A Brief History of the Czech Lands to 2000 8072520261

Citation preview

v I

I

VE ZKRATCE ■ ·v-

PETR CORNEJ ■ ·v

I

I

JIRI. POKORNY ■

■

Česká

rept1blíka (rozloha 7 8 864 km 2) se z historickoprávníl10 l1lediska skládá ze tří částí, Čech, Moravy a. dílu S.lezsk.a, zvanýc:h souhrnně též české ze·mě. Toto území spolu.již od středověku. existovalo v rámci jednol10 státu_, resp. s011státí, a přetrvalo tak dlou·há staletí. Teritorium dneš11i Slovenské republiky pak bylo přibližně od roku 1000 až do podzin1u 1918 i11tegr•ální ·složkou Uherského krá-lovství. Teprve vznik československé re,publiky na podzim 1918 z11amenal radikální zm.ěnu poměrť1. Ději­ ny českých zemí a Slovenska tedy netvo:ří organický celek a bylo by nešťastné i ne1nožné po:koušet se o jejicl.1 ce1istvé zma·pování ·v r·á1nc-i je,dnol)o.výkladu. N ásledujfcí řádky se proto programově soustřed'ují na historický ·vývoj Čech, Moravy a Slezska, zatímco slovenskou problematiku berouJogicky v potaz až od zro.zení Československa; jinak se slovenské minulosti dotýkají po11ze v nejnutněJší tniře. ■ Geograficky se teritoriu1n Čech na jedné a :Moravy -s díle·m Sle-zska na. straně drul1é od. sebe poměrně· značně lišt. Vlastní Čechy obklopují pohoří, jejichž původ sahá pře~vážně do prvohor (Šumava, Krušné hory, Lužic•ké hory~ Jizerské l1ory; Brou.n1ovské mezihoří, Česko1no­ ravská vrchovina), kdežto Morava, pomi11eme-li Jeseníky, se svýJni níži11a1ni otvírá do rakouských zemí a slove11skél10 Pod11naji. české. země byly osídleny již ve starší době kamenné (nejstarší nález pozůstatků působení člověka se na českém te:ritoriu datuje do obd•o·bí pře:d 1700 00.0 lety, ale význame1n je ·předčí doklady o činnosti „lovců mamutů'\ zejména z moravských lokalit Předn1ostí u Přerova, Pavlov a Dolní ·věstonice z č-asů před 26 000 - 11 000 lety). Směrem k přítom_nosti pramenf1 přibývá. ■ V období vzestupu antického Říma (3.-1. století před Kristem)"-obýval čes'ké teritorium keltský kmen Bójů. Podle ních se dostalo zemi latinského pojmeno·vání Bohe---

© Petr Čor11ejl 2000. (do roku 1914} © Jiří Pokorný~ 2000 (od toku 1914)

ISB·N 80M 725.2-02.6 ~ I

•

I

/ 3/

české úze.mí

České země

v prav. ě .ku

Keltové

a germánské kmeny

mia (odtud i něn1eckě · označení Bohmen). Na. přelomu le~ "t.opočtu, v čas·e .sílícího tlaku římského i1npéri-a, vystřídal Kelty gern1án.sk·ý kmen Markomanů~. jejichž vládce Marobud bojoval s Řirnany ( 17. rok po Kristu). Čechy a Morava vš.ak zůstaly m.ímo rámec starověké Římské řiše, jejíž opevněná hranice (lim es Romanus) se dotkla tohoto prostoru pouze okrajově- (lokalita Mušov na jižn.í Moravě). České země te-dy nep- říšly s antikou do soustavnější­ h.o styku, což se promítlo i do jejich dalšího civi1izačního vývoje. . •

