod, porodu a věštění (svatyně před Porta Carmentalis v Římě, svátek Carmentalia 11. a 15. 1.).

Etruská malba, amazonomachie detail malovaného sarkofágu, asi 4. stol. př. n. 1. (Florencie)

Etruská plastika, viko urny 2. pol. 5. stol. př. n. 1. (mrtvý a démoni smrti, Paříž)

Euboia (,,bohatá skotem", dn. Evvia), druhý největší řecký ostrov (175 km dlouhý, 6 až 50 km široký), severovýchodně od Attiky a Boiótie; od pevniny je oddělen průlivem Eubojským, na nejužším místě (-~·Eurípos) jen 40 m širokým. Na severu je strmý mys -Artemísion, na jihu svými útesy nebezpečný Kafareus. Úrodnější části (pěstování olivy, vinné révy, chov skotu a ovci) jsou pouze na západě, hlavně v rovině řeky Lelantu mezi městy -Chalkidou a -Eretrií. Z ostatních měst byl známější Karystos (naleziště mramoru, železa a asbestu) a pevnost Óreos (dříve Histiaia). Obyvatelstvo tvořili -Jónové, kteří byli záhy v obch. stycích s iónským Mílétem. Později byla E. ohrožována hosp. a polit. vzestupem Athén, těžce utrpěla za -řecko-perských válek a r. 446 byla Athéňany zcela podrobena ( -klérůchie). Od doby Filippa II. se stala závislou na Makedonii. Eubúlidés viz megarská škola; sofisma Eubúlos [2. p. -la], athénský státník 4. stol. př. n. I. Obratně spravoval athénské finance a jejich přebytky rozdával lidu jako vstupné na divadelní představení (theórikon). Ve sporu Athěn s -Filippem II. Makedonským doporučoval smírnou politiku.

eudaimoniá (řec., štěstí, blaženost), základní etický pojem v řeckě filosofii; řečtí filosofové se většinou shodovali v tom, že e. je cílem živoP. Ducati, Storia dell'arte etrusca I, II, ta, ale rozcházeli se v pojetí jejího drsnější. Umělecká díla .jsou ano1927; M. Pallottino, La peinture étrusque, obsahu (-etika). - V. t. kynismus; nymní a datování je mnohde ne- 1952; T. Spiteris, Griechische und etrusjisté. Římané převzali od E-ků sta- kische Malerei, 1966; G. Hejzlar, Etrus- kyrénská škola; Epikúros. vební techniku, toskánský -sloup, kové a jejich výtvarná práce (Učební texty vysokých škol, UJEP v Brne), 1969; Eudémos [2. p. -ma] 1. žák typ válcovitého monumentálního H. Miihlstein, Die Etrusker im Spiegel náhrobku, tvar sarkofágu, půdorys ihrer Kunst, 1969; M. Moretti - G. Maetz- Aristotelův, přítel Theofrastův, atriového -domu, zájem o portrét ke, Terra e arte deglí Etruschi (anglicky: první známý historik matematiky a astronomie (2. pol. 4. stol. př. n. l.). aj. - Vliv etruských mistrů lze sle- The Art of the Etruscans, 1970). Od něho patrně pocházejí ty skrovdovat v Toskáné v době gotické a né zprávy, které máme o před­ zvl. za renesance tam ožilo umění etruština viz Etruskové eukleidovské matematice. - V. t. stv. Etrurie. matematika (2); logika; - 2. výLiteratura: O stavu etruského bádání Euandros, lat. Euander [2. p. -dra], viz Historia 6, 1957, 1-132; M. Pallottino, syn -Herma a věštné arkadské znamný anatom v Alexandrii (z doEtruscologia, 1968"; J . Burian - B. Mou- nymfy Karmenty (lat. -Carmenta) by kolem pol. 3. stol. př. n. 1.). chová, Záhadní Etruskové, 1966 (tam další Proslul zejm. učením o nervech, bibliografie); K.Janáček, Co vime o etrušti- nebo Themidy, arkadský hérós. né? LF 62, 1935, 1-13; 76, 1953, 199-209. Podle báje se vystěhoval i s matkou kostech a žlázách; - 3. osobní lékař

185/ Livie, manželky Tiberiova syna Drusa Ml. Měl ůčast na Drusově zavraždění (r. 23 n. I.). Autor veršovaného farmakologického spisu, první lékař, jenž psal o psí vzteklině (hydrofobii). Náležel k ---+lékařské škole metodické.

Eudoxos [2. p. -xa] z Knidu, vynikající matematik a hvězdář 1. pol. 4. stol. př. n. I., žák ---+Platónův ( ---+Akadémie) a egyptských astronomu, tvůrce teorie o nebeských --+sférách, které se točí v soustředných kruzích kolem nepohyblivé Země. Sférická křivka,

euergetés [2. p. -ta] (řec., dobrodinec), čestný titul udílený v ~ecku za zásluhy občanu jiného státu, po případě celěmu městu, dosvěd­ čený (především nápisně) od 5. stol. př. n. I. do 2. stol. n. I.; býval udělován každoročně v občanských shromážděních. V Athénách _byl zaveden poč. 5. stol. př. n. I. Ucta prokazovaná původně jen poctěné osobě se později přenášela i na její potomky. O obsahu tohoto čestného titulu nevíme nic určitého. - Příjmení Euergetés se dostalo dvěma panovníkům z rodu ---+Ptolemaiovců aj.