- -- -rrrrr,...-;...____

-

·J

'

~~~..._

.

~ ~ -. .

ď ' ·-:' :,-:-

'\

..

"\

•

\ •

~~

~~==-:-::=, , c--;--..,

'. • ·. :-,,•.;-;:

..

JI

ď

,-

(l

.

\

{

\'

i?;.f; ~ l ..

i:i':"L"'--!---,~=~~:

.,

~

,

,, ·.~,

~

:(·~~·."~•-.~~-.~~~~\~.~..... ·~

··~·.·,·. t.:·-~.-·····'

.. I

~

\!,

:

...

B~ct-_,,,'\~;~

~ :_'.ť,; _' ,'~ • ••

..','- ~.--.;

~

f,.·

";

Avars/cý lc11íže •

se zaJatce111.

Vš·echny tyto. změny ·urychlily na konci 6. století zánik germánskych etnických skupin v

prostoru. Příslušníci germánských kmenu bud' odešli, nebo splynuli se Slovany, kteří .se stali jedinými obyvateli země. ■ Odlišný životní styl -slovanských kmenů a soused~ ních Avarů zákonitě plodil vzájemné konflikty. Zatímco Slované žili -v zemědělských os-adách, byli .kočovničtí Avaři mobilnější, výb·ojnější a část slovanského obyvatelstva si .dokon.ce podmanili. Někdy kolem roku 620 propuklo po.. vstání slovanských kmenů proti avarské nadvládě. ■ Výrazného úspěchu dosáhli povstalci v letech 623- ,624 623-624, kdy v jejich čele stanul franský k:upec Sámo, po- Vzni 'k Sámovy říše c,házející asi z dnešní střední Fra11cíe. Po odražení Ava·rů byl Sámo uznán sJednoce11ymi slovanskými kmei:y za vladce a hlavu rozsáhlé. říše, zahrnující teritorium Cech, Moravy, části Sloven.ska a zřejmě i část bavorského území, obývaného tehdy Slovany. Byla„to první říše, kterou západní Slované vytvořili, ale spíše než o statní útvar v pra-vém slova smyslu šlo o kmenový svaz spojený osobou pa11ovníka. J·e ho centru1n leželo zřejn1ě v jihomoravských nížinách kolem řeky Moravy, kde již tehdy vznika.la. opevněná sídliště~ hra. diště. Sámo vládl přibližně pětadvacet let r:1 v·edl úspěš11ou obrannou válku proti franskému králi Da-gobertovi, jehož vojska. roku 631 porazil .u hradiště Vogas„ tisburgu (snad v severozápadníc11 Čechá· cl1). Po Sámově smrti, nékdy v letech 658-659, se jeho říše rozp·adla .. ■ Na téměř 150 let potom p1se1nne zpravy o ceských zemích víceméně mlč:í. Teprve od počátku 30. let 9. věku se ře:č pramenu stává zřetelnější. Na dolním tok11 Moravy se v té ·době formuje jádro státního útvaru., pro k.terý historikové nejčastěji volí název Velkomoravská říše . •f de ale o pojmenován:i umělé a pozdní, soudobí autoři ho·~ voří pouze o Moravě a Moravanech. ■ Prvním zn.ámým· velkomóravslcým panovníkem 830-836· byl Mojmír I.~ 'který po roce 833 připojil ke svému terito- Zrod riu Nitransko na jižním Slovensku. V těchto časech již pů~ Velkomoravs.k,é -

předěl

5.-6. století

Příchod Slovanů

■

Několik staletí trvající období stěho·vání národů zásadním zpť1sobe1n protněnilo etnickou skladbu obyvatel ·dnešního českého a moravského úzerní. V 6·. století zača­ ly do slovensky·c h a moravských nížin i do české kotliny pronikat z jihovýchodu slovanské kn1eny, kte,ré· odtud pow stupně vytlačovaly germánské kmeny~· tentokrát Langobardy a Durynky. Archeologické nálezy z této doby jsou však skoupé, a tak jedním z 1nála záchytn)rch bod·ů zůstá­ vá písemná: zpráva byzantského .h istorika Prokopia, jenž se přibližně k roku 512 zrniňuje o přítomnosti Slovanů v českýcl1 zemích. Jeho údaj ale nelze ověřit. V některých oblastech žili Slované a Germáni určitý čas vedle sebe, ale toto so•užití od _počátku narušovaly vpády Avarů, kočovní-. ků turkotatarského původu, kteří se zmoc11ili Panonie (la~ tinské zeměpisné označení části nynějš.ího Mad·arska západně od Dunaje) a podnikali nájezdy i na Franskou říši. /4/

českomoravském

•

-

r

r

r

-

sobily v mojmírovské říši křesťanské misie,. přicházející říš·e se.n1 pře-devším z Bavorska a Salcburska. Nové n,á-božen~~ tví přijímali především kníže, jeho příbuzní a vojenská d ru.ži11a, zatímco většina prostého obyvatelstva nadále

·tívala p"ohanská božstva. Nejv~tšího územního rozsahu. nul yla Velká Morava za Mojmírových nástup,c·ů, kdy ve„ 11· 1 č1v· clnil10 ce11tra a jižníh·o Slovenska uvedla pod svou

,1

/5/

hoslu žby a přiklonil se zpět k latins ké formě. Nedl ouho před svým skon em však Metoděj stačil pokřtít českého kníže te Bořivoje a jeho manželku Ludmilu. Metodějovou. smrt í slovanská liturgie 11icméně nezahy11ula. Metodějovi žáci působili v Čechách i v slovanských oblastech a posléze zapustila slovanská boho služb a kořeny v Kyjevské Rusi. Přispělo k tomu i nové písmo, tzv. cyrilice, z níž se

~~-~

.·' I

__,

!-X~ ,~ ft~? '. ~- .. - .-

J.. ~

-~ ,

.

I

\

v I

■

Po Svatoplukově smrt i roku 894 se ujal vlády jeho syn Mojm ir II., ale po1něry se podstatně zhoršily. Na přelomu 9.-10 . století vpadli totiž do střední Evropy -kočovní Mad'aři. Vnějšího ol1rožení Mora vy využila některá k1nenova knížata, aby se vyma·nila z 1noravského područí.

I :1 "),i{;j .

misie

smrt

svrchovanost též slovanské -lane ny v Čechácl1, v Pano nii i v okolí řeky 'Visly na d11ešním polském teritorit1. Cent ry polit ickéh o, kulturního a náboženského života byla jiho~ 1noravská l1radiště Mikulčice a Staré Město (u nynějšího u ·herského Hradiště). ■ Mojmírův nástupce Rost islav se snažil vytvořit protiváhu vlivu Východofranské říše· ve střední Evropě, a. proto se. progra1nově orie11toval na Byzanc. Od byzant~ skél10 císaře si také vyžá dal vyslání. křesťanské 1nisie, v její1nž čele stáli bratři Kons tanti n (přijal později kláštern.í

907

Zánik Velké Moravy

Brzy po Svatoplukově smrti, roku 89 5, složila, česká knížata, mezi nimi též Bořivojův sy:n Spytihněv, vazalský hold vých.o.dofranské1nu králi Arnulfovi. Po letech bojů Velkotnoravská řiše kolen1 roku 907 mad'arský1n n-ájezdníkům podlehla. Mad'aři však jádro moravského územi neobsadili, ale stáhl i se zpět do rozlehlých nížin kolem řek Tisy a Dunaje. Tí1n v Evropě skončilo období tzv. stěho-

Cyril a Metoděj (vlevo) před Kriste,11. Freska z 11. století v San .Cle1ne11te v Říniě.

Cyrilometodějská

Metodějova

vyvinula azbuka.

I

863

885

,

/deálrií reko11strulíce hratliště v Milc11lčicicli, nejp1·avděpo~ dob1iěji ce1itra Velké Moravy. ♦

I ,

I

jmén o Cyril ) a Metoděj, původem Řekové ze Soluně. Na Mora vu přišli asi roku 863 a začali zde _pros , azovat slovans kou liturgii, srozumitelnou všen1u obyvatelstvu. Pro

tento

účel