Eugenius. Flavius E. [2. p. -ia -ia], učitel rétoriky v Římě, prohlášený r. 392 od vrchního velitele římských vojsk za císaře v západní polovině římské říše; poslední císař, který podporoval kult starých ant. bohů; r. 394 byl poražen ---+Theodosiem I. a popraven. Euhémeros [2. p. -ra], řecký spisovatel 2. pol. 4. stol.-1. pol. 3. stol. př. n. I., stoupenec filosofickě školy ---+kyrénské. Ve ztraceném spise Hierd anagrafé (Posvátný zápis), který měl formu cestopisného vyprávění, podal racionalistický výklad o původu náboženství (byl proto nazýván atheos „bezbožný"). Na dalekém ostrově Panchaii, kam se prý dostal při plavbě Indickým oceánem, viděl v chrámě Diově zlatý sloup, na němž byly zaznamenány činy ---+Úrana, -+Krona a Dia, kteří byli v dávných dobách králi tohoto ostrova. Toto vyprávění sloužilo jako úvod k rozvíjení teorie, že uznávaní bohové jsou vlastně velcí vladaři minulosti, kteří zavedli kult svých osob, aby si zajistili poslušnost ovládaných. ~ímany seznámil s E-rovými myšlenkami -+Ennius spisem Euhemerus, sacra scriptio (E., posvátný zápis). Tato teorie je dodnes v religionistice nazývána euhémerismus. O E-ra se opíral už Lactantius ve svých racionalistických útocích proti pohanství. Euhémeristický výklad ant. mytologie máme u Boccaccia (De genealogia deorum). Proti křesťan­ ství použili týchž výkladových postupů německý deista H~ S. Reimarus (t 1768), D. F. Strauss (t 1874) a Francouz Ernest Renan (1823-1892).

Eufronios, vnitřek číše, krátce před r. 500 př. n. 1. (,,krásny Leagros" na koni)

kterou sestrojil na základě svých pozorování, přesně napodobí zdánlivý pohyb planet. Jeho spis Fainomena (Zjevy nebeské) zpracoval ve formě básně ---+Arátos (1. pol. 3. stol. př. n. 1.). E-xův význam je ve snaze o vědecký výklad vesmíru na základě přesného pozorování, pokud to je pouhým okem možné; starověk totiž neznal dalekohled. Z dochovaných rukopisů E-xova díla je nejvýznamnější tzv. Eudoxův papyrus (---+ilustrace). - V. t. matematika (2).

520-500 př. n. I. (hlavní dílo: krátér s vyobrazením zápasu Héraklea s Antaiem); dalších 25 let pracoval jako hrnčíř. Jeho kresba představuje vrchol archaického grafického umění.

Literatura: Giovanna Vallauri, Evemerio di Messene, Testimonianze e frammenti con introduzione e commento, · 1956.

Euforión z Chalkidy na Euboii, * 276/5 př. n. I., knihovník v Antiochii nad Orontem, mistr helénistického ---+epyllia a -+elegie. Liboval si v temných výrazech, zapadlých látkách, detailech. V tom se stal vzorem řím. ---+neoterikům, které Cicero (Tusc. 3, 45) posměšně nazval cantores Euphorionis (pěv­ ci Euforiónovi). Eufrat viz Mesopotamie

eucharistie (řec. -teid), díků­ vzdání, nejpodstatnější část raně­ křesťanských bohoslužeb. Záležela v požívání svátostných živlů (chleba a vína, chápaných jako tělo a krev obětovaného Syna božího [---+theofagie]); byla spojena se vzdáváním díků Bohu za to, že seslal svého syna, aby se vydal na smrt jako oběť za odčinění hříchů, lidmi spáchaných.

Eufronios [2. p. -ia], athénský Eukleidés (2. p. -da] 1. z Megar malíř červenofigurových váz, činný viz megarská škola; - 2. E., vynika-

Euk

186/

jící řecký matematik ( -►matemz;i­ ka [3]), jenž za vlády ---+-Ptolemaia I. působil asi v letech 310-280 v ---+-Alexandrii. O E-dově vztahu k matematice se dochovaly dvě anekdoty, příznačné i pro postoj jeho doby: Ptolemaiovi prý řekl, že neexistuje pro krále zvláštní cesta ke geometrii; svému žáku, který naučiv se jeho první větě se ptal, jaký z toho má prospěch, poslal prý po otroku 3 oboly. -E. se zabýval též ---+-astronomií, teorií hudby a -+-optikou. Autorství spisu Katoptrika (O zrcadlech) i spisu z oboru -+-mechaniky, De levi et ponderoso (O tíži), zachovaného v lat. překla­ du z arabštiny, je však pochybně.

proslulý ---+-pergamský oltář oslavu pergamských vítězství.

Eumenés [2. p. -na] 1. z Kardie na Thráckém ---+-Chersonésu, kancléř (řec. grammateus) --+-Filippa II. a spolubojovník ---+-Alexandra Velikého, obratný diplomat. Po Alexandrově smrti r. 323 př. n. l. byl regentem Alexandrovy říše ---+-Perdikkou ustanoven správcem Kappadokie a Paflagonie a porazil r. 321 říš­ ského správce ---+-Kratera a jeho spojence arménskěho satrapu Neoptolema. Po Perdikkově pádu odolával E. nějakou dobu nejmocnější­ mu z ---+-diadochů ---+-Antigonovi (1), ač od něho utrpěl r. 320 těžkou porážku. Konečně po nerozhodně bitvě v Paraitakéně (na jih od Kaspického moře) byl r. 317 /6 Antigonem poražen v Gabieně, svým vlastním vojskem vydán Antigonovi a na jeho rozkaz (r. 316) popraven. - Životopis E-nův napsal Plútarchos. 2. E. I., pergamský král 263-241 př. n. 1., synovec, adoptivni syn a nástupce ---+-Filetairův. R. 262 odrazil ---+-Antiocha I. od Sard, a tak uhájil nezávislost Pergama. Klid ze strany Galatů si vykoupil roč­ ním poplatkem. 3. E. II., pergamský král 197160/59 př. n. 1., syn a nástupce ---+-Attala I. Podporoval Římany ve válce proti spartskému tyranu ---+-Nabidovi a proti syrskému králi ---+-Antiochovi III. (-+-syrské války). Za to mu Římané přidělili Thrácký ---+-Chersoněsos a velkou část seleukovského území v Malé Asii. V 1. 171-168 se zúčastnil na straně Římanů války proti makedonskému králi ---+-Perseovi (třetí makedonská válka [---+-Makedonie]), avšak vyjednáváním s Perseem si Římany proti sobě popudil, a ti pak proti němu podporovali Galaty (---+-Galatie). Za Eumena II. dosáhlo pergamské království největšího rozkvětu; sahalo od Thráckého Chersonésu až k pohoří Tauros. E. dal postavit Diovi a Athéně