sestavil Konstantin na základě jil1oslovanského 11ářečí umělý slovanský jazyk (staroslověnštinu, resp. církevní slova nštin u) a vytvořil zvláštní písmo (hlaholici). Spol u s bratr em pak do staroslověnštiny překládali boho~ služe bné texty, Nový záko n a 11ení vyloučeno, že se jim podařilo přeložit celou Bibli~ ač p-ří.n1ý doklad o to1n cl1ybí. Později Metoděj dosá hl jme11ování arcibiskupem n1oravsko-panonské arcidiecéze. Jeho sídlem byl kostel na Velehradě (zřejmě nynější Sady u Uherského Hradiště, kde archeo logov é odkr yli zákla dy velké svatyně). Oba soluňští bratři byli později proh lášen i za svaté. ■ Po Metodějově smrti (6. 4. 885) zapu-dil kníže Svato pluk, Rostislavův nástupce, přívržence slovanské bo„ /6/

.. ...

/7/

Západosltl'vanští bojovníci z 10. -11. století. vání národů. Velká Morava po sobě .zanecl1ala p·ozoruhodné kulturní dědictví, které svět po-z.nal až prostřednic~

tvím arche:ologic·kýc-h objevů po roc.e 1945. Velk.omorav~ ská říše .ov.še1n 11.ebyla prvn-ím spol~čným státem českého a slovensk.ého národa, jak ·s.e ob.čas tvrdí, nýbrž státním , 1itvar em vfce či 1néně d·obrovolně sjedno·cených slovanských kmenů, 110-voříc.ích příbuz· ný1Jri diale:kty. Proces for1nování nár,odů a národních států začal ve stř ední Evropě az po JeJ1m rozpa.du. ■ Řadu v·e lkomoravských kulturní.cl1 podnětů pře­ jal nově vznikající český stát. Pro.bíh-ající diskuise, zda n:a českém terito.rit1 žilo v 9. století víc.e slovan:ských kmenů nebo kmen jediný; 11ení důležitá. Evropští vz·dělanci nazýa vali vš.echny obyv_atele Čech sou-hrnným pojmenovaním Bohe1ni~ tedy zcela v duchu římské tradice. Slova.nský ná~ zev .Če.9i, Čechové se objevil asi až na ko,n ci 9. stolet í a. zprv11 zřejmě označoval skupinu lidI, o'bklop·ujicí vlád„ no11cího knížete a po~ílející :se .11a. polítické moci. Postup„ ně se pojmenováni Ceš'i přeneslo na veškeré slovanské etnikum, které sídlilo v Čechách, d.orozumívalo se českým j azykem a tvořilo středověký český n,árod. ■ Knížetem, který stál u počátku zrodu českého státu, byl již uved·ený Bořivoj, _první historic.ky doložený příslušní.k dynastie Přemyslovců, o-dvozující svůj původ od bájného knížete Přemysla, prý o.ráče, kte·rý uzavřel s·ňatek s vě-štkyní "Libuši. Bořivoj p·ůvodně sídlil na Levém Hradci (severně ·od Prahy). Zde také, p.o přijeti kitu z rukou Metodějových, založil ko·stel svatého Klimenta, zř·ejtně neJstarší v Čechách. Pravd.ěpo.dobně. kolem roku 885 př"e­ ""v'

konec 9. století Počátk_y č-eského

státu

koJem ·SB5

Praha -s.ídle·m českých

knížat

.; 8 /

·•

...

,

•

místil své sídlo na hradišt~ zvané Praha (na plo·še nynější110. Praž-ského. l1radu ). ·MotivY byly nejspíše pra.ktické povahy, neboť pražSké hradiště střežilo yÝznamný brod př"E~s ·Vltavu a stalo set.ak důle.žitým obcho·dním středisken1. ·oct té doóy dosud j-e Praha hlavním politickým a kulturním centrem českého státu.. 15. 9.921 ■ Pře.s klíčové postavení v česk.é kotlině byL Boř.ivoj až do své smrti (kolem 890) věrným spojencem Velko- Zavraždění kněžny 1no.ravské říše, z jejíhož vlivu se dokázal -vyprostit až Ludmily Jel10 syn Spytihněv I .. Spytihněvova orientace na B.avorsko v podstatě rozhodla ,o přiklonu č1}ského uzemí ke kultuře .~latinskél10'' Západu .. Důsledky toh-oto kroku se však neM pi'ojevily okamžitě· a prakticky po celé 10. a 1.1. století v Čechách v.e.dle sebe působily dvě kultury, 1atinsk:á a z-volna ustupující staroslověn'Mká. Po Spytihněvově skon.u na"' stoupil jeho bratr Vratislav 1. , zakladatel kostela -sv. Jiří na Pražském hradě. Když i on ze1nřel, došlo ve vládnoucím rod·ě ke s:porům . .Jejich vyvrchole-ním bylo zavraždění kněžny Lud1nily, vdovy po kn-lžeti Bořivojovi. Hrůz-n ý či11 vykonali d.ne 15 . 9. 921 na hradišt i Tetín (nad řekou B·erounkou, ne(laleko pozdějšího hrad11 Karlštejna.) vikingští l1ojovníci ve službách kněžny Drahomíry, vdovy po Vratislavo,vi I. Zavražděn.á Lud1nila byla po.zději svatoře- čena a její _kult byl pěstován především v pražském ko~tele sv·. Jiří:, kde kně·žniny tělesné ostatky nal~zly míst o po„

K]edního od. po•činku . l'ražský h:i·ad v do,hě vlády k11íiete Václava.

/ 9 ./

28. 9. 929 nebo 935

Zabití knížete Václava

973 Zřízení

pražského biskupství

■

Tím však řevnivosti uvnitř přemyslovské dy11astie neustaly. Vlá da knížete Václava, syna Vratislava I. a Drahom íry, se zpr vu vyvíjela úspěšně. Na svou dob u nebýva~ le vzdělaný panovník pokračoval v expanzivní politice svého rod u a provedl z.měnu zahraničněpolitické linie, když se místo na Bavorsko začal orientovat na Sasko, jemuž při~ padla vůdčí úloha v německých oblastech. Výraze1n této vazby bylo i založení kostela sv. Víta na Pražské111 hradě, na jehož místě později vyrostla gotická katedrála. Poton1 se však Václav z blíže neznámých důvodů ocitl ve sváru s mla dším bra trem Boleslavem. Dne 28. 9. 935 (některé pra men y uvádějí rok 929) dal Boleslav na l1radišti Boleslavi (dnes Stará B·oleslav) staršího sourozence zavraždit a sám se uja.l vlády. Václav byl, podobně jako jeho babička Ludmila 1 prol1lášen za svatého a později se stal syrnbolen1 české stát nos ti i její kontinuity, ideálnín1 a věčným pan ovn íkem české země· i její m neb esk ým patronem. Tuto státotvornou fu11kci plnil svatováclavský kult i v novýcl1 děJinácl1 a pln í ji dos ud. ■ Největší rozlohy v prv ní fázi své e.xistence dos áhl český stát za panóvání Boleslava II. v poslední třetině 10. století. Jeho územní rozsah. tel1dy za.bíral jak vlastní Čechy~ tak Mo rav u i vzdále11ější obla sti nynějšího Slove11ska a Haliče. Boleslavova sestra Mlada založila před roken1 970 v Čec .hách prv ní klášter, určený pro benediktýnky. U1nísti1a jej k pražskěmu kostelu sv. Jiří. Brzy poté, roku 97 3, bylo v Praze z.řízeno biskupství, čítnž se v církevně správní1n s.myslu vymanilo české území ze závis-

Rotu11da sv. Víta na Prai,ské111 /zradě, která zanikla

I

ffi

v 11. -.12. století.

-- [)

~

l

I

I H)

·o

' i•"I••

I 10 I

t

2

)

·lo

I

j

I

l

i

l

I

!

1 I

a I

tM

'

·

l

, 1'

, ,

,

,