na ctí a vášnivou láskou k nevlastnímu synu Hippolytovi; prozrazení a odmítnutí její lásky vede nakonec k sebevraždě Faidřině a HippolytoEumenidy viz Erínye vě smrti. - V Trójankách ( Tróades, Eumolpos [2. p. -pa], mytický r. 415) ukazuje E. na osudu zajatých pěvec a zakladatel ---+-Démětřiných trójských žen hrůzy války. ---+-mystérií v ---+-Eleusíně. Od něho /figenie v Aulidě (/figeneia hé en odvozoval svůj původ attický aristo- Aulidi, r. 405), líčí spor o obětování kratický rod Eumolpovců, jehož ---+-Ífigenie, která se nakonec ušlechpříslušníci pečovali dědičně o Dě­ tile rozhodne obětovat život za métřin kult. blaho vlasti. - V /figenii Taurské (/figeneia hé en T aurois, kolem Eunapios viz dějepisectví (B) r. 410) se ---+-Orestés na své cestě za sochou ---+-Artemidy, kterou má Eunús viz Sicílie na příkaz božstva přivězt do Řecka, a očistit se tak ze zabití matky, setká eupatridové, rodová aristokracie nepoznán s Ífigenií; má být sestrou, v Attice, viz aristokracie (I). kněžkou Artemidinou, obětován, šťastnou náhodou se však sourozenEupolis [2. p. -ida], * 446, ci poznají a zásahem bohyně t krátce po 412, jeden z hlavních Athěny se oba zachrání. - Dále autorů starě attickě --+-komedie. se dochovaly tragédie: ---+-AndroVynikal jemným vtipem, vynaléza- maché, Bakchantky (Bakchai), vostí a pevným vedením děje. ---+-Élektrá, ---+-Hekabé, -+-Helena Ráz jeho děl jinak nezachovaných (Helené), Sílený ---+-Héraklés, (Héje částečně patrný ze zlomků ko- raklés mainomenos), Hérakleovci medie Démoi (Démy), která byla (Hérakleidai), -+-fón, Foiníčanky uvedena r. 412, za katastrofální (Foinissai), ---+-Orestés, Prosebnice situace pro athénskou námořní (Hiketides). říši po ztroskotání sicilské výpravy: Na E-dovo dílo silně působil v té na svět vystupují duchově slavných době nový proud racionalistického předků (Solón, Miltiaděs, Aristei- myšlení (--+-sofisté), které napomádés, Periklés), aby křísili staré halo rozkladu nábožensko-mravníathěnské vlastenectví a pomohli ho základu athěnské demokracie, řešit mravní krizi státu nehodným a přispělo tak na jedné straně k její potomkům, jejichž vady E. pra- krizi, na druhé straně však, zejm. svým důrazem na jednotlivce a jeho nýřuje. autonomii, vedlo k obohacení lidskě Eurípidés [2. p. -dal, asi 480-406 osobnosti a svým důrazem na sílu př. n. 1., athěnský dramatický rozumu otevřelo cestu dalšímu básník. Narodil se na ostrově novému poznání. E. byl stoupencem Salamíně. Celý svůj život strávil umírněné demokracie. Podrobil v soukromí věnuje se studiu a poe- však rozumové kritice tradiční zii. Byl dobře seznámen s učením sociální, mravní a náboženské současných filosofů; s některými představy a hodnoty. Přivádí na z nich byl prý v osobním styku scěnu hrdiny nového typu, od(---+-Anaxagorás, --+-sofisté, ---+-Sókra- krývá v nich vznešené morální tés). R. 408 odešel na dvůr make- vlastnosti člověka, zejm. ženy, donského krále Archeláa do Pelly a které nebyly do té doby na scéně tam těž zemřel - E. složil asi 80- plně zobrazeny (např. Alkéstis, 90 divadelních her. Zachovalo se Ífigenie). Dějiště tragického kon(kromě zlomků) 17 tragědií (tra- fliktu se u E-da částečně přesunuje gédie Rhésos od E-da nepochází) do oblasti myšlenkového a citověho a satyrské drama (Kyklóps). Nej- života hrdinů (např. Médeia, Faidvýznamnější E-dovy tragédie jsou: ra). Představuje přitom hrdiny Jemně humorná Alkéstis (r. 438) v kritických životních situacích líčí oddanou lásku hrdinky, která a líčí rád jejich složité psychické neváhá podstoupit smrt za manžela. stavy. Do svých kusů vkládal E. - --Médeia (r. 431) je tragédie často aktuálni filosoficko-morální ženy, která z lásky k milovanému úvahy a debaty; bývá proto nazýván muži opustila vlast a spáchala filosofem na scéně. S mýtem naklákrvavé zločiny, je však manželem dá volně, vytváří nejednou spletité nakonec opuštěna; tato zrada pro- situace, které jsou nakonec řešeny budí temné síly v nitru barbarské šťastnou náhodou nebo božským ženy, v krajním zoufalství se zá,sahem ( ---+-deus ex machina; Médeia pomstí Iásonovi vraždou sr. např. Ífigenie Taurská). Nové jeho nové nevěsty a vlastních dětí. prvky, které E. do literatury uvedl, - V ---+-Hippolytovi (r. 428) svádí se rozvinuly plně v době pozdější. Faidra těžký vnitřní boj mezi svou E. též obohatil techniku tragédie:

187/

eur Európé, dcera foinického krále Agénora. Unesl ji -+-Zeus v podobě býka přes moře na Krétu. Z jejich synů prosluli ---+-Mínós a ---+-Rhadamanthys. Podle ní byl pojmenován světadíl Evropa. Literatura: W. Biihler, Europa. Ein Uberblick uber die Zeugnisse des Mythos in der antiken Literatur und Kunst, 1968. Vyobrazení únosu Európy: Tizian, okolo 1560; P. Veronese, okolo 1580; G. Reni (1575-1642); Baccio Bianco (nástropní malba ve Valdštejnském paláci v Praze), asi 1625-30; Rembrandt, Europa, 1632; Tiepolo (1696-1770), Únos Európy;_F. G. Watts, Europa, 1897; V. A. Serov, Unos E{!rópy, 1910 (vice variant); A. Procházka, Unos Európy, 1934 (kresba i_ olej). - Freska: F. Harovník (t 1683), Unos Európy (Lobkovický palác na Hradčanech). - Reliefy: Paolo della Stella (t 1552), Európé (na letohrádku Belveder v Praze); Andreas Maria Avostalis del Pambio a Jan Campion, Európé (v letohrádku Hvězda v Praze), mezi r. 1555---60. - Sochy: J. Kutálek (* 1917), Únos Európy; J. Lipchitz, Únos Európy, 1938 (bronz). - Opera: D. Milhaud, Únos Európy (text H. Hoppenot), 1927. K. A. Fedin (* 1892) nazval svůj román, v němž řeší problém Ruska a Evropy, Pochiščenije Jevropy (1935).

Euros viz

větry

Eurótás [2. p. -tu], řeka ve --+-Spartě.

Eurydiké, manželka

---+-Orfeova.

Eurymedón [2. p. -dontu], řeka v ---+-Pamf~lii, pramenící ve ---+-Frygii, známá vítězstvím ---+-Kimónovým nad perským loďstvem i pozemním vojskem (snad r. 469 př. n. 1.). Eurystheus [2. p. -ea], v Mykěnách, viz Héraklěs.

Euripides, i'ímská kopie podle originálu z doby kolem r. 330 pi'. n. 1. (Neapol)

položil důraz na ucmnost jednotlivých scén, omezil ještě více úlohu sboru a uvolnil souvislost jeho vystoupení s dějem, rozvinul prolog, užil nových prvků v hudbě. E-dova reč je přirozená a jasná, jeho lyrika si bere ráda náměty z prírody. Pro svě novátorství byl zesměš­ ňován komiky (---+-Aristofanés). E-dovi hrdinové jsou strženi z hérójských výšin do lidských poloh a jeho tragédie se již stávají hrami o osudech lidí. Pod jejich vlivem se vyvíjela dále tragédie i komedie, zejm. římská, a jejím prostřed­ nictvím i drama novověké. E-dova dramata dávala i později podněty k novému zpracování. Námět Medeie zpracoval jako drama v antice např. -+-Seneca, v nové době P. Corneille (1635);

Fr. Grillparzer (1822); R. Jeffers (1946); J. Anouilh (1946). Hippolyta R. Jeffers (1954). Ífigenii v Aulidě J. Racine (1674); G. Hauptmann (1944). Ífigenii Taurskou J. W. Goethe (1787). Nejznámějším zhudebněním jsou opery Gluckovy (obě lfigenie 1774, 1779) a opera E. Křenka Das Leben des Orest (1930). P reklady: J. Král, Kyklops, 1885; Alkestis, 1888; Hippolytos, 1914; K. Pražáková-Fuxová, Foiničanky, 1919; Hérakles, 1924; J. Sedláček, Devět dramat Euripidových, 1924; O. Jiráni, Bakchy, 1925; S. Stuna, Ión, 1931; F. Stiebitz, Médeia, 1970 (v: Antické tragédie); R. Mertlik, Hippolytos; Ífigeneia u Taurů; Helena, 1970 (v: Antické tragédie).

Eurípos [2. p. -pu] (dn. Evripos), nejužší místo (40 m) mořské úžiny mezi Boiótií a Euboiou (u Chalkidy), v němž se několikrát za den mění proud. R. 411 př. n. l. tu byl postaven most.

král

eurytmie (z řec. eu, dobře, rythmos, rytmus), rytmická úprava prózy. V řečtině i v latině vznikal jako ve všech jazycích - sledem vět a souvětí přirozený rytmus; skupiny slov, jež tvořily více méně syntaktický celek, byly navzájem odděleny pauzou pro nabrání dechu, a rozsahem se proto příliš nelišily. Umělou stylizací tohoto rytmu vznikl na jedné straně verš tzv. mluvní (vznikající nezávisle na hudbé), na druhé straně uměle rytmovaná próza. Jejím vrcholným útvarem byla --+-perioda, rozčleně­ ná na 2-4 kóla; delší ---+-kólon se dělilo dále na kommata ( doslova „úseky"). Teorii prozaického rytmu vypracovávali praktičtí stylisté-řeč­ níci; v llecku k ní položil základy ---+-Gorgiás, v :llímě ji propracoval hlavně -+-Cicero. Umělecké rytmování řeči bylo však v praxi známo již dříve, ovládali je např. ---+-analisté a řečníci před Ciceronem. Někteří stylisté užívali na konci svých kól

eur rytmických ---+-klauzulí jako ve verši, jiní (např. Cicero) se naopak veršovému rytmu pečlivě vyhýbali. Pokračováním antické e. byl středověký cursus rythmicus. Se záměrným používáním rytmických klauzulí se setkáváme i u některých novodobých prozaiků (např. tzv. hérójská klauzule [ - u l.,-u] u Antala Staška [,,tu pálilo slunce; tu vichřice duly"], sr. F. Novotný, LF 42, 1915, 277-281). Literatura: F. Novotný, Eurythmie a latinské prózy, I, 1917, II, 1921.