losti na řezenské diecézi. Nové 'biskupství, jehož l1lavou se Boleslav I. rtapadá roku 976 stal Sas Thietmar, bylo podří.zeno arci diec ézi /,11ěze. v Mohuči (Mai11z). ■ V tel1deJších po1něrech bylo běžné, že se světský f)anovník cítil nadřazen církevní-inu představiteli, v němž spatřoval svél10 kapla11a. Sna hy o emancipaci církve byly teprve v počátku. V Čechách o pos ílen i pres tiže církve a o hlub ší poc hop ení principů křesťanskél10 života (bar~ 23.4.997 barské zvyky stál e přežívaly i na knižecín1 dvoře, kter ý Mučednická smrt křesťanství pojímal pot1ze vnějškově) usiloval druhý praž- biskupa Vojtěcha ský bisk·up Vojtěch (Ad albe rt). Evropsky vzc.1ělaný a zcestovalý mu ž se zasloužil o zalo žen i prvního 1nužského kláštera (rok u 99 3 v Břevnově 11 Pral1y; dne s součást ·šesté110 pražského obvodu), kam při.vedl členy be11ediktýnské~ ho řád11. Vojtěchova činnost. však nar azila 11a nepocl10pení Boleslava II., jeho ž nechuť násobil fakt, že pražský biskup p,ocházel z kní žec ího rodu Slavníkovců, kontrolujíci.ch některé oblasti jižně a výcl1odně od Prahy. V roc e 99·5 Boleslavova vojenská družina zaútoči la na slav11íkov. ké hradiště v Libici nad Cidlinou a pobila všech·ny pří­ tom né členy rod u. Tím Přemyslovci ovládli celé Čec·hy~ Vojtěch tehd y pobýval v cizi11ě, kde také 23. 4. 997 11alezl 1nučednickou smr t při misijní cestě k pobaltským Prusům. Nad Vojtěchovým hro bem v polskén1 Hnězdně vzniklo z iniciativy císaře Oty III. a polského panovník-a Boleslava Cl1rabrého arcibiskupství. Vojtěch, který v Cec hác h za svého života nenašel pochopení, se dočkal uzn ání alespoň po smrti. Byl svatořečen a přiřadil s•e po bok svaté Ludl 11 /

l '> ,'

'.

"'"~t- .

::;: :...-: _· ...

Bislr11p sv.

Vojtěch před císaře1n

Otou I II.

1nily a svatého Václava, jehož kult sám prosazoval.. Později k této trojici přibyl ještě- opat Prokop, zakladatel Sázavsk.ého kláštera (po ro,ce 1030),. jedin:ého českého konventu se slovanskou liturgií, která v jeho zdecl1 přeží„ vala a:ž do roku 1097. Proko_p byl kanonízová11 až roku 1204 a spolu s Václavem, Ludmilou a Vojtěche1n tvoří do,

1002 Čechy poprvé udě· leny jako říšské

léno

lcého univerzalismu a. mělo zahrnovat veškeré křesťanstvo, JJodřízené duchovně papeži a z hlediska světské moci císaři. V praxi však Římská řiše (od. 12. století se užívalo o. zna·č ,ení Svatá říše římská.) obsál1la pouze oblasti 11ynějšího Rakouska, Švýc-arska, Beneluxu, Slezska, Čech~ Moravy1 Německa, části Francie a severní Itálie. Ale í v tomto prostoru byla politická.-autorita jejíl10 pa11ovnJ~ ka, který po korunovaci v Řín1ě dostával císařský titul, spíše formální povahy. Jednotlivá knížata zůstávala na svých ťt zemich suverény, což se týkalo i panov11íků českého stá.,, lu. Vztahy mezi českými vládci a králi, resp . císaři Ri1nské rí še nebyly ovšem bezproblémové. Fakticky zá.leželo na ()Sobnosti a schopnostech každého českého vládce, jakot1 I 11íru nezávislosti si dokáza.1 udržet. Energicky římský paa I1.e svou nastá.vajíci ženu Gutu (česky Jitkt1) u11esl z kláš1cta, připojil spolu se svýin otcem Oldřiche·m k českému I, nížectví opět M.oravtt, podnikl kořistnickou výpravu do l'olska a podílel s,e n.a vydání prv11ího známél10 ·českého '.l.úkoníku. Rok11 1054/ 1055 ustavil, že vládcem v Čechácl1