řecké

Eusebios [2. p. -ia] Caesarejský, z Kaisareie v Palestině, * asi 260, t asi 340, řecký církevní spisovatel. Nejvýznamnější jeho spisy jsou: Ekklésiastiké historiá (Církevní ději­ ny, 10 kn.), cenné zejm. proto, že uchovaly řadu zlomků ze spisů jinak ztracených; Pantodapé historiá (Kronika, obecné dějiny dovedené do r. 325), přepracovaná, doplněná a převedená do latiny ---+-Hieronymem; Proparaskeué euangeliké, lat. Praeparatio euange/ica (Příprava pro evangelium, tj. vlastně předhistorie evangelia), v níž ukazuje, že všechen dějinný vývoj směřoval ke vzniku křesťanství; Životopis císaře Kon-

stantina a Chvalořeč (na téhož). Svými kronikářskými pracemi dal E. pevný chronologický základ událostem prvních tří století křesť. církve. Jeho historickou koncepcí byla myšlenka o existenci tří světových náb. proudů: pohanství, židovství a křesťanství, které na sebe navazují, ale vyšší stupeň zároveň vždy překonává stupeň nižší. Ve sporech o Areiovo učení ( ---+-ariánství) zaujímal zprostředku­ jící stanovisko. Eustathios [2. p. -ia] z Thessaloníky, řecký filolog 12. stol. n. I. Napsal komentář k básním Homérovým, v němž čerpal ze ztracených děl stv. filologů, která měl ještě k dispozici. Komentoval též básně Pindarovy.

188/ o příjezdu panovníka; v křesťan­ ství zvěst o příchodu království božího, kterou podle křesť. učení přinesl na zem Syn boží z nebeské říše. Výraz e. se pak ujal pro vyprávění o pobytu tohoto „božího posla" na zemi, a to především pro vyprávění literárně zachycená. E-ií byla v nejst. dobách vedle sebe celá řada: z těch byla v kat. církvi uznána za pravá a zařazena do -+-Nového zákona jen čtyři (podle círk. tradice byli jejich autory: apoštol Matouš, průvodce a tlumočník apoštola Petra Marek, lékař a průvodce apoštola Pavla Lukáš a apoštol Jan [,,miláček Páně"]); ve skutečnosti to jsou, s výjimkou e-ia Lukášova, ---+-pseudepigrafa; ostatnf e-ia, z nichž se nám dochovaly jen zlomky, jsou prohlašována za ---+-apokryfy. E-ia vznikla v podobě nám známé vesměs až por. 70 n. 1. (po dobytí Jeruzaléma :tlímany), navazovala však na vyprávěni starší. Za nejst. z nich se uznává e. Markovo; jeho zpracováním (s přibráním · ještě jiného písemného pramene) bylo jednak e. Matoušovo, jednak Lukášovo. Tato tři e-ia bývají označo­ vána též jako synoptická, protože si jsou obsahově tak blízká (třebaže nezachovávají jedno a totéž pořadí vyprávění), že lze sestavit takřka beze zbytku synopsi (přehled) jednotlivých částí sobě odpovídajících. Ježíš je v nich líčen jako hist. postava; v e-iu Janově naproti tomu vystupuje Ježíš jako nadzemská mocnost (Logos, Slovo), která sestoupila z nebes na zemi, aby spasila ty, kdo v ni uvěří. - Rozpory mezi jednotlivými e-ii umožňují rozlišit starší (realističtější) složky křesť. věrouky od mladších.

evocatio (lat. vyvolání), obřad, při němž bylo božstvo vyzváno, aby opustilo své dosavadní místo, a kdy mu současně bylo přislíbeno místo nové. Za války prý :tlímané vyvolávali božstva z nepřátelského města s příslibem, že dostanou nový Euterpé viz Múzy chrám v ~ímě; z hist. doby známe jen e. ---+-Junony Reginy z Vejí Eutropius [2. p. -ia], římský děje­ r. 396 př. n. 1. (Liv. 5, 22). Naproti pisec 4. stol. n. I.; napsal stručné tomu se e. udržela až do císařské řím. dějiny Breviarium ab urbe doby jako obřad, jímž bylo do svět­ condita o 10 kn., líčící události do ského užívání navráceno místo r. 364 n. I. Jako vedoucí císařského zasvěcené bohům na soukromém archívu čerpal ze spolehlivých pozemku. pramenů. Jeho díla bylo pro snadnou srozumitelnost a jazykovou exedra (řec.) 1. společenská místprostotu používáno jako učebnice nost pro siestu v řeckém a římském ve střv. školách. domě nebo ve vile, polokruhová nebo pravoůhlá, se sedadly podél evangelium (řec. euange/ion, dobrá stěny; podobně i ve veřejných zpráva), původně v helénistických budovách (v lázních, palaistře, říších oficiální výraz pro zprávu na císařských forech aj.); - 2. samo-

statná nevelká budova o půdoryse polokruhovém s kamennou lavicí, popř. s polokupolí, zdobená sochami a malbami.