dn.es u.ctívanou velkou čtveřici českých patronů.

n1á vždy být nejstarší příslušník přemyslovské dynastie

■

( r>rincip tzv. seniorátu). Tato zásada později vedl.a k častým sporům uvnitř přemyslovského rodu. Jeho tnlad:·j synov,é obdrželi knížecí úděly na Moravě (jako s.ídla zclejších k·nížat s,e p·rofilovaly Brno, Olomo,uc, Znoj1110 ), { ž přispělo k vzestupu jmenovaných, dodnes výz:11am~ ·ných lokalit. ■ Nejslavnějším ze synů Břetislava I. byl bezesporu Vratislav II. (1061-1092). Už v .Počátcích vlády prokázal .I ,u1ovnickou prozíravost, když ve s:naze oslabit moc praž,' kél10 biskupa založil roku 1063 biskupství v moravské ()lomouci. Za podporu,. již poskytl císa. ři Jindřichovi IV. v jel10 sváru s _papežem Řehořem VII., obdržel roku 108 5 tiltd krále, byť pouze pro svou osobu. U příležitosti Vrati„ ~·l·1v vy korunovace vznikl zřejmě skvost11ě ilu111inovaný r 1kopis, známý Kodex vyšehrads-ký, n.ádherný doklad .ron1ú t ske kniž11í 1nalby„ Udělení královského titulu českému 1a, {)Vilík vi 11otv:rdilo důležitost českého státu v rámci

Na. rozhraní 10, a 11. století se česky stát ocitl

v hluboké krizi. Její důvody byly dva. Především vznik

a expanze nových sousedních států, Uher a Polska, a dále spory mezi syny Boleslava II. Během těchto zmatků ztratili Pře·myslovci mnoh-é územní zisky a jejich stát zůstal omezen 11a vlastní Čechy. Oslabení přemyslovské dynastie využil Boleslav Chrabrý; který ro·.ku 1002 protlačil 11a pra.žský stolec svého exponenta. Vladivoje. Tento k11íže si dal, jako.první známý český vládce, své-postavení potvrdit od panovníka Řírnské říše Jindřicha II. Ten udělil Vladivojovi Čechy jako říšské léno . Vznikla tak tradice, která se udržela po dlouhá staletí. ■ Fakt, že římští panovníci, poc.h.ázejí.cí obvykle. z německých rodů, udělovali č't~ský1n vládcům český stát v léno, neznamenal v žád11é·m přípa. dě podřízení české země a jejích obyvatel Němcům. Římské irnpérium, o·bnovené•roku 967 císařem Otou I., vyrůstalo z idejí středově; 12 I

/ 13 /

10·54/1055

Seniorátní řád knížete Břetislava I.

1085

Vratislav li. prvním českým krá lem

Římské říše i přední postave.ní jeho panovníka· mezi fe·u„ : ;;:: '.. '. '.ď.. . .

l

. .. .

;: {. :

..

:' "

i'

\~

'·.·."· ·...,,,,,,, ,. :: ' .·...' ,'. ~ .É ..-~ ~,·''··' ~

;.

I

21

I

1575 česká konfese

: :....,.. •

o..-r-• •

•

•:,•~ ~ -

',,

- •

c

~~~

•

;;;:::;~~

:• ,

•

,

\':'"j ":

I

~. 1! :·~~.

,•·_c;• ;,.,~

.

,

" , . . . . 1~ -·...--' ~ *)-~ .ft,}·~ ~~ -: '

:, · : . . . . -

' ,._,,.. .r, -' ~- · ~

J

·i

.

...,,

' --.>\'.·. ' • ,:,.>.·

~ -n, ,. (', . ,,

·•','.i,_.,,",".;'".;j/'t t . ' ' .i;

I.~ ~

~·

14

~-

t,.\t.;;

'1tf'i

~ ,,--:i:

!\>~H

,~

~'

t

~ \· .,-

.

,
.

' ,

.•.'

•.

~

..

.

~

,.,,

l•,.,,.·H;-'- :',· _, i':'·:.-:;_,-

.

. '. ,

,

, !f11.J :itlJ~ ,

rfH)~{(1} r ,t'II( · ~Í(~t! •

"! •

~

'.,

>'·

'

·~t=---=::. s ~ :::;.., :,., Y_.?.,..-!:« t :=:,;.:; -..

,:....-:,::-~.;:;

~ :~ t-)t:~"