exegeze (řec. exégésis), textu, zvláště biblického.

výklad

exodos [2. p. -du] (řec., vyjití, odchod) 1. závěrečná část ant. divadelní hry, zvl. tragédie a komedie, při níž sbor opouštěl scénu; - 2. v lat. tvaru Exodus označení 2. kn. Mojžíšovy, v níž se líčí vyvedení Israelitů z Egypta ( -+-Starý zákon). exorcismus (vymítání dábel

ďáblů)

viz

exóterický (z řec. exóterikos, vněj­ ší), spis (popř. nauka), určený pro širší veřejnost, nikoliv pouze pro uzavřený okruh příslušníků filos. školy. Opak esóterický (z řec. esóterikos, vnitřní). - V. t. Aristotelés. explicit (snad zkratka z lat. explicitus [est], tj. liber = kniha, svitek [-volumen] byl rozvinut až do konce), výraz jímž se označují závěrečná slova textu, popř. písařova (nebo tiskařova) poznámka za ukončeným dílem. V ní býval obvykle jmenován autor, název díla a uváděny podrobnosti o osobě písaře (popř. tiskaře), místu, datu a okolnostech vzniku knihy. - Sr. incipit. ex(s)ilium (lat.) viz vyhnanství extáze (řec. ekstasis, vystoupení, tj. duše z těla), zvláštní duševní stav, kdy bohatě pracuje fantazie. V oblasti uměleckého tvoření se jí obíral Platón v dialogu Jón a výslovně ji uznává Aristotelés (Poet. 17, 2). Pozdější idealistická filosofie viděla v e-zi cestu, vedoucí prý k přímému poznání boha. Takto ji chápou ---+-Filón z Alexandrie, ---+-Plótínos, u něhož je e. spočinutím duše v bohu a splynutím s ním v jedno, gnostikové (---+-gnosticismus) a mystici (--+-mystika). ex voto (lat. votum, slib), ,,podle slibu", častá formule na lat. nápisech, jimiž byl nějaký předmět (nebo jen nápis sám) věnován božstvu jako dík. Výraz exvoto nabyl významu „votivní dar" a takto se ho užívá dosud. Ezop viz Aisópos

Fai

189/

F

Fabiové, podle tradice jeden znej- JeJtm břehu ho pohřbily nymfy starších římských patricijských ro- (Ov. Met. 1, 750--2, 400). dů, jehož všichni mužští členově Tragédie: -Eurípidés, Faethón (za(v počtu 306) až na jediněho chlap- chovány zl.); v nové době: Otakar Theer, Faethon, 1916 (scénickou hudbu složil J. ce padli hrdinně r. 4 79 př. n. 1. na B. Foerster, 1922, rkp.). - Obrazy: Faethón říčce Cremeře (přítoku -+Tiberu) (cyklus péti obrazťl na tabulovém strope v boji s obyvateli etruského města ve Vojenském hist. muzeu v Praze), neznámy malíř kolem r. 1580; J. Brueghel -+Vejí (Liv. 2, 49n). Z pozdějších, (1568-1625) - H. van Balen (1575-1632), hist. F-iů prosluli Q. Fabius Maxi- Faěthontuv pád (MG Brno); Baccio mus -+Cunctator a Q. Fabius Pictor Bianco, Faěthontťlv pád (nástropní malba ve Valdštejnském paláci v Praze), 1625 až (-+analisté; -+dějepisectví [B]). 1630; Le Sueur (t 1655), Faethon; F. So-

limene (t 1747), Faethón (v depositári

fabula (lat.) 1. vypravování, ná- Národní galerie v Praze); G. Moreau (1826-1898), F. řítíci se mezi bytostmi mět, látka (hlavně divadelní hry); - zvířetníku. - Symfonická báseň: C. Saint2. divadelní kus. Různé druhy di- Saens, Phaéton, 1873; F. Brož, Faěthon, vadelních her rozlišovali Římaně ouvertura, op. 2 1923/24; K. Bohm, Faethón, 1930. - Opery: J. B. Lully, příslušnými přívlastky; v oboru Phaéton, 1683; A. Scarlatti, Fetonte, 1685; komedie to byla f. -+atellana, f. N. Jommeli, Fetonte, 1768. palliata, f. togata ( -+komedie [B]), v oboru tragédie f. crepidata a f. Faidra viz Hippolytos (1) praetextata či praetexta ( -+tragédie [B]); - 3. -+bajka jakožto lit. Faistos [2. p. -tu], město na svadruh. zích dvou vrchů nedaleko od jižního pobřeží Kréty (45 km na jih Faéthón [2. p. -thonta], řec. Zářící, od -+Knóssu), o němž se zmiňuje syn boha slunce Hélia. Když F. po- Homéros (Il. 2, 648; Od. 3, 296). chyboval o svém božském původu, Na výšině (70 m) nad messarskou slíbil Hélios pod přísahou, že mu nížinou jsou zříceniny vladařského splní jakékoli přání; tu si· F. přál paláce, který byl neohrazen. Vznikl jeden den řídit otcův sluneční vůz. počátkem 2. tis., zanikl koncem Koně však poznali, že je řídí ne- 15. stol. př. n. 1. Středem paláce zkušená ruka, sjeli příliš nízko a se- bylo obdělně nádvoří (46 m x 22 m), . žehli část zemského povrchu; ta- obklopené asi 100 místnostmi (obytmější obyvatelě jsou od té do- né, trůnní sál, skladiště, sloupové by černí. Aby zabránil větší zkáze, síně, palácová svatyně). Jednotlivé srazil Zeus F-thonta bleskem s vozu. terasy spojují pohodlná schodiště. F. se zřítil do řeky Éridanu a na Z nálezů je nejznámější disk, s texFaistos, palác, pohled od severozápadu

Fai

190/

tem v neznámém obrázkovém pís- zvlášť známá tzv. Donatio Constanmu ( -+písma egejská). tini, falešná darovací listina papeži Silvestru I., kterou prý -+KonFajákové, mytický národ blaženě stantin Veliký za to, že byl křtem žijící na ostrově Scherii (již ve stv. zbaven těžk~ nemoci, daroval řím. ztotožňované s -+KorkýrÓu; jejich církvi některá provilegia. D. C. při­ vládce Alkinoos ochotně přijal znávala papežské moci nadřazenost ztroskotavšího -+Odyssea a dal ho nad mocí světskou, věčné panství vypravit na své lodi na jeho rodnou nad ~ímem a nad Itálií a právo -+Ithaku. -+Poseidón za trest tuto nejvyššího soudce nad celým křes­ loď po návratu z Ithaky proměnil ťanstvem. Podvrženost listiny dove skálu, a zahradil tak vjezd do kázal v 1. pol. 15. stol. Lorenza scherijského přístavu (Horn. Od. 6, Valla spisem De falso credita 3-10; 8, 555-563; 13, 160-164). et ementita Constantini donatione (O podvrženém darování Konstanfalanx viz taktika tinově, které se mylně pokládá za pravé). Falaris [2. p. -ida], tyran Literatura: W. Speyer, Die literarische v -+Akragantu okolo r. 570 př. n.1. Falschung im Altertum (v: Handbuch Svou vládu upevnil šťastnými vál- der Altertumswissenschaft I, 2), 1971. kami proti Kartágiňanům. Byl pověstný svou krutostí. Vypráví se Fama, římskými básníky perzonio něm, že své nepřátele zaživa upa- fikovaná Pověst, jež se rozrůstá loval v kovovém býku. - R. 1699 z nepatrných počátků nesmírnou dokázal slavný anglický filolog R. rychlostí do obrovských rozměrů. Bentley, že sbírka 148 listů zacho- (Verg. Aen. 4, 173n, 666n; Ov. vaná pod F-idovým jménem je pa- Met. 12, 43). dělek z 2. stol. n. 1.

faliský jazyk viz jazyky v Itálii fallické

písně

viz fallos

fallos (řec.), mužský úd, jehož zpodobení bylo nošeno v průvo­ dech na počest bohů plodnosti, zvl. na počest -Dionýsovu. Mládež nesoucí J. prozpěvovala nevázané popěvky, tzv. fallické písně, předvá­ děla mimické scénky a pronášela obscénní žerty; fallické písně byly podle Aristotela (Poet. kap. 4) jedním ze zdrojů řec. komedie. Odtud se f. stal i součástí hereckého kostýmu ve staré -+komedii attické a sboru satyrů v -+satyrském dramatě.

falzum (lat.falsum, klam, podvod), napodobenina uměleckého díla zhotovená s úmyslem klamat. F-za vznikala již ve stv. a byla určena pro řím. milovníky řec. umění. Velký počet jich vznikl za renesance s její zálibou v antice. Ještě více f-z pochází z období klasicismu a z nejnovější doby. I nejlepší falzifikátor však vkládá do svého výtvoru interpretaci antiky vlastní jeho době; proto i nejlepší f-za bývají záhy odhalena. Nejznámější f-za ant. uměleckých výtvorů jsou: malba tzv. Múza z Cortony (stv. -+Krotón ve vých. Etrurii), podobizna Gaia lulia Caesara (Britské muzeum), množství terakotových sošek (19. stol.), zlatá „Saitafernova" tiara (Louvre), hliněné sochy „etruských bojovníků" (New York). - Z literárních falz je ob-

Socha: Matyáš Braun, Fáma s Martem a Athénou, památník L. Šlika v chrámě sv. Víta, 1723.

familia (lat. rodina) 1. Starořímská rodina zahrnovala otce (pater familias) a matku (mater familias) s dětmi (popř. jejich manželky a děti), ale vedle toho i otroky rodině patřící (sr. níže); na rozdíl od otroků byly děti nazývány liberi (svobodní). Hlavou rodiny byl otec, jenž měl právo nad životem a smrtí členů rodiny (ius vitae necisque), mohl novorozeně uznat za své, nebo je dát pohodit; dospělejší děti mohl prodat; pouze otec měl plnou způ­ sobilost k právům ( -+caput), byl svéprávný (sui iuris), všichni ostatní příslušníci rodiny byli nesvéprávní (alieni iuris): děti podléhaly otcovské moci (patria potestas), manželka byla v moci manželově ( -+manus). Otec za ně vykonával všechna práva, zejm. majetková (pouze on mél plné vlastnické právo nad rodinným majetkem a právně jím sám disponoval), a rozhodoval i o sňatku dětí. Patria potestas zanikala otcovou smrtí, ztrátou občanství otce nebo syna, -+emancipací, -+adopcí, nebo jestliže byla otci soudním výrokem odňata. Zákonem byla omezena teprve za císařství. Zemřel-li otec a nezůstali-li po něm synové, tvořila rodinu vdova a neprovdané dcery; smrtí vdovy a provdáním dcer takováto rodina zanikla. Zletilí synové (starší než 25 let), kteří přežili svého otce, se stali svéprávnými (sui iuris), kdežto vdova, nezletilí synové a neprovdané dcery dostávali právního ochránce (tutor), obvykle v osobě

nejbližšího mužského příbuzného ( -+poručenství). - Rodina jako výrobní a právní svazek se uvolňovala, jak výroba vzrůstala a řím. stát se rozšiřoval, a to už v posledních dvou stoletích př. n. 1. - V. t. agnatio; cognatio; manželství. 2. F. rustica (dosl. ,,venkovská čeleď"), otroci zaměstnaní na -+villách, a to jak v zemědělské výrobě, tak při pracích nutných k řádnému chodu statku (kuchaři, pekaři, nosiči vody, tkalci, lékaři apod.). Dozor nad otroky měl šafář (vilicus). Jemu podléhali magistri operum (mistři), kteří stáli v čele menších skupin otroků,_ popř. námezdných pracovníků. Učetní agendu vedl dispensator. 3. F. urbana (dosl. ,,městská če­ leď"), otroci zaměstnaní ve měs­ tech. Ve větších domech jim stál v čele procurator. Postavení otroků ve méstech bylo pokládáno za lehčí nežli na venkově. Přeložení otroka z města na venkov znamenalo proto trest.

Fanagoreia (dn. Tamaň), řecká osada v Kerčském průlivu založená maloasijskými -+Ióny, pozdéji hlavní město -+bosporské říše se slavným chrámem bohyně -+Afrodíty. R. 64 př. n. 1. zde vzniklo povstání proti pontskému králi -+Mithradatovi VI. a postupně zasáhlo města Chersonésos, Theodosii a Nymfaion. Po Mithradatově smrti prohlásili ~ímané F-iu za svobodné město.

farizeové (z aram. ,,oddělení" [m. r. mn. č.]), židovský náboženský směr (-+sekty [I]) od 2. stol. př. n. l. Vznikli patrně ze starší žid. sekty chasídů (,,zbožných"), nespokojených s vládou žid. králů. Uplatňo­ vali důsledně a horlivě, avšak pružně s ohledem na současnost, před­ pisy Mojžíšova zákona (odtud dn. význam slova farizej= pokrytec) a doplňovali je (na rozdíl od -+saduceů) ústním podáním. Byli mezi nimi příslušníci všech společen­ ských vrstev. Bojovali proti všem odchylkám od žid. zákona, zvl. i proti křesťanství. Po zkáze Jeruzaléma r. 70 n. 1. zůstali f. jako jediný směrodatný židovský náb. směr.

farmakos [2. p. -ka] (řec.), človék určený k magickému očištění obce; při očišťování, k němuž docházelo zpravidla každoročně, byl f. buď zabit nebo z obce vyhnán. Jako f. býval vybírán buď zločinec nebo člověk tělesně postižený. Farnakés II. [2. p. -ka], syn pont-

191/ ského krále -.Mithradata VI; r. 63 př. n. 1. stál v čele vzpoury proti svému otci a po jeho smrti byl Pompeiem ustanoven za vládce -.bosporské říše. Po bitvě u -.Farsálu r. 48 se pokusil obnovit otcovu říši v puvodním rozsahu, byl však r. 47 poražen Caesarem u Zely v Pontu (veni, vidi, vici [-.Sent.]).

fed

r. 48 př. n. 1., v níž vojsko Pompei- božstvo plodnosti v přírodě a ovo podlehlo. ochránce stád před vlky, podle pověsti otec -.Latinův. Kněží, zvaní fasces (lat.), svazky, tj. pruty, ovi- -.Luperkově, měli na starosti jeho nuté červeným řemením, se sekyrou kult na Palatinu, na jehož sz. ůbočí vetknutou doprostřed, určené k bi- leželo jeho sídlo, jeskyně Luperca/. čování a stínání; odznak magistráta, F. rozuměl šumění lesa a jiným který měl moc nad životem a smrtí hlasům přírody, a proto mohl občanů (ius vitae necisque). F. (ve být bohem věštným. Za helénizace řím. náboženství byl F. ztotožněn s -.Pánem a jeho kult se potom udržoval jen na venkově. Mluví se i o Faunech v množném čísle, zto. tožněných s řec. -.Satyry. V době císařskě zaujal v lid. kultu F-novo místo -.Silvanus. (-Obr. str. 207.) Sochy: J. H. Dannecker, Opilý Faun, 1803; A. Rodin, Faun a nymfa; 1892; B. Kafka (1878-1942), Faunové (reliéf); četné drobné plastiky od P. Picassa (sr. A. Verdet, Faunes et Nymphes de Pablo Picasso, 1952). - Obrazy: Palma Vecchio, Faun a nymfa, 1505-8; Rubens, Faun a Faunka, okolo 1612; V. Stríbrný (* 1905), Faun. - Básnl: S. Mallarmé, L'apres-midi ďun Faune, 1876 (ilustroval Manet), přel. A. Procházka, Odpoledne Faunovo, 1922; F. Kvapil (1855-1925), Křepčicí Faun (inspirováno sochou E. L. Lequesna „ Tančící Faun" v Luxemburské zahradě v Paríži). Novela: J. Šimánek, Smutný Faun (Oživlé mramory, 1916). - Symfonická báseň: C. Debussy, Prélude a l'apres-midi ďun Faune, 1892 (inspirováno básní Mallarméovou). - Orchestrální svita: I. Stravinskij, Faun a pastýřka, 1908. - Ženský sbor: B. Vomáčka, Faunova píšťala, op. 23 (na slova Fr. Šrámka), 1931. .

Favorinus [2. p. -na] z Arelate v již. Galii, asi 80-150 n. 1., rétor a polyhistor galského původu. Žil dlouhá léta v !Umě, kde se těšil přízni vzdělaných kruhů včetně císaře Hadriana. Sám se považoval za stoupence akademické skepse, ve skutečnosti byl však učeným eklektikem nevelké myšlenkové hloubky. Z jeho četných spisů, psaných řec­ ky, se zachovaly jen zlomky; nejpopul